(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Krok: časopis věnovaný veškerým potřebám středního školstva"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



KROK. 



ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM 

STŘEDNÍHO ŠKOLSTVA. 



REDAKTOR: 

FRANT. XAV. PRUSÍK, 

prof. o. k. ak*d. gymaMi*. 



HLAVNÍ SPOLUPRACOVNÍCI: 

BOHUMIL BAUŠE, Dr. PETR DURDÍK, P. JAN HULAKOVSKÝ, 

prof. e. k. Tyfti. gymn. t Tmhlftfské prof. métt. střední Ikoly. prof. c. k. 6m. re41. gymn. BmlohoT- 

nlici. ikého. 

Dr. VACSLAV MOUREK, JAN SLAVÍK, JOSEF ŠKODA, 

prof. c. k. akad. gynm., docent detké prof. c. k. akad. gymn. prof. c. k. 6etké reAlky Karllnaki. 
nnlTervity. 



ROČNÍK I. 



V PRAZE le&^y. 

Vydavatel Fr. Prusík, — Tiskem F. Šimáčka v Praze. 



Obsah I. ročníku. 

Rozpravy. 

Program 1 

F- J. Studnička: Hodi-li se pojem determiDantDi do našich středních škol čili nic? . 2 
Ant. Truhlář: O některých překladech z antických básníků v dobé Yeleslavinské . . 3 

htr Durdik: O methodickém postupu ? učení náboženském 8 

Bch. Bauie: O geologii na gymnasiích 10 

Vácňav Mourek: O začátcích německé četby na českých školách středních 13 

Jar. Vlach: O methodé učby zeměpisné 17. 69. 176. 238. 300 

Jm Húlakovéký : SIoto o methodickém vyučováni jazyku francouzskému . . 28. 73. 131. 243 

fnnt. Prusik: Etymologica 27. 86. 267. 319 

Ifant Frusik: Příspěvky ku kritice textftv 31. 89 

M. Kattner: Návrh na změnu předepsané osnovy pro jazyk řecký 34 

M. Dohnal: Z písm' Anakreontských 35 

in. Durdik: O metafysice ... 67. 113 

f. J. Studnička: O jedaotné škole střední 63 

¥r. Greil: fom v zrcadle básní Juvenalových 66. 138. 174. 248 

Adolf Prokop: Bylo-li by s prospěchem, kdyby se začínalo vyučovati kresle*ní pespek- 

tivnima na školách středoícb teprve ve třídě třetí 76. 126. 250. 318 

ixt Iruhlář.' Šimon Karel Macháček 79. 185. 233. 306 

Fr. Loukotka: Ukázka překladů PeršanAv Aischylových 83. 142. 254 

fr,Pru9Ík: Simon Hájek a jeho Tabula barbaroiectica 122. 179 

/«. Dédeeek: O vývoji českých názvů nerostních 128. 188. 245. 297 

htr Durdik: Filosofická propaedeutika na středních školách 134. 185 

/09. Zahradník: Jednotná škola střední 140. 191 

¥r. Prusik: Duchovní romány: Josef a Asenech. Život Josefův. Adam a Eva . . 260. 321 

Úvahy. 

y. E. Mourek : Juliana Schmidta „Geschichte der deutschen Literatur'^ 37 

Tt. Pruěik: Č. Šerclova mluvnice jazyka ruského 39. 91. 149. 196. 332 

/os. Škoda: J. Geylinga „Der Unterricht im Zeichnen an osterr. Mittelschulen.** A. Anděla 

^Ein Wort uber den gegenwártigen Zeichenunterricht an Realschulen" 145 

JsŘ Skivik: L. Burgersteina ^Die Gesundheitspiiege in der Mittelschule"^ 148 

7. E. Mourek : Tragoedie Soiokleovy od Jos. Krále. Antigona 194 

A. Patera: Příspěvek k charakteristice ,,Eritiky" Zbytkův Alexandreid 197 

Fr. iVii«iJb: Úvaha o působnosti T. 6. Masarykova Athenaea 198 

B. Žába: T. 6. Masarykovi Základové konkrétné logiky 264. 329 

F. Ot. Slavik: Y. Svobodovo Skloňování cizích jmen v češtině 828 

Hlídka programmův. Refer. Fr. Prusik. B. Bauše 43. 93. 151. 200. 266. 837 

Drobné zprávy. 

KeJDovějií ni^zeni 45. 96. 152. 202. 267. 887 

Kmhy approbované 46. 99. 158. 205. 270. 340 

Literatura 46. 100. 158. 205. 271. 340 

^vy zasedací 49. 101. 166. 207. 273. 843 

Penonalie 66. 112. 168. 296. 356 

NoTé práce 56. 112. 168. 296 

K reorganisaci universitního studia 98 

Statistika škol středních 98 

Kt obrann 169. 287 

OCZIDO 

Zzides; filolos^icils::^. 

tlpa Bkrt. 29 alpu, alpstu lit. 80 Bitéd 31 

alpaka škrt 30 arbha škrt. 29 Bitech 81 

ilpakam škrt 30 arbhaka škrt. 29 Bitek 31 

alpakát škrt. 80 ars škrt 29 Bitod 31 

alpam škrt. 80 bit 31 Bitom 81 

•ipftt škrt. 30 Bit 31 Bitouch 31 

alpena škrt. 30 Bito 31 bitovati 31 

alpoas lit. 30 Bitata 81 bituňk 31 



bláznice 262 

bodrý 154 

brněti, brněti 262 

Brož, Bróža 320 

celý 262 

devianósto ras. 40 p. 

Doksanv 320 

Doksa 320 

Doksy 320 

Druhotvary osadních jmen 44 

(ly no vačka 86 

dy no váti 86 

džaiti zend. 87 

dž&ti škrt. 87 

-eťB 29 

Fema 320 

Frozina 320 

glapi stnd. 30 

goluboj rus. 150 p. 

gospodb 87 

Háta 320 

hodina zr. čas 262 

cblasti* 41 

-isko 154 

Jaga 154 

Jaza 154 

Jezinka 154 

Ježi-baba 154 

Jiljí 320 

jízliv 154 

klamařka 2G2 

kochati 258 

koliti 273 

korma 154 

krivolaký 87 

lacus lat. 87 

Laffe něm. 30 

láká 87 

lakas lit. 87 

langalis lit. 87 

langas lit. 87 

lap 29 

XanaQÓg 80 

lanáačo) 30 

lapat mras. srb. 30 

lapě, lapo sthném. 30 

íapeč pol. 30 

lapie pol. 29 

í*apoé brus. 30 

lapotb rus. 30 

lappa ags. sthuěm. 80 

lappe stbněro. 30 

Lappen něm. 30 

lappi stnd. 30 

laps lot. 30 

lap'bťi> 29 

iaskoélá dluž. 29 

taskotač pol. hluž. 29 

laskotať sloven. 29 

laskotaty mrus. 29 

laskotif sloven. 29 

lagi» 87 

íeboťity mrus. 29 

iechtaé, íektaé pol. 29 

lechtati, lektati 29 

lokcec kasub. 29 

Xixoi;, Xfxávrj 87 

Leksa 

lemech-B rus. 27 
lemesb 27 



lemesis lotyš. 28 

Lemuzi 27 

Lenorka 320 

lesktaé pol. 29 

loch 87 

lochanb ras. 87 

Lochočice 88 

Locbotín 88 

Locbovice 88 

lochtati dial. 29 

lochviště 88 

Lochy nice 88 

Lojza 320 

lokanja stsl. 87 

ló^oí 87 

lom 28 

Lom 28 

Lomany 28 

Lomec 28 

Lomek 28 

lomina chrv. 28 

lomiti 28 

Lomná 28 

Lomnice 28 

Lomnická 28 

Lomy 28 

lopas lit. 30 

lopie pol. 30 

lepiti lit. 30 

loskotač hlnž. bělonis. 29 

íoskotaty mrus. 29 

luh 87 

luxus lat. 87 

Málka 320 
— mé gen. 273 
mi(, mítina, míto 154 
mohbitý 88 
mohovitý 88 
movitý 88 

Nácek 320 

nakel, naklo, nakli 88 

Nákle, Naklov 89 

nalit 262 

náštíe 30 

natrútiti 2^8 

navaťb 28 

n&ve lotys. 28 

návštěva 30 

navštíeviti 30 

navb^ 28 

nekošnfk 258 

Nétiše 320 

nosce 262 

nýti 28 

oblok sloven. 87 
oblý 154 
otrútiti 258 
-Ot-L 29 

padouch 154 

palouh 87 

pavlač 262 

porovnati 273 

poštíe 30 

rrech, Fresek 44 

pfinuzení 262 

přiStíe 30 

Proch (Průcha), Prosek 44 

proláklý 87 

rabi 30 






RathosC 154 

rembslo 41 

robě 30 

roBtu 40 p. 

rozkoš 258 

rozcepena, rozcepené, rozce^ 

pichu RK 33 
ráati Bkr(. 29 
•sány m. Sány 321 
Senko srb. 320 
sipáse BK = dusila 31—2. 
sklostiv dial. 41 
selo voj rus. 150 p. • 
-sko, -isko 154 
sporý 154 

srážeti koho 8 čeho 95 
strakatý 150 p. 
střed, u 262 
střeď, i 262 
Súsek 262 
svekra 262 
Stétí, Štětin 89 
stíe 30 
Toník 320 
třesket, třeskot 29 
tresktaé pol. 29 
třesktati, tresktatí 29 
trest, trestati 29 
Trut RZ 259 
trútiti 258 
tumfech 89 
tyč 319 
Uhosť 273 
-uňk 31 
▼dy 262 
.Té geo. 273 
vestie 80 
Vlastiny 90 
Yogastiiburk 278 
vrabij 150 p. 
vračati 150 p. 
vračb 150 p. 
vraj si v. 150 p. 
vraný 150 p. 
vraní 150 p. 
vštěviti 80 
výátfe 80 
vzestie 80 

Welhotten =: ve Lhotě 44 
wopie po), dial. 30 
Ypoch 44 
záštie 80 
Zateč 319 
zatrútitl 258 
zaťbkn^ti 319 
Ženko srb. 320 
zeřiv RK 59 
zeštíe 80 

zírá RK --= září 82 
zlodruh, -yně 262 
zoKv, zóřiv 259 
zorb 259 
zorbn'b 259 

zrázeti koho z Čeho 95 
zůriv 259 
žíža 258 
Žíži 257 
•b (pazvuk) 
-'bťb 29 
-bťb 29 



v čest. 41. 201. 



') Plor. v toltind Jsme naleiU v UmB 1169: mrtví vitáTaoha ■ tiTfeh batÍ. 





ROČNÍK I. 




^ 


• 





SEŠIT I. 



"♦ 



/■ 






KROK. 



ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM 

STŘEDNÍHO ŠKOLSTVA. 







/ 



HEDAKTOIÍ: 

FRANT. XAV. PRUSÍK 

prof. c. k. akad. gymoHsia. 

HLAVNÍ SPOLUPRACOVNfí^I: 
BOHUMIL BAUŠE, Dr. PETR DURDÍK, P. JAN HULAKOV8KÝ, 

prof. c. k. -vyU. gymn. t TruhlAřské prof. mést. střední ftkoly. prof. c. k. 66s. reál. ^ymn. Smíchov- 

oílici. ekébo. 

I>r. VACSLAV MOUREK, JAN SLAVÍK, JOSEF ŠKODA, 

prof. c. k. akad. gynm., docent české prof. c. k. akad. gymn. prof. c. k. české re&lky Karlínské. 

anÍTerdity. 



r ' y ^-e^P. 




I 



v PRAZK 1887, 



Vvíláiio 1. Inlna 18S7. 






5Uv "n^í..d(.o /-ijfj) 



u 




OBSAH. 



Str. 
1 



Program 

F, J. Studnička: Hodí-li se pojem determinantní do našich středních škol 

čili nic? 2 

Ant. Truhlář: O některých překladech z antických básníků v době Vele- 

slavinské 3 

Petr Durdík: O methodickém postupu v učení náboženském 8 

Boh. Bauée: O geologii na gymnasiích lO 

VácsL Mourek: O začátcích německé četby na českých školách středních . 13 

Jar. Vlach: O methodé učby. zeměpisné 17 

Jan Hulakovský: Slovo o methodickém vyučování jazyku francouzskému. . 23 

Fr. Prusik: Etymologica 27 

Fr, Prusik: Příspěvky ku kritice textův 'M 

Ed Kastner: Návrh na změnu předepsané osnovy pro jazyk řecký . . . 34 

Alb. Dohnal: Z písni Anakreontských 35 

Úvahy. 

V. E. Mourek: Julian Schmidt, „Greschichte der deutschen Litteratur" . . 37 

Fr. Prusik : Šerclova mluvnice jazyka ruského 39 

Hlídka programfiv: Refer. Fr. Prusik 43 

Drobnézprávy. 

Nejnovější nařízení 45 

Knihy approbované 46 

Literatura 46 

Zprávy zasedací \ 49 

Personalie 56 

Nové práce 56 






HARVAND UNIVERSIir ' '' 



LIBRARr 

MAY 2 3 1977 






r 




o třetí vstupuje „Krok" v život, maje pevný úmysl, by se důstojně řadil 
k oběma velezasloužilým předchůdcům svým, kteří jen nepřízní časův 
donuceni byli poustoupití s pole vynikající působnosti. 

Netajíme si toho sice, že i nynější doba není hrubě příznivá novým 
podnikům literárním; než uvažujíce, že nemáme nyní v české literatuře po- 
dobného časopisu, jehož nutnost se všeobecně uznám chceme přece k radě 
a laskavým přispěním povolaných mužův o to usilovati, aby citelná mezera 
ta byla vyplněna a nebudeme pak se omezovati pouze na některou kategorii 
středních škol, nýbi*ž chceme míti na zřeteli veškery jejich kategorie, ježto 
na př. methoda jednotlivých předmětův jest za stejných okolností všude táž, 
a obezřelému učiteli nebude těžko si ji přispůsobiti k odchylným v některé 
pnéině okolnostem v té které kategorii středního školstva. Tím se také 
Tyvarujeme škodlivého, pokud není nutno, třídění, jež bývá jen na újmu vše- 
obecnému vzdělání. 

„Krok" tedy bude přinášeti rozpravy z oboru všech nauk, jimž se vy- 
učuje na středních školách všeho druhu, zvláště rozpravy methodické a pae- 
dagogické ; a ježto věda jest každému učiteli podkladem ku všemu dalšímu 
vzdélávánf a působení, budeme i vědeckým rozpravám věnovati patřičnou 
pozornost. 

Dále bude přinášeti „Krok"" úvahy o dílech různých, hlídku programfiv,^ 
obsah časopisfiv ku školstvu střednímu se táhnoucích ; ve směsi hodláme uve- 
■ řejóovati dftležitéjší nařízení a jiné zprávy (knihy approbované a pod.) školstva 
se tyčící, zasedací zprávy c. k. školní rady zemské, ústředního spolku českých 
škol středních i všech jeho odborův, kr. učené společnosti, širšího sboru Ma- 
tice České a personalie středních škol. 

Zvláštní pozomosť budeme věnovati plodům literatury české*) váech 
od\ ,tví, nevyjímajíce ovšem ani původní produkce krásné literatury, jež se 
nyr i v oboru dramatickém dodělává utěšených úspěchův. 

Redakci „Kroku" se podařilo získati hlavními spolupracovníky osvědčené 
odl yrníky, zejména pány professory Boh. Bauše, Dr. Petra Durdíka, P. Jana 
Hol ;kov8kého, Dr. Vácsl. Mourka, Jana Slavíka, Jos. Škodu ; mimo to slíbili 



Slavných ředitelstev jednotlivých ústavů slušně žádáme, by nám k tomu účehi ráčili 
zasýlati po exempláři programů v na konec školního roku. 

Pp. nakladatelův na jich vlastní prospěch upozorňujeme, by neopomíjeli vždy brzo za- 
ýlati redakci dila vydávaná. -Kcď. 

1 



2 Studnička: O poótu determinantnim. 

do „Kroka** hojné příspěvky ještě jiní jak ve védě tak ve věcech školských 
na slovo vzatí mužové, takže se s té stránky nadíti lze úplného zdaru „Kroku'', 
zvláště když i ostatní odborníci stavu professorského spůsobem tím podporo- 
vati budou podnik náš. 

I nakladatelstvo se ovšem zavázalo, že se vynasnaží učiniti vše, čím 
by se „Krok" zdokonaloval a zveleboval. Že však bude vydávání „Kroka" 
jmenovitě z počátku, vyžadovati značných obětí, doufáme, že snahu tu po 
zásluze ocení zvláště ti kruhové, jimž časopis ten chce býti střediskem. 

Pročež prosíme všech přátel a příznivcův českého školství středního? 
by ráčili jak sami podporovati tento podnik důležitý, jediný v naší litera- 
ture, tak mezi svými známými zjednávati mu zaslouženého rozšíření. 

A už tedy s důvěrou vysýláme „Kroka** působit ku zdaru veškera střed- 
ního školstva českého, doufajíce, že bude do třetice všeho dobrého. 

V PRAZE, v prosinci 1886. 

Redakce. 



\^ 



s^ 



í^ 



Hodí-li se pojem determinantnf do našich středních 

škol čili nic? 

Napsal prof. Dr. F, J. Studnička. 

Časopis tento, jemuž přeji zdaru co nejvěcšího, snaží se býti ohniskem 
samostatné duševní činnosti našich sil učitelských, pokud se vztahuje ke zdo- 
konalení a zvýšení úspěchů z vyučování plynoucích. Snaha tato jest zajisté 
neméně záslužnou nežli úsilí, aby nové pravdy byly objeveny, jimiž by se 
platně rozhojnil poklad dosavadních vědomostí lidských, takže hodná jest 
všestranné podpory nejvřelejší. 

Maje na zřeteli obor mathematický, pokud zasahuje do našich škol 
středních, tedy do úplných reálek a gymnasií, věnuji ode dávna již pozornost 
svou dvěma stránkám příslušného vyučování, formálně a věcné, jak totiž jsou 
utvářeny a seřaděny, a jak jsou obsažný výklady, zkrátka řečeno, mathema- 
tické zejména ve vyšším oddělení jmenovaných škol. A tu přišel jsem ku 
poznání rozmanitých neshod, jež dle přesvědčení mého bude nutno odstra- 
niti, má-li býti toto vyučování rázu moderního, nynějšímu stavu vědy přimě- 
řeného. Aby pak snadno bylo je odstraniti, předcházeti musí všeobecné jich 
uznání, založené ve stejném jich pojímání; neb co všichni odborníci uznali 
a potřebné, toho se nejsnáze též docílí. 

Předkládám tedy odborným kollegům svým na středních školách přede- 
vším na uváženou co otázku první: „Hodí-li se pojem deierminantní do 
našich škol čili nic?" Začínám s ní proto, že i jinde, zejména v Německu, 
dlouho již jest předmětem důkladných úvah a rozprav, a jinde, jako v Dánska 
a Rusku, namnoze již jest vyřízena a sice příznivě^ jakož seznati lze z pří- 
slušných knih učebných. 

Nelze upříti, že po prvním přečtení otázky této mnohý by právem zvo- 
lati směl: „Toť by bylo nové přitížení žákům bez toho již přetíženým!" 
A kdyby tomu v pravdě tak bylo, stalo by se další uvažování otázky uvedené 
zbytečným ; nebo žádati, aby ještě více pracovali* žáci tito, sotva se kdo nyní 
odváží, co v zákonodárných sborech našich obyčejnou se stala stížnost otců 
na přetížení synů. Kdyby se však ukázalo — a mám to za možné — , že 
by zavedením pojmu determinantního v míře arci úkolem středních škol ob- 



Ikrukiář: O překladech z antických básnihií. 3 

mezené se nepřitížilo žákům našim, a že by naopak z této novoty měli 
užitek nemalý po stránce i formální i věcné, pak by snadno bylo domáhati 
se pokroku tohoto a to tím spíše, ježto na některých ústavech, pokud mi 
známo, již byl učiněn. 

Přihlédneme li napřed ke stránce formální, kteráž na gymnasiích bývá 
do popředí stavena, a uvážíme- li důvtipný formalismus, jehož užívá nauka 
o determinantech, snadno přisvědčíme, že by tu byl zisk nemalý. Vždyf 
právě tato stránka formální vedle slavného Leibnice ke stanovení tohoto 
pojmu, jakož jsem ukázal ve své historické studii ^Augiístin Cauchy als for- 
maler Begrúnder der Determinantentheorie^. 

Zbývá tedy dle mého přesvědčení jen stránka věcná, zda-li by zavedením 
pojmu determinantního v rozsahu obmezeném nebylo žákům přitíženo, anebo 
ještě zřetelněji řečeno, zda-li by prací věnovanou těmto novým výkladům, 
neušetřilo se v jiných oborech mathematických, pokud do středních škol za- 
sahují, aspoň tolik aneb více práce jiné, tak že by v nejnepříznivějším pří- 
pádě jen tolik nové práce přibylo, kolik by staré ubylo. A o tom aby se 
odborní koUegové moji v těchto listech vyslovili, bylo by nejprvnějším mým 
přáním; neb „aliter in theoria, alitei in praxi^ může zde též býti rozhodu- 
jícím, a „praxis'' poskytuje pouze vvučování samo. 

Z vlastní zkušenosti své poukázal bych tu jen k řešení rovnic lineár- 
ních a k úkolu eliminačnímu, kteréžto úkoly o sobě jsou velmi závažnými, 
a ? analytické geometrii^ pokud se probírá na školách středních, dosahují dů- 
ležitosti nemalé. Jsem přesvědčen, že by se v tomto oboru ušetřilo nejméně 
aspoň tolik času, kolik ho zapotřebí, aby se základní poučky determinantní 
se zřetelem ke stupni nanejvýše čtvrtému — neb dále obor středních škol 
obyčejně nesáhá — důkladně vyložily. Jak by se tyto výklady měly přispů- 
sobiti ostatnímu vyučování, jest arci otázkou jinou, na niž přijde řada, vy- 
řízena-li bude otázka svrchu položená příznivě. 

Komu tedy záleží na řádném přetřesu jejím, nechf užije širokého rámce 
časopisu tomuto vytknutého, a nemešká zkušenosti a z nich plynoucí rady 
zde vyložiti. Buď se přijde společnou snahou ku přesvědčení, že v tomto 
směru nelze změny se domáhati, anebo že jest možnou a užitečnou; v obou 
případech bude výsledek veleprospěšný. 



O nékterých překladech z antických básníků v době 

Veleslavínské. 

Napsal prof. Ant Truhlář. 

Pohled na stav umělého básnictví za střední doby literatury české jest 
vňbec neutěšený a v oddíle světském skoro žalostný, zvláště když uvádíme 
si na paměf poetickou tvorbu souvěkého písemnictví slovanského v Dubrovníce 
na jihu a ve vlastech polských na východě. Onde působením pramenův la- 
tÍDsko-vlašských k netušené výši povznesla se škola l^ásnická, vyslavši celou 
radu bohatýrů na kolbiště literární, mezi nimi Nikolu VetraniČe (1482 — 1576) 
Petra Hektoreviče (1486—1572), Dominika Zlatariče (1556—1610), Ivana Gun- 
duliče (1588—1638), Junia Palmotiče (1606-1657) a h ausl Buničeviče (165S), 
tamto zase odchovanci humanismu Jan Kochanowski (1530 — 1584), Šimon 
Szymonotcicz (1557—1629) a Šebestian Klonowicz (1545—1602), hlaholící 
stejnou měrou po mistrovsku veršem latinským i polským jako hvězdy se za- 
8tk?éli ve zlatém věku Zikmunde vském — kdežto u nás pěstitelé umělého 
básnictví světského nedovedli vybřednouti z vodnaté a veršem jenom zne- 
tvořené prosy. 






Truhlář: O překladech z antických básníků. 



Vína neutěšeného zjevu tohoto svádí se vécdím dílem na přepjaté pě- 
stování humanismu, jež odvádělo každou téměř nadanější hlavu z luhův 
domácích na Parnas antický. Nicméně nelze pochybovati, že toto studium, 
jež nám prosu českou k nebývalé přivedlo uhlazenosti, bývalo by blahodárně 
působilo také v obor domácího básnictví světského, kdyby se bylo mohlo 
udržeti na vlastních, jak říkáme, nohou, a nebylo ve druhé polovici šest- 
náctého věku přivinulo se k cizím spůsobům, zejména německým. Co zajisté . 
bylo módou u našich sousedů v německé říši, to i v českých rozbujelo kon- 
činách, a jakož onde celé reformační období (1517—1620) mimo práce 
Fischartovy (f 1590) nižádného téměř nevykazuje pokroku značnějšího v oboru 
světského básnictví a proti dobám dřívějším žalostnou zeje prázdnotou, po- 
dobně v našich vlastech objevovalo se jenom nahodilé a k tomu ještě plané 
býlí básnické. 

Bohatého zdroje básnického, tajícího se ve skvostných plodech antických, 
použiti převodem k osvěžování poetické sadby domácí, téměř nikomu z těch, 
kdož měli k tomu nějaké nadání, nepřipadalo tenkráte na mysl; co v té 
příčině se dělo, nepovznášelo se nad začátečnický pokus anebo nad obyčejné 
cvičení školské, jako na př. u Mikuláše Konáče z Hodíštkova a Pavla Aqui- 
linata Hradeckého. *) Důležité výzkumy bratra Jana Blahoslava v oboru me- 
triky české a podaný od něho důkaz o výtečné spůsobilosti našeho jazyka 
k vystihování rozměrův antických potkaly se s úspěchem toliko v básnictvě 
duchovním, kdežto v oddílu světském rým, i ledabylý, byl vrcholem uměleckých 
požadavků. 

Teprve za doby Veleslavínovy ruch překladatelský též básníkův antických 
začal si všímati. V popředí vidíme tu sama ctihodného starostu literárního 
Daniele Adama, an ve své Politii historické (1584), vzdělané dle Regenten- 
buchu německého právníka i humanisty Jiřího Lauterbecka, nejen prosou 
cizí myšlénky ozdobně tlumočí, nýbrž i veršem přehojné výňatky ze starých 
básníků v české úpravě čtenáři poskytuje. Nejsou tam ovšem věci dokonalé, 
za to však i zvláštností svou i rozmanitostí bavící, anyť podávají se ukázky, 
někdy dosti značné, z Catulla, Claudiana, Ennia, Euripida, Hesioda, Homera, 
Horatia, Seneky, Sofoklea, Tyrtaia a Vergilia, v jiných spisech soudobých 
i tam, kde spousty citátův bývají nahromaděny, většinou nepovsimnutých. ^) 

Měrou daleko věcší nežli Daniel Adam z Veleslavína zasáhl do skladeb an- 
tických básníků pověstný náš rýmovník Šimon Lomnický z Budce (1552—1622). 
Tento zajisté, maje v obyčeji nejen své práce veršované rozvodněrými a se 
všech stran branými citáty bohatiti, nýbrž i spisky prosaické rýmovanými 
přídavky krášliti, používal k tomu dle panujícího vkusu na mnoze látek 
starověkých, nečině z pravidla nižádného rozdílu, zdaž v originále jest mluva 
prostá nebo vázaná ; výňatky tudíž na př. z Cicerona právě tak se pronášejí 
veršem jako části básnické, a vše řadí se k sobě podle obsahové příbuznosti 
v sousedství nezřídka podivném.^) 

Nejpodstatnější částku takových ukázek nalézáme ve dvou věcších 
Lomnického pracích, -^ Kupidově střele {\b^0\ podávající choulostivé výstrahy 
v příčině nezřízeného života a ve Filozovském zivoté (1591, 1595), líčícím 
po anekdoticku příběhy proslulých mudrcův i spisovatelů starověkých a vy- 
brané průpovědi jejich, uvozujícím. Všude pokládá se napřed latinský originál, 
a to, jak udává spisovatel,*) z té příčiny, že průpovědi vůbec „nejlepěji v tom 
jazyku zní, v kterém pověděny aneb psány jsou ; pak, že i tomu. kdo málo 
latinskému jazyku rozumí, jaksi jest velmi libě, příjemně a sladce je čísti 

') Viz o tom stať v progr. akadem. gymn. v Praze r. 1885. 

*; Obšírnéji o tom promluveno v Musejníku r. 1885 ve stati: „Pólitia hisiorica M. Daniele 
Adama z VcJcslavÍDa**, str. 360 a násl. 

^) Na př. Ovidius a Vergiliiis vedle sv. Jeronýma neb Augustina, Horatius vedle sv. Ře- 
hoře, Propertius vedle sv. Pavla a pod. 

*) V doslove k Filoz. životu, vydání z r. 1595. 



Tmhlář: O překladech z antických básníků. 



a Těděti; k tomu, že, zlíbi-li se někomu ta některá sentencie, někdy při po- 
sedění přátelském, když se k tomu příčina dá, může ji mezi moudrými pro- 
pověděti i y psaní svém časem užívati s prospěchem;** a konečně, že prý, 
znaje svou nedostatečnost překladatelskou, „moudřejším sebe lepšího a vlast- 
nějšího týchž sentencií výkladu^ zanechati chtěl. E originálu bezprostředně 
druží se překlad, upravený skoro všude oblíbeným Lomnického veršem osmi- 
slabičným. 

V Kupidově střele naskytuje se vedle drobných citátu z Catona, Catulla, 
Claudiana, Prudentia, Seneky a Vergilia celá řada úryvků z Ovidia^ ba pře- 
kvapeni jsme i jménem básníka Propertia, předkům našim, ciíátův nemálo 
milovným, skoro dočista neznámého ; a právě z básníka tohoto podán příspěvek 
nám zvláště vítaný, úplná téměř jedna elegíe, nadepsaná ^Kupidova milosť^^^) 
mezí překlady českými první toho druhu celkovitější ukázka. Vydařila se takto: 

Kupidova milosť. 



„Dobrý malíř musil býti, 

k tomu divné mce míti, 
kdo nejprv Milost maloval: 

pH milovnicích spatřoval, 
že jsau bez smyslu zdravého, 

mrhajíc mnoko dobrého. 
Ne nadarmo křídla přidal, 

co by Milost létat vídal — 
totiž, kdo se jí poddají, 

že jako v vodách tápají, 



mívají odporné átésti, 

potk&vi^í 86 8 neřestí — 
a slušné ruce jemnými 

střelami Kupidovými 
opatřeny přeostrými, 

gnožský taul na zádech s nimi. 
Neb prv než Milost poznsgí, 

ant již raněni bývají, 
a kdožkoli tak ranén byl, 

každý smyslu i zdraví zbyl.**— 



V pokuse tomto čtenář povědomý originálu přede vším urazí se nad 
nešetrným pelu básnického stíráním, odtud hlavně povstalým, že jednotlivá 
místa převráceně byla pojata a nevhodné proslovena; zareptá právem i nad 
libovolným důležitých obratů vynecháváním a pokárá nedokonalý spůsob 
rhytbmický. V čem tedy spočívá, tážeme se, nějaká zásluha Lomnického? 
OdpovédF nebude nesnadua, povážíme-li, jaký cíl vůbec Lornuický vytknul své 
činnosti spisovatelské: působiti ve vrstvách nejširších, poskytnouti případným 
Blohem zábavu prostému čtenáři a šetřiti při tom, pokud možno, běžných 
spůsobů skladatelských. Nešlo mu snad o nějaké zobrazování názorů staro- 
věkých, nýbrž o jich znovotění, ne snad o dokonalost tlumočnickou, nýbrž 
o čtenářovu chápavost. Neostýchá se tudíž nikterak spůsobem nejsmělejším 
a pro filologa nesnesitelným proměňovati svou předlohu, vkládati do ní pří- 
mésky moderní a vymýtati charakteristické známky antické, jen aby dosáhl 
povšechné srozumitelnosti. Leč po této stránce ani nejlepší prosaisté sou- 
časní jinak si nevedli, ač mnohem méně bylo jim v příčině formální překo- 
návati nesnází, a nepopíráme-li u těchto záslužné činnosti v oboru klassickém, 
nesmíme slušně tak učiniti ani při Lomnickém; pramen jeho byl sice kalný, 
ale, plyna po příznivé půdě, velmi daleko donikal a dobré stopy po sobě 
zanechával. ^) 

Ještě více úryvků než Kupidova střela obsahuje druhá práce Lomni- 
ckého, FUozovshý život. Celku většího tu sice nepodáno, nýbrž toliko drobné 
citáty; obracíme-li však i k těmto pozornost, děje se to jen z té příčiny, že 
výňatky z téhož auktora nejsou roztroušeny na různých místech, nýbrž, jak 
osnova spisku vyžadovala, skupeny v malé oddíly. Krátká ukázka z listu 
LXXX. nejpřípadnějším té věci bude znázorněním: 



') Propert. Eleg. in, 12: Quicunque ille fuit, puerum qui pinxit Amorem . . .;" překlad 

jest v úvodě na listech II B a III A. 
^; Mimochodem budiž podotčeno, že postavení Lomnického mezi součastníky, působení 

jeho v obora prostonárodním a významu v dobo pobělohorské aŽ do sklonku minulého 

století naše literární historie dosud nevylíčila náležitě ; nejcennějším v té věci příspěvkem 

jcU článek ředit. Jbs. Bissa v Mnsejniku r. 18G3. 



6 IVttklář: O překladech e antických hásniků,. 

„Horatius Flaccus, poeta vznešený, rodilý z krajiny Apulie, z městečka, 
kteréž slově Venusium, otce měl Libertiiia jménem. Postavy nízké byl, v Římě 
liternímu umění se učil, a potom v Athénách prospěl a vysoce učeným učiněn 
jest. On mnohé knihy i epištoly psal i carmina, to jest verše znamenité, 
skládal. Jeho tyto vznešené sentencie jsau*. 

1. Omne tulit punctum, qni miscuit utile dulci. 

Všickni toho velmi chválí, 

velicí i také malí, 
kdo, což jest ažitečného, 
spojuje 8 tím, což libého. 

2. Uoc placuit semel, haec decies repetita placebunt. 

Co se jednau prehlídne kdy, 

to se velmi líbí někdy; 
nad to se pak zlíbí radči, 

když se desetkrát opáčí. 

3. Quo flemel est imbnta recens, servabit odorem těsta diu. 

Jaká se vuné v nový hrnec vrazí, 
tím bude zapáchat, až se rozrazí. 

4. Nemo adeo ferus est, quod non niitescere possit. 

Žádný tak svémyslný není, 
aby nepřišel k skrocení. 

5. Dimidium facti, qui bene eoepit, habet. 

Dobrý začátek nětčeho 
jest díla půl hotového. 

6. Est modus iu rébus, s$uut čerti denique íiues, quos ultra citraquc 
nequit consistere rectum. 

Ve všech věcech hledí mírnosti, 

a zanechej zbytečnosti, 
jest-li víc neb míň učiníš, 
již tu dobrý rád proměníš. 

Tento Horatius vznešený byl za času císaře Augusty římského a umřel 
v Římě, maje věku svého sedm a padesáte let." (Vydání z r. 1595.) 

Mnohem obšírněji než o Horatiovi promlouvá se na jiném místě (list 
(71 — 76) o Vergiliovi, zejména o jeho působení kouzedlnickém, za středověku 
obecně mu připisovaném, a pak o známé příhodě se čtyřmi kusými verši 
(sic vos non vobís), jež obratně doplniv objevil a zahanbil podvodníka cizí 
skladbou se honosícího; zvláštních úryvků z básní však nepodáno, ježto prý 
„knížky jeho vůbec známy jsau, neb se téměř všudy ve všech školách mládeži 
čtau." Z téže příčiny na listě 83 Ovidius jen krátce jest dotčen; hojné za 
to jsou průpovědi z Planta (list 70 — 71), méně četné z Terentia {11) a z Clau- 
diana (99). Ostatní místa veršovaná týkají se prosaických výrokův, učiněných 
od 56 jiných mužů starověkých. 

Podstata spisu tohoto již ve XIV. stol. z originálu latinského v češtinu 
byla převedena; celek nově vzdělal r. 1514. Mikuláš Konáč z Hodíštkova, 
a práce Lomnického z r. 1591. jest tudíž jako třetí vydání od předešlých 
mnohými přídavky a zvláště veršovanou průpovědí formou se lišící. V této 
úpravě spisek nemálo se rozšířil a již r. 1595. nového vydání se dočkal. 

Vedle jmenovaných děl obsahuje téměř každá práce Lomnického nějakou 
částku básnických citátův; poměrně nejvíce jest jich ve mravokárné ^^ Knížce 
o sedmi hrozných ďábelských^ řeiězích^ (1586 a 1606), avšak jsou to věcším 
dílem drobnosti, jež v úsudku o překladatelské spůsobilosti Lomnického ničeho 
nezměňují. Všude vládne libovůle se stanoviska vědeckého zatratitelná, 
o vzletu mluviti nelze, rým nezřídka i chybných tvaiů mluvnických bývá pří- i 



Truhlář: O překlc^dech z antických básníků. 7 

Činou: leč úvaha, že začínala se tu prorážeti dráha k lepším poměrům re 
STétském básnictTU, že aspoň zákmit ozdob antických i na vzdálená zákoutí 
se donášel, usmíří nás valné s pokusy, jež bychom jinak zhola odsoudili. 

Současně s Lomnickým jal se rozmnožovati řadu antických básníků 
v češtinu převáděných zdomácnělý u nás Polák Bartoloměj Paprocký (1540 
až 1614). Tento zajisté, při bodré povaze i veršovnickou vynikaje zručností, 
za svého pobytu na Moravě a v Cechách vedle prací rodopisných hotovil pro 
vděk a zábavu šlechtických příznivců též kusy v mluvě vázané a sbírku jich 
pak uveřejnil pospolitě y Nové kratochvíli^ rozdělené ve tři samostatné celky, 
pojmenované Juno (1597), Venus (1598) a Pallas (1600). částku první Pa- 
procký skládal ještě po polsku a pomocník jeho, Jan Burian Vodička, českým 
rouchem ji opatřil ; ^) při částce druhé a třetí skladatel již sám o české verše 
se pokusil. Látka jest brána téměř výhradně ze starověkých příběhův a se- 
tkávána v celky větším dílem drobničké, i ve formě i v obsahu na mnoze 
hrubaté a vůbec málo vytříbené. 

Druhá částka sbírky, Venus^ chová v sobě vedle jiných pokusův také 
překlady z antických básníků lyrických a napodobení některých plodů jejich; 
zejména shledáváme tu šest písní Anakreontských (u Bergka č. 7, 21, 23, 
27, 34 a 48), dvě parafrase z Katulla (č. 51 a 60) a hojné reminiscence 
jednotlivé, jako na př. z Horatia, Propertia, Sappíiných písní a j. Jakého 
spnsobu jsou tyto věci, poznáme nejlépe z krátké ukázky: 

I. Z Anakreouta. ^) 

Já chci zpívat krvavé boje, již jsem zpíval Meriona, 
luky, střely, meče zbroje, i prudkého Sarpedona: 

a má lautna Kupidina, laatni svým zvyklostem k vůli 
pěkné Afrodity syna. o milosti zpívat voli! 

Již jsem byl chytil bardony, Bůh vás žehnej, krvavé boje, 
i navázal nové struny, nechtějí k vám struny moje. 

II. Promluveni k Anně. ^) 

Králi jest roven, jestliže náleží 

mluviti více, i krále převěj ěí, 
Anna, kdo sedí j>rávé proti tobě 

a dívá se tve spanilé osobě, 
poslanchá tvého smíchu příjemného, 

jenž mne zbavuje všech smyslův smutného: 
nebo jak nejméň zrak obrátím k tobě, 

slova nemohu dopátrat se v sobě, 
jazyk mi zmlkne, plamen se v mne vkradne, 

v uších mi piští, tma na oči padne, 
pot na mne bije, třesu se a blednu, 

sotva že mrtvý před tebau nepadnu. 

Ukázky tyto, ačkoliv ostatních lepší, nejsou nikterak spůsobilé, abychom 
překladateli nějaké věcší pochvaly snad uštědřili; spise, vidouce znamenité 
a zcela zvláštní odchylky od originálu, pátrati budeme, zdaž Paprocký, jakož 
rád si vypůjčoval verše ze skladeb svých krajanů, zejména ze spisův Jana 
Eochanovského, *) také v tomto případe nezabloudil do cizího sadu. Výsledek 
poučí nás, že bylo podezření oprávněno, nebof příslušná čísla básnická na- 
skytnjí se nám v úpravě skoro do slova stejné v písních a fraškách Jana 
Kochanovského. *) Spůsobem tímto práce Paprockého vymyká se měřítku 



'> Tak výslovné připomíná poznámka na poslední stránce prvního dílu vytištěná. 

') Arch P, list IV. A ; ve vydání Bergkové č. 23. 

^) Arch R, list IV. A-B; originál u Katulla č. 51 z: písni Sappfině Č. 2. 

* j Na jednom místě Paprocký sám tak udává ; jinak viz jeho životopis od Jas, Jirečka 

v Masejníka r. 1866 str. 16 a násl. 
*) Viz Kochanovského Písné, kniha IV. č. 1. n Anakr. 23., u Paprockého arch P, list 

I V. A ; č. 3 z: Anakr. 27, Papr. Q, II, A. ; č. 4 — Anakr. 34, Papr. Q, IV, A ; č. 7 z: 

Anakr. 7, Papr. S, I, A; ó. 8 — Anakr. 48, Papr. S, I, A. Ostatní čísla json z prvé 

a druhé knihy Frašek. 



8 Durdík: O methodé v učeni náboJíenatví. 

kritickému a má pro nás jen potud zajímavost, že jest srdnatým pokusem 
o probuzení čilejšího ruchu básnického prostřednictvím útvarů v Polsce zdárně 
pěstěných a velmi oblíbených. Škoda, že neměl k tomu pan Bartoš myšlének 
trochu vzletnějších a slohu více ušlechtilého I 

Paprockým končí se výpočet mužův, kteří za doby Veleslavínské básníkům 
antickým hleděli vymoci podstatnějšího místa v literatuře domácí. Nezůstavili 
nám ovšem prací vynikajících, nýbrž jen začátečnické pokusy; leč i na tyto 
jest nám pohlížeti uznale, ježto, docházejíce pro svou úpravu znamenitého 
rozšíření, vzbuzovaly přirozeně chuť k podobným snahám také na jiných 
stranách klassicismem odchovávaných. I mohou v té^ příčině býti pokládány 
takořka za návěští blížícího se obratu ve světském básnictví, kteroužto nepo- 
chybnou událost jen pohromy následujících let uvedly na zmar. 



O methodickém postupu v učení náboženském. 

Ukázka ze III. části „Paedagogiky pro střední školy" od dra. Petra Durdíka. 

Nemůže o tom býti pochybnosti, že jest učiteli náboženství říditi se 
týmiž pravidly, která platí o všech ostatm'ch předmětech; nebude tedy na př. 
ukládati toliko nazpaměť, nýbrž bude, vystříhaje se ovšem i neprospěšného 
citlivůstkářství i planého rozumování, působiti také v cit a soudnost žákův, 
zvláště ve vyšších třídách. Vůbec jest vyučování ve třídách nižších mnohem 
snadnější a jednodušší, ježto mysl chlapecká naivně přijímá, cokoli se jí 
předkládá. Proto mohou tam i mladší učitelé a začátečm'ci vyučovati; ve 
třídách vyšších potřebí učitelů starších, zkušenějších. 

V jednotlivých třídách pak vésti si jest učiteli náboženství as takto *) : 

Ve třídě I. má býti podán přehled veškerého učení náboženského, aby 
byl zjednán základ pro celou střední školu. Poněvadž rozum primánů jest 
ještě velmi nevyspěiý, musí býti definice prosté, snadno srozumitelné a přece 
zase ne obšírné; celý katechismus probírá se více kursoricky, nic nerozbírá 
se do podrobná. — Pro hojnosť látky s těží se učiteli podaří vyhověti zúplna 
požadavkům. 

Ve třídě II. Liturgice bud vyučováno co možná názorně; to jest budtež 
ukazovány žákům hojné obrazy jak chrámů, tak příslušenství chrámových 
a obřadů posvátných. Mimo to buď ukazováno k bohaté symbolice služeb 
Božích, a vyložen též význam její pro umělce (zvláště malíře a sochaře). 

Ve třídách IIL a /K, při vypravování příběhů biblických, buďtež 
vyličovány životy iiiužů ctnostných a svatých (arciotců atd.) velmi éivě, tak 
aby před očima hochů takřka byly vysoustruhovány, majíce zdání předmětnosti 
a života; pak lze očekávati, že obraz tak se vtiskne v mysl mládeže, že jí 
bude vzorem vlastního života. Nejvíce této vzdělávací, paedagogické látky 
jest v Novém zákoně v životopise Krista pána a apoštolův. Nemístno však 
jest vypravování biblická protkávati přílišným napomínáním a dlouhými úvahami 
mravními. Prostá, vznešená mluva biblická sama o sobě působí v mysl 
mládeže, a ethické jádro příběhů bezděky se jí zakoření v srdci. Obšírné 
rozvádění mravních myšlenek v bibli uložených, obzvláště děje-li se kazatelským 
tonem, mladou mysl jen nudí. 



') Dle 
všech 



opravené osnovy gymnasijní z r. 1884. „udílí se vyučování v náboženství po 
i osm tříd podle zvláštních předpisu" a v instrukcích methodika žádná se 
nepodává. Uvedeme aspoň některá důležitější pravidla a pokyny, doufajíce, že se 
jimi zavděčíme zvláště tironům v učbé náboženské. — Methodické tyto pokyny 
pocházejí věcšinou od zkušeného k&iechQtvJP.JanaJhozda, spisovatele církevních d<*jin. 



Durdik: O methodé v učeni náboženském, 9 

Důležito jest také učení se biblické dějepravě a odříkávání její tím, že 
žáci osvojují si prostotu a nehledanost mluvy biblické, a že zvykají souvisle 
a plynně vypravovati. Že při tom hleděti jest ku správnosti a přesnosti 
mluvnické, netřeba tuším ani připomínati. 

V celém niSším gymnasiu neb realce pak pamatovati sluší, 1. že není 
radno pouštěti se do apologetických výkladů, nýbrž kladně věci jakožto 
zjištěné vykládati ; 2. že paměf nutno cvičiti měrou značnou, tím spíše, poněvadž 
nebývají všichni žáci přicházejíce do primy zvykli učiti se nazpaměť, z učiva 
Dáboženského pak dobře zapamatovaného — kromě formálného prospěchu — 
mají ten užitek, že odnášejí s sebou do života mnohou pěknou sentenci, 
citát, přísloví atd. Ale nebuď těch citátů z biblí nazpaměf ukládaných příliš 
mnoho ! 

Ve třídě V. gymnasialní jest předmětem apologetika ; v realce ji vypustili, 
pro velikou obtížnost toho učem'. Zvláště na začátku jest výklad náboženských 
pravd velmi nesnadný; koná se zcela jinak nežli na nižším gymnasiu, více 
totiž apologeticky a s věcším působením na rozum. Nemá-li se nechuf vzbuditi, 
jest katechetovi s nejvěcší shovívavostí si počínati při vysvětlování základních 
pojmů. 

To platí o apologetíce obecné. 

Co do apologetiky zvláštní shledalo se, že není radno příliš mnoho se 
zabývati apologii zjevení starozákonných, protože nemohou žáci postihnouti 
potřebného k tomu vědeckého apparátu. Jest se spokojiti důkladnou apologií 
křesťanského náboženství, poněvadž se tím dosáhne účelu apologetického učaní. 

Ve třídě VI. Věrouka nesmí býti pouhým opakováním katechismu, nýbrž 
p:třebi jest vykládati pravdy náboženské se zřetelem k názorům vědeckým, 
pokud by se s těmito pravdami nesrovnávaly, a odporné náhledy vyvraceti. 
To platí zejména při učení o stvoření světa a člověka* Jsou ovsem některé 
dákazy takové, jakých živá víra nežádá ani jich nepotřebuje, víra otřesená 
pak jimi nesnadno se dá přesvědčiti. Jsoucnost boží na př. jest povznesena 
nad důkazy; a co se zejména týče studujících, nesmí se ani připustiti, že 
by se jim teprve muselo dokaeovati, že Bůh jest. A přece jsou důkazy o jsoucnosti 
Boží, ač o platnosti a nezvratnosti jejich mnozí filosofové pochybují, tak pěkné, 
instruktivní, í historicky zajímavé (Sokrates na př., Gicero, Seneka a j. s velikou 
důmyslnosti jo provádějí), že nemůžeme souhlasiti se Schradrem, jenž se ve 
své paedagogíce za to přimlouvá, aby ze školního učení byly vypuštěny. 

Ve třídě VII. jest předmětem mravouka. Myslí někteří, že by se zá- 
kladní podmínky mravnosti, t. j. obecná mravouka, neměla probírati. Avšak 
pro porozumění zvláštní mravouky nutno jest rozebírati pojmy o zákoně 
Božském a lidském, o svědomí, vůli, mohutnostech atd. Jsou to věci i pro 
právníka důležité. 

Co do zvláštní mravouky, žádoucno, aby vykládání povinností všech 
provázeno bylo praktickými příklady, vzatými ze života, z biblí, z dějepisu atd., 
má-li to učení míti praktickou ceuu. Zejména jest k tomu působiti, aby touha 
po mravní dokonalosti zapuzovala obyčejnost všední a tupou netečnost k vyšším- 
zájmům lidským. 

Ve třídě VIII, při výkladě církevních dějin nutno udržovati stále souvislost 
s dějinami obecnými, politicllými i kulturními. Důtklivě vyznačiti jest positivní 
rozvoj a rozšíření křestanství i církve na vzdory překážkám hmotným i du* 
ěevDÍm. — Postavy jednotlivých osobností vylíčí se živě, takřka plasticky, 
aby se mysl mládeže rozohnila pro dobro, aby jinochům poskytnuty byly 
ideály mravního života. — Círke vnictví středověké^ se vší svou mocí hierarchickou, 
vyličovati sluší ne jako pravidlo života církevního, nýbrž jako přecházející 
zjev, tehdy ovšem odůvodněný okolnostmi časovými. V dalším průběhu ukázati 
jest ke škodnosti rozkolů církevních, zejména pro veškerý život náboženský, 
by z toho bylo viděti a cítiti snahu sloučiti zase, co se odloučilo kdys od 
sebe. — Co se týče sektářu, jsou některé věci velmi poučné, jako na př.: 



10 BauŠe: O geologii na gymnasiích. 

1. gDOstíko^é bylí filosofové ex professo, a náboženství hleděli zesubjektovati, 
tak až objektivní podklad se jim ztratil; 2. některé náhledy náboženské a filo- 
sofické se opakují po delším nebo kratším čase, jako Arianismus a rationalismus, 
atomismus a materialismus, a p. — Přílišně však zabíhati do podrobností 
bylo by spíše na škodu nežli na prospěch. E čemu zanášeti paměf a mysl 
gymnasistů věcmi, které náležejí do odborného studia theologického? 

Velmi opatrně jest si též vésti při polemice proti kacířství starších 
dob a proti nezdravým směrům pseudofilosofickým naší doby. 

Prospěáno jest na př. v nejvyšší třídě upozorniti žáky na materialismus 
nyní se roztahující, a odkryti klidně, ale přesvědčivě, jeho sofismata a nelogické 
skoky; vystříhati jest se však co nejvíce všech „silných" výrazů. — Velmi dobře 
lze využitkovati ten zjev historický, že vyskytly se ob čas sekty náboženské, 
které byly zároveň nebezpečny společnosti lidské. Vysvětlí se žákům, že po- 
blouzení rozumu vede snadno ke zlořádům, které nebezpečenstvím, ano zkázou 
hrozí společnosti lidské. Dokladem toho jsou Manicheisté, Katharští a Albigenští 
v jižní Francii a jiní. Menší odchylky náboženské však, zvláště z prvních dob 
křesťanství nechat do podrobná se nepřebírají. Vůbec potřebí líčení taková, 
která nemají významu pro všeobecný vývoj náboženský, pouštěti mimo sebe, 
a spíše ve výkladu sektářských snah naznačovati ducha odporu, jak se proti 
církvi jevil a od náboženských pravd odvracel (jakýsi to moderní paganismus). 

O celém vyššim gymnasiu nebo realce pak pamatovati sluší, že jest 
nerozumno žádati na katechetovi, aby nic neukládal nazpaměf. Jest to vůbec 
pochybené stanovisko didaktické, tvrdí-li se, že se mládež nemusí ničemu 
učiti nazpaměf; o pojmech náboženských pak zvláště platí, že musí býti 
dobře vpravovány v paměf, aby přešla v tělo a krev, sic není učení nic 
plátno a vykouří se za krátký čas beze stopy z hlav žákovských. Vidíme, 
že soudce, professor, kněz, lékař potřebují paměti vycvičené a věrné, nemohouce 
každou chvíli utíkati se ku knihám. K té hotovosti paměti musí býti však 
naváděna mládež^ musí shromažďovati si vědomosti a podržeti je, sice nebude 
míti dorostouc solidního vědění. Tato stránka, memorování učiva, na nynějších 
školách leckdy se zanedbává. Staří měli vždy hned pohotově, čeho právě 
potřebovali, a neshledávali to se všech konců, z knih i odjinud. 



O geologii na gymnasiích. 

Podává Boh. Bauše, 

V těsném rámci, vyměřeném vyučování přírodopisnému na gymnasiích, 
minimum času vykázáno jest nauce, která v době novější nad jiné jest spů- 
sobilá, položiti pravý základ k nazírání na přírodu a celé vědění přírodo- 
vědecké náležitě zaokrouhliti a ukončiti. 

Plán gymnasialní a instrukce vykazují nauce této v V. třídě v 1. běhu 
asi poslední čtyři hodiny, t. j. jen ony části hodin, které po obvyklém zkou- 
šení ku pokračování zbývají. Látku formulují ku př. těmito hesly; Účinky 
vody — prameny, artesské studnice, usazeniny vody, sedimenty, poměrné 
stáří skal, — geologické periody, — rozdělení útvarů, — proměny polohy 
vrstev, — vznik pohoří vrstevnatých, — přibývání tepla do vnitra země, — 
sopky, — horniny krystallinické a metamorfické, — základní idea hypothese 
Kant-Laplaceovy. Celá palaeontologie odkázána jest na příležitostný doplněk 
při vyučování botaniky a zoologie. 

Žádá se tedy od žáků gymnasialních, aby o těchto všech věcech jakýs 
takýs pojem nabyli; mnozí nemají nikdy více příležitosti něco jiného o tom 
slyšeti, a výčitka padá pak zpět na ústav, z něhož vyšli, chybí-li jim tato 
část všeobecného vzdělání. 



Bauše: O geologii na gymnasiích. XI 

Střední škola může ovšem jen základ položiti ku vzděláni, probuditi 
duševní sílu pro pozorování skutečností, a má vésti k samostatnému myšlení, 
žádoucímu v každém stavu budoucím. « 

Na universitách a při sjezdech, posledně na velikém sjezdu (59) ně- 
meckých přírodozpytců v Berlíně, žaluje se na nedostatečnou přípravu po- 
slnchačň pro vědy přírodní a touží se živě po reformě celého středního 
školství. 

Jako v klatbě vězí prý mládež naše v kultu mrtvých jazyků a zůstává 
prý cizincem našemu století; má-li se stav ten zlepšiti, musí se dostati mlá- 
deži pevného základu ve vědách přírodních. 

Možno, že stojíme také před reformami, které požadavku doby učiní 
zadost, zatím však přihlédneme, jak možno provésti úkol při nynějším platném 
plánu vyučovacím, a specielně poukážeme na vychovatelský moment, který 
leží v geologii. 

Geologie v moderním smyslu jest věda o vývoji naší země a sice od 
nejstarších přírodovědě přístupných dob až do dnešní její stavby; všechny 
Té^ přírodní, jak patrno, spolupůsobí zde; neb geolog pozoruje zemi nej- 
rAznějáími směry: nejprve jako planetu celé soustavy sluneční, dále jako vý- 
sledek mechanickýcn a chemických pochodů, jakožto aggregát minerálních 
látek, jakožto sídlo rostlin a zvířat a jakožto jeviště i výsledek nekonečné 
rady výjevů. 

Obor vědy geologické jest tedy nesmírný a nekonečný, neb dotýká se 
veškerých odvětví vědy přírodní a značné části lidského vědění vůbec. Znám 
jest v tom ohledu výtečný spis Bernarda von Cotty „die Geologie der Ge- 
genwart", v němž mezi jiným líčí poměr, v jakém jest věda ta k dějinám, 
k astronomii, poesii, filosofii, chemii, a jak účinkuje půda na život Člověka. 

Vedle všeobecně vědeckého interessu má pak geologie dňležitosť prak- 
tickou pro hornictví a zemědělství. 

Všechny země kulturní věnují proto pěstování geologie velikou pozornost 
a všemožnou podporu. V první řadě Amerika, která zápolí v pěstování geo- 
logie se starou vlastí svou Anglií. Zvláštní institut ^Geological Surveys" 
Tjkonává práce po celém známém i neznámém širém terénu Spojených Států 
a vydává velikolepé a nádherné publikace, zahrnující též topografii, geografii, 
zoologii, botaniku, anthropologii i ethnografii. 

Na světových výstavách závodily ve školském oddělení evropské státy 
T pomůckách vzorných a výtečných i co do map i ukázek, technickém spra- 
cování minerálních pokladů svých. 

Rakousko a Čechy nejsou věru poslední mezi zeměmi Evropy, které 
jsou i důkladně prozkoumáoy i rozčleněním svých útvarů velepoutavy. Skvostné 
a obšírné práce J. Barrande-a učinily z cech klassickou půdu pro výzkum 
Siluru, práce prof. Krejčího, dr. Ant. Frice, Ott. Nováka, Kuěty, Laubea, 
Feistmantla, Helmhackra a jiných všestranně nám objasňují poměry geolo- 
gické Cech, práce zvěčnělého Bořického novou cestu razily v mikrochemii 
a petrografii, a jest i celá řada nadšených jednotlivců i spolků, které starají 
se o rozšíření vědění geologického. 

Na středních ústavech českých účinkuje celá řada horlivých a nadšených 
pěstitelů věd přírodních. Vidíme to z prací v programech i ve zřizování 
místních museí, že nechybí ani chuť ani obétavosť pro tento odbor vědění. 

Máme tedy všechny podmínky zdaru pro pěstování domácí geologie. 

Kladu důraz na „ domácí '', neb nikde není tak zapotřebí počíti s okolím 
nejbližším a upozorněním na výjevy nejvšednější. 

Při době tak prakratinké nemůže býti řeči o systematickém studiu geo- 
logie. Doba novější neklade také na systém takový důraz, jak dělo se do 
nedávná. Tu byl systém hlavní věcí, jako by skutečně odpovídal přírodě 
a nebyl pouze pomůckou pro člověka, by jednotlivosti lépe přehledl. . 



12 Bauše: O geologii na gymnasiich. 

Instrukce ponechávají též chvalitebnou liberálnosf učícímu, by vhodným 
výběrem poukázal tu na onu horninu, tu na onen účinek sil přírodních. Sen 
knihy vhodné a případné kdyby byly sestaveny. Nebývá nic nudnějšího nežli 
onen přívěsek v našich školních knihách mineralogických o petrografii a 
geologii. 

Odporuje též všemu přirozenému pochodu vycLovatelskému započíti 
takto: „Země má podobu koule na každém pólu o tři míle sploštélou.'' 

Co může si žák za představu učiniti bez skutečného názoru? Vědecká 
představa má se vždy vštípiti ze skutečnosti nejbližší, ta jedině dodává 
pojmům pevnosti a tvaru. 

I na vysokém učení jest pouhý výklad z kathedry pozůstatek ze středo- 
věku. Pouhé- slovo třeba živé i lahodné neutkví v mysli, ale namnoze vniká 
jedním a vychází druhým uchem. Pouhý slovný výklad nevštěpuje též onen 
bezvýmineční respekt před skutečností, jaký jedině vštěpuje názor, zkušenost 
a cvik. 

Výklad musí započíti tedy vždy v terénu nejbližším. Kdož příležitost 
měl odborným znalcem veden býti do krajiny, ví, jak mocný dojem exkurse 
na účastnících zanechává. 

Houževnatou praktičností v tom ohledu vyniká plemeno anglosaské, 
i budiž zde pozomosť obrácena na spis jednoho z hlavních bojovníků pro 
racionelnější vychovávání mládeže. 

Jest to T. H. Huxley,") jenž nedávno vydal spis zvaný fysiografie. 
(V mezinárodní bibliotéce Brockhausově díl LXIII. Cena 10 marek.) Fysio- 
grafie nemá zde smysl, jak názvu toho v mineralogií se užívá (vědecké líčení 
minerálů dle jejich vlastností a nynějšího jich stavu), nýbrž jest to spíše čásť 
fysikálniho zeměpisu, neb geofysiky, zkrátka má to býti jakous propaedeutikou 
vědy přírodní. 

Počíná Londýnem a poříčím Temže. 

Kalné vody městem řekou se valící, výšiny, kol nichž řeka teče, i větry, 
které hladinu její znepokojují, nejsou jakožto zjevy přírodní ojedinělé, aniž 
jím již proto rozumíme, že denně je vídáme. Nejjednodušším a nejprostějším 
spůsobem vyvinují se příčiny těchto zjevil. 

S těmito výjevy stojí v příčinné souvislosti celá řada jiných, takže 
učícímu vnutí se přesvědčení, že musí věděti něco o světovém celku, má-li 
dospěti jen k počátečnému vědění o tom, co děje se v nejbližším okrsku jeho. 

Pohozený oblázek, nejbližší lom, řečiště, vše to může se státi výcho- 
diskem k poučení spíše, nežli kosmogenické hypothese. Fysiografie Huxleyova 
zachovává pak tento induktivní chod myšlenek. Od řeky a jejího ústí pře- 
chází k pojmu mapy a zi:ázorňování terénu, přechá/.í k pramenům a studním. 

Pak následuje kapitola o dešti a rose, tvaru oblak a příčinách tvoření 
se jich; kapitola o ponebí, větrech, hygrometrech, pak o vodě a ledu. vypa- 
řování a atmosféře, o základech chemie a hvězdárnách. Když byl pojednal 
o chemickém sloučení vod čistých a minerálních, následuje líčení deště, řek, 
ledu, morén, moře a jeho působení i denudace. Proti denudaci účinkuje 
vulkanismus a zemětřesení, pozvolné pohyby souše, pak tvoření organické, 
rostlin i zvířat. Útesy koralové, foraminifery dosud účinkují. Následuje geo- 
logie, rozdělení souše a vody, o tvaru země, o mapováaí, o pohybech země 
a konečně o slunci, jakožto arcizdroji všeho pohybu. 

Podobným spůsobem dala by se zajisté zpracovati geologie cech, byť 
i jen co vhodná kniha pro privátní četbu žáků středních škol a úvod do 
vlastivědy všestrannější, nežli jsou dosavadní knížky zeměpisné. 



') Čtenářstvu českému znám jest spiskem „První uvedení do \(áy přírodní." Z angl. 
prc'( žil Fr. Bayer. Nákladem K. Janského v Tábore 1883. Dále výňatky jeho z řečí 
a rozprav n6 Vesmíru, VIT. ročník. 



Mourek: Začátky německé četby. 18 

PodíYno. že byl to op6t cizinec, který podobný spis (nikoli však pro 
školu) napsaL /^ 

A sice J, de Morgan, jenž vydal po krátkém pobytu v Čechách úhledný 
spis j^Geologie de la Bohéme^ (Paris, J. Baudry 1882), s mnohými však ne- 
dopatřeními a věcnými chybami. 

Kdož tedy by spis podobný, chápavosti žáků středních škol přiměřený 
spůsobem poutavým sepsal, získal by si zajisté zásluhu o šíření vědomostí 
ceoných. 

Jiný krok nutný jest stálý ohled ku poměrům geologickým při vyučo- 
rání nejen nauk přírodopisných, nýbrž též zeměpisu^ jehož těsný svazek 
s vědami příi*odními čím dále tím více ^taví se do popředí.^) 

Tímto spůsobem lze přírodopis i zeměpis, v nichž dříve převládala jen 
stránka popisná, osvěžiti, prohloubiti a přivésti k tomu, by vyhovovaly cíli 
svému : vésti k myslídmu, samostatnému, oduáevněnému názoru na přírodu. 



O začátcích německé četby na českých školách 

středních. 

Podává K E. Mourek. 

V zářijovém, říjnovém a listopadovém čísle loňského „Paedagogia" na- 
kreslil jsem pod názvem „Kterak učiti jest němčině na českých školách 
středních" podrobný obraz učení druhému jazyku zemskému na ústavech 
našich, a v nákresu tomto na příslušných místech rozebral jsem také spůsob, 
jakým se mi zdá, že bychom četbu německou s našimi žáky pěstovati měli. 
Doufám, že mi nebude vykládáno křivě, že k četbě této, pokud se týče za- 
čátků jejích ve třídě třetí a čtvrté, zde na novo a ještě podrobněji se vracím. 

Jeť zajisté četba v jazyku novém veledůležitým, ba směle říci možno 
nejdůležitějším činitelem pokroku žákův a n.i správném jí pěstování závisí 
nejen spolehlivá jistota, ale zejména i rychlosť, se kterou žádoucích výsledků 
se doděláváme. Četbou totiž nejhojněji rozmnožuje se v paměti žáků zásoba 
látky jazykové (slov jednotlivých i rčení); četbou zakládá se nejbezpečněji 
jazykový cit, četbou rozvíjí se nejlépe obratnosť ve mluvě praktické: četbou, 
zkrátka^ stojí a padá zdar vší namáhavé práce n^ší. 

A přes to právě v četbě, jakož obecně známo jest, na školách našich 
chybuje se daleko více, nežli v učení elementárním. Již proto, že základům 
jazyka moderního dobře učiti lze právě takovým spůsobem, jakým nyní se 
učí latině a řečtině ; avšak hlavně proto, že Cvičebně knihy naše zdělány jsou 
tak, že učiteli netřeba rozvíjeti mnoho soudnosti vlastní, než jen svědomitě 
se přidržeti postupu, jejž příruční kniha podává, a látku tam se naskýtající 
bedlivé propracovati. 

Jinak jest s četbou: tu všecken spůsob učení závisí na vlastní doved- 
nosti učitelově, a tu pak obyčejně dějí se chyby nad chyby. Již čtení samo 
wlbyvá se nezřídka zcela povrchně, nikterak nehledíc ku přízvuku slovnému 
a větnému, a zvrhuje se takto v duchaprázdné odříkávání. — Pak povídává 
se obsah čteného článku po česku — a to ještě tam, kde jest methoda 
snesitelnější; jinde bývá ještě hůře: články překládají se přímo do češtiny, 
češtiny přímo strašné, a rozsévají se hnusné germanismy, které vzcházejí pak 
jako plevel, znešvařujíce i práce žáků mateřštinou psané; konečně pak co 
nejhoršího jest, učitel nevěda co se článkem dalšího počíti, a honem k jinému 
přejíti nemoha, poněvadž žákům nelze ukládati dvojí nebo trojnásobné pří- 

') Třeba ta poukázati jen na výtečný spis dr. F. Studničky Vieohecný zeměpis. 



X4 Mourek: Začátky německé četby. 

pravj) pouští se do rozboru slov a vět, větáím dílem zase po česku konaného, 
protože žáci t terminologii německé nejsou dosti zběhlí a vůbec po němečku 
neobratně se vyjadřují. 

Takto četba, jež může a má býti nejplodnější částkou učení, dělá se 
žákům odpornou a se zdarem úplně se míjí. Á přece lze, jak mně zajisté 
mnozí zkušení učitelé němčiny přisvědčí, i se žáky poměrně slabými četbu 
v jazyku novém učiniti zajímavou a dospívati k výsledkům uspokojivým. Jakým 
spůsobem při počátcích čtení vésti si jest, již rozbírejme do podrobná. 

Ve třídě třetí a čtvrté četba o hodiny němčině vykázané (na gym. čtyři 
v témdni) ještě dělí se s prací grammatickou, a mnoho sejde na tom, zdali 
látka pro třídy předešlé nařízená byla skutečně probrána čili nic. 

Ve školách slabších obyčejně stává se, že ve 11. tř. tvarosloví nebylo 
dokončeno, což státi se musí pak v tertii; neb aspoň nutnost se ukáže, 
opakovati slovesa silná, nežli se přejde k vlastnímu úkolu tř. III..^ t j. 
k syntaxí. — Iv tom případě však aspoň jednu hodinu v témdni sluší vy- 
kázati četbě hned s počátku stále, a jakmile se doplnily mezery, t. j. nejdéle ve 
druhém běhu, na četbu vynakládati pravidelné hodiny dvě. — Postup pak 
při práci bude, tuším, nejsprávnější tento: 

1. Ustanoví se článek z čítanky, na který se žákům nařídí, aby se 
připravili. S počátku vybírají se články co možná nejsnazší, znenáhla k ne- 
snadnějším přecházeti se může. Příprava záleží v tom, že žáci ve slovníčku 
k čítance přidaném vyhledají si slůvka, kterých ještě neznají a jim se naučí 
nazpaměť. Při prvním pokusu nezbude učiteli, leč aby sám jim ukázal, nebo 
pokročilejším chovancem některým ukázati dal, kterak hledati mají. Naváděti 
je bude, aby slůvka vybraná si zapisovali do zvláštních sešitův a co možná 
hned, aby nezapisovali slov pouze jednotlivých, nýbrž jak v určitých rčeních 
celkových k sobě náležejí. — Když slůvka a rčení si vyhledali, ať pokud 
dovedou, vynasnažují se hned doma vniknouti v obsah. Nikdy však učitel 
nedovoluj, tím méně pak vyhimj je^ aby si psali český překlad, 

2. Ve škole pak učitel nejprve přesvědčí se, zdali žáci osvojili si látku 
jazykovou, v uloženém článku obsaženou: vyzkouší slůvka i rčení, dávaje 
otázky na přeskáčku co možná nejčetnějším žákům. Ve třídách slabých však 
nepostačí práci tuto obmeziti na pouhé zkoušení, nýbrž nutno dopomáhati 
ještě žákům, aby látku si osvojili důkladněji, nežli toho dovedli doma. To 
pak stane se bezpečně tím, když nejen každé podstatné v odpovědi se jme- 
nuje se členem určitým, genitivem sing. a nom. plur., každé sloveso se tvarem 
imperfecta a celého perfecta i s pomocným slovesem, coi má býti při každém 
zkoušeni slůvek stálým pravidlem, nýbrž když i každé podstatné s některým 
přídavným, a střídavě s určitým a neurčitým členem, neb zájmenem, nebo 
i bez člene se přeskloňuje, každé sloveso v nejdůležitějších tvarech se pře- 
časuje. Obojí se může díti i výčtem celých paradigmat i přeptávkou po 
jednotlivých tvarech. — Jest to sice postup loudavý, ale při slabších žácích 
není zbytí, a čím pilněji se ho šetří s počátku, tím rychleji bude lze později 
bráti se ku předu. 

3. Po tomto průpravném cviku některý žák se vyvolá a článek ustano- 
vený přečte zatím jak dovede. Učitel na ten čas nehledě k dokonalejšímu 
čtení opraví nebo lepším žákem opraviti dá jen hrubší poklesky proti výslov- 
nosti a přízvuku. 

4. Po té přejde se ku práci hlavní, pro výsledky četby nejplodnější. 
Aby se přesvědčil, pokud žáci obsahu četby porozuměh', a pokud jí neroz- 
uměli, aby jim smyslu dobrati se dopomohl, učitel rozloží článek v éivý hovor, 
v čilou debatu s celou třídou. Vyptává se po obsahu každé věty otázkami 
německými, ke každé od žáků německé odpovědi žádaje. Nikdy nedovoluje jim, 
aby si pomáhali češtinou, sám češtiny také neužívá; raději otázku, nechápou-li 
jí žáci hned, obměňuje v jinou, druhou, třetí podobu. — Poněvadž především 
běží o větnou formu odpovědí, jakož také o to, aby vytvořovaly se rychle 



Mourek: Začátky německé četby. 15 

i správně, každá otázka dávej odpověď již na ruku, a žáky dlužno upozorniti 
již napřed, že odpovídati mají vétou celou — nikdy prostým ja nebo nein — 
dle otázky utvořenou, a po případě slovy čteného článku, pročež také do- 
voluje se jim stále do knihy se dívati. — Otázek budiž co možná hojné, na 
každou k odpovědi jiný žák budiž volán, aby co možno všickni se vystřídali 
Dékolikrát. Neodpoví-li jeden správně, hned volejme druhého, třetího — 
otázky ovSem neopakujíce! — a odpovědi poněkud nesnadnější pak prvnímu 
opáčiti dávejme. Takto věickni žáci budou vždy napjatě pozorní, aby k od- 
povídání byli pohotově. — Odpovědi bezpečně také prozradí, co ve článku 
Debvlo dobře pojato; a kdekoli takové neporozumění se objeví, hned otázkou 
druhou, třetí uvádějme na pravou cestu. Obratným vyptáváním lze skutečně 
poříditi všecken výklad i věcný i grammatický — vůbec spůsobem tímto obsah 
četby objasní se i nejslabším žákům tak, že nikdy nebude třeba dáti článek 
celý překládati do češtiny, leda ve případech velmi vzácných snad některé 
jednotlivé nesnadnější věty. 

Zároveň vyptávkou touto spůsobuje se velmi vydatný cvik v německém 
hovoru, a co více platí, žáci přímo nuceni jsou jié také mysliti jazykem novým 
tak, že práce tato skutečně může se nazvati jádrem všeho učení německého 
při četbě. 

5. Po ukončení přeptávky přecházíme k volné a souvislé reprodukci 
čteného článku. Dobře jest volatí k tomu nejprve žáky lepší, a teprve s opako- 
váním, jež beztoho musí se díti několikráte, přecházeti ke slabším a nej- 
slabším. Na počátku také třeba je upozorniti, aby užívali pouee jednoduchých 
krátkých vět hlavních, aniž dovolovati, aby pouštěli se do mnohonásobných vět 
vedlejších, ve kterých obyčejně pořádkem slo.v zapletou se tak, že řeč jejich 
nemá hlavy ani paty. Učitel sám na ukázku aspoň po prvé článek kratičkými 
větami reprodukuj. — Teprve když žáci pokročili a nabyli již jakési obrat- 
nosti v reprodukci této, naváděti je budeme, aby užívali také vět vedlejších, 
nejprve vztažných, předmětných a nepřímo tázacích, pak také časových a pří- 
činných, nejposléze zajisté podmiuovacích a připouštěcích. 

Pořádek slov ve větách vedlejších jest, jak všem učitelům němčiny dobře 
známo, věčnou potíží žáků našich, a hříchy proti němu, vedle vynechávání 
podmětů zájmenných, vlekou se všemi třídami až do poslední. I jest vskutku 
vážnou otázkou, kterak b|^lze bylo jim se vyhnouti. Mně zdá se skoro, že 
záhodno žákům vštěpovati nikoli všeobecně, že ve větách vedlejších sloveso 
(a nezapomínejme přidávati: sloveso určité) náleží na konec, nýbrž že po 
relativech a spojkách podřadných určité sloveso má místo poslední. Dlouhé 
jest zajisté vzpomínati, zdali která věta jest vedlejší, a zdá se, že by věci 
lépe prospělo, kdybychom žáky na to navésti mohli, aby jak vysloví „welcher, 
e, es; ob; dass; weil; obwohl; v|tt|n'' a pod., už mechanickým vybavováním 
řady pojmů cítili, že za nimi až Wtf^dní člen řady musí býti sloveso určité. 

6. Když článek takto grammatickou průpravou, vyptávkou obsahu a 
reprodukcí volnou všestranně byl prouMcován, na čase jest zření obrátiti 
také k formálně stránce čtení, které v^roná se na novo, třebas i několikrát, 
s určitým šetřením přízvuku každého slova zvláště a^každé věty celkem, se 
šetřením tonů prostě vypravovacích i zvolání a otázek. Žáci velmi náchylní 
jsou ke čtení jednozvučnému a leckdy asi nezbude leč aby učitel sám ukázal, 
kterak čísti sluší. 

7. Tímto spůsobem práce každý probraný kus četby žákům skoro do- 
slovně utkví v pamětí, a nebude tudy žádným přetěžováním, uložíme-li jim 
ob čas, aby některým článkům, hlavně sice básničkám, ale také zvláště zda- 
řilým kouskům prosaickým skutečně naučili se nazpaměť, a nejbližší hodinou 
je přednesli doslovně. — Však i k ostatním kusdm četby, kterým žáci do- 
slovně se neučili, dobře jest aspoň na počátku v následujících hodinách se 
vraceti, přeptávkou obsahu na paměti je osvěžiti a na novo reprodukovati. 



16 Mourek: Začátky německé četby. 

Edo četbu takto pěstuje, jsem přesyědčeu, že záhy spozoruje zdárné 
její výsledky. — První výhodou jest již to, že žáci všickni se zaměstnávají 
a nepozornost ani není možná, poněvadž otázky rychle se střídají, a nikdo 
není jist, nebude-li mu hned na nejbližší odpovídati. — Hovor také brzy 
dobře se daří, a hoši sami mají radost z patrného svého pokroku. — Konečné 
také učiteli, ač ho právě tato práce velmi unavuje, hodiny nevlekou se ospale, 
nýbrž uplývají čile a živě, skytajíce zadostučinění tím, že úmorná práce není 
marná, nýbrž dochází zdárného ovoce. 

Kde jsou žáci poněkud pokročilejší, tuším, že možno bude ob čas — 
zřídka sice ještě ve třídě třetí, hojněji ve čtvrté — žádati na nich, aby ze 
soukromé pilnosti některý jiný článek ze své čítanky si přečetli a pak ve 
škole jej po němečku vypravovali; neb aspoň uložiti článek v?em společně 
a ve škole pak bez předběžné průpravy hned rozebírati jej vyptávkou obsahu 
a volnou reprodukcí — Jiné četby domácí žádati na tomto stupni učení 
zajisté nelze. Teprve ve třídě páté a šesté, kde obtíže čtení německého z větší 
části jsou překonány, právem již na to naléhati lze, aby žáci mimo četbu 
školní i doma spojovali utíle dulci^ a pro zábavu svou volili knihy, které by 
také prospěly dovednosti jejich ve mluvě německé. Myslím, že nejlépe hodí 
se k tomu konci prostičké, lepým slohem psané povídky pro mládež od Kr. 
Schmieda, Frani Hofmanna a Gust. Nicritze. Grammatickou správností nej- 
spolehlivější jsou spisy Schmiedovy; Hofmanu ve starších povídkách má jen 
podivnou libůstku tu, že píše mogte místo mochte; Nieritz leckdy má i hrubší 
poklesky mluvnické, načež třeba žáky upozorniti. — Obsahem nejprostější jsou 
povídky Schmiedovy, poněkud složitější Hofmannovy, a nejzábavnější rozhodně, 
leckdy i pěkným humorem vynijíajíco, jsou spisy Nieritzovy. 

Má-li domácí četba míti výsledek žádoucí, třeba jest nejprve, aby učitel 
spisy dotčené žákům vřele doporučoval. Učiní tak zajisté každý rád a snadno ; 
vždyť jsme je všickni čítali sami s velikou zálibou, a já aspoň bez obalu se 
vyznávám, že dosud rád ob čas po některé z povídek těchto sáhnu, ač jě 
znám všecky takořka z paměti. 

Dále potřebí bude upozorniti žáky, aby čítali si pokud možná hlasitě 
a s náležitou modulací přízvuku ; neboť jen když sami se slyéi, prospívají své 
dovednosti mluvy, uavykajíce ucho na německé :^vuky, a oblomujíce si jazyk 
k volnému vyslovování. ^' 

Konečně velice prospěje věci, přesvědčí-li se učitel ob čas o této četbě, 
dovoluje dnes tomu, podruhé jinému žáku, aby v« škole stručným obsahem 
vypravoval, čím se doma pobavil. — Není mne tajno, že tento poslední po- 
žadavek jest nejnesnadněji vyplniti, neboť svědomitému učiteli vedle řádné 
školní četby, kterou i ve třídě páté a šeaté konati má podstatou právě tak 
jako ve třídách předešlých — i j. .p|^M:avóu látky jazykové, vyptávkou 
obsahu a reprodukcí každého článku ^^K^. mimořádné zaměstnání zbude 
zajisté velmi málo kdy. Nicméně při d(S|^vůli přece jen lecos vykonati lze, 
a horlivosť žákova vzpružuje se jj^vědomím, že přece někdy na to dojíti 
může, aby ve škole pověděl,* čím sUfioma zaměstnával. Bez hojného čtení 
domácího prospěch 'žákův obejíti se nemůže; jeť to jedinou náhradou za 
praktickou konversaci, í:tere se jim dostává již jen v nejvzácnějších případech. 
A nejplatnější jest v té příčině bez odporu čtení lehké, jaké dotčené povídky 
pro mládež podávají, pročež také i žákům posledních tříd, zejména slabším, 
kteří by s nesnadnější četbu básní a hlavně dramat Lessingových, Schillero- 
výcb, Gothových nebyli, vždycky doporučuji, aby se ještě bavili Schmiedein, 
Hofraannem a Nieritzem. 



Vlach: líethoda zemipitná. 17 



O methodé učby zeměpisné. 

Píše prof. Dr. Jar. Vlach. 

Instrukce ku vyučování zeměpisu na školách reálných poukazuje v úvodu 
svém ku značným obtížím^ s nimiž zápasiti jest učhé zeměpisné^ zvláště i z té 
příčiny, že knihy učebné po věcšině methodické zpracování učiva přenechávají 
zcela škole. Ježto pak zeměpis jakoéto předmět vyučovací celkem na školách 
rwvý jest, nelze diviti se tomu, že posud nedospěla škola ku methodé^ ješ by 
všeobecné platnou byla uznávána^ a že zvláště po té stránce velmi různá jsou 
míněni mezi učiteli zeměpisu. Tak na př. někteří přejí sobě, by učeni země- 
pisu započalo od nejbližšího okolí, kdežto jiní přihlížejí spíše ku končinám 
vzdáleným a naukou o světě zeměpisné učení zahajují; někteří jsou náhledu, 
bj s kreslením map učinil se počátek od první třídy, kdežto jiní odkládají 
kreslení do tříd vyšších. Různá jsou mínění mezi učiteli o ceně a praktickém 
užitku učebnic zeměpisných, o užívání globův a planiglobií, map a pomůcek 
zeměpisných^ jakož i roztřídění učiva zeměpisného. K tomu druží se i jiná 
mÍDéní jako v otázce, zdali zeměpis má se spojiti s dějepisem nebo přírodo- 
pisem, zdali zeměpisu má spíše než historik učiti přírodopisec neb mathematik, 
zdali mathematickému zeměpisu xná učiti mathematik neb zeměpisec a pod. 
Sporné jsou mezi odborníky náhledy, pokud škole starati se jest při učení 
zeměpisném o údaje zeměpisných stupňů délky a šířky, pokud přihlížeti 
třeba ku statistickým údajům, pokud třeba škole pěstovati nauku o země- 
pisném rozšíření zvířat a rostlin, jak třeba cvičiti žáky ve čtení map, zdali 
popisem či kresbou; a takých sporných věcí mezi učiteli zeměpisu nad tyto 
vftcené jest veliká hojnosf, tak že bohužel nutno vyznati, že žádné odvětví 
učby netrpí takou rozháraností method jako učení zeměpisné. 

Protož máme za to, že nebude nevítaným příspěvek, který domáhá se 
T té věci nápravy. Takým jest úvaha /)/•. C. Boeitchera^ ředitele reálného 
gymnasia v Královci, „o methodé učby zeměpisné,^^) s m'ž chceme čtenáře 
těchto listů seznámiti potud, pokud totiž výsledků tu dodělaných s prospěchem 
lze užiti i na školách našich. Boettcher ve svém spisu pojednává 1. o cíli 
a rozsahu učby zeměpisné, 2. o postupu a rozdělení učiva, 3. o spůsobu, 
jak vyučovati zeměpisu a cvičiti žáky ve čtení map, a konečně 4. o pomůckách 
vyučovacích. Toto rozdělení budiž základem i naší úvahy. 

I. Cíl a rozsah učby zeměpisné. 

Methodou učby zeměpisné na gymnasiích a reálných gymnasiích vyroz- 
umíváme nejjednodušší a nejkratší cestu, která umožňuje dosazení onoho cíle^ 
jenž stanoven jest organisační osnovou těchto škol pro vyučování zeměpisné. 
Nejjednodušší a nejlepší cesty d<untžeme se, známe-li východ a konec její, 
tak že o směru, jakým se máme dáti, není nejistoty. Avšak, má-li cesta ně- 
jaká v určité době vykonána býti, jest zapotřebí, by síla byla s to cíle, 
k němuž má se dospěti ; také nutno jest o to péči míti, by síla neůmdlévala, 
což děje se přiměřenými přestávkami po cestě a vhodným odpočíváním. Sou- 
měrným a dobře voleným rozdělením nezbytného namáhání udrženy budiž 
síla při stálé svěžesti a utužuj se vytrvalým cvikem ku dovednosti vždy 
věcší a věcší. Dle toho i methoda zeměpisné učby závislá bude na jejím počátku 
a cíli. Záležeti bude na tom, zdali cil její tak jest vyměřen, by jeho mohlo 
dosaženo býti v dané době a při průměrné schopnosti žákův; dále bude ne- 
zbytno, by vhodným rozdělením a nacvičením učiva o to bylo postaráno, by 



') Die Methodé des geographischen^Unterrichts. Von Dr. C. Boettcher. Berlin. Weid- 
mftiiQBche BuchbandluDg 1886. Úvaha založena jest na 16. dobrozdánich středních 
ústavů provincie prnské. 

Krok. 2 



18 



Vlach: Methoda zeměpisná. 



žáci na všech stupních řádné osvojiti si mohli učivo uložené, a tak duševní 
jich schopnosti až ku dosažení cíle konečného vždy více se- tužily a mohutněly. 

Jaký jest pak cíl učby zeměpisné na našich gymnasiích ? ^) Dle učebného 
plánu gymnasií z roku 1884. vyměřen jest následovní učebny cíl gymnasiu 
niišímu: Jednodušší známosti o tvaru a pohybech země. Přehledná známost 
povrchu zemského v jeho povaze přirozené, v příčině .národův a státův se 
zvláštním zřením ku říši rakousko-uherské. Ku dosažení toho cíle učebného 
dán jest následovní počet hodin vyučovacích: V třídě prvé 3 hodiny týdně, 
v třídě druhé 2, v třídě třetí IV9 (totiž 3 hodiny, střídavě dějepis se země- 
pisem) a konečně v třídě čtvrté 2 hodiny (totiž 4 hodiny v běhu druhém), 
celkem tudíž na gymnasii nižším ve všech třídách 8V9 hodidy týdně. Na 
gymnasii vyšším sloučen jest zeměpis $ dějepisem ; hlavní děje mají se tu vy- 
ličovati ve svém pragmatickém spojení a ve své závislosti na poniěrech při- 
rozených,') I nastává tu dvojí otázka: předně, zdali v učebném úkolu TŠe 
jest obsaženo, čeho učba zeměpisná má se domáhati ; po druhé, zdali možno 
vymeziti přesně hranice učby zeměpisné, aby byly náležitě pojaty a patřičně 
zachovávány. 

Co se týče otázky prvé, můžeme učebnému plánu našemu vzdáti chválu, 
že na stupni nižším činí vyslovenému požadavku úplně zadosf. Mathematickému 
zeměpisu po tři léta se vyučuje; po všeobecném rozhledu, jakéhož žáci na- 
bývají o povrchu zemském v třídě prvé, následuje ve třídě drahé a třetí ze- 
vrubný popis jednotlivých dílů světa dle jich přirozené povahy a kulturní, 

') V této příčině reálná gvmnasia shodují se s gymnasii. 

*) Srovnáme-li učebny cíl gymnasií našich s cílem, jaký vyměřen jest gymnasiím 
pruským dle učebného plánu z r. 1882., uznati musíme jprednost našeho plánu 
učebného. Kdežto plán náš dožadige se známosti přirozené, povahy zemského po- 
vrchu, spokojuje se plán gymnasii pruských se známostí nejdůležitějších topických 
poměrů povrchu zemského a nynějších politických útvaruv; důkladnější známosti po 
stránce oboji třeba jen u Evropy střední. Na gymnasiích reálních ku požadavku 
tomu přistupuje ještě přehled hlavních spojidel mezi zeměmi předních národů kul- 
turních. 

Počet hodin vyučovacích jeví se na následovní tabulce: 



V Rakous 


ku 


V 


Prusk 


u 


Třída 


Gymna- 
sium 


Reálné 
gymna- 
sium 


THda 

1 
\ 


Gymna- 
sium 


Reálné 
gymna- 
sium 


I 

n 
m 

IV 


8 
2 

IV, 
2 


8 
2 
2 

1 


VI 

v 

IV 

ra inf. 

ra sup. 


2 
2 
2 

1 
I 


2 
, 2 
2 
2 
2 


Úhrnem 


8Va 


8'/, ' 


úhrnem 

1 


8 


10 



Z přehledu tohoto jest patrno, že na našich školách třeba jest ještě věcŠího vý- 
boru učiva než na školách pruských, aby při obsáhlejším rozsahu učiva danému úkolu 
učiněno bylo zadosC. K tomu druží se ještě i ta okolnost, že vyučování trvá o rok 
déle v Prusku než na školách našich a mimo to na reálných gymnasiích počet hodin 
jest věcši. Boettcher sám pociťuje nedostatek učebného plánu pruského a praví 
(na str. 9.) : „Ježto při rozumném učeni zeměpisném nacvičení topografických poměrů 
nedá se mysliti bez rozšíření učiva po stránce dějepisné a přírodopisné, bude třeba 
přihlížeti při vymezení topografického učiva k tomu, aby omezeno bylo na rozsah, 
při kterém možno cvičiti topografii, aby i duch byl vzdělán. Z toho hlediska třeba 
určiti učebny cíl jednotlivých tříd jakož i cíl učebny celé školy.** Ejhle, jak domá- 
hají se pedagogové pruští pro školy své v oboru zeměpisném toho, co školám našim 
učebným pianem jest předepsáno! Neboť u nás, jak jsme již uvedli, neplatí jen 
známosť topických poměrů, nýbrž žádá se známost povrchu zemského v jeho povaze 
přirozené. 



Vlach: Methoda zeměpisná. 19 

který zakončuje se ye třídé čtvrté zevrubným zeměpisem říSe rakousko-uherské. 
I jest zajisté velký úkol dán učiteli zeměpisu, aby při vyměřeném počtu 
hodin vyučovacích dospěl cíle mu vytčeného. AvšaJí při náležitém výboru 
učiva a při vhodném roztřídění jeho bude mu vždy možno řádně žáky své 
▼ycvičiti a požadavku školy vyhověti. Na stupni vyšším, kde zeměpisu nejsou 
vyměřeny zvláštní hodiny vyučovací, záleží na učiteli, aby jednak krátkými 
críčem'mi upevňoval u žáků známosti topografické jednak úvahami ze země- 
pisu fysikalního a rozpravami z dějin zeměpisu vyhovoval požadavku plánu 
učebného, by i na vyšším stupni stále přihlíželo se ku zeměpisu. Takým 
sp&sobem pak zajisté žáci zachovají smysl i lásku ku vědění zeměpisnému 
i v době pozdější, kdy školu byli dávno opustili ; nejlepší to odměna škole, 
že danému úkolu byla plnou měrou učinila zadost. 

I můžeme tudíž pronésti tuto zásadu: Učebného cíle, jak vymezen jest 
gymnasiím našim učebným plánem z roku 1884., dosíd lze při daném počtu 
hodin vyučovacích, učiněn-li náležitý výbor a vhodné roztřídění učiva, v míre 
zcela dostatečné. 

Co se týče otázky druhé, třeba přede vším vyšetřiti, v jakém rozsahu 
odvětví zeměpisu příbuzná mají přispívati k oHvení a zdárnému nacvičeni 
uéiva zeměpisného. Vyšetření také celkem jest obtížné a mnoho záleží tu na 
dovednosti učitelově. V přední řadě budiž šetřeno pravidla, že přihlížením 
ku odvětvím příbuzným nesmí v pochybnost uveden býti hlavní cíl učby 
zeměpisné. Když toho pravidla se přesně dbá, mnoho jest již získáno, aby 
zajištěny byly zdárné výsledky učení zeměpisného. 

Zeměpisu příbuzná odvětví jsou dějepis a přírodopis. Nedá se upříti 
Ú2k€ spojení mezi dějepisem a zeměpisem, avšak na učiteli jest, aby vyhověl 
požadavkům, jež plynou ze zvláštní povahy každého z obou předmětův. Bylo 
by zcela chybné, kdyby učitel chtěl použiti hodin zeměpisu vyměřených k usi- 
lovnějšímu nacvičení učby dějepisné. Avšak nezbytným jest zajisté požadavkem 
vyučování školního, aby žáci obeznámeni byli pro učení dějepisné takou zná- 
mostí dějišť a mapy, aby učitel dějepisu na základě tomto mohl bezpečně 
stavěti dále dle potřeby učení svého. Tudíž bylo by s chybou, kdyby v ho- 
dině zeměpisné učitel, pojednávaje o některé zemi, uvedl všecka místa, o nichž 
v dějepisu by mohla býti řeč, neb kdyby docela ku zmínce o těchto místech 
připojil i vyUčení historických údajů ku místům těm se yížicích. Avšak stejně 
nesprávné by bylo, kdyby učba zeměpisná historicky důležitých míst vůbec opo- 
míjela, zvláště takých, o nichž učiteli známo jest, že běžná jsou již^ bud 
z učení dějepisného bud ze četby. Při místech pak, jež zeměpisu nutně jest 
uvésti, nebude na škodu, když učitel krátce žákům znovu na paměť uvede 
data dějepisná, jež již žákům známa býti mají. Tímto ohledem ku dějepisu 
nijak nesnižuje se učení zeměpisné; neboť věcšina předmětů vyučovacích po- 
třebuje podpory vydatné předmětů druhých. Neboť v organismu školy vyšší 
všechny předměty vyučovací slouží témuž účelu souměrně vzdělati mládežj 
žádný předmět nesmí v oboru svém nad míru býti súžen a omezen, ale také 
žádný nesmí nad obor svůj býti rozšířen, nemá-li takou neshodou trpěti celek. 

Zcela podobně^ jak má se dějepis ku zeměpisu, jeví se í poměr učení 
přírodopisného k učbě zeměpisné. Vlastní vědomosti přírodopisné budtež před- 
mětem učby přírodopisné; učitel zeměpisu těchto vědomostí užívej ku po- 
třebám svým a sděluj mimo to se žáky známosť míst pro přírodopisné učení 
důležitých v takém rozsahu, v jakém jich učitel přírodopisu potřebuje, by 
na nich dále stavěti mohl. Nemůžeme však souhlasiti s návrhem Boettche- 
rovým, dle něhož přehled národopisných poměrů povrchu zemského odkazuje 
se učbě přírodopisné, a sice v dobu, kdy jedná se o anthropologii. Podobně 
nesnášíme se s dalším jeho návrhem, by nauka o rozšíření zeměpisném 
zvířat a rostlin též připadla učení přírodopisnému. Návrhy tyto mají oprávně- 
nosti vzhledem k učebnému plánu středních škol pruských, na našich školách 
nemohou míti platnosti. Neboť učebny cíl gymnasií našich žádá přehlednou 

2* 



20 Vlach: Methoda zeměpisná, 

známosť obyvatelstva země, instrukce pak zřejmě odporučuje na gymnasii 
vyšším též pojednávati o zeměpisném rozšíření zvířat a rostlin, kdy již příro- 
dopis k tomu cestu byl upravil. 

I můžeme tudíž prohlásiti tuto msadu o poměru, v jakém jsou dějepis 
a přírodopis k učbě zeměpisné: 

Vlastní dějepisné a přírodopisné vědomosti buďtež předmětem učby 
v hodinách vyučovacích, jež dějepisu a přírodopisu jsou určeny. Učba 
zeměpisná používejž vědomostí tu osvojených ku dosažení účelu svého; 
mimo to sprostředkuj jak dějepisu, tak přírodopisu známost dějišf pro 
předměty ty důležitých tou měrou, by učitelé předmětů, spoléhajíce na 
jasné představy zeměpisné u žákův, použiti jich mohli ku specielním 
potřebám učby jak dějepisné, tak přírodopisné. 

Dále jest nám vyšetřiti, pokud jednotlivá odvětví zeměpisu předmětem 
jsou učby zeměpisné, 

V příčině zeměpisu mathematiclúho učebny plán gymnasií našich zřejmě 
předpisuje rozsah učiva. Učivo s ohledem ku chápavosti žáků rozvrženo jest 
na prfé tři třídy: V první třídě předepsány jsou základy mathematického 
zeměpisu, pokud jich jest zapotřebí ku porozumění mapy a pokud spůsobem 
jednoduchým mohou vysvětleny býti. V druhé třídě budtež základy ty do- 
plněny hlavně s ohledem na poměry, jež zakládají se na rozmanité šířce 
zeměpisné. Konečně ve třídě třetí má zeměpis mathematický přehledně a sou- 
stavně býti vylíčen, najmě s ohledem ku poměrům, jež vyplýv ijí ze skutečných 
pohybův a zdánlivých. I není v té příčině ničeho, co by dodati se mohlo. 

V jakém rozsahu učiti se má, zeměpisu fy sikalnimu, uvádí rovněž učebny 
plán mluvě o specielném zeměpisu jednotlivých dílů světa. Učitel má při 
vylíčení jednotlivých dílů světa přihlížeti ku jich poloze a obrysu, ku jich 
horopisu, vodopisu a topografii maje při tom stálé zření ku poměrům klima- 
tickým hlavně, pokud souvisí s květenou a plodinami jednotlivých zemí, se 
zaměstnáním a kulturními poměry národův. 

Učitel při úvaze, která pohoří, které řeky, která města by měl při vy- 
učování uvésti, bude říditi se zásadou, jež jako základní zásada při výboru 
vší učby má mu býti vodítkem, dle níž jen tolik učiva projednáno býti smí, 
kolik žáci s lehkostí a s jistotou si osvojiti a podržeti mohou. Když touto 
zásadou se bude říditi jakož i ohledem, že řádně osvojiti si učivo zeměpisné 
velice jest obtížným, uzná, že jest s daleko větší výhodou omeziti učivo než 
přílišným jeho šířením uvésti v pochybnost výsledky vyučování. Právě pro 
tyto obtíže, jež vyskytují se při vyučování zeměpisném, bylo od mnohých 
učitelů navrhováno, by ve zvláštních poradách sestaven byl seznam jmen a 
čísel, jimž by žáci se naučiti měli při vyučování zeměpisném. Avšak, jak 
dobře Boettcher praví, není návrh ten docela vhodný; nebot i při takém 
seznamu údajů zeměpisných učitel nezkušený přece by mohl v leckteré věci 
pochybiti, zkušenému učiteli pak by taký seznam mohl po případě býti ne- 
milou závadou. Vždyt celkem učbu zeměpisnou to nepoškodí, zdali některý 
učitel o pohoří, řeku neb město více probere než druhý, jen když sobě jest 
vědom, z jaké příčiny tak činí, a když jest přesvědčen, že žáci jsou s to 
danému úkolu vyhověti. Který učitel jen tolik učiva projedná, kolik žáci 
v hodině vyučovací s jistotou osvojiti si mohou, nejlépe se uchrání od ne- 
bezpečí, že by překročil pravé meze učiva. Hlavním měřítkem při výboru 
zeměpisných údajů budiž jich důležitost, jež podmíněna jest jednak potřebami 
zeměpisné učby, jednak nezbytným ohledem ku požadavkům všeobecného vzdě- 
lání, jednak zřetelem ku pěstování vlasteneckého ducha. Z tohoto hlediska 
pro školy naše ze zemědílů najmě Evropa jest důležitá, v Evropě pak ze 
států državy Evropy střední, mezi nimi v přední řadě říše rakousko-uherská, 
v té pak země rakouské a z nich země české. Při ostatních dílech světa 
fysikalní zeměpis budiž hlavním učivem; politický zeměpis bud předmětem 
zevrubnější úvahy jen u těch zemí, jež nalézají se v přímém styku s Evropou 



Vlach: Methoda semépisná. 21 

Velikou váhu klade učební plán gymnasií naších na poměry klimatické ; 
k QÍm má se při učbě zeměpisné přihlížeti, jak působí na rozvoj květeny 
a plodin v jednotlivých zemích a jakož i ve spůsob života jednotlivých ná- 
rodův. Na stupni vyšším žádá instrukce gymnapijní, by se daly úvahy o roz- 
šíření tepla a o účincích tíže a jak jimi pohyby v ovzduší jsou podmíněny, 
což díti se má v souvislosti a s odůvodněním; rovněž o zeměpisném rozšíření 
zvířat a rostlin budiž uvažováno, ježto přírodopis, mathematika a fysika byly 
již připravily půdu ku takým úvahám. Proto chybně by si vedl učitel, který 
by na stupni nižším rozmlouvaje o podnebí té které krajiny chtěl je označiti 
ndaji číselnými o průměrné teplotě roční, dále o průměrné teplotě zimní 
a letní, o počtu srážek několika míst, jež v této krajině jsou položena, a po- 
žadoval na žácích, by údaje číselné si zapamatovali. Škole zajisté postačí, 
když podnebí vylíčí se ve své povaze souhrným, krátkým popisem, zdali jest 
studené neb teplé, deštivé neb suché, mírné neb ostré a jak se má ku pod- 
nebí pásma příslušného. Škole postačí, když žáci nabudou vědomostí o prů- 
měrném podnebí v rozmanitých částech povrchu zemského a vlivu jeho na 
květenu a zvířenu, jakož i na spůsob života jednotlivých národův. Boettcher 
vylučuje dokonce ze zeměpisné učby na školách středních nauku o meteoro- 
logii i na stupni vyšším zcela správně dle učebného cíle, jaký školám v Prusku 
jest vyměřen; avšak na našich gymnasiích vyšších, jak instrukce toho žádá, 
má učitel přihlížeti ku takým úvahám z oboru meteorologie. 

Pokud se zeměpisu politického týče, jest zajisté jedním z hlavních úkolů 
učby zeměpisné seznámiti žáky též s politickou pifíslušností pohoří, řek a měst, 
o nichž pří vyučování naskytla se příležitost promlouvati. I jest bez odporu 
nutno, by žáci nabyli vědomosti, že na př. Sněžka jest na pomezí česko- 
pruském položena, Praděd na pomezí moravskoslezském, černá hora na po- 
mezí uherskohaličském, Ortles na pomezí tyrolskoitalském, Montblanc na 
pomezí francouzskoitalském. Při řekách nestačí, znají-li žáci pramen, směr 
a ústí řeky; jest potřebno, by i věděli, jakými státy protéká, jako na př. že 
Dunaj teče Bádenskem, Wiirtemberskem, Bavorskem, říší rakousko-uherskou 
a Rumunskem, že Eýn protéká Švýcary, říši německou a Nizozemsko, Visla 
říši rakousko-uherskou, ruskou a německou. Podobně žáci nesmí býti v po- 
chybnosti, zdali Králíky jsou městem českým neb moravským, zdali Bílsko 
jest městem slezským neb haličským, zdali Osek jest městem slavonským neb 
uherským, zdali Toruň jest městem pruským neb ruským, zdali Kostnice jest 
bádenským městem neb švýcarským, zdali jest Belfort městem francouzským 
neb německým atd. Dále potřebno jest žákům, by bezpečnou známost měli, 
jaké jsou hranice politické mezi státy jednotlivými, najmě kulturními; necht 
upozorni se žáci, že na př. Lucemburskem Nizozemsko hraničí s Francií, že 
B^sko při výtoku Dunaje nehranící více s Tureckém, nýbrž s Rumunskem, že 
Švýcary zasahují na pravý břeh rýnský do území bádenského, jako zase Bá- 
densko na jižní břeh bodamského jezera do území švýcarského a pod. Samo 
sebou se rozumí, že nacvičení poměrů íysikalních předchází soustavný přehled 
zeměpisu politického, který má býti věcšinou soubor učiva nacvičeného z hle- 
diska politické příslušnosti. Při učbě té někteří zeměpisci sobě libují v tom, 
že za účelem přehlednosti věcší kraje dělí dle přirozené povahy půdy v celou 
řadu menších okrskův. Ale místo přehlednosti zavádějí zmatek do učby země- 
pisné. Boettcher poukazuje ku veliké závadě, že náhledy o nejprospěšnějším 
takém rozdělení daleko se od sebe liší ; ') obtíže ty zvětšují se ještě tím, že 
při takém dělení povstává zcela nová terminologie zeměpisná, jejíž nacvičení 
vyžaduje mnoho práce, ježto jasné vymezení naznačených okrsků jest velmi 
nesnadné. Tak na př. Kirchhoffovo vymezení západního podílu říše německé 
vykazuje osmero udajův. ^) Ale dále jest nezbytná toho potřeba, by věcší 

^) Viz v té příčině rozdělení Kirchhoffovo a Matzatovo Severního Německa na str. 24- 

Boettcherova spisu. 
') Viz Boettcherův spis, str. 24. 



22 Vlach: Methoda zeměpisná. 

okrsky k vůli přehledu dělily se v menší; pří tom dělení yšak nesmí se po* 
kročiti ku velikému drobení, ježto jinak přespočet malých okrsků ztěžuje 
zase přehled celku. Boettcher odporučuje tu projednávati přirozenou povahu 
jednotlivých zemi podle ohlásit říčntch^ ježto lehce dají se poznati a ve svých 
mezích jsou určeny. Když pojednává se o oblastech, připojí se k tomu nauka 
o útvarech horských, a když učitel při řekách spolu promluvil o městech 
a dotekl se též při výpočtu hor a řek též jich politické příslušnosti, jeví se 
na konec zeměpisného popisu té které země politický zeměpis opakováním 
velmi poučným a vydatným. Při tomto spůsobu učby učitel nechf přidržuje 
se takého postupu, by každá řeka popsána byla od pramene k ústí, každé 
pak pohoří v celé své souvislosti, by tak mysl žákův obrácena byla vždy 
ku celku. Na doklad uvádí Boettcher království saské. Předpokládá, že žáci 
seznámeni jsou již s přirozenou povahou půdy německé jakož s poříčím 
oderským a labským; na to upozorní žáky, že Saskem protékají od východu 
k západu následovní řeky: Nisa zhořelecká, Spréva, Halštrůvka černá, Labe, 
Mulda, Plisna, Halštrůvka bílá. Potom vytkne se u každé řeky pramen, směr 
toku, ústí jakož i politické území, jímž každá protéká, a města, jež v Sasku 
při každé řece jsou položena potud, pokud pro zeměpisnou učbu školní jsou 
důležitá. Žáci ze směru řek poznají, že Sasko rozkládá se po severním svahu 
lužických hor a českého Rudohoří; o obou pohořích promluví učitel zevrubněji 
ku žákům a vytkne jich místo v českonémecké vysočině. Ku konci probere 
se v pořádku zeměpisném rozdělení správní, stanoví se poloha okresních 
měst se vztahem ku poloze města hlavního a vytknou se důležitější místa 
opodál řek položená, o nichž posud nebylo promluveno. Zajisté odporučuje 
se tento spůsob^ jak Boettcher jej navrhuje, daleko lépe než svrchu uvedená 
rozdělení; neboí! při spůsobu Boettcherově postupuje se na základě známosti 
povahy půdy, jež soustavně žákům v paměf se vštěpuje, tak že paměf žáků 
daleko méně jest namáhána než při spůsobu druhém, \kdy žáci nuceni jsou 
zapamatovati si veliký počet okrsků menších, jednak libovolně volených, jednak 
zvláštními mezemi ohraničených. Nechf pak děje se postup tím neb oním 
spůsobem, jisto jest, že zeměpis politický na školách našich nesmí zanedbá- 
vána býti, ježto jest důležitou částí učiva zeměpisného. 

Důležitou otázkou zeměpisné učby jest vyměření rozsahu, v jakém ku 
statistice ve škole přihlížeti se múze a má. Zajisté všickni učitelové zeměpisu 
souhlasí s návrhem, by vše zbytečné tu vynecháno bylo. Ale co jest pro školu 
zbytečným? V této příčině rozcházejí se daleko od sebe jednotlivá mínění. 
Lehčejším úkolem jest vymeziti mnohé věci, jež bývají předmětem statistických 
výpočtů, ale povahou svou do učby zeměpisné se nehodí; Boettcher počítá 
k nim: údaje o vystěhovatelství, o financích státních, o vojenské moci po- 
zemní a námořní, o přívozu a vývozu, o vzdělání lidu, o výnosnosti půdy, 
o počtu zvířat domácích, plodin a výrobků průmyslových a pod. Za to do 
učby zeměpisné náležejí údaje o plošných rozměrech, obyvatelstvu a jeho 
hustotě na povrchu zemském v celku, v jednotlivých dílech světa a v jedno- 
tlivých státech evropských; ze států mimoevropských budtež uvedeny, jež 
pro Evropu mají význačnou důležitost. Pokud se týče obyvatelstva mést 
evropských, Boettcher žádá, by uvedeno bylo u všech, jež mají více než 
10.000 obyvatelův. Z těch měst, jež mají méně než 10.000 obyvatelů, buďtež 
uvedena pouze místa bucř obchodem bud průmyslem bud z jiné příčiny dů- 
ležitá a netřeba si počet jich obyvatelstva zapamatovati. Při místopisu říše 
rakousko-uherské bude třeba přihlížeti ku místům, jichž obyvatelstvo přesa- 
huje počtu 20.000, zvláště jsou-li důležitá z ohledu kulturního; při místopisu 
Čech uvedou se i místa s několika jen tisíci obyvatelův. 

Z tohoto hlediska upraveny budtež statistické přehledy o nejvyšších 
horstvech zemských, o rozloze důležitých jezer, o délce důležitějších řek 
a pod. Aby předešlo se libovolnému rozsahu takých statistických přehledů, 
Boettcher činí vhodný návrhy by totiž vydán byl stručný přehled zeměpisný 



HtUakovský : Methoda jazyka franc. 23 

statistiky ku potřebě učení školního. . Tak by statistika móhla vypuštěna býti 
2 našich učebnic školních; učebnice by tím získaly, ježto byly by daleko 
déle spůsobilé pro vyučování školní a neměly potřeby nových vydání. Tento 
přehled statistický byl by zajisté levný, kdyžby tak zařízen byl, že by se 
mohlo ho potřebovati při každé učebnici ve školách zavedené ; a tak upraven 
by býti musil. Rovněž «potřebno by bylo pak nařízení, by jen na př. každého 
pátého roku vydalo se nové vydání, upravené dle výsledků statistiky nejno- 
vější, jež by zavedlo se současné ve všech školách. Takým spůsobem vyhnuli 
by se učitelé zeměpisu hlavní závadě učby zeměpisné, totiž učiti znova žáky 
změněným iidajům statistickým, což jest skoro věcší závadou žactvu než ně- 
které nahodilé vybočení z míry předepsané; neboť změny novějšího vydání 
takého přehledu statistického snáze by sobě žáci zapamatovali znajíce hlavní 
podstatu jeho, než když s každým novým vydáním učebnice třeba jim učiti 
se novým údajům. Mimo to by posudky o správnosti a výboru takého přehledu 
statistického přispěly zajisté ku stále lepšímu jeho upravení, a tak by za 
spolupůsobení všeho učitelstva získán byl pevný podklad pro vymezení rozsahu, 
v jakém statistika v učbě zeměpisné by měla míti místo. 

Konečně zbývá ještě vyšetřiti, pokud dějiny zeměpisu mohou býti přeď 
metem učby na školách našich. Boettcher z ohledu k učebnému plánu gymnasií 
pruských zavrhuje naprosto, by dějinám zeměpisu učilo se na gymnasiích. Ale 
naše instrukce gymnasijní opačně sobě vede a doporučuje, by zvláště při dě- 
jinách věku nového na stupni vyšším žáci naváděni byli ku přehledu, jak 
člověk došel známosti povrchu zemského, ježto dějiny zeměpisu úzce souvisí 
s nejdůležitějšími událostmi dějin světových. 

Přehlédneme-li výsledky úvahy v příčině rozsahu, v jakém jednotlivá 
odvětví zeměpisu do učby škol našich náležejí, můžeme prohlásiti tuto 
zásadu : 

Rozsah zeměpisu mathematického na gymnasiích našich učebným 
plánem zřejmě jest vytčen a přiměřeně dospělosti žákův upraven. 

Fysikalní zeměpis měj místo na stupni nižším potud, pokud při- 
rozenou osvětluje povahu zemského povrchu; na stupni vyšším úvahy 
ty buďtež doplněny úvahami z oboru meteorologického a úvahou o země- 
pisném rozšíření zvířat a rostlin. 

Zeměpis politický jest důležitou částí učby zeměpisné a nemá tudíž 
zanedbáván býti. Politickému -zeměpisu budiž učeno na základě bezpečné 
známosti přirozené povahy povrchu zemského. 

Jest žádoucno, aby pro údaje statistické potud, pokud jsou před- 
mětem učby zeměpisné, sestaven byl zvláštní přehled, jenž by platnost 
měl pro školy všechny. Přehled ten by musil býti sestaven dle zásad 
paedagogických, stručně a přesně; nová vydání pořizovala by se vždy 
po určité době a jen ta by měla platnost, žádná jiná. 

Dějepis zeměpisu budiž připojen hlavně ku dějinám věku nového 

na stupni vyšším. (Pokračování.) 



Slovo O methodickém vyučování jazyku 

francouzskému. 

Píše J. E, Húlákovský. 

Jsou-li oprávněny stesky, že vyučování jazyku německému na českých 
středm'ch školách nenese žádoucího ovoce, totiž potřebné znalostí němčiny 
v životě praktickém, ještě snad u věcší míře platí to o vyučování jazyku 
francouzskému na českých realkách a na reálných gymnasiích. 



I « 

24 Hulákovaký: Methoda jagyka franc. 

Arcit dle osnovy organisační a dle daných instrukci není praktická 
znalost jazyka francouzského v obchodním, prumysloTém nebo snad i diplo- 
matickém životě konečným a jediným cílem vyučování tomuto jazyku, nýbrž 
má toliko sloužiti za prostředek formalného vzdělání obecného, jakýmž na 
gymnasiích jsou řeči klassické a proto také methoda vyučovací jediné tímto 
určitě vytknutým cílem se ííditi musí. ^ 

Nicméně jako požadavek učeni se řeči živé jest přece jen zcela jiný, 
než-li při řeči mrtvé, není zajisté neoprávněným požadavkem praktická znalost 
jazyka francouzského, rovněž řeči živé, nad to i tak eminentně vzdělávací 
a bohatostí literatury i potřebou společenského styku s národem francouzským 
v životě uměleckém, obchodním a' průmyslovém nad jiné vynikající- a proto 
právem může a smí se od školy očekávati výsledků, které by nejen po 
theoretické, nýbrž i po stránce praktické požadavku tomu vyhovovaly. A ve 
věci té zajisté potěšitelná zvlášt v posledních letech u nás i jinde jeví se 
snaha, aby se patřičné učinily opravy v methodě vyučovací, k čemu sloužiti 
mají mnohé dobré, na zkušenosti založené návody a dle nich zpracované 
knihy učebné. 

Veškeré tyto dílem navrhované dílem již v učebnicích samých provedené 
opravy lze shrnouti v tyto kusy: 

1. aby se netoliko řeči písemné, nýbrž hlavně řeči živé neboli mluvě samé 
tak, jak se mluví, vyučovalo nebo — jak říkají — aby se více slovem 
než písmem, více sluchem než zrakem učilo; 

2. aby se tvarosloví skladbě podřídilo nebo aby forma sloužila duchu; 

3. aby hlavně četba a z ní vyplývající stránka věcná byla ohniskem veškera 
vyučování a by byla, zřízena tak, aby svou zajímavostí jednak stále 
vzrůstající chuí k učení při žácích budila, jednak jim ze stále stupňujícího 
se prospěchu radost působila. 

A o těchto věcech budiž mi dovoleno skromné mínění své zde pronésti. 

I. 

Hlavní vadou jest, že již výslovnosti učívá se na písmeně, tedy hned 
na řeči písemné. Ne z písmen, nýbrž ze zvuku samého, z řeči živé at se učí 
žák vyslovovati. Tomu učí nás sama příroda, nebot dítě neučí se své mateřštině 
z písma, nýbrž ze zvuků, které plynou z^ůst mateřských. Tak a nejinak díti 
se musí při vyučování řeči cizí, tu žák sebe odrostlejší není leč jako dítě, 
které se učí mluviti, ovšem zde vědomě, kdežto dítě od matky učí se nevědomě. 

První tedy věcí jest, aby učeň napodobil zvuky učícího, tímto napodobením 
stanou se mu „druhou přirozeností.*' A proto má žák ve škole mnoho a mnoho 
slyšeti a to, co slyšel, mluviti. 

Slyšel-li žák správně a oblomiMi si správným napodobením a častým 
opakováním mluvidla tak, že cizí zvuk docela správně pronášeti dovede, pak 
druhou věcí jest, aby zvuk ten smyslným znamením neboli písmenem označil. 

Avšak zvuk nabývá pravé, vlastní ceny své toliko ve slově, tak jako 
slovo ve větě, smyslně vyjádřené myšlence. Tudíž výslovností učiti se musí 
ve větách, protože teprve ve větě se ukazuje, jak jednotlivé zvuky se od slova, 
ku kterému náležejí, odlučují a k druhému následujícímu se přikloňují. Nebudou 
snad z počátku věty zajímavé a vybrané, ježto se skládají ze slov zcela 
různých, jen proto vybraných, že se v nich nacházejí zvuky, jimž se právě učí, 
ale přece poslouží žáku lépe nežli nejlepší explikace o výslovnosti. 

Toto předeslavše přihlédněme hned ku stránce praktické. 

Učitel chtěje naváděti žáky k výslovnosti, počne zajisté s těmi hláskami, 
které ve frančtině mají týž zvuk jako v češtině. Sám nejprve slovo předříkává, 
dává je po sobě opakovati, potom řekne význam slova, vyptává se opět žáků, 
a sice tak dlouho, až docela správně je vysloviti dovedou. Může také žádati. 



Hulakovský : Methoda jazyka franc. 25 

aby několik žáků, po případě všickní vyslovili je najednou. Potom napíše je 
na tabuli, vysvětluje výslovnost, odvozuje pravidlo zvukoslovné a dává je zase 
opakovati, až je žáci umějí zpaměti. 

Na př. vysloví slovo ville, opakujte to slovo . . . žáci opakují; slovo ville 
znamená město. Řekněte, jak se jmenuje po francouzsku město? Žák ten i onen 
odpovídá: město se jmenuje po francouzsku ville. 

Učitel pokračuje, vysloví slovo /íZ, probírá to slovo týmž spůsobem. Fil 
znamená nit. Řekněte, jak se jmenuje po francouzsku nit? Odpověď: niť 
se jmenuje po francouzsku fii Opakuje: jak se jmenuje město? jak nit? 

Nyní napíše na tabuli slova ville, fil. 

Jak jste vyslovil franc. samohlásku i? Odpověď: jako české ?. Pama- 
tujte si pravidlo: samohláska i pronáší se jako v češtině. Opakujte pravidlo. 

Učitel pokračuje, předříkává slovo tle, probírá je zmíněným spůsobem, 
napíše na tabuli, učiní poznámku: znaménkb na i jmenuje se circonflexe; 
opakujte. 

Jak jste pronesl i, na němž jest znaménko circonflexe? Dlouze, ele jmenuje 
se ostrov. Opakujte. Z toho plyne pravidlo : i na němž jest circonflexe pronáší 
se jako české i. Opakujte pravidlo. 

Povšimněte si, že ville a ile má na konci ť, které se nexyslovuje, z toho 
plyne zase pravidlo: e na konci shva, které nemá íádného znaménka, nevy- 
slovuje se^ něho jest němé. Opakujte. 

Proneste ještě jednou ta slova — co znamenají? — Opakujte pravidlo 
o /, o i, o němém e. 

Tím spůsobem probírá a ve slovech na př. camarade^ malade, table. 

Poněvadž užívá frančtina členu, jest potřebí hned na počátku seznámiti 
žáky se členem le, la. Zvlášf aC dobře pronášejí mužský člen a upozorni se 
na rozdíl němého e a dutého e v le. Řekne žákům, jakého rodu jest ville, 
fit a žák přičiní sám člen: la ville, le fil. 

Na slově ile ukáže, co jest apostrophe. Učitel pronese slovo ile se 
členem: VUe. Opakujte. Odpověď: Tile (lil)] pak napíše na tabuli a řekne, 
že ile jest ženského rodu. 

Jak by vlastně mělo býti? la ile, a však se vynechává před samohláskou 
a povstane IHle, znaménko jmenuje se apostrophe = výpustník. 

Podobně ukáže na slově Tame = přítel ; z toho plyne pravidlo: Člen 
fc, la před substantivem počínajícím samohláskou vypouští e, a a váže člen 
se substantivem. 

Pozorujte, že se v takových substantivech člen vyslovuje s následujícím 
substantivem jako jedno slovo. Vyslovte: Tile (lil), Vámi (lami). Opakujte. 

Tak probírá o : la porte = dvéře, la parole = slovo. Podobně u : le 
mur :=z zeď. 

Více času a píle bude potřebovati é, ě. Prozatím může přestati na le 
pére^ la měře, la vérité. Opakuje pravidla o e. 

Samo sebou se rozumí, že učitel může nacvičiti i více vokabulí, avšak 
příliš mnoho najednou není radno; postačí, umí-li žák 8 — 10 substantiv. Ale 
necbf se nikdy necvičí takovými, která v knize nepřicházejí. 

Tak snadno a hravě naučí se žák významům, a netřeba doma, leč jich 
zopakovati a jistě je podrží v paměti tak, že jich více nezapomene. 

Avšak brzy by se ta slovíčkářská strava žákům znechutila, kdyby učitel 
nepřidal do ní trochu chutného koření. 

I cvičí nyní ve výslovnosti přisvojovacích náměstek mon, ma — tou, ta — son, 
sa — notre, notre — votre, votre — leur, leur, a sice ústně i písemně. 

Nyní počne cvičení: le pere, mon pere, votre pere a p. a zase naopak 
česky: otec, váš otec. tvůj otec, jeho otec a p. žáci odpovídají francouzsky. 

Učitel pokročí ještě dále, nacvičí některé předložky: avec (c = k), par 
skrze, od — dans v, ve (upozorní, že s jest nehlasné) sur na — sans bez, 
opět ústné a písemně. 



26 Huiákováký: Methoda jcusyka franc. 

Cvičení: avec le pere, avec notre pere; par la parole, par votre parole; 
sur la table, sur notre table; dans Ttle, dans leur ile a p. Taktéž česky a 
žáci odpovídají francouzsky. Vše též se píše potom na tabuli a žáci čtou. 

Učitel nacvičí třetí osobu pomocného slovesa est ústné i písemné, a nyní 
tvoří se již věty. 

Napřed předříkává větu sám, dává ji opakovati, překládati, pak jí 
rozličné pozměňuje, čímž veliká rozmanitost a zajímavost povstává, což žákům 
velice se líbí a radost jim působí. 
Cvičení: le pere est dans la ville. — Ton pere est dans la ville. — Ton 

pere est dans notre ville. — Le fil est sur la table. — Notre fil est sur 

la table. — Votre fil est sur la table a p. 

Podobné cvičí se v českých větách a žáci odpovídají francouzsky. 

Věty, jednu po druhé píše žák na tabuli, pak je jeden nebo více žáků 
(třeba v jedné lavici) nebo všickni na jednou čtou. 

Nyní teprve otevře se kniha, učitel předčítá ještě jednou významy, 
některý žák po něm a počnou se čísti a překládati věty, které vlastně již 
žák umí z paměti. Za úlohu domácí uloží učitel tři nebo čtyři věty české 
přeložiti na jazyk francouzský. 

Takým spůsobem naučí se žák hned v prvé hodině, jsa stále udržován 
v součinnosti, výslovnosti jednoduchých samohlásek, dále pravidlům zvuko- 
slovným, potom významům, dovede tvořiti věty neboli mluviti již po francouzsku, 
což mu nemalou radost působí a nové chuti k učení dodává. 

Druhou hodinu zopakuje se krátce předešlý úkol, probere se domácí 
úloha napřed ústně, potom písemně a přikročí se k novému úkolu. 

Jako předešlou hodinu probírají se hlásky složené neboli spřežky. 

Hlásky, jichž analogie v Češtině nemáme, činí poněkud obtíže, ale pomůže 
si učitel analogií v němčině na př. feu^ opakujte to slovo. Jak se juienuje 
v němčině slyšeti? Hořen. Pozorujte, že ve slově fexi nezní e jako české e^ 
nýbrž jako německé 6, 

Napíše se na tabuli feu\ hleďte, zvuk 6 neoznačuje se ve frančtině 
jedním písmenem, nýbrž dvěma a sice eu. 

Podobně se vysvětluje la soeur. Z toho plyne pravidlo : eu^ oeu zní jako 
německé o ve slově hořen. 

Ještě hůře jest, kde ani v němčině analogie není, na př. o^. Tu učitel 
ukáže žákům, jak ústa sestrojiti mají, aby tento zvuk mohli pronésti; pak 
ovšem cvičí na příkladech: loi, moi, soi a p. 

Podobně vysvětluje ay, oy, uy. y = i + i, tedy ay = ai + i t. j. e + 
i =ej; ay=:ej. 

Velmi snadno naučí se žáci znáti souhlásky němé. 

K tomu přibere učitel a vysvětlí třetí osobu> slovesa avoir: il a, elle a, 
řekne, že ve frančtině akkusativ rovná se nominativu, a přibral-li také některá 
adjektiva, má pak nejrozmanitější cvičení. Cvičí ovšem zase, jako předešle, 
samými větami. 

Vysvětlí-li učitel žákům tázací gm, que^ ow, může pak se již v této 
hodině tázati žáků po francouzsku a oni odpovídají taktéž po francouzsku, 
což jim opětně velikou radost působí. 

Třetí hodinu probírá učitel nosovky, přibere k tomu singulár praesentis 
sloves na -er, a sice nejprve nacvičí osobné náměstky je, tti, iZ, elle^ potom 
předříkává : je porte, tu porte, il porte, elle porte, dává opakovati, potom po 
jednotlivých osobách. 

Na tabuli však nepíše, nýbrž ukáže, jak se tvoří kmen port — er, ukáže 
přípony 1. — e, 2. — es, 3. — e; a tak žáci dovedou každé sloveso skláněti. 

Učitel nacvičí i formu tázací kladnou, a vyloží slovosled při otázce, čím 
opět nastane přerozmanité cvičení. 

čtvrtou hodinu probírá hlásky změkčené podobným spůsobem, jako 
předešle, napřed ústně, potom písemně. Těmto se čeští žáci velmi snadno 



Pmsik: Etymologica. 27 

píiučnjí: ill: fille, famille; ail, aill: travail, bataille; eil, eill, ueil: soleíl, 
abeille, orgueil; oeil, euil, euill: oeil, seuil, feuilleter; ouill, ouil: mouiller, 
grenouil; gn: campagne, digne, régne. 

Nacvičí se záporná forma i otázka záporná slovesa a opět se probírá 
CTÍčení. 

Pátou hodinn probírá se němé a přídušné A, potom w, n, r, Z, která 
stejně znějí jako y češtině, když nejsoa nosovými a změkčenými; r není-li 
zdvojené, kde zní ostře, tedy jednoduché r nezní tak ostře, jako v* češtině, 
Dýbrž jaksi roseehvěně^ což se stává, když špičku jazyka na zuby přiložíme 
vyslovujíce při tom r. Dále probírají se d, ^, 6, p, f, které vesměs tak 
znějí jako v češtině. Po té výslovnost ti v koncovkách : tial^ tiel, tieux^ tiaire, 
tinm, tient, Hence; v substantivech na -atie^ -étie, -itie^ -otie^ -utie ; v substan- 
tivech na -tion; o, pak, když před touto koncovkou s nebo x předchází. 

Šestou hodinu nacvičí se hlásky c, g, qu\ potom /ř,"cA, v, x. 

Zvláštní péči věnuje učitel při tvoření vět vagbě; není však dobře na- 
značovati vazbu polokroužkem, jako v učebnicích bývá; žáci, vlastně oči 
jejich tomu tak přivyknou, že potom, když znaménka přestanou, nevíží docela. 
Nejlépe učiti vazbě sluchem a když při četbě opomenou vazby, upozorníme 
je slovíčkem: vazba a hned se opravují. 

Každý úkol tvoří pro sebe jaksi malý celek, celé pak hláskosloví zopakuje 
se ve zvláštním úkolu, kde výslovnost jednotlivých hlásek a všecka zvuko- 
slovná pravidla aspoň jedním příkladem, t. j. aspoň jednou větou zastoupeny jsou. 

Takovým spůsobem lze francouzské hláskosloví probrati v 6 — 8 hodinách, 
ovšem bez výjimek jako na př. kdy se s na konci čte, nebo cty gt a p.. to 
vše se vysvětlí příležitostně, v mluvě i v četbě. 

Pravdou jest, že frančtina hned z počátku činí žákům obtíže, neb jinak 
se píše a jinak se vyslovuje, což jest našemu žáku něco zcela nezvyklého 
a proto nesnadného, jest to právě tvrdý proň oříšek, nečiňme mu ho tedy 
ještě tvrdším, abychom ho neodstrašili, nýbrž učiňme mu rozlousknutí co 
možná nejsnazším, a okusí-li jen jednou jádra chutného — ducha řeči — 
buďme jisti, že více chuti nepozbude. 

Přísloví „každý začátek jest těžkým nesmí zde míti místa, naopak za- 
čátek budiž žákům co možná nejsnazším a proto zdržme se všech dlouhých 
výkladů, všech mnemotechnických pomůcek — tím pamět jen ještě více ob- 
těžujeme — všech transkripcí, vysvětlujme jen tu, kde vysvětlení nevyhnutelně 
jest potřeba, učme výslovnosti na mluvě samé a ne z knihy, nezdržujme se 
dlouho při tom písmenkářství, sice žáky omrzíme, a přejděme rychle ku 

tvarosloví. (Pokračování.) 



Etymologica. 

Podává Frantík Frusik. 

1. Lemuzi = oráči. 



Jak známo, pocházel kníže Přemysl Stadický z kmene Lemuzův na 
Bělině. Jméno Lemuzi, sing. Lemuz^ odvozuji od kořene lem (pův. lam) = řo- 
wi^í, lámati, stprus. iim-twei lámati; přeneseno pak na zaměstnání Slovanům 
vlastní, totiž na vzdělávání půdy, značí lem-iii tolik co lomiti (lámati) půdu, 
(^ati; příponou -uz^ vznikne subst. lem-uz -zz: oráč (srv, rus. lěngus^b = lenoch). 
Týž kořen lem máme ve slově Zem-ešb (rus. i lem-echt) jež ve všech slovan- 
ských jazycích znamená rádlo, radlici neb krojidlo (nůž) u pluhu, ukazujíc 



28 PruHk: Eůymologiea. 

jasně k významu kořene tuto stanovenému. Od Slovanův přijali název ten 
MacEaři (lemes, lemez) a, jak se zdá, i Lotyši (lemesis). — Stupňované lowiti 
značí též orati (tak v charv.), zvláště půdu nevzdělanou, příloh, úlehli, lado, 
čím subst. lam nabylo významu: příloh, úlehle, lada, pak (v charv.): divoké 
réví, loza; lomina = býlí. Od substantiva lom se pak tvořila jména osadní: 
Lom, Lomy, Lomec, Lomek, Lomany, Lomná, Lomnice, Lamnička (srv. Sborník 
histor. III, 341). 

Jest tedy lemuz = oráč^ a celý kmen pak byl tak nazván, Lemuzi = oráči 
x«TVfoxi}y, patrně od výhradního zaměstnání svého v úrodných krajinách, srv. 
Rataři (pobaltičtí) = bojovníci a pod. Vším právem tudíž sluje známý vojvoda 
kmene toho, stav se náčelníkem kmene jiného, po svém původu Přemysl 
LemuB, Pozdější kronikáři však pojímajíce vlastní už jméno Lemuz za apella- 
tivum = oráč, nazývali knížete toho ,, Přemysl oráč''^ odkud vznikla báje 
o jeho původě. Tím se tedy zcela přirozeně vykládá jeho příjmí oráč a ne- 
třeba zabíhati v combinace mythologické. 



2. Navb = mrtví, inferi. 

Původ slova navb = mrtvý stanovili už jiní jazykozpytci, srv. Mikl. Lex. 
s. v. navb, Hattala v Kroku 1865, 166. 211. J. Jireček v Mus. 1863, 16. Fick 
Vergl. Worterb. P, 130. II, 595 odvozuje navb (mrtvý) od kořene wmzz: obra- 
ceti, chýliti, kloniti; intrans. klesati. Přechodný význam jest základem lotyš. 
náve a stsl. navaťb (Suprasl.) = smrť (t. j. klonící, porážející), nepřechodný 
pak stsl. navb = mrtvý (t. j. klesající) a nyti = mdleti, hynouti, chřadnouti. 

O původě kmene pochyby tedy není ; avšak dosud není objasněno, kterak 
navb nabylo významu adi^g, rdQraQog, říše či příbytek mrtvých : to zde chceme 
vysvětliti. 

Bydlo (říše, země) bývá zhusta vyjadřován plurálem neb collectivem 
jmene obyvatelův (Mikl. gr. IV, 45), na př. v Němcích, Uhřích, Vlaších, Židech, 
Jirchářích, Hadrářích (us. na Pláště o několika všech, odkud zvláště hadráři 
přicházejí), do (z) Němec, Uher, Vlach, Židův, Jirchář, Hadrář a p., s čím 
srv. iv áv&QÓTtoig na světě (vlastně: v lidech), apud inferos=: v bydle mrtvých 
(vlastně u podzemšťanův) ; collect. Skythb Skythie, Rusb Rusko, čes. Slovač 
Slovensko a j. Tudíž se říkalo v stsl. plur. vb navbch-b =z v bydle mrtvých 
(vlastně: v mrtvých), acc. navi neb vb navi = do bydla mrtvých (v mrtvé), 
izT* navij = z mrtvých (ab inferis). — V češtině nelze, jak se zdá, plurálu 
toho doložiti, ač by rukopisné do navi mohlo býti rovněž plur. do naví; ale 
dokud se nevyskytne v navech, nýbrž pouze v navi^ dotud jest i do navi 
považovati za singulár^ a sice s pluralným významem : a taký mívají do sebe 
collectiva (Mikl. gr. IV, 43). Pokládáme tedy nav^ ?, fem. za collectivum 
tvořené od mase. navb jako stsl. čgdb lidé od čgdo, dětb děti od dět-. murb 
Mouřeníni od mur'B (murin'b), surb Syrové, svojašb příbuzní, srb. nekrst ne- 
křtěnci, rus. Čudb Čudové, Ďonb Danové, Libb Livonci, Rusb Rusové, gridb 
strážci osobní, běžb uprchlíci, znatb známí (Mikl. gr. II, 54—8), čes. Slovač, 
Slováci, bratr (gen. i) bratří, srv. dvoř dvořané Štít. šach. 47. 

Znamená tedy české collectivum nav, i, f. tolik co mrtvi a v přeneseném 
smyslu, jako „vstáti z mrtvých ** ab inferis, i ři^i či bydlo mrtvých. Má tedy 
místo: potom Krok jide do navi (Dal. 3, 5) zcela přirozené týž smysl jako 
stsl. plur. (vb) navi, totiž: odešel do mrtvých, ivit ad inferos, do říše (bydla) 
mrtvých, dg ^dov; ustlav jiným v navi bydlo (Alex. Jindř. 266)= stsl. vx 
navbchi, v mrtvých, apud inferos, v říši (příbytku) mrtvých, iv ^dov; z «tt»ř=:stsl. 
\7/h navij, z mrtvých, ab inferis, z říše (bydla) mrtvých, i^ adov. 

Tím jest zároveň dolíčeno, že jest u Háj. a Vel. čísti do navi m. do 
navy a v Jung. slov. že jest nava vynechati. 



Prusik: Etymologica. 29 



3. Trest, trestati. 

Mikl. gr. II, 467. praví o slovesi trestati, tresktati (i pol. tresktač casti- 
gare), že jest temné, v Etym. slovníku pak na str. 364. stanoví mu neobyčejný 
kmen trúsk. Avšak důvtipný Jungmann náš prohlédl už dobře, že sloveso to 
souvisí s třeskám = biji, tluku, uderuji , řka s. v. Trestám : tresktám est 
contractum ex třeskotám et hoc intensivum verbi treskám pro třeskám. A tak 
tomu v základe bkutečné jest, jen že jest vycházeti nikoliv od třeskot, nýbrž 
0(1 iřesket. 

Jak známo tvoří se v slovanštině subst. na -ott, eťB (-tťB, -tťb) oby- 
čejné od kořenův zvukotvorných a pod. jako v čest. třepot, skřehot, hřmot, 
chrapot, tupot, repot, šepot, jekot, bleskot, drnkot, sykot, rachot, tlukot a pod., 
neb: hřmet Rozk., třepet ŽW. šepet, repet, řehet, v RK. jeket ČV. 197, 
blsket Jar. 70. drnket 249. syket 250. rachet 251. tluket. Zbih. 34. s gen. 
šept-u, rept-u, řeht-u atd. 

Od kmenův subst. těch tvoří se slovesa významu intensivního příponou 
a-ti: třepota-ti, skřehotati, řehotati atd., neb šepta-ti, reptati, jektati, kloktati, 
šeptati, řehtati, deptati (z teptati = tuptati, stsl. ťBp'Btati, intens. od tupati) 
a pod. 

Podobně se tedy tvoří od kořene třesk subst. jednak třeskot, jednak 
íhsket; toto má v gen. třeskt-u, od čeho se, jako nezřídka, utvoří nový nora. 
iřeskt a otře-li se ř u výslovnosti v r, povstane treskt^ s číín srv. ústrety, 
pařez, starec, Kačerov m. iistřety (cf. vstříc), pařez stařec, Kačerov ; konečně 
se může k vůli pohodlnější výslovnosti k vysouti a vznikne trest (srv. netopýr 
z neito-). 

Od subst. těchto tvoří se opět tak, jako od jiných podobných, intensiva 
píiponon a-ti : tresktati ŽW. 6, 2. 38, 12. tresktati Hrad. ŽW. a j. (tresktáníe Ž W. 
1'2^ 14), z čeho zase trestati. 

Význam subst. třesket, třeskt atd. vedle původního zvuk (třesk) na- 
podobujícího jest: udeření, uhození, bití, sloves pak (tresktati atd.) : udeřovati, 
uhozovati, bíti, z čeho se tepiye vyvinul pojem kárati (castigare). 

4. Lechtati, lektati. 

Mikl. v Etym. slov. stanoví českému slovesu tomu dva kmeny : leg, luchta, 
jež oba jsou nesprávný, neboť vycházeti jest od kořene lask, jenž vydá v če- 
štině, jak výše (Trest) ukázáno, příponou et nom. lasket, gen. laskt-u, od jehož 
kmene laskt se tvoří rovněž intensivum na a-ti: laskta-ti, pol. tesktač. 

Tvar ten se rozštěpí jednak vysutím hlásky k (v. Trest) v lastati, lestati 
a záměnou s y ch: lechtati (dial. lechtati Pis. Plz.), pol. techtač, jednak vy- 
sutím s v laktati: čes. lektati^ pol. lektaé, kašub. lekcec. 

Jinak se může od kořene lask příponou ot trořiti subst. laskot, z něhož 
vznikne intensivum bud laskotati, (kmen tento Mikl. správně uvádí v Etym. 
slov.): sloven, laskotaf, pol taskotač, hluž. taskotač i loskotač, mrus. laskotaty 
i ioskotaty, bélorus. loskotač, neb laskotiti (srv. hřmot-iti): sloven, laskotiť, 
dluž. laskosiá, vysutím s: mrus. lehoťity. 

Kořen lask spočívá na původním arsk, alsk, rozšířeném z ars, škrt. arš, 
ršati strkati, bodati; podružný kořen arsk nabyl odlišného trochu významu, 
totiž: slabě postrkávati, lehce se dotýkati^ drážditi, t. j. lektati. 

5. Lap (adv. i subst.); pol. tapie; stsl. Iap'BťB. 

V staré češtině jest adv. lap^ jehož pravý význam chceme tuto určiti. 
Slovo to vzniklo z kořene arp, *) alp^ jejž máme v škrt. alp-a malý, nepatrný, 

') Kořen ten souvisí, s arbh, škrt. arbha malý, nepatrný; hoch, dítě, arbhaka malý, 
slabý, nepatrný, skrovný, hubený, mladý, dětinný; hcch, dítě, mládě, pošetilec (t. j. 



30 Pruaik: Etymologica, 

skrovný, nečetný, slabý, řídký, krátký; alpaka demin. maličký atd,; alpam 
málo, skrovně; ajpakam maloučko, trochu; alpát snadno, lehce (skrovnou ná- 
mahou) ; alpena lehký ; alpakat za malou chvilku (maličko), za krátko ; alpaka 
bídák, zlosyn (Petrohradský Sanskrit • Worterbuch) ; lit. alp-nas slabý, mdlý; 
alp-u, -stu (alp-sti) slábnouti, mdleti, omdleti, nýti, chřadnouti; řec. lan-agóg 
tenký, hubený, lan-áffcm zřediti ; sem táhnu také pol, lapie, lopie (dial. wopie) 
lehce, snadno, rychle, spěšně. Z toho všeho vyplývají českému adv. lap vý- 
znamy tyto: málo, nevalně^ rychle, kvapně, náhle, špatně, iedabylo (tak dobře 
Výb. I, 1228), bez roevahy. Na př. SV. rkp. SB. 98: Kterýž vede svú věc 
plaše (t. j. splašeně, prudce, nemírně) ten mi čtvrtýnáste (t blázen) zdá sě: 
múdrý ne lap (ne kvapně, ne bez rozvahy) [koho] slovem viní, všecky skutky 
z ticha (t. j. zvolna, klidně, s rozvahou) činí. Týž význam má lap v Nové 
Radě Flaškově v. 2001 : Uzřé sě sám tak vinného, ne lap posúdíš jiného, vida 
do sebe ty viny. Rovněž v Alex. V, 871: jakžto pták některý, jenž sobě ne- 
dojme víery, kdyžto sobě ptá pokoje, kde by choval díetky svoje, nesměje 
lap (ledabyle, na zdařbůh, leckdes) hníezda sklásti, boje sě všeliké napásti, 
aby hníezda víetr neobořil neb sě had k dětem nevznořil, letě dlúho v lesi, 
v poli, až snad někde míesto zvolí. — V Leg. Kat. 471. má ne lap význam 
nemálo, valně, hodně, ač by i druhý nebyl nemožný: ne ukvapeně, ne bez 
rozvahy: jáť pak v tom [tu] radu dávaji, aby tu mysl před sě měla, neb to 
tak vysoce vznesla, jakž já po tom nelap (t. j. nemálo^ toužím. 

Téhož původu jest subst. lap = člověk ničemný (Ros.), ničema, kterýžto 
význam dobře přiléhá k původnímu: malý, nepatrný, slabý atd., a netřeba 
mysliti na odvození z německého^ Lappe, Laffe, jež ostatek má obyčejně 
význam: pošetilec, titěra, hlupec. Srv. LKat. 2138: O přěhanební chlapi! 
nedarmo jste sluli lapi. 

Od téhož kořene odvozeno jest příponou -TbťL stsi. lap-^LťB něco malého, 
t. j. kotísek, srb. mrus. lapat, p. tapeč, brus. lapoč, r. lapotb; lit. lopas lata, 
záplata, cár, lopiti látati, záplatovati ; lotyš. láps ; srv. stnd. lappi, ags. a sthném, 
lappa, sthněm. lappe, něm. Lappen. 

6. NávštéTa, vštěviti, navštievití. 

Mikl. Etym. uvádí navštíeviti pod kořenem vid jako „temné"; než 
s kořenem tím slova tuto položená nikterak nesouvisí, nýbrž spočívají na 
subst. štíe, ští (z šestíe) odvozeného od part. perf. pass. šest (šbsťt) slovesa 
šed {choďiti) jako ná-štíe (Greg. vchod, přístup, aditus), po-štíe, pří-štíe, 
ve-štíe (ŽW. introitus, ingressus), vý-štíe (ŽW. exitus, egressus. excessus), 
vze-štíe (ŽW. ascensio), zá-štíe, ze-štíe. 

Složí-li ve-štíe, s předponou na, vydá na-ve-štíe, vysutím e pak návštíe. 
Od slov těch odvozena jsou příponou -va nová subst. veště-va, vštěva, návště-va, 
jež se stala základem slovesům vštěv-iti (ŽW. vščievil Zach. 78. Bóh vščieví 
nejednoho; jenž vščievoval tvého hubenstvíe Um. P. 20. 300 v Mus. 1886), 
navštíev'iti, srv. hanba, hanb-iti, pastva, pastv-iti. Ovšem tomu mohlo býti též 
naopak, že k slovesu navštíe-v-iti utvořeno subst. návštěva analogií takých 
slov, jako jsou právě uvedená. — V staré češtině se místo ší psalo šč : navš.čie- 
viti, jako záščí, příščí m. záští, příští. 

Znamená tedy vštěva, návštěva vcházení, vštěviti, navštíeviti vejíti k ně- 
komu za určitým účelem ; dle analogie pak sloves o podobném významu, jako 
nacházeti (téhož kořene!), najíti, nalézti, napadnouti a pod., nabylo i vštěviti 
a zvláště složené navštíeviti (t. j. vcházeti, vejíti na koho) významu přechod- 
ného, spojujíc se s doplňkem accusativným. 



pochabý, slabý — rozumem); slov. rab^b (nepatrný, nízký, sluha), robě (malé, díté); 
srv. stnd. g-lapi, sthněm. lapo, lapě, něm. LaíTe pošetilec, hlupec. 



Prusik: Ku kritice teztáv. 31 



7. Bit, bitavati; bituňk. 

Slova ta odvozují od něm. Beute, Beutung, sthněm. biute (Míkl Etym. 
13), avšak zcela mylně, nebo< bit atd. jsou ryze slovanská, zakládajíce se na 
kořeni bit děliti. Význam tento odvozuji srovnáním se škrt. bhid rozštěpiti, 
roztrhnouti, roztříštiti, rozbiti, děliti, bheda rozštěpování, dělení^ abhedena 
nerozdělen (Petrohr. Sanskrit-Wb.), srv. lat fid-í (find-o), stud. bita, goth. 
beitan, něm. beissen kousati, sthněm. biz (Biss) kousnutí i kus (ukousnutá 
tád). Kořen hhid pak není na překážku, bychom slovanštině stanovili kořen 
bhi^ 6tY, ježto společný oběma význam spočívá vlastně v prostém kořeni bhi, 
jenž byl pak rozšířen přítvorkou tu i tu d, jež bývají obyčejně, ale ne vždy, 
živly determinujícími; srv. kat padnouti vedle kad cadere, cedere; kvit lesk- 
nouti se, jasným býti vedle kvid běleti se: pat lat. pet-ere vedle pad (pad-nu); 
skad lat. scand-ere (skákati) vedle skat lat. scat-ere; kart krájeti, řezati 
vedle škard lámati, skut třásti, líti vedle skud metati (Fick Wb. IV, 76). 

Máme pak od kořene bit v češtině tato slova: bit, u, m. díl, část: který 
den mají míeti bity neb díely své (Hus); odtud odvozeno bitovati děliti, roz- 
díleti : bitovati kořisti (dividere spolia) Ben. bibl. = děliti kořisti Br., bitovati 
plen, statky (v. Jungm. SI.), bitovati se o lúpež Ben., tím se bitovali (podělili) 
Háj., rozbitovati (rozděliti) kořist, loupež, díly, koně, stádce, sloven, též roz- 
marniti, promarniti; rozbitovati se o koně, rozbitný sloven, mrhavý. -r Od 
kořene toho máme též mnoho osobních jmen, od nichž se zase odvozují osadní 
jména, jež tuto vedle osobních položíme v závorku: Bit (Bítov, Bitovany), 
Bita (mrus. Bytyňci), Bitek nebo Bitek, Erb. Reg, nedobře Bytěk (Bitkov, 
Pal. nedobře Bytkov), Bitom = dělící, dělič, t. j. plenu (Bitora, Erb. Reg. šp. 
Bítom), Bitech (Biteš) Erb. Reg. šp. Bíteš), Bitouch (Bitouchov), Bitata (Bite- 
tice), Bitěd (slovín. Bitez v Gorici = Bitěz, Bitíz vých. od Příbramě), Bitod 
(Bitozeves). 

Ze subst. bit konečně vlivem hojných jmen německých na -ung povstalo 
bituňk dělení, zvláště plenu, kořisti, právě jako sklizuňk (sklizeň), šizuňk 
(šizení), slevuňk (slevení), podarunek (z kmene podarunk-u) Suš. pís. č. 310., 
bytuněk, ňka (mor.) obydlí; srv. věrduňk, trunk, fedruňk, fasuňk (fasuněk, 
fasunek Pis.) a pod. Viz mé Příspěvky k nauce o tvoření kmenův 28. 



Příspěvky ku kritice textův. 

1. Mořena iei sipase w noc czrnu. RK. ČV. 236. ') 

Rukopisné sipaBe jedni píší sipáše (Výb. I, 262), sípáše (Výb. I, 1258), 
aypááe (Erb. v SI. N. s. v. Morana), jiní sípáše (Hankovo yyd. 16) neb sypáše, 
vykládajíce oni uspávala, tito vrhala, metala, sypala. Avšak vše ty výrazy jsou zde 
nemožný, ježto poslední výrazy jsou nehrubě poeticky, sýpáše pak se významem 
naprosto nehodí na toto místo, nehledě ani k tomu, že by % (sípáše) v něm ne- 
mohlo obstáti, ježto i» ve s'Bpáti se musí dloužiti v ý (sypati), jako ťBknu — 
týkám, m'bknu — zamýkám, s^Blati — posýlám ; nad to sloveso sypati nestává se 
zdloužením kmene přechodným (factitivum = uspávati), nýbrž zůstává nepře- 
chodným jako s'Bpáti • sypati zz: (u)8ýnati, srv. dtchnu — dýchám, s'Bchnu — 
usýchám. 



') Cituji podle menšího vydání svého z r. 1886. 



32 Ptusik: Ku kritice textův. 

Uvážíme-li však, že naše Můra (Morous, koř. mor-iti) není vlastně nic ji- 
ného než stará Morana (Mořena) a že se o ní vůbec říká, že lidi, usazujíc se 
jim na prsa — sídlo dechu ! — tíží, tlaČí, dávi Či duši (Můrou obtížen jest Kom. 
jak, 575. Můra ho dáví Us. Dušení člověka ve spaní = můra Wq. 830), nebu- 
deme o tom na rozpacích, že zde šípati značí dáviti či dusiti, ^) s Čím srovnej 
sípěti (lit. šaipyti) syčeti (což se děje ostrým dechem), slovín. sipiti těžce oddý- 
chati, srb. sipljiv dýchavičný, dušný, sipnja dýchavičnosť, dušnosť, stsl. osipn^ti 
ochraptěti (což je provázeno těžkým dechem); od sipěti (= těžce oddychovati) 
utvoří se factitivum šípati ^) působiti někomu těžký dech, dusiti (rdousiti, dáviti) 
ho, srv. hřběti (pohřben býti) — (po)hřebati (hrbiti), Itpěti (lnouti, přilepen býti) — 
lípati (lepiti), vězeti (upoután býti) — vázati (poutati). Jest tedy verš výše uve- 
dený transkribovati : Mořena jej sípáše v noc črnú. 

2. Na jich vrcholí na vysokéj zírá jasné sUmečko RK. ČV. 49 - 50. 

Vykladatelé a překladatelé pojímají zírá různě: na vrcholu vysokém pře- 
zírá (Jir.), auf ihre hohen G-ipfel blickt die belle Morgensoune (Svoboda), ihre 
Gipfel glánzen in dem Morgenstriihl (Thun), na jich wjeřchi wusokje hlada jasná 
slónčičkó (J. E. Smoleř), na ich wierzchy koúczate zsyla sloúce oáwiat§ (Luc. 
Siemiéňski), na njih verhove, visoke verhove zori jasno šunce (Igo. Bérlič), na 
chrebtě u nich'B vysokom'B krásno solnyško igraeťB (N. Berg), in vetta appare il 
sole mattutino (Fel. Francesconi), on their summits glitťring high looks down 
the sun so bright (A. H. Wratislaw). 

Jak patrno, cítili překladatelé místa toho obtíže, s nimiž jim b^lo zápasiti, 
chtěli-li smysl dobře vystihnouti, a proto si všelijak pomáhali, jedni local (na 
vrcholi) vyjadřujíce acousativem, jako by zde bylo „na jich vrcholu na vysokú", 
což by se ovšem hodilo dobře k pojmu zírá ve smyslu hledí: zírati nač (slunce 
zírá na vrchole na vysoké = ozařuje je); Wratislav zase měl na mysli vazbu: 
zírati s čeho (dolů) a proto přeložil looks down (shlíží: s jich vrchole vysoké 
zírá), avšak aby nabyl lepšího smyslu, připojil slovo glittering (lesknoucí se 
vrchole). Než nesmí se pouštěti s mysli, že zde máme local (na otázku kde?), 
což dobře vyjadřuje vlaský a ruský překlad, vole však za zírá jiné pojmy (appare 
objevuje se, igraeťB pohrává). Nejlépe vyjadřuje smysl Thun (glánzen), ač místo 
to překládá opisem, čehož nebude potřebí, pojmeme-li zírá v pravém smyslu, 
jaký zde má. 

Sloveso zfráti vzniklo dloužením ze zbrěti, jež spočívá na kořeni ghar hořím, 
planu, lesknu se, zářím. Z kořene toho vzniklo v slovanštině jednak gor : gor-ěti, 
hořeti, pláti, jednak zer, Zhr : zBr-ěti planouti, lesknouti se (na př. oko: zrak 
ze zor-\cb; pročež zbrěti též = hleděti, patřiti), zářiti: a v tom významu nalé- 
záme zírá v RK. na místě uvedeném, což se i k smyslu i k vazbě větové (loc. 
na vrcholi) výborně hodí: na jich vrcholi na vysoké září (plane, stkví se) jasné 
slunečko. 

Význam zářiti, jejž jsme tuto vyvodili slovesu zírati (zříti), doložíme. 
V čest. máme téhož významu stejnokořenné : zoře, záře, zářiti; stsl. zbrěti 
stkvíti se, lesknouti se, zorja, zarja lesk, ozářiti ozářiti, slovín. zor lesk, zora 
zoře, pol. zorza zoře, hluž. zemička jitřenka, dluž. zóra červánky, mrus. zorja 
hvězda, zarja červánky, rus. vzdralo solnce zazářilo slunce, zoriťL zářiti, lesknouti 
se, zarja červánek, zarevo odlesk, zarnica jitřenka (Venuše) ; lit. žereti zářiti, 
lesknouti se, skr. ghr-ni žár, lesk, stir. grian, grith slunce, ags. gli-mo, agl. 
gleam lesk. 



*) Nejvíce se přiblížil smyslu Luc. Síemiéi^ski, jenž překládá: Mořena go umarza. 

'•) Obyčejný nyní význam slova šípati (zi chraptéti) vznikl ])ez pochyby zmatkem místo 
sipěti, srv. stsl. 08ipn§ti, bulh. osipna ochraptěti. 



Prusik: Ku kritice textuv. gg 

8. Rozcepicho RK. Jar. 55. rozcepeue 76. rozcepena 256. 

Vydavatelé píší slova ta bud rozŽep- (Jir., Koř,) neb rozséep- myslíce na 
obyčejné nyní rozštěp-iti. Než toho netřeba, mámeť téhož kořene skap, skap (stsl. 
geepiti) jiný tvar, jenž vznikl sesutím hlásky 5, což se nezřídka naskytuje ; tvar 
ten sní cěpiti a nalézá se v stsl., slovín. v témž významu co scěpiti, z něhož 
Tzniklo stčes. Sčepiti (srv. sědý — šedý, séry — šerý, vséch'B — všech), štěpiti (roz-, 
štípati). I v jiných slovanských jazycích začíná slovo to hláskami cě, na př. bulh. 
cěpja, srb. cěpati štípati, slovín. dřevo* cěp náton, bulh. cěpenica, srb. cěpanica, 
mras. cipalina stopina (poleno). 

Od kořene cep utvořeno jest subst. cěp'L, t. j. štěpina (srv. mrus. čipok 
prut t. j. štěpinka), pak kus dřeva (zvláště k mlácení) : slovín., bulh., srb. cěp, 
068., pol. cep, polab. pl. cěpai, hluž. cypy, dluž. cepy, mrus. čip, ras. cěp'B; odtud 
Btsl. cěpěn^B tuhý, strnulý (pův. dřevěný, zdřevěnělý) a slovesa stsl. ocěpn%ti 
stubnoutí, stmouti (pův. zdřevěněti), ocěpěti, ocěpěněti (8trachom'B), ocěpati, id., 
schnouti, cěpěnfti b§ = cěpěněti, bulh. pocěpja se, scěpja se tuhnouti, trnouti, 
srb. scipati se zamrznouti, rus. cěpenětb stuhnouti, slrnouti, čes. scepeněti (sce- 
peaatí), scipati tuhnouti, pojíti, zhynouti. 

Kořen cěp jest tedy v češtině dolíčen, jen že jest otřelý v cep, jako v pol. 
a dluž. (srv. cesta proti stsl. cesta a p.), pročež jest slova z RKého výše uve- 
dená psáti, jak toho pravopis důsledně šetří : rozcepichu^ roscepena^ rozcepené. 

4. I nesmiechu sě bíti v čelo před bohy 
ni v súmrky jim dávati jésti 
kamo otčík dáváse krmě bohóm 
kamo k niem hlásat chodíváše 
posékachu vŠe drva 
1 rozhmáichu vše bohy. RK. Zab. 40 — 45. 

Jde o interpunkci; vydavatelé kladou za v. 41. po jésti teČku, ostatek po 
každém verši čárku; jen Hanka v Polygl. klade po jésti čárku, za v. 42. a 43. 
pak středníky. 

Hanka se aspoň potud více než ostatní přiblížil smyslu, že táhl větu kamo 
otčík — bohóm k předešlé, k níž nutně patří, za to však zase středníkem odtrhl 
věta kamo — chodíváše. 

K rozhodnutí té neshody prohlédneme-li zevrubněji celý zpěv Zabojův, se- 
známe, že vyčítá postupně trojí křivdu nepříteli cizinci : 1. že jim chtěl vyrvati 
jazyk (cuzími slovy!), 2. že chtěl zvrátiti veškeren domácí řád jejich (v. 81 — 35) 
a 3. že zaváděl nové náboženství a jejich vymicoval. Při této nejtěžší, jelikož 
bohův se týkající křivdě, klade pěvec důraz na oběti v hájích: i vyháně z hájev 
vše krahtge, a dle toho při slovech: i nesmiechu sě bíti v čelo před bohy ni 
v BÚmrky jim dávati jésti — každý pociťuje potřebu, aby bylo udáno místo, kam 
oesměli dávati či nositi oběti. A toho docílíme tím, když za jésti položíme čárku 
(domysliee si demonstr. tamo) a připojíme k té větě obě následující věty počína- 
jící relativem kamo^ načež věta posékachu atd. sama nabývá významu věty důvo- 
dové (posekaliť atd.). Smysl celého místa jest takto přirozenější, než jinou in- 
terpunkcí, dle níž zní poslední věty nepřirozeně : kam otčík chodil obětovat, (tam) 
posekali vše dřeva (stromy). 

Jest tedy interpungovati takto: 

I nesmiechu sě bíti v čelo před bohy 
ni v súmrky jim dávati jésti, 
kamo otčík dáváše krmé bohóm, 
kamo k niem hlásat chodíváše : 
posékachu vše drva 
i rozhrušichu vše bohy. 



Krok. 



34 Ómava hiítňý. 

Návrh na zménu předepsané osnovy pro jazyk 

řeckýi 

jenž vypracován byl na základě elaborátu prof. Fr. DomoráMka a Dr. Ed. KastnerOy 

odůvodnil tento na sjezdu professorském asi takto: 

III třída: Látky, jak osnova jí nayrhuje (pravidelné tvarosloví až po 
verba na iii) jest příliš mnoho, a sotva lze jí probrati již na gymnasiích 
pouhých (v 5 hodinách v témdni), zhola nemožno pak jest to na gymnasiích 
reálních (v 4 hodinách v témdni) a přece jest souměrný postup na obou 
ústavech nutný, poněvadž dosti žáků ze třetí třídy reálných gymnasií do 4. 
třídy gymnasií pouhých přestupuje a přestoupiti smí. 

V. třída. 1) 3 knihy Iliady sotva lze přičísti, poněvadž formální stránka 
básní těch žákům na počátku veliké obtíže působí a jen zvolna lze postu- 
povati. 

2) čtení Xenofonta jednou za týden v polouletí druhém žáku pro 
rhapsodický ráz neprospěje mnoho po stránce věcné, a ve formální příčině 
dostitčí zajisté hodina grammatická, aby žák tvary attické v paměti podržel. 

3) Úkol hocliny grammatické vytčen jest v osnově příliš všeobecně a vy- 
učování mohlo by v té příčině s nějakým aspoň zdarem díti se jen tehdy, 
když by týž učitel zůstal od třídy V. až do VIII. a utvořil si sám osnovu, 
dle níž by postupoval. Avšak jaký nastal by zmatek, kdyby nastoupil jiný 
učitel, jenž by dlouho teprv musil pátrati, co předchůdce jeho probíral a co 
ještě mu zbývá. A tato změna učitelů za poměrů nynějších jest častá, ba 
často nevyhnutelná. 

VL třída: Výbor z celého díla Herodotova byl by velmi žádoucí, aby 
žák seznal ráz komposice jeho. 

VIL třída: Osnova žádá, aby se četly nejméně 3 řeči Demosthenovy, 
i jest podstatná obava, že by učitelé zanedbávali nejdokonalejší řeči o věcech 
cherson. a 3. proti Filippovi pro jich poměrnou rozsáhlost (77 a 76 paragr.) 
a nestala by stálá četba řečí olynth. «' /?' a o míru s dědičnými přípravami 
a překlady. 

VIII. třída. 1) Sofokles položen buď z příčin na snadě jsoucích do 
1. polouletí, kde činnost žáků (zvi. v tř. osmé) více jest soustředěna. 

2) Z Platona zdají se býti Lysis a Charmídes (jež osnova doporoučí) 
pro žáky velmi nesnadný; za to zamlouvá se Protagoras výtečnou úpravou 
dramatickou a nemá těch chyb, jaké v instrukcích dialogu tomu se vytýkají 
(nejasnost základní myšlenky a neukončení vědeckého bádání), dále velmi 
vhodný pro četbu školní jest dialog Menon pro lehkou formu a zajímavý 
obsah, jenž obráží základní nauky Sokratova učení o ctnosti; konečně hodí 
se z malých dialogů pro školu výborně Eriton a Ion. 

Z těch důvodů se navrhuje, aby osnova vyučování jazyku řeckému na 
gymnasiích zněla takto: 

III. třída. Pravidelné tvarosloví až po verba pura (inclusive). 

Pilně dbáno budiž řádné domácí písemné přípravy žáků, 2kouieny 
buďtež nové významy a při překladu z knihv cvičebně již zde při příležitosti 
poukazováno budí k základním pravidlům skladby jazyka řeckého. 

Od 2. polouletí každých 14 dní úkol domácí, každý měsíc 1 školní 
práce. 

IV. třída. Pokračování v pravidelném tvarosloví (verba muta, Uquida, 
verba na /«i); slovesa nepravidelná. 

Spůsob probírání látky a úkoly jako v tř. UL 

y. třída. V prvním polouletí čtena budiž Xenofontova Anabasis aneb 
výbor ze spisů Xenofontových. V druhém polouletí Homerova Ilias v objemu 



Ďohnai: Ž pimí Ánakreoniakých. á5 

as 2 knih se stničným úvodem o básních HomerovýcL Zvláštnosti nářečí 
epíckého probírány buďte jen příležitostně při četbě. 

Pilně dbáno badiž řádné domácí písemné přípravy žáků, zkoušeny 
budte nové významy a v 2. polouletí kratší vybraná místa z Iliady ukládána 
žákům nazpamět 

Jednou za týden 1 hod. grammatiky. Probrána budiž ze skladby nauka 
o jmené, zvláště pokud se liší od skladby jazyka latinského ; při tom pra- 
cována buďte případná cvičení. 

Měsíčně 1 úkol buď školní buď domácí. 

VL třída. V 1. polouletí vybrané části z Iliady v objemu as 4 — 5 knih. 

V 2. polouletí z Herodota čásť jednající o válkách řecko-perských aneb 
Thodný výbor z celého díla Herodotova se stručným úvodem, týkajícím se 
déjepisectví řeckého. 

Tfdni 1 hod. grammatiW. Ze skladby nauka o slovese a o částech 
řeči nesklonných, zvláště pokud se liší od skladby jazyka latinského ; při tom 
pracována buďtož případná cvičení. 

Příprava a úkoly jako v tř. V. 

yn. třída. V 1. polouletí 2—4 státní řeči Demosthenovy (zvL olynth a' 
f' /', proti Filippovi a' /í' t', o míru, o věcech cherson.) se stručným úvodem, 
týkajícím se řeckého umění řečnického vůbec a doby Demosthenovy zvlášl 

V 2. polouletí vybrané části z Homerovy Odysseje v objemu asi 4—5 knih. 

Týdně 1 hod. grammatiky. Překládáno budiž z knihy cvičebně, aby 
se doplnily a upevnily grammatické vědomosti žáků. 

Příprava a úkoly jako v tř. V. 

VULl. třída. V 1. polouletí čtona budiž 1 tragoedie Sofokleova se stručným 
ávodem, týkajícím se řeckého umění dramatického a zřízení divadla. V 2. 
polouletí 2 — 3 menší rozmluvy Platonovy (Apologie, Kriton, Laches, Eathyfron, 
Ion) aneb jeden z věcších (Protagoras, Menon) se stručným úvodem, týka- 
jícím se zvláště působení Sokratova a spisů Platonových. 

Týdně 1 hod. grammatiky jako v tř. Vil., příprava a úkoly jako v tř. V. 



Z písní Anakreontských. 

Překládá Albert H. Dohnal 

xn.') 

(Na Mílka.) 

Mně lásky chce se — lásky . . . jsem s Mílkem potýkal se. 

Bylí Milek zval mě k lásce; On střílel, já pak prchal. 

▼Sak já, zle poradiv se, A když mu došly šípy, 

se přemluviti nedal. se horšil; pak sám sebe 

Tut on se chopiv luku za střelu na mě vyslal, 

a zlaceného toulu, A v hloubi srdce mého 

hned na souboj mě vyzval. * se vhroužil a mě schvátil. 

A já, vzav krunýř na se, I mamě třímám štít svůj. 

jak Achill chráněn zbrojí. Nač zevně zápasiti, 

pak štít a dvojí kopí, kdy boj mé projal nitro? 



*) Číslováno veskrze dle Bergka. 



3* 



36 



Dohnal: Z písní Ánakreontakých. 



XV. 

(Na dívku.) 



Nuže, malíři, ty slavný, 

maluj, malíři, ty slavný 

umění rhodského ^) mistře, 

nepřítomnou, jak ti povím. 

Maluj moji znejmilejáí. 

Nejprv maluj vlasy její, 

havranní, jak hedbáv hebké; 

pak — dokážeá-li to voskem *) — 

naznač též, že páchnou mastí. 

Z tváři, cele zobrazené,^) 

pod tmavými kadeřemi 

čílko svif ze slonoviny. 

Ale mezibrví její 

ani neděl ani nespoj: 

nechat — zrovna jako u ní — 

tajmo v sebe přecházejí 

jejích víček tmavé lemy*) . . . 



A to oko ať mi věrně 
ze samého zděláš ohně — 
jasné, jako Athénino, ^) 
unylé jak Venuáino. 
Dále nosíček a líčka — 
r&že slouče v nich a mléko; 
maluj rty, jaké má Peitho,^) 
ku polibku svůdné zvoucí. 
Na to pod bradičkou něžnou 
kolem úbělové šíje 
Milostky ať poletují — 
Ostatek jejího tílka. 
nachovým mi oděj rouchem; 
však ať prosvítají tvary, 
trochu zjevujíce tělo I 
Dosti I — HotoYu ji vidím: 
maličko a obraz mluví! 



Mňsy spoutaly druhdy 
věnci Mílka a pak jej 
božské vydaly Kráse. 
Tu pak Venuše jme se, 
nesouc výkupné za něj. 



Kdys Mílek v růži vonné 
se houpající včelky 
hned neshlédl a píchnut 
jí v palec; sprásknuv ručky, 
ach! přebolestně zalkal. 
I rozběhl se letem 
hned ku Venuši krásné: 
„Jest po mně, máti," praví, 



XIX. 

(Na Mílka.) 



vazby sprošfovať Mílka. 
Byť však sprostili jeho, 
Mílek zůstaň^, kde je, 
hotov sloužiti Kráse. 



XXXIIL 



(Na Mílka.) 



„jest po mně; ach, já zmírám; 

mě uštklo hádě malé 

a křidlaté, jež zove 

lid selský včelou." — Máti 

mu odpoví: „Když osten 

tě bolí malé včelky, 

což ty to bolí teprv, 

jež, Milku, ty jsi zranil!" 



^] Ostrov Rhodos slynul za starodávna výtečným pěstováním umění výtvarných. 

^) Malíři tehdejší, barvy vpalujíce, voskem malovali. 

») T. j. „en profiP. 

*) T. j.: obojí brvy ať nepozorované v sebe splývají. 

^1 Bohyni Athénu básnici stah (Homér) rádi nazývali „jasnookou^ 

*) Peitho = bohyně výmluvnosti. 



Úviihy — V. Mourek. 37 



Úvahy. 



Julian Sehniidt, „Geschichte der Deutschen Lítteratur von LeibDÍz bis auf 
unsere Zeit" I. Band (1670—1763) - Berlin, Wilhelm Hertz, 1886. 

Spisovatel sám praví ve předmuvě, že dílo pod hořejším názvem vydávané 
a na pet svazků rozpočtené, zastupovati má a v jedno shrnuje známé jeho spisy 
starší gGeschichte des geistigen Lebens von Leibniz bis auf Lessings Tod*' o 2 sv., 
a j^Geschichte der Deutschen Litteratur von Lessings Tod bis auf unsere Zeit" 
▼e 3 Bv., a to nejsouc pouze novým vydáním, nýbrž prací úplně novou, poněkud 
i v zásadném směru se lišící. Nebo byla-li starší díla po výtce „kritického rázu", 
hodlá spisovatel v díle novém „méně posuzovati nežli vypravovati a líčiti*', hlavní 
srení obraceje při zjevech literárních k „příčinám, a následkům." Mlčením hodlá 
pomíjeti všecku produkci literární, která vynikala jen hojností, nikoli vnitřní 
cenou, vytýkaje naproti tomu podrobně zjevy, které hloubkou a živou plodností 
obsahu skutečně působivě zasáhly v rozvoj literatury národní, a všudy jasně roze- 
znávati hledě i vnější i vnitřní příčiny, které tento rozvoj přispůsobovaly, zejména 
ideje náboženské a mravní, vlivy politické a zásady vědecké. Po výtce pak filo- 
sofii přičítá účinky rozhodující, poněvadž jí nejlépe sluší uvažovati postup a rozvoj 
vládnoucích v různých dobách myšlenek. 

Těmito zásadami se spravuje spisovatel líčí slovesnou činnosť svého národa 
06 pouze 8 omezeného stanoviska německého, nýbrž jako čásť obecného evrop- 
ského ruchu kulturního. Chvály hodno jest, že uznává, kterak v novou literaturu 
německou působila daleko méně starší činnosť domácí, nežli produkce národů 
sousedních, osvětou dříve vyspělých, totiž Vlachů, Spanělův, Angličanův a l^ran- 
couzn. „£r8t an dem Fremden hat sioh der deutsche Geist geschult** (str. 45.). 

Y úvodu, ve kterém rysy celkovými, jen kontury vytýkajícími, ale přece 
určitými a jasnými načrtl nákres dob před Leibnizem, právě tuto stránku rozebírá 
a tu jeví se mu všecka osvěta německá výsledkem duševního ruchu sousedův, 
ovšem jen sousedův západních, i vytýká, kterak v tomto ruchu vystřídaly se vlivy 
renaissance, reformace, protireformace, gothiky tak řečené i klassicismu. — Že 
omezil se na západ evropský, že o slovanském východě ničeho neví, že ani o mo- 
hotném hnutí husitském, které německou reformaci o sto let předešlo a celou 
Evropou otřáslo, jest sice litovati, ale v německé knize už jaksi samo sebou po- 
chopitelno. 

Leibnizem teprve (1646 — 1716), zdá se Schmidtovi, duch německý, prve byv 
jen trpně vnímavý, postavil se jako spolu rozhodující činitel v osvětový ruch 
evropský, a to pod znamením svobodomyslného protestantismu. Však po celé století 
sedmnácté přece ještě Němci „k pokročilejší vzdělanosti francouzské chodili do 
ikoly a ještě později rozvíjejíce vlastní síly národní znenáhla jen cizí působnosf 
překonávali.^ Není tudy ani za Leibnize ještě hrubě mnoho činnosti literární 
a Schmidt věren jsa zásadě, že jen o vynikajících, skutečně plodných zjevech 
chce se rozepisovati, mimo příležitostnou zmínku nic nepovídá o Opitzoti a první 
škole tak řečené Slezské, a* málo jen o Gryphiovi, Lohensteinovi a Weisovi, ja- 
kožto prvních zástupcích německého dramata, ještě méně o Hofmannswaldauovi, 
náčelníku školy Slezské druhé. Jest mu obmeziti se po výtce na zápasy moderních 
násorů filosofických prQti staré scholastice, později na krutý boj osvětářství 
a pietismu, a na samém sklonku jen stol. XVII. zaznamenává pokusy lepší, jež 
staly se od básníků dvorských tak řečených (Ganitze, Bessera, Neukircha), a prvními 
začátky jakés takés kritiky (Wemicke). 

Utěšenější stav nastal smrtí Ludvíka XIV. „Německo začalo se zvedati, 
nejhorší doba jeho života duševního minula. ** Odtud počíná, stále sice ještě pod 
vlivy cizími, hlavně francouzskými — kterým i sám Lessing ještě podléhá, naučiv 
se říznému slohu svému od Yoltairea! — přece již Čilá činnosť literární, ze 
které Schmidt, stále vykládaje účinky poměrů politických a myšlenek náboženských 



38 Úoahy — V. Mourek, 

i filosofických, výborně charakterísuje řadou za sebou význam Guntherův, Bro- 
ckesův, pak Gottscheda, jakožto zástupce aesthetických zásad francouzských ve 
sporu se Švýcarskými zastánci anglických názorů, Bodmerem a Breitingrem; pak 
Hallera, Liscova a Hagedorna. Po té vylíčeno, čím si odporovali a v čem se 
snášeli přispěvatelé do časopisu Brémského (Rabener, Eá^tner, Gellert a j.) a škola 
anakreontikův (Gleim, Ramler, Uz, Kleist). Výtečně pak Schmidt charakterísuje 
Klopstocka a cenu jeho básni na pravou míru uvádí; pak začátečnou činnosť 
Wielandovu, pokud ještě s Gessnerem byl stoupencem Klopstockovým ; na to 
Lessingovo mládí, Mendelssohna, Kanta a Winckelmanna. Podrobným výpisem, 
kterak válka sedmiletá vzpružila literární činnosť i básnickou i prosaickou, tento 
I. svazek díla Schmidtova končí. 

Dvěma směry novodobní historikové literatury německé věcŠím dílem ne- 
uhranuji se nadsazování: jednak zvěcSujíce působení protestantismu v rozvoj pro- 
dukce slovesné, jednak nad míru povýšigíce zásluhy Pruska a po výtce krále 
Bedřicha, příjmím Velikého. Poněvadž nepopiratelným jest skutek, že v zemích 
protestantských byla účasť národa v literatuře živější a honositi se může zdár- 
nějšími výsledky, kladou všecko na vrub vyznání náboženského, ač nepředpojatý 
soudce doznati musí, že v tom byly příčiny také mnohé jiné, s náboženstvím 
věcší i menši měrou souvislé. — Co se pak Pruska dotkne, zvykli si literární 
historikové patrně již předjímati veliké politické úspěchy a rozhodný vliv tohoto 
státu, ač vlastně teprve v nejnovější době své výše dostoupil, a stopovati jej již 
v občasích starších, kde ho tak znamenitě zajisté nebylo. Jest to slabosť, která 
zakalila mimo jiné zrak i muže tak na slovo vzatého, jakým byl Wilhelm Scherer^ 
který v genialném jinak díle svém, jež čte se s pravou rozkoší, přece překvapuje 
čtenáře úsudkem na př. takovýmto o Thúmmelovi: „einem Litteraten sechsten oder 
zehňten Ranges, aber einem gebornen Preussen." ^) 

Ani J. Schmidt po názoru našem nevymanil se úplně z této předpojatosti. 
Však dlužno mu vydati svědectví, že v obou příčinách aspoň snaží se býti ob- 
jektivným a spravedlivým. Protestantismus jest mu sice také hlavním Činitelem 
duševního života německého, ale nezamlčuje slabé stránky jeho, jakož dočísti se 
lze na př. na str. 21., 66., 70., 86., 100., 115. a j. Naproti tomu katolicismu 
všeho záslužného neupírá. Poučná v té věci jest staf o jesuitském řádě na str. 
25 seq. 

Ve příčině pak krále Bedřicha po stránce politické čteme úsudek, jenž pře- 
kvapuje spravedlivostí: „Der Entschluss des Kónigs (Schlesien zu nehmen) war 
gefasst . . . Die historischen Folgen des Entschlusses waren so gewaltig, dass ihnen 
gegenuber der moralische Standpunkt klein erscheint. Nimmt man ihn aber ein, 
so muss man Farbe bekennen. Wúrden die Maximen^ die den Entschluss votn 
27. Okt. bestmmten, allgemein^ so hórten Friede und Recht auf Erden auf^ 
(str. 208). — Tím více překvapuje, že níže pak, mluvě o válce sedmileté, Schmidt 
přece napsati mohl: „Der Erieg von 1756 war Friedrich aufgedrángt, er war 
Nothwehr . . . Durch Friedrichs Sieg wurde die Integritaet Deutschlands gewahrt.* 

Dodává ovšem: „Durch die Gonstatierung dieser Thatsache soli kein mora- 
lisches Urtheil uber Friedrich und Maria Theresia gefilllt werden, sie kennzeichnet 
nur die Lage der Dinge.^ (Str. 314.) 

O působení Bedřicha v rozvoj literatury Schmidt cítě dobře, že nepředpo- 
jatému soudci těžko bude uvěřiti v jakýkoli jeho vliv příznivý, přičiňuje se vše- 
možně, aby jej důkladně odůvodnil, jednak líčením nepopiratelného rekovstvi 
jeho v dobách, kdy ho Nemesis ve válce sedmileté stíhala krutou tísní; jednak 
tím, že vlastenecká dramata Filotas od Lessinga, Cissides a Paches od Kleieta 
počítá za přímé výsledky obdivu tohoto heroismu ; a konečně svědectvími ze episův 
a dopisů jeho vrstevníků z různých končin Německa, jako Bodmera, Hirzela, Gotha 
i Gothova otce, Mosera, Winckelmanna, ba i současníků francouzských Voltairea, 
Diderota, D^Alemberta. 



») W- Scherer, Gesch. d. D. Litteratur etr. 449. 



úvahy — F. FtuHk. 39 

Poslése, aby éteniU^ nemohl býti na omylu, že Bedřich, působil-li v rozvoj 
fitantary, sajisté působil nejen nevědomky, nýbrž přímo proti své vůli, Schmidt 
• náležitým důrazem na kolika mfetech vytýká, že král, sám byv po francouzská 
Tsdélán, 2ítal jen francouzské spisy, obcoval a pozdéji si dopisoval nejradéji 
s Yoltairem, oviem po francouzsku, dělal francouzské verše, a literaturou domácí 
spHma opovrhoval, z domácích spisovatelů nikomu pHzně neprojevil, mimo Gott- 
icheda, kterému vSak po straně se vysmál (srv. str. 303.) a Gellerta, jejž milo- 
stívě nazval „le plus raisonnable de touš les savants allemands** (str. 306). 

Sloh Schmidtův jest prázden všeho suchopáru, látka roztíríděna přehledně, 
ttsadky jsou jasné, vůbec všecko dílo ěte se příjemně, a nikdo zajisté knihy ne- 
odloží, aby se nepouěil a nezatoužil, aby také ostatní svazky brzo dostal do ruky. 

V. E, Mourek. 

IDaYiiice jazyka ruského. Sepsal prof. Dr. Čeněk ŠercL I. díl: Tvaro- 
sloví. Y Praze 1883, v. 8®. IL a 238. Cena 2 zl. 40 kr. IL a IIL díl: 
Skladba a slovník.. V Praze 18^4, v. 8^ XXV. a 196. Cena 2 zl. 20 kr. 

Proslulý polyglótt č. Šercl, jenž je nyní professorem na universitě Char- 
kovské, vydal krajanům svým obšírnou mluvnici jazyka ruského, jejž za patnácti- 
letého pobytu na Rusi se všech stránek zevrubně poznal a v ústrojí jeho důkladně 
Tnikl. Mluvnice jeho jest nejobsáhlejší z mluvnic ruských dosud po česku vyda- 
ných; co pak zvláště při ní chvalitebné, jest, že spisovatel znaje ze zkušenosti 
cenu praktické mluvy, všude toho jest dbalým, aby uěně upozorňoval na tvary 
B vazby — ovšem jinak správné — jimž mluva konversaění dává přednost před 
jinými neb jichž vůbec neužívá neb aspoň po řídku (srv. zvláště U, 3. OHÚ. 
n, 5. ecTb a j.). Mluvnici Šerclovu tedy také dle toho sluší posuzovati: jemu 
jde přede vŠím o návod, kterak se dosti brzce nauěiti správně mluviti — 
ostatní bohatství jazyka piúc si učeň pilným cvikem osvojí bez obtíží. Pročež při 
tíí soustavnosti spisovatel tu tam v pozadí klade systém vědecký, dávaje před- 
nofť praktické přehlednosti; někde však, jak níže ukážeme, lépe by bylo, přece 
více dbáti oné stránky. 

V obšírném úvodě, jejž spisovatel připojil teprve k U. dílu, podává dobrý 
návod, ijak Čech ruštině se učící . . . má si počínati, aby, nemaře drahocenného 
Času, v krátké poměrně době seznámil se s hlavními základy jazyka a aby se 
naučil plynně mluviti rusky ^, při čemž my se na základě vlastní zkušenosti sná- 
šíme zvláště s tím, co praví spis. na str. XX. o učení se jazykům příbuzným. 
Před návodem tím pak zmiňuje se spis. dosti zevrubně „o některých důležitých 
sásadách, týkajících se praktických linguistických studií**, jež doporučujeme zvlá- 
ště spisovatelům tak zvaných „praktických** mluvnic, jež bývají na věcším díle 
velmi nepraktické a pravými mučírnami ubohých uČňův; rovněž by si zásad těch 
měli povšimnouti i mnozí vydavatelé cvičebných knih jazykův klassických, neboť 
i zde by neškodilo trochu uskrovniti a mládeže neprotěžovati. My bychom k ná* 
vodn toliko to připomněli, že dle zkušenosti svých bychom už i 13-ileté uČně za 
schopny uznali, by se s náležitým prospěchem uČili cizím jazykům (str. III.). Po- 
noc řádného učitele (str. V.) jest přece jenom žádoucí k osvojení si správné vý- 
slovnosti: neníť každý učeň tak bystrý (spis. soudí zde příliš subjektivně), by 
pomocí sebe důkladnější transkripce, na přesné fysiologické soustavě osnované 
(itr. ll.)t dovedl hlásky, zvláště jazyku jeho neobvyklé, správně pronášeti — 
dostačí tuším upozorniti jen na rus. ^ a ^ a na anglické zvuky mnohé. Písemné 
překlady na jazyk cizí (str. XY.) má spis. „naprosto za zbytečné** ; my však jsme 
přesvědčeni, že jest jich — aspoň na počátek — nutná potřeba, neboť pouhým 
okem neosvojí si učeň přesného pravopisu — o tom jsme příliš dobře poučeni — 
svláště v jazycích jako anglickém, abychom zůstali při témž příkladě. 

V prvém díle mluvnice zmiňuje se spis. v úvodě o hlavních dialektech ru- 
ských, načež zevrubně pojednává o výslovnosti ruských hlásek, jako vůbec přísně 
stojí po správném vyslovování; promluviv pak dobře o přízvuku i o quantitě na 
něm závislé a probrav zevrubně sklonbu, časování a nesklonné částky řeči, pře- 



40 Úvalty — F. Pruaik. 

cházi ku pHzvuku, o němž jedná na sir. 151 — 225. Zdá se to sice příliš obšírno, 
leč kdo nechce býti slep ka praydě, že pHzvuk teprve dodává pravého a vlast- 
ního rázu každému jazyku (viz cizince sebe správněji sice co do mluvnických 
tvarův mluvícího, ale pnzvuk nedobře kladoucího — jak to uráží !) a že jest tedy 
znalost jeho nadmíru důležitá, nebude se diviti té důkladnosti, s jakou spis. po- 
jednává o něm, zvláště uváží-li se jeho krásná rozmanitost v ruštině (cf. škrt., 
řečtinu, litevštinu) naproti mrtvé utkvělosti v mnohých jazycích jiných, kterážto 
rozmanitost vsak není libovolná, nýbrž hlubší mi základy tkvící až v dávných 
dobách prajazyka indoevropského, jak jsme ukázali na shodě přízvuku číslovky 
^^eBCHÓCTO ') 8 řec. invířixovra, *navan4kata, což výmluvně svědčí o ctihodné staro- 
bylosti přízvuku ruského. 

y dílu n. po obšírném úvodě už zmíněném pojednává spisovatel o skladbě 
jazyka ruského, přihlížeje neustále pilně k mluvě konversační a k praktické po- 
třebě vůbec, jíž zajisté také obětoval leckdes (na př. O shodě výroku s podmě- 
tem na str. 1 — 5., o dative a j.) vědečtější spořádání; k nauce o pádech připojuje, 
čeho potřebí znáti, o adj., dosti zevrubně o zájmeně, pak důležitější poznámky 
o číslovkách a slovesích ; nauce o předložkách věnuje právem značnou část skladby 
své (str. 55 — 88.), ukazuje na hojných praktických příkladech jich užívání. Zmí- 
niv se o příslovkách a spojkách, připojil některé i pro jazyk český důležité po- 
známky o pořádku slov ve větě. Druhá cásť tohoto dílu (IIL díl) jest věnována 
četným idiomatickým výrazům, úslovím a pořekadlům ruským, k nimž se druží 
hojné hovory, v nichž opět dbáno přede vším mluvy konversační a jež se velmi 
prospěšně liší od podobných hovorův „duchaplných" v jiných „praktických" mluv- 
nicích; na konec podává spis některé ukázky mluvy prostonárodní. Slovník a se- 
znam k syntaxi, jímž se díl ten zavírá, jest velmi zevrubný. 

Všechny tuto uvedené dobré vlastnosti mluvnice Šerclovy zvýšeny jsou tím, 
že všude uvádí hojně příkladův (zvláště z mluvy konversační), jimiž se mají 
učňovi objasniti ta která pravidla vazby a pod ; takové příklady jsou zvláště 
tam důležitý, kde se liší jazyk učňův od toho, jemuž se učí, neb kde jde o idio- 
tismy a o užívání zvláště předložek (11. díl), příslovek a spojek (I. díl). 

Aby pak úvaha naše byla úplná, jest nám se zmíniti i o některých kusech, 
v nichž se nesnášíme se spisovatelem. 

Přede vším nám se nelíbí rozdíl písma malého a velkého, jak ho spisovatel 
užil při transkripci, označuje „neurčité vyslovování" samohlásek nepřízvučných 
písmem menším proti přízvučným, jasným a určitým samohláskám ; neudávat spis., 
proč ještě písmem chce samohlásky ty od sebe rozeznávati, když k tomu dostačí 
pří zvuk sám, ana přízvučná samohláska se prý vysloví „určitě", nepřízvučná „ne- 
určitě" ; oku zajisté písmo takové nelahodí a účelu praktického patrně nemá. 

V stati o výslovnosti (I, str. 9 — 26.)? jež mohla v některých částech, zvláště 
kde se ruština od češtiny neliší (srv. hlavně §. 20 sub 1., ;vždyt lávka, hladký, 
k zubu se vždy též vyslovuje: láfka, hlatký, gzubu), vypadnouti stručněji, zdá 
mi se, že spis. místy subjektivnému soudu trochu více dal místa, než bylo třeba; 
jako na str. 15: Bl» H36't = vyzíbiě, ^) 24 : MHCHHK'B =. miestnik, lUépCTb = še- 
risit, róCTH = gósiti; 17: -HIIIKO zní prý téměř jako -t4ška; 14: nepřízvučné 



') C6opHHK'b OT^tjieHiH pyccKaro asuKa h cioBecnocTH. Svaz. XYIII. Nyní se píše ^e- 
BflHÓCTO ze snahy přispůsobiti prvou část té číslovky k ;^éBiiTb, ano se a vysloviye 
stejně 8 e. Příklady, kde a vzhledem k jiným formám psáno jest místo správného «, uvá- 
díme jcšté tyto: hmhhHhm dle Hjia, KJiaHý (stsl. KilhM«) dle KJiaTb (stsl. KJWíITh; 
o vlive inf. nr ind. srv. rost u m. rod-u dle rósti z rod-ti, třas-u m. trem-u dle třás-ti, 
stsl. tr§-s-ti, srv. lat. trem-o ; opačný vliv zase jeví se v tvarech jako jmou- ti dle jmu) ; 
ba i 8 přízvučným A m. é: njieMáHHHicB (stsl. iiJieMeMh-HHKl) dle njiéMH, cTpeMÁHHuň 
(stsl. *CT(i'LM€Hk-H'L) dle cxpéMH, óestiwiflHHH H (stsl. R€:5HU€Mb-M'fc), dle Hmh. Srv. 
též čes. do kořán (-an, m. en; w = a), semana Plz. (m. semena), rus. gen. pl. c:hMHHi> 
(vedle ciMěH-B Šercl I, 49). Opačně stává c za a: Be«iecjiáBi., jiné uvádí Šercl I, str. 18. 

**) Z tvnoffraf. příčin píšeme nrpnzvučné samohlásky týmž písmem jako prízvučné. 



úvahy — F. Pruaik. 41 

-^eiTb zni prý Čďc. Takové až minntiosni postíháni pazvukův, myslíme, že učni ne- 
prospěje, neboť kdy by je chtěl napodobovati, snadno věo npHliší a přece výslov- 
nosti zcela správné si neosvojí; kdežto když jen bude vyslovovati hlásky psané 
správně, bezděky pazvuky ty uchu cvičenému zároveň budou slyšitelný, aniž by 
88 mluvící zvláště namáhal je vysloviti: jet to neneobyčejný zjev zvláště v těch 
jazycích, v nichž přízvuČná slabika ostatní téměř zcela zatemňuje, že rády vznikají 
na místech nepHzvučných, zvláště při výslovnosti ne příliš kvapné, pazvuky, jen že 
oebedlivý pozorovatel si jich nepovšimne, jako v angličině (na pK hardness) a j., 
ha i v češtině ve slovech čtvrtek, zardíti se a pod. slyšeti mezi é a, t & mezi r a 
</pazvuk (asi b neb %); srv. k oněm, zoře, zorá (vyslov: kl-oněm, z'B-oře: Archiv 
£ slav. Phil. n., 708.) s: koněm, zoře (zora). Podobně soudíme, že v -BlinRO 
není slyšeti u, nýbrž slabší y, zvuk to hrdelný, a v -HeiTB ne i, nýbrž zmou- 
eoié é, zvuk to neurčitý mezi e & i (srv. dial. e na Plzeňště, kde na př. slý- 
chati ^s pan^m** vyslovovati téměř jako „s panym^, leč přece ne Čisté i) asi 
jako v angl. koncovém -et (eaglťt a p.). Rovněž s takovým zmoučeným e, zdá 
oám se, vyslovuje se ;^Hfl, ne však s čistým i (dni: 10.). 

Na zmíněném vznikání pazvuk&v zakládá se tuším zajisté také zvláštní ruský 
zjev, jenž se obyčejně zove plnohlasim. O jeho pravé podstatě se mínění dosud 
různi; spis. (str. 3.) přidává se k těm, dle nichž „mezi plynnými souhláskami 
(f i í) a mezi němou souhláskou po nich následující vsouvá se samohláska řídící 
86 co do povahy samohláskou předchozí **, na př. lit varná, rus. BOp-ó-Ha, čes. 
▼rána; lot. bérze, rus. 6ep-e-3a, stal. brěza, Čes. bříza. My však ze závažných 
důvodňv soudíme naopak, že totiž z prvotného na př. vart (lat. vért-ere) (po- 
vstalo v slovanštině a) vort, jež utkvělo v polab. a kašub. (Jagič Arch. I, 391. 
Geitler Fonol.) ; b) přesmykem a) jednak vrot (v pol., luž., polab., kašub. ; čes. 
krok, jabloň, dial. sklostiv [stsl. chlasťB], stsl., čes., rus., srb. slota [lit. šaltas, 
něm. kalt, srv. chlad); P) jednak zároveň smoucením či dle Mikl. zdloužením O 
v a : c) vrat (jihoslov., ces- ; pol. okrak, rus. bratb, dratb) ; v původním vrot vznikl 
mezi 17 a ť pazvuk (podle povahy následující samohlásky) !»; VBrot, jenž časem 
v raštině zmohutněv spodobil se k následující samohlásce O: varot (BopOTHTb, 
BOporá). — Na druhé straně oslabilo se prvotní vart v slovanštině ve a) vert. pře- 
smykem b) vret (stsl. K^efeNO, rus. B;ie?b), zároveň zdloužením e y ě: c) vrět; pa- 
zvukem ve vret mezi vat vbret, oživením b v rušt. v e: veret (stsl. peIeS'B)- 
Smí-li se tedy už mluviti o vsouvání nějaké hlásky (o, é), vsouvá se před plyn* 
nou (r, 2), nikoliv po ni. — E vůli úplnosti chceme i to ještě poznamenati, že 
se původní vart a podružné vert (lat. vert- o) mohlo oslabiti ve Vbrt a vbrt, z ně- 
hož přesmyčkou vťbt a vrltt (stsl.; v čest. "B někdy = U: dlúhý, i pol. dlugi); 
pazvukem mezi t; a r: v'BťBt a vbrbt, z čehož oživením prvého x v O a b v 6: 
vor^t, verbt, při čem se v rušt. druhé "B a b z pravidla neudrželo (nÓJinaA, 
CftOAÓTi^ fl,OJirby sepr^Tb) a jen výjimkou !> též oživlo : dial. iio^OHl> (Mikl. Uber 
die Form tťbt str. 20. ; Gr. I, 23. IlI^ 287.), CTO.;io6'b, ^OJiorb (Mikl. Gr. l^^ 
288). Při náslovné samohlásce měla se věc takto: prvotné arbh vydá v slovan- 
štině jednak orb jednak erm (ra = bh) ; z onoho vznikne dle pravidla výše uda- 
ného tu rob, robiti ; rošti z áXů-^ lodě, roz-) tu rab (rabi, rasti, ladija, raz-) ; z to- 
hoto pak tu rem (rembslo: Přisp, k nauce o tvoř. kmenův 22) tu rČm (rěd'bk'B). 
Pazvuk se zde ovšem před plynnou ani v ruŠt. nevyvinul, ana slovanština se, 
jak známo, štítí samohlásek v násloví. A právě tento poslední zjev hlavně svědčí 
o pravosti naší hypothese, kdežto dle té, které se i spis. přidržige, nelze vy- 
světliti, dle jaké předchozí samohlásky by se byla řídila povaha vsuté za plynnou 
samohlásky. 

Neschvalujeme, že spisovatel transkribuje d v Jióma^b (10), M'éfl,l» (11) pís- 
menem i, t; b ve Booóiué (12) p; Z y cJiě3Ka 5; 6 v óe^eBKa f,gy lorh k 
a pod., o čem napsal 22. a 23. celou stať, ač toho zajisté nebylo nutné třeba, 
ana mluvnice psána je pro Čechy, a při těch se rozumí samo sebou, že jinak 
vyslovovati nebudou; nejvýše mohl se spis. o zjevu tom zmíniti, ale transkribo- 
vati tak neměl, nemať to prospěchu, ba spíše to oko uráží (BTOpóň — ítaroj a j.) 



42 tívahif — F. Pruiík. 

jako když vidíme u Němcův psino Orloff a pod. I to, co praví spis. 23. sub 2. 
a 3. o spodobováni souhlásek, není přece v češtině neobyčejno; kdo bedlivě po- 
slouchá, slyší zajisté: písčitý, zaďní atd., ba utkvělo docela Šéesíi, étéM. 

Někdy se nám zdá výklad ne zcela přesný, na př. 14 : i prý se píŠe i v ná* 
sloví před samohláskou jako v Iióhií, Iib^b. Leě i v spřeice K) není samohláskou, 
nýbrž má platnosť souhlásky j (v. Hattala v Mus. 1864, str. 201. 237 a j.). 
Str. 19. bylo vhodně omeziti výrok „b před samohláskou rovná se ěeskému ^'*, 
néboi by dle toho, co spis. výše uvádí o přízvucněm ě, znělo Tscajlhé ziljió, Uberb 
pjiot, ^iběuib yioš, rovněž nbámaň pjiányj, Bbiora vjinga. 

Str. 18., §. 12. není rovněž správno: n^b * . označujíc tvrdost předcházející 
souhlásky **, anof », m, ii^, H v HO^R^B, 6apBim'B, nnnmi^^ njísmt nestvrdne vlivem ^h. 

Mýlí se spisovatel, an tvrdí na str. 13., že v 6ÓJl'be, MéH'be, ^^áji^e stojí 
„i na místě etymologicky správného e^, nebot comp. příponu -'fee jest přesně 
lišiti od -e, ana má každá svůj zvláštní původ (v. §. 2. ssl. mé rozpravy o comp.) 
a tudíž i svou oprávněnosť, vzniklať prvá z -ějb, neutr, -éje, druhá však z -jb, 
neutr, -je, jehož j působí v předchozích souhláskách změny, o nichž spisovatel 
mluví v §. 103. Ovšem óójrh stojí místo óÓJie (stsl. soxe) jako české hlúbě, 
hloube m. hlúbe (Gompar. ve slov. str. 11.). 

Že by comp. -ift (nýminŘ) bylo „nepochybně vzniklo ze starodávného -eft*' 
(str. 15.), pochybujeme, soudíce právě naopak (Gompar. str. 6.). 

V OjibKcaH;^p'B, OjieKCtio, Jlaaopb (16.) nemíníme, že o stojí pouze za a 
v nepřízvučné slabice, nýbrž zdá nám se to hotová dialekt, změna hlásky a y Oy 
srv. Ondřej, mor. Oleksa, Oleksovice a pod.; srv. i Hatt. Zvuk, str. 36. a Mikl. 
Gr. P, 71 — 2, kde se uvádí mimo jiné i stsL Lazorb a z Nestora OleksandťB, 
Odrěnb = Adrianopolis. 

Přecházejíce k nauce o částech řeči, chceme především vytknouti, že by si 
leckdes bylo u vyčítání slov nebo příkladův k vůli lepšímu přehledu přáti 
lepšího pořádku, na př. v §. 30. bylo slova na -b vyčísti s ostatními až na konec ; 
str. 38 — 9, §. 44. bylo lépe srovnati, stejné k stejnému co do významu; tak 6*6 
JUO^SJi naskýtá se zde ve třech příkladech, jež vŠak jsou od sebe jinými odděleny. 
Zvláště v skladbě při nauce o pádech zásady té ne vždy šeif eno ; tak v příkladech 
neklade se všude stejné k stejnému, čím vzniká místy jakási roztíríštěnosť, na př. 
str. 8. příklad 19. mcha no RÓ»rb noAHpáerB jako synonymní měl státi za 5. : 
oó^aěrB xÓJlo^ODrB. Příklady na str. 10. měly býti seřazeny dle pořádku urči- 
tého, nejlépe dle pojmuv v pravidle na str. 9. uvedených (aČ i tu není pořádek 
zcela přesný, an pojem „bažení" měl položen býti za „snahu **) ; ale i ten pořádek, 
v jakém jsou zde uvedeny, není správný, tak příklad 6. zdola měl býti připojen 
k př. 9. zd. (sKejláio). Go platí o příkladech na str. 10., platí i na str. 12. a 
jinde, kde bude při 2. vydání přesného seřazení třeba, a to hlavně k vůli pře- 
hlednosti. Rovněž str. 73, kde 3 příklady k yB'bpHTb roztříštěny jsou na různo. 

Při sklonbě subst. zachovává spis. zpravidla jediné správný pořádek, pro* 
bíraje za mase. neutra a pak teprve feminina; i při zájmenech tak činí, leč ne 
vždy důsledně, na př. na str. 66. 67. 68. dal se v pl. vzorci svésti starým po- 
řádkem „m. f. n.*' Rovněž 66. uvádí TBOň, tboh, TBOe^ 67. (§. 118.) áTorB, 
áTa, éTo; caiMťB, caMá, cáMO, cáivibň, cámafl, cáMoe; o;^hh'b, o;^Há, o;^hó (i 71.); 
69. TBKÓŘ TaKáH, TEKÓe; KOTÓpbiň, -aa, -oe a j. Tak i na str. 203. vyčítá fem. 
před neutry. 

Pády uvádí spis. ve vzorech pořadem obyčejným n., g., d., a., proč ale pak 
se od toho obyčeje uchýlil, řadě instr. před local, není nám jasno; důslednost by 
byla vyžadovala opaku. 

Str. 37, ř. 5. že by Týpica o;^OJl'hBáeT'b znamenalo: Turci přemáhají, ne- 
půjde učni na rozum. 

Str. 39, §. 45. Vhodno by bylo bývalo uvésti při mase. tvrdých též příklad 
životného jmene, kde by nebyla na konci hrdelnice, by cechu, jemuž je mluv- 
nice psána, hned na prvý ráz bil do očí plur. nom. na -bi proti jeho i (jipo3]i^hí — 
irozdi) ; rovněž jeden příklad neživotného jmene k vůli rozdílu v gen. sg. (uóaa — 



Programy — F, PruHk. 43 

Tosfi). Podobně měl se na str. 51. uvésti příklad životných tvrdých k vůli aoc. 
pL (xěH'B = ženy). 

Str. 42. Neprávem má spis. prastarý loc. ;^ÓMa za gen. (Sitzungsber. d. 
Wieo. Akad. Bd. 83, 412) a str. 43. dativ úěelný TKGwh (= za ženu) za local 
(Hatt. Mu8. 1862, 338. Mikl. Gr. IV, 611.) 

Str. 46. Že by plur. na a, jichž má i čeština hojnost, byla vlastně hromadná 
jména fem. sing., sluší pochybovati; srv. Mikl. Gr. 111^, 292. 

Z výrazův a výkladův nepřesných neb ne zcela správných vytknouti 
chceme tyto: 

Str. 45, §. 56. bylo připojiti „obyvatele místa kmenem slova vyznačeného** 
(rpáxcAaHBH^B a j.). 

Str. 62, §. 103. K slovům „Při tvoření compar.** sluší dodati „na -e**, 
ježto se zde nemluví o změně hlásek před te (k v 4 : 6óíiKÍH — ÓOŘnie). Zdá 
w, že spisovatel skrovněji váží příponu -e než "be, klhda ji v §. 102. jako něco 
vedlejšího do závorky, aČ přece v růst. jest její užívání dosti rozsáhle. 

Tamže ad 3). Nikoliv celé „dk, zk mění se v :K'^y nýbrž pouze d (dle 2.) 
a gj kdežto k nepatříc ku koření, od něhož jediné se tuto cpmpar. tvoří, se od- 
souvá ; u CJlá^iáŘ pak, kde se comp. tvoří od kmene, nikoliv od pouhého kořene, 
přechází dk y m (d y i, k y Č: dk v HCH, assimilací mH = lI^; cf. 3H = II<: 
H3BÓ3qHK«B = H3BÓipHK'& str. 23, ad. 2). Dle toho tedy sluší opraviti pravidlo. 

Tamže ad 4. a §. 104. Nač mluviti o „nepravidelnosti**, • kde jí opravdu 
není? Lépe bude roztříditi adj. dlo toho, tvoří-li comp. 1) na -e, a tu zase 
a) od pouhého kořene, odsouvajíce tedy k, ok, n (Bblc-ÓKÍň, Bume ; uiHp-ÓKÍft, mápe ; 
Kpác-Biiid, Kpáuie; nÓ3;^-BÍň, iiÓ3:Ke); při čem bude nutno hořeiší pravidla 
o změně hlásek před -e doplniti v ten rozum, že C předchází v m ; b) od kmene 
(JlěrK-iň, Jiérne atd.), při čem se doplň hořejší pravidlo tak, že se K mění v H 
(t před H se pohltí : tm = H : KOpÓTK iří, Kopóne) a po retnici že se vsouvá 
JI (srv. str. 114, §. 206.): ^^eiuěBUH-AeméBJíe ; 2) na -bUie od kořene: TÓH-icift, 
TÓBbme; r;iy6 ókíé, rJiýÓHce spodobením m. rjiýóuie, ;^aJi-ěKÍÉi, ;^ájibme; pán-HiŘ, 
páHbiue ^ rovněž crápuft, crápme : c;iá6i>iit, cjiá6»cc m. cjiá6me. Není-li pak dle 
toho nepravidelnosti v těchto tvarech, tím méně jest v comp. na -"^e (6óftKÍ&: 
6óftH'ke; podobně JlÓBKiň, ;^HKÍíí), jež tvoříce se od kmenův positivu, patírí tudíž 
do §. 102, kde budiž připojeno, že K před -"be přechází v n, Tamže se mohlo 
dodati, že některé comp. na -'be tvoří se od kořenův: páH-HÍň, -'be, ;^aJl-éKÍň, 
;(áji'be. — Tak-li se věc vysvětlí, zbude mluviti o jakési nepravidelnosti toliko 
při adj. v §. 104. uvedených na str. 63 (Be.iUKiíi atd.). 

Str. 63, §. 108. ku „-c v -ift,** jež budiž vyňato ze závorky, přípoj k vůli 
zevrnbnosti: -MUe v -kiniň. (Pokračováni.) 



Hlídka programův. 

1. Osady zaniklé a někdy pusté na Opavsku. Podává Vine. Prásek, 

3. program českého nižšího gymnasia v Opavě. 1886. 

Práce velmi záslužná a zajímavá, jako jest vystihování jmen osadních vůbec 
z nejzajímavějších, ale ovšem i z nejtěžších částí jazykozpytu, jenž zde slouží 
i dějinám v míře spolehlivější než veškery pověsti, které obyčejné vznikají z ne- 
přesného porozumění jmen, srv. Děvín, Praha, Boskovice a p. Spis. vytkl si úkolem 
sestaviti všecka jména (na Opavštč) osad zaniklých a zpytovati osadní jména po 
stránce pravidelné proměnlivosti, z níž prý lze důležité vývody Činiti. 

Prvou čásť rozdělil si spisovatel na tři oddíly: I. Osady zaniklé a záhadné. 
IL Místní jména zapomenutá. 111. Osady dočasně pusté dle zaručených zpráv. 
K této části dovolujeme si toto poznamenati: Napsdicari (14) jest ovšem zvláštní 



44 Programy — F. PriMih 

zkomolenina, ale zdá mi se, že je to složenina v druhé části z kmene Bbzd-éti : 
Bbzdik (srv. Hladík, Zdík), ovšem pořád ještě zůstává koncovka nejasná, dokud 
se nenajde jiné znění listinné jmene toho. — Lechsdorff považuji spíše za Lechov 
než Leš-dorf, Ji-leš-dorf, ano Lechs jest právě tak gen. jako Bertholdis-dorff. — 
Že by nebylo ^příkladů, aby na místních jménech německy užívaných česká před- 
ložka utkvěla" (21), jest omyl, na pr. ve-Mšene = Wemschen, ve-Štětí = We-g- 
stádtel, ve-Lhotě z= Welhotten, ve-Trstí =: Wetterstein a j. — Místo Přemek (29) 
piš Přešek, dem. od Přech, jež zase jest původní hypokorístikon od Přemysl, 
srv. Prokop — Proch, Prosek (Prócha, Průcha), (H)ippolyt — Ypoch, Vácslav — 
Yach, Vašek atd. — Něm. Zauditz (32) ukazuje spíše k S^ídice (Saudice, Sou- 
díce) než k Sudice. 

Y druhé části spis. uvádí „Osady, na jejichž pustotu někdejší hádati lze 
z prom^i^y místního jména." Zde se nesnášíme s některými vývody, na př. Po- 
žahy (34), přes to, že byly kdysi pusty (32) jako mnohé jiné osady, vykládal 
bych raději na vypálený les, na němž pak osada založena a nazvána Požaha 
(srb. Požega), Požahy, jindy Požár, Požarevac (srb. požár = lesní požár), Praha 
(vy pražené místo) a. p. — Rovněž zdrobněliny (37) nesvědčí vždy o někdejší 
pustotě, jako by stály osady takové na místě jiných vyhynulých, něhot někdy 
jest zdrobnělé jméno starší, na př. Chyška (Erb. Reg. I, 170) jest tuším nynější 
Chýše; ovšem „jsko zdrobnělina rodinných jmen značí mladého, malého i zdrob- 
nělina místních jmen značí novou osadu, potomkyni staré" (38), avšak jako rodiče, 
když dostanou potomka, nemusí hned zhynouti, tak zajisté mnohá mateřská osada 
v bližším dalším sousedství svém zřídivši si novou osadu, potomkyni, nemusila 
spustnouti, vyhynouti, nýbrž nezřídka vedle sebe svorně dosud trvají. Tak Draga- 
nowa — Drahauówka, Brzežany — Brzežanka, Bielany — Bielanka, Wysoczany — 
Wysoczanka, Hlyniany — Glinianka, Nahóriany — Nahórianka, Olszany — Olszanka, 
čes. Dvořáci — Dvořáčky, Radslavice — Radslavičky, (Mikl. Persn.), Černuc — Čer- 
núček (na Roudn. blízko sebe), Semtín — Semtínek, Doudlebice — Doudlebičky, 
Nučnice — Nučničky (na Lítom. vedle sebe), Luženice — Luženičky (na Klatovště 
též vedle sebe). Dvorec — Dvoreček (na Hrad. rovněž vedle sebe). Dvorecko a co 
máme jen v cechách Lhotek (Lhotka bez epitheta 43, s epithetem 11, Lhotky 2, 
s epith. 2; srv. Lhotsko 2), o nichž přece nelze souditi, že byly kdysi spustly. 
Tak i jména jako Mladecko (35, nikoliv z Mladotsko, Mladocko 35. 38), Yysecko, 
činovsko, Hedecko nejsou pojmenována po někdejší pustotě, nýbrž značí pří- 
slušenství Mládcovo, Yyšatova, Činovo, Hedkovo, jako Hrádecko, Sedlecko území 
patřící k Hrádku, Sedlci, srv. rus. mase. Petrovsk, Nikolajevsk a p. 

Rovněž druhotvary osadních jmen nemusí značiti proměny s dědinou samou 
(34: „takořka každá třetí osada bývala pustá"), nýbrž vznikají časem z různých 
příčin, jako to bývá u lidí, jichž jména zvláště v mluvě obecné z pohodlí a pod. 
nezřídka tak se měnívají, až i nové jméno utkví a se udržuje (vedle pravého 
jmene rodového). Tak na př. Yeltrusy v cechách sluly kdysi Yelprdy (Erb. Reg. 
I, 327) : příčina změny jmene jest na snadě, i zvoleno místo drahé části původního 
jmene synonymum (trus, cf. Kott s. v. trousiti). Březí (Sbor hist. HI., 281. dusud 
ušit.) — Bříza, Louně — Louny, Manětín Maňtiná (us. z Manětina), Olešek 
(na Roudn.) — VoleŠko (dosud us. i něm.), KoČiny, Kopidla, Korýtka (us.) — 
Kočín, Kopidlo, Korýtko (Pal. Pop.), Pomuky — Nepomuky, Trojerovice — Tro- 
jany US., Brno — Brněn (v brněnský: časop. muz. sp. Olom. 1885, č. 7, str. 145), 
tak i Mladotice (od Mladoty) — Mladecko (od Mládce; str. 35); někdy změna 
se stala tím, že místo starého méně už srozumitelného kořene volen podobně 
znějící, srozumitelnější, třeba měl do sebe jiný význam : Sutice — Sušice (Archaeol. 
Pam. 1885, 115), Černěves (z Čermněves) — Čermníčeves (Sb. hist. III., 280). 
Mimo to adj. jako Rokycký, Yědomský, Krábecký poukazují, že se v době jich 
vzniku říkalo osadám těm Rokyty (neb Rokyta), Yědomi (pozd. — omy), Krábci 
(pozd. Krábky) t. j. Yědomové, Krábkové či údové čeledi Yědomovy, Krábkovy : 
nyní sluji osady ty Rokycany, Yědomice, Krábčice; rovněž tak adj. Bechelský 
svědčí o pův. Bechly, sg. Bechla, odkud nyní Bechlín. Podobně loc. pl. na — ás 



Drobné gprátfy. 45 

poučuji nás, že jména takoyái nezněla původně na — any; neobjasněný úkaz ten 
si vysyětlujeme tak, že původně pHsluSela koncovka — ás, jako koncovka fem,, 
jménům toho rodu; můžeť slouti osada na př. též jménem útvaru zemského neb 
rosilin, na jichž místě byla vystavěna : Glina (čes. Hlína, mrus. Htynky), pl. Gliny, 
loc. Glinás ; BHeza, pl. Bríezy, loc. Břdzás. Analogií takových jmen pak přenesena 
jest přípona ta i na jiná osadní, jako Gliňané, Dolané, Lužané, Polané, Břežané, 
Zahofané: Glinás, Dolás, Lnžás, Polás, Břežás, Zahofás. 

Konečně ani druhotvary na — ov, — ovy, — ovice nemívají vždy původ 
T nějaké násilné změně, jež by byla osadu stihla, neb v roztroušenosti samot po 
opnstnutí (37), nýbrž osady na — OVB značí původní dědinu zakladatelovu: Ra- 
dikov; plurál značí lidi jemu patricí (Mikl. Persn. 9), jeho čeledníky: Radíkovy 
(pftv. -ovi) jako Činovy, pl. Dalechowy, Mlodzowy, Sobiczewy, Straszewy, Sgdowy 
(arv. Černíny, Zderadiny, Litětiny, GhotěŠiny; pak Košíře, Čeledníky KoSúrovy, 
jehož dědina slula jinak sg. Košíř), jména na -ovice pak potomky a později jich 
osadu: Bohdanovice, pův. -ici, t. j. potomci Bohdanovi (Bohdanioi, srv. otcovský 
Tedle otecký): Příčiny pak ku změnám takovýchto osadní ch jmen mohly zase býti, 
jak podotčeno, velmi různé, nám nyní na mnoze nezcela vystižné. 

Spis. proklouzla některá nedopatření, jako přeďce (13. 17), teprve (33), 
nejprve (27, srv. nejdříve), jelikož ve smyslu příánném (14), následující (29. 37) 
m. tento : následující jest protivou k předchozímu, lat. sequens, sequundus ; nepo • 
strádáme (37) m. nepohřešujeme, nejsme bez nich. Red. 



Drobné zprávy. 



Narizení iiiini§tra kultu a vynčoTám ze dne 20. listopadu 1886, 
čís. 23151., ku Tšem zemským úřadům školním v případě cho- 
váni stravníkŮT se strany ředitelův a učitelův veřejných škol 
stí^dníeh a paedagogii. 

Aby se zabezpečilo zcela nepředpojaté spravováni úřadu učitelského na ve- 
řejných školách středních a paedagogiich i aby se uchovala vážnosť učitelův, již 
musí neztenčeny požívati u veřejnosti, má*li se účelu vyučovacího a vychovává- 
čího dosahovati důvěry plnou, společnou soupůsobností školy a domova, vidím se 
nacena nařízení ministerského výnosu ze dne 8. července 1878, č. 10821, týka- 
jícího se zákazu o chování stravníkův se strany ředitelův a učitelův na veřejných 
Školách středních a paedagogiich, takto změniti a rozšířiti: 

Ředitelům jmenovaných učilisí není vůbec dovoleno žáky středních škol 
a paedagogii bráti na stravu a byt. 

V místech, v nichž jest několik ústavův udaného druhu, jest učitelům těchto 
ikol zakázáno žáky vlastního ústavu bráti na stravu a byt. 

Ostatek zůstávají v platnosti ustanovení dotčeného výnosu ministerského, 
zvláště vzhledem na vztah dekretu dvorní kanceláře ze dne 23. září 1835. 
(Polit, sbírka zákonův svaz. 63, str. 359) k případům zmíněným. 

Žádám c. k. zemského úřadu školního, aby zařídil, čeho třeba, by toto na- 
Hzeni došlo provedení nejpozději do počátku Škol. roku 1887/88. 

Poznámka. Dotčený výnos ministerský ze dne 8. července 1878, č. 10821., zní: S něko- 
lika stran vznesena dotazy, pokud jest dovolono, by ředitelé a učitelé veřejných skol 
středních a paedagogii chovali tak zvané stravníky, prijměly mě, bych vytkl jako pra- 
vidlo v příčině záležitosti té, že po rozuma dekretu dvorské kanceláře ze dne 
23. září 1835 ÍPolit. sbírka zákonův svaz. 63, str. 359), republiko vane bo ministerským 
nařízením ze ane 5. února 1854, č. 2293., ono vedlejší zaměstnáni jen do té míry jest 
dovoleno, pokud lze zcela nepředpojaté vykonávati povinností povoláni svého. 



46 Drobné zprávy. 

Dle toho nelze nikterak dovoliti, by žáoi střední SkoIy od i^editele téhož ústava 
neb od učitele vyučujícího v té třído, které přináležejí, bráni byli v opatrováni. 

Avšak i ubytování žákův u učitele, jenž v jiných třídách udílí vyučováni, jeví 
se vůbec ne nepovážlivýui už k vůli možnoati, že tím bude působeno na rozdílení 
předmétův, i má je tudíž c. k. zemský úřad školní odstraniti ve v$ech případech, 
v nichž se může udáti néjaká nepříslušnost. 

V příčině provedení tohoto nařízení, žádám c. k. zemského úřadu Školního, by 
zařídil, čeho dalo třeba, dle ustanoveni uvedeného dekretu dvorské kanceláře. 



lSIziili3r sipproTDOvazié: 

Yorovka Karel : Čítači kniha pro ústavy učitelské. III. díl. 2. vyd. V Praze 

1886. 1. sešit 80 kr. (Výnos minist. ze dne 13. října 1886, 6. 19.833.) 

Roth Julius: Úvaha o methodě počátečného učeni němčině na obecných 
školách českých. V Praze 1886. 18 kr. (Pro paedagogía. 1. listopadu 1886, 
č. 21.200.) 

Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy. Sestaven kommissi L praž- 
ského spolku stenografů Gabelsbergerských. 6. vyd. Y Praze 1886. 70 kr. 

Pražák Jan Otakar: česká čítanka těsnopisná pro střední školy. 2. vyd. 
Y Praze 1886. 1 zl. 20 kr. (13. listopadu 1886, č. 20.682.) 

Dr. Procházka Matěj: Dějiny :^'eveni Božího v starém zákoně. Y Praze 

1887. 1 zl. 40 kr. (20. listopadu 1886, 21.036.) 



Z literatury přírodopisné, l. Nerosty hráXovsM českého. Dle nalezišť 

sestavil Jos. Klvaňa. Y Uh. Hradišti 1886. Nakladatel L. Eráčelik. Cena 1*40. 
2. Vesmir, Obrázkový časopis pro šířeni věd přírodních, ročník XY. Redaktor 
prof. F. Nekut. Nakladatel dr. A. Fric. 3. Atlas rostlinstva pro školu a dům, 
S 68 kolorovanými tabul. Sepsal dr. J. Yelenovský. Nákladem K. Jánského 
v Táboře. 4. Naši ptáci od dr. Fr. Bayera. Nakladatel Tempský v Praze 1886. 

1. Nerosty království českého, doplněk spisu téhož spisovatele y^nerosiy 
Moravy a Slezska^ jsou pri^ktickon knihou podávající nám zeměpisné naleziště 
všech v Čechách zjištěných minerálů, v abecedním pořádku lokalit a y II. části 
abecední seznam minerálů s připojením jich nalezišť. Každému pořadateli sbírek, 
amatéru, učiteli přírodopisu a vůbec příteli domácí mineralogie jest spis ten po- 
můckou vele vítanou. Yíce mineralogické karakteristiky jednotlivých druhů bylo 
by žádoucno. 

2. Vesmir ukončil zářím XY. ročník svůj. Žádný obor lidského vědění tak 
rychle nepokračuje y době naší jako yědy přírodní. Jestli již obtížno odborníku 
udržeti so „au fait" ve světové literatuře odborné, jest teprve učiteli na střední 
škole těžko při polymathii s pokroky yědy se jen poněkud obeznámiti. Pro do- 
mácí přírodozpyt Yesmír měl by býti snůškou prací původních a krátkých referátů 
o spisech namnoze drahých neb cizojazyčných a drobnějších zkušeností. Snahu 
jest viděti ve Yesmiru upřímnou, kéž soustředí se v něm příspěvky všech českých 
přírodniků. Ročník právě dokončený přináší původní články o lišejnících (od 
Bayera), o anatomii okružanky, o Doronium caucasicum (od A. Křižka), cestopisy, 
životopisy, nekrolog, zajímavé drobné zprávy a referáty yědecké. Jest jen žá- 
doucno, by časopis se zdokonaloval a rozšiřoval, neb potřebu jeho cítí každý 
pHtel přírodopisu. 

3. Atlas rostlinstva Velenovskeho přináší zdařilé tabule kolorované, sou- 
stavou přirozenou seřaděné, známé již z atlasů jiných, ale vždy ještě k popu- 



Drobné zprávy, 47 

lárnim rostlinopiaům nejvhodnější. Text, pokud jej máme před sebou, výborný, 
jaxDj, stměný, každému srozumitelný. Již pH druhém sešitu nevyhovuje nakládá- 
Uktto slibům v prospektu co do poetu tabul, což doufáme, vysvětlí se během 
daliího vydávání. 

4. Naši ptáci jest ěeské spracování německého spisu Russova Iviiné 
I úiilcdné, které jest s to vzbuditi lásku ku ěetbě pHrodopisné. 

B. Bauše. 

Redakci zaslány byly spisy tyto: 

a) Z nakladatelstva Fr. ňivnáěe: 

Déje království Českého. Složil V. VI. Tomek. 5. poopravené a třemi mapami (s vý- 
Usdem pro£ Kalouska^ rozmnožené vydání. V Prase 1885. 8 zl. Výborný spis tento nemá 
icházeti v knihovně žádného žáka. 

Polyglotta Kralodvorského mkopisu. Nové vydáni Vácslava Hanky. V Praze 1876. 
Soii cena 1 zl. 50 kr. 

W. Shakespeara a) Earíolanas. b) Julius Gaesar (b úvodem od Jak. Malého). Přel. 
Fr. Doacha. Zvláštní vydání školám středním. V Praze 1880 a) 50 kr., b) 44 kr. 

Rozmluvy Čecha s Němcem. Vhodný způsob, aby Čech rychle se naučil jazyku 
německému. Sestavil Ferd. Schulz. 4. vyd. V Praze 1885. 84 kr. 

Vzorná cvičení k rychlému a snadnému naučení se řeči německé. Sepsal Ferd. 
Scbttlz, 3. vyd. V Praze 1888. 96 kr. 

Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských. Vydali Martin Hattala a Adolf Patera. 
Díl L Texty a transkripce. V Praze 1881. 2 zl. Dílo velecenné, v němž se po prvé uvádějí 
Te&ery zbytky stč. Alex. Kéž se brzo dočkáme n. dílu! 

Ruská čítanka. SestavQ Konst. Dněprovskij. V Praze 1874. 1 zl. 60 kr. 

Rovnice prvního a druhého stupně o jedné, dvou a více neznámých. Pro gymnasia 
i Tyšší školy reálné sepsal Josef Smolík. V Praze 1864. Sniž. cena 70 kr. 

b) Z nakladatelstva A. Reinwarta: 

Jména rostlin (Vijpe^) pro herbáře květeny české s názvy českými, latinskými a 
německými. Dle prof. Dr. Lad. Čelakovského „Prodromu Květeny České*'. Upravil Josef 
Kafka. 2. vyd. V Praze 1886. 60 kr. 

e) Z nakladatelstva Buršíka a Kohouta: 

Výbor z literatury české. Sestavili: I. díl Josef Grim a Jan Pelikán. 1886. Váz. 

1 iL 15 kr. II. dil Josef Grim 1885. Váz. 1 zl. 30 kr. lil. díl Ant. Truhlář 1886. Váz. 

2 zL Všechny tři díly schváleny jsou vys. c. k. ministerstvem vyučováni. Jsouť to díla 
celkem velmi dobrá, poskyttgíce hojný a vhodný v^běr z nejlepších plodů všech dob, 
T III. díle i ze spisovatelův, zvláště básníkův, nejnovějších, co jmenovitě sluší s pochvalou 
nrésti. Z Výboru žák může nabyti jasného poznání veškery literatury České; látka literární 
jest vhodně methodickf i chronologicky spořádána. Stručné než dosti zevrubné úvody a 
QTshy pfi každém období, na něž jsou rozvrženy jednotlivé doby literatury české v sou- 
viskwti s politickými dějinami, i pri každé památce nebo při každém spisovateli nahradí 
iflsštní pomocnou knihu o literární historii, zvláště any se při každém spisovateli kromě 
nejpoti«bnéJ8Ích dat životopisných udávigi hlavní jeho díla i zmínka se déje o jeho platnosti, 
T literatuře naší. Literárně historické udine ty rozmnoženy jsou poukazy dílem k těni 
článkům, jež se nalézají v užívané ve školách slovesnosti J. Kosinové a Fr. Bartošově, 
dikm k úplnějším vydáním památek neb děl toho kterého spisovatele. Konečně na svém 
miste iňípojeny jsou vhodné poznámky věcné. — Úprava jest úhledná, tisk přiměřené velký, 
eena poměrná. 

Tu tam bychom si ovsem přáli, aby něco bylo ještě připojeno, tak v III. díle aby 
•e poukazy při jednotlivých spisovatelích tahlv i k ostatním čítankám z nižšího gymnasia, 
kde bývá na př. Heřman z Bubna, Horymíruv skok. Vrabec a kůň a j., což jest žákovi 
užitečnou i zuroven příjemnou rozpomínkou. — V U. díle nemile pohřešigeme nějakého 
výňatku z výborného naučeni Jana z Lobkovic; pak by dobře bylo poetaviti vedle sebe 
ugaký článek z Kroniky Konáčovy a poopraveného vydání jejího od D. Adama z Vele- 
slavína, aby jasně vynikl rozdíl i jazyka i slohu. 

Nejvíce výtek však máme do I. dílu a to jednak do transkripce jednak do mluvnice, 
jež sama o sobě jsouc k lepšímu porozumění četby dobrou pomůckou, jako slovníček při- 
pojený na konec, není ve všem dosti nestrannou : tak uvádí nemožný v češtině sg. gen. 
mene (X.), 1 sg. jesum (XXV.), z Ev. sv. Jana, kdežto si odchylných tvarův RKého a RZéhc 
tak nefšimá (na př. impf. stáše musí žák považovati za chybu, ano se mu vštěpuje na 
Btr. XIX. pouze staniech): nenít mluvnická část patrně organickým celkem s čítankou, což 
je velikou vadou. Pročež také není divu, že se sestavovatel mluvnické části dopouští i té 
hrubé chyby, jaká by se neměla při znalci jazyka nikdy objevovati, totiž že prohlašuje 



48 throbné gprávy, 

(VI ) comp. na -ffi za nominální, následkem čeho musi žák na pr. „Kaci z vás mi naj- 
plznéji^ v Lud. považovati opět za hrabou chybu ! Jak jsme na základě etymologickýcb 
vývodův o comparativech těch dokázali v Osvětě 1886, 606, objevují se zcela správnými 
(pronomin.). — Mimo jiné vytkneme ještě toto: part praes. pass. není trpťm, držťm, 
cnodťm, an kmen praes. jest trpi atd. (srv. trpi-š) z trpi-e-m, trpii-m, jako volám dle 
volá-š; někde tvary ty scházejí (V, 2—5, VI aj.). Germanismem jest mluviti o a-kmenech 
(I), n-kmenech (VIIL) a p. místo: a-ové kmeny neb kmeny na a; rovněž němčinou za- 
páchá: má jistá třída slov také -e, totiž ta (sic!) na -c (II). — Dále vytýkáme nevhodnou 
transkripci, jež se bez vědecké potíreby a proti všem paedagogickým pravidlům zavádí do 
školy, kam patři fakta, ne problémata I A že je pravopis ten pro četou dobu starou pro- 
blematickým, ví každý nepředpojatý ; a pak jak to ruší a mate žáka, jenž je zvyklý každé 
é vyslovovati je či ie^ a nyní vida duše* voje snaží se také pronášeti dušje a ještě hůře se 
tváH pri výslovnosti vojie, což se mu ovšem nezdaří, a učitel je nucen stále říkati: zde 
se é vysloví e (jaké podivení žáku !), zde zase obyčejné é, čím se zbytečně maH čas a pro- 
spěch z toho nižádný. Rovněž nevnódno : jcšiut, mezjuj Orliciu a p. snem, ňeho atd. Est 
modus in rébus — a proto ponechejme takového pravopisu k aiplomaticky věrným opisům 
památek k účelům védeckým, o to však ve škole nejde, zde buď ponechán pravopis Šafa- 
rikův, blížící se nejvíce pravopisu Husovu a našemu novému, i v starém věku, jako se to 
děje v středním a novém, sice by důslednost vyžadovala zavésti kličkované e i do Výboru 
z obou dob těchto. Sapienti sat! 

Dále nechválíme psaní Vletavo, pleky, chl«mca, Krakonoši, bred vletoriečných, pr«- 
věnciu m. Vltavo atd.; v RZ r místo ř: búrja, křivě, seber, sboren (84), zarve a j., vždyť 
je báseň psána v XIII. století, kde se vyslovovalo f (skládání RZého je v jádře ovšem 
starší); vlčinu (83) m. věcinu (výrok, nález, od věc-eti). 

I v textové kritice a literárních výkladech se s lecčím nesnášíme, na př. RZ. roz- 
mjrslechom (76) (aor. — lichom !) m. rozmysléchom imperf. ; iskať 109, m. iskati ; RK. Zab. 
najnižějie 18, 23 m. najnízcge (pHp. -ěje, srv. koze m. koze), jiskřených 20 m. i (j)ÍBkrených, 
bě sě zdieti 31 m. bíeše zdieti, piesnu 44 m. piesňú (ty písni, která vychází z hloubi hoře, 
pěješ ze srdce k srdci, t. j. rozněcuješ, dojímáš nás), Král m. král (neníf to Kare), nýbrž 
Dagobert, srv. Světozor 1886, 330; král je přímětek pozdější, když v Čechách už vládli 
králové). Krále 106 m. krále (nominálně), koženě 145 m. kožení em (tak v RK.), ČVI. na 
dráhu 128 m. nad drahá (srv. s cesty 116), JB. bubny 45 m. bubni (rány hromné — zvuky 
hlučné), Lud. múdro 39 m. múdru, Jar. nám milost 206 m. na milost (Osv. 1886, 603), 
Růže: usvěděvsi 5 m. usvíedevsi ^Osv. 1886, 605), a m. j. I interpunkce není leckdes vhodná, 
na př. Zab. 7 : i vzchopí sě vzhoru jako jelen m. i vzchopí sě vzhoru, jako atd. 38 : jiesti. 
Kamo m jiesti (t. tamo), kamo a j. 

Podivem nás jímá, kterak vydavatelé mohou dle Jar. Vlčka prohlašovati epické 
zpěvy RKého za skladby umělé! (str. 9), kdežto přece pouhé přečteni Zaboje a Ctimira 
poučí každého o tom, že vznikly hned po boji, t«dy v Vil. a IX. století. Pak ovšem není 
divu, že vydavatelé prohlašuji (2) RZ. „za nejstarší dosud známou památku národní litera- 
tury české z doby předkřestanské" 1 — V písni „Svatý Vácslave" nejsou 3 slohy z doby 
nejstarší, než toliko 2, třetí je pozdější přídavek, jak svědči rým a assonance i smysl; 
prosit se v prvvch dvou slohách: „Svat^ Vácslave, pros za nás Boha, bychom se dostali 
do nebes, nebot blaze tomu, kdo tam přijde.^ Co následige, nesouvisí s tím: „8v. Vácslave, 
pomáhej nám a ochraňcg nás.** — Boj opěvaný v Zahojí nespadá v jz. Čechy, nýbrž v sz., 
a sice za Dagoberta k Vogastisburku, což jest, jak dokázal Sedláček (Pam. arch. XII.), 
Úhošt jz. od Kadaně. 

Místo Štáhlav (2) piš Stahlav (kdo stíná hlavy), kde se 8 později změkčilo k vůli i. 
Brv. 8 my tec ze smyčec. Místo „sepsáni^ (9, ř. 19) piš napsáni, ježto sepsání «== skládání. Boj 
se nepopisuje (14, 1) ani cesta do pekel (147 pozn. 6), nýbrž hči, vyličcge. Str. 146 v pozn. 
4. škrtni „pleonasticky", ježto to jest „omyl". Místo rozčepiti v slovníku a textu Jar. čti 
rozcepiti; uný (162) není mladý, nýbrž dobrý, řádný, mohutný, srv. compar. stsl. uněj melior. 

To jsou asi nejzávažnější výtky, jaké činíme I. dílu Výboru, jenž nesmí co do sprá- 
vnosti a pečlivosti nic odevzdávati druhým dvěma. I doufáme, že při 2. vydáni, jehož 
Výboru ze srdce přejeme, bude více vzat ohled na školu a její potřeby nežli na liché 
theorie a problémy, o něž se možno příti ve spisech vědeckých, nikoli však se nesmějí 
zanášeti do školy a do knih žáku určených, má-li se dosíci toho, k čemu čelí vyučování 
literatuře české, jemuž se má dostávati všemožné podpory, nikoli zbytečných překážek. 

d) Z nakladatelstva Fr. A. Urbánka: 

Učebné listy jazyka anglického pro samouky. Sepsal prof. Dr. V. E. Mourek. Dosud 
5 sešitů v po 50 kr., v předplacení po 40 kr. — Velmi praktická pomůcka, založená na 
známé methodě Toussaint-Langenscheidtově, ale šetřící všude povahy jazyka českého jak 
při vysvětlování výslovnosti, tak při výkladech mluvnických, při čem spisovatel maje na 
zřeteli samouky, jimž jsou uČeboé lišty psány^ s dobrým taktem postupige od snazšího 
k těžšímu. Výslovností jest věnován dosti hojný oddíl, aby se jasně vysvětlily veškeiy 
zvláštnosti mylně kaceřované výslovnosti anglické. K §. 4. bychom dodali, že se pravopis 
mnohdy zakláídá na etymologii, jidco dauffhter a p. ; v §. 10. bychom nedopouštěli krátkému 
a výslovnosti a místo a, však učící překoná-li věcší obtíže při jiných hláskách, překoná 



Drobné správy. 49 




dobře vysloviti nastrojice ústa na / a vyslovice t (thimble), jemné pak nastrojí ce je na I 
aT)ilovíce t; str. 44. místo nju v contínnation bych psal ilu, jak se skutečné vyslovuje (pa- 
íTiikem na úju); §. 51. místo následující čti: tyto. — Doporoučíme co nejvřeleji Učebné 
iisty zvlásté studujícím středních škol. 

Z vesničky Podkrkonošské. Povídka od V. Lužické. V Praze 1886. 60 kr. Hodí se 
žákům nižších trid. Bed. 

(Pokrač.) 



Ústřední spolek středních škol českých. 

činnosť ÚBtředního spolku středních škol českých v Šk. r. 1885-86 byla 
proti předcházející dobé značně zvýšena. 

Správní výbor, za jehož starostu řádná valná schftze konaná due 2. dubna 
1885 opětně zvolila ředitele městské střední školy Pražské p. Martina Pokorného 
a jehož členy byli pp. řed. E. Doucha, prof. Em. Fait, Fr. Eott, Dr. Mat. Kovář, 
Dr. J. Metelka, Jos. Pšenička, Václ. Starý, Jqs. Svoboda, Jos. Šebesta, ředitel 
K. Tieftrank, prof. Jar. Zdeněk, řed. gymn. v č. Budějovicích Dr. G. Bosděcb, 
há, gymn. v Litomyšli Fr. Fischer, řed. gymn. v Olomouci V. Kotsmich, iistavil 
se ve své první schůzi takto: 

Za náměstka starostova zvolen zase prof. Fr. Kott, za pokladníka opět 
prof. V. Starý a za jednatele sup. prof. Em. Fait. 

Počet Členfi, který ke konci předešlého správního roku dostoupil Čísla 321, 
zvýšil se na 388. 

čině dosti přání valné schůze, aby podána byla petice v příčině otázky 
sappientské ku c. k. ministerstvu kultu a vyučování svěřil výbor zpracování její 
starostovi, jeho náměstkovi a jednateli, kteří ji vypracovavše již v měsíci květnu 
do Vidně odeslali. 

Poněvadž pense vdov a sirotků po professořích rovněž dosud není tak upra- 
vena, jak by bylo žádoucno vůči vdovám po učitelích na obecných a občanských 
školách, zvolená trojčlenná kommissí skládající se z pp. Jos. Pšeničky, Dra. M. Ko- 
váře a P. Hrubého, aby vypracována byla petice nová, jež by se říšské radě 
předložila. 

Za tou příčinou sebrána již potřebná data, jež by žádoucí opravy také Čísly 
od&vodnila. 

Správní výbor podal i v tomto roce v čas žádosť ku správě české západní 
dráhy, aby členům spolku ústředního alespoň po dobu prázdnin bylo sníženo 
jízdné i svoleno, že Členové spolku mohou jezditi za jízdné 3. třídy ve vozech 
2. tírídy a za poloviční ceny tř. 2. ve vozech třídy 3., podají-li k dopravnímu 
ředitelství žádosf, opatřenou legitimací spolkovou. Podobně ku správě paropla- 
vební společnosti po řece Vltavě zaslána žádosť, aby i pro letos byly členům 
spolku poskytnuty výhody, jež jim i dříve byly vyhrazeny; i bylo i tentokráte žá- 
dosti laskavě vyhověno. Ježto činnosť spolková značně byla rozmnožena, obnovil 
•právní výbor žádosť k c. k. místodržitelství, aby áměl ze jmění spolkového za- 
koupiti hektograf, čemuž bylo tentokráte s podotknutím vyhověno, že starosta 
spolku sám se ručí za všechny oběžníky a listiny, které přístrojem mezi členy 
le rozšiřují. 

Správní výbor vyzval všechny sbory středních škol českých, aby podaly své 
níaěoí o jednotné škole střední, a došlo celkem 19 vyjádření, na základě jichž 
vvolil se p. řed. Pokorný referovati o příštím sjezde. 

Hlavni péče výboru byla v tomto období věnována valnému sjezdn všech 
učitelů středních škol českých, který o svatodušních svátcích b. r. v Praze po- 

Krok. 4 



50 Drobné eprávy- 

řádán. Za tím účelem byly pilné porady konány, aby vše bylo v cas přiofaystáno 
a hlavně, aby postaráno bylo o themata, o nichž by se nejenom y plném shro- 
mážděni sjezdovém, ale i v jednotlivých odborech rokovalo. Provoláni, v němš 
udáno jest hojně látky k poradě, bylo přichystáno již před vánoěnimi svátky 
r. 1885 do tisku, ale mimo nadáni protáhla se věc, neboť teprve vys. vynesením 
veleslavné c. k. zemské rady školní ze dne 26. února 1886 čís. 5379 povoleno 
pořádati sjezd. Pozvání ku sjezdu rozeslána pokud možno rychle a to nejen 
jednotlivým sborům všech středních skol českých v Čechách, na Moravě a ve 
Slezsku, ale i vSem časopisům českým pražským i krajinským v zemích koruny 
České, dále pp. professorům České íUosofícké fakulty a techniky, jakož i mnohým 
poslancům zemským na říšské radě. Pozvání oficielní teprve později vykonána 
a to pokud možno osobně. S velikou ochotou přijal p. řed. Ond. Franta z Rych- 
nova n. Kněžnou referát o sjezde „O změnách řádu disciplinárního*' a p. řed. 
M. Trapl slíbil promluviti při té příležitosti o upravení VIII. třídy dietní. — Zá- 
roveň se sjezdem usneseno pořádati i výstavu pomůcek učebních a to v míst- 
nostech c. k. vyšších reálních škol v Ječné ulici. I k této již všechny přípravné 
práce dokončeny. Zejména prohlednuty kabinety ústavů Pražských, aby se stano- 
vilo, které předměty měly by býti k výstavě dopraveny. Aby z venkovských 
ústavů laciněji mohly býti jednotlivé přístroje neb jiné předměty na výstavu za- 
sýlána, žádal výbor c. k. generálního ředitelství rak. drah státních ve Vídni, 
předsedajícího t. č. správě konferenci ředitelů rak. drah, za snížení dopravní 
ceny i vyhověno mu v ten spůsob, že všechny předměty na zpáteční cestě úplně 
od poplatku osvobozeny. Podobně žádáno za snížení osobních lístků na všechny 
dráhy v zemích koruny české i došlo příznivé vyřízeni. 

Schůzi výborových měl správní výbor 12. Při občasné schůzi svolané dne 
2. dubna b. r. v místnostech sv.-Václavské záložny, zahájil p. řed. Doucha roz- 
pravu o tom, měla-li by známka „z pilnosti^ na vysvědčení vynechána býti. Po 
velmi čilé debatě usneseno, aby se vyčkalo, jak se v této otázce zachová mini- 
sterstvo vyučování, poněvadž se chystají i jiné změny. Po té podal jednatel zprávu 
o přípravách ku sjezdu a výstavě konaných. 

Také i v jednotliyých odborech nejvíce času vyplnilo rokování o přípravách 
sjezdových, jakkoli ovšem i jiné otázky brány byly v úvahu. 

Odbor filologický zvolil za svého správce p. řed. Douchu, a když tento se 
vzdal, prof. Frant. Eotta, jednatelem volen prof. Dr. J. Novák. Jednáno o tom^ 

1. Měla-li by němčina státi se předmětem povinným. 

2. O českém pravopise. 

3. O české, latinské a řecké osnově. (Pokračování.) 

Filologický odbor 

ve šk. roce 1885/6 měl schůzí osm; do jedné z nich, totiž čtvrté, položené na 
den 9. prosince 1885, sešel se příliš malý počet členů, a proto s ní sešlo. Přehled 
jednání v ostatních schůzích jest tento : 

I. schůze dne 22. Hjna 1885 (14 členův). 

1. Jedná se o tom, co by se mělo z odboru předložiti valnému sjezdu 
o letnicích; má to býti: 

a) z Češtiny úplná osnova jazyka českého. 

b) z latiny a řečtiny má se probrati celá osnova a změny její dle potřeb 
gymnasií Českých předložiti. Řed. Doucha bére si za úlohu latinu pro nižší 
gymnasia, prof. Domorázek řečtinu na nižších gymnasiích. Pro latinu a řečtinu 
na vyšších gymnasiích mají se získati vhodní referenti. 

2. Určiti se má rozsah výstavy odboru: Vystaviti se mají školní knihy české 
od doby nejstarší, a do kommisse pro to zvoleni pp. Žabka, Kacerovský, Truhlář, Sobek. 

3. V programu sjezdovém vyžádati se mají asi 2 tiskové archy, poněvadž 
tu třeba zevrubně vyložiti opravy osnov jazyků klassických a celou osnovu jazyka 
českého. 



Drobné zprávy. 51 

4. Má-li se asneneaí nějaké státi v opravách českého pravopisu? Třeba, 
aby byl nějaký sbor sestaven, jenž by o věci rozhodoval. Schůze dovídá se, že 
pravopisný slovník zemřelého prof. Wenzla vydá pro£ Roth. Do té doby, až by tu 
byl ur&itý nějaký podklad, má se dle návrhu prof. Prusíka jednání odložiti. Návrh, 
aby se požádal o to obor hrušový, který by s přispěním odboru filologického 
oormu stmovil, nedošel schválení, ano k tomu třeba širších studií a podkladu 
stymologického. 

5. Prof. Prusík ukazuje, jaká jest nutná potřeba domácí četby české, pro 
žáky vyšších tříd; že vsak není dostatek vhodných a laciných vydání vynikajících 
plodův krásné literatury české, navrhuje, by se zvolila kommisse, která by důležitou 
věc tu v pilný potaz vzala, zvláště s nakladateli a některými autory se domluvila 
a pak výsledek sjezdu předložila. Aby pak mohli do kommisse býti přibráni 
i někteří údové, kteří dnes právě nejsou přítomni, volba kommisse odložena na 
příští schůzi. 

II. schůze dne 10. listopadu 1885 (13 či.). 

1. Řed. Doucha počíná svůj referát o potřebných změnách osnovy jazyka 
latinského na nižším gymnasii. Přede vším se mluví o lat. orthografíi, o počátcích 
grammatiky a přeložení některých částí (grammat,) v jiné iřídy; zvláště přimlou- 
vají 86 mnozí za uskrovnění látky pádové. 

2. Do kommisse pro vydávání knih k soukromé četbě české zvoleni pp. 
J. Grimm, J. Novák, Fr. Prusík, A. Truhlář, J. Vlček, předsedou Fr. Prusík; 
mají se uraditi o předběžných krocích a návrhy předložiti. 

m. schůze dne 26. listop. 1885. 

1. Pokračuje ^e v referátu o latině ve tř. I. — IV. Vedle osnovy probírají 
Bs také instrukce. 

2. Referát o vydávání knih k soukromé četbě české předloží se, až bude 
jednání zvláště s nakladateli u konce. 

Se IV. schůze dne 9. prosince 1885 pro nepatrný počet přítomných seŠlo. 

V. schůze dne 28. ledna 1886 (7 ČL). 

Jednáno o pravopise českém, pokud mu nově vydaný Ukazatel Wenzlův 
může býti podporou. Ukázáno na některé nedostatky jeho a jak by se jim po- 
Boei mohlo. Též jednáno o spůsobu, kterak by lze bylo provésti revisi školních 
knih vys. c. k. ministerstvem nařízenou. 

VI. schůze dne 24. února 1886 (9 či.). 

Prof. Fr. Domorázek promlouvá o osnově a instrukcích jazyka řeckého nově 
předepsaných pro nižší gymnasia, kde hlavní důraz se klade na nestejné rozvržení 
látky pro m. a IV. třídu. PříUš mnoho látky určeno tndě III. 

Vn. schůze dne 17. března 1886 (14 či.). 

Prof. Dr. Ed. Kastner přednáší o nedostatcích osnovy a instrukcí řečtiny 
na vyšších gymn. V instrukcích jeví se mnohé nedostatky hlavně v tom, že se 
mnoho nechává temného, zvláště co do grammatiky na vyšš. gymn., konečně jest 
odpor mezi osnovou a instrukcí. Rozebírají se pak věci ty jednotlivě, čemu se 
má učiti v grammatice a četbě. 

VUL schůze dne 31. března 1886 (8 čh). 

Přednáška prof. Dra. Petra Durdíka o nedostatcích osnovy a instrukcí pro 
jasyk latinský na vyšších gymn. Ukazige se na nesnáze při současném čtení dvou 
Uassiků; neshody jsou ve věcech týkajících se domácí Četby; také o vokabulářích 
nelze souditi prospěšně; rovněž cvičení v lat. mluvení ubíralo by mnoho Času. 
Též při jednotlivých auktorech žádá se příliš mnoho. Z Livia dostačila by jedna 
kniha, spíše pozdější některá nežli I. Pro Ovidia bylo by třeba nového výboru. 
Gaesarova válka občanská mohla by se vynechati. V VII. tř. bylo by snad dobře 
z Gicerona mimo spis filosof, čísti buď jednu delší neb 2 kratší řeči. Rhetorické 
řeči lépe by bylo vynechati. Vergil ať se čte v VE. v 1. pololetí, rovněž v VIII. 
Horatius. Z Tacita nebudiž pro Česká gymn. výslovně uvedena Germania, budiž 
▼Bsk navrácen Agricola. V grammatice budiž dovoleno školní úlohu pracovati 
v hodině četby. 

4* 



52 Drobné gprávy. 

Ve šk. roce 1886/7 konány dosud 2 schůze. 
I. schůze dne 29. njna 1886 (8 61). 

1. Volba správce a jednatele odbora na pHští rok školní odložena k valnějsi 
schůzi členův. 

2. Podává se zpráva o jednáni kommisse na vydáváni dobrých knih českých ; 
kommisse usnesla se o podmínkách a předložila je některým knihkupcům, ale 
nepovedlo se jí posud nalézti nakladatele, jenž by věc pfíjal. PHpomíná se, že 
by snad prozatím postačilo ve schůzích upozorňovati na nove vyšlé dobré knihy, 
pokud by nebylo vlastních, zatím vŠak vyzvati koUegy k hojnému účastenství 
u sepisování a vydávání jich. Proneseno přání, aby spolek sám ve vydávání knih 
takových se uvázal, i myslí se, že by dostačilo asi měsíčně jedno číslo. — Pro 
pokročilost času odkládá se dalŠí jednání na schůzi budoucí. 

U. schůze dne 12. listopadu 1886. (16 či.). 

1. Jednáno o otázce odboru zeměpisného, kterak na mapě mocnářství 
rakousko-uherského, pro střední školy určené, psáti místní jména jinojazyčná, zda 
pravopisem původním či českou transkripcí. Prof. Zdeněk, jakožto zástupce odboru 
zeměpisného, vyložil, v jakém asi rozměru odbor zeměpisný pomoci odbora filo- 
logického si přeje, načež rozpředla se o věci té debatta. Celkem srovnávají se 
řečníci v tom, že třeba šetřiti pravopisu původního, že vsak nelze měniti jmen 
některých, která se už v češtině ustálila i co do jazyka (Pešť, Budín, Vídeň, 
Záhřeb a p.) i co do pravopisu (Lvov m. Lwów a p.). Konečně zvoleni do kom- 
misse, která by zároveň se členy odboru zeměpisného o věci té v jednotlivostech 
rozhodovala a jen v záhadných případech rozhodnutí celého odboru si vyžádala, 
prof. Dr. Petr Durdík, Fait, Hulakovský, Hylmar, Vlček a musejní úředník p. Lego, 
jimž dána zároveň plná moc, by dle potřeby jinými členy rozšířili kruh svůj. 

2. Správcem odboru zvolen jest opět prof. Kott, jednatelem profl Jan Placek, 
an předešlý jednatel prof. Novák pro churavosť a jiné práce nemůže přijati 
opětné volby. 

3. Přikročeno k debattě o vydávání dobrých knih pro mládež studující. 
Prof. Prusik jako předseda komitétu podával zprávu o jednání ve příčině té před- 
sevzatém a o obtížích, jež podniku podobnému v cestě stojí. Shledáno, že jakýsi 
kanón klassických spisů českých, jichž známostí každému žáku při odchodu ze 
školy střední po případě vykázati by se bylo, nebude asi lze pro obtíže různé 
ve sbírce vydati; uznáváno však všeobecně, že by odbor přece přičiniti se měl 
o opatřování dobré četby pro žáky škol středních. Řed. Tieftrunk navrhuje, aby 
se vzalo v úvahu, nebylo -li by možno vydávati četné články poučné a zábavné, 
od professorů škol středních nepsané a po časopisech roztroušené, ve vydání sou- 
borném ; řed. Doucha klade váhu na to, aby jednotlivé spisy nebyly vydávány 
jako knihy samostatné, nýbrž jako díly sbírky, ježto tím spůsobem spíše odběratelé 
na další dobu se udrží. K dalšímu jednání o tom jakož i o jiných krocích, jak 
dobrá četba mládeži by se zaopatřila, zvolena kommisse, jejíž Členy jsou prof 
Dr. Petr Durdík, Hulakovský, Kaňka, Ig. Mašek, Dr. J. Novák, Fr. Prusik, řed. 
Tieflrunk. Zároveň kommissi této uloženo, aby k účastenství v poradách svých 
vyzvala knihovníky všech středních škol zdejších a ježto někteří Členové kommisse 
této jinými neodkladnými pracemi až do vánoc jsou zaneseni, svoleno, aby kom- 
misse činnosť svou započíti mohla až v měsíci lednu. 

Kreslířský odbor. 

Máme za to, že se četným kollegům, zejména na venkově, zavděčíme, když 
zprávám o činnosti kreslířského odboru v poslední době předešleme byť jen krát- 
kou zprávu o činnosti tohoto odboru od jeho založení až do poslední doby. 

Odbor kreslířský započal na podzim r. 1884 Činnosť svou projed návám'm 
osnovy a instrukce pro kreslení na školách středních. 

Poněvadž do těchto škol vstupuje mnoho žáků ze škol občanských, usne- 
seno, pozvati do schůze i učitele kresleni na těchto školách, aby účastnili se 
porad o tom, kterak činiti, aby na všech školách jedním směrem se pracovalo. 



Drobné zprávy, 53 

Y následující schůzi za přítomnosti četných hostí přijat z téhož důvodu 
návrh, ahy se pozvali ke schůzím i učitelé škol obecných. 

Ve schůzích takto rozšířených stanovena hlavní zásada^ aby se při uČení 
kreslení na školách vSech kategorií pamatovalo sice vždy na cvik oka a ruky, 
aby vsak hlavním úkolem bylo šlechtěni krasocitu, 

Y učebných osnovách všech druhů škol shledává se, že i v nich klade se 
váha na tříbení vkusu, avšak teprve ve druhé řadě, a že předepsané uČivo jen 
do jisté míry tomuto požadavku vyhovuje ; že zvláště na vyšším oddělení škol 
8(7edních patrný jsou veliké mezery. 

Aby rozsáhlý materiál lépe bylo možno spracovati, zvoleni byli referenti, 
kteří by ve příštích schůzích probrali učivo v jednotlivých školách a patřičné 
návrhy na opravu přednesli. 

Od rozboru učiva škol obecných a občanských bylo však později upuštěno, 
když se shromáždění dostalo poučení, že toho času právě zadány o. k. zemské 
ik. radě v Praze návrhy nových vyučovacích osnov pro školy ob. a obč., že by 
rokování nebylo tudíž na čase, ano se vyřízeni těchto návrhů v brzku očekávalo. 

Přistoupilo se tedy k rozboru učiva škol středních^ což přiděleno bylo 
prof. J. Škodovi z Karlina. Prof. Škoda ve svém referátu navrhoval, aby^se učivo 
rozdělilo určitě fM jednotlivé třídy (ne stupně)^ a to takto : 

A. Kreslení ornamentálně, 

I. tř. Ornament geometrickým přímočárný i křivočárný. 

IL tř. Omam. plochý. Přípravou k němu považují se a) různé křivky 
(hlavně čáry vlnité, lodyhy, závitnice, úponky), pak b) listy a květy stilisované; 
z prvkův těch skládá se na to c) jednoduchý ornament rostlinný, plochý. 

III. tř. Tvary složitějších listů a květů (révy vinné, akantu), nejdůležitější 
tvary ornamentů plochých (obruby, kyma, palmety řec, pompej. a renaiss). — Při 
tom se pracuje jen dle vzorů na tabuli kreslených. 

IV. tř. Ornament dle předloh póly chromovaných i dle plastických modelů 
rozličných slohů. 

Ve vyšším oddělení poskytuje se žákům příležitost, aby se cvičili, a to ve třídě 

V. ponejvíce v omam. řeckém a římském; ve tíFídě 

VI. v ornam. středověkém; ve tř. 

VIL v ornam. renaissančním. V každé třídě budftež konána občasná cvi- 
čení z paměti. 

B. O učeni perspektivnému kresleni navrhováno, aby počátek položen byl 
bud až do třídy III. aneb obmezil se ve tř. U. jen na model tak zvaného kříže, 
čtverce a krychle. 

Ve UI. tř. přijde na řadu krychle, jehlanec, šestiúhelník, hranol šestiboký, 
krab, válec, kužel a koule. — Ve IV. tr. skupení geometr, těles a jednod. tvary 
architektonické. Ye tř. Y., YI. a YII. cvičení dle těžkých modelů architekton. 
i dle skupin. 

Y každé tírídě provádějte se přiměřená cvičení z paměti a z domyslu, zvlášť 
pak na vyšším oddělení ve způsobu náčrtků. 

C. Kreslení figurální. Ye tř. Y. : Kreslení kontur hlav dle tabule neb tabu- 
lových předloh. Ye tř. YI. : Kontury hlav dle modelů, stínování dle předloh. 
Ve tř. Yn. : Kresba stínované hlavy dle modelu (antiky). (Pokračování.) 

Sezuam přednášek v král. učené společnosti. 

A. Třída pro filosofii, dějepis a filologii. 

Dne 19. října 1885. Konstant. Jireček: O poměrech Dubrovčanů k říši 
wbské za čáře Uroše a krále Ylkašina (1355-1371). 

Dne 26. ř\jna. F. Tadra: O kancléři císaře Karla lY. Janovi se Stíedy. 



54 Drobné zprávy. 

Dne 9. listopadu. J. Kalousek: O dvou bnlláoh daných do Kutné Hory 
vletech 1401. a 1403. 

Dne 23. listopadu. Fr. Prusík: Etymologie řeckého iwéa, irvdxig, iver^Havra, 
evetrog, — Z naváni (škrt. naván) vyvinulo se řec. vsFivt. ; přechodem v a-ové 
kmeny nFsn-a neb otřeni m « koncového vsíev-a; přesmykem v sl F povstalo 
FBVBviay oslabením t y e: FsvfHféa, vysutím středního £.* Ftvvéa, iwéa; neb zase 
FiVBváy vysutím druhého e : Fswd, éppd^Kig. Udrží-li se v neutru á, vznikne z navaná : 
vsFbv^, FbVBrfi, épsv^-xavta, homer. ivp^-HOviay rus. devenó-sTbto (špatně devjanó-8'Bto) 
m. nevenó-8'Bto. Řadové navatas vydalo véFarog, Févatog, évatog^ hom. BÍvarog, 

Alfr. Ludwig : ] . O slově cr@dere a podobně složených slovesech latinských. 
2. O mediálních tvarech indo evropských. — Tvary slovesné na -do (dere, didi, 
ditum) mají podružné na -dio, -duo : con-do, con-dio ; ausi-dio (aui-, au-) = anri 
do; cre-do, concre-duo, creduam; ad-do, duim (dem), adduim, addues, per- 
duim, produit; itr-i^m (iS')y ia^&im. V lit. dě-du, dů-du (z dau-du), slov. de-di-% 
(dedj^, dežd^); v lit. a slov. jest reduplikace intensivní: da-d(i)-mb (da-di-ntb, 
dad^tb), jež povstalo z dau-damb, dav-damb, da-damb. ^) 

Dne 7. prosince. J. Durdík : O pořadí nauk fílosoňckých dle složitosti látky. 

J.^Emler: Dva nekrology Krumlovské. 

Dne 21. prosince. A. Zucker: Příspěvek k nauce o vývoji trestního řízení 
francouzského. 

Dne 11. ledna 1886. A. Zucker: Dokoněení. 

Ant. Rybička: Životopis humanisty ze XVII. století, M. Faberia. 

Dne 25. ledna: M. Hattala: Yýklad slova pavlaka u Dalimila 92, 51. 
Neplach, jenž napodobil Dalimila, překládá místo to slovy: sanguine se rubrica- 
turum; jest tedy pavlaka purpur, šarlat, nach, metafor, krev, Srv. rúcho pavla- 
cité, pavlaěné = vestis purpurea; pol. pawloka purpura. Cf. Červená (t. j. krev) 
mu naskočila. Dle Tomk. Děj. Prahy připomíná se r. 1250 za Vácslava I. Petřín 
jako popraviStě. Ostatek viz Mus. 1886, 444. 

J. GoU: O jednotě bratrské na konci XV. století. 
Dne 8. února. J. Groll: Dokončení. 

Dne 22. února. V. V. Tomek : O zdech Starého města a rynku i jeho okolí. 

J. Kalousek : Několik poznámek o pochybnostech prof. Gebaura v příčině 
pravosti RKého a RZého. 

Dne 8. března. Aug. Sedláček: 1. O prvotním sídle a znaku rodu Lobkov- 
ského. Původně byli předkové rodu toho vladyky, pak rytíři, pak teprve páni. 
Původním sídlem jejich jest Újezd u Nového Zámku, blíže něho jest ves Popelov 
(srv. Popel z Lobkovic). Nejstarší známý předek jest Mareš (Martin) za krále 
Karla. Měl 3 syny: Blažka, Vácslava (faráře), Mikuláše zvaného Chudým. Mikuláš 
koupil Miličeves u Zatče; 1408. už vyšla ves Újezd z držení jejich; 1409. snad 
koupil Lobkovice a 1410. přijal název „z Lobkovic"; 1418. obléhal Hasistein, 
dobyl ho (i Štědrého) a dostal za 1400 kop; též Přimdu a Most dostal v zá- 
stavu. Byl radou kr. Vácslava a do r. 1419. nejvyšším písařem desk zemských; 
1418. odchýlil se od strany pod obojí, od Zikmunda při korunování jest na ry- 
tíře pasován a dostal od něho Chomutov; tl435. Manželka: 1. Anna z Ne- 
chvalic, 2. Žofka, jíž upsáno bylo věno na Straškově a Židovicích. — - Původní 
znak: Obrácený klobouk s perem pštrosím (jako klenot). 

2. Páně Jindřichovo z Riesenberka pojednání o rodě pánův Svihovských. 

Dne 22. března ^ Jos. Truhlář: O bohoslužebných písních k poctě Husově 
v XV. a XVI. století složených. 

P. K. Konrád: O psalmodii staročeské. 

Dne 5. dubna. V. V. Tomek: Z místopisu Starého města Pražského. 

Dne 3. května. Alfr. Ludwig: O tak zvaném imperativu medii v jazyce 
gothském. 



') Sem bych táhl též df (z dam) v i-d§, b|-df, ja-d^. Bed. 



Drobné zprávy, 55 

Dne 17. května. J. PráSek: O počátcích nezávislosti medské. 

Dne 31. května. Alfr. Ludwig: O novém výkladě lat. perfecta na ui, vi, 
Liiití jest tvary perf., v nichž před vi předchází dlouhý znak a (ě), í, od tvarův, 
T nichž vystopuje ui po souhlásce ; srv. řec. slovesa na c£(o, dco, m. Velikou úlohu 
zde hrála analogie. Pozoruhodná ohšíruá rozprava tato vyšla zatím v zasedacích 
zprávách kr. nČené společnosti. 

Dne 11. října. Rud. Kreutz: O spojení Horní a Dolní Lužice se zeměmi 
koruny České. 

Dne 8. listopadu. J. Pí6: O právě rumunském a poměru jeho k právu by- 
zantskému a slovanskému. 

Dne 22. listopadu. V. Y. Tomek: O židovském hřbitově v Praze. Pověsti 
kladou původ hřbitova židovského do pravěku, a sice do r. 72. před příchodem 
Cechovým (543. dle dřívějšího udání), t. j. do r. 472. po K. : tak Schaller dle 
nápisův, jež prý mu rabín jakýs přeložil; podobně Dobner dle překladu rabín- 
ského 100 let před založením Prahy (723), t. j. 623. po Eír. Než nápisy jsou 
mylné, stáří hřbitova tomu odporuje. Počátkem 15. století není zmínky v listinách, 
naopak 2 domy uvádějí se v těch místech na již. straně (blíže brány sv. Valen- 
tina). Na sev. (nyní č. 233 — V.) připomíná se dům, jenž prý se stýká (rozuměj 
zahradou !) s jižním (puria = věcší prostranství, slige dům již. Michala žida). — 
V tom čase byl žid. hřbitov na místě nedávné Židovské zahrady (mezi Spálenou, 
Vladislavovou a Jungm. třídou), nejstarší listinná o něm zmínka se děje r. 1341 
(před branou sv. Martina cimiterium Judaeorum) ; r. 1343. sluje už (b)ortus 
Jndaeorum. Ještě na začátku 15. stol. se pochovávali zde židé Starého města 
Pražského. Tato Židovská zahrada byla však r. 1478. zrušena králem Vladislavem '.<^v 
a založena ssde ulice (nyní Vladislavova). Avšak o nedlouho dříve se počali židé ^ 
pochovávati též v Židovském městě; už r. 1440. praví Staroměstská kniha o dom^ 
c. 274 — V (na sev. od nynéj. hřbitova), že byl přistavený ke zdi zahrady, kde 
,nyni (teprve) se pochovávají''. R. 1526. přikoupili jižní zahradu a připojili 
k severní (hřbitovu), což je nyní starý židovský hřbitov. — Že se sem židé po- 
čah pochovávati, dokud měli hřbitov na Židovské zahradě, stalo se za bouří 
hositských, by nebyly hroby jejich drancovány. — Některé staré nápisy na hřbi- 
tově v Židov. městě jsou třeba starší než jeho původ, ale byly sem přeneseny 
ze Židovské zahrady (z 12. neb 13. stol.). Náhrobky ostatně poukazují renais- 
sančním slohem do 16. století. 

F. Ťadra : O dvou rukopisích bývalé knihovny Olešnické, totiž Žaltáři Podě- 
bradském a Kronice české. Veřejná knihovna Drážďanská obohacena králem Saským 
z knihovny Olešnické, již zdědil po vévodovi Brunšvickém (archiv se dostal do 
VratÍBlaYě). Knihovna ta byla založena králem Jiřím Poděbradským a vévodami 
Hfinsterberskými. V ní jest 1) Žaltář Poděbradský z r. 1396, rkp. pergamenový 
28 cm. vys., 20 cm. šir. ; listů počitauých 182. V něm jest české kalendárium 
(mezi měsíci červenec před červnem). Na listě 9. počíná žaltář ^) posledními slovy 
2. žalmu (počátek schází). Tamže Letopis Ždárský kratší až do r. 1572. — 
2) Rkp. perg. 38 cm. vys., 28 cm. šir., ve 2 sloupcích, listův 97. Compilace: 
1. iásť až k listu 58. opis Pulkavy ; od listu 59. Beneš z Hořovic (Život Karlův), 
od 1. 63. Staří letopisové Čeští. Vyhnání Polanův jest líčeno dle Pulkavy, Dalimila 
a snad i Aeneáše Sylvia. 

Dne 6. prosince. J. J. Loewe : John Bramhall, biskup z Derry a jeho poměr 
k Tomáši Hobbesovi. 



') Viz Saf. v Rozboru. 



56 Drobné zprávy. 



y^ 



Seznam approbovaných ^) kandidátův učitelství na středních školáeh 

českých : 

a) před c. k. Českou vědeckou zkušební kommisai e Praze: 

Beneš Antonín v Praze lÉ. Drtina 'Frant. v Berlíně Lft. Dušánek Frant. v Budějovicích 
&. Dvořáček Vácslav v Kolíne L. Eiselt Josef v Jičíně L. ITraHa Karel v Praze LÍ&. 
Hájek Šimon v Písku Ř. Hauer Vácslav Čiř. Havránek Antonín v Praze Ir. Hrubý Timothej 
ve Val. Meziříčí Ln. Chmelik Antonín v Praze L Kadlec Karel Ir. Kmínek Vácslav Ir. 
Kohout Jan v Praze Ř. Krčál Karel v Praze Ir. KvapU Antonín É. Lokoenc Vácslav 
v Olomúci LÉ. Malý Jan v Praze L. Matoušek Frant v Praze L^v. Molčík Methoděj LÉ. 
Napustil Jan v Králové Hradci É. (rozšiř). Nevole Antonín v Praze lÉ. Parma Robert 
v Praze LÉ. Paulik Bohumír v Pelhřimově É. Petráček Jan v Třebíči L. Pražák Josef 
LÉ. Procházka Eduard v Táboře É. RoleČek Jindřich É. Byneš Josef L. Skákal Jan 
v Něm. Brodě É. Stránský Jan v Praze Iř. Trnka Jan v Brně LÉ. Tvrdý Josef Ir. Vlček 
Alois É. Vysoký Zdeněk v Benešově LÉ. Wipler Karel v Něm. Brodě É. Zach Frant. 
v Praze La. Hodáú Ant. v Praze HZ. Kaska Matěj v Praze HZ. Klecanda Jindřich 
v Praze HZ. Procházka Frant. HZ. Votruba Josef v Praze HZ. Dunovský Jan v Praze 
M (R ; rozšiř.). Hodys Frant. v Kutné Hoře M(R ) Kobrle Oldřich v Praze MF. KuHn 
Josef v Jičíne m (r. rozšiř.). Kvitek Ant. v Přerově Mf (r; rozšiř). Ledrer Emil v Praze 
M (R; rozšiř). Eiehter Ladislav v Netolicích MD (R). Smolař Gotthard v Praze mf. 
Sobotka Jan v Praze MD (R) Teige Karel v Praze Mf. Vaniček Matěj v Praze MD 
(R). Gregor Josef v Praze P. Klapálek Frant. v Praze P. Krátký v Jičíně P. Mikan 
Vladimír Tmf (r). PoUvka Frant. P. Vandas Kar. v Praze P. Reiss Fr. v Jindř. Hradci Pr. 
(rozšiř.). P. Hulakovský Jan na Smíchově fr (r. rozšiř.). Sýkora Oldřich FrČ (R). Šolc Vácslav 
v Praze ¥t(j (R). Coufal Frant. v Kroměříži Č (rozšiř.) Hampl Vácslav v Pwniubicích 6. 
Jedlička Rudolf v Příbrami Č. KoHnek Kar. ve Val. Meziříčí Č. (rozšiř.). Kosina Jar. ve Vy a. 
Mýtě Č (rozšiř.). Pintner Jan v Přerově Č (rozšiř.). Pršala Jos. v Jičíně Č (R). Bypl Matěj 
v Budějovicích Č (rozšiř.). Svit Eduard v Roudnici Č. Šujan Frant. v Kroměříži Č (rozšiř.). 
Závorka Vácslav v Praze č (r; rozšiř). Chromeček Josef v Prostějově Čn (r). Kábelík Jan 
v Brně ČN (R). Mazal Frant. óN (R). 3írázek Ant. čN (R). Dvořák Rudolf v Brné N 
(roEsir.). Haas Frant. v Praze N. Hladký Frant. v Pardubicích N (R; rozšiř.). Jarolim 
Frant. v Praze N (R; rozšiř.). Jicha Jos. v Kutné Hoře n (r; rozšiř.). Jokl Ferd. v Brně 
N (Rj rozšiř.). Josek Otakar v Budějovicích n (rozšiř). Kubo Josef v Přerově N (rozšiř.). 
Němeček Vojtěch v Domažlicích N (rozšiř.). Pavlů Tomáš v Praze n (r; rozšiř.). Tobiášek 

Josef v Klatovech N. Turek Ant. ve Vysokém Mýtě n. 

b) před c. k. vědeckou zkušební kommissi ve Vidni: 

Svoboda Eduard ve Vídni É. Máchal Jan v Něm. Brodě N (G. i R; rozšiř.). Markmuller 
Emanuel v Třebíči Č (rozšiř.). Nábélek Frant. v Kroměříži Č (rozšiř.). Rosický Vácslav 

v Praze Č (rozšiř.). 

o) před c. k. zkušební kommissi pro těsnopis v Praze : 

Groulík Josef v Něm. Brodě. Holas Alois v Praze. Honzík Josef v Budějovicích. Marek 

Tomáš v Budějovicích, Vojtíšek Frant. v Praze. 



Přehled iiovéjšich prací učitelstva středních škol. 

(Rubriku tu povedeme, jednak aby se předešlo zbytečné tříšlění sil jednak jako řep jr- 

torium nakladatelům.) 

Práce své nám oznámili: 

Prof. Fr. Loukotka při c. k. akad. gymn. v Praze: Překlad Aischylových 1. Peršat ův 
(s úvodem), 2. Sedmi Proti Thébám. Oboje hotovo. 

Prof. Fr. Prusík (taraže) pracuje o etymologickém slovníce jazyka českého. 

') Velká písmena značí approbaci pro vyšší, malá pro nižší třídy škol středních ; R 
nebo r v závorce značí školy reálné, ostatek jsou gymnasia. Ze zkratek uvádín e: 
Nb zz náboženství, H "=. historie, Ch z: chemie, D ~ deskriptiva, Pr zz prop .e- 
deutika. 



Fr. Pruaík, redaktor a ^'ydavatel. — F. V^imáčok, knihtisk&roa, nakladateUtTo. 



OBSAH. 



htr. 

J. Durdik: O metafysice 57 

F, J, Sttidnička: O jednotné škole střední . 63 

Fr. Grešl: Řím v zrcadle básní Juvenalových 65 

Jar. Vlach: O methodě nčby zeměpisné 69 

Jan Htdákovský: Slovo o methodíckém vyučování jazyka franconzskéma . . 73 
Adolf Prokop-. Bylo-li 3y s prospěchem, kdyby se začínalo vyučovati kre- 
slení perspektivnému na školách středních teprve ve třídě třetí ... 76 

Ant. Truhlář: Šimon Karel Macháček 79 

Fr. Lotikotka: Ukázka překladu Peršanův Aischylových 83 

Fr. Prusík: Etymologica 86 

Fr. Prtisík: Příspěvky ku kritice textův , 89 

Úvahy. 

Fr. Prusík: Šerclova mluvnice jazyka ruského 91 

Hlídka programův: Refer. B. Bauše. Fr. Prusík 93 

Drobné zprávy. 

Nejnovější nařízení 96 

K reorganisaci universitního studia 9£ 

Statistika škol středních 9S 

Eniby approbované 9S 

Literatura 10( 

Zprávy zasedací 101 

Personalie 115 

Nové práce H5 



o metafysice. 

Od prof. J. Durdíka. 

Fysika nám vykládá, „v čem aáleií podstata^ zvuku, světla, tepla — 
že totiž mimo mne stávají pouze kmity jisté látky, které ve mně příslušný 
pocit spůsobují. Bez mého nitra zvuk by nepovstal ; mluvím-li tedy o zvuku, 
předpokládám nitro. Zjev zvuku, světla, tepla jest můj pocit, čili širším 
áovem řečeno, moje představa. Ješto představa v jazycích evropských byla 
označována výrazem tdea, lze také říci, že zjev zvuku jest moje idea. 

Poznatek tento rozšířen byl dále, na všechny zjevy. Mluvíme-li pak 
o vzduchu, o vlnách v něm postupujících, jsou tyto i vzduch sám opět zjevem, 
tedy také mojí ideou. Náhled, který onen základní poznatek rozšiřuje na 
všechny zjevy, přirozeně sluje ídealismem. 

Základní poznatek idealismu bedlivě liší při zjevu dvě stránky jakožto 
finitele: zevnější podmínky (ku příkladu kmity) a nitro. Považujeme-li ony 
podmínky opět za zjevy, nastává počaté rozlišení znova, a tak se zevnější 
tíiiitel odšinuje pořád dále a dále, činitel vnitřní však postupuje v popředí, 
až konečně vynikne on sám a podmínky zevnější se ztratí. Pak zní vzorec 
idealismu takto: všechno spůsobuje moje vlastní nitro, i to, co se mi z po- 
iátka zdálo zevnější podmínkou ; jen subjekt jest, a objekt jest jeho dílem. 
To jest idealismus subjektivní, idealismus v jednu stranu ovšem důsledně, ale 
právě jednostranně provedený. Ve své krajnosti popírá jsoucnost věcí ze- 
tnějšícb, vlastně mimo mne stávajících, jako bych řekl: Já popírám vše, co 
jest mimo mne," jen moje nitro jest, jen já jsem. Ten záhřev, jejž okamžitě 
Bjti, jest můj stav, má představa; ale slunce, které příčinou záhřevu jest, 
TOVDěž tak mojí představou. Můj bližní, jejž vidím a za podobného sobě po- 
]Uádám, jako všechny ostatní bytosti, nejvzdálenější a nejpodivnější, zkrátka, 
liechno všudy — mojí představou. I sluší tomuto až do krajnosti provede- 
nému idealismu jméno theoretický egoismus či také solipsismus. Kdož toho 
Stanoviska skutečně došli, i jiní, kteří o nich pouze vypravují, tvrdívají, že 
Jfij solipsismus jest nevývratný. 

Chemie nám vypravuje o prvcích čili o tělech jednoduchých, jichžto 
iieize rozložiti dále, však z nichžto všechna ostatní těla se skládají. Atom 
l^sUku sám nikdy se nemění, zůstává vždy tím, čím jest; a kdyby stával 
te^ světě samojediný, nenastala by žádná změna vůbec. Přímysl, že by v tomto 
^padě mohla změna nastati, tedy atom kyslíku něčím jiným státi se mohl, 
a odmdtá, — klade však s plným přesvědčením něco trvalého a shledává 
k něm bezpečnou záruku jistoty všech pozdějších poznatků svých. 

Ale ani sloučenina chemická nemění se, pokud stojí sama o sobě. Křída 

itane křídon na věky věkňv. Naznačme ji, ano věc vůbec, symbolem AB: 

kdyby se změna státi měla, některé vlastnosti (A) zůstanou, jiné (B) zmizí, 

í na místě jich nové (C) se objeví, tak že pak věc naznačena jest symbolem 

\C. V okamžiku přechodu věc jest AB i AC; myšlenka, že věc v okamžikii 

esí více tím, čím byla, a přece si osobuje tím býti, obsahuje v sobě drsný 

C>«fc. 5 



58 Ďurdík: O metafysice. 

spor. Něco takového bee příčiny státi se nemůže; ano něco jiného musilo 
přijíti, co změnu spůsobilo, — na křídu kyselina sirková, jež kyselinu uhli- 
čitou vyhnala, aby z uhličitanu stal se siran, z křídy sádra. Lidé onen spor 
cítili záhy a proto, chtéjíce myšlenku změny opraviti, přičiňují zde pojem 
příčiny, jenž ji doceluje. Všechno, co se děje^ má svou příčinu^ nebo záporné 
vyjádřeno, bee příčiny nic se neděje; nic samo sebou zjinačiti se nemůže, a 
každá změna, každé zjinačení má svou příčinu. To jest zásada příčinnosti^ 
zásada, již přírodní věda a vůbec všechno zpytování uznává a předpokládá! 
vysvětliti zjev, jest ukázati příčiny jeho. ' 

Avšak onen pomysl o změně, která se děje bez příčiny, také se udržel, 
ano došel rozmanitého vzdělání i pojmenování (dění bezpříčiné, nikání abso- 
lutní či prosté, a jiné názvy). My jej zamítáme, poněvadž příčí se zásadě 
příčinnosti. 

Fysika ovšem vykládá, jak povstává zvuk, — ale vyšetřila tó teprve po- 
zději, spletitou prací myšlenky; dříve nám dán jest zvuk sám. A tak vůbec: 
co mi prvotně dáno jest, to jest pocit, stav mého nitra. Že najednou pocit 
povstane, toho příčinou nejsem já sám, nýbrž musí také býti něco mimo mne, 
co na mně nezávisí, ale v jakousi vzájemnosť se mnou přijíti může; nebot 
dění bezpříčiného není. 

Tak mne zásada příčinnosti sama nutí k tomu, abych uzn^l, že mimo 
mne existuje něco, věc (res). Tímto poznáním jest extremní idealismus vy- 
vrácen a ustupuje jinému poznatku, že mimo mne jest věc, totiž nějaká pří- 
čina pocitu mého, jejž já sám ze sebe zploditi nemohu. Poznání toto už jest 
realismus. Kdo by zde namítal, že změna může také nastati vnitřní příčinou, 
pokládal by v oytosť vniternou přece zase jistou dvojici (čásí činnou a čásť 
trpnou) a mimo to mohutnost, samoděčně počínati řadu změn, kterážto mo- 
hutnost při bedlivějším přihlédnutí odhaluje se jakožto dění bezpříčiné, tedy 
také nemožná jest. Nyní vzhledem k solipsismu můžeme doložiti : solipsismus 
byl by nevývratný, kdyby nebylo příčinnosti. 

Někdo by řekl, že dostačí pokládati síly, které mimo mne existují a na 
mne působí. Ale síla, která působí, předpokládá zase svoji příčinu, totiž věc, 
jejížto silou jest; síla bez takového věcného nositele byla by děním bez pří- 
činy, tedy také nemožnou. Sem náležejí výrazy, které nemožnost tuto na- 
značují, jako jsou: „síla nevisí v prázdnu"; — „každá síla má své východisko 
a působisko" ; — Jako hyb nemůže býti bez něčeho, co se pohybuje, tak 
ani síla bez svého nositele" a p. Sily vznikají, když už věci jsou; ony nás 
vedou k těmto. Ne síly zplozují bytosti, ale bytosti síly. Síla jest sama zá- 
hadou, bývá přechodním členem nebo pomůckou u vysvětlování zjevu, ale ne- 
vysvětlí ho do konce. Poslední příčiny zjevů nemůžeme si zase mysliti jakožto 
pouhé působení (a síla jest jen jiný výraz pro toto), nýbrž jakožto věci, které 
skutečně a trvale existují, totiž bytosti. 

Myšlenka vede dále, dráhu její ukazuje lučba. Bytosti tyto myslíme si 
jednoduchými a nemůžeme přestati na jiných; teprv takové jsou poslední 
příčiny. Někdo namítne: „Ale kyslík sám jest sloĚen^ — nuže pak jsou ty 
jeho složky to, k čemu směřujeme, pak jsou ony poslední a jednoduché pří- 
činy, bytosti, ze kterých se všechno skládá, prvky v myšlenkovém či spekula- 
tivním smysle slova, třeba bychom jich ani mikroskopem ani chemickým zkou- 
madlem proukázati nemohli. 

Něco, co by samo bylo, nikdy by se neměnilo; nebot není dění bez- 
příčiného. Vznik i rozmanitost pocitův nelze si jinak vysvětliti nežli že jesl 
mnoho příčin mimo mne. Tedy stává množství bytostí; realismus tento ved< 
nejbližším krokem ku pluralismu, jenž vyvracuje každý monismus čili naukn 
že jest jen jedna bytost (fióvov). Kdo klade jedinou bytost, není s to, abi 
pochopil rozmanitost, jevící se na všech stranách. Přechod od jediná k mno 
hosti bývá závadou takových soustav, poněvadž jest nemožný a předpokládi 
uznání sporného pojmu o dění bezpříčiném. Necht ono jedino zove se idn 



Dwrdik: O meUrfysice, 59 

nebo vMe^ neschopno jest, aby sloužilo k vysvětlení mnohosti, proměny a roz- 
manitosti. 

Kdyby v^k tyto bytosti byly vesměs stejné, nevzniklo by žádné dění. 
Kdyby bylo sebe vétĚí množství atomů kyslíku, nenastalo by dění chemické. 
Pr&vě činnost chemická jest nám poukázkou k rozdílnosti qualit ; v dobách, 
kdy lidé neznali povahy chemismu, mohli se spíše spokojiti atomistikou quali- 
tativní. Mezi kyslíkem a kyslíkem není žádné affínity ; k té potřebí jest jisté 
protivy mezi oběma slučkami. Nespočívá-li důvod k činnosti v povaze jediné 
bytosti, nedostaví se ani, když těchto bytostí stejných bude více; dostaví se 
však, je-li v bytostech něco, co si navzájem odporuje, tedy něco stejného a 
néco protivného. Proto stanoví chemie prvky rozdílné; některé z nich jsou 
sobě více, jiné méně protivné, stávají tedy mezi nimi stupně protivy, a chemie 
je také podle toho pořádá v určité skupiny. Rovněž tak při bytostech vůbec 
předpokládáme nejrozmanitější protivy. 

Ale ani to by ještě nestačilo, kdyby bytosti, sobě více méně protivné, 
existovaly úplně mimo sebe: jedné by po druhé nic nebylo, jedna o druhé 
by nevěděla, — nevzešlo by dění. K tomu konci bytosti musí přijíti v jakýsi 
styk, býti spolu nebo pohromadě. Budtež ostatní bytosti jakékoli, jedna bytost 
sama nepočne změnu, neuvodí dění, tak že spolubytí či spolek jich teprve to 
učiniti může. Jiného východiska zde nebývá. Chemie nám to zase dotvrzuje 
co nejnázorněji; křída a sirková kyselina nepůsobí na sebe, jsou-li vzdáleny 
jedna druhé; děni počne teprve při nejužším jich styku, a tak se má se 
všemi sloučeninami. Jen ze spolubytí látek vyrozuje se dění, působení, síla, 
— Kterak ? — toho osem nevíme a můžeme o tom jen domněnky strojiti -— ku 
příkladu, kterak se slučuje atom kyslíku s atomem vodíku, — ale tolik jest 
jisto, že musí býti quality z části protivné a že musí přijíti dohromady. Nicméně 
i zde chemie drží nepodvratně tu zásadu, že necht se při tom s oním atomem 
kyslíku děje co děje, on sebe stále tím zachovává, čím jest, že na jeho vlastní 
qoalitě nic se nemění. Proměna se týká něčeho jiného než quality, totiž p o- 
mérův, ve kterých bytosti k sobě stojí, jich postavení, vztahů, skupin, ale by- 
tosti samé proměna nic učiniti nemůže, nic od ní odervati, ani nic do ní vpra- 
viti. Zrovna tak jako jedna bytost druhou nemůže ani v bytí vyvolati ani 
nničiti: tak ani nemůže na ní nic opravdu zjinačiti, byt ony sobě co nejvíce 
odporovaly; ony se snad rouchají na vzájem, ale neruší, ba ani porouchati 
se nemohou. 

Důsledné myšlení na základě přírodních známostí vede k realismu i plu- 
ralismu; jsou bytosti mimo mne (res, reály), jest jich více, jsou jednoduché 
a prvotné. Kdyby nebyly jednoduché, skládaly by se z jinýcli, a pak by tyto 
byly prvotné bytosti. Pravou jejich povahu či qualitu ovšem vypsati nemů- 
žeme. Ale jak? — vždyť chemie nám popisuje prvky, — popisuje chlor, či 
vyčítá vlastnosti jeho: jest tělo jednoduché, skupenství plynného, barvy zele- 
navé, zápachu dusivého, chuti . otravné, specifické váhy 2*45 atd. To však 
jest celé množství atomů chlorových, a každý atom chloru sám už jest zjev, 
oplývající ze spolku četných bytostí, mezi nimiž také jsem já. A tu vstupuje 
zase v právo své živel idealistický ; jako ten atom chloini jest zjev, tak i ostatní 
atomy; i vlastnosti jich, — tedy jsou způsobeny nejen podmínkami zevnějšími, 
nýbrž také mnou. Realismus prohloubený pojal do sebe hlavní poznatek idea- 
lismn, ale drže se také zásady příčinnosti, ^nedohnal ho do krajností, a tím 
apAsobem uznávaje, co jest v něm pravdy, a osvojiv si to, teprve jej pře- 
konal. Tím se liší tento vytříbený čili filosofický realismus od realismu všed- 
ního čili naivního, který zjevy beze všeho pokládá za věci o sobě a základ- 
nímu poznatku idealismu ani nerozunu. 

Můžeme tedy z fysiky (v širším smyslu, kdež zahrnuje i chemii) vylou- 
diti hlavní její zásady i výtěžky o atomech, a obdržíme metafysiku, která jest 
více rozšířena, nežli se obyčejně připouští. 

Ale podobná kořist kyne nám z jiného zdroje, kdež jedná se o nitru 
bytosti, totiž z psychologie. Vnitřní činitel sice už vystupuje onde lóž a před- 

5* 



60 Durdik: O metafysiee. 

pokládá se, ale výslovným zkoumáním jeho obírá se vzláštní věda, totiž psy- 
chologie. Ani dění vnitřní nevisí v prázdnu, jest právě uvnitř bytosti, a tak 
nás myšlení nutí uznati, že ony jednoduché bytosti, z nichžto svět se skládá, 
jsou bytosti vniterné. Potud jim přísluší jméno monad; dění vnitřní však 
(jako dění zevnější) může nastati v bytosti jen za spolubytí s jinými bytostmi, 
a podléhá také zásadě příčinnosti. Prvotně bytosti nejsou monadami, tak jako 
nejsou prvotně atomy ; ale za spolubytí s jinými mohou s nimi změny nastá- 
vati (dění zevnější, hyb), i změny « nich (dění vnitřní, představování). Tudíž 
jako atomismus fysikalní, jest i monadismus v realismu filosofickém obsažen. 
V jednom i v druhém případě zůstává bytosf tím, čím jest; zvenčí nic do ní 
se nevpravuje, toliko nějaký stav navozuje, pokud ona sama se vzpírá proti 
možnému poruchu a sebe zachovává. V trvalosti a neměnlivosti posledních 
jednoduchých přičiň má i trvalosť a neměnlivosť zákonu přírodních, totiž 
stálých pravidel vzniku a zániku, svůj bezpečný podklad. 

Tak z fysiky a z psychologie nám plyne něco poučení o tom, jak si 
mysliti máme prvky světa, abychom na základě jich vysvětliti si mohli 
úkazy světa. Podobně z dalšího stupně nauk, z biologie a sociologie, vyplý- 
vati budou příspěvky k témuž poznání a sjednocení svého docházeti v meta- 
fysiee, tak že vědomosti naše o bytostech stále množiti, měniti a zdokonalo- 
vati se budou 

Při tom zakmitly se nám závažné a proslulé záhady. Především rozlišení 
mezi nitrem a zevnějškem. Ono samo už jest úkon metafysický. Může-líž doká- 
záno býti, že nitro jest? — Co jest důkaz? Donucení, že musíme něco 
uznati za pravdu na základě důvodův. Ale pojetí důvodův i ono uznání samo 
děje se v nitru mém, — tedy by se vždy to, co dokázati se má, už předpo- 
kládalo. Nitra svého jsem si jist bezprostředně; žádný důkaz nemůže mi 
více jistoty o něm vpraviti, ano i to, co zvu zjevem zevnějším, jest stav 
mého nitra (idealismus). 

Tato jistota jest tak silná, že po dráze její na podkladě poznatku idea- 
listického postoupil náhled až k nejzazšímu konci, upírati totiž zevnějšek: 
y^jen nitro jest" — náhled extremního idealismu čili solipsismu. A tu véru 
se musí jsoucnost zevnějška dokazovati. I to jest záhada metafysická, a 
důkaz vede se zásadou příčinnosti. Kdyby nebylo nic mimo mne, a já přece 
mnohosť i proměnu zřím, musil by ve mně tkvíti zdroj toho všeho, princip 
absolutního nikání, dění bezpříčiného ; — jej odmítáme však, tedy jsem 
nucen míti za pravdu jsoucnost něčeho mimo mne (realismus). 

Záhada proměny vede k zásadě příčinnosti. Jest známo, jaké úvahy 
o ní byly podnikány; jedni za pouhý zvyk (post hoc, ergo propter hoc) ji 
vyhlásili, druzí za výtěžek výkonův indukčních, jiní za pouhý úkon či kate- 
gorii mysli. To vše příspěvky jsou ku poznání, zejména k tomu, jak v psy- 
chologickém ohledu zásada příčinnosti v člověku k uvědomění přichází, se 
tříbí a vyvinuje. Otázka jest, zda-li se tím vším povaha příčinnosti vyčerpá, 
či není-li ona objektivním svazkem mezi věcmi. 

Proměnu naučili se lidé pojímati jakožto spojování a rozpojování zá- 
kladních složek. Složky trvají, jen jejich skupiny se mění; vznikla nauka 
o atomech (atomismus). 

Dále sem náležejí: 

Záhada hmoty; hmota jakožto podstata (materialismus); záhada sfly; 
zachování síly (i hmoty); síla jakožto podstata (dynamismus) ; čas a prostor; 
dění vnitřní; nauka o monadách (monadismus); záhada podstatnosti a pří- 
mětnosti ; býti a nikati ; vývoj (evolutionismus) ; záhady účeloslovné (teleologic 
a mechanismus) ; duch a záhada vědomí (Já) ; příroda, celek světový ; účel a cíl 
dějin (dějesloví); život lidstva i život vůbec; rozlišení mezi oborem theore- 
tickým a praktickým ; možnost mravnosti ; volnost (ethika) ; podmíněno a bytosl 
nepodmíněná; náboženství; nesmrtelnost; Bůh (theismus). 

O těchto záhadách se jednává. A kam sluší ono jednání? Do mathe- 
matiky? Nikoli. Do fysiky, do duševédy? Také ne. Tedy do fysiolc^ie. 



Durdík: O metafysiee. 61 

do spolkovědy ? Zajisté ne, nýbrž do zvláštního' odboru svého, pro nějž ode 
dávna ustálilo se slovo metafysika. Tak jest odtud metafysika nejlépe ozna- 
čena : výčtem nékolika záhad svých. 

Jak nám stále ptítomna jest, jak zasahuje do všech úvah a hovorů, 
toho jsou dokladem ty stále zaznívající názvy některých zvláště vynikajících 
hlavních náhledů. Bylyt už uvedeny svrchu : idealismus, realismus, atomismus, 
monadismus a j. Ale i ten, k<io se k materialismu přiznává, dává tím před- 
nost jistému náhledu metafysickému před jinými; materialismus náleží do 
metafysiky. Sem sluší dále výrazy: spiritualismus, dualismus, empirismus, 
skepticismus, ano i optimismus a pessimismus, konečně i záhada védy^ heslo 
to za naší doby ještě nejspíše i od skeptikův uznávané. 

My slov těchto stále užíváme, své a jiných přesvědčení jimi vyznaču- 
jeme, za pravdu jim dáváme neb je odmítáme, tak že se jim vyhnouti 
nikterak nemůžeme; ani úmyslné ignorování jich pomoci neposkytne. 

O každé z vytčených záhad a nauk mohli bychom jednati, dávajíce 

pouze zprávu o tom, co se jimi vyrozumívá, jakých rozřešení došly ale 

pti tom každý hloub myslící člověk mlčky vyhrazuje si právo svého myšlení, 
rozsuzuje o těch věcech sám, strojí sám rozřešení nové nebo k některému 
se přidává, tak že se zastihuje v přemítání metafysickém. 

Z četnosti a rozmanitosti záhad metafysických jde na jevo, že se jí do- 
stati musilo pojímání rozličného a podle toho i výměrův. Tak znéjí výměry, 
že metafysika jest věda o nejvyšších či nejvšeobecnějších principech všeho 
bytí a vědění; — o nejvyšších důležitostech rozumu; — o posledních pří- 
činách ; — o podmínkách všeho bytí ; •— o pravém bytí a skutečném dění ; — 
o pochopitelnosti dané skutečnosti; že jest věda zásad, věda orientovaci a p. 

Nebo ji vyznačují místem; nauk filosofických jest několik, dělících se 
obvyklým spůsobera o hojnou látku svou. Jsoutě tu nauky normativní (logika, 
aesthetika, ethika), pak duševěda, výchovověda a spolkověda. Metafysika však 
jest mezi nimi véda ústřední (centrální), neb véda vrcholní^ konečně i véda 
výslední, pokud vězí ve všech vědách a jich výtěžkův užívá. Však poněvadž 
co do věci zásady dříve jsou než užití jich a ve speciálních vědách se před- 
pokládají, stojí odtud pojímána „véda msad^ na počátku věd, na prvním místě 
nauk filosofických, jest filosofie prvá, philosophia prima^ nQÓtrj cpiXocToq^ia. 

Nebo se hlavní znak přibírá ze spůsobu práce její; metafysika jest 
všude, kde přemýšlení znamená na pojmech nějaké nesrovnalosti a je odstra- 
niti, tedy pojmy opraviti hledí. Odtud známý výměr, že metafysika jest opra- 
vování a docelování pojmů. 

Konečně cíl metafysiky jest, aby nám podala ne obraz, nýbrž názor 
světa, názor světa co možná úplný a jednotný, užívajíc všeho, co věděti 
můžeme. Jestliže výrok ten označuje i filosofii vůbec, vysvítá odtud závažnost 
metafysiky. Pak — můžeme říci — děje se výměr filosofie jejím nejhlav- 
nějším znakem (de potiori). Filosofie hlavně metafysikou jest filosofií; filo- 
sofie bez metafysiky byla by řadou několika filosofických nauk (umnice, kraso- 
véda, dobrověda, duševěda, spolkověda), ale poslední docelení jich i věd pří- 
rodních by scházelo. Ano když protivníci filosofie utrhují od těla jejího nauky 
ty a nechtějí více zváti je filosofickými, pak by teprve pro filosofii zbyla jen 
metafysika, a vskutku by pak platnost měl výrok: filosofie bez metafysiky 
není filosofií. Filosofie obsahuje metafysiku a ještě jiné nauky, jest tedy výraz 
hromadný, ve kterém však zvuk metafysiky ovládá. Posud jest tedy výhodno, 
tohoto užívání slov se držeti; nenít lepších. 

Bude zjevno, jak souditi o výměrech metafysiky, které jen něco uvádějí 
z vývoje, z postupu nauky té, jsouce výměry kusé. Na příklad: metafysika 
jest věda o věcech nadsmyslných ; — neb o transscendentních ; — neb o před- 
pojatých ideádi čili entitách a j. Všechny se drží něčeho, co u vývoji nauky 
se objevilo, však později snad přemoženo bylo, — chybují tedy. kdy z kusého 
pojmu chtějí něco vyvozovati proti veškeré metafysice, čímž jí křivdí. 



(i2 Durdik: O metafynce. 

Metafysika jest starší jména svého, které vzniklo, jak o tom historie 
vypravuje. Andronikus z ostrova Rodýzu, desátý neb jedenáctý nástupce 
Aristotelův, učil v Římě za času Gaesara i Augusta; spořádal spisy Aristote- 
lovy a Theofrastovy, které do Říma piišly s bibliothekou Apellikonovou, — a 
položil spisy, jejichž obsahem byla „philosophia prima" za spisy přírodnické; 
i byla philosophia prima podle toho pořadí nazvána : rá fjierá rá qwffixá — to, 
co po fysice či ea fysikou následiye. „Jméno to udělalo štěstí", — ujalo se 
a přešlo do všech vzdělaných jazyků v. Podnět ku pojmenování tomu, tak se 
říkává, byl zcela nahodilý ; ale kdyby tomu i bylo tak, nesměli bychom činiti 
z toho výtku proti jménu samému. Na jméně věru nezáleží ; onof jest známka 
věci, a prospěšnost jeho o něm rozhoduje; tak mají i jiné vědy jména na- 
hodilá, která však také udělala štěstí, ku příkladu geometrie, i s^ma mathe- 
matika. 

Avšak při slově metaíysika hlásí se přece jakýsi hlubší smysl, a sice 
naznačen jest v onom dftvodě, proč Andronikus rodýzský asi sám ji položil 
za přírodní vědy. Metafysika jest obtížnější než výpis přírody, jest spolu na 
ostatní vědy odkázána, tak že jakožto nauka zdárně vzdělávána a vykládána 
může býti teprve, když jiných vědomostí jsme si nasbírali. Důvod, proč 
Andronikus tak učinil, jest tedy na bíledni: zřetel to methodický a zejména 
didaktický. Co do věci {ngóg (pi^trsi) jest metafysika dříve (jako jsou zásady 
dříve), jest filosofií prvou; co do výkladu, pro nás (ngóg í^o^), jest pozdější. 

Dle tohoto pojímání následuje metafysika za vědami speciálními vůbec ; 
mohlo by se tedy slovo v českém tlumočiti jakožto eávědí či gávéda,^) 

Nelibé nedorozumění však vzniklo křivým výkladem řeckého ii&tá\ 
mnohým se zdálo, že znamená nad^ trans ve smysle povýšenosti; pak by 
metafysika znamenala tuidvédu, Úberwissenschaft. Nesprávnosti té ani Kant 
se neubránil, vykládá jméno křivě (trans physicam), jakoby metafysika chtěla 
nade (uber) všechny předměty možné zkušenosti se vynášeti a poznávati, co 
naprosto žádným předmětem zkušenosti býti nemůže. Nicméně Kant slova 
samého stále užívá a svým spňsobem úplnou očistu mu opatřil (viz níže). 

K tomu ještě přistoupilo starší podezření o svrchovanosti metafysiky, a 
tak se vyvinulo mínění, že ona si osobuje něco neoprávněného, že chce býti 
nad vědami a je libovolně nebo dle svých domnělých vét mistrovati. Skutečně 
v nechuti proti metafysice má tato okolnost ne poslední podíl; jméno zavi- 
nilo příhanu své věci. 

Avšak tomu není tak; kdyby byl Andronikus chtěl z filosofie prvé uči- 
niti takovou svrchovanou nadvědu, byl by užil slova, které znamená nad, 
totiž vTiéQ. Záměna předložek /icrá a énŠQ na metiafysiku svolala mnoho 
výčitek a ortelů. 

Objasněním pravého stavu věci musí přirozeně aspoň některé z nich 
zmizeti; povstávají* jen z nedorozumění, — sice by nebyly ani pochopitelný. 
Mohlo by snad jiné jméno zavedeno býti, a pokusův k tomu stalo se dost, 
avšak nižádný se nepotkal se zdarem; výhoda zůstala vždy na jméně posa- 
vadním. 

Dejme tomu, že jednou bylo A obsahem metafysiky, tak že ji definovali : 
metafysika jest věda o A. Přišla doba, kdy někdo dokázal, že o tom A ani 
nic věděti nemůžeme, ba že ho ani není, — - že tedy prý metaíysika nemá 
práva k existenci. Pak jest tento důkaz sám zase metafysikou, a odtud vždy 
metafysika znova pučeti bude, kdyby se předešlý její útvar nedostatečným 
ukázal, proti nezdaru a pokusům pochybeným znova se snažiti, opravovati a 
obnovovati. V tom záleží její perennující a sebeopravovací povaha. A kdyby 
sama sebe popřela, musí zase položiti sebe. 

Nové a nové spůsoby budou se vyskytovati, jak pojímati metafysiku 
nebo části její, — ale ty vznikati budou následkem věcšího vědění, následkem 



') yi2 obdobu ve slovich českých jako jsoa: Zámosti, Zálabí, Zábřeh, Zámoří, Závétří a j. 



Sttiániika : O jednotné Škole střednL 03 

pokroku. Vládne-Ii ten všude, týká se také jí, a skutečně dějiny podávají 
o pokroku v metafysice tenký, ale právě proto průhledný obrázek. 

A tak se dalo několikráte, že nový útvar metafysiky překonal nauku 
starou. Ale to byl opět výtěžek přemýšlení metafysického. 

Souhrn osvědčených pravidel, kterak si věda při zkoumání počínati 
má — my zveme jej p^)í pirismus kritický — jest něco metafysického a vy- 
péstén byl znenáhla. Co Newton volá k fysice: „Varuj se metafysiky!" nic 
jiného není, nežli: varuj se přenáhlené, ukvapené a neoprávněné dedukce; 
nevynášej všeobecné věty, pokud se jim nedostalo dostatečné podpory a nepleť 
žádných vyšších mocností v dění přírodní a vysvětlování jeho. A kdo pro 
obor přírody pojal kritický empirismus, byl na stopě pravější metafysiky, než 
jiní myslitelé. Výtěžky zkušenosti samé nutí nás, povznésti se nad ni; a jako 
snaha vysvětlovači nutila ducha k atomismu, podobně dále nutí k obdělávání 
jeho, k atomům jiného druhu (aether) atd. 

I pro metafysiku reklamujeme právo pokroku a nárok, aby se při ní 
hledělo k celku a k těm výtěžkům, které se zřetelně pojí jeden k druhému 
a tak skládají červenou niť v myšlenkových pokusích lidských. 

Kdo však utkví na některém kusém výměru metafysiky, pokládaje meta- 
fysiku za něco, čím už dávno není, nad čež se povznesla: ten může snadno 
pak proti metafysice vystupovati a ji popír :ti. Tak má-li kdo metafysiku za 
védu o věcech nadsmyslných, snadno učiní závěr, že, poněvadž nadsmyslného 
nic neexistuje, ani věda o něm existovati nemůže; závěr jest správný, ale 
návěsti ne nepochybné. Podobně kdo kuse metafysiku pojímá jakožto vládu 
předpojatých ideí, entit, odstranil metafysiku snadno, ješto se poznalo, že 
entity vládu onu nevykonávají. Nebo když člověk přesvědčený zvolá: I už 
nechtě všeho hloubání; nic po tom, jen hmota jest spravující se neproměn- 
nými zákony, a dost! — Všichni ti sami nejen ignorují metafysiku a pud 
myšlenky, nýbrž oni všichni mají jakousi svou metafysiku za lubem, ovšem 
jen kusou a teprv hodně osobně-subjektivní. K uznání metafysiky stačí jen se 
vzpamatovati: svit není dalek; cogito, ergo sum, už jest metafysika. Proto 
všichni, kdož metafysiku zamítají, sami hned týmž dechem ji zase páchají, — 
jenže nastává otázka, jakou hodnotu jejich metafysika má. Ty staré soustavy 
neb aspoň věty metafysické jsou mnohem silnější, nežli popěrači sami se do- 
mnívají, a drží je pevnou rukou ve svém okruží. I kdož proti metafysice bojují, 
bojují pouze proti některé metafysice, proti metafysice zvláštního útvaru a 
váží své zbraně z metafysiky jiného útvaru,*) tak že obyčejné i v jejich po- 
kusích více té staré metafysiky jest, než by člověk očekával. Je-li tam mimo 
to něco nového, pravdivého, jest to právě příspěvek další k metafysice, a 
budeme rádi vždy, když v pracích popěračů metafysiky něco tak drahocen- 
ného nalezneme. (Dokončení.) 



O jednotné škole střední. 

Napsal prof. Dr. F. J. Studnička. 

Mnoho se již napsalo a ještě více namluvilo o potřebě jednotné školy 
střední, tedy o sloučení reálky a gymnasia v ústav jeden, z něhož by pře- 
cházeli žáci dle libosti na techniku nebo na universitu. S jedné strany vy- 
chvalovány četné výhody, s opačné však vyhledávány neméně hojné neshody, 
jakéž by melo v zápětí sjednocení takové. A kdyby počet vytknutých s obou 
stran následků rozhodoval, zajisté by nesnadno bylo vysloviti se pro změnu 
tak důležitou a tak hluboko do podstaty našich středních škol sáhající. Jako 

') I)íe bíttersten Yeráchter der Metaphyaik habcn gewdhnlich eine doppelte falsche 
Metaphjsik im Kopfe: neben einer, die sie bestreiteD, noch eine anderc, mit der sie 
strciten (Herbart IX. 22). 



()4 Studnička ; O jednotné škole střední, 

Y případech podobných nutao však i zde přihHžeti více k závažnosti nežli 
k množství příslušných důvodů, takže není věcí lichou rozebírati dosah uvedené 
svrchu reformy, ba nyní vidí se nám býti právě na čase, ježto v našem 
ministerstvu vyučování zavládl duch všelikým změnám příznivý. 

Poněvadž jsem již ode dávna při každé nahodilé příležitosti horlil pro 
jrditotnou školu střední, jakož toho nejlepším dokladem jsou články v časopise 
„Národě** uveřejněné, neostýchám se tuto opětné vystoupiti do veřejnosti 
8 návrhem, abychom se všemožně domáhali uvedeného cíle, při čemž doufám, 
že i s jiné strany proneseny budou důvody bud příznivé nebo nepříznivé, 
aby přetřásáním této otázky i v širších kruzích dospělo se k určitému pře- 
svědčení nějakému. A časopis tento^ střednímu školství věnovaný, vidi se mi 
nejlepším býti kolbištěm pro bojovníky^ kterých s obou stran zajisté se vyskytne 
počet nemalý. 

Pro sloučení úkolu, kterýž nyní jest vytknut reálkám a gymnasiím, 
mluví důvody druhu dvojího, a sice věcné^ v podstatě přípravy pro techniku 
a universitu založené, a pak osobní, vyplývající z potřeb našich studujících, 
zejména z poměrů jich hmotných. Při tom arci stále nutno míti na zřeteli, 
že nynější stav škol průmyslových u nás není ještě ustálen a že očekávati 
jest v nejbližší době dostatečnou jeho úpravu. 

S hlediska prvního věc posuzujíce smíme tvrditi, že možná jest jednotnou 
střední školou dosíci řádné přípravy i pro techniku i pro universitu. 

Nikdo zajisté není a nebude přesvědčen o tom, že nynější zřízení Skol 
reálných a gymnasialných jest svrchovaně dokonalé ; nebo nepopiratelné faktuoa, 
že stále se v posledních desítiletích měnilo a nyní zase nové změny se tu 
připravují, takovému přesvědčení nedává ani vzniknouti. A ptáme-li se, 
jakým směrem se prováděly změny dosavadní, odpoví se nám zkrátka a po- 
všechně, že školy reálné opravovány směrem humanistickým, gymnasialní pak 
program měněn směrem realistickým, takže se čím dále tím více sbližoval 
konečný cíl obojí školy. Pátráme-li pak po potřebách realisty, aby mohl býti 
posluchačem university, a gymnasisty, aby s prospěchem dovedl na technice 
přednášky poslouchati, objeví se nám tuto nedostatek v oboru grafickém*, 
zejména kreslení a především deskriptivní geometrie se týkající, onde pak 
hned z předu neznalost klassických řečí, hlavně pak latiny, stane se více 
méně závadnou. 

Bývá obyčejem, že se realistům vytýká nedostatek vzdělání formálního 
a gymnaetistům nejapnosf v praktickém životě; ale důkazů tu nelze podati, 
nanejvýš nedostatečné indukce, proti níž udržuje rovnováhu indukce směrem 
opačným. Jsouť realisté výborně vzdělaní formálně, a podobně jsou gymnasisté 
nedostatečně vzdělaní formálně; poměrné jich množství nezávisí tak na zřízení 
příslušných škol jako na osobních vlastnostech i žáků i jich učitelů. 

Poněvadž pak přednosti a vady školy té i oné zde i onde se vyskytují, 
smíme očekávati, že splynutím obou by se podstata konečného výsledku ne- 
zhoršila, nýbrž že by přiměřeným zařízením školy jednotné možná bylo do- 
cíliti úspěchu pro obě strany příznivějšího. Snížením požadavků klassického 
filologa, zejména v řečtině, nebyl by podstatně ráz gymnasia setřen, získalo 
by se však tolik času, kolik ho třeba, aby se žákům dospělejším vyložily 
jednoduché a nanejvýš průsvitné základy tak zvaného měřictví zobrazujícího. 
A že by se v programu školy reálné mohly provésti některé redukce učiva, 
aby se pak tam vtěsnati dal program latiny pro střední školy upravený, o tom 
taktéž nebude pochybovati, kdo ze zkušenosti ví, kolik pro další studium na 
technice zcela neb aspoň částečně zbytečných výkladů se tam děje. 

Kdyby se z mužů k tomu povolaných sestavila smíšená kommisse, v níž 
by obojí směr byl stejně zastoupen, zajisté by se jí brzy podařilo vypracovati 
vyučovací plán pro jednotnou školu střední, zejména s hlediska nejnovějdího, 
kde se počíná průmyslovým školám věnovati pozornost jindy nevídaná a ne- 
očekávaná. A že by snahy její potkaly se právě nyní s uznáním co nejvécším, 



Grešl: Řim dle Juvcnala. 65 

poznáme, oceňujíce důvody osobni^ jež y druhé řade jsme vytkli a o nichž 
ku konci jest nám zmínku zde učiniti. 

U nás i v Němcích vždv důrazněji opakuje se stížnost, že počet abitu- 
rieotů reálních a gymnasialnich stává se co rok tím věcším a tedy vyhlídky 
po dobfe odbytých studiích vysokých tím chatrnějšími, takže velmi mnoho 
posluchačů techniky a university nedostane se vůbec ku konečnému cílí, k němuž 
směřovalo dlouholeté a drahé jich studium. Tímto spůsobem povstává velmi 
mnoho nad potřebu učených a k neučenému povolání osudem snížených 
mladíků, kteříž i často s nevolí změněnému povolání svému se oddávají. A to 
jest plýtvání majetkem hmotným i duševním, věnované zbytečnému, účelu 
svého se minoucímu studování. 

Žádný národ nesnese na delší řadu let takové mrhání statků nejvzá- 
cnějších, jakými jsou zejména duševní vlohy; tím méně smí si podobné marno- 
tratnosti dovoliti národ málo četný a všestranně ohrožený, jakým jest nyní 
TÍce nežli kdy jindy národ náš. U nás citelněji nežli u národů četnějších 
a lépe postavených jeví se potřeba toho, aby každá mohutnosf, i hmotná 
i duševní, přišla ku platnosti co nejvyšší, aby výslednice spojených sil nďšich 
byla co nejvécší. Nutno tedy, abychom si upraviU studia svá co nejpřiměřeněji, 
aby vyhovovala co nejvíce nejen účelu svému vůbec, nýbrž i národním potřebám 
našim zvlášl 

A ta se ptáme, co jest prospěšnějším, zdali volnost dle časových poměrů 
▼ohti si studium technické neb univerfitní, jakou poskytuje jednotná škola 
střední, anebo vázanost cestou jedenkráte nastoupenou ubírati se až ku konci, 
i když rovnoběžná cesta druhá poskytuje právě ten čas mnohem více výhod? 
V dobách bujného národo-hospodářského rozkvětu dostává se vzdělaným 
technikům stkvělého postavení co nejrychleji, jakož jsme viděli po roce 1870., 
kde 'do posledních ročníků pražské techniky chodili četní posluchači již 
s pěknými dekrety služebnými v kapse; pozornost mladíků obrací se tedy 
k reélkám, jež se naplňují pak velmi utěšeně. Nežli však uplyne řada 7 let 
k maturitní zkoušce vedoucí, jest po netušeném rozvoji v oboru průmyslu, 
a polytechnicum plní se výbornými, ale beznadějnými abiturienty reálky, co 
zároveň snad studium medicíny poskytuje vyhlídek nejskvělejších hojnost. Jak 
by byl tu spokojen náš abiturient reální, kdyby příprava jeho stačila k medi- 
cínskému studiu! A naopak možná si představiti případy, kde gymnasista 
lépe by pochodil na dráze technické. 

Volnost, jakou by poskytovala škola jednotná, poskytovala by zejména 
u nás tolik výhod, že není. jak jsem již na počátku pravŮ, věcí lichou uvésti 
opět na přetřes její zřízení a upravení, což bylo účelem této krátké rozpravy, 
o niž doufám, že nalezne ozvěny. 



i*-^* vr ■^-^ v>-x 



Řím v zrcadle básní Juvenalových. 

Načrtl Frant Grešl. 

Němá hrůza uhostila se po vší říši římské, když na trůně císařském 
seděl zbabělý Domitianus. Zatvrzelá ukrutnosť, kterou panovník tento jako 
krvelačný tigr rdousil všechna hnutí svobodomyslná, jeho bezohledná, vše 
mnlčující samovláda i bá8m'ku Juvenalovi ukládala, aby v zákoutí života sou- 
kromého, pokud by zlotřilý císař ten říši římské vévodil, ve ztrápeném srdci 
svém tajil a utlačoval mocný hněv již již hrozící výbuchem. Krutá byla zkouška 
pro šlechetného Kímana, aby, vida, kterak starořímská aristokracie sama čest 
si zakopává, kterak se mocným proudem žene a proniká všechny vrstvy ná- 
roda římského zkáza neodvratná, kterak všady panuje znemravnělost a ctnost 
jenom tak na oko, aby toto všecko vida mlčel a jen se těšil na dobu lepší. 
Moblť ovšem toto všecko ignorovati a po příkladu jiných básníků nevlastenců 



(i 6 Grešl: Řim dle Juvenala. 

poetickou žílu svou zkoušeti ua látkách neškodných a nevinných, jichž báje- 
8loví řecké poskytovalo dost a dost; ale Juvenal v těchto cizích sférách 
fantasie sotva by byl ukojil mocnou boui4 v nitru svém, touhou hoře, aby 
nikterak s otupělou resignací, ale s pravou chutí udeřiti mohl do živého a 
všem nepřirozeným poměrům doby své šlechetný vypověděl boj. Když pak 
po patnácti letech (r. 81—96) yelké to zajisté lidského věku době, ve které, 
jak praví Tacitus v Agr. cap. 4., tolik lidí právě nejschopnějších padlo zuři- 
vostí panovníkovou a málo bylo těch, kteří netoliko jiné, ale i sebe přečkali ; 
když tedy konečně po patnáctiletém panování Domitianus ve spiknutí úkladně 
byl zavražděn, tu teprve za vlády Nervy a Trajána zasvitlo opět slunko svo- 
body a oddechu a do myslí rozbouřených znenáhla vracel se milý klid. Tu 
viděl Juvenal, že naděje v lepší časy nezklamala jej a že nyní může se vší 
hořkostí a nesmiřitelnou nenávistí satirami svými šlehati neřesti doby právě 
minulé, jíž přede vším platil jeho hněv. Minulosť zůstává mu obrazem pří- 
tomnosti. Nemravnosť a úplná převrácenosť sociálních poměrů málo jenom 
změniti se mohla změnou vlády. Aby byl Juvenal satiry své psal duchem 
Horatiovým a řídil se heslem ridendo dicere verum, nebylo pro dobu tuto 
ani prospěšno ani možno. Vždyť nebyly to prosté pošetilosti, jichž dopouštěli 
se Římané, ale byly to zločiny, s nimiž dle mínění básníkova nebylo smíření 
žádného. Juvenal musil, aby mravní nákazu doby tehdejší vylíčil, voliti barvy 
nejkřiklavější, musil básním svým přičiniti hodnou trochu pessiraismu, při 
čemž vedle mnohého přehánění upadl v prudkosť a vášeň až přílišnou, vše 
co nejvýše napínaje a žena do krajnosti, jak ovšem jej k tomu rhetorický 
deklamatorní ráz veškeru tehdejší poesii pronikající nabádal a vedl. Tím 
stává se, že v satirách jeho pohřešujeme půvabu dikce Horatiovy, a že se 
jimi vesele nepobavíme, ale roztrpčíme a zasmušíme. Nicméně došly aatiry 
Juvenalovy u čtenářů jak souvěkých tak pozdějších obliby veliké, a jak se 
zdá, i ve středověku pilně byly čítány a od některých básníkův i napodobo- 
vány. Pestrým obsahem nesouce se ku všem třídám římského lidu, vyličujíce 
brzy nádherný a nevázaný život velmožů, brzy přetvářku a svatouškování 
hubených pseudofilosofů, brzy opět mravní kleslosť žen, anebo neutěšené po- 
měry básníkův a učenců, zajímavý dále podávajíce obraz Říma, města světo- 
vého, zavírají v sobě udání pro historika' kulturního nikoliv nezajímavá a 
nezasluhující, aby byla podceňována. Že Juvenal v satirách pozdějších proti 
satirám dřívějším (I. — X.) vede si daleko střízlivěji a umírněněji, přestávaje 
na pouhých úvahách morálně filosofských, vysvětliti se dá, že věkem již pře- 
kročiv na tehdejší situaci, díval se s hlediska vážného mravokárce. I zde vá&k 
tu a tam zaburácí bouře jeho hněvu, ale brzy ztrácí se opět mocný tento 
záchvat ve klidných reflexích o pravé šlechetnosti a životních zásadách stoické 
filosofie, jejímž byl přívržencem. Již pak přistupme k rozpravě a v myšlenkách 
ponořme se v neblahé ty doby, jejichž mravní zpustlost básníkovi do ruky 
takořka vnutila pero namočené v jedu hořké satiry. 

V tichém údolíčku nymfy Egerie nedaleko Říma potká se básník Juvenal 
8 jakýmsi Umbriciem, přítelem svým, jenž nemoha déle v Éímé vydržeti, se 
vším majetkem svým právě stěhuje se do Kum. Básník, ač trpce nese odchod 
přítelův, nikterak přece mu se nediví, proč z Říma odchází, sám připomínaje, 
že by třeba hned hlučnou Subuni vyměnil za nepatrnou Prochytu v Eampanii, 
aby aspoň žíti mohl beze strachu před katastrofami, jaké v Římě prý jsou 
na denním pořádku. Mnohem více naříká si Umbricius do podrobná vyklá- 
daje, co všecko přij mělo iej k odchodu. „Co mám v Římě dělati?" praví mezi 
jiným. „Lháti neumím a v charlatanerii naprosto se neznám, abych jako ně- 
jaký astrolog nedočkavému synáčkovi mohl pověděti, kdy zemře bohatý jeho 
otec. Lidi otravovati a chlípným záletníkům mladé ženy dohazovati rovněž 
neumím. Pro všechno na světě nikdy svobody své nezaprodal bych nějakému 
velmoži jsa jeho důvěrníkem. Hanebná tajemství, ve která bych zasvěcen hyl, 
z očí spánek by mi ukrádala a klid svědomí mého ten tam by byl. A proto 
prchám z toho Říma, z něhož vypuzena jest starořímská poctivosť, kde šle« 



Chrešl: Řím dle Juvenala. G7 

i 

chetné uméaí nedochází uznání a nejsyědomitější píle nepřináší zisku. Cizácký 
nemra? z Orientu do Říma se Tetřel a učinil z ného město řecké/ 

Jestliže již z téchto slov Umbríciových dostatečně poznáváme, jaký as^ 
bjl iivot v Římě v době tehdejší, podává celá satira třetí, již básník před- 
méto tomu věnoval, ač nikoliv úplný, ale přece velezajímavý obraz, jak velko- 
městský život římský po mnohé stránce zvláště pro nižší třídy obecenstva 
bji nepříjemným, nepohodlným a nebezpečným. Drahota bytův a všech po- 
travin obyvatelstvu římskému existenci nemálo ztrpčovala. Nájemné, za které 
T malém venkovském městě bylo lze dostati pěkný již domek se zahrádkou, 
r Éímě nestačilo ani na temný a nepříjemný byt ve vyšších poschodích. 
Chadý lid mnohdy skoro pod střechou bydliti musil, někde ve čtvrtém po- 
5cbo^', kde „již holubi svá hnízda staví**. Byly{ domy římské velmi vysoké 
a stavba jejich, zvláště domů činžovních, často velmi nedbalá. Hořejší po- 
schodí bývala ze dřeva. Právem stěžuje si Seneka, že částí lidského strachu 
jsou střechy. Jen tak ledabylo podpírali domácí páni zeď již se viklající a 
tiUiny znova natírali, aby je viděti nebylo. Třeba dům byl již na spadnutí, 
těšÍTal nájemníky své, aby jen klidně spali, že se jim nic nestane. ^- Jako 
častá domů sesutí, tak i velké požáry děsily obyvatelstvo římské. Zde opět 
chuďasovi nejhůře se vedlo. Shořel-li dům člověka zámožného a vznešenějšího, 
ta prý pomáhá kde kdo a čím jen může přispívá, aby pohořelý vystavěl si 
dům nový a daleko krásnější předešlého ; aby však tomu, jenž požárem úplně 
přiveden jest na mizinu, poskytl přístřeší a okamžité podpory, nikoho ani 
nenapadne. Jak vůbec chudší třída v Římě žila draho, dosvědčuje výrok 
básmk&v ve v. 166.: „Drahý jest byt, drahý žaludek čeládky, drahý nepatrný 
obideL^ Stálým velkoměstským hlukem a lomozem mnohá muka působil Řím 
občan&m klidu milovným. 1 ésnými ulicemi lidé jen se hemžili, člověk do člo- 
Těka narážel, na nohy mu šlapal, a kdo na piloo měl, proudem naproti se 
valícím a vozy rachotícími zdržován byl co krok. Nenucený život na hlavních 
ulicích básník líčí dosti podrobně. Tu spatřil jsi hejska záletníka, an veřejně 
se projíždf, sám hraje si na Automedonta a vedle ného sedí jeho milenka za 
muže jsouc přestrojena. Zde opět na nádherných nosítkách nésti se dává 
notorický zločinec a vede si zcela bezstarostně. Jinde zase směle si vykračuje 
bohatě vystrojená matrona, o níž veřejným bylo tajemstvím, že svého muže 
otrávila. Šipkou letí kolem tebe nádherný povoz, který jakmile jeda branou 
nebo po mostě v rychlosti své uleví, ze všech stran obklopen jest dotěrnými 
žebráky a dříve z nemilé této zástavy se nevyprostí, dokud panstvo nevyklopí 
obligátní almužny, začež ovšem obdařená luza spokojeně kývajíc rukama 
servilně posýlá mu hubičky na poděkovanou. Od rána do večera proudila 
takto ulicemi římskými pestrá směsice lidu ze všech končin světa. Nazval-li 
již Cicero Řím obcí spojením všech národův utvořenou, tím spíše v dobách 
císařských nazván býti mohl městem všeobecným, shromáždištěm okrsku zem- 
ského, útulnou světskou, kompendiem světovým. Kdykoliv pak noc tichou 
perutí svou přikryla světové město, ubylo sice hluku a hřmotu, ale bujný život 
nepřestal, zvláště v Subuře, nejživější části města. Hlavu majíce zakuklenu 
plížily se tudy temné postavy mužské a nepozorovaně vkrádaly se do domu, 

Í'ehož ověnčené a četnými světly ozářené dvéře otevřeny byly všem, kdo 
loldovati chtěli Venuši. Tu opět domů vrací se vínem zpité hetéry a 
[doace kolem oltáře Cudnosti z božského obrazu hlasitý smích si tropí. Bohu- 
(el nebylo v této příčině rozdílu mezi dámou šlechtičnou a žeoou z kruhů 
proletařských. S povykem nočních tuláků v jedno splývaly hluboké vzdechy 
opovržených milenců, sedících na prahu neúprosné libertiny, a milostné zpěvy 
cáletoíků, prosících za laskavé předpuštění. Neůtulno a nebezpečno bylo dobou 
x>uto bráti se po ulicích. Nejenom že bylo se obávati, aby na člověka cihla 
kespadlk aneb s osvětlených ještě oken nesletěly střepiny a kusy hrncův, ale 
aofalo se státi, že smělý opilec s tebou do hádky se dal a nemilosrdně tě 
týral, nebo že najatý bandita dýkou tě probodl. Právem volá básník: „Šťastný 



68 Grešl: Řim tUe Juvenala. 

EíiD) který za dob vlády královské jeduím toliko vězením dáti se mohl na 
pokoj." Takovým bjl flim dle Juvenala. 

Prese všecky zábavy a radovánky, jakých hrdé toto mésto svému lidu 
takovou měrou uštědřovalo, že vyhýčkané obecenstvo chtíc býti pikantně a 
originálně překvapováno v pokaženém vkusu svém, v nejnepřirozenější a nej- 
odpornější podívané hledalo rozkoše, nebyla zdánlivě vábná vnadidla tato 
živobytí velkoměstského prosta jedu, tělo i duši otravujícího. Juvenal měl děsné 
líčení své dovršiti ještě jinými kalamitami, zemětřeseními, povodněmi a nej- 
rozmanitějšími epidemiemi, a byl by podal celistvý obraz „zlatého a věčného *" 
Říma, o němž platí výrok Varronův, že, ač jsa původu božského, zbudován je 
přece jenom lidskou rukou. 

Zajímavý obrázek podává básník Juvenal o římském obyvatelstvu. Samo 
sebou se rozumí, že přede vším obrací ostří satir svých proti znemravnělé 
aristokracii. Na zevnějšek dbají prý spůsobem až pedantským vznešeného 
tonu, u vnitř však hoví hýřivosti a životu prostopášnému. Naproti těm, již 
rovni jim jsou, vedou si laskavě a uhlazeně ; k propuštěncům mají se nedbale, 
s otroky nakládají přísně a ukrutně. Lidu pochlebují, pokud přízně jeho po- 
třebuji; jakmile však dosáhli cíle tužeb svých, opovrhují jím. Původ s?ůj od 
slavných předkův odvozujíce, chlubí se sochami slavných vítězů postavených 
v atrii v životní velikosti na voze vítězoslavném; sami však žijí neřestně, po 
celou noc hýří a mrhají jmění hazardní hrou v kostky. Necudné tance a 
zpě?y oplzlé ozývají se ve skvostných komnatách boháčů při nádherných ho- 
stinách, a zač by se sprostý dělník styděl, nad tím vysoká šlechta zamhouří 
oko. Mnohému šlechtici sluší prý jméno předka slavného, jako sluší trpaslíku 
jméno Atlas anebo psu netvoru jméno lev nebo tigr. Takový šlechtic, který 
proto šlechticem jest, že se šlechticem narodil, jest dle básníka obrazem blbé 
netečnosti, nečinnosti a duševní mělkosti, soše jsa podoben, na níž není ži- 
vota uměleckého ani za špetku. Zženštilost nejkrajnější, směšná affektace a 
pachtění se po řeckých manýrách charakterisují šlechtice římské. Místo činů 
šlechetných holými tretkami se obírají, krásné koně a vozy majíce v oblibě 
a pilně se cvičíce, aby při veřejných závodech mohli se ukázati a velmocnému 
císaři se zalíbili. Lidé z nejstarších rodů šlechtických na divadle vystupují, 
v roucho harlekýnské se odívají a triviální žerty provádějí. Ba i v arené 
vystoupiti jakožto gladiator neostýchá se prý potomek slavného rodu Grac- 
chová. Veřejné toto vystupování osob ze stavů vyšších ve hrách divadelních 
bylo symptomem všeobecné demoralisace. Známo jest, že i někteří císafové 
této zábavy si neodepřeli. Všeliké zde ovšem působily příčiny, aby takovéto 
bezpříkladné, všeho zákona a mravu nešetření možným činily. Vedle zchudlo stí 
a zpustlosti platila tu mnohdy nezlomná vůle císařova, jíž se nepodrobiti 
bylo zajisté na pováženou. Že pak ani někteří panovníci neštítili se, aby 
uměním svým obecenstvu působili zábavu, dokazuje s dostatek, že i v nej- 
vyšších kruzích hry divadelní a zápasy gladiátorské věcší a věcší docházely 
ooliby, která až ve vášeň vybočujíc, žádným zákonem nedala se zameziti. Tak 
daleko to došlo, že potomci nejstarších rodů šlechtických na divadle bosi 
běhali a jeden druhého poličkujíce, veselé obecenstvo notně podrážďovali ku 
smíchu. Není divu, praví básník (VIII, 147), když v této době, ve které sám 
císař citharoedem je, šaška hraje člověk ze šlechtických kruhů. Za Domitiana 
dostoupil nemrav tento vrcholu; ani postavení, ani pohlaví, ani bohatství, 
ani pověst bezvadná nebyly s to, aby odolaly choutce císařově. 

(Pokračování.) 



v ^ Xrf' x^ %i* * 



Vlach: Methoda zemipisná. 69 



O methodě učby zeměpisné. 

Píše prof. Dr. Jaroslav Vlach. 
(Pokračování.) 

II. O postupu a razdéleni uéiva. 

Pj4 úvaze, jakým postupem má se bráti učení zemépisné, třeba přede 
YŠim vyšetřiti, čím má gapočiti učba zeměpisná vůbec na škole střední. 

Naše instrukce gymnasijní odporačuje v základech zeměpisu, by učení 
zeměpisné na gymnasiích započalo prvky zeměpisnými, z nichž krajinný obraz 
okoK se skládá. Žáci nechf co možná sami dělí ve skupiny předměty, jež 
jim pohled s blízkého pahorku neb hory skýtá, by poznali, co jest rovina 
neb půda nerovná, co jest voda tekoucí neb stojatá, jaká jest květena po- 
zemská, jaké příbytky lidské, jaká jsou spojidla na povrchu zemském. Jiný 
vécší oddíl obsahuj oblohu nebeskou, světla nebeská, dále yzduch a úkazy 
vzdušní, doby denní a roční. Toto vyhledávám' a vypočítávání připojuj se zároveň 
ku vědomostem, jichž žáci nabyli již ve škole obecné. Dalším úkolem jest poučiti 
žáky o orientování a stranách světových a cvičiti je ve měření, jež započne měřením 
světnice školní a založením jejího plánu. Potom bucltež žáci seznámeni s mě- 
řítkem zmenšeným a naváděni nazírati na mapu. Jak mapa obrazem jest 
skutečnosti, budiž dolíčeno přede vším na plánu světnice školní, dále na 
jednoduchém plánu osady školní a konečně na mapě okolí ; stálým srovnáváním 
8 okolím nejbližším buď u žáků buzena představa o věcech vzdálenějších. 
Instrukce dále poznamenává, že hlavním úkolem první třídy jest vycvičiti 
žáky ve čtení map, kdežto charakteristický popis jednotlivých dílů světa 
vyhrazen jest ročníkům vyšším. Vše pak, co jest podkladem mapy, jest reliéf 
zemského povrchu; i odporučuje instrukce, by základy horopisu vysvětlily se 
na některém vrchu v okolí položeném, načež vlastní horopis budiž cvičen na 
Tysočině českoněmecké. Dále budiž pokročeno ku horopisu Alp, načež následuj 
přehled horstva evropského a konečně horstva ostatních dílů světa (prozatím 
bez Afriky a Austrálie). Podobně budiž nacvičena nauka o vodopisu, k níž 
připojuj se nauka o členech zemských. Učení zeměpisné zakončeno budiž 
úvahou o dílech zemských a okeanech a přehledem hlavních státův. Takým 
pak spůsobem vyhověno, jak praví instrukce, úkolu třídy prvé, bv žáci nabyli 
rozhledu po zemském povrchu a vycvičili se v jednoduchém čteni map; i při- 
pravena jest půda učbě další. 

Boettcher ve spisu svém poukazuje k tomu, že vlastní učení geměpisné^ 
jak přísluší škole střední, započíti má globem a mapou. Vlastivěda však čerpá 
učiro své z bezprostředního názoru předmětu a obmezuje se také naň; dů- 
ležitost její a hodnota vzdělávací závislá jest v přední řadě na zeměpisných 
poměrech vlasti, dle nichž řídí se i rozsah její. Z těchto příčin zavrhuje 
Boettcher náhled, by v třídě první pěstována byla též vlastivěda; po jeho 
náhledu žáci, již vstupují do gymnasia, mají míti tolik chápavosti pro představy 
zeměpisné, by s prospěchem dařilo se vlastní učení zeměpisné, a když ten 
neb onen pojem žákům není zcela jasný, jest na učiteli, by o jednotlivém 
takém případu zjednal žákům názor správný. I připojuje se boettcher k těm 
paedagogům, již toho jsou mínění, že hodnota vlastivědy příliš se přeceňuje; 
zvláště poukazuje k tomu, že nemůže nabyti přesvědčení, jakým spůsobem 
má vyměřování světnice školní, jež od tak mnohých učitelův se odporučuje, 
přispěti ku vycvičení názoru zeměpisného. 

čím má započíti uČba zeměpisná ve třídě prvé? 

Jedni hlásají, že má se zahajovati učení vlastí a Evropou, druzí přeji 
sobě, by prvním učivem byla buď Austrálie buď Afrika, ježto těmto pevninám 
nejsnáze se učí. Proti poslednímu Boettcher ostře se pronáší. Zcela právem 



70 Vládl : Methoda Memipisná. 

prohlašuje, že by bylo a chybou velikou, kdyby naši žáci zvěděli dříve o zálivu 
karpentarském než o moři adriatickém ; kdyby známa jim byla poloha Sydneye 
a Melbourna spíše než poloha Vídně a Budapešti ; kdybv spíše zvěděli o toku 
Milu než o toku Dunaje, o jezeru ukerevském než o blatenském, o Gauri- 
sankaru než o Montblanku. Boettcher poukazuje dále k tomu, že není zcela 
správno, že by žáku vše, co jest mimo jeho obzor bezprostřední, bylo stejně 
cizí a vzdálené; zajisté z domova spíše zví něco o Vídni, Paříži, Londýnu 
a Moskvě, Dunaji, Rýnu a Volze, než o Adelaidu, Pekingu, Singapuru, Riu 
de Janeiro a jiných městech zámořských. Rovněž žákům zeměpisná jména 
evropská nečiní takých obtíží jako jména řek, jezer a pohoří afrických, asijských 
neb australských. Rovněž není případné tvrzení, že žáci snáze pochopí země- 
pisný popis Austrálie než Evropy; neboť charakteristický obrys Evropy lépe 
utkví v paměti žáků než beztvámá podoba Austrálie a i Afriky, jako si obličej 
výrazu osobitého rychleji a trvaleji zapamatujeme než bezvýznamný obličej 
všední. Obtíže při zeměpisném popisu Evropy naskytují se teprve, když učení 
hned od počátku zabíhá do podrobností dříve než žáci s to jsou náležitě 
jim porozuměti; tomu lze odpomoci rozumným výborem učiva a dobře uvá- 
ženým pokrokem od lehčího ku těžšímu. Co jest pak žákům na prvním stupni 
nejlehčím ? 

Boettcher pokládá za nejlehčí vědéní^ jehoé iáci mohou nabyti pomoci 
glolm; nebof globus jakožto pomůcka zeměpisná nejlépe znázorňuje žákům 
tvar země a rozdělení souše a vodstva. Pojem koule žákům jest běžný; dále 
žák na globu přehlédne takřka jedm^m pohledem veškeren okrsek vědění země- 
pisného, jehož má nabyti, což neděje se v tom případě, kdy učení zeměpisné 
zahajuje se vlastivědou a postupuje se dále ku poznání celku. Zajisté žák 
při počátku učby zeměpisné na globu seznámí se lehčeji se vzájemnou po- 
lohou pevnin a okeanův než s polohou vlasti na povrciiu zemském. Ježto 
nám není možno, bychom započali učení zeměpisné pozorováním vlastního 
předmětu vyučovacího, chceme započíti učbu zeměpisnou aspoň nejlepším 
jeho obrazem, globem, a přejíti pak ku méně dokonalým, totiž ku mapám. 
Proto Boettcher odporučuje, by učba zeměpisná ve třidé první započala naukou 
o globu. Že i naše instrukce gymnasijní uznává důležitost globu pří učbé 
zeměpisné třídy první, vysvítá ze slov, kde odporučuje, by větší globus stále 
byl učiteli při ruce, aby žáci na něm udávali rozmanité údaje zeměpisné, jež 
také ze zdali již dle polohy mohou určovati. 

Na globu budiž nacvičena se žáky rozloha pevnin a okeanův, načež 
projednány budtež mathematické linie, pokud jich známost potřebná jest, by 
žáci vyznali se na povrchu zemském. Když vše na globu bylo projednáno, 
což má žákům třídy první o povrchu zemském býti známo, vysvětlí se na 
telluni spůsobem zcela jednoduchým postavení země ve všemmíru; třeba při 
tom učivo obmeziti na věci nejdůležitější, aby co nejdříve přikročilo se ku 
mapě. Pro prvopočáteční učení na mapě nejlépe se hodí mapa světa dle průmětu 
Merkatorova, poněvadž nejpřehledněji podává vzájemnou polohu pevnin a nej- 
patrněji dle poměru zeměpisné délky a šířky. Na této mapě zopakuje se v hlavních 
rysech přehled souše a vodstva na povrchu zemském, při čemž Evropa, jakožto 
pevnina pro nás nejdůležitější, vždy více vstupuje do popředí. Tu také nadešla 
doba, kdy žáky třeba naváděti k tomu, by seznámili se s atlantem ; za metho- 
dického návodu učitelova a při nazírání na mapu nástěnnou a do atlantu budiž vSe 
vyhledáno, čemuž posud bylo učeno. Když žáci vše byli vyhledali a si zapa- 
matovali, přikročí se ku mapě planiglobií, zprvu na stěně, pak v atlantu; 
potom, když i s tou žáci byli náležité se seznámili, budiž Evropa probírána 
jakožto vlastní úkol třídy první. Boettcher odporučuje tu, by zeměpis Evropy 
zahájen byl přehledem států evropských, při němž cvičila by se jen vzájemná 
jich poloha a přihlíželo se pouze ku celkům věcším. Potom přikročí se ku 
výpočtu členův evropských, důležitých řek a pohoří, načež opětně podá se 
přehled jednotlivých států s výpočtem nejdůležitějších řek, pohoří a měst 
Podobným spůsobem projedná se zeměpis říše rakousko-uherské, při němž 



Vlach: Methoda zeměpisná. 71 

přihlédne se zevrubně ku zemím rakouským a nejzevrubněji ku zemím českým. 
I lze v příčině učby zeměpisné ve třídě první prohlásiti tuto zásadu: 

Zeměpisná učba třídy první započniž se základy nauky o globu; 
při výboru učiva budiž přihlíženo k tomu, by nejvíce času věnovalo se 
krajům, jež pro žáky jsou nejdůležitější z ohledu národního, politického 
a místního. 

Dalším úkolem jest uvážiti, jak by co nejpříhodněji roadélilo se učivo 
po třídách jednotlivých. Třeba tu míti na paměti, že každé třídě má býti 
taký úkol vyměřen, by řádné jeho propracování a zevrubné opakování možné 
bylo i při slabém nadání žákův. Jen tak uvaruje se učitel neblahého úkazu, 
že vědění zeměpisné u mnohých žáků bývá jen kusé; jeden zná toto, druhý 
ono z úkolu třídě vyměřeného, kdežto každý žák má vlastně věděti vše, a to 
s takou jistotou, by jasně a dovedně uměl pronésti, čemu se byl učil a též 
naučil. Přihlédneme-li ku rozdělení učiva, jak provedeno jest na gymnasiích 
našich, můžeme nazvati je celkem náležitým ; jen pokud se týče třídy druhé, 
ozývají se mezi učiteli hlasové, že jest učivo třídy této příliš obsáhlé, a že 
by přestati se mělo na podrobném zeměpisu Evropy jižní a podrobný zeměpis 
Evropy západní odkázati třídě třetí. Jest sice proti reálným gymnasiím počet 
bodin, ktei^ zeměpisu na gymnasiích vyměřen jest pro třídu třetí, menší, *) 
avšak i při tomto menším počtu hodin vyučovacích bylo by lze vyhověti úkolu 
zvěcšenému i na gymnasiích při náležitém výboru učiva. 

V příčině obsahu učiva, jaký má býti vyměřen za úkol třídám jednotlivým^ 
bude třeba k tomu přihlížeti, by věděni, jehož žáci nabyli v hodinách země- 
pisných, nezůstalo osamotnělým, nýbrž co možná nejvíce uvedeno bylo v sou- 
vislost 8 ostatními předměty vyučovacími. Boettcher přidržuje se v tom ohledu 
zásady, že zeměpis nejvíce vztahů má ku dějepisu, a že tudíž úkol zeměpisný 
má se vymeziti jednotlivým třídám tak, by parallelně postupoval s učivom 
dějepisným, by nastalo jakési soustředění učiva obou předmětův. Zásadě tutc 
pronesené hledí vyhověti též náš gymnasijní plán učebny, byf ne měrou úplnou ; 
ve třídě druhé totiž, kde vyučuje se dějinám věku starého, předepsán jest 
podrobný zeměpis Asie, Afrikv, Evropy jižní a západní, ve třídě třetí, kde 
vyučuje se dějinám věku středního, předepsán jest podrobný zeměpis ostatn* 
Evropy mimo říši rakousko-uherskou a podrobný zeměpis Ameriky a Austrálie, 
konečně ve třídě čtvrté, kde vyučuje se dějinám věku nového (v běhu prvém), 
předepsán jest podrobný zeměpis říše rakousko-uherské (v běhu druhém). 
Na stupni vyšším zásada tato úplně jest provedena. Kdyby mělo provésti se 
1 úplné parallelně vyučování jak dějepisu tak zeměpisu na našich gymnasiích 
nižších, nutné by bylo jiné rozdělení učiva zeměpisného, a to as následovní: 
Ve třídě druhé podrobný zeměpis Asie, Afriky a Evropy jižní, týdně 2 hodiny ; 
ve třídě třetí podrobný zeměpis ostatní Evropy mimo říši rakousko-uherskou 
? běhu prvém, všeobecný rozhled po říši rakousko-uherské, podrobný zeměpis 
zemí českých ve běhu druhém, týdně 2 hodiny (dějepisu též 2 hodiny); ve 
třídě čtvrté podrobný zeměpis ostatních zemí říše rakousko-uherské a opakování 
o celku říšském ve běhu prvním, podrobný zeměpis Ameriky a Austrálie a ku 
konci opakování všeho zeměpisu ve běhu druhém, týdně 3 hodiny, střídavě 
dějepis a zeměpis. Tím, jak vidno, posunul by se počet 4 týdenních hodin 
vyučovacích ze třídy čtvrté do třetí a počet 3 hodin nynějších ve třídě třetí 
do čtvrté, úhrnný počet však ostal by nezměněn. Jediná námitka, jež by tomu 
rozvrhu učiva se činiti mohla, jest ta, že, ač počátkem čtvrté tifídy probírati 
jest dějiny věku nového, a to dějinami objevů zámořských, podrobný popis 
Ameriky a Austrálie vyhrazen jest běhu druhému. Ale námitku tuto lze vy- 
vrátiti takto: Zeměpisných vědomostí, jichž mají žáci v podstatě zapotřebí 
ku dějinám objevů zámořských, byli již nabyli ve třídě první; historické dů- 
ležitosti Amerika i Austrálie jest teprve od druhé polovice minulého století. 

') Na gymnasiích počet týdenních hodin 3, střídavé zeměpis a dějepis; pa reálných 
gymnasiích pocct hodin rovněž 3, ale 2 hodiny zeměpisu a 1 hodina dějepisu. 



72 Vlach: Methoda zeměpisná. 

Než pak ku vylíčení dějů téchto pevDÍn se pokročí, seznámeni jsou žáci již 
i 8 jich zeměpisnou povahou. 

Další otázkou jest, jakým postupem má se dtíi vyttéování eemépisné. Ta 
pak odporučuje se nejlépe, by nepi4hlíželo se ku věcšímu politickému neb 
statistickému významu té které země, nýbrž by pokračovalo se při učbě, jak 
zeměpisně jednotlivé državy po sobě následují. Ve příčině sporu, zda-li při 
popisu zeměpisném dříve probírati se má popis horstva neb popis vodstva, 
Boettcher přidržuje se těch, již dožadigí se dříve popisu vodstva, často totiž 
nutno jest pojednati současně o horstvu i vodstvu; kde však toho není za- 
potřebí, budiž dříve vytčena řeka a teprve potom horstva v jejím poříčí 
rozložená* Neboť dle toku řeky, jak i ve skutečnosti se děje, poznáme nej- 
snáze i na mapě vyvýšeniny půdy. Dále odporučuje se v zájmu učby země- 
pisné, by při zeměpisném popisu jednotlivých pevnin, jednotlivých zemí za- 
chovával se určitý postup, vždy se opakující. 

Boettcher ve spisu svém předkládá tento vzorec: 

A, Při popisu pevnin, 
, L Poloha. 

1. Na které polokouli? na severní neb jižní? na východní neb západní? 

2. V jakých pásech? Poměr ku rovníku, obratníkům a kruhům polárním. 
Z toho odvodí se všeobecné poměry klimatické. 

3. Poloha se vztahem ku mofím sousedním a k ostatním pevninám. 

n. Obrys. (Vodorovné rozčlenění.) 

1. Dle nejkrajnějších výběžků (mysů). Tyto určí se poledníky a rovno- 
běžkami. 

2. Části okeanův, pevninu obtékajících. 

3. Ostrovy. 

4. Polouostrovy a mysy, jež posud nebyly uvedeny, ale pro tvar pevniny 
jsou významný. Trup. 

5. Objíždka kolem pevniny. 
(/) Směr pobřeží. 

h) Ústí řek. 
e) Města pobřežní. 

(/) Pobřeží se všemi místy, o nichž bylo jednáno, a s částmi moří 
v pořadu zeměpisném. 

ni. Vodopis. 

IV, Tvar půdy. 

1. Důležitá pohoří, určená sousedními řekami. 

2. Nejdůležitější nížiny, 

3. Rozhled, jak celkem vysočiny a nížiny jsou rozloženy. 

V. Přehled zeměpisu politického. Velikost srovná se s ostatními 
pevninami. — Hranice politické. — Státy vypočtou se v pořádku zeměpisném. 

Ví. Podnebí. 

VII. Charakteristické rostliny. 

VIII. Charakteristická zvířata. 

IX. Obyvatelstvo. 

1. Plemena. 

2. Hustota obyvatelstva. 

3. Éeči. 

4. Náboženství. 



5. 



Vzdělání. 

A. Orba, průmysl a obchod. 

B. Věda a umění. 

C. Postavení světové. 



Vlach: Metihoda $emipi8ná, 7.^ 



B. Při popisu Berní. 
L Poloha dle zemépísné délky a šířky. 

n. Obrys. 

1. Nejkrajnější důležité výběžky. 

2. Sousední moře a důležitá místa pobřežní 

3. Přirozené hranice ye vnitrozemí. 

4. Politické hranice. 
a) Sousední stát^. 

h) Kraje pohraniční té země, o níž se jedná. 

5. Souhrnné opakování hranic v pořadu zeměpisném. 

m. Vodstvo. 

a) Řeky (pramen, hlavní směr, ústí, politické území, města při řekách 
položená, však jen té země, o níž se jedná). 
6) Vodstvo stojaté. 

IV. VyvýSeniny půdy. Při pohořích vytkne se jich rozloha a sou- 
TÍslosf 8 věcšími soustavami horskými; zevrubněji projednají se části, jež 
přísluší zemi, o niž se jedná. 

V. Politický zeměpis. 

1. Velikosl 

2. Správní neb historické rozdělení v pořadu zeměpisném. 

3. Opakuje se místopis a přidají se města, o nichž nebyla při vodopisu 
ačiněna zmínka. 

VL Obyvatelstvo. 

1. Příslušnost národopisná. 

2. Éeči. 

3. Náboženství. 

4. Vzdělání. 

a) Orba, průmysl a obchod. 
h) Vědy a umění. 

Vn. Statistika. 

á) Velikosl Obyvatelstvo. Jeho hustota. Srovnání s jinými zeměmi. 
h) Města; sestaví se dle počtu obyvatelstva. 

c) Srovnají se délky nejdůležitějších řek. 

d) Srovnají se rozlohy nejdůležitějších jezer. 

e) Srovnají se nejdůležitější vyvýšeniny půdy. 

Vm. Zopakuje se učivo projednané. (Pokračováni.) 



Slovo o methodickém vyučování jazyku 

francouzskému. 

Píše /. E. Huldkovský. 
(Pokračováni.) 

n. 

Druhý požadavek záleží v tom, ahy se tvarosloví podřídilo skladbě 
nebo-li by forma sloužila duchu. 

Má4i se tak státi, platiž i zde, totiž ve tvarosloví rovněž jako ve zvuko- 
sloTÍ zásada, aby se i tvarům učilo více sluchem nežli zrakem, více mluvením, 

6 



74 Hulnkapíký : Methoda jasyka franc. 

nežli mechanickým odříkáváním paradigmat. Nebo jako zvukosloví nepočíná 
písmenem, nýbrž zvukem, tak i tvarosloví nevycházej od slova, nýbrž od 
myšlénky nebo-li od věty, t. j. učitel nepřebírej jedné částí řeči po druhé, 
nýbrž začni hned řečí hotovou. 

Jest tedy upustiti od methody čisté synthetícké, kde se každá jednotlivá 
část řeči; počínajíc od členu až ku citoslovci, do nejmenší podrobnosti probírá ; 
kde každá i sebe nepatrnější odchylka, nechi! sebe řidčeji v řeči živé při- 
chází, co nejsvědomitěji se uvádí ; kde každý tvar, každé pravidlo a pravidélko 
na stu rozličných, nesouvislých, a proto nezáživných větách se ukazuje a cvičí, 
a teprve když se jedna čásť úplně vyčerpala, zase ke druhé se přechází, 
a takto mluva kus po kuse jakožto ze souměrných dílců sestavený, přece 
však neladně složený celek do ducha žákova a do paměti jeho se ukládá. 

Tak na př. v učebnicích po členu, podstatném a přídavném jménu, po 
číslovkách a náměstkách přichází teprv avoir a étre, bez kterých vlastně ani 
krok ku předu jíti se nemůže; potom teprve přichází nauka o příslovci, 
o předložce a spojce, ačkoliv ve větách předchozích se uvádějí. Jinde zase 
probírají se tak zv. pravidelná slovesa zvlášf, kdežto tak zv. nepravidelná ke 
druhémlL dílu se odkazují, ačkoli bez těchto, totiž bez tak zv. nepravidelných 
sloves souvislá četba skoro jest nemožná. 

Tou měrou odděluje se tvarosloví přísně od skladby, čímž látka učebná 
rozStěpuie se na dva od sebe docela oddělené díly, z nichž prvý nic jiného 
než pouhá kostra jest, kdežto druhý zase jen maso, svalstvo a krev v žilách 
obsahuje, ačkoli známo jest, že oba díly nerozdílně k sobě náležejí a jsouce 
přirozené dohromady složeny, jen tak a ne jinak živou bytost tvoří. 

Cestou tedy čistě synthetickou, namáhavou, při tom zdlouhavou a dosti 
neutěšenou nepodaří se žáku představiti živou bytosť mluvy, a nebude mu 
snadno vniknouti do soustavy jazyka a pochopiti ducha jeho. Nad to při 
této cestě plýtvá se časem i látkou a, což horšího jest, žák pozbývá tu veškeré 
radosti z učení, nebof nepopiratelnou věcí jest a zůstane, že snaživosf a láska 
k učení se jazyku cizímu jen v tom poměru buď roste nebo se ztrácí, v jakém 
učeň hned neb aspoň brzy něco hotového, živého, pro praktickou potřebu se 
hodícího nabývá nebo-li jaký prospěch ze svého učení mívá. Jako dělníka za 
jeho denní námahu náležitá, přiměřená patří mzda, tak i hodný žák chce 
míti za svou práci mzdu pokroku, jejž sám na sobě den ode dne pozoruje, 
y tom záleží spruha jeho další snaživosti, pilnosti a přičinlivosti ; nevidí-li 
prospěchu, ochabuje, povoluje, až konečně přestane pracovati docela — 
zlenoší. Příčiny pak nezdaru hledáme tu i onde, jen ne tam, kde vlastně vězí. 

Špatný malíř, který by na plátno nejprve vymaloval hlavní osobu, jí 
do nejmenších detailů propracoval a potom teprve přičinil stafáži a p.; jistě 
obraz takový nebyl by dílem mistrným. Ovšem jinak sobě vede malíř dovedný ; 
celý obraz zajisté tu najednou nakreslí v hrubých, silných rysech a potom 
teprv o jednotlivostech pracuje stále a stále, až vytvoří dílo dokonalé. 

A takový obraz celé soustavy jazykové má kresliti učitel na duchu žákovu 
v rysech markantních, aby učinil naň dojem celkový, a teprve když tento 
dojem byl dosti sesílen a utvrzen, provede jej v jednotlivostech. 

Jazyku živému učíme mluvou živou a mluvíce pronášíme hlasitě a sly- 
šitelně slova. Duší pak každého jazyka jest sloveso, toto slovo xaťé^oxřfV, slovo 
par excellence. Učíce tedy jazyku počněme slovesem. 

Sloveso jest osa, kolem které se veškerá řeč pohybuje, kolem které se 
točí vše, co o osobách, o zvířatech a o věcech myslíme a mluvíme. 

Má pak sloveso formy jednoduché, které jen v jednoduché nebo holé 
větě přicházejí (Indicativ, Imperativ), a formy takové, které zase ve složené 
větě přicházejí. 

Přirozeně počneme tedy formami jednoduchými a cvičíme je na vétách 
jednoduchých; tvary, které přicházejí ve větě podřízeQÓ a odvislé, ponecháme 
na dobu, až pokročilejší žák bude s to, aby dovedl pochopiti užíváni jejích, 



HnlakovBltý: Methoda jaMyka frane. 75 

které na znalosti shody časoyé závisí Tvary ty cvičíme na vétách složených 
a přestáváme s periodou. 

Máme cvičiti na větách, proto jest nám počíti slovesem, ježto nejjednoduiSi 
retu pronésti lze pouhým slovesem: Je parle, nons chantons. 

Myšlénka tato není nová; již před mnoha lety pronesl ji jeden ze 
slavných paedagogů švýcarských, Grrégoire Girard, jenž ve svém due ^De Ven- 
seignement régulier de la hingue matemelle^ praví: „leh betríeb neben der 
Syntax Konjugationsiibuugen. Man konjugierte nie das Verb allein, wie das 
die Rontine thut, die nur nach Worten jagt, sondem stets in Sátzen, was 
fiir den Schiiler bei weitem angeaehmer und niitzlicher ist. Das Verb wurde 
ihnen im Infinitiv gegeben, man schrieb ihnen die Zeit und die Redeweise 
Tor. in welchen es konjugiert werden solíte, und íhre Sache wbx es dann, 
4as Úbrige zu thun . . . Die Eonjugation muss in dem Dienste der Syntax 
stehen. Lasset daher euere Schiiler zunáchst in einfachen nnd dann in zusammen- 
gesetzten Sátzen konjugieren, ihr macht ihnen daduroh eine Freude, denn sie 
haben eines Gedanken, und zwar einen Gedanken, den sie selbst verándern 
konnen nnd dadurch gewinnen sie das Gefiihl der Nút/.lichkeit ihrer Arbeit 
Der Mensch liebt hervorzubringen, er liebt es auch, sein Werk verschíedenartig 
zu gestalten, und ist das Eind nicht etwa auch ein Mensch ?** 

Slova tato mluví sama sebou. 

Z novějších uvedl tuto zásadu, zvanou „a verho*^^ do své grammatiky 
pro gymnasia Kórting, Ještě další krok na cestě Girardem ražené učinil 
C. Bohm ve „FranBÓsische Sprachsckule'^ (Braunschweig J. Friedrich Wreden 
1878.) Ale celou myšlénku zosobněnou podává teprve R. ílauer ve svém 
^Conjugatetir-u*' (F. A. Herirg. Berlin 1880.) 

Na základě tomto zbudovanou reformu, kterou Kúhn^ Múnck^ Baum- 
gartner, Pérthes byli počali, provedli a dokonali ve svých učebnicích a knihách 
cvičebných Hermann Breymann a Hermann Moeller (Miinchen 1884. Oldenburg.) 

Ostatně nejinak vedou sobě sami Francouzi při vyučování své mateřštině; 
tak sonditi lze z předmluvy, kterou M. P. Poitevin ku svému „Cours théorique 
et pratique de la langue fran^aise, ouvrage rédigé sur un pian entiérement 
neuf* přičinil a kde dí: „on a généralement donné plus d^importance a la 
formě qu'au fond, et qu'utie grammaire, au lieu de se composer ďune série 
ďexemples bien choisis et groupés de telle sortě que les principes auxquels 
ik servent de base s'en déduisissent conmie un coroUaire rigoureux, n'a 
prěsenté longtemps qu^un enchatnement de régles longues et diffuses aux- 
quelles le fait semblait s'adjoindre non pour appuer le principe, mais pour 
témoigner de la pénétration et de la sagacité du grammairíen. . . . 

Cependant, comme il arrive presque toujours, la raison finit par triompher 
de Terreur et de la routine et notre siěcle eut la gloire de frayer enfin 
a Fenteignement grammatical sa véritable routě : Domergue^ Laveaux, Lemare^ 
Bonifáce^ Bescher et plusieurs autres philologues distingués, secouant enfin le 
joug de vieilles théories, proclaměrent hautement la puissance des faits, et 
au lieu d*établir, á l'exemple de leurs devanciers, un ensemble de principes 
fixes et absolus, et de prononcer comme eux ex catheárá^ ils firent de la 
grammaire une sortě de chronique pittoresque dans laqnelle ils exposérent 
fidélement les divers accidents de construction et les formes variées que la 
laogue a subies souš la plume de nos grands écrivains.** 

Tím poskytnuta ještě jiná výhoda, totiž že cvičivo netřeba podávati 
v přečetných, obsahem docela se různicích větách, které jen schválně pro ty 
a ony tvary se vybírají, jak to posud v našich učebnicích jest zvykem, nýbrž 
v souvislém a zajímavém vypravování. 

Z íednotlivých vět, by se byly i sebe důkladněji ve škole probraly, nemá 
iák — jak zkušenost tomu nasvědčuje — pražádného prospěchu; třeba si 



76 Prokůp: O hresUni perapékHvném. 

byl některou neb i některé pamatoval, po dvou, po třech hodinách učebných, 
kde mu zase celá řada nových vět přibude, neví o předešlých již ničeho, 
kdežto souvislého vypravování, je-li oviem chápavosti jeho přiměřeno a za- 
mlouvá-li se mu zároveň svým obsahem, nezapomene nikdy více. 

Říditi se sluší známým heslem: ^Les mots pour lespensées; les pensées 
pour 1b coeur et la vie/ (Pokračovám.) 



Bylo-lí by s prospéchenii kdyby se začínalo vy- 
učovati kreslení perspektivnému na školách 
středních teprve ve třídé třetí. 

Návrh ku změně spůsobu vyučovacího J) 

Podává Adolf Prokop. 

Že kreslení perspektivné v nižších třídách škol středních působí mnohé 
obtíže, toho důkazem jest, že usneseno bylo schůzí učitelův odborníkův, aby 
v návrzích, jež předložiti se mají vysoké správě školní, obdržel místo i návrh, 
aby se počínalo vyučovati kreslení perspektivnému na školách téchto teprve 
ve třídé třetí. 

Nesrovnávaje se se zamýšlenou zménou tou, dovoluji si náhledy své 
o záležitosti této pronésti,^ i mám za to: 

I. že by zména ta nebyla dostatečným opatřením proti obtížím, spojeným 
s vyučováním tímto, kdyby zároveň nebyl zjednodušen spůsob vyučovací; 

n. že by ztráta jednoho roku v nauce té spůsobila škodu, která věcši 
by byla než užitek změnou tou docílený, a 

m. že spůsobem jednodušším lze ve třídě druhé vyučovati snadné a 
docílen tam může býti výsledek velmi uspokojigící, tak že zbytečné by bylo, 
přeložiti vyučování počátkům nauky té do třídy třetí. 

Ad L 

Spůsob vyučovací, jehož t. č. na školách středních obecně se užívá, učí 
nás kresliti obrazy předmětů tak, jak s jediného místa hledíce můžeme se 
domnívati, že je vidíme ve stěně průhledné, mezi oko a předmět průčelní 
postavené. 

Spůsobu toho obecně se užívá, ježto se zakládá na instrukcích dosud 
platných, které nařizují, aby žáci poučováni byli pomocí přístroje se skleněnou 
deskou o vzniku obrazu perspektivného. Na tomto přístroji mají žákům ob- 
jasněny býti pojmy o hlavní rovině horizontálně, o rovině základné, o hlavni 
rovině vertikálně, o hlavní linii horizontálně, vertikálně, o linii základné 
o bodu hlavním, distančním, o bodech úběžných a t d. 

Odečteme-li od pojmů těchto pojmy o rovině základné, linii základnc 
a o bodu distančním, které náležejí spůsobu vyučovacímu již příliš zastaralému 
kterého tedf snad nikde již se neužívá, zbývají pojmy o obrazně čili průmětné, 
o hlavní rovině horízontalné, vertikálně, o hlavní linii horizontálně, vertikálně 



') P. spisovatel nás žádá, bychom oznámili, že hodlá v letošnim programmu gymnasii 
Némeckobrodského obsirně vyložiti methodu zobrazování zjevu tělesného a že jesl 
ochoten zaslati otisk článku toho každému, kdo si jej objedná u něho do konoi 
dubna t. r., a sice za cenu skrovnou. JKed. 

') S článkem tímto se sice nesrovnáváme v mnohém, také liší se valné od zásaiC 
kreslířského odboru „Ústřed. spolku"; avšak přece jej uverejiiujeme, an prese vsi 
různost náhledův obsahuje dobré myšlenky nékteré, jež mohou povzbuditi k dalším 
úvahám. J^. ^ 



Prokop: O kresleni perspekHvném, 77 

jakož i o bodu hlaYQÍm a bodech úbéžných, iež se žákům vysvětliti mají a ua 
nichž kreslení perspektivné zakládati se má. 

Učitel užívaje k vyvozování zákonů perspektivných pifístroje se skleněnou 
deskou anebo malých přístrojů názorných se síťovou průmětnou (I. série, 
číslo 2, —7.) učí patrně kresliti obrazy předmětů tak, jak je zdánlivě spatřu- 
jeme ve stěně průhledné, mezi oko a předmět průčelně postavené. 

Spůsob tento vyžaduje, aby si myslili žáci před sebou postavenou prů- 
mětnu spojenou se dvěma též myšlenýma rovinama osou zornou položenýma, 
vodorovnou a svislou, které kolmo protínají průmětnu jedna ve přímce vodo- 
rovné, druhá ve přímce svislé i tyto průsečnice rovin jen myšlených jsou arciť 
přímky též jen myšlené. Do nich ubíhati mají přímky ^ prostorové (drátem 
znázorněné, hrany těles a t p.), jichžto perspektivné úběžníky vlastně leží ve 
příslušných rovinách osou zornou položených ve vzdálenosti sotva dozírné. 
Aby však žáci úběžníky ty na této myšlené průmětně přece bud nalézti, buď 
jen pomyslem představiti si mohli, žádá se od nich, aby si útvar prostorový, 
jehož zjev zobraziti mají, pomyslem proměnili v útvar rovinný, jenž nalézati 
se má na této myšlené průmětně; kresliti mají však na papíře tak, jako by 
tento myšlený útvar rovinný, centralný průmět předmětu, s pi'ůmětDy sňali 
a na nákresnu přenesli. 

Že spůsobem tímto ve třídě druhé s prospěchem vyučovati nelze, tof 
jest patrně tím dokázáno, že osvědčení učitelé, několik roků jej pěstujíce, 
konečně přesvědčem' nabyli, že nehodí se pro tuto třídu ; zajisté o to se při- 
činili, aby všecky obtíže a příkrosti jeho buď odstranili docela, buď je tak 
zmírnili, abv nepodstatnými se staly. 

Stávat se nezřídka ve třídě druhé, že žáci, jimž už ve třídě první vy- 
světleno bylo, co jest bod, čára, plocha a těleso, a kteří ve třídě druhé dů- 
kladné poučeni byli na př. o hlavní rovině horizontálně, na otázku: „Co jest 
hlavni rovina horizontalná*' ? odpovědí : „Hlavní rovina horizontalná jest 
přímka . . .** anebo: Jest těleso . . .** atd. a upozorněni jsouce, že chybili, 
nevědí, proč chybili; žáci ti bývají ku veličinám měřickým ještě příliš Iho 
stejnými a jest dosti, když dovedou konečně pomyslem představiti si roviny 
hlavní a průsečnici jejich a pochopí, že tato jest totožná s osou zornou čili 
s hlavním paprskem. Jakž postihnouti by mohli, což mnohem těžší a složitější 
jest, vzájemné spojitosti a souvislosti s okem rovin tří s třemi pr&seč- 
nicemi? 

Vědomostem, jež býti mají za základ kreslení perspektivnému ve třídě 
druhé, učí se žáci ti řádně teprve ve třídě čtvrté; než tam dospěje učitel 
měřictví a rýsování k tomu, aby současně pojednávati mohl o třech rovinách 
▼ prostoru a jich průsečnicích, musí dříve projednati několik snadnějších, 
ale jinak dosti obtížných statí přípravných. 

Methodě té jest tedy třeba vědeckých základů, jichžto podstatu mnozí 
žáci ještě chápati nedovedou; methoda však, sledujíc cíl svůj přes všeliké 
obtíže a chtějíc býti pochopitelnou, stává se velice složitou, spletitou a roz- 
vláčnou. 

Za takovýchto okolností bývá poznávání zákonů perspektivných věcí 
▼elmi nesnadnou ; nehof váže se na spojitou, souvztažnou představu průmětny, 
průmětu a obou průsečnic hlavních rovin s průmětnou. 

Demonstrace učitelovy na přístroji výzkumném nemají ceny, když ne- 
navádějí žáky k tomu, aby poznávali zákony perspektivné i bez přístroje. 
c/aJfcoM měrou žáci zákony tyto poznávají kreslíce dle modelu, toui měrou 
4ÍnřUi se mohou i výkony jejich kreslitelské. Proto povolává učitel některé 
íákj ku přístroji výzkumnému, aby na skleněné desce a pak i na průmětné 
jen' myšlené průmět stanovili, z tohoto pak dotyčný zákon perspektivný 
odvodili 



') Všecky-U? J. S. 



78 Prokop: O kresleni perspektivném. 

Aby cvičení to melo užitek, musilo by se konati tak dlouho se žáky 
TŠemi, až by tito navykli, průmět od předmětu snadno rozeznávati. E tomu 
však musil by míti každý žák přístroj svůj vlastní se skleněnou deskou a 
8 viditelnými hlavními liniemi, jehož by užívati mohl po dobu celého roku. 
Edyž by žáci navykli poznávati průmět na skleněné průmětně, pak zastoupil 
by viditelný rám průmětnu, až konečně vŠe by mohlo býti nahrazeno po- 
myslem. Tak poznávali by zákony perspektivné právě tím spůsobem, jakým 
jim jest jich upotřebiti; poznávali by je, kreslíce dle modelu. 

Vyvozuje-li však učitel sám zákony ty na přístroji pro všecky žáky, 
jsou tito pouhými jen při tom diváky; vidí, že průměty některých přímek 
směřují do té neb oné hlavní Unie ; avšak jen do té, kteráž nakreslena jest 
na průmětně. Ereslíce pak dle modelu, vidí žáci jen model, nikoli však 
průmět; tento jest prese vše namáhání učitelovo veliké jich věcšině pojmem 
nejasným, a proto nedojde k tomu, aby jej rozeznávali od předmětu skuteč- 
ného; kreslíce zobrazují bezprostředně zjev tělesný. Tím pak liší se spůsob 
žáků těch od spůsobu vyučovacího podstatně. Nemohouce sledovati vnucovanou 
jim meihodu učitelovu a neschopni jsouce, spůsobem vlastním dále dospěti 
než ku pouhému jen odzírání směru a délek (visování), postrádají všech výhod 
kontroly práce konané, kteréž by jim poskytovati měly zákony perspektivné. 
Těchto zákonů žáci sami poznávati nedovedou a zákony učitelovy nemají pro 
ně ceny pražádné. 

Úvahy tyto netýkají se snad žáků nadaných a snaživýcL Tito snad přece 
uznávají, že průmět jest pojmem důležitým a že nutno jest všímati si ho. 
Těm pak často se stává, že, chtějíce vyhověti zákonu A, proviňují se proti 
zákonu B a spor ten nikterak vyrovnati nemohou. Namáhajíce se průmětem 
až do únavy, zapomínají dokonce, že by též říditi se měli zákonem C, a ko- 
nečně, nevědouce sobě jinak rady, obejdou se, jako žáci méně snaživí, pouhým 
jen odzíráním. 

Tak nacházejí se brzo žáci všicci na dráze, která není cestou methody; 
jedni proto, že nebylo jim lze methody sledovati, druzí pak, že jim byla 
velice nepohodlná; učiteli pak nejvěcSí obtíže činí obě hlavní linie a na 
těchto nacházející se úběžníky. 

Nepříležitostí a obtíží, Ipějících na meťhodě té, chci jen běžně si 
všimnouti : 

1. Průmět zavinuje přílišnou složitost a spletitost vyučování. Aby mluvil 
určitě, musí učitel stále činiti v mluvě své rozdíl mezi předmětem, zjevem 
jeho, průmětem a obrazem zjevu, což vede k rozvláčnostem a žáky mate. 

2. Při demonstracích, které koná učitel na přístroji výzkumném, je nucen 
volati ku přístroji žáky ve skupinách nejvýše po dvanácti, kterým tytéž jednot- 
livé zákony pro každou skupinu zvlášf vysvětlovati musí. Toto stálé proudění 
žáků po kreslíme přivádí třídu v nepořádek ; žáci méně dbalí nevědouce ještě, 
jak důležité jest poznati zákony tyto pro veškeren prospěch jejich v disciplině 
té, a neuváživše, že není lze učiteli totéž na přístroji častěji opakovati, ue- 
účastňují se všicci náležitě demonstrací těch, užívajíce spíše volného času 
a proudění žáků ku přístroji povolaných k tomu, aby choutkám svým uzdu 
povolili, kázni školské tím škodíce. 

3. čím méně přiměřen jest spůsob vyučovací schopnostem žáků, tím 
věcšiho dohledu jest třeba na žáky pracující. Dokud kreslí se jen dle modelů 
drátových, nevyžadují jednotlivé výkony žáků mnoho času, jsou však po- 
drobeny mnohým chybám. Eaždou vyskytnuvší se chybu nucen je učitel 
opraviti jednotlivě, protože není mu lze, celé třídě stále totéž opakovati; 
oprava ta spojena býti musí s výkladem o vzniku chyby té, a výklad ten jest 
rovněž tak obšírný, spletitý a složitý, jako methoda sama. Žáci ukončivší brzy 
práci svou čekati musí dlouho buď na opravu bud na započetí práce nove 
zahálejíce. Že by užiti mohli této doby čekání ku kresbě ornamentův anebo 
že by na místě jednoho obrazu zjevu dva takové s různých míst kresliti 



Truhlář: Š, K, Macháček. 79 

mohli, o tom již často marné rady konány. I já shledal jsem, že není 
s prospěchem, když současně pracují někteří žáci o výkresu perspektivném, 
jiní zase o ornamentalném. Učitel sotva stačí opraviti jedno; jsou li však 
druzí žáci bez dohledu a bez opravy, práce jejich nevede ku prospěchu. 
Rovněž tak a sice z mnohých příčin nelze všeobecně zavésti, aby žáci ukon- 
čirší kreslení s místa jednoho přesedali libovolně na místo jiné. 

K vyvozování zákonů perspektivných na přístroji výzkumném jakož 
i k opravě prací žákův jest tedy mnoho času potřebí, a proto lze spůsobem 
tímto jen velmi zvolna pokračovati, žáci však často jsouce bez zaměstnání 
nuceni bývají zaháleti. 

Co zde posud praveno bylo hlavně o třídě druhé, platí vSím právem 
i o žácích třídy třetí. I kdyby snad tito snadněji chápali a chápavost jejich 
stačila požadavkům methody, čeho však nepřipouštím nýbrž popírám, přece 
byl by jim spůsob ten obtížným a nepohodlným, a proto opouštěli by právě 
tak, jako činí to nyní sekundáni, spletitou tu mcthodu a nevšímajíce si prů- 
mětu kreslili by, bezprostředně napodobujíce zjev tělesný. Toť ani jinak nemůže 
býti; tak pochoditi musí spůsob ten ve třídě kterékoliv. 

Od zákonů perspektivných na přístroji odvozených až k té spůsobilosti 
žákův, aby kreslíce dle modelu zákony těmi dovedli se říditi, jest ve třídě 
třetí právě tak daleko jako ve třídě druhé. Ba bylo mi zakoušeti ve třídě 
třetí svízelův a obtíží ještě věcších; žáci nezískavše ve třídě druhé základů 
pevných zapomenuli přes prázdniny téměř vše; nuceni však jsouce kresliti 
dle modelů složitějších pro tuto třídu předepsaných, odchylovali se jsouce 
na bezcestí čím dále tím více od žádoucího cíle. Bylo-li žáků neprospívavších 
mnoho ve třídě druhé, bylo jich ve třetí ještě více. Tu pak nucen jsem býval 
učiti mnohé žáky začátkům perspektivy znova a zase tak důkladně, jako ve 
třídě druhé, při kreslení s nimi zvlášf se zabývaje i k důkladnějšímu ještě 
jich poučení po škole jich ponechávaje. Když všakjsem shledal, že vše jest 
marno a že ani v tercii při velikém počtu žáků neprospívajících nepořídím 
spůsobem tímto ničehož, začal jsem již před třemi roky přemýšleti o tom, 
kterak jest spůsob ten změniti ve spůsob jednodušší, mysli a chápavosti žáků 
druhé i treti tndy přiměřenější. 



Šimon Karel Macháček. 

Obraz životopisný nastínil prof. Ant TruMář. 

Šimon Karel Macháček narodil se dne 10. prosince 1799. v Praze na 
Starém Městě, ve farním obvodu svatohavelském, v ulici Na můstku č. 380. 
(„a zlaté lodi*^). Rodiče jeho nežili nikterak ve skvělých poměrech; otec Šimon, 
soused pražský, byl prostý řemeslník, sítař; matka Marie, rodem Šubertova, 
měla sice příbuzenstvo dosti zámožné, ale naprosto odcizené, takže nějakých 
styků vespolných nikdy nebylo. Domácnost bvla po všechny doby ryze česká, 
jako vůbec u nižších tříd méáfaustva pražského, jádro obyvatelstva tvořících ; 
leč mimo dům již mělo neb aspoň chtělo míti vše nátěr německý. 

Byloť tehdáž odrodilství nezbytnou bezmála potřebou každému, kdo 
nechtěl mezi chátru bvti počítán; hlasití se veřejně k jazyku mateřskému 
pokládáno za pošetilost neb aspoň za podivínství. Smýšleni tohoto základem 
a jako semeništěm byly v městech kromě úřadův zejména všeho druhu školy, 
kdež od r. 1774. panovala němčina. Odtud vycházela mládež duchem cizoty 
nadobro proniklá ; bylyť výhody z němčiny plynoucí skutečně veliké a lákavé, 
takže učitelstvo, národního vědomí dosavad nemajíc a míti nemohouc, po- 
kládalo za svou přední povinnost, by žáky svěřené co aiožná nejdříve a nej- 
zdárněji vycvičilo v tom, co vyžadoyal prospěch veřejný. 



80 TruMář: Š. K Macháček. 

Takto i mladý Macháček ve škole yalně se poněmčil. Přirozený rozvoj 
duševních jeho schopností se tím sice pozdržel, ale zaniknouti ovšem nemohl ; 
melt hošík nadání skutečné nevšední, jehož udusiti nebylo lze ani převráceným 
spůsobům vychovat elským. 

Na podzim r. 1812. dal jej otec zapsati do prvé třídy akademického 
gymnasia staroměstského, tenkráte šestitřídního. Znalosf němčiny, při studiích 
nezbytné, prospívala chlapci měrou velikou, tak že hned prvním rokem ocítil 
se mezi žáky výbornými a místa toho vůbec již nepozbyl. Pro důvtip, svědomitost 
v učení a mravní bezúhonnost oblíben byl u všech professorů; ve vyšších 
třídách mimo to zvláštní pochvaly docházel pro neúmornou snahu, jakouž 
obětoval čeibě starých klassikův i spisovatelů novějších. Také zpěvem a hudbou 
horlivě se zabýval. 

Pobyt na gymnasií staroměstském měl pro Macháčka účinek velice 
blahodárný; probudiloť se tu v něm vědomí národní. Podnět k tomu zavdal 
jednak příklad staršího studentstva, kteréž právě tehdy rozmanitým spůsobem, 
zejména deklamacemi a divadlem o zvelebení mluvy mateřské usilovati počalo, 
jednak, a to hlavně, pobídka se strany slovutného Jungmanna, jenž koncem 
r. 1815. z Litoměřic do Prahy za professora humanitního byv přesazen, mocí 
téměř kouzelnou v mladistvé mysli působil. 

Jungmann totiž, hned jak do Prahy přišel, jal se podle obyčeje svého vy- 
učovati žáky jazyku českému v hodinách vedlejších; když pak dne 23. srpna 1816. 
vydán byl památný dekret c. k. dvorní komisse studijní, že na gymnasiích 
v místech pouze českých anebo kde spolu rodilí Cechové se zdržují, žáci 
také v českém překládání a českých spisech cvičiti se mají, tu již neodbýval 
češtiny jen ůkradem, nýbrž podle předpisu se řídě, ve škole, jako jinému 
předmětu, jí místa dopříval. Spůsob, jakým vedl si v té příčině, jest naznačen 
v důvěrných jeho listech psaných tehdáž Ant. Markovi; jednak totiž hleděl 
sám všeliké výklady činiti nejen latinsky neb německy, nýbrž i po česku, 
jednak zase žáky k tomu měl, by překládajíce ze starých klassikův a vyho- 
tovujíce práce písemní, také mateřského jazyka si všímali. 

Počínáni takové nelíbilo se nikterak tehdejším představeným Jungmannovým, 
češtině nepřejícím; zejména praefekt gymnasijní Frant. Petritsch, pověstný 
pro vášnivou nesnášelivosf národní, horlivému učiteli nejedno příkoří pro to 
spůsobil. „U zkoumání praefekt, jak ledva malou strofu česky také pronesli, 
hned žáka okřikl, aby německy překládal, a to před direktorem I Co jsem 
měl já dělati? Vojnu vésti? Nechal jsem toho, a polehoučku, myslím, také 
daleko dojdu. Ve škole co německy řeknu, to vše i česky nastejno, aby se 
nevztekli vrahové, ač přece se vztekají** — stěžuje si Jungmann r. 1817. 
příteli svému Markovi. Nedal se však odstrašiti mrzutostmi, nýbrž opíraje se 
o zákon vydaný, pokračoval neúnavně směrem začatým. Šlechetné úsilí jeho 
nepotkávalo se arci s nějakým úspěchem neobyčejným; avšak přece yidy 
nejeden žák se vydařil, jenž slovy učitelovými z netečnosti národní byl probuzen 
a vlasti jako navrácen. 

Macháček vstupoval právě ve třídy humanitní, když onen duch £e§tíně 
příznivější poprvé byl zavanul. Avšak účinku jeho pocítil teprv až ve druhém 
roce, v rhetorice, kdež Jungmann vyučoval stilistice a literatuře latinské, pak 
jazyku řeckému a německému po 12 hodin za týden. Žáků bylo v třídě té 
56, mezi nimiž rozvahou a zralostí duševní po všechna léta nejvíce vynikal 
Řehoř Zeithammer, pozdější školní rada; Macháček patřil rovněž mezi žáky 
výborné, ba pokládán byl na mnoze za hlavu nejschopnější, ježtof u něho 
i nadání básnické se jevilo. Jungmann věc tu ovšem záhy vypátral a hleděl 
pozornosť snaživého mladíka obrátiti k zájmům národním, což se mu také 
v brzku podařilo. 

Od té doby prospíval Macháček v jazyce mateřském a snahách vlasteneckých 
měrou utěšenou, takže činil opravdovou radost učiteli a pozdějšímu příteli 
svému. Jmenovitě jednou prý získal si neobyčejnou pochvalu jeho, když hyl 



TnaUář: S. K, Maékáieh. 81 

X ochoty kus Homerovy Iliady českým TerSem přeložil ; JuDgmann totiž připsal 
ku práci slova památná: „ZachoTejž Vás Bůn a Vy budete někdy ozdobou 
TlastiP 

Roku 1818. rozloučil se Macháček s gymnasiem a nastoupil ve studia 
filosofická, té doby na tři roční běhy rozvržená. I tu plnil svědomitě všechny 
povinnosti a zkoušky předepsané v určitý čas zdárně podnikal. Avšak ne- 
přestával jen na vědomostech školou nabytých, nýbrž i soukromě se vzdělával, 
zejména četbou znamenitějších děl antických i modemícL Vědomostmi druhu 
tohoto později vůbec vynikal, a proto také úsudek jeho ve věcech literárních 
býval vyhledáván a nemálo vážen. Horác, Aischylos a Pindar ze starých, 
Shakespeare, Schiller a Grothe z novějších byli mu spisovateli nejmilejšími; 
z těchto znal obsáhlé části z paměti a ze všech také již za let studentských 
hojně v jazyk český překládal. 

Tehdejší osnova učebm' nařizovala výslovně, by studující filosofie též 
v deklamování a řečnictví se cvičili. Pokusy druhu toho konaly se od r. 1807. 
pravidelně v letním semestru každou neděli odpoledne v síních koleje kle- 
mentinské za dohledu a správy professora AI. Elara. Na konci období pořádala 
se obyčejně jakási akademie slavnostní, ku kteréž byli zváni a také se do- 
stavovali nejen professoři, nýbrž i mnohé jiné osoby vzácné, jmenovitě ze 
šlechty a vyšších úřadů. Přednášeti smělo se také jazykem mateřským, čehož 
od několika let používali horlivější studující a při každé závěreční akademii 
aspoň jedm^m kusem po česku se ozvali. Macháček pří oněch cvičbách několikrát 
osvědčil se vlastními skladbami; veřejně však vystoupil pouze jednou, v třetím 
roce studií filosofických, dne 24. června 1821., když konala se akademie 
k oslavě jmenin Klarových. Obral si tenkráte z Pindara čtrnáctý vítězozpěv 
olympijsky a přednesl ho s takým úspěchem, že pověst velmi hlučnou na 
dlouhý čas tím si pojistil; nestalof se ještě nikdy, aby kdo jazykem řeckým 
deklamovati byl dovedl. 

Vlastenecká horlivosf jej záhy sblížila a spřátelila s většinou tehdejších 
pracovníků národních, zejména pak s druhy souvěkými a stejně smýšlejícími, 
jako 8 Čelakovským, Chmelenským, Kamarýtem, Tomsou, mladším Jungmannem, 
Vánkem, Rok osem a později zvláště s Vinařickým, od r. 1825. ceremoniářem 
arcibiskupa Chlumčanského. S většinou z nich účastníval se v letech dvacátých 
při večerních besedách čelnějších spisovatelů domácích u Václ. Špinky, ředitele 
arcibiskupské tiskárny v Klementině, kdež jako v nějaké škole mladší, schopní 
duchové od starších vedeni jsouce dozrávali. Zde hlavně nabýval vědomostí 
o všem, co v literatuře české se koná neb obmýšlí, a sám k rozličným pracím 
naléhavým připravoval se. 

Jemný a četbou spisů klassických vytříbený vkus přirozeně mu naznačoval, 
že, má-li česká literatura zdárně prospívati, v každém oboru požadavky též 
krasovědnými říditi se musí. V té příčině obracel svou pozornost nejvíce 
k literatuře dramatické, dosti hojně již pěstované, ale přísnějším zákonům 
aesthetickým dosud málo vyhovující; ani Klicpera nebyl tu bez vad hrubě 
urážejících. To přimělo Macháčka, že umínil si aspoň překladem opatřiti, 
čehož původní literatuře se nedostávalo, totiž drama vzorové, na klassických 
základech zpracované. Takto vznikla první větší práce Macháčkova, okolo 
r. 1820., tedy ještě za let studentských, podniknutá a r. 1822. tiskem vydaná, 
veršovaný překlad Gothovy Ifigenie v Taurii, ") 

čtouce prvotinu tuto, jinak ovšem záslužnou, na každé skoro' stránce 
znamenati můžeme, jak těžký vede se tu zápas i v příčině obsahu i vnější 
úpravy. Všude patma je snaha překládati plynně a doslovně; leč nedostatek 
případných obratů básnických dusí téměř i nejvzletnější myšlénky. Někde 
výrazy neobyčejné sloh nemálo zatemňují ; těžko rozuměti na př. bez původního 

*} PAvodni titni: „Gótbova Iphigenia v Taurii. Tragédia v pateru dějství. Přeložením 
S. K. Macháčka. V Praze, 1822 etc.'' - Str. 100. 



82 Truhlář: S. K, Macháček. 

čtení sloYŮm stranovrah (str. 26.^), ješitná husnatosí (30.), odiva (35.), klásti 
na přek (60.), truchloráz (69.), mtísa (= nutnost 72,), foch (76.), tajnovýsloví (91.) 
a j. mn. I y rozměru jsou podstatné vady, jmenovitě neustálenost; základem 
jest pětistopý trochej, tu časoměrný, tam prízvučný, tu nadměrný, tam zase 
nedoměmý, tu s předrážkou, tam bez předrážky. Nejlépe se ještě podařily 
části rázu daktylického v jednání prvním a čtvrtém. 

Z celé práce dostatečně vysvítá, že tenkrát ještě neměl Macháček té 
obratnosti a zběhlosti v jazyce 8pisovm'm, aby dílo klassické byl bez vady 
dovedl přetlumočiti; cizota lpěla dosud přílišně na duchu jeho a spůsobovala 
mu obtíže nezdolatelné. Ale přes to prese všechno překlad i nyní zasluhuje 
povšimnutí; jestif dokladem nad jiné poučuým, jak lopotný a pracný byl 
prvním buditelům našim každý pokus, kterým nějaký nový obor v literatuře 
české se zahajoval. Současníci uvítali práci nad míru vděčně ; však nejčestnějším 
vyznamenáním bylo překladateli, že mu sám Groethe zvláštním listem pochvalným 
uznání vyslovil. 

Kromě Ifigenie vyhotovil Macháček za let studentských také překlad 
Horatiova Listu k Pisonúm (o umění básnickém), avšak ponechal ho v rukopise 
a později vše od základu přepracoval. I nejedná báseň původní tenkrát jím 
byla napsána, jmenovitě všechny ty, jež umělými rozměry se honosily. Z nich 
uveřejněna jest „Má vlasf^ v Oechoslavu 1821. (č. 34., str. 129.). 

Studia filosofická ukončiv, rozhodl se Macháček nastoupiti na dráhu, 
kteráž nejlépe svědčila veškerému jeho směru duševnímu; chtěl se státi 
professorem gymnasijním. Vědomostí k povolání tomu potřebných měl pro 
svou dobu téměř nadbytek a spůsobilosf, jak se ukázalo později, zváti se 
mohla výtečnou; však přece bylo mu plných sedm let čekati, nežli místa 
nějakého dosáhl. Příčina toho byla nejspíše politická, jak aspoň ze zpráv 
současných očitě vysvítá. Macháček totiž uveřejnil r. 1822. v berlínském 
časopise, zvaném „Gesellschafter", zprávu o činnosti literární v cechách, 
nepředloživ dříve rukopisu censuře. Vše bylo by zůstalo nepovšimnuto, avšak 
někdo (dle domnění Jungmannova prý Nejedlý) udal to u policie, kteráž ihned 
zavedla přísné vyšetřování hledajíc ve věci tajného spolku nějakého. Brzo 
vyšlo na jevo, že zprávu napsal Macháček a jakýsi žid Buncl do Časopisu 
berlínského ji dodal. Za to byli oba pohnáni a vyslýcháni, ale konečně bez 
pokuty propuštěni; že však ve věci skutečně hledalo se nebezpečné spiknutí, 
patrno z toho, co řečeno bylo při výslechu Bunclovi, že prý „byl sekretářem 
sekty ani nevěda." (Sr. Listy Jungm. v Čas. čes. mus. 1882. str. 476. a 1883. 
str. 47.) Macháček od té doby jaksi za podezřelého byl pokládán. 

Nesnáze takové nepohádaly ovšem dopisovati do listů zahraničných ; 
Macháček také po nepatrných pokusech některých úplně toho zanechal, 
přesvědčiv se ostatně i mezi krajany, že zprávy veřejné, třebas i nevinné, 
velmi snadno dovedou mrzutosť spůsobiti. Právě s Celakovským povstala mu 
v příčině té nemilá neshoda; tento zajisté vydav r. 1822. své prvotiny básnické 
(Smíšené básně), velice byl uražen a trpkou nechuť pojal proti Macháčko\i, 
poněvadž napsal v jakémsi posudku německém, že sbírka má cenu jen prostřední. 
Kyselost odtud povstalá šířila se pak víc a více, jmenovité když se připojila 
k ní také spisovatelská řevnivosť a různosť literárního směru. Teprve po letech 
nastalo na vzájem příznivější smýšlení. 

Jinak těšil se Macháček již za prvých let dvacátých vážnosti téměř 
obecné mezi spisovatelstvem starším i mladším, hlavně pro své vzácné vzdělání 
klassické a pak i pro podnikavosť ve věcech literárních. Zvláště tato druhá 
vlastnosť podstatně přispěla k tomu, že okolo r. 1823. ocítil se jako v čele 
tehdejšího ruchu literárního ; bylť se podjal některých prafeí zvláště naléhavých, 
a nemalého úspěchu jimi se dočiniv, obecnou pozoruosť ^o sobě obrátil. 

') Dle vydáni v Nár. bibl, 8v. U. 



Loukotka: Ai$eh. Periané. 83 

Prmim toho druhu podnikem byla sbírka básní „ Krasořečník'^^ pořízená 
za tím účelem, by českému obecenstvu a zejména studující mládeži poskytnuta 
byla zásoba, odkudž by v nahodilých případech, zyláSté pak při zábavách 
oeb akademiích vhodné deklamace bez obtíže se opatřovaly. Až dosud spů- 
sobovalo to veliké nesnáze, ježtof větéina básní roztroušena byla po několika 
tehdejších časopisech a sbornících, na mnoze před lety vyšlých a ve skrovném 
počta rozšířených; nevědělo se vůbec, kde by se co nalézti mohlo, a tím 
nejeden úmysl dobrý byl zmařen. Macháček maje o různých plodech literárních 
povědomosi! náležitou, sebral vše, cožkoli kde příhodného nalezl, přihlížeje 
ovsem nejvíce k básním rázu výpravného nebo vlasteneckého, jak toho účel 
a doba právě vymáhaly. Při tom však také pilně dbal toho, aby Krasořečník 
byl jaksi obrazem, v němžto by dosavadní činnost básnická přebledoě se 
zračila; proto hleděl všechna čelnější jména spisovatelská míti zastoupena, 
véda, že takto nejlépe známost literatury bude rozšiřována. „Q^šem, že tolik 
toho nemáme a nemůžeme posud míti, co Němci, ale tím hauebnéji nám, 
oeznáme-li, co máme,^ dokládá v úvodě, když byl o účelu sbírky se zmínil. 

(Pokračováni.) 



Ukázka překladu Peršanův') Aischylových, 

kterou podává František Laukotka. 
Pokračováni epeisodia prvého. Dějiště před královským palácem v Sosech. 

Výgtnp třetí. 

ÁUMfsa, matka Xerxova. Sbor dvanácti „Věrných", stařičkých to rádců králových. Posel 

(právě přichvátav). 

Púsel. 

V. 349 Ó dédiny, ó města celé Asie, 

o zemé perská, přístaviště bohatství 
ty velkého ! Jak jednou ranou zmařeno 
jest štěstí: neb květ Persův padnuv zahynul! 
Ó běda! zlé sic jesti zlo dřív zvěstovat, 
přec odhalit však nutno celou pohromu: 
350 jest veta po veškerém vojsku barbarův! 



') „Persané'* tvořili střední drama trilogie, jejíž částí prvou byl „Fineus", kde prostřed- 
nictvím epiky vylíčeno nejspíše vítězství Argoplavců nad barbarskou Kolchidou, 
a částí třetí „Glaukos mořský", kde podobným asi způsobem, jako ve dramatě prvém, 
zobrazeno himerské vítězství Hellenů nad Karchedoňany. Poněvadž pak v Persanech líčí 
básník dojem, jejž poráéka Perď&v u Salaminy na královskémdvoře suském způsobila, 
patmo, že nebylo tm^H spojitosti dějů jmenovaných, v rámeo trilogie pojatých ; za to 
však jiná byla páska, páska onitřnij jež jako niť zlatá vinula se osnovou trilogie ; 
toQ byla hrdá, vlastenecká idea: Hellěnstvo vítězí nad barbarstvem. — „PerSané" 
jeait jediná báseň dramatická obsahu historického nám dochovaná mezi všemi za- 
chovanými kusy slavných triumvirů dramata řeckého. Arcibásnik-vlasteneo líčí tu 
události „quonim pars magiia fuit", — bojovali i u Salaminy ■— a velmi šťastné 
voUl pro avou báseň dějiště tím, íe položil je do Sus ; nedal pak na jevišti tlumo- 
čiti hrdinství Hellénův hellenskými rodáky svými, nýbrž perským účastníkem vý- 
pravy válečné, čímž jeví se vítězství oněch v plné velkoleposti své, jakož i zvláště 
tím, že vylíčil živě dojem, jejž učinilo na hlavní město Persie. Provozována byla 
uvedená trilogie s dramatem svým aatyrským I. 472. pr. K., tedy osm let po bitvě 
salaminské. ^ 



84 Laukotka: Aisch. PerŠané, 

Koinmos*) prvý. 

Sloha prvá. 

Sbor. 

Pohromo muk a žalu a trudy 

bědné plná, ach, nová! Peršané slzte slyšíce strast tu! 

Posel, 

260 Neb ono vše jest událostí hotovou! 
I sám zřím svého návratu den zoufale. 

Sloha družná. 

Sbor. 

Dlouho trvalo patrně toto 
265 starcfim žití nám, když o strasti té máme slyšeC najednou! 

Posel, 

A jako svědek, nikoliv jen z doslechu, 
bych mohl Hci, jaké způsobeno zlo ! 

Sloha druhá. 

Sbor. 

Žel! ach, ach, ach! žel, ach! 
Čirá ta směsice střel mnohých 
270 marné přišla na žehnaný kraj 
řecký z končin asijských! 

Posel. 

Jsou plny mrtvých zahynulých osudně 
i břehy salaminské i vše okolí. 

Sloha družná. 

Sbor. 

Žel! ach, ach, ach! našich 
275 že těla mořem promočena sem 
tam metána plevou, povídáš, 
mrtvá, v obleku řásném?! 

Posel. 

Neb nebyly nic platný šípy: padaloť 
vše vojsko podlehnuvši lodním útokům. 

Sloha třetí. «J 

Sbor. 

280 Přežalným trudné lkej 

vzkřekem: nebot bůh nastrojil tak, 

jak svým soupeřům, žel, ach! 

zhoubně vše Persům, zničen-li jich voj! 



') ŽaloEpéT. 

') Přeloiili jsme, přestavivše a upravivše verše takto: 

óifóaiavrl floáv 

iiC ánoTfiov' ^aioif &í 

noXlág nxk. 



285 



Loukoika: Aiséh. Periané. 85 



Posel. 



jrosei, 

ó sluchu praodporné slovo „Salamis'' ! 
Žel, jak mi srdce puká, Athén pomním-lil 



Sloha družná. 

Sbor. 

Ba, vždyf pomníti jest, 
Atény nevroucí protiv nám, 
ach, svým soupei^m, sirou 
jak sdély Peršanku leckterou teďl 

Aiossa. 

290 Už drahnou chvíli mliím, celá zdrcena, 
já nebohá, jsouc pohromou: neb nesmírná 
to rána, takže nelze vypověděti 
té strasti ani zeptati se; nutno však 
přec trudy snášet smrtelným, když bohové 

295 je dopustí: i odhal celou pohromu, 

rci beze všeho, třeba sklíčen's neštěstím, 
kdo není mrtev, koho poželíme však, 
ach! z vůdců, jenž jsa určen berlu třímati, 
své místo v šiku smrtí svojí upráznil? 

Posel, 
300 Nuž Xerxes sám — ten žije, slunka vidí svit. 

Atossa. 

Tof domu mému ohlásil jsi blahý svit 
a bílý den, jenž z noci černé prokmitll 

Posel, 

Než Artembares, vůdce jízdy nesčetné, 
tenf zabit u silenských břehů drsnatých, ^) 

305 a skočil, dřevcem udeřen jsa, plukovník, 
rek Dadakes, s korábu lehkým poskokem; 
a Baktrů domorodý kníže Tenagon 
kol Aiantova mořem obráženého 
se povaluje ostrova;^) pak Lilaios 

310 a Argest s Arsamem v zem' tvrdou vráželi 
kol holubohojného téhož ostrova; 
též překonáni Fereseues, Adeues, 
pak Farnuchos a Arkteus, nilských pramenův 
to soused, — všichni jedné lodi podlehli. 

315 Chryský Matallos, třicetitisícové, 

to jízdy vůdce černozbrojné, zabit jsa 
svůj rudý, hustý třísnil krví plnovous, 
plet barvě mokem nachovým; tam Arabos 
vzal za své mažský, ^) zhynul Baktřan Artabes, 

320 v zem drsnou se to přestěhovav, nebožák I 
Pak Amistris a Amfístreus svíy třímaje 
ten trudonosný oštěp, Ariomardos, 
rek, jenžto Sardy zkormoutil,^) i Seisames, 
a vůdce pětkrát padesáti korábův. 



') ČáaC pomoH salaminského. 

') t. j. Salaminy. 

') Mágové byl název jednoho kmene medakého, 

*) imrtá STOU. 



86 PruHk: Etymologiea. 

335 muž sličný, rodem Lyrňan, *) leží Tharybis, 

ach, mrtev, nebohý, ne pravé na růžích t 

I Syeniiesis, vojevoda kiliťký, 

rek první ve chrabrosti, nepřátelům svým 

dav nejvíc práce, veleslavné zahynul 
330 Teď na vůdce tak slavné vzpomněl jsem; než tím 

béd málo hlásám, kdežto přemnoho jich jest I 

Aiossa, 

Ach, ach, vždyť toto již jest bídy vrcholem, 
co slyším teď, a úpénlivé kvílení 
i hanbu plodí Persům! Toto však mi rci 
335 zas ujma se mi slova: řecké koráby 
jak byly četné, útoky že lodními 
se odvážili svésti s vojskem perským boj? 

Tosel, 

Věz, co by bylo na počtu, že barbaři 

by byli zvítězili: byloť Hellénům 
340 as tři sta lodí celkem, deset mimo ty 

zvlášť vybraných; než Xerxovi — vždyť vím to — těch, 

jež plavil, bylo tisíc, dvě stě sedm pak 

svou rychlostí se pyšnících; tak praví se: 

snad tedy se ti nezdá, že jsme v boji tom, 
345 co tohoto se týče, byli pozadu? 

Atossa. 

Tak tedy zničil bůh kýs vojsko nachýliv 

dle nerovnoměrného váhy osudu I (Dokončení.) 



* v ' \ ^t 



Etymologica. 

Podává FrantMk FtuM. 

8. DynoYati. 

Sloveso to, jež znamená naléhati, doléhati, dotírati na koho^ oč^ úsilné 
íádati, iadonifi^ íebroniti, odvozují někteří neprávem od něm. dienen, čemuž 
i význam jest na odpor: značíť německý výraz ^dávku (daň) dávati"^, kdežto 
český znamená opak (poiadovatlj. Považuji tedy dynovati za zcela původní 
slovo české a táhnu je ku kořeni du s významem prvotně páliti (daia z ča- 
Fuo, škrt. dunoti; stir. dothim; pražiti, sušiti: lit. džiauti, džiovinti), pak 
soužiti, trápiti koho^ naléhati naň atd., jako řec. dvdai soužiti, trápiti, důij 
soužení, trápení, bída, nouze, neštěstí, škrt. dunoti soužiti, dotírati, duna 
soužen; ags. tynan soužiti, poškozovati. 

V podřečí Plzeňském a Roudnickém dosud se říká dynovati koho oč ve 
významu výše uvedeném, jenž jest základem i pojmu slova dynovačka, jímž 
se rozumí buď žíla z proutí (na Náchodště), jíž dotírají hoši na dívky o vejce 
na velikonoce, neb dotíráni, doléhání samo, t. j. chození (s žilou) pro vejce 
v době zmíněné; srv. Bož. Němcové Babičku (1862) str. 194: pod kabátem 
měl schovanou vrbovou dynovačku. V pondělí byl na ženské zlý den, byla 
dynovacka a koleda. 



') Lyme, město ve Troadé. 



PťuM: Eiymologica, 37 

Co do tvaru byl kořen dy rozšířen přítvorkou n^ (11, tř.): *dy-n%ti, 
*dy-nú-ti; toto přijalo později znak V. třídy a, z čehož vzniklo dy-nu-ati, 
stupňováním dy-nov-ati (VL tř. dynuji atd.), jako na z vi-nu: zavi-nov-ati 
a pod. 

9. Gospodb. 

Obyčejně se slovo to srovnává se škrt. džás«pati, při čem podb, přes 
nesrovnalost hlásky d s t, správně se klade na roven škrt. pati, lit. pati-s, 
řec. frá^Ti-g, goth. fathi-s pán ; moné jasná jest vykládačům (na př. Mikl. Etym. 
s. v. gospodb) prvá čásť džás, kterou Petrohradský slovník škrt. považuje za 
gen. od džá, což však vzhledem k slovanskému tvaru ^o^^-podb připustiti 
nelze. 

Pročež mám prvou čásť složeniny džás, gos za substantivný kmen otřelý, 
jenž se zakládá na kořeni ga, gan = ploditi, roditi: řec. ys-ycc-óg, yé-yov-a, 
lat. gen-ui, škrt džan, džájate. Odtud vznikne příponou -ti subst. gá-ti = rod, 
rodina, čeleď: škrt. džáti rod, rodina (čeleď), kmen, zend. džaiti rodina, dflm; 
složenina gáti-pati, gati-pati jest tedy podřadnou (tatpuruša) s významem : rodu 
(rodiny, čeledi) pán. Otře-li se i prvého členu, vznikne gát-pati, gat-pati, kde 
se záměnou t \ s (srv. řec. zé^ag místo régar, nóa-ig m. Ti&t-íg a j.) vyvine g&s- 
pati, gas-pati, jež vydá škrt. džás-pati, řec. djea-nátiig {deg-), slovan. gos-podh. 

10. Láká, pro-láklý; l%gi» (luh), lit. langas; stsl. loka^ja, sloven. 

ob-lok; loch, rus. Jioxánb. 

Slova tato spočívají na kořeni lak^ neb nosovkou sesíleném larik, lenk 
ohnouti, zahnouti, prohnouti, prohlubiti: Xásac-og^ prohlubina, jáma, díra, lat. 
lac-una prohlubina, léx-Qiog lat. ob-liquus kosý; lit. lenk-ti ohýbati, linkti 
ohýbati se, prohýbati se, llnkus ohebný, lenke prohlubina, úžlabina, stsl. Igk-^ 
ohýbám, rus. Ijakij prohnutý, křivý, čes. křivo-laký (křivo-křivý Geitler Lit. 
Stud. 67). 

Od téhož nosového kořene Igk (čes. lak) utvořeno jest pro-lák4ý (pro- 
láklost, proláknouti) t. j. prohnutý a láká nádoba, vědro, t. j. věc buď ohnutá, 
okrouhlá (srv. krbg%, krbčagi : Příspěvky k nauce o tvoření kmenův 24) neb 
spise prohnutá, prohlubená (vydlabaná), jaké kéx-og, Ux-ávri mísa, necky, koryto, 
lat lac-us necky, koryto, káď. 

Kořen ten se může stupňovati v l%k: lit. lanka dolina, údolí, louka, 
stsl. lq.ka bažina (cf. lat. lac-us), pův. úžlabina, což je základním významem 
též českého louka (pratum), luž. mrus. hika, pol. l%ka. — Týž kořen l^k může 
nabyti podružného tvaru 1^, což se nezřídka děje k odstiňování významův; 
na jeho základě vznikne l^gi* luh, v němž se z původního významu (prohlu- 
bené místo, úžlabina, srv. odvozené ze slovanštiny novořec. layyág údolí) vy- 
vinou pojmy: louka (čes. luh, palouh, rus. lugi>), bažina (stsl, čes.), háj (na 
bažinách rostoucí) Z téhož kořene povstalo i lit. langas okno, langalis sopouch 
(díra k odvádění kouře), jež obě se stýkají v základním pojmu proMubiti 
(díru učiniti). 

I na prostém kořeni lak vzrůstají některé kmeny, jako lit. lakas hliněný 
žbán o velikém břiše, laki^nka nádoba (Geitler, Lit. StucUen 93), stsl. lok-anja 
břicho, sloven, slovín., chprv. ob lok okno, jež značíc jako lit. langas původně 
díru, otvor (ve zdi) nijak nesouvisí se slovem oblý; předpona oh zdá se míti 
zde význam zdrobůovací, podobně jako při adjectivech a adverbiích (obstarý 
obřídlý, obdál), aby se naznačil rozdíl mezi velkým otvorem (dveřmi) a menším 
(oknem) 

Rozšíří li se konečně kořen lak hláskou s, povstane laks, jež vydá pů- 
vodní lakfi-as = ohnutý, zahnutý, : ec. U^og, lat. luxus ohnutý, křivo-laký, křivý, 
šikmý, kosý. V slovanštině se k před s vysuje (jako osb, šestb m. oksB axis, 
šekstb sex; srv. luna, lóno m. lukna, lokno a j.) a z kořene loks povstane 



88 PrtMikí Etymohgiea- 

hs, z něhož záměnou s v ch pojde loch^ subst *loch-'B, čes. pol. loch (mras. 
Foch), jež tedy značí prohlubinu, dolík, díru, jámu, jeskyní, sklep; od kmene 
toho odvozeno jest jednak rus. jioxáHb kádě, kbelík, mísa na vodu či umý- 
vadlo, jednak čes. lochviStě (brloh či ložisko zajícovo) a mnohá vlastní jména, 
z nichž se leckteré jeví v názvu osadním, jako: Lochovice, Lochočice, LiO- 
chotín, Lochynice a p. 

Jest tudíž Slovan, loch zcela správně tvořeno a neprávem je odvozuji 
mnozí (jako Mikl.) od něm. Loch; jinak mají lochy u nás důležitý význam 
kulturní, o čem viz Časopis musej. spolku Olomúckého I, 170 a j. 

11. Movitý. 

Movitý má dvojí význam: a) hybný, pohyblivý (mobilis), b) majetný 
zámožný. Obojí jest od sebe přísně lišiti i co do původu : u významu zajisté, 
sub b) stanoveném jest movitý za jmovitý (od jměti - měti), jako svědči stsl. 
imoviťB, bulh. imovit, rus. imovityj (imuščij) opulentus, dives, a má tedy právě 
taký tvar i význam jaho moh-ovitý, s nímž co do významu srovnej z téhož 
kořene vzniklá slova : mohutný (opulentus, dives), možný, zá-možný, srb. mogué, 
cf. ver-mogend. 

U významu sub a) vytčeném se však movitý odvozíme vůbec od lat. 
mobilis; avšak domněnka ta, k níž se vykládači dávigí sváděti jednak podob- 
ností pouhého zvuku první slabiky jednak stejným významem obou výrazftv, 
není ničím odůvodněna, ano by z mobilis bylo sotva povstalo movitý, nýbrž 
spíše mobilný, mobilní, jako reálný, reální z realis. 

Pozongeme-li však movitý (hybný, pohyblivý) zevrubněji, nelze nám ne 
uznati, že jest tvořeno zcela pravidelně, a sice od kořene mu strkati, posuno- 
vati, hýbati; pohybovati, škrt. mů-ta pohnut, řec. á-fis^-oficu. Stupňiye-Ii se 
kořen ten, vydá lit mau-ti navléci, nastrčiti, lat mov-eo strkám, pohybuji, 
Slovan, mov-ti, od něhož se utvoří příponou -iťB adjectivum o význame ^hs- 
sivním (passivní možnosti) jako má na př. skladitý, tažitý, ohbitý, t j. co 
lze skládati, táhnouti, ohýbati (skladný, tažný, ohebný). 

Má tedy movitý zcela správný domácí původ a jest nad to v původním 
významu i dobře doloženo; uvádíť Jung. s. v. mezi jiným tyto příklady: Neb 
všech movitých věcí movitějšie jest múdrost = omnibus mobtlibus mobilior est 
sapientia Glagol. bibl. Sap. 7, 24., což bible bratrská takto vyjadřuje: Nebo 
nade všecku hbitost hbitější jest moudrost. — Bože, jenž jsi hory nemovité 
utvrdil. Ob. Pan. 85. 

Vedle správného movitý jest ještě několik zkažených tvarův, jež tuto 
vysvětlíme. Vsuvkou h povstalo nejprve mohvitý, srv. rozhřešiti, rozhoř (dial.), 
kalhoty (galioty, franc. culotte), levhart, žezhulka m. rozřešiti atd. (Archiv 
f. slav. Phil. II, 704. 708). 

Z něho pak vzniklo jednak mohbitý, mohbitost záměnou v \ b (srv. pří- 
vuzný — příbuzný a p.) jednak mohovitý (mohovití ovčincové traiatitius Kom., 
mohovité, nemohovité zboží Kom., mohovitý statek Vel., mohovitá věc Brikc), 
k čemu zavdala podnět zvláště snaha po nějakém známém kmeni, při čem 
ovšem není vyloučena i možnosť, že se mátlo správné mohovitý Yopulentus, 
dives) s výrazem movitý, jenž má do sebe obojí pojem, jak výše ukázáno. 

12. Nakel, naklo, náklí. 

Miklošič Etym. stanoví za původní tvar nak'Lls nevyšetřuje jeho původu, 
jiní odvozují slovo to od kolu (osada „na kolech stojící"), jiní docela vidí 
v něm kel (klíčiti), jenž prý poukazuje k vlhké půdě. Takových etymologií 
nelze ovAem vážně vyvraceti, tím méně jich dbáti. Miklošičův tvar pak jest 
dvojako nesprávný, jednak že vsouvá % mezi k sl I, jednak že klade I za 
měkké, kdežto jest tvrdé (nakel-B, gen. naklu, loc. nákle). 



L 



Frtísik: Ku kritice tcxtúv. 



b9 



Původ slova nakel (dial. nákel) hledám v kořeni sná plynouti^ plouti : 
škrt sná- ti mýti se, koupati se ; sesuje-li se 5 : lat. ná-re v^-x^ plouti, plovati, 
ra-aóg plynoucí, tekoucí, Tij-^og „plovoucí" (země, proto v řečt. fem. !), ostrov, 
fá-fía mokř, vláha, tok, pramen. Z rozšířeného kořene snák, náh utvoří se 
příponou touž jako v pa-QÓg, totiž -li*, slovo nak-1'b, jež zní česky nakel jako 
uzd, uhd proti %zl'b, ^g\l>, a značí tudíž jako vfiffog „plynoucí, plovoucí" zemi, 
t j. ostrov, jenž se živé fantasii prvých lidí zdál skutečné plouti po vodě. 
Doklad k pojmu „ostrov" nalezneš v Kottově slovníce s. v. Nakel. 

Ostatní významy slova nakel není nesnadno sprostředkovati s původním 
významem kořene: místo takřka plynoucí (totiž mokrotou, srv. váfia) jest 
temeništěy haiinaté místo; odtud není daleko jednak ku srb. naklja mhyb^ 
oklika řeky (původně zajisté o půdě), ana místa taková bývají nezřídka baži- 
natá, jednak ku Stránského naklu rt^ýtoň, přístav^** neboť místa, u nichž lodi 
pohodlně přistávají, jsou zajisté nízká (nikoliv skalisté břehy) a zhusta tudíž 
Todou zaplavována, mokra, bažinatá. — Na temeništi pak roste rádo a bujné 
mladé vrbí, pročež může nakel per metonymian, jež hraje velikou úlohu 
Y psychologii jazyka (srv. čes. louč, pův. = světlo) znamenati též mladistvé 
prW, jakož i dřívíčko po opadlé vodě nacházené, ano místo, s něhož voda 
opadla, jest patrně mokřina. 

Z kořene nák mohlo vedle mase. nak-1'B povstati též neutr, nak-lo 
(nátoft), z nichž se opět příponou -ije utvoří coUectivum nak-lí (srv. uhel — 
uhlí, dřevo — dříví); neb konečně přípona -Ija vydá srb. nak-lja, čes. Nákle 
Pal. Pop. 164). 

Výrazy, jichž etymologii jsme tuto podali, jsou i v kulturních dějinách 
Teliké důležitosti. Nalézámet po celém slovanském světě množství osad 
o jménech s kmenem nakl : slovín. Naklo, Nakalce, srb. Naklb, mrus. Naklo, 
čes Nákle, Naklov, pol. Naklo, Nakiei; jenom v Rakousku jest aspoĎ 10 osad 
tak pojmenovaných, nepočítaje v to osad nyní poněmčených, jichž slovanské 
jméno změněno v Nackel, Nagel, Naklas, Nagles (staré loc. pl.). Osadní jména 
tato pak nezřídka, jak se mnozí archaeologové právem domnívají, poukazují ku 
stavbám kolovým^ čemu původní význam „ostrov" výborně nasvědčuje. Ovšem 
nechceme tvrditi, že by všechny osady tak pojmenované musily dle toho býti 
stavbami kolovými, mohou zajisté některé z nich odtud míti jméno, any leží 
na místech bažinatých a pod.; avšak už i zde jest domněnka o stavbách 
kolových dosti odůvodněna a bude bohdá ještě přesněji dotvrzena, až budou 
místa, na nichž osady tak nazvané stojí neb stávaly, zevrubně prozkoumána. 

Osad s jmény naklu příbuznými jest v slovanských zemích hojnost, ježto 
dostávaly zhusta název dle půdy^ na níž stály, neb dle polohy své. Viz v Mikl. 
Die slav. Ortsnamen aus Appellativen n. osadní jména při těchto výrazech: 
jezero, bláto, pleso, lokva (bažina), l%ka (místo proláklé, bažinaté), luza, sla- 
tina, mlaka, močvar, bagno, timěno (močál), mokrB a p. Kromě toho soudím, 
že též osadní jména s kmenem štět svědčí o vodních stavbách, a sice tuším 
na tak zvaných roštech (srv. Jungm. s. v. štět); toho druhu osady jsou 
v Čechách: Štětí (nad Labem, něm. Wegstaedtel, nízko ležící, pouze 157 m.,) 
a Štětin, s nímž se srovnává i jménem i původem Stettin v Němcích. 



s^-^ V.'-^^> 



Příspěvky ku kritice textův. 

(čteno v kr. české společnosti nauk dne 21. února 1887.) 

5. A když na poli stojíechn 
a juž bojovati chtiechu, 
Vlasta na koni s osčepem v turniech stojieée 
a sYému Yojsku tak mluvíeáe: Dal. X, 35 — 88. 

Kiok. 7 



90 liTuík: Ku kritice textúv. 

Rukopisy mají zde různá čtení : Vlasta na koňů k šturmu stojíeše Camb. 
Vlasta na koni s oštěpem stojíeše V. Vlasta na koni s oštěpem sedíeše L. 
Vlasta na koni s oščepem v turníech stojíeše Ff. 

Nesrozumitelné v turníech zavdalo Hankovi podnět ku conjectuře 
„v bmíech", čemu se zdá nasvědčovati německý překlad slovem gewapnit; 
než tot jen zdánlivá shoda, jak níže ukážeme, a nad to je plurál (v brníech 
= v brněních, v kiunýřích) na odpor pravému smyslu místa. 

Pomýšlel jsem kdysi místo v turníech na conjecturu t; třemnech (RK. 
v střemnech Jar. 82) neb v třmenech^ což by se k celému výjevu výborně 
hodilo: Vlasta mluvíc k vojsku svému stojí s oštěpem v ruce na koni ve 
třmenech^ by vynikala nad svou družinu, jež rovněž na koních seděla, čím by 
se hlas její dále zanášel. 

Avšak tuto conjecturu nyní pouštím, přihlížeje k jasnému znění jak 
ostatních rukopisův tak rýmovaného překladu německého ; čtet zajisté : Vlasta 
na koni s oštěpem vpiruních (před tím vpirnych přetrženo) stojíeše 01. 
Vlasta na koni s oštěpem vprwnych stojíeše. Rovněž mají: v prvních Z. 
u prvních J. Pr. v prvých Cc. v předku P. Současný téměř rýmovaný překlad 
německý podává smysl místa uvedeného takto: 

Vff dem velde do si stunden, 
hor, wez si begandin, 
recht als sy Btrítin soldin 
▼nde ny czu sammen woldin: 
Wlasta davon erste was, 
yfí das ros si gewapnit sas. 

Slovem erste tlumočí se zajisté rukopisné u prvních (v prvních) a ge^ 
wapnit (ozbrojená) vystihuje zase slovo s oščepem. Tudíž mám za to, že jest 
místo to čísti: 

Vlasta na koni s oščepem u prvních stojíeše. 

Smysl pak jest ten: Když dívky stály na poli přichystány k srážce 
s muži, Vlasta jako vůdce byla v první řadě, mezí prvními (u prvních, 
v prvních), a sedíc na koni ozbrojena oštěpem, mluvila k svému vojsku. 

Takovému pojetí nic není na odpor, ani slovo stojíeše, místo něhož má 
L. sedíeše a rýmovaný překlad sas; neboť jako „uháním na koni" značí asi: 
uháním koněm či sedím na uhánějícím koni, neb „ujíždím na voze" = ujíždím 
vozem či sedím na ujíždějícím voze, tak „stojím na koni" může dobře zna- 
menati: stojím koněm či sedím na stojícím koni, což platí právě o Vlastě, 
ana mluvila k vojsku stojícímu (když na polí stojíechu). 

Konečně i to budiž podotčeno, že zkažené turníech vzniklo chybným 
čtením slova pirních, pirníech (m. pirwnych), jak bylo na př. omylem psáno v Ol. 



6. Nalez kroniku u kněze starého v Boleslavi, 
ta všecky jiné oslaví, 
ta mi jesté Vlastiny boje zpraví, 
mnoho neznámého vypraví. Dal, Úvod 27—30 (Jir.). 

Slovo Vlastiny čtou rkp. V. a F; jiné kladou jinak: vlastinné Camb. 
vlastnie Ff. P. zvláštníe S. 

Nemyslil-li zde Dal. na Vlastu? aspoň tomu nasvědčuje jednak slovo 
„boje", kdežto bychom o vlasti spíše očekávali výrazův obecnějších asi „pří- 
běhův, osudův, událostí ** ; kromě toho nelze neuznati, že se Dalimil s velikou 
zálibou zabývá Vlastou, vyličo váním jejích bojův a p., a sice tak zevrubně, 
že o ní mluví v 8 hlavách, což dělá Via c^l^ kroniky! Viděti z toho, jakou 
důležitost Dal. přičítal snahám Vlastiným, kdežto o mnohé důležitější události 
velmi stručněji hovoří. 

Z té příčiny mám za to, že by dobře bylo čísti verš 28: ta mi jistě 
Vlastiny boje zpraví. 



úvahy — F. Prusik. 91 

7. Jako by sě dnes na púšci stalo 33 

kdež by jim nic nepřekázalo 34 

8 té hory na zemi zřéchu 35 

proto téj horé Éíp prévzděchu. 36 Dal. II, 33—36. 

Jde O interpunkci, zvláště mezi v. 84. a 35. PoložMi se za v. 34. 
tečka, schází věta hlavní a není souvislosti mezi oběma prvýma a oběma po- 
sledníma veršema. Obojího získáme, položíme-Ii za v. 34. čárku, za 35. dvoj- 
bod; tím se označí verš 35. větou srovnávací (domysli si před ní tak, corre- 
latem k v. 33, a verš 36. obsahuje větu výslednou, z níž vyrozumíváme, proč 
hoře převzděli Éíp. Smysl jest tento: Čech s bratřími stál na hoře zemi 
ohlédaje; hora velice vynikala nad celé okolí, že s ní tak (volně) na zemi 
zřeli, jako by stáli dnes na pustině, kde by jim v rozhledu nic nepřekáželo : 
následkem toho volného zření tedy převzděli hoře Éíp. Zde máme před 
sebou ovšem jednu z četných prostjonárodních etymologií, jimiž se staré kro- 
niky hemží; Hájek chtě jméno Říp ještě více přiblížiti ku kmeni á?rí-ti 
(írt-ti) píše Zřip. 

S naším pojetím srovnává se i rýmovaný překlad německý, ovšem s inter- 
punkci, jak ji tuto provedeme; poslední věta jest opět výsledná (následkem 
toho) : 

Als noch wol mocht geschen, 

da3 ich wil virwar jehen, ') 

das sy in der wiltnisze 

sehen kein hindirnisze, 

wan sy von dem berk lugtin: 

Reiff sy im den namen fugtin. 

Jest tedy celé místo v českém textu interpungovati takto: 

Jako by sě dnes na púšči stalo, 
kdež by jira uic nepřekázalo, 
(tak) s té hory na zemi zřéchu: 
proto téj hoře Éíp přčvzdéchu. 



Fr. Prusik. 



Úvahy. 



HlUTniťe jazyka ruského. Sepsal prof. Dr. čeněk Šercl. I. díl : Tvarosloví. 
V Praze 1883, v. 8®. II. a 238. Cena 2 zl. 40 kr. 11. a UI. díl: Skladba 
a slovník. V Praze 1884, v. 8®. XXV. a 196. Cena 2 zl. 20 kr. 

(Pokračování.) 

Str. 63, §. 110. dodej: „někdy i tvary na -bmiň" jako Jlý^ímiŘ (str. 64.)- 

Str. 81) ad 5. není pravidlo o přízvuku zcela správno, neboť ve BÚBOdHTb, 
BÚHOCHTb nepadá na „kořennou slabiku**. 

Str. 86, ř. 10. „v prvých dvou osobách" je nejasné, můžeť to býti též 1. 
a 2. O0. (sg. nebo pl.) ; óuxOMii sena nepatří. 

Str. 93, §. 175. Pravidlo o part. na -Th a -Hl» není úplně správno, nebo 
pHponou -TB tvoK také part. pf. pass. kmeny na p a JI := OJIO (str. 102 — 3), 
na t: iit-rB (str. 104), na u (str. 104 — 5). 

Str. 104, §. 189. „kořeny na -h tvoří kmen přít. zkracujíce -H v -b, lépe: 
oslabujíce. Sloveso thetl, jež se tuto uvádí, však toho nečiní. 

Str. 107, §. 192. „Některá slovesa . . . odvrhují ve tvarech mužského rodu 
jedn. 'ftyjťb (!) a v ostatních tvarech charakterní -Hy", dle čehož by z UOrÚú-By JTh 

*) t. j. tvrditi; německá frase tato je skoro stereotypní, pročež rukopisné geren (žádati) 
jest chybné, i rým žádá jehen. 

•7* 



92 Úmhy — F. Prusík 

odvrhnutím -uyjvh povstalo mase. norH6 místo iiorH6'B! Správně tedy a srozumi- 
telně řekni se Čechu, že se pricestí minulé ěinné tvoří u sloves těch, jako zhusta 
v češtíné, dle I. tř., ano se odvrhne -Hy a ku zbylému kmeni zavřenému přidá 
se v mase. -"B (k otevřenému -JVh: sSLBA-JTb), ve fem. vůbec -Jia a v neutr. -.10. 

Z dilu 11, (skladby) uvádíme nejasná, nepřesná neb ne zcela správná pra- 
vidla tato: 

Str. 31, ř. 5. zd. se staví „předměty'' proti „osobám '^ ; snad chtěl říci 
spis. po druhé „při věcech*'? Rovněž příliš neurčito na str. 32: „Sem spadá 
též opakování'* místo „Týž pojem (vespolnosť) vyjadřuje též opakování.** 

Str. 34, ad d). O náhradě náměstky ukazovací náměstkou vztažnou nemůže 
býti řeči, nýbrž toliko o spodobování nám. vztažné v ten pád, v jakém by stála 
nám. ukazovací. 

Str. 57. „Předl. flO vytýká dobu, po kterou děj trvá**, lépe: „až po kterou 
n. do které**, ježto by „po kterou** mohlo se nedobře pojímati (srv. nespal celou 
noc). Ostatně se nehodí str. 57. pravidlo o předložce ;^o na předposlední tři 
příklady, ano v nich není udání ni doby ni místa. — Str. 58, pozn. 2. (3. ř.) : 
„Vztahuje-li se do ku poměrům časovým, odpovídá našemu před^ — jest příliš 
všeobecné a neurčito vzhledem k výkladu časového významu předložky ;^o na 
str. 57., kde se překládá čes. do, — 58. H3'B, ad 1. „z jehož nitra pohyb vy- 
chází** — za slovo „nitra** přidej „neb středu** hledě k poslednímu tam uvede- 
nému přikladu. — 58, 3. ř. zd. COCTOHTb nevytýká „čásť celku**, nýbrž naznačuje, 
že celek rozdělen jest na určitý počet částí. — 59. ot'B, ad 1. k výkladu tuto 
položenému dodej: „nebo původ, od něhož co pochází (srv. poslední 2 věty) a 
počet, od něhož se počíná čítati** (srv. OTh ilHTH ^^o ceMÚ pyÓJiéŘ). Tak lze 
příklady na str. 60. v pozn. počínaje od CyKHÓ zařaditi zcela dobře pod 1) 
na str. 59. 

Str. 62. Kl), ad 1) doplň výklad o významu K'B v ten smysl, že značí 
někdy též příčinu děje, čemu nasvědčují příklady: KX HCMý cep;^HTBCH (=čemu? 
proč?)? áTO He K^ cnixy (i^není příčiny, bychom spěchali); srv. pouze k tvému 
slovu (rozkazu) to učinil. — Str. 63. Hépe3'B; výklad neúplný, značíť 4épe3l» též 
prostoru, po jejímž povrchu (1. příklad : lépea^L p^Ky přes reku angl. across the 
river) neb nad jejímž povrchem (3. př. : ^lépea-L poB-B, 6. př. H. iiopór-B, 7. pr. 
Hépe3'B Kpa^, cf. angl. the horše leapt over the brook, over a moat) pohyb se 
děje. — Str. 65. aa^ ad 1) neznačí předl. 3a s acc. „styk činnosti s podmětem 
nýbrž s předmětem, ana činnosť vycházejíc od podmětu dotýká se předměiUy 
stýká se s předmětem. Za to zase 68, ř. 2. má státi „jejž podmět ve své moci 
má** (doplň: neb jej překonává). — Str. 67, ad c). Výklad doplň ještě aspoň tak, 
že 3a s instr. značí též postup nebo pořádek, kterým se věci za sebou berou : 
oii'B nOGliJ[áJi'B nnCLMÓ sa nHCbniÓM'L ; srv. vlna za vlnu sé vale ; dnes žebrák za 
žebrákem přicházel. 

Str. 69, 2 ř. za slovem „místo** doplň: činnosti na otázku kde? Rovněž 
u iiépe/^l) ad 2) a) za „čas'' dolož: na otázku kdy? Totéž učiň u B'B na str. 72, 
2, ad a) a u no 83, b), srv. po ránu Pis., po jutru (RK. 8, leč : po jutřě RK. 5), 
po jaru Pis. Prb., po tmě. — Str. 70, ad b) „čas, ve který děj nastupuje^ doplň: 
„a čas, ve který děj se koná (jde před se)^, jak patrno hlavně z příkl. 7: Mbi 
acHBěM-B BTb nCiájibHoe Bpéivw (srv. i str. 71, příkl. 2. 4. 6.); a pak sluší výklad 
o význame předl. B^b s acc. doplniti takto : „a dobu, za kterou (jejímž průběhem) 
se co stane** vzhledem na př. 6. (b'B o;^hh'B HSLCh) a 9. (b'B ^Ba Hacá). - Str. 71, 
ad d). Výklad neúplný, scházíť : určem', účel (bi* lecTb, o6úii^, nojiBsy) ; rOBOpáTB 
]i'b HOCL, KápKHyxb BO Bcé rópjio srv. s čes. v hrdlo lháti, zvoniti ve zvony. — 
Str. 75, ad c) k výkladu za „účel** připoj „určení**, hledě na př. (76.): KTO niBěTB 
Ha Bact nJiáTbe V Ohíi caMá mberB Ha cbohx-b /^-feTéň ; dále připoj : „postupnosť 
vzhledem ku předmětům za sebou následujícím** : pá3B'k Tbi nbělilb 4T0 HKÓýfl^ 
na MO.iOKÓV Příklad: Ont HX'B noyMájTB na ^^óópbia ]s;hji'd, s nímž srv. na to 
som sa neučila (Hatt. slov. ml. §. 381), vhodněji se zařadí pod e) na str. 77. — 
Str. 79, 2, a). Ha s loc. značí též účel : na CBá^b6Í3, Ha KpecTnHax'B, Ha cjíyyK6± ; 



úvahy — B. Bauée. 9S 

OT. byl na honbě, byla na jahodách atd. — 83, c) scházejí ve výkladě pojmy : 
poměr (no M'hp'h atd.) a dÍBtributivnosC (no pyÓJíK) 84), kterýžto pojem i 85 ad b) 
achásí (no ■lOMli). — 84, 2, b) příliš neurčitý výměr, místo : předmět dosahu neb 
áčel. — 85, CB, a) k výměru dolož : a vzdalování od arěeného zaměstnání (s místa 
jeho): <?b paóÓTU, Ch puHKa — opp. na práci, na trh. — 87, 3, a) doplň: též 
ve spojení s ac^., srv. příkl. se COrJláGeH'L, SHaKÓM^B. (Pokračováni.) 



Hlídka programův. 

2. Člověk diluvialní na Moravě. 

(Der dilaviale Mensch in Máhren, ein Beitrag zur Urgescbichte Máhrens, Programm der 

m. Landesoberrealschule in Neutitschein. 1886.) 

Pravý výklad fossilních zbytků člověka má značné obtíže již proto, že osteo- 
logické znaky s malým prospěchem ku karakteristice plemen a jiných podřadí 
poažíti možno bylo. E tomu pojí se značná nejistota stáří zbytků v jeskyních 
neb i v alluvionech nalezených. Dlouho pochybovalo se vůbec o člověku fossilnim. 
Dnes ví se s jistotou, že člověk v době diluvialní obýval střední Evropu jako 
současník mamuta a soba. Nástroje kamenné, z kostí, zubův a parohů shotovené, 
mnohdy s kresbami vrytými rukou lidskou, které zvířata diluvialní s velikou pra- 
vdivosti a pravou perspektivou zobrazují, nalezeny v jeskyních francouzských (údolí 
Dordonny a Vezery ^), švýcarských, německých i rakouských. 

Nálezy nejzajímavější a nejbohatší z celého Rakouska stávají se na Moravě, 
a na štěstí dostaly se do rukou horlivých sběratelů, tak že uschovány jsou jednak 
ve veřejných museích, jednak ve sbírkách privátních. Ale bohaté nálezy tyto mohly 
jen částečně dosud býti využitkovány a vědecky spracovány. 

I literatura o náložích moravských jest velmi roztroušena po časopisech, 
knihách i spisech, zvláště v časopise musejního spolku olomouckého, něco ve Ves- 
míru, v Orlici Moravské, Mitth. d. Anthrop. Gesellschaft in Wien a jinde. Nyní 
přináší program moravské zem. reálky v Novém Jičíně velmi záslužnou přehlednou 
práci o diluvialním člověku i se snesením dotyčné literatury od prof. Karla 
MaSky^ který sám po mnohá léta osobně všechna naleziště ohledal a horlivě 
sbíral. V článku svém praecisuje nejprve p. autor dobu, která v geologii diln- 
tialní se nazývá. Po době ueogenu následovalo, jak známo, ono ochlazení ve 
střední Evropě, které označuje se jako doba praeglacialní, glacialní a interglaci- 
alní; ustoupením ledovcův a vznH[nutím teploty nynější končí diluvium a počíná 
doba alluvia. 

Počítá se, že největší rozsáhlost ledovců padá pro střední Evropu do doby 
před 50.000—100.000 lety. 

Pro dobu tuto v první řadě význačné jsou zbytky fauny, z níž nejvýznač- 
nější zástupci jsou : mamut, vlnatý nosorožec, zubr, tur, tur pižmový, jelen obrovský, 
los, sob, kůň diluvialní, medvěd jeskynní, lev, tygr a hyena jeskynní, rosomák, 
liška polární, zajíc alpský, lumík, křemenáč, havran a j. 

Fauna tato nezůstala zajisté po tisíciletí trvání doby diluvialní beze změny, 
takže v nejstarších usazeninách stopy fauny tertiérní, v nejmladších fauny recentní 
oynějŠí nalézáme. 

Rostoucí teplotou zapuzen byl mnohý druh do krajin polárních, jako na př. 
sob^ jehož přítomnost pan M. za druhou theoretickou mez doby diluvialní pro 
Moravu navrhuje, neb v útvarech alluvialních nikde není více stopy po sobu. Za 
stopy člověka diluvialního označují se dle toho ony, které jsou současné s jmeno- 
vanými druhy zvířat. Poslední člověk diluvialní byl vrstevníkem vymírajícího tehdy 
soba. Archaeologicky karakterisuje se člověk diluvialní výrobky zvláště kamennými. 

') O jednom z posledních nálezů v jeskyních u Montgaudieru, kde na parozích sobích 
přeuměle vryty jsou kresby tuleňů, píše Gaudry v Čas. La Nature v čísle 688. ze 
7. léH 1886. 



94 Úvahy — B. Baw^e, F, PruM. 

Následuje přehled nalezišť moravských. Ještě před 16 lety pochybováno 
o nalezištích nepopiratelně diluvialních ělověka, dnes jest celá řada nalezišť v Ra- 
kousku známa, na samé Moravě 12, a sice 10 v jeskyních, 3 na různých místech 
a dvoje v hlínách „L5ss" zvaných. 

Po vypočtení těchto nalezišť probírá pan a. tyto jednotlivé pořadím topo- 
grafickým a chronologickým. Jeskyně Býčí skála v malebné krajině, plna po- 
věstí starověkých, první upoutala pozornosť všeobecnou nálezy dr. Jindř. Wankla, 
o nichž podal zprávy jednak v Mitthl. der anthropolog. Gesellschaft in Wien 
Díl L, ve spise Bilder aus der máhrischen Schweiz. Wien 1882 a r. 1884 v čas. 
spolku musejního v Olomouci. Předměty tu nalezené většinou jsou nyní majetkem 
dvorního musea ve Vídni, malá čásf. v privátní sbírce p. autora. 

Jeskyně Výpustek byla vědecky ohledána již r. 1850 prof. Kolenatým, 1870 
Wanklem a v době novější dr. Křížem (Viz Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, 
33 Bd. 1883). Jeskyně Žitný jeví stopy člověka, který zde snad dílnu na ka- 
menné nástroje měl; jeskyně Kostelík (as 2 hod. na severovýchod od Brna), oby- 
vatelstvu dávno v dobách nepokojů jako útočiště známá, stala se od r. 1880 na- 
lezištěm četných předmětů, které Wankel přičítá třem rozličným kulturním pásmům, 
a sice rozeznává vrchní pásmo kulturní historické, střední neolíthické a spodní 
palaeolitické. 

Nálezy jsou velmi roztroušeny, nejznamenitější u dr. Kříže, a pro svou ve- 
likou důležitosť zasluhovaly by spracování jednotného. 

Takového dostalo se autorem nálezům z Čertové díry blíže Štramberku, 
z níž přes 3000 určitých kostí a zabů jen věcších ssavců se nalezlo. Nálezy těmi 
zjištěno bylo, že člověk diluvialní v rozličných dobách diluvia se zdržoval. 

Jeskyně Šipka, taktéž u Stramberka, nabývá tím nejvěcší důležitosti mezi 
jeskyněmi moravskými, že nejen stopy práce lidské z doby ledové, ale že i části 
kostry lidské, zvláště spodní ČelisC lidská, kterou Yirchow klade do doby mamuta, 
a která jakožto nejstarší důkaz přímý o existenci člověka k mnohým vědeckým kon- 
traversím podnět zavdala. 

y hlínách diluvialních probírá p. a. stanici u Joslovic a zvláště rozsáhlá 
a bohatá naleziště u Předmost (blíže Přerova), která považují se za ležení lovců 
mamuta. Sem totiž lovci kořisť svou zavlékali a na četných ohništích pekli a po- 
žívali. Nálezy s tímto počínáním se srovnávají. Zvláštní zajímavosti jsou stopy 
malých selat mamutích, nenarozených neb jen několik neděl starých. Z kostí ma- 
muta shotovovali si různé nástroje, které zde se nalézají vedle spracovaných pa- 
rohů sobích s ornamenty a četnými kamennými nástroji. Fauna s Četnými zbytky 
poukazuje na nordickou faunu lesní, spadající do fáse doby interglacialní. Výrobky 
lidské poukazují na poměrně vysoký stupeň kulturní, který nalézá analogie též na 
jiných místech. 

Ku konci zahrnuje autor resultáty v krátkém přehledu, jak se nám jeví 
z nálezův uvedených celé počínání člověka diluvialního, relativní stáří jednotlivých 
nalezišť a analogie s jinými sousedními zeměmi. 

Záslužná práce páně autorova opatřena jest mnohými přesnými vyobrazeními, 
některými originálními, jinými, které nyní pro svou všeobecnou zajímavost přešly 
do knih souhrných o praehistorii Člověka. 

Záslužná jest práce též tím, že povzbudí snad na poli bádání též u ná^ 
pole na mnoze nepovšimnuté, na němž málo dosud pracovníkův, a vyvine nutnou 
zde vzájemnost a výměnu předmětův i náhledův. B. Bauše. 

3. Příspěvek ku hláskosloví řeči polabské. Napsal Jan Máchal. XI. roční 
zpráva c. k. vyšš. gymn. v Německém Brodě 1886. 

Spisovatel vyšetřuje, jaké má polabština střídnice za stsl. trat (tlat), trět 
(tlět), tr'Bt (tl'Bt), i dochází výsledku, že polabština stojí v tom blíže polštině než 
lužičtiné, a přidává se k mínění Biskupského, jenž polabštinu, t. j. nářečí Drevau- 
fikých „Bodrcův** považuje za dialekt polský. — Při výkladu střídnice talt (8) za 



r 



Drogramy — F, iVtMtt. 95 

prasloY. ťBlt (stsl. tl'Bt) bylo nvésti střední stapeň telt, jejž polabštína jistě také 
kdjsi měla jako polština teh, avšak během časn se él zaměnilo v ál (talt-tant) 
jako tlat, trat za pol. tlet i t}ot, trot i jako pol. a polab. tart z teri. Tím se také 
přirozeněji vysvětli vznik tvara ttU vedle talt, než to Jagi.č (9) činí, maje na mysli 
srbština, jež místo pisaZ říká pisao, při čem však přechod z tuot k tut jest trocha 
násilný, kdežto nznáme-li fysiologickoa změnu hodně tvrdého I přímo v w, jak ji 
máme v dialektech českých a zvláště v slovenštině: mohua, pnakati, nadávaná 
(Suš. pís.)i dan, robin (Mikl. Gr. I', 504), ba i v srb. vnk, pan a v Intic. moana 
(8. rnsv molnija), — mámo vysvětlení věci té před sebon : polabština totiž za talt, 
pslov. ťBlt, měla jako polština vedle telt i tlut, záměnoa I y u pak vzniklo tuut^ 
tut jako v nář. opolském dngo z dnugo (dingo). 

Chyba smysl rašící se vloudila na str. 1: za stsl. tert též tert m. za stsl. 
trii pak iret (srv. Mikl. Uber trět pg. 41). — Spis. užívá tvaru Bodrci (10 a j.), 
kdežto správný jest tvar s o (Archiv f. slav. Phil. Vn, 595), ovšem sg. zní Obodric 
(stsl. ObodrbcB, čes. Obodřec, cf. Moravec), avšak plur. musí býti Obodrci (srv. 
madřec, mudrci). 

Dobře by bylo bývalo, aby byl spis. na konec vysvětlil každému zkratky 
pramenův, jak se to při podobných pracích doporoučí. 

Na str. 3, ř. 25. oprav druhé polabština v polština. 

4. O mkopise l^títaého Jindřicho-Hrádeckém se zvláStaim zřetelem 
k rodinným poměrům a povaze spisovateloTě. Napsal Rudolf Soukap. 

Program c. k. reál. a vyšš. gymnasia v Chrudimi. 1886. 

Rukopis tento z r. 1492. opsán jest z předlohy starší z r. 1454, v níž se zcela 
určitě udává, že knihy ty byl „složil slovutný panoše bohomilý Thuoma z Zásmuk 
a z Ghotěmic dětem svým vlastním nyní čtúc před osmdesáti léty**, t. j. r. 1374, 
jak už zcela správně určil Jungm. v Hist. lit.^ U, 158, b. Z tohoto nám nepo- 
rédomého originálu přepsán pak jest nejstarší dosud známý rukopis z r. 1376. 

Hrad. rkp. jest důtežit tím, že chová poslední víili Štítného, z níž lze nabyti 
některých zajímavých zpráv o jeho domácnosti a rodině ; nejdůležitější z nich spis. 
nvádí, načež vyšetřuje, z jakých pohnutek se Štítný jal sepisovati knihy své a 
jakým se v nich jeví co do povahy. 

Rozpravu s patrnou láskou k věci a píli psanou pravdivě zakončuje spis., 
že „Štítného spisy chovají neocenitelný materiál ku poznání věku XIV. ** Kéž se 
jen brzo dočkáme úplného kritického vydání jich, anot vydání Erbenovo má mnohé 
vady a nedostatky ' do sebe. 

Nemile dojímá, když v rozpravě takové najdeme i závažné poklesky, jako: 
išÁi (11) m. záští; „zrazuje dětem časté přijímání (sic! 11)^ jest chybou, ana 
vznikla tím, že se opětovací zrazovati (ve významu něm. abrathen táhne k slovesu 
raditi, kdežto patří k raziti ; neboC v češtině zraditi = zaprodati, vydati nepřátelům ; 
ve významu však „domluvou či radou někoho od něčeho odvrátiti (svéstř)" říká 
se správně česky: odraditi (čeho. komu co, k. v čem) neb sraziti^ srazovati, 
sráieti koho s čeho (s cesty, s úmyslu), z čeho (podkomoří a písař nejvyšší 
z toho mě srazili. Žer.), od čeho (od předsevzetí svého nedáti se sraziti Vel.) ; 
z příčin libozvučných a vzhledem na vazbu z čeho říká se též zraziti^ zrazovati, 
zrázeti někoho z čeho. — Germanismy jsou sada (9. Satz) ro. věta, zásada, na- 
uka; odstavec (4. r=Absatz) m. oddíl, článek, kus, část; dá se souditi (3.14) m. 
lze souditi. Místo oďporučovati (10.14) říkej poroučeti neb doporučovati (do- 
poroučeti), ana předpona od značí pravý opak toho, co se chce vyjádřiti. Místo 
novomódního třímá (11) lépe jest užívati případného slova českého: přidržovati 
se čeho, zachovávati a p. — Dále vytýkáme: předce (3) m. přece, slovutný (3) 
m. slovutný (srv. tekutý, běhutý), stůjtež (5) m. stojte(ž), nahrazen (7), vyhrazen 
(18) m. nahrazen, vyhrazen. Chyby tisku : odpočívaje (4) m. odpočítávaje, ňemž (10). 

Redakce. 



96 Drobné zprápp. 



Drobné zprávy. 



Instrukce ředitelstrům státních škol středních v příéiné placeni 

Školného známkami (minist. výnos ze dne 19. června 1886, č. 4648). 

Od škol. roka 1886/7 platí se školné na stát. školách středních (gymn. a 
re&lkách) a výměře stanovené nařízením ze dne 12. června 1886, č. 9681 znám- 
kami polonletně napřed. 

Známky ty se chovají při pokladně c. k. ministerské výplatný a zasýlají se 
ve sklad zemským pokladnám hlavním i finančním a výplatnám, od těch zase 
berním úřadům těch míst, v nichž se nalézají státní školy střední. 

Ano jest školné platiti v prvých šesti týdnech každého polonletí, má ředi- 
telstvo hned po zápisu nebo po přijetí, po případě při počátku každého polouletí 
veřejné žáky ku placení povinné vyzvati, by si zakoupili známky školné v částce, 
kterou jim udají, u státní pokladny, jíž se týče, při čem, hledě na nával prací 
při státních pokladnách počátkem a koncem měsíce, se má k tomu působiti, by 
známky školné zakupovali mezi 8. a 25. dnem měsíce. 

K průkazu o řádném zaplacení školného i k potvrzení jeho užívá se blau- 
kytův v jazyce německém, a kde tento není vyučovací řečí, i v této; blankety 
ředitelstva odebírejte od c. k. ředitelstva skladu školních knih ^) a zapravujte ze 
správních peněz ústavu. 

Tyto blankety se skládají z listu složního a z listu obdržecího stvrzujícího, 
že školné bylo zaplaceno, a mají v středu prázdné místo určené k přilepování 
známek školných. 

Každému od placení školného neosvobozenému žáku jest pro každé polouletf 
zdarma vydati po blanketu s textem v jazyce vyučovacím. 

Žáci vytištěné rubriky v jazyce vyučovacím náležitě vyplňte, známky školné 
na určeném k tomu místě vodorovně přilepte a blankety odevzdejte ředitelstvu nejdéle 
šest neděl po zápise. 

Ředitelstvo shledavši blanket správně opatřený známkami, doplň jej číslem 
katalogu přijímacího a přetiskni levé i pravé půlky známek pečetí ředitelstva 
školy. 

Jest-li žák osvobozen od placení poloviny školného a zapravil-li tudíž jen 
poloviční částku v známkách, ředitelstvo táhnouc se k tomu zaznamenej číslo pří- 
slušného výnosu zemské rady školní v poznámce jak na listě složnim tak na listě 
obdržecím. 

Blanket rozděl se pak v kolmém směru, aby známky školné byly pře- 
střiženy v středu a by tudíž levá půlka zůstala na listě složním, pravá na listě 
obdržecím. 

Oddělená takto pravá půlka blanketu vydá se žáku, jenž ji má pod uvaro- 
váním opětného po případě placení nejméně rok pečlivě uschovávati jako důkaz, 
že zapravil školné, a ředitelstvu, kdykoliv toho požádá, ukázati. 

Počátkem každého roku školního ředitelstva státních škol středních zhotovte 
úplný, dle jednotlivých tříd abecedně spořádaný seznam všech na ústav přijatých 
žákův a dejte ho též podepsati třídním učitelům. 

V seznamu tom se pak ve zvláštní rubrice udají také ta data, jimiž c. k. 
školní rada zemská těm kterým žákům udělila osvobození od celého nebo poloviě- 



') Cena blanketuv jeet 80 kr. za 100 kusův; odebírati se má nejméně po 100 kusech.^ 
(Minist. výnos ze dne 8. prosince 1886, č. 16.906.) 



r 



Drobné správy. 97 



oiho školného, i poznamenej se, vystonpil-li snad některý žák před zapravenim 
školného. 

Nejdéle 14 dní po došlém rozhodnutí školní rady zemské o povolených za 
L polonletf osvobozeních od školného zašlete se tyto seznamy i s vybranými od 
iák&v složními listy o zaplacených částkách školného přímo účetnímu oddělení 
zemského úřadu. 

Rovněž se nejdéle 14 dní po došlém rozhodnuti školní rady zemské o po- 
volených za IL polouletí osvobozeních od školného týmž spůsobem zašlete výkazy 
o změnách, jež se udály v stavu žactva a osvobození proti stavu I. polouletí, i se 
složními listy o školném, jež neosvobození žáci zaplatili za 11. polouletí. 

Zároveň s těmito seznamy, po případě výkazy změn předkládejte se oddělením 
áčetním od ředitelův neb jejich zástupcův a těch kterých třídních učitelův pode- 
psané výkazy o privatistech v předešlém polouletí zapsaných, doložené složními 
listy o školném před odbytím zkoušky splaceném. 

Přestoupi-li žáci během polouletí s ústavu na ústav, požaduj ředitelstvo 
tohoto ústavu od nově vstupujícího Žáka potvrzení o zapraveném už na dřívějším 
ústavě školném nebo průkaz o nabytém za to které polouletí osvobození od škol- 
ného a zapiš, co shledá, do výkazu změn. 

Školné jen tenkráte se vrátí, bylo-li osvobození od školného povoleno už po 
uplacení jeho. 

Y takových případech požádej ředitelstvo od žáka potvrzení obdržecí, jež se 
nalézá v jeho rukou, a kdyby list složní ještě nebyl odeslán účetnímu oddělení 
zemského úřadu, i s tímto je zašli podáním k c. k. školní radě zemské, načež 
bade následovati vrácení z vykázky vyučovací spůsobem nařízovacim. 

Oběžník e. k. ministerstva zemské obrany ze dne 4. prosince 1886, 

£. 18.438. 

Ve srozumění s c. k. říšským ministerstvem vojenstva klade se na základě 
§.21, oddíl 5. zákona ze dne 2. října 1882 (říš. zák. č. 153) trojtřídní c. k. 
průmyslovo-umělecká škola v Praze na roven vyšším gymnasiím a vyšším reálkám 
v příčině průkazu o vědecké spůsobilosti aspirantův na jednoroční službu dobro- 
volnickou. 

Mají však nárok ku výhodě jednoročních dobrovolníkův jen ti absolvovaní 
žáci „Všeobecné školy'^ tohoto uměleckého učiliště, kteří, než do něho vstoupili, 
odbyli nižší gymnasium, nižší reálku neb čtyři nižší třídy reálného gymnasia s pro- 
spěchem aspoň dostatečným, opravňujícím ku vstoupení do třídy nejblíže vyšší. 

Dle toho doplň se přiměřeně §. 119, 1. instrukce k vykonávání zákonův 
branných. 

(Výnos ministerstva osvěty ze dne 20. prosince 1886, č. 24.239.) 

Nařízení e. k. školní rady zemské ze dne 4. ledna 1887, č. 36.563 

(ai 1886). 

Jeho Excellence pan c. k. ministr kultu a vyučování vynesením ze dne 
22. prosince 1886, č. 24.622. schválil, aby ve třídě první a druhé gymnasií 
pouhých v Čechách mimo dvě odpolední dosud učby v obligátních předmětech 
prázdná jeéié jedno něho nejvýše dvě odpolední v témdni tím se stala prázdnými, 
aby na dobu předpolední vyučovací hodina čtvrtá (totiž krasopis nebo jiný předmět 
činnost duševní méně namáhající) přeložena byla. 

V ostatních třídách gymnasií pouhých a ve všech třídách jiných škol středních 
dosavadní řád hodinový i na dále zůstaň ve své platnosti dosavadní. Zároveň 
ředitelstvům všech středních Skol jednou na vždy moc se dává, aby v odpolední 
obzvláSté parná vyučování zastavili. 

O tom ředitelstvu k náležitému šetření se činí vědomost, čím se i vyřizuje 
dobré zdání ve příčině té podané. 

í 
L 



98 Drobné zprávy. 

K reorganisaci universitního studia. 

Enketa, jež se měla u ministerstva vyučováni raditi o některých ddležitých 
otázkách v přičině reorganisace universitního studia, svolána bude bezpochyby až 

příštich prázdninách. V enketě této jednati se bude především o upravení 
určitého studijního plánu ^ které přednášky posluchači navštěvovati jsou poYinni. 
Podnět k tomu zavdala okolnost, že studující, zejména na lékařské fakultě, dávali 
se zapisovati pouze do přednášek, o jejichž návštěvě vykázati se musili ku konci 
studia, kdežto přednášky z jiných, pro lékařské studium velenutných předmětů po- 
míjeli. Dále jednati se má o zavedení semestrálních zkoušek. — O tom, jak by 
se měl obmeziti počet docentur na vysokých školách, zejména na fakultách lékařských, 
podaly profesorské sbory svá dobrozdánf. Profesorský sbor české fakulty lékařské 
trvá na tom, aby dosavadní spůsob habilitace docentů byl na dále zachoYán. 

Statistika škol středních. 

Gymnasií jest v Rakousku 173, a sice nižších gymnasií 23, reálných gym- 
nasií 9, vyšších gymnasií 121, reálných a vyšších gymnasií 20. Z nich vydržuje: 
stát 126, země 9, obec 19, biskup 2, řád 12, fond 2, soukromníci 3. Jazyk vy- 
učovací jest: český 39, polský 23, maloruský 1, srbsko-charvátský 3, německý 97, 
vlaský 4, utraquistický 6 gymnasií. 

Reálek jest v Rakousku 85, a sice nižších 19, vyšších 66. Z nich vydržuje: 
stát 55, země 16, obec 9, fond 1, soukromníci 4. Jazyk vyučovací jest: český 17, 
polský 5, srbsko-charvátský 1, německý 58, vlaský 4 reálek. 

V Čechách jest gymnasií 53, a sice nižších gymnasií 5, reálných gymnasií 5, 
vyšších gymnasií 32, reálných a vyšších gymnasií 11. Z nich vydržuje stát 38, 
obec 13, řád 2. Jazyk vyučovací jest : český 31, německý 22 gymnasií. — Reálek 
jest 23, a sice nižší 3, vyšších 20. Z nich vydržuje: stát 18, obec 4, soukromníci 1. 
Jazyk vyučovací jest: český 13, německý 10 reálek. 

Na Moravě jest 22 gymnasií, a sice nižších gymnasií 6, reálná gymnasia 2, 
vyšších gymnasií 12, reálná a vyšší gymnasia 2. Z nich vydržuje: stát 18, země 2, 
obec 1, soukromníci 1. Jazyk vyučovací jest: český 7, německý 14, utraquistický 

1 gymnasia. — Reálek jest 16, a sice nižší 3, vyšších 13. Z nich vydržuje: 
stát 4, země 12. Jazyk vyučovací jest: český 4, německý 12 reálek. 

V Slezsku jest gymnasií 6, a sice nižší gymnasia 2, vyšší gymnasia 4. 
Z nich vydržuje: stát 5, soukromníci 1. Jazyk vyučovací jest: český 1, německý 
5 gymnasií. — Reálky jsou 4, vesměs vyšší, jež vydržuje stát; jazyk vyučovací 
jest německý na všech. 

Poznámka. Na státních reálných gymnasiích v Prachaticích a v Třeboni vydržuje nyní 
obec 1. a 2. třídu. — Na státní reálce v Lokti vydržuje obec vyssí třídy. — Mezi reálky 
vpočteny jsou vyšší třídy reální šesti combinovaných škol středních, totiž : reálných gymnasií 
spojených s vyššími třídami gymnasijními a reálními v Litomyšli, Plzni, Praze (obecni). 
Táboře a Přerově, reálného gymnasia spojeného pouze s vysáimi třídami reálními na Hoře 
Kutné, pak nižší třídy reálné při státní škole střední v Liberci, konečně 4. — 7. třída státní 
reálky v Jaroslavi, jež se zaméňige v gymnasium. 

Vydrzovatélé středních škol jsou: Stát 126 gymn., 55 reálek; a sice ne- 
úplných 15 gymn., 11 reálek, úplných 111 g, 44 r.; jazyk vyučovací: český 28 g., 
12 r., polský 22 g., 5 r., maloruský 1 g., srbsko-charv. 3 g., 1 r., německý 64 g., 
34 r., vlaský 3 g., 3 r.; utraquistický 5 gymn. — Země 9 gymn., 16 r.; a sice 
neúplných 5 g., 4 r., úplných 4 g., 12 r. ; jazyk vyučovací: český 2 r., německý 
9 g., 14 r. — Obec 19 g., 9 r.; a sice neúplných 6 g., 1 r., úplných 13 g., 8 r. ; 
jazyk vyučovací: český 9 g., 2 r., německý 9 g., 6 r.; vlaský 1 g., Ir. — Biskujp 

2 gymnasia úplná s vyuč. jazykem německým. — Ěád 12 g., a sice neúplná 2, 
úplných 10; jazyk vyučovací: polský 1, německý 11. — Fond 2 g. úplná, 1 r. 
úplnou; jazyk vyučovací: německý 1 g., 1 r., utraquistický 1 g. — Soukromníci 

3 g. neúplná, 4 r., z nichž 3 neúplné, 1 úplná; jazyk vyučovací: český 2 g., 1 r.^ 
německý 1 g., 3 reálek. 



r 



Drobné gpráí>y, 99 

Dle procení jest v Rakouska neúplDých gymnasii 1792%, reálek 22'357o« 
úplných gymn. 82-087o, reálek 77-65% ; z nich vydržuje: stát 72-847o g., 64*7 P/o r., 
země 5-27o Km 18-827o r., obec 10-987o g., 10-597o r., jiní 10-y87o «•» 9*37o r.; 
jazyk vyučovací: český 22-547o g., 20o/® r., polský 13-37o g., německý 56-077o g., 
68-247o r., ostatní 8'097o g., ll-767o r. — Ú^l^nem středních škol neúplných 
19-387o, úplných 80*62 %; z nich vydržuje: stát 70i67o, země 9'697o, obec 
10-857o, jiní 9"37ft; jazyk vyučovací: český 21-7l7o, polský 10-857o, německý 
60-08Vo, ostatní 7-367o. 

Poíet yeřejných žákův na středních školách českých s právem 

veřejnosti počátkem Sk. rokn 1886/7. 

Čechy. Gymnasia: Benešov ob. g. 124 žákův. Boleslav Mladá st. G. 433. 
Brod Německý st G. 322. Bydžov Nový ob. rg. a G. 313. Budějovice st G. 517. 
Čáslav ob. g. 155 Domažlice ob. G. 254. Hora Kutná st rg. 241, R. 27. Hradec 
Jindřichův st G. 283. Hradec Králové st G. 536, Chrudim st rg. a G. 420. 
Jičín 8t G. 412. Klatovy st rg. a G. 333 Kolín st rg. a G. 375. Litomyšl st rg. 
a G. 262, R. 12, Mýto Vysoké ob. G. 345. Pelhřimov ob. G. (6 tř.) 205. Pisek 
st G. 355. Plzeň st. rg. a G. 491, R. 27. Praha akad. st. G. 539; st G. v Tru- 
hlářské ul. 580; st rg. a G. na Spálené ul. .'í27; st G. na Žitné ul. (7 tř.) 501; 
ob. rg. a G. 501, R. 49, Příbram st. rg. a G. 493. Roudjiice ob. rg. a G. 229. 
Rychnov st G. 333. Slané ob. G. 281. Smíchov st rg. 185. Tábor st rg. a G. 348, 
R, 19. Třeboň st rg. 77. Úhrnem 11.104 žákův. 

Beálky: Budějovice soukr. r. (3 tř.) 157. Hradec Králové st. R. 246. Jičín 
8t r. 264. Karlín st R. 364. Pardubice st R. 353. Písek st R. 199. Praha st R. 575. 
Rakovník ob. R. 214. Úlirnem 2372. 

Morava. Gymnasia: Brno st G. 571 ; st g. 172. Hradiště Uherské soukr. g. 
(3 tř.) 277, Kroměříž st. g. 325. Meziříčí Valašské st G. 300. Přerov st rg. a G. 
466, K. 22. Třebíč st G. 306. Úhrnem 3024. 

Beálky: Brno st R. 287. Prostějov zem. R. 263. Telč zem. R. 267. Úhrnem 817. 

Slezsko. Opava soukr. g. 240. 

Celkem navštěvuje v Rakousku gymnasia 56.231, reálky 18.122 žákův. 

Vezmeme-li za průměrnou návštěvu nižších škol středních 130, vyšších pak 
200 žákův, mají v Cechách, na Moravě a v Slezsku menší než průměrnou návštěvu 
tyto ústavy: 

(?ie5Íý: Třeboň g. — Německé: Broumov G. Hostinné G. Krumlov G. Prachatice 
rg. Smíchov g. Stříbro G. Hranice G. Kyjov g. Příbor g. Šumberk rg. Třebíč g. 
(párali.) Bruntál g. Vidnava G. — Lok^t R. Hústopeč r. Kroměříž R. Rýmařov r. 
Znojmo R. 



F. Šebesta: Křesťanská věrouka pro školu a dům. V Praze 1886. 50 kr., 
váz. 65 kr. (K vyučování náboženství helvetského vyznání. 27. prosince 1886, 
č. 24.621.) 

Fr. Rosický: Nerostopis pro nižší třídy středních škol. 2. vyd. V Praze 
1886. 36 kr., váz. 50 kr. (10. ledna 1887, č. 19.177 ex 1886.) 

Jan Lepař: Všeobecný dějepis ku potřebě žáků na vyšších gymnasiích česko- 
slovanských. Díl I: Starý věk. 3. opravené vydání. V Praze 1878. 1 zl. 40 kr. 
(14. ledna 1887, č. 23.839 ex 1886.) 

Ant Jeřábek: Základové měřictví pro nižší třídy gymnasií. V Praze 1887. 
60 kr., váz. 75 kr. (14. ledna 1887, č. 14.334.) 



100 Ih'Obné zprávy. 



(Pokračováni.) 
Redakce došij spisy tyto: 

a) Z nakladatelstva F. A. Urbánkova: 

Nikolaoův Dějepis český v obrazích pro mládež. 4. vyd. upravil Fr. A. Zeman. 

V Praze 1886. 70 kr. 

Pavel Josef Šafařík. Nástin životopisný od Dr. J. Nováka. V Praze 1885. 
50 kr. — Že by byl glagolici „sv. Cyrill u Slovanův již nalezl a ji dále rozšířil" 
(74), jest liché tvrzení, jež se tím právě vyvrací, že učeníci jeho, jako biskup 
Klement, byli nuceni sestrojiti písmo (dle řeckého) takové, aby bylo Slovanům 
přístupnější a srozumittlnější než glagolice, již sv. Cyrill utvořil asi dle cursivy 
řecké (srv. Jagičúv Archiv) neb dle nějakého jiného staršího písma. 

Ze života ptákfl. Sestavil Karel Kopecký. V Praze 1886. 40 kr. 

Osnova a postup vyučování dle zásad J. A. Komenského. Napsal Jos. Letošník. 

V Praze 1886. 60 kr. 

Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Napsal Dr. Fr. Bačkovský. 
Díl I. Čásť 11. Seš. 18. 19. V Praze 1887. Po 40 kr. 

Několik rozprav o Frant. Lad. Čelakovském. Napsal Dr. Fr. Bačkovský. 

V Praze 1887. 1 zl. 20 kr. — Je to snůška různých dat, starších i novějších, 
jimž schází kritická úprava. Co praví spisovatel na str. 30., že akademické gym- 
nasium (v Praze na Starém městě) i tehda, když jiná gymnasia byla pětitřidná, 
mělo šest tříd, jest omyl, jak jsme jasně vyložili ve Světozoru 1886, č. 46, str. 726 
v pozn. vykládajíce, proč bratřím Thamům bylo opakovati poslední třídu gramma- 
tikální. 

h) Z nakladatelstva J. Ottova: 
Motvli všech barev. Básně Jaroslava Vrchlického. V Praze 1887. 1 zl. 

c) Z nakladatelstva I. L. Kobrova: 

Společenský zpěvník český. 8. rozmnožené vydání. Text upravil Dr. J. Boj. 
Pichl. Nápěvy uspořádal Jos. Leop. Zvonař. V Praze 1887. Seš. 1. 40 kr. — 
Vhodná mládeži studující sbírka písní upravených na mnoze pro 2, 3 i 4 hlasy. 
Celkem budou 4 sešity. 

d) Z nakladatelstva K. Winikerova v Brně : 

Česká čítanka pro třetí třídu škol středních. Složil Frant. Bartoš. V Brné 
r. 1887. 90 kr. — Hojné a vybrané čtivo mládeži toho věku. 

é) Od vydavatele Fr. Bayera v Přerově : 

Bibliotéka paedagogických klassikův. Dílo V: M. Montaigneovy Zásady vy- 
chovatelské. Uspořádal a úvodem opatřil Vácslav Petrů. V Přerově 1886. 35 kr. 

f) Od nakladatele Fr. Tůmy, prof. c. k. čes. gymnasia v Budějovicích : 

Arithmetika pro I. a II. třídu gymn. 1 zl. 28 kr. Arithmetika pro III. a IV. tr. 
gymn. 1 zl. 10 kr. Dle instrukcí z r. 1884. sepsal Frant. Tůma. V Praze 1886. 
Knihy lze dostati u nakladatele. 

g) Od spisovatele: 

Tandariuš a Floribella. Skládání staročeské s německým Pleierovým srovnal 
Dr. V. E. Mourek. V Praze 1887. 4®. 103. Nákladem kr. české společnosti nauk. — 
Spisovatel tu prvý provedl podrobné přirovnáni českého Tandariuše s německým 
skládáním Pleierovým, čím na jisto postavil původ básně české, o němž dosud 
byly jen nedolíčené domněnky, a určil dobu, kdy vznikla báseň německá; rovněž 
přibližně vyšetřil dobu, kdy vzalo původ spracování české, i příčiny, proč právě 



DrohtU zprávy. 101 

Taodariuš a Floribella, báseň sama o sobě dosti chatrná, nalezla českého vzděla- 
vatele, totiž ze Yztahfiv děje ka králi Promyslu II. (srv. str. 93). Spis. dále ze- 
vrubně přirovnal oba rukopisy české básně (Stockholmský a Musejní), jež ukazuji, 
jak písaři prvotnou dokonalou formu básně často znesvářili k nepoznání (stejný 
osad asi stihl Tristrama !). Spis. na konec podal významný rozbor metrické stránky 
básně, v němž dva momenty jsou nové: jeden, že při staročeském verši osmisla- 
biČném leckdy bývala předrážka buď jednoslabičná (anakruse) neb dvojslabičná 
(base), čím se vykládá mnoho veršQv zdánlivě nadměrných; druhý, že celé takty 
rbjthmické byly nahrazovány pouhým dvihem, a to nejen v posledním taktu, nýbrž 
oa všech místech verše, Čím se zase vykládají verše na pohled nedoměrné. — 
Pravopisu užil spis. Výborového, což sluší s pochvalou vytknouti, an to pravopis 
češtině všech dob jediné j[)řiměřený. Vůbec svědčí práce jak o zvláštní píli a svě- 
domitosti, 8 jakou se spis. podjal svého úkolu všude zakládaje na bezpečných vý- 
vodech, tak hlavně o úplné a všestranné znalosti látky spracované, jmenovitě pak 
všech pramenův k předmětu tomu se táhnoucích. 

Časopisy. 

Vesmír. Ročník XVI, číslo 1 — 6. Redaktor prof. Fr. Nekut. Předplácí se 
na ročník 6 zl. — Číslo 8: Otava, kolébka lososů vltavských. SíCkovec Presl. od 
A. J. Bernarda. Užovka a zmije. Alpy Kraňské od K. Poláka. Příspěvky k minerál- 
nímu zeměpisu Čech od B. Katzra. O perlolovu na Vltavě od Th. Mokrého. Roz- 
hledy vědecké od F. Počty. Zprávy rybářské. Různé zprávy. Literatura. 

Hlídka literární, pořadatel P. J. Vychodil v Rajhradě. Předplácí se ročně 
2 zl. Roč. IV., číslo 2: List z ptačí perspektivy od Bého. Dopisy V. Žáka k AI. 
V. Šeraberovi. O kritice od J. Vychodila. Posudky. Různé zprávy. 

Zeitschrift fůr dle ósterr. Gymnasien. Red. W. v. Hartel a K. Schenkl. 
Ročník XXXVIII, sešit 1 : Kritisch-exegetischer Beitrag zu Porciris Licinius und 
Qnintus Catulus od F. Maixnera. £in Trojanerlied aus dem Mittelalter od J. Hue- 
mera. Literarischc Anzeigen. Paedagogísche Schríften. Literarische Miscellen. 
Programmenschan. 



^ -w '-^ 



o sjezde professorův středních škol českých v Praze dne 13. června 

1886. referent odboru filolog, p. řed. K. Doucha zahájil rozpravu o osnově a 
instrukcích pro jazyk český touto úvahou: 

Velectění páni kollegové! 

Dříve než přistoupíme k podrobnému rokování o „návrhu osnovy učebné 
jazyka českého na gymnasiích s vyučovací řečí českou a podaných instrukcí", mám 
za svou referentskou povinnosť krátkými slovy smysl a cíl jejich vyložiti. 

Vysoké c. k. ministerstvo k. a v. přímo seznavši, s jakým zdarem na Školách 
středních vůbec se vyučuje a uváživši posudky a návrhy v té příčině pronesené 
v odborných časopisech, úředních relacích a enketách k tomu cíli svolaných, a 
nabyvši přesvědčení, že organisační osnovu z r. 1849. v některých kusech opraviti, 
zvláště pak instrukce na základě praktických zkušeností školních a výsledků vě* 
decké didaktiky a paedagogiky doplniti třeba: vynesením ze dne 15. dubna 1879. 
vydalo normální osnovu pro Školy reálné opatřenou instrukcemi, jež téměř obec- 
ného souhlasu praktických učitelů došly, a o pět let později vynes, ze dne 26. května 
r. 1884. revidovanou osnovu učebnou pro gymnasia s hojnými a obšírnými instruk- 
cemi, sbory professorské vynes, ze dne 18. list. téhož roku vyzývajíc, aby v dů- 
kladnou vezmouce je úvahu o nich beze vší pokrytosti na základě svých zkušeností 
se vyslovili, po případě odůvodněné návrhy podali. 



1 02 Drobné zprávy . 

Organisačni osnova z r. 1849. přihlížejíc k potřebám různých národnosti 
rakouských na str. 145 — 152. osnovu a instrukci pro slovanské jazyky jakožto 
řeč mateřskou podala; vynesením c k. ministerstva k. a v. ze dne 18. září 1876 
zvláštní osnova jazyka Českého pro pouhá a reálná gymnasia s českou řečí vy- 
učovací schválena byla, k níž velesl. c. k. zemská šk. r. vynes, ze dne 30. pros. 
r. 1876. zvláštní instrukci o pracích písemních vydala; konečné v normální osnově 
pro školy reálné (v 2. vydání z r. 1881.) na str. 303 — 310. ve zvláštní osnové 
a instrukcích zvláštnosti jazyka čes. náležitého a správného povšimnutí a doplnéní 
došly. Avšak v revidované osnově a instrukcích pro' gymnasia, ač jinak o osnovo 
z r. 1849. se opírají a i jiných vysokých vynesení ve příčině oprav školních 
vydaných si všímají, o jazyku českém nikde není zmínky; toliko ve vynesení ze 
dne 26. května 1884. obecně se praví: « 

Die in dem vorliegendeu revidierten Lehrplane u. den Instrncríonen ftir das 
Deutsche gegebenen Bestimmungen u. Weisungen haben vorl&ufíg wie bisher auch 
fUr die andereu Unterrichtssprachen analoge Anv^endung zu fínden; u. es bleibt 
eine besondere Regelung vorbehalten^ bis sich ein klares Bedflrfuis darnach 
herausstellt. 

Sotva osnova a instrukce o jazyce něm. v obecnou vešly známost, odevšad 
se ozývali hlasové, že analogie mezi jazykem německým a českým ve mnohých 
kusech nedostačuje a že zdar vyučování nezbytně toho vymáhá, aby jazyk český 
svou měl osnovu a instrukce, jež by zvláštností jeho si všímaly a šetřily. Mimo 
jednotlivé sbory professorské toto jasné přesvědčení o zjevné potřebě zvláštní 
osnovy a instrukcí pro jazyk český vysloveno bylo ve schůzích odboru filologického 
a v jedné z nich zvolena byla kommisse, ^) jež by v té příčině potřebné návrhy 
pražskému sjezdu professorů českých škol středních k uvážení a schválení před- 
ložila; — přesvědčení tomuto výmluvného výrazu se dostalo na professorském 
sjezde kolínském, kdež p. professor Markalous po úřadě domácí některé positivné 
návrhy k uvážení podal, avšak konečné věci rozhodnutí na sjezd pražský odkázal; — 
zjevnou potřebu zvláštní učebné osnovy a instrukcí pro jazyk český máte dnes na 
jevo dáti svým vážným hlasem i vy, velectění páni kollegové, jakožto zástupcové 
všech téměř ústavů českých, kteří na základě svých školních zkušeností o tom 
rozhodovati předem povoláni jste. K tomu konci a cíli předložen Vám návrh osnovy 
učebné jazyka českého a připojené k němu některé instrukce. Osnova založena 
jest na revidované osnově jazyka německého a zvláštní osnově jazyka českého 
z r. 1876. V instrukcích vytčeny jsou jednak některé vyučovací zásady, jež na 
ústavech českých již téměř zobecněly aneb v konferencích jednotlivých sborů 
professorských byly navrženy, jinak přání, jež ve schůzích spolkových a na sjezde 
kolínském pronesena byla. Že instrukce jazyka českého pro školy reálné nezůstaly 
v nich nepovšimnuty, zvláště podotýkati není ani třeba. Co kde analogického jest 
s jazykem německým, k instrukcím pro jazyk německý se poukazuje. 

Kommisse, jíž svěřen byl čestný úkol vypracovati návrh učebné osnovy jazyka 
českěho a vytknouti v instrukcích zvláštní potřeby jeho, nepodává Vám, velěct. 
p. kollegové, díla ve všem všudy hotového a dokonalého aniž takové podati 
v úmyslu měla, nýbrž hledíc ke dříve vzpomenutým slovům vys. minist. vynes, ze 
dne 26 května 1884. „es bleibt eine besondere Regelung vorbehalten" a k ná- 
sledujícím „bis sich ein klares Bedttrfnis darnach herausstellt**, předkládá Vám 
pouhé návrhy, které byvše od Vás poopraveny a doplněny vys. c. k. školním 
úřadům byly by jednak zjevným výrazem našeho pevného přesvědčení o zřejmé 
potřebě zvláštní osnovy a instrukcí pro jazyk český, jinak skrovným k nim mate- 
riálem čerpaným z odborných a praktických zkušeností školních. 

Kdybychom na prvém tomto obecném sjezde učitelů středních škol českých 
ničeho více nedosáhli, než že by po odůvodněném přání našem vysoké c. k. miui- 
sterstvo vydáním takové osnovy a instrukcí jako jiným gymnasijním disciplinám 
i vyučování jazyku českému dalo nepodvratný základ a určitý směr šetříc zvláštních 

') Pražské a předměstské střední školy aspoň po jednom členu zastoupeny v ni 
býti měly. 



r 



Drobné zprávy, 103 

potřeb i jazyka našeho mateřského i škol naších, dnešní práce naše hojně bnde 
odměněna a dle písma užitek stý ponese. 

Pročež žádám Vás, velect. pp., abyste, shodujete-li se se základní myšlenkou, 
ihned do podrobného rokování o předloženém návrhu se dali. 

Zdar jednání našemu 1 

Besoluce: 

Zástupcové všech téměř středních škol českých, jimž vyučovati jest jazyku 
českému, na obecném sjezde pražském ve dnech 13., 14. a 15. Června konaném 
prohlašujíce tímto, 

1. že analogie mezi jazykem německým a českým ve velmi mnohých věcech 
jest nedokonalá, v jiných přímo nemožná, a tedy 

2. vyučovati jazyku českému analogicky dle osnovy a instrukci pro jazyk 
německý vynesením vys. c. k. ministerstva k. a v. ze dne 26. května 1884. vytčených 
jest velmi povážlivo pro mnohou neshodu a r&zný výklad věci ; 

3. že tímto spůsobem zvláštní ráz i řeči i literatury české náležitého vy- 
líčeni by nedošel a tedy 

4. cíle učebního, jaký v revidované osnově jazyku německému jest vyměřen, 
v jazyce českém dosíci nebylo by možná: prosí a žádají vys. c. k. školních úřadův, 
aby také pro jazyk český zvláštní osnovu a instrukce středním školám českým 
podaly a v nich přáním zkušeností školní odůvodněným a v předloženém návrhu 
ačebné osnovy jazyka českého na gymnasiích s vyučovací řečí českou uloženým 
průchod daly. 

XáTrh^ osnovy učebné jazyka českého na gymnasiích s vyučovací 

řeči českou. 

Cíl učebny jest týž, jaký vyměřen jest vyučování jazyku německému na gym- 
nasiích s vyučovací řečí německou ; výměr ten jest položen před osnovou jazyka 
německého v „Instructionen fůr den Unterricht an den Gymnasien in Oesterreich". 

I. Osnova. 

Osnova pro jednotlivé třídy se navrhuje tato : 

a) Niíši gymnasium. 

Třída první, v téradni po 4 hodinách. 

Mluvnice: Skladba věty jednoduché. Paradeigraatické opakování pravi- 
delného tvarosloví s nejpotřebnějšími odchylkami a tím pořádkem, jehož vymáhá 
parallelné vyučování latině. Pouze empirické vysvětlení souvětí souřadného, pod- 
řadného a vět stažených jen potud, pokud jich při vyučování latině jest potřebí. 
Praktická cvičení pravopisná, jež vztahují se hlavně k učivu mluvnickému. 

Čtení podle čítanky s případnými věcnými i mluvnickými vysvětlivkami 
a poznámkami. Memorování a přednášení článků poetických a prosaických. 

Písemné práce jsou prvých osm neděl výhradně diktata, cvičení pravo- 
pisná, a konají se každého téhodne; později (avšak ještě v 1. běhu) střídají se 
8 úkoly slohovými. 

Třída druhá, v témdni po 4 hodinách. 

Mluvnice: Doplňování elementárně nauky tvaroslovné, přihlížejíc zvláště 
k oněm partiím, jež uchylují se od vzorů ve skloubě a časování; věta stažená 
a souvětí, zvláště podřadné, skracování vět. Praktická cvičení v interpunkci. 

Čtení jako v třídě I. 



*) ZaČavse v 1. ses. Kroka uveřejňovati osnovy jednotlivých predmětův, chceme tak 
činiti i 8 oetatniroi osnovami, pokud byly zvláště vypracovány, by se, jak toho za- 
sluhují, uchovaly a hojně rozšířily. Kde se nám zdá potřebí nějaké změny neb do< 
pinku, dovoli]geme si to poznamenávati pod čarou. Bed. 



104 Drobné zprávy, 

Písemnó práce. Slohové úkoly ob týden (za polooletí 6 domácích 
a 3 školni); pravopisná cvičeni. 

Třida třeti^ v témdni po 3 hodinách. 

■ 

Mluvnice: Soustavný přehled nauky tvaroslovné, nauka o pádech se zřením 
k významu slov ve větě, cvičení fraseologická. 

Čtení v čítance s vysvětlivkami a poznámkami. Yedl^ věcného a mluv- 
nického výkladu jest hlavně přihlížeti ke stilistické stránce článkilk čtených vzhledem 
k celku i jednotlivostem. Memorování a přednášení. 

Písemné práce. Za polouletí 9 úkolů, z nichž je 6 domácích a 3 školní. 

Třida čtvrtá^ v témdni po 3 hodinách. 

Mluvnice: Soustavná nauka o souvětích, o periodě; základové prosodie 
a metriky. 

čtení jako ve třídě III. Poznámky stilistické, při čteni učiněné, zvláště 
o tropech a figurách, koncem roku přehledně se sestaví. Memorování a před- 
nášení. 

Písemné práce. Za polouletí 8 — 9, z nichž tři školní. 

b) Vyéái gymncksium, ^) 

Třida pátá, v témdni po 3 hodinách. 

Mluvnice 1 hodinu ob týden. Přehled hlásek a roztřídění jich dle pů- 
vodu fysiologickóho; hlavní zákony hláskové, jako: přehlasování, spodobování, 
dlouženi, stupňování samohlásek, rozlišování, změkčování souhlásek; tvoření slov. 

Čtení v čítance s vysvětlivkami a poznámkami. Stručný výklad nejdůleži- 
tějších tvarů slohových v prose (povídky, popisy, líčení, úvahy); stručný výklad 
básnictví a básnického slohu, přehled druhův a tvarů básnických, důkladnější roze- 
bírání básní epickýc:h — vše na základě četby. K výkladu věcnému, mluvnickému 
a slohovému druzi se aesthetický. Memorování a přednášení. 

Písemné práce, za polouletí 6—7, z nichž 2 školní. 

Třida šestá^ v témdni po 3 hodinách. 

Mluvnice. Jakožto úvod ke staré češtině roztřídění jazykův indoevropských, 
jazyk český mezi jazyky slovanskými, o písmé slovanském a pravopise českém, 
přehled staročeského skloňování a časováni. 

Čtení básní lyrických a didaktických v čítance. Uvedení v literaturu českou 
čtením vybraných článků z věku starého. Přehled nejdůležitějších zjevů literárních 
doby té. Memorování a přednášení. 

Písemné práce, za polouletí 6-— 7, z nichž dvě jsou školní. 

Třida sedmá, v témdni po 3 hodinách. 

Čtení. Analyticko-aesthetický rozbor dramatického básnictví na základě čte- 
ného dramata. Stručný výklad pojednání a řeči. — Důležitější zjevy literatury 
věku středního a nového až po Jungmanna (excl.) dle anthologic. Čtení a výklad 
Komenského „Labyrintu světa". 

Cvičení řečnická. 

Písemné práce, za polouletí 6, z nichž dvě školní. 

Třida osmá, v témdni po 3 hodinách. 

Čtení některého věcŠího básnického díla a rozbor některého doma čteného 

dramata (zvláště veselohry). Přehled básnických druhův a tvarův. — Čtení dle 

anthologie ukázek ze spisovatelů novověkých od Jungmanna až po dobu nejno- 
vější. Přehled dějin literatury české. 



') Zde nutno vložiti při Jcašdé třídě též důležitou četbu soukromou. Bed. 



Drobné zprávy. 105 

Cvi5ení řečnická. 

Píseniué práce, počtem 9 — 10 z& ohé polouletí, z nichž 3 i^kolní. ^) 

II. Inirtrukce. 

a) NiiSi gffWHUmum, 

1'. Mluvnice. 

Úkol grammatického vyučováni, který instrukce (na str. 71.) ně- 
meckéma jazyku vyměřuji, jakož i spůsob, jak vykládati učivo da nižšim gymnasii 
vůbec a na prvém stupni (v L a IL třidě) zvláště (instr. na str. 71. a 72.), jest 
i českému jazyku zcela přiměřený a vhodný. 

Látka a postup vyučováni v I. třídě. 

Co se látky a postupu vyučování ve třídě té obecně týče, instrukce jak pro 
německý tak pro český jazyk stejné jsou závažný. Toliko místo: „Die Erlernung des 
Lateinischen — der praedicatíve Accusativ und Nominativ^ (pg. 73.) zni takto: „Při- 
větě jednoduché probrány budte částky věty a jejich shoda. ^) Budiž také při vy- 
očování latině přihlíženo ke zvláštnostem jazyka českého (na př. Cíceronova kniha. 
Ciceronis liber; Caesar diktátorem byl, Caesar dictator fait a p.), ježto tím nejen 
DČení latině se podporuje, ale i smysl mluvnický se budí a vyvíjí. Avšak míra 
v takových úchylkách buď zachována, aby žáci nejen je uchovali v paměti, nýbrž 
i dobře jich si byli vědomi.** 

Jazyk český jest tvary bohatší nad jazyk německý ; proto tvarosloví jeho 
rozvrženo buď na prvé dvě třídy tak, aby v I. třídě probíraly se tvary pravidelné 
a z nepravidelných aneb jinak odchylných jen ty, které při překladech z latiny 
do češtiny často se vyskytují ; doplněk tvarosloví bude ve U. třídě. 

Nauka o podstatném jméně přestávej na vzorech tvrdého a měkkého 
zakončení v každém rodě. Vedle změny hlásek kmenových přihlíženo buď hlavně 
ke koncovkám pravopisně důležitým. Ze zvukosloví vyloženy buďte jen úkazy nej- 
obecnější (jako ' koželuzi, hoši, vojáci, nože a p.) Zde příležitost se naskýtá přítrž 
učiniti mnohým provincialismům a nesprávnostem, jež vloudily se v řeč českou 
(jako : andělí (vok.), hoii (akk.), s učitel^, přátelil, nemoce, véctm, slevami, psaních 
gen. pl. a p.). Sklonění cizích jmen budiž příležitČ vyloženo, jak při vyučování 
latině ukáže se toho potřeba. 

U jmen přídavných vedle sklonění substantivného^) (neurčitého) a pro- 
nominalné složeného (určitého) upozorněno buď i na jejich syntaktickou vlastnosť, 
že tohoto užívá se z pravidla ve přívlastku, onoho, pokud lze, ve výroku,^) jako : 
aOcbotný přítel**, ale „přítel jest ochoten**; „žena jest moudra** atd. Při adj. při- 
vlastňovacích v 'úv a 'in zvláště dativ mužského rodu č. j. buď vytčen, který ne- 
správnou analogií ženského rodu lokálem bývá nahrazován (k otcově domu, m. 
otcovu); dále budiž ukázáno, které pády náležejí skloňování určitému a které 
k neurčitému. Při stupňování uveden buď také élativ. Tvoření komparativu pří- 
ponami — ěji, — ější, — Ší*) vymáhá některých pravidel zvukoslovných, ale tu 
přestati lze na stažení (ěji = í) a rozlišování ^) souhlásek kmenových ; ostatní 
koraparativy jak adjektiv tak adverbií bez výkladu se uvedou (světější, snazší, 
zazší, lepší a j.; dále, výše, méně a j.). '') 

') Matarítni práci v to počítaje. Red. 

*) Z Bartošovy skladby (4. vyd.) pozdější době buď ponecháno: úchylky od shody vý- 
roku 8 podmétem (na str. 9.), zvláštnosti o větách bezpodmětnýoh (na str. 13.), 
o ur5eni příslovečném (na str. 19. nsl.) Pravidlo o přízvuka a slovosledu attríbu- 
tavného určení zůstaň též, jaké jest v latině. 
Vzhledem k následigícímu druhu důsledno jest říkati „nominalného^. Bedl 

*) Raději : pHsudku. Red: 

^) Správně -jii (viz mi^ Gomparativ), jinak žák nepochopí, proč se rozlišuje (snad-jší ^=^ 
snazší). Red, 

neb měkčeni (krásnčjiV Red. 

Nebude zbytečno, řekne-li se žáku, že comp. adverbií, jako snáze, výše, tvofeny jsou 

Krok. Q 



1 

«) 

^ 



106 Drobné sprány. 

Číslovky proberou se stračně. Vedle pronominalné sklonby čísel jeden, 
d^a, a substantivDÓ ^) tři, étyřl, pét až milion, ukázati jest k syntaktické 
povaze čísel základních, od pěti počínajíc, a neurčitých: mnoho, málo, kolik 
a k rozdílu od vazby latinské, což při překládání jest velmi d&ležito. Ostatně ve 
třídě té postačí utvrditi žáky jen v číslech základných a řadových. 

Náměstky jest procvičiti zvláště pilně. Žáci často chybují tím, že neroze- 
znávají nejen pádu (mně a mě, jí a ji, naším i našim a p.), rodu (jej a je, naši 
a naše a p.) nýbrž ani druhu (kdo, co, který a p.); také chybují, řídíce se zka- 
ženou řečí obecnou a tvoříce tvary chybné (jako našemi m. našimi, oných, onými, 
m. oněch, oněmi a p.)* I syntaktickou povahu především pronomina reflexivného 
případnými příklady vyložiti bude, ježto prvou a druhou osobou čísel obou od ja- 
zyka i latinského i německého podstatně se liší. Ve vypravování žáci místo pi^i- 
měřeného demonstrativa rádi opakují substantivum, jinde zbytečně a chybně „týž, 
tento, on" a p. užívají, čemuž praktickými cvičeními od počátku přítrž se čiň. 

Relativem přichází se k souvětí podřadnému. Hned od počátku učitel 
žáky k tomu naváděj, aby po obsahu vět vedlejších se ptali a dle otázky je určo- 
vali. Vztažné věty výrokové, jež v latině jsou prařídkým úkazem, nepovšimnuty 
zůstanou. Potřebný výklad podán buď ústně. 

Předložky a spojky jen příležiiě, kdy v latině se vyskytnou, v paměť 
se uvedou. (PokračovinL) 

Jednáni o osnově a instrukcích pro jazyk latinský na první m 

sjezde professorském v Praze r. 1886. 

Podává Dr. Petr Durdik. 

Ve schůzi odboru filologického dne 14. června 1886 zvoleni od přítomných 
účastníků, |jíchž bylo přes šedesáte, za předsedu řed. Fr. Višňák z Kroměříže, 
za zapisovatele pp. Petr Hrubý a Jind. Neudert. Předseda ujav se slova vyzval 
prof. Dra. P. Durdika, aby podal zprávu o návrzích na změny osnovy a instrukcí 
pro jazyk latinský. 

Referent pochválil organisační osnovu i instrukce jakožto díla znalcův i prak- 
ticky i theoreticky vzdělaných, avšak vytkl dvě hlavní vady jejich : jednak obsahují 
mnoho podťobností a ustanovení příliš idealných i nedostižných, jednak přihlížejí 
toliko k vyučovacímu jazyku německému^ zapomínajíce, že v mocnářství rakouském 
jest národností několik. Potřebí tudíž nejen vyučování mateřštině a němčině pro 
Neněmce upraviti, ale i při ostatních předmětech učebných učiniti některé změny. 
Pokud se týče zejména latinského jazyka, hodlá referent uvésti své míněni o jedno- 
tlivých ustanoveních, s kterými se nesnáší, i vyzývá shromáždění, aby o nich po- 
hovořilo a rozhodlo. Pro krátkost času hodlá obmeziti se nejdůležitějšími věcmi 
i počíná za souhlasu všechněch autory latinskými. 

Carnelius Nepos. V instrukcích se radí, aby život Haunibalův a Alkibiadův 
pro značné prý obtíže se nečetly. Avšak obtíže ty návodem a poučením učitelovým 
snadno lze odstraniti, ne-li hned v první době, tedy v posledních měsících. Proti 
tomu, aby vypuštěny byly z četby, mluví tyto důvody : O Hannibalovi čtou žáci opět 
v Liviu, o AIkibiadovi v Xenofontových Memorabiliích. Bude to míti pro žáky 
zvláštní půvab, setkají-li se v quintě se starými známými; koncentrace vyučováni 
se tím značně podporuje. Eromě toho osobnost Hannibalova, jeho skutky a osndy 
jsou pro mládež nad míru zajímavý. Proto navrhuje ref., aby vedle ostatních 
iivoiú, vytknutých v instrukcich četl se i Hannibalův a Alkibiadův po případe ai 
ku konci roku. — Řed. Slavik přimlouvá se, aby učitel nebyl obmezován ve své 
volnosti, aby tedy přídavek „až ku konci roku" by) vypuštěn. Shromážděni s tím 
souhlasí. 



neutr, příponou — je, by poznal příčinu rozlišeni a měkčení; ostatně se v latině nčl 

Sovažovati adv. facilius tež za neutr. Bed, 

ominálné. lUd. 



Drobné zprávy. 107 

Caesaris bellům gallicum. Ref. nemá, co by navrhoval, nýbrž chce k jedné 
věci pričÍDiti poznámku. Slyšel totiž některé kollegy stěžovati si do ustanovení, 
aby bojiště, pochody, mapy a pod. na tabuli se kreslily, a mnohý učitel že ani 
kresliti neumí. Avšak nejde tu o zevrubné nebo umělecké kresby, nýbrž jen o zná- 
zorněni oněch předmětů, kde to vůbec možno, a k tomu dostačí několik hrubých 
r}sfiv a čar. Složitější předměty ovšem ukázati třeba žákům na vyobrazeních již 
hotovýcli pro školu pořízených. 

Ovidiwi budiž čítán ve tř. V. v prvém polouleti ; můžeC mnohému žáku spra- 
viti chnt a vznítiti náklonosť k latinskému jazyku, jestliže snad ve tř. IV. nešťastnou 
náhodou ochladla. Rozdělení látky referentovi se líbí, neméně i ustanovení, aby 
básník ten četl se rychle. Yůbec potřebí výiclad básní obmeziti co nejvíce, ježto 
přílišným rozebíráním ničí se jejich působnost a bezprostřední dojem. Vedlejší 
cUni Livia^ jakoi vůbec střídavé čítání dvou klassihů nelee schvalovati. — Prof. 
dr. Ed. Kastner ukazuje k odporu mezi starou organisační osnovou, jež takové 
ctění nazývá „unstatthaft^, a novými instrukcemi, jež k němu radí, báje i nařizují. — 
Prof. Vil, Žabka upozorňuje, že by v 2. polouleti quarty týdně probírali se po 
(ÍTou hodinách Caesar, Ovidius a grammatika, což by zajisté bylo velmi rhapso- 
dické; i navrhuje, aby dotyčné místo v osnově znělo: „aby se ve dvou posledních 
měsících školního roku četly básně Ovidiovy". Kromě toho žádá, aby se ještě ve 
tř. IV. četl aspoň jeden Článek z Fastů. Za ten návrh se přimlouvá i prof. Rob, 
Beer. Naproti tomu řed K. Doucha upozorňuje, že v instrukcích nejsou jmeno- 
vány Fasty, ale také ne Metamorfosy, a že tedy může si učitel voliti látku, jakou 
sám chce. — I přijímá se návrh tohoto znění: „Ovidius nechC se nečítá ve tř. 
IV. vedle Caesara, nýbrž výhradně v posledních dvou měsících roku.** A dále : 
aOvidius budiž čten v 1. polouleti třídy V." — Ke slovům instrukcí „vor trefili che 
Epísoden*' připomíná referent, že by učitel vybírati měl zvláště ony básně, v nichž 
je zpracována látka táž, která u Livia (Cacus, Tarquinius, Fabií a p.). (Dokouč.) 

Ústřední spolek středních škol éeských. 

Kreslířský odbor. 

(Pokračováni.) 

Z>. Výklady o slohu ornamentalném. Tyto konejte se v každé třídě, a to 
ve tř. I., IL a III. jako vysvětlivky při kreslení vzorů na tabuli ; ve tř. III. budiž 
podána terminologie nejdůležitějších tvarův ornamentů plochých. V násl. třídách, 
když žáci pracují dle jednotí, modelů, buďte tyto výklady konány společně^ a sice 
ve zvláštních hodinách soustavně, ne jen nahodile. Ve tř. IV. výklad o harmonii 
barev a stručný přehled o slohu ornamentalném a o základních tvarech architekto- 
nických (pilíř, sloup, klenba, půdorys, průřez atd.). Ve tř. V. o uměleckém prů- 
myslu a hlavních jeho technikách (aby žáci posnali, co jest textilní umění, keramika, 
majolika, mosaika, intarsie, email), o druzích malby a p.; dále o umění staro- 
věkém klassickéro. Ve tř. VI. o slozích a památkách středověkých, a ve tř. VII. 
o renaissanci. Návrhy prof. Škody byly přijaty. — 

Ve schůzi konané dne 28. listop. 1885. čteno provolání Vídeňského spolku : 
jVerein der oesterr. Zeichenlehrer" ze dne 10. října 1885, jímž se vyzývají učitelé 
kreslení vůbec, aby pronesli se o dosavadních výsledcích vyučování dle předpisů 
nyní platných a činili návrhy na změny, shledá-li se toho potřeba. 

Dále žádáno za úsudek o těchto kusech : 

1. Osnovy kreslení různých kategorií škol aC uvedou se v souhlas, tak aby 
aa ústavu vyšším začínalo se tam, kde v předešlém nižším ústavu se přestalo. 

2. Učivo na střední škole budiž rozděleno dle tříd a nikoli po nynějším 
ipůsoba dle stupňů. 

3. Učivo budiž dle koncentrických kruhů rozděleno, aby vyučování v každé 
tftdé bylo nejen přípravné, ale také zakončené. 

O kase I. spracoval prof. Kuchyňka odpověď, která ve schůzi dne 12. pros. 
1885. přijata, kreslířskému spolku Vídeňskému zaslána, a v jeho časopise „Zeitschrift 

8* 



IQB Drobfié zprávy. 

des YerQins dst. Zeicbenlehrer^ pak uveřejněqa ,byla. Z iii podáváme zde stručný 
výtah (bez odůvodněni v ní obsaženého) : Ve tř. I. stř. školy aC řadí se vyučování 
kreslení k vyučování kreslení ve 4. tř. školy obecné. — VI. roč. učit. ústava 
předpokládej se taková znalosf a zručnosC, jaké již na škole občanské dosíci lze. — 
Jak v 1. tř. střední školy, tak v 1. roč- učit. úst. koaej se vyučování kreslení na 
základě platných Osnov rychlejším než dosud postupem, ježto žáci jsou nyní při- 
pravenější než jindy. — VI. tř. reálných škol jest prospěšné odděliti vyučování 
měřictví od vyučování kreslení. — V příčině kusu 2. konstatováno, že odbor již 
v jedné předešlé schůzi jej přijal; v příčině 3. kusu vysloven úplný souhlas. 

Ve schůzi dne 9. ledna 1886. zahájil prof. Svoboda hovor o méřickém orna- 
mentu, v kterémžto hovoru se pokračovalo v několika následujících schůzích. V po- 
drobném výkladu doporučoval ve třídě I. stř. škol přípravné kreslení, t. j. kreslení 
přímek, jich měření a dělení, na to obrazce pásmové (liniové i páskové) hlavně 
meandry řecké a maurické. Později budiž pěstován ornament síťový a mosaikový, 
vznikající hlavně na základě dělení stran a úhlů, úiilopříčen a příček vůbec, a to 
ve čtvercij v obdélníku, kosočtverci, trojúhelníku, šesti-, osmi-, pěti- a dcsíti- 
úhelníku (hvězdice), načež se zakonči dessinem. 

Při čilém rokování navrhoval prof. Kuchyňka, aby se upustilo od kreslení 
přípravného, t. j. kreslení, měření a dělení přímek atd., a počalo se ihned tvary 
uzavřenými, a to čtvercem na vrchol postaveným, poněvadž se tu užije přímek 
různého směru a jich dělení hned k praktickému účelu, což žáky zajímá. 

(Pokračováni.) 

Odbor pro nemipu a dějepis. 

Měsíční schůze dne 9. ledna 1886. Prof. Jos. Vojta přednášel „O věcech 
zbytečných v učebnicích dějepisných pro nižší třídy středních škol." 

Měs. schůze dne 30. ledna 1886. Prof. Jos. Vojta pokračoval ve své před- 
nášce. Tím ukončeny výklady o věku starém a středním. 

Měs. chůze dne 6. března 1886. Prof. Dr. Jaroslav Vlach vykládal: „Kterak 
omeziti učivo z věku nového ve třídách nižších na středních školách. ** 

Měs. schůze dne 3. dubna 1886. Prof. Dr. Jaroslav Vlach vykládal dále: 
„Od ukončení války třicetileté až do francouzské revoluce, 1648 — 1789, pak 
o válkách francouzských do r. 1815. 

Mimořádná schůze dne 17. dubna 1886. Porada o zeměpisné výstavě 
sjezdové. Sestavil se podrobný seznam všech předmětů k výstavě určených a stanoví 
se, kterak uspořádány býti mají. 

Měs. schůze dne 8. května 1886. Prof. Dr. Jaroslav Vlach dokončil výklady 
své přednáškou: „Kterak omeziti učivo dějepisné od r. 1815 do nynější doby.* 
Mimo to jednáno o velkém atlante českém. 

Měs. schůze dne 22. května 1886 měla za úkol: „Definitivní spořádání oď 
horných přednášek sjezdových.* 

Měsíční schůze dne 5. června 1886. „O poiřebě českého atlantu historického. 

Jednání v odboru pro zeměpis a dějepis na I. obecném sjezde professorů 
středních škol českých, v Praze, dne 13. a 14. června 1886. 

Dne 13. června 1886: „Jak mají býti upraveny učebnice dějepisu pro nižší 
třídy středních škol." V rozhovor uvedl prof. Dr. Jaroslav Vlach, „Návrh na změnu 
osnovy zeměpisné pro realky, týkající se rozvrhu učiva pro II., III. a IV. třídu**. 
Referent prof. Dr. Jindřich Metelka. 

Dne 14. června 1886: „Návrh na oddělení zeměpisu a dějepisu na gymna- 
siích a reálkách." V rozhovor uvedl prof. Dr. Mat. Kovář. 

„O nutnosti českého atlantu historického". V rozhovor uvedl prof. Dr. Ant, 
Baleár. 

Měs. schůze dne 9. října 1886. „Stylisování veškerých snesení, o kterých 
bylo jednáno v odboru pro zeměpis a dějepis na I. obecném sjezde professorů 
středních škol českých v Praze, ve dnech 13. a 14. června 1886. 



Drobné zprátry. 109 



Snesení i. 



^Instrukce ko vyučováni déjepisu na gymnasiích nižších biiďtež proměněny 
T ten rozum, aby vécši než posud váha položena byla na dějiny rakouské se 
zvláštním vytknutím události, jež specielní vlasti se týkají. — Kulturní dějiny 
rovněž jak politické buďtež pěstovány**. (Dokončení.) 

Seznam přednášek y král. učené společnosti. 

A. Třída pro filosofii a dějepis. 

Dne 10. ledna vykládal min. J. Jíreček slovo vrašba v RK. v Jar. verš 217. 
Dosud se tlumočil výraz ten slovem vražda, co však nedává dobrého smyslu ; třeba 
se tedy ohlížeti po jiných slovanských pramenech právních. Tu pak uvádi statut 
Hazowiecký (z r. 1320. a 1421.; srv. S. J. Bandtkie Jus Polonicum 1831 ve 
Varšavě) wrozba ve významu inimicitia i viiidicta sanguinis, krevní pomsta (srv. ' 
Miklošlčfiv Etym. slovník); i ve statutu Viuodolském §. 29 (dle Herm. Jirečka) 
vražba = omluva (zagovor) penéžuá. Podobně v kronice Volyňské: vražboju 
(pomstou) za vorožstvo (vražstvo). V rum. značí vražb'L nesvornosť, rozkol, rozepři. 
K zevrubnějšímu vysvětleni pojmu vraiba ve významu krevní pomsta poohlédněme 
se po sociálním stavu v Čechách do 14. století. Vrah až do poloviny století 14. 
zuači hostis (nepřítel: vrahy našich zemí); mezi vrahy vznikal boj krevní (Dal. 
7. mužebojstvo) t. j. nejdříve divoká msta, pak souboj, až jedna strana podlehla. 
S. tím pojmem souvisí i slova odvozená: vražstvie (ČV. Jar. nepřátelství), rus. vo- 
rožstvo; zavražditi se k někomu (Dal. 18) = státi se někomu vrahem, nepřítelem. 
Slova taká ráda mizejí (jako sok, srv. Dal.), tak se i u nás výrazu toho už ne- 
užívá. — U Jihoslovanftv provádí se dosud krevní pomsta do krajností; v Pol., 
v Čechách a na Moravě byla až do 15. století, proti ní zavedli v Čechách a na 
Moravě pokoru (na Mor. u kostela polo/ili pokořenému meč na hrdlo ; srv. Hankou 
objevený list o pokoře, nyní v kníž. Fttrstenberské knihovně na Křivoklátě). — 
Smysl místa v Jaroslavu jest tedy „sami krevní pomstu nad sebou spácháme** 
t. j. ježto nejbližší příbuzní konali krevní pomstu nad vrahem (či na vrahu), 
tedy konáme-li my ji sami nad sebou, jsme sami svými vrahy — samovrahy. — 
Teprve r. 1884. upozornil Rom. Hubě ve Varšav. Athenei na pravý význam slo-. . 
vanské vražby. 

Prof. V. Mourek promluvil zevrubně o německém rukopise „Klage**, jejž prof 
Fr. Prosík nalezl ve farní knihovně sv. Vojtěcha v Praze; rkp. pergamenový byl pří- 
deštím knihy m. 8^ pochází z konce 13. nebo počátku 14. století a skládá se z dvou 
listAv uesouvislých. Jazyk neposkytuje ničeho, co by do očí bilo kromě velmi za- 
jímavého máge m. mag (v. 2450). Obsah 1. listu jest nalezení mrtvoly Giselhera 
Gemdta, na 2. listé pohřbívání mrtvol a nářek nad nimi. Text se srovnává celkem 
8 vyd. Bartschovým a patří k I. třídy 2. skupině rkpů známých; poměr našeho 
rkp. (M = musejní, an jest nyní majetkem českého musea) k dvěma Bartschovým D 
a b je ten, že M je zlomek samostatného, dosud neznámého rkp.; M pak je 
starší než oba Bartschovy; některá čtení jsou v něm, jež se nenalézají v žádném 
rukopise. 

Dne 24. ledna prof. Z. Winter četl o křižovnickém zboží před válkou 301 e tou 
a po DÍ dle dvou zpráv, jež jsou složeny v archive kláštera křižovnického v Praze 
a obsahuji návěstí o statcích klášterských. Jedna psána jest r. 1610., druhá po- 
chází z konce 17. věku a jest obšírnější, ba velmi zevrubná a psal ji sám velký 
mistr Pospíchal. Obě chovají v sobě leckterou zajímavou drobotiuu kulturně histo- 
rickon a mají cenu i po té stránce, že vypisujíce zboží řádu křižovnického, jako 
bývalo v krajích Kouřimském (Špitálsko, Ďáblice, Hloupětín), Slánském (Dobří- 
cbovice, Lety, Řevnice, Uněklasy, Slivenec, Holyně, Tursko — zde viděl Pospíchal 
ještě díl valův z bývalé tvrze — , Kralupy, Dolany, Vrbno n. VI., Hořín), Žateckéfn 
(Pšov, Kaštice, Nemilkov u Mostu), Podbrdském (Borotice, Hubcnov, Dražetice, 
Kobylníky, Kramiště či Chramiště, Županovice či Žipanovice, Klučenice, Kosobudy), 
osvětlují některý kus české topografie. 



110 Drobné správy. 

Duc 7. ÚQora prof. A. Rezek: O objevených nově zápiscích Viléma Slavaty. 
Dne 21. února prof. Fr. Prusík: Pi4spěvky ku kritice textu Dalimi|a (viz 
v Kroku str. 89—91). 

B. Třida mcUhematicko-přirodavědecká. 

Dne 15. ledna. Fr. J. Studnička: O nových vlastnostech determinantů řetě- 
zových. — Jos. Šolín : O grafickém řešení rovnic stupně třetího. — K. Vrba : 
O Cronstedtitu z Kutné Hory. — M. Lerch: O Legendrových polynomech prof. 
F. Gomeza Teixeiry v Oportě. — M. Vaněček: O souvislosti subdeterminantů. 

Dne 29. ledna. L. Čelakovský: O výsledcích botanického výzkumu v Čechách 
r. 1885. — F. Petr: 1. Příspěvek k poznání českých Spongillitů. 2. Dodatky ku 
Fauně českých hub sladkovodních. 

Dne 12. února. K. Vrba: Studie o českém Stefanitu. 

Dne 26. února. F. Počta: Předběžná zpráva o rudistech českého útvaru 
křídového. 

Dne 12. března. F. Augustin : O roční periodě směru větrů. — Ot. Novák : 
Studie o českých Eukrinuridech. 

Dne 26. března. Fr. Vejdovský: O embryonálním vývoji rodu khynchelniis 
(Euaxes). — K. Ktipper: O sítích geometrických. 

Dne 9. dubna. A. Vávra: O zákonitosti hmotné práce. — J. Palacký: 
O rozšíření ryb s ohledem na náhledy Sanvage-ovy. — Jos. Tesař: O skládání 
sil a točení v prostoře. 

Dne 7. května. F. Štolba a L. Zykán : O chemických pracích v laborato- 
rium c. k. české vysoké školy technické. — J. S. Vaněček: O osnově kuželo- 
seček druhé mocnosti. — M. Lerch: Nový důkaz o jisté vlastnosti polynomů Le- 
gendrových (z dopisu F. Gomeza Teixeiry z Oporta). — M. Pelíšek : O perspektivní 
restituci, pohybu a deformaci. 

Dne 21. května. V. Šafařík: O měnivosti několika hvězd. — J. Palacký: 
O mezích středomořské vegetace ve Francii. — M. Pelíšek: O zvláštní soustavou 
dioptrickou určené prostorné kollineaci. — J. S. Vaněček: O osnově kuželoseček 
2 Ň-té mocnosti. 

Dne 4. června. J. Palacký: Ku geologické historii evropské rybí Fauny. — 
M. Lerch: O funkcích elliptických. — Jos. Tesař: Konická lakodromie jakožto 
křivka oskulačni. — M. Pelíšek: O příčinách působivosti perspektivního zobra- 
zování. 

Dne 25. června. F. Studnička: O výsledcích dešComěrného pozorováni 
v Čechách. — M. Lerch : O nové soustavě nauky arithmetické. — J. S. Vaněček : 
O svazku kuželoseček 2 N-té mocnosti. — M. Pelíšek: Základní reliéfní per- 
spektivy. — Fr. Sitenský: Srovnávání hoUandských a severoněraeckých rašelin 
s českými. 

Dne 2. července. J. Krejčí: Krystallografícké poznámky k Leucitu, Stauro- 
lithu, Phillipsitu, Chalkanthitu, Atinitu. — J. Kušta: Další příspěvky k poznáni 
Flory uhelné u Rakovníka. — J. Palacký: O tropické Floře v Ghihuahua v Me- 
xiku. — B. Katzer: O hlinitých vložkách do silurského váp. pásma Qj. — 
F'. Vejdovský: Přehled sladkovodních hub evropských. — Em. Sekera: Příspěvky 
k poznání sladkovodních Turbellarií. — A. Štole: Studium k poznání Naido- 
morfů. — Č. Šandera: O některých nových, pro Čechy vzácnějších měkkýších. 

Dne 15. října. Ot. Novák: 1. O Ceratiokaridech v čes. Siluru. — 2. O kří- 
dových Echinodermatech českých. — F. Machovec: O vlastnostech komplexu 
ploch druhého stupně. — A. Seydler: O rychlosti a urychleních různých stupňů 
při jistých pohybech. — A. Bělohoubek: O výsledcích výzkumu vody z pramene 
Sv. Vintíře v lázních Letínských. — M. Lerch: Příspěvek k theorii o funkcích. 

Dne 29. října. J. Palacký: 1. O rybách na Nov. Zeelandě. 2. O rozšíření 
ryb vůbec. — M. Lerch: O jistém integrálu omezeném. 

Dne 12. listopadu. L. Čelakovský: O morfologickém významu kupule 
u pravých kupulifer. — A. Seydler: O analogiích mezi deformacemi a silami 



Ďrohné gprávp. lil 

plošnými. — Ot. Novák: O hercynských typech v českém Siluru. — J. Vele- 
oovský: Přehled Flory čes. útvaru křídového. 

Dne 26. listopadu. E. Vrba: O kedruthitu z Jáchymova. — J. Palacký: 
O jantarové Floře t severní Evropě. — F. Štolba : O svých novějších pracích 
chemických. 

Dne 10. prosince. K. Vrba: O Parísitu z Nové Granady. — Woldřich: 
O ložisku živce u Pisku. — Č. Zahálka : O nové spongii z opuk Roudnických. — 
A. Štole: Příspěvky k Fauně Šumavské. 

Kr, česká společnost nauk (v Praze, v Geletné ul. č. 20 n.) koná r. 1887. 
tyto schůze (vždy o 5. hod. odpol.): Řádné ve středu dne 12. ledna, 9. února, 
2. března, 6. dubna, 4. května, 1. června, 6. července, 12. října, 2. listopadu, 
7. prosince. Třída pro filosofii a dějepis: v pondělí dne 10. 24. ledna, 7. 21. února 
i března, 18. dubna, 2. 16. května, 6. 20. června, 4. července, 17. 31. října, 14. 28. listo- 
padu, 12. prosince. Třída promathem. a vědy přírodní: v pátek dne 14. 28. ledna, 
11. 25. února i března, 22. dubna, 6. 20. května, 3. 17. června, 1. července, 
14. 28. října, 11. 25. listopadu, 9. prosince. 

IŠirgí sbor Matiee České r. 1886. 

(Podáno dle původních protokollůy.) 

I. 

Dne 23. února 1886. prof. Vavřinec Dušek pojednal o rozvoji časování 
v dialektech českých. 

Promluveno nejprve a) o kmenech slovesných a o tvoření sloves vůbec, 
h) o tvarech slovesných vlastních i jmenných i časových, c) o kvantitě tvarů slo- 
vesných, ad a) U kmenů slovesných nejzajímavější jsou proměny souhlásek před 
soffixem kmene infínitivního a pak u kmene praesentního předjotovaného zvláště 
v nářečích východních a pronikání kmene infínitivního v kmen praeseutní ve 
třídě nig. a IV. 

Z části o tvoření sloves charakteristická jsou zvláště deverbativa tř. V., 
zejména na př. píjeti — pívati, která jsou tvořena správně od kmene praes. píjeti 
a per analogiam pívati ; dialekticky zajímavá jsou slovesa tvořená zvláštními přípo- 
nami ha, ta, yňa, uzka^ ota, oli, oni zejména ve výcliodni Moravě a na Slováci, 
ad b) Tvary praesentní vykazují zvláštní proměny koncovek t. j. samohlásek v po- 
slední slabice; tak v Doudlebštině v III., IV. i V. Ib tř. přichází ém, éš atd. místo 
im, íé atd., na Slováci v některých nářečích tem, ieé m. em, eé^ v sev. Slováci 
a v Slezsku om, um, oš atd. V 1. osobě plar. vedle přípony me, my, m jest 
v Gemersku a Šarišsku ma, mo, jejíž analogie i v 2. osobě přichází ta vedle te, 
té, ce, ce, če. V 3. os. plur. pozorovati jest analogii v míšení původních ia a w, 
z nichž vytvořeny jsou tvary vycházející na í, é, a, ija, ija, ijá — om, ti, o, ju, 
jou, jó. Působením polštiny v sev. Slováci a Slezsku: so, son, som (nosově), sum 
(jsou) a j. v. Pak připomenuto ještě zvláštních tvarů praesentních po různu se na- 
skytojících. 

Týmž spůsobem probrány jsou i imperativ, aorist, participium a infinitiv. 

ad c) Kvantita tvarů slovesných pro pokročilost času vytčena jen v rysech 
nejhlavnějších a ukázáno zejména ke zvláštnímu dloužení a krácení tvarů na 
Slováci. 

n. 

Dne 6. dubna 1886. prof. Frant Prusík pojednal o českých glossách rukopisu 
Roudnického z XV. století. 

Rukopis tento pod sign. VI. Fe. 5 chová ve výpiscích latinských auktorů, 
zvláště Vergilia, Planta a Ovidia také české glossy; prof. Fr. Prusík pojednal 
o zvláštnostech pravopisných těchto gloss, uvedl některá diakritická znaménka, při 
některých slovech zmínil se o rasurách a o písmu v jakém text psán jest. 



112 Drobné zprávy. 

České glossy jsou rozmanitý, tu i tam archaismy, a brány json z rflzných 
pramenův; v latinských glossácL máme bezpochyby výsledky výkladAv Řehoře 
Pražského (od r. 1462.); vazby české jsoja celkem správný, kde latina má vazba 
odchylnou. 

Vylíčiv zvláštnosti v příčině grammatické i lexikograíické, dovodil, že jazyk 
čes. gloss pochází z 1 . polovice XV. století, při čemž se naskýtá hojné arcbaismův. 

Na konec o provenienci a osudech rukopisu tohoto pojednal ^) přednášející. 



Od c. k. Pražské zkušební komroisse pro kreslení na českých školách středních 
approbováni byli v šk. roce 1885 — 6: Bohumil Kopeckým assistent na něm. stát. 
průmyslové škole v Plzni (modellování — rozšiř.), P^tr Rada^ assistent na c. k. 
čes. reálce v Karlině (vyučovací řeč česká — rozšiř.). 

V zimním semestru r. 1886 — 7 zapsáno bylo na české université v Praze : 
právníkův 839 řád., 2 raimoř., medikův 888 řád., 13 miraoř., filosofův 186 řád., 
106 mimoř. ; celkem 2035 posluchačův, z nichž 1914 řád., 121 mimořádných. 

V té mže semestru zapsáno bylo na české vysoké škole technické v Praze : 
pro inženýrství 135, stavitelství 44, strojnictví 87, lučbu 75; celkem 367 poslu- 
chačův, z nichž 341 řád., 26 mimořádných. 

Dne 31. ledna zemřel Jan Miltner, prof. c. k. akad. gymnasia v Praze. 
Zesnulý proslul zvláště rozpravou „Zdenek Kaplíř ze Sulevic" (v programmn 
gymnasia Královohradeckého i samostatné), již upozornil na tohoto českého obhájce 
Vidně. Mimo jiné práce redigoval v posledních letech Památky archaeologické a 
místopisné. Učitelem byl horlivým a svědomitým, coUegou výborným. Zevrubnější 
život jeho a podobiznu nalezneš v 13. čísle letošního Světozora. 

Dr. Jan Sýkora^ cooperator u sv. Haštala a výporaocuý katecheta na c. k. 
akad. gymnasii stal se katechetou na c. k. paedagogii v Panské ul. v Praze; jeho 
místo zaujal P. Yiuc. Ohni, výpom. katecheta na témž paedagogii a cooperater 
v Týně. 

Údy c. k. škol. rady zemské na příští šestiletí jmenováni byli J. Veličenstvem 
P. Ant. Hora^ geuer. vikář, kanovník P. Dr. Ferd. Hechi^ gymn. prof., Jíasí. 
Em. Szalatnay, senior helv. vyznání, Dr. Bedř. ryt, z Wienerú, advokát, vládaí 
rada Dr. Bedř. Rulf, prof. něm. university, Dr. Fr. Studnička, prof. čes. university^ 
škol. rada Jan 'Šťastný, ředitel čes. reálky. 

Praž ská c. k. česká zkušební kommisse pro učitelstvo na gymnasiích a reálkách 
potvrzena jest ve svém nynčjším složeni na studijní rok 1886/7 a Pražská c. k. zku- 
šební kowmisse pro učitelstvo hudby na střednich školách potvrzena jest na přišt 
trojletí (1886/7—1888/9). 

V studijním roce 1885/6 approbováni byli při Pražské c. k. zkušební kommisst 
pro učitelstvo hudby na českých školách středních tito kandidáti: Jan Schúbert, 
učitel občanské školy v Klatovech, Karel Taussig-Čech, operní pěvec v Praze, 
Josef Eacek, učitel občan, školy dívčí v Něm. Brodě, Frant. Mathy, regens- 
chori v Táboře, Jan Schuster, učitel hudby v Praze. 



Ad. Patera pracuje o staročeském slovníce. 



') Zevrubněji bude o rukopise tom pojednáno v- některém z příštích seŠitův Musejnika. 
Gloasy nejdůležitější uveřejněny jaou v programe c. k. akad. gymnasia z r. 1846. 



Fr. PruBÍk, redaktor a vydavatel. — F. Simiček, knihtískArna. 



Sešit 3. Kroka vyjde dne 1. května a bude mimo jiné obsahovati do- 
končení rozpravy univ. pro£ p. Dra. Jos. Durdíka „o metafysice**. 

Redakce. 



KL IV I H Y. 

v admÍDistraci Kroka lze dostati: 

Příspěvky k nauce o tvořeni kmenův ve slovanštině a zvláště v éefttině. 

L Píše Fr. Prusik. Cena 80 kr. 

O eomparativě ve sloTanštině. Pise Fr. Prusik, Cena 20 kr. 



Bibliotéka paedagogiekých kiassiků českých i cizich. Red. a vyd. Fr. Bayer 
▼ Přerově na Moravě. 

Dílo L „Drobné články** c. k. ák. rady, univ. prof. Dra G. A. Lindnera. Cena 
1 zl. 86 kr. 

Dílo II. Jana Amosa Komenského „Sebrané spisy vychovatelské**. Sv. I. 
Cena 1 zl. ■ 

Dílo in. E. Feuchterslebena nDiaetetika duse''. Cena 70 kr. 

Dílo IV. Jana Amosa Komenského „Sebrané spisy vychovatelské" . Sv. 11. 
{Vychází.) 

Dílo V. a VI. Vybrané spisy Hlontaigneovy (cena 60 kr.) a Sebrané spisy Jana Ev. 
Kosiny. 

Na celý rok (12 ses.) předplácí se 3 zl. 70 kr., na půl roku 1 zl. 86 kr. — První 
ročník stojí pouze 1 zl. 86 kr. (místo 2 zl. 16 kr.) 

Bibliografie Česká. Upozorňujeme pp. spisovatele, kteří vydali spisy své nákladem 
vlastním, po pHpadé práce své z časopisů jako otisk zvláštní, hlavně však takové, které ku 
prodeji neurčili, a to za léta 82—86., by ve prospěch věci neopominuli na to upozorniti 
spolek českoslovanskjch knihkupeckých účetních v Praze, který právě bibliogralii českou za 
dobu zmíněnou k tisku připravuje a co nejdříve vydati hodlá. Udání opatřena buďtež- 
úplným titulem spisu, místem a rokem vydání, formátem, počtem stran, po případě též cenou. 
PHspévlr^- a dopisy přijímá předseda: Jaroši. Klouček, Praha I. Zlatá ulice č. 9. 



KROK, 

ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM STŘEDNÍHO ŠKOLST V A 

vychází ob měsfc, a sice: 

1. le^Ba, března, května, července, 16. září, 1. listopadu. 



?ředpláei le roind (i se látylkou) r Sakottsko - Uhersku 3 il., r eisině 3 zl. 30 kr. ; stti- 
dTiJicim střednfek a TjBokýck ikol Jest předplatné sníženo na 2 il. 60 kr. Jednotlivý sekli 

stqjí 60 kr., pro studnjíci 50 kr. 



Rnkopisy se Bevi'aceji. led si tobo kdo zYláStě yjžádft při ztfsylce. 



Mlusaci lu dUáti tolU^o do U. ím pe Tyiláiii sešitu, 



Redakce i administrace ^Kroka'' Jest v Bartolomřjšké ulici čís. 5. 



Tiskem F. Simáéka v Praze. 



ročník i. sešit 8. 



KROK. 



ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM 

STŘEDNÍHO ŠKOLSTVA. 



REDAKTOR: 

FRANT. XAV. PRUSÍK, 

proř. c. k. akad. gymnasia. 

HLAVNÍ SPOLUPRACOVNÍCI: 
BOHUMIL BAUŠE, Dr. PETR DURDÍK, P. JAN HULAKOVSKÝ, 

prof. e. Ic. TyM. gymn. ▼ Truhlářské prof. měst. stfední Ikoly. prof. c. k. čet. reál. gymn. SmícboY- 

ulici. ského. 

Dr. VACSLAV MOUREK. JAN SLAV(K, JOSEF ŠKODA, 

fwxtt. c. k. akad. gynm., docent české prof. c k. akad. gymn. prof. c. k. české rcálky karlínské. 

uiiTersity. 



^X^5í^ 



v PRAZE 1887. 



Vydáno L kvétna 1887. 



OBSAH. 

8tr. 

J, Durdik : O metafysice 113 

Fr. Prusík: Šimon Hájek a jeho Tabola barbarolectica .122 

Adolf Prokop: Bylo-li by s prospěchem, kdyby se začínalo vyučovati kre- 
slení perspektivnému na školách středních teprve ve třídě třetí . . .126 

Jos. Dědeček: O vývoji českých názvů nerostních 12S 

Jan Hulakovský: Slovo o methodickém vyučování jazyku francouzskému . .131 

Petr Durdik: Filosofická propaedeutika na středních školách 134 

Ant. Truhlář: Šimon Karel Macháček 135 

Fr. Grešl: Ěím v zrcadle básní Juvenalových 138 

Jos. Zahradník: Jednotná škola střední 140 

Fr. Loukoika: Ukázka překladu Peršanův Aischylových 142 

Úvahy. 

J. Škoda: J. Geyling, Der Unterricht im Zeichnen an Osterr. Mittelschulen. 
A. Anděl, Ein Wort ttber den gegenwftrtigen Zeichenunterricht an Real- 

schulen 145 

J. Slavík: L. Burgerstein, Die Gesundheitspflege in der Mittelschule . . . 148 

Fr. Prusík : Šerclova mluvnice jazyka ruského 149 

Hlídka programův: Refer. Fr, Prusík 151 

Drobné zprávy. 

Nejnovější nařízení 152 

Knihy approbované 153 

Literatura 153 

Zprávy zasedací 1 56 

Personalie 168 

Nové práce 168 



ROZPRAVY. 



@$B- 



O metafysice. 

Od prof. J. Durdika. 
(Dokondeni.) 

Vyčetli jsme svrchu celou řadu záhad metafysických. Jsou některé 
hnadnějši, jiné však obtížnější; jedny jsou přístupné, tak že můžeme jednati 
o nich po védecku a řešiti je neb se aspoň o řešení pokoušeti, — druhé 
vzdorují. Nechť by se o některých bylo i dokázalo, že v jejich věci ničeho 
nevyrídíme, přece zbývají jiné, kterým svou snahu věnujeme. Záhady nitra 
i zevnějška (rozeznání pocitu a pohybu), proměny a příčinnosti, hmoty, síly, 
?ývoje, rozlišení mezi oborem theoretickým a praktickým, možnost mravnosti 
a podobné nám vždy zůstanou uloženy, — a poněvadž nám spolu ve zkuše- 
nosti naší dány jsou hlavní povzněty k nim, budeme se vždycky snažiti, 
abychom záhady ty rozřešili, — • a to methodami vědeckými, tedy především 
analyticky čili regressivně, totiž z daných složených zjevů rozborem přicházeli 
na složky jich, poznávali to jednoduché, a odtud syntheticky čili progressivně 
postupovali ku poznatkům obsáhlejším. 

Ale na otázky o celku světovém^ o účele a dli íivota^ o počátku 
a konci všech věcí, o bytosti nepodmíněné, o nesmrtelnosti^ o náboženství 
a o Bohu bude duch lidský sobě také odpovídati, domněnky strojiti a po 
všechny věky o nich přemýšleti.^) 

I činíme rozdíl mezi metafysikou elementární a vyšší, a vyniknutí toho 
rozdílu objasní nejen podstatu metafysiky, nýbrž roztřídí také výtky proti 
metafysice ve dvě třídy. Co jsme podali svrchu v prvním odstavci jakožto 
ukázku metafysiky, jest metafysika elementární, metafysika, k níž nás vede 
rozbor daných zjevů, základ, jenž může býti dále vzděláván, — nauka, která 
vyplývá přemýšlením z daných zjevů a už v přírodovědě i v duševědě se 
pěstuje nebo předpokládá — pokud nás zkušenost dobře pojatá sama nutí, 
abychom se nad ním povznesli. Tu se otvírá pole neomezené dalšímu zpyto- 
vání i přemýšlení; budeme o světě a příčinách (složkách) jeho zvídati víc 
a více, příspěvky k tumu bráti ze všech stran, ale také poznatky své i methody 
sdělovací zjednodušovati a tím vše činiti snadnějším. Zdet pevný, vědecký 
podklad, jádro krystallisační, jež už zjednáno jest a podvráceno nebude. Věda 
se všemi výtěžky svými posavadními o něm svědčí. Že hmota se skládá 
z částic, že spolubytím těchto vzniká dění, síla, působení, — že příčinnost 
jest neodbytná supposice všeho zkoumání, — že absolutní nikání a vše, co 
8 ním souvisí, jest protimluv, a podobné věty uvádějí každého člověka my- 
slícího do metafysiky přímo. Přírodozpyt, o němžto posaváde se říkává, že 
ji činí zbytečnou, jest právě nejlepším spojencem jejím. 

') A kdvby se mu i dokázalo, že jich po védecku nevystihne, bude tento důkaz zase 
fnetafysikou. 

Krok. 9 



124 Durdík: O metafysice. 

Co se však týče celku světového a bytosti nepodmíněné (Boha), nemá 
rozbor tolik látky dané, aby regressivně jako v oněch případech ku poznatkům 
jednoduchým přicházel, — i zbývá duchu lidskému skoro jen synthesa, určující 
se však jinými závažnými a neodbytnými zřeteli. Nejen že tato synthesa ne- 
zmizí nikdy^ někteří zrovna » ni čini filosofii vlastni^ metafysiku samu. 
Ukázkou jsou stávající soustavy, jednak ty, které to vše popírají dogmaticky 
(materialismus), jakož i druhé, které vše v pochybnosti ostavují (skepticismus, 
agnosticismus), i konečně, které o tom určité věty vyslovují. 

Metafysiku jakožto odbor theoretický lišíme od ethiky, i víme, že co 
vědy jsou obé samostatné. Jedna zkoumá, co jest, — druhá, co býti má. 
Avšak toto rozlišení samo náleží také do metafysiky, a to do částí prvé, 
elementární. Mimo to, — když mravověda se domohla svého vědeckého 
stupně, když i v ní jisté poznatky se na jisto postavily, podává ona též 
příspěvek k názoru světa, musí tedy výtěžky její anebo důsledky jich také 
pojaty býti do metafysiky. Tím se význam metafysiky rozšiřuje a určitěji 
stanoví. Nad rozlišením metafysiky a ethiky stojí zase metafysika, a tak přece 
u výkone synthetickém poslední úloha metafysiky se splnívá. Proto povede 
faktum mravnosti vždy znova k metafysice. Kdo si uvědomí, že mravnosť 
jest činitelem ve světě, že on sám jest bytost mravnosti schopná, ten činí 
něco podobného jako kdo říká: Gogito, ergo sum. Mravnost nedá se vysvětliti 
z pouhých pohybů hmotných; ní Kant soudil, že stává něco Vyššího. 

Mnozí tkvějí v mínění naprosto omylném, že když o něčem nemůže býti 
soustavné, vyčerpavé vědy, ono samo také neexistuje. Dejme tomu, že není 
systematické bohovědy ; z toho soudí mnozí, že není Boha, nebo že se o něm 
vůbec ani mluviti ani mysliti nemá, že přemoci a odstraniti ideu i samo slovo 
o Bohu znamenalo by nesmírný pokrok lidstva. Ale zkušenost, tedy ne snad 
spekulace, nás stále poučuje o něčem jiném. Kdyby ve vědě se stalo cokcďiv, 
ideu božstva žádný pokrok z lidstva nevypudí. Neběží o to, prozkoumati 
Boha, •— ale vyšetřiti, zdali idea o Bohu snáší se s* védou, zdali výtěžkům 
přírodozpytu neodporuje, ano zda tyto jí nevyžadují; odkud její původ, vývoj, 

jaký má význam v životě lidstva i jednotlivce věru tQ jsou otázky, které 

sáhají dnes jako jindy také do metafysiky. 

Jsou lidé, kteří nevědomky uznávají atomismus, blouzní pro novo.věkou 
fysiku, ale neuznávají prý domněnek, zejména žádné metafysiky. Že se svou 
novověkou vědou vězí už v plné metafysice, neznamenají. Jiní zavrhují i ato- 
mismus, poněvadž dobře čijí jeho hypothetickou povahu, — a podobné za- 
vrhují i jiné domněnky, zkrátka, všechny domněnky bez rozdílu a věří jen co 
vědí. Tímto výstřelem proti domněnkám domnívají se, že kdo ví jakou ránu 
zadali metafysice: vyhlásiti metafysiku za vědu domněnek! Ano kdyby se 
metafysika skládala ze samých domněnek: tyto domněnky týkají se vécí 
nejdůležitějších, jsou nutné, a už proto metafysika má své právo sřejmé a 
zabezpečenou jsoucnost. Nebot ani věda ani všední život bez domněnek se 
neobejdou, a nejznamenitější poznatky vědecké byly jednou domněnkami. 



Jest sice možno, zakazovati takové ducha těkání a vázati činnost jeho 
k úlohám nejspecialnějším (nespekulativním), nebadavým. Obyčejná, užitečná 
činnost jest něco zcela jiného než metafysika. Lidé v životě zaměstnaní, 
starostmi zahrnutí, nebo zase v provádění důtklivé úlohy pohroužení neohlížejí 
se po vzdušných oněch záhadách. Říká se, že člověk dělá jen co potřebuje, — 
že i při vědeckém zaměstnání konečně vždy běží o užitek a jen o užitek. 
Pak ovšem tento zřetel při metafysice nejméně vyniká. Obyčejné člověk po- 
nořen jest ve své povolání, ve svůj odbor, v libůstky makavějšího rázu, v svého 
života spravování, budiž chůd či bohat, a nemusí se obírati metafysikou . . . 
Zkrátka, metafysika není nic praktického, utihtaristického, -- člověk jí ne- 
potřebuje. 



Durdik: O metafysice, 115 

Ale důsledné hlubší myšlení jí potřebuje a neobejde se bez metafysiky. 

' Netečnosť, o které se mnohým popěračům metafysiky zdá, jest něco 
nemožného a odporuje přirozenosti ducha našeho. Ona nebude nic trvalého, 
kdyby ji i přivolali. Ovšem dostavuje se sama sebou na nižších stupních du- 
ševního rozvoje, nebo při hasnutí činnosti životní. Při člověku normálním, 
člověku zdravých smyslů a vloh se jevíc udržována jest jen z jakéhosi vzdoru, 
jest dělaná, aflfektovaná, — není rysem ducha, nýbrž úmyslným dokladem 
předpojatého principu. 

Ale ovšem, o věcech tak obsáhlých a mnohostranných jest možno také 
mnoho rozdílných náhledů. A milerádi uznáváme neshody, které odtud plynou, 
a jednak s přirozeností člověka souvisejí, jednak založeny jsou v povaze věci 
simé; pokrok zde zejména velmi povlovně se děje. 

Vystupuje tu mnoho náhledů křivých, kteří čím okázaleji si vedou, tím 
více hluku způsobí a mnoho lidí připoutají, — podivné a zhoubné předsudky, 
které se po celá století drží, — omyly, přechmaty až ke vzdorovltosti, kdy 
závisí a zášť svádějí k slepotě, ke lži, — a konečně kdyby i všechny osobnostní 
nedokonalosti co možná jedny druhými kompensovány byly, zůstanou ještě 
žaloby, které se dějí o nestačnosti všeho vědění, jeho úryvkovitosti, obmeze- 
nosti, nesouvislosti. 

Jestliže za příčinou názvu svéhe už metafysika veliké podezření proti 
sobě vzbudila a mnohý předsudek o ní se zakořenil; jestliže dále věc sama 
připouští různosť náhledův a kritiky, jako každý odbor vědy, ha činností lidské : 
není se co diviti, že krutými slovy proti ni nastupováno. Známe ty přezdívky, 
které se dávají rozličným stavům, na jakési bud potupné, bud humoristické 
snižování jich. Ani fakulty nejsou odtud vyňaty, a co se filosofii přezdívá, 
platí hlavně metafysice. Kde něco temného, mlhavého, spleteného, paradoxního 
nebo převráceného se vyskytne, uvalují na metafysiku. Někdy snižování 
metafysiky hojněji se provádí, stane se zrovna módou, tak že se o metafysice 
mluví takměř jen s příhanou. 

Jako jest metafysika filosofií per excellentiam, musí ona snášeti vše, co 
proti filosofii namířeno jest. Co praví Pascal o filosofii: „Se moquer de la 
philosophie c'est vraiment philosopher", praveno ne o logice, ani o mravouce, 
ani o psychologii, nýbrž právě o metafysice. Podobně výrok: „L'homme qui 
médite est un animal dépravé** vztahuje se jen k člověku, který medituje 
o věcech metafysiky. Takovýchto průpovědí proti filosofii mohli bychom na- 
hromaditi; i ony jsou poučné a poskytují látky ku přemýšlení. 

Jako si může filosofie vše učiniti předmětem a takto nade vše se po- 
vznésti, tak na druhé straně ustupuje, snáší vše a podrobuje se všemu. Zá- 
stupcové její snad ji příliš velebili, povýšili ji nad míru, — i musí zase jiná 
ústa splnívati na ni hrozbu evangelia, že kdo se povyšuje, bude ponížen. 
Chtěli-li prví obsáhnouti všechno, druzí nad ní vyslovují: Non sit! — neb 
Nihil! Hanlivé proti metafysice výroky vznikaly skoro vždy z jakési pokleslosti, 
z pocitu málomocnosti vůči oněm velikým úlohám. Ale v zápětí zase přichází 
vzpružení mysli, i zdar netušený. Pomalu přece jakýsi pokrok se děje i zde, 
víc a více se bude rozjasňovati; víc a více problémů se bude poddávati 
snažlivé práci a metafysika se vzdělávati, — nejen sněním, blouzněním a ho- 
rováním (k čemuž ji někteří obmeziti chtějí), nýbrž zaváděním řádu, důkladného 
zkoumání i přemýšlení. Nějaký vyšší důvod, byť námi nepoznaný, se v tom 
přece tají, že k metafysice tíhneme; tak planá a k ničemu nemůže ona tíha 
býti. A platí-li metafysice hana, která se filosofii vyslovuje, platí jí také 
povzbuzovaci slovo Aristotelovo: Máme-li filosofovati, filosofujme: nemáme-li 
filosofovati, filosofujme, abychom poznali, proč nemáme filosofovati! 

Potřebu metafysickou duch lidský v sobě shledává; mamo jest všechno 
úsilí, zažehnávati ji, umlčovati, zakazovati. Jako kdo studuje fysiku, bude vždy 

9* 



lig Durdik: O metafysice 

donucován k tomu, aby přemýšlel o sfle, o hmotě, o zákone přírodním, a ten, 
kdo psychologii, aby přemýšlel o duchu, o vědomí a sebevědomí : tak podobně 
každý člověk, který do světa hledí, bude vždy přemýšleti o těchto a jiných 
záhadách, které mu nezbytně se vtírají. Netečnosť k těmto důležitým věcem 
nebude nikdy všeobecnou; ač sama sebou může dosti se rozšířiti, přece na 
povel jakési autority speciálně vědecké nestane se větší, spíše naopak. 

„Metafysika nezamýšh' nic jiného než danou skutečnosť si vysvětliti, 
má tedy týž cíl jako jiné vědy (specialnO, jen že postupuje ještě dále chtějíc 
vysvětliti i to, na čem ony přestávají. Neodmluvnou supposicí této snahy jest 
příčinnosť ve smysle exaktního zpytování; otázka „proč?'^ (proč totiž něco se 
děje) jest jejím nejkratším a nejznámějším výrazem." (Dějiny íilos. nejn. 
str. 225.) 

Otázka „proč?^ nevyskytuje se jen v malých případech všedního života, 
ani pouze v určitých odborech vymezených, nýbrž všude, kam jen myšlénka 
sahá. Ten tázací pud z ducha nevymýtí nikdo, ani věda, a metafysika potrvá 
prese všechny ortele smrti nad ní vynášené. 

Starý Szokalski, proslulý specialista (ofthalmolog), vypravuje (v knize 
„Poczatek i rozwój umyslowošci w przyrodzie 1885) ze svého života o shro- 
mážděiaí, ve kterém jednalo se o zbudování ústavu pro choromyslné; jak 
přirozené, řeč přišla také na vznik chorob duševních, a ovšem proslovilo se 
též mnoho domněnek různého druhu, an jeden z přítomných, Dr. M., člověk 
„bardzo wytrawnego zdania" nevrle zvolal, že nemiluje v svých rozumováních 
těkati po oblacích a že čije v sobě hlubokou pohrdu proti metafysice. Hovor 
postoupal dále, věc se zamluvila, ale Szokalského to bodlo; ta pohrdá meta- 
fysiky ho hnětla v mysli a pronásledovala až v samý spánek. I zdálo se mu, 
že jest ;ia starém, zarostlém hřbitově, poblíž omšenébo, zbytkem železné 
mříže obklopeného náhrobku; přistoupil k němu, odšinul suchou chrasť, 
odškrabal mech s kamene a četl na něm: „Tu lezy Dr. M. — Bože! b%dz 
jego duszy milošciw." Cože, vykřikl udiven, přece jsem ho viděl právě 1 — 
„O, mýlíš se velice — pravil se strany jakýs chraptivý hlas — neb on už 
přes 300 let nežije: znala jsem ho dobře, neboť jsme často spolu se přeli." 
I obrátil se Szokalski v tu stranu a spatřil tajemnou stařenu při hrobě, 
opřenou o hůl; pergamenovou její tvář pokrývaly husté vrásky, orlí nos 
klonil se k ostré bradě, ale oko, plné ohně, pronikavě pohlíželo na mne a 
úsměv „szyderski" hrál jí po zapadlých lících. — Jakže tys ho mohla znáti, 
když tomu už tak dávno V — Nic divného, odpověděla zvolna, — já jsem 
Metafysika! — „V pravdě, pomyslil jsem sobě, tys nesmrtelná, a všechno ti 
jedno, zda my tě s úctou posloucháme či pohrdáme tebou ; nebof s tím úsměvem 
svým na ústech staneš při hrobě každého z nás." — Nehledíc k vlastním 
náhledům Szokalského o metafysice, význačným zde rysem jest, kterak slavný 
specialista metafysiku uznává a ví, že ona své popěrače přežije. 

Jestli by byl býval kdo s to uničiti metafysiku, byl by to zajisté duch 
tak pronikavý jako Kant; co se proti Wolffovi dalo říci, on vypátral a řekl. 
Ale pak vždy dojde od přemýšlení rozborného hloub, ku přemýšlení důmysl- 
nějšímu, a uznává výtěžek svého rozboru přece zase za metafysiku, toliko za 
jinou, než proti které bojoval. Poněvadž pak mnozí popěrači metafysiky 
zrovna autority Kantovy se dovolávají, jakoby prý on jí byl zničil na dobro, 
sluší ob čas také jeho slovo poslechnouti, a to z díla, ve kterém jest oné 
negace nejvíce, z Kritiky Č. Rozumu (ku konci architektoniky č. rozumu): 

„Aus dem ganzen Verlauf unserer Kritik v^ird man sich hinlánglich 
iiberzeugt haben, dsss, wenn gleich Metaphysik nicht die Grundveste der 
Religion sein kann, so miisse sie doch jederzeit als die Schutzwehr derselben 
stehen bleiben, und dass die menschlíche Vernuft, welche schon durch die 
Richtung ihrer Nátur dialektisch ist, einer solchen Wissenschaft niemals ent> 
behren kónne, die sie zugelt, und durch ein scientifisches und voUig ein- 
leuchtendes Selbsterkenntniss die Verwustungen abhált, welche eine gesetzlose 



Durdik: O metafynce, 117 

spekulative Vernunft sonst ganz unfehlbar in Moral sowohl als Religion an- 
ríchten wíirde. MaD kann also sicher sein, so sprode oder geriDgschatzend 
aneb diejenigen thun, die eine Wissenschaft nictat nach ihrer Nátur, sondern 
allein aus ihren zufklligen Wirkungen zu beurtheílen wissen, man werde 
jederzeit zu ihr, wie zu einer mit uns entzweiten Geliebten zuriickkehren, 
weil die Vernunft, da es bier wesentlícbe Zwecke betrifft, rastlos entweder 
auf griindlicbe Einsicbt, oder Zerstoiung scbon vorbandener guter Eiusicbten 
arbeiten muss. — Metaphysik also sowobl der Nátur als der Sitten, vor- 
nebmlich die Kritik der sicb auf eigenen Fliigeln wagenden Vernunft, welcbe 
Torubend (propádeutiscb) vorbergebt, roacben eingentlicb allein dasjenige aus, 
was wir im &cbten Verstande Pbilosopbie nennen konnen. Diese beziebt alles 
auf Weisbeit, aber durcb den Weg der Wissenscbaften, den einzigen, der, 
wenn er einmal gebabnt ist, niemals vei^wácbst und keine Veriwrungen ver- 
stattet. Matbematik, Naturwissenscbaft, selbst die empiríscbe Kenntniss des 
Menschen baben einen boben Wertb als Mittel, grósstentbeils zu zufálligen, 
am Ende aber docb zu notbwendigen und wesentlicben Zwecken der Menscbbeit, 
aber aisdann nur durcb Vermittlung einer Vernunfterkenntniss aus blossen 
Begriifen, die, mag man sie benennen, wie man will, eigentlicb nichts als 
Metapbysik ist. Eben des wegen ist Metapbysik aucb die Vollendung aller 
Kultur der menscblicben Vernunft, die unentbebrlicb ist, wenn man gleich 
ihren Einfluss, als Wissenscbalt, auf gewisse bestimmte Zwecke bei Seite setzt.** 

Nebo jinde (I. 574) praví: „Alle Welt bat irgend eine Metapbysik zum 
Zwecke der Vernunft, und sie, sammt der Moral, macben die eigenUicbe 
Pbilosopbie aus." Podobnými místy spisové jebo oplývají; smysl z celébo 
Kanta jest nepocbybný, a jen vytrženýcb, křivě vykládaných míst vykořistiti 
lze na újmu metafysiky. 

S metafysikou má se podobně jako s nebem. Poněvadž stará představa 
o nebi jakožto vyšším patře země, o nebi nad oblaky se rozplynula: soudí 
někteří, že žádného nebe není a zatím jen se nebe rozšířilo, jest kol- 
kolem země celé, na vše strany. Zrovna tak chybně soudívají mnozí, že, 
poněvadž metafysika v určitém útvaru zmizela, tedy jí vůbec není, — a 
zatím jest ji všude plno. Žijeme v jejím živle, jsme obklopeni záhadami 
jejími, ba i ten, kdo ji popírá, činí tak za jistými důvody; a ty skládají jeAo 
metafysiku, ovšem nikoli ideál metafysiky. 



Pravili jsme, že tázací pud z ducha lidského nebude nikým vymýtěn, 
ani vědou. Můžeme dodati, že jej věda spíše povznítí. Nejen že v každém 
odboru přírodnickém metafysika skutečně se vzdělává, ale čím více výtěžků 
vědeckých vůbec přibývá, tím spíše musí býti zvláštní odbor, který je v hro- 
madu svádí, pořádá, v souhlas uvádí, spory z nich odstraňuje, na mezery 
ukazuje a je zaplňuje, ze všeho konečně poslední výtěžek strojí. 

Jsouť otázky, kde nám nynější vědy speciální nedávají žádné odpovědi, 
— a my přece jich žádostiví jsme; tu přemýšlí duch a doceluje mezery, 
které věda ostavila. Proto lze říci, že metafysika jest docelkem věd speci- 
álních. Pracuje-li ona na základě výtěžků všech věd, znamená to dvakráte 
něco jiného, nežli že celé vědy tak jak jsou, klade vedle sebe. Prostý souhrn 
(Summa) véd není ještě inetafysikou — k tomu jednak dostačí jejich výtěž- 
kové, jednak by sečítání samo nevydalo ještě onoho posledního výtěžku. 
Soubor jest duševní čin, který nejen přijímá (sčítance), nýbrž také něco při- 
dává, — zejména také opravuje, doceluje a sestrojuje konečnou výslednici 
ze všeho, co věděti můžeme. Tak vznikají poznatky metafysické, — a meta- 
fysika tudy jest něco jiného (méně i více) než souhrn věd speciálních; ona 
jest soubor Či ujednocení jich výtěžkův, tedy dále po jistý stupeň oprava, 
pak docelck jejich. 



118 Dur dik: O metafysice. 

Čím více vědy speciální zkvétati budou, tím více bude duch lidský pře- 
mýšleti, tím více se snažiti, aby přehled udriSel a ve spoustě podrobných dat 
neutonul, aby se orientoval. Proti oblíbené formuli, že ony védy metafysiku 
činí zbytečnou, klademe s klidným duchem formuli svou, že pokrokem jich 
právě potřeba metafysiky tím více vynikati bude. Čím více odborův, tím 
více rozvětví se činnosť, a každý odbor vyžadovati bude většího a většího 
úsilí, — odborník stóvati se jednostrannějším, a z toho důvodu také metafysice 
věcší úlohy nastanou, jakožto odboru, který nade všemi se vznáší. Veliký 
mathematik jako veliký právník, chemik, jako historik jsou odborníci, ne však 
tím samým už velicí metiifysíkové. Kdo chce zde býti odborníkem, musí 
sice hleděti k výtěžkům ostatních odborův, ale zahloubati se také do svého 
odboru. Zručnosť v jednom není zárukou zručnosti v druhém odboru. Veliký 
fysik nemusí býti veliký psycholog a naopak — a totéž platí pro metafysiku. 
Rozmnožení odborův i zdokonalení každého z nich zvlášť povede k jedno- 
strannosti, k roztříštění myslí; metafysika naproti tomu zjednává harmonii, 
jest sebrání mysli. 

Ničitelé metafysiky představují si a líčí poměr mezi ní a speciálními 
vědami jako nepřátelský. Z výkladu našeho plyne něco jiného, poměr ten 
jest přátelský. Metafysika jim ničeho neujímá, nýbrž těší se zdaru jejich, při- 
jímá vděčně výsledky nové a užívá jich ku konečné úloze své, — kdežto 
každá speciální věda ve svém vyměřeném odboru o metafysiku starati se ne- 
musí. Že mezi řidmí, kteří zastupují jednak vědu speciální, jednak meta- 
fysiku, mohou vzniknouti hádky, nedokazuje nic ; tyí vznikají i mezi zástupci 
téhož odboru, ku př. také mezi mathematiky. Co se však týče sporů po- 
jmových, které leží hloub u věci samé, dlužno zvláště vytknouti, že ty jsou 
právě pružinou metafysiky; ona je uznává a hledí hlubším promýšlením od- 
straniti je. 

Poměr mezi vědami speciálními a metaíysikou naznačuje se též místnim 
jich rozestavením. Svrchu stala se zmínka, že mnozí považují metafysiku za 
vědu centrální, jiní za vědu vrcholní a p. A z každého rozdělení véd roní 
se takto jakýsi svit na dotčený poměr. 

Francouz August Comte (1798—1857) seřadil abstraktní zevnovědy 
podle složitosti látky a obdržel následující stupnici: 1) mathematika, 2) astro- 
nomie, 3) fysika, 4) chemie, 5) biologie, 6) sociologie (viz více o tom v Dě- 
jinách filosofie nejnovější** str. 316). Angličtí přívrženci jeho vycítili dobře, že 
tam schází psychologie a hleděli ji někam do stupnice oné všinouti, ku př. 
mezi biologii a sociologií. Dále považovali astronomii za vědu konkrétní, 
tak že by tato ze stupnice věd abstraktních vypadla. I vzešla jim řada ná- 
sledující: 1) mathematika, 2) fysika, 3) chemie, 4) biologie, 5) psychologie, 
6) sociologie. — Ale nauk filosofických jest více než jediná psychologfie ; 
všechny jednají o zjevech vniterných, jsou v držení určitých poznatkův a 
odedávna uznány. I ukázalo se výhodným, dříve nežli provede se rozdělení 
dle složitosti látky, .užiti dělidla podle jakosti látky co do zevnějška a nitra, 
-— i obdržíme vedle oněch zevnověd řadu druhou, totiž nitrovědy, které 
rovněž podle složitosti látky spořádati můžeme. Nauky filosofické dojdou 
svého oprávněného místa, sociologie čili spolkověda však, poněvadž nitro před- 
pokládá, k vědám filosofickým se přidruží, tak že nám vyskytnou se dvě 
stupnice rovnoběžné, ke stupnici zevnověd totiž pořadí nauk filosofických: 
1) logika, 2) aesthetika, 3) ethika, 4) psychologie, 5) sociologie. (Viz více 
v článku: „O rozdělení nauk filosofických'^ v časopise „Česká Škola" 188€ 
č. 1., a v článku téhož obsahu v „Zeitschrift fiir exacte Philosofie" 1886.) 

Metafysiku sluší položiti za tyto vědy, tak že obě řady do ní takořka 
ústí. Kdyby z vodorovné polohy řady postavily se v polohu svisnou, přišla 
by metafysika bud nad ně, nebo pod ně, byla by jednak vědou vrcholní^ 
nebo vědou základní (fundamentální), nebo konečně, kdybychom vědy ostatní 
na obě strany kolem ní napsali, vědou ústřední (centrální). Svrchu řečeno 



Duráik: O meUtfygice. 1X9 

ož, že 56 každý výklad předložek ea^ nad, pod, kolem, který by vznikal na 
úkor vědám speciálním, náležitě opravuje, — a že to jsou beztoho výrazy 
obrazné a pomůcky poubé k vytčení míst v rozdělení věd. 

Filosofie sama by pak podle tohoto výkladu byla řada věd vniterných 
(logika, aesthetika atd.) a metafysika. V tom smysle pojímá se filosofie, 
když se o ní mluví v protivě k zevnovědám ; sem patří dvojsloví přírodovědy 
a duehovědy (Nátur- und Geistes-Wissenschaften). Klade-li se však filosofie 
v protivu k vědám speciálním vůbec, míní se jí vlastně metafysika jakožto 
nejzávažnější nauka ^osofická (Specialwissenschaften und Metaphysik). 



Když Isak Newton prozkoumal pohyby těl nebeských, zejména dráhu 
luny kolem země, poznal, že by si je vysvětliti mohl, kdyby předpokládal 
sílu, která mezi těly působí. I stanovil ji, tak zvanou všeobecnou tíhu čili 
gravitaci, ačkoli si byl úplně vědom domněnkové povahy její. Nyní ani em- 
pirikové jako J. St. Milí neshledávají nic záhadného v gravitaci, a každý žák 
střední školy pochopuje docela dobře, že těla se přitahují v přímém poměru 
hmotnosti a v obráceném poměru čtverce vzdálenosti, ač Newton sám přiznává, 
že nechápe, jak může tělo působiti tam, kde není. Nicméně stanovil sílu tu, 
na základě zkušenosti vědecky vytříbené, ale překráčeje ji spolu; byl to 
pochod myšlenkový, jehožto výsledkem uvedl přehled a souvislost v úkazy. 
Jest to jednoduchý ale případný příklad pokusu metafysického, a rozezná- 
váme na činu Newtonově zcela jasně část fysikalní (fysickou), totiž pozoro- 
vání a zkoumání pohybů, a »a ní pak část metafysickou (stanovení síly); 
touto Newton docelU onu. — Ale pokročil jeétě dále; na konci svého velkého 
díla „Principia philosophiae naturalis" přibírá totiž ideu božského tvůrce, 
božstvím doceluje i domněnky metafysické a při něm teprve se spokojuje. 

Případ tento jest typický. Jakkoli mnoho věda vyzkoumala, přece jest 
vědeckých záhad zbývajících množství mnohem větši, a právě velicí zpytatelé 
poznávali skrovnost všeho vědění nejlépe. Newton vyslovil, že si s celým 
věděním svým připadá jako chlapec hrající sobě na břehu mořském; nabral 
něco vody do svých důlků, našel nějakou tu lesklou lasturu, ale před ním nepro- 
zpytován rozprostírá se nedohledný oceán pravdy. Čím jasnéji světlo ducha 
bude zářiti, tím více záhad nerozřešených se vyškytati bude, tím určitěji 
budeme zvídati, jak nevědomí jsme. Herbert Spencer praví (First Principles, 
str. 17*)=^ „Považujíce vědu za kouli postoupně rostoucí, můžeme říci, že 
každý přírostek jejího povrchu přivádí nás jen v širší styk s okolní nevědou.'' 
Mezery v našem vědění, v speciálním i metafysickém, jeho úryvkovitost, ne- 
souvislost, obmezenost z té strany vedou k jiné říši, totiž k náboženství, ač 
se tím jeho celá podstata nevyčerpá. Ono jest docelkem našeho vědění, tedy 
také metafysiky. Metafysika doceluje poznatky speciální, náboženství meta- 
fysiku. Ono obsahuje část vědoucnou, ale ještě něco jiného, co není vědění ; 
ono jest povýšení mysli, vroucnost, jest tedy věcí citu, a proniká celého člo- 
věka. A ješto nejvyšší bytost určujeme praedikaty ethickými jakožto bytost 
nejdokonalejší, jest spolu docelením mravouky, jež by v životě skutečném ne- 
mohla bez autority provedena býti, ačkoli mravověda jest samostatná a na 
theologii nezávisí; psychologie, dějiny i přítomný stav společnosti zdůvodňují 
onu nemožnost. Náboženství jest skutečnou potřebou lidské mysli a ukazuje 
svou moc zvláště ve stavu člověka kleslém, posilňujíc a vzpřímujíc ho. Ko- 
nečně hledíc k tomu, jak jest náboženství zvláště potřebí ve zřízení společ- 
nosti lidské, k čemuž by speciální vědy ani metafysika nestačily, a vzhledem 
k nezdaru všech pokusův, které se konaly za účelem, aby náboženství bud 
zcela odstraněno neb něčím jiným nahrazeno bylo: lze předně říci, že nábo- 
ženství doceluje vůbec všechny záležitosti lidské, že tedy ono teprve doko- 
nává názor světa, a tudíž za druhé vytknouti poměr, ve kterém jsou nábo- 
ženství a metafysika, byt nikoli úplně vypsati jej. 



120 Durdik: O me^afyme. 

Na první pohled by se zdálo, že mezi metafysikou a náboženstvím jest 
poměr nepřátelský, a že kde jedno z nich nabývá půdy, druhé tím samým ji 
ztrácí. Tento náhled jest velice oblíben, a stává množství spisů, které do 
podrobná vyličují konflikty mezi oběma, — avšak pravým by byl, kdyby půda, 
o kterou prý bojují, byla obmezena. Pak by metafysika a náboženství po- 
dobně jako dvě nepřátelské mocnosti na jediném úzkém prostoře proti sobe 
stály, a hoj o život byl by i pro ně vzorem dostatečným. Ona půda však 
jest neobmezena. I kdyby metafysika co nejhrději vzkvetla, znamená to jen 
triumf vědění, a pro náboženství zbude kraj neobmezený. Přírostek našeho 
vědění bude vždy jen veličina konečná, vedle oné koule vědy vždy prostor 
neskončený. Čím vědečtěji si vede metafysika, tím přesněji sezírá hranice 
své, tím ochotněji uznává faktum a potřeba náboženství, tím přiměji vyznává, 
že sama náboženstvím státi se nemůže. 

Co o metafysice, tomto výkvětu všech věd, řečeno, má tím patrnější 
platnost pro každou vědu jednotlivou. Počněme mathematikou ; může zde 
býti řeči, že ona odstraní a nahradí náboženství? A to jest přece věda nej- 
dokonalejší. Ani jiná z jednotlivých věd tobo neprovede, ani jich souhrn. 
Nepřestaneme-li na pohledu prvním, kterýž bývá nejpovrchnějším, poznáme 
pohledem do hloubky jdoucím, že poměr mezi metafysikou a náboženstvím 
jest mnohem složitější, — že někdy jeví se spor mezi nimi, zvlášté-li osob- 
nosti bezprostředně zúčastněny jsou, — jindy shoda a podpora vzájemná, 
konečně že také netečně se chovají k sobě. 

Ničitelé metafysiky jsou však různého druhu. Jedni popírají metafysika 
chtějíce uznávati jen speciální vědy nebo souhrn jich. Druzí stojíce na pod- 
stavě náboženské vidi v metafysice bud! jen marné pokusy myšlenky, dojíti 
něčeho Vyššího, vidí její planosť a bezvyslednosť, nebo zjevné útoky nepřá- 
telské proti témuž Vyššímu, prohlašují ji bud za zbytečnou nebo nebezpečnou, 
s oněmi sjednoceni jsouce heslem: Ecrasez Tinfame! Jedni i druzí jsou vý- 
běžky jednostranné, normální stav věcí jest zcela jiný. 

Všechna podobná rozjímání o věcech tak důležitých nenáležejí do žádné 
ze speciálních věd, v pořadí zejména uváděných. Důkaz provede se per inter- 
rogationem partium. Do mathematikyV Nikoli. Do fysiky, lučby, do fysio- 
logie? Také ne, ba ani do krásovědy, ani do duševědy, ani do spolkovédy, 
ačkoli ze všech věd těchto doklady plynou: nýbrž vyšetřiti poměr mezi ná- 
boženstvím a metafysikou jest také úlohou metafysiky. Křivá metafysika roz- 
řeší otázku tu křivě — a to jest už ona metafysika, která sobě samé exi- 
stenci upírá — negace metafysiky není rozřešením nějaké záhady. S druhé 
strany hřeší proti věci všechny dogmatické směry, které domnívají se, že 
podstatu světa beze zbytku poznávají a náboženství takořka absorbují, tedy 
také odstraňují (materialismus jako Schopenhauerův pessimismus). 

Jen filosofie kritická, která metafysiku čistě opatruje a co možná vě- 
decky pěstí, uvádí nás na pravou cestu, opatřuje světlo nestranné, dává 
každému, což jeho jest a plní nás pietou před pietou — modloslužba jako 
obrazoborství jsou jí stejně daleky. 

Mluvili jsme o metafysické potřebě ducha lidského. Jí jako rub líci 
odpovídá vloha metafysická, jež povlovně se vyvinovala a podnes se osvědčuje. 
Vloha ta náleží k podstatným přívlastkům ducha, — a když činíme rozdíl 
v intelligencích, budeme intelligenci, která má vlohu metafysickou, klásti výše 
než onu, která jest bez ní. Ted se mnoho pojednává o intelligenci v pří- 
rodě, a zajisté znamenáme ve zvířectvu rozličné stupně její, ano prý nej- 
vyšší druhy zvířat v tom ohledu znamenitě blíží se člověku. Vyniknutí vlohy 
metafysické neznamená však nižší stupeň intel igence; pokud víme, ob.evuje 
se ona teprve v lidstvu^ a máme-li si utvořiti obraz o intelligenci ještě vyšší 
nežli jest lidská, neučiníme to tak, abychom vlohu metafysickou substraho- 
vali; spíše přidáme něco a zejména tuto vlohu zveličíme. Řeč jest také 
význak člověka; nikdo ho nepřemluví, aby se jí vzdal, ani tím důvodem, že 



Durdik: O tMiofyske. 121 

■ 

jest beztoho nedokonalá, ani ujiStováním, že bj se ihned stal něčím vyšším 
než člověkem : jako mne nikdo nepřivede k tomu, abych ve svém nitře uznal, 
že mého nitra není. Metafysiku bude lidský duch pěstiti, proto že se jí 
nemůže zhostiti, dělej co dělej. 

Dojem ze základních rysů metafysiky podobá se dojmu, který se do- 
stavuje ze studia atomistiky, při zvuku, světle, teple, v chemii. Vždy to zů- 
stane něčím zvláštním a podivným, že ze kmitání, o kterém bezprostředně 
nevíme, z pohybu néjakýdí věd, kterých rovněž neznáme, má vzejíti něco 
jako ^mik, svit, teplo . . . Zde skok vždy ze zevnějška do nitra, jakási to 
zkouška metafysická. Mnohé hlavě se vykoná přechod ten snadno, po mostě 
zvyku a obyčejnosti ; ona neznamená hloubku kolem mostu, poněvadž ji mlhy 
zakrývají, — a tak může i státi se, že fysik říká a stále operuje výrokem: 
svit že prý jest kmitání aetheru ! 

Však člověk může i mlhou a za mlhu viděti I K tomuto duševnímu 
vidění jest potřeba duševního zraku, či prostě řečeno, k metafysice jest po- 
třeba zvláštní vlohy, jako k mathematice, k fysice a k chemii. Řekne-li se, že 
duch lidský má vlohu metafysickoii, jest to věta všeobecná, kteráž pro duchy 
jednotlivé připouští stupňování. Jedním slovem: jsou rozdíly a stupně v meta- 
fysické vloze, a jeden z nich, totiž nejnižší, ukazuje té vlohy tak málo, 
že mluvívá se jako v podobných případech prostě o nulle té vlohy: („člověk 
ten nemá vlohy k metafysice**). A zase byli lidé, že nemohli spáti samým 
hloubáním, že by byli chtěli umříti ze samé zvědavosti. V otázce stran 
oprávněnosti metafysiky má tato okolnosť psychologická vážné slovo, — a věru 
často vzhledem ku popěrači, kterého se nic metafysického ani netklo, zaznívá 
výrok jeho jako povzdech hlavy nemathematické : „Nevím, co na té mathe- 
matice mají — není nic, co by bylo tak bezduché . . .** Zřetel tento posud 
málo byl do počtu brán při obhajování metafysiky, a mohli bychom dodati 
zajímavých příspěvků, — leč to učiníme jinde; zde dostačiž poukázka na 
častou zkušenosť ... 

A podobně jako mezi jednotlivci jeví se stupně u vloze metafysické 
mezi národy. Indiáni nemají metafysiky, ale Indové; Římané v metafysice 
mnoho nesvedli, ale Hellenové, a tak bychom rozdíly mohli stopovati až v dobu 
nejnovější. Národové, kteří o metafysice pracovali, nestojí pod oněmi, kdež jí 
nebylo. Zapuditi potřebu, vlohu i pěstění metafysiky neznamenalo by pokrok, 
nýbrž zvrat u vývoji duševním. Proti omluvě, že má metafysika zmizeti pouze 
ku prospěchu jednotlivých věd (mathematiky atd.) už jsme svrchu dodali, co 
omluvu vyvracuje; nechť se rozvily vědy sebe krásněji, zbude jednak ještě 
velmi mnoho záhad nerozřešených, kdež výtěžky věd musíme docelovati, — 
jednak i sestrojiti poslední výslednici jich bude vždy metafysikou (věda 
vrcholní), — a konečně ani jedna ze speciálních věd bez supposicí metafysických 
se neobejde (věda fundamentální). Vizme jedinou kausalitu! Vedle věd spe- 
ciálních bude pro metafysiku vždy místa dost a dost, ba spíše lze předpově- 
děti, víc a více. 

A tak nám může jednotlivý celý člověk repraesentovati současně všecky 
tři zřetele. Něčemu rozumí jakožto vědecký specialista zkoumaje zákony daných 
úkazův a věrně se drže zkušenosti; přestupuje i zkušenost dále přemýšleje 
a podnikaje důmyslné domněnky, vyslovuje snad náhledy o prostoře, o pří- 
rodních silách, o podstatě světla i světa, o pokroku, o účele života, o mrav- 
nosti, o dobru a zlu, a p. — tu byl by Slosoval, a — konečně nemohl by 
jinak, než aby si vysvětlil vysvětlování, uznati bytosť nepodmíněnou a nábo- 
ženstvím doceliti vědění. Na témže jednotlivci objevují se ony tři zřetele, ale 
vztahují se každý k jiným ^vécem ; a tak ne boj mezi nimi, nýbrž lad jest 
ten pravý, žádoucí stav. Nebof v něm jest přesnému vědění náležité místo 
vykázáno, a vyšší důležitosti nepopírány. ") Prese všechny rozdíly u vyznání 

') Jednou bylo a mnohde posnd jest považováno za největší triumf pokroku annullovati 
veškerou filosofii a náboženství, zejména ze škol vypuditi. Na realkách to už počali, 



122 Pruaik: Š. Sáé^k a jeho Tabuia. 

filosofickém spěje ten yýzBačný náhled k uznání a vládej totiž pUUnosť me- 
chanismu a jsoucnost vyšších ifUeressůy které nižádným pokrokem speciálních 
Téd vyvráceny býti nemohou. Totě myšlenka Kantova i Leibnitzova, — můžeme 
říci, že i kritikův anglických i čelných filosofů francouzských. Totě zkrátka 
hlavní myšlenka naší filosofie evropské, jež povlovně rozestírá se kolem celé 
zeměkoule, a zoveme-li tuto někdy světem^ — tedy filosofie světové. Totě 
svítivá ni{, kterou jsme v dějinách myšlenek odkryli, kterou neztratíme, dokud 
naše vzdělanost potrvá, — totě zdroj životní štávy, z něhož se rodí ta celá 
genealogie slavných jmen myslitelských. 

Kterak.se to provede, jest také záhada metafysická. 

Počali jsme rozpravu svoji ukázkou učení metafysického, do něhož nás 
bezprostředně postavují přírodní vědy. Stává však ještě mnoho otázek jiných, 
o které se myslící lidé pokoušeli hledajíce světlo rozličnými směry; nauky, 
kterých se dodělali, dávají rovněž vhodné ukázky metafysiky. O nich nám 
vypravují dějiny filosofie; které tedy jsou nejhojnější sbírkou odpovědí na 
otázky po metafysice. Napsal jsem před osmnácti lety (v „Dějepisném Nástine 
filosofie novověké"): „Filosofii dostalo se netušeného obránce v onom důraze, 
jímž doba naše přihlédá k historickému vývoji vůbec, a tudíž dějepis filosofie 
nabývá nové důležitosti už jakožto větev dějepisu vzdělanosti*' — a nebyl 
jsem nucen změniti mínění své, že kdyby (od materialistů a nejjednostran- 
nějších odborníků) hlásané ubití filosofie, tedy ovšem metafysiky v přední 
řadě, mělo věřeno býti, historie lidi zase k rozumu přivede — historia vitae 
magistra. 



Šimon Hájek a Jeho Tabula barbarolecťica. 

Podává J^. Prusik. 
(Čteno y kr. České společnosti nauk dne 21. března 1887.) 

O Šimonu Hájkovi, zvláStním milovníku ryzosti jazyka českého, nemáme 
valně zpráv; než i z těch si můžeme sestaviti jakýs takýs o něm obraz. 

Pamětník jeho M. Matouš Collinus nazývá jej na listě PVII* své Gram- 
matiky') „reverendus senex Simon Hagek Doct. Thaddaei nostri pater piae 
memoriae, vir indagandae puritatis et proprietatis in patrio sermone studio- 
sissimus.** O něco mlazSí br. Jan Blahoslav uvádí nedobře jeho křestní jméno, 
nazýváť jej na str. XX. a 70. (vyd. J. Hradilova a J. Jirečkova) mylně Václavem 
a r. 1571. neví ani, zda Hájek ještě živ „a neb již umřel *^ (str. XX.). 

M. Proko p Lupáč z Hlaváčova podává nám o něm zprávu předešlých 
obšírnější, z níž mimo jiné nabýváme zvláště důležitého poučení o jeho Ta- 
bule a o poměru Collinových výňatkův k ní. Pravit Lupáč v díle nadepsaném. 
Rerum bohemicarum ephemeris (Pragae 1584) ku 29. říjnu toto: A. D. 1551. 
Hoc die, ut annotavit Collinus, sepultus est Simon Hagek etc. D. Thaddaei 
Hagecii pater, Artium liberalium Academiae Pragensis Baccalaureus, post et 

z filosofických nauk tam nebylo nikdy nic, a yýuka náboženská odstraněna. Nyní, 
Y těchto dnech právě ozvrají se hlasové, aby do středních škol zavedla se filosofická 
mravouka, a jiní zase, aby z university zapuzena byla ! Netřeba psáti satiry. 
') Úplný titul: De quatuor partibus grammatices praeceptiunculae compendiosae, in 
unum congestae volumen studio et opera Matthaei Colbni. I^il dicitur, dictum quod 
haud 8it antea. Cum gratia^ et privUegio Caesareo. Pragae excudebant Thomas 
Mitis, et Johannes Gaper. Anno M. D. LXIIII. m. 8*. Str. Ji IV '. Věnoval pak CoUinns 
Grammatiku „Virtute, et Doctrína praestanti D. Georgio Muslero, artis Oratonae 

Srofessori in inclyta Viennensi Academia, amico euo observando.'' Věnování jest 
atováno: Prage Calendis Maij. Anno Domini 1562. — Vzácného díla toho jsou 
8 stejné exempláře y c. k. universitní knihovně Pražské se signaturami : 8. J. 50. — 
45. Ď. 14. — 45. £. 37. ~ Jungm. uvádí v Hist liter. IV, 13. titul nesprávný. 



PruM: S. HáiOc a jeho Tahúla. 123 

civis Pragensia. Vir pius, probus, eruditus, proprietatisquae nostrae nativae 
lÍDguae studiosissimus, quaa et iábula latina ab eo scripta typisque expressa 
probat Eam nonnulÚs cum exemplis linguae nostratis et observationibus 
auciam de Generibus et uumerís ímprimis autem dualium Participii etc. 
Collinus Buae Grammaticae inseruit cogaitu dígnissimam praesertim Ciericis etc. 
Ze zprávy té srozumíváme zvláště: 1. Že Šimon Hájek pohřben jest 
dne 29. října r. 1551, tudíž zemřel asi dne 27. října roku tobo; byl-li pak, 
Yjdáyaje Tabulu nedlouho před smrtí svou (i j. r. 1549, jak níže ukážeme), 
dle svědectví Coliinova starcem^ položití jest naroseni jeho koleni r. 1480. 

2. Že Šimon Hájek dosáhl hodnosti bakaláře svobodných umění při uni- 
versitě Pražské, což by, hledě k jeho věku, mohlo připadati mezi rok 
1500 — 1515. V době té pak se mezi povýšenými na bakalářství Simony hodí 
sem jediné Simon Pragensis, jenž dle Monumenta historica Universitatis Pra- 
gensia či Liber Decanorum facultatis philosophicae II, 228. čtvrtý v řadě došel 
hodnosti té r. 1509. Z toho nenepodobně soudí J. Jireček v Rukověti I, 213., 
že to byl náš Šimon Hájek, s čím se shodují i pozdější zprávy o jeho mě- 
{(anství a p. Zároveň odtud vyplývá, ježto se v podobných případech vždy 
udávalo rodiště bakalářovo a p., že se Simon Hájek narodil v Praze. Ano 
mu se pak bylo, jak hnedle uvidíme, domáhati práva měšCanského ^) v městě 
tom, vyplývá z toho, že otec jeho nebyl měSCanem Pražským a že se někdy 
před narozením Šimonovým do Prahy přistěhoval ; odkud však, to tuším zřejmě 
udává přijaté později příjmení jeho Hájek ^) a praedikát „z Hájku*' (Ne- 
micas), Jehož užíval syn jeho Tadeáš: ovšem nelze určití, který Hájek, jichž 
jest Y Cechách 10, byl rodištěm otce Šimonova. 

3. Z Lupáče se dovídáme, že se Šimon Hájek teprve po dosažení hod- 
nosti bakalářské (r. 1509) stal méštanem Pražským. Pátraje^) v knihách 
městských (Jura cívilia) Starého Města Pražského, nalezl jsem vskutku na 
fol. A ni^ že roku 1519. „Šimon Baccalář pifijal jest městcké (sic) právo; 
rukojmě pan Jan uzdář a Daniel Eožišník. Actum Sabbato post Laurencii.** 
Městského práva mu bylo třeba, aby mohl nabyti statku, v nějž ho pouštěla 
pocestná vdova Kateřina Kaňhová vcházejíc s ním téhož dne ve „smlúvy sva- 
tební," jež jsem nalezl v též knize v oddíle ^Smluv svatebních" na foL Y^ 
při roce 1519. Listina celá zní takto: 

, Staly se smlúvy svatební k svatému manželství mezi Šimonem Bacca- 
lářem s jedné a Eatheřinú Kaňhovú s strany druhé, a to takové, že ona 
Eatheřina jmenovala jest a tímto zápisem dala a dává jemu předepsanému 
Šimonovi manželu svému vešken díl svój, kterajž jí po nebožtíkovi Mikulá- 
šovi Kaňhovi náleží, i jinaj statek svój vešken, kde a na čem by ten koli byl 
nebo jakým jménem mohl jmenován býti, kterajž má nebo míti bude, ke 
jmění držení a k dědičnému vládnutí, tu sobě práva žádného nepozuosta- 
vujíc, ale naňho všecko přenáší, však s touto výmínkou, že ona Kateřina 
v moci jest sobě L kop gr. Českých pozuostavila, těch aby mohla dáti nebo 
odkázati a nebo při svém manželu jich nechati, komuž by chtěla. Též také 
on Šimon proti tomu obvěnil jest jí jmenované Katheřině manželce své a dal 
statek svój vešken, kterajž má nebo potom míti bude, též ke jmění držení 
a k dědičnému vládnutí. Actum Gon" Sabbato ante Assumtionis Beatae vir- 
ginis, Johanne Mládek magistro civium." 

•) Srv. Tomkův Dějepis města Prahy II, 294. 

*) Co do tvBTvi osobního odtud odvozeného jmene, jež bychom spíše očekávali asi 
v zněni Hájecký, Háječák nebo pod., srv. osobni jména Blaník, Bechyně, Hrádek, 
Kamýk, Příbram (Tomkův Děj. Prahy II, 506), Veleslavín, Robfcana (s oblíbenou 
v češtině koncovkou a), jež vznikla z původní vazby -z Hrádku, Příbramě, Vele- 
slavína" a p., místo čeho se potom kratčeji říkalo „Příbram, Veleslavín (i Vele* 
Slavína]" : a tak i místo .z H^jku" pouze „Htgek". 

*) Tou příležitostí slušné vzdávám díky vlád. radovi c. k, univ. prof. p. Dr. V. V. Tomkovi 
a archiváři města Prah^ c. k. univ. prof. p. Dr. J. Emlerovi za ochotu, a jakou mě 
podporovali při práci teto. 



124 PruHk: S. Hájek a jeho Tahula. 

Ještě dvou zpráv jsem se dopídil o Šimonu bakaláři (Hájkovi), z jichž 
prvé se dovídáme, že byl před tím, totiž r. 1515. správcem školy (rector 
scholae) u su. Michala; roku toho totiž měl spor s bakalářem Vácslavem, 
správcem gymnasia u sv. Jiljí o přebíháni školníkův z jedné školy do druhé 
(de fuga scholarium ex uno gym. in alterum); avšak vyšel cist a správce 
Bvatojilský byl odsouzen k pokutě. (Monum. hist. Univ. rrag. III, 82.) 

Druhá zpráva nalézá se v Knize práv městských Nového Města Praž- 
ského na fol. IX", dle níž „Šimon bakalář přijal právo městské. Rukojmě Jan 
Vít, Krajčí, a Jakub kopytář. Actum 1523, fer. VI ante Aegidii." Stalo se to 
bezpochyby proto, aby tam mohl nabyti nějakého statku. 

Šimon Hájek byl muž ctihodný, jak svědčí o něm CoUinus i Lupáč sou- 
hlasně: byl zajisté zbožný, poctivý, vzdělaný a — co zvláště oba vytýkají — 
velice horliv o ryzost a správnost rodného jazyka^ což dokázal jmenovité 
mluvnickým dílkem směřujícím k účelu tomu a tudíž proti kazimluvům. 
O něm máme, pokud mi známo, čtvero zpráv: jednu od Matouše CoUina, jenž 
ve své Grammatice na str. PVŮ* až QV* uvádí stručné výňatek (quaedam 
excerpta hic hreviter annotanda) ze spisu Hájkova, horlící o správné užíváni 
participií (t. j. předchodníkův a příčestí) v jazyce českém (De recto usu parti- 
cipiorum in lingua Boiemica); spis ten nazývá „utilem tabulam de propne- 
tate participiorum, et eorum discrimine iuxta genera, numeros, et tempora." 
Dle toho se uvádí v Jungmanově Hist. lit. IV, 6. název dílka toho se vro- 
čením 1547 místo 1549, o čem se ještě zmíníme. Udání to přešlo pak i v Ruko- 
věť J. Jirečkovu, kde se udává tento výňatek prvým spiskem Hájkovým. 

Druhý, jenž o díle Hájkově zprávu dává, jest Jan Blahoslav, který se 
takto o něm pronáší: „Kdosi (v poznámce: t. Doktor Václav Hajek D. Tha- 
deáše Hajka otec) tabulam barbarolecticam vydal: dobrý počátek, kdyby dále 
šel předce; ale snad ten také nebo času čeká a neb již umřel" (str. XX). 
Na str. 70. háje duálu dí Blahoslav: „Výborně v té tabuli, v Prostějově 
léta 1549. vytištěné, položeno jest od toho (dobrého jistě a rozumného Uecha, 
kdožf je koli [v poznámce: t j. Václav Hajek, doktora Thadeáše Hajka otec. 
J. Bl.]), kterýž ji vydal, těmito slovy : Duálem numerům Boěmi hact-enus usur- 
patum cur nunc spemunt? jako i o těch siovích béše, bích etc." Konečně na 
str. 243. kára plurálu ze zdvořilosti užívání slovy : „Hodně ten, kdož Barba- 
rolecticam Tabulam vydal v Prostějově (v poznámce: Doktora Hajka otec) 
na to naříkal, tupě ta mluvení: Jeli pán pryč. Nejsou pán doma." Odtud 
pak uvádí J. Jireček v Rukověti k dějinám literatury české I, 213. jako 
druhý spisek Š. Hájkův: „Tabula barbarolectica. V Prostějově 1549." 

Třetí o „Bruse" Š. Hájkově nás poučuje výše uvedená zpráva Lupáčova, 
jenž však v tom se mýlí, že by Collinus byl z Tabuly též přijal příklady 
o duálu participií, což se nestalo, nýbrž Collinus mluvě o číslech, omezil se 
v příčině duálu pouze na výrok: non contenderim cum eo, si quis duálem 
quoque, quo lÍDgua nostra non caret, vellet hic addere. 

čtvrtý nejspolehlivější a nejzevrubnější pramen, z něhož seznáváme Ta- 
bulu Hájkovu úplně, jest rukopis, jejž chová Pražský archiv městský ve sbírce 
nazvané Chaos rerum memorabilium (v .3. fasc). Rukopis ten má nadpis: 
Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum, olim per D. Si- 
monem Hagecium, pro usu communi, barbare lectice congesta; nunc vero in 
gratiam eorum, qui vel in templis ad populum concionantur vel in foro causas 
agunt, denuo in in lucem edita. 

Rukopis sám pak jest přepisem z dílka tištěného, jak dí písař na konec, 
Typis Georgii Melantrichii ab Aventino. 1580. Přepis vykonal Véelín (srv. 
i J. Jirečkovu Rukověť H, 384) či jak se sám nazývá „M. Jacobus Wczelinus *) 

') M. Jakub VČelín pocházel ze Lstibore na Kourímsté; pokoušel se též v latinském 
báBnictvi. Nálézámef od něho oslavnou báseň v díle nadei)Baném : Programmatam 
Academiae Pragensis Quinquennalium cum semestri sub yariis rectoribus, prorecto- 
ríbus et facultatis philosophicae decanis fasciculus. Studio et opera coUectus, publici 



PruHk: Š, Hájek a jeho Tábúla, 125 

Cancell. A. U. P/, z příčiny, kterou při tom udává těmito charakteristickými 
ůoYj: Ego vero, ne tineae et caries banc antiquitatís memoriam devorent, 
descripsi A. 163!. M. Nicolao Konerio (?) Cancellario Antiquae Urbis Pra- 
gensís fíiit dono datum et ego cancellarius modernus ejusdem Urbis con- 
secravi (?) buic libro non mibi sed posteritati, quae tam varíis rotatur et 
mutatur novitatibus et periculis mundi bellorumque flagrante camíno feritur. 
Dosud se mělo za to, že od Šimona Hájka pocházejí dva zvláštní spisky 
mluvnické, jichž názvy jsme uvedli výše. Než sroynáme-li všechny námi uve- 
dené zprávy, znamenáme, že Hájek napsal pouze jediné dílko mluvnické. Dů- 
vody toho máme tyto: 

1. Lupáč mluví jen o jedné Tabule (tabula) od Š. Hájka napsané 
a tiskem vydané, udávaje zároveň, že GoUinus přijal z ní ve svou gramma- 
tiku příklady o duálu participií, co však, jak jsme výše ukázali, jest omyl, 
k němuž sveden byl Lupáč tím, že měl na mysli tabulu Hájkovu, v níž sku- 
tečné též příklady ty jsou uvedeny, a sice v druhé části, z níž Blahoslav 
uvádí některé doLlady. 

2. Colbnus praví výslovně, že vřadil v Grammatiku svou jen stručně ně- 
které výňatky z Tabuly, což se nemůže táhnouti pouze k nauce o participiích, 
nebof tu vyčerpal dokoná, ba rozmnožil ji i svými příklady, jak hnedle uká- 
žeme. Ostatek přijal do svého výňatku i z druhé části Tabuly, z níž uvádí 
Blahoslav některá chybná rčení, několik příkladův, jež se mu dobře hodily 
k nauce a participii, totiž: Ježíš yiduci vel vidúc zástupy. Uslyševši. Klaněla 
se jemu řka. Rovněž: Muoj žena. Ten sukně. Že pak GoUinus použil pouze 
nauky o participiích, nic nesmí másti, an potřeboval právě jen takových pří- 
kladův do oddílu, v němž pojednává De participio (PU^). Konečně i to padá 
na váhu, že se Collinus theoreticky zastává duálu, což jest ozvukem slov 
Hájkových v druhé části Tabuly, nazývané dosud Tabula barbarolectica. 

3. Včelín uvádí oba dosud od sebe dělené spisky pod jediným názvem, 
v něnaž jest i domnělá dosud „Tabula barbarolectica'' zahrnuta. 

Z toho tedy zřejmě vyplývá, že Šimon Hájek sepsal toliko jedinou Tabulu, 
nazvanou bez pochyby Tabula barbarolectica (t j. tabulku kazimluvův), jak 
zcela jasně dí po dvakráte Blahoslav, jemuž nemáme příčiny v tom nevěřiti. 
V Tabulu tu zahrnul Hájek rozmanité příklady o správnosti některých rčení 
českých a naučeni k odvarování všelikých kazimluvův v příčině a< rodu af 
čísla st jiných tvarův. 

Tabula barbarolectica vytištěna byla dle Blahoslava v Prostějově, a sice 
r. 1549, což sluší pokládati za správné Udání, an Blahoslav Tabuly patrně 
užíval. Jiní, kteří dělí Tabulu na dvě části, udávají, že prvá čásf o partici- 
piích vytištěna byla r. 1547.; než tof omyl, jenž vznikl tak, že počítali oněch 
] 5 let, o něž dle Gollina Tabula dříve byla vydána než jeho Grammatika, od 
roko věnování (1562), kdežto Collinus, jak zřejmo, mínil rok vydání své Gram- 
matiky, totiž 1564. 

jaris factuB impensis Bohuslai Mathiae Giczinskj cít. Palaeop. et ejasdem Aca. min. 
Pra^ae, typis JoanniB Strsibrsky. Anno M. DC. XVI. — Báseň, v níž jménem Bauslan 
narazí na zmíněného Bohuslava M. Jičínského, zní takto: 

Si quis es, ignavus (sici) qui nostras reris Athaenas (sic!), 

Caroleique putas pulpita clausa furi, 
Falleris egregie: fallunt contraria vulgi 

Jadicia, infensos efficinntque bonos. 
Yernm gangraenae est in^enta medela voraci, 

Atque tuo studio, Bauslai^ victa perit. 
Annales velutí, dum profers dieta virorum 

Doctorum, Aonis res, bene facta, fori. 
Scommata, prudenti studio malesana dehiscunt, 

Et paisim Phoebi, cnra laborque patent 
Hinc Evropaeum current haec scripta per orbem, 

Kt Carolina Domus laude perennis erit. 

Jarobus Wczelinns 
Lstiborenus. 



126 I^oh>p: O kresleni perspektivném. 

Collinns tedy, jak vyznává, čerpal nauku o participiích z Tabnly Š. 
Hájkovy; jakkoliv pak se pořadu jejího celkem přidržoval, přece tu tam 
hleděl zjednati lepši přehled a podával některá vysvětlení ze svého. Rovněž 
příklady uvádí z Tabuly dosti hojně, avšak někdy některých vynechal a za 
to zase jiné nové přidával, Tabulu takto rozhojňuje, což i Lupáč zřejmě do- 
svědčuje slovem auctam. 

Z přepisu Včelínova nabýváme zajímavých vědomostí jak o povaze ja- 
zyka českého za doby Š. Hájkovy tal; o jeho znalostí a milovnosti starého 
jazyka toho. Znamenáme totiž, že se za těch čas ještě hojně ozývalo duálu, 
do jehož opomíjení Hájek touží, rovněž i aorist ještě nebyl vymizel; y se 
dotud vyslovovalo temněji než t, jak vysvítá ze slov: ypsilon scríbenda ac 
voce crassiore pronuncianda. Za to zase nebyl si Hájek už vědom, že v staré 
češtině byl přechodník sťřpdního rodu roven mužskému (dietě umra, leže, bě- 
haje, sě ohlédaje; síemě zarodiv sě a p.), an považuje padna^ řka^ leže při 
neutrech zrno, slovo, hovado za masculinum ; avšak přece učí, že by se mílo 
k substantivům středního rodu přikládati aspoň praesentis participium muž- 
ského rodu, an jest nad ženský rod důstojnější; za to zase v minulém čase 
prý se lépe přiklade k substantivu neutru participium femininum na -šL 
Patrné už se zde srážely dva proudy, z nichž konečně femininum nabylo 
vrcholu. 

Jak zřejmo, jest dílko Hájkovo prvým soustavným „Brusem" jazyka če- 
ského a tudíž ceny nemalé. Ježto pak nám jde o zevrubné jeho seznání, po- 
ložíme Tabule Š. Hájkové^ jež celistvě dosud veřejně máma nebyla^ tuto za 
základ jediný dosud enámý exemplář její v opise Včelínově (jenž jest co do 
jazyka někdy modernisován, na př. vstoupil, Coll. vstúpil), uvádějíce pod čarou 
výňatek ColUnův^ a sice, pro vzácnost knihy té, v úplném znění, vyznačujíce 
písmem proloženým ta místa obou knih, jež se vespolek srovnávají; 
jednotlivá pak slova příkladův, jež v CoUinovi stejně zní jako ve Včelínově 
opise, podáváme pod čarou jen s počátečními písmeny. (Dokončení.) 



Bylo-li by s prospěchem, kdyby se začínalo vy- 
učovati kreslení perspektivnému na školách 
středních teprve ve třídě třetí. 

Návrh kil změně spůsobu vyučovacího. 

Podává Adolf Prokop. 
(Pokračováni.) 

Ád 11. 

Popíraje žákůas třídy třetí věcší spůsobilcsti ku kreslení perspektivnému 
dle spůsobu dosavadního, nepopírám, nýbrž uznávám, že žáci tito o rok starší 
jsouce a o rok déle kresliváe, jsou způsobilejšími ku kreslení vůbec a v něm 
vycvičenější než sekundáni. Tuto věcší spůsobilosf a dovednosť jeviti mohou 
jednak kreslíce ornamenty, lépe tvary rovinné posuzujíce a pojímace i harmonii 
barev lépe pociťujíce, jednak i obrazem líčíce zjev předmětů, pokud světlo ku 
zjevu jejich působí nebo-li, jak se říká, „stínujíce^. Z těchto příčin jevil by se 
lepší výsledek kreslení perspektivného ve třídě třetí úhlednějšími výkresy; sekun- 
dáni počínají si, provádějíce obrazy těl měřických plných, ještě neobratně. 
To však není příčinou hlavní, která by nutila začínati kreslením perspektivným 
teprv ve třídě třetí, příčinou tou jest jediné neschopnost sekundánů, kresliti 
kostru těles, obrazy hran. Že by omylem bylo, tuto nezpůsobilosf sekundánů 
hledati jen v přílišném mládí žáků těch a skrovném snad posud všeobecném 



Ptokop! o kresleni penpekHimém. 127 

pokroku Y kresbě yůbec a že ve třetí třídě nezmenSily by se valně obtíže 
tf, o tom již v předešlé části bylo pojednáno. Při poměrech nezměněných 
nemohlo by se ve třídě třetí rychleji pokračovati než nyní ve třídě druhé 
koQČí-li ta kreslení perspektivné stínovanými obrazy těl měřických plných, 
i třetí třída by jen tak daleko dospěti mohla. Tělesa dutá a základní tvary 
architektonické série II. zůstaly by pro třídu čtvrtou, pro kterou předepsány 
jsou nyní modely série IH a IV.; tu však uznati se musí, že by cíl učební, 
nižším třídám vytknutý, při kreslení perspektivném příliš snížiti se musil, 
aby bylo lze ho dostihnouti. 

Posuďmež nyní, zdali by škoda způsobená perspektivě prospěla kresbě 
ornamentů. Vyměřeno-li je nyní kresbě té ve třídě druhé na př. 30X2 hodin, 
TO třídě třetí pak 40 X 2, kdož by tvrditi chtěl, že by výsledek mohl týž býti 
re třídě druhé po sedmdesáté lekci, jaký bývá nyní ku konci třídy třetí? 
Právě ona menší způsobilost sekundánův, o které jsem se zmínil, zabraňovala 
by tomu. Kresba ornamentů zvolněji by pokračovala; tím pak zmařen by 
byl čas, jehož beztoho se nedostává. Ornamentu plochému dostalo by se 
marně více času, za to by však ornament plastický ve třídě čtvrté pěstován 
býti mohl jen na základě cviku získaného ve třetí třídě kresbou těles plných 
a vedle kresby modelů série IL Tato příprava by však ornamentu plasti- 
ckému nestačila. Jakž mohli by kvartáni kresliti zjev kteréhokoli modelu 
série IV. dříve, než ukončena jest úplně kresba dle modelů dutých a alespoň 
částečně dle předmětů série II. ? 

Z těchto příčin nebylo by ani kresbě ornamentů s prospěchem, nýbrž 
na škodu, přeložiti vyučování počátkům kreslení perspektivného do třídy třetí. 
Mimo tyto hlavní škody uvádím zde i některé neméně závažné nepří- 
ležitosti, které by změnou tou nastati musily. 

Kreslení perspektivné, valně se lišíc od kreslení ornamentů, musí dříve 
hluboce zakořeniti se v mysli a pamětí žáků, než s tímto střídati se může 
i krátká doba jednoho nebo dvou týdnů, věnována jsouc kresbě ornamentů, 
pří které žáci zásadami perspektivy se neřídí, stačí, aby smazáno bylo s mysli 
žáků YŠe, co tam pevně neutkvělo; po takovém vystřídání neshledal by se 
učitel 8 tím, čemu žáky pracně a namáhavě byl naučil. Teprve když všecky 
zákony perspektivy žákům vštípeny byly a tito, kreslivše dle modelů drátových 
v rozličných postavách a polohách upravených, již takové v disciplině této 
nabyli spůsobilosti, aby nadále stejnou měrou prospívati mohli jak v kreslení 
perspektivném, tak i v kresbě ornamentů plochých: pak teprve střídány budltež 
oba tyto směry. Doba ta snad nastati by měla, když žáci napodobili obrazem 
některé zjevy krychle plné i co do úkonu světla ku zjevům těm působivšího. ') 
Ta pak žáci, kreslivše ve třídě druhé po celý rok jen ornamenty ploché, 
kreslí ve třídě třetí již složité ornamenty vícebarevné, náplně, anthemie a t p., 
které vždy více času vyžadují než jednoduché ornamenty sekundánů. Kreslení 
perspektivné střídající se s kresbou ornamentů zastaveno a přerušeno by 
bjlo na dobu delší, než jaké v této době vývoje svého ještě pohřešovati může. 

1 nebylo by lze jedno s druhým ani střídati, leč jen tím způsobem, že by 
iáei na dvou výkresích pracovali, střídajíce je po hodinách. Tu však by 

2 jedné nepříležitosti nastaly dvě jiné: 1. žákům majícím oba výkresy příliš 
dlouho na očích znechutila by se práce ta dlouho trvající, a učitel, znaje 
těkavou ještě a neustálenou povahu žáků mladistvých, nemohl by jim toho 
ani za zlé míti; 2. zjev modelu by utrpěl za dobu jednoho týdne změny 
mnohem jistéji, než se to hodinu od hodiny státi může; jest pak nesnadno 
model do původní postavy zase vpraviti. 



*) Jííněn jest zde postup práce v dile prof. Anděla naznaČenj^: po rozličných postavách 
čtverce Ráslodaje ihned zobrazováni zjevů krychle drátové a pak plné. Ostatní ro- 
vinné modely, jako Šestiúhelník, kražnice atd. následují později. 



128 Dédeéék: České názvy neroatůrV. 

Pokud střední školy přispívají vyučováním kreslení k tomu, aby buzen 
a sílen byl v širším obecenstvu cit pro krásu tvarů, konají to bud výhradné 
bud hlavně ve čtyřech jen třídách nižšícb. Málo jest gymnasií, na kterých 
se kreslení, a to jen jako předmět nepovinný pěstuje ve vyšším oddělení, 
a jest poměrně jen málo žáků navštěvujících t č. vyšší třídv škol reálných. 
Žáků, kteří končí buď cvičení kreslitelská bud studia svá vůbec na středních 
školách třídou čtvrtou, jest převládající věcšina, a již vzhledem k těmto 
žákům, nedbaje pohnutek jiných neméně důležitých, měl by cíl učební, nižším 
čtyřem třídám v disciplině této vyměřený, tvořiti celek úplný, všestranně za- 
okrouhlený. 

Nemohu se zde rozepisovati o vSecb stránkách cíle učebného, jejž kre- 
slení perspektivné na školách středních sledovati má a kterýž zajisté po 
všech těchto svých stránkách má velikou důležitost pro vzdělání formálně; 
podotýkám jen, že cíl ten zůstává na gymnasiích a na nižších realkách prese 
všechnu snahu učitelovu z věcší části své pouhým jen ideálem, pokud žáci 
nedosáhnou již ve třídě třetí takové znalosti perspektivy lineárně, aby samo- 
statně ji ovládati dovedli. Pokud perspektivné kreslení bojuje s obtížemi 
vlastními, povzbuzuje sice činnosť duševní v míře veliké a jest v této příčině 
činitelem rozvoje duševního, nemůže však v této době vývoje svého valně 
přispěti k dosažení cíle „Verstándnis der Formenwelt und Bildung des 
Schonheitssinnes" ; nebot těch několik těl měřických série I. i s předměty 
série 11. nelze nazvati „Formenwelt^ a nelze jimi cvičiti krasocit. Série L 
a II. jest „grammatikou^ kreslení perspektivného a tato není cílem, nýbrž 
důležitým a nezbytným prostředkem k dosažení cíle. 

Kdyby se kreslením perspektivným začínalo na gymnasiích teprve ve 
třídě třetí, tu by ve čtvrté sotva jen ukončena býti mohla série H, a žáci 
odbyvší tuto čásf ryze jen „grammatickou", zapomenuli by ji mnohem dříve, 
než se jí naučili. (Pokračování.) 



O vývoji českých názvů nerostních* 

Kapsal Jo8. Dědeček. 

Čtenáře staročeských rukopisů a děl překvapuje na tu dobu neobyčejně 
značná přírodních poměrů znalost, která vším právem zasluhuje toho, abychom 
jí jako vzácnému po praotcích dědictví věnovali pozornosť všelikou se stříz- 
livým spojenou úsudkem. Proto přece však nebude byt i jen povrchní znalec 
duševního stavu českého obyvatelstva ze století 14., 15. a 16. a spolu znatel 
výše, na které touž dobou po jihozápadu evropském védy přírodní stály, 
z těch časů hledati nejen odborných ale též ani ne úplných a bezvadných 
děl přírodovědeckých. 

Že tukových z oněch dob nemáme, nesnižuje náš národ, nebyloť jich 
ani po krajinách národů románských, kde by nejspíše každý jich hledal, 
jakožto u dědiců klassicky vzdělaných Jihoevropauů. Vždyť touž chudou 
měrou pěstovány byly i u našich nejbližších sousedů západnícli a při tom 
idiomem tak nevytříbeným a neuhlazeným, jakým asi v tento řas jest na př. 
hodkovické nebo volarské nářečí německé proti mluvě spisovné. Nikde tam 
nebyly vědy přírodní pěstovány vydatně, poněvadž tomu překážel duch doby 
tehdejší, bránil tomu veškerý směr, jímž se bralo nejen vychovatelství mlá* 
deže ale i zaměstnání třídy vzdělanější, tehdy pouze na cely řeholníků nebo, 
ač skrovně, i na komnaty bohatých pánů kapitulních, stavovských a členy 
rodin panujících obmezené. 

Středověk, ač nelze mu upříti snahy vědecké, přes pouhé přemílání a 
mechanické překrucování nauk od Řeků a Římanů zděděných, potom přes 
sofistické hloubání o nich a dále přes nekonečné starých autorů opisování, 



T>ideětk: České názvy ňerostiv, 10^ 

překládání a interpretováDÍ nejen že nemohl ani na píď pokročiti, ale on 
místo toho šel nazpět, z rukopisů chybně opisovaných a přepisovaných též 
nesprávné zjednávaje si vědomosti, a jak dalece přírodnin zejména se týká, 
o téchto chybné a převrácené názory. 

Samostatný názor, vlastním zkoumáním úkazů a jednotlivců přírodních 
Tjpéstovaný, byl zjevem řídkým, ano byloť i nebezpečno bourati na chatrné 
stavbě po více než tisíciletí budované, jak pouhá vzpomínka na Galilea a 
Eepplera ano i na Kolumba stvrditi stačí. Pohusú se též nedostávalo, a na 
ffřistrqje optické i na rozbory lučebné nemohl tehdy ani snaživý badatel spo- 
léhati již z pouhého jich nedostatku. Odtud ten nízký stupeň, na němž po 
celých několik století ve středověku kolísala se věda přírodní. 

Přes veškery tyto a všeobecné závady nedá se upříti, že by naši před- 
kové aspoň v některém směru nebyli nám zanechali v oboru přírodním dobrých 
a správných podkladů, jichž dílem užívati a na nichž dále stavěti nám po- 
vinnost a úcta k nim velí. A byt i byla zloba nepřátelská na statisíce kněh 
staročeských vydala v oheň a plen a jiné statisíce sveřepost vítězů zavlekla 
do úkrytů stěží přístupných sídel svých, přece nevyslídil jejich po každém 
českém spisu vášnivě pátrající zrak těch hojných herbářů, vokabulářů, ka< 
lendářů, receptů, „regimentů" zdraví, všelijakých „lékařství" proti neduhům 
a pod., jichž obsah aspoň po stránce terminologie staročeské vším právem za- 
shdraje spravedlivého ocenění a upotřebení — a to zvláště jako pramene ku 
zbudování historie vývoje České přírodovědy nevyhnutelného, I tu třeba říditi 
se výrokem Dalimilovým: „Mnozí pověstí hledajú, v tom múdřě i dvorně 
činie; ale že své země netbajú, tiem svój rod sprostenstvím vinie." Pro přílišnou 
rozsáhlost látky v tom směru sebrané podávám v tomto pojednání pouze 
stručný výňatek o vědomostech, jaké kolovaly u nás ve středověku o říši ne- 
rostů. Ochotný čtenář provodí mě do universitní knihovny, kde se seznámí 
s literaturou, z níž tyto zprávy čerpány. Již cestou po nábřeží připadla nám 
u věky staré zahloubaným maně na mysl slova z Libušina soudu (slož. v 8. 
stol., napsaného v 12. stol.): Če mútíši vodu střěbro^éxiXJL, — vyplakavši 
datopíeskú glinu, — v L'ubušině otně zlatě sedle, - ký by vládl vám po 
Mezu. A dále z Jaroslava (14. stol), kde vedle zmínky o zlatě^ kameni a 
periách: všude siket kalených střel strašný. 

Již tyto skrovné zpomínky poukazují nejen ku znalosti, ale i k upotře- 
bení kovů, jež předkové podle okolností nejen zpracovati dovedli, ale i, čehož 
při zmínce o železe zvláště poznamenati třeba, z rud jich vyráběti a kalením 
n vhodnější nástroje, zvláště válečné, upravovati. Také sbírka přísloví od 
Smila Flašky z Pariiubic zmiňuje se slovy „moc železo láma" o železe, jako 
jinde, kde o šafáři řeč („ocelivý šafář"), doznává jeho zpracování v ocel. 

Z této starobylé známosti tří uvedených kovů: zlata^ stříbra a železa 
vyplývá také zobecnění jejich názvů u ostatních větví kmene slovanského, 
na př. a Rusů (zoloto, serebro, zelězo), Srbů (zloto, srebro, željezo^ a Poláků 
(zloto, srebro, želazo). — 

V universitní knihovně zabereme se do studování nejstarších slovařn 
nebo vokabulářů^ nomenklatorů a lexikonú^^ jež tam buďto v rukopisech a 
tiskopisech, nebo, co se právě nejstarších, vzácných a v jiných archivech 
uložených památek týče, v otiscích nalezneme. Takovým jest „SbírJca nej- 
dávnějších Slovníků^^ V. Hankou r. 1833. vydaná, obsahující zejména: 1) Glossy 
z Mat^r Verborum, 2) Vocabtdarius Glenii Rozkochaný^ 3) Bohemarius od 
Martina ze Strážnic^ 4) Nomenclator latino-bohemicus a 5) Lcxicon Welessini, 

Glossy z Mater Verborum pravé, p. Ad. Paterou od nepravých patřičně 
odloučené, vypsati nám možno z Čas, Musea krdl. Čes. z r. 1877. p. 372 a 
488. Tam dočítáme se, že již ve 13. století známy byly u nás: křemen 
(křemen), křemenice (křemenice čili skála, která jiskry dává), vápenný kámen 
(vapenni kamen, tofus, tubstein, stavbě neprospěšný), vápno, rtut (rtut), čistec 

Krok. 10 



130 Dědeček: České názvy nerostúv. 

(cín, stagDum = stanDum), jil (gill, creta) a hruda. Důkaz o znalosti ocele 
i glossami se podává. 

Ačkoliv glossy nepravé, udávající dehet (pix), kov (covv), mosazným měď 
(med, aes), opuku (opoca, saxa), sádru (zadra, gipsum), štěrk (ščěrk, glarea), 
jen podřízenou mají cenu proti prvním, poněvadž co do času vepsání a pře- 
psání novějšími jsou, možno jim přece jakous takous důležitost přikládati, 
připomínáme-li, že na př. vápno (pravá glossa) také v Dalimilově kronice se 
uvádí slovy: „klí miesto vápna jmějechu" — a že opuka (nepr. gl.) již 
v Žaltáři, jejž do počátku 14. století kladou, se jmenuje, kde stojí: hory vy- 
soké jelenóm: opoka útočišče ježkóm.'' — Že opuka tehdejší ku rozličným 
pukavým, v tabulích se štípajícím horninám vztahovati se mohla, jest právě 
tak možno, jako že se tím jménem nám všem známá hornina označovala. 

A kdyby i těch některých dosud uvedených jmen nebylo, dokazují již 
v prvních stoletích po 10. věku nebo některé dříve, jiné opět později zalo- 
žené osady selské i městské pouhým názvem svým rozmanitých známostí mi- 
neralogických. Jsouí to místa: Bahno, Bahinko, Brno (=: hlína), Bláto, Bláto, 
Blatov, Blata, Blatce, Blatenka, Blatina, Blatnice, Blatník, BÍatno, Záblatí, 
Bradlo (= skála), Bradlec, Břilice ; — Cínov ; — Dehetník, Dehetné, Dehtov ; — 
Hlína, Hlinná, Hlinák, Hlíňany, Hlince, Hlineč, Hlinné, Hlinsko a Záhliní, 
v Hroudě ; — Jílové, Jílov, Jílovice, Jilemník, Jilemnice ; — - Kámen, Kamenná, 
Kamenice. Kamenicky, Kaniensko, Kamýk, Kamenec, Křída, Křemen, Kře- 
meny, Křemílek, Křemínek, Křemenice, Kovanec, Kovanice, Kován, Kovanín, 
Kovary, Kovařov; — Ledkov; — Písek, Písky, Písečná; — Roudná, Rudíkov, 
Rudník, Radnice (Roudnice); — Slaný, Slané, Slaná, Slaník, Slánka, Solany, 
Soleč, Solenice, Solnice> Solnovrch, Skála, Skály, Skali, Skalka, Skalky, 
Skalsko, Skalany, Skalník, Skalice, Skalická, Podskalí a pod.; Stříbro, Stří- 
brníky, Stříbrnice, Stříbřec; — Úhelnice, Uhlíř, Uhlíře; — Vápno, Vápen- 
nice, Vápenka, Vápensko ; — Zlatá, Zlatá Koruna, Zlatnice, Zlatník, Zlatníky; 
Železná, Železnice. Že mnohá z těchto osad dílem nadobro zanikla, dílem 
jménem i obyvatelstvem odedávna poněmčena byla, vůbec známo. 

I řada osobních názvů nemůže zapříti původu neústrojného, jako jsou: 
Brus, Brousek, Carmine, Diamant, Hrouda, Hrudka, Hrudička, Gruda (slovensk.), 
Hlinák, Kámen, Kamínek, Kameníček, Kameník, Kamýk (rytíř ze 14. stol.), 
Křemen, Písek a Písecký, Ruda, Rudný a Rudnovský, Skála, Skala, Skalský 
a Skalický, Stříbrný, Uhlíř, Uhel, Vápenka, Vocel, Zlatník, Železný a j. 

Za časů Karla IV. napsal obšírný slovník Klen llozkochaný^ Slovák, 
urovnav jej dle látky, již mu rozliční učenci naši, tam latinskými jmény uve- 
dení, jednotlivě sestavovati pomáhali. Rozkochaný sám, vypisuje českými a 
latinskými názvy jednotlivá tělesa nebeská, jest původcem českých jmen pro 
jednotlivé planety, z nichž onou dobou známy byly tyto: Kralomoc (Jupiter), 
Smrtonoš (Mars), Dohropán (Mercur), Hladolet (Saturn) a Venuše, již Rozko- 
chaný nazval Ctitel (nyní Krasopaní). ') 

Kapitolu o nerostech zpracoval Rozkochanému jakýs doktor Urbantts, 
jak z tohoto jejího nadpisu zřejmo: 

Praesiitit Urbanus doctor meus hec forianus, 
ctenuH exponam, lapídum bona nomina ponam. 

Již předem slibuje tu Rozkochaný podati veřejnosti dobrá jména „kamenů" 
čili v našem smyslu nerostů, jichž 93 uvádí, ač některá neprávem tam za- 
bloudila. Slibu tomu dostál R. měrou až příliš svrchovanou, nebot uvedl tam 
Urbanus jedenkaždý druh jménem úplně českým a od vynikajících vlastností 
odvozeným. Jen dvojího tu želeti třeba. Poprvé, že velká čásť oněch názvů 
našemu sluchu i jazyku příliš tvrdou a neladnou býti připadá, a podruhé, že 



'j Jak zuámo, jsou ostatní tři planety: Země, TJranus (tCDrve r. 1781. Herschelem ob- 
jevený) a Neptun, jejž r. 1795. Láland co do polohy '':íistil, ale teprve Leverrier 
r. I8lf>. do podrohna vyzkoumal. 



Hulákovskýi Methoda jazyka f rané. 131 

D mnohých ani dle českého ani dle latinského (na ty časy také zkomoleného) 
jmeDa naprosto zjistiti nelze, ku kterému druhu nerostů se vztahují. 

Částečnou toho vinu nese dflem již tehdy velmi bohatá synonymika, 
dileiD neustálený pojem o jednotlivých druzích nerostů, druhdy více jen od 
oka určovaných, a i ta okolnost, že v starších dobách mnoho vymyšlených 
a všelijakými pověrami dle vlastností i účinků na piano roztrušovaných ne- 
rostů v mluvě i spisech kolovalo. (Pokračování.) 



Slovo O methodickém vyučování jazyku 

francouzskému. 

Pise J. E. Hídakovaký. 
(PokračováDÍ.) 

M&*li se tedy záhy pěstovati souvislé cvičení, předpokládá se nutně 
znalofli vžedi čtyř konjugací. Úkol to na prvý pohled skoro nemožný, vždyí! 
86 jemu dle dosavadní praxe věnuje u nás celý rok. Než nelekejme se toho 
přílišné, pravíf zajisté ve spise svém „Franzosiscbes Unterrichtswerk fiir Gym- 
nasien uod Realgymnasien" (Berlin 1885) Otto Josupeil : „Nach meiner Methode 
macht die Einiibnng aller vier Konjugationen gar keíne grossere Schwierigkeit, 
wenn man die bekannten Ableitungsregeln genau einiibt/ 

Učitel a{ tedy navede žáky k tomu, aby dobře dovedli rozeznati pří 
tvarech slovesných přÍBVuk, Přízvuk spočívá budF na kmeni nebo na osobné 
koncovce ; máme tedy tvary v kmeni přízvučné a tvary v koncovkách přízvučné. 
Zná-li žák utvořiti kmen — a nic snazšího nad to, odvrhne jen koncovky 
infinitivné — a zná-li osobné koncovky neboli přípony, snadno dovede každé 
sloveso časovati, jest-liže se mu uvede na paměť: 

a) co do koncovek nebo přípon, že jsou buď souhláskové nebo samohláskové; 

nehlasvé nebo hlasné 
a jednotlivým třídám nebo konjugacím zvláštní nebo všem společné, 
h) co do kmene; 

v L kmenové c a, g mění se před a a o y c a ge; kmenové e mění 
se ve formách v kmeni přízvučných v é jako i při slovesech cel€f\ 
geler, acheter^ v ostatních na — eler, éter v těchže formách 2 a ^ se 
zdvojuje ; kmenové é proměňuje se tam taktéž v c, ale nikoliv ve fut. 
a condit; kmen sloves na — ayer^ oyer a uyer jest a/, oi, wi, k za- 
mezení průzivu ve tvarech s hlasnou koncovkou vsouvá se mezi kmen 
a příponu j v písmě (i -j- j) y. 

v n. konj. u sloves na -ir jest kmen dvojí : fini a rozšířený finiss ; 
prostého užívá se před koncovkami souhláskovými, rozšířeného před 
koncovkami samohláskovými; je-li v koncovce již i, zkracuje se prostý 
kmen odvržením i. 

v UL konj. končí-li se kmen na ď a ^, nepřibírá osobné koncovky 
v 3. osob. praes. ind. 

v IV. konj. kmenové -ev ve tvarech v kmeni přízvučných mění se v oi; 
tam, kde by průzev povstal, vkládá se v ; dále mění se -ev v perfektu 
v t« a v part. perf. před koncovkou ti odpadá, jen u slovesa devoir 
jest mase sing. du\ y konj. imperf. ev též odpadá; slovesa na -cevoir 
mění c před o a u v (*. 

c) co do tvoření; všecky jednoduché tvary tvoří se od kmene iníinit., 
toliko futur a conditionnel od infinitivu samého, jedině v III. konj. e 
před koncovkou odpadá a ve IV. v infinitivu oi vysouvá. Imperativ 
rovná se correspondujícím osobám praes; jen v I. odpadá s. 

d) co do času; karakter nebo-li znak perfekta (perfecti historici-passé 
défini) jest u I. a, II. III. i a IV. u. xo* 



132 



Sulakovský : Methoda jcusyka franc. 



I můžeme tedy hned TŠeckj čtyři třídy probírati najednou dle nazna* 
čeného vzorce. ^) 



Třída 



InfínitÍYUS 



Participium 
praesentis 



Participium 
perfecti 



I. 



11. 



IIL 



IV. 



— er 



ir 



— re 



— oir 



I. 



IL 



m. 



IV. 



— ant 



I. 



n. 

—li 



m. IV. 

-u. 



Praesens 



I 



Imperfectum Perfectum (historicum) 



m 

O 

a 



I. IL III. IV. 



-e 

■es 

-e 



B 

— 8 
— t 



— ons 
— ez 
— ent 



I. n. in IV. 

— ai8 
— ai8 
— ait 

— ions 
— iez 
— aient 



S. 



P. 




00 

o 
a 

S3 
O 

z:) 



I. II. IIL IV. 



S. — 



e 

es 



— e 



P. 



-lons 

iez 

-ent 



Kmen ~ 
přímnožek 

S. 
P. 



přímnožek — koncovka 
I. ass IL IIL iss IV. uss 

— e 

— e 

— H (ss) 

— ions 

—iez 

—ent 



00 

S3 
> 

Ol 

B 



S. 
P. 



I. u. m. IV. 

— e - s 



•ons 
ez 



Futur 



Gonditionnel 



Infinitiv 



L IL m. IV. 

— ai 
— as 
— a 
— ons 
— ez 
— ont 



I. 



IL ra. 

— ais 
— ais 
— ait 
— ^ions 
— iez 
— aient 



IV. 



') K nacvičení tvarů dobře může posloužiti Hauerův Conjagateur portatif. (Berlin. 
Herbig 1885.) 



Hulakovský: Methoda jazyka franc. 133 

Umí-Ií pak žák dobře pomocné sloveso, tedy mu složené časy nečiní 
pražádných obtíží. Podobně i passivum; zná-li pomocné sloveso, zná eo ipso 
také passiv, nebof participium perfecti není nic jiného, leč adjectivum v pří- 
sadku. kteréž se svým podniětem v rodě a v čísle se shoduje. 

Probeře-li se takto sloveso, pak již bez ostychu může podávati se cvi- 
íivo ve souvislých článcích, ovšem pokročilosti žákově přiměřených, jakovými 
jsou: bajky, anekdoty, krátké črty a obrázky historické, snadné popisy a 
lícně, rozpravy o škole, o domácnosti, o rodině a p. 

Poněvadž vsak velmi nesnadno, skoro . nemožno jest, obejíti se při tom 
bez tak zvaných sloves nepravidelných, káže potřeba, aby se i tato zároveň 
probírala. 

Není příčiny, proč tato slovesa odkládati do zvláštního kursu, ježto 
přece nejinak než jako tak zvaná pravidelná se sklánějí. NaučiMi se žák 
naší methodou skláněti verbum, t j. tvořiti tvary z kmene a z přípon neboli 
osobných koncovek, pak dovede každé t zv. nepravidelné sloveso skláněti, 
řekneme-li mu jen kmen a učinime-li jej pozorným na zvláštní proměny 
zvukoslovné, kterým kmen účinkem přízvuku a pravidel zvukoslovných pod- 
léhá. Jen asi 10 sloves má formy zcela anomalné, o těch ovšem třeba po- 
jednati zvláště. 

Nechceme-li již od starého zvyku upustiti, nacvičme aspoň to nebo ta 
slovesa nepravidelná, která právě v dotčeném článku přicházejí. Žák naučí 
se jim, jednomu po druhém, bez obtíží, a nebude třeba je probírati zvláště. 
Ostatně objevil-li by se přece některý neobvyklý tvar, ať mu jej učitel poví, 
neb a< v učebnici v závorce se udá, aby žák se nezdržoval a četbě jej za- 
jímající rozuměti mohl. 

Další postup záleží v tom, že se o přečteném čláuku rozpřede rozprava 
v otázkách a odpovědech, čímž se živé účastenství při žácích vzbudí. Takové 
ústní cvičení nejen žáky utvrdí ve hbitém užívání forem, jež stanou se ma- 
jetkem jich paměti, nýbrž vůbec na jejich duševní vývoj dobře bude působiti. 

Cvičení to může býti spojeno s psaním na tabuli, při čemž žáci hned 
chyby sami opravují, tak že žák, který nepíše a chybu pozoruje, tuto jen 
podtrhne čárkou, a žák píšící ji opraví, což opětně žáky nejen čile zaměst- 
nává, ale i tu výhodu do sebe má, že žáci dovedou článek reprodukovati 
zpaměti, neb aspoň se jim učení na paměť tím nad míru usnadňuje. 

Při odpovědích a při reprodukování článku bud toho dbáno, aby žáci 
odpovídali hlasem přirozeným, tak jak se obyčejně mluví; pouhé odříkávání 
nebudiž trpěno. Tím si učitel žáky na dobrou deklamaci a na slušný přednes 
vůbec připraví. 

Rozpravy hledané nebo t. zv. konversační knížky do školy zaváděti, 
není radno; mají-li býti na prospěch, jest třeba se jim učiti na paměť, což 
jeKt velmi obtižno. Mnohem lépe jest, když rozpravy táhnou se k učivu téže 
hodiny; žáci si tu samostatně vedou, dávajíce odpovědi, což jim radosť pů- 
sobí, kdežto v dělaných rozpravách má odpovědi hotové a proto ho méně 
zajímají. Také to, co žák si sám vytvoří, lépe a snáze si pamatuje, kdežto 
práci cizí jen s namáháním do paměti ukládá. 

Vokabule k cvičivu budtež seřaděny etymologicky neb i v tak zvaných 
familles des mots, čímž se žákům učení na paměť usnadňuje nemálo; na 
reálných gymnasiích může se poukázati i k latinskému původnímu slovu, což 
zase nemalou jest podporou paměti. Také běžné fráse ať se při těch kterých 
slovech udávaií. 

Vokabulář na konci učebnice bud tak složen, že se neudává při slově 
francouzském významu českého a naopak, nýbrž že se odkazuje žák ku para- 
grafu a ku stránce učebnice, kde to slovo přichází. Tím žák jest nucen, aby 
vyhledal si slovíčko na patřičném místě, čímž se mu celá etymologická 
řada příbuzných slov nebo celá skupina vnitřně souvislých slov poznovu vy- 
bavuje a takto silněji v paměti utvrzuje, nemluvě ani o tom, že tím lokální 



134 Durdik: Filos, propaedeutika. 

paměf se vzbuzuje, což zase novou jest podporou i výhodou. Arci k tomu 
více času se vyžaduje, a přece snad ani toUk, jako když se nyní žáku ukládá^ 
aby si neznámé slovíčko vyhledal ve slovníčku, přepsal si je do sešitu a učil 
potom na paměf. 

Takto-li probíráme tvarosloví, netřeba pochybovati o tom, že se dobrého 
dodéláme úspěchu. Ovšem pravda jest, že tu na učiteli samém nejvíce zá- 
leží, a že tu jeho dovednosti a obezřelosti (Udakticko-paedagogické nejširší 
otvírá se pole; i také toho nelze popírati, že práce ta vyžaduje veliké ná- 
mahy i síly diišcvní i fysické, ježto učiteli neustále mluviti jest, za to však 
po ukoočené hodině krásné vědomí, že nový kus práce vykonal a se žáky 
postoupil ku předu, bude mu nemalým uspokojením a blahou odměnou. 

(Dokončení.) 



Filosofická propaedeutika na středních školách. 

Přednesl Dr. Petr Durdik v Jednotě filosofické dne 26. března 1887. 

Mnoho jest otázek důležitých a ztýímavých, týkajících se filosofické pro- 
paedeutiky, o nichž by bylo pojednati. Už po několik let ozýyají se hlasové, 
kteří nejsou spokojeni ani dosavadní methodou didaktickou, jíž se užívá v logice 
a psychologii, ani výsledky, jichž se tímto učením u abiturientů gymnasijních 
dosahuje. Přihlížejíce k těmto steskům, jakož i neméně k nehotovosti orga- 
nisační osnovy z r. 1849. co do ustanovení o naukách filosofických, nové 
instrukce z r. 1884. navrhují změny tak veliké a radikální, že kdyby se pro- 
vedly, filosofické propaedeutice dostalo by se mezi ostatními disciplinami * 
zcela jiného místa, nežli měla dosavad, ano — řekněme přímo — že by ve 
svém význame a působivosti poklesla hluboko. 

Abychom to dokázali, hodláme vývody instrukcí sledovati krok za krokem 
a vytknouti, kde co v nich podle našeho zdání jest méně případného. Instiiikce 
podávají návrh toliko, nikoli zákon, tak že lze o něm diskutovati a činiti 
proti němu námítkv; závazným nemohl se státi už z té příčiny, že není 
knihy učebné, jež by vyhovovala intencím v instrukcích vysloveným. Není 
však pochyby, že podobná učebnice se chystá a že za nedlouho vyskytne 
se v seznamech knihkupeckých. 

Nežli se to stane, potřebí jest, aby odborníci a znalci, zvláště pak 
učitelé tomu předmětu vyučující, vyslovili svá mínění o jednotlivých novotách 
navrhovaných. 

U nás po vydání instrukcí veřejně o vyučování propaedeutice filosofické 
pojednali J, Kapras (Paedagogíum VIL str. 481), Fr. Krejčí (tamže str. 556) 
a Fr, X. Procházka (tamže VIII. str. 481); z nich toliko Krejčí přimlouvá 
se za změny navrhované. ') 

Jak řečeno, instrukce podávají toliko návrh, kdežto osnova instrukcím 
předeslaná platný zákon. Praví se v ní, že „úkol filosofické propaedeutiky 
jest doplnění zkušeností a vědomostí o vnějším světě založeným na zkušenosti 
pochopením světa duševního; souvislá znalosť nejobecnějších forem myšlen- 
kových jakožto dovršení dosavadního a jakožto příprava nastávajícího přís- 
nějšího vyučování vědeckého. V VII. třídě logika, dvě hodiny týdně, v VUI. tr. 
empirická psychologie, dvě hod. týdně". V instrukcích se žádá v podstatě 
totéž, jen že poněkud zevrubněji; vykazují se však psychologii a logice v nej- 
vyšší třídě dvě hodiny týdně. 



') Z pojednání německých nejdůležitější jeoa: „Zuř Prppaedeutik-Frage^ von AI. Hófler 
(Wien 1884.), jež vyšlo krátce před instrukcemi, a „Uber pbilosophische WisseiiBchafl 
und ihre Propaedeutik" von Dr. Alexius Meinong (Wien 1885.). 



TntJaář: Š. K. Macháček. 135 

Filosofické propaedeutice dostati se má místo čtyř hodin toliko dvou. 
Toto snížení počtu hodin jest nejdůležitější, ve svých následcích nejpůsobi- 
vější, ano osudná pro propaedeutiku změna. Že neučiní na odborné učitele 
dojmu příznivého, lze si mysliti. Ale první dojem nerozhoduje; vizme, kterak 
instrukce odůvodňují své návrhy a jaký z nich propaedeutice kyne prospěch. 

Aby za dvě hodiny týdně probrala se v VIII. tř. logika i s psychologií, 
ducají instrukce obě discipliny tím spůsobem, že by logika tvořila hlavní 
kmen, psychologie pak že by odbyta byla v úvodě a později příležitě při 
Týkladech logických. 

Proti takovému směšování obou věJ vyslovuje se už Kant v předmluvě 
ke druhému vydání „Kritiky pouhého rozumu'' z r. 1787. řka: „, . . Jestliže 
někteří z novějších logiku tím mínili rozšířiti, že vsunuli dílem psychologické 
kapitoly o různých mohutnostech poznávacích, dílem metafysické o původu 
poznání . . ., dílem anthropologické o předsudcích, pochází to z toho, že ne- 
znali zvláštní povahy této vědy. Není to rozhojňování, nýbrž znctvářcní věd, 
nechávdme-li hranice jejich navzájem v sebe zabíhati,"^ Tak jest ta otázka 
rozhodnuta Kantem už před sto lety. 

Než kdybychom i se stanoviska didaktického obě discipliny sloučili, 
kterou z nich učiníme základem? a s kterou počneme vyučovati? Instrukce 
odpovídají: 

„Psychologii nemusila by se vlastně (!) v učebné osnově vedle logiky 
povoliti zvláštní úloha (RoUe), poněvadž všechny ty psychologické nauky 
(Lehren), které pokládati jest za výsledky zjištěné a nepopírané se žádné 
strany, dohromady sotva jednoho semestrálního běhu vyžadují.*' Logice se tu 
dává rozhodně přednosl Podle zásady didaktické: „od jeduoduššího ke slo- 
žitéjsímu" přísluší i co do času logice první místo: jestiť ona ze všech filoso- 
fických nauk vůbec nejjednodušší. Proti tomu lze namítnouti, že učivo logické 
je«:t mnohem abstraktnější a jednotvárnější, a proto méně zajímavé pro žáky 
nežli psychologické. Než nemyslíme, že by bylo nutno od dosavadního pořádku 
upustiti, ale logika by se musila probírati zajímuveji a šťavnatěji (příklady 
napřed!), nežli se na mnoze dosud probírá. Avšak ani proti obrácenému po- 
řádku v zásadě nenamítáme ničeho, těšíce se nadějí, že by pak žáci měli 
tím důkladější přípravu k logice a že by také z psychologie bylo lze vybírati 
příklady na vzorce logické. Aby však dle přání instrukcí před začátek logiky 
položil se „psychologický uvoď", s tím se nesnášíme. Jednak by tím psycho- 
logie byla rozbita v kusy a byla kusá, jednak by úvod ten, jak jej nastiňují 
instrukce, *) trval po několik měsícův a na logiku by zbylo málo času. — 
Aby se anatomicko-fysiologický apparát obmezil co nejvíce, schvalujeme; ale 
poměr popudův k pocitům a představám vůbec vyžaduje důkladného objasnění. 

(Dokončení.) 



Šimon Karel Macháček. 

Obraz životopisný oastinil prof. Ant. Truhlář. 

(Pokračování.) 

Celkem zastoupeni jsou v Krasořečníku 32 básníci 96 skladbami ; k těmto 
druží se ještě čtyři kusy z Rukopisu královodvorského, tak že sbírka obsahuje 
právě 100 čísel, 85 vážných a 15 žertovných. Nejvíce básní poskytli J. J. Marek 
(10), P. J. Šafařík (9), čelakovský a Macháček (po 7), Jos. Jungmann, Ant. 

*) „Die psychologifiche Einleitung zur Logik hať die Classiíicatiou und Distinction 
der VOD jedem Menschen aa sich selbst erfahrungsinássig za bcobachtenden psy- 
cbischen Phánomene, ferner die Darlegung der allgemein anerkaiinten Gesetze der 
Ássociatian und Reproduction der Vorstellungen und GefQhle und der davon ab- 
hángigen Erscheinungeo, insbesondere der Apperception zu umfassen.^ 



136 TruMár: Š. K. Macháček. 

Marek a J. Hercog (po 6); kromě těchto mají tam práce Kollár a Šnajder 
(po 4), Puchmajer, Klicpera, Štépnička, V. Nejedlý a Tomsa (po 3), Polák, 
Šír, Kamarýt a Linda (po 2), Hanka, HněvkoTský, Eareš, Kinský, Kočí, 
Kopecký D., Patréka, Purkyně, Rantenkranc, Stach, Svoboda Fr., Svoboda V. A«, 
Šedivý a Simko (po 1). Vétáina básní opatřena byla z jednotlivých sbírek 
a časopisů, jmenovité z Nejedlého Hlasatele, z Hromádkových Prvotin, z Kra- 
meriova čechoslava, z Zieglerova Dobroslava, ze Sbírky zpěvů a básní od 
r. 1795. Pachmajerera vydávané, z Hýblových Rozmanitostí a j.; avšak na- 
lézá se tam i nemalá čásf prací ještě netištěných a pro knihu schválně slo- 
žených, jako na př. znamenitý překlad Schillerovy Písně o zvonu od Jos. 
Jungmanna. Od Macháčka samého jsou dvě básně původní („Věštba Libu- 
šina" a „Ctibor") a pět přeložených, mezi nimi dvě z Goetha („Rybák", 
„Bůh a bajadera"). Dokonalosti nějaké v nich není, jakož také Macháček 
sám později uznal, pojav jen některé z nich do souborného vydání svých 
básní, a to ve formě zcela proměněné. 

Krasořečník vyšel tiskem okolo Velikonoc r. 1823. *), načež měl ná- 
sledovati druhý díl, kromě básní též prosaické části obsahující. Ale pro ne- 
příznivé poměry s vydání sešlo, a látky nasbírané teprve po několika letech 
mohlo býti upotřebeno. 

Druhý podnik, jímžto Macháček nevšední spůsobil si pověsť a zásluhu, 
týkal se divadla českého, jmenovitě pak zpěvohry, již po celou řadu roků 
v jazyce mateřském neslyšené. České hry divadelní provozovali tenkrát vý- 
hradně ochotníci věcším dílem v soukromém divadle Teisingrově, ') ti pak při 
veškeré horlivosti vlastenecké zpěvoher odvážiti se nemohli. Pokusy však 
přece konány, mamě sice, ale opětovně, při čemž právě Macháček, jsa hudebné 
vzdělán a znaje uchvacující moc hudby, nejčilejším byl pobadatelem. Konečně 
r. 1823. byly snahy takové odměněny úspěchem nad míru znamenitým; po- 
dařilof se ochotníkům k divadelním představením získati dvě mladistvé, nadané 
pěvkyně, Kat. Kometovu*) a Mar. Šulcovu, takže mohlo se do opravdy po- 
mýšleti na operu českou. Macháček za tím účelem upravil překlad Castelliovy 
^Rodiny Švýcarské,** s hudbou od Jos. Weigla, kapelníka vídeňského, opery 
k ochotnickým představením nad jiné spůsobilé, ježto v ní as od póla zpěvy, 
od póla rozmluvy se střídají. Rozmanité naskytly se ještě překážky, až konečně po 
čekání více než půlletním dostalo se Pražanům potěšení, že dne 28. prosince 1823. 
v neděli odpoledne uslyšeli na jevišti stavovském, přičiněním sekretáře diva- 
delního J. N. Štěpánka mimořádně propůjčeném, po dlouhých letech opětně 
zpěvohru českou. 

Zprávy současníkův o představení tom jsou nemálo zajímavý. Zvědavosť, 
jak as ubozí Čecháčkové nesnadný a odvážlivý úkol vyvedou, nahnala i pouhých 
Němců do divadla. Lože, zavřená sedadla, přízemí, vše a všudy bylo plno, 
tlačenice přehrozná, a každý s netrpělivostí očekával, až vyhrne se opona. 
„I vyjde Emelina (Kometová), oko baví na se obrácené, ucho rozslazené 
vnímá mateřské zvuky, pod rouškou nebeské hudby a andělského zpěvu. 
Každý v opojení, každý tleská v pochvalu, jen já tu stojím, rád bych tleskal, 
raději — to bylo podivné kouzlo I Znám vás nyní, slzy radosti! Nemajíc 
radost více místa vnitř, slzami ven — ven sobě činila průchod ... To byl 
oučinek tvůj, rozmilá mluvo naše! To byl oučinek lásky k tobě. — Viděl 
jsem již mnohem pěknější opery, i zpěv krásný slyšel jsem, ale mocno8< 
zpěvu cizomluvného jen tak jaksi povrchně překlouzla povždycky přes mou 
hruď. Tenkráte to bylo jinak, a do smrti nezapomenu na tu sladkosmutnou 
chvíli." — Těmito slovy líčí Čelakovský dojem, jakýž naň učinila opera česká 
po prvé slyšená. Podobně píše Jungmann příteli svému Sirovi, professom 

*) Titul: „Krasořečník aneb Zbírka básni k Deklamací. Od Simeona Karla MaohiČka. 

Díl první. V Praze, 1823.** — Str. 392 a předmluva. 
^) V Dlažební ulici, tam kde nyní budova stiitniho nádraží. 
") Pozdější pí. Podhorská, pri stavovském divadle proslulá. 



r 



Truhlář: Š. K. Macháček. 137 

V Jiéíné: „Nemohu Vám vysloviti, jak nás Rodina Švejcarská všecky okouzlila, 
Teiiká částka nás plakala radostí.** I přítomní Némci, hned jak první části 
vyslechli, „s podivením vyznali, že jím jest, ne jako by českou, dle obecného 
mínění, tvrdou, ale ohebnou, k zpěvu stvořenou řeč vlaskou slySeli." (J. J. Marek.) 
všichni pěvcové ku konci najednou byli vyvoláni, nejhlučněji vSak Kometová, 
jího ku poctě rozdávána byla zvláStní znělka, překladatelem opery složená. 

Účinek představení toho byl s nejedné stránky velmi blahodárný; jím 
zajisté nejen libozvučnosf čeStiny ukázána spůsobem překvapujícím, a tak 
podvrácen zastaralý předsudek, hrám českým přístup do divadla stavovského 
nešetrně zabraňující, ale i cit a vědomí národní probudily se a posílily mórou 
atěienou, anof obecenstvo nevýslovnou touhu po domově a horoucí lásku 
k vlasti ve hře zosobenu vidělo. Dlouhou dobu nemluvilo se o ničem jiném, 
než o české opeře, zejména mezi spisovatelstvem, jehož se takořka nadšení 
bylo zmocnilo; vždyf i sám Jungmann, ačkoli zabaven slovníkem a historií 
literatury, byl tak unesen, že jal se překládati Mozartovu operu „Únos ze 
serailu,** a horlivě vyzýval i přátely své. Šírá a Marka, by činili podobně. 

Když bylo i druhé představení Rodiny švýcarské (dne 18. ledna 1824.) 
stkvěle dopadlo, konány neprodleně zkoušky k nové opeře, Macháčkem rovněž 
opravené. Byl to Cherubinňv y^Vodař**^ ku provozování dosti nesnadný a na 
jevišti německém z té příčiny vůbec vypouštěný; však herci čeští překonali 
síastně všechny obtíže a při produkci (dne 25. dubna 1824.) všeobecnou po- 
chvalu si získali. I v letech pozdějších opera tato patřila k nejlepším na 
jevišti českém, ježtof!, dle úsudku Qimelenského, v ní byl „od hlavní osoby 
Vodaře, až na nejmenší, každý dokonalý." Současně s prvním představením 
byl i text opery tiskem vydán. *) 

Po Vodaři provozována byla dne 6. května 1824. Vebrova opera „Střelec 
kouzedlník'' v překlade Štěpánkově. Přednesem vyznamenaly se v ní nejvíce 
zpěvačky Kometová a Králova (jim ku poctě složena byla zvláštní znělka 
(áimelenským), ale jinak se ukázalo, že Štěpánek nikterak nebyl překladatelem 
povolaným, přízvučné verše jeho prý „ucho velmi urážely, takže ti, kteří ne- 
slyšeli předešlých, vyjevili stai^ předsudek, že český jazyk nehodí se k opeře" 
(Jongmann Kollárovi v Čas. č. mus. 1880. str. 52.). 

V letních měsících, od sv. Jana Nep. do sv. Václava, české hry nebyly 
provozovány. Jaksi v náhradu za ně pořádaly se ob čas akademie a koncerty, 
při kterých Macháček pro zběhlost hudební a zkušenost praktickou nezřídka 
býval pomocníkem a rádcem vítaným. Tuto budiž jmenována jen akademie 
pořádaná dne 18. července 1824. v zahradě p. Novotného (na Žoftně), při 
níž texty české pro pěvce upravil a sám Schillerova „Potápěče^ v překladu 
Markově s velikou pochvalou přednesl. Z ostatních účastníků vzbudil tenkrát 
opravdové nadšení variacemi na housle, prvním plodem ducha svého, geniální 
Slavík, jinoch sotva sedmnáctiletý.^) 

Spůsobem tímto přízeň k jazyku českému i mezi vyššími stavy zvolna 
ujímati se počala; sám nejvyšší purkrabí Frant. Ant. Kolovrat Libštejnský, 
ač nebyl milovníkem zábav, do divadla českého se dostavoval, a též jiní 
šlechticové nebývali tam již hostmi nevídanými. Spočívalot ve zpěvu českém 
tajemné takořka kouzlo, jemuž odolati nemohl ani zakořeněný předsudek. 
Škoda jen, že ti, kteříž obratu tak utěšeného šťastnými byli původci, brzo 
potom vespolek nesnadniti se počali. Utvořily se totiž dvě společnosti pě- 
vecké, starší ochotnická, řízená Macháčkem, v níž předními silami byli Krov, 
Jelen, Škroup, Králova, Šulcova a j., a mladší Štěpánková, hlavně z herců 



*) Titul: „Vodar. Zpévohra ve třech jednáních Z Bouillyho Les deux joarDÓes a G 
F. Treitschke od S. K. Macháčka. V Praze, 1824.** — Str. 58. — Budiž také pH- 
pomennto, že Vodarem zahájeny byly dne 19. listopadn 1862. opery české v novém 
divadle prozatímním. 

^) Slavik 8 Macháčkem byl důvěraé znám a zamýšlel na slova jeho složiti původní 
cpem českoa. 



140 Zahradník: Jednotná škola střední, 

vyličuje Juvenal nouzi a bídu zaměstnání básnického. V Ěíraě tak daleko to 
došlo, že básníci, aby život si pojistili, všelikých jiných industriálních podniků 
chápati se musili, lázně neb pekárny si najímajíce a při dražbách cenu pro- 
voláTajíce. (Sat. VIL) Boháči sice pochvalou svou neskrblili, hmotné však 
básníků nepodporovali. Ku všelikým vydáním luxuriosním rádi se propůjčovali, 
básníkům však básně jim věnujícím vymlouvali se, že sami básníky a tudíž 
i koUegy jejich jsou. Tak se stávalo, že básníci pi4 vší slávě trpěli nedostatek. 
Slavný básník Statius jenom tak před hladem se uchránil, že oblíbenému 
pantomimovi Parisovi psával nová libretta. A přece nezřekli se mnozí toho 
nevyléčitelného chronického zla, aby při záři noční lampy v malé komůrce 
básní nepsali dočkati se nemohouce, kdy spatří hubenou tvář svou ověnčenu 
vavřínem. Kterak mohl však duch jejich vznésti se k poetické náladě, když 
jim tělo churavělo. Jak se mohlo žádati, aby Rubrenus Lappa povznesl se 
k výši tragického kothurnu, když prodati musil všecko nářadí i plášť, aby 
jen tragoedii Atreus psáti mohl. Pravé básnické nadšení může býti jenom 
tam, kde mysl prosta jest všech starostí pozemských a nenucené žíti může 
ve vyšších sférách. Tak utíkala léta v marnivém snažení a přiblížilo se stáří 
s bledými tvářemi a básník proklínal sebe i nešťastnou Musu svou. Proto 
stěžuje si Juvenal, že doba jeho pohřešuje básníka skutečné vynikajícího, 
(sed vatem egregium nequeo monstrare et sentio tantum etc. . . VII, 53 sq.) 
Všechen duševní život naprosto byl utlačován. (Pokračování.) 



Jednotná škola střední.') 

Pise Jos. Zahradník, prof. česk. gymn. v Kroměříži. 

Dějiny našeho školství v tomto století ukazují nám ustavičné a vzájemné 
sbližování reálky a gymnasia. Byla-li reálka počátkem tohoto století jediné 
školou odbornou, jejížto určení bylo „vychovávati mladíky, kteří se umění, 
obchodu, směnárnictví, účetnictví a hospodářství věnovati chtějí",^) stala se 
po zřízení škol technických (v Praze 1806) přirozeným pojítkem škol těchto 
se školou národní a povznesla se konečně organisačními statuty z r. 1849. a 
1879. na stejný stupeň s gymnasiem ; gymnasium zase, pozdravivši první rok 
nového století ještě co „škola latinská*^, proměnilo se poznenáhlu intensiv- 
nějším pěstováním řečtiny a mathematiky, jakož i přijetím zeměpisu a věd 
přírodních v rámec osnovy učebné na ústav všeobecné vzdělání poskytující: 
a tak se stalo, že máme před sebou dvě kategorie škol středních, jejichžto 
určení jedním a týmž vzorcem vysloviti lze, t. „podávati žákům vyššího vše- 
obecného vzdělání a připravovati je k vyšším studiím odborným." ') 

Jest tedy otázka, zdali by ono sbližování obou ústavů nemělo se do- 
vršiti úplným jich sloučením v jednotnou školu střední, častým předmětem 
ovšem jen akademických rozhovorů, jejichž řadu ještě rozmnožovati sotva by 
se doporučovalo, kdyby v posledních letech nebyla se vyskytla okolnosť, která 
otázku tuto opět do popředí staví: míníme tím zřizování četných škol od- 



•) Podávajíce tento projev v příčině otázky zah^ené v. Kroku prof. Dr. F. J. Studničkou, 
podotýkáme, že se rozpravě *é dostalo pochvalné zmínky při I. obecném sjezdu pro- 
fessorův středních skol českých (viz Zprávu o sjezdu na str. *27). Doufáme pak, že 
úvaha tato nezůstane osamocena^ nýbrž že bude předmět tak důležitý uvažován 
i s jiných stanovisek, by se konečně mínění v té příčině vytříbila ku prospěchu obec- 
ného vzdělání na středních školách poskytovaného. Bed. 

^) Nejvyšší nařízení ze dne 10. února 1804. 

*) Příprava tato platí sice jednak universitě, jednak technice, avšak nezakládá potud 
žádného zásadního rozdílu v určení obou ústavA, pokud absol. gymnasisté nejen na 
techniku a p. ú&tavy přestupovati mohou, nýbrž i zde prospívají, ano i dle několika 
svědectví (Kořistka, Littrow, Piek — viz Dittes, Paedagogium 1 Jhgg., p. 239) uad 
abiturienty reálek v mnohém ohledu předčí. 



r 



Zahradník : Jednotná Škola střeni. 



141 



berných, které y nejrozmanitějších směrech se nesouce álohu reálky přejímají 
ft tak svrchu vzpomenuté otázce jisté aktuálnosti dodávají. Poněvadž pak 
společný znak gymnasií i reálek v jejich určení co ústavů všeobecné vzdělá- 
vajících spočívá, jímž se od škol odborných „zručnosti'' pěstujících liší, bude 
nám předně jednati o podstatě vzdělání všeobecného jakož i o tom, zdali a 
T jaké nure oba ústavy všeobecné vzdělání poskytují, jaký praktický význam 
dosavadní stav věcí v sobě chová a zdali by konečně oba jednotnou školou 
nahraditi se měly a mohly. 

Všeobecné vzdělání povznáší člověka k oné všestrannosti duševní, které 
jest potřebí, aby prost jsa všech předsudků rozuměl řídícím ideám a vý- 
sledkům duševních snah doby přítomné; vzbuzuje v něm soustavným před- 
Táděnim vznešených příkladů a vzorů cit pro dobro a pro krásu a učí ho 
na základě nabytých vědomostí a na základě vzbuzeného v něm ethického 
a aesthetického vkusu ovládati vůli a zakládá tím zralý a ušlechtilý cha- 
rakter. 

Zralosf ducha, jež vrcholí v přesném názoru o světě, zralost citu, jevící 
86 vytříbeným vkusem a pevným svědomím, zralost vůle, jevící se charakterem: 
tot jsou znaky, jež přikládáme vzdělancům, kteří jsou povoláni státi se vůdci 
společnosti a určovati směr snahám pohýbajícím duševním životem doby 
přítomné. 

K dosažení tohoto cíle u žáků škole svěřených přispívají mnozí činitelé, 
oběma školám společní, tak ku př. společná práce ve třídě, pořádek a kázeň 
školská, četba, kterou knihovna žákovská poskytuje a j. v. — to vše obsahuje 
prvky vzdělání, které pěstování všech tak zvaných mohutností duše harmo- 
nicky doplňují. Leč rozhodující vliv na dosažení obecného vzdělání přináleží 
přece jen učivu, kteréž zdánlivě sice jenom k intellekbu se odnáší, ale 
v pravdě svým obsahem přímo na vývoj přirozených schopností ducha i srdce 
pňsobí a veškeiii činnost duševní probouzí. Učivem pak reálka od gymnasia 
tímto se liší: 



Předmět 



Týdenních hodin 



gymnasium reálka J„ reálka 



Náboženství 

Latina resp. frančtina . . 
Řečtina resp. angličina . 
Mateřský (vyučovací) jazyk 

Zeměpis 

Dějepis 

Mathematika 

Fysika a chemie . . . 

Přírodopis 

Kreslení geometrické . . 
Kreslení od ruky a krasop. 

Tělocvik 

Filosofická propaedeutika 

Celkem . . 



16 
50 
28 
26 

9 
17 
24 
10 

9 



193 



8 
25 

9 
23 

9 

15 
28 
22 
14 
18 
31 
14 



216 



— 8 

— 25 

— 19 

— 3 

— 2 
-- 4 
--12 
-- 5 
--18 

— 31 
+ 14 

— 4 



+ 23 



Ještě než vlastního jádra věci se dotkneme, jest nám upozorniti na 
spoustu hodin, které reálka věnuje vyučování kreslení, nezapírajíc tím svého 
původu co škola odborná a pěstujíc odbornou zručnost tam, kde veškery 



142 Loukotka: Aisch. PerŠané. 

ohledy myšlence hlavní by podříditi se měly. Nechceme tím nikterak vylou- 
čiti kreslení měřické i od ruky ze řady předmětů, jimž by se na škole střední 
vyučovati mělo, uznávajíce rádi blahodárný vliv tohoto odboru na porozumění 
geometrie s jedné, na vývoj krasocitu s druhé strany, tím méaě zneuzná- 
váme praktickou důležitost obojího kreslení: nám jen míra, v jaké nyní se 
pěstuje, zdá se býti přílišnou (49 ze 216, t. j. více než 22%)! 

Než hlavní váha spadá zde na předměty ostatní. V osnově reálek za- 
stoupen jest živel humanistický frančtinou s 25 hodinami, angličinou pak 
8 9 hodinami — v osnově gymnasijní pak latinou s 50 a řečtinou s 28 ho- 
dinami.*) Kdyby i byly tyto předměty v ohledu vzdělávacím stejné váhy, 
musil by přece nápadným býti rozdíl, t jak nestejné míře odměřeno žákům 
obou druhů tohoto zdroje vzdělání t době, kdy všecky síly by se měly na- 
piati, aby čelily onomu duchu sobeckému, který co ethický matendtismus 
bohužel čím dále tím více půdy nabývá a veškery poměry životní otraTUJe. 
Tu zapotřebí dáti mládeži onen ideální směr, který tvoří protiváhu zhoubných 
oněch tendencí a jehož dovolávají se nejenom filologové, nýbrž i vynikající 
přírodozpytci, jako E. du Bois - Reymond, Jechner,*) Albert, Oppolzer a j. 
A který národ může ve své literatuře podati více a vznešenějších ideálů, 
než národ řecký a římský? Které ideály jsou jednodušší a tudíž spřízněnější 
a tedy i přístupnější duchu mladému? Nejsou-li to pravé „spisy pro mládež",*) 
poněvadž psané u věku mladickém oněch národů, žijících v poměrech jedno- 
dušších a mládeži srozumitelnějších, než jsou spletité poměry národů mo- 
derních, jako jsou Angličané a Francouzové, nehledě ani ku polemickému 
obsahu mnohých francouzských klassiků, kteří již proto k lektuře školní méně 
se hodí? či má realista získati dobrý pojem o životě antickém čtením klas- 
sických dramat Racinových nebo Voltairových , předvádějících hrdiny své 
v kroji Ludvíků francouzských? 

Než i formální užitek, jakýž podává vyučování mluvnické, jest na straně 
gymnasijní nepoměrně věcší: zabýváním se těmito jednoduchými kategoriemi 
rozumovými tříbí se znamenitě intellekt a třebas frančtina svojí logičností 
přesnosti a určitosti latiny rovnováhu drží, nemůže se přece chudá na formy 
angličina se slovesnou bohatostí řečtiny nikterak srovnávati, nehledě ani 
k tomu, že počíná se jí vyučovati ve vyšší reálce, kde formální vzdělání 
ducha má po jistou míru býti již dokonáno. (Dokončenf.) 



Ukázka překladu Peršanův Aischylových, 

kterou podává František Loukotka. 
(Pokračování.) 

Posel, 

Ba chrání bozi města božské Pallady. 

Atossa. 
Jsou tedy posud neiozborny Athény? 

Posel, 
350 Jim bezpečná jest hradba muže majícím. 



') Tabulka jest zdělána dle normálních plánA pro školy německé; na českých ástavech 
obojího druhu pěstuje se němčina skoro stejnou měrou, takže pro srovnání jest lho- 
stejnou, jako ku př. zeměpis (po 9). 

^) Du Bois-Reymond, Culturgeschichte u. Naturw. 1878. Jechner, Gelehrsamkeit oder 
Bildung? 

') Rappold, Unser Gymnasium. 



r 



Loukotka: Aisch. Peršané. 143 



Atossa. 

Než lodím jaký počátek byl srážky ? rci ! 
Kdo začal boj, zda Hellénové, nebo můj 
syn hrdě na svýcli lodí počet spolehnuv? 

PoseL 

ó paní, mstiboh*) nebo zlý bés nějaký — • 

355 bůh ví, kde vzav se — začal vše to neštěstí I 
Řek^) přišed totiž z hellenského tábora 
dí synu tvému Xerxu toto: jakmile 
tma noci černé dostaví se, Řekové 
že nezůstanou, nýbrž k lávkám veslovým 

360 že přiskočíce uběhnutím^) potají 

se na vše strany budou hledět spasiti. 
Ten jak to slyšel, neznamenav Řekovy 
lsti ani záští bohův ihned vyhlásit 
dá tento příkaz lodlstva velitelům všem: 

365 až přestane zem' žahaf slunce paprsky 
a obor nadevzdušný temno zahalí, 
by sestavili v řadách třech šik lodí tak, 
by střehli bděle průplavův i všelikých 
cest mořešumných, jiné ještě ve kruhu 

370 kol Aiantova ostrova; neb Helleni 

zlé uniknou-li zhoubě z loďstvem potají 
jim uběhnouce někudy, tu zbaven býí 
měl každý hlavy. Velmi dobré mysli jsa 
děl toto: neznaK, od bohův co chystáno! 

;í75 Ne v nepořádku oni, nýbrž s poslušnou 
si myslí jídlo chystali, a vesláři 
kol lepooveslených kůlců vázali 
si držadla. Než slunce svit když uhasnul 
a přikvačila noc, tu všaký vesla pán 

380 šel na lod, šel i všaký zbraní cvičenec, 
a sbory lodí dlouhých po vybízely 
se vespolek; jak komu místo určeno, 
tam plaví se; i projížděli celou noc*) 
vše mužstvo lodní velitelé korábův. 

385 Už minula i noc, a řecké nemělo 
se nikde vojsko ke skrytému útěku, 
než celou zemi bělohříbá Den nice 
když obestřela, lepostkvoucí na pohled, 
tu nejdřív pokřik zvučný v zpěvu jásavém 

390 nám od Hellenů zahlaholil, zároveň 
pak skály ostrovní se ohlas rozlehl: 
i pojal všechny barbary strach sklamané 
v tom, čeho zdáli; neboť prozpěvovali 
si tehda Hellénové paian*) velebně — 

395 ne k útěku, než se smělostí srdnatou 
se k boji chystajíce; avšak polnice 



') I)le Aischyla svůdná bytosC yyŠHÍ, mysl toho nadobro zaslepující, kdo hříšnou zpupnosC 

jevě do nemírných nebo vůbec mrzkých se poušti pod niku v. 
') «SikinnÍ8, otrok Themistokleův a vychovatel jeho dětí, jenž lesť provedl z návodn 

svého pána. 
*) V rečt. á^taófiQ — jakožto pohrdlivý stálý pro to výraz. 
*) Po tomto vypadl nejspíše verš tohoto asi smyslu: 

tu poučujíce, tu povzbuzujíce 
') Válečná píseň, jíž vzýván Apollon za ochranu. 



144 Loukotka: Aisch, PeriarU. 

tam rozohnila všechno: ihned jali se 

teď svorným rázem vesel šumných v hlubokou 

tůň tepat na pokynutí, a mžik nutím 

400 je bylo všechny zjevné zříti; táhlo pak 

v jich čele pravé křidlo v krásném pořádku, 
a za ním postupoval celý ostatní 
sbor, zároveň pak hlučný bylo slyšet křik: 
„Ó řečtí synové, nuž osvobozujtež 

405 vlast, osvobozujtež své dítky, manželky 
a sídla bohů národních i mohyly 
svých předků, neb teď zápas o vše nastává!^ 
A tu i od nás řeči perské ozýval 
se repot, ') aniž vhodný byl už okamžik, 

410 by váhal kdo; neb koráb do korábu hned 
svůj bodec vrazil kovový: loď hellenská, 
ta zahájivši nájezd lodi foinické 
v mžik celý hřeben zuráží, a na jinou 
zas jiný mířil hrotem. Vojska perského 

415 proud odporoval zpočátku; než v úžiné 
když množství korábů se nashromáždilo, 
tu nebylo jim lze si vespol pomáhat, 
než bodci kovohrotými i do sebe 
teď sami tloukli, zuráželi veškeré 

430 tak vesloví své, kdežto řecké koráby 
kol kolem chytře vrážely, i zvrhaly 
se trupy korábů v, a moře nebylo 
již viděti, neb bylo plno rozbitin 
a zavražděných; taktéž břehy, úskalí 

425 se mrtvolami plnily, a kde který 

byl koráb z barbarského tábora, ten hnán 
teď vesly v nepořádném útěku; než ti 
jak v tumáky neb v jakýkoli zalov ryb 
svých vesel úlomky a kusy rozbitin 

430 v ně tloukli, v kusy dřípali, a s kvílením 
se šířil nářek mořských po vlnách, až sděl 
zjev noci černé tomu konec. Množství běd 
bych nevyčerpal, ani kdybych deset dní 
ti vyprávěl; neb nezhynulo, dobře věz, 

435 v dni jednom ještě nikdy tolik smrtelných! 

Atossa, 

Tot strastí celé moře vyvalilo se, 

ach, na Persy a všechny kmeny barbarské! 

Posel. 

Véz pak, že toto ještě ani polovic 
běd není: tak je trapná stihla pohroma, 
440 že dvakrát až by mohla ony vyvážit! 

Atossa. 

A které mohlo nad to horší neštěstí 

se stát? rci. jakou pohromu to míníš zas, 

jež stihla vojsko svážejíc se tíhou hloub? 

Posel. 
Část Persů, kteří kvetli silou tělesnou, 



') Jenom před hellenskými diváky může Persan tohoto výrazu oiití, aroTii. v. 33d» 



Úwthy, — J. Skoda. 145 

445 i duchem dokonalých, yymkajících 

i rodem, vždycky nejvéméjSích vladaří — 
ti smrtí přeneslaynoQ bídná zhynuli I 

Atossa. 

Žel, jak jsem krutou pohromou tou nešťastna! 

Než jakou že to smrtí tito zhynuli? (Dokončení.) 



Úvahy. 



J. Geyling : Der Unterrieht im Zeichnen an dsterr. Mittelschnlen. - 
i. Anděl: Ein Wort flber den gegenwartigen Zeiehennnteníeht an 

Realsehnlen. 

Začátkem t. r. vyskytla se v denních listech zpráva o nové reorganisaci 
kreslení na školách středních. PředmČt tento dlouho byl jen popelkou ua ústavech 
a teprve v nedávné době vřaděn mezi předměty ostatní, vyměřen Jemu oový plán 
očebný, který v celku jeví velký pokrok proti minulostí a zajisté mpobo dobréiio 
obsahuje. 

Po třináctileté zkušenosti cítí a zná každý soudný učitel mnohé sice vady 
jebo, které však změnami nevalnými bylo by lze odstraniti. Vyskytují se tudíž 
ob čas různé návrhy, mezi nimiž vzbudil nedávno pozornosť článek: „Ber tJnter- 
rícbt im Zeichnen an oesterreichischen Mittelschulen" v „Supplement zum Central- 
blatt far das gewerbl. Unterricbtswesen in Oesterreich IV. B. 4 Hft." od prof. 
J. Geylinga, který ze své 301eté praxe uvádí mnohé nedostatky a návrhy na opravu činí. 

Právem vytýká, že dosavadní rozdělení učiva dle stupňů, t. j. když 1. a 2. 
třída tvoří první stupeň, druhý 3. a 4. třída, třetí stupeň pak 5., 6. a 7 tř. sk. 
reálné, jest neúplné, že by se lépe osvědčilo určité vymezení na jednotlivé třídy.') • 

Počet hodin, vyměřený kreslení v I. tř. na 6 hod. týdně zdá se mu příliš 
velikým. Proč prý mají žáci ve 4 hodinách vodorovné a svislé čáry, rozl. druhy 
úhlA, trojúhelníkft a p. kresliti a potom teprve ve dvou zvláštních hodinách učiti 
se tomu, co vodorovné, co svislé čáry jsou — co úhly a p. Navrhuje pro I tř. 
jen 2 hod. "kresleni a 2 hod. méřické rýsováni. 

Pro druhou třídu vynechává kreslení perspektivní, žáci mají kresliti jen or- 
nament plochý ve věcších rozměrech dle vzorů na tabuli kreslenýcii a dle předloh 
— 2 hod. týdně. 

m. tř. Kreslení měřických tvarů prostorových od ruky dle perspektivních 
pravidel podle drátěných i dřevěných modelů. 4 hod. týdně. 

IV. tř. Kreslení dle polychrom, předloh, aby seznámili se žáci s nejdůle- 
žitějšími spůsoby malováni, dále počíti se má kreslením dle sádrových modelů 
s použitím perspektivy a vysvětlováním slohu. 4 hod. 

V. tř. Kreslení hlavy dle drátěného modelu v různých polohách, aby se- 
znali rozdělení a zkrácení její. Pokračování dle polychromov. předloh. 2 hod. 

VI. tř. Kresba jednotí, částí lidské hlavy, nohy a ruce dle sádrových mo- 
delů v rozmanitých polohách přesnou konturou. Pokračování dle vybraných těžších 
polychromov. předloh. 2 hod. 

V Vn. třídě se má ukončiti kresbou hlavy lidské, jednotí, částí těla jedno- 
duše stínovaných, pak kreslením dle tě/ších ornamentálních předloh s přibráním 
postavy lidské a zvířecí — též 2 hodiny týdně. 

Dle tohoto rozvrhu myslí prof. Geyling, žo se docílí zmenšení počtu hodin, 
že se ušetří času, že se usnadní postup do škol polytechnických, průmyslových, 
do uměleckých akademií i do vojenských škol; ze by učitelé a Žáci věděli, jaká 

') Ztíkéan tu navrhoval též kreslířský odbor „ÚstK spolku čes. ák. středních" na sjezdu 
X. 18B6 (r. Krok. 53), 

Krok. 11 



1 



146 Úvahy ~ J. Skoda. 

látka se má t každé jednotlivé třídě probírati. Nejistoty, kterých pomůcek oží- 
vati lze, by se pozbylo a pravidelné vyačování by prý nastalo 1 

Aby to možno bylo, muselo by se přesně nstanoviti, kterých knih, předloh 
a modelů nžiti se má, konečně aby známka z kreslení týž následek měla jako 
z každého jiného předmětu obligátního, potom prý žák i při menším počtu hodin 
více vykoná než jinak při sebe vécším. 

Pro gymnasia a reálná gymnasia navrhuje prof. Geyling stejný plán učebny 
jako pro realky, jen ve tř. 4. obmeztge týdenní počet hodin na 2 a ve tř. Vlil. 
udává, že se mají nejdůležitější partie látky učebné zopakovati. 

Na gymnasiích mělo by se kreslení od y.^-YIII. tř. státi obligátním před- 
mětem, zvláště těm, kdo si zvolí povolání, v němž budou kreslení potřebovati, 
t. j. kteří na polytechnické školy přestoupiti hodlají neb vojenské aneb umělecké 
školy navštěvovati míní, pro ranhojiče a pro ty, kteří učitelství se věnojí a t. d. 

Z uvedeného přehledu vysTítá, že navrhige prof. Geyling zmenšení počtu 
hodin v tř. I., II., Y., YI. a YII., že ve druhé třídě upouští od vyučování perspek- 
tivy a že jí pak na celém vyšším oddělení zanedbává; že ve m. tř. vynechává 
ornament vůbec, ve tř. Y. a YL pak ornament dle plastických modelů. 

Za to však přidává látky a přeje si, aby v I. tř. přibylo měřické rýsování 
pomocí pravítek a krožidla, v Y. tř. figurální kreslení aby se pěstovala jen 
dle drátěných modelů hlavy, v YI. tř. části hlavy a také ještě ruce a nohy dle 
sádrových modelů ; v YH tř. pak nejen hlavy i částí těla jednoduchým stínováním 
prováděti doporoučí. 

Zmenšením počtu hodin získati snad chce prof. Geyling návrhu svému pří- 
znivce, avšak navrhovaná oprava jest v mnohé příčině velmi neurčitá i pochybena, 
roztřídění odborů kreslení na jednotlivé třídy jest nepraktické, neurčujeť se nic 
o kresbě ornamentální i perspektivní, ve vyšším oddělení hlavní váhu klade na kre- 
slení figurální, kdežto ornamentální kresbu omezuje v Y. a YL třídě jen na práce 
dle polychromovaných předloh, v YII. dle ornamentálních vzorů vůbec (tedy snad 
i dle plast, modelů), o perspektivě však ve třídách vyšších ani se nezmiňuje, taktéž 
nic o cvičení z paměti a o pěstování samočinnosti se neudává. ZanecŘ>di><da hy 
se pováílivou měrou kresba omamentálni i per^ektivni, kdežto právě odbory tyto 
pro nastávající techniky nejvěcší důležitosť mají. 

Z požadavku Geyiingova, aby známka z kreslení týž následek měla jako 
z každého jiného předmětu, nelze ještě dokázati, že by pak i při menším počta 
hodin žáci více provésti mohli než jinak při sebe věcším. 

Objevuje se při čtení návrhu prof. Geylinga mnoho vad, i musil proto po- 
vstati odpor v kruzích učitelů kreslení. 

Z té příčiny vydal také prof. A. Andél brožurku: „Ein Yřort Uber den 
gegenwártingen Zeichenunterricht an Realschulen*, kterou chce, jak sám praví, 
přispěti k objasnění a dorozumění mezi odborníky. 

Tak poukazuje hned na počátku na neoprávněnost Geylingovy výtky, jako 
by žáci I. tř. po 4 hodiny kreslili jen samé čáry, úhly, trojúhelníky a pod. a 
potom teprve ve zvláštních dvou hodinách podával se jim dodatečně výklad, co 
jsou čáry, úhly, trojúhelníky a pod. — Není takové rozdělení hodin v žádné 
instrukci obsaženo a zajisté každý soudný učitel vysvětlí a probere nejprve pří- 
padné tvary měřické a na základech těch teprve postupuje při kreslení geom. tvarů 
i geometr, ornamentů. — Y I. tř. má se položiti základ ku správnému kreslení, 
na němž všechen další prospěch závisí, a aby žák jakési zručnosti dosáhl, aby 
oko i ruku vycvičil, jest mu mnoho a správně kresliti. Dále uvádí, že netřeba, aby 
se žáci již v I. třídě seznamovali s počátky měřického rýsování, poněvadž k uží- 
vání kružidla a pravítka dosti příležitosti se jim poskytne při měřictví ve tř. IL 

Také právem odmítá prof. Anděl zmenšení počtu hodin ve třídě 11. i vyne- 
chání perspektivy, ježto žáci této třídy k cvičením těm již zralí jsou, neboC jedná 
se pouze o srovnávání a odhadování směrů i délek hran a úhlů, což opět jen po- 
kračování ve cvičení oka nazvati se může. Jest toho náhledu, že by se ve n. tř. 
reálky s ponecháním dosavadních 4 hodin začátky perspektivní dle drátěných mo* 



Úmhy. — J. Škoda. 147 

delů i kreslení nejjednodušších ornamentálních obrysů pěstovati mělj, a to po 
celý rok střídavě. Dle vys. minister. nařízení mají se cvičení ornamentální konati 
teprve až žáci pokroěí v perspektivním kreslení k modelům dřevěným, což z něko- 
lika důvodů jest nepróspěšno, předně nastane v kreslení ornamentálním I. a n. 
tř. přestávka po celé polouletí, za drnhé unavují se žáci při jednostranném cvičení 
perspektivním, za třetí zbavuje se učitel prostředku, udržovati stejnoměrný postup. 
Cvičeni perspektivní obmeziti měla by se na kontury jen bez stínování. 

Že prof. Geyling ze m. tř. vylučuje ornament a jen perspektivu navrhuje, 
nelze z důvodu výše uvedeného schvalovati, nebot nastala by přestávka ještě delší, 
celý rok. Jest důležito ve IIL tř. pokračovati v ornamentálním kreslení, v perspek- 
tivě postupovati a začíti se stínováním. 

Ye IV. tř. má se dle Geylinga po roční přestávce opět začíti kreslením 
ornamentů, a sice dle polychrom, předloh a dle sádrových modelů s použitím perspek- 
tivy a vysvětlivkami o slohu. Že kreslení ornamentů dle modelů teprve v této 
třídě začíná, s tím souhlasí Anděl, avšak první cvičení v malování až do IV. tř. 
přeložiti nebylo by praktické, neboť pokládání jednou neb dvěma barvami nečiní 
žákům IIL tř. žádných obtíží, malujíČ s chutí i radostí a přemohou zde již první 
nesnáze, aby pak ve IV. tř. těžší práce podnikati mohli. 

V V. tř. chce prof. Geyling zaváděti kreslení hlav dle drátěného modelu; 
námitka jeho, že v kreslení hlav na tabuli při výkladech o rozdělení a p. vidí 
krok nazpět, zůstává nevysvětlitelná. Každý model hlavy z drátu jest tvar velmi 
ohyzdný a nepřirozený, dle něhož nemožno pořádnou práci zhotoviti, a kdyby i ně- 
který žák dovedl dle něho kresliti, zajisté že mnohem dokonaleji provedl by úlohu 
svou dle modelu sádrového. Neosvědčily a neudržely se modely sádrové Dupui-ovy, 
tím méně poslouží škole takové drátěné nestvůry. Protestuje tedy Anděl i z důvodů 
aesthetických proti užívání hlavy drátěné a tvrdí, že se nelze při začátečních cvi- 
čeních obejíti bez předloh hlav v konturách a později i stínovaných. 

V VL tř. mají se dle sádr. modelů části hlavy, pak nohy a ruce v různých 
polohách kresliti. Jednotlivé části hlvy a obličeje mohly by se snad příležitostně 
při výkladech učitelových nacvičiti, avšak výhradné kreslení těchto částí zavrhuje 
již nynější učebná osnova z důvodů, aby sledován byl poměr částí jednotí, k sobě 
a k celku. Kreslení ruky a nohy v různých polohách shledává Anděl jen tehda na 
místě, kdyby učení tomu na reálkách ne 2, ale 20 liodin týdně vyměřeno bylo, 
neboť známo jest, že správné kreslení těchto údů i umělcům nejvěcší nesnáze 
působí. O navrženém Geylingem „jednoduchém stínování^ hlav a částí těla v VIL tř. 
nechce se Anděl z výše uvedených důvodů ani zmiňovati. 

Ku konci své rozpravy navrhuje Anděl: „Ve třech nejvyšších třídách reálky 
měli by žáci na základě případných vysvětlení o tvaru a poměrech hlavy lidské 
různého stáří, jakož i o perspektivních zjevech rozličných poloh hlavy cvičeni býti 
v korrektní a správné kresbě, vedle toho i v kreslení ornamentálních i architek- 
tonických tvarů, nádob a p. pokračovati, při čem k zručnosti v stínování štětcem 
i perem zvláště by se mělo přihlížeti." 

UvaŽuje-li se dále, že ještě i cvičení z paměti a výklady o slohu konati 
třeba, není možno pro rozsáhlost! a mnohostrannost! látky předepsané ani jediné 
hodiny obzvláště ve třídách vyšších ubrati, nemá-li se tím kresleni na pouhou 
hříčku snížiti. Na doklad toho lze uvésti, jak málo práce vykoná se letos ve třídě 
VL, kde zavedením náboženství ubrána kreslení 1 hodina, tak že tomuto předmětu 
jen ve 2 hodinách týdenních se vyučuje. 

Ve vídeňském spolku „Verein der oesterr. Zeichenlehrer" potkal se návrh 
Geylingův s rozhodným odporem a v časopise téhož spolku 1887 č. I. náležitého 
došel posouzení. 

Také ve schůzi kreslířského odboru „Ústředního spolku českých středních 
škol*' dne 29 ledna t« r. uznáno jednomyslně, že za uskutečněním návrhu tohoto 
nexvratně následovati by musil úpadek kreslení na školách středních; a schůze 
dne 26. února snesla se na osvědčení, že ohrožen jest návrhem Geylinga zdárný 
výaiedek ve vyučováni kreslení hlavně tím: 

11* 



148 Úvahy, — J. Slaffik* 

1) an se zmenšuje počet hodin vyučovacích v I., II., Y., VI. a YII. třidě, 

2) ano se vynechává ornamentální kreslení v tř. III. vAbec a zanedbává totéž 
dle plastických modelft v V. a VI. tř., 

3) ano cvičení perspektivní ve in. tř. nepřetržité po celý rok trvá a pak se 
vynechává ve všech třídách vyšších (V. VI. a VIL), 

4) ano se zanedbává pěstování samočinnosti, cvičení z paměti a samostatné po- 
kusy dle udaných pokynft, 

5) ano se rozmnožuje učivo v I. tř. přidáním rýsování, 

6) any se kladou přemrštěné požadavky v kreslení figurálním, kde poažíváním 
ohyzdného drátěného modelu hlavy lidské nedocílilo by se ani porozunéní 
ani zručnosti ani ušlechtění citu aesthatického, 

7) any vysvětlivky o slohu jen na IV. tř. obraeziti by se měly a pak v násle- 
dujících zcela se ignorují. 

Taktéž pohřešuje se podrobnější udání předloh a modelů, které při kresbě 
ornamentální, perspektivní i figurální používány býti by měly. 

Nevyhovuje tudíž prof. Geylingem navržená oprava vyučování kresbě nikterak 
požadavkům střední škole kladeným, málo by se tříbením krasocitu přispělo ku 
vzděláni všeobecnému a nedostatečně jen připravovalo by se Žactvo v předmětu 
tom pro školy technické a umělecké. Než doufejme, že do uskutečnění jest ještě 
daleko a že se oprava stane na základech správnějších a důvodnějších. 

Jos. Škoda. 

Die Gesundheítspflege in der Mittelschule. 

Od Dr. Leona Burgersteina, ve Vídni 1887, Alfred H61der, 8". V, 140. Cena 1 «1. 20 kr. 

Spisovatel podává ve velezajímavém spise tom myšlenky své o dosavadní ne- 
srovnalosti pěstění ducha s péčí o zdar a vývoj tělesný ve školách středních, 
poukazuje především k vychování řeckému v době staré a anglickému v době 
nové. Na to pojednává o tom, jak možno poškoditi tělo, maje zřetel k trvalému 
^yklidnému" seděni, přihlí/í k oku, páteři, čtení, psaní, slyšení, vzduchu, čistotě, 
zubům, výstředným teplotám, tělocviku a duševní práci. 

Dále ukazuje, jak by se nesrovnalosti výše vytknuté mělo pomoci tělo- 
cvikem, hrami, tancem, spůsobností, šermem, plováním, koupáním a bruslením*; 
jak vůbec v té příčině jednotlivé státy si vedly a vedou, jaké předpisy o zdravot- 
nictví ve škole byly až dosud vydány, čeho dbáti v otázce, jak žáci sedí, jak 
slyší; jak u žáků počet veliký v třídě jedné působí na zdraví všech, jak vzduch, 
čistota, zuby, výstředné teploty atd. 

V dalším oddílu o lékařství školním zvlášC, o poměru rodičů a učitel&v, 
o úkolech lékařů Školních pojednává. 

Podav také rozpočet vzhledem k zdravotnictví ve školách středních, konČí 
úvahu o rozdílu mezi soustavou internátní a tutorialni. 

Nelze upříti, že celým spisem vane duch opravdivé snahy po blahu mládeže 
i dorostu občanského; kteréž právem ve zvýšené spůsobilosti vykonávati povinnosti 
všecky (i brannou) spisovatel vidí jako poslední a vlastní účel vzdělanosti nabyté 
ve školách středních. Jemu jest škola přípravou pro život a proto statisticky, 
ovšem nejvíce udají cizozemskými, podpírá své vývody, z nichž přesvědčivě vyvádí « 
že se posud dosti zanedbává v našich středních školách stránka zdravotnická. 

Vycházeje od přirozenosti (spisovatel mluví o povaze!) dítěte ve stáři, kdy 
nastupuje do Školy střední, ukazuje, jak nucený klid několikahodinový špatně se* 
dících ve škole, zhoubně působí na zdraví mládeže nejútlejší návalem krve do 
hlavy, nedostatečným dýcháním a stlakem břicha. Následky toho vypočítává a při- 
pomíná krátkozrakosť, jež během studii povážlivým spňsobem u mládeže se množí. 
Nezapomíná na nepřirozený spůsob šikmého písma, jenž nepřirozeného držení těla 
bývá nejčastější příčinou. 

Zajímavá jest stať o slyšeni a jeho vlivu na stejnoměrný postsp vyučovási 



úvahy. — F, PruM, 149 

Zvláště dAlešitým jeví se viak oddilení o vzdachu a niDOŽstvi kyslyčníka 
ibliéitého, jeDŽ se v azavřených misiDOstech dyehániiD za nrčiton dobu hromadí. 

PřesvědčÍTOst čísel jest sde nepopiratelná a nelze nesouhlasiti s vývody p. 
spis., aby dbáno bylo při vytápini, osvětlování a větráni v každé dubě nutné 
oboovy vzduchu. 

Zmíniv se o vlivu podlahy v místnostech školních, přichází k chorobám zubfl 
a to překvapuje souvislost mezi námahou duševní a chorobou zubfl ! 

Přecházeje na to k teplotě a tělocviku, zvláště vytýká, že se nedbá náležité 
úpravy tělocvičen, pokud se týče zdravotnictví. Ani místnosti ani výstroje žáků 
nebývají náležité, ani spořádání v čety ani cviky! 

Nejzajímavější však jsou statistické výsledky o činnosti duševní žáků na 
počátku vyučování a po několikahodinném vyučování, jež sestaveny jsou na základě 
prací (psaní podle diktátu) podle chyb fonetických, grafických, psychických a rflzných 
r&bec. 

Záměny a chyby týkají se nejvíce písmen d — n, t — n, 1 — ^i* a vynechaných 
vábec. ,Spňsobilo8< rozeznávati fysiologíckó rozdíly mizí únavou 1** Jak po- 
moci těmto vadám? V té příčině ukazuje, jakým spůsobem by se měly pěstovati 
hry, cviky tělesné, čistota v prádle (proti J&grovu „normálně špinavému^ prádlu se 
vyslovuje), v šatech, obuvi, slušnost v chování bez podlízavosti, šerm, koupele, 
sprcby, bruslení a p., pří čemž hlavně vyžaduje dvora při budovách školních s nále- 
žitou dlažbou a krytbou, aby v létě tělocvičnou, v zimě kluzištěm býti mohl! 
Že při tom pamatuje na to, aby chudí Žáci o prázdninách mohli tělocvičny a lázní 
v sooterrainu užívati, svědčí o všestranném věci uváženi. Touží při tom do toho, že 
při nových budovách se na to nepamatuje a při starých oprava k tomu vůbec 
nemožná, ježto domy činžovní, ve kterých zejména v městech věcšich jsou školy 
vnístény, k účelům těmto jakož i školským vůbec jsou nevhodný, nemajíce ani 
dvorft ani chodeb, neřkn-li tělocvičen a lázní. Ovšem při tom hlavně výtky jeho 
platí školním budovám, jak je poznal, nevěda o nádherných a přiměřených stavbách 
nových v českých městech. Až na lázně vyhovuji naše „nové^ školy zdravot- 
nickým požadavkům, avšak staré aneb v činžovních domech . . . 

Zde také sluší se zmíniti o výtce, jež v mírném ovšem spůsobu činí se 
učitelstvu středních škol, jako by se o stav zdravotní mládeže nestaralo. Nemíníme 
hájiti nikoho jiného než učitelstva českého, které, jak 3 články prof. Bernarda 
v Chrudimských programech aspoň svědčí, otázkou o krátkozrakosti, o daltonismu 
a jiných vadách se zabývá. Nad to máme povědomost o tom, že na jednotlivých 
ústavech jsou zvláštní odbory,' jež sbírají statistický materiál nemocí žáků. Vřelé 
přání p. spisovatelovo, aby se Rakousko postavilo v čelo ušlechtilé snahy po rovno- 
měrné výchově tělesně i duševní, sdílíme z plna srdce. J, Slavik. 

Hlovilife Jazyka mského. Sepsal prof. Dr. čeněk Šercl. I. díl : Tvarosloví. 
V Praze 1883, v. 8* H. a 238. Cena 2 zl. 40 kr. n. a HI. díl: Skladba 
a slovník. V Praze 1884, v. 8". XXV. a 196. Cena 2 zl. 20 kr. 

(Pokračováni.) 

Str. 88. Při ]^HBnó doplň výklad tak, že ukazuje k určité době v minulosti, 
ve které děj se npočal neb^ konal . . . kdežto fl,ÓJiro vynáší trváni dčje „bez 
ohledu na poěátek jeho . . .^ — Str. 91. „Předchází-li výrok jedno neb více 
slov'', zřetelněji: Předchází-li před výrokem atd. 

Vraťme se k I. dílu zpět. 

Str. 65. uvádí se mezi jednoslabičnými předložkami i népe^^x ; myslí-li spis. 
na jeho stejný původ s iipe^li, pak bylo vyjádřiti pravidlo určitěji. 

Str. 69. Mezi neurčitými zájmeny uvádí se i příslovky: rA'h HH, KaK'B hh, 
K7;|á HH. 

Str. 73, §. 135. Za duál máme s Mikl. Gr. m^ 286--7. toliko maso. na -a 
a -n, kdežto v neutrech sluší bez pochyby shledávati plurál i přes nepravidelný 
pHzvuk (pl. obyčejně népa, ÓKHa), vzniklý asi vlivem pL mase. na -á, neboť není 



150 Úvahy. — F. Prusik, 

pHčiny, proč bychom tvary ty měti ea duály, vzniklé obdobou mase. (erv. fl,BSí, 
ó6a): viz, co praví Mikl. Gr. IV, 52. o podobných tvarech erbských. Leč i kdy 
bychom obdobu tu u neuter připustili, naprosto ji připustiti nelze u fem., která 
přece ani tvarem tomu nenasvědčují, jsouce pravá pluralia, podobná ovšem aa- 
končením genitivu sg., čím se též vysvětluje mechanické pravidlo^ že duál „oo do 
tvaru nyní se rovná gen. jedn." (srv. Mikl. Gr, IV, 52 — 3). 

Str. 74, §. 136. Proti §. předešlému, v němž se spis. zastává dualdoati 
tvarů v právě zmíněných, prohlašuje tvary stejné^ toliko ještě adjectivným pří- 
vlastkem (v plur. !) opatřené, za gen. sg., v čem se s ním ovsem naprosto ne- 
můžeme srovnávati, ana by se ve vazbách takových jevila neshoda syntaktická, 
jíž není rovně (ve vazbě: i^^bjíEiie neb íí,'kjibix'h ilATb jl,BeŘ vyjádřeno jest subst. 
patrným plurálem, položeným k vůli iiHTb v gen.) jako v Čes. celých pět let, ně- 
jakých osm dní a p. Jsoní! zajisté podle předešlého §. masculina v tomto spojení 
duály (s plur. adj., cf. řec. dhcifia óovqs, j^bíqs áfjicpotBQag), ostatní rody plurály 
(srv. tri města Ijubimyichl^. Mikl. Gr. IV, 57). Zvláštností pak jest tu toliko gen. 
adjectiva, jenž vznikl obdobou genitivu po číslovkách nATB atd. (srv. Mikl. 1. o.). 

Str. 75, §. 143. Při množení užívá se do 5" (lépe „do 4") — dolož : 
v násobiteli. 

Str. 80, ad 3. po „oživují^ dodej : při Čem se někdy původní samohláska kme- 
nová sesiluje neb stupňuje: r('B)-HyTb — rHÓ-áxb, jib-nyxb — JiHU-áib, 3a-c('B)-HýTB — 
3acbin-áTb ; cý-Hyib — coB-áib. Pod pravidlo ad 3) nehodí se pBa-Hýxb — pBaxB, 
neměníc -Hyxb v -axb, ani oÓMaHýxb. 

Str. 103. Právem počítá spis. sloveso fl,'bTb a JIHXb do I. tí*., neboť v rast. 
se skutečně toto veskrz, ono v inf. tvarech sklání dle této tiridy, rovněž jako 
v čest. slovesa ta sem patří kromě praesentníoh i některými tvary infinitivmoú : 
dělo (podělo), lil (proti mor. lál dle V. tř. 4. vzorce), sel, sil (proti obec. ml dle 
V. tř. 4. vzorce); srv. i Mikl. Gr. IQ, 109. Ba my bychom vřadili do I. tHdy 
(ku vzorci 6.: kmeny na r, Z), sice proti obyčejnému zvyku, ale zcela důsledně 
dle jich sklonby, z V. třídy, 3. vzorce slovesa s kořenem na r jako 6paTb^) (bráti), 
Bpaxb, jip2i,Tb, npaxb (šlapati), ano bra ve hrďti není kmenem, nýbrž pouhon 
záměnou kořene přiměřenou známé zásadě slovanské o styku plynných hlágolr 
s násled. němými souhl.; povstaloť postupem výŠe udaným z pův. bhar-ti ▼ inf. 
bra-ti, oslabením kořene bhar v ber vznikl pak kmen praes. ber-o, ber-e (ber-§, 
-eŠi). Rovněž z kořene var *) (mluviti, zvěstovati) povstalo var-ti = vrati, oslabeně 
ver, vbr-§., vr-u ; z koř. dar : dar- ti — dra-ti, der-q, ; z koř. par : par-ti (lit. pěr-ti : 
Fick n, 602) — pra-ti, per-% (rus. správně ilbp-y). Dle obdoby těchto sloves 
utvářela se v inf. ostatní slovesa, jež se počítají do th V, 3., přijímajíce ka ko- 



^) To platí původně též o óopóxbcfl (str. 121.) nopóxb, KOJióxb a cxaaxb (122.), z nichž 
prvá tri se lisí od hořejších toliko tím, že t oněch nevyvinul se pazvuk („plnohlasí*' ) , 
kdežto tato tři prvá už tomu neodolala: koř. bhar (lit. bar-iú laji, lat. fer-io biji; 
stsl. bra-nb, zápas, rovněž brb-no hlína t. j. hnětené), inf. bhar-ti, stsl. bra-ti, ras. 
btro-tb, 6opóxb; koř. kol (lat. cal-amitas, lit. kal-u bíti): inf. kal-ti --• stsl. kla-ti, 
rus. kblotb, KOJHÓxb; koř. stal (ze stár: ř. óró^-wf^t, lat. ster-no): inf. stal-ti — stsl. 
8tla-ti, rus. cxjiaxb (bez pazvuku). Jak už z lat ferio a lit. barťfl patrno), přibíraly 
tyto kořeny y praes. kmeni rády i, tedy: eoptft, iiouk, koak, cxenift, a řídily pak 
se v praes. sklonbě dle tř. V, 2, kdežto inf. tvary řídi se dle I. třídy, ovšem v roit 
s pazYukem u tří zde uvedených. 

*) Srv. řeč. Fé^-iot ei'Qu> (Fzze), lat. ver-bum rr goth. vaur-da (Wor-t) a prus. wir-do; 
lit. var-das jméno, zend. var^ cans. vauraja nčiti, poučovati, stpers. var oznamovati, 
zvěstovati. Odtud též stsl. vračb (z pův. var-čb), lékař t j. zaklínač, vrahy vrabec t. j. 
štěbetal, vram (lit. varnas) havran t. j. krákal (vraný zz černý pochází teprve od ptáka 
toho, jako strakatý od straky, rus. goluboj blankytný od golubb, solovoj svétlehnědý 
od solovej, slavík. Sem patří též sloven, vraj, pak stsl. vračati (admonere), jež Mikl. 
Lez. nedobře píše bi^avath. 



Programy. — F. FrtMc. 151 

hm -a, éím oySem z kořene se stal kmen (aKB^-a, xiK-a^ jn»r-a i j.), následkem 
éiko aloYesa ts t inf. trarech nepatří ua do L nýbrž do Y. třídy: žda-1, lha-1, 
a2 ye tvarech praee. nchoTala aklonbu dle I. třídy: :x::pj^ ac^eniB, TKy, TRemB 
fedle Tqemb (čes. dle V. ú. 1. vzor.: ždám,') tk&m; Jíry jrsRemb č. dle I. tí>. 
Um, laeft). Z uvedené přiéiny snadno lze seznati, ie sloveso 3Ha-TH nepatří do 
L tiKdy, kam je řadí spisovatel (str. 103.)» nejsoao ponkým kořenem (gan — z%n ; 
nnd. zan poznati, zaňta poznán, goth. konn-an kennen, konnen, knntkas znám, 
oslabeně: gen-zbn: Ht. žín-óti zn-áti, žin-tis znání, znalosQ, nýbrž prítvorkon a 
roažířeným kmenem a patří tndíž i praesentní sklonbou do fř. V, 1: 3(b)Há-iO 
mám (jako: ždám, tkám). Sloveso pak CBTbTb, jež spis. (103) řadí do I. tir., poSítá 
pak (108) sám správněji do m. tHdy. 

Str. 106. Sloveso o6ýH>, nelišíc se sklonbou od HýH), mělo se uvésti hned 
za nim (105), nikoliv až za těmi, jež tvoří praes. dle 11. tir. 

Str. 108| §. 192, ad 2) mluví se nedobře o sponě -H-, ano tak zvanou sponou 
bývá, jak známo, jen o, «, které se připíná někdy ke kořeni (ved*e-ši, bi-e-ii), 
oékdy ku kmeni buď prostému (padn-e-Si, umě*e-ši, chvali-e-ii, vola*e-ii, kupu-e-ii, 
neb Toažířenému hláskou t, ji^o ve tř. IQ, 2. V, 2., když se byla samohláska ě, 
a inf. kmene odsnla na př. trbpě-ti: praes. kmen tťBpi-e, tesa-ti: praes. kmen 
iesi-e. Yzniklý hiát různě se zamezuje: 1) vsouvá se j: bi-j-eši, umě-j-eSi, vola- 
j-eii, vraca-j-eži, vrace-j-eii, (staženě : vracieii, vraoíi), kupu*j-eši ; — 2) ve H. V, 
2. se i mění v sourodé j^ jež pak měkčí neb rozlišíme předchozí souhlásku : tesj-^, 
•eii, %tB = teš*§, -eži, %ťB, (kleveSt-%, eži, ě. treso-u, -ei a p.); právě to děje 
se v 1. os. sg. tř. m, 2. a IV, kde je spona o: tťBpj-^ trBp\j-4 (tr^pť^), vidj-i|, 
vižd-% (ě. vizu); ohva^-^ (chval'-%), kupj-^ knpl)-% (knpť-^), mlaij-^, mlait-%, 
(c. krácu, navrácu, blůzu Alex., mušu, proSu, myšťu) ; — 3) v ostatních osobách 
tř. m, 2. a IV., v nichž je sponou ť, spodobí se toto k předchozímu i v ť, načež 
se n stalme v I, {, odkud se v čest. v těchto vzorech objevuje dlouhé i (proti 
krátkému e ve : ved-e-S atd.) : tťBpi-eŠi, -enťB = trBpi-iŠi, -inťB = tťBplSi, čes. 
tipfii), tTBpínťB := tťBp^tB (čes. tipia, trpíe) ; ohvali-eši, -enťB = chvidi-iii , 
•inťB ^ chvallSi (čes. chváUi), chvaltnťB = chval^ťB (čes. chvalia, chvalíe). Totéž 
se děje v Čest. i v 1. os. sg.: trpi-em, trpi-im, trpim; chváli-em, chváli-im, chválim. 
Podobnou assimilaci shledáváme v čest. v tř. V, 1., kde sponové o (vzniklé z a), 
t 8podofoi:Ó^ se ku kmenovému a y a: děla-em, -ež = děla-am, -aš=:dělim 
děkíi. 

O měkčení /^ t v přič. min. trpném do aK, H mělo se už dHve připome- 
nouti než na str. 114. § 204, ježto příklady toho už se vyskytují na str. 111. 
atd. (v §. 199. atd.). (Pokračování.) 



Hlídka programův. 

5. Týznam imperfecta ye staré češtině. 

Napsal Jan Fdikán, Výroční zpráva c. k. vyššího gymnasia v Hradci Králové 1886. 

Spisovatel probírá dosti zevrubně úkon stčes. imperfecta, uváděje hojně do- 
kladflv. V rozdělení přidržel se Mikl. Gr. IV. Mylně domnívá se spis., že bychom 
místo aor. ponese (str. 3.) očekávali impf. (děj trvací), nebot aor. označuje vůbec 
minalý děj téie doby álovesné^ která jest v kmeni vyzfMČena^ pročež se tvoří i od 
sloves vícedobých: bra sě Hrad. Pr. 165. chtě, nechtě 201. 202.; o jiných slovan. 
jazycích v. Mikl. Gr. IV, 788 — 9. A tak sluší posuzovati ponese jako porubati, 
o němž spis. str. 6 — 7. sám tvrdí, že není jednodobým (srv. přísahu, zdíeti BK), 



») Srv. da(d)-ti (I. tř.): dám (V, 1 tř.), ne-cha-ti (I. tř.): ne-chám (V, 1. tř.) jehož 
kořen eha jeví se v praes. ;íil-i», ?říi-ieiiiH (I. tř.), rozšířeně íCí-n-Ta (curare) dle 
tř. V, 4. Co do přechodu srv. i: dě-ti, pře-tí (I. tř.) — dím, přím (HI. tř.). 



152 Drobné zpráv jf. 

niělat v té příčině stará čeština nezřidka jiný cit než nová; roviiiž tak sloveso 
přichodichu není jednodobým, nýbrž vícedobým (=^ přicházeli), jako : prochoditi, 
obchoditi SŘ. 1. povzchoditi, odvoditi, odvostiti, pohoniti, odnositt (Mikl. Gr. IY» 
315—6) a často v slovenštině. 

Bovnéž mylně požaduje spis. aoristu 2a imperf. ve větě: povědévši to na 
zemi kleáUše; zde zajisté básník správně říká Mdkoto, hledě k pozvolným v té pří- 
čině pohybům, nikoliv klekla = vrhla se na kolena; srv. sedal, lehal, vstával proti 
sedl, lehl, vstal. Zevrubněji jsme o tom promlavili v Osvětě 1886, 607 — 8. 

Jaké brzo netřeba vykládati „kdykoli*', nýbrž „jak mile, když** : jakž k nim 
brzo promluvieše: jak mile k nim promlonval, t. j. jak mile (když) se poaštél 
s nimi do řeči. 

Impf. bíech s part perf. pass. opisuje také někdy plqpf. pass., jako vact. ; 
tak v Hrad. Pr. 515. bleše přědeň přivedena není addncebatur (byla |vřiváděua) 
nýbrž byla přivedena; srv. posláni běch% ásts(T%€Úifiápoi ^cap (Mikl. Gr. IV, 841). 

Místo „jsem (má býti: byl jsem) na tom, abych . . .** (str. 6) lépe neosobné 
bylo na tom (na té době), abych, neb ještě lépe: hnedle, už bych byl. — Prvé 
(2) m. prve (compar.) — véčší (5) m. věcSí, stsl. v§štbšij (št = c). 

Avšak nelibě se nás dotýká, že spis. po spftsoba některých novějších filologův 
uplně opomíjí RK. a RZ. neuváděje nikde z nich dokladu ; práce jeho mohla býti 
záslužnější, kdyby byl hleděl osočovaných v nich imperíect obhájiti, nikoliv je 
ignorovati. — Rovněž nechválíme, že spis., jakož učinil i ve Výboru z literát. 
stčes. (I. dí)), užívá nově vymyšleného pravopisu (jěchu, počě a pod.), jenž se 
zakládá na nesprávném pojetí grafického znaku ie v starých rukopisích (srv. Osvěta 
1886, 1089) a jenž uráží oko zvyklé pravopisu už ustálenému, zvláště takovými 
tvary jako ňely, ňemn a p. Bed. 



Drobné zprávy. 



Výnos ministerstva kultu a vyučováni ze dne 28. února 1887, 
č. 4.402. v přičíně lat. a řeckých extemporalii. 

Dostalo se mi k vědomosti, že se latinských a řeckých extemporalii, jež 
instrukce pro vyučování na gymnasiích doporučcyí jen jako cvičení, užívá na ně- 
kterých gymnasiích za zkušebné úkoly (composice). 

To mě prijmělo výslovně naříditi, že se písemné extemporálni překlady (bez 
psaného diktátu) z jazyka vyučovacího do latinského neb řeckého nesměji dávati 
za úkoly, jež by rozhodovaly o známce z předmětu, 

* * 

Ob. vyššímu gymnasiu ve Vtfsokém Myté uděleno bylo právo ku konání matu- 
ritních zkoušek, resp. k vydávání státoplatných vysvéděení maturitních. (28. února 
1887, č. 2.977.) 

C. k. školní rada zem. v Brně doporučila vys. c. k. ministerstvu, by české 
nižší gymnasium v Kraméřiii rozšířeno bylo na gymnasium vyšší. 

Ve schůzi českého klubu ve Vídni dne 11. března na vědomí vzata a refe- 
rentům, po případě odborům klubovním, přikázána memoranda týkající se zřízeni 
gymnasia na Vinohradech, rozšíření nižší realky Jičínské na vyšší a upravení po- 
měrů asistentů na středních školách. 

Osvohoeeni uHUlú od povinnosti domobranecké. Zemská školní rada usjed- 
notila se v sezení dne 8. března o zásadách, jež by bylo doporučiti velitelstvu 
zemské obrany v příčině osvobození učitelstva od povinnosti domobranecké, aby 



Drobné zprávy, 153 

odchodem učitelstva nebylo vyučování přeruSeno a netrpělo újmy. Tak navrhuje 
ae mezi jiným, aby ředitelé středních šitol bez výjimky byli povinnosti domobra- 
aecké sproštěni a by v úřadě učitelském ponecháno bylo aspoň tolik sil, kolik 
jest jich nejnevyhnutelněji potřebí, při čem bude filologům učiti 22, ostatním odbor- 
Bíkfim 26 hodin do téhodne. 

Vláda předložila panské sněmovně zákon, dle něhož smi do gymnasia přijat 
býti žák, jen když do počátku šk. roku dokončil, neb do nového roku dokonči 10. 
rok. Pro ostatní třídy platí poměrný věk. 

Výnosem c. k. ministerstva války ze 4. března kladou se hospodářské troj- 
tífidni školy střední v Chrudimi a v Hracholuskách co do jednoroční dobrovolné 
shižby žákův na roven středním školám gymnasijním neb reálním. Výhoda ta se 
vsak povoluje pouze těm absolvovaným posluchačům, kteří alespoň s dostatečným 
prospěchem odbyli nižší gymnasium ueb realku. 



Jak dávné jsou stesky do „ přetahování ** mládeže, svědči kšaft Jana ze Smiřic 
z r. 1453., v němž poroučí, „aby synové moji jinde nebyli než při paní a tu sě 
doma učili latině i německy, majíce mistry své tak, aby v tom učení přetahováni 
nebyli, než učili sě poznenáhlu.** (Kniha měst. archivu Pražského č. 992, fol. 237 ) 

Z. W. 



Fr. Sobek: Děje císařství rakousko-uherského (pro 8. tř.). 2. vyd. V Praze 

1886. 80 kr. (27. února 1887, č. 3.012.) 

Karel Vorovka: Citací kniha pro ústavy učitelské. 3. díl, 2. sešit. 2. vyd. 
60 kr. (6. března 1887, č. 3.869.) 

Haardt-Zdeněk : Horopisná a vodopisná školní mapa říše rakousko-uherské 
(pro ústavy učitelské). Ve Vídni 1886. Napiata na plátně 6 zl. (24. února 1887, 
č. 16,541 ex 1886.) 

Dr. AI. Pokorný: Názorný přírodopis živočišstva pro nižší oddělení středních 
Skol, vzdělal F V. Rosický. 6. vyd. V Praze 1887. Váz. 1 zl. 30 kr. (17. února 

1887, č. 2490.) 



(Pokračováni.) 
Redakce došly spisy tyto: 

a) Od J. £xc. p. ministra Jos. Jirečka v Praze: 

O českém prvotním překladu sv. evangelií a obměnách jeho až do XV. sto- 
letí. Sepsal Jos, Jireček. V Praze 1859. 70 kr. 

Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury. Roč. I. Vydali Josef a 
Hcrlienegild Jirečkové. Ve Vídni 1860. 1 zl. 20 kr. 

Petra Hubáčka Kolínského o věcech rybářských, ptáčnických a štčpařských. 
Vydal Jan Radwanski. Ve Vídni 1857. 

b) Od spisovatele Jos. Koláře, lektora při české universitč: 

O hlaholských zlomcích Borotických. 1879. 

O historicko-srovnávací mluvnici polské Dra. Ant Maleckého. 1881. 

O stupňování hlásek » a ti v nářečích slovanských. 1882. 

O no^'ém roztřídění sloves slovanských. 1882. 

O skloněni přídavných jmen slovanských a jiných příbuzných. 1882. 



154 Drobné apirány, 

O skloněni podstatných jmen slovanských se stálým zřetelem k ostatním ja- 
zykům přibazným. 1883. 

Hláskosloví jazyka polského sepsané na nových základech a s nového hle- 
diště. 1884. 

c) Z nakladatelstva A. Storchova syna: 

Přehled (německých) sloves silných a nepravidelných od prof. F. Šnbrta. 

V Praze 1887. Tabulka. 60 kr. 

i) li nakladatelstva I. L. Eobrova: 

Čítanka pro nižší třídy středních skel. Sestavil Vácslav Petrft. část I, 

V Praze 1887. — Hojně čtiva přiměřeného třídě I. a beroucího se ruku v ruce 
s ostatními naukami. Co zvláště chvalně vytýkáme, jsou vlastenecké články z do- 
mácích dějin a seznamování naší mládeže s některými spisovateli českými, pokud 
poznání jich jest mládeži přístupno, jako Fr. Pravdy, Bož. Němcové a p. K poroz- 
umění článkův přispějí značně poznámky, jež by tu tam, zvláště v grammatických 
výkladech, bylo lze uskrovniti; jinde zase bude jich potřebí poopraviti. Tak ku 
článku 4 : Křivolaký se křivolákem nevysvětlí, ten jest škrtnouti a položiti, že křivo- 
laký = křivo-křivý, klikatý, nerovný (srv. Krok 87). ČI. 9: vece není dí, nýbrž 
děl. ČI. 13: Jaza nesouvisí s Jaša, Jes, Josen, což prý světlo (?) značí ; nýbrž Jaza 
značí bytost zUm (zlostnou) a jest téhož původu co Jaga, Jeza (pol. J^dza, rusín. 
Jaža), dem. Jezinka, Ježibaba, souvisíc s jieUvý (zlý, zlostný), srb. jeziv, nebez- 
pečný, slovin. jeza, zlost, stsl. j§za, nemoc. ČI. 20: Radhosť, lépe Batihost neb 
Rathost, nebyl bohem hostinstva a kupectva, nýbrž bohem boje (rať boj, ratiti s§ 
bojovati) proti cizincům (host, srv. lat. hostis). Pocta ta se bez pochyby vyvinula 
z uctívání slunce jako bojovníka proti zimě. ČI. 24: Přípona sko (isko) neznačí 
slov zdrobnělých, nýbrž zhrubělá (augmentativa, srv. Mikl. Gr. H, 274) ani nevy- 
jadřuje souboru, nýbrž adjektivum různého >odu: (pan) krajský, ženská, nominálně 
vojska, Polska, neutr, vojsko, Polsko, Lipsko. ČI. 37: Sporý není nemnohý, skrovný, 
nýbrž vydatným plodný, hojný, tak ve všech slovanských jazycích: chléb sporý, jenž 
hodně vydá (sytí); mouka sporá, z níž se mnoho pečiva nadělá; člověk sporý, jenž 
mnoho vydá, dokáže (v práci). V článku v čítance ovšem chtěl pisatel říci „skrovný, 
nečetný**, než to je germanismus, ano se napodobuje něm. sp&rlich. V tom případě 
má vydavatel čítanky nesprávné věci nahrazovati správnými. Podobný germanismus 
jest, když se bodrosť vykládá (či. 49.) za dobrota, ano nápodobí poněkud německé 
bieder; ostatek jest tvar bodrost sotva už vymítitelnou nesprávností (m. bedrost) 
vzatou slepě z ruštiny, jako korma, kormidlo (místo krma, krmidlo). či. 44 : sechnu 
jest strojené místo schnu, však ten oblomený jazyk český se o to nepotkne. Nelibější 
jest pstrý (či. 61). ČI. 50: Výklad slova padouch je strojený; přirozeněji: paéttý^ 
kleslý, bídný, nešlechetný člověk. Místo opořišti piš topoře, topořišti (od tepa). 
ČI. 55: Oblý není z ohblý, nýbrž z obvlý (vl'B příbuzné s vel valiti, MikU Etym. 
lit. apvalus). ČI. 69: S nepořízenou není ellipsou, o čem jsme se vyjádřili jinde. 
ČI. 79: Místo mýtina, mýť piš mítina, mít (míto) od mětiti, sekati (goth. maitan), tlouci 
(jiného původu jest mýto = clo, pův. poplatek, mzda). ČI. 65. a 93: Vynechej 
výkladu ku skot, sněť, an už jest v či. 9. a 54. Či. 81: Azbuka, již utvořil by. 
Kyrill, nebyla „cyrilská*', nýbrž glagolská (srv. Krok 100); kyrillskou nazval 
biskup Klement na poctu svého učitele Kyrilla teprve tu azbuku, již utvořil dle 
řecké mi^uskule. ČI. 104: Tvar Bramín vznikl dle špatného německého čtení 
slova Brahman, Brahmín (po Brahmovi). ČI. 186: „Dolínek i Vodolka v okrese 
karlínském** je příliš neurčito; určitější by bylo: asi 15 km na sever od Prahy. 

Red. 
Periodické spisy. 

Vesmír. Č. 9: Třetí oko u ještěrův. O perlolovu na Vltavě (Th. Mokrý). 
O pudu zvířecím (J. Kafka). Alpy Kraňské (K. Polák). Příspěvek k ornithologickým 
poměrům okolí Smečenského (K. Vandas). Črty z vývoje českého hmyzu (Fr. 
Klapálek.) Rozhledy vědecké. Různé zprávy. Literatura. — č. 10: Venuše. AlaSka, 



Drobné »prá»y. 155 

země kožišin (Jos. Kořenský). Devět nových měkkýšfl českých (Jos. Uliéný). Na 
trhoDi (J. Kafka). Alpy Kraňské (K. Polák). Příspěvky k minerálníma zeměpisu 
Čech (B. Katzer). Rozhledy vědecké. RAzné zprávy. Literatura. — 6. 11: Obrovské 
stopy z útvaru permského (A. Friě). O půda zvířecím (J. Kafka). Črty z vývoje 
českého hmyzu (Fr. Klapálek). Lesy tekové. Příspěvek k ornitholog. poměrům 
okoli Smeěenského (K. Yandas). Rozhledy vědecké. RAzné zprávy. Literatura. 

Zeitschrift Júr die ósterr. Gymnasien, Sešit 2. H. ROnsch : Latein aus ent- 
legeneren Quellen. Literarische Anzeigen. Recensionen. Miscellen. — Příloha: 
Stimmen iiber den ósterr. Gymnasiallehrplan vom 26. Maf 1884. Gesammelt von 
Dr. K. F. Kummer. Wien 1886. 2 zl. 

Hlídka literami, pořadatel P. J. Vychodil; č. 3: Gestrin-Saiver, Písemnictví 
slovinské roku 1886. Posudky: Kopecký, Obrana základních pravd křesťanských 
pro školu a rodinu. (Blokša.) Čech, Evropa. (V — ^ý.) Preissová, Drobné povídky. 
(Y — ý.) Šubert, Jan Výrava. Yrchlický, £xulanti. Jelínek, Črty Litevské. (Šolc.) 
Katolický spolek tiskový v Praze. (J. B.) TAma, Z českých mlýnA (Zkoumal.) 
Eůzné zprávy. — Č. 4: Yítězný, Divadlo. Korec, Nový, znamenitý básník český. 
Posudky: Borový, časopis katol. duchovenstva. (Blokša.) Sasinek, Záhady děje- 
pisné. (Tenora.) Ylček, Samohrady. Če(?h, Čerkes a jiné básně. (Y. K.) Šubert, 
Jan Yýrava. Yrchlický, Motýli všech barev. (Y— ý.) Exulanti. MtthlsteinOvft, Ylasti 
a Tobě. (A. Y.) Dickens a CoUins, Nikudy ven. (Ševčík.) Herrmann, Švanda 
dudák. (J. Y.) RAzné zprávy. 

Čiuqpis Musea království Českého (red. Jos. Emler) 1887, svazek I: černo- 
mořské pobřeží na východním konci pásma Balkánského (K. Jireček). Kukačka 
v národním podání slovanském (Č Zíbrt). O Komenského polemikách theologických 
(F. J. Zoubek). Nékolik listA spisovatelAv a vlastencAv českých k Ant. Markovi. 
O umučení sv. Jiří. Staročeská rýmovaná legenda ze XIY. století (Ad. Patera). 
Tandarois a Tandariuš (A. Kraus). Dvě české listiny z Capestrana v Neapolsku 
z r. 1454. Staročeské glossy XIII. století v kapitulní knihovně v Olomúci (Ad. 
Patera). Hlídka literární. 

Bibliotéka paedagogických kUusikAv, Dílo lY : Jana Amosa Komenského Se- 
brané spisy vychovatelské. Svazek II. Y Přerově 1886. Cena 35 kr. 

Z literarniho trhu firaneouzského. 

Na sta čísel vykazuje seznam děl francouzských za předešlý rok vydaoý. 
Těžko z takového množství dobrých knih vybrati nejlepší. Uvádíme jen něco 
z illnstrovaných děl vědeckých a potom z bibliotéky pro mládež, jak následují : 

George Lafenestre, Titien^ sa vie et son oeuvre s 50 reprodukcemi jeho 
nejpřednějších obrazA. 

Henri Motte, illustrované vydáni Hic^dy. 

Gustave Le Bon, Les Civilisations de V Inde se 7 chromofotografiemi a 
150 rytinami. 

Mme. Jane Dieufoy, slavná cestovatelka, La Perse^ la Chaldée et la Su- 
stane se 136 rytinami dle fotografii. 

Yictor Duruy, Histoire romaine a Histoire des Chrecs» 

George Perrot et Charles Ghipiez, Histoire de V art dans V antiquité. 

Henri Dauphin, La Divine Comédie (Danteova). 

Louis Holand, Moliére^ sa vie et ses ouvrages, 

Jouast et Sigaux, Fábles de Florian, 

André Theuriet, Goutes pour les jeuňes et les vieux. 

Alphonse Daudet, Histoire ďun vieux batean et de son équipage. 

Lucien Biart, Quand j' étais petit. 

Engéne Muller, Nizelle, Souvenirs ď un orphelin. Les Aventures de Huck 
Finn, překlad amerického humoristy Marka Twaina. 

- Mme. Pierre du Oháteaa, Le Roman de Christian. 



156 Drobné sprány. 

Mnue. Ettdoxie Dupuis, Un Desbérité, Saint Nicolas. 

„ de Martigiiat, La Petite Fille du vieux Thémi. 

„ Julie Goarand, Miuette. 

„ Berthe Vadier, Blancliette, histoire ďune chévre. 
Ernest Gandéze, Périoettei bistoire de cinq moÍDeaux. J. E. H, 



Jednání o osnově a instrukeíeh pro jazyk latinský na prvnini 

sjezde professorskéni t Praze r. 1886. 

Podává Dr. Feir Durdik, 
(Dokončeni.) 

Livius nechať se čte ve II. polouletí qainty. Dvě knihy však za tu dobu 
přečísti zdá se referentovi poněkud mnoho žádáno, i navrhuje, aby se četla kniha 
XXI. celá, ze knihy I. pouze úryvky. — Řed. Ond. Franta míní, že pro obtíže 
jak věcné, tak i gram matické a sloliové, jakož i z té příčiny, že přechod od Gaesara 
a Ovidia k Liviovi jest příliš náhlý, bylo by záhodno, aby četba Liviova se od- 
ložila do dob pozdějších, a neni-li to možno, aby se sestavila pro quintány antho- 
logie ze snazších míst, — Prof. Fr. Patočka připomíná, že r. 1866. sbor gyaina- 
sialní v Táboře zvláštním promemoriem přimlouval se za to, by Livius přeložen 
byl do třídy VI.; r. 1870. a v Čase nejnovějším že učiniia podobné zemská 
školní rada, že však v žádném případě nedošla odpověď příznivá. A přece jest 
Livius nejnesnadnější z latinských autorů, jakož pozorovati lze mimo jiné i pfi 
maturitách. — Éed. Doucha též by prý se snášel s návrhem páně řed. Frantovým, 
ale vyskytují se tu obtíže značné. Co na př. dáme quintánům? Ani Caesaris 
bellům civile ani Sallustiovy spisy do V. tř. se nehodí, tím méně Catilinárky nebo 
jiné řeči Ciceronovy. Vůbec by řeči neměly v quintě smyslu, byly by předčasné. 
Nelze očekávati, aby ministerstvo lak radikální změnu schválilo. I navrhuje, aby 
se četla kn. 21. celá, z ostatních pouze úryvky; ostatně nechť ani 21. kn. výslovně 
se neustanovuje, neboť ani v ostatních nenedostává se míst krásných a snadných. — 
Prof. Fr. Bartoš připomíná k námitkám činěným proti knize první, že právě báje 
knihy této nejvíce baví quintány, a varuje před tím, aby se příliš záhy nezačínalo 
ve škole s kritisováním. — Éed. Franta dokládá, že jak ve staré, tak i v nové 
osnově se nařizuje, aby se prvá kniha četla celá. Není sám proti tomu, aby se 
četla, ale míiií, aby se neprobírala systematicky. — Éed. Oen. Vyhnis rozděluje 
návrh Frantův na dvě: aby Livius přeložen byl do třídy vyšší, a aby čítán byl 
u výboru. Proti první části vyslovuje se hlavně z toho důvodu, že by pak Čtení 
Liviovo nebylo podporou historikovi, nedoplňovalo by učení historie. Livia pak vAbec 
vypustiti nelze. I podobá se mu čísti anthologii náležitě sestavenou z Livia. — 
Prof. Bartoš přimlouvá se za to, aby se Liviovi aspoň nějaký čásek z prvého 
polouletí přidal. — Prof. Zabka srovnává se s tím, co o četbě I. knihy bylo 
řečeno; avšak nerad by v anthologii pohřešoval některé knihy celé, Jako zejména 
21. a 22 , po případě i 23. a 24., jež obsahují mnohé skutky lásky vlastenecké. — 
Z učiněných návrhů přijaty pak tyto: 1. Četba Liviova budiž položena do II. 
polouletí třídy V. 2. Dodatek Bartošův, aby se Livius četl už ke konci prvního 
běhu, aspoň po čtyři neděle, přijímá se všemi hlasy proti třem. 3. Livius Čitá.n 
budiž z anthologie. 

Sallustius, Caesaris Comm. de bello civili a Ciceronis in Catilinam orati. 
jsou určeny pro VI. tř. Ta četba zdá se referentovi býti příliš rozsáhlou ; badiž 
tedy „Bellům civile'' odkázáno četbě domácí. Saliustii Catilina pak jest téměř o po- 
lovici kratší než Jugurtha; nechť se tedy ustanoví: V 1. polol. budiž čítáno Béllara 
Jodurthiuum a první řeč Ciceronova in Catilinam, anebo Coujuratio Gatilinae a dvé 
neb i tři řeči proti Catilinovi, s některými výpustkami. Ovšem že by se v tomto 



Drobni gprávy. 157 

případě četlo o Gatilinovi příliš mnoho, na újma jiných, prospěSnějSfch spisů 
Ciceronových. — Prof. Bartošovi Catiliiiárky zdají se býti čtením nezáživným, 
postap v nich nepřehledným, tak že žáky omrzí, ježto brzy pozbývají niti. Byl by 
prf pro anthologoii ze spisA De Officiis^ Tasculaneae a p. ; žáci by za dvě tři 
bodinj přečetli stal jež i v ohledu slohovém mAže jim býti vzorem i svým obsahem 
etbicky je vzdělávati. — Referent ke slovflm Bartošovým, s nimiž se snáší, po- 
znamenává, že má podobný návrh přichystán a že jej učiní později, při Ciceronovi 
y Vn. tř. — Řed. Bouchá přeje si, aby se zůstalo při instrukcích, ježto znění 
jich jest liberálně. — Řed. Slavík míní, že dvě knihy De bello civili by mohli 
býti uloženy za domácí lekturu v 1. běhu, a jedna ve II. běhu. Proti Gatilinárkám 
rozhodně se vyslovuje. -- Řed. Vyhnis je proti všemu paragrafování ; nač si uzdy 
přidávati a si přitěžovati? Roguméjnte insirukcini tak, ée není nutno, by Tdě 
fc škole se ietlo, a gústaúme při nich, — Prof. Beer se přimlouvá za návrh 
řed. Vyhnisův; k němuž když také referent se přidal, přijímá se jednomyslně 
celou hromadou. 

Cicero. Na čtení řečí Ciceronových klade se dle mínění referentova váha 
přílišná. Proto navrhuje, aby bylo nutno čísti pouze jednu řeč delší nebo dvě 
kratší. Z filosofických spisů Ciceronových nechat se čtou De senectute. de amícitia, 
de officiis, nebo výňatky z těchto i z ostatních, ale nechť se nadobro vypustí 
spisy rhetorické, jakožto příliš nesnadné pro gymnasísty. — Prof. Bartoš upo- 
zorňuje, že i y Gatonovi jsou míeta do jisté míry závadná, jež by bylo vypustiti. — 
Frof. Seer přimlouvá se za to, aby stanovil se kanón řečí Ciceronových podobný, 
jaký jest u Demosthena. — Řed. Doueha jest proti tomu* Žádá, aby se nepře- 
stávalo oa několika určitých řečech; mát každá své přednosti, má každá vady, 
a proto méjě učitel úplnou volnost ve volbě řečí, jež by četl se septimány. Tento 
návrh přijímá se jednohlasně. Návrh, aby filosofických spisu sestavena byla 
vhodná anthologie, jeŠ by se čítala kromě řečí, přijímá se všemi hlasy proti třem. 

Vergilius čítati by se měl ve tř. VII. již v prvním polouletí. Co se z něho 
čísti ukládá (zpěvy I., II., IV., VI), zdá se býti referentovi příliš mnoho, a přece 
není v tom ještě obsaženo vše nejdůležitější. Zajisté důležitá jest i kniha III., 
VIL, IX. a j., v niehžto čerpáno z pověsti domácích; proto míní, že by bylo 
dobře zůstaviti učiteli volnost ve volbě jednotlivých knih, jakož i v rozsaliu toho, 
co hodlá čísti (i které knihy i kolik jich). Oba ty návrhy se jednomyslně 
schvalují. 

Boratius také by toho zasluhoval, aby čítán byl v I. polouletí. Jestiť pro 
gjmnasisty mnohem dfiležitější nežli Tacitus, a v druhém polouletí bývají abitu- 
rienti roztržitější. Spolu připomíná referent, že rozhodně schvalovati sluší mínění 
iustrukci o čtení listo De arte poetica; žádný učitel by neměl opominouti čísti 
ten list se žáky, byt ho nepřečetl až do samého konce. — Schvaluje se. 

Tacitus. Germanie nemá pro čes\cé žáky té důležitosti ani zajímavosti, 
kterou pro německé, proto budiž učiteli zůstaveno na vůli, chce-li čísti buď Ger- 
manii nebo život Agrikolův, jenž — a to zajisté neprávem — z osnovy byl vy- 
pašiěn. — Přijat za všeobecného souhlasu shromážděných. 

Ke všeobecným ponnámkám o čteni klassiků připomíná referent, že nemálo 
si odporují mínění o privátní lektuře pronesená; tu pro nebezpečenství, která prý 
z ní vyplývají, se zavrhuje, onde zase veliká váha se na ni klade. Snad mínění 
jedno při nové redakci zvítězí. — Tím ukončeno rokování o četbě klassiků. 

Přistupuje se k učení grammatickému na nižším gymnasii. Tu zdá se refe- 
rentovi nejdůležitější otázkou býti zřizování vokabuldřů. Jak se navrhuje v in- 
strukcích, jest i nepraktické i přetěžovalo by žáky ; proto není snad učitele, jenž by 
nebyl proti vokabnlářům. Postačujít úplně významy v sešit vypsané („praeparace" 
tak řečená) ve všech třídách až do oktávy a poznámky ve škole na založené Části 
stránky, jež zapisovati jest stručně, pouze několika slovy. Mnohem prospěšnější by 
bjlo pro ethické i aesthetické vzdělání žáků, kdyby si zaznamenávali — rovněž jen 
▼edie výzoam&v« nikoli ve zvláštních sešitech. — krásné myšlenky a sentence ze 
starých spisovatelů. Ty utkvějí v paměti po ceiý. život, a když si na ně člověk 



158 Drobné eprávy. 

časem vzpomene, jakoby se mu rozbřesklo ▼ hlavě svétlem i teplem. — Slova 
referentova provází shromážděni živým souhlasem. 

Poněvadž čas už valně pokročil, odkazuje referent ke článku řed. Douehy 
v Listech filol. 1886 na str. 61. a násl., i uvádi z něho jen některé jednotlivé 
návrhy, aby se podle uznáni shromáděných poopravily nebo doplnily. — Debatta 
rozpředla se o otázce, kdy by se měla probírati nauka o accus. cum infin, Prof. 
Kar. Neudórfl ukazuje k obtížím naskyttgícím se, má-li se procvičiti infinitiv 
pouhý, jakož i k omylům, jež se tím v žáku vzbudí ; pil cvičení v acc. cum inf. 
vznikají pak mnohé nesnáze. Proto by se měl acc. c. inf. probírati hned při inf. — 
Řed. JDoucha vyznává, že píše svou rozpravu ve Filol. listech, pomýšlel na roz- 
mluvu s p. Neudórflem. Sám z praxe se přesvědčil, že nejen obtížno, ale i nebez- 
pečno jest, latinský inf. pérfecti naznačovati českým inf. děje dokonavého. Ostatně 
na ústavech německých methoda p. Neuddrflem navrhovaná už dávno zavedena. — 
Prof. Fr. Hrbek upozorňuje na to, že žák zápasí s obtížemi, maje ze dvou vět 
učiniti jednu. — Po té přijímá se návrh, aby se acc. cum inf, procvičil ještě 
v I. iř. gymn, a to eároveň s infinitivem pouhým. 

Když ještě asi dva návrhy páně Douchovy ze zmíněné rozpravy uvedeny 
a souhlas s nimi projeven, rozpředl se živější hovor o tom, má-li se počíti v prime 
se všemi konjugacemi či s jednou, a se kterou? Prof. Hrbek ukazuje k tomu, 
že jest velmi obtížno, ba nemožno počíti ihned se čtyřmi konjugacemi. Na po- 
čátek roku budiž položeno jen jedno časování. K tontu se hodi ona konjugace, 
jež jest nejjednodušší a obsahuje slovesa původní, neodvozená: jest to koigngace 
třetí. Vůbec by se měla předváděti žákům na začátek slova prostá, a po nich 
teprve odvozená a složitá. — Řed. Doucha odportge prvnímu míněni. Není 
nutno rozeznávati přípony, lze učiti pouze koncovkám. Jemu prý by byl nejmilejší 
postup od 1. konjugace ke 2., 4. a pak teprve ke 3. konjugaci. ') S druhou zá- 
sadou, by nejprve přicházela slovesa jednoduchá, pak odvozená, celkem se snáší. 
Avšak nelze to všude a veskrze provésti; dříve na př. vyskytne se „justus** 
a Justitia*' nežli „jus.** Vyslovige tedy jen přání, aby se ve cvičebně knize hle- 
dělo, pokud moino, k etymologii, a slovům neodvozeným aby se dávala přednost. 
Prof. Hrbek dovozuje, že nebyl posud učiněn pokus; nutno, aby vyučování latině 
postavilo se na vědecký základ, jako jest postaveno řecké. — Řed. Slabik upo- 
zorňuje na nezdar didaktický „vědecké^ mluvnice Zikmundovy. 

Návrh, aby se slovesa třetí konjugace na začátku roku v I. tř. probírala 
výhradně^ zamítá se. I pokládá se opačný návrh (Douchův) za přijatý. 

Ústřední spolek středních dkol českých. 

Dle vydané právě zprávy za r. 1886. měl spolek 393 členův; v čísle tom 
bohužel 21 škol středních ani jediným údem není zastoupeno. — Spolek měl za 
týž rok přijmuv 1111 zl. 23 kr., vydajův 608 zl. 72 kr.: zbývá tedy jmění 502 zl. 
51 kr. — Dle snesení výboru i jednotlivých odborův mají podrobné referáty o roko- 
váni a jinakém jednáni i stručný obsah přednášek býti uveřejňovány, jako se dosud 
dalo, v Kroku. — K II. sjezdu professorův středních škol českých, jenž se bade 
konati o letnicích v Litomyšli, dějí se pilné přípravy. Přihlašovati se mají účast- 
níci u tamního prof. Fr. Grešla. 

Odbor pro zeměpis a dějepis. 
(Dokončení.) 

Sneseni U. 

Návrh na změnu osnovy zeměpisné pro realky, týkající se rozvrhu nčiva 
pro n., m. a rV. třídu. 

a) „Úkolem reální školy 11. budiž Asie, Afrika, horopisný a vodopisný přehled 

') Ještě přirozenější by byl postup od 2. k 1. coigugaci k vůli 1. osobé ling. (ama-o — amo 
proti mone-o); po té ovšem 4. (audi-u-nt) a na konec teprve 3. coigugace. Red. 



Drélmé správy. 1 59 

Evropy a státy tři polonostrovů jiboeyropských. Bndiž tedy zeměpis Evropy 
gápadni z té školy vyloučen a přenesen do třídy třeti,'^ 

h) ,Do m třídy reální bndiž odkázána ze třídy n. Evropa západní, ze třídy 
IV. pak Amerika a Austrálie. Bndiž tedy úkolem jejím: Speciální zeměpis 
ostatní Evropy až na mocnářství Rakonsko-Uherské, Amerika a Austrálie. ** 

c) „Úkolem IV. třidy reální budiž zeměpis říše Rakousko-IJherské.^ 

Sneseni m. 

Vysloveno přáni, aby na vysvědčení prospěch i v zeměpise i v dějepise 
byl klassifikován zvláště, avšak aby oběma předmětAm těm v téže třídě učil, jako 
dosud, týž učitel. 

[Sneseni ta náležitě odůvodněná odevzdána byla výboru Ústředního spolku 
k dalšimn vyřízeni.] 

Měsíční schftze dne 6. listopadu 1886. „O nutných změnách 10. vydání 
Xirečkova atlantu pro středni školy české. ** 

(Jednáno zvláště o změnách takových, které již provedeny býti mohou ve 
Tjd&ní 11. pro příští rok školní.) 

Měsíční schůze dne 4. prosince 1886. „Kterak upravena býti má nástěnná 
politická mapa Rakousko-Uherského mocnářství.^ 

(Jednáno tenkráte pouze o zásadách, dle kterých mapa se má zpracovati; 
podrobné provedeni ponecháno schůzím příštím.) 

E vyzváni odboru pro zeměpis a dějepis jednal odbor filologický ve své 
schůzi dne 12. listopadu 1886 o tom, „kterak psáti se mají jména polská, ma- 
ďarská, zvláště pak jihoslovanská na mapách českých," a zvolen za tím účelem 
zvláštni komitét. 

Odbor pro mathematíhu^ fysiku a přirodovědu. 

Dne 10. května 1884. 1. schůze. Volba předsedy (řed. Baudiš) a funktio- 
iiářů vůbec. 

Dne 5. června 1884. 2. schůze. Předmět rokování: O korektuře úkolů ma- 
thematických. 

Dne 14. ledna 1885. 3. schůze. Přednáška prof. Dra. Slavika: Pojednáni 
D historii električnosti. 

Dne 11., 18. a 25. ledna 1885. Přednášky prof. Frant. MůUera na české 
polytechnice ,0 fonnalném tvarosloví". 

Dne 2. května 1885. Debatta o otázkách, které o sjezdu na r. 1886 
určeném do programu máji býti př^aty. 

Dne 24. října 1885. Debatta a usneseni rozličném v příčině programu 
ijezdového. 

Dne 14. listopadu 1885. Přednáška prof. Dra. Slavíka spojená s velmi zají* 
mavými pokusy v oboru akustiky. 

Dne 20. března 1886. Debatty o sjezdu; konstituováni odboru pro jednot- 
livé obory věd přírodních. 

Dne 23. března 1886. Návštěva továrny Dr. Houdka a Herverta zvláště 
pro pokusy s novým dynamo-elektríckým strojem. 

Od 27. března do svatodušních svátků 1886. časté schůze všech odborů 
rýáe uvedených, hlavně pro přípravy k výstavě o sjezdu professorském. 

Dne 23. řijna 1886. Schůze celého odboru za účelem schváleni resoluci 
r příčině jejich redakce. 

Dne 9. ledna 1887. První matinée, uspořádáno prof. Dr. V. Strouhalem 
r místnostech c. k. fysik, ústavu na české universitě Pražské. 

O ^ezdu v r. 1886r jevila se činnost odboru toho: 1. Ye výstavě přirodo- 
ráné, fysikalní a chemické. 

2. y řadě přednášek z těchto odborů (viz program sjezdu). 

3. Návštěvou observatoria prof. Zengra na polytecjinice, prof. Dr. Strouha- 
OTa ústavu fysikalniho a dynamoelektr. strojů na ŽoiSně. 



IgO Drobni 9právf/\ 

Kreslířský odbor. 

(PokračoTáni.) 

Yécšina shromážděných členů uvažujíc, že do I. třídy vstnpig'e mnoho žákft 
s přípravou nestejnou, doporučuje přece cvičení přípravná, avšak obmezuje je na 
nejnutnější míru, aby se co nejdříve mohlo přistoupiti k obrazcům (uzavřeným 
tvarům). 

Při dělení úhlů podotýká prof. Kuchyňka, aby se více než dosud dbalo cvi- 
čení oka v posuzování velikosti úhlů, což jest zejména prospěšno jako příprava 
ku perspektivě; dále aby se pří kreslení pravidelných tvarů mnohoúhelníkových 
neužívalo pracně hledaných pravidel, jež z podstaty tvaru nevyplývají (na př. při 
pravidelném trojúhelníku pravidla o číselném poměru základny ku výšce 8 : 7), 
nýbrž aby užito bylo hlavně středových úhlů. 

Prof. Svoboda doporučuje kresliti kruSnici z počátku do čtverce, potom 
užiti toliko dvou na sobě kolmých průměrů; později vyznačiti jen několik jejich 
bodů nanesením délky poloměru od středu. Nato uvádí jednotlivá cvičení čtvrt- 
a půlkruhová, dále vzorky pásmové, složené z oblouků, čiru vlnitou, pletence, a 
končí kreslením růžic do velkých kruhů. 

Prof. Studnička doporučuje kreslení mnoha nevelkých tečných kruhů do 
rozmanitých obrazců smíšeuočárných (na př. do kruhových úsečí, výsečí a pod.) 
v sešitech náčrtových. 

Snesli se pak na tom, aby se cvičení kruhová omezila jen na nejnutnější 
případy, zejména aby z pásmových ozdob kruhových, v Andělově ,|geom. orna- 
mentu" obsažených vynechány byly řetěz mezikruží, vrkoč a gotické kružby, 
any jsou to předměty pro kresleni (od ruky) nesnadné. Bále přijato, aby 
v I. třídě podobná cvičení se neukončila, ale aby se učitel k nim opět vracel ve 
II. a m. třídě. 

Při kreslení ellipsy má se užiti opsaného obdélníku a os; jednotlivá cvičeni 
ellipsových ozdob prováděna buďtež v témž pořádku jako při kružnici. 

Ve schůzi dne 6. března 1886. měly býti zodpovídány otázky, uveřejněné 
spolkem kreslířským ve Yídni v 1. čísle časopisu „2eitschrift des Vereines der 
Osterr. Zeichenlehrer", r. 1886. 

1. Doporučuje-li se při kreslení hromadné vyučování? Na kterém stupni a v jakém 
rozsahu ? 

2. Jsou-li tabulové předlohy potřebný? Na kterém stupni a v jakém provedeni? 

3. Maji-li výstavy školské cenu? Kdy, v kterém oboru a dle kterých zásad ke 
je pořádati? 

4. Jsou-li dosavadní pomůcky učebné dostatečný? Zejména dostačujf-li nynějšímu 
učivu, účelu a požadavkům moderní paedagogiky vůbec? 

Referát o prvních dvou Otázkách zpracoval prof. J. Škoda, o druhých dvou 
prof. AI. Studnička. 

y příčině otázky 1. souhlaseno všeobecně, že v I., II. a m. třídě nelze 
jinak než hromadně vyučovati. I ve IV. třídě doporučuje se na začátku několik 
výkresů ornomentalných i perspektivných hromadně provésti, jež by byly přechodem 
ku kreslení pojednotlivému. 

Vyučování hromadného lze užiti, vykládá-li se o barvách, o stínováni a 
o slohu v ornamentu, také ještě ve třídě V., VI. a VII.; pak ve třídě V. při po- 
čátcích kreslení fignraluého. 

Tabulové předlohy (otázka 2.) doporučují se : • 

a) Při kresleni ornamentalném. Žákům ukáže se tabulová předloha, aby viděli, 
co budou kresliti, aby vyhledali sami poměry, stanovili pomocné tvary a tim 
k samostatné práci se připravovali. 

b) Při kreslení z paměti. 

c) Při různých výkladech o barvách, o stínování, o slohu ornamentu a j. 
d) Při kreslení figurálném. 

Tabulové předlohy měly by obsahovati : 
pro tř. I, nejdůležitější tvary ornamentu geometrického'; 



Drobné gpránfy, Igl 

fro iř» 27. z arnam. rostlinného tvarj stilis. listů a květů, pak lehčí ornament 

rostlinný ; 
pro iř, III. eharakterístiké typy omamenta plochého, na př. ohrnby lodyhové, vlnité, 
kyma, palmety ; — pro perspektiva nkázky stínovaných hranolů, váloe, 
kiiiele, konle (pro pozdéjií cvičení ve vyŠSích třídách i skupiny). 

Pro výklady o sloha na vyiším stapni mely by obsahovati půdorysy, ná- 
rysy a průřezy charakt staveb (chrámů), vyobrazení hlavic jednotí, slohů bnď 
jednod. stínované neb polychromované ; gotické kražby, profily pásů, žeber a pod.; 
WMaiko, intaraie, náplně, festony, arabesky, grotesky atd. 

Ibiohé z těchto předloh poažiti by se mohly při kreslení z paměti a ke 
ikKOváni. 

Pro figoralné kreslení měly by obsahovati: Lebka, hlava v profilu, en face, 
ve tříčtvrtečném profilo (nejen hlav v normalném postavení, nýbrž také hlav sklo* 
nčných a zvednntých). 

Tabal. předlohy měly by provedeny býti ve velkých rozměrech, nejméně 
1 m*. Při předlohách, jež jen kreslení na tahali doplňovati a olijasňovati msgí, 
dostačí poahé kontary, bez pomoc. čar. Osvědčilo se provedení na černém papíru 
bílými čarami. Diagramy pro názorné vyučováni měly by však býti provedeny 
barevně a stínované. 

Prospěěno bylo by sestavení a výběr tabulových předloh ponechati zvláštní 
kommissi neb konkurrenci, ale náklad aby převzala vys. c. k. vláda. 

Prof. Eachynka shotovil běbem času velké množství tabulových předloh. 
Ukázky byly ve výstavě na ijezdě spolku středních škol vystaveny. Také navádí 
čefuitele učitelství, aby sami dovedli takové předlohy si shotovovati. 

V příčině třetí otázky přistoupil odbor k návrhu referenta prof. Studničky, 
aby í^isókMé výstaosf^ t j. výstavy prací žáků se nedoporačovaly a to z důvodů 
četných a závažných, jež zde pro nedostatek místa uvésti nelze. 

(Pokračováni.) 

Spolek historický t Praze. 

Dne 17. t. m. přednášel četnému posluchačstvu pan Ferd. Tadra „o Václa- 
vovi Šárovci ze Šárova," jenž byl v první polovici 16. věku odpovědníkem Voj- 
těcha Pemštejnského. Zajímavá přednáška tato podala obraz o tehdejších bujných 
českých pánech a zemanech, kteří sobě druh druhu „odpovídali^ mstou. Jenže 
SároYd, jenž seděl v kraji i v městě Chrudimském, „odpovědnictví^ se nevypla- 
tilo, přes to, že měl všecko drobnější panstvo chrudimského kraje proti velmoc- 
nénni pardubskému Pemštýnovi po své straně. V Saské zemi, v Závidově, kdež ho 
lapili, byl sice za nevinna souzen a po pětiletém jednání mezi Jiřím, vojvodou 
Saakým a králem českým Ferdinandem na zápis propuštěn, v kteréž době mu 
do drážďanského vězení chrudimští přátelé jeho košile, peníze, syrečky posýlali 
8 prosbou, aby ve svých psaních, do cech posýlaných, nikomu nenadával, ale na- 
vrátiT ae do vlasti, byl r. 1538. na Pohořelci sťat. Do své smrti tvrdily že umírá 
neTinně. 

Zajímavé zprávy své vážil pan Tadra z archivu v Drážďanech. 

Přednáfiky y král. éeské spoleénosti nauk. O 

A. Třída historicko-fUologická. 

Dne 7. února pro£ Dr. Ant Rezek předložil „Zápisky Viléma Slavaty 
o soudě zemském z let 1601—1603^, jichž originál nachází se v Černínském 
archivu v Jindř. Hradci. Byly sice v literatuře již dvakráte učiněny o díle tomto 

■) Od počátku toho roků vydává společnost „Měsíční zprávy^ (9 čísel do roka), jež do- 
stávati lze za 1 zl. n gener. sekretářství kr. čes. spol. nauk (v Geletně ul. č. 20 nX — 
8]^, jež jsou posud na skladě, mohou středtú ikoly dostati přímo od společnosti ea 
pohvinu ceny hrámdtéf zapraví-li poštovné za zásylku. 

12 



162 Drobme ly n áiy. 

uninky, ale přes to „Zápisky" Blavatoty upadly jakri v aapomenntí, foa pocbybo^ 
váno i o autorství Slavatově, i připisována práce ta pana Hertfikovi Zeydlicovi 
M Šenfeldn. V pfednáSce prokáiáno, že Vilém Slavata Jest eptsevatelem „Sá* 
pisek** téohtOf a podány o nioh podrobné správy. 

Týi předložil správa prof. Dr. Fr. Kameniéka b Brna sásledi^ího obsaho : 
Prof. Kamenlček aveřejnil ve Sbomíka Historíékém 1886. etr. 321 a násL pojed- 
nání o „Výpravě arciknížete Ferdinanda k Sígetn 1556*. Pojednání toie do jiaté 
míry je polemieké^ ponévadž dosavadní zprávy o tom byty néjeany. Prof. Ksflie* 
níček nalezl v zemském archiva ^sěnském BOQČaaaoo relad o ndátoslech tMiOo 
psanoa od účastníka výpravy. Titol její jest: Hietoria véra ezpedttionis osni 1656 
sen de rebas gestis per Ungariam snb ser. principe Ferdinando, anthoro Fetro 
Baymvndo Amadono Med. Doctore. Relace tato ttčinila konec ttejiitotám o vý- 
pravě této. 

Dne 21. února prof. Dr. Jos. Emler předložil „Albrechtu t ValdStejna do- 
pisy k P. Val-CoroBiovi, rektora kolleje Jičínské v letech 1629— -1625 zaslané,* 
jež k vydání podal dopisující člen společnosti p. Ferdinand Menčík, sAtriptor c. a 
kr. dvorní knihovny Vídeňské. Listy tyto, jež již Balbfn znal, a které se i v městském 
archiva Jičínském před jeho zničením chovaly, nalezl nyní ovšem jen v opisu 
XVn. Yěkn p. Ferd. Menčík v rakopisa č. 413 c. a kr. dvorního archivu ^^ 
Vídni a pro jich důležitost odhodlal se vydati je; nebo Balbín ve svých dSjinách 
kolleje Jičínské podává obsah listík těch jen n výtahn. V úvoda k těmto listftm 
akazty'e p. Menčík jednak k jich důležitosti, jednak snaží se dokázati míněni již 
Balbínem pronesené, že od Albrechta z ValdStejna původně jazykem českým hýly 
psány a nikoliv, jak se A. V. Maloch domnívá, latinsky. Dr. Emler přečetl sa<- 
jímavějží kasy listů těchto, z nichž poznáváme, jak se Valdfitejn staral o povzne- 
sení svého zboží, o vzdělání lida na svých statcích asedlého a jakým znamenitým 
byl hospodářem, jemnž i nejmenlí věci v příčině té netišly. Zvláitní cenu majf 
listy tyto pro dějiny Jičína a místopis jeho. 

Prof. Fr. Prnsík vykládal čtyři místa z Dalimila, z nichž tři položeny jsoa 
v Kroka na str. 89. — 91., čtvrtý výklad týkal se slova oslaví, oslavil v Úvodě 
veri. 28. a 56., jež znamená 0ne8laviH, gahanbiH, tadíž předSiU. Torna nasvěd- 
čaje zvláště roStina a polStina; záporného pak význama toho ma dodává o přivá- 
tivam, jež se rovná etymologicky řeckéma á prívativam a škrt. zend. a (neb an, 
řec. též áv, lat. in-, gotb. an-), sthněm. &- (an-, prns. an-)- Přednáfi^jicí dovodil 
několika doklady, zvláště českými, správnost etymologie té, na níž založil výklad 
slova oslaviU a Dalimila na místech avedených. Zevrabnějí promluví se o tomto 
zajímavém výkladě v některém sešitě Eroka. 

B, THáa nMOhemoHcko-pHrodoviiecki. 

Dne 14. ledna prof. Dr. F. J. Btadnička vyložil, jak možná rychleji a jedno- 
dušeji odůvodniti Ealerovy vzorce pro 

^ — 90* a coť^ — 90«, 

podle nichž se vypočítávají poměrné délky tangent a kotangent, při čemž zároveň 
vyniká význam anormalního členn fad příslušných, totiž v připadě prvém člena 

^^* 0-636 619 772 8675, 



n^ — m* 

v případě pak drahém člena 



— g , 0-818 309 886 1837; 
koéfficienty řad základních uvedeny ve tvaru rekurrentním a též Independentním, 



1 



Drolmé Bprátff, 163 

od přednášejícfho vynalezeiiém a v O. vydání spisu „O počta diff.^ poprvé nve- 
fcjnéBém. 

Proí. Dr. O. Feistmantel podal zprávu: „O uhlonosných vrstvách s otisky 
roBtiinDými v ludií, Africe a Austrálii/ 

Přednášejfcf, jenž byl popsal fossilní Floru uhlonosných vrstev v Indii (v tak 
zvané soustavě Gondwána) a ve Východní Austrálii, poukazuje k novým výzkumAm 
ve jmenevaných zemich a podává na základě podrobného rozčlenění vrstev ve 
jmenovaných okresích jakož i v Africe^ zároveň s udáním organických zbytkfl, 
souborné vylíčeni geologických a palaeontologíckých poměrů podle výzkumů svých 
i^astnich a i jiných autorů, jak dalece byly posud vykonány. 

Prof. Vejdovský předuášel o vývoji t. zv. tečkované nervové hmoty bez- 
obratlých, odpovídající t. zv. šedé substanci v nervové soustavě obratlovců. Teč- 
kovaná hmota vzniká ze 4 pásů buněčných, především ale splynutím sítiva jader- 
ného těchto 4 řad. Plasma buněčná v těchto 4 řadách objímá pásy jaderné, 
ob<úí pak účastní se při tvoření nervů periferických. 

Prof. Vejdovský předložil práci kand. F. Petra „Dodatky k fauně českých 
b«b sladkovodních^, jež obsahuje rozšíření ^kterých druhů v Čechách a hlavně 
vyMčení zvláštní nové odrůdy Trochospongilla erinaceus, lišící se od normální 
fojmj hlavně mohutnými kanálky v ostnech jehlic a ve dvojštítcích. 

Dr. Bohuslav Brauner podal zprávu „O hutnotě roztoku sulfati ceria**. 

Ježto dle Hendělejeva hutnota rostoků solí jest odvislá od molekulárně 
váhy soli, jest zapotřebí, by se děla pravidelná určení hutnot roztoků solí, zejména 
prvků vzácných, u nichž dosud určení takovýchto nemáme. Přednášející provedl 
nejprve určení rozpustnosti sulfátu ceria ve vodě, ukázav, že se za temperatury 
obyčejné rozpouští v stejném množství vody velmi různé množství soli, dle toho, 
v jakém stavu se sůl v roztoku nalézá. Určení hutnoty roztoku cersulfatů za 
různých koncentraci dokázala, že hutnota rozpuštěné soli vodnaté i hezvodné jest 
stejná. Jmenované roztoky však ukazují různé chování chemické tím, že při 
určité stejné koncentraci osaziyí odpařením soli, mající různé množství krystallové 
vody. Pojednání obsahi^je četná data číselná. 

Lad. Čelakovský (syn) promluvil o některých nových rostlinách českých, 
které byl sám loňsk. r. z cesty o prázdninách a z různých výletů mezi rokem 
konaných přinesl. Jsou to Melampyrum nemorosum L. sbsp. decrescens čel. f., 
kterýmžto se rozmnožuje řada forem od Helamp. nemorosum L. zejména rakou- 
skými botaniky popsaných, pak Hieracium rotundifolium n. sp., nejblíže příbuzné 
8 H. graniticum F. Schultz Bip.; dále Hier. murorum L. var. fístulosum, Hype- 
rícum tetrapterum L. var. densiflorum a nový míšenec mezi Anthemis tinctoria L. 
a A. austriaca L., nazvaný A. ochroleuca čel. fíl. 

Dne 28. ledna prof. Dr. Ant. Fric podal zprávu o objeveni víčkovitého 
OTgánii „Aptychus** zvaného u rodu Baculites z Březenských vrstev u Chocně a 
o kuaadlech hlavonožců, kteří se znali dříve pod jménem „Concborhynchus^ z la- 
sturnatého vápence a nyní nalezeni byli v jizerských vrstvách u Vinař a Chocně. 

Dále předložil práci p. Niklasa „O statice rozmnožování ryb''. (Pokr.) 

SMÍ sbor Matiee České r. 1886. 

(Podáno dle půrodních protokoUův.) 

m. 

Dne 11. května r. 1886. prof. Dr. Jan Novák pojednal o vývoji spisovného 
jaiyka českého. 

Přednášející vyličo?al změny, jichž doznal jazyk český v dobách starěích. 
Vécitna změn těch stala se již před Husem a jeví se nejvíce v samohláskách, ve 
skloňování jmen mužských a v časování (ve ztrátě jednoduchých časů minulých); 
ve skladbě B«(ívlce akáa^y vaala adjektiva, z pádů genitiv, a kromě toho participia. 
Hw upravil znova spifipvný jazyk, fxav ve svých spisech za základ jazyk obecného 

12* 



164 Drobné zprávy. 

lidu, pro který hlavně psal. Dfiležito jest i jeho zavedeni diakritického pravopisu, 
myšlenku jeho však provedli teprve čeští Bratří. První grammatika českon vydali 
Beneš Optat z Telče a Petr Gzel r. 1533., vlastně jen nanku o hláskách a pra- 
vopise, potom Václav Filomates připojil k tomu tak zv. Etymologii t j. nauka 
o pravém a správném užívání jednotlivých částek řeči. Jich spisy vzal v úvaha 
a poznámkami opatřil Jan Blahoslav, ohlížeje se po theorii svého jazyka při pře- 
kladu Nového Zákona. K tomu účelu také prohlédl starší texty a rukopisy i přidal 
k oběma řečeným grammatikám sedmero knih dodatků, z čeho vznikla tak zv. 
Grammatika Blahoslavova. E povznesení jazyka spisovného přispěla tehdy také 
historická prosa, jež dospěla v XVI. věku nejvyššího stupně dokonalosti, základ svftj 
majíc také v staročeském jazyce právnickém, veskrze domácím a původním. 

To byly základy spisovného jazyka, na nichž nová doba obnovila čeština 
spisovnou. 

IV. 

Dne 26. ř(jna 1886. Dr. J. Špot pojednal: O Jakuba Dobřenského de Nigro 
Ponte, Mdra. a prof. lékařství v Praze, alchymistické činnosti, o rozličných alchy- 
mistech českých, jich spisech a o alchymii mistra M. Anthony z Florencie, z r. 
1457. dle latinského rukopisu knihovny kláštera Strahovského. 

Předeslav krátkou zprávu o alchym. spisech Dobřenského v Strahovské kni- 
hovně chovaných, přešel p. přednášející k době Dobřenského a k hlavním pěsti- 
telům této vědy v Čechách. Jsou to: Marcus Marci, prof. lékařství v Karlových 
Varech, Jan Forberger, také prof. lékařství, Mikuláš Trachimont de Frankenfeld, 
Seb. Christ. Zeidler, Tudecins a jiní; potom ocenil jich alchymistickou činnost v 
Čechách, uvedl spisy lučebnické na Strahově chované na př. annotationes chimicae 
jednosvazkový, Miscellanea chimica šestisvazkový rukopis, a zevrubně vylíčil úča- 
stenství Dobřenského v alchymii, jeho sliby a závazky: Kdyby Bůh ho obdařiti 
ráčil tou tinkturou (t. hojící všecky nemoci a prodlužující věk lidský). Popsay 
přístroje a nářadí užívané k alchym. pokusům, uvedl osoby s Dobřenským v jeho 
laboratoři pracující a spisy, jichž hlavně užito ; jsou to zvláště spisy Anthony z Flo- 
rencie r. 1457. v Čechách zavražděného a Jana z Laaza. Na konec krátce pro- 
mluvil o témže rukopise v Museu král. českého chovaném a čím rukopis Stra- 
hovský a Musejní jeden od druhého se liší. 

Seznam přednášek, které se konají na fakultě filosofické e. k. 
české university Karlo-Ferdinandovy t letnim semestru 1887. 

1. Vědy filosofické. 

Ř. prof. Dr. Durdík: Dějiny filosofie řecké. Psychologie zvláště hledíc ku 
potřehám paedagogickým. — Ř. prof. Dr. Lindner: Základové novověké paeda- 
gogiky. O praktické filosofii. — Mř. prof. Dr. Masaryk: Dějiny filosofie DL 
Nový věk. — Mř. prof. Dr. Hostinský: Dějiny esthetiky a theorie umění. Esthe- 
tika umění hudebního. Rozbory vynikajících uměleckých děl různých oborft. 

11. Védy tnaťhematické. 

Ř. prof. Dr. Studnička: O determinantech. Úvod do počtu varíačného. — 
Ř. prof. Dr. Seydler: Hydromechanika. Methoda nejmenších čtvercft, s upotře- 
bením v počítáni astronomickém. 

777. Vědy přírodní. 

ň. prof. Dr. Strouhal: Experimentální fysika v přehledu soustavném, se 
zvláštním vzhledem k pp. studujícím medicíny. Fysikáiní practicom ve všech 
oborech experimentální fysiky. Samostatné práce a cvičeni ve fysikálnim pozoro- 
vání a měření. Repetitorium elementární fysiky se zvláStnim vzhledem k pp. stu- 
digícím farmacie. — Soukr. áoc.Dr. Augustin: Metorologie. (Dynamika atmosféry. 
O zjevech periodických.) — Soulo:. doc. Dr. Ihubrava: Optika. — Ř. prof. Dr. 



Drobni zprány. 165 

ŠttfaHk : Chemie organická. Praktická cvičeni chemická pro začátečníky. Praktická 
enčeiii chemická pro pokročilejší. Praktická cvičení chemická pro mediky. — 
Sonkr. doc. Dr. Éílohoubek: Chemie a analyse potravin a poživatin. Chemie 
ainalyse moče. — Soukr. doc. Dr. Brauner: Analyse volametrická a ponderálná. 
NáTod ku skonmání moče. Kvalitativní analyse pro pp. kandidáty professary a 
mediky. Repetitorium základních věd z chemie theoretické. — Ř. prof. Dr. Vrba : 
Mineralogie díl odborný. Mineralogie pro pp. posluchače lékařství. Mineralogické 
repetitorium ve spojeni s praktickým cvičením. — Ř. prof. Dr. Krejčí: Geologie 
Čech a okolních zemí. Cvičení v mathematické krystallografíi. — Mř. prof. Dr. 
0. Novák: O fossilních coelenteratech. Pokračování výkladu zimního semestru. — 
&. prof. Dr. čelákovshý: Systematická botanika pro mediky a farmaceuty. Rost- 
liny dvonděložné: Apetalae a Lympetalae, část první. Pro kandidáty professury. 
Praktická cvičení v systematice a morfologii rostlin spojená s určováním rostlin. — 
Soukr. doc. Dr. Vdenovský: O nejdůležitějších řádech rostlin exotických s ohledem 
na druhy rázných dob geologických. — Soukr. doc. Dr. Hansgirg: Vybrané stati 
z n. dílu všeobecné fysiologie rostlin : O vzrůstu a o pohybech rostlin. — Ř. prof. 
Dr. Fric: Zoologie. Obratlovci. (Úvod a ryby.) Praktická cvičení zoologická spo- 
jená 8 výlety. O českých rybách (Publicum). — Mř. prof. Dr. Velenovský: Vše- 
obecná zoologie. (Obratlovci.) 

IV. Vědy hisíarické. 

Ě. prof. vlád. rada Dr. Tomek: Novější dějepis uherský (od smrti Matiáše 
KoTvlna). — Mř. prof. Dr. JEmler: O nejstarších dějích rakouských a pramenech 
jejich. Cvičení palaeografícká. — Ř. prof. Dr. 6óll: Úvod k lat. epígrafii. Děje 
velkých koncilií XV. století. — Mř. prof. Dr. Rezek: Dějiny doby Napoleonovy 
od 18. brumairu 1815. Dějiny věku šestnáctého se zvláštním zřetelem k zemím 
rakoufikým. — Ř. prof. Dr. Kalousek: české děje doby starší. O podvrženinách 
v pramenech dějin českých. — Ř. prof. Dr. Jireček: Státy balkánského polo- 
ostrova v poslední době před tureckým dobytím. Počátky republiky dubrovnické. 
(Publicum.) Výklad nejstarších listin jihoslovanskýcb. — Mř. prof. Dr. Palacký : 
Eoropa. Statistika průmyslová, obchodní a intelektuální. Rakousko, zeměpisný 
obraz. (Publicum.) Rozšíření obratlovců. Historického zeměpisu L díl. (Starý 
sret Publicum.) Cvičeni v semináři. 

F. Filoloffie, literatura a linguistika. 

&. prof. Dr. Kvícála : Vědecká skladba jazyka latinského. Výklady z oboru 
mythologie a etymologie.* — Mř. prof. Dr. Král: Dějiny staré komoedie attické 
8 výkladem Žab Aristofanových. Metrický rozbor lyrických částí dramat Sofokleo- 

2ch. — Soukr. doc. Dr. R. Novák: Římské řečnictví v době císařské. — 
pro£ Hattala: Podstata nauky o tvoření kmenův arijských vůbec a slovan- 
ských zvláště. O rýmovaných legendách staročeských vůbec a nejnověji nalezených 
irláitě. — Ř. prof. Dr. Gébauer: Soustavná mluvnice jazyka českého. Výklady 
s mluvnice všeobecné. (Publicum.) — Soukr. doc. Dr. Polívka: Cvičení staro- 
polaká: Četba a výklad žaltáře Florianského. (Dle vydání W. Nehringova 1883.) 
Ďetba a výklad děl Jana Eochanowského. — Mř. prof. Dr. Jarník: Moliére a 
^o dila. Vybrané části francouzské skladby. — Soukr. doc. Dr. Zubatý: 
Svukoaloví jazykův indoevropských. Výklad Kalidasova dramatu Vikramorvagiam. 
3 ÚTOdem o dramatické literatuře indické. — Soukr. doc. Dr. Kovář: Ethno- 
logie a jazykozpyt. Všeobecná mluvnice (jazyková filosofie). — Soukr. doc. Dr. 
tfourek: Historie literatury německé za doby reformace. — Soukr. doc. Dr. 
Kraus: Grotská mluvnice a výklad biblí Ulfilovy. — Soukr. doc. Dr. Dvořák: 
Arabština: Četba a výklad arabského románu o Adamovi a Evě na základě arab. 
mkopisa knihovny Mnichov^é. AethiopStina : Četba a výklad aethiopského pře- 
ilada téhož na základě vydání Trumppova. (Publicum.) Pro pokročilé: a) Výbor 
^80Í Ši-Eingu (čínština), b) Sadiův Bnstán (perština) pokračování četby zim- 
lího běhu. 



166 Drobné »préo^. 

Ví. Vědecké semináře. 

Seminář filosofický. — Ř. prof. Dr. DurUk: CvičeBÍ seminární. — Mř, 
pro£. Dr. Masaryk: Locke. (Pokrač.) 

Seminář paedagogický : Ř. prof. Dr. Lindner\ Cvičení seminární. 

Seminář mathematický. — Ř. prof. Dr. Studnička: Řešení vybraných 
úkolů geometrických s přihlížením k jich historickému vývoji. — &. próf. Dr. 
Seydler: Cvičení v řešení problémů math. fysiky. 

Seminář historický. -— Mř. prof. Dr. EmUr: Čtení a výklad pramenft 
dějin rakouských doby Přemysla Otakara n. Recense prací seminárních. Před- 
nášky členů. — Ř. prof. Dr. Goll: Výklad pramenů. Becense písemných prací. 

Seminář filologický. — É. prof. Dr. Kvíiala: Výklad Lucanovy básně 
Pharsalia a recense latinských písemných prací. Výklad zlomků z básní Solonovýcb 
a recense řeckých prací písemných. 

Proseminář filologický: Mř. prof. Dr. Král: Prosomínární cvičení řecká. — 
Sonkr. doc. Dr. B. Novák: Proseminárni cvičení latinská. 

Seminář pro slovan. filologii. — Ř. prol Dr. Gehauer: Čtení evangelia 
zografského a cvičení staroslověnská (starobulharská) ; posudek písemních prací 
seminárních. 

Seminář pro filologii románskou. — Mř. prof. Dr. Jarník: Výklad pro- 
vengalských textův dle Bartschovy Cbrestomathie provengale (4. vyd. 1880). 

VI. Přednášky lektorů. 

Lektor Kolář: ^Krymské znělky '^ a báseň „Farys" A. Míckiewicze, s ná- 
ležitým výkladem věcným a mluvnickým. Báseň „Pobratimstvo^ L. Botiče s ná- 
ležitým výkladem věcným a mluvnickým. „Taras Bulba^ od M. V. Gogola, a ná- 
ležitým výkladem věcným a mluvnickým. — Lektor Srábek: Mluvnice jazyka ma- 
ďarského spojená s praktickým cvičením. Slavismy v maďarské UesČanské ter- 
minologii. (Přehled dosavadních prací o tom; Miklosich, Asbóth, Jerney a j.) — 
Lektor Dr. Kraus: Praktická cvičení německá: a) Překládání Heysovy novelky 
,Zwei Gefangene''. b) Překlad Heritesových „Maloměstských humoresek*'. — 
Lektor Sládek: Četba a překlad Shakespearova „Mackhotha**. — Lektor abbé 
Fauvin: a) V románském semináři: Děje francouzské literatury XVI. věku (po- 
kračování) a překlad „Noci na Karlštejně*', veselohry od Jaroslava Vrchlického. 
Základy skladby mluvnice firancouzské a cvičení slohová a v deklamaci. b) čteni 
veřejné: Základy skladby francouzské a dějiny francouzské literatury v XIX. sto- 
letí (pokračování). Čtení a výklad vybraných článkft z Go^efroy a překlad činohry 
„Syn člověka". 

Přednášky na c. k. české vysoké škole technické v letnim semestru 

stndyniho roku 1887. 

A. Mathematické. 

Mathematika, první běh. Algebraická analysis. Vyiii rovnice.* Počot diř 
ferenciální s jednou neodvisle proměnnou a upotřebení. Počátky počtu integr^Uiiih< 
a upotřebení. Prof. Eduard Weyr. 

Mathematika, druhý běh. Upotřebeni počtu integrálního při řeieui Aloi 
geometrických. Rovnice differenciální. Prof. Dr. Gabriel Blažek. 

* O methodě nejmenších čtverců. Docent A. Pánek. 
Deskriptivni geometrie (organická geometrie formy). Prol 

Frant Tilšer. 

* Perspektiva. Prof. Frant. Tilšer. 

* Nauka o geometrálném osvětleni a sestrojováni křivel 
určitých intensit. Docent Bedřich Procházka. 



") Hvězdičkou označené přednášky jsou mimořádné. 



t>rotmé BprJmfl. 167 

Geodesie nižSi. (Výkonné méříctvi.) Prof. Fmnt Maller. 
Yjifií geodesie. Prof. Frant Maller. 

* Praktická astronomie s cvičením v observatoři. Stttioyení 
iířkj geocentrické a zeměpisné podle rozličných method, konečně stanoyeni délky 
místa pozorovacího. Prof. K. Y. Zenger. 

Hydranlika. Pro£ Angnst Salaba. 

Nanka o pružnosti a pevnosti. Prof. Josef Šolín. 

Analytická mechanika. Proi Dr. Qabr. Blažek. 

Encyklopedie mechaniky a nanky o strojích. Docent Josef Saska. 

JB. Přírodovědecké. 

Zoologie. Prof. Dr. F. Vdovský. 
Botanika. Prof. Dr. Ladislav Čelakovský. 

Geologie a palaeontologie první a drahý běh. Prof. Dr. O. Feist- 
otntel. 

* O zkamenělinách měkkýěovitých z útvarfl v Čechách za- 
stoupených. Docent Dr. Alfred Slavík. 

Fysika obecná i technická. Prof. K. Y. Zenger. 

* Elektrotechnika. Docent Dr. K. Domalip. 
Obecná chemie anorganická. Prot E. Preis. 
Obecná chemie organická. Docent Bohuslav Raýman. 
Cvičení v organické analyse. Docent Bohuslav Raýman. 
Cvičení v organické synthese. Docent Bohuslav Raýman. 

* Historie chemie Docent Bohuslav Raýman. 

Analytická chemie kvali tativná a odměrná ch emie kvanti- 
tativná. Prof. Karel Preis. 

Repetitorium anal. chemie kvalitativně. Prof. Karel Preis. 

Analytická chemie kvantitativná. Prof. Karel Preis. 

Repetitorium anal. chemie kvantitativné. Prof. Karel Preis. 

Encyklopedie chemie anorganické i organické. Prof. Antoníji 
Bélohoubek. 

* Pedologie čili pAdoznalství se zvláštním zřetelem ku 
lemědělské technice. Docent Dr. Alfred Slavík. 

C, Technologické. 

Mechanická technologie, první běh. Prof. Antonín Yávra. 
Mechanická technologie, druhý běh. Prof. Antonín Yávra. 
Technická chemie. Prof. Frant. Štolba. Prof. Ant. Bélohoubek. 
Cvičeni v laboratoři technické chemie. Prof. Frant. Štolba. 
Zbožíznalství a technická mikroskopie. Prof. Ant. Bélohoubek. 
Cvičeni mikroskopickA Prot Ant Bélohoubek. 
Li^ovarnictvi se zvláštním zřením ku theorii a praxi kva- 
šeni. Docent Karel Krais. 

D. Stavitelské a inienýrské. 

Obecná nauka o strojích. Docent Josef Saska. 

Theoretická nauka é strojích. Prof. August Salaba. 

Stavba strojů. Prof. Antonín Pravda. 

Stavebná mechanika. Prof. Josef Šolín. 

Stavitelství pozemní. Prof. Jiří Pacold. 

Encyklopedie pozemniho stavitelství. Prof. J. Pacold. 

Architektura. Yládní rada prof. Josef Schulz. 

Historie architektury. Yládoí rada prof. Josef Schulz. 

Stavitelství vodní. Prof. Krist. Petrlfk. 

Stavba zemní a stavba silnic. Yládnl rada prof. Y. Bnkowský. 

Starba mostA a stavba železnic. Yládní rada prof. Y. Bukowský. 



}gg Drobné gprávy* 

Stavba tunelů. Prof. Krist. Petrlík. 

Encyklopedie stavitelství inženýrského. Prof. Krist Petrlík. 

Stereotomie. Prof. Josef Šolín. 

Kreslení od raky, první běh. Učitel A. Liebscher. 

Kreslení od raky, drahý běh. Prof. J. Koala. 

Kreslení architektonické. Prof. Jan Koala. 

Kreslení ornamentálně. Prof. Jan Koala. 

Modellov&ní v hlíně. Učitel T. Seidan. 

E. Hospodářské. 

Encyklopedie polního hospodářství. Prof. Dr. J. B. Lambl. 
Správověda hospodářská. Prof. Dr. J. B. Lambl. 

F. Právnické^ státovédecké a obecné vadělávací. 

Politické hospodářství. Prof. Dr. J. Kaizl. 
Statistika průmysla. Prof. Dr. J. Kaizl. 

O, Jazyky, emčeni a umélsM. 

Raský jazyk. Učitel J. Kolář. 

Francoazský jazyk. Výklad ComeíUova Cida a Montesqaienova ^Les 
caases de la grandear et décadence des Romains''. Učitel prof. Dr. Jan Herzer. 

Dějiny francoazské literatary ve století XYIII. (francoazský). 
Učitel prof. Dr. Jan Herzer. 

Anglický jazyk. Učitel J. Y. Sládek. 

Mlavnice jazyka maďarského spojená s praktickým cvi- 
čením. Učitel F. Brábek. 

Česká stenegrafie korrespondenčnf. Učitel F. DolejSka. 

Česká stenografie komorní. Učitel F. Dolejška. 

Stenografie německá korrespondenční i komorní. Učitel F. 
Dolejška. 

Dodatek ku přednáškám stavikiským a inienýrským. 
Theorie příhradových mostů. Docent Albert Velflík. 



J. E. p. c. k. minitra kalta a vyačování Dr. Pavlu Oauísehovi $ Frakken* 
thuma adělen byl řád železné koraný I. třídy. 

Gymn. ačitelé v Slaném dr. Frant. Kryštofa Fr. Stýblo a Jos. Třasák jmeno- 
váni jsoa definitivními a adělen jim c. k. ěkolní radon zemskoa název proféssor; 
sappl. ač. Vojtěch Zenker tamže zvolen skutečným nčitelem. 

Dr. Bohaslav Rayman připnštěn jest za soakromého docenta organické a 
!«>i^ praktické lačby při filosofické fakaltě české aniversity. 

Do c. k, SkohU rady neméké zvolil zemský výbor za své zástupce prof. na 
theol. fakaltě Schneedorfera a advokáta Dra. ryt Lad. Aalla. 



Prof. Fr. Prusik pracuje o staročeské mluvnici a zároveň o zevrubném 
slovníce jazyka českého od nejstarších dob až po Komenského, nevylačige oVSem 
žádné z pravých památek, jako RK. RZ a pod. 

Fr. PruBÍk, redaktor a Tydavatel. — V. Simádek, knihttskánia. 



K: IV I HC Y. 

v administraci Kroka lze dostati: 

PHspěvky k nauce o tvoření kmenňv ve slovanštině a zvláště v češtině. 
L Píše JFV. PruHL Cena 30 kr. 

O eomparatiTě ve slovanštině. Píše Fr. Prusík. Cena 20 kr. 



Hledáme za slušnou cenu (neb na výměnu) těchto děl: 

Fr. Miklosich: Uber den Ursprung der Worte von der Form aslov. trst. 

Fr. Miklosich: Die slaTÍschen Ortsnamen aus Appellatiyen. I. díl. 

Fr. Miklosich: Die Bildung der slarischen Personennamen. 

Fr. Miklosich: Die Bildung der Ortsnamen aus Personennamen im Slavischen. 

Časopis ěeského Musea 1827—1841. 

Shakespearův Jindřich VI., díl I. Přel. J. Malý. 

Jnngmaon&v Slovník. Eedakee. 



-«^ 



KROK, 

ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM STŘEDNÍHO ŠKOLSTVA 

vychází ob mésíCi a sice: 

1. ledna, březua, května, července, 16. záři, 1. listopadu. 



Fřodpl&oi se roSni (i se i&sylkou) t Bakousko-TJlierslcu 3 zl., t eisiné 3 si. 30 kr.; sin* 
d^jioím středních a r7sokých ikol jest předplatné sníženo na 2 si. 50 kr. Jednotlivý seilt 

stojí 60 kr., pro studnjící 50 kr. 



Rukopisy se nevracejí, leo si tobo kdo zTlášté vyžádá při zásylce 



itůmm 1X6 dDid tolii^o do U. dne po Tydkl sešitu. 



Redakce i administrace „Kroka" Jest v Bartoiomfjské ulici čis. 5. 



■\\ 



Tiskem F. Simáéka v Praze. 



ročník i. sešit 4. 



KROK. 



ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM 

STŘEDNÍHO ŠKOLSTVA 



REDAKTOR : 

FRANT. XAV. PRUSÍK, 

prof. o. k. akad. gymnasia. 

HLAVNÍ SPOLUPRACOVNÍCI: 
BOHUMIL BAUŠE, Dr. PETR DURDÍK, P. JAN HULAKOVSKÝ, 

proř. c k. vyfcS. gymn. t Truhlářské prof. mést. střední Školy. prof. c. k. čea. reál. gymn. Smíchoy- 

nlici. ského. 

Dr. VAOSLAV MOUREK, JAN SLAVÍK, JOSEF ŠKODA, 

yrof. o. k. akad. gymn., docent české prof. c. k. akad. gymn. prof. c. k. české reálky Karlínské. 

Taniversity. 



\í?í*:ííV 




V PRAZE 1887. 



Vydáno 1. červenci^ 1867. 



Bychom vyhověli hojnému návalu příspěvkův do Kroka, z nichž mnohé 
nám bylo už delší dobu odkládati, odhodlali Jsme se rozšířiti Krok o Va archu, 
že bude nyní každý seělt o <k sirélcli. Doufáme pak, že velectění 
tidběrateié naši uznají laskavě snahu naši o zvelebení Kroka a odmění Ji 
nestenčenou přízní k podniku tak důležitému, Jemuž snažně prosíme, faly 
ráčili získati četné přátely. 

Yydavatelstvo. 



Vůči důležitosti zpráv o jednání druhého obecného sjezdu professorů? 
středních škol českých v Litomyšli bylo nám poodložiti nékteré rozpravy 
í drobné zprávy, které nebyly už z předešlého sešitu vysázeny. 

Red. 

Všech slavných ředitelstev středních škol slušně žádáme, by nám rá- 
čila zasýlati po exempláři programmův (výročních zpráv) svých, bychom 
mohli o nich v Kroku referovati. 

Red. 



OBSAH. 



Str. 

Na obranu 1 69 

Rozpravy. 

Fr. Grešl: Řím v zrcadle básní Juvenalových 174 

J. Vlach: O methodé učby zeměpisné 176 

Fr, Prusík: Šimon Hájek a jeho Tabula barbarolectica 179 

Petr Durdlk: Filosofická propaedeutika na středuich školách 185 

Jos, Dědeček: O vývoji českých názvů nerostních 188 

Jos. Zahradník: Jednotná škola střední 191 

Úvahy. 

V. E, Mourek: Tragoedie Sofokleovy od Jos. Krále. Antigona 194 

Fr. Prusík : Šerclova mluvnice jazyka ruského 195 

A. Patera: Příspěvek k charakteristice „kritiky" Zbytkflv Alexandreid . . 197 

F. Prusík : Úvaha o působnosti Athenaea 1 98 

Hlídka programmův: Refer. Fr. Prusík. B. Bauše 200 

Drobné zprávy. 

Nejnovější nařízení 202 

Knihy approbované ^ . . . . 205 

Literatura 205 

Zprávy zasedací 207 






Na obranu. 



Zakládajíce Krok zájmům školstva středního, pevně jsme si umínili, že 
le budeme pilně vystřihati všech polemik, najmě osobních. Všichni čtenáři Kroka 
^ez rozdílu musí nám vydati svědectví, ze jsme zásady té vždy bedlivě šetřili a 
\ehjli bychom se jí nikdy strhli, kdybychom nebyli bývali napadeni a k obrané 

lonuceni. 

Jest, jak známo, u nás hlouček lidí — mírně řečeno — ukvapených 
nepředložených, kteří nemajíce dostatku vlastenecké lásky a chtíce mermo- 
locí přece něčím vyniknouti, když jinak nemohou, tedy Bohužel ! aspoň v ho- 
rní, v bórostratismu hledají plodného pole své působnosti. K lidem toho 
Iruhu patři v míře vynikající též p. Jos. Král, který nedostatek zminětié lásky 
ttenecké a povšechného vzděláni^ jež při každém šetří toho, co jest opravdu 
lobrým, nahrazuje vášnivými, Jadrnými** výrazy a v neurvalosti své myslí, že 
lusí tupiti, sostouzeti a strhati vše, co z jeho pera nevychází. Tuto svou 
lavosť provozuje p. Král zvláště v tak zvaných „kritikách'' ; jakého druhu 
^yKrálovské** kritiky bývají, o tom jest u nás jeden hlas, i není rovněž 
^znánio, mnoho-li zla uz svými více svároplodnými než vědeckými kritikami 
Král naplodil! 

P. Králově „trhavosti'' neušel ovšem ani Krok, ačkoliv nebo snad po- 
ivadž má podobný úéel jako Listy filologické, jichž spoluredaktorem p. Král 
Jt Ovšem měl nedočkavý p. Král k tak „trhavé kritice** — jak vůbec 
ámo — ještě jinou naléhavou příčinu, jež mu kázala co nejvěcší kvap, by 
li nevyčkav dalších sešitův dítko proti jeho vůli a tudíž „bez práva" na 
rét pfiálé hned z počátku zbavil životni síly. Prese vše to však p. Král 
sjbližáího účelu svého nedosáhl; jakkoliv měl na kvap s „dobře míněným" 
Mudkem svým, přece přišel pozdě, z čehož aby naší upřímnou soustrasti 
rl ujištěn, snažně prosíme. 

Jaká jest „kritika" jeho. jíž chtěl Kroka sotva na svět přišlého jednou 
tnou zdrtiti, o tom se níže dovědí laskaví čtenáři, jichž prosíme za promi- 

Ž6 jim věc tu předkládáme, avšak jednáme z donucené obrany, an 

:dý má svatou povinnost, by nespravedlivého o sobě úsudku na sobe ne- 

rhával. 

Než „kritika" ta vnucuje nám ještě vážnější myšlenky. Jeť známo, že 

le národem malým, který se může na své výši udržeti jen, když každý 
nás bude míti na zřeteli stále a stále oprardový — a pravda vyhledává 
řdy jen dobra! — prospěch vlasti a národa našeho a když se budeme za tím 

íem bráti vždy ruku v ruce, svorně. Tak jednali naši buditelé, tak jich 
rapenci a dodělali se výsledkův velikých. Mezi nejpůsobivější prostředky 
povznesení národa patří školstvo, a je-li kde třeba mysli vlastenecké a svor- 

Ui, jest v školstvu nevyhnutelnou. Neboť učitel má před sebou mládež se 

fdci nttěkkými, všem dojmům přístupnými, a jakékoliv sémě do nich zaseje, to 

i bude klióiti a růsti, k nemá-li tudíž učitel sám dostatečné zásoby vla- 

Kxok. 13 



170 ^^ obranu. 

steneckosti a smyslu pro svornosť, co pro Bůli! bude vštěpovati v ta jemná 
srdce „naší naděje'' než kosmopolitismus a nesnášelivosť, z ni«hž se rodí nihi- 
lismuSj nesvornost a podvratnosť! 

Bývalo u nás jinak: bývalať najmě ve sborech professorských jedno- 
myslnost, bývalť sborový duch heslem, jehož se snažil každý šetřiti, byť mnohdy 
se zdánlivou ujmou domnělých prospěchův svých. Než nezřízená ctižádosí 
některých lidí tak je zaslepila, že se domnívají, nedbajíce pranic ducha sbo- 
rového, že záměrův svých dosáhnou pod práporem s heslem Divide et impera! 
Za tím účelem šíří rozkol ve sborech, símě nedůvěry proti všemu, co jim 
překáží v dosažení ctižádostivých záměrův, rozsévajíce a tak každou dobrou 
věc už v zárodku udušujíce. 

Tak to bylo i s Krokem I Jakkoliv Krok si obral za úkol prospívati 
zvláště střednímu školstvu českému, a tento úkol svůj, jak ze sešitův dosud vy- 
šlých patrno, poctivě plni, což i na nejvyšších místech competentnich plného uznání 
došlo, přece nebyl ušetřen od vylíčených lidí, vší opravdu vlastenecké mysli 
prostých. Ba p. Král po příkladu jiných přátel svých se neostýchal jíti dO 
ciziny a tam před lidmi, našich potřeb neznalými, s hodným rykem a bar- 
tusem tupiti a zostouzeti jediný český všem potřebám českého školstva středního 
věnovaný časopis, Je-li toto p. Královo jednání ku cti českého národa, ku cti 
české literatury? K té otázce odpověděti zbavil nás p. Král svým krokem do 
ciziny sám. 

Aby však i cizina mohla prohlednouti šlechetné záměry a kalé pro- 
středky p. Královy vůči Kroku a aby nadále přítrž byla učiněna zostouzení 
českého školstva v časopise, jenž jindy přinášel objektivní a slušné posudky, 
zaslána jest do Zeitschriftu fiir dsterr, Grymnasien, v němž p. Králova recense 
byla uveřejněna, tato 



Pan J. Král, spoluredaktor „Listův filologických'^, časopisu, jenž dosud 
mezi professory českých škol středních nejvíce odběratelův nalézal a i na 
dále nalézati chce, uveřejnil v tomto ct. listě (4. seš., str. 310 — 314) po- 
sudek prvého sešitu „Kroka", jenž rovněž spoléhá na podporu professorův 
českých škol středních. 

Že posudek p. Králův za těch poměrův nemohl dopadnouti jinak než 
zcela odsudivě, jest jasno, nebof hlavní podnět jest takřka na bíle dni. 
Ovšem by každý rozvážlivý posuzovatel byl měl aspoň ten spůsob, aby při 
časopise, jenž jest rozpočten do roka na 6 sešitův, vyčkal teprve vyjití 
ne-li všech, přece aspoň věcšiny čísel I. ročníku, než by byl vystoupil na 
veřejnost s jich posudkem; byl by si přede vším zjednal teprve přesvěd- 
čení, dostál-li svému úkolu „Krok'', jenž se věnuje hlavně paedagogickým 
a methodickým potřebám našich škol středních, t. j témuž oboru, jejž 
„Listy filologické'^ letos výslovně vyloučily ze svého programmu. 

Ale ne tak p. Král! Obralť si ovšem hned od počátku za hlavní 
úkol zostouzeti „Kroka"", jemuž jako spoluredaktor „Listův filologických**, 
za jichž konkurrenta vydává „Kroka", ovšem upírá i právo vycházeti (str. 
314)1 doufáme však, ie, ač má k tomu nejlep^íí vúli^ účelu svého přece ne- 
dosáhne. Neboť — patrně v ukvapenosti své — p. Král si nepovšiml, že 
se osméluje přece jen příliš mnoho požadovati od čtenářův ct. časopisu 
tohoto. On, jenž jest svého řemesla učeníkem klassické filologie, se totiž 
opovažuje ve svém posudku o mathematice, o přírodovědeckých otázkách, o me- 
thodickém postupu v učeni náboženském, o vyučování němčině na Českých školách 
středních, o methodě učby zeměpisné a učby jazyka francouzského, o slovanské 
etymologii a kritice staročeských textúv jako o příkladech z klassických ja- 
zykův atd. odsudivě rozhodovati, jako by vše to nejlépe znal! 

Koho chce p. Král klamati? Je-li v skutku tak naivním, že se do- 
mýšlí, jako by tomu všemu opravdu rozuměl nebo jako by mu čtenářové 



Na obranu. 171 

ct časopisu tohoto yěřili, že zázračným vyšším nadšením náhle a z nena- 
dání nabyl všech vědomostí těch? 

Má-li p. Král skutečně tuto ovšem neobyčejnou míru domýšlivosti do 
sebe, prohlašujeme — as námi bude zajisté úplně souhlasiti každý, jemuž 
jest známo vědecké vzděláni jeho — že mu výslovné a zřetelné vyjímaje klas- 
sickou filologii — a i tu pouze v míře značně obmezené *) — upíráme každou 
competencif ba že mu při vúbec známé popudlivosti, nerozváéUvosti a vášnivosti 
jeho a soudíce dle dosavadních svároplodných výkonúv jeho na poli kritiky mu- 
síme upírati vúbec vši spůsobilosťy aby nějakou cizí práci, třeba spadala v jeho 
nejvlastnější obor, posuzoval s náležitým klidem a žádoucí oljectivností, a to 
tím rozhodnéji tam, kde se dává patrně sváděti a másti jinými tak maka- 
vými podněty, jako tomu jest v tomto případě. 

Když se věci tak mají, máme ovšem za zcela zbytečno, nýbrž sebe 
nedfistojno, následovati p. Krále na pole klassické květomluvy, jemu tak ob- 
líbené, jako y^Oberfláchlichkeit (pg. 310), unzulássig, geráth avf Irrwege, ein 
Lehrer von gesundem Menschenverstand, Parturiunt montes! unnutze Zeitver' 
schwendung (311), iiberjlússige Regdn, Unsinn^ was aller vernúnftigen Erklá- 
rung spottet (312), grammatische monstra (313), gereicht nicht eur Ehre (314)^" 
a pod., kteréžto Jadrné" výrazy mají nahraditi vědecké námitky 1 

Toliko toto budiž ještě vytčeno. P. Král vyčítá redakci, že požado- 
vala na učitelských sborech středních škol, bv doporučily žákům dospě- 
lejším časopis Krok. Při tom zapomíná p. Král, že právě redakce „List&v 
filologických", jichž jest p. Král spolupracovníkem, totéž požaduje na 
učitelských sborech středních škol, a sice už po 14 let, že tedy dobrým 
příkladem předchází. Vždyť svého času mnohý z podepsaných, redaktora 
v to počítaje, „Listům filologickým" dělal velmi platnou propagandu. — 
Dále pronáší p. Král ?e svém posudku „Kroka" též zbožné přání, aby KK 
a RZ jako jtdokázané padělky . . , co nejdříve^ z paedagógických a mrav- 
ních příčin ze školy byly odstraněny" (313). Při tom ovšem p. Král za- 
pomíná, jako obyčejně, podati důkazu o „dokázané padělanosti" ; ale přání 
to charakterisuje p. Krále lépe než co jiného, nebot tolik je jisto, že jen 
ukvapenosf^ nepředloienost a zlomyslná předpojatost památky ty prohlašovati 
může za „dokázané padělky". Pročež pevně doufáme, že i toto pokryté 
„volání po policii" zanikne nevyslyšeno. 

V Praze, dne 11. června 1887. 

Dr. Fr. Studnička, professor mathematiky na universitě. 

Boh. Ba uše, c. k. professor gymnasijní. 

Dr. Petr Dur dík, gymnasijní professor. 

Dr. V. K Mourek, c. k. professor gymn. a soukr. docent na universitě. 

Dr. Jar. Vlach, c. k.. professor gymnasijní. 

P. Jan E. Hulakovský, c. k. professor gymnasijní. 

Fr. X. Prusík, c. k. professor gymnasijní, vydavatel a redaktor „Kroka". 

Ant. Truhláři c. k« professor gymnasijní." 



') Na doličenou tvrzení toho jsme ct, čtenářstvu svému povinni podávati posudky lite- 
rární činnosti p. Královy, z nichž vyjde jasně na jovo, zdali p. Král svému vlastnímu 
odbom, klassické filologii, rozumí tak důkladně^ jak by každý očekával nejen dle 
prUU sebevědomé troufcdého tonu jeho „recense", než i dle postaveni, které p. Král za- 
i^imá podivným řízením božím. Z toho pak zároveň bude si lze bezpečný učiniti úsudek, 
kterak jest spAsobilý, aby rozuměl i četným jiným mimo jeho odbor ležícím naukám, 
jež podrobil trhavé „kritice" své výše zmíněné! V tomto sešitě podáváme na svém 
místě zatím první příspěvek k ocenění literární činnosti p Královy, ponechávajíce 
ostatních na příátí sešity, v nichž oceníme také některé rádce a pomáhače jeho po 
té stránce. Do ciziny ovsem s posudky těmi nepůjdeme, nýbrž odbudeme si to doma. 

*) Opět jeden z typických výrazův p. Králových, nad slunce jasněji dotvrzující náš úsudek 
o jeho ukvapenosti, k níž se zde důstojně řadí neslýchaná opováélivosi, již vyniká 
nad vše přátely své, kteří aČ jsou přezuřivými podezřívači RKého a RZého, neodvá- 

13* 



172 ^^ obranu. 

K hořejší „odpovědi" dovoluje si podepsaný ještě se své strany ně- 
kolik připojiti slov, jednak aby bezdůvodnosť námitek, řiněných panem re- 
censentem proti jeho překladu některých písní Anakreontských dokázal a 
spolu též objasnil zásadu, které podepsaný se přidržoval u volbě zrovna 
přízvučné prosódie. 

Nepravdivým u všeobecném znění svém jest tvrzení p. recensentovo, 
že „překladatelé starých skladeb básnických v jazyce českém od XVII. sto- 
letí podržují časoměmou prosódii starých". — Kdyby byl p. rec. hloub 
nahlédl do dějin českého překládání z literatur klassických, byl by zajisté 
došel přesvědčení, že v českých překladech toho druhu vedle prosódie 
časoměmé také přízvučná, a to zejména u verších jistého druhu, stejně 
byla v užívání. Totéž platí pak též specielně o dosavadních českých pře- 
kladech písní Anakreontských. 

Podepsaného vedlo k užití rhythmu přízvučného v jednotlivém tomto 
případě zásadní jeho přesvědčení o přiměřenosti jediné takého spůsobu 
překládání, kterýžto v původně a výhradně antických verších, jako na pr. 
v hexametru, také antický t. j. časoměrný rhythmus, naproti tomu u verších, 
jež literatury klassické společný mají s básnictvím moderním, na př. u verši 
iambském, opět rhythmus moderní a duchu nynějška nepoměrně přístup- 
nější, totiž přízvučný, ku platnosti snaží se přivésti — maxima to^ jiš sám 
p, rec. od let se přidržuje^ když v rámci jediné básně dramatické překládá 
i časoměrně i přízvučné. 

Okolnosť, že připojeny ku překladu poznámky, učitelům gymnasijním 
zbytečné, nechť vysvětlí si p. rec. tím, že časopis „Krok" určen jest též 
nejširším kruhům přátel českého školství středního. 

V Praze, Albert H. Dohnal. 

Dodatek k odpovědi. 

Aby odsudivé recensi své o mně zjednal více váhy, dovolává se p. K. 
úsudku p. Gebaurova o mé „methodě" v tomto časopise (Zeitschrifl f. 
osterr. Gymn.) 1878, str. 320. Jakou cenu může míti takový úsudek, 
z toho jasně vysvitá, že p. Gebauer jím chtěl paralysovati mou velmi od- 
sudivou, všude řádně odůvodněnou recensi o svém spisku „Uvedení do mluv- 
nice české", kterou jsem v témž časopise 1877, átr. 922—26. pod heslem : 
„K*) that severe doom of Synesius be true — »It is a greater oflFence to 
steal (dead) men's labours, than their clothes^S what shall become of most 
writers?" uveřejnil a na str. 923. v tato slova shrnul: „Ta čásť (zaujíma- 
jící Ve spisku) patří k nejzdařilejším kusům dílka, jen škoda, že — jest 
cizím majetkem, an si jí Br. Gebauer ze spisu Bedř, Milllerova y,Grundriss 
der Sprachwissenschaftl.*^^ jenž vyšel asi Čtvrt roku před jeho dílkem^ vypůjčil, 
ba tu tam i dO slova z něho přeložily nečině nejmenší zmínky o B. MiíUerově díle!* 
Tento můj zcela zasloužený a řádně odůvodněný (viz zvláště str. 924.) 
úsudek o vědecko-spisoysiielské činnosti p. Gebaurově ovšem jej tím více bolel, 
ježto jsem nedávno před tím, a sice k výslovnému vyzváni pro/, F. Jagióovu 
ze dne 11/3. 1887. napsal recensi o jeho „Hláskosloví" a otiskl v Jagiéově 
Archive fíir slav. Philologie II, 694—711, kde jsem dal dopadati velice 
křiklavému světlu na vědecké znalosti p. Gebaurovy. 

Aby tudíž výše uvedený úsudek můj oslabil, uveřejnil p. Gebauer 
odpověď, v níž nedostatek protivných důvodův, jimiž by byl mohl vyvrátiti 
všude odůvodněnou recensi moji, nahraditi se domníval tím, že mi vytýkal ne- 
žili se tak veřejně a bez obalu pronésti práni, jež p. Král honem chce mftí až splněno. 
A proto 8 nim kvapil do ciziny! Man merkt die Absicht und wird — nicht ver- 
stimmt! 
') Kdyby byl pravdiv krutý výrok Synesiův „Jest věcsím zločinem krástí (umrlých) lidi 
práce než jejich šaty", co by se stalo z věcšiny spisovatelův? 



Na obranu, 173 

pravdy atd, a kritickou methoda moji zostuditi usiloval, aniž pro svá oso- 
óeDÍ platných dúvodův uváděje. Já tehdáž na to Deodpověděl, aua mi jednak 
po těžké nemoci v též době vše namáhavější práce duševní po celý rok 
byla zakázána; mimo to jsem se domníval, an se p. Gebauer svým calu- 
mniare audacter patrně chtěl jen uhnouti řádně odůvodněnému úsudku mému, 
i jehož vyvráceni nemohl uvésti nic věcného, co by bylo teprve vyžadovalo 
mé námitky, — že mohu rozhodnutí mezi svým i^ádně odůvodněným úsudkem 
o p. Gebaurově poěínái?í, jež nelze qualifikovati, a mezi utrhačnými vy- 
táčkami jeho směle přenechati každému znalci nestrannému. 

MŮJ řádně odůvodněný, odsudivý úsudek o p. Gebaurově díllru trvá tudíé 
do dneška a trvati bude ovšem i na dále nevyvracen! Když se tedy p. Král 
domýšlí, že se musí zmíněné calumnie p. Gebaurovy, jež má býti náhradou 
za vědecké vyvrácení, znova dovolávati, by věcší váhy dodal bezvýznamné, 
odsudivé recensi své: mám za svou povinnosř na ni tedl odpovídati, bych 
ukázal, co jest souditi o dotyčném vyjádření p. Gebaurově a jak pevnou 
může poskytovati podporu k „trhavosti" p. Králové. 

V Praze, dne 11. června 1887. Fr, Frusik, 

K laskavé žádosti svého coUégy prof. Dr. Petra Durdíka, bych pro 
jeho Paedagogiku, již hodlal vydati, poskytl stručný příspěvek o raetho- 
dickém postupu v učení náboženském, dána mí příležitost, bych sepsal 
v tom rozumu náčrt. Tento podoben nástinu jednoduchými črty nakresle- 
nému a uveřejněn ve vědeckém časopise „Kroku** nenalezl, jakož i časopis 
sám, milosti v očích „přísné kritiky**, jež jej prohlásila za velmi krátký a 
svou povrchností nepříjemně dojímající, avšak nedovedla uvésti ani jedné 
platné námitky proti jeho obsahu. 

Račte mi dovoliti, bych k této kritice zajisté velmi povrchni též stručně 
odpověděl. O paedagogických a methodických pravidlech se nepíší celé 
svazky, kdo zajisté chce s úspěchem psáti o paedagogice a methodice, 
musí býti stručný, ba velmi stručný; ve zvláštním případě tomto šlo však 
pouze o jednu, byf i velmi důležitou, část paedagogiky a ne zvláště a je- 
diné o methodiku. Něco více psáti bylo by bývalo s chybou. y^Kritikovi^ 
tomu šlo však patrně^ jako uí za dřívějších příležitosti, více o zásadní zlehčováni 
osob i věcí, A přece touž rozpravu moji kruhové nejkompetentnějši prohlá- 
sili za přiměřenou účelu a brali na ni zřetel při důležitých ustanoveních.') 
Avšak „kritikův** důkladný „humanismus^ připravil jej patrně už dávno o vši 
humanitu. Tím budiž p. „kritik** jist, že bych ho nikdo nenásledoval na 
stesky oné soi disant vědecké důkladnosti, která už mnohou krásnou vzne- 
šenou ideu zničila. 

V Praze, U/6 1887. 

P. Jan Drozd, katecheta ob. střední školy.** 

Touto společnou odpovědí odražen jest útok domýšlivého smělce, mířený 
především na existenci sotva vzniklého časopisu českého^ hájícího zájmův českého 
školstva středního, pak i na vědeckou reputaci jednotlivých učencův, kteří 
re vědě vůbec a zvláště pro národ český mnohem více vykonali, než útočník 
i se všemi přátely, rádci a pomáhači svými. 

Opovědí tou zároveň odhalen po stránce jak vlastenecké^ tak vědecké člověk, 
jeDŽ ve své zpupnosti chce si hráti u nás na areopagitu, při čem nespůso- 
biiosf svoji chce zakrývati povykováním a hartusením! vedet si zajisté tak 
jako hoch neumějící plovati a přece se směle u vodu vrhá, ale pojednou ztrá- 

') Enkéla katechetův středních skol řízená iicid&st p. hiskupem Dr. K. Schwarzem 
schválila osnovu náboženstTÍ v „Kroku" uveřejněnou, by se jí vyučování na středních 
bkolách spravovalo. Med. 



174 Gr^: Řim dle Juvenála. 

ceje půdu pod Dohama, jme se rakama kolem sebe máchati a nohama zmí- 
tati, by se nějaký čas udržel nad vodou, až . . . 

Po tomto správném ocenění „recense^ p. Královy nabudou zajisté i ti, 
kterým dosud jeho poyykování provázené vlastními jemu „jadrnými* výrazy 
poněkud imponovalo, pravého přesvědčení o jeho činnosti, jež dovede jen 
bořiti a nestavěti. I doufáme, že ho přestanou podporovati v škodném jed- 
nání jeho, nebof jen podpora taková dodávala jemu stále věcší a vécší smě- 
losti a opovážlivosti, tak že se ani neostýchal před cizinou ostouzeti jméno 
české ! I appellujeme ke všem lidem dobré vůle, by neSivili takových snah podvratných, 
veškeru svornost mařicích a nióicich ; jest u nás mnoho díla na prospěch a slávu 
národa našeho a každé ruky jest k jeho dohotoveni nevyhnutelné třeba. K vydatné 
prácí však jest potřebi také chuti a klidu duševního ; ty však mizejí, kde mysl 
jest stálým bojem s podvratnými snahami rozsévačův nesvornosti a rozkolu 
rozčilována a unavována. Pročež opět a opět dútklivě radíme, vybizime^ prosíme 
k svornosti na poli práce vědecké — ku prospěchu milé vlasti a národa našeho! 

Bedakce. 



ROZPRAVY. 



Řím v zrcadle básní Juvenalových. 

Načrtl Frant GreSl. 
(Pokračováni.) 

Nejhůře vedlo se historikům, rhetorům a grammatikům. Historikové 
nechtěli-li život a čes{ svou vydati v šanc, musili buď mlčeti a na lepší doby 
čekati, bud bídně lichotiti krutým tyranům a do nebe je vynášeti. Nikoliv 
bez humoru líčí Juvenal postavení tehdejších rhetorův. Ti aby prý jen ne- 
ustále vyslýchali žáky své, jak odříkávají naučenou deklamaci. Dobře by bylo, 
kdyby tak otec takového žáka sedl si jednou sám na místo učitelovo! Ten 
však o vše spíše se stará nežli o dítě své I (Res nulla minoris constabit 
patři, quam fílius! Vil, 187.) A když rhetor za plat žádá, tu se mu vytýká, 
že synáček bez toho ničemu se nepřiučil, jakoby nebohý učitel za to mohl, 
že žák nemá nadání. (Mercedem appellas? quid enim scio? VII, 158.) Jinak 
skutečně vede se učitelům hudby, ale tu šlakovitou rhetoriku nejlépe roz- 
trhati . . Že Quintilianus tak zbohatl, má jediné štěstí co děkovati. Štěstí 
dalo prý mu ducha, vzdělání, učenosf, šlechtictví a hodnost senátorskou. 
Štěstí jest velmocné! „Si fortuna volet, fíes de rhetore consul, si volet haec 
eadem, fies de consule rhetor!" VE, 197. Výrokem tímto naráží Juvenal na 
událosť^ která se přihodila za Domitiana, že totiž jakýsi Valerius Licinianus 
tak hluboko klesnuv, že ze senátora vyhnancem se stal a z řečníka pouhým 
rhetorem, trpce hořekoval nad svým osudem řka: „Quos tibi fortuna ludos 
facisl facis enim ex professoribus senatores, ex senatoribus professores !" 
Pravdě se podobá, že mínil Quintiliana, jenž dostav omamenta consularia 
naději měl, že do senátu bude povolán. Quintilian jest Juvenalovi bílou vranou 
(albus corvus) mezi rhetory. Za všechno namáhání a velikou zodpovědnost 
dostává se jim jen nevděku a pohrdání. Krásná a všem věkům poučná slova 
hlásá básník ve v. 207 etc.: 



GrreSl: Řim dle JuvenaJa. 175 

„Di, maiorum unibris tenuem et sine pondere terram, 
spirantisque crocos et in urna perpetuum ver, 
qui praeceptorem sancti volnere parentis 
esse loco!" 

Jako rhetorové, tak i granimatikové neměli právě příčiny, aby se svým 
stavem byli spokojeni. Velmi patheticky deklamuje Juvenal, že učitel gram- 
matiky za to všechno, že časně ráno vstávati musil a dýchal do sebe kouř 
ze smrdutých lampiček, které přinášeli s sebou žáci do školy, že tolik chlapců 
neposedů na očích míti musil, že ve všech pravidlech mluvnických a v historii 
do podrobná se znáti a jakožto „chytrá hlava" ke všem otázkám z rozma- 
nitých auktorův odpověd musil míti pohotově, raaj'* třeba pověděti z Vergilia, 
která byla kojná Anchisova, nebo kolik let žil Acestes, že za to všechno, 
když rok s rokem se sešel, nedostal ani tolik, kolik za jeden den v cirku 
při veřejných hrách dostane vítěz vozataj ! 

Nejčestnější občanské povolání, o kterém básník se vzmiňuje, byla 
advokacie, ježto mnohdy i lidé ze stavu vyššího tomuto povolání se věno- 
Tali — . Výteční soudní obhájci žili v lesku a nádheře ; v jejich prostranných 
atriích klienti jen se hemžili, sochy v životní velikosti jim zřizujíce a na 
dveře věnce palmové zavěšujíce za odměnu vyhraných processů. Do přelíčení 
chodívali obhájci nádherně jsouce vystrojeni a s velkým svazkem spisů v ruce, 
hodně tleskačů si najavše, aby řeč jejich vzbudila sensaci. Po přelíčení četnou 
družinou domů dali se lioprovázeti. Výnosná rovněž byla astrologie, jejížto 
pěstitelé rozmanitě se nazývali brzy astrologi neb mathematici, brzy Chaldaei, 
brzy Babylonii. Ačkoliv i ve vyšších kruzích velice byla oblíbena, nebyla 
přece žádným uměním, ale ch^^rlatanstvím. Byli konečně lidé, kteří filosofie 
jako masky užívali, aby za ní beztrestně mohli hřešiti. Proti těmto zakukleným 
Skaurům ostře brojí básník ve druhé satiře, řka o nich, že proti neřestem 
vystupujíce sami právě nejohavnějších činů se dopouštějí. Nejkřiklavějším 
toho příkladem byl sám Domitian, jenž prý dceru bratra svého Tita Vespa- 
siana svedl a přijměl, aby plod v lůně utratila. Týž Domitian obnovil v té 
době zákon Jnlský vydaný proti cizoložníkům. Není divu, že tací simulanti 
u lidu poctivého budili hořkosť a nejvěcší nevoli. Chtéjíce stkvíti se učeností 
kupovali si poprsí filosofův a zdobili jimi obydlí svá. Aby vážnosti si dodali, 
stavěli se zamlklými a zasmušilými. Ačkoliv jako poctivý Cato, všude kde 
jen mohli kázali proti mravnímu úpadku zženštilopti a nádheře, přece prů- 
hledný jejich oděv a vonné drahé oleje, jimiž natírali ježaté a na krátko 
přistřižené vlasy své, mnohého z nich prozradily, že ta jejich morálka jim 
nejde právě od srdce. 

Pestrý život velkoměstský v Ěímé doplňovala třída zvláštních lidí, kteří 
jen v zahálce si libujíce a kam je právě nohy nesly se potulujíce toho se 
domáhali, jak by spůsobem co nejpohodlnějším mohli se uživiti. Lidé mnohdy 
duchaplní ale hladoví s ošumělými plášti a roztrhanou obuví, lidé zchudlí 
a potomci staré šlechty, lidé z ciziny do Ěíma se vetřevší, odvážní, smělí, 
jimž o nic více nešlo, než aby v panském domě se najedli, neb u bezdětných 
starých pánů dědictví si pojistili, všichni zvrhlí tito lidé u bohatých vznešených 
ňímanů hledali svou existenci, službě klientské se oddávajíce. Na místo sku- 
tečné oddanosti a piety, která kdysi nerozlučným byla svazkem mezi patronem 
a jeho klienty, nastoupil nyní holý egoismus. Nestydatým lichocením, bídnou 
devocí činili klienti ze sebe pravé komedianty, tvář svou dle pána nastro- 
jujíce, až k zemi poklonám se shýbajíce, z plna hrdla se řehtajíce, trochu -li 
jen patron jejich se pousmál, s ním dovedouce i plakati i se potiti. Byl to 
sice pohodlný ale trpký výdělek, každým dnem tolik snášeti pokoření. Básník 
v V. sat. praví, že věru lépe jest na ulici žebrati, než tak dáti sebou na- 
kládati, jak činí klienti. A přece ani toto „povolání" neobešlo se bez kon- 
kurrence víc a více se vzmáhající. 

Poněvadž bylo hlavní jejich službou, aby ráno pánu svému se představili 



176 Vlach: Methoda zeměpisná. 

a dobrého jitra mu přáli, musili mnozí klienti, majíce buď daleko nebo z pouhé 
spekulace u více pánů sloužíce, vstávati ještě za tmy. Zajímavě líčí básník 
situaci takového klienta v satiře páté. Na obloze ještě hvězdy svítí a již vy- 
skočí klient z lože svého ze samého strachu, že zaspal. Chvatně spěchá 
pustými ještě ulicemi a nic nedbá toho, že ostrý vítr fouká od severu, že 
sníh padá, že prší a že mu bláto stříká až po kolena. Jeho snahou je, aby 
již již byl v předsíni domu patronova. Jak mile pustí jej do atria a nomen- 
klator jeho jméno hlásí, jest na něm, aby pánu svému předoesl své „ave", 
a to s nejvécší pokorou a úctou, nechce-li aby nepadl do nemiloáti; patroni 
s klienty dlouhých okolků nedělali a o jednoho-li měli méně, za ztrátu to 
nepokládali. Nejvěcšímu pokoření vydáni byli, kdykoliv poštěstilo se jim, že 
pozváni byli k tabuli, kterou dával jejich patron. Trochu sice přehnané, 
ale přece zábavné líčení hostiny takové shledáváme v Juvenalové sat. V. 
Kdežto domácí pán a vznešení jeho hosté pijí z nádob drahocenných, stojí 
za klientem hlídač, jenž dobře odpočítány má drahé kameny, jimiž posázen jest 
jeho pohár a okem Argovým dívá se mu na prsty; někdy z opatrnosti raději 
dají klientovi k pití nádobu hliněnou. Nevrle a mrzutě vyplňují otroci přání 
pozvaného klienta. Běda jemu, kdyby snad z pokušení sáhl po chlebě z mouky 
pšeničné místo chleba černého jemu přichystaného. Za tepla dostalo by se 
mu důtky: „vis tu consuetis audak coriviva canistris impleri panisque tui 
novisse colorem?" (V, 75.) Avšak řada jeho pokoření není u konce. Dobrá 
je pro jeho žaludek sprostá ryba, již chytili v Tibeře; vždyť by ty velké 
mořské raky, jimiž uctěni jsou hosté vznešení, snad ani jísti nedovedl. Rovněž 
olej, kterým rybu si polévá, zapáchá svítilnou, za to olej pánův je pravý 
venafránský. Lépe asi vzácným hostem chutná drahocenná parma z Korsiky 
a mařenka ze Sicílie, nežli ubohému klientovi všední malý úhoř v řece vy- 
lovený. Na husí játra, na vykrmenou drůbež, na celého kance a na lanýže 
musí se klient jenom dívati, čekaje, až při pamlscích přinesena budou jablka. 
Ovsem že si tu mnoho nezmlsne, neboť jeho jablka nejsou o nic lepší těch, 
která si každý sprostý voják může koupiti o cvičení na trhu. Ani pomyšleni, 
aby klient při hostině toho se odvážil, že by připil svému hostiteli; naproti 
tomu nic si z toho dělati nesmí, sám-li je terčem nejapných vtipův. Mýlil 
by se, kdo by se domníval, že římský patronus klienta při hostině tak odbývá 
e pouhé lakoty. On právě z toho potěšení má, že zklamal klientovo očekávání. 
Žádné umělecké představení takovou měrou nepobaví jej, jako klient, kterýž 
chytiti se dav do sítě kuchyně jeho sedí všecek zklamán a snášeti musí muka 
Tantalova. Jakou teprve z toho radosť má (hostitel), když spatří klienty, ani 
opivše se spatným vínem se služebníky jeho po mnohém dráždění dostanou 
se do křížku. Smutný to věru obraz důstojnosti lidské. Pro takovou hostinu 
dá se klient třeba zpohlavkovati a zkarabáčovati 1 (V, 172 etc.) (Pokrač.) 



O methodě učby zeměpisné. 

Píše prof. Dr. Jaroslav Vlach, 
(Pokračování.) 

III. O spůsobu, jak vyučovati zeměpisu a cvičiti žáky ve čteui map. 

A. O spthobu, jak vyučovati zeměpisu, 

V přední řadě bud učitel toho pamětliv, že názornost jest předním 
a nezbytným požadavkem zdárného vyučování zeměpisného. Z té příčiny od- 
poručuje se, by učitel zvláště při učbě prvopočáteční přihlížel ku zeměpisné 
povaze okolí a na ní objasňoval představy zeměpisné, rovněž by podal vy- 
světlení pojmů zeměpisných (ostrovů, polouostrovů a pod.) teprve tehdy, kdy 
předměty ty poprvé v učbě se uvádějí. Neboť úvahy theoretické bez základu 



Vlach: Methoda zeměpisná. 177 

konkrétního ve škole pramalou mají cenu; pročež nechť učitel uskrovní se, 
když mu jest vymeziti pojmy zeměpisné, a uvede jich raději méně, kde pak 
Tladoe nejistota, jako na př. když má se vyšetřiti rozdíl mezi vrchem a pa- 
horkem, nechť obejde se bez vymezování. 

Již v předcházejících částech úvahy bylo v mnohém ohledu podotčeno, 
jakým spůsobem má se díti vyučování zeměpisné; celkem platí tu zásada, 
ze pooahou učiva řídí se téz spilsoh, jakým .ví vyncnje. Při čtení map odpo- 
račuje se pak hlavně spůsob heuristický a dialogický, při lícních zeměpisných 
spůsob akroamatický. 

Jak mají se 7iacvicovati zeměfn^ná jpnénu a cíahu jest další otázkou. 
Ve příčině jmen právem poukazuje se k tomu, že jen ta jména žákům utkví 
T paměti, s nimiž spojují se určité představy. Jména, u nichž toto možné 
Deui, nemají vlastně býti uváděna; za to buďtež ta jména, jež jest žákům 
zapamatovali, v jasnou představu žákům před oči postavena krátkým a pří- 
padným vylíčením důležitosti, jakou jimi označené předměty zeměpisné vynikají. 
By učitel jasné představy u žáků vzbudil, bude zapotřebí, aby podobné 
předměty ve skupiny řadil, aby je srovnával s předměty známými a charakte- 
ristickými přídavky je označil; pak zajisté nebude možno, by žáci jmen uve- 
dených nezachovali po dlouhou dobu v paměti. Arciť nutno jest, by ve třídách 
nižších jména se žáky nacvičována byla pilně ve škole; nebude i na škodu, 
když těžší ua tabuli se napíší a od jednotlivých žáků přečísti se dají. Avšak 
s tím nesouhlasím, by jména těžší, jak Boettcher navrhuje, ob čas, je-li toho 
totiž potřeba, byla od jednotlivých žáků slabikována a od celé třídy ve sboru 
odříkávána. Této potřeby totiž na škole střední neuznávám; jsou již žáci tu 
dospělejší rozumem, učí se již více řečem a tudíž není cizí slovo jim tak 
neobyčejným, konečně nezdá se mi, že by hromadné odříkávání jmen cizích 
vedlo ku jistějšímu zapamatování než jasné jich pronesení od žáků jednotlivých. 
Za to shoduji se s Boettcherem, že ku snazšímu zapamatování cizích jmen 
mnoho napomáhá výklad jich *); třeba tu jen býti hospodárným, aby učení 
se nezvrhlo v zeměpisnou etymologii. Jak třeba vyslovovati jmemi cizí při 
učbé zeměpisné, neméně jest důležito. V tom ohledu nechť platí tato zá- 
sa^la: Cizí jména zeměpisná, jež v jazyce našem zdomácněla, budtež vyslo- 
vována dle výslovnosti české, ostatiíí dle výslovnosti svého jazyka. I doporu- 
čuje Boettcher, by ve příčině žádoucí jednoty při učbě zeměpisné dobrý 
slovník výslovnosti jmen cizích *) na každém ústavu stále byl ve sborovně po 
ruce, dle něhož by zavázáni byli učitelé zeměpisu při učbě se říditi; neboť 
často i učebnice udává nepravě výslovnost některého jména. Podobně mnohé 
vyškytají se nesrovnalosti při učbě zeměpisné ve příčině pravopisu, jakým 
psána jsou jména cizí. Neboť stává se, že v témž atlantu jedno a totéž 
jméno na různých mapách psáno jest různě. Tu nezbývá škole nic jiného než 
říditi se pravopisem, jaký obvyklý jest v učebnici zeměpisné, ^) a pilným cvi- 
čem'm jak výslovnosti, tak pravopisu o to míti péči, by jména při učbě země- 
pisné uvedená pevně utkvěla v paměti žákův. 

Pilného zření při učbě zeměpisné třeba míti učiteli též ku nacvičeni 
udajú statistických, ježto právě tato čásť zeměpisu značné činí obtíže vyučování 
zeměpisnému. Neboť řádnému nacvičení jich vadí, jak již bylo dříve vytčeno, 
jednak nejistota údajů číselných jednak i měnivosť jich, tak že třeba stále 
a stále novým učiti. Z té příčiny Boettcher navrhuie pořízení jakéhosi úředního 
přehledu statistického ku potřebě školní, který pro všechny školy by byl závazný 
a jen ob čas znovu se vydával. Ale kdyby i návrh Boettcherův prakticky se 

') Potřebný materiái ku výkladům chová etymologicko-zeměpisný slovník Egliho, jazykem 

nómeckym vydaný. 
') Na základe zkušenosti mnoholeté Boettcher odporučuje A. Miillera Worterbuch der 

Au9sj»rache, neu bearbeit von Dr. Booch-Arkoisy. Leipzig. AruoMische nurhb;mdlung. 
') ^spisovatelům učebnic Boettcher jest radou, by řídili se pravopisem cizích jmen 

zemépiBných, jaký obvyklý jest ve velkých časopisech světových. 



178 Vlach: Metkoda zeměpisná. 

provedl, neubude Škole obtíží, jež spojeny jsou 8 nacvičením statistiky. K jich 
umírnění Boettcher navrhuje, by ve školách užívalo se výhradné miry metrické^ 
což na školách našich jest již provedeno. S jiným návrhem, jenž odporučuje 
se škole ku lehčímu zapamatování údajů statistických, by totiž na př. údaje 
plošné srovnávaly se s plochou říše naší neb jednotlivých zemí rakouských, 
Boettcher nesouhlasí. Má za to, že jen tehdy srovnáváni také spojeno jest 
s výhodou, je-h předmět, jehož jako jednotky ku srovnání se užívá, žákům 
znám ve své rozloze plošné. Když na př. někdo častěji patřil na největší 
rybník v cechách, totiž rožemberský, snad také přes něj se plavil, a tudíž 
z vlastního názoru přesvědčil se o jeho rozloze, a pak zví, že jest 7 km* 
veliký, zajisté bude míti z toho prospěch, když se o to pokusím, abych sro- 
vnáním s tímto rybníkem vzbudil v něm představu o velikosti jiných rybníkův 
a jezer, když s ním sdělím, že na př. jezero gmundenské jest 37^ krátě věcší, 
atterské 7kráte, blatenské lOOkráte. Kde se tak věcí nemají, učiní učitel 
lépe, když místo čísel poměrných bez oklik udá vlastní výměr. Po mém soudu 
Boettcher jde příliš daleko; prospěch plyne z takého srovnání v obou pří- 
padech, jak praxe školní tomu nasvědčuje, jen že v prvém případě, kdy 
jednotka v povaze své jest známa z názoru vlastního, jest prospěch věcší. 
Ale celkem jisto jest, že žák při věcším počtu údajů statistických zachová 
spíše v paměti jednoduchý poměr než věcší údaj číselný. 

Právem Boettcher vytýká grafické nnt znázornění údajů statistických, jež 
mnozí paedagogové odporučují, že vlastního účelu nedosahuje. Cenu má tehdy, 
kdy podává přehled o změnách, jež daly se a pozorovány jsou na jednom 
a témž předmětu; avšak dostatečně nemůže znázorniti rozdíly v poměrech 
plošných vedle sebe. Velmi těžko jest pouze ze čtverců, jež znázorniti mají 
hustotu obyvatelstva v rozmanitých státech, bez známostí číselných nabyti 
jasného pojmu o poměrech skutečných; totéž platí o stupnicích, jimiž udávají 
se výšky hor a délka řek. Ve všech těch případech učitel nemůže se obejíti 
bez údajů číselných, jež třeba nacvičiti. Práce jeho nebude tak těžkou, bude-lí 
dbáti důležité v té věci zásady^ že každý údaj statistický má se zapamatovati 
ve spojeni s čísly jiných předmětů přihuzných. Srovnají-li se státy jednak 
dle rozměrů plošných, jednak dle počtu obyvatelstva, jednak dle hustoty 
obyvatelstva, podobně města jednoho území dle počtu obyvatelstva, hory dle 
výšky, řeky dle délky, vzbudí se u žáků celé řady údajů, jež zapamatování 
velice ulehčí. Učitele pak jest povinností, by důsledným nacvičováním v té 
věci byl žákům nápomocným. Když jen v každé hodině 3 — 4 nové údaje 
číselné se žáky nacvičí, po několika hodinách údaje nacvičené zopakuje a takým 
spůsobem stálo zvolna pokračuje, dovede toho lehce tam, že žáci na konci 
roku školního bez obtíží vykázati se mohou dobrou známostí statistiky. 

Ku konci nelze dosti připomenouti, že učba zeměpisná stálého vyžaduje 
opakování, mají-li vědomosti u žáků dojíti pevného utvrzení. Učitel stále při- 
hlížej k učivu nacvičenému a hleď zpracovati je s učivem novým; jen tak 
dojde úspěchu žádoucího. 

I můžeme v příčině spůsobu, jak vyučovati zeměpisu, prohlásiti tyto 
zásady: 

Názornosť jest předním a nezbytným požadavkem zdárného vyučování 
zeměpisného. 

Povahou učiva zeměpisného řídí se též spůsob, jakým vyučování 
zeměpisu se děje. 

Nacvičování jmen zeměpisných děj se hlavně ve třídách nižších 
methodickým projednáním jich výslovnosti a pravopisu. 

Každý údaj statistický nechť žáci sobě zapamatují ve spojení 8 čísly, 
předmětu příbuzných se týkajícími. 

Stálé opakování učiva nacvičeného nezbytným jest požadavkem 
učby zeměpisné. (Pokračování.) 



PruM: Š. Hájek a jeho Tábída. 



179 



Šimon Hájek a Jeho Tabula barbarolectica. 

Podává Fr. Prusik, 
(Čteno v kr. české společnosti nauk dne 21. března 1887.) 

(Dokončeni.) 



Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum olim per D. Si- 
monein Hageciam pro usu communi barbare lectice congesta, iiuuc vero iii gra- 
tiam eoram, qui vel in templis ad populuni conrionantur vel iu foro causas agunt, 
deuQO in lucem edita. 

Krátká zpráva pravého mluveni, j<ik vlastně mužskému a jak vlastně žen- 
skému pohlaví náleží. Item jak mnohu a jak jednomu, čehož nyní mnohý 
neše^tře a nové zvyklosti užívaje, ledakdys v řeči své aneb 
T psaní svém udělá z muže ženu a z ženy muže, z jednoho mnoho 
a z mnoho jednoho. A to nejvíce O^^o l&tinští gramatykové říkají) in 
participiis. ') 

A protož o tom viz tuto figuru. 



í 


Mascu- 


Participia 
Bohemica 


lina ter- 

roinan- 

tur in 

Mužuom 


1 


. náleží 



a. Vida, nesa, řka, moha, řev a. Vida Ježíš zá- 
stupy, vstoupil, učil je řka. Nesa trnovou korunu, 
vyšel ets. 

e. Maje, stoje, znaje, prose, uče. Maje Petr meč, 
vytrhl jej. Stoje mluvil. Centurio přistúpil 
prose ho ets. 






2 
qq' 



09 



') Pyn^ De reeto usu pariicipiorum in lingua Boiemica. 

Pluriroum peccatur hodie circa usům huius partis orationis 
in lingua nostra vemacala non solnm ab idiotis radibus, sed ab iis etiam, qui iudicio 
aliqno praediti vel ad subsellia forensia, vel pro suggestis templorum orationes 
habere consaeverunt, qnorum utrorumque quum sít praecipnum of&cium, sicut rernm, 
i ta verborum seu sermonis veritati studere, tamen, nescio qua, sivé negligentia, seu 
assuetudine ducti, depravatissimo utuntnr sermone, praesertim in 
usarpandis participiis, quorum roasculina foeminis, et contra, foe- 
minina masculis attribuunt, confuso interim etiam numerorum 
discrimine, quippe singularia pluralibus, et plnralia singularib. 
commntantes. £are mento ofiensus olira reverendus senex Simon Hagek Doct. 
Thaddaei nostri pater piae memoriae, vir indagandae puritatis et proprietatis in 
PyiIl'patrio sermone stndiosissimns, ediderat aute annos 15 utilem tabulam de proprie- 
tate participiorum, et eorum discrimine iuxta genera, numeros et tempora, unde 
nos qnaedam excerpta hic breviter annotanda duximus, quae utilia ot grata fóre 
rati snmus iis potissimum, qui in scholis proprietati patrii etiam sermonis in ver- 
tendid Latinis autoríb. student et addictí šunt 

In Participiis Boiemicis observari debent haec tria: Primo G^nus. Secundo 
Tempus. Tertio Numerus. 

Genera šunt Quatuor: masculinum, foemininum, neutrum et commune. 

Tempora duo tantum, praesens et praeteritum. 

Nnmerí duo, Singularis et Pluralis, tametsi non conteuderim cum eo, 
8Í quis duálem quoque, quo lingua nostra non caret, ucllet hic 
a d d e r e. 

1. Participia masculina, temporis praesentis, numerí singularis, duas habent 
terminationes, viděli cet 



pvur 



H { jsa, xnoha, nesa Ea^,la. { '^^^^^^ ^S^^!^ upídV" 

1u „ v, ^ _. , / Ďábel jako Lev réva obchází. V. J. z. vstúpil na lodičku 
|reva,rka,vida| •» a u. j. K 



E 



ut Exempla 
chtěje, maje, 
prose, stoje, 
uče, znaje 



On chtěje se sám spravedlivá učiniti. M. P. M. v. j. C. 

p. p. h. S. Zacheus řekl. Chodil Ježíš po Městech uče 

Lid. Zmge Ježis myšleni jich. 



180 



Prusik : Š, Hájek a jeho TabJla. 



d. 



v. 



Jl 



k. 



Vyšed, vzhled, pojed, pad, uhod. Vyšed Je. 
o d š e 1. V z li 1 é d k nebi v z d*e c li I. Pojed s nimi, 
přikázal jim ets. 

Vzein, pojem. Vzem nebo vzav kalich díky 
činil. Pojem uob pojav s sebou Petra a dva 
syny Zebedovy počal ets. 

Otevře v, povstav, přistúpiv. Otevřev Petr 
ústa svá řekl. Pavel povstav a rukou po- 
k y n u v, aby ets. 

Pozdvih, předbéh, povrh, vztah. Pozdvih Ježiš 
očí řekl. Zacheus předbéh vstúpil. Povrh pe- 
níze od šel. 

Klek, oblek, tlesk, úlek, přitisk. Štěpán poklek 
volal hlasem. Balák tlesk rukamadí. Oziá sulek 
se pospíšil. 

Přines, úžas, kles. B r a t r A m h r o ž t v ó m i dary 
přines dul mi i list. Úžas se padl na zem. 
Pokles se, vstal zase. 

Z m á t, přečet, z h n é t, plet. Zmát obilé utekl 
preč. Přečet list ztrhal jej, Zhuět kuoii ne- 
chce se umluviti. 
z. Nalez, svez. Kupic nalez neb našed drahou 
perlu od šel. Vsel jednou do svatyně věčné vykoupení 
' nalez. 

Nota. 

P a r t i c i j» i a těchto posledních pěti 1 i t e r />, A;, s, ř, jř z d a j i se 
tuto býti verba a ne participia. Ale nejsú. Neb kdyby byla verba, 
b y I a b y s a in a b e z d r u h é h o v e r b u m v j e d n é orati; pakli by měla 
druhé verbu ni, byla by m e z i nimi c o n j u n c t i o. A také pro ro/.díl měla 



5. 



t 



Q 



Participia temporis praeteriti masculina aingularia octo habent termiDatioDes, 
quarum hae třes šunt usitatiores, vez. 



M 



vyšed, vzhled, 
pojed, pad; 

vzem, pojem; 

ut Exetnpla 

odpovédóv, o- 

tevrev, byv, 

povstav, pr - 

Btupiv («íc/), 

nechav 

Reliquae quinque terminationes minus šunt usitatae, nempe: 



V. J. z N. (sic) o. V. k N. v. P. s nimi (sic) p. jím 
(sic) Pad Služebník k Nohám prosil ho. 

V. a u. v. K. d. č. P. an. p. s sebu (sic) P. etc. p. 

Odpověděv Ježíš řekl jím. O. P. ú. 8. r. Byv u nás toto 
mluvil. P. p. a R. p. Hie jeden přistúpiv řekl Páou. 

Nechav gich odsel. 



U 

K 

S 



T 
Z 



pozdvih, pred- 
• běh, povrh; 

klek, tlesk, 
úlek; 

kles, 
ut Exempla 
přines, úžas; 

přečet, zmát, 
z h n ě t ; 

nalez, svez 



P. O. J. r. Z. p. vlezl na strom. Jidáš p. peníze (sic) 

od šel. 

Poklek na Kolena modlil se. B. t. R. d. O. u. s. p. 



P. s. v. z. 

A. p. m. t. d. d. m. i L. U. s. p n. zemi. 
P. L. z. j. Z. O. u. p. Z. Kůň n. s. u. 



QII 



K. n. d. p. sel. Svez Obilé zapálil Stodolu. 

Ohservatio. 

Participia posteriorum qiiiníiue terminationura viděn tur qui- 
dem es se vorba, sed non siint; ratio est, quia per se non absolvunt. 
senteutiani, id quod fit i it usu vorbi, sed iunguntur alii verbo, qot»il 
ťÍ8 necpsnario Bubiicitnr ad complcndaip sťnt(>ntiam, idque nulla mediante 
coniunctione. Ut si dicerem Latine: Egressus JESUS de fínibus etc. venit etc.; 



Prusik: Š. Hájek a jeho Tabula. 181 

by na konci 1: Pozdvihl, k 1 e Iv 1, pfiuesi, zmátl, nalezl. Než žo jsou k svým 
verbis podobna a skuoro jednoho hlasu, protož mnozí opouštějíce je, když mají 
nétco per participium vysloviti, utíkají se k jejich foeminina nenáležité říkajíce 
o muži: Pozdvihši, klekši etc. Ale ta těch péti liter (musím tak jmenovati) 
participialiter můž se srozumitedlněji a zřejměji vysloviti, při- 
dada k nim tu literu in participiis masculinis poň neobecnější [m, neý-] v, aneb 
gyllabu ev per Paragoneu et salvabitur Participium řekna takto: Pozdvihv neb 
pozdvih ev Ježíš očí. Poklekv Štěpán na kolena. Přinesvdary. 
Zmátv obilé. Nalezv perlu odšel. 



Foeminina 
terminantur 



in: 
Ženám náleží 



ci: Vidúci, nesúci, mající, stojeci. Vidúci Ráchel, že 
by neplodná byla. Nesúci holubička větev. Mající 
žena nádobu. Matka klaněj íci se. Proseci nétco od 
ného. Magdalena sedieci u uoh páně poslúchala stojeci 
z zadu etc. 

c per apocopen et vocali praecedente correpta. Vidúc, 
nesúc, majíc, slyšíc. Stojec z zadu poČnla smáčeti. 

ši: Vyšedši, po vstávši, pozdvihši, oblekši. Vyšedši žena 
z končin. Povstavši Maria. Oblekši se Judyt. 

Nota. Haec Participia iu c»: vidúci, mohúci et his simília aliquando trans- 
eant in noroina, scilicet composítione, amissione temporis et maximě mutatione 
qaantitatis, dum scilicet ultiroam atque penultimam producnnt, ideoque nunc exci- 
piuDtur ab hac regala ut: Bůh jest vševidúcí, všemohoucí, na thrůnn 
sedící. Člověk bohobojící. Médf zvučící. Cymbál znějící. 



ibi vox ^egressas) non absolvit sententiam absque vdrbo subsequenti. At si dixero: 
egressus est de énibuB Tyri, hic plena sententia ipso verbo exprimitur. Sic et in 
Boiemico sermone distisguitur participium a verbo, quoties inngitur ei aliud verbum 
absque interposita coniiinctioike. Deinde čerta nota discernit haec parti- 
cipia ab ipBÍs verbis, quia verba tertiae personae singal. praeteriti perfe. 
desinant in I in nostrate lingaa. Ut: pozdvihl, klekl, klesl, přečetl, nalezl, 
qua litera amputata, iiunt participia. 

Vulgo tamen vitandae ambiguítatis gratia addunt Scribae et 
Typographi harum quinque terminationum participiis in ňne literám 
v, vel per Paragogen syilabam ev; ut 
Qn« P. vel p. J. O. P. ň na K. P. d. Z. O. N. P. o. 

Eodem etiam módo discemenda šunt participia pleraque in d cadentia, quibus 
si in fíne adieceris literám Ij fíent verba, ut 

vzbléd, pojed, pad, probod} Participia šunt; vzhlédl, pojedl, padl, probodl j verba šunt. 

2. Foeminina singularia in tempore praesenti habent duas terminationes, vide- 
licet ci, et per Apocopen solum c, absque í, ultima et penultima cor- 
reptis, ut 

majeci, nesúci ,S | Majeci ž. N. H* nesúci (sic) v. Pristúpíla M. klaně- 
. (sic), proseci, sto- |* j jici {sic} se a proseci. Stogeci z zadu počala etc. 
^ jeci, vidúci ^^ Viduci (sic) R. žeby n. b. Nevycházela z Chrámu slou- 
(«tc), sloužeci [^ I žeci etc. 

Per Apocopen literae i efferuntur ita: 
QUI' c Majec, Nesuc (sic), Slyšec, Stojeo, Viduc (sic). Viduc Noemi žeby Ruth 
uložila s ní jiti, neodpírala jí. Umruc pochována budu s tebou. Ječmen nesuc 
pHsla do města. 

Sed, ut hoc quoqne obiter moneam, neminem debet offendere haec Ortho- 
csy graphia, que Typographis ut plurimum est in usu, quum vulgo litera ^ ad c 
cz. utrobique addatur in scribendo, ut stogeczy et stogecz. 

JNota. 

Participia in d saepetranseuntinnomina, idque composítione, 
amissione temporis et mutatione quantitatis, videlicet productis 
penultima et ultima syllabis, ut cum dicimus: B. vsemohúci, vševidúcí, 
na Tbronu 8. Č. B. M. z. C. z. etc., in quibus genus ex apposito nomine sub- 
stantivo cognoscitur. 



182 PruHk: S. Hájek a jeho Tabtda, 



Communia šunt 
pluralia in : 
Obojím spolu 
aneb jedněm mnohým 



ce, še. Vidúce, nesúce, majfce, znajíce, šedSe, vzemše, 
otevřevše. Vidúce učedlníci. Přijdá nesůce snopy. 
Majíce co jísti a píti? (sic) na tom mějte dosti. 
Budete jako Bohové, znajíce dobré i zlé. 
Ne sami se mstíce. Šedše učedlníci nalezli. Rytíři 
vzemše peníze učinili ets. Múdří otevřevSe 
pokladnice obětovali zlato ets. 

c per apocopen et vocali praecedente prodncta vel 
geminata. Yidúc divy, slyšíc jazyky užasli 
se. Majíc v srdci radosť. 

Nota. Nominibus (quae vocant neutra) sexům non respicientibu s, 
qualia šunt: zrno, dřevo, slovo, semeno, město, nebe, pole, moře, 
znamení, pokolení ets. apponuntur participia, quibusdam masca- 
lina, quibusdam foeminina, quibusdam utraque indifferenter aut 
dubie, et tunc redduntur etipsa neutra aut dubía. 

Exemplum de Masculino: Zrno padna v zemi, umře. 

Exemplum de foeminino: Povstavši všechno množství, vedli ho. 

Exemplum de utroque aut dubio: Stalo se slovo Páně řka aneb 
řkouci. Hovado tyje leže aneb ležeci. Takovýmto pochybným (sic) ne- 
utrom s větší strany mělo by se participium radše masculinum 
(ratioue dignioris sexus) než foemininnm přiložiti, rozuměj 
masculinum praesentis temperis, nebo praeteriti lépe se při- 
klade na ši, ut: semeno zrost ši, učinilo užitek mnohý ets. 

Foeminina singularia temporis praeteriti unica exeunt terminatione, ii vide- 
licet, ut 

^ obléksi, povstavši, WxemDla ^^^^^^í *® Jůdyth v žíni sypala popel. P. 
vyšedši ^ ^ M. šla na Hory. V. ž. kHéela. 

QIIP 8. Nominibus neutris, hoc est, sexům non respicientibas, qualia 

šunt: Dřevo, Město, Moře, Nebe, Pole, Pokolení, Semeno, Slovo, Zna- 
mení, Zrno et similia, iunguntur participia interdum masculina, 
interdum foeminina et nonnunquam utraque indifferenter, fiuntque 
ipsa quoque participia neutra. 

Exemplum de masculino: Z. p. v z. n. 

De foeminino: P. všecko m. v. h. ets. 

De utroque: S. s s. P. K vel řkuoi (sic). H. t. 1. vel L Respectu 
tamen sexus dignioris talíbus nominibus neutris rectins iungi po- 
test masculinum quam foeniininum participium^ praesens nimirum, 
([^uia praeteritum foemininum rectius, quam masculinum, neutris sociatnr 
nominibus, ut: S. z. u. u. ra. 

4. Participia pluralia tam masculina quam foeminina desinunt 
ce vel cze. in praesenti quidem tempore in syllabam ce vel cze: et per Apo- 
c vel cz, copen in literám c vel cjs: in praeteríto autem in syllabam ie 

še. Suntque generís communis. 

Exempla praesentium pluralium. 
QIIU' Mel' / Vidouce to Učedlnici {sic) rozhněvali se. Jdauce po všem Srěté 

I kažte. B. j. B. z. d. i z. 

■r, . . l Ženy pHSly k Hrobu nesouce masti. Pravíce že jsau viděni An- 

b oemmmonim \ ^^^^^^ ^.^ .^y y^gjy ^^^^^ ^ ^^^y^^ ^^^^^^^ ^y^^ zvěstovaly. 

Et per Apocopen vocali producta: 

V. d.. s. j. u. 8. M. v 8. r. etc. 

Exempla praeterítorum pluralium. 

I Knížata Kněžská vzavše peníze {sic) řekli. Žoldnéři spletše Ko- 
runu z Tmí vstavili ji etc. Knížata {sic) Kněžská ssedše se 8 Star- 
šími {sic) a Raddu učinivše dali Peníze Strážným. Mudrci o. P. 
o. Z. Oni slyšavše, žeby živ byl. 

QUn* í Ženy navrátivše se od Hrobu zvěstovaly to. Vzhlédše uzřely od- 

Foemin: { valený Kámen. Rozžehnavše se šly na různo. Orffa a Ruth po- 

zdvíhše hlasu plakaly. 



Frusik: Š. Hájek a jeho Tábula. 



183 



Corollarium cum conclusiofie, Qai permiscet (uti jam passiiti fit) has 
loquutiones, is conřundit genera, item numeros, ideoque incongrue loquitnr. 
A protož neřikaj o innžském pohlaví: on aneb já vidáci, znající, aut 
per apocopen: Děkujíc Pánu Bohu, simplici i et correpto: vyšedši, vzemíi, 
otevrevši, pozdvihši, klekši, přinesši, zraátši, nalezši, neb jsou foeminina. Též 
oeřikaj o ženském pohlaví: vida, maje, vyšed, vzem, otevřev, pozdvih eta., 
neb jsou inasculina. Item neřikaj o jednom: já aneb on vidouce, ma- 
jíce, mohouce, aut per apocopen producta aut geminata vocali; 
já aneb on vidouc, znajíc, neb jsou pluralia. Ani řikaj o mnohých: 
vida, maje, oni moha nechtí opatřiti ets., neb jsou singularia. Unde versus : 

Subtrahit ci, ši 

masculus omnis, 

Resona {sic) ci, ši 

foemina quaevis, 

Mutat in e ci, ši tibi multus. 

Figura pro duali et pluráli numero Bohemico, non ad unguem explicata, 
cata, sed breviter, ut fíeri potuit, perstricta. 



Duálem numerům 
Graeci habeut, 
Latini desiderant, 
Bohémi hactenus usitatum cur 
nunc spernunt? 



Nomina 
Pronomina 
Verba 
Adverbia {sic) 




Bualis {sic) 

respicientia 

genus 

O dvú 



Masculinum, ex- 

eunt in : 
Mužského pohlaví : 



Foemininum, ex- 

eunt in: 
Ženského pohlaví: 



a: dva šarty mědénná {sic). 
Dali jima losy t. Jozefovi 
a Matějovi. Dva z učedl- 
níkův jeho šla jsta. Dva 
budeta na polí. Obadva 
upadneta. Dva angely, ana 
sedíta. Pojdfma {sic) oba. 
Vyjděma {sic) ven, řekl 
Kain k Ábelovi. 

e: proprie: Postavil Jakub 
obédvě děvce. Dvě zené 
sestře. Protože jste cizo- 
ložile a s modlami smil- 
nile ets. Ezech. 23. Nežli 
dvě oce (5»c), ruce, noze 
majícímu. 



Clausula huius traditionis. 

Qnemadmodam merito oíTendimur Soloecismis hominum deregrinorum, qui 
linguam nostratem discere incipientes, saepe ita loqunntur : Můj Žena hněval sena 
vy. Ten Sukně jest můj. Tva (sic) Bratr lála (nic) mi etc. Ita multo magis offendi 
debemns incongrua sermonis structura, quam passim plurimi Boiemi in sua 
nativa lingua committunt, cuiusmodi in his et símilibus loquutioQibus conspicitur: 
Pán Ježíš viducí (sic\ vel per Apocopen: viduc (sic) Zástupy. Znající (sic) vel 
znfgic (sic) myšlení jich. Item: uslyševši Jozeff, žeby Archelaus kraloval, obával 
86 tam jíti. A přišedši bydlel (sic) v Městě Nuzaréth: quae locutiones šunt 
vitiosae, quod in his participia foeminina nominibus masculinis 
iungantur (sic). E regione aut vitiose iungunt imperiti participia 
inasculina nominibus generis foeminini, ut: 

yV Pristupila (sic) k Ježíšovi Matka prose ho. Klaněla se mu řka. Slyše 

slova ta skládala je v Srdci svém. Idem vitium committitur etiam, quo- 
ties participia pluralis numeri iunguntur nominibns singularibus, 
ut: Ježíš znajíce (sic) myšlení jich. Já aneb on viduce (sic), slyšíce, mo- 
huce (sic). Vel per Apocopen vocali longa: Já aneb on vidúc, znajíc. 
Děkujíc Bohu najedl jsem se. Et contra, quoties pluralibus singularia 
attribuuntur participia, ut: My děkuje Bohu dobře se máme, pro: děkujíce 
(sic) vel děkujíc. Oni moha nechtí toho opatřiti, pro: mohouce vel mohúc. 

Áppendix. 

In aliis casibus, praeter nominativos, nulla est perplexitas e£ferendi participia, 
ostenditque casum et numerům substantivum ipsi participio appositum, ut: Buoh 
praví skrze Izaiááe řkoucího. Hlas volegiciho (sic). Uzři Syna Člověka přicházejí- 



184 



Prusik: Š. Hájek a jeho Tabula.- 



Gommune, 

exeunt in : 

Obojícli spolu 

Neutrum, 

exeunt in: 

Nepohlavi 



* improprie, quia pluraliter. 
Dualis enim numerus est 
pluralis et sub bac terml- 
natione non differt a plu- 
rali DÍsi addito alíquando 
vocabulo dualitatis : obě, 
nt: obě dívky šly. Dvě 
byly zuostaly ets. Patet 
infra, in plurali respicien- 
tia genus foemininum. 

a. Ratíone dignioris sexus participant termiDatiouem masculiiiam. 
Budete (sic) dva v jedYiom těle. Byla oba nahá. Oba dva pro- 
tekl mečem Fineas. Jima, oběma, ut supra mascul. 

e proprie : dvě dřevě zbírám. Celé dvě letě trval Pavel Pavel 
(sic) v hospodě své. Actor. ultimo. Tě dvě slově těžce řekl kněz 
v kázaní neděle. Decuit in hocce. 

a improprie. Cum pluraliter, ut patet infra. 



Pluralis (sic) 
respií-ientia 

genus 
O muohvch 

Foemininum per 
Ženského pohlaví 



Masculinum 

tenui [sic) in: 

Mužského 

pohlaví : 



Neutrum, 

exeunt in: 

Nepohlavi 



i in tertia persona šunt et seribcnda et proferenda. 
Mudrci do Jerusalema přišli, viděli hvězdu. Vrátili 
se učedlníci, šedše kázali. Idem intellige de com- 
muni genere i. utroque soxu simul. 

ypsilon scribenda ac voce crassiore pronunciauda. O těch 
věcech, kteréž se byly přihodily. Zeny zstrašeny zstraéily 
nás. Velmi ráno přišly. Kámen nalezly ets. 
a. Tři léta kraloval Abia. Sešla se knížata kněžská. Mnohá těla 
vstala. Zdála se omylná slova. Zbílili roucha svá. Ústa Páně 
mluvila. Ta znamení ets. 
y. Oči jejich držány byly. 

Patř knih starých i nových, od rozumných mužův skládaných aneb corrigo- 
vaných a pozoruj starých lidí mluvících a takové psaní i mluvení shledáš a 
uslyšíš. 

Nota, Verba haec: Bíše, vidíše, mluvíŠe, stáše; bíchu, vidíchu, mluvíchu; 
jidech, spach, vstach, videch et his sirailia obsolescunt; iam imo a plerisqiie ri- 
dentur ob solum (ut illis apparet) sonum nuribus horridum. Quanquam ea cnm 
ad copiam linguae et \im significati (sic) tum ad differentiam ňumeri vel tcniporis 
multum olim fecerint. Nunc vero ea abiici, tolerabile est utrunque : at non šunt 
ferendae loquutiones, prorsus iiicougruae, qiiales šunt: Ježíš \idúci vel vidác zá- 
stupy, uslyševši řekl. Klaněla se jemu řka: Jest to zle Čechu. On nemohši toho 
snésti, oni moha nechtí napraviti. Já to znajíce et his similes, quibus non minus 
peccant atquo Aloniannus, qui dicit: Muoj žíína jest pěkný. Ten sukno jest drahý. 
Pan Petr byl (sic) s námi. Item Nejsou pán doma. Jeli pán na jarmark a pani 
ráčí stonati. Locutioiies, quae et risum et stomachum faciunt. At dicet aliquis : 
Parvus error est in his minatis pecasse, non fticiunt haec haereticum. Certum 
est, attamen turpe est et committere et dissimulare tam manifestům errorem, qui 
cum rectum, congruura ac genuinum modům loquendi corrumpit, parvus non est 
dicendus. Non multum peccat, si quis pro Philippus legat Pilipus et tamen non est 
committendum neque tdlerandum. Excusatur is, inquit quidam vir doctus, qui per 
imperitiam literarum his verhis baptisavit: in nomine patria et filia et spirita 
sancta; nemo tamen sciens laturus sit hujus módi baptisatorem. Cum (quin?) ipse 
D. Augustinus negat ferendum, quod populis (sic) in templis caneret: super ipsum 
floriet pro ílorebit, etiam si sciret Deum non oíFendi soloecismis, negemas et nos 



čího (sic) a neb jdouciho {sic). Kamenovali Štěpána vzývajícího (sic) Boba. Qui 
casus 8unt singularea. Sequentes šunt plurales: Maria uzřela dva Anděly sedici. 
Približujicím (sic) se řekl Douílajicim (sic) v sebe pověděl. Podobní Služebnikuom 
(sic) očekávajícím Pána etc. 



Ďmrdik: PUos. ptopaeieuHká. 185 

ideiti ferendam, etíamsi sciamns popniam qnoque non offencii soloecÍBnis. Quippe 
qii iraperiins alienae lÍDgoae non intelligat, qnid ani qoaliter ín templis canaUr. 
Qaanto igitnr minus ferendnm erít, nt qois tam in templo qaam in foro et contrit 
irtero et contra rationem manifesta vitia in sna lingaa committnt. Qnare qaisqne 
Tenis Bohemns caveat, ne Hngnam snam tam syncerain corrumpat: eam eopiosiaill, 
sna copia snisqne proprietatibas privet. Imo ne hnjas módi ineptis et incon- 
grais loqnationibns sensnm orationis tarbet ac mutet et amphibologiam intrn^at 
flis dictís ac scriptis fante assientientnr (8ie\ qni reote loqnnntur et qni vel in 
pneritia declinationes partínm orationis ac commnnes grammaticae regolas olfecernnt. 
Hae nngae seria dncant. 

Differnnt J ^ Jdi po víno pro pána a po pivo pro ňeled. 



Filosofická propaedeutíka na stfedních školách. 

Přednesl Dr. Petr Durdik v Jednotě filosofické dne 26. bresna 1887. 

(Dokončení.) 

Co se týče námitky, kterak zjištěných výsledků jest tak málo, že by 
dostačilo polouletí, aby se probraly všechny, o tom jsou učitelé filosofické 
propaedeutiky u nás as jiného mínění. I když obmezí se učitel těmi zjevy, 
které z empirie dovedeme vyložiti, aniž utečeme se k jakékoli theorii, jest 
těch zjevů pro vzdělance a tedy také pro nastávající akademiky tolik, že 
dobře si mu8Í učitel rozděliti látku, aby vyšel s časem dvou semestrů. Takové 
předměty jsou na př. : o pocitech vůbec, o přirozenosti a letoře, o pohyblivosti 
vědomí, o sdružovaní představ, o povstávání představ času a prostoru, o umi- 
sfováni pocitA, o fysiognomice a kraníoskopii, o illusi a hallucinaci, o paměti 
a zvyku, o vtipu, soudnosti a fantasii, o snu, o pozornosti a roztržitostí; 
o vášni a náruživosti, o sympatií a antipatii, o vkusu a svědomí, o pudu 
a volnosti, o mravní příčetnosti a povaze, o duševních chorobách atd. Kdyby 
se oktavánům o těchto věcech nedostalo poučení ve škole, kde se o nich 
dovědí? Na universitě? Ale tam nejdou všichni, a z těch, kdo tam jdou, ne- 
malá éásť o filosofii ani nezavadí. A tak zůstane jejich vzdělání nedokončeno, 
kuso. Nutno tudíž, aby už na gymnasiu poznali zákony života duševního. Jak 
užitečná jest tato znalost knězi, lékaři, soudci, učiteli, toho doličovatí není 
trvám potřebí. Ale i technikům, obchodníkům, živnostníkům a j. lidem v prak- 
tickém životě se pohybujícím vědomosti psychologické velmi budou pomáhati 
ku znalosti lidí. Pročež nedostatkem sluší nazvati, že školy reálné, které svým 
učňům zjednávati mají všeobecné vzdělání, oněch vědomostí jim neposkvtují. ') 
Než vrafme se k námitkám, které se činí v instrukcích proti psychologii. 
„Každé obsáhlejší a dftkladnéjší projednávání psychologie musí k tomu 
se néetí, by materiál psychických dějů empiricky sebraný podrobilo nějaké 
theorii, a tím stává se tak obtížným, že není s ně chápavost žákův ani na 
nejvyšším stupni gymnasia.** 

Dle zkušeností nabytých tiefií theorie psychických zjevů tak obtížná, aby 
jí nepochopil oktaván. Když se na př. dle příkladu Herbartova představy srov- 
nají se silami a užije se na měření jejich čísel, není to nic nového žákům; 
znajíf podobné výpočty z fysiky, zejména z mechaniky. Ostatně se přestává 
na pouhém vysvětlení a na poukázání k mathematickým výpočtům, aniž se 
tyto skutečně provádějí.*) 

') Toliko na Moravě vvučiye se v nejvyšSí tfídč reálné jednou (!) za týden logice. 
*) Ve školní knize od Josefa Durdíka nn př. jen jednon se uvádí výpočet, a to při před- 



temných ; podává se tam pod čarou, takřka jen na ukázku, jak možno před- 
evádéti na síly a počítati jimi podobné jako ve fysice. 



stavách 

stavy převádéti 

14 



186 Dtifdii: FH08. propaedmUka. 

Konečně sluší uvážiti, že z theoríe podává se v psychologii empirické 
jen tolik, čeho potřebí k lepáímu pochopení, přehledu a spořádání psychických 
zjevů. Avšak tu namítají instrukce: „K tomu přistupuje, že není toho času 
vůbec pražádné psychologické theoríe nebo theoretické psychologie, jež by 
•si byla mezi povolanci dobyla všeobecného aneb aspoň bezmála všeobecného 
uznání a nebyla potírána ťheoríemi protivnými. O tom však nemůže býti 
spcoru, že na střední škole, kde jest úkolem učiti se a nikoli bádati^ z každé 
védy podávati se smí jen, co je zcela osvědčeno, jen, co jakožto společný 
[kmen vědomostí povzneseno jest nade spor theorií a škol.** 

Tento požadavek jest velice ideální. Pravda sice, že gymnasisté nemají 
pravd vědeckých teprve vyhledávati, nýbrž jen s pravdami odkrytými sezna- 
movati se: avšak která nauka školní, vyjímajíc mathematiku, prosta jest ne- 
jistot, sporů, nejasností, domněnek? Fysika na př. bez hypothes ani se neo- 
bejde. Ale i dějiny, i přírodoznalství, i jazykozpyt, metrika, mythologie hojně 
mají nejasných a sporných míst. Případně praví H. MtUler: „Kdybychom 
směli předmětem svého vyučování učiniti jen to, co jest objektivně zjíSténo 
a naprosto jisto, nezbylo by nám, než abychom učení přírodovědecké vymítili 
ze školy. ^ (Die Hypothese in der Schule, Bonn 1879, str. 5.) Ostatně in- 
strukce samy trpí tu a tam věci ne zcela objasněné a domněnky; na př. : 
o descendenční (selekční) theorii, o původě Homerových básní, o rozměrech a 
přednesu lyrických částí v řecké tragoedii, o zákonech vývoje historického, 
a pod. Při tom udílí se ovšem učiteli rada, aby přidržoval se fakt zjištěných 
.a žákům pochopitelných, a aby jím věc usnadňoval co nejvíce. 

Co dovoleno jest přírodním vědám, filologii, historii atd., to tak naprosto 
má býti zapověděno psychologii? Bylo by arciC nejlépe, kdybychom ve škole 
vyhnouti se mohli všem domněnkám a nesrovnalostem; uvedou-li se však na 
míru co nejmenší, není, proč se jich báti přespříliš. Vždyf vzdélavacimu učení 
gymnasiálnímu nejde tak o hromadění bezpečných vědomostí, jako spíše 
o vzdělání rozumu a ušlechtění mysli : i nebude štítiti se hypothes takových, 
které ani dacha nepomatou ani srdce nepokazí. 

Požadavek instrukcí obmezili bychom tudíž v ten spůsob : theoríe psycho- 
logická nechaf na tom přestane, co ku porozumění zjevů duševních a vzájem- 
ného jejich vztahu jest nejnutnější. 

Kromě toho budiž z psychologie školské vypuštěno, ') pokud lze, všechno, 
co zabíhá do metafysiky, jako na př. otázky, co jest a jaká jest duše. Budiž 
přijato v učení jen to, co na základě empirickém (pozorováním konkrétných 
případů, indukcí) všeobecně jest uznáno za zákon života duševního; kdykoli 
se však pro lepší objasnění sáhne k hypothese nebo k obraznému označovaní, 
budiž náležitě vytčeno, co jest pouhá hypothesa aneb obraz (na př. před- 
stavy — síly; práh vědomí, klesání a vystupování představ, a p.) — 

Co instrukce napsaly o logice^ to jest skoro veskrze zcela důvodné a 
správné. Zdá se, že logika projednaná s větší láskou nežli psychologie. Pres 
to dovolujeme si k některým věcem činiti poznámky. 

Všeho uznání hodno jest, co instrukce praví o poměru logiky ku gramma- 
tíce a zákonům jazykovým, žádajíce a návod dávajíce, jak logická pravidla 
připojovati se mají „doplňujíce a prohlubujíce*' ku vědění mluvnickému žákův. 
V některých učebnicích logických ne dosti se té věci dbá a příklady a appli- 
kace téměř výhradně se vybírají z mathematiky. Jet ovšem mathematika v té 
příčině nejvděčnější. Proto snad instrukce jí (a fysikou) se neobíraji — před- 
pokládajíce bezpochyby mlčky, že učitel každý beze zvláštního upozorněni 
dovede jí užiti. Ale lépe by bylo vedle grammatiky a právě tak důkladné 
ukázati ku poměru logiky k mathematice. 

Co praví instrukce o syllogismu, to nemůžeme ve všech částech schvá- 
liti. (,,. . . auf die iibliche ausfiihrlíche Ableitunng und Ausspinnug der Fi- 



') Na českých gymnasiích, co víme, déje se tak. 



guren des einfachen kategoríschen Schlusses . . . muss man yerzichten.") 
Vždyf neaí třeba» aby všechny 64 možné případy se jednotlivě probíraly a z nich 
se sestavilo 19 onécn platných forem (Barbara, Dani, ' Celarent atd.); dostačí, 
když tyto stračně a souhrnné vytknou se^ oviem na základe obrazců, zná- 
zorňujících rozsahy pojmů, byf se to neprovedlo v té úplnosti, jako na př. v lo- 
gÍG9 Zimmermannové. Má< sestrojování těchto obrazců podobnou silu for- 
málné-vzdélavácí jako výkony mathematické, a provázeji-li se obsažnými, zají- 
mavými prUdady^ působí vydatné v rozum i mysl žákův. Na Sfastnou volbu 
příkladů, vybíraných co možná ze vfieho učiva gymnasijního, kladou instrukce 
Tsbu nemalou, zajisté právem. 

To jest zároveň jeden z nejlepiích prostředků, kterak učiniti logika žá- 
kům zajímavější a záživnější. Kdyby se dávaly vhodné příkladv napřed a 
z nich za živé spolučinnosti celé tříd^ — konversatorsky — « vybíraly se zá- 
kony správného myšlení, jistě by logika žáky bavila, byl! se probírala dříve 
nežli psychologie. — 

Proč by od „obyčejného** rozdělení logiky v elementární logiku a vědo- 
slovi mělo býti upuštěno, jak si přejí instrukce, to nám nejde na rozum. 
Míníme, že to recrůsnění dobře může obstáti, že však v druhé části všímati 
8i jest nových v té védě výtěžků (jako na př. indukčních zákonů Míliových), 
pokud jim stačí chápavosť žáků. — 

Co instrukce vykládají ve příčině osobnosti a kvalifikace učitelovy, 
v tom se 8 nimi úplně snášíme. Ne poslední zajisté z příčin, že logika poklá- 
dána od mnohých za zbytečnou nebo nestravitelnou, byla ta, že začasté svěřo- 
vána jest učitelům neapůsobilým, ^) kteří lekci po lekci nastudovati musili, 
ježto do těch dob neměli o logice téméř ani zd^. Takoví učitelé nejvíce 
k tomu přispěli, že propaedeutika přišla ve špatnou pověst. 

Konečně zmíniti se nám jest o úvodě do filosofie. Organisační osnova 
z r. 1849. se zaň přimlouvá, nové instrukce ho pomíjejí. Dle našeho zdání byl 
by zcela na miste po ukončení výkladů logicko*psvchologických, dovršuje vzdě- 
laní abiturientův a vzbuzuje v nich chut k dalšun studiím filosofíclr^. Ob- 
sahem úvodu toho byly by úvahy o problémech, týkajících se podstaty (sub- 
stance) a přívlastků (attríbutů), příánností, místa a času a pod., rozhledy 
v aestíietiku a ethiku, vysvětlení a přehled předních směrů filosofických naší 
doby (realismu, idealismu; materíidismu, atomismu; skepticismu atd.), -vše 
populárně a objektivně, beze vší polemiky a bez vyznamenávání toho neb 
onoho fidosofického systému, tak aby žáci nabyli ponětí o filosofii a jejích 
odvětvích.^ Tím spůsobem zajisté by i na universitě i v širších kruzích ne- 
málo vzrůstala vážnosf ke studiu filosofickému, té doby valně pokleslá, či 
snad „pomůže se filosofii, když se jí odnímá, co měla? Domnívá-li se někdo, 
že prospěje to vědám, kdyby upadtda filosofie?*' (Herbart, Lehrbuch zur 
Psychologie.) 

Opakujeme na konec stručně, čeho žádáme vůči návrhům nových instrukcí: 

1.) Logice i psychologii nechat ponechá se dosavadní počet hodin ve 
třídách Vn. a VUL 

2.) Ku konci druhého pololetí budiž oktavánům podán úvod do filosofie. 

3.) Filosofii propaedeutícké nechať vyučige učitel ten, jenž bud podrobil 
se z ní státní zkoušce aneb dosáhl hodnosti doktorské na fakultě filosofické. 

4.) Propaedeutika budiž jakožto disciplina rázu povšechného a obecně 
vzdělávacího, jež kromě toho co nejméně obtěžuje paměi!, přijata mezi před- 
měty zkoušky maturitní. 

5.) Při možném budoucím upravování škol reálných náležitý zřetel budiž 
obrácen ku psychologii s logikou. 

') Mnohdy odevzdána ředitelem lo^ka nebo psychologie učiteli jen proto, aby doplnil 
se mu QBtanovený počet hodin týdenních 1 

^) NejznáméjSí „úvody do filosofie** jsou Lindnerů? a Zimmermaim&v. Oba obsahigí hoj- 
nost vhodného materiálu, jsou vsak příliš rozsáhlé. 



188 Dědeůdt: ÓěM námy netoMií, 



O vývoji čéfttcých názvů nerostnfch. 

Kapsal Još. Diděček. 
(Pokraóování.) 

Ale nčkteré názyy podařily se Roekochanému^ respektive Urbanovi tak, 
že jich nejen mlnva ale i nynější spisovná véda niívA^ anebo, kde toho ne- 
'šetříf ožívati by mola. Jsou to: drahule za jaspis, křistal (nyní křištál), pro- 
hleděn (jehož také za křišťál užíváme), úběl n alabastr, bledna sa borax, 
Máésíc (n. oblásek), křemen, $áhněd^, skřidla (nebo křidla či břidla), kamenec 
a madřec Qého laeura, a2 negspíše náš azurit). 

Velmi dovedné pojmenovány jsou i t^to druhy : démant, tehdy též ada* 
nantem zvaný, dostal jméno drven; rubín irtmé; rumšlka árvien; realgar, 
dříve vůbec co arsenik známý, uvádí Urbanus jménem krveti ; marían^é sklo 
pro svou prAhlednos< nazváno na^ředlnik; smaragd pro tvrdost ostrých hran 
oaá/i^; auripigment pro zlatovou barvu po0latek; pyrop pro ohnivou světlost 
svétonek; heliotrop' přeložen v slunipad; báječný karbuncnlos, aě právem ně- 
který z gtanátú, uveden co uhlík a granát sám počeštěn na ernakoó^ Dle 
vedra, jež rozpálený asbest vydává, slul tedřišem, ameúiyst upřeném^ prgsem 
3imyslíkem a onix rývalem. 

Jmeoa nevysvětlitebiého významu, ač nesoavisí^li s názvem mluno 
(elektřifia), dal Ijrbanus magnetu, jejž co veHn uvádí. Zajímavým jest i hlS* 
ianec (topas), jméno spíše od^ blesku nežli od blýskati čili lesknouti se od* 
Yozeaé, je-li správná donměnka, že dosavadní paremiíva (t. j. perunova) skála, 
jak na Slovensku topasové hornině říkají, významem svým s blščancem sou- 
TÍa^ Záhadným též půvQd slova ^dluhl (aeriliárli státi Bduht), jejž U. pro jakýs 
nerost duhových barev, tehdy irius zvaný, uvedl. Ač nenaožno přnno tvrditi, 
že tim míněn drahý opál, právě po sevemíoh Uhřích roztroušený, přece při- 
pomínáme, že Slováci opálovou skalinu skalou duhevou dosud zovou. • 

Z těchto vybraných terminů patrně tedy vychází na jevo horlivá snaha 
Rozkoohanáho a jeho mineralogického spolupracovníka o zčešt^ňí cizích názvů 
nerostníeh a o zaTodení jmen tidcových, jimiž by zároveň některá vynikající 
vlastnost minerálu byla znázorněna, snaha, které táž věda století 19. málo 
píle věnuje* 

Ostatní mineralogická slovce záhadného vztahu mlěenmi pomíjeiíce 
obrafme se k Bohemariu^ t. j. jakémusi druhu slovníků, Martinem ee Strašnice 
r. 1409 ukončenému, jejž taká v Hankové sbírce nalezneme. 

Ze slovníku toho ěesko-^Iatinského, opět dle látky v kapitoly urovnaného 
a šestimárém, jak níže se vypisuje, spracovaného, na jevo jde, že za M. ze 
Strážnice bývalo také léto a letní éas^ v némž panovalo horko ba i vedro^ 
usnadňujíc rychlou aen (žeů). Za léta objevovala se i tehdy po čichem dešči 
-^ dmha^ a bývalo bliskané a hromu. Někdy i gágrak (kometa) viděn hyl na 
obloze! Když podjesen a zima nastaly, vystupovala para a z ní srážcda ae 
rassa^ jiné a snéh^ z něhož povstávaly metelice^ jako v letě hrupy. 

Vlhký ayvd, . vodu totiž, hromadil se i tenkráte v různé apůsobé, nejen 
eo čichy dešč^ ale i co převal, co krápě a kapty^ jež napouštěly močidla (mo- 
čály), lutye (louže), studnice a jeeera ; nebo se hnaly v prudech v potoky 
a řeky a odtud do moře. 

Jasnost střídávala se s mrákotou a buře s jasnou goří. Panovalt i větr 
tehdy, nebo vanul jen malý duch od nápadu nebo od východu. 

Známé mu nerosty jmenuje M. ze Strážnice v těchto Sestiměrech: 

Glarea gyl (jíl), crHspas trupelf arenaque pyesek, 
lutum 8it blatOy Imiis hnuoy, opoka petra. 
Bilex oblatek, filex krsemenj baratnin trad, 
rapes sit skrtydla, sed latev dicitnr ccyhla. 



Atqae ninera ruda, centrum przytek, cyn electrum, 
argentum 9tr$yébro, oupnim myed, glato ni aurtim. 
A^eatiim ymim rtuet (rtn^ staimttih C9i9t4ei dínto^ 
Aes nHmagy ferrom 8ele»o, nota oiaw0 pbii^baib. 

Kde nebyly tehdy hory nebo shaly (t. j. pahorky), tam ležela pr$t a 
Uina^ často y hrudách. V zemi pak byla i stfra a kle (bitumen). 

Jak TidSti, měl spisovatel Bohemaria jen dosti povrchní známosti, mine- 
ralogické, pojav zajisté ve svůj rukopis jen přírodniny nejznámější — aniž 
pídil 86 po hlubší vědě, jako jeho předchůdjce Rozkocbaný. Proto nám také 
do seznamu nových jmen mimo síru žádný jiný nerost přičiněním jeho ne- 
přibyl. — To také platí o lexikonu Velešína^) i o Nomenklatoru, obou ve 
sbírce Bankové otištěných. 

Kdo mínil by v bohatých rukopisech lékařských do 16. stol. milieralo- 
gické látky též hojně sebrati, byl by na omylu. Shledal by tam opěf jen 
jména známá a druhy nejobecnější u výběru chudinkém, bez jichž síly léSvé 
mnohý recept byl by pozbyl účinku, oláme tu na mysli dobrá jména česká, 
8 nímii se tam zhusta potkáváme, totiž se sírou, rtutí, solí (aniž možno udati 
jskou), železem nebo rzí a ledkem i kamencem. Cizích a zkomolenýclji názvů 
anebo jmen nerostů vymyšlených v rukopisech naSeho středověku častějí bys 
nalezl a neméně i v tiskopisech mužů, od nichž by toho, jak m'že doložíme, 
nikdo neočekával. 

Jednou toho druhu a velmi objemnou knihou jest slovník vůbec Lc^ctifet 
zvaný, z péra mnicha Bosáka čili Jana Vodňanského r. 151J v Plzni vy- 
tištěný. Jest to jakás encyklopedie latinská s připojenými imei^y Českými, 
jako u prvních slovníkářů dle látky v kapitoly urovnaná abecedním pořádkem. 
Kapitola Vm „de lapidibus^ (o kamenech) jest cílem našeho badání. Vizmež, 
měl- li velmistr ryzosti a čistoty mluvy spisovní, Daniel Adam. z Veleslavína, 
i vzhledem k této kapitole pravdu, když nazval slovník VodňanskSho ne* 
tvorou ! 

Jest pravda, Že nás jména některých druhů a popisy k ním připofené 
překvapí anebo i pobaví, na př.: kapounovy kámen, jenž nalézá sé t ořichu 
slepic „Edo jej pod jazyk vezme, zažene žízeň." Laštovičník jest v břichu 
vlaštovek. Drakovec v mozku draka. Jeniak v očích hyeny: „kdo jej nosí pod 
jazykem, uhodne všecky věci.'' Dedkovy kámen v hnízdě dudka. Supovy k. 
v hlavě supa a kohútí k. v hlavě kohouta. Zvéřivnadec (lípparia, nyní oteidian) 
jest důležitým velice velmi a hodil bv se „nedělním střelcům^ proto, že 
tímto kamenem střelci zvěř k sobě přivábí, když ji jinak nemohli uloviti. ^) — 
Tak dalece o stinné stránce oné kapitoly. 

Sleduieme-li pořadí ostatních nerostů, jichž celkem přes 80, tu snad 
dospějeme \ jinému úsudku než D. A. z Veleslavína. Především nás překvapí 
hojný výběr, z něhož velkou vécšinu nerostů bezpečně můžeme zjistiti, po- 
něvadž připojený popis práci tu nám valně usnadní. A po druhé i^vádí tu 
Vodňanský až na skrovné výjimky názvy české, spůsobem Rozkochaného dle 
vynikajících vlastností utvořené, z nichž mnohý nebyl by našim školním nero- 
stopisům na závadu. Že by spisovatel Lactifera veškery tam uvedené nerosty 
byl znal, to z některých popisů arci tvrditi se nemůže, jakož jisto i to, že 
mu slovník Rozkochaného byl neznám. 

Pro českou terminologii nejdůležitějšími jsou tvto pojmy: hořalek (asbest), 
hcézdník (astrion rr safir), rohaček (corneolus, oym kameol od masové barvy), 
brus (cos lapis, brusní břidla), sletvec (enydros rz: achátové koule, obsahující 
často vodu), krvostavec (emachites, nyní haematit =r krevel), rez, okuje, vocelíny 
a pilaviny, krevní kámen (jaspis), křesaci kámen (ignarius), živé iélezo (magnes), 
mramor (z latinského), sanytr (nitrům t. j. sal nitrům), oslepovec (optallius, 

» 

>) Výtah X Bohem. 

') Pouze latinfiá jména iectito kamenů s podrobným ce$hým popUem vymyéloaýok 
naiesisC a účinků jejich uvádí také jeden rukopis v „Calendarium'' a r. i^i H^* 



190 Dědiček: Čeéké námry nerosH^* 

opál), rysovec (pantera, zda krokidolíth, tigří oko), vohnivec (pyrites), prysky- 
řice chvojová (succinus, electron = jantar), ač na jiném místě pro electrum 
název čistce zvolil. Jinvch jmen obecně známých a pojmuv nerozluštěných 
tuto vynecháme, jedinéno vinstěře (tartarum = Weinstein) co zkomoleného 
německého slova zúmyslem se dotýkajíce. 

Po překladateli a slovníkáři Bosákovi navštěvme lékaře dr. Jana Černého. 

Jako proslulý lékař a pilný spisovatel snesl Černý ve své dílo: hnieha^ 
lékařská^ kterae slově herbar/Sy r. 1517 ukončené, veškeru látku léčivou. V té 
obsaženo arci nejvíce bylin a medikamentů rostlinných, ale poněvadž tehdejší 
herbáře bylv vlastně farmakologiemi, nesměly v nich scházeti ani léky živo- 
čišné, jako bobří stroj a rozmanité jiné tuky a pod., ani léky ze říše nerostní.' 

Těchto sebral „mistr Jan'' hezkou řaau, a nebude snad na škodu, se- 
známíme-li se aspoň se jmény tehdejších minerálních léků. Jsou to: ledek 
nebo kamenec (alun); akštýn (náš jantar); auripigment. Mina červená (bolus 
armenus); borax, jehož částka slove Matky Boží ledek; emathytes^ Blnistein 
(tedy krevel); hutraych (Hiittenrauch) ; kleji; křistal^ kámen prozřetedlný; 
krumšpat^ viride eris (z čehož viridiveris často jmenované); květ niedi (flos 
eris); kia (markasita, zlatý, stříbrný, měděný, železný); lazour (lapis lazuli); 
měd pálená (calcecumenon); plejvajs (cerusa), rtut^ sanytr^ sira, Spisglos 
(antimonium) ; stříbro; stříbro kočičí (talb); sůl 1. přirozená krušcová, 2. z vody 
slané vařená, 3. pálená; salarmoniacum (sůl armoniaka = salmiak) ; vájmo 
1, nehašené, 2. hašené, 3. zvětřené ; vinštir (tartarum = vinný k.) ; vitriollum 
1. pobělavé, 2, zelené, 3. pálené (t. j. rozl. skalice); volovo a zlatto. 

Pro české názvosloví minerální nemá tedy jinak pro botaniku důležitý 
herbář Joh. Nigra, jak se Černý též podpisoval, ceny skoro žádné. Toho 
vinu arci nenose spisovatel, ale jeho doba, v m'ž bys se byl na uvedené léky 
jinak nedoptal. 

Zvědavostí puzeni vypůjčíme si v knihovně Práva Jihlavská^ rukopis 
objemnější z r. 1566, jenž na nás činí dojem příruční značně tlusté knížky 

Eoznámkové, do níž vedle rozmanitých horních privilejí a řádů, jimiž se bvlo 
orníkům spravovati, také kdy a kde kdo v dolech pracoval, zapisováno 
bylo. Z nečetlného písma vybrati jsme mohli přece několik jmen, zvláště kovů. 
Z jiných mluví se tam místem i o kamenci, hornině^ o rudě elaté, stříbrné, 
mědéné a volověné i o kvarzu prohleditelném (tedy křištálu) a o špathu^ což 
může býti i vápenec štěpný i živec. Ze všech zajímavějšími jsou pouze názvy 
dva, totiž zula (žula) a mastnost (Letten) co jediné nové, jimiž dřívější seznam 
českých jmen rozmnožiti můžeme. 

Skoro 90 let po vydání slovníku Vodňanského, totiž r. 1598. vypravil 
Daniel Adam z Veleslavína do českého světa veliké dílo své ^Silva qmidri- 
linquis** a s ním spolu ^Nomenclator^ ve čtyřech jazycích. Slovník tento 
uvádí v kapitole VII de terra, o zemi, v kap. VUI de metallis, o kovech a 
v kap. IX de lapidibus et gemmis, o kamenech a klenotech (drahých kamenech) 
vše, co spisovatel ze říše nerostů dílem z lidu dílem ze spisů lemu známých 
vůbec shledati mohl. Ale jako Veleslavín příliš přísné kritiky o Lactiferu 
Vodňanského pominouti nemohl, tak i my přihlédajíce k obsahu uvedených 
tří kapitol nemůžeme o vědecké stránce tu urovnaného materiálu také pří- 
znivě se vysloviti. A to z příčin těchto: 

Za jedno uvedl tu v, mnohé druhy nerostů klassickýmí jmény, ač pro 
některé již před tím, právě i Vodňanským česká pojmenování utvořena byla. 
(Jaspis, topas, granát a j.) 

Druhé čteme tam celou řadu zkomolených názvů německých dle příkladu 
Černého, jichž se Vodňanský až na jediný vinštěř pečlivě byl vystříhal (Krun- 
špát, pleweys, peregryn Berggr. a j.) 

Třetí potkáváme se tu s některými druhy z oné kategorie vybájených 
nerostů, jež Veleslavín přídavnými jmény (proti podstatným Vodňanského) 
uvádí. Na př.: orličí, žabí, vítězný kámen a j. 



Zahradník: Jednotná ikola střední. 191 

A poBlese zavádí spisovatel hoJDými synonymy, ačkoliv i různé druhy 
naznačují, čtonái^ na cestn nepravou. Jsou to turktis a jaspis; kalcedon 
a onyx; rabin a pyropus, bílý mramor a alabastr a v. j. 

Budiž ale zásluze též patřičný podíl uznání: Veleslavínem seznamujeme 
86 také 8 někteiymi zcela novými názvy nerostů, jichž dosud se užívá. Jest 
(o křída (odvoz, z creta), 0vonovina^ rygí zlato (t. j. čisté, na rozdíl od unco* 
Tsho zL), samostíihro (čisté, na rozd. od mincového), nic (ač v j. významu 
než podnes, kde znamená skalici), červená ruda, kamenné uhlí, mořská pěna 
(ale co Bimstein), prubířský kámen, mramor červený (ale co pospbyrites), ogr 
(nyní okr) a kli^ které snadno oheň chopí, naphtha, Steinol (t. j. petrolej). 

Proti tomu neuznal dřívéjších názvů pro auripigment, jejž zove utreycbem 
ilatým, pro realgar (jeho červená síra), pro pyrit (jeho křesací kámen), pro 
mananské sklo (jeho prohlédací kámen) a pro haematit (j. krevný k.). 

Ledek a kamenec uvádí V, vedle sebe pro jednu sůl po tehdejším zvyku 
opétně, a druhy cín (stannum, kassiieros) očistec (electrum, contifey) zůstá- 
vají i tu neobjasněné. Kočičí stříbro (nyní soigmeno slídy) má u Veleslavína 
vedle něm. názvu ještě synonym amiantus (náš asbest) a Federweiss (náš 
talek). A při jeho klí simatém čteme zároveň bitumen, asíaltos, Erdwachs 
a Erdschwefel. 

Právě poslední doklady z Veleslavína tedy již z doby 16. století nej- 
lépe nasvědčují tomu, jak pomíchané a neustálené byly jednotlivé pojmy v říši 
vědy nerostopisné, a jak výzkumná nauka často věkovitými kroky a zvolna 
poKTftčovati musí, než dojde vytříbením ve stav pokud možná všem srozumi- 
telný a přístupný. (Pokračováni.) 



Jednotná škola střední. 

Píše Joě, Zahradník, prof. óesk. gymn. y KroméHži. 

(Dokončení.) 

Jest tedy realista o bohatý a skutečný zdroj vzdělání zkrácen a všecky 
prostředky, jimiž újma starých klassiků se má nahraditi (mateřský jazyk, 
dějepis, kreslení) jsou jen palliativa, která mezeru u vzdělání vzniklou nikterak 
vyplniti nemohou. Nelze tedy se diviti, pakli maturitní práce, toto nejspole- 
UÍTější měřítko zralosti a soudnosti ducha, u abiturientů gymnasijních pře- 
vážnou věcSinou předčí nad pracemi realistův, jak o tom svědectví podává 
zemský inspektor šk. Dr. J. Lang ve spise „Ueber die Lehrziele der oesterr. 
Gymnasien u. Realgymnasien. Ve Vídni 1872.^ 

Leč i gymnasiu nelze ušetřiti výtky, že pěstujíc obor humanitních před- 
mětů po spůsobu filologickém, druhou stránku lidského vědění více do pozadí 
staTÍ, než s určením jeho co ústavu vzdělávajícího se srovnává. Nehledíme 
zde k jednotlivým výstřelkům filologické horlivosti, které spadají na účet 
jednotlivců: v osnově samé. jak ji naše učební knihy — ne jenom české — 
provádějí, klade se dle názoru našeho přílišná váha na vědomostí odbornické, 
jež z pojmu všeobecného vzdělání lehce vyloučiti lze. Ponecháváme to úsudku 
poTolanějSích sil, zdali by jak řecká tak i latinská mluvnice neztratila velikou 
část svého objemu, kdyby se vymítily yeškeré grammatické spinosity, které 
co mlavnické noli-tangere z jedné mluvnice do druhé přecházejí, a které, pokud 
ve klassicích Školských se vyskytují, jediné ve slovníku jsou na místě ; ') zdah' 
by menší úzkostlivosC nespokojila se menším počtem metrických forem a ne- 
bylo-li b^ konečně lze latinská a řecká scripta ve vyšším gymnasiu obmeziti 
na mim menší; zkrátka, zdali by Část hodin, filologickým předmětům věno* 

') Slova .Jazyku nemá se učiti z mluTnioe, nýbrž mlnynici z jazyka a na jazyka*^ 
(instrokee s r. 1884) znamenití, jak se zdá, obrat k lepšímu. 



192 Zahradník: Jednotná Škola střední, 

váných (ze 78) nebylo lze obrátiti na prospěch vyučování kreslení a věd 
přírodních. Z těchto míníme hlavně vyučování chemii, která dostoupivši ne^ 
tušeného vývoje všech stránek praktického života ne méně než všech ostatních 
odborů pifírodních věd se dotýká a jejíž pěstování na gymnasiích přes příliš 
se nám zdá býti nedostatečným. Z tabulky předeslané vysvítá, že kdyby se 
přidalo 8—10 hodin vědám přírodním, gymnasium by vykonalo vše, co od 
školy střední v oboru realistickém požadovati slušno (reálka věnuje přírodopisu 
fysice, chemii 36, gymn. 19 h., tedy o 17 méně). ^) Není k tomu zapotřebí, 
než zříci se konečně onoho názoru, s kterým dosti zhusta ještě se potkáváme, 
jakoby gymnasium dosud bylo onou starou školou „latinskou", která reálie 
ve svém středu jenom trpí! Přírodní vědy zasahují přďiS mohutně v duševní 
život doby přítomné, aby gymnasium nebylo nuceno postoupiti na dráze jednou 
zvolené ještě dále a otevříti jim brány své ještě rozhodněji, než až dosud se 
stalo. Gymnasium musí se k této reformě tím spíše rozhodnouti, čím zjevněji 
se ve sborech zákonodárných objevují proudové, kteří konečně by se mohli 
státi i rozhodujícími a kteří by časovou reformu radikálně, ba snad až příliš 
radikálně provésti mohli. 

Nevyhovují tedy ani reálka ani gymnasium svojí úloze úplně, zanedbá- 
vajíce — reálka více, gymnasium méně — obory, jež patří k integrujícím 
součástkám vzdělání obecného. Že nedostatky obou i na rozhodujících místech 
našly povšimnutí, o tom svědčí celý vývoj našeho školství středního, ukazující, 
jak obě školy krok za krokem se k sobě přibližují ; o tom nám svědčí i slou- 
čení obou zkušebních komisí pro kandidáty učitelství na školách středních. 
Nezbývá, než učiniti krok poslední: sloučiti obě školy v jednu, která by pěstujíc 
harmonicky oba hlavní odbory vědění poskytovala vzdělání všeobecné a jednotné ; 
neboť! jako není dvojího druhu vzdělání všeobecného, tak nemůže ani obstáti 
dvojí střední škola, z nichž jedna nebo druhá podává vzdělání ne všeobecné, 
nýbrž odbornické. 

Ale i se stanoviska sociálního má nedostatek jednotné školy mnohou 
povážlivou stránku. Pěstujef se na obou školách dualismus ve vzdělání, který 
sahá dále i za stěny školní budovy, kterým se roztrhuje vzdělaná společnost 
na dva tábory, které mají jen málo společného ve svých zájmech a snahách. 
V zájmu těchto vyšších, vzdělaných tříd jest, aby se doplňovaly mladíky 
opatřenými vzděláním jednotným. 

I aájmif jednotlivce trpí nynějším stavem věcí. Volba ústavu — a tedy 
po jistou míru i povolání — spadá do 10. roku chovancova, tedy do věku, kde 
i soudný pozorovatel rozhodnouti nemůže, zdali volba vykonaná bude i šfastnou ; 
v městech s jedinou školou střední, a těch jest nejvíce, není vůbec žádné 
volby, v městech šťastnějších mívá vliv na volbu okamžitý stav průmyslu a 
obchodů, o kterém přece nikdo nedovede napřed určití, zdali během 8 — 12 let 
se nezmění v pravý opak. Počet „pochybených existencí" se tím věru nezmenší 
a města, která s nevšední obětavostí náklad na svoji školu vedou, stojí pak 
v takovém případě před alternativou, budí svoji školu zrušiti anebo zbytečnou 
vydržovati ! 

Mohla by povstati námitka, že i reálná (gymnasia, co druh školy jednotnéi 
hleděla volbu ústavu posunouti až do lil. ročníku a že pokus tento možno 
dnes považovati za nezdařený. Ano, vším právem, nebof reálná gymnasia ne* 
představují školu jednotnou, nýbrž školy dvě, ne „reální gymúasium'', nýbrž 
„reálku ^^ gymnasium". Chovanci, kteří volili stránku reální, učili se sice 
latině, přestali ale v okamžiku, kdy ovoce svého namáhání měli sklízeti, ne- 
nabyvše leč věcší spůsobilosti k učení se írančtině. Zhoubné následky zmí- 
něného dualismu sluší pak hledati ne v nižších třídách, v kterých realisté 
právě tak jako gymnasisté nacházejí, čeho hledají, t. formálního' vzdělání 

') Máme zde na mysli, aby se těmto phedmětdm více vyučovalo ue tak do iiřky, jako 
do hloubky, jenom chemii a nékteré části fysikální geografie l:^lo bj notno rozéiriti. 



Zahradnil: JeOnoUtá škatín atředni. 193 

a jistou sumu praktických védoiDOStí. Reálné gymnasium reformovalo tam, 
kde není čeho riformovati, pouechaTajic pak Tjásí reálku a vyšší gymnasium 
vedle sebe, nedotklo se ani jádra věci a nevyplnilo ovšem i naděje v ně skládané. 
Potřeba a výhody jednotné školy střední vysvítá tedy jak z čistě paeda- 
gogickýcb, tak i praktických důvodův. Bylo by po našem soudu předčasno, 
sestavovati již podrobí^ rozvrh hodin jednotlivým předmětftm tam^ kde se 
dosud zápasí o princip. Že by jednotná škola střední vzala za základ nynější 
osnova gyronasijní, rozšířenou a pozměněnou dle požadavku doby, že by se 
dělila na nižší a vyšší, že by i vyučování kreslení pojala v kruh svých před- 
mět&, tot vše vysvítá z předcházející úvahy. Věcí pak podrobných úvah od- 
bomických by bylo, aby se vypracovaly plány pro jednotlivé předměty a aby 
se na&la hlavně v odborech humanistických kratší a snazší cesta, která by 
k témuž cíli vedla a přece dovolila ušetřiti zmíněných 8^10 hodin, určených 
k intensivnějšímn pěstování véd přírodních; malé zvýšení počtu hodin ku 
kneelení by žáci snadno snesli po úpravě osnovy^ po důkladné revisi učebných 
knih ■) a zjednodušení dcNuácí práce, kdyby 

1. přijetí do školy střední bylo vázáno na dokončený 10. rok stáří cho-^* 
fanoova (k čemu se už svolilo), á 

2. kdyby zvýšením požadavků při přijímací zkonSce žáci méně nadaní 
od příetupu do střední školy poněkud zdrženi byli. 

Kdyby se však mělo ukázati, že by bez značného přetížení žáků na- 
vržený modus provésti se nemohl, nuže a{ se provede v nejvyšších dvou 
třídách částečné rozdělení žáků dle budoucího povolání v tom smyslu, aby 
se budoucí technikové, lékaři, přírodozpytci a p. zabývali descriptivou v t^oh 
hodixiách, ve kterých by žáci směru gymnasijniho psali a opravovali latinská 
a řecká scripta, kde h^ se cvičili v metrických formách a p., kdežto vyučování 
ostatním předmětům, jmenovitě však lektura klassiků by oběma směrům zů- 
stala společnou. Moderním jazykům pak a£ se učí fakultativně; nebudeli 
zbytečného ballastu žáků nucených a neschopných, bude se moci vyučování 
bráti rychlejším krokem a dosáhne na čistě praktickém základě jistě kýžené 
a dosud jen málo kdy dostižené výše, totiž aoy abiturienti nejen četli a psali, 
nýbrž i mluvili cizí řečí moderní. 

Nezbývá konečně leč otázka, co počíti se stávajícími již reálkami, jichž 
r. 1885. bylo v Rakousku 85? I tu najdeme odpověď, vrátíme-li se k původ- 
nímu jich určení. Měly pak reálky doplňovati vědomostí nabytých ve školách 
národních, aby ž<iCtvo mohlo dostáti úlohám tak zv. života praktického : měly 
pěstovati odborné zručnosti a poskytovati průmjslu schopný materiál. Tím, 
že spojily během času dva různé, vzájemně se vylučující úkoly, povstala me- 
zera v organismu školském, která tou měrou, kterou se reálky odcizovaly 
původnímu určeni svéiiiU. vyplňována zařizováním škol občanských, vojenských, 
obchodních, lesnických, hospodářských a průmyslových. Doba naše pochopila 
konečné, že jako každý jiný obor působnosti tak i obchod a průmysl nemohou 
se obejíti bez hlav inteiligentních a odborně vzdělaných a že nedostatek od- 
borného vzdělání nejsmutnější měl následky pro vývoj celého hospodářského 
života v letech posledních; doba naše hledí sice dohoniti, co dosud bylo za« 
nedbáno, avšak zřizování odborných, zvláště průmyslových škol neděje se 
2 příčin finančních tak rychle, jak by toho klesající průmysl zasluhoval; nuže, 
zde jest příležitost, vzdáti, se jednaK luxu dvojí střední školy za týmž cílem 
se beroucí a vyhověti na druhé straně naléhavé potřebě časové: reálky, které 
se nestaly jednotnými školami, buďte všude, kde toho potřeba káže, přeměněny 
ve VT&Sí nebo střední školy průmyslové, čím se vyřídí jednoduchým spůsobem 
i otázka o učitelstvě na reálkách působícím. 

') Zmenšení práee v mnohých předmětech jeat nejenom možno, nýbrž i nutno. Knihy 
k vynčován} náboženství na př. čítají v jednotlivých třídách i pres 300 stránek, 
které se migi za dvoahodinného vyučováni absolvovati a také se absolvuji! 



194 Úvahy — Mourek, 



Úvahy. 



Tragfoedie Sofokleovy. 

Ku potřebě Školní poznámkami opatřil Jo8. Král, I. Antigona. Y Praze 1881. 

y úYoda vydáni toho na str. 5. praví p. dr. Král : „Jako mistrně a psychologicky 
pravdivě líčeny jsou charaktery jednajících osob, tak dokonalá jest přes jednoduchost 
svou oekonomie dramata. Jednoduchý děj zaplětá se po prologa v 1. epeisodii (1. a 
2. jednáni), ve 2. epeisodii ve scéně, kde obé hlavní osoby tváří v tvář se sotkiýí 
a zásad svých hájí, vrcholí, v epeisodii třetím, čtvrtém a pátém (naše čtvrté je4náni) 
počíná se roznzlovati ve výstupech, v nichž Haimon a Teiresias domlouvají Kreontovi, 
aby od úmyslu svého upustil. Ve výstupu s Teiresiou jest peripetie dramata; v něm 
obrátí se děj rozhodně na neprospěch Antigonin i KreontAv. Mezi oba výstupy 
vložen kommos a výstup Antigonin (806 — 943), v němž děj nepokračige. Exodos 
obsahuje katastrofu.'' 

Týž výklad pak ve hlavních rysech opakován pod textem Sofokleovým, nu 
str. 18., 28., 59., p. Králova vydáni. 

Přiznávám se, že když poprvé jsem tato slova p. dra Krále četl, nevěřil jsem svému 
zrtÚDu, Také letos, když jsem Antigonu se svými žáky v Vlil tř. četl, a z paeda- 
gogických důvodů Setře vážnosti ke školní knize chránil se, žáky na tuto znamenitou 
aesthetiku upozorniti, oni sami přece si ji povšimli, ji, jakož jinak býti nemůže, 
se zasmáli, a od té chvíle ovšem ke školnímu vydání svému úcty pražádné neměli. 

Aby úžasnosf slov těch řádně vyšla na jevo, prosím čtenáře, aby uvážil la- 
skavě, že podle p. dra Krále v 1. epeisodii, jehož 169 veršů p. dr. Král staví na roven 
hned dv^a jednáním moderního dramata, „výstupem hlídače** (t. j. veršem 228. 1) 
„poHná zauzlení děje** (v. str. 18. p. Králova vyd.), avšak uí hned ve druhém 
epeisodii, určitěji tam, kde ^obě hlavní osoby (Kreon a Antigone) setkají se tv&ří 
v tvář** (t. j. ve verších 384—525. 1) „konflikt dosáhne největšího napjetí. D^ 
vrcholí*^ (v. str. 28. p. Král. vyd.) 

Tedy ve dramatě, jež má celkem 1350 veršů, konflikt, který začal se zauzlovati 
veršem 223., ui do v. 525., t. j, skoro v prvni iřeHni celé básně dospěl kulminace ! 

Však děj tak úžasně rychle zauzlený na „rozuzlení*^ potřebuje daleko více 
veršů : celé epeisodion třetí, čtvrté, páté — (p. dr. Král přidává „naše čtvrté jednání, 
jemuž jedinému tedy odpovídalo by 412 veršů řeckých, kdežto dříve 169 řeckých 
řádek zastupovalo hned dvě jednání !) — poněvadž prý ui i výstupem Haimonovým 
děj počiná se rozuzlovatUl 

Však ani to není všecko. Jeť také dle p. dra Krále „vložen kommos a výstup 
Antigonin (806—943), v němí děj nepokraéuje,^ Mistr Sofokles zbudoval drama, 
ve kterém celých 137 veršů d^ nepokračuje vůbec!! 

A po kulminací (do v. 525!) teprve „ve výstupu s Teiresiou jest peripetie 
dramata '^ t. j. určité po v. 1090.1 čili d^ driél se na výši kulminace celých 565 
veršů!! 

Jaké to, probůh, p. dr. Král má ponětí o oekonomii dramata a o Sofo- 
kleovi? — A něco takového napsal ve Skolni knize, věda přece snad, že i méně 
bystři íáci slabé stránky knihy brzy postřehou, a že pak marno jest vážnosti její 
se igímati? 

Jsou i v ostatních poznámkách p. dra Krále všeliké názory, s nimiž srovnati 
jsem se nemohl a s nimiž zajisté ani mnohý jiný spoluodborník se nesrovnává. Než 
nevytýkám jich zúmysla právě proto, že jsou věci, o kterých názory mohou jíti 
různem. Vytkl jsem pouze to, o čem dvou různých mínění správných býti nemůže, 
a při čem chybu tak v oči bijici nelze jest omluviůi již pro to, že o věcech po- 
dobných podává poučeni kaidá sebe skrovn^ši poetika. V. E. Mourek, 



Úvahf. — F. iViiflt. 195 

muTnire jazyka raského. Sepsal prof. Dr. Čeněk Šercl. I. df 1 : Tvarosloví. 
V Prase 1883, v. 8^ 11. a 236. Cena 2 zl. 40 kr. II. a lU. díl: Skladba 
a tlovBík. y Prase 1884, v. 8®. XXY. a 196. Cena 2 zK 20 kr. 

(Pokračování.) 

Str« 115. SloYOBa, jež uvádí spisovatel ad 1), jest sklonboa — a ia zde 
Uavně roshoduje — vřaditi, jak sám přiznává, do lU. tr., neníf důvodu, proč by 
byla řazena do Y. třídy, neboť a, jež sastnpoje db, nemůže zde přece rozhodovati, 
nce by dle takého mechanismu nékdo mohl na př. scRTb, aanáTb také chtíti řa* 
diti do y. tř., óes. vraceti, háaeti do IJI. tř. atd. Rovnéž slovesa 6oHTf»Cfl a CTOflTb 
(122. 123) patří do III. tř., ano v nich a stojí po měkkém j místo t, proěež se 
také skloňují dle roptó. 

Str. 122. Sloveso s^aTb (sb^-, bejí,- cf. 2es. aedi) patří ku vzoru DHCáTb 
(str. 117.) s rozlišením ^ ▼ ^A (§• 201.). Slovesa 3ÍÁio, eiiÍK) patírí tvary prae- 
senftnimi ku vzoru HrpáH) (str. 116.), roaěiřnjíoe už v nich kořen přítvorkou -ja, 
kdežto jinak se to děje teprve v tvarech infínitivních (a^-hi-tn). 

Str. 123. Slovesa cooáTb, KJieBáTb skloňují se v praes. tvarech dle I. tř, ; 
u a ju (6juo-i5) stupňováno před a v (W a jov, jev, ev, jako u VL tř. Srv. čes. 
kn-ji, ková*m; plu-ji, plova-ti; kligi, klovám; pli-ji^ se vsuvkou v: plivá-m. 

Str. 124. Tvary na -biBaib skláaějí se dle Y. tř. (str. 116, 2); ynOBáTb 
patři též do Y. tř., nikoliv do YL, an jest kořen noB- (stsl. p'Bv-, čes. pev-ný, 
mroa. pevnyj = jistý) ; z u*pva-tí povstalo v češtině u*fa-ti zdyěněníra v po p, jež 
se pak vysulo, srv. srb. fala z hvala, pol. kroto-fila z -chwila. 

Str. 132. K: Ha 06peKÓp'b přidej čes. »na příkoř''. Str. 148. Yulg. bo — bo 
m. BOTh — BOrb srovnati lze s čes. hlehle (hlele, lele) m. hled — hled. 

Spis. počítá ku spojkám též mnoho výrazův, jež bylo lépe vřaditi mezi ad- 
▼erbia; uvedeme aspoň tato: BO iiépBUX'B (138), b^b aatcjiméirie, BHpó^eiucb, b'B 
TO BpéMfl, fl^ájite (139), a^> flA^ neró, eiqě, aa to, aa rburb, asarb, úueHHO 

(140), HHáW, KaK'b, KftKHBCb ó6pa30M'b, KOHé^HO, Ky/l(á, K'B TOMý, MéSRffJ TtlkL'B 
(141), MO^rb,^) BaiC0Héll'B, HaeKÓJIbKO, HBCTÓJIbKO, Ha TO (142), HeÓÓCb, HO TO, 

HéHTO, Hey»cejiH, ny (143; mezislovoe), orb ^eró, no^áJiyA, noEá, no mipt 
Toró icaK'b (144), nócjit Toró^ no Memý, npHTÓM'B, pá^^H Toró, pásBt, póBHO 1. — 
CKOOb, CMorpÁ^ HO TOMý KaK'b (145), CHanáJia, onepsá, cxójib, TaicHiirb óópaaoM-b, 
Toró B TJumŘ, TOTO (146), Tor;^ to ecTb, to h ;^tjio, TÓJibKO-y^KéjiH, ^aft, 

HTÓ-JIH (147), HyTb. 

Str. 141 — 150. zase spis. uvádí mnohé výrazy, jež nelze počítati k mezi- 
aloYcim, jako: a (148. je spojka, srv. a kde máš Čepici?), BOH^b (aco. adv. místa), 
;^o6pó (adv.), nomeJi'b (patří do syntaxe), npOHb (adv.), nÓJiHO (adv.), CJiáBHO, 
ci^áa, enacióo (imper. cnacú 6orb), tó-to, xaKii-TO, ytfepáňCH. Yždyť imper. 
neb zvolání nečiní ještě ze slov mezislovce. 

Str. 53. I v čest vyjadřuje se imperativ (=optativ) perfectem, jako: vzal 
to kozel; veál tě čert; zdráv dostaly zdráv uiil^ zdráv roztrhal (říká se na 
Plaitě tomu, kdo dostává nový odČv, při čem ho na památku zlehka za ucho 
zatahají); zdráv s ní líhal a hezké děti mival (v pohádce o hloupém Honzovi); 
sedla^ putka (volá se na slepici, chce-li se chytiti) ; hrom tě zabil rr hrom ti dal 
pac; Bílá vílo, bolelo tě hrdlo (Slovesnosť Kosinová, 3. vyd., str. 73). Ostatek v. 
Hatt. sloven, ml. §. 316. a Mikl. Gr. lY, 802. — Rovněž zase imperativu neb 
knsene se užívá v čedť., zvláště pak zhusta v slovenštině za perf. : a pod ty domů 
(v pohádkách) ; myslivec stál bokem a škráb ho mečem. Euldovy poh. I, 67. ; srv. 
táž Hatt. 1. c. §. 320. Hikl. 1. c. 794. 

') Správněji by se mělo tušim psáti mo.ib, ač-li to není sabstantivní tvar podobný 
BOTtb; máimf tvar ten za imper. od mojirtb s původním významem mluvUt, tedy 
HOJibrrrd, řdrni (srv. mlá-mol, bla-bol, mlíi-va =: mla-va) ; srv. Co, prý, T6etý6ko 
pravtíf potvory? dí tlumočník. Kom. Lab. 7, 4. — Rovněž za imper. mám ;^e (Ize-li 
je slučovati s koř. ^t) mísťo ^ed, jehož se nžívalo původně asi v takovýchto větách: 
OH%-Ae se no^osptnáerL zz on, řekni (mi), nemá tasení = on asi . . , ; kdežto naň je 
bez pochyby áomelené náio (tuším). 



Í9e Óoa!^. -- F. BruM. 

; Přeoliázejíce opit k díla H^ ku skladbě^ podóiýkánn přaáv TŠiv, i^ by 

kýlo bývalo dobře k lepšímu přehledu rozděliti knihu na §§. jako y L díle ee «^o. 

Na mnohých místech yykládá spis. dosti sevrubiié raeby stejné s českými; 
ježto pak mluvnice jest psána Čechu, bylo by bývalo dobře při vazbách těch 
poznamenati „jako v češtině'' (jako to učinil spis. na př. na str. 30. 54. dole), 
by učni na prvý ráz bila do očí příbuznost vazeb těch s vazbami jeho jazyka 
tak, aby v nich nehledal ničeho nového; tak na př. str. 1, al. 3 (Mnoiné číslo 
jmen látk.); 2, al 5 (Po slovech MHÓro atd.); 4, al. 3. (Je-li jméno rodové); al. 6. 
(Při dvou neb více podm.); 5, al. 5 (Při náměstkách); 6, al. 2. (Záporné ecTb) 
8. o gen. pHvlastkovém ; 21, ad 3) o instr. srovnávacím a j. 

Str. 5, al. 1. „Při dvou nebo více podmélveli'' p«^ na str, 4^ před ai« 
poslední (Vztahuje-li se přídavné). 

Str. 6. Spis. nad potřebu hoví výpustce, s čím však se snášeti nelze (kromě 
patrných výpustek, jako: přišel o šesté t. j. hodině a pod.), ano netřeba ve frasi 
ydojal ho do živého^ právě tak pociťovati nijaké výpustky (snad: těla, masa?), 
jako ve fem. : pořád vede svo^i^ se zloM se potázal, páni u dvorn dohrou mají, to 
není moiná^ dobrá! (r= dobře), nebude po tvé^ rus. za ^acrýio (=z za časté) nebo 
v plur. jdi po svých a pod. Tof jsou původní výrazy, a pozdější přídavky (vůli, 
cestách a pod.) jsou nechutné a mdlé výklady jadrných oněch výrazftv, a s chybou 
jest říkati, áe ve větách hořejším podobných něoo schází, co v nich jak živo ne- 
bylo. Proč pak přívrženci ellipse nedoplfiají už substantiv k neutr. adj. malum, 
bonům? nebo ku neutr, přísudkovým jako: Sur&spéatěQOv yvpij á^dgá^^ varíum et 
mutabile semper femina, mors omnium rerum extremom, triste Inpns stabulis, 
(s čím srv. pěknái jest statek a zboží. Kom. Lab. 9, 18.) ms. rpto^ CJia^KO a 
qejiOBtirB na;^KO; JieB% crpauiHO, oóesBflHa CMtmHO a pod.? A co platí o ne- 
utrech, proč by nemělo do jisté míry platiti též o fem. ? Psychologická moc jazyka 
nenechá se patrně směstnávati v těsná pouta Sablonovíté logiky, pročež se časena 
zajisté uskrovní i nauka o ellipse, jako se to stalo s naukou o větách bezpod* 
metných, o nichž spis. mluví na siř. 7. a 8. ; k příkladům zde uvedeným při- 
pojigeme v příčině češtiny na str. 8, ř. 3 : naň to někdy přichází ; ř. 5 : zde čiží ; 
ř. 12: srv. bere mě to (o bolesti). 

Str. 7. Pod pravidlo o slově ts^O „ve spojení s příslušnou oáměstkoa 
přisvojovací^ nezcela se hodí příklad 7. a 8«, ježto v onom není HaiiTB pHvlast-* 
kem k ^ijio, patiKc k áTO, v tomto pak příkladě vůbec náměstka při 7^4j[0 schásL 
Tomu bylo lze pomoci, kdy by se bylo v pravidle za p^O přidalo „obyčejně''. 

Str. 11, pozn. 1., ř. 1. Za „jiného slovesa^ přidej: „neb jiného podobného 
výrazu záporného^ vzhledem na příklady: H ároro /(^BáTb HéRj;^a» Tyrb crpóroft 
^eprá npoBecTŮ ne ja>zň. 

Str. 12. Mezi předložkami, s nimiž složená slovesa se pojí s gen., sckásí 
/^o-, -no;^-, k nimž příklady jsou uvedeny. 

Str. 14, ad 1) a). Definice málo případná; jeť to na věcším díle dat. poss. 
(cf. angl. she is a grand-daughter to a Lord), jejž Ice zhusta nahraditi genitívem 
poss., jak i spis. podotýká; dat. teu 7.astapaje někdy i gen. cilrj : ohi CJiÓBy 
CBOeMý rocno^Hi» (srv. kdy bych byla sobě paní; angl. Cricliton was tutor to 
the Duke of. Mantna^s son). 

Str. 15. ad c). Dat. v příkladě: cy^bfliirB xj^ÚH mýTKH není předmětný, 
nýbrž ^oámhinf "=: soudcové nežertují. 

Str. 17. K slovesům tuto vyčteným připoj i časté: pasyM^Tb a CTÓHTfc 
(srv. 19, 5. ř. zd.). 

Str. 20, pozn. 1. předložka o — dodej : s loc. 

Některé příklady nejsou správně zařazeny, majíce jinou phtnosi, neŽ jim 
spis. pHsQzuje; tak: Str. 20, instr. ad 1). Příklad 2. patH im str. 23. ad 5), 
ano 11'bmKÓivi'b a Bepxóoirb značí spůsob, nikoliv prostor mistaí, jako : bČima 
běžiťB (srv. Mikl. Gr. IV, 708—713). Rovněž str. 22. 5. ř. Hapó;^ meJTE nepc- 
HHi^eK) a ř. 16. Hapó;;'B Bá.ioiini BájinrB patří pod instr. spůsobový (sir. 23, 
»d 5.; srv. Hikl. Gr. IV, 711.) Str. 22, ř. 16. BÚAOMli je instr. nástroje či — 



Ůvohy. — A, Patera, 107 

dle spis. -*— pHfitqy i= Brakem (cfl ani oko nevidSlo ani uolio neslytelo) a patH 
tndtíi na sir. 23, ad 6). Vůbec neroatřídoje spia. přeind od sebe inatr. náslřoje, 
pHčiny (po aot. rioyeseoh) a příandbového, řade je vie t jednu kategorii „inatrf 
sávialý na aloreaeeb'' (24), oož nelze aeliTaloTati hlamé sase k vůli pivhlednoBti 
Taaeb výsnamem sobě podobných. Tak bychom vyhlásili a) sa inttr. nástroje {h\ 
prostředím), imrtr. v příkladech těchto na str. 23: MjHCŮKTb ďasejicii (opatřil se) 
AOHKÓM<B; Ofli BeiiJieciiýj!i'B pyícáMH (srv. sir. 26, pozn.); oitb rpoaHJii cjiyri 
nájiKOJí; b) za instr. příčiny: OH'b BcmiiXHy;!'^ ratooM^B; oceJi'B rjiýnocTbiO 
rb nocJiÓBB^y BOJii&!rB (srv. MikL Gr. IV, 711); c) za instr. pHsadkový: n(ybxaji'B 
3á Mope Tejiemcosrb atd. ; mu pa30iii;iHCb ;^py3BáMH ; óoráTusťB JierB atd. ; oh^b 
eocvoÉTB eeiepeTapěorB ; eró iqNÉHiiJiH nuci^óiirb (of. Mikl. L c. 727^32). — Str. 
65, 1. ř. schází udání významu, jejž má CKBOab s gen. (srv. MikL Gr. IV, 567); 
nmiéž 67. pH Ha^^B, ). — Str. 65, sa, ad 1, b). Příklady 1. 2. 8. 4. 5. 9. 10. 
patiFí dle svého pojmu (pokládati, uznávati) ad e) str. 66. 

Str. 74. a 75. Nikteré příklady n aa sub 1) a) uvedené patří do c), značíce 
i6d: aa oóé^-b, aa 0T6ópi», Ha BÚy^Ky. 

Str .78, i^Mki: 9. patří na str. 75, ad c) ano oa aaBflxifl nevisí na slovesi, 
nýbrž na BpéMeHH, značíc „určení" času t. j. k Čemu jest čas určen. — * 8tr.« 79, 
sab e). Veta: ae čusáTb eifý aa csaTÓň ťycá patří sub. a). 

Str. 22, ad 3) pozn. Zajímavý instr. ve vazbě ;!^páK'B /^paKÓMS nazval 
bych instr. jakosti, ano jej lze dobře nahraditi adj. značícím vlastnosi: hlupák 
hlupáckým to je prase prcisečí^ ty kluku klukovská! jdi vole vclská! Zcgímavo, 
že se na Plačte a PHbramšté místo pouhého instr. v podobných vazbách nalézá 
instr. s předložkou s: jdi ty vole s volem, to je prase s prasetem a pod. 

Str. 51, ad 5). Že by vazba ht66bi s inf. byla napodobením „francouzského 
ponr . . . s inf.", sluM velice pochybovati, jeato se vazba podobná při spojkách 
úMnýeh nalézá i v jiných slovan. jazycích, ba i v stsL! Srv. Mikl. Gr. IV, 850: 
stsl. da by izbyti jemu z'Blai=:ut málo liberetur; malorus. pdjšol, Íčob provesty 
ích = ivit, ut dedacerst eos ; a by riČ pryskoryty, jidn do LVova = bych véc 
uspíšil ; pol. a by nasz§ praoQ skrocié, starajmy si^ woz wy wrocič ; lud plynul, by 
endotworc^ og)%daé. V slovenitiné zhusta, ač ne v účelných větách, přece ve 
spojení s bych po adj. rád stává inf. : rád by som sa i ja naučil Dobi. pov. 89. 
131. 142. 148. To by som rád vidief 1, 95. Rady byste mi kázeň kázai. 2, 30. 
Srv. té£ Hatt sloven, mluvn. §. 396, 5. (Pokračování.) 



PHspévek k eliarakteristiee ^.kritiky'' Zbytkův Alexandreid. 

V dubnovém čísle letoSního Athenaea otištěna jest úvaha o Zbytcích rýmo- 
vaných Alexandreid staročeských, které vydali Martin JSattala a Adolf Patera 
již r. 1881. Na úvahu tuto, jak patmo dosti pozdě — jen za maličký počet 
7 let! — připadl jakýsi pan J. J. Mýcěnín, kt^rý mimo jiné na str. 222 b) praví: 
aPrvní dil obsahuje diplomatický otisk všech rukopisů Alxdy, pořízený p. Paterou^ 
a na str. 223 a) „Co při tomto vydání cenného, jest pouze zásluhou p. Páterovou. 
Míním tím to, že podal konečné diplomatický otisk všech zlomkň Alxeidy,** a ko- 
nečné na str. 232 b) „Práce ta je . . . (kromě diplom, otisku, který obstaral však 
J3. Patera) . . . „Naproti tomu, by pravdě dáno bylo svědectví, dovoluji si pouká- 
zati na tato facta: 

V předmluvě ke Zbytkům etc. p. prof. Hattala na str. III. vypravige, co 
jakožto pravda dosvěděeno a známo jest vůbec, toto: 

„(Budějovický zlomek) byl mně přibylému schválné do Bud^ovicy s počátku 
srpna minulého roku, s nevšední ochotou půjčen, abych jej mohl v tamějším obydlí 
svém pohodlněji proskoumati a přepsati. S touž ochotou bylo svoleno i k foto- 
grafování jeho na mé útraty.* 

A níže na str. V.: (Zbytek S) byl teprva letos 24. a 30. března podvržen 
opatmómn a trvalému obkladu z destillované vody od kommisse, kterou si. Výbor 
Hnsea kiál. čes. na mou prosbu^ danou 8. ledna toho roku, ustanoviti ráčil i ku 
chemickému proskoumání rasur královédvorského rakopisu a zbytkův Alexandreid 



198 Úvahy. -^ F. PtuitL 

patřících Musea . . . Dne 1. dubna t. r. pak zbytek týž úplné vysniený na místech 
dříve naskrze nečitelných byl sirníkera ammonatým natřen, čím tato velmi zřetelně 
a jasně vySla na jevo. Jmenovitě přečetli jsme potom deset verSĎ celých. 

Kromě toho byl i zbytek budéjoviekomaaejný a mnsejný chemicky proskoamáa 
a přečten na více místech snadněji . . .^ 

A níže na str. XIY. : „YétSina (oprav), které se nedaly rozeznati v origi* 
nalech samých ani lupou, vyšla na jevo víc anebo méně jasné fotografií, jiných 
dopátrala se též tak kommisse, ostatních pak já s p. Sttdikem a Paterou spolu^. . • • 

O zkoumání zbytkův Alexandreid kommissí musejní ostatně podrobnéjií zpráva 
vytištěna jest v Č. č. M. na r. 1881. na str. 137. a násL, kdež také na str. 147. 
výslovně jest psáno : „Máme za svou povinnost zmíniti se i o tom, že proskonm&nf 
památek těchto p. prof. Šafařík se zvláštní obezřelostí a dftmyslností a mftže se 
říci, se vzornou pietou vykonal, tak že si o ně v pravdě aárpveá s p. prof. Hattalou 
a p. bibliot. Vrfátkem vzácné zásluhy získal." 

£x ungue leonem! Nevábal-li p. Mýcěnín takto pravdě bíti v tvář, zásluhu 
o diplomatický otisk všech zbytků Alxd. přičítige na úkor p. prof. Hattaly poaze 
a naprosto jen mně, nechť každý rozumný, nepředpojatý člověk soudí o ceně vší 
jeho recense. 

Nedivím se proto také pranic, že se jejímu původci od p. prof. Hattaly ne- 
jdostalo dosud ani povšimnutí, neřku-li takého nehorázného odbytí jako patrona 
jeho v „Přídavku" k Alexandreidám. 

V Praze dne 10. června 1887, A. Patera, 



Spoluvydavatelem veledůležitých „Zbytkův rýmovaných Alexandreid staro- 
českých" odraženo jest tuto statečně zlehčování, jakého se s jisté strany systema- 
ticky dostává p. prof. M. Hatlalovi. To nás vybízí, ježto jsme si v programmu 
vytkli mimo jiné, že „zvláštní pozornost budeme věnovati plodům literatury éeské 
vSech odvětví**, bychom si konečně zevrubněji povšimli působnosti časopisu, jenž 
se vydává jazykem českým s názvem y,Aihenaeum. Listy pro literaturu a kri^ 

tiku vědeckou." 

úkol to zajisté velmi vážný, jaký si Athenaeum vytklo. Avšak jak dalece jej 
plní jeho vydavatel a redaktor p T. G. Masaryk? .Nap*idá cynicky naše nej- 
draiší patnátky literami, ostouzí to, co nám nejsvětějšiho ; hanobí a zlehčuje 
systematicky muže o védu opravdu zasloužilé, kteří se nestaví pod jeho prápor, 
při čem nejsou vyňati ani vlastní collegové jeho^ universitní profossoři, kteří mn 
nepřispívají do Athenaea k dosažení vytčeného „cíle" : neuvážit redaktor p. Ma- 
saryk ve své zaslepenosti, zda smi před posluchači universitními své starší col- 
legy tak urážeti) Ba on si za tím účelem zřídil zvláštní „revolverovou" listámn 
redakce, kde napořád hanobí, koho se mu jen zachce. V tom předstihige i nej- 
sprostší listy vídeňské, v nichž se taková „revolverová" listárna velice pěstuje, tak 
že se už nyní všeobecně u všech upřímných Čechův pokládá za čest býti v Athe- 
naeu haněnu. „Revolverismem" tím asi zamýšlel p. Masaryk zastraSovati leckoho, 
ale místo zastrašení však se mu podařilo vzbuditi obecné, spravedlivé rozhořčeni, 
jemuž by už dávno byl býval dán výraz, nebýti neobyčejné a nemístné u nás sho - 
vívavostí: u jiného národa by tuším něco podobného bylo zhola nemožno 1 

Nejlepším svědectvím, jak Athenaeum skleslo a přogrammu svému se odci- 
zilo, jest — co se ovšem ve vší tichosti stalo — , ie se bývalí spohtredaktoH 
úplné odtrhli od Athenaea, stydíce se za to, aby jejich jména byla štítem vSem 
těm, mírně řečeno, neslušnostem, jakých se p. Masaryk v Athenaeu dopouští, čtemef 
zajisté ještě na posledním (10.) čísle lU. ročníku, že vedle redaktora en chef 
prof. dr. T. G. Masaryka jsou redaktory Athenaea tito pánové: Pro theologii 
prof. dr. Klem. Borový. Pro práva a státní vědy prof. dr. Alb. Braf. Pro medi- 
cínu prof. dr. E. Maixner. Pro filosofii prof. dr. Aug. Seydler. Pro vědy tech- 
nické prof. K. Preis. Avšak už v 1. čísle lY. ročníku čteme, že Athenaeum 



úvahy. — F. Ptudk. 199 

.Za spolupůsobeni čelnéjšich spisoyatelfl redigoje prof. dr. T. G. Masaryk. ** Edo 
rkak jsou tito .čelnéjši'' spisovatelé, to nám p. Masaryk opatrně zamlčiue, bychom 
nemohli posoaditi, zaslohnji-li jména .éelnějél**. Bez pochyby, že bndoa tak čelní 
jako p. Masaryk sám. 

Ovšem opříti nelze, že viichni tito vědcové a „ěelnéjií^ spisovatelé počínaje 
od pp. Polívky a Kováře až po pp. Masaryka a Gebanra mají stále slovo „věda" 
T ústech, enetiiivajíee toliko posvátného jména toho^ aniž by převalná ba nej- 
vécií část jejich něco záslužného ve vědě byla dokázala. Jaká ostatek jest ta jejich 
B vědecká" qaalifikace, toho d&kaz jednak nž v tomto sešitě podáváme úvahon 
o p. J. Králově Antigoně, jednak v příštích sešitech podáme, póstavíce v náležité 
světlo „vědeckon" qnalifikaci, jaká se jeví zvláště v p. Masarykově Selbstmordu 
a v p. Gtobanrově pověstné obraně Evafigelia sv, Jana, Boznmí se, že i tyto re« 
eenae jako ostatní v Kroku psány budou tonem jiným než recense v Athenaeu, 
tonem slušným, věcně a odůvodněně. 

Vedle vyhrazeného sobě oboru, při Athenaeu tedy vědecké stránky, má si 
každý časopis hleděti přesně též stránky éthické, stránky mravní. 

Nuž abychom daleko nezacházeli, vezměme do rukou toliko poslední číslo 
(9.) Athenaea a pohleďme na tu éthiku, jak se tam pěstuje na př. v článku o Napo- 
leonovi; článek teu jest sice překladem, ale nižádné by nebyl vzal ujmy, kdy by 
redakce byla z překladu toho škrtla četné frivolni Yfrtay, jimiž se článek jen 
jen hemží; jako na př.: jsem jako dívka, která slehne (str. 271) am. j.; a vrchol 
všeho jest na str. 273. místo o paní, na niž Napoleon převrhl „jakoby z nepo- 
zornosti karaffu s vodou" atd., což se zde ostýcháme opakovati. 

Ale nepodiví se nikdo, že dává p. Masaryk podobnými články historickými 
vzdělávati své obecenstvo, když nefedná jirak ku svým posluchačům universitním^ 
jež přece má povinnost uSlechťovati. Než vizme, jak vypadá to jeho ušlechtování 
mládeže, té „naší naděje," jemu svěřené!^) Ani bychom tomu sami nevěřili, kdy 
by před námi neležel authentický, lithografovaný exemplář přednášek p. Masary- 
kových o praktické filosofii! Při této „praktické filosofii" ') vykládá p. Masaryk 
posluchačům mimo jiné též o rozmanitých věcech stydkých^ při čem se ne-li on, 
aspoň ti jinoši musí rdíti : jsout to jinoši i 20\ ba snad až ISUetí, z nichž dobrých 
90% o podobných věcech nemá ani potuchy 1 Což je to úkolem a potřebou „pra- 
ktické filosofie" mladíkům tak bez obalu, tak naze vyličovati veškery ty stydké 
věci a veškery ty neřesti, o nichž i mezi muii dospělými jen s velikou reservou 
se mluvívá, nutno-li už vůbec o nich se zmiňovati? Toho myslíme ni věda ni po- 
třeba nevyžaduje! jak takové výklady mohou šlechtivě působiti na jinochy? ne- 
mnsí-li se v nich naopak přilii tóhy vzbouzeti pocity, chtíče a myšlenky, na něž 
nejsou ještě dostatek vyspělí? 

Ovšem namítne p. Masaryk, že neřesti takové, jako na př. prostituci (str. 100) 
prohlašuje za hřích. Tot pravda; ale je-li dovoleno vykládati hřích tak maka^ě^ 
ták nešetrně^ tak naBe? nemá-li se ani tu šetřiti té jisté opatrnosti, jemností, 
slušností, jakou přikazují paédagogické zásady při výchově mládeže vůbec? Tak 
nešetrně se ziyisté ani odborníkům medikům o podobných věcech nevykládá. 

Nám naprosto nelze podati tnto ukázky těch nahých výkladúv, jež nezřídka 
upomínají na pověstnou íraseologii mnohých sociálních románů francouzských, nýbrž 
popřestaneme toliko na poukazech a stránkách, na nichž se o věcech těch vykládá. 

Studium pohlavního žití (74), příčina úmrtnosti ženských od 24. roku (76), 
vliv věku mužova na pohlaví dětí (77), o abortu (92. 97), o bordelích a prostituci 
(98. 99. 105. 134; při čem náležité zmínky dojdou i „od vojáků svedené" 100), 
o sifyllidě (104), o násilném smilství (106), o pohlavní zdrželivosti (108. 113), 
o pohlavním požitku (114), o plození dětí (93. 129), o životě manželů v době 



') Odhaliúíce tuto velesmutnou kapitola, činíme tak neradi, ale káže nám to svatá po- 
vinnost, jakou máme vůči té naší mládeži, již ze středních ákol pečlivé vychovávanou 
odesýláine na vysoké učení k „vysSímu videckému vzdělání. " ' 

^ Tuto „Praktickou filosofii** svou p. Masaryk dál Hthografovati k pohodlí posluchačův, 
kteří si ji mohou koupiti. 



200 Programt^: — T. P^ušik, 

kojení (133), o plodnosti maže a ženy (168). — Ale to jsou jeStě pravá nevin- 
ňátka proti těmto mistám a výkladům : čím se askatečňuje přáni ™i^í více chlapcův 
než děvčat (78 extr.)i čas porodu, respektive početí (88. 163. 167), o nemani^ké 
koncepci (90), mechanické zamezování početí (98. 113. 114), „milujte se, ale ne* 
ploďte" (112), o půjčování žen, dcer, panen hostům (119. 154), proč někteří náro- 
dové považují pannu za osobu, která za nic nestojí (120), o působeni horkého 
pásmu na pudy pohlavní (il3i), francouzský zvyk couvade (162). 

Než dosti té šerednosti, je6 to smutná kapitola „praktické filosofie" : co 
všechno se v pojem ten nedovede směstoatil Obratme se nyní k místům, jež více 
méně jasně charaktcrisují smýšlení p. Masarykovo v té příčině: 

y celku i rodiče dětí těch (nemanželských) možno prohlásiti za nemravné — 
arci s jistou oh&sřetností v úsudku (91). Engel poznamenal, že nemanželské 
porody nevy kazící lišící (sic) díl skutečného smilstva, že snad prozrazují nepO'- 
zornosl vášnivosť, ba snad i větší nevinnost (92). Svádíme snáze známé než cisf 
(100). Co působení sifyllidy se dotýká, neni tak direktně BkáBonosné a zajisté 
niálo (sic) umirá na sifyllis (104 ; toť velmi povzbující pro mladíka, jenž nemyslí 
na „tím hroznější působení indirektni, dědičností a vzdálenějším působením" !). 
Zdraví prostituovaných dle některých lepší jest než neprostituovaných (105). Za- 
stanci bordellů dokazují, že bordelly tyto násilné přestupky (násilné smilství) za- 
meziyí (106). Mnozí tendenčně u věci (t. j. jos primae noctis) hledají křiklavou 
nemravnosC (středověké morálky) •«-, neprávem. Co na tom^ kdyby ve Francii 
skutečně bylo ve středověku, když povážíme, co ve Francii teď se děje (165)? 
Církev (při rozvodech) pomáhala si a pomáhá jiným způsobem, často dosti jeso- 
vitsky; fikcemi expost (171) atd. 

A to-li jest úkolem „vědy"? to li pravé vyhledávání pravdy? Ubohá mládeži! 

Red. 



Hlídka programův. 

6. o staročeských listinách z konce 14. století v archivu Jindřicho- 
hradeckém. 

Podává Jan Kaňka. Výroční zpráva c. k. gymnasia v Jindřichově Hradci 1886. 

Rozprava dosti obšírná (19 str.), jen že se příliš nchylnje od thématu, vyklá- 
dajíc až rozvláčně věci všeobecně známé, jako o přehlásce hlásky a: zapomnělí spis., 
že chtěl vylíčiti toliko jazyk některých listin Jindřichohradeckých, při čem potře- 
boval věcí všeobecně známých se jen dotknouti a rozprava by byla získala jasností. 

Rovněž zbytečně dlouhá, k věci se jen skrovně táhnoucí jest stát o slabi- 
kách s měkkým e (ie: duše atd.) na str. 14 — 17. a úvaha o rozšiřování i y ie, 
při čem není zcela správně řečeno, že se děje „poměrně v době pozdější^ (12), 
neboť se nalézá zmatkem písařským už i v Hrad. (102^ 10: mnoho Viáié) i v RKéňi, 
jehož spis. zcela pomíjí srovnávati, ač nemá za nevhodno dokladem bráti EvJ. 
str. 4f kdežto na př. při ay str. 11. by byl došel povšironntím RKého — Hostaynov — 
zcela jiného úsudku co do doby. Zúžené i z ie, tvary Hradce, všech a pod. (r. 1384), 
jež se vyskytují v listinách, svědčí, že sem vnikly z mluvy obecné, z níž se 
i „zvláštnosti^ RKého do něho dostaly, jak jsme v Osvětě 188G. dosti zevrubné 
dolíčili. 

Hláska to v rychtarzioví, rytiei*ziom (3) není jen nahodilá, nýbrž má se jí 
označiti přehláska z o (Osvěta 1886, 1089) jako v slabikách Čiu a pod. (17), 
i není pak třeba tvar grošiem (4) vykládati za vzniklý analogií (sbožiem), nýbrž 
zde jest přehláska právě tak vyjádřena (srv. Hrad. rauzíem, zlodiegiem a p.) jako 
v dušiem, rovněž tak v hospodařiev (Hrad. otcziewo) a p. 

V tvaru předli vzniklo e nikoliv chybnou analogií, nýbrž jako v tiehnu 
(tíhnu), sieha (mor. sília) a pod.; % se totiž nahrazuje v češtině buď a neb ta, 



ÓíHthp, — F. Ptutik. 201 

á\v éeliož máme od t§g: talt-ou, tiah-un (tiehim, tíhnu), t§z: váz-na, viaz (avieznu, 
iTuiiu) a j.; pr^d pak vydá ponze priad, jež se rozitěiií v přad (přadeno) a 
príed, pfeda. 

Roz.^iřovánf ý v ay nespadá teprve do konce 14. století, nýbrž žilo jistě 
mnohem dříve v mlnvé obecné, jak svědčí v RE. Hostaynov z Hostýn-ov. 

Filomates si „nevymýšlel" pravidla, hledě pomoci é a au rozdíl učiniti mezi 
tec. a instr. (dobru míra, dobrau měrau), nýbrž abstrahoval je z mluvy dialektické 
(mor., slez., sloven.), jakož ve slovenStiné dosud pravidlo to žije: dobru ženu — 
dobrou ženou; acc. jest stažen z dobro-ju, kdežto instr. dobro-jú se nemohl sta- 
ho?aU k vfili ú (jen j se pohltilo). 

O loc. Yilharticich neměl spis. říkati, kterak tmjwW, že tu nelze na úžení ie 
Tt pomýšleti^, nýbrž měl přímo vysvětliti, že je tu I střídnicí za ^ tvrdých kmenův 
(po točí ech). 

Spis. neví si (13) jak vysvětliti, proč všíem tak záhy se zúžilo ve vším, 
a jest to přece na saadě: původně bylo vasni, jež se rozštěpilo ve vaši a vasn; 
ono vydalo vbsb, toto vbs'b; tohoto se užívá ve tvarech před á, jež nemůže státi 
po měkkých souhláskách (srv. stsl. vB8ěch'B a j.), onoho v tvarech ostatních a záhy 
se ze sb vyvinulo S, Avšak i ve vsěch a p. vyslovovaném vsjech vzniklo ze sj 
záhy měkké š (sědý — šedý, sěrý — šerý, duse — duše loc. Osvěto 1886, 1085) 
a tu pak analogií měkkých kmenfiv po áf v instr. sg. záhy užito koncovky -ím: 
«K«i dle jím (proti těm, tíem). 

Tvar mlnec (13) srv. s dial. mlnář (Plz., Pis.). — Předl, podle a vedle 
(13) marné vykládá spis. z dlie (dlí — dlé), any jsou to složeniny dvou předložek 
se základnou předložkou dU^ srv. napřeš rok, zpod štola a p. — * Tvar grošiv (14) 
není zúžen z grošiev, nýbrž jest tak psáno zmatkem písařským, jako nevyjiežditi 
m. — děti (18. což není zvláštností dial.!) neb jako opačné Janovic m. Janovi (9). 
Spis. nemoha si lecčeho vysvětliti, prohlašuje to za analogické t. j. analogií 
vzniklé, tak tvary dobrém^ dohréj^ dobré (18). Avšak jak se mohl z Mikl. Gr. 
in*, 367. poučiti, vznikly tvary ty z kmene a skloněného zájmeně: dobro-jem := 
dobrém, dobro-jej =r dobréj, dobré. 

Yasby ,,skrze našich obojích prosbu, na našech na všech škodu^ nevznikly 
.tím, ie písaři na mysli tanuly formy zájménné ťmH obcji*^ (co je to?), nýbrž po- 
vstalo našich a našech spodobením k následujícím gen. obojích (obou) a všech 
K partit, gen. nás: skrze nás obojích (obou) prosbu, na nás na všech škodu (jako : 
na n&s na všich škodu 1388), srv. lat. omnium nostrum (gen. part) salus. E spo- 
dobé srv. po slunci západu, po svatém Pavlu stětí atd. 

Spis. přidržuje se na podiv houževnatě některých dávno překonaných do- 
nménok, jako o proměně prý hlásky u ve příbuzné v ze stč. s liočí v dial. s t;očí 1 
To neznačí pokroku bádání, uebof jak by se vysvětlil nom. t^oči, kde přece žádného 
lí pftvodně nebylo? 

Objasnili jsme úkaz ten už r. 1876. v Jagičově Archive U, 708, kde jsme 
ukázalí, že vočí nijak nesouvisí s tvarem uočí, nýbrž že ono vzniklo obyčejnou 
protihiátickou vsuvkou ť (voči, a pak i: s vočí atd.), kdežto toto děkuje za původ 
době výslovnosti; zkusme jen vysloviti vedle sebe: s očí (s'B očí) — sočí (3. sg. 
od sočiti) i pozorujeme, že v prvém případě po s malounko se zarážíme, kdežto 
v drahém nikoliv. Příčina té zarážky jest "B, jehož sice nepíšeme, ale v takovémto 
případě vždy vyslovujeme, zdržujíce se na něm asi Yj doby; počítáme-li tedy 
k tomu dobu výslovnosti hlásky o, dostaneme iVa cloby na s'B-o, což má za při- 
rozený následek zdloužení 6 (uo), srv. s oobú, z Oolešnice. Kdo se chceš o pravdě 
toho přesvědčiti, vyslov vedle sebe na př. k-B-obědu — kobyla, kii-oněm — koněm, 
zi-ořc, s^-oře — zoře, VL-ose — vose a p. Ve slovech, jež stojí na prvém místě, 
délá se po předložce patrná přestávka, kdežto v druhých nikoliv. — Nestačí tedy 
k vysvětlení délky v slabikách zmíněných (s uočí) pohodlná frase o „délce dialek- 
tické", nýbrž příčinu sluší hledati trochu hloub, jak jsme dolíčili. 

y příčině slohové a jazykové není rozprava, jinak pilná, beze všech vad, 
tak na př. nehezky se čte: na dotvrzenou svého tvrzeni (12); vyložiti se dají m. 

16 



202 Úvahy, — Bauie, — Drobné gprávy. 

vyložiti se mohon, vyložiti lze (v. Kott s. v. Dáti); vícero (2); jelikož (3. 4. 6. 15) 
ve významu příčinném není správno, kde so připoaétí, děje se z neporozaměnf ; 
značit míru a je correlativem k tolik, značíc: kolik, na kolik, pokud, v jaké míře 
á pod., na př. řeči prázdné, jelikož moba, inyšli nkrátiti (Báli Před. 45) ; — řid- 
čeji (4, 6 zd.) m. řidčeji (ě-í); předoe (8. 13. 17), přede (14) m. přece (z před- 
ně, opak za-se); teprve (8. 17.) m. teprve (11). 

Nesnesitelný germanismus jest: a-kmeny (7. 9. 17 a j.), u-kmeny, ť*kmeny 
(18 a j.) m. a-ové (u-ové, t*ové) kmeny neb kmeny na a (t«, «). Takových ger- 
manismAv by přece už čeStina mohla býti ušetřena! F. Prusik. 

7. HUtorieký yýTOj názoru o přirodé. 

Napsal Jo8, Klvaúa, U. zpráva Čes. niždiho gymnasia v Uh. Hradišti. 1886. 

„Přírodní vědy převezmou úlohq rozšiřování názoru světového naprosto ''^ 
praví ku konci případného článku svého autor; „v budoucnosti každý přírodo- 
zpytec bude filosofem přírodním. ** Spíše tak bylo v minulosti, pokud nebylo pří- 
lišných specialistů a zahrabávání se do úzkého odboru některého, nad nímž odbornfk 
zapomíná na styk s obory jinými a zřídka jim s výše ideální na celý duševní 
život lidstva pohlíží.. Yěru by vědy přírodní měly ve veřejném životě i na vy- 
chování věcší váhu, přeměnily, by celý společenský řád, kdyby znalost výjevů 
a zákonft byly všeobecnější a vešly více .do krve právě zákpnodárcAv a kmbAv 
rozhodných. Právem se vytýká učencům specialistům, . že oberonce si některé úzké 
pole zkoumání, odvracejí se přirozeně od všech styků na venek; ve svém oboru 
stává se pak ovšem samovládcem a pohlíží pobrdlivě na celé okolí, sám sebe 
mnohdy přeceňtge. 

Nikoli tedy dle jednotlivých vynikajících mužů řídí se pokrok národa, nýbrž 
jakým spůsobem se pokroky vědy stávají majetkem obecným a názor světový 
rozšiřují. 

Názor o- přírodě jest v dějinách kulturních hlavní moment ve vývoji du- 
ševním. V článku přítomném vyloženo stručně, co slovem „přírodou** myslíme, jak 
jest základem všech ^evů, v jichž střídání panuje odvěká a nutná zákonitosl Ve 
vývoji názoru přírody rozeznati možno tři fase a) fasi mythologickou, z níž nám 
jsou nejběžnější názory hellenské, původ jich hledati však třeba na dalekém Yý- 
chodě; b) fasi ideoslovnou, v které Newton jako stěžeň vyniká; c) fasi zákoBO- 
slovnou s Descartero, Spinozou, Lockem, tieibpitzem, Gomtem, filosofy německými 
a konečně Darwinem, jenž na poli bádání světa organického doplňuje velikolepý 
názor Newtonův ve vSemmíru. 

Při vší stručnosti psán jest článek srozumitelně a nadšeně. Dobře jest pfi 
seriosních článcích uváděti prameny, šířit se tím též u studentstva českého znalost 
literatury světové. B, Bauše. 



Drobné zprávy. 



Zatimni nařízeni ministerstva orby ye srozuměni s ministerstvem 
kultn a vyučováni ze dne 15. dubna 1887. o zavedeni zkoušek z ja- 
zyka českého pro kandidáty učitelstvi na hospodářských školách 

střednich s českou řeči vyučovaci. 

Dodatkem k zatímnímu nařízení ze dne 28. února 1879; o konání ačitelskýdi 
zkoušek na hospodářské a lesnické školy nařizuje ministerstvo orby sroxumévsi 
se s ministerstvem kultu a vyučování, že se kandidáti učitelství na hospodářských 
školách středních s českou řečí vyučovací mají podrobiti zkoušce z jazyka českého 



ĎrolnU Bpráty. Ž03 

při Vídeňské komisi pro kandidáty nčitelstvi na hospodářských a lesnických školách 
nižších i středních; zkonška se bade skládati z klaasarní práce písemní v tomto 
jazyce, jíž jest vyměřena doba aspoň trojhodinná, pak z ústní zkonšky a z před- 
nášky na zkoQŠkn, konané o předměte klaosurni práce v témž jazyce. Pro jedno- 
tli?é části zkonšky z jazyka českého platí dotyčná ustanovení zmíněného zatímního 
nařízení. 

íanzeui ministerstva kulta a vyučování ze dne 16. dubna 1887, 
é 4727. o opatřováni snpplentův (výpomoených učitelův) na gymna- 
siích, reálkáeh a ústaveeta učitelskýeh od státu vydržovaných. 

Doplňkem k oddíla 6. ministerského nařízení ze dne 22. června 1886, 
c. 12.192. o opatřování snpplentův (výpomocných učitelův) na gymnasiích, rěálkách 
a ústavech učitelských od státu vydržovaných vidí mi se nařizovati: 

Je-Ii kandidát učitelství na středních školách (gymnasiích, reál. gymnasiích, 
reálkáeh), jenž má dle toho nařízení nároky k tomu, ahy byl zaznamenán k uči- 
telství na státním ústavě, v stadiu odbývané zkoušky učitelské neb odbyv s prx)- 
spěchem zkoušku učitelskou, byl-li při mobilisaci povolán a dostavil se k vojenské 
sloibě v řadovém vojště, v námořnictvu, v zemské obraně neb v domobraně, má se 
mu doba, již strávil v službě té, při ustanovování pořadu v záznamu dvojnásob po- 
čítati. — Kandidát učitelství jest v stadiu odbývané zkoušky učitelské, byl-li při- 
puštěn ku zkoušce, dostal-Ii domácí úlohy a nepozbyl-li od té doby vlastni pří- 
činou neb vinou práva k pokračování a k dokončení zkoušky. 

Při kandidátech, kteří zkoušku učitelskou vykonali, není rozdílu, vstoupili-li 
až v zkušební rok neb v supplentskou službu či nic. 

Potřebné následkem tohoto nařízení změny v pořadu zaznamených už kandi- 
dátův nčitelstvi buďte ihned provedeny. 

Výnos ministerstva knltn a vynéováni ze dne 2. května 1887, 
č. 8752. v příčině klassifikace a některé změny v pisemných pracích 

na gymnasiích. 

1. Opět a opět se znamenalo, že si při stanovení známek semestrálních ne- 
vedli všude se žádoucí stejností a že si nezjednali vždycky potřebných základův 
k jistému a spravedlivému posouzení celkových vědomostí žákových. 

Tak se stalo, že v předmětech, z nichž se konají písemné i ústní zkoušky, 
známka semestrální stanovena byla dle výsledkův pouze písemných neb ústních 
zkoušek jednotlivých; pak že v předmětech o slirovném počtu hodin opírala se 
závěrečná klassifikace žákův i nejnižších tříd o výsledky pouze dvou neb tří 
ústních zkoušek jednotlivých. 

K odstranění těchto závad vidí mi se výslovně nařizovati, aby se při sta- 
novení známek semestrálních bral ohled jak na ústní tak i na písemné výkony 
žákův, aby se známka na vysvědčení jevila jako výsledek všech výkonův v polouletí 
a jako přibližně správný výraz celkových vědomostí a umělostí žákových na konec 
polouletí. 

Bude také v příčině předmětův, z nichž nebývá písemných zkoušek, poža- 
dovati, by každý žák třídy zpravidla jednou za měsíc nebo přece čtyřikrát až 
pétkrát za polouletí byl ústně zkoušen. 

By se dosáhlo nejmenšího počtu čtyř nebo pěti známek zkušebních i při 
silné navštívených třídách, m&še se výjimkou jednou za polouletí se svolením ře- 
ditelovým předsevzíti písemná zkouška v rozsahu ústní zkoušky. 

Práce zkušební buďte od učitele toho odboru pečlivě opraveny a každá 
známkoa opatřená žákovi se vrať. Tato známka' platí tolik jako ústní výkon. 

Vůbec však má zkoušení náležitý zřetel míti netoliko na věcší neb menší 
počet žákův ve třídě, nýbrž obzvláště dle rozličných stupňův věku a vzdělání roz- 
ličně býti zařízeno. 

15* 



204 Drobné eprávy. 

Ano tedy niž&fro třídám TSeobecným pravidlem může platiti, by se v každé 
hodině vyučovací zkoušky předsebraly, by vftbec vyučování a zkoušení bylo ve- 
spolek v nejužším spojení a vztahu, aby se pozornost a pilnost žákAv stále čilou 
udržovala: bude vyšším třídám vhodno, v jednotlivých naukách předsebráti časem 
zkoušky z věcšich částí učiva, by žáci pónenáhln a záhy navy káli obyčejné oa 
vysokých školách methodě učebné a zkušebné. 

By však celých tříd i jednotlivých žákftv výkony ze všech odborův vyučování 
snáze byly chovány v patrností a rychleji mohly býti přehlíženy, aby ředitel ústavu, 
přednosta třídní i ostatní učitelé třídy vždy byli zpraveni o počtu a výsledku 
jednotlivých zkoušek: ustanovuji zavedení náležitě zařízených katalogúv třidnich, 
jež se budou pod dozorem ředitelovým a přednostův třídních chovati v budově 
školní. 

Do katalogúv těch zapisují se ihned co den výsledky ústních a pisemnich 
zkoušek klassifikované dle nařízené stupnice známek. Známky zapsané do třídních 
katalogúv těch mají se rodičům neb jich zástupcům na požádání oznámiti. 

Lze očekávati, že se tímto zařízením také styk školy s domovem stane 
snazším, čilejším i důvěrnějším a že se při praktickém provedení mnohá odvětví 
úřadování (na př. konference) prospěšně zjednoduší. 

2. Bále mi se dostalo k vědomosti, že žáci nižšího gymnasia v jednotlivých 
třídách a naukách jsou přetíženi písemnými pracemi a že se učitelé při věcším 
počtu žactva nemohou s náležitou péčí oddávati povinnostem opravování a při- 
hlížení k sešitům žákův. 

By se šetřilo pracovní sily žákův a by se zvýšilo zření učitelstva na zevní 
úpravu prací i na pečlivé jich opravy, vidím se nucena v nařízeních osnovy učebné 
v příčině písemných úkolův, jei podUhaji opravě a censuře, dopustiti těchto změn, 
po případě úlev: 

LaUna^ 11. třída, měsíčně 3 composice o půlhodinové až třičtvrtihodinové 
době pracovní a 1 pensum. — UI. a IV. třída, co 14 dní composice na celou 
hodinu, co 3 neděle pensum. 

ŘečHna^ in. třída (počínaje 2. půlou 1. polouletí) a IV. třída, co 14 duí 
písemné práce, střídavě composice a pensa. 

Jaeyk vyučovací^ I. třída, 2. polonletí : Pravopisná cvičení ob týden ; písemné 
práce měsíčně dvě, střídavě školní a domácí. 

V příčině domácích úloh písemných, žákům ukládaných, jež podléhají pouze 
kontrole učitelův, vidím se přijměna vystřihati, by se nepožadovaly příliš těžké 
práce a přílišný počet sešitův. Bude se zvláště při počátku vyučování cizímu ja- 
zyku v nižších třídách spokojiti pouhým zaznamenáním významův a frasí, a roz- 
třídění jejich dle určité zásady bude přiděliti spoleóné prácí učitelově a žákův; 
sešitu na poznámky a přípravy k učbé jazyka vyučovacího Ige v nižších třídách 
nepožadovati. 

Vůbec pak bude ředitelům středních škol bdíti nad počtem a zařizováním 
rozličných sešitů žákův, by se zamezil příliš objemný apparát sešitův psacích a by 
se bránilo od školy psavosti. 

Tato nařízení vstoupí v platnost školním rokem 1887/8. 

Nařízeni v přiéiné dozoru při cirkevnich eviéenich. 

Za příčinou zvláštního případu J. Exc. pan c. k. ministr kultu a vyučování 
vys. vynesením ze dne 31. března 1887, č. 21.868 (anni 1886) v příčině dozoru 
na evangelické žáky při církevních cvičeních jejich oznámil, že se povinnost Členův 
učitelských sborův při školách středních, aby dohledali na žáky při církevních cvi- 
čeních, týče jen vlastních bohoslužeb školních, pro které co do míry a doby, kdy 
se konají, platí určité předpisy. 

Dle platných u věci té nařízení nemohou tudíž učitelé nuceni býti, aby vy- 
konávali také dozor na žáky, kteří obecných bohoslužeb svých souvěrcův se účastní, 
aC už jsou učitelé téhož vyznání jako žáci či nic. (C. k. školní rada zemská se 
dne 9. dubna 1887, č. 12.553.) 



Drolmé eprápí^, 205 

IttMzeiii o tom* v jakém jazyce mají býti sepisována podání řízená 

přímo k Tys. c. k. ministerstvu. 

J. £xc. pau c. k. ministr kultu a vyučováni za pjHčinou zvláštního případu 
vys. vynesením ze dne 9. dubna 1887, č. 6.483. připomenul, že podáni přímo 
k c. k. vys. ministerstvu řízení sepisována býti mají v úřední řeči vys. úřadův cen- 
trálních. 

O tom ředitelstvo sboru učitelskému dej vědomost, aby se tím spravoval. 
(G. k. školní rada zem. ze dne 15. dubna 1887, č. 12.986.) 

Nařízení o tom, pokud má platnost vyloučení žákův v uherské 

polovici řífie. 

J. Exc. pan c. k. ministr kultu a vyučování vys. vynesením ze dne 9. dubna 
t r., č. 4.010. za příčinou zvláštního případu připomenul, že žáci, kteří v uherské 
polovici řiée ze všech škol středních byli vyloučeni, na veřejných ústavech tnzem- 
ských nesmějí býti přijati, pokud vys. c. k. ministerstvo kultu a vyučování k tomu 
nesvolilo. (C. k. šk. rada zem. 18. dubna 1887, č. 18.067.) 

* 

Tffšší áemshé školy hospodářské v Táboře a Líbv^rdě (u Déčína) zreorgapi- 
sovány jsou tak, že při dvouleté návštěvě budou v škol. roce 1887/8. přijímáni 
žáci, kteří odbyli 5. třídu střední školy, v škol. roce 1888/9 žáci z 6. třídy a Uk 
postupné, až se budou přijímati pouze žáci, kteří odbyli úplnou školu střední. 

Vys. c. k. ministerstvo kultu a vyučování udělilo Kroku 400 z1. podpory na 
rok 1887. 

C k. ministerstvo udělilo nově otevřené 3. třídě českého soukr. gymnasia 
nižšího v Uher. Hradišti právo veřejnosti. 



V. Jandečka: Geometría pro vyšší gymnasia. Díl I. Planimetria. 4. vydání. 
V Praze 1887. 70 kr., váz. 90 kr. Cena U. dílu snížena jest na 40 kr., lU. na 
32 kr. (20. dubna 1887, č. 7313.) 

Fr. Bartoš: Česká čítanka pro 3. třídu. V Brně 1887. E. Winiker. Váz. 
90 kr. (5. května 1887, č. 8.544.) 

Fr. Macbovec: Algebra pro vyšší třídy reální. V Praze 1887. 1 zl. 40 kr., 
váz. 1 zl. 60 kr. (1. května 1887, č. 7.853.) 

Fr. Tůma: Arithmetika pro 1. a 2. třídu škol gymnasijních. V Praze 1886. 
Vlastním nákladem. 80 kr. (5. května 1887, č. 8.425.) 

Dr. Em. Taftl: Algebra vyšším třídám. 3. přehlédnuté vydání. V Praze 1887. 
Váz. 1 zl. 65 kr. (3. května 1887, č. 7.851.) 

E. Vorovka: Ďítací kniha pro ústavy učitelské. IQ. dílu 3. čásf. 2. přehléd- 
nuté vydání. V Praze 1887. 60 kr. Celý III. díl váz. 2 zl. (9. května 1887, 
č. 8.603.) 



Periodické spisy. 

Časopis Musea království Českého (red. Dr. Jos. Emler) 1887, svazek 2: 
Valné shromáždění společnosti Musejní r. 1887. Město a kraj Rakovnický za vojny 
třicetileté (Z. Winter). Eukačka v národním podáni slovanském (č. Zíbrt). Zbytky 



206 Drobné zprávy. 

staročeských rýmovaných legend o sv. Kateřině a sv. Margaretě ze XIV. století 
(Ad. Patera). O Komenského polemikách theologických (Fr. J. Zonbek). Několik 
listův spisovatelův a vlastencův českých k Antoninu Markovi. Balbín a jeho Bohemia 
Docta (Jos. Šimek). Dodatky a opravy k biografiím starších spisovatelův Českých 
a k starší české bibliografii. Hlídka liter&rní. — Svazek 3 : Zpráva o chemickém 
a drobúohledném ohledání některých mkopisův musejních. I. Zpráva o chemickém 
a mikroskopickém zkoumání RKóho od prof. Vojt. Šafaříka. n. Zpráva o mikro- 
skopickém a mikrochemickém zkoumání RKého od prof. Ant. Bělohoubka. 

Památky archaeologické a místopisné (red. Dr. Josef Lad. Pič). Dílu XIV. 
sešit 1 : Sarkofág sv. Longina v koU. chrámu sv. Pe'tra a Pavla na Vyšehradě 
(M. Lůssner). Mohyly na Husíně (K. Hostaš). Jak vypadali naši předkové (J. L. 
Píč). Albínové (Bílkové) z Helfenburku (Ant. Rybička). Zprávy o statcích špitálských 
konec mostu v St. M. Pražském (Z. Winter). Zpráva o horním archivu z Vlaského 
Dvora na Hoře Kutné (Ant. Materka). K otázce o stavbě chrámu sv. Barbory 
(J. Braniš). K otázce o původu mistrů Gmůndských (K. Chytil). Pračov, staré hra- 
dišté (V. Diviš Čistecký). Zprávy a drobnosti. Literatura (odražení Knieschkových 
útokův na báseň Lud. a Luh. v RKém). — Výborné toto dílo vydává Archaeo- 
logický Sbor Musea král. Českého s nákladem značným, an každý sešit ozdoben 
bývá mnohými illustracemi. Vycházejí pak ročně 4 sešity a předplácejí na ně 
členové Musea král. českého, Historického spolku a klubu v Praze, archeol. spolka 
Vocela na Hoře Kutné, Včely čáslavské, měst. Musea Mladoboleslavského a Slán* 
ského, archaeol. odboru literárního spolku Plzeňského a zakladatelé Matice české 
ročně pouze 2 zL; krámská cena jest 3 zl. Vůči tak důležitému úkolu, jaký Pa- 
mátky u nás už po 13 řečníkův konají a vůči velecennému materiálu, jaký v nich 
se ukládá, zasluhovaly by hojnějšího odbirání se strany širšího obecenstva 
než jak se dosud děje. Redakci převzal po zasloužilém f prof. Janu Miltnerovi 
rovněž osvědčený na poli historickém pracovník Dr. L. J. Píč, jemuž se zasýlejte 
příspěvky do Arch. Památek. 

Hlídka literární (pořadatel P. J. Vychodil v Rajhradě). Číslo 5: Žurnali- 
stika a kriminalita (Kousal). Posudky. Různé zprávy. — č. 6 : Z našich knihoven 
pro lid (Zkoumal). Nový, znamenitý básník český (Korec). Divadlo (Vítězný). 
Posudky. Různé zprávy. 

Bibliotéka paedagogických klassikův českých i cizích (red. Fr. Bayer 
v Přerově). Sešit 10: Dílo VI. Jana Havelky Vybrané spisy vychovatelské a vy- 
učovatelské. 35 kr. — Seš. 11: Dílo IV. Jana Araosa Komenského Sebrané spisy 
vychovatelské. Svazek H. 35 kr. 

Vesmír (red. Fr. Nekut). Číslo 12: O rostlinách jedovatých. Geologické 
výlety do okolí Pražského. Nový míšenec tetřeví. Nizza, město květův (J. Ko- 
renský). Ghlnpáči mezi našimi měkkýši (J. Uiičný). Rozhledy vědecké. Různé zprávy. 
Literatura. — Č. 13: Černý okoun. O pudu zvířecím (J. Kafka). Črty z vývoje 
českého hmyzu (Fr. Klapálek). Nizza, město květův (J. Kořenský). Příspěvek 
k ornithologickým poměrům okolí Smečenského (K. Vandas). Rozhledy vědecké. 
Zprávy rybářské. Různé zprávy. Literatura. — Č. 14: O rostlinách stěhovavých. 
Vřetenatky českomoravské (J. Uiičný). O brouku Neptunovi. Nizza, město květův 
(J. Kořenský). Příspěvek k minerálnímu zeměpisu Čech (B. Katzer). Rozhledy 
vědecké. Různé zprávy. Literatura. — Č. 15: Potápěč ve službě védy. Črty z vý- 
voje českého hmyzu (F. Klapaček). Nizza, město květův (J. Kořenský). Příspěvek 
k ornithologickým poměrům okolí Smečenského (K. Vandas). O pudu zvířecím 
(J. Kafka). Rozhledy vědecké. Zprávy rybářské. Různé zprávy. Literatura. — Č. 16: 
Noví korýši z českého útvaru křídového. Příspěvky k minerálnímu zeměpisu Čech 
(B. Katzer). Vřetenatky českomoravské (J. Uiičný). O životě sladkovodních mechovek 
ve vodách českých (J. Kafka). Nizza, město květův (J. Kořenský). Rozhledy vě- 
decké. Zprávy rybářské. Různé zprávy. Literatura. 



Drolmé Mprávy, 207 

Zeitschrift fůr die ósterr, Gjfmnasien (red. V. v. Hartel, K. Scbenkel). 
Sešit 3: Homerisches (J. La Roche). Briefe von Grebler aa Ramler (J Minor). 
literarische Anzeigen. Die Gymnasien Serbiens (K. Scheokel). Miscelleii. Yer- 
ordnnngeo, Erlftsse, PersonalstatÍBtik. — Seš. 4: Perikles ond Thukydides (J. v. 
Pdugk-HarttuDg). Za Aristoteles 1135 b 3—8 (Nikom. £th. E 10). Za Ari- 
stoteles' Metapbysik (J. Zahlfleiscb). Literarische Anzeigen. Recense L sešitu 
Kroka od J. Krále. Die Gjmnasien Serbiens (E. Schenkel). Miscellen. 



Ústřední spolek středních 8koI českýeh. 

(Pokračování o výborových schůzích r. 1886.) 

Prof. Pšeničia a Dr. M. Kovář, kterým bylo uloženo, aby sbírali látka 
ku petici v přičíně opraveni pense vdov a sirotků po professořích, vyžádali si. 
zprávy o úmrtích na středních školách Pražských. Mimo to snažili se opatřiti si 
zákon uherský o opravení pense vdov ; jakkoliv se však na příslušných místech 
poptáTali, přece nemohli si patřičného vysvětlení v této věci dosud zjednati. 

Kd sjezdu připravována také rozprava o změnách řádu disciplinárního, v niž 
se ochotně uvázal řeď. O. Franta, i byla za tou příčinou také ztláštní schůze výboru 
nstanovena, která by přichystala látku z Pražských ústavů k tomuto cíli, nicméně 
vypuštěna byla celá věc úplně z programmu, poněvadž mezi tím byl již podán 
ná^Th y této příčině od velesl. c. k. školní rady zem. vys. c. k. ministerstvu. 

Za náměstka starostova zvolen opět p. prof. Frant. Kotí, pokladníkem prof. 
Yácl. Starý, jednatelem Em. Fait. Aby se vůbec žádným spůsobem nezdržovaly 
přípravy ku sjezdu, bylo ustanoveno, konati schůze výboru správního a pořádacího 
společně, neboť byly oprávněné obavy, že by se snadno mohla vyskytnouti různá 
míněni, jež by byla na úkor celému důležitému podniku. 

Stejnou dobou určena řada přípitků, jež se měly přednésti při společné ho- 
stině na sjezde. Poněvadž bylo žádoucno, aby výstava pořádaná ve všech oborech 
stejnoměrné byla upravena, bylo záhy postaráno nejen o rozdělení místnosti, jež 
se už dne 9. května stalo na místě samém za předsednictví c. k. skol. rady V. 
Šiastného^ ale též všechny předměty byly prohlédnuty ve sbírkách a knihovnách 
zdejších, jež by se k tomu účelu hodily a postaráno také o vhodnou jejich do- 
pravu do budovy c. k. české reálky v Ječné ulici. 

K návrhu řed. Tieftrunha určeno nákladem spolkovým vytisknouti 500 
exemplářů návrhu osnovy učebné jazyka českého na gymnasiích s vyučovací řečí 
českou, který byl vypracován zvláštní kommissí, skládající se z řed. Tieftrunha a 
Dauchy^ prof. Y. Sobka, Hylmara^ Dra. Jana Nováka a Dolanského. Návrhy 
rozeslány na ústavy Pražské i venkovské,, by je mohly členové už před sjezdem 
prozkoumati a mínění svá při rokováni pronésti. Velká Čásť výtisků rozdána také 
mezi účastníky při samé debatě. Nelze upříti, že právě návrh osnovy této byl 
z nejlepších části programmu, a jest si jenom přáti, aby hojného přinesl užitku 
našim školám, jakž toho svědomitá práce plnou měrou zasluhuje; ovšem až do- 
savad jest celá věc nevyřízena, nicméně nelze se nadíti, že by návrh na přísluš- 
ných místech zůstal úplně bez povšimnutí. 

S potěšením přijat byl návrh řed. Frant. Višúáka z Kroměříže, by se jed- 
nalo v plném shromážděni na sjezde o zrušeni tříletého provisoria učitelů středních 
skol, i ponechán referát o věci navrhovateli. Žádosti za snížení jízdného na dra- 
hách byly v čas podány a vyřízeny. Ku ^ezdu pozvány nejen všechny české 
střední ústavy, ale také čeští kollegové na ústavech německých se nalézající 
v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i v jiných zemích rakouských, pokud jména 
jejich byla výboru oznámena neb povědomá, . dále professoři obou vysokých škol 



208 Drobné MprAvy. 

českých ▼ Praze, mimo to dvojí depntaee zvala osobně přední zástupce správy 
civilní, duchovní i vefikero školské představenstvo. 

Za příčinou výroku býv. ministra Jos. Jircčka, poslance na říšské radě, že 
professoři na středních školách majf také vedlejší příjmy při svém úřadě a že 
tudíž nemfiže se žádost jejich za zvýšení základního služného doporučiti, uveřej- 
něno bylo na základě usnesení výboru v časopise Národních Listech a v Hlase 
Národa osvědčení, podepsané starostou M. Poharným, kterým s mravní nelibostí 
tento výrok se odmítá, neboť dotýká se samé cti celého stavu. 

Slovné znění resolucí přijatých na sjezde bylo do podrobná v jednotlivých 
odborech upraveno a zároveň k nim byl připojen výklad stručný, požadavky ob- 
jasňující; všechny přílohy měly býti odevzdány jedoateti do 6. listopadu, aby 
mohly býti bez odkladu předloženy vysokému c. k. ministerstvu kultu a vyučování. 
Ježto na sjezde bylo přijato, aby s návrhem ředitele Fr. Viiiáka, týkajícím se 
zrušení tříletého provisoria při jmenování definitivních professorů, žádost supplentů 
spojena byla, svolány dvě schůze suppl. professorň Pražských, ve kterých slovně 
byla petice upravena. 

Úplná zpráva se všemi přílohami odevzdána vys. c. k. vládě, a poněvadž 
starosta prostřednictvím c. k. policejního ředitelstva v Praze byl k tomu zvl&ětě 
vyzván, předložil vys. i*. k. ministerstvu také zprávu tištěnou. 

Návrh, aby přeložena byla látka na reáUiách ze 3. třídy do 4., jak byl 
v odboru pro mathematikn a fysiku přijat, předložen byl prof. Václ. Starým již 
v prázdninách cestou úřední, aby byl schválen, neboť byl k tomu vesl. c. k. 2. 
škol. radou vyzván. 

Prof. Jar. Červenka^ který učinil v předešlé valné schůzi návrh, aby zřízen 
byl samostatný odbor na podporu členů v nemoci neb úmrtí, byl požádán, aby 
svolal komitét k tomu cíli vyvolený, jenž by se poradil o všech pracích předběžných. 

Dvěma okružníky vyzváni jsou sběratelé na ústavech venkovských a ředitelé 
těch středních škol, na kterých dosud není členův Ústředního spolku, aby ku pro- 
spěchu spolku laskavě působili a nové členy získati se snažili. Jmenovitě na se- 
sterské Moravě na některých středních školách bylo by si práti, aby byla povzbu- 
zena včeší horlivost v tom směru, ježto snahy naše zůstávají tam dosud nepo- 
všimnuty, jakkoli jiné ústavy z téže země vyznamenávají se příkladnou pečlivosti 
o prospěch společné nám věci. 

Usneseno v zásadě, aby podána byla na příslušná místa petice, by byly pro- 
fessorům ve výslužbě se nalézajícím na drahách poskytnuty stejné výhody, jako 
mají zabezpečeny kollegové v činné službě ustanovení, dříve však má se dohod- 
nouti prof. Starý, co v té věci zamýšlí podniknouti spolek pro úředníky, který 
ku podobnému kroku ve prospěch svých členů se chystá. 

Úprava zprávy o sjezdu do tisku svěřena prof. Frant. Kottovi a jednateli 
a zároveň bylo připomenuto, že pouze důležité rokování má býti dle stenografických 
zápisek slovně uvedeno, kdežto jiná mají býti podána toliko stručně, protože by 
se náklad na tisk velice zvýšil, což při dosavadních peněžitých prostředcích spolku 
jest věcí důležitou. Také v jednotlivých odborech má se stejná zásada zachovati, 
což jest tím snadnější, any byly již mnohé přednášky v různých časopisech v plném 
rozsahu uveřejněny a potřebí tudíž pouze k tomu poukázati. 

K návrhu prof. Slavika ustanoveno, aby podrobné referáty o rokováni vý- 
boru i jednání v odborech byly uveřejňovány ve dvojměsičniku ^Kroku^^ který 
redakcí prof. Frant. FrustJca počal vycházeti. 

Na dopis ředitele Frant. Fischera z Litomyšle odpověděno, že se pořádání 
sjezdu úplně ponechává professorskémn sboru tamnější střední školy, při tom ovšem 
projevil výbor veškeru ochotu, pořadači komitét dle sil svých a dle možnosti pod- 
porovati. Poněvadž se vyskytly při prohlídce účtů některé nedoplatky, rozhodl 
se výbor po návrhu pokladníkovu, aby se vyzvali členové okružníkem, by zapra- 
vili příspěvky prošlé a po případě mají se dlužné částky, jak to i v jiných spolcích 
v jistých okolnostech bývá obyčejem, odepsati. 

Dle přání pořádacího výboru bylo požádáno vys. c. k. místodržitelství, aby 



l>tobHé eprávff. 209 

STOlďo pořádutí sjťzd y litomyšli, dále bylo zakročeno n vSech drah v Cechách, 
Dft Moravě a ve Slezsko, aby svolily ku snížení ceny jízdného lístka a v obou 
směrech dostalo se spolkn příznivé odpovědi. 

Komitét pořadači v Litomyšli požádal výboiii Ústředního spolkn v Praze, 
by mezi jinými záležitostmi sjczdn se týčícími také jako hlavní pořadatel sjezda 
fiějaké celebrity za slavnostní přednášku poprosil. Výbor Ústředního spolku pak 
přípisera navrhl za slavnostního řečníka prof. Aloisa Jiráska, který se po přáni 
tom uvolil přednášeti o jednotě českých Bratří v Litomyšli; později však s itej- 
věcfif ochotou a osvědčenou skromností vzdal se úkolu naň vzneseného, když mu 
bylo porádacím komitétem oznámeno, že s jiné strany proneseno bylo přáuf, aby 
iroiv. prof. Dr. Jan Kvíčala jako čestný měšCan Lítomyšlský porádacím výborem 
ve srozumění s výborem Ústředního spolku byl požádán, by na se vzal slavnostní 
řeč v městě, za něŽ druhdy býval poslancem na říšské radě. Což tento ochotně učinil. 

Pro občasnou schůzi dne 20. listopadu v místnostech Katolické besedy svo- 
koé opravil přednášku prof. Dr. Yú. Kurg^ v níž objasnil praktické upotřebení 
skioptika a demonstroval při tom praeparaty ze všech oborů přírodopisu. Ve druhé 
schůzi dne 19. března b. r. zajímavě vyložil' prof. Jaroslav Zdeněk ve všech po- 
drobnostech stroměstský orloj Pražský, upotřebiv při tom modelu, jejž laskavé 
k tomu účelu propůjčil p. Vojta Náprstek. 

Po té roz[^edla se rozprava o vydávání dobrých knih českých žákům střed- 
ních škol, i přijato, aby se dále vyjednávalo s knihkupci, kteří projevili ochotu 
k zamýšlenému podniku, pak aby se připravovala- látka a vůbec vše k tisku při- 
chystalo; komitét má se rozvířiti dvěma zástupci z každého odboru. 

Když byl prof. Jar. červenka přečetl stanovy nového odboru pro podporu 
v Domoci a úmrii, byla v zásadě věc přijata, ale podotknuto, aby oba odbory 
byly úplně odděleny a také samostatně všechny příspěvky se účtovaly. 

Zvolena koinmisse z řed. Tíeftrunka, prof. V. Starého, Svobody^ Zdenka, 
aby se uradila o dopise si. sboru professorskébo c. k. ústavu učitelského v Sobě- 
slavi o upravení remunerace za přespočetní hodiny a substitučního platu na ústavech 
učitelských. Za starostu spolku měl býti navržen valné schůzi prof. Frant. Koft, 
dosavadní náměstek starostův, poněvadž řed. M. Pokorný prohlásil, že mu naprosto 
jest nemožno volbu přijati. 

Odbor pro mathematiku, fysiku a přírodovědu. 

Mathematiťko-prirodovědecký odbor ústředn. spolku středních škol českých 
konal dne 7. května t. r. schůzi odborovou, ve které posavadni předseda Dr. 
Slavík po stručné zprávě a s ní spojené úvaze o činnosti spolku a odboru matliem.- 
přírodov. zvláště v minulém roce přítomné členy vyzval, aby funkcionáře na správní 
rok 1887. volili. Zvoleni byli: za předsedu opět prof. Jan Slavik a za jednatele prof. 
Dr. Gustav MflUer. Potom vykonána byla volba do publikačního výboru spolku; 
zvoleni prof. J. Slavik a prof. Dr. Kurz. Třetí část programmu v příčině přihlášek 
ku přednáškám na letošním sjezdu v Litomyšli zůstala pro nedostatek opovědí ne- 
vyřízena^ Konečně navržena byla prohlídka fysikalního kabinetu akademického 
gymnasia, zejména místností v poslední době zřízených. Pokusy konali Dr. Slavík 
s telefonem Hellerovy soustavy, prof. Nečásek s elekrofonem a elektroskopcm jedno- 
duché, však ku demonstracím velmi vhodné podoby; prof. Pánek mimo jiné věci 
demonstroval některé plynoměry nové a starší konstrukce. Tím schůze skončena. 

Kreslířský odbor, 
(Pokračování.) 

V příčině otázky 4. (o dosavadních učebných pomůckách) snesl se odbor 
po návrhn prof. A. Studničky o tomto : 

Geometrický ornament od Anděla obsahuje vedle zdařilého textu velký výběr 
cviéeoí. Jest však přáním, aby v novém vydáni mnohá méně zdafiíá cvičení z^^ 



210 Dr€^mé zprány, 

měněna byla za jiná, která se 8 textem lépe srovnávají, co se týče zvláště pro- 
porce a krásy. 

Andělftv ornament polychromovauý jest sice dobrá pomůcka učebná, avšak 
papír co do barvy neni trvanlivý; sežloutU během časn, čím na mnoze harmonie 
barev utrpěla. Při novém vydání mělo by se toho dbáti, aby se přihlíželo více 
ke kráse linii, ke správnému naknpení tvarfl listových, na př. v palmetách; dále 
aby obsahovalo dílo více než dosud vzorů maurického a renaissančního slohu, i aby 
80 nenapodobovaly chyby v originálech se vyskytující. 

Modely Šteflíčkovy jsou sice dosti veliké, ale nesnadno z nich sestaviti 
ladné skupiny. 

Grandauerovo dílo ^Begelkopf* mělo by býti doplněno anebo lépe nahra- 
zeno jiným, věcším dílem. PohřeSujet se přechod ke vzorům dle mistrů od Bar- 
guea, z kteréhož díla jen .málo lze žákům předložiti, neboť věcšina listů hodí se 
jan pro akademie, ne pro školy střední. 

V oboru ornamentálních a figurálních modelů shledává se málo přiměřeného 
materiálu. Mnohé jsou sice samy o sobě krásny a vzory dokonalosti toho kte- 
rého slohu, avšak za předlohu školní se nehodí. Také nevyhovují některé véci, 
které jen pro potřebu školní komponovány byly. Pohřešujeme mnohé tvary, na 
nichž by charakter rozličných slohů pozorovati se mohl. Na př. akanthus dle pří* 
rody, akanthus řecký, římský, byzantinský i renaissanční. Pohřešujeme i jiné listy, 
na př. list javoru, révy a j. 

Pomocná díla, jako intar^e Teirichovy a Herdtleovy, obsahují sice sbírku 
krásných motivů; protože však se všemi chybami originálů napodobeny jsou, vy- 
žadují mnohých oprav. Dílo Storckovo a jiná obsahují na mnoze těžké věcí. 

Mělo-li by dojíti kn kommissi, která by revisi učebných pomůcek obstarala, 
bylo by žádoucno, aby i znalci z jednotlivých království a zemí do ní byli přibráni. 

Veškera tato snesení byla kreslířskému spolku do Vídně zaslána, v jehož 
schůzích za souhlasn čtena a v časopise „Zeitschrift des Vereines der Osterr. 
Zeichenlehrer'' uveřejněna byla. 

Náš kreslířský odbor udržuje i na dále věcný styk s řečeným spolkem 
ve Vídni. 

Druhý obecný sjezd professorův středních škol éeských ve dnech 

29. a 30. května 1887. v Lítomydli. 

Dne 29. května. 

U přítomnosti asi 120 zástupcův stavu professorského z četných úsiavflv 
českých a Moravských řed. K. Tieflrunk, předseda Ústředního spolku professorův 
středních škol českých, zahájil sjezd, dávaje výraz radosti z tak valně schůze, 
načež stručně vylíčil důležitost takovýchto sjezdův řka: Na sje/.dech se máme 
jednak vespolek posilňovati v horlivé snaze po zdárném vzdělávání a vychováváni 
mládeže, zvláště pak se utvrzovati v ideálních sfuíhách vlasteneckých, jež národ 
náš probudily a udržují. (Výborně!) Buďme v tom vždy za jedno dle hesla našeho 
Nejmilostivějšího císaře a krále, jemuž provolejme třikráte Slávu. (Sláva! Sláva! 
Sláva !) 

K návrhu předsedovu byl za druhého předsedu sjezdu per acclamationem 
zvolen horlivý účastník našich sjezdův řed. Kroroěřížský, Fr. Višňák, jeaž děkuje 
za poctu pravil: Vím, že pocta ta patří přede vším zemi, z níž jsem k Vám za- 
vítal s některými kollégy. Byl bych si přál, by nás přijelo více, než i přes to 
mohu Vás ujistiti, pánové. Že to nebyla ochablosť národní neb nesouhlas se sna- 
hami Vašimi, jenž mnohé kollégy doma zdržel. Naopak, v lidé moravském uaše 
věc národní stále více půdy nabývá, v něm se vzmáhá více a víi-e láska k vlasti 
i k jazyku mateřskému, a vyskytne-li se některá vlaštovka zbloudilá, jež snad 
i jinam mimo Moravu zalétši, prosáklá jest myšlenkami zoufalými^ z ti>ho nevy- 
plývá, jako by náš lid moravský stejného byl smýšleni^ ntí?o( v nim myštenky 



Drobné zprávy. 211 

podobné nikdy nenaleznou ohlasu (Výborně! Sláva!) Dfikazem toho jest, jak po- 
téšitelně se u nás vzmáhá české školstvo střední, jež není uměle vyvoláno, neboť 
Tyhovnje pouze potřebám lidu českého na Moravě. Ovšem i tu nejsou splněna 
jeitě všechna přáni naše a dlužno volatí stále : „Tlucte a bude vám otevřeno 1^ 
Když před 20 roky založeny byly v Brně a Olomúci první středni školy české, 
to mnohý vrtěl hlavou, zda školy ty budou miti příznivé výsledky vědecké i pae- 
dagogické; dnes ovšem rozvoj a prospěch středního školstva českého na Moravě 
jest pochybnostem těm stkvělou a výmluvnou odpovědí. (Hlučný souhlas.) Mohu, 
pánové, jen ještě jménem svých kollégů moravských prohlásiti plný souhlas náš 
se snahami Vašimi : my též chceme mládei naši vésti védy jen ku pravdě, k dohru 
a krásnu, chceme učiii ji nadšeni, žádnými brykulemi a tartasy nezmatené lásce 
k národu a vlasti. (Bouřlivá pochvala.) 

Po te uvítal předseda komitétu pořádacího, řed. Fr. Fischer, hosti, kteří 
věnují život vzdělávání a vychovávání mládeže, i ty, kteří přijímají z rukou našich 
mládež, by ji uvedli dále do chrámu věd, i všechny příznivce školství, kteří se 
byli k tomuto sjezdu sešli v Litomyšli, městě staroslavném i památostmi i vážnými 
dějinami, věnujícím se ode dávna školstvu, literatuře i obecné osvětě. Ze zají- 
mavých dějin středního školstva vyjímáme toto: Litomyšl byla první, kde řád 
piaristský založil školy, totiž r. 1640. podporován jsa majitelkou panství Frebonií 
H. E. z Pernštýna i městem; dokud nebyla dokončena stavba budovy školní r. 1653., 
byly školy umístěny v soukromých domech. R. 1714. dal Frant. V. hrabě z Traut- 
mannsdorfáv školní budovu i chrám, any prostorou nevyhovovaly, sbořiti a vysta- 
věti obě budovy prostranněji a rozsáhleji : škola ukončena byla r. 1719. a chrám 
r. 1722. R. 1802. připojeny jsou ku gymnasiu šest i třídní mu tři ročníky studií 
filosofických, jež r. 1824. zmenšeny na dva, z nichž po r. 1850. vznikla třída 
7. a 8. R. 1874. převzal stát gymnasium od řádu piaristského, načež bylo r. 1882. 
sloučeno s obecní reálkou, která trvala od r. 1865. (původně v budově nynější 
občanské školy dívčí, později v nové veliké budově), v státní školu střední sklá- 
dající se ze čtyř tříd gymnasia reálného a z tolikéž tříd vyššího gymnasia i z tří 
tříd vyšší reálky. Na konec sluší uvésti, že mnozí mužové řádu piaristského vy- 
nikli jako výborní paedagogové neb na slovo vzatí učenci, zvláště óratian Eohm, 
German Praesident, Bonifác Busek, Florus Stašek. Z ústavu Lítomyšlského vyšlo 
mnoho znamenitých mužův, z nichž buďte připomenuti jen Purkyné, Klácel, Brauuer, 
Rybička, Ehrenberger, br. Jirečkové,. Julius Mařák a j. 

Po vřetýcli slovech purkmistra Lítomyšlského Dr. Gregora, jimiž vítal hosti 
a provolal Slávu českým professorům, vychovatelům a vzdělavatelům národa, po- 
žádán byl univ. professor Dr. Jan Kvióala^ by promluvil ,, O pěstováni vědy jazykem 
mateřským*^. 

Prof. Dr. Jan Kvíčala uvítán byv hlučným potleskem, proslovil slavnostní 
častými pochvalami a souhlasem provázenou řeČ, ^) již pro její eminentní cenu a váhu 
podáváme dle stenografických zápiskův v plném znění : 

') Výtečná řeč tato docílila zvláště důležitého, netušeného výsledku ; vynesla na jevo, co 
drive bylu tak urputně zatajováno. V posledním čísle (13. ze dne 20. června) totiž 
Čas zcela upřímné a bez obalu (sir. 197 extr., 198 extr., 200 shora), sám od sebe, 
ač v řeči p. prof. Evícalově ani jednou neni jmenován, vztahuje na aebe ta místa řeči, 
kde řečník doličuje, že jsouce malým národem, nesmíme se oddávati pessimistnu; ti 
kteří by tak činili, podce^vah by z nedostatečné znalosti životni silu, statečnost 
a obétovnosť našeho národa. Toto významné přiznáni Času registrujeme jako veledů- 
ležité confiteor. — Podivnou náhodou nedávno před tím (15. června) p. Masarykovo 
Athenaeum Re jalo ohřívati věci dávno odbyté a objasněné, a sice jen proto, aby se 
v pověstné „Listárně'' své mohlo obořiti opět na p prof. Kvíčalu. Nenadálý útok takový 
se zdál nevysvétlitelen, než za pět dní, kdež vyšel Čas, každému se příčina útoku stala 
jasnou: táhlf patrně p. Masaryk též na sobe zmíněná slova p. prof. Kvíčaly a proto 
obnovený útok měl býti za ně odvetou Jaká to dojemná shoda u věci, v níž vše české 
časopisy bez rozdílu jen nelíčenou pochvalu vzdávali p. prof. Kvíčalovi a toliko p. Ma- 
sarykovo Athenaeum a pak Čas jednají jinak, avšak jeden s druhým ve ahodél Neni-li 
to par nobile fratrum ? a nepotvrzuje-li se tím obecně rozšířené mínění, dle něhož oba 
ti bratři moQi jediného a téhož otce? Co dříve p. Masaryk tak tvrdě zapíral, to nyní 
•neostražitd na sebe sám vyzradil! 



2Í2 Drahné jpráoy. 



Velectěni pánové! 

Shromáždili jsme se v tomto městě, které, jak ctěný pan ředitel Fischer vy- 
ložil, skutečné jména staroslavného města zasluhuje, ahychom rokovali o záleži- 
tostech týkajících se středního školství. Myšlenka pořádání pravidelných sjezdA 
professorfi českých středních škol, která uskutečnění svého došla prvním sjezdem 
v Hradci Králové konaným, osvědčila se již velice. 

y sousedních zemích německých již dávno uznáváno blahodárné pftsobeni 
sjezdA učitelstva středních škol; u nás teprve v novější době zařizovány takové 
sjezdy, avšak ukázalo se již nezvratně, že píisobeni těchto sjezdfi (posud v Hradci 
Králové, v Chrudimi, v Kolíně a v Praze konaných) jest velmi důležité pro vývoj 
středního školství a že našemu národu česť a prospěch z nich přichází. Vážným 
dftkazem důležitosti těchto sjezdů jest zajisté ta okolnosť, že u nás, ovšem v jiném 
oboru, totiž v oboru školství obecného, dokonce zákonem ustanoveno jest konáni 
konferencí okresních a zemských. 

Vzal jsem na se, velectění pánové, čestný úkol proslovení slavnostní řeči 
a plnění tohoto úkolu jest mi tím milejší a radostnější, poněvadž zase po delší 
době se mi naskytla příležitost prosloviti tuto řeč v tomto staroslavném městě, 
jež jsem před několika roky na říšské radě zastupoval a jehožto čestným měšťanem 
slouti si za nejvěcší česť pokládám. Také se mně zde po dvouleté době naskytuje 
příležitost, důvěrněji obcovati s těmi muži, kteří horlivě a svědomitě o vzděláni 
a vychování naší mládeže a o přípravu její pro studium na universitě a na vy- 
sokých školách technických pečují a mezi nimiž také četně zastoupeni jsou moji 
bývalí posluchači, na kteréž vždy milá upomínka v duší mé bude trvati a kteří, 
jak jsem četné toho důkazy obdržel, také mě v paměti přátelské zachovávají. 
(Tak jest ! Výborně !) 

Za látku své řeči zvolil jsem thema o pěstováni védy jazykem mateřským^ 
i soudím, že právě v tomto váženém shromáždění mužů, kteří horlivě o pokrok 
středního školství pečují, a kteří 8 láskou k vědě také upřímnou a nezvratnou 
lásku k národUy jehož synové jsou^ spojuji^ bude takovýto výklnd za přiměřený 
a vhodný uznán. (Souhlas.) 

Věda a láska k národu se vespolek nevylučiyi, nýbrž musi 

býti spojeny. (Výborně! Bouřlivý souhlas.), 

Pěstujice vědu, chceme zároveň k oslavě a k poučeni, ušlechtěni, zdokonaleni 
a povzneseni drahého národa svého přispětL (Tak jest!) 

Velectění pánové! K nejkrásnějším a nejdojemnějším výrazům, které máme, 
patři výraz ^mateřský jazyk, mateřsJcá řeč^, kdežto Římané užívali výrazu „serme 
patrius". 

Mateřská řeč jest řeč, které jsme se naučili od matky své; touto řečí nám 
matka celou tu něžnosť a péči, kteréž jen srdce mateřské schopno jest, na jevo 
dávala, touto řečí nás matka naše učila modlitbě, a poněvadž v srdci jednoho 
každého upomínka na drahou matku k nejblaženějším, nejčistším a nejposvátnějším 
upomínkám patří, pochopiteluo jest, že to nevýslovné kouzlo, které v mateřské 
řeči obsaženo, z veliké části se zakládá na pietě, kterou jsme povinni matce. 
(Výborně !) 

Avšak ctíti a pěstovati mateřský jazyk jest také proto naší povinnosti^ po- 
něvadž není iádné jiné diUeíitějši, moonéjši a púsobiv^ší pásky, která by při- 
sluSniky národa v jeden celek spojovala, nei jest společný jazyk, jejě buď ma- 
teřským nebo národním jazykem nazýváme. (Výborně!) Tento jazyk jest drahým 
dědictvím od předkův nám zůstaveným, i má kařdý povinnesf o toto dědictví horlivě 
pečovati a je dle moínosti a dle sil svých rozmnoíovati a zvelebovcUi. (Hlučný 
souhlas.) 

Proto nejen básníci každého národa nadšeně velebí jazyk svůj mateřský, 
nýbrž také muíové přísné vědy a badatelé v uznávání důleziíosti mateřského jcusyka 



Ďrohné Mpráioy, 213 

thásníhy sauhUtói, K témnž výsledka, kterého básnici takřka bezprostřední intnicí 
a vřelostf čita svého docházejí, dospívají badatelé vědeckým zkoumáním. 

Jsou četní filosofové a taktéž jazykozpytci, kteří tvrdí, že mluvení a myšlení 
jest Y tak těsném a veapolném spojení, že jedno bez dmhého nemůže býti, to 
jest, že jako podmínkou a základem řeči jest mySlení, tak s drahé strany že by 
nebylo možno myšlení a činnost rozuma bez utvoření mluvy. 

Nechci a nemohu šíře podstatnost a pravdivost tohoto výroku vykládati; 
mohl bych na př. autority filosofa, jako Schellinga, Hegla a j. uvésti. 

Vím ovšem, že jest to sporná otázka a že jiní jsou jiného mínění; já však 
od té doby, co velezasloužilý bývalý učitel a pozdější kollega mAj prof. Loewe 
v pojednání velmi důmyslném, avšak bohužel málo známém, odvislosC myšlení od 
mluvy dokázal, pevně se tohoto mínění přidržuji. 

Avšak buď tomu jakkoliv, nesmírná dúleěUosi jasyka pro celý iivot kaidého 
národa a zvlááté také pro myšleni^ představy a city národa jednohlasně se uznává 
(Souhlas) jak od filosofů, tak od jcusykozpytcú a vůbec od vSech hadaiélú. Velmi 
krásně a spolu také velmi vřele a rozhodné to vyslovil Heyse: Materská řeČ jest 
a zůstane přirozeným orgánem nejvlastn^Hch a n^MúbHch myilenek našich^ bez- 
prostředním výrazem našeho iivota nejvnitřnéjjšího . . . Jazyk národní úzce jest 
srostlý se sebevědomím národa. (Výborně!) Národ strpí 8pide, aby mu vde 
jiné YJTYÁno bylo než jazyk (Výborné! Bouřlivý jásot a hlučný potlesk); 

nebof jazyk jest takřka společný orgán eelkového védomi národa, 
životni jeho podminkou a nejsvétějdim majetkem národa, s nimž 

národ stoji a padá. (Hlučný souhlas.) 

Ovšem není tvrzení, kteréž také u slovanského jazykozpytce Řehoře Kreka 
shledávám, „že není žádného národa bez zvláštního jazyka", zcela správné, po- 
něvadž přece některé, avšak velmi řídké výjimky se vyskytují. Za naší doby jest 
takovouto výjimkou národ irský. Tento národ nemá zvláštního jazyka svého, jakož 
vůbec keltické jazyky, kteró za starodávna převelikou část západní a střední 
£vropy zaujímaly, až na skrovné zbytky zmizely. Zbytky ještě zachované dělí se 
na dvě skupiny nářečí, které se obyčejně nazývají slcupinou kymrickou a g&lskou 
(čili gadhelskou). Tyto zbytky jsou ve Walesu, v Bretonii a na ostrově Manu. 
Národ irský sám však přijal jazyk svých podmanitelů, jazyk anglický, a přece 
nesplynul tento národ s anglickým. Avšak to jest velmi řídká výjimka; jest pravda, 
že rozdíl náboženství, obyčejfl, smýšlení politického, snaha po autonomii, nenávist 
proti podmanitelům také mfiže býti páskou, spojující národ v jedno, avšak přece 
jisto jest, že nejpůsobivější páska jest jazyk, a obava, že Irové splynou s Angli- 
čany za nedlouho v jeden národ, poněvadž nemají zvláštního jazyka svého, který 
by jim byl nejmocnější ochranou, jest velmi odůvodněna. 

Jest tedy nxiom uznaný, že národy který chce svou existenci zachovati, musí 
nejhlavnější podmínku této existence^ totiš jazyk svůj ^ zachovati, (Výborně! Bouřlivý 
souhlas.) 

A kde jest národ, který by nechtěl svou jsoucnost zachovati (Hlučné volání : 
Nikde I Nikde!), který by se své samostatné existence sám o své ujmě chtěl zříci? 
Takového národa ještě nebylo, není a nebude. Jsou jednotlivci, kteří se od ná- 
roda svého dobrovolně odloučili, ale ani nejslabší a nejchatrnější nárůdkové in- 
diánští, kteří konečně civilisaci anglické podlehli, nezřekli se sami dobrovolně svého 
jazyka, nýbrŽ nemajíce dostatečné síly k odporu podlehli, avŠak i u těch bolná a 
trudná upomínka na ztrátu bývalého jazyka jejich národního se zachovala^ 

Touha po zachování své jsoucnosti jest od boíské prozřetelnosti vrozena všem 
iaorům^ jest vrozena i člověku jednotlivci i celému národu. (Tak jest !) 

I celí národové touží po zachování své existence pro budoucnost, každý 

nárud tooží po tom, aby také v příštích pokoleních dále žil a trval. Národ ta- 

" hový^ jemui by lhostejno bylo, jakým jazykem násUdujíci generace nduviti budou, 

tyl by národem poUtováni hodným, národem otrockým (Hlučné volání: Pravda!), 



214 Drobné gpré&y. 

národem^ který by gasluhoval gtMhjfnouU, ponévadš netísUt^e o íwot (Výborně! 
Výborně 1 Hlučný potlesk.) 

Podmínky životní síly a trvání národa českého jsou rozmanité. Jest to 
počet obyvatelstva, politická váha, blahobyt národohospodářský, vývoj prámysla, 
vývoj obecného a středního školství českého, vývoj české literatury a českého 
umění, avšak také rozsáhlé a zdárné pěstování vědy; neboť věda jest skutečně 
mocí. (Výborně!) 

Avšak vyskytla se etá0ka, zdali pěstováni vědy jazykem českým stoji za ná- 
mohu, kteréž toto pěstováni vyžaduje. Uvažujme klidně a střízlivě všechny dotyčné 
momenty, které třeba v úvahu vzíti. 

Kdyby národ náš byl podle nynijjSich poměrů praedestinován k záhubě^ ani 
tehdái by neslušelo takovouto otázku poloHti (Nikdy 1); avšak mohl by přece teti 
neb onen uvažovati, zdali mužové, kteří vědě svou činnost zasvětili, máji vědu pé- 
stovati mateřským jazykem, čili jazykem jiného četnějšího národa. 

I mohl by snad leckdo poukázati k tomu, že již mnoho jazyků (a a nimi 
též mnoho národft) zahynulo. 

To však není žádná teprve snad v nejnovější době odkrytá a dříve netušená 
pravda. Každý, kdo se poněkud všeobecným jazykozpytem zanášel, ví, že ovšem 
zaniklo mnoho jazykft, jako na př. jazyků afrických a amerických a že i v Evropě 
na konci předešlého století zanikl jazyk kornský (náležející k jazykům keltickým), 
kterýmž obyvatelstvo v Cornvrallisu dříve mluvilo. 

Avšak ti jazykové afričtí a američtí byli skutečně k záhubě praedestinování ; 
jimi mluvilo skrovné obyvatelstvo, někdy jen několik tisíc lidí, a postupující civi- 
lisace evropská je, o^em bohužel někdy také prostředky s ethikon nehrubě se 
srovnávajícími, zničila. Jazyka kornského pak také jen poměrně skrovné množství 
obyvatelstva užívalo a i ostatní poměry byly jeho trvání velmi nepříznivý. 

Zanikly ovšem během časů také mohutné jazyky; avšak to právě jest nej- 
pádnějším důkazem proti té liché domněnce^ íe by národ český měl co n^rychleji 
připojiti se k nějakému věcšimu národu, (Výborné! Tak jest!) 

Tak na př. latinský jazyk, tedy jazyk toho národa, jenž nejvěcší a nejdéle 
trvající světovou říši založil, vymizel z řady živých jazyků a vyvinula se z něho 
celá řada románských jazyků. 

Velectění pánové! Náš drahý jazyk mateřský má četné a závažné záruky 
šťastné budoiumosti a dlouhého trváni, h o jeho budoucnosti nelze pochybovati. 
(Výborné! Nepochybujeme!) Nechci ani toho se dovolávati, že nynější civilisace 
jest ochranou jazykův a národův evropských, poněvadž násilné potlačování národů 
nyní aspoň v Evropě nikdy nemá a nemůže míti dlouhého trvání. (Souhlas.) Národ 
náš múze však také proto s důvěrou budoucnosti vstříc jiti, poněvadž slavná jeho 
minulost jest zárukou budoucnosti. (Potlesk a hlučné : Výborně ! Výborně !) 

Avšak k nejdůležitějším důkazům veliké, ba bezpříkladné životní síly našeho 
národa patří znovuvzkříšení českého národa, (Výborně!) 

Toto vzkříšení a takřka znovuzrozeni národa českého patři zajisté k nejskvě- 
lejším zjevům novověkých dějin kulturních; ha není žádného druhého zcela stejného 
přikladu, že by národ některý z nejhlubšího úpadku svého v době tak krátké ta- 
kovým spůsobem se byl povznesl. (Výborně ! Tak jest ! Hlučný souhlas.) K čerau 
jinde potřebí bylo několika století, to vykonáno v naši vlasti za několik desítiletí. 
(Výborné!) Také jiní národové, a zvláště naši němečtí krajané, s obdivem tuto 
životní sílu a pružnosť českého národa uznali. A přicházejí-li nám trudné my- 
šlenky í toho, že mnohé snahy a tužby českého národa nepotkávají se se zdárným 
výsledkem, dobře jest pohlédnouti zpět do nedávné minulosti a čerpati z tohoto 
pohledu novou naději, novou sílu, nové přesvědčení o nezlomné životní sUe naš^io 
národa (Potlesk a hlučné: Výborně! Výborně!); neboť nezlomná jest zajisté životní 
síla takového národa, který spůsobem téměř zázračným a v dějinách kulturních neslý- 
chaným zotavil a povznesl se. Tehdáž, když v městech český jazyk mateřský byl 
v nevážnosti, lid náš venkovský zachoval lásku a věrnost k jazyku mateřskému; 



Drobné Mpráníy, 215 

t y tom měli oporti pevnou slavní buditelé našeho národa, jichž jména ve vděčné 
paměti národa žiji a žíti budon. (Bouřlivý potlesk a hlučné Výborně!) 

Nuže, tehdáž, když národ náš v nejvěcSím úpadku se nalézal, bylo pocho- 
pitelno, že i někteří věrní synové národa českého o životní síle národa svého po- 
ehybovali : kdyby však nifnij kdyí nu>kutnosŠ a dMeíiiosi národa českého jest ne- 
skonale vieH, podobné pochybnosti se vyslovovaly^ byl by to politováni hodný anar 
tkrtmismus. (Hlučné volání: Ovšem že!) 

Národové někteří, počtem skrovní, podlehli národfim mocnějším a civilisac 
vynikajícím. My nemáme ani v tomto ohledu příčiny k obavě. My jsme na těmi 
^pni osvěty a vedíláni jako naH nSmečti krajané (Volání: Zajisté!), ba my v ne- 
jedné vícij napravím ve všech, je předstihujeme, (Výborné 1) Či jest snad někomu 
negnámo, ie v oboru krásné literatury a v oboru uměni óeši mamenit^šimi vjf- 
sledky vykázati se mohou nei čechoněmcif (Výborně! Výborně!) Aneb, abych 
jiný příklad volil, je snad někomu neznámo, že jsme v oboru prAmyslového škol- 
ství pokračovacího své německé krajany překonali? Němci sami to uznávají a vy- 
bízejí německá města k horlivějšímu zřizování takových Skol. 

Jaká jest statečnost a obětovnosť našeho národa a jaká následkem toho také 
záruka životní síly, toho jasným důkazem jest, co obce naše v zájmu školství vy- 
konaly a jaké oběti v příčině duševního vzdělání české mládeže podnikly. (Vý- 
borně! Výborně!) Nedostávalo se nám za dřívějších nepříznivých poměrA středních 
škol. Co učinily tu naše obce? StateÓné obce naše neváhaly samy převzíti tento 
úkol, který vlastně státu přislušel (Výborně! Výborně!), a v celé řadě našich měst 
(a k nim také patřilo toto staroslavné město, v němž nynější sjezd se koná) zří- 
zeny a vydržovány jsou velikým nákladem střední školy, gymnasia a reálky, kteréž 
ústavy později z části do státní správy převzaty jsou, čímž došla důležitost a 
zdárné prospívání těchto ústavů státního uznání. (Výborně!) 

Podotýkám dále, že každému, kdo bedlivě poměry na našem rozhraní ná- 
rodnostním zkoumá, známo, že ovšem někde živel český během několika desítiletí 
poněkud ustoupil, avšak jinde zase jeví se přibývání a postupování českého živlu, 
a zvěděl jsem ze zkoumání podniknutého od jednoho svých bývalých žáků, že 
celkem toto ubývání a přibývání vespolek asi se vyrovnává. 

Národnost česká jest však také tím zaručena a zabezpečena, že se nalézá 
ve svazku rakouského státu a že jasná dynastie naše stejné ochrany všem svým 
národům poskytne (Hlučné sláva!) a nedopustí potlačení šádnáho národa, nýbrš 
všem popřeje těch podmínek, kteréš k jich vývoji jsou potřebné, (Sláva 1) 

Jiná námitka, která by se snad proti pěstování vědy jazykem českým mohla 
učiniti, jest, že věda má ráz všeobecný a kosmopolitícký a že učenci jiných ná- 
rodů z neznalosti jazyka českého vědeckých prací českých si nepovšimnou. 

Avšak dejme tomu, že tato námitka by nebyla nepodstatná, přece by musil 
nicméně kaidý český učenec nyní býti toho pamětliv, Čeho čest národa, k němuš 
sám se hlásí, vyladíme: i musí dále uvážiti, že již u nás téměř v každém oboru 
vědy, a zajisté ve všech hlavních oborech jest tak značný počet odborníků (Pravda i), 
že nezůstane vědecká kniha česky psaná bez povšimnutí a bez vlivu. 

Avšak kromě toho známo jest, že nyní rozsáhlejší měrou než v dřívější době 
důležitá díla psaná jazykem menších národů se překládají do frančtiny, do něm- 
činy atd. 

Kromě toho zavedeno již v leckterých odborných časopisech cizích národů 
věcšich to opatření, že se podává krátká zpráva o obsahu a výsledcích vědeckých 
tfpísA a pojednání sepsaných jinými jazyky. A toto opatření zajisté se bude roz- 
šiřovati více a více, poněvadž se osvědčuje. 

Věda jest ovšem všeobecně lidská a kosmopolitická, poněvadž pravda může 
býti jen jedna, nechat se odívá jakýmkoli rouchem. Avšak z toho nenásleduje: 
Pišraé Tédecké spisy německy, francouzsky, anglicky, rusky, nýbrž z toho násle- 
duje : Pišme tak, aby badatelé jiných národů pocítili potřebu toho, seznámiti se 



216 Ďrotmé sprity, 

8 obsahem éeshy psaných vědeckých spisů (Výborná! Výborně!), a následuje dále : 
Starejme se dle moénosti o to^ aby byly vhodné prostředky vynalezeny^ kterými by 
se toho docílUo, aby i badatelé jiných národů o obsahu a výsledcích vědeckých 
spisů českých gvědáli, i kdyí sami n^sou českého jazyka znali. 

Vclectěni pánové ! Podminky zdárnébo pěstováni české vědy jsoa nyní mnohem 
příznivější, než byly před 30 nebo 20 roky, ba než byly před desítiletím. Já aáoi 
jsem na př. dříve mnoho psal německým, leccos také latinským jazykem, poměry 
dřívějšími k tomu nucen byv; avšak psal jsem také mnoho českým jazykem a již 
od roku 1860. sám dobrovolně také české akademické přednášky jsem odbýval 
(Výborné 1 Sláva!), kterýchž tenkrát bylo velmi po skrovnu. 

Nyní však nejen kruhy odborníků vědeckých u nás valně se rozšířily, nýbrž 
my máme vysoké školy technické, my máme od pěti rokft vlastní svou universita, 
která bude a musí býti šířitelkyní a ochranitelkyní české vědy (Hlučný souhlas a 
potlesk): my máme veliký počet českých gymnasií, reálek, učitelských ústavů, a 
mnozí z mužů, kteří na těchto středních Školách působí, sami osvědčili se v obora 
vědy iMÍnýroi a zdárnými pracovníky. Také poměry knihkupecké a nakladatelské 
8C pr(»ti nedávné minulosti zlepšily a povznesly. Královská česká společnost naak 
působí též blahodárně, a vyskytují se bohudíky šlechetní vlastenci, kteří jako 
spaniloiiiyslní maecenatové vědu podporují. Takovýto šlechetný muž, kterýž nechce 
býti jmenován, jehož jméno však přece nám všem dobře známo jest, věnoval při 
stoletém jubileu učené společnosti ku podpoře vědeckých prací 20.000 zlatých 
(Sláva! Sláva!) a přidal k tomu později opět značný dar. Tento šlechetný příklad 
dojde zajisté následovníků. (Zajisté!) 

Při této příležitosti musím však, a to ne poprvé, přesvědčení své vysloviti, 
které jsem již, jsa poslancem na říšské radě, vyslovil, íe nám potřebí jest bohatí 
nadané akademie véd, a ée jsou u nás také všechny podminky, které zdárné puso- 
beni vědecké akademie zaruéuji, tak jako v Krakově akademie s velikým prospěchem 
působí. Akademie věd jest nutným doplňkem naší university, a oba tyto ústavy 
musí se vespolek podporovati. Bude to zajisté náležeti k úkolům naší české delegace 
na říšské radě, aby nám co nejdříve vymohla zřízení české akademie věd. (Výborně !) 

K příznivým podminkóm pěstování české vědy náleží zajisté také to, že bada^ 
tele ostatních slovanských národů bez nesnází uáívají a budou uíívati vědeckých 
spisů českých, aniž by jim bylo třeba teprve překládati tato díla, tak jako my ČeH 
vědeckým spisům jinými jazyky slovanskými složeným bez nesnází rozumíme. (Ovšem ! 
Výborně!) Nemusíme tedy a také nebudeme nikdy vědecká díla svá rusky neb 
polsky atd. psáti, aby jim ruští nebo polští učenci porozuměli. 

Ovšem musíme se vyznati, že nejsou podmínky pěstování vědy u nás tak 
příznivé, jako u velikých národů. Vědecké kruhy naše, ač nejsou nepatrné, jsoo 
přirozeným spůsobem menší než u Němců, Francouzů atd.; my nemáme takových 
V^likolepých a světových firem nakladatelských, jako jest staroslavná firma Dtdo- 
tova v Paříži nebo Teubnerova v Lipsku. Vědecké spisy francouzské, německé, 
anglické jsou také badatelům jiných národů, znajícím tyto světové jazyky, přístupné. 

Avšak jsou-li podmínky pěstování vědy u nás poměrně méně příznivé, nejde 
z toho, že bychom měli se zříci pěstování vědy svým vlastním jazykem, nýbrž 
plyne z toho pro nás naučení, že musíme všechny prostředky vyhledávati, kterými 
by se poměry naší vědecké produkce zlepšily. (Zajisté! Výborně!) 

A ty se mohou zlepšiti a zlepší se zajisté statečností a obetovností našeho ná- 
roda. (Výborné!) 

Nesmíme se f/essimismu oddávati ; ti, kteří by tak činili, podceňováU by z nedo^ 
statečné znalosti životni sílu, statečnost a obětovnosC našeho národa. (Výborně 1 Tý* 
borně !) 

Historie nás učí tomu, že počtem skrovný národ Hellenův uvědomělých ne- 
smrtelné skutky vykonal. Avšak netřeba nám ani cizích příkladů (Zajisté nel), my 
máme ve svém vlastním národě z nejnovější doby přestkvělé důkazy národní nvě- 



Drobné správy. 217 

domělosti, horlivosti a obětovnosti. Obětovnosť národa našeho zbudovala drama- 
tickémn umění d&stojný stánek (Výborně!) as oprávněnou hrdostí mohlo v našem 
T pravdě „Národním'* divadle napsáno býti „Národ sobě!" (Sláva! Bouřlivý po- 
tlesk.) Obětovnosť a uvědomélosť národní jest matkou naší Ústřední Matice školské 
a obdivu dochází i u Němcfl to faktum, že sbírky naší Ústřední Matice téměř se 
ro\'nají sumou svou výsledku sbírek zavedených od německého školského spolku. 
(Tak jest! Výborně!) 

Velectění pánové! Nedejme se zastrašiti poukazováním na nečetnosť našeho 
národa se strany našich politických odpůrců. Jest ovšem pravda, že nemáme těch 
sil jako veliký národ francouzský, německý, ruský. Avšak kolik pak jest vůbec 
▼ Evropě těch národů, kteří by počtem nad náš národ vynikali? (Hlasy: Málo!) 
A zdali nevykonali a nevykonávají také národové ještě méně četní, než jest 
národ náš, slavné skutky, z nichž celé člověčenstvo těžilo? Zdali nepřísluší ve vě- 
deckém pantheonu člověčenstva slavné a čestné místo také Holanďanům, Dánfim, 
Švédům? A zdali pak náš Štítný, Komenský, Jungmann, Šafařík, Palacký a mnozí 
jiní badatelé rozmanitých oborů, ač psali jazykem českým^ nevykonali čhiú celému 
chvécenstvu prospěšných a od celého Člověčenstva vděčně uznávaných? (Tak jest 
Výborně! Potlesk.) 

Také menší národové mají důležitý úkol v dějinách světových a pokrok člově- 
čenstva lépe jest zaručen rozmanitostí národů než jednotvárností. (Tak jest!) Že 
Evropa se stala sídlem civilisace, k tomu zajisté hlavně přispěla ta zvláštní kon- 
figurace, kterou se Evropa od ostatních dílů světa liší, a tato konfigurace a, abych 
tak řekl, rozčlánkovanosf Evropy podporuje existenci různých národů a brániti bude 
přílišnému jich splývání. (Pravda!) 

Často pronášejí se za našich dnů stesky na nedostatek idealnosti, na vzmá- 
háni se smýšlení materialistického, a stesky ty zajisté z části jsou oprávněny. Avšak 
nikdo, kdo naše celkové poměry zná a spravedlivě posuzuje, nebude proto na mysli 
klesati (hlučné: Nikoliv!); neboť s druhé strany jeví se v našem národě tolik dů- 
kazů národní vřelosti a horlivosti, že naděje šťastné budoucnosti je zcela oprávněna. 
A my mosíme horlivosti a nadšenosti pro věc národní nahrazovati, čeho se nám 
na mnohosti nedostává. (Výborně! Výborně!) Nadšenosť jest matkou velikých činů. 
Nadšenosť vykonala divy v životě národů, jak nám historie, tato nejlepší 
QČitelkjně života a spolehlivá svědkyně času, hlásá. Nadšenosť našich národních 
bnditelOv to byla, která spůsobila vzkříšení našeho národa. Malému hloučku mužů 
nadšených podaří se, co se desateronásobnému množství lidí bez lásky, bez zápalu, 
bez nadšení jednajících nepodaří. (Výborně!) 

Avšak také ještě jiné podmínky jest zapotřebí. My musíme nedostatek mno- 
hosti nejen horlivostí, nýbrž také svornosti nahrazovati. (Výborně!) Mějme, vele- 
ctění panové, všude a vždy hluboký význam pověsti o Svatoplukově napomenutí na 
mysli a pracujme i působme, i když v některých věcech mínění naše se rozcházejí, 
přece vždycky jednosvorně ve prospěch milovaného národa svého. Cituji s jistým 
přidavkem známé latinské pravidlo: In necessariis unitas — a zajisté působeni 
ve prospěch národa vlastního jest svrchovanou měrou necessarium (Bouřlivý a vše- 
obecný potlesk) — in dubiis libertas, in omnibus caritas — patriae. 

Ctění pánové! Přicházím ku konci své řeči a vracím se opět k tomu, čím 
jsem začal, totiž k neznačení důležitosti takových sjezdů, jaký se nyní v tpmto 
městé odbývá. MŮj ctěný přítel ředitel Tieftruuk poukázal již sám k tomu důrazné. 
Rozebírají se tu důležité otázky didaktické, a paedagogické od mužů kompe- 
tentních, - jeden s druhým své náhledy a zkušenosti sděluje, čilá snaha vědecká 
se podporuje a přátelské pospolné obcování kollegů jest zajisté také momentem 
Teledůležitým. 

Že důležitosť těchto sjezdů plnou měrou se uznává, toho svědectvím jest 
bojné účastenství mužů na slovo vzatých a chvalně známých věhlasem paedago- 
gíckým a vědeckou činností, z nichž leckteří ze značné vzdálenosti k sjezdu se 
dostavili. Také, a to pozorujeme se zvláštní radostí, z naší družné Moravy přišli 
6Č8stníci (Sláva jim!) a dali jste, velectění pánové, radosti své zřejmý výraz tím, 

16 



218 Drobné zprávy. 

že od Vás jeduomyslné per acclamationem p. řed. Višňák byl za drahého před- 
seda sjezdu zvolen. (Sláva!) 

Rovněž obyvatelstvo tohoto staroslavného města stkvělým uvítáním a srdečném 
pohostinným přijetím účastníkfi tohoto sjezdu dává na jevo, že oceňuje náležitě 
snahy naše ; pravím nctše , neboť já, pánové, k Vám se hlásím a počítám (Výborně ! 
Sláva!), poněvadž prostřednictvím Yasím také mně popřáno na studující mládež 
středních škol českých p&sobiti. Toto laskavé přijetí ovšem hned z předu se oče- 
kávalo od tohoto města, jehožto snahy k zdokonalení školství směřující známy a 
uznány jsou a kterému vždy čestné místo v novověké kulturní historii našich če- 
ských obcí vykázáno bude. (Sláva městu Litomyšli! Potlesk.) 

Za těchto poměrů a za tak příznivých auspicií mfižeme s plnou důvěrou to- 
muto sjezdu professorů středních škol českých upřímné a srdečné „Na zdar!" provo- 
lati. (Hlučné a opětované „Na zdar!" Bouřlivý a dlouho trvající potlesk. Řeč- 
níku se se všech stran gratuluje.) 

Po výtečné řeči té čteny jsou přípisy a telegramy, z nichž uvedeme vý- 
znamný připiš Nejdůstojnějšího biskupa Erálohradeckého, Dra. Josefa Jana Haisu, 
v plném znění: 

„Poctěn jsa laskavým pozváním k slavnosti 2. obecného sjezdu pánů profes- 
sorů středních Skol českých do starobylé Litomyšle, srdečnou z toho mám radost, 
neboť Číslo 1. programmu mi zvěstuje, že to není pouhá zdvořilost, nýbrž uznání 
a osvědčení vznešené pásky nám všechněm společné a nás všechny v práci pro 
blaho vlasti a národa spojující. 

Dobře si toho vědom jsem, že za doby naší, pro budoucnost národa nad míra 
důležité, a neváhám říci — rozhodné, připadl v práci té pánům professorům středních 
Škol našich úkol nejznamenitější. Yždyt jejich péči a umění svěřeni jsou dnehové 
těch, kteří v nastupujícím pokolení svým vzděláním a postavením společenským 
přirozenou měrou budou vůdcové svých spolubratrů. Těchto svěřenců svých rozum a 
srdce a statečnou vůli vzdělávati a ušlechtiti a zdokonaliti až na ten stupeň, aby 
schopni byli na další dráze života svého bezpečně pravdu od bludu rozeznávati a 
statečně poznané pravdy se přidržeti a jí hájiti: to jest zajisté ars admirabilis a 
amění pro blaho vlasti neocenitelné. Nechci tím cenu nižádné vědy a nižádného 
umění ztenčovati; ale upříti nelze, že mladý muž tak vycvičený a odchovaný necht 
si jest právníkem, lékařem, knězem, úředníkem a nebo v jakémkoliv postavení ve- 
řejném neb soukromém, jest pravým požehnáním a štěstím pro lid, pro vlast, pro 
celou společnost lidskou. 

A právě naše doba vyžaduje mládeže takové, která by samostatně rozezná- 
vala pravdu a blud a chodila za světlem pravdy a nedala se mámiti a sváděti 
bludy. 

Příčina toho leží v nynějším stavu společnosti lidské nejen v národě našem, 
ale u všech sousedů daleko široko za hranicemi vlasti naši. Na povrchu jen se 
jeví boj politický, národní, sociální, válečný, ale pod tím v hlubinách společnosti 
lidské válčí boj duchů rozhodující o budoucnosti národů a tedy i našeho národa. 
Dva tábory viděti proti sobě: těch, kteří člověku jednotlivému vyměřiti chtějí žití 
krátké, poslední hodinou, pozemského života naprosto ukončené, a nebyl by moudrým 
leč ten, kdo by zahodil takové žití, prázdné všech ideálů, buďsi sebezmarem budsi 
zachováním se dle známého „Ede, libé, lude, post mortem nulla voluptas'^. Běda 
národu — volají dějiny — u něhož by tento tábor zvítězil! Nemá budoucnosti, 
bídně utopí duchy své, velké i malé, ve hmotě a upadá v nihilismufi. — Naproti 
se však řadí ti, kterým jen počátkem nekonečného pokroku jest život pozemský 
hodný toho, aby nebyl mařen, nýbrž šlechtěn a zdokonalován dle vzoru ideálů 
nadpozemských. Již stará literatura řecká mezi mnohými bludy lecos pěkného 
v tom směru o důmyslu a snažení lidském vypravuje, jak svatý Pavel sám Athénským 
dosvědčuje, v Areopagu mluvě o Bohu : In ipso vivimus et movemur et sumus, 
sicut et quidam vestrorum poětarum dixerunt: „Ipsius enim et genus sumus. Toi^ 
yaq xal yévog iffiAÍv.^ Actus Apost. cap. 17. verš. 28. Pravdu však bez bladu s plnou 
jistotou v poznání teprve syn Boží nám podal, který jediný o sobě směl říci, že 



Drobné správy. 219 

Tídél Otce, a opět: „Já jsem cesta, pravda a život" otevřev nám pohled a cesta 
do nekonečnosti až k samémn Bohn, jenžto jest vrch dobra a dokonalosti. 

A proto stojí synové církve katolické v první řadě v tom duchovém boji 
idealismn proti materialismu a z něho bezprostředně splozenéma nihilismn. S vrou- 
cností hájí pokrok jednotlivců nekonečný a pokrok národů pozemský byť i jen 
dočasný a tedy konečný. A proto se z toho raduji, že pánové slavného sjezdu se 
hlásí k témuž práporu bez ostýchání veřejně. 

Račte odpustiti, že jsem se šíře rozepsal; chtělť jsem dovoditi, proč to po- 
zvání, kterým jsem poctěn byl, velikou mi radost spůsobilo, a chtěl osvědčiti, že 
r duchu budu toužebně shromáždění přítomen, když jinak mi nelze se zúčastniti, 
a že dne 29. t. m., když budu v svém kathedrálním kostele za diécési se modliti 
a jí požehnáni udělovati, s celým srdcem budu i na Vás vzpomínati a Ducha Sv. 
prositi, aby Svou božskou milostí všechněm účastníkům sjezdu přispěl ku pomoci 
a je nadšeností naplnil ku práci obětavé, jen od Boha uznané, v povolání jejich 
vznešeném." 

Dne 30. května. 

Od 8. hodiny ranní konaly se v jednotlivých odborech přednášky; některé 
z dříve ustanovených musily býti z nedostatku času vynechány. 

A. Odbor filologický a filosofický. 

Předsedou zvolen jest řed. E. Doucha, zapisovatelem prof. Ig. Frank. Pří- 
tomno 43 členův. 

a) Prof. Dr. K. Veselik přednesl eprávu kommisse, zvolené v Praze k úpravě 
u&va jojsyka německého na školách středních po jednotlivých třídách. Zprávu tu, 
aé bude v kommissi úplné zpracována, přineseme časem svým celistvou. K ní připo- 
menul řed. M. Trapl toto : Měli bychom k tomu působiti, aby cvičebně knihy měly 
látky lexikální méně než dosud; stala se sice už poněkud náprava, ale jest jí 
jeáté mnoho třeba. Hlavním úkolem má býti, by žáci do tvarosloví byli vpraveni, 
a to aby bylo propracováno na látce nepříliš lexikálně bohaté, jinak to žáka umo- 
řuje : zejména v prime budiž látky co nejméně, jen tolik, co potřebí k náležitému 
procvičení grammatiky. — Řed K. Tieftrunk: Příklady budte brány praktické 
a jsou-li sentence, buďte přiměřeny obzoru žákovu. Budiž tomu hleděno, by se 
stala věcsí redukce. — Řed. K. Bouchá : V I. třídě přihlíženo bud též ku článkům 
souvislým, Y nichž by se použilo lexikální látky už probrané; články takové by žáku 
dodávaly chuti. Dále pronáším kardinální otázku: Nebylo-li by záhodno, aby se už 
v L třídě přibírala v cvičbu slova, jež přicházejí denně, už hotová, jako ich gieng 
a pod. — Řed. O. ¥ranta\ Bylo by to mechanické, pročež to budiž ponecháno 
dalšímu vývoji. Spíše by se po I. třídě mohlo docíliti praktických výsledkův na 
základě konversační knihy. — Řed. K. Bouchá: Ve schůzích našich v Praze o 
tomto předměte bylo vytčeno za vadu, že se dle staré osnovy má teprve v tertii 
mluviti se žáky německy ; mnohem vhodnější to bude už v prime, volí-li se kratší, 
obecné přiměřené frase, by se žák učil němčinu také slyšeti. — Řed. M. Trapl: 
y příčině memorování syntaktických pravidel buďme opatrni; syntaxi jest lépe 
učiti na základě četby, pravidel memorování umořuje. Ovšem látka tvaroslovná 
buď v L a n. tř. vštěpena, by se stala majetkem ; zůstane-li v syntaktických pra- 
vidlech mezera, ta se četbou vyplní. — Prof. Fr. Greél: Čtivo v čítankách buď 
netoliko stručné, ale zvláště zajímavější než dosud. — Vroi. IH. Neudórfel : Článek 
ku čtení neměl by přesahovati maxima dvou hodin. — Prof. Fr. QreSl: Jednací 
listiny buďte ze cvičení vypuštěny. — Řed. K. Bouchá-. Tím spíše, any v češtině 
jsou už vynechány; buď přestáno na dopisech. — Řed. M. Trapl: Některé opravdu 
praktické a nutné věci buďte podrženy, jako žádost a kvitance. — Prof. K. Neu- 
ddrféí: Ve cvičebnou knihu se věci ty hodí, ale za úkoly nebuďte ukládány. — 
Řed. M. Trapl: Co do učení literatuře budiž přesně vytčeno, až do které doby 
má nazpět sáhati. — Prof. Dr. V. Mourek: Domluvili jsme se v kommissi, že se 

16* 



220 Drobni zprávy. 

z něm. literatury má vzíti vše, co jest klassické, a sem počítám také ua př. Nibe- 
lungy. — Prof. Jos. Černý: Moment teu je důležit také pro češtinu; Alexandreid 
a p. mají své correlaty v literataře německé, učitel souvislosC tu má naznačiti. 

— Éed. O. Franta: Opakování mluvnice v VIII. třídě proved se v dobé krátké. 

— Prof. B. Spiess: Při úpravě uČiva vzat bud zřetel též nureálky; úloh je příliš 
mnoho, tak že učitel nemá fysického času ku čtení vědeckých dél, jimiž by vzdě- 
lání své zdokonaloval. Prof. K. Neudórfel: Až se bude stilisovati osnova, neu- 
žívej se tolik abstraktních výrazův. — Prof. Dr. K. Veselik: Toto jest jen náčrtek, 
jenž bude později definitivně upraven, v Kroku uveřejněn a zvláštní otisky badoa 
zaslány všem sborám. — Řed. K. Bouchá: Bude žádoucno, až bude osnova uve- 
řejněna by nám venkovští kollegové své k ni návrhy zasýlali a při valné hro- 
madě bude se moci o nich jednati. 

b) Prof. Fr. Dvořák promluvil o úvodech školních ku Četbě klassických auk- 
toru na gymnasiích ; k rozpravě té, jié také uveřejníme v Kroku úplnou, podotkl prof. 
Fr. Prttsík: V pnČině dat o životě důležitějších spisovatelův nekladl bych tak na 
lehkou váhu udání rodiště, vždyť se tím paměť méně než jinými malichernými údaji 
obtěžuje a zároveň se tím budí smysl pro poznání vlasti spisovatelovy, jako je to 
asi při češtině nezbytným požadavkem, by žák věděl, kde se narodil na př. KoUár, 
Čelakovský a p. čím se zároveň pěstuje vlastivěda. — Prof. Jos. Černý: Žák musí 
znáti rodiště důležitějších spisovatelův, jinak by nepochopil, proč Čelakovský mi- 
lostné písně své, jež položily základ k Růži stolisté, narval původně „ Pomněnky 
vatavské". — Prof. ¥. Neudórfel: V datech životopisných nesmíme podávati příliš 
málo ; žáka musíme uvésti v Četbu, obraz života spisovatelova rozvineme a ten obsa- 
huje i podrobnosti, kterých pak na žáku nezadáváme. — Řed. E. Doucha: Dále 
jde o to, jak se má žádati obsah spisův; hlavní věci jest, by žáci znali obsah 
toho, co Četli, po případě i obsah celého díla, ovšem stručně, byť i celé nebylo 
čteno; ale nežádejme obsahu dél, pokud se nečetla. — Prof. Fr. Prusík: Aby 
učitel řečtiny k vůli obsahu básní homérských Četl se žáky článek Niederlův 
v Eosiuově-Bartošovc Slovesuosti, bylo by mařením času, an učitel češtiny čte článek 
ten na konec 1. polouletí v V. třídě. — Řed. Fr. Višňák: Žádání obsahu bud 
obmezeno na minimum, zápasíť s ním nezřídka i posluchač universitní. 

c) Prof. Josef Štěpánek přednesl rozpravu svou O mefnorování a deklamo- 
vání éákú středních školy jež zní co do podstaty takto: Prese všecky zvláštnosti 
jednotlivých jazyků, kterým na středních školách se učí, možno jest ustanoviti pra- 
vidla všeobecná, kterých bedlivě šetřiti jest učiteli, když ukládá žákům některé 
stati k memorování a když žáky cvičí přednášeti. Pravidla tato v instrukcích gymna- 
sijních a reálných a v četných rozpravách záslužných o předměte tomto vyslovená 
lze ve tři části seřaditi : I. Jaké články jest žákům k memorováni ukládati, n. jak 
ve škole je probrati a III. čeho při recitováni čili přednášení si v-^ímati. 

I. První a hlavní zásadou naší jest vybírati jen to, co má hodnotu trvalou, 
co člověka šlechtí, co jest dokonalo a zdařilo i formou i obsahem. Zvláště jazyk 
mateřský téměř k tomu nás vyzývá, aby mládež studující v paměť si vštípila to 
nejlepší a nejkrásnější, co v jazyku tom vykvetlo a dozrálo, a čím by žáci nejenom 
rozhojňovali svůj obor myšlenkový, tříbili vkus aesthetický a ušlechťovali srdce, 
nýbrž aby vhodnými obraty, úslovími a myšlenkami ze článků vybraných učili se 
okrašlovati mluvu svou a sloh svůj. Zvláště zamlouvají se články poetické, protože 
podávají pravdu a dobro ve krásné formě a takto netoliko ducha obohacují, nýbrž 
také smysl pro pravdu a krásu budí a vzdělávají, a protože záliba v musikalnim 
zvukn slov mysl a ducha poutá a rozechvívá. Při tom nezanedbáme ovšem dobrých 
a pěkných statí prosaických; máť i prosa svou hudbu v numeru. 

Aby memorování žáky poutalo, zajímalo a také prospěch jim přinášelo, přihlí- 
žeti jest k jejich dospělosti, chápavosti a duševnímu vzdělání a ukládati jim články 
jen přiměřené a jen tolik, kolik i slabší z nich zmohou. Žáci mladší a nižších 
tříd milují děj živý a pestrý, rychle postupující a se měnící; těm ukládáme tedy 
cenné básně epické a jen zřídka nějakou lyrickou, ovšem snadnou a bez hlubší 



Drobné zprávy. 221 

reflexe, jako všude od snazšílio k těžšímu postupujíce. Ve vyšších třídách vybíráme 
redle básní kratších a celistvých také vhodná a cenná místa z těch spisfi, které 
Te škole právě se Čtou, činíce výbor pečlivý a obezřetný, aby dospělejším mla- 
díkům nezprotivilo se učiti nazpaměť. Dle našich čítanek učiněn jest ji/ výbor 
▼zorných článků, které žákům v jednotlivých třídách postupně jest ukládati. Memo- 
rování žáky tím více poutá a zajímá, varujeme-li se při volbě článků jednotvár- 
nosti a ukládáme-li jim často střídavě stati poetické a prosaické, šetříce mimo 
to zásady instrukcemi pro jazyk francouzský ve vyšších třídách reálných stano- 
vené, aby se střídaly přiměřeně články slohu popisného, reflektujícího a řečni- 
ckého. Memorování článků prosaických vyžaduje arci více času, a přece nesmíme 
tohoto výborného prostředku ku cvičení paměti zvláště při jazycích cizích nikterak 
zanedbávati, poněvadž cvičením tím zvyká ucho žákovo zvuku cizí řeči, a žák 
noí se i správnému pořádku slov i pěkným obratům. 

Z básní dramatických ve Škole čítaných vybrati lze krásné a významné mo- 
nology, ale nikdy výjevy, v nichž najednou několik osob jest zaměstnáno, ježto 
všecko theatralné do školy nenáleží a účelem školy střední není vychovávati herce. 
Delši vzorné články poetické a prosaické ukládáme žákům po částkách. 

Konečně budiž naším pravidlem, abychom ukládali všem žákům téže třídy 
vždy týž článek k memorování, jako ukládána bývá z některého předmětu na 
určitou hodinu vŠem táž látka ve škole probraná; to jest jediný prostředek, aby 
článek ten stal se trvalým majetkem žákův, aby poutal pozornost a udržel úča- 
stenství všech. Od tohoto pravidla nepřipouštějí novější instrukce pro jazyk ně- 
mecký jakožto vyučovací nižádné odchylky, ačkoliv osnova organisační dovolovala 
některým žákům ukládati stati prosaické, druhým zase básnické. 

n. Látku k memorování vybravše, povinni jsme spravovati se příkazem od 
Komenského vysloveným, aby žákům nebylo nic ukládáno, co jim nebylo vysvětleno 
a čeho nepochopili, článek vybraný totiž ve škole tak propracovati, aby žákům ne- 
poskytoval doma obtíží nepřekonatelných. Proto již při čtení žádáme, aby Žáci četli 
hlasité, zřetelně, s náležitým přízvukem a citem ; chybuje-li žák, varujeme se čtou- 
cího často přerušovati, opravovati, dáváme na ukázku čísti jinému, nebo předčí- 
táme sami, ukazujíce na interpunkci a na slova, jež vyžadují přízvukn silnějšího. 
Nikdy netrpíme čteni mechanického, bezmyšlenkového, ani nepřirozeně strojeného. 
Ctoo-li se verše, dbáme toho, aby čteny byly přirozené, bez namáhání, aby již 
čteni prozrazovalo, že básni bylo porozuměno. 

Vykládajíce stati prosaické, obmezujeme se jen na nejnutnější vysvětlení věcí, 
slov a obratů méně známých. Při výkladě básní spoříme s výklady aesthetickými, 
aby krásno v mysli žáků působilo bezprostředně, aby příliš zevrubný rozbor ne- 
setrel z nich jemného jejich pelu. 

Článek neb úryvek, jejž k memorování chceme uložiti, ve škole vyloživše, 
dáváme jej ve třídách nižších zvláště ještě jednou, po případě několikrát přečísti, 
hledíme, aby čteno bylo s přízvukem náležitým, a upozorňujeme žáky, aby podtr- 
hovali si slova, jež důrazněji jest vysloviti. Tímto spůsobem usnadníme žákům práci 
domácí. Memorování žákům také se usnadní, radíme-li jim, aby článek, jemuž 
učiti se budou, dříve si opsali ; neb opisování — praví náš Komenský — pokladna 
opakování. Též jest s prospěchem, poučujeme-li žáky, aby se doma učili hlasitě a 
takto si zvykali samy sebe poslouchati, aby pořádku slov neměnili a básně ří- 
kali hlasem povýšeným. 

ni. I třetí část, čeho totiž při recitování čili přednášení žáků ve škole jest 
Š€*tříti, vymáhá bedlivé ])Ozornosti, aby žáci nabyli zručnosti a dovedli mluviti 
správně, pčkně a živě. Pročež za vhodných příležitostí poučujeme žáky, Že dekla- 
mace jest nezb}tnou přípravou k veřejnému řečnění, bez něhož v budoucím povo- 
láni svém zřídka se obejdou, že přednášení jest podstatou svou čtení z paměti. 

Poněvadž nejdůležitější věcí každé přednášky jest náležité přizvukování slabik, 
slov a vět a tohoto přízvukn a barvitosti vět nelze tak snadno vyměřiti, musíme 
žáky nuvykati, aby rozeznávali uchem přizvukování a barvitosť, učili se tedy dříve 



222 * Drobné gprávy, 

správně poslouchati; musíme je dále navykati, aby v deklamaci vložili viecko své 
umění a sílu svou, aby již z deklamace bylo znáti, že deklamující ve svou látka 
se vžil, jí se rozehřál a to pak na jevo dával přednáškou volnou, zvučnou, hlasem 
dle potřeby modulovaným, obsahu přispůsobeným. Dle nahodilé potřeby žáky také 
poučíme, kterak jest jim při deklamování tělo držeti ; radíme totiž, aby stáli klidně 
sice, ale volně, nikoliv nucené, dřevěně, aby vystříhali se, unaveni jsouce a z nohy 
na nohu přestupujíce, pohybů prudkých a nepěkných. Rukama rozkládati ve škole 
netrpíme; deklamator ať ruce zaměstná drže v nich knihu, ze které přednáší. 

Aby cvičení deklamatorní byla přípravou pro život pospolitý, jest nám svě- 
domitě dodržeti čas jim vykázaný a konati je pravidelně, s menšími žáky totiž 
pravidelně jednou za týden, se žáky tříd vyšších jednou za 14 dní a to jen při 
hodinách ku čtení neb opravě úloh určených; častější cvičení sváděla by některé 
žáky k ješitnosti, jiné uváděla by ve trapné rozpaky. Při těchto pravidelných cvi- 
čeních nutno jest každého žáka ob čas častěji zaměstnati, abychom se přesvědčili, 
naučil-li se řádně a úplně stati uložené. Není ovšem zapotřebí, aby každý před- 
nášel celou stať, to by mnoho času vyžadovalo a také unavovalo, nýbrž ať každý 
přednese čásť nějakou, pilný kratší než ten, v jehož stálou pilnosť nedůvěřujeme. 

Při přednášce dbáme toho, aby přednášející slabik a slov nevynechával, ne- 
měnil, jiným pořádkem slov nevyslovoval, aby všecky věty, slohy, oddíly dovedl 
sám počínati, aby na konci veršů nečinil delší přestávky, než tam přísluší, aby 
ku konci verše hlasu nesesiloval, v básních rýmovaných rýmu pádně nevyznaČoval. 
Cbybuje-li přednášející, varujeme se často jej přerušovati a opravovati; po před- 
nášce však chyby zpozorované důkladně rozebereme a opravíme, dle poffeby témuž 
žáku dovolíme, aby pokusil se znova o deklamaci správnější. 

Kdykoli žáci přednášejí, dovoligeme jim, aby na pódiu stojíce měli knihu 
v rukou; nabudou tak více neohroženosti a duchapřítomnosti, vědouce, že mohou 
při místě nebo slově, na něž již doma nejčastěji nemohli se rozpomenouti, nahléd- 
nouti do knihy. Kdybychom však u některých zpozorovali, že na knihu pi4liš 
spoléhají nebo že nechuť jeví doslovně nazpaměť se učiti, přesvědčíme je snadno 
o jejich pošetilosti, k tomu ukazujíce, že ani velicí řečníci na výši své slávy a 
duševní převahy neštítili se nazpaměť učiti. 

Aby to, čemu žáci nazpaměť se naučili, stalo se na vždy jejich majetkem 
duševním, nutno jest opakovati časem články dříve memorované a nové k nim 
přidružovati, aby zůstaly vždy hotovým pokladem, jímž srdce pookřívá, jehož po- 
stupem vyučování ustavičně se užívá, a jenž dochází vždy hlubšího porozumění. 
O této věci praví Herder: „Dies laute Lesen, dies auswendige Yortragen bildet 
nicht nur die Schreibart, sondern es prágt Formen der Gedanken ein und weckt 
eigene Gedanken ; es gibt dem Gemůth Freude, der Phantasie Nahrung, dem Herzen 
einen Yorschmack grosser Gefůhle und erweckt — einen Nationalcharakter.** 

B) Odbor zeměpisný a dějepisný. 

Předsedou zvolen řed. P. Fulgent Ledvinka^ zapisovatelem prof. Ant. Bez- 
palec Přítomno 17 členův. 

a) Prof. Jar. Zdenek chtě promlouvati o Linggové prúrysu zemé^ rozdal mezi 
přítomné fotografické snímky celého průrysu v měřítku 1 : 10 millionům a vyvěsil 
průrys 375 cm dlouhý, 51 cm široký a průřez severní polokoule zemské v mě- 
řítku 1 : 30 millionům. 

Potom vykládal 

Ferdinanda Lingga Průrys ssemě od 31^ ai h 65^ sev. šířky — t; měřítku 

1 : 1 millionu^) 

Základní myšlenka díla toho jest, zhotoviti průřez země i ovzduší v rozsaho 
pukud možná nejvěcším, a to ve směru poledníkovém — od místa Misdah na se- 



) Zdělán a naložen v uměleckém ústavě „Piloty & Loehle" v Mnichově. 



Drobné zprávy. 223 

Terním kraji Sahary až za Trondhiem — ve kterém průřezn veškeré poměry, 
úkazy a příběhy v přírodě, na zemi, pod i nad povrchem země, v měřítka jed- 
notném jsou znázorněny, poknd schopny jsou grafického znázornění. 

Veškery rozměry zmenšeny json v měřítko rovném (1 : 1 milí., každý milli- 
metr značí kilometr) a proto jeví se vše — tedy také výšky hor a hloubky moře — 
co do polohy i tvaru v poměro takovém, jako ve skutečnosti. 

Obyčejné průrysy na mapách a skoro veškery mapy vypuklé převyšují roz- 
měry vertikální, čím vznikají obrazy a představy zcela nesprávné. 

LinggAv průrys země znázorňuje věci tyto: 

I. Poměry povrchu zemského, zvláště členitost kolmou. 

n. Složené země pod povrchem čili poměry geologické. 

m. Poměry a úkazy nad povrchem země, v ovzduší, tedy předměty mete- 
orologie. 

IV. Poměry, týkající se zeměpisu astronomického a fysikalního. 

I. 

Hladina mořská v zakřivení elliptickém kreslena dle výpočtů nejbedlivějších, 
mimo to vytčen oblouk kruhový a pozorujeme ihned, jak nápadně působí splo- 
štélosť země ; tak nazíráme, že na stupni 50. rozdíl mezi skutečným povrchem země 
a koulí činí 12466 metrů, na stupni 64. již 17194 metrů. 

Nejvyšší, vyvýšení celého průrysu jest Aetna 3312 m, nejhloub leží dno 
mořské mezi ostrovem Strombolím a zálivem Salernským, jenom 1000 nití čili 
1830 m. Avšak mimo průrys vytčen také obrys — panorama — znamenitých hor 
a hloubek mořských, pokud leží v páse vytčeném. 

Takto vyznačeno celkem 730 vrcholů horských dle zeměp. šířky a délky 
Greenwichské, i udána výška v metrech; mimo to 21 hloubek mořských — nej- 
věcší Tuscarora 8513 m. 

Na horním a dolním kraji celého tableau vytčena poloha měst dle zem. šířky 
a délky Gr. na minuty přesně — celkem 666 měst Uprostřed průrysu umístěna 
mapa celého povrchu země v průměte Merkatorově (rovníkové měřítko 1 : 100 mil- 
lionům) v plochy o jednom stupni přesně rozdělena, a v mapě té naznačeny ve- 
škery v tomto tableau obsažené předměty. 

n. 

z poměrů geologických uvádíme pouze nejvěcší hloubku v dolech Příbram- 
ských (přes 1000 m) a nejhlubší místo dovrtané u Schladebachu poblíž města Halle 
(1695 m), pak východiska pěti zemětřesení (Lissabon r. 1755, Koblenc 1846, 
Žilina v Uhrách 1858, llmenava 1872, Herzogenrath v Porýnsku, od města Cách 
na sever, 1873), konečně znázornění hypothetických vrstev geologických jakož 
i teploty a tlaku horského v hloubkách těchto. 

Y průřezu polokoule severní (1 : 30 milí.) udáno pro každou desetinu polo- 
měru zemského, jak velká hutnost ď, accelerace g a tlak horský v atmosférách p. 

Shledáme na povrchu d = 2*5, jp zz: 1, od povrchu 7,q poloměru d = 4, 
/>z= 425000, uprostřed mezi povrchem a středem, tedy v */iq poloměru d = 8'l. 
p = 3,440000, ve středu země d = 9'45, p = 5,720000 atm. 

m. 

Poměry a úkazy v ovzduší. 

Po celém tableau naznačeny vrstvy vzduchu hutnosti 7^, V31 V51 Viot Va* • • • • 
1 : 1 miU., 1 : 8 milL, 1 : 80 milí. 

Při 32^. a 64®. znázorňuje diagram, kterak ubývá tlaku vzduchu, a tempe- 
ratury. Na několika místech naznačena výška rflzných druhů oblak, pak šest výšek 
dostoupených větroplavbou mezi rokem 1804 — 1875, z nichž nejvěcší 11272 m. 

Na 10 místech vyznačeny výšky, ve kterých se nám ukazují a zase ve kterých 
shasýnají létavice v různých obdobích ročních. 



224 Drobné eprávy. 



IV. 



Na 6 mistech nakresleno, ve kterém úhlu jeví se paprsky sluneční v rfizných 
dobách (21. br., 21. čv., 23. záři, 21. pros.) a naznačeny cesty, které země při 
obéiiu svém vykoná za 1 sekundu v rftzué vzdálenosti od slunce (v prostřední 
vzdálenosti, v přisluúi a odslnní); také nakresleny pro tato místa oba průvodcové 
(radii vectores). 

Z průrysn hlavního i z průřezu severní polokoule poznati i vysvětliti lze 
rozdíl mezi šířkou geocentrickou a šířkou geografickou (č. zeměpisnou) a z toho 
sledující oprava šířky zeměpisné. 

I z toho jenom stručného výkladu poznáváme, které množství důležitých a 
zajímavých poměrů graficky, tedy se vší určitostí, znázorněny jsou v Linggové 
průryse, který plnou měrou lze doporučiti jakožto výtečný prostředek vyučovací 
jednak knihovnám professorským, jednak pro nejvyšší stupeň škol středních a 
školám vysokým. 

Linggův průrys (Lingg'8 Erdprofil). Nakladatelé Piloty & Loehle v Mnichově 
— vydán jest trojím spůsobem: 

1) složený v deskách (rozměru 51 : 38 cm), výtisk za 20 mark; 

2) na plátně napiatý a tyčemi v právo a v levo opatřený v pouzdru vál- 
covitém (54 cm dlouhém, 8 cm silném) exemplář za 21 mark. 

3) Mimo to dal nakladatel několik exempláru bedlivě barvou polohovati, 
čímž zřetelnosť ještě zvýší; výtisky takto upraveny stojí o 6 mark více. Ku kaž- 
dému výtisku přikládá se vysvětlení, pří kterém také shora uvedený průřez se- 
verní polokoule v měřítku 1 : 30 millionům. 

Pouhý text tohoto vysvětlení lze také dostati zvlášť za 50 dl. (30 kr.). 

b) Prof. AI. Jirásek rozprávěl o rozšíření jednotí^ bratrské e krajiny Žatn- 
berské do Litomyšle podporou pánův Kostkův z Postupic. Doba působení jednoty 
v Litomyšli; o šaškovi Palečkovi (J. Klenovském); knihtiskárna bratrská založena 
r. 1503, o některých tiskařích (zvláště Alexandru Oujezdském), o sborovně jednoty 
věnované pí. Martou z Boskovic a o jejím hřbitově; o vzájemné podpoře Bratři; 
o Krasonickém, o Br. Kabátníku, Dru. Černém, o Augustovi a jeho zatčení, o Bíl- 
kovi, o Adamu Bakaláři; kterak přijati byli v Polště Bratří z Čech vypovězení; 
o koncích jednoty v Litomyšli; srocení evangelíkův proti děkanu Hájkovi v 17. 
století; návrší zámecké dostalo název Olivetské; vzezření Litomyšle v době bra- 
trské a obydlí některých Bratří i místnosti některých ústavův; o Růžovém pa- 
louku, na němž Bratří Čeští bohoslužbu konávali. 

c) Prof. Jar. Zdeněk vykládá 

Kterak na základě náěrtu seznámiti iáky se zerněnni Duryňskými.^) 

Durynské země tvoři velmi složitý celek, mapa Německa v atlante naSem 
k výkladu nestačí a mimo to sejde se v Darynkách a v sousedních zemích tolik 
míst historicky aneb kulturně důležitých, že jediné řádným náčrtem poučíme 
žáky své nejdůkladněji a také nejrychleji a nejtrvaleji. (Místa ta jsou: Oybín, 
Ochranov, Hochkirch, Kesselsdorf, Breitenfeid, Lůtzen, Rossbach, Frankenhausen, 
Langensalza, Wartburg, Gotha, Schmalkalden, Meiningen, Weimar, Jena.) — Za 
základ náčrtu slouží rovnoběžka 50. (Pražská) a 51. (Šluknovská)^ pak řraeský 
a Chebský poledník (tento uprostřed celé mapy). Shledáme sev. Gheba při 50. 
rovnob. AUenburk, Cvikavu a Plavná snadné umístíme, sev. pak Altenburka Lipsko^ 
a vytkneme-li východně Šluknova ještě Friedland, stačí to ku správnému kreslení 
království Saského. 

Od Altenburka západně leží Eisenach ve vzdálenosti jako Altenburk-Šluknov, 
uprostřed mezi Altenburkem a Eisenachem jest Weimar. 



') Každý posluchač dostal mapku král. Saského a zemi Duryňských přednášejícím k vý- 
kladu zvláště zhotovenou. 



r 



Drobné zprávy. 225 

I Mezi Weimarem a Eisenachem shledáme ve třetinách Tzdálenosti obou Erfurt 

& Gi^thu, jižně Erfurt v rovnoběžce Ažské Kohurk, severně Erfurta v rovno- 
běžce Lipské Sondershausen ; mezi Altenburkem a Weimarem snadně umístíme Geru 
a Jenu, mezi Eisenachem a Eoburkem města SchmalkcUden, Meiningen a HUdhurg- 
hiusen. 

Xjni ukázal přednášející, jak snadně na základě měst vytčených kresliti lze 
bránice nejdůležitějších části Dnrynských států (S. Weimarsko: 3 části, S. Kob. 
Gotha, Altenburk, Schwarzb. Sondershausen, Schw. Rudolstadt a Reuss-Schleiz každé 
o 2 částech, Meiningen, Hildburghausen a Rcuss-Greiz s jediným územím.) Jsou-li 
Tjznačeuj hranice států, vkreslíme snadně a zcela správně řeky Sálu s Elsterou 
(Halstmvou) a s Vnstrutou, pak Werru (Víravu) a Fuldu. — Labe a přítoky její 
Y Čechách i v Sasku, pak Mohan, naznačeny již dříve. V mapě takto provedené 
a zcela němé žáci se snadně vyznají, a poloha veškerých osad i států utkví jim 
tou měrou, že umístiti dovedou i v mapě fyšikální i kterékoli historické město 
jmenované. 

C) Odbor pro mathematikUy deskriptivu, fysiku a lučbu. 

Předsedou zvolen jest řed. Fr. Ho0a, zapisovatelem prof. Fr. Čížek. Pří- 
tomno 20 členův. 

a) Prof. AI. Strnad měl i)řednášeti z theorie kvadratických transformací; 
avšak pro krátkost času ustoupil (mělať přednáška jeho býti výňatkem z rozpravy, 
která bude uveřejněna v letošním programmě c. k. reálky Králohradecké), by mohl 
prof. A. Kvítek z Přerova promluviti o tom. 

Jak strojiti normály z bodu mimo křivku ku křivkám stupte druhého. 

Bnď dána kuželosečka F v středu 0\ a mimo ni ležící bod 02. Normály 
vedené z bodu O2 ku kuželosečce F se jeví jakožto spojnice bodu O2 s průseky 
této kuželosečky s rovnostrannou hyperbolou T, sdruženou s nesmírně vzdálenou 
přímkou vzhledem ku svazku soustředných kružnic S o středu O2 a kuželosečce F 
3L jdoucí úběžnými body u^o a Vqq malé a velké osy této kuželosečky a body 
Ol a Oo. Ježto dvojinám harmonických pólů hyperboly Y v nekonečnosti od- 
povídají vzhledem ku S a /^ koncové body jejích průměrů, obdržíme střed její 
c jakožto střed průměru 0| fc, jehož koncový bod k jest sdružen s bodem goo 
prftměm kolmého na průměru Oi Poo křivky F, svírajícím s osami Oi Uq©, Oi Voo 
takové úhly jako průměr Oi O2. Sestrojme průseky kuželoseček F sl T, z volíce za 
libovolnou kuželosečku ellipsu F. 

Za tím účelem najděme jich polárný trojúhelník xye. S každou přímkou 
roviny jest sdružena vzhledem ku F a Ý jediná kuželosečka a každá taková ku- 
želosečka obsahující body xy0. Jedna z nich jest kruh K\ jiná F^ jest ellipsa 
podobná ellipse F a s ní stejně položená a opět jiná, sdružená s nesmírně vzdá- 
lenou přímkou jest hyperbola Y\ mající asymptoty rovnoběžný s dvojinou stejných 
sdružených průměrů ellipsy F a jdoucí středem c, středem O^ a orthogonalnými 
průměry »i, n středu c ve velkou a malou osu ellipsy F. Střed c' hyperboly F' 
jest průsek příček w n a Oi c. Tato hyperbola se jeví jakožto geometrické místo 
vrcholů polárních trojúhelníků jednotlivých křivek svazku rovnostranných hyperbol 
JS", hyperboly Y v nesmírnosti dvojmo se dotýkající a křivky F, 

Reciproká kuželosečka hyperboly Y vzhledem ku ellipse F jest parabola 
/7, mající za ředitelku průměr O, Oa a reciproká kuželosečka hyperboly T' jest 
parabola /!', jejíž ředitelka, procházejíc průsekem d tečen jejích A Sk B co polar 
bodn m a n, stojí kolmo na m n a jejíž ohnisko g jest pata kolmice spuštěné 
z bodn d na 0| c. 

Tečny A, B lze snadno sestrojiti jakožto rovnoběžky ku osám 0| Uqq a 
Og ^'oo z průseku a, b těchto os s polaron Po bodu c. 

Polaru Pe lze seetrojiti tak, že popíšeme ohnisky /| a /i ellipsy F a 
bodem O2 kružnici a vytkneme její průsek e s paprskem 0| poot po téže straně 



226 Drobné zprávy, 

osy Ol Uoo ležící co bod O2. Kolmice bodem e ku Oi Poo vedená jest polaroa 
bodn c. 

Kružnice K^ opsaná trojúhelníku x y z mnsí ze známých příčin obsahovati 
body c a (7 a její střed musí ležeti na ředitelce Oj O2 paraboby JT. Popišme ji. 

Přímka P, sdružená s ellipsou F* vzhledem ku r* a Y, jde středem & hyper- 
boly P a jest rovnoběžná s Pc, aneb též s tečnami hyperboly P v bodech 
m a n. Ježto dvojinám harmonických pólů této hyperboly na přímce P odpoví- 
dají jakožto sdruženy koncové body průměrů ellipsy r\ obdržíme jeden průměr 
této křivky jakožto spojnici bodu c s průsekem h polar C, a C2 bodu & vzhledem 
ku ellipse t a hyperbole Y, Polara čj jde rovnoběžně s Po a polara C% rovno- 
běžně 8 m n, Ellipsa P průměrem c h určená protne K^ mimo bod c ještě ve 
třech bodech xye, z nichž však pouze bod x jest skutečný. 

Dosud jsme se obírali odvozováním určovacích částek kuželoseček K' a /^. 
Ona jest stanovena body ^, c a středem 0| O2, tato průměrem c h. Jde tedy 
vždy pouze o sestrojení toliko tří bodů ^, o, hy což se vykoná spůsobem uvedeným 
dosti rychle. 

Pokládejme nyní ellipsy JT a r*^ za sdružené spolu útvary dvou podobných 
a stejně položených soustav rovinných a sestrojíme z obou středů podobnosti těchto 
soustav střed w. 

K tomu cíli veďme středem 0| rovnoběžku 0^ h* s průměrem c A, jež protne 
ellipsu r v bodech c^ h. Přisoudíme-li bod c bodu c\ bod h bodu h\ sekou se 
paprsky c c' Sk h h' yb středu podobnosti w. Kružnice K* ze soustavy [P] odpo- 
vídá v soustavě [r] kružnice K, jež seče ellipsu F mimo bod c' ještě v jediném 
skutečném bodě x\ jímž a bodem w položený paprsek protne kružnici R' v hle- 
daném bodě X, Je-li nyní nalezen jediný reálný vrchol x polárního trojúhelníka 
kuželoseček F sl Y, půjde o to, sestrojiti jich společné sečny S^ a S^, jdoucí 
bodem x. Tyto najdeme na základě věty, že dvojiny společných hyperbol svazku 2^ 
a ellipsy F tvoří v nesmírnosti řadu Q harmonickýcli pólů hyperboly Y* a na této 
řadu vrcholů polárných trojúhelníku. Obě řady jsou projektivně. 

Na základě toho vykonáme konstrukci tak, že popíšeme z některého bodn 
paprsku m c bodem m kruh Q, vedeme bodem ni rovnoběžky E, F ku asymptotám 
hyperboly Y\ sestrojíme v průsecích 1, 2 těchto s kruhem Q tečny jež se protnou 
v bodě s, položíme body 1, 2 přímku 12a spojíme bod m s bodem x, Pozna- 
menáme-li písmenem o bod, v němž protne paprsek m x přímku 1 2, tedy paprsek 
Bo protíná kružnici Q, v bodech ď, ^; paprsky n^ a najdou body x^oo & 
x<ioQ v nekonečnosti. Vedeme-li bodem x rovnoběžky ku paprskům nS a n ^, 
obdržíme hledané dvě sečny 5|, ^2, z nichž pouze jediná 8-^ protíná ellipsa ve 
dvou skutečných bodech k^, h^^ které spojeny s bodem 02 dávají příslušné nor- 
mály z bodu O2 ku ellipse F vedené. 

Úsudky zde pronesené zůstávají až na malé odchylky, jež ne podstaty věci, nýbrž 
jen formy se týkají i v tom případě v platnosti, bylo-li by z jistého bodu ku 
hyperbole vésti normály. Zbývá nám tudíž krátce pověděti, jak se konstrukce při- 
spůsobí v případě paraboly. 

Bud F parabola o vrcholu -4, ohnisku f^ a ředitelce D a O2 mimo ni le- 
žící bod; ostatní písmena mějtež týž význam, jako v případě ellipsy. 

Spojíme-li O2 s /, a délku O2 /i od bodu /, na druhou stranu naneseme, 
obdržíme bod e, z něhož kolmice spuštěná na osu protne tuto v bodě m. Nane- 
seme-li vzdálenosti m ^ od bodu t na druhou stranu na osu, obdržíme bod c ja- 
kožto střed hyperboly Y, Hyperbola tato má tedy jednu asymptotu, splývající a osoa 
paraboly. Ředitelka Dj paraboly TI jde bodem O2 rovnoběžně s osou paraboly 
F, Popišeme-li tedy z průseku c, ředitelek D a, D^ poloměrem c^ c kruh, jest 
tento kruhem K^. Kuželosečka F' jest zde parabola o vrcholu c, s parabolou F* 
souosá a k ní obráceně položená ; parametr její rovná se polovině parametru para- 
boly F. Kuželosečku Ť' netřeba určovati, ježto paraboly Fsí F' jsou křivky po- . 
dobné v poloze podobnosti. Střed podobnosti w obou parabol obdržíme jakožto 
konec prvé třetiny úsečky c t. Spojíme-li tedy c^ s u; a naneseme-li úsečku c^ w od 



Drobné gprávy. 227 

IP na drahoQ stranu dvakráte, obržime jakožto konec nanesené délkj střed c\ 
kružnice K, jež seče parabola F mimo bod t ještě v jistém skntečném bodě x^, 
jenž promítnut z to y kmh K^ dává hledaný bod x. Potom rovnoběžka z bodn 
X ka ose paraboly F vedená protne tuto v jistém bodě, který třeba pouze spojiti 
s bodem Oa, abychom hledanou normálu obdrželi. 

b) Prof. Fr. Čiíek vyložil, kterak má býti mřížen fysihální kabinet na 
středních školách. (Přineseme příště.) 

c) Prof. Yáclav Tlamieh pojednal o methodě učení 'chemického na školách 
středních. Rozpravu svou, již příště přineseme úplnu, uvedl těmito slovy : 

„Zvláště při školách našich dvojitých (spojených středních školách) máme 
tak očividný důkaz lepšího formálního vzdělání gymnasistů, že již toto faktum nám 
musí otevříti oči. Pokud žáci na takové škole v nižších čtyřech třídách skoro ve 
TŠem společně postupují, není při nich znáti průměrem podstatného rozdílu; když 
Tiak od 5. třídy gymnasisté od realistů se úplně i lokálně rozejdou, zjeví se již 
za krátko velmi značný — až nápadný — rozdíl ve schopnosti vyjadřovací, tak 
ie na př. maturitní thema třeba z věd přírodních, které by mělo realistovi býti 
mnohem přístupnější, přece v celku nepoměrně lépe vypracují gymnasisté.** (Zpráva 
o prvním obecném sjezdu professorů středních škol českých, str. 32.) Výrok tento 
Tybízí obzvláště učitele reálného oddělení takových spojených středních škol ku 
pilným úvahám a namítá se nám tu jako prvá otázka : Jakého dosahu jest vytýkaný 
nedostatek?, kterážto logicky souvisí však s otázkou: Proč věnuje se žák střední 
školy studiím směru reálného? 

Faktické rozštěpení obou směrů datuje se teprve od druhé polovice přede- 
šlého století, ač jej již Bačo (1561 — 1626) nutným vidí; — teprve rostoucí po- 
tréby průmyslu jej spůsobily. Národohospodářské poměry nutí průmysl ku práci 
strojové. Strojírnám potřebí však konstruktérů, kteří plány strojů osnují, potřebí 
též mladších sil inženýrských, kteří nájíresy jednotlivých částí strojů zhotovují, 
potřebí však- též sil výkonných. Mistr rozdělíme v dílnách práce mezi slévače, 
kotláře, kováře, zámečníky, soustružníky atd.; v dílnách těch zhotovené části 
v celé stroje sestavuje tnonteur. 

Yyžaduje-li se od strojnického inženýra rozsáhlé vzdělání theoretické a je-li 
umění jeho praktické významu jen podřízeného, jest u mistra i monteura pravý 
opak. Tito oba musí býti dovednými zámečníky, soustružníky atd., kdežto vzdělání 
jich theoretické může se na pouhé elementy obmeziti. Jak u strojnictví jest i u jiných 
odborů vědy inženýrské. (Viz W. Plenknera brošuru „Einige Bemerkungen ttber 
daa Verháltniss der Techniker zum Privat- und Staatsbaudienste.) 

Teprve r. 1870 odňata reálným školám heterogenní jich úloha vedlejší, starati 
se o přípravné vzdělání průmyslníků středního stupně, a upraven poměr jich ku 
polytechnikám spůsobem týmž, jakým již dávno upraven byl poměr gymnasií k uni- 
versitám. Poměr ten líčí spis, k rozkazu vys. c. k. ministeria kultu a vyučování 
za příčinou obeslání světové výstavy Pařížské vydaný, „Die Verwaltung der oester- 
reichischen Hochschulen,** v podstatě takto: „Jako vše na světě od mechanického 
ka arganisovanému pokračuje, a sice, že ono nižší, toto pak vyšší stadia jednoho 
a téhož vývoje představuje, právě tak zařízeno jest veřejné vyučování, i zde uspo- 
řádány nižší stupně národního a středního školství více mechanicky, kdežto nej- 

vySáí stupeň jeho, škola vysoká, volný organismus představuje. ** 

Dvorní rada, prof. dr. Billroth, jenž již 63tý semestr na universitě učí a do- 

jista nejen na poli védy, ale též na poli methodiky její autoritou rázu evropského 

jest, píSe ve své brožuře „Aphorismen zum Lehren und Lernen der medizinischen 

Wissenschafben :^ 

^Jest značně rozšířený omyl naší doby, že stává se vzdělancem a tím do 

kruhů duševní aristokracie vstupuje ten, kdo si hodně mnoho vědomostí získal. 

Vědomosti jsou přemýšlení jen materiálem; jen ten, kdo se svým věděním obratně 

a rozmanitým spůsobem ,hantýrovati* dovede, zaslouží si jména vzdělance. ** 

„Co se mi zvláště nápadnou vadou studujících a co se mi specielně defektem 

průněrDých hlav německé národnosti býti zdálo, jest, že nedovedou reprodukovati 



228 Drobné gprávy. 

přesně. Jen zřídka lze pří examenech nalézti talent ku přesnéma vyjadřováni 
myšlenek a vědomostí. Jest to nedostatek mluvnického talentu, původ svfij nejen 
v nedokonalé a pomalé chápavosti, ale též v nedostatku myšlenkové i mluvnické 
tvořivosti mající. Zkonšíval jsem zjev tento častěji, dávaje si od pozorných po- 
sluchačů delších svých přednášek klinických opakovati, co hýli slyšeli. Jak jsem 
se však rmoutil vida, jak nedokonale přednášky mé pojaty hýly a jak nedokonale 
reprodukováno, co v nich podstatného hylo. Byl bych si málem nad svým vlastním 
talentem vyučovacím zoufal, kdybych se byl od svých koUegfl nedověděl, že jim 
se rovněž tak děje.** 

„Jedná se tu, jak již praveno, o národní chybu, jež by dle možnosti napra- 
vována býti měla. Jel jsem před několika léty s jedním ze svých koliegů sicil- 
ských z Palerma do Monreale. Kollega ten osloven a o radu tázán od sedláka 
jednoho. Jak jsem se však podivil té jasnosti exaktní, s kterou prostičký tento muž 
celý vývoj i nynější stadium nemoci svého synka líčil. Nejlepší z mých assistentů 
by toho lépe pověděti nedovedl." 

„Proč ale to vše tak význačně uvádím? Protože celá methodika našeho učeni 
medicínského na přesné koncepci, resumaci a reprodukci pozorovaného i slyšeného 
se zakládá." 

Protože však medicínské studie jsou rázu přírodozpytného, a methodika jich 
methodikou t7^6<;^ . disciplin přírodozpytných bez rozdílu, ať učeno jim na univer- 
sitě anebo na polytechnice, objasňují vfšc uvedené výroky, jakého dosahu jsoa 
nedostatky formalného vzdělání realistům vytýkané. Praví-li prof. Billroth dále: 
„Musím učitelstvu škol středních ponechati, by rozhodlo, zdali a jak by možno 

bylo směrem tím urovnávati cestu volnějšímu studiu na školách vysokých" , 

týká se to arcíč v prvé řadě didaktiků německých; avšak zkušeností mužů vyni- 
kajících, at jsou té které národnosti, si nevšímati, musí vždy jen škodou nevší- 
mavého končiti. 

d) Po těchto rozpravách přijaty dva návrhy, jež přednesli: 

1) prof. Vácslav Starý, by se obnovilo snesení, které bylo učiněno už na 
loňském sjezdu professorův v Praze v příčině upraveni přiměřených místností 
pro fysikálni vyučováni na všech ústavech středních ; 

2) prof. Jan Slavik, by se přiměřeně zvýšila dotace na fysikálni kabinety 
při středních školách, mají- li stroje podle instrukcí posledně vydaných býti pořízeny. 

D) V odboru pro přírodopis prof. Em. Bárta promluvil o praktických 
cvičeních přírodovědeckých na středních školách. 

E) V odboru pro kreslení prof. Jos. Kasparides zavedl rozpravu 

O samostatné školní práci žáků v kresleni, 

Promluvilť o tom, jak lze prováděti kreslení z paměti při vyučování hro- 
madném, jak ve skupinách a po jednotlivu ; zvláště k tomu poukázal, jak s výhodou 
lze zaříditi tento spůsob kreslení pro případ, má-li každý žák zvláštní předložko 
a jak tu učiteli jest se říditi schopností a dovedností jednotlivých žáků. 

Toto kreslení z paměti nutno však pokládati za stupeň k takovým cvičením, 
jež žák pouze z domyslu kreslí, nezávisle na předložce (modelu) neb výkresu a 
výkladu učitelově na tabuli školní. Cvičení tato srovnávají se tudíž jaksi se škol- 
ními pracemi v předmětech jiných. 

Látka k nim zvolena jest z učiva již probraného a nacvičeného, a žákům 
jest známý nějaký úkol provésti s určitou podstatnou obměnou v dané době. 

Nejtěžší úkol připadá tu především učiteli, aby obměna ta nebyla příliš 
jednoduchá, na snadé ležící, ani aby úkol daný nebyl příliš složitý neb aby snad 
nezasahoval do látky pozdější. Mimo to musí si učitel připraviti úlohy dvě : (jednu 
pro 1., 3. atd. pořadí, druhou pro 2., 4. atd. pořadí) aby měli sousední žáci různé 
práce (že by zadní předním neb naopak do práce nahlíželi, to při šířce stolů 
v kreslírnách a za pozornosti učitelovy nelze si mysliti). Učitel nejlépe posoudí, 
pokud vůbec a kterým žákům zvláště mezi prací třeba jest nápomocným býti. 



Drobné gprávy. 229 

Dodáno pak, jak jest ačiteli dále s pracemi těmi naložiti a předloženy byly 
ukázky takových samostatných školních cvičení žákA v kreslení ornamentalném 
i perspektivném a upozorněno na to, že případné úkoly z perspektivy ndal prof. 
Kaehynka v II. ročn. Česk. Kreslíře. 

Jest patrno, že lze dávati takové úlohy, hyi i patřily dle látky do tříd 
nižších, ob čas i v třídách vyšších, ovšem v přiměřené komplikaci. 

Konečně poukázáno k výhodám těchto školních prací z domysla kreslených; 
učitel zde dříve než v kterémkoli předměte jiném nabude jasného obrazu o pro- 
spěchu celé třídy a žáků jednotlivých ; po prvých črtech poznává, je-li ten neb onen 
iák s úkol daný čili nic. 

Žákům dovedným a obratným poskytuje taková samostatná práce věcší vol- 
nosti u provedeni než předloha (neb model); žáci liknaví u velké míře nabádají 
se k zápolení a vůbec lze ze zkušenosti říci, že žáci cvičení taková konají rádi, 
ježto hotová kresba jest už výhradně dílem jejich, na němž nejlépe poznávají, co sami 
dovedou. I pozornost žáků při ústních výkladech učitelových zvěcší se v míře ne- 
malé, ježto i Žáci jinak méně součinní zvýší pozornost svoji vědouce, že to, o čem 
právě řeč jest, může býti úlohou nejbližší samostatné práce školní. 



11. hodině počalo jednání v plném shromáždění. Na denním pořádku jest 
předem návrh, aby zařízen byl při Ústředním spolku professorů středních škol 
českých samostatný odbor na podporu členů v nemoci a úmrti. 

Reř. prof. S. Červenka z Prahy praví, že návrh na zřízení těchto odborů 
předkládá se sjezdu, poněvadž jest s ním spojena důležitá změna stanov, by každý 
mohl o něm náhledy své projeviti Jde o to, zdali se účastníci aspoň v zásadě 
8 věcí tou snášejí. Pro odbory dotyčné vypracován již zvláštní kommissí jednací 
rád. Dle řádu toho sloužilo by k dosažení vytknutého účelu vydajné jmění od- 
borů oněch a fond základní. K vydajnému jmění čítaly by se příspěvky členů 
pro případ nemoci i úmrtí pojištěných, dále 50 proč úroků fondu základního, jež 
by se připsaly fondu pojišťujícímu pro případ nemoci. Fond základní skládal by 
se z přebytků fondu vydajného, z darů a odkazů, ze zápisného, z výtěžku zábav, 
výletů, tiskopisů odborům věnovaných atd. Za členy spolku přijímaly by se a) 
členové Ústř. spolku professorů středních škol českých, b) manželky jich pro odbor 
pohřební. Příspěvků platili by členové staří do 30 let 1 zl., do 40 let 2 zl., do 
50 let 3 zl. měsíčně. Příspěvek roční v odboru nemocničním obnášel by 2 zl., 
v odboru pohřebním 2 zl. 50 kr. Kdo by po 3 měsících ani po upomenutí pří- 
spěvku dlužného do určité lhůty nezaplatil, bude vymazán ze seznamu členů a pří- 
spěvky jeho připadnou jmění odboru. Podpora pro případ nemoci udělovala by 
se týdně a sice po 8 týdnů v roce. Výši příspěvku týdenního i pohřebního usta- 
novila by valná hromada k návrhu výboru odborového. Správu odboru vede Tčlenný 
výbor, sestávající z členů volených valnou hromadou odboru a z delegátů ústřed- 
ního spolku. Rozejde-11 se odbor, připadne jmění jeho Ústřednímu spolku, jenž 
plniti musí dotyčné závazky. Odbor pro pojišťování v případě nemoci vstoupil by 
v život, jakmile by se přihlásilo 100 členů, odbor pohřební, jakmile by se 200 
členů přihlásilo. Řed. Fr. Višňák uznává humánnosť návrhů těch, pochybuje však, 
že by se sešlo dostatečné jmění, aby se účelům vytknutým vyhověti mohlo. Řečník 
připomíná, že již za podobným účelem jsou fondy státní v jednotlivých zemích, 
aby se podpory vypláceti mohly. (Hlasy: Nedostáváme nic!) Řeklo by se, že, 
platime-li sami příspěvky, že stát není již povinnen sám v této věci o nás pečovati. 
ProL Jan Slavik nemíní, že by příspěvky — a veliké by nesměly býti — nesta- 
čily na vyplácení podpor pro případ nemoci. Za to však doporučovalo by se zří- 
diti odbor pro příspěvky pohřební, jichž se nám vskutku odnikud nedostává. Nechť 
se proto již na počátku oba odbory úplně od sebe oddělí. Prof. Jar. Zdeněk 
soudí též, že podpory pro případ nemoci musily by býti z počátku malé, mělo-li 
by jmění stačiti. Co pokladník spolku pro podporování vdov a sirotků po pro- 
fessořích připomíná, že spolek ten má ročně příjmů 12—13 tisíc a přes to vy- 
plácí vdovám roční podpory jen 150 zl. 



230 Drobné zprávy. 

Professor Bedřich Spiess připomíná znavných úspěchů pohřebního spolku 
professorů v Králové Hradci, jenž podpora pohřební — dosud 60 zl. v po- 
sledním roce zvýšiti mohl a příště i příspěvek členů sníží. Podobný spolek vše- 
obecný docílil by proto snad úspěchů ještě věcších a řečník přeje si, by sjezd se 
pro zřízení dotyčného odboru vyslovil. Pojišťování pro případ nemoci již pro ne- 
dostatečnou statistiku mělo by však výsledek velice pochybný. Ked. Fr. Vtšňák 
přidává se ku přání prof. Spiessovu, načež se sjezd vyslovuje jednohlasně pro zřízení 
odboru pohřebního. 

Řed. Karel Doucha přeje si, by ustanovení o zřízení fondu nemocenského 
pojata byla přece pro každý případ do stanov, nechť ponechá se pak stanovami 
uznání výboru, měl-li by se a kdy by se měl odbor tento zříditi. Předseda řed. 
K. Tieftrunk praví, že Ústřední spolek přál si seznati náhledy sjezdu o zřízení 
fondu nemocenského. Poslední slovo ponecháno bude ovšem valné hromadě Ústřed- 
ního spolku. Zapotřebí jest ovšem též dříve výpočtův statistických a věc zrale 
uvážiti; ukáže-li se výhodnou, nebude se jí zajisté nikdo v zásadě vzpírati. Po- 
něvadž nikdo proti tomuto pojímání celé otázky zásadně se nevyslovuje, považuje 
předseda věc tu za vyřízenu. 

Na denním pořádku jest dále návrh, aby podána byla vládě petice v příčině 
upravení a zvýšení remunerací a substitučního platu. 

Referent prof. V. Starý podává tento návrh petice: 

Vysoké c. k. ministerstvo kultu a vyučování račiž: 

1. upraviti a zvýšiti remuneraci za přespočetní hodiny vyučovací a substi- 
tuční plat za vyučovací hodiny o povinných předmětech na všech středních školách 
a jim rovných ústavech; 

2. ustanoviti, že plat substituční obdrží, kdo nepřetržitě zastupoval úřad 
učitelský po dva měsíce a kdyby zastupování nebo výpomoc trvaly déle nežli dva 
měsíce, i za první dva měsíce. 

Prof. J. Šimek přeje si připojení dodatku, aby při vyměřování řečených 
odměn bráno bylo za dělitele číslo 10 a nikoli 12, tudíž aby prázdniny byly od- 
čítávány ;* dále aby substituční plat po ukončení každého polouletí co nejdříve byl 
vyplácen. Dále připomíná řečník: Substituce na ústavech učitelských jest a zů- 
stane při dosavadní úpravě nutnou, ano dle § 68. stotutu do jisté míry povinnou. 
Některá práva statut sice připouští, nejsou však dosud ve skutek uvedena; jinde 
se ukládají zvláštní povinnosti, aniž by na druhé straně s nějakými výhodami byly 
spojeny. Týkáť se to: a) korrektur, b) učitele paedagogiky a učitele třídy ele-. 
mentami, c) krasopisu, d) knihovníka. Řečník vypočetl tu, že učiteli jest vyko- 
nati ročně korrektur: z češtiny 2800, z počtů 8000, z krasopisu 1600, z němčiny 
2400 — a přál si, aby ve věci té podány byly žádosti obsahu v podstatě tohoto : 

Veleslavná c. k. zemská rada školní račiž se usnésti: Po rozumu § 67. a 
k návrhu ředitelovu budiž týdenní počet hodin poměrně k rozsahu oprav o 2—3 
hodiny zmírněn. Učiteli všeobecné nauky a vyučování budiž porada hospitační 
každého téhodne s 3. ročníkem konaná počítána za jednu a učiteli specielní me- 
thodiky třídy elementární za půl hodiny. Za prohlídku krasopisu v 2., 3. a 4. 
ročníku bud 1 hodina od povinného týdenního počtu odečtena. Knihovníku bodiž 
za správu knihovny nařízený počet týdenních hodin o 1 hodinu zmírněn. Jednot- 
nosť u vykonávání a v methodě vede ku přání, aby na každém ústavě učitelském 
zvláštní učitel pro předměty hudební byl zřízen. 

Řed. K. Tieftrunk praví, že v podstatě souhlasí s páně Šimkovým návrhem 
na regulování remunerací a substitučního platu na školách nejen středních, nýbrž 
na všech ústavech jim rovných. Návrhy páně Šimkovy mohou výboru sloužiti za 
informaci pro případné kroky. 

Po té se návrhy prof. Šimkovy odkazují výboru a schvalují v zásadě co přáni. 

K volným návrhům přihlásil se prof. Fr. Sobek, jenž předkládá 2 žádosti 
nepřítomného prof. V. Markalousa, jež navrhuje, aby valný sjezd professorů střed- 
ních škol českých v Litomyšli podal vys. c. k. ministerstvu; a sice: 



Drobné zpráaty, 231 

I. Vysvědčeni kandidátů professury buďte upravena spůsobcm přiměřenějším. 
Označeno bud na nich pouze nationale kandidátovo a potom odborné předměty, 
ze kterých se kandidát zkoušce podrobil. Úsudek zkušební kommisse o spňsobi- 
losti kandidátově budiž pronesen stručné buď po spůsobu vysvědčení právníkův 
nebo asi: Tomu neb onomu předmětu vyučovati na celé (nižší) škole střední (gym- 
nasii, reálce) jest spúsobilý neb chvalitebné spúsobilý neb výborné spúsobilý neb 
nespusobUý. 

Žádosť svoji odůvodňuji takto: 

1) Nynější vysvědčení jsou protokoly o zkoušce kandidátově, které patří 
spise do archivu zkušební kommisse než do veřejností. Go nepříjemností učinilo 
Ukové vysvědčení mnohému učiteli, myslím, že není třeba se zmiňovati, poněvadž 
to jeden každý zná ze zkušenosti vlastní ať má vysvědčení celkem výborné, chva- 
litebné nebo dostatečné. 

2) Učitelstvo škol obecných, občanských a i jiných odborných škol má vy- 
STědčeni nynějším požadavkům časovým přiměřené. 

3) Budou-li vysvědčení stručná, odstraní se tím i jiná vada, míním totiž, že 
kandidátu nebude třeba čekati na vysvědčení půl roku, celý rok, ano i IV2 roku. 
Jak často se již stalo, že byl kandidát odmrštěn, když podal žádosť o místo 
oprázdněné jen pro to, že neměl vysvědčení přiloženo! 

4) Může-li zkušební kommisse dávati stručné potvrzení, že kandidát zkoušky 
adělal, mohla by zajisté dávati hned tak stručná vysvědčení sama. 

Když se byli prof. Fr. Sobek a řed. Fr. VišMk vřele přimluvili za splnění 
žádosti vši měrou slušné a naléhavé, přikázána jest výboru Ústředního spolku 
k dalším krokům. 

II. Zkoušky kandidátů professury škol středních buďte lépe a vhodněji upra- 
veny. Jako jsou povinni posluchači práv podrobiti se přísným zkouškám ústním 
z některých předmětův, tak budiž i na filosofické fakultě zavedeno, by si mohl 
kandidát odbyti zkoušky ústní pouze z některých věcí, zvláště reálií na př. v klas- 
sické filologii ze starožitností, z literatury řecké a římské; potom z vedlejších, 
z češtiny, němčiny, dějepisu. 

Žádosť tu doprovázím hlavně dvěma důvodoma: 

1) že by kandidát měl práci rozdělenu a tím již neobyčejně usnadněnu; 

2) vědomosti byly by pak ustálenější, hlubší a trvalejší. 

Ostatně budiž ponecháno vyšším instancím, jak látkií ke zkouškám vhodně 
rozvrhnouti. 

I tato žádosť, 8 níž shromáždění v zásadě souhlasí, přikázána témuž výboru 
k pilné úvaze. 

Prof. Jan Slavík připomíná, že učitelstvo dosud málo si všímá zdravotnické 
stránky, k čemuž v mnohém odborném časopise již poukázáno. Sám už v Kroku 
obhájil českého učitelstva, ale ještě mnoho jest činiti. Pronáší přání ke kollegům, 
by vždy 1 — 2 páni přijali úkol, sestavovati statistické zprávy o chorobách, jež by 
se na některém místě ústředním, snad v redakci Eroka sbírati mohly. 

Řed. E. Tiefirunk v souhlase s prof. Slavíkem navrhuje, aby se výbor obrátil 
ku spolku lékařův českých, by vypracoval schéma pro statistiku takovou, jež by 
se pak členům professorských sborův rozeslalo. Prof. Fr. Prusik doporoučí vřele 
návrh prof. Slavíkův, pravě, že se zdravotními poměry učitel musí býti v zájmu vy- 
učování i vychování obeznámen. Tak objevuje se dosti Často daltonismus, coŽ 
dlužno znáti zvláště učiteli kreslení. Návrh řed. Tie/trunka a prof. Slavíka se 
přijímá. 

Prof. J. Stránek z Eutné Hory žádá, by sjezd doporučil výboru Ústředního 
spolku, domáhati se toho, by počet týdenních hodin učitelům jazykův moderních 
stanoven byl stejně jako učitelům jazykův klassických, tudíž nejvíce na 17. Po 
poznámce řed. E. JDouchy vyslovuje sjezd přání v tomto směru. 

Řed. J. Jáhna řeč, již měl nedávno na radě říšské, předložena jest při 
sjezdu; pro obšírnosť sice nečtena, usneseno však po návrhu řed. O. Franty^ jenž 



232 Drobné správy. 

podal obsah její, požádati řed. J. Jahna, by ji dal vytisknoati a rozeslal pak 
jednotlivým sborům profess. k rozebrání. Za řeč tu vzdány řed. Jahnovi díky po- 
vstáním. 

Po návrhu řed. K. TUftrunka a na pozvání řed. F. Částka z Plzně evólena 
za tnisto příštího sjezdu Plzeň; o době, kdy příští sjezd má býti pořádán, zda za 
rok neb dvě léta, dohodnouti se má sjezdový výbor s Ústředním spolkem. 

Předseda řed. K. Tieftrunh ujímá se po té slova a praví: Sešli jsme se, 
pánové, ku sjezdu našemu v náladě nejlepší. Město samo uvítalo nás i formálně 
tak vřele, že všichni jsme byli tím radostně dojati. Těžko se nyní loučiti, když 
jsme tak srdečně a vážně o záležitostech a zájmech svých promlouvali. Hluboké 
dojmy dnešní potrvají v myslech našich a vzpomínka na dnešní sjezd bude nám 
stejně milou a blahou jako na veškery sjezdy předešlé. Děkuji znovu za vřelé, 
v pravdě české pohostinství, jemuž dalo výraz obyvatelstvo i zastupitelstvo města 
Litomyšle, dekuji za vřelá uvítací slova p. starostova jakož i Měšťanské besedě a 
p. prof. Dr. J. KvíČalovi za výbornou řeč jeho. Dále vzdávám diky místnímu ko- 
mitétu pořádacimu, jeho jednateli, přičinlivému prof. Grešlovi, a jeho předsedovi, 
řed. Fr. Fischeravi, za jeho starostlivost otcovskou a úsiužnosť přátelskou. Také 
k vám obracím se, pánové z Moravy zavítavší, s dikem za hojné účastenství a 
prosím ředitele pana Višňáka, by řekl koUegftm svým na Moravě, že známe jich 
úsilí a že si přejeme, by se na Moravě dodělali stejných úspěchů národních jako 
my v Čechách. Při všech krocích svých řiďme se heslem, že solidárnosť přetrvá 
veškery lozmrzelosti i všechny překážky okamžité. (Výborné!) Prohlašuji sjezd za 
skončený. (Hlučné volání „Na zdar!") 

E návrhu prof. F. Sobka provolána předsedovi řediteli K. Tieftrunkovi za 
obezřelé a obětavé vedení sjezdu bouřlivé „Sláva". 



Vyzvání v příčině topických jmen. 

Po léta navádím žáky své venkovské, by sbírali topická jména polí, lok, 
lesův atd. při svých osadách; výsledky, jakých jsem při tom docílil, jsou značný, 
než aby se získal materiál co nejhojnější, k tomu potřebí sbírání systematického. 
Z té příčiny právě teď, kdy žáci odcházejí na prázdniny, kde budou moci použiti 
rady rodičův svých, pr&sim všech pánův collegův, zvláště učitelův Češtiny a děje- 
pisu, by — hledíce, k značnému jak filologickému, tak historickému prospěchu, 
ana se v mnohém jmeni topickém tají zaniklá osada, tvrz a p. — ráčili vyzývati 
svých žákův ku sbírání topických jmen dle tohoto pořádku : 

1. Pole. 2. Luka. 3. Lesy. 4. Rybníky a tůně. 5. Potoky a říčky i řeky. 
6. Vrchy. 7, Cesty a průhony. 8. Kříže, boží muka, kapličky, sloupky, obrazy na 
stromech, osamocené stromy pomezní nebo památné se zvláštními jmény. 9. Hrady, 
sří ceniny. 10. Mlýny. 11. Dvory (poplužní). 12. My sliv uy a hajnovny (hájovny). 
13. Jiné samoty, jako: lázně, sušárny, ovčarny, hospody, cihelny, rasovny a p. — 
Má-li které místo neb osada dvě neb více jmen (buď sloučením několika starších 
osad nebo přezdívkou nebo zbytkem původního názvu), budiž i podruéné jméno to 
udáno, rovněž čtwti osad s památnými jmény. 

Je-li který název na pohled neobyčejný neb nesrozumitelný, nikdo ho neměň 
dle své domněnky, nýbrž napiš přesně tak, jak lid vyslovuje (dobře by tu bylo 
udati polohu místa a povahu půdy). 

Je-li při některém názvu v lide prostonárodní výklad nebo povést o bývalé 
osadě, hradu a pod., budiž to v poznámce na konec připojeno. 

Vše budiž psáno na arch jasně a zřetelně dle označených oddílův Číslovaných. 
V nadpise polož se v levo název osady, z níž jména ta jsou, v právo okr. hejt- 
manství. Na konec každý se podepiš plným jménem udada třídu a datum. 

Kdo z pp. collegův by neměl kdy materiál takto sebraný vzdělati, toho slašnd 
prosím, by mně ho ráčil zaslati k vědeckému zpracování. Fr. Prusik. 

Vr, Prusík, redaktor a vydavatel. — V. Simáček, knihtiskárna. 



JHL. j^í X JEjL jl í 



Y administraci Kroka lze dostati: 

PřfspěTky k nauce o tvořeni kmenův Te sloTanštiné a zvláStě v češtině. 

I. Pise Fr. :Brv^9Ík. Cena 30 kr. 

O comparatíTě ve slovanštině. Píše Fr, Prusilc. Cena 20 kr. 



Hledáme za sluSnou cenu (neb na výměnu) těchto děl: 

řV. Miklosich: Uber den Ursprung der Worte von der Form asloT. tPtt. 

Fr. Miklosich: Die slavischen Ortsnamen aus Appellativen. I. díl. 

Fr. Miklosicb: Die Bildung der slayischen Personennamen. 

Fr. Miklosicb: Die Bildung der Ortsnamen aus Personennamen im Slaviscben. 

Časopis českébo Musea 1827—1841. 

Shakespearův Jíndfích YL, díl I. I^el. J. Malý. Redakce. 



KROK, 

ČASOPIS VĚNOVANÝ VEŠKERÝM POTŘEBÁM STŘEDNÍHO ŠKOLSTVA 

vychází ob měsfc, a sice: 

1. ledna, března, května^ července, 16. záři, 1. listopadn. 



Předplácí se roiné (i se zásylkon) ▼ BakouBko-TTherskti 3 zl., y cizině 3 zl. 30 Isr.; stn- 
dujicim střed&icli a Tysokýcb ikol jest předplatné sniženc na 2 zl. 50 kr. Jednotlirý seSit 

stoji 60 kr., pro stndTijící 50 kr. 



Bnkopisy se nevracejí, leč si toho kdo zvláště vyžádá při zásylce. 



Mismá Ixe dMti tolil[o do U. dne po yydáiii sešitu. 



Redakce i administrace „Kroka^ jest v Bartolomějské uliei čís. 5. 



Tiskem F. Simáéka v Praze. 



SI. ředitelstev středních škol, po případě pp. spisovatelův, od nichž nás dosud 
nedošly letošní progn^ammy, opět slnšně žádáme, hy nám je ráčili zaslati, hychom 
mohli referovati o nich v Kroku. Eed. 



OBSAH. 



Btr. 

Ant. Truhlář: Šimon Karel Macháček 233 

J, Vlach: O methodě učby zeměpisné . 238 

Jan Hulakovský: Slovo o methodickém vyučováni jazyku francouzskému. . 243 

Jos, Dědeček: O vývoji českých názvů nerostních 245 

Fr. Grešl: Ěím v zrcadle básní Juvenalových 248 

Adolf Prokop: Bylo-li by s prospěchem, kdyby se začínalo vyučovati kre- 
slení perspektivnému na školách středních teprve ve třídě třetí . . . 250 

Fr. Loukotka: Ukázka překladu Persanův Aischylových 254 

Fr. Prusík: Etymologica 257 

JF. Prusík: Duchovní romány 260 

Úvahy. 

G. Zoba: Základové konkrétné logiky 264 

Hlídka programmův: Refer. B. Bauše 266 

Drobné zprávy. 

Nejnovější nařízení 267 

Knihy approbované 270 

Literatura 271 

Zprávy zasedací 273 

Na obranu 287 

Personalie 296 

Nové práce 296 



ROZPRAVY. 



Šimon Karel Macháček. 

Obraz životopisný nasiíml prof. Ant Truhlář. 

(Pokračovizii.) . 

Téhož asi času, co dokonával Dona Juana, přeložil Macháček i Rossi- 
BOYa Lazebníka sevillského^ čtvrtou již obsáhlou zpěvohru za necelé dva roky. 
Překlad tento mél šfastnější osud, nebof již dne 2. února 1825. a potom 
ještě dvakráte v divadle byl slyšen a některým pěvcům, zejména Podhorskému, 
Škroupovi a Kometově hojnou příležitost vyznamenati se poskytnul. ') Ale 
účinkem daleko nevyrovnal se Lazebník opeře jiné, Macháčkem rovněž pře- 
ložené a dne 8. prosince 1825. poprvé provozované, Othellovi od Rossina. 
Jako přede dvěma lety Rodina švýcarská, podobně Othello v obecenstvu 
rozruch spůsobil. „Vytržení'', píše Čelakovský, „aspoň u nás lepších synů, 
bylo veliké. Tak výborně ta opera provedena, jako jsem jakživ ledva dvě 
německé viděl. A to mnoho I Horlivost a láska se všude zmáhá. Jakýsi Binder, 
první tenorista v Praze (hlas jako zvonek I), rozený Němec, představoval osobu 
Roderiga, a sice tak dobře, že málo kde, a to ztíží bylo pozorovati, že Němec 
zpívá. Arci Macháček si vzal velikou práci s jeho parte, aby co nejměkčeji 
utvořil, jakož i sám zpěvec práce nehtoval po mnohé noci, jen aby se cechům 
zachoval. Byl tentýž Binder jindy náš veliký hance a odpůrce, ale nyní ne- 
může češtiny a její lahodnosti v zpěvu dosti vynachváliti. — Naši Němčouři 
se nad tím pozastavují, že prý se opery v češtině lépe než v německém 
dávají" (Sebr. listy str. 184.). 

Překlad Othella byl z teztův operních poslední, který Macháček tiskem 
Tydal;^ ostatní četné toho druhu práce zůstaly rukopisem. Vétšina z nich 
byla provozována; tak Sirotci dům ve dvou jednáních, s hudbou od Weigla, 
dne 12. března lo26., Elisena^ knéina Volharská ve třech jednáních od 
Rosslera dne 28. září 1827., Kniie Raoul^ nazván Modrovotis ve třech jedn. 
od Gretra dne 13. dubna 1828., Vladimír^ knííe Novogorodské ve třech 
jedn. od Biereye dne 26. října 1828. a konečně Faust ve dvou jedn. od 
Spohra dne 2. února 1833. Kromě toho Macháček nezřídka upravoval po 
česku jednotlivé úryvky z oper, jako na př. z Vestálky od Spontina, z TUa 
od Mozarta a j. Překlad Mozartovy zpěvohry y^Cosi fan tutte^ na jeviště 
nebyl uveden. 

Důkladné vzdělání ve zpěvu a hudbě prokazovalo Macháčkovi znamenité 
služby při úpravě textův operních. Neušlať mu snadně nelibá tvrdost nějaká 
neb drsnatost, jež rázu hudebnímu by se příčila, a tím se stalo, že překlady 
jeho pravidelně honosily se působivou zpěvností. Yeršův užival časomérných, 
na mnoze rýmovaných; dokonalosti, jakou naše doba se honosí v příčině 

O Text v^iitěn v hřeinu 1826. 8 nadpisem: .Lazebník Sevillský. Zpěvohra ve dvou 
jednáních. Přeložením S. K. Machádka. Hadba jest od Joach. Rossini. V Praze, 
18 6." — Str. 76. 
^ Tital: .Othello, moafenin benátský. Yážná zpěvohra ve třech jednáních. Přeložením 

S. K. Macháčka. Hudba od Rossini. V Praze, 1827."* — Str. 48. 
Kfok. 17 



234 Truhlář: S. K, Macháček. 

formální, nesmíme v nich arci vyhledávati, ale lahody milé a zpěvné podnes 
jim nikdo neupře. Tuto vlastnost, v opeře ovšem nad míru důležitou, již sou- 
časníci, jako Chmelenský, Jungmann i sám Čelakovský jednomyslné uznávali, 
vychvalujíce, že „Macháček zvláStní schopnosť ve spojování či lépe řečeno 
ve splynutí každé slabiky s výrazem a trváním hudebním ve své moci má, 
takže by jedva hudebnímu skladateli možná bylo v zadaném úkolu těchto 
vlastností lépe šetřiti" (Čechoslav 1825. str. 56.). To právě neposlední bylo 
příčinou, že opera česká, sotva započavši, hned vítězně mohla zápoliti se 
zpěvohrou německou. Jinak podotknouti dlužno, že Macháček ve většině pře- 
kladů těchto proti obyčeji svému dosti volně si počínal, tu přidávaje, tu od- 
nímaje, tu přeměňuje, takže některé z nich (jako na př. Elisena) spíše za 
zpracování pokládati se mohou; přihlíželť velmi bedlivé netoliko k výhodám 
a požadavkům hudebním, nýbrž i ku potřebám a silám domácím. Y dějinách 
opery české zůstane Macháčkovi čestná paměf trvale pojištěna. 

Umění hudebního zůstal Macháček po celý svůj život horlivým ctitelem 
a šiřitelem. Sám sice nevystupoval veřejně, ale jinak neopomíjel žádné příle- 
žitosti, kde mohl zpěvu českému nějak cestu klestiti a nových přátel zjedná- 
vati. Snaha tato byla mu přední pohnutkou, že r. 1825. uspořádal a vydal 
i zvláštní sbírku hudební, totiž „Z/)^t;y české pro jeden hlas při pianuforte^ 
ve dvou svazcích, z níchžto první, pět písní obsahující, připsal hraběnkám 
Ludmile a Terezii Vratislavnám z Mitrovic, druhý pak, se šesti písněmi, si. 
Marii Šulcové, zpěvačce v operách českých, pozdější manželce své. Většina 
písní pochází od něho samého a jest uvedena y hudbu rozličnými skladateli 
českými, zejména Tomáškem, Škroupem, Koželuhem, Krovem a j. Pro hlasy 
cvičenější připojeny jsou některé skladby od Haydena a Mozarta. 

Jinak bylo Macháčkovi básnictví dramatické oborem nejmilejším; k to- 
muto vždy a vždycky se vracel, kdykoli na delší dobu od něho se byl odloučil. 

Dramatickou prací, překladem Ifígenie Goethovy, nastoupil na dráhu lite- 
rární a sbírkou divadelních her nedlouho před svou smrtí r. 1846. ji zakončil. 
Tragédií zabýval se nejraději, jsa rozhodným přívržencem směru staroklas- 
sického; avšak při tom nezanedbával druhů jiných, jmenovitě dokud byl 
mladším. K nejoblíbenějším ze všech těchto prací jeho po dlouhou dobu ná- 
ležela a na mnoze až dosud náleží veršovaná veselohra čili spíše fraška 
^Ženichové'^ ^ provozovaná poprvé dře 7. března 1842. na divadle stavovském. 
Obsah její možno kratičce nastíniti takto: 

Rytíř Rodoslav určil dceři své Militce, do sličného Vítka, syna hrad- 
níkova tajně zamilované, poslední lhůtu, do kteréž mezi třemi šlechtickými 
uchazeči, Miliuským, Strachonošem a Bukovcem manžela vyvoliti si má. 

„Buď 8Í vyvol jednoho, 

Neb jdeš ráno za sera 

Do Labského kláštera !« (I, 6.) 

dí otec neúprosné. V nesnázi nastalé umluví se Militka s Vítkem a žádá 
pak otce, by směla všechny tři ženichy podrobiti nějaké zkoušce, dokládajíc 
před nimi: 

-Jestli všichni obstojíte, 

Jednoho ei vyvolím; 

Všichni li se zahanbíte, 

Žádného z vás nezvolím. 

Též mi, otče, slovo dáte, 

Že mi vůli ponecháte 

Kohokoli Bobé vzít." (I, 6.) 

otec je srozuměn, ale žádá, by zkouška neprodleně se provedla. Militka 
na to ženichům ukládá každému zvláště, co jest jim činiti. Milinský má se 
dělati umrlým, lehnouti v hrobce do rakve a zůstati tam do rána; Stracho- 
noši přikázáno postaviti se k umrlému na stráž; Bukovci konečně dána úloha 
za strašidlo se převléci a Strachonoše z hrobky vypuditi. Eytíři odhodlají 



Truhlář: S, K. Macháček. 235 

se k takové zkoušce. (I. jedn.) — Před půlnocí na to zavede Vítek rytíře po 
lytíři na místo určené. Milinský lehne do rakve, potom Strachonoš dostaví 
86 na stráž a konečné Bukovec, děsně zakuklen, přijde strašit. U samé rakve 
strhne se půtka, Milinský hrůzou jat vyskočí a pádí ven, druzí dva zděšeni 
za ním, Bukovec oknem (II. jedn.) — V zahradě pod hrobkou rytíři znova 
se shledají a nepoznávajíce sebe nových strašáků vespolek si nahánějí; ko- 
nečně vše se vysvětlí, a ježtoť rytíři neobstáli ve zkoušce, dostanou se mi- 
lenci za sebe (IQ. jedn.). 

Prese všechnu pravdě nepodobnost dějovou oplývá tato hra množstvím 
případů skutečně komických, takže provozována jsouc jen poněkud obratně 
účinku minouti se nemůže; jednání druhé a třetí v té příčině velmi půso- 
bívá. Osnova je prostinká a dosti podařena; zvláště pilně hledí se k tomu, 
by netoliko jednota děje, nýbrž i času a místa byla zachována. Z počátku 
radí zdlouhavé námluvy a přípravy; ku konci zase ráz až příliš fraškovitý 
nahrazuje jaksi děj druhým jednáním vlastně již ukončený. Osoby i tam, kde 
zúmyslně zpitvořeny jsou, dosti patrně vyznačují se určitostí ve slovech i v jed- 
nání; na př. rytíř Strachonoš anebo starý Rodoslav, jenž neporuší ani ten- 
kráte slibu daného, když dcera jeho vyvolí si Vítka za chotě. Hrubostí ně- 
jakých neb hranatostí schválně hledaných nenalezueme nikde, ač se naskýtala 
ktomu příležitosť nejednou. Sloh je dosti květnatý, dialog nezřídka rozvleklý, což 
zaviněno hlavně mluvou rýmovanou. Rozměr je čtyrstopý trochej přízvučný, 
někdy s časoměrou pojeny ; předností jeho jest hudebnosť a plynnosť. Rýmy 
jsou nedokonalé na mnoze plané. 

Ženichové platili po dlouhou dobu za nejlepší veselohru českou a vyko- 
nali pouť snad po celé vlasti. Skladbou původní dle vlastního vyznání spiso- 
vatelova mohou se nazývati spíše podle formy, než-li podle látky. Tato zajisté 
čerpána jest ze starší, chatrné a vůbec neznámé frašky německé *) spůsobem 
tím, že lepší myšlenky pojaty v práci novou a tam dle potřeby rozhojněny 
neb přepracovány. 

Tiskem vyšli Ženichové poprvé r. 1826.,*) po druhé ve formě skoro zcela 
proměněné r. 1841. u V. Hessa a po třetí v Pospíšilově Divadelní bibliotéce 
sv. 59. Vydání nynější pořízeno jest podle textu z r. 1841. Macháčkem samým 
upraveného. 

Rukopisem naproti tomu zůstaly jiné dvě práce Macháčkovy do r. 1827. 
vyhotovené. Jedna z nich ^Diamant krále duchú^, kouzelná hra se zpěvy od 
Raimunda, jest fraška rázu místního, dle poměrů českých spracovaná (provoz, 
dne 30. prosince 1827.), druhá pak ^Zkotiška věrnosti'^, veselohra ve třech 
jednáních dle La Fontaina, toliko dle jména známá, uložena prý jest někde 
v bibl. českého divadla. 

Cinnosť Macháčkova v letech dvacátých ještě z jiné strany divadla pro- 
spěšně se dotýkala. Bylť netoliko spisovatelem a nezřídka též ochotníkem 
(hercem „z libosti", říkalo se tehdáž), nýbrž pospolu i kritikem divadelním. 
Podával totiž do předního časopisu tehdejšího „Óechoslava^ čas od času ze- 
vrubnější posudky o jednotlivých představeních jak operních, tak drama- 
tických, neostýchaje se při tom vytýkati také vady, zejména křiklavější ne- 
správnosti ve mluvě. Mnohým sice ten spůsob se nelíbil, poněvadž prý to 
j^t „vtipu natahování, krákorání a domyslných chyb u herců zdejších vytý- 
kání a vazvánéní", ale celkem byl účinek dobrý netoliko pro herce, nýbrž 
i pro úsudek obecenstva. Zajimavo jest, že Macháček i své vlastní práce 
posuzoval, a to nemálo přísně. 

Když byl čechoslav rokem 1825. zašel, stopoval Macháček soukromně 
Melikou činnosf divadelní a zkušenosti své, v celek sestavené, potom uve- 

") Schildwache, Tod u. Teufel, oder so přelit man die FQchse. Posse mít Geaang. 
^ien 1794. 

') Titul: „Ženichové. Původní rýmovaná veselohra ve třech jednáních od Š. K. Ma- 
cháčka. V Praze, 1826". — Str. 72. 

17* 



236 Truhlář: Š. K. Macháček. 

řejnil r. 1827. v časopise musejním, tehdy právě založeném. Jsou to dvě 
stati, z nichžto první ^Stav divadla českého od měsíce dubna 1824. aí do konce 
r. 1826,^ (sv. I, str. 127 si.) jest rázu povšechného, podávajíc krátkou chara- 
kteristiku celého období, výčet her a roztřídění herců, kdežto druhá „D*- 
vadlo české r. 1827."' (sv. III, str. 139 si.) jest rázu podrobného, posuzujíc 
jednotlivá představení spůsobem poutavým, někdy dosti peprným. ') Oba kusy 
jsou vítaným příspěvkem k historii divadla českého. Od r. 1828. stal se ná- 
stupcem Macháčkovým v kritice divadelní Jos. Kras. Chmelenský. 

Rozsáhlá, neúnavná a vždv vhodně upotřebená činnost literární posta- 
vila tenkrát Macháčka, jak bylo již dotčeno, v popředí mladšího spisova- 
telstva. Ale přece nebyla každá prače jeho stejným zdarem neb úspěchem od- 
měňována. Z té stránky bud^ež uvedeny zejména básnické jeho překlady 
v čechoslavu r. 1825., ze Schillera ^Jeřábové Ibykovi^ (č. 10.) a y^Rukojemstvi^ 
(č. 17.), z Waltera Scotta „Ohennik^ (č. 21.) a z Uhlanda ^Kletba zpévce*^ 
(č. 28.); dokonalost originálu jimi nikterak není dosažena. Příčina úkazu toho 
bez odporu spočívá v tom, že Macháček neměl onoho nadšení básnického, 
kteréž vynikajíc mocným plápolem i ve skladby cizí vtěliti se dovede a nejen 
v určité době obmezené, nýbrž i po mnohých ještě letech mysl naši stejně 
zajímá. ^ Mnohem lépe, než-li jmenované skladby umělé, čte se v témže 
Čechoslavu (č. 43.) ukázka z překladu Schillerova „ Valdštýna"" (Valdšt. smrť 
n, 2.), první to stopa oblíbené myšlenky Macháčkovy převésti v jazyk český 
všechna důležitější dramata Schillerova. 

Méně šťasten byl i s podnikem, jímž od r. 1823. opětovně se zanášel, 
totiž vydáváním almanachu, jenž by současnou činnost literární jaksi zobrazoval. 
V té věci jednak ho předešli horliví literáti hradečtí, Chmela s Klicperou, 
ani čilým Pospíšilem podporováni jsouce vydali počátkem roku 1823. Novo- 
ročenku, první toho druhu pokus v českém písemnictví, jednak vadila i řev- 
nivost a neochotnost některých spisovatelů, zejména čelakovského, jakož i ne- 
rozhodnost nakladatelky Yetterlové; s podniku tedy konečně sešlo. Rovněž 
nevydařil se úmysl poněkud pozdější, vydávati měsíčník nazvaný ^Svétovid** 
čili jfDennice^. 

Delší básnická práce Macháčkova, z prvních let dvacátých pocházející, 
nalézá se v „českých historických zpěvech" Václ. Hankou r. 1826. v textu 
českém a spolu i německém vydávaných. Jest to ,, Drahomířino propadáni*^ 
(v Drob. bás. „Drahomíra"), překlad německé ballady prof. Václ. AL Svo- 
body Navarovského, v 18 umělých slohách 14řádkových. Báseň původní není 
vlastně nic jiného, než-li veršovaný bombast rhetorický, a překladu nepoda- 
řilo se také něco lepšího z ní učiniti; ba spíše známá ráznost Svobodova 
tu je valně setřena. 

Jinak podával Macháček čas od času drobnější práce své téměř vý- 
hradně do Časopisu českého musea. V prvním ročníku (1827.), má zvláště 
mnoho příspěvků; kromě připomenutých dvou statí divadelních jest od něho 
zde krátká „Historie ct. vlastenské hospodářské společnosti v Čechách*^ (překl.), 
potom delší ballada y,Kurcius^^ (I, 12 sL) o 16 slohách šestiřádkových, roz- 
měrem daktylickým provedená, líčící známý příběh starořímský, poněkud 
vodnatá, ač ne právě nezdařilá, ^) a konečně dvé překladů básnických „Zpév 
Vallyr^ (I, 21 si.) jakožto ukázka z poesie staronordické (z Njálssagy) s ob- 
šírným úvodem, a „Pindarúv Olympický vitézozpěv prvni^ (El, 98 si.) s úvodem 
i poznámkami. Poslední práci dostalo se nevárední pochvaly od Goetha, jenž 

*) Na pr. str. 142: „Dne 2. února viděli j&me Pana Štékavce^ frašku ve třech jednáních 
vzdělanou od J. Ň. Štěpánka. Jak musela fraška tato asi vyhlížeti nevzdělaná, když 
ve vzdělané štěkání hlavním obsahem jestl V tom předčil pan Ghauer (Štékavec) 
a p. Svoboda, Brinke, a ostatní jej dráždili " 

') Jeřábové Ibykovi, Rukojemství a Kletba z pěvce pojaty jsou ve formě nové do Drob- 
nějších básní r 1846. „Ohenník" vynechán. — K věci sr. Osvětu 1877, str^ 780 si, 

') Vzorem byl Schillerňv „1'atápéc". — V pozdější úpravě (drobné básně) jsou dak- 
tyly pHzvučné. 



TruTOář: Š. K. Macháček. 237 

▼elice byl překvapen umělým rozměrem, ve formě originálu provedeným; ^) 
za to však znatel češtiny právem by zde vytýkal piílišnou mluvy nejasnost 
a nepřirozený pořádek slov. Jinak vjznati dlužno, že po Macháčkovi v pře- 
kladu Pindara ještě nikdo u nás nepokračoval. 

Literaturou klassickou Macháček ovšem nepřestal zabývati se ani ten- 
krát, když jiného dinihu pracemi byl zanesen. Nejlepším toho důkazem jest 
Tjdání Horatiova Listu o uměni básnickém (Epištola ad Pisones), k němuž 
uprostřed r. 1826. přípravy byl dokonal. Rozděluje se ve tři části; v prvé 
položen jest původní text, opatřený hojnými poznámkami latinskými, ve druhé 
metrický překlad německý a ve třetí český. V úvodě latinsky psaném uči- 
něna zmínka o povaze básně^ vyloženy rozmanité úsudky o ni a připojen 
obšírný rozbor. Vysvětlivky, upravené hlavně dle vydání Hohlerova, Regels- 
bergerova a Schellova, jsou^věcším dílem druhu věcného, někdy polemického; 
nezřídka však mívají ráz obsáhlých výkladů, zejména tam, kde zmínka se 
děje o básnictví dramatickém, časté narážky a citáty ze spisovatelů mo- 
derních, jmenovitě ze Schillera, Goetha, Ríchtra, Herdera a mn. j. svědčí 
o důkladném vzdělání aesthetickém a veliké znalosti literatury vůbec. Kde 
88 příležitost naskytla, i k věcem českým přihlédnuto (na př. k t. 53, 56, 
74.). Překlad německý nad obyčejnosť nevyniká; českému vadí hlavně neob- 
?yklý ráz ve mluvě, anaf snaha, úplně vše vypodobiti nezřídka zavedla překla- 
datele k obratům českému duchu se příčícím a tím nesnadné srozumitelným, 
ba i věcně chybným. Avšak i mnohé zrnko dobré tu vypučelo zdárně. Vůbec 
možno říci, že celé vydání jest důkazem veliké pilnosti a podivuhodné pruž- 
nosti duševní; původci svému pojistilo na dlouhou dobu čestné místo mezi 
předními pěstiteli klassické literatury na tehdejších ústavech domácích.^) 

I pracemi německými tenkrát Macháček se osvědčil. Kromě Horatiova 
Listu zasluhuje zmínky v příčině té zejména vkusný a plynný překlad Turin 
ského Angeliny, počátkem r. 1828. vydaný ^) a potom také delší báseň „Ogier 
uveřejněna v prvním ročníku německého časopisu musejního (Monatsschrift 
des vat. Mus. 1827, 3.), kdež mezi poetickými příspěvky jinými dosti vyniká. 
V úpravě české sluje „Ojiř^ a patří k lepším plodům Macháčkovým; napo- 
doben jest v ní spůsob Schillerův. 

Ještě jedna z let oněch pracička připisuje se Macháčkovi, totiž povídka 
^Jarošin a Svatava*^, tištěna r. 1828. beze jména původcova. *) Je to drobo- 
tioa nepatrná jak obsahem, tak úpravou, dle všeho z němčiny přeložená. 
Macháček sám, uváděje několikrát úplný seznam svých spisův, ani jednou 
k ní se nehlásil. 

To jest asi celkový obraz literární činnosti Macháčkovy, jak se jevila 
za pobytu jeho v Praze do konce r. 1827. Již pouhý přehled dovede zaba- 
viti naši pozornost a úctu vzbuditi ku spisovateli ještě mladému, jenž byl 
za dobu nevalně dlouhou v rozmanitých oborech tolik vykonal. A při tom 
bylo zdraví jeho dosti chatrné, poměry hmotné na mnoze trudné! Neměl 
totiž jiného příjmu než odměnu za soukromé vyučování, což byl ovšem pramen 
nestálý a málo vynášející. Po delší dobu byl také učitelem dcer Jungman- 
nových. 

Počátkem r. 1828. nastal rozhodný obrat v životě Macháčkově. Po 

') Viz Góthes Werke Th. 29^ S. 164 (Uempel). 

^ Vydlo r. 1827. a po druhé beze změny r. 1838. s nadpisem: „Q. Horatii Flacci de 

arte poětica liber, quem interpretatione atque notis criticis et aestheticis illostravit 

et vernaculo tum Gerraanorum tum Bohemonim versu reddidit S. C. Macháček'' 

— Str. XII a 148. — K úpravě textu latinského užito též dvou rukopisů z bibl 

kapitoloi. 
•) Aogelina. Ein lyrisches Trauerspiel in vier Acten. Aus dem Bóhmischen des Fr. Tu- 

rin8ký von S. K. Macháček. Prag 1828. — Str 102 
*) Jarosín a Svatava. Povídka z minulých časů. V Praze 1828". — - Str. 20. — Jung- 

mann v Hist. liter, jednou Mackáčkovi podruhé Pohořelému ji vlastní; Musejník 

z r. 1828. jmenuje Macháčka původcem. 



(C 



238 Vlach: Methoda zeměpisná, 

dlouholetém čekání podařilo se mu konečně obdržeti místo supplujícího pro- 
fessora humanitního při c. k. gymnasii v Jičíně; vyučovati počal od 7. ledna 
a v říjnu téhož roku stal se již professorem skutečným. Nedlouho potom, 
r. 1829., pojal za manželku slečnu Mař. Šulcovou, Pražanku, obětovým účin- 
kováním při české zpěvohře ch valně proslulou a od listopadu 1826. při opeře 
vůbec zaměstnanou; tím upravil se klidný a po všechny doby spokojený 
život rodinný. 

Snahám národním, kteréž tehdy v Jičíně a v okolí přičiněním několika 
horlivých buditelův (Šírá, Marka, Vetešníka, Vacka, Černého a j.) utěšené se 
jevily, byl Macháček podporou velmi platnou. Pňsobilať v té příčině nemálo 
již sama jeho pověst literární, ještě více však upřímné vlastenectví a nade 
vše rozsáhlé vzdělaní, kterým dovedl si vždy a všude úctu zjednati. Po delší 
dobu býval ředitelem soukromého divadla v knížecím zámku Trautmanns- 
dorfském; v prvých letech účastnil se též akadelnií hudebních a deklama- 
torních, při nichž i paní jeho několikrát vystoupila a zvláště hrou na housle 
obecenstvo překvapila. 

Za představeného na ústavě měl P. Jana Kudrnu. muže spůsobů po- 
někud sice drsných, ale poctivce a Čecha upřímného; žil s ním celkem ve 
shodě dobré, ano i poručníkem dítek svých jej učinil. Mezi kollegy byl mu 
důvěrnějším přítelem toliko professor Schroter; avšak i se všemi ostatními 
vždycky dobře se srovnával, zejména s Frant. Šírém, druhým professorem 
humanitním, vlastencem opravdu horoucím, s katechetou Sidonem a j. Hlučných 
společností nemiloval a zřídka kdy do nich přicházel; stalo-li se tak přece, 
býval spíše málomluvným a soudem svým nik«ly okázale se nevtíral. Proto 
také neměl nepřítele snad nijediného, zvláště když i ostatní skutky jeho všechny 
byly v pravdě bez úhony. Prázdné chvíle trávil věcšinou v domácnosti, péra 
z ruky téměř neodkládaje; pouhou četbou nerad se obíral. Zábavou nad jiné 
milou býval mu hovor o hudbě a o všem, co se této týkalo; za společníka 
tu míval obyčejně učitele své dcery Johanny, Frant. Bradského. 

Vyučování ve škole dělo se tehdáž podle soustavy třídní, t. j. každému 
professoru přidělila se jedna třída, ve kteréž učil všem předmětům kromě 
nábožensví, tedy ve třídách humanitních latině, řečtině, počtům, zeměpisu a 
dějepisu, po 16 hodin za týden. Za hlavní věc pokládána latina, vše ostatní 
bylo jako přívěskem ; přírodopisu vůbec neučilo se. Vyučovací jazyk byl jednak 
latinský, jednak německý; čeština jen soukromé píli byla zůstavena. 

Jako přemnohým jiným řád tsnto nesnáze spůsoboval, podobně dělo se 
i Macháčkovi; však hlavnímu požadavku, vycvičiti žáky v stilistice latinské, 
vyhovoval měrou znamenitou a v té příčině od představených nejednou skvě- 
lého uznání došel. Horlivosť jeho tu bývala neúnavná, a právem říci možno, 
že se stala zdraví jeho, vůbec chatrnému, neblaze osudnou; od velké ná- 
mahy vznikaly neduhy prsní a proměnily se konečně v nezhojitelné souchotiny. 

(Dokončení.) 



O methodě učby zeměpisné. 

Píše prof. Dr. Jaroslav Vlach. 
(Pokračování.) 

III. B. O spůsobu, jak cvičiti žáky ve čteni map. 

Nejdůležitějším a nejtěžším úkolem učby zeměpisné jest vycvičiti žáky 
v řádném čtení map jakož i obrazy jich vštípiti v paměť žákův. Ve spůsobu, 
jak úkolu toho lze dosíci, rozcházejí se mínění odborníkův; jedni domáhají 
se vyhověti úkolu danému methodou kreslicí^ druzí mcthodou popisnou, třetí 
konečně spojením method obou. 



Vlaéh: Methoda eemépisná. 239 

Boettcber ye spise STem prohlašuje se za rozhodného stoupence methody 
popisné. Za tou pi^činou, by stanovisko své objasnil, podrobuje úvaze všechny 
methody kreslení map, jež v Německu od doby, kdy svolán byl první sjezd 
německých zemépisců do Berlína r. 1881., se byly vyskytly a doporučovány 
jsou, ') srovnává je s methodou popisnou na příkladech konkrétních, hledí 
yyvrátíti důvody, jimiž stoupenci methody kreslicí stanovisko své opodstat- 
ňují, a prohlašuje konečné metbodu popisnou za nejlepší spůsob, jakým lze 
CTičiti žáky ve čtení map. Vizme zevrubněji důvody jeho. 

První methoda kreslicí, již Boettcber ve spise svém uvádí, jest methoda 
Kaufmann-Masrova kreseb pěstních.^) Jakou paedagogickou cenu kresbám těm 
přičísti můžeme, vysvítá z okolnosti, že prý jako vzory ku nápodobení lze 
je doporučiti, avšak neradno dávati je žákům do rukou. I nechápe Boettcber, 
jak professor Wagner na prvním sjezde zemépisců mohl podobné kresby 
pěstní jako vzory doporučovati, ač o nich se pronáší takto: „Kresba pěstní 
jest hrubá a povahou svou v podrobnostech velmi nespolehlivá. Také hrubé 
náčrty nehodí se k tomu, by žáci stále na ně nazírali, ježto kazí jich vkus." 
Lze-li pak předpokládati, že kresba učitelova, jež provedena byla na tabuli 
dle předlohy tištěné, dopadne lépe než tištěná? Navrhovatelé kreseb těch 
jsou přesvědčeni o nedostatku tom a hledí jej omluviti, že neškodí, když 
kresba dopadne hrubě a nemotorně. 

Na doklad, jak také kresby pěstní se provádějí, Boettcber uvádí dle 
?ýše uvedeného spisu popis, jak kreslí severovýchodní okraj českoněmeokého 
síředohorí, „Úkol jest velíce nesnadný; nejvěcší obtíž je překonána, když 
projednají se dříve hlavní tři části, v něž okraj severovýchodní se dělí, totiž 
krajina munsterská, čtverec saský a Sudety. Učitel nakreslí základní linii 
kresby od lesa teutoburského ku průsmyku jablunkovskému neb od ohebu 
Emže k ohebu Odry. Dá pojmenovati části linie — hory weserské, Harz, 
Sudety - a smaže ve středu některé části linie, by povstala čára tečkovaná, 
při čemž připomene, že v těch stranách jen některé pahorky z nížiny se 
pnou. Harz označí se hlavní osou svou, ježto by kresba horstva hromadného 
linii příliš přerušovala. Nedorozumnění není možné, ježto učitel kresbu ob- 
jasňuje. Konce linie jsou vzdálenv od sebe deset poledníkův ; severovýchodní 
zasahuje do nížiny, jihovýchodní ku vrchovišti Odry a Visly. Učitel na to 
stanoví polohu Smrčin, kde protínají se poledník SOtý a rovnoběžka 50tá a 
kreslí Krušné hory až k Sudetám, dále les franský a les durynský. Učitel 
označí průlom Labe a Werry a přikreslí ku lesu teutoburskému krajinu mlin- 
iterskou; podle třídy a času může pak blíže pojednati o území nakresleném." 
Boettcber dále uvádí, jak Kaufmann-Maser mapu popisují a staví oproti 
tomu popisu svůj dle methody popisné") a soudí ku konci takto: Při me- 
thodě, jíž užívají Kaufmann-Maser, vyskytuje se mnoho jmen bez určité 
představy topografické a při kresbě soustava linií, jež pokládati můžeme 
spíše za vhodné pro zeměpisnou hádanku než k tomu, by budily jasný názor 
o místopisu. Boettcber v těchto kresbách pěstních vidí stížení učby, ježto 
místo dobré pomůcky ku názoru nastupuje špatná, jejíž provedení mimo to 
spojeno jest s mnohou prací jak učitele, tak žákův. Když však dle methody 
popisné žáci řádně navádějí se ku soustavnému nazírání na mapu, když 
totiž se nutí, by sami vyhledali znaků učitelem udaných, by sami podstatné 
lišili od vedlejšího, kdežto učitel jen tehdy jim jest nápomocen, když toho 
nutná jest potřeba, žáci lehce a v krátké době rozluští úkol, který dle 
Kaufmann-Masera náleží ku nejtěžším. Neb, jak Boettcher dokládá, stačí 
trojí probírání pomocí atlantu neb mapy nástěnné, by zprvu arcif nadanější, 

O O methodách ostatních viz Tramplerův spis: Die konstruktive Methode de8 geo- 
graphiscben UDterrichts. Wien 1878, a Mat^.atův: Methodik des geographischen Unter- 
richts. Berlin 1885. 

') Geograpbische Faustzeichnnngen von Kaufmann und Maser. Strassburg, Schul tz 1882, 

*) Viz Boettcher&v spis sir. 59.-61. 



240 J^Uich: Meihoda gernépUná. 

později ySickní žáci třídy učivo projednané i bez mapy řádně uměli udati. 
Vždy pak ku dosažení daného úkolu bude zapotřebí touto cestou daleko 
méně času, než bude možno zhotoviti, projednati, opraviti a v paměf vátípiti 
kresbu pěstní. Z příčiny té Boettcher navrhuje kresby pěstní. 

Druhá methoda kreslení map jest methoda Stósznerova, jež na tom se 
zakládá, že učitel i žáci při kresbě mapy přidržují se určitých linií, jež 
pokud možná protínají se pod pravým úhlem a jichž velikost dle jedné, na- 
zvané základní (normální), se řídí. I zdá se, že princip tento jest velice 
jednoduchý; avšak, jak Stoszner jej provádí, jeví se velice složitým. Na 
doklad budiž kresba Belgie a Hollandska dle této methody provedena. 

„Kolmice se rozdělí ve čtyři díly, oddělené body b, c, d, z nichž 
každý díl pokládá se za základní, a má polohu ve středu mezi Leuwardeny 
a Groninky; b určuje Deventer, c Venlo; d značí prameniStě Roery, e ozna- 
čuje Lucemburk. Dělíme-li každou ze čtyř částí v polovici, určuje střed mezi 
a b Meppel, mezi b c Kleve, mezi c d Greilenkirchen a mezi d e Dasbnrg. 
Délka záklaídní přímky na západ od a označujme jižní cíp ostrova Texela, od 
Meppela západně Alkmaar, od b bývalou zátoku harlemskou, od Kleve Dord- 
recht, od Geilenkirch Leuven. Ve vzdálenosti dvou základních od Venla po- 
loženo jest město Sluis, spolu nejkrajnější cíp severozápadní Belgie, čára 
od Texela se slabým záhybem k východu směrem k Sluisu dává pobřeží 
hoUandské. Ve vzdálenosti základní přímky od Leuvena položeny jsou Gour- 
tray, Vlissingy, Hertog^nbosch, Roermond, Valenciennes. Ve středu mezi 
Leuvenem a prameniskem Roery položen jest Lutych, skoro normální vzdá- 
lenost od pramene má Namur; ve středu mezi Venlem a jihozápadním 
cípem Belgie u Diiokirch položeny jsou Antverpy ; Diinkirchy jsou od Ostende 
vzdáleny jako Ostende od Sluisa ; Ostende položeno jest dvě normální přímky 
daleko od Alkmaara a Antverpy jednu normální vzálenost od Ostende." 

Postup taký Boettcher prohlašuje přímo hrozným a praví, že netřeba 
teprve zvláště doličovati, jak dle methody popisné docela lehounce právě 
topografii Belgie a Hollandska lze nacvičiti. 

Jiná methoda kreslení map jest Kirchhoffova. Podstata jeho methody 
zakládá se na zeměpisné síti, jíž se používá ku stanovení některých zá- 
kladních bodů pro kresbu; jakmile body jsou vytčeny, má se kresliti^ jako 
by ani síti zeměpisné nebylo. „Ej-eslí-li se do síti zeměpisné kresba, určuje 
se tím jak velikost, tak i poloha alespoň poněkud, praví Kirchhoff; i jest 
k tomu jen zapotřebí, by opětovanou kresbou obrazce tvary jeho v hrubosti 
utkvěly v paměti stanovením několika základních bodů dle jich zeměpisné 
délky a šířky. Pamatujeme-li si k. př. pro kresbu Ameriky jižní tří body 
konečné v jich zeměpisné délce a šířce, třeba se jen vycvičiti v zakřivení 
jižního konce, rohu podobného, jakož i v záhybech pobřeží západního, 
abychom dovedli nakresliti zcela dostatečný obrys Ameriky jižní na pravém 
místě povrhu zemského. Podobně ku kresbě pevniny australské stačí mys 
Yorks, západní příjezd ku průlivu Bassovu, dále 130. a 170. poledník poblíž 
nejvzdálenějších výběžků pobřeží západního a východního. Kde k. př. ne- 
křižují se poledníky a rovnoběžky poblíže bodu, který se má stanoviti jako 
základní pro kresbu, pomůže se volbou zvláště k tomu volených linií se 
zřetelem ku síti zeměpisné. Učitel pak sám provede kresbu země, o níž se 
jedná, na tabuli školní; žák po něm cvičí se na tabulce své, konečně na 
papíře. Síti zeněpisné žáci nekreslí v čárách zakřivených; pro mnohé země 
stačí přímočárná sít, jinak pomoz si žák lomením jich v úhel, jako k. př. 
při Africe lomením poledníků mimo prostřední na rovníku. Pro mapu, kterou 
kreslí žáci pod dozorem učitelovým „na ukázku,** má býti žákům dovoleno, 
by pořídili si sít již litografovanou." Boettcher ku těmto výkladům Kirch- 
hoffovým dodává, že nikterak v nich nespatřuje prostředek náležitý, kterým 
by poměry topografické rychleji žákům se v pamět vštěpovaly, nýbrž vidí 
v těchto návrzích spíše obtěžující okliku. Nebot po soudu Boettcherově ob- 



Vlad^: Methoáa $emipwná, 241 

těinje značně pamé{ žáků methoda, jakou Eirchhoff pro kreBlení zemépisných 
obrazců navrhaje a nezabezpečuje nikterak, že by žáci jasného nabyli ponétí 
o obrysn celků zeměpisných. 

Maizatova methoda kreslení map nepřihlíží TŮbec kn zeměpisné síti, 
a sice z dŮTodu, že prý žádný člověk, když jest tázán po poloze některého 
místa, neudá jeho zeměpisné délky a šířky, nýbrž jednoduše určí polohu 
jeho ve směru od místa všeobecně známého, po případě i v jeho vzdále- 
nosti. „Jeli- učitel,^ praví Matzat, „s popisem krajiny, o níž se jedná, hotov, 
přikročí se ku kresbě. Učitel určí místo, od něhož se má počíti, při krajích 
bližších školní místo neb blízké věcší místo, při vzdálenějších jich hlavní 
místo. Pak se učitel otáže, jak daleko vzdálena jest od středního bodu ona 
čásť, o níž byla řeč. Žáci na to kreslí kolem středního bodu kruhy s polo- 
kruhem 100, 200, 300 atd. km představujícím a určí místa, jichž kruhy se 
dotýkají neb jež jsou v jích sousedství. Takým spůsobera žáci nabudou hojně 
bodů, o něž další kresba se může opírati. Na to kreslí se přímé veliké 
linie, představující pásma horská, někdy též místa nejvěcšího snížení. Nepo- 
skytúje-li žádná z Unií zvláštních výhod pro kresbu, postupuie se chodem 
přirozeným: Pobřeží, vyvýšeniny půdy, řeky, města. Při tom přihlížeti dlužno, 
by tvary jen v hlavních rysech se kreslily, k. př, pobřeží, řeky přímočárné 
neb v jednoduchých křivkách.'' I tato methoda u Boettchera, jako stoupence 
methody popisné, nenachází přízně. 

Více přízný ač jí neschvaluje, jeví Boettcher ku methodě Heilandové^ 
jež vychází od mapy a jen tam zdárných shledává výsledků učby země- 
pisné, kde čtení map jest východištěm a středem rozhovorů zeměpisných 
Kdežto stoupenci methody popisné spokojují se s výsledky soustavné četby 
map, žádá Heiland ještě i kresbu země, o níž na mapě bylo jednáno. Spůsob, 
jak sobě vede, jest taký: „Když žáci zvěděli, o jaké zemi se bude jednati, 
a co jim již známo, byli zopakovali, počne studium mapy. Jedná se přede 
vším o vytčení polohy té které země, při čemž přihlíží se jednak ku síti 
zeměpisné, jednak ku krajinám pohraničným. Práce poslednější nutí žáky 
vyhledati meze země, s jichž pomocí možno jest vymeziti podobu země. Tak 
k. př. při popisu Zadní Indie vytkne se, že má podobu trojúhelníka, jehož 
pudící jest severní obratník mezi deltou ganžskou a poledníkem hainanským, 
vrcholem pak mys Buru (IVa" s. š) pod týmž poledníkem jako nejsever- 
nější bod Asie, mys čeljusKin. Podstava má se ku výšce jako 3 : 4. Když 
studium mapy bylo sem pokročilo, počne se s kresbou náčrtu. Nakreslíme 
na tabuli přímku směrem od západu k východu a oddělíme na ní tři stejné 
části; dále vztyčíme v konečném bodu části druhé kolmici směrem jižním a 
oddělíme na ni čtyři části stejně veliké jak první; na to doplníme kresbu 
v trojúhelník. Práci tu vykonává z počátku jeden žák za dozoru ostatních 
a učitele. Když základní tvar byl na tabuli nakreslen, žáci z volné ruky jej 
obkreslí; jak veliký má býti náčrt, ponechá se na vůli žákům, nesmí však 
býti založen v měřítku příliš malém. Na to přikročí se ku popisu pobřeží. 
Ki popisu západního pohřeíí jeví se tyto výsledky: Hlavní směr od sz. 
k jv., přerušen v zálivem martabanským. Rozčlenění ve tři části: 1. od delty 
ganžské ku deltě řeky Iravady, 2. až ku pohybu malackému, 3. až k mysu 
Buru. První a třetí čásf ve směru ssz. k jjv., druhá od s. ku j. (záliv mar- 
tabanský). Délkou svou jsou všecky části sobě rovny. Při kresbě na tabuli 
konce Úí částí dělí západní stranu trojúhelníka ve tři stejné díly. Severní 
čásť pobřeží kryje se s první třetinou strany trojúhelníka; jižní čásf jde 
rovnoběžně s poslední třetinou; směr střední části udán přesně již při po- 
pisu. Kresba jest tak lehká, že ji opětné žák nakresliti může. Podobně děje 
se popis pobřeží východního. Při kresbě rozdělí se pobřeží východní ve tři 
části, jichž konečné body dány jsou ústím Menamu, jižním koncem Eochin- 
chiny a výběžkem pobřežním severně od Hainanu. První z těchto bodů leží 
as ve stejné šířce se středem západního pobřeží, jež od severu k jihu se 



242 Vlach: Methoda gemépimá. 

táhne, druhý proti záhybu malackému na poledníku buruském, třetí ve stejné 
šířce 8 deltou ganžskou. I lze pak lehce kresliti y podobě měšce polou- 
ostrov malacký, podobně severovýchodní břeh zátoky siamské. Třetí oddíl 
pobřeží činí oblouk v podobě S, který dělí ve tři části východní stranu troj- 
úhelníka; body průsečné značí ústí Mekongu a město Hue. Tak dosáhneme, 
praví Heiland, za stálé práce a dozoru žákův spůsobem velmi jednoduchým 
obrys Zadní Indie, který pak lehko si lze zapamatovati, ač na první pohled 
vodorovné rozčleněni zdá se býti dosti obtížným.^ 

Z příkladů uvedených jasně vysvítá spůsob, jakým sobě methoda kreslicí 
Tede při vyučování zeměpisném. 

Jaký jest pak rozdíl mezi oběma methodama? 

Než Boettcher rozdíl vytýká, uvádí výroky uznaných odborníkův ") 
o kreslení vůbec a zeměpisném zvláště, na jichž základě prohlašuje, že raci- 
onelní kreslení možné jest, předchází-li racionelní vidění za návodu metho- 
dického. V tomto methodickém návodu ku vidění vědomému spočívá podstata 
popisné methody při učbě eeměpisné. Neb tato vymeziye úkol svůj, že učí 
poznávati charakteristické v předmětech zeměpisných, je s jinými srovná- 
vati a od jiných je rozeznávati. K tomu má učitel žáky naváděti při učbě 
zeměpisné, by nabyli nových názorů ku starým, by chybné opravovali a 
nedostatečných doplňovali. E tomu má žáky naváděti, by vše, co viděli, dle 
podobnosti neb rozdílnosti ve skupiny shrnovali a řadili dle jistých pojmů 
všeobecných. Neb v pravém názoru a pochopení útvarů zeměpisných spa- 
třují stoupenci methody popisné vzdělávající úkol učby zeměpisné, pokud jde 
o poměry topické. 

E tomu cíli arcif směřují též přátelé methody kreslicí, jdou-li cestou 
methodíckou. Ale oni jdou ještě dále a dožadují se toho, by žáci zapamato- 
vali si předmětů zeměpisných tou měrou, hy dovedli kresliti náčrty země- 
pisné paměti. V tom vězí rozdíl mezi oběma methodami, ježto tento další 
požadavek obtěžuje paměf vehkým počtem čísel, jichž známosti nezbytně 
jest zapotřebí ku vyšetření vzdáleností, má-li náčrt zeměpisný přibližně 
správným býti. Methoda popisná obejde se bez těchto mnohých čísel spoko- 
jujíc se s požadavkem, by žáci vědomým názorem nabyli jasných představ 
o obrazci zeměpisném a tak si jej zapamatovali, by s to byli odpovědmi ku 
daným otázkám neb krátkými popisy vědění své zeměpisné osvědčiti. Edežto 
tudíž učiteli, jenž učí dle methody popisné, stačí vědění, jehož žáci nabyli 
každý podle vloh svých, žádá učitel při methodě kreslicí i ještě cvik v do 
vednosti technické nikoliv lehké. I poznáváme z toho, že přívrženci methody 
kreslicí mnohem více požadují od mládeže než přátelé methody popisné, a 
sice i věcí, jež po soudu Boettcherově vedou ku přetěžování mládeže a v po- 
chybnost uvádějí dosažení vlastního cíle učby zeměpisné. Neb požadavek, 
by žáci dovedli z paměti kresliti náčrty zeměpisné, jež byl učitel kreslil, 
zdá se jemu býti tak pochybným, jako by při učbě dějepisné učitel se toho 
domáhal, by žáci obsah učebnice doslovně odříkávali. V obojím případě žá- 
daly by se věci neodůvodněné a nespravedlivé od paměti žáků, ježto známo 
jest, že přílišné namáhání paměti poškozuje i činnost rozumovou. Vždyf 
jest dále každému, kdož učí, věcí povědomou, s jakými obtížemi mnozí žáci 
popisují i předměty známé; i bylo by věru pošetilostí, nechápati se příleži- 
tosti, kterou nám poskytuje učba zeměpisná, a necvičiti žákův v řádném 
popisování. Již tato cvičba spotřebuje mnoho času, mají-li žáci řádně býti 
vycvičeni, což pale času zbude ku kreslení náčrtů zeměpisných, mají-li žáci 
tak daleko býti přivedeni, by z paměti je uměli kresliti! Mimo to čím dále 
tím více mizí potřeba náčrtů zeměpisných, ježto naše školní atlanty stále se 
lepší a zdokonalují. Druhdy arciť bylo jinak. Nedostatek dobrých atlantův a 
závěsných map nutil přímo učitele zeměpisu, by sami kreslili, neméli-li žáci 



') Yiz Boettcherův spis na str. 84., kde uvádějí se posudky Flinzera, Graua a Heilanda. 



Hulakovský : Methoda jazyka frane, 243 

ostati beze všeho názoru. Rovněž druhdy nenaléhalo se tak přísně jako za 
doby naší na žáky, by každý z nich opatřen byl atlantem; mimo to trpěly 
se atlanty v jedné a téže třídě z dob rozmanitých i od skladatelů různých, 
k tomu družily se nedostatečné mapy závěsné, i což zbývalo za takých okolr 
Dostí učiteli ? Za doby naší skladatelé školních map spolu zápoH, by potřebám 
školy vyhověti čistým provedením, přehledností a kritickým výborem věcným ; 
žáci dále zavázáni jsou, by měli dobrý atlas po ruce, a sice všickni jeden a 
týž. ') Učitel podporován jsa takými dobrými pomůckami zřídka bude nucen 
kresliti náčrty zeměpisné na tabuli, jimiž by nahrazoval nedostatek názoru 
věcného. (Dokončení.) 



Slovo o methodickém vyučování jazyku 

francouzskému. 



Pise /. E. Hulakovský. 
(Dokončeni.) 

ni. 



Třetí požadavek navrhované methody jest, aby četba a z ní vycházející 
stránka vécná byla ohniskem a středem veškera vyučování. 

Ale naše cvičebně knihy jsou — abychom tak řekli — pořád ještě staro- 
modně oblečeny nebo-li tak sestrojeny, že podávají žákům veliké množství 
pestře nahromaděných vjět beze všeho vnitřního spojení, bez ladu a skladu. 

V jedné a téže lekci probrati se má 30 — 40 vět takových nesouladných 
a proto mysl žákovu nezajímajících vět; jsou i knihy takové, kde jich nahro- 
maděno 50, 60 i 70 a více, a to ze všech možných oborů; tak z dějepisu a 
hned zase z bájesloví, ze zeměpisu a na to následuje nějaká mravná sentence, 
z přírodovědy a tu zase nějaké přísloví a p. 

Jaká to podivná směs hemží se tu v jedné a téže hodině před duchem 
žákovými Tu slyší o Hannibalovi, jak uměl vítěziti a hned na to mravné 
naučení, že, kdo neumí odpouštěti, není odpuštění hoden; a zase že říkával 
Sokrates: Vězte, že ničeho nevíte; k tomu se druží napomenutí lenivých 
žáků a vedle toho hned zase, čím se Sparťané vyznamenávali; při tom tážeme 
se po zdraví otce, matky, přítele a vedle toho dočítáme se něčeho o Ale- 
xandru Velikém ; a za ním hned se povídá, jakou rychlostí jezdí parník a na 
to hned o splácení směnek a podobně dále. 

Nikoli zábavné, ale — sit venia verbo — šprýmovné zdá se nám býti 
takové sestavení vět, ovšem za nejlepším úmyslem, aby se jimi probrané 
tvary a skladebná pravidla nacvičily. Ale co pak jest tak nevyhnutelně po- 
třebné, aby každý jednotlivý tvar, každé pravidélko byly zastoupeny větou ? 

Mýlíme se zajisté, pak-li že myslíme, že žák forem a pravidel na větách 
ukázaných také vskutku již podrží v paměti ; s těží, nebo přeložiMi žák svou 
větu, má za to, že to tím odbyto a přenechává rád další úkol jinému, nevší- 
maje si toho, co tento překládá, poněvadž ho obsah nevábí ; učiteli pak jest 
velmi těžko, zvlášť v četných třídách, kontrolovati, zdaž všickni žáci jsou 
součinní. Jinak u Četby souvislé, tu žák, kterýž odbyl si svůj oddíl, nezů- 
stává nečinným, ale pracuje dále, bez pobídky učitelovy, sám od sebe, puzen 
jsa aspoĎ zvědavostí, co asi následuje, jak to vypadlo, kterak se to skončí; 
tak nesedí tu lenivě, nehraje si, ale i)racuje s chutí současně s oním, který 
po něm byl vyvolán. 

Každý učitel jistě spozoroval, jak zcela rozdílná jest pozornosť a sou- 

') fioettcher uvádí atlas Dierkem a Gáblerem vydaný, v němž nalézá se hojně vo* 
diejších mapek, zaázorňujících zvlášta důležité poméry topograíitíké. 



244 JSulakovský : Methoda jazyka franc. 

Činnost žákft tam, kde se probírá cvičivo ve větách, a pak tenkráte, když se 
čte nějaký článek souvislý. 

Probíráme-li cvičení pouze ve větách, jaký dojem působí to na mysl žá- 
kovu? Nebzučí-li mu to v hlavě jako roj včel? Jaký věcný prospěch má 
z takové cvičby? — A kdyby to bylo jen ob čas, ale to jde stejnou cestou 
hodinu jak hodinu, pořád jen samé věty a nic jiného, než věty. 

Tím věru asi velmi po skrovnu vzbuzuje se pi4 žácích chuť, aby se 
rádi učili jazyku cizímu. A proto oblíbený tento způsob cvičby a četby nepo- 
tkává se se zálibou, leč snad jen u pouhých praktiků, jiní učitelové aspoň 
v náležitou berou úvahu, zda-li souvislé cvičení, paedagogickým taktem ve- 
dené, neposkytuje věcších výhod, než-li cvičení ve větách nesouvislých. Vybranou 
četbou souvislých článků jistě pochodíme při žácích lépe, aspoň jeví se to z ra- 
dosti a dycktivosti, s jakou takové články čítají a skoro vždy rádi se jim učí i na 
nazpamét; rozumějí-li pak a mluví-li souvisle jazykem cizím, to znovu je pohádá 
k chuti a nově vzbuzuje lásku k učení. A na této veškerý úspěch učení při mlá- 
deži záleží. Neboť čím věcší má žák zá'ibu v takové četbě, tím snáze mu bude, že 
nejen jednotlivé významy, ale i celé fráse, jakož i zvláštnosti skladby a mluv- 
nické obraty cizího jazyka si zapamatovati, ale i je reprodukovati dovede. 

Ovšem se tu předpokládá, že se předkládají žákům články krátké, chá- 
pavosti jejich přiměřené, které by ani formou ani obsahem nečinily jim 
žádných obtíží a v nichž by se přece probrané tvary a pravidla obrazily. 

Nad to pak má souvislá četba ještě i výhodu do sebe, že žáky sezna- 
muje zároveň s duchem cizí řeči a její literatury. 

Výborem vynikajících a dobře zpracovaných článků působí se na žáky 
i po stránce vychovatelské. Budtež tedy podávány žákům články s hledišté 
ideálného formou, obsahem, vnitřní cenou pro vývoj charakteru obecně plat- 
ného, které by mladistvou mysl povznášely, srdce ušlechťovaly a vůli pod- 
něcovaly, slovem: vychovávaly. 

Neméně zajímavé bude žáku, předložíme-li mu články dějepisné, země- 
pisné, národopisné z nichž bude moci poznati dějiny zemi, obyčeje, zvyky, 
povahu toho národa, jehož jakyku se uči. 

Nepřestávejme však jen na tom, hledíme, aby žák nezůstal beze všeho 
styku s ostatními disciplinami. Jakou rozkoš mu to spůsobí, bude-li moci to, 
co z jiného předmětu umí a zná n. př. v rostlinopisu, také podati jazykem 
cizím, kterému se právě učí. Mám toho vlastní zkušenost, velikou radost 
vždy mají žáci, když je naučím Modlitbě Páně, Pozdravení andělskému a Věřím 
v Boha. 

I proč by je nemělo rovnou měrou těšiti, kdybychom jim dávali n. př. 
sečítati, odčítati a t. po francouzsku? Anebo znají-li pěkný česky popis koně 
z přírodopisu, nebude-li jim to potěšením, najdou-li ve své cvičební knize 
týž popis po francouzsku. 

Tyto a podobné články zavdávají pak vhodné příležitosti ku živé roz- 
mluvě a v tom shledáváme další prospěchy četby souvislé ; to jest nejpraktič- 
nější stránka ve věci naší. Neboť učiti se jazyku cizímu a nefuluviti jím jest 
skoro věcí absurdní, zbytečné maření drahého času. 

A proto káže naléhavá potřeba, aby se s konversací počalo hned od 
první hodiny učebné ; látky a příležitosti k tomu najde se vždy. Čím později 
se s ní začne, tím hůře se pochodí; žáci bývají ostýchaví, bázlivi a třeba 
znali věc dobře, nemají sebedůvěry a proto raději mlčí. 

Začneme-li však třeba jen s málem, nejjednodušší větičkou — jak jsem při 
zvukosloví naznačil — tu nabývá žák čím dále, tím více smělosti, protože 
i věcší v mluvení hbitosti. 

Pouhé učení nazpaměť spůsobuje žáku značné námahy a, nemá-li dosti 
pevné vůle, brzy ho omrzí, ale hravě, znenáhla, slovíčko za slovíčkem, frási 
za frásí, tu, ani neví, jak čerstvě roste jeho lexikální a fraseologický poklad, 
z něhož takřka maně si vybírá, čeho právě k rozmluvě potřebuje. 



Dědeček: České nágvy neroatúv. 245 

Co se týče četby na vyšším stupni nebo ve vyšších třídách, to ovšem 
jsou zase jiné požadavky, o nichž by bylo třeba promluviti zvláště. 

Co pak v téchto článcích uvedeno bylo, týká se patrné nižšího oddělení 
a proto ku konci připojujeme jen ještě rozvrh učiva dle Breymanna, avšak 
poněkud pozměněný. 

Rozvrh učiva pro nižši odděleni. 

I. ročník. 

Mluvnice. Pravidla o výslovnosti beze všech výmínek. Pravidelné tvaro- 
sloví. Cvičení. Ze zvukosloví: vyslovovati a čísti dle výslovnosti a četby 
učitelovy ; psáti v sešitech, pak na tabuli dle diktování. Z tvarosloví: kon- 
jugace v jednoduché větě kladně a záporně a obojí otázkou. Čtivo. Pro 
zvukosloví: obsahem nesouvisle věty. Pro tvarosloví: Souvislé čtení 
z oboru žáku známého: o rodině, domácnosti, dvoře, městu a venkovu; něco 
ze zeměpisu; zcela jednoduché vypravování; vše vždy v nejužším spojení 
s úkolem gramuiatickým. Podobného rázu jsou úlohy písemné. 

n. ročník. 

Mluvnice. Ze zvukosloví: Opakování předešlého a výmínky ve vý- 
slovnosti. Tvarosloví: Opakování pravidelných tvarů s přibráním tvarů 
nepravidelných. Cvičeni. Zvukosloví: Přednášení kratičkých memorovaných 
článků; častější diktée. Tvarosloví: Konjugace v složené větě. Čtivo. Sou- 
vislé články: mythologické a historické osoby; z fysikalného zeměpisu, nej- 
hlavnější kusy ze zeměpisu Čech a rakouského mocnářství vůbec; něco z pří- 
rodopisu ; malé povídky ,• jednoduché listy k narozeninám otce, maty, prosební 
a děkovaci list ; malé snadno pochopitelné básně. 

III. ročník. 

Mluvnice. Opakování veškera tvarosloví. Nejhlavnější pravidla skladebná. 
Cvičení. Konjugace ve složené větě o syntaktických pravidlech. Tvoření period. 
Čtivo. Souvislé články dějepisné, líčení, popisy, listy rodinné a obchodní; vy- 
brané básně n. př. hájky Lafontainovy. 



O vývoji českých názvů nerostních. 

Napsal Jo8. Dědeček. 
(Pokračování.) 

V řádu apaihekářskéfn, r. 1592 lékařství doktorem Adamem Zaluian- 
ským jse Zalumn vydaném, ničeho nepřičiňuje se k názvosloví nerostnímu. 
Opakujíc 66 tu již známé, „mistrem Janem z Prahy** v herbář pojaté popu- 
lánu názvy zase, tak že z malé té sbírky jen skrovný výběr se pro nás hodí. 
Jmenuje tam livou neb samorostlou síru na rozdíl od s. pálené neb kra- 
mářské, dále sul vedle soli kopané, samočisté stíbro a zlato a posléze nic 
prášek. 

Doba 17. století, utkaná ve vojny a v pronásledování domácího oby- 
vatelstva, nemohla ničím přispěti k obohacení věd empirických. Toho důkazem 
JBoa i jednotlivé skrovné prameny ze století 18., v nichž po nerostopisné 
látce bylo pátráno. Chudost české literatury té doby, Teresiánské totiž, za- 
kládá se, jak známo, i na převaze německého jazyka, jenž na úkor češtiny jeáté 
více po r. 17bO. jako ve školách, tak i na trhu vědeckém samovládně usazo- 
vati se počal. A kdekoliv přes to české školní knihy z těch časů postihneme, 
pochází zajisté z pera některého člena řádu „Pobožných škol^, jenž tou dobou 



246 Dé deček: České názvy nerostúv. 

školství opanoval. Humánní snaha Piaristfiv nepropůjčovala se však ámahem 
ku germanisací mládeže právě v prvních desítiletích po d&kladné reformě ve- 
škera školství rakouského, kde od oprav těch právem očekáváno stkvělých vý- 
sledků ve všech oborech lidské činnosti. 

Do doby Teresiánsko-Josefínské padají také první počátky soustavného 
spracování vědecké látky v podobě školních knih. Ze dvou takových obsahu 
přírodovědeckého a česky psaných bylo nám možuo dopíditi se pouze jedné, 
totiž knížky piaristy Maxm, Šimka r. 1778 ve Vídni vydané pod názvem: 
„Krátký weytah všeobecné historye přirozených wěcý s přílepkem některých 
pamětihodných příběhů". Druhé dílo z pera piaristy AI, Pařízka^ jinak zvláště 
v oboru paedagogiky činného a známého literáta pocházející a co ,,Historie 
přirozených věcí ..." r. 1784. uveřejněné, neměli jsme po ruce — leda 
v jeho vydání německém. 

Šimek^ pojednávaje o všech třech říších přírodnin, obmezuje se skutečně 
na pouhý výtah, jenž zvláště z nerostopisu na nepatrnou míru jest uveden. 
Dočítámef se tam pouze o soli kamenné nebo horní, o salitru^ o ledkn čili 
kamenci, o magnetu, a gitroli nebo měctodli (t. j. skalice měděná) a o některých 
kovech. Jest to tedy pramen málo vydatný. 

Právě tak málo vydá jiný pozdější pramen z r. 1819., jenž se zove 
„Průbička užitečné kratochvíle ze známostí přirozených věcí" od Mich. Ka- 
daně, faráře Chřínského. Spiskem tím poučuje učitel tázajícího se žáčka 
o nejhlavnějších přírodninách, z nichž mezi nerosty počtem asi dvaceti jme- 
nuje sUn nebo merk (Mergel), rudku^ kamenné uhlí a mramor, k nim též vi- 
trolin (skalici) a utrejch přikládaje. 

Ačkoliv téhož r. 1819. přírodověda z ústavů středních do filosofie pře- 
ložena, přece a snad právě z té příčiny nastal u nás tou dobou neobyčejné 
čilý ruch v oboru tomto, jenž vyvoláván jsa dotud zajisté nejen vlnstřneckou 
hospodářskou společnosti, král, společnosti nauk a reformou praéské školy te- 
chnické, teprve zřízením král, českého musea jako jiskra z doutnajícího po- 
pela rázem vyšlehl v plamenech. 

Neúmorná snaha geologická, jež ovládala jasuého zakladatele musea, 
hraběte Kašpara Šternberka, a zanícení pro vzkříšení jazyka mateřského, jež 
skrovný hlouček literátův shromáždilo pod chudinký, ale magicky poutavý 
praporec národní osvěty, to obé nadchnulo a vzpružiio mysli některých hor- 
livou i pro zanedbávaný obor přírodovědecký a z toho nikoliv na místě po- 
sledním i pro pěstění vědy nerostopisné jazykem mateřským. A že píle tato 
neúmorná záhy již přinášela jadrné ovoce, toho nejlepším jest důkazem vše- 
vědecký list „Krok^, s jehož vydáváním r. 1821, započato. 

V tomto snášel i nestor české přírodovědy, Jan Svatopluk Presl, své ná- 
lezy a zkušenosti, veškery odbory >ědy přírodní obsahující. V Kroku také 
najdeme první stati, kde v rouše učeném a přísně vědeckém, ač při tom šir- 
šímu krubu čtenářstva přístupném, předvádějí se i prvopočátky vědy mine- 
ralogické a kde uloženy jsou i první náklady a prameny veškera názvosloví 
oné nauky, ať se již víatností tvarozpytných nebo fysíkálních a chemických 
nebo posléze systematických týkají. Tam setkáváme se poprvé s názvy: rula, 
hadec, dar (t. j. tuf vápenný), drsnek (trachyt), droba, čedič, lupek, zněnec (znělec), 
perlec a krápník. Tou také dobou (r. 1824) nečiněno ještě rozdílu mezi ka-- 
mencem a ledkem, 

V prvních ročnících „Kroka" objevují se již také nové terminy pro ne- 
rosty jednoduché, jako jest pětilup (augit), jinorae (amfibol), mesec (kyz měd.), 
olejek (olivin), hnědel, krevel, jantar, rašelina, tyčkovec (aragonit) a překva- 
pující počet jiných, jež (tam roztroušené) snesl později Presl ve svých spisech 
lučebných, technologických a nerostopisných v útvar děl vědeckých. 

Nerostopisné články „Krokový" staly se též prvním občerstvujícím pra- 
menem, jenž ze středověkých mrákot křísiti počal védu českou i po městech 
a dědinách. A tím právě vysvětluje se, že ještě dříve nežli J. Sv. Presl sám 



Dědeček: České núMvy nerostúv. 247 

sonbomými a objemnými spisy překvapili mohl českou společnost, spisové 
menší, na základech pojednání Krokových sosnovaní, jako milé vlaštovice 
rozlétly se po vlasti, aby poučovaly tam, kde německé slovo bylo malo- 
mocným, takto na příchod mistra připravujíce. 

Zejména dvou takových rozumné upravených knížek přirodovědeckých 
třeba si vážiti. První vyšla v Praze r. 1834. z pera J. Filcika, vzorného 
učitele v Chřástí, pod jménem „Přírodopis co kratochvilné čtení pro mládež 
dospělejší českoslovanskou.^ — Druhou vydal r. 1835. tehdy ještě humanitní 
professor gymnasijní v Jičíně, velezasloužilý Frant. áír, pod názvem „Krát- 
kého přírodopisu". 

Poněvadž se v obou těchto na ten čas vzácných plodech literních s Pre« 
šlovou terminologií souhlasné názvosloví vyskytuje, nečiníme z nich tuto žád- 
ného výběru, šetříce si ho pro hlavní dílo Preslovo, jež slově „ Neros topis", 
vypravené r. 1837. 

Preslův „Nerostopis" jest obsahem svým na tu dobu nejvěcSí dílo naší 
literatnry mineralogické a jako jeho tvůrce pravým nestorem mezi soujme- 
novci. Pravda sice, že „Nerostopis" f Dr. Em. Borického pro vyšší třídy 
škol středních sepsaný (1876), úplností a přesností vědeckou staví se onomu 
v bok, a že jako onen i tento na výši vědy své- doby se vznáší, ale úplně 
českou knihou z obou dvou jest pouze kniha Preslova, českými jsou i jiné 
jeho pro nás vydané spisy obsahu přírodovědeckého, ať již přihlížíme k jejich 
obsahu systematickému nebo k názvosloví popisnému, čím Linné byl latinské 
terminologii vědy přírodní vůbec, tím stal se v dobách první zoře národního 
probuzení Jan Svat Presl popisné přírodovědě české. 

Proto nehezky vypadá onen stoický klid, neřku-li ona netečnosf ba ne- 
šetmbst, již okázale na oko staví oni ušlechfovatelé a zpracovávatelé role pří- 
rodní, Preslem urovnané, zkypřené a bohatě oseté, kteří — dopustí-li již 
jednou Bůh, že píší vědecké knihy také pro svůj lid, osnují veškeru v nich 
potřebnou část soustavnou pouze na základech cizích, učeně řečeno klas- 
sických, štítíce se námahy, jíž vyžadovalo by utvoření jednoho názvu českého 
pro druh, rod nebo skupinu toho kterého živočicha a nerostu nebo té které 
rostliny. 

Zhusta slýcháme a ne hez ironie i varovati před názvy „Preslovskými*^ . 
čím asi to? Že, pokud se týká jmen rodových, jsou překlady staršího věde- 
ckého názvu? Anebo že dle jejich obdoby byly utvořeny? A byly-li? Což 
nevydá, byť i složené jméno české, jako Preslův jasnorudek^ dvojharvek a 
cizodobec při nejmenším aspoň tolik jako cizí Pronstit, Diehroit^ a Vesuvian ? 
Anebo, nevyjadřuje-li povahu nerostu název vranoleštěn lépe než-li Bournonit, 
písmenek význačněji než Sylvanit a šmolek názorněji než retiniťi 

Ostatně nemají veškery terminy ve spisech Preslových, jak se nezn&lcí 
starší literatury zdá, pouze Presla svým původcem, ale zakládají se skutečně 
na staročeském písemnictví, jehož Presl při spisování objemných děl svých 
s neobyčejné svědomitou šetrnosti byl použil. A tak to i s mnohými druho- 
vými názvy jeho nerostúv. U některých podržel jméno klassické cizí, jiným 
ponechal zapomenutého názvu staročeského, u věcšiny však, hlavně novějších 
druhův, tvořil pojmy nové, více dle jejich lučebných a optických, někde též 
dle morfologíckých vlastností, a po skrovnu i dle nalezišť. Kde vědecký název 
vhodně počeštiti se mohl, nerozpakoval se takto přivlastniti naší vědě cizí 
majetek. 

Z cizojazyčných podržel Presl celkem velmi málo i v doslovném znění 
i s použitím kmenů. Zejména jsou to lazur, spinel, safír, šmirgl, rubín, korund, 
opál, kalamín (t. j. uhličitý od gialla •mina, galmei), salmiak, zornek, asfalt, 
pemza a ne mnoho j. (Dokončení.) 



248 Oreěl: Řkn dle Juvmaia. 

Řím v zrcadle básní Juvenalových. 

Načra Frant Oreil. 
(Dokončení.) 

Zdrcující jest úsudek Juvenálůy o římských ženách. Váeliké nectnosti 
žen Hčí básník v šesté satiře co nejpodrobněji a kreslí je štétcem, jenž spíše 
karrikuje, než aby šlechtil. V líčení tomto shledáváme úplný nedostatek vší 
idealnosti, shledáváme hotový nihilismus ; výrok básníkův, že k bytosti a pojmu 
ženy náleží špatnost a ničemnosf, že dobré neb aspoň snesitelné paní vůbec 
není, plyne z nálady naprosto prosáklé pessimismem. Že za dob císařských 
ženy římské proti dobám starším, ve kterých, jak praví Seneka, řídkým zjevem 
bvla necudnost, daleko se zhoršily, že demoralisace římských dám za doby 
teto dostoupila výše povážlivé, jest mimo vši pochybnost Aspoň z jednotlivých 
poznámek spisovatelů z doby této lze nakresliti obraz římské dámy, jehož 
hlavními rysy jsou panovačnosf v domácnosti, nevlídnost, přísnosf, ukrutno&í!, 
egoismus, affektace a nevěrnost manželská. 

V samostatném a neodvislém postavení římských paní nemalé bylo 
pokušení, aby sproštujíce se okovů, jež příroda a mrav jim uložily, tou- 
žili po přednostech jim zakázaných a oddávaly se zaměstnání, jimiž z pravé 
ženskosti vyzuli by se úplně. Básník sám několik takových abnormit uvádí 
a vzmiňuje se o ženách, zápasících při hrách gladiátorských, o ženách, 
v mužské společnosti statně popíjejících, o ženách, jež rády se soudily, 
o ženách, jež o záležitosi světové se interessujíce všecky noviny sbíraly a kaž- 
dému, s kýmkoli se setkaly, je vyprávěly, konečně o manželkách správců ve 
Erovinciích, kterak manželům svým v nekalém peněz vydírání horlivé pomá- 
aly, jako harpye s ostrými drápy chodíce po městech, jen aby shrábly 
hodně peněz. 

Rostoucí bohatství a luxus, jaký z Asie dostal se do Říma, jakož 
i úpadek náboženství neblaze působily v povahu pokolení ženského. Marnivá 
nádhera ovládla je měrou vrchovatou. Vykračovati si ve zlatě, nachu a bo- 
hatém šperku, navštěvovati v nádherných toilettách divadlo, cirkus, ukazovati 
se na veřejných promenádách bylo slabou stránkou římských žen. Že krásy 
a půvabného vzezření dbaly co nejpečlivěji, netřeba podotýkati. Jak se tou 
dobou pěstovala kosmetika, viděti je z toho, že osobní lékař císařovny Plo- 
tiny napsal kosmetické dílo ve čtyřech knihách, v nichž bylo 25 receptů 
pomád na vlasy, aby po celý den hodně voněly i šaty aromaticky si natíraly. 

Zvláště si hleděly jemnosti kůže a na zvláště výtečný připadly prostředek, 
škrabošku z těsta na tvář si přikládajíce před spánkem a ráno mlékem oslím 
ji smývajíce (YI, 467). Duchaplný Lukian tu připomíná, že kdoby takhle 
z rána takovou dámu spatřil v okamžiku, když probudí se z ranního spánku, 
jistě mohl by se domnívati, že vidi kočku mořskou nebo paviána. Bylo zvykem 
bohatých paní každodenně koupati se v mléce oslím, jak činila Poppaea, 
kteráž k tomu účelu neustále 500 oslic si vydržovala. Při ranní toilettě obsluho- 
valo římskou dominu množství otrokyň, z nichž každá svůj zvláštní úkol 
měla se strachem čekajíc, kdy ji bude před hrdou paní předstoupiti a plniti 
její rozkazy. Běda neštastnici, kdyby sebe menšího nedopatření se dopustila. 
Veta bylo po ní, kdyby snad škodu udělala na drahocenném zrcadle, jež 
milostivé paní držeti musí brzy na právo, brzy na levo. Vždyt zrcadlo mnohem 
více stálo, nežli sama otrokyně. — Trpce podotýká Seneka, že jediné zrcadlo 
římské dámy dražší bylo než-li kolik ve starých dobách dcera chudých voje- 
vůdců dostávala věnem. Nesnadný věru byl úkol všem vyhověti choutkám 
špatně naladěné dominy, která nebohou služku v obličeji škrábala, jehlami 
do holých rukou bodala, pro nic za nic mrskati dávala, ba někdy z příčin 
nepatrných i ku smrti odsuzovala, hlásajíc při tom s bezohlednou energií 



OreH: Řím dU Jutmála. 249 

xásadu nejkrutější samovlády sic yoIo, sic iubeo (VI, 223). Jestliže bo- 
hatství svedlo ženy římské k marnivosti, poskytovalo jim řecké vzdělání pro- 
stredkův, aby domáhaly se jakési svobody duševní. Dámy, jež se obíraly řeckou 
poesií a filosofií, octly se na scestí nebezpečné emancipace, která jim ve 
svazku rodinuém nemalou byla škodou, poněvadž vychovávání dítek svých v do- 
mácnosti naprosto se odcizovaly. „Nechci ženy takové^, volá básník, „která 
se po řecku opičí, vše jen mluví po řecku nebo ze směšné affektace do dra- 
hého mateřského jazyka svého vplétá řecké frase. Nic nemůže býti protivnéj- 
áího, jako poslouchati Římanku, která nejtajnější city srdce svého, strach a 
naději, radost a hněv jen po řecku vylévá, jako by to nedovedla pověděti 
po latínsku*' (VI, 190 etc.). Básníku Juvenalovi protiví se žena učená. Pouště- 
jíce se do aesthetických rozprav chtějí prý učené tyto hlavy rozhodovati, věc- 
&ím-li básníkem byl Vergil než-li Homer, byla-li Vergiliova Dido vinna či 
nevinna a při těchto diskussích vedou jenom stále svou, nikomu nedadouce 
přijíti ku slovu a nesnesouce odporu. Lépe věru prý, když ledačemus v knize 
žena ani neporozumí a nepachtí se po tom, aby v hlavě měla celou encyklopaedii. 
Vášeň v dobách císařských víc a více se vzmáhající, choditi do divadel, cirku 
a p. římským ženám příležitosti poskytovala, aby tam s muži se scházelv a 
známosť s nimi si činily, aby o herce se interessovaly a demoralisujícimu 
vhvu jejich her v šanc se vydávaly. Svoboda hostinám mužským obcovati 
sváděla je k hýřivosti, takže s muži pilně popíjejíce a necudným zábavám 
hudebním i pěveckým naslouchajíce po stránce mravní velkou zkázu braly. 
Konečně i veřejné promenády ve styk je přiváděly s nejpovážlivějšími ele- 
menty římské společnosti. Tím ovšem pouto svazku manželského se uvolňo- 
valo. Praví-li Seneka, že byly ženy, které léta svá nikoliv dle konsulův, 
ale manželů svých počítaly, praví-Ii Jnvenal, že ženy mnohé dříve daly se 
rozvésti než zvadly zelené ratolesti na dveře zavěšené při sňatku a tak v pěti 
letech až osm mužů měly, jsou to udání zajisté přehnaná, ale přece jasně 
tomu nasvědčující, že manželský stav tou dobou vděčnou byl látkou básníkům 
satirickým. Rozvody manželské nejen zhusta, ale i bez udání příčiny se při- 
házely. Nelíbiti se anebo přáti sobě, znova vstoupiti ve stav manželský, do- 
stačilo. Manželství zvrhlo se ve svazek, jenž lehkovážně může býti uzavřen 
a rovněž lehkovážně zrušen (VI, 224). Nevěrnosf manželská velmi shovívavě 
byla posuzována. V objetí záletníkově přistižená žena nikterak mysli neztrácí 
a vymlouvá se muži svému, že bylo přece mezi nimi ujednáno, aby si každý 
dělal co chce (VI, 281). Svou vlastní nevěrnost římské ženy rády odůvod- 
ňovaly nevěrností manželovou. Trpce žaluje básník v VI, v. 200 etc: 
.Lásky u ženy nenajdeš a kdybys sebe povolnějším byl a ženě se podával, 
tím více tě trápiti bude a ve všem bude chtíti, aby se dělo po jejím. Hůře 
ještě je, žije-li tchyně ; ta jen dceru proti muži podněcuje a ruší klid domácí. 
Ve dne v noci panuje svár, žena vymýšlejíc si, že muž jí je nevěren, dovede 
i plakati ze žárlivosti ub