Skip to main content

Full text of "Květy"

See other formats 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


Illlllllllllllllllllllllllll 

3  6105  128  547  747 


oogle 


ROČNÍK  XXX. 


redigují 


VLiPBíi^ía  s.  Ceq  1  mms^iw  mm^'^^ 


KNIHA  LXI. 


DRUHÉ  pololetí. 
a    a   1906.    D    ° 


:  ir   ^ir. 


\?  PRAZE. 

MAJITEL  A  9VDAVATEL  iJLADIMiR  5.  ČECH. 


I-.:/ 


nAkladem  í^LASTNÍM. 

Digitized  by  VjOOQIC 


&TANPaRD  UNiVCnaiTV 
LteWARlCB 

VSECKA  PRAVft  5fj(g3^NA. 

FEB  0  6  isod 


Tiskem  AL0I5A  SaSKA  ve  Velkém  Meziřidi. 
I 

Digitized  by 


Google 


OBSAH. 


Blisabeth  Barret  Browning,  Pláč  dětí.  (Překlad  Ant,  Klášterského,)  85. 

El.  Buliřová,  Zahrady  kvetly  .  .  .  739. 

Svatnpluk  Čech,  Z  dramatické  básné  „Roháč  na  Sioně''  129,  257,  497. 

Tereza   DubrOVSká,  Z  cest.  D'  el  Kantara;  Biskra;  Slepci   646. 

Viktor  Dyk,  Scéna  z  „Nové  HeloYsy**  594. 

H.  Goring,  Vina  320. 

Josef  Holeček,  Smailagič  Mého  679. 

M.  Jahn,  Hroby  trestanců  84. 

fi.  jagrová,  Ballata  z  dětství  418. 

Aug,  Eug.  Mužik,  i^tidi  309. 

Jisef  Náměstek,  Zmije  255. 

tmil  Pauer,  Portrét  198. 

Karel  Piskoř,  Nová  vlast.  Dramatická  báseň  v  jednom  jednáni   105,  227,  421. 

Jaroslav  Prousek,  Zpěvák  527. 

Jan  Rokyta,  jadranské  dojmy.  Plavba  kvamcrem;  víš,  jak  jsem  zval  Té?  Má  bárka; 
Koráby   181. 

SilviJ  Strahimir  Kranjčevič  (překlady  Adolfa  Černého).  Zdálo  se  mi,  že  jsem 
cherub  .  .  .;  Západ  slunce;  Až  mi  klesne;  Resurectio;  V  noci  mrtvých  37. 

Jaroslav  Vrchlický,  Nové  básně.  Ostrov;  Hodiny;  v  stínu;  v  předtuše  jara;  Čer- 
vnová procházka;  Klid;  Harfa;  S  Tebou;  Tak  hluboko;  Dnes  v  noci    1. 

Z  národní  poesie  albánské.  (Překlady  Dr.  Josefa  Vinaře.)  Baiiada  o  Garentině ; 
Žalozpě vy :  Pale  Giní ;  Umírající  vojín ;  Derven  Aga  207. 

KRÁSNA   PROSA. 

Antonio  Beltramelli,  Poslední  výzva.  (Překlady  Jana  Rowalského.)  Před  domy 

v  přístavu  směrem  k  moři;  Na  pastviskách  uprostřed  lesa  740. 
Bdvard  Bém,  Sedm  rhapsodií.  z  dopisů  F.  M.  Miiaberského  487. 
ífan  Cankar,  Povídka  o  dlouhém  nose.  (Překlad  O.  Boleška,)  512. 
Petr  Dejmek,  Sen  zestárlého  srdce.  Nesvatá  legenda  199. 
Božena  Fridová,  Od  prahu  ráje  439. 
Abigail  H.  Horáková,  Kudy  kráčely  .  .  .  Scéna  581. 
Růžena  Jesenská,  Nokturno  moře.  Román.  Dokončení.  89. 
Ozef  Kalda,  Difa  přírody.  (Valašský  obrázek  od  Luhačovskéj  Slanice)  77. 
A.  Kuprin,  Bahno.  (Přeložila  L.  B.)  406. 
K.  Leger,  Netvor  9. 

Af.  Maeterlinck,  Šťastná  náhoda.  (Překlad  (/íarie  Kalasové)  210. 
Anna  Maria,  Žluté  růže  315.  ^c^  ..;^  /.'áiu^ 

Neera,  Babička.  Obrázek.  (Přei.  Jan  Mrtri^  ^''jhď'}  253. 
Stasa  Pavlova,  Z  denníku  učitelky  21,  167,  321,  649. 
Otto  Seydl,  Láska  481. 

Skitalec,  Les  se  rozhoříval  (z  rus.  přel.  /  K.  Pojezný)  724. 
Josef  K.  Šlejhar,  Villegiatura  45,  146,  271,  529. 

DigitizedbyVjOOQlC        ♦ 


rU 


.A 


Ramón  del  Valle-Juelán.  Z  nové  belletrie  španělské.  (Překlady  A.  Pikharta.}        * 

Don  Juan  Manuel  459.  —  G.  Martinez  Sierra,  Slepí  chlapci  470.  • 

Quido  Maria  Vyskočil,  Západ  romantiky  338.  j 

f 
HÚzfiÉ:  ^iiAfiKY.  , 

Dr.  Jan  Branberger,  Bedřich  Smetana  a  Josef  Proksch  521.  \ 

Dr.  Servác  Heller,  Ze  života  Svatopluka  Čecha  568.  } 

Josef  Heřman,  Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii  60.  [ 

Karel  H,  Hilar,  Přehled  současné  filosofie  slovanské  298. 

Dr.  Jaroslav  O.  Hruška,  Louis  Leger,  francouzský  slavista  444. 

Fr.  Khol,  Město  minulosti  704. 

Dr,  D.  Panýrek,  Druhá  nemoc  185. 

Karla  Welsová-Slaviková,  Slováci  113,  239,  352,  596. 

VYOBt^AZENi. 

Kartony  Mikuláše  Aleše:  Cikánské  ležení  7.  — 1822.  Vincent  Chewauxleger  75.  ^ 

—  To  léto  král  Václav ...  165.  —  Tohot  buohda  nebude  .  .  .  205. 

—  Lesní  ženka  269.   —  Tu  rože  wzhoru  pojid  leň  mí,  .  .  .  419.  — 
Axamit  z  Liděnovic  519.  —  Posel  647. 

Fotografie:  K  článku  Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii:  VaroŠ  60.  —  Zvonice 
(campanile)  hlav.  chrámu  65.  —  Západní  část  Rabu  69.  —  K  článku 
Louis  Leger,  francouzský  slavista:    Podobizna  449.  — 


Digitized  by  LjOOQIC 


Jaroslav  Vrchlický: 


Nové  básně. 


OSTROV. 


Dvojí  proud  se  žene  prudce, 
v  středu  ostrov  zelený 
z  víru  zří  tich  ve  vln  shluce, 
jako  by  byl  zaklený. 

Žádná  loď  tu  nepřistane, 
pták  se  nad  ním  nestaví, 
jen  jak  z  mlhy  bledě  stkané 
bloudí  nad  ním  postavy. 


Tuhé  ňadro  nepozvedne 
ani  radost,  ani  vzdech, 
motýl,  moucha  neusedne 
na  prst,  jejž  má  na  ústech. 

Komu  voní,  komu  kvete 
ostrov  tento  neznámý? 
Vzpomínám  dnes  —  bol  mne  hněte, 
letím  k  němu  mlhami. 


Aleje  dvě  thují  stojí  A  již  stojím  vlhké  v  plísni 

ve  své  přísné  zeleni,  a  bol  v  srdci  kamení, 

v  středu  jich,  v  kruh  kde  se  pojí,  v  chaluh,  ostřic  stojím  tísni  — 

socha  stojí  Mlčení.  chápu  tě  —  ó.  Mlčení! 


Za  sebou  jdou  bez  proměny, 
proměn  celý  nesou  klín, 
v  klidu  jdou  i  pobouřeny 
věčna  dálných  ze  hlubin. 

Jdou  jak  holubice  bílé, 
jdou  jak  černí  havrani, 
v  mdlobách  jako  v  jaré  síle 
od  půlnocí  do  ranní. 

Kvéty  liXi.  1. 


HODINY. 

Často  ptám  se:  „Tajné  sestry, 
co  nesete  v  klínu  svém? 
lidských  losů  věnec  pestrý, 
kolébky  i  černou  zem?" 

Často  ptám  se:  „Hravé  chůzí, 
kam  se  letem  ženete, 
do  radosti  jako  hrůzy 
kalné,  jasné  plynete?" 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický: 


Vše  jest  ve  vás,  nové,  všední 
od  hlubin  až  k  výšinám, 
člověk  jen  od  první  k  slední 
mezi  vámi  —  vždycky  sám ! 


V  STÍNU. 

Af  pod  kaštanem,  lipou,  akacíí 
vždy  kyne,  vábí,  láká  svůdně  stín, 
a  chvíle  jdou,  co  dlíš  v  něm,  hravě  míjí, 
jsou  jako  víno  skalních  ze  hlubin. 
A  jeho  taj?  —  že  věčnosti  je  syn. 

On  chladí  mile,  konejší  a  zvedá, 

jen  svěř  se  mu,  on  zlíbá  ústa  ti. 

Jest  sám.  Ne,  někdy  dívka  pod  ním  sedá, 

chceš  odejít  —  a  musíš  zůstati; 

Samota  zve  se  tato  dívka  bledá. 

Jen  svěř  se  jí,  a  zahrne  tě  celá, 
dnes  Láska,  zítra  Smrt  se  bude  zvát; 
tříšť  jabloňových  květů  na  tě  schvěla 
a  šeptá  mdle:  „Pojrf,  hochu,  čas  je  spát, 
jsem  stín  již  poslední  —  ó,  chtěj  se  vzdát!" 


V  PŘEDTUŠE  JARA. 
Fialkami,  kočičkami  Větry  dují,  jezy  hlučí, 

hned  se  jaro  přihlásí,  svěží,  mlád  jest  každý  list, 

dočkáš  se,  a  půjdem  sami  prvosenka  v  trávě  pučí, 

dojati  a  bezhlasí.  píseň  letí  z  ptačích  hnízd. 

Ani  slůvko  nepadne  tu,  Přírody  to  stará  nota  — 

k  dlani  jen  se  vztáhne  dlaň,  jasy,  zvuky,  barev  směs 

hleď,  jak  všecko  raší  vletu,  všecko  volá  do  života 

snivě  kyne  bledá  stráň.  k  povzletu  až  do  nebes. 

Stárnoucí  že  srdce  musí 
chápat  vše  a  ocenit, 
a  v  sled  zlíbat  vlas  tvůj  rusý, 
plný  ret  a  říci:  Žít! 


ČERVNOVÁ  PROCHÁZKA. 

Jako  by  volaly  flétny 

z  hvozdů  hlubokých  stínů, 

jdeme  přes  koberec  květný, 


Digitized  by 


Google 


Nové  básně. 


hledíme  do  leknfnů, 

jež  z  tůni  tmavého  stínu 

se  jako  člunky  feerícké  noří 

a  hvězdným  pelem  v  kalichu  svém  hoří. 

Jako  by  cimbály  třeskly, 
vábno  tak,  sladko  je  v  hvozdě, 
doupnáci  s  šerých  skal  steskli, 
ty  rozumíš:  „Pojdi",  já  „Pozdě !«, 
svit  láme  se  modřínů  o  zdě. 
Co  vábí  tě  —  ptáš  se  tiše  — 
ten  leknín,  ta  jezerná  říše? 

Jako  by  housle  terf  nyly 

tak  toužebně  mile  a  snivě  .  .  . 

Ó,  postůj  jenom  chvíli, 

ty  hledíš  mlčelivě 

k  té  lehce  zamlžené  nivě  . . . 

Dosni  sen  mladostí  krátký! 

Já  půjdu  k  leknínům  zpátky. 


KLID. 

Hluboký  klid  paď  mi  v  duši,  Neviděný  život  splývá, 

ukoj  dýše  s  hvězdných  sfér,  snětmi  hraje  tisíc  run, 

zhaslo  v  ráz,  co  hněte,  ruší,  bílá  ruka  odkuďs  kývá, 

Je  to  vskutku  svatvečer?  jsou  to  harfy  vzdušných  strun? 

Zevšad  tajné  tony  plynou  Rozeznávám  melodie, 

jako  blízké  dýchání,  změkčen  ku  slzám  je  cit, 

jen  se  pohruž  v  tiš  tu  stinnou,  a  má  duše  loká,  pije 

prožij  všeho  ztichání.  hluboký  ten  mír  a  klid. 


HARFA.    . 
(Rhapsodle.) 

Dvě  desky  byly  to  poslední 

z  harfy, 

našel  jsem  v  změti  poloshnilých  umrlčích  prken 

pod  košatým  dubem 

v  Šumavských  lesích. 

Jak  přišly  v  ty  příšerné  odkazy  mrtvých? 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický: 

Dav  prken 

s  divnými  nápisy,  jmény  a  čísly  a  daty 

těch,  naposled  co  poleželi  na  nich 

čas  před  pohřbem,  se  tísnil  kolem  dubu, 

a  mezi  nimi 

dvě  desky 

z  bývalé  harfy. 

Jak  sem  přišly? 

Jen  tušit  lze,  co  nikdo  nevybádá, 

lze  hádati  jen.  —  Hádám. 

Osudy  mají 

knihy  i  harfy. 

Ty  trouchnivící  desky 

pod  stromem  mezi  prkny  dávno  mrtvých 

patřily  harfě, 

již  dovlekla  sem  stará  harfenice 

a  zmožena  stářím  a  mdlobou  a  hladem 

zde  ulehla  znavená, 

tříšť  k  tříšti ! 

Dvě  desky  z  palisandru, 

v  nichž  bylo  vidět  stopy 

umělé  rytby  i  pozlátka  runy, 

ty  důlky  v  dřevě  —  kdysi  drahokamy, 

snad  perly  seděly  v  nich  .  .  .  dávno,    dávno! 

Ach,  kde  ta  ruka,  která  bila  v  struny, 

ta  měkká,  bílá,  aristokratická  ruka 

s  růžovými  nehty, 

tak  celá  vůněmi  sytá,  tak  sladká! 

Pak  vylámány,  vydloubány  perly 

a  drahokamy,  harfa  stárla,  sešla 

jak  ošumělý  člověk, 

až  došla  k  vetešníku, 

kde  byla  vydražena  —  levně, 

pak  přišla 

do  ruky  chudé  ženy, 

tak  staré,  sešlé  jak  ona, 

jež  prsty  chabnoucími 

hrávala  na  ní  za  almužny  dar  prosíc. 

Kde  úsměvy  jsou  mladých  kavalírů? 
Dam  rokokových  kytice,  jež  deštěm 
k  ní  pršely?  —  Dvě  desky 
jen  zbyly  zbortěné  a  ohmatané. 


Digitized  by 


Google 


Nové  básné. 


na  které  klesla  vysílena 
v  sled  harfenice  stará. 

Co,  básníku,  chceš  více? 

Zde  látka  k  epopeji 

o  pouti  harfy 

ze  salonů  až  mezi  prkna  mrtvých 

v  Šumavských  lesích. 


S  TEBOU. 

S  Tebou  jsem  vypil  lásky  zlatistý  kalich 
edenu  víry  stržen  tak  blah',  tak  mládl 
dnes  to  jen  piju  v  douškách  tak  malých,  však  stálých, 
však  vím,  co  piju,  a  piju  to  rád. 
V  proměnách  času,  v  starostech  titěrně  malých 
piju  Tvé  lásky  ten  zlatistý  kalich 
s  Tebou  ! 

Dopiji?  —  Nikdy!  Leda  snad  ve  smrti  oba. 
Víš,  poprvé  jak  jsem  ti  ruku  na  hlavu  klaď  ? 
Co  všecko  kdy  chtěla  nám  urvati  zloba? 
Kdo  všecko  u  cesty  vedle  nás  paď? 

Kde  syčela  zmije,  svíjel  se  had? 
Vzpomínej!  Dopijeml  Co  chce  tu  mdloba? 
!  z  ruky  Smrti  si  Láska  po  smrti  zobá 
s  Tebou! 


TAK  HLUBOKO. 

Tak  hluboko  jsem  tedy  paď  — 
se  často  ptám  na  dně  své  propasti, 
kolem  vlk  vyje,  ten  sluje  Hlad, 
a  nikde  účasti. 


Tu  nad  sebou  slýchám  neznámý  hlas: 
Co  hluboko,  co  vysoko  zveš? 
Ař  mračí  se  Bůh,  ať  chechtá  se  ďas, 
ve  všem  jen  sebe  nalezneš! 

Co  hluboko,  co  vysoko  jen? 
Svět  řekne  pád  —  a  byl  to  vzlet, 
jen  když  byl  visionů  pln  sen, 
když  mohis  milovat  a  pět. 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický:    Nové  básně. 


A  hlasu  tomu  rozumím, 
ó,  plujte  oblaky  vysoko  I 
splynete  stejně  v  šero  a  dým, 
jak  rád  jsem,  že  jsem  tak  hluboko! 


DNES  V  NOCI. 

Dnes  v  noci  to  bylo,  že  nemoh'  jsem  spát, 
a  dobře  vim,  to  zavinila 
jen  tvoje  měkká  ruka  bílá. 
Já  zřel  tě  nad  ložem  stát 
a  viděl  tu  ruku  blíž  a  blíž, 

plničkou  číš 
držící,  ke  mně  se  vztahovat. 

V  té  číši  byl  mladosti  nápoj  skryt 
a  všecko  v  něm,  kdysi  co  bylo, 
s  čím  se  tak  blaženě,  tak  milo  snilo. 
Proč  nechtěl  jsem  ji  vzít  a  pít? 
Jen  ruku  tvou  viděl  jsem  blíž  a  blíž, 

vyrval  ti  číš, 
ji  odhodil  a  jen  tvou  ruku  jsem  chyť. 

Tu  tisíce  polibku  na  ni  tisk'  jsem, 
až  růžových  lupínků  dechem 
zaplála  celičká,  od  lokte  spěchem 
ret  letěl  po  ní  jak  okíídlen  snem, 
teď  ona  mi  byla  ta  kouzelná  číš, 

již  vzpjal  jsem  výš, 
já  věděl  již,  co  je  to  lokat,  co  pít, 
co  milovat,  žíti,  co  mřít! 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


K.  Leger: 

Netvor. 

!. 
Ctál  zámek  bílý  na  vysoké  hoře.  Bitá  cesta  mezi  skalami  klikatila 
*^  se  do  výše  ke  zlaté  bráně;  cimbuří  mohutných  zdí  se  vřezávala 
do  modré  oblohy.  Vesele  třepetaly  se  prapory  na  věžích,  víření  kotlů 
a  fanfáry  trub  přeletovaly  bašty  a  zněly  do  širého  kraje.  Dobrý  vé- 
voda panoval  tam  v  bílém  zámku  šťasten  a  spokojen  mezi  svými.  Da- 
leko široko  bylo  rozhlášeno  nesmírné  bohatství  jeho  i  neobyčejná  do- 
brotivost. Poddaní  vévodovi  v  míru  nerušeném  oplývali  blahobytem. 
Všichni  bez  výminky.  Nebylo  tu  nikde  hrozivého  přízraku  bídy  ani 
nedostatku.  Ve  stáří  každému,  i  poslednímu  nádenníku  zajištěn  byl 
výměnek  v  podzámčí  s  právem  držeti  si  krmníka. 

Dobrý  vévoda  štědrým  byl  ke  svým  věrným  poddaným,  zlatem 
odměňoval  práci  všech,  ař  ministrů  či  úředníků,  vojáků  i  kněží,  platil 
učencům,  opposičním  poslancům  na  sněmu,  komorníkům  i  lokajům. 
Nešetřil  zlatem,  kterým  naplněny  byly  jeho  komory.  A  divná  věc! 
všechny  dukáty,  kterými  své  poddané  odměňoval,  po  čase  z  jejich 
kapes  různými  cestami  vracely  se  opět  do  pokladny  pánovy.  Jak? 
to  bylo  tajemství  vévodovo.  Milostivě  mohl  zvyšovat  příjmy  svých 
služebníků,  aniž  se  bál,  že  státní  pokladna  zchudne.  A  poněvadž 
na  zámku  bylo  tolik  úředníků,  dvořenínů  a  sluhů,  že  práce  pro  ně  už 
se  nedostávalo  a  oni  z  dlouhé  chvíle  počínali  se  zabývat  politikou 
a  sociální  otázkou,  dobrý  vévoda  staral  se,  aby  poddaným  čas  od 
času  dostalo  se  ušlechtilé  zábavy. 

Proto  na  zámku  vydržoval  zástupy  básníků  a  literátů  druhu  vše- 
likého, kteří  zápasili  vespolek  o  zlaté  snítky  vavřínů.  Neměli  za- 
jištěný výměnek  ani  krmníka,  ale  za  to  slavný  pohřeb  do  Slavína. 
Pěli,*deklamovali,  časem  do  krve  poškrabali  se  o  nějakou  cenu,  o  ba- 
revnou pentličku  z  mky  spanilé  dámy.  Jako  špačkové  nadávali  si, 
anebo  druh  druha  vzájemně  velebil:  „Ó  mistře!  proroku!"  Tvářili  se 
při  tom  jako  vyvolení  synové  pravého  Umění,  a  tuční  lokajové  panští 
smáli  se,  až  se  za  břicha  popadali.  Tleskali  básníkům  i  literátům, 
a  literáti  klonili  se  s  vážností  bohů  žárliví  na  uznání  a  potlesk  davu. 
Časem  pro  potěšení  obecenstva  žrali  se  vespolek  (neboť  literáti  jsou 


Digitized  by 


Google 


10  K.  Leger: 


lidožrouty),  a  nadšení  diváci  řvali  rozkoší:  „Hle,  božský  Krupička  kopl 
mistra  Kropáčka!  Ten  mu  dal!  do  vlasů  mu  zajel!  hip!  hip!  Statečný 
chlap,  tenhle  Krupička!  Dostal!  Už  ho  snědli!  Hledte,  sežrali  ho!" 
Žrali  se,  ale  přece  literátů  neubývalo,  rodili  se  noví  a  noví.  Pitvorné 
tváře,  znetvořené  grimasou,  s  vynuceným  úšklebkem,  jak  bylo  právě 
v  módě,  nebo  směšně  naduté  v  přílišném  sebevědomí.  Opičili  se  tak 
jeden  po  druhém,  jeden  druhého  chtěl  překonat.  A  vykrmení  lokajové 
pobavivše  se  nejnovější  literární  štvanicí,  s  očima  smíchem  uslzenýma 
říkali  si:  „Umění  ušlechfuje  a  povznáší,  ne-li?  oh,  božské  umění!" 
Vysoké  panstvo  rtedívalo  se  sice  uměleckým  zábavám,  jeho  nervy  po- 
třebovaly jiných,  pikantnějších  dráždidel,  ale  svým  poddaným  dobrý 
vévoda  schvaloval  podobné  duševní  osvěžení  a  staral  se  horlivě  o  zli- 
dovění uměn. 

Aspoň  duše  poddaných  povznášely  se  tak  nad  pozemský  prach, 
a  oni  zapomínali  —  zapomínali,  že  dole  pod  zámkem,  hluboko  v  zemi 
ozývá  se  zlověstně  dunivý  hukot  pukajících  skal,  že  čas  od  času  řítí 
se  žulové  zdivo  starých  bašt   a  na  věžích  objevují  se  trhliny  —  — 

II. 

Pod  hradem  černé  skály  divokými  útesy  střemhlav  spadaly  do 
hluboké  rokle.  Roztříštěnými  balvany  pokryto  bylo  její  dno  pusté  a 
vyprahlé.  Tráva  nevyrostla  mezi  kamennou  tříští,  mech  se  nezachytil 
na  ostrých  hranách  buližníků.  Balvany  ležely  zaryty  do  zlatého  pisku, 
který  se  třpytil  rozžhaven  na  slunci.  Zlatý  písek!  Neuživil  nejmenší 
rostliny,  tvrdý  a  neplodný.  Celé  závěje  ležely  ho  kolem  skal,  pod  ssu- 
tinami,  mezi  nimiž  černaly  se  hluboké  nory,  bezedné  propasti,  otví- 
raly se  temné  průchody  někam  do  neznáma,  někam  pod  samé  základy 
šťastného  zámku.  A  z  těchto  podzemních  slují  páchlo  to  otráveným 
vzduchem  až  nahoru  přes  cimbuří  do  zámeckého  nádvoří,  do  oken 
vévodského  paláce.  Ohyzdným  zápachem  kyselého  potu.  A  když  na 
zámku  utichl  smích  vzbuzený  divokými  skoky  literárních  nebo  poli- 
tických šašků,  z  oněch  skalních  slují  bylo  slyšeti  drsný  skřípot,  jako 
by  ocelí  do  žuly  ryl,  těžký  oddech  a  mrzuté  vrčení. 

To  strašlivý  Netvor  pod  zemí  hrabal  zlatý  písek. 

Proč  jej  hrabal?  těžko  říci.  Nebylo  přece  moci,  která  by  jej 
mohla  k  této  tvrdé  práci  odsoudit;  patrně  jenom  z  nějaké  vášně 
dobrovolně  den  za  dnem  z  hlubin  zemských  vyhraboval  zlatý  písek, 
aby  panstvo  na  zámku  mohlo  naplnit  své  pokladny  až  po  vrch.  Čas 
od  času  dobrý  vévoda  vysílal  sluhy,  aby  odnesli  vyhrabaný  zlatý 
písek  v  pytlích  na  zámek.  Z  něho  pro  své  věrné  dával  razit  mince, 
ne  z  čistého  kovu  —  s  příměsem  mědi,  aby  byla  mince  trvalejší. 

Nikdo  se  nestaral  o  to,  jak  Netvor  ve  svých  děrách  žije;  po 
zlatém  písku  jenom  všichni  se  sháněli.  Starý  učený  professor  s  holou 
hlavou  a  s  velikým  schlíplým  břichem  tvrdil,  že  Netvor  živí  se  jílo- 
vitou  prstí,  která  byla  mezi  vrstvami  zlatého  písku.  Také  latinské 
jméno  vyhledal  v  knih  leh  pro  Netvora  „Spalax"  a  velmi  spokojen 
svojí  učeností  otřel  si  nos,  zakýval  učenou  hlavičkou  a  říkal :  „Tak ! 
tak!"  To  bylo  všechno,  co  se  o  Netvoru  vědělo. 


Digitized  by 


Google 


Netvor.  1 1 


Někdy  za  slunečních  dní  bylo  vidět  s  hradeb,  jalc  Netvor  černý, 
spocen  a  hlínou  zamazán  vyvalil  se  nemotorně  ze  kterési  páchnoucí 
sluje,  rozložil  se  na  výsluní  do  rozžhaveného  písku,  válel  se  na  hřbetě, 
krtčí  hlavou  potřásal  nervosně,  lopatkovitými  nohami  škrabal  se  pod 
břichem  a  ze  slepené  srstí  vykusoval  si  hmyz.  Nasycen  mastnou 
hlínou  spokojeně  pří  tom  bručel,  jako  by  zpíval  písničku  o  plném 
žaludku.   O  žaludku,  který  je  středem  a  těžištěm  všeho  světa. 

S  cimbuří  hradeb  dívalo  se  panstvo,  sběhlo  se  tam  všechno, 
zvědavé  dámy  v  šustícím  hedvábí,  dvořané  i  lokaji  chechtali  se  ne- 
motorným pohybům  hrozného  stvoření  tam  dole. 

„Jaká  to  obluda!"  vykřikovali,  „jaksi  hmyz  vykusuje!  šeredné! 
Že  takové  netvory  země  živí!  A  páchne!*  Dámy  zakrývaly  von- 
nými šátečky  své  nosy,  páni  zabrali  se  v  dlouhé  přírodovědecké 
rozhovory,  a  lokaji  v  livreji,  nadulí  a  vykrmení,  odplivovali  pohrdavě 
do  rokle  směrem  k  odpočívajícímu  Netvoru  a  říkali:  „Fi!  neorgani- 
sovaná  hmota!" 

Ale  ctihodný  otec  duchovní,  arciděkan,  přišel  s  ministranty 
a  se  svátostí,  okřikl  rouhače,  přežehnal  do  dálky  supící  potvoru 
a  vážně  pravil:  „Také  jemu  život  dal  Bůh,  i  on  jest  tvorem  božím! 
Ve  své  nevyzpytatelné  moudrosti  ustanovil  Pán,  aby  Netvor  vyhra- 
boval  pro  nás  zlatý  písek  z  útrob  země.  Hleďte,  jak  opatřil  jej 
k  tomu  lopatkovitými  nohami,  tvrdými  drápy  a  krtčím  rypákem.  Oči 
mu  blanou  zakryl  ve  své  moudrosti,  Netvor  je  najisto  slep,  neboť 
nač  potřebuje  zraku  při  práci  v  temných  hlubinách  pod  vrstvou 
hlíny?  Obdivujte  se,  pravím,  moudrosti  a  dobrotě  boží!  Kdyby  Ne- 
tvora nebylo  a  divné  jeho  vášně  hrabati  se  neustále  v  útrobách 
zemských,  kde  by  se  nabralo  zlatého  písku  pro  všechny,  odkud  by 
naplnily  se  státní  pokladnice?  Proto  ctěte  i  v  ohyzdném  Netvoru 
moc  a  moudrost  boží,  neboť  Pán  Bůh,  který  stvořil  pány,  kněze, 
vojáky,  kramáře  i  sluhy,  stvořil  také  onoho  Netvora !  Buď  jméno  Páně 
pochváleno!" 

Professor  Čertomelik,  bezpochyby  tajný  nevěrec,  zatřásl  učenou 
hlavičkou  a  pravil :  „Na  jak  nízkém  stupni  vývoje  dosud  stojí  tento 
obludný  Netvor!  Hleďte,  vždyť  žije  ve  tmách  svých  slují,  ubožák, 
beze  vší  mravní  výchovy,  bez  nejmenšího  odlesku  moderní  kultury, 
odsouzen  k  věčné  práci.  Mělo  by  se  proň  něco  učinit  -  aspoň 
universitní  extense  —  erár  by  mohl  na  to  povolit  nějaký  věrtel  zla- 
tého písku.  Takhle  vyvézti  Netvora  ze  tmy  nevědomosti  na  světlo, 
ukázat  mu  naše  umění,  vymoženosti  vědy,  školy,  kasárna,  divadlo. 
Snad  by  Netvor  potom  ještě  horlivěji  dal  se  do  hrabání  zlatého  písku." 

Básníci  naladili  svoje  lyry,  aby  nervosními  prsty  s  nehty  pěkně 
pěstěnými  zahráli  píseň  práce. 

V  takový  jasný  sluneční  den  cítilo  spokojeně  všechno  panstvo 
soustrast  s  ubohým  Netvorem.  Ano,  ano,  jaký  je  hodný!  třeba  ne- 
motorně drbal  si  hřbet  o  hroty  skal,  třeba  byl  umazán  blátem 
a  hlínou  a  z  daleka  páchl  kyselým  potem.  Jak  miluje  práci,  hrabe 
a  hrabe!  Opravdu  mělo  by  se  proň  něco  učinit. 

Ale  stávalo  se  také,   že  nějaký   vztek  zalomcoval    Netvorem. 


Digitized  by 


Google 


12  K.  Leger: 

Hluboko  pod  zemi  dunělo  to,  a  ve  slujfch  otřásaly  se  klenby,  v  nočním 
tichu  slyšet  bylo  praskot  a  rachocení  pukajících  skal. 

Až  malá  princezna  Jitka,  vévodův  jedináček,  se  probouzela 
a  vytřeštěnýma  očima  hledíc  do  tmy  volala:  ,, Tatíčku  I  tatíčku!  co 
se  děje?  co  se  stane  s  námi?"  A  dobrý  vévoda  seděl  u  postýlky, 
hladil  princezně  ručky  a  říkal  trochu  nejistě:  „To  nic,  to  nic,  neboj 
se,  děťátko!  Jenom  Netvor  se  bouří!  nic  se  nám  nestane  —  docela 
nic.  Upokojí  se  opět  a  bude  dále  hrabat  zlatý  písek. ** 

A  malá  princezna  cítila,  jak  se  ubohý  papá  chvěje. 

III. 

Maličké  princezně  bylo  pomalu  sedmnáct  let.  Už  se  nebála  Ne- 
tvora a  podzemního  hřmotu.  Maličká  princezna  vůbec  nebála  se  ni- 
čeho. Byla  rozmazlena  dobrým  tatíčkem  a  celým  svým  okolím.  Nej- 
bláznivější rozmary,  které  se  vylíhly  pod  jejím  hladkým  čílkem,  stá- 
valy se  zákonem  pro  celé  vévodství.  Hezká  jako  obrázek  už  ve  dva- 
nácti letech  byla  modlou  všech  rytířů  a  mladičkých  pážat,  a  když 
vyrostla,  rozkvetla,  nebylo  na  zámku  muže,  s  kterým  by  aspoň  dro- 
bátko nezakoketovala,  aspoň  tak  pohledem  mezi  prsty,  a  bezzubí 
stařečkové  chvěli  se,  když  kráčela  okolo,  a  rozevřenými  nozdrami 
čichali  sladkou  vůni. 

A  tu  začínala  se  maličká  nudit.  Všichni  ji  omrzeli,  znechutily 
se  jí  romány  i  nejpikantnější.  Počala  se  zabývat  vědou,  filosofií 
a  psát  úvahy  o  mravní  výchově  služek.  Tím  způsobila  svému  panu 
otci  mnoho  starostí,  jako  i  jinde  tak  mnohá  nerozumná  dí:era  před 
ní  i  po  ní.  Ale  vévoda  vzpomněl  včas  na  prostředek,  jenž  v  po- 
dobných případech  osvědčil  se  vždycky. 

„Vdáme  princeznu,  pánové!**  řekl  v  komorní  radě.  „Vdáme  ji. 
Je  povinna  princezna  vévodskému  rodu  zachovat  budoucnost.  Jenom 
třeba  vyhledat  jí  ženicha,  který  by  byl  schopen  tuto  budoucnost  za- 
ručit. Proto,  páni  ministři,  hledejte  v  rodokmenech  panujících  familií, 
nehleďte  na  bohatství  a  slávu  rodu,  máme  zlatého  pisku  i  slávy  na- 
zbyt, spíše  dbejte  na  zachovalost  budoucího  zetě  mého." 

„Ano!"  řekli  poslušně  ministři. 

Ale  stalo  se,  že  právě  v  onu  chvíli  ztratila  se  princezna.  Ztra- 
tila se  princezna  Jitka,  nikdo  netušil  kam !  Ne  proto  se  ztratila,  že 
by  ji  lekala  nastávající  svatba,  předně,  jak  už  praveno,  nebála  se 
ničeho,  a  za  druhé  přísným  vyšetřováním  se  zjistilo,  že  státní  ta- 
jemství v  radě  ministerské  bylo  věrně  zachováno.  Jenom  zahraniční 
žurnál  jakýsi  přinesl  neurčitou  narážku,  že  by  snad  některý  ze  synů 
presidenta  severoamerické  republiky  mohl  být  vybrán  za  budoucího 
chotě  jediné  dědičky  vévodského  trůnu.  — 

Záhada  nebyla  vysvětlena  ani  okamžitou  kontrolou  všeho  muž- 
ského obyvatelstva  na  zámku.  Ukázalo  se,  že  nikdo  z  mužů  nechybí. 
Ani  hrabě  Skoronapreko,  který  byl  nejvíce  v  podezření,  že  zároveň 
s  princeznou  se  ztratil.  Byl  po  usilovném  pátrání  nalezen  v  ložnici 
jisté  dvorní  dámy,   kdež  tři  dni  a  tři  noci  hladověl  zavřen.     Dvorní 


Digitized  by 


Google 


Netvor.  13 


dáma  totiž  měla  od  předvčerejška  jiného  milence  a  na  ubohého  hra- 
běte zapomněla. 

Jediný,  kdo  na  zámku  scházel,  byl  starý  universitní  professor 
Čertomelik. 

Vskutku  byl  viděn  onoho  dne  z  rána  ve  společnosti  princezny 
Jitky.  Seděli  spolu  nad  černou  roklí  ve  stínu  kvetoucích  akácií.  Prin- 
cezna oškubávala  drobnými  prstíky  bílé  květy  a  vyssávala  medovou 
šťávu  z  nich.  Professor,  který  býval  jejím  vychovatelem,  po  dávném 
zvyku  chystal  se  k  učené  přednášce. 

„Ano/  začínal,  „tam  pod  námi,  pod  našima  nohama  hučí  to  a  duní, 
.země  se  chvěje,  a  my  chodíme  na  povrchu  netečně,  den  ode  dne 
žijeme  bezstarostně  ve  smíchu  a  radovánkách.  Není  to  divné?  není 
to  hrozné?  Plišerné  zajisté!  Nikdo  se  nestará,  co  tam  ve  hlubinách 
těžce  oddychuje,  co  balvany  tiiští  a  skalami  otřásá.  Není  vám  to  ne- 
pochopitelno?  Můžete  v  noci  spát,  princezno?" 

Malá  princezna  chytila  právě  bílého  motýle,  přetrhla  jej  nelidsky 
v  polou  a  vybrala  maličký  měchýřek  sladké  šťávy.  Měla  ráda  vše 
sladké  zmlsaná  láskou.  Jak  seděla  půvabně  na  žulovém  balvanu,  z  pod 
krátké  sukýnky  vykukovaly  skřížené  nožky  v  rozkošných  střevíčcích 
s  pentlemi  a  s  vysokými  podpatky.  Nenáviděla  ony  hnusné  anglické 
střevíce  téměř  bez  podpatků,  fuj!  jaké  nosí  Němky  s  nehezkými 
nohami. 

„Taková  záhada  strašlivá!"  pokračoval  professor.  „Co  se  to 
hýbe  a  bouří  v  útrobách  zemských?  Tvor  —  netvor,  nevíme  ještě, 
k  jakému  řádu  patří,  do  jakého  rodu,  k  jaké  čeledi.  Podal  jsem 
rozklad  slavné  vládě,  aby  aspoň  pozorovací  stanici  zařídila.  Ale  kdež 
pak  u  nás!  Ani  odpovědi  jsem  se  nedočkal.  Kdyby  to  bylo  v  po- 
kročilém Dánsku !  Tam  i  stroje  na  vytahování  telat  z  krav  na  státní 
jítraty  mají  —  pardon,  princezno!  Kde  začíná  věda,  přestává  ga- 
lantnost, ve  jménu  vědy  jsem  nucen  tak  bez  obalu  mluvit  i  před 
princeznou!  Opravdu  viděl  jsem  tyto  patentní  stroje  na  výstavě 
v  Ostende.  Všechno  u  nás  je  o  sto  let  opožděno.  Stolice  národního 
hospodářství  na  universitě  zůstává  neobsazena,  ačkoliv  způsobilou 
5ílu  dávno  máme!"  Professor  si  vzdechl.  „Vždyť  ani  statistických  vý- 
kazů není :  mnoho-li  zlatého  prášku  Netvor  vyhrabe  za  rok.  A  mno- 
ho-li  vůbec  mohl  by  vyhrabat,  kdyby  jeho  práce  byla  řízena  rozumně 
dle  nejnovějších  výzkumů.  Výroba  zlatého  písku  ročně  nejméně  by 
se  zdvojnásobila.  Co  tu  národního  jmění  ztrácí  se  zbytečně  den  za 
dnem!"  Zakýval  učenou  hlavičkou  a  podepřel  špičatou  bradu  do  dlaně. 

Princezna  trhala  a  mlsně  vyssávala  květy  hluchých  kopřiv,  ro- 
stoucích mezi  skalami.  Byly  velmi  sladké.  Ve  svěžím  větru  třepetaly 
se  volné  rukávy  její  blankytné  halenky  i  stužky  ve  vlasech. 

Professor  zadumán  díval  se  dolů  do  rokle.  „Co  zbývá?"  řekl 
po  chvilce.  „Když  ani  professuru  národního  hospodářství  mně  nechtějí 
ůáU  ani  zkušební  stanici  zřídit,  přece  chci  se  uplatnit,  využít  pro 
dobro  lidstva  svých  vědomostí,  světového  rozhledu  a  důmyslu.  Na 
vlastní  vrub  pokusím  se  o  to,  co  by  vlastně  slavná  vláda  měla  pod- 
niknout :  o  výzkum  a  vědecké  badání  v  oněch  vrstvách,  kde  Netvor 


Digitized  by 


Google 


14  K.  Leger: 


Spalax,  hlodavec  hnusný,  ve  zvířecím  neuvědomělém  pudu  bez  plánů 
a  nesystematicky  hrabe  v  zemi,  maje  oči  hlínou  zalepeny.  Snad  ob- 
jevím nějaké  nové  podrobnosti  o  tom,  Čím  se  živí,  přespí-íi  zimu  bez 
jídla  a  pití  a  jak  dlouho  vůbec  bez  potravy  vydrží.  Spoléhám  hlavně 
na  Akademii,  snad  mi  poskytne  letos  podporu.  Tudy  — *  ukazoval 
professor  —-  „sestoupím  do  rokle,  zde  mezi  skalami  je  strž  vymletá 
vodou,  možno  od  balvanu  k  balvanu  se  spouštět,  vidíte?  Ale  prin- 
cezno! princezno!  Pro  Krista  Pána,  kam  jdete?" 

„Dolů!"  řekla  rozmazlená  princezna. 

„Kam  dolů?  princezno!  zabijete  se!  co  zamýšlíte?" 

Nenaučila  se  poslouchat,  ještě  hlouběji  se  spouštěla  od  skály 
ke  skále,  hezounké  střevíčky  její  sklouzaly  po  sypkém  drobícím  se 
štěrku. 

„Ach!  ach!  zadržte,  princezno!"  Učený  muž  opatrně  spouštěl 
se  za  princeznou.  Křečovitě  chytal  se  drsných  balvanů,  až  ruce  do 
krvavá  si  rozedřel,  po  břiše  se  plazil,  po  zádech  sjížděl. 

„Princezno!  princezno!" 

Byla  stále  před  ním.  Jako  obláček  modravé  mlhy  sklouzala  po 
srázech,  křídla  vyplašených  vran,  okolo  kroužících,  dotýkala  se  její 
halenky.    Mezi  kamením  zamihla  se  šedá  ještěrka  světélkujíc  očima. 

„Zde  není  květů,  princezno!"  křičel  professor.  Nu  ovšem  — 
jenom  kamení  černé,  osmahlé,  bez  travičky,  bez  života,  bez  radosti. 

„Není  vám  hrozno,  princezno?" 

„Ach  ne!"  zasmála  se  rozmazlená  princezna.  „Vím,  že  nemůže 
býti  všady  na  světě  lak  pěkně  jako  v  našem  paláci,  že  jsou  také 
krajiny  a  místa,  kde  není  květů  ani  radosti." 

„Jste  moudrá,  princezno!"  pochválil  professor,  „je  mi  velkou  ctí, 
že  jsem  byl  vaším  učitelem." 

„Ale  proč  je  tak?  proč  tu  není  květů  ani  radosti?"  zeptala  se 
Jitka  zamyšlena. 

„Proč?  —  Jenom  trochu  se  rozhlédněte,  princezno,  hned  příčinu 
vytušíte.  Patrně  není  tu  dosti  vláhy,  a  půda  zdá  se  být  silně  prostoupena 
železem,  na  hranách  skal  vyráží  červená  rez.  Proto  tu  není  květů." 

„Vaše  věda,  bohudík,  na  všechno  dovede  odpovědět,  všechno 
vysvětlit."  Princezna  zavrtěla  hlavičkou.  „Ale  řekněte,  proč  právě 
tady  není  dost  vláhy,    proč  tady  je  půda  otrávená  rzí  a  železem  ?" 

„Proč?  —  hm!  musili  bychom  zkoumat,  jaký  sklon  mají  skalní 
vrstvy,  jejich  složení  —  —  ** 

„Eh!"  netrpělivě  mávla  ručkou.  „To  nic  není!  Chtěla  bych  vědět, 
proč  je  to  všechno  tak  a  ne  jinak  na  světě.  Proč  je  tam  nahoře 
jasno  a  veselo  a  tady  v  roklině  pusto  a  strašno.  —  Nač  ty  skály? 
nač  konečně  ta  zemská  bublinka  kolotající  bez  účelu  nekonečnem? 
nač  my?    Nač  jsou  lidé,  professore?" 

Professor  žasl.  „Dítě  zlaté,  jakými  otázkami  se  obíráte?  Počkejte 
přece,  až  věda  vyřkne  svoje  poslední  slovo  — " 

„Dlouho  to  trvá!"  odpověděla  pohrdavě.  „A  vaše  věda  odpo- 
vídá jen  na  půl  slova.  Ptám-li  se,  proč  vidíme  duhu,  řekne  se  mi: 
poněvadž  paprsky  sluneční  lomí  se  v  krůpějích  dešťových.     A  věda 


Digitized  by 


Google 


Netvor.  15 


je  tím  vysvětlením  spokojena.  Jak  směšné!  Proč  se  však  tvoří  tyto 
barvy  pro  lidské  oči?  Nač  je  celá  ta  hra,  professore?" 

Byli  na  dně  hluboké  strže. 

„A  nač  je  Netvor?"  vzpomněla  si  najednou.  „Aby  tam  pro  ty 
nahoře  vyhraboval  zlatý  písek?" 

Professor  zatím  neodpověděl,  sřítil  se  právě  po  příkrém  svahu 
s  drobivým  štěrkem,  který  mu  ujel  pod  nohou. 

„Ach,  ach  I  co  jste  pravila,  princezno?"  ozval  se  konečně  rov- 
naje záda.  „Divím  se,  jaké  to  myšlenky  nosíte  v  hlavě.  Netvor  je  tu,  exi- 
stuje, o  tom  nedá  se  pochybovat  —  aspoň  jsem  dosud  nikde  ne- 
četl, že  by  se  nějaká  pochybnost  o  jeho  existenci  objevila.  Ale  ještě 
Je  mnoho  nejasného,  pokud  se  týče  jeho  života,  bližšího  určení  atd. 
Chci  stanovit  na  jisto  některé  podrobnosti  —  zde  na  místě,  v  jeho 
vlastním  brlohu.  Ale  probůh,  co  vy,  princezno,  tady  hledáte?" 

„Já?  Co  já  tu  hledám?"  opětovala  Jitka.  „Chci  vidět  Netvora. 
Od  mládí  vidívala  jsem  jenom  dvorní  rady,  rytíře,  ministry  a  lo- 
kaje v  livrejích.  Všichni  jsou  tak  uboze  děláni  podle  předpisu  I"  Krásná 
princezna  protáhla  se  rozmazleně  jako  kočička:  „Chtěla  bych  vidět 
Netvora  I  Nikdy  ještě  neviděla  jsem  Netvora,  jenom  v  nocích  slýchá- 
vala jsem,  jak  pod  zemí  hrabe  a  zlostně  při  práci  mumlá  a  zuby 
skřípe.  Řekněte,  professore,  proč  hrabe?  Já  vím,  odpovíte:  příroda 
dala  mu  lopatkovité  tlapy  a  tvrdé  drápy,  aby  hrabal  v  zemi.  Pří- 
roda nebo  Bůh,  jak  praví  zase  arciděkan.  Velmi  pohodlná  odpověď! 
Ale  — "  čichala  ve  větru,  „kterak  to  tu  příšerně  páchne!  Jak  je  tu 
šeredně !" 

Bylo.  Velmi  šeredně.  Půda  rozrytá  na  všechny  strany,  hromady 
štěrku,  železných  strusek,  uhelného  mouru  a  hluboké  brázdy  v  jílovité  hlíně. 

„Pranic  vábného  tu  neuvidíte,  princezno,  žádné  krásy  přírody,  nic, 
co  by  vás  mohlo  těšit,  ujišťuji  vás !  Vraťte  se,  ještě  je  čas !  Hle,  tam 
po  protějším  svahu  vine  se  dosti  pohodlný  chodník,  kudy  sestupují 
vévodovi  výběrčí  pro  zlato  do  rokle  a  se  zlatem  vylézají!  Dejte  se 
tudy!  Nahoře  v  paláci  budou  mít  už  starost  o  vás." 

„Nel  Chci  vidět  Netvora!"  hlavičkou  pohodila  rozmazlená  prin- 
cezna. „Nejsem  už  přece  malé  dítě,  smím  vidět  Netvora!  Nebo  my- 
slíte, že  je  něco  na  světě,  co  by  princezna  nesměla,  když  chce?" 

„Nemyslím!"  v  rozpacích  uklonil  se  professor.  „Ale  nebezpečno 
je  tu  a  ohavno.  Páchne  tu  kyselým  potem,  a  jílovitá  půda  je  prosy- 
cena mrvou  —  odpusťte,  princezno!  Zdá  se,  že  obludný  Netvor  li- 
buje si  právě  v  této  mrvě—  odpusťte!  A  jest  jedním  úkolem  vědy, 
aby  zjistila,  jak  dalece  nutná  je  mrva  —  odpusťte!  —  při  dobývání 
zlatého  písku." 

Princezně  bylo  jaksi  nevolno,  ale  přemáhala  se.  Mezi  násypy, 
podobnými  velikým  krtčím  hromádkám,  černaly  se  hluboké  nory.  Ně- 
které zapadaly  příkře  kamsi  hluboko  pod  zem,  jiné  klikatily  se  na  po- 
vrchu prorážejíce  hlinité  a  jílovité  vrstvy. 

„Podivno,  cokoliv  Netvor  ze  země  vyhrabe,  každá  hruda  mění 
se  ve  zlatý  písek,  jehož  nám  nahoře  k  životu  třeba,"  poznamenal 
moudrý  professor.  „Příroda  je  velkolepá.  Zdaž  pochopujete,  princezno, 


Digitized  by 


Google 


16  K.  Leger: 


moc  civilisace?  Hleďte,  beztvarý  zlatý  písek,  jejž  Netvor  vyvrhuje  ze 
svých  «or  jako  zbytečnou  překážku,  poněvadž  mu  k  ničemu  není 
(neboř,  jak  se  zdá,  živí  se  něčím  jiným,  jílem  a  zemskou  prstí),  onen 
tvrdý  a  neplodný  písek  zpracuje  se  v  našich  mincovnách  v  lesklé 
dukáty.,  které  udržují  státní  moc,  podporují  rozkvět  průmyslu,  přesy- 
pávají  se  obchodníkům  z  ruky  do  ruky,  vychovávají  intelligenci,  živí 
umělce  a  básníky.  Pozorujte,  jak  v  přírodě  všechno  je  krásně  uspo- 
řádáno! V  půdě,  která  mu  nepatří,  poněvadž  všechno  dokola  až  do 
středu  země  náleží  vévodovi,  hrabe  Netvor.  Považte,  kdyby  Netvora 
nebylo,  kdo  by  se  v  zemi  hrabal?  Myslíte,  že  naši  premovaní  loka- 
jové šli  by  se  špinit  hlínou  a  blátem  za  jakýkoliv  plat?  Ba  ne,  cítí 
se  už  příliš  povznesenými  svojí  intelligenci.  A  přece  všechno,  čeho  k  ži- 
votu potřebujeme,  ze  země  musí  se  vyrvat.  Jenom  onen  hrubý  Netvor, 
síla  neuvědomělá,  nachází  dosud  divné  potěšení  spouštět  se  do  hlubin 
zemských,  rozrývat  hlinité  lány,  rozvrtávat  skály,  žíti  v  puchu  hni- 
jící mrvy.  Zatemnělí  klerikálové  říkají:  to  Bůh  tak  určil!  Ale  my  osví- 
cení muži  vědy  pravíme:  příroda  výběrem  sil  v  boji  o  život  přizpů- 
sobila Netvora  k  nevděčné  práci.  Podnebí,  půda  spolupůsobily,  aby 
zatvrdly  jeho  tlapy,  aby  se  přiostřily  spáry  a  zbytečné  pod  zemí  oči 
zakryly  se  blanou." 

„Ano,"  přikývla  princezna  unaveně  a  zívla.  Zaleskly  se  bílé  její 
zoubky.  „Věda  —  ach,  ach,  —  všechno  dokáže!" 

„Vím,  princezno  moje,  že  jste  osvícena,  proto  mluvím  přímo." 

V  tom  okamžiku  zachvěla  se  půda,  několik  balvanů  spadlo  s  du- 
nivým třeskem  s  úbočí  rozpukané  skály.  Z  hluboká  sluje  ozvaly  se 
těžké  oddechy,  skřípot  drápů  po  kamení,  praskot  žulové  klenby. 

„Netvor  se  hýbel"  zděšen  zašeptal  professor.  „Princezno,  zapří- 
sahám vás,  odejděte,  dokud  je  čas!" 

„A  co  vy  učiníte,  professore?" 

„Schovám  se  tamto  za  balvany  a  budu  pozorovat,  co  Netvor 
počne.  O  mne  se  nebojte.  Pro  vědu  i  života  se  odvážím.  Aspoň 
v  Akademi  potom  snad  uznají  — " 

„Zůstanu  s  vámi!"  klidně  prohlásila  princezna.  „Chci  vidět  Ne- 
tvora!" A  dupla  nožkou. 

„Princezno!" 

Šedivá  obludná  hmota  vyvalila  se  z  nejbližší  sluje,  supěla  a  prskala 
ježíc  hřbet.  Sotva  učenec  s  princeznou  uskočili  za  balvan.  Professor, 
ačkoliv  se  chvěl  po  celém  těle,  necítil  strachu.  Uvědomil  si,  že  je 
ve  službách  Vědy.  Nikomu  z  lidí  nepoštěstilo  se  ještě  lak  z  blízka 
pozorovat  hrozného  Netvora.  Zatajil  dech,  oči  otevřel  dokořán,  nevě- 
domky tiskl  křečovitě  ruku  princezně  a  jen  šeptal:  „Hrozný,  hrozný!" 

Princezna  nebyla  příliš  vzrušena.  Levý  střevíček  se  jí  vyzouval 
,  oviklán  nezvyklou  chůzí  mezi  kamením.  Snažila  se  jej  potichounku 
zase  obout. 

Vysoko  nad  roklí  hořelo  sluníčko,  stín  rozeklaných  skal  ležel 
na  vyprahlém  dně  ostře  ohraničen.  V  rozžhaveném  štěrku  svítily  drobné 
šupinky  slídy  jako  bílé  jiskry.  Netvor  ležel  rozvalen,  líně  se  prota- 
hoval, na  hřbet  se  obrátil,   o  skály  zablácenou  srst  oškraboval,  drs- 


Digitized  by 


Google 


Netvor.  17 


nými  drápy  hlavu  očistil  a  protřel  si  oči,  které  byly  uzounké  jako 
štěrbiny  a  zavíraly  se  podrážděné  denním  světlem. 

„Ocimá,  oči!"  jásal  professor  šeptem.  „Vidíte,  princezno,  opravdu 
oči?  Není  slepý,  jak  se  myslilo.  Bude  časem  i  vzdělání  nějakého 
schopen." 

„Jak  pitvorně  očima  mžourá!**  poznamenala  princezna.  „A  zdá 
se  mi,  že  by  to  bylo  docela  způsobné  zvířátko,  kdyby  té  hlíny  a  prachu 
a  bláta  na  něm  nebylo.  Což  se  fento  Netvor  nekoupá?" 

„Asi  nerad,  neboť  sotva  smyje  jednu  vrstvu  zemské  prsti,  nalepí 
se  naň  už  nová." 

Zatím  Netvor  se  uklidnil.  Stočil  se  v  klubko,  lopatkovité  nohy 
složil  pod  hlavu  a  spokojeně  oddychoval.  Srst  jeho  poněkud  očištěna 
zaleskla  se  jako  aksamit,  kde  z  ní  vrstva  hlíny  opadala.  Zdálo  se,  že 
Netvor  dřímá,  ale  očima  mžoural  a  chvílemi  zachroptěl  odháněje  do- 
těravé  komáry,  kteří  slétli  se,  aby  ssáli  jeho  krev. 

„Hlodavec!"  šeptal  professor.  „Vidíte  jeho  zuby?  Ale  kam  jdete, 
princezno?" 

Princezna  neopatrně  vystoupila  z  úkrytu.  „Vždyť  je  docela  hodný, 
ten  Netvor!"  pravila,  suchým  stéblem,  které  nalezla,  lehtajíc  obludu 
na  čenichu.  „Docela  hodný,  podívejte  se!"  Odvážně  přistoupila  blíže 
a  bílými  prsty  zlehounka  a  bázlivě  pohladila  Netvora  po  srsti. 

Nehnul  se  Netvor,  jenom  dech  jaksi  zatajil. 

„Nic  mi  neudělá!"  rozpustile  popleskala  jej  po  šíji.  Zachroptěl, 
zdálo  se,  že  radostí,  a  zamžikal  očkama,  dlouhými  vousy  otřásl. 

Professor  se  osmělil,  vystoupil  také  z  úkrytu,  ale  přece  jenom 
bázlivě  přikrčen  blížil  se  o  krok,  o  dva,  pozoruje,  co  se  bude  dít.  Chvil- 
kami zimnice  jím  zalomcovala  a  lýtka  se  pod  ním  otřásala. 

Obludná  hmota  ležela  tu  nehybně,  jenom  někdy  jedno  či  druhé 
oko  zasvítilo. 

Netvor  nespal.  Zježené  vousy  se  pohybovaly,  tlama  pomalu  se- 
šklebila  se  k  jakémusi  úsměvu,  a  dlouhé  zuby  se  zaběíaly.  Na  bocích 
s  nervosním  otřesem  aksamitová  srst  se  zježila. 

„Zdá  se  opravdu,  že  je  to  krotké  zvířátko !"  hučel  professor  a  stával 
se  odvážlivým.  Kostnatým  ukazováčkem  dotýkal  se  Netvora. 

„Hezoučké  zvířátko,  hodné  jako  psík,  nic  neudělá!"  smála  se 
princezna.  „Proč  se  tolik  bojíte?  Podívejte  se,  nic  neudělá!"  Opřela 
se  rukou  o  bok  nestvůry.  „Čeho  se  to  bál  můj  papá  vévoda  a  všichni 
tam  nahoře,  když  zaslechli  v  noci  bručení  a  hukot  v  podzemí?  Vždyť 
pranic  neudělá!  Hrabat  se  v  zemi,  toť  jeho  radost,  přejte  mu  toho! 
Ale  jinak,  vždyť  je  to  dobrotisko!  Jenom  kdyby  nebyl  tak  umazán 
hlínou,  tak  uprášen!" 

Batistovým  šátečkem  počala  oprašovat  srst  Netvoru.  Professor 
zatím  měřil  délku  jeho  hlavy,  ohmatával  lebku,  cosi  hbitě  zazname- 
nával do  notesu. 

„Hodný,  hodný !"  pochvaloval  si.  „Jenom  z  daleka  zdá  se  hrozným 
ve  své  hrubé  nemotornosti,  když  vztekle  bručí  a  skřípe  zuby." 

Netvor  docela  zamhouřil  oči,  zuby  jaksi  přívětivě  vyšklebil. 

„Dobráčku !  Dobráčku !"  popleskávala  jej  princezna  po  šíji  a  v  roz- 

2 


Digitized  by 


Google 


18  K.  Leger: 


pustilosti  vyhoupla  se  mu  na  nestvůrný  hřbet.  Poloiežíc  opřela  hlavu 
o  ruce  a  rozmarně  houpala  skřfženýma  iiožkama.  Jak  pěkně  se  tu 
leží!  jak  hodný  je  Netvoři  jak  měkkounká  jeho  srst!** 

„Mně  samotnému  se  zdá,  že  byl  by  schopen  jakési  kultury," 
povídal  rozradostněný  professor,  „takhle  nahoru  jej  vzít,  doufám,  že 
by  se  dal  zušlechtit.  U  nás,  bohužel,' ještě  málo  se  dělá  pro  zlido- 
vění Uměn,  ale  na  hrubou  mysl  takového  Netvora  blahodějně  by  pů- 
sobila návštěva  našich  uměleckých  ústavů,  obrazáren  — " 

„ — divadel  a  šantánů!"  smála  se  princezna.  „Pozoruji,  že  má 
smysl  jakýsi  pro  poesii.  Podívejte  se,  jak  způsobně  nese  mne !  Nebyl 
by  to  hezký  obrázek?  Pod  ním  nápis:  „Krása,  krotitelka  surové  hmoty." 
Mnohý  rytíř  Netvoru  by  záviděl.  Hledte,  pokukuje  po  mně  zamilovaně. 
Netvor!  a  olizuje  se.  Jistě  pochopuje,  že  Krása  —" 

V  tom  Netvor  se  otřásl,  princezna  uleknuta  oběma  rukama  se 
zachytila  srsti,  trochu  zbledla  a  hledala,  jak  by  smekla  se  bezpečně 
s  obludy  opět  na  zem. 

„Hleďte  zuby!  stoličky  má  pouze  tři  I  a  jak  příšerně  se  spodní  čelist 
pohybuje!"  volal  professor,  který  nepozoroval  jejího  leknutí  nadšen 
svým  pozorováním.  „Princezno  — "  ohlédl  se  a  sepjal  ruce.  „Pro 
Krista  pána!" 

Princezna  nespočívala  více  na  obludném  hřbetě.  Netvor  se  pře- 
valil na  znak  bruče  a  chrochtaje  a  šerednými  drápy  uchopiv  prin- 
ceznu zahrával  s  ní  jako  s  loutkou.  Velmi  se  polekala,  ale  jen  chvilku. 
Když  zůstala  bez  pohromy  a  Netvor  s  jakousi  něžností  na  svých 
tlapách  ji  houpal,  upokojila  se  drobátko.  „Hezky  se  to  houpá!"  řekla 
s  vynuceným  úsměvem. 

Její  lehounká  sukýnka  povívala  po  větru,  klobouček  spadl  s  hlavy 
a  visel  na  dlouhé  růžové  pentli.  Podívala-li  se  dolů,  viděla  rozškle- 
benou tlamu  s  bílými  širokými  zuby,  ale  hrůzy  valně  nepocítila,  neboř 
dvě  mžouravé  oči  dívaly  se  k  ní  s  výrazem  směšně  tupým. 

Houpy,  houp!  Kolébala  se  princezna  nahoru  i  dolů.  Trochu  su- 
kýnky se  jí  pocuchaly,  vlasy  se  rozpletly  a  klobouček  se  utrhl 
a  sletěl. 

Měla  pocit  asi  takový,  jako  když  se  houpávala  maličká  na  hou- 
pačce. I  pocit  lehké  závrati  měla,  ale  raději  zamhouřila  oči,  když 
Netvor  vyhodil  ji  příliš  vysoko  a  ona  padala  s  vlajícími  sukýnkami. 

Professor  dole  stál  se  zatajeným  dechem  ztrnulý,  třesoucí  se, 
ruce  zdvíhal,  jako  by  chtěl  ubohou  zachytit.  A  nabíraje  dechu  sténal  : 

„Co  to?  co  to?  Vždyť  je  to  princezna!" 

Netvor  patrně  nerozuměl.  Líbila  se  mu  hra,  opatrně  schovával 
drápy,  aby  princezně  neublížil.  A  nabaživ  se  hry,  nechal  dívku  le- 
hounko sklouznout  na  svoji  hruď.  Padajíc  mimovolně  rozpřáhla  náruč 
a  křečovitě  se  obludy  zachytila.  Chvilku  ležela  se  zamhouřenýma 
očima  oddychujíc.   Srdíčko  prudce  jí  bilo.  Co  bude  teď?  myslela  si. 

„Viď,  že  mi  neublížíš?"  řekla  Netvoru  hladíc  jej  a  po  šíji  po- 
pleskávajíc. 

„Seskočte!  seskočte,  princezno!"  volal  professor  zdola. 

Okázalo  se  však,    že   sukýnka  její   uvázla  za   dráp  na  přední 


Digitized  by 


Google 


Netvor.  19 

tlapě  Netvorově.  Škubala  sukýnkou,  aniž  to  pomohlo.  „Dobře  ještě," 
myslela  si,  „že  mne  žádný  nevidí.    Což  professor  —  hml    myslím, 

ie  ani  nepozoruje,  jak "  Snažila  se   třásně  roztrhané  sukýnky 

shrnout  přes  černé  punčošky. 

„Ale  holoubku  I **  říkala  obludě,  která  ležela  klidně  a  s  patrnou 
radostí  oddychovala.  „Pusť  mne  —  už  je  dost  toho.  Pohrál  jsi  si. 
Nu,  dobře,  já  se  nezlobím,  jen  mne  pusř.  A  všechno  ti  dám,  co 
chceš.  Můj  papá,  vévoda,  postará  se  o  tebe.  Opravdu  vévodsky  se 
o  tebe  postará.  Pro  stáří  pensi  ti  zaopatří,  úrazovou  pojišťovnu  pro 
lebe  zřídí,  a  což  já  vím  I  —  slýchala  jsem  o  tom  cosi  —  ale  do- 
jista  něco  se  pro  tebe  udělá.  Jenom  už  mne  pusť!"  Cítila,  že  jedna 
tlapa  Netvorova  se  blíží  jejímu  tělu.  „Pusř  mne!  nezapomenu  na 
tebe  —  pusť.  Netvore!" 

Vykřikla,  neboť  obluda  převrátila  se  a  princezna  ocítila  se  jí 
pod  tlapami.  Jako  myška  ve  drápech  kocouřích  teď  ležela  zapomí- 
najíc dýchat.  A  hlavu  obluda  položila  na  její  něžné  dívčí  tělo,  hlavu 
s  krvavými  chřípěmi,  které  se  rozšiřovaly  vdechujíce  vůni  parfumu. 
Bílé  zuby  byly  tak  blízko!  Princezna  oběma  rukama  odstrkovala 
hroznou  hlavu,  vytřeštěnýma  očima  hledala  pomoc  dokola  —  nikde 
nic!  Jen  professor,  který  zkameněl  hrůzou.  A  jediný  ten  člověk  viděl, 
co  se  stalo. 

Netvor  strašnými  zuby  rozerval  živůtek  princeznin,  vztekle  roz- 
trhal na  kousky  celý  její  šat.  Bílým  tělem  svítíc  ležela  teď  bezduchá 
pod  jeho  tlapami,  jen  šňůrka  drahých  perel  s  křížkem  ze  safírů  sví- 
tila jí  na  hrdle  padajíc  mezi  mladá  ňadra. 

„Netvore!"  šeptala  princezna  vyděšená.  „Co  chceš?  co  chceš?" 
A  v  úzkostech  usmívala  se  bezděky  svůdně  slibujícím  úsměvem, 
jemuž  nikdo  neodolal,  —  Ale  co  s  Netvorem?  Oči  jeho  nevidí  za 
slunečného  světla.  Co  jemu  krása,  třeba  leží  tak  blízko?  Nevidí  ji. 
Nechápe.  Pravdu  má  professor,  dávno  se  mělo  něco  pro  Netvora 
učinit.  Aspoň  universitní  extense  —  probudit  v  něm  cit  pro  umění. 
A  pro  krásu.  Bože,  takový  Netvor!  Strašlivé  zuby  se  blížily  k  je- 
jímu hrdlu. 

„Professore!"  vykřikla,  „měl  jste  pravdu!  Je  třeba  něco  učinit 
pro  Netvora.  Vychovat  jej,  aby  — " 

Princezna  nedořekla,  neměla  síly  —  strašlivé  zuby  rozervaly  jí 
bílé  hrdlo,  zardousily  ji.  A  s  hroznou  blažeností  Netvor  pochutnával 
si  na  rozkošném  těle  ubohé  princezny.  Pomalu,  s  labužnickým  po- 
těšením rozsápal  ji  mladá  ňadra,  rozpučela  jako  dva  lekníny,  zvířecí 
jeho  vášni  propadlo  celé  tělo,  chrastily  mu  kůstky  v  zubech,  ramena 
i  boky  olízal  ohyzdným  jazykem,  nežli  je  rozdrtil,  opíjeje  se  teplou 
krví  a  blaženě  mruče  již  nasycen,  když  došel  k  útlým  nožkám,  které 
okouzlovaly.  Nic  neviděl.  Co  jemu  krása  toho  mladého  dívčího  těla? 
Jediný  smysl  byl  u  něho  vyvinut:  chuť.  Chuť  shltat  a  sežrat  všechno 
—  neboť  jenom  to,  co  Netvor  shltne  a  stráví,  skutečně  mu  patří. 
Msta  zanedbaného  vychování,  které  zavinily  celé  věky  — 

Shltal  rozkošné  tělo  divně  vonící  mládím.  S  periami  a  s  ple- 
tenci  nádherných  vlasů,  s  vyšívanými  podvazky  a  s  hedvábnými  pun- 


Digitized  by 


Google 


20  K.  Leger: 


čoškami.  jen  s  levé  nožky  princezně  vyzul  se  rozvázaný  střevíček 
a  ležel  na  kameni  — 

Professor  zalomil  rukama,  hrůzou  třeště  s  jekem  šplhal  se  po 
strmé  skále,  klopýtal,  padal,  znovu  se  drápal  vzhůru  zachycuje  se 
nehty  drsných  balvanů. 

A  když  přiběhl  do  zámku,  do  vévodského  paláce,  klesl  bezduch 
na  schodech  sobě  nepodoben,  otrhán,  zalit  potem  i  krvi. 

„Princezna!**  bylo  jediné,   co  vydechl  ve  smrtelných  mdlobách. 

Domyslili  se,  vyčetli  všechno  .z  očí  jeho  hrůzou  vytřeštěných. 
A  zmateným,  překotným  spěchem,  co  v  zámku  žilo,  vrhlo  se  k  po- 
kraji černé*  rokle. 

Tam  dole  na  dně  oddychoval  Netvor  spokojeně  rozložen  na 
rozžhaveném  štěrku.  Oddychoval  v  blaženém  pocitu  úplné  sytosti 
mhouře  oči. 

Zkrvácené  třásně  z  princezniných  lehounkých  šátečků  ležely  po 
kamení.  Množství  nahoře  nad  roklí  vykřiklo:  „Hrůza!  hrůza!  hrůza!** 

Nad  samým  srázem  s  bílými  vlasy  po  větru  vlajícími  starý  kněz 
dolů,  ke  dnu  rokle  žehnal  stříbrným  křížem,  a  krůpěje  svěcené  vody 
padaly  do  vyprahlých  skal. 

Celá  armáda  vévodova  vytáhla  s  puškami  ostře  nabitými,  děla 
rozestavena,  namířena  na  hlavu  zemské  obludy.  Jenom  znamení  dát  — 

Pravda,  našlo  se  několik  pokrokovějších  lidí,  kteří  dokazovali, 
že  Netvor  není  vinen,  jako  není  vinen  nikdy  ten,  kdo  hřeší,  ale  jeho 
okolí,  poměry,  nerozumné  zákony  hloupé  society.  Jenže  na  hlasy 
jejich  komandující  jenerál  nedbal. 

Již  ruku  zvedal  k  povelu,  do  celých  prsou  nabral  dech,  aby 
rozkřikl  se:  „Palte!** 

V  tom  přišel  starý  vévoda,  spíše  dovlékli  jej  dvořané  k  po- 
kraji rokle,  omdléval  bolestí  a  slzy  proudem  kanuly  mu  z  očí.  Do- 
vedli jej  na  samý  kraj.  Viděl  dole  Netvora,  který  úžasným  způsobem 
zbavil  ho  jediné  radosti  starých  let. 

Dvořané  a  všichni,  kdo  zřeli  vévodu  skloněného  nad  roklí,  za- 
plakali s  ním,  a  pomstychtivost  se  ozvala:  „Zabijte  Netvora!  Roz- 
střílet jej!**  zaječelo  množství. 

Děla  namířená  čekala  netrpělivě. 

Ale  vévoda  starý  potřásl  hlavou,  pokynul.  Adjutantovi  pošeptal : 
„Ne,  af  se  nestřílí!  Ne!  Kdo  by  nám  hrabal  potom  zlatý  písek,  kdy- 
bychom Netvora  odpravili?  Ne  —  af  se  nestřílí!** 

A  zakryv  rukama  oči,  padl  vzlykaje  na  kolena  nad  černou  roklí, 
kde  odpočíval  blaženě  ohavný  Netvor,  a  kde  mezi  štěrkem  ležel  prin- 
ceznin  střevíček,  ještě  zahřátý  teplem  roztomilé  dívčí  nožky. 


Digitized  by 


Google 


S/aiía  Pavlova: 


Z  denniku  učitelky. 


v  žalove.  Středa,  15.  listopadu. 

Jsem  učitelkou! 
Mám  svoji  ti^'du  se  čtyřiceti  dětskými  hlavičkami.  Učím  teprve 
několik  dní,  a  již  mi  přirostly  k  srdci.  Moje  třída  je  prý  nejlepší, 
a  opravdu,  mám  v  ní  děti  velice  nadané  a  čiperné.  Ovšem  i  zde 
koukol  mezi  pšenicí.  Zvláštním  děvčetem  je  Šigutová.  Vyvolám-li  ji, 
poplašeně  se  ohlíží;  jen  málokdy  uposlechne  a  vstane.  Tento  pólo 
pomatenosti  se  rovnající  stav  je  prý  následkem  velikého  leknutí.  Po- 
chopí-li,  oč  jde,  odpoví  správně,  a  ani  její  úkoly  nejsou  nejhorší. 
Jsem  k  ní  méně  přísná  a  myslím,  že  laskavostí  zde  více  svedu.  Ale 
zdá  se  mi,  že  příliš  využívá  mé  dobroty,  a  že  ji  přece  budu  muset 
pevněji  semknouti. 

Reclíková!  Co  se  mne  to  dítě  nazlobí,  a  přece  je  mám  ráda. 
Nepamatuji,  že  by  byla  Reclíková  jednou  přišla  v  čas  do  školy. 
Domluvím  či  potrestám  ji,  a  výsledek  mého  kázání?  Odpoledne  opozdí 
se  více  než  ráno.  Dám  úkoly,  a  jistě  Reclíková  je  to,  jež  s  ním 
něco  vyvede.  Buď  zkouší  malbu  prsty,  nebo  užije  sešitu  jako  ubrousku 
při  obědě.  Při  tom  však  je  dítě  dobrosrdečné,  jemuž  by  hříchem 
bylo  ublížiti.  Cosi  teplého  cítím  v  nitru,  kdykoliv  její  hnědé  oči  ze 
snědého  obličeje  se  na  mne  zahledí.  —  Sestry  Podgurské  jsou  nej- 
větší darebnice  pod  sluncem.  Věru  již  nevím,  co  s  nimi.  Ale  je  mi 
jich  líto.  Děti  bez  matky  a  otec  chuďas.  Jaká  tedy  může  býti  výchova  ? 

Sobota,  25.  listopadu. 

Chumelí  se,  chumelí.  S  chutí  brouzdala  jsem  se  prve  čerstvým 
sněhem.  Bylo  bílo,  běloučko.  A  teprve  dnes  jsem  si  všimla,  jak  hezký 
je  Žalov.  Do  slušného  místa  jsem  se  dostala,  bez  nejmenší  protekce. 
Okolí  je  malebné,  a  tak  třeba  že  nemám  Prahy,  bude  se  mi  zde 
v  horách  aspoň  volně  dýchat.  Vždyť  jsem  sama  dítětem  hor. 

První  místo  mého  působení !  Ani  mne  ta  slova  nějak  zvlášť  nedo- 
jímají ;  brzy  jsem  se  vžila,  vpravila  do  poměrů.  Děti  mám  ráda,  práce 
je  dosti  —  a  co  více? 


Digitized  by 


Google 


22  Stasa  Pavlova: 


Úterý,  28.  listopadu. 

Ptala  jsem  se  dnes  dětí,  neumf-li  některé  básničku  „z  pilnosti*', 
Hopešová  se  hlásí.  Pověz  nám  tedy,  jakou  umíš.  Hopešová  Oldiiška^ 
roztomilé  drobné  děvčátko,  čiperné  až  na  počty,  uklonila  se  a  začala 
tenounkým  sopránem:  „Hanačka  je  hezké  děvče  ..."  —  dívám  se 
jako  vyjevena  —  „žádnej  ji  milovat  nechce,  sukýnky  má  krátký...** 
„Už  utíkej  na  místo,"  volám.  „Vícekrát  nesmí  mi  žádná  s  něčím 
podobným  přijít."  Následovalo  kázání,  při  němž  Oldřiška  se  rděla 
a  já  chtíc  nechtíc  v  duchu  smála. 

Jiný  obrázek.  Vykládala  jsem  o  polním  hospodářství  a  ukazovala 
dětem  obraz,  na  němž  vymalována  byla  kráva,  bílá,  ležící  na  pastvě. 
„Které  je  to  zvíře,  Měrkovská  Anno/"  „To  je  husa!"  Salva  smíchu. 
Nemohla  jsem  se  zdržeti  a  smála  jsem  se  tak  upřímně,  jako  děti. 
Odpoledne  pak  bylo  celé  rozesmané. 

Středa,  13.  prosince. 

Je  mi  hrozně  a  bude  mí  hrozně!  Mám  v  sobě  sopku,  a  ne- 
vychrlí-li  své  lávy,  pak  buď  zavleku  se  v  kal,  anebo  zhynu.  Cítím  to  určitě. 

Nemohu  za  zžíravou  touhu  po  lásce,  jež  celou  mne  ovládá. 
Pravé  mé  jádro  je  skryto  skořápkou  lhostejnosti  před  světem.  Jen 
vybouřit,  vybouřit!  volá  moje  duše.  Co  s  přebytkem  sil?  Někdy 
mívám  chvíle,  kdy  v  duši  rodí  se  myšlenka  veliká  -—  chci  ji  za- 
chytit --  leč  uniká  mi  —  —  —  Nedovedu  se  vyjádřiti,  nerozumím 
divným  procesům  duše. 

Dosud  málo  jsem  žila;  stále  spoutávám  své  vášně  —  kdy  ko- 
nečně povolím  jim  uzdu?  Kolik  utrpení,  odříkání  je  v  prostém  mém 
životě ! 

Cítím  velmi  dobře  s  Řetovským  ze  Svobodovy  „Řeky".  On 
pouze  jednou  miloval,  Bohušku.  Dřívější  jeho  lásky  byly  jen  omá- 
mením  smyslů,  za  které  nemohl,  tím,  co  každý  člověk  cítí  při  styku 
s  druhým  pohlavím.  Smysly  jsou  opojeny,  nervy  napjaty,  ale  srdce 
o  tom  neví. 

Ach,  ta  touha  nesmírná  prožíti  něco,  co  celou  by  mne  uchvá- 
tilo, oddati  se  děj  se  cokoliv,  ta  mne  usmrtí.  Žiju  život  přebohatý 
vnitřními  boji,  jimiž  se  stále  vysiluji  a  drásám.  Při  povahách  mého 
druhu  nemůže  býti  jinak.  Hledám  předmět  své  lásky.  Vím,  že  bych 
mohla  milovati  pouze  toho,  kdo  by  uspokojil  rozum  i  city  —  ideál 
muže. 

Vášeň,  touha  pohlavní  může  býti  ukojena  hezkou  mužskou 
loutkou,  ale  srdce  bude  prahnout  a  duše  umírat.  Jsem  stále  upřím- 
nější a  děsnější.  Kdyby  někdo  dostal  můj  denník  do  rukou,  zhrozil 
by  se  myšlenek  dvacetileté  dívky. 

Jsem  před  branou,  za  níž  je  skryto  mystérium  lásky.  A  jeho  ta- 
jemství mne  láká  a  za  sebou  táhne. 

Nejsem  špatná,  vím  dobře,  že  povahy  vroucí,  hluboké,  prošlé 
školou  utrpení  by  mne  neodsoudily,  ale  že  by  se  křižovaly  nade 
mnou  paničky  a  slečinky,  jichž  rozhled  nesahá  dále,  než  za  obzor 
šatů  a  klepů.  Neprohlubují  své  duše,  plovou  na  povrchu,  a  slepičí 
jejich  srdce  nezná  bolesti,  jež  mnou  zmítá. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  23 


Sobé  samé  pochlebovat  nebudu,  a  je-li  život  již  řetězem  lží 
a  přetvářky,  aspoň  v  denníku  budu  upřímná. 

Vím  jasně,  že  kdyby  má  duše  zrodila  nějaké  dílo,  jež  bych  svojí 
krví  posvětila,  pak  že  by  kleslo  napjetí,  jež  jako  tlak  páry  v  kotli  ne- 
ustále stoupá.  Miluji  umění,  proč  mi  je  osud  nedal  v  úděl? 

Jsem  silná  povahou,  ale  dosud  neustálena,  nehotová.  Neobrodila 
jsem  se,  nespojila  se  s  duší  jinou,  jež  by  mne  očistila,  a  pod  jejímž 
vlivem  bych  sestatečněla.  Jsem  chladná,  energická  vůči  světu  i  před 
sebou,  ale  podléhám  předsudkům. 

Ovšem,  dosud  nešlo  o  věci  velké,  a  v  případě  lásky,  lásky  ta- 
kové, jak  já  jí  rozumím,  doufám,  že  dovedla  bych  se  úplně  oddat 
a  splynout  s  milovanou  bytostí.  Což  nesejdu  se  na  cestě  životem 
s  nikým,  kdo  by  mi  rozuměl? 

Žiju  dvojí  žiyot.  Jeden  před  lidmi,  druhý  ve  svém  nitru.  Je  mezi 
nimi  hrozný  rozdíl.  Maska  je  již  tak  dovedně  přilepena,  že  jí  sama 
takřka  ani  nepozoruji  a  že  jsem  s  ni  skoro  srostla.  Strhnu  ji  jen 
tehdy,  budu-li  slaviti  svátek  v  duši. 

Hle,  již  je  mi  lépe!  Vybouřila  jsem  se,  vyvrhla  vše,  co  mne 
tísnilo,  a  jsem  zase  dobrá,  hloupoučká.  Miluji  vědu,  umění,  Boha. 
Ochabuji,  přemýšlím  o  slovech,  jež  nezenou  se  již  lavinou,  ale  plynou 
klidným  tokem  řeky,  když  zmizela  překážka  vodám  bránící  a  vze- 
dmuté vlny  vrátily  se  do  původního  koryta.  Již  nechce  se  mi  vybuch- 
nouti, pro  dnešek  a  snad  i  pro  zítřek  je  pokoj,  ale  co  potom? 

Pátek,  15.  prosince. 

Dnes  mne  něco  dojalo.  Nevím  již,  jakou  zvláštní  náhodou  se 
stalo,  že  Reclíková  nebyla  po  škole,  za  to  jsem  si  tam  musila  ne- 
chati její  sousedku  Jamrošovou.  „Proč  jsi  ještě  tady,  Reclíková?" 
ptám  se  udiveně  vidouc,  že  zůstala  v  lavici.  „Prosím,  já  čekám  na 
Jamrošovu."  Bylo  již  tma,  ale  dobré  dítě  nechtělo  odejíti  bez  své 
družky.  Nechala  se  zavřít  dobrovolně.  Pustila  jsem  obě.  Na  chodbě 
se  mi  ukláněla  druhá  Reclíková,  ze  třetí  třídy.  Čekala  na  sestru 
a  na  Jamrošovou.  Zvláštní  cit,  skoro  jako  lítost,  sevřel  mi  hrdlo. 
Ty  děti  chudičké,  ubohé  svojí  vzájemnou  láskou  vemluvily  se  mi 
do  srdce. 

Právě  jsem  si  vzpomněla,  že  mám  ve  třídě  nějakou  Novákovou, 
dceru  vdovy  po  havíři,  jež  je  více  doma  než  ve  škole.  Musím  ji 
vyhledati.  Snad  bych  jim  mohla  v  něčem  pomoci,  anebo  je  aspoň 
přítomností  svojí  potěším. 

Byl  u  mne  ve  třídě  pan  ředitel;  přišel  s  dotazem  o  slevách 
školného.  „Je  tu  Kuřecová?"  Malé,  drobounké,  bledé  dítě  z  první 
lavice  ode  zdi  se  vybatolilo  ke  stolku.  Dívala  jsem  se  na  ni  a  v  duši 
mi  jihlo.  Vždy  mi  tato  žačka  připadá  jako  kuřátko,  jehož  jménu  se  i  její 
jméno  podobá.  Malá,  široká,  v  červených  šatech,  s  neobyčejně 
rozumným  výrazem  v  hnědých,  přítulných  očích.  Odpovídala  na 
otázky  pana  ředitele  hlasitě,  jadrně  a  určitě,  jakoby  chtěla  napravití, 
že  matka  nemohla  k  němu  přijití.  V  očích  toho  dítěte  skryta  je  vý- 
čitka všem,  již  by  mu  mohli  pomoci  a  nepomáhají.  —  Přála  bych 
si  bohatství,  abych  mohla  uskutečnití  dávné  své  sny. 


Digitized  by 


Google 


24  Stasa  Pavlova: 


Měrkovská  Anna  je  tvor  nešťastný.  Je  skoro  blbá.  Co  asi  u  Měr- 
kovských  zavinilo  tu  nevyvinutost  rozumu?  Starší  sestra  je  rovněž 
slabomyslná,  a  jen  nejmladší  Štěpána  je  trochu  bystřejší. 

Je  tu  vinna  chudoba,  nebo  pokleslý  život  morální  ?  Otec  je  havíř, 
matka  leží  nemocna  —  a  šest  dětí!  Jak  to  u  nich  asi  vypadá? 


Nevím  proč,  ale  zdá  se  mi,  že  se  ve  třídě  vždy  uklidňuji,  tam 
že  je  koutek,  kde  je  mi  nejlíp.  Tam  nesmí  zavítati  moje  palčivá 
bolest,  tam  nejsem  ženou,  dívkou,  ale  jen  učitelkou. 

Učívám  často  ve  třetí  třídě.  Děti  v  ní  jsou  zanedbané  a  vyu- 
čování zastaralé.  Samé  učení  z  paměti,  i  článkiim  velmi  dlouhým. 
Paní  Faltová,  učitelka  třetí  třídy,  je  nešťastna,  její  život  je  otráven, 
zničen,  a  následky  íoho  viděti  i  ve  třídě.   Ale  jsem  tam  dosti  ráda. 

Pondělí,  18.  prosince. 

Měla  jsem  smůlu !  Divím  se  své  neobyčejné  trpělivosti.  Šigutová, 
Podgurské  a  Měrkovské  přišly  mi  do  školy  ráno  v  devět  hodin. 
Za  trest  zavřela  jsem  je  až  do  jedenácti  po  škole.  Ale  Šigutová  se 
mi  vzepřela,  a  když  jsem  jí  poručila,  aby  zůstala,  vyrazila  zlostně: 
„Ne  a  ne!  Uteču!"  To  bylo  něco  pro  děti;  smály  se  a  sborem 
zlomyslně  žalovaly,  co  všecko  Šigutová  říkává.  A  děti  jsou  prý  an- 
dělé! Poslala  jsem  tedy  Šigutovu  domů  s  podotknutím,  že  zašlu 
rodičům  oznámení.  „A  já  ho  roztrhám!"  vyhrkla  vztekle. 

Včera  jsem  ji  vyvolala  ze  zpěvu,  ale  vůbec  mi  neporozuměla. 
V  takovém  případě  nepomůže  laskavost  ani  hrozby,  a  nikdo  na 
světě  ji  nepřiměje,  aby  vstala.  Nešťastné,  nebo  svéhlavé  dítě?  Stojí 
za  pozorování. 

Podivila  jsem  se  včera,  jaké  zpěvačky  mám  ve  třídě;  i  Reclí- 
ková,  Podgurské  a  Jamrošová  odnesly  si  velmi  dobré.  Budou  jich 
míti  velmi  málo. 

Úterý,  30.  ledna. 

Zase  mne  uchvátil  bol  a  zůstavil  trpkou  resignaci.  Nač  všechno? 
K  čemu  žiji?  Proč  otravuji  si  život,  proč  jsem  úponkovitou  rostlinou? 
Proč  stále  připínám  svoji  vznětlivou  duši  k  někomu  a  proč  volím 
vždy  tak  nešťastně?  Samé  „proč",  a  kdybych  měla  se  na  vše  ptáti, 
dlouho,  dlouho  nevyčerpala  bych  svých  „proč". 

Proč  hledím  na  život  tak  tragicky?  Odkud  vzal  se  mně  v  duši 
nevysvětlitelný,  stále  zakotvený  smutek,  jenž  se  ozývá  i  v  nejbuj- 
nějším veselí?  Proč  nenalézám  nikde  hojivého  léku  pro  divnou 
svoji  bolest?  Chtěla  bych  se  vykřičeti  ze  svého  hoře,  horšího  tím, 
že  je  nepochopeno  a  skryto.  Proč  cítím  vždy  blízkost  kohosi,  jenž 
mně  jest  anebo  by  mohl  býti  drahým?  Jaká  divná  vlákna  spojují 
naše  srdce? 

Milé  děvče,  srdce  tvé  zavírá  se  zase  jako  květ  a  obtáčí  se  tuhou, 
tvrdou  blanou.  Skrylo  svou  bolest  —  tím  hůře  pro  ně. 

Není  vždy  nálady  k  sdílnosti,  jako  není  možno  vždycky  býti  bás- 
níkem. Básník  je  otrokem  citů  a  nálad. 

Sobota,  10.  února. 

Nevím  sama,  proč  dnes  tak  chutě  sedám  ku  psaní.  Před  chvílí 


Digitized  by 


Google 


denníku  učitelky.  25 


přišla  jsem  z  pěkné  zábavy.  Vozily  jsme  se  se  si.  Králíčkovou  na  sáňkách. 
Bylo  krásně.  Mezi  shluky  mračen  vyhlížel  měsíc,  stříbřil  posněžený 
hřbitov,  pole  i  louku,  na  níž  jsme  jezdily.  Na  tmavém  nebi  rýsovaly 
se  obrysy  vrchů  i  krásných  černých  lesů.  Cítila  jsem  vzácnou  chvílí, 
jakých  mám  málo  v  životě ;  nebylo  trudu  a  smutku,  plně  byla  jsem 
si  vědoma:  Chci  žíti! 

Celý  dnešní  den  byl  nějak  prozářen  blahem.  Ve  škole  jsem  byla 
spokojena;  konečně  sklízím,  co  jsem  zasela! 

Myšlenky  honí  se  mi  hlavou  v  divé  směsici,  a  péro  není  s  to 
je  zachytit.  Píši  přeházené,  neurovnaně,  jak  se  v  duši  rodí. 

Zdá  se  mi,  že  dnešní  jasný  den  i  zakončím  v  nějaké  zbožné 
extasi.  Povznáší  mne  tam  ona  zvláštní  síla,  již  někdy  cítívám  a  která 
jindy  mizí.  Dnes  opět  vím,  že  je  něco,  k  čemu  spěji  —  Cítím  zase 
výkřiky  celé  své  bytosti,  jež  někdy  hruď  mi  zdvíhají.  Připadá  mi, 
jakoby  prostíral  se  nade  mnou  velkolepý  obraz  Michela  Angela 
„Bůh  Otec  při  stvoření  světla".  Ale  tuším  jej  nesmírně  zvětšený; 
stlačuje  mne  a  zastírá  mi  obzor  i  samo  slunce.  Pamatuji  se,  že  jednou 
v  kostele  při  takovém  citu  ležela  jsem  obličejem  na  zemi,  a  že 
okolostojící  jen  stěží  mne  zvedli.  Čím  to  je,  že  tento  obraz  působí 
na  mne  tak  divnou,  tajemnou  mocí?  Síla  v  něm  skrytá  mne  přita- 
huje. Miluji  sílu,  velikost  —  Tuším  ji  v  zemi,  na  kterou  se  proto 
ráda  vrhám  a  probírám  se  tak  ze  slabosti. 

Pátek,  15.  února. 

Vždy  se  rozveselím,  když  zpíváme  píseň  „Bejvávalo".  Vidím 
v  tvářích  dětských  radost,  jež  přechází  do  mého  srdce  a  vždy  mne 
dobře  naladí.  Miluji  děti,  vláStě  ty  chudičké,  a  připadá  mně,  že 
jejich  nevinnýma  očima  hledí  Bůh  a  z  dálky  slyším  zníti:  „Chůd 
jsem  byl,  a  neujali  jste  se  mne " 

Zajímá  mne  Homolová.  Zvláštní  děvče!  Nadané,  pohodlné,  sa- 
motářské —  a  hrdé !  Kárávám  ji  pro  její  pohodlnost.  Dnes  vybírala  jsem 
žačky,  které  budou  dostávati  obědy.  Ptám  se  Homolové,  bude-li 
čipernější.  Ani  se  mnoho  nenamáhala  s  odpovědí,  a  když  jsem  jí 
řekla,  že  může  choditi  na  polévku,  přijala  to  chladně,  jako  něco,  co 
se  samo  sebou  rozumí. 

Nemocnou  Libušku  Palkovských  omlouvala  mi  její  matka.  Byla 
asi  krasavicí  a  ještě  terf,  ač  děti  má  již  velké,  velice  je  hezká.  Líbil . 
se  mi  její  prostý,  elegantní  zjev,  bez  líčidla,  jež  hyzdilo  hezký  obličej 
pí.  Smažlkové,  když  se  mne  ptala  na  Emilku.  Nechápu,  že  se  ženy 
líčí,  aby  byly  hezčími;  mně  se  zdá  každá  mnohem  ošklivější. 

Tak  jsem  se  dnes  do  psaní  zabrala.  Miluji  svoje  povolání,  ale 
k  smrti  mne  tísní  sešněrování.  Jak  jinak  učilo  by  se  bez  něho! 
Mívám  vždy  nepřekonatelnou  touhu  pohoditi  hlavou  a  učiti  i  jednati 
volně  podle  svého.  Ale  naděje,  že  v  budoucnosti  bude  jinak,  mne 
vzpružuje.  —  Vracím  se  duchem  v  milou  svoji  třídu.  Dětské  hlavičky 
jedna  za  druhou  se  přede  mnou  vynořují.  Hledím  v  jejich  čistá  očka, 
a  radost,  jež  vše  jiné  zatlačuje  do  pozadí,  vyplňuje  mi  duši.  Lituji, 
že  nemohla  jsem  je  všechny  dnes  vzíti  do  divadla;  i  těch  darebnic 
Podgurských  je    mi   lito.    Škoda,    že  musíme  my  učitelky  býti  tak 


Digitized  by 


Google 


26  Stasa  Pavlova: 

chladny,  uzavřeny  vůči  dětem.  Často  bych  nevýslovně  ráda  přitiskla 
některou  tu  hlavičku  na  svou  hrurf  —  ale  nesmím! 

Chtěla  jsem  již  přestat,  ale  vzpomněla  jsem  si  na  Kuřecovu. 
Dnes  po  divadle  viděla  jsem,  jak  ji  vedly  dvě  větší  dívky  domů. 
Ohlížela  se  po  mně,  a  zdálo  se  mi.  že  hnědé,  milé  oči  „kuřátka** 
jsou  na  mne  upřeny,  i  když  Kuřecová  dávno  zmizela  v  nočním  šeru. 
A  ještě  něco  „z  mé  třídy".  Henčlová  nepřišla  do  školy;  bolí  prý  ji 
oči,  omlouvala  ji  sestra.  Tecf  si  vzpomínám,  že  měla  posledně  takové 
kalné  oči  se  zelenavým  přísvitem. 

Pátek,  9.  března. 

Eh,  hloupý  život!  Někdy  je  mi  k  smrti  smutno  a  jindy  s  nej- 
živější účastí  vyvádím  hodně  uličnické  kousky.  Teď  se  mi  podařilo 
na  několik  dnů  uspati  samu  sebe.  Život  mne  více  těší,  poněvadž  hodně 
pracuji.  Práce  je  opravdu  nejlepší,  co  nám  život  podává.  Je-li  v  srdci 
pusto,  přece  se  prací  vše  alespoň  trošku  snesitelnějším  jeví,  práce 
v  takých  chvílích  působí  čarodějně. 

Za  lásku  práce! 

Věru,  nemusím  se  báti,  že  bych  se  nešťastně  zamilovala.  Nevím 
sama,  jaký  by  musil  býti  muž,  jenž  by  mne  k  sobě  připoutal.  Jsem 
sláma  na  povrchu  chytající,  ale  v  srdci  dosud  čistá,  nedotčena.  Bože, 
což  .snad  nemám  citu?  Vězí  v  tom  kořen  divné  mé  bolesti?  Miluji 
jakousi  vidinu  —  toť  vše! 

Středa,  14.  března. 

Dnes  zase  jsem  hořká  I  Toužím  ven,  do  přírody,  ale  kam  mám 
jít?  Všude  plno  bláta.  Bláto  v  přírodě,,  bláto  v  duši! 

Přejí  si  čísti  knihy,  jež  nebyly  by  psány  jako  vzorný  slohový 
úkol,  a  nikde  není  možno  takových  vypůjčiti.  Samé  Marlitky,  Mál- 
kové atd. 

Co  je  dělat?  Věru,  pravdu  má  si.  Palkovská,  že  denník  je  sbírka 
žalů  a  vzdechů  a  slz  —  o  svém  to  nemohu  říci,  poněvadž  se  stydím 
sama  před  sebou  prolévati  ty  vysmívané  „ženské  slzy".  Kdy  rozjasní 
se  konečně  duša  moja?  Mám  si  mysliti,  že  nikdy? 

Od  první  chvíle  svého  pobytu  v  Žalove  chodím  stále  se  si.  Pal- 
kovskou;  zvykla  jsem  si  na  ni,  ach,  tak  ne  —  zamilovala  jsem  si 
ji,  že  se  mi  zdá,  bez  ní  že  bych  ani  žíti  nemohla.  Dnes  slečna  one- 
mocněla. Nikde  neměla  jsem  stání,  vše  mne  hnalo  k  ní.  Přijala  mne 
ledově.  Ani  mne  nevybídla,  abych  si  sedKo.  Chtěla  býti  sama,  nebo 
v  tom  byla  jiná  příčina?  Sotva  si  asi  budeme  takovými  přítelkyněmi, 
jak  bych  si  přála!  Ona  je  chladná,  uzavřená,  a  já  toužím  po  něze, 
po  přítulnosti.  Co  se  se  mnou  děje? 

Kde  jsou  mé  hrdé,  smělé,  krásné  plány  do  budoucna?  Hloupý 
život!  Jak  jinak  proudí  krev  v  Praze!  Toř  jiný  život,  život  práce, 
ušlechtilých  požitků  — ■  zde  však  pouhé  hnití!  Zda  se  tam  někdy 
dostanu  ? 

Sobota,  17.  března. 

Dnes  napíši  si  něco  o  té,  jež  v  posledním  čase  stále  mou  mysl 
zaměstnává.  Miluji  ji  pro  její  jemnou,  krásu  chápající  duši,  pro  hloubka 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  2T 


povahy  a  vzdělání.  Miluji  ji  jako  žačka  učitelku  a  jako  učennice 
mistryni. 

SI.  Palkovská,  nebo  (jak  já  ji  budu  v  denníku  nazývati)  Máša 
moje,  má  spoustu  knih ;  čítává  dlouho  do  noci,  vypůjčuje  a  objednává 
stále  nové  a  nové.  A  přece  není  život  její  životem  knižním. 

„V  tomto  nechápu  Goncourty,"  pravila  mi  jednou,  ,jak  mohou 
tvrditi,  že  obraz  nadchne  je  více  než  krajina,  kniha  více  nežli  sku-^ 
tečný  život.  Život  je  nade  vše  a  brát  a  pít  jej  nejkrásnějším  darem 
země.  I  nejprostší  člověk  naučí  mne  více,  než  sebe  cennější  kniha." 

K  dokonalosti  má  daleko  —  nenávidím  ostatně  přistřihované 
městské  parky.  Ona  je  silná,  je  jako  horská  krajina.  Táhne  mne  za 
sebou  magnetem  své  síly.  Jejím  vlivem  vzrůstá  můj  cit  pro  krásu. 
Pošlapala  mnoho  dříve  mně  svatého,  ale  v  náhradu  dala  mnohem 
více.  Je  veliká,  a  přece  zase  jak  směšné  malichernosti  ji  rozčilí ! 

Touží  po  kráse;  ona,  tak  vynikající,  měnila  by  prý  vše,  co  ji 
tak  povznáší,  za  hezká,  růžová  llčka,  vábivé  oči,  zkrátka  za  krásu, 
jíž  koří  se  hejskové. 

Nesnese  šatů,  s  nimiž  není  spokojena,  a  utržený  knoflíček  dovede 
jí  zkaziti  náladu  na  několik  hodin.  Nejmenší  maličkosti  se  jí  dotýkají, 
kdežto  při  věcech  skutečně  vážných  zůstává  klidná  a  obdivuhodně 
statečná. 

Život  její  je  ustavičnou  přetvářkou.  Myslívám  si  někdy,  že  ji 
už  znám,  když  tu  překvapí  mne  činem  tak  nečekaným,  že  bleskem 
kácí  se  pečlivě  stavěná  budova  mých  domněnek. 

V  nitru  mi  cosi  praví,  že  je  nešťastna,  velmi  nešťastna,  že  duše 
její  je  otrávena  zklamáním.  Svěřila  jsem  se  jí  jednou  se  svými  o  ní 
myšlenkami,  a  odbyla  mne  výsměchem. 

Upravuje  si  stále  svoje  okolí,  má  vždy  svůj  útulný  svět.  Přijdu 
k  ní,  všechna  okna  zotvírána,  slunce  se  směje  v  jejím  jako  v  zlatě 
tonoucím  pokoji.  A  zítra :  Tma,  záclony  dole,  všude  zelenavý  přísvit. 
„Chci  vzbuditi  v  duši  naději,"  odpověděla  na  moji  otázku,  odkud 
ta  změna. 

Touží  po  penězích,  po  velikých  obnosech,  přece  však  nespoří,. 
ale  rozhazuje  peníze  kamsi  do  větru.  Menší  částky  peněz  jsou  u  ní 
plevami.  Co  prý  s  málem  I 

Máša  je  led,  jenž  dovede  pálit,  lučina,  jež  mění  se  v  pí- 
sečnou poušť. 

Láká  mne  její  hlas,  ač  není  v  něm  lahody;  ale  co  vše  v  něm 
slyším !  Vroucí  vzdechy  lásky,  chechtot  šílence  i  sténání  nešťastníka. 

Miluje  volnost,  bezstarostnost  a  proto  láskou  svojí  objímá  drá- 
taře,  cikány,  herce,  vůbec  lidi,  jež  vedou  volný  kočovný  život.  Mi- 
luje prchavá  oblaka,  v  dálku  spějící  vlaky,  listí,  jež  vítr  po  polích 
honí,  plynoucí  vody  i  moderní,  s  vichrem  o  závod  ujíždějící  auto- 
mobily. 

Bože,  jak  slabé  je  vše,  co  jsem  o  ní  napsala,  proti  tomu,  čím 
ona  je. 

Mášo  moje,  ne,  nedovedu  Vás  objasnit,  vím  jen,  že  nikdy  ne- 
setkám se  s  takovým  bohatstvím  citů,  s  takým  vlněním  lidského  nitra. 


Digitized  by 


Google 


28  Stasa  Pavlova: 


Nedovedu  Vás  popsat,  ale  rozumím  Vám  a  vím,  že  věčně  budu  na 
Vás  vzpomínat,  a  že  věčný  bude  můj  smutek  a  touha  po  Vašich  zá- 
řivých očích  a  po  jediném  dlouhém  polibku. 

Neděle,  18.  března. 

Zúčastnila  jsem  se  dělnické  manifestační  schůze.  Ohromná,  mlčící 
massa  mne  k  sobě  táhla,  a  vlna  radosti  mnou  prochvěla,  když  jsem 
si  uvědomila,  že  jsem  částí  tohoto  celku,  z  něhož  dýše  tolik  síly.  Na 
programu  schůze  bylo:  Volná  škola.  Řečník,  jinak  mluvka,  uchvátil 
lid  výmluvnými  slovy,  tak  že  po  přednášce  strhla  se  bouře  potlesku. 
Jednoho  pana  klerikála  napadlo  ozvati  se  —  temné  mručení  davu 
bylo  mu  odpovědí. 

Řečníci  disputovali,  ale  čím  byla  tato  slova  proti  hněvu  probou- 
zejícímu se  v  davu  I  Veliký  medvěd  projevoval  svoji  nelibost.  Ostatně 
důvody  pana  zpátečníka  byly  ubohé  a  vyvolaly  konečně  smích.  Od- 
nesla jsem  si  dojem  veliké,  hrubé,  dosud  neupotřebené  síly,  jež  dříme 
v  lidu  dělnickém. 

Úterý,  20.  března. 

Proč  je  člověk  takovým  aprílem?  Jsem  tecf  divná,  přepodivná! 
Něco  mne  mučí  a  bolí,  kalíc  i  moje  bezstarostné  sny.  Ale  co,  jen  co? 

Včera  ve  schůzi  odbyla  jsem  nějak  pana  Mráčka,  který  se  na 
mne  doopravdy  hněvá.  Ale  to  mne  snad  přece  nemrzí?  Či  způsobil 
mi  bolest  rozchod  se  si.  Palkovskou,  jejž  snad  obě  pociťujeme.  Nevím, 
co  ve  mně  bouří  a  jaké  jsou  moje.  city  k  ní.  Imponuje  mi  její  ve- 
lebnost královny,  a  často  mi  bývá,  jakobych  se  jí  měla  vrhnouti 
k  nohám. 

Včera  a  dnes  ji  zase  skoro  nenávidím.  A  přece  celou  hodinu  dívala 
jsem  se  do  jejího  okna,  sledujíc  stín  její  bytosti. 

Chtěla  bych  vrátit  se  do  drahé  Prahy.  Drahé,  opravdu  drahé! 
Vídávám  její  obraz  s  nádhernou  hrou  barev  v  jasu  slunečním,  i  když 
ji  temné  mraky  zahalují  přikrývkou.  Je  mi  smutno,  smutno  k  smrtil 
Jaký  bude  další  život  zde,  když  již  teď  tolik  naříkám !  Proč  dals  mi. 
Bože,    těkavost  vlaštovky,    když  přikována   jsem  k  jednomu    místu! 

Obracím  staré  listy  denníku  a  čtu.  Nechápu,  jak  mohla  jsem 
čekati  velebný  příchod  Lásky.  Což  je  to  tak  lehké,  zamilovat  se? 
Nenávidím  všechnu  povrchnost  a  malost!  Toužím  po  síle,  velikosti, 
již  stále  hledám.  V  Žalove,  a  snad  mezi  muži  ?  Hahaha ! 

Čtvrtek,  22.  března. 

Nic  plátno,  musím  si  s  tebou,  milý  denníku,  popovídati.  Kdo 
jiný  by  tak  trpělivě  poslouchal  vyprávění  o  mé  třídě?  Dnes  mne 
dojalo  několik  prostých,  upřímných  slov  dětských.  Přepracovávaly 
jsme  úkol  „Naše  rodina".  Když  mně  polovina  dětí  vyložila,  jak  to 
napíšou,  hlásila  se  Kovaříková:  „Prosím,  slečno  učitelko,  já  nemohu 
již  napsati  devět  členů  rodiny,  poněvadž  nám  tatínek  odešel."  Udi- 
veně podívala  jsem  se  na  Helu.  „A  kam  odešel?"  „Pryč."  „Nu,  pryč. 
Ale  snad  se  vrátí?"  „Ne,  prosím,  slečno,  on  se  už  nevrátí."  „Kam 
odešel?"  ptala  jsem  se,  když  jsem  si  ji  byla  stranou  odvedla.  „Zů- 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  29 


Stane  tady  v  městě?**  „Ne,  prosím,  já  nevím.  On  si  šel  teprve  hledat 
byt.**  „A  kdy  odešel?"  „Dnes  ráno."  „Loučil  se  s  vámi  dětmi?" 
„Ne,  prosím."  „A  což  maminka,  plakala?"  „Ne,  prosím."  „Hádali 
se  s  maminkou?"  „Ne,  prosím.  On  řekl,  že  víc  už  nepřijde."  „Kolik 
je  vás  dětí?"  „Prosím,  sedm."  „Máte  velký  byt?"  „Ano,  prosím. 
Máme  tři  pokoje  a  kuchyň."  „A  čím  je  tatínek?"  „Prosím,  úředníkem." 
„Kde,  nevíš?"  „Prosím,  nevím."  Usedla  jsem  ke  stolku  zamyšlena. 
Zase  jeden  obrázek  domácího  štěstí.  Co  se  asi  odehrálo  mezi  těmi 
lidmi,  než  dospěli  až  k  rozluce?  Prohlížela  jsem  úkoly.  V  sešitě 
Kovaříkové  bylo  napsáno :  U  nás  je  osm  členů  rodiny :  maminka  a  sedm 
dětí.  Podívala  jsem  se  na  úkol  před  pěti  dny  psaný :  U  nás  je  devět 
členů  rodiny :  tatínek,  maminka  a  sedm  dětí.  Zdálo  se  mi,  jako  bych 
slzy  polykala. 

Málem  bych  zapomněla  na  svoji  návštěvu  u  Novákové.  V  so- 
botu po  škole  jsem  k  ní  zašla.  Domek  stojí  o  samotě  v  polích. 
V  malé,  vlhké  kuchyňce,  kterou  matka  Fandina  právě  bílila,  na 
posteli,  v  níž  byl  pouze  slamník,  seděly  tři  děti.  Asi  roční  cvalíček, 
Františka  a  klučina  asi  sedmiletý.  V  minutce  přibatolili  se  ještě  dva 
diblíci.  Fanda  byla  bosá  a  hlavu  měla  ostříhanou.  Březnový  větřík 
citelně  zavíval  malou  jizbičkou.  Na  plotně  vařila  se  polévka,  kousek 
masa  s  troškou  bramborů  a  káva.    Všude  byla  vzorná  čistota. 

Dala  jsem  se  do  řeči  s  Novačkou,  jež  mluvila  zvláštním  náře- 
čím. Slovosled  její  připomínal  ml  rozhovory  Rusů.  „Keď  je  to  bída," 
vyprávěla.  „Dcíra  robí  u  zedníků  a  syn  na  šachtě.  Ten  je  nejstarší. 
Ale  on  mi  nedá,  on  si  chce  sám  koupiť  na  sebe."  Na  moji  otázku, 
kolik  je  jim  let,  odpověděla,  že  dceři  jde  na  patnáctý  a  synovi  na 
dvacátý.  „Já  su  půldruhého  roku  vdovou.  Je  to  bída,  slečinko.  Já 
peru  havířům  na  šachtě  pytle,  ale  co  se  nadřu  za  osm  zlatých  I 
A  to  ještě  si  z  toho  kupuju  mýdlo."  „Co  platíte  nájemného?"  „Mě- 
síčně sedm  zlatých."  Řekla  jsem  jí,  aby  vzala  Fandě  míru  na 
botky,  že  dostane  ze  školy.  „Ona  potřebuje  hlavně  šatečky.  Má 
jen  ty  na  sobě.  A  tady  ten  a  ten  a  ta  mají  také  jen  ty  klocky,  co 
mají  na  sobě.  Do  kostela  jich  nemohu  poslati  za  celý  čas;  nemaji 
v  čem  jíti.  V  sobotu  jim  to  vždycky  přemáchnu,  a  tak  se  to  zatím 
suší."  Tlusté  umazané  děvčátko  přiblížilo  se  ke  mně  a  jezdíc  prstí- 
kem po  mé  kabelce  volalo:  „Mami  I"  „Taštička,  viď,  Mařenko. 
Podívej  se,  slečinka  pro  tebe  přišla,  abys  šla  do  školky.  Půjdeš?" 
„Půjdu."  „A  budeš  se  učit?"  „Budu."  „Ta  je  jako  cvalík  a  chce 
chodit  do  školky;  ale  jak  pak  jí  mohu  poslat,  když  nemám  v  čem." 
Mezitím  maličký  přišoural  se  až  k  nám.  „Je  jako  Turek,  tlusťoučký," 
podotkla  jsem.  „Což  pak  ten!  Proč  toho  si  Pán  Bůh  nevzal;  toho 
mohl.  Ale  tahle,"  ukázala  na  Fandu,  „nevydrží.  O  té  mně  již  řekli 
doktoři,  že  nevyroste."  Podívala  jsem  se  na  hubené  tělíčko,  žluté, 
vpadlé  tváře  a  v  duchu  jsem  přisvědčila.  Cosi  mne  neustále  nutkalo, 
abych  jim  vysypala  nevelký  obsah  své  peněženky,  ale  jiná  síla  mne 
zase  zdržovala.  Nevím  podnes,  zda  dobře  jsem  jednala,  jsem 
divná  I  Čistota  se  mi  zamlouvala,  pravdivé  je  přísloví :  Čistota  je  ele- 
gance chudých.    Snad  proto  líbil  se  mi  dosti  jejich  byt  a  nezdál  se 


Digitized  by 


Google 


30  Stasa  Pavlova:* 


mí  tak  chudičkým.  Snad  proto  stále  jsem  si  říkala,  že  kdo  ví,  zda 
skutečně  našla  jsem  lidi,  již  podpory  potřebují.  Asi  po  hodině  jsem 
odešla  a  nedala  nic.  Jednou  jsem  již  měla  rozevřenou  tobolku,  ale 
pohled  na  plotnu,  kde  připravovalo  se  jídlo,  mě  zadržel. 

Vzpomněla  jsem  si  na  rodiče,  jimž  by  bylo  pochoutkou.  Každý 
zná  chudičké  obědy  na  vsi  .  .  .  Odešla  jsem  zrovna  tak,  jak  jsem 
přišla.  Ohlédla  jsem  se  po  osamělém  domku.  Mařenka  stála  b09d 
^a  dvorku  a  volala,  že  půjde  do  školky. 

Pátek,  23.  března. 

Trochu  dnešní  modři  si  musím  tady  uschovat.  Byly  jsme  venku ; 
Máša  špatně  vypadá.  Čte  a  učí  se  dlouho  do  noci.  „Chci  si  dnes 
jít  jara  nasbírat,"  povídala  mi,  a  odpoledne  skutečně  vyšly  jsme 
ven.  Ledy  tály,  a  rychle  mizící  řídký  sníh  bělal  se  ještě  na  černa- 
jících lukách.  S  polí  hrčely  potůčky  vody,  na  louce  se  spojily  a 
s  hlukotem  spěchaly  do  neznáma.  Lesy  v  předu  černé,  do  dálky 
modraly  se  jako  ojíněné  švestky.  Průhledná  lehounká  mlha  halila 
Javořinu,  Bor,  Radhošť,  ostře  černala  se  Střezinova  hora.  Předzvěst 
Jara,  bujná,  mladá  síla  táhla  krajem.  Mlčely  jsme,  ale  cítila  jsem, 
jak  jsme  si  blízky,  jak  si  rozumíme,  a  jak  po  boku  Mašině,  té  Máši, 
jež  naučila  mne  chápat  krásu,  je  mi  volno  a  blaze. 

Sobota,  24.  března. 

Zajela  jsem  si  do  Šonova  na  přednášku  prof.  Krejčího.  Nepřijel. 
Zklamání  zračilo  se  ve  všech  tvářích,  když  vystoupil  nepatrný,  ne- 
známý řečník,  slabého,  neduživého  těla  a  chorobných  očí.  Ale  za 
chvíli ! 

Oči  zaplály,  postava  jeho  se  vzpřímila,  hlas  zvonem  zněl  roz- 
sáhlým sálem.  Mluvil  s  nadšením,  přesvědčivě,  každým  slovem  od- 
krýval nové  a  nové  poklady  duše.  Bylo  mi,  jakobych  musela  se  mu 
vrhnouti  k  nohám.  —  Nikdy  neslyšela  jsem  slov  vroucnějších,  nikdy  nikdo 
vřeleji  nemluvil  o  našem  Havlíčkovi.  A  přece  ani  stínu  sentimentality 
nebylo  v  jeho  slovech.  Síla,  chuť  k  životu,  veliký  jarý  duch  pro- 
mlouval !  Nikdy  nezapomenu  na  řečníka,  k  němuž  pojí  se  tak  krásná 
vzpomínka.  S  vděčnosti  a  láskou  zařadila  jsem  jej  mezi  své  učitele- 

A  terf  zas  do  školy !  Jako  vždy,  i  ve  třídě  jsem  v  lásce  hrozně 
nestálá.  Mívám  někdy  velikou  touhu  příchýliti  k  sobě  dětskou  hla- 
vičku a  dlouze,  dlouze  ji  líbati.  Nemohla  jsem  si  vybrati  povolání, 
jež  by  lépe  odpovídalo  mé  povaze,  než  právě  učitelství.  Mám 
alespoň  stále  koho  milovati,  s  kým  se  mazliti,  pro  koho  žíti.  Proti 
všem  pravidlům  paedagogickým  mám  svoje  miláčky.  Ač  se  snažím, 
přece  není  mi  možno  všechny  děti  stejně  milovati.  Na  začátku  jsem 
měla  nejraději  Andu  Doležilovu.  S  chutí  brala  jsem  ji  za  bradu  a 
dívala  se  do  neurčitých  čtveračivých  očí.  U  ní  sedávala  jsem  při 
psaní  a  brala  dětskou  ručku  do  svých,  vřele  ji  tisknouc.  Poněkud 
mne  zaujala  okatá  Růža  Křížkova.  Jen  pro  krásné  veliké  oči  ji 
mám  ráda.  Ale  nejvíce  se  divím,  že  i  mělká,  koketní  Boža  Matuš- 
kova si  mne   podmanila.    Nemívám   přece  sympatie  k  lidem   jejího 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  31 


druhu.  Její  úsměv  však  vždy  ve  mně  vzbudf  touhu  přitisknouti  ji  k  sobě 
tak  těsně,  až  bych  slyšela  dětské  srdce  na  svém  tlouci. 

Zajfmavo  je  studovati  dětské  povahy,  upřímné,  nepřetvářejicf  se. 
Druhá  třída  nezná  ještě  lsti  a  přetvářky,  ta  se  podává  otevřeně. 
Hrávám  s  nimi  hru  „Mám  šáteček*.  Působím  tak  na  jejich  cit  a 
probouzím  v  nich  vzájemnou  lásku.  Tak  také  dobře  poznám,  která 
kterou  a  která  mě  má  ráda.  Přesvědčila  jsem  se,  jak  ke  mně  ně- 
které přilnuly,  a  jak  jiným  jsem  zase  lhostejná. 

Fanda  Němcova,  nadané  a  hrdé  děvče,  řekla  mi  do  očí,  že  by 
chtěla,  aby  ji  jiná  slečna  učila.  Nepatrná  věc,  ale  kolika  hořkých 
chvil  byla  původkyní!  Jsem  hrozný  sobec,  všude  toužím  po  lásce, 
jíž  se  tni  nedostává. 

Pozoruji,  že  mám  stále  tolik  látky,  že  bych  ji  ani  do  rána  ne- 
vyčerpala. Miluji  ty  děti  I  Teď  s  prvními  záblesky  jara  stále  mi  nosí 
kočičky,  že  si  s  nimi  již  ani  rady  nevím.  Chtějí  mi  udělati  radost, 
která    jim    při    udílení   chudičkých    dárků    také  v  očích  plá. 

Vymyslila  jsem  nový  prostředek  proti  hluku  ve  třídě.  Která 
mne  zlobí,  dostane  na  prsty  tužku,  již  nesmí  shoditi.  Chudinky 
malé,  ani  hnout  se  nesmějí.  Jak  od  srdce  ráda  přála  bych  jim  vol- 
nosti bez  protivné  dressury.  Ale  když  .  .  . 

Neděle,  25.  března. 

Zase  bolest!  Taková  neurčitá,  o  níž  člověk  neví,  odkud  po- 
chází, ale  kterou  stále  cítí  ve  spaní  i  v  bdění.  Pátrám-li  hlouběji, 
poznávám,  že  původem  jejím  je  moje  láska  k  Máši.  Nevím,  zda  ji 
miluji,  ale  jsem  k  ní  připoutána.  Nepřeji  si  ničeho  více,  než  scho- 
vati hlavu  svou  do  jejího  klína  a  cítiti  blízkost  jejího  srdce  a  ná- 
razy teplé  krve  na  krásně  modelovaných  rukou.  Každý  večer  znova 
si  představuji,  že  vrhnu  se  jí  v  náruč  a  zlíbám  nádherné  kaštanové 
vla.sy.  Neučiním  toho  však,  hrdost  mi  nedovolí. 

Cítím  potřebu  fysické  bolesti,  abych  umlčela,  přehlušila  sžíra- 
vou bolest  vnitřní.  Toužím  čísti  knihu,  z  níž  bych  poznala,  že  více 
duší  procítilo  se  mnou  cosi  podobného.  Co  je  mi  po  všech  těch 
přesládlých  románech  a  povídkách,  jimiž  se  krmím!  Kde  je  v  nich 
touha  a  bolest  ztravující  život,  touha  po  čemsi  neznámém  a  přece 
blízkém  ?  Jak  blízka  je  láska  nenávisti !  —  Máša  mi  není  nikdy  lho- 
stejná. Buď  po  ní  toužím,  nebo  ji  nenávidím.  Teď  spíše  druhé. 
Nenávidím  ji  pro  její  sobeckost,  pro  hrdost  a  lhostejnost,  kterou  se 
stále  maskuje.  Vzpomínám,  jak  dobře  je  jí,  jí  jediné,  známa  moje 
touha,  pro  niž  však  nemá  špetky  soucitu.  Nebo  nevěří  mi?  Opravdu, 
zdá  se  mi,  že  ji  nenávidím.  A  za  chvíli,  až  zhasím  lampu  a  zabo- 
řím se  do  teplých  peřin,  zase  vyšlehne  vší  silou  moje  láska  k  ní, 
a  rozbujněná  fantasie  aspoň  ve  snu  mi  drahý  její  obraz  přivolá. 

Úterý,  27.  března. 
Pozoruji  stále  svoji  dětskou  chásku,  a  zajímají  mne  její  radosti 
i  starosti.  Před  učením  a  v  přestávce  jsem  také  dítětem.  Tu  chvilku 
kratičkou   dopřávám  si  sladkého  klamu,    že    máme    u   nás    „volnou 
školu." 


Digitized  by 


Google 


32  Stasa  Pavlova: 


Vzpomínky  dětí  točí  se  nejvíce  kol  Vánoc  a  Mikuláše.  Leckdy 
překvapí  mne  trefný  úsudek  některého  dítěte;  vidím,  že  duše  dětská 
(e  hladina,  v  níž  zobrazují  se  i  příběhy  nepatrné,  z  nichž  však 
zřejmo,  že  přispívají  k  rozkvětu  dětského  poupěte. 

Sny  jsou  podobny  životu,  mají  nádech  možnosti,  a  jen  někdy^ 
při  zvláště  bujné  obrazivosti  dětské,  je  děj  snů  fantasticky  nemožný. 

Budu  tam  míti  nějaké  malířky!  Zvláště  Andula  Pelyňová  kreslí 
hezky,  a  věru.  že  leckterá  její  kombinace  mne  doopravdy  překvapí. 
Práce  Šotolové  je  na  pohled  hezčí,  ale  není  v  ní  nic  samostatného, 
původního,  nýbrž  pouze  odkoukaná  kaligrafická  dovednost. 

Dnes  jsem  jich  po  vyučování  několik  zavřela.  Ale  těch  vzdechů, 
pláče  a  nářku!  Některá  by  neodprosila  za  nic  na  světě,  jiná  div 
mi  nohy  neobjímá.  Vzpomínám  mimoděk  na  dětská  svoje  léta  a  na 
jeden  moment  z  nich :  Nevím  již,  co  jsem  provedla,  ale  byly  jsme 
s  Mařkou  Kaříkovou  po  škole.  Ona  prosbami  pohnula  pana  učitele, 
že  ji  propustil,  co  zatím  já  musila  svůj  trest  odseděti. 

A  opravdu,  povahy,  jež  umějí  se  pokořiti,  mají  se  na  světě 
lépe.  Nemám  ráda  rozbrečených,  ale  nechtíc,  více  jim  slevím.  Za  to 
z  nich  vyrostou  rozmazlené,  rozfňukané  slečinky,  kdežto  hrdé  vy- 
spějí v  ženy  duševně  silné,  zocelené,  jež  dovedou  čeliti  neštěstí 
i  nebezpečí.  A  takových  je  nám  právě  zapotřebí ;  takové  máme 
vychovati  my  učitelky! 

Středa,  28.  března. 

Dnes  v. přestávce  se  mi  děti  chlubily,  jakou  které  umí  koledu. 
Naslouchala  jsem  jejich  „litování",  a  vzpomínka  na  moje  „litování" 
vyvolala  mi  úsměv.  Písně  při  něm  jsou  takové  primitivní,  hloupoučké 
věci,   jež  se  mohly  zroditi  jen  v  hlavě   koledníčka   nebo  kolednice. 

Pravda  je,  že  jací  rodiče,  takové  děti.  Moje  Macháčková  chodí 
jako  z  cukru,  ač  rodiče  má  chudé.  Mnoho  neumí.  Ale  pro  tu  bě- 
lounkost,  pro  modro  v  očích  ji  mám  ráda. 

Děti  dobře  rozeznávají,  komu  přináleží  úcta  a  komu  ne.  Vzory 
školy  jsou  milovány,  ač  i  roztomilé  těší  se  oblibě.  Úpravnost  a  či- 
stota velmi  rozhoduje,  ne  však  bohatství. 

Opičky  malé!  Minule  mne  bolel  zub  a  přidržovala  jsem  si  na 
tváři  kapesník.  Za  chvíli  půl  třídy  mělo  bolení  zubů,  jež  zaháněly 
kapesníky.  S  prvním  jarem  zasypávají  mne  květinami.  Kočiček  mi 
nanosily  takový  stoh,  že  jsem  je  musela  spálit.  Půjde-li  to  s  květi- 
nami tak  dále.  Pán  Bůh  pomoz  lukám!  Abych  si  na  léto  seřídila 
hospodářství;  kravičku  nebo  kozičku  jistě  bych  uživila.  Škoda,  že 
tu  nemám  naší  Plosky! 

Když  se  však  člověku  tak  těžko  říká :  Nenoste  nic !  Té  radosti 
při  odevzdávání!  V  ručičce  drží  dvě  nebo  tři  umouněné,  zvadlé  ble- 
dule, ale  dívá  se  na  mne,  jako  by  mi  přinášela  království. 

Obyčejně  jedna  přinese  kytici  a  rozdá  celé  třídě  po  jedné  nebo 
dvou  květinkách.  Která  nedostala,  svádí  s  druhými  slovní  nebo  pěstní 
potyčku,  jejíž  následky  vidím  již  při  vstupu  do  třídy.  Sotva  že  dojdu 
ke  stolku,  celý  zástup  nese  mi  po  bleduli;  ubohé  květinky  mají  na 
sobě  zřetelné  stopy  dětských  ruček. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  33 

Čtvrtek,  29.  března. 

Je  poledne,  doba»  v  niž  nikdy  nepíšu  denníku.  Ale  dnes  mám 
chuť  něco  črtat . .  . 

Tak  najednou  nadchla  jsem  se  pro  svoje  povolání,  tak  najednou 
vidím,  že  hlavně  učitelky  povolány  jsou  pracovati  se  zdarem  jakožto 
průkopnice  Volnosti,  Pokroku  pro  nás  i  budoucí  —  Hýbe  se  to, 
hýbe  na  všech  stranách,  všude  zdravý  ruch.  Nevím,  jak  spojiti  se 
s  hlavní  tepnou;  přála  bych  si  stýkati  se  s  nějakým  pokrokovým 
učitelem  nebo  učitelkou. 

Jde  mi  o  to,  abych  se  dovídala  o  každém  hnutí,  abych  proží- 
vala vše,  co  spěje  k  našemu  obrození.  Chci  a  budu  pracovat  I  Nechci 
býti  učitelkou,  z  níž  tropí  si  žabky  smích;  musím  viděti  kol  sebe 
lásku  a  úctu.  A  té  si  musím  získat.  Ku  předu,  ku  předu,  ne  zpět 
do  minulého  století! 


První  kytička  fialek!  Jakou  radost  mi  způsobila!  Echsnerová 
mně  ji  přivezla  ze  Šonova.  Ráno  dávala  mi  ji  s  láskou,  radostí  a 
pýchou.  Venku  sněží,  a  na  mé  hrudi  kytička!  Drobounká,  lístečky 
i  kvítky  jsou  již  uvadlé,  ale  z  lásky  darovaná.  Proto  tolik  ceny 
má  pro  mne. 

—  Nemohu  a  nemohu  se  na  tu  chásku  rozhněvati !  Podívám  se 
na  Špůřovu,  na  její  zježené  vlasy,  jež  jí  dodávají  vzezření  Indiána, 
nebo  můj  zrak  zaletí  na  věčně  se  smějící  Mackovou,  jež  nyní  sklí- 
čena a  jako  k  zemi  stlačena  úzkostlivě  na  mne  hledí,  přeletím  zrakem 
čtyřicet  párů  dětských  oček,  z  nichž  strach  a  uleknutí  zírá  —  a  je 
po  hněvu. 

Děti  moje,  ráda  vás  mám! 

Pátek,  30.  března. 

Jenom  tak  na  slovíčko,  denníčku !  Teď  nějak  pokračuji !  Jsem  pli- 
jata  za  spolupracovnici  „Volnosti**.  Zase  krůček  kupředu.  Ale!  Pro- 
čítám svoje  zápisky,  vzpomínám  na  své  plány  do  budoucna  a  vidím, 
jak  jsem  proti  nim  zhřešila. 

Mášo  moje,  proč  Vás  mám  tolik  ráda,  proč  na  Vás  stále  myslím  ? 
Proč  jsme  si  tak  vzdáleny?  Co  staví  se  mezi  nás? 

Pátek,  6.  dubna. 

Na  mou  věru,  jsou  lidé  podivní!  Neřeknou  upřímně:  „Nemám 
tě  ráda,  je  vše  mamo,  mého  srdce  nedostaneš  ..." 

Taková  otevřenost  by  sice  bolela,  ale  byla  by  to  aspoň  upřím- 
nost! Jim  se  líbí  přijímati  lásku  a  při  tom  bičovati  cizí  duši;  je  jim 
to  tak  pohodlné!  Žijí  klidně  s  vědomím,  že  jsou  milovány,  a  o  ji- 
ného se  nestarají.  Pro  zábavu  leda  šlehnou  někdy  stvoření,  plazící 
se  u  jejich  nohou.  Trubcové!  Ale  dobře  tak! 

Proč  jsou  lidé  hloupí,  proč  milují  a  proč  zrovna  do  takových 
se  zamilovávají? 

Dopis  Máši :  Ve  Vítkovicích.  Pátek,  13.  dubna. 

Chci  psáti . .  .  Řeknete  asi,  že  přání  takové  lze  splniti  a  že 
mohu  poslati  dopis  někomu  ze  svých  četných  známých.  Nepíši  však 

3 


Digitized  by 


Google 


34  Stasa  Pavlova: 


proto,  abych  splnila  nějakou  povinnost;  ale  chci  si  s  někým  upřímně 
promluviti,  chci  svoji  duši  k  jiné    milé  duši  přivinouti.  Píši  Vám  — 

Sedím  ve  velkém  pokoji,  a  slunce  jasně  vše  prozařuje.  ]e  mi 
tak  jasno,  tak  nějak  vše  pochopitelno,  a  v  tom  plném  jasu  hravě 
řeším,  co  jindy  mozek  mi  napínalo. 

Vzpomínám!  Určitě  si  připomínám,  že  mi  je  Žalov  drahý,  že 
kdybych  se  již  do  něho  nevrátila,  zbyla  by  mi  jakási  modravá  vzpo- 
mínka, podobná  vybledlým  německým  romancím  či  tesknému,  v  dálce 
jemně  zaznívajícímu  tónu  na  starých  vzácných  houslích.  Pozoruji,  že 
se  nějak  otupuji,  že  cítím  v  tento  okamžik  jakousi  resignaci  .  .  . 

Resignace,  proč? 

Nevím,  je-li  to  ona,  ale  mívám  někdy  takové  chvíle,  když  do- 
stanu ránu  a  Určitě  poznám,  že  spíše  vše  na  světě  je  možno,  než 
získati  něčí  duši  — 

Vždy  je  mi  vzdálena,  unikající  .  .  . 

Rozdávám  lásku  a  chvěji  se,  zda  bude  a  jak  bude  přijata!  Jen 
jednou  vyšla  mi  bytost  sympatická  vstříc. 

Bylo  tehdy  v  Ostravě,  kdy  jsem  se  ve  voze  elektrické  dráhy 
poznala  se  si.  Razíkovou;  vycítily  jsme  vzájemně  svoji  spřízněnost 
a  chvatně,  aby  nám  krátká  chvíle  neutekla,  pověděly  jsme  si  o  svých 
bolech  — 

Leží  mezi  námi  dálka,  nikdy  víc  se  asi  nesetkáme,  a  mně  se 
zdá,  že  v  sousedním  pokoji  někdo  neviditelný  dohrává  zašlou  ani 
na  starém  spinetu.  Nevím,  jak  se  stalo,  ale  pokoj  se  setměl,  slunce 
schladio,  a  mně  je  zima 

Je  mi  stále  zima  a  nějak  příliš  jasně  si  uvědomuji,  že  je  dnes 
Velký  pátek  — 

Vidíte,  chtěla  bych  terf,  abyste  mne  vzala  za  ruku  a  stiskla  ji, 
až  by  krev  z  ní  tryskla.    Myslím,  že  potom  kleslo  by  moje  napjetí. 

Řekla  jste  mi  nedávno,   že  mne  nechápete,    af  prý  se  zamiluji. 

Ne,  Vy  mi  nerozumíte. 

V  lásce  k  muži  je  přimíšeno  maličko  duševního.  Myslím  si,  že 
splynutí  duší  mezi  mužem  a  ženou  zůstává  pouhým  ideálem.  Ale  po 
takové  lásce  teď  netoužím. 

Možná,  že  tohoto  dopisu  nedostanete;  budete-li  jej  čísti,  pak 
považujte  jej  za  vytržený  list  z  mého  denníku.  Proto  jsem  v  něm 
tolik  upřímná.  Ani  jsem  ho  nenadepsala;  bojím  se,  že  nadpisem, 
který  bych  chtěla  v  jeho  čele  míti,  byste  se  urazila,  a  jiný  tam  dáti 
je  mi  protivno.  Nechci  falší  potřísniti  bělounký  papír  ani  svou  svá- 
teční náladu  duševní. 

Miluji  mluvu  očí!  Hlubokým  pohledem  se  duše  s  duší  snoubí. 
Ale  také  mívám  horečnou  touhu  sevříti  Vaše  ruce  ve  svých  a  zlí- 
bati je  do  červena.  Chtěla  bych  Vám  z  nich  vyssáti  krůpěj  krve  ...  Je 
to  zvyk?  Nevím  sama,  nepřemýšlím  o  svých  citech  k  Vám.  Jen 
určitě  tuším,  že  jednou  moje  láska  vyvrcholí,  a  pak  že  nastane  něco, 
jako  když  praskne  napjatá  struna  na  houslích.  Uvolnění  příčí  se 
mé  povaze. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  35 


Bůh  ví,  proč  stále  vtírají  se  mi  v  mysl  housle  .  .  .  jasně  je  vidím 
i  s  přetrženým  vysokým  e. 

Praskne-li  struna,  nemusí  proto  ještě  přestati  naše  styky.  Vždyť 
i  na  třech  strunách  lze  hráti,  ovšem  jenom  píseň  monotónní,  bez 
prudkých  kontrastů,  bez  víření  a  napjetí. 

Nechci  na  Vás  nic,  zůstaňte  mi  vzdálena,  netřeba  Vám  ke  mně 
žádných  ohledů.  Lépe  hráti  na  třech,  než  na  uvolněném  e  falešně. 
Nemyslíte  ?  Ovšem,  bylo  by  snad  možno  způsobiti,  aby  nic  neprasklo 
a  tóny  byly  přece  jasné.  Klíče  k  možnosti  té  nemám  však  já,  vždyť 
nevím  sama,  co  chci ;  ten  by  musila  hledati  bytost  jiná.  Cítím  však, 
že  prasknutí  je  mým  osudem.  Nejsem  nešťastna  a  soucitu  mi  není 
zapotřebí.  Naopak,  kdybych  věděla,  že  mne  litujete,  vyhnula  bych 
se  Vám,  abyste  byla  ušetřena  oběti.  Ale  myslím,  a  je  mi  to  milejší, 
že  se  mnou  chodíte  prostě  proto,  abyste  měla  společnici  na  svých 
procházkách,    je  to  zcela  přirozené.  Každý  není  svlačcem  I 

Ach,  mám  ráda  svlačec! 

Nějak  jsem  se  vybila,  vybouřila,  a  je  konec  napjetí.  Jsem  zvě- 
dava, pošlu-li  Vám  tenhle  dopis  I 

Středa,  18.  dubna. 

O  svátcích  sblížila  jsem  se  s  rodiči,  zvláště  s  maminkou.  Podi- 
vuji se  její  statečnosti  v  utrpení.  Je  mi  drahá  a  těší  mne,  že  si  mně 
postěžovala  a  že  se  jí  snad  ulevilo.  Je,  chudák  starý,  stále  nemocna, 
a  nikdo  její  nemoci  nerozumí.  Táti  je  dobrý,  přístupný! 

Čtu  terf  Ostenovy  „Veliké  cíle",  jež  na  mne  mocně  působí.  Vím, 
že  kniha  ta  není  dílo  umělecké,  ale  mne  nadchla  k  práci,  vlila 
v  žíly  chuť  k  životu  —  co  chci  víc? 

Miluji  Maska,  zbožňuji  jeho  vědu.  To  je  přece  život !  Stálá  práce, 
napjetí,  z  něhož  jen  smrt  neočekávaně  vyruší.  Miluji  vědu,  ale  nemohu 
se  pro  nic  rozhodnouti,  chtěla  bych  se  učiti  všemu.  Och  práce,  práce, 
při  níž  se  na  vše  zapomíná. 

Chtěla  bych  žíti  život  Soni  Kovalevské  a  celý  svět  míti  svým  do- 
movem. A  přece  se  mi  zde,  v  tom  titěrném,  malicherném  hnízdě  líbí. 
Miluji  svůj  pokoj  pro  jeho  bělounkost,  pro  kaštany,  jež  pučí  mi  pod 
okny,  pro  farskou  zahradu  naproti  a  pro  sny,  jež  zde  moje  hlava 
spřádá. 

V  protějších  oknech  se  svítí.  Máša  píše.  Komu?  Kam?  A  co? 
Sedla  si  u  hořeního  okna,  vidím  ji  a  je  mi  smutno.  Porozumíme  si 
někdy?  —  Zítra  se  mi  nechce  učit.  Čím  to?  Jsem  já  lenoch! 

Čtvrtek,  19.  dubna. 

Po  svátcích!  Všude  čisto,  vymyto,  ba  i  dětské  tvářičky  jindy 
umouněné  svátečně  vypadaly.  Plný  stůl  mám  petrklíčů! 

A  jak  radostně  vítaly  mne  moje  děti!  Těšily  se  prý  již  do  školy. 
Ptám  se,  proč.  „Je  tady  veselo,  něčemu  se  naučím,  a  proto  do  školy 
ráda  chodím,"  odpověděla  mi  jedna  filosof ka.  Mařka  Vondrová  mi 
chtěla  polichotit  a  řekla  mně,  že  se  těšila  proto,  že  se  jí  líbím. 
Koblásková  mi  veřejně  vyznala  lásku.  Och,  ti  roztomilí,  slepí  andě- 
líčkové. 

3' 


Digitized  by 


Google 


36 


Stasa  Pavlova:  Z  denniku  učitelky. 


Vždy,  když  píšu  o  dětech,  mysHm  při  tom  na  Huga,  a  zdá  se 
mi,  že  on  jediný  byl  povolán,  aby  psal  a  svým  krásným,  hlubokým 
způsobem  pověděl  o  zázraku  —  dítěti  a  o  tajemství,  jež  dívá  se  na 
mne  z  jeho  očí.  Já  jej  vidím,  chápu  blízkost  Velikosti,  blízkost  Boha^ 
ale  nedovedu  čísti  v  dětské  duši.  K  tomu  je  potřebí  být  dítětem^ 
Hugem  —  nebo  Kristem! 

Hned  po  svátcích  mám  pacientku.  Růža  Forbetská,  která  minule 
tak  roztomile  řekla,  že  se  kůň  okovává  proto,  aby  měl  vysoké  „kram- 
flíčky", je  nemocna. 

Moje  studentky  mi  slibovaly  po  svátcích  vejce,  ale  žádná  mi 
nic  nepřinesla.  Ale  za  to  musím  si  na  léto  koupit  nějakého  rohatéha 
přežvýkavce  do  hospodářství. 

Moravo,  Moravo,  Moravičko  milá!  Kdo  by  si  byl  pomyslil,  že 
až  sem  mne  větry  zanesou.  Ale  jsem  spokojena  se  svou  třídou! 
Nedaleko  hučí  Odra,  k  západu  modrají  se  oderské  vrchy,  a  tamhle 
na  východě  Radhošť  nakukuje  mi  do  třídy. 

(Pokračování). 


Digitized  by 


Google 


Adolf  Černý: 

Z  poesie  Silvíje  Strahimira  Kranjčeviče. 

(K  251etému  literárnimu  jubileu.) 

/^horvati  slaví  25leté  jubileum  literární  činnosti  svého  největšího 
^  současného  básníka,  Silvije  Strahimira  Kranjčeviče,  které  připadá 
na  den  1.  srpna  t.  r.  Jubilea  dožil  se  básník  v  trudných  poměrech: 
muž  nejlepších  mužných  let  stižen  je  těžkou  chorobou  a  marně  již 
po  dvě  léta  hledá  uzdravení  v  různých  sanatoriích  a  na  ložích  ope- 
račních. Nyní  opět  jest  se  mu  podrobiti  dalšímu  léčení,  a  poněvadž 
básník  —  jako  vůbec  mužové  toho  druhu  —  jest  chůd,  vzalo  si  družstvo 
chorvatských  spisovatelů  v  Záhřebe  na  starost  opatření  potřebných 
prostředků.  Chystá  k  tomu  účelu  soubor  nesebraných  dosud  básní  Kranj- 
čevičových  v  nádherném,  umělecky  bohatě  vypraveném  vydání*.  K  ju- 
bileu dochází  za  trudných  okolností  —  a  přece  je  to  jubileum  radostné 
a  povznášející.  Skličuje  nás  sice  vědomí,  že  básník  jest  upoután  na 
lože  v  mukách  a  bolestech,  ale  mohutný  duch  jeho  vítězí  nad  tímto 
skličujícím  citem  a  povznáší  nás  na  svých  mocných  perutích  vysoko 
nad  prach  všednosti  a  marného  pachtění.  Je  to  duch  opravdu  ti- 
tanský,  který  měří  svým  letem  nejen  celé  lidské  žití  a  život  věků 
i  pravěků  země,  ale  i  nekonečné  prostory  vesmíru  a  věčnosti  až  do 
končin  nejzáhadnějších  a  nejneproniknutelnějších. 

Roku  1883  „Hrvatska  Vila"  přinesla  první  Kranjčevičovu  píseň 
—  a  od  té  doby  rostlo  jméno  Kranjčevičovo  v  chorvatské  literatuře, 
že  provolání  k  subskripci  na  jubilejní  vydání  jeho  básní  právem  jej 
nazývá  největším  básníkem  chorvatským  vedle  Preradoviče.  V  pravdě 
roste  ještě  výš,  poněvadž  zapustil  kořeny  do  větší  hloubky.  Prací 
jeho  není  mnoho,  nemůže  se  vykázati  řadou  knih,  vydal  všeho  všudy 
tři  sbírky  veršů  —  ale  kdyby  byl  nenapsal  nic  jiného,  než  básně 
obsažené  v  knize  „Izabrane  pjesme*'  (1898),  musil  by  úsudek  náš 
o  něm  vyzněti  stejně.  Neboť  co  báseň,  to  socha  mramorová.  Pou- 
hých lyrických  hříček,  v  nichž  by  nás  více  vábila  stkvěla,  lehounká, 
zpěvná  slova  než  obsah,  tu  není.  Však  také  forma  jejich  není  lehká 

*  Kdo  by  si  chtěl  toto  vydání  zajistiti,  nechť  upíše  nebo  přímo 
pošle  20  K  na  adresu:  Društvo  hrvatskih  književnika,  Zagreb,  Gajev 
ul.  br.  4. 


Digitized  by 


Google 


38  Adolf  Černý: 

a  hravá  —-  je  spíše  drsná,  mnohdy  i  těžkopádná,  obtížená  nezvyk- 
lými slovy  a  obraty,  pohybující  se  chodem  pádným,  ne  tancem  vždy 
novým  a  novým,  ale  krokem  často  stejným,  jednotvárným  a  opaku- 
jícím se.  Nejsou  to  filigránské  a  bizarrní  stavbičky,  jsou  to  stavby^ 
připomínající  mohutné  zdi  kyklopské. 

Kranjčevič  jest  hluboký  myslitel,  a  proto  není  jeho  názor  světa 
jen  a  jen  slunečný,  optimistický  —  ale  není  ani  černě  pessimistický. 
Pessimismu  je  sice  v  jeho  poesii  nejvíce,  ale  prozařují  ji  také  paprsky 
jasné,  padající  z  nekonečných  dálek  věčnosti.  Naopak  zase  ani  jasné 
jeho  obrazy  nikdy  nejsou  beze  stínu. 

Hluboký,  nesmířený  pessimismus  tkví  snad  jen  v  jeho  básních 
o  křesfanství.  Básník  vidí,  že  křesťanství  se  vzdálilo  od  Kristova 
ideálu  i  od  života.  Kristus  vida,  že  marně  přinesl  obět  za  lidstvo, 
které  trpí  dále,  na  Golgotě  teskní:  „Eli!  Eli!  lama  azávtani?!"  Ve 
„Dvou  praporech"  vidí,  jak  ve  jménu  jeho  vítězní  křižáci  dopouštějí 
se  ukrutností  na  Turcích  při  dobytí  Jerusalema.  Stín  jeho,  objevující 
se  za  Velké  Revoluce  v  básni  „Resurrectio",  vidí,  že  ani  po  osmnácti 
věcích  lidé  nechápou  jeho  učení  —  nikdo  ho  nepoznává,  kromě  umí- 
rajících, jejichž  oči  zjasněny,  jsou  věčným  zřením.  K  dítěti  v  chrámu 
obrací  se  s  údivem:  „Co  chceš  zde,  dítě?"  —  a  posílá  je  ven,  do 
přírody,  pod  jasné  nebe,  k  ptákům  a  motýliim. 

Jemu  samému  není  dáno  užívati  v  plné  radosti  ani  přírody,  ani 
lásky.  Na  každý  požitek  klade  se  mu  stín  smrti.  Jak  je  krásné,  když 
se  vesna  květy  zdobí,  jak  je  těžko  v  této  kráse  býti  mrtvým  za  živa 
—  vzdychá  v  básni  „Ak  je  Tjepa"  . .  .  Jindy  chvěje  se  blahem  letního 
večera,  v  tom  mu  spočine  na  čele  těžká,  ledová  ruka  —  a  před 
ním  stojí  smrt.  „Proč  jsi  přišla,  když  jsem  šfasten?"  ptá  se  básník. 
„Neboj  se  o  život,"  odpovídá  smrt,  „kde  jest  život,  tam  i  já  jsem." 
(„Kdysi")*.  —  Láska  jest  mu  mramorovou  Venuší,  která  mučí  a  ubíjí 
ledovýma  svýma  očima.  („Mramorna  Venus".)  Jindy  v  ní  vidí  vílu, 
která  tenkou  přízí  motýlích  křídel  zakrývá  —  věčnou  kostru.  („Iza 
spuštenijeh  trepavica.")  A  přece  po  ni  touží,  přec  ji  volá  jako  je- 
dinou živou  jiskru,  jíž  je  třeba  člověku.  („Ljubavi.")  Přece  ji  dopo- 
roučí lidem  ještě  z  hrobu:  tančete,  pějte,  milujte  sel  („Až  mi  klesne. .") 
Přece  píše  visi  o  cherubu,  který  pláče  nad  tím,  že  plamenným  mečem 
rozdělil  dvoje'  rty,  které  splynuly  v  políbení.  („Zdálo  se  mi,  že  jsem 
cherub  .  .  .") 

Smrt  sice  vrhá  stín  na  jeho  úsměvy  a  radosti,  ale  není  mu 
hrůzou,  poněvadž  se  dívá  na  život  s  nejvyššího  hlediska  —  věč- 
nosti. S  toho  hlediska  i  v  chmurný  obraz,  jejž  tvoří  dějiny  lidstva, 
padá  smírné,  vše  vyrovnávající  světlo.  Jeho  pohlížení  na  smrt  nejvý- 
razněji ukazuje  báseň  „Lucida  intervalla".  V  umírání  ptá  se:  „A  to 
je  smrt?"  —  překvapen  sladkostí  její.  Ani  hlas  dějin  sem,  v  říši  smrti 
nedoléhá.  Je  to  blažené  království,  jehož  vrátným  je  smrt.  Zde  spí 
bílý  holub  pokojně  na  orlově  křídle.  Uléhá  tedy  i  on  bez  touhy, 
beze  strasti,  bez  bolestí,  klesá  hloub  a  hloub  ve  tmu  —  a  ve  dveřích 

•  Ve  sbírce  .Trzaji"  (1902). 

Digitized  by  LjOOQIC 


z  poesie  Silvije  Strahimira  Kranjčeviče.  39 


veliké  noci  zjevuje  se  mu  veliký  Budha.  —  S  hlediska  věčnosti 
i  krev,  lidmi  stále  prolévaná,  jeví  se  mu  jen  první  obětí  na  oltáři 
ideálu,  aby  také  naše  země  jednou  zazářila  mezi  hvězdami  jasnějším 
světlem.  („Západ  slunce.") 

Nejvýše  u  lidstva  cení  jeho  titanský  rys  —  touhu  po  poznání. 
Ve  velkolepé  básni  „Poslední  Adam",  poslední  na  zemi  člověk  umí- 
raje ještě  nehtem  do  ledu  ryje  —  otazník.  —  Lidská  duše  stále 
ukazuje  k  předu,  k  předu,  ústa  její  hřmí:  Dokořán  otevřete  brány 
poznání  všeho!  Otevřete,  nečekáme!  A  vtrhne  tam  —  a  věčný  Duch. 
ji  radostně  uvítá  jako  svou  dceru.  Pokorný  žalm  jej  trápil,  kadidlo 
jej  dusilo  —  ale  duši  lidstva,  věčně  nespokojenou  a  hledající,  přijal 
s  otevřenou  náručí  k  sobě  a  uvítav  ji  pověděl :  A  teď  jdi  dále  po- 
chybovat! („Excelsior.")  —  Pochybnost  jest  věčná,  přetrvá  i  světy. 
(„V  noci  mrtvých.")  A  i  když  z  nastalého  nového  chaosu  nový  po- 
vstane vesmír,  bude  zas  jen  druhým  vydáním  tohoto,  totiž  s  tvory, 
jež  ku  předu  žene  neukojitelná  touha  po  poznání  všeho,  věčná  po- 
chybnost. („Poslední  Adam.") 

A  cíl  lidstva  na  této  zemi  vidí  v  odstranění  všeho,  co  nám 
zakrývá  dobrou,  čistou  hvězdu  všeobsáhlé  lásky.  A  věří,  že  toho 
cíle  lidstvo  dosáhne  —  člověk-dělník  vzroste  pod  oblaky  a  strhne 
těžká  mračna,  jež  se  vypařila  ze  země  za  řadu  věků  temných,  krutých, 
krvavých.  („Myšlenka  světa.") 

Jak  patrno,  je  to  básník  idejí  naskrze  pokrokových,  v  pravdě 
lidských.  Stojí  v  chorvatské  poesii  osamělý  jako  obrovská  žulová 
socha.  Znají  ho  a  uznávají  vyvolení,  ale  ovšem  básníkem  populárním  není. 

Také  do  cizích  literatur  těžko  si  razí  cestu  —  ale  prorazí  si  ji, 
musf  si  ji  prorazit  a  stanout  v  řadě  velkých  postav  světové  poesie. 
Překážkou  dosud  je  patrně  těžká  forma  jeho  poesie  —  ale  kdo  se 
nedá  obtíží  tou  odstrašit,  musí  se  vracet  k  básníku  zas  a  zase,  musí 
se  vždy  znova  a  znova  pokoušet,  aby  jej  pronikl  a  pochopil.  Do 
naší  literatury  uvedl  jsem  Kranjčeviče  již  skoro  před  desíti  lety:  ve 
n.  roč.  Slovanského  Přehledu  vytiskl  jsem  překlady  jeho  mohutných 
básní  „Poslední  Adam",  „Lucida  Intervalla"  a  „Eli!  Eli!  lama  azáv- 
tani!"  Přiznám  se,  že  těžký,  žulový  výraz  jeho  výtvorů  byl  pří- 
činou, že  jsem  knihy  jeho  ve  chvatu  jiné  práce  na  několik  let  po- 
odiožil.  Až  v  posledních  letech  jsem  se  k  nim  zase  vrátil  a  přeložil 
další  básně  „Dva  prapory",  „Myšlenka  světa"  (Slov.  Přehl.  roč. 
VIII.),  „Mramorová  Venuše",  „Ach,  jak  je  krásná  .  .  .",  „Kdysi", 
„Nejlepší  píseň"  a  „Excelsior"  (SI.  Přehled  X.),  „Kristus  dítěti  v  chrámu" 
a  „Z  pod  přivřených  víček"  (Besedy  Času  1908,  č.  34.)  Nyní  před- 
kládáni českému  čtenářstvu  dalších  několik  ukázek  poesie  Kranjčevičovy 
—  a  v  brzku  doufám  vydati  obšírnější  výbor  z  ní.  Přál  bych  si,  aby 
i  naše  čtoucí  obec  poznala  silného  ducha  chorvatské  poesie,  jakým 
jest  Silvije  Strahimfr  Kranjčevič,* 

A  chorvatské  literatuře  přeji,  aby  dříve  či  později  básník  se  jí 
vrátil  tak  plný  života  a  sily,  jakého  jej  chovám  v  paměti  z  r.  1899! 


*  Literární  portrét  Kranjčevičúv  načrtal  jsem  již  loni  několika  rysy 
Hlídce  Času^    Kromě  toho  jest  o  tomto  básníku  psáno  v  článku  Tad. 

Google 


v 

Stan.  Grabowského  v  VIII.  roč.' Slovan.  Přehledu. 


Digitized  by' 


40 


Adolf  Černý : 


ZDÁLO  SE  Ml,  ŽE  JSEM  CHERUB 
(Snilo  mi  se,  kerub  da  sam  .  .  .) 


Zdálo  se  mí,  že  jsem  cherub, 
že  jsem  strážcem  u  bran  ráje, 
s  mečem  strašným,  žhavozlatým 
pravice  má  zdvižena  je. 
Za  branou,  jíž  hlídám  pHsně, 
.sama  nevinnost  se  kr}Ma, 
na  své  bílé  čelo  věnce 
z  myrt  a  lilií  si  vila. 

Zdálo  se  mi,  že  mi  řekli: 
hlídej  ji,  jest  jako  pěna, 
z  vůně  bělostných  jsou  růží 
ňadra  její  utvořena. 
Kdyby  dech  je  pouhý  ovál 
horoucího  šepotání, 
sežehne  květ  nevinnosti, 
zhynou  lilje  v  umírání! 

U  bran  měl  jsem  přísnou  stráži ; 
plamenný  meč  v  ruce  skvělý, 
pode  mnou  se  nesčíslné 
hvězdy,  světy  otáčely  — 


nade  vším  já  přísně  hlídám, 
by  se  touha  nevzbudila, 
oico  čisté  nevinnosti 
nezkalíla,  nezhasila  .  .  . 

A  tu  zřel  jsem,  kterak  ether 
od  pólu  se  pohnul  k  pólu; 
atomy  vše  zachvěly  se 
jako  v  slasti,  jako  v  bolu, 
světy,  ostrovy  dva  v  bezdnu, 
jak  dvě  hlavy  v  nachýlení 
vidím,  jejichž  rety  touží 
po  horoucím  políbení  .  .  . 

.  .  .  Zachvěly  se  lilje,  myrta, 
nevinnost  se  chvěje,  bledne. 
Spasím  ji  —  terf  nebo  nikdy! 
Zdvihnu  ruku  v  chvíli  jedné  — 
mezi  tvářemi  meč  blýskne, 
mezi  polibků  dvou  blahem. 
—  Zdálo  se  mi,  že  jsem  cheruby 
a  já  zatím  byl  jsem  —  vrahem ! 


ZÁPAD  SLUNCE. 
(Západ  sunca.) 
tone  hvězda  denní,  a  ty  ptáš  se.  zda  mně  líto, 
zdali  jest  mi  líto  země?!  — 


Srdce  mlčí 

jak  když  drahý  někdo  hyne, 
obláček  jak  pozdrav  k  němu  plyne, 
země  pozdravení 

—  Zdali  zřelas,  hvězdo  jasná, 
kam  tvůj  paprsk  padne  v  dáli, 
osuší-lí  slzu  jakou, 
zahřeje-li  něčí  žaly? 
Všecky  hladové  i  syté 
těšil  polibek  tvůj  vroucí  — 
zdali  je  ti  líto  země, 
slední  paprsku  ty  mroucí?  — 

Zdali  jest  mí  země  líto  ? 

Co  v  ní  Praduch  život  vložil, 
paprsky  mé  po  vše  věky 
krev  jí  nalévají  do  žil, 
a  já  letím,  cesty  mojí 
věčná  meta  kamo  zve  mě; 


—  Ano,  letíš  bezdnem  věčným, 
ale  tys  nám  světlo  dalo, 
tys  nás  žárem  svého  srdce 
z  mrtvé  hmoty  vyvolalo, 
do  přírody  život  dýše 
plamenný  tvůj  pocel  vroucí; 
ó,  zda  je  ti  líto  země, 
paprsku  ty  slední,  mroucí?  — 

Zdali  jest  mi  líto  země? 

Vždyť  jí  ani  nezřím  v  dáli! 
Nechce  žhoucí  mojí  záře, 
v  oblaky  se  celá  halí! 
Jen  když  mrak  proniknu  hustý, 
rozptýlím  jej  v  světa  síru, 
teprv  vidím,  kde  se  kouří 
kaluž  krve  u  vesmíru! 


Digitized  by 


Google 


z  poesie  Silvije  Strahiniira  Kranjčeviče. 


41 


—  Že  se  kouří,  také  já  zřfm ; 
také  já  zřím  s  tvojí  výše, 
také  já  bych  krev  svou  prolil, 
potřeba-li,  v  zemské  líše. 
Tato  krev  jest  obět  prvá 
ideálu  na  oltáři, 

bychom  my  též  ve  hvězd  středu 
jednou  svitli  v  lepší  záři!  — 

Krev  tu  vidím  po  eony, 

stále  slyším  nářek  lidu; 
vesmír  mlčí  —  ó,  vám  není 
usouzeno  dojít  klidu. 
Nač  ta  vaše  hra  je  stálá 
s  olovem  a  pušek  spouští? 
To  se  ptám  tě,  to  se  ptám  tě, 
Kainův  bídný  rode  v  poušti !  — 

—  Ptáš  se,  proč  se  člověk  mučí? 
Jak  mu  vítr  zavál  v  světě, 
jak  jej  matka  porodila, 
v  hadrech-li  či  na  samete. 
To  jest  jeho  krutá  muka, 
v  tom  jest  jeho  bojů  metla: 
více  pravdy,  více  chleba, 
více  svobody  a  světla!  — 

Srdce  zmlklo . . .  tone  hvězda  denní, 
jak  když  drahý  někdo  hyne, 
obláček  jak  povzdech  k  slunci  plyne  - 
země  pozdravení. 
Hledím  za  ním,  za  horou  kde  zmírá— 

—  není-li  ti  lito  země?  — 
V  oku  chví  se  paprsk  jeho  němě 
jako  pozdrav  všehomíra. 

S  pahorku,  jenž  západu  je  stráží, 


bílá  víla  usmívá  se; 

píseň  sfér,  ó,  tuším  v  plné  kráse, 

pozdrav  slunce  duch  můj  blaží. 

V  jakém  velkolepém  tone  míru, 
s  jakou  září  slední  paprsk  mizí! 
Jak  idea  věkovitá,  ryzí 
vládne  v  světa  síru  .  .  . 

A  když  mrakové  jej  černí,  hustí 
skryjí,  světla  zřídlo  vzňaté  — 
tu  on,  junák,  s  tětivy  své  zlaté 
ostrou  střelu  bleskem  pustí. 

Zjasní  všecko,  život  vzbudí  v  těle, 
jako  oko,  v  němžto  láska  hřeje, 
s  nebe  na  nás  líbezně  se  směje 
a  zem  líbá  vřele. 

Tak  i  ty,  v  němž  krev  je  žhoucí, 
kterou  paprsk  boží  nití, 
tmu  odděluj  od  zřídla,  jež  svítí, 
lidstvu  dej  své  srdce  vroucí! 

A  když  nasytil  a  zkojil  jsi  je, 
umírání  budeš  míti  krásné, 
jak  je  večer  mívá  slunce  jasné, 
zahravši,  co  nežije  i  žije! 

Ještě  z  tvého  hrobu 
-narodí  se  jiné  slunce  rudé; 
tvoje  obět  —  tvůrčím  slovem  bude, 
budit  bude  novou  dobu. 

A  rod  lidský,  mající  co  třeba, 
zlíbá  víla  bíle  vzletlá: 
víla  pravdy,  víla  lásky,  chleba, 
víla  svobody  a  světla! 


AŽ  Ml  KLESNE  .  . 
(Kad  mi  klone  . . .) 


Až  mi  klesne  chladné  čelo, 

svíce  má  až  dohoří  mi, 

milosrdná  něčí  ruka 

oči  mrtvé  zatlačí  mi  — 

pro  můj  život  cizí  kdosi 

v  slzách  zrak  až  k  nebi  vznese: 

bratří  moji,  lidé  moji, 

nade  mnou  pak  smilujte  sel 


Tichý  hrob  mně  vykopejte 
na  svobodném  kdesi  břehu, 
posypte  jej  drobným  kvítím, 
které  v  lesích  dýše  něhu. 
Poslední  mi  spleťte  věnec, 
jenž  by  voněl  rosou  ranní, 
by  se  k  němu  rádi  snesli 
pták  i  motýl  v  polétání. 


Digitized  by 


Google 


42 


Adolf  Černý: 


Ó,  ti  ptáci,  motýlové, 
celý  drobný  svět  ten  milý, 
stokráte  mne,  stokráte  mne 
v  pochybnostech  utěšili  I 
A  já  na  ně  rád  se  díval, 
pěl  jsem,  za  jich  letem  chodě, 
miloval  je  jako  otrok 
vzdychající  po  svobodě. 

Když  uslyší  dívky  mladé, 
odkud  zvučí  píseň  živá, 
vesele  lam  přijdou,  motýl 
kde  se  vznáší,  slavík  zpívá. 
A  já  nic  nebudu  vidět; 
popel  nic  už  neprobudí  — 
však  ať  zpívá,  ať  se  šifi 
každé  srdce  v  každé  hrudi! 

Ař  vše  zpívá,  objímá  se, 
ať  vše  tančí  do  sytosti; 
nebojte  se  zlého  světa, 
ten  zde  není  ve  volnosti. 


Proč  se  také  pro  něj  mučit, 
ve  starostech  šedivěti? 
Pokud  touhy  vaše  žijí, 
pějte,  milujte  se,  děti! 

A  jest-li  kdo  smutný  někde, 
v  jehož  bída  chodí  sledu, 
studený  jejž  svět  vyhání 
ze  svých  tanců,  svého  středu  — 
ař  jen  k  mému  přijde  hrobu, 
pomodlím  se  za  to  k  bohu, 
by  mně  vstát  dal  na  okamžik, 
af  mu  slůvko  říci  mohu. 

Řeknu  jemu:  Proč  jsi  přišel? 
Nemám,  čím  bych  krmil  tebe, 
nemám  krve,  bych  tě  zahřál  — 
ba  nemám  ni  sama  sebe! 
Nemáš  střechy?  Pojď  sem  ke  mně 
v  útulek  můj  těsný,  malý  — 
rozdělím  se  o  poslední 
s  tebou,  co  mně  lidé  dali! 


RESURRECTIO. 

Požár  plane  ulicemi,  smrt  se  vznáší  nad  Paříží: 
od  Krista  věk  osmnáctý  málem  ke  konci  se  blíží. 

Nocí  rvou  se  tmavé  stíny,  kámen  valí,  dřevo  tříští, 

o  překot  se  městem  ženou  s  divým  rykem  k  popravišti. 

Pod  nohou  jim  prkno  praská,  dřevo  pod  mohutnou  dlaní; 
hladově  zří  barrikáda  —  trojbarevný  prapor  na  ní. 

Barrikádou  propleteny  ruce,  nohy  —  hrůza  pravá, 
z  Bastilly  zář  na  ni  padá,  žlutá  záře  do  krvavá  .  .  . 

A  veliké  stíny  vrhá  do  tmavého  ulic  klínu, 

na  pozadí  dýmu  plném  črtá  hrozné  písmo  stínů. 

Na  hromadě  barrikády  stolec  práchnivý  sní  v  žalu; 
kdysi  pyšný  trůn  to  býval,  prestol  pomazaných  králů. 

Převrat  s  něho  purpur  strhal;  ku  posměchu  všemu  světu 
jako  bába  na  pranýři  před  holotou  chvěje  se  iu. 


Digitized  by 


Google 


z  poesie  Silvije  Strahimira  Kranjčeviče.  43 


Nad  pre^tolem,  nad  nímž  kdysi  tyčili  se  jenom  králi, 
volně,  vesele  a  bujně  trikolora  vlaje  v  dáli. 

Požár  plane,  smrt  tu  vstává,  kosou  nad  hlavy  a  šije 
prudce  mávne:  puška,  dělo  tvrdé  zrní  vůkol  šije. 

Otřásla  se  silná  drva,  ten  zde  klesá,  ten  se  chvěje, 
na  hromadě  jako  světec  jeden  jen  se  člověk  skvěje. 

Nechvěje  se  aniž  klesá,  žulová  jak  skála  stojí, 
veliký  se  tyčí  v  kulí  krupobití,  v  ohni,  v  boji. 

Pravici  svou  mírně  zdvihl,  vše  se  v  tomto  směru  řítí 
ve  střelného  prachu  kouři,  požár  kde  se  rudě  svítí. 

„Za  Francii!"  —  kdosi  zvolal.  Slza  zalévá  mu  zraky  — 
vždyť  i  on  měl  dávno,  dávno  vlast  svou  na  té  zemi  taky! 

„Pomsta!"  --  druhý  vzkřikl  divě.  Zase  v  slzách  oči  zvedl  — 
vždyf  i  on  zde  trpěl  velmi,  ale  mstít  se  nedovedl! 

Pohnul  se,  a  barrikáda  zachvěla  se  ve  svém  středu, 
ohlédl  se  dlouze  na  ni,  dále  přes  ní  kráčel  k  předu. 

Velikými  kráčel  kroky  zkrvaveným  městem  hrůzy  — 
stezkou  za  ním  vyšlapanou  řítily  se  davy  luzy. 

Davy  křičí:  „Za  všech  rovnost,  za  bratrství,  za  svobodu!" 
Za  neznámým  jdou,  kam  míří  velikém  svém  na  pochodu. 

Nikdo,  nikdo  nepoznal  ho,  odkud  přišel,  nezkoumali, 
zvítězivše  nevěděli,  kam  neznámý  kráčel  v  dáli. 

Jenom  ti,  jež  k  zemi  kule  smrtonosná  porazila, 
zřeli  slzou,  jež  jim  oko  naposledy  zarosila: 

Z  neznáma  že  na  svět  přišel,  v  neznámo  že  zas  se  vrací, 
jako  meteor,  jenž  do  tmy  na  mžik  zazářiv  se  ztrácí. 

Za  nim  zřeli  světlou  stopou,  vydechli  pak  tiše,  klidně: 
Kristus  na  zem  sestoup,  s  kříže,  na  nás  bídné  pozřel  vlídně! 


Digitized  by 


Google 


44  Adolf  Černý:  Z  poesie  Silvije  Strahimira  Kranjčeviče. 

V  NOCI  MRTVÝCH. 

(1)  noci  mrtvih.) 

Za  noci  památky  mrtvých,  tisíce  plamínků  vířné 
reje  co  na  hrobech  vodí,  jiskry  jak  divé  by  z  prázdna 
zbloudily  na  hvězdu  naši,  nad  smrti  království  mírné 
krále  i  otroka,  mudrce,  blázna  .  .  . 

plačtivě  zvony  co  znějí,  zpěvy  co  zmírají  v  muce 
ve  stínu  smutečních  stromů,  mramor  co  leskne  se  skvělý, 
vřelé  co  pláčí  se  slzy,  bledé  je  stírají  ruce 
útržkem  cáru  či  batistu  bělí .  .  . 

dole  co  pod  zemí  vlhkou  žlutavých  kostlivců  řady 
na  prknech  prohnilých  leží,  na  znaku  do  tmy  se  šklebí 
s  prsteny  šlechtických  erbů  na  prstech  ztuhlých  ti  tady, 
tak  jako  sebevrah  s  olovem  v  lebi  .  .  .  , 

moje  jsou  oči  suché!  Duch  můj  mne  v  nekonečný 
unáší  světový  prostor,  mlžiny  hvězd  kde  se  tvoří; 
věřím,  že  tak  jako  vesmír  po  vždy  a  všude  jsem  věčný, 
jiskra  jsem,  zdroj  jejíž  nevím  kde  hoří! 

Nevím,  však  stačí,  když  třískou  velkého  kmene  se  cítím; 
kam  chce,  a(  bouř  si  mne  žene  v  neznáma  prostranství  širá 
někde  však  spočinu  jednou,  na  prahu  před  novým  žitím 
zvolám  :  Já  věřil,  že  spasí  mne  víra ! 

Pokojně  na  pohřeb  čekám:  však  i  vám  dohoří  plamen, 
tobě,  ó  země  a  matko,  slunci  i  celému  světu, 
celé  té  čarovné  říši  ku  hvězdám  vztažených  ramen, 
závratných  snění  a  velkého  vzletu. 

Démona  uvidím  pochyb,  ve  vaše  vychladlá  nitra 
šípem  jak  neklidných  očí  bodá  i  oštěpem  slova   — 
marně!  Jak  v  Egypta  sfingu  nadarmo  včera,  dnes,  zítra 
zobák  svůj  bezsenná  zatíná  sova. 

Uzřím  jej,  kterak  si  zoufá,  po  vašich  mrtvolách  skáče, 
mohutným,  ohnivým  křídlem  polétá  nad  ruinami, 
nesmrtný  proklíná  věčnost,  strašlivým  kvílením  pláče: 
Ó,  že  jsem  neumřel  s  vámi! 


Digitized  by 


Google 


Josef  K.  Šlejhar: 


Villegiatura. 


Všichni,  kdo  z  vřavy  velkoměstské  po  době  rozplýt váného  ži- 
vota a  shonu  pustých  zábav  uchylujíce  se  na  venkov,  do  zátiší, 
k  jeho  zdraví,  síle,  domníváte  se,  že  ten  venkov  je  právě  pro  vás, 
pro  to  vaše  uchýlení,  pro  to  nabývání  zmrhané  síly  a  zkaženého 
zdraví  vašeho,  ano  tím  že  jej  nadmíru  obšťastňujete  a  dokonce  milost 
mu  prokazujete  --  všichni,  kdož  pohybujíce  se  na  tomto  „vašem" 
venkově  uprostřed  neodbytných  jeho  povinností  a  vážných  pravd, 
nabývaných  přírodou,  co  váš  život  ve  městě  je  jedinou  lícoměrnou 
předstíravostí,  jedinou  podlou  lží,  klamem,  honosivým  cizopasnictvím 
a  vžitou  bezúčelností  bezpodstatného  žíti,  domníváte  se,  že  zjedná- 
váte si  pro  tento  venkov  neslýchanou  zásluhu,  že  naplňujete  tím  kus 
závažného  svého  úkolu  životního,  jehož  milostivě  účastným  učinili 
jste  rovněž  tento  venkov,  —  vy  všichni,  kterým  po  celoročním  nic- 
nedělání, jímž  naplnili  jste  jen  prázdnou,  zbytečnou,  ale  chytře  vymy- 
šlenou šablonu  žití,  uráčilo  se  svěřiti  své  žití  tak  důležité,  okázalé, 
významné,  důstojné  (ovšem  jen  pro  vás)  venkovu  k  neděláni  ještě 
lenošnějšímu  —  vy,  kteří  potom  se  domníváte,  že  ten  ubohý 
venkov  je  vám  za  to  ještě  čímsi  zavázán,  pro  vás  samými  povin- 
nostmi a  ohledy  naplněn  mimo  již  to,  že  vůbec  vás  živí,  že  v  tom 
svém  městě,  při  těch  svých  šablonách  prázdných,  zbytečných  zaměst- 
náních, z  něho  vůbec  pohodlně  a  chytře  žijete,  ničím  jiným  mu  ne- 
splácejíce než  jařmem  a  osidly  svých  šablon,  že  tedy  nesmírně  vám 
ještě  musí  vděčiti  za  to,  co  mu  přinášíte  svou  vzácnou  osobou 
a  svými  z  něho  lehce  vydělanými  a  jemu  ukradenými  penězi,  za 
které  dodatně  usmyslili  jste  si  mu  překážeti  v  jeho  povinnostech 
a  práci  —  vy,  kteří  pohybujíce  se  uprostřed  jeho  prostého  žití  na- 
parádění,   vyšňoření,  titěrní,  ničemní,  vyjímáte  se  v  jeho  oblasti  jako 


Digitized  by 


Google 


46  Josef  K.  Šlejhar: 


pinčlíd  starých  panen,  s  tnašličkami,  dečkami  a  zvonečky  na  krku, 
vy,  jejichž  všechno  žití  tak  zpozdilé,  prázdné,  naduté,  troufalé,  uží- 
vavé,  ničemné,  lživé  a  zbytečné  tak  nehodí  se  k  velké  neodbytné 
pravdě  přírody,  ukládající  všem  stejně,  jenže  na  vás  chytrácích 
smekla  se  jako  krůpěj  vody  po  perutích  tučné  husy  a  zvrh!a  její 
pravda,  až  dovedli  jste  se  ze  všech  jejích  povinností  vymknouti, 
jen  jejích  výhod  a  ovoce  se  hodová vě  účastníce  —  —  eh,  nuže  vy 
všichni  takoví  a  jiní  podobní  nechodte  se  mnou  .  .  . 

Nechocfle  se  mnou  tam. 

Nechocfle  aspoň  v  místa  ta,  kam  uchýlila  se  také  ona  za  stejným 
účelem,  v  stejných  zájmech  jako  vy.  Kam  uchýlila  se,  aby  po  roz- 
plýtvání  života  velké  části  roku  ve  velkoměstě  způsobem,  jak  vy  jej 
dávno  marníte,  rozplýtvala  tu  —  jako  vy  —  ještě  i  tu  ostatní  část  roku, 
těch  několik  jeho  nejkrásnějších  měsíců  letních,  jak  je  u  nás  hory  přiná- 
šejí, aby  koupala  se  svým  líným  tělem  a  línou  duší  v  jejich  zeleni, 
vůni,  svěžesti  a  síle  po  celou  tu  dobu  léta,  které  zdá  se  měšťákům 
výhradně  stvořeno  pro  ně,  aby  je  šli  na  venkov  nějak  sežrat .  .  . 
ohlodat  —  což  záleží  tu  na  výrazu ! 

Nechocfte  tedy  se  mnou  v  mfsia  ta. 

Vlastně  spíše  nechodte  to  sem  s  ní. 

Ostatně  uchýlivši  se  sem  letos,  měla  ještě  jiné  postranní  ohledy 
a  záměry  pro  svou  villegiaturu  právě  v  městě  tomto,  jiné  pohnutky 
a  důvody,  aby  právě  zde  strávila  letošní  léto,  než  jen  svého  uží- 
vání, onoho  ohlodávání  přírody,  než  jen  aby  užívala  tady  v  zadost- 
učinění  a  uspokojení,  co  tvůrce  nebeský  popřává  ve  své  nevystihlé 
milosti  i  těm  tvorům,  kteří  po  příkladu  ptactva  nebeského  nesejí  ani 
nežnou,  a  přece  vybraně  a  hojně  dostává  se  jim  všeho  z  požehnaného 
stolu  Páně. 

Byly  to  —  aby  se  tak  řeklo  —  praktické  ohledy,  a  tehdáž  velmi  vý- 
znamné, že  právě  zvolila  si  toto  místo,  celkem  ne  v  mnohých  ohledech 
nejpříznivější  a  nejvýhodnější  pro  villegiaturu  vytouženou  horující  ro- 
mantičností  prázdných  chvil  ve  velkém  městě.  Konečně  jak  se  všechno 
vezme;  všechnoř  má  dvojí  vyvažující  se  stránku  .  .  . 

Nalézalo  se  to  místo  dost  blízko  horského  městečka  s  rušným 
továrním  okolím,  nijak  ale  zvlášť  romantickým  a  uzpůsobeným  k  po- 
žitkům pravé  villegiatury.  Zvláště  také  nemělo  řfčné  vody,  ani  něja- 
kého toho  jezírka  či  aspoň  mlýnského  splavu  ku  koupání  —  — 
což  ostatně  jí  nijak  nevadilo,  ona  se  nekoupala,  leda  doma  časem 
v  hodně  horké  vodě  z  různých  potřeb  hygienických. 

Ale  lesů  tu  bylo  dosti  ne  sprahlých,  sedláky  vydrápaných,  vy- 
dřených, v  nichž  bys  marně  hledal  stínu,  ale  dále  od  městečka  dost 
ještě  hlubokých,  rozsáhlých,  svěžích,  do  kterých  jít  již  přece  stálo  za  to. 

Pak  dále  však  mnohé  zdánlivé  nevýhody  této  její  villegiatury 
byly  na  druhé  straně  vyváženy  specielně  pro  její  osobu,  výhradně 
s  jejího  stanoviska  výhodami  jinými,  prakticky  cennými,  a  byť  vždy 
jakkoliv  snažila  si  dodávati  poetické,  romantické  zdání,  bylať  v  zá- 
kladu bytostí  přece  jen  co  nejpraktičtější,  nejvypočítavější,  aspoň 
pro  svou  osobu,  jako  všechny  ženy  ostatní.  — 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  47 


Hlavní  podmínkou  v  prvé  řadě  na  její  villegiaturu  kladenou  a  napřed 
obezřele  vyšetřenou  bylo,  aby  na  blízku  dalo  se  snadno  opatřiti  to, 
co  nutně  vyžadovala  a  bez  čeho  nemohla  si  ani  život  představiti. 
Aby  dostalo  se  každý  den  čerstvé,  jadrné  maso  hovězí  z  krme- 
ných dvorských  volů  —  ze  žádných  takových  utahaných,  starých 
kraviček  nebo  nevyspělých  jaloviček.  za  babku  sedlákem  prodaných, 
aby  měl  na  daň  a  kořalku,  jedině  živné  maso  na  silné  polévky, 
jež  dělají  krev,  —  maso  na  bifteky  a  rostbeafy,  v  nichž  obložených 
zvláště  si  libovala,  aby  dále  bylo  k  dostání  čerstvé  telecí  z  vy- 
spělých silných  telat,  ne  zas  takových  blin,  které  po  vylíhnutí  třetí 
den  sedláci  prodávají,  —  přála  neobyčejně  přírodním  řízkům  a  na 
sardeli,  —  dále  aby  v  každý  čas  byla  k  dostání  čerstvá  jemná  šunka, 
již  připravovala  si  s  oblibou  á  la  marschal,  aby  bylo  k  dostání  pl- 
zeňské a  černé  v  láhvích,  a  aby  byl  pohotově  ještě  aspoň  cukrář 
s  mandlovými  věnečky  a  čokoládovými  hubinkami. 

To  také  všechno  blízké  městečko,  kam  bylo  asi  čtvrt  hodinky,  po- 
skytovalo. Byloř  nevelké  sice,  ale  živé,  pokročilé,  mělo  hejtmanství, 
čtyři  doktory,  čtyřtřídní  měšřanku  skoro  již  s  vytouženou  středo- 
školskou organisací,  —  nejvyšší  to  kulturní  vymoženost  našeho  ven- 
kova, —  dostane  brzo  také  gymnasium,  nejusilovnější  to  snahu 
každé  naší  Lhoty,  která  je  aspoň  jen  trochu  městem,  —  mělo  ži- 
dovské dráhy,  fabriky,  má  také  naději  na  posádku  as  půl  kumpanie 
vojáků,  nejvyšší  to  eldorado  a  poesie  srdce  našich  dam,  svobodných 
i  vdaných,  od  děveček  až  po  paní  hejtmanovou,  podle  šarže.  Mělof 
tedy  to  městečko  vše,  s  čím  shovívavě  spokojit  se  může  ko- 
nečně každá  velkoměšřka,  uchylující  se  milostivě  k  venkovu,  —  třebas 
ovšem  korsa,  koncertů,  emauzáků  a  dominikánú,  k  nimž  ona  téměř 
denně  docházela  si  pro  požehnání,  divadel  a  p.  dost  by  tu  postrá- 
dala, kdyby  vůbec  do  divadla  a  koncertů  chodila  jinak,  než  jen 
aby  se  ukázala.  Ostatně  nějaký  ten  koncert  se  probubnuje  a  pro- 
trumpetuje  i  tady  každé  neděle  ve  zdejší  letní  restauraci,  a  může  se 
tam  rovněž  ukázat .  .  . 

Ale  proto  je  to  villegiatura,  aby  to  bylo  jinaké,  než  ve  velko- 
městě, a  jí  hlavně  běželo  o  podmínky  svrchu  naznačené,  městečkem 
tímto  jinak  splňované. 

Navštívila  si  nejprve  řezníka,  jenž  kupoval  přímo  ze  dvora 
jadrné,  krmené  voly  —  „vůl  jako  anděl"  říkával,  —  uzenáře,  jenž 
vedl  pražské  zt)Oží,  hostinského,  jenž  měl  sklad  plzeňského,  cukráře, 
jenž  slynul  výbornými  mandlovými  věnečky  a  čokoládovými  pěno- 
vými hubinkami.  Vyjednala  si  pravidelné  dodávání  všeho,  každého 
dne  bude  posílati  služku  pro  to,  čeho  bude  potřebí. 

V  tom  ohledu  duše  byla  tedy  uspokojena.  Neboř  nedovedla  by 
si  vůbec  život  bez  všeho  toho  představiti.  Svět  bez  něčeho  takového 
zdál  se  jí  nemožným,  přímo  ji  odstrašoval.  Žasla  v  duchu  s  utajeným 
hnusem,  jak  ti  lidé  kolem  ní  mohli  neustále,  beze  změny  jísti  to  straš- 
livé zdejší  kyselo,  samé  ty  tak  protívné  brambory  se  solí,  leda  jen 
svátečně  s  tvarohem,  ty  umícané  placky  nemaštěné  a  to  vše,  čím  se 
tu  živili,  jinak  celý  rok  vydržíce  téměř  bez  masa,  leda  od  té  doby. 


Digitized  by 


Google 


48  Josef  K.  Šlejhar: 


co  v  městečku,  aby  pokrok  doby  ve  všem  se  tu  značil,  usadil  se  koňský 
řezník,  dopřávajíce  si  jednou  za  čas  koňského  guláše  nebo  sekaniny. 

Jak  ona  stála  výše  nad  tím  vším,  jak  nemohla  se  dosti  nadiviti 
své  povýšenosti,  své  výhodné  životní  posici,  ne  že  by  byla  spokojena,, 
ale  že  toužíc  ještě  výše,  ještě  za  nižší  a  ubožejší  ten  lid  pokládala  .  . . 

Tedy  zvolení  zdejšího  místa,  jinak  ne  právě  nejvýhodnějšího 
a  nejromantičtějšího  v  ohledu  takové  ideální  villegiatury,  mělo  na 
prvém  místě  zmíněné  praktické  důvody,  přednosti  to,  které  ostatně 
předčí  každou  romantiku,  jíž  konečně  nabaží  se  každý  měšťák,  má-H 
k  ní  přikusovati  rozlézající  se  syrečky  a  zapíjeti  kyselým  pivem, 
nechce-li  vodou  třebas  z  nejpoetičtějších  studánek  —  omrzí  taková 
romantika  jako  vtírající  se  žena. 

A  ona  konečně  docela  nebyla  romantická,  spíše  naopak,  ač  do 
romantiky,  zvláště  poslední  dobu,  se  silně  nutila.  Za  to  prakticky 
hověti  si  mohla  na  vybraných  svých  biftecích,  šunce,  plzeňském,  co 
nevždy  bývá  možno  na  všelikých  těch  villegiaturách  .  .  . 

Druhým  důvodem,  proč  obšfastnila  letos  právě  toto  místo  za 
svůj  letní  pobyt,  bylo,  že  na  blízku  ve  velké  vesnici,  s  městečkem 
těsně  souvisící,  bylo  rodiště  jejího  muže,  velký  statek,  z  něhož  po- 
cházel. Ne,  že  by  nějak  lnula  k  jeho  straně,  přejíc  si  jí  býti  na  blízku^ 
že  by  jí  byli  tak  sympatičtí  jeho  lidé,  kterými  v  duchu  pohrdala,, 
bylif  jí  nepohodlní,  jaksi  nenáležití,  nehodili  se  k  jejímu  vznešenému 
městskému  původu,  rodu,  k  jejím  názorům  a  přesvědčení.  Ale  že 
odtud  zadarmo  dostávala  výborné  mléko,  jakého  v  městě  nedostala, 
což  ještě  přiznala,  chléb,  brambory,  vejce,  samé  sice  sprosté  statkovské 
věci,  ale  k  masu  i  každé  sebe  vznešenější  villegiatuře  přece  nutné. 
Prali  jí  tam  také  a  na  celé  dny  brali  si  t^m  děti.  Vlastně  vůbec  byly 
tam  po  tu  dobu.  Což  vše  bylo  velmi  laciné  a  pohodlné.  Pozvali  ji,^ 
než  sem  šla,  aby  se  tam  vůbec  usadila  přes  to  léto,  měli  takový 
pokojíček,  ale  to  ona  nechtěla,  nebyla  by  takto  svá,  neměla  by  té 
volnosti  a  pohodlí,  nebyla  by  si  mohla  tak  počínati,  jak  si  počínala 
v  přítomnosti  těchto  lidí,  kterými  pohrdala,  až  na  jejich  vejce,  bram- 
bory a  ostatní  ty  statkovské  věci.  A  pak  byla  by  tu  měla,  přebývajíc 
u  nich,  zase  děti  na  krku,  byla  by  jimi  neustále  protivně  obléhána, 
musila  by  se  s  nimi  zlobit;  celkem  jsou  velmi  nepohodlné  děti  pro 
pohodlnou  matku,   zvláště   která  má  vyšší   ideje  a  snahy   jako  ona. 

Jí  byly  celkem  protivné,  to  si  přiznávala,  mělař  je,  že  to  přiná- 
šelo její  pohlaví,  a  považovala  je  za  nutné  zlo,  jehož  zatím  aspoň 
částečně  se  zbýti  usilovala.  Ostatně  měla  stran  nich  pro  nejbližší 
budoucnost,  až  se  nyní  stane  to,  co  očekávala  v  ní,  určité,  defini- 
tivní plány,  dle  nichž  se  jich  sprostí  úplně  a  bude  zas  volnou,  ve 
všem  volnou,  jako  svobodná  .  .  . 

Takto  zatím,  než  se  to  stane,  má  přece  také  od  nich  pokoj, 
je  jich  na  čas  zbavena,  nerušené  si  může  do  desíti  spát,  oddávat  se 
svému  toužení,  z  jejích  bifteků  chtivě  jí  neujídají,  s  mandlovými  vě- 
nečky nemusí  se  s  nimi  děliti,  z  jejího  plzeňského  neupíjejí  —  jsou  vůbec 
tak  chtivý  ty  děti.  Může  si  po  libovůli  vycházet  na  své  procházky 
bez  jejich  přítěže,  bez  únavného,  neustálého  jejich  dotazování  —  všechno 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  49 


chtějí  věděti  ty  děti,  všechno  vidí,  nic  jim  neujde.  Mohou  takto  se 
k  ní  bez  nesnáze  pUpojovati  páni  z  města,  aniž  ty  dětí  o  čem  se 
dovědí,  a  není  tu  jejich  protivné  zvědavosti,  kdo  že  byl  ten  který 
pán  a  jak  se  jmenuje  a  co  ji  chtěl.  A  nic  takto  nemohou  zas  pověděti 
u  babičky,  jsou  z  toho  jen  zbytečné  řeči  a  nepříjemnosti .  . . 

Tedy  všechno  zase  samé  praktické  důvody  pro  její  villegiaturu 
stran  těchto. dětí  a  stran  oněch  statkovských  produktů,  což  vše  velmi 
dobře  dovedla  oceniti,  a  což  konečně,  přes  tajnou  svou  nevraživost 
a  pohrdání  ku  statku  tomu  a  jeho  lidem,  že  to  byl  vůbec  statek, 
něco  v  ponětí  jejím  tak  sprostého,  nízkého,  a  dále  že  byl  rodištěm 
jejího  muže,   přece  jen  uznávala,  přijímajíc   odtud  vše  blahosklonně. 

Bylaf,  abychom  ji  hned  blíže  poznali,  velmi  šetrná,  skoupá,  ale 
jen  vůči  druhým,  vůči  sobě  nikdy,  nikdy!  1  vůči  svým  dětem,  jimž 
vařila  kucmoch,  škubánky,  hrách  s  kroupami,  zapražené  polévky,  že 
prý  je  to  pro  děti  nejzdravější,  co  sama  jídala  bifteky  a  šunku  á  la 
marschal,  což  vše  dopřála  dětem,  aby  to  lačně  obhlížely  jen  z  dáli  se 
Škemravým  pohledem,  aby  aspoň  kouštíček  dostaly,  ale  nedostaly 
nikdy.  A  byly  proto  raději  u  babičky,  protože  tam  se  měly  lépe, 
tam  je  neoddělovali,  tam  jim  dopřáli  všeho,  tam  vyciťovaly  nelíčenou 
lásku  a  obětavost .  . . 

Třetí  posléze  důvod,  proč  právě  v  tato  místa  letos  tíhla  se  svou 
villegiaturou,  byl,  že  v  tomto  městečku,  v  okresní  jeho  nemocnici,  zro- 
bené  z  místností  bývalého  kláštera,  ležel,  vlastně  v  kleci  pro  šílence 
byl  zavřen  její  muž,  probojovávaje  si  tady  poslední  svou  epochu. 
Slušelo  se  tedy,  aby  mu  byla  na  blízku,  vyžadovaly  toho  ohledy  na 
děti.  Nebyla  to  nejpříjemnější  povinnost,  nejraději  byla  by  se  jí  zho- 
stila, nebylof  žádným  potěšením  navštěvovati  blázna,  třebas  byl  jejím 
mužem.  Také  navštěvovala  ho  jen  velmi  zřídka,  snad  teprv  podruhé 
za  toto  léto  tam  pobyla.  —  Co  prý  tam  má  dělat,  říkala,  a  se  svého 
stanoviska  měla  pravdu. 

Leč  celkem  ani  tak  k  vůli  tomu  jeho  žití  zde  léto  netrávila,  eh, 
na  tom  jí  již  dávno  nezáleželo,  jako  spíše  k  vůli  jeho  smrti,  nevyhnu- 
telné, bez  pomoci,  neboř  bylo  jisto,  že  katastrofa  nejdéle  do  konce 
léta  nastane,  půjde-li  svým  pravidelným  průběhem,  nic-li  se  nepřidá, 
v  kterémž  nepředvídaném  případě  vše  může  skončiti  pak  také  každou 
chvíli.  Kéž  by  skončilo! 

Tedy  k  vůli  té  smrti,  ano  k  vůli  té  smrti,  které  se  již  také  ne- 
mohla dočkati,  jsouc  jí  již  téměř  zuřivě  lačná  a  budujíc  na  ní  své 
další  příští  životní,  své  sny  a  naděje.  Tyto  sny,  naděje,  tyto  plány 
do  života  mimo  bifteků  a  plzeňského  a  té  vší  ostatní  příslušnosti 
tvořily  hlavní  podstatu  její  villegiatury,  nejblaženější,  nejopojnější  pod- 
statu, jaká  kdy  schvátila  její  duši. 

Vůbec  letošní  villegiatura  byla  jedinou  vzrušenou,  šťastnou 
dobou,  jakou  kdy  prožila,  plnou  čehosi  očekávaného,  velkého,  sa- 
mou nadějí  a  kouzelným  háráním,  jaké  vzbuzuje  v  nás  nové,  vy- 
toužené příští  života,  od  něhož  ještě  vše  očekáváme,  to  dosavadní 
za  nic  nepovažujíce  a  pohrdajíce  tím.  Byla  ještě  mladá  a  měla  se  za 
velmi  krásnou  —  ošklivá  ani  konečně  nebyla. 

4 


Digitized  by 


Google 


50  Josef  K.  Šlejhar: 


A  že  léto  zároveň  bylo  neobyčejně  příznivé,  luzně  krásné,  samá 
pohoda,  příroda  zdála  se  zrovna  sloužit  každému  rozkazu  a  přání 
takové  villegiatury,  plynula  v  onom  očekávání,  v  němž  nadcházet 
se  jí  zdálo  nové  vytoužené  příští  života,  vybudované  jejími  žádostmi, 
rozmary  a  fantasií,  při  té  neochabující  výborné  chuti  zadostučiňující  se 
obloženými  bifteky,  plzeňským,  mělničinou  a  ostatním  příslušenstvím, 
tato  villegiatura  co  nejrozkošněji. 

Nedá  se  sice  upříti,  a  neupírala  si  toho,  že  někde  přímoří, 
o  kterémž  často  snila,  nebo  známé  lázně,  proslavené,  vůbec  ville- 
giatura módou  ověřenější,  ocejchovanější,  také  jí  lépe  by  se  za- 
mlouvala, byla  přiměřenější  jejím  názorům  a  požadavkům,  ovšem 
že  také  o  hodně  dražší,  třeba  stran  svých  přání  a  libůstek  neuvykla  ještě 
nikdy  počítati,  ty  musely  se  rozumět  a  plnit  samy  sebou,  pokud  jen 
trochu  šlo.  Také  nebylo  jí  zrovna  po  chuti,  že  vůči  svým  vznešeným, 
jak  tvrdila,  známostem  nemohla  se  pochlubiti  nějakými  těmi  Ostende, 
Rivierou,  anebo  aspoň  Liebverdou,  musíc  posílati  své  pohlednice  s  ra- 
zítkem pošty  tak  sprosté,  málo  vznešené. 

Leč  konec  konců  všechny  ony  uvedené  důvody  rozhodly  pro 
místa  tato.  Však  hned  příštím  létem  vše  si  vynahradí,  zbavena  to 
již  všech  pout  a  přítěží,  s  novým,  zbudovaným  tím  příštím,  jež  zje- 
vilo se  jí  v  nějakém  pohádkovém  lesku. 

Co  jen  tady  ty  věci  se  naplní —  — 

Sídlila  v  nepatrné  útulné  vesničce  o  hrstce  čísel,  v  lesním  úvalu 
se  všech  stran  krytém,  kde  proto  výborně  dařilo  se  ovocnému 
stromoví,  jmenovitě  třešním,  rozsázenému  po  zdejších  políčkách,  po 
okolních  stráních  a  kol  lučin  svlažovaných  prameny  z  úbočí  těchto 
lesnatých  návrší.  Ta  údolíčko  obklopovala  se  všech  stran,  pone- 
chávajíce jen  místy  daleké,  rozklané  prorvy,  kterými  rozevíraly  se 
krásné,  daleké  výhledy  s  jedné  strany  Krkonoš,  s  druhé  strany  k  jihu 
širého,  dalekého  kraje  s  městy  a  osadami,  sešeřenými  v  obzorovou  hloub. 

Se  strany  městečka,  kam  vedla  vozová,  rozbrázděná,  málo  spra- 
vovaná cesta,  bylo  vidět  některé  věže,  některé  tovární  komíny  a 
směs  střech.  Odtud  také  jedině  přicházeli  sem  lidé,  buď  tkalci  vra- 
cející se  s  nemilosrdnými  srážkami  od  faktorů,  a  nádeníci  a  dělníci 
z  práce  —  takových  ovšem  si  nikdy  nepovšimla,  považovala  ten 
nízký  lid  za  nutné  zlo,  poskvrňující  vznešenost  života,  k  níž  ona 
náležela,  —  nebo  páni  vycházející  po  naplnění  svých  úředních  po- 
vinností, které  mají  za  osu  světa,  v  místa  tato  na  procházku,  — 
těch  si  všímala  i  oni  jí,  ti  již  byli  přece  přiměřenější  jejímu  stavu, 
ovšem  pořád  pravý  to  „šmorn",  jak  se  vyjadřovala,  proti  jejím  zná- 
mostem v  Praze,  jimiž  při  každé  příležitosti  se  vynášela,  aby  po- 
výšila sanm  sebe  a  ponížila  ostatní.  S  druhé  strany  z  hlubokých 
horských  vesnic  jen  z  rána  trousili  se  tudy  lidé,  zase  samí  oni  ná- 
deníci a  tkalci,  pak  přes  den  nějaká  chalupnice  s  máslem,  tvarohem 
a  vejci,  chvátajíc  bláhová  do  města  v  starostech,  aby  dobře  pocho- 
dila u  těch  paniček,  o  nichž  zajisté  měla  domnění,  že  prokazují 
milost  jí,  odebírajíce  jí  její  zboží,  nebo  bába  přešla  s  pomstly,  v  létě 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  51 


s  ovocem,   zvláště    s  třešněmi,    někdy    nějaký    bídný   žebrák    nebo 
bandrlák  .  .  . 

Jinak  po  celý  den  panovalo  v  místě  tomto  ticho  hluboké,  roz- 
lehlé, zaléhavé  chvílemi  ojedinělými  nahodilými  zvuky  života  ves- 
ničky, jakýmisi  to  náhlými  výrony  a  ohlasy,  které  v  takovém  bludném 
úžasu  vznášely  se  a  potácely  chvíli  ve  zdejším  ovzduší,  než  vytratily 
se  v  mizivou  dál. 

Z  jara  bylo  zde  vše  naplněno  ptačím  zpěvem,  ale  také  tak 
nějak  nezvyklým,  zvláštním,  jako  bludným,  vyvádějícím  mysl  k  ja- 
kýms tuchám  mystik.  Její  mysl  ale  ne,  ta  nebyla  nikdy  nakloněna 
této  mystice,  ta  plnila  se  tužbami  zcela  jiného  druhu. 

Po  celý  den  vála  sem  silná  pryskyřičná  vůně  ze  všech  těch 
okolních  lesů.  Tanula  tu  zemní  vůně  polí,  jakoby  chlebová,  a  šťav- 
natá, kyprá,  osvěživá  vůně  lučin.  Sám  dech  přírody  zdál  se  tu  va- 
nouti z  útrob  lidskostí  nezprzněných,  civilisací  celkem  ještě  ne- 
zkažených,  třebas  sídlela  tak  na  Jblízku  a  již  i  v  tato  místa  kladla 
svá  osidla:  totiž  nějaký  spekulant  chystá  prý  se  tu  příštím  rokem 
postaviti  kruhovku,  jeř  v  údolíčku  mohutné  ložisko  prima  hlíny  .  .  . 
a  tkalcovna  aspoň  na  tisíc  stavů  je  již  také  na  obzoru,  co  se  jen 
příštím  jarem  uskuteční  tudy  projektovaná  silnice. 

Bude-li  veta  nebo  nebude  po  idylle  těchto  míst,  ona  tu  aspoň 
příštím  rokem  již  nebude,  zajisté  zcela  jiný  letní  pobyt  vykouzlila 
si  její  fantasie  v  očekávání  všech  těch  věcí,  jež  v  brzku  nastanou  . .  ', 
aspoň  nějaké  Ostende  nebo  Riviera  to  musí  být.  Nastanou,  nastanou 
brzo.  Co  vše  pak  bude!  Neodvážila  se  chvílemi  jaksi  ani  domysliti, 
totiž  nechtěla  domysliti  v  nedočkavosti  a  opojení  všeho  toho,  co 
bude,  být  musí,  —  jsouc  zmámena  vším  tím  kouzlem  obrazů,  vy- 
sunujících se  na  obzorech  jejích.  Raději  tu  jen  neurčitě,  sladce  há- 
rala, oddávajíc  se  sladkosti  svých  tuch,  ač  vlastně  měla  v  duši  vše  již 
dávno  hotové,  vybudované,  dávno  připravené,  zatím  jen  probírajíc 
se  sladkým  šerem,  v  němž  ještě  oko  nechce  nic  rozeznávati,  ač 
všechny  věci  jsou  již  mu  dávno  známy,  odkryty  —  chceř  raději  ještě 
pořád  tušiti  než  viděti.  Až  přijde  vlastní  chvíle  shlédnutí,  dosažení 
všeho  toho,  co  jižjiž  nastává,  pak  epocha  ta  nechř  ji  má  celou  .  . . 
Tedy  na  ohrožené  idylle  těchto  míst  docela  jí  nezáleželo,  o  tu  by 
neměla  bolest  a  starost. 

A  v  této  vesničce,  možno-li  ji  takto  vůbec  nazvati  v  běžném 
smyslu,  zatím  ale  zcela  idyllické,  měla  pronajatu  velkou,  bílou, 
světlou  světnici  do  všech  stran  s  okny,  jimiž  otevíral  se  vůkol 
krásný  rozhled,  tím  spíše,  že  na  této  straně  stavení  mělo  vysokou 
podezdívku,  takže  tvořilo  jakési  půlpatro.  V  koutě  světnice  stála 
pec  na  pečení  chleba  druhdy,  v  níž  ale  dávno  v  moderní  době, 
jež  v  mnohém  dosáhla  až  sem,  se  již  nepeklo,  dávnof  i  odtud  zmi- 
zela vůně  a  tajemnost  domácího  chleba,  nahrazena  řemeslným,  fa- 
brickým  výrobkem  bez  vůně  a  šťávy  a  životadárnosti,  připravovaným 
z  uherských  šmejdů.  Tuto  sprostou  pec  ověsila  záclonou,  a  spala 
na  ní  služka.    Dále  světnice  obsahovala  starodávná,  zeleně  skvrnitá 

4» 


Digitized  by 


Google 


52  Josef  K.  Šlejhar: 


kamna'  kachlová,  tak  zvaná  stoková,  dávno  již  pro  nemodernost  opu- 
štěná, ale  která  sloužila  a  hřála  jako  žádná  jiná. 

Tato  světnice   sloužila   jí   za  jídelnu  a  vůbec  za  obývací  trakt. 

.  Vedle    v  pHstěnku,    druhdy    asi    pro   výměnkáře   zbudovaném^ 

spala.  Vyzdobila  si  jej  samými  takovými  nějakými  dečkami,  samými 

záclonami,  aby  dávaly  tušiti,  čeho  ve  skutečnosti  nikdy  není,  a  ukrý-- 

valy  zároveň,  co  potřebí  před  skutečností  ukrýti.  — 

Přebývání  toto,  pravda,  nebylo  moderní,  secessní,  appartní,  jejím 
názorům  vyhovující;  ale  že  se  to  nedalo  změniti,  a  nic  vhodnějšího 
nebylo,  smířila  se  s  tím  a  namlouvala  si,  že  je  to  tak  v  pravdě 
villegiaturní,  něco  originelního,  přirozeného,  jak  se  to  dnes  romantikou 
žádá  v  době  samé  lidovosti  .  .  . 

Ale  útulné  aspoň  rozhodně  by  to  bylo  pro  názor  jiný.  A  věru 
také  poetické  pro  toho,  kdo  by  měl  pro  to  smysl.  A  zvláště  ne  drahé. 

Třebas  byla  tak  vznešeně  vychována  a  měla  takové  vysoké 
názory  a  požadavky,  do  jisté  míry  letos  přece  jen  obmeziti  se  mu- 
sila,  zvláště  po  nedávné  katastrofě  majetkové,  kterou  ale  ona  si 
nepřipouštěla,  a  co  muž  byl  nemocen,  nemoha  vydělávat  a  jí  věno-^ 
vat,  co  by  si  přála  a  potřebovala.  Dost  to  pro  ni  trapné,  ponižující^, 
pro  ni  zvyklou  na  velký  rozmach  žití,  v  kterém  nikdy  nepočítala. 
Však  dlouho  to  už  trvat  nebude,  a  pak  vše  jí  hojně  vynahradí  vy- 
toužená budoucnost! 

Hospodář  této  chalupy,  nejrozsáhlejší  a  nejúpravnější  v  místě, 
bydlel  s  rodinou  na  druhé  straně,  do  předu,  přes  uzavřenou  síň, 
takže  ona  s  jeho  lidmi  nemusela  vcházet  v  žádné  styky,  nechtěla-li 
právě ;  —  to  by  si  také  vyprosila,  aby  měla  se  ještě  stýkat  s  tako- 
vými nízkými  lidmi,  jí  tak  daleko  nerovnými.  Konečně  ještě  hospo- 
dáře snesla,  nebyl  to  již  přece  jen  pouhý  sprostný  selský  chrapoun. 
Maje  tuto  chalupu  asi  s  20  korci  polí,  provozoval  zároveň  trochu 
zahradnictví,  pěstoval  nějakou  zeleninu,  stromky  i  květiny,  které  vázal 
na  kytice  a  věnce,  donášeje  je  do  města.   Tím  se  obrousil,  vzdělal. 

Jí  často  donášel  nějakou  tu  kytici,  choval  se  k  ní  vůbec  ná- 
ramně uctivě,  sladce,  poníženě,  úslužně,  protože  si  vypomáhal  touto 
její  villegiaturou,  přece  mu  to  na  penězích  naskočilo.  Říkal  jí  milost- 
paní, vždy  tak  nějak  mazlivě  a  licoměrně  se  při  tom  zalykaje  — -  a  k  tomu 
nejen  „ruku  líbám",  ale  vždy  zároveň  svými  dost  štětinatými  kňoury 
svážeje  se  jí  hned  po  ruce,  což  ona  vždy  blahosklonně  dovolila,  jaksi 
sama  povolně  ruku  vztahujíc  k  té  jeho  jinak  ne  právě  příjemné,  přece 
jen  selské  tlamě,  které  toto  líbání  nijak  nesvědčilo,  spíš  ještě  jadrné 
úsloví  a  hrubě  šťavnatá  nadávka. 

Leč  v  jejích  očích  za  to  byl  člověkem  trochu  již  vzdělancem, 
lepším  nežli  ostatní  zde,  co  jí  rukou  nelíbali  a  říkali  jí  jen  panička, 
div  ne  kmotra.  Usoudila,  že  je  na  něm  holt  vidět  městský  mrav,, 
šlif .  .  . 

I  mimo  kytice  jí  lecčíms  posloužil,  svěřila  mu  psaní  na  poštu, 
nosil  jí  z  města  od  kupce,  řezníka,  neměla-li  služka  právě  času,  na 
trakaři  přivážel  občas  bednu  plzeňského  nebo  černého.  Za  ty  úslužky 
mu  také  naskočilo.    Musí  takový  lidový  člověk   kousek  po  kousíčku 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  53 


pečliví^  sbírati  a  dávati  dohromady  —  se  stolu  pánů,  jejž  nejdirfv 
obsloužil  a  pokryl,  s  odhozenýtxii  drobty  se  spokojiti  .  .  .  Skoro  jako 
lid  český  s  drobty  s  vídeňského  stolu,  jejž  bohatě  nejdřív  obsloužil 
a  pokryl,  hodilo  by  se  sem  jinak  nenáležité  politické  přirovnání  z  toho 
důvodu  spojitosti,  že  tento  náš  člověk  velice  rád  politisoval,  sbíraje 
svůj  politický  rozum  a  um  z  „Politicky",  kterou  ona  odbírajíc  vše- 
likams  zahazovala,  odkud  zase  on  si  ji  uctivě  přivlastňoval. 

Jinak  tento  muž  stloukal  to  své  živobytí  dost  těžce,  po  celé  léto 
se  mozole  se  ženou  na  svých  políčkách  a  záhoncích,  maje  dvě  krávy 
a  kozu.  Bylo  by  to  s  jich  zahradnictvím  i  villegiaturou  i  úslužkami 
přece  nějaké  živobytí,  kdyby  neváži  mu  na  gruntě  notný  dluh, 
kletba  to  každého  gruntu  u  nás,  vzhledem  k  čemuž  musil  se  dost 
napínati  s  rodinou,  aby  se  to  všechno  vytlouklo.  Poněvadž  by  děti 
jeho  —  dvě  dcery  a  dva  synové  —  se  doma  nezaměstnaly  a  nevy- 
živily,  chodily  obě  holky,  sotva  odrostly,  do  fabriky  —  obvyklá  to 
kariéra  horského  lidu  —  toř  se  rozumí,  že  do  německé  a  židovské,  jako 
by  bylo  vůbec  prokletým  údělem  našeho  lidu,  aby  byl  vyssát  a  vy- 
tráven  politicky,  hmctně  i  mravně  německo-židovstvím,  čehož  už  je 
docela  blízko.  Synové  chodili  na  stavby  nádeničit,  v  zimě  do  lesa. 
Doma  odváděli  všichni  výdělek  a  za  to  byli  vydržováni  ponejvíce 
„kafem"  a  kucmochem,  synové  dostávali  jednou  do  roka  na  štruksové 
obleky  a  holky  na  kartounové  šaty.  —  Že  po  „fajrumtě**  musili 
ještě  doma  hodně  vypomáhati  a  v  létě  často  hodně  do  noci,  okopá- 
vajíce, sekouce,  vázajíce  a  co  vůbec  bylo  třeba,  rozumí  se  samo 
sebou.  Bylř  starý  celkem  krkavec,  příkrý,  krutý,  těžil  nemilosrdně  ze 
své  rodiny,  utloukaje  takto  dluh.  Však  jinak  to  ani  v  horách  nebývá 
a  snad  ani  jinak  být  nemůže  —  na  cizácké  zlato  fabrik  řádících  na 
statcích  těla  a  duše  hůře  a  pustošivěji  než  mor,  přivádějících  v  nej- 
horší bídu  zvrhlosti  tělesné  i  mravní  a  celé  generace  ničících  .  .  . 
a  dále  na  tu  kletbu  dluhu  rodinné  střechy  rozplýtvalo  se  již  tolik 
potu  B  zkrvavělo  již  tolik  mozolů  našich  hor,  že  brzo  již  nepostačí 
roditi  ani  dost  té  krve,  ani  dost  těch  mozolů,  které  by  byly  oběto- 
vány molochu  cizáckého  zlata .  .  . 

Tím  však  ona  se  nezabývala  v  mysli,  a  kdyby  byla  uvažovala, 
bylo  by  pro  ni  samozřejmo  a  nejspravedlivější  přirozeností,  že  vše 
musilo  být,  jak  bylo,  aby  na  jedné  straně  zahrnovalo  lidstvo  bo- 
hatství, na  něž  ta  ostatní  droucí  se  a  platící  holota  sháněla. 

Jinak  ale,  že  zmiňováno  již  se  bylo  o  hospodáři,  jejž  poznati 
bylo  také  dlužno  při  této  villegiatuře,  s  bezděkým  zabočením  na  sociální 
jaksi  pole,  třeba  ještě  dále  poznamenati,  že  to  byl  vyčouhlý,  kostnatý 
člověk,  silně  snědý,  se  zvětralou  tváří  od  neustálého  vzduchu  a  slunce, 
jemuž  byl  vydán,  s  uplihlým  černým,  silně  již  prošedivělým  plnovousem, 
jejž  pěstovati  pomocí  pásek  a  želízek  neměl  valně  pokdy  ani  pro  to 
smyslu,  pohled  měl  pátravý,  obezřelý,  na  všem  vůkol  jaksi  zároveň 
zkoumavě  a  opatrně  ulpívající ;  byl  dále  nápadně  sporý  v  řeči,  ale  ne- 
zdálo se  tak  z  přirozené  málomluvnosti  a  zádumčivosti  našeho  vesni- 
čana, ale  spíše  z  chytrácké  opatrnosti,  jež  stále  ukládá  si  reservu, 
5tále  stíhá  se  v  každé  myšlence  a  každém  slově,  aby  nějak  se  nepro- 


Digitized  by 


Google 


54  Josef  K.  Šleihar: 


zradila  a  nevyslovila  něco,  co  by  mohlo  škoditi,  bylť  takovým  opatr- 
nfkem,  chytrákem  od  přirozenosti,  a  maje  stále  co  dělati  s  pány,  stal  se 
hodně  i  licoměrníkem,  —  leda  významně  jen  naznačiv,  co  měl  za  lubem, 
hned  zase  se  zamlčel,  škubl  rameny  a  zamhoural  výmluvně  očkama 
rozplynulýma  nějak  v  rozsochatém,  zvětralém  jeho  obličeji,  ale  nikdy 
nedokončil.     Patrně  vliv  styků  s  pány  značil  se  v  jeho   povaze  .  .  . 

Jeho  tedy  mohla  ona  dobře  vystáti,  k  němu  se  snížila.  S  ostat- 
ními lidmi  z  chalupy  a  z  okolí  vůbec  se  téměř  nestýkala,  přijímajíc  od 
nich  leda  pozdrav,  ne  ale  bez  vysoké,  vznešené  posy  a  ne  bez  pohrdání 
a  opovržení  na  takové  „pochválem"  zdejší  —  ovšem  sprostý,  nevzdě- 
laný ještě  tady  lid,  neznající  dosud  městského  „ruku  líbám",  leda 
až  těch  villegiatur  se  tu  rozmnoží.  — 

Věcí  nezahodění  hodnou  a  ke  každé  villegiatuře  náležející  byla 
ovocná  zahrada  kolem  stavení,  jíž  obklopeno  bylo  se  dvou  stran ;  na 
straně  třetí  opodál  stavení  byla  květinová  zahrádka  s  dvěma  úly  včel. 
Zahrada  skládala  se  z  několika  mohutných  hrušní  a  jabloní,  zakláda- 
jících tuto  dobu  již  hojně  na  ovoce,  z  kopy  švestek  a  několika 
starých  třešní  s  kmenem  silně  rozprýskalým  a  ronícím  těžkou  hnědou 
pryskyřici.  Taková  zahrada  je  vhodná  pro  villegiaturu  zvláště  z  toho 
důvodu,  že  v  jejím  stínu  lze  od  pně  ku  pni  rozpjatí  siř  —  „henge- 
mate**  tomu  říkala  ona  —  v  níž  celou  délkou  těla  se*  uložiti  a  sladce 
se  houpat  a  nechat  unášet  je  rozkošným  zaměstnáním,  zvláště  když 
vůkol  všechno  je  v  úpadu  práce.  Také  jí  to  bylo  celkem  jediným 
zaměstnáním,  nejedla-li  právě  obložený  biftek  anebo  nebyla-li  na 
procházce. 

Jak  půvabně  —  aspoň  dle  jejího  domnění  —  dovedla  se  v  síf 
složiti,  nožky  v  pikantních  střevíčkách  s  mašlemi  z  pod  něžné  letní 
sukně  graciesně  majíc  vysunuty  a  často  je  obdivujíc,  kdykoli  se  na 
ně  podívala,  což  bylo  velmi  často,  —  lokte  tu  přeloživši  půvabně 
přes  prsa  a  hlavu  snivě  zvracujíc  na  zad. 

Kamsi  vždy  do  smaragdové  clony  sadu,  jíž  rozlivy  modré  oblohy 
v  nedozírnu  prolínaly,  vhřížila  to  zraky,  a  zdálo  se,  že  hárá  v  těch 
nadpozemských  výšinách  a  buduje  mystické  tuchy.  Bylo  to  ale  zatím 
něco  zcela  jiného,  mystice  nadpozemské  příliš  vzdáleného,  o  hodně 
pozemštější,  střízlivější.  Svým  nedalekým  novým  příštím,  co  se  jen 
stane  to,  se  zabývala  kolébajíc  se  v  síti  v  závanech  vzduchu  jako  na 
chladivých  vlnách,  při  čemž  měla  takové  neoznačitelné,  nadmíru  pří- 
jemné a  vítané  šimrání  a  projímání  celého  těla,  cos  tak  dráždivého 
při  každém  vznesu  sítě.  Často  ji  musila  služka  houpati.  Bylo  jí  vždy 
při  tom  nějak  jako  u  odepjatí  z  těla,  z  pozemskosti,  jako  by  luzně 
létala,  zanášela  se  bytostí  na  perutích  své  touhy.  Bývá  ostatně  roz- 
košné takto  se  houpati  a  také  utíká  čas  takovým  zaměstnáním,  celé 
hodiny  dovedla  takto  proležeti  v  síti. 

Houpajíc  se  takto  před  polednem  po  „gablu",  houpajíc  se  po 
poledni  ku  „šlofíku"  a  houpajíc  se  za  příhodných  večerů,  zvláště 
když  měsíc  vycházel,  pečovala  vždy  nenápadně  o  to,  aby  měla  při 
tom  co  možná  nejrozkošnější  a  nejmalebnější  posu,  aby  to  bylo  poetické, 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  55 


hodně  romantické,  zvláště  za  těch  měsíčných  večerů,  vůbec  v  každém 
ohledu  půvabné,  appartnf. 

Chodilo  tudy  ostatně  dost  pánů  z  města  svou  tak  zaslouženou 
procházkou  po  celodenním  dřeni,  a  stálo  tedy  za  to,  připoutati  po- 
zornost. Také  mnozí  se  po  ní  ohledali,  ty  nožky  její  vysunovaly  se  tak 
pikantně  z  pod  poodestřené  řasnaté  roby  s  čouhající  krajkou  diskrétní 
spodničky.  Někdy  nechávala  si  při  tom  rozpuštěný  vlas,  splývající  jí 
kol  ramenou  jako  víle  —  aspoň  se  tak  domnívala  — ,  naskytla-li  se 
příležitost,  učiniti  mimořádně  větší  dojem  na  okolí,  když  těch  pánů 
chodilo  kolem  více.  Jinak  sprostné  její  okolí  neumělo  oceniti  takové 
dary  noblessy  a  elegance  se  mu  poskytující  .  .  . 

S  sebou  měla  toř  se  rozumí  služku.  Bez  služky  neobejde  se  dnes 
žádná  moderní  dáma,  každá  jen  trochu  lepší  panička  musí  mít  dnes  služku 
a  psa,  byf  i  sama  neměla  co  jíst.  Služka  takové  paničce  značí  cos  jako 
za  starodávna  otrokyné.  Bez  služky  je  vůbec  nemožná  moderní  dáma, 
bez  služky  by  umřela  hlady,  zašla  by  špínou  a  vešmi  a  vším  svrabem 
byla  by  sežrána.  Za  služku  měla  takto  dost  hloupou,  nevědomou,  ne- 
motornou holku,  ošklivou,  zrfobanou  neštovicemi,  s  vyčouhlými  lopat- 
kami, ale  s  věrnýma,  oddanýma  očima  jako  u  psa,  jemuž  je  pán 
vším  a  jehož  každé  hnutí  neustává  pozorovati.  Byla  pravý  dfíč,  od 
rána  do  noci  se  špláchala  ve  škopcích,  bůh  ví,  co  vše  je  pořád 
k  mytí  a  vyprávání  u  takových  paniček.  Byla  dále  nepomlouvavá,  a  ne- 
namlouvavá,  snad  i  ne  tak  z  ctnosti,  jako  spíše  z  nutnosti,  že  o  ni 
žádný  trochu  kalý  mužský  nestál,  ostatně  neměla  by  ani  na  to  času 
a  milostpaní  by  jí  to  nestrpěla.  Hezkou  služku  by  také  ona  ani  ne- 
vzala. Ze  zásady.  Snad  i  z  tajné  žárlivosti,  jíž  nezbaví  se  ani  nevzneše- 
nější  dáma  vůči  své  služce,  je-li  jen  trochu  hezkou,  vábnou  pro  mužské, 
nehledíc  již  ani  k  tomu,  že  v  tom  případu  snadno  mohl  by  se  zmýlit 
pán  v  posteli  .  .  . 

Služce  této  říkala  Boža  —  krásné  to  jméno  pro  takovou  piho- 
vatou, od  neštovic  zďobanou,  ošklivou  a  hloupou  Nánu !  —  vždy  s  hodně 
dlouhým,  pronikavým  ó,  v  kterémž  zvuku  byl  již  velitelský  rozkaz, 
pokárání,  zlý  rozmar,  vše,  co  takové  milostpaní  vstoupne  právě  na 
mysl.  Jí  byla  tato  Boža  pravou  nevolnicí,  nejen  zaplacenou,  ale  i  dobro- 
volnou, jako  by  spjatou  k  ní  jakous  neodolatelnou  suggescí  slabomyslné 
své  duše.  Pak  také  za  cosi  jí  měla  být  vděčnou.  Kdysi  stará  milost- 
paní, totiž  matka  této  mladé  milostpaní,  jak  se  to  jmenovalo,  učinila 
rodině  Bóžině  jakés  dobrodiní,  zdá  se,  že  vypomohla  jí  v  kritické 
chvíli  jistou  částkou  peněz,  kterých  bylo  nanejvýš  nutno  k  uhrazení 
jakéhosi  schodku,  jehož  dopustil  se  otec  Bóžin  ve  službě,  zač  byl 
by  býval  propuštěn  a  zavřen.  Ostatně  tuto  částku  již  dávno  poslu- 
hováním a  praním  si  matka  Bóžina  odsloužila,  ale  zdá  se,  že  z  toho 
dobrodiní  budou  zde  kořistiti  ještě  generace  příští,  jak  se  v  životě 
stává,  aspoň  zde  tradice  tohoto  dobrodiní  intensivně  se  udržovala 
činíc  z  Boži  dobrovolnou  i  nedobrovolnou  nevolnici,  robotnici,  svodnu 
jejích  choutek  a  vůle  často  tak  raffinovaně  tvrdé,  příkré,  nemilosrdné, 
jak  jen  nóbl  paničky  to  dokáží,  u  vyhledávání  a  zadostučiňování  svých 
rozmarů  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


56  Josef  K.  Šlejhar: 


Svou  milostpaní  musila  obsloužiti  vším  od  hlavy  až  k  patě.  Ve 
své  noblosti,  pohodlnosti  a  lenosti  nebylať  schopna  žádné  práce, 
žádné  námahy,  ostatně  také  ani  nechtěla  by,  nepotřebuje  toho  vůbec, 
nikdy  nic  nedělala,  již  dávno  jakákoliv  existence  práce  je  vytlačena 
z  řad  vznešených.  Ještě  tak  lawn-tennis  s  pány,  což  je  samé  takové 
koketování,  samý  takový  flirt,  ukazuje  se  vzrůst  těla,  odhalují  lýtka, 
paže,  samá  taková  roztomilost,  —  a  ona  umínila  si  pěstovati  lawn- 
tennis,  co  se  stane  to  .  .  . 

Byla  zároveň  příliš  úzkostlivá  o  své  zdraví,  o  svůj  vzhled,  o  svou 
pleť,  o  něhu  svých  rukou,  než  aby  cokoliv  dělala.  Každou  prací 
hrubne  tělo,  drsní  plef.  A  ona  zas  brzo  bude  již  potřebovati  jemného 
těla,  pleti  hebké,  aristokratické,  jak  říkala,  jako  vůbec  pojem  aristo- 
kratického ve  všech  ohledech  značil  u  ní  to  nejvyšší,  nejdokonalejší. 
Konečně  prý  i  z  jakés  diskrétní  vnitřní  poruchy,  kdož  by  se  v  tom 
u  ženských  vyznal,  nesměla  naprosto  se  namáhati,  nesměla  se  shýbati, 
nic  zvedati  .  .  .  jako  by  se  i  bez  toho  byla  kdy  namáhala,  shýbala, 
něco  zvedala! 

Jen  dost  silnou  a  vydatnou  stravu,  ve  všech  ohledech  dobře 
se  živiti  a  klid,  doporučovali  jí  starostliví,  něžní  lékaři,  již  tak  mistrně 
dovedou  vystihnouti  přání  a  choutky  rozmarných  dam,  jdouce  jim 
ve  všem  na  ruku  a  předepisujíce,  co  se  těmto  choutkám  zráčí,  vy- 
toužené lázně  i  milence.  Tedy  dobře  se  živiti,  jísti,  píti,  jako  by  kdy 
nejedla  a  nepila  vždy  jen  dobře,  vybraně,  pocházelaf  ostatně  i  z  rodu, 
kde  dobře  se  jedlo  a  pilo,  platilo  za  to  nejvyšší  a  tvořilo  podstatu 
všeho  vychování  a  vzdělávání.  Mimo.  ještě  horlivé,  okázalé  pěstování 
zbožnosti,  což  ostatně  jde  vždy  ruku  v  ruce.  Však  ještě  uslyšíme  .  .  . 

Zdá  se  ale,  že  ony  ohledy  jaksi  kosmetické  byly  hlavní  věcí. 
Aby  se  tedy  nezapotila,  nevydala  větru,  slunci,  Pánbůh  rač  chránit 
zvláště  průvanu,  aby  nedaly  se  návaly  krve  do  obličeje,  jak  děje  se 
při  práci,  ohýbání,  nehledě  k  zardění  se  studem,  jehož  tu  již  ani 
nebývá.  Vším  tím  trpí  plef. 

Pleř  stala  se  jí  modlou  jako  každé  moderní  dámě,  jež  nezná 
jiného  co  dělat,  než  pěstovati  tuto  plef.  Tuto  plef  ošetřovala  jako 
božství,  jí  se  klaněla,  obdivovala  ji,  a  úzkostlivou  péčí  vůbec  o  tělo, 
se  vším  příslušenstvím  naplnila  značnou  dobu  dne,  to  bylo  hlavním 
jejím  zaměstnáním  mimo  jídla  a  pití  a  houpání  v  síti,  a  také  její 
vlastnoruční  prací,  nebof  při  tom  celkem  nemohla  jí  Boža  mnoho 
vypomoci,  nesvěřila  by  své  tělo  ani  jejím  nemotorným,  hrubým  rukám 
„ —  má  ta  potvora  ruce  jako  lopaty  a  prsty  na  nich  jako  pohrabáče," 
vyjadřovala  se  někdy  oceňujíc  tyto  ruce,  tyto  prsty,  které  ždímaly  její 
špínu  a  vynášely  po  ní  .  .  .  Ne,  těmto  lopatám  a  pohrabáčům  nesvěřila 
by  své  tělo,  nehledě  ani  k  tomu,  že  s  jistými  opatřeními  těla  nesvěří  se 
nejdelikátnějším  cizím  rukám  ani  dáma  nejvznešenější,  což  znamená 
naprosto  nic  nedělající,  mimo  to,  co  přináší  její  pohlaví  .  .  .  milování 
a  rození,  pokud  tomuto  úplně  již  nevyhne  se  naše  století  nejdůmysl- 
nějšími technickými  prostředky  ošizujícimí  samu  moudrou  přírodu  .  .  . 

K  vůli  této  své  pleti  a  pěstování  těla  nešetřila  peněz  a  používala 
všech  možných  prostředků,  všemi  novinami  a  všemi  šarlatány  nela- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  57 


dno  doporučovaných.  Měly-li  jen  trochu  lákavého  zvuku  všechny 
možné  krémy,  smíry,  pasty,  vodičky,  orientalské  i  jižní,  americké 
i  australské,  skoupila  a  používala  jich.  Co  dlela  na  venkově,  myla 
se  zároveň  denně  na  noc  v  syrovátce,  kterou  pravidelně  dodávala 
jí  z  vedlejší  vesnice  jedna  chalupnice.  Sloužíf  výtečně  k  sesílení  zdraví, 
k  zpružnění  svalů,  k  osvěžení  nervů,  k  delikátnímu  zjemnění  a  heb- 
kosti  pleti.  V  tom  ohledu  není  nad  syrovátku,  A  spotřebovala  jí  denně 
pořádný  džbán,  používajíc  této  jinak  tak  sprosté  selské  věci  s  jistou 
takřka  pietou,  jako  vše,  čemu  jsme  věnovali  zvláštní  důvěru:  nej- 
dříve houbou  omyla  si  jí  obličej,  pak  krk,  pak  ňadra,  pak  teprv  vlila 
ji  do  sedací  vlahé  lázně,  kterou  denně  teploměrem  přesně  vyměřenou 
musila  Boža  připraviti.  Vždy  ještě  nějakého  koření,  rovněž  posilujícího 
útroby,  k  tomu  přidala.  Načež  použivši  lázně,  před  samým  spaním,  v  uza- 
vřené své  ložnici  jala  si  mazati  ňadra  vyhlášeným,  proslulým,  orien- 
tálním, dokázané  osvědčeným  krémem  pro  vzrůst  a  bujnost  ňader, 
této  jinak  nejvytouženější  a  nejvyšší  okrasy  dam,  bohužel  dnes  čim 
dále  spořejší  a  vzácnější,  a  dle  všeho  hodně  vzácné  také  u  ní,  soudě 
dle  velkého  množství  použitých  již  kelímků  po  této  nedostižné  látce, 
rozestavených  na  jarmaře,  nehledě  ani  k  tomu,  že  pořád  ještě,  přistro- 
jujíc  se  ve  svůj  živůtek,  vkládala  do  míst,  kde  mají  se  vyskytovati 
ňadra,  cos  delikátně,  obratně  sbaleného,  co  rozbaleno  zdálo  se  pun- 
čochou, která  takto  illusi  ňader  dost  dobře  doplňovala  a  doplňovat 
asi  bude  do  té  doby,  než  vyhlášený  orientální  krém  pomůže,  ač  ještě 
značně  vzdálenou  se  zdála  doba  tato. 

Ukončivši  potom  mysteriesní  obřady  na  svém  těle  ještě  ně- 
jakým jiným  co  nejdiskretnějším  šmírováním  k  osvěžení  a  povzbu- 
zení nervů,  vzala  ještě  na  noc  z  opálové  lahvičky  nějaké  kapky,  jako 
zlato  vzácné,  nejproslulejší  to  prostředek  k  omlazení  krásy,  vyráběný 
ze  samých  nejvzácnějších  exotických  květů,  pak  z  delikátní  škatulky 
užila  dvé  pilulek  pro  lehkou  stolici,  čehož  bývá  valně  zapotřebí  po 
všech  těch  jadrných  biftecích. 

Až  učinivši  takto  vše,  co  dobro  a  krása  těla  žádaly,  ukládala 
se  teprv  ku  spaní  se  sladkým  zadostučiněním  dobře  vykonané  pří- 
tomnosti a  se  sny  budoucnosti,  tak  nedaleké  již,  tak  slavné,  opojné  .  .  . 
O  tom  neměla  nejmenších  pochybností  .  .  . 

A  čím  určitěji  blížila  se  tato  budoucnost,  se  vším  tím,  co  pro  sebe 
do  ní  vkládala,  to  jest,  čím  neodvratnější,  bližší  a  takřka  makavější  byla 
již  smrt  jejího  muže,  tím  intensivněji,  nějak  náruživěji,  až  fanaticky 
zuřivě  a  vytrvale  prováděla  veškera  ona  opatření  kosmetická,  veškera 
ta  pěstování,  udržování,  osvěžování,  vzněcování,  sesilování,  zbujňování 
těla,  jež  teprv  potojn  bude  moci  náležitě  uplatniti.  Zdála  se  již 
s  ním  býti  celkem  spokojena,  jen  kdyby  ten  krém  vydatněji,  rychleji, 
patrněji  působil,  zatím  ta  punčoška  leccos  musela  nahrazovat,  v  čem 
příroda  byla  dost  skoupá. 

Však  rozhodně  již  působí,  působí,  působí .  .  .  denně  před  zrcadlem 
podrobujíc  své  tělo  v  uzavřené  ložnici  prohlídce  od  hlavy  až  k  patě, 
část  po  části,  partii  po  partii,  se  o  tom  přesvědčovala.  I  účinek  těch 
kapek  z  opálové  lahvičky  právě  byl  také  patrný.  Pilulky  rovněž  účin- 


Digitized  by 


Google 


58  Josef  K.  Šlejhar: 


kovaly.  Zdála  se  býti  celkem  spokojena  se  svým  tělem  a  jeho  funk- 
cemi. 

Jen  o  drobátko  přála  by  si  býti  vyšší.  Ale  za  to  malé  dámy 
bývají  nejpikantnější,  nejlépe  se  svinou  a  tulí  v  náruči,  a  gusta  mužská 
znají  dámy  lépe  než  muži  sami.  Ostatně  nosila  vždy  jen  vysoké 
kramflíčky  a  frisuru  vysokou,  trčící  nad  temeno,  odívala  se  v  dlouhou 
splývavou  robu,  což  vše  dámu  jaksi  vytáhne,  učiní  ji  vyšší,  vzrostlejší. 

Bylať  mimochodem  z  těch,  o  nichž  se  říká :  malá  škatulka,  ale 
ostrá  mast.  Snad  i  jedovatá. 

Ta  ostrota  nejevila  se  v  obyčejné  míře  právě  v  jejích  pohybech,  jež 
tu  byly  povlovné,  líné,  mající  jaksi  stále  na  zřeteli,  aby  se  nějak 
nezchvátily-  na  úkor  zdraví,  za  to  v  rozrušení,  v  zlosti,  v  pravém 
ukázání  svého  já,  jež  snažila  se  uplatniti  ostrými,  prudkými  gesty 
a  jakýms  mrskáním  celého  nevelkého  svého  těla;  jevila  se  dále 
v  ostrých,  prolínavých  zákmitech  jejích  rtů,  dále  v  jejích  očích,  nijak 
pomněnkových  nebo  jako  lapis  lazuri,  zamodralých  sice,  ale  spíše  vod- 
natých  a  přisedlých,  vystouplých  trochu  na  povrch,  takže  připadaly 
jako  na  stopkách,  a  v  rozčilení  ještě  více  z  hlavy  vystupujících,  v  jejichž 
zákmitech  třpytilo  se  to  chvílemi  jako  rozražené  střípky  skla.  Jinak 
uměly  ty  oči,  jednalo-li  se  o  to,  mazlivě  vzhledat  až  do  protivné  lico- 
měrnosti,  uměly  rozkoketovat  se  až  do  vlastní  chamtivé  smyslnosti  a  do- 
vedly rozjiskřiti  se  v  pichlavé,  jedovaté  zákmity,  vystřelující  jako  hadí 
jazýčky  na  oběť  její  zloby,  a  dovedly  rozřeřavěti  se  do  zběsilosti  fúrie, 
nezdařilo-li  se  to,  co  si  usmyslila  ta  jejich  hlavinka  poněkud  přihra- 
natělá,  ne  právě  taková,  jako  blouzniví  romantici  feminističtí  si  ji 
budují.  Obličej  měla  rovněž  poněkud  přihranatělý,  k  malé  postavě 
dost  velký,  s  ústy  také  většími  a  s  čelem  přisraženým,  umíněným, 
tvrdošíjným.  U  vzezření  jejím  bylo,  co  dodávalo  této  tváři  cosi  ko- 
čičího, tu  lísavě  dovedoucího  se  vluzovati,  ale  hned  zase  vztekle,  ur- 
putně prskajícího,  škrábajícího,  kdykoliv  je  třeba  bojovati  o  své  roz- 
mary. Jen  že  říkala,  že  se  nesmí  rozčilovat,  i  to  škodí  kráse,  že  se 
musí  šetřit.  A  snažila  se  také  úzkostlivě  nerozčilovat,  nezlobit  se, 
kdykoliv  jen  vyhověno  bylo  jejím  rozmarům  .  .  . 

Nehezká  snad  ale  nebyla  a  mnohým  i  se  líbila  velice,  říkali  o  ní, 
že  je  pikantní;  ona  myslila,  že  líbí  se  všem  jako  každá  ženská. 
A  chtěla  usilovně  se  také  líbit  všem,  chtěla  vábit,  opojovat,  dráždit, 
unášet,  strhovat,  a  k  tomu  směřovaly  všecky  její  snahy.  V  čem  pak 
tušila  nedostatky,  v  tom  ohlede  budovala  si  celé  systémy  kosme- 
tických a  všech  jiných  opatření  mody  a  hygieny.  Snila  o  svém 
těle,  o  své  kráse  .  .  .  tělo,  tělo,  tělo  —  avšak  bude  všeho  již  co 
nejdříve  potřebovat,  co  jen  tam  v  té  nedaleké  kleci  se  to  ukončí. 
Pedikúru,  manikúru  ...  a  vše,  co  moderní  technika  v  tomto  ohledu 
opatřuje,  obstarávaly  jí  nejpřednější  ústavy  toho  druhu. 

Za  živůtkem  blíže  delikátní  punčošky  nosila  jako  drahou  relikvii 
vonná  psaníčka,  jež  po  celý  den  romanticky  neodkládala,  a  i  s  sebou 
do  postele  je  berouc.  Jedno  bylo  staré,  trochu  již  ztrnulé,  kostrbaté 
ruky,  druhé  mladé,  svěží,  silné.  Často  vytáhnuvši  některé  ze  zaňadří, 
opatrně,  aby  punčoška  se  neshrnula,  zasnila  se  nad  ním.    Někdy  to 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  59 


.  vyřáhia  psané  kostrbatou,  starší  rukou,  —  tady  jako  by  ošemetné 
uspokojení  označilo  se  vždy  v  její  tváři  ...  to  bude  užívat  bohatství, 
to  se  bude  mít  —  ostatní  však  si  již  opatří,  tedy  to  druhé  psa- 
níčko  s  mladou,  silnou,  bujnou  rukou  je  toho  zárukou.  Políbila  je 
náruživě,  háravě,  ale  i  jakoby  uměle,  vynuceně,  v  klamání  samé 
sebe  pozvedajíc  při  tom  oči  násilně  vzhůru,  při  čemž  vysunuly  se 
ještě  více  na  vrch  hlavy,  nabývajíce  tak  ještě  význačnějšího  zdání 
vyčnělých  jakýchsi  stvolů  na  vnitřních,  neviditelných  stopkách.  Roz- 
pjal  se  v  nich  široký,  trochu  tupý  lesk,  a  co  tak  násilně  zvracely  se 
vzhůru,  rozevíraly  se  jí  široce,  chtivě  nozdry,  ukazujíce  se  tu  tak 
nepoměrně  velkými,  a  jakés  jámy  v  nich  vyzely  —  tu  rozhodně  v  tu 
chvíli  nebyla  hezká,  spíše  naopak.  Zároveň  z  hrudi  vyloudila  mas- 
sivni,  táhlý  vzdech:  „Ach  ...  ch  .  .  .  ch,"  v  jehož  uplývavém  zvuku 
jako  by  dodržovala  své  bezmezné  vznícení  citové,  jako  v  záludném 
echu  roznáší  se  a  neskonale  dodržuje  zvuk  přírody  .  .  . 

Jí  samé  líbil  se  vždy  nějak  ten  vzdech,  opakovala  si  jej  jako 
herečka  zkoušející  effekt  svého  hlasu.  Ještě  několikráte  vnutila  se 
v  tento  horoucí  vzdech,  ale  to  již  ne  k  vůli  němu,  to  již  k  vůli  sobě : 
připadalo  jí  to  tak  blouznivé,  romantické,  měla  při  tom  illusi  mládí. 

Neboř  bylo  jí  již  k  třicíti  a  mela  tři  děti.  Snad  jen  proto  měla 
děti,  že  to  neslo  s  sebou  její  pohlaví.  Ale  rozhodně  na  třicítku  a  na 
tři  děti  se  takové  vzdechy  již  dávno  nehodí,  soudil  by  leckdos.  A  také 
se  nehodily.  Leccos  se  nehodilo.  Ale  ona  chce  svrhnouti  minulost, 
tradici,  vše,  co  bylo  a  ji  neuspokojilo,  nevyhovělo,  a  chce  teprv  začít 
žít  znova,  vrátit  si  život,  vše  to,  co  jí  bylo  nedůstojné,  nedosahovalo, 
jí  jaksi,  chce  zapomenout,  chce  oddat  se  jedině  novému  slibnému 
příští,  té  stkvělé  budoucnosti,  která  na  ni  výhradně  čeká.  Žít  chce 
lásce,  kráse,  bohatství.  To,  čeho  se  k  tomu  jaksi  nedostává,  dovede 
již  nějak  nahraditi,  maskovati.  A  těch  ostatních  nepohodlných  při- 
metu, jako  dětí,  které  rozhodně  překážejí  tomu  všemu,  a  všeho 
ostatního  však  se  zbaví  také  za  nedlouho,  co  jen  nejdřív  tady  s  tím 
se  to  skončí  —  zlobně,  tvrdě  vždy  tu  domyslila  jako  u  pronášení 
ortelu,  jenž  jest  neodvratný,  nemilosrdný. 

A  také  nemilosrdný,  neodvratný  byl,  i  se  strany  osudu,  přírody, 
jež  tak  strašlivě  dovede  ukládati  svému  tvorstvu,  i  se  strany  její, 
se  strany  té  ženy,  která  v  dosahování  svých  účelů  dovede  být  ještě 
nenabaženějšl,  nemilosrdnější,  strašlivější  —    —    —    _    —   —    — 

(Pokračování.) 


Digitized  by 


Google 


Varoš. 


Josef  Heřman : 


Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii. 

My  Češi,  kteří  jsme  skoro  stejně  vzdáleni  od  moře  Severního  jako 
od  jižního.  Jaderského,  máme  na  výběr,  ke  kterému  z  obou  si 
zajedeme,  když  jsme  se  ustanovili  aneb  lékař  nám  radil,  abychom 
nějakou  dobu  strávili  u  moře.  Větší  část  našinců  volí  Severní  moře 
anebo  Baltické,  a  —  nedivíme  se.  Je  to  již  odedávna  vyšlapaná 
cesta,  známa  jsou  v  naší  společnosti  místa  Ahlbeck,  Misdroy,  Herings- 
dorf,  Zinnowitz,  Helgoland,  dánské  Fanó  a  jiné  lázně,  o  dražších 
jako  o  Syltu,  Norderney,  Ostende  atd.  ani  nemluvě.  S  té  strany 
dělá  se  také  větší  reklama,  jest  tam  poměrně  lacino,  dbá  se  tam 
o  všecko  pohodlí  a  čistotu,  a  je  tam  i  silnější  příboj.  A  konečně,  vše, 
co  máme  na  sobě  a  kolem  sebe,  vše  skoro  kupujeme  u  Němců  — 
proč  bychom  se  i  v  jejich  moři  nekoupali?  Alespoň  dokážeme,  že 
se  v  jejich  „moři"  neutopíme. 

Obraťte  však  svůj  směr,  vy,  kteří  jste  si  již  zvykli  k  moři  je- 
zdit —  neb  kdo  jednou  je  seznal,  rád  se  k  němu  zase  vrací  — ,  a 
jedte  na  jih,  jeďte  do  Dalmácie.  Vždyť  u  nás  není  slovanská  vzá- 
jemnost prázdným  heslem,  jsme  povinni  zanášeti  své  peníze  spíše 
slovanským  bratrům  než  v  nepřátelskou  cizinu.  Co  dosud  nás 
odvracelo  od  Dalmácie?  Slyšíme  odpověď:  Není  tam  komfort,  ne- 
jsou tam  tak  zařízeni  ani  bytem,  tím  méně  stravou,  jak  my  jsme 
doma  zvyklí.  Kdo  takto  mluví,  má  celkem  pravdu,  ale  samy 
od  sebe  se  tam   poměry  nezlepší.     „Komfort"   se   dostaví  znenáhla 


Digitized  by 


Google 


Josef  Htřmcn:  Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii.  61 

Sára,  jakmile  začnou  hosté  stále  a  vytrvale  tam  jezditi.  Až  lid  ta- 
raéjší  sezná  zisk  z  nás  mu  plynoucí,  vyhoví  postupně  všem  našim 
přáním. 

I  vláda  vídeňská  v  novější  době  obrací  svůj  zřetel  na  Dalmácii, 
ale  ta  má  tam  asi  jiné  starosti  a  lidu  tamějšíniu  bude  chtíti  leda 
vštěpovati  svou  „osvědčenou"  kulturu.  Timeo  Danaos  et  dona  ferentes  ; 
známe  ji  již  z  Bosny.  Nechť  si  tam  tedy  upraví  cesty  a  zřídí  dráhy, 
třeba  ovšem  jen  dle  své  potřeby;  my  chceme  tam  s  lidem  se  stý- 
kati, dobrým  příkladem  na  něj  působit.  Není  tomu  dávno,  co  jistá 
česká  společnost  zařídila  ferialní  kolonii  v  Saviňských  Alpách,  a  již 
se  tam  šiří  slovanské  uvědomění. 

Což,  jistým  kruhům  našim  Adrie  není  neznáma,  zvláště  Grado 
u  Aquileje.  V  minulých  právě  letech  byla  návštěva  Čechů  v  Gradu 
velmi  značná.  A  co  tu  českou  obec  přivábilo?  Není  tam  také  valného 
komfortu,  tím  méně  je  tam  půvabná  romantická  krajina;  ale  za  to  je  tam 
trojí  koupel  pohromadě :  v  moři,  v  písku,  na  slunci.  Vystaviti  nahý  hrudník 
aneb  záda  jižním  paprskům,  pólo  ponořen  v  teplý,  hebounký  písek,  který 
již  tim,  z  čeho  a  jak  povstal,  má  eminentně  léčivou  moc,  toto  blaho 
je  mnohým,  jak  jest  z  jejich  úst  slyšeti,  důležitější  ještě  než  nořiti 
tělo  do  měkkých,  kolébavých  vln  mořských. 

Jest  toto  možné  na  severu?  I  tam  se  sice  vyhřívají  na  slunci, 
ale  oblečeni,  byť  lehce.  V  Adamově  kostýmu  v  pisku  ležeti  1—2 
hodiny  tam  nelze.  V  košíku  sedávají,  protože  tam  stále  vane  větřík 
a  co  chvíli  oblak  slunce  zastírá.  Toho  na  Adrii  není  se  báti, 
tam  stále  se  usmívá  čisté,  modré  nebe,  tam  vládne  bezvětří,  sci- 
rocco anebo  bóra  bývá  v  letních  měsících  jen  řídkou  výjimkou. 
Proto  na  severu  někdy  po  celý  týden  se  nelze  koupati,  ač  otužilejší 
říkají,  že  v  moři  jen  zprvu  zimu  cítí  ale  silným  příbojem  vln  tělo 
se  tře  a  zahřívá  jako  massáží.  Na  jihu  se  koupáváme  denně  dvakrát, 
dopoledne  i  odpoledne,  moře  tam  mívá  20®  R,  ba  někdy  i  více. 
„A  v  takovém  louhu  bych  se  neobčerstvil!"  voláte,  leč  mýlíte  se. 
Vzduch  je  na  jihu  velmi  teplý,  naše  tělo  se  mu  pfízpůsobilo,  assi- 
milovalo,  tím  I  těch  20^  R  pociťujeme  jako  chladnou  lázeň,  zůsta- 
neme-li  déle  ve  vodě,  a  třepeme  se  zimou  po  ní  jako  po  koupeli 
v  našich  řekách.  A  jak  dlouho  vydržíte  ve  vodě  na  severu  při 
vašich  12®  C?  —  Jak  se  tam  hodí  ten  Celsius,  poskytující  více 
stupňů!  —  Three  dips  and  than  out,  říká  se  v  Anglií.  Máte  prý 
se  tedy  jen  třikrát  potopiti  a  hned  ven!  Nad  to  má  Severní  moře 
méně  procent  solí  než  Jaderské,  na  němž  se  jižním  teplem  voda 
i  více  vypařuje  —  a  páry  prosycené  solí,  jaký  to  blahý  účinek  na 
celé  dýchací  ústrojí!  Toť  nejpohodlnější  inhalace  nosní,  krční  i  plícní 
ve  dne  v  noci  (na  jihu  spáváme  ovšem  při  otevřených  oknech) 
trvající.  —  Komu  nic  nechybí,  kdo  je  zdráv  jako  ryba,  ať  si  ko- 
nečně vyjede  třeba  na  sever.  Ale  kdo  je  slabší  soustavy  tělesné 
a  hledá  úlevy,  nechť  se  koupá  v  Adrii. 

Co  vám  skytá  Grado,  to  celkem  najdete  všude  v  Dalmácii. 
Až  na  ten  písek.  Nemyslím  ani  písek  na  dně  mořském,  toho  máme 


Digitized  by 


Google 


62  Josef  Heřman: 


dosti  i  v  Dalmácii  jako  také  na  dně  našich  řek.  Ale  hluboký,  hebký 
písek  na  břehu,  do  kterého  se,  silně  ochlazeni  mořskou  koupeli,  za- 
balíme a  na  slunci  se  vyhříváme,  a  pro  který  Vlaši  mají  jméno  la 
spiaggta,  Francouzi  la  plage  (naši  po  nich  též  říkají  někdy  „pláž''), 
Němci  Strand.  A  takový  písčitý  břeh  nenalezneme  tu  snadno,  v  ne- 
patrném rozsahu  je  v  Rakousku  jen  ještě  u  Sistiany  blíže  Děvína 
(Duino)  v  Přímoří.  Jinak  v  cizozemsku;  vyjmenuji  jen,  co  jsem 
seznal:  Lido  u  Benátek,  San  Sebastian  ve  Španělích,  kam  i  král 
španělský  na  léto  přicházívá,  Biarritz  a  v  rozsáhlé  míře  v  lázničkách 
Palavas  blíže  Montpellieru  ve  Francii.  Pro  ten  písek,  ty  „písečné 
koupele"  bylo  by  tedy  Grado  velmi  vhodné,  ležíř  v  naší  říši,  ale 
jsou  tam  Vlaši  domácími  pány,  a  tihle  domácí  páni  gradští  co  rok 
stupňovanou  návštěvou  zpyšněli.  Vše  si  teď  zahradili,  tak  že  mimo 
poplatek  za  koupání  a  stan  žádají  ještě  vstupné  na  písek.  A  za 
druhé:  dnes  tam  již  dle  předpisů  nemůžeme,  jako  ještě  před  třemi 
lety,  nepokrytý  hrudník  a  záda  vystaviti  paprskům  slunečním.  Tím 
jest  nejúčinnější  léčební  výsledek  zmařen. 

Protože  Gradští  koupání  v  roce  1906  opět  zdražili,  požadujíce 
dvojí  vstupné,  na  písek  zvlášť  a  do  moře  též,  a  pobyt  pro  rodinu 
na  9—10  neděl  by  byl  dosti  nákladný,  rozhodl  jsem  se  pro  Dal- 
mácii a  vyvolil  si  Rab  (it.  Arbe)  na  ostrově  téhož  jména.  Protože 
jsem  v  Rjece  pondělní  rychlejší  parník,  vyjíždějící  o  šesté  ráno,  již 
nezastihl,  vyjel  jsem  odtud  až  ve  čtvrtek  ráno  o  páté  na  lodi  „Póla". 
Moře  bylo  klidné,  „kako  ulje"  (olej)  říkali  tamní  lidé.  Jaké  pohledy 
se  naskýtaly  na  blízkých  březích !  Jelikož  jsem  z  Rabu  po  lodi 
konal  pak  výlety  a  všecka  tato  města,  okolo  kterých  jsme  jeli,  a 
i  jiná  navštívil   a  si  prohlédl,   udám  zde  hned,   hodí-li  se  za  pobyt. 

Blízko  Rjeky  je  Kraljevica  (Porto-Ré)  s  mořskými  lázněmi,  kam 
Rječané  jezdí  se  vykoupat.  Pobyt  je  zde  příjemný,  bytů  dosti.  Za 
nedlouho  také  jsme  spatřili  Crkvenici  (vlastně  Crkvenice,  ve  spisovné 
chorvatštině  je  to  plurál),  která  mě  velice  zajímala.  Ale  je  tam 
mnoho  ruchu  a  prachu,  a  draho,  zvláště  v  hotelu  Therapii.  Příští 
stanice  byl  Novi  (Vinodol).  Toto  místo  se  mi  zvláště  zamlouvalo. 
S  moře  nezdá  se  vám  zde  býti  tak  bohatá  vegetace  jako  v  Crkve- 
nici, ale  kdybyste  spatřili  za  kopcem,  na  kterém  leží  městečko,  ten 
širý,  daleko  se  táhnoucí  důl  s  jeho  šťavnatou  zelení!  Výletní  místo 
u  Crkvenice  „Mima  koliba"  (Tichá  chýše)  nesnese  srovnání  s  Vi- 
nodolem.  Hotel  Lišanj  v  Novi  vyhovuje  všem  požadavkům,  ale  jsou 
tam  i  lacinější  hostince.  Bez  vší  vegetace  skoro  je  další  stanice 
Vrbnik  (Verbenico),  ležící  na  skále  jako  loupežnické  hnízdo.  Nejdéle 
jsme  se  zdrželi  v  Senji  (Zengg),  kde  nakládali  na  naši  loď  hříbata, 
kterým  se  valně  nechtělo  po  můstku  na  loď.  Okolí  Senji  je  velmi 
smutné,  zvlášť  v  blízkém  průsmyku  Vrátníku  (kde  prý  se  „rodí" 
bóra*).  Příští  zastávka  byla  Baška  (Besca  nuova),  pod  holými 
takměř  skalami  ležící  město.  Odtud  zamířili  jsme  k  Loparu,  který 
již  leží  na  ostrově  Rabu,     Teď  jsem  ovšem    pozoroval  tím  tiedlivěji 

♦)  .  .  .  a  v  Terstu  se  rozbouří  a  v  Makarsce  prý  umírá. 


Digitized  by 


Google 


Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii.  63 


a  upřeněji  ostrov,  na  kterém  jsem  chtěl  několik  neděl  stráviti.  Jeho 
břeh  hšil  se  k  mé  radosti  úpině  od  4K)savadních,  bylf  veskrze  ze- 
lený. Do  mého  pozorování  a  mých  myšlenek  zazněl  zvonek  a  vy- 
volalo se  —  Rab! 

Zahnuli  jsme  jen  ještě  za  výběžek  —  a  tu  jest!  Šedé  domy 
těsně  při  sobě,  asi  4-5  věží,  uvnitř  skoro  žádná  zelen.  Mé  ženě 
vyklouzlo  z  úst:  „Vypadá  to  jako  egyptská  pevnost!** 

Rab  (vyslovuj :  Ráb)  je  prastaré  město,  tedy  původně  opevněné. 
Proto  jsou  ulice  úzké.  Šli  jsme  takovou  ulicí,  kde  by  stěží  dva 
vozy  si  vyhnuly  (ale  těch  tam  skoro  neviděti),  a  to  byla  hlavní 
třída.  V  té  také  byl  náš  byt. 

Poněkud  se  upravivše  šli  jsme  k  obědu  do  restaurantu,  který 
byl  nedaleko.  V  krásném,  velkém  domě,  paláci  „Nimira**,  v  prvním 
patře  je  veliký  sál,  jídelna.  Zde  se  mi  dostalo  příjemného  překva- 
pení. Obával  jsem  se  totiž,  že  v  Rabu  se  budeme  moci  stýkati  to- 
liko s  domácím  lidem,  který  zná  mimo  svou  řeč  (chorvatskou)  jen 
ještě  vlašskou,  a  zatím  asi  devět  stolů  v  jídelně  bylo  obsazeno 
cizími  hostmi.  Bohužel,  Čechů  tu  nebylo,  za  to  též  žádného  Němce, 
nejvíce  Chorvati  ze  Zadru,  z  Kotoru,  pak  Poláci  a  Rusíni  ze  Lvova, 
ale  i  Maďaři  z  Budapešti. 

Pak  nás  to  táhló  do  přírody,  ven  z  města.  K  tomu  stačilo  asi 
300  kroků.  A  zde  za  městem  nás  čekalo  nové  překvapení,  milejší 
než  první.  Stanuli  jsme  na  širém  prostoru,  kde  stálo  několik  starých, 
zdravých  stromů,  v  jich  stínu  sedadla.  Tomu  místu  říkali  vároš  čili 
it.  borgo.  Děti  zde  prováděly  svůj  rej,  dámy  nečinně  seděly  a  hovo- 
řily. Na  jihu  se  měšřáci  nestrhají  prací.  Za  tímto  prostranstvím  vy- 
pínal se  na  mírné  výšině  —  les,  borový  les!  Tak  blízko  u  města 
šumný,  stinný  les!  To  bylo  překvapení,  toho  jsem  v  Dalmácii  ne- 
očekával. Chvátali  jsme  do  jeho  stínu,  kde  nás  pojala  i  silná,  až 
opojná  pryskyřičná  vůně.  Lesík  nebyl  dlouhý,  spěšnější  chodec  za 
čtvrt  hodiny  ho  přejde  na  délkUj  a  šířka  je  ještě  menší.  Blízko  tohoto 
lesa  za  přístavem  je  jiný  borovicemi  zalesněný  kopec.  Borovice 
jsou  ještě  mladé,  a?i  dvanáctileté.  Mají  mnohem  delší  jehlice  našich 
a  dolejší  větve  na  nich  neusýchají,  nýbrž  jsou  mohutnější  hořejších 
větví,  jako  tomu  jest  u  našich  smrků.  Jest  to  pinus  maritima.  Kde  teď 
stojí  tento  háj,  bývalo  pastvisko,  a  když  nový  městský  lesník,  pan 
Belja,  tyto  dvě  výšiny  posázel  borovičkami,  bouřili  se  řezníci.  Přes 
noc  někdo  mladé  stromky  dole  podřízl  a  do  země  zastrčil.  Když 
pak  uschly,  říkali:  „Vidíte,  zde  nic  se  nedaří,  marně  se  namáháte.** 
Ale  pan  Belja  nepovolil  a  dal  v  noci  nové  stromky  hlídati.  A  právě 
tento  lesík  balsámový,  v  Dalmácii  vzácnost,  láká  cizince.  Dříve  prý 
také  strašila  v  Rabu  malarie,  jsouf  hned  za  lesíky  malé  bažinaté 
roviny,  velmi  úrodné.  Ale  co  jsou  pahrbky  u  města  zalesněny, 
malarie  zmizela.  Proto  přece  Lošiňané,  kteří  závistivě  pohlížejí  na 
vzmáhající  se  návštěvu  souseda  a  soupeře,  ještě  stále  o  Rabu  roz- 
trušují, že  tam  řádí  malarie,  jistojistě  prý  na  podzim,  hlavně  v  li- 
stopadu. A  zase  Rabští  se  mstí  Lussinu  (L.  grande  a  hlavně  L. 
piccolo),    že  je  tam  vše  infikováno  chrchly    nemocných,    kteří  zimu 


Digitized  by 


Google 


64  loseř  Heřman: 


tam  trávívají.  Taková  vzájemná  řevnivost  se  tam  vůbec  mezi  sou- 
sedy ještě  ze  starých  dob  udržela ;  tak  je  rabské  pořekadlo  o  blízké 
přímořské  obci  NovagHa  (čti  Novaljaj :  Nella  villa  di  Novaglia  poc- 
ca  gente,  assai  canaglia.*) 

V  borovém  háji  jsme  snadno  našli  několik  mist,  odkud  jsme 
se-  mohli  rozhlédnouti  kolkol.  Za  sebou  jsme  měli  město,  malé  sic, 
ale  skoro  deseti  věžmi  korunované,  před  sebou  zátoku  moře  a  za 
úzkým  jazykem  poloostrova  (jmenuje  se  Frkanjo),  kde  borový  háj 
nově  založen,  širé  moře,  v  něm  ostrůvky  S.  Dolfino  a  Trsteno. 
Rozhled  na  moře  zde  uzavírá  již  jmenovaný  Lošinj  (it.  Lussin).  Na 
opačné  straně  rozprostírá  se  zelené  údolí,  kde  mimo  kukuřici,  víno  a 
tabák  (ten  tu  nejvíce  prý  nese)  vše  již  bylo  sklizeno.  Porůznu  se 
tam  pásli  voli  a  osli.  Údolí  toto  ověnčeno  jest  zelenými  stráněmi,  a 
ze  zeleně  listnatých  stromů  bělají  se  roztroušené  domky  vesničanů. 
Na  východě  táhne  se  nejvyšší  hřbet  ostrova  Rabu,  skoro  holý, 
s  vrcholem  Tignarossou  (408  m.  n.  m.),  a  obzor  tam  uzavřen 
blízkým  Velebitem,  jenž  mohutný,  chmurný  vypíná  se  až  do  výše 
1653  m.  n.  m.  Po  jedné  ruce  širé  moře,  po  druhé  nekonečně  se 
táhnoucí  hory  a  nad  tím  nebe  tmavomodré,  stále  jasné  —  ano,  jest 
skvost  ten  ostrov  Rab,  je  to  perla  mezi  ostrovy  dalmatskými.  Radši 
bych  řekl  pro  jeho  zeleň,  že  je  to  smaragd,  kdybych  neznal  jiného 
věčně  zeleného  ostrůvku  u  Dubrovníku  —  Lokrum  (vl.  Lacroma). 
Význačně  zelených  ostrovů  v  Středozemním  moři  vůbec  je  po  skrovnu : 
ostrůvky  Brioni  u  Pulje,  Baleáry,  Korfu. 

Proč  jsme  jeli  na  Rab?  Hlavně  jsme  se  zde  pilně  chtěli  koupati 
v  moři.  Toho  se  nám  také  v  hojné  míře  dostalo.  Koupali  jsme  se 
dvakrát  denně,  od  10.  do  12.  a  od  4.  do  6.  Nestálo  nás  to  nic, 
ani  krejcar.  Jen  kdo  dal  přednost  koupeli  venku  za  přístavem  („fuori"), 
kde  je  na  dně  mořském  písek  (nikoli  též  na  břehu),  najal  si  bárku, 
leč  že  by  obešel  celý  přístav.  Tam  se  koupávali  domácí,  my  hosté 
měli  koupaliště  konec  lesíka,  kdež  ve  stínu  borovic  jsme  se  svlékali. 
Hlučno  bývalo  v  moři,  mládež  ve  vodě  skotačila  a  často  se  nám 
až  s  očí  ztrácela,  mezitím  co  my  staří  po  koupeli  vyhřívali  se  na 
slunci.  Měli  jsme  starost,  že  se  některý  z  hochů  utopí  —  což  teprve 
kdybychom  byli  věděli!  Jednoho  rána  přišedše  do  restaurantu  spatříme 
velké  návěští:  v  zátoce,  kde  se  koupáme,  okázal  prý  se  „morski 
pes**,  „pesce  can"  —  žralok!  Nastalo  zděšení.  Již  jsme  viděli,  jak  si 
někoho  z  nás  příšera  pod  vodou  odvláčí  a  jak  po  nešťastníku  vrch 
moře  je  krví  zbarven.  I  na  ulicích  a  na  vároši  na  rozích  bylo  na- 
lepeno ono  návěští  „oglas  awizo",  městským  úřadem  vydané,  a  leckde 
stály  hloučky  lidí,  horlivě  o  žraloku  hovoříce.  Jak  rychlá  ve  vzduchu 
je  vlaštovka,  tak  prý  žralok  v  moři,  za  půl  hodiny  bůhví  kde  zase 
je  mu  konec.  Poznává  prý  se  nápadným  pohybem  a  zdvihem  vln 
v  jednom  směru,  a  hřbetní  ploutev  prý  ční  z  moře  jako  prapor. 
Menší  ryby  se  před  ním  plaše  vymršfují  z  vody.  Sedíme-li  v  bárce, 
třeba  pak  vtáhnouti  vesla  do  lorfky  a  uvnitř  se  bez  hnutí  schovati. 

*)  V  městě  Novalji  málo  lidu,  mnoho  kanálu. 


Digitized  by 


Google 


Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii. 


65 


Podobně  koupající  se  musí  přidržeti  paže  k  tělu  a  nohy  semknouti. 
Neb  žralok  prý  nemůže  pohltiti  člověka  celého,  ale  snaží  se  uchvátiti 
jeho  nohu  neb  ruku.  A  vůbec  ho  napadnouti  může  jen  v  jisté  hloubce 
protože  otvor  tlamy  je  na  spodu.  Což,  my  se  i  na  dále  koupali,  ale 
mládež  neodvažovala  se  již  tak  daleko,  a  i  její  veselý  ryk  trochu 
utichl. 

A  o  to  běželo   rybářům.   Později  proskakovala  řeč,  že   žralok 
byl  jen  výmysl   rybářů,  protože  jsme  jim  dříve  plašili   tuňáky.     Na 


Zvonice  (campaníle)  hlav.  chrámu. 


protějším  břehu  půlosfrova  Frkanjo  sedávali  totiž  na  vysokých 
žebřících  rybáři  vyhlížejíce,  zdali  plavou  sem  tuňáci.  Tam  v  té  výšce 
trvají  ve  dne  v  noci,  vždy  po  dvou  hodinách  se  střídajíce.  Kdyby 
snad  některý  usnul,  byl  by  druhými  nemilosrdně  bit.  Nahoře  má 
při  ruce  koš  s  kamením  a  hází  shora  za  tuňáky,  aby  právě  nad  sítě 
vepluli,  které  v  ohromné  šířce  mají  na  dně  mořském  rozprostřeny.  Lov 
bývá  hojný  tenkrát,  kdy  žralok  tuňáky   pronásleduje,  a  právě  ten  den, 

5 

Digitized  by  LjOOQIC 


66  Josef  Heřman : 

kdy  pověst  o  žraloku  povstala,  ulovili  jich  mnoho.  —  Tuňáci  vypadali 
jako  z  bílého  plechu,  maso  nám  chutnalo  jako  telecí. 

Většinu  dne  jsme  ovšem  strávili  v  moří  a  u  moře  a  rádi  též 
jsme  léhali  do  stínu  borovic  silně  vonicích.  Než  jsme  se  odebrali  na 
lůžko,  šli  jsme  ještě  k  moři  dát  mu  „dobrou  noc"*. 

Vystoupili  jsme  na  vyvýšené  místo,  odkud  i  za  dne  jsme  pře- 
hlížfvali  moře  i  ostrovy.  Noc  vlahá,  vůkol  ticho,  jako  by  vše  spalo.  Jen 
hvězdy,  ti  věční  strážcové,  nespaly.  Nějak  blízko  nad  námi  se  roz- 
jiskřily,  velkýma,  jasnýma  očima  hlídaly,  na  šerém  klíně  moře  tam 
dole  spícího  spočívaly,  šíříce  se,  kolébajíce.  Jako  ptáče  ve  hnízdě 
schouleno  ze  spaní  někdy  zatiká,  tak  někde  najednou  z  daleka  od 
moře  zalehl  k  nám  zvuk  jakýsi,  jako  vzdech,  jako  vzlyk.  Duše  naše  se 
ptala,  co  to,  ale  ústa  toho  nevyřkla  v  tom  posvátném  velechrámu,  všecky 
naše  smysly  se  v  tu  nekonečnou  hluš  napínaly,  by  zbádaly  ten 
tajemný  hlas.  Náhle  hvězda  vyskočila  ze  své  dráhy  a  ryla  za  sebou 
dlouhou,  zářnou  brázdu.  „Viděli  jste?**  vyklouzlo  z  nás,  a  krokem 
váhavým  obraceli  jsme  se  k  domovu. 

V  červnu,  červenci  a  v  první  polovici  srpna  právě  „kvete** 
moře,  říkají  rybáři,  což  může  platiti  jen  o  všelijakých  travinách  v  moři 
a  o  různých  živočiších,  v  kterých  se  v  té  době  probouzejí  milostné 
pocity.  Tu  nasazuje  se  na  sítě  tlustě  maz,  a  rybáři  pak  mají  prácí 
setříti  ho  a  sítě  zase  očistiti.  — 

V  prvních  dnech  pak  sledovali  jsme  nejdříve  polní  cesty,  které 
byly  vroubeny  narovnaným  kamením,  a  přelézali  i  to  kamení.  Ne- 
bylo to  tak  snadné  jako  u  nás,  tam  nejen  keře,  i  mnohé  traviny 
mají  ostny.  Vše  má  ostré,  jako  kožené  listí,  ovšem  silně  vonící.  Jako 
u  nás  je  všední  trnka  a  vrba,  tak  tam  —  slyšte,  dívčiny  I  —  všude 
jsou  neproniknutelné  houštiny  myrt,  které  právě  hojně  bíle  kvetly. 
A  jako  u  nás  všude  bují  bodláčí  a  kopřivy,  tak  tam  na  skalnaté 
půdě  agáve  (americana)  čili,  jak  my  jsme  si  zvykli  říkati,  aloe.  Dole 
pod  městem  u  moře  několik  starých  aloí  kvetlo.  Jen  jednou  květině 
dopřáno  vyhnati  ten  květ,  podobný  velké  uschlé  borovici  u  nás. 
Proto  si  aloe  tu  rozkoš  nechá,  až  je  velká,  stará,  a  s  květem  pak 
i  celá  zahyne,  uschne.  U  cesty  vidíme  bobkové  stromy  s  vonným 
koženým  listím,  na  stráních  roste  jalovec  ve  stromech  křivých,  kostr- 
batých, za  hradbou  kamennou  olivy  a  fíky  se  zelenými  plody.  Nikdo 
jich  již  nehlídaL  ale  my  fíků  v  městě  koupili  i  pět  čerstvě  trhaných 
za  krejcar.  Zralé,  vlastně  přezrálé  byly  též  moruše  (it.  la  mora).  Leckde 
v  poli  stál  strom  morušový-samotář  a  nikdo  nám  nebránil,  aby  hoši 
na  něj  vylezli  a  moruší  dle  libosti  natrhali. 

Na  rozličné  vzácné  květy  se  sytými  barvami  byla  tam  flora 
přebohatá,  a  tím  i  všelikého  hmyzu  byla  hojnost.  Protože  tento  se 
přece  snáze  přenáší  než  aloe,  máme  teď  odtamtud  několik  brouků  a  mo- 
týlů. I  cikádu  jsme  si  přivezli.  Ta  je  příznačná  pro  jižní  les.  Celý 
jimi  zvučí,  až  uši  zaléhají.  Po  prvním  srpnovém  dešti,  který  bývá  tam 
vydatný,  cikády  zanikají.  Proto  tam  říkají: 


Digitized  by 


Google 


Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii.  67 


La  príma  piova^  dell'  agosto 
rinfresca  il  maře  ed  il  boscc* 


Když  jsme  se  přeplavili  bárkou  na  blízké  opuštěné  ostrůvky, 
nebo  na  půlostrůvek  Frkanjo,  jen  se  míhaly  před  námi  ještěrky, 
a  ohromní  pavouci  všude  měli  rozprostřeny  sítě,  do  kterých  lapali 
kobylky,  zde  v  tisících  skákající.  Hadů  jsme  neviděli,  leda  sem  tam 
nějakou  užovku  (Coronella  austriaca).  Za  to  nám  vadili  komáři.  Nechá-li 
si  cizinec  v  noci  okno  otevřené,  aby  alespoň  teď  se  mu  vzduch  v  po- 
koji ochladil,  pak  zase  týrají  ho  nemilosrdně  tyhle  „komarice"  (it.  la 
zanzala,  zanzára,  též  mosquito).  Domácí  lid  se  posud  o  naše  pohodlí 
pranic  nepostaral,  a  přec  je  pomoc  snadná :  my  koupili  si  na  cestu 
hustý  organtín  a  připevnili  ho  těsně  na  rám  okenní.  Již  vzhledem  k  této 
obtíži  je  tam  vhodnější  dobou  pobytu  jaro  až  do  června,  kdy  ještě 
komáři  se  neobjevili  a  květena  je  v  plném  rozvinu.  Jiní  tam  jezdí 
v  zimě  (ne  před  prosincem),  kdy  bývá  tam  prý  stále  slunečno  a  nej- 
nižší teplota  ve  stínu  -j-  4**  R. 

K  prohlídce  městečka  Rabu  ovšem  také  brzo  došlo.  Pro  staro- 
žitníka  skytá  mnoho  zajímavého.  Shledáváme  se  tam  jako  v  Dubrov- 
níku  a  Dalmácii  vůbec  dosti  často  s  opuštěnými  a  více  méně  sesu- 
tými domy.  U  nás  v  Čechách  by  se  to  netrpělo.  Ale  kdo  je  tu  má 
obnoviti?  Majitel  nemá  peněz,  Dalmácie  vůbec  není  země  bohatá. 
Kdyby  bylo  boháčů,  pak  by  i  v  Rabu,  a  předem  tam,  vzrostly  hotely, 
bylo  by  postaráno  o  pohodlí  cizinců,  jichž  celé  proudy  by  se  tam  hr- 
nuly. Obec  by  ráda  dala  podnikavému,  majetnému  člověku  pozemek 
i  stavivo  na  pořádný  hotel  zadarmo ;  a  přece  posud  nikdo  na  tu  na- 
bídku nepřistupuje.*  Lepší  hotel,  nikoli  však  v  našem  smyslu,  jest  tam 
jen  jeden ;  hostinský  se  jmenuje  Giuseppe  Marcích.  Dělá  se  Vlachem,  jako 
vůbec  měšťané  v  hovoru  radši  vlaštiny  užívají.  Ale  úřední  řeč  měst- 
ského zastupitelstva  je  hrvatská,  škola  je  tolikéž  jen  hrvatská,  národní, 
jen  v  obou  Lošinjích  je  posud  pouze  vlašská.  Venkované,  zvláště  rabští, 
italsky  ani  nerozumějí.  Jako  v  městech  vlašská  řeč  mizí,  tak  tam  mi- 
zejí též  památky  starého  vlašského  stavitelství. 

Největší  pohromu  utrpělo  město  Rab  morem,  který  zde  v  polo- 
vici 15.  století  řádil.  Od  této  rány  se  Rab  již  nikdy  zcela  nevzpa- 
matoval. Některé  domy  zůstaly  opuštěny,  a  hlavní  cesta  plavby  mí- 
jela od  té  doby  Rab.  V  tom  ohledu  ovšem  výhodněji  leží  Lošinj  Malý 
(Lussin  piccolo)  se  svým  pohodlným,  rozsáhlým  přístavem,  jaký  má 
i  Gruž  (Gravosa)  u  Dubrovníku  (Ragusa).  Mimo  to  bylo  i  biskupství 
v  Rabu  zrušeno.  Zde  prý  se  narodil  Sv.  Marin,  dle  něhož  malá  re- 
publika v  Itálii  má  své  jméno. 

Někdejší  význam  Rabu  vidíme  ještě  na  čtyřech  veřejných,  co 
do  stavby  zajímavých  kostelích  románského  slohu  a  na  benátské  loggii 
se  tří  stran  na  sloupech  spočívající.  Tato  loggie  byla  původně  tribunál, 

*  Dialekticky  místo  pioggia  =  déšť. 

*  První  déšť  srpnový  občerství  moře  i  les. 

*  Letos  (1908)  se  již  přihlásil  —  Vídeňák! 

5* 


Digitized  by 


Google 


68  Josef  Heřman: 

kde  Benátčané  soudivali ;  teď  tam  sedíte  za  stoly  srkajíce  výbornou 
černou  kávu  nebo  chladíce  se  zmrzlinou.  Mimo  ony  čtyři  kostely  je 
ješté  několik  kaplí  po  městě,  nejvíce  sbořených.  V  kostelích  a  kaplích 
je  mnoho  náhrobních  kamenů  s  nápisy  latinskými;  jeden  zde  stůj 
na  příklad:  Magistři  Francisci  de  Marganič  ex  urbe  Signia  ossa  hic 
condita  šunt,  qui  supremum  diem  clausit  anno  1558.  Monumentům 
hoc  heres  sequens  pietatis  ergo  faciendum  curavit. 

Domy  jsou  vysoké,  italského  gotického  slohu,  z  otesaného  bí- 
lého vápence  bez  omítky.  Portály  a  okna  mají  okraje  z  rabského 
mramoru  zdobně  vytesané.  Mramor  rabský  jest  oranžové  barvy  s  bílými 
skvrnami,  které  časem  bohužel  zvětrají.  Nad  každým  skoro  vchodem 
do  domu  je  znak  nebo  vytesaný  koník  nebo  nástroj  řemeslnický. 
Na  nejzazším,  nad  mořem  čnějícím  cípu  vysokého  ostrohu,  na  kterém 
leží  horní  část  městečka,  k  níž  vedou  příčné  ulice  schodové,  je  „sa- 
mostan"*  (klausura)  karmelitek.  Zdi  kláštera  k  městu  obrácené  nemají 
oken,  jeptišky,  jimž  není  dovoleno  klášter  opustiti,  mohou  vyhlížeti 
—  zda  toužebně?  —  toliko  do  dvora  a  na  moře.  Vídali  jsme  je 
však  v  jejich  zahrádce  věšeti  prádlo. 

Rab  má  asi  800  duší,  celý  ostrov  kolem  4600,  rozlohu 
103-43  km«. 

Patron  města  i  ostrova  Rabu  je  sv.  Kristofor,  jehož  den  připadá 
na  27.  červenec.  To  je  zde  ovšem  největší  svátek,  „blagov  dan". 
Jak  mine  půlnoc  na  27.  červenec,  chodí  hlavními  ulicemi  průvod 
s  hudbou,  a  hned  z  rána  o  šesté  houkají  hmoždíře.  Po  deváté  bylo 
velké  procesí,  bez  hudby,  v  čele  nesli  křížek.  Zdejší  farář  (župnik) 
v  průvodu  asi  5  kněží  a  ministrantů  nesl  v  otevřené  skřínce  hlavu 
sv.  Kristofora.  Když  na  trávníku  za  městem  (na  vároši)  nastal  stín, 
chasa  „plesala  kolo",  oddávala  se  národnímu  tanci,  který  Taliáni 
pohrdlivě  zvou  „ballo  contadino".  Nás  právě  tento  „selský  tanec" 
nejvíce  zajímal.  Mnohým  poskokem  a  obratem  připomínal  i  ruské 
tance  národní.  Chodí  tu  proti  sobě  podobně  jako  u  nás  při  čtverylce, 
junáci  otáčejí  děvčaty  pod  nadzdviženou  paží,  někdy  si  i  poskočí. 
Jeden,  předtanečník,  tanec  vede.  Z  kola  diváků  známí  jeho  na  něj 
pokřikují:  „Veselo!"  Tančící  beztak  svižně  se  pohybují,  že  všichni 
jsou  spoceni.  Bez  ustání  cifrují  nohama  do  taktu,  ženské  obyčejně 
jen  na  jedné  noze  poskakují.  Horní  část  těla  je  více  nehybná,  jako 
by  ztuhlá,  paže,  zvláště,  ženských,  jsou  svislé.  Nám  tento  jich  mrav 
připadá  nezvyklým,  jako  bychom  měli  před  sebou  loutky,  kterými  za 
drátek  otřásáme,  aby  nohy  se  jim  klátily.  A  hudba?  Starý  dudák 
vyluzoval  z  měchu  stále  tytéž  jednotvárné  zvuky.  Tak  jako  dnes, 
bylo  asi  i  před  dávnými;  dávnými  časy  na  ostrově  ležícím  mimo 
hlavní  mezinárodní  plavbu.  Večer  patřil  honoraci  městské.  V  přístavu 
byla  regatta  bárek  s  lampióny,  na  druhé  straně  přístavu  pouštěli 
rakety  a  barevné  koule.  Z  jedné  bárky  zavzněl  zpěv:  „Hej  Slované!" 
Za  noci  spustili  pak  Vlaši  své  písně,  ale  nebyly  to  melodické  po- 
pěvky staronárodní,  z  kterých  italští  mistři  zbudovali  a  těžili  pro  své 
opery,  ale  odrhovačky,  jako  tato  více  než  prostá  „píseň* : 


Digitized  by 


Google 


Ostrov  a  město  Rab  v  Dalmácii. 


Le  galtine  tutte  matte 
per  la  perdita  del  gallo, 
le  ga  rotto  la  caponera 
dalía  rabbia,  che  le  ga. 


Mio  compare  Giacometto, 
lui  g*aveva  un  beir  galletto, 
quando  canta,  Tavre  becco, 
che  fa  proprio  ínamar.* 


S  hlavním  svátkem  rabským  spojen  bývá  výroční  trh,  jedinký 
v  roce,  trvající  celý  týden,  který  se  odbývá  ovšem  na  vároši.  Známí 
i  z  daleka  se  k  trhu  scházejí,  čtou  se  psaní,  písmák  jim  na  ně  spi- 
suje   odpovědi.  Jak  rozechvěna  je  děva   tam  pod    stromem,    jak  se 


Západní  část  Rabu. 

zardívá,  zajisté  jí  předčítá  milostné  psaníčko.  Tam  zase  na  trávníku 
jiná  scéna,  jiný  genre,  rušnějšího  druhu.  Slyšeti  i  řev  a  hádku.  Ven- 
kovan si  zaskočil  do  krčmy  a  nechal  své  dva  osly  samy.  Ti  si  teď 
chtěli  také  zaskočiti,  jeden  na  druhého.  Druhému  se  hra  nelíbila, 
a  jako  zaslepeni  vběhli  zrovna  mezi  hliněné  nádobí. 

*  Slepice  celé  poblázněné  ztrátou  kohouta,  rozbily  kurník  ze  vzteku, 
který  je  jftná.  Můj  kmotr  Jakoubek,  ten  měl  krásného  kohoutka,  když  ko- 
krhá,   otevře  zobák,   až  se  sám  do  sebe   zamiluje.   (Dialekt  je  benátský). 


Digitized  by 


Google 


70  Josef  Heřman: 


Jinde  zase  přiběhla  žena  mezi  dav  lidu  mávajíc  dřevěnou  palici,  že 
prý  ten  chomáč  lidí  musí  pobíti.  Odvedli  nešťastnici.  V  koutě  u  krčmy 
Kate  Zéc  (zajíc)  pekli  pod  širým  nebem  nad  žárem  dřevěným  celé 
jehně,  navléknuté  na  řádnou  hůl,  podepřenou  o  dva  kameny.  Hoch 
otáčel.  Vedle  byla  zase  moderní  vymoženost,  „panorama**.  Kupující 
se  tísní  nejvíce  okolo  stolků  zlatnických,  ženské  vybírají  si  náušnice 
a  prsteny,  čím  větší,  tím  jsou  jim  milejší.  Zlaté  náušnice  mají  po- 
dobu kriihů,  častěji  svislých  bobulí.  Jsou  duté,  stojí  kolem  6—13  zl. 
Ženské  se  i  zde  rády  okrašlují,  za  pasem  mívají  voničku,  junáci  si 
ji  zastrčí  za  uši. 

Řekli  jsme  svrchu  o  venkovských  domcích,  že  jsou  roztroušeny 
po  stráních.  Liší  se  od  našich  chaloupek  úplně.  Jsou  obílené,  ka- 
menné, neb  stavební  dHví  je  zde  drahé.  V  průčelí  mívají  schody, 
obyčejně  s  obou  stran.  Pod  schodištěm  je  široký  otvor  do  přízem- 
ního sklepení.  Psů  u  domků  nechovají,  není  jich  tu  třeba,  i  pobíhají 
nepatříce  nikomu,  po  lese  a  po  polích.  Na  poledne  a  na  večer  chodí 
po  domech  —  žebrat.  U  vchodu  domů  městských  viděti  jamky,  kam 
se  jim  leje  voda,  aby  mohli  žízeň  uhasit. 

Všimli  jsme  si,  jak  zde  mlátí.  Bylo  to  hned  za  přístavem,  kde 
stojí  i  dvě  budky  se  stroji  na  lisování  sena  a  suché  lucinky  ve  velké 
krychle.  Mlat  byl  pod  širým  nebem,  u  kolmé  skály.  Na  zemi  na- 
stláno  vousaté  pšenice,  že  jsme  myslili,  že  to  ječmen.  Dva  mohutní 
voli  šlapali  po  klasech,  dokola  poháněni  dívkou.  Aby  nedostali  mo- 
tolici, občas  je  obracela.  Na  tlamách  měli  košíky,  aby  pšenicí  nežrali. 
Nečinně  stáli  podle  hospodář  a  stará  žena,  kouříc  z  dřevěné  ^pipy". 
My  jim  vykládali,  jak  se  u  nás  julátí.  „A  to  by  bylo  trudno  za  nás!** 
Pro  malíře  nebo  fotografa  hotový  obrázek:  ta  stěna  (skála)  vzadu 
a  vedle  „kuča"  s  nízkou  střechou  z  pestrých  žlabovic. 

Více  by  tu  získal  folklorista,  neb  venkovský  lid  celkem  si  u- 
držel  až  na  naše  doby  starý  způsob  života.  Ženské  nosí  krátké  ži- 
vůtky,  sukni  nahoře  sebranou,  kterou  ve  všední  dni  mají  na  ruby. 
Zástěra  bývá  úzká.  Hlavu  kryje  loktuška,  šátek.  Jsou  mnohem  pil- 
nější mužských,  starší  ženy  i  na  putu  (po  cestě)  předou  držíce  kužel 
v  levé  ruce  nebo  pletou  punčochy  a  kabátce  (vlněné  na  zimu).  Při 
tom  ještě  nesou  břemeno  (suché  dříví)  na  hlavě,  pranic  je  nepřidr- 
žujíce,  i  kdyby  vodu  (z  cisterny  nebo  pramene)  nesly.  Muži  nosí  ka- 
zajku, nejvíce  modrou,  bez  rukávů,  opásáni  jsou  červenou  nebo  stra- 
katou šerpou,  u  starších  bývá  tmavší  barvy.  Hlavu  kryje  nízká  čapka 
červená,  někdy  již  silně  vybledlá,  s  dlouhým  černým  třepením, 
velmi  tedy  podobná  černohorské.  Jsou  menší  postavy,  hubení,  ale 
zdraví.  Cizince  si  prohlížejí,  že  i  zůstanou  nad  ním  státi.  Čemu  ne- 
rozumějí, tomu  se  smějí,  a  malí  i  pokřikují.  Za  Maďary  volali  „Igen", 
„nem,  nem",  kterýchž  slov  („ano",  „ne")  tito  často  užívají.  Zpěv 
jejich  je  jednotvárný,  zní  nám  jako  monotónní  hučení,  děvojky  si 
jím  krátí  čas  na  putu  a  na  korábu. 

Přál  jsem  si  viděti  ten  lid  o  poutí,  kdy  je  sám  mezi  sebou.  Na- 
skytla se  příležitost  v  neděli  5.  srpna,  kdy  se  slavila  pouf  u  sv.  Lucie. 
Jeli  jsme  lam  na  zopolu   (čti:    copolu),   lodici,    která  (původně  asi 


Digitized  by 


Google 


Ostrov  a  mésto  Rab  v  Dalmácii.  71 


z  vydlabaného  topolu)  má  na  pffč  dlouhou  kládu,  na  jejíchž  koncích 
teprv  jsou  upevněna  vesla,  která  jsou  pak  ovšem  velmi  dlouhá. 

Soška  sv.  Lucie  na  oltáři,  chráněná  skleněným  poklopem,  je  malá, 
sedící,  oděná  v  tmavočervené  roucho,  s  korunkou  na  hlavě.  Kostel 
je  těsný,  že  lid  klečel  i  venku  pod  širým  nebem.  Se  zalíbením  spo- 
činul zrak  na  té  pestré  směsici ;  lid  byl  v  malebném  svátečním  kroji. 
K  tomu  úchvatná  scenerie :  s  jedné  strany  lesknoucí  se  moře,  s  druhé 
mohutný,  pochmurný  Velebit.  Tak  jsem  druhdy  stával  za  naším  mo- 
ravským lidem,  kdy  u  kostelíka  na  Radhošti  neb  jinde  na  mýtině 
beskydské  klečel  před  obrazem  Panny  Marie  a  zaníceně,  vroucně 
zpíval  mariánské  písně.  Maně,  nevolky  sjel  klobouk  dolů,  a  srdce 
přálo  těm  drahým  hlavám,  zakrytým  světlou  loktušf,  by  byla  prosba 
jejich  vyslyšena.  V  Rabu  u  sv.  Lucie  jsem  toho  dojmu  neměl,  pobožnost 
se  mi  zdála  býti  vnější,  povrchní,  bez  vroucností  opravdového  citu.  Na 
blízku  prodávali  kupci  rabští  víno  a  pivo  v  láhvích,  a  hned  po  pobož- 
nosti, kdy  již  se  klonilo  slunce  k  západu,  oddala  se  chasasvému  tanci. 

Za  sv.  Lucií  vysoko  na  hřbetu  horském  spatřil  jsem  rozvaliny 
jakoby  rozlehlého  hradu.  Přítomní  rabští,  tajník  (městský  sekretář), 
zdejší  lékař  (liječník)  a  učitel  rabské  školy  mi  vykládali,  že  jsou  to 
zříceniny  starého  řeckého  města.  Starý  Strabo  prý  jmenuje  na  ostrově 
Rabu  dvě  města,  Arbe  a  Colentum,  a  protože  se  na  ostrově  druhé 
město  vůbec  nenalézá,  hádá  se,  že  jsou  to  rozvaliny  tohoto  druhého 
města  Strahova,  které  asi  bylo  řeckou  kolonií.  Lid  zase  nazývá  to 
město  sv.  Damián  a  tvrdí,  že  bylo  od  Lunu  (it.  Puntaloni,  na  pro- 
tějším ostrově  Pagu)  dobyto  a  zpustošeno. 

Použil  jsem  tedy  nejbližšího  dne  po  dešti,  kdy  byl  vzduch  po- 
někud ochlazen,  a  šel  se  podívat  na  tu  „řeckou  kolonii".  Za  sv. 
Lucií  začíná  stoupání,  kámen  je  zde  bílý  vápenec  a  stráň  samá  šedá 
Šalvěj.  Cesty  nahoru  není,  leze  se  po  hrotnatých  skaliskách  a  po 
kamení  drolícím  se  a  pod  krokem  povolujícím.  Bylo  to  rozhodně 
městečko,  jež  bylo  pevnými  hradbami  obehnáno.  Tyto  hradby,  ná 
severní  straně  podepřeny  pilíři,  se  jakž  takž  udržely.  Půdorys  je  ne- 
pravidelný ovál  asi  50  m  široký  a  přes  100  m  dlouhý.  Na  západním 
svahu  je  nejširší  část  městečka.  Na  nejvyšším  bodě  uvnitř  hradeb 
(223  m  n.  m.)  zbylo  klenutí,  rozeznáváme  ještě  pět  oken  podle 
sebe,  ale  zazděných.  Snad  jsou  to  zbytky  kostela  sv.  Damiána. 
Vyrušili  jsme  odsud  ze  siesty  několik  černých  ovcí  s  jehňaty  a  s  be- 
ranem, skrývajících  se  zde  snad  před  supem,  který  v  nevelké  výši, 
svým  holým  krkem  znatelný,  v  obrovském  rozpjetí  křídel  právě  nad 
námi  kroužil.  Ovčáka  jsme  nikde  kolem  neviděli.  Holý  hřbet  a  svahy 
pohoří  jsou  kamennými  zdmi  rozhraničeny,  a  v  tom  velkém  okrsku 
pasou  se  ovce  samy,  volně  pobíhajíce  pod  Širým  nebem.  Nenalezli 
jsme  tu  však  studánky.  Snad  to  bylo  příčinou,  že  obyvatelé  sv.  Da- 
miána osadu  svou  na  kopci  opustili,  když  již  přestaly  nájezdy  pi- 
rátů,  neboř  všecky  větší  osady  jsou  blízko  studánek  sladké   vody.* 

•  Podobné  zříceniny  viděl  jsem  v  chorvatském  Přímoří  u  Noviho  ^Vi- 
nodolu)  nad  vesničkou  Ledenicemi,  lid  jim  říká  sv.  Stepán,  a  jihovych. 
od  Kraljevice  (it.  Porto  Ré).  Obé  jsou  na  vysokém  kopci. 


Digitized  by 


Google 


72  Josef  Heřman: 


Takový  pramen,  zvláště  mohutný,  má  farni  osada  Barbat,  která 
leží  sotva  půl  hodinky  dále  za  farou  sv.  Lucie.  Tento  zdroj  je  pře- 
klenutý. Ženské  v  jeho  odtoku  právají.  Byli  jsme  náhodou  svědky 
komické  scény:  přihnali  sem  skot  k  napájení,  mezi  ním  i  býčka  — 
Jak  ty  ženy  se  tu  křičíce  rozutíkaly! 

Do  Barbatu  jsme  jeli  bárkou,  s  kterou  jsme  vůbec  blízké  osady 
i  pusté  ostrůvky  a  poloostrůvky  navštěvovali.  Byly  fo  příjemné, 
osvěžující  výlety,  jež  jsme  ovšem  po  každé  s  vykoupáním  v  moři 
spojili.   Moře  je  u  Barbatu  plné  ježků  a  hvězdýšů. 

Na  jednom  takovém  výletu  přišli  jsme  na  Frkanji  k  sluji,  která 
se  nořila  hluboko  pod  zemi.  Lid  o  ní  vypravuje,  že  se  táhne  pod 
mořem  a  druhý  konec  že  ústí  až  u  Lunu  (Lun,  it.  Puntaloni).  Ve- 
hnali tam  prý  psa,  a  ten  vyběhl  za  hodinu  na  protějším  břehu.  Ve 
vápencovém  útvaru  dalmatském  nejsou  podobné  sluje  (hrv.  pečina 
špilja)  vzácné.  Nejzajímavější  je  na  ostůvku  Biševě  (Biševo,  it.  Buši) 
blíže  Visu,  kde  je  magické  osvětlení  jako  ve  mnohem  známější  sluji 
na  Capri  u  Neapole. 

Posud  popsané  výlety  směřují  od  Rabu  celkem  k  jihu,  více  je 
jich  směrem  severním.  Nejoblíbenější  je  k  samostanu  (klášteru)  sv. 
Eufemie,  sotva  půl  hodinky  vzdálenému.  Vede  tam  široká,  pohodlná 
cesta,  na  které  potkáváte  trpělivé,  filosoficky  zamyšlené  oslíky  s  bře- 
menem na  hřbetě,  nejvíce  se  suchým  dřívím,  a  podle  kráčející  starší 
ženy,  na  hlavě  nesoucí,  co  na  osla  se  nevešlo.  Před  klášterem  je 
silný,  živý  pramen  sladké  vody,  překlenutý  na  způsob  kaple.  Pra- 
menitá voda  je  vůbec  v  Dalmácii  u  veliké  úctě,  i  nejnepatrnější  pra- 
mének bývá  ohrazen,  vyzděn  a  překlenut,  Sv.  Eufemie  je  františkán- 
ská klausura,  do  které,  vyjma  kostelík,  ženské  nesmějí.  Je  tu  zase 
fara,  jsou  zde  i  dva  kněží.  Strop  v  kostele  je  ještě  trámový,  čtver- 
covaný, s  malbami  ve  čtvercích,  ale  většina  maleb  je  zkažena  de- 
štěm, střechou  pronikajícím.  Na  dvoře  je  zasazen  do  zdi  mramorový 
sarkofág,  prý  Kateřiny  Frankopánové.*  Znatelný  jsou  na  něm  dosud 
reliéfy:  sv.  Jana  ev.  a  andělů  v  rozích.  Prohlédli  jsme  si  zde  též 
zahradu  s  parkány,  terrassami  k  moři  sestupujícími,  jedinká  na  Rabu 
palma  zde  stála,  ale  vítr  ji  zničil.  Ted  vyrůstají  z  ní  vějířovité  od- 
nože. Palem  musí  býti  více  pohromadě,  nejméně  dvě,  jedna  s  muž- 
skými, prášníkovými  květy,  druhá  s  pestíkovými.  Tak  také  zahy- 
nula palma,  až  z  Egypta  do  Opatie  nákladem  asi  12.000  zl.  dove- 
zená ku  poctě  kor.  pr.  Štěpánky,  kterou  tam  očekávali.  Krásné, 
zdravé  jsou  u  sv.  Eufemie  dvě  staré  pinie,  s  korunou  jako  květák 
(pinus  pinea). 

Když  jsme  se  chladili  čerstvou  vodou  z  pramene  u  sv.  Eufemie, 
všimli  jsme  si  dole  u  moře  čtverhranných,  svítících  se  oddělení,  jako 
by  tam  byla  zahradní  pařeniště.  Jsou  to  státní  šaliny.  Žádný  vysoký 
komín,  žádná  továrna,  jen  malý  domek  při  nich.  Do  těchto  mělkých 
nádržek  přelévá  se  čerpadlem  mořská  voda  a  nechá  se  vypařovati  asi 

*  V  jiných  klášteřích,  jako  v  Cassíone  u  Krku,  mají  také  podobný 
sarkofág,  a  tam  též  cizinci  vykládají,  že  v  něm  pochována  Kateřina  Fran- 
kopánová. 


Digitized  by 


Google 


Ostrov  a  mésto  Rab  v  Dalmácii.  73 


šest  dní,  nenastane- li  mezi  tím  déšf,  zde  ovšem  vzácný.  Bělostná  sůl 
zůstane  pak  na  dně,  a  shrabuje  se  pohrabáčem  (toho  tvaru,  jenže 
trochu  větším,  jakým  se  v  Monte  Carlu  se  zeleného  sukna  stHbr- 
náky  a  zlafáky  shrabují).  Při  práci  v  šalinách  je  zaměstnán  jedinký 
dělník,  kterému  platí  stát  80  kr.  denně.  Dohled  má  finanční  stráž. 
V  zimě,  kdy  se  voda  tak  rychle  nevypařuje,  sůl  se  nevyrábí.  Po- 
znali jsme,  jak  solnaté  je  moře  v  této  zátoce,  kde  jsme  se  kou- 
pávali. 

Přejdeme-Ii  úzkou  úrodnou  dolinu  za  sv.  Eufemií  se  prostíra- 
jící, již  i  potok  mutné  vody  protéká,  a  vystoupíme-lí  na  protější 
stráň,  octli  jsme  se  ve  státních  lesích,  prostřed  nichž  je  myslivna. 
Myslivna  I  Ta  měla  pro  mne  vždy  zvláštní  kouzlo,  to  čistounké  sta- 
vení s  vlídně  vítajícími  okénky,  s  prostými  kvítky  za  neumělým  plotem 
v  lůně  šumného,  zadumaného  lesa.  Tam  hledáme  jen  svatý  mír,  v  té 
vonné  jizbě  neuhosti  se  hřích.  S  takovými  myšlenkami  kráčel  jsem 
k  dalmatské  myslivně.  Ale  již  ten  les  tam,  ta  jejich  „šumá''  není 
náš  poetický  jehličnatý  les,  stromy  jsou  tam  listnaté,  ovšem  pěkně 
zrostlé.  Hájovna  (rozumí  se,  že  zděná)  měla  v  přízemí  jen  dvě  míst- 
nosti, pokoj  a  kuchyň,  nahoře  ještě  druhý  pokoj,  ložnici.  Pes  ^^Moro" 
na  nás  nedorážel,  ač  zřídka  jen  cizinec  sem  vkročí,  jako  se  nám 
po  venkově  všude  stávalo,  občerstvení  neměli  pro  nás  žádného,  ale 
aspoň  vody  nám  hajná  podala.  Až  když  se  s  námi  seznámila,  šla 
nadejit  kozího  mléka.  Hájovna  má  jméno  Dundo,  „šumar"  (=  hajný) 
jménem  Bone  je  Slovinec  ze  Salkana  u  Gorice,  kde  jsme  jeli  přes 
Soču  (it.  Isonzo)  po  železničním  mostě  se  známým  největším  roz- 
pjetfm.  V  témž  lese,  asi  hodinku  jižně  od  hájovny  Dundo,  při  samém 
moři,  zde  již  otevřeném,  leží  samostan  sv.  Kristofora,  patrona  Rabu. 

Severovýchodně  od  Rabu  na  návrší  stojící  církvička,  okolo  níž 
vedou  telegrafní  tyčky,  je  farní  kostelík  sv.  Eliáše.  Farář  pro  blízkost 
své  fary  bydlí  v  Rabu.  Tolik  far  —  to  je  zbytek  ze  starých  dob, 
nápodobení  italských  poměrů.  Na  církvičce  je  zavěšena  poštovní 
schránka ! 

Jdeme-11  stále  podle  telegrafních  tyčí,  přijdeme  do  Supetarské 
dragy  (=  Svatopetrská  dolina)  a  do  Loparu.  Supetarska  draga  má 
školu  (těch  je  pořídku),  jednotřídku:  hoši  se  vyučují  zrána,  děvčata 
od  4.  odpol.  Ovšem  je  i  zde  fara. 

Před  vesničkou  Loparem  přidružil  se  k  nám  stařík,  který  si  ob- 
vazoval u  cesty  rány.  Prý  se  jmenuje  Jakob  Krste  a  chodí  „pitat" 
{=:  žebrat).  Byl  u  bega,  který  se  sem  z  Bosny  přestěhoval.  Po  cestě 
šlapali  jsme  po  mramoru  (světle  růžovém  s  bílými  žílami).  Krste  nám 
okázal,  kde  takový  mramor  se  láme,  na  blízkém  skalnatém  ostrůvku 
(coglio)  Goll.  Najednou  zalehl  nám  v  uších  výstřel.  Kr$te  hned  nám 
vykládal:  „To  se  ženio  jučér  mladi  s  mladom,  još  dánas  púcajú".* 
Na  to  podiva  v  se  na  slunce,  pobídl  nás:  „Šunce  več  visoko,  vi 
se  zakasnite  ku  parobrodu,    kad  neidete  živo.*     Dali  jsme   tedy  do 

•  V  chorv.  ptsmě  se  délka  samohlásek  neoznačuje,  my  to  zde  činíme 
pouze  k  vůli  správné  výslovnosti. 


Digitized  by 


Google 


74 


Josef  Heřman:  Ostrov  a  mésto  Rab  v  Dalmácii. 


kroku.  Několik  kučf  v  Loparu  je  hustě  pohromadě  na  svahu.  Jedinou 
krčmu  má  Petar  Pičuljan,  zároveň  ^glavar**  (=  představený)  loparský. 
Ale  nemohlo  by  se  zde  bydliti,  nedostali  bychom  nic  k  jídlu.  Škoda  I 
Neb  na  blízké  zátoce  „Crnica"  je  i  na  břehu  písek.  Jen  vystavět 
zde  hotel,  a  hosté  by  se  našli.  Zpáteční  cestu  jsme  již  nekonali 
pěšky,  ale  parníkem,  jakož  jsem  vůbec  mnohé  velmi  vděčné  partie 
takto  pohodlné  vykonal.  Ovšem  jsem  si  zajel  z  Rabu  i  do  obou  Lo- 
šinjf  (Lussin  grande  a  piccolo)  a  odtud  jsem  navštívil  blizoučké  Ci- 
gale,  které  má  skvělou  budoucnost.  O  jiných  partiích  parníkem  jsem 
se  částečně  již  hned  z  předu  zmínil. 

Jedno  jest  jisto :  že  účinek  koupelí  mořských  je  takřka  zázračný, 
zvláště  u  dětí,  a  proto  těch,  kteří  k  moři  putují,  bude  stále  přibývati ; 
a  druhé  faktum  je,  že  Dalmácie  nejnovější  dobou  přichází  do  mody, 
nastává  jí  ráno,  neb  i  vídeňská  vláda  konečně  začíná  se  starati  o  tuto 
zajímavou  zemi.  Ta  ovšem  to  činí  toliko  z  politických  příčin,  ale 
my,  když  jíž  nehodláme  stráviti  léto  v  naší  krásné  českoslovanské 
vlasti,  v  některém  z  jejích  nesčetných  půvabných  koutků,  dáme  před 
studenou  severní  cizinou  zajisté  přednost  zemi  slovanské,  kde  nás  naši 
bratři  uvítají  v  pravdě  po  bratrsku. 

Fotografie  prof.  Jos.  Bubeníčka. 


Digitized  by 


Google 


es  au. 


j  '■ 


Wnwnt  Glew^xí^le^t 


er^ 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Ozef  Kalda: 

Difa  pHrody. 

Valašský  obrázek  od  Luhačovskéj  Slanice. 

Slunce  v  zenitu  plane,  luky  horkem  zamdlévajú,  hory  sa  dusíja  pod 
rozpařeným  listem,  a  naježeným  ludom,  roztáhlým  ledagde  v  kříbí, 
huštině  u  vody,  gde  sa  ešče  drží  přeca  chlad  při  zemi,  pění  sa 
hustá  krev  v  žilách.  Hlava  hlčí  na  prázno,  srdce  zvolna  tlče,  lohtivá 
mdloba  hraje  tělem,  a  chce  sa  mu  prováďat  s  kýmsi  něco  škare- 
dého, při  tom  však  přeca  pěkného,  při  čemž  míňajú  smysly,  člověk 
somlá  jako  zdivočilé  zvfřa,   zárovno  vzdychaje  s  blaženýma  v  nebi. 

V  ten  čas  sa  zdálo  Veruně  Danihelovéj,  že  sama  sebe  ve 
spánku  přemluva,  jako  že  by  bylo  na  čase  daremního  povalováni 
nechat  a  vyjít  si  na  „čekanu". 

Oh  ej! 

Lehko  sa  řekne  vstat;  ale  kerak  a  čím? 

Jakési  nohy  aj  ruky  ležíja  ovšem  rozhozené  po  vazkém  mechu 
vedle  ní,  však  úplně  zmrtvělé,  že  nima  nelze  pohnut! 

Vždyt  jich  ani  nečut  při  těle! 

Oči  nemožú  též  hledět  a  to  proto,  gdyžtě  nad  nima  stojí  štyry 
sáhy  zelenkavéj  vody,  z  čehož  poznává,  že  sa  najspěš  utopila. 
Ba  jistě! 

Vlny  kolem  ní  šumí,  sama  lehúnko  sa  kolébe,  leza  na  znaku. 
Pod  lopatkama  nepociťuje  pražádnéj  tíhoby,  jak  voda  sem  a  tam  sa 
hýbe,  tak  jí  jednúc  hlavu,  podruhúc  zase  nohy  pozdvihuje. 

Připadá  jí  to  téměř  rovno  nepovědomému  tanci. 

Šak  ba  začúvá  cimbál  při  tom,  enom  že  jakoby  z  dálky. 
Dzzzun.  Dzzzun. 

Kata  z  dálky ! 

Vždyf  je  muzika  na  Lapači.  V  izbě  ludí  natlačených  a  nadžga- 
ných  jako  kaše  v  hrnci,  dusno,   že   nad    hlavama   ni   lampa   blikat 


Digitized  by 


Google 


78  Ozef  Kalda : 


nemože,  Veruně  stékajú  potůčky  znoje  po  zádoch,  a  gdosi  ju  svfrá 
v  lokfoch  tak  pevno,  že  je  nadobro  přivařena  k  ňom,  a  točíja  sa 
spolu  v  kole  o  dušu  puščenf. 

Veruna  hledf  při  tanci  rovno  před  sebe,  ten  pak,  co  ju  drží, 
ostává  pořád  bokem,  že  z  něho  nevidět  než  svítit  v  levém  boltci 
zlatý  bomWk.  A  neburfa  rovněž  toho  znamení,  nepotřeboval  by  jí 
gdosi  vysvětlovat.  Dobře  poznává  sílu  ruky,  kerá  neochabuje,  ba 
čím  dálej  ju  silnéj  přitahuje. 

Už  před  pů  hodinu  jí  tanečník  cosi  zašuškl  do  ucha,  však 
ona  zatřásla  hlavu:  „Čekaj  eščel"  Až  teprve  včil  tanec  ju  rozdivúřil 
a  smysly  rozjitřil,  sama  sa  k  súdruhovi  připíná  tělem,  aby  poznal  a 
porozuměl,  že  přiblížila  sa  její  hodinka  --  a  hle !  sotva  si  pomyslila, 
již  pozoruje,  kerak  ju  vytláčá  ven,  a  pořád  ešče  obemknutí  potácajú 
sa  k  východu.  Bokem  a  loktem  rýpe  do  neuhýbajícího  ludu  při 
dveřoch,  že  mosíja  popustit. 

Blikotající  zář  petrolinovéj  lampice  daléj  nedosihuje,  tma  — 
neproniknutelná  tma  —  laskavá  společnica  milujících  —  čeká  na  ně. 

Veruna  přivírá  bezmocné,  nevyslovitelná  mátohu  nemocné  oči; 
poznává  vúkolní  svět  o  mnoho  lépe  rozbouřelým  hmatem  a  rozci- 
tlivělým  čuchem. 

V  síni  vrážá  do  jakéhosik  dunícího  dřeva  —  kyselé  želé  čpí 
z  něho.  Horký  výdech  rozpařených  tělisk  náhle  pominul,  a  hno- 
jůvka,  silno  dýchající  před  blízkým  deščem,  prudko  razí  do  nosa. 

Sú  na  dvoře. 

Enom  daléj! 

Včilejc  zavoněl  v  listníku  suchý  list  a  porozsýpaný  zašustěl  pod 
nohama  —  Vemnu,  třasúcí  sa  nedočkavú  zimicú,  cosi  popotahlo 
zabočit  jedným  krokem  a  svalit  sa  do  něho,  však  přeca  sa  udržela 
na  nohách  —  v  listě  rádi  hnízdíja  pijáci,  potem  ludé  blízko  sa  po- 
řádem přetahuji! .  .  . 

Enom  dálej!  Šak  nemože  už  dlho  trvat. 

Napíná  tedy  chřípí,  zhlboka  zabírajíc  vzduch,  brzoji  pocítí 
před  sebú  van  volnéj  prostory.  Hej  I  už  jí  chladí  lýtka  až  po  kolena 
vysoká  tráva,  napojená  bohatú  rosu! 

Tichý  větérek  sa  pohnul,  nese  v  sobě  hladkú  vůňu  zrajícího 
obilé,  ostrý  omam  poskonných  konopí  a  jemný,  těžko  postřehnutelný 
přídech  rozkopané)  hliny,  gdyž  sa  ohrnajů  zemáky. 

Při  téjte  vůni  sa  chce  Veruně  dycky  plakat. 

A  tož  až  sa  jí  srdce  radosfú  zatáhlo,  že  ju  učula  prám  v  tente 
okamžik,  a  vrhá  sa  k  zemi  rovno  jako  kameň,  nedbaja  bolesti  ná- 
hlého pádu,  gdyžtě  strhává  sebú  toho,  co  sa  mu  svítí  zlatá  ná- 
ušnica  v  uchu,  lebo  sa  jí  chce  velice  trpět,  aby  čím  větší  trýzeň, 
jí  zase  sa  zrodila  závratnější  rozkoš  .  .  . 

Tmí  sa  jí  ve  tmě  před  očima.  Na  sevřených  víčkách  klikatí  sa 
jí  náhle  blesky,  ohnivé  pestrobarevné  růžice  vyskakuji!  a  zase 
mizíja. 

Je  blízká  mdlobě.  Veškerá  krev  sa  jí  vhrnula  do  těla  v  jediné 
místo,   keré  sebú  zmítá  jako  raněná  vlčica  zmírající  žízní.    Už  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Diřa  přírody.  79 

Jaj . . .!  Jedno,  jediné  slovo  by  ráda  ešče  vyrazila  ze  sebe:  „Nešetři, 
nešeffi!"  —  a  zatím  už  nepoznává,  lešti  enom  stone  lebo  křičí  alebo 
sfcučí ...    — -~— _ 

Píííísk! 

Dvúhodinový  vlak. 

Verunko,  vstávaj!  Míníš-i  si  večer  zatancovat  a  zahújat,  taják 
sa  ti  to  prám  zdálo,  nesmíš  sa  v  lesi  povalovati  Je  třeba  sa  po- 
ohlédnut po  denárkoch  a  přihospodařit  sobě. 

Život  je  těžký! 

Zadarmo  dneska  nehrajá  nikomu,  a  cigánovi  teprú  ne!  --  Po- 
hnula mandlovýma  očima,  a  dvě  zažlklé  bělma  sa  pomalu  sem  a 
tam  obrátily.  Ostala  však  ležat,  s  podivením  načúvajíc  tikotu  roz- 
běhnutého srdca.  Usmíla  sa  ve  zpomínce,  též  párkrát  z  hiboka  vzdy- 
chla. Zasej  ležala  daléj,  oči  přivírala,  odevírala.  Konečně  vycenila 
svých  dvaatřicet  liščích  keláňů,  napnula  sa  strunu  třikrát  a  vyskočila. 
Popravila  šaty  na  sobě,  složila  na  široko  šatku,  již  přehodila  si 
svěčno  přes  levé  rameno,  jak  enom  mladé  cigánky  nosívajú,  aby 
černé  vlasy  v  slnku  jiskrama  zahrávaly. 

Prodírá  sa  mlázím  a  kráčá  zvolna  po  upravenéj  cestičce,  jaké 
vídat  při  parkoch,  láznách  a  podobných  ústavách,  gde  jezdíja  bohatí 
ludé  léčit  svoje  odulé  bruchy  a  utrácat  zbytečné  peníze.  —  Šak 
henkaj  prám  leží  takový  bachrál  v  provazovéj  sffce!  Dyby  tak 
dřímal  a  vtsal  mu  řefázeíc  od  hodin,  alebo  trčaía  šrajtofla  z  kapsy ! 
Aby  ho  střela !  Nespí,  oháňá  sa  z  much.  Verunka  spěje  tedy  mimo. 
Mezi  stromy  sa  ukazuje  zaprášená  silnica.  Je  ju  čut  z  dálky  kra- 
vincama  též  kobylincama.  V  kříkopě  požinujú  dvě  mladé  roby 
trávu.  Kolébajú  sa  v  kyčlách  ze  široka  jako  za  tři  sta  valach,  a 
huby  majú  opléskané  ze  šišek  a  kýšky.  Uhlédňa  Verunu  vzpřimujú 
sa,  stavjajú  ztěžka  na  paty  a  vzhlédajú  proti  ní.  Prsa  jim  trčíja 
neforemně  pod  letníma  jupkama  jako  hrče. 

Verunka  v  duchu  sa  směje  selskéj  nařvanosti  a  pociťuje  v  tom 
okamžiku  dvojnásob  přednost  svého  drobného,  však  súměrného  těla. 

Šuchoce  si  zlehúnka  a  při  tom  však  pyšno  podle  svých  nepřítel- 
kyň, jak  dobře  poznala,  třebas  že  nemžikla  k  nim  okem.  A  dala 
jim  mlčky  takovú  odpověď:  Z  lehká  nadzdvihla  hlavu  do  tyla,  při- 
mhúřila  zraky,  že  sa  značily  jenom  úzkýma  čárkama,  při  tom  spu- 
stila krapku  pravý  kůtek. 

Aj  vňutřňú  zlobu  trochu  pobledla. 

A  bylo  jí  porozuměno. 

Sotva  přešla  pěti  kroky,  čuje  za  sebú  nenávistně  vyražené 
slovo:  „Čúha!" 

Nebodlo  ju  nic,  pranic,  docela  nic.  Bylo  vidět,  že  ho  vyřkla 
půhá  závistlivost.  Odekřikla  zpupně:  „Nebojte  sa  o  svoje  galány! 
Stojím  o  ně  takhle  — "  nadzvihla  sukénku  —  „majú  blechy  místo  pe- 
něz a  razíja  chlévem  zrovna  jako  vy!" 

A  pořád  jí  ten  kravský  zápach  z  rob,  jež  minula,  rovněž  ze 
silnice,  po  níž  spěchá,  neuhýbá  z  nosa,  ba  čím   blíže  dědiny  ešče 


Digitized  by 


Google 


80  Ozef  Kalda: 


vzrůstá.  Přeřekla  si  nazhlas:  „Bože,  jak  ten  selský  dobytek  — "  (a 
mínila  tím  dvúnohý  aj  čtyřnohý)  celý  svět  zanešvařl." 

U  jednej  chalupy  trčí  při  zavřenéj  komoře  zámek,  u  sklepa 
také.  Enom  sa  mu  zasmíla:  „Vis  tady,  vis  a  hlásaj  okolo  počest* 
ným,  gde  cosi  poschovávané!  Lehko  sa  ti  pokerúsik  odekrútí  krček f 
A  zapamatovala  si  dobře  chalupu  aj  příchod  k  ní. 

Nevzhledné  chalupy  řidnu,  nastupujú  výstavné  víly  s  pěknýma 
zahradama,  mřežama  a  slpovím.  Od  téj  najvěčí  páchne  otevřeným 
oknem  při  zemi  teplá  voda  z  pařeného  kohúta.  V  další  vaříja  kávu. 

Kakral  Jak  pěkně  voní!  Včil  přichodí  apatéka,  je  třeba  zvolnit 
krok,  by  užily  nozdry  všech  specií,  jimiž  je  okolí  napojeno. 

Tady  už  začíná  lázeňská  nádhera.  Kvete  park,  šumí  vodotrysky, 
zvu  k  procházkám  pěkné  chodníky.  Ráno  a  večer  sa  tu  proplétajú 
hosté,  slečinky  se  směšnýma  klobúky  na  hlavách  jako  okříny,  mu- 
zika hřmí  z  pavílóna,  ale  divná.  Málogdy  do  skoku,  tak  to  přeta- 
hujú  v  zuboch,  jako  švec  kozu ;  každý  muzikant  si  hraje  cosi  jiného 
pro  sebe,  ten  pak,  co  stojí  s  paličku  nad  nima,  sa  zlobí,  hrozí,  ru* 
kama  rozháňá. 

Henkaj  prosvítá  konečně  cíl  cesty.  Z  dálky  už  čut  taléřky  umý- 
vat, černobílí  kelneři  s  vlaštovčíma  šosama  létajú,  železo  zvoní 
o  sklo,  z  otevřených  oken  kuchyně  vinu  sa  provázky  spáleného 
masného,  paprikovaného  guláša,  pečenéj  ryby;  hned  vedle  ze 
sklepovéj  ďúry  vane  stuchlý  chlad  a  puch  zavjadlého  masa.  Kúsek 
daléj  u  kolně  čekajú  kočáry,  kobyly  na  krivých  nohách  švácajú 
ohonem  a  potřásajú  kožú.  Koňský  hnůj  naplňuje  rozpálený  vzduch 
smradem  na  omdlení.  Vyžraní  kočišové  vystrkujú  červené  hubska 
z  výčepu,  cvrnkajú  očima,  pokřikujú  na  Verunu,  chlachúzňajú  sa 
vlastním  oplzlostem  a  lejú  do  sebe  džbány  piva. 

Veruna  spěje  mimo  se  zatajeným  dechem,  to  jí  připadá  vždycky 
najprotivnější  kúsek  cesty  —  hotová  golgata. 

Teprú  sto  kroků  za  místem,  už  zase  v  lese,  gde  ju  vítá  na- 
kyslá pryskyřica  mladého  jehličí,  zastavuje  sa,  láme  si  haluzku,  opa- 
trno  bokem  vzhledá  nazpátek. 

Byla  jí  co  přecházka  před  restauraciú  platná?  Gdyž  kradu  po- 
hlédla do  oken,  zazdálo  sa  jí,  že  gdosi  vyslal  blesknutím  oka  vy- 
rozumívající pohled,   ale  tabule  odrážaly  světlo,    nerozeznala    dobře. 

Vyjde  negdo  za  ňú,  a  gdo? 

Ten  oblezlina,  bruchál,  co  fučí  pořád  jako  jež?  Hledí  na  nu 
sprostě  jako  na  kanál  a  valí  horší  řeči  ze  sebe  než  fiagrista.  Věru 
račí  by  ho  kopla  do  —  tento.  Alebo  ten  mlsný  pes,  s  tlstým 
nosem  a  prasačíma  očima?  Jirčák  by  ju  najrači  celu  dvakrát  místem 
vysvlekl,  prstama  opiplal,  na  ruby  převrátil  a  po  tem  nic  nedal. 

Veruna  raci  vzpomíná  na  mladého  študenta.  Chová  sa  k  ní 
dycky  jako  ke  princezně.  Vyptává  sa  ju  na  starodávné  zvyky,  na 
vajdu    cigánského  krála.  chce  od  ní  pohádky,  a  gdyž  mu  podobným 

"^T?i^  ^'"^"'  "^^  "  ^^  »^^"^"  znamená  „cigán",  „pchúro"  „starý" 
„džuklo**  „pes",  zřejmo  sa  zarmucuje.  Brává  ju  okolo  krku  a  ptává 
sa  upřimno:  „Máš-li  mne  ráda?" 


Digitized  by 


Google 


Dita  přírody.  81 


Pří  ňom  připadá  Veruně  najtčžej  ležat  nehybno  dřevem,  zatnut 
zuby,  sevřít  pysky  a  myslit  na  docela  něco  jiného,  třebas  si  po 
tichu  odříkávat:  jek,  duj,  trin,  stár,  panč,  šov,  efta,  ochto,  ena,  deš, 
aiebo  s  posměchem  chladno  pozorovat,  kerak  drmolija  sa  na  nf, 
oddychujú  jako  uhoněný  pes  a  slabošsky  v  minutě  sa  vysilujú  bez- 
mála spěšej  než  letošní  brablc.  Ani  gdyby  tužila  s  níma  po  radosti, 
nebylo  by  súcí,  žádat  od  nich  něco  jiného,  než  kúsek  toho  kovu, 
co  jim  zvoní  v  kapsách.  Mátonohy! 

Enom  při  mladém  študentovi  sa  jí  kolikrát  zdá,  že  ho  cigání, 
jestliže  mu  nepodává  toléj,  kolik  by  za  svoju  dobrotivost  a  štědrotu 
zasluhoval.  — 

Ale  kdyžtě  slúbila  svojím  Antošovi  věrnost  a  míní  ju  zachovat. 

Žádný  z  těch  nastrojených  městských  panáků  sa  mu  nemože 
vyrovnat  v  postavě,  třebas  byl  bosky,  v  roztrhaných  gařách  a  zalá- 
tanej  košili.  Gdyž  ide  —  taják  gdyby  obilé  pod  větrem  sa  prohý- 
balo! Popatřa  na  něho  bokem,  taková  linia  krásná  počínaja  volav- 
čím pérem  v  klobúku  sa  ti  ukáže,  že  bys  hleděl  dva  dni.  A  zasměje 
sa,  tož  takovým  srdce  jímajícím  způsobem,  že  bys  ho  hned  přede 
všenia  chytil  okolo  krku!  A  nikoho  sa  věru  nebojí,  hned  křivák 
z  kapsy  aiebo  kameň  do  hrsti!  Zlatý  Antoš  se  zlatu  čučkú  v  Icvéj 
muňce  I  Její  bratranec,  vlastně  strýček,  snad  aj  možná  bratr  —  gdož 
by  sa  staral  o  podobné  věci. 

U  restaurace  sa  mihl  žitý  slaměňák,  Verunka  si  spokojeně  od- 
dychla: Študent! 

I  spěje  včil  ke  známému  mistu  lhostejně  pohlédajíc  po  okolí, 
neboť  není  třeba,  by  kolemjdúcí  vytušili,  jaký  vztah  platí  mezi 
strakatá  šatku  na  rameně  a  barevnu  pentlú  tamo  na  žitém  klobúku. 

Dopoledně  družívá  sa  slaměňák  ke  fajnovým  kamarádkám  divně 
a  jinač  prohýbaným,  růžama,  mušelínem  a  divokýma  mašlema  ozdo- 
beným. Kloní  sa  před  nima,  povídá  jim,  že  sú  rozkošné,  neodolatelné 
—  a  k  večeru  tulí  sa  raci  k  šatce,  vybledléj  od  čpavého  dýmu  při 
volném  ohni. 

Že  to  ty  městky  nevycítíja?  Jaké  to  majú  nosy?  Ju  by  věru 
neopentlil.  Však  —  hele!  —  Co  sa  to  henkaj  u  mostka  bělá?  Má 
to  koš  na  hlavě:  pekařisko,  neústrojené.  Spodní  gaté  visíja  na  něm 
jako  na  veteránovi,  červené  paty  hledíja  odzíble  z  pantofli. 

Včil  sa  obracá  —  tvař  bílú,  pět  fúsků  čtyřma  řadama  zalepe- 
ných kváskem,  oči  červené,  nevyspalé. 

Hledí  mlsno  na  Verunu. 

„Dám  ti  dvě  šestky,"  povídá.  „Aiebo  všecko,  co  mám."  Šacuje 
sa  po  kapsách  a  ukazuje  na  dlani  ale  třicet  měďáků.  Ruce  sa  mu 
dychtivosfú  třasů,  krejcary  zvoníja  o  sebe.  Vlhká  muka  táhne  od 
něho,  jako  ze  zavřenéj  múčnice. 

•Verunce  je  k  smíchu  s  jeho  postavů,  třema  šestkama,  vyvale- 
nýma očima. 

„Vari  od  krámu,  sůvo!  Bratr  ide  za  mnů!  Chceš,  by  fa  spo- 
řádal; což  si  o  mne  myslíš?"  Dodává  však  po  několika  krokoch: 
„Ostatně  chceš-i  chvílu  čekat,  vlez  pod  mostek,  možná,  že  sa  vrátím.** 

6 


Digitized  by 


Google 


82  Ozef  Kalda: 


Múčný  červ  spúščá  sa  poslušně  aj  s  košem  po  břehu,  ztrácá 
sa  pod  klenutím,  Verunka  plyne  z  rychlá  daléj,  daléj  po  svéj  po- 
vinnosti. Včil  zahýbá  s  cestičky  na  právo  do  hustého  podrostu. 
Mosí  sa  dobře  shýbnut,  chce-i  sa  dostat  daléj  pod  převislýma  ha- 
luzama.  Suché  jehličí  bez  vůně  jí  prší  do  vlasíi.  Vlhká  zem,  od- 
kadž  sa  prýšči  minerální  prameny,  dýše  jakýmsi  těžkým  plynem,  ináč 
než  plesnivinú  lebo  hřibama,  spěšéj  jako  rozmjáganými  slimáky  a 
zase  krapku  jako  zdechlýma  veverkama.  Skoro  by  sa  sliny  sbíhaly 
v  hubě!  Náhle  sa  staví  do  cesty  několik  vyšších  hrabu,  okolní  húš- 
čina  s  odkvetlým  maliním  tvoří  neprodyšné  stěny  zelenej  světničky, 
nohy  zapadajú  do  měkkého  vyhřátého  mechu.  Ticho,  tichúčko  je 
tady  daleko  od  ludí,  jako  v  kostele.  Verunka  spůsobně  usedá,  že 
zpod  sukýnky  nevidět  než  zahnědlé  nožky  s  nažltlýma  šlapadly,  ručky 
spúščá  do  klína  a  načúvá,  brzo-i  zašustí  pod  spěšnými  kroky  listí 
a  zjaví  sa  mezi  stromy  slaměňák  na  kučeravěj  hlavě  .  .  . 

*  41 

Píísk! 

Osmihodinový  vlak. 

Veruna  vydírá  sa  z  lesa,  kvapí  cvalem  po  silnici,  nechfačky 
dlho  sa  zabavila  s  neščasným  študentem.  Večer  sa  blíží,  už  voní 
rosa,  seno  a  větérek  vanúcí  z  hor.  Na  mostku  rozpomíná  sa  na 
pekařskú  můru,  zaráža  tedy  kroky,  kleká  při  kraji  do  teplého  prachu, 
sklání  hlavu  pod  klenutí.  Slnečko  posledníma  paprsky  probleskuje 
tunelem,  chladná  voda,  prosycená  rybinu,  račinú  a  bahnem,  zdvíhá 
sa  z  něho,  peprná  máta  čpí  do  nosa.  Na  hromádce  písku  leží  skrú- 
ceny  pekařík,  krchnačkú  objímá  prázný  košík,  usmívá  sa  čemusi, 
pyskama  na  prázno  lepoce  a  oči  zavřité.  Včil  aj  řifú  zlehka  za- 
hýbal. Istě  sa  nedočkavém  galánovi  cosi  pěkného  zdá!  Verunka  sa 
obrázku  potichy  fifoce,  schytá  sa  však  na  nohy  a  utéká  daléj  .  .  . 
Spěchá,  letí  silnicú,  co  enom  dechu  popadá.  Už  sa  jí  bělá  v  ústrety 
od  mostka  pátý  kilometrový  kameň  a  ešče  mosí  dva  minut .  .  . 

Henkaj  pod  hrušku  gdosik  očkává. 

Jaký  „gdosik"? 

Ze  zdaleka  zasvitlo  bleskem  dvojí  bělmo  ze  tmavého  obličaja, 
pod  ním  pak  bílý  řetázek  zubů  sa  zatřepal.  Verunka  čuje  volat  vstříc 
po  cigánsku:  „Gde  tak  dlho  čučíš?  Oh!  Co  sem  sa  načekal!" 
Přisedá  tedy  honem  k  nedočkavcovi,  bere  za  ruku,  usmívá  sa  na 
něho. 

„Donesla-is  peníze?" 

Verunka  rozvazuje  uzel  v  šatce,  sype  z  něho  do  nastavenéj 
dlaně  promíšané  šestky,  dvacítky,  krejcary,  štyrky,  hoře  pak  jako 
zvláštní  ozdobu  přidává  papírovú  zlatku. 

Očadlém  kamarádovi  zatřáslo  sa  volavčí  péro  na  klobuku,  jak 
radostno  vyvrátil  hubu  a  zasmíl  sa  na  ce^é  kolo:  „Rehe-he,  dohro- 
madyyyy  iiistě  z  pět  rýnskýýýých!  Ty  nám  stačíja  do  rána,  možem 
dělat  passáry  celičkú  noc!"    —   Vyskočil,   udeřil  dlaňií  do  silnice  a 


Digitized  by 


Google 


Difa  přírody.  83 


jal  po  ní  sa  vyknicovat,  luskaja  prstama  za  uchem.  A  hned  zase 
napodobuje,  jak  dyby  rozhazoval  po  zemi  peníze. 

i^Muzíkanti,  sólo !  Šenkýřko  I  Dva  guláše,  dvě  sklenky  piva  sem 
a  ešče  alaš  —  tof  pro  moju  nevěstu!** 

Verunka  z  kříkopy  k  němu  blaženě  vzhledá.  Věru  pro  takového 
šohaja  by  sa  jí  nestíhalo  třeba  sedět  tři  neděle  ve  Slavičínském 
rathúzu!  Vděčnost  veliká  hýbe  sa  jí  v  prsoch.  Zostane  mu  věrnu 
do  skonání  světa!  Enom  sám  samotinký  a(  užívá  její  ohnivostí,  její 
prudkosti,  její  pravéj  a  jedinéj  lásky  —  enom  mu  samému  nechaj 
je  dopřáno  spatřit,  kerak  v  rozpálenej  zapomenutosti  sa  svíjí,  jojká, 
plaCe  ...  při  všech  ostatních  bude  zase  ležávat  mramorová  sochu 
a  počítat:  jek,  duj,  trin  .  .  .     Enom  mu  zostane  věrnu,  věrnu,  věrnu! 

Verunka  vzpomíná  si  pojednúc  svého  krásného  sna.  Celičký 
týden  mosí  sháňat,  pracovat,  sa  poddávat,  by  v  nedělu  mohl  sa  jí 
vyplnit.  Tož  škoda  každéj  minuty! 

Vyskakuje  tedy  náhlo,  chytá  kamaráda  za  ruku  a  nutká  k  ry- 
chlému odchodu. 

„Honem,  Antošku,  honem!** 

I  dávajú   sa   oba  v  prudký   let  směrem,   gde    na   Lapači  vlaje 

červenobílá   fána   z  vykýřa,   gde   z  okna   řve  bombardon,  až  rámy 

pukajú  .  .  . 

41  41 

Píísk! 

Ranní  vlak. 

Veškera  nádhera  volnéj  neděle  zapadla,  vládne  již  štyry  hodiny 
první  všední  deň  nového  týdňa.  Červenobílý  prapor,  napojený  rosu, 
visí  bez  vlády  rovnu  důle.  Hospoda  po  probúřenéj  noci  spí. 

Za  to  vedle  v  chalupě,  kerú  zdobí  štít  s  namalovanými  rohlíky 
a  bělkama,  dýmí  už  komín  —  starý  Mahulík  klohní  svoje  lehké 
zboží.  Přesývá  melivo,  připravuje  kvásek,  leje  sladké  mléko  do 
načechranéj  muky.  Však  věru  -—  věřte  —  raci  by  těsto  zadělával 
vlastní  žlčú!  Po  celičkú  noc  nepřimřel  oka  pro  křik  a  lom  pusto- 
šící čeládky,  včil  pak  ráno,  gdyž  lumpi  gdesi  doháňajú  po  hůrách 
a  mlatevňách,  co  zmeškali,  mosí  být  hoře  a  krútit  pro  ně  pletence, 
splétat  bělky,  posýpat  makem  rohlíky  —  a  k  tom  ke  všeckému 
Václav  nezdara,  místo  by  mu  vypomáhal  při  těžkém  řemesle,  ne- 
vrátil sa  dóm  ešče  od  včerejška.  Řekněte,  co  takový  darebák  za- 
sluhuje? Nic  lepšího,  než  mezi  kolena  zvrzgnút  a  látat,  látat,  až  sa 
rozCepí  palaška.  Šak  věru,  by  nezapomněl!  Mosí  si  jít  honem  ne- 
jakú  uřezat. 

Šance  sa  s  křivákem  v  hrsti  do  zahrady,  obhlédá  v  hrázi, 
jaký  by  sa  mu  nájlepší  opukálek  hodil. 

Oh,  terentete!  Aby  nezaklnul! 

Jaká  to  zase  škoda ! 

Pod  hrušku  ležisko  poválanéj  trávy,  zem  při  jednom  konci  roz- 
rytá, rozrýpaná  jak  ode  divokéj  svině,  mladý  ščep  leží  vyvrácený 
z  kořena,  jak  sa  gdosi  o  něj  opřel  kramf lekem.  Kúra  visi  zedraná 
v  cároch  z  něho. 


6* 

Digitized  by  LjOOQIC 


84  Ozef  Kalda:  Dita  přirody. 


Oh,  jejda,  jejdankyl 

Raci  dvú  rýnských  by  neviděl,  než  takovú  spustašl 

V  trávě  sa  cosi  bliščí,  strýc  zdvíhá  ulomený  žitý  pléšek,  jak 
cigáni  nosfvajú  v  uše. 

Hrom  do  nich,  duší  nekřesťanských!  StaHkovl  švíščí  prut,  jak 
ním  švihá  všemi  směry.  Gdyby  aspoň  to  Václavčisko  zakyslé  při- 
kapalo  dóm,  co  by  si  na  něm  mohl  udřít  —  věru  by  nešanoval 
svojéj  starej  ruky,  nechaj  ho  bolí  po  tém  třeba  celý  týden.  Věru  ne! 

Ten  ale  ščastlivec  nevěda,  jaké  mračna  sa  nad  ním  stahujú, 
spočívá  klidně  na  písku  pod  mostkem,  levičku  objímá  prázný  košík, 
usmívá  sa  a  lepoce  na  prázno  pyskama. 


Af.  Jahn: 

Hroby  trestanců. 

Dva  hřbitovy  znám  různé  proti  sobě, 

jež  vc»zová  jen  cesta  v  pole  dělí. 

V  tom  jednom  dřímou  spáči  v  tichém  hrobě, 

již  jako  ptáci  k  světla  říši  spěli, 

a  v  druhém  kryje  hřbitovní  ta  hlína 

ty,  které  nocí  k  hanbě  vedla  vina. 

Tak  spravedlnost  světa  soudí  vždycky, 
a  dokud  Bůh  zde  neřek'  slovo  dvoje, 
vždy  mluví  onen  pochmurný  soud   lidský, 
jenž  různí  přísně  mrtvých  duše  svoje: 
těm  nade  hroby  pomníků  řad  klene 
a  druhé  v  šachty  hází  bezejmenné. 

Však  zkoumati  ta  tajná  vlákna  skutků 
a  kořen  zla  —  kdo  odváží  se  k  tomu? 
Zde  čin  byl  jen,  proč  patřit  na  pohnutku, 
když  plod  je  zde,  co  nám  do  jeho  stromu? 
Soud  slovo  řek',  a  žalářník  je  sluha  — 
co  do  toho,  zda  kdes  je  pravda  druhá? 

Jen  obří  duch,  jenž  každým  jarem  budí 

v  zem  fialku  a  první  trávy  stvoly, 

je  loudí  stejně  z  mrtvých  spící  hrudi 

a  nenechává  jediný  hrob  holý, 

ten  v  lidský  soud,  jenž  každým  dnem  se  mění, 

vždy  pronáší  své  slovo:  „Odpuštění!" 


Digitized  by 


Google 


85 
Etisabeth  Barrett  Browning: 

Pláč  déti.*) 

Z  angličtiny  přeložil  Antonin  Klášterský. 

Slyšíte,  ó  bratří,  plakat  děti, 
dřív  než  trud  je  soudruh  let? 
Hlavy  tisknou  matkám  do  objetí, 
dál  však  pláčí  slzy  běd. 
Mladé  ovce  mekají  si  v  louce, 
mladí  ptáci  popěvují  z  hnizd, 
mladé  laně  hraji  na  palouce, 
mladých  květin  dýchá  květ  i  list; 
ale  děti,  malé  děti,  bratří, 
pláčí  hořce  v  slzách  svých, 
pláčí  v  čas,  jenž  jiným  ke  hrám  patří, 
v  zemi  lidí  svobodných. 

Ptáte  se  jich  na  bol  jejich  nitra, 
proč  ty  slzy,  co  jich  tíž? 
Stařec  může  lkát  snad  pro  své  „zítra", 
ztraceno  jež  v  onom  „dávno  již". 
Starý  strom  bez  listí  v  lese,  holý, 
starý  rok  se  končí  v  zimy  mráz, 
v  starou  ránu  udeř,  nejvíc  bolí, 
nejhůř,  starý  sen  když  zklamal  nás. 
Ale  děti,  bratří,  malé  děti  I 
Ptáte  se,  proč  na  klíně 
matek  hlavy,  pláčí  ve  objetí 
v  naší  šťastné  otčině? 

Přepadlou  tvář  bledou  zvednou  v  pláči, 
a  je  žalno  zřít  jich  hled, 
nebof  lidská  muka  šedá  tlačí 
pryč  s  jich  tváří  dětství  květ. 
„Vaše  stará  zem  —  dí  —  děsná  tuze, 
naše  nožky  jsou  tak  znaveny, 
zemdleny  jsme  po  pár  krocích  chůze, 
a  klid  hrobu  je  tak  vzdálený. 
Starých  taž  se  na  pláč,  a  ne  dětí, 
neboř  zem  je  zvenčí  chlad, 
a  nám  venku  ve  zmatku  se  chvěti, 
a  hrob  starým  v  úděl  paď." 

•)  Slavná  tato  báseň  mocné  působila  k  obmezení  práce  dětí  v  to- 
várnách.   Pozn.  překlad. 


Digitized  by 


Google 


Elisabeth  Barrett  Browning: 


„Pravda  —  dětí  dí  —  též  stát  se  může, 

že  nás  dřív  smrt  pochová. 

Alice  —  rok  to  —  dána  v  malé  lůže 

jen  jak  hrouda  sněhová. 

Zřely  jsme  v  tu  jámu,  byla  těsná, 

žádná  práce  nešla  do  těch  stěn, 

kde  spí,  žádný  nevzbudí  jí  ze  sna 

výkřik:  „Vstaň  již,  Alice,  už  je  den!" 

Jas  či  déšť  buď,  tam  kdo  poslouchá-li, 

k  zemi  sluch,  pláč  nikdy  neslyší, 

jistě  bychom  dnes  jí  nepoznaly, 

úsměv  čas  měl  zkvést  jí  v  zátiší. 

Čas  jí  plyne  sladce,  kolébá  ji 

v  rubáši  zvon  v  sen  vždy  poznova. 

Je  to  dobře  -    děti  povídají  — 

když  nás  dřív  smrt  pochová." 

Žel,  žel  dětí!  V  Žití,  které  dýše, 
touží  Smrt,  kde  nejlíp  jim, 
srdce,  by  jím  nekleslo,  pnou  výše 
provazem  si  hřbitovním. 
—  Pojďte,  děti,  od  dolů  i  města, 
pojďte,  děti,  jak  drozd  mladý  pět, 
naberte  si  lučních  květů  ze  sta, 
smějte  se,  až  dlaň  je  pustí  v  let!  — 
Ale  ony:  Je  květ  lučin  asi 
jak  ty  trávy  na  dolech? 
Nechcem  vašich  radostí  a  krásy, 
v  stínu  uhlí  spát  nás  nech!" 

„Neb,  ach  —  děti  dí  —  v  nás  není  síly, 

skákat,  běhat  nemůžem. 

Louky  nejvýš  k  tomu  by  nám  byly: 

padnout  v  nich  a  usnout  snem. 

Nohy  se  nám  lámou,  chvějí  v  kroku, 

padáme  na  tvář  svou  v  mdlobách  svých, 

pod  těžkým  by  víčkem  mdlému  oku 

nejrudější  květ  se  zdál  jak  sníh. 

Neb  den  celý  vlečem  břímě  svoje 

ve  uhelných  hlubin  tmách, 

či  den  celý  poháníme  stroje, 

kola  z  kovu  v  prádelnách." 

„Celý  den  se  kola  točí,  hučí, 
v  tvář  vlá  vítr  nám  z  těch  kol, 
až  i  v  srdci  vír,  tep  v  hlavě  prudší, 
a  vše  zdi  se  točí  kol. 


Digitized  by 


Google 


Pláč  détí.  87 


Nebe  se  nám  v  oken  výši  točí, 
točí  světlo,  které  kane  k  zdím, 
mouchy,  jež  zrak  po  stropě  lézt  zočí, 
vše  se  točí,  a  my  se  vším  tím. 
A  ta  kola  hučí  bez  proměny, 
a  my  někdy  zdáme  jen: 
Ó,  vy  kola!  (vypuknuvše  v  steny) 
stůjte!  mlčte  aspoň  den!" 

Ano,  mlčte!  Af,  druh  blíže  druhu, 

vespol  cítí  mžik  svůj  dech, 

af  své  snoubí  dlaně  v  čilém  kruhu 

v  mladosti  své  útlé  dnech! 

cítí,  že  ruch  kovu  chladný  není 

vše,  co  k  žití  Bůh  tu  probudil, 

brání  se,  ó  kola,  pomyšlení, 

že  by  ve  vás  živý  duch  jich  žil! 

Celý  den  však  stroj  dál  žene  kola, 

jak  by  život  rozmílal, 

duše  dětí,  Bůh  jež  k  slunci  volá, 

tkají  slepě  ve  tmách  dál. 

Nuž,  těm  bědným  dětem  rcete,  bratří, 

by  výš  zvedly  očka  svá. 

On  že  svatý  na  vše  v  lásce  patří 

a  též  jim  že  požehná. 

Řeknou:  „Což  Bůh  slyšet  můž'  v  své  výši, 

když  tak  hučí  stroje  rušný  kov? 

Neslyší  náš  vzdech  ni  lidé  bližší, 

kolem  jdou  a  zajdou  beze  slov. 

Samy,  jak  se  rozléhá  hluk  stroje, 

neslyšíme  zvenčí  hlas : 

moh'  by  Bůh,  kol  zpěvné  kůrů  roje, 

slyšet  spíše  v  pláči  nás?" 

„Z  modliteb  dvě  známe  slov,  ne  více, 
a  když  v  noci  trud  nás  rve, 
„Otče  náš!"  do  výše  v  jizbě  zříce 
modlíme  se  k  těše  své. 
„Otče  náš!"  —  víc  neznáme  a  sníme: 
ve  mžiku,  kdy  andělů  zpěv  ztich', 
Bůh  je  v  sladké  chvíli  ticha  přijme 
do  silných  a  mocných  rukou  svých. 
„Otče  náš!"  když  uslyší  nás,  jistě 
(je  tak  dobrý,  praví  lid) 
usměje  se  ve  příkrý  svět  čistě: 
Pojď,  mé  dítě,  u  mne  klid!" 


Digitized  by 


Google 


88  Elisabeth  Barrett  Browning:  Pláč  dětí. 


„Ale  ne!  —  dí  děti  rpMči  zase  — 

jako  kámen  němý  On. 

Jeho  tvář  prý  mistru  podobá  se, 

jenž  nás  nutí  v  práce  hon. 

Jděte  —  dí  —  nic  na  nebi  krom  tuCí, 

zříme  jen  jak  kolo  vířit  mrak, 

nesmějte  se,  nevěře  bol  učí, 

nezří  Boha  pláčem  slepý  zrak  I  "^ 

Slyšíte,  jak  reptá  dětí  četa, 

kazatelé  o  ráji? 

Že  Bůh,  učit  lze  jen  láskou  světa, 

a  té  děti  neznají. 

Právem  zní  před  vámi  pláč  jich  lkavý! 
Mdlé  před  svými  kročeji,  *^ 

nepoznalyf  slunce  ani  slávy, 
jež  plá  slunce  jasněji. 
Člověka  bol  znají,  bez  moudrosti, 
jeho  beznaděj,  ne  klid,  jenž  v  něm, 
v  křesťanství  jsou  raby  v  nevolnosti, 
mučedníky  jsou,  však  bez  palem. 
Zryté  jsou  jak  stářím,  v  líci  vrásky, 
paměf  nemá  vzpomínek  však  řad, 
pastorci  jsou  nebes,  země  lásky  — 
nechtě  lkát  je,  nechtě  lkát! 

Přepadlé  své  tváře  zvednou  zryté, 

a  je  žalno  zřít  jich  hled; 

je  vám,  jak  když  anděly  jich  zříte 

oči  k  Bohu  obracet : 

„Jak  chceš  dlouho  —  dí  —  ó,  dětem  v  muky, 

krutý  lide,  stát  jim  na  srdcích, 

patou  v  brni  duse  jejich  tluky, 

k  trůnu  jít,  jejž  na  trhu  jsi  zdvih? 

Naše  krev  výš  stříká,  Peněžníci, 

naši  cestu  značí  krev, 

dětí  ston  víc  klne  v  tichu  znící 

nežli  silných  mužů  hněv!" 


Digitized  by 


Google 


Růžena  Jesenská: 


Nokturno  moře. 

Román. 
XXII. 


(Dokončení.) 


Eva  čekala  Patrika,  jenž  meškal  v  monastýru,  aby  přivedl  Ivana. 
Chodila  po  palubě,  zastavovala  se  a  v  napjetí  pozorovala  pro- 
tější břeh.  Loďka  Patrikova  připoutaná  zmítala  se  u  skály.  Moře  bylo 
rozbouřené,  modrost  vln  tříštila  se  na  hřebenech  v  bílou  pěnu,  dálky 
se  přibližovaly  s  temně  modrými  skvrnami  ostrovů,  jako  by  předešlá 
noc  byla  zanechala  na  nich  některé  své  nevybledlé  barvy.  Večer  hrála 
Eva  naposledy  své  „Nokturno  moře**  na  rozloučenou  s  místem,  kde  se 
jí  otevřel  život  novými  perspektivami  a  kde  se  uskutečnil  blouznivý 
její  sen  o  štěstí  života,  jaké  zázračné  chvíle  žili  na  tom  břehu  I  Ob- 
sáhli celou  velikost  lásky.  V  jaké  podivné  horoucnosti  se  vystupňo- 
vala jejich  objetí,  jak  je  sbližoval  každý  den  více  a  více,  a  jak  se 
vzájemně  prostupovaly  jejich  duše! 

A  ten  poslední  večer  byl  utonutím  v  hlubinách  lásky,  netušeným 
spojením,  které  vybájila  jen  jejich  láska,  jejich  krev. 

Připadalo  jí,  že  pouze  oni  dva  na  celém  světě  tvoří  tak  závratně 
tajemnou  jednu  bytost,  a  že  všemi  těmi  vztahy  jejich  cítění,  zajisté 
nepochopitelnými  pro  ostatní  lidi,  zrodilo  se  cosi  jediného,  úžasně 
odlišného. 

Opakovala  si  podrobnosti  hovorů  s  Ivanem,  jeho  šílené  px)libky, 
jeho  žhavé  vyznání  a  rozechvívající  touhy.  A  zalétla  myšlespkami  do 
budoucnosti,  těšila  se  z  toho,  jak  bude  příští  život  s  poznáním  nových 
obzorů  a  myšlenkových  pokladů  Ivana  obohacovati,  jak  umělecky 
vzroste,  jak  se  prohloubí  i  jejich  duševní  spojení. 

Hleděla  s  pocitem    něžnosti  na  ty  závratné   skály,    pod   jejichž 


Digitized  by 


Google 


9p  Růžena  Jesenská : 

ochranou  zažili  tolik  krásy,  vdechovala  opojivou  vůni  květů  a  moře^ 
jak  je  proud  vzduchu  přinášel  k  lodi. 

Monastýr  je  tichý.  Patrik  dlí  asi  v  atelieru  s  Ivanem  nebo  ještě 
u  igumena.  Ivan  Hermohen  se  loučí.  Naposledy  pohlédne  z  okna 
své  bílé  celly  na  moře,  naposledy  se  pokloní  ikonám,  políbí  svaté 
ostatky,  načež  odloží  hábit,  převlékne  se  v  světský  šat.  Jak  zmužní 
jeho  zjev!  Naposledy  sevře  ruku  svého  přítele  .  .  .  toho  podivného- 
člověka  .  .  . 

O,  jistě  večer,  když  ona  hrála,  Visarion  neslyšel  její  písně,  ale 
plakal;  pozorovala  již  při  loučení  na  břehu,  že  se  jeho  oči  naplňují 
slzami.  Jaké  strašné  má  oči  ten  člověk,  jako  zalité  krví! 

On  jistě  bděl  celou  noc,  snad  klečel  u  Ivanova  lože,  snad  u- 
zavřen  sám  ve  své  celle  utajoval  hoře,  snad  trýznil  své  tělo,  aby 
bolest  jeho  přehlušila  utrpení  duše. 

Ivan  vyprávěl  jí  několikrát  o  Visarionově  náklonnosti,  přiznával, 
že  mu  kalí  jeho  nešťastná  vášeň  odchod  z  monastýru. 

Jak  asi  se  Ivan  vybaví  z  jeho  krvavého  a  plamenného  pláče? 
Evě  připadal  posledního  večera  nepříčetným,  vrací  se  k  ní  jeho  pohledy 
jeho  pohyb  i  jeho  kolísavé  a  přece  pevné  kroky,  jak  se  vzdalovaly 
od  břehu. 

Upřela  zraky  na  nebetyčné  skály,  zahleděla  se  na  jedno  místo, 
kde  u  monastýru  se  zprohýbá  kámen  skal  prudkým  rozmachem  jako 
v  záchvatu  hrůzy  stvořený  v  prudce  vypjaté  obludné  tělo  dračí  s  po- 
hybem lstivě  svůdným,  nebezpečným,  závratným.  A  dole  pod  tím 
mocným  výběžkem  hučí  moře,  bije  o  tvrdé  paty  skal,  tříští  se  v  o- 
hromném  příboji,  tvoří  víry,  a  v  tom  podivuhodném  kroužení  odbíhá 
šíleným  proudem  dál,  dál  do  šírá  k  místu  velikých  hlubin. 

A  tam  dále  k  jihu  od  monastýru  ještě  výše  tyčí  se  strmá  skála 
k  obloze,  tam  stával  vznešeně  —  zlatý,  třpytící  se  Apollo  .  .  . 

Bílou  cestou  od  monastýru  mezi  olivami  zamihly  se  Evě  náhle 
dva  temné  stíny.  Dojista  dva  mniši  ...  Byl  by  to  Ivan  s  Visarionem? 
Ale  proč  by  ještě  odcházeli  z  kláštera?  Proč  nechvátá  Ivan  k  ní? 
Proč  Patrik  Syn  nepobízí  ho  k  odchodu?  Proč  meškají? 

Snad  igumen  ještě  Patrika  zdržuje,  rád  se  zapovídá,  snad  chce 
vzácného  cizince  pohostit,  a  ti  dva  přátelé  snad  se  jdou  rozloučiti 
s  mořem. 

liž  jsou  mimo  stromy,  již  mimo  zelené  křovíny  a  ještě  vystupují. 
Eva  pohlédla  kukátkem  .  .  .  Ano,  jsou  to  oni.  Odložila  skla,  sledo- 
vala je  prostým  zrakem.  Ale  proč  odvádí  Visarion  Hermohena  teď, 
v  poslední  chvíli  až  tam  vysoko,  do  závrati? 

O,  jistě  ho  odvádí.  Jako  démon  jí  připadá. 

Teď  se  zastavili,  Hermohen  jako  by  se  chtěl  vraceti.  Váhají 
chvíli,  ale  opět  vystupují. 

Eva  se  chvěla. 

Odvažují  se  po  nebezpečné  cestě.  Trochu  závrati  —  a  zřítili  by  se 
do  propasti.  Ale  vystupují  pevně;  jsou  snad  zvyklí  těm  srázům! 
Náhle  připadalo  jí,  že  i  oni  ji  vidí.  Ano,  zajisté.  Vztyčila  se,  vítr  vlál 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  91 


jejím  bílým  rouchem  a  bílým  závojem  na  klobouku.  Pokročila  v  před 
až  na  pokraj  lodi. 

Hermohen  a  Visarion  stáli  již  nejvýše,  nejvýše  na  té  strašné 
skále  vypjaté  jako  zkamenělý,  neústupný  vzdor.  Stáli  jako  na  obludné 
hlavě  dračí,  pod  nimi  tměla  se  její  rozevřená  tlama,  a  dole  v  hrozné 
hloubce  burácelo  moře.  Na  modrém  pozadí  oblohy  tměly  se  Jejich 
postavy,  zvětšené,  nehybné,  spojené  objetím,  jako  veliký  obrovitý  stín. 
Eva  cítila  žhavě,  že  Ivan  k  ní  hledí,  že  jeho  srdce  buší  velikou  láskou, 
že  touží  po  přátelské  zakotvené  lodi,  která  čeká,  aby  ho  donesla  do 
světa  blíž  novému  domovu. 

Asi  Visarion  vyžádal  si  od  svého  pHtele  tuto  poslední  obět, 
aby  s  ním  vystoupil  vzhůru  a  prodlel  nad  širým  mořem  pod  daleko 
sklenutým  nebem,  aby  popatřili  ještě  naposledy  spolu  v  ohromný 
kruh  dálky,    v  ztrácející  se  obzor   života.    Nehýbají  se.    Zkameněli? 

„Af  se  již  vracejí,  vracejí!"  zachvěla  se  Eva  úzkostí  z  té  dlouhé 
jejich  nepohnutosti. 

Na  galerii  monastýru  objevil  se  právě  Patrik  Syn  patrně  s  igu- 
menem.  Hledají  asi  Ivana,  pohřešili  ho. 

Eva  s  napjetím  všecko  pozorovala  .  .  . 

Teď  asi  Patrik  zavolal,  neboř  obrátil  se  směrem  ke  skále  odevšad 
viditelné,  velmi  osvětlené! 

A  v  tom  okamžiku  ta  tmavá  těla  jako  by  se  úplně  spletla,  srostla. 
Byl  to  okamžik,  zlá  vteřina,  zkamenělá  pod  Eviným  zrakem  v  kus 
strašné  věčnosti,  stala  se  omračujícím  činem,  nezapomenutelným  pře- 
kvapením hrůzy,  nahým,  nestvůrným  zamávnutím  neštěstí;  smáčkla 
její  srdce,  zastřela  mlhou  a  zároveň  ožehla  plamenem  její  mozek.  Ta 
dvě  tmavá  těla  Ivan  a  Visarion,  srostlá  v  jednu  úděsnou  závrať,  ří- 
tila se  dolů  do  propasti  řvoucí  vody.  Zděšené  výkřiky  poplašné  a  zou- 
falé prořízly  vzduch. 

Eva  zkamenělá  hrůzou  vssála  v  duši  a  krev  celou  tragedii.  Všecko 
se  jí  zatmělo  před  očima.   Omráčena  klesla  k  zábradlí  lodi. 

Když  za  nedlouho  procitla,  držel  ji  za  ruku  kapitán  lodi,  a  ostatních 
několik  mužů  stálo  kolem  ní.  Jen  někteří  z  nich  pozorovali  strašné 
sřícení  v  hlubinu  a  živě  o  tom  hovořili.  Eva  hleděla  zděšenýma  očima 
na  zmatené  hemžení  temných  postav  na  protějším  břehu  v  rudé  září 
slunce  a  zcela  si  uvědomovala,  že  je  konec,  všemu  na  věky  konec. 

XXIII. 

Loď  kotvila  ještě  několik  dnů  u  břehu  před  monastýrem. 

Moře  pohltilo  obě  těla  nenávratně.  Visarion  patrně  vzal  s  sebou 
nějaký  těžký  předmět,  aby  spojen  křečovitým  objetím  s  Hermohenem 
měl  jistotu,  že  dopadnou  do  vířivého  proudu,  který  je  odnese  do 
nedaleké  strašné  hloubky,  jak  o  ní  často  sníval,  o  veliké  prů- 
svitné společné  rakvi  moře  s  padajícími  hvězdami  a  stříbrem  luny, 
s  přicházejícíma  udivenýma  očima  ryb  a  podivných  tvorů,  s  míha- 
jícími řasami  plnými  perel  a  jisker. 

Eva  již  nevystoupila  na  břeh. 


Digitized  by 


Google 


92  Růžena  Jesenská : 


„Zmizeli  tam  na  věky/  řekl  ígumen  po  dlouhém  pátrání  celého 
monastýru. 

Patrik  vrátil  se  k  Evě,  přinesl  obrazy  Ivanovy,  zařídil  vše  k  od- 
plutí. Ani  na  chvíli  neopouštěl  Evu,  držel  její  ruku  ve  své,  když  ji 
zachvacovala  dravá  bolest,  a  bděl  nad  ní,  když  upadala  v  tupou  zá- 
dumčivost. 

A  konečně  jedné  velmi  zachmuřené  noci  odpluli. 

Patrik  Syn  zúmyslně  tak  dobu  odjezdu  zařídil,  aby  nikoliv  vzda- 
lování, ale  tma  smazala  Evě  obraz  břehů. 

Loď  brázdila  s  hukotem  vlny  a  bylo  prázdno,  strašné  prázdno, 
jen  těžké  mraky  visely  nad  černými  vodami.  Nebylo  luny  ani  hvězd, 
nebylo  záření,  jen  černá  tma  se  otevírala  jako  věčný  hrob. 

Evě  bylo,  jako  by  na  ni  bylo  upřeno  z  té  tmy  tisíce,  tisíce  očí, 
strašných  očí.  Nemohla  se  zbaviti  hrůzy  příšerných  pohledů,  zavírala 
oči,  zastírala  tvář,  skryla  hlavu,  a  ty  oči  stále  planuly,  přivíraly  se 
a  ušklíbavě  se  k  ní  upíraly. 

„Kdybych  se  mohla  zbavili  těch  očí,"  řekla  Patrikovi. 

Nerozuměl  jí,  domníval  se,  že  blouzní  o  Hermohenových  očich. 

„Vidím  stále  tisíce  očí,  tisíce  očí  upřených  na  sebe."  vydechla 
zděšeně.  Podal  jí  léky,  hladil  její  vlasy,  svíral  horké  její  ruce.  A  seděl 
u  ní  celou  noc  jako  zkamenělý,  jeho  tvář  nabyla  výrazu  sochy,  rýhy 
četných  vrásek  se  prohloubily  jako  do  kamene  vtesané. 

A  toho  rána,  když  se  rozednilo,  nebylo  již  drahých  protějších 
břehů,  loď  plula  kolem  jiných  ostrovů,  a  zjevovaly  se  jiné  obrysy 
země.  Tak  odpluly  od  osudné  mety  života! 

Eva  otevřela  oči  po  krátkém  ranním  spánku,  pohlédla  na  Pa- 
trika. Seděl  u  okénka  kajuty  a  plakal.  Užasla.  A  zase  zavřela  oči, 
aby  neviděl,  že  ho  zastihla  při  něčem  tak  nepochopitelném.  Takový 
krátký,  nepřemožitelný  výbuch  bolestí  ho  uchvátil  .  .  . 

Za  chvíli,  když  Patrik  opět  nabyl  úplně  obvyklého  vzezření 
klidu,  začala  Eva  hovořiti  o  Ivanovi.  Po  prvé  zase  dovedla  souvisleji 
promluviti. 

Patrik  Syn  přisedl  k  ní.  Pozvedla  se  a  prosila,  aby  jí  vypo- 
věděl všecky  podrobnosti  toho  neštěstí. 

Ale  nebylo  ničeho,  co  by  nebyla  v  těch  několika  okamžicích 
vytušila,  čeho  by  si  nebyla  dále  domyslila.  Všecko  bylo  prosté 
a  hrozné. 

Patrik  na  ni  pohlížel  s  lítostí.  Jak  proměněna,  jak  zmučena  byla 
její  krásná  tvář,  zrovna  zprůsvitněla,  její  tělo  jako  by  se  stávalo 
duchem,  zvětšené  oči  vroubí  zamodralá  víčka. 

Uvědomovala  si  celý  rozsah  neštěstí  a  nabývala  jakési  nutné 
rozvahy  duševní.  Po  prvé  toho  dne  vzdalování  se  od  břehů  sv.  Hory 
zmizely  přeludné  zástupy  upřených  zraků,  hallucinace  její  bolesti  se 
ztrácely,  a  přicházely  skutečné  otázky,  jak  rozluštiti  příští  osud. 

Uklidňovala  se  myšlenkou  na  smrt.  Zaplavena  slzami  přivolávala 
si  Ivanův  hlas,  jak  v  poslední  večer  jí  řekl:  „Tvých  slov  a  tvého 
úsměvu,  tvého  úsměvu  nezapomenu  ani  v  hodině  smrti."  Ani  v  ho- 
dině smrti.     Zda-li  i  v  tom  strašném  okamžiku  smrti  si  je  přivolal? 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  93 


Smrt.  Tenkrát  večer  bylo  ono  slovo  několikrát  vysloveno.  Pocítila 
z  něho  neurčitý  strach,  jehož  se  nemohla  zbaviti  ani  na  večer,  když 
hrála  své  Nokturno  moře. 

A  teď  ji  myšlenka  na  smrt  utišuje.  Je  možná,  že  jeho  polibky 
dají  pokračování .  .  .  Také  onoho  večera  řekl  Ivan:  ,Evo,  jak  se 
těším  na  jeho  příchod.*  Závrať  ji  zachvátila  po  oné  větě, 
rozkoš  zalila  její  prsa.  Bylo  by  tedy  možná  .  .  . 

A  pak  nesměla  by  zemříti. 

Až  doma  v  soumraku  zahrad,  v  tom  zamlklém  domě  se  všecko 
budoucí  rozhodne. 

Patrik  Syn  řekl :  „Připadá  mi,  jako  by  cosi  lstivého,  zlého,  ne- 
přejícího Cekalo  v  skrytosti,  nějaká  neviditelná  příšera,  která  číhá, 
aby  zmařila  každou  velikou,  naprostou  krásu  lidského  štěstí." 

A  pluli  dál.  Eva  dlouhé  hodiny  beze  slova  seděla  na  palubě, 
svírajíc  Patrikovu  ruku,  jako  by  se  držela  záchrany  před  přílivem 
zoufání,  neboř  vracely  se  jí  obrazy  hrůzy  Ivanova  konce  se  zá- 
chvaty nepřekonatelné  bolesti,  v  níž  se  ztrácela  všecka  odvaha  ještě 
nějakého  doufání. 

XXIV. 

Když  došel  na  Bor  první  Evin  dopis,  který  byl  vyznáním  a  sli- 
bem štěstí,  paní  Monika  jala  se  konati  přípravy  k  jejich  uvítání. 

Mír  rozhostil  se  jí  v  duši,  jako  by  náhle  byla  zapomněla  všech 
útrap  a  životních  smutků. 

Celé  dny  zaměstnávalo  ji  plno  drobných  starostí,  pečovala 
o  příští  pohodlí  těch  drahých  lidí,  které  očekávala.  Chodila  po 
zámku,  parku  a  do  lesní  kaple  s  utkvělým  novým  výrazem  zamy- 
šleného úsměvu  v  tváři,  nosila  s  sebou  další  Eviny  a  Ivanovy  do- 
pisy, opakovala  si  z  paměti  jednotlivé  věty  a  kouzlila  si  živě  příští 
život  na  Boru  i  v  Praze. 

Usedala  v  podvečer  s  Annou  buď  v  jídelně  nebo  v  parku  a  ho- 
vořila důvěrně  o  nepřítomných  očekávaných. 

A  v  dlouhých  hvězdnatých  nocech  myslívala  na  ně  a  říkávala 
Anně:    „Všemu   odpouštím  pro  toto  štěstí,   co  život  přinesl  zlého." 

Zadívala  se  často  do  širé  oblohy  a  sledovala  u  vytržení  ply- 
noucí obrazy  budoucích  dnů,  objevovaly  se  jí  i  svaté  břehy  neko- 
nečné lásky  těch  dvou  mladých  drahých  lidí,  a  neslyšela,  když  Anna 
promluvila,  když  ji  zavolala.  Všecka  vlastní  neprožitá  láska  jí  v  nich 
vyzařovala. 

Anně  připadala  jako  zjevení,  jako  by  den  ode  dne  tělesně  mi- 
zela, její  oči  se  zvětšovaly,  prohlubovaly  a  žhavěly,  její  rty  šarlatově 
temněly. 

A  jaké  bylo  na  Boru  čarovné  jaro!  Všecky  větve  rozkvetlé, 
vzduch  rozhořený,  prameny  divoce  rozšuměné,  písně  ptáků  chvěly 
se  po  lukách,  v  blankytu,  ve  hlubinách  lesů,  v  korunách  ohromných 
stromů  v  parku  i  křovinách  zazlacených  sluncem. 

Všecko  nebývalé  slavnostní.  Jabloně  růžové  a  bílé  v  nádherném 


Digitized  by 


Google 


94  Růžena  Jesenská : 


rozkvětu  táhly  se  od  lesa  k  parku,  sady  rozkvétaly,  nad  střechami 
chalup  zvedaly  se  bílé  koruny. 

Přišel  dopis  určující  brzký  návrat  Ivanův. 

Paní  Monika  rozradostněna  odebrala  se  s  Annou  do  lesní  kaple, 
nesla  sv.  Růženě  kytici  hyacint,  freseí,  fial  a  narcisů. 

„Oni  přicházejí  z  většího  kouzla  květů,  ale  přece  jsem  ráda, 
že  je  Bor  v  takovém  kvetoucím,  slavnostním  hávu,"  pomyslila  si 
kladouc  květiny  do  vázy  pod  růžovou  světici.  Dlouho  se  klečíc  modlila, 
: načež  vstala  a  řekla  Anně  tiše:  „Zde  jsem  chtěla  spojiti  jejich  srdce. 
Ale  nečekala,  a  dobře  učinila.  Vyhledati  pro  něho  Evu  —  bylo 
vnuknutí,  kterého  se  mi  zde  dostalo." 

A  jak  se  zastavovala  na  zpáteční  cestě  a  pohlédla  do  svíticích 
průseků  lesních,  zahleděla  se  ita  zlaté  tratoliště  blatouchů,  na  záplavu 
jabloňových  květů,  na  modrost  daleké  oblohy,  na  lány  polí  zprohý- 
báných  a  stínovaných  různou  zelení,  jak  naslouchala  zvonění  klekání 
a  zpěvu  ptáků:  nesmírná  radost  sevřela  jí  srdce,  přestávala  hovořiti, 
Jen  tiše  s  pozdviženou  hlavou  k  oblakům  stála  a  zase  ubírala  se  dále 
k  zámku. 

Večer  usedla  do  lenošky  u  okna  ve  své  ložnici  a  prosila  Annu, 
aby  neodcházela,  že  je  třeba  dále  bdíti,  protože  ještě  toho  večera 
snad  přijdou. 

„Dnešní  noc  je  až  podivně  krásná,"  řekla  paní  Monika,  „po- 
hleďte, co  je  hvězd  a  jak  svítí  kouzelně.  Stromy  jsou  na  vrcholu 
rozkvětu,  ptáci  zatajují  dech,  tolik  se  nazpívali!  Dnes  by  měli  přijeti." 

Byla  velmi  hovorná. 

„Patrik  Syn  bude  všecko  vyprávěti;  přinutíme  ho.  Odkud  asi 
ten  stařec  přišel?  V  naší  vsi  se  mu  líbí;  je  zde  rád;  přeje  si  býti 
sám.  A  mne  samota  tížila;  ale  již  nejsem  samotná,  ani  vy,  Anno, 
nejste  a  nebudete  samotná." 

Anna  pokynula  hlavou,  usmála  se  vděčně. 

„Odplyne  život,"  pokračovala  v  hovoru  paní  Monika,  „víte, 
Anno,  nač  si  vzpomínám?  Na  jednu  větu,  kterou  říkával  otec  matce, 
mně  se  teď  často  vrací  některá  jeho  průpověď,  slovo,  vidím  jeho 
:zvláštní  pohyb  hlavy,  pohled;  i  matka  se  mi  zjevuje  v  paměti  jako 
živá  a  slýchám  její  konejšivou  řeč.  Ta  věta:  „Apollonius  z  Tiany 
říkával  Damnissovi:  Nediv  se,  že  znám  řeči  lidí,  rozumím  i  jejich 
mlčení."  V  jakém  vztahu  to  otec  mínil,  proč  opakoval  s  důrazem  to 
poučení  Apolloniovo,  nevím.  Pohlížel  při  tom  na  matku  skoro  vyčítavě. 

Snad  že  ona  nechápala  jeho  mlčení,  ani  jeho  řečí,  ani  jeho  vý- 
minečného  ducha,  kterým  se  snažil  působiti  na  zdejší  lid.  On  mnoho 
studoval  a  bádal  a  přemýšlel  o  různém  uctívání  Boha,  o  různém  způ- 
sobu povznášení  se  k  nadpozemskému. 

Vzpomínám  na  Patrika ;  zdá  se  mi,  že  není  těžko  rozuměti  jeho 
dlouhému  mlčení.  Vyrovnal  se  s  životem,  očekává  smrt,  i  já  jsem  se 
vyrovnala  s  životem,  očekávám  však  ještě  radost  z  toho,  že  zde  teď 
rozkvete  pravý  život.  Oni  přijdou  každé  chvíle,  Anno.  Poručte  ote- 
vříti všecka  okna  do  parku  hned  časně  ráno,  af  je  zámek  plný  vůně 
.a  vzduchu." 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  95 


Anna  uložila  paní  Moniku  na  lože  jako  jindy  Evu. 

„Patrik  Syn  je  vystěhovalec  ze  světa.  Víte,  není  to  pošetilá 
myšlenka,  když  člověka  něco  osudného  potká,  když  ho  všecko  zklame, 
oloupí  o  naděje,  odejíti  do  takového  neznámého  zátiší,  jako  je  Bor. 
On  je  přecitlivělý  člověk,  jeho  odměřený  chlad  je  maska.  Všichni  lidé 
nosí  masky.  Vy  ne,  Anno?" 

„Ne,  paní,"  usmála  se  oddaně  Anna. 

„A  proč,  řekněte  proč?"  naléhala  paní  Monika. 

„Nevím,  paní,  ale  nebylo  potřebí,"  odpověděla  Anna. 

„Ach,  dobře  jste  řekla.  Masky  má  zapotřebí  podlost  a  neštěstí. 
I  já  masku  odložila.  Víte,  nemyslete  již  na  to.  Neslyšíte  .  .  .  ?  Po- 
čkejte, neslyšíte  kočár  —  zdá  se  mi,  že  hrčí  po  silnici." 

Poslouchaly. 

„Ne,  to  byl  vítr .  .  .  ."  mávla  rukou  paní  Monika. 

„Víte,  cítím  se  nějak  radostí  jako  omráčená,  četla  jsem  dnes 
lolikrát  ■  všecky  Eviny  listy,  všecky  Ivanovy  listy.  Nějak  mě  to  pře- 
mohlo. Je  v  těch  poslaných  slovech  příliš  mnoho  opojného.  Jak  ti 
lidé  tam  u  moře  unesli  tolik  náhlé  lásky  ve  svých  srdcích !  Tak  živě 
si  všecko  představuju  I  Vím,  že  se  ocitnu  u  nich,  až  usnu,  zcela  u  nich 
na  břehu.  Ale  oni  zatím  již  tam  nejsou.  To  všecko  minulo.  To  všecko 
je  minulé,  všecko.  Jsou  teď  již  v  Čechách,  blíží  se  k  Boru.  Zítra 
přijedou  ..." 

Vztyčila  se  bledá,  vyhublá  s  velikýma  planoucíma  očima. 

„Drahá  paní,  drahá  paní,"  opakovala  Anna  konejšivě,  „i  štěstí 
musíme  umět  snésti!" 

„Já  jsem  šťastna,  Anno,  vidíte,  i  ke  mně  přišlo.  Nebojte  se! 
Unesu  je!  Patrik  Syn  to  uzná  —  i  Patrik  uzná  mé  štěstí!" 

Anna  konečně  paní  opustila. 

Noc  byla  tichá,  jasná,  vzduch  modře  průsvitný  s  bílým  zářením, 
těkajícím  prostorem  plným  hvězd. 

Ráno,  když  slunce  problesklo  jemnou  mlhou,  když  celý  Bor  byl 
jíž  probuzen,  vešla  Anna  tiše,  nesměte  k  paní  Monice  se  snídaním. 

Světlo  proudilo  do  komnaty  plně  a  bíle  nezastřenými  okny,  jak 
to  paní  Monika  milovala. 

Anna  pohlédla  na  lůžko.  Zastavila  se  a  rychle  přikročila  až 
k  posteli.    Položila  třesoucíma  se  rukama  náčiní  s  kávou  na  stolek. 

Paní  Monika   dosud  spí?  Neslyší?   A  světlo  je  tak  příliš  bílé? 

Anna  dotkla  se  jejího  čela.  A  zamávala  zmateně  rukama  a  vy- 
dechla skřek  zděšení. 

Bylo  nepochybné :  paní  Monika  je  mrtva.  Klidná,  s  výrazem  spo- 
kojenosti v  tváři,  s  věčným  mírem  na  přivřených  víčkách  a  rtech 
leží  nehybná,  studená  .  .  .  Anna  zastavila  se  s  úžasem  nad  tou  prostou 
pravdou  a  naříkala  v  pláči:  „Ona  se  jich  nedočkala,  ona  se  jich 
nedočkala  ..." 

Večer  téhož  dne  přijel  Patrik  Syn  s  Evou  Dubskou. 

Rozpačití,  nešťastní,  jak  paní  Monice  oznámiti  tragický  konec 
jejího  syna,  blížili  se  k  zámku. 


Digitized  by 


Google 


96  Růžena  Jesenská : 


A  pfišH  k  velikému  tichu  a  mlčení.    Stáli  dlouho  nad  mrtvou, 

u  jejíž  hlavy  hořela  voskovice. 
Patrik  Syn  řekl:  „Šťastná!" 

Eva  hleděla   do   kvetoucích  zahrad  s  nepřekonatelnou   bolestí. 
Toho  večera  řekla  jí  stařena  na  rozjeté  cestě  ke  vsi: 
„Ale  Mariana  se  už  neukazuje,  ani  Renata.  Není  již  ani  Ederu 

ani  Soldanů.  Ten  poslední  toho  rodu  je  prý  kdesi  v  klášteře. ** 
„Odpočinou  si  duchové,"  odpověděla  Eva. 

XXV. 

Eva  navštívila  Patrika  Syna  v  jeho  domku. 

Dlouho  hovořili  o  paní  Monice,  Patrik  vyprávěl  o  svém  pobytu 
na  Boru,  Eva  prohlížela  jeho  knihy  srovnané  na  dubových  podstavcích^ 
zakrytých  temně  zeleným  plátnem. 

Stále  se  jí  vracely  strašné  obrazy  prožité  hrůzy,  a  měla  podivný 
pocit,  že  se  nalézá  na  břehu  bouřícího  moře  sama,  opuštěná  ode 
všech.  A  říkala  si  s  bolestí:  „Břeh  života."  Neštěstím  omámená 
opakovala  si  ta  slova  i  v  té  chvíli,  kdy  poslouchala  Patrika  Syna, 
i  když  prohlížela  nápisy  na  jeho  knihách. 

Samý  okkultismus,  esoterismus,  z  poetů  pouze  Baudeleíre,  z  ro- 
manopisců Dostojevský  a  některé  práce  Barbeye  ďAurevillyho  .... 

„Všecko  ostatní  jste  opustil?"  zeptala  se  Eva. 

„Všecko,"  odpověděl  Patrik. 

„Řekněte  mi,  na  dlouhé  cestě  životem  a  zde  v  úplném  osamot- 

nění,  v  takovém  naprostém  ničím  neovlivování s  čím  jste  se 

potkal,  rozumějte  mi  —  tak  duševně  potkal,  jak  jste  život  ocenil?" 

„Nalezl  jsem  zápor  štěstí  — " 

„To  je  příliš  smutné.  Na  mně  splnila  se  vaše  zkušenost.  Já  tolik 
čekala  od  života.  A  jsem  hotova.  Víte,  jak  dobrodružně  jsem  se  vrhla 
do  jeho  proudů!  Proč  se  to  všecko  shroutilo?  Proč?" 

„Máte  pravdu,  svou  pravdu,  ale  nemůže  býti  jiný  život  na  světě, 
tak  podivně  souvisí  a  zasahuje  osud  jednoho  z  nás  v  osud  druhého, 
všecky  ty  záchvaty  štěstí  a  pohromy,  hrůzy,  smutky  —  jsou  nutné 
právě  jako  přemítání  vln  v  moři,  jako  záchvěvy  větru." 

Eva  pohlédla  na  Patrika  a  zaštkala. 

„Vím,  že  vás  tato  slova  neutěší,"  řekl  Patrik,  „žádná  slova 
neutěší." 

Eva  vyndala  matčin  dopis.  Snažila  se  nabýti  klidu. 

„Přečtu  vám  jej,  chcete?"  řekla  Patrikovi. 

Přisvědčil  s  úsměvem. 

Slunce  svítilo  do  oken,  světnice  byla  velmi  vyjasněna. 

Eva  četla.  Patrik  zapálil  si  cigarettu.  Trochu  se  i  usmíval.  I  Eva 
se  usmívala  čtouc: 

„Konečně  jsem  se  rozloučila  s  Evropou.  Ty  asi  cítíš  v  tom 
sloves  „Čechy".  Rozloučila,  ale  těžce,  Evo.  Odjíždím  na  vždy.  Ne- 
náviděla jsem  od  jakživa  slova  navždy,  protože  dávají  cítit  křehkost 
našich  blažeností.  Foukne  vítr  a  bude  všemu  konec.  Tančíme,   zpí- 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  97 


váme,  pochutnáváme  si  na  lahůdkách  života  —  a  náhle  se  všecko 
zvrátí.  Na  vždy,  ach.  těch  slovíček  se  bojím  jako  čert  kříže.  Ale 
přece  jen  chtíc  nechtíc  odjela  jsem  na  vždy. 

Jeden  z  ctitelů  jel  se  mnou  až  do  Hamburku.  Ale  nezpronevě- 
lila  jsem  se  ničím  Tobě  danému  slibu.  Na  lodi  jsem  se  i  modlívala. 
K  Bohu  jsem  volala  o  pomoc,  když  se  loď  třásla,  jako  v  agónii. 
Nenávidím  agónie,  bojím  se  smrti,  protože  úžasně  miluji  život. 
Já,  Evičko  drahá,  miluju  každý  den  zvláště  jako  století  a  každou 
hodinu  si  jinak  zpřijemňuju. 

Vím,  že  by  mi  to  všecko  schválil  svým  altruistickým  srdcem 
Tvůj  otec  Jindřich  Dubský,  holubičko! 

Nekárej  mne.  Jsem  velmi  veselá,  že  jsem  se  tedy  bez  pohromy 
dostala  přes  ohromné,  lstivé  moře. 

Nevím,  co  na  něm  a  v  něm  vy  lidé  sensitivní  a  lyričtí  vidíte. 
Já  nic  nežli  rozšklebenou  tlamu  řvoucí  nebo  zívající,  nebo  prostě 
otevřenou,  aby  pohlcovala.  A  nudnou. 

Ten  dojem  jsem  měla  já! 

Tedy  šfastně  jsem  doma.  Byla  bych  raději  v  Čechách,  af  mají 
jakékoli  chyby  a  nevýhody,  ale  Albert  je  Američan  a  nelze  se  mu 
tak  příliš  protivit.  V  tom  jediném  musím  mu  vyhovět.  On  by  do 
Evropy  nejel. 

Žijeme  tu  opravdu  jako  v  pohádce.  I  pohádka  moderní  může 
býti  úžasná.  Toho  nepřipouštíš?  Jaké  pohodli  máme,  samá  vytaho- 
vadla,  elektriky,  spouště,  sprchy,  teplo,  chlad  na  chodbách,  v  zahra- 
dách, dle  libosti  v  zimě,  v  létě,  hudba  bez  námahy,  květy,  vůně, 
hostiny,  kouzlo  jakékoli  kdykoli  .  .  . 

Nemáš  ponětí  o  všem  našem  až  hříšném  přepychu.  Je  třeba 
konati  mnoho  dobrodiní,  aby  se  hřích  toho  blahobytu  zmírnil.  Ne- 
přeju  si  ničeho,  nežli  žíti  ještě  sto  tisíc  let. 

A  Ty,  dušičko,  krčíš  se  doma,  v  tom  malostranském  bytě! 
Přijeď!  Albert  bude  velmi  rád.  Často  mu  o  Tobě  vypravuju.  Zbož- 
ňuje Tě.  Ale  přivez  mu  nějaký  autograf,  třebas  Babinského,  řekni 
mu,  že  to  byl  proslavený  lupič,  kterého  neoběsili,  protože  byl  šle- 
chetný, a  že  leží  na  Bílé  Hoře  mezi  trestankami,  jako  král,  jako 
král.  Víš,  já  se  pamatuju  na  jeho  zelený  hrob.  Byla  jsem  tam  kdysi 
s  Tvým  otcem  vysoko  na  rovné  planině.  A  dívali  jsme  se  železnými 
vraty  na  hrob  Babinského  mezi  hroby  trestanek. 

Mne  tehda  napadlo,  že  Tebe  —  dítě  nenarozené  —  třebas  zabiju, 
až  se  narodíš,  a  budu  také  trestankou  a  budu  taky  ležet  tam,  kde 
všecky  leží  v  blízkosti  Babinského.  Ale  přišel  na  moje  cesty  Jindřich 
Dubský,  a  z  trestanky  se  náhodou  stala  bohatá  Američanka,  a  z  Tebe, 
drahé  dítě?  Nehněváš  se  pro  moje  žvatlání?  Ale  kde  měla  bych 
býti  upřímnou,  když  ne  u  Tebe,  která  jsi  přijala  moudrost  Jindři- 
chovu a  jeho  shovívavost.  Víš,  myslívala  jsem  si,  že  je  škoda,  že 
Babinský  nepsal  veršů.  My  Češi  jsme  ve  všem  pozadu,  jen  v  ne- 
štěstí ne.  Mohli  jsme  míti  taky  Villona,  začátečníka  moderní  poesie. 
Ale  dost  povídání.  Evo,  nepřijedeš-li  do  podzimku,  pošlu  Ti  Stein- 
waye.  Ty  hraješ  přece  taky  na  klavír,  ač  jsi  houslistka.    Přijedeš-li, 

7 


Digitized  by 


Google 


£Í8  Růžena  Jesenská : 

budeš  míti  neobmezenou  u  nás  svobodu  ve  všem.  Budeme  oba, 
Albert  i  já  šťastni,  a  budeš  míti  nový  domov." 

,,Pojedete?«  řekl  Patrik. 

„Nevím.  Někdy  snad,  ale  té  chvíle  není  možná.  Není  příčiny,  ale 
nemohu  .  .  .  Takový  vnitřní  důvod,"  odpovídala  Eva.  Obrátivši  se 
k  oknu  řekla:   „Anna  rozsvítila  svíce  u  rakve." 

„Domov,  to  je  divné  slovo,"  vzpomněl  si  Patrik  Syn  na  slova 
z  dopisu  „opravdu  domov  je  cosi  svůdného  a  tak  vtíravě  sentimen- 
tálního, že  člověk  podlehne,  když  se  nejméně  naděje.  Vlastenectví 
v  nejužším  smyslu  slova.  Fetišismus  jemných  věcí,  kultus  nepatrností, 
setrvačnost,  bezděčné  odevzdání  se." 

„Ale  můj  domov  dosud  tkví  v  Praze  v  našem  starém  domě. 
A  jsem  nerozhodna,  očekávám  rozluštění.  A  byla  bych  smířena, 
kdyby  se  vtělil  můj  sen,  který  dosud  není  mimo  splnění." 

„Vaše  neštěstí  je  snesitelné  už  tím,  že  není  pátrá vých  očí,  o  těch 
se  vám  pouze  zdálo  v  horečce.  A  viďte,  byly  nesnesitelné?  Když 
se  stane  pohroma,  neštěstí,  je  člověku  nejlépe  mimo  dosah  pátravých, 
usuzujících,  soucitných  očí.  Víte,  dojista  mnohem  těžší  rány  by 
člověk  snesl,  kdyby  byl  s  nimi  mimo  dosah  očí,  sám,  zcela  tiše 
sám  oddán  bolesti.  V  samotě  se  člověk  s  mnohým  smíří,  uvědomuje 
si  pomíjejicnost  všeho,  v  takovém  zátiší,  jaké  je  zde,  jež  nezná 
pohrom  vašeho  života  a  všecko  stroskotání.  Není  očí,  které  vybízejí 
k  zoufalství  místo  k  odříkání." 

„Pochopuji  vás  již  zcela,"  řekla  Eva.  „Ale  ve  mně  je  příliš 
mnoho  neklidu.  A  dnes  ani  není  ještě  možné  rozluštění.  Divíte  se?" 
A  odbočila  opět:  „Povězte  mi  —  zde  v  tom  dlouhém  osamotnění 
a  zahloubávání  se  do  záhad  života,  za  ta  celá  léta  nespatřil  jste 
nikdy  ani  Marianu  ani  Renatu,  jako  ostatní  obyvatelé  Boru?" 

Patrik  se  usmál:  „Tak  se  vyptáte?  Nikdy  jsem  jich  nespatřil. 
Ke  mně  přicházely  s  počátku  za  nocí  hallucinace  mých  druhdy 
blízkých  osob,  ale  i  ony  přestaly  mne  navštěvovati  časem.  Když 
člověk  odněkud  odejde,  vybledne  záhy  všechno  účastenství  pro 
něho.  Pozorujte,  jak  se  ztratí  dosti  brzy  památka  i  po  někom 
značně  významném.  Odchod  ze  světa.  O  mně  dnes  nikdo  neví,  byl 
jsem  nepatrný  a  jsem  úplně  zapomenut.  Umřel  jsem,  nežli  jsem 
umřel,  citelněji  nežli  ve  smyslu  evangelickém." 

Eva  chvíli  hleděla  zamyšleně  na  Patrika  Syna,  načež  řekla: 
„Rozluštit  život.  Jak  strašně  jej  rozluštil  Visarion,  jak  zrovna  po- 
hádkově otec  Jindřich  Dubský,  jak  vy,  jak  moje  matka,  jak  onen 
muž  vašeho  vyprávění,  víte,  tam  za  palácem  v  malém  parku  .  .  . 
To  byly  skutečně  činy  vůle.  A  já?  Viďte,  přijedete  do  Prahy,  až 
vás  poprosím?" 

„Ovšem  —  kdykoli  si  budete  přáti,"  řekl  Patrik  provázeje  Evu 
ze  svého  domku  k  jabloňovému  stromořadí.  Vzduch  byl  plný  vůně 
rozkvetlých  stromů,  zapadajícího  slunce  a  večerních  písní. 

„Zítra  po  pohřbu  odjedeme,"  řekla  Eva. 

„Na  zámek  přijdou  vzdálení  příbuzní .  .  .  Podivné  to  bude  .  .  . 
Rod  vymřel ..."  mluvil  Patrik  více  pro  sebe  nežli  k  Evč. 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  99 


„To  není  ještě  jisto,"  řekla  Eva.  „Pouze  vztahů  k  Boru  nebude." 

Patrik  pohlédl  jí  překvapeně  v  oíi  a  sevřel  její  ruce. 

Eva  řekla:  „Slyšíte,  poznáváte,  že  tady  ptáci  jinak  zpívají  nežli 
tam  dole  u  moře?  Četla  jsem  v  jedné  knize,  že  kdesi  v  blízkosti 
starého  kláštera  ptáci  za  století  slyšíce  stále  tytéž  choi^ly,  přijali 
melodie  oněch  varhan  do  svých  písní.  Věřím  tomu.  Vystihla  jsem 
u  moře  některá  místa  písní  mnichů  ve  zpěvu  ptáků  a  velmi  často 
píseň  moře." 

„Všecko  má  na  světě  netušenou  souvislost,"  řekl  Patrik  a  vracel 
se  pomalu  domů. 

Eva  stála  ještě  dlouho  pod  jabloněmi,  hleděla  do  zátopy  květů, 
cítila,  jak  ta  nálada  rozvití  proniká  všecky  póry  těla  .  .  . 

Hleděla  přes  veliké  plochy  polí  a  luk,  po  nichž  se  měnily  dlouhé 
stíny  vedle  světelných  pruhů,  přijímala  ještě  naposledy  celý  ten  kraj 
do  své  smutné  duše,  poslouchala  rozteskněné  písně  ptáků  v  tom 
velikém  tichu. 

Zámek  byl  již  ve  stínu,  z  otevřených  oken  sálu  kmitala  světla 
voskovic,  parkem  prosvítaly  zazlacené  cesty  a  zářící  koruny. 

Nic  nemůže  truchlivěji  působiti  na  duši  v  neštěstí  nežli  slavnostní 
jarní  nádherná  nálada  v  přírodě. 

Proč  hoří  v  opojení  celá  země,  proč  tolik  žhavých  písní  volá, 
proč  se  otevírají  zámky  zázrakům? 

Ještě  nedávno  byla  ona  sama  jednou  z  těch  Šťastných  složek 
onoho  třeštění  bez  otázek,  onoho  vzdávání  se  zákonu  slunce  a  te- 
potu  srdce. 

XXVI. 

Všecko,  co  se  stalo  osudné,  podivné,  připadalo  Evě  jako  sen, 
když  vystoupila  z  vlaku  a  když  od  nádraží  přijížděla  domů  povozem, 
když  ocitla  se  s  Annou  opět  v  modravém  soumraku  přeplněných 
pražských  ulic. 

To  známé  jejich  hučení,  pohyb  davu,  lesk  promenád,  ústí  po- 
stranních ulic,  tu  tvář,  tu  výkřik,  určitý  výraz  některých  lidí,  domů,  krámů, 
výkladů,  vše  jí  bylo  jako  polovědomým  dojmem  příliš  v  různých  po- 
drobnostech cizím  a  v  podstatě  velmi  známým. 

Když  se  jí  otevřelo  klidné  panorama  Hradčan,  vycítila  teprve 
s  jistotou,  že  se  navrací  domů,  tam  do  tiché  zátoky  města,  a  že  přichází 
změněná  a  s  nejistotou  zítřejšího  dne. 

Anna  stiskla  jí  ruku,  jako  by  věděla,  že  je  jí  třeba  něčeho  po- 
dobného. 

Jak  Vltava  ztemněla  toho  večera,  jak  ostrovy  byly  zelené,  od 
Žofína  zněla  jarní  hudba. 

Strahov  byl  ještě  jantarově  žlutý,  střechy  dolů  k  Malé  Straně 
se  temněly  a  temněly,  věže  ponořeny  v  zelené  světlo  oblohy  bledly, 
a  někde  zachytila  se  jiskra  nějakého  vzdáleného  světla  jako  nenadálý 
odlesk  drahokamu. 

Sochy  na  mostě  byly  ponuré  zčernalé  a  nehybné,  do  modrosti 
večera  vleptané.  Petřín  vydychoval  šeříkovou  vůni. 


Digitized  by 


Google 


100  Růžena  Jesenská: 


Eva  si  náhle  představila  osamotněné,  prázdné  lavičky  v  Lob- 
kovicské  knížecí  zahradě  před  skupinami  fuchsií  a  folkamerií,  tam  kde 
se  kořeny  věkovitých  stromů  pletou  půdou  a  vyvstávají  jako  napjaté 
cevy»  pak  si  připomněla  rozkvetlou  magnolii  u  krápníkové  vysoké 
stěny  porostlé  břečfanem  ve  Valdštýnské  hraběcí  zahradě,  p^k  dávno 
umlklý  vodotrysk  v  císařské  zahradě,  v  nětnž  vyskakovaly  dvě  ne- 
pokojné kuličky,  jejichž  rej  jako  děcko  tak  ráda  sledovala,  a  pak 
vzpomněla  stinných  schodů  vedoucích  na  Petřín  zahradami,  toho  po- 
divného kouzla,  o  kterém  vyprávěla  Ivanovi  .  .  • 

A  byla  s  Annou  opět  v  tom  starém,  tichém  domě. 

Otevřela  okna.  Eva  procházela  komnatami,  pohlížela  do  zatmělých 
zahrad,  na  drahé  věže,  na  známé  střechy  a  římsy,  do  důvěrného 
stmívání  .  .  . 

Stála  dlouho  v  nejzadnějším  malém  pokojíku  před  popelnicí  otce 
Jindřicha,  umístěnou  nad  psacím  stolem,  kde  on  tak  rád  sedával 
u  svých  knih. 

Moře  neznělo.  Zvony  však  zpívaly. 

Anna  rozsvítila  ve  všech  místnostech.  Eva  chodila  z  komnaty 
do  komnaty.  Na  pavlačích  a  schodech  stály  sousedky  a  hleděly  k  těm 
po  dlouhé  době  osvětleným  oknům  a  rukama  pohybovaly  v  udivení. 

Venku  bylo  modro.  Z  Petřínských  zahrad  chvěla  se  opožděná 
vůně  šeříku.  Ptáci  zpívali,  jako  by  jimi  byly  nejen  sady  obydleny,  ale 
též  ulice,  domy  a  věže. 

Eva  cítila  jako  nikdy  v  životě  svou  opuštěnost.  Takovou  po- 
divnou, duchovitou,  strašnou  Samotu  potkala  v  tom  svém  příbytku. 
Scházel  zde  ten,  který  zde  ve  skutečnosti  nikdy  nebyl,  ale  kterého- 
sem  v  zaslíbení  již  uvedla.  Chtěla  zde  žíti  veliké  štěstí. 

A  je  všude  pusto  a  prázdno,  které  bolí,  protože  je  předcházelo 
poznání  možnosti  velikého  štěstí.  Všecko  je  odplaveno  hrůzou  moře. 

Zvony  smutně  odzváněly  klekání.  Bezy  voněly  jako  nad  věčnými 
hroby.  Všecko  ztracené  v  umlklém  Nokturnu  moře  vracelo  se  Evě 
bolestným  vzpomínáním. 

V  noci  ve  tmě,  probleskující  bílými  záchvěvy  světel,  rozpjala 
Eva  ruce,  jako  by  v  tom  rozevření  ramen  cítila  útěchu,  jako  by  vzý- 
vala vyšší  mocnosti  a  prosila  o  příchod  Někoho. 

XXVII. 

Dopis  Evy  Dubské  matce. 

„Nemohu  tě  v  nejbližší  době  navštíviti.  Narodil  se  mi  syn  Ivan 
Hermogen.  Znáš  z  předešlých  dopisů  jeho  původ. 

Žiju  tedy  dál,  matko,  —  soustřeďuji  se  v  něm. 

Ty  ptáš  se  tolik  na  Prahu.  A  já  ničeho  o  ní  nevím.  O  nikom, 
o  ničem  nevím  mimo  o  svém  dítěti.  Žiju  příliš  odděleně. 

Vyjdu-li  do  města  za  řeku,  obyčejně  účelně  v  ranních  hodinách,, 
a  tu  málo  lidí  chodí  po  ulicích.  To  je  má  Praha.  Jednou  za  celou 
dobu  od  svého  návratu  byla  jsem  odpúldne  v  hluku  ulic,  a  nepozná- 
vala jsem  své  Prahy.  Byl  ti  to  podivný  dojem.  Světlo  veliké  hrnula 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  101 


se  s  oWohy  do  ulic  plných  lidí  a  nádhery,  chvatu  a  mně  cizích 
úborů,  jako  bych  byla  zabloudila  do  jiné  doby,  nežli  ku  které  patřím. 

A  všecko  tak  falešné  mi  připadalo  a  podvodné,  ale  to  je  pouze 
můj  dojista    úzkoprsý  dojem  člověka   společensky  snad  nemožného. 

Ztratila  jsem  všecky  vztahy  k  světu.  Je  ku  podivu,  jak  snadno 
člověk  ztratí  účast,  jak  osamotní,  když  se  lidem  nevtírá  a  když  není 
tak  významnou  osobností,  aby  se  lidé  jemu  vtírali. 

Vím,  že  se  zděsíš  toho  mého  přiznání,  ale  jsem  v  tom  zcela 
bez  viny.  Chápu,  že  je  krásné  žíti  v  proudu  těch  žhavých  barev 
společenských  událostí  a  vztahů,  v  rozechvění  o  akutní  otázky  dnešku, 
ale  já,  čím  bych  všemu  byla  já  se  svým  těžkým  zármutkem  a  teď 
se  svojí  velikou  nadějí  v  život,  která  mě  všecku  uchvacuje? 

Zdá  se  mi,  že  jsem  já  pouze  přechodem  k  nové  síle.  Utěšuje, 
povznáší  mě  samota,  která  té  síle  dává  život. 

Sleduju  sice  všecko,  co  se  děje  venku  mimo  mne,  ale  já,  čím 
já  mohu  býti  tomu  vlnobití  událostí,  já? 

V  tom  je  můj  účel  a  v  ničem  jiném :  jsem  matkou  nového  člo- 
věka, který  jednou  vyjde  místo  mne  do  bouří  arény  života. 

A  proto  nevyčítej  mi,  že  žiju  tak  osamoceně.  Je  v  tom  slabost 
má  a  snad  moje  síla. 

Kdož  ví?    Ale  dojista  nutnost,  neboř  přirozenost  má  je  taková. 

Ptáš  se,  kdo  mě  přece  navštěvuje,  ježto  já  nikam  nechodím. 
Snad  je  to  k  neuvěření,  ale  je  to  pravda  —  téměř  nikdo  mne  ne- 
navštěvuje. Ale  jak  jsem  ti  již  naznačila,  ani  hluboce  nepostrádám 
nikoho,  někdy  vzpomenu  —  hle,  ten,  onen  neb  ona,  jak  snadno  za- 
pomněli, odcizili  se,  jako  by  nikdy  nebylo  přátelských  nadšení  I  Ale 
chceš-li  znáti  přece  každého,  kdo  někdy  bezděky  překročí  můj  práh, 
povím  ti:  stará  slečna,  znamenitá  pianistka  sem  někdy  přijde.  Pro- 
vází mě  na  klavíru,  tvůj  báječný  dar-Steinway  ji  asi  láká.  To  není 
nástroj,  to  je  živý  mluvící  tvor,  ten  Steinway  I 

Slečna  je  jako  duch,  divím  se  často  síle  jejího  úhozu,  neboř  její 
jemné,  průsvitné  ruce  jsou  skoro  neviditelny.  Ona  bydlí  pod  starými 
zámeckými  schody,  má  byt  starosvětský,  složený  ze  samých  relikvií. 

Je  velmi  zbožná  a  s  sebou  spokojená,  miluje  však  Beethovena,  a  to 
mi  ji  přibližuje. 

A  ještě  mě  někdy  navštíví  sousedka  vdova,  které  umřel  jediný 
syn.  Ta  pěstuje  kaktusy,  má  jich  plné  květináče,  velké  i  maličké. 
A  ve  skříních  má  krásné  šaty  a  klobouky,  ale  nikdy  jich  neobléká. 
„Prosím  vás,  kam  já  jdu,  sem  na  Malou  Stranu  se  to  nehodí,  nikdo 
mne  tu  nevidí,  proč  bych  se  tedy  ustrojila?  Až  jednou  se  někam 
vypravím,  nebo  až  nějaká  příležitost  se  naskytne  — "  obyčejně  opa- 
kuje ukládajíc  klobouky  s  květinami  a  péry  do  krabic,  blůzy  a  hed- 
vábné šaty  do  skříní,  prádlo  do  starých  prádelníků,  vonících  směsí 
levandule  a  olivy;  ale  nikdy  se  jí  příležitost  nenaskytne,  nikdy  ji 
osud  nevybídne  mimo  okrslek  našich  zahrad  a  chrámů,  zamlklých 
paláců  a  zakřivených  uliček. 

Malá  Strana.  Chápeš?  Víš,  když  jsme  putovaly  spolu  klikatými 
uličkami,  navštěvovaly  kostely,  stoupaly  po  schodech  mezi  zahradami 


Digitized  by 


Google 


102  Růžena  Jesenská: 


a  dívaly  se  do  stmivání  a  poslouchaly  jednoho  večera  naslzené  ho- 
vory stařenek  na  Hradčanech,  tam  pod  Babím  Hradem  u  Strahovské 
zahrady? 

Víš,  jsem  celým  životem  zdůvodněný  člověk  v  těchto  končinách. 

Kdybys  věděla,  jak  je  Anna  šťastna,  že  máme  Ivana  Hermogena. 
Ale  zbělela  v  poslední  době,  ani  bys  jí  nepoznala. 

Naše  sousedky  povídají  si  o  mně  mnoho  báchorek.  Onehdy  vy- 
slechla jsem  bezděky  z  pavlače  jejich  hovor.  „Slečna  Eva  se  vdala 
za  jednoho  prince  někde  v  cizích  krajích,  a  ten  teprve  později  za 
ní  přijede,  nemůže  teď,  protože  v  těch  zemích,  jimž  panuje,  jsou  ve- 
liké nepokoje.  Ani  slečna  Eva  tam  nemohla  setrvat,  protože  je  tady  jako 
v  lepším  bezpečí,  a  ten  mladý  pán,  který  se  jí  tu  narodil,  ten  bude 
někdy  králem." 

„Bude  králem,"  opakovaly  v  podivení  stařeny,  a  jedno  děcko 
vykřiklo:  „Králem!" 

Vidíš,  v  jakém  kouzelném  zátiší  žijeme.  Každý  neseme  svou 
korunu.  Jakou  asi  v  životě  ponese  Ivan  Hermogen  Dubský?  Krá- 
lovskou korunu  přisoudily  mu  dobré  dětinské  stařeny,  jako  Sudičky. 

Ptáš  se  opět  na  onoho  nešťastného  člověka  Visariona.  Jak  ti 
vysvětliti  jeho  hrozný  skutek  ?  Ne,  záští  to  nebylo.  A  proč  Hermogen 
s  ním  šel  do  těch  nebezpečných  míst,  proč  neodolal  strašné  nástraze 
svého  druha? 

Byla  to  závrať,  matko,  šílená  závrať,  která  zvítězila.  Jako  kus 
urvané  skály,  A  já  byla  jí  zabita,  jako  na  vždy  pro  všecko  mrtva. 
Pouze  ona  myšlenka  na  možný  příchod  Ivanův  mě  udržovala  v  rovno- 
váze, víra  v  návrat  jeho  duše. 

Snad  bez  tragiky  to  vše  nesmírně  krásné  nebylo  ani  možné. 
Bojíme-li  se  zodpovědnosti  a  možné  tragiky,  nemáme  dotýkati  se 
plamenů.  A  tam  byly  skryté  plameny.  Jaké  tam  hořely  plameny  lásky 
mezi  skalami  nad  proměnlivým  mořem!  Smířila  jsem  se  se  vším 
jako  s  nezbytným,  mně  určeným  osudem. 

Vzpomeň  si  na  moje  Nokturno  moře.  Opakuj  si  je  a  pochopíš 
všecko  zdánlivě  nepochopitelné  ve  mně. 

Děkuju  ještě  za  Steinwaye!  Papoušků  neposílej  zatím,  až  bude 
Ivan  větší!" 

XXVIII. 

Do  nejkrásnějšího  pokoje  svého  bytu  zavěsila  Eva  napjaté  a  zará- 
mované všecky  obrazy  Ivana  Hermohena. 

Prodlévala  často  mezi  nimi,  zpřítomňovala  si  drahé  vzdálené 
břehy,  jejichž  památná  místa  některé  obrazy  věrně  představovaly, 
utonula  často  celou  duší  v  těch  jásavých  a  žhavých  barvách,  mezi 
těmi  lidmi,  z  nichž  ovšem  znala  pouze  Hermohena  a  Visariona,  ktefí 
se  na  mnohých  obrazech  nalézali. 

Ivan  Hermohen  zvláště  na  obraze  Apoštolů,  rozmlouvajících 
o  drahém  nepřítomném  mistru,  měl  výraz  tak  Šťastný,  jeden  z  těch 
Evě  dobře  známých  a  drahých  pohledů,  že  si  někdy  přivolávala  klam, 


Digitized  by 


Google 


Nokturno  moře.  103 


náhle  před  ním  otevřela  chvíli  přivřené  oči  —  a  měla  dojem  úplné 
životnosti  Hermohenovy. 

Matce  Boží,  Icráčející  vzhůru,  obrazu  při  Evině  příchodu  nedo- 
končenému, dal  za  jejího  pobytu  na  moři  podobu  Evinu. 

Bylo  v  tom  všem  cosi  čarovného  —  dlíti  mezi  těmi  výtvory 
na  vždy  odešlého  člověka,  který  zanechal  na  nich  všecku  záři  své 
duše  i  svého  srdce. 

Tam  žila  Eva  nejskrytější  a  nejkrásnější  své  chvíle. 

Kdo  by  byl  po  prvé  vešel  do  té  komnaty,  byl  by  užasl  před 
zjevem  toho  podivného  umění,  ale  Eva  nikdy  nikoho  nevpustila  do 
této  svatyně,  jen  Anna  -  aby  uklízela  —  vcházela,  a  Eva  brala  někdy 
s  sebou  malého  ivana.  Ani  matce  nepsala  o  tomto  tajemném  místě. 
Pouze  Patrika  Syna  tam  uvedla. 

Jednoho  dne  Evu  navštívil.  Celý  byt  tonul  v  zimním  slunci  stu- 
deném a  žhavě  zardělém,  na  oknech  doužkovaly  velmi  romantické 
květy.  Zahrady  a  návrší  byly  bělostně  rozjiskřeny.  Všecky  zvuky 
zněly  ztlumeně:  kroky,  hlasy  lidí;  pouze  zvony  hlasitě  zpívaly. 

„Přišel  jsem  se  rozloučit,"  řekl  Patrik,  podávaje  ruku  Evě 
a  staré  Anně. 

„Odjíždíte?"  zeptala  se  Eva. 

„Ano.  Jdu  zase  na  moře.  Myslím,  že  na  vždycky  opouštím  pev- 
ninu jako  sídlo,"  odpověděl  Patrik. 

„Na  moře,"  řekla  Eva. 

Patrik  připadal  jí  o  mnoho  let  starší  nežli  při  posledním  rozchodu 
na  jaře,  jako  více  nežli  stoletý.  Oči  měl  nezvykle  zardělé,  ale  klidné. 

Eva  písemně  už  sdělila  Patrikovi  narození  synovo.  A  vedla  ho 
ihned  do  ložnice,  kde  dítě  spalo.  V  její  smutné  tváři  chvělo  se  cosi 
radostného. 

Patrik  rozpačitě  hleděl  na  spící  dítě  a  nesměle  dotkl  se 
jeho  ručky. 

„Ivan  Hermogen,"  řekla  Eva,  „až  otevře  oči,  poznáte  ho." 

Více  nemluvili.  Eva  vedla  Patrika  do  komnaty  obrazů  Ivana 
Hermohena. 

Pozorovala  jeho  překvapení,  jeho  uspokojení,  a  věděla  všecko, 
co  si  té  chvíle  myslí.  Vzal  ji  za  ruku  a  políbil  ji,  právě  tak,  jako 
tenkrát  poprvé  na  Boru,  když  ho  paní  Monika  představila. 

Usedli  na  malou  empirovou  pohovku  ve  stínu  záclon.  Zahrady 
slunečně  hleděly  do  oken,  barvy  obrjazů  třpytily  se  odstíny  dra- 
hokamů. 

Eva  toužila  povědět,  ještě  odhaliti  Patrikovi  několik  myšlenek, 
nežli  odjede. 

„A  nevrátíte  se  opravdu  ?"  zeptala  se. 

„Asi  nevrátím.  Zdá  se,  že  dlouho  nebudu  žíti,"  řekl  s  úsměvem, 
„ostatně,  povím  vám  to,  nebudu  žíti  dlouho,  jdu  na  moře  umřít ..." 

„Jste  nemocen?"  ptala  se  Eva. 

„Ano,"  řekl  Patrik,  „ale  radost  mám  z  vašeho  překonání 
bolesti." 


Digitized  by 


Google 


104  Růžena  Jesenská:   Nokturno  moře. 

ř^  „Ale  přicházejí  zlé  chvile,"  řekla  Eva  stísněně,  „někdy  se  jicli 
velmi  bojím." 

Mávl  rukou.  „Nebojte.  Máte  přece  oč  se  opříti,  ař  je  to  slabá 
dětská  bytost,  nebo  vaše  hudba,  nebo  konečně  zde  ten  chrám  vzpo- 
mínání .  .  ." 

O  Ivanovi  Hermogenovi  toužila  Patrikovi  říci  své  sny. 

Tedy  nežli  navždy  odejde. 

„Ano,"  řekla,  jako  by  přisvědčovala  ku  slovům  jeho  útěchy, 
„mám  veliký  cíl  před  sebou.  Chci  mu  vložit  do  duše  to  nejlepší, 
co  jsem  ze  života  nastřádala.  Vytvořit  pro  jeho  život  cosi  naprosto 
jediného.  Usmíváte  se?"  utkvěla  nesměle  pohledem  na  Patrikovi. 

„Ne,  jen  povídejte,"  řekl  Patrik  Syn. 

„Víte,  je  mi  po  prožití  té  strašné  tragedie  čímsi  zázračným: 
nový  člověk,  a  je  to  přece  on.  Je  to  Ivan  Hermohen,  Připadá  mi 
někdy  všecko  jako  čarovným  snem,  a  já  jsem  zde  a  mám  syna. 
A  jest  to  vlastně  on,  jehož  jsem  milovala  v  nějakém  předešlém  ži- 
votě. Vrátil  se  malý,  bezmocný,  se  všemi  vlohami  a  krásou,  a  já 
jsem  zde,  abych  ty  vlastnosti  přivedla  k  platnosti  a  pomohla  ku  roz- 
vití tomu  srdci,  té  duši,  tomu  tělu  .  .  . 

Chci  aby  se  v  něm  vzkřísilo  neobyčejné  štěstí,  zrodila  podivná 
krása,  vytvořil  tvůrčí  duch,  vzniklo  veliké  vítězství  mé  zraněné 
lásky  ..." 

A  za  chvíli  řekla: 

„Ale  budu  spokojena  i  s  nejmenšími  dary  pro  něho,  když  nevy- 
stačí nadání  pro  veliké  výšky." 

„Vaše  štěstí,  Evo,  nálada  tohoto  dne,"  řekl  Patrik,  „bude  mi 
dobrým  průvodcem  na  cestu."  A  pomyslil  si:  „Vlny  přicházejí  a  od- 
cházejí nekonečné,  nemilosrdné,  ohlušují,  lámou  se,  tříští  se  odnášejíce 
ve  svém  vášnivém  chvatu  nepatrná  srdce  ..." 

Město  tiše  hučelo  a  třpytilo  se  bělostí  napadlého  sněhu. 

„Až  uvidíte  jeho  oči!  Budou  vás  zázračně  provázeti  na  daleké 
cestě.  Nezapomenete  jich  ..."  horovala  Eva. 

„Naposledy  zahřejte  Nokturno  moře"  poprosil  Patrik  s  usmě- 
vavým klidem. 

Eva  přinesla  housle  a  hrála. 

Patrik  hleděl  ke  skupině  mnichů  na  rozpjatých  plátnech,  na  kou- 
zelné záření  barev  sesílených  světlem  sněhových  strání,  na  věže 
vztyčené  slavně  nad  střechami  starých  domů.  A  poslouchaje  Evinu 
píseň,  díval  se  do  dalekých  minulých  dnův  a  let,  a  ztrácel  se  mu 
rozdíl  mezi  neštěstím  a  štěstím  .  .  . 

„Zde,  v  tom  zátiší  pod  Petřínem,  takový  vniterný,  utajený,  krásný, 
podivuhodný  život  se  tvoří,  až  paradoxní,"  řekl  polohiasitě. 

Eva  dohrála   „Nokturno  moře!" 


Digitized  by 


Google 


105 


Karel  Piskoř: 

Nová  vlast 

Dramatická  báseň  o  jednom  jednání. 

OSOBY. 

Čech,  voj  voda  kmene  slovanského.  První    \    „+^  *  ^ 

Nad  ar,  jeho  syn.  Druhý   f    ^^^'^^^• 

Si  van         j  Keja,  dívka  z  lidu. 

Dobrovoj^    lechové.  Zach  in a,  její  matka. 

Neglav      I  Kasko,  hhdač  koní. 

Gora,  syn  Kazmírův  a  přítel  Na-  Garas,  náčelník  Markomanů. 

darúv.  Toki  man 

Poryta,  bratr  Čechův.  Udrmer  w    .  . 

Savitomínl    lechové  strany  Póry-  H  e  d  g  e  s         Markomane. 

Kazmir        /  tovy.  Barasten 

DruhV  i    ^^^''•'  Ohema,  žena  bývalého  náčelníka. 

Ozbrojenci,  kněží,  obétníci,  starci,  ženy  a  déti  z  družiny 
Čechovy.  ~  Markomané. 

Děj  v  pátém  století  po  Kr.  na  hoře  Řípu. 

Temeno  Řípu,  po  stranách  zalesněné.  V  pozadí  rozhled  do  kraje 
zastřen  je  hustě  ranní  mlhou.  V  právo  v  pozadí  viděti  řást  pevnosti, 
vysokou  dřevěnou  ohradu  s  těžkou  kovanou  branou.  V  levo  místo 
poněkud  vyvýšené.  V  pozadí  mohyla  obrostlá  křovím  a  travou. 

Na  ohradě  pevnosti  dva  bojovníci  markomanští.  Jiní  dva  vejdou  s  levé 
strany. 

První  na  ohradě. 
Jak  vidím,  cesta  vaše  marná  byla. 

Druhý  tamtéž. 
To  očekávat  dalo  se. 

Třetí  dole. 

Ne  zcela. 
Ohema  může  potěšena  být, 
jestliže  pomstylačnost  divoká 
jí  zatím  ze  žil  nevypila  krev 
a  z  prsou  život. 

První. 
Toho  neboj  se. 
Ta  naopak  po  dnešní  noci  zlé, 
kdy  její  žal  se  v  žádost  pomsty  změnil, 
má  v  sobě  víc  než  deset  životů; 
a  každou  chvíli  do  prsou  se  bije, 
jako  by  právě  tam  byl  ukryt  vrah 
jejího  manžela. 

Čtvrtý  dole. 
Nuž,  jděte  tedy 
a  sdělte  jí,  že  máme  něco  již, 
co  prozatím  jí  bolest  zkojit  může. 
Oba  muži  na  ohradě  sestoupí  do  nádvoří  pevnosti. 


Digitized  by 


Google 


106  Kerel  Piskoř: 


Třetí. 
Ty  pravil  jsi,  když  prve  byla  řeč 
o  cizím  národě,  jenž  táborem 
se  na  úpatí  hory  rozložil, 
že  netřeba  z  nich  míti  obavy. 
Proč  myslíš  to? 

Čtvrtý. 

Je  divný  jejich  mrav. 
Já  včera  zkušenost  jsem  o  tom  nabyl. 

Třetí. 
Co  stalo  se  ti?  Mluv! 

Čtvrtý. 

Při  slunce  sklonu 
já  včera  v  lesích  lovil  jsem  a  sveden 
po  stopě  kance  černého  až  do  údolí 
jsem  sběhl  daleko  a  v  slepém  honu, 
už  ani  nevím  jak,  tu  do  cesty 
těm  cizím  mužům  náhle  jsem  se  dostal. 
To  sotva  zočiv,  hned  svou  záchranu 
jsem  hledal  v  útěku,  a  teprve 
když  do  výmolu  hlubokého  tam 
jsem  zapadl,  tu  seznal  jsem,  že  strach 
můj  zbytečný  byl,  neboť  nikoho 
z  nich  ani  nenapadlo,  aby  za  mnou 
byť  jenom  jednu  šipku  poslali. 
Ba  dokonce,  když  zočili,  že  v  rokli 
jsem  zapadl,  hned  jeden  k  pomoci 
mi  pospíšil  a  ruku  ochotně 
mi  podal.  Tuto  kuši  v  ruce  držel, 
mně  líbila  se,  proto  k  zemi  hned 
jsem  povalil  ho,  kuši  jemu  vyrval 
a  dále  pak  jsem  na  útěk  se  dal. 

Třetí. 
To's  chybil  velice. 

Čtvrtý. 
V  čem  chybil  jsem? 
Snad  v  tom,  že  tuto  kuši  jsem  mu  vzal? 

Třetí. 
Ne !  Ale  v  tom,  žes  jeho  samého 
do  rokle,  z  níž  tě  vytáhl,  měl  srazit. 
Tvůj  útěk  potom  byl  by  jistější. 

Čtvrtý. 
To  pravdu  máš.  V  tom  byla  moje  chyba; 
neboř  jsem  věru  potom  na  kvap  měl, 
bych  unikl  mu  útěkem.  Však  kuše 
ta  pěkná  je.  Co  říkáš? 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  107 

Třetí. 

Libí  se  mi. 
Čtvrtý  ukáže  v  levo. 
Už  vedou  ji. 

Třetí. 
Ta  také  se  mi  líbí. 
Slevé  strany  vejdou    Udmer,   Hedges  a  jiní  tři   Markomané,  ve- 
douce Keju  spoutanou. 

Udmer. 
Nu,  nevím,  kterak  spokojena  bude 
Ohema  s  kořistí,  již  tuto  vědem'. 

Hedges. 
Nic  na  škodu,  jí  nebude-li  vhod. 
Lov  takový  spíš  mužům  v  povděk  přijde. 
My  Garasu  se  mužem  zavděčit; 
je  náčelníkem  nám  od  dnešní  noci, 
jež  bratru  jeho  byla  poslední. 

Udmer. 
Však  věčnou.  Jděme  dál! 

Čtvrtý  muž  u  brány. 

Hned  otevře  se. 
Jeden  z  mužů  trhne  Kejou. 
Ty  neplač  pořád  —  nebo  neroň  aspoň 
mi  slzy  na  ruku.  To  protivno! 
Z  pevnosti  vyjdou  Garas,  Tokiman,  Ohemaa  mužstvo raarkomanské. 

Ohema. 
Nuž,  sem  s  ním  I  Přede  mne!  Ař  zdrcen  jest, 
až  hněvu  mému  v  oči  pohlédne!  — 
Co  to?  Co  s  touto  zajatou  zde  chcete? 
Já  přece  nevyslala  vás,  by  ženy 
jste  lovili  pro  svoji  kratochvil! 
Keja  vytrhne  se  bojovníkům  a  padne  ji  k  nohoum. 
Ó,  ženo,  slitování  se  mnou  měj, 
a  pakli  slovo  tvoje  něco  platí 
u  tvrdých  mužů  těch,  již  z  moci  jich 
a  paží  neurvalých  vyrvi  mne! 

Ohema. 
Dřív  zvědět  musím,  proč  tě  ke  mně  vedou. 

Garas. 
To  také  mně  je  skoro  záhadou. 
To  zřejmý  výsměch  daným  rozkazům, 
pakli  to  jejich  splnění  má  být. 
Co  chcete  s  touto  ženou? 

Ohema. 

Zvedněte  ji! 
Hedges. 
My  rozkaz  dostali  jsme  ráno  dnes, 


Digitized  by 


Google 


106  Karel  Piskoř: 


by  toho  muže  jsme  se  zmocnili, 

jenž  náčelníka  v  dnešní  noc  nám  zabil. 

Garas. 
Ten  rozkaz  já  jsem  dal,  za  bratra  smrt 
na  vrahu  jeho  bych  se  pomstít  mohl. 

Ohema. 
Ten  rozkaz  já  jsem  dala,  Garase! 
Mně  přiveden  měl  být,  bych  v  hněvu  svém 
jej  zuby,  nehty  mohla  rozsápat  — 
mně  v  náčelníku  zabil  manžela. 
Můj  krutý  žal  a  lítost  bolestnou 
ten  muž  v  mé  ruce  vydán  pykat  měl. 
Tys,  Garase,  mi  pomstu  vyhradil 
i  za  sebe  i  za  mne! 

Garas. 

Máš  ji  mít! 
Však  stále  ještě  jasno  není  mi, 
ký  podíl  žena  ta  v  té  věci  má. 

Hedges. 
To  milenka  či  žena  toho  muže, 
jejž  hledáme.  Ta  stejnou  vinu  má: 
on  mečem  bil  a  ona  kameny. 

Ohema. 
Tak!  Ona  kameny!  Uchopí  Keju.  Psy  na  tebe! 
To  draze  splatíš,  ženo  troufalá! 

Keja. 
Ty  křivdíš  mi  tak  jako  jemu  též! 
Nech  sobě  vysvětlit,  jak  bylo  to! 

Ohema. 
Šetř  námahy!  Mně  stačí  to,  co  vím, 
bych  potěšena  byla,  že's  v  mé  moci. 

Keja. 
Ó,  vyslyš  mne!  My  napadeni  byli 
a  proti  šesti  mužům  strany  vaší 
jsme  sami  dva  se  bránit  museli. 
Ten  muž,  kterého  hledáš  k  pomstě  své, 
ten  tak  je  dobrý  jako  nikdo  z  vás, 
a  neznám  také.u  nás  nikoho, 
kdo  nad  něho  by  srdcem  lepší  byl. 
Já  právě  proto  víc  jej  ráda  mám 
než  slunce  jas,  než  luny  snivý  svit, 
víc  nežli  jara  výdech  lahodný, 
a  letní  noci  kouzlo  milé  tak 
mi  nikdy  nebylo,  jak  on  je  mi. 
A  to  jen  proto,  že  tak  předobrý! 
On  ke  zbrani  by  nikdy  nebyl  sáh', 
naň  kdyby  výpad  nebyl  učiněn. 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  109 


To  nestalo  se,  co  je  živ,  by  půtku 
kdy  sám  byl  započal.  Tož  mitost  dej! 

O  h  e  m  a. 
Co  do  toho  mi,  jaký  počátek 
ten  zápas  měl.  Mně  výsledek  je  vŠIm. 
A  ten  je  takový,  že  pomsty  prost 
on  kdyby  zůstal,  stydno  bylo  by 
mně  žiti  dál. 

Keja. 
Oh,  slitování  měj! 
Vždyť  musíš  pochopit!  Jsi  žena  přec! 

O  h  e  m  a. 
To  právě  celé  tvoje  neštěstí, 
že  z  rukou  mužů  ženě  padla's  v  moc. 
Ji  odvecfte  a  střežte  co  svůj  život! 
Muži  odvedou  Keju  do  pevnosti;  Ohema  odejde  s  nimi. 
Garas. 
Ví  někdo  v  nepřátelském  táboře, 
že  tuto  ženu  jste  jim  zajali? 

Hedges. 
Ne.  Nikdo  nemá  ani  tušení. 

Garas. 
Jak  je  to  možno? 

Hedges. 
Včera  po  boji, 
jenž  bratru  tvému  byl  tak  osudný, 
když  přesilou  nám  ústup  vnucen  byl, 
já  s  dvěma  muži  tajně  z  povzdálí 
jsem  útočníků  cestu  stopoval, 
když  s  ženou  tou  se  v  tábor  vraceli. 
Stan,  do  kterého  vešla  žena  ta, 
je  u  samého  lesa  okraje. 
A  proto  dnes,  když  přání  vyslovirs, 
by  vraha  zmocnit  jsme  se  hleděli, 
já  na  tu  ženu  vzpomněl  především, 
neb  zdárně  v  tom  nám  pomocná  být  může. 
A  že  nám  štěstí  bylo  ráno  dnes 
tak  přející,  jak  včera  závistno, 
my  na  okraji  lesa  bdělou  již 
uprostřed  jahodí  jsme  stihli  ji. 

Tokiman. 
To  divno,  že  vás  nikdo  nezahléď. 

Udmer. 
Je  dole  v  kraji  hustá  mlha  dnes, 
v  ní  dílo  se  nám  dobře  dařilo. 
Barasten  rychle  vejde  s  levé  strany. 
Kde  který  muž.  v  pěst  každý  svoji  zbraň! 
Tecf  bude  potřebná! 


Digitized  by 


Google 


110  Karel  Piskoř; 


Někteří  z  Markomanů. 
Co  stalo  se? 
Barasten. 
Kde  náčelník? 

Garas. 

Jsem  tady,  Barastene! 
Proč  s  místa,  kde  jsi  na  stráži  měl  stát, 
tak  chvatně  spěcháš  sem. 
Barasten. 

Jdou  nahoru 
z  nepřátel  tábora  sem  muži  v  zbroji. 
Zde  každým  okamžikem  mohou  být. 
Je  sice  malá  to  jen  tlupa  tecf, 
však  očekávat  dá  se,  za  nimi 
že  také  ostatní  sem  vystoupí. 
Jak  s  místa  svého  poznat  mohl  jsem, ' 
je  takový  jich  počet  veliký, 
že  kdyby  desátý  z  nich  pouze  díl 

se  s  námi  utkal  v  boj,  je  s  námi 

Garas. 

Mlč! 
—  A  rychle  v  pevnost  teď!  Měj  každý  zbraň 
svou  po  ruce  a  na  svém  místě  buď! 
Ať  nikdo  od  střílen  se  nehne  nohou ! 
Zde  brána  řetězy  se  zatáhne! 
A  potom  pozor  na  mé  rozkazy! 
Všichni  odkvapí  do  pevností.    Brána  se  uzavře.    Je  slyšet  chřest  řetězů; 

pak  je  ticho. 
S  levé   strany   vystoupí   Si  van,   Neglav  a  Dobro  voj;    za  nimi  o- 

z  b  r  o  j  e  n  c  i.  « 

Sivan. 
Cíl  tedy  dosažen !  Jsem  věru  rád, 
že  konečně  zas  někdo  hlavu  sklonit 
si  nesmí  v  obtíž  brát,  jak  dosud  my. 

Jde  k  bráně. 
To  zdola  vypadalo  jako  hrad, 
však  z  blízka  klec  to  pouhá.  Jílcem  meče 
chci  do  té  brány  tady  udeřit, 
bych  výzvu  k  boji  nebo  vzdání  se 
tam  zvolat  mohl. 

Neglav  zadrží  jej. 
Lechu  Sivanel 
Ty  nemáš  rozkaz  k  tomu  přec! 
Sivan. 

To  nemám; 
však  za  to  statečný  a  silný  lid. 

Dobrovoj. 
Nic  nevím  o  tom,  že  by  vojvodu 
za  takým  účelem  sem  cesta  vedla. 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  111 


Sivan. 
Ba,  pravda,  voj  voda  I  Já  zapomněl  jsem, 
že  nutno  hlavu  sklonit  a  být  trpný 
co  kámen  znajici  tu  pouze  změnu, 
že  za  tmy  černý  je  a  ve  dne  šedý, 
ač  ani  to  ne  ze  své  vlastní  vůle, 
leč  slunci  jak  to  vhod,  buď  zahalit 
se  v  noc,  neb  z  východu  se  v  západ  plížit. 

Neglav. 
Mně  není  jasno,  co  tím  říci  chceš. 

Sivan. 
Že  čekám  zde,  až  naše  slunce  vyjde 
—  náš  vojvoda  —   by  podle  jeho  vůle 
má  vlastní  směla  pákou  k  činům  být. 

Dobrovoj. 
Jsem  zkušen  v  tom,  že  vůle  vojvody 
vždy  taká  jest,  že  beze  ztráty  vlastní 
své  svobody  smí  naše  s  ním  být  v  shodě. 

Neglav. 
To  také  má  jest  mysl. 

Sivan. 

Ano,  v  shodě 
je  vaše  vůle  s  jeho,  jako  hlína 
je  v  shodě  s  dlaní,  jež  v  ni  prsty  tiskne. 
Tou  hlínou  vaše  vůle  jest,  však  jeho, 
tof  dlaň,  jež  z  látky  té  si  bůžka  hněte 
vlastního  prospěchu.  By  jinak  bylo, 
on  víc  by  na  mou  radu  býval  dbal 
•  a  lidu  na  prospěch  by  oněch  měst 
si  brannou  mocí  býval  vydobyl, 
jež  cestou  zpola  opuštěná,  pustá 
jsme  pominuli.  Kořist  hojná  tam 
a  beze  ztráty  sil  se  dala  dobýt. 
Ze  staré  vlasti  mečem  vytlačeni 
'  jsme  v  právu  snad,  když  s  mečem  v  ruce  novou 
si  dobudem'.  Nač  vyhýbat  se  boji?! 

Dobrovoj. 
To  nechceme!  Však  netřeba  ho  hledat. 
Dost  bylo  půtek  v  dlouhé  naší  cestě. 

Neglav. 
Ba  dost;  a  snadno  v  starou  naši  vlast 
dle  krve  stop  zpět  cestu  bychom  našli. 

Sivan. 
To  naší  chybou  jest,  že  k  meči  sáhnem' 
pak  teprve,  když  nepřítele  zbraň 
nám  v  týle  ostfí  zkouší.  Ve  výhodě 
je  vždycky  ten,  kdo  útočí,  a  škodu, 
kdo  napaden  je,  nese.  jde  opět  k  bráně. 


Digitized  by 


Google 


112  Karel  Piskoř:Nová  vlast. 

V  bránu  tu 
chci  uhodit  a  k  bojí  na  svůj  vrub 
tam  výzvu  zvolat.  Čtyřikráte  delší 
než  řada  vozů  mých  je  řada  mužů, 
již  za  nimi  jdou  dobře  zbrojeni 
a  na  zvuk  rohu  mého  ochotni 
sem  vzhůru  přikvapit  a  v  boj  se  dát. 

Tož  chci  to  zkusit  teď 

Jeden  z  ozbrojenců. 

Zde  vojvoda! 
Vystoupí   několik  dalších  ozbrojenců,  dva  kněžf,  vojvoda   Čech  a 

Nadar. 
Vojvoda. 
Burf  bohů  vzpomínkou  to  místo  ctěno ! 
Co  znamená  však,  iechu  Sívané, 
ten  obnažený  meč? 

Sivan. 

On  Markomanům 
chtěl  zvukem  úderů  do  této  brány 
jen  oznámit,  jak  ochotný  se  cítí 
do  všeho  bít,  co  samo  z  cesty  nejde. 

Vojvoda. 
Je  výtečný  to  meč,  mrav  jeho  znám; 
on  dobře  bije  v  řady  nepřátel 
a  k  sobě  zády  zná  je  obracet. 
Však  pro  dnes  rád  bych  byl,  ku  svému  pánu 
by  vrátil  se  se  vzkazem  ode  mne, 
že  u  nás  není  v  obyčeji  to, 
boj  začínat,  když  donuceni  nejsme. 

Sivan. 
Ty  pravíš,  vojvodo,  by  k  svému  pánu 
•   se  vrátil  zpět ...  Já  dosud  za  to  měl, 
že  já  jsem  pánem  toho  meče  zde. 

Vojvoda. 
Byl  zvyklý  jsem  tvůj  meč  zřít  obnažený 
jen  tenkrát,  sám  když  dal  jsem  povel  k  boji. 
Že  jiný  řád  tu  vidím  dnes,  to  zmátlo 
mne  docela,  a  měl  jsem  za  to,  známý 
ten  meč  do  cizí  pochvy  že  byl  zbloudil. 

Sivan  zastrčí  meč. 
Ne,  vojvodo;  již  zase  skryt  je  ve  své. 

Vojvoda. 
Tak  vždycky  má  to  být,  i  dnes  i  zítra 


bez  vůle  zlé. 


Sivan. 
Bez  vůle  zlé  tak  bude. 


(Pokračování.) 


Digitized  by 


Google 


Karla  Welsová-Slaviková: 


Slováci. 


(Pokračování.) 

V  neděli,  hned  po  ránu,  vázala  paní  farářka  na  zahrádce  vo- 
nicku,  prý  „pre  služku  Aničku,  aby  v  kostole  malá  k  čemu  voňat 
a  nedriemala.** 

Lid  se  scházel  už  dávno  před  započetím  služeb  božích. 

Ženské  se  rozložily  částečně  před  kostelem,  částečně  před  farou 
na  trávníku.  Ve  svých  bílých,  jemně  zřásněných  sukních  a  krajkových, 
zcela  bílých  čepečkách  vyjímaly  se  jako  Holanďanky.  Všem,  mladým 
i  starým,  to  velice  slušelo.  Bohaté  od  chudých  nelišily  se  ani  tak 
šatstvem,  jako  spíše  sebevědomějším  vystupováním.  Všechny  Slo- 
váčky tam  shromážděné  byly  velice  málomluvny,  jako  jsou  evan- 
gelicky skoro  vesměs.  O  volbách  nemluvily,  jen  o  žních,  které  byly 
právě  v  počátcích.  Tu  a  tam  si  některá  požalovala  na  Ameriku,  že 
tam  každý  onezdraví  a  se  zkazí. 

Já  už  věru  zietra  dožnem,"  tiše  a  smutně  svěřovala  se  chudá 
vdova  své  známé.  „Mám  len  tu  roličku  malú."  ,Ja,  věru,  krátké 
vlasy  sa  lahko  rozčešu,**  politovala  ji  její  přítelkyně. 

Jiné  dvě  si  povídaly;  Já  na  ty  karty  nič  nevěřím.  Bohyňa  há- 
zala  mej  cere,  že  sa  vydá  pres  pole,  a  ona  mi  umřela.  To  bolo  to 
vydání...!**  Ja,  věru,**  svědčila  jí  kamarádka.  „Pán  Bóh  nad  náma,  to 
sú  karty.**  A  opodál  divila  se  bohatá  gazdina:  „Věru,  mój  syn  si 
poslal  už  třináct  sto  rýnských  z  Ameriky,  a  věru  jich  nevidět,  kdesi 
sa  minuly.**  (V  každé  větě  měly  slovo  „věru".). 

Tak  bývá  s  americkými  penězi,  přečasto.  Mnozí  tam  pracují  do 
úpadu,  šetří,  ničeho  si  nedopřejí  a  každý  krejcar  domů  posílají  v  na- 
ději, že  po  návratu  se  někde  zakoupí  a  život  si  zlehčí.  Domácí  lidé 
však  hledí  na  tyto  rychle,  třeba  s  velikým  úsilím  a  za  cenu  tvrdého 
odříkání  nastřádané  peníze  jako  na  nějakou  výhru.  Kupují  zbyteč- 
nosti,  bez   kterých  —  najednou  myslí  —  nemohou  býti,   rozhazují, 


8 


Digitized  by 


Google 


114  Karla  Welsová-Slavíková : 


a  když  ten,  kdo  jich  našetřil,  se  vrátí  a  žádá  je,  peníze  jsou  pryč, 
a  tu  pak  ovšem  povstávají  v  rodinách  nešváry  a  mrzutosti.  — 

Zatím  byl  čas  ke  službám  božím.  Lidu  se  sešlo  celkem  málo, 
protože  většina  byla  v  Americe  nebo  jinde  ve  světě. 

kostelík,  jak  vyhh'žel  zvenku  přelíbezně,  byl  uvnitř  ubohý,  chu- 
dičký a  sešlý.  Dlážka  byla  snad  tak  stará,  jako  on  sám,  a  vyšla- 
paná, že  nemalý  pozor  musďs  dát,  abys  neupadl.  Ani.  kazatelny 
řádné  nebylo.  Krčila  se  v  oltářním  obrazu,  takže  pan  farář,  když  na 
ni  vylezl,  stál  vlastně  na  oltáři. 

Muži,  jakmile  jsem  vstoupila,  vstávali,  nabízeli  mi  místo  a  ro- 
zevřené zpěvníky,  abych  s  nimi  zpívala.  Ženské  většinou  spaly, 
ani  voničky  nebyly  jim  proti  tomu  platný. 

Když  jsem  po  mši  stála  s  panem  farářem  před  kostelem,  při- 
stoupil starý,  vysoký  Slovák  v  haleně  z  dalekých  kopanic'  Chytil  mi 
hlavu  do  obou  rukou,  široce  rozevřenýma  očima  zadíval  se  mi  v  tvář 
a  vážně  řekl:  „Věru,  oni  sa  tak  dievajú,  ak  sám  Hospodin.  Tak  ma 
tima  očima  až  uniesly.  Pořád  som  na  nich  kýval  a  hleděl  v  tom 
kostole,  ale  nesadly  si  ke  mně."  A  dále  mi  lichotil  pHmo  básnicky. 
Snad  se  tak  chtěl  zavděčiti  přítomnému  panu  faráři. 

Po  kostele,  běžíc  k  Sudorce,  na  skok  jsem  se  zastavila  u  Ven- 
dušky,  která  bydlela  v  humně  našeho  městečka  K  .  .  . 

„Jááj  —  ponížené  —  pekne  jich  vítám,  paní  velkomožná!  Pán 
B6h  jich  pozdrav!''  volala.  „Tak  preca  došly  sa  pozret  na  stará 
Vendušku!  Šaksomuž  hovořila  :čo  tá  paninka  velkomožná  neidú  — 
Šak  preto,  že  já  trochu  níže  stojím,  mohly  ma  přijít  opáčit." 

Po  celé  sedničce,  kde  jaké  místečko  bylo,  vedle  v  komoře,  ba 
i  na  pudě,  všude  měla  rozložené  lísky  a  v  nich  na  morušovém  listí 
veliké  housenky.  Hnusně  to  vypadalo  a  všude,  kam  se  člověk  obrátil, 
se  to  mrvilo. 

„To  sú  húsenice,  čo  roba  hedvábí.  To  máme  od  státu,"  vy- 
světlovala mi.  „Dajú  nám  v  papíre  taká  vajíčka,  vyzierá  to  ako  se- 
ménka, a  z  tich  jim  mosíme  odvést  ty  pupy.  Šak  som  hovořila  mo- 
jemu  súsedovi:  som  veliký  sómár  (osel),  že  som  to  přijala,  a  ty 
ešte  vátší,  že  si  tolko  ludu  do  teho  privédol.  —  Prvá  i  druhá  ho- 
dina ma  najde  hoře !  Všechnu  robotu  s  tím  zanedbám.  Šest  nosí  to 
sežere  za  den !  Ani  dve  krávy  by  teho  listí  tolko  nesežraly,  lebo  sa 
to  velice  rozmnožilo.  Mám  teho  na  kolko  sáhy.  Šest  týdnou  som  sa 
při  tem  nevyspala,  a  moja  robota  mi  stojí.  Pozrú  sa,  dušenka  moja, 
na  mojú  jizébku.  Tej  by  svědčalo  olíčit  (vybílit)  hu,  a  pro  ty  húse- 
nice nemóžem." 

Soused,  o  kterém  právě  byla  mluvila,  ze  zvědavosti  přišel  na 
návštěvu.  „Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus."  „Na  veky,  amen!"  „Pán 
B6h  fa  pozdrav,  tetka!"  „Pán  Bóh  daj  a  i  teba!  Věru,  po  zlém  fa  tu 
vzpomínám,  žes  ma  do  teho  tak  privédol,"  pravila  s  výčitkou  ve 
hlase,  ukazujíc  na  housenky  kolem.  „Za  to  jsi  ve  státní  službě,  jsi 
Maďarka,"  zachechtal  se  soused.  „Stojím  já  o  honor!  Já  len  o  pe- 
ňáze.  Dvacet  krejcary  mi  prinde  na  den!"  žalovala  mi.  „Taká  slečna 
prijela  v  kočári  na  to  dohlížat,  a  já  jej  hovorila:  ej,   slečinka  moja 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  115 


—  věru  sa  už  oni  za  moje  peňáze  na  kočiši  nepovezú,  lebo  viac 
si  to  nevezmem!  Šak  už  som  si  to  a  i  vyrátala  a  i  odvážila.  Tech 
kukel  ide  pet  sto  na  kilo,  a  za  to  mi  dajú  50  krejcary/ 

„Ej,  babka,  teba  neprehádá  ani  deset  čertou,''  chechtal  se  soused, 
který  se  nářkem  Venduščiným  zřejmě  bavil. 

„Věru,  na  nás  na  chudobných  sedlákoch  sa  každý  pase.  Prečo 
to  nerobá  židé,"  pokračovala  Venduška,  nedbajíc  jeho  nevhodného 
smíchu.  pPreto,  že  při  tem  néni  žáden  výdělek."  Její  hněv  byl  ja- 
kýsi měkký,  tím  by  věru  nikomu  nenahnala  strachu.  Bylo  mně  jí 
líto,  jak  tak  s  těmi  housenkami  jako  v  čarodějném  domku  žila. 
Poslouchala  jsem  ji  soucitně,  ana  si  ve  spravedlivém  „hněvu"  dále  ule- 
vovala:  Ja,  židé  sú  páni  a  všude  sú  tu  velice  rozložení.  Však  jim 
prv  tak  dobré  nebývalo  jako  včul.  Jindy  chodívali  po  domoch  hadry 
kupovat  a  mali  pytel  na  zádočh,  a  dnes  nerobí  žáden  nič.  Já  bych 
věru,  kebych  mohla,  všetkych  židou  povyháňala."  „A  já  bych  jich 
dal  obesit,"  vpadl  jí  soused  do  řeči,  zřejmě  si  ji  dobíraje. 

Jáj,  já  bych  života  neujala  — "  lekla  se  Venduška,  „lebo  i  já 
mám  život  ráda." 

Zatím   mi  přinesla  na  stůl  chléb  s  medem  a  zvala  mne 

k  jídlu.  „Nenuťte  mne,  Venduško,"  pravím,  „nejím  mezi  časem  a  ráno 
jsem  snídala  k  čaji  vejce." 

„Já  nechcem  vedet,  čo  jedly  doma  —  já  chcem  len  vedet,  čo 
tady  zjedá,  lebo  si  budem  myslet,  že  sú  pyšná,"  řekla  žertem. 

„A  kam  pójdú?  do  kostola?"  náhle  se  zeptala.  „Už  jsem  byla." 
„A  kde?*  „U  nás,  v  evangelickém  ve  fáre."  Zamlčela  se  trochu. 
„Věru,  v  tem  kostole  nemajú  Pána  Boha  živého.  Nemajú  tam  naj- 
svátejšú  svátost  oltárnú.  Je  prauda.  Pán  Bóh  přebývá  všade,  šak  sa 
móžem  a  i  pod  vrbu  pomodlit,  ale  preca  v  našom  kostole  je  to  inachší." 

„A  co  vaše  dcera  dělá?"  „Tá  moja  mučednica?  Sužuje  sa 
a  vadne  ako  to  listí  na  tem  strome.  On  je  terf  trochu  lepší  —  to 
dycky,  kerf  z  něho  tá  zlá  síla  vynde  —  ale  čo  zas  bude  za  pár  dní,  až 
tá  zlost  sa  v  nem  nahromadí?"  A  sepjala  ustrašeně  ruce  v  očeká- 
vání příštích  hrůz. 

„Očuj,  tetka,  nech  to  urobí  tá  tvoja  cera  tak,  ako  tá  v  tej  pie- 
sničke/  radii  jí  soused  a  začal  zpívat,  potrhle  a  theatrálně  se  kroutě: 

„Ej,  ženy,  ženy,  poradte  že  mi, 

bo  ja  zlého  muža  mám ! 

V  noci  mi  nespi,  na  druhé  myslí, 

cože  já  s  nim  robit  mám? 

Ej,  choď  do  hory,  natrhaj  zelin, 

všakojaké  korenia. 

Keď  to  okusí, 

čert  ho  vzat  mosí, 

a  ty  budeš  svobodná!" 

Venduška  netrpělivě  a  nerada  ho  poslouchala.  I  mně  byl  ten 
pohyblivý,  zjevně  falešný  človíček  nesympatický.  Ze  všeho  bylo  znát, 
že  je  náhončím  úřadů.  Ubohé  Slováky  přemlouval  a  nutil,  aby  strasti- 
plnou práci  s  bourci  takřka  zadarmo  na  starost  si  vzali. 

8* 


Digitized  by 


Google 


116  Karla  Welsová-Slavíková : 


Když  dozpíval,  Venduška  řekla:  „Len  nech  sa  žádná  žena  ne- 
vydává. Šak  i  tá  plesnička  to  poviedá.  Včul  očúvaj  ty  mňa !  Já  viem 
věru  lepšú  a  pravdivejšú  piesničku,  ako  je  tá  tvoja."  A  zpívala  třas- 
lavým hlasem,  v  němž  zněl  opravdový  nářek: 

„Ťažký  je  ten  kámen  mlýnský, 
ešte  je  tažši  ten  stav  manželský. 
Ten  kámen  mlýnský  odvalit  móže, 
ten  stav  manželský  zrušit  nemdže.' 

Pak  řekla  s  důvěrou  v  Boha  a  sobě  na  potěchu :  „Nóó,  šak  už 
ten  život  nějako  unesem,  a  Pánbénko  nebeský  si  s  tím  už  náký  po- 
riadok  spraví." 

„No,  s  Bohom  dondú,  moja  dobrá  paní  velkomožná,**  loučila 
se,  nezdržujíc  mne,  když  jsem  pospíchala.  „Daj  jim  Pán  Bóh  zdravic," 
volal  za  mnou  potrhlý  soused  a  dodal:  „gna-di-ge!"  Tak  na  třikrát 
to  slovo,  strašně  v  ústech  Slovákových  znějící,  vyslovil,  až  mně  husí 
kůže  naskočila. 

Na  cestách  a  pěšinkách  pestřilo  se  mnoho  lidu  ve  svátečních 
krojích.  Scházeli  se  do  kostela  na  velkou,  někteří  do  městečka  K.^ 
jiní  do  dědiny  Š.,  kam  i  já  jsem  šla.  Vypadali  jako  veliké  nádherné 
květy,  zdobící  krajinu.  Všichni  uctivě  pozdravovali.  Někteří  mne  znali^ 
jiní  se  vyptávali,  co  jsem  zač. 

Sudorka,  když  jsem  vstupovala  na  dvůr,  vcházela  tam  z  pro- 
tějšího humna  s  metlou  v  ruce. 

„Kdo  byl  bit?"  volám  na  ni  se  smíchem.  „Moji  synové,  paní 
velkomožná  —  nech  sa  lúbí  v  nútri."  Vstoupila  jsem.  „Teda  jich 
pekne  vítám."  „Děkuji  vám.  Co  vyvedli  chlapci?"  „Čo  vyvedli? 
Oblékla  som  já  jich  ráno  pekne  čisto  do  košul  a  i  do  gatí  a  kázala 
som  jim,  aby  si  fútky  uvázali  a  išli  friško  vody  nanosit  do  sudu  na 
polievánie.  Vařím  oběd,  a  tu  mi  prinde  ten  mladší  Františ  a  žaluje: 
,Mamička,  věru  Juro  háže  do  mne  bláto.  Pozrite,  mám  celu  košulu 
zakalenu.*  Išla  som  sa  přesvědčit,  kerý  prv  do  kerého  hádzal.  Hledám 
jich  —  nebolo  ani  jedneho.  Křičím  na  Juru:  Kde  jsi?  A  on:  ,Tof.* 
Ozval  sa  mi  od  potoka.  Idem  po  hlasi  —  už  oba  velice  pilno  vodu 
nabierali.  Já  povedám :  Juro,  tady  poď!  On  išol.  A  ty,  Františ,  podaj 
mi  prut,  šak  aj  ty  trochu  dostaneš  s  ním,  ale  málo.  Františ  doniesol 
fajn  prut.  Ale  Juro,  keď  som  ho  chycela,  mal  vátšú  vládu,  vyšmikol 
sa  mi  a  utiekol.  Ale  já  som  za  ním  neutiekala.  ,Len  si  to  dobré  připiš^ 
len  sa  nevraf  —  móžeš  vedet,  že  dostaneš  viac,  keď  utiekáši'  Prišol 
si  jich  vzat,"  povídá  mi  Sudorka  s  klidným  uspokojením.  „Františ 
chcel  tiež  utiekat,  ale  já  volám :  ,Len,  Františku,  porf  —  hen  temu  by 
bolo  lúto,  vy  ste  si  hádzali  jeden  na  druhého,  mosíte  dostat  oby 
dva.*  Dostali  oby  dva,  čo  bolo  potřebné,  a  moseli  robit  na  novo  a  velice 
boli  poslušní.  LJž  si  kolkorázi  doniesli  pruty.  To  by  z  nich  neboli 
poriadní  ludé,"  zakončila  své  pedagogické  výklady. 

„Boly  ve  mlýne  dneska,  paní  velkomožná?"  „Dnes  ne,  ale  včera. 
Eva  si  zpívala  a  Zrýnka  také.  Je  tam  jasno." 

„No,  chvála  Bohu!  Komu  je  najhorší,  ako  mne,  keď  tam  peklo 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  117 


hon.  Já  viem  mnoho,  paní  velkomožná,  čo  ma  trápí,  ale  raděj  to 
vždycky  ušlápnem  s  nohu  a  idem  tam  s  dobru  vdlú/  Na  odchodu 
setkala  jsem  se  ve  dveřích  s  malým  děvčetem,  které  odevzdávalo 
Sudorce  dva  hrnečky  se  vzkazem :  „Tetička,  dneska  máte  vy  poslat 
Lepákovi  jezt.* 

„Kdo  je  to  Lepák  ?"  „To  je  taký  chudáčik,  mrzáčik.  Slúžil  v  jednom 
majeri,  hrbatý  je  a  ešče  ho  porazilo  (mrtvice  ranila).  Zlý  vietor  ho 
prešiel  na  jednu  stranu,  a  on  neumřel.  Nemal  žádných  priatelou,  tak 
ho  dali  chudáka  do  pastýrny  do  maštale.  Takové  biedné  lehno  tam 
má  chudák  ak  pes.  Len  plevy  a  nekedy  kus  slámy  má  pod  sebú. 
Obe  ruky  má  chromé  od  teho  poražení.  Z  prvoti  nepil  len  mléko 
a  tej  goraly  trochu,  než  prišiel  k  seba.  Ale  včul  už  sa  nají  ako 
zdravý  člověk.  Ale  ešče  dobré  chodit  nemóže.  Z  tej  maštale  sa  vy- 
vleče ven  na  kolenách  na  sluníčko.  Tam  si  sedí  —  ale  tlstýý  — 
Taký  je!"  ukázala  oběma  rozpřaženýma  rukama.  „Také  má  už  maso 
nasbierané  tady,"  naznačila  kol  pasu  a  za  krkem.  „Obec  ho  přijala, 
a  protože  by  ho  jeden  nechcel  přijat,  uriedila,  aby  mu  ludé  nosili 
jezt.  Ale  nekerí  si  to  zlahčili,  a  nedali  mu  nič.  Potem  kupili  tyto  no- 
sáčky  —  ty  dva  spojené  hrnčoky  —  pre  dve  jídla,  a  to  si  posie- 
láme  jedna  ke  druhé.  Každá  ho  chováme  jeden  den.  Zítra  zas  ty 
hrnčoky  odevzdám  druhé  súsede,  tá  jich  zas  potem  pošle  dál,  a  tak 
to  ide  kolem  pres  celu  dědinu.  Vši  nemá  ten  chudák,  já  som  sa 
pýtala,"  pověděla,  chtějíc  mne  přemluvit,  abych  se  na  něho  šla  podívat. 


Ač  bylo  ujednáno,  že  obě  sestry  ve  dvě  hodiny  přijdou  na  faru, 
nepřicházely,  ani  když  se  blížila  třetí.  Paní  farářka  se  smála,  že  neznám 
jejich  lidu.  Oni  že  už  jsou  zvyklí,  že  lid  nedrží  slova  a  je  nedochvilný. 
Šla  jsem  jim  naproti  a  pomalu  jsem  došla  až  do  mlýna. 

Sudorka  seděla  v  jizbě  ve  svátečním  oblečení  a  netrpělivě  če- 
kala na  Zrýnku,  která  byla  ještě  bosá,  ve  spodníku  a  v  špatné  ná- 
ladě. Juro,  když  mne  spatřil,  smál  se:  „Věru,  naší  mamke  hodiny 
nerozkazujú." 

Malému  Silušovi  bylo  hůře,  zvracel  a  byl  velmi  rozpálený.  Eva 
ho  uplakána  chovala. 

„Ej,  šák*s  mi  opucoval  ty  boty,"  hubovala  Zrýna  patrně  na 
Gašpara.  „Ty  bys  tu  robotu  zhltal !  No,  stará,  opucuj  si  sama,"  a  vlhkým 
hadrem  si  je  otřela. 

„Pojrf  mi  nalát  vody  na  ruku,  afriško!"  mrzutě  požádala  svoji 
sestru  a  při  tom  se  dlouze  zadívala  na  její  zástěru.  „A  jakú  fútku 
ty  jsi  si  vzala!" 

„A  čo  je  moja   fútka   volajaká  šperkovná?"   zeptala  se  sestra. 

„Zavaž  mi  ty  šnórky,"  kázala  si  Zrýna  dále.  Když  měla  rukávce 
uvázané,  napadlo  ji,  že  je  má  jakési  „uvadnuté",  i  šla  si  pro  jiné.  Teprve 
když  si  sestru  prohlédla,  dostala  chuf  také  se  pořádně  obléci. 

Pak  se  při  vázání  čepce  na  sebe  zadívala  do  zrcadla  a  uděšeně 
zvolala :  „ Jejda !  Každý  mi  hovoří,  že  pekne  vyzierám  a  že  som  tlstá. 


Digitized  by 


Google 


118  Karla  Welsová-Slavíková : 


Ale  jaké  sú  ty  moje  nohy  a  ruky!  Taká  vyzierám  umrzená!  Inu,  je 
tu  dvaašedesát  rokou!" 

A  opravdu  neměla  toho  dne  hezký  den.  Když  v  ní  vztek  plá- 
polal, byla  vždy  méně  hezká. 

Konečně,  když  byla  za  trpělivé  pomoci  sestřiny  oblečena  a  když 
všechny  děti  sehnala  a  o  každém  věděla,  kde  je  a  co  dělá,  vyšly 
jsme  ze  sednice.  Juro  nám  odháněl  s  cesty  kuřata  a  při  tom  jedno 
trefil  širákem  tak,  že  se  svalilo  a  omdlelo.  Zrýnka  ho  studenou  vodou 
omývala,  až  přišlo  po  chvilce  k  sobě.  Postavilo  se  na  nožičky,  ale 
jít  nechtělo.  Sudorka  do  něho  párkrát  šťouchla,  jako  když  strojek 
spouští,  a  ono  po  několikerém  malém  rozběhnutí  konečně  běželo. 

Za  vrátky  mlýna  si  Zrýnka  zase  vzpomněla,  že  se  nepokropila 
svěcenou  vodou ;  protože  však  bylo  už  půl  páté,  nepustily  jsme  ji  zpět. 

Sudorka  chudák  nevěděla  ani  jak  kráčet,  aby  se  rozmrzené  sestře 
zavděčila.  Brzy  ji  pustila  napřed  po  pěšince,  zas  ji  nechala  jít  pozadu, 
jak  si  to  jen  Zrýnka  přála.  V  té  hořelo,  ale  přece  po  chvíli  vysoukala 
ze  sebe  slova:  „Navařila  temu  chlapcovi  nějaké  bylinky  a  ani  sa 
ma  nepýtala." 

Věděly  jsme  hned,  že  mluví  o  Evě.  „Povedala  mi,  že  mu  na- 
vařila rútu,"  Sudorka  se  nesměle  ozvala. 

„Tá  je  dobrá  pre  hlísty,"  s  doktorskou  znalostí  a  převahou  odsekla 
Zrýnka,    která  se  cítila  ve  své  lékařské  autoritě   nesmírně  uraženou. 

„Ona  ale  hádá,  že  má  to  diefa  hlísty."  Zrýnka  se  zasmála 
opovržlivě:  „Ty  „hlísty"  má  v  sebe  z  očí,"  čímž  chtěla  říci,  že  je 
dítě  uhranuté.  „Až  ho  v  bylinkách  okúpem  a  navařím  mu  pelyňku, 
ono  sa  to  v  nem  uspokojí."  „Myslíte?"  otázala  jsem  se.  „Aáááno! 
Aááno!  Adam  Ferančík  má  dve  převzácné  děti  —  boháč  převeliký 
—  a  ony  mu  onezdravely.  Oči  už  sa  jim  ani  nehýbaly.  A  já  jim 
navařila  tich  bylinek,  keď  přišli  od  doktora,  a  ony  sa  uzdravily! 
Také  malé  dieřa  je  jak  bublinka,  a  keď  ho  volakdo  ureče,  to  je 
horší  než  hlísty  a  žaludek." 

„No,  tak  se  už,  prosím  vás,  nemračte  a  nezlobte,"  domlouvala 
jsem  jí.  „Zítra  nebo  dnes  ještě  Siluška  vykoupáte,  on  se  uzdraví, 
a  bude  dobře.  Eva  je  tam  chudák  celá  uplakaná  a  chtěla  chlapci 
pomoci,  však  je  její."  Sudorka  mne  za  ta  slova  očima  políbila. 

Zrýnka  mlčela  a  po  chvilce  začala  dle  svého  zvyku  kritlsovati 
úrodu.  „Okatý"  pasák,  jak  mu  Zrýna  pro  jeho  jedno  oko  ven  vy- 
boulené  říkávala,  loudil  na  mně  krejcar.  Vztekle  zasyčela  a  něco 
bručela.  Dala  jsem  mu  šesták,  a  ona  se  ještě  více  rozhněvala  a 
nenávistnými  pohledy  ho  zrovna  šlehala.  „Proč  se  zlobíte,  Zrýnko?" 
řekla  jsem  naschvál  hodně  nevinně,  „já  se  řídím  dle  vašeho :  čo  dáš 
oknom,  dveřmi  ti  prindel  Když  jsem  dala  nedávno  u  vás  ve  mlýně 
žebračce  pětník,  dala  vy  jste  jí  schválně  8  kr.  Bylo  vám  to  málo. 
Dala  jsem.  tedy  pasákovi  desetník,  abyste  byla  spokojená."  Stiskla  rty 
a  mlčela.  Sudorka  se  pro  sebe  usmívala. 

Kousek  dále  potkaly  jsme  asi  čtrnáctileté  děvčátko.  Zrýnka, 
která  hledala  na  žně  robotničku,  ji  zastavila :  „Dievča,  kolko  máš 
na  den?"  „Devadesát  krejcary."  „No,  na  mojú  dušu,  už  je  a  i  u  nás 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  1 19 


Amerika,**  křižovala  se  Zrýnka  a  dále  už  nevyjednávala.  „Bože 
mój,  ako  sa  ty  časy  len  přeměnily!  Volakedy  nás  robotnikou  bolo 
tolik,  že  nekerý  na  kolenou  prosil  gazdu,  aby  ho  vzal  do  výžinku. 
Lud  nechodil  do  světa,  a  gazdové  nám  dali,  co  chceli.  Šak  po- 
zbohátali!  Poviem  jim  prieklad,  ako  sa  nám  vodilo.  Bolo  dvanáct 
robotnikou  u  sedláka,  a  nás  dvanáct  robotnikou  sme  brali  každé 
jedenácté  kopačko."  (Kopačko  jest  11  snopů  ječmene,  nebo  deset 
snopii  jiného  obilí.)  „To,  keď  sa  šetko  sežalo,  chodil  gazda  se 
dvěma  robotniky  vyčietat  výžinek,  kolko  sa  ujde.  Ten  výžinek  sa 
potem  ve  stodole  vymlátil,  a  my  sa  podělili  se  slámu  i  s.  obilim. 
Nekerí  ti  gazdové  nás  šidili  a  i  ve  stodole.  Celý  týden  sme  robili, 
a  do  huby  som  nemalá  co  strčit,  nebo  gazda  nás  nechoval  (neživil). 
Len  sami  pre  seba  si  vařili  a  tak  žrali,  a  my  s  dětmi  sme  na  ne 
len  kukaly.  Tenkrát  ludé  umírali  hlady.  Já  to  okusila.  Od  Všech 
svatých  do  Všech  svatých  sme  robili  len  za  to  kopačko.  Potem 
nám  gazda  vysázel  kúsek  země  pod  pytel  brambor  a  na  kúsek  se- 
menec  na  konopné  plátno.  Keď  sa  konope  podařilo,  mali  sme  kúsčok 
plátna  mužovi  na  gate,  a  keď  sa  nepodařilo,  trochu  pazdera  a  kú- 
dele  na  pytlové  plátno.  A  keď  sme  večer  narobené  přišly  z  role: 
polejte  dynu,  okurku,  cibulu  —  a  keby  mi  bola  len  jednou  tu  jednu 
dynu  dala.  A  včul  takové  diefa  má  90  krejcary  na  den!" 

Povídala  jsem  Sudorce,  že  Venduška  musí  natrhat  za  den  6 
nůší  listí,  opatrovat  ve  dne  v  noci  housenky,  a  že  má  jen  20  kr. 
na  den.  Zrýnka,  která  zůstala  pozadu,  volala:  „Kdo  že  opatruje 
tich  húsenic?"  „Stará  Venduška."  „Ihá,"  Zrýnka  se  škodolibou  ra- 
dostí se  zachechtala.  „Nech  jich  len  opatruje.  Stará  som,  ale  húse- 
nic  sa  bojím  a  žáby  tiež,  a  myš,  tu  chytím  za  ocásek  a  i  hu  po- 
hladím. Nedávno  som  bola  u  starého  potrhlého  majstra,  čo  bývá 
blízko  Vendušky  —  jááj  —  tak  sa  to  všude  mrvilo  —  mrvi-lóóó  — *• 
a  poslední  slabiku  vynesla  do  výšky,  jako  když  zpívá. 

V  humně  městečka  se  Zrýnka  podívala  okénkem  zvědavě  do 
jedné  chaloupky.  Tam  v  neobyčejně  čisté  a  uspořádané  jizébce  se- 
děla si  stafenka  a  modlila  se  z  velkých  modliteb.  Zrýna  si  stýskala : 
„Věru,  tiež  som  tak  sedávala  a  i  čisto  malá  a  pekne  si  šila  lebo 
z  kniežok  ríekala,  a  včul  ani  nešijem,  ani  nevyšívám,  ani  čisto  ne- 
mám, len  pracujem  a  ze  všeho  nemám  nič.  já  jim  ešte  volakde 
klesnem,  a  bude.** 

Vskutku  sotva  šla.  Doma  se  celý  den  hbitě  otáčela,  ale  jak 
vyšla  ven,  chůze  jí  dělala  obtíže.  Děti  byly  jako  čerti  a  byly  by 
dvě  mladé  chůvy  unavily,  natož  starou  babku. 

Ale  ještě  po  druhé  měla  být  Kateřina  ve  své  doktorské  autoritě 
uražena.  Už  u  samé  fary  zastoupila  mi  cestu  žena,  která  tam  na 
mne  patrně  čekala,  a  prosila  mne,  strkajíc  mi  zlatku  do  ruky,  že 
by  „sa  ráda  len  se  mnu  vypravovala.**  Nedala  si  vymluvit,  že  ne- 
jsem doktor.  Obě  sestry  taktně  ustoupily,  sedly  si  do  příkopu 
u  farské  zahrádky  a  čekaly,  až  mi  milá  žena  všechny  své  bolesti, 
kterými  trpí  a  trpívala,  vypověděla. 

Zrýnka  koukala  jako  bubák,   nebof  že  ji  nemocná  obešla,   mr- 


Digitized  by 


Google 


120  Karla  Welsová- Slavíková: 


zelo  ji  velice.  Ale,  že  nemocní  za  mnou  běhali  jako  k  zázračné 
studánce,  zavinila  jen  sama.  Bylo  to  ovoce  jejich  prolhaných  řečí, 
které  o  mně  pouštěla  do  dědin. 

Tak  zamračená  vešla  i  do  fary.  „Omluvte  se  paní  farářce,  že 
tak  pozdě  přicházíte, '^  šeptala  jsem  jim.  ^aní  farářka  s  jasnou  tváří 
a  velikou  srdečností  je  vítala  a  hned  uvedla  do  hostinského  pokoje. 

Sudorka  se  omlouvala:  „Nech  sa  k  hněvu  nepozdvihnu,  paní 
velkomožná,  trochu  sme  sa  obneskorily,  ale  máme  doma  nezdravého 
chlapca." 

„Je  uřečený  (uhranutý),**  vpadla  Zrýnka  se  svojí  diagnosou. 

Tvářila  se,  jako  když  má  omdlít,  a  těžce  ze  sebe  vymotávala : 
^Ledva  sme  sa  k  nim  dogúlaly,  paní  velkomožná  —  zóstala  som 
málo  živá  -  nech  mi  dovolá  si  sadnút,"  a  celou  tíhou  padla 
do  nabízené  jí  židle.  „Ej,  věru,  to  je  měkká  sešla,  tak  som  sa  v  nej 
až  utopila." 

Přirozeno,  že  paní  farářka  nejprve  se  Sudorkou  co  starou  zná- 
mou pár  frází  vyměnila.  Zrýnka  zatím  u  stolu  zcela  bezohledně 
usnula.  Lekla  jsem  se  toho,  i  Sudorka,  a  velice  mne  mrzela  ta  ne- 
vážnost  k  ušlechtilé  paní  farářce.  Sudorka  každou  řeč  adresovala 
na  Zrýnku,  dovolávajíc  se  jejího  souhlasu  v  domnění,  že  ji  tak  ne- 
nápadně z  dHmoty  vytrhne  a  vzpamatuje.  Tu  a  tam  i  nohou  pod 
stolem  ji  brnkla,  ale  ta  vždy  pootevřela  jen  na  půl  jedno  oko,  udě- 
lala „hmm"  a  spala  dál,  později  i  hlavou  bezvládně  kývajíc.  Když 
všechno  nenápadné  křísení  nepomohlo,  napomenula  ji  Sudorka  hla- 
sitě, ovšem  jakoby  žertem  —  ale  bylo  na  ní  znát,  že  se  za  to 
stydí.  „No,  čo  ty,  došla  si  se  na  fáru  vyspat?"  Kateřina  ale  po- 
drážděně zavrčela:  „Bar  aj  driemem,  očúvám  dobré,  čo  vy  právo  vajú." 

Zlobila  jsem  se  v  duchu  na  Zrýnu,  že  se  k  tomu  ještě  přizná 
a  nehledí  se  přemoci.  Ani  tenkráte  nejevila  zájmu  ze  zdvořilosti, 
když  paní  farářka  vykládala  o  zlodějích,  kteří  si  v  zimě  v  pokoji, 
v  němž  právě  jsme  seděly,  vykopali  díru  pod  oknem  —  bez  hluku, 
poněvadž  fara  byla  z  nepálených  cihel,  —  a  vykradli  je  přes  to,  že 
byli  ještě  ve  vedlejším  pokoji  vzhůru. 

Věděla  jsem,  že  se  Zrýnka  ze  vzteku  a  závisti,  —  že  paní  farářka 
její  sestru  už  déle  zná  a  že  s  ní  více  hovoří,  —  jen  přetvařuje,  neboř 
byla  trucovitá  jako  malé  dítě. 

Neviděla  jsem  v  životě  svém  podobné  sestry.  Kdyby  úhlavní 
nepřátelé  proti  sobě  stáli,  nemohli  by  s  větší  lačností  čekat  na  u- 
štknutf,  jako  Kateřina  vůči  Sudorce. 

Sudorka  mezi  řečí  se  zmínila,  že  pojede  do  Brna,  a  paní  fa- 
rářka ji  požádala,  aby  tam  vzala  její  přítelkyni  košíčky  na  ovoce. 
A  hned  přinesla  milé  košíčky,  právě  takové  jako  mé,  ukázat.  Teď 
teprve  Zrýnku  pustilo  spaní  a  ona  vytřeštila  oči.  V  tu  chvíli  její 
obličej  se  změnil.  Tahy  v  něm  zesurověly,  a  celá  tvář  dostala  tak 
zlý  výraz,  že  byla  přímo  nehezká.  Mně  to  vše  mrzelo  již  z  toho 
důvodu,  že  můj  popis,  jímž  jsem  ji  Učívala  paní  farářce,  se  s  ny- 
nějším jejím  vzezřením  a  chováním  ani  trochu   neshodoval. 

Po  těchto  pro  mne  trapných  chvílích  uvedla  paní  farářka  naše 


Digitized  by 


Google 


SlQváci.  121 


hosíy  do  jídelny,  kde  na  prostřeném  stole  byla  hojnost  cukroví, 
ovoce,  vína  a  sodové  vody.  Uctila  je  jako  vzácné  hosty.  Ta  pocta 
způsobila,  že  Zrýnčiny  tahy   i  rozmary  počínaly  pomalu  rozmrzávat. 

Než  usedla  ke  stolu,  přistoupila  k  vyšívaným  záclonám  na 
oknech,  a  poněvadž  byla  sama  výborná  kreslířka  i  vyšívačka,  trefné 
kritisovala:  „Ty  květy  majú  špatné  podstamenty,  lebo  majú  odtalto 
vycházat.  Věru,  moja  Judka  umí  inší  vypisuvat  (kreslit).  Obe  ruky 
si  naučila  šít.*  Pak  zas  chválila  na  stole  vyšitý  běhoun:  „Věru,  to 
je  jedna  krásná  mustrička!" 

Při  jídle  hovořilo  se  ponejvíce  o  nedávných,  nespravedlivě  pro- 
hraných volbách,  a  tu  ovšem  Zrýna  byla  hned  ve  svém  živlu.  „Naše 
koně  běhali  o  tich  volbách  ve  dne  v  noci,  ale  já  jich  z  lásky  dala, 
nič  nechcem,"  chválila  se. 

Paní  farářka  jim  nalila  vína  a  pobízela  je,  Zrýnka  zdvihla  po- 
hárek, dvorně  se  uklonila  nejdříve  paní  farářce  a  pravila:  „Živ  nás 
Pán  Bóh  nebeský!"  Pak  se  uklonila  mně  a  pronesla:  „Na  jejich 
zdraví  prejem  a  i  jim,  paní  velkomožná.**  Sudorka  se  nedala  ve 
zdvořilosti  zahanbit  a  vstávši  řekla :  „Na  zdraví  prejem  obyma 
dvom  paním  velkomožným,  nech  Bóh  duch  přebývá  mezi  námi!** 
„Pán  Bóh  vyslyš  společně,"  odvětila  jim  paní  farářka.  Zrýnka  si  pak 
honem  pospíšila  dobýti  slova  a  držela  se  ho  přímo  křečovitě,  dá- 
vajíc svoji  moudrost  k  lepšímu.  A  jak  se  dříve  přičiňovala  být  hodně 
zlá,  chtěla  být  teď  hodně  roztomilá.  Sudorka  byla  od  začátku  stejně 
milá  a  uctivá  a  důstojná  a  ráda  sestře  ponechala  slovo. 

„  |á  som  bola,  paní  velkomožná,  před  těmi  volbami  tady  v  K  . . . . 
pres  noc  u  mojeho  syna  Ondřeje,  a  večer  přišla  tam  k  Dobrovodským 
—  to  je  mój  svat  —  mladá  Borsička  a  takto  začne:  Paní  Dobro- 
vodská,  oni  majú  syna  za  kňaza  vyučeného,  nech  mi  poraďá,  čo 
mám  urobit.  Včul  došli  k  nám  apatykár  s  Kalmánom  (hlavní  vládní 
kortešové),  aby  mÓj  išol  k  Madovi.  (To  jest  do  hostince,  kde  se 
Slovákům  dávalo  jíst  a  pít,  co  hrdlo  ráčilo,  jen  aby  volili  Maďara.) 
Kerf  přišli,  nebolo  ho  doma.  Ale  on  je  taký  mákký,  on  by  sa  dal 
prevéstit.  —  Nepovedzte  mu,  že  ho  volali,  a  on  tam  nepojde,  po- 
radila jej  paní  svatka.  Nikdo  nesměl  po  desáté  hodině  na  ulic  —  ale 
sami  chodili  premlúvat  ludou,  aby  šli  k  Madovi.  Já  som  ale  s  mo- 
jimi  syny  chodila  po  ulici,  abysme  vedeli,  čo  je  nového,  bar  aj  to 
bolo  zakázané.  A  tu  vyndú  od  Mada  dva  gazdové.  Čo  je  nového? 
pýtám  sa.  —  Čo  je  nového?  Povedali  nám  tam:  pekne  vás  vítáme, 
a  jezte  a  pijte,  čo  chcete!  My  si  nechceli  sadnúf.  Tož  si  vezmite 
masa  domou!  My  ale  nechceli  nič  a  išli  jsme  preč.  Lékárník  nám 
zastúpil  cestu  a  ponúkal  nás:  idzte  tam  na  zadok.  Nesadnem  si. — 
Věru  to  boli  ludáci.  Já  ludáka  poznám  každého,  lebo  poznám,  jaké 
kdo  má  srdco,"  pravila  Zrýna  znalecky. 

„Spravedlivý  člověk  mohol  od  žalu  nad  tú  šetkú  falšú  umierat, 
a  náš  brat  išol  s  těmi  liberály.  On  zradil  sám  seba.  My  sa  za  něho 
hanbíme  a  od  teho  času  sa  s  ním  nevypravováme.  —  Ale,  paní  vel- 
komožná, je  toto  dobré  cukrovie  věru,"  chválila  paní  farářce  zázvorky. 

„A  to  som  robila  včera,**  odpověděla  tato. 


Digitized  by 


Google 


122  Karla  Welsovi-Slavíková : 


„Jáj,"  divila  se  Zryna  a  s  obdivem  dlouze  a  lichotivě  zadívala 
se  na  paní  farářku.  „A  já  som  myslela,  že  je  to  kupené!"  A  hned 
se  v  ní  probouzel  obchodní  talent: 

„Kerf  sa  to  móže  doma  robit,  mohl  by  to  věru  mój  Ondřej 
předávat!  To  ony  si  to  ty  židouky  samy  peču  a  majú  pri  tem  ve- 
liký chosen  (užitek)!** 

Potěšila  jsem  ji  slibem,  že  ji  tomu  některý  den  naučím. 

Sudorka  uznala,  že  také  musí  na  chválu  cukroví  něco  pronést, 
a  zažertovala  odkusujíc  zázvorky:  „Věru,  takýchto  100  „pagáčkou** 
je  mi  milejší  ako  jedna  buchta!**  „To  a  i  cigán  uhádne,**  smála  se 
Zrýna.  „Týs  akurátne  taká,  ak  ten  cigán.  Pýtali  sa  ho:  Ty,  cigán, 
nevidePs  tady  naše  prase  jít?  —  Kerfdáš  chleba,  išlo,  a  keď  nedáš, 
neišlo.** 

Já  viem  tiež  jedno  směšné  o  cigánovi  povedat,**  přidružila  se 
Sudorka,  šťastna,  že  sestru  zlostná  křeč  pustila.  „Sedlák  dal  cigánovi 
brambor  a  hovoří  mu:  Ty,  cigán,  abys  ty  vedel,  čo  jieš  —  to  sú 
už  nové  brambory.  —  Aj,  věru,  mój  gazda,  šak  som  já  už  skorších 
(rannějších)  krumpH  (brambor)  letos  jedol.  V  Bašovcách  som  išol 
hned  za  sedlákom,  keď  jich  sázal,  a  keď  odešiel,  vyhrabal  som  mu 
jich,  uvařil  a  zjedol!** 

„Inu,  cigán  je  dycky  převelice  múdrý,**  usoudila  Zrýna  a  dala 
ještě  jednu  anekdotu  k  lepšímu: 

„jedna  gazdinka  sa  pýtala  cigána:  cigán,  chceš  mléka  alebo 
chleba,  a  on  jej  povedal:  no,  já  si  nadrobím  —  ** 

„jéé,  věru,  to  bol  jakýsik  pašák,**  smála  se  Sudorka.  Obě  se 
rozehřívaly. 

Za  toho  veselí  jsem  z  okna  spatřila  jít  po  silnici  za  zahrádkou 
paní  notáriusku,  úzkostlivě  schovanou  pod  slunečníkem. 

„Jde  kolem  vaše  paní  notáriuska,**  oznamuji  Slovačkám. 

Zrýnku  najednou  nebolely  nohy.  Vyskočila,  jako  by  ji  píchl, 
přistoupila  k  oknu  a  hrozila: 

„Len  dočkaj,  Anča,  ty  budeš  v  pekle  hořet  za  to,  čos  pohor- 
šení a  hriechu  narobila.  —  Keď  bola  volba  Valáškova,  krivo  priesa- 
halal!**  vysvětlovala  mi  zhurta.  „Pán  Valášek,  náš  bývalý  vyslanec, 
je  k  vůli  nej  zavretý!  Věru  tá  ešte  s  organistom  uvěznila  pana  Va- 
láška do  arestu  jak  ten  Gól  tu  Géonefu,  čo  pod  skálu  chuděra  porodila.** 

„Věru  som  očúla,**  ujala  se  slova  paní  farářka,  „že  je  pán  Va- 
lášek v  tom  vezení  nezdravý  a  že  by  rád  jablek.  Chytro  som  si  po- 
spíšila, vzala  som  desatkílový  koš  a  poslala  som  mu  jích  těch  naj- 
peknejších.  On  mi  písal  také  pěkné  písmo,  dozajista  pri  tem  a  i  plakal.** 

„Věru  jim  to  prinde  k  návrate,  paní  velkomožná,**  pravila  Zrýnka 
a  hleděla  na  paní  farářku  přímo  zamilovaně.  Sudorka  ji  ale  takto 
přetrumfla:  „Věru,  paní  velkomožná,  oni  zasluhujú,  aby  ščastie  s  nebe 
na  nich  pršalo.** 

Rozohněná  Zrýna  vyprávěla:  „Já  to  věru  pamatám,  paní  vel- 
komožná, keď  Myjavci  přivezli  pana  Valáška  do  Š  ....  ,  keď  mal 
rieč  držař.  Já  to  viem  od  kořena  vypravovat,  prečo  sa  dostal  do 
vezení.  Chudátenko,  šak  nevěděli,  na  čo  jedu!** 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  123 


A  začala  nám  věru  že  až  od  kořena  vykládat,  co  a  jak  se  stalo. 

„Já  som  akurátne  seděla  na  dvore  a  čietala  som  kniežku  „Zkro- 
tenec".  To  je  velice  pěkné  čietánie,  ak  cigáni  ukradli  diefa,  a  jak 
drotár  prišol  a  to  vyzradil." 

^To  tam  ale  věru  nepatří,'*  napomenula  ji  Sudorka. 

„Aledo-čkaj!  Ona  sa  dycky  pchá  po  rieči,"  uškubla  se  Zrýna. 

„A  jak  som  to  dočietala,  tak  som  přišla  na  tu  piesníčku  „Hej 
Slované",  a  v  tom  m6j  Juro  akurátne  pribehol:  Už  je  tu  náš  vy- 
slanec!' Už  je  tu!  Já  sem  si  ani  kuchyňu  nezamkla  od  velkej  ra- 
dostí a  tak  som  utíekala  na  ulic  a  tu  kniežku  som  držala  v  ruce, 
palec  tam  strčený,  čo  bola  tá  piesnička.  Pán  Valášek  držal  rieč  na 
vozi.  Já  som  sa  strčila  mezi  ty  ženy  a  hovořím  jim :  Nekřičte  éljen 
—  len  nazdarr !  Notáriusku  som  zazřela,  ak  sa  natahuvala  u  zahrady 
Bohovícech.  Naráz  mi  ale  prinde  na  mysel,  že  nemám  stavenie 
zamčené.  Utiekám  honem,  zamknem,  a  kerf  sa  vracím,  banda  hrá: 
Hej  Slované.  To  mój  Ondřej  ešte  s  nákým  Kolárem  rozkázali  hrař. 
Tu  kniežku  som  natáhla  a  hovoriem  jednemu  takému  bohatému: 
Zpievaj !  On,  že  nevie.  Tu  je  kniežka  —  já  budem  zpievat  a  ty  čietaj 
a  zpievaj  se  mnu.  Tu  kniežku  mu  natáhnem  před  oči  a  udeřila  som 
velkým  hlasom :  Hej  Slované  ....  Mój  Juro  a  Ondřej  a  i  Brezované 
a  Myjavci  hu  znali,  a  šetko  to  zpievalo.  Pán  Valášek,  keď  som  začala 
tak  zpievat,  strhol  klobúk  dole  a  pekne  sa  mi  poklonil  přede  všemi." 

Rozumí  se,  že  ku  sesílen  dojmu  nám  to  vše  velice  názorné 
ukazovala. 

„Ty,  Kateřina,  ty  bys  zaslúžila  20  zlatých  věru,  povedala  mi  Anča 
Sojákech.  Ešče  som  malá  viac  dostat,  keď  sa  mi  taký  pán  přede 
všemi  poklonil?  To  stálo  viac,  ako  sto  zlatých!!  —Já  neviem,  kde 
som  té  smělosti  nabrala.  Keď  sme  dozpievali,  zkrikla  som :  Kde  domov 
můj  —  kde  domov  můj  — "  zpívala  se  slzami  v  očích,  s  velkým, 
až  přepjatým  citem,  a  rukou  každý  tón,  jako  by  to  na  housle  ode- 
hrávala, si  cituplně  provázela.  „Nekeri  Myjavci  hu  tiež  vedeli  a  zpie- 
vali  se  mnú.  Ti  páni  z  Brezovej  a  z  Myjavy  tak  ke  mne  běhali  a  sa 
pýtali:  A  máte  tu  viac  takých  Slováček?  Tetička,  ako  sa  voláte? 
A  tak  mi  ruky  podávali.  Ale  nekerí  liberáli  už  sa  začali  vypytuvat, 
jakú  to  piesničkn  a  kerá  žena  že  hu  zpievala.  A  i  mého  Ondreja 
sa  pýtali.  Keby  bolí  ma  zavolali,  bola  bysom  jim  povedala :  Jakú  ? 
Slovensku!  Jakú  umím.  Já  jim  hu  zazpievám,"  a  smála  se  pri  tom» 
že  se  jí  od  smíchu  oči  slzami  zalévaly. 

„Ale  ten  hlavní  punkt,  prečo  bol  pán  Valášek  zavretý,  si  věru 
zabudla  — "  nesměle  jí  připamatovala  Sudorka. 

„Ona  dycky  rieč  trhá,"  nevrle  řekla  Zrýna  a  řízla  ji  pohledem. 
Sudorka  se  nejdHv  rozpačitě  usmála,  ale  trochu  vínem  rozkurážena 
zmohla  se  na  odpověď:  „No,  čo  pak  nesmím  ani  pár  slov  hovořit? 
Čo  pak  si  Maria  Tereziá?  Každý  mosí  but  pod  tým  tvým  kocarom?" 

„Lála  —  ako  sa  len  tá  moja  sestrička  múdrí,"  smála  se  Zrýna 
a  vrezávala  už  zas  dlouhý  pohled  do  Sudorky,  až  dech  se  tajil  .  .  . 

„Ale  povídejte   raděj,"    pobízím  ji,    aby  k  nějaké   neshodě  ne- 


Digitized  by 


Google 


124  Karla  Welsová-Slavíková : 


došlo.  Setřela  si  pot  s  tváří  —  chvilenku  se  vzpamatovávala,  než 
trefila  zas  db  noty,  a  pak  pokračovala : 

„Aále  věru  Anča  nenapínala  krky  za  plotem  nadarmo,  nebo 
uvěznila  člověka.  Pán  Valášek  hovořil  takto  —  věru,  já  som  to  očúla, 
já  si  to  hned  do  hlavy  zapísala :  My  sme  domorodci,  a  Maďaři  přišli 
sem  z  Asie.  Věru  a  i  Slováci  bojovali  s  nimi  preti  Turkům  — " 
náhle  ustala  ve  svém  vypravování,  zpozorovalaf,  že  paní  farářka  se 
Sudorkou  si  něco  povídají,  jen  tak  na  půl  ucha  poslouchajíce,  neboř 
celou  tu  věc  obé  znaly.  „Milostpaní  a  ty,  sestro  —  **  zavolala  si  na 
ně  nedůtklivá  Zrýnka.  Obě  se  na  sebe  usmály  a  už  pozorně  naslou- 
chaly. 

„Věru,  a  i  Slováci  bojovali  s  nimi  preti  Turkům,  a  preto  máme 
mat  stejné  recht.  —  A  notáriuska  naňho  nahovorila,  že  pán  Valášek 
hovořil,  že  Maďary  patří  vyhnat  do  Asie.  A  to  hovořila  a  i  druhým. 
Ti  to  očúli  len  od  nej  a  svedčali!  Náš  pan  svat,  paní  velkomožná, 
nebol  ešte  nikdy  před  právom  a  chcel  tam  u  sudu  priesahat,  a  tedy 
a  i  mohol,  ale  oni  povedali:  tady  néni  třeba  priesahy.  —  A  preto 
hovořím,  že  tá  žena  mosí  za  živa  v  pekle  hořet.  Pán  Bóh  nebeský 
nad  náma,**  ukázala  kolmo  vzhůru  a  pak  na  sebe,  „mna  slyší  a  i  vy- 
slyší," řekla  s  jistotou.  „Ten  organista,  čo  s  ňú  krivo  priesahal, 
obesit  a  zastřelit  už  sa  chcel.  —  Veď  to  néni  na  ozaj  len  s  tú  hubu 
mlet  —  mosí  si  člověk  pozor  dat !  Eééj,  kebych  sa  nebála,  já  bysom 
složila  piesničku  na  tu  notáriusku  i  na  teho  žida  Kálmana,  čo  Slovákou 
přemluva  a  kupuje,  já  bych  jich  v  tej  piesničke  tak  vymaluvala !  Ty, 
Anča,"  obrátila  se  k  Sudorce,  „až  tam  pojdeš  kupovat,  nehovoř  mu 
oni,  len  vy.  My  sme  Slováci,  my  nevieme  ináč  hovořit." 

„Věru,  šak  tam  inší  nekupím,"  omlouvala  se  Sudorka,  „len  ten 
rum.  Posledně  som  sa  naňho  nahněvala  a  hovořím  mu,  ale  len  tak 
špásem:  Čo  jich  volakdo  na  drevenném  mlýne  prerobil?  Oni  dycky 
poslúžili,  štrúpel  (zátku)  dali  a  i  do  papíra  zabalili,  a  včul  nič.  — 
Veďá,  paní  velkomožná,  to  on  nápočne  tak  robí  preto,  že  sme  boly 
na  tu  ludovú  stránku." 

„Hm  — "  zabručela  si  Zrýnka,  „šak  to  unesem.  A  ten  druhý 
žid,  ten  Emanuel,  čo  po  tem  velocipe  pořád  lítá  Slovákou  premlúvat 
—  keby  Bóh  nebeský  dal  a  krky  někde  zlomil.  Len  počkej,  Emane, 
šak  řa  mosí  B6h  najít  a  i  najde!  Pořád  len  kupuje  samé  automo- 
bily —  keď  bude  tak  hospodařit,  ešte  móže  a  i  s  kapsu  po  světe 
chodit  (žebrotou).  Tlstší  bolo,  a  ohořelo." 

„Ale  paní  velkomožná,"  obrátila  se  náhle  rozjařeně  na  paní 
farářku,  „já,  keď  bola  Valáškova  volba,  som  složila  takú  piesničku, 
že  som  sama  až  plakala.  Včul  som  hu  přeměnila  na  Markoviča  — 
já  jim  hu  zazpievám  — " 

Paní  farářku  už  to  trochu  unavovalo,  ale  já  ze  zdvořilosti  jsem 
Zrýnu  vybídla,  aby  zpívala.  Slečna  Pavla  —  neteř  paní  farářky  —  se 
stále  jen  nucené  usmívala  a  málokdy  slovo  promluvila.  Zrýnka  ale 
přes  tu  chvíli  jí  nějaký  kompliment  udělala,  nebo  Pavla  byla  opravdu 
krásné  děvče. 

„jaká  sú  oni  len  pěkná  mangulička,"  lichotila  jí  i  Sudorka,  ale 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  12S 


valně  nepochodila,  neboř  manguliCka  se  tam  Hká  malým  roztomilým 
prasátkům.  Moje  Zrýnka  však  nedbala  na  nic  a  spustila  svoji  skladbu : 

„Sejdeme  sa,  bratia,  spolu,  poraďme  sa  o  tu  volbu,  komu  máme 
důvěřovat,  komu  naše  hlasy  dat.  —  A  už,  bratia,  podme  směle,  zvo- 
líme si  koho  chceme,  zvolíme  si  za  vyslanca  juliusa  Markoviča. 
—  A  keď  si  ho  my  zvolíme,  inému  hlasy  nedáme,  okrem  našmu 
vyslancovi  Juliusu  Markovičovi."  Teď  sesílila  důrazně  hlas:  „Kdo 
predau  vóto  židovi,  ten  už  nemá  rozum  zdravý,  tomu  trčí  sláma 
z  hlavy,  jak  na  bude  cigánovi.*'  Tu  se  velice  rozesmála  nad  svým 
vtipem  a  jadrně,  jako  by  to  házela  v  davu  na  určité  adresy,  zpí- 
vala dále,  rozhánějíc  se  přímo  mladicky:  „Odrodílci  liberáli,  trčá 
vám  z  hlav  vechty  slámy,  povázané  povrieslami,  také  su  vaše  roz- 
umy. —  Odrodilcom  z  klinou  kapká,  a  to  ta  goralka  sladká,  čo 
jim  židé  nachystajú,  keď  od  nich  vóta  kupujú.  —  Julius  Markovič 
je  velký  pán,  on  nám  voňá  ako  tulipán,  žádostiví  sme  ho  videt^ 
s  ním  chceme  žít  a  i  umret." 

Po  zpěvu  dodala :  „Takové  som  složila  ty  piesne  dve  —  jednu 
večer  a  druhů  přede  dnem  —  Obe  dve  za  jednu  noc  —  ale  já  si 
k  nim  ešte  pár  veršou  složím." 

Když  jsme  ji  s  paní  farářkou  pochválily,  jen  zářila.  Opanovala 
cele  pole,  byla  spokojena  sama  s  sebou,  ale  přes  to  se  jí  toho  dne 
její  krásný  obličej  už  nenavrátil. 

Řečmi  nás  až  zaplavovala.  Bylo  nám  horko,  a  chtěly  jsme  do 
zahrady.  Ale  Zrýnka  jsouc  v  ráži,  začala  ještě  jeden  kousek: 

„I  školské  děti  malý  zakázané,  aby  neišly  na  ulic,  keď  bude  držaf 
náš  ludový  kandidát  rieč,  a  vyhrožovali  jim  a  i  trestom!  Ale  matky 
těch  dětí  každému  povedaly :  Já  som  fa  vychovala,  neboj  sa  žádného 
organisty!  Hýbaj  a  křič  a  dobré  křič:  Nech  žije  doktor  Julius  Mar- 
kovič! I  naša  malá  Anča  to  vie  povedat,  a  má  čtyry  roícy!  Tak  'to 
pekne  poví!  Ty  děti  robily  náramný  křik  po  celej  dedine  a  zpievaly 
po  šetkych  dědinách  a  pořád  za  kandidátom.  —  Jedneho  smělého 
Slováka  dva  chlapci  tiež  boli  pri  tej  programnej  rieči  na  ulici  a  od- 
poledne išli  do  školy,  a  organista  jich  vyvolal  k  tabuli  a  bil  jich  za 
to.  Ale  jeden  sa  osmělil  a  povedá  mu:  ,Čo  oni  nás  preto  bijú,  keď 
sú  oni  liberál?!*  Jáj,  ten  učitel  sa  div  zlosřú  nerozpučil  a  začal  jich 
od  jedu  velikého  kopat  nohami.  Děti  mu  začaly  utiekař  ze  školy, 
ale  on  jich  nepustil.  Aále  chlapci  to  potem  doma  požaluvali.  Jejich 
tafko  bol  chudý  a  nemal  vóta,  ale  na  předku  vedol  šetko,  a  sa  ho 
a  i  pól  dědiny  bálo.  Kupil  si  flašu  vína  a  dal  sa  —  na  šandár- 
ských  saních  —  dovézt  k  organistovi  na  domluvu.  Kočí  ho  véztit  mosel, 
nebo  on  mu  povedal,  že  ho  bachne  tú  flašú  po  hlavě.  Orga- 
.nista  utiekal  až  k  notáriusovi,  on  za  ním  a  tam  ho  bachol  ale  tri 
ráži  s  tú  flašů  do  prsou:  ,Ty  budeš  mojích  děti  bít?  Já  jich  řažko 
chovám.'  Potem  sa  dal  vozit  po  dedine  a  zpieval:  Nech  žije  dr. 
J.  Markovič,  a  farářovi  zpieval  piesničky  posměšné,  čo  si  sám  složil. 
Čietat  ani  pisat  nedovede,  ale  piesničky  vie  zmýšlat  jako  kázník  ně- 
jaký. —  Na  druhý  den  jich  bolo  16  volaných  před  služného.  Všeci 
majú  citácie  prindené,  ale  čo  jich  čaká,  nevieme." 


Digitized  by 


Google 


126  Karla  Welsová-Slavíková: 


Sudorka,  aby  dala  Zrýně  na  jevo,  že  poslouchala,  dodala:  „Majů 
slúbený  trest  za  praudu.  Jeden  už  utiekol  do  Ameriky  ze  strachu 
před  trestom.** 

„Na  našem  farářovi  je  veliká  špína,  lebo  je  veliký  liberál,"  hor- 
lila zase  Zrýnka.  —  „Tak  nás  pase  ako  volajaký  sprostý  ovčák.  Vy- 
vede na  vrch  ovce  na  skálu,  kde  néni  travičky,  až  od  hladu  padajú. 
Já  mu  pořád  nadávám  a  věru  s  tím  hřeším  a  už  som  sa  z  teho 
v  Brně  a  i  zpoviedala.  —  ,A  prečo  ste  nadávala  temu  farářovi,*  pýtal 
sa  ma  ten  kňaz  v  tej  zpovědnici,  já  som  mu  to  šetko  požaluvala, 
a  on  povedal,  kerf  jen  tri  ludé  budii  chcet,  že  ho  vykúrí  z  dědiny 
ven  —  On  je  náš  otiec  —  ó,  nie  —  to  néni,  som  dobré  hovořila  — - 
to  dozajista  preto,  že  som  teho  vína  tolko  pila  —  on  néni  našim 
otcom  — *  a  podepřela  si  hlavu  a  mnula  si  čelo.  Sudorka  se  trochu 
pozastavila,  že  vypleskla  i  to,  že  na  faráře  i  ve  zpovědnici  žalovala, 
a  jemně  napomenula:  „Ale  Kateřina,  čo  ty  to  len  hovoříš!"  „A  čo 
ma  kdo  obesl  za  praudu  ?  Sama  pdjdem  před  pana  biskupa.  Já  pdjdem 
i  do  ohňa.  Čo  sa  haňblm  za  volačo?  Len  ty  volakde  nič  nehovoř!** 

„Čo  nemám,  rozum  svój?  To  bych  sama  seba  lála  studenu  vodu 
za  krk,**  odpověděla  jí  sestra. 

„Paní  velkomožná,  očúly  už,  povedali  ludé  ve  meste,  že  prý  bude 
nová  volba?"  ptala  se  Kateřina  paní  farářky.  „Věru  som  to  očúla 
tiež  povedat.**  „Eééj,  keby  to  bola  prauda  —  to  by  šetka  tá  faleš 
vyplavala  navrch,**  těšila  se  Kateřina.  „Něco  ale  dozajista  bude,  lebo 
notárius  s  Rudňanským  (vládní  poslanec)  chodí  se  svislů  hlavu.  Já, 
keď  som  to  očůla,  že  snáď  Markovič  preca  zvítězí,  som  od  radosti 
až  skákala,  bar  aj  je  tu  62  rokou,  a  zpievala  som  „Hej  Slované  I" 
a  všetkých  melačou  som  pobůrila:  Len  zpievajte  a  nebojte  sa!** 

.  Náhle  se  začala  nepokojně  vrtět,  vtahovat  dech  a  zaraženě  se 
zeptala:  „Čo  to?  Odkal  to?**  Nadzdvihla  ubrus,  a  pod  stolem  pes 
si  ležel.  Teď  už  s  kuráží  spustila:  „Fuj  ha!  Ten  tu  zasmradil !  Nech 
odpusřá,  paní  velkomožná,  ale  ten  jejich  pes  tak  smrdí,  jak  nějaká 
zdechlá  hus,  čo  je  dva  týdne  na  ulici.** 

Pes,  jako  by  si  uvědomil,  co  vyvedl,  zděšeně  vyskočil  a  hnal 
se  ke  dveřím. 

Paní  farářka  ho  chtěla  pustit  ven,  ale  Zrýna  křičela,  jako  když 
hoří:  „Nech  ho  ven  nepůšfajúú!  Nech  nám  to  pomáhá  vyňůchat! 
Věru,  já  by  som  páru  v  pokoji  nepustila  ani  za  nič,**  honosila  se  ne- 
předložené, jako  by  někdo  obviňoval  ji.    Všechny  jsme  se  jí  smály. 

Byly  jsme  od  Zrýnčiných  řečí  jako  zmámeny,  i  navrhla  jsem, 
abychom  už  šly  do  zahrady.  Kateřina  se  jen  zvolna  vyhrabávala  ze 
iidle.  „Jáj,  Bože  m6j  nebeský,**  zas  hekala,  „keďsadnem,  potem  ne- 
móžem  sa  ani  rozkývat  na  ty  nohy.  Už  je  to  věru  u  mne  tak: 
Z  ranky  čtyrma,  na  poledne  dvěma  a  na  večer  tréma.**  A  stále 
vzdychajíc  podávala  nám  vysvětlení:  „Kerfsa  narodí,  hrabe  sa  čtyrma, 
kerf  je  velký,  chodí  dvěma,  a  keď  je  starý  a  nemóže,  vezme  palicu 
<hůl)  a  chodí  tréma.** 

„Pán  B6h  nebeský  jim  zaplač  a  požehnej,**  děkovaly  obě  sestry. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  127 


^Vífačne  —  vrfačne  —  věru  za  maličko,*'  odpovídala  jim  paní 
farářka. 

Nad  zahradou  byly  obě  u  vytržení.  „Jáj,  sú  to  ušlechtilé  kve- 
tušinky,''  divila  se  Sudorka,  a  Zrýna  poznamenala:  „Na  mojú  dušu, 
tak  to  majú  zríchtuvané,  paní  velkomožná,  ako  sú  v  tich  zámkách 
ty  parky.'*  Paní  farářka  jím  natrhala  srstek  a  rybízu,  i  do  pytlíků  jim 
ho  dala,  aby  měly  domů  pro  děti. 

Zrýnka  jen  zářila.  Už  jí  i  trochu  z  některých  tahů  vyzařovala 
ta  líbeznost,  kterou  mne  vždy  okouzlovala.  „A  věru,  salát  sa  jim  žení," 
zvolala  nad  salátem,  do  květu  vyběhnutým.  „Ten  už  nebude  dobrý. 
A  ten  náš  sa  nám  vydává,  tož  jich  dáme  do  kopy.**  Pak  obdivovala 
hrách,  vysoký  jako  žito  a  plný  lusek,  a  vedle  zcela  mladému,  po- 
zdějšímu hrachu  prorokovala:  „Aá  věru,  tento,  keď  nebude  pršaf, 
už  věru  ani  rodit  nebude.** 

V  oknech  bylo  plno  pelargonií  všech  možných  barev  a  odstínů. 
„To  mám  od  svého  bratra,**  poznamenala  paní  farářka,  „ten  je  ve- 
liký milovník  tich  květin.  On  je  tiež  farárom.**  Zrýnka  jen  kroutila 
hlavou.  ,.A  věru  a  i  mój  tatíčko,  dedko  a  i  pradedko  boli  faráři, 
a  i  moja  sestra  je  vydatá  za  farára  —  **  zasvěcovala  je  paní  farářka 
do  rodinných  poměrů.  To  Zrýnce  náramně  imponovalo. 

„To  oni  sú  věru  ako  z  královského  rodu,  ti  sa  také  len  mezi 
sebú  žeňá.  To  oni  sú  vátší  paní  než  naša  notáriuska.  Tá  věru  není 
hodná  ani  do  jejích  šlápoty  stúpnút.** 

Pavla  chodila  si  po  zahradě  a  po  tichounku  si  notovala:  Hoře 
Váhom  —  »Veru,  tu  sme  mali  o  tich  volbách  zazpievat,**  otočila  se 
na  ni  Zrýnka  a  v  zápětí  nesměle  zaprosila  paní  farářku:  „Paní  vel- 
komožná, nech  sa  na  mna  nenahnevajú  —  ale  pekne  jich  prosím, 
podarujú  mi  kúsčok  té  pelangoríe  —  já  bych  si  hu  zasadila  doma.** 

Paní  farářka  dala  oběma  po  větvičce,  a  Zrýna  se  zasmála :  „Ne- 
pýtaje nedajú,  —  ukradni,  vybijú!**  — 

„Však  móžte  i  na  evangelickú  fáru  chodit,**  zvala  je  paní  fa- 
rářka na  odchodu. 

„Bože  mój,  paní  velkomožná,**  pravila  Zrýnka  až  k  slzám  do- 
jata a  s  celou  vroucnosti  a  láskou  se  paní  farářce  do  očí  zadívala: 
„Čo  sa  tá  naša  viera  tak  velice  od  tej  jejich  lišá?  A  náš  ablegát 
bol  luteránom,   a  my   sme  pri  nem  takla  stály,**   zafala  obě  pěstě. 

Po  velikém  děkování  a  vyměnění  mnoha  dvorností  dostaly  se 
za  šera  z  fary.  Šla  jsem  je  vyprovodit.  Ve  městečku  už  v  krámech 
svítili. 

„To  sú  velíce  vzdělaná  paní,  ta  člověku  věru  až  tak  voňá,** 
ulevovala  Zrýnka  svému  nadšení.  „Tá  má  věru  vátšf  cenu,  než  náš 
farář." 

„U  nich  je  ten  hlavní  punkt,**  mínila  zase  Sudorka,  „milovat 
bližního  svého  a  dobré  mu  konat.  Věru  já  som  ešte  před  parma 
roky  sa  bála  len  s  luteránom  hovořit,  a  včul  sa  mňa  už  také  hlu- 
poty nedržá.  Od  tedy,  čo  vlem,  že  luteráni  sú  lepší  ludé,  než  sme 
my,  a  že  majú  i  lepších  kňazou  než  my,  sa  ráda  i  s  luteránom 
Typravovám.** 


Digitized  by 


Google 


128  Karla  Welsová-Slaviková :  Slováci. 


„Luteráni,*  mudrovala  zase  Zrýnka,  „věru  a  i  ti  chcú  přijít  do 
neba  a  nie  do  věčného  zatracenia,  len  očúvám,  že  oni  nevstanu 
z  mrtvých  —  no,  nech  to  Pán  B6h  sudí,**  a  zamračení  se  otočila 
na  židy,  venku  na  zápraží  si  hovící.  „No,  věru,  židé  majú  oči  venku! 
—  Sedí  jich  tu  ak  tich  rfáblou  všade  ..." 

„Odkal  ste?**  zatahala  mne  holka  nějaká  —  vyslaná  od  zvě- 
davých židů  -  za  sukni.  „Já  teba  budem  volačo  povedat,**  osopila 
se  na  ni  Zrýnka,  „já  teba  nepoznám,  ty  že's  z  ancikristového  kriedla 
vyfrklal**  „Až  s  Ústrálie  — "  odpověděla  holce  se  smíchem  Sudorka,. 
a  Zrýnka  se  podivila:  „Ach,  Bože  mój,  až  z  posledního  díla  světa." 
A  všech  pět  dílů  zcela  správně  si  po  tichoučku  vyjmenovala. 

Došla  jsem  s  nimi  aíž  do  Ondřejova  nového  krámu.  Židé  tam 
stále  nakukovali,  a  mne  mrzelo,  že  to  tam  dosud  mají  v  nepořádku. 
A  toho  pořádku  jsem  se  u  nich  nedočkala  ani  za  3  týdny,  kdy  jsem 
odjížděla. 

Zrýna  přes  to,  že  měla  oči  jako  ten  Bystrozraký  z  pohádky  — 
jednalo-li  se  o  cizího  —  u  svých  nepozorovala  ničeho.  Viděla  jen, 
že  je  Ondřej  v  „pánském"  oblečení,  že  je  na  svém  domě,  že  to 
židy  zlobí,  a  Slováci  že  jim  závidějí.  Postavila  se  do  prostřed  krámu 
jako  panna,  ruce  na  břiše  složené,  a  přespokojeně  a  široce  se  usmí- 
vala. Zář  blaženosti  a  pýchy  z  ní  vycházela  jako  ze  slunce,  a  mně 
připadalo,  že  samou  blažeností,  která  se  zdála  i  její  šaty  prostupovat,, 
roste  do  výšky  i  do  šířky  a  že  pomalu  ten  krám  vyplní.  Před  očima 
mi  omládala. 

Ondřej  nám  vyprávěl,  že  platí  700  korun  porcie,  a  že  mu  úřady 
nabízely,  že  bude  platit  jen  120  korun,  když  nebude  prodávati  lidu 
„Slovenský  Týždenník".  „My  teho  věru  nelitujeme,"  řekla  Cilka 
i  Ondřej,  „šak  on  Pán  Bóh  nebeský  nám  to  zas  inde  požehná ! " 

Po  návratu  domů  zeptala  jsem  se  paní  farářky,  která  ze  sester 
se  jí  víc  líbila. 

„Sudorová  —  to  je  velice  pěkná  a  i  hodná  žena.  Tá  Zrýna 
jej  velice  ubližuje  — "To  bylo  vše,  co  o  nich  řekla,  a  hned  mi 
oznamovala:  „Zietra  odpoledne,  paní  doktorka,  pojedeme  navštívit 
našich  dobrých  priatelou  na  fáru  do  D  .  .  .  .  Velikú  radost  byste  mi 
urobila,  kebyste  tam  jela  s  námi."  Svolila  jsem.  Byla  jsem  ráda,  že 
shlédnu  zase  nový  kraj,  novou  faru  a  její  obyvatele.  Doposud  všude, 
kde  jsem  na  farách  bydlela  nebo  jen  návštěvou  dlela,  velice  se  mi 
líbilo.  Všichni  tam  svým  dojemným  vlastenectvím,  svým  utrpením 
a  jemným,  uhlazeným  společenským  chováním  a  hlubokým  citem 
okouzlovali. 

(Pokračování.) 


Majitel,  vydavatel  a  redaktor  VLADIMÍR  S.  ČECH   —  Nákladem  vlastním. 
Tiskem  Aloisa  Šaška  ve  Velkém  Meziříčí. 


Digitized  by 


Google 


Wp 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sionč^ 

od  Svatopluka  Čecha. 

Jednání    druhé.*) 

Nádvoří  hradu  Sioiia. 

Výstup  1. 

Roháč  s  Vyškem  samotni  v  popředí.    Puškař  Zelený  v  pozadí  pro- 
hlíží děla  na  hradbách.  Stranou  dole  u  brány  stojí  houfec  jezdců  bratrských 
na  cestu  připravených.  Jitro.  Mlha,  jíž  zvolna  prozařuje  slunce. 

Výšek.**) 

Ej,  bracie,  dalibóg!  spíš  v  samo  nebe 
se  Zykmunt  dostane  niž  na  tvůj  hrad. 

Roháč, 
(ukazuje  k  východní  straně  hradeb). 

Ta  strana  dosud  nejslabší. 
Výšek. 

I  tam 
příkopem  hlubším  teraz  pomoženo 

♦)  R.  1898  a  1899  byla  ve  Květech  uveřejněna  z  dramatické  básně 
„Roháč  na  Sioně''  předehra  (na  bojišti  lipanském),  první  a  druhé  jednání 
(obě  se  odehrávající  v  královském  dvore  pražském  u  sv.  Benedikta)  a  jed- 
nání třetí  (na  hradě  Sioně).  Když  se  básník  k  této  práci  —  na  níž  velmi 
mu  záleželo,  již  moci  dokončit  si  toužebně  přál  a  kterou  chtěl  později 
i  pro  divadelní  scénu  upravit  —  po  letech  vrátil,  hodlal  uveřejněnou  její 
část  valně  pozměnit,  zejména  spojit  první  a  druhé  jednání  v  jediné,  jednání 
třetí  (nym'  druhé)  pak  od  základu  přepracoval,  jmenovitě  dávaje  v  něm 
vystoupit  nové  osobě:  Roháčově  chotí  Elišce.  Otískujeme  jednání  to  celé, 
třebaže  některé  částí,  z  původm'ho  znění  vzaté,  jsou  čtenářstvu  Květů  již 
známy.  —  Nové  třetí  jednání,  na  němž  básník  psal  ještě  v  den  své  smrti 
a  které  jest  tudíž  posledním  jeho  literárním  dílem,  přineseme  v  dalších 
svazcích  tohoto  ročníku.  Pozn,  red. 

♦♦)  Polskou  národnost  tohoto  soudruha  Roháčova  na  Sioně  naznačuji 
toliko  sem  tam  vtroušenými  polskými  slovy  a  častějšími  úchylkami  přízvuku. 

Pozn.  aut.  z  r.  1899. 

Květy  XLtl.  II. 


Digitized  by 


Google 


130  Svatopluk  Čech: 


a  pevným  múrem.  Juž  veselo  můžeš 
vyčkávat  hostů  s  kterékoli  strany. 

Roháč. 

Jen  Zikmunda  jsem  vyzval  do  boje 
a  páni  s  městy  sotva  půjdou  s  ním, 
ač  schopni  jsou  i  toho  konce  hanby. 

Výšek. 

Niestety!  Oto  výpadky  žalostné 
všech  slavných  bojů,  jakých  neznal  svět! 
Ó  bracie,  bracie,  pomnfm-li  nadějí, 
snů  velkých,  které  provázely  mě, 
když  jechal  jsem  před  lety  v  tuto  zemi, 
Vitoldův  posel  do  vás  I  Juž  jak  mládec 
já  naučil  se  kochat  vás.  Jak  často, 
když  otec  můj  za  zimních  večerů 
nad  ohněm  třonu  vypravoval  znovu 
o  věkoslavné  bitvě  pod  Grunvaldem 
a  jak  nám  Češi  chrabře  pomáhali 
rozhromit,  zetřít  řádu  křížového 
ohromnou  sílu  (s  Žižkou  i  Sokolem 
a  jinými  tam  združil  se  přátelsky): 
tu  na  rtech  mu  zavisnuv,  mněl  jsem  slýchat 
ve  hřmotu,  kterým  venku  zimní  buřa 
s  loskotem  lesní  lámala  konary, 
hluk  oné  bitvy  úžasné,  titanské 
a  jako  vidma  báječných  olbřímu 
postavy  českých  bohatérů  těch 
se  snuly  před  mým  rozjiskřeným  okem. 
A  když  pak  s  Čechy,  přibylými  v  Polsku, 
sám  pozděj  mluvil  jsem,  tu  bylo  mně 
tak  jak  bych  slyšel  jazyk  mateřinský 
jen  jaksi  změšaný,  leč  přece  milý 
z  úst  brata  i  v  té  výslovnosti  divné; 
i  zplesalo  mé  serce,  že  má  Polák 
i  v  dáli  tam  tak  blízký  sobě  rod 
jak  jedné  matky  děti.  Boj  váš  slavný 
mě  těšil,  jakby  naší  byl  též  slávou, 
a  kědy  nové  Husovo  učení 
k  nám  zaletělo,  vnet  ni  padlo  v  duši 
jak  boží  plamen,  Jako  požár  troudem 
učení  ono  šířilo  se  Polskou 
po  hradech,  dědinách;  bo  rovně  u  nás 
lakota  kněží,  pýcha,  ličné  zbrodně 
zbutvělý  oltář  učinily  stolcem 
jich  zbujné  moci  světské,  svatokupstva. 
A  tu  vy  ještě  požádali  králem 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  -Roháč  na  Sioně''.  131 


Jagellu  našeho  —  v  oslepném  blesku 
sviť  našim  očím  velkolepý  sen 
dávného  poleslava:  Věčnýrfi  spolkem 
dva  národy  brater^ké  k  sobě  pnlnou,    . 
tu  Polska  velká,'  rozdeptavší  právě 
řád  křížový,  na  věřcholu*  pot^gy 
svou  mocí  udivujíc  všechny  země, 
tam  národ  český  přeslavnými  boji 
odbivší  světa  všeho  kruciáty, 
že  malomocně  zuby  zgřital  Západ  — 
a  ti  dva  mocní  rodové  pobratní 
spojí  se  proti  společnému  vrahu 
v  jedinou  obec  nepřemožitelnou, 
slovanskou  veleříš!  .  .  .  Ó  bracie,  bracie, 
byl  sen  to  příliš  veliký  a  krásný! 
Víš,  co  se  stalo  z  něho:  Nespelnil  ho 
ni  slaboch  Vladislav  ní  klamce  Vitold, 
jen  Korybuta  s  malou  hrstkou  lidu 
poslali  sem  na  oko;  jako  třtina 
ten  kolysal  se  v  dějích  bouřlivých, 
jichž  ovlást  neuměl,  a  když  pak  začal 
i  břidké  pletky  s  papežénci  příst, 
sám  pomáhal  jsem  zkrušit  jeho  vládu. 
A  zatím  u  nás  Zbigniev  Oleánicki, 
krakovský  biskup,  v  římské  jařmo  zas 
vše  zapřáh',  pálí  zástupce  husitství, 
lalami  v  jeho  rukách  naši  vládci, 
jež  v  radost  Němců  proti  Čechům  štve. 
A  z  těch,  kdož  někdys  kvapili  v  natchněnf 
v  tu  zemi,  s  vámi  zbrojí  se  I  sercem 
na  věky  spojit,  já  tu  zbyl  jediný, 
jak  ty  sám  poslední  tu  třímáš  věrně 
korouhev  pravých  bojovníků  božích. 

Roháč. 

Sám  ještě  nejsem.  Stojí  dosud  Hradec, 
a  snad  i  v  Táboře  můj  Slon  vzbudí 
zas  ducha  staré  síly. 

Výšek. 

Dejže,  bože! 
Leč  děj  se  cokolvěk,  my  obok  sebe 
tu  ostaneme  zavše,  bracie  Janie! 
Juž  bez  toho  na  věky  požehnal  jsem 
ty  kněje  temné,  povislanské  bloně, 
kde  zůstavil  jsem  pustý  krov  rytířský 
před  lety,  mladý  zuch.  Sem  potom  serce 
i  hlava  vedly  mě  za  dobrým  cílem, 

9* 


Digitized  by 


Google 


132  Svatopluk  Čech: 

a  co  jsem  tutaj  začal,  tutaj  skončím, 
nech  pono  složím  nep<*ojiiou  hlavu 
v  klín  české  země  —  Polsky  mé  je  sestra  — 
Leč  chmury  preč!  Požijem',  pohuláme! 

Roháč. 
Jaks  dlouho  Elška  na  c^stu  se  chystá. 

Výšek 
(s  úsměvem). 

O,  volila  by  nechystač  se  zcela. 

Roháč. 
Máš  cestu  dobrou  dnes. 

Výšek. 

Zpět  budu  vnet. 
Jak  tylko  pani  przejme  pod  ochranu 
przed  Kutnou  Horou  v  místě  umluveném 
bratova  druž,  my  pojecháme  zpět. 

Výstup  2. 
Z  hradního  obydlí  vyjde  E 1  i  S  k  a  v  cestovním  šatě. 

Eliška 
(chvátá  mlčky  k  Roháčovi  a  přivine  se  k  němu). 

Roháč. 

Jdi  tedy  s  Bohem! 

Eliška. 

Povol  raději 
mým  prosbám,  Jene  milý:  Zůstanu! 

Roháč 
(vrtí  hlavou). 

Eliška. 

Hleď,  po  vše  léta  svazku  našeho 
jen  jako  hosta  jsem  tě  vzácného 
u  krbu  vítávala,  jehož  praskot 
měl  oba  veselit,  leč  množil  jen 
svou  tesknou  písní  žal  mé  samoty; 
Vím,  co  chceš  říci:  V  dobách  válečných 
tak  bývá  žehám  bojovníků  všem. 
Ach,  pravda,  tisíc^  družek  neštěstí 
jsem  v  těchto  bouřích'  měla  krvavých, 
jež  dvacet  málem  roků  bez  konce 
po  Čechách  zuřily,  a  v  dálnou  také 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně".  133 


nám  unálely  muže  cizinu; 

však  podlez  mračny  duha  svitla  přec  — 

Ó  draiiý,  vzpomínám  té  chvíle  hrozné, 

když  z  ulic  pronikla  i  v  samotu 

mé  pražské  světničky  zvést  úžasná 

o  řeži  Lipanské  —  prý  vůdcové 

tam  všichni  porubáni  Táborů 

i  Sirotků  krom  Čapka  l.  A  s  tou  zvěstí 

jsem  z  dola  jásot  slyšet  musela 

nad  konečným  dob  lepších  návratem, 

ve  smutném  vědomí,  že  celou  zemí 

žen  tisíce  tak  stejně  plesají 

při  zdaném  mužů  příchodu,  co  zatím 

mé  vlastní  srdce  tušilo,  že  tebe 

a  klidné  štěstí  navždy  ztratilo. 

Mír  vytoužený  nadějí  všech  zmar 

mně  tedy  přinášel  a  druha  smrt 

a  konec  všeho  blaha  zemského. 

Pak  pověsti  mne  vzpřímily,  žes'  živ, 

ač  zajat  -r»  a  té  noci  červnové, 

můj  bože,  když  se  ozval  na  dveřích 

tluk  pojednou,  já  bdící  s  kahanem 

k  nim  chvátala,  tvůj  zvenčí  zavzněl  hlas, 

a  již  jsem  visela  ti  na  šíji 

a  štěstím  vzlykala,  jen  svírajíc 

tě  pevně  v  náruč,  těsně  k  sobě  tisknouc, 

s  tou  myšlenkou,  že  mám  tě  konečně 

a  nepustím  jij^  nikdy  —  vzpomínáš? 

Však  ani  tehdáž  nezželel  se  ještě 

zlý  osud  nade  mnou :  za  krátko  znovu 

jsi  odjel  k  Táboru,  a  když  i  ten 

svou  mysl  vzdornou  k  míru,  naklonil, 

ty  jediný  ach  I  proti  zemi  celé, 

tys  prapor  nových  bojů  rozvinul! 

Roháč 

(který  byl  přecházel,  zastaví  se  před  ni  s  přísným  pohledem). 

Eliška. 

Mé  promiň  bolesti  a  prostotě! 
Vždyf  nerozumím  věcem  veřejným 
a  v  slovech  mých  jen  srdce  ženy  teskní. 
Vím,  věřím,  že  co  konáš,  dobře  konáš, 
ač  neznám  důvodů  —  jak  mám  je  znáti? 
Pro  mého  asi  ducha  prostotu 
nic  nesvěřuješ  mi  z  těch  věcí  svých, 
když  se  mnou  dlíváš  -7-  a  tak  řídko  dlíváš 
a  kratičko!  Jen  cizí  rozumy 


Digitized  by 


Google 


134  Svatopluk  Čech: 


kol  sebe  slýchám  a  ty  dlouho  již 

mir  kážou,  shodu,  návrat  pořádku. 

Ty  ovšem  pochopiti,  nemohou 

—  ač  ani  mně  to  zcela  jasno  není  — 

že  z  předního  jsa  rodu  panského 

jdeš  s  davem  ptojň^m  těch,  již  za.  bouří 

na  krajní  straně  stáli  odboje 

a  zničit  chtěli  všecku  šlechty  moc. 

,j,.       Roháč 
(hněvivě). 

Jsem  prostým  bratrem  obce  Táborské. 
Eliška. 

Ó,  nezjitřuj  se  zas!  Ne  mnění  svoje, 
než  ohlas  toho  pronáším,  co  zní 
v  můj  stále  sluch.  Proč  v  pravdě  Táborkou 
jen  prostou  nejsem,  s  nimi  neprovázím 
šik  mužský  do  bojů,  bych  po  tvém  boku 
dlít  mohla  stále,  sdilet  s  tebou  vše! 

Roháč. 
Na  Sión  ženám  vstup  jsem  zamezil. 

Eliška. 

A  zamítáš  i  mne!!  Snad  —  nebýti 
mé  odvahy,  s  níž  sama,  nehlášena 
jsem  přijela  —  ni  nepoznala  bych 
tvůj  nový  Sión.  A  již  vyháníš 
mne  opět,  sotva  že  jsem  nahlédla 
v  to  hnízdo  orlí;  proč  že  raději 
nám  klidným  není  sídlem  rodinným,  ' 

jak  býval  otcův  Kornouz,  dětských  let  ' 

mých  blahá  vzpomínka!  Jak  pěkně  nám  I 

by  v  dobách  se  tu  žilo  pokojných,  i 

kdy  v  místě  tom,  kde  vše  jsi  utvořil 
jen  k  obraně  a  k  zhoubě  nepřátel, 
i  vlídné  domácnosti  útulný 
bych  koutek  pěstila  — 

Roháč 
(máchne  rukou). 

Eliška. 

Jen  ruky  mach, 
vím,  pro  blahé  máš  teplo  domova, 
kdy  boj  zde  hrozí  divou  líticí. 
Leč  uvěř:  stokrát  raději  bych  chtěla 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básné  „Roháč  na  Sioně".  135 

i  všechny  obležení  svízele 
zde  s  tebou  snášet,  nežli  vzdálena 
chvět  o  tebe  se  z  rána  do  večera 
ve  stálé  nejistotě,  obavách 
vždy  nových  — 

Roháč. 
Pane  Výšku! 

Výšek 
(přistupuje). 

Pora  jechat? 

Eliška. 
I  ty  jen  pobádáš?  Spíš  měl  bys,  pane, 
svou  přímluvou  mně  přispět  ubohé, 
by  obměkčil  se  Jan  a  přál  mi  aspoň 
čas  nějaký  zde  ještě  pobýt  s  ním. 

Výšek. 

Bůh  ví,  že  rad  bim;  ale  natychmiast 
zlý  táněc  začne  tu,  bo  vzali  jsme 
w^grzyna  hojné  sudy  Zykmuntovi, 
a  jakož  známe  jej,  to  v  jeho  bok 
ostruga  jisté  "^nejostrzejší  jest  — 
den  každý  možno  čekat  jeho  vojsko. 

Roháč 
(důrazné  přikyvuje). 

Tak  jest! 

Eliška. 

Nuž  vidím,  že  je  marno  vše! 
Buď  tedy  s  Bohem,  Jene,  srdce  mé! 
(Vrhá  se  Roháčovi  do  náruče.) 
Buď  zdráv,  můj  drahý  —  a  zde  vzpomínej 
mých  aspoň  úzkosti!  Jak  možná  často 
mi  poslem  dávej  zprávy  o  sobě ! 
Tak  těžko  nikdy  s  tebou  loučeni 
mi  nebylo.  Snad  zemru  úzkostí  — 
Vždyf  sám  jsi  proti  mraku  nepřátel 
s  tou  hrstkou  mužB,  třeba  hrdinných. 

Roháč. 

Má  pře  je  spravedlivá,  s  námi  Bůh! 

Výšek. 

I  dot^d  ješče  Hradečtí  a  jiní 
a  bogdá  skoro  Tábor  celý  zas 


Digitized  by 


Google 


136  Svatopluk  Čech: 

i  ka|dý  pravý  Čech,  jen  jeáli  Sión 
obstojí  krátký  čas.  A  tvardý  bude 
to  Zykmuntovi  orzech  —  že,  Zelený? 

Zelený 
(od  pušek). 

Seč  řemeslo  mé,  chci  se  přičinit. 
Jeď  klidně,  paní! 

Výšek. 

Juž  u  brány  tam 
kopytem  grzebie  koňstvo  —  pojechajme! 

Eliška. 

Nuž,  s  Bohem,  Jene  milý,  buď  mi  zdráv! 

Roháč 
(na  rozloučenou  ji  líbaje). 

I  ty  buď  zdráva,  mysli  veselé; 
tím  nejlepší  mi  v  boji  pomoc  dáš. 
(Eliška  odjede  s  Vyškem  a  branným  průvodem.) 

Výstup  3. 

RoháčaZelený,  později  objevují  se  s  k  u  p  i  ny  bojovníků,  přicházející 
dílem  od  práce  v  příkopech,  dílem  z  nitra  hradu,  a  poznovu  se  zaměst- 
návají na  hradbách  a  nádvoří. 

Zelený 
(přistupuje  k  Roháči). 

Dnes  pěkný  den  je,  slunce  nežehá 
a  po  lesinách  dole  větřík  šumí. 

Roháč. 
Nuž,  Zelený,  vše  v  pořádku  již  máš? 

Zelený. 

Dá  Bůh,  že  řádně  hosty  uvítám 
se  svými  železnými  hafany. 
Jen  škoda,  že  tu  mám  též  různý  brak, 
jak  tamhle  onu  pušku  kovanou, 
jež  vypadá  jak  z  bezu  bouchačka 
a  sotva  víc  než  ta  mi  pomůže. 
Nu,  veteš  jenom  k  naděláni  hluku 
a  střelbě  Pánu  Bohu  do  oken. 
To  chlapík  jinatí  už  Chmelík  vedle, 
též  sice  ještě  starosvětský  brach, 
však  lit  je  aspoň,  není  slátán  lecjak 
jen  z  plátů  s  železnými  obručemi. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  «Roháč  na  Sioně"*.  137 


jak  bednář  stlouká  sud.  A  přece  víc 
snad  pamatuje  nežli  ona  bečka; 
vždyf  patřival  již  králi  Václavu 
a  za  Zikmunda  houkal  proti  nám, 
až  v  Tachově  byl  tebou  ukořistěn. 
Však  nejlépe  by  bylo,  kdybych  měl 
zde  samé  pušky  takové,  jak  onde 
jest  Burian  a  tuto  Táborka  — 
jak  víš,  ten  pár  byl  ulit  nedávno 
po  přání  mém  a  vlastním  návodu 
a  bohdá  čest  mi  udělají  zde. 


Roháč. 


Jsou  neveliké. 


Zelený. 

Velkost  není  hlavní. 
Což  po  těch  Behemotech  nemotorných, 
jež  koule  kamenné  jak  balvany 
z  tlam  řvoucích  vrhají,  leč  nazdařbůh 
bez  cíle  jistého  a  po  ráně 
jak  jankovité  klisny  bočí  zpět 
a  jejichž  nemotorná  tělesa 
jen  tuctem  koní  s  místa  odvlékneš! 
Nechť  menší  koule  metám  lehčím  kusem, 
však  za  to  odhadnouti  mohu  spíš, 
kam  střela  dopadne,  a  po  výstřelu 
ni  hnout  se  nesmí  s  místa  moje  puška, 
ni  o  píď  hnout  —  té  věci  jsem  se  dostal 
již  na  kloub  docela.  Jen  s  mířením 
až  dosud  lámu  sobě  kotrbu: 
Sic  koule  umím  naříditi  let, 
by  ten  či  onen  oddíl  nepřátelský 
neb  násep  rozruchala  určitý, 
a  to  již  puškařství  jest  nynějšího 
vrch  nejvyšší,  však  bídně  málo  přec; 
proč  nemohl  bych  upraviti  na  vlas 
i  střele  děla  dráhu  větrnou 
a  přesně  tak  jí  oblouk  vyměřit, 
by  jednotlivce  stihla  v  zástupu 
jak  z  kuše  dobře  vyměřený  šíp?! 
Již  dlouho  nad  tím  hloubáni  usilovně 
a  někdy  zdá  se  mi,  že  blízek  jsem, 
již  zcela  blízek  šťastné  myšlence, 
že  kmitá  již  již  mozkem  poslední 
ta  nitka  světelná,  jež  chybí  ještě, 
by  hotová  tam  bleskla  osnova. 
Toť  velký,  slavný  byl  by  okamžik! 


Digitized  by 


Google 


136  Svatopluk  Čech: 


Jen  považ,  kdyby  každý  výstřel  můj 
cíl  jistě  zasáhl,  jak  nepříteli 
zvlášf  moh'  by  škodit  na  zákopu  mnohém, 
na  stroji  metném  .—.  Věru  p^k'  ni  dábe! 
by  nepokořil  nás.  —  Jak  na  to  přijít? 
Jen  málo  schází  ještě  —  mpličko  -— 
Což  abych  —  vývrt  hlavně  přejinačil  — 

tvar  střely  též ?  Ne,  v  tom  to  nevězí  — 

spíš  —  ani  tak  to  nejde  —  mamo  vsel 

Roháč. 

I  takto  zahanbíš  své  soupeře; 
jsi  mistrem  všech.  Však  na  tě  spoléhám, 
tvé  umění  zde  přední  úkol  má. 

Hlas  s  hlídky  nad  branou. 
Muž  cizí  před  hradem. 

Roháč. 

Kdo  jest? 

Hlásný. 

Jak  duch  se  náhle  z  lesa  objevil. 
Prý  z  Hradce  Králové  je  Martin  kněz. 

Roháč 
(pro  sebe). 

Kněz  Martin?  Podle  jména  jest  mi  znám, 
veď  s  Ambrožem  a  Vlkem  tamo  lid. 
(Volá  k  hlídce) 
Vpusf  na  hrad  jej! 

(K  Zelenému) 

Kněz  Martin  Prostředek  — 
tak  zvou  jej  slovem,  jež  má  v  oblibě. 

Zelený 
(dosud  v  myšlenkách). 

Co?  —  Počkej!  Snad  by  lehčí  váha  koule 
vše  spravila  —  či  snad  -  -  nif  ztrácím  zas ! 
(K  Roháči) 
Co  praviPs?  Kdo  že  tu? 

Roháč. 

Kněz  Martin  z  Hradce; 
zvěst  asi  důležitou  nese  nám. 

Zelený. 
Že  z  Hradce  Králové?  Tam  Žižkův  duch 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  .Roháč  na  Sloně''.  139 

nad  jeho  hrobem  v  čackém  lidu  živ. 

A  Hradec  sám  je  ořech  železný 

pro  zuby  nepřátel.  Znám  jeho  hradby  — 

má  také  hrubé  střelby  dostatek 

a  dobré  puškaře. 

Roháč. 
Tu  přichází. 

Výstup  4. 

Kněz  Martin  Prostředek 
(vchází  zahalen  chatrným,  zaprášeným  pláštěm). 

Bůh  budiž  stále  s  vámi,  jakož  jest! 

Roháč. 
Buď  vítán,  kněze,  na  mém  Sioněl 

Prostředek 
(odhazuje  plášť  a  objevuje  se  v  prostém  šedivém  oděvu  knězi  táborských). 

Tys  tedy  z  Dube  Jan?  Ty  Roháč  jsi? 
Ó  přej,  af  vznesu  kněžské  ruce  své 
a  žehnám  tobř,  boží  hrdino,    * 
jejž  Hospodin  svým  věrným  ještě  vzbudil 
v  té  době  mdloby,  pronevěry  všech. 
A  tento  Slon  tvůj!  Ó  půdu  líbám, 
jež  nese  svaté,  drahé  jeho  zdi, 
tu  archu  zbylou  v  čiré  potopě 
a  pravdy  útočiště  poslední! 

Roháč. 
Ne  tak!  Vždyf  stojí  ještě  Hradec  váš. 

Prostředek. 
Stál! 

Zelený. 

Cože?  Probůh!  Hradec  paď?  Braň,  bože! 
Snad  zradou  dobyt  —  náhlým  útokem? 

Prostředek. 

Ó  hůř':  v  něm  samém  vyhrál  nepřítel, 
ve  sporu  vnitřním  věrní  podlehli 
ia  zvítězila  rota  zbabělá, 
jež  císaři  jej  vydá  bez  boje. 

Roháč. 
1  Hradec  tedy! 


Digitized  by 


Google 


140  Svatopluk  Čech: 

Zelený. 

Zlá  novina,  zlá ! 

Roháč. 

A  což  kněz  Ambrož  ? 

Prostředek. 

V  nočním  vzbouření 
těch  lotrů,  které  Zdislav  zrádce  vedl, 
on  mamě  sbíral  věrné  k  obraně, 
jich  hrsta  zbita,  všechno  ztraceno, 
a  tu  jsme  prchli  s  ním  přes  městské  zdí, 
však  Ambrož  zlomil  nohu,  zajat  s  Vlkem, 
a  jediný  jsem  zachránil  se  já, 
tím;f  pláštěm  zakuklen  jsem  spěchal  krajem, 
kde  všechno  již  se  hlásí  k  Zikmundovi,  — 
a  zde  jsem,  bratře,  na  Sioně  tvém, 
bych  s  tebou  vytrval  až  do  konce. 

Zelený. 

Již  v  pravdě  sám  jsi,  bratře  Roháči, 
a  sám  jíž  zůstaneš,  ač  jestli  Tábor 
za  svoji  hanbu  přec  se  nezastydí. 

Prostředek. 

Té  naděje  už  konec  nadobro. 
Neb  cestou  u  Kolína  zvěděl  jsem, 
že  za  pána  již  přijal  Zikmunda 
kněz  Bedřich,  ono  město  královské 
vzav  odměnou,  a  jeho  prostředkem 
ostatek  všechen. moci  táborské 
že  císaři  se  zapsal  v  poslušnost 

Zelený. 

Pfe!  Hanba!  A  tak  nyní  Zikmund  může 
svou  sílu  všecku  svésti  proti  nám. 

Prostředek. 

Všakf  již  je  rota  jeho  na  cestě. 
Prostředkem  Jízdných  kupců,  kteří  o  tom 
dnes  vyprávěli  v  nedaleké  vsi, 
jsem  zvěděl,  že  se  kvapem  od  Prahy 
sem  blíží  četné  vojsko  královské  * 

a  snad  již  před  večerem  přitrhne 
ku  hradu  tvému.  Vedle  císařských 
jsou  panští  drábi  v  něm  á  hlavním  vůdcem 
prý  Ptáček  z  Pirkštejna. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně".  141 

Zelený 
(k  Roháči). 

Tvůj  pokrevný! 

Prostředek. 

I  pražskou  korouhev  prý  viděli 
nad  jednou  četou  vláti. 

Zelený. 

Hanba  věčná! 

Roháč. 

Nu,  toho  nečekal  jsem{  Jedno  však. 
Jdou  tedy  všichni,  v  čele  jich  pan  Ptáček 
(snad  proti  strýci  sám  se  nabídl, 
by  císaii  svou  zjevil  horlivost !), 
jdou  všichni  ■—  jich  to  hanba,   pro  nás  však 
je  lhostejno,  zda  více  jich  či  méně. 
jen  aby  Výšek  navrátil  se  v  čas, 
než  nepřítel  sem  dorazí! 

Hlásný  s  věže. 

Již  houfec 
tam  pod  lesem  se  jeví  na  blízku! 
Tam  směrem  k  Hoře  Kutné!  Asi  zvfdka 
v  tu  stranu  napřed  vyslaná. 

(Všichni  chvátají  na  hradby  východní.) 

Bureš. 

To  sotva 
je  vojska  část.  Vůz  krytý  vidím  tam, 
jak  ženám  slouživá ;  kýs  fraucimor 
to  v  branném  asi  jede  průvodu. 

Jíra. 

Tak  jest.  —  Však  hleďte :  Stranou  od  Hory 
pod  vrškem  nový  houf  se  objevil. 

Židek. 

Tof  naši  jsou;  to  Výšek  již  se  vrací, 
po  čapce  polské  poznávám  ho  s  pérem 
a  po  bělouši. 

Roháč. 

Při  něm  ženy  mé 
tam  nevidíš? 


Digitized  by 


Google 


142  Svatopluk  Čech: 


Židek. 

Ne  —  určitě!  Jen  mužstvo 
se  vrací  s  nim;  žen  s  nimi  nevidět. 

Roháč. 
Tož  bratrovi  juž  odevzdal  ji  šťastně. 

Židek. 

Leč  v  onom  druhém  houfci  proti  nim 
jest  žena  jakás  najisto.  Již  dobře 
ji  rozeznávám,  jak  se  vyklání 
ven  z  povozu. 

Baba. 

Ho,  na  mou  věru! 
Již  srazili  se!  Tasí!  Onen  cizí 
houf  zjevně  napaden  — 

Jíra. 

Teď  bijí  se. 

Baba. 

A  pořádně.  Hle,  středem  chumáče 
kůň  Vyškův  bělá  se  —  již  prorazil 
to  klubko  zápasníků  -~  k  vozu  míří, 
leč  jezdec  kýs  mu  cestu  zamezil. 

Židek. 

Tof  jistě  hlava  průvodu  a  chlapík 
jest  asi  vzácnější,  po  výzdobě 
to  viděti  a  lesku  pancíře. 

Baba. 

Tyf  ostříží  máš  věru  zrak !  Já  vidím 
jen  chlapíka,  jenž  umí  statečně 
svým  ohánět  se  mečem  — 

Jíra. 

Konec  již. 
Toř  byla  rána  Výška  důstojná! 
Brach  onen  s  koně  svalil  se  a  myslím, 
že  dosti  má. 

Židek. 
Však  z  jeho  lidí  dva 
teď  Výška  ohrožují  —  s  vozu  pak 
ta  žena  seskočila  k  padlému 
a  nad  ním  kloní  se  a  zdvihnout  jej 
se  snaží  —  zajisté  jen  raněn  jest  — 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně''.  143 


Baba. 


Hle,  uzel  zápasníků  ostatních 
již  rozmotal  se  —  naši  vítězí! 
Část  padla  nepřátel  a  na  útěk 
se  jiní  dávají,  zpět  k  Vysoké. 

Židek. 

Však  žena  u  padlého  klečící 
vstříc  máchá  jim  —  as  volá  o  pomoc  — 
a  dva  tam  zastavili  koní  trysk; 
z  nich  jeden  za  přispění  soudruha 
zdvih'  k  sobě  raněného  do  sedla, 
jenž  bezvládným  a  bez  vědomí  zdá  se, 
a  druhý  ženu  vysaditi  chce 
na  svého  koně,  ale  kdosi  v  tom 
jej  skolil  pádnou  ranou;  a  již  jiný 
chyť  ženu  za  pás,  k  sobě  zveď,  co  zatím 
jej  chumáč  druhů  obklopil.  Teď  Výšek, 
jenž  obou  útočníků  zbavil  se, 
též  ke  skupině  zaměřil'  —  co  dál  se 
tam  děje,  rozeznati  nemohu; 
leč  —  ano  —  nyní  —  ženu  posazují 
hle!  v  povoz,  který  zůstal  na  místě, 
se  čtverospřeží,  ale  vozky  zbaven, 
a  podle  vzhledu  nemotorný  dost. 
Kdos  z  našich  vozky  místo  zaujal 
a  Výšek  cválá  při  voze;  již  jedou 
sem  všichni  —  zatím  v  lese  zmizeli  — 

Jíra. 

Na  zápasišti  zbylo  několik 
jen  padlých  —  nepřátelé  zahnaní 
dál  ujíždějí  k  vojsku  hrozícímu 
tam  v  obzoru  —  snad  přece  k  němu  patří. 

Zelený. 

Jsou  jistě  nepřáteli  —  pouhý  průvod, 
vůz  ženy  cestou  chránící,  by  sotva 
byl  Výšek  napadl;  vždyť  kořistníky 
a  míru  nejsme  škůdci  zemského: 
jen  Zikmundovy  napadáme  lidi 
a  spižní  dovozy. 

Židek. 

Leč  tentokrát 
nám  nepřibude  kloudné  kořisti: 
jen  baba  jakás  v  arše  malované 
a  leda  s  trochou  ženských  cet  a  tret. 


Digitized  by 


Google 


144  Svatopluk  Čech: 

Roháč. 
Mně  nevhod  zajatá;  co  s  ženou  zde? 

Zelený 
(s  úsměvem). 

Znáš  Výška  našeho:  ten  zbrklý  Polák 
je  dobrodružství  takých  přítelem 
a  vedle  bitek  nejvíc  miluje 
hru  lásky,  dvorné  ženám  sloužení. 
Snad  zpestřit  sobě  nudu  Siónu 
chce  aspoň  vděkem  ženy  zajaté, 
když  jinak  žádná  nesmí  vkročit  sem. 

Prostředek 
(k  Roháči). 

Buď  chválen,  Roháči,  že  ženský  svod 
jsi  vyhostil  z  té  tvrze  posvátné, 
leč  divím  se,  že  tovaryšem  svým 
zde  člověka  máš  mysli  světácké 
a  mravu  lehkého,  jak  slyším  právě. 

Zelený. 

Má  slova  pojals'  příliš  po  kněžsku. 
Jest  sice  Výšek  chlapík  veselý, 
rád  bére  s  jasné  stránky  svět  a  volí 
zrak  časem  potěšit  i  krásou  žen, 
hrou  s  nimi  pobavit  se  pěkných  slov; 
však  není  frejířem,  je  řádný  muž 
a  milovník  je  boží  pravdy  věrný, 
jí  obětoval  statek,  rodné,  vlast, 
boj  s  námi  mnohý  pro  ni  bojoval 
a  zde  ji  chránit  hodlá  do  posledka 
po  Roháčově  boku. 

Prostředek. 

Nevěřím, 
že  proniknut  je  pravdou  skutečně, 
kdo  nezamítá  marných  světa  tret 
a  s  rozhořčením  nerve  ďábla  sítě, 
jenž  o  nás  ukládá  i  prostředkem 
slov  ženských  záludných  a  pohledů. 
A  že  jest  jinozemec,  tím  jen  víc    • 
mou  budí  nedůvěru  —  Ó,  s  těch  dob,, 
kdy  v  bojovníků  božích  ryzí  šik 
směs  vetřela  se  dobrodruhů  cizích 
jen  za  plenem  a  rejem  válečným, 
s  těch  dob  se  k  pádu  chýlit  začala 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně*' 


145 


věc  naše  svatá.  Tímto  prostředkem, 
ba,  prostředkem  těch  právě  — 
(Troubení.) 

Hlasy 
(ze  skupiny  bojovníku  hledících  dolu  k  bráně  a  mostu). 

Spuštěn  most  — 
Za  veselého  vjíždí  hlaholu 
již  Výšek  s  družinou  —  vůz  pod  věží 
se  zastavil  a  zajatkyně  z  něho 
teď  vystupuje  jeho  pomocí. 

(Pokračování.) 


JmŘm 


10 


Digitized  by 


Google 


?^Bé 


^-^ 


yose/  K.  Šlejhar: 


Villegiatura. 


(Pokračování). 


—  —  —  Krému  na  zbujněni  ňader  bylo  předepsáno  užíti  vždy 
také  ráno  —  nehledě  k  účinku,  víc  se  ho  aspoň  spotřebuje  —  ráno, 
za  jitra,  dokud  ňadra,  pokud  jich  stává,  jsou  rozpařená,  vláčná,  měkká 
unylostí  těla  po  mnohu  spaní  a  nahromadění  svých  touh  .  .  . 

Neprobouzela  se  s  písní  vlaštovčí,  nýbrž  o  hodně,  hodně  po- 
zději, když  slunce  již  dávno  vypilo  rosu  a  v  sadě  jásal  sedmihlásek. 
Jen  že  probuzení  neznačilo  u  ní  ještě,  že  by  hned  vstávala. 

Vedle  ze  sednice  ozýval  se  tlumený  ruch  vaření  a  uklízení 
Božou  působený,  ze  záokní,  tlumeno  záclonou,  vlálo  sem  slunce 
plnou  silou,  dávno  bdící  již  září,  ten  sedmihlásek  v  sadě  mohl  se 
rozplynouti,  roznésti  nadšenou  svou  písní.  Pro  ni  se  mohl  třebas  ukři- 
četi,  k  jeho  písni  nepřidávalo  se  srdce  její.  —  Co  ti  lidé  jen  mají  na 
tom  jeho  křiku,  myslila  si  často  apaticky,  mrzutě,  slýchávajíc  chválu 
toho  zpěvu  —  ji  jen  vyrušoval  v  ranním  jejím  spánku.  Rosa,  zeleň, 
dech  jitra,  vzruch  silného,  probuzeného  života,  co  ti  lidé  na  tom  jen 
mají,   velebit  to,   horovat  o  tom   a  zvláště  k  vůli  tomu  vstávat  .  .  . 

Jó,  v  básničkách  o  tom  deklamovat,  je  něco  jiného,  to  je  ro- 
mantické, módní,    zvláště  když  básně  jsou  v  moderní  secessní  vazbě. 

Poslední  dobou,  když  nastávalo  jí  nové  příští  a  chtěla  mermo- 
mocí vynutiti  si  znova  mládí,  začala  sáhati  také  k  básním,  k  mo- 
derním oblíbeným  autorům,  berouc  si  je  secessně  vázané  s  sebou 
na  procházky,  kladouc  si  je  v  síti  unyle  v  klín  a  jakoby  sníc 
o  jejich  obsahu,  jak  to  dělávají  mladé  dívky,  je  to  půvabné,  poe- 
tické. Druhdy  jakživa  nic  nečtla,  anglické  panny  nedoporučují  světskou 
četbu,  zatracujíce  ji  jako  vynález  ďáblův.  Nyní  dokonce  si  i  bás- 
ničky opisovala  v  půvabně  vázanou  knížku.    Mimochodem,   také  se 


Digitized  by 


Google 


Josef  K.  Šlejhar:  Villegiatura.  147 


bude  učit  hrát   na  harfu,   na  piano  se  již  začala,  když  zvěděla,    že 
muž  jí  umře ;  již  to  pi^vedia  na  „Modlitbu  panny  .  .  .** 

Ale  všechny  ony  vzněty  poesie  pro  ni  ve  skutečnosti !  A  vstávat 
dokonce  k  vůli  tomu  ... 

Ostatně  co  je  lidí,  jimž  vlastní  skutečnost  a  velká  její  pravda 
a  krása  jest  věcí  vedlejší,  lhostejnou,  nevšímanou,  ano  protivnou, 
nesnesitelnou,  a  zase  jen  pouhým  zahráváním  a  sportem  a  příležitostí 
k  vlastní  okázalosti;  a  teprv  malicherné,  plané  napodobení  této  sku- 
tečnosti tvoří  pro  ně  vlastní  důležitou  životní  podstatu  a  cíl  a  smysl 
jejich  života  rovněž  tak  planého  a  malicherného  —  vtírá  se  mimoděk 
na  mysl  .  .  . 

Tedy  že  vstávat  k  vůli  něčemu  tak  hloupému,  zbytečnému! 
Znova  se  obrací  tak  sladce  líně,  pohodlněji  se  roztahuje,  jinak  klade 
hlavu  v  podušku,  vlas  vedle  sebe  rozestírá  co  nejpůvabněji,  zas  ru- 
kama podkládá  hlavu,  při  čemž  nahé  lokty  dost  bílé  a  buclaté  vy- 
nořují se  z  pod  rukávů  flanelové  noční  kazajky,  kterou  vždy  na  noc 
i  v  nejparnějším  létě  obléká  k  vůli  revma. 

Znova  se  obrací.  Zívá  dlouho,  na  celé  kolo,  jak  se  říká.  Pak 
zas  na  bok  se  překládá.  Při  tom  neustále  podřimuje,  blaženě  si  hoví, 
sladce  sní  a  myslí  si,  že  je  neodolatelně  vnadná,  pro  muže  takto 
nejžádostivější. 

Kdyby  tu  byl  on  —  také  ta  psaníčka  někdy  odkudsi  vyjme. 
Z  ústraní,  trochu  vykrucujíc  hlavu,  shledá  se  hodně  často  v  této 
své  neodolatelné  pose  v  zrcadle,  s  sebou  přistěhovaném  a  schválně 
v  přiměřené  výši  k  účelu  toho  vzhledání  zavěšeném. 

Vystrkuje  také  často  z  pod  přikrývky  nožku,  bílou,  každý  den 
mytou,  odhalující  se  dost  vysoko,  a  pohybuje  prsty  shledajíc  si  je 
při  tom  zálibně.  Nechá  pak  chvíli  unyle  nožku  takto  odhalenou,  na- 
taženou, a  zdá  se  s  ní  býti  velmi  spokojena  —  rozhodně  připadá  ji 
celkem  rozkošně  pikantní  —  ta  její  nožka ;  kdyby  byla  mužem,  chtěla 
by  ji  neustále  líbat.  Ostatně,  také  leckdy  by  ji  právě  chtivý  mužský 
zlíbal. 

Kdyby  to  byl  on,  zajisté  by  ji  také  zlíbal  —  a  jako  by  mu  tu 
nožku  nastavovala.  Zdála  se  jí  býti  rozhodně  uspokojena.  Posléz  ji 
zase  vsouvala  pod  přikrývku,  jako  bílý,  lepý  had  zalézá  kams  v  mech. 
A  pořád  nevstávala.  Sedmihlásek  se  mohl  ukřičeti,  ranní  záře, 
tlumená  zelení  sadu  a  řasnatou  záclonou,  dula  dovnitř  naléhavou  vý- 
mluvností. 

Z  kterés  vedlejší  chalupy  nepomíjivě  rachotil  sem  stav,  ale  jeho 
duté,  klidné,  pravidelné  rytmy  její  snění  nerušily,  spíše  unášejíce  je 
jako  u  měkkém  vlnění.  Jen  někdy  mimoděk  připoutala  vědomí  k  to- 
muto neúnavnému,  vzdálenému  dílu  stavu  a  člověka  jeho,  a  myslila 
si  tu  opovržlivě,  že  se  těm  lidem  chce  takto  tkalcovat. 

A  vzhlédajíc  se  potom  v  ústraní  zrcadla,  při  čemž  trochu  na 
prsou  z  pod  flanelu  odestřela  si  krajkovou  košili,  aby  jaksi  ubezpe- 
čila se  tím,  co  tam  je,  a  nazvednuvši  hlavu  a  napjavši  sem  krk,  po- 
cítila štěstí  a  výhodu  své  vlastní  životní  posice,  že  ona  takto  tkal- 
<X)vat  nemusí,  ale  takto  si  může  hovět.   A  tu  jako  by  tím  blaženěji 

10* 


Digitized  by 


Google 


148  Josef  K.  Šleihar: 


oddávala  se  tomuto  hovění,  pozívujíc  si,  přivírajíc  snivě  oči  .  .  .  ale 
neopomíjejíc  vzhlížet  při  tom  neustále  skrze  brvy  k  zrcadlu,  je-Ii  to  dost 
snivé,  poetické,  jak  mínila  za  nedlouho  při  něm  oči  přivírati,  aby 
byla  neodolatelná. 

Bylo  to  vskutku  dost  snivé,  poetické,  neodolatelné.  Zdála  se 
být  s  tím  docela  spokojena. 

A  teda  ještě  že  nevstane. 

Ale  že  zatím  omrzelo  ji  obírat  se  takto  sama  sebou,  vlastně  — 
že  vším,  co  se  týče  toho,  byla  celkem  uspokojena  a  ubezpečena  až 
na  malé  výjimky  a  nedostatky,  které  musí  jinak  nahraditi,  a  že  zatím 
víc  a  více  jaksi  se  probouzela,  že  síla  dne  burcovala  čím  dále  ne- 
odoíatelněji  a  život  venku  stále  proníkavěji  se  hlásil,  ale  ona  že  ne- 
míní pořád  ještě  vstát,  tedy  aby  jí  nebyla  dlouhá  chvíle,  zavolala 
svým  líně  mečivým  hlasem,  jejž  snažila  se  nějak  mazlivě  cediti  skrze 
zuby  a  zvláštním  nakroucením  rtů  —  tak  bude  volati  na  něho,  v  tom 
jako  by  se  tu  cvičila,  —  na  Božu,  aby  jí  podala  „političku".  Tof 
se  rozumí,  od  včerejška:  dostávala  ji  do  tohoto  hnízda  vždy  teprv 
večer. 

Ale  na  takových  samotách  vždy  den  jako  by  se  zdržel,  a  bylo 
tedy  pořád  všechno  nové  . .  .  Ostatně  čti  noviny  někde  před  rokem 
vyšlé,  a  zdá  se  ti  vše  býti  tím  novějším  a  zajímavějším,  než  v  čísle 
vyšlém  právě  z  tiskárny  s  čerstvými  zprávami  a  telegramy,  jež  jsou 
čím  dále  fádnějšími  a  protivnějšími,  pořád  vše  tak  zoufale  stejné, 
nedopustí-li  osud  a  nerozklene  nad  novinami  duhu  krve  .  . .  Líně  se 
probírala  touto  četbou,  na  nějaké  celkem  neviňoučké  vraždě,  kterou 
ale  nestálo  za  to  do  nějakých  desíti  řvoucích  kapitol  rozřezati^ 
utkvěla  —  naprosto  nic  zajímavého  .  .  .  Pak  s  větším  zájmem  hledala 
chvíli  v  nabídnutích  k  sňatku.  Samá  taková  demokratická  nabídnutí.  Pak 
omrzele  noviny  odhodila,  zašustily,  svezly  se  na  zem,  tam  se  bude 
po  nich  šlapat,  až  konečně  se  Boža  nad  nimi  smiluje  a  odklidí  je  na 
záchod. 

Po  tomto  namáhání  vzdechla  jako  těžkou  únavou,  na  chvilku 
přimhouřila  oči  jakoby  k  poslednímu  ještě  posilujícímu  zausnutí  — 
před  vlastním  vstáním  —  ano,  bude  již  musit  konečně  vstáti.  Leč 
v  posteli  je  tak  blaženě  u  vlévajícím  se  sem  zeleném  zášeří,  v  oblasti 
luzného  snění,  jímž  až  rozkošně  umdlévají  smysly  v  představách, 
co  v  brzku  jí  nastane.  V  těchto  představách  sunoucích  se  jako  v*  ka- 
leidopu   budovala  si  své  nové   žití,   co  se  to  jen  tam  ukončí  .  .  <^ 

Zalykala  se  až  sama  v  sobě,  kdykoliv  mocněji  rozpjala  se  ně- 
která z  těch  představ  v  líné  jinak  její  duši,  z  těch  představ,  které 
jsou  vlastně  jedinou  smyslnou  touhou,  obestřenou  bohatstvím,  leskem^ 
pohodlím  a  vším  zadostučiněním  těla  .... 

Poslední  toto  jakés  zausnutí,  mající  být  jen  okamžikem,  pro- 
dýlilo  se  zase  slušně.  Sedmihlásek  volal  někde  na  samém  okně,  jako 
by  jednalo  se  mu  o  to,  přece  jen  posléz  vybouřiti  toto  líné  usnění» 
které  dělalo  mu  hanbu.  Rytmy  stavu  jako  by  se  usilovně  přibližovaly 
duníce  někdy  do  samých  spánku,  snažíce  se  je  vyburcovati,  také  ně- 
jaké rozlehlé,  mocné  rány  sekerou  a  palicí  se  kdes  ozývaly  —  co  ti  lidé 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  149 


na  tom  mají,  takto  se  hmoždit  .  .  .  vlastně  je  to  jejich  svatá  povin- 
nost, pracovat  —  Vedle  ve  světnici  Boža  chvílemi  iiehorázněji  si  počí- 
nala, snad  v  úmyslu,  aby  ji  piiměla  ku  vstání,  trvalof  jí  to  nevstávání  také 
již  dlouho,  metla,  poklízela,  šramotila  s  hrnci,  prášila,  vynášela,  dvéře 
se  otvíraly  a  zavíraly  .  .  .  Kdes  na  všech  vůkolních  políčkách  již  od 
východu  slunce  lidé  bosi  zápolí  s  motykami,  okopávajíce  brambory, 
co  skřivani  neúnavnou  svou  písní  jim  pomáhají  —  anebo  spíše  se 
jim  vysmívají,  že  okopávají  pro  cizí  .  .  . 

Jef  konečně  nutno  vstáti.  Není  pomoci. 

Vstává  líně,  rozkošnicky  jaksi,  částí  těla  po  části  s  postele  se 
sbírajíc,  chrujíc  sebou,  jaksi  se  stálým  navracením  se  v  lože,  v  stálém 
navracení  se  v  opuštěné  právě  sny,  jež  znova  nemohou  nejfmati  zá- 
ludně smysly  ... 

Až  podařilo  se  posléz  tělo  posaditi  na  lože,  ruce  tu  na  chvilku 
ještě  spočinuly  na  zcuchaném  klíně,  dlaněma  unyle  vzhůru.  Zívání 
znova  nabíráno  .  .  .  Nic  naplat  —  k  životu  zas,  k  její  práci,  k  její 
povinnosti.  I  ona  má  tolik  práce,  tolik  povinností! 

„Božo  ..."  mečivě,  mazlivě  zacedila  do  světnice. 

„Poroučej,  milostpaní . . .  Pámbů  šťastný  dobrýtro,  rukulíbám  . .  .** 

„Trepky  .  .  .« 

Boža  kleknuvši  ruče  na  zem,  sháněla  pod  postelí  ne  družně  od- 
hozené trepky,  a  ulovivši  je  posléz,  navlékala  je  paní  horlivě 
na  nohy. 

„Nemotoro,  nesvírej  tak  těma  pazourama  ..."  Trepky  šťastně 
navlečeny. 

„Uchystej  vodu,  ale  přesně  dvacet  pět  stupňů,  to  ti  povídám." 

Boža  odběhla  počítati  stupně,  věc  to,  kterou  ale  nemohla  pořád 
nějak  dost  dobře  pochopiti,  a  ona  pokaždé  se  s  ní  o  to  musila  zlo- 
biti. Jsouť  takové  neuvědomělé  ty  služky.  „Ty  mě  uzlobíš,  krev  mně 
upíjíš,"  musila  se  pokaždé  vaditi.  „Podívej  se  přec,  nemehlo,  to  je 
dvacet  pět  stupňů?  Vždyť  to  má  jen  dvacet!  Chceš,  abych  na- 
chladla?  Co  pak  tobě  by  to  bylo  stejné,  viď  .  .  ."  Boža  tupě  bli- 
kala na  teploměr,  o  několik  těch  čárčiček  méně  nezdálo  se  jí  nějak 
věcí  tak  zhoubnou,  jala  se  pak  dolévati  sběračkou  z  hrnce  vody, 
vždy  pečlivě  převařené. 

Že  krému  ke  zbujněni  ňader  bylo  předepsáno  užíti  také  hned 
z  rána,  dokud  jsou  dosavadní  ňadra  jaksi  unyle  vláčná  a  rozpařená, 
užilo  se  ho.  Bez  účasti  Boži,  té  práci  musela  se  ubohá  obětovati 
sama,  bez  každého  přispění.  Jsouť  záležitosti  lidské,  jež  každý  musí 
si  odbývati  sám.  To  byla  jedna  z  těch  záležitostí.  Vykonala  ji  obe- 
zřele, s  úzkostlivou  pečlivostí,  s  horlivým  úsilím,  k  němuž  jako  by 
najednou  podařilo  se  jí  sebrati  energie,  jaké  nebylo  lze  se  nadíti 
v  dosavadním  líném,  malátném  hovění. 

Natírala  se  vydatně  a  dlouho.  V  tajemnosti  jakéhos  obřadu.  Čím 
větší  naději  vkládala  ve  svou  práci  očekávajíc  velký  úspěch,  s  tím 
nadšenějším  úsilím  si  vedla.  Natírala  se  posléz  až  zuřivě,  rozohňujíc 
se  ve  svém  diskrétním  výkonu,  oči  jí  naběhly,  staly  se  vypouklými 
jako  u  koně  a  na  čele  vyronily  se  jí  kapky  požehnaného  potu  práce. 


Digitized  by 


Google 


150  Josef  K.  Šlejhar: 


Setřela  je  pečlivě  suchým   ručníkem,  když  byla  hotova,  trpí  po  tom 
pleť  a  Pánbůh  při  tom  chraň  průvanu. 

„Božo  .  .  .    župan  ...!** 

Boža  navlékla  na  ni  župan,  červeně  květovaný,  nějaký  turecký, 
dráždivý.  Milostpaní  vleče  se  v  něm  pak  do  světnice  kroky  poho- 
dlně šouravými,  jako  odpočítávanými,  co  Boža  za  ní  otevřela  okna 
a  rozkládala  peřiny.  Ovšem  dřív  paní  pečlivě  zavřela  dvéře  za  sebou,, 
aby  nenastal  průvan  —  ona  říkala  cukluft  —  jehož  až  úzkostlivě  se 
bála  v  ohledu  na  své  zdraví  a  na  svou  pleť,  v  pravé  zděšení  upa- 
dajíc při  pouhém  zdání  průvanu.  V  tom  ohledu  jí  Boža  dost  naužírala 
se  zdraví,  dost  se  s  ní  nazlobila,  zvláště  dříve,  že  neměla  smyslu 
pro  úpornou  škodlivost  průvanu,  nechávajíc  vždy  všechno  za  sebou 
zotvírané  —  jsouř  tak  neuvědomělé,  nevzdělané,  hrubé,  nedelikátní 
vzhledem  k  svým  milostpaním  ty  dnešní  služky  .  .  . 

Světnice  byla  již  plná  záře,  veselá,  vším  tím  světlem  neobyčejně 
rozlehlá,  zjasněná,  jako  vynesená  v  radostnou  oblast.  Všemi  okny 
tanuly  sem  jako  sametově  zelené,  měkké,  dálné  obzory,  hluboké  lesní ' 
úvaly,  lučiny,  z  nichž  vřel  a  kypěl  radostný  zurkot  pramenů.  Samý 
zpěv  ptactva  tam  venku  a  ruch  života.  Cos  šťastného,  radostného, 
jarého,  silně  žijícího,  cos  tak  luzně  vzníceného,  vyzývajícího  neodola- 
telně k  sobě. 

Zůstala  neurčitě  tanouti  v  tato  okna,  očima  přespalýma,  jako 
olověnýma,  těžce  se  provalujícíma,  jež  nedovedly  a  nemohly  se  ještě 
náležitě  roznítiti  k  životu,  a  na  cosi  jako  by  se  namáhavě  rozpomínala. 

Mělař  doma  na  řízky  —  má  je  připraviti  nátur  či  po  vídeňsku  ? 
O  to  se  tu  jedná.  Ale  má  doma  čerstvé  máslo.  Jako  mandle.  A  čerstvá, 
včera  snesená  vajíčka.  Housku  křehkou,  nastrouhanou.  Připraví  je  teda 
po  vídeňsku.  K  tomu  čerstvou  okurčičku. 

Zraky  se  jí  hned  oživily,  poněkud  rozplály,  život  se  v  ně  na- 
vracel s  nadějí  na  pochoutku.  Do  polívky  zavaří  jaterné  noky.  Tedy 
to  bylo  šfastně  rozluštěno.  Boža  obdržela  příslušné  rozkazy. 

A  nastávalo  další  uvedení  k  životu,  skutečnosti,  vše  to,  co  byla 
třeba    předsevzíti  a  co  Boža  za  ni  na  se  vzíti  nemohla. 

Bylo  by  toho  celkem  dosti.  Dost  mnohých,  složitých  subtilních 
výkonů.  Samé  přípravy,  úpravy. 

Aspoň  trojí  voda  pečlivě  teploměrem  změřená,  lékařským  ná- 
vodem ověřená.  Zvlášť  na  ruce.  zvlášť  na  obličej.  Do  všeho  přísady 
prášku  a  kapek.  Vše  posilující,  účelné,  osvědčené.  Několikero  mýdeL 
Rozvonělo  se  to  zatím  sednicí  jako  v  droguerii.  Takové  kombinované 
omývání,  splachování  trvá  hodně  dlouho.  Několikero  ručníků.  Pak 
došlo  na  nehty,  na  klouby,  zvláštní  přístrojky  k  tomu  měla.  Lasturo- 
vého vzhledu  mají  nehty  nabýti,  s  rozkošnými  půlměsíčky  delikátně 
zarůžovělými,  to  je  požadavek  moderní  kosmetiky.  V  Praze  ovšem 
navštěvuje  ústav  ku  pěstění  nehtů,  jak  jsme  zvěděli.  Přišly  na  řadu 
zuby,  jazyk,  ústa.  Samá  pasta,  vodička,  něžné,  účelné  kartáčky.  Škra- 
bátko  na  jazyk  velmi  důmyslné  —  vyplazovala  tu  před  zrcadlem  do 
nemožnosti  svůj  jazyk,  nelišící  se  celkem  od  jiných  pozemských  jazyků^ 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura,  151 


jen  bylo  lze  se  obdivovati  jeho  délce,  za  vhodné  příležitosti  dovedoud 
sebou  zajisté  náležitě  mrskati. 

Promývání  dále  nosu,  několikeré  prostřikování,  prof ukování,  načež 
krátká  inhalace  krku  zvláštním  obdivuhodným  pi^strojkem,  jejž  zatím  Boža 
piipravila,  což  vše  činí  dech  čistým,  aromatickým,  svěžím  -—  jen  ne 
u  dam  aby  páchl  dech,  či  po  sprostu :  aby  nesmrdělo  z  huby,  jenže 
zpravidla  bývá  tomu  tak.  Při  všem  Boža  běhala,  sháněla,  podávala, 
nastrkovala  —  neustále  ale  nevyhovujíc  —  jsouc  celá  říčná  a  za- 
hanbená nad  svou  nešikovností.  Do  ne  dost  něžných  oušek,  jak  by 
si  přála,  vložena  čerstvá  bavlnka  .  .  . 

První  přípravy  skončeny. 

Ku  podivu,  co  horlivosti,  úsilí,  pile,  vytrvalosti  i  důmyslné  kombi- 
novanosti  dovede  i  nejlínější  a  nejhloupější  ženská  věnovati  čemus 
takovému. 

Toiletní  stolek  přivezla  si  s  sebou  na  svou  villegiaturu.  Byl  roz- 
košný, něžně  filigránsky  složitý,  ku  všem  výkonům  kosmetiky  ú- 
čelný.  Naložen  a  napěchován  byl  všemi  možnými  střípky,  krabičkami, 
lahvičkami,  pouzdry,  klúcky,  štětičkami,  vatou,  náplasřmi  a  obvazy. 
Nesnadno  až  v  tom  bylo  se  vyznati  laiku,  jako  v  armatuře  složi- 
tého stroje. 

Mazání,  líčení,  navánění,  upravování,  pudrování,  šněrování.  Ne- 
sčíslné při  tom  shlížení  se  v  zrcadle,  z  přímá  i  se  stran,  ze  zadu. 
Bylo  třeba  nanésti  ještě  více  pudru,  tady  přibarviti,  sesíliti  nuanci. 
Došlo  na  účes.  Měla  kdys  slušné,  bohaté  blond  vlasy.  Přibývá-li 
dětí,  ubývá  zpravidla  vlasů.  Zbytek  nahradila  copem,  jejž  obratně 
vplétala.  Co  scházelo  do  moderní  barvy  rudě  zlatové,  docílilo  se 
nevyrovnatelným,  neškodným  barvivem.  Vložky,  sífky,  hřebeny,  je- 
hlice. Celý  ten  apparát  přišel  na  řadu,  jenž  často  ze  sporých,  hu- 
bených a  nevzhledných  vlasů  dovede  vykouzliti  nádhernou,  bujnou 
moderní  kštici.  Měla  v  tom  ku  podivu  dost  obratnosti.  V  Praze  ale, 
až  stane  se  to,  dá  si  k  tomu  účelu  docházet  domů  frizérku. 

Boža  obskakovala,  celá  udýchaná,  zmatená,  podávajíc,  shýbajíc 
se  —  milostpaní  křičela,  hubovala,  zlobila  se.  Sama  sebe  až  pohnutě 
v  duchu  litovala,  co  je  jí  zkoušeti  a  nazlobiti  se  s  takovým  cum- 
plochem,  do  nějž  vložil  Pánbůh  také  duši.  Trpělivě  ale  vše  snášela 
Boža,  sama  přesvědčená  o  spravedlivosti  á  zaslouženosti  všech  těchto 
výtek. 

A  jako  by  si  zase  chtěla  paní  udobřiti,  shovívavě  nakloniti 
k  svému  osudu,  když  bylo  vše  skončeno  u  toiletního  stolku,  zame- 
čela naivně: 

„Jé,  milostpaní,  to  jim  to  sluší,  voni  jsoii  hezká  ..." 

„To  si  myslím,"  odvětila  ona  blahosklonně,  zas  jako  usmířena, 
prohlížejíc  se  v  dlouhém  zírání  v  zrcadle,  jako  zase  na  onu  krásu 
a  neodolatelnost   upomenuta  výrokem  Bóžiným. 

Bylo  posléz  v  tomto  ohledu  vše  skončeno,  co  se  tu  dělat  dá, 
co  třeba  k  důstojnému  uvedení  se  do  života  denního.  Závažný  kus 
denní  práce  to  odbyt.  Unavena  usedla  do  širokého,  pohodlného  křesla, 
jež  rovněž  neopomněla  stěhovati  s  sebou.  Celým  tělem  se  v  ně  slo- 


Digitized  by 


Google 


152  Josef  K.  Šlejhar: 


žila.  Připadala  si  krásnou,  rozkošnou.  Poopravovala  chvíli  v  křesle 
svou  polohu,  shlížejíc  se  v  zrcadle.  Ano,  takto  je  to  nejvhodnější, 
takto  připadala  si  neodolatelnou.  Pak  natáhla  obř  nožky  na  přistr- 
čenou stoličku,  jako  by  se  podávala  relikvie.  Boža  přiklekla 
hned  k  těm  půvabně  nataženým  nohám.  Byla-li  v  oddanější  náladě, 
políbila  je  i  někdy  a  zacumlala  na  nich. 

jako  je  zajisté  bude  líbat  on,  zahárala  pří  tom  milostpaní  a  v  tu 
chvíli  odpustila  Bože  leckterou  nemotornost.  Dá  jí  to  i  k  večeři  párek. 

Natahovat  se  jala  potom  Boža  punčochy  zarůžovělě,  tělové 
barvy,  musila  ale  s  nožkou  dělat  jako  s  relikvií,  nesměla  hrubě  stisk- 
nout, štípnout,  shrnout  punčochu  —  vystála  za  to  druhdy  dost,  než 
se  tomu  naučila.  Pak  připjala  koketní  střevíčky. 

„Jé,  milostpaní,  oni  mají  nožinku,"  nemohla  při  tom  vždy  naob- 
divovati  Boža  tuto  nožku,  jímajíc  ji  jaksi  horoucně  do  obou  rukou  .jako 
něžňounké  ptáče,  a  zase  často  div  ji  nelíbajíc,  nehledě  ani  ku  krému 
střevíčků.  Snad  i  očekávání  párku  hrálo  svou  úlohu  v  této  lichotnosti. 

„To si  myslím,"  přijímala  a  připouštěla  ona  blahosklonně...  což 
teprv  až  jí  bude  obdivovati  on,  zahárala  zase  v  mysli .  .  . 

Chvíli  odpočinula  v  křesle.  Pak  bylo  záhodno  vybrati  se  na 
vzduch,  není  nad  letní  ranní  vzduch,  sílí  i  osvěžuje. 

Navlékat  se  tedy  jala  volnou  koketní  letní  blůzu,  pod  níž  vpra- 
vily se  diskrétně  ony  dvě  něžně  složené  punčošky.  Krk  nechal  se 
svůdně  obnažen.  Zdálo  se,  že  je  posléz  všechno  opatřeno,  co  exte- 
riér moderní  dámy  žádá. 

Dovoleno  posléz  otevříti  okna,  jimiž  vhrnul  se  do  vnitř  svěží 
silný  vzduch  se  zvýšeným  jásotem  sedmihláska.  Vůně  ze  zahrady 
sem  vála  a  vyplnila  celou  světnici.  Zároveň  nedaleké  rytmické  du- 
nění stavu  jakoby  mírné  kolébání  směleji  se  přiblížilo  z  té  jakés 
světničky  někde  v  sousedství.  A  pařezácké  rány  palicí  hlasněji  roz- 
lehly se  údolíčkem,  tam  někdo,  komu  je  s  těmi  pařezy  zápoliti,  jako 
by  s  novou  urputnou  nepodajností  se  do  nich  pustil .  .  . 

Otevřením  oken  přiblížil  se  do  těch  míst  této  světnice,  sloužící 
za  villegiaturu,  ten  ostatní  všední  tvrdý  život,  jenž  tak  dalek  je  jinak 
takové  villegiatury. 

Zadostiučiněním  zevnějšku  nastala  zároveň  potřeba  opatřiti  vnitřek 
těla.  Od  snídaně,  kterou  Boža  do  postele  byla  přinesla,  bylo  již 
přece  hodně  dlouho.  K  novému  tomu  posilnění  dráždivě  již  zatím 
vyzývají  útroby,  příjemný  žádoucí  hlad  se  milostpaní  dostavil.  Na 
takový  příjemný  hlad,  až  by  se  sám  dostavil,  si  potrpěla.  Nikdy 
dříve  také  nejedla,  to  jí  poradil  věhlasný  doktor-specialista,  k  němuž 
se  za  čas  uchylovala  v  různých  nesnázích. 

Dnes  má  připravenu  jen  šunku.  Jindy  to  bývá  bifteček  neb  cos 
podobného.  Ale  dobrá  šunka  s  čerstvým  horským  máslem  a  domácím 
chlebem  -není  konečně  také  jistě  nic  špatného  a  může  se  shovívavě 
přijmouti.  K  tomu  pravé  uherské  ohnivé  víno,  jež  jde  na  krev,  také  se  dá 
snésti.  Vše  to  dala  si  odnésti  do  zahrady.  Měla  tam  svůj  letní 
proutěný  stolek,    proutěné   křeslo.     Kdykoliv  byla  pohoda,   vždy  tu 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  153 

půvabně  prováděla  své  zažívání.  Stran  oběda  poručila  ještě  Boži, 
co  a  jak.  A  teď  aby  ji  již  nezlobila. 

Vynesla  se  ze  světnice  do  zahrady. 

Venku  bylo  překrásně.  Vylévalo  se  přes  zahradu  takové  luzné 
zelené  zášeří,  jímž  v  prorvách  haluzí  hluboce,  znojně  tála  modr 
oblohy.  Mmyz  uspokojeným,  hlubokým  chorálem  plnil  ovzduší.  Slast 
letní  pohody  naléhala  .  .  . 

Jala  se  pojídati  šunku.  Zvolna,  účelně,  labužnicky,  každé  sou- 
stinko  dokonale  sežvýkujíc  —  to  jí  také  doporučil  její  lékař-speci- 
alista,  k  němuž  se  uchylovala  ve  svých  nesnázích.  Neházela  to  do 
sebe,  jako  ten,  jenž  má  jakkoliv  na  spěch  aneb  nervosně  poháněn 
je  přemítáním.  A  jedla  delikátně,  aspoň  se  tak  domnívala.  Ptáček 
někdy  opodál  usedl  na  haluz,  kmitaje  po  ní  důvěřivě  svýma  jiskrnýma 
očkama.  Nehodila  mu  ale  drobtu  z  pudu  družnosti.  A  bývá  přec  tak 
roztomilé,  když  něžná  ručka  dámy  rozhazuje  drobty  ptáčatům.  V  Praze 
v  parku,  na  očích  pánů,  to  ale  zpravidla  činila,  právě  proto,  že  věděla, 
že  je  to  tak  roztomilé.  Kdyby  byl  někdo  zde  přítomen,  na  kom  by  jí 
záleželo,  před  kým  chtěla  by  se  ukázati,  aspoň  mladý  sekundář  ze 
zdejší  nemocnice,  nebyla  by  toho  opomenula. 

Jinak  nepřála  té  havěti. 

Měli  sice  jednou  doma  v  továrně  v  kleci  ptáčka,  čemuž  muž 
tak  přál  —  ale  co  si  musel  takřka  násilím  vynutiti.  Ale  když  byl  jednou 
muž  na  cestách,  nevzpomněla  ani  žrádlem  ani  vodou  na  milého 
ptáčka,  tím  méně  hrubá  kuchařka  a  ještě  hrubší  služka,  a  tak  ptáček 
hladem  zhynul.  Když  tehdáž  muž  se  vrátil,  smutně  ho  z  klece  přiví- 
tala mrtvá,  mázdrou  zastřená  očinka  a  ztuhlé,  vzhůru  křečovitě 
vypjaté  drápky.  Však  nadělal  dost  za  to  rámusu,  ten  hrubián.  Sprosťák 
to  byl  ve  všech  ohledech  jí  nedůstojný,  jí  si  nezasluhující.  Ne- 
měla ani  ráda  květin,  leda  jen  darovaných,  nádherných,  okázalých 
kytic  v  parádní  manžetě  a  koketních  kytiček  za  živůtek  —  květiny 
v  okně,  které  muž  měl  tak  rád,  buď  vyházela  nebo  nechala  zajít  ne- 
ošetřováním,  nezaléváním.  Kdo  pak  by  se  s  tím  plácal  ...  A  jen  se 
tím  znečišťuje  salon  .  .  . 

Výborně  hověla  si  na  šunce,  bylať  dnes  zvláště  křehká,  šťavnatá, 
máslo  sladké,  jako  mandle. 

Kdes  nedaleko  ten  stav  trudně,  nepomíjivě  hučel  jakoby  smutnou 
písní  ze  svého  sevření  kdes  v  nízké  dusné  světničce  přidávaje  se 
k  ostatnímu  volnému,  vzrušenému  žití.  Ty  rány  pařezácké  po  svých 
přestávkách,  v  nichž  patrně  odpočívaly,  znova  se  ohlašovaly,  tu  při- 
bližujíce se,  tu  oddalujíce  .  .  . 

Vínko  bylo  ale  znamenité,  pravé  uherské,  vyhlášené,  bezpečné 
marky ;  takové  jde  na  samou  krev  . .  . 

Krev,  krev,  ohnivost,  zdraví,  sílu  —  chtěla  být  mladou,  zdravou, 
krásnou,  silnou,  ohnivou,  k  tomu  cíli  nesly  se  veškery  její  snahy, 
to  bylo  jejím  jediným  zřetelem,  jediným  jejím  životním  budováním, 
veškerým  smyslem  jejího  života.  Zvláště  teď,  když  přijdou  na  řadu 
ti,  kteří  to  dovedou  oceniti  a  mohou  si  toho  zasloužiti.  Ten  hrubec. 


Digitized  by 


Google 


154  '  Josef  K.  Šlejhar: 

jenž  dostal  se  jí  za  muže,  oceniti  to  nedovedl.  Teď  za  to  má  — 
však  to  ale  nyní  ocení  jiní .  .  . 

Vína  vypíjela  sice  delikátně,  ale  často  a  vytrvale,  toho  krevná- 
tého,  ohnivého  vína,  jakoby  samé  krve.  A  zrovna  cítila,  jak  jeho 
oheň  žilami  jí  proudí,  rozpíná  se  jí  všemi  smysly.  A  ten  hrubec  jí 
v  tom  zabraňoval,  sám  celkem  také  nepije  .  .  . 

Hý  -—  čehý  —  hat !  znělo  z  nedaleké  vozové  cesty.  Baráčník 
jakýs  bos,  v  barchetové  sedřené  kazajce,  snědý  a  celý  zkroucený,, 
zápolil  tam  s  kravičkami,  tak  nějak  zmateně  a  nemotorně  zaléhajícími 
do  těch  svých  sedraných  chomoutků  —  hý  —  čehý  —  hat  a  jaksL 
kravičky  nevěděly,  na  kterou  to  stranu  se  dát.  Za  nimi  lomozil 
a  praštěl  vůz  s  hnojem,  celý  se  vinoucí  a  křivící  nemírným  na  něho 
nákladem. 

—  Kdyby  jen  toho  hnoje  na  světě  nebylo,  v  opovržení  kmitlo  se 
jí  myslí  při  shlédnutí  z  povzdálí  páchnoucí  věci,  která  s  křehkou  šunkou 
celkem  nemá  nic  společného.  —  A  ty  hnusné,  hrubé  nohy  s  ohrom- 
nými vyniklými  kotníky  u  toho  člověka,  tak  sprosté,  nedelikátní  — 
jsou  to  přece  jen  sprostí  lidé  na  tom  světě  .  .  .  nemohlo  jí  zase  neza- 
tanouti  v  mysli.  A  u  přirovnání  se  vším  tím,  co  tak  nedelikátně,. 
barbarsky  se  jí  představilo,  cítila  se  sama  neobyčejně  povznesenou, 
uspokojenou  svou  tak  nepoměrně  výhodnější  a  vznešenější  životní 
posicí  —  totiž  vlastně  nepřirovnávala,  jen  tu  sprostotu  odsuzujíc  — 
nemohlo  přece  vůbec  býti  jinak  stran  ní,  stran  její  životní  posice,  a  že 
bude  ve  příčině  té  za  nedlouho  ještě  docela  jinak,  výhodněji,  vzne- 
šeněji, tak  nekonečně,  blaženě  jinak,  o  tom  byla  přesvědčena;  to 
rozumělo  se  vlastně  samo  sebou  .  .  . 

Z  příkopu  od  cesty  hleděly  k  ní  nějaké  děti.  Žádostivě,  smutně. 
Byly  sinavě  bledých,  zduřelých  obličejů,  masa  jako  rozplizlého,  pi- 
hovitého,  břicha  měly  vyvalená,  téméř  netvorná,  skvrnité  nahoty, 
kde  se  prodírala  rozedraným  oděvem;  jeden  hoch  byl  zas  tenký 
jako  sirka,  jen  hlava  na  něm  nepoměrně  veliká,  připadající  ohromnou,, 
hranatá,  z  níž  těžce  tanuly  jako  zastřené,  sametové  oči. 

Byly  to  děti  toho  tkalce  —  pravé  děti  ubědovaných  tkalců 
horských,  odíraných  židy  a  faktory,  vyrostlé  v  nepomíjivé  bídě  a  ne- 
dostatku, ve  zkaženém  vzduchu,  v  puchu  šlichty,  v  těsných,  černých^ 
shnilých  doupatech  světniček,  pronajímaných  za  desítku  ročně.  Hukot 
stavu  nepomíjivě  sem  se  nesoucí  je  vhodnou  písní  a  jedinou  ukolé- 
bavkou těchto  bytostí .  .  . 

Připadalo  jí  a  libovala  si,  že  již  dlouho  jí  tak  nechutnalo  jako 
dnes  —  chuť  rostla  jí  dnes  jídlem,  samým  pohledem  již  na  tu  za- 
růžovělou,  bíle  provláčenou,  delikátní  šunku,  hojně  nakladenou  na 
talíři. 

Každé  sousto  jako  by  vespol  pojídala  ta  řada  jiných,  hladových, 
zejících  na  ni  úst  dětí  od  plotu.  Jim  bylo  to  něco  tak  neznámého, 
nedostižného.  Snad  na  jiného  působilo  by  to  nepříjemně,  rušivě, 
dovedla  by  ta  ústa  a  vyjevené  pohledy  ony  takřka  uhranout.  Jí  ale,  kdvž 
i  povšimla  si  dětí,  to  nijak  nepřekáželo,  spíš  přispívalo  jí  ještě  více 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  155 


k  chuti  toto  patrné  hladovění  —  snad  že  1  hlad  je  nakažlivý  a  může 
se  přenášeti  na  toho,  kdo  má  ho  potřebí. 

Libovala  si  nějak  tím  více  ve  své  dobré  chuti.  A  přijímajíc 
sousto  za  soustem,  labužnicky  kus  za  kusem  zažívajíc  a  myslíc  si, 
jak  neodolatelně,  půvabně,  v  pravdě  aristokraticky  jí  (jako  vůbec  ari- 
stokratičnost  z  románů  i  ze  skutečnosti  byla  jí  ideálem  chování  a  na- 
podobení) —  nic  dále  neohlédala  se  k  těmto  dětem,  v  jakés  hyp- 
nose  pohledu   zdajícím  se  rovněž  ujídati  neomaleně  z  její  mísy  .  .  . 

—  „Poníženě  ruku  líbám  .  .  .  Pánbůh  dobrýtro,  milostpaní," 
začal  se  tu  nedaleko  ní  rozplývati  její  hospodář,  vystoupiv  právě 
za  rohem  stavení.  A  rozehnav  se  po  jejích  rukou  přižmolil  na  ně 
mlaskavě  své  nedost  vábné  kňoury  —  bylo  hned  vidět,  že  pobyl 
mezi  lidmi. 

Ona  majíc  v  každé  ruce  po  soustu  chleba  a  šunky,  nechala  si 
ochotně  i  blahosklonně  těmi  kňoury  ruce  ožmoulávati  a  lahodilo  jí 
to  horlivé,  nápadné  pomlaskování. 

—  „Máme  to  časy,  milostpaní,  co,"  pokračoval  hospodář  způsobem 
oněch  venkovanů,  o  všem  začínajících  s  počasím,  „jako  zrovna  k  vůli 
nim.  Aby  to  jen  s  dobrým  vzpomínali  si  na  mou  střechu,  kterou 
poctili  ..." 

„Jsem  dost  spokojena,"  líně  zacedila  ona,  „a  to  víte,  že  také 
ráda  si  časem  vzpomenu  na  pobyt  u  vás,  není  to  konečně  tak  zlé, 
když  člověk  dovede  se  zapřít,"  odvděčila  napotom  jeho  poníženosti, 
což  on  tvářil  se  polykati  jako  cukrkandl,  hýbaje  mlsně  svými  kňoury. 

„Ale  neslyšeli  nic,  milostpaní,  že  jejich  pánovi  se  na  dnešek 
silně  přitížilo?"  vyřizoval  chytrou  otázkou  a  zkoumavě,  upřeně  se  jí. 
zahleděl  do  obličeje,  v  chtivé  zvědavosti,  jak  to  na  ni  bude  působit, 
a  jestli  třebas  výhodně  nepochodí  svým  sdělením,  jak  se  zajisté- 
nadál. 

Mocná,  vzrušená  radost  vstoupila  jí  do  vypouklých  očí  a  nalí- 
čených tváří,  zaplanula  jimi  neskonale  vděčně  na  toho  člověka,, 
ustanuvši  hned  ve  žvýkání. 

„Ale  jděte,  to  snad  ne  .  .  ."  snažila  se  zastírati  i  závažnost  toho 
sdělení  i  svou  velkou  radost .  .  .  „Včera  mně  přece  vzkázali,  že  je 
to  pořád  stejné,  chvílemi  že  je  mu  i  lip,"  namítala  dále,  jako  by 
nevěřila,  a  zavěsila  se  nějak  celým  pohledem  na  kňoury  toho  člo- 
věka, vědouc  ze  zkušenosti,  že  netázán,  a  spíše  odporuje-li  se  mu^ 
sám  poví  více,   ač  jinak  byl  tak  ostražitý  a  diplomatický  ve  své  řeči. 

„Ba  ne,  chudák,"  potřásal  muž  hlavou,  —  „byl  jsem  již  dnes 
v  městě  se  zeleninou,  víme  —  u  pana  hejtmana,"  neopomněl  setu 
pochlubiti,  že  dodává  takovým  pánům,  „a  tu  to  povídal  na  podsíni 
z  nemocnice  pan  správec,  šel  z  hub  —  sám  mě  zastavil  —  Ví, 
že  u  mně  bydlej'.  milostpaní,  a  snad  to  i  chtěl,  abych  jim  to  vyřídil. 
Vlastně  skoro  jako  to  zrovna  vzkázal.  Nerad  ale  vyřizuji  takovýhle 
vzkázání,  prominou  mně  leda  juž,  milostpaní.  Ale  je  to  tak.  jo,  jo, 
chudák  ..."  zasmušil  se  tento  člověk  a  těžce  zakýval  hlavou,  ne- 
spouštěje zkoumavých  svých  očí  s  jejího  obličeje,  jemuž  byl  až. 
nepříjemný  tento  lstivý  pohled  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


If6  Josef  K.  Šlejhar: 


Najednou  povšiml  si  těch  dětí  opodál. 

A  to  zavdalo  mu  pi^ležitost  jednalc  přerušiti  účinek  svého  sdě- 
lení, jednak  zas  jinak  zavděčiti  se  milostpaní. 

„Zatracená,  neomaiená  holoto,  táhnete,  pakáž  jedna,  sežralo 
by  to  každé  onačejší  sousto  vočima,"  zahrozil  dětem  a  patrně  se  do- 
mníval, že  čím  bude  hrubším,  tím  že  lépe  zavděčí  se  milostpaní. 

Děti  jaksi  chvatně,  jaksi  užasle  hned  se  rozutekly ;  na  tom  tenkém 
jako  sirka  hošíkovi  rozkývala  se  ta  ohromná  hlava  a  tloukla  na  ra- 
mena jako  podťatá  makovice,  u  toho  s  netvorným  břichem  jako  by 
se  to  nemotorně  valilo  vědro.  JeŠté  až  dole  za  plotem  je  je  zřít 
takto  utíkati .  .  . 

Nebylo  třeba  již  ničím  jiným  se  jí  zavděčiti,  než  jediným  oním 
sdělením,  aby  mu  projevila  neskonalou  vděčnost.  Věru,  často  komu- 
koliv padnout  do  náručí  žene  nás  velká,  vzrušená  vděčnost  —  byla 
by  zrovna  objala  toho  jinak  nepříjemného  člověka.  Nervosní  vzrušení 
mocné  radosti  jí  zachvívalo,  byla  najednou  celá  zmatená.  Chápajíc 
se  nových  soust,  neuměla  jich  jaksi  ani  pojídat,  a  zase  zapíjejíc  proti 
zvyku  rychlými,  hojnými  doušky,  rozlila  víno  po  bradě,  blůze  i  stole ; 
stékalo  jako  kyprou  krví.  Ale  což  bylo  o  blůzu  —  musila  se  předem 
ujistiti  svým  štěstím. 

„Teda  opravdu?"  zajikla  se  až  v  slovech,  celá  znova  ulpívajíc 
na  jeho  rtech,  sdělujících  takovou  vítanou  novinu,  a  chtějíc  ji  z  nich 
míti  potvrzenu.  Však  také  v  poslední  době  jako  by  vše  v  té  nemoci 
stálo,  nebylo  žádné  podstatné  změny  k  horšímu,  spíše  byly  i  chvíle 
k  lepšímu.  A  ač  věděla,  že  tu  pomoci  není,  přece  nad  tím  průtahem 
byla  celá  již  nesvá,  hatilo  to  její  výpočty  a  plány —  jak  se  takový 
člověk  může  jen  držet  toho  života,  přemítala  nevraživě  ...  —  ovšem 
takový  silný,  mohutný  organismus  to  u  jejího  muže  byl .  .  .  ale  přece 
jen  ho  to  porazilo. 

„Teda  že  opravdu?"  opětovala  znova,  ale  opanovavši  se  zatím, 
snažila  se  tu  již  dáti  svým  slovům  výrazu  bolestně  ustrašeného, 
teskného,  co  oči  zvracovala  těžkomyslně  stranou  jako  nemocný 
kůň.  Ty  mrcho  jedna !  —  pomyslil  si  chytrý  zahradník,  zakrčiv  nosem, 
a  nahlas  svědčil:  „Jo,  jo,  jo  —  juž  se  nějak  musej'.  chudáčku, 
s  tou  myšlenkou  spřátelit,  juž  jich  ten  osud  asi  stihne,  že  budou 
brzy  vdovou  .  .  .  Pánbůh  jich  potěš!  Ale  všechno  stranou,  co  je 
všechno  platný  —  budou  to  ale  vdovičkou,  milostpaní,  bude  jim  to 
slušet ..."  zavnadil  najednou  chytrý  člověk.  Stočila  po  něm  oči  já- 
savě, rozplanule,  v  celém  jejím  nalíčeném  a  napudrovaném  obličeji 
všechno  blaženě  zjihlo,  ale  přece  snažila  se  své  pravé  cítění  zastírati 
vynucenou  temnou  bolestí,  což  dodávalo  této  tváři  výrazu  jaksi 
mravně  prašivého,  hnusně  licoměrného. 

„Ale  posaďte  se  na  chvilku,  hospodáři,"  zvala  ho  na  protější 
prkennou  lavičku,  v  potřebě  náhlé  jakés  důvěrné,  ujišťující  se  sdíl- 
nosti. „Božo,  podej  sem  sklenici,"  zavolala  pak  nahoru  do  okna 
světnice  ...  a  nalila  zahradníkovi  sklenici  vina. 

„Posilněte  se,  již  tak  od  rána  v  práci ...  jen  se  nedejte  pobízeti !" 
snížila  se  ona  shovívavě   pozvati  nepříjemného  sprosťáka  sice,   jenž 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  157 

ale  přec  uměl  líbat  ruce,  nositi  takové  noviny  a  do  té  míry  se  za- 
vděčovati.  Co  by  vše  za  takové  noviny  neučinila! 

Hospodář,  jemuž  chtivě  zajiskřilo  se  v  zúžených  mhouravých 
očkách  a  rty  se  mu  lačně  nabraly,  celý  se  rozplývaje  a  upejpavě 
zažvaňuje,  nedal  se  pobízeti  a  připil  jí  poníženě,  divně  na  ni  při  tom 
mžikaje.  —  Ty  potvoro  jedna,  pomyslil  si  stupňovaněji.  A  dopiv  a 
utíraje  si  kňoury,  jež  dříve  vycumlal,  žádostivě  ještě  pohlížel  na  láhev 
s  etiketou,  skrývající  tolik  blaha.  „To  je  nápoj,  hotový  zoft,  jak  hřeje, 
sílí,"  pochvaloval. 

A  ona  u  své  nesmírné  vděčnosti  a  majíc  zároveň  potřebu  nějaké, 
jakékoliv  sdílnosti  ve  svém  vzrušení,  nalila  mu  ještě  jednou. 

Jemine,  milostpaní,  jak  já,  božíčku  —  a  —  tak  tedy  na  jejich 
štěstí  nadál,  vinšuju,  aby  jim  všechno  Pánbůh  vynahradil  a  tím  nej- 
lepším nadále  jen  navštívil  .  .  .  Zkusili  taky  dost  a  kalýho  nic  ne- 
užili, vždyť  se  to  ví,  on  ten  pán  jejich  taky  ne  vždycky . . .  teda  na 
všechno  štěstí  nadál  .  .  .  **  mňoural  jako  pes,  hovící  si  na  kusu 
masa  .  .  . 

„Dej  Bůh,"  vzdychla  ona  unyle,  roztouženě. 

—  Ty  neřáde,  domyslil  si  on  u  vyvrcholení  svých  posudků  do- 
píjeje. A  se  samými  poklonami  a  se  samým  děkováním  pozpátku 
odcházel,  jako  prodlévaje,  snad  jestli  mu  ještě  nenaleje.  Ale  kousek 
šunky  mu  už  mohla  také  nabídnout,  to  už  k  tomu  vínu  by  zrovna 
patřilo,  to  už  je  při  jednom. 

A  jako  by  mu  tato  chtivost  šunky,  pozastavujíc  ho  ještě  k  pro- 
dlévání, připomněla  jinou  novinu,  na  kterou  by  byl  málem  za- 
pomněl. 

„A  jo,  milostpaní,  ještě  něco:  zítra,  nejdéle  pozítří  dostaneme 
vojáky,  jsou  již  avisováni.  Bude  jich  několik  regmentů.  Také  sem 
k  nám  něco  přijde  ..." 

„Jděte,  člověče!  Vraťte  se  honem,"  vyhrklo  z  ní  v  nenadálém 
radostném  překvapení. 

„Nebylo  by  vám  ještě  libo  sousto  šunky?  Tu  máte  .  .  ."  nakladla 
mu  hned  na  chleba.  „Teda  vojáci,  s  officíry,  povídáte?" 

„Jo,  jo,  už  je  to  jisto.  Potáhnou  na  velký  manévr,  a  tady  bude 
rast  a  nocování.  Mužstvo  bude  spát  po  kůlnách  a  stodolách,  pro 
officíry  se  musí  byty  obstarat,  kde  co  je  lepšího.  Sem  je  určen  jeden 
cuk  s  officírem  ..." 

„To  by  mohl  spát  u  mne,"  vyhrklo  z  ní  zase  až  nepředložené 
při  jakéms  prudkém  zalyknutí  se  jakoby  všech  smyslů  .  .  .  Ale  hned 
se  vzpamatovavši,  již  zdrželivě,  skoro  střízlivě  dokládala: 

„Totiž  myslím,  že  nikde  tady  byt  se  pro  něho  nenajde,  a  že 
bych  mu  sama  mohla  popustit  svůj  pokojík.  Přece  nemůže  takový 
člověk  spát  někde  po  barákách,  u  takového    tkalce    nějakého  ..." 

„Bodejť,  bodejť,"  horlivě  svědčil  hospodář,  blýskaje  potměšile 
očkama,  do  nichž  vstoupilo  mu  snad  příliš  révy,  „a  to  se  jen,  milost- 
paní, velice  zavděčej  a  přijdou  vhod.  Ohlásím  to  teda,  dovolej-li, 
u  našeho  vejbora,"  —  měla  tato  vesnička,  k  městu  politicky  připojená, 


Digitized  by 


Google 


158  Josef  K.  Šlejhar: 


svého  stálého  výbora  v  zastupitelstvu  —  „dnes  snad  již  přijdou  kvartýr- 
mochři  ..." 

„No,  když  by  nebylo  jiného  zbytí,  mohla  bych  teda  pro  jednu 
noc  pokojík  popustit  —  sama  si  to  upravím  ve  velké  světnici  a  Boža 
může  na  seno.  I  třebas  teda,"  jako  by  se  najednou  byla  pevně  již 
rozhodla,  „můžete  to  teda  ohlásit,  bude-li  to  ovšem  vhod  ..." 

„japak  by  nebylo,  i  jemine,  pro  radost,  beztoho  by  si  s  tím 
náš  vejbor  nevěděl  ani  rady  ..." 

„Nechtěl  byste  ještě  sklínku  zapít?" 
.  Jakpak  by  nechtěl.  Za  takové  noviny  lze  ostatně  již  hostiti. 

„A  přijďte  mně  vyřídit  co  a  jak." 

Hospodář  posléz  odešel. 

Nad  ní  v  korunách  stromů  bzučelo  tlumeným  jakýms  bezmezným 
vírem  hmyzu,  sedmihlásek  neustával  ani  pěti,  přelétaje  s  haluze  na 
haluz  a  zdaje  se  jako  úmyslně  jen  stále  kol  ní  oblétati.  V  rozjásání 
jeho  bylo  jakés  neodolatelné  rozpětí  a  spěni  života,  jaké  i  ji  náhle 
uchvacovalo.  Bylaf  tomu  životu  náhle  o  tolik  se  přiblížila,  již  jeho 
opojné  vlny  kolem  ní  samé  spějí  —  bohatství,  volnost,  rozkoš,  slast, 
užívání,  do  jaké  míry  všechno  si  vynahradí  v  nedaleké  budoucnosti ! 
Co  jen  vší  přítomností  se  zhostí !  A  zhoštění  přítomnosti  této  šmahem 
se  blíží,  zajisté,  to  už  tam  brzo  bude  konec.  Konec,  konec  tedy  .  .  . 
a  co  nadchází! 

Šířily  se  jí  nozdry,  tepalo  jí  prudce  ve  spáncích,  ztrácela  se  ve 
5vé  háravosti  jako  v  blažených  vlnách.  A  zítra,  nejdéle  pozítří  vojáci 
—  důstojníci  —  ah,  důstojníci! 

Spřádala  si  právě  s  kterési  haluze  housenka  jako  smaragdově 
nakupené  jíní  k  jejím  vlasům  nitku  pavučinky,  po  které  se  vinula 
v  sladké  něze  spěni.  Lístek  se  střásal  zvolna  shůry  kolísavou 
vzdušnou  drahou,  zlatá  muška  zasvítila.  Sytě  zelený,  kyprý  trávník 
rozprostíral  se  vůkol  jako  zvoucí  náručí.  Zdála  se  v  tu  chvíli  plynouti 
jakás  velká  harmonie  přírody  s  lidským  cítěním,  se  záměry  a  cíly  duše, 
které  jen  v  této  přírodě  jako  by  mohly  nalézati  zkonejšení  a  zadost- 
učinění.  Z  úvalu  lesního,  v  nějž  ústraním  sadu  bylo  viděti,  dokřikoval 
sem  kos.  Také  lesní  vůně  se  svým  jako  tajemným  opojením  chvílemi 
mocně  sem  zadouvala  nezvěstnými  závany  a  schvacovala  smysly 
v  nevystihlou.záludu.  A  kdes  tam  v  houštině,  v  utajení  této  vůně, 
čermáček  sladce  tam  zašveholoval.  A  zas  pěnice  lesní  se  tam  sladce 
rozhárala  svými  jásavě  zádumčivými  vzněty.  A  vše  unášeno  se  zdálo 
touž  záludou  jakés  velké  plynoucí  harmonie  duše  a  přírody.  Až  jako 
by  ze  sna  této  nevystihlé  záludy  probuzen,  tady  v  sadě,  zas  jako 
ve  skutečnosti,  v  samé  blízkosti  člověka  rozjásal  se  nadšeně  sedmi- 
hlásek jakoby  vítězným  doprovodem  vší  této  harmonii. 

Ne  vše,  co  naslouchá,  naslouchá  zvukům  zevním,  byř  i  plynuly 
nejzáludaější  harmonií.  Lze  naslouchati  i  zvukům  vnitřním,  těm  všem 
hlasům  svědomí,  výčitek,  zoufalství,  radosti,  naděje  i  zpupnosti,  ktferé 
ve  svou  chvíli  pozvedají  v  duši  svůj  hlas. 

Ona  jsouc  tělem  tak  božsky  líná  toho  rána,  jako  ostatně  vždy, 
což  zdálo  se  být  jejím  jediným  zaměstnáním,  a  tak  duší   rozhárána, 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  159 


rozpoložena  nadějně  do  budoucnosti,  najednou  po  odchodu  hospo- 
dářově jako  by  celá  octla  se  v  extasi.  Nějak  zneobsáhlilo  se  jí  ve 
smyslech.  Za  cizí  účasti  a  pHtomností  dovedla  se  přec  utajit!.  Nyní 
mohla  neobmezeně  oddati  se  svému  hárání. 

Tedy  konečně! 

Však  poslední  dobu  to  nějak  až  povážlivě  stálo  v  průběhu  cho- 
roby přes  všechna  ujišťování  mladého  sekundáře,  jenž  s  ní  občas  se 
scházel,  chodě  tudy  často  procházkou  a  jsa  k  ní  povoláván  za  zdra- 
votního rádce;  začala  být  již  netrpělivá.  Tedy  konečně!  Možná,  že 
to  bude  již  nejbližší  dni!  Patrně  se  tam  již  připravuje  katastrofa, 
když  již  ve  městě  se  o  tom  mluví. 

Zlatý  zahradníček  za  takovou  novinu.  Tedy  konečně !  Třebas  ne 
ještě  dnes,  ale  najisto  za  nedlouho! 

Celé  nitro  její  propukalo  veškerou  výmluvností  všech  nadějí,  jež 
blíží  se  k  svému  uskutečnění.  Všechny  struny  nitra  jejího,  naladěné 
svými  touhami  a  úmysly,  se  rozzvučely.  Ale  jako  by  nechtěla  v  tu 
chvíli  ani  najednou  pomníti  na  vše,  co  bude,  co  budoucnost  jí,  zba- 
vené pout  dosavadních,  chystá.  Jako  by  zdržovala  se,  aby  nechala 
propuknouti  a  rozvířiti  všechny  illuse  a  zdání,  které  dávno  si  vybudo- 
vala, nemohouc  se  dočkati  a  nechtějíc  již  předem  vyčerpávati  jejich 
slast.  Tak  raffinovaný  piják  nejomamnější,  nejsladší  doušky  pone- 
chává si  až  naposled,  k  vlastnímu  vyvrcholení  rozkoše,  zatím  jen 
z  povzdálí  prihlédaje  k  omamnému  nápoji,  zatím  jen  jeho  vůni 
a  zdáním  se  kochaje  a  dráždě.  Co  všechno  ji  očekává !  Jaké  všechno 
bude.  Jako  by  měla  všeho  jistotu,  vše  zabezpečeno,  jen  co  to  se 
tady  ukončí.  To  je  jediná  překážka.  Zpozdilost  našich  nadějí  a  touh 
zdá  se  nám  vždy  nejskutečnější,  nejjistější  .  .  . 

Zatím  přijdou  vojáci,  officíri  ...oh... 

Ale  že  ku  každému  opojení  je  zároveň  třeba  střízlivosti,  aby 
propuknouti  mohlo  v  celém  svém  rozchvácení,  jako  i  ku  každé  slad- 
kosti je  třeba  hořkosti,  aby  ona  stupňovala  se  k  svému  vlastnímu 
požitku,  a  jako  ku  všem  snům  naděje  se  uskutečňujícím  je  třeba 
připomínky  toho,  co  tak  v  odporu  a  daleké  je  těmto  snům  a  zdáním, 
tu  také  duše  její  ve  svém  hárání  v  nedaleké,  dostavující  se  budou- 
cnosti, kterou  jaksi  jen  ještě  udržovala  v  dálce,  přešla  bezděky  k  celé 
minulosti,  k  všemu  tomu  pernému,  hořkému,  příkrému,  co  jí  bylo 
snášeti,  s  čím  stála  v  takovém  rozporu  smyslem  svého  žití  a  čeho 
ve  svých  aspiracích  připadala  si  trpitelkou,  mučednicí  samou.  Být 
tak  nepochopena,  zneuznána,  tak  muset  po  léta  trpěti! 

Je  pravda,  sama  si  na  něho  políčila,  ale  to  nepřiznala.  Přizná- 
vala jen  to,  co  hodilo  se  jí  k  jejímu  nazírání.  Byla  to  konečně  přece 
jen  jeho  vina  a  z  viny  této  pochodící  čestná  jeho  povinnost. 

Měl  továrnu,  byl  továrníkem.  Znala  ho  s  kterési  návštěvy,  s  kte- 
réhosi výletu.  Továrna  jí  imponovala.  Své  citové  účastenství  dala 
mu  na  jevo  tím,  že  při  kterés  příležitosti  házela  na  něho  pecky  z  třešní ; 
lecčíms  dávají  mladé  dívky  výrazu  svému  účastenství. 

Byla  to  žábou  as  do  sedmnácti  let,  ale  se  vší  již  probudilostí,  raffi- 


Digitized  by 


Google 


160  Josef  K.  Štejhar: 


novaností,  s  jakou  umějí  dnes  ženy  nakládati  se  svým  pohlavím, 
aby  je  záhy  výhodně  uplatnily.  Za  každou  cenu  to  již  tehdáž  mí- 
nila uplatniti  své  poiilaví.  Vyšla  nedávno  z  kláštera  jakýchsi  anglických 
či  jakých  sester  a  panen,  kdež  dík  všem  v  hojnosti  zasílaným  vy- 
datným nářezům  a  šunkám  —  její  rodiče  měli  bohatý  velkoobchod 
řeznický  —  a  celým  čtvrtím  a  tučným  honorářům  prokázala  přímo 
fenomenální  prospěch,  nenaučivši  se  ani  pravopisu,  ani  tomu  vy- 
šívání ve  zlatě,  hedvábí,  které  tvořilo  důležitou  podstatu  klášterního 
vychování,  majíc  zároveň  bohumilý  účel,  že  povstávala  tu  četná  ci- 
boria,  kterými  odtud  podělovány  kostely  a  kláštery  a  budovány  zároveň 
nepomíjivé  nebeské  zá$luhy  chovanek,  ovšem  na  nehorázné  útraty 
jejich  rodičů,  —  nenaučivši  se  francouzštině  ani  angličině,  ani  citeře  ani 
pianu,  ani  vědám  ani  naukám,  což  vše  ale  hrdě  bylo  vytyčeno  v  učebních 
programech  těchto  nebeských  učilišť,  —  nenaučivši  se  ničemu,  zhola 
ničemu,  což  ostatně  je  dnes  tak  aristokratické,  tak  nóbl. 

Leda  ještě  pochytila  trochu  německé  hatlaniny,  a  to  byl  skvělý 
úspěch  co  do  nauk.  Za  to  naučila  se  obratně  pohybovat,  obratnými 
frázemi  se  ohánět.  A  pohlížet  na  svět  a  život  se  svého  stanoviska, 
povýšeného,  vznešeného  jaksi  hlediska,  ve  velkém  stylu.  Pak  odnesla 
si  odtud  horlivé  oceňování  zbožnosti,  zůstala  v  ní  náruživost  ku  klá- 
šterům, ale  ku  podivu  jen  mužským,  kamž  za  všech  možných  pří- 
ležitostí, na  veškery  ty  majfesty,  růžencové  a  jiné  pobožnosti  a  oslavy, 
jak  je  s  sebou  nese  křesťanská  sezóna,  pravidelně  docházela.  —  Vůbec 
pocházejíc  z  rodiny  okázale  pobožné,  tím  pobožnější  a  okázalejší, 
že  nějakého  bohatého  a  mocného  kanovníka  měla  čest  čítat  k  svému 
příbuzenstvu,  mimoděk  v  nezištné  skromnosti  počítajíc  po  něm  také 
na  tučné  dědictví  mimo  pro  čest  a  slávu  boží,  tím  věrnější  byla  ro- 
dinné tradici  zbožnosti  .  .  . 

A  dumajíc  v  klášterním  zášeří  anglických  nebo  jakých  sester 
a  panen  o  modlitbách  aspoň  tucetkráte  denně  provozovaných  a  při 
vyšívání  nějakého  svatého  ciboria,  kterého  nikdy  nedovyšívala,  a  jsouc 
i  uchvácena  onou  povrchní  mystikou  kláštera  tak  virtuosně  provo- 
zovanou, majíc  ovšem  také  své  dočasné  náběhy  vstoupit  do  klá- 
štera, v  čemž  byla  jeptiškami,  které  v  ní  čuly  hodně  peněz,  horlivě 
utvrzována,  přece  již  jen  zkoumala  a  oceňovala  své  pohlaví.  A  zví- 
tězivši nad  všemi  modlitbami  a  vší  mystikou,  zahodivši  všechna 
ciboria,  umínila  si  naložiti  s  pohlavím  svým  co  nejprospěšněji,  ve 
smyslu  svých  názorů,  jak  se  v  ní  zatím  ustálily. 

V  první  řadě  rozhodla  se  v  ohledu  tohoto  naložení  se  svým 
pohlavím,  že  uplatní  je  co  nejvhodněji:  totiž  že  musí  se  vdát  co 
nejokázaleji,  nejprospěšněji,  aby  v  prvé  řadě  dobře  se  měla  a  nic 
nemusila  dělat,  v  čemž  ostatně  nebyla  ani  jinou,  ani  nějak  podi- 
vínskou a  výstřední,  shodujíc  se  v  tom  se  všemi  moderními  dámami. 
Pojem,  aby  se  dobře  měla  a  nic  nemusila  dělat,  u  ní,  která  jakživa 
dobře  se  měla  a  nikdy  ničeho  nedělala,  byl  ovšem  velmi  relativní 
a  složitý  a  hodně  vypjatý,  dík  i  klášternímu  ovzduší,  v  němž  byla 
vychována  a  v  němž  o  špatném  nepoměru  a  mnohém  dělání  řeči 
přece  býti   nemůže.     Ale  měla    vzhledem  k  tomu  v  době  té    již  ku 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  161 


podivu  znalost  všech  stávajících  dietních  tříd  a  přináležejících  k  nim 
titulů,  kdež  dle  výše  jejich  řídí  se  i  dobré  pomění  a  mnohost  práce. 
Nějaký  aspoň  rada,  začalo  se  jí  v  době  té  přece  zamlouvati.  K  ně- 
čemu takovému  propůjčila  by  se  již  se  svým  pohlavím  v  oceňování 
a  uplatňování  jeho.  Ostatně  neměla  o  něm  vyšší,  důležitější  mínění, 
než  tolik  ostatních  moderních  žen.  Továrník  nebo  velkostatkář 
v  blízkosti  Prahy,  kam  by  mohla  občas  dojíždět  bujnou  příležitosti 
osobně  i  půvabně  řízenou  —  také  bylo  by  jí  vhod  a  pletlo  se  jí  hlavou ; 
i  k  něčemu  takovému  propůjčila  by  rovněž  již  své  pohlaví  v  ohledu 
jeho  ocenění  a  uplatnění .  .  . 

Vystoupivši  tedy  z  kláštera,  kam  přes  všechnu  mystiku,  přes 
všechno  úsilí  a  připomínání  pokladu  a  svatosti  a  zásluh  neposkvr- 
něné čistoty  a  za  ni  odměny  věčné  jednou  blažeností  po  boku  Je- 
zulátka,  Kristovy  nevěsty  nedovedly  ji  přece  upoutati  —  nehledě  k  oněm 
chvilkovým  náběhům,  když  snad  zjev  takové  Kristovy  nevěsty  ob- 
jevil se  jí  v  extasi  zvláště  unesené  a  podrážděné  vlastním,  probou- 
zejícím se  a  neukojeným  pohlavím,  neuvědomivším  si  v  tuto  chvíli 
onu  záludu  —  a  zavítavši  tedy  na  jakousi  onu  návštěvu  k  příbuzným 
na  venkov,  seznámila  se  tam  jaksi  první  pomocí  oněch  pecek  z  třešní 
s  ním. 

Bylí  továrníkem,  což  také  by  vyhovovalo  sebeoceňování  jejího 
pohlaví.  Zrovna  se  jí  sice  nelíbil.  Tkvělo  v  něm  cos  robustního,  byl 
to  silný  mohutný  člověk,  a  ona  trochu  menší,  subtilná,  což  ale  zrovna 
ji  neodpuzovalo  pudem  přirozenosti,  snažící  se  protivy  vyrovnávati 
k  výslednému  souladu  -—  jako  spíše  to,  že  nebyl  zcela  podle  jejích 
názorů  o  mužském  appartním  zjevu.  Měl  trochu  pleš,  široký  obličej, 
nos  poněkud  sražený  a  obrácený  vzhůru,  a  pak  tušila  v  něm  příliš 
silnou  energii  povahy,  o  které  se  tehdáž  nenadálá,  že  by  ji  opano- 
vala, ale  přece  cítila  se  jí  instinktivně  podmaněnou.  Pak  měl  mo- 
hutný, krátký  týl  a  příliš  pádný,  hrubý  krok,  nikoliv  nadnášivý,  lehký, 
půvabný,  jak  byla  by  si  přála.  Ne  že  byl  zrovna  ošklivý,  nepříjemný, 
protivný  vším  tím,  —  ale  nevyhovovalo  to  jejím  názorům  již  tehda 
k  aristokratickému  neuvědoměle  se  zanášejícím. 

Leč  byl  továrníkem,  tolik  a  tolik  set  stavů,  villa,  kočáry,  koně « . . 
pohlaví  její  zadychtilo,  mohutně  rozpjala  se  romantika  jeho,  peckami 
třešní  tedy  zahájila  své  úsilí  a  projevy. 

Byloř  tehdáž  u  ní  něco  pikantního,  mladistvě  dráždivého,  i  svůd- 
ného, ač  kráskou  nebyla,  —  něco,  jak  jsme  slyšeli,  jako  dráždivá 
masř  v  malé  škatulce.  On,  člověk  mohutné,  silné  přirozenosti,  veden 
touž  neuvědomělou  potřebou,  shledávající  ve  všech  zjevech  své  pro- 
tivy a  snažící  se  je  vyrovnati  k  výslednímu  souladu,  přijal  galantně 
její  pecky,  mimoděk  na  onom  výletě  se  k  ní  horlivěji  připjal.  Měla 
také  hbitou,  ostrou,  smělou  výřečnost,  klášterní  vyškolenost  frází,, 
bavili  se  dobře,  bujně,  až  pikantně,  ku  podivu  na  bytost  vychovanou 
v  mystickém  zášeří  takových  anglických  panen.  Pro  chvilkový  flirt 
mužský  s  něčím  takovým  nikdy  nepohrdne.  Tím  méně  on,  tenkrát 
trochu  světák. 

U  něho    zaujatého   ale  jinak  vážnými,    smělými  plány,    k  nimž 

11 


Digitized  by 


Google 


162  Josef  K.  Šlejhar: 


bylo  třeba  sebrati  všechnu  energii  a  schopnost,  odvracejícího  se  od 
povrchních  cetek  života,  bylo  by  asi  zůstalo  na  pouhém  tomto  flirtu. 
Byl  by  zas  odjel,  a  bylo  by  po  všem.  A  snad  jen  jí  zbyla  by  illuse 
továrníka,  villy,  kočárů.  Ale  náhoda,  snad  řízená  toutéž  přirozeností, 
usilující  vyrovnávati  své  protivy  neznámým  jejím  rozmarem  vytvořené, 
určila  jinak. 

Odjížděla  zase  do  Prahy  ze  své  návštěvy,  sama,  třebas  to  nebylo 
etiketní  —  dle  pojmu  noblessy.  Nemohl  ji  nikdo  provázet,  nemohla 
matka  pro  ni  přijet,  aniž  jiná  gardedama.  Nedalo  se  to  nijak  dělat. 
Jí  to  ostatně  nevadilo.  Jela  druhou  tHdou  jako  obyčejně.  A  vstou- 
pivši do  kupé,  nalezla  v  něm  jeho,  továrníka.  A  hned  všemi  smysly 
se-  jí  cos  provalilo,  tušení  smělého  záměru  ji  naplnilo. 

Také  on  patrně  byl  překvapen,  když  náhoda  najednou  uvedla 
ji  do  kupé,  vnadně,  elegantně,  koketně  oděnou,  v  celé  ještě  svě- 
žesti a  dráždivosti  mládí,  vědomého  již  svého  pohlaví. 

Byl  by  příliš  málo  mladým  mužem,  aby  i  v  jeho  smyslech  cos 
se  nebylo  provalilo,  nalezl-li  se  s  mladou  dívkou  náhle  sám,  upro- 
střed nerušené  příležitosti.  Stáhlo  se  mu  hrdlo,  prudká  touha  v  něm 
vyvstala.  A  tušení,  které  neodevzdává  se  uvažování  a  rozmyslu,  ho 
naplnilo.  Byl  hned  jist  svou  rozkoší.  Byl  zase  příliš  mladým  mužem, 
aby  čehos  se  tu  nenadal  a  nepokusil  se  o  to,  nechť  si  pruderie 
a  morálka  hlásá  cokoliv  —  nejprudernější  moralista,  bylo-li  by  v  něm 
ještě  kus  životnosti,  byl  by,  aspoň  dle  dosavadních  zkušeností  soudě, 
podlehl  nejdříve. 

A  měl-li  on,  uvědomuje  si  snad  v  tu  chvíli  značnou  zodpovědnost 
takových  úmyslů,  přece  jisté  obavy  a  skrupule,  dlužno  míti  na  zře- 
teli, že  vlastní,  instinktem  uzavřené  již  a  sledované  záměry  předsta- 
vují se  duši  v  úvahách  zodpovědnosti  a  vymlouvají  se  jako  pouhá  pří- 
jemná zábava,  jež  míní  nedopustit  se  ničeho.  Tušení  vlastní  věci,  kterou 
neodolatelně  uzavřeli  jsme  již  v  sobě  provésti,  je  vždy  nám  tušením 
klamajícím  sebe  a  dodávajícím  si  zcela  jiné  zdání  nevinnosti,  či  jak 
to  lid  krásně  a  jadrně  vyřkl,  že  cesta  do  pekel  dobrými  oumysly  je 
vydlážděná.  A  když  tedy  u  něho  dostavilo  se  vlastní  tušení  toho, 
co  najisto  se  podaří,  zajisté  předstíral  si  v  tom  vzhlede  jen  jakés 
nevinné,  dovolené  pobavení,  které  dále  nepijme,  —  ostatní  však  již 
se  samo  ukáže,  bylo  postranní  jeho  myšlenkou  .  .  . 

Nechř  však  věci  psychologicky  se  odbývaly  jakkoliv,  jisto  bylo, 
že  když  vešel  konduktér,  vtiskl  mu  korunu  do  dlaně  a  významně 
v  ústraní  mu  zakynul.  Pozorovala-li  to  ona  či  nepozorovala,  nedalo  se 
posoudit.  Zkušený  muž  však  porozuměl  hned  situaci,  a  za  dobu  celé 
dlouhé  jízdy  také  nikdo  nepřistoupil,  aniž  vůbec  se  o  to  pokoušel. 
Ostatně   nebývá   nikdy   mnoho  těch,  co  jezdí  u  nás  druhou  třídou. 

Co  se  dalo,  dalo  se.  Zastřené  záclony  a  pevně  uzavřené  kupé 
nevyzradily  ničeho.  Jisto  ale  je,  že  chce-li  počestná  žena  zůstat  po- 
čestnou, může  zůstat  počestnou  i  v  našem  století,  i  nachází-li  se 
sama  s  mladým  mužem  v  uzavřeném  kupé  2.  třídy,  a  chce-li,  že 
k  tomu  vždy  najde  dostatek  příležitosti  a  obrany;  záleží  to  jediné 
vždy  na  ní.  A  dovolí-li  již,  aby  o  tak  zvanou  počestnost  přišla,   že 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  163 

to  není  uloupením,  uskokem,  zradou,  o  hrubém  znásilnění  ani  nemluvě, 
jež  není  tak  snadné  a  k  němuž  on  ani  nikdy  by  se  nepropůjčil,  byř 
vášeň  byla  schopna  mnohé  nehoráznosti  a  zlopověstnosti,  —  ale  prostě, 
že  tomu  ona  sama  chtěla.  Co  ženské  cti  je  pouze  předstíráním  a  věcí 
nevhodné  příležitosti  I  Opravdová,  z  přesvědčení  čest  ženy,  či  aspoň 
umíněná  je  celkem  nedobytná  i  v  našich  poměrech.  A  přidružily-li  se 
sliby  všeho  možného,  co  v  takových  případech  se  ochotně  naslibuje 
—  a  nikdy  tak  lehkomyslně,  nehorázně  a  zodpovědně  se  neslibuje 
jako  tehdáž  —  tu  i  ty  sliby  sebe  lákavější,  přijímané  se  strany  ženy 
a  odměňované  napotom  vzdáním  se  slibujícímu  muži,  neomlouvají  tu 
zase  ničeho,  než  jen  dobrovolnou,  chtěnou  přístupnost  ženy,  která 
chce  se  vzdáti. 

Takto  také  hned  on  usuzoval  filosoficky  napotom,  maje  tu  silné 
vědomí  zodpovědnosti,  a  v  dostavivším  se  znepokojení  svém  takto  se  těšil 
i  omlouval  stran  výčitek  mravních,  které  nikdy  neopomenou  se  vtírati 
tak  nemístně  a  nepříjemně  .  .  . 

Co  se  tedy  dělo  v  tomto  uzavřeném,  jinému  passažeru  nepří- 
stupném a  zastřeném  kupé,  to  se  nevyzradilo. 

Jen  po  všem  pravila  ona,  nalézajíc  se  dosud  v  jeho  objetí :  „Ale 
teď  si  mě  vezmeš,  rozumíš  I" 

Bylo  to  tak  kategoricky  výmluvně  řečeno,  s  přídechem  sice  roz- 
košné pikantnosti,  ale  po  čertech  nevčas,  čehož  on  ani  z  daleka  se 
nenadal.  A  umlčel  další  podobnou  kategorii  a  rozkošnou  pikanterii 
silně  již  mdlými  polibky,  jako  by  místo  nemotorných  slov  naznačiti 
chtěl  jimi,  že  se  to  rozumí  samo  sebou,  a  ona  také  to  tak  přijímala . . . 

A  louče  se  s  ní  na  nádraží,  nikdy  netancoval  to  takový  slovní 
tanec  mezi  vejci  výmyslů,  záminek  a  výmluv  jako  tehdáž,  chtěje  se 
od  ní  dostati.  Neboř  ona  si  přála,  aby  hned  provázel  ji  k  jejím  ro- 
dičům. Jen  vyvrcholením  své  obratné,  obchodní  výmluvnosti  a  zá- 
važným předstíráním  podařilo  se  mu  tuto  návštěvu  odsunouti.  Ale 
že  při  nejbližší  příležitosti  bude  mu  neobyčejným  potěšením  a  ctí  atd. 

Stran  výčitek  svědomí,  jež  bývají  tím  silnější,  čím  větší  míru  zodpo- 
vědnosti pociťujeme,  tedy  již  věc  onu  dovedl  odbýti  úvahami,  jak  nazna- 
čeno. A  na  vlastní  praktickou  zodpovědnost  brzo  zapomněl,  to  se  Již  samo 
odbude  a  přejde,  těšil  se  —  kdyby  hned  ze  všeho  měla  být  svatba, 
to  by  muselo  být  na  světě  svateb,  odbýval  takové  pomnění  s  vy- 
nuceně cynickou  floskulí,  tím  cyničtější  a  vynucenější,  čím  obávaněji 
někdy  jako  příšerné  mene  tekel  předstoupila  před  něho  a  do  smyslů 
mu  zabušila  slova:  „Ale  teď  si  mne  vezmeš,  rozumíš  I" 

Ale  také  teprve  při  podobných  rozpomínkách  jako  by  se  upama- 
továval na  vlastní,  dost  zdrcující  podstatu  těch  slov,  teprv  nyní  mu 
připadalo  a  upamatovával  se,  jak  tehdáž  ta  slova  nějak  ocelově 
zaskřípala,  jak  tvrdě,  příkře,  účelně  byla  vedena,  jako  k  řezu  nemi- 
losrdně do  živého.  Připadalo  mu  ve  zvláště  zlých  některých  chvílích, 
že  to  nebylo  žádné  ledabyle  pronesené  rčení,  k  němuž  bezděky  by 
se  žena  uchylovala  jako  ic  útočišti  při  svém  pádu,  jako  pouze  na 
svou  omluvenou,  jako  na  vyváženou  nepříjemné  jistoty,  jež  se  nedá 
více  odvrátiti,  —  nýbrž  že  to  bylo  promluveno  ze  silného,  předem 


Digitized  by 


Google 


164  Josef  K.  Šlejhar:  Villegiatura. 


ustanoveného  přesvědčení  a  u  svrchovaném  vědomí  svého  takto  na- 
bytého práva  a  moci  své. 

A  to  její  hned  tykání  —  prožluklé,  jak  hned  to  pochopila,  jak 
se  toho  chopila!  Zároveň  také  její  pohled  tehdejší  při  tom  se  mu 
objevoval,  pohled  jako  v  příkrém  přízraku,  ocelově  šedý,  pronikavě 
se  mu  vhružující  do  duše,  jenž  naplněn  zdál  se  mu  zlým  sledováním 
svých  záměrů.  Teprv  dodatně  pociťoval,  jak  pronikl  mu  tehdáž  do 
všech  útrob  a  zakotvil  se  tam  navždy.  Byl  v  něm  i  potměšilý  záblesk 
jako  v  pohledu  jankovitého  koně.  Ale  to  vše  dostavovalo  se  později, 
ve  zlých,  nervosně  nedůtklivých  chvílích. 

„Čert  mně  to  byl  taky  tenkrát  dlužen,"  vztekat  se  tu  na  sebe. 

Ale  pak  zase  se  mu  uvolnilo,  zlehčoval  si  celý  případ  a  zapo- 
mínal na  všechno  ve  svýcii  shonech,  v  naléhavých  svých  záležitostech 
obchodních.  Tím  spíše,  že  se  strany  její  nic  se  zatím  nedalo,  nepsala, 
nenaléhala,  vůbec  nehlásila  se,  jako  by  vlastně  také  u  ní  vše  bylo 
odbyto,  zapomněno,  že  uživši  svou  chvíli,  čekala  na  druhou. 

První  dny  až  s  horečným  rozechvěním  očekával  vždy  poštu, 
aby  v  haldě  obchodních  dopisů  nenalezl  takový  nějaký  malý,  něžný, 
vonný  dámský  dopis.  Bývají  po  čertech  málo  vítány  podobné  dámské 
psaníčka,  čím  navoněnější,  tím  osudnější. 

Nic.  Ale  pořád  nic. 

Bylať  tak  líná  ku  psaní,  a  pak  takřka  psát  se  nenaučila  a  jen 
s  hroznými  chybami,  dík  skvělému  vychování  anglických  panen 
a  prospěchu  v  něm.  A  že  čím  více  oddalují  se  následky  našeho  ko- 
nání, tím  více  umlká  a  potlačuje  se  naše  zodpovědnost,  začal  posléz 
na  celou  záležitost  tu  zapomínat  a  v  duševních  jeho  disposicích  u  vy- 
trácení se  následkův  a  zodpovědnosti  nabývalo  vrchu  spíše  cynické 
uspokojeni,  jaké  dnes  mívá  tolik  mladých  mužů,  honosících  se  svými 
úspěchy  v  tomto  směru,  že  podařilo  se  mu  jednou  lacino  pikantní 
dobrodružství,  že  užil  čehos,  čeho  nelze  vždy  užíti,  mimo  kupované, 
předem  zajištěné  úspěchy  na  poli  lásky. 

Nepomyslil  si  již  tehdáž,  ani  zdání  neměl,  čím  to  zatím  tento 
úspěch  vykoupil.  Že  celým  životem  —  — —  _  —    —  — 

(Pokračování.) 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


-^^, 


e^ 


Stasa  Pavlova: 


Z  denníku  učitelky. 


Sobota,  28.  dubna. 

Mám  zase   začíti   svým    starým:  ^Je  mi  hrozně!"?   Dnes  si  chci 
pohleděti  do  duše,  poznati  se,  odhoditi  všechnu  pýchu,  obnažiti  se, 
a  tak,  možno-li,  najiti  piičinu,  pro  icterou  nemám  přítelkyně  — 

Bože,  vše  bych  dala  za  přátelské  slovo,  upřímné  stisknutí  ruky 
a  za  vřelé  objetí  .  .  .  Čím  to,  že  každý  se  mne  vzdaluje?  Pravda, 
každý  má  řadu  smutných  zkušeností,  pro  něž  nechce  věřit.  Ale  což, 
můj  bože,  nepoznají,  že  já  jsem  jiná,  já  že  bych  nezradila,  a  mám-Ii 
někoho  ráda,  že  miluji  jen  jeho  a  nikoho  jiného  — 

Komu  si  mám  postěžovat?  Rodiče  by  mně  nerozuměli,  a  jiného 
nemám.  Nikdy  jsem  nepomyslila,  že  nic  na  světě  není  těžšího,  než 
nalézti  srdce,  o  kterém  možno  říci,  že  náleží  mně . . .  Ach,  slzy !  Dávno 
jsem  neplakala  a  ^nažím  se  i  teď  je  potlačiti.  Nemožno.  Jaká  to  jsem  ? 
Je  pravda,  že  jsem  pyšná?  že  dávám  okolí  znáti  domnělou  svou 
převahu  a  tím  je  na  sebe  štvu? 

Ani  knihy  mne  již  netěší.  Buďto  se  v  nich  dočítám  o  marných 
touhách,  zklamaných  illusích,  a  ty  mám  sama.  Nebo  čtu  o  lásce 
a  přátelství,  a  to  je  utopie.  Přála  bych  si  býti  kněžkou  Vědy;  tato 
láska  by  mne  nezklamala.  —  Až  bude  teplo,  budu  sedat  venku  a  stu- 
dovat .  .  . 

Zapomenu,  chci  zapomenout,  musím  zapomenout  na  Mášu  I  Mám 
jiné  cíle,  jiné  snahy. 

Pondělí,  30.  dubna. 

Není  mi  sice  do  zábavy,  ale  o  svých  milých  dětech  si  přece 
něco  zaznamenám.  Na  středu  zařídil  pan  kollega  Hrášek  světelné 
obrazy  s  pohádkovým  doprovodem.  To  bylo  něco  pro  ně!  Nejvíce 
si  pamatují  pohádku  o  koze;  látka  je  jim  blízká,  kdežto  vše  ostatní 
je  pro  ně  příliš  abstraktní.   Ještě  „O  maličkém    princi"    utkvěla  jim 


Digitized  by 


Google 


168  Stasa  Pavlova: 


v  paměti.  Ovšem,  že  jenom  zásluhou   dlouhých  uší  a  nosů.    Hrozně 
je  bavily  I 

Supluji  teď  často  v  páté  třídě  za  nemocnou  kollegyni;  dnes 
byla  jsem  také  ve  třídě  pana  íídícího.  Vskutku,  jaký  učitel  —  taková 
třída.  Tam  věrně  obráží  se  povaha  a  záliba  každého.  Učitel  je  pe- 
kařem, jenž  hněte  těsto  dle  své  chuti.  Ale  někdy  při  velmi  kypícím 
těstě  se  přepočítá,  že  mu  uteče  z  mis  .  .  . 

Neděle,  6.  května. 

Jaro  je  tu!  Jabloň  pod  okny  bělá  se  poupaty,  kaštany  se  zele- 
nají a  na  mém  stole  plno  kytic.  Farská  zahrada  naproti  pestří  se 
světlými  barvami.  Těším  se,  až  rozvije  se  kalina,  šeřík,  čilimník 
v  parku,  jabiori  s  kaštany  pod  okny  a  lípa  pod  kostelem.  S  Mášou 
teď  není  řeči.  Čte  „Karamazovy"  a  její  duše  bloudí  daleko.  Úplně 
mně  ji  ta  kniha  odcizila.  Chci  ji  číst  také,  ale  Máša  mně  ji  nepůjčí. 
„Červenou  lilii"  Franceovu  též  ne.  Jiným  ji  půjčuje,  ale  mně  ne.  Zlo- 
bila jsem  se,  trpce  jí  vyčítala.  „Chci,  aby  byla  jen  mým  majetkem,** 
řekla.  „Kdybyste  ji  četla  vy,  budete  cítiti  totéž  jako  já  a  měly 
bychom  ji  tedy  na  polovic.  A  že  ji  půjčuji  jiným?  Proto  zůstane 
stejně  mně ;  ti  jiní  při  čtení  ničeho  neprožívají,  ti  ji  čtou  jako  každý 
jiný  román." 

Pondělí,  14.  května. 

Krásný  máji,  dobo  květů,  síly,  vzletu,  lásky,  naděje! 

Jely  jsme  s  Mášou  do  Starého  Města,  do  kraje  třešní,  podívat 
se  na  sněžný  jejich  květ. 

Větřík  čuchal  nám  vlasy  a  posypával  nás  sněhem  třešňového 
květu.  Bělost  v  korunách  nádherného  stromořadí,  bělost  na  široké 
cestě,  bílá  záplava  na  mladém  pažite  a  bělost  v  dušich. 

Stály  jsme  tiše  a  hleděly  na  třešňový  květ,  i  y  Mášiných  očích 
jsem  jej  viděla.  Byly  čisté,  hluboké. 

Plnou  duši  měla  jsem  té  bělosti.  Však  ne  dlouho.  „Chtěla  bych 
zde  býti  sama,"  poznamenala  Máša,  a  květy  zčernaly,  krása  bleskem 
zmizela  .  .  . 

Středa,  16.  května. 

Šílím,  či  co?  Vstávám,  a  první  můj  pohled  platí  protějšímu  oknu. 
Jdu  spát  a  v  duchu  loučím  se  s  ní.  Urazí  mne,  slibuji  si,  že  více 
s  ní  mluviti  nebudu,  a  za  chvíli  jsem  její  tělem,  duší.  Co  dala  bych 
za  to,  kdybych  směla  složiti  hlavu  v  její  klín  a  naslouchati  tlukotu 
jejího  srdce.  Divné  přátelství! 

Dnes,  dnes  bylo  krásně!  Hrály  jsme  spolu  tennis  a  celý  večer 
při  zvucích  hudby  promenovaly.  Vlahý  pocit  jako  jarní  vzduch 
proudil  hrudí.  Tiskla  jsem  její  ruku,  ručku  měkounkou,  hebkou. 

A  jeden  hoch  se  mi  tam  líbil.  Černovlasý,  osmahlý,  mladičký 
student;  zajímal  mne  a  v  duši  vtiskla  se  jeho  podoba. 

Neděle,  3.  června. 
Při  západu  vyšly  jsme  ven;  já  sbírat  krásu  a  Máša    „potkávat 
lidi*'.  Na  staré  lavičce  pod  ohnutým  bukem  v  parku  jsme  se  usadily. 
Máša  sledovala   purpurové    paprsky,    zlato  západu    plálo  jí  v  očích 


Digitized  by 


Google 


z  denniku  učitelky.  I6d 


a  nějak  nad  obyčej  se  rozhovořila.  Vzpomínaly  jsme,  jak  málo  lidí 
potkáváme  na  cestě  Krásy;  Máša  se  rozhorlovala,  v  očích  zažíhaly 
se  zlověstné  ohníčky.  „Ach,  písni  Krásy  rozumím,"  šeptala  vroucně. 

Mášo,  učitelko  moje,  jak  je  možno,  že  Vy,  která  všemi  smysly 
krásu  do  sebe  vstřebáváte,  jste  tak  nešťastna  I? 

Povídaly  jsme  dlouho  do  noci.  Kde  je  Krása?  V  čem  záleží? 
Je  všude  a  nikde ;  dle  toho,  jak  ji  kdo  chápe.  Vidím  ji  ve  vesnických 
zahrádkách  s  rozvalenými  ploty,  za  nimiž  kvetou  slunečnice,  bují 
kopřivy,  libeček,  Černobýl,  růžová  stolístka,  fialy,  reseda,  pelyněk, 
vratič,  srdíčka  a  barvínek.  Vidím  v  duchu  takové  nedělní  odpoledne 
na  vsi.  Chtěla  bych  jíti  bílou,  zaprášenou  silnicí  a  jen  tak  letem 
dívat  se  do  vesnických  zahrádek.  V  očích  zvířat  bývá  Krása  často 
skryta.  Měli  jsme  doma  krávu.  Srnu,  pamatuji  se,  že  jsem  líbávala 
její  veliké  oči  pro  jejich  hnědost,  pro  vlhký  jejich  pohled. 

Středa,  6.  června. 

Červen  mne  zastihl  hrozně  lenošnou  ve  všem.  Zápisky  kdesi 
pod  škatulí,  dopisy  nevyřízené  —  A  přece  měsíc  lásky  se  mne  ani 
z  daleka  nedotkl;  čím  to  tedy? 

Pro  takovou  hloupost,  jako  jsou  šaty.  Šití  šatů.  Celých  čtrnáct, 
dní  jsem  se  s  nimi  mořila.  A  kolem  míjelo  jaro,  ale  ne  usměvavé  — 
zamračené,  uplakané,   zrovna  jako  já.  Ba,  já  nepláču!    Tak  jsem  si 
prve  přečetla  poslední  kousek  denníku  a  cosi  —  někde  hluboko  mne 
zabolelo. 

Měla  jsem  Mášu  ráda  —  či  ne?  Moje  srdce  je  již  tak  ztvrdlé 
nebo  —  nenapadá  mně  honem  přirovnání  —  zpuchřelé,  že  ani  nevím, 
hořelo-li,  nebo  jen  doutnalo,  anebo  dokonce  byly-li  to  jen  takové 
odumřelé  drobty,   takový  rozvířený   prach,    jenž  vypadal   jako  kouř. 

Přála  bych  si  zachycovat,  nějak  fotografovat  duši  ženy. 

Čtvrtek,  7.  června. 

Moje  děti!  Tak  hezky  to  zní  a  tak  hezky  se  tady  vyjímá! 

Dnes  jsme  měly  očkování.  Ničeho  jsme  netušily,  když  tu  v  prostřed 
písně  „Husičky*  přišel  ortel.  —  Chudinky  malé!  Což  pak  dnes,  ale 
až  se  jim  neštovice  zapálí !  A  má  je  skoro  celá  třída.  Těch  bolestí ! 
Ale  mne  to  bolí  možná  víc  než  je. 

Na  měšťanskou  školu  dostaly  jsme  novou  kollegyni,  Češku. 
SI.  Schicková  je  velice  příjemná  a  vzdělaná ;  kdybych  tolik  již  nebyla 
zvykla  slečně  Palkovské,  věru,  že  hleděla  bych  blíže  se  s  ní  seznámit. 
Tuším  v  nf  duši  sourodou.  Ale  brzo  ji  ztratíme.  Odjíždí  do  Ruska, 
aby  se  zdokonalila  v  ruštině;  učí  se  slovanským  jazykům. 

Sobota,  9.  června. 

Měla  jsem  plnou  hlavu,  a  teď  mi  v  ní  nezbylo  nic,  dočista  nic. 
Myšlenky  mi  letěly  bleskem,  a  teď  je  shledávám  ve  všech  koutech 
prázdného  mozku.  Před  chvilkou  mně  řekla  Máša,  že  se  ze  mne 
stává  hezoučký  sobeček. 

Mám  věru  daleko  k  sentimentalitě,  opovrhuji  rozplakanými  že- 
nami, ale  nedivím  se  jim.  Jak  zjednati  průchod  citům,  jež  zaplavují 
nitro  přemýšlející  ženy?   Cítím  svou  pustotu,   cítím  ztravující  touhu 


Digitized  by 


Google 


170  Stasa  Pavlova: 


po  něčem  velikém  a  neznámém,  leč  nemám  slov!  Láska?  Nevím, 
nevim,  je-li  to  touha  po  lásce.  Myslím  si,  že  i  láska  uspokojila  by 
mne  pouze  na  chvíli  a  že  bych  i  potom  ještě  byla  necelá,  nehotová. 
Konečně,  co  mohu  u  mužů  nalézti? 

Tuším,  že  i  oni  strádají,  že  i  oni  mají  svůj  skrytý  vřed,  jenž 
je  pálí  a  bolí.  A  právě  tato  lidská  bolest  mne  s  nimi  snad  sbližuje. 

Jaká  je  nemoc  lidstva?  Muži  volají  po  nových  ženách,  my  po 
nových  mužích,  massy  po  rovnosti,  jiní  po  chlebě  a  mně  se  přece 
vše  to  zdá  tak  nepatrným,  kapkou  na  Saharu. 

Každý  touží  po  jiném,  každý  si  své  štěstí  jinak  představuje, 
a  celek  —  bolest,  zklamání,  pustota.  Je  tak  snad  od  věků,  ale  teď 
je  dusno  největší,  teď  musí  přijít  Něco  — 

Myslívám  si,  že  kdyby  se  země  náhlou  katastrofou  shroutila, 
kdyby  se  svět  proměnil  v  ssutiny,  pak  že  by  na  těch  troskách 
mohlo  z  naší  krve  a  z  nejspodnějšího,  dosud  nedotčeného  jádra  země 
vyrůsti  nové,  lepší,  šťastnější  lidstvo. 

Odplivla  bych  si  (vím,  je  to  „neženské"),  jak  mi  vše  připadá 
šosácké,  usedlé,  maloměstské.  Nenávidím  tichounkých,  mrtvých,  hni- 
jících vod  maloměsta !  Čekám  a  toužím  po  zářivém  světle,  po  oslňu- 
jících, hýřivých  barvách,  a  zatím  jen  bliká  petrolejová  lampička.  Ne, 
je  to  plyn,  jsem  jím  obklopena,  dusivým,  nesvítivým,  bez  ohně. 
Což  naše  stará  země  již  úplně  vychladla  a  lidem  tuhnou  mozky 
i  srdce?  Či  jsou  lidé  ve  XX.  století  ještě,  nebo  již  tak  ubozí,  že 
cítí  pouze,  říci  a  pomoci  si  však  nedovedou? 

Hledím  se  přizpůsobit,  žíti  také  takovým  krtčím  životem^ 
ale  nelze. 

Obracím  se  ke  knihám,  je  v  nich  leccos  tak  krásně  idyllického^ 
uspávajícího,  člověk  čte  a  čte,  a  červ  v  nitru  přestane  kousat.  Aspoň 
zdánlivě;  ale  hluboko,  hluboko,  někde  až  na  dně  duše  hlodá 
bolest  dál. 

Snad  vášeň  zvířecí  by  mne  na  chvíli  uspokojila,  ale  na  chvilku 
pouze,  a  pak  by  byla  bolest  tím  větší.  Vyžila  bych  se  již  tehdy, 
když  bych  ještě  ani  nezačala  žíti 

Snad  šílím ;  ale  ne,  vidím  vše  jasně,  jsem  úplně  klidná,  mé  tělo 
má  přiměřenou  teplotu.  Nejsem  v  extasi,  přemýšlím  zcela  vážně. 
Ale  směju  se!  Takovým  hrozným,  ďábelským  smíchem. 

Mužů  nemiluji,  přece  však  si  myslím,  někdy  že  by  mne  mohla 
uchvátit  láska.  Milovala  jsem  ženy,  ale  vše  jako  by  zašlo.  Jsem  snad 
stařenou  ve  dvaceti  letech? 

Ne,  ale  všechno  se  ve  mně  vzpírá,  myslím  si,  že  musí  být  ještě 
nějaký  jiný  cíl  ženy,  než  milovat  a  děti  rodit. 

A  pořád  se  mi  vtírá  myšlenka  na  moji  duši.  Je  stará,  žlutá, 
s  černýma,  horečkou  lesklýma  očima  a  s  cynismem  ve  škodolibé 
tváři.  Ošklivo  je  mi. 

Rodiče  jsou  daleko,  mezi  mnou  a  Mášou  je  propast  nepocho- 
pení, a  tak  nemám  nikoho  v  těch  výšinách  či  hlubinách,  kam  mne 
mé  touhy  zavedly.  Sama  letím  Nekonečnem.  Sejdu  se  s  někým? 
Je  mi  —  ale  dobře!   cosi  mne  nutí  psáti  dál  a  ruka  umdlévá  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  171 


Pondělí,  li.  června. 

Zatoužila  jsem  po  tělocviku,  po  práci,  jež  by  ochablé  svaly 
vzpružila,  a  tak  zase  po  několika  dnech  zašla  jsem  na  hřiště.  Za- 
hrála jsem  si  na  dívenku,  která  nestará  se  o  nic  jiného,  než  aby  co 
nejdříve  měla  „gem**.  Pálky  se  míhaly,  míč  stíhal  míč,  a  já  zbujnělá, 
s  uvolněnými  vlasy,  honila  se  za  nimi,  jako  by  na  výhře  má  spása 
záležela.  Oči  spoluhráčů  se  rozjiskřily,  sledovaly  mne  s  obdivem, 
a  páni  chtěli  hrát  jen  se  mnou.  Vím  dobře,  že  dovedu  být  rozto- 
milou, strhnout  svoje  okolí  k  obdivu  a  získat  si  jeho  lásku,  a  dnes 
jsem  zatoužila  po  poklonách,  jež  mi  bývaly  tak  protivný.  Vždyť  je 
to  tak  známý  ženský  lék.  A  dařilo  se  mi.  Vyhrávala  jsem,  co  zatím 
Máša  v  protějšku  měnila  všechny  barvy.  Bavila  jsem  se  Výtečně 
s  jedním  ze  zdejších  pánů,  hezkým,  ale  jinak  průměrným  hochem. 
Moje  ctižádost  triumfovala,  všechny  jiné  city  potlačujíc.  Jen  na  sebe 
jsem  myslila. 

Večer  byl  koncert.  Bylo  mně  do  jásotu.  Chodily  jsme  náměstím ; 
cítila  jsem,  jak  mi  oči  jiskří,  tváře  hoří,  a  sebevědomě  schytávala 
jsem  vpíjející  se  do  mne  pohledy. 

Máša  vedle  mne  nápadně  zmlkla.  Zastavily  jsme  se  se  známou 
dámou,  jež  povídala  a  povídala.  Najednou  Máša  se  ukloní  a  svým 
zdvořilým,  dvorným  způsobem  povídá:  „Paní  Jirmanová  bude  tak 
laskavá  a  ujme  se  slečny,  že  ano.  Musím  odejít.**  A  již  zmizela  ve 
tmavé  uličce,  vedoucí  k  městskému  parku.  Co  dělat?  Domů  se  mi 
ještě  nechtělo,  a  jíti  za  ní  ?  Přeje  si  patrně  být  samotná.  Byla  bych 
také  těžce  urazila  jednu  z  nejpřednějších  našich  dam.  Smích  mi  zašel, 
ale  zdržela  jsem  se  na  náměstí  přece  ještě  hezky  dlouho. 

Doma  čekal  na  mne  dopis  od  Máši:  „Promiňte,  slečno,  ale 
já  nechci,  abyste  zítra  se  mnou  jela.  Jistě  se,  jak  Vás  znám,  lépe 
pobavíte  zde  v  Žalove.  Vůči  mně  byla  by  zítřejší  vaše  cesta  obětí 
(pomyslete,  i  o  tennis  byste  přišla),  a  té  já  nechci.  Ostatně  nevím 
ještě,  kam  vlastně  zapadnu.  —  Přiznám  se,  nečekala  jsem  přece, 
že  zůstanete  na  náměstí. 

S  kollegialním  pozdravem 

Palkovská. 

Na  zítřek  totiž  máme  smluveno  jeti  do  Lešetic  k  slečnině  známé, 
na  niž  často  žárlím.  Vím  z  jejích  dopisů,  že  má  ráda  Mášu,  ale  ne 
jako  předmět  své  lásky,  ale  jako  někoho,  jemuž  může  říci  vše  a  jenž 
ji  vede.  Nesamostatná  povaha! 

Do  Lešetic  pojedu  —  děj  se  co  děj! 

Úterý,  12.  června. 

Jely  jsme!  Připojila  jsem  se,  jako  bych  byla  jakživa  žádného 
Hstku  nedostala. 

Dvakráte  jsme  přesedaly.  Poprvé  na  osamělém  nádraží  s  lesy 
v  pozadí  a  velkolepou  vyhlídkou  do  kraje.  Chvíli  jsme  tam  čekaly. 
Nebe  bez  mráčku,  slunce  pálilo,  proběhly  jsme  se  lesní  cestou 
a  usedly  v  polích  na  mezi.  Chudinky  kopretiny!  Plno  jich  bylo. 
smály  se  na  nás  a  my  ničily,  ničily. 


Digitized  by 


Google 


162  Josef  K.  Šlejhar: 


bylo  třeba  sebrati  všechnu  energii  a  schopnost,  odvracejícího  se  od 
povrchních  cetek  života,  bylo  by  asi  zůstalo  na  pouhém  tomto  flirtu. 
Byl  by  zas  odjel,  a  bylo  by  po  všem.  A  snad  jen  jí  zbyla  by  illuse 
továrníka,  villy,  kočárů.  Ale  náhoda,  snad  řízená  toutéž  přirozeností, 
usilující  vyrovnávati  své  protivy  neznámým  jejím  rozmarem  vytvořené, 
určila  jinak. 

Odjížděla  zase  do  Prahy  ze  své  návštěvy,  sama,  třebas  to  nebylo 
eliketní  —  dle  pojmu  noblessy.  Nemohl  ji  nikdo  provázet,  nemohla 
matka  pro  ni  přijet,  aniž  jiná  gardedama.  Nedalo  se  to  nijak  dělat. 
Jí  to  ostatně  nevadilo.  Jela  druhou  třídou  jako  obyčejně.  A  vstou- 
pivši do  kupé,  nalezla  v  něm  jeho,  továrníka.  A  hned  všemi  smysly 
se-  jí  cos  provalilo,  tušení  smělého  záměru  ji  naplnilo. 

Také  on  patrně  byl  překvapen,  když  náhoda  najednou  uvedla 
ji  do  kupé,  vnadně,  elegantně,  koketně  oděnou,  v  celé  ještě  svě- 
žesti a  dráždivosti  mládí,  vědomého  již  svého  pohlaví. 

Byl  by  příiiš  málo  mladým  mužem,  aby  i  v  jeho  smyslech  cos 
se  nebylo  provalilo,  nalezl-li  se  s  mladou  dívkou  náhle  sám,  upro- 
střed nerušené  příležitosti.  Stáhlo  se  mu  hrdlo,  prudká  touha  v  něm 
vyvstala.  A  tušení,  které  neodevzdává  se  uvažování  a  rozmyslu,  ho 
naplnilo.  Byl  hned  jist  svou  rozkoší.  Byl  zase  příliš  mladým  mužem, 
aby  čehos  se  tu  nenadal  a  nepokusil  se  o  to,  nechť  si  pruderíe 
a  morálka  hlásá  cokoliv  —  nejprudernější  moralista,  bylo-li  by  v  něm 
ještě  kus  životnosti,  byl  by,  aspoň  dle  dosavadních  zkušeností  soudě, 
podlehl  nejdříve. 

A  měl-li  on,  uvědomuje  si  snad  v  tu  chvíli  značnou  zodpovědnost 
takových  úmyslů,  přece  jisté  obavy  a  skrupule,  dlužno  míti  na  zře- 
teli, že  vlastní,  instinktem  uzavřené  již  a  sledované  záměry  předsta- 
vují se  duši  v  úvahách  zodpovědnosti  a  vymlouvají  se  jako  pouhá  pří- 
jemná zábava,  jež  míní  nedopustit  se  ničeho.  Tušení  vlastní  věci,  kterou 
neodolatelně  uzavřeli  jsme  již  v  sobě  provésti,  je  vždy  nám  tušením 
klamajícím  sebe  a  dodávajícím  si  zcela  jiné  zdání  nevinnosti,  či  jak 
to  lid  krásně  a  jadrně  vyřkl,  že  cesta  do  pekel  dobrými  oumysly  je 
vydlážděná.  A  když  tedy  u  něho  dostavilo  se  vlastní  tušení  toho, 
co  najisto  se  podaří,  zajisté  předstíral  si  v  tom  vzhlede  jen  jakés 
nevinné,  dovolené  pobavení,  které  dále  nepijfle,  —  ostatní  však  již 
se  samo  ukáže,  bylo  postranní  jeho  myšlenkou  .  .  . 

Nechř  však  věci  psychologicky  se  odbývaly  jakkoliv,  jisto  bylo, 
že  když  vešel  konduktér,  vtiskl  mu  korunu  do  dlaně  a  významně 
v  ústraní  mu  zakynul.  Pozorovala-li  to  ona  či  nepozorovala,  nedalo  se 
posoudit.  Zkušený  muž  však  porozuměl  hned  situaci,  a  za  dobu  celé 
dlouhé  jízdy  také  nikdo  nepřistoupil,  aniž  vůbec  se  o  to  pokoušel. 
Ostatně   nebývá   nikdy   mnoho  těch,  co  jezdí  u  nás  druhou  třídou. 

Co  se  dalo,  dalo  se.  Zastřené  záclony  a  pevně  uzavřené  kupé 
nevyzradily  ničeho.  Jisto  ale  je,  že  chce-li  počestná  žena  zůstat  po- 
čestnou, může  zůstat  počestnou  i  v  našem  století,  i  nachází-li  se 
sama  s  mladým  mužem  v  uzavřeném  kupé  2.  třídy,  a  chce-li,  že 
k  tomu  vždy  najde  dostatek  příležitosti  a  obrany;  záleží  to  jediné 
vždy  na  ní.  A  dovolí-li  již,  aby  o  tak  zvanou  počestnost  přišla,    že 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  163 


to  neni  uloupením,  uskokem,  zradou,  o  hrubém  znásilnění  ani  nemluvě, 
jež  neni  tak  snadné  a  k  němuž  on  ani  nikdy  by  se  nepropůjčil,  byť 
vášeň  byla  schopna  mnohé  nehoráznosti  a  zlopověstnosti,  —  ale  prostě, 
že  tomu  ona  sama  chtěla.  Co  ženské  cti  je  pouze  předstíráním  a  věcí 
nevhodné  příležitosti  I  Opravdová,  z  přesvědčení  čest  ženy,  či  aspoň 
umíněná  je  celkem  nedobytná  i  v  našich  poměrech.  A  přidružily-li  se 
sliby  všeho  možného,  co  v  takových  případech  se  ochotně  naslibuje 
—  a  nikdy  tak  lehkomyslně,  nehorázně  a  zodpovědně  se  neslibuje 
jako  tehdáž  —  tu  i  ty  sliby  sebe  lákavější,  přijímané  se  strany  ženy 
a  odměňované  napotom  vzdáním  se  slibujícímu  muži,  neomlouvají  tu 
zase  ničeho,  než  jen  dobrovolnou,  chtěnou  přístupnost  ženy,  která 
chce  se  vzdáti. 

Takto  také  hned  on  usuzoval  filosoficky  napotom,  maje  tu  silné 
vědomí  zodpovědnosti,  a  v  dostavivším  se  znepokojení  svém  takto  se  těšil 
i  omlouval  stran  výčitek  mravních,  které  nikdy  neopomenou  se  vtírati 
tak  nemístně  a  nepříjemně  ... 

Co  se  tedy  dělo  v  tomto  uzavřeném,  jinému  passažeru  nepří- 
stupném a  zastřeném  kupé,  to  se  nevyzradilo. 

Jen  po  všem  pravila  ona,  nalézajíc  se  dosud  v  jeho  objetí :  „Ale 
teď  si  mě  vezmeš,  rozumíš!" 

Bylo  to  tak  kategoricky  výmluvně  řečeno,  s  přídechem  sice  roz- 
košné pikantnosti,  ale  po  čertech  nevčas,  čehož  on  ani  z  daleka  se 
nenadal.  A  umlčel  další  podobnou  kategorii  a  rozkošnou  pikanterii 
silně  již  mdlými  polibky,  jako  by  místo  nemotorných  slov  naznačiti 
chtěl  jimi,  že  se  to  rozumí  samo  sebou,  a  ona  také  to  tak  přijímala . . . 

A  louče  se  s  ní  na  nádraží,  nikdy  netancoval  to  takový  slovní 
tanec  mezi  vejci  výmyslů,  záminek  a  výmluv  jako  tehdáž,  chtěje  se 
od  ní  dostati.  Neboř  ona  si  přála,  aby  hned  provázel  ji  k  jejím  ro- 
dičům. Jen  vyvrcholením  své  obratné,  obchodní  výmluvnosti  a  zá- 
važným předstíráním  podařilo  se  mu  tuto  návštěvu  odsunouti.  Ale 
že  při  nejbližší  příležitosti  bude  mu  neobyčejným  potěšením  a  ctí  atd. 

Stran  výčitek  svědomí,  jež  bývají  tím  silnější,  čím  větší  míru  zodpo- 
vědnosti pociťujeme,  tedy  již  věc  onu  dovedl  odbýti  úvahami,  jak  nazna- 
čeno. A  na  vlastní  praktickou  zodpovědnost  brzo  zapomněl,  to  se  již  samo 
odbude  a  přejde,  těšil  se  —  kdyby  hned  ze  všeho  měla  být  svatba, 
to  by  muselo  být  na  světě  svateb,  odbýval  takové  pomnění  s  vy- 
nuceně cynickou  floskulí,  tím  cyničtější  a  vynucenější,  čím  obávaněji 
někdy  jako  příšerné  mene  tekel  předstoupila  před  něho  a  do  smyslů 
mu  zabušila  slova:  „Ale  teď  si  mne  vezmeš,  rozumíš!" 

Ale  také  teprve  při  podobných  rozpomínkách  jako  by  se  upama- 
továval na  vlastní,  dost  zdrcující  podstatu  těch  slov,  teprv  nyní  mu 
připadalo  a  upamatovával  se,  jak  tehdáž  ta  slova  nějak  ocelově 
zaskřípala,  jak  tvrdě,  příkře,  účelně  byla  vedena,  jako  k  řezu  nemi- 
losrdně do  živého.  Připadalo  mu  ve  zvláště  zlých  některých  chvílích, 
že  to  nebylo  žádné  ledabyle  pronesené  rčení,  k  němuž  bezděky  by 
se  žena  uchylovala  jako  k  útočišti  při  svém  pádu,  jako  pouze  na 
svou  omluvenou,  jako  na  vyváženou  nepříjemné  jistoty,  jež  se  nedá 
více  odvrátiti,  —  nýbrž  že  to  bylo  promluveno  ze  silného,  předem 


Digitized  by 


Google 


164  Josef  K.  Šlejhar:  Villegiatura. 


ustanoveného  přesvědčení  a  u  svrchovaném  vědomí  svého  takto  na- 
bytého práva  a  moci  své. 

A  to  její  hned  tyicání  —  prožluklé,  jak  hned  to  pochopila,  jak 
se  toho  chopila!  Zároveň  také  její  pohled  tehdejší  při  tom  se  mu 
objevoval,  pohled  jako  v  příkrém  přízraku,  ocelově  šedý,  pronikavě 
se  mu  vhružujicí  do  duše,  jenž  naplněn  zdál  se  mu  zlým  sledováním 
svých  záměrů.  Teprv  dodatně  pocitoval,  jak  pronikl  mu  tehdáž  do 
všech  útrob  a  zakotvil  se  tam  navždy.  Byl  v  něm  i  potměšilý  záblesk 
jako  v  pohledu  janko vitého  koně.  Ale  to  vše  dostavovalo  se  později, 
ve  zlých,  nervosně  nedůtklivých  chvílích. 

„Čert  mně  to  byl  taky  tenkrát  dlužen,"  vztekal  se  tu  na  sebe. 

Álé  pak  zase  se  mu  uvolnilo,  zlehčoval  si  celý  případ  a  zapo- 
jnínal  na  všechno  ve  svých  shonech,  v  naléhavých  svých  záležitostech 
obchodních.  Tím  spíše,  že  se  strany  její  nic  se  zatím  nedalo,  nepsala, 
nenaléhala,  vůbec  nehlásila  se,  jako  by  vlastně  také  u  ní  vše  bylo 
odbyto,  zapomněno,  že  uživši  svou  chvíli,  čekala  na  druhou. 

První  dny  až  s  horečným  rozechvěním  očekával  vždy  poštu, 
aby  v  haldě  obchodních  dopisů  nenalezl  takový  nějaký  malý,  něžný, 
vonný  dámský  dopis.  Bývají  po  čertech  málo  vítány  podobné  dámské 
psaníčka,  čím  navoněnější,  tím  osudnější. 

Nic.  Ale  pořád  nic. 

Bylať  tak  líná  ku  psaní,  a  pak  takřka  psát  se  nenaučila  a  jen 
s  hroznými  chybami,  dík  skvělému  vychování  anglických  panen 
a  prospěchu  v  něm.  A  že  čím  více  oddalují  se  následky  našeho  ko- 
nání, tím  více  umlká  a  potlačuje  se  naše  zodpovědnost,  začal  posléz 
na  celou  záležitost  tu  zapomínat  a  v  duševních  jeho  disposicích  u  vy- 
trácení se  následkův  a  zodpovědnosti  nabývalo  vrchu  spíše  cynické 
uspokojení,  jaké  dnes  mívá  tolik  mladých  mužů,  honosících  se  svými 
úspěchy  v  tomto  směru,  že  podařilo  se  mu  jednou  lacino  pikantní 
dobrodružství,  že  užil  čehos,  čeho  nelze  vždy  užíti,  mimo  kupované, 
předem  zajištěné  úspěchy  na  poli  lásky. 

Nepomyslil  si  již  tehdáž,  ani  zdání  neměl,  čím  to  zatím  tento 
úspěch  vykoupil.  Že  celým  životem  —  —  —  —  —  —  —    __  — 

(Pokračování.) 


.<^iuis 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


...  .  .Jflm  ^  ^ 


^ÍGS^J^c^^ 


y^-Vfc-*- 


J-^^ 


^V. 


S/ďifa  Pavlova: 


Z  denníku  učitelky. 


Sobota,  28.  dubna. 


Mám  zase   začíti   svým    starým:  „Je  mi  hrozně  I**?   Dnes  si  chci 
pohleděti  do  duše,  poznati  se,  odhoditi  všechnu  pýchu,  obnažiti  se, 
a  tak,  možno-li,  najíti  příčinu,  pro  kterou  nemám  přítelkyně  — 

Bože,  vše  bych  dala  za  přátelské  slovo,  upřímné  stisknutí  ruky 
a  za  vřelé  objetí  .  .  .  Čím  to,  že  každý  se  mne  vzdaluje?  Pravda, 
každý  má  řadu  smutných  zkušeností,  pro  něž  nechce  věřit.  Ale  což, 
můj  bože,  nepoznají,  že  já  jsem  jiná,  já  že  bych  nezradila,  a  mám-Ii 
někoho  ráda,  že  miluji  jen  jeho  a  nikoho  jiného  — 

Komu  si  mám  postěžovat  ?  Rodiče  by  mně  nerozuměli,  a  jiného 
nemám.  Nikdy  jsem  nepomyslila,  že  nic  na  světě  není  těžšího,  než 
nalézti  srdce,  o  kterém  možno  říci,  že  náleží  mně . . .  Ach,  slzy !  Dávno 
jsem  neplakala  a  ^nažím  se  i  teď  je  potlačiti.  Nemožno.  Jaká  to  jsem  ? 
Je  pravda,  že  jsem  pyšná?  že  dávám  okolí  znáti  domnělou  svou 
převahu  a  tím  je  na  sebe  štvu? 

Ani  knihy  mne  již  netěší.  Buďto  se  v  nich  dočítám  o  marných 
touhách,  zklamaných  illusích,  a  ty  mám  sama.  Nebo  čtu  o  lásce 
a  přátelství,  a  to  je  utopie.  Přála  bych  si  býti  kněžkou  Védy;  tato 
láska  by  mne  nezklamala.  —  Až  bude  teplo,  budu  sedat  venku  a  stu- 
dovat .  .  . 

Zapomenu,  chci  zapomenout,  musím  zapomenout  na  Mášu  I  Mám 
jiné  cíle,  jiné  snahy. 

Pondělí,  30.  dubna. 

Není  mi  sice  do  zábavy,  ale  o  svých  milých  dětech  si  přece 
něco  zaznamenám.  Na  středu  zařídil  pan  kollega  Hrášek  světelné 
obrazy  s  pohádkovým  doprovodem.  To  bylo  něco  pro  ně!  Nejvíce 
si  pamatují  pohádku  o  koze;  látka  je  jim  blízká,  kdežto  vše  ostatní 
je  pro  ně  příliš  abstraktní.    Ještě  „O  maličkém   princi"    utkvěla  jim 


Digitized  by 


Google 


168  Stasa  Pavlova: 


v  paměti.  Ovšem,  že  jenom  zásluhou   dlouhých  uší  a  nosů.    Hrozně 
je  bavily  ! 

Supluji  teď  často  v  páté  třídě  za  nemocnou  kollegyni;  dnes 
byla  jsem  také  ve  třídě  pana  řídícího.  Vskutku,  jaký  učitel  —  taková 
třída.  Tam  věrně  obráží  se  povaha  a  záliba  každého.  Učitel  je  pe- 
kařem, jenž  hněte  těsto  dle  své  chuti.  Ale  někdy  při  velmi  kypícím 
těstě  se  přepočítá,  že  mu  uteče  z  mis  .  .  . 

Neděle,  6.  května. 

Jaro  je  tu!  Jabloň  pod  okny  bělá  se  poupaty,  kaštany  se  zele- 
nají a  na  mém  stole  plno  kytic.  Farská  zahrada  naproti  pestří  se 
světlými  barvami.  Těším  se,  až  rozvije  se  kalina,  šeřík,  čilimník 
v  parku,  jabloň  s  kaštany  pod  okny  a  lípa  pod  kostelem.  S  Mášou 
teď  není  řeči.  Čte  „Karamazovy"  a  její  duše  bloudí  daleko.  Úplně 
mně  ji  ta  kniha  odcizila.  Chci  ji  číst  také,  ale  Máša  mně  ji  nepůjčí. 
„Červenou  lilii"  Franceovu  též  ne.  Jiným  ji  půjčuje,  ale  mně  ne.  Zlo- 
bila jsem  se,  trpce  jí  vyčítala.  „Chci,  aby  byla  jen  mým  majetkem," 
řekla.  „Kdybyste  ji  četla  vy,  budete  cítiti  totéž  jako  já  a  měly 
bychom  ji  tedy  na  polovic.  A  že  ji  půjčuji  jiným?  Proto  zůstane 
stejně  mně ;  ti  jiní  při  čtení  ničeho  neprožívají,  ti  ji  čtou  jako  každý 
jiný  román." 

Pondělí,  14.  května. 

Krásný  máji,  dobo  květů,  síly,  vzletu,  lásky,  naděje! 

Jely  jsme  s  Mášou  do  Starého  Města,  do  kraje  třešní,  podívat 
se  na  sněžný  jejich  květ. 

Větřík  čuchal  nám  vlasy  a  posypával  nás  sněhem  třešňového 
květu.  Bělost  v  korunách  nádherného  stromořadí,  bělost  na  široké 
cestě,  bílá  záplava  na  mladém  pažite  a  bělost  v  duších. 

Stály  jsme  tiše  a  hleděly  na  třešňový  květ,  i  y  Mášiných  očích 
jsem  jej  viděla.  Byly  čisté,  hluboké. 

Plnou  duši  měla  jsem  té  bělosti.  Však  ne  dlouho.  „Chtěla  bych 
zde  býti  sama,"  poznamenala  Máša,  a  květy  zčernaly,  krása  bleskem 
zmizela  .  .  . 

Středa,  16.  května. 

Šílím,  či  co?  Vstávám,  a  první  můj  pohled  platí  protějšímu  oknu. 
Jdu  spát  a  v  duchu  loučím  se  s  ní.  Urazí  mne,  slibuji  si,  že  více 
s  ní  mluviti  nebudu,  a  za  chvíli  jsem  její  tělem,  duší.  Co  dala  bych 
za  to,  kdybych  směla  složiti  hlavu  v  její  klín  a  naslouchati  tlukotu 
jejího  srdce.  Divné  přátelství! 

Dnes,  dnes  bylo  krásněl  Hrály  jsme  spolu  tennis  a  celý  večer 
při  zvucích  hudby  promenovaly.  Vlahý  pocit  jako  jarní  vzduch 
proudil  hrudí.  Tiskla  jsem  její  ruku,  ručku  měkounkou,  hebkou. 

A  jeden  hoch  se  mi  tam  líbil.  Černovlasý,  osmahlý,  mladičký 
student;  zajímal  mne  a  v  duši  vtiskla  se  jeho  podoba. 

Neděle,  3.  června. 
Při  západu  vyšly  jsme  ven;  já  sbírat  krásu  a  Máša    „potkávat 
lidi".  Na  staré  lavičce  pod  ohnutým  bukem  v  parku  jsme  se  usadily. 
Máša  sledovala   purpurové    paprsky,    zlato  západu    plálo  jí  v  očích 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  169 


a  nějak  nad  obyčej  se  rozhovořila.  Vzpomínaly  jsme,  jak  málo  lidí 
potkáváme  na  cestě  Krásy;  Máša  se  rozhorlovala,  v  očích  zažíhaly 
se  zlověstné  ohníčky.  „Ach,  písni  Krásy  rozumím,"  šeptala  vroucně. 

Mášo,  učitelko  moje,  jak  je  možno,  že  Vy,  která  všemi  smysly 
krásu  do  sebe  vstřebáváte,  jste  tak  nešťastna!? 

Povídaly  jsme  dlouho  do  noci.  Kde  je  Krása?  V  čem  záleží? 
Je  všude  a  nikde ;  dle  toho,  jak  ji  kdo  chápe.  Vidím  ji  ve  vesnických 
zahrádkách  s  rozvalenými  ploty,  za  nimiž  kvetou  slunečnice,  bují 
kopřivy,  libeček,  Černobýl,  růžová  stolístka,  fialy,  reseda,  pelyněk, 
vratič,  srdíčka  a  barvínek.  Vidím  v  duchu  takové  nedělní  odpoledne 
na  vsí.  Chtěla  bych  jíti  bílou,  zaprášenou  silnicí  a  jen  tak  letem 
dívat  se  do  vesnických  zahrádek.  V  očích  zvířat  bývá  Krása  často 
skryta.  Měli  jsme  doma  krávu,  Srnu,  pamatuji  se,  že  jsem  líbávala 
její  veliké  oči  pro  jejich  hnědost,  pro  vlhký  jejich  pohled. 

Středa,  6.  června. 

Červen  mne  zastihl  hrozně  lenošnou  ve  všem.  Zápisky  kdesi 
pod  škatulí,  dopisy  nevyřízené  —  A  přece  měsíc  lásky  se  mne  ani 
z  daleka  nedotkl;  čím  to  tedy? 

Pro  takovou  hloupost,  jako  jsou  šaty.  Šití  šatů.  Celých  čtrnáct, 
dní  jsem  se  s  nimi  mořila.  A  kolem  míjelo  jaro,  ale  ne  usměvavé  — 
zamračené,  uplakané,   zrovna  jako  já.  Ba,  já  nepláču!    Tak  jsem  si 
prve  přečetla  poslední  kousek  denníku  a  cosi  —  někde  hluboko  mne 
zabolelo. 

Měla  jsem  Mášu  ráda  —  či  ne?  Moje  srdce  je  jíž  tak  ztvrdlé 
nebo  —  nenapadá  mně  honem  přirovnání  —  zpuchřelé,  že  ani  nevím, 
hořelo-li,  nebo  jen  doutnalo,  anebo  dokonce  byly-li  to  jen  takové 
odumřelé  drobty,   takový  rozvířený   prach,    jenž  vypadal   jako  kouř. 

Přála  bych  si  zachycovat,  nějak  fotografovat  duši  ženy. 

Čtvrtek,  7.  června. 

Moje  děti!  Tak  hezky  to  zní  a  tak  hezky  se  tady  vyjímá! 

Dnes  jsme  měly  očkování.  Ničeho  jsme  netušily,  když  tu  v  prostřed 
písně  „Husičky**  přišel  ortel.  —  Chudinky  malé!  Což  pak  dnes,  ale 
až  se  jim  neštovice  zapálí !  A  má  je  skoro  celá  třída.  Těch  bolestí ! 
Ale  mne  to  bolí  možná  víc  než  je. 

Na  měšťanskou  školu  dostaly  jsme  novou  kollegyni,  Češku. 
SI.  Schicková  je  velice  příjemná  a  vzdělaná ;  kdybych  tolik  již  nebyla 
zvykla  slečně  Palkovské,  věru,  že  hleděla  bych  blíže  se  s  ní  seznámit. 
Tuším  v  ní  duši  sourodou.  Ale  brzo  ji  ztratíme.  Odjíždí  do  Ruska, 
aby  se  zdokonalila  v  ruštině;  učí  se  slovanským  jazykům. 

Sobota,  9.  června. 

Měla  jsem  plnou  hlavu,  a  teď  mi  v  ní  nezbylo  nic,  dočista  nic. 
Myšlenky  mi  letěly  bleskem,  a  teď  je  shledávám  ve  všech  koutech 
prázdného  mozku.  Před  chvilkou  mně  řekla  Máša,  že  se  ze  mne 
stává  hezoučký  sobeček. 

Mám  věru  daleko  k  sentimentalitě,  opovrhuji  rozplakanými  že- 
nami, ale  nedivím  se  jim.  Jak  zjednati  průchod  citům,  jež  zaplavují 
nitro  přemýšlející  ženy?    Cítím  svou  pustotu,   cítím  ztravující  touhu 


Digitized  by 


Google 


170  StaSa  Pavlova: 


po  něčem  velikém  a  neznámém,  leč  nemám  slov!  Láska?  Nevím, 
nevím,  je-li  to  touha  po  lásce.  Myslím  si,  že  i  láska  uspokojila  by 
mne  pouze  na  chvíli  a  že  bych  i  potom  ještě  byla  necelá,  nehotová. 
Konečně,  co  mohu  u  mužů  nalézti? 

Tuším,  že  i  oni  strádají,  že  i  oni  mají  svůj  skrytý  vřed,  jenž 
je  pálí  a  bolí.  A  právě  tato  lidská  bolest  mne  s  nimi  snad  sbližuje. 

Jaká  je  nemoc  lidstva?  Muži  volají  po  nových  ženách,  my  po 
nových  mužích,  massy  po  rovnosti,  jiní  po  chlebě  a  mně  se  přece 
vše  to  zdá  tak  nepatrným,  kapkou  na  Saharu. 

Každý  touží  po  jiném,  každý  si  své  štěstí  jinak  představuje, 
a  celek  —  bolest,  zklamání,  pustota.  Je  tak  snad  od  věků,  ale  teď 
je  dusno  největší,  teď  musí  přijít  Něco  — 

Myslívám  si,  že  kdyby  se  země  náhlou  katastrofou  shroutila» 
kdyby  se  svět  proměnil  v  ssutiny,  pak  že  by  na  těch  troskách 
mohlo  z  naší  krve  a  z  nejspodnějšího,  dosud  nedotčeného  jádra  země 
vyrůsti  nové,  lepší,  šťastnější  lidstvo. 

Odplivla  bych  si  (vím,  je  to  „neženské"),  jak  mi  vše  připadá 
šosácké,  usedlé,  maloměstské.  Nenávidím  tichounkých,  mrtvých,  hni- 
jících vod  maloměsta !  Čekám  a  toužím  po  zářivém  světle,  po  oslňu- 
jících, hýřivých  barvách,  a  zatím  jen  bliká  petrolejová  lampička.  Ne, 
je  to  plyn,  jsem  jím  obklopena,  dusivým,  nesvítivým,  bez  ohně. 
Což  naše  stará  země  již  úplně  vychladla  a  lidem  tuhnou  mozky 
i  srdce?  Či  jsou  lidé  ve  XX.  století  ještě,  nebo  již  tak  ubozí,  že 
cítí  pouze,  říci  a  pomoci  si  však  nedovedou? 

Hledím  se  přizpůsobit,  žíti  také  takovým  krtčím  životem^ 
ale  nelze. 

Obracím  se  ke  knihám,  je  v  nich  leccos  tak  krásně  idyllického» 
uspávajícího,  člověk  čte  a  čte,  a  červ  v  nitru  přestane  kousat.  Aspoň 
zdánlivě;  ale  hluboko,  hluboko,  někde  až  na  dně  duše  hlodá 
bolest  dál. 

Snad  vášeň  zvířecí  by  mne  na  chvílí  uspokojila,  ale  na  chvilku 
pouze,  a  pak  by  byla  bolest  tím  větší.  Vyžila  bych  se  již  tehdy, 
když  bych  ještě  ani  nezačala  žíti 

Snad  šílím ;  ale  ne,  vidím  vše  jasně,  jsem  úplně  klidná,  mé  tělo 
má  přiměřenou  teplotu.  Nejsem  v  extasl,  přemýšlím  zcela  vážně. 
Ale  směju  se!  Takovým  hrozným,  ďábelským  smíchem. 

Mužů  nemiluji,  přece  však  si  myslím,  někdy  že  by  mne  mohla 
uchvátit  láska.  Milovala  jsem  ženy,  ale  vše  jako  by  zašlo.  Jsem  snad 
stařenou  ve  dvaceti  letech? 

Ne,  ale  všechno  se  ve  mně  vzpírá,  myslím  si,  že  musí  být  ještě 
nějaký  jiný  cíl  ženy,  než  milovat  a  děti  rodit. 

A  pořád  se  mi  vtírá  myšlenka  na  moji  duši.  Je  stará,  žlutá, 
s  černýma,  horečkou  lesklýma  očima  a  s  cynismem  ve  škodolibé 
tváři,  Ošklivo  je  mi. 

Rodiče  jsou  daleko,  mezí  mnou  a  Mášou  je  propast  nepocho- 
pení, a  tak  nemám  nikoho  v  těch  výšinách  či  hlubinách,  kam  mne 
mé  touhy  zavedly.  Sama  letím  Nekonečnem.  Sejdu  se  s  někým? 
Je  mi  —  ale  dobře!   cosi  mne  nutí  psáti  dál  a  ruka  umdlévá  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  171 


Pondělí,  II.  června. 

Zatoužila  jsem  po  tělocviku,  po  práci,  jež  by  ochablé  svaly 
vzpružila,  a  tak  zase  po  několika  dnech  zašla  jsem  na  hřiště.  Za- 
hrála jsem  si  na  dívenku,  která  nestará  se  o  nic  jiného,  než  aby  co 
nejdříve  měla  „gem".  Pálky  se  míhaly,  míč  stíhal  míč,  a  já  zbujnělá, 
s  uvolněnými  vlasy,  honila  se  za  nimi,  jako  by  na  výhře  má  spása 
záležela.  Oči  spoluhráčů  se  rozjiskřily,  sledovaly  mne  s  obdivem, 
a  páni  chtěli  hrát  jen  se  mnou.  Vím  dobře,  že  dovedu  být  rozto- 
milou, strhnout  svoje  okolí  k  obdivu  a  získat  si  jeho  lásku,  a  dnes 
jsem  zatoužila  po  poklonách,  jež  mi  bývaly  tak  protivný.  Vždyť  je 
to  tak  známý  ženský  lék.  A  dařilo  se  mi.  Vyhrávala  jsem,  co  zatím 
Máša  v  protějšku  měnila  všechny  barvy.  Bavila  jsem  se  Výtečně 
s  jedním  ze  zdejších  pánů,  hezkým,  ale  jinak  průměrným  hochem. 
Moje  ctižádost  triumfovala,  všechny  jiné  city  potlačujíc.  Jen  na  sebe 
jsem  myslila. 

Večer  byl  koncert.  Bylo  mně  do  jásotu.  Chodily  jsme  náměstím ; 
cítila  jsem,  jak  mi  oči  jiskří,  tváře  hoří,  a  sebevědomě  schytávala 
jsem  vpíjející  se  do  mne  pohledy. 

Máša  vedle  mne  nápadně  zmlkla.  Zastavily  jsme  se  se  známou 
dámou,  jež  povídala  a  povídala.  Najednou  Máša  se  ukloní  a  svým 
zdvořilým,  dvorným  způsobem  povídá:  „Paní  Jirmanová  bude  tak 
laskavá  a  ujme  se  slečny,  že  ano.  Musím  odejít.**  A  již  zmizela  ve 
tmavé  uličce,  vedoucí  k  městskému  parku.  Co  dělat?  Domů  se  mi 
ještě  nechtělo,  a  jíti  za  ní  ?  Přeje  si  patrně  být  samotná.  Byla  bych 
také  těžce  urazila  fednu  z  nejpřednějších  našich  dam.  Smích  mi  zašel, 
ale  zdržela  jsem  se  na  náměstí  přece  ještě  hezky  dlouho. 

Doma  čekal  na  mne  dopis  od  Máši:  „Promiňte,  slečno,  ale 
já  nechci,  abyste  zítra  se  mnou  jela.  Jistě  se,  jak  Vás  znám,  lépe 
pobavíte  zde  v  Žalove.  Vůči  mně  byla  by  zítřejší  vaše  cesta  obětí 
(pomyslete,  i  o  tennis  byste  přišla),  a  té  já  nechci.  Ostatně  nevím 
ještě,  kam  vlastně  zapadnu.  —  Přiznám  se,  nečekala  jsem  přece, 
že  zůstanete  na  náměstí. 

S  kollegialním  pozdravem 

Palkovská. 

Na  zítřek  totiž  máme  smluveno  jeti  do  Lešetic  k  slečnině  známé, 
na  niž  často  žárlím.  Vím  z  jejích  dopisů,  že  má  ráda  Mášu,  ale  ne 
jako  předmět  své  lásky,  ale  jako  někoho,  jemuž  může  říci  vše  a  jenž 
ji  vede.  Nesamostatná  pováhal 

Do  Lešetic  pojedu  —  děj  se  co  děj! 

Úterý,  12.  června. 

Jely  jsme!  Připojila  jsem  se,  jako  bych  byla  jakživa  žádného 
lístku  nedostala. 

Dvakráte  jsme  přesedaly.  Poprvé  na  osamělém  nádraží  s  lesy 
v  pozadí  a  velkolepou  vyhlídkou  do  kraje.  Chvíli  jsme  tam  čekaly. 
Nebe  bez  mráčku,  slunce  pálilo,  proběhly  jsme  se  lesní  cestou 
a  usedly  v  polích  na  mezi.  Chudinky  kopretiny!  Plno  jich  bylo, 
smály  se  na  nás  a  my  ničily,  ničily. 


Digitized  by 


Google 


172  Stasa  Pavlova: 

Otrhávala  jsem  drobné  lístky,  vyzvídajíc  na  osudu.  Troje  chtěla 
jsem  zvěděti :  iWá-li  mne  Máša  ráda,  sejdu-li  se  v  prázdninovém  kursu 
s  někým  .  . .,  dostanu-li  se  do  Prahy.  Samé  „ano" !  Velmožný  pan 
Osud  ztropil  si  ze  mne  asi  žert ;  dobře,  že  takovým  pověrám  nevěHm- 
Mateřídouška  voněla,  lesy  se  rozsvětlily,  barva  jejich  rozplývala  se 
v  jasu,  kopretiny  bělaly  se  'po  mezích  a  chrpa  plála  v  žitě. 

Na  druhé  zastávce  čekaly  jsme  hodinu.  Horské  nádražíčko  v  malé 
kotlině  s  drobnými  políčky  na  okolních  stráních.  Zrovna  naproti 
v  nízkém  žitě  kvetl  vlčí  mák.  Rudé  květy  ostře  odrážely  se  od  mdlého 
okolí  a  výbojně  draly  se  mně  v  duši.  Chtíc  nechtíc  musila  jsem  se 
na  ně  dívati. 

Lešetice!  Koliegyně  nás  vítala  na  nádraží,  hodný  kus  od  ne- 
velkého městečka.  Bledý  květ  v  stínu  vyrostlý  I  Rudé  vlasy  objímaly 
chorobně  bílý  obličej.  Nějaká  vtělená  dobrota,  byla  by  nám  snesla 
modro  s  nebe;  sledovala  každý  pohled  Mášiných  rozšířených  očí, 
a  tato  každým  slovem  ji  zraňovala.  Máša  mi  připadala  kočkou. 
Chvilkami  přívětivě  přijímala  důkazy  slečniny  lásky  a  v  nejbližší  chvíli 
odvděčila  se  kousavou  ironií. 

Zašly  jsme  do  krásných  lesů  lešetických.  Mučíc  se  žárlivostí 
a  zalykajíc  se  smutkem  zmizela  jsem  na  postranní  cestičce,  na  kameně 
prosnila  jsem  odpoledne.  O  lidech  ani  pohádky.  Teprve  na  večer 
vrátila  jsem  se  do  Lešetic. 

Obě  zatím  umíraly  strachy.  Daly  mne  hledati  několika  pány, 
samy  prošly  křížem  krážem  místa,  o  nichž  se  domnívaly,  že  bych 
tam  mohla  být. 

Navalily  se  mezi  nás  ledy.  Na  zpáteční  cestě  šly  jsme  vedle 
sebe  skorém  cize.  Teprve  u  samého  Žalova  Máša  několika  slovy 
mi  nadhodila,  že  snad  přece  má  mne  ráda.  A  já  odpouštěla  všechny 
šlehy.  —  Mášo  moje,  bude  náš  život  taký,  jak  si  ho  představuji  ? 
Chci,  abychom  žily  jen  sobě  a  práci! 

Středa,  13.  června. 

Slunce  pálilo,  obloha  se  modrala,  čilimník  kvetl  a  Střezinova 
hora  zvučela  zpěvem.  Seděly  jsme  s  Mášou  v  parku  a  mne  bláhové 
napadlo  ji  obejmouti.  Vymkla  se  mi,  a  pohled  plný  odporu  byl  odvetou 
na  moji  lásku.  Opravdu,  ta  žena  přece  snad  nemá  srdce.  A  já  se 
nehněvám,  jen  se  krčím  jako  spráskaný  psík  a  dívám  se  po  své 
velitelce. 

Přece  jen  jsem  jí  křivdila.  Napsala  mi :  „Nenávidím  malichernosti 
v  lásce;  chvěji  se  před  stiskem  ruky,  polibkem  nebo  objetím.  To 
není  láska,  nýbrž  vášeň.  Jasný,  otevřený  pohled,  kus  křišťálu,  tak 
klidná,  tvrdá  a  pevná  je  láska,  kterou  si  představuji.** 

Nedéle,  8.  července. 

Mám  plný  pokoj  růží:  červené,  rudé,  bílé,  žluté,  na  dlouhých 
stopkách,  tak,  jak  je  mám  ráda,  Rozestavuji  je  po  oknech,  stole, 
knihách.    Miluji  je,   jen  ony  mně  zbyly.    Dávno  odkvetl  šeřík,    lípa, 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  173 

kaí^tany  i  bílá  kalina   naproti.    Moje  déti  ml    nosí  růže,   jež  kropím 
a  zlíbávám  potom  rosu  s  nich. 

Sobota,  14.  července. 

Jsem  doma,  denníčku,  ale  jenom  na  skok  I  Ráno  ještě  jsem  učila, 
rozdávala  vysvědčení  a  teď,  na  noc  jsem  si  zajela  domů.  Zítra  od- 
jíždím do  milé  své  Prahy,  do  mathematického  kursu. 

V  hlavě  usídlilo  se  tušení,  že  se  tam  s  někým  sejdu,  že  měsíc 
v  Praze  strávený  bude  mezníkem  na  cestě  mého  života. 

Je  ticho,  dochází  dvanáctá  a  naši  už  spí.  Včera  touto  dobou! 
Dlouho  do  noci  chodily  jsme  s  Mášou  ztemnělou  cestou  v  parku. 
Nikdy  nebyly  jsme  si  blíže.  Odhodila  všechnu  ironii ;  zapomenut  ležel 
její  bič;  jen  blízkost  loučení  námi  prochvívala. 

Vše  prchlo!  Drahé  dětské  hlavičky,  milá  třída  i  světlý  můj  po- 
kojík. Jen  lístek  od  Máši,  nesčíslněkráte  mnou  zlíbaný,  zde  mám. 

Mášo,  duše  moje,  kdy  se  uvidíme  ?  Rozletěly  jsme  se  jako  ptáct 
z  hnízda  v  širý  svět.  Co  nás  očekává? 

Čtvrtek,  19.  července. 

Praha!  Ale  je  líná,  slunce  praží  nemilosrdně  a  zde  mezi  domy 
je  žár  jeho  nesnesitelný.  Na  venku  miluji  kraj  jasem  politý,  nechávám 
se  líbat  sluncem,  ale  zde  je  takřka  k  zalknutí.  A  k  tomu  učení,  u- 
krutného  učení !  Mám  je  ráda,  ale  tolik  chtít  najednou,  je  nesmyslné. 

Stesk  dosud  neznámý  dvakráte  mně  sevřel  hruď.  Poprvé,  když 
rozhlaholily  se  zvony  pražské,  a  dnes.  Byla  přestávka,  a  my  „žáci", 
dosud  si  skorém  neznámí,  chodili  jsme  chodbou  jako  bludné  ovce. 
Jeden  z  pánů,  na  pohled  nesympatický,  vodil  se  se  svým  přítelem. 
Činí  tak  každou  přestávku.  Držel  jeho  ruku  a  měl  oči  jen  pro  něj. 
Zajímá  mne  a  ráda  bych  seznala  jeho  názory  na  přátelství,  v  nichž 
se  dosud  nikdo  se  mnou  neshodoval. 

Seznámili  jsme  se.  Je  to  takový  nadaný  medvídek,  jenž  stará 
se  pouze  o  knihy  a  o  svého  přítele.  Mnoho  řečí  nenadělá  a  vlastní 
zevnějšek  mu  je  nejlhostejnější  věcí  na  světě.  Límeček  špinavý, 
a  klobouk  jistě  vytáhl  někde  z  postele;  z  bot  div  že  mu  prsty  ne- 
lezou. Za  to  zeptejte  se  ho  na  nějakou  mathematickou  formulku 
a  bude  jako  divý. 

Ačkoliv  jsem  jej  oslovením  vlastně  vyznamenala  (jsem  jinak  ne- 
přístupna), přece  se  ke  mně  tuze  galantně  nechoval.  Tím  lépe;  ga- 
lantnost mi  bývá  obyčejně  protivná.  První  seznámení  —  ale  můj 
prorocký  duch  mlčí,  v  duši  je  ticho,  ne,  to  není  On,  očekávaný! 

Pátek,  20.  července. 

Musím  zde  trochu  vymalovati  portréty  svých  spolužáků  a  spo- 
lužaček. Pánů  je  přes  třicet  a  dam  i  s  mou  maličkostí  šest.  Ženské 
protivy,  pravý  typ  kantorek,  vyjímaje  jednu.  Dobrá  duše!  Chodím 
s  ní  a  bydlíme  spolu.  SI.  Jančová  jest  o  osm  roků  starší  mne,  ale 
přece  vládnu  já  a  vše  se  děje  po  mém.  Slečna  vzala  si  patrně 
vedle  svého  kursu  za  úkol  také  mne  zde  vdát  a  svědomitě  se  o  to 
stará.  Její  lásku  již  znám.   Milovala  jen  jednou,  ideálně,  jak  jen  do- 


Digitized  by 


Google 


174  Stasa  Pavlova: 


vede  milovati  šestnáctileté  děvče  vroucí  povahy,  vychovanka  Světlé. 
Obdivuji  duševní  mladost  této  ženy.  To  ani  není  kantorka! 

Srdce  její  je  svěží  jako  růže  v  rozkvětu.  Zbožňuje  Světlou, 
Hálka,  Třebízského,  vůbec  naše  starší  spisovatele.  Já  je  miluji  jen 
jako  učitele  dětských  let;  mým  evangeliem  jsou  knihy  Goncourtú, 
Tolstého,  Ibsena,  Zoly,  Bourgeta,  Carducciho.  Vynášela  jsem  je  do 
nebe  a  hned  první  den  srazily  jsme  se  s  milou  tou  duší.  Nedopu- 
stila na  své  miláčky  nejmenšího,  vyčítajíc  mi,  že  nejsem  vlastenkou ! 
Teď  však  se  snášíme  výtečně.  Nu  dál,  dál,  sice  budu  povídat  do  rána. 

Páni?  Hm,  nic  zajímavého  u  nich  nenalézám,  a  přece  mé  tu- 
šení se  sesiluje,  cítím,  že  zde  mezi  těmi  lhostejnými  lidmi  žije  bytost 
sourodá.  Ale  pro  boha,  koho  hledám?  Vždyť  mám  Mášu!  Píšu  jí 
denně  vřelé  dopisy  a  ona  mi  poslala  teprve  jeden  kratičký  lístek. 
—  Jako  bych  se  rozdvojovala.  Jedna  polovice  duše  tíhne  k  Máši,  druhá 

hledá,  touží,  pátrá. 

Pondělí,  23.  července. 

Jsem  v  kursu  nejmladší  a  snad  nejhezčí.  Tím  ovšem  lehce  stala 
jsem  se  středem  ročníku.  I  mladý  náš  professor  má  oči  jen  na  mně. 
Ale  já  hledám  Lásku,  a  pokus  flirtu  by  mne  k  smrti  urazil.  Ostatně, 
snad  mne  poznají.  Dva  jsem  již  důkladně  schladila.  Jeden  z  nich, 
hezký  hoch,  hned  první  hodinu  padl  mi  do  oka.  Sedl  si  za  mne 
a  za  chvíli  již  jsme  se  bavili ;  ale  milý  pan  koUega  již  druhého  dne 
změnil  taktiku:  chtěl  koketovat.  Přišel  na  pravou!  Kollegyním  jsem 
trnem  v  oku.  Závidí  mi  každé  slovo,  pomlouvají  moje  jednoduché 
šaty  i  to,  že  se  hloupě  nebojím,  směle  se  hlásím  a  odpovídám.  Ne- 
návist jejich  ovšem  u  mne  lásky  nevyvolá. 

Úterý,  24.  července. 

Nic,  pořád  nic!  Vážný,  vzdělaný  pan  Polák  se  mi  líbí,  ráda 
bych  se  s  ním  seznámila,  ale  zrovna  on  jediný  tváří  se  tak,  jako  by 
mne  v  kurse  nebylo.  Sedí  přes  uličku  a  ještě  na  mne  nepromluvil. 
Nu,  já  nezačnu   za  nic  na   světě. 

Učení  mi  jde  hravě,  professoři  mají  pro  mne  jen  úsměv  a 
kollegyně  žloutnou  závistí. 

Mášo  moje,  odpusťte,  že  jsem  se  Vám  poněkud  vzdálila  — 
Moje  láska  k  Vám  je  však  čistá,  nedotknutá.  Nemohu  v  sobě  za- 
příti ženskou  ješitnost.  Jsem  mladá  a  dosud  nikdy  nepoznala  jsem, 
jak  krásné  je  vládnouti  tolika  oddaným  poddaným. 

Středa,  25.  července. 

Půjde-li  to  tak  dále,  vytrpím  v  kursu  muky  očistcové.  První 
zkouška  dopadla  mi  stkvěle  a  proto  celý  ročník  mne  zlobí,  že  prý 
jsem  se  k  ní  učila  již  od  vánoc.  A  já  ještě  teď  nemám  potřebných 
knih!  „Ale  to  všechno  z  lásky,**  jak  říká  pan  ředitel  Picka.  Ten  se 
mne  nazlobí!  Je  roztomilý.  V  modrých  očích  dosud  mladost,  třeba 
že  mu  již  hlava  kvete. 

Včera  byla  ve  škole  sháňka.  Pan  Polák  stále  dostával  nějakou 
pneumatickou  poštou  psaníčka  ze  všech  koutů  třídy,  a  sotva  že 
v  přestávce  poprvé  zvonek  cinkl,  již  byl  kolem  něho  kroužek  pánů. 
Jako  pravá  Eva  pátrala  jsem  po  příčině. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  175 


Zkouška  z  geometrie!  Pan  professor  geometrie  pospíchá  do 
hor  a  proto  hodil  nám  již  na  dnešek  zkoušku,  geometrickou  pí- 
semku! Pan  Polák  umí  výtečně  zacházeti  sformulkami,  sinusy  a  ko- 
sinusy,  a  tak  ledy  praskaly  a  za  chvíli  byla  ze  mne  zkroušená  pro- 
sitelka.  Za  jiných  okolností  nedovolávala  bych  se  cizí  pomoci  za  nic 
na  světě.  Jsem  zvyklá,  aby  spíše  ode  mne  se  opisovalo;  ale  tento- 
kráte podváděl  kde  kdo.  Nemluvný  pan  Polák  ochotně  slíbil  v  pří- 
padě nutnosti  mi  vypomoci. 

Piišla  středa  s  písemkou.  Šťastnou  náhodou  vytáhla  jsem  si 
otázku,  v  níž  jsem  si  byla  jista.  Ale  všechna  čest  pánům  kollegúm ! 
Se  všech  stran  hrnuly  se  dotazy,  zda  dovedu  uložené  vypracovati, 
jinak  že  mi  pomohou.  A  zatím  tak  leckterý  z  nich  nevěděl  si  rady 
se  svým,  co  zatím  mně  se  písemka  dařila  hravě.  Zkouška  byla  do- 
poledne a  při  večerní  přednášce  již  se  nám  rozdávaly  indexy. 

Pan  professor  se  rozhovořil  o  výsledku  zkoušky  a  na  konec 
dodal,  že  jedna  práce  jej  zklamala.  Očekával  prý  od  toho  pisatele 
respektive  pisatelky  mnohem  více.  Podotkl  také,  že  indexy  srovnal 
dle  známek;  nejlepší  jsou  tedy  na  vrchu. 

Bledla  jsem  vidouc,  že  všechny  dámy  již  mají  indexy;  škodo- 
libé jejich  úsměvy  se  do  mne  zabodávaly  a  páni  jeden  přes  dru- 
hého výsměšně  se  obraceli.  Jediný,  poslední  index  —  můj  index 
ještě  nebyl  odevzdán 

Byla  jsem  bledší  plátna;  nepozorovala  jsem,  jak  jeden  veselý 
kollega,  jejž  jsem  pojmenovala  vrabčákem,  se  smíchy  zrovna  kutálí. 
Prudce  přiskočila  jsem  ke  stolku.  Professor  se  omlouval,  že  nemohl 
prý  mi  dáti  lepší  známku,  než  jsem  si  zasloužila,  že  je  mu  líto  atd. 
Pohanění  těžce  zranilo  moji  ctižádost,  hlavou  bleskl  vzdor  a  pevný 
úmysl  za  každou  cenu  smazatí  hroznou  tuto  chvíli.  Vytrhla  jsem  mu 
listinu  a  vrhla  pohled  na  známku  z  geometrie  —  výborně !  Pan  pro- 
fessor se  smíchy  za  boky  bral,  já  červená,  rozveselená  utíkala  do  lavice 
za  ohlušujícího  hřmotu  celé  třídy.  Můj  index  zatím  prodělával  okružní 
cestu  ročníkem.  „Vrabčák"  se  mohl  usmát.  Byl  původcem  celé  ko- 
medie a  měl  radost,  že  se  vydařila. 

Milý  člověk!  Miluji  jeho  veselost  a  jas  v  modrých  očích.  Bůh 
ví,  má-li  také  starosti.  Je  otcem  roztomilého  kloučka  a  má  prý 
Šťastnou  domácnost.  Nefilosofuje,  nechce  bořit  světy,  je  spokojen 
se  svým  málem.  Není-li  lépe  žíti  tak  jako  on,  vyhnati  si  všechny 
červy  z  hlavy  .... 

Sobota,  28.  července. 

Něco  jsem  se  dověděla!  Pan  Polák  není  ženat,  jak  jsem  se 
obávala,  a  učí  na  měšťanské  škole  kdesi  na  Smíchově.  Vida,  Staso, 
jak  se  o  něj  zajímáš! 

Dnes  mi  připadala  přednáška  hrozně  dlouhou.  Hodiny  se  vlekly, 
chtěla  jsem  co  nejdříve  míti  přestávku  a  pak  zase  konec.  Při  algebře 
ptala  jsem  se  si.  Jančové  na  p.  Poláka.  Slečna  nechtěla  šepotem 
vyrušovati  a  proto  napsala  mi  odpověď  na  litografované  přednášky. 
Sotva  se  objevilo  jméno  jeho  na  papíře,  bleskem  jsem  je  zakryla, 
čímž  však  povstal  takový  hluk,  že  všichni  se  po  mně  obraceli.  Scho- 


Digitized  by 


Google 


176  Stasa  Pavlova: 

vála  jsem  zruměněný  obličej  v  přednáškách  a  pan  Polák,  který  v  po- 
sledních dnech  stále  sedí  nějak  pootočen,  zapálil  se  až  po  uši  — 
Uhodl  snad,  že  bylo  vše  k  vůli  němu? 

Na  cestě  ze  školy  tolik  se  loudal,  že  bych  jej  byla  došla,  kdybych 
ještě  v  čas  se  nezastavila  se  známou  slečnou.  Co  to  znamená? 

Neděle,  29.  července. 

Co  mám  z  dneška?  Plnou  hlavu  dojmů,  rozohněnou  duši  a  snad 
i  dokonce  zasažené  srdce  .  .  . 

Dávno  již  projektovaný  výlet  na  Zbraslav  byl  konečně  pořádán. 
Těšila  jsem  se  naň  a  proto  s  malou  radostf  uvítala  jsem  ranní  mihy, 
jež  do  šedě  zahalily  Pmhu.  Věděla  jsem,  že  pan  Polák  se  výletu 
též  súčastní,  a  proto  chtěla  jsem  býti  hezká,  velmi  hezká,  a  zatím  — 
Nikdy  posud  nepřipadala  jsem  si  tak  nevkusná,  maličká,  chudá  jako 
právě  dnes.  Moje  sebevědomí  se  scvrklo,  zničeně  a  beznadějně  pro- 
cházela jsem  se  po  nábřeží,  kde  čekali  jsme  na  parník. 

Byla  jsem  skoro  ráda,  že  pan  Polák  nepřicházel.  Přála  jsem  si 
býti  někde  daleko  za  Prahou,  třeba  i  v  Žalove.  A  přece  tolik  jsem 
se  těšila  na  dnešek;  cítila  jsem,  že  máme-li  se  sblížiti,  musí  se  tak 
státi  dnes.  Ale  což  si  všimne  mne  ošklivé?  Když  jsem  však  pozoro- 
vala, jak  páni  mají  oči  jen  pro  mne,  jak  mne  obletují  jako  vosy 
*  třešni,  zmizela  poněkud  moje  stísněnost.  Pan  Polák  dal  na  sebe 
čekat.  Teprve  po  druhém  zvonění  se  přiloudal. 

Věděla  jsem,  že  přijtí  musí,  a  nepřijde-li,  že  nastane  jakési 
překřížení  Osudu.  Mívám  někdy  takové  určité  předtuchy  a  věřím 
v  takých  chvílích  v  předurčení.  Dívala  jsem  se  do  tříštících  se  vln, 
nemyslila  na  nic  a  jen  čekala,  čekala.  V  duši  bylo  ticho,  takové 
úžasné  ticho,  jako  v  dramatech  Maeterlinckových.  Bylo  to  asi,  jako 
když  ve  společnosti  někdo  zakřikne  mluvícího  -  všichni  se  zaleknou 
a  nastane  ticho,  v  němž  tlukot  vlastního  srdce  slyšíme,  a  potom  — 
potom  vážně,  hlaholně  zazní  do  ticha  zvony ;  oddychneme  si,  kámen 
čekání  svalí  se  se  srdce  a  uvolněná  duše  vroucně  jímá  velebné  jejich 
tóny.  Nic  pro  mne  neexistovalo,  jen  ono  úžasné  ticho.  Nechápu,  jak 
jsem  mohla  mluvit,  odpovídat.  Nitro  o  tom  nevědělo,  byla  to  jen 
činnost  mechanická. 

Na  Zbraslavi  předtucha,  tíseň,  napjetí,  nebo  jak  bych  ony  city 
nazvala,  dostoupilo  vrcholu.  Smutek  mne  zaplavil.  Zatím  se  rozesmál 
nejkrásnější  den.  Mlhy  se  rozutekly,  skryly  se  kdesi  za  kopci 
a  slunce  zlatilo  celý  kraj. 

Chodila  jsem  sama  a  prohlížela  venkovskou  výstavku  přeplněnou 
hloupostmi.  S  panem  Polákem  setkala  jsem  se  několikráte,  až  ko- 
nečně podezírala  jsem  sama  sebe,  že  nevědomky  jej  sleduji.  Konečně, 
ač  pak  již  vyhýbala  jsem  se  mu  zúmyslně,  přece  jen  jsme  se  sra- 
zili u  nějakých  knih.  Připadalo  mi  hloupým  státi  vedle  něho  beze 
slova  i  zeptala  jsem  se  na  jakousi  lhostejnou  věc.  Odpověděl  a  ztratil 
se  mezi  návštěvníky  výstavy. 

V  obrazárně  prohlížela  jsem  „Západ  nad  Prahou",  když  tu  pře- 
kvapilo  mne  náhlé  jeho  oslovení.  A  podivno:   Jashě  si  připomínám. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  177 


že  zvukem  jeho  hlasu  spadla  se  mne  tíseň,  uvolnilo  se  ml,  úžasné 
ticho  nitra  bylo  přehlušeno.  Nepamatuji  se  na  obraty  prvních  vět 
našeho  rozhovoru,  vím  jen,  že  po  několika  slovech  seznala  jsem, 
že  předtucha  mne  nezklamala.  Nikdy  k  nikomu  nebyla  jsem  upřímnější ; 
chvěla  jsem  se  obavou,  abych  neztratila,  nepromarniía  onu  chvíli, 
jež  měla  býti  buď  sblížením,  nebo  věčnou  rozlukou. 

Vycítila  jsem,  že  hledáme  oba,  že  si  jsme  blízcí,  ale  že  pro 
vždy  se  ztratíme,  nerozvějeme-li  nyní  mračen  přetvářky.  Rozehnala 
jsem  je  a  dala  si  nahlédnouti  do  modra  duše.  Hovor  jako  motýl 
těkal  s  předmětu  na  předmět,  zaťukal  a  již  byl  jinde.  „Věříte  v  něco?" 
zeptala  jsem  se  náhle,  prudce,  beze  všeho  přechodu.  Třemi  slovy 
odhalila  Jsem  hlubokou,  vždy  více  se  jitřící  ránu  duše.  „Věřím  v  dobro 
a  dobré  lidi,"  odpověděl  mi  klidně,  ale  s  divným,  zkoumavým  po- 
hledem. Zastyděla  jsem  se  za  obnaženou  duši  a  ochladla  jsem.  Ale 
hlas  se  mí  přece  stále  chvěl  a  Špatně  tajená  radost,  podobná  radosti 
při  návštěvě  vzácného  hosta,  ze  mne  svítila. 

Kursisté  chtěli  jej  zajmouti;  vymknul  se  však  obratně  a  vyzval 
mne  na  procházku  k  Závisti,  Šli  jsme  jako  staří  známí,  jako  lidé, 
jíž  dlouho  se  neviděli  a  teď  vděčí  náhodě,  že  nenadále  je  svedla. 
Tak  jasně  vidím  lesknoucí  se  Vltavu,  rozpálený  most,  cestu  pod 
strání,  milý  chládek  stromů  I  Jen  z  hovoru  si  ničeho  nepamatuji. 
Žvatlala  jsem  jako  malé  děcko  radující  se  ze  svého  posluchače.  Nijak 
mne  nemrzelo,  že  k  společnému  obědu  přišli  jsme  pozdě  a  že  nás 
uvítalo  přes  padesát  párů  zvědavých,  poťouchle  se  usmívajících  očí. 
Klidně  zasedla  jsem  k  jídlu,  ač  tváře  mi  hořely  mákem. 

Odpoledne  se  společnost  rozprchla.  Dobrý  kollega  Moravan,  pan 
Polák  a  já  vypravili  jsme  se  na  cestu  k  rozhledně.  Bylo  mi  dole 
dusno,  toužila  jsem  po  volnosti,  rozhledu,  po  širém,  volném  kraji. 
Touha  mne  rychle  poháněla  v  před,  důkladně  jsem  oba  pány  prohnala. 

Ach,  jak  dobře  se  mi  dýchalo  nahoře,  kde  modraly  se  čekanky, 
kvetl  vřes,  bělaly  se  břízky  a  usmívala  jemná  jejich  zeleň.  Vltava 
roztaveným  stříbrem  tekla  dole,  pod  horou  v  dáli  stříbřila  se  Berounka. 
Údolí  tonulo  v  jasu,  v  nějž  jsem  se  radostně  nořila.  Mluvilo  se  jen 
o  všedních  věcech,  ale  nám  dvěma  plálo  při  tom  v  očích.  Stáli 
jsme  tam  ne  dva,  ale  oba,  blízcí  sobě,  duše  spřízněné.  Vzpomínka 
na  .  Mášu  projela  hlavou,  výčitka  slabě  se  ozvala,  ale  život  ji 
umlčel  .  .  . 

Potom  restaurace,  ošumělé  žerty,  zpáteční  cesta  parníkem,  od- 
razy světla  ve  vodě,  tříštící  se  vlny,  naděje  v  budoucnost,  konečný 
smutek  a  cesta  domů,  na  níž  mne  pan  Polák  doprovázel. 

Nabídl  mi  pro  příští  dny  společné  procházky  Prahou,  v  níž  jsem 
dosud  poustevničila,  ubíjejíc  čas  nechutnými  přednáškami,  co  zatím 
kolem  život  vřel.  Při  loučení  podal  mi  ruku  a  pronesl  pevně:  „Doufám, 
slečno,  že  se  ve  mně  nezklamete."  Věřím  jeho  slovům,  ale  teď  — 
co  dál  ? 

Co  přinese  zítřek  a  dny  další  ?  Jakou  zodpovědnost  cítím  I  Roz- 
rušit člověka  jeho  druhu  není  bez  významu,  a  byla-li  touha  po  sblí- 
žení s  mé  strany  jen  zvědavostí,  co  pak? 

12 


Digitized  by 


Google 


178  Stasa  Pavlova: 

Pondélí,  30.  července. 

Opatrně,  aby  nikdo  ničeho  nespozoroval,  umluvili  jsme  si  dnes 
ráno  schťizku  na  odpoledne.  Ve  dvě  hodiny  u  Prašné  brány.  Poprvé 
konala  jsem  takovou  cestu.  Směs  studu,  radosti  a  očekávání  mnou 
provívala.  S  hlavou  sklopenou  jsem  se  blížila  k  němu,  tonoucímu  také 
v  rozpacích.  Odvracela  jsem  zrak,  všechnu  krev  cítila  jsem  v  obli- 
čeji a  stísněně  jsem  se  zeptala,  kam  půjdeme.  Umluvili  jsme  cílem 
Stromovku.  U  hlavní  její  tepny  pod  rozložitým  stromem,  líbáni 
jasem  větvemi  se  deroucího  slunce,  strávili  jsme  celé  odpoledne. 
Moje  světlemodré  šaty  zvolna  bledly  a  z  lící  se  vytrácela  zrádná  červeň. 
A  několik  těch  hodin  nás  zcela  sblížilo.  Sešli  jsme  se  oba  volni, 
samostatní,  vědomě  hledající,  nikým  nepoutáni,  a  „známost"  bez 
dohledu  starostlivých  matinek  a  tetiček  rychle  postupovala.  Ostatně 
uráží  mne  pouhá  myšlenka,  že  mohl  by  poměr  náš  býti  souběžným 
se  „známostmi"  městských  slečinek  — 

Jsem  si  vědoma  vlastni  ceny  i  vlastních  chyb ;  a  dnes  jsem  po- 
znala,, že  se  líbím.  Jistě  by  tento  muž,  u  něhož  každým  okamžikem 
objevovala  jsem  nové  krásné  vlastnosti,  z  nějž  vanula  zralá,  vážná 
mužnost,  sebevědomí,  hrdost,  nemrhal  čas  s  děvčetem,  u  něhož  ne- 
bylo by  více  než  hezounká  tvářička. 

Koketerie  je  mi  protivná,  nesnížila  jsem  se  k  ní,  ale  odhodila 
jsem  masku  přetvářky,  byla  jsem  přirozenou  a  povídala,  povídala,  ale  při 
tom  též  zkoušela  svého  společníka. 

Až  na  trochu  melancholie,  jež  přece  jen  zůstala  mi  věrna,  zá- 
řila jsem  štěstím.  Žila  jsem  pouze  přítomnosti.  Vroucností  dýchala 
příroda  a  zdálo  se,  že  i  ti  lidé,  jindy  malicherní,  kráčejí  dnes  mimo 
vážně,  s  porozuměním  v  očích. 

Chvilkami  bleskla  mi  hlavou  pochybnost,  není-li  tento  muž  oby- 
čejným dobrodruhem,  ale  hned  zapadla  jako  bludička. 

Z  očí  jeho  svítilo  na  mne  kouzelné  teplo,  jeho  pohled  mírně, 
bez  vášně  mne  líbal  a  jen  chvilkami  oheň  mu  v  zraku  zasvitl.  Sílu 
jsem  tušila  za  těmi  rychle  zhasínajícími  plameny.  Někdy  trhla  sebou 
jeho  ruka  nedaleko  mé  spočívající,  již  již  lekala  jsem  se,  že  mne 
uchopí,  ale  vždy  zase  uklidněné  spočinula  na  lavičce.  Líbilo  se  mi 
jeho  sebeovládání.  I  mnou  chvílemi  proběhl  elektrický  zážeh,  ale  když 
přešel  a  já  si  uvědomila  svůj  klid,  byla  jsem  na  sebe  hrdá.  Celé  od- 
poledne bylo  čisté,  průhledné  jako  bělavý  obláček.  Když  jsme  se 
večer  loučili,  oběma  nám  zářila  v  očích  radost,  že  jsme  se  v  sobě 
nezmýlili  a  že  obávaný  dnešek  prošel  tak  mile. 

Rozvířená  hladina  se  ztišila.  Klidně  jsem  vyprávěla  si.  Jančové, 
o  průběhu  procházky.  Jsou  mi  k  smíchu  její  proroctví  do  budoucna. 

Úterý,  31.  července. 

Marnotratné  slunce,  jak  dnes  jasem  plýtvalo! 

Rozdávalo  jej  travinám,  stromům,  skalám  a  štědře  obdarovalo  každý 
koutek.  Měla  jsem  ho  plnou  duši ;  ale  nebyla  to  včerejší  klidná  zář, 
ten  tichý  mír  podzimu,  dnes  to  bylo  plné  léto,  doba  žáru,  vášně, 
rozkoše. 


Digitized  by 


Google 


z  denniku  učitelky.  179 

Odpoledne  po  škole  zajeli  jsme  si  do  Šárky.  Vzala  jsem  si  opět 
svoje  milé,  bleděmodré  šaty  bez  nejmenší  ozdoby.  Tak  nějak  jasně 
známě  jsme  při  setkání  na  sebe  pohlédli.  Kovových  věcí  ve  vlaku 
nebylo  možno  se  dotknout,  jak  byly  rozpáleny.  Ale  nám  žár  nikterak 
nevadil.  Na  nevelkém  nádraží  jsme  vystoupili,  poprvé  sami  v  cizím 
místě,  bez  obav,  že  nás  kursisté  zastihnou;  dnešní  horko  bylo  nám 
nejlepším  pojištěním. 

Z  cesty  do  Šáreckého  údolí  mám  dojem  zcela  neurčitý.  Prach, 
bílá  silnice,  stromy  bez  ovoce  a  nade  vším  nesmírný  jas  a  širá, 
modrá  klenba  nebes. 

Holé,  jakoby  světlem  se  rozplývající  skály,  měnící  různé  barvy, 
nás  uvítaly.  Na  jedné  stráni  kotliny,  na  sporé  trávě,  jež  u  drobného 
praménku  vyrůstala,  pásly  se  ovce.  Nedovedu  určiti,  zda  skutečně 
velkolepé  skály  nebo  radost  z  celého  dneška  vyvolala  u  mne  na- 
dšení, s  nímž  jsem  se  tudy  ubírala. 

Konečně  zvábiia  nás  pod  skupinkou  břízek  hebká  tráva,  do  níž 
jsme  si  usedli.  Les  naproti  voněl,  potok  hrčel,  břízy  šepotaly ;  horko 
vhánělo  krev  do  hlavy.  Sláva  odložil  klobouk,  já  slunečník  a  pohodlně 
ulehli  jsme  vedle  sebe  v  trávě.  Vzpomínka  na  poplach,  jaký  by  vy- 
volalo, kdyby  nás  zde  někdo  známý  zastihl,  přiměla  mne  k  smíchu. 
S  ironií  rozbírali  jsme  přestupek,  jakého  se  asi  dle  mínění  světa 
dopouštíme.  Chvilkami  podle  nás  přešel  pocestný,  otočil  hlavu,  usmál 
se,    některý  i  opovržlivě,  jiný  shovívavě  a  tři  mnichové  závistivě. 

Ale  brzy  naše  rozmluva  vázla,  líce  obou  se  zruměnily,  blesky 
v  očích  plály  častěji,  ostřeji  a  stávaly  se  delšími.  Nemyslila  jsem 
na  nic,  jen  žíznila  po  příštím  okamžiku;  cítila  jsem  kolem  sebe  jíti 
život  a  nepřipouštěla  si  žádných  rozpaků.  Nemilosrdně  ničila  jsem 
hustý,  od  země  podesychajicí  pažit,  trhala  jsem  drobnou  travičku 
a  pohazovala  jí  Slávův  kabát.  Sbíral  ji  a  přidušeně  šeptal,  že  si  ji 
uschová.  Vrtala  jsem  prsty  v  zemi,  nemohouc  skrýti  rozechvění.  Ně- 
kolik pídí  ode  mne  cosi  zašustilo  a  myška  zmizela  v  díře.  „Myšička," 
usmála  jsem  se  bez  nejmenšího  uleknutí  a  hrabala  se  dále  v  hlíně. 
Z  pod  širokého  klobouku,  jenž  zakrýval  mi  obličej,  pozorovala  jsem 
chování  Slávovo.  Mluvil  málo,  hlasem  nepřirozeně  zabarveným. 

Náhle  nastalo  děsné  ticho,  slyšela  jsem  je  takřka,  duše  má  če- 
kala   a  zdálo  se  mi,  že  celá  příroda  cítí  se  mnou. 

Plně  propukla  má  touha,  touha,  jež  tak  dlouho  mne  již  zžírala 
a  spalovala.  Celá  moje  bytost  volala  po  lásce.  Sláva  ležel  v  nízké 
trávě  zardělý,  ale  stále  ještě  se  ovládající,  s  jiskrami  v  očích.  Věděla 
jsem,  že  dojde-li  k  výbuchu,  musí  se  tak  státi  v  nejbližších  oka- 
mžicích, jinak  .  .  . 

Vlny  touhy  či  lásky  burácely  mi  v  prsou,  vyzařovaly  ze  mne 
a  zachvacovaly  přemáhajícího  se  Slávu.  Nemohla  jsem  za  své  ro- 
zechvění, za  ono  propuknutí  citů  po  dlouhých  měsících  odříkání. 

Konečně  dostavila  se  krise.  Jiskry  přeletovaly  z  jeho  na  mne 
upřených  i  z  mých  sklopených  očí.  Chvěl  se,  toužil,  všechna  jeho 
nahromaděná  mužná  touha,  všecky  nastřádané  city  hrozily  vyraziti. 
Neodvratně   blížil  se  rozhodný  okamžik.     Čekala  jsem   jej  přivírajíc 

12* 


Digitized  by  ^OOQIC 


180  Stasa  Pavlova:  Z  denníku  učitelky. 


oči,  nemajíc  ani  ponětí,    jaic  se  zachovám,   jak  vše  dopadne  —  — 
chytíme-li  oba  a  skončíme  vítěznou  hymnou  Lásky  .  .  . 

Ticho  .  .  .  ticho  .  .  .  ticho  .  .  . 

Jako  hromová  rána  na  mne  působilo  jeho  objetí  —  Bylo  mí 
podobně,  jako  když  hledíme  na  nabité  délo,  víme,  že  výstřel  z  něho 
bleskne,  a  přece  se  jím  prudce  zachvějeme  — 

Sláva  pokrýval  polibky  mou  šíji,  vlasy,  svíral  mne  pevně  a  zmá- 
mený láskou  prosil,  abych  mu  byla  Kareninou,  již  zbožňuje  .  .  . 

A  já  .  .  . 

Rána  vyšla,  plameny  zhasly  a  touha,  jež  prve  zničujícím  pla- 
menem pálila  —  proměnila  se  v  led.  V  této  chvíli  jsem  poznala 
svou  nejhlubší  bolest,  příčinu  své  rozpolcenosti ;  poznala  jsem,  že 
nemohu  se  mu  oddati,  že  neoddám  se  nikdy  nikomu,  poněvadž  cit 
Lásky  nebyl  mi  snad  vložen  v  hruď.  Z  propasti  duše  sice  vyšlehuji 
plameny  touhy,  ale  pod  nimi  —  kámen  — 

Hoře  poznání  mne  zachvátilo.  Dosáhla  jsem  lásky  muže  mi 
drahého,  ale  netěšilo  mne  moje  vítězství.  Spatřila  jsem  vysokou,  ne- 
přístupnou zdí  obehnaný  ráj,  v  němž  není  pro  mne  místa.  — 

Zakryla  jsem  si  obličej,  abych  neviděla  Slávových  očí,  z  nichž 
zíralo  tolik  lásky  a  čistě  lidské  vášně  bez  nízkosti.  Šílila  jsem  touhou 
po  štěstí,  jež  mi  uniklo  bez  vlastní  viny  a  o  něž  jsem  připravila 
i  drahého  svého  hocha. 

Co  mne  učinilo  takovou?  Čím  bude  můj  život?  Hluchým  květem^ 
ničím  víc 

Píši  své  řádky  v  noci,  vše  dávno  již  spí .  .  .  Jen  moje  duše  bdí, 
svíjí  se  bolestí  a  srdce  spaluje  prokletá  touha,  jež  věčně  zůstane 
jen  touhou   —  —  — 

Obrovskou  silou  vůle  jsem  se  na  zpáteční  cestě  poněkud  uklid- 
nila. Sláva  mne  vedl  šetrně,  sám  jaksi  zraněn,  pokořen  .  .  .  Slunce 
pálilo,  mně  však  zuby  zimou  drkotaly,  a  šedivá,  pustá  cesta  táhla 
se  do  nekonečna  .  .  . 

Sláva,  přičítaje  moje  vzrušení  něčemu  zcela  jinému,  neměl  ani 
tušení  o  tom,  co  jsem  prožívala.  Chvilkami  dostavovala  se  úplná  tupost. 
Vzpomínám  zpět  na  tu  cestu  a  zdá  se  mi  desítiletím.  Kol  úst  vy- 
hloubila se  mi  první  vráska  .  .  . 

Vzepjetím  všech  sil  dostavil  se  alespoň  zdánlivý  klid. 

Na  nádraží  v  Podbabě  se  zájmem  již  pozorovala  jsem  krásu 
Prahy.  Jeř  u  mne  nejosvědčenějším  receptem  léčiti  bolest  krásou. 

Cesta  ztemnělým  vlakem  byla  příjemná,  provroucnělá.  Ruku 
v  ruce,  ale  s  city  úplně  odlišnými,  sledovali  jsme  mizící  krajinu. 
Toužila  jsem  vrhnouti  se  mu  v  náruč,  zlíbati  jej  a  pověděti  mu,  že 
veze  si  —  přítelkyni.  (Pokračování.) 


Digitized  by 


Google 


^vy^^^ 


->^- 


3-íV 


Jan  Rokyta: 


Jadranské  dojmy. 

PLAVBA  KVARNEREM. 

Čarovné  moře,  čarovné  břehy ! 
Tolik  tu  slunce,  tolik  tu  něhy, 
tolik  tu  krásy  kolem  a  kol, 
srdce  že  blahem  chvi  se  a  svírá, 
oko  že  lačně  do  dálek  zírá, 
na  moři  stíhá  vlnu  i  dol ! 

Za  námi  bílá  mizejí  města, 
démanty  září  parníku  cesta, 
kolem  nás  modři  hluboký  tón  — 
nad  námi  jižní  nebe  se  výší, 
rackům  je  k  letu  svobodnou  říší 
od  jitra  dne  až  po  slunce  skon. 

Ostrovů  břehy  vstávají  táhlé, 
jak  by  je  slovo  kouzelné  náhle 
vzývalo  z  klínu  blankytných  vod  — 
ten  ještě  v  slunci  bíle  se  skvěje, 
jiný  se  blíž  nám  smaragdem  směje, 
třetího  z  dálky  jeví  se  bod. 

Ku  břehům  bílá  města  se  tisknou, 
na  chvíli  zrakům  v  záři  se  blýsknou, 
cypřišů  černý  vyvstane  stín, 
píseň  i  zvonů  zaletí  k  sluchu, 
tak  jako  pozdrav  života  ruchu  — 
pak  zas  vše  zmizí  ve  vody  klín. 


Digitized  by 


Google 


182  Jan  Rokyta: 


A  již  zas  jiný  břeh  vidíš  bUzký, 
vinice  tmavé,  bělounké  vísky  — 
bože,  snad  plujem  v  zlatý  to  věk! 
Vidíš  těcli  stromů  jablka  zlatá, 
polibky  slunce  ohnivě  vzňatá? 
Snad  jsou  to  sady  Hesperidek  I 


VlŠ,  JAK  JSEM  ZVAL  TÉ? 

Víš,  jak  jsem  zval  tě,  jaro  bylo, 
víš,  jak  jsem  zval  tě  na  svou  loď? 
Vše  bylo  od  květů  kol  bílo 
a  já  tě  volal:  pojď,  ó  pojď! 

Chtěl  člun  jsem  mít  a  míti  vesla 
a  rybník  v  moře  proměnit, 
chtěl  jsem,  by  loď  nás  v  dálku  nesla 
a  s  námi  naší  lásky  cit  .  .  . 

Hle,  na  lodi  jsme,  vůkol  moře 
a  modré  nebe  nad  námi, 
pták  hýří  volném  ve  prostoře 
a  zrak  se  plní  slzami. 

Tak  jest  mi,  duše  moje  drahá, 
tak  jest  mi  jako  před  lety  : 
tam  pták  jest  naší  lásky  blaha, 
já  mlád  jsem  zas  a  poupě  ty. 

A  moře,  jež  kol  člunu  hraje, 
tof  vodní  pláň  jest  vysněná, 
když  svíral  jsem  tě  za  dnů  máje 
v  svá  roztoužená  ramena. 

Zas  ret  můj  tvoje  hledá  rety, 
zas  květ  si  srdce  vysnilo  — 
rci,  duše,  zda  se  těmi  lety, 
rci,  zda  se  něco  změnilo? 


MÁ  BÁRKA. 

Má  bárka  po  vln  zdvihu  ptákem  letí 
a  bílá  plachta  dme  se  nad  mou  hlavou » 
jak  ubíhal  bych  kamsi  do  zásvětí, 
kde  duše  nezděsí  se  lidskou  vřavou. 


Digitized  by 


Google 


Jadranské  dojmy.  183 


Má  bárka  bílá  pod  perutí  bílou 
jak  bílý  racek  na  vlnách  se  houpá  — 
dál  ode  břehu  prchám  větru  silou, 
jsou  za  mnou  světa  zápolení  hloupá. 

Co  bylo  město,  teď  je  světlá  tečka, 
co  byly  hory,  jsou  jen  smavé  pruhy  — 
a  i  ty  zbytky  země  duše  přečká, 
jen  moře  s  nebem  budou  mými  druhy. 

Jen  žena  má  a  dítě  modrých  zraků, 
jen  běloskvoucí  na  vln  hřbetech  pěny, 
let  vážný,  vytrvalý  mořských  ptáků, 
cit  můj  a  družky  moji  roztoužený. 

Jen  o  boky  mé  lodi  šumět  budou 

vln  mocné  nárazy  a  nesčíslné 

z  nich  krůpěje   v  mou  bárku    padat   chudou, 

sny  v  moje  srdce,  štěstím  plavce  plné. 

A  slunce  bude  na  východě  vstávat 
a  na  večer  se  s  mořem  loučit  dlouze  — 
hvězd  kouzlu  rád  se  budu  v  noci  vzdávat 
a  utápět  se  v  podměsíční  touze. 

A  po  dnech,  po  nocích  té  plavby  mořem 
snad  jiné  břehy  bárce  naší  vstanou, 
kde  život  není  strádáním  a  hořem, 
kde  spočnu  s  dvojicí  svou  milovanou  .  .  . 


KORÁBY. 

Modř  hluboká,  jež  barvou  Jadranu  je, 
se  proměnila  v  barvu  ocele, 
od  jihu  vítr  nepříznivý  duje 
a  nebem  honí  mraky  setmělé. 

O  skaliska  se  vlny  rozbíjejí, 
zpěněné  šumí  vzhůru  po  břehu  — 
i  na  moři  se  bílou  pěnou  skvějí, 
siroccem  poháněny  do  běhu. 

Kde  ve  slunci  se  skvěly  plachty  člunů, 
tam  dnes  jen  bělají  se  skvrny  pěn  — 
dnes  vítr  ladí  melancholje  strunu, 
jí  dchne  i  obraz  moře  beze  změn. 


Digitized  by 


Google 


184  Jan  Rokyta:  Jadranské  dojmy: 


Zrak  marně  k  horizontu  upíná  se, 
dnes  nedýmá  ni  v  dálce  parolorf  — 
jen  moře  leží  tu  v  své  chmurné  kráse, 
jen  oblohu  zříš  nad  ním,  jeho  choř. 

Tě  jímá  nekonečno,  píseň  moře, 
že  ztrácíš  míru  pro  dálku  i  čas, 
jen  zříš,  jak  vítr  tmavou  pláni  oře, 
jen  příboj  slyšíš  hučet  zas  a  zas  .  .  . 

Tak  minula,  ó  nevím,  jaká  chvíle, 
když  tam,  kde  zahýbá  se  skalní  břeh, 
se  vynořily  velké  plachty  bílé, 
že  obrazem  tím  v  prsou  mřel  mi  dech. 

Loď  jedna  majestátní,  druhá,  třetí, 
tři  na  každé  jsou  mocné  stožáry, 
jak  ptáci  velikáni  mořem  letí 
podivné  jejich,  dávné  útvary. 

Což  obrátil  se  čas  a  letěl  zpátky 
až  v  dávno  uplynulá  staletí? 
Což  zanesl  mne  nazpět  do  pohádky, 
jež  jevívala  v  snách  se  dítěti? 

Hle,  koráby  se  blíží,  blíží  zdlouha, 
jich  tvary  že  již  oko  poznává: 
ten  zdobí  na  okraji  modrá  prouha 
a  v  předu  Svaté  Panny  postava. 

A  na  palubě  —  pravda  to,  či  zdání?  — 
muž  v  černém,  dávném  kroji  jak  by  stál: 
plášť  černý,  péro  s  baretu  se  sklání  — 
toř  věru  benátský  je  admirál ! 

Širokým  zrakem  zírám  na  vidění: 
Jsi  stín  ?  Či  jsme  již  stíny  ty  i  já  ?  .  .  . 
V  tom  zachvělo  mnou  dávné  písně  znění: 
sbor  plavců  zpívá:  Santa  Maria  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


185 


Dr.  D.  Panýrek  : 

Druhá  nemoc. 

Čtvrtá  nemoc  je  vědě  od  některých  let  známa.  Je  to  t.  zv.  ne- 
moc Dukesova,  osutinová  choroba  dětí,  podobná  spále,  mírněj- 
šího však  průběhu,  a  zove  se  „čtvrtou  nemocí"  proto,  že  tvoří 
v  řadě  osutinových  chorob  nakažlivých,  horečných,  epidemických 
détských  čtvrtou  ve  skupině  podobných:  zarděnky,  spalničky, 
spála*). 

Ale  „druhá  nemoc"  není  odborný  terminus  vědecký.  Po  stránce 
praktické  však  je  tak  důležitým  zjevem,  že  třeba  se  s  ní  i  před 
forem  širších  kruhů  vzdělaného  čtenářstva  obírati,  třebas  ani  ve  vědě 
dosud  soustavně  studována  nebyla.  Prostonárodní  a  neodborná  lite- 
ratura pak  vůbec  nemá  dosud  o  předměte  tom  ani  u  nás,  ani,  pokud 
vím,  v  cizině  žádného  pojednání. 

Ve  vědě,  která  je  tak  veliká,  jako  jest  medicína,  jejíž  pole  co 
rok  roste,  je  dosti,  když  student  za  pět  let  státem  předepsaného 
učiva  a  odbyv  přísné  zkoušky,  jimž  jest  se  mu  podrobiti,  seznámí 
se  s  nejdůležitějšími  poznatky,  jež  mu  v  životě  praktickém,  v  němž 
má  choré  léčiti  a  nemoci  předcházeti,  jsou  nezbytný.  A  tak  univer- 
sitní učitelé  jsou  rádi,  když  naučí  své  posluchače  aspoň  věcem  nej- 
důležitějším. 

Ale  praxe,  ve  které  se  lékař  setkává  dosti  často  se  zjevy  do- 
cela mu  novými,  s  případy  neobvyklými  —  třeba  se  již  půl  století 
i  déle  vědou  tou  pilně  obíral,.  —  ukazuje,  že  v  lékařství  je  každé 
vědění,  každý  poznatek  důležitý,  nebo  naopak,  může  býti  pro 
lékaře  osudno,  tím  spíše  ovšem  i  pro  nemocného,  když  by  lékař 
něco  nevěděl,  co  právě  v  daném  případě  věděti  třeba.  Nepadá  při 
tom  na  váhu  a  nemocnému,  jenž  chce  býti  umem  lékaře  uzdraven, 
nic  po  tom  není,  je-li  ten  který  případ,  jenž  je  právě  jeho  pří- 
padem, nový  nebo  vzácný.  Novým  může  býti  jenom  jeho  lékaři 
-—  proto  je  zavedeno  a  obecně  uznáváno  zařízení  konsilií. 

Z  toho  vysvítá,  jak  je  důležito,  aby  lékař  mnoho  četl,  mnoho 
se  učil  ještě  po  zkouškách,  třeba  v  nich  s  nejskvělejším  prospěchem 
obstál,  aby  se  učil  celý  život.  Kdo  tak  nečiní,  nebude  nikdy  dobrým 
lékařem.  Tím  se  liší  stav  náš  od  jiných,  které  s  nastřádanou 
a  předepsanou  měrou  vědomostí,  právník  se  svým  počtem  paragrafů, 
filosof  se  svými  klassiky  atd.  vystačí  po  celou  svoji  kariéru,  ač 
i  stavy  tuto  jmenované  okřikly  by  mne  asi  v  mysli,  znajíce  prvý  pří- 
pady, jež  mu  ještě  v  praxi  nepřišly,  druhý  nové  výzkumy  v  archeo- 
logii atd. 

Ale  není  vědy,  která  by  byla  tak  neobsáhlá,  nevýstižná  a  při 
tom  tak  rychle  a  hojně  novými  poznatky  obohacována  jako  medicína. 

♦)  Tyto  čtyři  choroby  jsou  jako  čtyřstup  o  dvou  párech,  zarděnky  — 
spalničky,  spála  —  Dukesova  nemoc.  Každá  z  obou  dvojic  obsahuje  dva  členy 
sobě  velmi  podobné. 


Digitized  by 


Google 


186  Dr.  D.  Panýrek: 


A  z  jejího  oboru  je  —  druhá  nemoc. 

Obírám  se  jí  vědecky  bez  mála  dvacet  let.  Nasbíral  jsem  ně- 
kolik tisíc  případů  druhé  nemoci  v  několika  literaturách,  jichž  jazyky 
znám;  jiné  jsou  mi  povědomý  z  referátů.  Tak  seznal  jsem  nemoc 
druhou,  nemoc  třetí  atd.  A  kdežto  učebnice  lékařství  mediky  pou- 
čují, jak  vypadá  nemocný  při  tuberkulose,  jaká  je  nemoci  příčina, 
jak  choroba  probíhá,  jakou  připouští  předpověď,  jak  se  léčí  atd., 
a  to  ukazují  i  při  tyfu  a  zánětu  plic  a  otravě  olovem  a  nádoru 
mozku  a  bloudivé  ledvině  a  zlomenině  kosti  stehenní  atd.  atd., 
nemohou  poučovati  ho  (neb  aspoň  z  pravidla  tak  nečiní),  jak  je 
nemocnému,  jenž  trpí  dvěma,  třemi,  čtyřmi  nemocemi,  z  nichž 
každá  nějak  se  jeví,  každá  dává  nějaké  příznaky,  jež  mohou  jiné 
projevy  zastírati,  jiné  pozměňovati  a  celek,  obraz  chorého  člověka 
že  bude  pak  zcela  jiný,  než  by  byl,  kdybychom  měli  před  sebou 
čtyři    nemocné,  z  nichž   každý  by  trpěl   jen  jednou  z  těch    nemocí. 

Sice  jsou  některé  z  těchto  nemocí  „druhých"  známy.  Zovou  se 
komplikace.  A  pojednává  o  nich  každá  učebná  kniha.  A  jiné, 
také  známé,  pouštějí  se  zřetele,  ježto  se  rozumí  samo  sebou,  že  druhá 
nemoc  bude  probíhati  pravidelně  nebo  s  malými  změnami,  jako  prvá, 
jde-li  o  touž  nemoc.  V  tomto  případě  mluvíme  o  recidivách. 
Příklad:  tyf,  zhoubné  nádory  některé.  Není  dále  vyloučeno,  že  by 
člověk,  jenž  přestál  právě  šfastně  zánět  ledvin,  nemohl  po  nějaké 
době  spadnouti  s  velocipédu  a  utrpěti  otřesení  mozku.  Taková 
„druhá"  nemoc  nás  tu,  jak  pochopitelno,  nezajímá.  Po  jedné  ne- 
moci může  dřív  nebo  později  následovati  druhá,  jiná.  Výjimkou  jest, 
kde  jedna  nemoc  zamezuje  druhou,  na  př.  „vakcina"  —  onemocnění 
kravskou  neštovicí  (cow-pox),  jež  as  na  4  léta  chrání  od  onemocnění 
pravými  lidskými  neštovicemi  (variola),  při  čemž  ostatně  dnes  ještě 
určitě  nevíme,  nejsou-Ii  obě  choroby  totožné,  ač  vaccina  generalisata, 
t.  j.  po  celém  těle  rozšířená  (když  se  lymfa  očkovací  dostala  na 
př.  do  oděrek  nebo  lišeje  povšechného  škrabáním,  skrze  nehty  po- 
třísněné výměškem  chráničky),  vypadá  poněkud  jinak,  nežli  pravé 
neštovice. 

Ale  tato  výjimka,  ukazující,  že  jedna  nemoc  před  onemocněním 
jiným  neduhem  chrání,  vlastně  také  potvrzuje  naši  thesu,  že  by  se 
měl  studovati  poměr  chorob  k  sobě  navzájem. 

Poměr  ten  není  tak  jednoduchý.  Mámef  tu,  jde-li  na  př.  o  dvě 
choroby,  před  sebou  nejen  tyto  dvě  choroby,  ale  ještě  třetího,  svr- 
chovaně závažného  činitele,  nemocného  samého.  Neboř  jedna 
a  táž  nemoc  neprobíhá  u  každého  nemocného  stejně.  Každý 
zkušený  lékař  ví,  že  musí  léčiti  nemocného,  nikoli  nemoc.  Je 
tedy  při  „druhé"  nemoci  vedle  obou  chorobných  pochodů  důležitým 
faktorem  dále  i  nemocný.  Máme  tu  tedy  v  nejjednodušším  případě 
činitele  tři. 

Ale  ústrojí  člověka  není  jednoduchý  stroj,  nýbrž  soustava  ústrojí 
na  sobě  závislých,  na  sebe  působících  za  zdraví,  tím  závažněji 
ovšem   za   choroby.     Víme,   že   chorobně   změněný   ústroj  vytvořuje 


Digitized  by 


Google 


Druhá  nemoc.  187 


látky,  jež  škodí  druhému  ústrojí.  A  na  té  zkušenosti  založena  nauka 
o  autointoxikacích  či  sebeotravách  co  piíčinách  chorob. 

Učili  jsme  se  na  fakultě  dále,  že  na  př.  určitý  jed  působí  tak  a  tak 
na  nervy,  tak  a  tak  na  srdce,  tak  a  tak  na  zažívací  ústrojí  a  proto 
ten  a  ten  jed  při  jedné  chorobě  je  vhodný,  při  jiné  nevhodný. 
Mimo  to  třebas  vyvíjí  lék  dotyčný  ještě  řadu  nežádoucích  obtíží,  t, 
zv.  vedlejších  příznaků  —  některý  ruší  třebas  trávení,  jiný  způso- 
buje vyrážku. 

Uvažujíce  tyto  zkušenosti  nahlížíme,  proč  vlastně  neběží  při 
druhé  nemoci  jen  o  dva  činitele,  ani  jen  o  tři,  nýbrž  o  řadu  čini- 
telů, z  nichž  všecky  třeba  míti  na  zřeteli,  jako  ve  hře  tarokové,  a 
zase  ne  jako  ve  hře  tarokové,  ježto  špatně  hrajíce  taroky  prohrajeme 
partii,  tedy  určitý  peníz,  ale  špatně  hojíce  nemocného  utratili  bychom 
jeho  život  a  s  ním  snad  i  svoji  existenci. 

A  proto  je  druhá  nemoc  velmi  těžký  oříšek. 

Někomu  napadne:  Když  mám  dvě  nemoci,  vezmu  si  dva  lé- 
kaře, jeden  bude  hojiti  jednu  (znalec  té  nemoci),  druhý,  znalec 
druhé,  bude  se  obírati  onou.  Ve  skutečnosti  častěji  se  tak  stává. 
Léčil  jsem  jednou  zlomeninu,  mezitím  co  jiný  lékař  ošetřoval  tyfus, 
jemuž  pacient,  napiv  se  vody  z  vodovodu,  později  podlehl.  Dochá- 
zeli jsme  oba  k  nemocnému.  Já,  chirurg,  občas  k  noze,  on,  praktik, 
denně  k  tj-fu.  Ale  tak  může  se  státi  při  chorobách,  jež  na  se  vzá- 
jemně nepůsobí,  aspoň  ne  závažně.  Jinak  musí  znáti  a  bedlivě  sle- 
dovati lékař  jeden  oba  stavy,  ač  i  v  pNkladu  nahoře  uvedeném 
bylo  mi  třeba  sledovati  i  druhou  nemoc,  nebude-li  vrhati  stíny  na 
hojení  zlomeniny,  a  v  tom  je  těžiště  otázky. 

Jak  dvě,  tři,  čtyři  choroby  na  sebe  navzájem  a  spolu 
společně  na  chorého  působí? 

Zůstaňme  zatím  ještě  při  příkladech. 

1  na  př.  kuří  oko  je  nemoc.  Člověk  jím  stížený  může  si  ulo- 
viti vidlák.  Ze  záděry  podebere  se  mu  prst.  Dejme  tomu,  že  tu  ani 
k  celkovým  příznakům  hnisání  (horečce,  nechutenství,  bolení  hlavy 
atd.)  nedojde,  že  šlo  jen  o  malé  místní  onemocnění,  při  němž  se 
utvořila  malá  hlízka  pod  kůží,  jež  ztenčivši  na  některém  místě  kůži, 
provalila  se  na  venek. 

Běželo  tu  tedy  o  dva  chorobné  pochody.  Oba  byly  na  štěstí 
místní.  Jedna  nemoc  nepůsobila  na  druhou.  Nejvýš  jen  poněkud 
mrzutějším  učinily  svou  oběť,  kterou  kuří  oka  velmi  občas  trápí,  že 
mu  přibyla  ještě  jedna  obtíž.  Jedna  z  chorob,  ježto  se  z  pravidla 
neléčf  nebo  špatně  léčí,  byla  rázu  trvalejšího  —  kuří  oko,  druhá 
při  vhodném  léčení  v  několika  dnech  proběhla  příznivě. 

Už  máme  z  toho  drobného  příkladu  jednu  pevnou  poučku.  Dvě 
místní  choroby  na  se  nepůsobí,  aspoň  ne  závažně,  leda  že  zakalují 
náladu  nemocného,  na  niž  vždy  několik  chorob  má  vliv  skličující 
více,  nežli  choroba  jedna  sama. 

Vezměme  případ  složitější. 

Jedna  choroba  je  místní,  druhá  postihuje  ústrojí  celé,  třebas 
vlastně  týká  se   také  jen  jedné   soustavy  tělesné,    na   př.  nervstva. 


Digitized  by 


Google 


188  Dr.  D.  Panýrek: 


Ale  toto  je  tak  důležitá  součást  těla  a  nerušená  jeho  úkonnost  je 
tak  nezbytná  celku,  že  onemocnění  jeho  projevuje  se  mnohonásobně 
četnými  poruchami  od  rozmanitých  ústrojů,  jež  jsou  pod  vlivem 
nervstva. 

Tu  již  budou  poměry  složitější. 

Vezměme  zase  kuří  oko.  A  člověk  takový  měl  by  úbytě  míchy. 
Takhle  v  prvních  počátcích,  kdy  i  pro  lékaře  jest  oříškem  vyznati 
se,  oč  tu  běží.  V  počátečném  období  té  choroby,  kdy  ještě  pohyb 
těla  netrpí,  chůze  nemocného  je  neporušena,  zorničky  beze  změn, 
dostavují  se  často  bolesti  t.  zv.  sálavé  (nepěkně  říká  se  také  „vy- 
střelující", ježto  jsou  tak  živé,  jako  by  údem  proletěla  po  délce 
nějaká  koule).  Nemocný  by  trpěl,  maje  na  malíku  kuří  oko,  dosti 
živými  bolestmi  v  malíku,  časem  i  sousedství  postihujícími.  Nyní  ob- 
jeví se  lancinující  bolest,  která  proletí  údem  až  k  malíku.  Zde  sedí 
dosud  rohovitý  ten  kopeček  —  nemocný  připisuje  bolesti  kuřímu 
oku.  Dá  si  je  odstraniti  —  jindy  byla  úleva  aspoň  na  nějaký  čas, 
teď  však  bolesti  neustávají.  Vyhledá  lékaře,  jenž  slyše  o  kuřím  oku 
a  nevida  ještě  u  nemocného  žádné  zřejmé  známky  závažnější  cho- 
roby nervové  myslí,  zvláště  když  ta  rohovitá  destička  kuřího  oka 
zde  je  patrná,  že  tu  vskutku  neběží  o  nic  jiného,  než  o  prostý 
„clavus".  Ale  bolesti  neustupují  po  odborném  léčení  kuřího  oka, 
naopak  stávají  se  citelnějšími.  Nemocný  jde  zajisté  k  jinému  lékaři 
a  příběh,  byl-li  to  zase  lékař  zběžně  pracující,  se  opakuje.  Ale 
druhý  lékař  byl  pozornější.  Vyptal  se  na  vše  podrobně,  tím  získal 
si  důvěru  nemocného,  jenž  s  ním  sdělil,  které  choroby  kdy  přestál, 
na  to  jej  vyšetřil  co  nejsvědomitěji  a  dospěl  ku  podezření,  že  by 
mohlo  běžeti  o  počátek  úbytí  míchy.  Zařídiv  vše,  čeho  třeba,  od- 
straniv všechny  škodliviny,  jež  chorobu  jmenovanou  zhoršují  a  průběh 
její  urychlují,  upraviv  způsob  života  jeho  na  nejpřísněji  zdravotnické 
normy,  docílil  toho,  že  aspoň  průběh  choroby  stal  se  velmi  pozvol- 
ným a  mírným,  kdežto  jinak,  setrvav  při  své  životosprávě,  byl  by 
chorý  nadále  vydatně  čerpal  z  poháru  života  a  tím  by  si  jej  byl 
při  chorobě,  jež  jinak  sama  z  pravidla  na  život  nesahá  a  života  valně 
neukracuje,  značně  zkrátil. 

Zvolili  jsme  případ  druhý,  složitější  už,  ale  při  tom  ještě  dosti 
jednoduchý.  Jednu  chorobu  místní,  druhou  nervovou.  A  byly  to  ne- 
duhy celkem  dosti  přístupné  vyšetření  —  jedna  byla  kožní,  druhá 
běžná,  častá  nemoc,  ne-li  hned  z  počátku,  jistě  dosti  záhy  ještě 
znatelná. 

Ale  dejme  tomu,  že  by  běželo  o  dvě  choroby  vnitřní,  které  se 
nevyznačují  jinými  příznaky,  než  bolestmi,  a  třeba  ani  těmi  ne,  snad 
některým  méně  zřetelným  příznakem,  jedna  závratí,  druhá  zácpou. 
A  snad  by  šlo  o  choroby  tři.  Nebo  o  neduhy,  které  mají  rozmanité 
nestejné  a  nestálé  projevy  —  brzy  ty,  brzy  ony,  a  že  by  běželo 
o  nemocného  otrlého,  který  si  mírnější  poruchy  ani  nepovšimne,  jak 
často  bývá  na  venkově,  nebo  že  by  pacient  některou  chorobu,  stydě 
se  za  ni,  zamlčel,  nebo  zatajil  z  nepravého  studu  něco  z  minulosti,  co 
by  lékaře  spolehlivě  vedlo  k  poznání,  oč  běží. 


Digitized  by 


Google 


Druhá  nemoc.  189 


Věru  stává  se  často,  že  poměry  jsou  tak  zamotané,  ztajené  neb 
složité,  že  aby  lékař  byl  vševědoucí. 

Nelze  upříti,  že  některé  takové  kombinace  chorob  (zovu  je 
„associace")  jsou  častý.  Z  nejrozšířenějších  tří  neduhů:  tuberkulosy, 
alkoholismu  a  příjice,  dva  z  nich  zhusta  se  kombinují,  prvá  s  druhou, 
druhá  s  třetí  i  prvá  s  třetí  a  naopak.  Jedna  druhé  připravuje  půdu. 
Piják  v  omámení  lihovém  pozbývá  rozvahy  a  sveden  lehkomyslnými, 
nebo  také  napitými  druhy  uchýlí  se  v  náruč  kněžek  Venušiných,  kde 
uloví  nákazu,  jež  vyvine  se  v  chorobu,  zvláště  v  ústrojí  pijáctvím 
seslabeném  povážlivou.  1  naopak  člověk  jmenovanou  chorobou  sti- 
žený  pozbyv  mysli  oddává  se  pití,  chtěje  nalézti  útěchy  v  poťouchlém 
jedu.  A  piják  zase  často  končívá  souchotinami,  ježto  alkohol  seslabil 
přirozenou  jeho  vzdornost  proti  bacillům  tuberkulosy,  a  podléhá  proto 
snadno  nákaze  takové.  Také  nejeden  souchotinář  v  domnění,  že  se 
posiluje,  pije  silné  lihoviny.  Nejen  se  neposiluje,  ale  neznaje  míry 
často  přebere  a  seslabuje  svoji  obrannou  schopnost,  spíše  a  dříve 
podléhá  nemoci,  ař  už  pije  z  domnění,  že  se  posílí,  nebo  ze  zoufal- 
ství. Tak  ony  tři  choroby,  jež  čítáme  k  nejčastějším,  mají  tuto  ne- 
blahou vzájemnost.  Združují  se,  jedna  druhé  zjednává  půdu,  aby  spo- 
lečně udolaly  dvě,  co  jedna  sama  o  sobě,  neléčena-li,  také  sice  by 
zmohla,  ale  ne  tak  rychle. 

Je  pak  přirozeně  léčení  takového  kombinovaného  stavu  mnohem 
těžší.  A  proto  výsledky  —  také  ještě  z  té  příčiny,  že  alkoholismus 
přivádí  o  rozvahu  a  proto  nemocní  včas  nehledají  lékaře  anebo  vy- 
hledavše jej  neřídí  se  přísně  dle  jeho  rad  —  jsou  smutné.  Vyvine-li  se 
soubor  takových  chorob  ria  půdě  před  tím  už  odchylné,  na  př.  zdě- 
děnými poruchami  nervstva  zatížené,  jest  obraz  ještě  složitější. 

Z  novější  lékařské  literatury  zrovna  tu  svádí,  aby  byl  uveřejněn 
případ,  který  v  odborném  listu  „Archives  de  neurologie"  uveřejnil 
r.  1905  dr.  Simon.  Budiž  nám  dovoleno  z  práce  tohoto  francouz- 
ského lékaře  předložiti  úvaze  čtenáře  neodborného  výtah.  Běželo 
o  muže  starého  43  let,  jenž  pocházel  z  matky  alkoholicky  a  otce 
sebevraha.  Muž  ten  od  15.  do  25.  roku  věku  svého  přestál  řadu 
záchvatů  křečí  jistě  padoucnicových.  Později  tyto  záchvaty  ustaly. 
Ale  ve  20.  roce  přivedl  ho  probuzený  pud  —  jak  známo,  v  té  době 
nejmocnější  —  v  náruč  ženy,  od  níž  získal  nákazu  rozšířené  celkové 
choroby  pohlavní.  Zatížený  epileptik  onemocněl  příjicí,  a  není  divu, 
že  na  té  půdě  vyvinul  se  zvláště  neblahý  alkoholismus.  Alkoholikové 
často  utrpí  zranění.  Opilý  X  pokusil  se  však  o  sebevraždu, 
vrhnuv  se  pod  vlak.  Nebyl  sice  usmrcen,  ale  vážně  zraněn,  z  úrazů 
těch  však  se  vyhojil.  Jsa  ženat  byl  na  svoji  choř  velmi  žárliv  (častá 
známka  alkoholismu!).  Pochopitelno,  že  tato  ho  konečně  opustila. 
Tak  učinila  i  druhá  žena,  se  kterou  potom  nějaký  čas  žil.  Byltě 
dovedným  řemeslníkem  a  proto  vydělal  pěkné  peníze.  Ale  mysl  jeho 
byla  stále  otřásána  představami  stihomamnými,  a  není  divu,  že  často 
pomýšlel  na  sebevraždu.  Ke  sklonku  svého  žití  počal  však  jeviti  známky 
postupné  obrny :  schopností  mu  ubývá«  pamět  mizí,  i  tělesné  známky 
této  nevyléčitelné  choroby  se  dostavují  —  a  jí  i  podléhá. 


Digitized  by 


Google 


190  Dr.  D.  Panýrek: 


Uvažujme  poněkud  případ  tento.  Jde  tu  o  muže  zatíženého  po 
obou  rodičích.  Jak  alkoholismus  matky,  tak  porušení  nejmocnějšího 
pudu  sebezachování  u  otce  dokazují,  že  nervstvo  obou  byly  nenor- 
mální. Z  takových  rodičů  nepocházejí  lidé  zdraví  —  stačí,  když  jeden 
z  rodičů  nějakou  těžší  nervosou  trpí.  Přítěž  tato  objevila  se  u  syna 
^/  podobě  padoucnice.  Jistě  i  trudnomyslnost  nemocného  s  náchyl- 
ností k  sebevraždě,  jeho  stihomam  v  době,  kdy  se  ještě  postupná 
obrna,  jež  se  jeví  někdy  také  stihomamem,  nedostavila,  nasvědčují 
nervstvu  zatíženému  po  rodičích.  Známky  alkoholismu  poznání  léka- 
řovu obtíží  nečinily  —  od  něho  jistě  pocházela  žárlivost.  Vždyť 
alkoholikové  často  v  žárlivosti  manželky  vraždí.  Na  půdě  příjičné  vy- 
vinula se  pak  progressivní  paralysa,  zblbnutí. 

Čtenář  vidí,  jak  tu  jednotlivé  složky  do  sebe  zasahují.  Liché 
představy  nemocného,  stihomam,  byly  zprvu  logické.  Když  se  do 
pochodu  vložily  účinky  jedu  nákazy,  logičnost  mizí,  řeč  stává  se 
porušenou  —  nemocný  blábolí  stále  jednu  větu. 

V  tomto  případě  bylo  lze  každou  jednotlivou  složku  v  obrazu 
chorobném  sledovati.  Když  byl  chorý  přijat  v  ústavu,  kde  nedostal 
lihovin,  činitel  této  otravy  ze  souboru  příznaků  vymizel  —  děsivé 
přeludy  ustoupily.  Zbyla  ovšem  řada  projevů  choroby  jedné  z  nej- 
smutnějších, na  niž  léčivě  působiti  bylo  nemožno. 

Z  uvedeného  příkladu  vysvítá,  jak  v  školních  takřka  případech 
jest  soubor  příznaků  dvou  i  více  chorob  zřetelný,  když  je  známo 
vše,  co  předcházelo,  a  když  jsou  všecky  choroby  význačně  a  sytě 
vyvinuty.  Jaké  obtíže  by  však  naskýtaly  se  v  případu  podobném, 
kdyby  běželo  o  formy  neúplné,  případy  nezřetelné,  jaké  v  průběhu 
četných  chorob  se  vyvinují?!  Zovou  se  dle  francouzského  odborného 
výrazu  „formes  frustes",  případy  necelé,  kusé.  Tak  mohl  nešťastník 
právě  vylíčeného  případu  býti  pijákem  mírným,  jeho  epilepsie  mohla 
jeviti  se  ve  formě  nepatrné  (petit  mal),  nebo  zase  tak  význačné,  že 
by  byla  zastírala  všechny  jiné  příznaky.  Nákaza  jeho  mohla  zůstati 
utajena.  Paralysa  mohla  pak  vyhlížeti  jako  blbnutí  z  častých  zá- 
chvatů padoucnice,  a  třeba  to  nemělo  na  výsledek  vlivu  se  stanoviska 
vědy,  padají  úvahy  tyto  na  váhu  se  stanoviska  praxe.  Nebo  zase 
mohla  býti  paralysa  mírného  zdlouhavého  průběhu  —  víme,  že  může 
činiti  přestávky  někdy  velmi  dlouhé,  i  léta  trvající,  třebas  to  v  pří- 
padu onom  s  nervstvem  tak  rozvráceným  předpokládati  nelze. 


Leč  nechme  těchto  neveselých  případů  a  uvažujme  raději  všeo- 
becně vztah  dvou  chorob. 

Obě  mohou  býti  současné. 

Mohou  následovati  jedna  za  druhou.  V  tomto  případě  stihne 
jedna  druhou  bezprostředně,  nebo  následuje  pausa  mezi  oběma.  Také 
může  se  vyvinouti  druhá  v  rekonvalescenci  po  prvé.  To  činí  kom- 
plikace infekčních  chorob,  zvláště  dětských  osutin,  kde  obě  cho- 
roby jsou  v  příčinné  souvislosti  („nexus  causalis*  zove  se  odborným 
výrazem  ten  vztah).    Nebo   jedna  choroba  na  druhé  nezávisí.   Jsou 


Digitized  by 


Google 


Druhá  nemoc.  191 


lidé,  kteří  v  životě  nikdy  nezastonali,  kdežto  jiní  sotva  se  pozdra- 
vili z  jedné  choroby,  upadají  v  druhou.  Proč  by  nemohl  člověk,  jenž 
přestál  neštovice,  vstávaje sesláblý  s  lože,  upadnouti  a  zlomiti  si  nohu? 
Když  se  pozdraví  docela  a  chodí  zase  na  procházku,  překvapí  jej 
bouře  a  zraní  ho  blesk.  I  to  přestál,  ale  jedna  nakažlivá  choroba 
nechrání  jej  před  nákazou  od  druhých').  Kolik  jich  ještě  nepřestáli 
A  jsou  tu  dále  otravy.  Přijdou  naposled  choroby  stáří,  třebas  pa- 
kostnice.  Běží-li  o  ženu,  v  mateřství  ohrožuje  ji  mnohá  porucha 
a  pak  ještě  jedna  v  dobé  odkvětu. 

Pozoruje  tyto  vztahy,  člověk  vskutku  se  diví  důmyslu  starého  li- 
dového rozumu,  jenž  vymyslil  pohádku  o  vzniku  choroby,  jak  čert 
probrav  v  sázce  ze  vzteku  člověka  poprskal,  z  čehož  vznikly  choroby. 

Ale  nepouštějme  se  zřetele  případ  prvý:  obě  choroby  jsou 
současné. 

Stává  se  někdy,  že  jest  jich  celá  řada,  některé  jsou  místní,  jiné 
týkají  se  určité  soustavy  orgánové,  jiné  jsou  celkové.  Je  velmi  by- 
strozraké,  předvádějí-li  takové  případy  professoři  svým  studentům  na 
klinikách,  aby  cvičili  jich  logiku  a  připamatovávali :  „Nezapomínejte 
na  druhou  nemoc."  Stále  mám  v  paměti  případ,  který  nám  kdysi 
demonstroval  prof.  j  a  n  o  v  s  k  ý  slovy:  „Tento  nemocný  je  pravé 
museum  pathologické!" 

Pro  oko  pozorovatele  je  ovšem  rozhodující  závažnost  choroby. 
Dva  těžké  neduhy  jsou  dohromady  horší  nežli  dva,  tři,  čtyři  lehké. 
Ale  už  jeden  těžký  ze  dvou  neduhů  opravňuje  k  povážlivějším  vy- 
hlídkám do  budoucnosti. 

Člověk,  který  kráčeje  nese  v  pravé  ruce  hůl,  může  do  levé 
vzíti  prázdný  tlumok  a  přes  rameno  si  tíeba  přehodí  plášf.  Má  tri 
břemena  a  je  přece  lehký  proti  tomu,  kdo  tlačí  před  sebou  vysoko 
naložený  trakař.  Kdybychom  tomuto,  ač  má  jen  jedno  břemeno,  dali 
ještě  těžkou  nůši  na  záda  —  ač  často  takto  vídáme  otužilé  venkovany 
vraceti  se  z  práce,  —  zatižíme  jej  pochopitelně  více,  nežli  když  jiný 
s  jedním  lehkým  břemenem  v  ruce  obtíží  si  ještě  druhou  končetinu 
a  snad  i  několik  kapes  a  na  rameno  zavěsí  si  třeba  ručnici  a  kolem 
pasu  patrony. 

To  platí  i  o  nemocech.  Dospěli  jsme  tedy  k  zákonu:  ze  sou- 
časných nemocí  rozhoduje  těžší.  Čím  jsou  obě  těžší,  tím 
horší  čeká  úděl  klienta.  Mnoho  psů,  zajícova  smrt. 

Je  jen  jedna  výjimka:  choroba  léčitelka.  O  té  jsme  napsali  stať 
ve  „Květech"  roku  1902*),  ve  které  ukázáno,  že  růže  léčí  boubele 
měchožilu,  zhoubné  nádory,  tuberkulosu,  padoucnici  (kterou  léčí  také 
snět  slezinná  a  infekční  zánět  plic,  rovněž  spála),  a  že  některé  cho- 

')  A  konečně  lze  touž  nemocí  onemocněti  dvakráte.  Dvakráte  spal- 
ničky nebo  spálu  pozorují  lékaři  u  jednoho  pacienta  sice  zřídka,  ale  případy 
takové  jsou  zaručené.  Není  dokonce  žádná  vzácnost  nové  vypuknutí  tyfu 
u  člověka,  jenž  už  tu  nemoc  přestál.  Tu  se  mluví  o  r  e  c  i  d  i  v  ě.  T.  zv.  r  e  i  n- 
fekci  uvádí  věda  při  príjici,  pokládajíc  ji  za  jeden  z  důkazů,  že  je  cho- 
roba ta  vyléčitelná,  neboť  v  období  choroby  trvající  nová  nákaza  není 
možná. 

«)  Choroby  léčitelky.  Květy.  Ročník  XXIV.  Kniha  XLVIII.  str.  611. 


Digitized  by 


Google 


192  Dr.  D.  Panýrek: 


roby  navzájem  se  vylučují.  Proto  dnešní  staf  jako  doplněk  oné  na 
obraz  úplnější  (uznávám,  že  nikoli  dosud  úplný,  ten  nedovoluje  ještě 
stav  dnešních  našich  vědomostí)  píši  pro  „Květy"  v  důvěře,  že  ne- 
jeden ze  čtenářů  vzpomene  na  onehdejší  stať  naši,  jiný  nahlédne  do 
ní  znova. 


Leč  verba  movent,  exempla  trahunt.  A  ve  věcech  zdraví  není 
žádné  poučení  zbytečné  nebo  příliš  podrobné. 

Nežli  však  uvedeme  řadu  příkladů  nejrozmanitějších,  chci  ještě 
několika  slovy  zmíniti  se  o  tak  zvaném  neduhu  z  léků.  „Medizinkrank- 
heit"  nazval  jej  starý  německý  popularisátor  lékařství  Klencke,  jenž 
nebyl  u  lékařů  své  doby  příliš  oblíben,  ježto  v  očích  obecenstva 
vytýkal  jim  vady.  Staří  ti  doktoři  časem  mnoho  předpisovali. 
A  Klencke  tvrdil,  že  z  těch  mnohých  léků  vzešla  nejednou  nová 
choroba,  tato  Medizinkrankheit.  Myslím,  že  asi  nebylo  tomu  tak, 
aspoň  ne  často,  neboť  lék  může  v  dávkách,  jichž  užíváme,  vyvolati 
krátkou,  nejvýš  několikadenní  poruchu,  nikoliv  nějaké  dlouhé  stonání, 
leda  v  případy,  kde  nebezpečný  lék  (arsen,  rtuť  atd.)  užíván 
dlouho,  což  se  často  děje  bez  vědomí  lékaře.  A  na  omluvu  tehdejších 
léčitelů  lze  uvésti,  že  předně  na  své  praeparáty  skálopevně  věřili,  a  za 
druhé,  že  ještě  dnes  myslí  mnozí  nemocní,  že  lékař,  jenž  nic  ne- 
předepsal,  ničemu  nerozumí,  a  důvěřují  mnohem  více  druhému,  jenž 
bez  nového  receptu  klienta  nepropustí  a  vždy  nějakou  sladkou  medi- 
cínu napíše,  třeba  to  byl  pouhý  aromatický  syrup  nebo  gummosa, 
a  třebas  první  lékař  z  dobrých  důvodů  léku  žádného  nezvolil,  že 
ho  třeba  nebylo.  Přes  to  ještě  dnes  tu  a  tam  straší  tento  přízrak 
v  hlavách  obecenstva.  „Léčil  ho  na  jinou  nemoc!"  říkají  o  lékaři, 
„a  ty  léky  mu  ublížily  a  nemoc,  které  se  nedostalo  případného  lé- 
čení, se  pronedbala."  Může  se  časem  státi,  že  opomenutím  vhodného 
zákroku,  třebas  včasné  operace,  nemocnému  se  přitíží,  ale  vím  ze 
zkušenosti,  že  se  tak  mluvilo  z  nechuti  o  vážných  vzdělaných  léka- 
řích, kteří  nevědomky  některého  člena  rodiny  pohoršili  a  v  léčbě 
žádné  chyby  se  nedopustili. 

Přes  to  nebude  od  místa  povědět  tu  několiv  slov  o  domně- 
lém neduhu  z  léků.  Mohla  to  býti  otrava  vleklá  —  tolik  je  zatím 
aspoň  myslitelno.  Klencke  obviňuje  aspoň  zneužívání  léčiv  kovových 
a  narkotických.  Obě  tyto  skupiny  vyvozují  opravdu  chronické  otravy, 
které  se  vskutku  někdy  těžko  léčí.  Otrava  olovem  na  př.  nebo  rtutí  nebo 
stříbrem  a  sloučeninami  těchto  kovů,  také  arsenem  a  jeho  praepa- 
ráty. Že  morfium,  kokain,  z  novějších  heroin,  veronal  atd.  způsobují 
vleklé  otravy,  ale  vyléčitelné,  třebas  časem  dosti  obtížně,  je  známo; 
ale  otravy  ty  nezpůsobil  lékař,  jenž  s  léčivy  zachází  velmi  opatrně, 
nýbrž  z  pravidla  nemocný  sám,  opatřiv  si  je  podloudně.  Naopak, 
všecko  poukazuje  k  tomu,  že  věda  i  státní  lékařství  všemožně  zne- 
snadňuje takové  otravy,  nedopouštějíc  volný  jich  prodej,  vyhrazujíc 
jej  jenom  lékárnám  a  dopouštějíc  zde  jich  vydání  jenom  na  předpis, 
lékařům  pak  nařizujíc,  aby  recepty  takových  léků  opatřovali  nápisem 


Digitized  by 


Google 


Druhá  nemoc.  193 


„ne  repetatur**,  takže  na  týž  předpis  už  po  druhé  zakoupen  býti 
nemůže.  Tím  se  má  zameziti,  aby  nemocný,  žádoucí  větších  dávek 
z  chorobné  touhy  po  jedu,  jenž  mu  přináší  náladu  příjemnou,  nebo 
zločinec,  nemohl  si  na  jeden  předpis  z  několika  lékáren  opatřiti 
množství  otravné  a  nějak  ho  zneužíti.  Také  se  zamezuje  takto,  aby 
nemocný  nemohl  si  opatřiti  zákonnou  cestou  lék,  když  ho  už  po 
mínění  lékařově  nepotřebuje. 

Klencke  dokonce '  tvrdí  ve  své  knize,  že  staří  lékaři  nemocné 
léčivy  téměř  přecpávali.  Jsem  nachýlen  tomu  věřiti,  ale  jen  v  jedno- 
tlivých případech.  Pamatuji  se  z  dětství,  že  když  otec,  tehdáž  muž 
v  květu  žití,  onemocněl  —  nevěděli  jsme,  co  mu  schází  —  nestačil 
jsem  choditi  do  lékárny,  takže  jsem  tam  byl  jako  doma.  Ale  ani 
tenkráte  všichni  lékaři  tací  nebyli.  Když  jsem  sám  stonal  těžkými 
neštovicemi  r.  1878,  předpisoval  domácí  náš  lékař  jenom  chinin. 
A  tak  myslím,  že  to  s  tím  neduhem  z  léků  aspoň  za  mé  paměti 
nebylo  tak  zlé. 

A  tak  „Medizinkrankheit"  byla  asi  „druhou"  nemocí  velice 
zřídka. 

Za  to  matka-příroda,  milující,  láskyplná,  a  jak  všelijak  ji  po- 
křtilo nadšení  prostředních  básníků  přírodomilných,  kterým  nikdy 
nic  nese  ázelo  a  byli  tudíž  sami  se  sebou  spokojeni,  bere  někdy 
na  člověka  dvě  metly  místo  jedné,  nebo  vedle  metly  ještě  důtky, 
dokonce  s  kovovými  kuličkami. 

Je  to  jistá  pravda.  Příklady  následují.  Zvolíme  z  nich  nejča- 
stější t.  j.  takové,  které  se  vyskytují  poměrně  hojněji  oproti  jiným 
associacím,  čímž  není  řečeno,  že  jsou  časté  —  ba  právě  naopak,  přihá- 
zejí  se  tak  zřídka,  že  lékaři,  kteří  měli  příležitost  je  pozorovati,  po- 
kládají za  užitečné  takové  zvláštnosti  v  odborných  svých  listech 
uveřejňovati.  Probravše  ty,  obrátíme  se  teprve  ke  skutečným  vzác- 
nostem, které  věda  pokládá  za  unica.  Ani  tyto  však  nebyly  asi  po- 
prvé pozorovány.  Lze  předpokládati,  že  už  se  vyskytly  —  svět  je 
starý  a  choroby  jsou  věrní  průvodci  člověka  od  počátku,  —  ale  nebyly 
dosud  zaznamenány,  že  jim  nebylo  rozuměno  nebo  nebyly  vůbec 
lékařem  ošetřovány,  jak  se  stává  zvláště  při  chorobách,  jež  na  život 
nesahají,  anebo  které  postihly  příslušníka  kmene  nevzdělaného. 


R.  1898  uveřejnil  francouzský  lékař  vynikajícího  jména  Feltz 
v  časopise  „Gazette  hebdomadaire  de  médecine  et  de  chirurgie"  (č. 
25.)  případ,  kde  současně  vyskytly  se  u  jednoho  člověka  spalničky 
(osypky),  plané  neštovice  a  vyrážka  spále  velmi  podobná,  a  po  té 
i  jiné  děti  tato  pathologická  družina  postihla.  Je  známo,  že  tyto 
prudké  horečné  dětské  osutiny  epidemické  jsou,  každá  sama  o  sobě, 
všední  zjev.  Nejednou  se  také  dvě  spolu  kombinují,  zvláště  spal- 
ničky a  spála,  neštovice  a  spála.  Ale  tři,  a  zvláště  ony  tři  jmeno- 
vané pospolu  —  toř  úkaz,  jenž  stojí  za  zaznamenání. 

Jmenovaný  lékař  byl  povolán  do  rodiny  se  4  dětmi  k  Tletému 
hošíku,  jenž  měl  v  noci  horečku  a  jeví  nyní  vyrážku  na  spálu  upo- 

13 


Digitized  by 


Google 


194  Dr.  D.  Panýrek : 


mínající.  Ráno  už  lékař  horečky  neshledal,  ani  kašle,  ni  kýchání  ne- 
bylo, a  nenalezl  ani  v  krku  ničeho,  jak  často  při  spále  bývá.  A  den 
na  to  zmizelo  všecko.  6  dní  po  té,  11.  května,  objevily  se  před- 
zvěstné  příznaky  spalniček.  Den  po  té  objevila  se  vyrážka  a  vše 
mělo  svůj  normální  průběh.  Neuplynul  po  té  ani  měsíc  —  a  vyskytly 
se  zřetelně  plané  neštovice.  Malé  puchýřky  zaschly  a  asi  po  4 
dnech  nebylo  po  vyrážce  skoro  stopy. 

24.  května  bratr  toho  hošíka  onemocněl  horečkou,  rýmou  a 
katarem  očí  a  kašlal.  Lékař  opověděl  vyrážku  spalničkovou,  ale  dru- 
hého dne  nebylo  horečky,  celkové  příznaky  ustoupily  —  dítě  ne- 
kašle  ani  nekýchá.  Za  to  vyskytlo  se  v  kůži  asi  tucet  puchýřků 
planých  neštovic,  po  celém  těle  roztroušených.  Den  na  to  objevila 
se  zase  horečka,  kašel,  kýchání,  v  krku  shledal  lékař  zarudlost  — 
a  v  zápětí  jsou  tu  spalničky,  jež  mají  normální  průběh.  Puchýřky 
planých  neštovic  zaschly  a  po  3  dnech  jsou  po  nich  nepatrné  stopy. 

Třetí  dítko  z  té  rodiny  onemocnělo  25.  května  spalničkami,  ne 
však    planými  neštovicemi. 

Čtvrté  děcko,  pětileté,  dostalo  28.  května  spalničky  normálního 
průběhu  a  16.  června  plané  neštovice  skoro  bez  horečky.  Třetí 
den  horečka  stoupla  na  39®  C  a  současně  objevila  se  vyrážka  po- 
dobná spále,  jako  u  prvního  dítěte.  Den  na  to  vyrážka  a  horečka 
mizí  —  puchýřky  schnou,  jako  obyčejně. 

Matka  dítek  onemocněla  28.  května  příznaky  prudkých  spal- 
niček, jež  však  probíhaly  normálně.  Po  6  dnech  cítí  se  zdráva.  15. 
června  dostane  znova  horečku,  prudké  bolesti  hlavy,  zvrací  a  po- 
zbývá chuti  k  jídlu.  Den  na  to  je  v  krku  vše  zarudlé  a  ve  tváři 
objevuje  se  mírná  červeň  jako  spálová.  Na  zítří  je  jí  zase  dobře, 
osutina  mizí. 

Dvě  děti,  jež  nejprve  onemocněly,  chodily  do  hodin.  Jisté  děv- 
čátko sedmileté  z  jiné  rodiny,  jež  také  tam  chodilo,  onemocnělo  10. 
května  spalničkami,  z  nichž  se  zotavilo  5.  den.  26.  května  dostalo 
vyrážku  spále  podobnou,  jako  ony  děti.     Uzdravilo  se  v  krátce.  — 

Velice  zhusta  se  stává,  že  se  pohlavní  choroby  kombinují.  Po  ne- 
blahém styku  se  ženou  nemocnou  vyskytnou  se  třeba  všechny  tři  choroby  i 
najednou  nebo  se  ještě   nějaký  cjzopasník  kůže  jako  další  choroba 
připojí.  Jsou  zaznamenány  případy,  že  dvěma  závažnými   chorobami             i 
pohlavními  onemocněla  žena   v  jiném  stavu  se  nalézající,  což  mělo 
neblahý  vliv  i  na  dítě,  ač  nemoc  ta  postihla  matku  v  poslední  době             ' 
zmíněného  jejího  stavu.     U  dítěte  ač  zůstalo  na  živu   a   přineslo  si 
známou    chorobu    oční  na  svět  (hnisavý  katar  spojivky),  objevily  se 
známky  zděděné  choroby  hlavně   na  zubech,  jež  nesly   zřetelné  pro 
znalce  známky  vrozené  příjice.  Z  neduhu  toho  se  matka  pozdravila, 
ale  druhá  z  obou  chorob  ještě  po  1  a  půl  roce  byla  u  ní  patrná. 

Tak  zv.  požehnaný  stav  není  chorobou,  ačkoli  mnohé  neduhy 
srdeční,  tuberkulosa,  nádory  děložní  jím  se  ztěžují  —  lze  jej  proto 
také  za  rušivý  vliv  chorobě  obdobný  v  tomto  případě  považovati, 
neboř   nebýti  ho,    stav  by  byl  jednodušší  a  nemocná    překonala  by 


Digitized  by 


Google 


Druhá  nemoc.  195 

nemoci  své  snáze.  Živí  však  vlastně  dva  tvory  a  ještě  dvěma  cho- 
robami jsouc  postižena,  upadá  ve  vážné  nebezpečí. 

Veliký  počet  případů  zaznamenal  jsem  si  z  odborného  písem- 
nictví, kde  běželo  o  kombinaci  novotvarů.  Združí  se  buďto  nádor 
zhoubný  s  nezhoubným  nebo  několik  nádorů  zhoubných  se  současně 
vyskytne.  Zhoubný,  nebyl-li  včas  nožem  chirurga  odstraněn,  jde  svou 
cestou  a  zhubí  nemocného.  Druhý  novotvar,  nezhoubný,  na  život 
nesahá,  nepostihl-li  ústroj  důležitý,  jemuž  v  úkonu  těžce  překáží. 

Jen  několik  případů  zvláště  pozoruhodných  tu  uvedu.  Dr.  Nie- 
dergai  popsal  r.  1896  případ,  kde  běželo  o  sarkom,  karcinom  (ra- 
kovinu), myom  (nádor  ze  svalstva)  a  polypy  u  jedné  a  téže  nemocné 
v  jednom  a  témže  ústrojí.  H.  Schuster  napsal  r.  1899  dissertaci 
pro  universitu  v  Tubinkách,  ve  které  obírá  se  případem,  kde  šlo 
o  mnoho  myomů  dělohy  a  levého  vejcovodu  a  při  tom  byl  v  pravém 
vaječníku  sarkom  vřetenobuněčný.  V  lékařském  spolku  hamburském 
přednášel  v  říjnu  r.  1898  dr.  Prochovnick  o  nemocné,  jež  trpěla 
rakovinou  dělohy,  kterýžto  ústroj  byl  současně  postižen  několika 
myomy  (nádory  z  hladkého  svalstva),  dále  měla  v  levém  vaječníku  bou- 
bel,  v  právo  veliký  boubelovitý  nádor,  jenž  zasahal  až  dolů  do  pánve. 
Sám  jsem  pozoroval  a  operoval  nemocnou,  jež  byla  stižena 
rakovinou  prsu  a  lipomem  (z  tukové  tkáně  složeným  nádorem)  na 
krku.  Když  rakovina  operací  odstraněna  a  zhojena,  počal  nezhoubný 
nádor  lipom  rychleji  růsti.  Nemocná  je  až  na  ten  lipom  dle  posledních 
zpráv  mých  podnes  zdráva. 

Je  jistě  v  lékařských  knihách  hodně  nastřádáno  případů  nádorů 
zhoubných  a  nezhoubných,  jež  se  současně  vyskytly  u  jednoho 
a  téhož  člověka.  Velkou  většinou  jsou  to  ženy  a  nejčastěji  týká  se 
onemocnění  vnitřních  ústrojů  pohlavních.  Z  italské  literatury  je  mi 
znám  případ,  kde  běželo  o  rakovinu  žaludku  se  současným  sar- 
komem páteře,  také  odjinud  vím  o  podobných,  .ale  jsou  mnohem 
řidčí.  Také  se  rakovina  může  združiti  s  měchožilem,  cizopasným 
červem,  jenž  tvoří  boubele  (cysty). 

Řidčeji  stává  se,  že  se  nádor  zhoubný  spojí  s  jinou  cho- 
robou k  udolání  nemocného.  Nemyslím  tím  choroby  prudké,  jež  konec 
žití  nemocného  při  nádorech  zhoubných  činí,  na  př.  zánět  plic,  nebo 
vykrvácení,  kde  jaksi  k  novému  onemocnění  podnět  přímo  nebo  ne- 
přímo zavdala  choroba  základní,  tedy  nádor.  Ale  mám  na  mysli 
takové  případy,  kde  na  př.  osoba  stížená  rakovinou  prsu  onemocni 
současně  tuberkulosou  toho  orgánu  (obě  choroby  byly  drobnohledně 
zjištěny).  Ve  svých  výpiscích  mám  několik  takových  prací  zazna- 
menáno, tedy  pamatujme :  rakovina  a  tuberkulosa  se  nevylučují,  na- 
opak někdy  se  združují.  Pravím  to  výslovně,  ježto  se  ve  vědeckých 
spisech  objevují  tvrzení  opačná.  Tak  Kelynack  popírá,  že  by  indi- 
vidua zhoubnými  chorobami  sešlá  byla  náchylná  ke  svěží  nákaze  tuber- 
kulosou, jako  jiní  nemocní  seslabení  celkovými  vysilujícími  neduhy. 
Tube r k u  1  o s a  se  spojuje  dost  často  s  jinými  neduhy*).  S  ma- 

*)  Taičé  s  příjici,  také  pak  s  křivicí,  což  zvláště  u  dítěte  lékaře  po- 
másti může. 


13* 

Digitized  by  LjOOQIC 


196  Dr.  D.  Panýrek: 


larií  pospolu  nejednou  probíhá,  tato  zase  se  s  příjicí  častěji  zdru- 
žuje.  S  tyfem  na  př.,  což  stojí  za  zmínku  také  proto,  že  prudký 
miliární  proces  tuberkulosní  lze  těžko  rozeznati  od  tyfu.  Takový 
případ  mezi  jinými  popsal  francouzský  lékař  Haushalter.  Přes 
to  se  mluví  o  antagonismu  obou,  jako  by  se  vylučovaly.  Také  tu- 
berkulosa  a  záškrt  postihnouti  může.  jednu  a  touž  osobu,  jedna  dřív, 
druhá  potom.  Dítě  tuberkulosní  nakazí  se  na  př.  tyfem  v  nemocnici. 
Tuberkulosu,  jež  vedla  k  hnisavému  zánětu  pohrudnice  v  průběhu 
cukrové  úplavice,  popsal  Rauzier.  Zajímavý  je  případ  Lopův,  kde 
běželo  o  tuberkulosu  a  neštovice.  Tuberkulosa  a  nemoc  Hodgkinova 
popsána  současně  u  jedné  osoby  Cattaneem  v  Padově.  Byers  popsal 
souchotiny  a  nemoc  Raynaudovu  (sněf  prstu  u  nohy)  a  při  tom 
ztrátu  periody.  Tuberkulosu  a  nemoc  Werlhofovu  pospolu  pozorovati 
naskytlo  se  Hodenovi. 

Také  tyfus  se  združuje  s  všelikými  jinými  častými  i  méně 
častými  nemocemi.  Tak  šlo  v  Craigově  případě  o  břišní  tyf  a  stří- 
davku  (malarii).  Tyfus  s  tuberkulosou  pohromadě  došel  už  zmínky 
výše.  Zajímavý  musil  býti  průběh  tyfu  společně  s  tetanem  (ztrnutím), 
popsal  ten  případ  Isaac,  ale  originál  práce  nemohl  jsem  si  opatřiti, 
znám  je  mi  jen  u  výtahu.  Tyfus  s  prudkým  hostcem  kloubním  bude 
asi  všednější,  nežli  se  má  za  to. 

Zánět  ledvin  a  cukrovka  poměrně  častěji  pospolu  kráčejí  — 
vzácnost  případ  Bruhlův,  kde  při  tom  byly  poruchy  na  akromegalii 
upomínající  (zvětšení  rukou,  nohou,  brady,  boltců  atd.).  Cukrovka 
také  s  jinými  neduhy  se  spojuje,  na  př.  s  padoucnicí.  Také  s  dnou 
apsoriasou*)  probíhající  popsal  Erb,  slavný  neurolog  heidelberský.  Zánět 
ledvin  popsán  v  případu,  kde  probíhal  pospolu  s  nádorem  mozku, 
což  budilo  obraz  padoucnice.  Znám  mi  ten  případ  z  vlašské  lite- 
ratury (Duceschi-Martini). 

Z  těžkých  chorob  nervových  popsány  případy,  kde  běželo  o  ne- 
urasthenii  a  hysterii,  v  jiném  případu  o  nemoc  Basedowovu  a  akro- 
megalii, jindy  o  nemoc  Basedowovu  a  hemikranii  (migrénu),  jindy 
o  nemoc  Basedowovu  a  tetanii. 

Moderní  nemoc,  zánět  slepého  střeva,  združuje  se  často  s  ka- 
mínky žlučními,  ač  může  běžeti  i  o  omyl  —  myslí  se  na  zánět 
slepého  střeva  a  běží  o  kamínky,  nebo  naopak.  Edebohls  shledal 
zánět  slepého  střeva  s  bloudivou  ledvinou  pohromadě  a  navrhl  do- 
konce operaci,  kterouž  mohou  se  obě  choroby  léčiti  najednou, 
jedním  řezem.  Bloudívá  ledvina,  tato  potutelná  nemoc,  jež  často  se 
skrývá  pod  nezřetelné  přízraky  a  škádlí  dlouho  nemocného  i  jeho 
lékaře,  může  se  vyskytnouti  pohromadě  s  prudkým  katarem  žalu- 
dečnim  —  jízlivost  přírody  jakási,  ježto  ledvina  bloudívá  sama  poruchy 
žaludeční  tropívá. 

Zhoubnou  chudokrevnost  pospolu  s  nemocí  Addisonovou  —  obě 
jeví  se  změnou   pleti  a  obě   sahají  na  život  —  popsal  Ital    Pansíni 

♦)  Psoriasa  a  příjice  pohromadě  u  jednoho  nemocného  byla  mnou 
-pozorována. 


Digitized  by 


Google 


Druhá  nemoc.  197 


r.  1898.  Také  Hoodgkinova  nemoc  a  tuberkulosa  pospolu  probíhati 
mohou. 

V  některých  z  uvedeného  počtu  případů  běží  o  nákazu  dvojím 
mikroorganismem,  na  př.  v  tuberkulose  a  tyfu.  Tálo  otázka  byla 
blíže  zkoumána  bakteriology  a  shledáno,  že  dva  mikroorganismy 
současně  buďto  se  navzájem  potírají  —  na  tom  založen  návrh  lé- 
čení chorob  jimi  postižených  (viz  Choroby  léčitelky),  —  nebo  jedna  ná- 
kaza probíhá  vedle  druhé  činíc  obraz  klinicky  těžší  a  nejasnější. 

Tak  asi  zemřel  český  badatel  zvěrolékař  M.  Prettner  nakaziv 
se  ozhrivkou  při  pokusech  s  bacilly  jejími,  při  čemž  asi  i  hnilobné 
bacilly  do  organismu  jeho  ranou  vnikly.  Dr.  Zoerkendorfer  popsal 
současné  onemocnění  svalovci  (trichinosu)  a  snětí  slezinnou,  nemocí 
domácím  zvířatům  a  člověku  společnou.  Proč  by  se  nemohl  spojiti 
červ  s  bakterií  k  udolání  člověka,  když  oběma  jeho  tělo  může  slou- 
žiti k  výživě  a  jeden  druhému  nepřekáží? 

Smíšená  infekce  (Mischinfection)  zove  se  taková  nákaza  a  padá 
na  váhu  zvláště  při  diřterii,  při  které  je  častá,  způsobujíc  zvláště 
těžký  průběh;  nově  navržená  léčba  pyocyanosou  prý  obě  složky  ú- 
činně  potírá,  ač  se  radí  i  sérum  ještě  vstřikovati.  Také  při  tuberku- 
lose zvláště  v  posledních  stadiích  smíšená  infekce  hraje  úlohu  ne- 
blahou. Často  nalezena  bývá  v  doupatech  tuberkulosních  plíseň  As- 
pergillus,  jehož  některé  druhy  jsou  chorobotvorné  pro  člověka. 

Tyto  associace  spůsobují  právě  častou  koincldenci  dětských 
chorob  infekčních,  na  př.  zádušného  kašle  a  spalniček  i  naopak,  zá- 
dušného  kašle  a  tuberkulosy  nebo  spalniček  a  tuberkulosy,  zádušného 
kašle  a  záškrtu  (řidčeji)  a  pod.,  u  dospělých  zase  chřipka  takto  zá- 
škodnicky  ohrožuje  život*)  vedle  tuberkulosy  nebo  příjice. 

Několik  druhů  červů  pohromadě  v  jednom  a  témže  ústrojí 
pozoroval  už  leckdos.  Pro  svou  vzácnost  zasluhuje  zmínky  případ 
Sieversův,  kde  běželo  o  Balantldium  coli,  Megastoma  entericum 
a  škulovce  (Bothriocephalus  latus). 

Roupy  a  škrkavky  mohou  se  vyskytnouti  pospolu,  také  tasem- 
nice  a  škrkavky  nebo  roupy.  Zajímavo  jest,  jak  se  chovají  škrkavky 
za  tyfu.  Když  lék  podaný  proti  tyfu  vypudí  tyto  červy,  domnívají 
se  rodiče,  že  lékař  se  zmýlil,  že  neběží  o  tyf,  nýbrž  o  pouhé  škr- 
kavky. Jindy  však  chovají  se  bouřlivě,  svými  jedy  dráždí  nervstvo, 
zvláště  u  dětí,  a  budí  dojem,  že  běží  o  nějakou  těžkou  komplikaci 
tyfu,  na  př.  zánět  blan  mozkových. 


Čtenář  z  uvedených  případů,  kde  jsme  se  úmyslně  nepouštěli 
do  podrobností,  ježto  by  práce  jistě  překročila  rozměr  podobným 
statím  vyměřený,  seznal  zajisté,  jaká  rozmanitost  panuje  na  tomto 
poli  a  jak  jest  úkol  lékaře  v  podobných  případech  těžký.  Ježto  po- 
drobná studie  o  tomto  předměte  chystána  je  pro  odborné  listy,  pře- 
staneme na  této  drobnosti.  Pro  jasnější  přehled  věci  opakujeme: 

♦)  Těžká  epidemie  z  r.  1889—90  mnohé  souchotináře  skosila. 

Digitized  by  LjOOQIC 


198 


Dr.  D.  Panýrek:  Druhá  nemoc. 


Choroby  se  združují.  Někdy  jedna  druhou  léčí,  jindy  zhoršuje 
stav  nemocného  (častěji).  Může  probíhati  dvě  neb  někoHk  nemocí 
současně  neb  následuje  jedna  po  druhé. 

Také  je  možno,  že  dvě  choroby  navzájem  na  sebe  nepůsobí 
(koincidence),  probíhajíce  vedle  sebe.  Opakuje-li  se  táž  choroba  po 
druhé,  zove  se  reci  divou,  jde-li  o  novou  nákazu  ze  zevnějšku, 
mluvíme  o  reinfekci.  Naskytne-Ii  se  v  průběhu  jedné  choroby, 
obyčejně  zdlouhavé,  dlouho  trvající,  jiná,  jež  často  život  ukončí,  ač 
tak  býti  nemusí,  rnliiví  se  o  chorobě  interkurrentní.  Dvě  choroby 
současně  se  odehrávající  v  těle  živém  „konkomittují".  Nejširší 
výraz  odborný  pro  ten  zjev  je  associace;  působí-li  jedna  proti 
druhé,  je  to  antagonismus.  Zvláště  často  přicházejí  associace 
mikrobů.  Jejich  antagonismu  využito  i  léčebně. 


Emil  Pauer: 


Portrét. 


Dvacet  roků!  Bledá  líc, 
smutek  hledí  z  temných  kštic, 
život  plyne  jednotvárně: 
Ve  dne  prádlo  lidem  prát, 
v  noci  kolo  stroje  hnát 
deset  hodin  ve  továrně  — 

Těžký  kříž! 
Věčný  zápas  s  bídou  klatou, 
starost  o  máf  k  loži  spjatou, 
s  milencem  tři  děti  již. 

Klidný  spánek  vzácný  host, 
troskou  tělo  —  kůže,  kost, 
oko  horečně  jen  plane. 
Nové  jitro  —  nový  chvat, 
třeba  vydřít  chléb  i  šat, 
kojit  dítě  uplakané, 

hladem  mřít! 
V  srdci  lásky  melodie  — 
když  se  milec  v  krčmě  spije, 
bez  hlesu  se  nechat  zbít. 


A  zas  v  nový  kráčet  boj, 
nepoznat  než  strastí  zdroj, 
klesat  mdlobou  v  těžké  práci, 
zas  se  vzchopit,  dříti  dál, 
do  strhnutí  napnout  sval, 
až  se  ruce  zakrvácí  —  — 

Běda  běd! 
Denně  číši  krve  dáti, 
neplakat  a  nezoufati, 
dětem  k  spánku  píseň  pět! 

Píseň  sladkou,  Ip.zný  zvuk, 
i  když  duše  plna  muk: 
„Prs  je  prázdný,  děti,  spěte, 
jste  mé  lásky  milý  plod  — 
kdo  by  trn  vám  v  duši  vbod, 
i  když  trní  skráň  mi  hněte 
nejvíce?"   -- 

Heroino  strastí,  bolu, 
básník  klade  gloriolu 
na  skráň  ženy-světice. 


Digitized  by 


Google 


Petr  Dejmek  : 


Sen  zestárlého  srdce. 

Nesvatá  legenda. 


Dyla  mladá  a  krásná,  předmět  obdivu  mužů  a  cíl  jejich  touhy. 
^  Jakousi  pohádkovilostí  svého  zjevu  dráždila  jejich  smysly,  otupené 
a  znavené  surovou  realitou  života.  Víc  štíhlému  stonku  než  lidské 
postavě  podobalo  se  její  útlé  tělo.  Jako  sněžný  květ  skláněla  se  její 
hlavinka  s  bělostnou  pletí.  Všechny  její  pohyby  byly  tak  hedvábitě 
měkké  a  tiché,  že  působila  spíše  dojmem  přeludu  ze  záhrobí  neb 
jiných  světů,  než  živoucího  tvora  naší  země.  Mnozí  tvrdili  dokonce, 
že  připadá  jim,  jako  by  jemňounká  mlhovitá  záře  rozptylovala  se 
kolem  ní,  a  kouzlo  něžnosti,  nikde  jinde  nepoznané,  je  zchvacovalo, 
kdykoli  dostali  se  v  okruh  její  blízkosti  .... 

Všichni,  kdož  i  jen  poněkud  měli  vytříbený  smysl  pro  krásu, 
vzdávali  jí  neobmezený  hold. 

Ale  nejhoroucnějším  jejím  obdivovatelem  stal  se  sochař  Marcel, 
od  prvního  okamžiku,  kdy  ji  spatřil.  Se  vší  prudkostí  mladého  svého 
uměleckého  temperamentu  oddal  se  službě  její  Krásy.  Jeho  smysl, 
vrozený  a  jemný,  zušlechtěný  kromě  toho  ještě  studiemi  klassických 
výtvoru,  nedostižně  krásné  přírody  i  sny  vlastních  horečných  vidin  — 
byl  schopen  mnohem  víc  než  vkus  kohokoli  jiného  odhadnouti  neob- 
vyklost jejího  půvabu.  Hledíval  na  ni  vzrušeněji  než  na  mramory 
starých  mistrů,  poněvadž  zde  ladnosti  forem  dodával  ještě  většího 
kouzla  —  život.  Užaslý  mlčíval  dlouhé  hodiny  v  její  přítomnosti, 
oddávaje  se  tiché  rozkoši  svého  oka.  Snaže  se  zatajiti  tep  srdce, 
naslouchal  jejím  sporým  slovům,  jako  naslouchával  šplounavému 
hovoru  vln  na  písčitých  březích  moří  nebo  vanutí  větérku  za  klidných 
letních  nocí  na  temenech  vysokých  hor.  Míval  v  těch  chvílích  podivný, 
nepochopitelný  dojem,  jako  by  její  křehké  tělo  stávalo  se  zvolna 
průsvitavým  a  on  tou  skoro  nepozemskou,  skoro  nehmotnou  schránkou 
jako  by  nahlížel    do   jejího  srdce  a    do   její  duše.    I  její   city  i  její 


Digitized  by  LjOOQIC 


200  Petr  Dejmek: 


myšlenky  byly  podobného  rázu.  Nepodobaly  se  lidským,  tolik  zá- 
vislým na  hmotě,  nýbrž  nějak  odpoutány  od  ni  tak  lehce  se  vznášely^ 
jako  mlhavé  fantomy  .  .  . 

Chodíval  sochař  Marcel  s  krásnou  a  křehoučkou  Sidoníf  celé 
hodiny  dlouhými  alejemi  nádherného  parku,  kde  na  jemném  písku 
tříštilo  se  světlo  slunce  na  tisíce  drobných,  zlatistých  skvrn.  Vzduch 
chvěl  se  sotva  znatelně  prškou  paprsků/ Jemné  vůně  parku  zadýchávaly 
všechen  obzor  .  .  .  Marcelovi  připadalo  to,  jako  by  s  nějakým 
zjevem  snů  kráčel  skutečnou  krajinou  .  .  . 

A  když  přišel  do  svého  atelieru,  dosud  zcela  neprobrán  z  umě- 
leckého úžasu,  přistupoval  k  podstavci  a  zkoušel  vymodelovati  její 
obraz.  Viděl  ji  tak  jasně  v  duši  své,  jako  by  před  ním  stála  živá, 
a  jeho  prsty  hbitě  a  lehce  hnětly  poddajnou,  vláčnou  hlínu.  Tvůrčí 
fantasie  rozpalovala  se  horečnou  touhou,  zachytit  věrně,  oduševněle 
představu,  oči  zaněcovaly  se  dychtivostí  spatřit  vtělený  sen  duše 
a  prsty,  nadané  vzácným  smyslem,  oživovaly  takřka  hlínu,  jež  jako 
by  se  poddávala  oddaně  a  sama  toužíc  spolupůsobiti  na  zdaru  .  .  . 
Ale  po  dlouhých  hodinách  práce,  vysílen  a  vyčerpán  stravující  žá- 
dostivostí, nervy  maje  znaveny,  ustával  a  usedal  opodál,  zkoumaje  své 

dílo.  Dlouho,  dlouho  se  díval  znalecky A  oči  naplňovaly  se  mu 

zvolna  lítostí,  obličej  ztvrdl  trpkým  hořem  a  rty  zkřivil  hněv  k  zou- 
falému úsměvu:  práce  se  naprosto  nepodařila.  Drsná,  surová  hlína 
zdála  se  ho  i  z  té  dálky  drásati,  jako  by  se  jí  dotýkal,  ostré  obrysy 
postavy  jako  by  řezaly  ho  do  duše  a  obličej  jako  by  se  šklebil 
výsměšně  ...  Ani  zdání  po  měkkosti,  průsvitavosti,  jakési  nad- 
zemskosti  jejího  zjevu  ... 

Rozbil  hněviv  nezdařené  dílo,  vrhl  se  na  pohovku,  zavřel  oči, 
aby  realita  života  nemohla  útočit  na  jeho  duši,  a  oddal  se  svým 
palčivým  představám  .  .  . 

A  následujícího  dne  znovu  chvátal  k  ní  a  opět  celé  hodiny 
prochodil  s  ní  parkem  v  jakémsi  tichém,  očistivém,  povznášejícím 
obcování  duší. 

A  doma  v  atelieru  znovu  pokoušel  se  přinutiti  hlínu,  aby  vzala 
na  sebe  dokonalé  formy  jeho  snů.  Marně  .  .  . 

A  tak  plynuly  týdny  a  měsíce,  co  opájel  se  kouzlem  jejího 
zjevu,  vždy  náruživěji  a  náruživěji  —  a  co  doma  v  atelieru  ještě 
mocnější  vášní  uměleckou  rozpalován  usiloval  zachytiti  její  postavu 
ve  věrné  životnosti.  Ale  hmotu  nelze  zbaviti  podstaty  její  hmotnosti . . . 

Byl  všecek  zoufalý  marným  počínáním.  Ve  chvílích  nervového 
rozdráždění  klnul  svévolné  hmotě,  jež  nechtěla  přijmout  měkkost 
jeho  vidiny,  klnul  své  vůli,  jež  nechtěla  rozpnouti  se  za  meze  lidské 
mohoucnosti,  klnul  své  dlani  pro  její  nedokonalost. 

Zkusil  vyměnit  materiál;  za  hrubou  hlínu  ušlechtilý  mramor. 
Tesal  s  láskou.  Celou  svou  duši  přenášel  do  svého  výtvoru.  Horkostí 
svého  srdce  chtěl  dodati  chladnému  kameni  živoucího  žáru  .  .  . 

Podařilo  se  mu  vykouzliti  sochu  obdivuhodné  dokonalosti  a  jem- 
nosti. Svou  prosvitavosti  a  bělostí,  měkkostí  linií  a  jakousi  hebkostí 
údů    zdála  se    mu    v    prvním    okamžiku    úplně  podobna  -živoucímu 


Digitized  by 


Google 


Sen  zestárlého  srdce.  201 


originálu.  Horká  vlna  radosti  prudce  se  mu  rozlila  tělem  ...  Ale 
čím  déle  na  ni  pozorně  hleděl,  tím  více  chladla  jeho  radost,  tváře 
sinavěly,  oči  se  zakalovaly  .  .  . 

Z  jeho  sochy  zavanul  na  něho  chlad  hmoty.  Jejím  údům  scházelo 
ono  neviditelné,  ale  tušené  chvění  nervů.  Celé  postavě  kouzlo  oné 
pohádkovité  mlhavosti,  která  dodávala  originálu  tak  svérázného  a  dráž- 
divého  půvabu. 

Opět  zklamání  — ! 

Šílený  hněv  jím  zalomcoval.  Přiskočil  k  soše  a  divokým  úderem 
ji  roztříštil  .  .  . 

Vyběhl  z  atelieru  v  hrozném  duševním  zmatku.  S  hlavou  roz- 
pálenou rejem  vášnivých  myšlenek  bloudil  městem.  Nevěděl,  jak 
dlouho  —  nevěděl  kudy  .  .  .  Konečně  octl  se  opět  —  u  ní.  Sidonie 
zdála  se  mu  ještě  krásnější  než  dřív,  ještě  něžnější,  ještě  sféričtější. 
Hleděl  na  ni  jako  na  zázrak  .  .  . 

A  náhle,  jako  by  se  mu  uspořádaly  změtené  myšlenky,  bylo 
mu  podivuhodně  jasno:  Výrazu  této  ženy  vůbec  nelze  vystihnout 
hmotou  — 

Ale  sotva  si  to  uvědomil,  stala  se  s  ním  nová  neobyčejná 
změna:  počal  se  na  ni  pojednou  dívati  jako  na  ženu,  jako  na 
předmět  své  mužské  touhy.  S  počátku  proběhlo  mu  tělem  lehké, 
sotva  postřehnutelné  zachvění,  pak  prudký  nával  krve  do  cév  .  .  . 
Musil  napnout  všechnu  svou  vůli,  aby  tento  náhlý  útok  vášně  po- 
tlačil .  .  . 

Procházeli  se  Sidonií  jako  dřív  dlouhé  aleje  parku.  Ale  jako  ji 
tehdy  oceňoval  okem  umělce  a  toužil  vtělit  její  zjev  ve  věčný  výtvor 
svého  umění,  tak  nyní  náhle  zaprahnul  po  jejím  objetí  a  jejích 
polibcích.  Jakási  chorobná  touha,  zmocnit  se  jejího  nadzemského  zjevu 
svou  drsnou  lidskou  dlaní,  ovládla  jeho  extrémní  srdce.  Vzrůstala 
úžasně  a  mučila  ho  den  ze  dne  víc.  Počal  jí  mluviti  prudké,  horké, 
vášnivé  passáže  o  lásce,  hledě  na  ni  žádostivě  rozpálenýma  očima. 
Odpověděla  mu  nechápavě  a  udiveně  na  něho  pohlédla.  Bylo  zjevno, 
že  její  čistá  duše  nebyla  dosud  zkalena  rmutem  této  hrozné  lidské 
vášně.  Uchopil  ji  za  ruku  a  divoce  stiskl.  Vytrhla  mu  ji  zlekána, 
zbledlá  bolestí. 

Jen  ještě  více  ho  podráždila. 

Strhl  ji  ve  svou  náruč  a  pokryl  chvatnými  polibky.  Vyvinula  se 
mu  volně,  vláčnými  pohyby,  pohlédla  na  něho  užasle  a  řekla  vyčí- 
tavě: „Co  činíte  —  ?" 

„Miluji  vás  —  miluji,  miluji  šíleně!"  vykřikl,  nejsa  již  s  to 
udusit  v  sobě  hlas  vášně. 

Ale  Sidonie  jako  by  nerozuměla  pozemské  lásce.  Hleděla  na 
něho,  rozechvěného  a  prudkého,  nechápavýma  očima,  naslouchala 
jeho  šílenému,  zmatenému  vyznání  s  jakýmsi  dětinským,  chladným 
udivením  ... 

A  marně  Marcel   snažil  se   žárem  svého  srdce  ji  rozehřáti  .  .  . 

Odešel  od  ní  zoufalý.  Byl  zničen.  Jeho  nešťastná  vášeň  ho  ztra- 
vovala.   Nebyl   schopen  práce,  jak  byl   ztupělý  duševními  zápasy. 


Digitized  by 


Google 


202  Petr  Dejmek: 


Mozek  jeho  jako  by  byl  ubičován  častými  třeštivými  návaly  citů 
a  myšlenek  .  .  . 

A  tu  jednou  ze  všeho  toho  chaosu  překotných  nápadů  jako  by 
se  jeden  vzpříčil  v  jeho  duši  a  zůstal  v  ní  trčeti.  Tak  nehybně  v  ní 
utkvěl,  že  se  Marcel  až  zarazil.  Ale  mávl  rukou  a  snažil  se  na  něj 
nemyslit.  Však  nápad  tkvěl  neodbytně  v  mysli  dál,  a  Marcel  mu  po- 
malu podléhal,  podléhal,  až  — 

Vzchopil  se  náhle  opět  k  horlivé  práci.  Počal  z  překrásného 
mramoru  tesat  sochu.  Tentokráte  —  muže.  Soustředil  na  svou  práci 
všecku  svou  uměleckou  schopnost,  všechnu  vůli  a  veškerý  zbytek 
citu.  Pracoval  s  napjetím  sil  celé  týdny,  jako  by  horečnou  pílí  chtěl 
nahradit  minulé  měsíce  zahálky.  Vyseděl  a  vystál  celé  dny  před  svou 
sochou,  pozoruje  a  opravuje,  jako  by  ničeho  nebylo  kromě  jeho 
díla.  Pro  všechen  ostatní  svět  ztratil  porozumění,  vše  ostatní  jako 
by  v  něm  odumřelo  a  jen  jedno  zbylo  z  celého  života:  provést 
poslední  velkolepé  dílo  .  .  . 

A  podařilo  se.  Z  mramorového  balvanu  vyloupla  se  nejušlech- 
tilejší mužská  postava  —  s  jeho,  Marcelovou  tváří.  Vskutku,  jeho 
tvář  I  A  s  jakým  výrazem  I  Všechna  zjitřená  a  neukojená  vášeň  jeho 
posledních  měsíců  se  v  ní  zračila.  Mramorové  rty  chvěly  se  nedo- 
čkavostí polibků.  Oči  se  rozvíraly,  aby  z  nich  mohlo  vysálat  více 
palčivého  žáru.  Svaly  antického  těla  se  napínaly,  aby  mohly  pevně 
sevříti  .  .  . 

Marcel  sám  v  němém  ustrnutí  zíral  na  své  poslední  dílo.  Ale 
zdálo  se  mu,  že  cosi  mstivého  a  ďábelského  hledí  ze  sochy,  je-li 
déle  pozorována.  V  nesmírné  té  kráse  že  je  zahalena  jakási  tajemná 
zhouba. 

Dlouho  zíral  Marcel  na  své  dokonané  dílo.  Přerozmanité  dojmy 
vystřídaly  se  za  tu  dobu  v  jeho  dnši  .  .  .  Bojoval  poslední,  kruté 
krise  ...  Má  provést  svůj  bizarrní  nápad?  Pomstít  se  tím  origi- 
nálním způsobem?  Ďábelským  -  ? 

Konečně  sochu  opatrně  zabalil,  napsal  dopis  a  odeslal  darem 
—  Sidonii  —  — 

Téhož  večera  se  sochař  Marcel  ve  svém  atelieru  zastřelil 

Sidonie  přijala  dar  skoro  netečně  .  .  . 

Zpráva  o  smrti  Marcelově  ji  udivila,  ale  nevzrušila  .  .  . 

A  pak  plynula  léta,  zdánlivě  tak  jednotvárná  jako  vlny  v  řece . . . 

Sidonie  šla  životem  stejně  jako  dřív:  spíše  mlhový  přelud  než 
pozemské  tělo.  Ale  její  tvář  přec  za  ta  léta  nějak  zvadla,  její  pohyby 
ztratily  trochu  měkké  hedvábitosti.  I  obdivovatelů  ubylo.  Všechny 
^spirituální"  zjevy  příliš  snadno  rozpalují  lidský  enthusiasmus,  který 
však  stejně  snadno  chladne.  A  muži  zvlášť  mívají  trvalejší  zájem  jen 
pro  ideály  —  materiální. 

Léta  tedy  plynula  .  .  . 

Sidonie  chodívala  méně  parkem  a  více  a  častěji  prodlévala 
v  komnatce,  kde  mezi  temně  modrým  nábytkem  intensivně  se  bělala 
Marcelova  socha.  Také  občas  zabloudila  do  pouličního  shonu.  A  tu 
poprvé   počala  se  dívati   pozemskému  životu  do  tváře    a  neznámý 


Digitized  by 


Google 


Sen  zestárlého  srdce.  203 


tento  svět  víc  a  více  ji  zaujímal  novými  a  novými  půvaby.  Jako  by 
ponenáhlu  dělo  se  její  přetělování  z  bytosti  pomyslné  v  reální.  I  její 
obrysy  jako  by  tuhly  a  nabývaly  pevnějších,  hmotnějších  forem. 

A  léta  plynula  .  .  . 

A  Sidonie  —  stárla  .  .  . 

Její  obličej  poněkud  zešednul  a  pokryla  jej  jemná  síf  tenounkých 
vrásek.  Ostřejší  tvary  počaly  prorážeti  druhdy  měkkými  obrysy.  Za 
to  v  očích  jejích,  dříve  tak  klidných  a  studených,  počínaly  se  chvěti 
a  zapalovati  stopy  jakýchsi  lidských  vášní. 

Tyto  stopy  stávaly  se  tím  patrnější,  čím  častěji  sestupovala  Si- 
donie do  shromáždišť  světa :  na  promenády,  do  divadel,  koncertů . . . 
Nahlížela  stále  náruživěji  do  života  a  počala  prudčeji  a  dychtivěji 
toužiti  po  jeho  požitcích.  Ale  shledala,  že  muži  hledí  na  ni  lhostejně ; 
přestala  vábiti  krásou.  Ženy  přijímaly  ji  bez  žárlivosti;  přestala  být 
nebezpečnou  soupeřkou. 

Sidonie  zklamána  a  vzrušena  vracívala  se  do  své  komnatky,  kde 
ještě  intensivněji  odrážela  se  bílá  socha  Marcelova  od  temněmodrého 
nábytku.  Zastavovala  se  nyní  často  před  ní  a  vzpomínala  na  jejího 
tvůrce,  jehož  tvář  na  ni  ze  sochy  zírala.  Nyní  teprve  chápala  jeho 
vášnivé  touhy,  vůči  nimž  byla  druhdy  tak  chladná  a  nevnímavá. 
Hleděla  na  jeho  mramorovou  podobu  a  do  srdce  se  jí  vkrádala 
lítost.  Jako  ztracený  život  jí  připadala  pojednou  její  minulost.  Jako 
ztracené  dni  a  léta,  jichž  jsme  nedovedli  vyžít. 

A  mramorové  oči  sochy  jako  by  pojednou  ožily  a  zasvítily  zlo- 
myslným výsměchem  .  .  .  Rty,  zdálo  se,  rozevřely  se  malounko 
a  svaly  zachvěly  se  jemně  nervní  vlnou  .  .  . 

Tak  silný  byl  tento  zrakový  klam,  že  Sidonie  v  rozechvění  při- 
stoupila k  podivuhodné  soše.  Zadívala  se  na  ni  pátravě  široce  ro- 
zevřenýma očima.  Ošidná  hra  přestala.  Mramorové  údy  zmrtvěly  opět 
klidem,  prázdné  oči  studeným,  neživotným  výrazem  zíraly  do  pro- 
storu ... 

Ale  Sidonie  přec  byla  nesmírně  rozechvěna.  Její  srdce  přeplněno 
bylo  touhou,  která  vzrůstala.  Taková  šílená  žádost  jí  pojednou  za- 
lomcovala,  aby  nějakým  divem  ta  kamenná  socha  opravdu  ožila, 
sklonila  k  ni  svou  tvář,  přilnula  svými  rty  k  jejím  a  líbala,  líbala... 
jako  tenkrát .  .  .  Oh,  nyní  by  jinak  chápala ! 

A  Sidonie  stála  těsně  před  sochou,  upírajíc  na  ni  chorobnou 
touhou  rozpálené  oči,  jako  by  čekala  ten  zázrak  .  .  . 

Ale  socha  stála  v  dráždivé  nehybnosti .  .  . 

Sidonie  stiskla  dlaněmi  skráně,  aby  tím  dotekem  přivedla  se 
k  vědomí  skutečnosti,  a  v  náhlé  touze  po  záchraně,  jako  by  utíkala 
šílenosti,  prcbla  z  komnaty  . .  . 

A  celý  rok  do  ní  nevkročila  .  .  . 

Ale  potřeba  lásky  rostla  v  ní  dál,  do  ohromných  rozměrů,  do 
nepřekonatelné  síly.  Děsná  tato  náruživost  ji  ztravovala,  hlodajíc  ne- 
milosrdně na  jejím  těle  i  srdci.  Sidonie  ji  přemáhala  napjetím  vší 
své  vůle,  aby  jí  nepodlehla.  Ale  náruživost  byla  silnější.  Hnala  ji 
proti  jejf  vůli  do  života,  kde  hledala  ukojení. 


Digitized  by 


Google 


204  Petr  Dejmek:  Sen  zestárlého  srdce. 


Lačná  a  žíznící  po  požitcích  lásky,  kterých  v  mládí  nechápala 
a  kterých  neokusila,  šla  životem  s  úzkostným  očekáváním.  Cítila, 
že  její  šílená  náruživost  stala  se  jí  podmínkou  života.  Nebylo  již 
v  její  moci  ji  potlačit,  ale  také  nebylo  možno  žít  s  tou  hroznou 
touhou  neukojenou.  Sidonie  chtivě  utkvfvavými  pohledy  hledala 
blesky  žádosti  v  očích  mužů  a  vyzývala  nervosnfmi,  koketními  po- 
sami.  Ale  odpovídali  jí  chladně  a  posměšně.  Zestárla  zatím  příliš 
a  její  vášeň  působila  groteskní  komikou. 

Sidonie  zklamána,  zoufalá,  potupená  odešla  do  své  samoty.  Do 
života  se  již  nevrátila. 

Změnila  se  k  nepoznání.  Její  obrysy  nabyly  zvláštní  tvrdosti 
a  ostrosti.  Její  obličej  stal  se  velice  podobným  primitivním  dřevo- 
řezbám. Byl  hranatý,  s  vysedlými  lícními  kostmi,  s  tvářemi  vpad- 
lými, temně  nažloutlými.  Oči  zdály  se  zatlačeny  hluboko  do  důlku . . . 
brada  špičatá  ...  uši  odstálé  . .  . 

Dlouho  vyhýbala  se  temně  modré  komnatce  se  sochou  Marce- 
lovou. Ale  neubránila  se  při  tom  příliš  vtíravým  vzpomínkám.  A  tyto 
vzpomínky  a  představy  jako  nějaké  kouzlo  přivábily  ji  konečně  opět 
do  tiché  komnatky. 

Překvapena  neobyčejným  obrazem  zarazila  se  na  prahu.  V  temné 
modři  svítila  bílá  postava,  nahá,  klassicky  krásná,  vytesaná  z  ušlech- 
tilého mramoru.  Oči  zdály  se  hleděti  palčivými  pohledy.  Rty  chvěly 
se  nedočkavostí  polibků.  V  obličeji  zračila  se  zjitřená  vášeň.  Svaly 
napínaly  se,  aby  pevně  objaly  ... 

Sidonie  byla  nesmírně  užaslá  tím  mocným  klamem.  Srdce  jí  to 
sevřelo  a  do  nažloutlých  tváří  vstříklo  trochu  krve  a  do  očí  trochu 
lesku.  Po  celém  těle  přeběhlo  jí  mrazivé  zachvění.  Nebyla  s  to  od- 
trhnouti očí  od  toho  podivného  klamu.  Neodolatelná  jakás  moc  při- 
tahovala ji  blíž  .  .  .  blíž 

Sidonie  chvěla  se  nesmírným  vzrušením.  Nohy  se  jí  lámaly  v  ko- 
lenou. Plazila  se  téměř  k  soše,  jak  ochromená. 

A  klam  zdál  se  ještě  vzrůstati.  Socha  jako  by  oživovala.  Dé- 
monicky vábily  k  sobě  její  oči,  její  rty,  její  tvář  .  .  .  celé  její  bě- 
lostné tělo  .  .  . 

A  Sidonie,  nevědouc,  co  činí,  blížila  se  soše  víc  a  víc,  až  octla 
se  zcela  blízko.  Zírala  na  ni  chvíli  vyboulenýma  očima,  náhle  však 
ovinula  kol  ní  své  vyschlé  ruce,  přiklonila  ústa  těsně  k  jejím  a  — 
s  šíleným  výkřikem  přitiskla  své  rty  na  mramor.  Jak  dotkla  se 
mrtvé,  studené  hmoty,  odtrhla  na  okamžik  rty,  ale  pak  znovu  ji 
sevřevši  v  pevné  objetí,  prudce  líbala,  líbala,  líbala  .  .  .  šílená  svou 
nezkrotnou  náruživostí  a  touhou  .  .  . 

A  její  rozčilení  ji  tak  vysílilo,  že  se  pod  ní  nohy  zlomily,  a  ona 
klesala  k  zemi,  strhujíc  na  sebe  sochu  Marcelovu  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


207 


Z  národni  poesie  albánské. 

BALLADA  O  GARENTINĚ. 
(Z  kolonii  jihoilalských.) 


Byla  jedna  matka  dobrá, 
devět  synů  ona  měla, 
devět  synů  bohatýrú, 
každý  z  nich  byl  rytíř  pravý. 
Měla  také  mladou  dceru, 
krásnou  jako  poupě  růže, 
šlechetnou  a  dobrou  srdcem, 
měla  jméno  Oarentina. 
Mnoho  rytířů  a  pánů 
sjíždělo  se  v  ony  kraje, 
o  její  šlo  žádat  ruku, 
ale  nikdo  nedostal  jí. 
Do  osady  posléz  přijel 
jeden  šlechtic  urozený, 
ježto  byl  však  %  dálné  země, 
nedali  jí  ani  jemu. 

Jenom  Konstantin  chtěl  tomu, 
jeden  bratr  Garentinin; 
chodil  se  sklopenou  hlavou, 
zamyšlený,  roztržitý. 

„Konstantine,  milý  synu, 
co  pak  je  ti,  proč  jsi  sklíčen? 
Co  pak  hněte  srdce  tvoje? 
Chceš  mí  poslat  Garentinu 
z  domu  do  daleké  země? 
Konstantine,  synu  milý, 
není  dobré,  jak  to  myslíš. 
Zatoužfm-li  po  ni  v  plesu, 
v  plesu  nebudu  jí  míti, 
zatoužím-li  po  ní  v  smutku, 
v  smutku  nebudu  jí  míti." 

„Věru  svou  ti  dávám,  matko, 
budeš-li  jí  žádat  v  plesu, 
v  plesu  přijdu,  přivedu  ji; 
budeš-li  ji  žádat  v  smutku, 
v  smutku  přijdu,  přivedu  ji." 


Stalo  se  dle  vůle  jeho, 
svatbu  měla  Garentina ; 
vypravili  Garentinu 
k  cizím  lidem  v  cizí  země. 

Několik  let  uplynulo, 
přišel  s  válkou  mor  v  ty  kraje, 
nešťastné  té  matce  za  rok 
zhynulo  všech  devět  synů, 
devět  snach  a  devět  vnuků 
zemřelo  jí  v  onom  roce. 
Oblékla  se  v  roucho  smutku, 
natřela  dům  černou  barvou. 

Památný  den  mrtvých  přišel, 
zvolna,  zvolna  zněly  zvony. 
Smutek  plnil  duši  její, 
naděje  jí  v  srdci  zhasla. 
Matka  s  těžkým  bolem  v  srdci 
v  onen  den  š!a  ke  kostelu, 
synové  kde  v  hrobě  leží. 
O  půlnoci  v  kostel  vešla, 
na  hrob  každý  dala  svíci, 
píseň  lkavou  zazpívala, 
na  hrobě  však  Konstantina 
dvojí  svíci,  dvojí  píseň. 
„Konstantine,  krásný  hochu, 
Konstantine,  synu  milý, 
kde  jest  víra,  slib  mně  daný? 
Zemřel  jsi  a  ležíš  v  hrobě." 

O  půlnoci  kostel  pustý, 
uzavřený,  liduprázdný  .  .  . 
Konstantin  se  zvedl  z  hrobu, 
jako  živý  vzpružil  údy; 
kámen  hrobu  stal  se  koněm, 
čabraka  ho  kryla  černá, 
uzda,  jindy  ze  železa, 
stříbrným  se  skvostem  stala. 


Digitized  by 


Google 


208 


Z  národní  poesie  Albánské. 


Konstantin  mu  skočil  v  sedlo, 
letěl  jako  rychlý  vítr, 
a  když  den  se  počal  šeřit, 
před  domem  své  sestry  stanul. 

Děti  sestřiny  si  hrály, 
honily  se  s  vlaštovkami 
přede  domem  otce  svého, 
tančily  a  vztekaly  se. 

„Děti,  kde  je  vaše  matka?" 
„Zašla  v  úval  směrem  k  městu." 
Obrátil  se  v  prvý  úval. 
„Dívenky,  jste  tuze  hezké, 
ale  pro  mne  teď  už  nejste!" 
Přišel  blíže,  otázal  se: 
„Není  s  vámi  Garentina, 
Garentina,  sestra  moje?" 

„Nalezneš  ji  za  tou  horou, 
tam  se  obraf  v  druhý  úval!" 

„Dívenky,  jste  tuze  hezké, 
ale  pro  mne  teď  už  nejste!" 
Přiblíží  se,  chce  se  ptáti. 
„Hu,  kdo  přišel?  Toť  můj  bratr 
Konstantin,  můj  bratr  rodný!" 

„Garentino,  pospěšme  si!" 
„Kam  mám  spěchat  ?  kam  chceš  jíti  ? 
„Musíš  jíti  se  mnou  k  matce." 
„Přijdu  k  smutku  nebo  k  plesu? 
Mám-li  přijít  ke  dni  smutku, 
obleku  se  v  roucho  černé, 
mám-li  přijít  ke  dni  plesu, 
vezmu  šaty  vyšívané." 
„Garentino,  sestro  moje, 
pojď  jen  se  mnou,  jak  jsi  právě." 
Posadil  ji  na  kůň  v  sedlo. 

Mlčení  té  dlouhé  cesty 
přerušila  Garentina: 
„Konstantine,  bratře  milý, 
znamení  zlé  tady  vidím  — 
plíseň  kryje  rámě  tvoje." 
„To  je  z  dýmu  od  mé  pušky." 

Za  chvíli  zas  sestra  vece: 
„Konstantine,  bratře  milý, 


znamení  zlé  tady  vidím  — 
vlasy  tvoje  rozcuchané 
kryje  prach  a  suchá  země." 
„Tryskem  koně  prach  se  zvířil, 
pokryl  moje  tělo  celé." 

Dospěli  tak  do  osady. 
„Konstantine,  bratře  milý, 
znamení  zlé  zase  vidím  — 
kde  je  synovců  mých  devět?" 
„Venku  v  poHch  hrají  míčem. 
Nikdo  netuší,  že  přijdem', 
hle,  jak  už  se  soumrak  blíží." 
„Kde  jest  švegruší  mých  devět? 
že  nám  ani  v  ústret  nejdou?" 
„Tančí  kolo  v  úvale  tam." 
„A  kde  jest  mých  devět  bratří?" 
„Zasedají  v  radě  mužů." 

„Konstantine,  bratře  milý, 
znamení  zlé  zas  už  vidím  — 
zavřena  jsou  všecka  okna." 
„Uzavřel  je  chladný  větřík." 

Dojechali  ke  kostelu. 
„Garentino,  sestro  moje, 
nyní  ty  jdi  trochu  napřed, 
chci  si  zajít  do  kostela." 
Tak  se  vrátil  mezi  mrtvé. 

Garentina  skočí,  běží, 
fuk  fuk!  klepá  na  vchod  domu. 
„Matko  moje,  pojď  a  otevř, 
otevři  mi,  matko  moje, 
neboř  já  jsem  Garentina, 
Konstantin  mne  přines'  k  tobě!" 

„Táhni  k  ďáblu,  smrti  krutá, 
devět  synů  jsi  mi  vzala, 
vzala  jsi  mi  už  i  dceru 
a  teď  jdeš  si  ještě  pro  mne!" 
„Na  mou  věru,  matko  moje, 
že  jsem  tvoje  Garentina." 

Prudce  matka  otevřela. 
„Dcero  moje,  kdo  tě  přines'?" 
„Konstantin  dnes  přišel  pro  mne." 
„Konstantin?  a  kde  je  nyní?" 
„Vešel  na  skok  do  kostela." 


Digitized  by 


Google 


z  národní  poesie  albánské.  209 


, Konstantin,  ach,  dcero  moje,        Plačíce,  se  líbajíce 
Konstantin  se  rozpad'  ve  prach     objaly  se  matka  s  dcerou 
i  se  všemi  tvými  bratry."  a  v  tom  bolném  rozechvění 

dcera  zemřela  i  matka. 


ŽAIaOZPÉVY. 

(Z  Albánie  severní.) 

PALE  GINI.  UMlRAjICl  VOjlN. 

Zem  se  chvi  i  řeka  Drini,  Na  úpatí  skalní  stěny 

oběšen  jest  Pale  Gini.  klesl  junák  ozbrojený. 

Zvučí  vítr  smutnou  báj:  Ležel  zbit  a  mdlobou  zchvácen, 

nový  pasa  přišel  v  kraj.  těžce  raněn,  pro  vždy  ztracen. 

Nade  hrobem  od  junáka  Když  ho  kloval  zobák  ptačí, 

černého  zpěv  zazněl  ptáka:  zvlhly  černé  oči  v  pláči. 

„Přinesla  mi  matka  moje  „Oj,  vy  orli,  dravé  plémě, 

k  převléknutí  prádlo  dvoje;  aspoň  oči  darujte  mně! 

vraf  se,  matko,  s  žalem  v  líci,  Mámf  já  matku,  její  lkáni 

zabili  mne  při  měsici;  bude  slyšet  s  pláně  k  pláni; 

nový  pasa  v  kraj  náš  vešel,  oči  mojí  sestry  rodné 

aby  mladé  muže  zvěšel.  budou  plakat  ze  dne  do  dne; 

Však  v  den  pomsty  bude  splatné  lkát  má  žena  bude  věrně 

všecko  dobré  i  vše  špatné."  od  cisterny  ku  cisterně." 


DERVEN  AGA. 

Běda  nám,  ó  Derven  Ago, 
mrtví  leží  tvoji  věrní ! 
Na  zdi  šavle  tvá  se  táže: 
.Proč  si  mne  pán  neuváže?" 
Řehce  kůň  tvůj,  naříká  si: 
„Kde  pak  pán  můj  mešká  asi? 
Jen  ať  přijde,  uzdu  dá  mi, 
pobodne  mne  ostruhami!" 

Přel.  Dr,  Josef  Vinař. 


14 

Digitized  by  LjOOQIC 


o^ 


šťastná  náhoda. 

z  „Pohřbeného  chrámu"  od  Af.  Maeterlincka, 

Dyli  jednou  dva  bratři,  vypravuje  stará  srbská  pohádka.  Jeden  byl 
*-^  pracovitý  a  nešťastný ;  druhý  lenivý  a  obsypaný  štěstím.  Ne- 
šťastný bratr  potká  jednoho  dne  krásnou  mladou  děvu,  jež  hlídala 
ovce,  předouc  zlatou  nit.  —  „Čí  jsou  ty  ovce?"  táže  se  jí.  —  „Toho, 
koho  jsem  já.  —  A  koho  jsi  ty  ?  —  Tvého  bratra,  jsem  jeho  štěstí. 

—  A  moje  štěstí,  kde  to  je?  —  Daleko  tebe.  —  Mohu  je  nalézti? 

—  Můžeš,  budeš-li  je  hledat." 

I  jde  tedy  hledati  své  štěstí.  Jednoho  večera,  v  hlubokém  lese, 
spatří  chudou  stařenu,  bílých  vlasů,  spící  pod  stromem.  Vzbudí  ji 
a  táže  se  jí,  kdo  jest.  —  „Ty  mne  neznáš?"  odpovídá.  „Ovšem, 
nikdy  jsi  mne  neviděl:  Jsem  tvé  štěstí.  —  A  kdo  mně  to  dal  tak 
bědné  štěstí?  —  Osud.  —  Mohu  jej  nalézti?  —  Snad,  budeš-li  jej 
hledat." 

Jde  hledati  osud.  Po  dlouhých  cestách  mu  jej  konečně  okáží. 
Žije  v  přepychu  v  nádherném  paláci;  avšak  den  ode  dne  bo- 
hatství jeho  ubývá  a  dvéře,  okna  a  stěny  jeho  příbytku  se  stahují. 
Vykládá  mu,  že  přechází  takto,  střídavě,  z  bídy  do  přebytku ;  a  že 
poloha,  v  které  se  nachází  v  jistém  okamžiku,  rozhoduje  o  budouc- 
nosti všech  dětí,  které  se  v  tom  okamžiku  rodí.  —  „Tys  přišel  na 
svět,"  dokládá,  „v  době,  kdy  blahobyt  můj  byl  v  úpadku;  odtud 
všechny  tvé  nehody." 

Radí  mu,  aby  ku  zažehnání  nebo  přelstění  zlé  sudby  zaměnil 
svůj  los  losem  své  neteře  Milici,  narodivší  se  v  příznivé  době. 
K  uskutečnění  této  záměny  dostačí,  aby  vzal  tuto  neteř  k  sobě 
a  každému,   kdož,  se   ho  otáže,    říkal,  že  vše,  co  má,  náleží  Milici. 

Uposlechl  této  rady;  a  záležitosti  jeho  se  utvářejí  jinak.  Stáda 
jeho  sílí  a  rozmnožují  se,  jeho  stromy  se  lámou  pod  tíhou  ovoce, 
připadají  mu  nenadálá  dědictví,  na  polích  jeho  zrají  zázračné  žně. 
Avšak  jednoho  rána,  an  —  nehybný  v  svém  štěstí  —  pozoruje  pocivt- 
hodné  žito,  cizinec  jakýs,   jdoucí  mimo,   táže  se  ho,  čí  jsou  ty  bo- 


Digitized  by 


Google 


M.  Maeterlinck:  Šťastná  náhoda.  211 


haté  klasy,  vlnící  se  pod  rosou,  dvakrát  tak  vysoké  a  těžké  než 
klasy  sousední ;  zapomene  se  a  odpoví:  „Ty  jsou  mé."  —  Ihned 
vznikne  oheň  na  druhém  konci  pole  a  šíří  se  zhoubně.  Tu  vzpo- 
mene zapomenuté  rady,  běží  za  cizincem  a  křičí:  „Já  se  mýlím! 
Neřeki  jsem  ti  pravdu ;  zadrž,  vrať  se ;  to  pole  není  mé,  ale  mé  ne- 
teře Milicí!"  —  Ihned,  uslyševše  tato  slova,  plameny  ustanou 
a  klasy  znovu  pučí. 

II. 

Toto  naivní  a  prastaré    podobenství   okazuje,   že    tajemná  zá- 
hada náhody  se  hrubě    nezměnila  od  doby,   kdy  člověk  započal  se 
jí  otazovati.     Mohlo  by  ještě  „illustrovati"  naši  dnešní  nevědomost. 
Máme  své  myšlenky,  které  nám  utvářejí  naše  vnitřní  štěstí  nebo  ne- 
štěstí, na   něž  příhody   vnější   mají  více   méně   vlivu.    Jsou  mnozí, 
u  nichž  tyto  myšlenky  staly  se  tak  mocnými,  tak  bdělými,   že    bez 
jejich  schválení   nic  již  není  s  to  vniknouti  do   křišťálové  nebo  ko- 
vové budovy,  již  uspěly  vztyčiti  na  kopci,  jenž  strmí  nad  obyčejnou 
cestou  příhod.  Máme  svou  vůli,  jež,  živena  našimi  myšlenkami  a  jimi 
podporována,  uspěje  odehnati  množství  marných  a  škodných  příhod. 
Nicméně    vůkol   těchto  více  méně    jistých,    více  méně  nedobytných 
ostrůvku  šíří  se  oblast  tak  nepodmaněná,    tak  nesmírná  jako  oceán, 
kde  zdá  se,    že   náhoda  vládne  samojediná,   jako  vítr  nad  vlnami. 
Žádná  myšlenka,  žádná  vňle  nemohou  zabrániti,  aby  jedna  z  těchto 
vln  z  nenadání  nepovstala,  nás  nepřepadla,  nás  neohromila,  nás  ne- 
zranila.    Jejich   dobrodějná   činnost  započíná,  až  když  vlna  se  byla 
vzdálila.  Tu  nás  pozdvihují,  oživují  a  pečují  o  to,  aby  bol,  jejž  nám 
rána  způsobila,  nevnikl  až  do  hlubokých  zdrojů  života.  Na  tom  pře- 
stává jejich  úloha.  Na  pohled  je  velice  pokorná.  Ve  skutečnosti,  ač-li 
náhoda  nepřioděje  se  neodolatelným  tvarem  kruté  nemoci  nebo  smrti, 
činí   náhodu   téměř  bezmocnou   a  stačí    udržeti,    co  jest   nejlepšího 
a  nejslastnějšího  člověku  v  štěstí  lidském. 

III. 

Mezi  skutky,  jež  jsme  předvídali,  vůkol  činů,  jež  stanovíme 
a  které  rýsují  namáhavě  veliké  linie  naší  existence,  dere  se  a  krouží 
hrozné  množství  náhod  na  číhané.  Vzduch,  který  dýcháme,  prostor, 
jímž  se  hýbeme,  čas,  jímž  míjíme,  jsou  plny  příhod,  které  na  nás 
čekají  a  nás  volí  v  davu.  Pozorujeme-li  jejich  zvyky,  poznáme 
v  brzku,  že  tyto  podivné  dcery  náhody,  jež  měly  býti  slepý  a  hluchý 
jako  matka  jejich,  nejednají  nijak  nahodile.  Vědí,  co  činí,  a  zřídka 
kdy  se  mýlí!  S  nevysvětlitelnou  jistotou  poznávají  chodce,  jenž  se 
blíží  a  před  nímž  se  mají  vztyčiti.  Nechť  kráčí  dva  lidé  téže  hodiny 
touže  cestou,  nebude  váhání,  nebude  sporu  u  dvou  zástupů  vyslaných 
osudem.  Při  příchodu  jednoho  sestoupí  se  bílé  panny  s  palmami, 
amforami  a  těmi  tisíci  šťastných  neočekávaných  příhod  cestou;  při 
příchodu  druhého  černé  lítice,  jež  vylíčil  nám  Aischylos,  vyřítí  se 
z  houští,  jako  by  jim  bylo  pomstíti  na  této  nevinné  oběti  jakousi 
vinu,  nevysvětlitelnou  a  předcházející  jeho  zrození. 

Digitized  by  LjOOQIC 


212  M.  Maeterlinck: 


IV. 
My  všichni,  více  méně,  sledovali  jsme  životem  osud  jistých 
bytostí,  jímž  přihodila  se  štěstí  nebo  neštěstí,  jichž  jednání  jejich 
nebylo  připravilo  a  která  náhle,  na  rohu  ulice,  zdají  se  tryskati  ze 
země  nebo  padati  s  hvězd,  dokonalá,  bezdůvodná,  nevyhnutelná. 
Tento,  jenž  ani  nepomýšlel  na  postavení,  k  němuž  soupeř  lépe  vy- 
zbrojený mu  bránil  vstup,  vidí  zmizeti  tohoto  soupeře  v  rozhodném 
okamžiku;  onen,  jenž  spoléhal  na  přízeň  mocného  přítele,  vidí  pří- 
tele umírati  právě  ve  chvíli,  když  vztahoval  ruku  ku  jeho  pomoci. 
Tento,  jenž  nemá  nadání  ni  krásy  a  ničeho  nepředvídá,  dochází 
každého  rána  k  paláci  Štěstěny,  Slávy  nebo  Lásky,  za  krátké  vte- 
řiny, kdy  všecky  brány  jsou  zotvírány;  onen,  jenž  jest  pln  zásluh 
a  drahně  přemítal  o  svých  oprávněných  krocích,  dostaví  se  tam 
právě  ve  chvíli,  kdy  nešťastná  náhoda  je  zavírá  na  půl  století.  Jeden 
nasadí  stokrát  své  zdraví  v  pitomých  hrdinstvích  —  a  nevezme  úrazu^ 
druhý  dá  je  v  šanc  v  čestném  dobrodružství  —  a  ztrácí  je  nezvratně. 
Na  tisíce  neznámých  napomáhá  skrytě  onomu,  aniž  ho  kdy  viděli. 
Tisíce  neznámých  staví  tomuto  překážky,  aniž  vědí,  že  existuje. 
Jedni  i  druzí  nevědí,  co  činí ;  rozděleni  moři,  jsou  poslušní  těchže 
obsáhlých  a  přesných  povelů ;  pak  v  předepsanou  hodinu,  rozptýlené 
části  ohromného  stroje,  se  spojí  a  srazí;  a  ejhle,  dvé  osudů  dovr- 
šených a  nepodobných,  jež  Čas  uvádí  v  pohyb. 

V. 

Dr.  Foissac  v  své  zajímavé  knize  o  „Náhodě  a  Osudu*' 
udává  bezpočetné  a  podivné  příklady  o  záhadné,  předurčené,  zaryté, 
nevysvětlitelné  nespravedlnosti,  v  níž  tkví  většina  existencí.  Domní- 
vali bychom  se,  sledujíce  jej,  že  vcházíme  s  ním  do  zmatných  dílen 
jiného  světa,  kde  neshledáváme  ku  měření  a  dělení  štěstí  a  neštěstí 
ničeho,  co  připomíná  nástroje  nezbytné  lidské  spravedlnosti,  lid- 
skému rozumu.  Tak  na  příklad  život  podivuhodného  Vauvenarquesa,. 
nejnešťastnějšího  z  moudrých,  jenž  vzdor  svému  geniu,  své  mravní 
kráse,  své  udatnosti,  svým  snahám,  zlomen  a  znetvořen  krutými 
nemocemi  v  dobách,  kdy  štěstěna  jeho  byla  na  vahách,  kráčí  od 
nezaslouženého  zklamání  k  nezasloužené  nespravedlnosti,  umírá  třicet 
dva  roky  stár,  právě  ve  chvíli,  kdy  dílo  jeho  mělo  dojíti  uznání. 
Tak  děsná  historie  Lesurguesa*),  kde  na  tisíce  shod,  jež  zdají  se  ve- 
deny pekelnou  mocí,  se  sbíhá  a  kupí  ku  zmaru  nevinného  člověka, 
aniž  by  pravda,  spoutaná  osudem  a  řvoucí  tiše  pod  spoustou  bludů 
hledajících  ji  —  jako  se  řve  tiše  v  hloubi  zlého  snu,  —  mohla  uči- 
niti jediný  posun,  aby  protrhla  noc.  Dále  příběh  Aimara  de  Ran- 
connet,    presidenta  pařížského  sněmu,   člověka   nanejvýše  poctivého, 

*)  Tato  jest  historie,  jak  ji  dobře  a  stručně  vypravuje  Dr.  Foissac: 
„8ho  Floréalu,  r.  IV.,  v  9  hodin  večer,  v  lese  senartském  kurýr  a  postilion, 
vezoucí  poštu  z  Paříže  do  Lyonu,  byli  přepadeni  a  zavražděni.  Vrahy 
byli  Couriol,  jenž  vsedl  na  poštovní  vůz  po  bok  kurýra,  Durochal,  Rossi, 
Vi('  * 


/idal  a  Dubosq,  kteří  jim  jeli  naproti  na  najatých  koních,  a  Bernard,  jenž 
yl  zjednal  koně  a  rozdělil  se  s  ostatními  o  kořist.  Za  tento  zločin,  při 
emž  účastnilo  se  pět  vrahů  a  jeden  spoluvinník,  bylo  během  čtyř  let  od- 


Digitized  by 


Google 


šťastná  náhoda.  213 


jenž  nespravedlivě  jsa  zbaven  svého  úřadu,  vidí  dceru  svou  hynouti 
v  bídě,  syna  svého  mříti  pod  rukou  kata  a  ženu  svou  poraženu 
bleskem,  zatím  co  sám,  jsa  obviněn  z  kacířství  a  vězněn  v  Bastille, 
umírá  hořem  dříve,  než  jest  souzen. 

praveno  sedm  individui.  Spravedlnost  zprovodila  tedy  se  světa  o  jednoho 
více.  Zasáhla  tudíž  jednoho  nevinného.  Tím  nemohl  býti  žádný  z  šesti  in- 
dividuí přiznavšich  se  ku  zločinu.  Tímto  nevinným  byl  Lesurgues,  jenž  ne- 
přestal prohlašovati,  že  jest  nevinen,  a  jehož  žádný  ze  šesti  zločinců,  dle 
vlastního  jejich  výroku,  neznal.  Jakým  způsobem  byl  tento  nešťastník  vple- 
ten  do  této  události,  jež  měla  jeho  jméno  tak  neblaze  proslaviti  ?  Osud 
lomu  chtěl,  že  čtyři  dny  před  zločinem  Lesurgues,  jenž  přišel  z  Donai, 
s  osmnácti  tisíci  franků  ročních  důchodů,  do  Paříže,  aby  dal  svým  dětem 
lepší  výchovu,  byl  u  jednoho  ze  svých  krajanů,  Quesna,  u  snídaně,  když 
tu  vešel  Couriol  a  byl  rovněž  pozván  ku  stolu.  Když  po  zločinu  pode- 
zření ihned  padlo  na  Couriola,  dostačil  fakt  této  společné  snídaně,  aby 
Quesno  byl  zatknut,  že  však  dokázal  své  alibi,  propustil  jej  soudce  Dau- 
benton  ihned  na  svobodu.  A  že  bylo  již  pozdě  večer,  řekl  mu,  aby  si  přišel 
zítra  pro  své  papíry. 

Jedenáctého  Floréalu  ráno  Guesno,  ubíraje  se  za  tím  účelem  na  po- 
licejní úřad,  potkal  Lesurguesa,  jejž  požádal,  aby  jej  doprovodil,  čemuž 
tento,  nemaje  co  dělat,  vyhověl.  Mezi  tím  co  čekali  v  předsíni  na  příchod 
soudního  úředníka,  byly  sem  uvedeny  dvě  ženštiny,  předvolané  k  svědectví, 
které,  klamány  podobou  mezi  Lesurguesem  a  Ďubosqem,  jenž  uprchl, 
neváhaly  označiti  Lesurguesa  jako  jednoho  z  vrahů  a  neblahou  náhodou 
trvaly  na  tom  až  do  konce.  Okolnosti  z  dřívějšího  života  byly  mu  příznivý, 
a  mezi  jiným  udal.  na  důkaz  toho,  že  dne  8ho  Floréalu  ne  vykročil  z  Paříže, 
že  byl  loho  dne  u  klenotníka  Legranda,  za  účelem  jakýchsi  výměn  mezi 
\ímto  a  jeho  druhem  Aldenovem.  Toto  obchodní  jednání  dalo  se  skutečně 
8ho;  avšak  Legrand,  byv  požádán,  aby  předložil  své  knihy,  zpozoroval, 
že  omylem  zapsal  je  na  den  9.  Myslil,  že  dobře  učiní,  vymaže-li  9.  a  učiní 
z  ní  8.,  chtě  zachrániti  svého  krajana  Lesurguesa,  o  jehož  nevině  byl  pře- 
svědčen. Avšak  tím  jej  zničil.  Zfalšování  bylo  snadno  dokázáno,  násled- 
kem čehož  veřejný  žalobce  a  porotci  neměli  již  ani  nejmenší  důvěry 
k  ostatním  osmdesáti  svědkům,  předvolaným  k  ospravedlnění  obžalova- 
ného; byl  odsouzen  a  statky  jeho  zabaveny.  Uplynulo  osmdesát  sedm  dnů 
mezi  jeho  odsouzením  a  odpravením,  naprosto  nevšední  lhůta  za  oněch  dob: 
to  že  nastaly  vážné  pochybnosti  o  jeho  spoluvině. 

Direktorium  nemělo  práva  udíleti  milost;  považovalo  se  za  povinno 
podati  o  tom  zprávu  radě  pěti  set,  s  otázkou,  zdali  má  Lesurgues  býti  sou- 
zen proto,  že  podobá  se  zločinci.  --  Rada,  dle  svědectví  Simeona,  přešla 
k  dennímu  pořádku  a  Lesurgues  byl  odpraven,  odpustiv  svým  soudcům. 
A  nejen  že  nepřestal  prohlašovati  se  za  nevinna,  i  Couriol  v  okamžiku, 
kdy  ortel  byl  vyřknut,  zvolal  hlasitě:  Lesurgues  je  nevinen!  Totéž 
opakoval  na  osudné  káře  a  i  na  popravišti.  Všichni  ostatní  odsouzení,  při- 
znavše se  k  vině,  prohlásili  zároveň,  že  Lesurgues  je  nevinen;  teprve 
v  r.  IX.  byl  Dubosq,  vrah  jemu  tak  podobný,  zatknut  a  souzen. 

Osud,  stihnuvší  hlavu  této  rodiny,  neušetřil  žádného  údu  jejího. 
Matka  Lesurguesova  zemřela  žalem;  jeho  žena  zšílela,  jeho  tři  dítky  zmí- 
raly v  opuštěnosti  a  bídě.  Nicméně  vláda,  pohnuta  tolikerým  krutým  ne- 
štěstím, navrátila  na  dvakráte  Lesurguesově  rodině  těch  pět  nebo  šest  set 
tisíc  franků,  q  něž  jej  byla  oloupila  nespravedlivá  konfiskace;  ale  největší 
část  tohoto  jmění  byla  zpronevěřena  jakýmsi  podvodníkem.  Uplynulo 
šedesát  let:  ze  tří  dětí  Lesurguesovýéh  dvě  byly  mrtvy,  jediná  dcera  ještě 
žila,  Virginie.  Ode  dávna  již  veřejné  mínění  prohlásilo  nevinu  a  rehabilitaci 
jejího  neblahého  otce.  To  jí  nedostačovalo,  a  jakmile  byl  vydán  zákon  ze 
dne  29.  června  1867,  autorisující  revisi  soudního  nálezu,  doufala,  že  posléze 
nadešel  den,  kdy  bude  moci  prohlásiti  rehabilitaci  ve  svatyni  spravedlnosti, 
avšak  —  poslední  osudná  rána  —  nejvyšší  soudní  dvůr,   na  základě  práv- 


Digitized  by 


Google 


214  M.  Maeterlinck: 


Považujeme  za  vybájené  a  pravdě  nepodobné  pohromy  Atreovců 
a  Oidipa,  a  nicméně  vidíme  v  soudobých  dějinách,  jak  osud  napadá 
stejně  zuřivě  některé  rodiny,  jako  na  př.  ony  Cohgnú,  Stuartú**)  atd., 

nich  důvodů,  prohlásil  ze  dne  17.  prosince  1868,  že  není  na  místě  obírati  se 
tou  věcí  a  že  Virginie  Lesurguesova  jest  odmršténa  se  svou  žádostí  revise. 

Zdá  se  člověku,  jako  by  viděl  v  nejhroznějších  snech  neblahou  oběť, 
vydanou  na  pospas  Eumenidám.  Od  oné  snídaně  u  Guesna,  téměř  tak  tra- 
gické jako  oné  Thyesla,  krouží  bez  ustání  kolem  propasti  vábící  jej,  zalim 
co  osud  jeho,  vznášející  se  nad  jeho  hlavou  jako  ohromný  sup,  zatemňuje 
světlo  všech,  kdož  se  k  němu  přiblíží.  A  kruhy  shůry  a  kruhy  zdola  se 
magicky  srážejí,  stahují  a  slučuji,  až  posléze  ve  víru  se  spojí  a  vrhnou  na 
tutéž  mrtvolu. 

Věru,  shoda  vražedných  osudů  musí  se  zdáti  nadpřirozenou  v  tomto 
případě;  a  případ  tento  jest  typický,  hrozný  a  symbolický  jako  mythus. 
Avšak  jest  jisto,  že  řady  podobných  se  opakují,  v  malém,  každodenně, 
v  oněch  nesčetných  nepatrných  nebo  směšných  nepříjemnostech  tak  mno- 
hých životů  lidských,  podrobených  vlivu  neblahé  nebo  nepříznivé  hvězdy. 

**)  Osudy  Stuarků  jsou  s  dostatek  známy;  méně  známy  jsou  nehody 
Colignů.  Dr.  Foissac  je  líčí  následovně:  „Gaspard  de  Coligny,  maršálek 
Francie  za  krále  Františka  I ,  pojal  za  ženu  sestru  vrchního  velitele  vojska, 
Annu  de  Montmorency.  Byla  mu  činěna  výtka,  že  zdržel  o  půl  dne  útok  na 
Karla  V.  —  ač  mohl  jej  učiniti  výhodně  —  a  tím  zmařil  své  téměř  jisté 
vítězství.  Jeden  ze  synů  jeho,  arcibiskup  a  kardinál,  stal  se  protesíantem  a 
co  kněz  se  oženil.  Bojoval  v  bitvě  u  Saint-Denisu  proti  králi,  uprchl  do 
Anglie,  kde  r.  1571  jeden  z  jeho  sluhů  učinil  pokus  jej  otrávili.  Uniknuv 
tomuto  úkladu,  chtěl  se  navrátiti  do  Francie;  avšak  byv  zatknut  v  La-Ro- 
chelu,  byl  odsouzen  k  smrti  a  odpraven.  Bratr  kardinálův,  admirál  Coligny, 
byl  považován  za  jednoho  z  předních  vojevůdců  své  doby;  činil  zázraky 
při  hájení  Saint-Quentinu.  Vzdor  tomu  bylo  město  dobyto  a  on  zajat.  Stav 
se,  za  prince  de  Condé,  skuiCčnou  hlavou  kalvinistů,  osvědčil  ve  všem 
svou  odvahu,  byl  ducha  vynalézavého,  a  nikdo  nepochyboval  o  jeho  zá- 
sluhách a  o  jeho  vojenských  schopnostech;  a  přece  byl  neustále  stíhán 
nezdarem  ve  všech  svých  podnicích.  Roku  1562  prohrál  bitvu  u  Dreuxu 
proti  vévodovi  de  Guise,  bitvu  u  Saint-Denisu  proti  veliteli  de  Montmo- 
rency a  posléze  onu  u  Jarnaku,  jež  byla  jeho  vojsku  rovněž  osudnou- 
Mimo  to  byl  poražen  u  Montcontouru,  v  Poiton;  přes  to  vše  odvaha  jeho 
nebyla  nikdy  otřesena;  dovedl  napraviti  zrádnosti  štěstěny  a  zdál  se  hro- 
znějším po  svých  porážkách  než  nepřátelé  jeho  uprostřed  svých  vítězství. 
Byl  často  zraněn,  ale  nepřístupen  bázni;  řekl  jednou  klidně  svým  přáte- 
lům, kteří  plakali  vidouce  proudem  řinouti  jeho  krev:  „Zda-li  nemá  nás 
naše  řemeslo  nayykati  smrti  jako  životu  ?**  Několik  dnů  před  bartoloměj- 
skou  nocí  (bitva  Hugenottů,  dne  24.  srpna  1574)  vypálil  naň  Manrevet  ránu 
z  jednoho  domu  kláštera  Saint-Germain  V  Auxerrois  a  zranil  jej  těžce 
na  pravé  ruce  a  na  levém  rameni.  Jest  známo,  že  v  podvečer  tohoto  kr- 
vavého dne  Běsme,  v  čele  bandy  vrahů,  vnikl  k  admirálovi,  zasadil  mu 
několik  ran  a  vyhodil  jej  oknem  na  dvůr  jeho  domu,  kde,  jak  se  praví, 
vypustil  duši  u  nohou  vévody  de  Guise.  Vystavena  po  tři  dny  potupě  oby- 
vatelstva, byla  konečně  mrtvola  jeho  za  nohy  oběšena  na  šibenici  Mont- 
fanconské. 

Tak,  ač  byl  považován  za  největšího  vojevůdce  své  doby,  byl  vždy 
nešťasten,  vždy  poražen;  kdežto  vévoda  de  Guise,  jeho  soupeř,  méně  obe- 
zřetný, ale  odvážnější  a  zejména  důvěřivější  v  svůj  osud,  dovedl  ohromiti 
své  nepřátele  a  státi  se  pánem  příhod.  —  Coligny  byl  poctivec,  praví  abbé 
de  Mably;  Guise  měl  masku  mnoha  ctností.  Coligny  byl  od  davu  nenávi- 
děn. Vévoda  de  Guise  byl  davu  idolem.  Vypravuje  se,  že  admirál  Coligny 
zanechal  denník,  jejž  Karel  IX.  se  zájmem  četl,  ale  jejž  maršálek  de  Retz 
dal  hoditi  do  ohně.  Konečně  —  stíhali  neblahý  osud  vše,  co  slulo  jménem 
Colignů,  —  poslední  potomek  tohoto  rodu  byl  zabit  —  v  souboji  rytířem 
de  Guise. 


Digitized  by 


Google 


šťastná  náhoda.  215 


nebo  jak  až  k  smrti  pronásleduje  osobní  nenávisti  některé  nevinné 
a  plaché  oběti,  jako  Henriettu  anglickou,  dceru  Jindřicha  IV.,  Louisů 
Bourbonskou,  Josefa  II.  a  Marii  Antoinettu. 

A  v  poněkud  změněném  pořadu,  co  říci  o  nesmyslné  nespra- 
vedlnosti, která  se  však  zdá  téměř  vědomou,  systematickou,  o  hříč- 
kách náhody,  o  soubojích,  o  bitvách,  o  bouřích,  o  ztroskotáních, 
o  požárech,  o  blesku?  Co  říci  o  neuvěřitelné  šťastné  náhodě  tako- 
vého Chasteneta  de  Puységur,  jenž  slouživ  čtyřicet  let  účastnil  se 
třiceti  bitev  a  stodvaceti  obležení,  jsa  vždy  v  první  řadě  a  pověstné 
neohroženosti,  nebyl  nikdy  zasažen  mečem  ni  kulí,  kdežto  maršálek 
Oudinot  byl  zraněn  třicetpětkrát  a  generál  Trezel  při  každé  srážce 
dostal  ránu  ?  Co  říci  pak  o  kromobyčejném  štěstí  takového  Lanzuna, 
Chamillarta.  Casanovy,  Chesterfielda  a  j.,  o  nepochopitelném  a 
trvalém  štěstí  v  zločinu  Sully,  Maria,  Dionisia  Staršího,  jenž  došed 
vysokého  stáří,  po  ohavném,  ale  osudem  požehnaném  životě,  zemřel 
z  radosti,  při  zprávě,  že  Athéňané  poctili  cenou  jednu  z  jeho  tra- 
gedií? Co  říci  posléze  o  osudu  Heroda  zvaného  Velkého  či  Aska- 
lonského,  jenž  brodil  se  v  krvi,  dav  zavražditi  svou  ženu,  pět  dětí, 
všecky  poctivé  lidi,  kteří  budili  v  něm  nedůvěru,  a  byl  šťasten  ve 
všech  svých  podnicích? 

VI. 

V  těchto  pověstných  příkladech,  jež  by  se  daly  nekonečně 
zmnožiti,  jsou  do  anormalných  proporcí  historie  zveličeny  děje  po- 
kornější, avšak  neméně  určité,  jakých  skytá  nám  každý  den  na 
malém,  špatně  osvětleném  jevišti  všedního  života,  těch  tisíc  a  jeden 
rozmarů  šťastné  nebo  nešťastné  náhody. 

Ovšem,  dotazujíce  se  těchto  drzých  šťastných  náhod  a  nezměnných 
nehod,  musíme  především  dáti  královský  podíl  fysickým  a  mravním 
příčinám,  které  je  mohou  vysvětliti.  Jest  pravděpodobno,  že  kdy- 
bychom byli  znali  Vauvenarquesa,  byli  bychom  shledali  v  jeho  povaze 
nesmělost,  nerozhodnost  nebo  nevhodnou  hrdost,  jež  mu  bránily,  aby 
dal  vzniknouti  příležitosti  nebo  se  jí  rozhodně  uchopil.  Možno,  že  se 
Lesurguesovi  nedostávalo  schopnosti  k  oné  vnitřní  a  zázračné  síle,  již 
očekáváme  u  lidí  nevinných  křivě  obžalovaných.  Jest  jisto,  že  Stu- 
artové,  Josef  II.  a  Marie  Antoinetta  učinili  ohromné  chyby,  které 
vzbudily  pohromy;  že  Lanzun,  Casanova,  lord  Chesterfield  zbavili 
se  většiny  nutných  obav,  které  zastavují  poctivého  člověka.  Jest 
rovněž  jisto,  že  byla-li  existence  Sully,  Maria.  Dionisia  Staršího, 
Heroda  Askalonského  na  venek  až  zázračně  šťastnou,  nikdo  z  nás, 
myslím,  by  se  nespokojil  s  divným,  neklidným,  krvavým,  citu  a  my- 
šlenky téměř  prázdným  přízrakem,  jenž  je  jistě  v  takovém  štěstí 
(Ize-li  ještě  užíti  slova  štěstí),  založeném  na  neustálých  zločinech. 
Avšak  učinivše  tento  odpočet,  co  možná  rozumný,  co  možná  nej- 
širší (a  čím  více  vidíme  a  zkoumáme  život,  čím  více  vnikáme  do 
tajemství  malých  příčin  a  velkých  účinků,  tím  větší  odpočet  bude 
učiněn),  v  těchto  zatvrzele  opakovaných  shodách,  v  těchto  neroz- 
lučných řadách  šťastné  nebo  nešťastné  náhody  (ode  dávna  bylo  po- 


Digitized  by 


Google 


216  M.  Maeterlinck : 


zorováno,  že  štěstí  nebo  neštěstí  postupuje  takřka  vždy  v  nepřetr- 
žitých řadách)  zbývá  přece  značná  část.  často  hlavní,  někdy  výlučná, 
již  nelze  přičísti  než  nevyzpytatelné,  ale  nepopiratelné  vůli  neznámé, 
ale  skutečné  moci,  jíž  říkáme  Náhoda,  Fatalita,  Osud,  Smůla, 
Šťastná  nebo  Nešťastná  Planeta,  z  nebe  štěstí,  z  pekla  štěstí  a  jinak 
podle  více  méně  vynalézavého,  více  méně  básnického  Genia  národů 
a  věků. 

Jest  to  jedna  z  nejvíce  zneklidňujících  a  nejtěžších  záhad  pro 
člověka,  mezi  všemi,  které  bude  museti  rozřešiti,  aby  se  cítil  jednoho 
dne  předním,  oprávněným,  neodvislým  a  neodvolatelným  držitelem 
této  země. 

VIL 

Předložme  ji  rozumu  v  nejprostším  smyslu  jejím  a  všimněme 
si  především,  tkne-Ii  se  pouze  člověka.  Máme  zde,  na  této  tak  dosti  ne- 
pochopitelné zeměkouli,  mlčelivé  a  věrné  druhy  existence,  k  nimž 
jest  často  prospěšno  obraceti  zraky,  když  se  nám  točí  hlava  na 
jistých  výších,  možná  illusorních,  kde  se  rádi  domníváme,  že  hvězdy, 
bohové  aneb  zastření  představitelé  svrchovaných  zákonů  všehomíru  za- 
bývají se  jedině  námi. 

Tito  ubozí  bratři  našeho  animalného  života  zdají  se  ve  své 
tak  důvěřivé  a  klidné  resignaci  věděti  tak  mnohé,  co  my  již  ne- 
víme. Ale  chovají  klidně  tajemství,  po  němž  my  se  tak  neklidně  pí- 
díme. Jest  jisto,  že  zvířata,  zejména  domácí  zvířata,  mají  jakýsi 
osud.  Znají  bezdůvodné  a  prodlévající  štěstí  a  nahodilé  a  umíněné 
neštěstí;  mohli  by,  jako  my,  mluviti  o  planetě,  o  šťastné  neb  ne- 
šťastné náhodě,  o  štěstí  nebo  smůle. 

Osud  drožkářského  koně,  jenž  končí  v  rasovně  prošed  rukama 
sta  katanů,  u  přirovnání  s  osudem  čistokrevného  koně,  jenž  umírá 
sešlostí  věkem  v  stáji  soucitného  pána,  jest  stejně  nevysvětlitelný, 
s  hlediště  spravedlnosti  (leda  bychom  vzali  útočiště  k  budhistickému 
učení,  jež  v  tom  spatřuje  odměnu  nebo  trest  za  dřívější  život),  jako 
onen  člověk,  který  náhodou  zchudnul,  nebo  bez  zásluhy  zbohatnul. 
Ve  flámském  kraji  jest  jeden  druh  psů,  na  němž  osud  vyčerpává 
střídavě  svou  přízeň  a  nepřízeň.  Koupí-li  je  řezník,  vedou  zname- 
nitý život.  Práce  je  málo;  ráno  zapraženi  čtverospřežně  táhnou 
k  jatkám  lehký  vozík  a  večer  jej  vezou,  naložený  masem,  domů, 
radostným  a  vítězným  klusem  křivolakými  ulicemi  starých  měst 
s  osvětlenými  vikýřky.  Mezi  dnem  mají  volnou  chvíli,  a  to  zname- 
nitou, mezi  krysami  a  odpadky  z  jatek.  Jsou  vykrmení,  tlustí,  lesklí 
jako  ploutvonožci  a  užívají  plným  douškem  jediného  štěstí,  o  němž 
asi  sní  naivní  a  slídivá  duše  dobrého  psa.  Ale  jejich  nešťastní  bratři, 
téže  ragy,  jež  získal  stařec  sbírající  smetí  po  domech,  nebo  prodavač 
písku,  téměř  vždy  chromý,  nebo  chudý  venkovan  s  velikými  kru- 
tými dřeváky,  zapraženi  k  těžkým  kárám  a  netvorným  radvancům, 
špinaví,  opelichaní,  prašiví,  hladoví,  vychrtlí  protloukají  se  do  smrti 
pekelným  kruhem,  do  něhož  je  uvrhlo  několik  grošů  vložených  do 
mozolné  dlaně.  A  v  světě,  člověku  méně  přímo  poddaném,    neshle- 


Digitized  by 


Google 


šťastná  náhoda.  217 


dáváme-Iiž  tu  koroptve,  bažanty,  laně,  zajíce,  již  nemají  hrubě 
itéstí  a  jsou  zraněni  při  každém  setkání  s  lovcem,  kdežto  jiní,  nevím 
jak  a  z  jaké  výsady,  unikají  všem  ránám. 

Jsou  tudíž,  jako  my,  podřízeni  nepopiratelným  nespravedlnostem, 
avšak  my  pro  tyto  nespravedlnosti  nijak  nepomýšlíme  dovolávati  se 
bohů,  dotazovati  se  tajných  mocí;  a  přece,  co  se  přihazuje  jim,  není 
snad  než  naivně  zjednodušený  obraz  toho,  co  se  přihazuje  nám. 
Ovšem,  že  pro  ně  představujeme  právě  tyto  tajemné  moci,  jež  hle- 
dáme v  našem  nebi.  Než  zdaž  tu  máme  právo  očekávati  od  těchto 
o  mnoho  více  spravedlnosti  a  svědomitosti,  než  sami  prokazujeme 
zvířatům?  Každým  způsobem,  kdyby  tento  příklad  nebyl  než  ubral 
náhodě  trochu  jejího  marného  vlivu  a  tím  více  povzbudil  našeho 
ducha  k  iniciativě  a  k  zápasu,    byl  by  to   již   zisk    nijak    nepatrný. 

VIII. 

Přes  tento  nový  odpočet  nelze  zapříti,  že  jest  —  aspoň  co  se  týče 
složitějšího  života  člověka  -—  za  vším,  co  jsme  tu  pravili,  v  často 
viditelné  vůli  náhody  —  této  drobné  minci  fatality  —  jakás  příčina 
štěstí  nebo  neštěstí,  jež  uniká  našim  výkladům.  Víme  —  a  to 
tvoří  část  oněch  neutvářených,  ale  základních  ideí  o  zákonech  ži- 
vota, jež  tisíciletá  zkušenost  proměnila  v  jakýs  druh  pudu,  -—  víme, 
že  existuji  lidé,  kteří  ve  všem  ostatním  stejní,  mají  „ruku  šťastnou" 
nebo  „nešťastnou".  Měl  jsem  příležitost  sledovati  velmi  z  blízka  ži- 
votní běh  jednoho  přítele,  jenž  byl  obětí  vytrvalé  nehody.  Tím  ne- 
míním, že  by  jeho  život  byl  nešťastný.  Naopak,  jest  pozoruhodno, 
že  protivné  náhody  šetřily  vždy  velkých  linií  jeho  skutečného  štěstí, 
nepochybně  proto,  že  byly  dobře  chráněny.  Neboť  choval  v  sobě 
silnou  mravní  existenci,  myšlenky,  naděje,  jistoty,  hluboké  cítění. 
Dobře  věděl,  že  tyto  statky  byly  uchráněny  před  ranou  osudu  a  že 
nic  bez  jeho  pomoci  nemohlo  jich  zničiti.  Osud  není  nepřemoži- 
telný; to  jest,  ústřední  cesta  existence,  veliká  vnitřní  cesta,  dá  se 
obrátiti  k  štěstí  nebo  neštěstí,  byť  její  rozvětvení  rozestírající  se  na 
venek  a  ty  tisíce  přítoků,  jež  sem  vlévají  náhody  zvenčí,  uni- 
kaly naší  vůli.  Tak  krásná  bystřina,  řinoucí  s  výšin  a  všechna  zá- 
řící vznešeností  ledovců,  protéká  posléze  rovinami  a  městy,  kde  ne- 
přijímá než  otrávené  vody,  zakalí  se  na  chvíli,  a  my  se  domníváme, 
že  již  na  vždy  ztrácí  vzezření  jasného  nebe,  jež  byla  přijala  od 
pramenitých  studánek  a  jež  zdálo  se  být  duší  její  a  hlubokým 
a  ryzím  výrazem  její  síly. 

Než  jen  sledujte  ji  tam  dolu,  pod  velké  stromy;  juž  zapomíná 
kalných  přítoků.  Zas  uchvacuje  azur  do  svých  průsvitných  vln  a  unáší 
jej  k  moři,  tak  křišťálný,  jako  dokavad  se  usmíval  u  zdrojů  horských. 

Také  přítel,  o  němž  tu  mluvím,  byť  byl  nejednou  slzel,  neronil 
nikdy  oněch  slz,  jež  člověk  roní  nad  smrtí  sebe  sama  a  které  nikdy 
nevymizí  z  jeho  paměti.  Také  každé  zklamání,  po  nevyhnutelném 
zemdlení,  neudalo  se  celkem,  než  aby  jej  tím  více  přiblížilo  k  jeho 
tajnému  štěstí,    aby  toto   soustředilo,   označilo    temnějším    obrysem, 


Digitized  by 


Google 


218  M.  Maeterlinck: 


tak  aby  se  zdálo  tím  vzácnějším,  horoucnějším  a  jistějším.  Ale  jak- 
mile opustil  toto  očarované  uzavřené  místo,  nepřátelské  příhody 
o  závod  hnaly  naň  útokem.  Byl  na  příklad  velmi  dobrý  šermíř,  měl 
tři  souboje  a  byl  po  třikráte  zraněn  soky  méně  zručnými.  Vydal-li 
se  na  moře,  byla  plavba  zřídka  kdy  šťastna.  Účastnil-li  se  někte- 
rého peněžního  podniku,  nezdařil  se.  Jeden  soudní  omyl,  do  něhož 
jej  zapletl  celý  řetěz  podivně  nepříznivých  okolností,  stal  se  proň 
pramenem  dlouhých  a  vážných  protivenství. 

Mimo  to,  jsa  příjemné  tváře  a  oka  plného  upřímnosti  a  dobroty, 
nebyl,  jak  říkáme,  „sympatický". 

Nevzbouzel  nijak  předem  onu  okamžitou  spontánní  příchylnost, 
již  pociťujeme  často,  aniž  víme  proč,  k  neznámému,  jenž  jde  mimo, 
ba  k  samému  nepříteli.  Jeho  citový  život  nebyl  hrubě  šťastnější.  Mi- 
lující, a  nekonečně  více  lásky  hoden  než  většina  těch,  pro  něž  jej 
opouštělo  nahodilé  srdce  žen;  i  zde  nedoznal  než  zrady,  zármutku 
a  zklamání.  Tak  žil,  pomáhaje  si,  seč  byl,  z  nástrah,  jež  mu  při 
každém  kroku  kladla  nepříznivá  Štěstěna,  nepozbývaje  srdce,  ani  nejsa 
vnitřně  zarmoucen,  jen  trochu  udiven  nad  tolikem  zuřivostí,  až  posléze 
setkal  se  s  jediným  velikým  štěstím  svého  života:  s  láskou  rovnou 
té,  jež  v  něm  čekala,  výlučnou,  vášnivou,  dokonalou,  nezměnnou.  Od 
té  chvíle  jako  by  pod  vlivem  nové  hvězdy,  která  smísila  své  paprsky 
s  jeho,  cítil,  jak  ponenáhlu  nepřátelské  příhody  se  rozestupují,  umdlé- 
vají, vzdalují  se  a  berou  se  jinou  cestou.  Zdálo  se,  že  jen  nerady  upou- 
štěly ode  zvyku  následovati  jej.  Viděl  skutečně,  jak  se  štěstí  obra- 
ti lo.  A  hle,  dnes.  navrátiv  se  do  lhostejného  a  nestranného  ovzduší 
náhody  většině  lidí  společné,  vzpomíná  s  úsměvem  doby,  kdy  každý 
jeho  posun,  na  nějž  číhal  neuchvatitelný  nepřítel,  působil  nebezpečí. 

IX. 

Nedovolávejme  se  bohu  ku  vysvětlení  těchto  úkazů.  Nebudou 
míti  způsobilosti  vysvětliti  nám  něčeho,  až  když  se  vyjádří  o  sa- 
mých sobě. 

A  osud,  jenž  jest  z  nich  i;ejneznámější,  má  méně  práva  než  všichni 
ostatní  zakročiti  a  volati,  jak  to  činí,  z  hlubin  své  neotřesné  moci: 
Já  to  byl,  jenž  tomu  chtěl!"  Nedovolávejme  se  ani  bezmezných 
zákonů  Všehomíru,  záměrů  dějin,  vůle  světů,  spravedlnosti  hvězd.  Tyto 
mocnosti  existují  a  my  se  jim  podrobujeme,  jako  se  podrobujeme  moci 
slunce.  Ale  rovněž  jako  tato  působí  neznajíc  nás,  zbývá  nám  nepo- 
chybně ohromná  volnost  v  nesmírném  kruhu  jejich  vlivů,  a  ony  mají 
cos  lepšího  na  práci  než  skláněti  se  nad  námi,  aby  položily  stvol 
trávy  nebo  nadzdvihly  list  na  malé  stezičce  našeho  mraveniště.  Když 
se  jedná  o  nás,  o  náš  těsný  život,  jest  to,  myslím,  v  nás  samých, 
kde  se  nalézá  klíč  k  taji,  neboť  jest  pravděpodobno,  že  každá  bytost 
chová  v  sobě  nejlepší  rozřešení  záhady,  již  podává. 

Jest  v  nás,  pod  naší  vědomou  existencí,  podřízenou  rozumu 
a  vůli,  existence  hlubší,  která  se  noří,  po  jedné  straně,  do  minulosti, 
jíž  dějiny  nevystihují,  a  po  druhé  straně  do  budoucnosti,  jíž  tisíce 
let  nikdy  nevyčerpá.  Není  odvážno  věřiti,  že  všichni  bohové  se  tam 


Digitized  by 


Google 


šťastná  náhoda.  219 


skrývají  a  že  ti,  jimiž  jsme  oživili  zem  a  hvězdy,  z  ní  vykročili, 
jeden  po  druhém,  aby  jí  dali  jméno  a  podobu,  již  by  naše  představa 
mohla  pochopiti.  Čím  jasněji  člověk  vidí,  čím  méně  jest  mu  třeba 
symbolů  a  obrazů,  tím  Více  zmenšuje  počet  těchto  jmen,  počet 
těchto  podob. 

Vyslovuje  ponenáhlu  jen  jediné  jméno,  ponechává  si  jen  jedinou 
podobu  a  v  brzku  tuší,  že  lálo  poslední  podoba  a  že  toto  poslední 
jméno  nejsou  samy  ničím  jiným  než  posledním  obrazem  jakési  moci, 
jejíž  trůn  byl  vždy  v  něm  samém.  Tu  navrací  se  bohové  zas  v  nás, 
odkud  byli  vyšli;  a  zde  jest  to,  kde  se  jich  dnes  otazujeme. 

X, 

-Myslím  tedy,  že  jest  to  v  našem  bezvědomém  žití,  ohromném, 
nevyčerpatelném,  nevyzkoumatelném  a  božském,  kde  jest  nám  hle- 
dati výklad  našich  šťastných  a  nešťastných  náhod.  Jest  v  nás  jedna 
bytost,  jež  jest  naším  opravdovým  já,  naším  prvorozeným  já,  nepa- 
mětným,  bezmezným,  všeobecným  a  nepochybně  nesmrtelným.  Naše 
intelligence,  jež  není  než  jakýsi  druh  světélkování  na  tomto  vnitřním 
moři,  zná  ji  dosud  jen  neúplně.  Ale  každým  dnem  více  chápe,  že 
v  ní  dlí  nepochybně  všecka  tajemství  lidských  fenoménů,  jichž  až 
dosud  nepochopila. 

Tato  bezvědomá  bytost  žije  na  jiné  ploše  a  v  jiném  světě  než 
naše  intelligence.  Nezná  Času  a  Prostoru,  těchto  dvou  hrozných 
a  illusorních  stěn,  mezi  nimiž  se  musí  sunouti  náš  rozum',  pod  trestem 
ztráty  sebe.  Pro  ni  není  ni  blízkosti,  ni  vzdálenosti,  ni  minulosti, 
ni  budoucnosti,  ni  vzdoru  hmoty.  Ví  vše  a  může  vše.  Ostatně,  byla 
vždy  připouštěna,  do  jisté  míry,  tato  věda  a  tato  moc,  a  jejím  pro- 
jevům  byla  dána  jména  pud  duše,  bezvědomí,  podvědomí,  reflexivní 
pohyby,  intuice,  předtucha  atd.  Přičítána  jí  zejména  ona  neurčitá 
a  často  zázračná  síla  oněch  našich  nervů,  které  neslouží  přímo  ku 
produkování  našeho  rozumu  a  naší  vůle,  a  jež  jest  nejspíše  podstatným 
fluidem,  prvotním  paprskem  universálního  života.  Jest  pravděpodobno, 
že  toto  fluidum  jest  přibližně  stejné  povahy  u  všech  lidí.  Ale  sdě- 
luje se  8  intelligencí  velice  různým  způsobem.  U  jedněch  zůstává  tento 
neznámý  princip  tak  hluboce  pohroužen,  že  nezabývá  se  než  fysic- 
kými výkony  a  trváním  druhu.  U  jiných  naopak  zdá  se  vždy  bdělým, 
vystupuje,  často  až  se  dotýká  svou  čarovnou  přítomností  povrchu 
vnějšího  a  vědomého  života ;  píi  každé  příležitosti  zakročuje,  předvídá, 
varuje,  rozhoduje  a  mísí  se  do  většiny  rozhodujících  faktů  životního 
běhu.  Odkud  pochází  tato  schopnost?  Nelze  říci.  Není  tu  určitých 
a  jistých  zákonů.  Nenalézáme  na  příklad  žádných  stálých  vztahů 
mezi  činností  bezvědomí  a  vývinem  intelligence.  Tato  činnost  jest 
poslušná  pravidel,  jichž  neznáme. 

Pro  tuto  chvíli,  v  přítomném  stavu  našich  poznatků,  zdá  se  čistě 
nahodilou. 

Nalézáme  ji  u  tohoto  a  ne  u  onoho,  aniž  jaké  znamení  dává 
tušiti  příčinu  tohoto  rozdílu. 


Digitized  by 


Google 


220  M.  Maeterlinck: 


XI. 

Nechť  se  jedná  o  šťastnou  nebo  nešťastnou  náhodu,  hle,  co  se  nepo- 
chybně přihodí.  Událost  příznivá  nebo  neblahá,  přišedší  z  hlubin  vehlcých, 
věčných  záiconů,  postaví  se  nám  v  cesiu  a  všecku  ji  zahradí.  Tu 
jest,  nehybná,  osudná,  nesmírná,  neotřesná.  Nestará  se  o  nás;  není 
tu  pro  nás.  Nemá  důvodu  býti  než  o  sobě  a  pro  sebe.  Neví  o  nás 
prostě.  My  to  jsme,  kteří  se  k  ní  přibližujeme  a  kteří,  došedše  v  dosah 
jejího  vlivu,  máme  před  ní  prchnouti  nebo  jí  čeliti,  ji  obejíti  nebo 
jí  projíti.  Dejme  tomu,  že  jest  to  událost  neblahá:  ztroskotání  lodé, 
požár,  hromová  rána;  nebo  smrt,  nemoc,  nehoda,  tíseří,  v  podobě 
poněkud  nevšední.  Čeká,  neviditelná,  slepá,  lhostejná,  dokonalá,  ne- 
změnná,  avšak  dosud  v  moci.  Existuje  celá,  ale  jedině  v  budoucnu ; 
a  pro  nás,  jichž  smysly  v  službách  naší  intelligence  a  našeho  vědomí 
jsou  utvářeny  tím  způsobem,  že  nepostřehují  věcí  než  postupně  v  čase, 
jest  ještě  jako  by  nebyla.  Dejme  tomu,  ku  přesnějšímu  označení,  že 
jedná  se  o  ztroskotání  lodě.  Lorf,  jež  má  zhynouti,  nevyplula  z  pří- 
stavu ;  skála  aneb  břeh,  jenž  ji  rozbije,  spí  klidně  pod  vinami ;  a  bouře, 
jež  propukne  až  ku  konci  měsíce,  dřime,  nedozírná,  v  skrytu  nebes. 

Normálně,  kdyby  nebylo  ničeho  psáno  a  kdyby  katastrofa  ne- 
byla se  přihodila  v  budoucnu,  padesát  cestujících,  přišedších  z  pěti, 
šesti  různých  krajů,  bylo  by  vstoupilo  na  loď. 

Než,  lorf  jest  osudem  dobře  označena.  Jest  jisto,  že  musí  zahy- 
nouti. Také  ode  mnoha  měsíců,  snad  od  mnoha  let,  činěn  tajeplný 
výběr  mezi  -cestujícími,  jimž  bylo  vyplouti  téhož  dne.  Možná,  že 
z  těchto  padesáti  původních  cestovatelů  jen  dvacet  jich  vstoupí  na 
lorf  v  okamžiku,    kdy  vypluje*).    Ba  možná,  že  ani   jeden   z  těchto 

*)  Jest  skutečně  pozoruhodno,  že  při  velkých  katastrofách  číiá  se 
obyčejně  daleko  méně  obětí,  než  se  pravdě  podobné  dalo  předpokládati. 
Téměř  vždy,  v  poslední  chvíli,  nějaká  nenadálá  a  výjimečná  příčina  vzdá- 
lila polovinu  a  mnohdy  dvě  třetiny  osob,  jimž  hrozila  nevidilelná  ještě  ne- 
hoda. Loď,  jež  se  ztroskotá,  má  mnohem  méně  cestovatelů,  než  by  jich 
měla,  kdyby  nebyla  měla  vzíti  zkázu.  Při  srážce  vlaku,  v  rychlíku  sřítiváím 
se  do  propasti  jest  mnohem  méně  cestujících,  než  v  dnech,  kdy  neudá  se 
nehoda.  Most,  jenž  se  sesuje,  sesuje  se  obyčejně,  mimo  vŠe  očekávání, 
v  okamžiku,  když  dav  jej  byl  opustil.  Na  neštěstí  neděje  se  tak  při  požá- 
rech divadel  a  jiných  veřejných  budov.  Avšak  tam,  jak  známo,  není  to 
oheň,  nýbrž  sama  přítomnost  šíleného  a  smyslů  zbaveného  davu,  jež 
tvoří  hlavní  nebezpečí.  Kdežto  výbuch  třaskavých  plynů  stává  se  obyčejně, 
když  bylo  v  dolech  nepoměrně  méně  horníků,  než  jich  tam  bývá  pravidelně. 
Rovněž  tak  při  výbuchu  prachárny,  továrny  na  patrony  a  pod.,  stává  se 
to  ve  chvíli,  kdy  většina  dělníků,  kteří  by  byli  všichni  osudně  zhynuli,  se 
byla  pro  jakousi  nepatrnou,  ale  prozřetelnou  příčinu  vzdálila.  To  jest  tak 
pravdou,  že  toto  takřka  nezměnné  pozorování  proměnilo  se  v  jakous  ošu- 
mělou frázi,  již  všichni  známe.  Co  den  čteme  v  denních  zprávách  novin: 
Katastrofa,  která  mohla  míti  děsné  následky,  stihla  jen,  díky  té  oné  okol- 
nosti atd.  —  Nebo:  Chvějeme  se  při  pomyšlení,  že  kdyby  nehoda  se  byla 
udala  o  minutu  dříve,  když  všichni  dělníci,  všichni  cestující  atd. 

Jest  to  slitování  Náhody?  Věříme  čím  dále  tím  méně  v  osobnost, 
intelligenci  a  v  nějaké  úmysly  Náhody.  Jest  přirozenější  domnívati  se,  že 
něco  v  člověku  tušilo  neštěstí,  a  že  jakýs  tajemný,  ale  u  mnoha  lidí  velice 
jistý  pud  je  vzdálil  od  neštěstí  v  okamžiku  kdy  náhle  vzrůstajíc  bralo  na 
se  hrozivý  a  naléhavý  tvar  Nevyhnutelná.  Tu  jest  to  jakés  hluché  a  skryté 
zděšení  bezvědomí,  neprozrazující  se  na  venek  než  jakousi  choutkou,  rozmarem, 
nahodilostí,  jež  jsou  často  dětinské  a  nestejné,  ale  neodolatelné  a  ochranné. 


Digitized  by 


Google 


šťastná  náhoda.  221 


padesáti  —  kteří,  nebýti  budoucí  pohromy,  by  se  byli  nutně  vydali 
na  cestu,  —  neodpoví  na  povel  okolností  a  že  budou  nahrazeni 
dvaceti,  třiceti  jinými,  v  nichž  hlas  náhody  nepromlouvá  s  touže  silou. 
Zde,  kde  se  hroužíme  do  největší  hlubiny,  nejhlubší  ze  záhad  lidských, 
hypothesa  nutně  zaniká.  Avšak  vzhledem  k  této  smyšlené  příhodě, 
jež  slouží  jen  k  tomu,  aby  bylo  učiněno  zřejmo,  co  se  tak  často 
přihazuje  za  jiných  okolností  každodenního  života,  není-liž  přirozeno, 
na  místě  abychom  se  utíkali  k  dalekým  a  pochybným  bohům,  domní- 
vati se,  že  naše  bezvědomí  tu  jeíJná  a  rozhoduje?  Ono  zná,  musí  znáti, 
musí  viděti  katastrofu,  kdyžtě  pro  ně  není  času  ni  prostoru,  a  kdyžtě 
se  udala  v  tom  okamžiku  před  jeho  zrakem,  jako  se  udala  před  očima 
véčných  sil.  Na  tom  nesejde,  jakým  způsobem  zlo  předvídá. 

Mezi  oněmi  třiceti  varovanými  cestovateli  dva  nebo  tři  měli 
asi  skutečnou  předtuchu  nebezpečí;  jsou  to  ti,  v  nichž  bezvědomo 
jest  volnější  a  snadněji  dosahuje  prvních,  ještě  zatemnělých  vrstev 
intelligence.  Druzí  nebudou  tušiti  ničeho;  budou  láti  na  opoždění 
a  na  nevysvětlitelné  překážky,  budou  činiti,  seč  jsou,  aby  přišli  v  čas, 
ale  neodjedou.  Tito  onemocní,  zmatou  si  cestu,  změní  své  úmysly, 
utkají  se  s  nepatrným  dobrodružstvím,  naskytne  se  jim  hádka,  láska, 
chvíle  váhavosti  nebo  zapomenutí,  jež  zdrží  je  proti  jejich  vůli.  Oni 
nikdy  na  to  nepomýšleli,  nastoupiti  cestu  na  této  předurčené  lodi, 
kdežto  jest  to  ta  jediná,  již  jim  bylo  logicky,  osudně  voliti.  Tato 
snaha  bezvědomí,  zachrániti  je,  děje  se  u  většiny  lidí  v  takových 
hlubinách,  že  jim  ani  na  mysl  nepřijde  domnívati  se,  že  děkují  svůj 
život  své  šťastné  náhodě,  a  upřímně  věří,  že  neměli  nikdy  v  úmyslu 
vyplouti  na  lodi  označené  mocnostmi  moře. 

Co  se  tkne  těch,  kteří  věrně  se  dostavili  na  osudné  místo,  ti 
náleží  k  rodu  neblahých.  TvoH  nešťastnější  kmen  našeho  kmene. 
Když  všichni  ostatní  dají  se  na  útěk,  oni  jediní  zůstanou.  Když 
ostatní  se  vzdálí,  oni,  důvěřiví,  se  přiblíží.  Nezmylně  jedou  vlakem, 
jenž  vyjede  z  kolejí,  jdou  v  určitou  hodinu  mimo  věže,  jež  se  sřítí, 
vcházejí  do  domu,  kde  již  doutná  oheň,  kráčejí  lesem,  do  něhož  udeří 
blesk,  svěří  majetek  svůj  bankéři,  který  uprchne,  činí  krok  a  posun, 
jenž  neměl  býti  učiněn,  milují  tu  jedinou  ženu,  jíž  se  měli  vystříhati. 
Naproti  tomu,  jedná-li  se  o  štěstí,  když  všichni  ostatní  přikvačí,  při- 
lákáni hlubokým  hlasem  příznivých  sil,  jdou  mimo  neslyšíce  ho 
a  nikdy  neupozorněni,  vzdáni  jediným  radám  svého  rozumu,  starého 
vůdce,  velice  moudrého,  ale  téměř  slepého,  jenž  nezná  než  malých 
stezek  na  úpatí  hory,  zabloudí  v  takovém  světě,  jehož  —  rozum 
lidský  ještě  nepojal.  Ovšem  mají  proč  žalovati  na  osud,  ale  nikoliv 
jak  to  činí.  Mají  právo  tázati  se  ho,  proč  nevložil  v  ně  bdělého 
hlídače,  jenž  chrání  jejich  bratry.  Avšak  učinivše  tuto  výtku,  jež 
jest  hlavní  výtkou  proti  nepopiratelným  nespravedlnostem,  nemají  už, 
nač  by  naříkali.  Vesmír  není  jim  jinak  nepřátelský!  Nejsou  to  po- 
hromy, jež  je  pronásledují,  oni  sami  jdou  k  nim.  Věci  vnější  jim 
nechtějí  ublížiti ;  oni  sami  vydávají  se  zlu.  Nehoda,  stihnuvší  je,  na  ně 
nečíhala;  oni  sami  si  ji  zvolili.  Během  jejich  let,  jako  během  let 
každého  člověka,   čekají  příhody,   jako    zboží  v  tržnicích   čeká   na 


Digitized  by 


Google 


222  M.  Maeterlinck: 


kupce,  jenž  ho  má  nabýti.  Nikdo  jich  neklame;  sami  se  prostě 
klamou.  Nic  jich  nepronásleduje;  ale  jejich  bezvědomá  duše  nekoná 
svou  povinnost.  Zdali  jest  méně  obratnou  nebo  méně  obezřetnou? 
Či  spí  beznadějně  v  hloubi  vězení,  jež  jest  uzavřenější  ostatních ; 
a  nenf-liž  žádná  vůle  s  to  vytrhnouti  ji  z  tak  neblahého  spánku,  ni 
otřásti  ukrutnými  branami  vedoucími  ze  života,  jenž  ví  vše  bez  vě- 
domí, k  onomu,  jenž  neví  s  intelligencí? 

XII. 

Jeden  přítel,  před  nímž  jsem  přetřásal  tyto  záhady,  pravil 
mně  včera :  „Život,  jenž  se  nás  lépe  dotazuje  než  filosofové,  donutí 
mne  dnes,  abych  připojil  divnou  otázku  k  vašim  otázkám.  Co  se 
stane,  když  dvě  náhody,  totiž  dvě  sobě  odporující  bezvědomí,  jedno 
šťastné  a  schopné,  druhé  neschopné  a  nešťastné,  se  spojí  a  jaksi 
smísí  v  témž  dobrodružství,  v  témž  podniku?  Kdo  zvícězí?  To 
brzy  zvím.  Učiním  dnes  odpoledne  důležitý  krok,  od  něhož  takřka 
cele  závisí  budoucnost,  možnost  žíti  dle  své  povahy  a  svých  práv, 
jmění  a  všechno  vnější  štěstí  bytosti  mně  nejdražší.  Tážu-Ii  se  své 
minulosti,  jež  mně  byla  vždy  milostivou,  kdy  náhoda  bývala  mně 
prozíravou  a  věrnou  přítelkou,  ohlédnu-li  se  za  sebe  a  popatřím-li 
na  těch  pět,  šest  okamžiků,  které  jsou  v  každém  žití,  jako  zlaté 
točné  body,  kol  nichž  se  otáčela  šťastná  náhoda,  mám  důvěru  v  svou 
hvězdu  a  jsem  si  mravně  jist,  že  tento  krok,  kdyby  šlo  jen  o  mne, 
by  se  zdařil  bez  námahy,  neboť  mám  „šťastnou  ruku";  avšak  osoba, 
pro  niž  jej  podnikám,  neměla  nikdy  štěstí.  Jsouc  nanejvýš  jemné 
a  obsáhlé  intelligence,  vůle  tisíckráte  opatrnější  a  pevnější  mé,  má, 
nelze  jinak  myslit,  tupé  nebo  zlomyslné  bezvědomí,  jež  ji  nutí  pro- 
jíti, neušetříc  jí  ani  jedné  stanice,  celou  trpkou  cestou  nespravedl- 
ností, příkoří,  mrzutých  shod,  překážek  a  zklamání.  Buďte  jist,  že 
by  ji  bylo  násilně  dostalo  na  loď,  o  níž  jste  mluvil.  Táži  se  ledy, 
jakým  způsobem  mé  bdělé  a  varovné  bezvědomí  si  povede  oproti 
netečnému  a  neblahému  bratru,  v  jehož  jméně  má  jednati  a  jehož 
místo  má  takřka  zaujmouti. 

Jak  a  kde  utváří  se  v  tomto  okamžiku  tak  vážné  rozhodnutí, 
jež  se  chystám  v  brzku  vypátrati?  Která  jest  to  moc,  jež  mezitím, 
co  tu  s  vámi  mluvím,  váží  pro  a  proti,  totiž  štěstí  a  neštěstí  osob, 
jež  představuji  ?  Z  jaké  oblasti,  z  jaké  snad  nepamětné  působivé  moci, 
z  jakého  skrytého  ducha  nebo  z  které  neviditelné  hvězdy  spadne  asi 
závaží,  jež  skloní  váhu  k  stínu  nebo  k  světlu?  Zdánlivě  jest  to 
rozum,  jest  to  vůle,  zájem  stran,  jenž  rozhoduje;  v  hlubší  skuteč- 
nosti jest  to  často  něco  jiného.  Když  se  tak  ociťujeme  před  záhadou, 
a  když  láska,  již  máme  k  těm,  jichž  se  týká,  nám  trochu  otevírá 
oči,  nezdá  se  již  tak  prostou,  a  my  hledíme  zrakem  udiveným,  úzkost- 
livým a  téměž  novým  na  vše  neznámé,  jež  nás  vede  a  jehož  jsme 
poslušní. 

Pokusím  se  tedy  o  tento  krok  s  větším  pohnutím,  s  větší  silou 
a  horoucností,  než  kdyby  šlo  o  můj  vlastní  život,  o  mé  vlastní  štěstí. 

Ta,  pro  niž  jej  podnikám,   jest  věru  více  mnou,  než  všecek  já 


Digitized  by 


Google 


šťastná  náhoda.  223 


„sám",  a  odedávna  jest  štěstí  její  pramenem  mého.  Můj  rozum 
a  mé  srdce  jsou  o  tom  přesvědčeny;  ale  zdaliž  o  tom  ví  mé  bez- 
védomí?  Můj  rozum  a  mé  srdce,  jež  tvoří  mé  vědomí,  jsou  sotva 
fřicet  let,  kdežto  má  bezvědomá  duše,  jež  pamatuje  ještě  prvotní  ta- 
jemství, čitá  ?nad  věky.  Evoluje  beze  spěchu.  Jest  znenáhla  jako  svět 
kolující  v  čase,  jenž  nebude  míti  konce.  Rovněž  nepochybně  ještě 
nevi,  že  druhá  existence  se  spojila  s  mojí  a  všecku  ji  zaujala.  Kolik 
uplyne  let,  nežli  tato  veliká  zvěst  vnikne  do  jejího  útulku?  Tu  opět 
jest  rozdílná  a  nestejná.  U  jednoho  dovídá  se  ihned,  co  se  děje 
v  srdci ;  u  jiného  účastní  se  velice  pozdě  fenoménů  rozumu.  Ostatně 
jsou  druhy  lásky,  u  nichž  předchází  srdce  a  rozum:  v  mateřské 
lásce  na  přiklad. 

Bezvědomá  duše   matky   neopustí   drahně  duše  dětí  a  bdí  nad 
nimi  s  větší  horlivostí  a  péčí  než  nad  samou  matkou.  Avšak  v  lásce, 
jako  má,  jest  nemožno  říci,  zda-li  ví  či  neví,  že  tato  láska  jest  pro 
mne  nutnější,   než   sám  život.     Domnívám  se,    že  jest  přesvědčena, 
že  krok,  jejž  hodlám  učiniti  ve  jménu  této  lásky,  se  mne  pranic  ne- 
týká. Neprojeví  se  a  nezakročí.    V  okamžiku,   kdy   napínám   všecku 
svou  sílu,   všecky   své   naděje   více,   než  kdyby    se  jednalo  o  mou 
vlastní  spásu,    bloudí   po   svých   tajemných   zaměstnáních   v   hloubi 
svého  tajemného   příbytku.     Kdybych   žádal   spravedlnost  pro  sebe, 
byla   by   již  vzhůru.    Možno,   že  by  věděla,   že  není  to  dnes,    kdy 
dlužno,  abych  jednal.  Neuvědomil  bych  si,  tuším,  nijak  jejího  zakro- 
čení, ale  ona  by  způsobila  nepředvídanou  překážku.  Onemocněl  bych, 
upadl  bych,  byl  bych  zaujat  vedlejší  pnhodou,  která  by  mně  bránila 
přijíti  v  nepříznivou  chvíli.     Pak  v  přítomnosti  toho,    v  jehož  rukou 
by  se  nalézal   můj  osud,   má  bdělá  přítelka  zakryla  by  mne    svými 
křidly,  nadchla  by  mne  svým  dechem,  osvítila  svým  světlem.  Vnukla 
by  mně  slova,  jež  by   bylo  nutno  říci   a  jež  by  jediná  odpovídala 
na  tajné  námitky  pána  mého  osudu.  Uložila  by  mně  počínání,  mlčení, 
posuny ;  dala  by  mně  důvěru,  rozestřela  by  nade  mnou  nejmenovaný 
vliv,  jenž  daleko  více  než  důvody  rozumu  a  výmluvnost  zájmu  často 
určuje  volbu  lidí.  Obávám  se,  že  všeho  toho  se  zdrží.  Nedá  se  vyru- 
šovati. Neokáže  se  na  obvyklém  prahu.  Tupá,  bezcitna,  v  domněnce, 
že  život  můj  není  již  všecek  ve  mně  samém,  bude  jednati  dle  svého 
dávnověkého  přesvědčení,  a  domnívajíc  se,  že  mně  poslouží,  zmaří-li, 
co  dle  jejího  mínění  se  mne  netýká,   ublíží  mně  více,  způsobí  mně 
hlubší  bolest,  než  kdyby  mne  zradila  při  příchodu  smrti.  Vnesu  tedy 
v  tuto  záležitost  jen   velmi  bledý  odlesk,  jen   jakýsi   přízrak  svého 
„štěstí".  A  tážu  se  s  bázní,  bude-li  to  s  dostatek,  aby  vyvážilo  zlo- 
vúli  nepříznivé  náhody,  jíž  jsem  přioděn  a  již  představuji." 

XIII. 

Několik  dnů  po  tom  sdělil  se  mnou  přítel,  že  pokus  se  ne- 
zdařil. Možno,  že  neúspěch  tento  byl  pouhou  náhodou  nebo  následkem 
nedostatku  důvěry.  Neboř  důvěra,  která  předtuší  úspěch,  snaží  se  jej 
dosíci,  užívá  prostředků,  jichž  nezná  váhavost  a  pochybnost,  a  ne- 
odhalí žádnou  z  oněch  bezděkých  slabostí,  z  nichž  dovede  kořistiti 


Digitized  by 


Google 


224  M.  Maeterlinck : 

pud  odpůrcův.  Jest  také  nepochybno,  že  jest  mnoho  pravdivého 
v  jejím  uvedeni  bezvědomí.  Ostatně,  v  jisté  hlubině,  bezvědomí  a  dů- 
věra se  kryjí ;  a  jest  velice  nesnadno  říci,  kde  ono  započíná  a  tato 
končí. 

Aniž  bychom  prodleli  u  tohoto  příliš  jemného  pátrání,  naslou- 
chejme životu  kladoucímu  nám  jiné  přímější  otázky  vzhledem  k  šťastné 
náhodě,  jež  jest  jednou  z  předních  otázek  života.  Jsou  mnohé  takřka 
každodenního  zájmu.  Táže  se  nás,  na  příklad,  jak  se  máme  zacho- 
vati vůči  lidem  „nemajícím  štěstí",  a  jichž  zlá  hvězda  jest  tak  ne- 
blaze mocnou,  že  přivádí  nevyhnutelně  ku  pohromě  vše,  co  se  příliš 
blízce  odváží  k  sféře,  často  velice  rozsáhlé,  jejího  zhoubného  vlivu. 

Máme  se  jim  vyhýbati,  bezohledně,  jak  radí  Dr.  Foissac?  — 
Ano,  zajisté,  plynou-Ii  jejich  nehody  z  ducha  nemoudrého,  odvážli- 
vého,  nedbalého,  svárlivého,  blouznivého  a  utopistického.  „Smůla** 
jest  nemoc  nakažlivá,  jež  se  přenáší  často  z  bezvědomí  na  bezvě- 
domí. Avšak  jedná-li  se  o  nehody  skutečně  nezasloužené,  stihnuvší 
ty,  jež  milujeme,  jest  nespravedlivo  a  hanebno,  míjeti  je.  Tu  volná 
a  hrdá  část  naší  bytosti,  která  tolik  věcí  neví,  ale  která  si  tvoří 
pravdy  jiného  druhu,  jež  jsou  jako  první  květy  nějakého  utvářejícího 
se  světa,  má  povinnost  čeliti  všeobecné  moudrosti  bezvědomí,  vzdo- 
rovati jeho  výstrahám  a  strhnouti  ji  do  své  zkázy,  jež  jest  vítězstvím 
na  tomto  poli,  jež  ozařuje  ideál,  za  nějž  samo  bezvědomí  bude  jed- 
noho dne  vděčno. 

XIV. 

Došli  jsme  takto  k  otázce,  zdali  bezvědomí,  jemuž  připisujeme 
své  štěstí,  jest  skutečně  nezměnno  a  nezdokonalitelno  ?  Kdo  z  nás 
nepozoroval  bizarrních  zvyků  náhody?  Pozorujeme-li,  jak  se  zmítá 
v  malém  městě  nebo  mezi  hloučkem  lidí,  jichž  neztrácíme  s  očí, 
zdá  se  býti  jakousi  bohyní  svéhlavou  a  rozmarnou.  Podle  bytosti 
nebo  příhody,  jíž  se  uchytí,  vezme  na  se  ihned  velice  určitou  osob- 
nost nebo  charakter.  Má  všelikeré  mánie,  ale  je  takřka  nezměnnou 
v  každé  z  nich.  Podle  toho,  jak  přistihneme  první  nebo  druhý  z  jejích 
gestu,  jest  nemožno  nebo  snadno  předvídati,  co  dále  učiní.  Božstva 
proteovské,  jehož  by  žádná  představa  zcela  nevystihla,  tu  zjeví  se 
neočekávaně,  jako  trysk  vody  uprostřed  pouště,  a  zmizí  po  zrození 
efemerní  oasy.  Tam  navrací  se  v  pravidelných  přestávkách,  srotí  se 
a  rozptýlí,  jako  to  tažné  ptactvo,  které  je  poslušno  rythmu  ročních 
dob.  Na  právo  sklátí  člověka  a  nestará  se  již  o  něho ;  na  levo  po- 
razí jiného  a  zuřivě  se  vrhne  na  svou  oběť.  Avšak  téměř  vždy,  nechť 
jedná  se  o  dobré  nebo  zlé,  zůstává  úžasně  věrna  charakteru,  který 
na  se  vzala,  jednou  pro  vždy,  řeklo  by  se,  v  kjíždém  jednotlivém 
případě.  Tento  na  příklad,  jenž  neměl  úspěchu  ve  válce,  nebude  ho 
míti  nikdy ;  onen  pravidelně  ve  hře  vyhraje  nebo  prohraje ;  jiný  bude 
nevyhnutelně  klamán;  jiný  bude  pronásledován  vodou,  ohněm  nebo 
příhodami  v  ulici;  pátý  bude  míti  stálé  štěstí  nebo  neštěstí  v  lásce, 
v  peněžních  záležitostech  atd.  Není-liž  to  opět,  ne-li  důkazem,  aspoň 


Digitized  by 


Google 


Štastná  náhoda.  225 


znamením,  že  není  to  mimo  nás,  ale  v  nás,  kde  vládne,  a  že  my  ji  utvá- 
říme a  přiodíváme  skrytou  sílou,  mající  původ  v  nás? 

Někdy  podivné  převraty,  jež  jsou  samy  mániemi  plynoucími 
z  jejích  manil,  přervou  náhle  její  zvyklosti  a  odporují  její  povaze, 
aby  ji  hned  potom  stvrdily  v  jiném  ovzduší.  Tu  říkáme,  že  se  „štěstí 
obrátilo".  Není  to  spíše  bezvědomí,  jež  se  vyvíjí? 

Vzbouzí  se  konečně  jeho  bedlivost  nebo  jeho  bystrost?  —  Uvě- 
domuje si  posléze,  jaké  závažné  události  se  vyvíjejí  ve  světě,  jenž  jest 
nad  ním?  Nabývá  jisté  zkušenosti?  Vniká  do  jeho  úkrytu  paprsek 
intelligence,  jiskra  vůle  a  varují  je  před  nebezpečím?  —  Nahlíží  po- 
sléze, po  tolika  letech,  po  tolikerých  krutých  zkouškách,  že  mu  bude 
prospěšné,  vykročí-li  ze  své  příliš  důvěřivé  apathre?  Vyburcují  je 
vnější  nehody  z  nebezpečného  spánku?  Nebo,  nebylo-li  ho  nikdy 
tajno,  co  se  děje  nad  jeho  vězením,  uspělo  po  marném  a  namá- 
havém úsilí  proraziti  jakousi  skulinu  do  ohromné  vrstvy  věků  a  ne- 
tečnosti,  vzdalujících  je  od  jeho  sester,  vůle  a  intelligence,  a  podařilo 
se  mu  účastniti  se  efemerního  života,  od  něhož  závisí  část  jeho 
života? 

XV. 

Mimo  to  doznejme,  že  tato  hypothesa  o  bezvědomí  není  s  to 
vysvětliti  všecky  nespravedlivosti  náhody.  Tři  z  největších,  jež  jsou 
tří  nejskutečnější  neštěstí,  jež  mohou  stihnouti  člověka,  stihnou  je 
obyčejně  již  před  jeho  narozením:  totiž  naprostá  chudoba,  nemoc 
(zejména  ve  svých  protivných  tvarech :  psychologické  bídě  a  nezho- 
jitelných chorobách,  odporné  škaredosti  a  mrzáctví)  a  intellektuelní 
inferiorita.  Ty  jsou  tři  velké  kněžky  nespravedlivosti,  které  očeká- 
vají a  označují  nevinnost  při  vstupu  do  života.  Avšak  zdá-li  se  volba 
jejich  tajemnou,  trojí  pramen,  z  něhož  čerpají  tré  nezhojitelných  kouzel, 
jest  snad  méně  tajemný,  než  se  domníváme.  Netřeba  ho  odvo- 
zovati z  předurčené  vůle,  z  osudných  a  věčných  zákonů.  První 
z  těchto  pramenů  začíná  a  končí  svůj  běh  v  říši  člověka;  a  neví-li 
se,  proč  se  tento  rodí  chůd  a  onen  bohat,  ví  se  zcela  dobře,  z  jakých 
čistě  lidských  nespravedlivostí  jest  na  tomto  světě  na  jedné  straně 
příliš  mnoho  bídy  a  na  druhé  přílišný  nadbytek.  Bohové  a  hvězdy 
nemají  pražádné  účasti  při  této  nespravedlivosti.  Co  se  týče  dvou 
ostatních,  odejme-li  se,  co  dluhují  chudobě,  matce  většiny  fysických 
a  mravních  běd,  odečtem-li  vše,  co  mají  od  předcházejících  poklesků 
příbuzných,  poklesků,  v  nichž  nebylo  pranic  nevyhnutelného,  zbude 
několik  zatvrzelých  nespravedlností,  jichž  nelze  zdůvodniti ;  avšak  tento 
zbytek  taje  vejde  se  brzy  do  hrstě  badatele,  jenž  jej  později  pohodlněji 
prozkoumá.  Dnes  jest  moudro  neobkličovati  život  náš  kletbami  a  smyš- 
lenými nepřáteli,  aby  nebyl  zachmuřován  bez  dostatečných  jistot. 

A  co  se  tkne  každodenní  náhody,  připouštíme  prozatím,  že  když 
činíme  historii  našeho  štěstí  (což  není  nutně  historií  našeho  skuteč- 
ného blaha,  totiž  vnitřního  štěstí,  kdyžtě  je  možno  nabýti  ho  vzdor 
náhodě),  činíme  historii  naší  bezvědomé  bytosti.  Jest  to  pravdě  po- 
dobnější než  mísiti  věčnost,  hvězdy  a  ducha  všehomíru  v  naše  malá 

15 


Digitized  by  LjOOQIC 


226  M.  Maeterlinck:  Šťastná  náhoda. 


dobrodružství;  a  to  dává  naší  odvaze  lepší  směr.  Možno,  že  jest 
stejně  nesnadno  zjinačiti  povahu  našeho  bezvědomí,  jako  změniti 
běh  planet  Marta  nebo  Venuše;  avšak  zdá  se  to  méně  vzdáleno 
a  méně  chimaerické ;  a  máme-Ii  volbu  mezi  dvěma  pravděpodobnostmi, 
jest  naší  přední  povinností  přijmouti  tu,  která  klade  co  nejméně 
překážek  naší  naději.  Ostatně,  kdyby  bylo  neštěstí  skutečně  nevy- 
hnutelno,  byla  by  v  tom  nevím  jaká  hrdá  útěcha,  říci  si,  že  plyne  jen 
z  nás,  že  nejsme  obětmi  nějaké  zlovůle  nebo  hříčkami  nějaké  ná- 
hody. Ale  že  snášejíce  více  zla  než  naši  bratři,  označujeme  snad 
v  čase  a  prostoru  nutný  tvar  naší  osobnosti.  A  dokavad  neštěstí 
nezasahá  vnitřní  hrdosti  u  člověka,  zachovává  si  tato  sílu  ku  po- 
kračování v  zápase  a  k  plnění  podstatného  poslání,  jež  jest:  žíti 
se  vší  horoucností,  jíž  jest  schopen,  jako  by  život  jeho  byl  všech 
ostatních  důležitější  pro  osudy  lidstva. 

To  jest  také  souhlasnější  s  velikým  zákonem,  jenž,  jednoho  po 
druhém,  navrací  v  nás  všecky  bohy,  jimiž  jsme  naplnili  svět.  Většina 
těchto  bohů  byla  jen  účinkem,  jehož  příčiny  nalézaly  se  v  nás  samých. 
Tou  měrou,  jakou  jdeme  ku  předu,  shledáváme,  že  mnohé  síly,  jež 
námi  vládly  a  plnily  nás  úžasem,  nejsou  než  špatně  známé  částí 
naší  vlastní  moci,  a  jest  nepochybno,  že  bude  to  stvrzováno  čím  dál 
tím  více. 

Není-li  přiblížení,  ohraničení  neznámé  síly  ještě  tolik,  co  vítě- 
zení nad  ní,  jest  to  již  něco,  víme-li,  kde  ji  nalézti  a  kde  se  jí  ota- 
zovati. Jsme  obklopeni  silami  velice  temnými,  avšak  ta,  s  níž  jest 
nám  nejpříměji  jednati,  jest  ta,  která  se  nalézá  v  středu  naší  bytostí. 
Všecky  ostatní  ji  procházejí,  v  ní  se  stýkají,  do  ní  se  navracejí,  v  ní 
splývají  a  netknou  se  nás  než  ve  vztazích  k  ní. 

Tuto  poslední  sílu  nazvali  jsme,  abychom  ji  odlišili  od  spousty 
ostatních,  naší  bezvědomou  silou.  Toho  dne,  kdy  se  nám  podaří 
studovatí  více  z  blízka  toto  bezvědomí,  jeho  schopnosti,  jeho  záliby, 
jeho  antípathie,  jeho  dojemné  neobratnosti,  značně  otupíme  zuby  a  nehty 
potvory  pronásledující  nás  pod  jménem  Náhody,  Štěstí,  Osudu.  V  této 
chvíli  živíme  je  ještě,  jako  by  slepý  živil  lva  majícího  jej  pohltit. 
Možno,  že  v  brzku  uhlídáme  Iva  v  jeho  pravém  světíe  a  že  podaří 
se  nám  pak  jej  zkrotiti. 

Jděme  tedy  neumdlévajíce,  všemi  cestami  vedoucími  z  našeho 
vědomí  do  našeho  bezvědomí.  Podaří  se  nám  takto  naznačiti  jakýsi 
druh  stezky  na  velikých,  ještě  neschůdných  cestách,  „jež  vedou  od 
toho,  co  jest  viděti,  k  tomu,  co  není  viděti",  od  člověka  k  Bohu 
a  od  individua  k  všemíru.  Na  konci  těchto  cest  skrývá  se  všeobecný 
taj  života.  Prozatím  přijměme  hypothesu,  jež  dodává  odvahy  na- 
šemu životu  v  tomto  universálním  životě,  jenž  nás  potřebuje  ku 
proniknutí  svých  vlastních  záhad,  neboř  jsme  ti,  v  nichž  tajemství  jeho 
se  nejrychleji,  nejryzeji  krystallisují. 

Přel.  s  dovolením  aut.  Marie  Kalasová. 


Digitized  by 


Google 


227 


Karel  Piskoř: 

Nová  vlast. 

Dramatická  báseň  o  jednom  jednáni. 


(Pokračováni.) 


Sivan. 
Však  slov  chci  několik  tu  promluvit 
o  všem,  co  trpkého  tlí  dlouho  ve  mně, 
ač  nerad  si,  co  ostřím  meče  zmeškám, 
jen  slovy  nahrazuji. 

Vojvoda. 
Vyslovit 
máš  právo  vše,  jak  já  zas  povinnost 
tvé  stesky  slyšet.  Však  to  později 
a  raděj  v  jiném  místě  nežli  zde, 
kde  každý  keř  mi  památný  a  drahý 
a  úctyhodná  každá  pídě  země. 
To  místo  zde  mi  bohy  káže  vzývat 
a  každou  myšlenku,  v  níž  světský  zájem 
by  zračil  se,  zde  zdusí  ve  mně  úcta 
k  té  hlíně  svaté,  která  vašich  otců 
a  bratrů  pila  krev. 

Na  dar. 
Zde  tedy  snad 
to  místo  zlého  boje,  o  kterém, 
než  z  vlasti  vyšli  jsme,  jsi  mluvil,  otče? 

Vojvoda. 
Jak  řekl  jsi:  to  zde.  Již  třicetkrát 
zde  památný  ten  vrch  se  přioděl 
z  jar  zeleně  do  zlata  podzimů 
a  třicetkrát  se  halil  v  sněhu  běl 
od  doby,  kdy  se  naší  zarděl  krví  — 
to  otců  první  výpravy  byl  konec. 

Dob  rov  oj. 
Na  půdě  té  by  svatyně  stát  měla. 

Vojvoda. 
Dva  tenkrát  mraky  v  modro  oblohy 
jak  dlaně  dvě  do  tváře  bědující 
se  šinuly  a  hojné  slzy  bohů 
v  ten  bědný  obraz  v  žalu  skanuly. 
Muž  nejlepší,  jakého  národ  měl, 
a  který  nemůž'  nahrazen  být  již, 
zde  raněn  ktesl  v  náruč  mou  a  v  jiný 
tu  život  odešel. 

Dobrovoj. 

Tvůj  otec,  Čechu! 

15* 


Digitized  by  LjOOQIC 


228  Karel  Piskoř: 


Vojvoda. 
Tak  ne!  To  tisícům  bych  křivdu  děl, 
jej  kdybych  otcem  zvát  si  vyhradil. 
Ne  mým,  on  otcem  všeho  lidu  byl. 

První  kněz. 
Dej  svolení,  náš  vojvodo,  by  v  oběř 
ta  bílá,  cestou  ulovená  laň, 
zde  věčným  bohům  byla  přinesena. 

Vojvoda. 
Plň  obřad  svůj  a  kněze  povinnost! 
Však  tady  ne!  Na  straně  protější 
té  pevnosti  je  padlých  mohyla 
pět  pídí  vysoká.  Tam  staň  se  tak! 

První  kněz. 
Jdu  žrecům  dolů  sdělit  vůli  tvou.  Odejde. 

Neglav. 
Nuž,  spěšme  již  v  ta  místa  posvátná, 
pod  hlíny  přfkrovem  kde  odpočinek 
po  těžkém  boji  našli  otcové. 

Dobrovoj. 
Svá  čela  na  hlínu  tu  pojďme  složit! 
Odejde  s  Neglavem  a  Sivanem. 

Jeden  z  ozbrojenců. 
Z  nás  každému  tam  někdo  drahý  jest. 

Druhý. 
Kdož  v  říši  stínů  bude  potěšen, 
svých  synů  tuše  u  mohyly  žal. 

Větši  část  mužstva  odejde  za  předešlými. 
Nad  ar. 
My,  otče,  první  měli  jsme  tam  být. 
Proč  váháš  zde? 

Vojvoda. 
My  první  budem  tam, 
kde  před  jinými  být  nám  přísluší. 
Byl  věru  závistiv  bych  tomu,  dřiv 
než  my  kdo  čelo  své  by  položil 

—  ukáže  na  mohylu  v  pozadí  — 
tam  na  tu  půdu  posvátnou,  jež  kryje 
po  třicet  let  již  drahý  otcův  popel, 

N  a  d  a  r. 
Jak,  otče?  Zde  je  tedy  pohroben? 

Vojvoda. 
Tak,  Nadare!  On  v  dechu  posledním 
měl  přání,  aby  pochován  byl  zde, 
kde  Moranou  byl  uspán  na  věky. 
Pojď  blíž  a  s  úctou,  synu,  v  modlitbu 
vnoř  duši  zde  u  děda  popelů. 
Poklekne  u  mohyly  v  pozadí  a  setrvá  dlouho  čelem  na  ní  schýlen. 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  229 


N  a  d  a  r  učiní  taktéž. 
Seč  vůle  má,  buď  duše  moje  s  ním. 

Kněz,  stoje  blíže  nich. 
V  noc  tichou  míru  jeho  chvíle  ta 
buď  rozsvětlena  v  snění  blaženém. 
Zachina  vběhne  s  pravé  strany. 
První  muž  ji  zadrží  v  popředí. 
Kam  chceš?  Sem  nesmíš!  Je  zde  vojvoda. 

Zachina. 
Chci  právě  k  němu.  Pusťte  mne  již  dáli 

Druhý  muž  tlumeně. 
Buď  ticho,  ženo!  Tady  vojvoda 
u  hrobu  otce  svého  dlí.  Jdi  zpět! 

Zachina. 
Oh,  slitování  mějte!  Život  dcery, 
tak  drahé  mí,  mne  zmeškání  stát  může. 

Třetí  muž. 
Přec  slyšíš,  že  je  u  mohyly  otce. 

Zachina. 
Ten  mrtev  je  a  nebude  už  živ, 
já  však  se  úzkostí  chvím  o  živou, 
jež  zemře  snad,  když  pomoc  pozdě  již 
se  dostaví. 

První  muž. 
Co  stalo  se?  Jsi  bledá, 
tvé  oko  žhne  jak  šelmy  zděšené, 
jíž  mládě  vzato  jest. 

Zachina. 

Však  tomu  tak! 
Má  dcerka,  moje  Keja  uloupena! 
Vám  tušit  nemožno,  ó,  lidé  dobří, 
jak  úzkost,  strach  a  bolest  krutá  svírá 
tou  chvílí  srdce  milující  matky, 
jak  zmije  by  to  kruhem  desaterým 
je  tiskla  úž  a  úž  —  a  každý  oddech 
mých  ňader  bolu  chce  být  výkřikem. 
Oh,  svolte,  lidé  dobří,  vojvodovi 
bych  k  nohám  padla  prosíc  o  pomoc! 

Třetí  muž. 
To  nejde  teď.  A  pak  tu  ještě  jiní, 
kdož  pomoc  poskytnout  ti  dlužní  jsou. 

První  muž. 
Spěš  některému  z  vladyků  to  říci. 
Jde  s  nimi  lid  sem  právě  nahoru, 
již  blízko  musí  být.  Z  nich  každý  rád 
ti  mužů  několik  dá  ku  pomoci. 

Zachina. 
Oh,  spěchám  již.  S  ni  zatím  bozi  buďte!  Odkvapí. 


Digitized  by 


Google 


230  Karel  Piskoř: 


Nadar 
vstane,  když  vojvoda  byl  dříve  tak  učinil. 
Ty  pravíš,  otče,  že  již  třicet  jar, 
co  zem  ta  popelnici  děda  chová? 

Vojvoda. 
Ba,  synu,  třicet  jar  a  jedno  již 
od  doby  té,  kdy  sám  jsem  ji  tam  vložil. 
Tak  jako  já  dnes,  z  téže  příčiny 
se  tenkrát  otec  s  lidem  ubíral 
sem  v  tuto  zem.  I  tenkrát  nátisky 
a  zbojné  vpády  divých  sousedů 

—  když  marně  malý  národ  náš  se  stavěl 
na  odpor  hrubé  jejich  přesile  — 

jej  vedly  k  myšlence,  by  mírumilovný 

a  dobrý  lid  náš  novou,  lepší  vlast 

si  někde  v  světa  koutku  ztraceném 

pro  pokojný  svůj  život  vyhledal. 

A  došlo  k  první  výpravě  v  ten  kraj. 

Jen  malý  počet  mužů  zbrojených 

sem  otec  vedl  na  zvědy  a  shledal, 

jak  my  terf,  v  této  zemi  slabě  obydlené 

že  všechen  lid  náš  žíti  může  v  míru. 

Již  radostně  se  v  starý  domov  vracel, 

by  celý  národ  svolal  k  poradě, 

když  z  nenadání  vojem  nepřátel 

jsme  napadení  byli  v  těchto  místech 

a  v  beznadějném  boji  poraženi. 

Jen  málo  kdo  se  spasil  úkrytem. 

A  po  boji  jsem  tady  otce  našel, 

byl  těžce  raněn  —  polomrtev  již, 

leč  duši  nezkalenou  stále  ještě 

o  blaho  národa  mu  starost  plnila. 

„Já,  synu,  odcházím,**  děl  tehdy  ke  mně, 

„však  záměr  neskončený  dál  má  žit 

—  má  v  tobě  žít  —  na  tebe  úkol  terf 
já  vkládám  vznešený,  bys  v  tuto  zemi, 
jež  klenotem  je  ceny  veliké, 

co  ve  vlast  novou  svedl  národ  celý * 

—  Zda  slyšíte?  On  řekl:  národ  celý! 
Oh,  bozi  věční!  Jak  mi  těžko  v  duši! 

Opře  se  o  Nadarovo  rámě. 

Nadar. 
Můj  dobrý  otče,  co  se  stalo  ti? 

Vojvoda. 
Je  mi  tak  bolno,  jak  bych  srdce  půli 
jen  v  prsou  měl  a  druhou  jak  by  byla 
mně  odervala  v  naší  staré  vla.sti 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  231 


ta  polovice  národa,  jež  zbyla 

tam  v  tvrdém  jařmu  věčných  útisků. 

Kněz. 
Je,  vojvodo,  jich  mnoho,  které  bolí 
to  v  hloubi  duše  stejně  jako  tebe, 
že  národ  takto  rozdvojen.  Leč  přece 
i  za  to  třeba  bohům*  díky  vzdát, 
že  aspoň  jedna  půle  národa 
vlast  našla  tady  tichou,  pokojnou. 
Je  pravda  sic,  že  kmen  zde  usedlý 
se  přátelsky  k  nám  nechoval,  když  prvně 
jsme  přišli  sem,  leč  v  počtu  nynějším 
jsme  třikrát  silnější  a  proto  v  míru 
jim  nutno  bude  s  námi  žíti  zde  — 
a  k  jejich  prospěchu ;  vždyť  naše  síla 
i  jejich  silou  bude  zároveň, 
když  ruku  danou  po  přátelsku  přijmou. 

Nad  ar. 
Tak  tomu  jest.  Leč  kdyby  se  i  stalo, 
že  nechtěli  by  uznat  dobrou  vůli, 
přec  nikdy  nám  tak  zle  zde  nemůž'  být, 
jak  v  staré  vlasti  bývalo,  kde  národ 
těch  věčně  nepřátelských  Suevů 
nám  krutým  násilím  tisk'  stále  v  paměf, 
že  počtem  je  i  mocí  nad  nás  větší. 

Vojvoda. 
To  nejvíce  mne  právě  hlodá  v  duši, 
že  svobodu,  již  získáme  zde  my, 
tam  v  staré  vlasti  bratři  platit  musí 
tím  krutější  a  tvrdší  porobou, 
oč  slabší  nyní  jsou,  než  byli  s  námi. 

Nad  mohylou. 
Ó,-  prachu  posvátný  v  té  drahé  zemi, 
náš  starostlivý  otče,  z  věčných  snů 
dnes  kdybys  na  chvíli  se  mohl  vzbudit, 
svůj  národ  spatřiv  zde  bys  zaplesal, 
však  na  to  hned,  své  velké  rodiny 
až  hlavy  všechny  přepočetl  bys, 
za  každého,  kdo  schází  tady  dnes, 
ty  zklamán  bolestnou  bys  slzu  vyronil. 
Já  úkol  vznešený,  jejž  na  mne  vložiťs, 
jsem  plnil,  seč  mé  sily  stačily. 
jar  třicet  padlo  v  bezdnou  minulost, 
než  národ  zaleknutý  nezdarem 
té  první  výpravy  se  vzpamatoval 
a  pod  surovou  nepřítele  dlaní, 
jež  tiskla  jej,  se  vzpřímiv  pojednou, 
na  rady  mé,  jichž  dlouho  nechtěl  dbát, 


Digitized  by 


Google 


232  Karel  Piskoř: 


svůj  souhlas  na  jevo  dal  konečné. 

Však  želí  Můj  vlastní  bratr  —  syn  tvůj,  otče, 

—  snad  sveden  láskou  příliš  velikou 

k  té  staré,  třeba  nehostinné  vlasti  — 

svou  vzletnou  řečí  proti  snaze  mé 

strh'  lidu  polovic  a  zůstal  s  nf 

ve  starých  sídlech  doposud. 

Vrhne  se  na  mohylu. 

Oh,  otče! 
Ty's  jistě  v  lásce  velké  u  bohů, 
že  nedali  ti  dočkat  národa 
tak  bolestného  rozdvojení  se. 
Tvým  jménem  prosím  bohy  za  milost, 
by  vzali  v  ochranu  ty  bratry  zbylé 
ve  staré,  dálné  vlasti.  —  Věční  bohové, 
nedejte  v  porobě  jim  zahynout! 

Kněz  a  Nadar  $  pohledem  k  obloze. 
Nedejte  zahynout  jim,  bohové! 

Ozbrojenci  taktéž  tiše. 
Nedejte  zahynout! 

Nadar. 
Vstaň,  otče  můj, 
a  zjasni  mysl. 

Vojvoda  vstane. 
Ba,  je  třeba  silný  být 
a  doufat.  —  V  hloubi  duše  rozechvěn, 
jak  dnes,  jen  jednou  byl  jsem  v  životě; 
to  v  den,  kdy  otcův  popel  posvátný  ^ 
jsem  v  tuto  černou  zemi  uložil. 

Kněz. 
Já  tenkrát,  tichý  svědek  bolu  tvého, 
tak  jako  nyní  stál  jsem  opodál. 

Vojvoda. 
Je  pravda,  s  jinými  byFs  přítomen, 
a  obřad  když  byl  ukončen,  ty's  věštbu 
mně  počal  vykládat,  již  zářivým 
byl  Perun  bleskem  vepsal  v  mraku  tmu. 

Kněz. 
To  mezi  bojem  bylo  nejkrutším, 
když  blesky  dva  se  žhavým  světlem  kmitly, 
na  východ  jeden,  jeden  na  západ, 
a  na  to  třetí  ranou  třeskutou 
se  snesl  v  tábor  náš.  Z  nich  věštil  jsem. 
„Ta  země  krví  vaší  značená 
vám  vlastí  bude,"  prvních  tří  byl  smysl; 
blesk  čtvrtý,  plamenem  jenž  v  mracích  zmizel, 
byl  důrazem  v  ta  slova,  neboř  jasně 
mi  zněla  věštba  v  jeho  rachotu: 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  233 


„Má  je  to  vůle  --  vůle  Peruna, 
jenž  běhy  národů  všech  znamenám!'' 

Vojvoda. 
Tu  věštbu  pravdivou  jsi  dobře  četl  — 
Až  mlhy  z  lesů  prchnou  k  výšinám, 
zde  lidu  mého  zástupy  tu  zem, 
jež  jako  úsměv  ženy  vlídná  je, 
nechř  pozdrav!  co  novou  svoji  vlast. 

Kněz. 
Jdu,  vojvodo,  terf  žertvu  připravit, 
jíž  u  mohyly  otců  zažehneme.  Odejde. 

Vojvoda. 
Zde  sečkám  v  místě  nade  vše  mi  drahém. 

Ukáže  na  mohylu  otcovu. 
Ten  těžký  kámen,  k  čemu  ten  je  tady? 
Jej  dolů  sval,  af  zemi  posvátnou 
již  netlačí  jak  špatný  skutek  duši. 

N  a  d  a  r. 
Ten,  otče,  jistě  nebyl  zde,  když  tenkrát 
s  tím  rovem  drahým  bolestně  se's  loučil. 
Kdo  dal  jej  sem  as,  k  čemu?  Odstraním  jej. 
Chce  odvalit  kámen,  zasténá  však  bolestí  a  odstoupí. 
Vojvoda. 
Co  je?  Co  stalo  se  ti?  Kámen  ten 
přec  nemůž'  k  odvalení  těžký  být! 
Hleď,  slabé  hnutí  jen  a  dole  jest!  Odvalí  jej. 
To  že  ti  mohlo  bolest  způsobit? 

N  a  d  a  r. 
Já  nevím  ani  — 

Vojvoda. 
Nechtěj  zapírat! 
V  tom  zasténání  bolesti  byl  stín. 

N  a  d  a  r. 
Tu  v  pravou  ruku  včera  sečnou  ránu 
jsem  utržil.  A  zapomněl  jsem  na  to. 

Vojvoda. 
Žes's  raněn,  díš?  Ó,  bohové  tě  chraňte, 
a  býlím  léčivým  tě  obroď  Živa!  — 

Prohlíží  mu  ruku. 
Ba  vskutku,  ovázáni  A  rána  těžká  dost. 
Mně  divno,  proťs  mi  o  ní  neřekl. 
Je  z  předu  dána  přece;  proč  se  stydět? 

N  a  d  a  r. 
To  nebyl  stud. 

Vojvoda. 
V  čem  tedy  příčina? 
Nadar. 
Chtěl  nepokoje  jsem  tě  ušetřit  — 
Zlá  není  tak,  a  dobře  jsem  ji  splatil. 


Digitized  by 


Google 


234  Karei  Piskoř: 


Vojvoda. 
Jak  stalo  se  to?  Mluv!  HyPs  přepaden? 

N  a  d  a  r. 
Byl  večer  měsíčný,  tak  krásný  v  zemi  té, 
jak  nikde  jinde;  ic  tichým  cestám  zval 
ve  snivém  svitu  luny  stHbrném, 
zval  každého,  kdo  v  touze  milostné 
dlaň  ženy  držel  teplou  v  dlani  své. 
Já.  s  Kejou  po  lukách  se  roztoulal 
ve  trávách  vysokých  —  Ty  víš,  ta  dívka 
že  dobrá  mi  a  nad  vše  v  světě  drahá. 

Vojvoda. 
Je  Keja  krásy  vzor  a  jasné  ctnosti, 
a  z  duše  přeji  vám  té  lásky  blaho. 
Však  mluv,  co  bylo  dál! 
Nadar. 

Již  otče,  řekrs: 
byl  napaden  jsem  muži,  kteří  na  zvědy 
šli  kruhem  vzdáleným  kol  tábora. 
Sám  jediný  jsem  na  smrt  s  nimi  bil  se. 
Že  Keja  za  mnou  byla,  za  deset 
jsem  síly  měl,  však  rukou  jenom  dvé 
ku  odrážení  šesti  divých  zbraní. 

Vojvoda. 
Tak  tedy  samoten  jsi  bil  se  s  nimi! 

Nadar. 
Ne  —  nebil  jsem  se  vlastně  zcela  sám. 
Mně  každou  chvíli  kolem  ramene 
zasvištěl  kámen  do  hlav  nepřátel. 
To  Keja  byla  v  boji  nerovném 
mně  pomocná,  a  kohos  její  kámen 
když  zasáhl,  já  ránu  mečem  přidal. 
Leč  proti  přesile  se  ubránit 
ne  dlouho  byl  bych  stačil,  kdyby  naši 
mně  muži  byli  nepřispěli  v  pomoc. 
Té  chvíle  jsem  již  levou  rukou  jen 
se  mečem  oháněl,  na  pravé  raněn. 

Vojvoda. 
A  praviťs,  že  jsi  ránu  splatil  vrahu . . . 

Nadar. 
Již  mrtev  jest.  As  vůdce  jejich  byl. 
Hned  ostatní  se  dali  na  útěk, 
když  zočili,  že  pomoc  mně  se  blíží. 

Vojvoda. 
Však  Keji,  doufám,  nestalo  se  nic? 

Nadar. 
Již  nesmrtelným  dík  jsem  za  to  vzdal, 
že  dopřáli  mi  tak  ji  obhájit. 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  235 


Vojvoda. 
Já  za  tebe  jim  díky  dluhuji. 
Sem,  synu,  na  mou  hrurf!  Ař  srdce  mluví, 
jak  statečnost  tvou  cení.  Obejmou  se. 
N  a  d  a  r. 

Otče  můj! 
Jeden  z  ozbrojenců. 
Již  přichází  sem  lid. 

Druhý. 

My  ustupme! 
S  levé  strany  vejde  kněz,  za  ním  dva  obětnici    nesou  na  větvi  za- 
věšenou bílou  laA,  lipovím  a  jarními  květy  ověnčenou,  dva  dal§í  nesou 
velké  konvice  s  vínem.  Za  nimi  hrne  se  lid;  mnohé  ženy  nesou  domácí 

bůžky. 
Vojvoda 
předstoupí. 
Zde  na  posvátném  místě  postůjte! 
Vezme  jednomu  z  mužů  pohár,  do  něhož  dá  nalíti  vína. 
Sem  šfávu  země,  která  z  hroznů  tryskla 
pod  čistou  dlaní  dívky  netknuté 
pro  bohů  hod  a  k  poctě  zemřelých! 
Hle,  otče,  syn  tvůj  na  důkaz,  že  v  mysli 
mu  stále  žiješ  vroucně  milován, 
o  víno  obětní  se  s  tebou  dělí. 
Odleje  z  číše  na  mohylu  a  upije,  pak  podá  číši  Nadarovi. 
N  a  d  a  r. 
Tak  činí  vnuk  tvůj  též,  můj  dobrý  děde; 
a  v  míru  posmrtném  tě  národ  celý 
zde  s  námi  v  bohů  přízeň  doporoučí. 
Odleje  na  totéž  místo,  dopije  a  vrátí  číši. 
První  stařec. 
Buď  bohům  milý  tak,  jak  lidem  byl. 

Lid. 
Tak  milý  bohům  burf! 

Druhý  stařec. 

A  všechny  chvíle 
ve  šťastném  blahu  tady  prožité 
ař  v  koloběhu  věčných  snů  se  stále 
mu  vracejí. 

Lid. 
To  prosba  naše  jest. 
Vladykové  a  starci  čelem  dotýkají  se  mohyly. 
Gora, 
který  přispěchav  byl  zatím  Nadára  odvedl  do  popředí  a  živě  něco 
mu  sděloval. 
Dnes  kdyby  slunce  v  mracích  nebylo, 
já  za  svědka  bych  se  ho  dovolal, 
že  pravda  jest,  co  tobě  povídám. 

N  a  d  a  r. 
Jdi  ode  mne  s  tou  řečí  zmatenou! 


Digitized  by 


Google 


236  Karel  Piskoř: 


Tvá  temná  duše,  zdá  se,  v  mracích  též!  — 
Přec  není  možno,  by  se  ztratila! 

Gora. 
Tak  stalo  se.  A  matka  její  v  zmatku 
po  lesích  běhá  smyslů  zbavena 
a  volá  ji.  Však  Keje  nikde  není! 
Mně  věfit  nechceš-li  — 
Nadar. 

Nech!  Zadrž  již! 
Co  pravíš,  je  tak  děsné,  jak  bys  děl, 
že  vše,  co  v  světě  živo,  zhyne  dnes  — 
Pryč  musím!  Rychle  za  ní!  Běda  tomu, 
kdo  vlasem  hnul  by  její  krásné  hlavy  I 
Odkvapi  s  vrchu. 
Kněz  nad  rovem. 
U  velké  mohyly  až  žertva  vzplane, 
má  ještě  vojvody  kdys  našeho 
být  stínu  vzpomenuto.  Z  laně  obětní 
hrst  popela  pak  na  ten  svatý  rov 
zde  vysypati  chci.  Terf  pojďme  již! 

Průvod  hne  se  k  odchodu ;  v  tom  zazní  z  pevnosti  několik  silných  úderů 

na  kovový  štít.  Všichni  se  zastaví. 

Na  ohradě  srubu  vystoupí  Q a r a s,  jemu  po  boku  Ohema,  Udmer,  To- 

kiman  a  jiní  Markomané.  Do  popředí  přispěchají  Si  van,  Dobro  voj, 

Neglav  a  jiní  ozbrojenci. 

Vojvoda. 
Kdo  mluvit  s  námi  chce?  My  k  přátelskému 
jsme  pojednání  vždycky  hotovi. 

Qaras. 
Je  proti  zvyku  trochu,  obležený 
by  o  slovo  se  hlásil  nevyzván. 
Již  drahnou  dobu  při  okrajích  valů, 
oštěpy  v  pěstích,  kuše  napjaté, 
zde  k  boji  připraveni  stojíme 
a  ránu  ranou  splácet  ochotni 
jen  čekáme,  až  úder  útočný 
do  pevné  naší  brány  zaduní, 
by  deštěm  šípů  odpověď  jsme  dali 
do  prsou  vašich  především  a  hlav 
a  potom  při  útěku  do  zad  také! 

Neglav. 
Hoj!  Slyšte  ho! 

Dobrovoj. 

To  odvážná  jsou  slova. 
Si  van. 
Jen  nechtě  ho,  af  dále  kokrhál 
Však  on  nesedí  jim  hřeben  tak  pevně 
z  nich  slepic  aby  nešlo  nadělat. 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  237 


Vojvoda. 
Má  každý  národ  jiné  způsoby, 
jež  dlužno  prominout.  —  Mluv,  muži,  dál  I 

Garas. 
Když  nyní  však  i  ženy  s  dětmi  zříme 
a  starce  šedivé  sem  přicházet, 
tu  nezdá  se  nám,  že  by  k  útoku 
jste  chystali  se  takto  sřízení. 
A  proto  na  chvíli  jsme  opustili 
svá  místa  obranná  a  ptáme  se, 
sem  s  jakými  jste  přišli  úmysly 
před  bránu  toho  sídla  našeho? 

Tokiman. 
Chcem  vědět,  jiného  co  vás  sem  vede, 
když  výboj  není  vaším  záměrem  I 

Vojvoda. 
Což  výboj  s  naším  příchodem  tak  spojen, 
že  pokojný  náš  vshjp  vám  divný  jest, 
jak  měsíc  byste  zřeli  v  úplňku, 
že  vlastní  světlo  své  byl  náhle  shltil? 

Garas. 
To  jak  bys  chlubně  říci  chtěl,  že  u  vás 
snad  zvykem  není  s  mečem  za  zády 
a  s  lící  přátelskou  se  přiblížit 
a  potom  v  prsa  bodnout. 

Vojvoda. 

Pravdu  máš! 
My  vždy  jak  lidé  k  lidem  přicházíme. 

Garas. 
Jak  lidé  k  lidem!  Jak  to  rozumět? 

Vojvoda. 
To  rozumět,  že  naše  dobrá  vůle 
mír  nese  s  sebou  jen  a  každému, 
v  kom  sobě  rovnou  má,  jej  darem  podá. 

Garas. 
O  míru  zde  a  blahovůli  mluvíš; 
však  ze  skutků  my  jinak  známe  vás. 
Té  noci  právě  byl  náš  přední  muž 
od  vašich  přepaden  a  zabit  úkladně. 
Můj  vlastní  bratr  Behar  byl  ten  muž, 
byl  náčelníkem  kmene  našeho 
a  manželem  byl  této  ženy  zde. 

Ohema. 
Té  bědné  ženy,  bolem  zničené, 
však  v  srdci  s  pomsty  touhou  palčivou, 
zde  která  právem  od  vás  žádám  si 


Digitized  by 


Google 


238  Karel  Piskoř:    Nová  vlast 

—  jestliže  chcete  skutkem  dokázat 
svou  mysl  přátelskou  —  by  k  odvetě 
mně  vrah  byl  vydán  mého  manžela. 

V  o  j  v  o  d  a. 
To  slovo  zpátky  vem!  On  nebyl  vrah! 
Jen  život  hájil  vámi  napaden. 
Leč  budiž  prominuto  vám. 

Ohema. 

Zda  slyšfte?! 
Nám  prominuto  buď,  že  od  nich  zabit 
byl  manžel  můj,  tvůj  bratr,  Garase. 

Vojvoda. 
Kde  Nadar  je,  ať  hájí  svoji  věc? 

Gora. 
Terf  právě  musel  dolů  pospíšit. 

Ohema. 
Ó!  Zapřete  jen  toho  proklatce! 
Však  znát  ho  musím,  smělce  drzého! 
Byř  jako  krtek  do  země  se  vryl, 
já  vyhledám  si  ho  a  strašně  strestám. 
Už  jak  by  můj  byl!  Neboť  v  moci  mám 
já  něco,  co  i  jeho  v  moc  mi  vydá! 
A  potom  běda  mu!  Tak  žádný  muž 
být  krutým  nedovede  jako  žena, 
ve  které  bolest  pomstyžádosti 
se  zažehla.  Ten  požár  spálí  vše, 
ať  vina  v  tom  či  ne;  je  hlavní  jen, 
že  ten,  kdo  vinen,  zasažen  je  také. 
Tak  pozorně  ho  u  vás  hledat  budu, 
jako  bych  v  hrsti  špinavého  písku 
hledala  zrno  ze  všech  nejčernější. 
Krev  dobýt  musím  toho  netvora! 
Ať  zajdu  vztekem,  pomstě  mé-li  ujde! 
Odejde  s  ohrady. 

Jeden  lučištník 
v  popředí  napjal  mezi  řeči  Oheminou  kuši.  K  druhému. 

Ta  měla  čas,  že  skončila  a  šla! 

S  i  v  a  n.  k  Dobrovoji  a  Neglavovi. 
Už  za  to  ztrestáni  by  měli  být, 
tu  ženu  domluvit  že  nechali! 


(Dokončení.) 


Digitized  by 


Google 


Karla  Welsová-Slaviková  : 


Slováci. 


(Pokračováni.) 


IZdyž  jsem  druhého  dne  dopoledne  přišla  se  zeptat  do  mlýna,  jak 
*^  je  Silušovi,  nebylo  ho  doma.  Zrýna  s  ním  poslala  Maru  do  K . . . 
k  lékaři.  Podivila  jsem  se  tomu,  a  ona  se  omlouvala:  „Ten  chlapec, 
paní  velkomožná,  nemal  sna,  nič  nejedol  a  len  sa  ztrácal.  Uvařila 
som  mu  devaternik  a  v  tej  vodě  som  ho  okúpala  —  já  v  tem  dycky 
moje  děti  kúpávala,  keďboly  urieknuté  —  ale  nič  platné,  zlé  velice 
to  diefa  bolo.  Keď  ani  ráno  nebolo  lepšie  a  len  vrieskal  a  len  vrieskal, 
hovořím  takto:  Nemóžem  teho  chlapca  očúvat  tak  kričat.  To  je 
cudné !  To  ani  j  á  neviem,  čo  by  to  bolo !  Věru,  už  tá  duša  v  nem 
len  nocuje.  Aby  tak  mal  zapálené  plúca! 

Keď  nejí,  nemajú  ty  plúca  potravu,  dobré  mu  nepracujú,  a  čo 
já  viem,  ako  to  ide.  Pán  Bóh  nebeský  to  vie. 

Nó,  reku,  každý  člověk  je  ako  rosa  na  tráve,  což  diefa !  A  dobré 
spanie,  to  je  najlepší  podpora. pro  ludské  tělo,  a  milostpaní  velko- 
možná tiež  nariedily  včera,  abysme  s  chlapcom  išly  k  doktorovi,  a  tak 

som  hovořila :  Mara,  hýbaj  a  idz  do  K k  Hasenbergovi,  nech 

vieme,  čo  mu  chýbá  -  " 

V  tom  se  právě  vrátil  Gašpar  z  nákupu  z  K a  žaloval: 

„Babkáá,  ten  velký  mládenec  Kálmanův  na  mňa  volal:  Á,  doktoríiv 
Gašpar!"  Nemohl  přijíti  s  tím  více  nevhod,  ale  Zrýna  se  přec  jen 
samolibě  usmála. 

Měla  u  sebe  návštěvou  nejstarší  svou  sestru  Reginu,  za  kterou 
se  tak  trochu  hanbili,  poněvadž  byla  polou  žebrácká. 

Živila  se  prodejem  kořalky,  kterou  nosila  po  polích  za  robot- 
níky,  paběrkováním  na  polích,  prodejem  třešní,  vajec  atd.  Její  úsudky 
a  řeči  byly  vždy  takové,  aby  se  jimi  Zrýnce  zavděčila.  Byla  proto- 
typ modlářky,  zjevem  i  zlými  vlastnostmi,  u  modlářek  obvyklými. 
Znala  jsem  ji  mnoho  let,  ale  neměla  jsem  jí  ráda. 


Digitized  by 


Google 


240  Karla  Welsová-Slaviková : 


Dala  jsem  jí  korunu,  a  tu  mi  začala  z  čistá  jasná  vykládat 
o  hrůzách  pekelných.  Rozuměla  jsem  jí  jen  málokteré  slovo,  vychá- 
zející z  bezzubých  úst,  v  nichž  měla  jen  několik  ohnilých  pahrbečků 
a  z  nichž  jí  stále  sliny  vyskakovaly.  Zrýna  mi  tu  a  tam  její  nesroz- 
umitelné řeči  přeložila  do  slovenštiny. 

Myslela  jsem  si  v  duchu :  co  to  má  ta  Regina  pořád  s  peklem  ? 
Stále  se  odvolávala  na  jedno  „neslýchané  pěkné  čietánie'',  které  bych 
si  prý  měla  koupit. 

„Keby  za  sto  rokou  jen  jedna  slza  vypadla  a  tclko  vody  by 
z  tich  slzou  bolo,  aby  sa  v  nej  ten  chudák  v  pekle  odsúzený  po- 
hrúžal  —  —  **  —  („Za  kolko  tisíc  rokou  by  to  bolo  — *  upozor- 
nila mne  Kateřina)  —  „ešte  by  ten  zatracenec  úfal,  že  bude  koniec 
tem  mukám  —  ale  nikdy  a  nikdy!  Ani  tu  nadeju  nemá.  Preto, 
dokal  máme  čas,  si  vyhlédajme  království  boží,  abysme  do  takého 
miesta  strašného  nepadli." 

„Neslýýchane  pěkné  čietánie  — **  libovala  si  s  nadšenou  hrůzou, 
„tak  mi  slzy  padaly  —  já  to  ani  dál  čietař  nemohla,  jaké  je  to 
hrozné  miesto " 

Věřila  jsem  jí,  bylaf  chudák  dosud  všecka  rozčilená  a  rozpálená, 
jak  ty  nesmysly  v  obraznosti  živě  viděla.  Strachem  se  skrčila  a  scvrkla 
a  očima  strašně  koulela  jako  šílenec  u  vidění.  A  jako  by  už  už  Pán  Bůh 
na  ni  mířil,  omlouvala  se :  Já  věru  dycky  robiem  tak,  abych  sa  Pánu 
Bohu  nebeskému  lúbila  —  *  Pak  náhle  zpytavě  upřela  na  mne  své 
kalné,  žluté  oči  a  zeptala  se  jako  na  soudě:  „Kde  boly,  paní  vel- 
komožná, včera  v  kostole?  Já  som  bola  na  hruběj  svatej  omši  v  K 

a  tam  jich  nebolo.  Sestra  Ila  bola  na  hruběj  v  Š a  tam  také 

neboly !  Povedaly  sme  si  se  sestru  Ilú :  tá  paní  velkomožná  neidú 
v  nedelu  ani  to  slovo  božie  poslechnúf,  mosíme  jim  povedat,  že  keby 
tak  robily,  že  by  přišly  do  večnej  temnosti." 

Už  jsem  věděla,  k  čemu  byl  ten  výklad  o  pekle. 

Nemohla  jsem  však  nikdy  pochopit,  proč  se  všichni  o  tu  mou 
duši  tak  bojí. 

Řekla  jsem  klidně:  „Byla  jsem  v  kostele  u  nás  ve  faře." 

A  Zrýna  domlouvavě:  „No,  idú  v  nedelu  do  našeho  kostola^ 
aby  volakdo  nemyslel,  že  sú  luteránka." 

„A  co  z  toho?"  odpověděla  jsem  trochu  zhurta.  „Mně  se  jejich 
víra  líbí  víc,  než  naše." 

„Ale  nie  preto,"  namítala  Kateřina,  „ale  našú  vieru  založil  Kristus 
Pán,  a  tu  jejich  len  ten,  čo  ho  majú  na  tem  obrázku  tam  ve  fáre." 

Regina  prehrabávající  se  v  Zrýnčiných  modlitbách  náhle,  jako 
by  byla  poklad  objevila,  zvolala  se  zářícím  obličejem  a  spínajíc  ruce : 
„Ach,  jakého  to  máš  len  utěšeného  Ježíška  —  ach,  je  to  len  pěkný 
Ježíšek,"  a  líbala  ho  mlaskajíc,  jako  když  nezpůsobné  děti  jedí  cu- 
kroví. „Ten  je  akurátne  taký,  ako  ten,  co's  doniesla  ze  Svaté  Hory  I 

Tenkrát  každý,  kdo  ho  na  tem  oltáři  v  Š videi,"   myslila  o  Božím 

Těle  na  návsi,  „hovořil:  ach,  je  to  len  pěkný  Ježíšek !  —  ludé  sa 
nevěděli  věru  na  nej  nadievat." 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  241 


„Proč  jste  neposlala  Evu  se  Silušem,  jako  matku?''  tázala  jsem 
se,  aby  tomu  žvastáni  bylo  konec. 

„Prosímich,  nech  mi  nevzpomienajú  tej  neplechy  neplešnej.** 

„Co  se  stalo?" 

„Ona  robí  s  pacholkom  kle-be-ty!** 

„No,  snad  to  nebude  tak  zlé,**  namítla  jsem. 

„Všechno  by  bolo  pri  nej,  pracovitá  je  a  i  šikovná,  len  je  jazyk 
dlhý  — **  ukazujíc  prstem  na  jazyk  mocně  vzdychla;  a  zvýšeným 
hlasem  přednášela  obžalobu:  „Pre včerejšky  ráno,  než  šli  na  pole,  jej 
hovořím :  Eva,  pohni  na  tem  poli  trochu  teho  pacholka.  Peter  hovořil,  že 
viac  fajku  zapaluval,  než  robil.  Na  nešpor  (o  svačině)  sa  u  nás  nelíhá. 
Lahol  si  a  i  SI  pospal.  Potem  vstal,  šel  na  kus,  tam  si  kvokol  (sedl  na 
bobek)  a  půl  hodiny  kvočal,  čo  kúril.  Nemohol  si  pokúrit,  keď  ležai, 
a  kúrí  mOj  tabák.  A  potem  išol  kosit  a  len  že  sa  tak  ku-to-lill 
Odpoledňa  už  chcel  pán  pacholok  na  poli  Petra  bít:  „Ty  stepán 
slepý,  kdo  má  o  mne  vypravovat,  že  nerobím?**  —  Už  on  to  vedel 
od  nej  I  Ona  na  nich,  na  Maru  a  na  Petra  kúrí  (žaluje,  podpichuje) ! 
On  jich  potem  nenávidí  a  oheň  by  na  ne  vysypal  a  ty  děti  jejich 
pordúsil !  Ale  ak  budem  prijiemat  nového  pacholka,  já  mu  póvlem : 
Budeš-li  robit  s  mojú  nevěstu  klebety,  budeš  u  nás  len  tak  dlúho, 
než  to  zbádám.  Takú  som  si  vybrala  nevěstu !  Mdj  Juro  mohol  mat 
na  každý  prst**  —  a  zdvihla   ukazovák   do    výše  —  „15   nevést!^ 

„Lahko  i  viac,**  vystříklo  z  úst  zavděčivé  sestře. 

„V  sobotu  večier,  kecf  naši  došli  s  póla,  bol  tento  hrieeh, 
a  včera,  keď  som  došla  od  nich  z  tej  fáry,  druhý.  Prindem  domou, 
a  ona  vaří  chlapcovi  kamilky  (heřmánek).  Poviem  jej:  Nedávaj  mu 
to  pít,  já  ho  v  bylinkách  okúpem.  Ale  ona  ma  neposluchla  a  chlap- 
covi teho,  bar  aj  to  malá  zakázané,  na  lužicu  ulála.  Ty,  Eva,  očúvaj, 
es -li  to  dečko  zemře,  nechcem  být  vedla  teba  ani  v  cintori  pocho- 
vaná. Ona  sa  dala  smát  a  povedala  tak  veselo:  A  já  věru,  mamička, 
ano!  Tak  si  vedla  vás  pekne  lahnem  a  ani  neutečem.** 

V  té  žertovné  odpovědi  poznávala  jsem  Evu,  která  se  nikdy 
nezlobila  a  vždy  s  největším  klidem  rozmarně  odpovídala,  až  se 
proto  Zrýnka  vzteky  div  nepominula. 

„já  sa  na  ta  slova  nazlobila  a  facla  som  hu  po  hubě,  a  ona 
sa  dala  plakat,  a  ten  malý  chlapec  začal  yřešfat,  ako  by  temu  roz- 
uměl, a  Juro  na  mna  zkriekol:  Nerobte  hrieeh  a  nebité  hu,  já  to 
nechcem!  Čo  ste  sa  do  mojej  ženy  tak  zakúsla!  Čo  je  to  volačo. 
zlé,  keď  chlapcovi  vaří  korenie?  Já  som  mu  na  to:  Po  chvili  sa 
před  ňú  na  kolena  schazuvat  budem.  Cože,  já  nemóžem  rozkázat 
nevěste?  Popustím  si  hu,  ako  sestra  moja  K  .  .  .  anská  nebíjala  syna, 
a  včul  bije  on  hu?  Nech  si  zamkne  hubu  a  pacholkovi  nič  nerieká, 
lebo  sa  nám  bude  pomstvit.  Kdo  keho  miluje,  temu  žaluje,  a  keho 
nemiluje,  na  teho  žaluje.  Jak  ten  čert  pokúšá.  Každé  pérko,  keré  na 
dvore  seberem,  strkám  len  za  pás  a  dávám  do  hrnčoku,  a  všechno 
vám  gazdujem ;  zaslúžím  si  já,  abys  mi  huby  ešte  dal  ?  Čo  já  mosím 
robit?  No,  na  mojú  dušu,  už  som  a  i  navečeraná.  A  věru  som  ani 
nevečerala.  On  mlčel  jak  tá  zem  a  vyšel  ven,  a  ona  bečala.** 

16 


Digitized  by 


Google 


242  Karla  Welsová-Slavíková : 


Když  jsem  ji  přerušila,  nenechala  mě  ani  vymluvit:  „Len  poč- 
kajú,  co  bolo  dál.  Plejem  já  dnes  ráno  na  zahrádce  cibulu  a  Juro 
tam  prinde  a  ani  nehovoří:  pomáhaj  Pán  Bóh!  Já  hovořím:  Idz  mi 
pre  krhlu  (konev  kropicí)!  Sprav  (udělej)  mi  kolíky!  Išol  dál  a  len 
si  hvízdal.  Nó,  reku,  už  je  i  na  mna  dobré  nacigánené!  —  A  on 
pořád  nič." 

Náhle  mne  chytla  za  ruku  a  až  do  očí  mi  řekla:  „Věru  i  na 
mna  nakúriia  zas  Jurovi!" 

Zatím  se  vrátila  Mara  se  Silušem  a  sdělovala,  že  doktora  ne- 
bylo doma:  „Mám  prijíst  až  o  tretej  hodině." 

„Ketf  je  okresním  doktorom,  nemá  sa  potlkat,  má  být  doma, 
ten  Bosnák,"  nadávala  Zrýnka,  „my  na  něho  platíme.  Keby  ma 
nebol  tak  odporný  ten  Haberfeld,  poslala  bych  te  tam.  No,  mosíme 
počkat,  až  ten  starý  Herodes  prinde  domou.  Bez  recepisu  nemóžem 
nič  kupit  v  apatéce,  chyba  bysme  boly  ak  ten  sedlák,  čo  prišol  do 
apatéky  a  hovořil:  dajte  mi,  čo  by  sa  mi  žena  uzdravila!" 

Rozbalila  Siluše  a  dávala  mu  suché  plénečky,  při  čemž  správně 
mudrovala :  „Ty  zlamice  (peřinky)  mu  odeberu  všechnu  sílu,  keď  je 
taký  zabalený.  Moje  srdénko  malúčké  —  to  je  také  dobré  diefa,  že 
ani  lepšieho  netřeba,"  a  ohmatávala  ho  celého  jako  doktor.  „Tělíčko 
má  tvrdé,  ale  jazýček  má  bielý,"  oznamovala  nám.  Pak  si  ho  po- 
sadila chvilinku  na  klín  a  volala  na  Katušku:  „Katulinka,  boskaj 
Siluškovi  nožičku  a  pohlaď  Siluška  a  hovor  mu:  móóój,  móóój  — " 
Hlasem  plným  něžnosti  jí  to  předříkávala,  ale  náhle  vykřikla:  „Ne- 
táhaj  ho  za  vlasičky!"  a  vyjela  s  tím  napomenutím  do  vršku,  jako 
když  škálu  rychle  zazpívá.  Katulinka  byla  čertík  a  každého  bila. 

„Malé  děti  dají  mnoho  práce  a  starostí,  viďte,  Zrýno?" 

„Ó  nie.  Na  velké  mosí  člověk  viac  robit  a  bát  sa  jich  mosí, 
aby  jich  neobrazil,  lebo  majú  svój  rozum  a  svoje  poriadky." 

Pak  zase  Siluše  zabalila,  a  poněvadž  musila  jít  uvázat  krávu, 
která  se  odvázala  a  hlavu  až  do  kuchyně  nám  strkala,  pochovala 
jsem  Siluše  sama  a  šla  jsem  s  ním  na  dvůr  na  slunečnou  stranu. 
Mara  se  kdesi  převlékala.  Na  chlapci  bylo  poznat,  že  je  mu  lip, 
poněvadž  už  vnímal,  co  se  kolem  děje.  Když  se  Kateřina  vracela 
z  chléva,  letěli  s  šumotem  bílí  holubi  přes  dvůr,  a  Siluš  dívaje  se 
za  nimi  pootevřel  svou  .  krásnou  hubinku,  podobnou  květinovému 
kalichu.  Zrýnka  honem  přiskočila,  pokřižovala  mu  ústa  a  šeptala: 
„Ve  jménu  Boha  Otce  i  Syna  i  Ducha  svatého.  Amen.  Pochválen 
Pán  ježíš  Kristus!" 

„Proč  ho  žehnáte?" 

„Kedysi  ďábel  vešel  do  těla  ludského,  a  od  tedy  sa  ústa  pre- 
žehnávajú." 

Kéž  by  to  tak  bylo  pravda,  pomyslila  jsem  si,  hned  bych  tě 
přežehnala.  Odevzdala  jsem  jí  chlapce  a  dost  chladně  jsem  se  s  oběma 
sestrami  rozloučila.  Zrýnka  se  sklonila  do  kolen  a  přála  mi:  „Nech 
sa  dobré  zabavujú  na  tej  fáre."   — 

Hned  po  obědě  vypravovali  jsme  se  na  faře  na  návštěvu  do 
ev.  fary  v  D 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  243 


Kdykoliv  jsme  se  někam  s  paní  farářkou  chystaly  na  návštěvu, 
vždy  si  mne  sama  jako  dceru  oblékala,  vybírala  a  žadonila,  co  si 
mám  obléci,  chtělaf  mne  mít  vždy  hodně  hezkou.  Byla  sice  už  starší 
paní,  ale  strojení  ji  ještě  těšilo.  Všechny  paní  farářky,  které  jsem 
na  Slovensku  poznala,  měly  něco  společného  se  Zrýnkou  —  chtěly 
se  mnou  chlubit  i  co  se  obleku  týče. 

Abych  se  jí  tedy  zavděčila,  a  také  proto,  že  jsem  viděla,  že 
pan  farář  je  od  hlavy  k  patě  celý  sváteční  jako  k  audienci,  oblékla 
jsem  na  sebe  to  nejlepší,  co  jsem  s  sebou  měla.  Ale  ona  místo  ob- 
vyklé své  radosti  a  chvály  se  otázala:  „Toto  si  oblečete?**  Všimla 
jsem  si  té  otázky  jen  ledabyle,  leč  při  návratu  jsem  měla  celý  její 
dosah  pochopiti. 

Po  jedné  hodině  vsedali  jsme  do  vozu.  Pan  farář  na  kozlík, 
paní  farářka,  její  neteř  Pavluška  a  já  dovnitř.  Cesta  nebyla  právě  pří- 
jemná, protože  jsme  měli  koně,  kteří  byli  zvyklí  běhat  jen  dole  po 
uherských  rovinách,  a  zde  v  hornaté  krajině  se  jim  do  vrchu  tahat 
nechtělo.  Přes  tu  chvíli  zůstali  vzdorovitě  stát,  a  když  je  kočí  pobídl 
bičem,  vztekle  sebou  škubali,  tak  že  vůz  s  voji  se  jak  blesk  zkli- 
katil,  a  mnohokráte  by  nás  byli  vyklopili  do  škarpy.  Šli  jsme  proto 
často  kus  cesty  pěšky. 

Okolí  bylo  ale  překrásné.  Kopec  za  kopcem,  jako  když  obilí 
se  vlní,  před  očima  se  nám  ukazoval.  Škoda,  že  obloha  se  začala 
pomalu  chmuřit,  a  než  jsme  dojeli  do  fary,  že  se  rozpršelo.  Fara 
byla  v  samých  horách  a  sama  stála  na  vysokém  kopci. 

Netušila  jsem,  že  v  tomto  krásném  koutku  světa  poznám,  jak 
to  chodí  na  klerikální  evangelické  faře. 

Mnoho  lidí  vyběhlo  nám  před  faru  v  ustrety.  Pan  farář  čistě 
jesuitské  tváře.  Ponejprv  jsem  tu  u  evangelického  faráře  tento  ne- 
příjemný typ  postihla.  Paní  farářka  jediná  z  celého  houfu  příjemná 
a  hezká  paní,  připomínající  zjevem  a  celou  úpravou  na  naši  Karolinu 
Světlou.  Kaplan  zavalitý,  neduživého  vzhledu,  zasnoubený  rovněž  ne- 
duživé farářově  dceři,  mající  typ  Kristýny  Rynglové  ze  Suchdolu. 
Pak  mladý  farář,  rovněž  nezdravý,  který  tam  na  zotavenou  přivezl 
nemocnou  svou  ženu,  chovanku  páně  farářovu,  a  své  rovněž  churavé 
dvě  děti,  které  měly  „sómárský**  čili  neodbytný  dusivý  kašel.  A  ko- 
nečně stará  tetička  přísného  vzhledu  ještě  s  jednou  chorobnou  mla- 
dičkou chovankou.  Podivila  jsem  se  v  duchu,  že  v  tak  rajském  kraji 
s  tolika  nezdravými  lidmi  se  setkávám. 

Z  celé  té  společnosti  něco  nemilého  na  mne  zavanulo,  ale  přes 
to  nutila  jsem  se  do  veselého  rozmaru  a  po  vzájemném  představení  se 
vstoupila  jsem  dovnitř.  Ale  ani  tam  mi  nevycházela  vstříc  ona  bla- 
živá  a  hřejivá  útulnost,  s  jakou  na  mne  dýchaly  dosud  všechny 
evangelické  fary,  které  jsem  poznala.  Byly  tu  rozsáhlé,  nepříjemné 
pokoje,  o  něž  nikdo  s  láskou  a  zálibou  nepečoval.  Tam  se  vše 
točilo  jen  kolem  venkovské  hospodářské  práce  a  kolem  modlení. 

Když  za  chvíli  přestalo  pršet,  uvedl  nás  pan  farář-hostitel  do 
svých  zahrad,  kde  nám  vykládal,  co  a  jak  on  pěstuje. 

Pan  kaplan  vylezl  na  třešni  a  házel  nám  dolů  třešně.  Tu  a  tam 

Digitized  by  LjOOQIC 


244  Karla  Welsová-Slaviková: 


jsem  hleděla  sblížiti  se  se  ženskými,  zažertovala  jsem  a  i  na.  pana 
kaplana,  abych  jen  nikoho  ze  své  pozornosti  nevynechala,  jsem  le- 
dacos adressovala.  Ale  ženské  jenom  úkosem  na  mne  hleděly  a  jen 
jednoslabičně  mi  odpovídaly.  Omlouvala  jsem  si  je  v  duchu  tím,  že 
jsou  to  bytosti  na  samotě  žijící  a  že  je  můj  velkoměstský  zjev  na- 
plňuje ostýchavostí,  a  v  duchu  jsem  se  těšila,  že  svou  vlídností  si  je 
nakloním  i  rozpovídám.  — 

Bylo  to  ponejprv,  co  na  Slovensko  jezdím,  že  jsem  se  takto 
utěšovati  musila.  —  Vždy  jsem  si  tam  myslívala,  že  my  ve  spole- 
čenském ohledu  jsme  za  Slováky.  Mezi  lidem  setkala  jsem  se  často 
s  jednotlivými  nedůvěřivými,  jindy  zase  s  posměváčky,  kteří  si  z  českých 
slov  posměchy  robili,  ale  nezlobila  jsem  se.  Hleděla  jsem  vpra- 
viti se  do  jejich  prostředí  a  smála  jsem  se  s  nimi,  a  vždy  jsme 
potom  byli  ti  nejlepší  přátelé.  Zde  ale  bylo  vše  marné,  a  „zábava* 
jen  s  námahou  se  vlekla. 

Nový  déšť  zahnal  nás  zase  do  pokojů.  Tam  se  náhle  kdesi 
muži  ztratili,  a  ženské  se  shlukly  kol  nesmírné  truhly,  z  níž  paní 
farářka  vykládala  spousty  plátna,  které  s  tetou  napředla,  jakož  i  prádla, 
zhotoveného  už  pro  dceru  nevěstu  a  mladičkou  chovanku.  To  vše 
ukazovaly  si  tak,  jako  bych  tam  ani  nebyla ;  ani  pohledem  se  na  mne 
neobrátily.  Zarazilo  mne  to  s  počátku,  ale  hned  jsem  sama  sebe 
v  duchu  napomenula,  že  já  musím  hledět  se  přizpůsobiti  jim  a  ne 
ony  mně,  a  hned  se  vším  zájmem  zúčastnila  jsem  se  podívané.  Ony  však 
na  mne  pohlédly  tak,  jako  by  se  divily,  že  se  jim  do  toho  míchám. 
Uznala  jsem  tedy  za  vhodné  neplésti  se  do  cizích  záležitostí,  a  ony 
potom  tlumeným  hlasem  velice  horlivě  si  vykládaly  o  svých  zájmech, 
naprosto  si  mne  nevšímajíce.  Jen  tetiččin  pohled  tu  a  tam  po  mně 
sjel  jako  blesk  po  hromosvodu. 

V  tom  vešel  pan  farář-hostitel,  hledaje  jakousi  listinu.  Zastaviř 
se  se  mnou  a  vyprávěl  mi,  že  už  byl  také  v  Praze  na  Národopisné 
výstavě,  a  s  velikým  zájmem  se  vyptával  na  hospodu  na  Františ- 
kánském plácku,  kde  pil  „zname-ni-té"  plzeňské  pivo. 

Když  jsem  si  hned  na  Pinkasovy  nemohla  vzpomenout,  odešel. 

Co  si  tu  počnu?  přemítala  jsem.  Když  už  jsem  si  prohlédla 
všechny  vybledlé  podobizny  a  dost  a  dost  se  do  rozpršeného  kraje 
nadívala,  chodila  jsem  po  rozsáhlém  pokoji  sem  a  tam.  Pak  mne 
omrzelo  i  to,  a  poněvadž  z  tetiččiných  pohledů  začínalo  mi  být  ne- 
volno, zeptala  jsem  se  nahlas :  „A  kde  jsou  páni?"  Myslila  jsem  si: 
„Když  s  vámi  nic  není,  půjdu  mezi  mužské.  Jest  to  po  těch  volbách 
tak  rozvířené,  ař  slyším  také,  co  si  povídají  intelligenti ;  sedlácké 
smýšlení  již  znám." 

Ale  tato  otázka  pobouřila  počestné  mysli.  Kdyby  byl  náhle 
někdo  z  revolveru  vystřelil,  nemohly  se  dámy  více  polekat.  Jako  na 
povel  všechny  zdvihly  hlavy,  výmluvně  se  na  sebe  zadívaly  a  ne- 
odpověděly. Moje  paní  farářka  se  lekla  více  z  jejich  leknutí. 

Když  jsem  si  svůj  ortel  v  těch  všech  očích  přečetla,  vyšla  jsem 
z  této  soudní  síně  tiše  ven. 

Loudán  se  pomalu    kolem    kiichyně,    která    ústila  do  průjezdu^ 


Digitized  by  t^OOQ IC 


Slováci.  245 


a  tu  vidím  otevřeným  oknem,  že  husu,  kterou  chystali  se  péci  na 
naši  poctu,  teprve  obírají.  „Svatý  Bože,"  zoufale  v  duši  volám,  „než  se 
upeče,  to  mé  utrpení  dlouho  potrvá.  Minuta  je  tu  dlouhá  jako  čtr- 
náct dní,  to  tu  budu  deset  let.** 

Ponejprv  snad  v  životě  okusila  jsem  trýzeň  dlouhé  chvíle  vůbec 
a  na  Slovensku  zvlášť,  neboť  tam  mne  rychlý  let  času  vždy  až 
hrůzou  naplňoval  a  vždy  se  mi  času  tam  nedostávalo. 

Šla  jsem  si  sednout  do  besídky,  abych  vyčkala,  až  tráva  po 
dešti  trochu  oschne.  Sotva  jsem  však  usedla,  spatřila  jsem  ze  všech 
koutů  a  skulin  vylézati  škvory  v  takovém  množství,  jak  jen  mra- 
venci se  objevují. 

Co  je  to  za  zakletou  faru?  Nedbajíc  již  vlhkosti  ani  hrozícího 
deště,  šla  jsem  bloudit  zamračeným  krajem.  Z  dlouhé  chvíle  lámala 
jsem  si  hlavu,  co  ty  milé  lidičky  tak  postrašilo.  Uvažuji:  Nelíčím  se, 
nepudruji,  šaty,  přes  to  že  jsou  sváteční,  jsou  tak  přísně  hladké,  že 
to  Zrýnku  až  trápívalo.  Ona  chtěla,  abych  to,  co  jen  do  plesů  a  di- 
vadel se  nosí,  na  sebe  věšela,  když  po  chalupách  jsem  běhávala, 
jen  aby  se  mohla  více  chlubit.  A  chlubit  se  dovedla,  až  člověku  zů- 
stával rozum  stát.  A  proto  tu  moji  jednoduchost  nestačila  před  sou- 
sedkami omlouvati.  Tak  na  př.  povídala  sousedkám  na  návsi  v  jisté 
zapadlé  dědínce,  kde  jsme  nádobí  kupovaly,  takto : 

„Také  vznešené  dámy 'věru  len  tak  jednoducho  sa  nosá.  Věru, 
milostpaní  tu  maiú  dva  klobúky  a  sú  velice  drahé.  Kolko  stojí  jeden  ?" 
ptala  se  mne.  „Sak  já  vím,  že  sú  velice  drahé.  Jejich  služka  mi  po- 
vedala,  že  jejich  pán  velkomožný  majú  na  klobúku  len  také  malé 
peříčko —"  ukázala,  jako  když  ukazovák  odkrajuje,  „a  koštuval  věru 
18  zlatých."  Ženské  v  úžase  jen  kroutily  hlavami  a  pomlaskávaly, 
a  Zrýnka  je  poučovala  dále :  „To  len  tací.  čo  nič  nejsú,  teho  na  sebe  na- 
vešá  a  nosá  na  sobe  všechno  ak  slimák  dom.  Oni  majú  šaty  celkom 
jednoduché,  bar  aj  sú  velice  drahé.  To  len  u  nás  na  Slovensku  ty 
židouky  na  sebe  navešá  klobúky  nad  klobúky  a  tolko  teho  na  tej 
hlavě  majú,  že  hu  ani  od  terchy  (tíhy)  udržet  nemóžú,  div  sa  jim 
nevykrúcá."  A  hned  se  celá  na  křivo  nachýlila,  hlavou  škubala, 
nápodobic  je.  Počínala  si  věrně  jako  člověk  Šlakem  poražený.  A  když 
babky  začaly  na  mém  slamňáku  obdivovat  skutečné  třešně,  které 
cestou  jsem  si  tam  zastrčila,  rozchechtala  se  Zrýnka  a  řekla;  „Věru, 
nekeré  ty  módistky  až  do  Parizu  jezďá  pre  tu  módu,  a  paní  velko- 
možná si  hu  robí  sama." 

A  jedna  ze  sousedek  zcela  vážně  prohodila:  „Ééj,  šak  sme 
nedávno  očúly,  že  čert  ve  Vídni  plakal,  čo  nemohol  pre  paničky 
vymyslit  nové  módy." 

Takovými  vzpomínkami  krátila  jsem  si  čas.  Cestou  potkala  jsem 
jen  dvě  děti,  a  ty  byly  poloblbé. 

Došla  jsem  až  na  hřbitov  a  přečítala  si  nápisy  na  náhrobcích. 
Byl  to  první  trochu  pěstěný  hřbitov  slovenský,  který  jsem  poznala. 
Kostelík  byl  prastarý,  zajímavého  starodávného  vzhledu.  Vzdala  jsem 
tam  Bohu  díky  za  milost,  že  mne  osud  nikdy  ještě  nezavál  na  tako- 


Digitized  by 


Google 


246  Karla  Welsová-Slaviková: 


vouto  faru.  Z  té  bych  za  dva  dny  utekla.  A  s  touhou  jsem  vzpomi- 
nala  na  blažené  a  vesele  prožité  chvíle  třebas  na  faře  v  T  .  . . 

Jací  to  byli  zbožní,  vzdělaní,  ale  při  tom  veselí  lidé !  Jací  obětaví 
vlastenci!  Co  jsme  se  tam  nazpívali,  nasmáli  a  i  natancovali.  Pan 
farář  s  paní,  oba  ještě  mladí,  mocí  mne  chtěli  naučiti  jejich  čar- 
dášúm,  a  Pán  Bůh  se  proto  nerozhněval,  ani  síra  s  nebes  na  nás 
nepršela. 

Když  jsem  se  zmínila  o  zpěvu,  musím  pověděti,  že  my  v  Praze 
slovenské  písně  zpívat  neumíme.  Slováci  o  nás  říkají,  my  že  je  „pě- 
jeme**, kdežto  Slovák  je  zpívá  i  se  všemi  zvláštnostmi  a  nepravidel- 
nostmi v  tempu  a  zvláštním  vytvářením  tónů.  U  nás  to  vonné  ovoce 
nikdy  se  nepředkládá  svým  pelem  ojíněné.  Slyším-li  u  nás  na  kon- 
certu zpívat  slovenskou  píseň,  poslouchám  ji  jen  s  lítostí  a  je  mi, 
jako  bych  stála  před  stromem,  s  něhož  orvali  listí  i  květ. 

Tím,  že  slovenské  písně  vtěsnáváme  do  běžných  pravidel  hu- 
debních, stíráme  s  nich  slovenskost.  Slováci  velice  na  to  naříkají. 
Přála  bych  si,  aby  naši  hudebníci  a  zpěváci  slyšeli  zazpívat  ony 
písně  třeba  páně  farářovu  sestru.  Krása  k  nepopsání! 

A  dále  jsem  si  na  ty  opravdu  svaté  lidi  vzpomínala,  s  jakou 
touhou,  nedočkavostí  a  zvědavostí  vždy  mne  očekávali,  když  z  ko- 
panic  jsem  přiběhla !  Očima  na  mně  takřka  viseli  a  nesmírnou  radost 
jevili,  když  jsem  se  vrátila  spokojená  a  veselá.  Všem  těm  farářům, 
kteří  se  sjížděli  na  mne  se  dívat,  ukazovali  mne  jako  svatou  relikvii, 
a  pochválil-li  mne  kdo,  přelétl  jim  taký  úsměv  přes  tvář,  jaký  spa- 
třujeme jen  u  rodičů,  když  jim  někdo  děti  pochválí. 

A  což  stařičký,  vznešený  a  svatý  pan  senior  Leška,  básník 
slovenský,  od  něhož  pochází  znárodnělá  jejich  píseň: 

Vysoko  k  hvězdám  do  hora, 
hlboko  k  perlám  do  mora,  . 
ale  me  k  tebe  ešte  dál, 
na  mojom  srdcu  hlubší  žal. 

Ach,  oči,  čierné  očička, 
pře  vás  ma  bolí  hlavička. 
Hlavička  bolí,  srdca  cit, 
bez  vás  očička  divný  svit. 

Tužit  a  umret  osud  mój, 
tužit  a  trpět  osud  tvój, 
a  keď  by  aspoň  v  tem  boji 
svět  nás  len  nechal  v  pokoji. 

A  či  je  láska  taký  hriech, 
a  či  je  světu  na  posměch, 
keď  věrných  duší  tuženia 
vytuží  si  len  trápenia. 

Pan  senior  Leška  si  mne  přijel  osobně  pozvat,  a  když  jsem  ho 
navštívila,  jako  nějaký  vzácný  klenot  za  ruku  si  mne  vodil  a  všecek 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  247 


zářil!  Své  poznámky  jsem  mu  musila  předčítat  i  s  nadávkami,  kte- 
rými lid  katolický  evangelíky  poctívá,  a  různé  typy  Slováků  ode- 
hrávat. O  vše  se  zajímal  a  z  uměleckého  stanoviska  chápal.  Na  naše 
vynikající  spisovatele  a  osobnosti  se  vyptával  tak,  jako  by  mezi  námi 
žil.  Kolik  dní,  ne  hodin,  bych  byla  potřebovala,  než  bychom  se 
byli  do  sytosti  vypovídali. 

A  i  ta  stará  kuchařka  —  jak  byla  milá,  jak  číhala  na  chvilku, 
aby  mne  také  pro  sebe  trochu  urvala. 

Že  jsem  byla  kdysi  členem  Národního  divadla,  naplňovalo  je 
úctou  nesmírnou.  Dívali  se  na  mne  jako  na  osobu,  která  jim  při- 
chází povědět,  jak  to  vypadá  v  ráji.  — 

Když  jsem  ve  svých  vzpomínkách  dospěla  až  k  tomuto  bodu, 
náhle  se  mi  rozednilo  v  hlavě.  Vždyf  můj  pan  farář  v  rozhovoru  po- 
dotkl, že  jsem  byla  herečkou,  —  proto  ti  svatouškové  se  tak  ustra- 
šeně drželi  zpátky,  jako  by  jim  byl  oznámil,  že  právě  jsem  přijela 
z  pekla. 

Bloudila  jsem  asi  dlouho  krajinou,  nebof  když  jsem  se  vrátila, 
zasedalo  se  v  „posvátné  síni"  již  ke  stolu. 

Pavluška  tam  seděla  se  skloněnou  hlavou  jako  při  pozdvihování 
a  s  plačtivým  výrazem  ve  tváři.  Ani  jsem  to  veselé  dítě  poznat  ne- 
mohla; a  divila  jsem  se,  když  se  léta  znají,  proč  si  jí  ženské  nevší- 
mají. Teprve  později,  když  vše  jsem  prokoukla,  pochopila  jsem,  že 
jejím  hříchem  byla  její  krása,  svěžest  a  mládí.  Ona  měla  tolik  mla- 
distvého, panenského  pelu  na  sobě,  že  jím  byla  celá  jako  orosena 
a  ojíněna. 

Moje  stísněnost  tou  procházkou  trochu  vyvětrala  a  byla  jsem 
zase  při  humoru.  Když  už  se  jídla  roznášela  a  já  neviděla  ani  mla- 
dého pana  faráře,  který  tam  byl  návštěvou,  ani  kaplana  u  stolu,  ze- 
ptala jsem  se  dost  nepředložené,  kde  jsou.  Zase  se  mi  neodpově- 
dělo, a  já,  pořád  ještě  nic  zlého  netušíc,  začínala  jsem  věřiti,  že 
snad  se  některému  z  nich  něco  přihodilo  a  ze  šetrnosti,  aby  se  „ná- 
lada nepokazila",  že  se  to  tají.  Ale  už  na  cestě  k  domovu  jsem  pocho- 
pila, že  těmito  otázkami,  kde  jsou  „mužští",  do  velice  nepěkného 
podezření  jsem  se    postavila  a  úsudek  o  sobě  sama  zhoršovala. 

Nálada  byla  as  taková,  jako  když  podzimní  mlhy  táhnou ;  ženské 
seděly  jako  leklé  ryby.  Můj  pan  farář  chtěl  mermomocí  rozprouditi 
řeč  a  udělal  vtip  na  okurkový  salát,  nazývaje  ho  cholerinou.  Ale 
marno,  marno!  Každé  veselé  slovo  jaksi  ustrašeně  od  těchto  posvát- 
ných zdí  se  odrazilo  a  zaniklo. 

Když  už  se  i  moje  paní  farářka  zeptala  na  mladého  pana  fa- 
ráře, přišel  tento  konečně  z  vedlejšího  pokoje,  kam  byly  dvéře  ote- 
vřeny, a  přisedl  si  k  naší  pohřební  hostině.  Poněvadž  byl  na  plíce 
chorý,  hovořilo  se  o  Rožnově,  a  můj  pan  farář  mínil,  tam  že  „každý 
vidí  svój  obraz  na  tem  druhém",  že  by  tam  nechtěl  být.  Doporučo- 
vala jsem  panu  faráři  i  jeho  nemocným  dětem  hojnost  slunce  na 
obnažené  tělo  a  vykládala  jsem  mu  o  moderním  světelném  léčení. 
Ale  on  byl  taký  nervosní  a  podrážděný,  ve  všem  mi  odporoval 
a  pořád  se  zlobil. 


Digitized  by 


Google 


248  Karla  Welsová-Slaviková: 


jídlo  bylo  dobré,  jako  je  snad  na  všech  křesťanských  farách 
po  celém  světě,  ale  já,  když  konečně  jsem  pochopila,  že  se  tu  každý 
musí  chovat,  jako  by  byla  mrtvola  v  domě,  a  že  každé  hlasité  pro- 
mluvení je  rouháním  a  veselý  smích  svatokrádeží,  měla  jsem  hrdlo 
tak  sevřené,  že  jsem  ani  polykat  nemohla. 

Tím,  že  jsem  z  přímá  hovořila  a  jasně  i  vesele  všem  bez  roz- 
dílu pohlaví  se  do  očí  dívala  á  dokonce  i  žertovala,  udělala  jsem 
na  tyto  svatoušky  dojem  učiněné  Máří  Majdaleny. 

A  přes  toto  poznání,  které  v  hlavě  se  mi  pomalu  proklubávalo, 
dopustila  jsem  se  za  chvíli  nového  poklesku.  Ještě  dnes  divím  se 
své  tehdejší  tuposti! 

Ó  Sienkieviczi,  o  tomto  domě  bys  byl  jistě  řekl,  že  v  něm  bylo 
vše  ctnostné,  od  hospodáře  až  po  slepici. 

Když  jsme  po  tabuli  šli  vedlejším  pokojem  do  přírody,  natre- 
fila jsem  tam  u  okna  sedícího  pana  kaplana.  Velkou  knihu  rozevřenu 
držel  si  před  očima.  Nevím,  jestli  se  modlil  nebo  četl.  A  já,  po  všech 
těch  zkušenostech,  troufala  jsem  si  ho  oslovit.  Ale  on  nepromluvil, 
jen  Šermoval  rukama,  jako  když  se  něčemu  brání  nebo  ďábla 
odhání. 

Šla  jsem  všecka  udivená  za  ostatními  ven,  a  když  konečně  na- 
dešel čas  loučení,  pocítila  jsem  takou  blaženost,  jakou  snad  nepo- 
ciťuje ani  vězeň,  když  ho  po  desetiletém  žalářování  pouštějí  na  svobodu. 

Poklonila  jsem  se  hluboce  všem  svatým,  a  třebaže  jsem  měla 
od  této  „zábavy"  tělo  i  duši,  mozek  i  nervy  jako  polámané,  ra- 
dostně po  tom  bezvětří  jsem  si  oddychovala. 

Když  jsme  se  ve  voze  usalašili,  bylo  chvíli  ticho. 

Po  chvíli  všeobecného  mlčení  pravím:  „No,  to  nebylo  právě 
příjemné  odpoledne.  Tak  jsem  si  v  tom  modlednickém  domě  připa- 
dala, jako  když  tam  jestřáb  přiletí.** 

A  paní  farácka:  „jak  vy,  paní  doktorka,  umíte  vše  trefné  po- 
menuvat.**  Zrýnka  by  byla  posměšně  řekla :  „Ona  jim  to  primastiia.** 
Mne  ten  souhlas  překvapil,  poněvadž  jsem  očekávala,  že  paní  fa- 
rářka se  bude  snažit  to  vše  nějak  omluvit. 

Upřímná  Pavla,  která  jen  pomalu  po  přestálé  trýzni  se  zotavo- 
vala, si  posteskla:  „Já,  keď  som  ráno  vstávala,  som  si  pomyslela: 
ach,  keby  už  bolo  zietra  ráno.  Tam  je  dycky  tak  —  Tam  sa  celé 
večery  len  zpievajú  žalmy  — " 

„To  aby  si  tedy  dali  ted  vysvětit  faru,**  vpadla  jsem  s  trpkým 
humorem.  „Ale  jisto  je,  kdyby  měli  svatí  v  nebi  tak  vyzírat  a  se  chovat, 
radši  chci  přijít  do  pekla  mezi  čerty.    Ti  mají  aspoň  temperament.** 

Pan  farář  prohlížel  mračna  a  stavěl  se,  že  neslyší,  paní  farářka 
se  usmála  a  Pavluška  na  mne  souhlasně  zamrkala.  — 

Na  druhý  den  byFo  u  nás  veselo  a  jako  v  kuchařské  škole. 
Paní  farářka  čekala  hosty,  chystala  pro  ně  a  při  té  příležitosti  učila 
Pavlu  a  mne  vařiti  různé  lahůdky  na  Slovensku  obvyklé.  Zpívaly 
jsme  všechny  tři  a  z  přestálé  včerejší  trýzně  jsme  si  už  jen  žerty 
tropily. 

Odpůldne  z  nenadání  přišla  k  nám  Sudorka  říci  mi,  abych  s  ní 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  249 


šla  druhého  dne  na  lichvacf  (dobytčí)  jarmark,  že  půjde  s  tátou 
koupit  bulíka.  Slíbila  jsem  jí  to,  a  poněvadž  na  mne  významně  mr- 
kala, šla  jsem  s  ní,  neboť  jsem  věděla,  že  mi  chce  něco  říci.  Vlastní 
příčina,  pro  kterou  přišla,  byla  ta,  abych  Zrýně  domluvila,  aby  Evě 
dala  už  pokoj.  Došly  jsme  až  na  jejich  nedaleké  pole,  kde  právě 
kosili,  a  posadily  jsme  se  spolu  na  mez.  Mně  se  do  toho  smiřování 
nechtělo,  neboř  třetí  při  takové  příležitosti  obyčejně  špatně  pochodí. 
Z  opatrnosti,  abych  nerozdmychovala  oheň,  jsem  se  ani  slůvkem  ne- 
zmínila, jak  mi  Zrýna  Evku  zobrazila;  také  proto,  abych  Sudorčin 
zármutek,  který  byl  beztak  už  dost  velký,  zbytečně  nezvyšovala. 
Z  téhož  důvodu  jsem  také  vyposlechla  všechny  její  nářky  a  žaloby 
tak,  jako  by  mi  novinu  povídala. 

Když  stále  žadonila,  abych  to  srovnala,  slíbila  jsem  jí,  že  do 
mlýna  po  tom  jarmárce  dojdu. 

Sudorka  beze  všeho  hubování  a  vzteku,  mírným,  bolestným 
hlasem  si  stěžovala:  „Tá  Mara  dycky  na  ňú  len  podmetala  a  šetko 
jej  závidí  a  Jurovi  hu  zošklivuje.  Všeci  jej  tam  ubližujú  —  žáden 
s  ňú  nemluví  a  už  hu  ani  k  jídlu  nevolajú,  a  Mara  s  Petrom  jej  roba, 
čo  len  najhorSího  dovedu."  A  náhle,  chytnouc  se  za  hlavu,  trpce  vy- 
čítala sama  sobě:  „Já  neviem,  čo  sa  to  len  stalo!  Snaď  mi  Bóh 
nebeský  rozumu  odňal,  že  som  jim  tu  céru  dala.  Raděj  som  hu 
mohla  dát  ternu  čiernému  ovčákovi  a  věru  bysom  malá  pokojnejšú 
mysel.  Ketf  sa  malá  vydávat,  jednu  noc  som  nič  jiného  nerobila, 
než  som  plakala.  Já  bych  jej  tak  ráda  pomohla  to  trápenie  tam  snášat, 
a  nemóžem.  Já  jej  dávám  věru  len  dobré  naučenie.  Já  jej  hovořím: 
Evuška,  dušenka  moja  dobrá,  medii  sa  za  svatu  trpezlivost  a  buď 
trpezlivá!  Len  posliichaj,  ty  jsi  poddaná!  Každý  má  svój  kříž  nějaký, 
1  ty  máš  tento!  Snášaj  ho  trpezlive,  šak  to  večne  trvat  nebude! 
Sprav  sa  hluchá,  nemá  a  slepá,  snad  snaž  obstojfš !  —  Dnes  mi  ho- 
vořila, že  raděj  pojde  do  tej  Ameriky,  keď  to  nebude  lepši,  za  Judu. 
Věru,  ani  tá  Judka  lam  nemohla  obstát,  pře  tu  Maru  a  pre  Petra, 
a  raděj  odešla  do  Ameriky.  Také  dobré  dieřa!  Ona  je  moje  najlepší 
dieřa!  Nikdo  na  ňú  nemal  prsty  ani  takla  položené."  Dva  prsty  zle- 
hýnka  na  mě  položila.  „Bola  mlacfulinká,  taký  komárik,  a  vydávala 
sa.  Taká  veselička  dievča.  Ona,  keď  bola  doma,  celý  den  zpievala. 
Keď  husy  krmila,  keď  krávy  dojila,  a  včul  —  jak  keď  když  sekne, 
zanechala  teho  zpievánie.  Keď  chodila  po  tem  humně  a  zpievala  a  sa 
precházala,  kukali  na  ňú  pres  zeď  mládenci.  Až  mi  tak  srdco  ple- 
salo, keď  som  hu  takú  viděla.  Moja  sestra  jej  závidí  jejího  mladého 
veku.  Ona  bude  za  to  před  Bohom  zodpoviedat!  Čo  já  za  to  móžem, 
že  sa  každému  lúbí?  Očiska  má  také  usměvavé,  a  šetko  to  za  ňú 
běhalo  dycky.  Mála  som  hu  do  pytia  strčit?  Františ  Boor  —  šak 
ho  poznajú !  —  ešte  dva  dny  před  svatbu  bol  u  nás  a  plakal  a  hlavu 
o  stol  si  tlúkol,  že  aby  si  vzala  jeho.  Keď  mal  patnáct  rokou,  už 
za  ňú  běhal,  a  já  sa  preto  velice  jedovala.  Ten  by  bol  hory  za  ňú 
přeletěl.  Potem,  keď  ona  sa  vydala,  násilu  ho  rodina  donutila,  aby 
sa  oženil.  Tak  on  si  potem  vyhledal  aspoň  takú,  čo  jej  bola  velice 
podobna." 


Digitized  by 


Google 


250  Karla  Welsová-SIavíková : 


I  v  tom  měla  Sudorka  pravdu.  Viděla  jsem  tu  pěknou  ženu, 
Evě  podobnou,  kdysi  na  poli  a  chtěla  jsem  na  ni  zavolat  v  domnění, 
že  to  Evka.  Zrýna  mi  tenkrát  tutéž  historku  povídala. 

A  dál  s  mateřskou  pýchou  Sudorka  mi  svěřovala:  „Kebych 
hu  bola  chcela  dat  židovi,  věru  mohla  být  dnes  velkú  paňú.  Sa- 
muhelův  syn  bol  celý  nemocný,  ako  sa  mu  lúbila.  Den  čo  den  bol 
u  nás  v  S  ...  až  z  K  ...  a  hovořil,  že  kerf  sa  na  ňú  len  po- 
dievá,  že  už  mu  odlahne,  a  keď  hu  videi  v  panských  (městských) 
šatoch  oblečenu,  jej  povedal :  „Já  som  nemohol  ale  týden  ani  prijíst 
k  sebe,  keď  som  si  vzpomenul,  ako  si  v  tich  šatoch  vyzierala!"  — 

Učitelův  syn  celé  dny  na  věži  sedel  a  kukal  na  ňú  k  nám  do 
oken  a  piesma  jej  posielal  a  přestal,  až  keď  mu  Juro  za  dva  krej- 
cary holú  kartu  poslal,  že  mu  žebra  přeráží,  keď  jej  ešte  len 
jedno  piesmo  pošle.  Šetko  to  spálit  mosela.  Tak  on  sa  bál  a  přestal  piesat, 
ale  na  věži  dycky  ešte  sedal,  len  aby  hu  uviděl.  Pre  našeho  Františa  to  ale 
dobré  nebolo,  lebo  ho  ten  učitel  ve  škole  obcházal  a  on  sa  špatno 
učil.  Ona  bola  dycky  vzácná  a  věru  je  ešte  včul.  Já,  keď  som  bola 
mladá,  som  bola  tiež  vzácná  a  dycky  pri  muzike  každý  vrš  (kousek) 
som  tancuvala,  ale  tak  jako  ona  nie.  Ona  každý  vrš  tancuvala  i  se 
čtyřmi  mládenci,  tak  si  hu  len  puščávali  a  podávali.  Mládenci  za 
ňú  od  dycky  běhali  a  chceli  od  nej  péra  mat.  Len  ve  mlýne  néni 
vzácná.  V  nekerém  dome  je  kočka  váženější  než  ona  tam  —  Já 
neviem,  prečo  jej  každý  šetko  tak  závidí.  I  mój  vlastní  brat  mi  je- 
denkrát pověděl:  Tá  tvoja  Evka  prinde  dycky  najposlednejšá  do 
kostola  a  to  len  preto,  aby  bolo  vidět  její  nádherné  šaty.  Já  som  mu 
povedala:  Polituj  hu,  nebo  má  ve  mlýne  mnoho  roboty  a  malé  dieřa, 
ona  nemóže  pru  prijíst.  —  A  keby,  paní  velkomožná,  viděly,  jakého 
chleba  pěkného  napekla!  Len  sa  tak  z  pece  kutolil.  Ono  sa  rieká: 
Keď  sa  chléb  na  prvý  ráz  hol  ke  podaří,  nepodán  sa  jej  muž." 

Domlouvala  jsem  jí,  že  Evě  se  nepodařila  jen  tchyně  a  s  tou 
věčně  nebude.  Juro  je  přece  hodný  hoch,  jakých  málo,  a  hezký  též, 
a  až  nebude  uZrýny,  bude  ještě  hodnější.  Uznala  to  a  řekla :  „Věru, 
na  Jurovi  néni  hany,  ale  to  ma  trápí,  že  je  pořád  v  tich  právoch 
strčený.  Dycky  mu  hovořím:  Ty  sa  mi  lúbíš  a  i  si  hodný,  ale  tím 
právom  daj  pokoj!  A  keby  ti  někdo  sadol  na  kabát  a  poznáš  teho 
člověka,  že  néni  dobrý,  tak  raděj  vytáhni  z  kapsy  nůž  a  ten  kabát 
odřež  a  nechaj  ten  cípek  pod  ním,  len  abys  s  ním  do  ničeho  ne- 
prišol.  Včul  sa  zase  právotil  tam  s  jedním  gazdou.  Nó,  reku:  Daj 
mu  tich  8  korun,  šak  —  keď  řa  žaluval  na  faleš  —  Pán  Bóh  ti 
jich  požehná  a  jemu  jich  vytrhne.** 

Starý  Sudora  šel  si  přisednout  k  nám  na  mez,  neboř  chtěl  svačit. 
Nevěděl  o  ničem,  co  si  povídáme.  Sudorka  byla  tak  moudrá, 
že  ho  tím  nesoužila.  Přinesl  si  kyselé  mléko  se  strouhaným  sýrem 
a  pobízel  mne,  abych  si  zanešporuvala  s  nimi.  Když  jsem  mu  po- 
děkovala, řek!  lhostejně:  „Keď  nechcú,  ako  by  přiložily  (přidaly)," 
a  spokojeně  se  dal  do  jídla. 

Brzy  na  to  rozloučila  jsem  se  s  nimi,  abych  Sudorku  nezdržo- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  251 

vála  od  práce.     Do  mlýna  se  mi  jíti  nechtělo.    Že  je  Silušovi  lépe, 
zvěděla  jsem  od  Sudorky,  a  tak  jnne  tam  nic  netáhlo. 

Poněvadž  byl  můj  den,  to  jest  hodně  slunce,  chodila  jsem  ra- 
ději v  polích,  která  byla  plna  krásné  úrody.  V  přírodě  byl  přímo  slav- 
nostní ruch.  I  v  obilí,  které  jen  jen  dozrávalo,  v  každém  klásku 
tušil  jsi  spěch,  i  při  zemi,  kde  radostně  spousta  všelikých  brouků  se 
proháněla,  i  ve  vzduchu,  kde  ptáci  vesele  si  prozpěvovali,  i  v  polích, 
kde  lidé  za  zpěvu  a  hlasitého  žertováni  uzrálé  obilí  už  kosili.  Druhý 
pasák,  který  byl  jaksi  představeným  „okatého"  pasáka,  seděl  na  mezi 
u  potoka  a  pásl  svině.  Se  svým  „okatým"  kollegou  střídali  se  ve 
svém  úřadě.  Když  jsem  ho  míjela,  právě  si  uhýbal  z  láhve  goralu. 
Zavolal  na  mne:  „Dajú  mi  na  volačo  lepšího!" 

„Dám  —  ale  musíte  mne  naučit,  jak  v  noci  po  dědině  zpíváte: 
Chval  každý  duch  Boha  svého  —  —  ** 

Podíval  se  na  mne  nedůvěřivě,  nežertuji-li,  a  nemohl  a  nemohl 
pochopit,  že  je  možné  zpívat  to  také  ve  dne,  když  to  zpívává  jen 
v  noci.  Sedla  jsem  si  na  mez  vedle  něho,  a  když  jsem  sama  začala, 
teprve  se  rozezpíval: 

„Chval  každý  duch  Boha  svého  i  Ježíša  Syna  jeho. 

Udeřila  desátá  hodina,  zachraň  nás,  sv.  Floriánko,  od  ohňa. 

Opatrujte  světlo  i  oheň,  aby  nebol  ludom  škoden. 

Matke  božej  vás  oferujem,  odpočívajte  s  Pánem  Bohem. 

Udeřila  desátá  hodina.  Pochválen  buď  Ježíš  Kristus." 
Když  to  ještě  jednou  přezpíval,  řekl:  „Nemám  žádnej  noty.  Ako 
mi  z  huby  vynde,  nechám  tak."  Pak  už  více  zpívat  nechtěl  a  dívaje 
se  po  oblacích,  pravil: 

„Keď  dožijem,  mosím  ráno  trúbit  kravám.  Věru  sa  mi  špatno 
trúbí,  keď  mám  málo  zubou." 

„Proč  vám  nepomáhají  synové?" 

„Ééj,  moji  synové  -—"a  podrbal  se  na  hlavě.  „Mal  som  syna 
na  vojně  a  bol  som  tam  prosit,  aby  mi  ho  pustili.  Ten  pán  generál 
mi  povedali:  No,  vy  ste  dobrý  chlapák."  Narážel  na  jeho  překrásný, 
nevídaný  topolí  vzrůst.  On  byl  celý  typ  Slováka  Postavou,  krásnou, 
dobráckou  tváří  i  milou,  měkkou  řečí.  „Vy  ste  dobrý  chlapák.  Kolko 
máte  rokou  ?  —  Šedesát  pet,  ponížené  pekne  prosím,  pán  velkomožný. 
—  To  je  dost.  Pište,  rozkázal  temu  jednomu  vojákovi.  Ten  starší 
pojde  dom,  a  mladší  tu  zóstane.  —  A  ta  pomoc  bola  taká  —  syna  som 
prezimuval,  a  potem  sa  oženil  a  išol  do  světa  i  se  ženu  volačo  vy- 
robit, a  druhý,  keď  sa  vrátil,  sa  tiež  oženil.  Ten  má  svoje  miesto  — 
svój  dom  a  i  humno.  Utracil  som  peňáze  a  i  priesažného  som  mosel 
mat  ze  sebú,  a  pást  mosím  sám,  mosím  mat  czuzích,"  a  ukázal  na 
dva  hochy  as  dvanáctileté,  kteří  nedaleko  své  divy  vyváděli.  Byli 
oblečeni  jen  v  košilích  a  v  těch  si  vlezli  do  potoka;  potom  celí 
hodně  namočení  lehli  si  na  cestě  do  hebounkého  prachu,  kterého 
bylo  as  na  decimetr  vysoko—  a  kutáleli  se  v  něm  tak  dlouho,  až  se 
jím  kolem  dokola  obalili.  Radostí  při  tom  až  ječeli,  takže  přes  tu  chvíli 
některá   svině    ustrašeně    od    nich    odskočila.    Pak  zůstali  ležet  na 


Digitized  by 


Google 


252  Karla  Welsová-Slavíková:  Slováci. 


břichu  a  rukama  dělali  pohyby,  jako  když  plovou.  Prachu  zvířili  tolik, 
jako  když  jede  automobil  —  a  tak  pomáhali  pastýřovi  pást. 

„A  ti  vám  pěkně  pomáhají,"  pravím  k  němu.  —  Ohlédl  se  na 
ně,  zakýval  shovívavě  hlavou  a  dobrácky  řekl:  „Věru  tak."  — 

Na  cestě  k  domovu,  setkala  jsem  se  se  starou  Dobro vodskou. 
Oznamovala  mi,  že  hned  po  Uchvácím  jarmarku  bude  vykládací, 
a  zvala  mne,  abych  pro  ni  přišla,  že  pjjdeme  spolu,  a  svěřovala  mi : 

„Věru,  náš  Ondřej,  už  sa  zase  právotil  —  Nó,  ale  ketf  mal 
recht,  nehovořím  nič."  „A  proč  měl  soud?"  ptala  jsem  se. 

„On  předával  knihy  ve  kvelbe.  Zbádal  ho  žid  a  žaluval  v  N^vém 
Meste.  Keď  mu  přišla  citácia,  Ondřej  prišol  před  súd  a  i  žid  se 
dvěma  svedkama.  —  Tak  tu  sú  dvá  svědkové,  že  pán  Zrýna  pře- 
dává knihy,  pravil  ten  sudce.  —  Já  tich  svedkou  nepotrebujem, 
povedal  Ondřej,  já  předávám  knihy,  já  neupírám.  —  Tak  to  budu 
platit  12  zlatých  pokuty.  —  Tu  je  12  zlatých,  pán  velkomožný.  — 
Dal  jich,"  zasmála  se  Dobrovodská  smíchem,  z  něhož  bylo  patrno, 
že  Ondřej  přece  jen  nějak  na  ně  vyzrál. 

„A  potem  išol  Ondřej  k  advokátovi,  dal  zase  12  zlatých  a  vy- 
mohol  si  geverbšajn.  Včul,  až  pojdeme  na  ten  jarmark,  uvidíme,  ak 
si  vynese  knihy  na  trh  a  bude  jich  předávat  vedla  samého  žida.  To 
si  žid  dokázal!  Ondřej  by  bol  předával  len  ve  kvelbe  nejakú  tu 
knihu  a  včul  móže  předávat  všade." 

Postěžovala  jsem  si  jí  též,  a  sice  na  to,  jak  hrubě  se  ke  mně 
zacliovala  slečna  na  poště.  Ani  na  českou  ani  na  německou  moji 
řeč  mi  neodpovídala.  Jen  si  pyšně  seděla.  Ale  slovensky  uměla. 

Dobrovodská  se  o  tom  takto  vyjádřila:  „Dozajista  si  ona  my- 
slela, že  tak  vysoce  postavenu  osobu  ešte  neviděly.  Ja,  z  pýchy  a  hlu- 
poty sa  porcia  v  Uhrách  neplatí." 


(Pokračování.) 


W9 


Digitized  by 


Google 


253 
Neera: 

Babička. 

(Obrázek.) 
Se  svolením  autorky  přeložil  Jan  Maria  Plojhar. 

Yelkolepý  Express  Intemazionale  pádil  z  Říma  do  severní  Itálie, 
probíhaje  v  sebevědomí  své  moderní  krásy  pláně  Latia,  snícl  v  za- 
myšlené a  smutné  velebnosti  o  pozapomněné  kráse  minulých  věků. 
Vlak  supaje  uháněl  šjrými  pastvinami,  kde  nízká  tráva  se  krčí  pod 
kopyty  koní  a  divokého  skotu,  pod  klenbou  bouřlivého  nebe,  jež 
každým  okamžikem  střídalo  barvy  —  brzy  popelavě  šedé,  brzy  olo- 
věné, hned  nazelenalé,  se  zvláštními  rudými,  pohyblivými  pruhy  na 
obzoru,  jež  piáiy  jako  rty  žíznící  po  polibcích.  Nechávaje  po  pravici 
odlehlé  jezero  Trasimenské  vnikal  do  lůna  toskánských  vinic  a  o- 
vocných  sadů,  kde  letošní  chladné  jaro  uzavřeny  drží  tvrdé  pupence 
květů,  přitulené  k  vrcholkům  větví  ve  výbojné  poloze  malých  kopí, 
namířených  snad  proti  hlouposti  a  zlobě  lidské. 

Florencie,  krásná,  elegantní  Florencie  ohlásila  se  hlučným  vystří- 
dáním cestujících.  Zvonice  kostela  Santa  Maria  Novella,  vykukující 
nad  střechou  stanice,  připomínala  zvědavou  tvář  malého  taškáře,  zatím 
co  z  povzdáli  velebná  kopule  dómu  shlížela  klidně  na  město  jako 
královna  s  trůnu. 

Zjevila  se  Pistoia,  rozkošný  to  květinový  košíček,  ztracený  u- 
prostřed  lučin  v  údolí  Arna,  jež  zaplavovalo  zapadající  slunce  na  ob- 
zoru posledním  proudem  zlatých  jisker. 

A  hned  za  Pistoiu  vyklonila  se  z  otevřeného  okna  první  třídy 
bílá  hlavička  staré  dámy,  polozahalená  černým,  průsvitným  shalem, 
jehož  konce  připevněny  byly  ke  klobouku  dvěmi  ametystovými 
sponami. 

Ach  ano,  paní  byla  již  stará  a  nesnažila  se  nikterak  skrýti  svůj 
pokročilý  věk ;  tolik  však  půvabu  a  elegance  si  zachovala  její  bytost, 
jež  vydechovala  jemnou,  nikdy  zcela  nemizicí  vůni  ženství,  že  vzbuzo- 
vala v  tom,  kdo  na  ni  hleděl,  ušlechtilý  a  poněkud  smutný  dojem 
povadlé  růže.  Byla  vysoká,  útlá,  ještě  pružná  a  hbitá,  přísně  černě 
oděná,  s  kabátcem  ze  seelskinsu,  jehož  třásně  jí  splývaly  po  obou 
stranách  ňader  do  pěny  černých  krajek  halenky,  z  nichž  zářily  mdlým 
leskem  malé  knoflíčky  ze  strassu.  Pár  šedých  rukavic,  jež  zdály  se 
příliš  širokými  pouty  drobných  ruček,  a  pár  černých  střevíčků,  jež 
svíraly  nohu  v  punčoše  z  černého  hedvábí,  doplňoval  oblek  cestující 
dámy,  která  sice  již  před  lety  zřekla  se  rozněcovati  touhu  v  svém 
okolí,  přece  však  nemohla  zapomenouti,  že  jest  ženou,  že  jest  dámou 
—  nezapomněla  nikdy  doma  zrcátko. 

Babičko,    babičko,  proč   stojíš  u  otevřeného  okna?   Nastydneš. 

Sedni  si,  babičko,  kdyby  vlak  náhle  zarazil,  upadla  bys 
na  zem. 


Digitized  by 


Google 


254  Neera : 


Tato  upozornění,  pronesená  hlasem  spíše  rozkazujícím,  než 
vlídným,  z  nichž  vyznívalo  více  rozumné  péče,  než  návalu  citu,  vy- 
cházela ze  svěžích  sedmnáctiletých  rtů  mladíka  v  modrém  ústavním 
stejnokroji  a  dívky  v  polosportovním  oděvu  s  kostkovanou  čapkou 
na  hlavě.  Oba,  mládím  kvetoucí  a  plni  života,  překypovali  neváza- 
ností moderní  výchovy,  zatím  co  chování  babiččino,  střižené  dle  před- 
sudků někdejší  doby,  bylo  mnohem  zdrželivější,  téměř  úzkostlivé, 
provanuté  jemným  a  téměř  křehkým  půvabem. 

—  Ubezpečuji  vás,  že  jest  mně  zde  dobře,  a  že  se  pevně  držím 
zábradlí. 

—  Co  však  může  tam  venku  poutati  tvůj  zájem? 

—  Krajina. 

Mladí  lidé  se  usmáli. 

—  Babička  má  velmi  střízlivé  touhy. 

—  V  jejím  věku  jest  to  pochopitelné. 

Babička  zatím  se  chvěla  na  celém  těle  a  cítila,  jak  plamen  krve 
se  šíří  jejími  žilami,  a  ubohé  její  znavené  oči  zkoumaly  úzkostlivě 
každý  záhyb  cesty,  sebe  nepatrnější  odlehlou  stezku. 

—  Za  chvíli  vjedeme  do  tunelů,    babičko,    nutno    zavříti  okna. 

—  Dopřejte  mí  ještě  chvíli  se  dívati  .  .  . 

—  Chceš  viděti  Piteccio  ?  nebo  Corbezzi  ?  .  .  .  zeptal  se  mladík 
unaveným  hlasem,  jako  by  chtěl  říci,  že  patří  k  těm,  kteří  vyhlédnou 
z  okénka   nanejvýše,   aby  se  podívali  na  pyramidy    nebo  Mississipi. 

—  Vězte,  že  jsou  to  místa,  kde  jsem  prožila  nejkrásnější  léta  svého 
žití;  tak  dávno  tomu,  co  jsem  je  naposled  spatřila! 

Paní  obrátila  se  poněkud  k  svým  vnukům  s  pohybem  nevýslovné 
sladkosti,  jako  by  chtěla  omlouvati  svoji  umíněnost;  a  zdálo  se,  že 
v  tom  okamžiku  zazářila  bývalá  její  krása,  když  tak  tam  stála  zastí- 
něna černým  závojem,  poletujícím  jí  kolem  tváře,  tisknouc  malou 
rukou  kytičku  nádherných  plných  fialek,  jež  jí  propůjčovaly  odlesk  mládí. 

Pojednou  vjel  vlak  do  tunelu,  do  vozu  vedral  se  dusivý  dým ; 
mladík  vstal,  aby  zavřel  okno,  a  paní  klesla  odevzdaně  nA  mékké 
sedadlo.  V  tom  matném  světle  lampy,  zavěšené  na  strope  voíu,  uko- 
lébána dutým  lomozem  oddechující  lokomotivy,  vykouzlila  si  rychle 
mizící,  ale  jasný  obraz  své  minulosti.  Rozkošné  dny  svých  dívčích 
let  prožila  mezi  těmi  pahorky,  v  přátelském  stínu  těch  stromů,  chodíc 
po  známých  stezkách  s  hlavou  plnou  smavých  snů,   můj  Bože!  .  .  . 

A  když  projížděli  těmi  místy,  stáhla  si  Niní  čapku  hlouběji  do 
čela,  vzpomínajíc  snad  líně  na  sehranou  partii  tennisu.  Albert  zapi- 
soval si  výdaje  do  knížky  opřené  o  kolena.  Jemný  ruměnec  rozlil  se 
po  tváři  babiččině,  kryt  stínem  černého  závoje.  Kdyby  oni  jen  tušili  I 

Ach,  oni  nevěděli,  ba  nemohli  si  ani  pomysliti  a  nebyli  by  také 
ani  pochopili  tu  nesmírnou  lásku,  již  chovala  k  muži,  který  nebyl 
jejich  dědečkem ;  lásku  ohnivou,  vášnivou,  šílenou,  pro  kterou  by  ne- 
byla váhala  zemříti,  jež  zbavila  ji  rozumu  i  rozvahy. 

Pozná  někdy  ta  chladná  hlavinka  pod  kostkovanou  čapkou  zou- 
lalství  bezesných  nocí,  úzkost  horečného  očekávání,  nadšení  a  opojení 


Digitized  by 


Google 


Babička.  255 


nenadálých  setkání?  Milují  dnešní  lidé  ještě  tak,  jako  se  tehdy  milo- 
valo, tak  slepě  a  bezměrně,  celou  duší? 

„Bezměrně,  celou  duší,"  opakovala  babička  noříc  tvář  v  oma- 
mující  květy  fialek.  Nebyla  to  poslední  Jeho  slova,  pronesená 
večer  vden  srdcervoucího  rozloučení?  Stromy  to  sly- 
šely, slyšely  to  i  stezky,  tytéž  stromy  a  tytéž  stezky, 
mezi  nimiž  nyní  se  plazil  vlak  a  ona  v  něm  .  .  .  tak 
změněná! 

Než  kde,  kde  bylo  právě  ono  místo,  posvátný  ten  hrob  jejích 
upomínek  ? 

Sotva  skončil  jeden  tunel  a  ručka  šedou  rukavicí  spjatá  chtěla 
otevříti  okno,  již  zarazil  ji  dusivý  dým  a  tma  druhého  tunelu. 

—  Před  Pracchiou  —  poznamenal  mladík  —  nelze  otevříti  okna.  Zde 
jest  osmapadesát  tunelů,  jeden  za  druhým,  to  bychom  se  pěkně  na- 
zlobili stálým  zavíráním." 

—  A  za  Pracchiou  nejsou  již  tunely  ?  —  otázala  se  babička  znepo- 
kojeně. 

—  Jsou  pak  též,  ale  v  Pracchii  vlak  staví  a  budeme  moci  trochu 
provětrati. 

—  Trochu  provětrati !  Trochu  provětrati !  —  babička  opakovala 
mechanicky. 

Když  v  Pracchii  otevřeli  okno,  vnikl  dovnitř  proud  mrazivého 
větru,  takže  bratr  se  sestrou  se  usnesli  zase  zavříti,  aby  babička 
nedostala  zápal  plic,  z  čehož  by  oni  ještě  měli  bůh  sám  ví  jaké  ne- 
příjemné zodpovědnosti.  Paní  vyložila  se  však  odhodlaně  z  okna,  i  zdálo 
se,  že  se  chce  brániti  všem  útokům. 

—  Dělejte  si,  co  chcete  —  bručel  mladík  —  již  nikdy  však  vás  na 
cestu  s  sebou  nevezmu.  Staří  lidé  nemají  rozumu  I 

Tisknouc  závoj  k  ústům,  chránila  se  babička  proti  ostrému  větru 
a  dívala  se,  dívala,  dívala.  .  .  . 

Snad  zde?  Snad  tam?  Brzo  se  jí  zdálo,  že  našla  ono  místo, 
hned  zase  pochybovala.  .  .  Vždyf  uplynulo  již  tolik  let! 

Molino  del  Pallono  vyvolával  řidič  vlaku. 

Zvuk  toho  jména  uvedl  krev  ubohé  paní  do  divokého  víru.  Vy- 
klonila se  celým  poprsím  z  okna  a  spatřila  onu  skupinu  stromů,  onu 
stezku,  ten  posvátný  hrob,  nad  nímž  ve  zpomínkách  ještě  stále  pro- 
lévala  slzy.  .  .  Pouhý  okamžik,  záblesk,  ale  tentokráte  byla  jista.  S  ne- 
vyličitelným  návalem  citu  políbila  kytičku  překrásných  fialek  a  hodila 
ji  směrem  k  onomu  posvátnému  místu!  Pak  shroutila  se  vyčerpána 
na  sedadlo. 

Vlak  vjížděl  do  porrettského  tunelu.  Albert  rychle  zavřel  okno. 
Nini  spozorovala,  že  babička  ztratila  své  fialky,  a  pokývla  jen  lehce 
hlavou,  vyjadřujíc  tak  svůj  soucit  a  nesouhlas. 


Digitized  by 


Google 


256 

Josef  Náměstek  : 

ZmijB. 

Leskla  se  duhových  odstínů  svitem  — 
hedvábným  leskla  se  aksamitem  — 
pleť  měla  hebkou  tak  —  hlas  měla  sladký: 
kolem  kdo  přešel,  ten  vrátil  se  zpátky, 
v  obdivu  hleděl,  jak  plazí  se  tiše 
s  vědomím  krásy,  v  lahodné  pýše  — 
udiven  patřil,  jak  září  jí  zraky  .  .  . 
A  kdo  se  vrátil  —  ten  ztracen  byl  taky! 
Lehce  se  vinula,  vábila  k  sobě, 
neškodnou  zdála  se  malé  jak  robě, 
k  nohám  se  stulila  —  hlavičku  tyčí, 
líbezně  houpá  se,  tesklivě  syčí, 
jazýček  dvojí  jak  lístek  se  třese, 
hubička  perlové  obloučky  nese  — 
zoubky  jak  jehličky,  které  zas  mizí,  — 
hádě  tak  rozmilé,  nevinnost  ryzí! 
Ztracen,  kdo  uviděl!  Šťasten,  kdo  slepý! 
Ruky  už  doplazil  přízrak  se  lepý, 
na  dlani  v  kotouček  znova  se  skládá: 
„Miluji  teplo  —  mám  ráda  tě  —  ráda! 
Nevěř,  že  hubím,  jak  tvrdí  se  stále,  — 
věrnou  chci,  dobrou  ti  zůstati  — " 
A  zatím  k  hrudí  už  plazí  se  dále, 
na  ňadra  hledí  se  dostati. 
Jazýčkem  laská  a  očkama  svítí  — 
zmámený  chuďas  už  ráj  v  duši  cítí  .  .  . 
Skryta  už  zmije  —  jen  hlavičku  zvedá, 
■  příhodné  místo,  kde  uštkla  by,  hledá  ~ 
A  nachází  brzy  ~  má  zoubky  tak  krásné, 
a  očka  — -  ty  zorničky  snivé  a  jasné  — 
démanty  hoří  —   chuf  po  krvi  roste  .  .  . 
Zdráva  buď,  rozkošný,  dravý  ty  hoste! 
Hlupci  pak,  zmijím  již  věříte, 
jenom  je  pečlivě  na  srdcích  noste  — 
záhy,  co  znají,  se  dovíte. 


Majitel,  vydavatel  a  redaktor  VLADIMÍR  S.  ČECH.  -  Nákladem  vlastním. 
Tiskem  Aloisa  Šaáka  ve  Velkém  Meziříčí. 


Digitized  by 


Google 


^te^^>^-- 


z  dramatické  básně  ^Roháč  na  Sionč^ 

od  Svatopluka  Čecha. 

(Pokračováni.) 


Výstup  5. 
Výšek  s  družinou,  Julie. 

Židek 
(stranou  k  soudruhům). 
Tof  švarná    loutka  —  pohled  na  ni  rázem 
krev  zažihá  jak  doušek  malvazu. 

Baba. 
Jen  černá  příliš  jest,  jak  z  pronároda 
těch  tuláků,  již  z  Egypta  prý  k  nám 
v  těch  letech  zabloudili  —  cigány 
je  lidé  zvou  — 

Výšek. 
Dál,  panno  vzácná,  jen! 
Het!  Roháč  z  Dube,  hradu  tego  pán, 
sem  bez  bojažni  —  my  ně  ludožerci. 

Julie. 
Ach,  ubili  jste  bratra  —  nač  mi  žíti? 
1  moji  krev  si  mějte,  zbojci  lítí  1 

Židek. 
Aj,  hleďme,  spílat  ještě  troufá  sil 

Výšek. 
Šmiertelna  není  brata  tvého  rána  — 
mně  věrz,  já  starý  wiarus,  znám  se  v  tom. 
On  vyléčí  se.    (K  Roháči.)     Šťastně  tvoji  choť 
bratrovi  przedal  jsem,  jenž  čekal  juž 
u  karčmy  na  gošciiicu.   Při  navrotu 
my  potkali  pak  hufěc,  v  jehož  pánu 

Květy  IiXI.  111. 


17 


Digitized  by 


Google 


258  Svatopluk  Čech: 


jsem  poznal  Brunoria  della  Scala, 
předního  Zykmuntova  niHostníka ; 
já  ufal  sobě  napašč  tento  huf 
i  vyhrál  jsem;  leč  Vlach  něstety!  přec 
vyklouznul  z  našich  spon. 

Roháč. 

Však  místo  něho 
proč  pannu  přivádíš?  Co  s  ní  tu  nám? 

Výšek. 
Co  měl  jsem  činit  —  albo  též  omdlela  — 
či  bez  pomoci  v  lese  nechat  ji? 

Roháč. 
Žen  —  ani  zajatých  —  zde  nestrpím, 
a  dětem-liž  zde  vhodno  pobývat? 

Zelený. 
Však  je-li  sestrou  Zikmundova  milce, 
nám  dobrou  zde  miiž'  býti  zástavou 
a  prospěti  ne  v  jedné  příčině. 
To  uvaž,  Roháči! 

Roháč 

(k  Julii). 

Nic  nestrachuj  se, 
ni  vlasu  tobě  nezkfivíme  zde. 
(K  Vyškovi.)  A  ty  veď  pannu  do  komnaty  oné, 
jež  hostila  mou  chof  a  kde  snad  zbylo 
též  leccos  ženským  vhodné  potřebám. 
A  pečuj,  af  tam  volně  odpočinout 
a  pokrmem  se  může  posílit. 

Julie. 
Zda  přetvářkou  si  z  žertvy  tropíš  smích? 
Všakf  nechci  milosti  z  ruk  bezbožných. 
Jen  v  lidomorny  své  mě  uvrz  spjatou 
neb  ubij  mne  —  chci  přijat  okovy 
i  smrť  za  víru  pravou,  církev  svatou, 
jíž  nevyvrátí  zloby  ďáblovy. 

Tvaroh 
(přistupuje  s  napřaženým  řemdihem). 
Ty  sama  ďáblova  jsi  kuběna 
a  tvoje  ústa  drzá,  zlolajná 
jed  papeženský  chrlit  nebudou 
v  ten  Siónský  vzduch  čistý  — 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně''.  259 

Roháč 
(přísné). 

Zpět  I 

Prostředek. 

Hle,  jaký 
duch  vládne  družinou,  s  níž  císař  do  Čech 
—  na  tváři  smíru  škrabošku  —  se  vrací  1 
Tof  sestra  jeho  rádce  předního, 
z  ní  dvoru  Zikmundova  smýšlení 
i  jeho  vlastní  mluví  krutá  zášf 
dál  pod  přetvářkou  vlídnou  dychtící 
po  zkáze  pravdy,  věrných  Čechů  všech. 
Nuž,  potři  z  lotrovské  té  peleše 
zde  římské  hádě  za  rouhavá  slova, 
jež  v  líc  ti  zlobně  vrhla  —  v  nejtěžší 
ji  vmetni  žalář.  Tam  buď  o  hladu, 
af  schlípne  mrzká  dvorní  frejiřka, 
a  prostředkem-li  poučení  mých 
klam  Antikristův  neodpřisáhne, 
prostředkem  ohně  zahyň  po  zásluze! 

Roháč 
(nevrle  a  důrazně). 
Co  s  jatou,  ještě  na  poradě  klidné 
buď  váženo  a  já  pak  rozhodnu. 
Leč  nyní  učiň,  Výšku,  jak  jsem  pravil. 
(Výšek  odvádí  Julii  do  budovy  hradní.  — 
Zvenčí  troubeni.) 

Výstup  6. 
P  ř  e  d  e  š  I  í.  Po  chvílí  vrátí  seknimVyšekz  hradu. 

Roháč. 
Slyš  troubení  —  co  značí,  popatřme! 
(Všichni  vystupují  ke  zdi  hradební.) 

Zelen  ý. 
Ztad  není  vidět  vojsko  nepřátel; 
jen  tamo  nad  postranním  dolem  stoupá 
cos  jako  mlha  sluncem  zlacená  — 
tof  oblak  prachu  as,  jenž  cestu  jeví, 
jíž  táhnou  sem. 

Roháč. 
Však  z  blízka  trouba  zní. 

Zelený. 
Již  vidím  —  Pohleď!  Tuto  na  stezce, 
jež  stoupá  k  hradu  strání  lesnatou, 

17* 


Digitized  by  Í^OOQIC 


260  Svatopluk  Čech: 


dva  jezdci  blíží  se.   Z  nich  zadní,  zbrojnoš, 

má  v  jedné  ruce  troubu  héroltskou 

a  v  druhé  máchá  bílým  praporcem; 

však  přední  jezdec  mizí  v  stromoví. 

jen  panské  jeho  skvělé  odění 

jsem  zahleď  větvemi  —  teď  za  balvan, 

jichž  několik  tam  trčí  mohutných 

a  divnotvárných  z  lesní  zeleni, 

i  druhý  zajel;  ale  nyní,  viz, 

zas  přední  jezdec  objevuje  se 

na  plném  výsluní:  je  vzrůstem  nízký, 

však  statný,  dosud  stár  se  nezdá  být, 

však  leb,  s  níž  obnažené  stírá  pot, 

se  blýská  lysinou. 

Roháč. 

Již  vidím  jej  — 
to  Ptáček  jest! 

Prostředek. 

Aj,  Ptáček  z  Pirkštejna, 
rot  Zikmundových  vrchní  velitel? 
Sám  tedy  spěchá  k  tobě  před  vojskem  — 
na  místě  hérolta  snad  ke  vzdání 
chce  vyzvati  tě  ústy  vlastními?! 

Roháč. 
Již  spatřil  mě  a  koně  zastavil. 

Ptáčkův  hlas 
(z  věnčí). 
Buď,  strýce,  zdráv! 

Roháč.      * 

Ke  strýci  přicházíš? 

Ptáčkův  hlas. 
Ke  strýci  prozatím  a  chovám  přání, 
bych  němu  jel  se  brzy  nepříteli 
zde  jinak  objevit.    Žes  právě  strýc  můj 
a  že  ti  přeji  dobra,  jedu  sám 
a  ponechávám  ještě  za  horou 
voj  krále  Zikmunda  i  pánů,  měst, 
s  nímž  dobývat  mám  vzdorný  Sión  tvůj. 

Prostředek. 
Buď  proklet,  Antikrista  pochope ! 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Síoně''.  261 

Ptáčkův  hlas. 
Aj,  strýce,  čerstva  ještě  malta  hradu  — 
a  již  tu  sovy  hýkají?  —  Mluv  sám! 

Roháč. 
Jdi  konat  službu,  jíž  tě  Zikmund  poctil! 

Ptáčkův  hlas. 
Ne,  strýce,  vpusť  mne  do  jámy  své  lví 
na  krátkou  besedu!  Máš  čacké  víno 

—  ho,  zbůjníku,  ten  kousek  s  dovozem 
byl  trochu  přes  míru !  —  než,  burf  co  burf, 
číš  královského  s  tebou  vypiju 

a  promluvíme  spolu  rozumně. 

Roháč. 
Nech  žertů  svých  a  strýcem  nezvi  mě 
tím  samým  rtem,  jímž  vraha  české  cti 
zveš  králem  svým.  Již  nemáme 
co  mluvit  spolu ;  vrať  se  k  rotám  svým 
a  naším  hovorem  burf  rachot  děl ! 

,  Ptáčkův  hlas. 
Nuž,  nechám  strýce  a  jen  Čecha  v  tobě 
a  spoluvěrce  ještě  oslovím. 
Neb  nejde  mi  jen  o  tvou  osobu 

—  ač  s  těžkým  srdcem  a  jen  donucen 
jsa  věcí  sběhem,  povinností  svou, 
jsem  přijal  tento  úkol  vojenský  — , 
však  na  zřeteli  mám  též  dobro  země 

a  kalicha.  Jsou  různý  naše  cesty 

a  protiven  jsem  tobě  jako  krále 

Zikmunda  odpůrci  a  Táboru ; 

však  mohu  jistit  a  snad  uvěříš, 

že  aspoň  úmysl  mě  vede  dobrý 

pro  naši  zem  a  víru  Husovu. 

Nuž,  přej,  af  zkusím  sílu  důvodů 

a  smírnou  řeč,  než  dojde  k  jiným  koncům^ 

jichž  litoval  bych  jak  pro  tebe  sama, 

tak  pro  věci,  nám  drahé  oběma. 

Roháč. 
Však  chceš-li  ke  vzdání  mne  přemluvit^ 
to  práce  bude  mamá. 

Ptáčkův  hlas. 

Nechfsi  bude! 
Pak  aspoň  mohu  sobě  říci  sám, 
že  všeho  zkusil  jsem,  co  v  moci  mé. 


Digitized  by 


Google 


262  Svatopluk  Čech: 

bych  odvrátil  té  věci  konec  zlý. 

Nuž,  ke  mně  vyjdi  nebo  vpusť  mne  tam, 

a  bojíš-li  se  výzvědů,  nech  oči 

mi  zavázat  — 

Roháč. 
Ne,  toho  třeba  není. 
Vstup  tedy  na  hrad,  v  bráně  najdeš  mě, 
když  usiluješ  slyšet  znovu  tam, 
co  odtud  napřed  odpovidám:  Ne  I 

Ptáčkův   hlas. 
Že  mnoho  neuslyším  od  tebe, 
vím  napřed,  neb  tě  znám ;  však  doufám  přec, 
že  jinou  v  konec  dáš  mi  odpověď. 

Roháč 
(k  Prostředkovi). 
Pojď  k  bráně  se  mnou ! 

(Výšek  se  vrací  z  hradu.  Roháč,   odcházeje  s  knězem  k  bráně,   obrací  se 

po  něm  a  volá) 

Výšku  I  Zelený! 
(Po  chvilce,  připomenuv  si  ještě) 
A  Tvarohu  ! 

Výstup  7. 

Ubrány  sestupují  se  R o h á č.  Prostředek,  Výšek,  ZelenýaTvaroh. 

Po  chvíli  vejde  Ptáček. 

Ptáček 
(překvapen  se  rozhlíží  po  shromážděných). 
Aj,  s  celou  radou  očekáváš  mě? 
Jáf  hodlal  s  tebou  — 

Roháč 
(vpadá  mu  do  řeči). 

Všichni  jedno  jsme; 
co  uslyšet  mám  já,  nám  patří  všem. 

Ptáček. 
Sic  tíže  mluvit  o  tom  k  zástupu, 
co  tobě  jenom  v  duchu  schystal  jsem, 
a  pernější  je  práce  přesvědčit 
hlav  celý  chumáč,  v  němžto  bývá  vždy 
směs  různých  názorů,  že  odpudíš 
tím  jednu,  čím  si  druhou  nakloníš. 
A  z  mužů  těchto  jenom  Výška  znám. 
Než,  buďsi  —  jaká  pomoc  ?  Tedy  slyš : 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně".  263 


Oč  s  tebou  jednám,  jednám  od  sebe, 

ba  proti  vůli  krále  Zikmunda, 

neb  smělý  čin,  jímž's  dovoz  jeho  vzal, 

a  tvoje  vyzvání  tak  velice 

hněv  jeho  vznítily,  že  rozlítil  se 

při  pouhé  zmínce  o  tvém  poddání: 

jen  zkázy  tvé  si  žádal  úplné 

a  rozkázal,  bys  podle  možnosti 

živ  přiveden  byl  z  rumů  Siona 

před  jeho  strašný  soud  —    . 

Roháč 
(s  trpkým  úsměvem). 

A  proto  slovy 
mě  lapit  chceš  jak  medem  medvěda? 

Ptáček. 
Chci  zkázy  zbytečné  tě  uchránit; 
neb  vím,  až  v  císaři  se  utiší 
krev  zpěněná,  že  svolí  jistě  pak 
tvé  pod  úmluvou  vzdání  přijati, 
jsa  rád,  že  v  zemi  odboj  poslední 
tím  ukončen.  A  kdyby  setrval 
ve  hněvu  svém,  já  sám  ti  ručit  mohu, 
že  se  mnou  všechno  panstvo  pod  obojí 
by  spojilo  se  ve  tvou  záštitu 
a  že  by  neodolal  nový  král 
těch  přímluvám  a  vůli  společné, 
kdož  podporami  jsou  mu  hlavními 
na  půdě  dosud  vratké. 

Výšek. 

Žertovníkem 
jsi,  páně  Ptáčku,  figle  čuješ  všade  — 
či  mníš,  že  Roháč  žertem  vybudoval 
ten  hrad  a  žertem  císaře  vyzývá, 
by  všecko  tylko  za  firleje  hlásil, 
jak  skoro  Zykmunt  pohrozí  kaňčugem? 

Ptáček. 
Před  krátkém  ještě  jinak  věci  stály, 
tu  ještě  odboj  šlehal  semo  tam 
a  strana  táborská  se  kolísala     - 
tu  ještě  jakous  čáku  mělo  přec 
tvé  podnikání.  Roháči;  leč  nyní 
slyš  novinu,  ač  nevíš-li  to  již: 
smír  s  králem  učinili  Táboří, 
i  Hradec  podrobil  se  —  sám  jsi  teď, 


Digitized  by 


Google 


264  Svatopluk  Čech: 

sám  proti  císaři  a  zemi  celé. 

Zdaž  nyní  nejmenší  ti  příhanou, 

když  —  poslední  —  též  vzdáš  se  odporu, 

jenž  zcela  marný  jest,  jen  tebe  zhubí 

bez  nejmenšího  zisku  věci  tvé? 

Jen  schválit  možno  ústup  rozumný, 

když  hlavou  nelze  proraziti  zerf. 

Prostředek. 
Bůh  popřál  české  zemi  vítězství 
nad  všeho  světa  mocí;  podepře 
svou  svatou  pravicí  i  hrstku  těch, 
kdož  s  národem,  jenž  sám  se  zhanobil, 
šíj  neklonf  před  vrahem  úhlavním 
a  zlotřilým  všech  Čechů,  pravdy  boží. 
Kles'   ovšem  Hradec  —  leč  tam  nešvár  byl; 
zde  s  Roháčem  jsme  všichni  jedné  mysli: 
Lip  na  smrť  nežli  ve  jho  ohavné! 

Ptáček. 
Kde  ženy  se  a  knéží  v  radu  mísí, 
zle  míru  —  stará  pravda. 

Roháč. 

Za  mne  mluvil. 

Ptáček. 
Nuž,  tedy,  kněze:  Z  krajní  strany  jsi, 
však  slovům  písma  jistě  neodpíráš, 
ni  modlitbě,  že  odpouštěti  máme 
svým  vinníkům.  Zle  hřešil  Zikmund  na  nás 
a  spravedlivým  trestem  mstili  jsme 
vin  jeho  těžkých  na  bojišti  mnohém; 
však  posléz'  minulého  želel  sám  — 

Tvaroh. 
Svých  hojných  porážek. 

Ptáček. 

—  a  ke  smíru 
nám  podal  ruku,  všeho  nápravě, 
i  dojednána  slavná  úmluva, 
jíž  urovnáno,  odpuštěno  vše 
a  za  souhlasu  země  obecného 
teď  j  i  n  ý  Zikmund  v  království  se  vrátil. 

Tvaroh. 
Ha  hal  Snad  věřB  v  obrácení  jeho? 
Vlk  změní  srst,  leč  ovec  nenechá. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně''.  265 

Výšek. 
Mów  wilku  pacierz  a  on  koziq  macierz. 

Ptáček. 
A  kdo  by  v  obrat  jeho  úplný 
přec  nedůvěru  choval,  smlouvu  má, 
jíž  celý  národ  mocnou  stráží  jest. 
Jsi  u  nás,  Výšku,  sice  hostem  jen, 
však  dobře  víš,  jak  horoucně  jsme  prahli 
po  svazku  s  Polskou  pod  jediným  vládcem 
—  sám  jednatelem  byl  jsi  o  to  kdys 
a  známo  ti,  jak  velká  myšlenka 
bez  viny  naší  rozprchla  se  v  nic  — 
což  zbývalo  než  obrátiti  přec 
zrak  na  Zikmunda,  který  nejbližší 
byl  rodem,  dědic  země  po  Karlu? 
Či  hledati  jsme  měli  svého  krále 
kdes  po  Němcích? 

Roháč. 
A  bylo  třeba  hledat? 

Ptáček. 
Ó  Roháči,  vfš  dobře,  že  již  hlasně 
tu  otázku  zem'  celá  rozhodla. 
Jak  půda  zprahlá  po  nebeské  rose 
již  dychtila  po  žezlu  královském, 
by  pod  ním  z  pustin,  spálenišť  a  trosek 
mír,  zlatý  mír  zas  loudil  zeleň  s  květy. 
Teď  krále  máme  v  zemi  konečně 
a  všechny  strany  v  jeho  uznání 
se  spojily;  buď  konec  divých  svárů 
a  v  míru  všichni  pracujme,  by  znova 
řád  pevný,  dobrý  uhostil  se  v  Čechách  — 

Tvaroh. 
Ten  starý  panský  bič  na  selská  záda! 

Ptáček. 
Vždyť  Roháč  sám  je  šlechtic  — 

Roháč. 

Bratr  jsenu 

Ptáček. 
Jsi  bratr  táborský  —  nu,  hlerfl  I  oni 
již  krále  přijali;  nač  tedy  sám 
z  nich  marně  odporuješ?  Ani  zbla 
tvůj  odboj  nepřinese  prospěchu 


Digitized  by 


Google 


266  Svatopluk  Čech: 


tvé  straně,  škodu  jen.  Nad  jiné  vůdce 

tam  skvíš  se  jménem,  předčíš  vážností, 

nuž,  vraf  se  k  nim  a  mocným  důrazem 

sil  táborských,  v  jich  čele,  pomáhej 

nám  druhým  stranám,  věrným  kalichu, 

síf  římských  pletich  mařit,  chrániti 

a  rozhojňovat,  co  jsme  vymohli 

na  církvi,  císaři  .  .  ,  Snad  Bůh  i  dá, 

že  urovná  se  také  na  konec, 

co  dělí  dosud  Tábory  a  nás. 

A  ještě  jedno  slyš:  Je  Zikmund  stár 

a  tělem  chorým  jak  peň  zdoupnalý 

múž'  nenadále  shroutiti  se  v  hrob. 

I  do  budoucna  třeba  hledět  již 

snad  brzkého,  kdy  nad  prestolem  prázdným 

dva  mocné  proudy  asi  srazí  se: 

tam  Albrecht  s  protivníky  kalicha 

a  hájci  jeho  vlažnými  —  tu  strana, 

jež  k  bratřím  na  východ  zas  upne  zrak. 

A  vyznat  neváhám :  tam  srdce  mé, 

tam  vroucí  moje  snaha  směřuje. 

Mám,  Výšku,  nové  zprávy  z  vlasti  tvé, 

jež  mocně  křísí  naše  naděje 

v  to  vytoužené  spojení. 

Výšek. 

Dejž  bože! 

Ptáček. 

Nu,  vidíš.  Roháči:  Tak  velké  věci, 
tak  vážné  velice  pro  český  celek 
i  víru,  paží  silných  čekají 
a  čackých  myslí  —  zdaž  tu  máme  spolu 
bez  potřeby  a  prospěchu  se  rvát 
pro  jeden  hrad  a  vzdor  tvůj  osobní? 
Ne!  Promyslím,  jak  nejlíp  učinit, 
by  od  trestání  výtržnosti  tvé 
král  upustil  —  a  poslyš:  Cestou  sem 
já  potkal  jezdce  prchající,  trosku 
to  družiny,  s  níž  Brunorio  Vlach 
svou  sestru  k  Hoře  Kutné  provázel; 
houf  ten  byl  rozbit  lidem  tvým,  sám  vůdce 
jen  stěží  spasen,  s  těžkým  zraněním 
a  v  bezvědomí  jedním  z  jezdců  svých; 
však  sestra  jeho  s  vozem  na  místě 
prý  zůstala  —  co  s  ní  se  stalo? 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sloně''.  267 

Roháč. 

Jatou 
ji  přivezli  sem  na  hrad. 

Ptáček. 

Nuže,  hlerf: 
máš  v  ruce  štít,  jímž  hněvu  králova 
bys  lehce  uchránil  se  —  ba,  co  dfm, 
zisk  ještě  přinést  mohl  by  ti  valný. 
Jest  Brunorio  milcem  Zikmundovým 
a  k  tomu,  myslím,  sestra  Vlachova 
mu  starou  hruď  svým  černým  zžehla  zrakem 
—  vždyť  víš,  jak  hoří  dosud  po  ženách  — , 
nuž,  rád  as  císař  skvělé  výkupné 
ti  za  ni  dá  i  statky  zapíše 
neb  jinou  skytne  značnou  výhodu. 

Roháč. 
Ni  slova  o  tom  dáli 

Ptáček. 

A  nechceš  ani 
mně  udat,  jakou  žádáš  náhradu 
za  její  propuštění? 

Roháč. 
Bez  náhrady 
ji  třeba  pustím,  bude-li  mi  vhod  — 
však  nyní  o  tom  jednat  nehodlám 
a  se  Zikmundem  nikdy  o  ničem. 

Ptáček. 
Ó  svéhlavý  I  Jen  trochu  střízlivě 
mé  zkoumej  důvody.  A  považ,  za  krále 
když  uznáš  jej,  že  prostě  učiníš, 
co  učinila  celá  česká  zem. 
Za  krále  uznáš  Zikmunda  — 

Roháč. 

Ne  I  Nikdy! 

Ptáček. 
„Ne!  ne!"  Jen  vášeň  z  tebe  bouří  tak. 
„Ne!  ne!"  toř  jediné,  co  dovede 
na  všechny  odpovědět  důvody. 
Přec  dopřej  také  hlasu  rozvaze. 
Dnes  ještě  čas  —  snad  zítra  pozdě  bude  — 
ó  nezhub  sebe!  Dosti  vojska  mám, 
že  hradů  dobývati  umím,  víš. 


Digitized  by 


Google 


268  Svatopluk  Čech:  Z  dramatické  básně  .Roháč  na  Sioně*. 


a  přijdou  ještě  za  mnou  posily  —  — 
Však  nechci  hrozit;  vím,  že  tak  bych  spíše 
tvůj  odpor  sílil.  Nuž,  jen  rozvažuj, 
ne  pouze  cit  —  i  rozum  vyslechni 
a  na  mé  důvody  též  odvěť  důvody, 
ne  pouze  umíněným:  Nikdy  ne! 

Roháč. 
Za  tisíc  důvodů  to:  Nikdy  ne! 
To  Nikdy  ne!  jež  zahřměl  český  lid, 
když  Zikmund  Husa  vydal  plamenům, 
to  Ne!  jímž  v  tolikerých  slavných  bojích 
třesk  našich  cepů  drtil  křižáky, 
jež  ze  všech  koutů  světa  stále  vodil 
na  vyhlazení  naše,  vzteklý  vrah  — 
Vy  všichni  dovedli  jste  na  konec 
šíj  nectně  sklonit  k  nohám  padoucha  — 
já  nedovedu.  Nikdy,  nikdy  ne! 

Ostatní. 
Tak,  bratře,  tak! 

Ptáček. 

Nuž,  konec  tedy. 
Vše  učinil  jsem,  abych  odvrátil 
tvou  záhubu,  a  líto  mi,  že  musfm 
svou  proti  tobě  konat  povinnost. 
Sám  tedy  trháš  bílý  praporec, 
s  nímž  přijel  jsem,  a  z  vlastní  vůle  tvé 
v  náš  rozchod  třeskne  trouba  válečná. 


(Opona.) 
Konec  jednáni  druhého. 


(Dokončeni.) 


Digitized  by 


Google 


'-'<lm& 


?("  í  '('fnř 


/i 


''■'K/-' 


v't\^ 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Josef  K,  Šlejhar: 


Villegiatura. 


(Pokračování.) 


Asi  tak  za  čtvrt  roku  od  osudné  jízdy  v  osamoceném,  za  ko- 
runu nepřístupným  učinéném  kupé  2.  třídy  při  zastřených  oknech, 
když  na  věc  již  dávno  zapomněl,  nesouže  se  již  v  tom  ohledu  žád- 
nými starostmi,  nemaje  již  před  sebou  jako  zlý  přízrak  pohled  oněch 
ocelově  šedých,  pronikavých  očí,  sledujících  svůj  cíl,  a  ono  mene 
teke!  jejích  slov  tehdáž,  ani  nehonose  se  již  před  sebou  svým 
pikantním,  lacino  odbytým  dobrodružstvím  příjemně  ukojené  jednou 
smyslnosti,  ohlásila  mu  do  kanceláře  jeho  kuchařka,  stará  Léna, 
dobromyslná,  oddaná  to  ženština,  z  těch  ženštin,  jimž  jako  by  bylo 
určením  na  tomto  světě,  radostně  přijímaným,  sloužiti  a  oddaně  se 
obětovati  zájmům  cizím,  že  přijela  návštěva  nějaké  starší,  vznešené 
dámy,  kteráž  naléhavě  jej  prosí,  aby  pán  laskavě  věnoval  jí  malou 
chvíli  rozmluvy.  Že  ale  nesdělila,  kdo  a  odkud  je  .  .  . 

Kynul  přemítavě  hlavou  na  právo  a  na  levo,  nemaje  ale  ani 
tušení.  Něco  jen  zlopověstného  jako  by  ho  bylo  tehdáž  uštklo  při 
tomto  sdělení.  Ten  příkrý  pocit  nemohl  si  naprosto  zatajiti,  a  v  ústech 
mu  najednou  zpráhlo,  že  nebyl  pro  sucho  schopen  slova. 

Ale  hned  zase  se  to  překonalo  —  a  že  se  poroučí  a  dostaví 
se  za  malou  chvilku,  co  jen  prý  udělí  nejnutnější  disposice. 

A  jako  by  jednalo  se  mu  o  to,  aby  ty  disposice  trvaly  co 
nejdéle,  stále  v  něm  něco  vázlo  tehdáž,  stále  ještě  protahoval  tu 
slíbenou  malou  chvilku. 

Až  posléz  šel,  myšlenkami  a  očima  kams  upřeně  před  sebe 
tana,  aby  jaksi  předem  postihl  účel  a  smysl  záhadné  návštěvy. 

Snad  nějaká  nóbl  dohazovačka  nevěst .  .  .  také  k  němu  často 
zavítaly,  nabízejíce  vhodné  partie.  A  jiné  odhady  činil  ve  příčině  té, 
probíraje  se  i  jinými  možnostmi. 


Digitized  by 


Google 


272  losef  K.  Šlejhar: 


Jen  vlastní  možnosti,  vlastni  skutečnosti  se  nenadal,  ta  jej  přímo 
ohromila.  Zprvu  šel  po  dvoře  hučící  továrny  zvolna,  prodlévavě,  na 
všech  stranách  maje  ještě  cosi  k  obstarání,  aby  jenom  mohl  nějak 
omlouvati  své  prodlévání,  jsa  jaksi  nevysvětlitelně  vázán  na  všech 
údech  a  smyslech  a  připoutáván  k  nejnemožnějším  a  nejzbytečněj- 
ším věcem,  —  ale  když  posléz  docházel  své  viily,  jal  se  najednou 
až  kvapiti  v  zoufalém  jakéms  odhodláni  jako  odsouzenec  před  sa- 
mým popravištěm,  jen  aby  cos  těžkého,  neodvratného  rázem  bylo 
překonáno. 

Uvědomil  si  později  tu  chůzi,  podivuje  se  napotom,  jak  temné 
instinkty  jsou  v  duchu  pronikavé,  neomylné,  mocně  a  široce  zasa- 
havé,  jimž  nikdy  rozum  a  vědomí  nemůže  postačiti.— 

Stála  před  ním  massivní,  as  pětapadesátiletá  dáma,  dost  ještě 
svěžího  obličeje,  tvrdě  a  hrdě  výrazného,  s  přísným  profilem,  s  obo- 
čím pevně  vyklenutým,  jaksi  násilně  vysunutým,  s  bradavicí  na 
tváři,  s  nenáležitým  chmýřím  na  horním  rtu,  což  dodávalo  tomuto 
obličeji  ještě  přísnější,  vypjatější  ponurosti.  Oděna  byla  až  nádherně, 
vybraně,  přiměřenou  jinak  módou  ku  svému  stáří.  Něco  i  procovského 
zdálo  se  dlít  v  jejím  vzezření,  okázale  vyzdobeném  massivním  zlatem, 
kam  patřilo  i  nepatřilo.    Dle  všeho  nějaká  zbohatlá  řeznice  .  .  . 

Když  k  ní  došel,  trochu  jako  by  se  hoření  částí  těla  od  něho 
pooddálila.  Měříc  si  ho  takto  zevrubně,  upírala  na  něho  poněkud 
vypouklé,  vyvstalé,  šeděmodré  oči,  ocelově  pronikající.  Takto  s  ne- 
obyčejnou, až  rozhořčenou  a  posupnou  přísností  a  zároveň  v  jakés 
slavnostní  obřadné  zachmuřeností  si  ho  chvíli  prohlížela,  jaksi  je-li 
to  ten!  Jemu  to  prohlížení  připadalo  jako  dlouhá  chvíle  věčnosti 
samé,  a  věčnosti  ne  mystické,  oblažující,  ale  nějak  zdrcující,  útrapné, 
zatracující. 

Nemoha  jaksi  snésti  tohoto  pohledu,  upjal  se  po  dobu  tu  k  je- 
jímu nenáležitému  chmýří  na  hořením  rtu,  které  také  jako  by  se 
bylo  ztuha  napjalo  a  vystrmělo  proti  němu.  Při  tom  ale  neustále 
viděl  ty  oči,  na  něho  příkře  shlížející. 

Pro  Krista  Pána!  šlehlo  mu  vědomím,  ty  oči  přec  odněkud  již 
zná ;  a  ten  ztrnulý,  příkře  vyvedený  profil  jako  by  rovněž  něco  zná- 
mého mu  připomínal.  Ale  vzhledem  k  tomu  všemu  neměl  již  času 
se  rozpomenouti.  Neboť  zatím  představila  se  mu  ta  dáma. 

Jsou  jistá  představení  pro  nás,  za  něž  úder  hromu  byl  by  nám 
vítanější.  Představení  nevítanější  než  zjev  strašidla.  Jemu  v  tu  chvíli 
vítanější  by  vše  aspoň  bylo.  Spíše  byl  by  se  objal  a  pcceloval  se 
samým  ďáblem  a  ovívat  dal  se  takovým  hromem,  než  vítat  tuto 
návštěvu. 

Také  jako  by  ho  cos  udeřilo,  ohromilo  na  celém  těle,  k  sa- 
mému srdci  ledově  zasáhlo,  které  nějak  zrovna  ochablo,  zastavilo 
se.  A  cítil,  jak  zároveň  massivním  návalem  krve  do  obličeje  se  roz- 
paluje, při  čemž  v  očích  nesnesitelně  mu  řeřavělo,  načež  ale  zase 
hned  všechna  krev  vytratila  se  mu  z  hlavy,  takřka  odtud  rázem  se 
vylivši,  a  pocítil    příkrou,    prázdnou,    studenou    bledost    ve    tvářích, 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  27S 


jako  by  se  na  ně  tisklo  mrazivé  sklo.  Zledovatění  do  všech  útrob  mu 
pak  pronikalo,  smysly  jako  by  se  mu  divě  rozpotácely. 

Ano,  jsou  leckterá  představení,  která  asi  takto  přijímáme,  ne 
vítaněji  než  odsouzenec  návštěvu  kata. 

Bylaf  to  její  matka.  — 

Donutil-li  se  nadlidským  namáháním  k  jakémus  uvítání  jí  a  k  pří- 
padné etiketní  zdvořilosti,  —  uvítal-li  ji  vůbec  nebo  neuvítal,  co 
vše  mluvil  a  blábolil,  to  nevěděl,  to  si  vůbec  nikdy  neuvědomil. 
Ale  jen  již  ihned  slyšel  její  hlas,  studený,  příkrý,  rozmyslně  pozvolný 
a  nějak  obřadně  pochmurný,  jakoby  prorocký,  v  němž  se  i  vhodně 
zpodobovalo  celé  vzezření  této  dámy.  Až  hlas  ten  zdál  se  posléz 
stále  mocně  vyvstávati,  rozpoutávati  k  jakés  ponuré  kazatelské  velebě 
zase  jako  hlas  kárajícího  a  věštícího  biblického  proroka,  anebo  že 
není  známo,  jak  bibličtí  proroci  mluvili,  aspoň  jako  hlas  missionáře 
zatracujícího  a  vyzývajícího  k  navrácení  zbloudilých  ovec  na  cestu 
spasení,  kterou  on  sám  ale  dnes  již  nikdy  nesleduje  .  .  . 

Tak  mu  to  aspoň  připadalo.  — 

Ano,  on,  zbloudilá,  mrzká,  hříšná  ovce,  byl  tímto  hlasem  vy- 
zýván na  cestu  spasení  —  v  tomto  případu  aspoň  občanské  nápravy. 

„Teda  to  jste  vy !" 

Ano,  byl  to  bohužel  on. 

„Vy  jste  teda,  pane,  zkazil  mou  dceru  I** 

Rozhodně  ta  dáma  nepachtila  se  po  dlouhých,  licoměrně  zmír- 
ňujících a  okrašlujících  úvodech.  A  pokračovala: 

„Takové  vychované  dobré  dítě,  jediné  na  světě.  Pane,  dopustil 
jste  se  nepravosti,  smrtelného,  nesmytelného  hříchu.  Bůh  vás  po- 
trestá. Pane,  vyzývám  vás,  jako  matka  tohoto  zničeného,  nešťastného 
dítěte,  abyste  mu  vrátil  nenahraditelnou  čest.  Pane,  jste  to  povino- 
ván i  Bohu,  jenž  je  stvořil  k  obrazu  svému,  mně,  jako  nešťastné^ 
zoufalé  matce  tohoto  dítěte,  a  jí,  zneužité  vámi,  pane,  věrolomně 
zkažené,  pane,  zločinně znásilněné,  pane,  hanebně  podvedené,  pane ,,  ,"- 

Nebyla  to  rozhodně  konejšivá  melodie,  žádné  zvláštní  doporu- 
čení. Zalévalo  ho  cosi  jako  v  zimnici  ledová  sprcha.  Ve  smyslech 
hučel  mu  jakýs  černý  vodopád.  Čehos  marně  se  chytal.  Až  teprv 
na  konci  takto  vyvedené  melodie  se  vzpamatoval,  pokud  mu  všecka 
to  nenadálé,  co  se  na  něho  přihrnulo,  vzpamatovat  se  dalo. 

„Ano,  věrolomně  zkažené,  zločinně  znásilněné,  hanebně  pod- 
vedené mé  přenešfastné  dítě  ..."  ponuré,  temně  opětovala  jako 
u  vynášení  důvodů  ortelu  a  jaksi  ohromivě  kynula  hlavou. 

„Ale  dovolte,"  vpadl  tu  on,  nemoha  se  již  zdržeti,  „vždyf 
přece  byla  při  tom  ..." 

Nechtěl  to  být  snad  frivolní,  cynicky  jízlivý,  ale  jen  mínil  se 
ubrániti  proti  tolika  zločinům  na  něho  hrnutým  a  za  vinu  mu  kladeným. 

„Fuj,  pane,  stydte  se!"  skoro  obrýkla  se  ona  a  mávla  mu  rukou 
tak  pádně  a  rozlehle  podle  samého  obličeje,  že  až  bezděky  ucouvl. 
Zamítala  to  takto  veškery  tyto  a  podobné  důvody,  a  dle  toho  ener- 
gického mávnutí  jakoby  sekerou  bylo  hned  znáti,  že  je  to  řeznice, 
druhdy,  než  zbohatla,   ohánějící   se   sekerou  při  vypomáhání  svému 

18 


Digitized  by  LjOOQIC 


274  Josef  K.  Šlejhar: 


manželovi.  Aspoň  na  vlastni  tvář  nebyl  by  ochoten  přijmouti  toto 
mávnutí.  V  této  odvrácené  vzdáleno.sti  nadále  již  i  vytrval. 

„Takové  vychované  díté,  jediné  na  světě,"  rozúpěla  se  napo- 
tom  sama  u  sebe,  jsouc  až  v  extasi  uvedena  touto  vychovaností 
jedinou  na  světě  a  zároveň  u  svaté  rozhořčenosti,  že  takové  vy- 
chovanosti  vůbec  může  se  státi  taková  potupa,  takové  téměř  vele- 
zrádné  zneuznání. 

Leč  pak,  že  by  bylo  tady  nedůstojno  snižovati  se  k  vyvracování 
čehos  podobného  a  k  obhajování  čehosi,  co  je  povzneseno  nad 
každou  úroveň,  nad  každé  podezření,  vrátila  se  k  vlastnímu,  posi- 
tivnímu svému  poslání,  snad  i  z  důvodů  praktických,  že  to  bylo 
takto  političtější.  Přešedši  ve  svůj  původní,  studeně  příkrý,  zdržovaný, 
povlovný,  obřadně  pochmurný  způsob  mluvy  člověka,  jenž  sděluje 
sice  věci  co  nejstrašnější,  nejtemnější,  které  ale  již  překonal  a  je  si 
zatím  jist  sám  sebou  a  očekává  od  svého  poslání  celou  nápravu, 
pokračovala : 

„A  to  nešťastné  dítě  je  teda  již  ifeti  měsíc  v  jiném  stavu, 
s  vámi,  pane  ..." 

„To  není  pravda,  to  není  možná,"  snažil  se  obrániti  bezděky 
v  takových  případech  obvyklou,  ač  jalovou  vždy  výmluvou,  jaké 
ani  soud  nikdy  neuvěří. 

Zas  mu  tak  rukou  jako  v  odpověď  resolutně  mávla  kol  samého 
obličeje,  přikročivši  k  němu  samému,  jak  bylo  zajisté  jejím  zvykem, 
jednalo-li  se  jí  o  pádný  důvod,  proti  němuž  nezbývá  více  ohrazení 
ani  zvrácení.  A  jako  by  to  ta  ruka  zároveň  výmluvně  mínila  na- 
značiti, kdyby  takto  mávla  do  samého  obličeje,  bylo  by  to  důvodem 
daleko  pádnějším  a  přesvědčivějším,  jenž  vůbec  zvrátit  se  nedá. 

Zas  dál  respektně  ucouvl  a  nic  již  nenamítal  proti  vynesenému 
ortelu,  proti  němuž  není  odvolání,  a  cítil  zároveň  již  svůj  osud  na 
sobě.  Osud  ten  zpodobil  se  mu  v  duši  jako  posupný  přízrak,  nero- 
zeznával jeho  podstaty,  ale  cítil  jeho  temnou,  vzdálenou  hrůzu. 

Resolutní  matka,  dovedoucí  takto  domáhati  se  navrácení  cti 
svého  dítěte,  které  tak  vzorně  vychovala,  je  vždy  úctyhodná,  třebas 
ne  nejpříjemnější  a  nejvítanější.  Tato  resolutní  matka  při  této  své 
vzácné  návštěvě  zároveň  positivně  projednala,  co  bylo  třeba.  Hned 
všechno  najednou.  Stran  svatby,  výbavy,  věna,  snad  i  stran  křtu,  cos 
mu  aspoň  tak  tanulo  v  ohromené  duši.  Nazvala  ho  také  svým  sy- 
nem. Políbila  ho,  při  čemž  ucítil  na  čele  s  obrovskými  krůpějemi 
jakéhos  smrtelného  potu  její  tuhé  chmýří.  Utřela  si  je  šátkem  von- 
nějším a  delikátnějším,  než  slušelo  se  na  její  střízlivé  matronské 
stáří,  zajisté  často  libující  si  v  hojné,  prosiaické  rýmě  —  šáteček 
samé  vyšívání,  samá  krajka,  že  zdálo  se  při  něm,  že  smrká  se  vlastně 
do  děr  jeho  krajek  .  .  .  Taková  aspoň  bezděky  činil  pozorování  při 
uzavírání  svého  osudu.  Bývá  to  tak:  velké  věci  jsou  provázeny 
v  duši  naší  věcmi  nejmalichernějšími.  Do  tří  dnů  zavázal  se  při- 
jeti k  nim,  jako  vše  zasvětiti.  Jeho  osud  byl  tím  stanoven.  A  po- 
cítil tehdáž  jako  u  neblahém  tušení  na  sobě  jeho  černou,  zdrcující 
tíhu,  která  ostatně  neustala  již  naléhati,   až  shodou  jiných   okolností 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  275 

posléz  úplně  ho  zdrtila.  —  Když  za  ffi  dni  jel  k  nim,  dostáv  svému 
slibu,  hnán  to  již  svou  mravní  zodpovědností,  která  představila  se  jako 
velká  povinnost  ve  způsobe  toho  čehos  tajemného,  velkého,  neznámého, 
toho  nejsvětějšího,  co  v  žití  se  naskýtá,  očekávaného  dítěte,  jehož 
je  bezděkým  původcem  a  které  shodou  okolností  tedy  již  třetí  mě- 
síc má  na  něho,  celý  jeho  život  a  osud  svrchované  právo,  ubíral 
se  to  věru  jako  na  popraviště.  Ne  za  nevěstou  jako  ve  vichrem  hnané 
roztoužené,  bezměrné  touze,  v  závrati  slastí,  které  nadcházejí  v  omam- 
né blahoslavenství . .  . 

Sešed  se  posléz  s  ní,  vycítil  z  jeji  náruči,  s  níž  se  na  něho 
obřadně  uvrhala  jako  na  zaslíbeného  svého  ženicha,  cos  příkře 
studeného,  vynuceného,  nevyprýštělého  z  vlastní  rozbouřené  mízy 
života.  Něco  jako  posou  harlekýna  a  herce  mu  to  připadalo.  Neza- 
€hvěl  se  v  této  náruči,  nerozpojila  se  jeho  duše,  aby  vlévala  se 
celá  v  tuto  náruč,  jak  rozkoši  lásky  je  dáno.  Nucené,  k  vůli  sluš- 
nosti, maje  nad  sebou  přísně  vysunuté  a  obezřele  vše  pozorující 
i  jakoby  střežící  obočí  matky,  u  vleku  již  ohledů,  které  dohánějí 
člověka  k  jeho  neštěstí,  opětoval  toto  obejmutí.  Skoro  také  již  posou 
herce,  který  v  neštěstí  musí  hráti  úlohu  šťastlivce. 

Když  pak  se  octli  sami,  cítě  ten  vražedný  nůž  svého  neštěstí 
ve  svých  útrobách  vetknutý,  pravil  k  ní  drsně,  bez  ohledů,  jako  ve 
mstě  svého  neštěstí,  tady  na  něho  hozeného,  ale  zároveň  i  v  těžkém 
rozechvění,  které  dosvědčuje  veškeru  pravdu,  tady  zároveň  pravdu 
jeho  celého  osudu: 

„Máňo,  ale  to  ti  povídám,  beru  si  tě  sice  za  ženu,  ale  protože 
musím.  Protože  je  to  snad  má  povinnost,  když  ne  třebas  k  tobě, 
což  také  neuznávám  a  k  vůli  tobě  to  také  nedělám,  víš  přece,  jak 
to  tenkrát  bylo,  —  tak  aspoň  k  vůli  tomu  .  .  .  dítěti.  Je-li  již  mé  . . ." 

„Dovol,"  vmísila  se  tu  ona,  ale  její  protest  vyzněl  pouhou  frází, 
vyplňující  tu  ledabyle  své  místo.  Nedbaje  ale  této  fráze,  pokračoval 
důrazněji:  Je-li  již  mé,  nedopustím  tedy,  aby  zůstalo  bez  otce. 
Ale  přísahám  ti,  před  svatbou  naší,  že  beru  si  tě  bez  lásky,  že  tě 
dokonce  nenávidím  ..."  Zajisté,  že  nejhoroucnější  vyznání  lásky  to 
právě  nebylo  ... 

Vydechl  z  těžká,  hluboká,  jako  člověk,  na  něhož  vloženo  ne- 
smírné hoře,  jež  shlédl  v  celé  jeho  neobsáhlosti  a  jež  sejmouti  se 
již  nedá. 

Ona  se  při  všem  tom  jaksi  neobyčejně  koketně  zaveselila. 

A  zavěšujíc  se  mu  na  ramena,  s  nichž  nemohl  ji  setřásti,  jak 
byl  by  chtěl,  snad  i  odhoditi,  odvětila  mu  jako  v  milém  odbývání  žertu : 

„Nešf,  jen  když  se  stanu  paní  fabrikantovou  ..."  Ale  pak  jako 
by  se  poopravila  v  této  své  přece  jen  silné  odpovědi:  „Jen 
když  budu  tvou  .  .  .  Však  ty  mě  budeš  míti  rád  .  .  ."  dodala  a 
celá  nějak  stulila  se  k  jeho  tělu,  jak  to  jen  mladá,  koketní  dívka 
dovede. 

A  byl  by  zase  jen  příliš  málo  mužským,  aby  tu  nepocítil  mimo- 
volný  vznět  smyslnosti,  která  tak  často  právem  či  neprávem  pova- 
žuje se  za  hnutí  lásky.  On  ale  neubrániv  se  sice  tomuto  smyslnému 

18» 


Digitized  by 


Google 


276  Josef  K.  Šlejhar: 


vznětu,  pocítil  k  ní  jen  jakous  úpornou  nenávist,  které  zjevilo  se 
předem  veškero  zlopověstné  příští  jeho  osudu,  za  kteréž  již  jako  by 
se  bezděká  nenávist  ona  chtěla  mstíti. 

Leč  nezbývalo  již  mu  možnosti  ani  sil,  aby  mohl  čeliti  svému 
osudu,  jenž  ho  vlekl  proti  jeho  vůli,  proti  všemu  jeho  přesvědčeni 
a  životnímu  instinktu. 

Velmi  často  v  té  době  ledový  pot  jakýchsi  ohromných  krůpějí 
ronil  se  mu  na  čele  jako  tou  drtivou  tíhou  osudu,  mu  ukládanou, 
kterou   tušení  jeho  postihovalo — 

Odbyla  se  svatba,  hlučná,  okázalá,  sám  nějaký  onen  kanovník  z  pří- 
buzenstva nevěstina,  strýček,  po  němž  čekali  ono  tučné  dědictví 
jednou,  je  oddával,  jako  na  utvrzení  tím  mocnější  a  světější  tohoto 
svazku,  uzavíraného  církevně  prý  vždy  v  samém  nebi.  Zdá  se, 
častěji  že  v  samém  pekle.  —  Konečně  byl  již  uchvácen  svým  osu- 
dem, zcela  ve  vleku  jeho  temných  sil,  jeho  záhad  a  popudů,  jimiž 
k  svému  cíli  přivádí  svou  kořist.  Nejhorší  krisi  si  odbyl... 

A  umínil  si  aspoň  své  manželství  odbývati  kompromisně,  na 
venek  slušně,  korrektně,  spořádaně.  Spořádané  manželství,  aspoň 
na  venek,  dotýká  se  i  vlivně  obchodního  úvěru,  jehož  jako  přes- 
příliš podnikavý  továrník,  zápasící  s  mnohými  nesnázemi,  potřeboval. 
Vůbec  umínil  si  co  nejlépe  se  tvářiti  ku  zlé  věci,  která  se  tak  na 
něho  strhla,  šklebíc  se  na  něho  jakous  zlou  osudovou  maskou.  Ko- 
nečně nebyla  ona  ošklivá,  odporná,  bylo  by  mu  stačilo  i  její  tělo,, 
kdyby  podporováno  bylo  duchem,  povahou,  vším  tím  neoznačitelným, 
vnitrnějším,  co  je  vlastní  podstatou  bytostí  a  možností  hlubší,  vrouc- 
nější, zaujatější  a  mužné  vzájemnosti,  společně  nesoucí  svůj  osud 
žití.  Povahy  její  konečně  ani  na  počátcích  vůbec  ještě  neznal,  jaká 
jí  nezná  většina  milenců  a  ženichů,  a  co  se  mu  hned  na  počátku 
tolik  nezdálo,  tolik  bylo  mu  úporno,  nesnesitelno,  před  čím  neuvě- 
domělý pud  ho  byl  marně  ostříhal,  to  si  sám  vymlouval,  lepší  strán- 
kou k  sobě  obracel,  nemoha  se  již  toho  zlého  zbýt,  a  utěšoval  se, 
že  se  to  nějak  příznivěji  časem  poddá  .  .  . 

A  pak  tu  bylo  to  dítě.  Aspoň  měl  to  domnění.  A  pro  člověka 
ještě  jen  poněkud  s  nezvráceným,  nepotupeným  lidstvím,  člověka 
opravdového,  s  přirozeností  nezkaženou,  silnou,  znamená  to  velkou 
věc,  velkou  epochu,  které  ustoupití  musí  všechny  jiné  ohledy. 
A  nemoha  se  oblažovati,  uchvacovati  ve  svých  líbánkách,  jaksi  již 
dříve  odbytých,  než  nastaly,  a  vlastně  nikdy  ani  nenastalých,  nemoha 
se  nenabaženě  opojovati  zadostučíňující  láskou,  těšil  se  aspoň  a 
uchvacoval  příštím  toho  svého  dítěte,  ještě  nenarozeného,  počatého  bez 
úchvatu  a  vzruchu  svatebního  lože  lásky,  ale  v  pouhém  jen  frivol- 
ním  vzruchu  smyslností,  která  nalezla  náhodnou  svou  pNležitost, 
vhodný  chvilkový  svod. 

V  představě  o  svém  dítěti  začal  žít,  budovat  své  záměry,  svůj 
osud,  který  by  stal  se  osudem  jeho  dítěte.  Sebe,  svou  přirozenost, 
své  štěstí,  své  já  osudem  tak  krutě  zklamané,  sestrčené  s  cesty 
vytoužených  nadějí  a  snů,  jal  se  přenášeti  na  ně.  To  mu  umožnila 
zatím  žití.  Nebof  vlastním  poznáváním  své  ženy,  dostavujícím  se  vždy 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  277 


tak  rychle  a  bezohledně,  viděl  čím  dále  zřejměji,  jaká  strašná  příkrá 
propast  ]e  mezi  ním  a  ní,  v  jakých  až  posupných  krajnostech  nalé- 
zají se  oba  proti  sobě. 

Ale  přece  to  zase  byla  novota,  přece  Jen  ještě  neotřelost  mla- 
dých styků  a  svod  bujné  pohlavnosti,  přece  jen  ještě  bouřlivá  po- 
třeba ukojování  smyslnosti^  dále  celé  to  zevní  dekorum  tak  nutné  a  všechny 
ty  různé  ohledy  a  formy  společenské,  kterými  musí  zastírat  se  vlastní 
podstata  věcí  často  nejpekelnějších  k  zdání  aspoň  slušné  způsobností, 
korrektní  spořádanosti,  nutné  jeho  úvěru.  To  pořád  ho  ještě  zdržovalo, 
poutalo,  aby  si  sám  u  sebe  nepřiznal,  že  je  zle,  nenapravitelně  zle, 
a  aby  pořád  ještě  doufal  v  možnost  nápravy  a  snesitelnější  příští. 
A  to  vše  zároveň  uzpůsobovalo,  že  hned  na  počátku  bezohledně 
nevybuchl  dle  své  jinak  tak  silné,  mohutné,  energické  přirozenosti, 
domáhající  se  za  každou  cenu  svého  uplatnění.  Neboť  pociťoval 
chvílemi,  jsa  blízek  toho  přiznání,  že  by  musil  tu  ženskou  aspoň 
zabít. 

„Aspoň  zabít,"  to  si  řekl  často,  bezděky,  v  té  temné  mluvě 
duše,  v  těch  jejích  neskonalých  hlasech,  které  nedají  se  zamluviti 
a  potlačiti  nižádnou  lží,  žádným  dekorem  a  předstíráním  světa. 

Ale  to  očekávané  dítě  potlačovalo  v  něm  takovouto  mluvu, 
tyto  hlasy.  — 

Uplynuly  asi  tři  měsíce  od  jejich  svatby.  A  tu  se  již  začal  dis- 
krétně zajímati  o  fysickou  podstatu  počatého  dítěte.  V  tu  dobu  již 
ukazují  se  všeliké  příznaky  u  ženy-matky.  Jal  se  jí  klásti  v  té  pří- 
čině různé  diskrétní  otázky,  činil  něžné  narážky.  Je  tolik  rozkošnosti 
a  tajemnosti  v  tomto  vyhledávání  lásky,  dočkavší  se  sladkého  ovoce 
květů  svých.  Nebylo-li  u  něho  lásky,  bylo  za  to  tím  vážnější  po- 
vinnosti, nacházející  rovněž  své  ovoce. 

Leč  ona  jen  nedůtklivě  vyhýbala  se  všem  takovým  řečem,  na 
přímé  a  určité  posléz  dotazy  jen  neurčitě,  z  daleka  odpovídala.  Snad 
to  je  přespřílišná  diskrétnost,  citlivost,  ostýchavost  u  ní,  dostavu- 
jící se  u  panny  matkou  se  stávající.  Ale  na  druhé  straně  byla  vůbec 
daleka  každé  takové  diskrétnosti,  citlivosti,  ostýchavosti,  spíše  na- 
opak. Ale  přece  ještě  nemohl  uhoditi  na  pravou  podstatu  všeho. 
Plod  lásky  je  přece  takovým  svatým  tajemstvím  mezi  mužem  a 
ženou,  než  aby  rázem  s  něho  mohla  býti  stržena  clona.  Jal  se  ji 
pozorovati,  stopovati  fysické  příznaky,  její  život  obezíral.  Ale  ten 
nezdál  se  ukazovati  žádných  změn,  nenabýval  objemu,  nešířil  se 
vyvinujícím  se  plodem.  A  v  té  době  musilo  přece  těhotenství  po- 
kročiti již  do  nějakého  sedmého  měsíce.  A  přál  si  míti  dítě  silné, 
vyvinuté,  přál  si  tedy  nápadnost  změn  takových,  nasvědčujících  sil- 
nému vývinu  plodu. 

Leč    stále   nejevilo  se  ničeho,   spíše  naopak.    Snad  to  nebude 
nějaké   nedochůdče,  takové,    které    městská  hygiena   jedině  dovede 
dnes  již  zploditi.    Ale   on    přec  je  silen,    zdráv,    přirozenosti   prese 
všechny  své  bujné  kousky  nezkažené.  I  ona  je  zdráva,  silná. 

A  ona  častěji  ocitala  se  v  nápadných  rozpacích  při  jeho  pozo- 
rování, naléhání.  Chtěl  posléz  v  horlivosti  a  nejistotě  svého  dychtění 


Digitized  by 


Google 


278  Josef  K.  Šlejhar: 


dát  povolati  lékaře.  Bábě  nevěřil :  namnoze  ničemu  nerozumějí  a  dajf 
se  paničkami  podplatiti.  Bránila  se  tomu  urputně,  zamítala  energicky 
předstírajíc  stud.  Že  se  nenechá  promakávat,  ostouzet . .  . 

Až  když  jaksi  to  netrpělivé  naléhání  a  přesvědčování  s  jeho 
strany  stávalo  se  co  nejvýbojnějším,  kdy  nedalo  se  již  ledabyle 
odbývati,  nebylo  lze  vymýšleti  a  činiti  další  vytáčky,  kdy  na  ni  uho- 
dil již  přímo  a  bezohledně,  zůstala  jednoho  dne  ležet.  Bába,  koření, 
tajemné  kutění,  vykuřování.  Sténala,  nalézala  výraz  trpíci  mučednice. 
Pak  dala  se  do  srdceryvného  nářku.  Dala  ho  k  svému  loži  zavolali, 
hlavu  skryla  na  jeho  vestu.  Prý  potrat,  svěřila  mu  do  vesty.  Jako  by 
ho  čímsi  udeřil,  temné  tušení  ho  proniklo.  Chtěl  vidět  plod.  Prý  již 
je  odstraněn.  Ona  byla  ve  velkých  rozpacích,  jež  zastírala  tím  srdce- 
ryvnějším pláčem,  a  nabrala  výraz  ještě  krutěji  trpící  mučednice.  Bába 
drze  a  výsměšně  na  něho  zírala.  A  vmísila  se  do  toho,  že  nesmi 
mladou  paní  takto  rozčilovati.  Ta  začala  hystericky  stkát,  omdlévala 
jako  by  vlivem  toho  rozčilování,  jehož  útrapy  jí  byly  připomněny. 
Nevěděl  v  tu  chvíli  ještě  všechno,  ale  podezření,  jímž  jednou  byl 
jat,  nabývalo  v  duši  jeho  příkré,  strašné  jistoty.  Chování  a  tváření 
se  báby  zdálo  se  jeho  podezřívavosti  čím  dále  infamnějším,  prolha- 
nějším,  licoměrnějším,  jak  to  jen  báby  dovedou.  Zírala  na  něho  po- 
tměšile jako  nažraná  krysa  z  bezpečného  úkrytu.  Byl  by  ji  udeřil 
v  ten  její  žravý,  otlemený  obličej.  A  ta  na  posteli  zdála  se  mu 
křičet  a  sténat  a  svíjet  rovněž  v  takové  infamní  licoměrnosti,  zahrá- 
vajíc tak  frivolně  s  věcmi  života  a  smrti.  —  „Strašně  trpí,  ubohá 
milostpaní,''  cedila  bába  skrze  bezzubé,  šeplavé  dásně  a  nabrala 
obličej   v  hnusný   soucit,    sklánějíc  se  k  mučednici. 

V  tuchách  své  jistoty,  nabyvší  zatím  v  přesvědčení  jeho  ne- 
zvratnosti,  a  vida  před  sebou  tolik  zřejmé  licoměrnosti  a  nejnestyda- 
tějšího  podvodu,  jaký  kdy  s  přirozeností  lidskou  se  dál,  byl  by 
u  výbuchu  svého  odporu  nejraději  bábu  rozšlapal,  vyhodil  a  na  tu 
ženštinu  omdlévající  a  hystericky  štkající  se  uvrhl  a  nějak  ji  urdousil. 

Bylo  jisto,  že  ho  k  manželství  dostala  předstíráním  jiného  stavu 
a  nalíčeným  potratem  že  snažila  se  zastříti  svůj  klam. 

S  nejvážnějšími  věcmi  těla  i  duše,  s  fakty  a  pravdami  přírody 
i  se  svědomím  dovedou  moderní  ženy  frivolně  zahrávati,  kramářsky 
podvodně  kupčiti,  jedná-li  se  jim  o  dosažení  jejich  záměrů.  Tady 
to  bylo.  Proklatá  stvůra.  Byl  by  ji  zabil,  ano,  zabil.  Ale  mohl 
jen  skřípati  zuby  a  musil  mlčeti.  Půl  své  továrny  anebo  celou, 
kdyby  i  byla  zúplna  jeho,  dal  by  za  vykoupení  ze  svého  činu  tehdáž, 
za  kus  toho  frivolního  požitku.  Vše  byl  by  dal,  kdyby  mohl  býti 
prost  všech  těchto  pekelných  disposic.  Řekl  jí  to  i  potom,  když  se 
„vzpamatovala".  Pohodila  jen  hlavou:  —  Nešf,  jen  když  jsem  paní 
továrnicí,  znamenalo  to  příkré,  umíněné,  vzdorné,  výsměšné  i  jízlivé 
pohození  hlavou,  které  u  žen  znamená  onu  cynickou  bezohlednost, 
když  dosáhla  svého  a  svého  práva  a  posice  nemůže  být  již  zbavena. 
Byl  by  se  zase  uvrhl  na  toto  pohození  hlavou,  umlátil  tuto  hlavu, 
ukroutil,  urdousil    —  —  —  —  —  —  —   —  —  —  —  —  —  — 

.  .  .  Nešf,  jen  když  byla  paní  továrnicí  I 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  279 


Znamenalo  to:  Docela  nic  nemusit  dělat.  Docela  nic  se  nemu- 
sit starat.  Vším  se  dát  obsloužit.  Co  nejvybraněji  jíst  a  pít.  Co 
nejokázaleji  moci  vystupovati.  Každé  chvíle  moci  si  dát  zapřáhnout, 
jezdit  do  sousedního  města  na  koncerty,  plesy,  soiré.  Zpupně  pro- 
cházeti se  mezi  špinavými,  odřenými,  vychrtlými  dělníky,  poníženě 
se  jí  kořícími,  dát  se  jimi  obdivovat,  nakrčovat  leda  nosík  a  pro- 
cedit opovržlivě  slůvko  k  pozdravu  těmto  vyděděncům  lidskosti  a 
země.  Poroučeti  služkám  a  posluhovačkám,  týrat  je  a  sekýrovat 
svými  nicotnými  rozmary,  svými  vymyšlenými  potřebami  a  svou  ne- 
praktickou, ničemu  nerozumějící,  ale  za  to  tím  umíněnější  hloupostí. 
To  vše  znamenalo  u  ní  býti  paní  továrnici.  A  při  tom  všem 
hodně  kupovat,  hodně  draze  a  parádně,  nesmyslně  řídit,  strojit,  ob- 
klopovat se  všemožnými  cetkami  a  švindly  moderního  uměleckého 
průmyslu,  bijouteríe  a  galanterie,  tím  dražšími,  čím  nesmyslnějšími 
a  zbytečnějšími. 

Takovou  také  byla  paní  továrnicí .  .  . 

Pro  něho  —  být  paní  továrnicí  —  znamenalo  ale  něco  zcela  ji- 
ného. Znamenalo  zároveň  být  jeho  ženou,  řádnou,  šetrnou  hospo- 
dyní, rozšafnou  a  pečlivou  vůdkyní  domácnosti,  kteráž  jí  má  být 
nade  vše.  Hnusilo  se  mu,  že  dávala  se  obsluhovat  od  hlavy  až  k  patě, 
ta  hnijící,  jedině  svému  pohodlí  a  rozkošnictví  oddávající  se  lenost 
dďše  i  těla  byla  mu  nesnesitelnou. 

„Snad  bys  nechtěl  docela,  abych  byla  bez  děvečky,  abych 
snad  já  ještě  tobě  dělala  děvku,"  odsekla  mu  ostře,  zžíravě. 

Chtěl,  hlupák,  aby  účastnila  se  uklízení,  vaření,  naznačuje  jí, 
jak  jinak  chutnalo  by  mu  od  jeho  ženy,  než  od  cizí,  ten  pokrm, 
jejž  by  mu  připravila  láska  a  něha  ženina  místo  zjednané  řeme- 
slnosti. 

„To  si's  měl  vzít  sprostou  kuchtu  za  ženu  a  ne  mě  .  .  .*  vy- 
jela, nesdílejíc  takových  sentimentálností  o  kuchařské  péči  a  něze 
vlastní  ženy  .  .  . 

„To  měl,**  přisvědčil  jí  tehdáž  rozhorleně.  Nechtěl  dále  v  ohledu 
jídla,  aby  se  pětkrát  denně  strojila  všemožná  masa,  předráždiijící, 
přesilující  útroby,  všemožné  zhnusující  se  nákypy,  všemožné  ty  vý- 
mysly moderního  kuchařského  umění,  kazícího  zdravou  přirozenost. 
Chtěl  domácí,  prostá,  záživná  jídla,  chtěl,  sprosťák  jeden,  aby  se 
mu  k  večeři  uvařily  někdy  brambory  na  loupačku  s  tvarohem,  chtěl 
mít  za  čas  své  kyselo,  své  placky,  vdolky  .  .  .  vůbec  měl  takové 
selské  choutky  stran  jídla.  Ona  zase  jen  samé  maso,  samé  maso, 
jak  to  vychování  její  neslo,  a  samý  nákyp,  samou  takovou  bliva- 
ninu,  jak  on  říkal,  jak  to  nesla  její  zmazlenost  a  mlsnota,  která 
moderní  ženu  stojí  tolik  jako  paráda,  v  obem  ožebračujíc  muže  s  ne- 
dostatečnou dietní  třídou  —a  zdá  se,  že  žádná  dietní  třída  ještě  nesta- 
čila   oněm  choutkám.  Byly  stále  hádky,  stálé  spory  o  to  jídlo. 

„Je  vidět,  že  jsi  přece  jen'  sedlák,**  vmetla  mu  při  jisté  pří- 
ležitosti, „a  tosi's  měl  zas  podle   toho    vzít   děvku  z  chalupy  .  .  .** 

„To  měl,**  zaskřípěl  tehda  zuby  a  v  plném  jinak  přesvědčení 
svého  rčení  byl  by  se  krutě  na  ni  vrhl,  chtěje  na  ráz   umlátiti   tato 


Digitized  by 


Google 


280  Josef  K.  Šlejhar: 


zlolajná  ústa,  z  nichž  tolik  jedu  dovedlo  se  třfsniti  . . .  Nechtěl  dále, 
aby  se  pudrovala,  Učila,  parfumovala—  všechny  ty  ničemné  péče  o  plef 
jen  ji  kazící  a  znepřirozeňující,  všechny  ty  pedikúry,  manikúry,  ondu- 
lace,  žamponády  se  mu  hnusily.  —  Že  chce  ji  míti,  jak  je,  že  chce 
líbat  jí  a  ne  šmiry  a  moučky,  že  nade  všechno  je  mu  u  ženy  zdravá 
vlastní  přirozenost,  přesvědčoval.  Ale  chtít  dnešní  módní  ženu  odvrátiti 
od  těchto  ničemností  a  zvráceností  přirozenosti  a  zdraví,  znamenalo 
by  dáti  ji  jiného  ducha,  jiné  srdce,  jinou  povinnost  a  jiné  nazírání 
života  a  pravdy.  A  tento  zázrak  nedokážete,  toho  od  ní  ani  nežádejte^ 
od  toho  ona  neupustí.  A  tím  více  on  by  chtěl  této  své  ženě  vnořit 
jiného  ducha,  jiné  ponětí  pravdy  a  nazírání  života !  A  nechal  jí  tedy 
posléz  líčit,  pudrovat,  šmírovat ...  no,  pravda,  za  to  velmi  málo 
jí  líbal  v  této  době  líbánek,  a  líbal-li,  bylo  to  bez  intimnosti  a  vy- 
lévání duše,  pouze  v  návalu  smyslné  vášně,  která  neodstrašuje  se 
ničím,  žádným  hnusem  ani  překážkou  .  .  .  Přál  si  dále  míti  svůj  ro- 
dinný život.  Jedině  pro  sebe,  v  útulné,  srdečné  diskrétnosti,  v  té 
záhřevné,  blahé  intimnosti  krbu,  jež  jako  by  rozestírala  tajemné, 
bezpečné  perutě  blaha  a  smíru  nad  hlavami  svých,  které  se  v  něj 
uchýlily.  K  vůli  svému  postavení,  dekoru  na  venek,  a  co  vše  dnes 
již  vyžaduje  společenská  nutnost,  v  níž  se  nalézal,  také  podnikal 
občas  s  ní  vyjížďku  do  okolí,  do  města,  do  společností  —  ale  to 
mělo  být  pouze  příležitostnou  vzácností,  jakýms  společenským  svátkem. 
A  ostatek  jedině  rodinný  krb  měl  mu  nahrazovati.  Tak  si  to  aspoň 
přál,  vzpíral  se  jejím  choutkám  vyjížděk  za  všech  možných  záminek. 
Koně  že  nemají  ani  času,  že  může  jich  použíti  prospěšněji,  své  volné 
chvíle  že  potřebuje  k  zotavení  v  klidu  domova,  k  ukonejšení  v  jeho 
tišině. 

„Což  chceš  ze  mne  udělat  hloupou  popelku,  která  by  se  ti  jen 
pelešila  doma?  To  si  na  mne  nepřijdeš!  Od  toho  jsem  se  stala 
paní  továrnicí.  A  ostatně  dala  jsem  ti  do  továrny  věno,  mám  tedy 
také  svá  práva  na  ty  tvé  koně  ..." 

Kéž  by  byl  z  útrob  vlastních,  z  mízy  své  krve,  mohl  v  tu  chvíli 
vyrvati  to,  co  mu  poskytli  věnem :  celkem  velmi  hubeným  a  sporým 
na  všechno  to  vystupování,  na  všechno  to  budované  dekorum,  na 
všechnu  okázalost  a  na  veškeré  požadavky.  A  celkem  velmi  nedo- 
stačujícím, vlastně  téměř  nic  neznamenajícím  pro  jeho  poměry  a  potřeby. 

Byl  by  se  zalkl  při  tomto  vmetnutí.  Zařeřavělo  mu  v  zracích. 
Byl  by  se  na  ni  vrhl  v  prudkosti  své  povahy.  Ale  tehdáž  byl  ještě 
v  domnění,  že  je  v  jiném  stavu,  nechtěl-li  šetřiti  jí,  chtěl  šetřiti  ale- 
spoň dítěte.  Udržel  se  tentokráte.  Ale  nesnesitelně  rozjihlo  se  mu 
v  celé  duši ;  nitro  měl  jako  spálené  .  .  . 

Chtěl  míti  domácnost  útulnou,  vkusnou,  vším  konfortem  sice 
opatřenou,  ale  nezabedněnou,  nenapěchovanou  všemi  těmi  moder- 
ními cetkami  rozmarů  a  nicotností  mody,  které  jsou  jen  balastem 
a  jakýms  přecpáním  domácnosti,  mezi  nimiž  je  tak  neútulno,  nedo- 
mácně,  nepohodlně  a  cize.  Bránil  se  těm  nekonečným,  drahým,  nic 
neznamenajícím  nákupům  k  výbavě,  do  níž  prý  neschází  ani  knoflík, 
a  k  celému  zařízení,  na  něž  nešetřeno  peněz,  stále  nutným.  Čím  vším 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  281 

dnes  nepotřebují  se  zásobiti  potřeby  života !  —  Za  všechny  ty  výlohy 
že  se  dá  přece  poříditi  něco  užitečnějšího,  něco,  čeho  se  dá  sku- 
tečně užít,  co  přispěje  k  pravému  pohodlí  a  blahobytu,  namítal. 
„Vždyť  jsme  hotový  magacín  nábytku,  galanterni  a  módní  sklad  na- 
jednou,* křičel. 

„Tomu  musím  já  rozumět,  co  se  patří!  Nebudu  zůstávat  jako 
nějaká  chalupnice,  to  si  pamatuji  A  mě  to  těší,  tak  co!  Můžu  si 
to  teda  dovolit ..." 

Bránil  se  těm  stálým  novým  objednávkám  drahých  toalet,  klo- 
bouků, krajek,  všech  těch  švindlů  mody  nastražované  na  počestnost 
žen  a  na  kapsy  jejich  mužů,  té  mody,  která  ničí  dnes  jistěji  mravní 
a  hmotný  blahobyt  národů,  než  všechny  hospodářské  krise  a  egypt- 
ské rány  dohromady.  Ne  že  by  nechtěl,  aby  chodila  slušně,  přimě- 
řeně ustrojena,  jednou  za  čas  bylo  potřebí  vystoupiti,  repraesentovati 
se,  jak  vyžaduje  modernost  —  i  úvěr  se  dnes  na  tom  zakládá  — 
ale  aby  i  to  mělo  svou  oekonomickou  míru,  rozvahu,  odpovídající 
skutečným  poměrům  a  potřebám. 

„Což  myslíš,  že  ti  budu  chodit  pořád  v  jednom  jako  nějaký 
selský  hastroš?  Tomu  jsme  u  nás  zvyklí  nebyli  a  také  to  nepotře- 
bovali. Pamatuj  si  to !  A  od  toho  jsem  paní  továrnicí  a  obětovala  se  ti, 
abych  si  aspoň  to  mohla  dovolit,  když  nemám  již  nic  jiného  ..." 

„Ale  já  nejsem  proto  továrníkem,"  zařval  na  ni,  „abych  ti  to 
dovoloval  a  všem  tvým  ničemným  choutkám  musil  hovět.  A  také 
to  nedovolím  a  hovět  nebudu.  A  jest-li  se's  obětovala,  obětoval  jsem 
se  já  víc,  slyšíš,  byl  jsem  obětován  ..."  Třásl  jí  prudce  rameny, 
křiče  jí  do  samých  spánků.  Značilof  ostatně  to  zatřesení  v  jeho 
rukou,  křečovitě  chvějících  se  a  nabíhajících  jakýms  vřelým  olovem, 
že  by  ji  rozsápal,  kdyby  měl  povoliti  rozpoutané  své  přirozenosti, 
svému  raněnému  přesvědčení,  a  kdyby  neměl  míti  ohledu  k  jejímu 
stavu  —  to  ještě  byla  v  tom,  aspoň  dle  jeho  domnění,  neb  začaly 
všechny  tyto  roztomilé  vzájemnosti  velmi  brzo  po  svatbě. 

Sesypala  se  mu  tehdáž  na  podlahu,  omdlela.  Bravurně,  virtu- 
osně.  Dlouho  trvalo,  než  se  dala  vzkřísiti.  Chtěla  telegrafovat  pro 
matku,  že  ji  ubil.  Že  je  v  moci  netvora,  vraha,  který  vraždí  ji  a 
její  dítě.  —  Měla  tolik  infámnosti  a  nestydatosti  v  sobě,  že  vědo- 
mého podvodu  svého  použila  ještě  k  vydatné  své  obraně.  Ano,  to 
padalo  na  váhu,  to  stíhá  velkou  mravní  zodpovědnost.  Měl  co  dělat 
a  hodně  musil  se  sebezapříti  a  pokořiti  tehdáž,  aby  zabránil  skan- 
dálu v  malém  místě.  Zdálo  se,  že  by  se  nebyla  štítila  žádného 
skandálu,  aby  vyhověla  své  zvůli,  své  umíněnosti. 

A  platě  potom  nestydaté,  zrádně  v  nevčas  překvapující,  nikdy 
neukončující  se  účty  velkoměstských  švindléřů  a  švindléřek  za  vše- 
chno možné  appartní  a  módní,  často  krutě  v  krvavé  ironii  uvažo- 
val, jak  by  těchto  sum  zrovna  potřeboval  ku  krytí  svých  závazků 
za  bavlnu,  za  uhlí,  ku  výplatě  mzdy;  neb  často  bohatší  a  zabezpe- 
čenější závody,  než  byl  jeho,  zápasí  ve  svou  chvíli  o  malou  dost 
částku,  která  —jindy  nic  neznamenajíc — je  ve  svou  chvíli  svrchovaně 
nutná.  Říci  se  jí  to  posléz  ani  neodvažoval.     Neradno  přiznávati  se 


Digitized  by 


Google 


282  Josef  K.  Šlejhar: 


k  platebním  nesnázím.  Byla  by  stropila  jen  skandál,  rozhlásilo  by 
se  to,  poškodilo  mu  to  úvěr,  nehledě  k  vší  rodinné  ostudě.  Platil 
a  mlčel,  skřípaje  zuby  a  proklínaje.    Roztomilé  to  líbánky  .  .  . 

Naléhal  také  na  ni,  aby  k  dělnému  lidu  byla  srdečnější,  ochot- 
nější, přívětivější  —  méně  pánovitá  a  zpupná,  že  jsou  to  nejen 
také  lidé  jako  my,  ale  živí  nás,  na  jejich  práci  zakládá  se  veškerý 
náš  blahobyt,  domlouval  jí. 

„Snad  bys  nechtěl,  abych  se  snížila  ke  každé  tvé  fabryčce,"  od- 
sekla mu,  „a  říkala  jí  snad  ještě  rukulíbám.  To  by  mně  tak  scházelo. 
A  mě  že  živí  taková  luza,  taková  smradlavá  sebranka  ?  .  .  .  Fuj  .  .  . 
to  bych  to  byla  teda  popadla.  Pamatuj  si,  mě  živí  můj  stav,  můj 
charakter,  mé  vzdělání,  můj  rod  —  mé  věno!"  vytkla  tu  se  zvláštním 
důrazem.  „Abys  věděl .  .  ." 

A  triumfálně  pohodila  htávou  zašustivši  odhozenou  vlečkou 
hedvábného  svého  županu. 

Ó  ničemnosti  takového  nazíráni  lidského!  Ó  zvrhlosti  přiroze- 
nosti, nutnosti,  skutečnosti,  podmíněnosti!  A  co  tak  na  něho  svítila 
svýma  vypouklýma  zasedlýma  očima,  v  nichž  řeřavěl  vlinulý  zálesk 
takovéhoto  nazírání,  takovéhoto  přesvědčení,  a  co  to  její  vzdorovitě 
přisražené,  umíněné,  jako  zabedněné  čelo  její,  uzavírající  všechno  toto 
přesvědčení,  tanulo  na  něho  u  vyzývavé  zpupnosti,  která  nepoddá 
se  žádnému  rozumu,  žádné  přirozené  nutnosti,  žádnému  přesvědčení 
jinému,  které  by  potlačovalo  ničemnost  jejích  choutek,  zmítalo  jím 
to  jako  listem  ve  vichřici  vášně,  lokty  mu  to  trhalo  a  vzbouzelo^ 
aby  vyzvedl  své  mohutné  pěstě  a  třískl  jimi  kamsi  doprostřed  toho 
ničemně  zavilého  řeřavění,  aby  uhaslo  navždy  v  chladných  tmách, 
aby  udeřil  doprostřed  toho  zabedněni  mozkovice,  doprostřed  toho 
prokletého  čela  a  zdrtil  rázem  to  jeho  ničemné  utkvění,  to  nesnesi- 
telně vyzývavě  tanutí  jeho  proti  rozumu  a  přirozené  pravdě. 

Již  také  pozvedaly  se  obě  jeho  pěstě  tak  mohutně  silné,  pod 
nimiž  jí  octnouti  se  znamenalo  opravdu  rozdrcení  fysické.  Postřehla 
to  jeho  hnutí. 

„Ha,"  zavyla  hystericky,  „na,  uhoď  mě  teda,  netvore!"  A  vyzý- 
vavě přisunula  se  jaksi  vstříc  těmto  pozvedajícím  se  pěstím.  Co  byl 
by  za  to  dal,  aby  ji  mohl  uhoditi,  jak  byl  by  rozmlátil  toto  tanutí 
tehdáž.  Ale  zahýkl  jen  temně  v  sobě.  Bylaf  to  dosud  v  jiném  stavu 
—  dle  jeho  domnění.  A  ten  předstíraný  stav  její,  vlastně  to  domnělé 
dítě  jeho  na  cestě  k  životu  bylo  mu  čímsi  příliš  posvátným,  nedo- 
tknutelným, před  čím  musilo  ustoupiti  krvavě  zjítřené,  nesnesitelně 
rozezlené,  pohaněné,  uzoufané,  zklamané,  protestující  a  jakkoliv  jinak 
disponované  vlastní  já! 

A  vzpomněl  si  včas  na  nedávný  výstup,  na  možnost  nového 
skandálu,  jejž  byla  s  to  do  krajnosti  rozpoutati,  to  jako  by  tím  lépe 
hovělo  jejímu  pudu,  jejím  choutkám  .  .  .  Skřípaje  jen  zuby  jako  hla- 
dový vlk  ohryzující  kosti,  tedy  jen  beze  slova  odběhl  a  uzavřel  se 
na  kolik  hodin  ve  své  kanceláři,  proklínaje  všechnu  ženskost  a  celý 
svůj  život  .  .  .  Jinak  docela  normální  průběh  líbánek. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  283 

Ale  že  bylo  tu  pořád  to  dítě,  v  jehož  představách  tehdáž  ještě 
žil,  vnořuje  v  jeho  domnělé  bytí  své  vlastní  bytí,  potlačuje  své  já, 
svá  práva  i  své  přesvědčení,  a  vzhledem  k  němuž  odhodlal  se  zá- 
pasiti a  budovati  již  jen  jedině  jeho  osud,  který  měl  se  státi  na- 
potom  tu  osudem  jeho,  když  již  byl  v  ostatních  svých  zřetelech 
zmařen,  to  mu  zatím  jedině  umožnilo  toto  již  nesnesitelným  se  uka- 
zující žití  v  době  Hbánek. 

A  zase  dostavovala  se  bouřlivá  potřeba  ženy,  když  již  ne  ducha, 
aspoň  těla  jejiho,  neolřelost  mladých  styků  pohlaví  zase  se  přihlásila 
se  svou  ještě  vnadou,  s  onou  neukojenou  ještě  touhou,  s  vyzývající 
potřebou  styků  dalších,  s  oním  bouřlivě  a  nenadále  nastupujícím  roz- 
ruchem smyslnosti,  která  dovede  obestříti  každý  rozum  a  každou 
vůli  tolikerou  záludnou  šalbou,  která  dovede  pokořiti  každou  hrdost, 
ponížiti  muže,  aby  žebral  a  domáhal  se  své  potřeby  i  u  ženy  nej- 
horší, nejzvrhlejší,  která  ničí  duší  jeho  a  osud  jeho  šlape  svou  zpupnou 
zvůlí .  .  .  Snad  kdyby  byl  ve  velkém  městě  a  mohl  jinak  nalézati 
svého  ukojení,  snad  bylo  by  lépe,  snad  vůbec  byl  by  se  mohl  od 
ní  odvrátiti,  vybaviti  se  z  jejích  pout,  aby  zachránil  svou  svobodu 
a  své  bytí.  Ale  zde,  na  malém  místě,  vydaném  na  pospas  všem 
očím  a  ústům,  kde  bylo  potřebí  udržovati  úzkostiivou  korektnost  žiti» 
čest  rodinného  života,  a  aby  dále  zabráněno  bylo  všem  skandálům, 
které  by  mu  zajisté  poškodily  úvěr  a  vůbec  ho  připravily  o  možnost 
snesitelného  žití  aspoň  na  oko,  —  chráně  se  každé  nemístnosti  ji- 
ných styků  pohlavních,  byl  jí  vydán  na  milost  a  nemilost.  Ostatně 
neženil  se,  aby  pokoutně  a  kdes  v  potulném  úkrytu  po  mezích  a  slujích 
musil  hledati  své  životní  ukojení,  —  a  již  k  vůli  tomu  dítěti  nebyl 
by  cizoložil ;  v  tom  směru  byla  mu  rodinnost  příliš  posvátná,  zacho- 
vával si  příliš  své  důstojnosti  nad  vlastní  zklamání  a  zoufalství . . . 

A  přistupují-li  všechny  ostatní  ohledy,  formy  i  předsudky  a  nut- 
nosti společenské  a  jeho  postavení,  kterými  i  nejpekelnější  podstatu  věci 
je  třeba  udržeti  v  jistém  andělském  zdání  a  dodávati  jí  solidního 
dekora,  —  je  to  tím  horší,  pak  to  ochromuje  člověka  docela,  jinak 
byl  by  ji  musil  zabit,  to  si  řekl  tak  nesčíslněkráte  —  —  —  —  — 

Až  i  vlastní  projevení  se  pravého  stavu  věci  oloupilo  ho  tehdáž 
o  cíl,  jenž  ono  dekorum  činil  snazším.  Poznav  pravou  podstatu  věci 
se  stránky  její  fysické  i  mravní,  tak  byl  na  nějakou  dobu  vším 
zhnusen,  že  raději  odejel  z  domu,  předstíraje  složité  obchodní  zále- 
žitosti. Byl  by  nejruději  zapadl  kams  nezvěstně  v  svět,  aby  mohl 
všemu  ujíti,  i  sám  sobě.  Hryzl  se  v  sobě  jako  za  otrávených  útrob 
strašně  zžíravým,  ale  přece  jen  pozvolna,  za  to  jistě  působícím  jedem. 
A  nesměl  se  přiznat  sám  sobě  s  věcí  onou,  nesměl  ani  jí  nic  vy- 
týkat, aby  nestropila  hysterickou  komedii,  nesměl  ani  zjevně  se  vy- 
zuřit  v  této  tak  diskrétní  záležitosti,  jíž  byl  podveden,  aby  se  mu 
nevysmáli,  nepřišel  do  nehorázné  ostudy,  nebyl  společensky  kompro- 
mitován.  Snad  by  to  mělo  i  vliv  na  úvěr,  tuto  kletbu  obchodníka 
pod  maskou  tak  šalebného  dobročinění.  A  nezbylo,  než  navrátiti  se 
zas  domů,  továrna  toho  žádala,  žádal  toho  život,  bylo  třeba  za  každou 


Digitized  by 


Google 


284  Josef  K.  Šlejhar: 


cenu  se  sebezapřením  nejhroznějším  zjednati  zase  dekorum  té  nejpe- 
kelnější disposici,  v  které  se  octl. 

Ona  dělala  jako  by  nic.  Jako  by  byla  úplně  v  právu,  jako  by 
rozumělo  se  všechno  samo  sebou.  Zastal  jí  ještě  cburavou,  aspoň 
ležící  v  posteli  —  což  nadále  vůbec  ukázalo  se  jejím  velmi  oblí- 
beným zaměstnáním.  —  Zdálo  se  vše  ještě  jako  v  následcích  po- 
tratu. Uměla  znamenitě  zdát  se  churavou,  vyžadujíc  všech  možných 
ohledu  a  šetrností.  Chtěla  také  v  první  chvíli  vyzvati  sem  matku, 
jak  to  vždy  bývá  v  takových  pi^padech,  jako  by  ty  matky  mohly 
pomáhati  dcerám  roditi,  jako  nebyly  účastný  jejich  milování.  Mělo 
se  hned  telegrafovati  pro  ni.  Jen  se  po  ní  strašně  ohlédl.  A  tak 
daleko  snad  přece  nesáhala  její  lež,  anebo  se  přece  trochu  styděla 
anebo  lekla  toho  jeho  zdrcujícího  pohledu,  že  pro  svůj  podvod  ne- 
vzbouřila  celý  ten  rodinný  svůj  apparát.  Nechala  matku  tedy  doma. 
Ta  by  mu  byla  ještě  scházela  I  Za  to  jaksi  vyžadovala  tím  více  péče, 
ohledů  a  šetrnosti.  I  hukot  fabriky  jí  překážel.  Snad  se  měla  zasta- 
viti. Z  jeho  ohledů  a  šetrnosti,  kdyby  se  byly  tak  mohly  projeviti  dle 
své  přirozenosti,  anebo  kdyby  je  ona  byla  instinktem  ženským  dovedla 
vytušiti,  nebyla  by  měla  valnou  radost  a  její  churavosti  nebyly  by 
přispěly.  Jenže  on  zatím  jen  mlčel  a  zápasil  v  útrobách  s  jedem  do 
nich  vloženým,  se  svým  zklamáním  a  zoufalstvím.  A  jí  konečně 
by  ani  nezáleželo  na  mravním  tomto  zápasu,  i  kdyby  byla  měla 
proň  smyslu  —  jen  když  docílila  svého  a  rozmaru  bylo  vyhověno 
a  životní  zvůle  splněna.  A  že  není  krutějšího  sobectví  a  strašnější 
bezohlednosti  nad  sobectví  a  bezohlednost  rozmaru  ženy,  a  že  není 
ukládavější  zvůle  na  tomto  světě  nad  zvůli  nerozumné  ženy,  trpěl 
tím  strašněji  ve  svém  poznání  toho,  co  ho  připoutalo  k  této  žen- 
štině. A  byla  přece  jeho  ženou,  s  níž  musil  žíti,  sdíleti  s  ní  lože, 
sdíleti  s  ní  osud  svůj  .  . . 

Až  když  věci  se  jaksi  ustálily,  přivedly  se  do  všední  míry 
a  starosti  a  shony  obchodní  daly  mu  pozapomenouti,  zjednán  zase 
mu  jakýs  rodinný  kompromis.  Ne  že  by  se  stala  lepší,  že  by  se  mu 
přizpůsobila.  Naivní  nezkušenci  muži,  kteří  se  domnívají,  že. žena  se 
jim  přizpůsobí:  jedině  na  nich  samých  je  přizpůsobiti  se  ženě,  a  činí 
tak  vždy  jsouce  ženou  i  milováni  a  činí  tak  tím  více,  milujíce  ženu 
sami .  . .  Každá  žena  vede  muže  jako  na  neviditelném  řetězu  své  vůle 
a  svých  disposic.  Byl  ale  z  povah,  které  přizpůsobujíce  se,  protože 
nedalo  se  jinak,  trvaly  v  tom  houževnatějším,  úpornějším  odporu 
proti  dané  nutnosti.  Neměl  chvíle  klidu,  ze  štvaní  obchodního  vcházel 
ve  štvaní  rodinné,  af  již  projevené,  či  pouze  vnitrní,  které  pro  silnou 
jeho  přirozenost  těžko  se  opanovávající  bylo  tím    horší   strastí  .  .  . 

A  bylo  i  mnoho  starostí  a  nesnází  se  strany  továrny,  obchodu. 
Panovala  krise  všeobecná,  nedostatek  zakázek,  úpadky  a  ztráty  na 
všech  stranách,  zvyšované  požadavky  dělnictva,  nejistota  veškerých 
tržních  poměrů.  Pro  něho  znamenalo  to  tím  větší  nesnáze  a  břímě, 
že  vybudovav  v  neohrožené  podnikavosti  závod  svůj  v  letech  mocně 
prosperujících  téměř  zcela  na  úvěr,  doufaje,  že  několik  takových 
příznivých  saison  úplně  ho  aranžuje,  octl  se  nyní  v  době  tak  nepřed- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  285 


vídaně  pohoršené,  muse  značně  ještě  zápasiti  s  úvěrem,  na  nějž  byl 
odkázán. 

Věno  ženino  ukázalo  se  takovým  pouhým  plivnutím  do  moře, 
zvláště  když  ho  i  ještě  ošidili,  jinak  mu  připověděvše,  jak  ostatně  s  věnem 
z  pravidla  se  stává  se  strany  rodičů  spekulujících  se  svými  dcerami.  Byl 
by  potřeboval  mnohem  více,  aby  snesitelněji  se  utvořily  jeho  po- 
měry. Jen  děkoval  dobré,  solidní  své  pověsti  ve  světě  obchodním, 
své  rozumné,  účelné  podnikavosti,  své  pronikavé  prozíravosti  ve  sple- 
titosti tržních  poměrů  a  své  nadlidské  takřka  námaze,  že  v  této  době 
zlé,  spadající  právě  do  jeho  líbánek,  se  udržel,  co  na  všech  stranách 
závody  mnohem  mocnější,  silněji  založené,  staré,  padaly  —  „kapaly". 

Byly-li  by  časem  hořkly  líbánky  i  nejšťastnější  za  okolností 
takových,  I  kdyby  vzruchem  lásky  vlévaly  se  ze  srdce  milované 
ženy  v  duši  mužovu  nová  síla,  nové  doufáni  a  bezpečné  důvěřující 
zkonejšení,  které  dovede  v  životě  přemoci  tolik  těžkostí  a  nesnází, 
jeho  otrávené  líbánky  přímo  ho  pustošily,  jimi  zlo  se  zmnohonáso- 
bilo, nešetřena  tíha  s  jeho  duše,  nezkonejšeno  to  úporné  štvaní.  A  vě- 
domí zničeného  štěstí  v  té  době  nezjednaného  ještě  kompromisu  tím 
ohromivěji  vystupovalo  mu  v  duši  a  stálo  před  ním  jako  černý  pří- 
zrak. Zázrakem  divotvorným,  hojivým  zjitřené  rány  životnosti,  je 
láska,  blaživé,  vše  zapomínající  její  zkonejšení.  Jemu  se  zázraku  toho 
nedostávalo.  A  taková  láska  a  péče  ženina  v  zlé  životní  době  do- 
vede nejen  pomáhati  svým  citem,  ale  i  tolik  účastí  jaksi  praktickou, 
omezujíc  své  potřeby,  nabízejíc  svou  činnost,  která  mnohdy  bývá 
účinnější  a  případnější  než  nejúpornější  starání  mužovo,  vyvádějíc 
často  hravě  z  nesnází  a  zmatků,  které  na  tu  chvíli  zdály  se  neod- 
stranitelny. 

Ale  jí  být  ženou,  paní  továrnicí,  neznamenalo  přejímati  část 
těchto  nesnází  a  strastí,  omezovati  se,  přispívati  svou  dobrou  aspoň 
vůlí,  když  ne  již  snahou,  jí  to  znamenalo  nesleviti  ničeho  ze  svých 
požadavků,  ze  všeho  toho,  co  si  vybudovala,  a  co  všechno,  jak  dá- 
vala na  jevo  zřejmě  a  neomaleně,  bylo  jí  vlastně  všechno  málo,  nic 
proti  tomu,  co  očekávala  a  co  zasluhovala  a  čeho  se  jí  mohlo  také 
dostati,  kdyby  byla  neobětovala  se  jemu  —  „kdyby  ji  byl  nezkazil", 
vyštěkla  na  něho  při  jisté  příležitosti,  když  činil  jí  v  ohledu  tom 
předhůzky,  vybízeje  ji,  když  již  nehodila  se  k  ničemu  v  domác- 
nosti, nejsouc  tu  nic  platná  a  vše  skládajíc  na  bedra  druhých  lidí, 
aby  mu  aspoň  vypomáhala  v  kanceláři,  v  továrně,  aspoň  dohledem 
jakýms,  aspoň  dobrou  vůlí.  —  „To  si's  měl  vzít  komptoiristku  a  ne 
mě,"  zamávla  kolem  sebe  hrdě  a  opovržlivě  vlečkou  hedvábného  svého 
županu . . .  „To  by  mně  tak  scházelo,  to  bych  tak  byla  popadla,  abych 
měla  jít  mezi  tovární  luzu  a  vaše  smrady."  A  když  došlo  ku  vzá- 
jemným výčitkám,  musil  jen  mlčet  a  sklonit  hlavu  při  tom  „kdyby 
ji  byl  nezkazili"  Bylo  to  ostatně  pravda,  musil  uznati  v  duši  drtivou 
tíhu  této  pravdy,  —  z  těch  pravd  tak  strašných,  které  nejraději  na- 
vždy vyhladili  bychom  ze  svého  žití  a  které  tím  osudověji  se  nám 
vracejí  a  skládají,  jsouce  pomstou  naší  viny  .  .  .  Mlčel  tedy  jen 
a  sklonil  hlavu,  tu  hlavu,  která  stávala  se  denně  těžší.    A  jejíž  ly- 


Digitized  by 


Google 


286  Josef  K.  Šlejhar: 


siná  se  stále  šířila,  jak  by  vlasy  její  servávány  byly  s  ní  jakýms 
vichrem  podzimu,  dujícím  ve  zbylé  listoví,  —  někomu  vlasy  šedivějí, 
jinému  vypadávají,  jinému  je  vyškubou  .  .  . 

I  vzdal  se  jakékoliv  naděje,  že  mu  žena  bude  nějakou  pomoc- 
nicí, přispívatelkou,  oporou  v  břemeni  jeho  žití  —  stala  se  mu  sama 
břemenem,  které  přikládalo  se  k  břemeni,  jež  již  nesl  životem  .  .  . 
nemaje  ostatně  to  ženy  horší,  než  většina  moderních  žen  mužům  jesti. 
Také  vzdal  se  všeho  úsilí  napotom,  aby  ji  převedl  k  svým  záměrům 
a  snahám,  zanechav  ji  posléz  úplně  všem  těm  ničemným,  jalovým 
disposicím,  které  tvořily  a  vyplňovaly  její  život — — 

A  bylo  mu  v  té  první  době,  jako  by  vlekl  s  sebou 

okovy,  z  nichž  není  vypoutání,  jako  by  nesl  břímě  nejen  svého  žití, 
jež  v  dekoru  továrníka  nebylo  snadné,  ale  i  toho  žití  jejího,  nemilo- 
vaného, nesnesitelného,  ukládajícího  se  čím  dále  protivněji  a  nesne- 
sitelněji.  Doufal-li  a  chtěl-li,  že  se  vše  poddá,  aspoň  v  slušný  kom- 
promis uvede,  bylo  to  doufání  marné;  cokoliv  by  on  k  tomu  při- 
činil, zvrátila  vše  ona,  se  své  strany  nepřičinivši  ničeho. 

A  jen  při  tolikeré  míře  zvůle,  umíněnosti,  neústupnosti,  té  fa- 
lešné energie,  která  bývá  takovým  bytostem  vlastní,  musil  často 
žasnouti,  kde  se  to  v  takové  osůbce,  v  takovém  mládí,  o  němž 
dalo  by  se  souditi,  že  se  poddá  každému  účelnému  vedení  a  snaze, 
bére,  odkud  je  to  zde  nahromaděno  a  v  takovou  negativní  sílu  spo- 
jeno. Ano,  byla  to  negativní,  zžíravá  síla  stavící  se  na  odpor  život- 
nosti a  každé  positivní  snaze.  Ale  zdá  se,  že  nastává  doba  našich 
systémů  a  názorů,  v  nichž  vlastně  jedině  takováto  negativní  síla  se 
uplatňuje,  zvláště  u  moderních  žen,  a  v  tom,  ve  své  zvůli,  ve  svém 
zvracování  jsou  ony  nedostižný  .  .  . 

Byly  by  zajisté  věci  jejich  přivedeny  do  nesnesitelné,  nemožné 
krajnosti,  která  při  každé  příležitosti  již  již  zdála  se  nastupovat,  již 
již  vše  že  musí  prasknouti  —  a  tu  že  nechř  praskne  vše,  fabrika, 
i  jeho  i  třebas  její  život,  jen  když  se  to  tak  či  onak  ukončí  .  .  . 
A  že  čím  mohutněji  kypěla  a  bouřila  se  v  něm  jeho  životnost  pro- 
testujíc proti  vší  té  nemožné,  neživotní,  ničemné  zvrácenosti  jejího 
žití,  chtějíc  elementárně  vybuchnouti,  tím  úporněji  musila  býti  potla- 
čována, neměl-li  tu  ženštinu  umlátit,  umlčet,  urdousit  to  hrdlo,  za- 
čalo-Ii  ke  všemu  štěkat  a  lát,  obhajujíc  všechny  své  ničemnosti 
a  všechna  svá  stanoviska,  ubít  a  rozpoltit  to  čelo,  vzdorně-li  proti 
němu  zatanulo  jako  ve  schválném,  tvrdošíjném,  vyzývavém  tanutí, 
v  němž  zpodobila  se  veškera  ta  nízkost,  malost  a  zvrácenost  duše, 
neměl-li  rozlámati  a  zurážeti  ty  jakés  pahýly  jejích  rukou  před  očima 
jeho  a  jemu  v  samý  obličej  rozkaceně  šermující  jako  meče,  obha- 
jující to  a  uplatňující  své  justamenty  —  neměl-li  ji  zabít!  Cítil  a  byl 
přesvědčen,  že  při  jeho  výbušné,  prudké  povaze  musilo  by  k  tomu 
dojíti,  ta  bytůstka  by  nepovolila  za  cenu  života  —  v  duši  její  ne- 
dlel  anděl  smíru,  konejšivý  a  usmiřující,  perutěmi  svými  ovívaje  roz- 
pálenou skráň,  v  této  duši  sídlel  štír ...  A  nechtěje  dát  se  strhnout 
k  zločinnosti,  aspoň  se  stanoviska  práva,  k  níž  nutně  bylo  by  došlo 
v  takovém  rozpoutání  jeho  povahy,  když  by  jí  jednou  bylo  povoleno. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  287 


zachovávaje  si  rozvahu  a  muse  se  takto  sebezapříti,  trpěl  tím  hroz- 
něji.  V  ústraní  své  kanceláře,  když  zůstal  tam  sám  a  fabrika  stála, 
svět  jako  by  to  odstoupil  od  něho,  začal  se  v  pravém  slova  smyslu 
bíti  do  té  své  hlavy,  kéž  by  ji  mohl  nějak  roztřískati,  v  zracích 
mu  řeřavělo,  závrať  beznadějnosti  ho  zchvacovala.  Život  jevil  se  mu 
nesnesitelným.  Bylo  to  utrpení  hrozné,  právě  z  oněch  utrpení,  jež 
vznikají  z  příčin  tak  mizerných,  tak  ničemných,  jako  bylo  zde,  ne 
osudových,  velkých,  kdy,  kdo  trpí,  má  aspoň  ve  svém  utrpení  po- 
vznesení tragiky  —  tady  to  bylo,  jako  by  střípek  skla  zarazil  do 
paty,  po  níž  nutno  tlapati,  a  střípek  ten  čím  dále  jitřivěji,  mučivěji 
a  jakoby  úmyslněji  a  nemilosrdněji  rozedírá  tu  patu  svou,  po  níž 
netlapati  nelze  touto  chůzí  života  .  .  .  • 

Strašně,  strašně  bolí  tato  pata,  a  netlapati  na  ni  nebylo  lze 
jeho  chůzí  životem 

Až  přišlo  dítě.  Tentokráte  do  opravdy,  bez  klamu,  nebylo  zde 
třeba  již  cokoliv  předstírati,  když  jednou  byla  již  paní  továrnicí. 
Dítě  —  řekne  se  snadno,  a  v  přirozenosti  neporušené  je  to  zase 
jen  částí  této  přirozenosti,  která  tu  dospívá  k  svému  plodu  a  vy- 
zrání. Tak  je  u  zvířete,  tak  je  u  přirozených  žen.  Ale  dítě  u  mo- 
derní takové  dámy  značí  něco  docela  jiného.  Když  už  to  dítě  je, 
je  to  ne  proto,  že  to  je  cílem  rozkoše  a  nutností  přirozenosti  stí- 
hající svůj  rozvoj,  ale  proto,  že  to  přináší  s  sebou  každé  pohlaví, 
jež  nečiní  rozdílu  mezi  ženami,  že  je  to  zlou,  často  přes  všechny 
prostředky  nezabranitelnou  stránkou  rozkoše. 

Ona  nechtěla  mít  dětí  —  hú,  to  jí  bylo  něco  strašného,  pro- 
tivného. Když  jednou  předstírání  dítěte  posloužilo  jí  vhodně  k  do- 
sažení jejích  záměrů,  to  bylo  by  jí  postačilo.  Činila  také  své  pro- 
středky, aby  ubránila  se  dítěti.  Ale  bez  jeho  vědomí,  jenž  děti  chtěl 
mít.  A  byla  by  ho  zajisté  přelstila  i  v  tomto  ohledu  a  provedla  svou, 
kdyby  ve  svých  záměrech  dovedla  být  důslednou,  vytrvalou  a  ne- 
byla tak  příliš  líná.  Leckdy  v  noci  hned  vstát,  z  teplých  peřin, 
s  tělem  rozjihlým  svou  rozkoší  ...  a  žádné  jiné  prostředky,  pilulky, 
speciality  nejsou  nic  platný,  není-li  souhlasu  muže,  jenž  dítě  chce 
mít.  A  tak  se  stalo,  že  nepřelstila  ho  v  tom,  co  přelstíti  se  nedá, 
že  nepřelstila  přírodu.  A  obtěžkala  posléz  .  .  . 

Nesnesitelné  je  obtěžkání  a  stav  jeho  u  moderní  dámy.  Nesne- 
sitelný ne  pro  ni,  neníř  v  tom  ohledu  postiženější  než  žena  z  lidu, 
jíž  je  to  prostým  přirozeným  průběhem,  —  leč  nesnesitelným  pro 
její  okolí,  jak  mu  dovede  ukládat  své  rozmary,  choutky,  své  nesnáze, 
jež  do  jisté  míry  více  méně  přece  se  dostavují.  Taková  ženská  ne- 
chce trpět,  dokud  utrpení  neuloží  se  v  celé  bezohledné  brutalitě, 
proti  níž  nepomohou  žádné  protesty  a  nedůtklivosti,  —  a  trpí-li  sebe 
méně,  mstí  se  na  svém  okolí,  jež  je  na  ní  v  jakémkoliv  vztahu 
závislosti. 

Byl  by  nejraději  často  z  kůže  vyletěl.  Toho  nesnesitelného  fňu- 
kání, kňourání,  toho  rozcapování  se,  nediskretního  na  jevo  dávání  ne- 
snází pohlaví,  těch  choutek,  rozmarů,  nápadů,  jimž  všem  musilo 
být  neprodleně  vyhověno  —  musilo  se  hned  zapřáhnout  třebas  a  jet 


Digitized  by 


Google 


288  Josef  K.  Šlejhai 


r: 


do  města  pro  nějaké  višně  v  zimě  .  .  .  jinak  by  prý  dítě  hned 
od  počátku  trpělo  na  tom  světě  ujmu,  když  by  se  mu  nedopřálo 
všeho,  čeho  si  přeje  ...  to  si  totiž  všechno  ona  přála  —  čert  ví, 
kde  to  taková  ženštinka  sebéře  —  toho  samého  vyšetřováni,  napa- 
rování —  bába  tam  byla  jako  doma,  i  často  tam  spala  —  toho  všeho 
divného  kutění,  těch  rad  z  domova  a  těch  nářků  a  těch  obav  a  vý- 
čitek, že  již  tak  mladé,  když  ještě  nic  neužila,  zkazil  věk... 
byl  by  mnohdy  nejraději  z  kůže  vyletěl,  zprotivit,  zhnusit  se  dovede 
taková  ženština,  i  kdyby  již  protivnou  a  zhnusenou  nebyla.  Ani  na 
carském  dvoře  se  takto  carevna  nepřipravuje  do  svého  kouta  — 
Hrom  do  toho,  bude  tomu  již  jednou  konec  nějaký? 

Ale  očekávání  dítěte,  naplnění  jediného  smyslu  jeho  žití,  který 
mu  ještě  zbýval,  uskutečnění  toho  vytoužení,  od  něhož  ještě  čekal 
jakous  náhradu  a  útěchu  za  vše,  co  ztratil,  ho  obrnilo,  zapřelo 
v  něm  jeho  přirozenost,  smířilo  jaks  taks  s  protivností  všeho,  i  sho- 
vívávej! prese  vše  s  ní  jednal,  než  shovívavosti  zasluhuje  takový 
stav.  Raději  ke  všemu  mlčel,  odvracoval  se  od  nesmyslností  a  ni- 
čemností, jimiž  se  ukládala  svému  okolí,  povoloval  a  souhlasil,  kde 
se  dalo.  —  „Pamatuj  si,  že  se  nesmím  rozčilovat  ..."  připomínala 
mu  vždy  zavčas;  konečně  bylo  by  to  pravdou,  a  hryže  se  tudíž 
sám,  nechal  ji  být.  Všemu  je  na  světě  konec  —-  nastal  i  konec  této 
nesnesitelné,  protivné  novotě. 

Jedné  chvíle  uložila  příroda  svou  daň  bolesti  i  jí,  mohlař  křičet 
a  zuřit  jaksi  jakkoliv,  —  dítě  přišlo,  stal  se  otcem  —  stal  se  pak 
otcem  po  druhé,  po  třetí,  přes  veškeré  její  zaklínání,  že  víc  ji  již 
nedostane,  víc  že  dítě  mít  ona  nechce  a  nesmí,  přes  veškeré  pro- 
středky, jež  selhaly,  protože  on  používat  jich  nechtěl  a  ona  byla  příliš 
líná,  přes  všechna  dobrozdání  a  varování  na  něho  zjednaných  lékařů, 
že  by  se  vzhledem  k  zdravotnímu  stavu  jejímu  nedoporučovalo,  aby 
dětí  více  měla,  přes  všechno  to  stala  se  matkou  tří  dětí,  protože 
to  nepřinášela  její  povinnost,  pud  a  touha  mateřství,  ale  její  pohlaví, 
které  za  každou  cenu  své  právo  si  vybojuje  .  .  . 

Děti  dají  práci,  starost  matce,  je  pravda,  ale  práci  a  starost 
radostnou,  obětavou,  jež  je  jakous  nejvyšší  bohoslužbou  lidskosti. 
Jí  nedaly  práce  nijaké  I  Zjednala  se  kojná  —  ona  nedá  si  přece 
ničit  zdraví,  krásu,  —  přibrána  ještě  jedna  služka  ...  ty  si  to  již 
s  dítětem  musí  spravit  —  ani  jednou  nevstala  ona  k  dítěti  svému, 
ani  jednou  vyrušen  nebyl  její  spánek,  její  hovění.  Byly  pro  to 
boje,  chtěl  jmenovitě,  aby  sama  kojila,  —  to  dopadl,  i  tchyně  se  na 
něho  zle  obořila,  co  to  žádá  na  takovém  nóbl  vychovaném  dítěti,  — 
bylo  tu  mnoho  trapného,  nesnesitelného,  co  by  bylo  zase  mohlo 
vésti  do  krajností  unáhlených,  příkrých,  ale  vědomí  otcovství,  ú 
drobní  tvorové  po  něm  očinkama  svýma  zírající  a  ručínkama  zahra- 
bávající se  mu  nehorázně  do  vousů,  to  přinášelo  mu  možnost  se- 
bezapření a  činilo  mu  život  snesitelným,  chvílemi  i  štěstím  a  útěchou 
ho  zahrnovalo.  Žil  aspoň  pro  své  děti,  a  ty  mu  nahradily  vše,  pro- 
tože musíme  umět  nahraditi  si  každý  nedostatek,  každou  bídu,  každé 
neštěstí,  nahraditi  si  často  i  spořejší,  ubožejší  náhradou,   než   je  vě- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  289 


domí  otcovství,  než  byla  rozkošnost  a  podstata  drahých  dětí,  —  že 
musíme  umět  vždy  a  v  každém  případu  zla  náhradu  si  nalézti,  ne- 
chceme-li  vlastně  vzdáti  se  možnosti  života.  Svou  náhradu  měl 
v  dětech  svých,  své  jediné  vyražení  a  zkonejšení,  potěchu  a  bia- 
ženství  srdce,  když  navracel  se  k  nim  z  uštvání  v  továrně,  z  těžkých 
shonů  žití,  jaksi  čím  dále  nesnadnějšího,  štvavějšího,  jak  v  této  době 
těžké,  nepomíjivé  krise  trhu  se  značilo   —  —  —  — — 

—  —  A  takto  plynulo  toto  manželství,  na  venek  celkem 

v  korrektním,  byť  i  někdy  kolísavém  dekoru,  ale  uvnitř  v  neustálém 
pohnutí,  zjitření,  rozbouření,  aspoň  v  jeho  duši,  v  jeho  přesvědčení. 
Ona  byla  by  celkem  spokojena,  měla,  co  si  vytoužila,  byla  paní 
fabrikantovou,  hrála  jistou  úlohu  v  očích  davu,  bydlela  ve  ville,  byla 
poníženě  pozdravována  vychrtlými  dělníky,  jezdila  v  kočáře,  v  riěmž 
uměla  seděti  v  náležité  pose  toho  jakéhos  nedbalého  vynášení  se 
a  unylého  poddávání  se  vlnám  kočáru  a  opovržlivého  shledání  na 
tu  pakáž,  která  jezdit  nemůže.  Měla  vše  celkem,  co  žaludek  ráčil: 
dost  čokoládových  plněných  bonbonů,  jež  postačila  chroustat  celý 
den  jemu  na  netajenou  ošklivost,  měla,  co  ráčilo  hrdlo,  jež  již  z  domova 
uměla  dost  vydatně  zavlažovati  si  plzeňským,  jež  objednávalo  se  nyní 
pro  ni  v  bednách,  i  jemnými  likéry,  jichž  vždy  v  zásobě  se  u  nich 
nalézalo ;  měla  dost  nových  klobouků  i  toillet,  třebas  nebyly  z  Pa- 
říže, jak  v  duchu  toužila,  cítíc  v  tom  ohledu  páchanou  na  ní  ne- 
spravedlnost; měla  konečně  i  to,  co  vyžadovalo  její  pohlaví,  aniž 
musila  kojiti  a  pachtiti  se  s  dětmi.  Měla  vše,  ač  vše  mohlo  být  ještě 
okázalejší,  pro  ni  a  její  vychování  a  její  aspirace  uzpůsobenější,, 
přiměřenější;  leč  každý  musí  nějak  na  tom  světě  strádati,  nějaký 
svůj  kříž  nésti,  a  proto  i  ona  celkem  se  podřídila  v  nutném  sebe- 
zapření svému  osudu,  jenž  mohl  a  měl  ale  přece  dopadnouti  jinak 
v  názorech   vychování  z  kláštera  anglických   či  jakých  panen  .  .  . 

Až  i  toto  celkem  to  nejmenší,  co  vyžadovala  a  čeho  se  jí  jaksi 
přece  dostat  musilo,  ukázalo  se  pro  měřítko  osudu  velkým,  že  mohlo 
být  totiž  hůře.  A  toto  nastalé  hůře  zvláště  nemohla  svému  mužL 
odpustit.  — 

Krise  na  trhu  textilním  se  stupňovala.  Bylo  čím  dál  hůře, 
úpadek  za  úpadkem  se  dál,  i  velké,  zabezpečené  závody  kolísaly. 
Kdo  byl  odkázán  na  úvěr,  nalézal  se  stále  na  okraji  propasti,  v  ú- 
zkostech  chodě  spát  a  v  úzkostech  vstávaje  o  svůj  závod.  Jeho  pro- 
vozování tovární  stalo  se  v  poslední  době  pravým  zoufalým  zápasem 
o  udržení  se,  bylo  to  křečovité,  mučivé  vytloukání  klínu  klínem. 
V  těžkém  uštvání  a  trapných  nesnázích  vracíval  se  z  pisárny  domů,, 
kde  starosti  mu  nedovedly  odehnali  ani  bezstarostně  rozžvatlané  jeho 
děti,  hrnoucí  se  na  jeho  klín,  a  hraje  si  s  nimi  a  na  ně  se  usmí- 
vaje cítil  v  srdci  břitký  nůž  hrozící  hospodářské  záhuby.  Tím  méné 
dovedla  jeho  starosti  odehnati  ona  svými  neustálými  nároky,  svou 
zpupností,  svou  malichernou  neústupností,  která  do  krve  bojovala 
za  své  přesvědčení  tím  nesnesitelnější  a  dravější,  čím  bylo  pito- 
mější a  nižší,  svým  bezohledným  sobectvím,  které  nemělo  ohledu 
ani  nedovedlo  přinésti  jakékoliv  oběti.  —  Což  jsou  ještě  ženy,  které 


Digitized  by  VjOOQIC 


293  Josef  K.  Šlejhar: 


nejsou  sobecké,  s  ochotou  se  sebezapírají  a  přinášejí  v  oběť  své 
choutky,  které  svou  bytostí  jako  anděl  smíru  dovedou  ovanovati 
zkonejšením  zmučenou  skráň,  které  již  svou  přítomností  oblažují 
a  ulehčují  hoře?  tázával  se  sám  sebe  za  vnitřního  skřípění  zubů. 
Jsou-li,  běda,  že  se  mu  nedostalo  takové,  tecf  by  mu  jí  bylo  nejvíce 
potřebí,  v  uštvání  jeho  bytosti,  v  účasti  takové  spíše  by  dovedl  odo- 
lati, ale  sám,  cítil,  že  hyne.  A  není-li  takových,  pak  běda  všem  těm 
romantismiim  a  jalovým  feministickým  změkčilostem,  které  cos  tako- 
vého tvrdí  a  sentimentálně  vyličují  .  .  . 

Viděl  posléze  zřejmě,  že  svou  finanční  a  hospodářskou  silou 
neobstojí,  a  má-li  vůbec  jeho  závod  se  udržeti,  že  musí  se  postarati 
aspoň  o  společníka.  Bylo  to  celkem  kruté  doznání  pro  jeho  silnou, 
samostatnou  individualitu,  jež  dostane  se  takto  do  jistého  područí, 
ale  bylo  to  konečně  jediné  východiště.  Již  již  začal  váznouti  s  vy- 
rovnáním, často  si  musil  vypomoci  zástavami,  aby  sehnal,  čeho  ne- 
dostávalo se  na  výplatu,  uchyloval  se  ku  pomoci  vysokých  eskomptů, 
zápasil  den  ke  dni  krutěji.  Jen  již  toho  společníka  mít.  Ale  o  toho 
společníka  bylo  zle  v  době  tehdejší  krise,  kdy  každý  střežil  hotový 
groš  boje  se  jej  investovati  a  vložiti  v  jakékoliv  podniky.  Bylo  velmi 
těžké  sehnání  takového  společníka.  Ale  maje  dobrou  pověst  a  dobré  silné 
jméno  a  dost  přesvědčivé  charakternosti,  dosáhl  v  tom  směru  posléz 
kýženého  zdaru  po  velkém  shánění,  ježdění,  po  nesmírném  pachtění. 
Nalezl  řádného  seriosního  člověka  s  dostatečným  kapitálem,  jenž 
v  zásadě  byl  ochoten  zúčastniti  se  jeho  podniku,  prozkoumav  všecky 
rozpočty,  prospekty  i  možné  vyhlídky  věci  té,  bude-li  dost  kapi- 
tálu ;  a  že  krise  je  dočasná,  bylo  jisto.  Jednání  jeho  bylo  přísně  ku- 
pecké, odměřené,  ale  tím  větší  dávajíc  záruky  seriosnosti  a  opravdo- 
vosti. Bylo  ustanoveno  již  všechno  do  podrobná  u  vzájemném  po- 
měru jeho,  bydleti  bude  nahoře  ve  ville,  kdež  se  mu  přenechají  dva 
pokoje  — bylř  to  starší  mládenec,  —  odkud  byl  krásný  rozhled  do 
údolí.  Znalf  nastávající  společník  celou  polohu  závodu,  krajina  se 
mu  velice  líbila.  A  některý  den  že  přijede  již  za  definitivním  uza- 
vřením, ku  smlouvě  již  samé  .  .  . 

V  netrpělivosti  horečné  čekal  již  každou  chvíli  nastávajícího 
společníka ;  nikdo  není  tak  toužebně  očekáván  jako  ten,  kdo  nám  má 
přinést  peníze  k  vysvobození  z  finanční  záhuby.  Při  netrpělivosti  své, 
která  již  byla  si  bezpečna  výsledkem,  nabyl  ale  nových  nadějí,  no- 
vého vzpružení  sil,  zase  jakés  síly  sebevědomí,  které  již  počalo 
se  viklati,  —  třebas  na  druhé  straně  ve  svém  přesvědčení  přece  jen 
tajně  trpěl  ve  své  mužné,  společenské  hrdosti,  což  ovšem  však  již 
musil  a  dovedl  přemoci. 

Své  ženě  nesvěřil  se  zatím  vůbec  s  ničím  v  tomto  ohledu.  Svě- 
řovati se  jí  s  vážnými  životními  záležitostmi,  takové  ničemné,  pro 
nic  životního  smyslu  nemající  fafl^e,  jí,  která  pro  nic  nemá  úvahy, 
sebezapření,  v  ničem  nedovede  ulehčiti,  ale  všechno  jen  znesnadniti 
a  zničiti,  co  životem  sluje?  Ani  mu  nenapadlo,  ba  spíše  vše  tajil  — 
ještě  by  mu  činila  nesnáze  a  nemístnosti  v  situací  jeho  tak  jako  tak 
již  dost  těžké,  —  konečně,  co  by  jí  na  tom  mělo  záležeti,  jen  když 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  291 


bude  mít  všeho  toho  dost,  co  tvoří  smysl  a  naplnění  jejího  bídného 
žití.  Sice  měl  jisté  pochybnosti  a  nesnáze  v  duši  stran  ní,  a  také  tyto 
nesnáze  byly  i  příčinou,  proč  nesdělil  jí  ničeho,  ale  vše  to  zase  za- 
hnal, v  tom  ohledu  jeho  vůle  je  tu  a  rozhodnutí,  které  řídí  se  da- 
nými okolnostmi.  — 

Jednoho  dne  musil  nakvap  odejeti  povolán  telegraficky  k  urov- 
nání jisté  nutné  záležitosti.  Odjížděl  nějak  nerad,  cos  v  něm  se  zrovna 
zpěčovalo  tomuto  odjezdu,  nutkajíc  ho  zůstati  doma,  zrovna  jakás 
výstražná  tucha  se  v  něm  hlásila  o  to  —  ale  když  ta  cesta  byla 
tak  nutná.  Ostatně  ještě  během  odpoledne  může  býti  zas  doma,  a  také 
bude.  Odjížděje  posléz  přece,  nakázal  své  ženě,  aby  vyřídila,  kdyby 
přijel  nějaký  pán  —  očekávaný  společník,  —  že  během  odpůldne 
se  vrátí.  Aby  zároveň  pánovi  tomu  připravila  a  vykázala  pokoj 
a  řádně  ho  uhostila,  že  na  této  návštěvě  mu  velmi  záleží.  No  což, 
proč  by  ne  —  jen  se  optala,  je-li  mladý  či  jaký  a  jak  dlouho  u  nich 
pobude.  Nejspíš  že  po  několik  dní,  po  případě  i  déle,  je  to  jeho 
obchodní  přítel,  s  nímž  má  důležité  obchodní  záležitosti  k  projed- 
nání. —  „Samé  jen  takové  obchodní  záležitosti!"  procedila  mrzutě, 
skoro  opovržlivě  .  .  . 

Sedaje  již  do  kočáru,  byl  jat  náhlým  takovým  znepokojením, 
které  zrovna  jako  by  ho  zburcovalo  v  jakés  poslední  chvíli  hrozivého 
před  ním  vyvstalého  nebezpečí,  již  chtěl  slézti  z  kočáru  a  cestu 
nějak  odložiti,  ale  zase  jako  by  to  považoval  za  slabost  a  nechtěl 
se  nějak  blamovati  před  svými  lidmi  v  kolísavosti  svých  rozhodnutí, 
a  že  i  zase  náhle  se  přihlásila  svrchovaná  nutnost  této  cesty,  jel.  — 

Kéž  by  byl  nejezdil! 

Podařilo  se  mu  uhonit  záležitost  své  cesty  tou  měrou,  že  k  ve- 
íeru  se  mohl  skutečně  navrátiti.  Nikdy  nejel  v  takovém  vzrůstajícím 
vnitřním  nepokoji  jako  tehdáž.  Stále  mu  koně  jeli  pomalu,  stále  vy- 
bízel kočího  k  pospěchu,  on,  jenž  vždycky  tak  šetřil  koní.  Na  koních 
stála  hustá  šlemovitá  pěna,  klopýtali  již,  kočí  musil  je  stále  pobí- 
zeti k  rychlejšímu  cvalu  anebo  aspoň  k  udrženi  ho ;  udivené  vrtě 
hlavou  a  při  novém  vždy  vybídnutí  pánově  poobrátiv  se,  ukazoval 
významně  bičem  na  zpěněné  zadky  koní.  —  Jen  tentokrát,  jako  by 
se  mu  omlouval  pán  ze  svého  neobyčejného  nutkání !  Kéž  by  jen 
již  doma  mohl  býti,  a  ta  horská  údolí  jsou  tak  nekonečně  se  vle- 
koucí,  zrovna  udolavě  výsměšná  pro  každou  netrpělivost,  snažící  se 
kvačit  daleko  před  nimi.  Těžké  chmury  táhly  mu  zatím  duší  v  zá- 
pětí jeho  předbíhající  netrpělivosti,  nemohoucí  se  dočkati.  Co  pak  se 
stalo  nějaké  neštěstí?  v  duchu  chvílemi  se  tázal,  dávaje  se  ovlá- 
-dati  svými  tuchami. 

Posléz  dojeli. 

Rozhlédl  se  nejdříve  kolem  sebe  v  takovém  jediném  postřehu 
všeho.  Ale  všechno  mělo  svůj  obyčejný,  klidný  vzhled,  nic  nehlásajíc 
o  vzruchu  neštěstí  nějakého.  Jaksi  se  mu  poulevilo.  Jako  obyčejně 
nikdo  mu  nepřišel  naproti  v  nedočkavosti  a  tušení  již  jeho  příchodu ;  jí 
—  obyčejně  rozvalující  se  na  pohovce  v  hedvábném  županu  —  bylo  líno. 
Po  zazvonění  přišla  služka.   „Je  tu  nějaký  pán?"  otázal  se  v  prud- 

19» 


Digitized  by  LjOOQIC 


292  Josef  K.  Šlejhar: 


kosti  celé  své  netrpělivosti  náhle  jako  proválené.  —  „Jo,  jo,  byl  tu,, 
milostpane,  ale  už  zas  odjel, *"  sdělovala  služka  v  horlivosti  noviny. 
—  „Že  odjel?!"  vykřikl  v  tlumeném  úžasu  hrozného  znepokojení 
a  všechny  své  saky  a  paky  hodiv  téměř  na  služku,  hnal  se  do  po- 
koje. A  jako  by  byl  nevěřil,  znova  se  doptává  paní,  na  pohovce 
jako  obyčejně  skutečně  se  rozvalující  a  nyní  líně  pozvedající  hlavu 
jako  k  jeho  uvítání:  —  „Je  tu  nějaký  pán?" 

„Byl,"  líně  mečí,  „ale  zas  odjel,  že  nemůže  se  ještě  tentokráte 
zdržeti,  a  v  kanceláři  ti  nechal  nějaké  psaní,"  vyřizuje  v  jakéms  pa- 
trném zdržování  jakýchs  nesnází  a  nejistoty,  jako  by  v  jejím  sdě- 
lování  nebylo  přece  všechno  v  pořádku. 

Pro  to  psaní,  honem,  honem! 

Ale  než  by  se  byl  kdo  vypravil,  byl  by  se  zadusil  zatím  sám 
v  sobě  znepokojením  zjitřujícím  nesnesitelně  celou  jeho  bytost.  A  jen 
tak  podivně,  neoznačitelně  vzhlédnuv  na  tu  ženu,  na  pohovce  ni- 
čemně  se  rozvalující,  kterémuž  pohledu  ona  jako  by  se  byla  plaše 
vysmekla,  stranou  stočivši  své  vypouklé  oči,  tak  jak  byl,  v  cestov- 
ním úboru,  hnal  se  do  kanceláře  těmi  svými  pádnými,  nyní  celé  sáhy 
nabírajícími  kroky. 

Podali  mu  psaní.  Onen  pán  jen  malou  chvilku  že  zdržel  se 
v  kanceláři,  po  ničem  se  neptal,  napsav  jedině  krátký  dopis,  aby 
mu  jej  hned,  až  přijede,  odevzdali.  Serval  takřka  obálku.  —  Co  ta 
všechno  mělo  znamenati,  táhlo  mu  černě  duší.  Ale  neměl  náhle 
sil  v  rozevřený  již  dopis  nahlédnouti,  zvláště  před  těmito  kancelář- 
skými svědky,  před  nimiž  jako  by  měl  náhle  pocit  za  žádnou  cenu 
nesvěřiti  se  jim  s  velkým  jakýms  neštěstím,  s  jakým  vždy  chceme 
zůstati  sami,  a  jež  zajisté  v  tomto  dopise  číhalo.  Uchýlil  se  s  ním 
kams  za  továrnu,  v  osamocené  místo  lesíka,  osyk  a  jeřábů,  na 
stráně,  kdež  téměř  nikdy  nebylo  svědka  čehokoliv.  Nikdy  mu  z  duše 
nevymizí  tehdejší  ono  tak  neklidné  šelestění  těch  osyk  tu  nad  hlavou 
jeho  povzneslých;  jak  by  šelestěním  tím  hlásaly  neštěstí. 

Četl  tam  za  toho  šelestění,  jako  by  stále  naléhavěji  výstražného,, 
vlastně  pohltil  to  obsah  listu: 

Z  našeho  ujednání  nemůže  býti  nic.  Na  příčinu  zeptejte  se  své 
paní.  Bylo  mně  jinak  potěšením  atd. 

Stručně  a  krátce  jako  katova  rána  sekerou.  Ano,  kamsi  jemu 
zrovna  v  týl.  Prudce  zakolísal  v  nohou,  jako  u  podfatí,  strašlivě  cos 
vhřížilo  se  mu  v  útroby.  Ale  musí  věděti  ještě  všechno,  příčinu  to- 
hoto rozhodnutí  mu  zde  sdělovaného,  jež  přece  je  mu  ortelem  zá- 
huby, —  pak  dopadne  ta  pravá  rána  katova.  A  nevěda  ještě,  jak 
jeho  paní  má  být  na  všem  tom  účastná,  jat  byl  proti  ní  nějakým 
strašným  podezřením,  z  něhož  zároveň  v  duši  jeho  hned  vystupovala 
všechno  to  úžasné,  nenávistné  opovržení,  které  po  léta  v  něm  se 
skládalo,  aby  někdy  ve  svou  chvíli  za  vhodné  příležitosti  posléz  vy- 
buchlo. Neznala  však  zatím  ještě  důvodů  tato  nenávist  a  nevěděla,  proč 
vybuchnouti,  ale  že  tu  cos  těžce  důvodného  jest,  o  tom  nebylo  po- 
chyby, to  jeho  tuchy  příliš  určitě  značily.  Ale  jaksi  všechno  to  temné 


Digitized  by  LjOOQ IC 


Villegiatura.  293 

nahromadění  ještě  v  sobě  utlumil.  I  chvátal  domů,   tam  k  ní  rozva- 
lující se  dosud  na  pohovce,  s  listem  v  ruce: 

„Co  se  stalo,"  mohl  jen  temně  vyhýknouti,  obezřev  ji  celou 
svým  pohledem.  Jsou  pohledy,  před  nimiž  ve  svých  chvílích  ustu- 
puje všechno  sobectví  a  každá  drzost,  jsouc  vědoma  si  své  viny, 
a  před  nimiž  vina  tato  klopí  zrak.  Ale  ona  zraku  nesklopila,  spíš  jako 
by  ta  negativní,  zrůdná  síla  v  ní  se  najednou  pozvedla,  vzepřela  se 
tomu  pohledu.  Vypouklé  oči  její  vypouklý  ještě  více  a  zhranatěly 
nějak,  a  ten  zavilý,  kmítavý  zálesk,  jenž  tolikráte  svou  drzou,  němou 
výmluvností  přivedl  ho  v  pravé  zuření,  vzdorovitě  a  řeřavě  utkvěl 
v  jejích  zornicích  jako  střípky  skla.  A  vzchopila  se  hned,  jaksi  přisu- 
nuvši se  vyzývavě  k  tomu  jeho  pohledu.  A  tento  jeho  pohled  drtící 
a  plný  těžké  osudové  síly  jako  by  ještě  najednou  zakolísal  před  tou 
zpupnou  vyzývavostí,  od  níž  nebylo  se  nadáti  smilování  ani  pokání. 

„No,  jen  mě  nesežer  I  Co  by  se  stalo,"  odsekla  pak  hrubě,  zbyvši 
se  přirozené,  hovící  si  lenosti  svého  hlasu,  „ale  že  ti  žádnou  spo- 
lečnici nikomu  dělat  nebudu,  to  můžeš  být  přece  jist.  Já  se  nevdala 
za  žádného  takového  společníka,  rozumíš!  Snad  ještě  abych  dělala 
naposled  někomu  podruhyni!  A  své  pokoje  mám  pro  sebe,  ne  pro 
cizího  přivandrovalého  strejce !  To  by  doveď  každý !  Taky  jsem  mu 
1o  řekla.  A  taky  toho  ani  nemám  —  chvála  Bohu  —  potřebí .  .  .!" 

Bývá  ku  podivu,  "co  ženské  podaří  se  ve  svou  chvíli  ne- 
jednou propověděti.  A  i  když  při  tom  každé  slovo  její  vzbuzuje  celé 
peklo  zloby  a  pomsty  a  když  každé  slovo  její  ubíjí,  přece  se  ne- 
můžete obrániti  proti  takové  spoustě  na  vás  chrlené,  schylujete  se 
v  tu  chvíli  před  těmito  ubíječi  jazyka,  vrhajícími  se  na  vaši  duši. 
Také  až  dosud  musil  ustoupiti  těmto  ubíječům  jejích  slov  a  pone- 
chati dopadati  je  všechny  na  svůj  osud.  Nebyl  s  to  pronésti  slova. 
Leč  pak  již  nebylo  lze  dále. 

Nic  neodvětiv  a  jen  temně  hýknuv  v  sobě,  vsápl  se  jediným 
lakovým  smýknutím  k  ní  v  zástolí,  massivní  dubový  stůl  hravě  od- 
strčiv daleko  do  světnice  a  zchvátiv  ji  celou  v  náruč,  ale  zajisté  ne 
v  úchvatu  lásky,  vyzvedl  ji  vzhůru  jako  loutku,  aniž  ona  cokoliv  mohla 
podniknouti  ku  své  obraně  proti  této  mohutné  rozezlené  síle,  a  z  výše 
jí  mrštil  na  tu  pohovku  a  zase  pozvedl  a  zas  jí  mrštil  a  tak  něko- 
likráte jako  by  pouhou  takovou  ženskou  škatulkou,  z  níž  ale  vy- 
tryskalo  tolik  jedovaté,  zžíravé  tekutiny,  kterou  vše  živé  a  přirozené 
bylo  ničeno  a  strašně  zleptáno,  nač  vytryskla.  Zajisté,  že  tímto 
bídným  tělem  byl  by  takto  nejraději  mrštil  ne  o  tu  pohovku  měkkou 
a  poddajnou,  ale  kams  do  toho  dubového  stolu,  kams  o  stěnu,  o  pod- 
lahu, kdež  by  navždy  zůstalo  lpět  roztříštěno.  Ale  to  se  již  ovládal, 
jako  by  každé  zasloužené  ztrestání  a  všechny  prostředky  pomsty, 
které  měl  po  ruce  —  a  záleželo  jen  na  něm  jich  použíti,  —  byly 
mu  příliš  nepoměrně  nedostatečné  a  nevydatné  k  vyvážení  vlastní 
viny.  —  Co  by  z  toho  měl,  ji  zabíti,  jako  by  značilo  toto  pouhé 
neškodné  zahrávání  s  tímto  tělem,  jemuž  jako  by  chtěl  spíše  to  jen 
naznačiti,  co  zasluhuje,  a  co  by  mohl,  kdyby  chtěl. 


Digitized  by 


Google 


294  Josef  K.  Šlejhar: 


A  když  tato  škatulka  naposled  dopadla  na  pohovku,  pak  ji  ješté 
jen  sesápl  s  pohovky,  kams  jí  opovržlivě  zmítnuv  do  prostřed  pod- 
lahy, aby  j{  naznačil,  kam  vlastně  náleží. 

Zůstala-li  tam  hystericky  ležet  nebo  nezůstala,  křičela-li,  omdlé- 
vala-li,  dala-li  se  křísit  a  telegrafovala-li  pro  matku,  nevěděl,  nestaral 
se  již  o  to.  Ale  odešed  potom  do  kanceláře  a  uzavřev  se  tam 
a  stráviv  celou  noc  s  hlavou  úplně  v  dlaních,  jejíž  oblast  vlasová 
jako  by  byla  v  tyto  poslední  chvíle  ještě  více  zprázdněla  naplnivši  se 
čímsi  neoznačitelným,  co  zdálo  se  nějak  tak  trudně  a  tragicky  odnášet  od 
této  lebi,  bez  ustání,  v  obou  těch  mohutných  dlaních,  jimiž,  co  mohly 
obsáhnouti,  křečovitě  ji  svíral  a  jako  by  drtil,  a  zas  jí  vrtě,  jako  by 
nemohl  pochopiti  a  uvěřiti  i  vše  to,  co  se  již  stalo,  i  to,  co  neod- 
vratně nastane,  —  a  vypiv  za  tuto  noc,  snad  dosud  nejhroznější 
ve  svém  životě,  velkou  láhev  koňaku,  ráno,  jsa  úžasně  přepadlý,  se- 
rvaný, zesinalý,  popsal  kus  papíru,   na  němž  ohlásil  konkurs  —   — 

To  barbarství  dlouho  nemohla  mu  odpustiti  a  také  neodpustila. 
Takto  brutálně  na  ni  sáhnouti,  —  vždyť  ji  mohl  zabíti,  aspoň  těžce 
ublížiti  v  životě  ...  a  také  dlouho  si  naříkala  na  vnitřnosti,  s  nimiž 
zajisté  bylo  hnuto,  několika  doktory  i  dala  se  promakávati,  leč  zdála 
se  všechno  v  pořádku ;  nenastala  žádná  horší  krise.  Matce  prý  tele- 
grafovala, matka  prý  z  toho  mohla  míti  smrt.  Jen  se  ušklíbl,  nad 
tou  matkou  jako  dcerou.  A  když  jí  potom  s  jakýms  svým  šibe- 
ničním zadostučiněním  sdělil,  že  ohlásil  konkurs,  že  je  to  výsledek 
jejího  jednání,  pohodila  jen  vzdorovitě  hlavou.  Ostatně  nevěděla, 
co  to  vlastně  ten  konkurs  je,  tomu  neučí  u  anglických  panen,  tomu 
učí  teprv  život  sám;  a  proto  neodolala  posléze  zvědavosti  a  přece 
trochu  znepokojena  zeptala  se,  co  ten  konkurs  vlastně  je. 

„Pangrot,  pangrot,  holčičko,"  jedovatě  vyhýkl.  A  když  j£ 
potom  v  témže  šibeničním  zadostučinění  sděloval  a  odkrýval  kousek 
po  kousku,  co  bude  se  to  nyní  dít,  jak  je  zfendují,  jak  jim  prodají 
fabriku,  kočáry  —  na  tom  u  zvláštní  zálibě  spočinul,  —  že  je 
vyženou  odtud  a  jaké  bude  nadále  celé  to  živobytí  ostatní,  —  ú- 
myslně  i  jaksi  přidával  temných  barev,  —  a  to  že  vše  je  tedy  ovoce 
její  mizerné,  beztaktní  zpupnosti,  která  mu  odehnala  vhodnou  příle- 
žitost, pohodila  zase  jen  posupně  hlavou,  jako  có  že  je  jí  sice  potom,, 
ale  její  zájem  že  tím  trpět  nesmí.  —  „Ale  nemysli  si,**  odvětila  mu 
na  to,  jako  u  shrnutí  toho  zájmu  svého,  jenž  strádat  nesmí,  „ale 
nemysli  si,  že  mě  nebudeš  řádně  živit  a  že  snad  nebudu  mít,  čeha 
budu  potřebovat  —  to  bych  se  na  to  podívala  I  A  věno  je  moje. 
A  nábytek  taky,  abys  věděl  ..." 

Blahoslavená  útěcho  ženy  v  neštěstí  mužově  a  jejího  pomocného- 
přidávání  se  k  osudu  mužovu !  Poznal  této  blahoslavené  útěchy  a  po- 
moci tohoto  přidávání.  A  to  mu  bylo  nejhorší  přítěží  a  strastí  na  té 
cestě,  kterou  mu  bylo  nyní  jíti  u  vleku  všech  těch  hrozných,  poni- 
žujících událostí,  které  nyní  mu  nastaly  a  které  rvaly  jeho  hrdost, 
čest,  jeho  jmění  a  surově  odkrývaly  intimitu  jeho  života.  Jeho  konkurs, 
nebyl  věcí  vypočítavou,  nepoctivou,  s  níž  se  spekuluje.     Byl  však. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  295 


mukou  a  hořem  jeho  sebevědomí,  strašnou  ranou  osudu.  Ale  poda- 
řilo se  mu  posléz  uvésti  vše  do  pořádku,  vyrovnal  vše,  aniž  pohany 
na  jeho  cti  zůstalo,  jmění  ale  bylo  ztroskotáno,  a  bylo  příliš  zřejmo, 
že  o  svých  silách  nadále  závod  takový  v  dobách  krise  a  nejistoty 
udržeti  nemůže.  Závod  prodán  a  se  zbytky  jmění  a  svými  zkuše- 
nostmi a  nezlomnou  energií  k  práci  usadil  se  v  hlavním  městě,  za- 
řídiv si  agenturu  ve  svém  oboru,  vleká  takto  dále  káru  svého  osudu, 
jejíž  ale  nejhorším  břemenem,  nejúpornější  přítěží  byla  ona.  O  svůj 
nábytek  ani  věno  nepřišla  — 

Co  muk,  sebezapření,  potlačení  vlastní  hrdosti,  uštvání  a  ujař- 
mení vlastního  „já"  musil  v  té  době  přežíti  vida  všechno,  co  budoval 
po  celý  život  a  nač  všechnu  mocnou  svou  energii  a  podnikavost 
vynaložil,  ztroskotáno;  a  maje  vědomí,  že  je  to  ztroskotáno  zby- 
tečně, pouhou  svévolí  té,  jež  má  mu  být  nejbližší  oporou,  láskou, 
účastnicí,  tím  mučivěji  a  strastněji  vším  tím  byl  zasahován,  jakož 
i  proto,  že  zrovna  jako  s  uděláním  po  jeho  úpadku  konstelace  trhu 
začala  neobyčejně  příznivě  se  utvářeti.  Ve  svých  zlých  chvílích  tu 
v  pravdě  zoufal  a  sápal  svou  bytostí  proklínaje  ji  i  svůj  život. 
O  všem  tom  neodstupujícím  duševním  zjitření,  hlodajícím  na  kořeni 
jeho  bytosti,  neměla  ona  ponětí,  nerozuměla  těmto  tragickým  zápasům, 
nevnikala  sdílně  v  tuto  zjitřenou  muku,  nestarala  se  vůbec  o  hoře 
svého  muže.  Také  se  jí  s  ničím  ani  nesvěřil,  bylo  by  to  i  marno, 
jen  profanováním  nesnesiteinosti  jeho  hoře. 

Zdánlivé  klidně  žil  uzavřen  jen  v  sobě,  v  ponurosti  jakoby  smr- 
telné, na  venek  konaje  své  povinnosti  životní  nadále  a  staraje  se 
o  živobytí  své  rodiny,  hlavně  to :  řádně  živě  ji,  aby  měla,  co  potře- 
bovala. Měla  zase  své  bifteky,  své  víno,  své  čokoládové  jemně  pl- 
něné bonbony,  chodila  si  i  nadále  slušně,  appartně,  byť  přece  jen 
v  mnohém  a  mnohém  musila  se  omezovati  proti  dříve;  nebylo  ko- 
čárů, nebylo  dekora  továrnice ;  v  tom  ohledu  ovšem  tím  více  poklesl  on 
v  jejím  mínění,  nemohl  jí  poskytnout  bezpodmínečně  vše  to,  co  měla 
mít  a  jak  celou  svou  tradicí,  svým  rodem,  vychováním  zasluhovala. 
Ale  nebylo  nic  plátno ;  železným  cifrám  a  rozpočtům  musila  se 
dosud  podříditi  i  nejvznešenější  každá  tradice,  a  musila  se  podříditi 
i  ona,  za  to  se  mu  jaksi  mstíc  celým  svým  jednáním,  vzdorem,  své- 
volí, výčitkami,  jež  čím  dále  více  prohlubovaly  propast  mezi  nimi. 
A  nemohl,  nesměl  jí  nic  vyčítati  —  Já  pangrot  neudělala,  pamatuj 
si!"  odsekla  mu  v  perné  výčitce,  a  to  byla  ta  nejstrašnější  rána  v  jeho 
cítění,  které  tak  jedovatě  a  zžíravě  se  uměla  dotknouti,  a  vystihnuvši 
jednou  mocnost  své  zbraně,  dovedla  jí  vždy  nejvhodněji  použíti, 
vždy  ho  ohromivši,  pokořivši.  Vůbec  připadal  si  stále  pokořenějším, 
ohromenějším. 

Ponechal  jí  posléz  úplně  sobě  samé,  její  zvůli,  nerozumnosti, 
a  ona,  co  ztratila  na  dekoru  paní  fabrikantové,  vynahrazovala  si 
výhodami  velkoměsta.  Chodila  často  do  „Emauz",  navazovala  své 
bývalé  styky,  chodila  do  koncertů,  divadel,  dávala  si  zvláště  ráda 
vykládati  karty,  jakoby  od  nich  něco  čekala. 

Ano,  ty  karty.     Nějak  vytrvale  hlásaly  v  poslední  době  velkou 


Digitized  by 


Google 


296  Josef  K.  Šlejhar: 


změnu  v  jejím  osudu.  —  „Nějaký  moc  velký  štěstí,"  hlásala  tajemně 
kartářka,  jenže  pořád  nebyla  ještě  karta  dost  jasná,  že  zajisté  teprv  později 
projeví,  co  vlastné  za  změnu  se  má  stát,  v  čem  to  moc  velké 
štěstí  má  vlastně  záležet.  Karta  také  vyžaduje  času  a  má  své  „laune**, 
vykládala  kartářka.  A  do  krajnosti  pověrčivá,  což  s  sebou  nesla  její 
obmezená,  sobecká  povaha,  jaká  nebudujíc  na  svých  silách,  vše  jen 
vkládá  v  jařmo  jiných  a  očekává  z  příznivých  nahodilostí,  které 
všechny  doufá  strhnouti  k  výhodám  svého  sobectví,  byla  ona  neomylně 
přesvědčena  o  tomto  kynoucím,  neurčitém  dosud,  ale  zajisté  velkém 
štěstí  a  začala  o  něm  spřádat  své  sny  a  ukládat  mu  svá  přání,  tím 
horlivěji  docházejíc  ke  kartářce,  až  kdy  padne  ta  pravá  karta,  která 
by  posléz  vše  projevila,  a  tím  štědřeji  jí  platíc,  aby  tím  jaksi  z  rukou 
jejích  vylákala   tu  pravou    šťastnou  kartu  a  urychlila  její  prodlévání. 

A  vidíte,  karta  uhodla. 

Zlatá  kartářka.  Nalezla  posléz  tu  pravou  kartu.  —  Velká  nemoc 
v  rodině,  hlásala  v  chmurné  velebě,  pak  těžká  rodinná  ztráta,  dodržovala 
v  téže  tragičnosti  ...  ale  tu  již  zároveň  ohlašuje  se  to  velké,  moc  velké 
štěstí  ...  Ale  ještě  pořád  neprojevila  karta  určitě,  v  čem  to  velké 
štěstí  má  záležeti,  to  pořád  zahaleno  zbývalo  v  tuchách  budoucnosti. 
Ostatně,  karty  vůbec  jsou  rády  hodně  nejasný  a  mají  své  rozmary. 

On  nestaral  se  o  ni,  o  její  spády,  o  její  výklady.  Ten  nejnut- 
nější rodinný  styk  odbyl  a  zas  se  uzavřel  ve  svou  temnou  ponurost. 
Čím  dále  jaksi  temnější,  ponuřejší.  A  jako  by  tu  zároveň  cítil,  že 
se  mu  ve  smyslech  co  divně  prázdní  a  propadá,  taková  svíravá  tíž 
že  se  na  ně  časem  klade.  A  začala  ho  vytrvale  bolet  hlava,  tak  ne- 
označitelně,  nezvykle,  podivně.  Dostavovaly  se  pak  chvíle  úplného 
jakéhos  sřícení,  zdrcené  malátnosti,  v  nichž  označoval  se  mu  celý 
jeho  život  v  pusté,  zoufalé  beznadějnosti,  jíž  bylo  by  nějak  lépe 
ujíti  rázem.  Cosi  nutkalo  ho  v  té  době  k  sebevraždě.  Ale  ty  tři  děti 
zaplašily  vždy  takové  ponoukání,  zas  střásl  se  sebe  skličující  ho  černé 
neblahé  jho,  zas  vynutil  si  v  tom  žití  nějakou  naději  a  mohl  se 
vrátit  k  životu.  Jenže  hlava  poslední  dobou  neustala  boleti,  strašně, 
úporně.  Celé  noci  začal  nespat,  a  co  spal,  bylo  jediné  takové  černé 
vytržení .  .  . 

Až  to  přišlo. 

Záchvat  štěstí  ho  najednou  jal,  takového  bezmezného,  oslněného 
štěstí,  rozpjatého  celým  jeho  žitím  a  vše  zasahujícího;  blaženství  ne- 
smírné, zadostučiněné,  usmířené  s  celým  světem  ho  náhle  zachvá- 
tilo. To  v  náhradu  všech  přetrpěných  strastí,  v  odčinění  všech  pro- 
tivenství. Jásal,  liboval  si,  kynul  radostně  svému  osudu.  Líbal  ji,  líbal 
děti  na  potkání.  Každého  by  tak  líbal,  svěřoval  se  mu  se  svým  ště- 
stím a  apoštolsky  se  s  ním  přátelil.  Ji  začal  za  vše  odprošovati, 
jako  by  se  vůči  ní  cítil  velkým  zločincem,  dopustivším  se  hrozných 
vin,  a  ona  beze  studu  přijímala  toto  odprošovánf,  cítila  se  v  něm 
uraženou  obětí  a  jeho  uznávala  tím  ukrutným  vinnlkem,  jemuž  ale  po 
případě  možno  uděliti  absolutorium  a  vzíti  ho  na  milost,  když  tak 
prosí  a  svatě  slibuje  polepšeni.  Začala  tedy  milostivě  odpouštěti, 
zvláště  když  on  jí  sliboval  všechno  na  světě,  všechno  vynahrazení, 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  297 


sliboval  a  kouzlil  nejskvělejší  úděl  osudu,  který  skutečně  dostal  se 
konečně  v  jeho  moc,  rozevíraje  před  ním  své  zářivé,  báječné  per- 
spektivy všech  výhod  a  přízní  —  mluvil  tu  o  báječných  vyhlídkách, 
jež  mu  najednou  kynou,  o  nesmírných  úspěších,  které  mu  najisto 
nastávají.  Rozplýval  se  při  tom  celý  v  takovém  vnitrně  oslněném 
rozhárání  nitra,  které  všechno  jímalo  ve  svou  oblast,  nic  a  nikoho  z  ní 
nevylučujíc,  ale  vše  jako  by  lehce  a  blaženě  ovládajíc,  co  dosud 
bylo  k  nezdolání,  závratné.  Bylo  mu  tak,  tak  blaženě,  volně,  vzlétal 
před  sebou  v  závratné  jakés  unášivosti.  Celému  světu  by  padal  ko- 
lem krku,  vše  v  něm  objímaje  a  něhou  pravé  křesťanské  lásky  za- 
hrnuje. Mluvil  tehdáž  mnoho  a  horlivě  ve  vzletné  přesvědčivé  vý- 
mluvnosti. Vyprávěl  neustále  o  svých  nastávajících  posicích  ži- 
votních, o  kynoucích  mu  vyhlídkách  a  úspěších,  které  každou 
chvíli  se  rozhojňovaly  a  do  širších  i  oslnivějších  obzorů  zasahaly.  Také 
přecházel  k  všelidským  věcem,  téměř  tu  káže  a  prorocky  přesvěd- 
čuje. Odprosil  i  za  všechno  tchyni,  a  to  bylo  co  říci.  —  „Ten  člověk 
se  poznal,"  usoudila  ona,  míníc  také  milostivě  odpouštěti.  „Bylo 
však  již  nejvýše  na  čase,  že  Pán  Bůh  přivedl  ho  k  poznání  ..." 
A  dcera  začala  si  již  kouzliti  novou  budoucnost  a  vynahrazení  si 
všeho,  v  čem  dosud  dle  svého  domnění  strádala  a  v  čem  nebyla 
pochopena,  na  základě  úspěchů  a  vyhlídek,  které  on  v  té  době 
kouzlil.  Ničemu  nejsme  zajisté  odhodláni  tak  snadno  uvěřit  a  vzíti 
to  za  skutečnost,  jako  představovanému  nám  štěstí  ař  v  jakýchkoliv 
nemožnostech.  Čemu  by  pak  nebyla  uvěřila  ona,  co  jí  slibovalo  ta- 
kové pozemské  výhody,  aniž  pátrala  po  možnostech  jejich!  Také 
zas  najednou  rozmluvil  se  o  nových  systémech  světa,  jejž  nutno 
přivésti  k  nápravě  od  základů  a  zcela  již  přetvořiti  v  duchu  pravdy, 
a  on  že  je  blízek  dosažení  věci  té  —  tu  nápravu  že  zří  již  před 
sebou,  blízké  že  je  již  příští  velkolepých  universálních  změn,  kte- 
rými zjedná  se  navždy  blahodárná  náprava  ve  věcech  pozemských. 
Jemu  že  je  tu  přisouzena  velká  úloha.  Nastane  to  revoluce  duchů, 
zrod  nových  soustav,  ideí ... 

(Dokončení.) 


.M:íl^^Í 


Digitized  by 


Google 


298 


Přehled  současné  filosofie  slovanské  * 


Sledujíce  myšlenková  úsilí  slovanské  filosofie,  kterou  bychom 
mohli  představiti  filosofickým  myšlením  v  Rusku,  Polsku  a  v  Čechách^ 
ař  již  se  přihlíží  k  historickému  vývoji  anebo  se  stanoviska  součas- 
nosti, shledáváme,  že  právě  rasy  germánské  jsou  nositeli  a  před- 
staviteli filosofického  myšlení  evropského,  ukázněného,  systemati- 
ckého, školovaného,  abychom  tak  řekli.  V  Anglii  a  Německu  usiluje 
se  po  staletí  filosofického  myšlení  o  noétiku  a  psychologii  poznání,, 
zkoumají  se  jeho  piívod  a  hranice,  svět  vnější,  představený  problé- 
mem pojmu  času  a  prostoru,  a  vztahy  z  těchto  vyplývající.  Vyvinuje 
se  pojem  filosofie  jakožto  vědy  universálně,  mající  provésti  synthesu 
výsledků  zkoumání  všech  věd  jednotlivých,  speciálních  v  jednotný 
názor  o  poslání  individua,  poměru  jeho  k  všeobecnu  a  životu. 

Je  to  poslání  celkem  příliš  velké,  jehož  plnění  může  postupovati 
kroky  co  nejdrobnějšími,  jsouc  závislo  na  výtěžcích  a  závěrech 
všech  věd  speciálních,  z  nichž  mnohé  teprve  téměř  před  nedávném 
vznikly.  A  jeho  naplnění  leží  v  době  tak  vzdálené,  že  dosavadní 
filosofie  ve  vlastní  své  podstatě  neměla  by  býti  jiným,  leč  —  vedle 
svých  zkoumání  o  lidském  poznání  v  nejširším  slova  smyslu  — 
hodnocením  historického  materiálu  myšlenkového  a  souřazením  vý- 
sledků poznatků  věd  jednotlivých,  tedy  rázu  kať  exochen  analyti- 
ckého a  normatického. 

Ale  právě  již  to  znamená  ocitnouti  se  v  labyrinthu  materiálu 
nadmíru  rozsáhlého,  toliko  jehož  přemožení  může  předpokládati 
možnost  nejnepatrnějšího  definitivního  kroku  v  před  a  jehož  rozsáhlost 
vysvětluje  zároveň  těžký  zmatek  a  neúrodu,  v  níž  moderní  filosofie  jako 
věda  se  ocitá.  Jak  činiti  synthesy  v  otázkách  všeživota,  problémů  indi- 
vidua a  kosmu,  jak  rozžehovati  světlo  v  prostorách  světa  mimojevového, 
či  správněji  ve  světě,  kryjícím  se  za  světem  jevů,  světlo,  které  by 
nám  zjevilo  sama  základní  tajemství  života,  dosud  zastřená  a  z  části 
toliko  věřícím  náboženstvími  tlumočená :  jestliže  nevíme  dosud  všeho 
definitivního  ani  o  původu  a  zákonech,  míře  a  hranici  vlastního 
poznání?  A  jak  postupovati  k  závěrům  všeobecně  platným,  jestliže 
jsme  tohoto  neovládli?  Ale  jakž  postupovati  v  tomto  a  s  ním  sou- 
vislém a  podmíněném  území,  ne-li  postupem  co  nejdůvodnějším  a 
nejrozvážnějším,  ne-li  methodou  především  zjišťování,  řádění  a  při- 
pojování, methodou  přesné  postupnosti  a  ukázněnosti,  to  jest  metho- 
dou vskutku  vědeckou,  není-li  jinaké  methody  spolehlivější  a  důvěry- 
hodnější? Nám  věda  nevylučuje  geniálnost.  Nám  věda  nevylučuje 
inspiraci.  Ale  uváděti  inspirace  jakožto  fakta  na  společný  jmeno- 
vatel jevů,  usoučleniti,  vyjádřiti  jedinou  souvislostí,  připojiti  a  vy- 
stopovati skrytou  základnu  jevů,  toř  poslání   vědecké  methody,  jež 

•  Tento  článek  napsán  byl  r.  1906.  Od  té  doby  novéjšími  daty  do- 
plněn není  kromě  několika  nejběžnějších  novějších  letopočtů. 

Digitized  by  LjOOQIC 


Karel  H.  Hilar:  Přehled  současné  filosofie  slovanské.  299 


jediná  může  býti  methodou  moderní  filosofie.  Ale  zda  zase  zá- 
kladním požadavkem  vědecké  práce  není  právě  onen,  na  nějž  jsme 
narazili  na  počátku  tohoto  odstavce  a  který  jest  jedním  z  význač- 
ných dělidel  dilettantnosti  a  vědeckosti  filosofického  myšlení,  poža- 
davek znalosti  a  ovládnutí  historického  materiálu  discipliny,  již  utvo- 
řených forem  a  odbytých  závěrů,  má-li  každý  následující  krok  pevně 
k  předešlému  býti  připojen  a  nemá-li  se  na  konec  přijíti  ke  zmatku 
vzájemného  pomíchání  toho,  co  jest,  co  bylo  a  co  má  býti  vykonáno? 
A  není-liž  v  pojmu  vědecké  methody  především  pojem  nejvíce  možné 
objektivnosti,  a  nesměřuje-liž  úsilí  všech  jejích  poznatků  k  platnosti 
a  hodnotnosti  všeobecné? 

Již  těmito  požadavky  máme  přesně  rozlišeným  okruh  všeho 
myšlení  za  účely  a  s  hlediska  subjektivnosti  podnikaného,  které,  ař 
z  pramene  rozkošnictví,  aesthetismu  nebo  životní  nutnosti,  bude  moci 
býti  nazváno  dojmovým  na  rozdíl  onoho,  jež  chce  býti  synthesou 
nikoli  jen  individuelních  a  vztahových  postřehů,  ale  poznatků 
všech  věd  jednotlivých,  basí  pojímání  všeobecného,  souhrnem  syste- 
matického vědění  o  podstatách,  onoho  filosofického  myšlení  vědeckého. 
Činíce  toto  rozlišení,  nikterak  nechceme  jedno  či  druhé  hodno- 
titi. Mezi  oběma,  měřeno  co  nejpovšechněji,  bude  ona  principielná 
mez,  která  leží  mezi  pravdou  náboženskou  a  pravdou  vědeckou, 
a  naším  úkolem  tuto  není,  leč  právě  uvědomiti  si  meze  nejbližší  a  nejúže 
se  vztahující. 

To  proto,  abychom  konstatovali  základní  povahu  filosofií  slo- 
vanských, v  nichž  hranice  tyto  co  nejmarkantněji  a  nejprudčeji  na 
sebe  narážejí.  Nebof  u  Slovanů  (a  jejich  filosofii  představuje  přede- 
vším filosofie  ruská,  na  níž  tato  pozorování  můžeme  konati  co  nej- 
přesvědčivěji), zatím  co  v  Německu  filosofie  vědecká  kryje  filosofii 
národa  a  Kant  filosofa  německého,  v  Rusku  filosofie  národní  byla 
do  nedávná  v  pravém  odporu  s  tou,  která  se  pěstuje  vědecky  na 
universitách.  Tam  rusky  filosofuje  umělec  Dostojevský  na  příklad, 
nebo  geniální  písmák  Tolstoj,  zatím  co  na  ruských  universitách 
vědeckou  filosofii  leda  rusky  přednášeli  němečtí  prqfessoři,  nebo  ji  ně« 
mecky  myslili  professoři  ruští,  mající  poměrně  nemnoho  společného 
s  charakterem  a  tužbami  svého  lidu. 

Užili  jsme  úmyslně  tohoto  poněkud  paradoxního  spojení,  abychom^ 
naznačíce  příkrou  mez  mezi  vědeckou  a  národní  filosofií  slovanskou, 
či  po  výtce  ruskou,  zatím  co  chceme  podati  stručně  přehled  směrů 
oné  první,  mohli  snáze  si  uvědomiti  příčiny  poměrné  její  nepůvodnosti, 
neosobitosti  a  odvislosti  od  filosofie  anglické,  francouzské  a  především 
německé. 

Filosofické  myšlení  v  Čechách,*    svého  času  pod  vlivem  iden- 

♦  Se  vzácnou  přehledností  a  zhuštěností  napsal  o  něm  stať  do  Ober- 
wegových  Dějin  současné  filosofie  (10.  vyd.)  prof.  dr.  Gustav  Žába,  z  něhož  pro 
tuto  stručnou  úvahu  přijímajíce  infurmace,  místy  doslovné  překládáme.  Pro 
přehled  filosofie  ruské  používáme  článku  Jakuba  Koíubovského  a  pro  pře- 
hled polské  článku  M.  Straszewského  (oba  rovnéž  v  Oberwegovi). 


Digitized  by 


Google 


300  Karel  H.  Hilar: 


titní  filosofie  (Aug.  Smetana,  K.  SI.  Amerling,  Ign.  Hanuš),  bylo 
v  pozdějším  svém  vývoji  uvedeno  na  dráhu  střízlivého  herbartov- 
ského  realismu  (Jos.  Dastichem,  Jos.  Durdíkem  a  Ot.  Hostinským), 
k  čemuž  přispěla  také  ta  okolnost,  že  od  gymnasijní  reformy,  za- 
počaté roku  1849  na  rakouských  gymnasiích,  logika  a  psychologie 
byla  —  a  možno  říci  téměř  až  dosud  na  mnoha  místech  jest  — 
ve  znamení  Herbartově.  Jiný  a  svérázný  směr  myšlení  v  Čechách  za- 
hajuje onen  moderní  Chelčický,  povaha  nábožensky  založená,  T.  G. 
Masaryk,  který  pro  úpravu  společenských  řádů  staví  na  Comtovi  a 
Spencerovi.  Mezi  myslitele  jemu  blízké,  hlavně  co  do  theorie  po- 
znání, psychologie  a  paedagogiky,  jest  především  řaditi  Fr.  Drtinu, 
Fr.  Krejčího  a  Fr.  Čadu. 

Od  přírodních  věd  postupuje  k  filosofii  a  o  výsledky  kantovské 
noětiky  se  opíraje,  Fr.  Mareš  odkazuje  na  požadavek  kriticko-noeti- 
cké  analysy  základních  přírodovědných  pojmů.  Mimo  tyto  směry, 
zatím  co  církevně  jest  pěstěn  thomismus  a  umělecky  nejnověji 
v  aesthetickém  hodnocení  v  popředí  stojí  princip  absolutního  subjekti- 
vismu  a  záliba  jemného  duchového  hedonismu,  stojí  zajímavý  myslitel 
Oldřich  Kramář,  stoupenec  hypothesy  aetherů. 

Ale  abychom  aspoň  nejnutnějšími  daty  a  jmény  opatřili  linii 
vývoje  českého  filosofického  myšlení  novodobého,  které  právě 
v  předcházejícím  sloupci  několika  význačnými  jmény  pokusili  jsme 
se  charakterisovati : 

Ve  vlivu  nčmeckéko  ideál  ismu  filosofovali:  potomní  histDriograf  Frant.  Pa- 
lacký, jenž  učinil  pokus  vůbec  prvního  vylíčení  déjin  aesthetiky  v  Přehledu  dčjin  krasovédy 
a  její  literatury  (1821),  rozpracovav  mimo  to  Krasovédu  čili  okrase  a  umění,  v pétl knihách 
1821—22),  kteréž  dílo  zůstalo  nedokončeno.  Kromě  Palackého  dále  hegelovec  Aug.  Smetana, 
snažící  se  sprostredkovati  spojení  mezi  přírodní  filosofií  Schellingovou  a  hegelovskou  filo- 
sofií ducha,  hlavně  ve  spise  „Der  Geist,  sein  Entstehen  u.  Vergehen"  (Praha,  1865).  1  gn.  H  a  n  u  š 
(1812— 1869)  kromě  několika  učebnic,  vydává  (v  Praze,  1852)  .Rozbor  filosofie  Tomáée  ze  Štít- 
ného". Směru  schellingovskému  náleží  celkově  i  tysiolog  Jos.  Půrky  ně  (1787—1869),  známý 
svými  exaktními  pracemi  hlavně  z  oboru  fysiologle  smyslů  a  empirické  psychologie;  vydal  řadu 
pojednání  latinsky  a  německy  psaných,  z  česky  uveřejněných  jmenujeme  aspoň  I.Fysiologil 
snu"  (1857). Sem  náleží  mim 3 jinH  Karel  Slavomír  Amerling  (1807— 1884)  se  svými 
spisy,  směřujícími  k  biologicko-harmonickčmu  systému  přírodnímu.  Jest  to  předevSim  jeho 
Něco  o  kvalitativném  a  kvantitativném  v  přírodě  (1870)  a  Bůh  křesťanství  jako  protiva 
přísně  vědeckého  bádání  (1880),  psaných  ovšem  německy. 

Ve  směru  he  rbartovském  bylo  by  jmenovati  především  J o s.  Dasticha  (univ* 
prof.  v  Praze,  1834^1870),  jenž  první  provedl  literami  rozbor  jednotlivých  filosofických 
disciplin  ve  smyslu  herbartovském.  Psal  o  psychologii,  ethice,  filosofické  propaedeutlce ;  od 
nSho  pochází  Formální  logika,  Empliická  psychologie  s  Úvodem  do  studia  filosofie  (1873).  Mimo 
to  „Základ  praktické  filosofie  ve  smyslu  všeob.  ethiky*  (1863),  dále  cenné  příspěvky  k  filosofii 
Štítného  a  jeho  aesthetice.  Speciálně  zabýval  se  psychofyslkou  a  jeho  jméno  zajfmavo  jest  také 
tím,  že  Dastich  první  počal|filo8ofické  přednášky  na  pražské  universitě  česky.  Bylo  by  sem 
ještě  uvésti  K.  F.  Hynu  s  jeho  Empirickou  psychol)glí,  celkově  herbartovsky  vypracovanou. 
Přes  Leibnitze  a  Kanta  dostav  se  k  Herbartovi  a  o  jeho  kriticko-noetické  elementy  se  opíraje, 
filosofuje  v  letech  80tých  Jos.  Durdík  (1837— 1903, univ.  professor  v  Praze).  Především  jde 
mu  o  to,  přivésti  význam  filosofie  z  pouhé  pojmové  a  poznatkové  kritiky  k  nauce  světového 
názoru,  nově  zdůvodniti  její  pojem  jakožto  vědy,  jež  na  podkladě  výsledků  ostatních  věd  jednotný 
světový  názor  usiluje  sestrojiti,  a  tímto  způsobem  právě  tak  oprávniti  její  jak  positivní  resultáty, 
tak  strojené  hypothesy,  přísným  myšlením  doložené.  Ježto  filosofie  jsouc  jednou  věděním  a  jako 
takové  rozlišovacím  a  objasňovacím  procesem  myslícího  objektu,  sama  jest  ve  vztahu  s  vlastním 
logickým  hodnocením  a  hodnocením  ostatních  bytostí  a  věcí,  jasně  vysvítá  požadavek  ozřejmiti 
xnethodologické  oprávnění  takového  věděni.  Za  tím  účelem  Durdík  připojuje  comtovskému  roz- 


Digitized  by 


Google 


Přehled  současné  filosofie  slovanské.  301 


tříděni  vnějších  věd  i  jemu  analogické  rozděleni  věd  vniterných  jako  nutný  doplněk,  a  to 
tímto  pořadem:  elementární  logika,  elem.  aesthetika,  elem.  ethika  (všem  těmto  disciplinám 
náleží  společně  normativní  ráz).  K  těmto  pojí  se  psychologie,  jež  studuje  zákony  skutečného 
vnitřního  dění.  O  tuto  a  o  vědy  normativní  podpírá  se  paedogogika  a  societika.  Obě  řady 
vniterné  i  zevnější  vědy  třeba  pak  pokládati  za  nezbytný  podklad  metafysiky  vůbec,  mají-li 
právě  v  ní  jeviti  se  zpracovanými  jednotlivé  poznatky  k  jednotnému  světovému  názoru. 
Pronikavé  vzhodnocení  aesthetiky  jako  vědy  formálně  podnikl  v  „Kritice"  (1874)  a  sem 
směřují  i  další  jeho  spisy,  jako  „Všeobecná  aesthetika'  (1875),  Poetika  jako  aesthetika 
umění  básnického  (1881),  O  všedile  uměleckém  jakožto  ideálu  umění  (ISeOi.  Jinak  bylo  by  ještě 
uvésti  aspoň  jména  některých  jiných  děl,  jejichž  styl,  soustředěný  a  přesný,  měl  významný 
vliv  na  vývoj  české  mluvy  tllosofické.  Jsou  to  především:  Leibnitz  a  Newton,  O  L.  Byrona 
poesii  a  charakteru  (1862),  „Dějepisný  nástin  filosofie  novověké"  (!.  od  Descartesa  ke  Kan- 
tovi, II.  „Nejnovější  filosofie"),  „Učebnice  psychologie"  (1882),  „Karakter"  (4.  vyd.  1895), 
O  pokroku  .  věd  přírodních  (1874),  O  významu  nauky  Herbartovy  (1876),  „Tóma  ze 
Štítného"  atd.  Literární  filosofickou  pozůstalost  Durdíkovu,  hlavně  mezitím  jeho  obsáhlou 
práci  „Darwin  und  Kant*  i  poetické  jeho  náběhy,  vydala  ve  zvláštním  sborníku  .Filosofická 
jednota. 

Se  jménem  Durdíkovým  úzce  souvisí  jméno  Ot.  Hostinského  jako  spolupracov- 
níka Durdíkova  systému  aesthetiky  vědecké,  jenž  vydav  řadu  spisů  k  filosofii  umění  hledí- 
cích, jest  především  znám  jako  vzácný  aesthetik  .hudebního  umění  směru  wagnerovského. 
Nelze  několika  větami  načrtnouti  profil  mnohostranné  činnosti  tohoto  tak  významného  a 
Jemného  ducha,  zvláště  v  rámci  tak  stísněném,  jak  jest  tento  náš.  jmenujíce  aspoA  jména 
některých  jeho  děl,  odkazujeme  na  nedávno  vyšlou  publikaci  o  Hostinském,  pořízenou  u 
příležitosti  šedesátého  výročí  narozenin  jeho  redakcí  filosofického  časopisu  „Česká  mysl". 
Ze  spisů  jeho  sluší  předem  uvésti :  „Krásno  hudební  a  všedílo  umělecké  se  stanoviska  for- 
mální aesthetiky"  (1877)  a  „Nauka  o  zvucích  hudebních"  (1879),  psané  německy,  „O  významu 
praktických  idejí  Herbartových  pro  všeobecnou  aesthetiku"  (1883),  „Bedřich  Smetana  a  jeho 
boj  o  českou  hudbu  moderní"  (1901),  „Socialisace  umění"  (1903)  vedle  základních  Šesti  rozprav 
z  oboru  krasovědy  a  umění  z  1877  atd. 

K  významnějším  českým  herbartovcům  bylo  by  dále  uvésti  Fr.  Čupr  a,  jenž  svým 
spisem  „Sein  oder  Nichtsein  der  deutschen  Philosophie  in  BOhmen"  poukazuje  na  protiklad  pojí- 
mati národně  filosofií  jakožto  vědu;  dále  mathematika  Václ.  Šimerku  (1819—1887),  jenž  ve 
své  „Síle  přesvědčení' a  hlavně  pak  v  „Pokusech  o  duševní  mechaniku",  kde  o  herbartovskou 
mathematickou  psychologii  se  opíraje,  pokouší  se  prokázati  mezné  určení  rozdílů  mezi  mí. 
něním  a  domněnkou,  vírou  a  věděním  jako  hodnot  psychických  kalkulem  mathematlckým, 
—  Sera  patří  svými  českými  spisy  i  G.  A.  Lind  ne r,  hlavně  „Všeobecnou  naukou  vý- 
chovnou" (1882)  a  „Paedagogickými  a  psychologickými  zásadami  "(1885),  J.  Kapr  as  „Stručným 
nástinem  dušesloví  A.  Komenského"  a  pojednáním  „O  základních  zákonech  psychofysických" 
(1879),  J.  Slavík  „Empirickou  psychologií"  (1878),  Em.  Schulz  „Základy  psycho- 
logie a  paedagogiky"  (1877),  G.  Žába,  jeden  z  nejlepších  českých  znalců  Kanta;  uvádíme 
jeho  pojednání  „Forma  principem  krásna"  (1879),  „Pyrrhonismus  aneb  o  pochybnosti  filo- 
sofické" (1890),  „Pojem  substance  u  Kanta"  (1902),  dále  „Logiku"  (1907)  a  j. 

T.  G.  Masaryk,  o  jehož  vztahu  k  předchizejícímu  směru  filosofickému  a  vývoji  če- 
ského nového  myšlení  filosofického  jsme  se  zmínili  na  počátku,  aniž  možno  nám  1  na  tomto 
miste  více  uvésti,  než  několik  bibliografických  dat,  v  ethice  opíraje  se  o  morálního  stati- 
stika Alex.  von  Óttingena  a  mnohostranné  vyvíjeje  v:i/y  ruské  (Dostojevský,  Tolstoj), 
jest  po  stránce  theoretícké  celkově  nejblíže  francouzsko-anglickému  positivismu  (Comte, 
Spencer).  Přeloživ  důsledky  svého  filosotického  přesvědčení  hlavní  na  sociální  a  politicko- 
národní  útvary,  jako  okrsky  ethicky  nejblíže  upotřebitelné,  pracuje  o  filosofickém  prohlou- 
bení iJeje  národní  a  zdokonalení  nauk  sociálních.  V  dll2  „Der  Selbstmord  als  sociále  Masse- 
nerscheinung  der  modernen  Civilisatton"  (1881)  poukazuje  na  možnost  umravnění  lidské  spo- 
lečnosti odčiněním  okolností,  které  podmiňují  vzrůst  statistiky  sebevraždy,  jako  jsou  beznábo- 
ženství  a  nedostatečnost  vzdělání.  Postupně  vydány  byly  tyto  spisy:  „O  hypnotismu"  (1881), 
„Blaise  Pascal"  (1883),  „Počet  pravděpodobnosti  a  Humeova  skepse"  (1883),  „Theorie  dějin  dle 
zásad  Buckleho*  (1889),  „O  studiu  děl  básnických"  (I.  1884,  II.  1886),  „Základové  konkrétní  lo- 
giky" (1885),  „Slovanské  studie' (II.  vydáni  1893),  „Česká  otázka"  (1895),  „Naše  dnešní  krise" 
(týž  rok),  „F.Palacký's  Idee  des  bOhmischen  Volkes'  (1893),  „Otázka  sociální",  „O  nynější  evo_ 
luční  filosofii"  (1896),  „Karel  Havlíček",  „Postavení  strany  sociální  k  ethice  v  době  nejnovější" 
(týž  rok>,  „Jan  Hus.  Naše  obrození  a  naše  reformace*.  Kritiku  marxismu  provedl  ve  svém 
obsáhlém  a  významném  díle  „Filosofické  a  sociologické  zákludy  marxismu". 


Digitized  by 


Google 


302  Karel  H.  Hiiar: 


Zcela  těsně  na  Masaryka  navazuje  Bř.  Foustka  svým  ethickým  projednáváním 
základních  otázeksocialnich  ve  spisech  „  Slabí  ve  spslečnosti  lidské*  a. Humanitní  ideály  a  de> 
generace  národů*.  (1904). 

Známý  jako  hlavní  zástupce  českého  Školského  hnutí  reformního  hledí  sem  ze  sku- 
piny pěstitelů  associační  psychologie  především  Fr.  Drtina  (nar.  1861)  obsáhlými  a  vý- 
znamnými svými  díly,  kterými  řadí  se  k  nejpřednějším  českým  myslitelům  současnosti.  U- 
vádíme  z  něho  pojednání  „Třídění  jevů  duševních  v  řecké  filosofii"  (1890),  dále  „O  studiu 
filosofie  ve  Francii*  (1894),  „O  appercepci  a  jejím  významu  pro  vyučování"  (1896),  Epi- 
ktetův  „Eucheiridion"  (překlad  a  výklad),  „Myšlenková  povaha  středověku"  (1895),  „Nástin 
dějin  vyššího  školství  a  theorií  paedagogických  ve  Francii  za  revoluce",  „Křesťanství,  jeho 
vznik,  ideová  podstava  a  historický  vývoj"  (1899)  a  stěžejní  dílo  Drtinovo  „Myšlenkový  vývoj 
evropského  lidstva"  (1902),  které  jest  druhem  úvodu  do  dějin  filosofie.—  Sem  náleží  dále  Fr. 
Krejčí  (nar.  1858),  jeden  z  nejblíže  českému  životu  stojících  a  aktuálními  problémy  jeho 
se  zabývajících  filosofů,  znatel  především  filosofie  německé  a  bystrý  vykladač  Nietzschea, 
wundtovský  psycholog,  jenž  postupuje  ve  své  psychologii  od  base  ryze  empirické,  nalézá 
vlastní  element  psychologický  v  počltku.^ 

Cit  a  vůle  jsou  mu  tu  implicite  dány.  Zákony  associační  rozprostírají  přes  představy 
na  cit  a  vůli  a  jsou  redukovatelny  na  jedinou  základní  formu,  zákon  identity.  Sem  patří  jeho 
knihy  psychologické:  „Element  ps/chologický"(  1395),  „Psychologie",  „Zákon  associační"  (1897). 
R.  I89B  vyšla  „Logika  pro  školy".  „Evoluce  jakožto  princip  v  psychologii"  (1903),  „Význam 
umění  pro  vývoj"  (týž  rok),  „Psychologie"  (1.  Principy  psychologie,  II.  Elementární  jevy 
psychické,  díl  III.  r.  1907)  a  j.  Myšlenkový  stav  přítomný  zachycuje  Krejčí  ve  „Filosofii  přítom- 
nosti" (1904).  knize  vzácné  průhlednosti  a  soustředěnosti,  kdež  na  jednotné  myšlence  pro- 
pasti vědy  a  viry,  jež  může  býti  pantheísmem  překlenuta,  předvádí  se  myšlenkový  stav 
současného  lidstva  eviopského  především  v  jeho  třech  soudobých  největších  představitelích, 
Spencerovi,  Nietzscheovl  a  Tolstém.  —V  této  skupině  třeba  konečně  uvésti  Fr.  Čadu 
(*  1855,  univ.  prof.),  muž:  objemného  a  podrobného  vzděláaí  filosofického,  věnujícího  se 
především  noetice  a  nejnověji  paedopsychologll.  K  prvnějšímu  vztahuje  se  jeho  „Noe- 
tická  záhada  u  Herbarta  a  Stuarta  Mília"  (1895)  a  „J.  St.  Milí:  Pojem  a  obor  logiky*. 
Překlad  a  komentář  předmluvy  k  Míliově  logice  (1893).  Oba  uvedeni  myslitelé  (Milí: 
Herbart)  skýtají  pak  Čadovi  příležitost  určovati  svůj  vlastni  poměr  k  noetice.  Kriteriem 
pravdy  shledává  v  nepopiratelném  psychologickém  faktu  přesvědčení,  s  kterým  přisvědču- 
jeme  nějaké  výpovědi  nebo  úsudku.  Toto  přesvědčeni  jest  vlastně  vírou.  Po  tom,  když  byl 
dogmatismus  překonán,  nemá-li  zvítěziti  skepticism,  jest  mu  možný  toliko  probablHsm.  Čada 
datoval  Platonova  Faldra,  získav  si  předem  trvalé  zásluhy  svými  studiemi  filosofie  starověké. 
Vylíčil  psychologii  Hynovu,  mimo  to  od  něho  Příspěvek  k  dějinám  počátků  české  psycho- 
logie (1902).  „Cena  paedopsychologie"  (1902).  —  Svým  „Idealismem  a  realismem  ve  vědách  pří- 
rodních" Fr.  Mareš  (*  1857,  univ.  prot.)  podniká  boj  proti  naivnosti  naturalismu,  který,  vystu- 
puje jako  metafysická  doktrína,  přikládá  si  oprávněnost  tvořiti  platné  závěry  o  podstatě  věcí 
a  problémech  života.  Odkazuje  při  tom  na  výsledky  spekulace  Humea  a  Kanta,  z  kteréhož 
hlavně  snaží  se  obhájiti  své  stanovisko.  Dle  toho  (souhlasně  s  oběma  právě  uvedenými)  toliko 
obor  zkušenosti  lze  za  jeiině  možný  uznati,  kam  by  také  exaktní  bádání  přírodní  platně  za- 
sahovala, zatím  co  podobné  pokusy,  jako  materialismus,  aetherismus,  energetismus  a  pod. 
nelze  s  jich  závěry  než  odkázati  do  oboru  přírodovědné,  metafysické  dogmatiky. 

Oldřich  Kramář  (*  1847,  gymn.  prof.),  původně  herbartovec,  od  něhož  se  později 
uchyluje  a  obírá  se  problémem  hmoty,  vydává  r.  1898  své  stěžejní  dílo  „Hypothcse  derSeele, 
ihre  Begriindung  u.  metaphysische  Bedeutung".  Jeho  hypDthesou  jest  hypothesa  aetheru,  který, 
aby  vysvětlil  kontinuitu  vědomí,  pojímá  jako  nositele  téhož  a  jako  princip  tvaroplodný  a  orga- 
nism  udržující.  Z  literatury  třeba  uvésti  ještě  jeho  „O  spánku  a  snu"  (1882),  „O  nevědomých 
představách*  (1889-91)  m.  j. 

Princip  subjektivismu  v  cthice  zastupuje  P.  Durdík  (*  1843)  v  „Základech  mravnosti" 
(1893).  Chce  ethíku  vyprostiti  z  metafysické  spekulace,  jemu  ethika  má  smysl  ryze  praktický 
a  účely  konkrétní  co  do  vztahu  k  společnosti  a  životu.  —  Princip  subjektivismu  především 
však  lze  sledovati  v  Čechách  v  době  nejnovější  v  oboru  hodnoceni  aesthetických.  Přejala 
jej  především  celá  česká  literární  moderna,  sledujíc  současné  vlivy  francouzské  a  anglické. 
(F.  X.  Salda,  „Boje  o  zítřek",  kritické  knihy  J.  Karáska  zeLvovic,  Arnošt  Procházka  v  studil 
o  umění  výtvarném  „Cesta  krásy"  a  j.) 


Digitized  by 


Google 


Přehled  současné  filosofie  slovanské.  303 


II. 

Filosofické  myšlení  v  Polsku  v  XIX.  století  dělo  se  za  těchto 
ítyř  hlavních  vlivů:  1.)  kantovské  filosofie,  2.)  mathematiky  a  pří- 
rodních věd  od  konce  18.  století,  3.)  ztráty  politické  samostatnosti 
posledním  dělením  Polska  (1795),  4.)  ideí  francouzské  revoluce.  Ve 
vývoji  filosofie  samé  bylo  by  rozeznávati  tři  fase,  odpovídající  vývoji 
filosofie  západní:  prvni  fase  od  konce  18.  století  až  do  listopadové 
revoluce  a  zavření  university  vilenské  (1831).  V  této  periodě  bojuje 
empirismus  proti  filosofii  kantovské  a  romantickému  idealismu.  Druhé 
období  bylo  by  od  meze  právě  uvedené  až  do  války  německo- 
francouzské  (1870).  Je  to  doba  přeměny  varšavské  polské  university 
na  ruskou  a  konec  působení  polské  emigrace  ve  Francii;  směro- 
-datný  jest  spekulativní  idealismus  a  mysticismus.  Poslední  fase  po- 
číná trvalým  znárodněním  university  krakovské  a  Ivovské  a  trvá  až 
po  naše  dny.  Jest  to  doba  úsilí  kritického  a  přípravy  k  účinné 
účasti  ve  všeobecném  vývoji  evropském  za  přijímání  a  více  méně 
samostatného  hodnocení  různorodých  vlivů  cizích. 

Spokojíce  se  pro  fasi  první  stručnou  charakteristikou  výše  uve- 
•denou,  vytkneme  o  něco  podrobněji  povahu  dvou  poslednějších. 
Vývoj  fase  druhé  (1831  —  1870)  dál  se  v  nejpovšechnějších  rysech 
takto:  nešťastným  osudem  Polsky  vystupují  do  popředí  problémy 
•dějinně  filosofické.  Polští  myslitelé  snaží  se  uvésti  osud  vlastního 
národa  v  souvislost  s  vývojem  lidské  společnosti  vůbec  a  určiti 
budoucí  cesty  vývoje.  Přechod  k  této  nové  fasi  představuje  Adam 
Mickiemcz  svým  citovým  idealismem,  zatím  co  ve  Francii  vyvíjí  se 
v  polské  emigraci  mysticism  a  messianism.  Romantický  katolicism 
5naží  se  sprostředkovati  a  uvésti  ty  směry,  které  ve  Francii  zavedl 
Chateaubriand  a  jeho  následovníci.  Nejvýznačnější  díla  v  oboru  dě- 
jinné a  sociální  filosofie  podávají  básník-filosof  Sig,  Krasiňski  a 
jeho  přítel  hegelovec  August  Cieszkowski,  svými  spisy  známý 
také  ve  Francii  a  v  Německu.  Oba  rozeznávají  tři  stupně  vývoje  lid- 
ského, z  nichž  dva  již  minuly,  třetí,  dle  Cieszkowskiho  doba  vůle 
-a  činu,  dle  Krasiňského  křesťanství  Janova,  se  blíží.  Dosavadní  stav 
lidské  společnosti  jest  nespravedlivý  a  jak  politicky  tak  sociálně  ne- 
snesitelný, staré  společenské  formy  musejí  býti  přetvořeny  v  nové, 
a  právě  jimi  bude  uskutečněno  ono  sněné,  pravé  křesťanství.  V  téže 
době  řada  dobrých  myslitelů,  vzdělaných  na  německých  universitách 
a  pod  vlivem  Hegelovým,  pokouší  se  dále  vyvíjeti  myšlenky  něme- 
ckého idealismu,  snažíc  se  smířiti  spekulaci  s  empirii  (Trentowski, 
Libelt),  nebo  hegelovský  idealismus  uvésti  na  dráhu  křesťanství 
{Kremer).  Právě  v  tomto  úkolu,  smířiti  metafysickou  spekulaci  s  vě- 
deckou empirií  a  moderní  snahy  ethické,  sociální  a  politické  s  kře- 
sťanstvím, bylo  spatřováno  základní  poslání  filosofie  slovanské  vů- 
bec. Ale  ku  konci  této  fase  nastává  reakce  proti  idealismu  spekula- 
tivnímu, zahajuje  ji  Jos.  Supiňski  svým  originelním  dílem  Fysiologie 
všehomíra,  knihou  filosofie  přírodní  a  sociální. 

Literatura  této  druhé  fase,  kterou  třeba  podrobněji  rozděliti  takto:  1.  Citový 
idealismus.  Hlavni  zástupce   Ad.   Mickiewicz  v  prvni  periodě  svélio  tvořeni.   II.  Mysti- 


Digitized  by 


Google 


304  Karel  H.  Hilar: 


cisnius  a  messianismus.  Sem  náležejí:  a)  zakladatel  polského  mystidsmu  Andřzej 
Towiaňski  (179^-1878),  b)  Ad.  Mlckiewicz  v  dobé  vlivu  Towiaňskiho,  c)  Bochwic  Flo- 
rian: Obraz  mysli  mojej,  1839.  Zásady  mysli  i  uczuč  moich,  1844.  d)  Krolikowski:  Polska 
Chrystusova.  1845-  e)  A.  Bukaty:  Polska  w  Apostazyi  w  Apoteozie,  1842.  f)  Hoene- 
Wrortski  v  pozdějších  svých  dílech.  lU/Mysti  cký  e  voluti  onism  us  ve  spojení 
s  kultem  hrdin.  Hlavní  zástupce  básník  Juljusz  Slowacki  (1809—49)  díly :  Král-duch, 
Genesis  z  ducha  aj.  IV.  Romantický  katolicismus.  Hlavní  zástupcové :  a)  Felix 
Kozlowski,  Poczatki  filozofii  chrzeáciaiiskiej,  1845.  b)MaksJakubowicz:  Chrze- 
šciaňska  filozof ia  zycia,  1853,  O  Eleonora  Zemiečka,  d)  St.  Choloniewski,  e)  Jos.  Goluchow- 
ski.  V.Dé i  inná  a  sociální  fil  osofie  Krasiáskiho  a Cieszkowskiho.  VI'  Fi  losofie 
obrazotvornosti,  hlavním  zástupcem  Karol  Li  belt  (1807—75).  VIL  Absolut  n  i  idea- 
{ismus.  Bronislaw  Trentowskl.  VIII.  Spekulativní  theism  Josefa  Kremera  (12  svazků 
jeho  spisů  vyšlo  ve  Varšavě  1877— 1881).  IX.  Předchůdci  positivismu  a  empirismu; 
Dom.  Szulc  a  Jos.  S  u  p  i  ň  s  k  i.  Poslední  hlavně  zabýval  se  problémy  sociologickými.  Hlavní 
dílo  „Myši  ogólna  fizyologii  wszechšwiata".  V  5  dílech   (ve  Varšavě  1833). 

Ve  třetím  období  polské  filosofie,  počínajícím  odr.  1870  a  sa- 
hajícím až  po  naše  dny,  bylo  by  uvésti  tyto  hlavnější  směry,  jimiž 
jest  představena  a  ohraničena  oblast  současného  myšlenkového  úsilí 
filosofického  v  Polsku :  1 .  přechod  k  poslednímu  období  znamenající 
ideal-realismuSy  představený  poslední  dobou  činnosti  Kremerovy  a 
nejstarším  ze  žijících  polských  filosofů,  Jindřichem  Struve.  2. 
Starší  positivismus  varšavský,  vzniknuvší  pod  vlivem  Kantovým  a 
později  pod  Spencerem  se  vyvíjející.  Zastupují  jej  především 
Aleksander  Swietochowski,  vedle  něho  P.  Chmielowski  a  Jul.  Ocho- 
rowicz.  3.  Křesfansko-katolická  filosofie  a  nová  scholastika. 
Přechod  k  tomuto  směru  tvoří  Josef  Szujski,  AI.  Tyszyňski  a  pak  na- 
daný předbojovník  Maryan  Morawski  a  m.  j.  4.  Stějan  Pawlicki  před- 
stavuje samostatný  křesťanský,  na  francouzské  psychology  a  meta- 
fysiky  z  polovice  XIX.  stol.  navazující  směr.  5.  Maurycz  Straš- 
zewski  směr  kritického  idealismu  na  základě  individualistickém.  6. 
Wojciech  Dzieduszycki  jakousi  obnovu  kartesianismu  s  podkladem 
kantovského  kategorického  imperativu.  7.  Starší  Ivovská  škola  pod 
vlivem  německým;  A.  Raciborski,  psychologie  Kaz.  Twardowskiho, 
hartmanovský  filosof  M.  Wartenberg.  8.  Individualistický  mystici- 
smus.  Představitel  Wincenty  Lutostawski,  známý  hlavně  svým  an- 
glicky psaným  spisem  o  Platonovi  „The  origin  and  Growth  of 
Platos  Logic".  9.  Novokantismus  positivisticky  zabarvený  předsta- 
vuje Wladyslaw  M.  Kozlowski  celou  řadou  svých  spisů,  z  nichž 
nejdůležitější  jest  „Principy  vědy  přírodní  ve  světle  theorie  poznání". 
S  Kozlowskim  v  úzkém  poměru  stojí  Maryan  Massonius  a  var- 
šavská radikální  škola,  z  níž  jmenovati  dlužno  především  dva  zástupce, 
Adama  Mahrburga  a  Stanislawa  Brzozowskiho.  Zejména  literární 
činnost  Mahrburgova  jest  obsáhlá.  Vyšel  od  Wtindta,  později  přiklo- 
nil se  k  Herbertu  Spencerovi,  nyní,  zdá  se,  mají  jeho  zájem  Avena- 
rius  a  Mach.  Přesnější  směr  má  Brzozowski.  Naladěn  pessimisiicky, 
jest  subjektivním  individualistou  a  jde  mu  především  o  vymanění 
filosofického  tvoření  z  jeho  svazku  s  vědou.  10.  V  poslední  době 
nalezla  mnoho  ohlasu  i  přírodní  filosofie,  kterou  se  zabývají:  H. 
Hoyer,  J.  Nusbaum,  S.  Kramsztyk,  S.  Dickstein,  Biernacki,  Bie- 
gaňski,  Qosiewski,  Wlad.  Natanson,  Tad.  Garbowski  a  m.  j.  11.  Do 
zvláštní    skupiny    třeba    zařaditi    polské   sociology   a    hlavně  tyto: 


Digitized  by 


Google 


Přehled  současné  filosofie  slovanské.  305 


Ludwika  Krzywickiho,  J.  K.  Potockiho,  Wlad.  Weryhoa,  Zygm.  He- 
rynga,  Ludw.  Kulczyckiho,  J.  Balickiho,  St.  Grabskiho,  Kaz.  Krauze, 
pí.  Daszyňskou  Goliiiskou,  a  v  nejnovější  době  W.  Piláta  a  W. 
Lassotu  ve  Lvově.  12.  Mezi  psychology  a  stoupence  Avenariovy 
třeba  jmenovati  exper.  psychologa  Wladyslava  Heinricha  (Moderní 
fysiolog.  psychologie  v  Německu,  Theorie  a  resultáty  psychologi- 
ckého bádání  a  j.).  Dále  Eduarda  Abramowskiho,  pí.  rfr.  /.  Kodi- 
sowou  (Filosofické  studie  1903),  pí.  Sof.  Jotejkovou  a  Mich.  Ste- 
fanowskou.  Nejmladší  jsou  St.  Kobylecki  (Wundtovec)  a  St.  Loria 
(žák  Heinrichův).  Jako  pessimisticky  naladěného  stoupence  filosofie 
immanentní  bylo  by  ještě  uvésti  J.  Žuíawskiho. 

V  poslední  době  vyvinuly  přičiněním  hlavně  Stan,  Przybyszew- 
skiho  ideje  filosofie  Nietzschovy  neobyčejný  vliv.  Vzácně  vypra- 
vený list  y.Chimaerai' y  významné  talenty  kol  sebe  seskupující,  vě- 
noval se  především  kultu  Nietzschovu  a  propagaci  idealistického 
subjektivismu. 

Celkově  shrnuto,  v  Polsku  poslední  dobou  počíná  zájem  o  fi- 
losofické problémy  býti  velmi  intensivním.  Je  to  především  mladá 
generace  polská  (konečně  právě  tak  jako  ve  Francii  a  jinde),  která 
svým  myšlenkovým  neklidem  vyjadřuje  touhu  po  nových  ideálech  a 
pravdách.  Schází  toliko  po  většině  příslušná  kriticko-vědecká  škole- 
nost  a  příprava.  Typická  shoda  u  mládeže,  která  má  vášeň  a  od- 
vahu chtíti!  Jsouc  příliš  neklidná,  není  s  to  nebýti  především 
dogmatickou.  Podléhá  příliš  vlivu,  miluje-li,  a  příliš  pohrdá,  nemúže-li 
milovati.  Ale  tof  právě  vášnivá  zaujatost,  která  mluví  o  síle, 
schopnosti  a  plodnosti  a  která  může  přinésti  kdysi  krásné  květy  .  .  . 

III. 

V  Rusku  nalézaly  ohlas  nejrůznější  směry  filosofické.  Na  po- 
čátku XIX.  stol.  zůstává  wolfianismus  toliko  na  duchovních  akade- 
miích a  seminářích,  zatím  co  ostatní  vzdělané  kruhy  zajímají  se 
značně  o  novější  směry  filosofie  německé.  Přicházejí  k  slovu  hlavně 
Schelling  a  Hegel,  kteří  mají  znamenitý  vliv  na  ruskou  literární  kri- 
tiku a  filosofii  slavofilů.  Uprostřed  století  počíná  materialismus, 
který  záhy  ustoupí  comtovskému  positivismu.  Léta  sedmdesátá  vy- 
znávají především  problémy  sociologické  a  anglický  positivismus. 
O  něco  později  opanovává  historický  materialism  a  marxism.  A  dějí  se 
pokusy  o  samostatnou  filosofii.  Podnikají  je  především  Lavrov,  Mi- 
chajlovski,  Čičerin,  Solovjev,  Děbolskij,  Grot,  Karinskij,  Rozanov, 
Kozlov,  Filippov  a  j.  Především  tito  budou  nás  zajímati  v  tomto 
stručném  přehledu  současné  filosofie  ruské. 

Vedle  celé  řady  ruských  hegelovců  nejpřednější  místo  mezi 
nimi  zaujímá  B.  Čičerin  (1828—1904),  dHvější  moskevský  professor 
státního  práva.  Jemu  jest  hegelovská  dialektika  nesmrtelnou  vymo- 
žeností lidského  ducha.  Zkušenost  dle  něho  musí  jíti  ruku  v  ruce  se 

20 


Digitized  by 


Google 


306  Karel  H.  Hilar: 


spekulaci,  ježto  empirické  vědy,  shrnujíce  jevy,  neustále  vedou 
k  základním  větám  spekulativním.  Vydává  celou  řadu  spisů  »Vědu 
a  náboženství"  (1879),  „Mysticism  ve  vědě«  (1880),  „Posi- 
tivní filosofii  a  jednotu  věd"  (1888),  „Základ  logiky  a  me- 
tafysiky"  (1894)  a  j.  Jím  hegelovské  hnutí  ruské  jest  vyvrcho- 
leno. Nastává  perioda  materialismu,  jak  před  tím  jsme  se  zmínili, 
daná  změnou  poměrů  politických.  Nejvýznačnějším  zástupcem  tu 
jest  ČernyševskiJ  (1812—1889),  kritik  a  národní  hospodář.  Vydává 
veskrze  zajímavé  spisy,  žije  od  r.  1864  v  sibiřském  vyhnanství. 
Třeba  uvésti  aspoň  „Aesthetické  vztahy  umění  ke  společnosti* 
(1855),  „Anthropologický  princip  ve  filosofii"  (1860)  a  j. 

Záhy  ustupuje  materialismus  positivismu,  jenž  nabývá  neoby- 
čejného vlivu,  třeba  že  positivismus  čistě  comteovský  nemá  dosud 
žádného  zástupce.  Vzbuzuje  v  té  době  pozornost  především  zajímavý 
zjev  P.  ížavrova(1832— 1900),  dřívějšího  dělostřeleckého  plukovníka, 
pak  revolucionáře,  jehož  učení  bylo  by  nejspíše  lze  nazvati  anthropo- 
logismem.  Jeho  předchůdci  jsou  stáři  skeptici,  Protagoras,  noví  the- 
oretikové  zkušenosti  a  sensualisté,  Kant,  zvláště  Feuerbach,  novo- 
kantovci,  Alb.  Lange.  Dle  něho  třeba  se  vzdáti  touhy  po  poznání 
metafysické  podstaty  světa  a  spokojiti  s .  u  filosofické  konstrukce  har- 
monickým spojováním  světa  jevů.  Ve  vědeckém  systému  anthropolo- 
gismu  značí  samo  sebe  určující  a  ve  společném  životě  vyspělé  Já 
filosofický  střed  jakožto  produkt  všeho  myslitelného  a  jakožto  jeho  stavi- 
tel ve  svém  usilování  po  .myslitelné  pravdě  a  lepším  životě  individua 
i  společnosti  v  jich  vzájemném  působení.  Lavrovova  literatura  jest 
velmi  četná.  Především  jest  uvésti  „Pokus  dějin  myšlení  nové  doby" 
(Opyt  istorii  mysli  novago  vremeni)  (1886).  „Historické  listy"  (Isto- 
ričeskaja  pisma)  (1870),  „Úkoly  pochopení  dějin"  (1899)  a  in.  j. 
—  Na  Lavrova  úzce  navazuje  známý  kritik  a  sociolog  Michajlovskij 
(1843—1903).  Dle  něho  positivismus  opodstatnění  lidského  stano- 
viska založil  na  jevech  přírodních.  Totéž  stanovisko  třeba  podržeti 
i  při  řešení  praktických  otázek.  Toho  positivismus  nečinil,  jinak  by 
musil  methodu  subjektivní  zavésti  i  při  stanovení  ryze  theoretických 
otázek. 

U  M.  M.  Filippova  (1858  —  1903)  filosofií  skutečnosti  sluje  or- 
ganické spojováni  přírodních  a  lidských  poznatků  a  vede  v  moder- 
ním stavu  věd  ku  dvěma  hlavním  větám  základním:  k  zákonu  evo- 
luce a  k  theorii  závislosti  psychických  jevů  od  hmotných  podmínek 
bytí.  Vztahy  materielné  představují  proměnné,  nezávislé  veličiny, 
s  nimiž  jevy  psychické  jako  veličiny  odvislé  jsou  spojeny.  Tento 
zákon,  ačkoli  nemá  absolutního  charakteru,  představuje  neméně  dů- 
ležitý methodoiogický  princip,  jenž  má  svůj  důležitý  vztah  v  oboru 
biologie,  psychologie  a  sociologie.  V  biologii  odstraňuje  vitalismus, 
uvádí  mechanickou  teleologii.  V  psychologii  vylučuje  dokonale  dua- 
lism.  V  oboru  sociálním  vyvrací  subjektivisticky-teleologické  theorie 
a  vede  k  učení  blízkému  t.  zv.  oekonomickému  materialismu.  (Filo- 
sofija  dejstvitelnosti ;  2  sv.  1895  —  1898.) 

Hlavou  hnutí  marxistického  jest  vydavatel  radikálního  týdenníku 


Digitized  by 


Google 


Přehled  současné  filosofie  slovanské.  307 


„Osvoboslidenije",  Petr  Stravě  („Kritické  poznámky  k  otázce  oeko- 
nomického  vývoje  Ruska"  1844)  a  známý  právník  Kavelin  {\%\%  di 
1885)  usiluje  o  smíření  idealismu  a  realismu,  kterážto  roztržka  se 
mu  zdá  býti  dědictvím  scholastického  duali?mu.  („Úkoly  psychologie" 
1872,  „Úkoly  ethiky"   1884.) 

Mik.  Grot  (1852—1899)  ve  svém  filosofickém  vývoji  dospěl 
od  anglického  positivismu  až  k  uznání  samostatné  ceny  a  možnosti 
metafysiky.  Jsa  professorem  — mimo  jiná  místa  —  v  Oděsse  a  posléze 
v  Moskvě,  předsedou  moskevské  psychologické  společnosti  a  re- 
daktorem filosofického  listu  „Voprosy  filosofii. i  psychologii"  (Otázky 
fil.  a  psych.),  vyvinul  činnost  neobyčejně  plodnou.  Naproti  směru 
Grotovu  učení  mystické  vytvořil  vynikající  spisovatel  IV/.  Soiovjev, 
Jemu  důsledný  empirismus  ničí  nejen  filosofii,  ale  činí  vůbec  vědu  ne- 
možnou v  jejím  theoretickém  významu.  Rovněž  racionalismus  při 
důsledném  vyvíjení  svých  základních  zásad  dospívá  k  popření  po- 
znávajícího subjektu  a  čistého  myšlení  jakožto  prostředku  poznání 
jsoucna.  Proto  jest  nezbytno  připustiti,  že  skutečné  jsoucno  má  svoji 
vlastní  absolutní  skutečnost,  která  jest  plně  neodvislá  od  reality 
vnějšího  světa  hmoty  a  našeho  myšlení,  naproti  tomu  tomuto  světu 
propůjčujíc  reálnost  a  našemu  myšlení  ideálnost.  To  jest  mysticism, 
jenž  vzhledem  k  své  absolutní  povaze  má  v  systému  celkového 
vědění  význam  vynikající,  nebof  v  něm  jest  určen  nejdůležitější 
princip  a  účel  vědění  filosofického.  (Z  literatury  Sotovjevovy  nej- 
důležitější jsou:  „Krise  západní  filosofie"  [Krisis  zapadnoj  filosofii, 
1874],  „Filosofické  principy  vědění  jednotného",  [1877],  „Kritika 
abstraktních  principů"  [1880],  „Dějiny  a  budoucnost  theokratie" 
[1887],  „Právo  a  mravnost"  [1897]  a  m.  j.) 

Filosofii  faenomenálního  formalismu  konstruuje  DebolskiJC  1842), 
z  jehož  četných  spisů  třeba  uvésti  aspoň  „Úvod  do  nauky  o  poznání" 
(1870),  „O  dialektické  methodě"  (1872),  „Filosofii  budoucnosti" 
(1882),  „O  nejvyšším  dobru"  (1886),  „Metafysiku"  (1892-1895). 
Kritický  individualism,  jejž  nazývá  panpsychismem,  zastupuje  A. 
Kozlov  (1831  —  1901),  jenž  není  bez  vlivu  Feichmullerova.  Vydává 
„Filosofické  studie"  (Filosofskije  etjudy,  1876—1880),  „Filosofii 
skutečnosti"  (1878),  Genesi  Kantovy  theorie  prostoru  a  času  (1884). 
Zakládá  v  Kijevě  r.  1886  filosofický  list  „Filosofskij  trechmiesačnik". 
—  Nejdůležitější  význam  problému  poznání  přikládá  dřívější  pro- 
fessor  petrohradské  duchovní  akademie  Karinskij  (*  1840),  jenž 
nauku  poznání,  Kantovu  a  Millovu,  podrobuje  ostré  kritice  ve  spisech  „O 
zřejmých  pravdách",  „Klassifikace  závěrů"  (1880).  Především  však 
významný  jsou  jeho  monografie,  vztahující  se  k  dějinám  řecké  filo- 
sofie. —  Rozličným  otázkám  ethickým  věnuje  četná  pojednání  pu- 
blicista Rozanov  (*  1856).  „Oponimanii"  (O  chápání;  pokus  o  zkou- 
mání přírody,  hranic  a  vniterné  stavby  vědy  jakožto  vědění  neděli- 
telného. 1886),  „Religija  i  kultura"  (1899)  a  m.  j.  —  Rozhodný 
kantovec  jest  professor  fil.  university  petrohradské,  Alexandr  Vvě- 
děnskij,    předseda    petrohradské     filosofické    společnosti.     („Pokus 

20* 


Digitized  by 


Google 


308  Karel  K.  Hilar:  Přehled  současné  fílosefie  slovanské. 


o   novou   konstrukci   theorie   hmoty   na   principech    kritické  filoso- 
fie" 1888  a  j.) 

Sloužíce  nebo  slouživše  po  většině  jako  professoři  filosofie  na 
duchovních  akademiích,  hájí  stanovisko  přísně  theistické  následující 
publicisté  pojednání  filosofických :  Golubinskij  (1794—1854)  v  „Před- 
náškách filosofických",  jeho  žák  Kudrfavrev  hlásá  transcendentální 
monismus.  Protivník  Černyševskiho  v  boji  o  materialismus,  Jurkěv/č 
(1827—1874),  vydává  „Z  vědy  o  lidském  duchu"  (1860).  „Rozum 
dle  učení  Platonova  a  zkušenost  dle  učení  Kantova"  (1866).  Arcibi- 
skup Nikanov  (1827—1890)  „Positivní  filosofii  a  bytí  nadsmyslné" 
(1875-1888),  a  posléze  Karpov  (1798—1867)  „Úvod  do  filosofie", 
„Systematické  vylíčení  logiky"  a  j.  Literatura  těchto  jmenovaných 
jest  po  výtce  apologetikou  náboženského  stanoviska  proti  soudobým 
proudům  protilehlým  a  nemá  valné  souvislosti  s  celkovým  vývojem 
vědeckého  filosofického  myšlení  ruského. 

Zcela  výjimečné  stanovisko  ke  všem  vylíčeným  methodám  za- 
ujímá ve  svých  filosofických  pracích  hrabě  Lev  Tolstoj  (*  1828). 
Jest  v  otázkách  náboženských  vysloveným  racionalistou,  v  oboru 
filosofie  pod  značným  vlivem  Schopenliauerovým.  Jak  ostatně  známo, 
třeba  dle  něho  oddati  se  fysické  práci  a  vrátiti  se  k  prostému  způ- 
sobu života,  abychom  získati  mohli  pravé  životní  štěstí.  V  celé  řadě 
dalších  dedukcí  svého  učení  vítězí,  spíše  jsa  umělcem  nežli  filo- 
sofem. Přesvědčuje  nikoli  tak  spjatostí  logickou  jako  bohatostí  svého 
citu  a  účinností  svého  stylu.  Aniž  můžeme  věnovati  se  obšírnějšímu 
vylíčení  jeho  nadmíru  zajímavého  profilu  myšlenkového,  třeba  nám, 
dříve  než  uvedeme  něco  z  jeho  biologie,  uznati  rozsáhlý  vliv  tohoto 
muže  nejen  na  celé  současné  Rusko,  ale  velikou  část  evropské  in- 
telligence  vůbec.  Hlavní  spisy  filosofické  Tolstého  vycházejí  fran- 
couzsky: z  r.  1885  „Ma  confession",  „Ma  religion"  (téhož  roku, 
Paříž),  „Quelle  est  ma  vie?"  (1888),  „De  la  vie"  (téhož  r.),  „Le 
salut  est  en  vous"  a  celá  řada  jiných.  O  filosofii  Tolstého  obšírná 
pojednání  napsal  O.  Lourié  (La  philosophie  de  T.,  Par.  1899),  F. 
Zacharias  „Tolstoj-s  Moral"  (Zurich  1899);  Wilh.  Bode  „Die  Lehren 
Tolstojs  etc."  (Výmar,  1900);  Raph.  L^wenfeld  „L.  N.  Tolstoj, 
sein  Leben,  seine  Werke,  seine  Weltanschauung"  (Lipsko  1901), 
Walthe  Luba  Axelrod  „Tolstoj-s  Weltanschauung  u.  ihre  Entwickelung" 
(Stuttgart,  1902),  mimo  celou  řadu  jiných  drobnějších  prací,  česká 
pojednání  o  Toistém  v  to  nečítaje. 

Kar,  H.  Hilar. 


Digitized  by 


Google 


Aug.  Eug.  Mužik: 


Žena. 


Král  Jeroboam  zhořknul  Hospodinu. 

Syn  Nebakův,  z  všech  Israele  synů 
slul  udatností,  z  prostého  ač  kmene, 
až  --  jako  palma  nad  javor  se  klene  — - 
byl  Bohem  zvýšen,  učiněn  i  králem, 
jist  jeho  pomocí  v  svém  boji  stálém 
s  Davida  rodem,  vládcem  bědné  Judy 

—  té  hlavy,  od  níž  odpadly  vše  údy 
a  novou  říši  sobě  utvořily 

a  Jeroboamu  věrnost  přislíbily  — 
i  s  pohanskými  vůkol  pronárody, 
jež  divě  řvou  jak  rozbouřené  vody, 
však  marně  Šlehem  obléhají  pevný 
a  marně  nocí  zní  jich  repot  hněvný 

—  tak  na  skálu  když  vlny  vztekle  ženou, 
zpět  odrazí  se  s  hrudí  roztříštěnou. 

Král  Jeroboam  vztyčil  hlavu  směle. 
Jehovu  zapřel,  boha  Israele, 
ehovu   vládce,  otce,  dárce  svého, 
původce  svého  vzrůstu  královského, 
a  zakázal,  by  do  svatého  Sila 
dál  ani  noha  lidská  nechodila, 
do  města  v  chudé  panství  Davidovo. 
Neb  bál  se,  že  by  mohlo  svaté  slovo 
lid  jeho  zvábit  nazpět  ku  svatyni, 
v  níž  archu  cherub  v  hrůze  křídly  stíní 
a  ku  poddanství  starých  králů  Judy. 
By  zničil  v  lidu  všechněch  tradic  bludy, 


Digitized  by 


Google 


310  Aug.  Eug.  Mužík: 


v  střed  Hře  svojí  chmurné  háje  stavil, 

v  nich  hody  hojné,  bohoslužby  slavil 

ne  Hospodinu,  ale  ženy  modle, 

Astarty  tváří  rozkošné  a  podlé. 

A  kněze  měl  —  ne  z  vyvolenců  rodu, 

jež  Aron  světil  k  posvátnému  hodu, 

kdo  chtěl  teď,  každý  směl  se  knězem  státi 

a  na  oltáři  zápal  zažehati. 

Až  Jehova  děl  ve  hněvu  si  temně: 

„Dým  klatých  žertev  stoupá  sem  až  ke  mně, 

již  jako  hora  nakupeno  hříchů. 

Tož  ztrestám  krále  nevděk  ten  a  pýchu, 

jej  vyhladím  i  rod  ten  jeho  celý, 

by  zase  lidé  ve  mně  boha  zřeli.* 

A  hned  jak  vítr,  mor  jenž  nese  skrytě, 

neduhem  těžkým  ranil  jeho  dítě, 

U  lože  syna  smutná  matka  sedí, 
na  muka  děcka  divým  zrakem  hledí  — 
tak  ráda  by  mu  ku  pomoci  byla, 
své  vlastni  krve  za  lék  nacedila, 
však  nadarmo  i  kouzla  všechna  spřádá 
a  kněze  pohan  za  modlitby  žádá  —  — 
K  Jehově  modlit  bojí  se,  a  vidí, 
že  pomoci  zde  nemá  nikdo  z  lidí. 

Král  Jeroboam  chmurně  čelo  kloní, 
v  němž  myšlenky  se  jako  vichry  honí, 
až  posléz  cosi  uzrálo  y  něm  .  . .  stane 
a  takto  mluví  k  choti  utýrané: 

„To  strašný  Jehova  nás  navštěvuje, 

neduhem  děcka  krok  svůj  ohlašuje 

a  půjde  dále  a  se  nezastaví, 

až  požádá  i  mojí  posléz  hlavy. 

Či  mníš,  že  bolest  tvá  hněv  jeho  smíří? 

Jak  jedovatý  hmyz  on  kolem  víří, 

až  uštkne  nás  .  .  .  Však  složiti  v  klín  ruce 

a  oddati  se  bolu  jen  a  muce?  .  .  . 

I  zvěř  se  brání!  Lehce  neustoupím, 

za  zkázu  aspoň  jistotu  si  koupím. 

Jsem  zvyklý  boji  —  válčit  chci  i  s  bohem. 

Smrtelná  rána,  věř,  míň  bolí  mnohem. 

Však  boha  nelze  zranit  ani  jíti, 

af  člověk  i  se  jemu  rovným  cítí. 

Tož  slyš,  co  myslím  —  úloha  zde  tobě 


Digitized  by 


Google 


žena.  311 


je  přidělena  —  vůči  boha  zlobě 

být  musiš  mojí  věrnou  pomocnici 

a  čeliti  mu  s  hrdou,  vzdornou  líci. 

Jde  o  náš  osud  —  našeho  i  děcka. 

A  je-li  marná  naděje  i  všecka, 

přec  času  dosti  ještě  na  zoufání, 

zde  pomůže  jen  čin,  ne  bědné  lkáni. 

Tož  slyš,  co  nyní  musíš  podniknouti: 

Ku  veliké  se,  těžké  připrav  pouti. 

Vstaň  od  dítěte,  spěchej  v  město  Silo, 

to  vždycky  sídlo  prorokovo  bylo. 

Ten  strašný  stařec  —  Achias  on  sluje  — 

zámysly  boha  všecky  pozoruje. 

Ve  hrozných  snech  svých  Jehově  v  tvář  zírá, 

jenž  před  ním  jedině  ji  odestírá, 

s  ním  hovoří  o  losech  smrtelníků, 

jež  zná  již  všecky  od  prvních  jich  vzkřiků 

z  matčina  lůna.  Zná  i  mne  —  mne  vídal, 

od  dětství  již  mé  všecky  činy  hlídal, 

je  vážil,  shledával  je  smělé,  skvělé, 

mne  pomazal  sám  králem  Israele. 

On  ví,  jak  bůh  chce  naložiti  se  mnou. 

Af  odkryje  svých  věšteb  clonu  temnou! 

Snad  Bůh  ten  hrozný,  který  krále  drtí, 

slabého  děcka,  ženy  nechce  smrti. 

Snad  pohromy  nám  netřeba  se  báti 

však  nevěřím,  chci  mužně  vzdorovati, 

jak  vojín  v  bitvě  pohrdá  i  štítem 

ve  chumlu  vrahů,  v  útoku  jich  lítém. 

Vstaň,  chvátej  v  Silo  —  zbytí  nám  už  není. 

Já  zatím  budu  bdíti  bez  umdlení 

nad  děckem  naším  věrně  dnem  i  nocí, 

neb  nejdražším  je  ze  všech  také  otci. 

Však  ty  jsi  matka  —  pro  dítě  jen  svoje, 

když  pro  mne  ne  —  dej  do  toho  se  boje! 

Slyš  dál:  by  roztál  prorok  onen  starý, 

mu  vezmi  dobré  našich  polí  dary 

a  zlaté  plásty  medu  —  nad  ně  sladší 

buď  tvoje  řeč  —  kéž  přemluvit  jej  stačí! 

Jdi,  vstaň  již!  Láska  matky  tebe  síliž! 

My  oba  již  jsme  vytrpěli  příliš, 

však  nejistota  horším  nad  vše  hnětem. 

Chci  věděti,  co  bude  s  pacholetem, 

co  se  mnou  —  to  krev  srdce  mého  střebe. 

Však  pomni,  nesmí  muž  ten  poznat  tebe, 

po  vznešeném  on  nesmí  vidět  čele, 

že's  královna,  choť  jeho  nepřítele. 

Svůj  oděv  svlékni,  všechen  nach  i  zlato, 


Digitized  by 


Google 


312  Aug.  Eug.  Mužík: 


jen  roucho  nuzné  vezmi  na  se  za  to, 
svou  hlavu  posyp  popelem,  a  s  tváře 
af  krásy  všecka  vyprchá  ti  záře 
a  vše,  co  nad  jiné  tě  vznáší  lidí  — 
jen  matku  trpící  af  v  tobě  vidí! 
Tož  jdi  už  —  pokoř  svoji  hrdou  hlavu, 
a  přines  oběma  nám  milou  zprávu!" 

Ač  jako  socha  bezdechá  a  zbledlá, 
ta  žena  od  lože  se  děcka  zvedla, 
svůj  oděv  svlékla  zlatý,  nachem  rudý, 
jen  v  bědné  cáry  zahalila  údy, 
a  vrhši  ještě  jeden  pohled  k  děcku 

—  v  němž  utajila  svoji  lásku  všecku  — 
ven  vyběhla  a  zacpala  si  uši, 

však  přece  nese  ve  své  bolné  duši 

ten  děcka  vzkřik,  jež  v  choroby  své  muce 

svou  matku  volá,  po  ní  vzpíná  ruce. 

Tak  vyšla  sama.  Vyběhla  ven  z  města, 
tam  bez  konce  se  před  ní  táhne  cesta 
do  země  cizí;  po  ni  žena  pádí, 
af  kolem  vztekle  divá  bouře  řádí, 
af  slunce  pálí,  palma  stínem  láká 

—  vždy  dále  letí  jako  křídly  ptáka. 
Hlad,  žízeň  —  vše  je  muce  její  všední, 
a  divá  zvěř  tu  sama  prchá  před  ní. 

A  mračna  nebem  o  závod  s  ní  spějí 
a  její  bolesti  se  jenom  smějí. 
Jde  —  bázeň  těžká  na  krok  se  jí  věsí, 
předtucha  zkázy  duši  její  děsí, 
a  zase  jako  jiskra  pod  popelem 
mdlá  naděje  jí  kmitne  žhavým  čelem. 
Jak  dlouho  šla,  to  sama  nevěděla, 
až.posléz  svaté  město  kolem  zřela, 
ty  chmurné  zdi,  ty  volají  k  rtí  v  zlobě: 
Co  chceš  zde,  cizí  ženo,  běda  tobě! 
Než  nadálá  se,  stanula  v  svém  letu, 
tvář  tváří  stojí  příšernému  kmetu. 
Achias  prorok  sám  už  čekal  na  ni. 
Mu  Jehova  se  zjevil  v  zoři  ranní, 
kdy  polosen  se  v  oči  lidí  tulí 

—  zornice  starce  nikdy  nezasnuly 

a  slepé,  jak  zjev  Boha  žhoucí  zřely, 
se  nikdy  ani  na  mžik  nezavřely. 

A  slyše  šustot  nohou  jejích  plachý 
a  dech,  jenž  zmírá  úzkostí  a  strachy, 


Digitized  by 


Google 


žena.  313 


křik' :  „Pojď  již,  pojď  jen  ke  mně  dále, 
ty  ženo  zrádce,  Roboama  krále, 
ač  změněna  jsi  všecka  k  nepoznání, 
to  proti  Boha  zraku  neuchrání. 
Jak  vyšla  jsi,  já  již  tě  z  dáli  slyšel, 
a  v  ústrety  jsem  sám  již  tobě  vyšel, 
a  ač  tě  zřím  tak  pokornou,  ne  hrdou, 
jsem  jistě  poslán  k  tobě  s  řeči  tvrdou. 
Slyš  sama,  vyřicf  králi,  svému  choti: 
jak  jezdec  oře  jhem  a  uzdou  krotí, 
tak,  Hospodin  děl,  zkrotí  plémě  hříchu 
a  jeho  nevděk,  nevěru  a  pýchu, 
a  vyhladí  rod  jeho  s  tváři  země 
a  podáví  to  všechno  jeho  sémě, 
od  syna,  který  zlatým  kopím  točí, 
až  do  děcka,  jež  ještě  na  zeď  močí, 
a  jako  hnůj,  jejž  vymetají  z  domu, 
nebude  drahým,  svatým  pranikomu. 
A  zbytky  jeho  rodu  prokletého 
nenajdou  ani  v  zemi  místa  svého. 
Kdo  umře  v  městě,  psi  jej  budou  žráti, 
kdo  v  poli,  ptáci  tělo  rozechvátí, 
ta  znamení  se  chmurná  již  kol  dějí, 
že  srdce  lidu  již  se  odvracejí  .  .  . 
Meč,  žezlo  tvému  choti  odejímám, 
nad  jiným  svatou  nádobu  už  třímám, 
olejem  Páně  maži  čelo  cizí, 
a  s  čela  chotě  tvého  božství  mizí! 
A  ty  tvé  dary  —  čím  jsou  mně,  o  ženo? 
Jen  k  horšímu  vše  tobě  připočteno. 
Tys  chtěla  jimi  boha  oklamati  — 
ten  za  to  tobě  mojí  kletbou  platí. 
Vstaň  již  a  jdi,  vraf  do  domu  se  svého, 
pryč  s  tváře  mé  do  zámku  královského, 
ty  cetko  smrtelná,  ty  svůdný  prachu, 
jdi,  koupej  svoje  líce  v  potu  strachu 
a  rozorej  je  marnou  slzou  hoře, 
jehož  je  pro  tě  uchystáno  moře: 
jak  v  město  vkročíš  své,  vstříc  průvod  jde 
to  nesou  mrtvé  nejdražší  z  tvých  dětí." 

A  v  posun  strašný  jeho  dlaň  jak  zvadlá 
se  pozvedla,  ta  žena  na  zem  padla, 
však  ač  že  mrtva  už  je,  za  to  měla 
a  přála  si,  přec  rázem  neumřela. 

Pak  zase  na  zpáteční  pouf  se  dala. 
Jak  nemocná,  tak  ztěžka  vrávorala, 


Digitized  by 


Google 


314 


Áug.  Eug.  Mužik:  Žena. 


a  všecko  se  jí  v  hlavě  divně  pletlo, 

a  odnikud  tam  nejmenší  ni  světlo  — 

jde,  klopýtá  a  neví,  zda  má  jíti, 

či  v  řeky  vlnách  hanbu,  strach  svůj  smýti. 

Jen  myslí  si,  proč  as  to  všecko  bylo, 

proč  tolik  hrůz  se  na  ni  nakupilo, 

jen  na  ni,  na  ni  jen  a  její  dítě. 

Kdo  může  rouhat  jí  se,  mstít  tak  lítě? 

Čím  ona  na  Bohu  se  provinila, 

že  od  něho  tak  odstrčena  byla^ 

Proč  v  boj  dvou  sil  vrženo  srdce  její, 

jak  zrnko,  které  v  divém,  strašném  reji 

dva  žernovy  tu  bez  milosti  drtí? 

Proč  otcův  hNch  má  dítě  splácet  smrtí? 

Kdo  vysvětlení  podá  jí  a  rady, 

proč  ona  tolik  trpět  musí  tady? 

Jde,  nepláče  a  nehrozí,  jen  cítí, 

jak  běda  těm,  kdož  slabí  jsou  v  tom  žití, 

jak  nebe,  zem  se  k  jejich  zkáze  pojí, 

jak  v  středu  silných  oni  neobstojí, 

však  rozdrceni  budou  bez  milosti 

na  oběf  cizí  msty  a  řevnivosti, 

af  křivda  ta  je  sebe  více  pálí. 

Je  nebe  vysoko,  bohové  v  dálí, 

a  spravedlnosti  už  nikde  není, 

kde  Bůh  se  pouze  na  katana  mění, 

a  velikým  je  jenom  ve  zla  chtění. 

Kdo  vysvětlení  podá  jí  a  rady, 

proč  vždycky  nejvíc  žena  trpí  tady?  .  .  . 

A  tak  se  vrací.  Ač  ví,  co  se  stane, 
ač  dávno  už  v  ní  puklo  srdce  zdrané, 
přec  v  bráně  jněsta  nohy  pod  ní  klesly: 
vstříc  nejdražší  jí  dítě  —  mrtvé  —  nesli. 


Digitized  by 


Google 


^^^^iZ^^^^h^^^' 


Anna  Marta: 


Žluté  růže. 


Ta  láska  začala  žlutými  růžemi,  které  jí  piivezl  z  města  na  kole. 
A  trvala?  Nikdy  nenapovídaly  a  nepřislíbily  květiny  nikomu  víc, 
než  jí  ty  čtyři  velké  růže,  které  omamovaly  svou  raffinovanou,  una- 
venou, nesytící  vůní  Maréchal  Niel.  Hned,  na  poprvé  měl  on  pro  ni 
románové  kouzlo  Don  Juana,  který  svedl  tisíc  žen.  „Oh,  der  hat  das 
Leben  genossen !"  řekla  její  mama  své  sousedce  a  rukou  zakryla  křivý 
úsměv  před  dcerou.  A  Rosu  lákala  jeho  bledá  plef,  tak  mdlá,  že  vy- 
padala stále  jako  namoučená  nebo  napudrovaná,  tmavá  záhada  jeho 
lichotivých  a  ironických  očí,  ale  nejvíc  ze  všeho  jeho  minulost,  kterou 
si  představovala  pestrou  jako  Orient  a  v  ní  tanečnice  s  hadími  těly, 
souboje,  markýzy,  zahradní  pavillony  a  černě  podmalované  oči.  Ty 
blázne,  srdce  lidské !  Ona,  stejně  hloupá  jako  čistá,  do  opravdy  mi- 
lovala. 

Jste  jako  broskev!"  povídal,  dívaje  se  přes  její  rameno  do  knihy 
—  „opravdu  .  .  .  jako  broskev!"  a  potřásal  k  tomu  hlavou,  jakoby 
se  sám  divil  možnosti,  že  je  jako  broskev  k  nakousnutí. 

„Co  to  povídáte!  Nejsem  hezká!**  Ale  začervenala  se. 

„Což  pak  jsem  řekl,  že  jste  hezká?  Slečno  Roso,  slečno  Roso, 
vy  jste  domýšlivá.  Někomu  se  libí  broskev  a  někomu  třeba  něco 
zcela  jiného  .  .  .**  a  díval  se  přes  ni  tam,  kde  pod  bílými  slunečníky 
dvě  paničky  seděly,  ne  již  mladé,  ale  ještě  půvabné. 

Zlobilo  ji  to,  ale  nedovedla  odpovědět,  a  tak  utekla.  To  bylo 
týden  před  tím,   než  jí  na  usmířenou  přivezl  žluté  růže  z  daleka. 

Ještě  suché  stály  mezi  oknem  ve  sklenici.  Denně  jim  dávala 
čerstvou  vodu  a  s  opatrnou  něhou  nadzvedala  jejich  těžké  květy,  ne- 
musí-li  se  s  nimi  ještě  rozloučit.  Denně  chodila  z  rána  do  polí 
a  poslouchala  skřivana,  až  jí  zmizel  v  oblacích.  To  všecko,  aby  jen 
mohla   myslit,    nač  chtěla:   na  jeho  malou  pružnou  postavu,  vždy 


Digitized  by 


Google 


3 Id  Anna  Maria: 


bezvadně  oblečenou,  pevný  a  lichotivý  stisk  jeho  ruky,  na  jeho  mírnou 
veselost  a  jeho  pohled  z  oka  do  oka,  docela  blízký,  jenž  celé  nebe 
sliboval. 

Kdyby  se  jen  byla  mohla  nějak  domysliti  toho,  co  jeho  černé 
oči  zkoumaly  a  co  hledaly?  Jak* asi  byly  svůdné  ženy,  které  miloval! 
Jímala  ji  podivná  zvědavost,  která  by  se  byla  chtěla  všeho  dopátrat : 
kolik  jich  bylo,  co  s  ním  mluvily,  byly-li  to  samé  cizinky,  zda  ho 
líbaly ...  Ale  podivno,  nebyla  na  ně  žárlivá  —  jako  kdyby  na  jeho 
šatech  byly  ulpěly  doteky  všech  těch  hezkých  rukou,  připadal  jí  jen 
tím  vzácnější,  žádostivější  a  zajímavější.  Nebylo  jí  víc  než.  šestnáct 
let. 

Jednou  její  mladší  sestra,  která  se  všemu  posmívala,  řekla  mu 
před  ní: 

„Víte,  že  má  Rosa  ještě  vaše  růže,  a  jsou  už  jako  seno!" 

„Opravdu?"  podíval  se  jí  do  očí  —  „chtěl  bych  mít  jednu 
z  nich!" 

„Ach    ne,  to  nejde!" 

„Proč  ne?"  ptal  se  udiveně.  „Jen  primadonny  se  nechají  prosit, 
ale  ne  dámy  velkého  světa.  Podívejte  se!"  vytáhl  portefeuille  —  „sem 
bych  ji  polomil  a  každé  ráno  bych  se  na  ni  podíval!" 

„Ach!"  vzdychla  hoříc  zvědavostí    —   „co  tam  ještě  máte?" 

„Nic,  co  by  vás  zajímalo.  Známky  a  psaní  a  podobizny." 

„Jaké  podobizny  ...  žen?" 

„A  proč  by  ne?" 

„Jistě  jste  jich  mnoho  znal.  Povídejte  mně  něco  o  nich!" 

„Znal  i  neznal  ...  ale  kolik  jich  bylo  zajímavých!  Vloni  .  .  . 
pravda !  To  byly  ženy !  Z  kavárny  na  Ringstrasse  jsem  vídával  denně 
matku  s  dvěmi  dcerami.  Den  jako  den  v  pět  hodin  šly  kolem, 
všechny  tři  velké,  štíhlé,  nápadné  .  .  .  vždycky  černě  oblečené  .  \  . 
jako  tři  královny.  Ty  by  byly  za  to  stály,  aby  je  někdo  miloval  — 
třeba  všechny  tři  najednou.  Ostatně,  chcete-li  je  vidět,  zde  jsou,  fo- 
tografoval jsem  je!" 

„Vy  jste  je  znal?"  vyhrkla  Rosa  a  hned  zase  ztichla.  Tak  jako 
na  obrázku  viděla  stát  za  ním  držící  se  za  ruce  tři  majestátní  čertlé 
královny,  spoutané  k  sobě  vinou  nebo  tragedií,  ale  jistě  ničím  oby- 
čejným. A  dál  za  nimi  tušila  průvod  jiných  žen,  jen  mladých  a  krásných, 
křesťanek  i  židovek.  On,  kouzelník,  stál  opodál,  a  jen  pohnul  br- 
vami, už  ta  láskou  k  němu  vzplanula,  kterou  si  očima  vyvolil.  „Jest-li 
tu  růži  ještě  chcete,  přinesu  vám  ji,"  řekla  pokorně  —  „mám,  že 
ano?" 

„Jen,  prosím,"  řekla,  když  mu  ji  podala,  —  „neřekněte  to  sestfe, 
vysmála  by  se  mně  —  ona  se  tak  ošklivě  všemu  směje." 

Místo  odpovědi  jí  políbil  ruku.  Pohyb,  jímž  to  učinil,  byl  routi- 
novaný  a  byla  v  něm  taková  jistota,  míra  a  krása,  že.  Rosa,  bledá 
a  přimrazená,  docela  mechanicky  zvedla  k  očím  dlaň,  jako  by  se  chtěla 
podívat,  je-Ii  růžovější,  co  ji  políbil  král  lásky. 

„Ukažte  mně  dlaň,"  prosil  .  .  .  „směl  bych  ji  políbit?"  Při  tom 
se  k  ní  naklonil   tak,  že  z  něho  neviděla   nic  než  do  modra  bílé 


Digitized  by 


Google 


žluté  růže.  317 


zuby  a  nad  nimi  mezi  víčky  ohnivé  oči.  „Ale  to  musíte  sama  dovolit, 
protože  to  je  víc  .  .  .  to  je  důkaz  přízně!" 

Spletená  a  zmámená,  v  podivném  studu  odmítla:  „Ne,  ne  I" 
A  od  té  chvíle  se  mu  nedovedla  podívat  do  očí,  vyhledávala  ho 
a  zase  se  mu  vyhýbala,  neklidná  byla,  nepokojná,  a  pi^  tom  stále 
něco  čekala.  To  něco  měla  být  závraf  a  šílenství  života,  láska  pálící 
jako  víno  a  zrovna  tak  opojná.  Jak  ho  neměla  milovat!  Stále  vzpo- 
mínala na  růže  žluté  jako  louka  z  jara,  které  voněly  jinak  než  jiné 
růže,  právě  tak,  jak  on  byl  jiný  než  všichni  muži  světa.  Skeptický 
a  ironický,  hledající  a  nenasytný,  který  mohl  míti  markýzy  a  divy, 
že  by  ji  miloval?  Což  by  to  bylo  možno? 

Pomalu  přicházel  konec  prázdnin.  Listnaté  lesy  žloutly,  na  lukách 
místo  jarních  kopretin  rozkvétaly  ocúny,  a  Rosa  jako  blázen  hledala 
v  ranní  rose  čtyřlístky,  aby  si  dokázala,  že  nemá  příčiny  být  ne- 
šťastná ...  že  on  ji  má  rád.  Přišly  mlhy,  deště,  a  někdy  kolik  dní 
ho  ani  nezahlédla.  Její  mama  se  několikráte  bystře  na  ni  podívala 
a  povídala:  „Máš  ty,  holčičko,  divné  oči!  Skoro  bych  řekla  zamilo- 
vané ...  ale  to  přece  není  pravda?"  Rosa  sedala  nad  knihou 
u  okna  a  před  ní  leželo  melancholické  maloměstské  náměstí  s  pod- 
loubím kolem  a  zlatou  sochou  uprostřed.  Někdy  pomalu  přejel  za- 
vřený kočár  a  zas  bylo  náměstí  jako  vymřelé.  Nic  se  nedělo,  nic 
nepřicházelo,  a  už  jen  čtyry  dny  scházely  do  odjezdu. 

Setkala  se  s  ním  konečně  na  cestě  vedoucí  k  nádraží. 

Podivil  se:  „Máte  jiný  obličej!  Vypadáte  vážná  a  dospělá  .  .  . 
Chtěl  bych  vědět,  o  čem  přemýšlíte?" 

Začervenala  se. 

„Nudím  se!"  řekla  rychle,  aby  to  zamluvila.  „Nudím  se  a  zlobím 
na  všechno  tak,  že  si  někdy  myslím:  z  toho  se  zblázním!" 

„Slečno  Roso,  co  to  mluvíte?  Jste  hezká  a  bohatá  .  .  ,  před 
vámi  leží  un  avenir  de  roses.  Jaká  jste  mladá  a  nezkušená !  Všechnoje 
pro  vás  lákavé  a  nemáte  ještě  ani  zdání  o  tolika  věcech,  které  já 
jsem  už  viděl  a  zažil  za  svých  třicet  let!"  Musil  by  být  slepý,  aby 
v  tu  chvíli  nebyl  viděl  v  jejích  otevřených,  zvědavých  a  dychtivých 
očích,  že  by  chtěly  tolik  vědět,  jaké  to  byly  věci.  Jaká  hrozná 
a  krásná  tajemství?  U  ní  bylo  pořád  totéž,  kdykoliv  s  ním  mluvila— 
jako  kdyby  zátku  z  lahvičky  vytáhla  a  v  tu  chvíli  ji  ovanul  exotický 
parfum  napovězeného  a  zapovězeného  života  o  samých  strhujících 
vášních.  „Kdybych  já  řekl  ..."  mluvil  dále,  „že  večer,  když 
odněkud  přijdu,  často  mně  napadne,  že  můj  život  nemůže  skončit 
dobře  ...  že  se  sám  zastřelím  .  .  .  nebo  že  mne  někdo  jiný  za- 
střelí ...  ale  to  je  nesmysl  .  .  .  Vy,  slečno   Roso    —   se  vdáte!" 

„Co  to  povídáte!"  lekla  se  a  hned  na  to  se  rozesmála.  „Vidíte, 
když  jsem  chodila  do  školy,  říkala  jsem,  že  si  vezmu  jen  velmi  bo- 
hatého a  docela  starého  ...  ale  nikdy  bych  to  neudělala!" 

Smáli  se  oba. 

„A  vidíte  ..."  mluvil  zas  tak,  že  mu  viděla  jen  černé  oči 
a  bílé  uzby,   „já  jsem   zase   říkal,   že   se   neožením,   nebo   když   se 


Digitized  by 


Google 


318  Anna  Maria: 


ožením,  že  si  vezmu  jen  velmi  mladou,  icterá  přišla  z  pensionátu  . .  . 
a  velmi  hezkou  .  .  .  a  .  .  .'' 

„O  tom  se  nedá  přece  tady  mluvit!  Znáte  .  .  .  cestu  podle 
potoka?  Nepřišla  byste  tam  jednou  .  .  .  zítra?  Přijďte,  snažně  vás 
prosím  .  .  .  máme  si  přece  co  povídat?"  A  tak  se  jí  do  očí  po- 
díval, až  se  jí  rozskákalo  srdce  v  těle. 

Druhý  den  se  ztratila  z  tennisu  a  šla  podle  potoka  stejně  plna 
úzkosti  jako  nedočkavostí.  Byla  neděle,  a  co  chvíli  potkávala  ven- 
kovské ženy,  které  přicházely  z  vesnic  do  kostela.  Mžilo,  nepřestá- 
valo a  stále  mžilo,  jako  když  duši  v  člověku  to  uspává.  Ale  Rosa! 
Za  každým  stromem  ho  tušila,  na  každé  lavičce  viděla,  dvakrát 
prošla  cestou,  dvakrát  se  vrátila  —  ale  on  nikde.  Co  se  mu  jen  stalo? 
Až  když  přišla  zase  na  náměstí,  stál  u  zlaté  sochy  klidný  s  cigaretou. 

„Vy  jste  byla  naposled  v  lese?"   ptal  se  jako  nic. 

„Dvakrát!**  A  nic  se  za  to  před  ním  nestyděla,  tak  neporušena 
byla  ještě  její  láska,  že  ani  pýchy  ani  ješitnosti  neznala. 

„Vždyř  pršelo,  Roso!**  pojmenoval  ji  najednou  křestným  jménem, 
jako  by  k  sobě  už  patřili.  „Zbytečně  jste  si  zamáčela  hezké  stře- 
víčky a  prolamované  punčošky!" 

V  tu  chvíli  přestalo  pršet,  socha  za  ním  zazářila  a  slunce  se 
vyhouplo  nad  střechy.  Zahořely  barevné  šátky  venkovanek  před 
kostelem,  zazelenaly  se  mokré  stromy,  zasvítily  bílé  šatičky  družiček, 
a  všecko  dohromady  jako  by  na  ni  křičelo:  „Pro  všechny  je  svátek 
a  štěstí  na  zemi,  Roso!" 

„Pojďme  na  chvilku  do  zámeckého  parku!"  řekl  a  Rosa  po- 
slušně šla  za  ním  jako  za  svým  osudem,  odevzdaná,  pokorná,  ne- 
mající vlaslní  vůle  a  nechtějícf  ji  snad  ani  mít.  Na  všech  listech 
ještě  visely  velké  kapky,  cesty  byly  žluté  a  mokré,  vzduch  voněl 
a  nikde  živé  duše.  Pod  lipou  se  zastavil  a  řekl  náhle,  skoro  se  do- 
týkaje rty  jejího  ouška :  „Jaké  to  máte  dnes  velké  zřítelnice !  Víte  . .  . 
že  mám  chuť  něco  zlého  udělat  vašim  očím,  aby  se  tak  nedívaly? 
Roso,  já  je  musím  políbit!" 

A  Rosa  stála  ztichlá  a  zmámená,  jen  srdce  jí  tlouklo,  že  je 
sama  slyšela.  Ty  věčný  blázne,  srdce  lidské !  Ale  zrovna  v  tu  chvíli, 
v  tu  podivnou  smělou  a  bázlivou  chvíli  ozval  se  za  záhonem  smích, 
a  jeho  přání  zůstalo  jen  přáním.  A  s  její  sestrou  šli  všichni  tři  pospolu 
dál  na  louku,  kde  se  leskly  velké  louže,  nad  nimiž  motýli  se  honili. 
Byla  to  louka  nebo  ráj?  Rosa  nemluvila,  neposlouchala,  odpovídala, 
nerozuměla,  a  jediné  si  stále  říkala:  on  tě  má  rád,  rád,  rád,  rád  .  .  . 
Doma  potom  se  podívala  do  zrcadla  na  své  oči  a  viděla:  jejich 
velké  zornice  byly  sametové.  Toho  dne  se  nezlobila,  ani  když  ji 
sestra  škádlila,  jenom  si  myslila:  směj  se  — -  co  ty  víš?  Jak  byla 
toho  dne  šťastná,  bujná,  svévolná  a  veselá!  Za  to  nikdy  již  v  životě  nepo- 
znala —  i  když  byla  šťastna  —  onu  jásavost  štěstí,  které  v  prsou  u- 
držet  se  nedá,  vítěznou  radost  a  překypující  rozechvění  toho  dne,  kdy 
ji  v  zámeckém  parku  na  oči  chtěl  políbit  a  přec  jen  nepolíbil. 


Digitized  by 


Google 


žluté  růže.  319 


Dozvuk  oné  šílené  jásavosti  vzala  si  ještě  na  cestu  jako  jedinou 
záruku  svého  budoucího  štěstí.  Celé  léto  jí  oči  a  narážky  lásku  vy- 
znávaly, jinak  spolu  nic  nemluvili,  ale  co  byla  vlastně  jiného  než 
jeho  nevěstou?  Ovšem,  věděla,  že  přijde  do  Prahy*  Přes  to  se  jí 
stýskalo  v  Praze  tak,  že  se  jí  víc  už  stýskat  nemohlo,  a  přece  ani 
stín  pochybnosti  o  tom  neměla,  že  ji  má  rád  a  jenom  k  ní  se 
vrátí.  Očekávala  ho  každý  den  a  každou  chvíli,  vždycky  připravená 
a  vždycky  vystrojená,  aby  ji  takovou  našel,  jakou  ženu  mít  chtěl, 
čekala  ve  své  mladé  důvěře,  jako  čekanka  čeká  u  cesty,  až  nový  den 
přijde  ...  a  ten  zase  mine. 

Celý  podzim  žila  Rosa  jen  vzpomínkami  na  jeho  slova  a  tmavé 
oči  v  matném  obličeji  —  všecko  ostatní  jako  by  za  to  nestálo,  všecko 
ostatní  jí  připadalo  obyčejné,  protivné  a  malicherné,  všecko  ostatní 
od  sebe  zamítala,  přimknutá  k  své  lásce  se  zoufalou  vytrvalostí.  „Co 
ti  jenom,  dítě,  schází ?'*  ptávala  se  občas  mama,  když  za  soumraku 
Rosa  někde  v  koutě  seděla,  jako  by  teprve  s  nocí  a  tmou  její  svět 
začínal.  „Nic,  maminko!"  řekla  vždy  Rosa  a  honem  si  vzpomněla 
na  žluté  růže  a  park  po  dešti,  aby  zase  pevně  a  jistě  budoucnost 
čekala  jako  dosud. 

V  říjnu  vítr  honil  po  chodníku  hnědé  listy,  že  skákaly  jako 
vrabci  za  sebou.  Což  bylo  pravda,  že  kdysi  stromy  kvetly  a  se  zelenaly? 
Rosa  neměla  od  něho  ani  vzkazu  ani  psaní,  byla  smutná  a  přece  vě- 
řila v  jeho  lásku  jako  první  den.  V  listopadu  jí  řekla  mama,  že  při- 
jede do  Prahy,  a  že  jeho  přítel  ho  k  nim  přivede.  Protože  věděla, 
který  den,  Rosa  oblékla  se  v  bílé  šaty,  které  znal,  a  čekala  rozčilená 
a  neklidná,  stále  rozčilenější  a  neklidnější.  „Ale,  holčičko,  ty  vy- 
padáš dnes  jako  nevěsta!"  řekla  její  mama;  a  ona  zbledla  jak  ty 
šaty:  což  kdyby  to  v  ten  den  bylo  zrovna  pravda?  Tak  hodina 
k  hodině,  až  —  přítel  přišel  sám. 

Jak  to?  vy  jdete  sám?"  zeptala  se  mama  udiveně. 

„Odpusťte,"  odpověděl  host,  „v  poslední  chvíli  jsem  zase  dostal 
zprávu,  že  nepřijde.  Odpusťte,  že  jsem  za  něho  přislíbil.  Nestojí  to 
prý  za  to,  na  dva  dny,  a  více  času  neměl.  Myslí,  že  za  rok  nebo 
za  dva  bude  vůbec  do  Prahy  přesazen.  Bože,  Vídeň!  Má  tam  známé 
v  létě  tennis,  v  zimě  ski  —  co  mu  schází?" 

Beze  slova  seděla  Rosa  na  tabouretu  ve  svých  bílých  slavnostních 
šatech,  které  pro  něho  byla  oblékla.  Ruce  měla  ztuhlé,  srdce  také,  a  cítila, 
že  její  závratné  lásky  je  konec.  Ale  nic  nemohla  pochopit.  Jen  to 
věděla  v  tu  chvíli,  že  již  k  ní  nepřijde,  že  jí  na  oči  již  nepolíbí,  že 
je  konec. 

„Ach!"  povídala  německy  mama,  když  mladší  sestra  ze  dveří 
vyšla,  „der  trifřt  das  Leben  zu  geniessen  .  .  .  vielleicht  gibt  es  auch 
nichts  im  Leben,  wovon  er  nicht  gekostet  hátte  —  meinen  sie  nicht, 
Herr  Doctor?" 

Rosa  nerozuměla  vztahu  slov,  jen  bolest  cítila  tak  velikou,  jakou 
cítí  jenom  děti  a  ti  nejmladší,  kteří  mají  v  hlavě  jiný  svět  než  sku- 
tečný. Ta  tvrdá  rána  byla  pro  ni  čerstvá,  jako  čerstvá  krev.  A  jedna 
přes  druhou  se  jí  hrnuly  do  hlavy  otázky.  Že  by  ji  byl  přestal   mi- 


Digitized  by 


Google 


320 


Anna  Maria:  Žluté  růže. 


lovat?  Proč?  Což  je  vůbec  možno  přestat  milovat?  Nebo  .  .  .  byla 
to  oběř  od  něíio?  Z  přílišné  šlechetnosti  nechtěl  připnout  její  šest- 
náctiletý život  k  svému  zralému,  bouřlivému  a  nebezpečnému  ?  Nebo 
fen  hledal  a  stále  nenacházel ?.Udělala  mu  něco?  Co?  Nebo  nedala 
mu  dostatečně  svou  lásku  na  jevo?  Jedna  myšlenka  honila  druhou 
a  přece  žádná  ji  neuspokojila  a  neuklidnila,  žádná  z  nich  neumfrnila 
tu  velkou  první  bolest,  která  seděla  pevně  a  jistě  v  srdci. 
Žluté  růže,  žluté  růže,  proč  jste  jí  mladou  duši  omámlly? 


//.  Goring: 


Vina. 


Podej  mámě  ručky. 

Tak,  a  teď  se  dívej, 

co  má  v  očích  slzí! 

Nezazlívej, 

že  jich  nelze  skrýti. 


Všecko  dá  ti  máma, 
by  se  oči  smály, 
jen  ne  jméno  otce.  - 
Slyšíš,  malý?  — 
Smí  tě  ještě  zlíbat? 


Setři  je  svou  dlaní, 
malý,  hezký  bůžku, 
když  tě  v  šeru  klade 
na  podušku 
vedle  svého  lože. 


Smí.  Ty  nerozumíš, 
máš  taíc  dětskou  tváři, 
nic  ji  v  úsměv  milý 
nerozzáří 
jako  její  láska. 


Víš,  proč  je  jí  smutno? 
Když  má  s  tebou  hráti, 
vždycky  vzpomene,  že 
nemáš  táty  — 
A  to  nutí  k  smutku. 


Láska!  Jak  to  málo 
zda  ti,  hochu,  stačí, 
až  tvá  máma  vrkoč 
v  sněhu  smáčí 
a  ty  budeš  velký?  - 


Jenom  jméno  nedá  .  .  . 
Ostatní  vše,  hochu. 
Zda,  ach,  za  to  všecko 
jenom  trochu 
usměješ  se  na  ni? 


Digitized  by 


Google 


S/a5a  Pavlova . 


Z  denníku  učitelky. 


(Pokračování.) 


Středa,  1.  srpna. 

Mimoděk  vzpomfnám  si  na  si.  Palkovskou  a  chápu,  proč  jsme 
si  tolik  blízky.  Nádherný  květ,  jenž  nekvete  pro  nikoho,  jenž  zvadne^ 
opadá,  nevyplniv  svého  poslání.  Snad  milovala,  neznám  její  minu- 
losti, ale  tuším,  že  případ  její  byl  případem  mým.  My  nevzdalujeme 
se  mužů  z  nějaké  přepjatosti,  ale  z  nedostatku  citu,  z  jakési  kletby, 
jíž  jsme  obě  stiženy.  Možná,  že  se  mýlím,  možná,  že  Máša  dala  se 
v  jediné  zmařené  lásce,  co  zatím  můj  cit  vyprchal  v  marném  oče- 
kávání —  —  — 

Či  snad  se  ve  XX.  století  rodí  ženy,  jimž  není  do  srdce  vlo- 
ženo símě  lásky,  bytosti  stojící  na  rozhraní  mezi  mužem  a  ženou? 
Miluji  Slávu,  je  mi  dobrým  druhem,  ale  nevznítil  ve  mně  citů  mi- 
lostných. 

Čtvrtek,  2.  srpna. 

Propast,  do  níž  jsem  včera  nahlédla,  překlenula  jsem  mostem ; 
zlomi-li  se,  pohltí  nás  nepřátelská  hlubina.  Zatím  žijeme  pohádku 
své  lásky  dál. 

První  soumrak  strávili  jsme  se  Slávou  v  Chotkových  sadech. 
Dole  šuměla  Praha  a  mě  hřála  v  hrudi  láska  k  ní.  Vábí  mě  k  sobě^ 
při  pohledu  na  ni  srdce  tluče  prudčeji  a  duše  touží  po  jejím  objetí. 

Praha  je  můj  domov,  do  ní  vždy  se  vrátím,  nikdy  na  ni  ne- 
zapomenu. Miluji  její  ulice,  kostely,  sady,  mosty,  její  Vltavu,  a  zdá 
se  mně,  že  všecko  to  je  mé.  Je  pro  mne  srdcem  světa ! 

Mluvili  jsme  málo.  Jakási  tupost  se  mne  zmocnila;  nevnímala 
jsem  takřka  ničeho.  Sláva  díval  se  mi  do  očí,  jež  sledovaly  zapa- 
dající slunce.  Tiskl  mně  ruku.  Touha  z  něho  sálala.  „Jste  moje  první 
a  jediná  láska.    Staso,"    zašeptal   vřele.    Přitulila  jsem    se  k  němu,. 

21 


Digitized  by 


Google 


322  Stasa  Pavlova: 


dusíc  se  bolestí.  Rána  v  duši  zase  se  otevřela.  Hledala  jsem  u  něho 
ochrany  — 

Pátek,  3.  srpna. 

Špinavý,  zaprášený  Kolín!  Uspořádali  jsme  exkursi  do  jeho  to- 
váren, ale  nemám  z  ní  ničeho.  Samý  prach  a  šeď! 

Dnes  konečně  otevřely  se  kursistům  oči.  Oddělili  jsme  se  od 
nich  a  zašli  na  cíp  ostrova.  Hleděla  jsem  do  modravých  proudů  Labe 
a  bylo  mi  k  smrti  teskno.  Bolest  pálila  více  než  jindy.  Sláva  nakažen 
mým  smutkem  také  přešel  v  elegický  tón.  Jak  mohou  básníci  opě- 
vovati blaho  prvních  polibků!  Ve  mně  vzbudily  žízeň,  rozervanost, 
neuhasitelnou  touhu,  ale  více  nic.  O  štěstí  ani  pohádky.  —  Vrátili 
jsme  se  s  ostrova  nespokojeni,  nešťastni.  Společnost  nás  přivítala 
hlučně,  s  dvojsmyslnými  úsměvy  a  závistivými  i  smutnými  pohledy. 
Hluk  však  brzy  utichl,  bylť  nějaký  falešný,  prázdný.  Kollegové  Mo- 
ravané zpívali  syoje  zádumčivé  písně.  Stála  jsem  v  rohu  zahrady 
na  skále  a  dívala  se  do  hučících  labských  vln. 

Af  jsem  se  hnula  kamkoliv,  všude  provázely  mne  zraky  jednoho 
z  Moravanů.  Pohled  krásných  jeho  očí  vpil  se  mi  do  duše  a  zapsal 
se  v  ní  nesmazatelně.  Když  zvučela  zahradou  píseň  o  lásce,  zraky 
všech  obracely  se  po  nás,  a  smutné  jeho  oči  sesmutněly,  možno-li, 
ještě  více.  Duši  mi  svíral  jeho  pohled,  v  němž  četla  jsem  tolik  lásky. 
Sláva  také  seděl  s  hlavou  sklopenou,  a  mně  bylo,  že  musím  se  vrh- 
nouti do  rozpěněné  řeky. 

Teprve  k  jedenácté  vsedali  jsme  do  vlaku.  Byla  jsem  v  moci 
šerých,  neveselých  myšlenek  a  proto  zúmyslně  jsem  se  vyhnula 
Slávovi.  Kollega  Bouček  mne  přitáhl  k  oknu,  a  zatím  co  jsem  bloudila 
zrakem  v  noční  tmě,  kde  jen  chvílemi  vystoupily  obrysy  křovin,  vy- 
kládal mi  —  co,  ví  bůh! 

Potom  přišel  Sláva.  Mlčky  postavil  se  u  okna  a  jen  z  ner- 
vosního  chvění  poznala  jsem,  jak  trpí.  Teprve  při  loučení,  když  stiskla 
jsem  mu  ruku,  podíval  se  na  mne  známě  a  teple  a  zřejmě  se  mu 
v  očích  rozsvítilo. 

Pondělí,  6.  srpna. 

Dny  letí  bleskem  a  my  se  sbližujeme  stále  více.  Rozumíme  si 
tak,  že  až  se  děsím  spříznění  našich  duší.  Často  se  stává,  že  jeden 
vysloví  myšlenku,  již  druhý  právě  měl  na  rtech.  Máme  stejné  záliby, 
touhy,  pochopení. 

Líbí  se  mi  jeho  energie,  hloubka  ducha,  vzdělání  i  statné,  švarné 
tělo.  Cítím,  že  v  něm  je  shrnuto  vše,  co  muže  zdobí.  Je  neochvějný 
jako  žula,  co  já  si  připadám  dubnovým  počasím. 

Zraňuji  ho  a  zase  laskám,  nechám  se  šíleně  líbat  —  a  stále  jsem 
nespokojená.  To  není,  co  hledám. 

Sláva  mluví  o  svatbě,  a  já  si  maluji  náš  rodinný  život  někdy 
s  láskou,  jindy  s  opovržením.  Toužím  po  úplném  splynutí  s  ním 
a  přece  vím,  že  se  neodloučím  od  své  samoty.  Jsem  u  něho  bezpečna, 
jista,  mám  jej  ráda,  a  přece  nemohu  být  jeho. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  323 

Bloudíme  Prahou,  jezdíme  do  okolí  a  všude  necháváme  kusy  ži- 
vota. Trýzním  jeho  duši  a  drásám  svoji.  Šlehám  s  ďábelskou  rozkoší 
a  sama  svíjím  se  bolestí.  Často  mi  kmitne  myšlenka  na  Mášu,  jíž 
vše  jsem  napsala.  Dosud  neodpověděla  ani  slovem. 

Středa,  8.  srpna. 
Žízním,  žízním!  Prahnu  po  polibcích,  a  když  do  nich  Sláva 
celou  duši  vdechuje,  jsem  nešťastna  a  zoufám  nad  pustotou  svého 
srdce.  Vrhám  se  v  jeho  náruč  s  vášnivou  touhou  skrýti  se  u  něho, 
zastříti  se  jehou  silou,  leč  vím,  že  kdyby  se  tak  stalo,  vzbouřila 
by  se  moje  hrdost,  moje  touha  po  samostatnosti.  Nenáviděla  bych 
ho,  kdyby  mne  k  sobě  přikoval.  Jsem  jako  pták,  ale  pták  nešťastný, 
se  zlomenými  křídly. 

Sobota,  11.  srpna. 
Pršelo,  jen  se  lilo,  a  nám  nezbývalo  než  uchýliti  se  do  kavárny. 
Vešli  jsme  mrzutí  nečasem.  Ke  všemu  můj  věrný  druh,  smutek,  se 
"dostavil.  Marně  jsem  jej  zakrývala  prohlížejíc  s  předstíraným  zájmem 
-časopisy;  Sláva  jej  spozoroval  a  brzy  se  jím  nakazil.  Zamlčel  se 
a  chtěje  zakrýt  rozechvění  vyňal  svůj  zápisník  a  prohlížel  korres- 
pondenci.  Mezi  jiným  ukázal  mi  lístek  od  přítele,  známého  učence 
a  řečníka.  Mžikem  změnil  se  můj  rozmar  a  smutek  mizel  jarním 
sněhem.  Nepatrnou  tou  malicherností  Sláva  u  mne  stoupl.  Ženská 
ješitnost!  Mojí  ctižádosti  bylo  polichoceno,  s  hrdostí  jsem  na  Slávu 
patřila.  Zažili  jsme  jeden  z  nejkrásnějších  dnů. 

Neděle,  12.  srpna. 

Zajeli  jsme  si  se  Slávou  do  tmavých  lesů  křivoklátských.  Teplé 
kotliny,  zelené  vrchy  s  vesničkami  na  bocích,  milá  lesní  zátiší,  prostá 
výletní  hospůdka  —  to  vše  táhne  mi  hlavou  —  Vzpomínám  na 
temné  lesní  cesty,  jimiž  kráčela  jsem  bezpečně  po  boku  Slávově. 
Nejmenší  stín  obavy  nebo  tísně  mi  v  duši  nevyvstal.  Teprve  tecT  mi 
odvážnost  moje  přichází  na  mysl!  Jak  lehko  se  mne  mohl  Sláva 
zmocniti!  A  kdo  by  mu  mohl  zazlívati?  Jeho  život  byl  ustavičným 
odříkáním.  Celou  svoji  mužnost  neporušenu  uchovával  pro  tu,  již 
snad  bude  někdy  milovati. 

Sledovala  jsem  jeho  bej  s  vášní,  která  jíž  již  jej  ovládala.  Ne- 
podněcovala  jsem  jí,  ale  ani  nehasila.  Bývalo  by  to  ostatně  mamo ; 
rozpěněná  krev  neutiší  se  tak  snadno. 

Po  několíkahodinné  chůzi  usedli  jsme  v  hustém  listnatém  lese. 
Na  míli  cesty  nikde  živé  duše,  jen  lesy,  lesy  a  modravá  klenba  nad 
hlavou.  Nebylo  vyhnutí,  dotkli  jsme  se  zase  své  rány.  Prosil,  žádal 
celou  vroucností  své  duše,  abych  mu  byla  družkou.  Vím,  že  ve  spo- 
jení muže  s  ženou  skrývá  se  největší  štěstí,  toužím  po  něm,  ale 
nemám  práva  po  něm  sáhnouti.  Znova  musila  jsem  zraniti  drahého 
hocha.  Pověděla  jsem  mu  o  všem,  co  mi  brání,  že  nemohu  býti 
jeho.  Svěřila  jsem  se  mu  se  svojí  láskou  k  Máši,  jež  jistě  zase 
vzplane,  o  své  touze  po  svobodě,  o  lásce  k  dětem,  s  nimiž  nemohu 
se  loučiti. 

21* 

Digitized  by  LjOOQIC 


324  Stasa  Pavlova: 


„Tys  celou  duší  učitelem,  ale  já  jsem  také  celou  duší  učitelkou. 
Představ  si,  že  bys  přišel  ze  ákoly,  vyprávěl  o  své  třídě,  a  já,  místo 
abych  sdílela  tvé  nadšeni,  zalykala  bych  se  bolestí.  Zatím,  co  bys 
byl  ve  škole,  já  bych  doma  vařila,  prala,  žehlila  a  konala  všechny 
ty  mně  tak  protivné  práce.  Ne,  Slávo,  odpusť,  ale  tolik  tě  nemi- 
luji, abych  školu  pro  tebe  dovedla  opustit."  O  vlastní,  nejdůležitější 
příčině  jsem  se  však  nezmínila.  „Snad  budu  tvojí  po  letech,  až  mne 
škola  omrzí,  nebo  až  se  stane  zázrak  a  bude  zrušen  prokletý  celibát 
učitelek." 

Sláva  mlčel,  bol  chvěl  se  mu  v  očích,  jež  jsem  líbala.  „Ty 
odejdeš,  tam  v  dálce,  kde  nebudu  více  u  tebe,  zmocní  se  tě  jiné 
vlny,  a  já  tě  ztratím,"  zastýskal. 

„Ach  ne.  Slávo.  Je-li  naše  láska  pravá,  pak  budeme  svoji  děj 
se  co  děj.  Ne-li,  nemáš  čeho  želet.**  Tvářila  jsem  se  hrdinně,  po- 
vzneseně, leč  bolest  mi  srdce  rvala.  „Ne,  nebude  to  nikdy,"  pravila 
mi  cosi,  „ty  milovati  nebudeš,  poněvadž  milovati  nedovedeš." 

A  přece,  když  jsme  se  pozdě  večer  vraceli  domů,  zaťukala  mí 
kdesi  v  koutku  duše  slabá  naděje,  že  se  vše  změní  a  my  se  jednou 
spojíme  pro  věky. 

V  návalu  náhlé,  neodůvodněné  radosti  zeptala  jsem  se  jej,  jak 
si  představuje  naše  společné  večery  a  rána.  Odpovědí  byl  mi  pohled 
tak  vřelý,   že  jsem  se   zachvěla   přes  všechen  chlad  a  rozumování. 

Úterý,  14.  srpna. 

Nic  netrvá  na  světě  věčně.  Již  je  po  kursu;  dnes  naposled 
jsme  se  sešli,  a  teď  se  rozprchneme  do  všech  koutů  Čech  a  Moravy. 

Včera  byl  večírek  na  rozloučenou.  Byla  jsem  jeho  středem ; 
vše  se  mi  kořilo,  kollegové  závodili  o  moji  přízeň.  Brzy  se  utvořil 
kolem  mne  kroužek.  Pan  Sedlák  zazpíval  několik  milostných  písní, 
utkvívaje  na  nmě  významnými  pohledy.  Byla  jsem  hrdá,  šťastna  ob- 
divem všech.  Večer  uplynul  příjemně.  Ráda  vzpomínám  na  milé  druhy 
kursisty,  již  tolik  lásky  pro  mne  měli.  Ještě  teď  slyším  refrén  písně 
„Ty  ptáš  se,  zdali  půjdu  alejí  .  .  .",  jež  zněla  tak  vroucně.  Ku  konci 
večírku  přednášena  byla  dlouhá  rýmovačka  o  logaritmech,  sinech  a 
kosinech,  příhodách  v  kursu,  v  níž  jsem  ovšem  měla  také  lví  podíl. 
Milí,  dobří  lidé. 

Odešli,  snad  nikdy  již  se  s  nimi  nesejdu,  ale  k  tak  leckterému 
z  nich  zaletí  často  moje  vzpomínky. 

A  na  vás,  milá  slečno  Haničko,  jež  jste  byla  andělem  naší 
lásky,  dobrou  mojí  duší,  nikdy  nezapomenu.  Neloučím  se  s  vámi, 
vždyť  doufám,  že  styky  naše  tady  navázané  nekončí  se  rozchodem. 

Středa,  15.  srpna.  Ve  Vítkovicích. 

Mýlila  jsem  se,  mám  ho  přece  jenom  ráda,  stýská  se  mi  po 
něm.  Hned  bych  mu  psala,  ale  ...  Vyčkám  I  Což  kdyby  byl  terf 
zapomněl?  Ale  ne.  Sláva  je  charakter,  nemluví  nadarmo,  a  budu-li 
chtít,  budu  jeho. 

Musím  se  pomalu  starat,  abych  se  naučila  protivnému  umění 
kuchařskému  —  pro  něj,  pro  Slávu.  Sedím  u  strýčka  a  tety,  vypra- 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  325 

vuji  o  něm  a  vzpomínám.  Vše  mi  ho  připomíná.  Seřarfovaiy  se  zde 
massy  dělnictva  k  slavnosti  Havlíčkově  a  tu  jsem  si  vzpomněla  na 
něho,  na  bojovníka  Pravdy  a  Svobody,  v  němž  zosobněna  je  všechna 
ta  síla  a  bodrost,  ta  vřelá  granátová  krev  lidu.  Připomněli  mi  jej 
tak  jasně,  že  jsem  až  oči  přivřela,  abych  zachytila  drahou  před- 
stavu. 

Za  posledních  čtrnáct  dní,  kdy  ruch  vůkol  strhl  mne  do  svého  víru, 
tolik  jsem  zažila!  To  nebylo  čtrnácte  dnů,  ale  aspoň  dva  roky 
života ! 

Nevím,  čím  to  je,  ale  stále  se  mi  zdá,  že  slyším  odněkud  vzdá- 
lenou hudbu  piana.  Jemné  zvuky,  v  nichž  skryta  touha,  bolest  i  tiché 
štěstí  vzpomínek!  A  zase  píseň  divá,  rozervaná  —  hraje  to  Sláva? 

Což  má  duše  je  mu  již  tak  blízka?  Ach,  mám  ho  ráda,  miluji 
ho  více  než  školu,  je  mi  nejdražší!  Bude-li  má  láska  stále  tak  silná, 
zanechám  všeho  a  budu  jeho.  Co  asi  dělá?  Vzpomíná  jako  já?  Mně 
letí  minulost  hlavou  vichrem.  Vidím  Zbraslav,  výstavu,  všechna  milá  místa, 
kam  jsme  se  svojí  láskou  zajížděli;  skupiny  břízek  neodvratně  tkví 
mi  před  očima  —  to  proto,  že  on  je  má  tolik  rád.  Zeleň  luk,  lesů 
koupajících  se  ve  sluneční  záři  a  svislé  smuteční  vrby  jdou  před 
mým  duševním  zrakem.  Nachový  kolorit  západu,  tiché  břehy  vod, 
hlučné  ulice  města,  kursisté,  továrny  s  peklem  svých  vnitřku,  osmahlé,  o- 
pocené,  učazené  tváře  dělníků,  rozhledna  s  panoramatem  Povltaví,  jízdy 
drahou  i  parníkem,  pohled  na  Prahu  s  Vyšehradu,  hroby  geniů,  vče- 
rejší nekonečná,  nudná  cesta  —  to  vše  víří  mi  hlavou  a  bolestně 
mne  rozčiluje. 

Vzpomínám  na  si.  Haničku,  jež  dávala,  ničeho  nežádajíc.  Často 
se  mi  mihne,  vysoká,  štíhlá,  s  upjatým  límečkem  a  hrdě  napsaným 
jménem  „učitelka"  na  vysokém  čele.  A  přece  nebylo  by  lepší  ženy 
v  manželství  nad  tuto  dobrou,  milující  a  oddanou  bytost. 

Cítím,  že  stesk,  jemuž  jsem  se  vždy  tolik  smávala,  zatíná  se  mi 
do  duše.  Hlava  se  mi  rozskočí  — 

Již  zase  myslím  na  Slávu.  Ukončím  brzo  svůj  stesk!  Jen  kde 
vzít  peníze  na  výbavu,  svatbu  atd.  Protivné  peníze!  Všude  cítím 
jejich  nezbytnost ...  A  přece  na  vzdor  všemu  budu  Slávova ! 

Čísi  slova  vynořují  se  mi  z  paměti:  Žít,  umět  žít,  být  praktikem 
i  idealistou,  vyzdobit  si  život,  pracovat  a  přece  žít  životem  uměleckým, 
v  tom  spočívá  krása. 

Neděle,  19.  srpna.  V  Záloňově. 
Jsem  zase  doma.  Sedím  v  Bučině  pod  ohromným  starým  du- 
bem. Miluji  jej  pro  tu  jeho  sílu.  Choulím  se  ráda  v  jeho  kořenech 
a  dívám  se  do  mocné  koruny.  Ve  větvích  jásají  ptáci  a  na  poli 
přede  mnou  padají  k  zemi  zlatité  klasy.  Bílé  košile  sekáčů,  smích  děvčat, 
halekání  pasáků,  šumění  lesů,  výdechy  místy  již  zkypřené  země,  vůně 
obilí  splývá  v  jediný  velebný  chorál.  Slyším  jej,  čitím,  a  zdá  se  mi, 
že  se  všech  stran  mluví  ke  mně  láska.  Příroda  je  vážná,  nezměni- 
telná,  jde  za  jediným  cílem:  Zrození,  život,  smrt  — 


Digitized  by 


Google 


326  Stasa  Pavlova: 


Z  vesnice  větřík  sem  zanáší  hudbu.  Andulce  vyhrávají,  má  svatbu. 
Milé,  bledé  děvče,  vdává  se  z  lásky.  A  před  chvilkou  šel  mimo 
známý  hoch,  spěchal  do  lesů.  Říkají  o  něm,  že  má  Ahdu  rád.  Zase 
láska!  Což  je  jí  opravdu  plný  svět? 

Vzpomínám  na  svého  Slávu  a  maluji  si  obrázky  budoucnosti 
plné  barev. 

Představuji  si,  až  by  bylo  po  hloupých,  prázdných  obřadech^ 
jak  bychom  přišli  poprvé  sami  do  svého  bytu.  Jednoduchý,  útulný 
by  musil  být.  Zářil  by  novostí,  z  ulice  by  tam  zaléhal  šum  Prahy ; 
a  naše  rty  spojily  by  se  v  dlouhý,  nekonečný  polibek.  Přestala  bych 
pak  žíznit,  našla  bych  klid?  Ne  a  ne t  Nedovedu  žít  v  klidu,  chci 
boj,  věčný  boj,  bouře  a  vlny  ... 

Fantasie  kreslí  dále.  Škola,  přestávka,  na  chodbách  hluk.  Přišla 
jsem  do  školy  za  Slávou,  chci  mu  pomoci  v  kabinetě.  Zazní  zvonec, 
děti  se  hrnou  do  tříd,  a  mně  se  hruď  svírá,  toužím  za  nimi  a  ne- 
smím  .  .  . 

Ach  ne,  nemohu,  nesmím  se  vdát,  nedovedu  se  odloučit  od 
školy,  svobody,  musím  býti  samostatná,  volna.  Nechci,  aby  mě  někdo 
živil,  nechci  býti  „paničkou".  Pouhá  myšlenka  na  jejich  živoření 
špiní  mně  vysněné  obrázky.  Představa  odporné  trhové  tašky,  vaření, 
uklízení,  všech  drobných  starostí  o  domácnost,  jež  stále  by  se  mno- 
žily, pomyšlení  na  protivný  křik  malých  dětí,  na  celou  šeď  a  prosu 
i  vzorné  domácnosti  kazí  mně  všechen  rozmar.  Bojím  se  bláta,  se- 
všednění.  Děti  miluji  již  povyrostlé  —  jsem  zrozena  k  učitelství. 

Úterý,  21.  srpna. 

Pozdní  večer.  Sedím  sama  se  svými  myšlenkami,  jichž  mám 
plnou  hlavu. 

Dočetla  jsem  „Karamazovy".  Plakala  jsem  a  nestydím  se  za 
slzy.  Zase  jsem  našla  rudý,  nádherný  květ  mezi  knihami.  Je  v  něm 
život,  život  se  vší  svou  mukou  a  trýzní,  se  všemi  radostmi  i  vášněmi 
a  proto  věrný. 

Nejsem  spokojena  s  tuto  napsaným,  je  to  jako  vynucené,  ne- 
přirozené, a  přece  mám  v  hloubi  duše  mnoho  nashromážděno,  co 
jsem  ti  chtěla,  denníčku  můj,  říci. 

Vzpomínám  jen  včerejší  noci.  Jak  dojata  jsem  byla  v  samých 
základech  bytosti.  Aleša,  Gruša  a  Míra  I  Jak  mne  nadchla  nezměrná 
láska  Mířova.  Plakala  jsem  touhou  po  takové  lásce,  a  cítím,  že  Kara- 
mazovi  mne  nepřiblížili,  ale  vichrem  zanesli  k  Slávovi.  Ach,  ten  večer! 
Ještě  teď  mnou  zachvívá  ozvěna  včerejška.  Byla  jsem  rozpálena, 
a  v  duši  zrálo  rychlé  rozhodnutí. 

Krev  znova  začíná  mi  vřít.  Slávo,  mám  tě  opravdu  tolik  ráda? 
Přijedeš?  Přijedeš-li,  myslím  si,  jak  stisknu  tvou  ruku  a  jak  dlouhým 
pohledem  ti  povím,  čím  mně  jsi  — 

Ale  někdy  na  mne  přicházejí  zlé,  tvrdé  myšlenky.  Pak  se  chci 
uzavřít,  pak  si  myslím,  že  jsem  se  pokořila  přiznáním  k  své  lásce, 
pak  snad  bych  raději  srdce  zbičovala,  jen  aby  má  hrdost  nebyla 
dotčena.  Slávo,   říkal  jsi,  jak  bylo   někdy  blízko  k  tomu,    že,  raněn 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  327 


ve  své  hrdosti,  na  vždy  byl  bys  odešel.  Jen  prý  slůvko  s  mé  strany . . . 
Terf  se  podobně  děje  mně  —  jediné  dotknutí  bolavého  místa  a  snad  — 
8  bohem,  štěstí!  Jsem  chudá  a  snad  právě  proto  tolik  citlivá. 

Co  to  pořád  píšu  ?  Vždyť  jsem  chtěla  mluviti  o  Karamazových ! 
Zbožňuji  tvůrce  tohoto  tak  lidského,  oduševnělého  díla.  Ale  nejen 
jeho;  celý  ten  národ  plný  kontrastů,  veliký  svými  velikány,  to  širé, 
nesmírné  Rusko  miluji  I  Miluji  jeho  stepi,  jeho  listnaté  lesy  (myslím, 
že  musí  býti  listnaté),  miluji  jeho  ideje,  jeho  ryzí  slovanskost.  Pochopení 
duše  člověka  u  ruských  spisovatelů  je  mi  bližší,  plnější  než  u  francouz- 
ských, v  jejichž  dílech  je  mnoho,  mnoho  frází  a,  zdá  se  mi,  méně  odu- 
ševněnf. 

Možná,  že  můj  názor  je  chybný,  ale  dávno  již  jsem  nic  fran- 
couzského nečetla,  a  ruská  díla  uvádějí  mne  v  nadšení.  To  pocho- 
pení lásky  k  bytosti  stejného  pohlaví  u  Dostojevského  1 

Proč  píši  pořád  o  knize?  A  k  tomu  tak  slabě  —  cítím,  jaké 
je  to  ženské  žvatlání,  jakými  rozředěnými  barvami  maluji! 

A  přece  v  duši  tolik  zůstalo,  o  tolik  jsem  blíže  Slávovi!  Jaké 
štěstí  je  míti  duši  spřízněnou  a  rozumějící.  Nechci  ideály,  chci  člo- 
věka s  vřelým  srdcem.  Nechci  býti  Grušou  před  osudnou  nocí,  ale 
Grušou  novou,  milující.  Dám-li  svoje  slovo,  pak  budu  Slávova  celou 
duší,  pak  budu  myslet  pouze  na  jeho  štěstí. 

Jest  však  jeho  láska  taková,  po  jaké  toužím?  Chci  nesmírně 
milovat,  ale  chci  býti  také  nesmírně  milována.  Necítím  bolestí  tě- 
lesných, jsou-li  způsobeny  z  lásky;  nebolelo  mne  nikdy  Slávovo 
stisknutí  ruky,  i  když  všechnu  sílu  vynaložil.  Vím,  že  bych  byla  snesla, 
kdyby  Máša  do  krve  mne  byla  rozdrásala;  ale  sama  jsem  také 
schopna  všeho.  Vezmu-li  si  Slávu,  nesmí  život  náš  býti  šedí,  byť 
bych  jej  krví  měla  zbarviti  do  purpurová.  Jen  ne  mlhu,  šeď,  neurčitost. 

Myslím  si,  že  láska  naše  spojila  by  nás  tak,  že  daleko  bychom 
předčili  Švabinského  „Splynutí  duší"  ;  ještě  úžeji  přitulila  by  se  světlá 
postava  k  tmavé,  ještě  úžeji  objala  by  její  hlavu.  Vždyť  jen  po  sply- 
nutí duší  toužím.  Jen?  Nu,  jsem  dívka  a  ne  anděl,  ale  duše,  pouze 
naše  duše  mohou  se  spojiti  na  věky. 

Píšu,  ale  nejsem  již  nadšena;  tahám  jen  ustálené,  zpracované 
dojmy  ze  své  paměti,  jako  bych  skládala  účet.  Stále  se  mi  vtírá 
myšlenka  na  Mášu.  V  poměru  svém  k  ní  byla  jsem  tak  podobna  Iljuš- 
kovi,  nebo  Míťovi  v  Mokrém  před  zatčením.    A  ona  je  Grušenkou! 

Milovala  mne?  Po  Grušensku,  či  spíše  jako  Kola  Ilju Skoro  se 

mi  ani  nechce  do  Žalova;  jen  děti  mne  vábí,  na  ty  se  těším. 

Středa,  22.  srpna. 

Veselá,  roztomilá  hloupost  přivedla  mne  do  růžové  nálady, 
Shrabovala  jsem  dnes  trávu  v  sadě.  Šátek  na  babku,  bosá,  v  krátké 
sukničce  a  lehounké  halence  oháněla  jsem  se  hráběmi,  hubujíc  stále 
na  slepice,  jež  mi  ji  rozhazovaly.  Mlsal ky  myslí,  že  vždycky  nosím 
něco  pro  jejich  zobáček,  a  pronásledují  mne,  jak  jen  se  na  dvorku 
objevím. 


Digitized  by 


Google 


328  Stasa  Pavlova: 


Hrabu  a  zpívám  s  potokem  vedle  o  závod.  Tu  najednou,  kde 
se  vzala,  tu  se  vzala,  jako  v  pohádce  stála  přede  mnou  nějaká  ba- 
bička a  dala  se  se  mnou  do  hovoru. 

„Tak  se  na  tebe,  dceruško,  nemohu  ani  vynadívat.  Dyř  ty  seš 
jako  slečinka,  holka!  Pro  tebe  aby  přišel  nějaký  panáček  z  města. 
Tuze  ti  to,  holka,  sluší.  Seš  zdejší?" 

„Tadyhle  z  té  chalupy  —  Pavlova." 

„Inu,  inu,  děvče,  škoda  tě  je  pro  ves.  Ve  světě  bys  jistě  udě- 
lala štěstí. « 

Když  se  babička  odšourala,  jásala  moje  píseň  po  sadech,  slepice 
a  husy  dostaly  nejhezčích  jmen.  Obloha  zmodrala,  sad  se  rozzelenal, 
naše  chalupa  omládla  a  mně  bylo  do  výskotu. 

Ano,  babičko,  já  v  tom  světě  už  kousek  byla,  zase  do  něho 
přijdu  a  k  svému  štěstí  se  již  dobývám.  První  průlom  jest  již  učiněn, 
teď  už  lehko  k  němu  se  dostanu ;  pobořím  zeď  a  budu  volna  a  roz- 
letím se  za  štěstím! 

Sobota,  25.  srpna. 

Sláva  málo  sytí  mou  touhu.  Nepřijíždí  a  dopisy  jeho  jsou  také 
nějak  podivné.  Žije  stále  v  budoucnosti,  myslí  na  ženu  a  nevidí  milenky. 
Bláhový!  Jedná  předčasně.  Dříve  nechf  vypěstuje  mou  lásku,  při- 
poutá mne  k  sobě,  a  pak  ať  pomýšlí  na  sňatek.  Připadá  mi  vše 
takto:  Sláva  stojí  na  srázné  skále,  pod  níž  vede  cestička  dělící 
skálu  od  moře.  Stála  jsem  na  ní  a  přišel  příliv,  vlny  vynesly  mne 
nahoru  k  Slávovi,  který  však  dívaje  se  do  dálky  si  mne  nepovšiml, 
nezachytil  mne,  a  zrádný  vítr  smetl  mě  zpět  do  hlubiny. 

Teď,  chci-li  k  Slávovi,  musím  se  dáti  onou  neschůdnou  cestičkou, 
jež  mne  snad  po  čase  k  němu  dovede,  ač  jestli  on  nepůjde  mi  vstříc 
opačnou  stranou,  tak  že  se  opět  mineme. 

Středa,  29.  srpna. 

Po  dnech  touhy,  marného  čekání  náhle  mne  Sláva  překvapil. 
Upřímně  jsem  se  radovala  z  jeho  příchodu.  Prvních  několik  hodin 
u  nás  bylo  stísněných.  Teprve  když  jsme  si  druhého  dne  zajeli  přes 
hranice  do  Slezska,  vysvitlo  slunce.  Ale  i  tu  cestu  jsem  zkazila  usta- 
vičnou obavou  před  známými.  Nejhůře  bylo,  když  jsme  se  vraceli. 
Sláva  raněn  mojí  zdánlivou  lhostejností  ochladí ;  šel  vedle  mne  hrdě 
a  uzavřeně,  a  já  cítila,  že  pomoci  zde  nemohu.  Má  pozapomenutá 
rána  silně  zabolela;  znova  uvědomila  jsem  si,  že  ho  nemiluji  tak, 
jak  on  žádá,  a  že  asi  sotva  kdy  tak  milovati  dovedu. 

Bylo  mi  jako  kletbou  stížené,  již  může  jen  nesmírná  láska  osvo- 
boditi, a  v  tu  chvíli  láska  Slávova  připadala  mi  malou.  Usedli  jsme 
v  lese.  Zatoužila  jsem  celou  duší  po  plamenech  lásky,  aby  jimi 
roztál  led  v  srdci.  Ale  Sláva  seděl  vedle  mne  klidně,  bez  vřelosti, 
unaven  a  pohněván  předcházejícím  chladem.  Byli  jsme  si  cizí.  Teprve 
na  nádraží,  před  samým  odjezdem,  náhlá  vlna  lásky  mne  zachvátila, 
že  jsem  se  zdržovala,  abych  se  mu  nevrhla  v  náruč  přede  všemi 
lidmi.  Takových  vln  je  však  málo  a  brzy  mizí.  Plameny  z  popela  . . . 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  329 

Pátek,  31.  srpna. 

Moje  obrázky  I  Těším  se  jimi,  maluji  nové,  bože,  vždyf  jsou  to 
jenom  obrázky! 

Tenhle  se  mně  líbí :  Praha,  čistý  čerstvý  sníh  se  sype.  Vyběhla 
bych  z  bytu  a  za  mnou  pln  štěstí  Sláva.  Zavěsila  bych  se  v  jeho 
rámě  a  radostně  poklouzávala  bych  se  po  chodníku,  proplétala  mezi 
chodci,  již  ohlíželi  by  se  za  šťastným  párkem.  Do  kavárny  bychom 
zapadli.  Sláva  by  mne  vedl  záře  štěstím,  a  já  červená,  plná  rozpaků 
ukláněla  bych  se  jeho  kollegům,  jimž  by  mne  představoval  —  A  zase 
jiný :  První  soumrak !  Z  kamen  rozlévá  se  po  pokoji  narťižovělé  světlo. 
Chci  právě  rozsvítit,  když  tu  přichází  ze  školy  Sláva.  Ještě  ne. 
Staso,"  prosí,  stahuje  mne  k  sobě  a  líbá,  dlouze  líbá  . .  .Potom  večer. 
Přívětivé  světlo  lampy,  na  stole  knihy  či  úkoly,  a  v  samovaru  bublá 
čaj.  Sláva  opravuje,  já  čtu  anebo  se  mu  dívám  přes  ramenp  do  úkolů. 

Jsou  hezké  moje  obrázky,  ale  je  v  nich  klid,  protivný  měšřácký 
klid  a  spoutanost.  A  já  chci  volnost,  i  Praha  by  mi  byla  malou, 
chci  širý,  veliký  svět.  Miluji  neznámá  moře,  toužím  shlédnouti  fjordy 
Norska  a  dálné  stepi  Rusi,  chtěla  bych  se  broditi  pískem  Sahary 
a  opájeti  hlukem  Paříže,  chtěla  bych  vidět  město  Caesarů,  vlast 
Sokratovu,  pestrost  Orientu.  Miluji  volnost  a  svobodu,  a  proto  nechtě 
mne  letět,  marno  je  vše,  nedám  se  spoutat.  Poletím  k  slunci !  Snad 
zbloudím  v  mlhách  nebo  spálím  se  jeho  žárem,  ale  musím,  musím  za 
sluncem  veliké  Svobody  — 

Čtvrtek,  6.  září. 

Což  nebudu  míti  nikdy  nikoho,  s  nímž  mohla  bych  bez  pře- 
tvářky promluviti?  Psala  jsem  sice  dnes  Slávovi,  ale  ani  jemu  všechno 
říci  nemohu.  Jak  mám  mu  napsati,  že  v  některých  chvílích  cítím,  že 
bych  měla  nechati  všeho,  že  se  za  ženu  nehodím  .  . . 

Vím,  že  podceňuji  svazek  manželský,  vím,  že  je  nejvznešenějším 
zařízením  pro  zachování  světa,  ale  nemohu  jednati  jinak ;  snad  je  to 
choroba,  snad  jsem  výstřelkem  doby  — 

Co  se  mnou  bude?  Vždyf  já  Slávu  nemiluji,  alespoň  nejsem 
v  jeho  přítomnosti  vzrušena  tak,  jak  jsem  si  milostné  vzrušení  před- 
stavovala. Čekala  jsem  bouři,  a  přišel  slabý  déšř .  .  . 

Co  se  dnes  se  mnou  děje?  Zase  cítím,  že  mé  srdce  ztvrdlo. 
Jsem  dvojníkem,  jehož  jedna  bytost  je  tvrdá  a  nelítostná  a  druhá 
nad  ní  pláče,  nemohouc  ji  obměkčiti.  Nevyznám  se  ve  svých 
citech. 

Pondělí,  10.  září. 

Vrátila  jsem  se  s  pouti  újezdské.  Mám  pocit  špíny ;  rychle 
dopíšu  Slávovi,  zpovědí  se  jí  nejsnáze  zbavím.  Šla  jsem  do  Újezda, 
nechtíc  matce  odepříti  radost,  aby  se  mnou  pochlubila  u  bohatých 
příbuzných.  Dojem  setkání  byl  však  hrozný. 

Peníze,  peníze  a  zase  jen  peníze!  Nikdy  neprotivila  se  mi  láska 
k  lesklému  kovu  tak,  jako  u  těchto  lidí. 

Chtíc  nechtíc  musila  jsem  s  nimi  do  hospody  k  taneční  zábavě. 
Připadá    mi,    že  nasákla  jsem  v  ní  zvířeckostí  a  nejhrubšími    chtíči. 


Digitized  by 


Google 


330  Stasa  Pavlova: 


V  nízké  dupárně,  přeplněné  lidmi,  kde  u  stropu  vznášel  se  dusivý 
mrak  kouře,  zardělf,  spoceni  tanečnici  tiskli  k  sobě  těla  rozvášněných 
děvčat.  Krví  podlité  obličeje  lepily  se  k  sobě  a  těla  v  nevkusných^ 
protivných  pohybech  vířila  sálem.  Mám  ráda  při  tanci  svižné,  lehké 
pohyby,  ale  tato  orgie  do  duše  se  mi  zhnusila.  Ke  všemu  tito  hrozni 
lidé  brali  mne  k  tanci,  a  odříci  nebylo  možno  k  vůli  matce.  Ale 
utekla  jsem  jim  velmi  brzo.  A  přece  i  v  tomto  ovzduší  našla  jsem 
dva  květy.  Jeden  již  zčernalý,  pošpiněný  byl  švarný  hoch,  student. 
Mluvil  sprostě,  ale  viděla  jsem,  že  sám  nerozumí  tomu,  co  povídá. 
Chtěl  si  patrně  zahráti  na  „starého".  A  druhý  květ  v  bahně:  ves- 
nické prostičké  děvče  s  jasem  v  černých,  hlubokých  očích  a  klidem 
v  rozumné,  hezoučké  tvářičce.  Vyměnila  jsem  s  ní  několik  slov,  jež 
svědčila  o  vzájemné  sympatii. 

Na  zpáteční  cestě  k  domovu  uložila  jsem  si  v  duši  roztomilý 
pohled :  lesní  palouk,  porostlý  ocúnem.  Ozdobila  jsem  jaho  fialovými 
květy  svůj  zakouřený,  pomačkaný  oblek,  a  teď  zdají  se  mi  zvadlé 
jeho  kvítky  pošpiněnými. 

Čtvrtek,  13.  září. 

Po  čtrnáctidenní  rozluce  sjeli  jsme  se  se  Slávou  v  Příbore.  Vy- 
stoupil z  vlaku  silný,  kypící  životem  i  zdravím.  Byl  pohnut,  já  zvě- 
dava. Vedli  jsme  se  lučinami,  na  nichž  jen  spoře  bělaly  se  ocúny. 
Chvilkami  poprchávalo,  ale  nám  bylo  dobře.  Zapomněli  jsme  na 
čtrnáctidenní  odluku  a   navázali  hovor  tam,  kde  tehdy  jsme  přestali. 

Celkový  dojem  dneška  vyzněl  jasně,  smírně.  Ráno  jsem  si  vy- 
čítala, proč  jedu,  když  netoužím  po  shledání,  ale  jakmile  jsem  shlédla 
Slávu,  zmizela  nechuť.  Jeho  přítomnost  má  na  mne  velký  vliv,  ale 
dálka  kácí  vše. 

V  Žalove.  Neděle,  16.  září. 
Mše  skončena  a  děti  po  dlouhých  osmi  týdnech  zase  společně 
zazpívaly.  Tolikráte  již  slyšela  jsem  hymnu  rakouských  národů,  vždy 
na  mne  mocně  působila,  ale  dnes  mé  nadšení  z  ní  dostoupilo 
vrcholu.  Ne  pro  její  obsah,  ale  pro  tu  sílu  mladých  hlasů,  jež  otřá- 
sala chrámem.  Miluji  massy  lidstva,  dětí,  studentů,  dělnictva.  Síla 
jejich  mne  prosycuje  a  povznáší.  Z  koutku  duše  vytryskla  uspaná  láska 
k  dětem,  k  celku,  jenž  plnil  chrám,  a  v  mysli  ustalovalo  se  přesvědčení, 
že  nedovedla  bych  se  rozloučit  s  drahými  dětskými  hlavami. 

Čtvrtek,  20.  září. 

Leje  se,  všude  plno  bláta  —  a  mně  ho  také  na  duši  naházeli. 
Nějaké  divné,  hloupé  babské  klepy,  do  nichž  jsem  přišla  jako  Pilát 
do  Creda. 

Nemám,  na  co  se  těšit  a  z  čeho  se  radovat.  Smutná,  smutná  šeď! 

Vzpomínky  na  Slávu  jsou  mdlé,  bez  vroucnosti.  Mám  ho  ráda  ? 
Učinila  bych  pro  něj  vše,  ale  bylo  by  to  pro  bratra,  přítele.  Nedo- 
vedu, neumím  muže  milovat !  Kdykoliv  se  mi  zdálo  o  lásce,  poznala 
jsem  brzy  klam,  Šálení  sebe,  namlouvání  si  citu,  po  němž  jsem  tou- 
žila, jehož  jsem  však  necítila.     Je  tomu  zase  tak? 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  331 

Ne,  jistě  ne,  vždyť  celá  moje  bytost  se  vzpíral  Sláva  je  jiný, 
všichni  druzí,  již  se  mi  snad  Ubili,  byli  pouhými  jeho  stíny.  Slávy 
si  vážím,  obdivuji  ho,  cítím  k  němu  něco  teplého,  a  nemám-li,  snad 
dovedla  bych  jej  míti  ráda.  Aspoň  jako  bratra!  Jistě  mi  nezůstane 
jen  takovým  kamenem,  mimo  nějž  projdu,  ale  po  němž  mi  nic  pří- 
jemného nezbude.  Cit  k  němu  mnou  otřásl  hloub.  Snad  bych  i  chtěla 
býti  jeho  ženou,  ne  pro  sebe,  ale  abych  se  mu  odvděčila  za  jeho 
lásku. 

Chtěla  bych,  aby  byl  šťasten,  mnou  šťasten  I  Divné  sobectví! 
Či  přece  jenom  láska?  Kdyby  jen  psal,  hodně  psal,  aby  mi  jeho 
obraz  nevybledal .  .  .  Nemohu  za  to,  že  jsem  ptákem  .  .  . 

Pátek,  28.  září. 

Lekám  se,  lekám  toho  varu  uvnitř.  Tatam  je  fádní  sice,  ale 
klidná  odpolední  nálada.  Chodila  jsem  s  kollegyněmi  a  tak  mnou 
zase  živě  prochvěl  starý,  nezapomenutý,  cit .  . . 

Mám  ji  přece  jen  ráda,  ona  je  mi  nejbližší  a  nejlépe  mi  roz- 
umí. Považovala  jsem  lásku  k  Máši  za  chorobu,  jež  se  nehodí  do 
života  —  ale  choroba  se  mnou  srostla  a  je  asi  nevyléčitelná.  Patří 
ke  mně,  k  mému  „já"  I  Kdybych  se  vším  tolik  nezaměstnávala, 
každou  myšlenku  neumrtvila,  pak  bylo  by  vše  jako  dříve  —  a  Máša 
snad  úplně  nahradila  by  mi  Slávu.  Jsem  divně  nespokojena.  Cítím 
s  lidmi,  nechci  jim  ublížit,  nechci  však  ani  sebe  obětovat  a  jsem 
při  svém  sobectví  hodně  nešťastna.  Proč,  proč  jsem  taková? 

Pondělí,  1.  října. 

Jsem  já  stvoření !  V  srdci  bolest,  a  přece  se  směju,  jásám,  okolí 
své  klamu.  Jen  moje  oči  nelhou,  z  těch  se  smutek  vyhnati  nedá. 

SI.  Schickova  vi  o  mé  známosti  se  Slávou  a  považuje  mne  za 
bezcitnou,  že  mu  neoplácím  stejnou  láskou.  A  já  se  klidně  usmívám, 
nevyvracím  jejího  mínění  —  a  duši  rve  mi  bolest  i  výčitka. 

Úterý,  2.  října. 

Bývá  mi,  jako  by  jakási  jiskra  osvítila  můj  rozum  a  propůjčila 
mi  schopnost  rozuměti.  V  takových  citových  záblescích  dovedu  ur- 
čiti, proč  je  co  zařízeno  tak  a  ne  jinak,  proč  a  kde  mne  co  bolí. 
Okamžiky  uvědomění,  bolesti  a  přece  štěstí! 

Štěstí  nad  silou  v  duši  uloženou,  jíž  však  málokdy  jenom  mohu 
disponovati.  Rozervanost,  které  jsem  ani  neznala,  teď  přečasto  mne 
navštěvuje.  Co  se  se  mnou  děje  V 

Což  jsem  se  již  vybila,  že  teď  nedovedu  vzplanout  a  nerozhodně 
stojím  mezi  dvěma  X,  jimiž  jsou  pro  mne  láska  a  přátelství?  Nechci 
ztratit  Máši  ani  Slávy  —  ale  toto  kolísání,  roztříštěnost  mne  utrápí  I 
Ku  vdavkám  se  nehodím,  svojí  nespokojeností  bych  Slávovi  život 
otrávila.  Jsem  příliš  dítětem  své  doby,  mnoho  zavinila  u  mne  pro- 
kletá kultura.  Neumím  milovat  —  ach  ne,  to  není  správné,  miluji, 
ale  má  láska  je  přátelstvím. 

Dopis  Slávovi  stále  odkládám.  Lháti  nechci  a  psáti  pravdu  . .  . 


Digitized  by 


Google 


332  Stasa  Pavlova:  I 


Chápu  prázdnotu  v  životě  učitelky,  chápu  nevděčnost  jejího 
povolání,  chápu  bolest,  když  ty,  jež  tolik  milovala,  sotva  že  se  za 
nimi  zavře  školní  brána,  stávají  se  jejími  nepřítelkyněmi;  chápu 
jednostrannost  jejího  žití,  vím,  že  není  ženou  v  teplém  toho  slova 
smyslu,  ale  že  je  dívkou,  pannou  i  v  letech  stařeckých.  Zaschlý  květ! 

Špatný,  jednostranný  život,  ale  pro  mne  se  hodí.  Ostatně  spo- 
kojenost mě  dávno  opustila.  Jsem  bezkrevné,  zdegenerované,  du- 
ševně nemocné  dítě  XX.  věku.  Sláva  přece  není  takovou  obětí 
kultury.  Jeho  může  ještě  žena  učiniti  velmi  šťastným.  Ale  já  to 
nebudu;  jsem  mu  pouze  přítelkyní  —  Zaschnu,  zkornatím,  ach,  ne 
—  vřelými  slzami  budu  měkčit  tvořící  se  kůru. 

Dnes  nejjasněji  jsem  cítila,  jak  Máša  je  mi  blízka  stejnou 
duševní  trýzní.  Snad  i  ona  ví  o  spříznění  našich  citů,  ale  nikdy  k  němu 
nepřisvědčí.  Půjdeme  vždy  vedle  sebe  neznámy,  třeba  s  tušením 
příbuzenství  svých  bytostí.  —  Máša  se  připravuje  ke  zkouškám  na 
obchodní  školy  a  potom  jistě  odtud  odejde  a  vyžene  tím  asi  i  mne 
ze  Žalova.  Mám  si  vzít  Slávu?  Jak  by  byl  ošizen!  Chce  měnit 
srdce  za  srdce,  a  dostal  by  jakousi  zaschlou  hmotu  bez  krve.  Jak 
je  mi  smutno,  šedo!  Napsané  připadá  mi  lží  —  ale  proč  tedy 
tolik  trpím?  — 

Jako  by  větřík  zadul  mi  v  duši  a  rozvlnil  květy  vlčího  máku 
vzpomínek!  Kolik  lidí  šlo  mimo  mne,  s  kolika  žila  jsem  dlouho 
pohromadě,  vdechovala  tentýž  vzduch,  a  všichni  odešli  kamsi  do 
neznáma.  Jen  ty  květy  vzpomínek  zůstaly,  chovám  je  jako  nej- 
dražší poklady.  Řadím  k  sobě  milá  jména  v  utěšené  záhony,  ač 
mnohá  místa  v  paměti  jsou  i  vypálená,  pustá  a  jen  ohořelé  kořínky  svědčí, 
že  i  tam  kdysi  květy  bujely.  Do  této  čarovné  zahrady  svojí  nepustím 
nikoho,  tam  chci  se  procházet  sama. 

Mnohá  tvář,  s  níž  snad  sotva  jednou  Jsem  se  sešla,  vtiskla 
se  mně  v  paměř  nevymazatelně.  K  poznání  někdy  stačí  okamžik, 
ponoření  oka  v  oko,  a  takový  nestfežený  pohled  do  rozevřené  právě 
duše  bývá  lepší,  než  několikaleté  tlučení  na  bránu  jinde.  Konečně 
jedním  pohledem  do  hloubky  zvíme  vždy  více,  než  stálým  tápáním 
po  mělčinách. 

Nějak  se  mi  uvolnilo ;  duší  táhnou  světlé  zjevy,  vlní  se  makové 
pole  —  Divno,  že  utkvěle  myslím  na  jednu  hlavičku  ze  své  tfídy  a 
na  její  horečné  oči. 

„Krásný  je  pohled  do  duše  bytosti  milované,**  řekl  Sláva  kdysi, 
mně  připadá  však  krásným  i  pohled  do  duše  vlastní. 

Čtvrtek,  4.  října. 
Nic  plátno,  potřeba  vyzpovídat  se  vymrštila  mne  z  pohovky  a 
musím  psát.  Kam  povede  hrozný  můj  smutek?  Což  se  ho  nikdy 
nezbavím  a  nikdy  nebude  ukojen?  Je  to  touha?  Pak  budu  toužit 
věčně!  Láska?  Och,  já  nedovedu  milovat,  ta  schopnost,  jež  duši 
činí  krásnou,  nebyla  mi  dána.  Nedovedu,  vhodnějšího  slova  nemám. 
Nedovedu  zbožňovat,  stavět  v  srdci  oltáře,  leda  ženám,  geniům  nebo 
chladné  vědě! 


I 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  333 

Nežila  jsem,  a  přece  jsenfi  snad  vyžita;  unavené  dítě,  jež  st 
chtělo  namluviti  sílu,  důvěru  v  sebe.  A  jsem-ii  taková  já,  dcera 
venkova,  jenž  nezná  takřka  vášní  a  nejbližší  je  přírodě,  jak  je 
ostatní  svět  asi  chorobný;  jeho  ochablost  není  lenosti,  zpohodlně- 
ním, ale  únavou,  mdlobami,  agónií. 

Možná,  že  vidím  v  příliš  černých  barvách,  ale  nemohu  se  my- 
šlenek těchto  zbaviti.  Pozoruji  také,  že  nezůstal  na  mne  bez  účinku 
nový  směr  literatury  a  že  již  vočkovány  jsou  mi  nové  ideje.  Jen 
jak  se  asi  ujmou  — 

Neděle,  7.  října. 

Dnešní  den  I  Již  dávno  Sláva  mne  prosil  o  novou  schůzku 
v  Příbore.  Odkládala  jsem.  Včera  zachvátila  mne  náhlá  touha  po 
něm ;  telegrafovala  jsem  tedy,  aby  přijel  do  Žalova.  Přijel  odpoledne, 
aby  pobyl  několik  krátkých  hodin;  dvě  noci  bylo  mu  ztráviti  na 
cestě. 

Odpoledne,  chudé  na  slova  a  bohaté  polibky,  prchlo  snem. 
Bylo  mi  hořko,  když  jsem  viděla  jeho  lásku,  již  nemohu  opětovati. 
S  pocitem  úlevy  jsem  jej  vyprovázela.  Ale  zase  na  něj  s  touhou 
myslím  a  sleduji  v  duchu  jeho  cestu. 

Pondělí,  8.  října. 

Protivné  péro!  Vleče  se  hlemýžděm  a  myšlenky  bleskem  letí. 
Dnes  si  chci  objasnit  černé  na  bílém,  co  v  duši  již  dávno  je  pro- 
pracováno. 

Ano,  pravdu  má  spisovatel,  že  v  devatenáctém  století  není 
opravdových  vášní.  Což  teprve  v  přejemnělém,  zkulturnělém  XX. 
věku  I  Zbyl  nám  leda  slabý  pud,  nutící  sé  do  vášně,  špatná,  ubohá 
její  imitace.  Touha  po  lásce,  jíž  už  není!  Ne,  není  již  lásky!  Sou- 
dím podle  sebe.  Jsem  kamenná  socha.  Vrhám  se  v  objetí,  ale  ne- 
jsem zpita ;  jen  nesmírná  neukojená  touha,  po  níž  zbude  odpor,  mne 
naplňuje.  Odporem  se  zachvívám  při  vzpomínce  na  polibky,  po  nichž 
jsem  přece  prahla  —  Já  a  vdát  se!  K  smíchu,  ale  ne  upřímnému,, 
nýbrž  k  šibeničnímu  .  . .  Pro  mateřství,  jež  prý  je  nejvznešenějším  po- 
voláním ženy,  které  opěvuje  kde  jaká  báseň,  pro  něž  ženy  po- 
výšeny byly  na  bohyně,  nemám  než  hrůzu.  A  to  se  mám  vdát .  . . 
Ano,  chtěla  bych  míti  někoho  pouze  pro  sebe,  aby  jedině  mne  mi- 
loval, jako  já  jej,  ale  chtěla  bych,  aby  to  byla  žena  —  jen  láska 
k  ní  připadá  mi  svatá  a  čistá. 

Co  asi  je  mně  podobně  nešťastných! 

Ani  víry  již  nemám;  však  jí  neželím,  neměla  kořenů,  proto  ji 
větry  odvály. 

Co  je  v  tom  všem  smutku!  Sláva  snad  je  šťasten  včerejškem, 
vzpomíná  —  a  já  se  snažím  každou  myšlenku  naň  zapuditi.  Nedo- 
tkly se  mne  jeho    polibky,   a  jest-Ii  přece  se  dotkly,   lze  vše  smýt. 

Krtčí,  malicherný  život!  A  co  je  život  vůbec?  Jak  nesmírné 
povinnosti  mají  rodiče  k  dětem !  Vždyť  dar  tak  ubohý,  jako  je  život,, 
musí  aspoň  trochu  býti  oslazen  —  Jak  draze  lidé  platí  chvilku 
rozkoše  — 


Digitized  by 


Google 


334  Stasa  Pavlova: 


Odkládám  péro;  budu  číst  „Miss  Topsovou**,  kde  v  povaze 
Fremyho  tak  věrně  se  vidím. 

Úterý,  16.  října. 

Neodeslaný  dopis  Slávovi: 

Nenadpisují,  poněvadž  nevím,  zda  tento  list  pošlu.  Chci  psáti 
dennik  a  zvolila  jsem  formu  listu.  Blíží  se  desátá,  a  já  právě  odbyla 
školní  přípravy  na  zítřek.  Hodně  práce!  Ale  mám  ji  ráda,  stýskalo 
by  se  mi  bez  ní. 

Čekala  jsem  dnes,  čekala,  ale  nedočkala  se.  Sláva  se  buď  hněvá, 
nebo  se  řídí  mým  „Piš,  až  budeš  cítit  potřebu!"  —  a  necítí  jí. 

Chtěla  jsem  již  odvolati  příkrá  slova,  minule  napsaná,  ale  nikoliv ! 
Co  se  stalo,  stalo  se.  Pověděla  jsem  jen  svoje  mínění.  Hněvá  se? 
Byla  by  jeho  láska  tak  mělká? 

Jsem  však  dnes  klidná.  Obrázků  si  již  dávno  nemaluji ;  začala  jsem 
po  prázdninách  —  ale  teď  štětce  odpočívají,  jsem  unavena  —  Vzpo- 
mínám, a  všechno  mi  připadá  snem:  kurs,  milé  známé  tváře  i  ta 
jediná  drahá!  — 

Nejkrásnějšími  se  mi  jeví  první  chvíle  naší  lásky.  Tehdy  jsme 
si  byli  blízko,  že  naše  duš^  takřka  splývaly.  Teď  uhaslo  už  vše,  zcela 
jsem  otupěla ;  jen  práce  mne  těší,  v  té  hledám  útěchy.  Jen  nevrátí-li 
se  ony  bezesné  noci  s  nekonečnou  řadou  trudných  myšlenek,  ne- 
zachvějí-li  zase  celou  bytostí  výkřiky  divé  bolesti! 

Pořád  zabíhám.  Ostatně  nemám  určité  osnovy ;  píši  jen  vše,  co 
mne  napadne.  Teď  letmá  vzpomínka,  roztomiláskizza  budoucnosti  bleskem 
kmitla  mi  hlavou ;  nedovedu  si  však  uvědomit,  co  to  vlastně  bylo  — 
jenom  růžový  jas  zbyl.  —  Hodiny  tikají,  lampa  září,  pozdní  nádherná 
poupata  růžová  poutají  mé  oko.  První  krásný,  významný  dárek  nové 
třídy! 

A  zase  pryč,  daleko!  Někam  až  do  Prahy,  či  do  jejího  před- 
městí. Spí  již  Sláva?  Budeme  někdy  svoji?  Změním  se,  stanu  se 
schopnou  spoluzaložiti  rodinný  krb? 

Ach,  hořkost,  bolest  se  mne  zase  zmocnila.  Vzpomínám  na 
Mášu!  Cit  silnější  než  smrt  mne  k  ní  poutá  —  Schválně  si  někdy 
způsobuji  bolest  fysickou,  abych  se  ohlušila  a  přesvědčila,  jsem-li  to 
ještě  já. 

Stav  můj  stává  se  hrozným  I  Slávo  můj,  víš  přece,  že  nejsem 
sentimentálka,  že  nade  vše  miluji  opravdovost  života;  leč  ani  z  da- 
leka netušíš,  co  jsem  prožila  a  prožívám.  Máša  mnou  pohrdá  pro 
věrolomnost,  s  jakou  jsem  se  jí  v  prázdninách  odcizila,  a  nové 
mé  důkazy  lásky  odbývá  výsměchem,  sama  trpíc.  Jak  si  život  se 
mnou  zahrál !  Chápeš,  proč  je  mi  Ibsen  drahý  ?  Kdybys  znal  všechen 
můj  smutek !  Musím  pryč  odsud,  nesnesu  Mašina  pohrdání.  Zažádám 
asi  někam  do  hornatých  okresů  jihovýchodní  Moravy,  jen  abych 
dostala  místo.  Leč  řízení  se  protáhne  a  lekám  se  dlouhých,  smutných 
dnů  i  večerů,  jež  mne  tu  ještě  čekají.  Kde  jsou  doby,  kdy  jsem  své 
dny  milovala,  kdy  jsem  se  na  ně  těšila!  Ty,  jenž  tolik  chápeš  život, 
jenž  mu  rozumíš,  jak  asi  se  na  mne  nyní  budeš  dívat?   Ne,  nepošlu 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  335 


Ti  tohoto  listu,  nač  Tě  děsit  svoji  rozervaností.  Ostatně  pošta  dnes 
již  odjela,  a  do  zítřka,  kdož  ví,  jak  se  rozmyslím! 

Neděle,  21.  října. 

Moje  lenost  mne  utrápí!  Často  mívám  světlé  myšlenky,  ale 
z  lenosti  nechávám  si  je  pro  sebe  a  do  denníku  zanáším  jen  vzdechy ! 
Čtu  terf  mnoho,  z  šílené  touhy  nalézti  rozluštění  svého  nynějšího 
stavu.  Nacházím  se  v  knihách,  ale  to  vše  jsou  pouhá  slova,  a  já 
přece  nevím  dál  —  Tolik  jen  vidím,  že  věci,  jež  se  líčí  jako  veliké, 
vrcholné,  jsou  mně  cizí,  lhostejný.  Za  nic  nechtěla  bych  na  př.  býti 
matkou,  třeba  že  prý  je  to  nejsvětější,  největší  úkol  ženy.  Dobře 
praví  Nosková  ve  svých  „Lidských  srdcích" :  „Co  je  v  tomto  zá- 
konu bezohlednosti,  libovůle,  hrozné  libovůle,  dávati  život  lidem, 
kteří  býti  nechtějí,  dávati  život,  o  který  nás  nežádají  a  který  jim 
jednou  může  býti  nesnesitelným  břemenem,  jehož  se  v  úzkostech  třeba 
budou  zbavovat." 

Nechci  míti  život  upravený  podle  jakéhokoliv  pravidla.  Myslím : 
je  možno  žít  i  bez  lásky,  docela  bez  lásky  —  totiž  bez  lásky  k  muži 

—  a  být  šťastna  a  spokojena.  Vždyť  přece  tak  žiji!  A  vnikl-li  do 
mého  života  muž,  jen  mne  rozpoltil,  zneklidnil,  nikdy  však  nebylo 
v  tom  blaha.  Kolikrát  jsem  si  již  namluvila,  že  miluji ;  a  zatím  nemiluji 
ani  tecř,  kdy  přece  jsem  se  setkala  s  mužem,  jemuž  neznám  rovného. 
A  vdát  se  za  nic  nechci!  Intimnost  manželství  budí  ve  mně  odpor. 
Je  to  sobecké,  ale  nechápu,  proč  se  vdávat,  proč  obětovat,  když  není 
potřebí.  Vždyť  není  láska,  neznám  jí  —  Ale  'př^ce  si  nemohu  zapřít 
{možná,  že  vsuggerovaly  mně  tu  myšlenku  knihy,  jež  mluví  o  lásce  jako 
o  jediném  cíli  člověka),  že  přes  všecky  své  mlhavé  pochybnosti  snad 
v  lásku  věřím,  v  lásku  v  tom  smyslu,  jak  o  ní  čtu  —  a  jež  snad 
ještě  přijde.  Vždyť  nejsem  dosud  tak  stará,  je  mi  21  let  — 

Dnes  zvláště  v  jedné  chvíli  mne  to  napadlo.  Šla  jsem  parkem, 
dočítajíc  „Nevěstku  Elisu"  —  ta  kniha  ženy-prostitutky  nikterak  mne 
nevzrušila.  Byl  milý,  uklidněný  den.  Z  náměstí  zaléhala  v  sad  pohřební 
hudba,  jež  klid  ještě  zvyšovala.  Najednou  proti  mně,  aniž  se  pama- 
tuji odkud,  vynořil  se  hezký,  mladý  muž,  vysoký  a  statný.  Hleděla 
jsem  do  knihy,  leč  tu  v  bezděčné  obavě,  abych  snad  na  něj  nena- 
razila, prudce  jsem  zvedla  hlavu.  Setkala  jsem  se  s  jeho  pohledem, 
s  pohledem  nevím  jakých  očí,  a  v  tom  okamžiku  mimoděk  jsem 
zatoužila  seznámit  se  s  ním.     Zmizel  však  v  tmavých  stínech  cesty. 

—  Mám  ráda  takové  neznámé,  miluji  mluvu  jejich  očí  —  pozoruji, 
že  miluji  muže  z  dálky,  leč  protiví  se  mně  jejich  blízkost.  Jak  se  asi 
vyvine  můj  poměr  k  Slávovi?  Je  divno,  že  ho  ani  trochu  nelituji,  jen 
se  stydím,  lekám  jeho  možného  pohrdání;  patrně  dosud  nevěřím. 
Leč  zase  se  mi  zdá,  že  není  možno,  aby  ode  mne  odešel  a  oženil 
se  s  jinou. 

|sem  domýšlí va,  zamilována  do  svého  „já",  proto  nemiluji. 
Nebo  nejsem  ještě  zralá  pro  vdavky?  Znám  dosud  tak  málo  život! 
A  co  s  Mášou?   Myslívám  si  někdy,  že  jen  s  ní  bych  byla  šťastna 


Digitized  by 


Google 


336  Stasa  Pavlova: 


a  spokojena.    A  přec  jí  snad  ani   ráda  nemám,  láká  mne  jen  svojí 
nedostižností  .  .  . 

Čtvrtek,  8.  listopadu. 

Jako  včera  a  před  týdnem  ...  Nic  mne  neláká,  abych  psala. 
Jsem  docela  neb  aspoň  dosti  klidná,  nic  nebouří  mi  hrudi;  staré  o- 
tázky  zůstávají  otázkami  a  odpověď,  rozřešení  jest  bůh  ví  kde. 

Včera  večer  již  jsem  spala,  když  Mašin  pohled  mne  donutil 
probudit  se  a  podivat  oknem:  Máša  dávala  mi  „dobrou  noc*.  Co 
nás  přece  k  sobě  poutá?  Události  posledních  dnů  mne  přesvědčily, 
že  buď  jsem  Máši  stejně  jako  ona  mně  drahá,  anebo  že  zná  svou 
moc  nade  mnou  a  chce  si  mne  podržeti  pro  sebe,  čemuž  jsem  o- 
statně  ráda.  Vzpomínám  si,  že  v  neděli  odpoledne  v  hovoru  s  panem 
ředitelem  jsem  se  zmínila,  jakou  bych  chtěla  míti  svatbu.  Byla  jsem 
rozjařena,  a  moje  slova  působila  dojmem  rozhodnutí.  Máša  nápadně 
zmlkla,  a  když  jsme  potom  chodily  po  hřbitově  záplavou  světel, 
zůstávala  stále  vzadu.  Cítila  jsem,  že  trpí  —  A  druhého  dne  ve 
sborovně  několika  slovy  mi  nadhodila,  že  mne  má  ráda  a  měla  yždy 
zrovna  tak,  jako  já  ji.  Všechny  vrtochy,  jimiž  mne  mučila,  byly  prý 
následkem  žárlivosti.  Mášo  moje,  proč  asi  Osud  nás  svedl  a  obé 
divné,  stejně  zaujaté  bytosti  láskou  spojil? 

Úterý,  20.  listopadu. 
Jen  slovo!    Máša  odjela  ke  zkouškám,  jsem  sama  a  ani  se  mi 
skoro  nestýská.  Čím  to  ?    Včera  zde  byl  Sláva  a  mně  dnes  zase  při- 
padá, že  jej   přece   jen  mám    ráda.    Ušlechtilá   povaha  I  —  Budu-li 
jeho?  Nevím!  Je  mi  zima,  utíkám  na  lože. 

Středa,  21.  listopadu. 

Ty  moje  holky!  Mám  je  tolik  ráda  a  přece  ještě  ani  slovíčka 
jsem  o  nich  nenapsala.  Jen  duše  je  jich  plna.  Milé  loňské  hlavičky 
jsem  opustila  a  octla  jsem  se  ze  druhé  v  šesté,  nejvyšší  třídě.  Stý- 
skalo se  mi  s  počátku  po  těch  loňských  dětech,  ale  teď  jsem  již 
zvykla.  Dávám  lásku,  a  zdá  se  mi,  že  ji  též  sklízím. 

Děvčata  snaží  se  mi  porozumět.  V  hluku  napomínají  Jedna 
druhou  a  halas  se  jen  stupňuje,  ale  úmysl  je  vždy  nejlepší.  Nedávno 
hrozně  mne  bolela  hlava;  přišla  jsem  do  školy  s  výrazem  trpitelky^ 
Žačky  sledovaly  chvíli  můj  obličej  a  pak  nastalo  veliké  utišení.  Zá- 
clony letěly  dolů  a  Andula  Komisařova,  můj  věrný  assistent,  ke  škol- 
níkovi pro  vodu.  Dobré  děti  I  Celé  půldne  ani  nedutaly. 

Říkává  se,  že  nikdo  bez  práce  nejídá  koláče,  a  není  to  pravda. 
Já  jsem  byla  zasypána  koláči,  ač  jsem  o  kuchyni  ani  nezavadila. 
Moje  hospodyňky  mi  je  nosily.  Některé  chudičké,  ze  špatné  mouky^ 
ale  upřímnost  činila  divy;  čarovala  jako  v  pohádce,  měníc  cukerín 
v  nejjemnější  cukr,  Šafrán  ve  vejce,  kokolin  ve  výtečné  máslo. 

Zítra  máme  počty.  Někdy  si  myslím,  že  celá  násobilka  je  špatně 
a  že  mám  ve  třídě  aspoň  polovičku  Soň  Kovalevských.  Drahé  děti 
moje! 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  337 

Sobota,  24.  listopadu. 

Jsem  ráda,  že  píši.  Již  několik  dní  cítím  v  sobě  kvašení,  jako 
když  mladé  pivo  se  pěni,  dříve  než  je  stáčejí  do  sudů.  A  dnes  již 
uzrálo. 

Poznávám,  že  je  mi  potřebí  něčeho  velikého,  silného  jako  zázraku. 
Očekávání  a  touha  mne  tísní,  chci  se  jí  zbýti,  a  přece  vím,  že  to 
nemožno,  že  ta  touha  jsem  já  sama  a  zbavit  se  jí  že  by  znamenalo 
mou  smrt.  Mně  je  souzeno  toužit  po  nedostižném. 

Divný  osud,  divná  povaha!  Věru  prapodivná!  Vidím-li  Slávu,  je 
mi  drahý,  ale  dálka  mne  ho  odcizuje.  Máši  jsem  příliš  nepostrádala, 
ale  když  mi  poslala  lístek,  že  zítra  přijede,  probudila  se  má  touha 
po  ní.  Těším  se,  že  jí  půjdu  naproti. 

Mám  nyní  plno  práce.  Moje  paní  domácí  se  rozstonala,  a  já  dělám 
hospodyni,  kuchařku  i  opatrovnici  dětem.  Vidím,  že  se  do  kuchyně 
hodím,  že  mi  v  ní  práce  jde  od  ruky,  ale  myšlenka,  že  bych  se  tak 
měla    zaměstnávat   denně,    rok   od  roku    stejně,   je  mi  nesnesitelná. 

Dovedla  bych  se  obětovat  pro  jiného?  Nevím.  Ale  štěstí  kaž- 
dému přeji.  Přeji  Máši,  aby  udělala  zkoušky  a  dostala  se  do  většího 
města,  ač  mi  zde  bez  ní  bude  k  smrti  smutno;  její  hloubky  sotva 
kdy  víc  najdu. 

Čtu  Hanssonův  úvod  ku  „Všedním  ženám".  Jak  muži  o  nás 
píší!  Chtějí  zachytiti,  objasniti  duši  ženy.  Jak  je  to  možno?  Vždyť 
nás  neznají,  necítí  s  námi,-  vždyť  nám  nerozumějí.  Nerozumíme  si 
jistě  ani  samy.  A  přece  je  v  té  jejich  snaze  viděti  lásku  k  nám. 

Poznati  ženu!  Jako  kdyby  někdo  chtěl  prozkoumat  a  vyložiti 
zákon  tajů  mořských.  Jen  ženy  mohou  býti  povolány  k  rozpitvání, 
objasnění  ženské  duše.  Muž  snad  dovede  někdy  zahráti  krásnou 
píseň  na  tomto  divném,  čarodějném  nástroji,  ale  to  je  vše.  Jaké  to 
v  Hanssonově  práci  krásné,  drahé  blouznění  —  mnohé  tóny  opravdu 
vynašel,  hraje  starou  píseň  hodně  zdokonalenou,  ve  zcela  nové  stup- 
nici, dotýká  se  nejčistších,  nejjemnějších  strun,  ale  daleko  je  k  tomu, 
aby  úplně  duši  ženy  ovládl.  K  tomu  ani  tisíce  let  života  nestačí.  Je  to 
krajina  plná  nejrozmanitějších  zátiší,  smavých  lučin,  neproniknutelných 
hvozdů,  skalisk,  divných  jeskyň,  hrčivých  potoků  a  křišťálových 
jezer,  v  níž  mlhavost  Severu  se  slučuje  s  pestrostí  tropů.  Je  to  moře 
přebohaté  víry,  ostrovy,  vodními  propastmi;  jen  moře  bohatstvím 
svých  vln  se  jí  podobá. 

V  nás  ženách  je  síla  dosud  zatajovaná,  v  nás  je  budoucnost, 
my  nové  a  větší  stvoříme  lidstvo.  Ovšem  s  pomocí  mužů.  Ale  dříve 
se  musíme  samy  nalézt  a  samy  jim  podati,  aby  nás  pochopili. 

Oni  myslí,  že  naším  úkolem  je  pouze  vychovávati  jejich  děti, 
starat  se,  aby  svět  nezůstal  neobydlen.  Nu  budiž,  vždyť  je  krásné 
pěstit  budoucí  lidstvo,  ale.  dříve  ať  nechají  nás  vyrůst,  rozvinout  se, 
ať  neutlačují  stále  nás  slabé,  zakrnělé,  bezradné.  Tolik,  tolik  bych 
mohla  na  ně  žalovat  —  (Dokončení.) 


22 

Digitized  by 


Google 


Quido  Maria  Vyskočil: 


Západ  romantiky. 


Pani  Růženě  Svobodové, 


I. 


Modrozelený  plamen  široce  a  ostře  rozeklaného  blesku  rozřal  oce- 
lově temná  prsa  půlnoční  oblohy  a  hned  z  paterých  ran  vy- 
proudíly  prameny  ohnivě  zlaté,  nebeské  krve,  která  na  okamžik 
zatopila  celý  kraj,  zatichlý  a  ponořený  v  úděs  nad  běsněním  roz- 
bouřených živlů,  žlutavým,  rozdrážděným  zásvitem. 

Země  vydechla  z  hluboká  a  bolestně,  jako  by  se  náhle  otevřely 
všechny  její  jizvy  zasazené  tisíciletími,  a  lesy,  temné  a  věčně  zamy- 
šlené, zapraskaly  příšerně  v  uzlovitých  svých  kořenech.  Odkudsi 
z  temného  úvalu  vylétlo  hejno  probuzených  vran  a  s  děsivým  kráko- 
ráním pustilo  se  v  divoký  úprk  před  hněvem  rozzuřených  blesků. 
A  malé,  něžné  květy,  probuzené  vichřicí,  s  tichou  prosbou  hleděly 
k  pohněvanému  nebi,  jako  by  toužily  po  tklivém,  snivém  úsměvu 
jeho  pokojné,  hvězdnaté  tváře. 

Ale  obloha  tentokráte  nesmilovala  se  nad  prosbami  květů  a 
úpěním  země,  šlehané  vichřicí  a  bičované  ohnivými  důtkami  ničivých 
blesků.  .Ba,  zdálo  se,  že  se  ještě  zuřivěji  rozběsnila.  Blesk  za  ble- 
skem stíhal  koruny  stromů  i  čela  skal,  o  něž  ohnivý  nebes  hněv 
rozrážel  se  v  tisíce  modrých  paprsků  a  jisker.  A  kdykoli  nebe  se 
otevřelo  v  odporné  žluté  záplavě,  celý  kraj  osvětlil  se  jako  o  po- 
lednách  a  bašty  blízkého  hradu,  který  pevně  seděl  na  hřbetě  pra- 
lesovitého  pásma,  clynurně  zarýsovaly  se  na  ohnivém  pozadí  jako 
hrozivé  paže  zkamenělých  gigantů.  Tu  vždy  železná  stráž  na  zubatém 
cimbuří  skryla  se  rychle  do  ochranných  útulků  v  mohutných  hradbách, 
a  starý  klíčník,  bdící  vytrvale  nad  branou  se  zdviženým  mostem, 
chvatně  odsunul  svoji  pobledlou  tvář. 

Věru,  nebylo  pamětníků  podobné  bouře  a  vichřice  tak  líté,  jaká 
zuřila  dnešní  noci.  V  hloubkách  lesů  praskalo  to  příšerně,  když  sta- 
letý velikán  podlehl  v  zápasu  s  divokou  vichřicí,  a  chvílemi  na  da- 
lekých obzorech  tu  a  tam  zarůžovělý  mrak  věštil  zmáhající  se  požár 
bleskem  postižených  dědin. 


Digitized  by 


Google 


Quido  Maria  Vyskočil:  Západ  romantiky.  339 


Temně  a  hrozivě  strměly  k  nebi  zachmuřené  skály  se  svými 
průrvami,  které  podobaly  se  zkamenělým  netvorům,  a  se  slujemi  při' 
pomínajícími  slepý  zrak  přemožených  obrů  ...  A  bašty  se  zubatými 
cimbuřími  a  brány  hradu  zamlklé,  jakoby  ustrašené  hrůzami  bouře, 
hleděly  těžce  a  melancholicky  do  lesních  hloubek,  kde  snivé  modříny 
své  měkce  zelené  koruny  důvěrně  přikláněly  k  temně  smaragdovým 
sosnám  a  zlekaná  zvěř  seběhla  se  v  zamlklé  prohlubně  lesní  půdy, 
aby  tam  hledala  ochrany  před  ohnivými  důtkami  pohněvaných  nebes. 

Blížilo  se  tajemství  půlnoci,  když  bouře  dostoupila  svého  vr- 
cholu. Nyní  již  jako  by  všechny  blesky  slily  se  v  jediný  déšť  ohně 
a  plamene,  který  ničil,  zapaloval  a  vraždil  vše,  co  zastihl  ve  svém 
běsnícím  rozezlení.  Zdálo  se,  že  okolí  i  hrad  oněměly  hrůzou,  taková 
nesmírná  velebnost  úděsného  zmlknutí  zaplavovala  kraj  I  hradní 
prostory.  Nebylo  tomu  však  tak,  neboř  právě  ve  chvíli,  kdy  z  nej- 
vyšší věže  kovový  zvuk  táhlé  polnice  zvěstoval  půlnoc,  náhle  do 
vichřice  a  bouře  zachvěla  se  tajemná  hudba,  zazvonil  zpěv  . .  . 

Jako  by  z  tajemného  pramene  vyperlil  zvuk  líbezný  a  přeněžný, 
vyvolaný  z  nástroje  starého  se  strunami  stříbrnými  rukou  hladkou 
s  prsty  jemně  růžovými,  hudba  prastaré  loutny  na  vybledlé  stuze 
protkala  temnou  oponu  bouře  a  vítězně  razila  cestu  svému  průvodci : 
písni  stejně  vášnivé  jako  sladké  tesknivosti. 

Stráž  na  hradbách  chrastivými  kroky  přešla  část  ochozu,  odkud 
bylo  možno  přehlédnouti  nádvoří  prostranné  a  porostlé  travou, 
z  jehož  středu  prýštila  ta  hudba  tajemného  smělce,  který  písní  a 
zvukem  odvážil  se  čeliti  rozběsněným  živlům  nebeským  i  •  hromovým 
fanfárám  válčících  oblaků  ... 

A  hle,  tam  uprostřed  nádvoří,  na  kamenném  roubení  studny  se- 
děla žena  krásy  neobyčejné.  Mohutné  proudy  vlasů,  temnějších  než 
křídla  havraní,  nespoutány  rozlévaly  se  po  její  šíji  bělosti  mramorové 
a  spadaly  na  purpurový  plášť,  který  jediný  kryl  tělo  bílé  a  spanilé 
jako  leknínový  květ.  Na  okraji  roucha  vetkány  byly  tajemné  runy 
záhadného  významu  leskem  t3k  mocným,  že  protínaly  i  temnotu 
noci.  Na  útlé  šíji  dvě  hadí  hlavy  spínaly  plášť  ozdobnou  přeskou, 
nad  níž  vznášela  se  hlava  oné  ženy,  připomínající  svojí  krásou  che- 
ruba střehoucího  zapovězený  ráj.  Malá  ústa  podobala  se  amarylovému 
květu,  orosenému  jitřní  prškou,  a  zrak  temný  s  leskem  smaragdo- 
vým vášnivému  žáru  nezkrocené  touhy.  Bílé  obnažené  paže  půvabně 
třímaly  loutnový  nástroj,  vykládaný  slonovinou  a  zlatem,  z  něhož 
něžné,  táhlé  prsty  vyluzovaly  melodii  stejně  divokou  jako  roztesknělou. 

Byla  to  Isida,  žena  majitele  hradu,  rytíře  WMIdericha.  Jak  bý- 
valo jejím  zvykem  vždy,  kdykoli  sny  neukolébávaly  jejího  srdce,  věčně 
neklidného,  a  bílé  skráně  hořely  příliš,  i  dnes  vyšla  na  hradní  nádvoří, 
aby  v  písni  hledala  útěchu  a  zklidnění. 

Královští  netopýři  s  blanitými  křídly  kroužili  jí  nad  hlavou, 
usedali  na  její  bílá,  směle  klenutá  ňadra,  mezitím  co  tato  žena  kou- 
zelné krásy  hrála  a  zpívala.  Tak  jak  slova  ze  srdce  neukojeného  na 
rudé  rty   přeplývala,   chytala  je  Isida  v  zajetí  nevyrovnaného  rhytmu 

22* 


Digitized  by 


Google 


340  Quido  Maria  Vyskočil: 

a  rosila   pěnou    divoké  melodie;  tak  asi  zněl    ten   ponurý  nolturn 
uprostřed  vichřice,  blesků  a  bouření: 

Čím  je  jiskra  padajícího  křemene,  blesk  mraku  běsnícího,  plameny 
pohněvaných  nebes  proti  žáru  mého  srdce  . . .  ? 

Pruh  mdlého  svítání,  jímž  obzory  se  zlatí  v  jitřních  hodinách.  — 

Čím  touha  rosné  perly  je,  stát  oblakem  se  bílým,  který  nesou  archandělé, 
proti  touze  duše  mé  po  slávě  doby  zhasínající? 

Sten  ptáka  umírajícího,  jenž  chce  být  slyšen  v  moře  příboji.  — 

A  čím  jsou  všechny  jizvy,  které  vesmír  zemi  zasadil  od  chvíle  stvoření, 
proti  nesmírné  bolesti  nitra  mého,  které  neukojí  nikdo  a  pro  niž  léku 
není  v  lidském  rozumu  ?  — 

Hlas  Isidiu  dozněl  v  kovovém  výkřiku,  v  němž  veškera  touha, 
žár  i  bolest  mladé  ženy  byly  slity.  Vichřice  i  hromu  běs  utichly  té 
chvíle  na  okamžik,  a  bylo  slyšet,  jak  v  dálce  ozvěna  opakovala  vý- 
křik ten  v  jedenácterých  ohlasech  .  .  . 

Pak  zavládlo  ponuré  ticho,  v  němž  jako  by  příroda  truchlila  nad 
ozvěnou  pochovanou  kdes  v  roklinách  skal  a  slujích  pralesů,  načež 
ozvala  se  z  podhradí  jiná  píseň,  bez  průvodu  loutny,  libá  a  milostná, 
stékající  utěšivým  balsamem  v  rozvířené  nitro  roztesknělé  hradní  pani. 

Povstala  a  její  krásná,  piniová  postava  objevila  se  v  celé  roz- 
košné lahodě  půvabných  linií.  Hlas  tajemného  zpěváka  jako  by  ko- 
nejšil  bouíi,  ticho  zavládlo  přírodou,  a  jen  lesy  šuměly  tichý  doprovod 
jeho  melodii: 

Přej  jiskře  krátký  žeh  a  padající  hvězdě  ohně  pěšinu.  Ty  okamžik  ten 
světlý  věčností  temnou  draze  zaplatí. 

Přej  rose  bílý  sen,  jenž  nesplní  se  nikdy,  neb  krásný  sen  vždy 
předzvěstí  je  probuzeni  trpkého. 

Však  bolest  svou  —  tu  nech  si  pro  sebe,  jef  bolest  svatou  průvodkyní 
k  bránám  věčnosti.  — 

Bez  hnutí,  podobná  bohyni  noci,  naslouchala  Isida.  Ale  pak, 
když  píseň  vyzněla,  loutnu  odložila  a  chvatnými  kroky  po  dřevěných 
schodech  vystoupila  na  ochoz,  aby  spatřila  zpěváka. 

A  jak  spěchala,  kvapným  pohybem  rozepjala  se  její  hadí  sponka, 
a  Isida  stála  na  cimbuří  hradu  v  plné  své  nahé  kráse,  záříc  bělosti 
jako  zázračná  hvězda. 

Stráž  na  blízku  sklonila  hluboce  hlavu,  neboř  nebyla  hodná 
milosti  pohledu  tak  uchvacujícího.  Očima  plamennýma  Isida  protínala 
temnotu,  aby  zahlédla  půlnočního  zpěváka.  Tam  z  podhradí,  kde 
malá  louka  s  trávníkem  jako  sametovým  mdle  se  prokmitávala,  nesl 
se  ten  zpěv  cizince  záhadného,  který  krotil  bouři  jejího  nitra,  aby 
zanítil  tam  plamen  stokráte  palčivější,  plamen  žádostivosti  po  onom 
pilném  a  podmaňujícím  srdci,  v  něn!ž  zrodila  se  ta  píseň  .  .  . 

Blesk,  který  vyšlehl  náhle  z  valů  černých  mraků,  usnadnil  její 
pátrání.  Jen  na  okamžik  osvítil  kraj,  ale  i  ten  světelný  záblesk  po- 
stačil, aby  Isida  spozorovala  cizince  stojícího  uprostřed  louky,  s  hlavou 
nepokrytou  a  s  temným  pláštěm  volně  splývajícím  k  špičatým  škor- 


Digitized  by 


Google 


Západ  romantiky.  341 


ním.  Vysoká  a  štíhlá  postava  v  temnu  jen  ještě  mohulnéji  se  rýso- 
vala ...  I  zpěvák,  jak  se  zdálo,  zahlédl  půvabný  panin  zjev,  neboť 
rychle  pokročil  směrem  k  příkopu  v  ta  místa,  kde  obyčejně  spou- 
štěn byl  dřevěný  most,  spojující  podhradí  s  vlaslní  tvrzí.  Isida  po- 
kynula stráži. 

Po  malé  chvíli  zaskřípaly  kladky  a  most  byl  spuštěn ;  pak  roz- 
létla se  těžká  dubová,  železnými  pruhy  pobitá  vrata  a  cesta  do  hradu 
byla  uvolněna.  Isida  naklonila  se  nad  bránu  právě  v  okamžiku,  kdy 
cizinec  vcházel .  .  . 

Bouře  utichala  .  .  . 

II. 

Uvedli  jej  do  purpurové  komnaty  hradní  paní,  jejíž  stěny  byly 
temně  rudé  jak  Isidin  plášř,  zdobené  zlatými  a  stříbrnými  ornamenty, 
a  v  níž  stálo  bohatě  vyřezávané  a  pozlacené  křeslo,  na  kterém  od- 
počívala Isida  ve  chvíli,  kdy  cizinec  byl  k  ní  přiveden.  Dvě  útlá 
pážata  stála  po  jejím  boku :  jedno,  aby  dolévalo  oleje  do  zlatých 
lamp,  druhé  k  osobní  službě  panině  přidělené. 

Bílý  páv  se  zlatou  korunkou  seděl  u  jejích  drobných  nohou  a 
tulil  se  svým  stříbrookým  chvostem  k  jejímu  plášti. 

Cizinec  vešel,  uklonil  se  nehluboce  a  stanul  blíže  vchodu.  Te- 
prve nyní  bylo  možno  pozorovati  jeho  blankytné  oči,  ryšavě  zlatý 
vlas  i  celou  jeho  pružnou  postavu,  zahalenou  v  obvyklé  roucho  po- 
tulných minstreliů. 

Isida  pokynula,  a  cizinec  přistoupil  o  několik  kroků. 

„Kdo  jsi?"  zeptala  se  ho  hlasem,  v  němž  chvěly  se  stejně  zvě- 
davost jako  vědomí  duševní  nadvlády. 

„Jsem  z  rodů  Hirtysů,  nejmladší  syn  krále  Eterna,  který  bez 
koruny  a  žezla  vladaří  celému  světu,"  odpověděl  oslovený  tónem 
pevným  a  nebázlivým. 

Isida  se  tence  a  pohrdlivě  usmála: 

„Vyšel  jsi  tedy,  abys  našel  nové  království  a  založil  novou 
říši?" 

„Vyšel  jsem,  abych  naplnil  poslání  svého  života.  Nejsem  z  těch, 
kteří  jsou  určeni  pro  vladaření  nad  srdci  jakýchkoli  národů,  mnoho-li 
jich  jest  mezi  bílým  sluncem  půlnočním  a  věčně  vřelými  prameny 
tropů.  Přicházím,  abych  spoutal  dobu,  která  vládla  příliš  dlouho. 
Za  mnou  půjde  věk,  za  mou  písní  a  za  mým  srdcem.  I  ty  půjdeš, 
hrdá  Isidol" 

„Nikdy!  Nikdy!"  vykřikla  Isida  pohněvána.  „Mluvíš  směle,  ci- 
zince, a  zapomínáš,  že  hrad  můj  jak  orlí  hnízdo  visí  na  skále,  a 
že  všichni  ti,  kteří  vejdou  do  něho,  mně  povinováni  jsou  životem. 
Byla  jsem  ženou  jedenácti  mužů,  kteří  se  umučili  marnou  svojí  lá- 
skou ke  mně,  a  dvanáctý  —  Wálderich  —  umírá  v  zamlklé  komnatě 
nejvyšší  hradní  věže;  dbej,  abych  tě  iiedonutila  k  mlčení  dříve,  než 
nastanou  muka  tvých  předchůdců  .  .  ." 

Povstala  výstražně  ze  svého  křesla  a  pokynula  Hírtysovi,  aby 
opustil  komnatu.  Avšak  cizinec  neuposlechl. 

Isida  stanula  nerozhodně  blíže  stolu. 


Digitized  by 


Google 


342  Quido  Maria  Vyskočil: 


Na  okamžik  ponuré  ticho  zavládlo  purpurovou  komnatou.  Ticho 
tak  hluboké,  že  se  zdálo,  že  je  slyšet,  kterak  stíny  chodí  po  stěnách . . . 

Hirtys  i  hradní  paní  nepohnutě  stáli  proti  sobě.  Nepromluvili, 
ale  bylo  jisto,  že  bojují  zraky,  a  že  luští  se  touto  chvílí,  plnou  za- 
mlklé záhadnosti,  vzájemný  jejich  budoucí  poměr. 

Konečně  Isida  rozfala  oponu  mlčení: 

„Jsi  můj  zajatec!"  řekla  vzdorovitě  a  pobídla  svého  bílého 
páva  k  odchodu. 

Cizinec  se  lence,  skoro  neznatelně  usmál:  „Zlomím  pouta!" 
odpověděl  tiše  a  nevyzývavě. 

Isida  nepromluvila  více,  zachmuřila  jen  čelo  a  odešla. 

Hirtys  osamotněl  v  purpurové  komnatě.  Rozložil  se  pohodlně 
v  témže  křesle,  v  němž  před  chvílí  ještě  Isida  seděla,  a  zadíval  se 
do  noci.  Bouřilo  již  jen  v  dálkách,  kde  dosud  obzory  se  ohnivě 
otevíraly  a  ozařovaly  příšerně  protrhané  mraky.  Hvozdy  v  okolí  hradu 
odpočívaly  vysíleny,  a  celý  kraj  ztichl  a  zklidnil  se.  Hirtys  zamyslil 
se,  mladou  hlavu  lehce  zapustil  mezi  pevná  ramena,  oči  přivřel. 
Na  rty  usedl  mu  motýl  podivného  úsměvu.  Tím  úsměvem  mladý 
ručej  se  leskne,  když  po  trampotném  boji  se  skalnými  tesy,  koře- 
natými  roklinami  a  vzdornými  valy  vrhá  se  v  jiskřivý  proud  mateřské 
řeky,  na  jejímž  povrchu  sice  zmizí  stopa  jeho  života,  ale  v  jejímž 
nitru  jeho  síla  žije  nevyčerpána. 

Tím  úsměvem  malý  oblak  páry,  zrozený  z  rosné  krůpěje  v  srdci 
malého  modrého  zvonku,  se  rozezpívá,  když  tiše  a  šťastně  nastupuje 
svou  pouť  do  bílých  oblaků  .  . .  Hirtys  pohnul  poněkud  hlavou, 
neboť  tato  myšlenka  připomněla  mu  mimovolně  půlnoční  jeho  píseň. 
Znovu  se  usmál,  tentokráte  však  skoro  polohlasně,  že  smích  jeho 
myšlenek  probudil  ozvěnu  stěn. 

Zalekl  se  poněkud,  oči  otevřel,  aby  teprve  nyní  spozoroval,  že 
před  ním  stojí  téměř  nepohnutě  Isidina  komorná  a  stará,  věrná  slu- 
žebnice Arvela.  Byla  zahalena  v  řasnaté,  popelavé  závoje,  a  její  tvář 
byla  plna  hlubokých  vrásek.  Oči  její  byly  zelené  a  leskly  se  lstivě 
a  zlomyslně.  Její  hlas  zněl  skuhravě,  když  pravila: 

„Urazil  jsi  těžce  paní  mou  a  velitelku,  cizince,  střež  se  její 
msty !" 

„Kdo  jest  paní  tvá,  a  čím  jest  její  msta?"  odpověděl  Hirtys 
zcela  lhostejně. 

Arvela  rozchechtala  se  zlověstně:  „Pošetilče!"  vykřikla,  „paní 
má  jest  velikou  čarodějkou !  Zná  veškerá  tajemství  země,  a  duchové 
neviditelní,  ale  moci  neskonalé,  slouží  jejím  rozkazům.  Zničí  tě,  po- 
něvadž jsi  ji  urazil.  V  mukách  uhasne  tvůj  vzdor,  v  trápení  neko- 
nečném zatichne  posměšek  tvých  rtů." 

Hirtys  mávl  lhostejně  rukou:  „Máš  jazyk  zatížený  pepřeným 
vínem  —  blábolíš,"  řekl  suše  a  dodal:  „Jsem  unaven  a  chce  se  mi 
spát!  Doveď  mne  do  mé  komnaty!" 

Arvela  zasyčela  zlostně,  chopila  se  pak  svícnu  a  vyšla.  Hirtys 
ji  následoval.  Šli  úzkou  chodbou,  v  níž  mohutné  oblouky  lámaly  se 


Digitized  by  LjOOQIC 


Západ  romantiky.  343 


v  hlavách  podivných  netvorů,  jichž  obrysy  házely  na  stěnu  pitvorné 
stíny.  V  hradu  panovaly  ticho  a  klid. 

Téměř  na  konci  chodby  otevřela  Arvela  malé  dvéře  a  pokynula 
Hirtysovi. 

„Zde!"  řekla  posměšně,  „je  zatím  tvůj  útulek.  Ale  dočkáš  se 
brzy  lepšího!"  Postavila  svícen  na  jednoduchý  stůl  a  odešla  tiše, 
jako  by  se  rozplynula. 

Hirtys  unaven  klesl  na  kožešinami  pokryté  lůžko  a  usnul  téměř 
v  okamžiku. 

Blížilo  se  k  jitřním  hodinám  .  .  . 

III. 

Zlatá  řeka  poledních,  vřelých  paprsků  probudila  ho,  osvěženého 
sílivým  snem  a  přichystaného  k  dílu,  za  jehož  splněním  byl  Hirtys 
vyslán. 

Seskočil  křepče  s  lůžka,  osvěžil  se  v  mramorovém  vodojemu 
a  přistoupil  k  polootevřenému,  podlouhlému  oknu,  z  něhož  bylo 
možno  dohlédnout  daleko  v  širý  kraj  .  .  . 

Jako  zelené,  nekonečné  moře  vlnily  se  jemně  šumící  hvozdy 
v  sterých  svých  hebkých  odstínech.  Po  bouřlivé  noci  vrátil  se  jim 
opět  veškeren  vznešený  klid,  který  tak  mocně  vždy  lákal  nemocné 
duše  a  srdce  přetížená  jizvami  těžkého  života. 

Tu  a  tam  šedý,  opálový  a  klidný  dým  z  milíře  samotářského 
uhlíře  stoupal  nad  bledé  koruny  modřínů,  nebo  dřevěná  poustevna 
stoletého  mnicha  zamihla  se  útlou  svojí  vížkou.  Teprve  daleko  za 
lesy  vladycké  statky,  dobře  chráněné  hradisko,  či  dědiny  nevelké, 
valně  neuspořádané,  rozložily  se  na  koberci  zelených  niv  a  černých 
oranic. 

Nadcházelo  jaro,  a  daleká,  sladká  předzvěst  květných  jeho  slav- 
ností plnila  luh  i  les  svěží,  radostnou  předtuchou.  Z  prvních  květů 
mnohé  podlehly  nočnímu  řádění,  ale  ty,  jež  přestály  bezpečně  lstivé 
útoky  vichřic,  zaskvěly  se  v  celém  nádherném  svém  úboru. 

S  panoramy  kraje,  planoucí  zlatem,  zelení  a  vznešenou  důvěrou 
v  plodnou  budoucnost,  zrak  Hírtysův  svezl  se  na  nádvoří,  jež  roz- 
kládalo se  pod  jeho  oknem  . .  . 

Mezi  kamenitou  dlažbou  jarý  zelený  trávník  vyrůstal  a  na  ně- 
kolika míslech  dokonce  i  opuštěný  strom  vznesl  svoji  širokou,  stí- 
nivou  korunu. 

Po  nádvoří,  té  chvíle  zcela  opuštěném,  mihl  se  pouze  útlý, 
něžný  zjev  mladé,  neskonale  krásné  dívky,  jež  nesla  plnou  náruč 
květů. 

Šla  zvolna  a  nejistě,  neboť  byla  slepá. 

Světlý,  prostý  a  řasnatý  oděv  halil  štíhlé  její  tělo  a  zlaté,  bohaté 
vlny  plavých  vlasů  nespoutány  spadaly  volně  ve  vonném  proudu 
kolem  bělostné  šije. 

Hirtys  zakýval  vážně  hlavou,  neboř  poznával  ubohou,  krásnou 
trpitelku.  Byla  to  Blanka,  sestra  Isidina,  která  z  trpké  milosti  žila 
zde  samotářský  život   se  svými  tichými  touhami  a  důvěřivými  sny. 


Digitized  by 


Google 


344  Quido  Maria  Vyskočil: 

Tam,  v  malém,  čistém  pokojíku  v  hlavní  věži,  snila  často  dlouhé 
hodiny  o  mladém,  krásném  rytíři,  zeleném  vítězí  svého  neposkvrně- 
ného srdce,  který  přijede  na  bílém  koni,  s  přílbou  ověnčenou,  unese 
ji  odtud,  na  oči  políbí  ji  v  horoucí,  obětavé  lásce,  a  ona  prohlédne, 
uvidí  pak  světlo,  kvěly,  zeleň  niv  a  otevřené  nebe  v  očích  svého 
smavého  osvoboditele  —  —  — 

Přešla  tiše  kolem  Hirtysova  okna  a  zmizela  jako  půvabný  sen. 
Byla  politování  hodná  se  svým  chudým  štěstím,  které  jí  přinášely 
její  sny,  ale  Hirtys  věděl,  že  její  důvěřivost  nebude  zklamána,  a  že 
vejde  jedenkráte  vítězná  a  radující  se  z  jasu  a  záře  do  volného  ži- 
vota jako  královna  nové  doby,  která  v  daleku  již  nadcházela  .  .  . 

Pak  zpustnulo  opět  nádvoří  a  tichý  žár  poledních  hodin  bil  jen 
do  lesklých  krunýřů  hradních  stráží,  jež  zvolna  a  mechanicky  míjely 
a  vracely  se  na  svá  stanoviště.  Hirtys  odvrátil  se  od  okna,  aby  se- 
stoupil a  prošel  hradem,  když  dvéře  jeho  komnaty  se  otevřely  a 
starý,  shrbený  sluha  hluboce  se  před  ním  ukloniv,  sděloval  mu  vzkaz 
hradního  pána,  který  těžce  nemocen  a  blízek  smrti  prosí  milého 
hostě  o  laskavou  návštěvu. 

Hirtys  přehodil  si  plášf  a  stoupal  za  sluhou.  Prošli  dvojím 
nádvořím  a  vstoupili  do  vysoké  věže,  jejíž  dřevěné  schody  dovedly 
je  do  prostranného  pokoje,  zařízeného  s  jednoduchým  vzácným 
vkusem,  v  jehož  středu  na  širokém  loži  odpočíval  bledý  a  sesláblý 
Wálderich. 

Pokynul  vlídně  vcházejícímu  Hirtysovi  a  propustil  jeho  průvodce. 
Když  pán  hradu  a  jeho  host  osaměli,  zavládlo  na  okamžik  mezi 
nimi  ticho;  pak  teprve  stařec  na  loži  počal  hovořiti  klidným,  chvílemi 
suchým  kašlem  přerývaným  hlasem: 

„Buď  vítán,  neznámý  příteli,  jehož  dobré  srdce  jakákoli  vlídná 
příčina  zavedla  na  můj  hrad.  Buď  vítán  znovu  a  srdečně.  Nechť 
dobrotivé  nebe  chrání  každý  tvůj  krok.  Jak  rád  bych  sám  byl  bez- 
pečným tím  štítem,  leč  dny  mého  světla  jsou  sečteny,  a  já  snad  dnes, 
snad  zítra   nejpozději   uhasnu,   zničen  láskou  té,  jež  lásku  vznítila." 

Podivil  se  zprvu  Hirtys  řeči  starcově,  leč  rozpomenuv  se  záhy 
na  půlnoční  slova  Isidina,  pochopil    rázem  celý  hrozný  jejich  dosah. 

Chtěl  utěšiti  svého  hostitele,  ale  ten  pokračoval  již  stejně  vážně: 

„Střež  se  Isidy,  jako  se  chrání  květ  slunečního  úpalu.  Zničila 
všechny,  kteří  mne  předcházeli,  zajati  stejné  jako  já  nevystihlým, 
podmaňujícím  jejím  půvabem.  Toužil  jsem  po  tichém,  světlém  štěstí, 
ale  její  láska  přinesla  mi  pouze  divokou  krutost  a  vysilující  vášeň.  Ne- 
poznal jsem  nikdy  blaha  ženiny  něhy,  neboř  růžová  pouta  lásky 
v  jejích  rukou  změnila  se  ve  žhavé  okovy  porobení  .  .  . 

Af  jsi  kdokoli,  cizince,  odejdi  odtud  dříve,  než  pohasne  můj 
zrak,  a  uvaruj  se  neštěstí,  jež  by  ti  mohlo  přinést  každé  prodlení. 
Odejdi,  a  šťastný  osud  ozař  stopy  kroků  tvých!" 

Hirtys  vyslechnuv  umírajícího  starce,  přiblížil  se  těsně  k  jeho 
loži,  poklekl  a  políbil  mu  ruku  na  znamení  úcty,  kterou  k  němu 
choval,  načež  odpověděl: 


Digitized  by 


Google 


Západ  romantiky.  345 


„Měj  vroucí  dík  můj,  jasný  pane,  za  varovná  svá  slova.  Leč 
rozhodnutí  toho,  který  řidí  kroky  mé,  jest  silnější  než  lidská  vůle. 
Islda,  květ  doby,  kterou  uzavírá  právě  osud,  dochází  již  k  hranicím, 
jež  přestoupiti  znamená  stejně,  jako  přiblížiti  se  věčnému  zániku. 
Buď  kliden,  pane,  nezničí  krutost  lásky  to,  co  sudba  věků  posiluje  I"" 

Zdálo  se,  že  stařec  pochopuje  zakrytý  smysl  Hirtysových  slov. 
Jeho  svraštělá  tvář  rozzářila  se  alespoň  vnitřním  jakýmsi  uspokojením. 

Ale  pouze  na  okamžik.  Pak  celé  jeho  tělo  zaškubalo  se  v  bo- 
lestných křečech,  neboř  smrtelný  zápas  přiblížil  se  dříve,  než  byl 
očekáván. 

„Umírám!"  zaúpěl  Wálderich. 

V  tom  okamžiku  rozevřela  se  těžká  vchodová  záclona,  a  Isida 
zjevila  se  ve  dveřích.  Na  jejích  rtech  usedl  motýl  potměšilého  vý- 
směchu. 

Nemocný,  když  ji  spatřil,  zbledl  ještě  smrtelněji. 

„Vidíte,  paní,  že  umírá!"  řekl  Hirtys  dojat.  „Neztěžujte  mu 
odchodu !" 

Isida  usmála  se  sykavě  a  odpověděla  : 

„Přišla  jsem  právě  proto!  Raduji  se  z  jeho  utrpení!  Nechť 
vzroste  v  nekonečnou  bolest  mou  přítomností  — "  a  znovu  divoce  se 
zasmála. 

A  když  ani  nyní  Hirtys  neuvolnil  jí  přístupu  k  Wálderichovi, 
dodala  s  tvrdou  pyšností: 

„Mám  právo  činiti  zde,  co  mi  libo.  Jsem  paní  hradu!" 

„Nejste,  paní  Isido,  vladařkou,  dokud  žije  váš  pán!"  řekl  Hirtys 
s  takovou  rozhodností,  že  Isida  neodvážila  se  odporovat  a  vzdálila 
se.  Wálderich  umřel  klidně. 

Jeho  duše  však  vznášela  se  jistě  dosud  nad  hradem,  když  dva 
zbrojnoši  přišli  spoutat  Hirtyse  a  odvésti  ho  do  podzemních  vězení. 

Té  chvíle  byla  již  Isida  dokonalou  vládkyní  hradu  i  všeho 
v  něm,  a  Hirtys  byl  první,  jemuž  dala  zakusit  ukrutnou  svou  moc, 

IV. 

Isida  měla  pouze  jedinou,  nevlastní  sestru  Blanku.  Bylo  to  lí- 
bezné, krásné  dítě,  štíhlé,  útlé  postavy,  kterou  milovali  všichni,  kdož 
se  k  ní  přiblížili. 

Ti,  kteří  pamatovali  se  na  její  usměvavé,  šťastné  dětství,  kdy 
pobíhala  po  nádvoří  podobna  dobrotivé  hradní  víle,  vypravovali  si 
často  šeptem  o  jejích  blankytných,  nebesky  hlubokých  očích,  z  nichž 
zářila  neskonalá  něha  a  rajská  vlídnost. 

Zůstávalo  vše  ozářeno,  na  čem  spočinul  její  smírný  pohled,  a 
kudy  kráčela  malá  její  nožka,  zůstávaly  růže  .  .  . 

Světelně  a  radostněji  bývalo  na  hradě,  když  Blančiny  oči  byly 
ještě  plny  života.  Ale  jedné  noci,  přeplněné  mučivým  vzlykotem  a 
marnými  výkřiky  o  smilování,  dohasla  jejich  zář  na  rozkaz  Isidin, 
která  se  bála  jejich  zušlechťujícího  vlivu.  Od  oné  strašlivé,  nepo- 
mstěné  chvíle  ubohá  Blanka  nikdy  se  neusmála,  nikdy  nezazpívala. 
V  smutném  tichu  své  malé,  útulné  komnaty  rostla,  krásněla  a  kvetla 


Digitized  by 


Google 


346  Quido  Ma:ia  Vyskočil: 


jako  bílá  lilie  polní  a  spřádala  své  dětské,  nevinné  sny,  jejichž 
zářivým  středem  byla  postava  ifiladého,  smělého  bohatýra,  který  na 
bílém  koni  s  přílbou  ověnčenou  vysvobodí  ji  z  její  opuštěnosti  a 
vrátí  v  královské  lásce  své  nové  světlo  ve  vyhaslý  její  zrak. 

Ale  dny  bezutěšeně  prchaly  útěkem  pronásledované  zvěře  a 
Blančiny  sny  se  neuskutečňovaly.  Vzdala  se  na  konec  všech  nároků 
na  jejich  splnění  a  zamilovala  si  samotu,  z  níž  málokdy  vycházela. 
S  Isidou  také  zřídka  jen  se  stýkávala;  věděla  příliš  dobře  o  její 
nenávisti,  kterou  ji  stíhala,  a  vyhýbala  se  proto  raději  cestám,  na 
nichž  mohla  se  potkati  se  svojí  nevraživou  sestrou.  A  přece  Blanka 
nikdy  nepociťovala  nenávisti  proti  Isidě.  Ba  litovala  jí  spíše 
pro  její  ukrutnou  vášeň,  s  níž  ubíjela  sama  v  sobě  každý  záchvěv 
jemnějšího  a  vřelejšího  citu.  Pokusila  se  dokonce  působiti  na  ni 
něhou  a  vlídností  mírné  své  povahy,  ale  Isida  již  předem  bodavým 
výsměchem  zničila  každý  její  dobrý  úmysl.  Ponechala  ji  tedy  divo- 
kému jejímu  osudu  i  všem  jeho  krutým  tajemstvím,  s  nimiž  uzavírala 
se  do  své  čarodějné  komnaty,  plné  kouzelných  nástrojů,  křišťálových 
fiol  naplněných  zázračnými  lektvary  a  příšerně  ozařované  nikdy  ne- 
zhasínajícím ohništěm. 

Sama  pak,  zatoužila-li  po  důvěrnějším  styku,  scházela  do  chu- 
dých jizeb  hradní  čeledi,  aby  usedala  v  jejich  středu  a  vypravovala 
jich  dětem  podivné  pohádky,  jež  jí  šeptala  bájivá  samota  —  —  — 

Zde  také  dověděla  se  o  příchodu  Hirtysově  na  hrad,  o  výjevu 
při  smrti  Wálderichově  a  o  uvržení  do  nejtemnějšího  vězení 
hradního,  které  zpola  již  vdlabáno  bylo  v  podzemí  a  do  něhož  jen 
úzkým  oknem  pronikalo  nesmělé  světlo  denní. 

Zatoužila  v  neskonalé  dobrotě  své  utěšiti  ubohého  vězně  a  vy- 
prosila si  na  oddaném  jí  zbrojnoši,  aby  ji  dovedl  k  oknu  vězení 
Hirtysova.  Mohli  tak  učiniti  tím  bezpečněji,  poněvadž  Isida  tančila 
právě  svůj  pohřební  tanec  kolem  hranice,  na  níž  se  všemi  rytířskými 
poctami  spalován  byl  Wálderich,  její  muž  a  poslední  hradu  pán. 

V  žaláři  bylo  ticho.  Zdálo  se,  jako  by  sama  smrt  vstoupila  do 
této  prohnilé  kobky  a  chladným  polibkem  navždy  usnila  zamlklého 
vězně. 

V  pravdě  však  Hirtys  necítil  žádných  bolestí,  a  jistě  nebyla  to 
obava  před  smrtí,  jíž  by  rozrušoval  klid  svých  myšlenek. 

Stanoven  královským  otcem  svým  k  vyššímu  poslání,  než 
onomu,  jež  schopno  jest  cele  naplniti  život  člověka,  vyčkával  trpě- 
livě příštích  dnů,  které  měly  o  všem  rozhodnouti. 

Jen  teskno  poněkud  mu  bylo  v  temném  vězení,  pod  jehož 
stropem  kroužili  netopýři  a  z  jehož  dna  vystupoval  otravný  puch 
slizké,  hnijící  vlhkosti.  Toužil  po  světle,  které  miloval  a  jehož  měl 
plnou  duši,  a  zahleděl  se  bezděčně  vzhůru  k  úzkému  oknu  vězení, 
jímž  pronikal  obyčejně  pouze  mdlý,  pološerý  záblesk. 

Jaké  však  bylo  jeho  překvapení,  když  téže  chvíle  proud  zlatých 
radostně  jiskřivých  paprsků  udeřil  mu  v  zrak  a  do  srdce  vnes 
kouzlo  velikého  rozjasnění. 


Digitized  by 


Google 


Západ  romantiky.  347 

Když  oči  Hirtysovy  uvykly  poněkud  nezvyklému  tomuto  světlu, 
rozpoznal  v  hrubém  rámci  šedivé  zdi  bledě  růžovou  Blančinu  tvář. 
Uvolněný  proud  zlatých  jejích  kadeří  svezl  se  po  čele  a  splýval 
nyní  volně  do  temnoty  žalářní  jako  nezhasínající,  živý  zdroj  záře. 
Rty  Hirtysovy  v  náhlé  vroucnosti  dotekly  se  zářivého  toho  zázraku 
a  vůně  polibku,  jež  po  kadeřích  stoupala  k  Blančině  skráni,  zvěsto- 
vala mladé  ženě,  že  vězeň  žije  a  doufá  v  osvobození. 

Přiblížila  se,  pokud  bylo  možno  nejtěsněji,  a  zašeptala  tlumeně : 
„Hirtyse!** 

Oslovený  v  nevýslovné  slasti  zachvěl  se  při  ozvěně  tohoto  něž- 
ného zvuku,  a  odpověď  na  rtech  mu  uvázla  jako  motýl  omámený 
opojnou  vůní  v  kalichu  jitřně  kvetoucího  jasmínu. 

„HIrtyse,  bratře  v  utrpení,  přišla  jsem  tě  potěšit,"  zašeptala 
Blanka  poznovu. 

Tu  konečně  odvážil  se  i  Hirtys  odpověděti  a  pronesl  vroucně: 
„Sestro!  Jaká  láska  tě  přivádí  k  opuštěnému?" 

„Společná  touha  po  svobodě,"  odpověděla  Blanka.  „Ty,  Hir- 
tyse,  dočekáš  se  jí  jistě,  nebof  doufám,  že  ti  pomohu  k  útěku,  já 
však  — "  za  vzdychla  a  umlkla  .  .  . 

„Buď  klidná,  líbezná  má  sestřičko,  buď  klidná,"  utěšoval  Hirtys 
mladou  dívku,  „i  tobě  nadchází  den,  který  ti  přinese  ztracené  světlo. 
Slyším  v  dálkách  již  dusot  stříbrných  kopyt.  To  vítěz  tvého  mládí 
—  zelený  vítěz!  —  přijíždí — " 

„Jaká  ty  jsi  podivná  duše!"  podivila  se  Blanka.  „Odkud  znáš 
všechna  moje  tajemství?"  zeptala  se. 

„Tajemství  všech  mladých  srdcí  jsou  stejná!"  odvětil  Hirtys. 

Sblížili  se  tak  v  dalších  hovorech,  v  nichž  odhalovali  navzájem  svoje 
nitra,  a  chvíle  ty  byly  zajisté  pro  oba  tím  nejkrásnějším  podarem 
každého  dne  .  .  . 

Uplynulo  skoro  čtvrt  roku  od  té  chvíle,  v  níž  za  Hirtysem  za- 
padly žalářní  dvéře,  aniž  se  co  změnilo.  Jen  léto  po  kraji  do- 
hořívalo  a  z  daleka  smutná  jeseň  zahleděla  se  v  údolí  svýma  veli- 
kýma, melancholickýma  očima.  Tehdy  Isida,  která  marně  čekala,  že 
dlouhým  žalářováním  utlumí  Hirtysův  vzdor,  usmyslila  si  vejíti  do 
vězení  a  urychliti  vězňovo  ponížení. 

Ale  Hirtys  odepřel  podrobiti  se  její  vůli  a  pokořiti  se  jejímu 
krutému  majestátu.  Tu  rozhněvala  se  a  poručila,  by  přivedli  katany, 
kteří  by  ho  mučením  donutili  k  poslušnosti.  Smála  se  divoce,  když 
hořící  smolový  pás  spaloval  vězňovy  lokty  nebo  ledové  sprchy 
mrazily  ohořelé  rány  bolestí  nesnesitelnou.  Vzala  jehlici  ze  svých 
vlasů  a  vrážela  ji  Hirtysovi  do  hrudního  svalstva,  a  když  ani  tato 
muka  neuspokojovala  její  krutosti,  nakázala  vpustiti  hladové,  polo- 
divoké  psy  a  zavříti  vězení. 

K  novému  největšímu  podivu  přesvědčila  se  po  několika  dnech, 
že  psi  lízali  Hirtysovi  rány  a  neodvážili  se  ho  roztrhati,  ačkoli  byl 
vysílením  zcela  bezmocný. 

I  tentokráte  pomsta  Isidina  zklamala  její  očekávání. 


Digitized  by 


Google 


348  Quido  Maria  Vyskočil: 

Rozzuřena  a  neschopna  více  ovládati  svých  smyslů,  poručila 
píikovati  nahého  Hirtyse  k  vlhké  stěně  vězení,  a  sama  obnažená 
tančila  před  ním  divoký  a  smyslný  tanec,  doufajíc  umučiti  ho  vášni- 
vou jeho  nemohoucností.  Ale  ani  nyní  nedočkala  se  Isida  Hirtysova 
pokoření. 

„Zlobohu!"  řekl  k  ní  trýzněný  vězeň,  když  nasycena  tance 
stanula  vyzývavě  před  ním.  „Marně  doufáš  v  moji  zkázu.  Usiluješ 
zničiti  mne  a  netušíš,  že  urychluješ  tím  vlaátní  svůj  pád.  Zahyneš 
s  dobou,  která  umírá  a  jejíž  krvavé  slunce  níží  se  k  západu. 
Uvadnou  poslední  purpurové  růže  na  štítech  unavených  bojovníků, 
a  s  příštím  jitrem  bílá  poupata  obejmou  rozpadávající  se  cimbuří 
zbytečných  hradních  valů.  Době,  která  nadejde  nad  tvým  hrobem, 
Isido,  nebude  potřebí  více  hradů  ni  podzemních  vězení;  neboř  jejím 
vznešeným  symbolem  bude  slunce  vycházející . . .  slunce  . . .  slunce  . .  .* 

Domluvil  a  zdálo  se,  že  z  jeho  slov  líne  se  sluneční  zář,  která 
naplňuje  celé  vězení  slavnostním  světlem. 

Jako  ztrnulá  stála  tu  okamžik  Isida  a  její  tvář  zbledla  jako  ru- 
báš. Snad  i  ona  tušila  smutný,  nevlídný  osud  svůj  v  těchto  naděj- 
ných slovech.  Na  okamžik  zdálo  se  jí,  že  možno  ještě  se  zachránit, 
podaří-li  se  jí  získati  Hirtyse  svojí  vlídností.  Ale  pouhá  myšlenka 
na  toto  zneuclívající  pokoření  rozpálila  divokou  její  krev  a  duši 
naplnila  novým  vzdorovým  hněvem! 

„Zničím  tě  přec!"  zahrozila  na  odchodu  Hirtysovi.  „Nikdy  již 
nevyjdeš  z  tohoto  vězení,  v  němž  jediným  hostem  tvým  bude  dlouhá, 
mučivá  smrt ..." 

A    odešla  vysmívajíc  se  Hirtysovým  proroctvím — 

Třetí  noci  po  tomto  vězňově  setkání  s  Isidou  otevřely  se  náhle 
dvéře,  a  Blanka,  které  se  zdařilo  oblouditi  podnapilé  strážníky,  vy- 
vedla Hirtyse  z  vězení  .  .  . 

V. 

Přiblížila  se  jeseň  a  svými  zlatými  a  jantarovými  barvami  okou- 
zlila kraj.  Odletělo  ptactvo  a  zpustla  nově  zasetá  pole. 

Noci  byly  mrazivé,  plné  chladných,  nedostupných  hvězd.  Isida 
nyní  častěji  než  jindy  uzavírala  se  ve  své  tajemné  komnatě,  zaměst- 
návajíc se  výrobou  tajemného  elixíru,  který  jí  měl  vrátit  prchající 
mladost. 

Nemyslila  více  na  Hirtyse,  neboř  byla  přesvědčena,  že  zahynul 
ve  vězení  a  kosti  jeho  setlely.  Netušila,  že  byl  osvobozen  a  žije 
skryt  v  bezpečné  blízkosti  hradu,  kdež  očekává  jen  vhodné  chvíle, 
v  které  mělo  se  vyvršit  královské  jeho  poslání. 

Násilím  vyrvala  ze  svých  myšlenek  jeho  obraz  a  napjala  všechny 
své  síly,  aby  zapomněla  jeho  příchodu  na  hrad  i  všech  těch  drob- 
ných příhod,  jež  s  ním  neodlučitelně  byly  spojeny. 

Ale  marně.  Násilím  zatlačovaný  obraz  Hirtysův  s  tím  větší  jas- 
ností vyplouval  nad  Isidinu  myšlenkovou  hladinu,  zářil  a  proble- 
skoval všechny  její  počiny  a  usvědčil  ji  konečně  z  vnitřní,  mohutné 
své  nadvlády.     Nebylo  možno  utýrané  duši  hradní  paní  nevzpome- 


Digitized  by 


Google 


Západ  romantiky.  349 

nouti  si  všech  hrozivých  předtuch  a  pochmurných  proroctví,  jimiž 
Hirtysiiv  pobyt  na  Wálderichově  hradě  byl  přeplněn  a  zatížen. 

Uzavřela  se  do  své  tajemné  dílny  a  přerušila  veškeré  styky 
s  okolním  světem.  Pociťovala  nutnost  býti  samotná  a  v  úmorné 
práci  hledati  posily  před  útoky  mučivých  vzpomínek  na  záhadného 
cizince. 

Její  dílna  nacházela  se  ve  zcela  opuštěném  křídle  a  vedla  do 
ní  dlouhá,  úzká  chodba  přeplněná  různými  surovinami  potřebnými 
k  tajemným  magiím.  Dílna  sama  byla  nevelká,  zastavená  křivulemi, 
alembíky  a  fiolami  nalitými  podivně  svítivými  tekutinami. 

Jediné  okno,  zastavené  zpola  ohromnými  folianty  prastarých 
knih,  v  nichž  skrývala  se  nejmocnější  zaklínadla,  jen  zvolna  a  těžce 
proráželo  matným  svitem  svým  parami  prosycenou  atmosféru. 

Proti  oknu  zavěšen  věrný  otisk  vzácné  „smaragdové  desky", 
kterou  v  jeskyni  u  Hebronu  nalezl  prý  Alexandr  Veliký,  a  na  níž 
mythický  Hermes  Trismegistos,  syn  egyptského  boha  Osirise,  napsal 
svůj  runový,  těžko  srozumitelný  předpis  k  vyrábění  ,. zlatého  nápoje". 

Byl  skoro  celý  zanesen  prachem  a  obklopen  troskami  antických 
soch  a  vycpanými  zvířaty. 

Konečně  uprostřed  síně  nad  nevelkou  pecí  zavěšen  byl  malý 
měděný  kotlík,  v  němž  shromážděny  byly  všechny  kouzelné  látky, 
které  Isidě  měly  vrátiti  nový  půvab  a  setřelý  mládí  pel. 

Již  po  několik  dnů  vařila  se  v  ní  veškerá  ta  čarodějná  směs 
a  scházela  jen  poslední,  rozhodující  noc,  kdy  měsíc  po  třinácté  vy- 
stoupí nad  chladnými  vlnami  a  dosáhnuv  plného  svého  tvaru,  udělí 
konečnému  varu  zázračné  a  omlazující  moci. 

A  již  i  tato  noc  nadešla  a  měsíc  plný  zářivého  světla  ve  vel- 
kém, jiskřivém  oblouku  opouštěl  ostříbřené  horizonty. 

V  jeho  bílé  záři  podzimní  lesy  zahořely  jantarově  a  po  kraji 
panovala  taková  neobyčejná  světlost,  že  bylo  možno  bez  svítilny 
projíti  všechny  lesní  pěšiny. 

Pouze  v  dílně  Isidině  panovalo  pološero.  Žlutý  plamen  pod 
kotlíkem  piazivě  rozprostřel  se  po  celé  měděné  ploše  a  jeho  pří- 
šerný odlesk  vploužil  se  do  nejtajnějších  úkrytů  černoknéžnické 
komnaty  a  vyplašil  odtamtud  hejno  netopýrů,  kteří  polekáni  nezvyk- 
lým světlem  vírnatě  kroužili  kolem  Isidiny  hlavy. 

Tisíce  horečných  myšlenek  obtěžovalo  ji,  rozdražďovalo  rozum, 
rozrušovalo  srdce.  Isida  znovu  připomněla  si  celý  minulý  svůj 
život,  přeplněný  dobrodružstvími,  v  nichž  nebylo  úkoje  ani  potěchy. 

Její  neklidné,  věčně  spěchající  a  nikdy  neuspokojené  srdce  po- 
dobalo se  jedovaté  číši,  obsahující  v  sobě  podivnou  směs  krutosti, 
pošetilosti  a  vášně,  která,  zmnožena  prastarým  rodem,  našla  konečně 
v  Isidě  vyvrcholení  své  smrtonosné  moci. 

Žila  rychle  a  stanula  náhle  před  životem  jako  před  prázdnou, 
bezduchou  formou,  jejíž  nové  naplnění  vyžadovalo  nezměrných  obětí. 


Digitized  by 


Google 


350  Quido  Maria  Vyskočil: 


Ale  i  ty  měly  býti  přineseny  nyní,  kdy  podařilo  se  Isidě  najíti 
v  starých  knihách  tajemství  věčně  mladé  síly  a  neztrácejícího  se  půvabu. 

Zázračná  směs  přicházela  již  do  varu.  Venku  měsíc  dávno  již 
opustil  nízké  obzory  a  nyní  rychle  plul  k  temně  blankytným  výšinám. 

V  údolí  čeřil  se  lehký  vítr,  který  sílil  a  mohutněl  a  změnil  se 
konečně  v  dokonalou  vichřici,  právě  ve  chvíli,  v  níž  na  starých 
věžních  hodinách  odbíjela  půlnoc  .  .  . 

Rozhodná  chvíle  se  přiblížila. 

Tajemná  směs  počala  se  klokotavě  vařit,  opálové  páry  naplňovaly 
celou  komnatu,  uklidnění  netopýři  rozvěsili  se  po  koutech.  Isida 
přikročila  kvapně  k  uzavřené  skřínce  a  vyňala  z  ní  křišťálovou  číši. 

Pak  zašeptala  třikráte  zaklínači  formule,  převrhla  kotlík,  nalila 
nazelenalou  tekutinu  do  pohárku  a  přiblížila  ke  rtům. 

Ale  v  tom  okamžiku  s  velikým  praskotem  rozlétly  se  dvéře,  a 
v  nich  objevil  se  Hirtys  zahalen  v  temný  svůj  plášť. 

Hrůzou  a  leknutím  vypadla  Isidě  číše  z  ruky  a  rozbila  se  na 
tisíc  kusů.  Čarovná  tekutina  změnila  se  okamžitě  v  páru,  po  niž 
zbyla  ve  vzduchu  jen  omamná,  jedovatá  vůně  .  .  . 

Vichřice  rozběsnila  se  mezitím  takovou  netušenou  měrou,  že 
hrad  třásl  se  v  základech  a  hory  chvěly  se  jako  před  země- 
třesením. 

„Pojď!"  řekl  Hirtys  hlasem  chladným  a  varhanovým  k  polekané 
Isidě.  „Pojď  za  mnou!  Nelze  vzkřísit  k  novému  životu  to,  co  umřelo 
s  dobou.  Je  spoutána,  neboť  vládla  příliš  dlouho . . .  Věk  dokonal . . . 
Neslyšíš,  jak  král  osudu  převrací  list  v  dějinách  lidstva?  Pojď,  Isido! 
Tvůj  život  nenašel  by  více  souzvuku  v  době,  která  nadchází  a  je- 
jímž znamením  bude  jas  a  mír!"  Chtěla  odpovědět,  ale  on  zadržel 
její  slova  novým  vybídnutím: 

«Pojrf!« 

Vyšel  pak  první,  a  Isida  následovala  ho  po  ztichlém  nádvoři, 
kde  spaly  stráže,  mimo  zamlklé  hradní  věže  ke  spouštěcímu 
mostu. 

Hirtys  mlčky  pokynul  a  neviditelné  jakés  ruce  otevřely  bránu 
a  spustily  most.  Opustili  hrad  a  vešli  na  lesní  cestu  .  . . 

Šli  stále  mlčky  a  tiše,  Hirtys  napřed  a  Isida  za  ním. 

Vichřice  ustávala  zvolna  a  znovu  objevily  se  hvězdy.  Chladné 
a  nedostupné.  A  když  ocitli  se  oba  půlnoční  chodci  v  polích,  zdálo 
se  Isidě,  že  Hirtysova  postava  roste  nekonečně  a  její  stín  že  po- 
krývá celou  zem  .  .  , 

Ohlédl  se  naposledy  po  ní.  Pak  ukryl  ji  ve  svém  stínu  na 
vždy  pro  oči  všech  i  pro  všechna  lidská  hnutí ...  a  oba  rozplynuli 
se  pak  jako  poslední   přítmí   před   příchodem  nového  světla  —  — 


Ve  své  bílé  komnatě  opuštěná  Blanka  bojovala  neklidně  s  těž- 
kými sny.  Pociťovala  nezvyklé  vzrušení  v  celém  svém  těle  a  ne- 
obyčejnou bolest  ve  svých  očích. 


Digitized  by 


Google 


Západ  romantiky. 


351 


její  srdce  bilo  prudce  a  udéšeně  jako  polekaný  pták.  Tiskla 
své  chladné  ruce  na  bílá  ňadra,  aby  je  uklidnila.  Nepodařilo  se  jí  to. 
Setřásla  konečně  násilím  svoje  dřímoty  a  probudila  se. 

Kolem  ní  bylo  tma  a  šero  jako  vždy.  Ale  když  povstala,  po- 
zorovala, že  temno  ustupuje  a  jemné,  bledé  světlo  rozzařuje  její 
probouzející  se  zrak.  Vykřikla  šílenou  radostí,  neboť  její  oči  prohlédly 
opět  a  Blanka  mohla  znova  uvítati  vycházející  slunce. 

Rozpustila  zlaté  své  vlasy  a  přistoupila  k  úzkému  oknu,  jímž 
se  linulo  to  podzimní  laskavé  světlo  a  celou  ji  zlatě  ozářilo. 

Veškeren  kraj  uvítal  ji  radostným  šuměním  jako  královnu. 

Její  oči  zazářily  nevýslovnou  něhou  a  její  tváře  po  dlouhé  době 
zakvetly  růžemi  .  .  . 

A  když  Blanka  svezla  oči  své,  v  nichž  světélkoval  všechen 
slavný  mír  doby  nově  nadcházející,  od  lesu  na  širokou  cestu  ve- 
doucí ku  hradu,  radostný  výkřik  vyletěl  z  útlé  její  šíje. 

Po  cestě  ku  hradu  vyjížděl  mladý  rytíř  na  bílém  komoni  s  dra- 
hocennou   čabrakou,  v  brnění   stříbrném  a  s  přílbou  ověnčenou.  — 


<~^^ 


W^^^'^^-. 


"^31^^- 


).:zr^i-i 


Digitized  by 


Google 


Karla  Welsová-Slaviková  ; 


Slováci. 


(Pokračováni ) 


0  7.   hodině    ranní    očei<ávala    jsem  před  farou  Siidorku,  jak  jsme 
si  smluvily.     Ale   ona  —  dle   bodrého   zvyku   lidu   tamního  — 
přišla  až  o  10. 

Lichvacl  jarmark  odbýval  se  za  městečkem  na  velikém  past- 
višti. Dobytka,  vozů,  krámů,  Slováku  a  židů,  hádek,  křiku  a  rozči- 
lování bylo  všude  plno. 

Sudora  šel  se  Sudorkou,  ale  nemohli  se  o  volbě  bulíka  shod- 
nout. Co  se  líbilo  jednomu,  nelíbilo  se  druhému,  a  trpělivá  Sudorka 
už  trochu  nevrle  řekla:   „A  věru  si  mohol  zóstat  doma." 

On  nedbaje  její  poznámky,  zastavil  se  a  zálibně  si  prohlížel 
jedno  tele.  Sudorka  ve  strachu,  aby  je  snad  nekoupil,  hned  ho  srá- 
žela: „Tohle  těla  bys  kupil?  Ani  bych  také  tela  do  maštale  ne- 
pustila." On,  jako  neslyše,  zeptal  se  tetky,  která  tele  prodávala: 
„Za  co  dáte  to  tela?"  „Za  54  zlatouky."  „Bože  mój,  veď  by  sa 
to  vešlo  do  husacího  košíka,  co  husy  seďá  na  vajcách,"  lamen- 
tovala Sudorka.  Muž  jí  jemně  a  trochu  žertem  řekl:  „A  já  ti  poviem: 
„Kup  si  ty  také,  jaké  sa  teba  lúbí,  a  já  si  kupím,  jaké  sa  mříalúb!." 

Zase  jsme  se  chvíli  motali  mezi  dobytkem,  až  Sudorce  padlo 
do  oka  tele,  od  kterého  se  ani  odloučiti  nemohla.  Stála  před  ním 
v  obdivu  jako  před  nádhernou  výkladní  skříní.  „Tohle  tela  sa  mi 
lúbí  —  já  bych  ho  hned  kupila!"  Teď  zase  Sudora  jí  oplácel :  „Ta- 
kové malé  tela  chceš  kupit?  Nó,  kup  —  ale  mosíš  ho  chovat  ako 
malé  diefa."  V  tom  přišel  kupec,  hned  tele  koupil  a  už  si  je  na  voze 
odvážel.  —  Teď  se  tele  ještě  více  Sudorce  líbilo  a  velice  za  ním 
naříkala,  že  ho  nekoupíte. 

Za  chvíli  zase  jí  oči  padiy  na  maličkou  kravičku.  „Za  čo  máte 
tu  krávu?"  ptala  se  ženy,  krávu  na  řetěze  držící.  „Za  95  ztatých. 
Je  kroťúčká,  inlaďúčká,  gúlat  sa  pod  ňú  móžete.  Dieťa  hu  móže  po- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  353 


dojit,  a  mlíčko   má  jak   smetanku,*    spustila   prodavačka  zpěvavým 
naučeným  tónem. 

Opatrná  Sudorka  spočítala  si  zatím,  než  ty  chvalozpěvy  skon- 
čily, vruby  na  rohách,  aby  věděla,  kolikrát  se  kráva  otelila  a  jak 
je  stará.  Když  seznala,  že  je  opravdu  mlaďoučká,  její  laskominy  na 
ni  ještě  více  vzrostly. 

Je  chudá,**  (hubená)  mínil  Sudora.  „A  i  ty's  chudý,"  řekla  mu 
Sudorka  žertem. 

„A  95  zlatých  —  to  je  moc!**  namítal  její  muž  dále. 
„Mladé  je  mladé  a  preto  drahé!  Kupte  si  starij  bábu,"  repetila 
prodavačka,  která  byla  jakp  sršeň. 

„Kde  máte  muža,  já  sa  opýtám  jeho,**  odvětil  jí  Sudora. 
„Toř,**  ukazovala  na  nedalekého  Slováka,  ale  uraženě  spustila: 
„Já  som  jeho  žena,  já  móžem  tak  rozkazovat  ako  on!" 

A  Sudora  jí  na  to  se  smíchem :  Já  som  očul  v  hospodě  hovo- 
řit, že  žena  nemá  takú  dušu  ako  muž.* 

Sudorka  se  zasmála,  a  chtějíc  dopálenou  prodavačku  udobřit, 
žertovala:  „Tetička,  to  si  nedajte  povedat!  Ako  by  žena  nemalá 
dušu  ak  ten  muž,  keď  jim  nosíme  ak  tem  ptáčencom  do  hnízda. 
Žena  si  vyrobí  akurátne  tak  ako  muž,  len  že  muži  utrácá  peňáze 
a  ženy  nie.** 

Tetka  však  pojímala  věc  velice  vážně  a  už  nás  ani  neuznala 
za  hodný  odpovědi.  A  tak  konec  konců  bloudili  jsme  zase  po  jar- 
márce a  hledali  bulíka. 

„Kolko  chcete  za  teho  bulka,  chlapče?**  ptala  se  zase  jinde 
Sudorová.  „Šedesát  zlatých,  tetička.**  „Ale  pojdeš  a  i  ty  ze  sebú 
a  budeš  mi  husy  pást,"  špičkovala  Sudorka. 

Konečně  se  jeden  bulík  líbil  oběma  manželům.  „Kolko  chcete 
za  teho  bulka?**  tázali  se  oba  žádostivě.  „Sedmdesát  zlatých." 

„Eééj,"  vykulila  Sudorka  oči.  „Šak  som  dnes  ešte  nepila!  Ne- 
jsom  néni  opilá.**  A  její  muž:  „To  sme  věru  daleko!  Z  tej  řeži 
muky  nebude.** 

Po  dlouhém  smlouvání  dávali  lidé  bulíka  za  62  zlaté,  ale  Su- 
dora chtěl  ještě  zlatku  usmluvit. 

„Kolko  je  ešte  mezi  vámi?**  připletl  se  nějaký  Slovák  mezi  ně. 
„jedna  zlatouka." 

„E,  tak  to  rozhodte  na  polovic,"  radil  jim. 
„Tož   teda   to  rozhodíme,**    řekli    prodavači,    „ale   dáte   oldo- 
máš."  Oldomáš  obnášel  15  krejcarů.  Pak  si  plácli  rukama,   přáli   si 
navzájem  štěstí  a  srdečně  se  rozloučili. 

Cestou  z  jarmarku  oba  kritisovali  dobytek.  Nad  jednou  přímo 
nádhernou  kravou  zůstali  v  němém  obdivu  stát.  Když  však  slyšeli, 
že  kráva  stojí  240  zlatých,  mínil  Sudora  celý  ulekaný:  „To  je  věru 
až  hriech,  dat  len  za  hovado  dve  sto  čty ryčet  rýnských."  Na  samém 
už  konci  trhu  zděsila  se  Sudorka  nad  zuboženou  jinou  kravou  a 
bezohledně  volala:  „Jáj,  to  je  strašná  kráva  —  a  ty  rohy  má  opadnuté 
jak  stará  bába  grgulu!"  (růžky  v  zadu  na  čepci).  Ale  prodavači  jí 
vynadali,  že  hledí  jako  bosorka  a  že  jim  krávu  obosoruje. 

23 


Digitized  by 


Google 


354  Karla  Weisová-Siavíková: 


Pak  už  jí  zašla  chuf  kritísovatí,  dala  si  vystavit  pas  a  cestou 
každému  známému,  kterélio  jsme  potkali,  dávala  hádat,  co  za  buiíka 
dali.  Když  se  tázaný  rozmýšlel,  pobízela:  „No  tak,  už  ma  potěš 
anebo  zarmuf !"  — 

Druhého  dne  jsem  šla  na  vykládací  jarmark  a  zastavila  jsem  se 
pro  Dobrovodskou.  Ve  své  správnosti  už  na  mne  čekala.  Sešly 
jsme  se  v  krámě  u  Cilky,  její  dcery.  Ta  byla  velice  uplakaná  a  po- 
stěžovala si  na  Ondřeje. 

Stará  Dobrovodská  roztrpčena  si  mně  posteskla:  „Já  som  mu 
věru  dycky  domiúvala  len  dobrými  slovami,  nebo  já  věru  neprekl- 
nám  ani  nehřeším  (nehubují,  nenadávám),  nikdy  nič.  A  otiec  tak  mu 
pěkné  príeklady  dával  z  Piesma,  že  Pán  Bóh  dal  Adamovi  Evu  nie 
za  otrokyňu,  ale  za  pomocnicu  a  společnicu  —  ále  on  sa  nahněval, 
vybehol  na  ulic,  kríčal  a  takú  hanbu  nám  dal  před  czuzími  ludmi, 
že  sme  teho  žáden,  ani  mój  muž  ani  já,  čo  sme  na  světe,  nezaku- 
sili. Od  tedy  sme  mu  za  nič  a  ani  sa  s  námi  nevypravová.  Keby 
mu  svatý  volačo  povedal,  je  márno,  lebo  on  je  velice  krutohlavý. 
On  je  velice  krutohlavý,  tak  ako  jeho  mater.  Čo  len  tá  Eva  chuděra 
tam  vytrpí  od  nej.  Šak  bola  dnes  Sudorová  u  mna  a  velice  sa 
žalu  vála." 

„Ej  věru,  a  i  já  viem,  ako  to  mamička  dovedu,  —  ale  já  som 
nikdy  nič  nikomu  nehovořila,"  pravila  uplakaná  Cilka.  „Este  som 
bývala  s  nimi  v  Š.  Mamička  Zrýnová  mi  dovolily  mojú  mamičku 
opáčit  tady  v  K.  Keď  som  sa  v  noci  domu  vrátila,  seděly  mamička 
ešte  s  Judu,  čo  je  včul  v  Amérike,  za  stolem.  Neviem,  či  sa  modlily, 
či  zpievaly,  a  mamička :  ,Teho  som  sa  já  stará  žena  dočkala,  že 
bych  malá  i  krávy  dojit?  Už  je  na  11.  hodinu  a  kráva  néni  podo- 
jená!* Ani  som  jim  nepovedala,  keď  obe  sedá  za  stolom,  že  hu 
mohly  podojit.  Žlíkla  som  sa  a  šla  som  dojit  a  potem  teprv  bolo 
11  hodin!  —  Já  sa  chystám  v  nedelu,  keď  budem  mat  kedy,  jít  tam 
na  domluvu,  lebo  Mara  sa  mosf  udobřit  na  Evu.  Já  som  očúla,  že 
sa  chystá  na  svatu  zpověď,  a  preca  nepojde  na  svatu  zpověď,  aby 
mala  hnevnika?"  děsila  se  Cilka,  vychovaná  v  klášteře.  „A  potem 
som  ešte  očúla,  že  Mara  ty  své  děti  škaredo  vychovává:  lebo  jim 
zakazuje  kolébat  Eviného  Siluše.  Ona  jich  učí  nenávisti,  a  preto  tam 
chcem  jít.  To  nemóže  tak  but.  Čo  sa  děti  naučí,  keď  sú  mladé,  to 
roba,  a  i  keď  sú  velké." 

Pak  jsme  šly  na  jarmark.  Rozumí  se,  že  židé  opanovali  tu 
pole.  I  hrnce  již  prodávali,  a  křesfanů-prodavačú  bylo  daleko  méně. 

Jarmark  za  mnoho  nestál,  jako  snad  všechny  letní  jarmarky,  a 
tak  jsme  ani  mnoho  nekupovaly. 

Na  zpáteční  cestě  zastavila  se  Dobrovodská  v  boudě  u  pekařky 
a  rozkázala  si:  „Dajte  mi  za  15  krejcary  tich  kajzerek  (housek)  a 
dajte  mi  ešte  za  10  rožky  (rohlíky)."  Já  koukala,  kde  co  letí,  a  ne- 
všimla jsem  si,  kolik  peněz  jí  dala. 

Dobrovodská  si  pečivo  zabalila,  a  když  už  chceme  odejít,  volá 
na  nás  prodavačka:  „Tetička,  vy  ste  mi  nedaly  ten  šesták." 

„Věru  dala  som." 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  355 


„Věru  nie.  Já  móžem  tri  rázy  prsty  hoře  zdvihnúř,  že  nie.** 
Dobrovodská  kazatelsky  odpověděla:  Ja,  kdo  priesahá,  to  néni 
dobrý  člověk  —  lebo  vám  sa  má  verit  na  vaše  slova.  Včul  už  na 
vás  nedám  ani  tolko,  čo  zrnko  maku  obsahuje.  Tu  máte  ten  šesták 
na  tu  vašú  príesahu  I  Však  on  třeba  nie  hned,  ale  později  vám  bude 
na  duši  fažký,*  —  a  už  se  hnala  prudce  pryč. 

„Tetička/  volala  za  ní  prodavačka,  „tu  máte,  vezmite  si  ho!" 

„Nechcem  hol  Nech  vám  obtíží  dušu!  Vy  ste  ma  zaštráfily 
před  ludmi.  Kebyste  boly  povedaly,  abych  vám  dala  i  těch  15,  dala 
bych  vám  i  těch." 

„Já   ho   nechcem,   já    ho  dám  žebrákovi,"  odpovídala  pekařka. 

„A  hocfte  ho  třeba  do  Váhu,  já  ho  nechcem,"  mrzutě  ji  odbyla 
Dobrovodská  a  více  si  jí  nevšimla  a  ani  cestou  domů  už  o  tom 
nemluvila.  — 


Po  poledni  jsem  tedy  šla  do  mlýna  s  úmyslem  pokusiti  se  o 
usmíření.  Eva  byla  na  dvoře.  Jednou  nohou  kolébala  a  při  tom 
řásnila  spodníky.  Dovedla  to  překrásně;  stroj  by  to  lépe  neudělal. 
Co  se  týče  dovednosti  a  rychlosti  v  práci.  Mara  nemohla  se  vedle 
ní  ani  postaviti. 

Zrýna,  jak  mne  zaslechla  na  dvoře  hovořit,  vyběhla  zesednice. 
Trochu  byla  uražená,  že  jsem  tam  po  dva  dny  již  nebyla,  a  řekla: 
„Ponížené  pekne  jich  vítám!  Nó,  na  mojú  dušu,  já  už  myslela,  že 
si  jich  tam  na  tej  fáre nechali!  Prečo  nepřišly?  No,  aakotambolo? 
Ako  sa  jim  lúbilo  na  tej  fáre?  Bola  hostina?"  vyzvídala. 

„To  víte,  že  byla,"  a  dále  jsem  nedbala  o  faře  mluvit.  Zrýna, 
která  byla  jako  věštkyně  a  každému  i  myšlenky  z  hlavy  vyčetla, 
řekla:  „Ale  tak  to  hovora  jak  ten,  kerf  sa  ho  pýtali:  ako  si  sa  mal 
na  hostině,  a  on  povedal:  krom  jídla  a  pití  dobré." 

Smály  jsme  se  tomu  a  ona  dodala:  „To  sa  tak  na  parádu 
hovoří,  anebo  sa  ešte  ináč  povie:  dobré  sme  sa  mali,  ale  bolo 
málo  ponuku." 

„A  co,  jak  je  Silušovi?"  odvrátila  jsem  řeč. 

„Chvála  Bohu,  paní  velkomožná,  dobré.  Dnes  stál  pri  okně  a 
dosahoval  už  moje  okuláre!"  s  velikou  radostí  se  chlubila  a  Siluše 
v  kolébce  líbala  tak,  až  mu  červené  skvrny  na  tvářičkách  vy- 
skakovaly. 

Mara  se  právě  vracela  všecka  zářící  a  pěkně  nastrojená  z  jar- 
marku. Slušelo  jí  to.  Když  se  odstrojila,  sekala  sečku  na  dvoře  pod 
kůlnou  a  takto  si  při  tom  zpívala,  patrně  Evě  na  vzdory: 

„Kebysom  já  malá  jazyk  za  zubami,  mohla  som  já  nedostávat 
takové  snídaní.  Ale  já  už  dobré  znám,  že  je  len  muž  žene  pán, 
věru  mu  já  ode  včulka  pěkné  slovo  dám."  Tak  se  chystala  na 
svatou  zpověď,  ale  v  zápětí  byla  aspoň  trochu  potrestána. 

Dle  svého  nepořádného  zvyku  své  šaty  do  truhly  jen  naházela. 
Zrýna,  která  chtěla  dáti  Judiny  šaty  a  kožichy  zase  jednou  na  slunko, 
aby  vyschly,  našla  v  truhle  vše  zpřevracené,  i  vracela  se  ze  dvorné 

23* 


Digitized  by 


Google 


356  Karla  Weisová-Slavíková : 


komory,  majíc  haldu  šatstva  v  náručí,  celá  rozvzteklená.  Praštila  šat- 
stvem v  sednici  na  stůl  a  křičela,  až  jí  v  hrdle  přeskakovalo: 
„Kriste  ukřižovaný,  Ježíši  najmilostivější,  nechcem  tvojej  ruky  vidět 
v  mojej  truhle!**  „A  čo  já  tam  volačo  robila?"  lhala  Mara.  „Basom 
fa  dušu  tvoju!  Nehovoř  nič  aspoň  I"  dupla  si  nohou  Zrýna.  „Hřeším 
fa  už  i  před  czuzími,  nič  z  teba  nebude !  Kerf  si  nesložíš  svoje,  ne- 
hynož  (nehub)  jiné!  To  je  svinutá  zástěra?**  A  rozkládala  ji  po  stole. 
Ležící  tam  harmonika  ji  překážela;  dala  ji  prudce  pryč,  a  tato  při 
tom  táhle  zaječela.  „E,  nebeč,**  okřikla  mrzutě  i  harmoniku.  Byla 
bych  se  s  chutí  zasmála,  ale  ona  pokračovala  v  hubování:  „Učím 
fa  s  dobrotu  už  tri  roky  a  nič  nevieš.**  Ke  vší  zlosti  spadla  malá 
Katulinka  s  lavice  a  uhodila  se.  Zrýna  naplácala  Úleně,  proč  na  ni 
nedá  pozor,  a  Gašparovi,  —  který  právě  do  sednice  vběhl  a  jen 
náhodou  se  tam  chudák  kmitl,  —  nabouchala.  Ještě  dnes  vidím  ty 
jeho  veliké  oči,   jak  je  na  mne  obrátil  a  jak  se  přede  mnou  styděl. 

Pak  zřejmě  ochlazená  Zrýna  povídala :  „Mosím  jich  porozvínat, 
tich  zástěr,  a  dát  na  slnko,  aby  tej  Jude,  než  sa  z  tej  Ameriky 
vrátí,  tam  nezhnily.  Nech  idú  se  mnu,  paní  velkomožná,  dám  jich 
na  žrrf  na  zahradu.** 

Tam  na  bidlo  všechny  šaty  rozvěšela.  Gašpar  se  na  matčiny 
šaty  něžně  usmíval,  hladil  je  a  tulil  se  k  nim,  jako  by  se  s  matkou 
mazlil,  a  chlubil  se  mi:  „To  je  šetko  mojej  mamičky  1**  Abych  mu 
udělala  radost,  věnovala  jsem  všemu  velkou  pozornost. 

Pak  si  hrál  s  malými  děvčaty.  U  drobné  stružky,  která  proté- 
kala zahradou,  rozdělali  si  bláto  a  dělali  cihly.  Škatulka  od  sirek 
byla  formou  na  ně.  Gašpar  navrhoval,  že  z  nich  budou  stavět  nový 
mlýn.  Zatím,  než  cihly  oschly,  kopal  základy  a  počínal  si  při  tom 
s  takou  důležitostí,  jako  by  se  jednalo  o  jeho  čest. 

Zrýna  nechala  děti  hrát  a  šla  se  mnou  do  své  zelinářské  za- 
hrady okopávat.  Udělala  nejdřív  motykou  kříž  přes  záhon  a  šeptala: 
„Ve  jménu  Boha  Otce  i  Syna  i  Ducha  sv.  Amen.  Pane  Bože,  buď 
mi  na  pomoci.**  Ale  hned  po  této  zbožnosti  už  ďábel  z  ní  vykřikoval: 
„Jatu  okopávám,  a  ono  si  to  řásní  spodníky.**  To  „ono**  byla  Eva. 
„To  je  také  práce,**  odporuji  Zrýně.  „Až  by  okopala,  mohla  by  to 
dělat,**  odsekla  mi.  „A  kdy?  V  noci.  A  kojí  dítě.  A  dala  byste  jí 
světlo?  Však  jsem  se  tam  dívala.  Mara  se  na  ni  hněvá,  a  ona  jí 
za  to  řásní  i  její  spodníky,  protože  to  Mara  tak  nedovede,  a  při 
tom  chudák  nohou  kolébá,  a  děti,  které  by  to  mohly  dělat,  si  hrají.** 
Mlčela,  ale  bylo  vidět,  že  uvnitř  zuří. 

„Vy  se  na  ni,  tuším,  ještě  hněváte?**  „Nemám  na  ňú  rieč,  a 
i  Mara  má  zakázané  s  ňú  sa  vypravovat.** 

„No,  to  dáváte  Maře  pěkné  naučení.  To  nebude  nikdy  pokoj 
v  domě,**  kárala  jsem  ji.  „Nech  sa  vypravová  s  pacholkom,  a  s  ma- 
terú  sa  nemosí  vypravuvat.  V  kerém  dome  by  bol  pokoj,  aby  ne- 
věsta s  pacholkom  klebety  robila!  Z  jedneho  slova  tolko  klebet 
naseje  a  slov  a  riečf,    ak  ten  ďábel  těch  zlých  hub  po  horách.** 

„Prosím  vás,  Zrýnko,  nechtě  už  toho  hněvání  a  mluvte  zas  na 
ni.     Vidíte,  mne   už  netěší  ani  sem  chodit    —  *•  Ani  jsem  nedomlu- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  357 


vila.  —  Zrýnka  praštila  motykou  a  pustila  se  do  mne,  vyčítajíc  mi, 
co  kdy  dobrého  jsem  její  sestře,  to  jest  matce  Evině  udělala.  Na  to, 
co  já  a  všichni  moji  příbuzní  i  známí  pro  ni  samu  učinili,  nadobro 
zapomněla.  Neodpověděla  jsem  jí  na  ten  neyděk  a  nechala  jsem  ji 
bouřit  dále: 

Já  sa  mosím  zbláznit !  Celý  svět  je  na  mňa  pobúrený.  Oni  sa 
tej  Evky  pořád  zastávajúl  Čo  oni  verfá,  aký  je  to  vták  nepodařený! 
Ona  mi  mojú  čest  nikdy  nenavrátí,  kerú  mi  vzala.  Nech  si  len  roz- 
vážá,  milostpaní,  toto :  V  zimě  sa  ve  spánku  odkryla  a  prišiel  Peter 
s  montérom  v  noci  domou  z  veselá  (z  veselky)  a  —  a  — **  začala 
rozpačitě  mumlat  —  mumlat  —  a  pak  si  udělala:  ,Nóó  —  prý  hu 
nepokojili,  čo  já  viem  —  A  ona  druhý  den  utekla  domou  a  to  pustila 
me-zi  lúúúdl  Ona  len  špínu  a  len  Špínu  na  nás  dycky  snášala. 
Dycky  na  nás  potupu  robí!  Dycky  na  nás  potupu  robí,**  opako- 
vala o  tón  výše.  A  další  žaloby  na  Evu  se  jí  z  úst  řítily  jako  vo- 
dopád. „Její  máti  mi  hu  hubí !  Keď  sa  Eva  vydávala,  tak  bečala  a  po- 
vedala :  ,Ach,  Evušinka  moja,  ako  ty  len  na  tej  pustacine  privyknéééš.* 
Ona  mi  mojú  nevěstu  hubí,  a  já  som  jej  jejího  zařa  nekazila  věru. 
Keď  si  mi  požaluval,  mlčela  som  ak  tá  zem.  —  To  ani  žádná  sestra 
od  sestry  nezkusila  na  světe,  čo  já.  Ona  dycky  chcela,  abych  já  jej 
bola  za  podnož !  Eééj,  čo  já  mám  všetko  tady  na  srdcu  napíchané  I 

—  Jedenkrát  bol  jarmark  a  Eva  mi  prinde :  ,Dajte  mi  peňáze  na 
štífle.*  —  Já  nič.  Ona  druhý  ráz:  ,Dajte  mi  peňáze  na  štífle.*  — 
Já  zase  nič.  —  ,No  šak  dobré,  šak  sa  budem  dievat,  či  ma  dáte 
lebo  nedáte.'  ,0d  keho  si  sa  pýtala  do  K  .  .  .?  ,Ada  od  vás  sa 
budem  pýtat?  Čo  vy  si  myslíte,  že  já  vás  budem  poslúchat?  Ják 
živ  nikdy!*  Já  som  vzala  metlu  a  chcela  som  hu  udeřit,  ale  ona 
sa  schovala  a  zamkla  do  dvornej  komory.  ,Ach,  ty  skrátok,  keho 
budeš  poslúchat?  volám  za  ňú,  a  ona:  ,Teho,  kdo  sa  na  mňa 
trápí.'* 

„Ona  povie,  že  bude  poslúchat  teho,  kdo  sa  na  ňú  trápí!  Já 
som  sa  na  ňú  už  dávno  trápila  a  malá  som  méně  rokou  než  oná. 
Já  malá  13  rokou  a  už  som  šanuvala  ve  službě,  a  to  bolo  i  na 
ňú.  -—  Potem  som  zas  nakúkla  do  komory,  a  ono  si  to  bralo  pod 
spodnik  škrobenu  suknu!  Já  zas  na  ňú:  ,No,  už  sa  glancuješ,  už 
sa  pojdeš  ukazuvat,  aká  si  pěkná,  tim  subjétum  Mórech,  čo  ti  cu- 
kroví dávajú?*  Ona  vyšla  z  komory  ven  na  potok  sa  umýt  a  po- 
věděla :  ,Včul  sa  umyjem  v  potoke  a  budem  ešte  peknejšá,  a  i  nožičky 
si  umyjem  — *** 

„Taká  jetá  jejich  Eva  —  keď  sa  jim  tolko  íúbí,"  řekla  mně  s  vý- 
čitkou a  pokračovala:  „Potem  sa  mne  na  jed  pekne  nastrojila  a  takla 
si  išla  do  K . . ."  (Kroutila  se  po  Evě,  snažíc  se,  aby  se  jí  sukně  co 
možná  hodně  houpaly.)  „Po  poledni  sa  vrátila  i  se  štíflema." 

Neříkala  jsem  k  tomu  nic,  ale  vzpomněla  jsem  si,  jak  nedávno 
se  Zrýna  zachovala  k  pacholkovi,  když  ji  prosil  o  80  kr.  ze  své 
služby.  Tvářila  se,  že  ho  pro  práci  ani  nevidí  ani  neslyší,  a  nechala 
ho  škemrat  jako  žebráka  za  dveřmi.  Když  už  to  pacholek  po  třetí 
opakoval,   vykřikla  jsem  na  ni,   jako  by  nedoslýchala:    „Zrýnko  — 


Digitized  by 


Google 


358  Karla  Welsová-Siaviková : 


Martin  vás  prosí  o  80  kr.''  A  ona,  podívavši  se  na  něho,  soudcovsky 
ho  vyslýchala:  „Na  čo  sú  ti?**  Musil  se  vyzpovídat. 

Když  jsem  jí  domlouvala,  že  ho  dráždi  a  že  se  takým  způsobem 
vyrobené  peníze  nevyplácejí,  —  stiskala  jen  rty,  patrně  zadržovala 
nějaké  hrubství.  Proto  mi  jí  při  těchto  jejích  výpravkách  nebylo  pranic 
líto.  Věřila  jsem  sotva  polovičce  a  dívala  jsem  se  na  ni  se  zájmem 
jako  na  výtečného  herce. 

„A  čo  ternu  poverfá  —  jedenkrát  jej  hovořím:  ,Idz  mi  pre  ri- 
ticuP  A  kerf  s  ňií  diúho  neišla,  idem  sa  pozret,  kde  je  —  A  ona 
stála  hoře  ve  mlýne  a  kukala  ces  tu  ríticu  na  montéra  a  smála  sa." 
Přímo  úžasně  ten  nevinný  žert  napodobila.  „Montér  sedel  na  bobku 
a  takto  spravil  ruku  —  čo  já  viem  —  Keď  ma  zazřela,  přiběhla, 
a  já  jej  hovoriem:  ,Čo  to  bolo  s  tim  montérom?  ,Čo  já  mám  s  ním 
volačo  ?  ,Čo  já  viem  čo  ?  Kdo  ces  tu  riticu  kukal  ?  Už  boly  dva  hriechy 
k  vůli  montérovi.  Vieš  ty,  že  máš  zakázané  s  ním  sa  vypravuvat?* 
,Šak  já  som  sa  bavila  na  dvore  s  jurom,  a  keď  ste  došly,  som  tam 
akurátne  přiběhla  !*  —  No,  čo  temu  poveďá  ?**  pravila  vítězně  se  na 
mne  podívavši. 

Domlouvala  jsem  jí  poukazujíc,  že  podobné  žerty  jsou  právem 
mládí,  a  že  i  ona  ve  společnosti,  třeba  starých  dědků,  jen  září  a  jako 
děvče  vyvádí,  a  skončila  jsem :  „Ostatně,  budete-lise  na  ni  stále  pro 
maličkostí  hněvat,  odejde  vám  ještě  do  Ameriky."  Škubla  sebou, 
přece  však  řekla:  „Nech  si  ide,  já  jej  ani  ruky  nepodám.  Nech  si 
ide  třeba  do  pekla  na  dno.  Já  nedbám."  Po  chvilce,  když  se  vzpa- 
matovala, spustila  už  pevněji:  „Len  nech  si  ide,  šak  tam  idú  jinf 
ludé  tiež.  Je  tam  Myšík  Jozo,  čo  jej  zlaté  piesma  písal  z  Vídně,  nech 
si  ide  za  ním!  —  Ty  sú  akurátne  jednaké,  ona  i  moja  sestřička, 
její  mater.  Čert  jako  ďábel,  oba  sú  černí.  Já  jim  poviem,  aká  je  moja 
sestřička.  Keď  som  hu  obžaluvala  u  rychtára,  že  ma  prizabila,  po- 
vedala  —  bar  aj  som  já  maia  svedkynu,  takú  starú  babku  —  :  ,Nech  ma 
tu  hrom  zabije,  eslí  som  na  ňúlen  sáhla  I*  A  tá  babka,  keďhu  očúla 
tak  vrdlouhat,  zkrikla:  Ježíšmarjá,  Anča,  čoto  len  hovoříš,  Šak  nás 
tu  hrom  šetkych  zabije!*"  Po  těchto  křesťanských  řečech  dokopala 
záhon  a  zbožně  jej  pokřižovavši  řekla:  „Ve  jménu  Boha  Otce"  atd. 
„Bože,  požehnaj  mi  mojú  prácu."  Pak  se  chystala  na  zalévání,  ale 
v  tom  celá  zadýchaná  běžela  k  nám  Mara  oznamovat,  že  kočár  ja- 
kýsi zahýbá  z  hlavní  cesty  na  cestu  mlýnskou  a  že  dozajista  jede  do 
mlýna.  Honem  běželi  jsme  všichni  ze  zahrady  do  sednice  a  děti 
jako  stádo  za  námi.  „Bože  mój,"  pravila  v  běhu  Zrýna,  „to  bude 
dozajista  Markovič,"  a  v  sednici  zmateně  rozkazovala:  „Vyžeňte  ty 
kurence  a  přikryjte  kočárek!" 

V  tom  už  vešel  do  sednice  pán  vysoké  postavy,  v  bílém  plášti, 
jaký  se  do  prachu  nosívá.  „Ponížené  pekne  jich  vítám,  pán  velko- 
možný," klaněla  se  mu  hluboce  Zrýna,  vyděšených,  zaslzených  očí 
s  něho  nespouštějíc.  „A  kdo  oni  sú?"  ptala  se  ho  nesměle.  „Já 
som  od  královskej  tabule  z  Prešpurka."  Zrýnou  to  škublo,  ještě  více 
oči  vyvalila,  vytáhla  ramena  do  výšky  a  samou  úctou  dech  zatajila. 
„A  čo  nám  nesu,  pán  velkomožný?"  „Tady  citáciu  k  vůli  volbám. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  359 


Ode  čtvrtka  za  týden  mosí  každý  povedat,  na  keho  dal  svój  hlas," 
pravil  odměřeně. 

Zrýna  spráskla  ruce:  „Bože  svatý,  precaje  len  spravedlnost  na 
světel  Ach,  pán  velkomožný,  my  sme  převelice  vystáli  pre  ty  volby," 
pravila  shánějíc  inkoust.  „No  nech!  Bóh  nebeský  to  vidí  a  i  slyší! 
A  nemohli  nechat  vyhrát  teho,  kdo  mal  viac  hlasou,  a  nemoselo  být 
tolko  falší  a  trápenie  a  ten  hríechl  A  ešte  mail  nás  spravedlivých  na 
posměch !  Zrouna  sme  si  vykládali  tady  s  milostpaňú  —  to  sú  jedna 
prevysoká  paní  až  z  Prahy  — "a  začala  mu  vykládat  můj  životopis. 
Jeho,  rozumí  se,  nemohlo  to  zajímat,  stále  jí  podával  ruku,  trhal  řeč, 
loučil  se,  netrpělivě  přešlapoval,  já  ji  za  sukni  tahala,  aby  přestala, 
neboř  bylo  ze  všeho  vfdno,  že  úředník  má  velice  na  spěch,  ale  vše 
marné.  Zrýna  s  neústupností  jí  vlastní  nepovolila,  dokud  mu  aspoň 
nejhlavnější  rysy  z  mého  života  nevypověděla.  Pak  ho  vyprovázela 
až  za  stodolu  a  cestou  ho  litovala :  „Taký  vysoký  pán  a  mosí  citácie 
roznášat.  Šak  máme  hajducha,  prečo  on  jich  neroznášá  ?  Šak  nemosí 
tak.  hoře  vedený  být.  Ešte  móže  a  i  na  riepu  chodit."  „To  je  velmi 
důležité,  to  mosím  sám  odevzdat,"  řekl,  jako  by  ji  okřikoval. 

Několik  žen  na  blízku  pracujících  a  jeden  děda  honem  k  nám 
ze  zvědavosti  přiběhli  a  lačně  se  tázali: 

„Kdo  to  byl?« 

„Eééj,  milé  ženičky!"  Tu  se  Zrýna  na  chvíli  tajemně  odmlčela, 
stiskla  rty  a  kývala  hlavou.  Pak  jim  křičela  přímo  do  obličejů :  „Pře- 
veliký pán  od  sudu,  od  královskej  tabule  z  Prešpurku,  a  toto  nám 
doniesol!"  Ukazovala  listinu.  „Budu  nové  volby." 

Pak  začala  mluvit  páté  přes  deváté  a  rukama  rozkládat.  V  na- 
ději na  vítězství  cítila  velikou  kuráž. 

„Už  sa  mu  mele,  našemu  rychtářovi.  Patřilo  sa  mu  být  rychtárom, 
kerf  bol  v  areste  ?  Keď  vedeli,  že  bude  dobrým  liberálom,  udělali  ho 
rychtárom.  Prvejší  rychtář  bol  taký  bachratý  a  bol  a  i  organistom 
a  i  hajduchom.  Všechno  porobil  sám.  Nemalí  sme  hajducha,  a  boli 
sme.  Len  kebysme  vedeli,  čo  je  to  v  nútri,"  a  snažila  se  nahlédnout 
do  zalepené  listiny.  „Pán  Bóh  nebeský  vie,  keď  je  to  pod  pokrývku." 
A  listinu  rozevříti  nechtěla,  dokud  nepřijde  Juro.  Najednou  sykla 
„Hííí  I",  a  jako  by  vše  už  byla  rozluštila,  převážně  se  na  nás  zadívala. 
Ulekla  jsem  se,  že  tam  snad  stojí  psáno,  že  Juru  na  pár  měsíců 
odsoudili.  Po  chvilce  tajuplným,  šeptavým  hlasem  nám  prozradila, 
co  četla:  „Pószóny."  Všichni  šeptem  opakovali :  „Pószóny."  „To  je 
Prešpurk,"  s  nemalou  převahou  překládala  Zrýna  a  tvářila  se,  jako 
by  nám  byla  tím  už  všechno  vysvětlila.  „Ja,  tohle  je  veliká  vec." 
Zase  nakoukla  do  vnitř  a  udělala  si:  „Ihá  —  Dvaadvacátého  juni. 
Od  22.  juni  to  bolo  u  notáriusa,  a  on  to  nevydal.  Eééj,  liberálom  už 
sa  kúrí  z  hlavy,  a  našemu  notáriusovi  to  lahne  za  krk  už." 

Taká  vyzývavost  do  ní  náhle  vjela,  že  i  na  slepice,  na  nářadí 
ba  i  na  malé  děti  hleděla  jaksi  zpupně  a  s  patra.  Byla  k  nepoznání. 
Celá  postava  se  zdála  větší,  krok  pevnější,  vykračovala  si  jako  krá- 
lovna mezi  poddanými.  A  těšila  se:  „Včul  vyplave  všechna  tá  faleš 
navrch.  Prečo  je  Valášek  zavretý?  Prečo?"  osopila  se  na  nás.  „Pre 


Digitized  by 


Google 


360  Karla  Welsová-Slavíková: 


tu  notáríusku,  že  krívo  priesahala,  a  preto  hovořím,  že  mosf  v  pekle 
za  živa  hořet.  Kamenné  srdco  mosí  zaplakat  nad  ním/  a  dala  se 
do  pláče. 

„Šak  už  jich  Pán  Bóh  tresce,"  pravila  jedna  z  žen.  „Ludé  ho- 
vora, že  sa  blázní  její  mater."  Druhá  žena  jí  odporovala:  „A  já  zas 
očúla,  že  cera."  Zrýna,  které  nad  tou  novinou  div  oči  z  hlavy  ne- 
vypadly, po  chvilce,  když  se  vzpamatovala,  definitivně  usoudila: 
„Nech  je  to,  jak  je  to,  jedna  je  dozajista  bláznivá.  Až  bude  ode 
čtvrtka  za  týden  tá  nová  volba,  to  sa,  paní  velkomožná,  něčeho  do- 
žijú  tady,"  slibovala  mi.  „Len  keby  sa  tá  notáriuska  bláznila.  Keby 
len  Pán  Bóh  dal  a  Markovič  zvífazil.  Tak  budem  každému  postojmo 
hledět  do  oken,"  vyrážela  jedním  tónem  a  pevně  se  do  světa  za- 
hleděla. 

„A  věru,  já  som  očúl,  že  to  šetko  tú  faleš  doniesli  císařovi 
pánovi  do  uší  a  i  mu  to  předložili,"  vmísil  se  do  hovoru  naivní 
stařeček,  který  svými  „kotletkami"  na  tvářích  měl  vzhled  bývalého 
panského  lokaje.  „Už  budu  ministři  len  samí  ludáci  a  i  generáli. 
Věru  tak.  Císař  pán  ani  jiných  nechce,"  dopověděl  s  takou  jistotou, 
jako  by  byl  o  tom  právě  s  císařem  hovořil. 

„To  preto,  priatelko,"  chtěla  mu  Zrýna  cosi  vysvětlit,  když  však 
náhle  zavznělo  klekání,  upozornila  ostatní:  „Ale  včul  sa  modlit  máme." 
A  všichni  se  po  tichu  modlili  a  jen  „Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus !" 
a  „Ná  veky  amen!"  řekli  nahlas. 

Po  klekání  ženské  už  neměly  stání.  Touha,  aby  novinu  mohly 
honem  dále  zvěstovat,  je  poháněla.  Při  loučení  s  nimi  Zrýna  si  te- 
prve všimla  pěkného  děcka,  které  jedna  z  nich  na  ruce  chovala, 
a  obdivovala  je:  „Neúročné,  aké  je  to  pěkné  I  Neúročnééé;  aké  je 
to  pěkné,"  a  lehtala  dítě  pod  bradičkou.  „Maryša  je  jej?"  ptala  se. 
Žena  kývla  na  souhlas  hlavou  a  Zrýna  doložila:  „Maryša.  To  doza- 
jista svietilo  slunečko,  keď  sa  narodila."  „A  prečo?"  tázala  se  matka 
dítěte  udiveně.  „Preto,  že  má  takú  bielú  hlavičku !  Svietilo  jí 
na  ňů." 

Pak  nás  opustila  i  žena  s  dítětem  a  osaměly  jsme.  Já  se  chy- 
stala k  domovu  a  Zrýna  se  nabídla,  že  mne  vyprovodí.  Dříve  však 
odnesla  ještě  do  sednice  Judiny  šaty,  aby  jí  na  ně  nepadala  rosa. 
Protože  hned  za  mlýnem  jsme  potkaly  dva  dráteníky,  pro  něž  měla 
Zrýna  práci,  vrátila  se  s  nimi.  Vrátila  jsem  se  též,  neboř  jsem  byla 
:zvědava  slyšet,  co  si  budou  povídat.  Kateřina  je  cestou  plna  soucitu 
litovala:  „Dráteníci  majú  velice  planý  kraj.  Všeci  mosá  do  světa. 
Já  som  moc  zkusila,  ale  dráteníci  zkusá  nade  všechny  ludi  na  světe. 
Eééj,  paní  velkomožná,  keby  oni  očúly,  keď  dráteníci  zpievajú.  To  je 
zpěv,  kdo  chce  vedet!  To  je  krása!  Keď  ešte  před  léty  chodievali 
na  večer  po  hrackej  z  roboty,  tady  na  poli  taký  hukot  stál,  čo 
zpievali." 

Dráteníci  byli  už  docela  v  „panském  oblečení"  a  jeden  nic  ne- 
mluvil, než  bez  přestání  vzdychal:  „Ach  jal  Ach  ja!" 

Když  jsme  je  přivedli  na  dvůr,  pravila  Zrýna:  „Drotárkové,  vie- 
tajte  teda  u  nás,"  a  děti  strašila:  „Dievčence,  ti  dva  chlapi  idú  pre 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  361 


vás  a  tred  je  za  bránu."  Děti  plakaly  jedna  víc  než  druhá.  Po  chvíli 
se  utišily  a  hleděly  s  očima  i  ústy  dokořán  na  dráteníky,  jak  drátovali. 
„A  čo  vám  dám  za  ten  umývač,  kerfho  zdrátujete?"  ptala  se  Zrýna. 
„Nóó,  gazdinka  moja,  dočkajte,  až  to  bude  hotové."  „I  čo  vás  to 
napadá!  Vy  byste  mohol  pýtat  sto  zlatých  a  jednu  slaninu,  kecf  sme 
sa  nezjednali.  To  mi  mosíte  po  předku  povedat."  Když  se  zjednali, 
vyptávala  se  jich  Zrýna  na  všelicos.  Ale  dráteníci  byli  nějací  vyku- 
tálení hoši.  Starší  vykládal  o  svých  láskách:  „Po  dobrej  lásce 
som  mal  takú,  čo  u  farára  slúžila,  pak  druhu,  čo  u  jágra,  a  u  té 
třecí  robil  za  peňáze  jeden  gróf,  kerfženy  nemal."  Zrýnce  se  při  těch 
řečech  prodlužoval  obličej  a  zřejmě  zklamána  řekla :  „Nóó,  o  vás  už 
viem,  čo  ste  zač.  A  čo  vy?  Máte  ženu?"  začala  vyslýchat  mladšího. 
„Kolik  já  už  jich  mal!"  „Prosím  vás,  člověče,  neplašte  ma,"  sko- 
čila mu  Zrýna,  které  se  dráteníci  už  přestávali  líbit,  do  řeči.  Ale  on 
pokračoval:  „Kerf  som  bol  vojákom,  to  bych  bol  hlúpý  voják  .  . ." 
a  semlel  hrozné  věci. 

Poněvadž  se  hovor  točil  jen  okolo  dvojsmyslných  řečí,  odešla 
jsem.  Zrýna  mi  připamatovala,  že  jsem  si  chtěla  ještě  některé  ame- 
rické dopisy  opsat,  že  „čo  chvíla  už  pojedu  domou,"  abych  tedy 
zítra  najisto  přišla.  Já  jí  zas  slíbila,  že  ji  naučím  dělat  slíbené  zá- 
zvorky,  a  po  tichu  jsem  ji  zaprosila,  aby  na  Evu  mluvila,  leč  ona 
na  to:  „Nemóžem,   paní  velkomožná,    nemóžem    ešte,    lebo  ona  by 

si  ma  nevážila  a  nebála  by  sa  ma,  kebych  bola  hned  dobrá." 

*  * 

* 

Když  jsem  druhého  dne  dopoledne  přišla  k  Zrýnce,  vyndávala 
právě  chléb  a  placky  podplamenice  z  pece.  Podávala  jsem  jí  ruku, 
ona  však  dříve  husím  křídlem  celá  se  oprášila,  aby  mne  neumouč- 
nila.  Toho  dne  bylo  u  ní  jako  u  pekaře.  Na  stole,  na  lavici,  na 
různých  prkénkách,  všude,  kde  jen  místečko  bylo,  měla  nadělaných 
budáků,  kterým  už  po  česku  říkala  „buchty",  třebas  byly  bez  ná- 
divky. Tento  boží  dar  chystala  se  dát  upéci  do  vychladlé  pece  po 
chlebě.  Potřebovala-li  někdy  na  rychlo  oběd,  rozkrájela  tyto  do  zá- 
soby napečené  buchty  na  lístky,  spařila  je  ve  vodě,  omastila,  posy- 
pala mákem  a  už  měla  oběd  hotový. 

„Když  jste  se  tak  do  toho  pečení  dala,  upečeme  dnes  i  ty  zá- 
zvorky,  abyste  se  tomu  naučila,"  navrhovala  jsem. 

S  radostí  souhlasila.  Ale  když  jsem  na  ní  žádala  osm  vajec, 
trochu  se  zarazila.  Přinesla  je  však  přece.  Dívala  se  zvědavě,  jak 
co  dělám  a  jak  těsto  tru.  Pak  též  sama  třela.  Leč  dle  toho, 
jak  se  k  tomu  měla  a  jak  ji  tření  namáhalo,  poznala  jsem,  že 
zázvorek  nikdy  péci  nebude.  Bylo  jí  to  mnoho  práce  a  pak  těch 
osm  žloutků  stále  ji  v  mysli  tlačilo,  nebof  po  chvilce  z  ní  vylezlo: 
„Druhý  ráz  uděláme  ty  zázvorky  len  z  bílků."  Mlčela  jsem.  „Čo  by 
ne?"  vyhrkla  na  mne  od  pece,  kam  dávala  pro  buchty  přípal.  „Kerf 
sa  nepodaří,  zjí  sa.  Šak  ináč  by  sa  člověk  věru  nič  nenaučil.  Šak 
som  si  trúfala  i  prasce  vyřezávat  a  hovořím :  Pánu  Bohu  poručeno ! 
Ketf  mi  bude  zdechýnat,  zabijem  ho  a  sníme  —  a  my  s  těmi  zá- 
zvorkami  tiež." 


Digitized  by 


Google 


362  Karla  Welsová  Slavíková: 


Děti,  když  odnosily  chléb  na  půdu,  byly  všechny  na  potoce. 
Gašpar  do  bronzova  opálený  proháněl  se  tam  s  klackem  v  ruce 
jako  malý  divoch,  Katulinka  radosti  stále  výskala,  Anča  se  učila  plovat 
a  Dlena,  která  musila  Siluše  chovat,  pobíhala  po  břehu  jako  kvočna 
kolem  káčat  a  lačně  se  na  ně  dívala.  Brzy  si  však  věděla  rady: 
vysvlékla  se,  vzala  Siluše  do  náruče  a  šťastná  běhala  v  potoce  s  o- 
statnímí. 

Zrýna  zatím,  než  se  ji  pec  znova  vyhřála^  šukala  tu  a  tam  po 
sednici.  Mezi  jiným  přestýlala  kolébku  a  ukázala  mi  peiinku  s  ová- 
zaným rohem:  „Nemóže  to  zašít?  Peřina  má  cumel,  aby  sa  to  ne- 
muselo zašit. ""  Výčitka  týkala  se  jen  Evy,  ač  se  dobře  hodila  i  na 
Maru.  Neřekla  jsem  na  to  ničeho  a  na  Evu  jsem  se  raději  ani  ne- 
ptala. Smluvilyř  jsme  se  s  Cilkou,  že  v  neděli  odpoledne  obě  do 
mlýna  přijdeme  a  že  to  tam  vše  smíříme,  i  myslila  jsem  si,  že  to 
Eva  zatím  vydrží. 

Zrýnčiny  myšlenky  také  se  od  Evy  odvrátily,  neboť  do  sednice 
vběhla  malá  Maryška,  vnučka  její  sestry  Ily,  se  vzkazem,  „či  by 
paní  velkomožná  mohly  v  nedelu  napísat  habke  list  do  Rakús  ta- 
tíčkovi.'' Objednala  jsem  babku  na  neděli  do  mlýna.  Zrýna  si  pospí- 
šila pochlubiti  se,  co  vše  Maryšinenka  umí,  a  vyzvala  ji,  aby  zpí- 
vala. Děvče  zpívalo  jen  mariánské  písně.  Tvářinku  mělo  přímo 
anticky  krásnou,  ale  již  typu  modlářky.  Každý  tah  v  obličeji,  výraz 
oka,  každý  pohyb,  hlas,  všechno  bylo  tím  potřísněno  a  zavánělo 
nepříjemně  modlářstvím.  Až  mi  jí  bylo  líto.  Byl  to  krásný  kvítek, 
ale  nepříjemně  páchnoucí. 

Babka  Ila  —  všeobecně  v  rodině  nazývaná  tlustá  Ila  —  měla 
převrácené  pojmy  o  správné  hospodyni,  jako  modlářky  všechny. 
Její  jednání  čelilo  vždy  jen  k  tomu,  aby  si  získala  výhodné  místo 
tam  na  onom  světě,  a  toho  domnívala  se  dosáhnouti  ne  úzkostlivým 
plněním  povinností,  ale  stálým  pobytem  v  kostele  a  ustavičným  mo- 
dlením. Pobývala  v  kostele,  jak  dlouho  vůbec  byl  otevřen,  a  kdyby 
to  jen  trochu  bylo  šlo,  byla  by  v  něm  i  přes  noc  zůstávala.  Jako 
bývají  některé  mladé  holky  posedlé  za  muzikou,  byla  ona  posedlá 
za  kostelem  a  pro  tu  svoji  vášeň  v  neděli  mužovi  ani  pořádného 
obědu  neuvařila.  On  pak  chodil  dle  zvyku  malých  lidí  na  zlost  se 
opít,  a  tak  nebral  řetěz  mrzutostí  u  nich  konce.  Ila  byla  svým  krá- 
lovstvím nebeským  naprosto  jista  a  na  své  modlářství  až  pyšná  a 
každého,  kdo  nebyl  jako  ona,  srdečně  litovala.  Malou  Maryšinenku 
vychovávala  zcela  dle  svého  modlářského  smýšlení,  pevně  věříc,  že 
tak  je  to  nejlepší  a  že  ji  velká  odměna  nemine. 

Když  děvčátko  odběhlo,  Zrýnka  mi  povídala,  že  jeho  otec  — 
syn  tlusté  Ily  —  je  v  Rakúsích  na  výdělku,  že  tam  má  ostatní  malé 
děti,  a  že  mu  tam  nedávno  umřela  žena  Kristýna.  Rozumí  se,  že 
se  při  tom  dala  do  hořkého  pláče.  Začala  rozčileně  běhat  po  sednici, 
zoufale  lomit  rukama  a  naříkat:  „Ach,  Kristýnka  moja,  Kristýnka  moja! 
Ani  ten  tvój  hrob  neuvidím,  ani  to  miesto  neobnariekám "  a  pře- 
hojné slzy  si  stírala  hadrem,  který  právě  držela  v  ruce. 

Nepoznala  jsem  v  životě  osoby,    která  by  dovedla  taje  usedavě 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  363 


a  zoufale  plakat  —  a  hned  se  zas  až  k  pláči  smát,  jako  to  dovedla 
Zrýnka.  Ta  by  byla  směle  mohla  o  sobě  říci:  „Okúpat  bych  sa 
v  tich  slzách  mohla,  čo  som  sa  naplakala.** 

Přetrhla  jsem  jí  tentokráte  její  planý,  třeba  opravdovému  velice 
podobný  nářek  otázkou:  „Zrýnko,  když  jste  se  nedávno  zlobila  na 
Evu,  řekla  jste,  že  z  jednoho  slova  naseje  tolko  klebet  a  slov  a  řečí, 
ak  ten  ďábel  těch  zlých  hub  po  horách.  Proč  to  říkáte?" 

„Aá  —  to  je  pěkný,  to  je  dávný  (starodávný)  kúsek,"  pravila 
po  všem  velkém  nářku  velice  rozmarně,  „to  by  si  mohly  a  i  napísatl 
Já  jim  to  poviem  a  oni,  keď  sa  jim  to  bude  lúbít,  si  to  potem  zno- 
tujú,  ako  chcú.  —  Svatej  Peter  prišol  k  jednej  babě  a  bol  velice 
hladný,  a  tá  pekla  báleše  (koláče).  Ona  mu  odtrhla  kus  a  dávala 
mu.  On  si  nechcel  vzat  a  že  chce  celý.  Tak  ona  mu  uválela  také 
malé  testáčko  a  myslela,  keď  uválá  malé,  že  bude  malý  báleš.  Ale 
on  narostol  taký  veliký,  že  ho  nemohla  ani  z  pece  vytáhnut.  Pak 
mu  zas  dávala  len  kus,  ale  on  zas  nechcel.  Tak  eště  menši  testáčko 
uválela  a  myslela,  že  mu  teda  dá  celý,  ale  ten  ešte  vátší  narostol 
ak  ten  prvý.  Zas  mu  nechcela  celý  dat,  bolo  jej  ho  lúto.  Len  on 
jej  jeden  ukradol."  To  mi  pověděla  Zrýnka  šeptem.  „Kristus  Pán 
dobré  vedel,  že  on  jeden  ukradol,  ale  nepovedal  mu  nič,  Petrovi." 

Zde  se  Zrýnka  chytrácky  smála  a  slibovala  mi:  „Počkajú,  to 
sa  věru  i  zasmejú.  —  Išlíces  jeden  les,  a  Peter  zůstal  pozadku  za 
Kristom  Pánom  a  začal  ten  báleš  jestiř  za  ním.  Kristus  Pán  věru 
vedel  dobré,  čo  Peter  robí,  a  dycky,  keď  mal  Peter  pohltnút,  sa  ho 
nečo  pýtal.  A  Peter,  keď  chcel  friško  odpovídat,  friško  vyplval  a 
rozhodil  po  lesi.  A  tak  celý  ten  veliký  báleš  vyžívau  (rozžvýkal) 
a  vyplvau,  a  všade,  kadě  ten  báleš  hádzau,  všade  rostly  Jiuby  — 
ty  dobré."  Zrýnka  se  tomu  tak  smála,  že  zase  až  plakala.  Svatého 
Petra  odehrávala,  jako  by  při  všem  byla  bývala.  Pak  pokračovala: 
„Zbádal  to  ale  čert  —  nech  sa  přepadne  — "  dupla  si  nohou  a 
odplivla.  „Ten  utiekal  tiež  k  tej  babě  a  tiež  jej  ukradol  báleš  a  bě- 
hal po  horách  a  po  lesích  a  žúvau  a  rozhazován  —  a  to  sú  ty 
zlé  huby." 

Zatím  jsme  vykrájely  zázvorek,  že  jimi  bylo  celé  veliké  prkno 
pokryto.  Zrýnka  se  na  ně  přeblaženě  usmívala  a  nestačila  je  dost 
obdivovati.    Tof  se  ví,   že  jí  teď  šlo    především   o  to,    aby   tetky 

v  Š se  dozvěděly,  co  „ona  dovede",   a  proto   řekla:   „Až 

budu  upečené,  pojdeme  navštívit  starú  Lehúdku.  Šak  hu  poznajú. 
Pán  Bóh  hu  dal  do  nemoce,  a  už  je  na  třecí  rok  nemožná  —  A  ve- 
zmem  jej  jich  pár  ze  sebú."  A  smála  se  při  tom  jako  lišák. 

Naráz  zalehl  do  naší  klidné  práce  hrozný  křik  od  potoka.  Obě 
jsme  tam  celé  vyděšené  běžely,  a  co  se  stalo?  Gašpar,  jak  se  v  po- 
toce dřevem  rozháněl,  uhodil  Siluše  do  hlavičky,  a  Katuška,  ten 
škádlílek,  nakousla  Anči  ucho,  až  jí  krev  tekla.  Anča  i  Siluš  přímo 
řvali.  Když  Zrýna  vše  vyšetřila,  naplácala  Katulince,  a  tak  bylo 
o  jeden  řev  ještě  víc.  Gašparovi,  který  z  prostřed  potoka  vyděšeně 
a  s  otevřenými  ústy  na  nás  hleděl,  vybít  nemohla,  ale  hrozíc  mu 
na  břehu  slibovala:  „Nemysli  si,  že  to  máš  odpuščané,  čo's  urobil! 


Digitized  by 


Google 


364  Karla  Welsová-Slavíková : 


Nemám  řa  kedy  bít  a  honit,  ale  takú  ti  čapnem  na  rif  —  **  A  hned 
to  velice  názorně  ukázala. 

Pak  vytrhla  Siluše  Úleně  z  náručí,  při  čemž  nabouchala  i  té, 
a  chlácholila  ho:  „Holubenko  mój  premilý,  kde  mi  ho  udeřil,  kde? 
Bože  mój  premilený,  moje  detátenko  premilené,"  a  foukala  mu  ránu 
na  čelíčku.  Teď  to  bečelo  všechno.  Byl  to  jek  jako  při  velkém  ne- 
štěstí. Pak  zase  Zrýna  foukala  krvácející  ouško  Anulce  a  vzdychala 
plačtivě:  „B6že  mój,  já  som  tu  s  těmi  dětmi  jak  ty  boží  muka," 
a  odběhla  do  dvorné  komory  pro  octan  hlinitý  a  přikládala  jej  dě- 
tem na  jejich  bolesti.  „Máš  bebénko,  gazdinka  moja  malá,"  litovala 
Anulku. 

Katulince  se  po  tlustých  červených  tvářičkách  slzy  koulely  jak 
hrášky,  a  Zrýnka  při  tom  pohledu  zřejmě  odměkávala.  Přece  však 
na  oko  zhurta  hrozila,  ačkoliv  očima  už  ji  litovala:  „já  ti  dám 
Anulenku  kúsat!"  A  ke  mně  pravila:  „Nóóó —  ona  nemá  rozumu. 
Ona  hu  lúbí  a  i  bije.  Mám  hu  ráda,  ale  mosím  hu  potrestat,  aby 
ma  volajaká  roztopášná  nenaróstla."  Všechny  děti  se  pomalu  tišily, 
jen  Katulinka  přímo  okázale  plakala,  neboř  dobře  rozpoznala,  — 
jak  už  děti  umějí  v  duši  dospělých  číst,  —  že  ji  babka  lituje,  a 
proto  dělala  terf  se  smírem  drahotu. 

Zrýnka  přece  jen  si  k  ní  našla  můstek  a  řekla  jakoby  ještě 
zhurta:  „Ukaž,  utrem  ti  nos."  Katulinka  plakala  teď  za  dvě,  neboř 
oči  Zrýnčiny  příliš  zřetelně  mluvily  a  příliš  ji  litovaly.  Zrýnka  sotva 
že  ji  překřičela:  „Lúbím  řa!  Už  řa  lúbíml  Eééj  —  s  dětmi  moc 
zkusí,"  a  začala  je  oblékat.  Při  tom  dávala  Anču,  která  s  uvázanou 
zástěrkou  se  koupala,  nejstarší  Úleně  za  příklad:  „Pozři,  tá  sa  ináC 
hanbí  ako  ty  —  Ty  jsi  sa  kúpala  holá  — * 

Pak  volala  energicky:  „Gašpáár  —  Gašpááár  —  ideš  sem, 
budeš  chlapca  pestuvat."  Gašpar  bůhví  kam  utekl  od  těch  hrůz. 
„Úlena,  ty  pojdeš  muchy  s  těsta  odháňat,  to  nejde,  len  sa  naobe- 
duvat  — "  A  zas:  „Gašpááár  —  Gašpáár  — "  Ten  konečně  ne- 
směle se  kdesi  v  roští  za  potokem  ozval. 

Pomalu  se  celý  náš  kondukt  ubíral  do  sednice  provázen  Ka- 
tuščiným  brekem.  V  síňce  odtrhla  Zrýnka  kus  placky  a  podala 
jej  Katušce:  „Na,  tu  máš,  a  viac  mi  nekúsaj  Anulenku."  Mezi 
dveřmi  do  sednice  náhle  se  zarazila  a  spínajíc  ruce  plačtivě  zvo- 
lala: „Ach  Ježíš,  milá  Maria,  sliepky  mi  tu  bežá  po  buchtách." 
A  náhle  uchopila  nůž  na  stole  ležící  a  v  prudkém  vzteku  napřahujíc 
ho  na  slepice,  po  sednici  s  vyděšeným  křikem  létající,  spustila : 
„Basom  mazaná,  tureckú  sakramenckú  —  nožem  do  tej  sliepky 
bodnu."  Myslila,  že  těmi  slovy  nekleje,  přece  však  pro  všechno, 
aby  si  Pána  Boha  nerozhněvala,  s  omluvným  pohledem  k  nebi  ře- 
kla: „Člověk  je  prinucený  proti  Pánu  Bohu  hřešit.  To  sa  namlu- 
vím —  "a  dala  se  do  pláče.  „Tak  som  sa  huby  nadrala,"  žalovala 
mi,  „aby  mi  spravili  branku,  ař  mi  to  sem  neběhá  .  .  ."  Dala  jsem 
se  do  smíchu,  neboř  slípky  těstu  valně  neublížily.  Tak  tam  ty  své 
paprčky  roztažené  pěkně  otiskly,  jako  by  to  naschvál  udělal.  Zrýna 
na  mne  překvapeně  vytřeštila  oči  a  složila  ruce  na  břicho.    To  dě- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  365 


lala  vždy,  když  něčemu  se  divila.  „Vy  přece  tak  ráda  děláte  na 
těsto  tulipány,  všelijaká  zvířátka  a  vůbec  ráda  cifrujete,"  řekla  jsem, 
„a  když  jste  to  neudělala  vy,  udělaly  vám  to  slepice.  "^  Zasmála  se 
též  a  šla  sázet  milé  buchty  do  pece.  Na  plačícího  Siluše,  kterého 
už  Gašpar  ukládal  do  kolébky,  volala :  „Ty  malinký  andelko,  kebych 
tě  aspoň  trochu  mohla  popestuvat  —  Mám  ešte  robotku,  nemóžem 
fa  vzít ..."  Po  chvíli  však  přec  od  pece  vyskočila,  urovnala  mu 
peřinky  a  při  tom  na  něm  chytila  blešku:  „Nóó,  šak  je  malá," 
řekla  chlácholí vě,  „nemá  ani  pól  kila."  A  když  ho  celého  ollbala 
a  všemi  jmény  jako  „mój  holubčok,  mój  mravenčok,  moje  srdénko 
malúčké,"  pokřtila,  šla  po  své  práci.  Gašparovi  v  tom  ruchu  za- 
pomněla nabít,  a  já  byla  ráda.  Katulinka  i  Siluš,  když  se  vyplakali, 
v  malé  chvíli  usnuli  a  větším  dětem  rozkázala:  „No,  dievčence, 
zpievajte  paní  velkomožnej !" 

Úlena  se  osmělila  první  a  zpívala  nejdřív  potichu,  pak  čím  dál 
hlasitěji  a  příjemným  hláskem  : 
„A  keď  ty  jsi  taký  krajčír  z  širokého  světa, 
mosíš  ty  mi  šaty  šít  z  makového  kveta. 
Secrende  lež  bude,    secrendie,    krajou  nyne,   gremende,  gremende." 

Tento  podivný  verš  zakončil  každé  dvouverší  této  písničky. 
„Keď  já  mosím  šaty  šít  z  kvetu  makového, 
ty  mne  mosíš  cvirny  prást  z  dešťu  májového. 
Secrende  lež  bude,  secrendie,  krajou  nyne,  gremende,   gremende.** 
„Keď  já  mosím  cvirny  prást  z  dešfu  májového, 
ty  mne  mosíš  botky  šít  z  rožku  jeleného. 

Secrende  lež  bude,  secrendie,   krajou   nyne,   gremende,   gremende." 
„Keď  já  mosím  botky  šít  z  rožku  jeleného, 
ty  mne  mosíš  dratvy  prást  z  ovsu  zeleného. 
Secrende  lež  bude,   secrendie,  krajou  nyne,    gremende,  gremende." 
„Keď  já  mosím  dratvy  prást  z  tej  ovsenej  slámy, 
ty  mne  mosíš  tancuvat  na  mlýnském  kameni. 
Secrende  lež  bude,  secrendie.    krajou  nyne,   gremende,    gremende." 
„Keď  já  mosím  tancuvat  na  mlýnském  kameni, 
ty  mne  mosíš  hudsou  dát  z  uherskej  krajiny. 
Secrende  lež  bude,  secrendie,    krajou  nyne,   gremende,   gremende". 

Když  malá  Anulka  slyšela,  jak  Cílenu  chválím,  už  byla  také  žá- 
dostivá pochlubit  se,  jak  ona  umí  zpívat,  a  proto  odstrčivši  Úlenu 
honem  začala  svoji  písničku: 

„Kebysom  vedela,  kde  mój  milý  kosí, 
věru  bysom  mu  zaniesla  ve  fertušku  rosy. 
Kebych  já  vedel,  kde  má  milá  chodí, 
věru  bych  jej  zaniesol  kytičku  jahodí." 

Zrýnka  blažeností  a  pýchou  při  zpěvu  dětí  jen  zářila.  Poslední 
spustil  prosaicky  Gašpar  svoji  oblíbenou: 
„Pásol  bysom  kozy, 
ale  to  ma  mrzí, 
že  každá  kozička 
hoře  chvostík  drží." 


Digitized  by 


Google 


Karla  Welsová-Slavíková : 


Při  tom  hulákal,  jako  když  v  šírém  kraji  na  pastvě  si  zpívá, 
a  Zrýna  ho  spěšně  okřikla:  „Mlč,  ty  hlasnik  salakúrskýl''  a  nedovolila 
mu  dále  zpívat,  aby  dětí  nevzbudil. 

Pak  pověděla  dětem :  „Včul  vás  já  naučím  píseň,  a  kerá  hu  prv 
dovedete,  dostanete  šesták  do  pokladnice  I '^  A  předzpěvovala  jim 
překrásnou  slovenskou  hymnu:  „Bože,  svetou  Stvořiteli,  tebe  sa  kla- 
níme. Za  národ  náš  ubiedený  o  milost  prosíme.  Svět  ten  šlape,  čo 
nám  dává  tvoja  nám  štědrota,  ludské  zapierá  nám  právo  i  právo 
života." 


Odpoledne  jsem  dle  úmluvy  zase  přišla  do  mlýna  k  vůli  ame- 
rickým listům,  které  jsem  si  chtěla  opsat,  a  k  vůli  zázvorkám,  které 
až  večer  se  mohly  péci. 

Zrýnka  i  děti  byly  veselé.  Parno  bylo  k  nesnesení  a  všichni 
jsme  byli  jako  unavení.  Zrýnka,  když  domyla  nádobí,  chtěla  si  také 
jednou  odpočinout,  neboť  ji  nohy  velice  bolely.  Vždy,  teprve,  když 
přestala  běhat  a  pracovat,  její  bolesti  se  přihlásily,  a  proto  si  se- 
skala: „Já  už  teho  mám  šetkyho  dost,  a  i  roboty  a  i  pestovánie. 
Kříže  ma  bolá,**  a  narovnávala  se.  „já  staré  ohrablo  mosím  na  těch 
nohách  but,  až  sa  mi  vyvracajú.  Ráda  bysom  si  sádla,  a  abych 
darmo  neseděla,  budem  pacholkovi  obšívat  (zašívat)  košulu.  Kde  sú 
jehly?"  Chvíli  přemýšlela.  „Jednu  som  dala  Jurovi  a  druhů  Maře." 
Hledala,  není-li  jehla  někde  za  okenním  rámem  zapíchnuta.  Pak  hle- 
dala i  v  modlitbách.  Konečně  ve  škatuli,  kde  měla  uschovaná  Ju- 
dina  psaní,  našla  jehelníček.  Hrkala  —  hrkala  —  leč  nebylo  tam 
ničeho.  „Ježíšmarjá,  není  tam  ništl  Naše  ženy,  kde  jehlu  vezmu, 
jakživ  hu  lam  nedajú.  Už  som  jim  spravila  takú  peřinku."  Pomáhala 
jsem  jí  jehlu  hledat  a  našla  jsem  ji  na  její  vlastní  hlavě  v  grguli 
zapíchnutou.  „No,  to  som  hu  tak  schovala,"  divila  se  Zrýnka  sama 
sobě. 

Pak  už  jsem  se  dala  do  opisování  Judiných  listů  z  Ameriky. 
Poněvadž  jsem  si  již  na  její  rozházené  písmo  a  její  zvláštnosti  zvykla, 
šlo  mi  to  mnohem  rychleji,  a  už  jen  zřídka  jsem  potřebovala  pomoci 
Zrýnčiny.  List  první: 

„Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus!  Až  na  veky  veko  v.  Amen!  Nech 
je  pochválena  i  naša  Panna  Maria! 

Prauda,  už  som  vám  dlho  nepísala,  ale  keď  som  neslúžila,  ani 
som  vám  nepísala.  Kecf  som  zdravá,  tedy  s  radosfú  písem.  Já  malá 
šetku  kreu  zastydnutu,  žaludek  sa  ma  vydul  a  nič  som  nemohla 
jestif.  Pocím  sa,  ani  nepřestávám.  Nohy  mám  dycky  mokré,  a  keď 
na  ne  trochu  luftu  prinde,  hned  mám  v  nich  píchánie.  Já  malá  ruky 
strašné  a  hrdlo  ma  už  chcelo  zadusit.  Nohy  ma  nepřestaly  bolet, 
čo  som  tuto.  Kecf  si  sadnem,  nemóžem  vstat,  krk  mi  zapuch 
a  i  v  hlavě  to  mám  a  na  nohách  mám  také  světlé  žíly,  len  tak  sa 
mi  sviecá,  a  našlapovat  nemóžem,  ak  kebych  malá  trní  v  nohách. 
Setko  mosím  nosit  na  sobe  vlněné  aj  dve  košile.  Čo  já  s  těmi 
hriešnými  nohami  vystojím!  To  je  taká  nemoc,  ako  je  u  nás  lúpánie. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  367 


Tady   hovora   rematis  —  neviem,   či  to  tu  panuje  ale  mnoho  ludu 
tak  stone. 

Nemyslíte  si,  prosím  vás,  že  som  za  světskými  marnostmi  sem 
přišla.  Já  som  vám  chceta  dobré,  že  si  moc  peňazí  vyrobím  a  vám 
pošlém  na  ty  naše  dluhy,  a  věru  urobila  som  sama  sebe  zle.  Ale 
to  ma  cosi  do  tej  Ameriky  táhlo.  Tak  bych  vás  ráda  viděla,  ale 
pomoci  néni.  Já  si  povedám,  ak  ten  sv.  Peter  Kristu  Pánu:  „Pane, 
vidíš,  ako  fa  milujem.  Děti  aj  ženu  som  zanechal  doma  a  idem  za 
tebú!"  a  Kristus  Pán  mu  povedal:  „Petre,  já  som  teba  vyvoliu."  Za- 
jisté ma  sem  Pán  Bóh  poslal  a  toto  na  mňa  čakalo.  Šak  Kristus 
Pán  viac  za  nás  trpěl.  Boskávám  svaté  relikvie.  Každý  úterok  idem 
ku  sv.  Anně.  Je  to  blízko.  Každý  den  je  vyložená  najsvetejšá  svá- 
tost. Kňaží  celý  den  tam  klačí.  Tady  sú  kňaží  horiiví,  ach,  to  ne- 
móže  člověk  ani  vypovedat.  Dvanást  ministrantou  každú  nedelu  je 
pri  oltári.  Jeden  milion  kresřanou  je  v  Nývorkul 

Večier  o  devátej  ide  kňaz  dávat  boskávat  svaté  relikvije,  to  ve 
velké  svátosti!  Nemocní  ludé  idú,  kňaz  sa  modlí.  Ledva  tam  do- 
lezem.  Kňaží  celý  den  tam  klačí  až  do  11.  hodiny  večier. 

)á  som  v  spolku  blahoslavené  Panny  Marie  ustavičné  pomoci. 
Aj  ona  mnoho  už  ludu  uzdravila.  To  je  taká,  ako  v  Prahe.  Každý 
mesiac  idem  na  svatů  zpoved  a  v  nedelu  máme  dycky  kázánie  od 
třecí  hodiny  do  pól  pátej.  Jednu  nedelu  sa  modlíme  k  Pánu  Ježíši, 
zas  inu  k  Panně  Marii  pomocnej.  Kebyste  viděli,  kolko  tu  kvetou 
krásných,  samých  vonných,  a  to  ludjá  prinesú,  lebo  tu  si  ludé  vý- 
roba. Ani  takých  růží  som  u  nás  v  krajů  neviděla.  Věru  Jožko  Ko- 
lárech (syn  Zrýnina  bratra,  odpadlého  Slováka)  móže  sem  prijít,  on  je 
dobrý  krajčír.  Tu  sú  samí  Čechi.  On  by  si  tu  vyrobil  a  mohol  by 
zóstat  a  i  dobrým  kresfanom,  lebo  tu  sa  nemá  věru  kde  zkazit.  Jakí 
mladíci  sú  tu  pri  svaté  zpovědi!  Oni  sú  seci  ve  spolku.  Každý 
spolek  má  svojú  zástavu.  U  spolku  sv.  Aloizia  sú  samí  mládenci. 
Panny  ve  spolku  sv.  Cecilie.  Muži  ve  spolku  svaté  Rodiny  a  majú 
tak  žít  ak  sv.  Rodina.  A  ten  mój  chlapec,  nech  sa  učí.  Já  prosím 
zaňho  Panenku  Mariu  božskú,  aby  z  něho  bolo  dieřa  pre  Pána  Boha. 

A  vy,  mamička  moja  milá,  pre  Boha  vás  prosím,  netrapte  sa 
tak  a  nerobte  tolik.  Věru  máte  aj  hriech,  že  sa  tak  sama  sužujete 
a  života  si  krátíte.  Já  sa  za  vás  modlím  a  ináč  vám  pomočit  ne- 
móžem.  Kupte  tem  dievčencom  na  sukénky  za  moje  peňáze,  nech 
sa  za  mňa  pomodlá,  nebo  nevinné  dietky  Pán  B6h  vyslyší  často. 
S  Pánem  Bohom!  Pozdravujem  vás  šetkych.  Nech  je  pochváleno 
jméno  Pána  Ježíše,  aj  Panny  Marie. 

Judita  Redecha.** 

Při  opisování  tohoto  listu  pozorovala  Zrýnka  přes  brýle,  jaký 
dojem  Judin  list  na  mne  dělá,  —  já  zase  ji.  Tu  a  tam  si  hlasitě 
vzdychla  a  podotkla:  „Ja,  to  je  bolestné  písmo,"  a  tiše  plakala. 
Bylo  mně  jí  líto,  ale  tvářila  jsem  se,  že  toho  nevidím,  abych  byla 
raději  s  psaním  hotova. 

Děti  ji  u  šití  klidně  sedět  nenechaly.  Stále  pokoušely  —  jako 
děti  —  a  Zrýnka   přes  tu   chvíli   njusila   dělat  rychtáře.    Katulinka 


Digitized  by 


Google 


368  Karla  Welsová-SIavíková : 


byla  na  novo  bita.  Zrýna  mi  oznamovala:  „Este  má  rif  červenu  od 
rána,  a  už  soni  hu  zas  mosela  s  tím  kocarom  trochu  ohmatat.  Ne- 
odpustím jej  nič  —  zas  si  čistú  suknu  pomáčala." 

Malému  Silušovi  dala  hračku  —  malovanou  dřevěnou  panenku ^ 
a  když  ji  hned  rozbil,  mínila:  „No,  to  by  nič  nepředali,  keby 
to  večne  držalo  — "  Pak  ho  odebrala  Gašparovi,  ne  snad  proto,  že 
by  plakal,  ale  pro  vlastní  potěšení:  „Pojrf  sem,  ty  vrabčok  malý  — 
ty  mój  andelenko  milý,  pěkný  — "  Chlapec  jí  strhával  brýle  s  nosu, 
a  ona  přeblažená  obrátila  vděčně  oči  vzhůru  a  zvolala: 

„Ale,  Ježíš,  je  to  utěšené  diefa!  Jaj,  Bože,  šak  jsi  len  dobrotivý  I" 

Druhý  dopis.   Nahoře  obvyklé:  „Pochválen  atd. 

„Já  vás  mnohorázi  šetkych  pozdravujem,  šetkym  dobré  zdravie 
vinšujem  a  vám,  drahá  mamička,  vinšujem  na  tej  svate]  Anny  den, 
který  ste  pri  svatém  krste  obdržali,  aby  vám  svatá  Anna  vyprosila 
ešte  dlhý  vek,  abysme  ešte  mohli  zanekal  spolu  žít,  lebo  sme  tu 
len  na  krátko. 

Ešte  vám  vinšujem,  aby  vám  svatá  Anna  vyprosila  u  vnučka 
jejího,  abyste  ščasne  svój  život  dokonaly  u  přítomnosti  Ježíše  a  Ma- 
rie, Jozefa  a  sv.  Anny.  To  vám  prejem  z  mojeho  srdca,  lebo  Pán 
Ježíš  Kristus  povedal:  Kde  je  tvoje  srdco,  tam  je  aj  tvój  poklad. 
Máme-li   srdco    obrácené    na  svecké  marnosti,    tam  je  náš  poklad. 

Já  neviem,  či  ten  Rus,  kerf  má  moc  pobitého  vojska,  či  bude 
žádat  pomoc  lebo  nie.  Len  ař  Juro,  keby  išol  na  tu  vojnu,  len  af 
si  vezme  svaté  věci  ze  sebú  a  svatý  ríiženec  na  krky. 

Mój  drahý  bratričku,  dúfaj  v  Boha  a  neboj  sa!  Keby  to  tak 
přišlo,  že  by  si  mosel  jít,  len  si  vezmi  svatý  škapulár!  Panna 
Maria  fa  ochrání  a  božský  oblak  fa  zachrání.  Nič  sa  neboj!  Pán 
Bóh  je  mocný,  bez  božskej  pomoci  sa  nič  nestane.  Ale  já  som  ve- 
lice v  strachu  nad  tím,  keďo  vojně  počujem  čietaf,  věru  sa  aj  trasem. 

Prosím  vás  pekne,  kebyste  sa  dali  fotografuvat,  šak  pošlém  i  já 
vám  svój  fodograf.  Šak  už  som  dosti  zdravá. 

Já  tu  mám  velkú  robotu.  Za  celý  den  nemóžem  ani  chvílu  po- 
stát. S  kým  sa  potěšit  nemám,  ak  bych  bola  od  světa  odtrhnutá. 
Ach,  kebyste  vedeli,  jak  bych  já  vás  ráda  už  viděla!  Nevidím  nič, 
len  samé  domy.  Idem  každý  čtvrtok  na  vrch  po  oběde  klepat  te- 
pichy.  Pri  samej  vodě  som  a  vidím  ty  šífy,  chorfá  ako  husy  po  vodě. 
Vzdychám  —  ach,  keby  dal  Pán  Bóh,  že  by  už  i  mna  odvázal  do 
mojej  milej  vlasti. 

Tu  sú  muziky  české  aj  parky,  ale  já  jich  nevyhledávám.  Pri 
robote  sa  modlím  a  tak  som  ustátá  kolkorázi,  že  sa  mi  už  nechce 
ani  modlit.  Pánu  Bohu  obetujem  moje  trápenie.  Okna  sú  tu  po- 
otvárané,  cuk  tahá  nohy  —  —  mám  je  věru  fažké  a  celé  zapuchlé. 
Podešvy  ak  jeden  otlak  tvrdé  a  zapuchlé.  Pres  (bez)  kříže  žáden 
člověk  nemóže  být. 

Kupte  světlo  Pánu  Ježíši,  Panně  Marii,  svatej  Anně,  aj  za  du- 
šičky dajte  na  svatů  omšu,  lebo  im  je  věru  zle  v  tem  očistci.  Na 
ty  naše  modlitby  ony  věru  fažko  čakajů.  —  S  Bohom,  mamička  moja 
laskavá,  aj  vy  všeci  ostatní."  — 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  369 


Přečetla  jsem  řadu  Judiných  listů,  ale  zajímavé  byly  již  jen  dva, 
a  ty  jsem  si  pro  charakteristiku  ještě  opsala.  Ostatní  byly  beze  vši 
zajímavosti  a  obsahovaly  jen  a  jen  citáty  z  písma.  Nic  v  nich  ne- 
psala, jak  se  jí  daří  a  jak  to  v  Americe  chodí.  Vliv  modlářské  pani 
hraběnky  a  knězi,  kteří  —  zdá  se  —  tam  mají  výnosný  obchod  se  „sva- 
tými ostatky",  byl  v  nich  vždy  patrnější.  Bylo  mi  po  přečtení  těch 
psaní,  jako  bych  se  vracela  z  jezuitského  kázání  u  sv.  Ignáce. 

Ztýnka,  když  zašila  košili,  pekla  za  mého  dozoru  zázvorky.  Dvě 
se  jí  při  tom  stále  pletly  pod  nohy.  Zázvorek  se  už  ani  dočkati  ne- 
mohly a  na  všech  se  jevilo  patrné  rozčilení.  Kdykoliv  se  šla  Zrýna 
kouknouti  do  trouby,  hrnuly  se  za  ní,  aby  se  na  ten  div  světa  po- 
dívaly. Zrýna  přes  ně  až  klopýtala  a  shovívavě  pověděla:  „Bože, 
děti,  já  pre  vás  záhynem." 

Já  honem  opisovala  list  třetí: 

„Mamička  moja  uprimná,  ste  ešte  na  světe?  lebo  ništ  o  vás 
neviem.  Šak  je  mi  tu  smutno,  nemám  sa  s  čím  rozveselit,  ani  len 
teho  listu  mi  neprinde  žádného  ale  už  dva  mesáce  a  som  vám  poslala 
50  korun. 

Já  som  už  v  Amérike  zakusila  a  blúdlla  som  v  noci.*' 

„Ach,  chudátenko  moje,"  litovala  jí  Zrýnka,  která  mi  pomáhala 
jednu  větu  luštit. 

„Keď  som  trochu  ozdravěla,  slúžila  som  až  za  Nývorkem.  Išla 
som  s  pány  na  lonty  (na  venek).  Za  pracku  ma  nohy  zas  zapuchly 
i  ruky.  Na  třecí  den  ma  poslali  preč.  Prišou  pre  mna  koč  a  odvézol 
ma  aj  s  mojimi  šatami.  Krok  som  nemohla  spravit.  Zavézol  ma  kúščok 
k  železnici  —  složil  ma  dole  —  40  centi  som  mu  mosela  dat.  Na 
železnici  zas  80  a  nevěděla  som  ani,  kde  som  prišla.  Tu  ináč  běži 
železnica  než  u  nás.  Chodila  som  po  Nývorku,  už  bolo  12  hodin. 
Už  som  nemohla  chodit,  už  ani  nohy  ohýbat.  Sedím.  Nevěděla  som 
ani  kde  som.  Tu  jeden  mužský  prinde,  vzau  moje  šaty  a  pýtal  na 
ma,  kde  bývám.  Povedala  som  na  druhej  evny,  to  je  tam,  čo  mi  ty 
listy  posíláte. 

Ten  člověk  ma  zavédol  do  4.  poschoďa  a  tam  ma  chcel  boskat. 
Na  spodku  ešte  svítili,  a  keď  som  velice  zkrikla  utekou  preč.  Ti  ludé- 
ma  nechali  u  sebe  tri  neděle,  a  já  som  jim  zaplatila,  až  kerf  som. 
vyslúžila.  Tolko  som  blúdila  a  nič  sa  mi  nestalo.  Panenka  Maria  maj 
vychránila  od  šetkeho,  a  včul  mám  vyslúžené  a  budem  vám  mocii 
pomočit.  Posílám  vám  20  tolary.  Panenka  Maria  ma  vychránila 
a  svatá  Anna  ma  věru  uzdravila.  Bola  som  v  tom  kostole,  kde  je- 
sv.  Anna  zázračná.  Před  ňú  je  i  sto  berií.  Tisíce  ludu  tam  bolo  před 
nej.  I  policmani  tam  moseli  poriadok  robit.  Den  na  den  tisíce  ludui 
tam  přišlo,  a  kňaz  dával  celý  den  boskat  svatu  relikviju.  Aj  já  som. 
pet  ráži  boskala  aj  na  ruku  mi  prikládali.  Ani  mna  už  nebolí  a  do* 
vody  som  hu  nemohla  strčit  ani  pozdvihnúř;  a  už  sa  vždy  máchámi 
ve  vodě,  a  nebolí  ma. 

Nezapomínajte,  drahí  prátelie,  na  svatu  Annu,  světélko  jej  za- 
opatrite  aj  svatému  Antonfnkovi  aj  Panenke  Marii.  Nebojte  sa,.  šak 
já  zas  pošlém,  aj  Gašparkovi  mojemu  aj  ostatním  detom. 

24^ 


Digitized  by 


Google 


370  Karla  Welsová-Slavíková : 


Mamička,  moja  drahá,  len  už  tak  nerobte!  Zmyslite  si  na  tu 
radost  večnú.  Kebyste  vedeli,  jak  bych  vám  ráda  doprájala  za  to 
veliké  trápenie  radosti  na  tem  druhém  světe,  iébo  já  tu  počúvám 
čletat  v  také  velké  hnihe,  čo  viac  pre  Krista  snášáme,  tím  viac 
radostí  bude  v  nebi. 

Tá  kniha  je  z  Prahy  a  já  vám  hu  pošlém,  lebo  hu  dostáném 
od  Karmelitánou.  A  teho  chlapca  mi  dobré  vychovávajte  pře  Pána 
Boha,  lebo  čo  sa  včul  naučí,  to  bude  vždy  robit,  lebo  on  nemá  žád- 
ného rozumu.  Dávajte  mi  prosím  na  něho  pozor  a  umývajte  ho 
s  mýdlom,   aby  nemal  také  čierné  krky." 

Zde  Zrýnka  vysvětíovala:  „On  je  po  tátovi  z  takej  pričernalej 
kože.« 

A  pište  mi,  či  má  šaty  nějaké,  a  nepúščajte  mi  ho  mezi  ty  zlé 
dětí,  lebo  včul  je  celý  svět  pošetílý,  a  já  ho  nedám  na  žádné  ře- 
meslo učit,  aby  volakde  išou  někdy  do  velkého  města.  Tuhle  mi 
povedala  jedna  moc  bohabojná  matka,  že  její  dětí  sú  dobré,  že  hu 
nehřeší  (nevadí  se  s  ní),  ale  keď  o  Pánu  Bohu  slyšá,  že  sa  len 
smejú.  Věru,  že  sa  žáden  nemodli,  a  to  sa  naučá  ve  mestách  jeden 
od  druhého.  Pozdravujem  a  vinšujem  vám  šetkym  šetko  dobré  od 
Pána  Boha.  Nech  vám  Pán  Bóh  pomáhá  ve  všetkych  vašich  potře- 
bách. S  Pánem  Bohom  sa  majte,  dovidenial** 

Zatím  už  bylo  skoro  7  hodin  večer  a  venku  se  chystalo  k  deští. 
Zrýnka  si  přisedla  ke  mne  a  pomáhala  mi  poslední  psaní,  neobyčejně 
sešmodrchané,  předčítat.  Byla  tak  do  toho  zabrána,  že  si  ani  nevšimla, 
co  se  venku  v  přírodě  chystá,  a  chválila  si:  „Toto  je  pěkný  list, 
ten  nám  písala,  keď  sa  starý  rok  zavíral."  Dětí  seděly  horkem  celé 
zmořené  na  lavici  vedle  sebe  jako  slepice  na  hradě  a  pomalu,  aby 
jim  tak  neubývalo,  uštipovaly  každé  od  své  zázvorky. 

List  čtvrtý: 

„Pochválen  Pán  atd. 

Pozdrav  z  dáli.  Drahí  prátelie  moji,  já  vás  mnohorázi  pozdra- 
vujem, vinšujem  šťastný  nový  rok.  Na  predok  vám  vinšujem  od  Pána 
Boha  zdravic  a  šetko,  čo  od  něho  žádáte.  Šetkym  vám  podávám 
ruku  ces  hranicu  morskú,  najprv  vám,  mamička  moja,  a  potom  šetkym 
prátelom,  čo  do  mojeho  kruhu  pátrá !  Na  vánoce  som  velice  plakala, 
kerf  som  si  zmyslela,  kde  odbavujem  svátky.  Věru  sa  vám  mohlo 
áčikútat,  ako  som  já  vás  šetkych  vzpomínala  aj  ty  malé  dětí. 

Já  som  od  vás  list  přijala,  ale  je  mi  to  velice  lůto,  že  len  mo- 
síte,  mamička,  taká  stará  tak  mnoho  robit.  Já  som  tak  plakala,  kerf 
som  to  čítala,  že  mosíte  ešte  do  teho  světa  po  těch  schodách  chodit. 
Já  som  vám  poslala  dvacát  korun,  mamička  moja,  abyste  si  kupila 
borovičku  dobru,  a  či  máte  papuče,  kupte  si,  máte  také  zimné  nohy. 
Jávám  pošlém  zas  neskor.  Já  bych  sa  nevím  ako  na  světe  trápila, 
aby  vám  bolo  volako  lepšie,  a  vy  si  nepřejete. 

Keď  mi  dá  Pán  Bóh  zdravic,  já  vám  budem  posílat  pre  vás 
každý  mesác.  Já  chcem,  abyste  už  nepracovaly.  Od  kostola  ste  odešli, 
mali  ste  blízo.  (Narážka  na  to,  že  se  odstěhovali  z  dědiny,  kde  byl 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  371 


kostel,  na  samotu  do  mlýna).  Dajte  pokoj  šetkemu  na  světe,  lebo 
bude  následovat  jiné,  čo  nás  šetkych  čaká,  lebo  sú  to  néni  žádné 
špáse,  čo  nás  čaká.  A  len  mí  pekne,  mamička  moja  dobrá,  teho  synka 
dobře  vychovajte  a  vyučte  a  odpište  mi,  kde  je,  či  v  Š  .  .  .  anebo  ve 
mlýne  aj  kde  chodí  do  školy,  lebo  sa  mi  snívalo  o  nom,  že  převe- 
lice bou  ubitý.  Neviem,  či  ho  každý  tak  velice  bije  —  nebo  prauda, 
na  bitku  je  bar  kdo  dobrý,  ale  držat  nikdo  nechce." 

Když  jsme  přečetly  toto  místo,  sundala  si  Zrýna  brýle  s  nosu, 
nahnula  se  ke  mne  a  šeptala:  „Verfá,  já  som  jej  písala  veliké  písmo, 
že  ho  tu  bijú,  a  ona  píše,  že  sa  jej  to  snívalo." 

A  dále  jsme  četly: 

„Už  len  po  přátelsky  s  ním  zacházajte,  pekne  vás  prosím.  Šak 
vám  to  Pán  Bóh  zaplácí,  ale  aj  já  prosím  Pána  Boha,  že  bych  sa 
vám  aj  já  odslúžila.  —  Len  mi  teho  chlapca  učte  dobré!  Mna  ho 
vezmu  kňaží  do  Brna.  Já  sa  chcem  naňho  trápit,  aby  aj  Úlena  išla 
za  mnišku.  Já  bych  jej  tiež  na  to  pomáhala.  Šak  já  už  sa  nebudem 
vydávat,  len  bych  chcela  něco  dobrého  pre  Pána  Boha. 

Ty  moje  čepce  nech  nosá  sestra  Mara  lebo  aj  vaše  sestry, 
tetky  moje,  a  i  šaty  šetky,  lebo  já  si  už  vlasy  neostříhám  ani  za 
zlaté  čepce." 

Zde  zase  Zrýna  vysvětlovala:  „Narostly  prý  jej  velice  krásné 
vlasy  a  do  čepca  sa  mosí  vlasy  vystierhat." 

„Mamička  moja,  to  lúpánie  ak  ešte  máte  kupte,  si  expeler  a  na- 
mastíte si  jich  a  se  suknom  zaviňte!" 

Nyní  Zrýna  pracně  předčítala :  „Už  umím  trochu  německy  a  i  an- 

gli  — a  i  an-gli  —  —  anglicky."  Když  to  slovo  pracně  dala 

dohromady,  sundala  si  zase  brýle,  zdvihla  hlavu,  podívala  se  na 
mne  plna  mateřské  pýchy,  pak  do  mne  Šfouchla  a  řekla:  „No  tak 
pozrú!  Naša  Juda  už  vie  velíce  dobré  a  i  anglicky  a  i  německy  — " 
Já  se  na  ní  při  tom  jen  zbožně  zadívala. 

V  tom  vstoupila  tlustá  tetka  Ila,  která  šla  z  nákupu  z  K  .  .  . 
a  ustrašená  před  blížící  se  bouřkou  se  uchýlila  do  mlýna.  „Pochválen 
Pán  Ježíš  Kristus !  Aá,  paní  velkomožná  sú  tady.  Ponížené  jim  ruky 
boskávám,"  a  hnala  se  ke  mně  líbat  mi  ruce.  Ani  neslyšela,  že  ji 
Zrýnka  vítá,  a  tato  hned  důrazně  opakovala:  „Hovořím  ti  vítaj!" 
čímž  ji  napomenula,  aby  jí  poděkovala,  a  hned  se  chlubila:  „Ty, 
očuj,  naša  Juda  už  vie  hovorit  a  i  anglicky  a  i  německy." 

„Čo  len  hovoříš!"  divila  se  Ha  a  hned  prorokovala:  „Dušenky 
křesťanské,  bude  burka  —  bude  pršat  —  dešt  len  za  nohy  visí ; 
preto  som  sem  přišla,  lebo  mám  daleko  domou.  Také  mračenko 
čierné  som  viděla,  ako  by  mal  z  něho  chmel  (kroupy)  padat." 

Zrýna,  která  si  deště  nepřála,  odpověděla:  „Čo  ty  vieš!  Ani 
hvezdári  to  neodhadnu,  bude-li  pršat  nebo  chmel  padat,  tak  ty  tiež 
to  nepoznáš." 

Vzala  jsem  psaní  Zrýně  z  ruky  a  dočetla  jsem  je  nahlas.  Bylo 
tam  už  jen  několik  vět: 

„Tej  Panenke  Marii  kupte  za  moje  peňáze  olej.  Dvanáct  to- 
lary posílám  a  tetce  Ile  dajte  1  zlatý,  lebo  sa  za  mna  modlívá.  Šak 

24* 


Digitized  by 


Google 


372  Karla  Welsová-Slavíková : 


vám  to  neuškodí  a  mňa  Pán  Bóh  pomóže.  Boskávám  vám  vaše  ruky 
a  šetkych  pozdravujem  společné. 

Judita  Redecha." 

Tetka  Ila  neřekla  nic,  že  zlatky  ještě  neobdržela,  ale  Zrýnka  — 
když  už  jsem  to  tak  bezděčně  prozradila,  —  hned  hledala  po  hrneč- 
kách, a  když  konečně  sehnala  zlatku,  pravila  dobrácky:  „Nóó,  na, 
Ila,  vezmi  si,  věru  som  já  na  to  s  těmi  volbami  zabudla." 

Tlustá  Ila,  když  spatřila  celé  řešeto  cukroví,  div  se  nevyjevila. 
„Ach,  jaké  je  to  len  utěšené  cukrovie  —  jaká  sú  len  oni  šikovná,** 
lichotila  mi.  „Věru,  preto  sú  oni  taká  pěkná,  že  sú  taká  šikovná  a 
múdrá.  Každý,  kdo  je  driečný,  není  pěkný  ani  miluvaný.  To  jich  tá 
múdrost  a  šikovnost  tak  okrášlila,''  chvalořečila  dále  a  při  tom  se 
hned  chopila  mého  psaní  z  domova,  které  mi  vypadlo  z  knihy,  a  jala 
se  je  čísti  dle  svého  bodrého  zvyku,  jako  by  bylo  její  vlastní.  Sotva 
do  něho  nahlédla,  už  se  divila:  „Jáj,  jákžiu  som  neučúla  tak  pekne 
menuvat."  Nepozorovaně  jsem  jí  psaní  vzala  z  ruky,  a  ona  si  začala 
stěžovat  na  svého  souseda,  který  se  vrátil  z  Ameriky,  že  prý  jí  s  po- 
směchem řekl:  „Keby  vám  len  aspoň  jedinkrát  snídaní  v  tem  kostole 
dali."  Mňa  to  tak  píchlo  a  som  mu  hovořila:  Věru  dostaneme! 
S  božím  slovom  sme  nasyceni.** 

Zrýnka,  která  obírala  houby  do  polévky  a  každou  přímo  lé- 
kařské prohlídce  podrobovala,  ji  takto  posilnila:  „Len  ho  nechaj, 
teho  zbojníka.  Šak  on  z  každého  slova  bude  počet  vykládat.  Taký 
člověk,  kerý  si  posměchy  robí  z  náboženství,  to  néni  z  dobrého 
ducha  člověk.  Ten  okotí  i  teho  antikrista,  nebude  třeba  ani  čakat 
na  židouku.  Milostpaní  a  ty,  sestro,  očiívajte,  čo  sa  stalo  jeden  ráz ! 
Boly  sme  my  se  sestru  Sudorovú  a  s  jejím  zatem  Jožkom  v  Brně 
v  hospodě,  a  tam  si  zastolom  pekne  seděli  takí  mladí  páni.  My  st 
sádli  tiež  zas  k  jinému  stolu.  Za  chvílu  začali  oni  sa  do  nás  takla 
zakusovat:  ,Vy  ste  Slováci?*  —  ,Veru  sme*.  —  ,A  to  vy  ste  tam 
ešte  pozadu.  Vy  veríte  na  Pána  Boha  a  držíte  eštenaty  farári.  Vy 
ste  tam  ešte  hlúpí  —  *  My  sme  sa  tak  trochu  polakali,  ale  sestra 
Sudorová  sa  za  chvílu  posmelila  a  takto  jim  pověděla:  ,Kerý  farář 
je  dobrý,  na  teho  držíme,  a  kerý  je  zlý,  na  teho  nie.  To  je  akurátne 
tak  ako  mezi  ludmi.  A  prečo  oni  nám,  mladý  pán,  hovora  hlúpí? 
Šak  Pán  Bóh  nadělil  rozumu  a  i  Slovákom,  nejen  pánom  — *  Na  to 
jeden  panák  povedal:  ,Boha  néni.*  —  ,Eééj*,  pravila  som  mu:  ,Mladý 
pánko,  šak  oni  budu  naň  ho  ešte  volat!  Pre  takých  nevercou,  ako 
sú  oni.  Pán  Bóh  vyhubí  i  dobrých  ludí*.** 

A  jako  na  potěchu  tlumeněji  a  rychleji  nám  řekla:  „Ale  preto 
kostoly  sú  nabité  a  i  vojanskí  páni  idú  ve  velkých  mestách  do  ko- 
stola.  —  A  ten  hostinský  —  taký  fičúr  —  kučaravé  vlasy  mu  takla 
stály,  tak  sa  moc  smál  —  nech  odpusťá,  paní  velkomožná  —  ako  ně- 
jaký dobytek  a  pýtal  sa  nás:  ,A  kdo  je  to  ten  Kristus?*  Jožko  už 
vstával  a  chcel  mu  volačo  povědět,  ale  já  mu  hovorím  tak  potichu : 
,Len  ma  nechaj !  Já  som  mezi  váma  najstaršá,  já  mu  volačo  poviem : 
Kdo  je  to  Kristus?   To  je  Bóh  a  spolu  člověk.*  A  ten  jeden  panák 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  373 

mi  na  to:  Já  ho  verfm  len  ako  člověka.  On  bol  nevinné  odsúzený, 
ale  len  ako  člověk.  ** 

Zrýnka  výtečně  napodobila  jeho  ledabylou  řeč. 

„Já  sa  ho  pýtala:  Jakého  náboženství  boli  jejich  tatíčko?  ,Ka- 
tolík.'  ,A  jakéko  sú  oni?  ,Tiež  katolík.*  ,Tak  jak  to  móže  být?  po- 
vedám  mu.  ,Mladý  pán!*"  To  vyslovila  varovně  a  nápadně  klesla 
hlasem.  „Nech  sú  len  pyšný  na  tu  katoUčkú  víru,  že  sú  v  nej  zro- 
zený, lebo  tá  katolická  víra  je  ze  všech  najpeknejšá  a  je  samospasi- 
telná! Pán  Ježíš  Kristus  hu  založili'  ,Co?  Kristus  Pán  hu  založil? 
smál  sa  zase  druhý.  Ten  třecí  sa  mi  videi  trochu  poriadnejší,  lebo 
takla  hlavu  zavěsil,"  pověděla  nám  jako  mimochodem.  ,Vy  verít^na 
Boha?  ,A  což  ho  né-ní?*"  už  se  vztekem  si  dupla  Zrýnka.  „Kdo 
stvoril  svět,  kdo  udržuje  dešř  a  to  šetko  ?  ,To  je  šetko  příroda.  Žád- 
ného Boha  néni,  tam  na  druhém  světe  néni  nič.*  Tak  nám  do  srdca 
převelice  bodali.  Takí  panáci!  Ten  jeden,**  ukazuje  na  pas  s  velikým 
bagatelisováním,  „tady  mal  takú  reřázku,  dozajista  kdesi  v  krejcarovém 
zlaté  omočenu.** 

Stará  Ha,  když  o  takové  bezbožnosti  slyšela,  div  hrůzou  ne- 
spadla s  lavice.  Ústa  měla  dokořán,  oči  vytřeštěné  a  ruce  pod  bradou 
sepnuté  a  mínila:    „Inu,   Bóh  nebeský  nás  má  moc  a  všelijakých.** 

„Potem  ale  vstal  Jozo,**  zakývla  si  spokojeně  hlavou  Zrýnka, 
„a  poveJá  jim,  tem  pekelníkom:  ,Keďje  to  příroda,  odkal  to  prinde, 
že  to  slnko  ze  zimy  kerf  pricházá  na  jar,  dostává  svojú  teplotu 
vátšú,  aby  mohlo  tu  zem  zahrievat?  Ako  to  prinde?  Kerf  ti  sedláci 
do  země  to  semeno  nasejú  a  Pán  Bóh  by  nepopřál  na  to  tepla,  tak 
to  mosí  zóstat  šetko  stát  a  nedonese  to  žádnu  úrodu.  Preca  to  kdosik 
mosí  rídit!  Nějaký  pán  mosí  být!  Vezmem  do  priekladu  nový  dom, 
a  kerf  ten  dom  nebude  žádného  pána  mat  a  kerf  ho  nebude  nikdo 
opravovat  a  kerf  bude  stát  len  šedesát  let,  nech  sa  pozřeme  na  nej, 
ako  bude  vyzierat.  A  ten  svět,  už  stojí  tak  dlho,  tož  také  na  nej 
někdo  mosí  pozor  dat  —  verf  to  néni  žádná  fabrika.  Jinak  to  ne- 
m6že  být  a  tak  to  mosí  být.  Vám  to  verím,  že  temu  šetkemu  ne- 
veríte.  Najpru  byste  moseli  jít  do  chrámu  Páně  a  svoje  hriechy 
olituvat  a  jít  ke  správě  boží.  Potem  tepru  by  s  vašeho  srdca  spadla 
tá  mrákota,  pres  ktorů  nemóžete  vidět,  a  Pán  Bóh  nemóže  do  vašeho 
srdca  tu  milost  dat.  Vy  nečietáte  žádné  cirkevné  knihy  od  Krista. 
Vy  len  čietáte  ty  zmýšlané  od  člověka  rómany,  čo  kde  kdo  keho 
zabije  a  deset  ráži  k  temu  pridajú,  alebo  čo  si  jeden  druhého  ná- 
mluva.* Ten  jeden  panák  mu  do  teho :  ,Odkal  přišla  teda  naša  víra  ?* 
Ale  milý  Jožko  mu  pekne  tak  ako  nějaký  káznik  pověděl :  ,Ponevadž 
v  starém  zákone  panovala  šetko  samá  blud  a  zkaženost,  bolo  před 
Kristem  Pánom  mnoho  náboženství  a  každý  si  založil  čosik  inší  a  lud 
žil  ako  zvěr.  Na  to  poslal  Bóh  Otec  svojeho  syna  a  ten  vystúpil 
ostřejší.  A  to  bol  ten  pravý  prorok  a  od  teho  je  naša  viera.*  Tak 
jim  to  ten  Jožko  pekne  fain  pověděl  a  ešte  lepšie,  ako  já  to  tu  vy- 
pravovám.  Ej,  takí  ostali,  ak  keby  jim  po  hubě  dal,**  pravila  Zrýna 
skoro  šeptem. 


Digitized  by 


Google 


374  Karla  Welsová-Slavíková : 


„Já  som  vstala  prvá  a  dala  som  na  známost  očima  tem  druhým, 
aby  tiež  vstali,  a  hovořím.''  Ukázala  nám,  jak  zkroušeně  odcházela; 
šla  jako  by  za  rakvi  a  plačtivým,  teninkým  hláskem,  ze  kterého  bylo 
poznat,  jak  byla  poraněná,  řekla:  „S  Pánem  Bohom." 

Pak  ukázala,  jak  odcházela  Sudorová,  se  svislou  hlavou,  a  jemným 
hedvábným  hláskem  po  nf  řekla:  „Mívajte  sa  tu  s  Pánem  Bohom.'' 

„Poslední  išol  Jožko-  a  pověděl:  ,No,  s  Bohom  tu  bývajte!  Až 
prinde  vaša  posledňá  hodina,  uvidíte,  že  ste  zmýlili  svůj  život,  ale 
už  bude  neskoro.  Ale  žádným  kamarádom  už  to  nemóžte  dat  vedet, 
a  my  sa  uvidíme  na  druhém  světe  a  vy  si  tam  na  mňa  vzpomenete, 
že  já  som  vám  praudu  hovořil.  S  Bohom.*  Tak  uzavřel  rieč  a  oni: 
,Nazdarrrrr!*" 

Sotva  to  Zrýna  dořekla,  náhle  zahřmělo,  následkem  čehož  ve- 
liký nepokoj  se  jí  zmocnil.  Sepnula  ustrašeně  ruce  a  vroucně  zapro- 
sila :  „Bože  mój,  Otče  našeho  Ježíše  Krista,  ochraňuj  nám  to  obilíčko, 
lebo  sa  mu  velice  těším.  Kerf  sa  prodá,  strží  sa  alespoň  tri  stouky, 
a  už  sa  dobrá  diera  s  tím  ucpe.  Mosím  sa  pozret,  či  idú  strašlivé 
mraky,"  a  šla  ven  ze  sednice.  Mraky  stály  jako  hory  a  tma  bylo 
jako  v  noci.  Domácí  lidé  celí  ustrašení  přiběhli  s  pole  domů. 

„Len  nás,  Bože,  neopúšřaj,"   Zrýnka  plna  úzkosti  spínala  ruce. 

„Jindy  lak  hrom  netlkol,  ani  chmel  nepadal,  len  od  teho  času  —  a  já 

'  už  volačo  pamatám  —  čo  železnic  krížom  krážom  narobili  a  fabriky. 

A  hory  sa  para   (paří)  a  jedno  s  druhým  sa  to  stykne  a  z  teho  sa 

to  plodí.  Já  si  to  tak  sama  od  seba  myslím." 

Náhle  se  silně  zablesko  a  v  zápětí  zahřmělo,  až  to  praskalo. 
Gašpar  poslední  odkudsi  (patrně  zase  s  nějakého  stromu,  kde  se  pásl,) 
přiběhl  a  všecek  vyděšený  oznamoval:  „Babkáá,  hrom  spadol." 

Zrýnka,  která  chodila  od  okna  k  oknu  pozorovat  mraky,  se 
nahlas  křižovala :  „Ve  jménu  Boha  Otce  —  lebo  z  teho  kuta  dycky 
velká  burka  pricházá,"  a  ukazovala  směrem  k  Tatrám.  „Keby  Bóh 
nebeský  nás  len  vychránil,"  a  krčila  se  jako  před  ranou.  Bouřka  čím 
dál  mohutněla  a  liják  se  strhl,  jako  by  se  mračna  byla  roztrhla.  Všichni 
stáli  rovně  a  tiše  jako  před  soudnou  stolicí  a  vyděšeně  před  sebe 
hleděli,  nebof  pojištěni  nebyli.  Jen  Zrýnka  zoufale  běhala  s  místa  na 
místo  a  při  každém  zablýsknutí  a  zahřmění  plačtivě  volala:  „Ježíš- 
marjá,  svatý  Jozefko !  Ježíšmarjá,  svatý  Jozefenko,  snad  nám  nechce 
Pánbénko  nebeský  to  obilíčko  naše  vyhubit?"  A  podívala  se  kolmo 
vzhůru,  jako  by  si  tam  chtěla  odpověď  vyčíst. 

V  tom  začalo  do  oken  podezřele  cvakat. 

„Ach,  Ježiš,  milá  Maria,  prší  krúpy,  to  už  je  semeno  preč." 

A  ke  všemu  blesk  a  hrozná  rána.  „Ježíšmarjá,"  řekla  už  jen 
šeptem,  neboř  byla  strachy  celá  bez  sebe.  „Sem  pote  všeci,  trochu 
se  pomodlíme."  Všichni  padli  kolem  ní  na  kolena.  Vzala  velké  mod- 
litby a  třesoucíma  se  rukama  hledala  modlitbu  v  čas  bouřky.  „Sem 
pote  honem,"  řekla  ještě  jednou,  „pomodlíme  sa  nahlas."  Udělala 
kříž  a  všichni  nahlas  s  ní  se  křižovali:  „Ve  jménu  Boha  Otce. . ."  atd. 
„Nemosíte  nič  hovorit,  len  očúvajte,"  obrátila  se  na  klečící.  Sama 
stála   jako   kněz.  „Nóó,    kde  je  tá  modlitba,"    udělala  si  netrpělivě. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  375 


a  když  zas  zahřmělo:  Ježíšmarjá,  svatý  Jozefenko,  já  sa  velice 
bojím  burky."  Modlitbu  pro  veliký  strach  a  spěch  pořád  najíti  nemohla 
a  mezi  hledáním  zajíkavě  hovořila: 

„Bože,  vychraň  nám!  Vychraň  nám!  Už  nekerf  ludé  majú  zbité; 
Nám  tady  nikdo  nič  nedá,  ale  v  Čechách  sa  sbierá  na  také  chudáky. 
Já  tady  mOžem  jazyk  vyplazit,  nedá  mi  nikdo  nič,"  a  přes  tu  chvíli 
obracela  oči  k  oknům,  aby  viděla,  jak  je  venku.  Konečně  nalezla 
modlitbu  a  začala  slavnostně:  „Pánu  svojemu  sa  klaníme,"  hluboce 
se  poklonila,  nahlas  pokřižovala,  celý  Otčenáš  vymodlila  a  pak  pěknou 
modlitbu  předčítala: 

„O  Bože,  strašné  sa  jeví  moc  Tvoja.  Hrom  je  hlas  Tv6j  a  všechno 
sa  trase  před  hlasom  Tvým.  Hrom  a  blesk  sú  pošlo  via  Tvoji  tú 
cestu  idócí,  ktorú  si  jim  ukázal.  Ony  slávu  Tvoju  zvestujú.  Při 
hřmení  a  blýskání  si  někdy  na  vrchu  Sinai  ohlašoval  zákon  Tvój. 
Tebe,  Otče,  ktorému  sa  celá  příroda  klania,  Tebe  sa  i  my  čo  Pánu 
svému  klaniame."  Zde  se  všichni  hluboce  klaněli.  „Před  Tebú  sa 
zhybují  všetkie  kolena.  Svatý  Bože,  svatý,  silný  Bože,  svatý,  nesmr- 
telný Bože,"  zde  všichni  se  bili  v  prsa,  „smiluj  sa  nad  námi  a  daj, 
by  nás  každý  povstalý  vichor  a  blesk  k  pokániu  povzbuzovala  v  památ 
nám  uvádzal,  že  ve  veliký  súdný  den  mezi  hřmením  a  blýskáním 
s  trdnu  Syojeho  nebeského  sestúpíš  a  odsúdíš  každého,  jak  zaslúžil. 
Pane!  Podrobujeme  se  moci  Tvojej.  Burf  nám  milostivý  a  dopusf, 
aby  burka  tato  bola  jak  k  časnému,  tak  k  věčnému  blahoslavenstvu 
našemu  užitečná.  Skrze  Pána  našeho  Ježíše  Krista.  Amen."  Políbila 
modlitby  a  uložila  je,  načež  všichni  vstali  a  oddychli  si,  nebof  bouřka 
už  odešla  a  jen  tiše  pršelo.  Zrýnka  otevřela  dvéře  a  oznamovala:  „Nó, 
už  sa  to  roztrásá!" 

Po  chvíli  šli  jsme  všichni  až  před  mlýn;  tam  jsme  viděli,  jak 
žid  Emanuel  v  automobilu  uháněl  po  cestě  k  městečku.  Zrýnka, 
která  už  zapomněla  na  právě  prožité  strachy,  zbožně  mu  přála:  „Keby 
ho  chcel.  Bože  všemohúcí,  hrom  zabít,  teho  Emanuela,  nebo  jezdí 
po  automobilu  Slovákou  premlúvat.  Ten  nemóže  dobrým  koncem 
z  teho  světa  zejítit!  Dobré  si  s  ním  spravil  Ondřej  poriadok.  [e  to 
potkan!  Keby  sa  obesit  chcel!"  —  a  hrozila  za  ním  jako  věštkyně. 
V  dálce  se  ukázala  duha,  a  nábožná  Ila  sestřinu  kletbu  ihned  za- 
žehnávala:  „Nech  ho  Pán  Bóh  raděj  rozumem  osvítí,  lebo  sa  mod- 
líme za  každého,  aby  sa  neoběsil  — " 

Za  překrásného  večera  v  samé  vůni  ubírala  jsem  se  k  domovu, 
majíc  hlavu  plnou  dnešních  malých  příhod.  — 


Nazítří  v  sobotu  odpoledne  jsem  pro  Zrýnku  přišla,  že  půjdeme 
navštívit  nemocnou  Lehúdkovou,  jak  jsme  si  smluvily.  Zastala  jsem 
ji  v  náladě  velice  mrzuté.  Oblékala  se  a  při  tom  stále  hubovala. 
Dostalaf  předvolání  k  soudu  i  se  všemi  dětmi  na  pondělí  na  8.  ho- 
dinu ranní  do  Nového  Města  stran  peněz,  které  si  na  mlýn  vydlu- 
žili  a  které  se  jim  vtělily  na  dům  v  Š  .  .  .  Mlýn  byl  vůbec  na  pří- 
hody bohatý.  Bylo  lze  přijíti  kdykoliv,  stále  se  tam  něco  zajímavého  dělo, 


Digitized  by 


Google 


376  Karla  Welsová-Slavíková : 


a  kdybych    měla  popsati  všechny  příhody,    které   jsem   tam  zažila, 
musily  by  „Květy"  vycházeti  jen  k  vůli  mně. 

Přirozenou  a  správnou  věc,  že  dluh  se  jí  vtělil  na  její  nový 
dům,  Zrýnka  sváděla  na  notariusa  a  proto  si  ulevovala:  „Ten  no- 
tárius!  Tak  ma  ubližuje!  On  dobré  vie,  keho  on  má  v  dedine.  Od 
kořena  výše  hlavy  nás  pozná"  —  názorně  ukazovala.  Vůbec  její 
výmluvné  ruce  stále  hovořily  s  sebou.  „Nech  je  na  světe  kdo  chce, 
každý  nás  trápí,"  a  dala  se  do  lítostivého  pláče.  „I  ten  sluha.  Ne- 
chám ho  robiř,  čo  chce.  Má  len  ty  dva  koně  a  to  hrieba.  Nuž  ale 
Martin,  šak  nemáš  dvanáct  koní  nebo  len  čtyry,  už  bych  nepove- 
dala  ani  slova.  Keď  vidíš,  že  néni  ani  jediné  doma,  nemóžeš  tem 
kravám  volačo  dat?" 

A  hned  na  to  zas  jí  vstoupil  do  rozčilené  mysli  notárius  a  znovu 
naříkala  na  toho:  „Ten  notárius!  On  ma  dá  mlýnské  peňáze  inta- 
bulovat  na  mój  doml"  opakovala  si  už  po  druhé.  „On  má  viac  in- 
tabulovaného  na  svěj  duši,  čo  ludí  ošidil.  Jeden  m6j  spravedlivý 
krajcar  mu  mosí  vyhnat  sto  jeho  falošných  —  tak  mu  dycky  budem 
klnút,"  pravila  v  stoupajícím  rozčilení.  „Každý,  kdo  ma  blíží  (ubli- 
žuje) a  mojim  detom,  je  neštasný  nebo  Bóh  nebeský  ho  vždycky 
ešte  našel  a  potrestal." 

Tu  sesilila  tón  a  vyvýšeným,  rozhodným  hlasem  se  zařfkala: 
„já  ale  tu  intabuláciu  platit  nebudem!  Keď  dal  intabulovat,  nech  si  odin- 
tabuluje.  Mohol  si  to  tenkrát  zapísat,  keď  mój  muž  umřel,  nebol  by 
zapísal  nič.  Dieřa  málo  jedno  oblečenie  a  druhé  som  prala  a  i  já 
som  bola  taká.  Po  muži  som  boty  tri  zimy  nosila,  ani  som  na  ludi 
nehleděla  —  len  dycky  do  země,  lebo  som  rozmýšlala  dycky,  ak 
ten  svój  dluh  zaplacíem.  Bodaj  sa  mu,  Bože  nebeský,  tak  vodilo, 
ako  se  mnu  zacházel.  Ale  to  nahání  jeden  druhému.  Od  čeho  by 
boli  ti  páni  od  sudu  živi?  Ale  to  je  šetko  pre  Markoviča.  My  sme 
za  tú  národňú  stranu  až  tak  hořeli.  Všechna  láska  bola  pri  nás. 
Věru,  mojú  sestřičku  Sudorovú  nebolel  pri  těch  volbách  ani  meščok 
ani  srdco.  Žádné  rány  nemalá  a  té  mojí  necítila.  Ona  si  len  boky 
podepře  a  upije  si  dobrého  vína.  Nó.  šak  to  unesem  šetko." 

Seděla  jsem  při  těch  výkladech  na  lavici  a  mlčky  jsem  ji  po- 
slouchala jako  v  kostele  a  nerozčilovala  jsem  se  příliš  její  nářkem, 
jako  jindy.  Dobře  jsem  už  ze  zkušenosti  věděla,  že  je  jí  pláč  roz- 
koší, že  je  to  jen  takové  blýskání  „na  časy",  a  že  na  obrátku  bude 
v  znamenitém  rozmaru. 

Když  se  při  oblékání  byla  dost  a  dost  nahubovala  a  naplakala, 
šly  jsme  do  Š  .  . . ;  zázvorky  a  láhev  vína  nesly  jsme  nemocné  Le- 
húdkové  jako  poctu.  Mara,  poněvadž  bylo  při  sobotě,  přišla  domů 
s  pole  uklízet  dvůr  a  dům  a  hlídat  děti. 

Za  mlýnem  se  Zrýnka  celá  ještě  prohlídla  a  vidouc,  že  jí  sukné 
v  předu  sotva  nad  kolena  sahá,  řekla:  „To  brucho  ma  bude  kolena 
ukazuvat." 

Láteřením  se  jí,  jak  jsem  předvídala,  znamenitě  ulevilo,  nebof 
na  lidi  vázající  a  žnoucí  v  polích  obilí  už  vesele  volala :  „Pán  Bóh 
vám  pomáhaj  i  šetkym  radom  sekáčom!    A  ako  vy  sa  voláte?"  tá- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  377 


žala  se  jednoho  ji  neznámého  sekáče.  „Slabý."  Zrýnka  hned  vtipně 
na  to  navázala:  „Včul  mosá  být  i  slabí  pevný,  lebo  keď  je  mnoho 
loboty,  mosá  sílu  rozvázat." 

„A  kam  idete?"  tázala  se  nás  mladá  ještě  gazdína,  která  měla 
kolem  sebe  dětí  jako  kvočna  kuřat.  «A  idem  trochu  navštívit  starú 
Lehúdku,"  pravila  Zrýna.  „Nó,  je  to  moja  povinnost  hu  jako  kmotru 
-opáčit."  „Věru  tak,"  souhlasila  gazdina,  jménem  Miklovička.  „Chu- 
<jera  stará,  za  ty  roky  už  mohla  a  i  vyschnut,  a  čo  mdže  robif  ? 
Dokal  neprinde  její  čas,  mosí  dycky  len  ležat." 

„Věru  a  i  moja  Judka  v  Amérike  bola  velice  nezdravá  a  ozdra- 
věla skrz  jednu  hraběnku,"  rozpřádala  řeč  Zrýna.  „Tá  jej  poradila, 
aby  se  dala  do  spolku  Panny  Marie  všepomocnej,  a  ona  ozdravěla." 
„Inu,  B6h  nebeský  celým  světem  vládne,  a  ti  svatí  dozajista  smrt 
mučednickú  podstúpili  a  Pán  B6h  jich  vyslyší,"  nábožně  mudroval 
Miklovičin  muž,  hezký  Slovák,  který  přišel  k  nám  na  besedu 
chvíli  postát. 

„A  čo  je  nového  v  Š  .  . .?"  Zrýnka  navazovala  řeč  dále.  „Už 
sem  tam  kolko  dní  nebola."  „A  nič,"  řekla  Miklovička.  Náhle  si 
však  vzpomněla  a  řekla:  „A  preca  niečo.  Stará  Červenanská,  tá 
evandelička,  dnes  ráno  chuděra  umřely."  „A  čo  sa  jej  stalo?"  líto- 
stivě ptala  se  Zrýna.  „Čo  sa  jej  stalo!"  opakoval  Miklovič.  „Došla 
jejej  hodina.  A  náš  farář  jej  nechcel  dát  zvonit.  Všeci  sme  sa  preto 
jedovali  —  šak  je  krestanka  tiež." 

„Nóóó,"  vpadla  jim  do  řeči  rebelantsky  Zrýna.  „A  Rákoczyho 
kalvinistu  B6h  vie  kde  ze  země  vyhrabali  a  přivezli  do  Pestu,  aby 
ho  znova  pochovali,  a  vyzváňali  mu   v  celej  zemi  na  naše  zvony." 

jakmile  se  začalo  mluvit  o  faráři,  poslala  Miklovička  své  děti 
s  velikým  čerpákem  pro  vodu.  Děti  se  ihned  poslušně  rozběhly  a 
matka  za  nimi  ještě  volala:  „A  neopovažujte  sa  mi  liepat  (lézt)  po 
cerešnách  (třešních),  lebo  keď  sa  zabijete,  tak  vás  vytrepem." 

Zrýnka  pravila  se  smíchem:  „Věru,  ty's  ak  tá  žena  z  těch 
Trebalic.  Tej  spadlo  dievča  do  hlubokej  studny,  a  keď  ho  vytáhli, 
nič  sa  jej  nestalo,  len  čo  sa  zmáčala,  —  jej  povedala:  „Ej,  šak 
kebys  sa  bola  utopila,  šak  bych  ti  bola  na  zadok  natrepala!" 
Všichni  jsme  se  tomu  smáli,  ale  Zrýnka  nejvíce. 

„Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus,"  zdvořile  nás  pozdravovala  čistě 
oblečená  Slováčka  mimojdoucí. 

Zrýna  za  ní  řekla  s  povzdechem:  „Věru,  tá  už  vie,  ako  sa 
roztrhané  košile  piglujú.  Mála  veliký  majetok,  a  včul  pracuje  u  sed- 
láka. To  je  bolest  veliká!  Věru  a  i  já  mám  mnoho  na  srdcu  napí- 
chaného," a  stáhla  obličej  do  nejsmutnějších  záhybů.  „Už  mám  zas 
jedno  právo  bolavé."  „A  čo?"  „Mosíme  v  pondělí  do  Nového 
Města  — "a  opakovala  celou  rozprávku  se  vším  pláčem  a  nářkem, 
jak  jsem  ji  odpoledne  vyposlechla.  Když  dopověděla  a  vše  na  volby 
svedla,  pochválila  Mikloviče:  „Věru,  strýčko,  je  dobré,  že  ste  satak 
prebudili  a  že  ste  volili  s  námi."  Zatahala  jsem  ji  za  sukni,  aby  již 
šla.  Lidé  pospíchali  s  vázáním  a  beztoho  jen  ze  zdvořilosti  nás  po- 
slouchali. 


Digitized  by 


Google 


378  Karla  Welsová-Slavíková : 


Tak  konečně  se  hnula;  sotva  jsme  pár  kroků  zašly,  takto  se 
omlouvala :  „To  je  žena,  já  sa  z  jejej  rieči  nikdy  nemOžem  vytrhnut. 
Její  rieč  nemá  konca." 

Se  všech  polí,  kde  lidé  pracovali,  zazníval  zpěv.  Mladí,  stalí', 
všechno  zpívalo,  výskalo,  škádlilo  se  a  žertovalo.  Ničeho  si  z  ne- 
smírného horka  nedělali.  Zrýnku  ta  všeobecná  veselost  rozjařovala 
tak,  že  mladému  Slováku,  který  si  zpíval: 

„Však  je  ta  láska  zlá,  ke  keré  choďá  dva, 
ej,  ešte  je  horšá  ta,  ke  keré  chorfá  trá  —  " 

odpovídala  druhou  písničkou: 

„Nevěr  šuhajkovi,  nevěr  mu  len,  nevěr, 
ej,  zakal  on  neklakne  před  oltář  na  kámen. 
Na  kamení  klačí,  ešte  bokom  hledí, 
ej,  jakoby  len  mohol  dievča  oklamati. 
Klamanec,  klamanec,  ten  Vojtkech  mládenec 
ej,  chcel  ma  oklamati  o  zelený  věnec. 
Chválil  si  sa,  chválil,  že  si  ma  ošálil, 
ej,  ošálím  já  teba,  nepOjdem  za  teba. 
Nepójdem  za  teba,  že  bych  řa  lúbila, 
ej,  pójdem  za  teba,  abych  ženu  bola." 

„Věru,  vy  tetička,  ste  dycky  veselá,  a  jaká  pěkná  tlstá  vy- 
zieráte,"  chválila  Zrýnu  nápadně  hubená  Slováčka. 

„Eéj,  věru  radši  bych  bola  taká  šikovná,  ako  ste  vy,"  odpoví- 
dala Zrýna.  „Som  tlstá  a  šetka  tá  tercha  (tíha)  sa  o  ty  nohy  opierá, 
a  ony  to  unést  nemóžú.  Ej,  duša  moja,  viete  vy,  prečo  zpievám? 
Preto,  že  ke  mne  samé  starosti  letí,  a  já  tím  zpěvem  jich  od  seba 
odhazujem.  Kebych  sa  já  trápila,  išla  bych  brzo  do  země,  a  keď 
vidím,  že  ma  tu  ty  dietky  ešte  potrebujú,  nechcem  ešte  do  té  jamy. 
Věru  to  mám  od  Boha  nebeského  taký  rozum.  A  v  noci  zas  kerf 
mi  napadne:  Bože  mój,  verf  já  už  tu  Judku  moju  snáď  neuvidím  — 
chytnem  honem  modlitby  a  jednu  tu  modlitbu  pozadruhú  friško  si 
prečietám  —  a  zas  to  od  seba  odhazujem  —  No,  mosíme  ítiř  — 
s  Bohom  tu  pracujte  a  Pán  Bdh  vám  pomáhaj  a  to  obilíčko  opatruj  i** 

Dále  při  kraji  pole,  zase  nahraboval  starý  vetchý  Slovák  obilí 
a  také  si  ubožák  při  tom  zpíval  —  a  jakou  sobě  přiléhavou  písničku ! 
Požádala  jsem  Zrýnu,  aby  chvíli  počkala,  až  ji  celou  přezpívá.  „Čo 
jim  chcem  volu  zlomit?**  obrátila  se  ke  mně  jakoby  s  výčitkou. 
Stařeček  usmívaje  se  začal  na  naše  přání  zpívat  od  začátku: 

Keď  som  mal  patnáct  let,  tedy  ma  kvitol  svět 
ako  po  poli  květ. 

Od  tich  ptanácti  išlo  mi  k  dvacátí, 
tedy  ma  začaly  líčka  červenati. 

Od  tich  dvacati  išlo  mi  k  tricati, 
tedy  mi  začalo  síly  přibývati. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  379 

Od  tich  tricati  išlo  mi  k  čtyrycati, 
tedy  mi  začaly  líčka  obladati. 

Od  tich  čtyrycati  išlo  mi  k  padesáti, 
tedy  mi  začalo  síly  ubývati. 

Od  tich  padesáti  išlo  mi  k  šedesáti, 
tedy  mi  začaly  vlasy  šedivěti. 

Od  tich  šedesáti  išlo  mi  sedmdesát, 
tedy  mi  začaly  moje  údy  klesat. 

Od  tich  sedmdesát  išlo  mi  osmdesát, 
tedy  som  já  začal  poličku  (hůl)  nosívat. 

Od  tich  osmdesát  išlo  devadesát, 
tedy  som  já  začal  s  malými  dětmi  hrát. 

Od  tich  devadesát  išlo  mi  až  ke  stu, 
včul  mi  ukazujte  do  cintera  cestu. 

Cestu  ukazujte  do  hrobu  tmavého, 
tam  budem  spočívat  až  do  dna  súdného. 

Před  samými  Š  .  . .  ležela  na  poli  při  lidech  žnoucích  mladá 
žena  a  naříkala  si,  že  pracovat  nemůže,  že  má  nemocné  nohy  i  ruce 
a  na  slunci  že  si  je  vyhřívá.  Zrýnka,  starý  doktor,  hned  plýtvala 
radami.  Léčení  a  politika  byly  její  vášní. 

„Kukám  na  teba,  aká  si  opadnutá,  celú  řa  to  přeměnilo."  Ne- 
chala ženu  vyžalovat,  ^tváříc  se  při  tom,  že  usilovně  přemýšlí,  načež 
s  velikým  důrazem  řekla:  „Maryša!  Namáčaj  handru  petrolínom 
a  dávaj  na  tu  ruku.  Keď  sa  ti  osype,  nehnevaj  sa  na  mňa!  To  je 
—  B6h  je  mój  svedok  —  nedávno,  čo  sa  mi  ruka  tak  zahojila. 
Cera  ma  zlíkala  a  i  oblékala!  Takla  som  robila  — "  Zdvíhala  po- 
malounku  ruku,  kroutíc  se  při  tom  jakoby  bolestí,  vzdychajíc  a  sy- 
kajíc, jak  to  dělala,  když  se  s  bolavou  rukou  oblékala.  „Ukaž  ty 
nohy!**  kázala  nemocné  dále.  Maryša  poslechla.  Nohy  měla  opuchlé. 
Zrýna  udělala  pohyb  potvrzující,  který  znamenal  to  jsem  čekala  a  zas : 
„Maryša!  Natři  si  nohy  terpentýnovú  masřú.  Neboj  sa!  Ovin  si  nohy 
a  chodz  tak  i  ve  dne.  Hanba  —  nehanba  — "  vykřikla  trochu  zhurta 
na  Maryšu,  která  se  upejpala,  že  by  tak  měla  i  ve  dne  chodit.  Na 
to,  aby  svoji  lékařskou  autoritu  a  důvěru  posílila,  začala  lidem  na 
poli  vyprávět: 

„V  Píšřách  bol  volajaký"  —  vzpomíná  si  na  jméno,  ťukala  si 
do  čela,  mnula  si  je,  netrpělivě  hrabala  nohou  —  „ježíšmarjá,  ako  sa 
volal  —  no,  nech  se  menuval  ako  menuval  —  devadesát  rokou 
mal,  a  tiež  som  mu  tak  poradila,  a  nohy  mu  odpuchly."* 

Starý  gazda,  který  ji  s  obdivem  poslouchal,  řekl :  „Já  dycky  ho- 
vořím: lepší  je  mat  chytrú  ženu,  než  peňáze."  — 

Pravila  jsem  jí  pak  cestou,  že  kdyby  jí  všichni  lidé  za  její  rady 
platili,  byl  by  už  mlýn  její. 

„Miia  ludé  málo  plácá,  a  já,  keď  som  bola  od  roboty  zlomená 
a  dala  som  sa  babě  Katušickéj  namastit,  dala  som  jej  50  krejcary, 


Digitized  by 


Google 


380  Karla  Welsová-Slavíková : 


škvareniny  (míchaná  vejce)  a  za  20  krejcary  vypít.  Ona  mi  pove- 
dala:  .Moje  kurátenko,  prindem  řa  zas  brzy  namastit.*  Já  jej  hovo- 
řila :  ,No  dočkaj,  až  ti  odkazem.*  Kde  bych  já  přišla,  keby  ma  baby 
chodily  často  mastit?  Ale  to  je  prauda,  že  mi  s  tím  mastením  po- 
mohla." 

Zatím  jsme  se  blížily  k  chalupě  Lehúdkové.  Návštěvy  tam 
skoro  jsem  se  bála,  neboř  jsem  očekávala,  když  už  tři  roky  leží,  že 
bude  asi  žalně  vypadat,  že  tam  bude  zkažený  vzduch  a  snad  i  ne- 
čistota. Obávala  jsem  se  zbytečně.  Lehúdková  nás  až  překvapila,  jak 
pěkné  svýma  jasnýma  očima  vyhlížela.  Byla  přímo  hezká  v  té 
posteli.  Vzduch  tam  byl  čerstvý,  a  tak  čisto  a  taký  pořádek  nenašla 
jsem  ani  u  zdravých  lidí  nikde  v  Š  ...  Jak  měla  postel  čistou  a  u- 
pořádanou,  sloužilo  jejím  mladičkým  dcerám  ke  cti.  Ty  obě  očima  . 
na  matce  jen  visely  a  ze  všeho  bylo  patrno,  že  se  na  vzájem  ve- 
lice milují.  Také  si  dcery  velice  chválila.  Za  to  na  ženatého  syna, 
kterému  z  vojny  pomohla  a  jenž  mnoho  v  karty  hraje,  a  na  jeho 
surovou  ženu  velice  si  naříkala.  Zrýna  jí  odpovídala :  „Preto  já,  keď 
u  nás  v  zimě  ti  meláči  na  ty  karty  hrajú,  nedovolím,  aby  sa  mdj 
Juro  na  ne  len  dieval,  lebo  by  sa  temu  naučil.  Já  sednem  a  drápem 
pera  a  myslím  si:  Šak  já  někoho  za  sebú  prítáhnem  —  a  za  chvílu 
už  všeci  chlapi  deru  péra  a  očúvajú,  čo  jim  vypravovám."  A  velice 
se  smála  jak  vždy  na  meláče  vyzraje.  Pak  Lehúdkovou  povzbuzovala 
těmito  slovy :  „A  pamataj  si,  ty  si  paní,  ty  si  gazdina,  bar  aj  na 
tej  posteli  ležíš  I  Keď  ty  to  oznámiš,  že  ti  néni  na  pomoc,  on  mosí 
doslúžit!"  a  litujíc  jí,  pravila  ke  mně:  „Pozrú,  paní  velkomožná,  to 
je  lepší  ve  vezení  být,  keď  je  člověk  zdravý,  než  takto  ležat  a  tak 
dlúho.** 

Dcery  měly  na  stole  rozepsané  psaní,  a  Zrýna,  která  musila 
vždy  všechno  vědět,  hned  se  zeptala:  „Kemu  to  píšete?"  „A  mojej 
cere,"  odpovídala  za  ně  Lehúdková.  „Ona  slúží  chuděra  v  Brně 
a  písala  nám,  že  tam  uschne,  ako  sa  pre  mňa  trápí.  Tož  som  ho- 
vořila: Napište  jej,  že  už  sa  mi  ako  zdá,  že  je  mi  lepšie,  nech  sa 
potěší  a  ten  žal  od  seba  odhodí.  —  Ono  mi  néni  lepšie,  věru  nie  — " 
pravila  beznadějně  —  „ale  ona  tam  má  velkú  robotu,  nech  sa  teda 
netrápá.  Já  si  myslím:  mňa  nepomdže,  a  sama  si  uškodí.** 

„My  jsme  již  věru  očúly,  že.  sú  paní  velkomožná  tady,*  řekla 
jedna  z  dcer.  „Povedal  nám  tady  náš  vedlejší  súsed:  Ale  jakžiu 
som  takový  chod  nevideu,  ako  majú  tá  paní.  Ani  voják  si  tak  ne- 
chodí a  židouka  z  K  .  .  .,  ani  žádná  paní  nemajú  takú  chdzu**. 

„Já  to  tiež  hovořím,**  přihlásila  se  Zrýnka.  „Paní  velkomožná 
tak  si  pekne  idú  jak  nějaký  oficír.**  Potom  připomenula:  „Já,  tiež  tak. 
Já  bar  aj  nejsom  z  nějakého  grófského  lebo  pánského  rodu,  já  keď  som 
v  kostole,  sa  neozierám  ani  nevidím,  kdo  je  přede  mnu.  My  sme 
boly  tak  vychované.  Naša  mamička  nebohá  i  tatenko  nám  rozkazu- 
váli,  keď  sme  do  kostola  išly,  abysme  se  poriadne  držaly.  My  sme 
sa  nesměly  ani  hnut  v  kostole.  Naša  nebohá  mamička  nám  hrozily : 
Keby  ma  volakdo  žaloval,  tak  fa  ubijem,  nebo  vás  dám  pod  lampu 
v  kostole  vyvěstit.  —  Ej,  naša  mamička  boly  jedna  velice  regulárná 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  381. 


a  Správná  žena!  —  To  je  tady  taký  obyčaj,  pani  velkomožná/ 
obrátila  se  s  vysvětlením  ke  mně.  „Keď  děti  v  kostole  pokúšajú, 
zavedu  jich  pod  lampu  před  oltář  a  všeci  ludé  se  na  ne  pri  mši 
díevajú,  a  to  je  veliká  hanba!  —  V  Píšřách  dává  v  kostole  pozor 
jeden  na  právo  druhý  na  levo,  a  jak  sa  kdo  len  ozre,  už  ho  vede 
pod  lampu.  Tam  mosí  stát  každý  ako  ze  dřeva  vyřezaný.  — -  To  už 
moja  sestřička  Sudorová,  bar  aj  je  vedená  ako  já,  ta  už  v  kostole 
prezierá,  kdo  má  jaké  šaty,  aby  si  už  honem  kupila  ešte  nad  něho. 
Jednúc  som  vyváděla  před  Velkú  nocú  dievčence  na  záhumní  ke  sv. 
Janu  léto  volat  —  to  nás  bolo  i  tricat  dievčat  —  a  nebohý  organista 
—  on  bol  i  notáriusom  —  ma  očúval  zpievat.  Já  som  zpievala: 
Pojd  ty  léto  k  nám,  .  .  .  ským  pannám, 
na  to  božie  drevco,  na  zelený  máj  .  .  . 
On  si  ma  zavolal  a  takto  ma  pochválil :  Ako  ty  len  pekne  vieš 
zpievat.  —  Vy  ste  šetky  také  ako  z  volajakej  hrábeckej  rodiny! 
Váša  matka  a  i  jejej  sestry,  to  boly  čistotné  ženy.  Na,  tu  máš  šesták 
na  šnOrku!"  Pravila  to  po  něm  přehlubokým  hlasem  a  peníz  podá- 
vala třesoucí  se  rukou. 

„Věru  o  paní  velkomožnej  mnoho  si  tady  ludé  vypravovajú, " 
prozrazovala  stará  Lehúdková.  „Jeden  ráz,  keď  išly  už  večier  od 
Zrýny  domou,  navedli  sa  tady  mládenci  z  dědiny,  že  jich  budu 
zkúšat,  jaká  sú  oni  pani  —  a  číhali  na  nich  —  ale  oni  prý  tak 
išly  ani  sa  neozrely,"  s  chválou  dopověděla.  Zrýnka  se  při  tom  na 
mne  s  hrdostí  podívala. 

„A  náš  protější  súsed  Zeman  tady  hovořil,  že  sú  u  Zrýnky 
akási  dyádupka  až  z  Prahy,''  žalovala  starší  dcera  Lehúdkové,  „a 
že  prý  néni  su  žádná  bohatá  pani,  ako  sa  Zrýna  chvátá. '^  (Lehúd- 
ková říkala :  dyáderka  (herečka).  Zrýna  při  tom  celá  zrudla,  neboř 
dle  jejího  mínění  to  byla  veliká  urážka,  poněvadž  lid  tamnější  pod 
slovem  „dyáderka"  myslel  komediantku,  jaké  chodívají  u  nich  po 
dědině. 

„Je  to  pes  klebetný,"  ulevila  si  ze  svého  přebohatého  nadáv- 
kového slovníku.  „Keď  nejsú  bohatá,  aspoň  neprinde  od  nich  nič 
pýtat.  On  býval  poriadný,  statečný  člověk,  ale  jeho  žena  bývala  od 
dycky  harmanika  —  a  on  už  má,  tuším,  tiež  ty  zuby  na  ty  klebety 
vycenené  ako  ona.  To  je  šetko  z  jeho  ženy.  To  sú  šetko  klepy 
na  jednom  hrnců  sebrané !  To  je  šetko  závist !  Veď  i  ten  had 
Adama  a  Evu  podvédol  ze  závisti." 

Když  jsem  jí  pravila,  že  o  mně  pověděli  jen  pravdu  a  že  není 
hanbou,  že  jsem  byla  herečkou,  a  že  bych  jí  byla  zase,  kdyby  to 
mohlo  být,  zadívala  se  na  mne  káravě  a  dlouze  a  s  tím  největším 
opovržením  mi  pověděla:  „Prosímich,  na  čo  oni  potrebujú  svoje  tělo 
tam  ukazuvat  a  vyvracat,"  a  šla  po  jizbě,  affektovaně  tělem  šku- 
bajíc a  na  všechny  strany  se  ošklíbajíc. 

„Keby  ten  náš  notárius  len  jeden  ráz  chcel  do  tej  Prahy  sa 
podievat!  Já  bysom  mu  dala  jejich  adres  a  povedala  bysom  mu, 
aby  jich  išol  opáčit,  aby  videi,  aká  sú  oni  prevysoká  paní,  aby  si 
nemyslet,  že  sú  oni  len  taká,  čo  spisujú  a  na  ten  krajcar  čakajú," 


Digitized  by 


Google 


382  Karla  Welsová-Slaviková : 


zažmolila  prsty.  Tolik  četla  a  přece  tak  malé  mínění  měla  o  spiso- 
vání a  o  divadle  i  přes  to,  že  v  Národním  divadle  kdysi  byla. 

Na  okně  ležel  čerstvý  „Slovenský  Týždenník".  Zrýna  po  něm 
skočila  jako  sup,  vytáhla  s  velkým  spěchem  okuláry  a  už  se  zabo- 
řila do  čtení.  Pochvíli  slyším:  „HHíí  —  JežíŠmarjál*  Pohlédla  jsem 
překvapeně  na  ni.  Podrbala  se  na  hla^ě,  podívala  se  mlčky  kolem 
a  položila  noviny.  Pak  je  zase  vzala  do  ruky,  přečetla  si  věc  pře- 
čtenou ještě  jednou  a  teprva  nám,  zvědavě  na  ni  patřícím,  pověděla, 
že  jistá  matka  bránila  synovi  v  lásce  a  milenci  že  se  proto  oba 
zabili. 

Pak  mudrovala:  „Tá  mater  mfiže  mat  na  veky  vekóv  před 
očima  tu  ránu.  Včul  má  na  srdcu  kameň  a  neodpadne  jej  do  smrti. 
Nemá  syna  ani  nevěstu.  To  by  si  věru  malá  prečietat  tvoja  protější 
súseda  Rubanská,  nebo  tá  tiež  synovi  brání,  aby  si  vzal  tu,  kerú 
lúbí.  Jej  nestačí  pet  p,  aby  bola  pěkná,  pobožná,  poctivá,  peně- 
žitá, ponížená.  —  Preca  každý,  kdo  má  pet  p,  je  ščaslivý,  ale 
jej  je  to  ešte  málo.  Ona  chce  ešte  pěkného,  pohybu  —  to  už  sú 
zas  dve   p  —  a  urostenu  —  to   už  je  a  i  u,"  žertovala. 

Z  této  historky  dostaly  se  do  rozhovoru  o  svých  dětech, 
v  němž  Lehúdková  domlouvavě  Zrýně  pravila:  „Ale  očuj,  Kateřina, 
věru  zle  jsi  si  naučila  teho  Ondreja.  On  je  velice  zlý  na  tu  Cilku, 
a  ludé  ho  preto  v  hubách  nosá." 

Zrýna  prudce  vyskočila:  „To  mi  vác,  Filka  (Filomena),  nepo- 
vedaj  1  Je  m6j  Ondřej  volajaký  falošný  ?  Já  sa  s  mojimi  dětmi  chvá- 
lím (chlubím).  Já  nemalá  jákžiu  nič  na  srdcu  špinavého  a  ani  moje 
děti  som  temu  nehaučila.'' 

„Ale  Kateřinka  moja,  nehnevaj  sa  na  mňa,"  pravila  Lehúdková 
téměř  s  bolestí.  „Já  som  pri  tem  nemyslela  na  zlé.** 

„A  na  to  sa  nemám  hněvat?  Že  on  na  Cilku  zaškemre?  To 
Je  jeho  gusto,  jeho  obyčaj,  ale  on  ma  poslúchá.  Nedávno  som  mu 
hovořila:  Nech  tu  Cilku!  Nech  len  její  hlavu  a  její  ruky  pri  pfsání 
robit.  To  stojí  za  moc !  Pračku  (pradlenu)  jej  najdi  I  —  Už  tu  služku 
má!  A  velice  hodnú!  —  No,  néni  to  posluch  materinský?** 

Po  té  nemilé  episodce  se  hovor  přes  všechno  moje  namáhání 
již  jen  stěží  udržoval,  a  my  brzy  odešly.  Zrýna  přes  to,  že  byla 
mrzutá,  rozloučila  se  se  všemi  zdvořilostními  formami. 

Za  domem  Zrýnka  řekla:  „Ona  mi  tak  nesmi  hovorit,  bar  aj 
som  dnes  na  Ondreja  bolavá.  Bola  som  dnes  ráno  u  něho  kupuvat, 
a  on  mi  dal  nalát  pohárík  vína,  a  keď  mi  ani  nepovedal  „mamička**, 
ani  som  teho  vína  nepila.  Nechala  som  ho  stát.** 

Domlouvala  jsem  jí,  že  tak  spustila  na  Lehúdkovou,  jež  je  přec 
chudák  Lazar  a  s  takou  trpělivostí  svůj  těžký  osud  snáší. 

„A  šak  okále  má  čerstvé  a  i  hubu!  Nekedy  je  lepšá  její  nemoc, 
než  moje  zdravie  — **  prudce  mi  vjela  do  řeči.  „Huba  a  oči  sú  — 
a  iného  nič.  Šak  jej  doktor  povedal:  ,Vy  ste  néni  tak  nezdravá  — 
Víte,  čo  vám  škodí?  Klebety.*  —  To  je  pěkný  kúsek  ženy,  na  tej 
posteli.  Tej  je  Dúriška  najmilejší  člověk.  A  Dúrišku  poznajú,  aký  je 
to  vták  nepodařený.     I  to  bláto,    čo  mi  z  podkovičky    vypadne,  to 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  383 


viac  stojí  ako  ona.  —  Tá  Lehúdka  —  nech  hu  Bóh  nebeský  sudí 
—  mávala  moc  mužských,  a  já  si  myslím,  že  ona  má  tu  nemoc 
z  nich.  Ona,  keď  ovdověla,  si  namlúvala  starého  Gábriša  —  a  mal 
ženu !  Jeden  ráz  sa  jej  ale  toto  prítrefiio.  V  nedelu  po  poledni  k  nej 
prišol  ten  Gábriš.  Jeho  švager  —  bratr  jeho  ženy  —  na  nej  mer- 
kuval,  lebo  mal  zlost,  že  za  ňú  chodí  a  tu  sestru  tak  súží.  Prišol 
tam  tiež  ako  na  návštěvu,  a  ten  Gábríš  sa  před  ním  schoval  pod 
postel.  Ten  švager  dobré  vedel,  kde  Gábriš  je,  ale  nedal  na  sebe 
nič  poznat,  že  vie  o  nem,  a  dlho  velice  sa  tam  bavil.  Až  do  ve- 
čera tam  bol,  a  pomyslil  si :  Nemá  ti  kdo  koně  krmit,  šak  ty  mosiš 
ven  vyjítlt.  Potem  mu  to  ale  bolo  dlho  čakat,  a  preto  sa  schýlil 
a  pýtal  sa :  ,No,  švager  —  dokal  tu  budete  pod  tú  postelu  ?*  —  Tak  ho 
pekne  oslovil.  **  Zrýnka  se  tomu  smála,  až  se  rozkašlala. 

„Keď  potem  temu  Gabríšovi  žena  umřela,  Lehúdku  milú  nechal, 
nevzal  hu,  keď  mu  hu  radili,  a  vzal  si  inú.  A  ona  ho  vyjevila  Dú- 
rišce :  ,To  som  mu  bola  dobrá  a  včul  si  bere  inú.*  —  Len  si  to  roz- 
vážá,  aká  je  sprostá  (hloupá);  ani  nevie,  čo  vyjevila.  Preto  som  sa 
s  ňú  ale  dycky  vypravuvala  a  i  sa  vypravovám,  lebo  Maríá  Mag- 
dalena bola  hríšnica  veliká,  a  žáden  nemohol  na  ňú  kameň  hodit.  ** 

Skoro  mne  mrzelo,  že  Zrýnka  touto  povídačkou  potřísnila  pří- 
znivý obraz,  který  jsem  o  ní  vždy  měla  a  znovu  si  utvářela.  — 

Že  lid  tamní  manželskou .  věrnost  tuze  do  opravdy  nebere, 
měla  jsem  dost  příležitostí  se  přesvědčit.  Při  vší  nábožnosti  a  boha- 
bojnosti,  naskytne-li  se  příležitost  k  hříchu,  využitkuji  jí.  Jejich  víra 
v  odpustky  jim  hřešení  velice  usnadňuje,  proto  se  s  lehkým  svě- 
domím nevěry  dopouštějí.  Taký  záletník  dobře  ví,  jak  si  účet  s  Pánem 
Bohem  vyrovná,  a  přesně  si  vypočítá,  kolik  asi  roků  trestu  za  ten' 
neb  onen  hřích  by  mu  Pán  Bůh  nasoudil ;  že  nečestně  jedná,  na  tom 
mu  nesejde.  Jemu  běží  nejčastěji  jen  o  to,  aby  se  zbavil  trestu, 
který  ho  na  onom  světě  čeká.  Pevně  věří,  když  půjde  do  „Maria 
Celle",  kolik  let  odpustků  má  slíbeno  již  jen  za  tu  cestu,  a  což  teprve, 
když  se  tam  podrobí  všem  procedurám.  Spočítá-li  si  to  vše,  vidí, 
že  si  přinese  odpustků  ještě  do  zásoby  domů  na  příští  hřešení,  a  proto 
si  ničeho  neodepře.  Jakou  pohromu  zatím  utrpělo  v  těch  10-— 14 
dnech  jeho  nepřítomnosti  hospodářství  jeho,  na  to  nedbá.  Musí  si 
přece  zajistit  království  nebeské. 

Domlouvala  jsem  Zrýnce,  aby  se  svými  syny  pořád  na  ty  pouti 
nechodila,  že  je  to  na  jejich  poměry  veliká  útrata,  aby  se  modlili 
raději  doma. 

Ale  ona  mne  hned  poučila:  „Kde  je  Panna  Maria  vyjevená, 
tam  je  to  inší  než  doma.  Pút  sa  mosí  prirovnávat,  ak  Kristus  Pán 
po  světe  putoval." 

Cestou  mi  Zrýnka  tu  a  tam  ukazovala  některé  ženy  v  polích 
a  nešetrně  prozrazovala  tajemství  z  jejich  manželského  života.  Trnula 
jsem  přímo,  co  vše  si  mohou  ženy  svěřovat,  a  že  do  veřejnosti 
pouští  i  to,  co  má  býti  každé  ženě  posvátné.  Když  se  voják  vrátí 
z  vojny  a  ožení  se  a  přinese-li  novinku  v  milování,  ví  o  tom  za 
pár  dni  celá  dědina.  « 


Digitized  by 


Google 


384  Karla  Welsová-Slaviková : 


V  neděli  dopoledne  vařila  Zrýnka  svátečni  oběd,  t.  j.  maso. 
Když  pekla  chléb,  nenaběhala  se  tolik,  jako  okolo  toho  kousku  masa. 

Mara  šukala  po  domě,  a  Eva  s  jurom  byli  ještě  na  hrubé 
sv.omši.  Za  chvíli  přiběhla  Mara  oznamovat :  „Mamička,  ujčokimrich 
k  nám  idú,  už  sú  ve  dvore.  Velice  řažko  lezu  —  v6z  jich  přejel 
a  tak  sa  mi  vidí,  ako  by  boli  trochu  počerstvený.  Idzte  jich  po- 
zret!" 

„Mal  sa  doma  modlit  jako  starý  člověk,  nemá  inachších  sta- 
rostí! Já  bysom  sa  modlila  a  nemám  kedy,"  rozhorleně  řekla  Zrýna 
—  a  nevyšla.  Ale  přec  jen  na  něj  myslela,  neboř  při  práci,  kterou 
v  nastalém  rozčilení  mnohem  rychleji  vykonávala,  pobručovala: 
„Nemal  sa  néni  naslopat,  bolo  by  sa  mu  to  nestalo.  Naslope  sa> 
nažere  sa,  a  kde  má  potem  rozum.  Má  ho  převrácený.  Opilý  člověk 
len  polyká  sliny  a  hledí,  kde  by  si  ešte  upil." 

Mara  jí  přizvukovala  a  špičatě  ho  popisovala:  „Fajku  majú  ako 
mládenec  pekne  vypucuvanú  s  ořechovými  zrnkami,  aby  sa  jim  leskla 
a  aby  voněla.  Štífelky  vyvichsuvané  — "  Napadený  byl  po  celém 
kraji  znám  svou  čistotou.  I  motyku,  vidle  atd.  měl  vždy  vyleštěné 
jako  nové.  A  Zrýnka  káravě  na  tu  obžalobu  řekla:  „Ó,  to  je  pý« 
chotka!" 

Přimlouvala  jsem  se,  abychom  se  na  něho  šly  podívat.  „Což 
kdyby  zemřel,"  naschvál  jsem  dodala^  aby  už  ze  strachu  vyšly  mu 
pomoci. 

„Čo  kdo  robí,  sobe  robí.  Keby  bol  dobré  robil,  bol  by  ho  Bóh 
neopustil,"  horlila  Zrýna;  ale  už  vycházela  za  mnou  a  takto  švagra, 
který  ležel  pod  kůlnou  na  slámě  přivítala :  „No,  švager,  prečo  ste  sa 
doma  nemodlil,  na  čo  ste  išol  do  K  .  .  .?  Kdo  vám  dal  peňáze? 
Já  bysom  za  svěřené  peňáze  nepila,  raděj  si  dám  to  střevo  vytáhnut ..." 
a  při  tom  mu  pracně  zouvala  botu.  Noha  byla  na  přejetém  místě 
tmavě  modrá  a  opuchala.  „Ach,  Ježíš,  milá  Maria,"  —  kíižovala  se 
Zrýna  a  běžela  pro  jakousi  mast;  a  natírajíc  mu  ránu,  slibovala  mu: 
„Tá  masf  vám  dobré  urobí  — " 

„Čo  by  neurobila  —  šak  viem,"  trucovitým,  bručivým  hlasem 
odpovídal  švager. 

„Dones  lístek  kapustový,"  kázala  Zrýnka  Úleně,  „nebo  já  do- 
behnem  sama."  Pak  mu  přikládala  listy  na  ránu  a  kárala  ho:  „Kdo 
často  chodí  do  K  .  .  .  keď  nemosí,  žáden  sa  dobré  nemá,  lebo  tam 
mine  (utratí)  peňáze.  Kdo  tam  mosí  ítiř,  to  je  inšie." 

„Nechcela  mi  oběda  uvarit  a  hovorila,  aby  som  jedol  bram- 
bory," hlubokým  hlasem  žaloval  na  svoji  ženu  Imrich.  „Já  som  jej 
povedal:  Ty  brambory  sú  jak  ty  štífle,*  néni  som  sviňa,  abych  to 
žral  —  já  chcem  kaššu."  To  slovo  vyslovují  tam  vždy  s  dvojím  š,  slovo 
mas-so  s  dvojím  s.  „A  ona  mi  povedala:  , Nemám  kedy  tich  brambor 
lupat  —  dám  ti  k  obědu  salátu,  Katerina  nám  poslala  —  alebo  si 
jich  olúpaj  sám.*  —  To  mám  pre  ňú  tu  bolest,  pre  tu  jednu  hnusobnu 
Ilu,  lebo  som  sa  nahněval,  že  ma  hovorila,  že  tlsto  ořezávám  tich 
brambor.** 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  385 


„No,  švager,  bar  aj  ste  prišol  nakřivený,  hřešit  dovedete  dobré," 
vpadla  mu  Zrýna  do  jeho  obžaloby. 

A  on:  „Čo  ma  huba  bolí?  Ma  len  noha." 

Když  mu  nohu  dobře  ovázala,  nechala  ho  ležet  pod  kůlnou 
a  šla  si  po  svém.  Jen  pes  Feldmanko,  který  byl  také  poraněný  a 
jejž  Zrýna  už  týden  léčila,  lehl  si  k  němu  a  soucitně  na  něho 
pohlížel.  V  poledne  poslali  Gašpara,  aby  si  tetka  Ila  pro  muže  přišla.  — 

Odpůldne  milý  švager  Imrich  ještě  ležel  pod  kůlnou.  Svatá  Ila 
pro  něho  nepřišla.  Jistě  se  zas  v  kostele  modlila.  Konečně  se  pracně 
zdvihl  a  jako  plž  se  pomalounku,  těžce  a  se  zřejmou  bolestí  šoural 
k  domovu.  Celé  tři  hodiny  prý  mu  ta  cesta  trvala. 

Brzy  za  mnou  přiběhla  Cilka  na  tu  slíbenou  domluvu.  Vyhle- 
daly jsme  si  Maru,  abychom  s  ní  byly  o  samotě,  a  Cilka  velice 
přátelsky  a  jemně  ji  napomínala:  „Ako  len  mdžte,  Marulenka,  jít  na 
svatu  zpoved,  keď  máte  hnevnika?  Verf  len  Pána  Boha  pohněváte. 
A  prosím  vás,  slubte  ma,  že  už  nebudete  těm  svojím  detom  zaka- 
zuvat,  aby  nekolísaly  Siluška.  Eva,  keď  mosí  potem  sama  kolísat, 
málo  urobí,  a  mamička  hu  za  to  hrešá."  Mara  při  tom  seděla  v  za- 
hradě na  zemi,  nevinně  se  usmívala  a  očima  mžourala  na  nás,  nad 
ní  stojící,  jako  když  do  slunce  se  dívá,  a  vůbec  tvářila  se  tak,  jako 
bychom  o  někom  jiném  jí  sdělovaly  novinu.  Konečně  jsme  jakž  takž 
ten  poměr  uzáplatovaly,  ale  pevné  to  nebylo;  ruce  si  Eva  s  Marou 
sice  podaly,  ale  jen  tak  z  přinucení.  Sudorová  na  ten  kongres  míru 
též  přišla,  i  pobožnůstkářská  Regina,  která  ovšem  o  ničem  nevěděla. 
Poslala  jsem  pro  džbán  vína,  abych  je  všecky  uhostila.  Zrýna  a  vyschlá 
Regina,  obě  velice  zavděčivě  vzpomínaly  mého  muže,  jak  kdysi  Re- 
gině nohu  zahojil,  a  samou  zavděčivostí  skytaly,  vzdychaly  a  do  pláče 
se  nutily.  Hezké  to  nebylo,  a  Sudorka  se  smíchem  Reginu  okřikla: 
„Čo  bečíš?  Vždyť  už  to  máš  zahojené  I"  Muži  na  druhém  konci  za- 
hrady hráli  s  jinými  mládenci  v  kuželky.  Sudorka  šťastná,  že  trochu 
se  to  smířilo,  začala  hrát  na  harmoniku.  Muži,  jak  to  uslyšeli,  při- 
běhli k  nám,  a  že  budou  tancovat.  Poněvadž  usoudili,  že  to  tam 
bude  lepší,  šli  jsme  všichni  na  dvůr. 

Muž  druhé  provdané  Sudorčiny  dcery,  Jozo  Turan,  tanečník 
přímo  na  slovo  vzatý,  tancoval  s  Evou.  Sudorka  hrála  jako  starý  mu- 
zikant a  jen  se  vzhlížela  v  tanci  a  kráse  těch  mladých  lidiček.  Celá 
její  bytost  byla  plna  klidu  a  spokojenosti  a  celou  duší  se  oddávala 
veselosti.  Velice  se  mně  ve  své  mateřské  pýše  a  radosti  líbila. 

„Je  to  kohút!  Ak  ten  kohút  k  tej  slepici  sa  k  nej  má,"  smála 
se  šťastná  Sudorka  a  ani  nepozřela  na  Zrýnu,  jež  seděla  na  dvoře 
jako  mračno,  z  kterého  přes  tu  chvíli  nějaký  blesk  vyšlehl,  a  třeba 
že  se  tvářila  nesmírně  zabranou  do  čtení  novin,  slyšela  a  viděla 
vše.  Ani  mně  nedbala  tuze  odpovídat  a  jen  tak  po  straně  mne  od- 
bývala. Ale  když  jsem  Evu  napomínala,  aby  si  trochu  odpočinula, 
pozdvihla  hlavu  a  řekla:  „Táá?  Ta  bude  tancuvat  tri  dny  a  na 
štvrtý  ešte  ráda.  Ale  věru,  sestřička  moja,  a  i  tu  bys  malá  zahrát: 
Nepozieraj  na  děvečku,  ako  ona  tancuje, 
len  ty  pozři  do  kuchyně,  ako  hrnce  pucuje." 

2? 


Digitized  by 


Google 


386  Karla  Wetsová-Slaviková : 


'  Usmály  jsme  se  s  Cilkou  na  sebe  a  pominuly  jsme  tu  špičku. 
Moudrá  Sudorka  to  vzala  za  pouhý  žert  a  opravdu  milou  písničku 
zahrála. 

Pacholek  Martin  opodál  nesměle  se  krčil.  Vyzvala  jsem  ho,  aby 
též  tancoval.  Nedal  se  dvakrát  pobízet.  Svoje  těžké  nohy  dosti  ne- 
motorně při  tanci  zdvíhal,  ale  aby  měl  radost,  také  jsem  ho  pochvá- 
lila. To  ho  tak  nadchlo  a  rozkurážilo,  že  pak  vůbec  ani  přestat  ne- 
chtěl. Od  Zrýny  na  něho  mířily  přes  tu  chvíli  nenávistné  pohledy  — 
on  neviděl  ničeho.  Stále  jen  pohlížel  na  mne,  co  jeho  umění  říkám. 
Cilka  se  na  to  vše  blaženě  usmívala  a  bavila  se  —  třeba  že  ne- 
tancovala  —  jako  v  divadle.  Stará  Regina  nevěděla  s  počátku,  jak 
se  má  tvářit :  má-li  se  zavděčit  mně  anebo  Zrýnce.  Pak  seděla  zbožně, 
se  skloněnou  hlavou,  jako  by  se  na  ten  hříšný  svět  ani  dívat  nemohla. 

Mara  s  okázalou  horlivostí  nosila  kolem  nás  vodu  v  putynkách. 
Dobře  jsem  rozpoznala,  že  je  to  jen  taká  pilnost  „na  truc",  ale  vo- 
lala jsem  ji  z  veselá  mezi  nás.  A  na  to  hned  to  v  mračnu  zahučelo : 
„E,  čo  by!  Tá  jákžiu  k  muzikám  nechodila.* 

„A  však  není  hanba  umět  krásně  tancovat,  a  je  neděle,  ničeho 
nezanedbaji,"  odvětila  jsem  už  též ;  mrzelof  mne,  že  nám  Zrýnka  svým 
mračením  vše  kazí.  „Věru,  Jožko,"  obrátila  jsem  se  k  Turanovi, 
„se  svým  čardášem  byste  se  mohl  po  světě  ukazovat!" 

Sudorka  mi  vděčně  přisvědčovala :  „Věru,  paní  velkomožná,  to 
mosím  na  jeho  chválu  povedat,  on  néni  len  dobrý  tanečník,  leč 
i  dobrý  muzikant.  Ak  volačo  ráz  očuje,  už  je  to  v  nom.  A  čo  je 
hlavní  punkt  pri  tem,  že  je  a  i  dobrý  muž.  Věru,  moja  Kača  s  ním 
udělala  terno!" 

„Nóóóóó — "  kulilo  se  jako  s  kopečka  dolů  ze  Zrýnčiných 
úst.  „A  tvoja  Evka  udělala  s  mým  Jurom  len  ambo  —  prauda?" 
„Šak  nehovořím  nič,"  odpověděla  jí  Sudorka  se  smíchem,  a  aby 
i  ta  malá  drobotina  tancovala,  začala  jim  hrát  a  zpívat: 

„Fifidélko,  fifidlo,  daj  si  krajcar  na  mýdlo. 
Keď  sa  budeš  mydliti,  budeš  sa  nám  lúbiti." 

Děti  s  roztomilou  nemotorností  se  točily  a  všechny  nás,  vyjí- 
maje Zrýnku,  rozesmály. 

Juro,  který  svoji  hrající  tchyni  se  zalíbením  pozoroval,  toužebně 
si  vzdychl:  „Na  trúbu  mám  pasiju."  „Abys  si  s  tím  plúca  pohubil!" 
přilétlo  k  němu  od  novin. 

Malý  Gašpar,  aby  se  také  něčím  prokázal  a  patrně  aby  se  mi 
zavděčil,  spustil  s  kuráží  jako  na  horách  vlasteneckou  píseň  „Od 
Kriváňa  vysokého",  kterou  prý  Amerikáni  složili.  Zrýnce  leknutím 
noviny  z  ruky  vypadly.  Bouchla  ho  do  zad  a  tiše,  ale  zuřivě  ho  okřikla : 
„Čuč!  Nevidíš,  že  je  tu  Martin,  —  chceš,  aby  nás  dali  zavret?" 
Pohladila  jsem  ho  po  hlavě,  a  on  zklamaně  se  na  mne  podíval.  Slí- 
bila jsem  mu  nedávno  pohádku  o  dvanácti  labutích  čili,  jak  on  ří- 
kával, o  dvanácti  archandělích,  a  on,  jak  mohl,  hleděl  se  mi  za  to 
zavděčiti.  Později  mne  té  písni,  která  měla  notu  přímo  překrásnou, 
naučili.  Zněla: 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  387 

Od  Kriváňa  vysokého  až  po  Dunaj  široký 
není  kraja  krásnějšího,  jako  je  kraj  slovenský. 
Pěkný  je  ten  kraj  slovenský,  uherský  sa  nazývá. 
V  tom  si  Slovák  od  jakživa  len  svojú  rieč  požívá. 

Prišol  Maďar  sem  z  Asie,  živil  sa  len  krádežú, 
odrodilec  předal  otca,  připojil  sa  k  Maďaru. 
Předal  otca,  zabil  matku,  připojil  sa  ku  němu, 
předal  otca,  zabil  matku,  připojil  sa  k  Maďaru. 

Ide  sedlák  do  úřadu,  nepočuje  svojú  rieč, 

kriuda  si  tam  za  stdl  sádla  a  prauda  je  od  nás  preC. 

Dalších  slov  už  neznali. 

Když  k  večeru  konečně  přišla  tlustá  Ila,  bylo  po  tanci,  a  my 
jsme  šly  na  zahradu  skládat  psaní  jejímu  synovi  do  Rakús.  Cestou 
mi  Zrýna  vyčítala:  „Prosímich,  ako  len  mohly  teho  pacholka  po- 
chválit, že  pekne  tancuje !  Tak  sa  k  temu  čardášu  přistavil  ako  v61 
ke  kočáru.  To  už  Jožko,  to  je  inšie  —  Kebych  s  ním  tancuvala  — 
som  stará  baba  —  a  ani  neviem,  kadě  ma  nosí.  Taký  tanec  už  stojí 
2a  dobré  slovo." 

„Prečos  nepřišla  pre  Imricha?"  s  výčitkou  se  ptala  Ily. 

„Keby  bol  u  teba  dva  roky,  nebola  bych  přišla  preňho.  Já  som 
si  takto  povedala:  Nep6jdem  tam,  nemám  věru  za  čím,  lebo  je 
velice"  zlý.  Nevinšujem  mu  zle,  ani  sa  z  teho  netěším,  ale  ako  robí, 
tak  sa  mu  aj  vede.  Dnes  je  veliký  svátok,  nosá  Pána  Boha  živého 
po  dědinách,  a  on  si  ide  do  K  . . .  Tá  malá  moja  vnučenka,  keď 
neprišol  k  obědu,  ma  povedala :  Ach,  babičenka  moja,  kam  pojdeme 
spát,  keď  dědo  prindú  nakorhelený?  Zas  nebudeme  doma  nocuvat." 

Na  to  se  tázavě  podívala  na  mne,  jež  jsem  už  péro  držela 
v  ruce,  a  zeptala  se:  „Nepospíchajú,  paní  velkomožná?  Friško  bych 
jim  to  vy  mlela,  ako  to  bolo,"  a  začala  vykládat  o  své  mrzutosti. 

„Ráno  mu  hovořím:  ,Čos  tak  skoro  vstal?'  ,Idem  do  K  .  .  .* 
,A  čo  tam  ideš?'  povedám  mu  tak  s  dobrotu.  ,Mikulička  a  Horňák 
tam  idú  pre  bielých  holubou  a  kázali,  abych  prišol  a  i  já.*"  Za  bí- 
lými holuby  Imrích  běhal  jako  Ila  za  kostelem.  „,A  mohrs  jít  až 
odpoledňa.*  ,A  čo  že  chceš?*  ,No,  šak  tam  nemáš  roboty.  Keď  já 
ídem,  kupím,  čo  doma  potřeba,  a  ty  nič  nekupíš!  Idz  až  odpoledňa.* 
Poslúchol  a  išol  do  kostola,  já  tiež.  Já  sa  tak  modlila  v  tom  ko- 
stole,  aby  ma  B6h  nebeský  vychránil  od  hriechu  na  taký  svátok  a 
dal  mi  trpezlivost  s  ním,  lebo  on  dycky  hledí  ako  Kaifáš,  dycky  má 
chlp  mezi  očima,  a  to  sa  takla  mračí  —  Keď  prišol  z  kostola,  dala 
som  mu  fríštuk,  a  on  si  poslal  za  pet  pre  pálené.  A  i  som  to  před 
ním,  před  tím  starým  Herodesom  hovořila,  ako  som  sa  modlila.  Keď 
sa  nafríštukoval,  už  to  v  nem  až  tak  vřelo.  ,Čo  budeš  vařit?*  pýtal 
sa  ma.  ,Katerina  mi  dala  salátu,  tož  ten  salát.'**  Na  Slovensku  náš 
celený  salát  vaří.  „,Vykašlem  sa  ti  na  nej.  Uvaříš  mi  kašše.*  ,Nemám 
Jcedy  tich  brambor  lúpat  —   lebo  chcem  jít  na  svatů  hrubú  omšu, 

25* 


Digitized  by 


Google 


388  Karla  Welsová-Slaviková  : 


no  ale  olúpem  jich/  pravila  som,  aby  nemal  zábarky.  On,  že  jich 
olůpá.  ,Ale  Imrich,  to  jich  tlsto  lupáš,  vieš,  že  nemáme/  Okrajoval 
jich  na  prst  tlsto.  Praštil  s  nožom  a  preč  —  už  mal  zábarku  itit  do 
K  ...  —  a  hřešil  ma :  ,Keby  řa  vřed  hádzau,  ty  kyjác  jeden !  Jebem 
já  tebe  tvých  sto  nazaretských  duší,  ty  temenatá  1  Nech  fa  šlak  trefí 
i  s  tvými  zemáky  !*  —  a  vzal  kabanu  a  išol  do  K  .  .  .  Tak  šeredil 
na  taký  svátok.  já  šla  do  chrámu  božího  a  nedala  som  na  sobe 
jedu  poznat.  —  Preto  som  preňho  nepřišla,  a  keď  odpoledňa  už 
išol  domou,  teprva  som  vyšla  na  ulic.  On  neríekal  nič,  ani  já  som 
nič  nehovořila,  a  takto  išol.''  S  úžasnou  věrností  napodobila  jeho 
chod,  jak  mlčky  a  hrozně  přicházel,  i  s  celým  jeho  vnitřním  varem 
duševním.  I  to  děsné  ticho  bylo  cítit.  „Ve  dverách  klopýtol,  a  já 
ho  chycela,  a  tu  teprva  promluvil:  ,To  si  žena?  Povedal  ti  Gašpar, 
abys  přišla  za  mnú?*  ,Šak  som  vedela,  že  ti  nič  nebude.*  ,Ty  kyjác 
tlstýl*  ,Idem  ohřát  polévku.*  —  S  takým  zlým  člověkem  mosí  pomalu.* 
řekla  jako  na  poučenou.  „Už  som  sa  raděj  uponížila  a  dělala  som  s  ním 
ako  s  andelom.  Mna  už  jed  ani  k  srdcu  neprinde.  Teda  mu  hovo- 
řím: ,Idem  ohřát  polévku.*  ,Nechcem  od  teba  nišř.*  ,Vidíš,  bolo  ti 
teho  potřeba?  Kebys  bol  do  K  .  .  .  nechodil,  mohol  si  být  pres 
teho.*  ,Ty  Hena  sprostá  !*  ,Nehovorím  ti  to  ani  na  hriech,  ale  pre- 
včerejšky  by  fa  bola  větev  zabila,  tak  fa  Bóh  napomenul,  abys  bol 
inší.  Dnes  řa  přejel  vóz,  vzpamataj  sa!  Bóh  len  čaká,  že  sa  po- 
pravíš. Včul  řa  zas  napomenul  a  nechal  řa  ešte.  Dal's  mi  jeden 
krajcar  a  vyrobil  si  pet  zlatých.  Já  móžem  bar  na  keho  dýchnut. 
Čo  já  pijem?  Mne  je  potřeba  soli,  muky  a  mastného.  Ešte  i  na 
ten  tabák  ti  mosím  dát.  Já  ti  ho  dám  z  lásky,  len  buď  inachší.  Dáš 
mi  krajcar  na  mýdlo?  Co  pres  (bez)  mýdla  pustí?  Já  bar  aj  som 
chudobná,  som  čistá.*  ,Ty  ssojka!*  On  lúbí  takové  pichlavé  rieči. 
Tak,  ako  by  píchol  —  a  tu  —  **  ukázala  na  srdce  —  „tak  zabolí!** 

„No/  zakončovala  svou  řeč,  „já  chcem  ten  kriež  trpělivé  sná- 
šat.  Já  myslím,  že  je  to  od  Pána  Boha.  Já  nezahreším  nijak.  Já 
som  sa  za  nej  modlila,  aby  ty  jedy  také  zlé  nemal.** 

Nedovedla  jsem  rozpoznat,  kde  je  větší  chyba,  ale  líto  mi  jich 
bylo  obou,  jí  už  táhla  sedmdesátka  a  ještě  musila  od  časného  rána 
a  někdy  i  celé  noci  vyšívat  a  pro  cizí  šít,  aby  se  obživila;  a  při 
tom  vždy  měla  velice  čisto,  i  sama  byla  vždy  čistě  upravena,  dě- 
lala vždy  dojem  zámožnější  Slováčky.  Ji  zaváděla  kostelní  vášeň, 
jejího  muže  kořalka  a  holubi  —  jinak  to  byli  zcela  řádní  lidé. 

„Tak  čo?**  obrátila  se  ke  mně,  jež  jsem  seděla  na  stoličce 
před  židlí  —  svým  psacím  stolem  —  s  pérem  v  ruce  a  se  zřejmou 
netrpělivostí,  neboř  se  už  stmívalo.  „Ako  bysme  si  to  len  začaly?** 
a  jala  se  přemýšlet.  „Najpru  snad  abysme  mu  napísaly,  čo  je  tu  no- 
vého, nech  sa  chudátenko  potěší,  a  o  tich  volbách,  lebo  on  by  bol 
kreu  dal,  a  o  otcovi,  že  ho  přejeli.** 

„E,  nemrmli  pořád!**  okřikla  ji  Zrýna.  „Včul  ma  nechaj,  potem 
móžeš  a  i  ty  volačo  povedat,**  a  diktovala  mně  s  takovým  sebe- 
vědomím, jako  by  to  byl  její  syn.  Teď  měla  konečně  sólo.  Já  ke 
všemu  mlčela   a  jen  jsem    poslušně    psala.     Cilka,   spisovatelka,    se 


Digitized  by 


Google 


Slováci. 


podivně  usmívala  a  jaksi  s  převahou  se  mi  neustále  do  psaní  přes 
rameno  dívala. 

List  zněl: 

Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus.  Až  na  veky  vekóv,  amen ! 

Synáčku  mój,  aj  vy,  vnúčátenka  moje! 

Vinšujem  teba  a  i  ternu  malému  vnukovi  Peterkovi  na  ten  jeho 
svátek  svatého  Petra,  aby  mu  dal  B6h  nebeský  dobré  zdravie,  do- 
brý vzrost  a  dobrý  rozum  a  sčastie  na  světe  a  po  smrti  šetkym 
nám  nebeské  královstvie."  To  vše  diktovala  Zrýna  se  stupňovaným 
důrazem.  „Aby  nám  ten  svatý  Peter  šetkym  tu  nebeskú  bránu  otvo- 
ril  a  přimluvil  sa  tam  za  nás."  Toto  pověděla  slavnostně  a  hrdě, 
že  ji  to  napadlo.  My  se  zasmály,  a  ona  povzbuzena  diktovala  žer- 
tovně: „Já  bysom  chcela  sa  tam  aspoň  na  vás  dievat,  lebo  bysom 
bo!a  jistá,  že  som  tiež  v  nebi,  a  nezabývám  ani  na  našeho  tafka, 
lebo  Bóh  chraň,  aby  ten  tam  nebol.  Já  chcem  tiež,  aby  tam  bol, 
lebo  bysme  sa  ozierali,  kde  je." 

Do  toho  vpadla  Cilka:  „Keď  o  tem  svatém  Petrovi  mluvíme, 
mi  volačo  napadlo.  Já  som  hovořila  dnes  Ondřejovi,  že  on  by  sa 
i  v  nebi  se  svatými  vadil.  Věru  ano  —  povedal  mi  —  keby  ma 
dnes  svatý  Peter  tam  zavolal  a  já  mosel  v  tem  horku  tam  jít,  na- 
hněval bysom  sa  i  na  něho." 

Já  s  Cilkou  jsme  se  tomu  smály,  ale  ostatní  hrůzou  spráskly 
ruce.  Vyschlá  Regina  se  dokonce  třásla  jako  list.  A  Zrýna:  „Jáj, 
keby  ma  do  neba  zavolal,  nechám  všeho  a  po  ohni  bysom  tam 
bežala  a  tak  bych  preskakuvala."  —  „Věru  já  tiež,"  ujišťovaly 
druhé  dvě. 

Když  se  vzpamatovaly,  diktovala  Zrýna  dále:  „A  píšeme*  ti 
dneska  na  tu  našú  slavnú  nedelu  a  poručám  vás  všetkych  do  naj- 
sladšího  srdca  Pána  Ježíše  Krista,  aj  spolu  do  srdca  Panny  Marie. 
A  s  Bohom  pracujte!  Pán  Bóh  nebeský  vám  pomáhají  Dovidenia!" 

Ila  mne  poníženě  prosila,  abych  napsané  přečetla  nahlas.  Nějak 
se  jí  však  to  naše  psaní  nelíbilo,  nebof  zůstala  celá  zaražená. 

„Alou,"  rozháněla  Zrýna  neposedné  děti,  „idzte  dál  do  zahrady," 
a  běžela  za  nimi.  Teď  teprve  se  Ila  osmělila  mluvit:  „A  mohly  by, 
paní  velkomožná,  ešte  volačo  pripísat?"  A  tak  mi  diktovala: 

„Hrušok  je  moc,  jablčok  velice  malinko  a  slievok  je,  ale  tolko 
nie,  ako  loni.  Ve  čtvrtok  začne  v  K  . . .  vyšetrovánie  skrz  ten  Mar- 
ko vičův  mandát.  Bude  to  trvat  ale  mesiac.  Fabiánech  Štefan  řa  dává 
pozdravovat  a  i  s  dietkami.  Já  vás  všetkych  boskám  a  zOstávám 
vaša  věrná  mater  Ila  Bachar."  — 

Večer  ubíraly  jsme  se  s  Cilkou  k  domovu.  Zrýna  mne  vyzvala, 
abych  zítra  ve  čtvrt  na  šestou  ráno  jela  s  nimi  do  Nového  Města,  že 
jim  bude  veseleji.  Rozpakovala  jsem  se,  ale  pak  jsem  jí  to  slíbila 
přece. 

Cestou  jsem  chválila  Gašpara,  a  Cilka  ho  litovala:  „Věru  už 
kolkorázi  som  si  chcela  teho  chlapca  vzat  k  sebe,  nebo  tam  ve  mlýne  sa 
mu  trafá  jeho  dobrá  povaha.  Kerf  ho  jeden  vybije,  druhý  ho  lutuje 
—  a  to  néni  dobré."     Pak  mi  svěřovala,   že  židé  nabízeli  Ondřeji, 


Digitized  by 


Google 


390  Karla  Welsová-Slavíková : 


že  mu  dluh  váznoucí  na  domě  zaplatí,  když  nechá  politiky  a  když 
jim  aspoň  padesát  hlasů  k  volbám  zaopatří.  „Věru,  to  by  m6j  On- 
drejko  neurobil  ani  za  celé  K  .  .  .  Keď  nechcel,  mu  povedali:  Pán 
Zrýna,  jim  sa  ščestie  do  kapsy  tiskne,  a  oni  ho  nechcú.  My  jim 
teda,  keď  nám  to  urobí,  dáme  ešte  tisícku  do  kapsy  a  i  trafiku 
a  licenc  — "  Divila  sem  se  statečnosti  těch  chudých  lidí  a  vážila 
jsem  si  jich  velice. 

Z  fary  mi  přicházeli,  jako  často  činívali,  naproti  a  my  se  před 
městečkem  s  Cilkou  rozešly.  •— 

• 

Poněvadž  Zrýnka  řekla,  že  v  pondělí  ráno  nejdéle  o  půl  šesté 
vyjedeme  a  do  té  doby  že  na  mne  budou  čekat,  pospíšila  jsem  si, 
abych  tam  už  ve  čtvrt  na  šestou  byla.  Horko  od  časného  rána 
s  nebe  přímo  sršelo,  proto  dal  se  očekávati  nejparnější  den.  Domnívala 
jsem  se,  že  všichni  již  jistě  budou  pohotově  a  že  hned  vyjedeme. 
Ale  kdy  to  až  bylo! 

Zrýnka,  když  jsem  přišla,  seděla  uprostřed  dvora  jako  na  trůně 
a  odpařovala  si  čípky  (krajky)  od  fěrtochu  a  popouštěla  na  něm 
sámky.  Juro  chodil  po  dvoře  jako  od  roboty  zlomený  a  šel  se  teprve 
na  potok  mýt.  Ondřej  už  tu  byl  až  z  K  ...  a  všechny  napomínal, 
aby  si  pospíšili. 

Děti  se  v  sednici  nahlas  modlily,  a  Zrýna  to  ze  dvora  dirigovala, 
přes  tu  chvíli  je  opravujíc.  Co  měly  odmodleno,  než  jsem  přišla, 
nevím,  ale  za  mé  přítomnosti,  než  jsem  si  troufala  vůbec  promluviti, 
jsem  vyposlechla:  Otčenáš,  Zdrávas,  Věřím  v  Boha,  Desatero  a  An- 
děle boží,  strážce  můj  ...  —  Myslila  jsem,  že  už  je  modlení 
konec,  a  proto  jsem  se  tázala:  „Co  se  stalo  Jurovi,  že  je  taký  jako 
ovadnutý?" 

„A  vynatáhal  si  ty  prsné  žíly,  keď  hráli  včera  na  ty  kuželky. 
To  sa  chválili  (chlubili),  kerý  kolko  vyhrál,  a  včul  len  aby  ho  to 
viac  nekoštuvalo.  Však  som  mu  už  navařila  bylinek."  A  hned  po- 
zdvihla hrnek  na  zemi  stojící  a  zeptala  se:  „Což,  polajku  nebudu 
pít?  —  Tak  sa  napijem  sama."  Přihnula  si  notně,  mrkla  si  spokojeně 
a  olízla  se  jako  po  lahůdce.  Dívajíc  se  do  hrnku  řekla:  „Toto  si 
nechám,  až  príndem  zpátky.  —  To  je  polajka,  ta  dvacateru  nemoc 
z  těla  vyháňá.  —  Keď  som  doma,  pijem  hu  celý  den  tak  po  trochách." 

Děti  v  kuchyni  stále  ještě  nějaké  modlení  drmolíly,  ale  nějak  si 
to  pletly,  když  je  jejich  kapelník  se  zřetele  pustil.  Zrýna,  jakmile  to 
spozorovala,  volala  do  sednice:  „Eva  nebo  Mara,  kerá  tam  ste,  po- 
možte jim  —  tuším  sa  už  modla  zpátky."  Pak  se  ale  přec  jen  zase 
ujala  velení  sama  a  hlasitě  se  tázala:  „Kolko  je  Bohou?  O  kolika 
osobách  a  keré  sú?  Kdo  nás  stvořil?  Kdo  nás  vykúpil?  Kdo  nás 
posvětil?  Kde  nás  B6h  Otec  stvořil?  V  ráji  — "  zde  již  musila  více 
pomáhat  a  odpovědi  předříkávat.  „Kde  nás  B6h  Syn  vykúpil?  Na 
dreve  krize  umřel  za  nás  a  svú  najsvátejšú  kreu  vylál  za  nás.  Kdo 
nás  posvětil?  Bóh  Duch  svatý.  A  kde  nás  posvětil?  Pri  krstu  svatém 
svú  svatů  a  božskú  milosřú.  Včul  suma  zákona  — "  velela  pak 
silněji. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  391 


A  zas  to  zaznívalo,  už  skoro  plačtivě,  ze  sednice.  Úleně  bylo 
rozumět,  ale  čtyřleté  Anči  klopýtal  jazýček  jako  přes  kameni  a  tak 
mlela  jen  některá  slova,  která  postačila  za  Úlenou  —  jež  to  už 
skoro  uměla  —  chytat. 

Tedy  suma  zákona :  „Miluvati  budeš  Pána  Boha  svého  z  celého 
srdca  svého,  z  celej  duše  svěj  a  z  všeckej  mysli  svěj  a  bližního  ako 
seba  samého.  Na  těchto  dvoch  přikázáních  všetek  zákon  záleží  a 
i  proroci." 

Zrýnka  by  byla  ráda  mluvila  se  mnou  a  ráda  by  byla  i  řídila 
modlení.  Děti  na  chvíli  ztichly,  ale  ona  zas  neúprosně :  „Andělíčku, 
mój  strážníčku,  opatruj  mi  mou  dušičku,"  a  na  to  začala:  „Zdrávas, 
královno."  Zde  to  šlo  dětem,  jako  když  namaže. 

„Tuto  modlitbu  začal  anděl,"  zvěstovala  mi  Zrýnka.  „To  ne- 
veďá?  Sv.  Lukáš  vymaluva!  Pannu  Mariu  se  synáčkom,  zakal  bola 
na  světe  ešte  živá,  a  ten  obraz  je  v  Říme.  Keď  tam  bol  veliký  mor 
—  ludé  tak  padali  —  římský  svatý  otec  vzal  obraz  a  se  šetkými 
kňazi  procesia  išla  a  zpívali  letánie  loretánské  k  Panenke  Marii. 
No,  a  išli  do  kola  po  celém  Vatikáne,  a  keď  přišli  k  mostu,  viděli 
anděla  stát,  jak  mal  meč  v  ruke  hoře  a  zkríekol :  Salvě,  regina  t.  j. 
Zdrávas,  královno.  Všeci  si  začali:  Zdrávas,  královno,  matko  milo- 
srdenstva  —  a  ten  anděl  strčil  meč  do  pochvy  a  přestal  mor.  No, 
tak  teda  tu  modlitbu  začal  anděl." 

Děti  měly  zatím  modlitbu  vyříkánu  a  pokukovaly  na  mne  ze 
síně  jako  vlaštovičky  z  hnízda.  Zrýna,  jak  to  postřehla,  spustila: 
„Kdo  sa  za  vás  domodlí  to  ostatní?" 

Podotkla  jsem,  že  je  to  již  mnoho  pro  tak  malé  děti.  —  Zrýna 
na  to  pevným  tónem,  z  něhož  vyznívalo  pokárání  i  mně:  „Oni  sa 
mosá  všeci  tak  modlit.  Moje  děti  sa  tiež  tak  modlívaly  a  i  oni  mosá," 
a  předříkávala  jadrně,  s  jistou  úmyslností:  „Ó  Bože,  tys  nás  chránil 
celý  čas,  opatruj  ma  tento  den  zas.  Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus. 
Obetujem  a  oferujem  tuto  malú  modlitbičku  do  pěti  ran  Krista  Pána 
krvavých,  ke  cti  najsvátejšího  srdca  Pána  Ježíše  Krista  a  blahosla- 
vené Panny  Marie,  všetkým  božím  svatým  za  dobrý  rozum,  za 
dobrý  vzrost,  za  dobré  zdravie,  za  ščastie  a  za  hojné  božské  po- 
žehnánie  a  po  smrti  dušné  spasenie,  i  za  ty  dušičky,  keré  sa  trápí 
v  očistci,  aby  prišly  do  večnej  radosti,  kde  néni  ani  smutku  ani  ža- 
losti. Sláva  Bohu  Otci  i  Synu  i  Duchu  sv.  Až  na  veky  vekóv, 
amen!" 

Oddychla  jsem  si  radostně  za  sebe  i  za  dětí,  myslíc,  to  „amen" 
že  je  už  puntíkem;  ale  k  své  hrůze  slyším  další  velení:  „A  včul 
za  tetku  americkú  — ". 

Sedla  jsem  si  klidně  na  nůši  a  již  jsem  jen  zvědavě  poslou- 
chala, co  ještě  dále  uslyším. 

„Pros  za  nás,  Marie,  i  za  tetičku,  čo  sú  v  Amérike,  aby  jim 
dal  Bdh  dobré  zdrávie,  ščastie  a  dobré  navrácenie,  abysme  sa  ešte 
mohli  na  tom  světe  vidět  a  spolu  těšit  a  radovat,  a  včul  i  za  nás 
hriešných,  nyní  i  v  hodinu  smrti  naší,    amen!    Pochválen  Pán  Ježíš 


Digitized  by 


Google 


392  Karla  Welsová-Slavíková: 


Kristus  a  daj  nám  Pánbenko  dobrý  a  ščastný  den  všetkým  vespolek. 
Pánbenko  s  námi  a  Duch  svatý,  a  zlé  pryč/ 

Konec  do  opravdy  a  Zrýnčin  pohled,  ve  kterém  bylo  pro  mne 
velikými  pfsmenami  napsáno :  „Vezmi  si  příklad  z  toho!";  a  také  va- 
rovně řekla:  „Věru,  já  bysom  jim  mohla  povedat,  čo  sa  u  nás  jeden 
ráz  na  prástke  stalo,  a  jak  Pán  Bóh  tresce  takých,  čo  sa  nemodlá  — -". 

Ale  Juro,  již  konečně  celý  oblečený,  jf  to  tendenční  vyprávění 
netrpělivě  přetrhl:  „Mamička,  čo  máte  pořád  s  tú  vašú  pýchu?  Pý- 
cha hladom  dýchá!" 

Zrýna,  aniž  by  hlavy  pozdvihla,  párala  čípky  a  sámky  s  takým 
klidem,  jako  by  ani  neměla  v  úmyslu  kam  jet,  a  pověděla :  Já  som 
stará,  já  nepotrebujem  čípky  —  To  sem  si  len  kupila,  kerf  som 
išla  na  Svatu  Horu." 

„A  čo  ste  si  to  nespravily  pru?"  namítal  mrzutě  Juro.  „K  voli 
vám  mosíme  čakat."  „Já  už  len  dycky  budem  na  závadě  — "  a  roz- 
hlédla se  po  dvoře:  „Máte  už  koně  z  maštale  venku?  Tak 
len  nehovoř  —  ty  chrnulo  jeden!"  Juro  to  zaslechl  a  styděl  se  za 
to  přede  mnou  a  žertem  odpověděl:  „Tak  ma  pan  farář  okrstili?" 
„A  čo  ti  poviem  — "  smála  se  matka. 

Už  bylo  i  zapraženo,  a  Zrýna  pořád  párala.  Ale  poněvadž  ne- 
bylo radno  jí  v  něčem,  co  si  umínila,  odporovat,  přistoupili  oba 
bratři  Juro  a  Ondřej,  vytáhli  z  kapes  kudly  a  pomáhali  jí  rozparovat 
už  poslední  kousek  sámku. 

„A  nechtě  teho  už,  mamička,  rozpáráte  to  až  potem,"  navrho- 
val Juro,  kterému  párání  působilo  obtíže.  „A  čo,  pójdem  ak  hus,  keď 
má  kriedlo  zlomené?"  „Idzte  sa  oblékat,  mamička,  my  to  už  roz- 
párem,"  sliboval  jí  Ondřej.  Poslechla  a  k  mému  podivení  si  začala 
oblékat  punčochy,  které  přec  měla  u  velikém  posměchu,  a  střevíce. 
Juro,  jak  to  spatřil,  se  energicky  ozval:  „Toto  si  oblečete,  mamička? 
Ste  volajaká  paní?  Umyjte  si  nohy,  to  je  to  najlepší.  Sedlák  nech 
je  sedlák." 

Neřekla  ničeho,  šla  na  potok  umýt  si  nohy,  obalila  je  do  onucí, 
obula  boty  a  takto  vzdychala:  „Toto  Nové  Město,  to  je  moja  smrt. 
Tak  tam  řažko  idem.  To  je  dozajista  pre  ty  volby." 

Chlapci  párali  mlčky,  já  jí  při  dalším  oblékání  dělala  komornou, 
a  ona  přes  tu  chvíli  se  mne  ptala:  „Prosímich,  pozrú,  keré  je  líco." 
Když  už  jsem  jí  vázala  na  čepci  mašli,  kasala  se :  „Já  tam  tem  pá- 
nom  na  mojú  hriešnú  dušu  volačo  poviem.  Já  poviem:  Pán  velko- 
možný, v  takéto  dny,  kde  je  najvác  roboty,  nás  mali  volat?  Včul 
je  den  drahý !  Já  si  ten  den  čítám  deset  zlatých,  keď  nás  tam  tolko 
mosí  jet.  Mali  ma  zavolat  před  24  roky,  kerf  mój  muž  umřel,  a  to 
bolo  v  zimě,  a  nie  dnes.  Mohla  být  rež  sežatá.  Keby  —  nedopúščaj, 
Bože!  —  volačo  prišlo,  prindeme  o  to."  Pak,  jako  by  jí  někdo  od- 
poroval, s  větší  umíněností  se  dále  chystala:  Já  jim  tam  poviem, 
že  nebudem  nič  platit,  a  kerf  reknú,  že  ma  zavru,  poviem,  že  sa  věru 
nehaňbím  za  praudu  sedět.  Šak  sú  i  pán  Valášek  pre  praudu  zavretý." 

Napomenula  jsem  ji,  že  by  i  za  ta  slova  byla  zavřena.  Na  to 
se  obrátila  proti  mně  přímo  furiantsky:    „A   čo  si  těch  14    dní  ne- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  393 


odsedím?  Pán  Valášek  sú  taký  prevysoký  pán,  a  čo  já  som  proti 
nim?  Prášíček,  čo  ho  néni  ani  vidět.  To  je  dozajista  len  pre  ty 
volby.  No,  šak  to  unesem,  ale  tu  intabuláciu  platit  nebudem.  Oni 
ma  dajú  mlýnské  peňáze  (dluh  mlýnský)  intabulovat  na  mój  dom 
v  Š...  Čó  som  žid  volajaký?  Nemám  role?" 

Děti  si  zatím  vylezly  na  vůz  a  všechno  se  to  po  dvoře  vozilo. 
Zrýna  —  když  konečně  byla  hotova  a  když  spícího  Siluše  přeže- 
hnala  a  nad  ním  se  pomodlila  —  vyšla  ven,  sehnala  děti  s  vozu, 
a  usalašili  jsme  se  tam  my.  Byl  nás  plný  vůz  jako  na  svatbu 
hostů.  Juro,  Ondřej,  Mara,  Zrýna,  já  a  Gašpar.  Tomu  se  obličej 
blažeností  jen  svítil  a  v  překypující  radosti  mi  tu  a  tam  šaty  pohladil. 
V  tom  velikém  těšení  až  nějak  hloupě  vypadal  a  vůbec  se  mi  ve  své 
vymydlen osti  a  ve  svátečním  oblečení  méně  líbil  než  ve  všední  den, 
kdy  byl  jenom  v  košili  a  v  širokých  plátěnkách,  ačkoliv  se  hleděl 
dnes  dost  okrášliti.  I  péro  za  kloboučkem  měl  zastrčené.  Pro  něho  už 
místa  ve  vozíku  nebylo,  a  tak  stál  po  straně,  opíraje  se  o  holou 
košatinu;  leč  on  ve  svém  velikém  štěstí  —  že  smí  jet  —  necítil 
bolesti  ani  nepohodlí.  Vzat  byl  proto,  aby,  až  všichni  budou  u  soudu, 
hlídal  v  hostinci  koně. 

Když  jsme  byli  za  mlýnem,  Zrýna  se  zbožně  pokřižovala,  chtě- 
laf  se  modliti,  a  ohmatávala  se,  hledajíc  k  tomu  cíli  růženec.  Hned 
-však  zděšeně  —  jakoby  se  Bůh  ví  co  bylo  stalo  —  vykřikla:  „Bože 
mSjl  Pátričky  som  zabudla!  Nemohlas  mi  jich  vzat?"  osopila  se  na 
Maru.  „Požičaj  mi  tvoje,"  a  vytrhla  jí  růženec  z  ruky.  Složila  obličej 
do  nejzbožnějších  záhybů,  hlavu  dala  zkroušeně  na  stranu,  oči 
obrátila  vzhůru,  ruce  růžencem  otočené  sepjala  až  pod  bradou  a  mod- 
lila se  vroucně.  Soudíc  dle  jejího  vzezření,  pevně  jsem  věřila,  že  se 
celý  růženec  vymodlí.  Pomodlila  se  však  jenom  asi  dva  Otčenáše 
a  začala  kritisovat.  —  Nejdříve  pokárala  Maru,  která  měla  špinavé 
ruce:  „To  budeš  mat  také  rukavičky?"  Pak  si  prohlédla  Gašpara: 
„Čo  to  máš  za  klobůkom?  To's  to  vytrhol  kačerovi?  Věru  to  máš 
špatné  zakručené."  Na  to  obrátila  kritiku  na  pole,  která  jsme  míjeli. 
„Toto  pole  je  dozajista  židovo,"  hádala.  „Věru  je,"  odpověděl  Juro. 
„Nóóó  —  vida,  ako  to  poznám.  Židé  majú  nosy  na  bok  (na  křivo) 
a  i  kříže  na  rolách  (obilí  v  mandelích)." 

„To  je  krásný  hoch,"  obdivovala  jsem  mladého  Slováka,  u  cesty 
nakládajícího  obilí.  „Věru  je.  To  je  hoch  ako  ryba,"  souhlasila 
Zrýna,  „a  jaký  usilovný  do  roboty,"  a  zavírala  pevně  pěstě. 
„Tak,  ako  oheň!  Ten  keby  bol  ak  prst,"  vystrčila  ukazovák  do 
výšky,  „mohla  by  zaň  jít  bar  jaká  bohačka.  Věru,  ten  nevidí 
každého,  kdo  ide  kolem  — " 

Těšila  jsem  se,  jak  budeme  cestou  veselí,  když  jsou  hoši  s  námi, 
ale  jejich  strašný  vůz  nám  vše  pokazil.  Byl  jako  čertem  posedlý, 
a  mně  se  zdálo,  že  každý  jeho  šroub  a  hřebík  a  každá  jiná  jeho 
součástka  jsou  ve  stálém  prudkém  varu  —  tak  na  něm  vše  vyska- 
kovalo a  nesmírný  hluk  robilo.  U  Sudorů  n\é\\  také  košatinový  vůz, 
ale  na  tom  se  bylo  lze  vézti  bez  nebezpečí  života.  U  Zrýnů  bylo 
pro  nedostatek  času  a  peněz  vše  ledabylé.  Vůz  nás  stále  v  drobném 


Digitized  by 


Google 


394  Karla  Welsová-Slavíková: 


tempu  a  někdy  zase  mocně  vyhazoval.  Zrýna  sama  v  šibeničním 
humoru  mínila,  že  »keby  mal  člověk  vyvrtnutu  nohu  a  vézol  se  na 
tem  vozí,  mosí  mu  tá  noha  skočit  zas  do  teho  miesta,  odkal  mu 
vyběhla,  i  bez  doktora.  **  Mluviti  jsme  mohli  jen  tenkráte,  když  koně  šli 
krokem.  Jakmile  klusali,  nebylo  slyšeti,  co  druhý  povídá,  byf  i  hodně 
křičel,  a  tak  Zrýna  musila  většinou  mlčet,  což  bylo  pro  ni  nemalým 
utrpením. 

Do  Gašpara  přes  tu  chvíli  nehorázně  šfouchla,  neviděl-li  ně- 
kterého kříže  či  božích  muk,  která  jsme  cestou  míjeli,  upamatovávajíc 
ho  tímto  něžným  způsobem,  aby  se  pokřižoval.  Když  se  jen  po- 
křižoval, strčila  do  něho  ještě  jednou,  aby  i  smekl.  Ale  hocha  prese 
všechno  šťouchání  a  bouchání  jeho  přeblažený  výraz  ani  na  chvilenku 
neopouštěl  a  on  svoji  babku  stále  na  něco  upozorňoval: 

„Babkáá  —  pozrite  tu  horu!  Taká  veliká  a  je  celá  lysá,*  „To 
je  podolský  Plešivec,"  vysvětloval  nám  Juro,  „a  na  nem  stojí  kriež." 

„Já  ho,  moji  ludé,  nevidím,**  řekla  Zrýna  trochu  trpce  a  nasa- 
dila si  okuláry.  „A  vy  ten  kriež  vidíte?**  tázala  se  nás  s  nedůvěrou. 
„Bože  mój  dobrý  —  sú  to  oči  už  —  kam  sa  to  podejel**  a  pořád 
hleděla,  hledajíc  kříž. 

„Mamička,**  —  žertoval  Juro,  kterému  matčiny  bylinky  asi  výborně 
pomohly,  bylf  zas  čilý  jako  ryba,  —  „sedí  tam  komár  a  je  na  jedno 
oko  slepý  —  vidíte  ho?** 

Zrýnku  to  ze  smutného  uvažování  vytrhlo,  a  ona  si  také  vtipně 
zažertovala:  „Kolko  elektriky  by  potrebuvali  jejich  pán  velkomožný 
na  ten  Plešivec  ?**  a  šfouchla  do  mne,  významně  se  řehtajíc.  Slyšela 
u  nás  v  Praze,  že  muž  jistým  druhem  elektrického  světla  léčí  cho- 
roby vlasové. 

Když  dále  spatřila  zříceninu  čachtického  zámku,  kývala  hlavou : 
„Věru  dobré  bolo  pánom  zámky  stavět,  keď  to  chudoba  mosela 
vynášat  nahoru.** 

Mara,  když  jsme  míjeli  velký  panský  dvorec,  nám  vykládala, 
že  majitel  jeho,  který  nedávno  zemřel,  byl  pochován  „v  cypřišové 
truhle**.  Zrýna  tomu  nechtěla  věřiti  a  se  vší  rozhodností  tvrdila,  že 
„v  cypřišové  truhle  pochovávajú  len  svatého  římského  otca,  keď 
zomre.** 

Nemohouce  déle  trýzně  této  jízdy  snésti,  slezly  jsme  se  Zrýnou 
a  šly  kus  cesty  pěšky. 

Dědiny,  které  jsme  míjeli,  měly  už  vesměs  pomaďarštěná  jména. 
Zrýnu  to  velice  trápilo.  Jedna  z  nich  měla  nápis  „Korytno"  a  Zrýna 
mne  upozorňovala  s  výsměchem:  „Pozrú,  tady  nemohli  s  tú  ma- 
tfarčinú  nič  ublížit  —  Volalo  sa  to  Korytné,  a  oni  udělali  Korytno. 
Len  tu  jednu  písmenku  přehodili.  Len  keby  si  to  ti  ludé  všeci  pama- 
tali,  ako  sa  kedysi  ty  dědiny  menuvaly  —  aby,  až  lepší  časy  prindú, 
to  dostalo  zas  to  prvé  méno  slovenské.**  V  tom  koza  blízko  silnice 
se  pasoucí  na  nás  zamekala,  a  Zrýna,  jako  by  jí  něco  podávala, 
řekla  k  ní  v  roztrpčeném   humoru  po  maďarsky:     „No,   nemléhet?** 

Po  chvíli  jsme  zas  vylezly  na  vůz.  Zrýna  musila  mlčeti  a  dří- 
majíc jen  pronesla:  „Na  sen  ma  žene  velice.**  Leč  sotva  to  dořekla. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  395 

vůz  ji  vyhodil  do  výšky,  takže  přišla  k  sobě  hned  a  zase  se  dívala 
kriticky  kolem. 

V  jedné  dědině  seděl  si  před  pěkným  domem  židák  přímo  svá- 
tečně oděný  a  spokojeně  si  fajčil.  „Nóóó  — "  rozhodila  Zrýna  ruce: 
„Abrahám  starý  si  tu  sedí  a  fajčí  a  nerobí  nič  —  Kerf  jich  vidím 
takých  nastrojených,  nadávám  i  tem  nevinným,"  zlobila  se. 

Zatím  jsme  se  blížili  Novému  Městu,  a  hoši,  chtějíce  si  dáti 
záležeti,  ujížděli  za  stálého  pohánění  koní  —  a  tak  byl  konec  všemu 
hovoru. 

Přes  tři  hodiny  trvala  muka  té  hrozné  cesty,  než  jsme  celí  roz- 
tlučení, uprášení  a  jako  cihly  od  žhavého  slunce  vypálení  přijeli  do 
Nového  Města. 

Všichni  šli  hned  k  soudu,  a  mne  Zrýna  posílala  do  kostela,  po- 
znamenávajíc, tam  že  budu  „mat  na  čo  kúkať".  A  měla  pravdu. 
Klášterní  kostel  je  velice  vkusný  a  má  velmi  mnoho  opravdu  umě- 
leckých děl.  Město  samo  jest  výstavnější  než  K  .  .  . ,  vzdušnější 
a  celkem  příjemného  vzhledu,  ačkoliv  se  židy  všude  jen  hemžilo.  — 

„No,  ako  sa  jim  to  lúbilo  v  tom  kostole?"  bylo  první,  nač  se 
mne  Zrýnka  ptala,  když  se  vrátili  od  soudu.  Když  jsem  řekla,  že 
Panna  Maria  tam  je  tak  krásná  a  tak  Evě  podobná,  jako  by  ji  sochař 
byl  podle  ní  dělal,  velmi  Zrýnku  toto  přirovnání  mrzelo;  často  mi 
je  potom  s  velkou  ironií  předhazovala,  považujíc  je  vůbec  za  rouhání. 
Vyptávala  jsem  se,  jak  jim  to  dopadlo  u  soudu. 

„Nóóó  —  ono  si  svoje  do  svojeho  mosí  prijít,"  odpověděla 
Zrýnka  už  zřejmě  ochlazena  a  umoudřena.  „Ten  pán  sudce  mi  vyhnal 
až  slzy  z  očí.  To  bol  věru  spravedlivý  akýsi  pán  —  to  bola  svatá 
žena,  čo  ho  porodila. '^ 

Skutečně  s  nimi  pan  soudce  vlídně  jednal.  Pěkně  po  přátelsku 
jim  vysvětlil,  jak  si  mají  počínati,  a  i  notáríusovi,  který  na  cosi  za- 
pomněl, jisté  upozornění  vzkázal,  aby  tam  ještě  jednou  nemusili 
jezdit. 

Zrýnka,  když  mi  vše  dopověděla,  navrhovala,  abychom  šli  do 
pivovaru,  tam  že  dostaneme  dobré  pivo.  Šli  jsme  tedy,  a  já  jim  tam 
kázala  každému  přinést  holbu  piva.  Ale  hostinský  dal  jenom  mně  čerstvé 
a  jim  všem  teplé  slivky.  To  Zrýnu  urazilo  a  mne  zamrzelo,  a  tak 
na  její  návrh  jsme  šli,  aniž  bychom  piva  byli  pili,  do  krčmy,  kde  prý 
dostaneme  znamenité  jitrničky.  Žaludek  se  mi  sice  zachvěl  při  vzpo- 
mínce na  jitrničky  v  tak  hrozném  vedru,  přece  však  jsem  ochotně 
šla,  když  jsem  viděla  a  slyšela  Zrýnčiny  laskominy. 

Malá  krčma  byla  naplněna  Slováky  a  dýmem.  Toho  dne  byl 
v  městě  lichvací  jarmark  a  lidu  všude  tolik,  že  si  každý  musil 
s  jídlem  pospíšit,  nebof  druzí  již  na  jeho  místo  čekali. 

Jitrničky  šly  přímo  na  dračku;  z  vedlejší  učouzené  kuchyně  je 
bylo  slyšet,  jak  při  smažení  v  různých  tóninách  kvičely  a  syčely. 
Žlrýna,  když  ten  nával  spatřila  a  líbeznou  vůni  hned  ve  dveíích_Qr 
chutnala,  řekla:  „Aá  —  včely  cítí,  kde  je  med."  Za  chvíli,  když 
jsme  si  vydobyli  místo,  rozkázala  jsem  jim  všem  dáti  jitrničky  a  pivo 
v  láhvích.     Hostinský  neměl  ani  dosti  sklenic,  ale  Zrýna  mu  řekla: 


Digitized  by 


Google 


396  Karla  Welsová-Slavíková : 


„E,  šak  sme  svoji,  budeme  pit  z  jednej  sklenice,**  a  usmála  se  při 
tom  kolem  na  všechny  hosty. 

Vedle  mne  seděl  Slovák  ve  vysokých  bílých  plstěných  botách. 
Tvrdila  jsem,  že  je  od  Trenčína,  Zrýna  však,  že  ne,  a  proto  se  s  ním 
honem  dala  do  řeči.  Pověděl  jí,  že  je  z  Hornej  Súče,  měla  jsem 
tedy  pravdu.  Byl  to  jeden  z  pravých  typu  slováckých.  Krásného  vy- 
sokého, souměrného  vzrůstu,  měkké  ušlechtilé  tváře  a  dobrácké 
řeči.  Z  hovoru  jeho  se  Zrýnkou  vyslechla  jsem  starý  stesk,  že  se 
děti  musí  učit  ve  školách  maďarsky  a  že  tomu  nerozumějí. 

U  Zrýny  v  tu  chvíli  vypukla  její  politická  a  vlastenecká  vášeň. 
„Tu  ho  majú,  teho  múdrého/  pravila  mně,  prudce  na  něho  uka- 
zujíc. Popotáhla  rychle  svoji  židli  proti  němu  a  hned  začala  o  vol- 
bách. Jako  spiklenec  nachýlena  přes  stůl  oči  mhouřila,  čelo  vraštila 
a  táhle  a  tlumeně  ze  zaťatých  úst,  aby  to  nebylo  daleko  slyšeti,  ze 
sebe  soukala:  „A  keho  ste  volili?** 

„Hrabete  Zichy  ho,**  odpověděl  Slovák. 

„Hrabete  Cíchyho?**  opakovala  Zrýna  nespokojeně. 

„A  vy  mu  veríte,  temu  Cíchymu?**  a  položíc  se  celá  na  stůl 
ještě  více  čelo  vraštila,  jak  usilovně  šeptala  a  přemlouvala  :  „Hrabe 
Cíchy  není  spravedlivý  k  ludákom  —  on  je  s  těmi  falošnými  kňazy.** 
Slovák  správně  jméno  poslancovo  vyslovoval,  ale  Zrýna  stále  jen 
„Cíchy**  říkala.  „Veď  u  nás  lud  pre  špatných  kňazou  na  luteránskú 
vieru  přestupuje,**  vykládala  tónem,  jako  by  u  nich  bylo  povstání, 
nebo  jako  by  hořela  ves.  Nevěděla  jsem  sice  ani  o  jednom  případu 
přestoupení,  ale  snad  to  bylo  pravda. 

„Náš  farář  —  to  je  liberálisko  jedno  —  a  takú  faru  má!  On 
dostane  od  nás  gazdou  400  meric  zosypu,  mimo  to,  čo  má  rolí  — 
a  preca  neišol  s  námi!**  mocně  si  pleskla  rukou  o  kolena  a  hned 
zase  ruce  sepjala:  „Bože  mój  dobrý,  keby  to  mal  chudobný  evange- 
lický farář,  ten  by  rozdal  chudobě  z  teho!  A  čo  chcete,  prietelko  — ** 
zas  zcela  v  jiném  tempu  —  „u  nás  jeden  gazda  bohatý  prišol  si 
svój  spravedlivý  hlas  odevzdat  před  volebný  úřad.  Ako  sa  voláte? 
pýtali  sa  ho.  —  Gablavý.  —  Tady  ste  Galbavý,  to  ste  néni  vy 
a  marš  preč.  —  Ten  jim  tam  ale  věru  pověděl,  ten  sa  nebál!  — 
No,  teda  dobré  —  povedal  jim  —  nech  teda  ten  Galbavý  platí  i  por- 
ciu  (daň),  a  odešel.  Šak  on  jich  Pán  B6h  najde,  všech  tich  odrodilcou, 
jako  teho  učitela,  čo  krivo  priesahal  na  teho  Valáška.  Obesit  a  zastřelit 
už  sa  chcel  a  taký  vyzierá  —  oči  má  tak  vpadnuté  do  hlavy,  že  má  do 
každého  oka  hodinu  cesty.  Jak  žába  z  prachu  hledí.  —  No,  přehráli 
sme,  ale  len  pre  tu  faleš  židovskú,  lebo  mali  pozapisuvaných  i  mrtvých. 
Šak  ono  už  to  bude  inachší!  Ve  štvrtok  mosí  každý  priesahat,  na  keho 
dal  vóto.  Ve  štvrtok  všechna  tá  faleš  vyplave  navrch.  Lud  slovenský 
sa  prebudí  už.**  (To  měla  jistě  z  novin.)  „Milí  ludé,**  —  adresovala 
svoji  řeč  i  na  okolní  seskupené  hlavy  —  „keď  Markovič  zvítězí, 
bude  nám  celkom  lepšie.** 

„Tam  u  vás  na  to  velice  drzá.  U  vás  sú  ludáci,  ale  u  nás  to 
ešte  tak  néni,**  povzdechl  si  Slovák. 

Na  to  Zrýnka  vykládala  milému  gazdovi  historku,  jak  písař  po- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  397 


střelil  notáriusa,  ale  s  tak  úžasnými  podrobnostmi,  jako  by  bývala 
očitým  svědkem.  „Viete,"  končila,  „on  ten  notárius  nechcel  trpět, 
aby  sa  v  jeho  dome  —  viete  čo,"  a  vyplivla  se. 

Slováka  více  zajímaly  volby,  a  když  historku  vyposlechl,  řekl 
svým  měkkým,  klidným  způsobem:  „Člověk  dycky  věru  očuje  viac 
zlého,  než  dobrého,  a  následky  sú  věru  spravedlivé/  a  sbíraje  své 
nakoupené  věci  měl  se  k  odchodu. 

„S  Bohom,  prietelko,  a  Pán  Bóh  vám  požehnej,  čo  ste  kupili," 
loučila  se  s  ním  Zrýnka  s  takou  vroucností,  jako  by  se  znali  deset 
let.  A  dívajíc  se  za  ním  chválila  ho:  „To  je  věru  jeden  znamenitý, 
statečný  a  regulárný  člověk,  **  a  hned  na  to  obrátila  se  ke  gazdům 
u  zadního  stolu,  kteřf  patrně  si  ji  dobírali  pro  její  tlouštku.  Já  ne- 
slyšela ničeho,  ale  ona  měla  oči  a  uši  všude,  a  tak  třebas  byla  ke 
gazdům  obrácena  zády,  věděla,  že  o  ní  povídají. 

„Kdo  má  být  tlstý,  je  tlstý,  ani  nemosí  moc  zjestit,"  odsekla 
jim.  „Vy  zastáváte  seba,"  škádlili  ji  gazdové. 

„No,  keď  vidím  od  seba  tlstšf,  som  ráda.  Já  neviem,  čo  som 
taká  bangulica.  Keď  prasatom  uvařím  brambor,  ej,  tak  jich  vybírám 
a  jím,  no  a.  som  tlstá,"  rozjařeně  jim  pověděla  a  nějaké  mladé  Slo- 
vačce,  která  blízko  seděla  se  svým  mužem,  tlumeně  vysvětlovala: 
„Jak  žena  oschne,  jak  ztratí  sv6j  měsíční  květ,  začne  tlstnút.  Já  od 
tedy  som  sa  tak  rozmohla.  Kolko  máte  dětí?**  zeptala  se  mladé  ženy. 
„Jedno."  „I  tá  kukačka  má  dve,  a  vy  len  jedno?"  a  pátravě  na  ni 
upřela  oči.  „No,  šak  ste  ešte  mladá,  ešte  jich  móžte  mat  viac." 

Mara  v  hospodě  vůbec  nemluvila,  Juro  a  Ondřej  se  přímo 
upejpavě  chovali  a  jen  si  mezi  sebou  šeptali.  Jen  Ondřej  se  osmělil 
a  svým  příjemným  altovým  hlasem  mi  připil:  „No,  nech  nás  Pán 
B6h  živí,  paní  velkomožná." 

Za  to  Zrýny  byla  plná  hospoda  a  s  chlapy  tam  přímo  koketo- 
vala, a  proto  také  asi  zas  od  druhého  stolu  jsme  zaslechli  o  ní  po- 
známku: „Tá  lúbí  mužských." 

„Kebych  to  bola  lúbila,  bola  bych  sa  vydala,  lebo  som  24  roky 
vdovu.  Zachovaný  mám  život  s  tím,  že  som  s  mužskými  málo  bola. 
Třináct  rokou  som  bola  vdaná  —  hm  —  čo  je  to  —  Bože  můj." 

Nedaleko  nás  nějaký  napilý  furiant  se  kasal:  „A  já  si  spravím 
syna.  Já  mosím  mat  syna."  „Ty  si  spravíš,  keď  nebude  božskej 
moci,"  kárala  ho  Zrýna.  Náhle  se  otřásla:  „Brrr,  smrt  ma  přesko- 
čila. Ob  jednoho  bere.  Vidíš,  to  za  to,  že  sa  rúháš,  sebere  fa!" 
Slovák  ji  ani  neposlouchal  a  zpíval  si,  jako  když  pro  sebe  si  naříká, 
s  hlavou  opřenou  o  stůl: 

„Pálené,  pálené,  borovička, 
v  tebe  je  vodenky  polovička. 
Já  za  teba  dám  striebro,  zlato, 
a  ty  ma  hodíš,  kde  je  bláto." 

O  jiném  Slováku,  který  měl  jakýsi  nádor  na  hlavě,  povídali,  že 
je  to  od  přírody.  Zrýna  se  nad  tím  pozastavila  a  přísně  se  jich  ze- 
ptala: „Teda  né  od  Boha?"  A  ke  mně  celá  udivená:  „Pozrú,  i  tady 
tu  prierodu  vzpomienajú.  To  je  pěkná  prieroda." 


Digitized  by 


Google 


398  Karla  Welsová-Slavíková : 


Když  tak  Zrýna  měla  ve  všem  slovo,  dobírali  si  ]i  Slováci,  kteří 
všichni  s  velikou  zálibou  na  ni  hleděli:  „Ale,  tetička,  planetu  byste 
nevěděli  čietat?" 

„Věru  áno,"  a  hned  chytila  jednoho  z  gazdů  za  ruku. 

Vážně  a  věštecky  se  mu  do  otevřené  dlaně  zadívala,  a  všichni 
čekali,  co  poví.  Náhle,  jako  by  již  byla  v  ruce  našla,  co  tam  hle- 
dala, řekla  rychle:  „Ty  si  sa  narodil  tehda,  kedy  tento  palec  tvój." 

Všichni  se  smáli,  a  rozjařená  Zrýna,  jež  byla  předmětem  po- 
zornosti celé  hospody,  dala  témuž  gazdovi  hádanku:  „Kerý  svatý 
má  chvost?" 

„No,  vymotáva]  sa  z  teho/  šfouchla  do  něho  jeho  žena  a  smála 
se.  Když  nikdo  neuhádl,  obrátila  se  Zrýna  ke  mně:  „Věru,  bar  aj 
sů  v  Čechách  múdrí  a  špásovný,  toto  neverfá."  Chvíli  dělala  dra- 
hotu a  pak  nám  pověděla :  „To  je  Duch  svatý.  Lebo  sa  maluje  ako 
holubica,  a  tá  má  chvost." 

„Věru,  s  babku  je  fažká  porada.  Kdo  by  si  bol  zmyslel  na  sv. 
Ducha,"  divili  se  gazdové. 

Pak  dala  poslední  hádanku  a  tu  adresovala  na  celou  krčmu: 

„Starý  dum.  Na  střeše  mráz.  Pod  střechu  prší.  Príatelou  doma 
néni.  Hudci  hrajú.  Hodiny  stojá,  ketf  uhádneš,  budem  tvoja." 

Rozumí  se,  že  zase  to  nikdo  neuhádl,  a  Zrýna  vysvětlovala: 

„Starý  dům,  to  je  starý  člověk.  Mráz  sú  šedé  vlasy.  Pod  střechu 
prší,  prší  z  očí.  Príatelou  doma  néni,  zuby  chyba.  Hudci  hrajú, 
v  plúcách  piští."  Dál  už  nepovídala. 

„A  čo  je  to,  tetička:  hodiny  stojá?"  ptali  se  gazdové. 

„No,  šak  ste  múdrí,  abych  vám  to  nemosela  poviedat." 

Někteří,  když  se  jim  po  chvilce  v  hlavě  rozednilo,  a  když  jim 
Zrýna  očima  pomohla  uhádnout,  plácli  se  do  dlaní  a  významně 
se  smáli. 

Nějaké  dítě  stále  se  tulilo  matce  do  klína  a  schovávalo  se  pod 
její  zástěru,  a  kdosi  mladou  ještě  matku  vtipkoval :  „On  sa  schovává 
tam,  odkal  vyšel." 

Lidé  se  hromadili  a  stáli,  a  tak,  abychom  nepřekáželi,  jsem  za- 
platila a  měli  jsme  se  k  odchodu.  Zrýna  chtíc  dopít,  zdvihla  sklenici 
a  připíjejíc  celé  hospodě  zvolala:  „No,  chlapi.  Pán  B6h  od  nás," 
a  oni  připíjejíce  jí  dopověděli:  „Buď  pochválen."  Jeden  při  tom  při- 
píjeni obrátil  do  sebe  plnou  sklenici.  Zrýna  zůstala  nad  ním  stát 
celá  vyjevená  a  on:  „Čo  je?"  „Kukám,  strýčko,  na  vás,  akú  máte 
dobru  trúbu!" 

Jiní  zas  při  připíjeni:  „Daj  nám  Pán  Bóh  zdraví,"  a  druzí  od- 
povídali: „Pán  Bóh  daj  na  dobrý  užitok." 

Při  rozloučení  volala  na  všechny:  „Príatelia,  s  Bohom!  Dobré 
si  tu  popijte  a  pojezte,  nech  je  vám  to  na  dobrý  užitok  tělu  aj  duší. " 
„Pán  Bóh  vás  pozdrav,  tetka,"  volal  za  ní  ještě  zvlášř  jeden  z  gazdů, 
který  se  v  ní  pNmo  zhlížel.  Ona  to  dobře  viděla  a  s  úsměvem  se 
na  něho  otočíc,  odpověděla  mu:    „Pán  BÓh  daj  a  i  vás,    strýčko!" 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  399 

Gašpar  byl  u  koni,  a  Zrýna  mu  vybalila  z  papíru  jitrnici.  My 
jsme  vlezli  do  své  mučímy,  do  toho  mlátícího  stroje,  a  s  velikým 
rachotem  jsme  opouštěli  Nové  Město. 

Jak  jsme  byli  za  městem,  dali  se  hoši  do  zpěvu.  Zpívali  zvláštní 
píseň  o  smrti,  plí  niž  jeden  představoval  smrt  a  druhý  mládence. 
Píseň  zněla: 

„Slyšel  som  novinii  velmi  divnú, 

že  má  smrt  ke  mne  přijít  na  námluvu. 

A  já  sa  nebojím,  já  hu  zklamám, 
keď  bude  mát  přijít,  já  sa  schovám. 

Dobrý  den,  mládenče,  já  jdu  k  tebe, 
já  som  sa  starala,  najdu-li  te. 

A  já  idem  k  tebe  na  námluvu, 
ráda  bysom  bola  nevěstu  tvú. 

Idz  mi  raděj  s  očí,  já  fa  nechci, 
najdi  si  staršího  v  nasej  obci. 

Čo  já  zamilujem,  to  mosí  být, 
a  ty  mosíš  zietra  k  sobášu  jít. 

Kebych  já  zietra  jít  k  sobášu  mal, 
muziku  i  družbu  bych  hotových  mal. 

Nestaraj  sa  o  to,  já  som  na  to, 
muziku  a  družbu  schystám  já  to. 

Muziku  a  družbu  já  přichystám, 
na  miesto  nevěsty  já  sa  schystám. 

A  já  teba  nechcem,  tys  škaredá, 
keď  na  teba  pozře,  líCko  zbledá. 

Keď  sa  já  oblečem,  pěkná  budem, 
od  hlavy  do  paty  bielá  budem. 

Na  ruky  si  já  dám  rukavičky, 
na  nohy  pančušky  a  střevíčky. 

Na  hlavu  si  dám  peknú  korunu, 
potem  ty  uhlídáš  krásnu  pannu. 

Zvonovéci  budu  tvá  muzika, 
družbu  ti  budu  rýl  a  motyka. 

Svatební  tatíček  farář  bude, 
oremus  dominus  zpívat  bude.** 

Po  přezpívání  této  strašidelné  písničky  požádala  jsem  Zrýnku, 
aby  mi  pověděla  ten  příklad,  jak  „Pán  B6h  tresce  tich,  čo  sa  ne- 
modlá." 

„Poviem  vďačne  (ráda).  To  je  jedna  čistá  a  spravedlivá  prauda. 
Z  teho  istého  si  věru  člověk  móže  naučení  vzat  —  Bola  v  jednom 
dome  u  nás  prástka.    Dievky  a  mládenci  sa  tam  sešli  a  odbavovali 


Digitized  by 


Google 


400  Karla  Welsová-Slavíková  : 


si  hostinu.  Kupili  si  vina,  napražili  škvareniny  (míchaná  vejce),  atá 
jedna  dievka  rozdávala  vidličky  a  nože  a  velice  zóstala  nalákaná  a 
ztrnulá  a  potem  prostřela  o  jedno  miesto  vác.  „Na  čo  tam  dáváš 
nože  a  vidličky?"  pýtali  sa  jej  ti  druzi.  „Len  to  nechajte  tam.  To 
som  dala  našemu  starému  dědovi  nebohému  (nebožtíkovi).''  Potem 
sa  dal  vidět  a  i  tem  mládencom.  Oni  všichni  nalákaní  povstali  a  po- 
vedali :  „No,  pomodleme  sa  za  teho  děda  Otčenáš  a  Zdrávas."  A  ten 
dědo  jim  povedal:  „Včul  ste  vy  ma  pomohli  —  preto  som  sem 
chodil.  Já  som  spravil  (udělal)  veliký  hriech,  že  som  sa  před  jede- 
ním ani  po  jídle  nemodlil,"  zde  do  mne  Zrýna  nehorázně  šfouchla, 
aby  mi  pointa  snad  neušla,  „a  to  bol  mój  trest."  No,  tak  teda  —  čo 
sa  z  teho  učíme?  Vida!" 

Juro  a  Ondřej  na  kozlíku  si  spolu  hráli  jako  dvě  kofata.  Škád- 
lili se,  tu  se  tahali  za  uši,  zas  hladili  a  objímali  a  vůbec  byli  samý 
žert.  Zrýna  se  zalíbením  je  pozorovala. 

Nepatrné  dědině  kopaničárské  se  posmívali:  „Táto  dědina  má 
1 5  lumer  s  vrbami  a  i  s  chlévy.  Devadesát  pet  duší  a  i  s  dobytkom 
a  mezi  nima  je  devadesát  pet  kmínou  (zlodějů)  a  je  ošancovaná  s  plotom." 

„Věru  je  to  tak!"  potvrzovala  Zrýna  vážně  jejich  žert.  „Pozrú 
na  tohoto  ancikrista,"  —  ukazovala  mi  na  Slováka  před  chalupou 
dřevo  rubajícího  —  „ten  nám  mosel  věru  fažké  dřevo  ukradnúř,  lebo 
jeden  den  dřevo  zmizelo,  a  druhého  dne  jeho  žena  potratila,  lebo  do- 
zajista mu  pomáhala  to  dřevo  tahat  a  ublížila  plodu  svému.  U  nás 
je  dřevo  drahší  ako  chléb,  to  je  veliká  škoda." 

Takým  srovnáváním  okolností  podezřívala  a  pátrala  po  zloději. 

Gašpar  už  konečně  také  věšel  únavou  hlavu.  Bylo  mi  ho  líto 
a  opřela  jsem  si  ho  o  svůj  klín.  Jak  jsem  ho  hladila,  nahmatala  jsem 
mu  za  uchem  zarostlou  jizvu.  „Co  to  tady  máš?" 

„To  oni  neveďá?"  plna  podivu  zeptala  se  Zrýnka.  „I  pre  Pána 
Boha  nebeského,  čo  my  všechno  vystojíme  pre  národ.  Já  jim  včul 
vyložím  jednu  prevelikú  kriudu.  Juro,  nech  idú  ty  koně  pomalu!" 
rozkázala  si.  „Kerf  jim  to  poviem,  to  ma  i  brucho  zabolí  a  i  jich  za- 
bolí. Já  to  ani  bez  slzy  nemóžem  povedat,  čo  ten  chlapec  taký  malý 
pre  ten  národ  už  vytrpěl  — "  a  za  stálého  pláče  povídala:  „Tento 
náš  Gašpar  roznášal  Týždenník  a  Ludové  noviny  po  dedine,  a  písař 
notáriusův  mu  jich  bral  a  chlapec  si  jich  nechce!  dát  vzat.  Keby  si 
to  dali  ti  ludé  posielat  po  poště,  nedostanu  tich  novin,  lebo  notá- 
rius  to  hodí  do  pece.  On  prezierá  poštu  a  vie,  čo  do  dědiny  prinde. 
Keď  si  tich  novin  nechcel  chlapec  dát  vzat,  vylískal  ho  ten  písař 
po  hubě,  po  uchu,  po  hlavě,  že  mu  kreu  až  tak  tekla  a  hlava  a  huba 
a  uši  mu  celé  opuchly.  A  ten  písař,  to  je  Slováka  syn  z  Dubovan  — 
a  taký  je  z  něho  Maďar.  My  tady  hovoříme :  keď  sa  holub  zjestrabí, 
viac  drápe,  než  sám  jestřáb  —  a  taký  je  akurátne  on.  To  je  pes  — 
to  néni  ani  krom  duše  a  krstu  svatého  člověk.  No  tak  dobré.  Mój 
Juro,  keď  chlapec  došel  taký  ubitý,  išol  do  kancelára,  ale  ten  písař 
mu  povedal:  „Basom  ma  zištenem  —  ako  si  oni  dovolili  sem  přijít!" 
„já  mám  právo  sem  přijít,  já  som  občan,  a  tady  je  obecný 
dom!"  povedal  mu    mój   Juro.     „Ten  chlapec    je  sirota,  a  já   som 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  401 


jeho  zastáváte!."  Ludé  nám  potem  povedali:  „Žalujte  ho."  Ale  my 
sme  nechceli.  My  sme  takí  ludé,  my  zapomeneme  a  dáme  sa  uhnut 
(obměkčit)  a  len  povieme:  „Nech  mu  Pán  BÓh  zaplácí!"  Za  tri 
dny  —  ešte  bol  chlapec  celý  ubitý,  ale  už  vstal  s  postele  —  soni 
ho  poslala  do  školy.  Ale  tam  sa  mu  pustila  kreu  hrdlom  técit  a  on 
hu  pluval  do  papíra  a  ten  papír  hodil  na  zem.  Juříkech  Jožko  to  na 
něho  žalu  val  a  učitel  ho  vytáhol  ven  z  lavice  a  povedal  mu  :  „Kukni, 
čo  máš  na  tabuli  napísané:  Nesmieš  zamazat  dlážku  ve  škole!" 
A  kopal  do  něho,  tlukol  ho.  plval  na  něho,  no,  div  ho  z  koze 
nevytrásol,  a  chlapec  padol  s  tvárú  na  zem  a  na  tej  zemi  mosel 
klečat  ešte  a  i  po  škole.  „Dočkaj,  šak  ti  pán  hlavný  služný  dá!" 
tak  sa  vyjevil  ten  učitel  pri  tej  bitke.  Už  samý  večier  privédol  ho 
Ivičech  Berdýn  a  všetko  mi  to  pověděl.  Já  som  sa  pustila  do  pláču 
a  povedala  som:  „Bože  mój!  my  pre  ten  národ  ešte  o  dušu 
prindeme."  V  tom  prinde  Ondřej  a  povedá:  „Mamička,  je  třeba 
žaluvat  písara."  „A  prečo?"  „Preto,  že  notárius  Juru  žaiuval, 
že  robil  křik  v  kanceláři  —  „Nech  si  vezmu,  paní  velkomožná,  náš 
bíedný  život  před  seba  —  Čo  som  já  len  daruvala  pri  tich  volbách 
—  Naše  koně  ve  dne  v  noci  běhali  —  Gašpar  boty  roztrhal,  čo  no- 
viny a  plakáty  roznášal  —  Juro  mal  na  lícách  len  kost  a  kozu,  čo 
celé  noci  nespal  a  běhal  Slovákou  premlúvat,  —  mrzlo  až  ščípalo 
tvář,  až  taký  pískot  bol  —  Ondřejovi  ti  Slováci,  kerf  sa  na  zahradě 
scházali  a  radili,  celu  krásnu  zahradu  zkynožili  — "  — 

„Mamička,"  vpadl  jí  Ondřej  mírně  do  řeči,  „tak  nemáte  hovořit. 
My  Slováci,  kerf  chceme  vyhrát,  mosíme  si  volačo  daruvat." 

„No  —  pozrú  -"^  rozhodila  Zrýna  ruce  —  „taký  je  dycky. 
On  len  tichým  duchom  bojuje.  No,  teda  sme  moseli  žaluvat.  „Idzte 
dát  chlapca  prohlédnut  k  okresnímu  doktorovi,"  povedal  Ondřej. 
„Ako  tam  pójdem  —  on  drží  len  s  těmi  liberály  a  ešte  ma  vyhodí 
ven  — "  „Idzte  teda  ke  druhému."  Prindem  ke  druhému.  „No,  čo 
dobrého,"  povedal.  „Idem  s  chlapcom,  pán  velkomožný,  nech  ho 
pozrú,  aký  je  celý  dotlučený."  A  on:  „Včul  ke  mne  idete  a  indy 
nie  — "  „Já,  pán  velkomožný,  k  doktorom  velice  nechodím."  No 
tak  pozřel  ho  a  dala  som  mu  len  pet  korun.  —  Jinde  bych  mosela  platit 
vác  —  Potem  mi  dal  vízum  repert,  a  tak  sme  išli  na  tu  žalobu.  No, 
přehrálo  sa  na  tem  60  korun.  Notárius  priesahal,  ani  ho  nebolo  doma. 
On  mal  být  zavretý,  lebo  ukazuje  falešnú  priesahu  druhým.  —  Čo 
já  mám,  paní  velkomožná,  na  srdcu  napíchaného  — "  znova  se  roz- 
plakala —  „v  hrobe  ma  kreu  ešte  z  něho  poteče  — " 

Gašpar  ani  nedutal  a  pomalu  mi  v  klíně  usnul.  Zrýna,  když  si 
slzy  poutírala,  pokračovala:  „Potem  sme  sa  doma  radili,  čo  s  tím 
chlapcom  uděláme  —  tady  nemóže  zóstat  —  Nekerí  ludé  nám  po- 
vedali, abysme  ho  dali  do  Vídňa  na  řemeslo.  Nó,  reku,  tam  ho 
nedám,  lebo  by  tam  ztratil  tělo  aj  dušu,  a  to  já  nechcem.  —  Tak 
věru  neviem,  čo  s  chlapcom  spravíme.  A  to  je  všechno  pre  ten 
národ.  Ja,  věru  len.    Šak  pre  inší  pre  ništ." 

26 


Digitized  by 


Google 


402  Karla  Welsová-Slavíková : 


Ondřej  po  chvíli  si  matce  stěžoval,  že  měl  s  nájemnikem  ve 
svém  domě  mrzutost.  „A  prečo?"  „On  po  mne  chcel,  abych  mu 
dřevo  rubal,  a  já  som  mu  dal  grobovitá  slova." 

„To's  neurobil  dobře!  Ty's  mu  mal  takto  povedat/  radila  mu 
vždycky  vtipná  matka:  „A  čo  oni  už  ma  volokedy  rúbaJi?  To  chcú, 
abych  jim  to  oplatil?**  Sama  se  tomu  velice  smála:  „Ten  by  sa 
bol  práskal  od  zlosti  a  nemoselo  být  ani  hriechu,  ani  mrzutosti." 
Pak  se  zadívala  na  lidi  sklízející  na  nedávno  zděděném  poli  obilí 
a  vydechla  si:  „Hm  —  už  sapasú,  už  majú  po  dědovi  majetok —" 
a  nahlas:  „No,  pomáhaj  vám  Pán  Bóh!"  „Pán  Bóh  uslyš,"  děko- 
vali jí  lidé  sotva  se  ve  spěchu  ohlédnouce. 

Na  kraji  dědiny  Š  .  .  .  potkali  jsme  jistou  mistrovou,  také  spi- 
sovatelku, která  se  nápadně  odvracela,  a  Zrýna  mi  na  ni  toto  ža- 
lovala : 

„Pozrú  na  tuto  majsterku!  Ona  píše  volakedy  do  novin,  a  tá 
sa  o  naší  Cilce  vyjádřila,  že  je  Cilka  jejej  pérohryz  —  že  z  nej 
ako  vytahuje.  Mna  ta  slova  až  tak  popálila  —  lebo  čo  naša  Cilka 
napíše,  to  už  má  svoje  miesto !  —  Ale  já,  keď  som  hu  potkala,  som 
jej  za  to  dobré  povedala:  ,Oni,  paní  majsterka,  sú  daleko  od  hlavy 
nasej  Cilky.  Ako  oni  móžú  o  nej  povedat,  že  je  ona  jejich  péro- 
hryz! Oni  majú  v  hlave  plac  len  na  klebety  a  tak,  ako  oni  spisujú, 
to  by  som  věru  a  i  já  vedela  dát  do  novin.*  —  Od  tedy  sa  spolu 
ne  výpravo  váme.  Ona  sa  dycky  s  těmi  novinami  tak  chválí  —  ale 
ludačka  je  ona  veliká  a  už  bola  kolkorázi  i  zavretá.  Jednúc  na 
samý  Štědrý  večier  hu  šandari  odvedli.  Já  len  dycky  hovořím  On- 
dřejovi: Len  ty  Cilčinú  hlavu  chraň,  lebo  jejej  hlava  je  bohatá  — 
nenech  hu  prát.** 

Za  šera  přijeli  jsme  do  mlýna  celí  jako  zmrzačení.  Zrýnka 
s  námahou  slézala  s  vozu  a  hekala,  že  je  „celá  ubolená  a  ako 
olovená."  A  věru  bylo  proč  naříkat!  Každá  žilka  v  těle  byla  po- 
rouchaná. Já  jsem  ani  neslezla  a  Juro  mne  dovezl  do  fary. 

* 

Druhý  den  byl  u  Zrýnú  plný  zármutku  a  rozčilení.  Když  jsem 
přišla,  bylo  tam  dusno.  Byloř  po  mrzutosti,  a  Zrýna  mne  hned  za- 
svěcovala: „Včera,  keď  sme  dojeli  domou,  bol  u  nás  veliký  oheň 
(tak  říkala  mrzutosti).  Naša  Katulinka  by  sa  bola  utopila,  lebo  Evka 
na  ňú  nedávala  pozor."  Tato  událost  se  sběhla  takto:  Eva  si  hle- 
děla své  práce  a  při  ní  kolébala  Siluše,  neboť  děti  nechtěly  ho  ko- 
lísat. Katulinka  seděla  dle  svého  zamilovaného  zvyku  na  uzounké 
lávce  nad  vodou  dívajíc  se,  jak  se  pění  a  dolů  řití,  a  spadla  „do 
pustáku,  čo  vedle  kola  mlýnského  voda  na  pusto  teče".  Dítě  vykřiklo 
a  Eva  je  šťastnou  náhodou  zaslechla.  Vyděšena  vyběhla  a  zahlédla 
Katulinku  ve  vlnách  se  zmítat;  skočila  za  ní  a  šťastně  ji  zachránila. 

Že  Katulinka  spadla  do  vody,  bylo  ovšem  pro  Evu  přitěžujlcí 
okolností.  Zrýna  po  vylíčení  té  události  pravila:  „Já  jich  opatrujem 
ako  to  oko  v  hlave,"  mířila  si  ukazovákem  do  oka,  „čo  já  potre- 
bujem,  aby  ma  arestuvali!  Keby  jich  dvacSt  bolo,  nechcem,  aby  sa 
utopila.  Clovek  chce,  aby  šetky  boly  sčastlivé." 


Digitized  by 


Google 


Stovácu  403 


Toho  dne  ke  všemu  rozčilení  jí  pošla  první  slepice,  a  ona  po- 
věrečně  mudrovala :  „Já  myslím,'  že  to  cigáni  roznášá  tu  otravu,  keď 
to  B6h  nebeský  ujme." 

Pak  dělala  se  slepici  pokus:  hodila  ji  s  lávky  do  pustáku  a 
dívala  se,  kam  poplave,  aby  zvěděla,  je-li  správná  jejich  domněnka, 
že  Katulinka  spadla  s  lávky.  Dítě  to  pověděti  neumělo,  a  Zrýna, 
chtíc  tomu  na  kloub  přijíti,  dělala  tyto  pokusy  i  s  ostatními  slepi- 
cemi, které  jí  ještě  morem  zahynuly. 

Největší  zármutek  čekal  na  ni  však  teprv  odpoledne.  Městský 
sluha  všude  vybubnovával,  aby  kdo  dostal  předvolání  na  citáciu,  už 
nechodil,  že  sa  Markovič  pokonai;  a  preto  že  už  druhá  volba  ne- 
bude. Lid  si  mezi  sebou  šuškal,  že  Markoviče  zradili  čtyři  podpla- 
cení přísežní,  kteří  tvrdili,  že  se  více  nepamatují,  komu  kdo  hlas  dal. 
Nechř  bylo,  jak  bylo  —  vítězství  zůstalo  na  straně  Maďarů  a  Slo- 
váci byli  připraveni  i  o  poslední  naději,   kterou  skládali   na  čtvrtek. 

Juro  s  tím  přiběhl  s  pole  celý  bezdechý.  Zrýnka,  když  to  usly- 
šela, zůstala  stát  jako  hromem  omráčená  a  vyděšeně  se  zadívala 
v  jedno  místo.  Po  chvíli  zalomila  rukama,  složila  je  na  břiše  a  tiše 
řekla:  „No,  už  viem,  čo  chcem  vedet  —  preca  tá  faleš  zvítězila. 
Věru,  dnes  sa  notáriusovi  polahčilo!  Ten  bude  až  tak  od  radostí 
kvitnút." 

Ponenáhlu  však  přicházelo  její  omráčení  ve  veliký  hněv,  v  němž 
začala  kletby  svolávat  na  hlavu  notáriusovu:  „Nech  spadne  jako 
Héli,  se  stolice !  Nech  ho  šlak  trefí,  ale  pod  košulu,  nie  na  košulu  I 
Pane  Ježíši  Kriste,  Synu  Boha  věčného,  vyslyš  ma  a  za  to,  že  nás 
tak  pres  viny  trápí,  daj  jim  všem  za  to  odměnu!  Mála  by  but 
rrrrevolucia,  aby  jim  strilali  do  očú  bar  aj  z  kanonou,"  a  zuřivě  se 
do  každé  souhlásky  opírala.  Juro  na  to:  „Jáj,  mamička,  čo  to  ho- 
voříte; keby  bola  revolucia,  strilali  bysme  my  vojáci  do  Slovákou, 
a  já  bysom  nemohol  do  Slováka  střelit,  raděj  bysom  sa  dal  obesit." 

„Kočku  neuderím,"  pravila  zas  Zrýna,  přemáhajíc  už  pláč,  „ale 
ti  čtyři  přísežní  by  mali  viset,"  a  sklesla  na  židli  chytajíc  se  náhle 
Zdi  břicho  a  naříkala:  „Bože  mój,  to  ma  bolí  brucho  —  ak  kebych 
tam  malá  slepicu  aj  s  kurátkama  a  ona  mi  tam  hrabala."  Při  tom 
s\  oběma  rukama  třela  břicho  a  chvílemi  se  svíjela.  „A  proč  vás 
bolí?"  ptáme  se.  „No,"  tu  se  jí  rty  začaly  třást,  že  stěží  dopově- 
děla, „no  —  nad  —  nad  tú falšú,"  a  plakala  přímo  zou- 
fale. Všichni  jsme  jen  šeptali  a  tiše  kolem  ní  chodili.  Nechali  jsme 
ji  vyplakat.  Byla  dojemná  podívaná  na  tuto  ženu  z  lidu  v  jejím 
vlasteneckém  zármutku.  Bylo  mi  jich  všech  hluboce  líto,  neboř  jsem 
znala  velké  jejich  oběti  peněžní,  jejich  tresty,  pronásledování  a  celé 
1o  podivuhodné  hrdinství,  které  podstoupili  v  době  voleb  i  před 
nimi  i  po  nich. 

Náhle  se  Zrýnka  chytila  za  srdce  a  stěží  dech  lapajíc  si  stěžo- 
vala :  „Taká  lítost  sa  mi  tady  okolo  srdca  nasbírala.  Mna  sa  tu  vo- 
lačo  rozpučí  —  — "  Pak  náhle,  jako  by  se  jí  bylo  přitížilo,  vyrazila 
:ze  sebe:  „Srdco  sa  mi  rozleje  —  srdco  sa  mi  rozleje,"  a  klesala 
jndlobou. 


26* 

Digitized  by  LjOOQIC 


404  Karla  Welsová-Slavíková : 


Polekáni  omývali  jsme  ji  vodou.  Když  se  probrala,  sténala:  „Já 
suchotiny  dostáném  —  já  zemremj"  a  zase  se  hořce  rozplakala  při- 
pamatovávajíc  si  všechny  oběti  mamě  podstoupené. 

„Mamička,"  domlouval  jí  dojatý  Juro,  „pote  trochu  na  čerstvý 
luft  —  já  vás  dovedem  na  zahradu,  lehnete  si  tam,  paní  velko- 
možná pójdú  s  vámi,  tam  vám  bude  lepšie  —  a  neplačte,  šak  druhý 
ráz  nás  bude  vác  a  vyhrajem." 

Uspokojila  se  tím,  a  když  trochu  přišla  k  sobě,  sama  se  těšila : 
Já  viem,  ten  Rudňanský  (maďař,  poslanec)  bude  ablegátom  len,  zakal 
bude  snem  zavretý,  a  potem,  až  v  jeseni  bude  volba,  bude  Markovič.* 

Svědčili  jsme  jí  horlivě  a  na  zahradě  jsme  jí  pohodlně  ustlali. 
Ztišila  se  na  chvíli  a  pak,  jako  by  si  byla  na  něco  vzpomněla,  zvedla 
se  a  zaprosila :  „Paní  velkomožná,  nech  sa  nenahnevajú,  ale  donesu 
ma  trochu  teho  prachu  rebarborového,  je  na  polici  v  kuchyni  ve 
flaštičce  zacpaný.  Verfá,  keď  má  člověk  žal  veliký,  nebo  kerf  sa  na- 
zlobí, je  dobré  vzat  ho  na  špičku  noža  a  do  lužičky  vody  s  kúskom 
cukrom  —  on  je  trpký  —  a  to  sa  žádná  nemoc  v  tele  nezachytí^ 
ani  vodnatelka,  ani  suchotiny.** 

Přinesla  jsem  vše  a  schválně  jsem  zavedla  řeč  na  prášek,  abych 
ji  od  voleb  odvedla  na  její  zamilované  pole  medicínské. 

„Pre  Pána  Boha  nebeského,  ten  nemá  vyjít  ze  žádného  domu. 
To  je  mocný  prášek.  Ten  je  dobrý  pre  starého  i  pre  mladého.  Nech 
jim  z  domu  nikdy  nevycházá,"  napomínala  mne.  „On  nechce  nič 
v  žaludku  mat  —  on  vyškrábe  všechno." 

Mluvila  trhaným  tónem,  jako  když  se  na  smrtelné  posteli  zpovídá. 
Po  chvilce  usnula  a  já  odešla  zarmoucena  domů. 

• 

Na  faře  byla  též  nálada,  jako  by  právě  byli  mrtvolu  vynesli  z  domu. 
Pan  farář  hleděl  tupě  před  sebe,  paní  farářka,  kudy  chodila,  plakala.  Na- 
vrhla jsem  společnou  procházku,  aby  se  z  toho  zármutku  trochu  probrali. 

Šli  jsme  lesem  aspoň  půl  druhé  hodiny  cesty,  až  k  mlýnu  nej- 
bohatšího mlynáře  v  okolí,  Lubiny.  Byli  to  evangelíci,  a  jak  nás  shlédli, 
hned  nás  zvali  dovnitř.  Tam  se  hovor  netočil  kolem  voleb,  nebof 
měli  svoji  rodinnou  záležitost,  která  cele  vyplňovala  jejich  mysl.  Je- 
diná dcera,  která  kdysi  odešla  proti  jejich  vůli  do  Ameriky,  právě 
toho  dne  se  vrátila.  Ač  přišla  celá  bezkrevná  a  průhledná,  se  vze- 
zřením blízké  smrti,  radovali  se  přece,  že  je  zase  doma.  Stěží  ji 
poznali,  jak  ji  Amerika  změnila.  Já  jsem  pevně  věřila,  že  si  přivezla 
souchotiny,  jako  Slováci  skoro  všichni. 

Zamilovala  se  kdysi  do  pacholka  svých  rodičů  a  také  si  ho 
vzala.  Doma  však  potom  nemohla  vydržet  a  u  mužových  rodičů 
rovněž  ne,  a  tak  oba  odejeli  do  Ameriky.  Starý  Lubina  se  za  ta 
velice  styděl  a  ani  vyvézt  na  dráhu  ji  nedal,  aby  se  neřeklo,  že 
mlynář  Lubina  veze  dceru  do  Ameriky.  A  tak  si  svá  zavazadla,  ta 
jest  nůši,  nesla  na  dráhu  sama.  Teď  ovšem,  když  je  dcera  tak  vy- 
trestala a  když  se  jim  po  ní  do  opravdy  stýskalo,  přicházeli  jí  s  vlíd- 
ností vstříc.  Její  muž  mne  vzezřením  až  překvapoval;  vyhlížel  spíše 
jako  studovaný  člověk,  a  i  jeho  řeč,  moudrá  a  mírná,    velice  se  mí 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  405 


líbila.  Nepřivezl  si  onu  nadutost  a  surovost,  kterou  obyčejně  mladí 
Slováci  z  Ameriky  si  přinášejí.  S  politováním  jsem  vždy  pozorovala, 
jak  z  mnohých  Slováků  —  a  hlavně  Slováček  —  všechna  slovenskost  za 
mořem  vyprchala.  Líbezné  jejich  tahy  tam  většinou  sesurověly  a  teprve 
po  mnohaletém  pobytu  doma  navrátilo  se  jim  do  výrazu  tváře  zase 
to  milé  „ojínění  slovenské"^ 

Rodičové  a  hlavně  stařičká  babička  byli  nad  příchodem  dcery 
velice  šfastni,  a  tak  bylo  ve  mlýně  veselo. 

Paní  farářka  se  nemohla  ani  dost  vynadivit,  „jak  se  vrátí  každá 
ta  dievka  z  té  Ameriky  okurážená.  Tá  vaša  cera  dycky  sa  len  sty- 
dívala  a  před  námi  len  schovávala,  a  včul  jak  pekne  hovoří.** 

Starý  Lubina  se  radostně  usmíval  a  řekl:  „Včul  hovora  Slováci, 
kerf  do  Ameriky  idú:  len  pres  tu  „barinu**  (louž  —  také  hnojnice 
na  dvoře) ;  a  já,  keď  som  bol  mladý,  som  v  Prešpurku  vlezl  len  na 
taký  malý  šíf,  keď  som  cerešne  předával,  ale  ono  to  začalo  plácat 
ako  kačica  a  já  som  začal  kričat  a  moseli  ma  pustit  z  teho  ven. 
Na  velkém  šífe  je  to  inachší,  lebo  néni  vidět,  čo  ten  šíf  robí." 

Tím  se  nepochlubil,  co  se  mu  tam  přitrefílo  —  to  mi  pan  farář 
na  zpáteční  cestě  pověděl:  Šel  si  stržené  peníze  uložit  do  záložny, 
ale  byl  tak  ošuntěle  oblečen,  že  se  jim  zdálo  k  víře  nepodobné,  aby 
taký  „chudák"  měl  tolik  peněz,  a  zatkli  ho.  Pustili  ho  až  za  dva 
dny,  když  se  vše  vysvětlilo. 

Mlynářka  byla  žena  ještě  jako  květ  a  na  celém  jejím  držení  těla 
bylo  patrno,  že  si  je  vědoma  svého  bohatství. 

Mlýn  měl  kolem  dvoru  sloupovou  chodbu,  které  říkali  „hambíť*. 
Stál  na  vysokém  vrchu.  Mlynářka  se  smíchem  pravila :  „Já  dycky 
hovořím,  prečo  len  ten  mlýn  na  tak  vysokém  vrchu  tady  vystavěli, 
a  mój  rieká:  Šak  by  nás  tam  dole  na  tej  dolině  každý  zlý  luft 
našel."  A  o  svém  způsobu  života  vykládala :  „Já  vstáném  každý  den 
o  třecí,  idem  podojit  krávy  a  idem  sa  na  potok  umýt."  Však  také 
vyhlížela  jako  nádherný  květ,  na  kterém  je  plno  rosy.  „Já,  kerf  mÓj 
opátej  vstává,  sa  mu  smejem:  věru,    už  bielého    vrabca  neuvidíš." 

Pak  nám  přinesla  na  stůl  smetanu  v  hrnku,  na  němž  stálo  na- 
psáno: „Muži,  nezlob  ženu."  Pan  farář,  který  už  trochu  přicházel 
k  sobě,  všiml  si  toho  a  smál  se.  „Ale  věru,  šak  som  honem  mo- 
sela  bežat  hned  na  druhý  jármek  a  kupit  i  tento,  čo  je  na  nem  na- 
psáno „Ženo,  nezlob  muža",  lebo  sa  na  to  velice  jedoval,  kerf 
som  to  donesla  domou." 

Ani  nevím,  co  všechno  nám  snášeli  k  jídlu,  ale  nejvíce  mi  utkvěla 
míchaná  vejce  na  špeku  dělaná  s  nějakými  uzenicemi.  Já  se  na  to  ani 
podívat  nemohla  a  nejíst  jsem  se  bála,  abych  hrdou  mlynářku  neurazila. 

Zatím  byla  tma,  a  mlynářka,  když  viděla,  že  se  máme  k  od- 
chodu, rozkázala,  aby  zapřáhli.  Pan  farář  nechtěl  se  dát  odvézt  tvrdě, 
že  je  překrásný  večer  a  že  půjdeme  raději  pěšky.  Mlynářka  si  udě- 
lala uctivě  sice,  ale  rozhodně :  „Prosím  ponížené,  vznešený  pán  farář, 
nech  rozkazujú  doma,  ale  my  jich  dáme  vyvéztit."       (Dokončení.) 


Digitized  by 


Google 


A,  Kuprin: 


Bahno. 

z  ruského  přeložila  L.  B, 


Letní  večer  uhasíná.  V  usínajícím  lese  ozvěnné  ticho.  Vršky  ohrom- 
ných jedlí  ještě  se  rdí  něžným  odleskem  dohořívající  záře,  ale 
dole  je  již  temno  i  vlhko.  Ostrá,  horká  a  suchá  vůně  smolných 
větví  slábne,  za  to  tím  silněji  je  cítit  v  ní  odporný  zápach  dýmu, 
který  se  táhl  po  celý  den  z  dalekého  lesního  požařiště.  Neslyšně 
a  rychle  spouští  se  na  zem  měkká  severní  noc.  Ptáci  se  západem 
slunce  umlkli.  Toliko  datlové  ještě  vyklepávají  lenivě,  jakoby  ze 
sna,  svoji  smutnou,  jednotvárnou,  úryvkovitou  píseň. 

Civilní  geometr  Žmakin  a  student  Nikolaj  Nikolajevič,  syn  ne- 
bohaté vdovy  statkářky  Serdjukové,  vracejí  se  z  vyměřování.  Jíti 
domů,  do  Serdjukovky,  bylo  jim  pozdě  i  daleko.  Budou  nocovat 
dnes  v  lese,  patřícím  koruně,  u  známého  hajného  Štěpána.  Ozká 
pěšinka  vine  se  mezi  stromy,  mizíc  na  dva  kroky  v  před.  Vysoký 
a  hubený  geometr  jde  shrbeně  a  skloniv  hlavu,  jde  volným,  přise- 
davým,  ale  širokým  krokem,  jakým  chodí  lidé,  přivyklí  dlouhým  ce- 
stám :  mužíci,  hajní  a  geometři.  Krátkonohý,  nizoučký  a  plný  student 
sotva  mu  stačí.  Spotil  se  a  těžce  dýchá  otevřenými  rty;  bílá  furažka 
sjela  mu  do  týla ;  ryšavé,  zcuchané  vlasy  přilepily  se  k  hlavě ;  skři- 
pec sedí  na  křivo  na  mokrém  nose.  Nohy  mu  tu  sklouznou  a  roz- 
jedou se  po  pevně  slehlém  jehličí  z  předešlého  roku,  td  s  hlukem 
zachytí  se  za  uzlovaté  kořeny,  vinoucí  se  přes  cestu.  Geometr  to 
dobře  vidí,  ale  schválně  nezmírňuje  kroku :  je  unaven,  zlý  a  hladov. 
Překážky,  kterých  student  zakouší,  způsobují  mu  škodolibé  uspokojení. 

Geometr  Žmakin  dělá  na  objednávku  paní  Serdjukové  zjedno- 
dušený plán  hospodářství  v  jejích  prořídlých,  dobytkem  vypasených 
a  lidmi  vykácených  lesích. 

Nikolaj  Nikolajevič  dobrovolně  se  přihlásil  mu  pomáhat.  Po- 
mocníkem jest  pečlivým  a  rozumným,  i  povaha  jeho  jest  výhodná 
pro  společnost:  jasná,  stejná,  bezelstná  a  laskavá,  jenže  jest  v  ní 
ještě  mnoho  dětského,  což  se  jeví  trochu  naivní  horlivostí  a  na- 
dšením. Geometr  naproti  tomu  jest  člověk  starý,   samotářský,  pode- 


Digitized  by 


Google 


A.  Kuprin:  Bahno.  407 


zflvavý  a  zaschlý.  Celému  Újezdu  jest  známo,  že  podléhá  těžkým, 
dlouho  trvajícím  záchvatům  opilosti,  a  proto  ho  také  málo  berou 
k  práci  a  skrovně  mu  platí. 

Ve  dne  jeho  poměr  k  mladému  Serdjukovi  jakž  takž  uchází. 
Ale  k  večeru  bývá  geometr  obyčejně  unaven  chůzí  i  křikem,  kašle 
a  bývá  každou  maličkostí  podrážděn.  Tehdy  se  mu  znova  začíná 
zdát,  že  student  se  jen  tak  tváří,  že  ho  zajímá  měření  a  hovory 
s  mužíky  na  mezích,  a  že  ve  skutečnosti  byl  vyslán  statkářkou 
s  tajným  příkazem  pátrat,  nepije-li  geometr  v  čas  práce.  I  okolnost, 
že  student  tak  rychle,  do  týdne  si  osvojil  všechny  záhady  měření, 
vzbuzuje  řevnivost  i  ponižující  závist  v  Žmakinu,  který  třikrát  pro- 
padl u  zkoušky  na  civilního  geometra.  Dráždí  staříka  i  nezadržitelná 
hovornost  Nikolaje  Nikolajeviče,  i  jeho  svěží,  zdravá  mladost,  i  pe- 
člivá čistota  v  oděvu,  i  měkká,  uctivá  ústupnost,  ale  nade  vše  trap- 
nější je  Žmakinu  seznání  vlastní  staroby,  hrubosti,  chyb  i  bezmocné, 
nespravedlivé  zlosti. 

Čím  více  se  denní  měření  blíží  ke  konci,  tím  bručivějším  a 
bezohlednějším  se  geometr  stává.  Zlostně  podtrhuje  chyby  Nikolaje 
Nikolajeviče  a  trhá  ho  na  každém  kroku.  Ale  ve  studentu  je  tolik 
bezedné,  nevyčerpatelné  dobroty  mládí,  že  jest  očividně  neschopen 
rozzlobiti  se.  K  svým  omylům  se  přiznává  s  dojemnou  ochotou  a  na 
špičaté  poznámky  Žmakinovy  odpovídá  ohlušujícím  chechtotem, 
který  se  dlouho  a  silné  rozléhá  mezi  stromy.  Jakoby  neviděl  za- 
mračeného vzezření  geometrova,  zasypává  ho  žerty  a  otázkami  s  touže 
veselou,  trochu  nezpůsobnou  a  trochu  dotěrnou  dobrodušností,  s  jakou 
štěně  ze  života  se  těšící  tahá  za  ucho  velkého,  starého,  zamrače- 
ného psa. 

Geometr  kráčí  mlčky  a  zasmušile.  Nikolaj  Nikolajevič  snaží  se 
jíti  s  ním  v  páru,  ale  protože  se  zaplitá  mezi  stromy  a  klopýtá, 
přihází  se  mu  Často,  že  musí  dohnati  svého  soudruha  skokem. 
A  zároveň,  nedbaje  oddechu,  hovoří  hlasitě  a  horlivě,  s  živými  po- 
hyby a  s  náhlými  výkřiky,  jichž  ozvěna  rozléhá  se  spícím  lesem. 

„Žiji  na  vesnici  nedlouho,  Jegore  Ivanyči,"  hovoří,  hledě  učinit 
svůj  hlas  pronikavým  a  přesvědčivě  klada  ruku  na  prsa.  „A  sou- 
hlasím, úplně  souhlasím  s  vámi  v  tom,  že  neznám  vesnice.  Ale  ve 
všem,  co  jsem  až  dosud  viděl,  je  tak  mnoho  dojímavého,  hlubokého 
a  překrásného  ...  Nu  ovšem,  namítnete  mi  konečně,  že  jsem  mlád 
a  dávám  se  strhnout.  Jsem  i  s  tím  hotov  souhlasit,  ale  pohleďte, 
neúprosný  praktiku,  na  národní  život  s  filosofické  stránky  ..." 

Geometr  pohrdavě  pokrčil  jedním  ramenem,  usmál  se  křiv$ 
a  posměšně,  ale  nepřestával  mlčet. 

„Pohleďte,  drahý  Jegore  Ivanyči,  jaká  to  strašná  íiistorická 
starobylost  ve  všem  složení  vesnického  života.  Pluh,  brány,  jizba, 
tělega  —  kdo  vše  vymyslil?  Nikdo.  Celý  národ  dohromady.  Před 
dvěma  tisíci  lety  vypadaly  předměty  tyto  zrovna  tak  jako  teď.  Právě 
tak  tehdy  lidé  seli,  orali  i  stavěli.  Před  dvěma  tisíci  lety !  Ale  kdy 
—  v  kterou  to  ďábelsky  od  nás  vzdálenou  dobu  utvořila  se  tato^ 
cyklopská  domácnost  —  Na  to  nesmíme  ani  myslit,  milý  Jegore  Ivá- 


Digitized  by 


Google 


408  A.  Kuprin: 


nyči.  Zde  se  propadáme  v  bezednou  propast  věků.  My  takřka  ni- 
čeho nevíme.  Jak  a  kdy  vymyslil  si  lid  svou  první  tělegu?  Kolik 
set,  může  být  i  tisíc  let  padlo  na  tu  tvůrčí  práci?  —  Čert  ví!* 
najednou  student  vzkřikl  plným  hrdlem  a  spěšně  pošinul  si  furažku 
z  týla  až  zcela  na  oči.  Já  to  nevím  a  nikdo  ničeho  neví  —  A  tak 
vše,  čeho  se  jen  dotkneš  —  oděv,  nářadí,  láptě,  lopata,  vřeteno,  ře- 
šeto I  Hle,  pokolení  za  pokolením,  miliony  lidí  za  sebou  lámaly  si 
hlavu  jejich  vynalezením.  Lid  má  svou  medicínu,  svou  poesií, 
svou  životní  moudrost,  svůj  velkolepý  jazyk  a  při  tom  —  všimněte 
si  toho  —  ni  jednoho  jména,  íii  jednoho  autora.  A  byť  i  to  vše  bylo 
žalostné  a  ubohé  u  srovnání  s  pancéřovými  loděmi  a  teleskopy  — 
nicméně,  promiňte,  mně  jsou  jakékoliv  vidle  nekonečně  milejší  a  po- 
divuhodnější." 

„Tu-ru-ru,  ti-lju-lju  — "  Žmakin  falešně  zapěl  a  zatočil  rukou,  ná- 
podobě kolovrátkáře.  „Spustili  stroj.  Divím  se,  že  vás  to  neomrzí. 
Každý  den  jedno  a  totéž." 

„Ne,  Jegore  Ivanyči,  pro  boha!"  spěšně  zahovořil  student.  „Jen 
poslouchejte,  poslouchejte  mne.  Mužík,  af  se  kamkoliv  ohlédne,  na 
cokoliv  popatří,  vždy  okolo  něho  stará,  prastará,  šedá  a  moudrá 
pravda.  Vše  osvětleno  dědovou  zkušeností,  vše  prosté,  jasné  a  prak- 
tické. A  hlavní  —  absolutně  žádného  mínění  o  účelnosti  práce. 
Vezměte  doktora,  soudce,  literáta.  Co  sporného,  konvenčního,  od- 
porného v  jejich  zaměstnání  I  Vezměte  paedagoga,  generála,  úřed- 
níka, kněze  —  " 

„Prosil  bych,  nedotýkat  se  náboženství,"  hlubokým  basem  po- 
znamenal Žmakin. 

„Ach,  o  to  neběží,  Jegore  Ivanyči,"  netrpělivě  a  hněvivě  máchl 
rukou  Serdjukov,  „Vezměte  konečně  prokurátora,  umělce,  muzikanta. 
Neříkám  ničeho,  jsou  to  samí  ctihodní  lidé.  Ale  každému  z  nich  jistě, 
třebas  jen  jednou,  přišla  do  hlavy  myšlenka:  A  což,  u  čerta,  je-li  pak 
moje  práce  tak  nutná  člověčenstvu,  jak  se  zdá?  U  mužíka  je  ku 
podivu  vše  jisté  a  jasné.  Jest-li  jsi  na  jaře  zasel,  budeš  v  zimě 
syt.  Živ  ty  koně  a  on  vyživí  tebe.  Co  může  být  pravdivějšího  a 
prostšího?  A  hle,  téhož  praktického  mudrce  vlekou  za  límec  z  pro- 
střed jeho  lehkopochopitelného  života  a  staví  tváří  v  tvář  civili- 
saci.  Z  moci  úřadu  toho  a  toho  a  na  základě  rozhodnutí  kassaCního 
soudu  pod  číslem  tím  a  tím,  rolník  Ivan  Sidorov,  porušiv  zájmy 
vlastnictví,  uznává  se  atd.  Ivan  Sidorov  na  to  velice  rozumně  od- 
povídá: ,Vaše  blahorodí,  vždyť  již  naši  dědové  a  pradědové  orali 
až  po  tu  vrbu,  i  peň  od  ní  ještě  ostal.*  Ale  tehdy  objeví  se  na 
scéně  geometr  Jegor  Ivanyč  Žmakin." 

„Prosím,  bez  špiček  na  moji  adressu,"  uraženě  přerušil  ho 
Žmakin. 

„Objeví  se  -  nu,  řekněme  geometr  Serdjukov,  jest-li  se  vám 
to  lépe  líbí,  a  praví:  ,Linie  AB,  ohraničující  majetek  Ivana  Sido- 
rova.  jde  až  po  bod  jihozápad,  čtyřicet  stupňů,  třicet  minut.*  Vy- 
chází na  jevo,  že  Ivan  Sidorov   i    s   dědem    a    pradědem    přiorával 


Digitized  by 


Google 


Bahno.  409 


cizí  půdu.  A  hle,  Ivan  Sidorov  sedí  ve  vězení,  sedí  úplně  správně 
podle  všech  paragrafů  výnosu  o  trestech,  ale  při  tom  ničeho  nechápe 
a  klopí  oči.  Co  značí  pro  něho  váš  bod  čtyřiceti  stupňů,  když  on 
s  mateřským  mlékem  vssá!  do  sebe  přesvědčení,  že  cizí  země  na 
světě  není  a  že  vše  je  země  boží?" 

„K  čemu  to  vše  povídáte?"  nepřívětivě  se  otázal  Žmakin. 

„Anebo  ještě  toto:  ženou  Ivana  Sidorova  do  vojenské  služby," 
horlivě  pokračoval  Serdjukov,  přeslechnuv  geometra.  „A  hle,  cvičitel 
ho  učí:  ,PřiIož  pažbu,  vtáhni  břicho,  udělej  krok!  Celým  tělem 
v  předl'  Ale  dovolte,  pánové!  Já  sám  sloužil  dva  měsíce  a  ochotně 
věřím,  že  tyto  umělecké  kousky  jsou  nevyhnutelný.  Ale  vždyf  je  to 
pro  mužíka  čistá  abrakadabra,  čirý  nesmysl.  Jak  chcete,  ale  není 
možná,  aby  prostý  člověk,  vyrvaný  z  prostého,  vážného  a  pochopi- 
telného života,  uvěřil  vám  na  slovo,  že  tyto  kejkle  jsou  skutečně 
nevyhnutelný  a  že  mají  rozumný  podklad.  A  na  konec  na  vás  hledí 
jako  beran  na  nová  vrata." 

„Není-li  libo  pro  dnešek,  Nikolaji  Nikolajeviči,"  pravil  geometr. 
„Mně,  abych  řekl  pravdu,  už  omrzela  tato  antinomie.  Vy  chcete  ze 
sebe  něco  udělat,  ale  nic  z  toho  u  vás  nevychází.  Jakého  to  dona 
Juana  ze  sebe  strojíte  I    A  k  čemu  celý  ten  rozhovor  —  nechápu." 

Sehnuv  křoví,  student  dohnal  zamračeně  jdoucího  geometra. 

„Hle,  vy  jste  ráno  řekl,  že  je  mužík  hloupý,  že  je  mužík  líný, 
mužíka  nutno  bít,  mužík  zblběl.  Mluvil  jste  to  z  nenávisti  a  byl 
jste  proto  nespravedlivější,  než  jste  chtěl.  Pochopte,  drahý  Jegore 
Ivanyči,  že  u  nás  a  u  mužíka  různé  rozměry;  on  sotva  chápe  třetí, 
a  my  už  začínáme  tušit  čtvrtý.  Říci,  že  je  mužík  hloupý  I  Poslou- 
chejte, jak  hovoří  o  pohodě,  o  koni,  o  senoseči.  Úžasno:  prostě, 
správně,  výrazně,  každé  slovo  výstižné  a  přiléhavé.  Ale  poslouchejte 
téhož  mužika,  když  vypravuje  o  tom,  jak  byl  v  městě,  jak  zašel 
do  divadla  a  jak  ušlechtile  strávil  čas  v  hostinci  s  hracím  strojem  . . . 
Jaké  sprosté  výrazy,  jaká  hloupá,  necudná  slova,  jaký  podlý,  lokaj- 
ský  jazyk  —  Pánové,  tak  to  nejde  . . ."  vzkřikl  student  obraceje 
se  v  prázdný  prostor  a  rozkládaje  rukama  takovým  posunkem, 
jako  by  celý  les  byl  naplněn  posluchači.  „Ano,  já  vím,  mužík  je 
bídný,  nevědomý,  špinavý ...  Ale  dejte  mu  vydechnout.  U  něho  od 
věčné  námahy  průtrž,  historická  sociální  průtrž.  Nakrmte  ho,  vy- 
léčte, naučte  ho  čísti  a  neklamte  ho  svým  čtvrtým  rozměrem.  Pro- 
tože jsem  pevně  přesvědčen,  že  pokud  neosvítíte  lid,  všechna  vaše 
kassační  rozhodnutí,  body,  notáři  i  ústavy  budou  pro  něho  mrtvými 
slovy  čtvrté  dimense." 

Žmakin  pojednou  bystře  se  zastavil  a  pbrátil  se  k  studentu: 
„Nikolaji  Nikolajeviči!  Prosím  vás  naposled!"  vzkřikl  plačtivým, 
babským  hlasem.  „Tak  mnoho  hovoříte,  že  moje  trpělivost  došla. 
Já  již  nemohu,  nechci!  Zdá  se,  že  jste  intelligentní  člověk,  a  ne- 
chápete takových  prostých  věcí.  Nu,  kdybyste  o  tom  mluvil  doma 
nebo  se  svým  soudruhem!  Ale  jaký  jsem  já  vám  soudruh,  tážu  se? 
Vy  podle  svého,  já  podle  svého,  a  nepřeji  si  těch  hovorů.  Mám 
plné  právo. .." 


Digitized  by 


Google 


410  A.  Kuprin: 


Nikolaj  Nikolajevič  stranou  přes  skla  skřipce  pohleděl  na  geo- 
metra.  Žmakin  měl  neobyčejný  obličej:  z  pi^du  úzký,  dlouhý  a 
ostrý,  až  do  karikatury  zabíhající,  ale  široký  a  ploský,  hledělo-li  se 
naň  se  strany,  obličej  toliko  s  profilem  a  s  unylým,  visícím  nosem. 
A  v  měkkém,  průzračném  soumraku  pozdního  večera  student  uviděl 
na  tom  obličeji  takový  nudný,  těžký  i  hněvivý  odpor  k  životu,  že 
srdce  jeho  se  sevřelo  mučivou  žalostí.  Náhle  s  jakousi  pronikavou 
a  bolestnou  jasností  pochopil  a  procítil  v  sobě  samu  všechnu  tu 
malichernost,  obmezenost  i  bezúčelnou  zlobu,  naplňující  ubohou  a 
samotářskou  duši  tohoto  cílem  se  minuvšfho  člověka. 

„Nehněvejte  se,  Jegore  Ivanyči,"  pravil  smířlivě  a  zmateně.  Já 
vás  nechtěl  rozzlobit.  Jaký  jste  podrážděný!" 

„Podrážděný,  podrážděný,"  s  nevysvětlitelnou  zlostí  opakovař 
Žmakin.  „Ovšem,  že  se  staneš  podrážděným.  Nemám  rád  takových 
hovorů  —  nač  to?  A  vůbec,  jaká  jsem  já  pro  vás  společnost?  Vy  jste 
člověk  vzdělaný,  aristokrat  —  a  já,  co?  Šedivý  člověk  a  nic  více." 

Student  zklamán  umlkl.  Jemu  bylo  vždy  smutno,  když  v  životě 
narazil  na  hrubost  a  nespravedlivost.  Zůstal  pozadu  a  mlčky  šel  za 
geometrem,  hledě  mu  do  zad.  I  ta  sehnutá,  úzká,  hrubá  záda,  zdálo 
se,  že  beze  slov  hovoří  o  nehezky  a  smutně  se  vlekouclm  žití,, 
o  nekonečné  řadě  zažitých  ran  osudu,  o  tvrdošíjné  i  pohněvané: 
samolibosti. 

V  lese  se  úplně  setmělo,  ale  zrak  přivyklý  postupnému  pře- 
chodu od  světla  do  tmy  rozeznával  kolem  nejasné  jako  přízraky 
silhouetty  stromů.  Byl  tichý,  usínající  čas  mezi  večerem  a  noci. 
Ani  zvuku,  ani  zašumění  se  v  lese  neozvalo  a  ve  vzduchu  bylo 
cítit  libovonný,  travnatý  zápach,  táhnoucí  se  z  dalekých  polí. 

„Pozorně,  zde  je  bahno,"  úsečně  a  neobraceje  se  promluvil 
Žmakin. 

Nikolaj  Nikolajevič  teprve  nyní  spozoroval,  že  jeho  nohy  stou- 
pají neslyšně  a  měkce  jako  po  koberci.  Na  právo  i  na  levo  od  pě- 
šinky táhlo  se  nevysoké,  zcuchané  křoví  a  kolem  něho,  zachycujíce 
se  na  větvičkách,  kolébajíce  a  protahujíce  se  ploužily  se  roztrhané, 
špinavě  bílé  chuchvalce  mlhy.  Podivný  zvuk  náhle  rozlehl  se  po  lese. 
Byl  táhlý,  hluboký  a  harmonicky  žalostný,  a  zdálo  se,  že  vychází 
z  pod  země.  Student  se  na  ráz  zastavil  a  otřásl  se  leknutím. 

,Co  to,  co?"  tázal  se  chvějícím  se  hlasem. 

»Vyp*),"  krátce  a  zamračeně  odvětil  geometr.  „Pojďme,  pojďme. 
Tu  je  hráz." 

Nebylo  možná  teď  ničeho  rozeznati.  Z  pravá  i  z  leva  splývala 
mlha  jako  hustými,  bílými,  měkkými  záclonami.  Student  cítil  na 
obličeji  její  vlažný  a  lepkavý  dotek.  V  předu  rovnoměrně  se  kolé- 
bala temná,  rozplývající  se  skvrna:  to  byla  záda  geometra,  kráčejí- 
cího napřed.  Cesty  nebylo  vidět,  ale  po  jejích  stranách  bylo  znát 
bahno.  Vycházel  z  něho  těžký  zápach  hnijících  vodních  rostlin  a 
vlhkých  hub.     Půda  hráze  se  prohýbala  a  třásla  pod  nohama  a  při 

*)  Bahenní  pták,  žijící  v  bažinatých  vnitřních  guberniích  Rusi. 


Digitized  by 


Google 


Bshno.  41 1 


každém  kroku  kdesi  se  strany  a  dole  rozléhak)  se  pleskání  prosakující 
vody. 

Geometr  se  pojednou  zastavil.  Serdjukov  v  rozmachu  vrazil 
mu  obtíčejem  do  zad. 

„Tiše I  Co  vás  nese!"  hnévivě  ozval  se  Žmakin.  ^Počkejte, 
zavolám  na  hajného,  ještě  spadneš  do  toho  čertova  močálu." 

Přiložil  ruce  jako  troubu  ke  rtům  a  táhle  zavolal. 

„Štěpá-á-á-ne!*- 

Vycházeje  v  měkkou,  bezednou  hlubinu  mlhy,  hlas  jeho  zněl 
slabě  a  bezbarvě,   jakoby  byl  zvlhl  v  mokrých  bahenních  výparech. 

„To  čert  ví,  kudy  jít!"  zlobně  zavrčel,  stisknuv  zuby,  geometr. 

„Teď  abychom  po  čtyřech  lezli.  —  Štěpá-á-ne!"  křikl  ještě 
jednou  podrážděným  a  plačtivým  hlasem. 

„Štěpánel"  pomáhal  přerývaným  a  hluchým  basem  student. 

Dlouho  křičeli  jeden  po  druhém,  křičeli  tak  dlouho,  až  v  ohrom- 
né vzdálenosti  od  nich  mlha  se  na  jednom  místě  osvětlila  velkým, 
žlutým,  neohraníčeným  jasem.  Ale  zdálo  se,  že  tato  osvětlená  matná 
skvrna  se  k  nim  nepřibližuje,  ale  pomalu  kolébá  se  sem  a  tam. 

„Štěpáne,  jsi  to  ty?"  křikl  v  tu  stranu  geometr. 

„Hop,  hop,"  ozval  se  z  nekonečné  dálky  přidušený  hlas.  „Není 
to  Jegor  Ivanyč?" 

Matná  skvrna  jediným  mihnutím  se  přibUžíla,  vzrostla,  a  všecka 
mlha  dokola  se  najednou  osvětlila  zlatým,  čadivým  svitem;  čísi 
ohromný  stín  mihl  se  v  osvětleném  prostranství,  a  z  temnoty  se  na- 
jednou vynořil  malý  človíček  s  plechovou  lucernou  v  ruce. 

„Opravdu,  je  to  on,"  pravil  hajný  pozvedaje  lucernu  do  výše 
obličeje.  „A  kdo  je  to  s  vámi?  Není  to  serdjukovský  mladý  pán? 
Dobrý  den,  Nikolaji  Nikolajeviči.  Bude  nutno  přenocovat?  Račte,  pro- 
sím. A  já  pořád,  kdo  to  křičí!  Pro  všechno  popadl  jsem  zbraň." 

Ve  žlutém  světle  lucerny  obličej  Štěpánův  ostře  a  vypoukle  vy- 
nořil se  z  temnoty. 

Byl  hustě  zarostlý  rusými,  kučeravými,  měkkými  vousy  na 
bradě  i  nade  rty  a  rovněž  takovými  brvami.  Z  tohoto  lesa  vyhlí- 
žely toliko  malinké  modré  oči,  okolo  nichž  jako  paprsky  rozchá- 
zely se  tenké  vrásky,  přidávající  jim  stálý  výraz  laskavého,  unave- 
ného a  zároveň  i  dětského  úsměvu. 

„Tak  pojďme,"  pravil  Štěpán  a  obrátiv  se  najednou  zmizel, 
jako  by  se  byl  rozplynul  v  mlze.  Velká  žlutá  skvrna  jeho  lucerny 
zahoupala  se  nízko  nad  zemí,  osvěcujíc  kousíček  úzké  cestičky. 

„Nu  co,  Štěpáne,  ještě  se  třeseš?"  tázal  se  Žmakin,  jda  za 
hajným. 

„Pořád  ještě,  bafuško  Jegore  Ivanyči,"  odpověděl  z  daleka  hlas 
neviditelného  Štěpána.  „Ve  dne  se  ještě  trochu  držím,  ale  jak  přijde 
večer,  začnu  se  třást.  Když  —  víte,  Jegore  Ivanyči,  —  nic  nezmů- 
žeš  —  Přivykli  jsme  tomu." 

„A  Marje  není  lépe?" 

„Kde  pak  tam  lépe!  I  žena  i  děti  —  všechny  jsou  v  tom  až 
hrůza.    Kojenci  až  dosud  není  ničeho,  jich  se  to,  víme,  nechytí.  — 


Digitized  by 


Google 


412  A.  Kuprin: 

A  kloučka,  vašeho  kmotřence,  předešlý  týden  odvezli  do  Nikolska. 
To  už  tak  třetího  jsme  pochovali.  Dovolte,  Jegore  Ivanyči,  já  vám 
posvítím.  Dejte  pozor  zde." 

Hájovna  Štěpánova  byla,  jak  Nikolaj  Nikolajevič  postřehl,  po- 
stavena na  kolech,  takže  mezi  její  podlahou  a  zemí  zůstávalo  prázdné 
místo  asi  na  dva  aršíny  vysoko.  Křivé  schody  vedly  na  pavlač. 
Štěpán  svítil,  zvednuv  lucernu  nad  hlavu,  a  student  postřehl,  jda 
kolem  něho,  že  se  hajný  všecek  chvěje  jemnou  třesavkou,  jako  když 
ho  mrazí,  krče  se  ve  svém  služebním  kabátě  a  nakláněje  hlavu 
k  pleci. 

Z  otevřených  dveří  páchlo  teplým,  zatuchlým  zápachem  selského 
obydli  zároveň  s  kyselým  zápachem  krátkých  kožíšků  i  pečeného 
chleba.  Geometr  první  překročil  práh,  nízko  se  skláněje  pod  trámem 
ve  dveřích. 

„Zdravstvuj,  hospodyně,"    pronesl  přívětivě  a  nenucené. 

Vysoká,  hubená  ženština,  stojící  u  otevřených  dvířek  pece, 
zlehka  obrátila  se  k  Žmakinovi,  neobratně  a  beze  slov  se  poklonila  a 
nehledíc  na  něho  opět  zaměstnávala  se  u  pece. 

Světnice  Štěpánova  byla  velká,  ale  začazená,  pustá  a  chladná, 
a  proto  dělala  dojem  opuštěného  a  neobydleného  místa.  Okolo  dvou 
temných  trámových  stěn,  scházejíce  se  v  předním  koutě,  táhly  se 
úzké  a  vysoké  dubové  lavice,  nehodící  se  ani  k  ležení  ani  k  seděni. 
Roh  v  průčelí  byl  vyplněn  množstvím  úplně  černých  obrazů  a 
v  právo  i  v  levo  visely,  přilepeny  k  stěnám  chlebovou  střídkou, 
známé  obrazy  z  dubové  kůry:  poslední  soud  s  množstvím  zelených 
čertů  a  bílých  andělů  ovčích  obličejů,  podobenství  o  boháči  a  La- 
zarovi, stupně  lidského  života,  ruský  chorovod.  Celý  protější  kout, 
zrovna  v  levo  od  vchodu,  zaujala  veliká  pec,  zabírající  třetinu 
jizby.  S  ní  hleděly,  visíce  dolů,  dvě  dětské  hlavičky  se  světlými,  od 
slunce  vybledlými  vlasy,  jaké  toliko  selské  děti  mívají.  Konečně 
u  zadní  stěny  stála  široká  dvojitá  postel  s  červenými  cicovými  po- 
vlaky. Na  ní,  daleko  nedosahujíc  nožkama  na  podlahu,  sedělo  děv- 
čátko asi  desíti  let.  Houpalo  skřípající  dětskou  kolébku  a  s  výrazem 
leknutí  ve  velkých  světlých  očích  hledělo  na  vcházející.  V  koutě 
pod  obrazy  stál  prázdný  stůl,  nad  nímž  na  drátě  spouštěla  se  od 
stropu  visící  ubohá  lampa  s  černým  sazemi  sklem. 

Student  přisedl  ke  stolu  a  pojednou  bylo  mu  tak  nudno  a 
těžko,  jako  by  tu  byl  již  mnoho  a  mnoho  hodin  prodlel  v  trapné 
a  vynucené  nečinnosti.  Z  lampy  vystupoval  petrolejový  dým,  a  zápach 
jeho  vyvolal  v  duši  Serdjukově  jakousi  smutnou,  dalekou  jak  sen 
vzpomínku.  Kde  a  kdy  to  bylo?  Seděl  samoten  v  pusté,  klenuté  a 
holé  komnatě,  páchlo  ostrým  zápachem  petrolejové  lampy,  za  stěnou 
s  uspávajícím  zvukem  padala  voda  kapka  po  kapce  na  železnou 
desku  a  v  duši  Serdjukově  byla  zrovna  taková  dlouhá,  šedá,  trpící 
nuda. 

„Postav  nám  samovar,  Štěpáne,  a  přilož  do  ohně,"  přikázal 
Zmakin. 


Digitized  by 


Google 


Bahno.  4ia 

„Hned,  baf uško  Jegore  Ivanyči,  hned,"  pospíšil  si  Štěpán.  „Marjo,* 
nesměle  obrátil  se  k  ženě,  „což  abys  se  tam  postarala?  Páni  budou 
samovar  pit." 

„Vždyť  je  dobře.  Jen  se  nestarej,"  s  nevůlí  ozvala  se  Marja. 

Vyšla  do  síně.  Geometr  se  před  obrazy  pokřižoval  a  sedl  za 
stůl.  Štěpán  sedl  si  opodál  pánů,  na  samém  kraji  lavičky  u  dveří,, 
kde  stála  vědra  s  vodou. 

„A  já  pořád  myslím,  kdo  to  křičí,"  začal  dobrodušně  Štěpán. 
„Není-li  to  náš  lesník?  Ale  ne,  povídám  si,  kudy  by  tady  v  noci  — 
on  by  v  noci  ani  cesty  tady  nenašel.  Podivný  to  pán.  Hajní  musí 
se  zbraní  na  stráži  stát,  po  vojensku.  Nade  všechno  u  něho  spo- 
kojenost. Vejdeš  se  zbraní  a  raportuješ:  Vaše  blahorodí,  ve  svěře- 
ném mně  revíru  Cerjatinského  lesa  vše  v  pořádku,  —  nu,  a  tu  pán 
nic,  je  spravedlivý.  A  co  se  týče  toho,  co  děvčat  on  zkazí,  —  to 
konečně  není  naše  věc." 

Zamlčel  se.  Bylo  slyšet,  jak  v  síni  Marja  hlučně  dává  uhlí  áo 
samovaru  a  jak  na  peci  hlasitě  oddychují  děti.  Kolébka  stále  mo- 
notónně a  žalobně  skřípala.  Serdjukov  zahleděl  se  pozorně  v  obličej, 
děvušky,  sedící  na  posteli,  a  byl  udiven  jeho  chorobnou  krásou 
i  neobyčejným,  nevyjádřitelným  výrazem.  Rysy  jeho,  nehledě  na 
jakousi  odulost  tváří,  byly  tak  něžné  a  jemné,  že  se  zdály  být  na- 
rýsovány  beze  stínu  i  bez  barev  na  průzračném  porculánu ;  tím  silněji 
vystupovaly  z  nich  nepřirozeně  velké,  světlé,  překrásné  oči,  které 
hleděly  se  zádumčivým  a  naivním  údivem,  jako  očí  svatých  panen 
na  obrazech  praerafaelitských. 

„Jak  se  jmenuješ,  krasavice?"  otázal  se  student  laskavě.  Velko- 
oká  děvuška   zakryla   líce  rukama  a  bystře  skryla  se  za  peřinu. 

„Bojí  se.  Nu,  čeho,  ty  hloupá?"  řekl  Štěpán  omlouvaje  se  za 
dceru.  Neobratně  a  dobrodušně  se  usmál,  při  čemž  celý  obličej 
skryl  se  ve  vousech  a  stal  se  podobným  ježku,  svinuvšímu  se 
v  klubko.  „Varja  se  jmenuje.  A  ty  se  neboj,  hlupáčku,  pán  je  dobrý,*^ 
upokojoval  děvčátko. 

„Je  také  churava?"  otázal  se  Nikolaj  Nikolajevič. 

„Cože?"  opáčil  Štěpán.  Husté  štětiny  na  jeho  líci  se  rozešly 
a  opět  z  ní  vyhlédly  dobré,  umdlené  oči.  „Je-li  nemocna,  ptáte 
se?  Všichni  zde  jsme  nemocni.  I  žena,  i  tato  zde,  i  ty,  co  jsou  na 
peci.  V  úterý  třetí  dítě  jsme  pohřbili.  Hlavní  je  to,  že  je  místo- 
vlhké.    Třeseme  se  a  bašta!" 

„Léčit  by  jste  se  měli,"  pravil  zavrtěv  hlavou  student.  „Zajdi 
jednou  do  Serdjukovky,  dám  vám  chinin." 

„Děkuji,  Nikolaji  Nikolajeviči,  zaplaf  Bůh.  Zkoušeli  jsme  léčit 
se,  ale  nic  z  toho  nebylo —"  Štěpán  beznadějně  máchl  rukama.  „Tři 
už  mně  umřely.  Hlavní  věc,  mokro  je  tu,  bahno  —  nu,  a  zápach 
od  něho  je  těžký,  zžíravý." 

„A  proč  nehledíte  se  dostat  na  jiné  místo?" 

„Cože?    Aha,  na  jiné  místo,   pravíte?"  opět  se  otázal  Štěpán. 

Bylo  vidět,  že  hned   nechápe,   co  se  mu  praví,    a  se  zřejmým 


Digitized  by 


Google 


414  A.  Kuprin: 


úsilím,  jako  by  setřásal  se  sebe  dřímotu,  obrátil  na  slova  Serdjukova 
svou  vnímavost.  „Ono  by  to  ovšem,  pane,  bylo  lepší,  přejít.  Ale 
vždyť  je  to  jedno,  někdo  tu  přece  musí  žít.  Vždyf  je  revír  veliký  a 
bez  hajného  být  nemůže.  Když  my  ne  —  tak  jiní.  Přede  mnou 
zrovna  v  téže  hájovně  žil  hajný  Galaktion,  takový  nesmělý  člověk 
to  byl,  samotářský  —  Nu,  pohřbil  nejdříve  dvě  děti,  pak  ženu  —  a 
na  konec  umřel  sám.  Já  soudím,  Nikolaji  Nikolajeviči,  že  je  to  vše 
jedno,  kde  žiješ.  Už,  bafuško.  Car  nebeský  lip  ví,  komu  kde  sluší 
žít  a  co  dělat." 

Marja  vešla  se  samovarem,  otevře  vši  i  zavře  vši  za  sebou  dvéře 
loktem. 

„Usadil  se  tu,  trubec  líný,"  utrhla  se  na  Štěpána.  „Kdyby  ale- 
spoň šálky  podal." 

S  takovou  silou  postavila  samovar  na  stůl,  jako  by  jím  chtěla 
hodit.  Obličej  její  byl  stár,  ač  ne  lety,  zmořený,  zemité  barvy ;  na 
tvářích  pod  četnými  jemnými  vráskami  hořel  nezdravý,  horečnatý 
ruměnec  a  oči  nepřirozeně  silně  se  leskly.  S  rovněž  takovým  hně- 
vivým vzezřením  podala  na  stůl  šálky  s  miskami  a  bochník  chleba. 
Serdjukov  poděkoval  za  čaj.  Seděl  tu  rozladěn,  nechápající  a  sklí- 
čený vším,  co  dnes  viděl  a  slyšel.  Malicherná,  bezmocně  posměšná 
zloba  geometrova,  tichá  Štěpánova  pokora  před  tajemným  a  krutým 
osudem,  mlčelivé  podráždění  jeho  ženy,  vzezření  dětí,  zvolna  jedno 
za  druhým  umírajících  bahenní  zimnicí  —  vše  to  slévalo  se  v  jediný 
tíživý  dojem,  podobný  bolestné,  s  pocitem  viny  spojené  žalosti, 
kterou  pociťujeme  hledíce  upřeně  v  moudré  oči  nemocného  psa  anebo 
v  nešťastné  oči  idiota,  která  se  nás  zmocní,  když  slyšíme  nebo 
čteme  o  dobrých,  obmezených  a  oklamaných  lidech.  I  zde,  zdálo 
se  Serdjukovu,  v  tom  bídném,  úzkém  a  nudném  životě  byl  jakýsi 
zlý  a  nespravedlivý  omyl. 

Geometr  mlčky  pil  šálek  za  šálkem  a  chtivě  pojídal  chléb,  od- 
kusuje  přímo  z  krajíce  velké,  obloukovité  kusy.  Při  jídle  svazy 
iil  pohybovaly  se  mu  pod  čelistními  kostmi  jako  struny,  pota- 
žené tenkou  kozí,  a  oči  hleděly  rovnodušně  a  tesklivě,  jako  oči 
zvířecí. 

Z  celé  rodiny  toliko  Štěpán  se  rozhodl  po  dlouhém  smlouvání 
vypíti  koflík  čaje.  Pil  ho  dlouho  a  s  hlukem,  foukaje  do  misky, 
vzdychaje  a  hlučně  hryže  cukr.  Dopiv  čaj  pokřižoval  se,  obrátil 
koflík  dnem  vzhůru  a  zbylý  mu  v  ruce  kousíček  cukru  opatrně  po- 
ložil zpět  v  plechovou  krabičku,  pokrytou  mouchami. 

Pomalu  a  nudně  vlekl  se  čas,  a  Serdjukov  přemýšlel  o  tom, 
kolik  ještě  v  budoucnosti  nudných  a  dlouhých  večerů  uplyne  v  té 
■dusné  jizbě,  ztracené  jak  osamělý  ostrůvek  v  moři  vlhké,  jedovaté 
mlhy.  Uhasínající  samovar  ozval  se  někdy  tenkým  naříkavým  hlás- 
kem, v  kterém  bylo  slyšet  navyklé,  neodcházející  zoufalství.  Kolébka 
již  neskřípala,  ale  v  koutě  za  pecí  jednotvárně,  v  pravidelných  pře- 
stávkách cvrkal  cvrček,  vzbuzuje  dřímotu.  Dívenka,  sedící  na  posteli, 
složila  ruce  mezi  kolena  a  zádumčivě  jako  očarovaná  hleděla  v  pla- 
men lampy.    Její  velké  oči    s  nadzemským    výrazem    se-  ještě  více 


Digitized  by 


Google 


Bahno.  415 


rozšířily  a  hlava  sklonila  se  na  stranu  s  nevědomou,  skromnou  grácií. 
O  čem  přemýšlela,  co  cítila,  hledíc  tak  upřeně  v  plamen?  Časem 
její  hubeňoučké  ručky  se  protáhly  ve  vláčné,  lenivé  únavě,  a  tehdy 
se  v  jejích  očích  na  okamžik  objevil  divný  úsměv,  jedva  postřehnu- 
telný,  v  němž  bylo  cosi  záludného,  něžného  a  očekávajícího :  jako  by 
věděla  v  tajnosti  před  druhými  lidmi  o  čemsi  sladkém,  bolestně 
blaženém,  co  na  ni  čekalo  v  tišině  a  temnotě  noci.  A  v  studentovu 
hlavu  vstoupila  podivná,  znepokojující,  skoro  pověrčivá  myšlenka 
o  tajemné  vládě  nemoci  nad  touto  rodinou.  Hledě  v  neobyčejné  oči 
dívenčiny  dumal  o  tom,  že  pro  ni,  možná,  neexistuje  obyčejný  všední 
život.  Zvolna  a  jednotvárně  míjí  jí  dlouhý  den  se  svými  obvyklými 
starostmi,  neklidným  šumem  a  zaměstnáním,  se  svým  dotěrným 
světlem.  Ale  nastane  večer,  a  hle,  dívka  upřevši  oči  v  oheň  mučí 
se  netrpělivým  očekáváním  noci.  A  v  noci  duch  nevyléčitelné  choroby, 
přemohší  slabé  dětské  lělo,  ovládne  její  malinký  mozek  a  obkličuje 
ho  divokými,  trapně  blaženými  vidinami. 

Kdysi  před  dávnou  dobou  viděl  Serdjukov  sepii  známého  umělce. 
Obraz  ten  se  nazýval  „Malarie".  Na  kraji  bahna,  u  vody,  po  které 
plynou  bílé  květiny,  leží  dívka,  široko  rozloživši  ve  snu  ruce. 
A  z  bahna,  zároveň  s  mlhou,  ztráceje  se  v  ní  lehounkými  záhyby 
oděvu,  vystupuje  nejasný  přízrak  ženské  postavy  s  ohromnýma  pla- 
chýma očima  a  pomalu,  úžasně  pomalu  plíží  se  k  dítěti.  Serdjukov 
vzpomněl  si  náhle  na  tento  zapomenutý  obraz  a  v  tu  chvíli  pocítil,  jak 
mystický  strach  chladnou  vlnou  proběhl  mu  po  zádech  od  týla  až  k  pasu. 

„Nu,  v  Americe  takový  obyčej:  posedět,  posedět  a  jít  spát,** 
pravil  geometr,  vstávaje  se  židle.    „Ustel  nám,  Marjo.** 

Všichni  vstali  se  svých  míst.  Dívka  založila  za  hlavu  ruce 
spjaté  prsty  a  silně,  celým  tělem  se  protáhla.  Přimhouřila  oči,  ale 
rty  její  radostně  a  toužebně  se  usmívaly.  Zívajíc  a  protahujíc  se 
Marja  přinesla  dvě  velké  otýpky  sena.  Z  obličeje  zmizel  zlostný 
výraz,  lesknoucí  se  oči  hleděly  měkčeji  a  byl  v  nich  tentýž  výraz 
netrpělivého  a  mučivého  očekávání.  Mezitím,  co  zvedala  lavičky  a 
stlala  na  nich  seno,  vyšel  Nikolaj  Nikolajevič  na  pavlač.  V  předu, 
ani  po  stranách  nebylo  ničeho  viděti  kromě  husté,  šedé,  vlažné 
mlhy  a  vysoká  pavlač  plovala  v  ní  jako  loďka  na  moři.  Když  se 
vrátil  do  světnice,  jeho  obličej,  vlasy  i  oděv  byly  chladny  a  mokry, 
jakoby  byly  naveskrz  napity  ostrou  bahenní  mlhou. 

Student  a  geometr  ulehli  na  lávku,  hlavou  pod  obrazy  a  no- 
hama od  sebe.  Štěpán  ulehl  na  podlahu  u  pece.  Zhasl  lampu  a 
•dlouho  bylo  slyšet,  jak  šeptá  modlitby  a  hekaje  uléhá.  Potom  od- 
někud vyšvihla  se  na  postel  Marja,  stoupajíc  nehlučně  bosýma  no- 
hama. V  jizbě  nastalo  ticho.  Toliko  cvrček  jednotvárně,  každých 
pět  minut  vydával  své  monotónní,  uspávající  cvrkání  a  moucha  bila 
do  skla  v  okně  a  vytrvale  bzučela,  jakoby  opakujíc  stále  jednu  a 
tutéž  dotěrnou,  nekonečnou  žalobu. 

Vzdor  únavě  Serdjukov  nemohl  usnout.  Ležel  na  znaku  s  ote- 
vřenýma očima  a  naslouchal  tichým  nočním  zvukům^  které  v  temnotě 
z  při  bezesnosti  nabývaji  takové  poxlivné  jadnosdii. 


Digitized  by 


Google 


416  A.  Kuprin: 


Geometr  usnul  takřka  ihned.  Dýchal  otevřenými  ústy  a  zdálo 
se,  že  při  každém  vydechnutí  natrhuje  se  v  jeho  hrdle  tenounká 
kůžička,  kterou  se  rychle  a  náhle  prodírá  zadržený  vzduch.  Dívenka, 
ležící  na  posteli  se  svou  matkou,  chvílemi  spěšně  zahovořila  ne- 
jasnou a  dlouhou  větu.  Dvě  děti  na  peci  dýchaly  rychle  a  sesíleně^ 
jako  by  chtěly  odvát  se  svých  rtů  palčivou  zimničnou  horkost.  Štěpán 
tiše  a  táhle  sténal  při  každém  vydechnutí. 

„Maminko,  pít,**  rozmazleně  a  ospale  zaprosil  dětský  hlas. 

Marja  poslušně  skočila  s  postele  a  zašoupala  bosýma  nohama 
k  vědru.  Serdjukov  slyšel,  jak  zašplouchala  voda  v  železné  nádobě 
a  jak  dítě  dlouho  a  chtivě  pilo  velkými,  hlasitými  doušky,  přestávajíc,, 
aby  nabralo  dechu. 

A  opět  vše  ztichlo.  Odměřeně  odlupovala  se  tenká  kůžička 
v  hrudi  geometrově,  žalobně  bila  o  skla  moucha,  a  zhusta  jako  ma- 
linké lokomotivky  zadýchala  dětská  prsíčka.  Starší  děvčátko  najednou 
se  vzbudilo  a  sedlo  na  posteli.  Dlouho  se  namáhalo  cosi  povědět, 
ale  nemohlo,  toliko  drkotalo  zuby  v  strašné  zimě. 

„Chla-a-dno,"  uslyšel  konečně  Serdjukov  přerývané,  zajíkající 
se  zvuky.  Marja  se  vzdechy  a  něžným  šeptáním  přikryla  děvčátko 
ovčím  kožichem,  ale  Serdjukov  dlouho  ještě  slyšel  v  temnotě  suché 
a  časté  drkotání  jeho  zubů. 

Nadarmo  student  zkoušel  všechny  mu  známé  prostředky  k  u- 
snutí.  Počítal  do  sta  i  dále,  opakoval  známé  verše  i  paragrafy  z  pan- 
dektův,  snažil  se  představiti  si  blyštící  se  bod  i  vlnící  se  povrch 
moře.  Ale  upotřebené  prostředky  nepomáhaly.  Kolem  často  horce 
dýchala  nemocná  prsa  a  v  dusné  temnotě  bylo  cítit  tajemnou  pří- 
tomnost krvežíznivého  neviditelného  ducha,  který  jako  kletba  usadil 
se  v  jizbě  hajného. 

U  postele  zaplakalo  dítě.  Matka  ze  spaní  pohnula  kolébkou 
a  zápasíc  s  dřímotou  zapěla  k  žalobnému  skřípání  provazů  staro- 
dávnou ukolébavku: 

„A-aa-aa-a! 

Všichni  lidé  spí 

a  všechna  zvěř  spí." 

Zvolna  a  zlověstně  rozléhala  se  v  tišině,  přecházejíc  s  půltonu 
na  půlton,  tato  zádumčivá  ukolébavka  a  čímsi  dávným,  zázračně 
dalekým  vanulo  to  z  její  naivní  hrubé  melodie.  Zdálo  se,  že  právě 
tak,  třebas  i  beze  slov,  pěli  záhadní  a  ubozí  pololidé  na  úsvitě  lid- 
ského života,  daleko  za  hranicemi  historie.  Hynouce  a  přestrašeni 
úžasy  noci  i  svou  bezmocností,  seděli  nazí  v  přímořských  jeskyních 
u  prvotního  ohně,  hleděli  na  tajemný  plamen  a  objavše  rukama 
ostrá  kolena  kývali  se  do  předu  i  do  zadu  za  zvuků  unylého,  neko- 
nečně dlouhého,  žalostného  motivu. 

Kdosi  uhodil  náhle  v  okno  nad  samou  hlavou  studenta,  uhnuv- 
šího překvapením.  Štěpán  pozvedl  se  s  podlahy.  Dlouho  stál  na 
jednom  místě,  mlaskal  rty,  a  jako  by  litoval  rozloučit  se  s  dřímotou, 
lenivě  škrábal  se  na  hrudi  i  na  hlavě.  Potom  najednou  rozkoukav 
se  popošel  k  oknu,  přilnul  k  němu  obličejem  a  křikl  v  temnotu: 


Digitized  by 


Google 


fiahno.  417 


„Kdo  to?** 

„Hú-ú-ú,"  tiše  skrze  sklo  zahučel  čísi  hlas. 

„V  Kysliňském?**  otázal  se  podruhé  Štěpán  neviditelného  člověka. 

„Aha,  slyším.  Jeď  s  Bohem,  přijdu  hned.** 

.Co  je?  Co  to,  Štěpáne?**  znepokojeně  se  student  otázal. 

Štěpán  hmatal  rukou  po  peci,  hledaje  sirky. 

„Eh,  musím  jít  — **  pravil  žalostně.  „Nu,  nemůžeš  ničeho  dělat.  " 
Požár,  víte,  dostal  se  k  nám  v  Kysliňský  revír,  tak  lesník  velel  se- 
hnat všechny  hajné.  Posel  právě  přijel  na  koni.** 

Vzdychaje,  hekaje  a  zívaje  Štěpán  zažehl  lampu  a  oblékl  se. 
Když  vyšel  do  sině,  Marja  bystře  a  lehce  sklouzla  s  postele  a  šla 
zavřít  za  ním  dvéře.  Ze  síně  vedral  se  do  vyhřáté  světnice  zároveň 
s  chladem,    jakoby   morový  dech,    hnilobný,  odporný  zápach  mlhy. 

„Měl  bys  vzít  lucernu  s  sebou,**  řekla  za  dveřmi  Marja. 

„K  čemu!  S  lucernou  ještě  spíš  ztratíš  cestu,**  odvětil  tiše, 
jako  z  pod  podlahy  pokojný  hlas  Štěpánův. 

Opřev  se  bradou  o  prkénko  v  okně,  Serdjukov  přitiskl  obličej 
ke  sklu.  Na  dvoře  bylo  temno  od  noci  a  šedo  od  mlhy.  Ze  skulin, 
které  zůstaly  mezi  rámem  a  špatně  připevněnými  skly,'  vanul  ostrými, 
tenkými  proudy  chladný  vzduch. 

Pod  oknem  bylo  slyšet  těžké,  spěšné  kroky  Štěpánovy,  ale  jeho 
samotného  vidět  nebylo  —  mlha  a  noc  ho  pohltily.  Bez  odmluvy, 
bez  žalob,  zmořený  zimnicí  vstal  v  noci  a  odešel  v  tu  vlhkou  tmu, 
v  to  úžasné,  tajemné  ticho.  Bylo  zde  cosi  studentovi  úplně  nepocho- 
pitelného. Vzpomněl  na  dnešní  večerní  cestu,  špinavě  bílé  záclony 
mlhy  po  stranách  hráze,  měkké  kolébání  se  půdy  pod  nohama,  nízký, 
táhlý  křik  vypa  —  a  udělalo  se  mu  k  nevydržení  dětsky  úzko. 

Jaký  to  záhadný,  nepravděpodobný  život  byl  v  noci  v  tom  o- 
hromném,  hustém,  místy  bezedném  bahně?  Jací  to  ohavní  netvo- 
rové kroužili  a  lezli  v  něm  mezi  mokrým  rákosím  a  nízkými  keři 
vrby?  A  Štěpán  kráčel  teď  tím  bahnem,  úplně  sám,  tiše  se  podro- 
buje osudu,  beze  strachu  v  srdci,  ale  chvěje  se  chladem,  vlhkem 
a  sžírající  ho  zimnicí,  touže  zimnicí,  která  do^hrobu  přivedla  tři  jeho 
děti  a  přivede  jistě  i  ostatní.  A  tento  prostosrdečný  člověk  se  zje- 
ženou bradou  a  mírnýma,  unavenýma  očima  zdál  se  teď  Serdjukovi 
nepochopitelným,  skoro  tajemným. 

Na  studenta  přišlo  těžké  bezvědomí.  Viděl  nejasné,  bledé  obrazy 
tváří  i  předmětů  a  zároveň  poznával,  že  spi,  a  říkal  si :  vždyf  je  to 
jen  sen,  to  se  mi  toliko  zdá. 

V  smutných  a  žalostných  obrysech  splývaly  všechny  ty  dojmy, 
které  za  den  zažil:  měření  ve  vonném  sosnovém  lese,  v  slunečním 
žáru,  úzká  lesní  cestička,  mlha  po  stranách  hráze,  chata  Štěpánova 
i  on  sám  se  ženou  a  dětmi.  Zdálo  se  také  Serdjukovi,  že  se  horlivě, 
až  ho  srdce  bolí,  pře  s  geometrem. 

„K  čemu  ten  život,**  hovoří  se  strastnými  slzami  v  očích.  „Komu 
je  nutno  toto  žalostné,  nelidské  prozábnutí?  Jaký  smysl  v  nemocech 
a  smrti  milých,  ničím  se  neprovinivších  dětí,  z  kterých  vyssává  krev 

27 


Digitized  by 


Google 


418  A.  Kuprin:  Bahno. 


netvorný  bahenní  vampír?  Jaké  ospravedlněni  může  dát  osud  svým 
strastem?"  Ale  geometr  mrzutě  se  mračí  a  odvrací  obličej.  Jeho 
dávno  omrzely  filosofické  hovory.  A  Štěpán  stojí  tu  také  a  usmívá 
se  laskavě  a  dobrodušně.  Tiše  pokyvuje  hlavou,  jako  by  litoval  to- 
hoto nervného  a  dobrého  jinocha,  který  nechápe,  že  lidský  život  je 
nudný,  bídný  a  protivný.  A  není-li  vše  jedno,  kde  umřít  —  na  vojně 
či  na  cestě,  doma  —  či  hnilobnou  bahenní  zimnicí? 

A  když  Serdjukov  procitnul,  zdálo  se  mu,  že  nespal,  ale  toliko 
přemýšlel  úporně  a  nesrovnaně  o  těchto  věcech. 

Na  dvoře  už  začínalo  jitro.  V  mlze  jako  dříve,  nebylo  možná 
ničeho  rozeznat,  ale  byla  už  bělavé,  mléčné  barvy  a  zvolna  se  ko- 
lébala jako  těžká,  k  zvednuti  se  hotovící  záclona. 

Serdjukovi  pojednou  žádostivě,  až  bolestně  se  zachtělo  uvidět 
slunce  a  dýchat  jasný,  čistý  vzduch  letního  jitra.  Bystře  se  oděl  a 
vyšel  na  pavlač.  Vlažná  vlna  husté,  ostré  mlhy,  dostávší  se  mu  ďo 
úst,  přinutila  ho  rozkašlat  se.  Shýbaje  se  nízko,  aby  rozeznal  cestu, 
Serdjukov  přeběhl  hráz  a  bystrými  kroky  vyšel  nahoru.  Mlha  usadila 
se  mu  do  obličeje,  smáčela  vousy  i  řasy,  byla  cítit  na  rtech  —  ale 
každým  krokem  dýchalo  se  mu  lehčeji  a  lehčeji.  Jako  by  šplhal 
z  hluboké,  vlhké  propasti,  vyběhl  Serdjukov  konečně  na  vysoký 
písčitý  pahrbek  a  všecek  se  zadýchal  přílivem  nevyslovitelné  radosti. 
Mlha  ležela  jako  bílá,  kolébající  se,  nekonečná  hladina  u  jeho  nohou, 
ale  nad  ním  bylo  pěkné  modré  nebe,  šuměly  vonné  zelené  větve 
a  zlaté  paprsky  slunce  jásaly  radostným  vítězstvím. 


H.  Jágrová: 

Ballata  z  dětství. 

(Svému  zemřelému  bratříčkovi.) 

Mé  dítě,  já  tě  nikdy  nepoznala, 

však  myslím,  že's  měl  zlaté,  hebké  vlásky 

a  srdéčko  vždy  plné  něhy,  lásky 

a  oči  jak  ty,  jež  jsem  milovala. 

V  svém  dětství  na  tě  vzpomněla  jsem  časem 

—  ne  často,  vždy  však  líto  mně  tě  bylo, 

ach,  tolik  líto,  že  ti  v  hrobě  zima. 

Když  z  jara  slunce  stlalo  hřbitov  jasem, 

já  prosila,  by  k  tobě  zasvítilo.  — 

Kdys  otevřeli  hrob,  kde  hlavička  tvá  dřímá, 

by  novou  ovála  zas  rakev  jeho  zima. 

Já  zřela  —  Osude,  proč  sny  rveš  bez  lítosti? 

hrst  vláken  z  rubáše  a  drobné  dětské  kosti  . . 

A  tenkrát  zase  jsem  tě  nepoznala. 


Digitized  by 


Google 


27* 

Digitized  by  CjOOQ IC 


Digitized  by 


Google 


421 


Karel  Piskoř: 

Nová  vlast. 

Dramatická  báseň  o  jednom  jednáni. 

(Dokončeni.) 

Garas. 
Nuž,  nechme  tedy  věc  tu  stranou  být 
Ta  jedinců  se  týká,  ne  však  celku. 
Teď  pouze  ta  je  naše  žádost  k  vám, 
by  určitě  jste  vyslovili  se, 
zda  jako  přátelé  či  nepřátelé 
k  nám  přicházíte. 

U  d  m  e  r. 

Slovo  stačí  tu. 
Vojvoda. 
Dost  jasné  bylo,  co  jsem  řekl  již. 
Nám  vyzýváni  k  boji  cizí  jest. 
Tkví  meče  naše  v  pochvách  pevně  tak, 
že  nepřítele  tasená  jen  zbraň 
je  vyhnat  dovede.  My  bránit  jen 
se  známe  —  toť  náš  mrav  — 

Sivan 
předstoupí  a  mluví  nahoru  ke  Garasovi. 

Tak,  ano,  tak! 
Je  odjakživa  náš  to  špatný  mrav, 
že  biti  teprve  se  bijeme. 
Té  vady  nebýt  u  nás  v  národě, 
byl  pyšný  bych,  že  z  něho  pošel  jsem. 

Vojvoda. 
Mně  nevhod,  lechu  Sivane,  že  slovem 
jsem  rušen  odbojným. 

Sivan. 

Ne  za  sebe  jen  mluvím: 
je  jich  tu  víc,  kdož  stejně  smýšlejí, 
jen  odvaha  to  vyslovit  jim  schází; 
a  proto  sám  chci  jednou  promluvit. 
Ruch  mezi  lidem. 
Jeden  ozbrojenec. 
Nechť  mluví  jen! 

Druhý. 

Má  každý  k  tomu  právo! 
Třetí. 
Ař  bez  řečí  jen  pevnost  vydají! 

Hlas  z  lidu. 
Ať  mluví  vojvoda ! 

Jiné  hlasy. 

Již  ticho  tady! 


Digitized  by 


Google 


422  Karel  Piskoř: 


Sivan. 
Je  pevnou  vírou  mnohých  starých  žen, 
že  štěstí  sídlí  nejraději  v  domě, 
kde  pod  prahem  se  zmije  přechovává. 
To  pošetilé  ženy  jsou,  leč  nás 
přec  moudřejší,  neb  vytrhnou  vždy  aspoň 
dřív  plazu  tomu  jedovatý  zub. 
Leč  my  -    my  zveme  dravé  ještěry, 
by  setrvali  s  námi  ve  vlasti, 
již  krví  koupili  jsme,  aniž  vzpomenem', 
že  zuby  bychom  jim  dřív  měli  vylámat, 
je  bojem  pokořit,  jich  zpupnost  zlomit! 
By  po  mém  šlo,  1y,  muži  nahoře, 
bys  —  u  bohů!  —  teď  sotva  do  vousů 
se  útrpně  smál  naší  slabosti! 

Garas. 
Nám  lhostejno,  zda  pokoj  zvolíte 
či  boj.  Však  jasnou  čekám  odpověď. 

Voj  vod  a. 
Tu  má  ti  národ  dát. 

Dobrovoj. 

Ař  rozhodují, 
kdož  zbraní  vládnou. 

Sivan. 

Tak.  Tořrozumno. 
Vojvoda. 
Nuž,  staň  se.  Zatím  u  mohyly  tam 
nechť  kněží  oběf  zažehnou  a  s  nimi 
ať  starci  odejdou  a  ženy  s  dětmi. 
Tito  odejdou  průvodem  v  právo.  Ke  zbylým  bojovníkům: 
Vy,  muži  zbraně,  máte  rozhodovat 
za  celý  národ,  zda  by  důstojno 
nás  bylo  boj  zde  začít,  v  přesile 
kde  mužem'  nepřítele  míru  nabídkou 
si  přitelem  svým  navždy  učinit. 
I  nám  sic  v  staré  vlasti  nepřátelé 
vždy  krutě  dávali  svou  cítit  převahu; 
všaic  surovostí  zvali  jsme  ten  mrav. 
Dnes  proti  slabým  sami  silnější 
zde  stojíme.  Nuž,  kdo  z  vás  přeje  si, 
by  výtka  taková  i  na  nás  padla? 
Ti,  kteří  výboj  víc  než  mír  si  cení, 
ať  zůstanou  tu,  ostatní  pak  tam, 
kde  bohům  žertva  chystá  se,  ať  jdou! 
Bojovnici  radí  se  mezi  sebou. 

První. 
Teď  slovo  moudré  každý  slyšet  nech, 
by  v  rozhodnutí  shodli  jsme  se  již. 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  423 


Gora. 
Já  vojvodova  názoru  jsem  zcela. 

Jiný  bojovník. 
Tak  jistě  každý  z  nás. 

Třetí. 

To  myslím  též 
a  také  souhlasím. 

Čtvrtý. 
Snad  proto  jen, 
že  snadnější  to  je  než  odporovat. 

Třetí. 
Ne  proto,  však  že  rozumné  to  je! 

Čtvrtý. 
Mně  nezdá  sel  Když  hárod  celé  věky 
jen  podléhal  a  snášel  násilí, 
pak  měl  by  hrdým  vědomím  se  těšit, 
že  jednou  soka  silnější,  a  bít  sel 

První. 
Však  proto  holub  nestane  se  dravcem, 
že  kdysi  dravce  spárem  svírán  byl! 

Pátý. 
Leč  také  proto  čekat  nebude, 
až  jiný  dravec  v  týl  mu  zoban  zatne! 
Buď  pevnost  vydají,  neb  mečem  zajdou ! 

O  ar  as  k  Tokimanovi. 
Ta  porada  se  nezdá  k  míru  chýlit. 

Tok  i  man.  * 
My,  v  místě  jích  být,  již  jsme  rozhodli. 

Dobrovoj. 
Nač  neshody?  Dle  vojvodovy  vúIe 
ař  smýšlení  své  každý  projeví. 
Postoupí  v  před. 
Kdo  přeje  pokoji,  sem  ke  mně  pojď! 
Odstoupí  s  Neglavem,   Gorou  a  vladyky  v  levo;  veliká  část  ozbrojenců 
s  nimi.  Jen  šest  mužů  zůstane  po  boku  Sivanově. 

Sivan. 
Šest  pouze  ze  všech,  kteří  z  tábora 
sem  vzhůru  cestu  vážili,  —  jen  šest 
je  mužů  celých  s  krví  bojechtivoU ! 
To  věru  málo!  Žel,  že  práva  nemám 
své  vlastní  mužstvo  v  pomoc  přivolat  — 
K  vojvodovi.  Či  smí  se  stát? 
Vojvoda. 

To  nikdy  stát  se  nesmít 
Sivan. 
Ať  tedy  zhlodá  rez  ty  zbraně  naše, 
jež  otců  starý  dluh  zde  splatit  měly! 
Co  zbývá,  než  by  odešli  jsme  k  ženám 


Digitized  by 


Google 


424  Karel  Piskoř: 


a  v  žertev  dýmy  s  nimi  hleděli 
a  v  teple  obětního  plamene 
si  ohřívali  svoji  statečnost! 
Již  odejděmM  Co  zbývá  jiného! 

Odejde  se  šesti  ozbrojenci  v  právo. 
Voj  v  od  a  ku  Garasovi. 
Teď  slyšeli  jste  naši  odpověď. 
A  by  vám  jasno  bylo,  co  zde  chceme, 
tož  vězte,  že  tu  zemi  opuštěnou, 
v  níž  zbytky  jen  se  drží  kmene  vašeho, 
jsme  zvolili  za  novou  svoji  vlast. 
Však  proto  mezi  námi  nemáte  se  mít 
za  opuštěné,  vhod-li  přátelství  vám  naše. 
Jste  volni  v  zemi  té,  tak  jako  my 
zde  svobodni  a  volni  chceme  být! 
Odejde  v  právo.  Dobrovoj,  Neglav,  Zora  a  všichni  ostatní  ozbrojenci  za  ním. 

Garas. 

Už  nevyčkali  ani  naší  odvětí. 

Však  přes  to  hned  ji  dozvědí  se.  K  činu! 

Všichni  sestoupí  dovnitř  pevnosti. 

Brána  se  otevře  a  vyjde  markomanské  mužstvo  vplné  výzbroji  s  Ga- 

rasem  a  Tokimanem  v  čele. 

Garas. 
Té  vhodné  chvíle  využít  je  třeba. 
Mé  znáte  rozkazy;  nuž,  k  činu  teď! 
Na  místě  určeném,  kde  v  záloze 
sto  mužů  čeká  rohu  znamení, 
tam  na  mne  počkáte.  Zdar  s  vámi  bude, 
když  v  tichu  úplném  vše  provedete. 
Ty,  Tokimane,  za  vše  ručíš  mi. 

Toki  man. 
Jen  spoléhej!  Však  sám-Ii  nemýlíš  se? 

Garas. 
Ne,  dobře  viděl  jsem.  Je  koní  sedům  set 
jen  třiceti  as  muži  střežených 
tam  na  mýtině  stranou  tábora. 
Z  nich  pět  si  každý  vemte  na  starost, 
pod  sebou  jednoho  a  s  každé  strany  .dva. 
To  snadný  a  též  hojný  bude  lov 
ukáže  na  pevnost  a  za  toto  zde  dobrá  výměna. 
Z  vás  každý  dobře  ví,  že  dávno  již 
jsem  radil,  aby  chatrné  to  hnízdo 
jsme  sovám  přenechali  a  se  vrátili 
na  pevnost  Bras,  jež  opuštěna  teď. 
Tam  živě]'  bývalo,  neb  lovy  bohaté 
tam  nejen  v  lesích,  ale  často  též 
na  blízké  silnici  se  dařily. 
A  proto  moci  právě  nabyté 
chci  užít  k  tomu  především,  by  skutkem 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  425 

se  stalo,  co  jsem  dosud  směl  jen  radit. 
Vše,  za  vzetí  co  stálo,  dnešní  noci 
jsem  odnésti  dal.  zdivo  chatrné 
jen  zanecháme  jim  tu  na  pospas. 
—  Však  nežli  vyrazíme,  ptám  se  vás: 

Opře  se  o  tasený  meč. 
Je  mezi  vámi  někdo  nespokojen 
s  mé  moci  prvním  projevem?! 

Všichni. 

Ne!  Nikdo! 
Tokiman. 
Jsi  náčelník,  tož  užij  svého  práva 
a  neptej  se,  kdo  spokojen  či  ne. 

Garas. 
Však  vidíš,  s  mečem  v  ruce  že  se  ptám! 
Teď  opatrně  ku  předu! 

Tokiman. 

Nuž,  za  mnou! 
Mužstvo  odchází  tiše  v  levo.  Poslední,  Hedgesa  a  Udmera,  Garas  zastaví. 

Garas. 
Ty  sečkej  ještě !  Hedges  též ! 
Hedges. 

jsme  zde. 
Garas. 
Vy  nejlepší  si  koně  vyberte, 
a  sotva  pod  sebou  je  ucítíte, 
je  tryskem  žeňte  k  naší  osadě. 
Tam  všechny  naše  ženy  s  dětmi  hned 
a  muži,  již  tam  k  obraně  jsou  jejich, 
vše,  co  je  živo,  se  vším,  co  má  cenu, 
dřív  nežli  slunce  dráhy  ujde  půl, 
ař  na  cestu  se  vydá  zubří  stezkou. 
My  k  východu  se  zatím  dáme  s  kořistí, 
by  nepřítel  byl  s  pravé  stopy  sveden 
a  vy  abyste  času  získali; 
pak  oklikou  vás  záhy  dostihneme. 

Udmer. 

Vše  přesně  stane  se  dle  rozkazů. 

Odejde  s  Hedgesem. 

2  pevnosti  vystoupí  O  herna;  za  ní  dva  muži  přivádějí   Keju.    Ohema 

oděna  je  v  řízu  Kejinu,  tato  pak  zahalena  kožešinou. 

Ohema. 
Sem  k  tomu  pni  ji  pevně  připoutejte! 
Stane  se. 

Garas. 
Zda  dobře  uvážilas  záměr  svůj 
a  nebezpečí,  v  jaké  vydáš  se? 


Digitized  by 


Google 


426  Karel  Piskoř: 


Ohema. 
Nech  výstrah  svých  I  Vždyť  také  za  tebe 
se  budu  mstít. 

Garas. 
Tvůj  život,  Ohemo  — 

Ohema. 
Vždy  pomsta  uvažuje  o  cizí, 
všalc  nikdy  o  své  vlastní  záhubě. 
Leč  myslím,  že  se  uvidíme  ještě. 
Mám  pevné  lano  přichystáno  již 
na  zadní  ohradě.  Až  vraha  krev 
mi  v  prsou  plamen  pomsty  zaleje, 
pak  pokusím  se  tudy  uniknout. 

Garas. 
Mám  k  ochraně  ti  někoho  zde  nechat? 

Ohema. 
To  netřeba.  Zde  každý  mimo  mne 
spíš  k  závadě  by  byl  než  na  prospěch. 
Však  v  údolí  tam  na  polední  straně 
nech  s  koněm  na  mne  vyčkat  někoho. 

Garas. 
To  stane  se.  Jen  opatrná  buď!  Obrácen  ku  Keji. 
Co  žena  ta  tak  tichá  pojednou? 

JO  h  e  m  a. 
]i  na  vždy  němou  učinila  jsem, 
by  v  rozhodné  mne  chvíli  nezradila. 

Garas. 
Ty  rázné  činíš  k  činu  přípravy. 
To  dobře,  Ohemo!  Buď  s  tebou  zdar! 
Nuž,  pomsti  za  sebe  se,  za  mne  též 
a  na  záchranu  vlastní  pamatuj! 

Ohema. 
Teď  msta  mi  nade  vše  —  pak  záchrana! 

Garas. 
Buď  s  tebou  zdar! 

Pokyne  mužům,  kteří  Keju  připoutali. 
Vy  nyní  ku  předu! 
Odejde  s  nimi. 

Ohema 
jde  v  právo  a  hledí  směrem,  kam  dříve  lid  k  obřadům  byl  odešel,  pak  vy- 
stoupí na  zvýšené  místo  v  pozadí  a  hledí  do  lesů  v  levo.  Na  to  sestoupí 

a  jde  ku  Keji. 
Je  v  poutech  trochu  těsno  —  ráda  věřím. 
Teď,  doufám,  také  ta  tvá  naděje, 
že  milci  svému  včas  dáš  výstrahu, 
tak  jako  ty  je  spoutaná  a  němá. 
Hu,  kterak  oko  tvoje  divně  hoří 
tím  horkých  slzí  leskem  plamenným! 
Ach,  kterak  asi  teprv  planout  bude, 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  427 


až  v  krvi  milce  svého  stopíš  zrak! 
A  krev  tu  vidět  musíš,  jako  já 
jsem  dnešní  noci  z  boku  manžela 
ji  prchat  viděla  —  však  potěš  se, 
vždyť  ve  dne  není  to  jak  v  noci  děsné  I 
Co  hledíš  žalně  tak  a  bolestně? 
Je  řeči  ztracené  ti  tolik  líto? 
Té  nezel  jíž,  ta  ti  již  zbytečná, 
vždyf  nebudeš  mít  komu  šeptat  víc 
ta  slova  milostná  a  sladká  jako  kdysi  I 

Keja  se  divoce  vzepne. 
Jen  chvíli  ještě  trpělivá  buď; 
však  někdo  najde  se  —  —  — - 
Zmlkne  náhle  a  hledí  v  levo,  pak  odkvapí  do  pozadí  a  skryje  se  v  křoví. 

Zachina 
chvatně  vstoupí  s  levé  strany  a  spěchá  v  právo,  aniž  si  Keie  povšimla; 
teprve  když  tato  bolestný  ston  z  prsou  vyrazí,  se  ohledne. 
Co  to?  Kdo  je  to  tady  připoután? 
Ó  bozi  —  Kejol  Dítě  moje  drahé! 
A  já  tě  po  všech  lesích  hledala  — 
Tak  proto  jsem  jak  štvaná  laň  se  drala 
přes  houští  trnitá  a  srázné  stráně 
ve  chvatu  divokém  a  sladké  jméno 
tvé  do  všech  konců  světa  volala, 
bych  na  konec  tě  v  stavu  takovém 
zde  nalezla!  Oh,  dobrá  moje  Kejo! 

Snaží  se  ji  odpoutat. 
A  který  zloboh,  který  běs  to  byl, 
jenž  tyto  uzly  drápem  potvorným 
tak  zatáhl!  —  Proč,  Kejo,  nemluvíš?  — 
Přec,  Kejo,  slyš!  ~  Ó,  promluv  na  matku 
svým  hlasem  slavičím!  —  Což  němá  jsi?!  — 

Ty's  němá !  Na  vždycky 

Sklesne  u  ní  na  zem  a  objímá  jí  nohy. 

O,  pomoc!  Pomoc! 
S  pravé  strany  přispěchá  několik  ozbrojenců. 
První. 
Zde  někdo  volal. 

Druhý. 

Hie!  To  Zachina! 
Kdo  však  ta  spoutaná? 
Voj  voda  s  lechy,  ozbrojenci  a  lid  se  vrací.  Současně  s  druhé  strany 
přijde  Nadar.  Ohema  vmísí  se  nepozorovaně  do  zástupu  a  bedlivě  po- 
zoruje všechny  muže. 

Voj  voda. 

Co  děje  se? 
Jeden  z  ozbrojenců. 
Zde  jakés  markomanské  děvče  k  stromu 
je  spoutáno. 


Digitized  by 


Google 


428  Karel  Piskoř: 


Z  a  ch  i  n  a  schoulena  na  zemi. 
Tak  umořena  je, 
tak  zrůzněny  jsou  milé  její  rysy, 
že  nikdo  v  ni  už  ani  nemůže 
mou  poznat  Keju  — 

Na  dar  prodere  se  v  před. 

Bozi,  co  to  slyším? 
Zde  konečně  tě  nalézám,  má  Kejo! 
Kdo  učinil  ti  to?  Zda's  ještě  živa? 
Dej  jediným  mi  slovem  znamení, 
že  život  v  tobě !  Keja  zasténá. 
Z  a  c  h  i  n  a. 

Oněmili  ji. 
Nadar. 
Co  pravíš?  Ne  —  kdo  moh'  by  uvěřit  — 
Kdo  spáchal  zločin  by  tak  strašlivý  —  — 

Oora. 
A  v  jakém  divokém  je  přestrojeni! 
Nadar  k  mužům,  kteří  se  snaží  Keju  osvobodit. 
*      Vy  nehřejte  si  s  těmi  uzly  tak! 
To  lano,  zdá  se,  příliš  šetříte! 
Odstrčí  je.  Pryč  jděte  mi!  Tasí  meč  a  rozetne  lano. 

To  spíše  duši  pustit 
by  mohla  zde,  než  vám  by  napadlo, 
že  po  boku  vám  meče  visí!  —  Kejo! 
Neglav, 
který,  hned   při  vstupu  zpozorovav  otevřenou  bránu  pevnosti,  s  několika 
muži  tam  vnikl,  vrací  se. 
Ten  srub  je  náhle  zcela  opuštěn. 

Vojvoda. 
Vždyť  mír  byl  přece  s  nimi  vyjednán! 
To  dobrého  nic  nemůž'  znamenat. 

Neglav. 
Co  stalo  se  zde  s  dívkou,  způsobit 
jen  oni  mohli. 

Nadar 
uvolní  Keju  a  prudce  obrátí  se  k  Sivanovi,  který  je  mu  nejblíže. 
Proč  jste  šetřili  jich? 
Proč  bez  milosti  nepobili  jste 
tu  smečku  krvelačných  vlkodlaků? 

Sivan. 
Proč  mne  se  na  to  ptáš?  Zde  vojvoda, 
tvůj  otec,  jeho  na  to  otaž  se. 
Snad  nalezne  již  moudrou  odpověď. 
Keja 
vyprostila  se  z  náruče  Zachininy  a  snažf  se  Nadara  odvésti  s  místa. 

Nadar. 
Co  žádáš,  Kejo?  Kam  mám  s  tebou  jít? 
Tak  úzkostlivě  hledíš  kolem  sebe! 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  429 

Při  nesmrtelné  mojf  lásce,  Kejo, 

snad  nevzali  ti  také  světlo  duše 

jak  stříbro  řeči  z  úst!  Kam  tedy  chceš, 

bych  za  tebou  šel?  Oh,  snad  ke  katanům 

svým  zavedeš  mne  —  hoj,  to  půjdu  rád! 

U  věčných  bohů  všech,  to  půjdu  rád! 

Ohema, 
sotva  že  oba  učiní  několik  kroků,  přiskočí  k  Nadarovi  a  bodne  jej  v  prsa. 
Už  našla  jsem  ho,  stíne  zbožněnýl 
Zmizí  rychle  v  pevnosti. 
Nad  ar  klesá. 

Ah!  Bohové! Je  pozdě  již 

Keja  vrhne  se  k  němu. 
N  a  d  a  r. 

iMá  Kejo!  Zemře. 
Voj  voda  zhroutí  se  na  kolena  vedle  mrtvoly. 
Ó,  nebuďte  tak  kruti,  bohové! 
Můj  Nadare!  Ty  světlo  mé  —   můj  synu  — 
Oora. 

Té  ženy  prokleté  se  zmocnit  musím! 
Odkvapí  do  pevnosti. 

Jeden  z  ozbrojenců. 

Hoj,  muži!  Za  ním  spěšme! 

Druhý. 

Její  krev 
já  musím  zřít! 

Jiný. 
Já  černou  její  duši! 
Několik  bojovníků  pospíší  tamtéž. 

Keja  vzchopí  se  divoce  a  běží  za  nimi. 

Z  a  c  h  i  n  a. 

Kam  spěcháš,  Kejo?!  Dceruško  má,  slyš! 
Za  ní. 

Vojvoda. 
Ký  neblahý  to  pro  mne  vzešel  den ! 
Ten  v  zárodku  již  věčnost  měla  zdusit; 
nic  kratší  nebyla  by  tím  —  však  lepší! 
Kéž  pouhý  těžký  sen  to  všechno  je! 
Leč  byť  i  byl  —  tu  noc,  ve  které  sen 
tak  příšerný  by  na  duši  mi  ležel, 
já  mezi  smutku  chvíle  nejtěžší, 
jež  v  životě  mne  potkaly,  bych  čítal. 
Má  víra  v  budoucnost,  má  naděje  — 

vše  umírá  mi  v  tobě,  synu  můj! 

Je  mrtev  již;  a  všechno  mrtvo  s  ním. 


Digitized  by 


Google 


430  Karel  Piskoř: 

Dobrovoj  v  popředí  k  Neglavovi  a  jiným  lechům. 
Je  věru  těžká  pro  něho  to  rána, 
měl  se  synem  svým  velké  záměry. 

Neglav. 
Já  neznám  jich,  však  vím,  že  důvěrně 
své  všecky  tužby  s  tebou  sdílí  rád. 

Dobrovoj. 
Za  zástupce  nám  chtěl  ho  zůstavit, 
by  sám  se  vrátit  mohl  v  starou  vlast 
a  národa,  teď  roztrženého, 
i  druhou  část,  jež  setrvala  tam, 
by  k  cestě  pohnul  v  tuto  žírnou  zemi, 
tak  aby  seslabené  rozlukou 
nás  opět  v  silný,  pevný  spojil  celek. 
Ta  krásná  jeho  touha  nadějná 
se  rozpadla  tecf  v  žalné  ssutiny. 

Neglav. 
Žel,  že  tak  luzný  sen  má  zmařen  být 
zlým  bodem  jedním  ženy  zuřivé! 

Voj  voda  vstane. 
Oh,  drsná  je  a  tvrdá  žití  dlaň, 
jež  z  nicoty  nás  k  smrti  převádí! 
Což  nikdo  z  bohů  nebděl  v  zlé  té  chvíli, 
ni  velký  Perun  sám,  jenž  zde  tak  blízko, 
že  v  sosen  korunách  svůj  mračný  plášf 
si  protrhává?  Oh,  již  nechci  nikdy 
víc  dobra  od  nich  čekat  nežli  zloby! 

Jeden  z  kněží. 
Tě  bolest  oslepila,  vojvodo, 
že  úcty  zapomínáš  k  věčným  bohům 
a  jejich  dobro  béřeš  v  pochybu. 
Tvůj  velký  žal  jen  omluvou  ti  buď, 
že  svatou  jejich  vůli  soudit  chceš. 

Vojvoda. 
Kdo  praví  to?  Ach,  pravda,  divá  bolest 
mně  duši  zahalila  v  černou  tmu, 
že  ani  vlastních  slov  již  střežit  nemohu. 
Za  svoji  výstrahu  měj,  knězi,  dík! 
Ať  sebe  silnější  ta  bolest  moje  jest, 
být  nesmí  větší  než  má  úcta  k  bohům. 
Chci  zas  být  všecek  svůj!  Oh,  nejmocnější 
ty  vládce  blesků,  velký  Perune! 
Ty,  který  v  šero  mraků  velebné 
a  velemoudré  čelo  svoje  halíš, 
mně  odpusť,  že  svým  chabým  rozumem 
tvé  věkověčné  výpočty  jsem  soudit 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast  431 


se  odvážil.  —  Vím,  příčina  i  účel 
že  vždy  je  ve  všem,  čemu  dopustíš! 
Už  tiše  nesu  vše,  cos  na  mne  vložil, 
seč  vetché  síly  moje  postačí.  — 
Sem  vedle  rovu  otce  mého  teď 
mně  zatím  tělo  syna  uložte 
a  hranici  mu  přichystejte  pak! 

Muži  odnesou  Nadarovo  tělo  za  mohylu. 

Zachina  vyběhne  z  pevnosti. 
Ó,  neblahá  má  Keja,  nešfastná! 
Mé  dítě!  Je  tam  dole,  hluboko  —  Odkvapí  v  právo. 

Hlasy. 

Co  stalo  se?  Slyš,  ženo!  Zadržte  ji! 

Vojvoda  v  těžkých  myšlenkách  stane  nad  mohylou  v  pozadí. 

Gora  a  ostatní  muži  vrátí  se  z  pevnosti. 

Dobrovoj. 

Co  je,  že  sám  se,  Goro,  navracíš? 

Gora. 
Již  nad  divokou  onou  liticí 
tam  Keja  vedla  soud  —  víc  nežije. 
Na  nejsráznější  straně  pevnosti 
se  chtěla  spustit  lanem  schystanýiti, 
leč  Keja  včas  jí  ještě  dostihla 
a  v  náruči  ji  pevně  svírajíc 
s  ní  v  tuhém  zápasu  se  vrhla  s  výše  .  .  . 

Jsou  obě  mrtvy.  Vše  se  stalo  dřív 

Ha!  Tiše!  —  Slyším  povyk  vzdálený  — 
to  dole  v  táboře  se  něco  děje! 

Neglav. 
Nic  neslyším. 

jiný  muž. 
Cos  jako  větru  šum 
mi  v  uchu  zní,  však  větru  není  teď. 

Gora. 
To  hlasy  jsou  —  Tam  třeba  pospíšit! 
Odkvapí. 

Kasko  vběhne  udýchán. 
Si  van. 
Ty  zdola  neseš  zprávy?  Nuže,  mluv! 

Kasko. 
Jen  dechu  nechtě  nabrati  mně  dřív! 

Sivan. 
Víc  nemluv,  než  co  dechu  máš,  však  rychle! 

Kasko. 
Nám  šest  set  koní  právě  uloupeno! 


Digitized  by 


Google 


432  Karel  Piskoř: 


Neglav. 
Že  šest  set  koní?  Zdá  se,  počet  jich 
že  v  děsu  znásobils. 

Kasko. 

Když  mýlím  se, 
tož  spíše  víc  jich  bylo,  nežli  méně! 

Vojvoda. 
Což  nebude  dnes  konce  bědným  zprávám? 

Kasko. 
A  na  dvacet  jich  strážců  pobito! 
Jen  několik  nás  útěk  zachránil. 

Sivá  n. 
Ajl  Ovoce  už  blahovůle  nese! 
Teď  znova  rozhodovat  můžeme, 
čí  návrh  lepší  byl. 

Někteří  z  mužů. 

Ba,  pravda  to! 
Jiný. 
Teď  máme  výmluvné  přec  následky, 
své  pravdy  důkazy! 

Sivan. 

Leč  nechme  řečí! 
Teď  třeba  napravit,  v  čem  pochybeno! 
Již  rychle  za  nimi! 

Kasko. 

Je  pozdě  na  to. 
Neb  na  všech  koních  zbylých  v  táboře 
jim  naši  hned  se  tryskem  dali  v  sled  — 
To  ze  tvých  vojů,  lechu  Sivane, 
jsou  bojovníci  — 

Sivan. 

Hal  To  věděl  jsem! 
Kde  činu  třeba,  oni  vždy  jsou  první! 

Vojvoda  k  němu  přistoupí. 
Tvou  ruku,  Sivane  I  Ty's  pravdu  měl! 
Ne  pouze  pokořit  —  my  na  hrdlo 
té  zrádné  havěti  jsme  šlápnout  měli. 

Sivan  podá  mu  ruku. 
Ty  pochybením  svým  sám  trpíš  nejvíce  — 
Však  nepřátelé,  doufám,  trestu  neujdou, 
když  muži  moji  jsou  jim  v  zápětí. 
Leč  tady  pěkný  počátek  to  bére! 
To  dobře  můžeme  se  mít,  když  tak 
nám  budou  brát  zde  jmění  nejlepší, 

—  ukáže  za  rov,  kam  odnesen  byl  Nadar,  — 
nám  syny  ubíjet  a,  jako  Keju  dnes, 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast. 


433 


nás  bedně  na  jazyku  mrzačit! 
Tož  dík  za  takou  vlasti  výměnu! 
Však  dolů  teď!  Tam  mečů  našich  třeba! 
Většina  přítomných  hne  se  k  odchodu. 
Gora  v  tom  radostně  přikvapí. 
Mezi  jeho  řečí  zvolna  zvedají  se  mlhy  v  pozadí  a  objeví  se  široký  roz- 
hled  do   malebného,    z   valné   části  divoce  zalesněného  a  slunečním  ja- 
sem zalitého  kraje. 
Gora. 
Hoj!  Tady  zůstaňte  a  slyšte!  Radostnou, 
ba,  nad  vše  radostnější  nesu  zvěst  — 

Sivan. 
Těm  věru  dávno  odvykli  jsme  již. 

Gora. 
Já  proto  v  duše  tesklivé  chci  ji 
vám  zvolna,  po  krůpějích  nakapat, 
tak  jako  treste  z  bylin  léčivých 
se  podávají,  by  byl  účin  plný. 

Dobrovoj. 
U  bohů,  jaká  zpráva  tolik  blažená 
by  dojít  mohla? 

Neglav. 
Rázem  pověz  již! 

Gora. 
Jen  strpení.  Své  všechno  cítění 
v  tu  kdybych,  zvěst  chtěl  v  slovech  uložit, 
až  do  západu  slunce  sdělovat 
bych  musil  ji  .  , .  Co  oznámit  vám  chci, 
až  na  konec  se  přece  vymaní 
mně  z  duše,  rázem  k  jásotu  a  plesu 
a  k  nadšení  vám  nitro  rozehrá. 

Sivan. 
Nuž,  za  tebe  to  krátce  povím  sám: 
Mých  mužů  bystrá  četa  dohnala 
a  pobila  ty  zrádce  loupežné, 
již  stádo  koní  odehnali  nám. 

Gora. 
I  to  se  stalo.  Kdyby  však  nic  víc, 
pak  posel,  na  cestě  jenž  klesl  únavou 
a  kterému  jsem  od  úst  oderval 
tu  zprávu  blahonosnou,  bych  s  ní  sám 
dál  pospíchal,  —  ten  posel  nemusil 
se  spěchem  tak  až  na  smrt  vysílit, 
když  takou  jen  a  o  nic  radostnější 
by  k  odevzdání  byl  měl  zvěst! 

Sivan. 

Nuž,  mluv 
již,  co  se  stalo! 

28 


Digitized  by 


Google 


434  Karel  Fiskoř: 

Neglav. 

Zvědavost 
v  nás  jako  luku  tětivu  jsi  napjal, 
nech  šíp  už  tedy  letět  konečně! 

Gora. 
Hle,  dychtivost  již  v  tvářích  plane  všem 
a  v  prsou  tucha  blažená  se  chvěje! 
Je  brána  duší  vašich  dokořán 
již  pro  slavný  té  šťastné  zvěsti  vjezd  — 
Nuž,  tedy  slyšte  ji!  A  především 
ty,  vojvodo,  ji  přijmi  ode  mne: 
Tvůj  bratr  Poryta  a  všechen  lid, 
jenž  v  staré  vlasti  s  nim  dřív  zůstat  chtěl, 
sem  přišli  za  námi!  Jsou  všichni  zde! 
Už  nejsme  rozvráceni!  Jeden  duch 
je  celý  národ  zas !  Jsme  opět  silni, 
neb  svornost  se  k  nám  zase  vrátila  .  .  . 

Mnoho  hlasů. 
Hoj,  jaká  zvěst!  —  Ó,  požehnaný  den! 

Voj  vod  a. 
Zda  mohu  věřit?  Je- li  pravda  vše, 
co  díš  tu,  nemám  pochyby,  že  syna 
jen  proto  věkožízní  bohové 
mi  vzali,  aby  z  jeho  smrti  žal 
byl  srdci  mému  pevným  okovem, 
jenž  pohromadě  udržel  by  je 
při  nárazu  té  divé  radosti, 
jak  vichr  do  něho  se  valící! 
Ó  Ooro,  opakuj  mi  znova  vše, 
by  duše  zvykla  si  —  A  víc-li  víš, 
lož  pověz  vše. 

Gora. 
Když  starou  svoji  vlast 
jsme  opustili,  pohotově  hned 
byl  odvěký  tam  nepřítel  náš  využít 
té  sesláblosti  zbytku  národa. 
Jak  dravá  řeka  s  rykem  bojovným 
se  přihnal  se  vší  surovosti  svou  — 
To  rána  byla  bratrům  v  pravý  čas! 
V  ráz  seznavše  svou  chybu  rozhodli 
se  svorně  vstoupiti  do  našich  stop. 
A  tak  jsou  všichni  zde  —  To  oni  byli, 
jimž  vběhli  do  rány  ti  lupiči 
teď  prchající  s  koňmi  našimi. 
Byl  krátký  s  nimi  boj,  neb  do  zad  též 
jim  padli  bojovníci  Sivanovi  .  . . 
Toť  celé  poselství,  jež  odejmul 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast.  435 


jsem  muži  onomu.  A  doufám,  že 
vás  zplna  spokojí .  .  . 

N  e  g  I  a  v  v  zadu,  hledí  na  levo. 
Ó,  pohleďte ! 
Tam  jdou  již  v  nepřehledných  zástupech! 

Lid  se  tlačí  do  pozadí. 
Ba  pravda!  Hleďte  jen!  Již  blíží  se! 

Dobrovoj. 
Ty  mlhy,  zdá  se,  proto  jen  se  zvedly, 
by  dřív  i  duše  nám  se  zjasnily. 

Lid  dává  radostná  znamení. 
Zas  celý  národ  spolu!  Vítejte! 
Ó,  vítejte!  Buď  slaven  dnešní  den! 

Jeden  ze  starců. 
Ba,  nerodí  se  taký  každý  rok! 

Lid. 
Buď  pozdraven !  Teď  spěšme  bratrům  vstříc, 
je  obejmout ! 

Vojvoda 

vystoupil  na  povýšené  místo  a  volá  do  směsi  hlasů. 

Můj  milovaný  lide! 

Vše  se  rázem  utiší. 

Vojvoda. 
Můj  dobrý  lide,  lide  svobodný! 
Dím  s  pýchou,  radostí  to:  svobodný! 
Vždyř  z  odvěkého  potupného  jařma 
již  vymanili  jste  se  činem  rozhodným. 
Jste  svobodni!  Jak  velebně  to  zní! 
Od  prvé  chvíle,  co  jsme  vkročili 
do  této  žírné,  požehnané  země, 
zde  hledajíce  svobodu  a  mír, 
od  chvíle  té  jsem  rozehnati  hleděl 
vám  stíny  pochyb  s  čel  a  v  naděj  změnit 
zlou  nedůvěíu  v  duších  tesklívých. 
Leč  marně  slova  najít  jsem  se  snažil 
dost  vroucí,  přesvědčivá.  Neb  i  mně 
se  dělo  jako  vám:  též  mojí  duše  klid 
zbyl  všechen  v  staré  vlasti  s  mocnou  větví, 
již  rozštěpený  národ  ztrácel  tam  — 
Však  nyní  bratři  naši,  vedeni 
týchž  tužeb  světlem,  přišli  za  námi 
a  s  nimi  štěstí  vrátilo  se  nám 
a  blahá  důvěra  ve  příšíí  zdar!  — 
Že  právě  dnešní  den,  kdy  pozdravit 
jsme  odsud  přišli  novou  zemi  svou, 
zas  v  svorný  celek  spojil  národ  náš, 
buď  dobrým  znamením !  Však  ještě  cos 

28* 


Digitized  by 


Google 


436  Karel  Piskoř: 


chci  na  prahu  zde  nové  naší  vlasti 

vám  připomenout 

Poslední  vojvodova   slova  přeruší  radostné  výkřiky  přítomných  a  přichá- 
zejících  zástupů.   Mezi   těmito  jsou    Poryta,    Savitomín,  Kazmír. 

Poryta. 

S  vámi  bohové!  Spěchá k vojvodovL 
Můj  bratře !  Čechu !  Žehnejte  ti  bozi !  Obejme  ho. 

Vojvoda. 
Jim  vděčnost  naše,  že  vás  přivedli 
nám  v  náruč!  Vítej,  bratře  Poryto! 

Lid  dříve  již  přítomný. 
Buď  zdráv  nám,  lechu  Poryto!  A  všichni! 

S  a  v  i  t  o  m  í  n. 
Hoj!  Zdráv  buď,  Sivane,  můj  starý  druhu! 

Neglav. 
V  mou  náruč,  Kazmírel 

Žena  z  lidu  spěchá    v  otevřenou    náruč  své  matky. 

Oh!  Drahá  matičko! 
Stařec. 
Můj  synu,  vítej! 

Jeden  z  mužů. 
Bratře  rodný  můj  — 
Kde  otec  však?  Kde  matka  je  a  sestra? 

Příchozí. 
Jsou,  bratře,  všichni  zde.  Dlí  ještě  dole, 
tam  v  táboře . 
Všechen  lid  s  jásotem  navzájem  se  zdraví  a  vítá. 

Poryta. 
Jsme  opět  tedy  u  vás! 
Z  nás  nikdo  neschází  —  jsme  všichni  zde.  — 
Já  chybil  jsem,  teď  doznávám  to  rád  — 
však  —  bohům  dík  —  již  vše  zas  napraveno.. 
Nuž,  bratře,  z  díla  svého  zdařeného 
teď  můžeš  těšit  se  —  v  té  blahé  chvíli 
mně  chybu  odpusf  již  I  Jsem  zase  tvůj. 

Gora  přikvapí. 
Můj  otec,  Kazmír  lech,  prý  tady  již! 

K  a  z  m  í  r. 
To  Gory  mého  hlas !  Buď  zdráv,  můj  synu  I 

Objímá  jej. 
Gora. 
Ty  tedy  odpouštíš,  že  starou  vlast 
jsem  proti  vůli  tvé  byl  opustil? 

Kazmír. 
Jak  vidíš,  jsem  tu  též!  A  přece  nemohu 
ti  za  zlé  mít,  žes  moudřejší  byl  mne! 


Digitized  by 


Google 


Nová  vlast  437 


Poryta. 
Však  pověz,  Čechu,  proč  tu  stojíš  sám 
nad  všechny  zástupy  tak  povýšen? 

Vojvoda. 
Já  k  lidu  právě  odtud  mluvil  jsem. 

Poryta. 
Nuž,  dokonči  svou  řeči 

Je  siyfet  vzdálený  jásot  lidu. 

Vojvoda. 

Jen  několik  jsem  slov 
chtěl  dodat;  jak  je  třeba  národu 
žít  v  lásce  vzájemné,  by  blaho  bylo 
vždy  v  zemi  domovem.  Když  teď  však  zřím, 
jak  druhu  druh  tu  náruč  otvírá, 
a  nadšené  a  radostné  kol  tváře 
a  k  uchu  mému  jásot  tisíců 
když  z  tábora  tam  dole  doznívá, 
tu  vidím,  rada  má  že  zbytečná. 
Můj  dobrý  národ  v  novou  svoji  vlast 
si  nejlepší  přinesl  záruku 
pro  mír  a  blaho:  lásku  vzájemnou! 
jen  kéž  by  vždy  tak  bylo,  dnes  i  zítra 
a  po  vše  věky  budoucí,  pak  země 
ta  krásná,  oplodněna  svorností, 
nám  šťastnou,  slavnou  zrodí  budoucnost! 
Je  shody,  lásky  třeba,  zárukou 
ta  svobody ! 

Někteří  z  lidu. 
Tak  buď  vše  po  věky. 

N  eg  I  a  v. 
A  bude  tak;  to  za  sebe  a  syny 
i  pravnuků  svých  vnuky  slibujem'. 
Lid  nadšené  přisvědčuje. 
Kněz. 
Je  u  bohů  ten  slib,  jejž  na  prahu 
tu  nové  vlasti  dnes  si  činí  lid. 
A  bude-li  přec  někdy  v  příští  věky 
snad  svár  a  zášf  a  mezi  bratry  závist 
nás  tisknout  nepříteli  v  područí, 
nechf  národ  nežaluje  na  zlý  osud 
a  nereptá  na  bohů  nemilostl 
Jiný  stařec. 
Však  bohové  nechř  v  takých  dobách  zlých 
pak  bludným  synům  v  paměť  uvedou 
ten  otců  svatý  slib. 

Poryta 
přistoupiv  k  mohyle,  sehne  se  náhle  za  ní. 
Ó,  co  to  zřím! 


Digitized  by 


Google 


438  Karel  Piskoř:  Nová  vlast. 


Je  šalba  to,  či  pravdy  je  to  tma? 
Zde,  Čechu,  mrtev  syn  tvůj  jediný  .  .  . 

Vojvoda. 
Teď  nevfiod  smrti  jeho  vzpomínat! 

Poryta. 
Ták  klidný,  bratře,  můžeš  při  tom  být? 

Vojvoda. 
Mně  prominou  to  bozi  v  dnešní  den! 
Je  v  duši  mé  tak  jasno  dnes  a  slavnof 
Tu  jeden  jenom  syn  mi  urván  byl, 
však  kolik  tisíc  dětí  ztracených 
mně  za  to  vráceno!  A  v  stejný  čas 
i  novou,  volnou  nalezli  jsme  vlast! 

Hledí  do  plně  zjasněného  kraje  v  pozadí. 
Jak  možno  bylo  by,  dnes  do  duše 
by  smutek  vnikl,  štěstím  když  tak  plná! 
Vím,  žal  a  lítost  pozděj  že  mne  spoutá, 
však  dnes  je  pro  mě  příliš  světla  v  srdci. 
Vždyť  okem  zpitým  krásou,  nadšeným 
mi  nová  vlast  v  ně  září  úsměvná  .  .  . 
Ó,  hledte  v  zemi  tu,  jak  závoj  mlh 
si  strhla  s  tváře!  Jako  žena  jest, 
jež  svěží  mládím,  plná  života 
vstříc  měkkou  náruč  nám  tu  otvírá, 
jak  celý  národ  jeden  muž  by  byl, 
jenž,  vyvolen  a  nade  vše  jí  drahý, 
s  ní  snoubí  se.  A  její  líbezný 
nás  úsměv  vábně  zve:  Pojď  v  náruč  mou 
a  blahou  synů  svých  mne  učiň  matkou!  — 
Ó,  hledte  se  mnou  v  kraj  ten  žehnaný, 
by  srdce  vaše  vkořenit  se  mohla 
do  svaté  jeho  půdy  a  jí  na  vždy 
se  držet  silou  dubů  staletých! 
A  věčné  bohy  proste,  budoucnost 

by  nové  naší  vlasti  dopřáli  , 

tak  jasnou  vždy  a  slunnou,  úsměvnou,  | 

jak  ona  sama  leží  před  námi.  — 
V  ten  ráj  se  chci  až  do  soumraku  dívat,, 
a  noc  až  závistná  jej  ukryje 
v  svůj  temný  plášť,  pak  slavně  pochodní 
ta  pevnost  zde  nechť  na  něj  posvítí ! 

Opona. 


Digitized  by 


Google 


Božena  Fridová: 

Od  prahu  ráje. 

(Vise  při  pohřbu  mladé  ženy.) 

Vemfela  mladá,  krásná. 

^  Zemřela  náhle,  bez  nemoci,  jako  když  ostrá  sekyra  podetne 
zdravou  jedli,  která  i  bez  života  si  dlouho  zachová  svou  krásu 
a  svěžest. 

Také  ona  zůstala  krásná,  nezměněna,  když  ji  položili  do  rakve 
mezi  fialky  a  narcisky,  ji  —  plně  rozkvetlou  růži.  Opustila  muže,  děti, 
rodiče  a  sourozence,  jež  všechny  neskonale  milovala  a  kteří  ji  zbož- 
ňovali, nebof  tak,  jak  byla  krásná,  byla  i  dobrá. 

Opustila  svůj  dům,  vším  přepychem  zařízený,  svou  starou 
stinnou  zahradu,  v  nichž  zažila  tolik  štěstí.  Když  duše  její  se  odlou- 
čila od  krásného  těla,  vznesla  se  do  oblačné  výše,  a  poněvadž  byla 
bez  těžkého  hříchu,  uvedl  ji  anděl  přímo  v  rajské  luhy,  které  ob- 
klopují eden.  Do  sídla  blažených  dostane  se  duše  teprve  pak,  když 
odpyká  malé  přestupky,  jichž  každý  smrtelný  člověk  se  dopouští 
a  bez  nichž  nebyla  ani  ona,  tak  dobrá  a  ušlechtilá. 

Bloudila  sama  nekonečnými  háji ;  mezi  stíny,  kolem  ní  se  vzná- 
šejícími, nenalezla  nikoho,  s  kým  by  ji  byl  v  životě  pojil  svazek 
přátelský. 

Zemřela  z  rodiny  první,  nejmladší.  I  dědoušek  její  žil,  a  jen 
babička,  které  neznala,  předešla  ji  na  věčnost. 

Vzdychajíc  smutkem  a  touhou  po  svých  drahých,  byla  jako  osa- 
mělý vrak,  plující  na  širém  moři. 

Náhle  zašumělo  za  ní  a  matný  stín  se  k  ní  připojil. 

„Jsem  matka  tvé  matky,  dítě,"  zaševelil.  „Cítím  s  tebou  tvou 
bolest  a  chci  ti  dáti  útěchu.  Nedopustila  jsi  se  smrtelného  hříchu 
a  proto  nebudeš  dlouho  trpět.  Já  prohřešila  se  více  a  odpykávala 
těžce.  Teprve  nedávno  jsem  účastná  milosti  přebývati  zde,  v  rajských 
luzích,  z  nichž  brzy  odvede  nás  Kristus  do  sídla  blažených,  kde  za- 


Digitized  by 


Google 


440  Božena  Frfdová: 

pomeneme  na  život  pozemský,  jeho  slasti  a  strastí,  a  splyneme  s  nej* 
vyšší  bytostí  k  věčné  blaženosti.* 

„Zapomeneme  na  vše,  co  nám  bylo  drahé?''  otázala  se  ubbhá 
duše  uleknuté.  „Ó,  pak  nechci  odtud,  nebof  já  zapomenout  nemohu 
a  nechci." 

„Bláhové  dítě,  vždyf  oni  také  zapomenou  na  tebe,**  zašeptal 
stín  její  pramatky. 

„Že  zapomenou?  Mýlíš  se,  nikdy!''  vzkřikla  duše  a  odvrátila 
se  od  neblahého  stínu,  který  místo  útěchy  jí  připravoval  muka. 

Proti  ní  vznášel  se  velký  světlý  stín,  před  jehož  velebností  za- 
pomněla na  chvíli  na  všechny  trudy  a  bolesti. 

„Dnes  vejdete  se  mnou  do  ráje,"  ozval  se  sladký  hlas,  jehož 
mik)stný  zvuk  hojil  jako  zázrakem  všechno  utrpení. 

Kristus ! 

Všechny  stíny,  prozářené  jeho  světlem,  ubíraly  se  radostně  za 
ním,  dobrým  pastýřem,  jenž  je  vedl  do  ráje. 

Duše  mladé  ženy  váhavě  a  přece  jako  by  hnána  nepřemožitelnou 
mocí  spěla  za  nimi.  Byla  poslední. 

Všichni  vešli  již  do  brány  ráje,  u  níž  ona  se  však  náhle  zastavila. 

„Proč  váháš  .^''  ozval  se  sladký  hlas  a  velký  světlý  stín  za- 
stavil se  u  ni. 

„Nemohu,  nechci  dále.  Nechci  zapomenouti  svých  drahých. 
Pusf,  ó,  pusť  mne  k  nim  zpátky,  pro  mne  není  bez  nich  blaženosti!" 
zaúpěla  duše  mladé  ženy  a  v  horoucí  prosbě  sklonila  se  k  nohám 
Vykupitelovým. 

Kristus  se  usmál  a  pak  pravil: 

„Budiž.  Nikdy  jsi  mě  nezarmoutila,  vyplním  tvé  přání. 

Pokynul  a  zmizel  za  rajskou  branou. 

Duše  ženy,  uchvácená  tak  velkým  štěstím,  že  o  něm  v  životě 
neměla  ani  tuchy,  letěla  s  nebeských  výšin  k  zemi.  Čím  více  se  jf 
blížila,  tím  větší  touhu  cítila,  aby  již  byla  v  kruhu   svých    drahých. 

Byl  krásný  letní  večer. 

Ohnivé  červánky,  jež  zbyly  na  obloze  po  slunci,  nedávno  za- 
padlém, vybledaly  a  v  krajině  rozkládalo  se  lehounké  šero,  jež  nese 
v  klínu  mír  a  klid. 

Mladá  žena,  která  dotekem  země  nabyla  své  životní  podoby, 
T^pěchala  se  srdcem  mocně  tlukoucím  zahradou  a  blížila  se  postranní 
cestou  k  bílému  domu. 

Tmavovlasý  hoch  a  plavé  děvčátko  honili  se  za  zvonivého  já- 
sotu zahradou.  Zastavila  se. 

Chvějící  se  její  srdce  rázem  poznalo,  že  jsou  to  děti  její.  A  přece, 
vždyf  to  není  možné  .  .  .  Jejímu  synáčkovi  byly  teprve  tři  roky 
a  dcerušce  rok,  když  odcházela,  a  ti  zde  jsou  mnohem  starší.  Také 
zahrada  se  jí  náhle  zdála  býti  změněna ;  čeho  si  v  první  chvíli  ani  ne- 
všimla, postřehla  teď:  stromy  byly  vyšší,  keře  košatější. 


Digitized  by 


Google 


Od  prahu  ráje.  441 


Kráčela  zvolna  dále,  s  myslí  divně  sklíčenou.  Když  se  přiblížila 
k  hrajícím  si  dětem,  které  jí  až  dosud  nepozorovaly  a  o  nichž,  na- 
vzdor změně,  jež  se  s  nimi  stala,  ani  chvíli  již  nepochybovala,  že 
jsou  její  krvi,  zavolala  je  tiše  jménem. 

Děti  se  ohlédly  a  dívaly  se  překvapeně  na  příchozí. 

„Děti,  moje  děti,  což  pak  mne  neznáte?"  zvolala  a  srdce  jí 
pukalo  lítostí. 

Děti  zavrtěly  hlavičkami. 

«Což  neznáte  své  maminky  ?''  tázala  se  bolestně  a  rozpínala  po 
nich  třesoucí  se  náruč. 

Děti  překvapeně  couvly  a  bylo  vidět,  že  mají  chuť  dáti  se  na 
útěk.  Hošík  se  však  zastavil  a  řekl: 

„Naše  maminka  nám  umřela,  ale  teď  máme  zase  jinou  ma- 
minku." 

„Jinou  maminku,"*  opakovalo  po  něm  děvče. 

„Pojď  s  námi,  ukážeme  ti  ji,"  pobízel  hoch,  který,  vida  ženu 
tiše  stát,  nabyl  opět  odvahy,  „pojď,  je  y  saloně  s  tatínkem." 

Z  prsou  ženy,  vytřeštěně  hledící  na  děti,  vydral  se  srdcervoud 
výkřik.  Děti  ulekány  odběhly. 

Žena  opřela  se  o  peň  stromu  a  sevřela  studenými  dlaněmi 
horkou  skráň. 

Nebyla  schopna  myšlenky,  aby  si  vysvětlila,  co  se  zde  za  tu 
krátkou  dobu  její  nepřítomnosti  dělo.  Uvědomila  si  jen,  že  především 
třeba  vypátrat,  mluvily-Ii  děti  pravdu. 

Blížící  se  hlasy  vytrhly  ji  z  bolestného  přemítání. 

Spatřila  svého  muže,  jak  kráčí  s  dětmi  k  místu,  kde  stála, 
a  znajíc  každý  kout,  skryla  se  bezděky  do  hustého  jasmínu,  vroubí- 
cího  besídku. 

„Kde  pak  je  tedy  ta  paní?"  tázal  se  její  muž  dětí,  jež  vedl  za 
ruce,  a  díval  se  na  všechny  strany. 

„Zde  byla,  tatínku,"  řekl  hošík,  bázlivě  se  rozhlížeje. 

„Však  jsem  věděl,  že  se  vám  jen  něco  zdálo,"  řekl  otec.  „Vaše 
ubohá  maminka  spí  už  pět  let  v  hrobě,  vždyť  to  dobře  víte."  Vzdychl 
a  hlas  se  mu  pohnutím  chvěl.  „'Vidíte,  že  zde  nikdo  není ..." 

„Ale  byla  zde,  a  říkala,  že  je  naše  maminka,  a  byla  také  po- 
dobna velké  podobizně,  co  visí  v  salonu,"  tvrdil  hoch,  a  děvče  opa- 
kovalo po  něm: 

„Byla  zde." 

Mezitím  přiblížily  se  k  nim  dvě  dámy,  jedna  mladá,  oděná  v  bílý 
Sat,  druhá  starší  v  prostém,  šedivém  obleku. 

„Odvecfle,  slečno,  děti  domů,  a  prosím,  nevypravujte  jim  již 
žádných  báchorek.  Vznícená  obraznost  jejich  bájí,  jak  se  zdá,  jíž 
i  za  bílého  dne." 

Slečna  odvedla  děti,   a  muž  zůstal  s  bíle  oděnou  dámou  sám. 

„Ani  nevíš,  Emile,  jak  jsem  ustrašena,"  řekla  tato  a  plaše  se 
rozhlížela. 

„Dětino,  snad  nevěříš  v  duchy?"  smál  se  muž  a  vzav  její  rámě, 
zavěsil  ie  do  svého. 


Digitized  by 


Google 


442  Božena  Frídová: 


„Ne,  nevěřím  ...  ale  řekni  mně,  co  bys  dělal,  kdyby  to  bylo 
pravda,  kdyby  se  Anna  vrátila  .  .  .  měPs  ji  tak  rád  — ** 

„Měl  jsem  ji  rád  a  ctím  světlou  její  památku,  ale  nyní  mám  rád 
tebe,  Ado  ...  jen  tebe  mám  rád,"  šeptal  horoucně  a  sevřel  ji  prudce 
do  náruče. 

Z  blízkého  křoví  ozvalo  se  tiché  zastenání. 

„Co  to?"  zvolala,  ustrašeně  se  rozhlížejíc. 

„To  je  fuhýk  ...  ten  tak  naříká  .  .  .  Řeknu  zahradníkovi,  aby 
ho  zastřelil,  aby  tě  více  neděsil.  Ale  pojďme,  v  tom  šeru  není  v  za- 
hradě příjemno." 

Odcházeli  .  .  .  Emil  držel  Adu  něžně  kolem  pasu. 

Anna  vystoupila  z  křoví  a  potácela  se  ze  zahrady. 

Co  ani  smrt  nedokázala,  udělalo  hoře.  Zbavilo  jí  krásy. 

Její  druhdy  tak  líbezný  obličej  byl  zpustošen  hlubokými  rýhami, 
které  tam  vyryla  bolest,  tmavé  vlasy  zbělely  nevýslovnou  lítostí. 

„Kam  teď?"  zaúpěla. 

Domů  —  k  rodičům.  Bohu  díky  žijí  a  budou  míti  pro  ni  jisté 
náruč  otevřenou. 

Vlekla  se  k  známému,  starému  domu,  kde  rodiče  její  bydleli 
a  odkud  se  kdysi  vdávala. 

Vrata  domu  byla  otevřena,  a  ona  nepozorovaně  vešla. 

Okna  pokojíku,  v  němž  rodiče  sedávali,  hleděla  na  pavlán,  tam 
zamířila.  Připlížila  se  k  jednomu  z  nich,  jež  bylo  pootevřeno,  a  ne- 
viděna nahlédla  do  vnitř.    Otec  s  matkou  seděli  u  stolu  a  večeřeli. 

Jak  oba  zestárli!  Zajisté  zármutkem  o  ni.  Jak  se  zaradují,  až  ji 
spatří,  oni  jistě  jí  zůstalí  věrni,  vždyf  ji  tak  milovali. 

„Tak  tys  byl  na  hřbitově,  staroušku  .  . .  Zda-li  pak  hrobník  dobře 
opatruje  Aninčin  hrob?"  tázala  se  matka. 

„I  dobře,  dobře,  růže  jsou  na  něm  v  plném  květu.  Měla  bys 
se  tam  také  zas  jednou  podívat,"  odvětil  otec. 

„Ba  měla,  měla,"  vzdychla  matka.  „Ale  víš,  já  jsem  z  toho 
vždy  všecka  nemocna.  Těch  pět  let,  co  je  naše  drahé  dítě  pod  zemf^ 
mně  dodalo,"  a  stařenka  se  dala  do  pláče. 

Pět  let . .  .  pět  let . .  .  Co  všichni  mluví  o  pěti  letech?  Vždyf 
to  může  být  sotva  pět  dní,  co  zemřela  ...  a  přece  —  jak  jsou  její 
děti  zrostlé  —  a  Emil  znova  ženat .  .  .  Jaká  to  záhada .  .  . 

Ubohá  žena  klesla  na  pavláne  na  kolena. 

„No,  neplač,  neplač  .  .  .  vždyf  tam  za  ní  půjdeme  co  nevidět,** 
těšil  stařeček  stařenku. 

„BSi  nině  se  skoro  každou  noc  o  ní  zdá .  .  .  Včera  se  mné 
dokonce  zdálo,  že  si  pro  nme  přišla  .  .  .  ah,  kéž  by  se  to  vyplnilo!* 
A  maika  sepjala  zbožně  ruce. 

„A  mne  bys  zde  nechala?"  otec  se  lítostivě  otázal,  a  v  starých 
jeho  očích  zaleskly  se  drobné  slzičky. 

Anna  neslyšela  již,  co  matka  odpověděla.  Odplížila  se  tiše  od 
okna  a  vykročila  z  domu. 

Kam  se  obrátí?  Kamkoliv,  jen  pryč,  aby  jí  nezahlédla  stará 
matka,  jež  by  myslila,  že  jde  pro  ni,  a  jíž  by  tak  připravila  jistou  smrt. 


Digitized  by 


Google 


Od  prahu  ráje. 


443 


Šla  dále  tmavou  nocí,  bez  zastavení,  bez  cíle.  Šla  tak  dlouho, 
až  únavou  klesla. 

Opustily  ji  smysly  —  — 

Když  se  probudila,  byla  opět  pouhou  duší  a  ležela  před  bra- 
nou ráje.  Nad  ní  skláněl  se  velký,  světlý  stín  Kristův. 

„Vrátila  jsi  se,  ubohá  dcero/  iekl  a  božský  soucit  linul  se 
z  jeho  hlasu  jako  hojivý  balsám  do  jejího  bolavého  nitra. 

„Máš  ještě  nějaké  přání?  Trpěla's  příliš,  jsem  hotov  splniti,  o5 
poprosíš,"  ozval  se  znova  sladký  jeho  hlas. 

„Zapomenout  I "*  zašeptala  duše  hlasem  zmírajícím. 

Kristus  pokynul,  brána  ráje  se  otevřela,  a  on  vešel  s  ní  tam, 
kde  není  žádného  hoře  více  ... 


/: 


'^^%. 


tť/ 


^^ 


Wy^^ 


Digitized  by 


Google 


444 


Louis  Leger,  francouzský  slavista« 

Napsal  Dn  Jaroslav  O,  Hruška. 

Po  polském  povstání  r.  1830  vidíme  nejvzdělanější  vrstvy  pol- 
ského národa,  af  již  na  něm  zúčastněné  nebo  nespokojené  s  domá- 
cími poměry,  opouštěti  Polsku  a  uchylovati  se  do  ciziny,  zejména 
na  západ,  do  Francie,  kam  po  následujících  revolucích  přicházejí  za 
nimi  ještě  ti,  kteří  do  posledka  nemohli  se  odloučiti  od  rodné  půdy 
v  naději  na  brzký  a  šťastný  státní  převrat.  Nejznamenitější  mužové 
Polsky  Mickiewicz,  Niemcewkrz,  KrasiAski  roznášejí  slávu  svého  ná- 
roda po  cizině,  získávají  obdiv  svému  mužnému  zápasu  a  zájem 
o  osud  svého  národa.  Sympatie,  jimž  těší  se  všude,  zejména  ve 
Francii,  přimějí  tehdejšího  ministra  vyučování  Cousina,  že  nabídne 
Mickiewiczovi  nově  utvořenou  stolici  jazyka  a  literatury  slovanské 
(Chaire  de  langue  et  de  littérature  slavě).  Tímto  aktem  vstoupí  slo- 
vanské jazyky  a  literatury  na  Collěge  de  France  vedle  ostatních  svě- 
tových jazyků  a  literatur,  a  silná  rouška,  jež  dosud  u  Francouzů 
zastírala  kulturní  život  slovanský,  počíná  se  odhalovati. 

Mickiewicz  ovšem  dlouho  nepřednáší,  neb  duševní  stav  jeho 
se  zachmuřuje  čím  dál  tím  více  a  po  čtyřech  letech  (1840 — 1844) 
vláda  francouzská  nepřipouští  již  další  jeho  činnost.  Po  něm  přejímá 
tento  úkol  Francouz  Cyprien  Robert,  jenž  zná  však  dosti  nedokonale 
slovanské  jazyky  a  posléze  zmizí  z  Paříže  beze  stopy.  Ale  polská 
emigrace  poskytne  zaň  náhradu  v  Alexandru  Chodžkovi  (1859— 1884), 
jenž  sice  zná  jenom  rusky  a  polsky,  obeznámí  se  však  záhy 
i  s  ostatními  jazyky  slovanskými. 

Právě  v  době  činnosti  Chodžkovy  vypukla  nová  revoluce  v  Polsku 
(1863)  proti  Rusku,  nešťastná,  Časopisectvo  i  lid,  zejména  studentstvo, 
oplývaly  nadšením  pro  hrdinný  zápas  Polsky  a  provázeli  jej  nej- 
hlubšími sympatiemi. 

Mezi  nadšenci  studenty  byl  též  mladý  Louis  Leger,  jenž  vystu- 
dovav ve  svém  rodném  městě  Toulouse  (nar.  se  13.  ledna  1843) 
věnoval  se  tehdy  v  Paříži  studiu  práv,  nerad,  neb  více  jej  poutaly 
literatura  a  studium  jazyků,  jimž  se  též  chtěi  věnovati,  ale  pro  chu- 
dokrevnost nebyl  přijat  na  Ecole  normále. 

Nicméně  hlavní  jeho  záfibou  byly  literatury,  jež  pilně  poslouchal 
na  Sorbonně  a  jimž  předsevzal  si  věnovati  všecky  své  síly.  Neur- 
čitým plánům  jeho  dostalo  se  vHvem  tehdejších  událostí  určitého  cíle. 

S  ostatními  nadšenci  navštíví  Leger  (1863)  obřady  v  Mont- 
morency  konané  za  duše  zemřelých  Poláků  ve  vyhnanství,  tam 
dostane  se  mu  do  ruky  polská  hymna  „Bože,  co's  Polsku",  při  bo- 
hoslužbách právě  zpívaná^  Aby  rozluštil  obsah,  Leger  hledá  polsko- 
francouzský  slovník  v  knihovně  Sorbonny,  kde  je  konservátorem  Polák 
Leonard  Chodžko,  bratranec  Alexandrův,  a  tito  oba  vzbudí  v  něm  zá- 
libu pro  polštinu,  již  se  záhy  přiučí  na  přednáškách  Alexandra  Chodžka. 

»  L.  Leger,  Souvenirs  ď  un  Slavophile  (1863—1897),  Paris,  Ha- 
<^hette    1905.     Český   překlad:  Z  paměti  slavomilcových,  nákl.  týdenníku 


Digitized  by 


Google 


Dr.  Jaroslav  O.  Hruška :  Louis  Leger,  francouzský  slavista.        445 


Ale  Legerovi  nejde  o  pouhé  naučení  řeči,  jej  zajímá  celý  spor 
polsko-ruský.  Tu  shledává,  že  má-li  jej  objelctivně  posouditi,  musí 
znáti  i  ruštinu,  proto  současně  obírá  se  i  ruštinou. 

Na  Chodžkových  přednáškách  v  Collěge  de  France  poznává 
i  českého  emigranta  Josefa  Frice  r.  1864.  Tento  neopomene  mla- 
dého muže  získati  pro  českou  věc,  učí  jej  češtině  a  vzbudí  v  něm 
touhu  poznati  Čechy. 

Těmito  okolnostmi  a  vlivy  je  dán  směr  životnímu  úkolu  Louis 
Legera.  Chce  se  zabývati  slovanskými  národy  a  šířiti  poznání  jejich 
ve  Francii,  kde  o  Slovanstvu  dosud  málo,  velmi  málo  bylo  známo^ 
a  co  bylo  známo,  pocházelo  ještě  z  pramenů  velmi  málo  věrohod- 
ných. Cesta  do  Čech  utvrdí  ho  v  jeho  předsevzetí. 

Louis  Leger  je  muž  činu  a  kritického  nazírání,  a  to  projevuje 
hned  na  počátku  své  činnosti.  Chce  psáti,  jen  co  pozná  a  jak  co 
sezná.  Mluvilo-li  se  dosud  o  většině  Slovanů  ve  Francii  od  francouz- 
ských literátů  jako  o  národech  nekulturních,  barbarských,  spěchá 
Louis  Leger,  aby  je  z  autopsie  poznal  v  jejich  vlastních  zemích  a 
seznámil  se  s  jejich  literaturami. 

První  jeho  návštěva  platí  Čechám  (r.  1864)  a  od  té  doby  ví- 
dáme jej  opět  a  opět  na  cestách  mezi  slovanskými  národy  a  ve 
stálých  stycích  s  vynikajícími  muži  slovanskými. 

„V  létě  r.  1864,"  praví,  „navštívil  jsem  poprvé  Čechy;  vrátil 
jsem  se  tam  od  té  doby  dosti  často,  vždy  s  novým  zájmem  a  s  ro- 
stoucí sympatií .  .  .  Jeti  do  Čech  za  oné  doby  zdálo  se  býti  pra- 
zvláštním nápadem.  JVloji  přátelé  byli  přesvědčeni,  že  jsem  se  odebral 
do  Prahy,  abych  se  zdokonalil  ve  studiu  němčiny.  Někteří  lépe  zpra- 
veni prohlašovali,  že  jsem  se  měl  naučiti  rakouštině"^ 

Cesta  tato  měla  pro  Legera  veliký  význam.  Nejen  že  se  tu 
seznámil  s  českými  poměry,  spřátelil  s  některými  vynikajícími  muži, 
jako  Antonínem  a  Václavem  Fricem,  Juliem  Grégrem,  E.  Tonnerem, 
Nerudou,  Podlipskou,  ale  jeho  názory  o  Slovanstvu  dosud  neurčité 
a  spletené  se  tu  teprve  ujasnily  a  vytříbily.  Od  této  doby  zabývá  se 
též  studiemi  o  našem  národě,  jeho  významu  politickém  i  kulturním 
a  neustává  sledovati  náš  národní  život.  Aby  ukázal  starou  kulturu 
naši,  seznamuje  francouzský  svět  literární  s  písněmi  rukopisu  krá- 
lové-dvorského,  domnělou  pýchou  staročeské  literatury,  o  nichž  slavný 
romanista  Gaston  Paris  referoval  v  Revue  critique,  a  překládá  zá- 
roveň několik  českých  národních  písní^.  Poměr  království  Českého 
k  říši  Rakouské  odhaluje  ve  spisku  z  téže  doby  O  státě  rakouském^, 
zejména  však  v  pojednání  Čechy  a  Habsburkové  obsaženém  v  knize 
rok  na  to  vyšlé  za  spolupracovnictví  Jos.  Frice  a  jiných :  Čechy 
historické,  malebné  a  literární.*' 

*  Le  Monde  slavě,  Iff  vol.  p.  VI, 

^  Chants  héroiques  et  chansons  populaires  des  Slaves  de  Bohéme, 
Paris.  Librairie  internationale  1866. 

*  L'  Etat  autrichien.  Paris.  Librairie  du  Luxembourg   1866. 

*  La   Bohéme  historique,   pittorésque  et  littéraire.   Paris.    Librairie 
Internationale,  1867. 


Digitized  by 


Google 


446  Dr.  Jaroslav  O.  Hruška  : 

Bylo  tehdy  před  výstavou  pařížskou  r.  1867,  češtf  vlastenci 
přáli  si  k  této  příležitosti  podati  cizině  informaci  o  české  koruně. 
Leger  s  Jos.  Fricem  chopili  se  práce.  Leger  za  účelem  tím  podnikl 
druhou  cestu  do  Čech  (v  létě  1866)  a  výsledkem  jejich  práce  a  jejich 
spoluúčastníků  bylo  jmenované  dílo  téměř  pětisetstránkové,  ohlašující 
svůj  účel  Kollárovými  verši:  Sám  svobody  kdo  hoden  .  .  . 

Veliká  byla  radost  českých  vlastenců  z  této  knihy,  vždyť  se  tu 
poprvé  podával  cizině  obraz  kulturních  i  politických  snah  v  králov- 
ství Českém  od  dob  nejstarších  až  do  nejnovější,  nescházelo  tu  ani 
illustrací  nejdůležitějších  míst,  událostí  a  osob,  ba  ani  notové  přílohy 
k  národním  písním  přeloženým  od  Legera.  Radost  jejich  byla  ovšem 
2kalena  censurou,  jež  si  pospíšila  ihned  dílo  zabaviti  pro  místa,  jež 
2dají  se  nám  dnes  velmi  nevinná,  ale  v  Čechách  byla  zahájena  pro 
vyjití  díla  dříve  subskripce,  a  abonenti  —  na  čtyři  sta  —  měli  před 
zabavením  již  dílo  v  ruce.  Ostatně  byla  kniha  určena  pro  cizinu. 

Louis  Leger  měl,  jak  řečeno,  vynikající  účast  při  vyjití  této  knihy 
a  sám  podal  v  ní  obšírné  stati  o  poměru  koruny  české  k  rodu  Hab- 
sburskému, o  české  literatuře  od  nejstarších  dob  až  do  doby  sou- 
časné s  ukázkami  Libušina  soudu,  Jaroslava,  Zbyhoně  a  Dalimilovy 
kroniky,  písně  „Kdož  jste  boží  bojovníci"  a  několika  listů  Žižkových. 

Pařížská  výstava  měla  i  nemalý  význam  pro  další  vývoj  Lege- 
rových  studií.  Přijeli  na  ni  přední  slovanští  mužové.  Palacký,  Rieger, 
pozdější  ministr  dr.  Pražák,  djakovský  biskup  Strossmayer.  Jest  tu 
představen  též  Strossmayerovi  a  od  něho  pozván  k  otevření  záhřeb- 
ské Jihoslovanské  Akademie,  založené  péčí  tohoto  vlastence.  Tím 
obrací  se  pozornost  Legerova  též  k  jižním  Slovanům  a  jim  věno- 
vány jsou  hned  následující  jeho  práce :  Jižní  Slované  a  jejich  lite- 
ratura, úvodní  to  jeho  přednáška  ve  „volných  kursech"  zavedených 
Duruym  (1868),  Záhřeb  a  Charváte,  výsledek  jeho  cesty  do  Zá- 
hřeba  k  otevření  Akademie  r.  1867.  Jeho  doktorská  these  Cyrill 
a  Method*  (r.  1868)  dedikována  jest  Strossmayerovi. 

Se  Strossmayerem  setkává  se  Leger  mimo  uvedený  již  Paříž 
a  Záhřeb,  ještě  v  Djakově  a  v  Římě,  a  o  jeho  blahodárné  činnosti 
píše  nadšená  slova  ve  svém  pojednání  Slovanský  biskup,  Jos,  Jiří 
Strossmayer. 

Zmínili  jsme  se  o  jeho  thesi  —  r.  1868  Leger  na  základě  jejím 
nabyl  doktorátu  —  jakož  i  o  jeho  úvodní  přednášce  ve  volných  kur- 
sech. Tyto  však  netrvaly  dlouho,  nebof  přišla  válka  a  pohroma 
r.  1870  a  s  ní  jako  mnoho  jiného  vzaly  za  své  i  jeho  kursy. 

Po  válce  vidíme  Legera  opět  v  Praze  (r.  1871),  kde  již  před 
tím  byl  třikráte.  Byl  tam  vyzván,  aby  redigoval  Correspondance 
slavě.  Tu  byl  svědkem  vřelého  a  nadšeného  přijetí,  jehož  se  dostalo 
francouzským  uprchlíkům  od  Čechů,  a  českých  sympatií  s  porážkou 
Francouzů.  V  té  době  (1872)  přibyl  do  Prahy  též  Arnošt  Denis  a 
byl  Legerem  uveden  k  Palackému.    Když  nastal  ve  Francii  pořádek, 

♦  Později  též  v  la  Grande  Encyclopédie,  t.  XVriI. 

Digitized  by  LjOOQIC 


Louis  Leger,  francouzský  slavista.  447 


vrátil  se  Leger  do  vlasti,  než  i  tam  zůstal  spolupracovníkem  Corre- 
spondance  slavě. 

Za  rok  je  opět  v  Praze,  avšak  tentokráte  není  mu  Praha  účelem, 
jede  do  Ruska,  kamž  spěla  jeho  touha  již  r.  1867  za  národopisné 
výstavy  v  Moskvě.  Tehdy  vláda  nenašla  fondu  pro  jeho  cestu,  ten- 
tokráte byl  šťastnější  a  přes  podezření,  jež  na  něm  lpělo  vinou  pol- 
ských emigrantů,  že  je  ruským  agentem,  dostalo  se  mu  stipendia 
na  cestu  do  Ruska. 

Nedávná  pohroma  jeho  vlasti  ještě  jej  skličuje  a  velmi  jej  do- 
jímá, když  v  Praze  shledává  se  s  nadšením  nad  tak  brzkým  povzne- 
sením Francie.  Do  Moskvy  dorazil  6.  června  1872  a  strávil  tam 
plné  čtyři  měsíce.  Navštěvuje  tu  Buslajeva,  Pogodina,  básníka  Berga, 
Pisemského,  jenž  jej  později  seznámil  s  Turgeněvem,  zejména  pak 
svého  přítele  univ.  professora  AI.  Veselovského. 

Na  Petrohrad  zbyly  mu  po  dlouhém  pobytu  moskevském  jen 
čtyři  dny,  neopomenul  však  přece  navštíviti  Lamanského  a  Srez- 
něvského. 

Jsa  od  r.  1875  v  přátelských  stycích  s  Ivanem  Turgeněvem,  byl 
od  něho  pozván  v  květnu  r.  1880  k  slavnostnímu  odhalení  pomníku 
Puškinova  v  Moskvě.  Tentokráte  však  byl  tam  vyslán  i  úředně  od 
ministerstva  vyučování,  aby  při  této  slavnosti  zastupoval  vládu.  Mělo 
to  zároveň  za  účel,  aby  se  zlepšil  napjatý  poměr  mezi  oběma  státy. 

Bezděčně  se  tentokráte  pobyt  jeho  prodloužil,  ježto  právě  ze- 
mřela carevna  Marie  Fedorovna  a  k  slavnosti  přišlo  až  20.  června. 
To  však  poskytlo  Legerovi  příjemnou  příležitost  stýkati  se  s  ruskými 
literáty  shromažďujícími  se  u  Turgeněva,  zejména  s  Ostrovským,  Gri- 
gorovičem,  Dostojevským,  Polonským  a  Pisemským.  Po  návratu  svém 
vyznamenán  byl  ruskou  vládou  řádem  sv.  Anny. 

Teprve  po  17.  letech  spatřuje  opět  Rusko  (1897  v  srpnu).  Jest 
to  za  cesty  praesidenta  Faura,  jenž  jede  oplatiti  návštěvu  caru  Mi- 
koláši 11.  Plaví  se  na  lodi  Versailles,  již  při  této  příležitosti  vypravil 
Louis  Olivier,  redaktor  Revue  generále  des  Sciences,  a  Leger  před- 
náší tu  na  palubě  o  původu  Ruska,  o  vývoji  této  obrovské  říše,  jež 
se,  jak  praví,  povznesla  kulturně  na  výši  ostatních  národů  evrop- 
ských. Při  té  příležitosti  nemešká  zajeti  do  Moskvy,  položí  tam  věnec 
na  Puškinův  pomník  a  prohlédne  Sergějevo  s  jeho  slavným  klášterem. 

Mezitím  neopomíjí  navštěvovati  i  ostatní  země  slovanské,  ze- 
jména Čechy  a  jižní  země  slovanské  i  Balkán.  V  těchto  byl  r.  1882 
a  z  cesty  přinesl  si  hojnost  materiálu  o  poměrech  territoriálních, 
ethnografických,  kulturních  a  politických  na  slovanském  jihu. 

Hojné  cesty,  přímé  styky  s  národy  slovanskými  a  jejich  před- 
ními muži,  znalost  hlavních  řečí  slovanských  —  česky  na  př.  naučil 
se  Leger  tak  dobře,  že  mohl  psáti  i  do  českých  listů,  —  zevrubné 
studium  filologické  a  historicko-literární  učinily  Legera  prvním  vě- 
deckým slavistou  francouzským  a  jeho  články  roztroušené  po  fran- 
couzských, ruských  a  českých  časopisech  jakož  i  jeho  knihy  upo- 
zornily naň  vědecké  kruhy  francouzské  a  vládu,  jež  jej  jmenovala 
nejprve  (1873  v  prosinci)  professorem  srbštiny,   později  když  zave- 


Digitized  by 


Google 


448  Dr.  Jaroslav  O.  Hruška: 

děna  byla  i  ruština,  též  ruštiny  na  orientální  šicole  (École  des  Langues 
orientales)  a  konečně  po  smrti  učitele  jeho  AI.  Chodžka  professorem 
řeči  a  literatur  slovanských  na  Collěge  de  France  (r.  1885)^  kdež' 
dosud  blahodárně  působí.  Mimo  to  vyučuje  Leger  ruštině  na  Vyššf 
válečné  škole  (École  supérieure  de  guerre)  a  na  Svobodném  učení 
politických  věd  (École  líbre  des  sciences  politiques). 

Za  své  zásluhy  vyznamenán  byl  francouzskou  vládou  řádem 
čestné  legie  (r.  1888),  jmenován  členem  Institutu,  členem  většiny 
slovanských  akademií  (petrohradské,  bělehradské,  záhřebské,  české 
společností  nauk  v  Praze)  a  vyznamenán  četnými  řády  slovanskými 
(bulharským,  srbským,  černohorským,  ruským  a  j.). 

♦  ♦ 

Řekli  jsme,  že  Louis  Leger  byl  mužem  činu  a  ukázali  jsme,  že 
neomezil  se  na  pouhé  theoretické  studium  jazyků  slovanských,  ale 
že  studoval  je  na  místě  samém  a  neváhal  proto  podniknouti  mnoho 
obtížných  cest. 

Ale  L.  Leger  není  jen  suchopárným  učencem,  jezdícím  za  svými 
výzkumy,  aby  je  ukládal  v  učených  pojednáních  akademií  přístupných 
jen  několika  zasvěcencům.  On  nejen  studuje  a  poznává  národy  slo- 
vanské, on  nadchne  se  tělem  i  duší  pro  jejich  zájmy,  shledává  v  nich 
i  zájmy  svého  národa  a  bojuje  pro  ně.  On  vidí,  že  ze  všech  ná- 
rodů slovanských  tehdy  jediné  Rusko  je  svobodné,  všude  jinde  svo- 
bodný vývoj  národní  je  dušen  hegemonií  cizí,  v  Čechách  a  na  Mo- 
ravě Němci,  na  Slovensku,  v  Chorvatsku  Maďary,  v  Srbsku  a  Bul- 
harsku Turky,  v  bývalé  Polsce  třemi  vládami. 

A  když  Francouzové  v  neznalosti  poměrů  nemají  rádi  Slovany 
a  pokládají  každého  Chorváta  za  žoldnéře,  Čecha  za  cikána,  Rusa 
za  tatarského  kozáka,^  neváhá  jim  vytýkati  jejich  neinformovanost 
a  volá:  Co  těmto  národům  schází,  není  kultura,  ta  u  nich  u  všech 
byla  od  dob  nejstarších,  ale  svoboda,  svoboda  volného  vývoje 
a  sebeurčenf. 

A  zde  Louis  Leger  staví  se  sám  do  řad  bojujícího  Slovanstva,, 
on  nejen  bádá,  zkoumá,  informuje,  ale  i  bojuje  za  věc  slovanskou, 
řka:  „Nikdy  nepřestal  jsem  bojovati  za  emancipaci  Slovanů  a  jejich 
řeči  v  Čechách,  v  Chorvatsku,  v  Bulharsku."* 

Boj  jeho  však  není  snadný.  Na  jedné  straně  lhostejnost  Francie 
k  Slovanstvu,  neznalost  jeho,  ba  i  nenávist  k  němu,  na  druhé  sple- 
tité poměry  slovanské  v  evropské  politice  a  ve  vzájemném  jich 
poměru. 

Ze  všech  národů  slovanských  vybral  si  Leger  čtyři  hlavní  větve^ 
jimž  věnuje  svoji  přední  pozornost :  Rusy,  Poláky,  Čechy  se  Slováky 
a  Srby  s  Chorváty  a  Bulhary. 

Největšímu  respektu  těší  se  u  něho  Rusové.  Jeho  bystrozrak 
ukazuje  mu  již  před  sedanskou  pohromou,  že  Slované  jsou  přirozenými 
spojenci  Francouzův  a  opět  a  opět  od  prvních  svých  děl  ukazuje  na 

[  Agrain  et  les  Croates  (z  r.  1868)  v  Le  monde  slavě  I.,  p.  46. 
Souvenirs  ďun  Slavophile  p,  91. 


Digitized  by 


Google 


Louis  Leger,  francouzský  slavísta.  449 


společného  nepřítele  Francouzů  a  Slovanů,  Němce.  Tu  ovšem  Ru- 
sové jakožto  mocný  a  velký  stát  měli  proň  největší  význam. 

Ale  jak  o  všem  tom  přesvědčiti  francouzskou  veřejnost?  Tu 
strašilo  po  r.  1848  mnohovýznamné  a  neurčité  slovo  panslavismus. 
Od  krymské  války  požívali  Rusové  špatné  pověsti  ve  Francii  a  o  zhor- 
šení její  postarali  se  všemožně  ještě  polští  emigranti.  Mluvilo-!i  se 
o  Rusku,  rozuměla  se  tím  říše  barbarů  a  kozáků  a  v  emancipačních 
snahách  ruských  na  jihu  vidělo  se  jen  šíření  barbarství  nad  civiliso- 
vanou  Evropou  a  prospěchářství. 

A  tyto  názory  přenášely  se  na  všechny  Slovany  i  na  jejich 
úsilí  vymaniti  se  z  podruží  Němců,  Maďarů  nebol  Turků.*  Za  vším 
tím  podezřívalo  se  tajné  intrikánství  Ruska.  Proto  také  nemohlo  býti 
většího  očernění  Legera  u  vlády,  než  když  platil  za  ruského  agenta. 

O  tuto  pověst  Legerovu  postarali  se  někteří  polští  emigranti,  již 
nepřestávali  líčiti  Francouzům    nešťastný  pád   Polsky  způsobený  su- 


rovým Ruskem.  Poláci  a  jimi  informovaní  žurnalisté  viděli  ve  všem 
jeho  jednání  moskofilství.  Když  stolice  slavistiky  nazývala  se  „stolice 
jazyka  a  literatury  slovanské**  a  mladý  Leger  se  tomu  vysmívá,  že 
vláda  na  udání  žurnalistiky  zaměnila  tento  titul  v  stolici  „jazyka 
a  literatur  původu  slovanského**^  (1868),  když  Leger  píše  o  významu 
věrozvěstů  slovanských  Cyrilla  a  Methoděje  (1868)  a  důležitosti  slo- 
vanské bohoslužby  v  tehdejších  dobách  proti  latinisaci  a  germanisaci, 
když  proti  pamfletu  Poláka  Juliana  Klaczka,  stranicky  psanému  proti 
Rusku  a  ostatnímu  Slovanstvu  s  ním  sympatisujícímu,  ukazuje  pravý 
stav  věci^  a  kára  výstřednost  chimér  polských  emigrantů,  je  za  ta 
Poláky  viněn  z  ruského  agentství,  ač  již  od  r.  1866  (nebo  1865)  byl 
členem  polské  Historické  a  literární  společnosti. 

Přičiňme  k  tomu  ještě  vliv  německé  žurnalistiky,  druhý  pramen 
francouzské  publicistiky,  a  nebudeme  se  diviti    všemu   tomu,    co  se 

*  Souvenirs  ďun  Slavophile. 
^  Agram  et  les  Croates  (z  r.  1868). 

"  Le  Monde    slavě  I.  Introduction.   La   chaire  de  littératures   slaves, 
v  Russes  et  Slaves,  2e  série. 


Digitized  by 


29 

Google 


450  Dr.  Jaroslav  O.  Hruška : 


natropilo  i  ve  Francii  se  slovem  panslavismus.  Leger  sám  vyznává, 
jak  jsme  slyšeli,  že  teprve  Praha  (1864)  jej  zasvětila  do  zmotaných 
poměrij  slovanských  národů  vnějších  i  vnitřních. 

Vida  tyto  spletité  poměry  mezi  Čechy  a  Němci,  Slováky,  Chor- 
vaty  a  Maďary,  mezi  Poláky  a  Rusy,  Čechy  a  Slováky,  Srby  a  Chor- 
vaty,  Rusíny  a  Rusy,  vášnivost  boje  mezi  bojujícími  stranami,  pokládá 
za  svůj  úkol  informovati  o  nich  blíže  své  krajany  a  seznámiti  je  se 
snahami  a  významem  jednotlivých  těchto  národů. 

Ač  bojuje  pro  Slovanstvo  a  jeho  ideje,  nedá  se  ve  víru  těchto 
bojů  unášeti  slepou  nenávistí  proti  nepřátelům  Slovanstva  ani  žádnou 
stranou  slovanskou.  „Nevěřte  nikdy  Němcům,**  volá\  „když  mluví 
o  Slovanech  a  naopak.*' 

Ač  mlád  na  počátku  své  činnosti  literární,  ač  obklopen  nesmi- 
řitelnými stoupenci  myšlenky  velkopolské,  neutone,  jak  jsme  právě 
viděli,  v  jejich  illusích  a  utopiích  a  neváhá  jim  říci,  že  stojí  vůči  nim 
na  stanovisku,  jež  praděd  Mikuláše  jim  označil  slovy:  Jen  žádné 
sny,  pánové,  žádné  sny.** 

Přeje  si  pro  ně  jen  spravedlivosti  a  status  quo,  do  něhož  jej  u- 
vedli  „tak  šíleně  zpozdilí,  tak  velikomyslně  neprozíraví  jejich  před- 
kové**.^ Ukazuje  jim,  jaké  chyby  se  dopustili,  že  veškeren  obchod 
svůj  zanechali  židům  a  Němcům.  Ale  hned  odsuzuje  Rusy  za  potla- 
čování jazyka  polského  a  jednání  jejich  —  jest  to  r.  1872  —  při- 
pomíná mu  násilnou  germanisaci  prováděnou  Pruskem  v  Elsasku- 
Lotrinsku.  Jsem  proti  tomu,*'  praví,  „aby  proti  národní  řeči,  jíž 
mluví  v  zemi  většina,  činila  se  opatření  omezovači  nebo  potla- 
čovací.**^ 

Ani  velikost  a  moc  Ruska  jej  neoslňuje  tou  měrou,  aby  se 
vrhl  v  náruč  tehdejším  rusofilúm.  Naopak  sám  zakřikuje  vlastence, 
kteří  vidí  v  Rusku  moře,  v  němž  se  budou  stékati  slovanské  řeky, 
řka,  že  „tuto  budoucnost  nepokládá  ani  za  blízkou  ani  za  žádoucí**.* 
Ukazuje  Budilovičovi,  jenž  si  přeje,  aby  ruština  stala  se  mezinárodní 
řečí  slovanskou,  vědeckou  i  literární,  že  je  to  utopie,  jež  se  sice 
zrodila  u  některých  Slováků  a  i  jiných  Slovanů,  jež  však  v  praksi 
by  se  neosvědčila  a  nebyla  by  jednotlivým  slovanským  národům  na 
prospěch^.  „Všichni  národové,**  praví,  „mají  právo  na  život.  Poláci, 
Češi,  Slováci,  Slovinci,  Chorvati  nepotřebují  splynouti  v  jednotu 
a  orthodoxii  ruskou.  Srbové  a  Bulhaři  by  ničeho  nezískali,  kdyby  z  tu- 
reckého jha  přešli  pod  panství  ruské.*'® 

Ježto  po  ethnografické  výstavě  v  Moskvě  (r.  1867),  jíž  se  zú- 
častnili i  rakouští  Slované,  zejména  náš  národ  s  Riegrem  v  čele, 
oživl  zase  v  Evropě  strašák    panslavismu,   jenž  zalehl  i  do  Francie, 

*  Le  Monde  slavě  (článek  z  r.  1873  psaný  pro  Gambettovu  République 
frangaise). 

*  Mickievicz  et  Pouchkine,  v  Russes  et  Slaves,  3e  série. 
'"*  Souvenirs  ď  un  Slavophile  p.  91. 

*  La  langue  russe  et  Texpansion  des  langues  slaves  v  Le  Monde 
Slavě  1.  (p.  311). 

*  Tamt.  p.  344. 

«  Le  Monde  Slavě  (Introduction). 


Digitized  by 


Google 


Louis  Leger,  francouzský  slavista.  451 


používá  Leger  každé  příležitosti,  aby  uvedl  na  pravou  míru  veškero 
bájení  o  panslavismu.  Při  tom  nesmí  předpokládati  ani  nejprimitivnější 
vědomosti. 

Pojem  Německa,  praví,  jest  Francouzi  velmi  neurčitý.  Vše,  co 
jest  mezi  Francií  a  Ruskem \  mimo  Polsko  a  Uhry,  zahrnuje  se  ve 
Francii  slovem  Německo  a  pokládá  se  za  země  osídlené  německým 
obyvatelstvem,  a  zapomíná  se,  že  jsou  tu  Čechy,  země  obydlená 
národem  slovanským,  jenž  jest  tu  na  přední  stráži  Slovanstva  ve 
věčném  zápasu  proti  Němcům.  I  v  Uhrách  sídlí  Slované,  ale  slavená 
rytířskost  maďarská  chce  světu  zakrýti,  že  jsou  v  zemi  mimo  Ma- 
ďary i  jiní  národové,  a  neštítí  se  žádného  bezpráví  proti  Slovákům, 
Chorvatúm  a  Srbům.  „A  nejsmutnější  při  tom  jest,"  dokládá,  „že 
chtějí  zastříti  zákonnými  formami  nicotnost  svých  nároků  a  surovost 
svého  počínání."^  Jeho  slova,  jež  praví  Maďarům  do  duše,  když  vzpí- 
rají se  kulturním  požadavkům  chorvatským,  jsou  jakoby  dnes  mlu- 
vena proti  našim  krajanům  druhé  národnosti :  „Odpíráním  spravedlnosti 
na  půdě  mravní  nelze  připraviti  smír  na  půdě  politické."^ 

Z  těchto  zápasů  Slovanstva  proti  společnému  nepříteli  vyvozuje 
nutnost  jejich  vzájemnosti,  nutnost  přirozeně  vyplývající  zejména  ze 
situace  Slovanů  v  říši  rakouské  a  turecké.  Tím  vykládá  slovanský 
kongres  z  r.  1 848  i  návštěvu  národopisné  výstavy  v  Moskvě  r.  1 867 
a  obhajuje  Slovany  tam  účastné  proti  Polákům,  kteří  na  ně  útočili 
pro  bympatie  k  Rusku,  ač  Rieger  sám  se  jich  tam  ujímal. 

Aby  čelil  proti  různým  nepravdám  šířeným  o  příbuznosti  slo- 
vanské, podává  historické  doklady  dle  prací  Bogišičových,  Perwol- 
fových,  Hofmanových  a  Pypinových  o  povědomí  příbuznosti  a  po- 
třebě vzájemnosti  u  slovanských  národů  od  nejstarších  dob  až  do 
konce  18.  století.* 

Tak  Leger  ukazuje,  že  jen  cizí,  zejména  německá  panovačnost 
vede  k  obrannému  šiku  národů  slovanských,  ač  navzájem  nesjedno- 
cených,  a  hned  od  počátku  své  činnosti  obrací  pozornost  Francie 
na  toho  nepřítele  —  ježto  jest  to  též  nepřítel  jejich  národa.  Již  r. 
1868,  když  předkládá  filosofické  fakultě  v  Paříži  svoji  latinskou  thesi, 
obsahující  překlad  Nestorovy  kroniky,  kterou  pokládá  za  úhelný  kámen 
slovanských  dějin,  professor  jeden,  rodem  Elsasan,  vytýká  mu,  že 
si  příliš  libuje  v  líčení  bezpráví  páchaných  Němci  na  Slovanech,  ale 
děkan  fakulty  Leclerc  přijímá  thema  jeho  laskavě  a  ujišťuje  ho,  že 
sympatisuje  se  Slovany,  ježto  s  nimi  sdílí  odpor  k  Němcům  a  ví, 
že  jsou  mezi  nimi  učenci  jako  Šafařík,  kterého  se  marně  pokoušel 
aby  Academie  des  inscriptions  jmenovala  dopisujícím  členem\ 

Toto  povědomí,  že  zejména  Němci  jsou  společní  nepřátelé  Slo- 
vanstva i  Francie,  poznání,  že  slovanšti  národové  tvoří  téměř  tře- 
tinu   veškerého    obyvatelstva    Evropy  a  mají  bohatý   fond    kulturní, 

»  De  Paris  á  Prague  (1869). 

»  Agrani  et  les  Croates  (z  r.  1868)  p.  56. 

''  Ib.  76. 

*  Les  Origines  du  panslavisme  (z  r.  1872)  v  Le  Monde  Slavě  I. 

*  Le  Monde  Slavě,  ler  vol.  Introduction  p.  Vlil. 

29* 


Digitized  by 


Google 


452  Dr.  Jaroslav  O.  Hruška: 

jsou  tedy  dosti  silni,  aby  se  mohli  státi  platným  spojencem  Francie, 
bohatě  vyvinutý  cit  spravedlností  a  nenávist  ku  každému  násilí  a 
ujařmovánl,  jsou  psychologické  momenty  obrážející  se  na  každé 
stránce  Legerových  spisů,  jež  vedly  jej  na  dráhu  slavistiky  a  určo- 
valy směr  i  povahu  jeho  spisů. 

A  o  důležitosti  Slovanstva  pro  Francii  snaží  se  Leger  přesvěd- 
čiti své  krajany  již  od  počátku  své  literární  činnosti,  zejména  však 
po  sedanské  pohromě,  když  píše  o  Průsacích  v  Elsasku-Lotrinsku\ 
když  rediguje  v  Praze  Correspondance  slavě,  i  když  se  vrací  do 
Francie  a  vydává  se  zase  na  cesty  po  slovanském  světě.  Vytýká  Fran- 
couzům jejich  předpojetí  proti  všeslovanským  ideám  a  praví,  že 
„rychlý  rozvoj  německé  moci  ukládá  jim  nutnou  povinnost,  aby  se 
zbavili  starých  předsudků,  aby  studovali  otevřeně  události  i  ideje  a 
vyhledávali  vytrvale  vše,  co  lze  užitečného  z  nich  vyvoditi  pro  vnější 
politiku  francouzskou.^ 

Žádá,  aby  se  Slované  sblížili  s  Francouzi  a  takřka  postavili 
most  přes  Německo.'  Upozorňuje,  kterak  Angličané  studují  Rusko, 
analysuje  zejména  díla  Angličanů  Ralstona  a  Barryho  o  Rusku,  uka- 
zuje, kterak  snaží  se  tu  Angličané  Francouze  předstihnouti,  a  naléhá 
na  to,  aby  se  Francie  učila  ze  své  porážky  a  změnila  svůj  poměr 
diplomatický  i  intellektuální  k  Rusku.*  V  tomto  spojenectví  se  Slo- 
vanstvem, zejména  s  Ruskem,  vidí  záruku  míru  a  rovnováhy  v  Evropě. 

Odtud  chápeme,  že  Leger,  jenž  jest  zároveň  professorem  ru- 
štiny na  několika  učilištích,  věnuje  většinu  svých  spisů  Rusku.  Je 
filolog,  historik,  politik,  kritik.*  Píše  ruskou  grammatiku,  filologická 
pojednání  o  jazyku  a  památkách  ruských,  ruskou  chrestomathii  a 
literaturu,  pojednání  o  různých  dobách  ruské  literatury  a  jejích  před- 
ních představitelích,  zejména  o  prvním  ruském  básníku  AI.  Puškinovi, 
jemuž  věnuje  obšírná  pojednání,  podává  kulturní  a  historické  stati 
od  nejstarších  dob  Ruska  až  do  doby  současné,  neopomíjí  upozor- 
ňovati na  různé  zvláštnosti  a  zvyky  v  Rusku  dosud  zachované,  vy- 
bízeti k  cestování  po  slovanských  zemích,  zejména  po  Rusku,  a  pou- 
čovati, jak  si  má  cestovatel  vésti,  překládá  popis  cesty  na  východ 
tehdejšího  careviče,  pozdějšího  cara  Mikuláše  II.,  oceňuje  a  vykládá 
důležitost  této  cesty,  a  ježto  mimo  Prahu  nejčastěji  pobýval  v  srdci 
Ruska  v  matičce  Moskvě,  vydává  její  obšírný  popis. 

Při  tom  však  nezanedbává  ostatních  kmenů  slovanských. 

'  Les  Prussiens  en  Alsace-Lorraine. 

'  Les  Origines  du  panslavisme  (z  r.  1872),  p.  304  v  Le  Monde 
Slavě  I. 

••»  Le  Monde  Slavě,  čl.  z  r.  1873. 

♦  Les  écrivains  anglais  et  la  Russie  (z  r.  1873). 

*  Chrestomathie  riisse  řParis,  Colin,  1895)  —  La  Littérature  russe 
(Paris,  Colin  1892,  1897)  —  Grammaire  russe  (Paris,  Colin,  1885)  —  Les 
Racines  de  la  langue  russe  (Paris,  Maisonneuve,  18Q4)  —  La  Russie  et 
r  Exposition  de  1878  (Paris,  Delagrave)  —  La  Chronique  dite  de  Nestor 
(Paris,  Leroux,  1890)  —  Russes  et  Slaves  (Paris,  Hachette  1889-1897) 
3  sv.  —  Voyage  en  Orient  de  Son  Altesse  Imperiále  le  Cesarevitch  (Paris^ 
Delpgrave,  1895)  —  Moscou  (Paris,  Laurens). 


Digitized  by 


Google 


Louis  Leger,  francouzský  slavista.  453 


U  Poláků  zajímá  jej  především  literatura  emigrantská,  předsta- 
vovaná Niemcewiczem,  Mickiewiczem  a  Krasiňskim,  zejména  však 
nejraději  prodlévá  u  Mickiewicze. 

Jihoslovany  a  jejich  zápas  za  svobodu  politickou  i  kulturní  líčí 
v  četných  pojednáních,  zvláště  však  v  knihách  Sáva,  Dunaj  a 
Balkán'  a  Bulharsko.' 

Nás  ovšem  nejvíce  zajímá  poměr  Legerův  k  Čechám  a  spisy 
našemu  národu  věnované.  Tu  můžeme  s  uspokojením  říci,  že  od 
počátku  jeho  literární  činnosti  až  do  nynější  doby  těšili  jsme  se 
zvláštní  jeho  pozornosti  a  upřímnému  přátelství.  Viděli  jsme  jej  ne- 
méně než  devětkráte  v  Čechách,  aby  studoval  náš  jazyk,  pozoroval 
naše  poměry,  cestoval  naší  vlastí  a  utvrzoval  přátelství  s  našimi 
předními  muži.  On  prožívá  s  námi  od  roku  1866  veškery  politické  a 
národní  zápasy,  rozkvět  naší  literatury  a  umění  našeho,  je  svědkem 
všeho  našeho  národního  rozvoje  a  znatelem  všech  našich  tužeb. 
Osvojiv  si  znalost  našeho  jazyka,  není  poukázán  na  cizí  literaturu, 
bádá  v  našich  knihovnách,  opatřuje  si  české  prameny  historické 
i  literární  a  poznává  tak  zevrubně  i  naši  minulost. 

Vědomosti  své  o  národě  našem  uplatňuje  v  pojednáních,  z  nichž 
většinu  zároveň  se  studiemi  o  ostatních  Slovanech  sbírá  později  v  kni- 
hách Slovanstvo  (Le  Monde  Slavě)*,  Slovanské  studie  (Etu- 
des  slaves)*.  Nové  Slovanské  studie  (Nouvelles  Etudes 
slaves)\  Rusové  a  Slované  (Russes  et  Slaves)*.  Jestliže  v  po- 
jednáních podává  jen  některé  stránky  našeho  národního  života,  vyli- 
čuje  v  Dějinách  Rakousko-Uherska  (Histoire  de  V  Autriche- 
Hongrie)^  od  nejstarších  dob  až  do  r.  1894  veškery  jeho  osudy 
a  celý  jeho  vývoj.  A  řadu  těchto  spisů  zakončuje  nádhernou  mono- 
grafií o  Praze  (Prague)',  posledním  to  dosud  svým  spisem 
o  nás. 

Jak  jsme  národním  i  politickým  úpadkem  vymizeli  z  vědomí 
ostatních  národů,  zejména  též  Francouzů,  seznali  jsme  již  z  výše 
uvedeného  citátu  o  první  cestě  Legerově  do  Prahy.  Nescházelo  sice 
občasných  spisů  o  národě  našem,  ale  ty  nedošly  širšího  povšimnutí. 
Nebylo  tedy  snadno  Legerovi  vzbuditi  zájem  pro  národ,  jenž  se 
všemi  ostatními  národnostmi,  obývajícími  Rakousko,  byl  zahrnut  jmé- 
nem Rakušané,  ztotožněným  ve  Francii  se  jménem  Němci.  Opět  a 
opět,  jak  v  Čechách  historických  tak  v  Dějinách  Rakousko- 

*  La  Savé,  le  Danube  et  le  Balkán,  2e  éd.  (Paris,  Plon,  1884). 
»  La  Bulgarie  (Paris,  Cerf  1885). 

*  Pův.  v  1  svazku,  Paris,  Didier  1873,  nové  vyd.  ve  2  svazcích, 
Paris,  Hachette  1897,  1902. 

*  Paris,  Leroux,  1  vol.  1875. 

»  2  sv.,  Paris,  Leroux  1880,  1886. 

«  Paris,  Hachette,  3  séries,  1891—1899. 

'  1.  vyd.  1879,  4.  vyd.  1895  (Paris,  Hachette). 

»  Les  Villes  ď  Art  célěbres,  Paris,  H.  Laurens,  1907.  —  Sem  patří 
též:  Esquisse  sommaire  de  la  mythologie  slavě  1882;  Contes  popu- 
laires  slaves,  Paris,  Leroux  1882 ;  L'  Évangéliaire  slavon  de  Reims  (Reims, 
Michaud,  1899). 


Digitized  by 


Google 


454  Dr.  Jaroslav  O.  Hruška : 


Uherska,  připomíná  Leger,  že  Rakousko  není  země  obydlená  jediným 
národem  —  německým  —  že  je  to. konglomerát  různých  národů, 
mezi  nimiž  Čechové  zaujímají  přední  místo. 

Ale  pojem  Čechové  je  po  mnohých  stránkách  francouzskému 
světu  nejasný,  proto  Leger  vykládá,  že  Čech  (Bohéme,  Bohémien) 
neznamená  cikán  a  čeština  není  cikánština,  jak  nešťastnou  shodou 
slov  Bohéme,  Bohémien,  bohéme  mnozí  by  se  mohli  domnívati. 
Aby  učinil  přítrž  tomuto  nedorozumění,  užívá  Leger  jakož  i  ostatní 
spisovatelé  pozdější  slova  Bohémien,  bohémien,  bohéme  (Čech,  český) 
ve  významu  zeměpisném  a  pro  národnostní  označení  přijímá  slova 
Tchěque,  tchěque,  kteréhožto  rozdílu  se  šetří  dnes  všeobecně. 

Než  Leger  musí  r.  1867  dokazovati  též*,  že  Čech  a  Němec 
není  jedno  a  že  čeština  a  němčina  jsou  jazyky  naprosto  různé. 
Ukazuje  hranice  oblasti  českého  jazyka,  a  aby  se  mu  věřilo,  cituje 
několik  slov  českých  s  parallelním  zněním  jejich  německým,  fran- 
couzským, polským  a  ruským. 

Ale  o  češtině  hlásali  naši  dobří  přátelé,  že  jest  to  jazyk  tak 
barbarský,  že  se  nechají  některé  hlásky  vysloviti  jen  kýchnutím  a 
že  má  nevyslovitelné  skupiny  souhláskové,  jako :  Strč  prst ...  Tu 
ukazuje,  že  kdo  umí  češtinu  správně  vyslovovati,  není  mu  nehar- 
monická.  a  klade  ji  po  této  stránce  nad  němčinu.  Zajímavé  jest,  že 
Francouz  a  cizinec  vůbec  slyší  jasně  ve  slabikách  se  samohlásko- 
vým r  a  1  průvodně  e  (Pelzeň),  jež  našemu  sluchu  úplně  uniká,  a 
tento  zjev  neuchází  ani  Legerovi. 

Někteří  zase  pohlíželi  na  národ  český  jako  na  vymírající  větev 
Basků  nebo  Bretonců.  Těm  i  všem  ostatním  vyličuje  celý  historický 
vývoj  našeho  národa  jakožto  samostatného  celku,  jenž  sice  prožil 
dlouhou  dobu  úpadku,  ale  nikdy  sám  nic  nezadal  ze  svých  práv  a 
i  v  dobách  největší  národní  pokleslosti  byl  pamětliv  slavných  dob 
svého  mateřského  jazyka  a  v  soukromém  životě  nikdy  se  ho  ne- 
vzdal, ba  dobrovolně  ani  ne  v  životě  veřejném. 

liž  r.  1867  Leger  projevuje  přání,  aby  někdo  Francouzům  vy- 
líčil české  dějiny  literární,  jež  skýtají  hojnost  látky,  sám  —  jak  jsme 
viděli  —  podal  aspoň  její  přehled  a  později  mimo  jednotlivé  studie  na- 
črtl stručně  obraz  současné  české  literatury*. 

Z  básníků  našich  zabývá  se  především  Kollárem,  jeho  ideami 
o  vzájemnosti  slovanské  a  jeho  vlivem  na  probuzení  slovanské^ 
uznává,  že  obrození  české  literatury  působilo  i  na  ostatní  literatury 
slovanské,  a  zejména  cení  českou  literaturu  vědeckou  v  oboru  hi- 
storicko-filologickém  a  její  veliký  vliv  u  ostatních  Slovanů*.  Pěkně 
vystihuje  lidového  ducha  a  humanitní  ideje   našeho   probuzenství   a 

*  La  Bohéme  histnrique,  p.  223  ssl. 

'  La  littérature  tchěque  contemporaine,  v  Russes  et  Slaves,  3*  série. 
1899. 

•  Le  poete  du  panslavisme,  v  Russes  et  Slaves,  2c  série.  1891.  —  L* 
Autrlche-Hongrie,  p.  486. 

♦  Le  Monde  slavě  I.,  Agram  et  les  Croates. 


Digitized  by 


Google 


Louis  Leger,  francouzský  slavista.  455 


hledá  původ  jeho  v  tom,  že  hnutí  probuzenské  bylo  v  jádře  svém 
hnutí  lidové,  jež  upínalo  se  k  tradicím  české  slávy  a  pohromy*. 

Z  moderních  básníků  českých  věnuje  největší  pozornost  Vrch- 
lickému, jako  ve  Francii  tak  ani  v  Čechách  není  přítelem  mo- 
derny. Velmi  si  váží  našeho  Národního  divadla,  uznává  je  „za  jedno 
z  nejlepších  v  Evropě  a  za  jedno  z  divadel,  jehož  repertoir  je  nej- 
rozmanitější" ^  proto  pokládá  za  důležito  vylíčiti  též  jeho  dějiny*. 

Stručný  přehled  české  literatury  současné  uzavírá  Leger  naráž- 
kou na  Mommsena  řka:  „Nedávno  německý  historik  poslal  svým 
vídeňským  krajanům  nadšený  připiš,  v  němž  je  nabádá,  aby  vytrvali 
v  zápase  proti  Čechům,  aby  je  vyhubili,  možno-li.  My,  Francouzové 
z  Francie,  máme  opět  povinnost,  abychom  povzbuzovali  Čechy,  by 
vytrvali  na  svých  národních  požadavcích,  a  abychom  sympaticky 
vítali  literaturu,  jež  jest  jejich  nástrojem." 

Kdežto  starší  historikové  francouzští  zajímali  se  hlavně  o  vnější 
dějiny  Rakouska  a  o  historii  rodu  habsburského,  hledali  dějiny  ra- 
kouské ve  Švýcarsku,  Německu,  Itálii,  Nizozemsku,  jenom  ne  uvnitř 
Rakouska  a  jeho  různých  národů,  Leger  hned  v  prvních  výše  zmí- 
něných studiích*  b  Rakousku  zdůrazňuje,  že  historie  tohoto  státu  jest 
historií  tří  původně  zcela  samostatných  skupin:  dědičných  zemí, 
Čech  a  Uher.  A  studie  tyto  vedly  jej  k  napsání  dějin  Rakousko- 
Uherska. 

Ve  zdůraznění  tohoto  stanoviska,  jež  odlišuje  dějiny  rodu  habs- 
burského od  dějin  historických  celků  Rakousko-Uhersko  skládajících, 
jež  líčí  různé  snahy  těchto  celků  v  přítomnosti  i  jejich  vývoj  v  mi- 
nulosti a  ukazuje,  jaký  podíl  měly  při  utvořeni  říše,  v  tom  spočívá 
hlavní  důležitost  těchto  dějin  pro  nás,  neb  kriticky,  jasně  a  nepřed- 
pojatě  zobrazuje  se  v  nich  význam  a  osud  národa  našeho  v  říši, 
v  níž  jsme  jako  Rakušané  nepovšimnuti  splývali  s  ostatními  národy. 

Stanovisko  toto,  jež  rozptýlilo  představy  o  Rakousku  Metterni- 
chovském, velmi  zarazilo  veřejnost,  právě  tak  jako  jiná  novota,  že 
totiž  jména  geografická  i  osob  podána  tu  byla  v  původním  znění 
nezněmčeném. 

Ký  div,  že  Francouz  čta  v  historii  naší  vždy  jen  německé  názvy 
ve  Francii  běžné:  Budweis,  Kuttenberg,  Kóniggrátz,  Pilsen,  Brunn, 
Moldau,  March,  zapomněl,  že  čte  dějiny  národa  slovanského  I  Leger 
následuje  tu  příkladu  slavného  zeměpisce  Elisée  Recluse  a  nespoko- 
juje se  jen  českým  místopisem  a  českými  názvy  osob,  ale  vplétá 
do  textu  i  specifické  názvy  a  citáty  české  s  francouzským  překladem 
jako:  „sirotci",  „krvavý  sněm",  „Matice  česká",  „Zemský  výbor", 
„Svatý  Vácslave,  vévodo  české  země  .  .  .". 

Aby  Francouz  dovedl  česká  jména  čísti,  připojuje  vzadu  pou- 
čení o  výslovnosti  jednotlivých  hlásek. 

*  L'  Autriche-Hongrie,  p.  498. 

-  La  littérature  tchéque  contemporaine. 

•*  En  Bohéme,  notes  de  voyages,  v  Russes  et  Slaves,  2e  série. 

♦  L'  État  autrichien,  Paris,  Luxembourg  1866;  La  Bohéme  et  les  Habs- 
bourgs  z  r.  1867  (duben)  v  La  Bohéme  historique. 


Digitized  by 


Google 


456  Dr.  Jaroslav  O.  Hruška : 


V  dějinách  samých  Leger  ukazuje,  že  Rakousko-Uhersko  jest 
z  nejmladších  útvarů  v  Evropě,  ježto  existuje  teprve  od  r.  1804, 
do  kteréžto  doby  všecky  živly  tohoto  státu  zachovaly  svou  histo- 
rickou individualitu  a  Habsburkové  jí  v  principu  nikdy  nepopírali. 
Vzpomíná,  že  velká  revoluce  francouzská  neznala  rakouského  státu 
a  vypovídala  válku  králi  Českému  a  Uherskému.  Když  Čechy  a 
Uhry  nabídly  korunu  Ferdinandovi  I.,  rozuměla  se  tím  pouhá  per- 
sonální unie,  jež  měla  býti  obranou  proti  tureckým  nájezdům,  a  stalo 
se  tak  svobodnou  volbou  se  zaručením  všech  práv  a  privilegií.  Země, 
jež  Ferdinand  I.  s  sebou  přinášel  jako  dědičné,  skupina  to  zemí 
německých  a  slovanských,  nemohla  ani  počtem  svého  obyvatelstva 
ani  důležitostí  ani  leskem  svých  dějin  nebo  převahou  vzdělanosti 
pomýšleti  na  to,  aby  si  assimilovala  nebo  pohltila  Čechy  a   Uhry.* 

Neopomíná  zvláště  vytýkati,  jak  nesprávně  se  přičítá  Němcům 
daleko  větší  důležitost  v  Rakousku,  než  mají  i  co  do  počtu  i  co  do 
kompaktnosti  území  mezi  Slovany,  Maďary  a  Rumuny. 

O  poměru  Němců  k  Čechům  vhodně  praví:  „Němci  čeští,  osad- 
níci nebo  dobyvatelé  z  Němec  přišlí,  nemohou  si  osobovati,  aby 
přimkli  k  svému  osudu  slovanskou  většinu,  jež  stvořila  a  zřídila 
stát,  do  něhož  přišli  žít,  jedni  jako  vítaní  hosté,  druzí  jako  opovr- 
hovaní dobyvatelé."^  Nemohou  se  odvolávati  jako  v  Elsasku  na  ná- 
rodnost země,  proto  utíkají  se  k  jakémusi  domnělému  historickému 
právu  germánské  říše  a  tvrdí,  že  Čechy  jsou  klínem  do  německého 
masa,  tudíž  jejich  heslo  —  urvati  je. 

Z  pohledu  na  původní  jednotky  říše  rakousko -uherské  plyne 
Legerovi  nejednotnost  říše  v  ohledu  geografickém,  ethnografickém 
i  historickém.  Ta  zvětšuje  se  ještě  tím,  že  i  v  těchto  jednotkách 
jsou  různosti  rassové,  národnostní  a  náboženské.  Různé  živly  Ra- 
kousko skládající  nesplynuly  časem,  zachovaly  si  svoji  řeč  a  tradici, 
žijí  jen  vedle  sebe,  a  život  Rakousko-Uherska  závisí  jen  od  kolísavé 
rovnováhy  těchto  skupin.  Na  tuto  nestálost  jeho  číhají  již  hladové 
státy,  avšak  existence  Rakouska  je  nutná  k  udržení  evropské  rovno- 
váhy.* 

Leger  jest  přítelem  federalismu  v  Rakousku,  nepřítelem  všeho 
zpátečnictví,  a  vedle  Palackého*  hlásí  se  zejména  k  Havlíčkovi, 
o  němž  praví:  „Havlíček  spojoval  s  upřímným  vlastenectvím  břitký 
a  duchaplný  vtip,  jenž  nám  někdy  připomíná  Voltaira  a  Jindř.  Heina."* 
Havlíček,  dokládá,  dobře  pochopil,  že  má-li  země  dobýti  úspěchu, 
musí  dovésti  zbaviti  se  feudálního  režimu  a  obrátiti  se  přímo  na 
měšťanstvo  a  na  lid. 

Jest  názoru,  že  Čechy  samy  o  sobě  nemohou  existovati  vedle 
velkéhoNěmecka®,  a  konstatuje,  že  přesvědčení  to  se  vžilo  většinou 

'  V  Autriche-Hongrie,  p.  2. 
'  Tamt.  p.  7. 

*  Tamt.  p.  598. 

♦  Srovn.  též  Notice  sur  Fr.  Palacký  et  Fr.  Deak  v  Bibliothéque  uni- 
verselle  (Genéve),  Etudes  slaves  2e  vol. 

•  L*  Autriche-Hongrie,  p.  498. 
«  Tamt.  p.  595. 


Digitized  by 


Google 


Louis  Leger,  francouzský  siavista.  457 

i  v  Čechách.  Němci,  praví,  gravitují  k  Německu,  Poláci  k  Polsce, 
Italiáni  k  Itálii,  Jihoslované  k  svým  rodákům  na  Balkáně,  Rumuni 
k  Valašsku  —  jen  Čechové,  ač  odstrkováni,  aMarfaii  ještě,  shledá- 
vají v  Hši  útulek  své  národnosti  a  ústředí  svého  osudu\ 

Leger  sleduje  s  účastí  naše  národní  hnutí  a  povznesení  z  doby 
úpadku,  dovede  nadchnouti  se  s  našimi  vlastenci  v  době,  kdy  se 
nosí  čamara  a  čepička,  odkládá  rád  cylindr,  když  je  proskribován, 
a  těší  se  z  každého  našeho  úspěchu.  Zná  dobře  naše  boje  vnější 
i  vnitřní,  bojuje  za  naše  rukopisy,  když  se  v  ně  všeobecně  věří,  ale 
neváhá  se  jich  zříci,  když  nemohou  obstáti  před  vědeckou  kritikou-. 
Lituje  odtržení  Slováků  od  větve  české  a  oddává  se  naději,  že,  jako 
kdysi  sblížili  se  Jihoněmci  se  Severoněmci,  stane  se  tak  i  se  Slováky. 

S  povzneseného  stanoviska  pohlíží  na  tehdejší  vlastenčení.  Vy- 
týká západním  Slovanům,  že  jakmile  se  cítí  v  nebezpečí  před  Němci 
nebo  Maďary,  chrání  se  ruskou  příšerou,  ale  když  nebezpečí  pomine, 
pomýšlejí  na  své  osobní  zájmy.  Sám  měl  co  činiti  s  různými  vý- 
středními živly  a  charakterisuje  jako  takové  zejména  J.  V.  Frice', 
jakéhosi  setníka  Schmidta  a  jednoho  sládka,  jenž  v  Paříži  v  kavárně 
na  potkání  se  chlubil  každému:  „Já  jsem  Čech,  pane,  víte,  co  je  to 
být  Čechem?"  Srovnávaje  takovéto  živly  s  polskými  praví:  „Navště- 
voval jsem  mnoho  Čechy.  Nalezl  jsem  u  nich  méně  potrhlých  než 
u  Poláků.  Jsou  méně  nešťastni  než  oni,  trpěli  méně  aneb  aspoň  je 
jejich  utrpení  staršího  data.  Mají  ovšem  velikou  národní  marnivost.*** 

Ač  poměry  české  let  šedesátých  a  sedmdesátých  zdají  se  mu 
malé,  nepodceňuje  význam  našeho  národa  a  vyzývá  Francii,  aby 
podporovala  nás  v  boji  proti  společnému  nepříteli,  prostredkuje  styky 
mezi  naším  národem  a  Francií,  zejména  pak  po  sedanské  pohromě 
bojuje  v  Correspodance  slavě  za  společnou  akci. 

Aby  přesvědčil  veřejnost  o  důležitosti  našeho  národa,  ukazuje 
na  styky  Čech  s  Francií*  od  14.  století  až  do  současné  doby.  R. 
1901  dne  25.  října  čte  L.  Leger  ve  veřejném  výročním  shromáždění 
pěti  Akademií  svoji  práci  Čechové  u  Kreščaku^,  v  níž  ňa  základě 
českých  pramenů  líčí  hrdinskou  smrt  krále  Jana  Lucemburského  a 
končí  vyzváním,  aby  se  vedle  „českého  kříže"  (croix  de  Bohéme) 
stojícího  na  místě,  kde  prý  zemřel  král  Jan,  postavil  pomník  dů- 
stojnější chrabrému  králi  a  jeho  spolubojovníkům. 

Slova  jeho  neminula  se  účinkem.  Hned  ustavilo  se  komité,  jež 
vykonalo  toto  dílo.  Pomník  byl  odhalen  1.  října  r.  1905  za  přítom- 
nosti francouzské  a  lucemburské  vlády,  repraesentantů  města  Pa- 
říže a  českého  národa,  pražského  starosty  dra.  Srba,  dra.  Herolda, 
dra.  Štycha,  Rašína  a  rytíře  z  Čeňkova. 

»  Tamt.  p.  10. 

•  La  littérature  tchěque  centem porai ne. 

*  Souvenirs  ďun  Slavophile,  p.  197. 

*  Souvenirs  ď  un  Slavophile,  p.  194. 

»  Prague,  p,  14  ssl.  Tchěques  et  Frangais.  --  Nouvelles  études  slaves, 
Paris  1880. 

•  Les  Bohémiens  á  Crecy  v  Le  Monde  slavě,  2e  série.  Un  poěme 
tchěque  sur  ia  bataille  de  Crécy,  v  Souvenirs  ď  un  Slavophile. 


Digitized  by 


Google 


458        Dr.  Jaroslav  O.  Hruška :  Luis  Leger,  francouzský  slavista. 


Podobně  neušlo  jeho  pozornosti  evangelium  svatoremešské,  jež 
bylo  jeho  přičiněním  pečlivě  vydáno \ 

Louis  Leger  sám,  jak  jsme  viděli,  je  častým  hostem  Čech  a  již 
r.  1869^  chystá  se  vylíčiti  svým  krajanům  naši  královskou  Prahu, 
než  válka  r.  1870  úmysl  jeho  překazila.  Po  své  předposlední  návštěvě 
naší  vlasti  v  červnu  a  červenci  r.  1906  konečně  provedl  předse- 
vzaté dílo,  jež  ozdobeno  jsouc  111  illustracemi,  hlásá  nejen  krásy 
naší  metropole,  ale  i  kulturní  a  uměleckou  výši  našeho  národa,  jeho 
slavnou  minulost  a  styky  jeho  s  Francií. 

L.  Legerovy  práce  došly  uznání  a  ocenění  nejen  ve  Francii,  ale 
i  v  Anglii.  Anglický  historik  Freeman,  uznávaje  důležitost  jeho  dějin 
rakousko-uherských,  dal  je  pod  svým  vedením  přeložiti  do  angličtiny 
a  praví  v  úvodu  k  anglickému  vydání  z  r.  1889,  že  „nezná  před- 
mětu, o  němž  by  průměrné  čtenářstvo  potřebovalo  býti  více  pou- 
čeno" a  o  němž  by  panovaly  spletenější  názory  než  právě  o  poli- 
tických a  národnostních  poměrech  naší  říše. 

U  nás  od  vyjití  „Čech  historických**  právem  L.  Leger  veleben  ja- 
kožto neohrožený  obránce  našeho  národa,  spravedlivý  historik  a 
kritik,  jenž  svými  pracemi  získal  si  velikých  zásluh  o  informaci  ci- 
ziny o  nás  a  o  styky  česko-francouzské.  I  jest  spravedlivo,  že  letos, 
když  slavíme  jubileum  Arnošta  Denise,  jenž  svá  veliká  díla  věnoval 
především  našemu  národu,  připomínáme  si  i  staršího  jeho  druha,  jenž 
za  pole  své  činnosti  obral  si  Slovanstvo  vůbec  a  na  tomto,  poli  ná- 
rodu našemu  vykázal  čestné  místo. 


'  K  Evangéliaire  slaven  de  Reims  v  Le  Monde  slavě,  2e  série. 
L)e  Paris  á  Prague  v  Le  Monde  slavě  I. 


Digitized  by 


Google 


459 


Z  nové  belletrie  španělské. 

Autorisované  překlady  A,  Pikharta. 

DON  JUAN   MANUEL. 
Napsal  Ramón  del  Vaile-Jnclán. 

I. 

Stará  hraběnka  de  Cela  seděla  u  starobylého  stolku  s  deskou  na 
hru  v  dámu,  jaké  na  začátku  století  devatenáctého  bývaly  tolik 
oblíbeny,  a  klímala.  Stříbrné  pramínky  vlasů,  které  vyklouzly  z  pode 
krajkového  čepečku,  dotýkaly  se  v  nepravidelných  časových  me- 
zerách karet,  vyložených  řadou  na  stolku.  Na  druhé  straně  pohovky 
kmitaly  se  v  rukou  mlčící  její  vnučky  Rosarito  ocelové  dráty,  které, 
než  nastane  chvíle  spánku,  měly  dokončiti  běloučký  bačkůrek  s  mod- 
rými třapečky,  úplně  podobný  druhému,  který  ležel  děvčeti  na  klíně 
a  který  jenom  očekával  soudruha,  aby  šel  odít  droboučké  nožky  bu- 
doucího hraběte  de  Cela.  Obě  dámy  byly  sice  nesmírně  zbožný,  ale 
přece  jenom  neposlouchaly  životopisu  svatého  toho  dne,  který  před- 
čítal nahlas  zámecký  kaplan,  skloněný  nad  stolek  a  vyzbrojený  brej- 
lemi  v  široké  zlaté  obrubě. 

Náhle  zvedla  Rosarito  hlavu  a  utkvěla  jakoby  mimoděk  pohledem 
na  vratech  zahrady,  která  se  jevila  v  pozadí  tmavých,  tajemných 
větví.  Ale  větve  ty  věru  nebyly  tajemnější,  nežli  pohled  toho  za- 
myšleného bílého  dítěte.  Ve  slabém  světle  lampy  skláněla  rusou 
hlavu  překrásnou  linií,  stín  brv  se  jí  chvěl  na  tváíi  jako  by  ze  slo- 
noviny, jemná  a  ušlechtilá  hruď  se  obrážela  v  neurčitém  přítmí  na 
pozlaceném  lenochu  a  blankytném  damašku  pohovky,  a  Rosarito  při- 
pomínala ušlechtilé  Madonny,  namalované  na  oltářích  starých  chrámů. 

Děvče  sklopilo  oči,  zbledlo,  a  ze  rtů,  rozechvěných  podivným 
strachem,  jí  vyklouzlo: 

„Ježíši!  .  .  .  Bojím  se!" 

Kněz  přestal  čísti,  pohlédl  na  ni  přes  brejle  a  řekl  mrzutě: 

„Pavouk,  slečno?" 

Rosarito  zavrtěla  hlavou:  „Ne  ...  ne!" 

Byla  velice  bledá.  Hlas  její,  poněkud  zastřený,  prozrazoval  svojí 
nejistotou  strach  a  úzkost.  Marně  se  namáhala  pokračovati  v  práci, 
složené  v  klíně,  aby  vypadala  klidnou:  dráty  se  jí  přílišně  chvěly 
v  rukou  bledých  a  průsvitných  jako  ruce  světice,  v  rukou  mystických 
a  horečných,  které  jako  by  se  byly  staly  štíhlými  stálým  dotykem 
růžence  na  modlitbách.  Zmatena  nadobro  zabodla  dráty  do  opěradla 
pohovky  a  zakoktala  hlasem  tichým  a  tajemným,  jako  by  mluvila 
k  sobě: 

„Ježíši,  to  je  podivné!" 

Sklopila  víčka  a  sepjala  ruce  na  prsou  čistých  a  krásných  linií. 
Zdálo  se,  že  sní.  Kaplan  na  ni  pohlédl  udiveně. 

„Co  je  vám,  slečno  Rosarito?" 

Dívka  porozevřela  oči  a  vzdychla: 


Digitized  by 


Google 


460  A.  Pikhart: 


„Rcete,  doně  Benicio,  je  to  snad  znamení  s  onoho  světa?" 

„Znamení  s  onoho  světa?  ...  Co  to  pravíte?" 

Než  odpověděla,  pohlédla  Rosarito  znova  na  tajemnou,  spící 
zahradu,  jejímžto  větvovím  se  prodíralo  bledé  světlo  měsíce,  a  po 
té  zašeptala  jemným,  třesoucím  se  hlasem : 

„Před  chvílí  bych  byla  přísahala,  že  jsem  viděla,  jak  vešel  těmi 
vraty  don  Juan  Manuel.* 

„Don  Juan  Manuel,  slečno? .  .  .  Víte  to  jistě?" 

„Ano,  byl  to  on  a  pozdravil  mne  úsměvem." 

„Což  se  na  dona  Juana  Manuela  pamatujete?  Vždyf  je  tomu 
již  deset  let,  co  se  vystěhoval." 

„Pamatuji  se,  doně  Benicio,  jako  bych  jej  byla  viděla  včera. 
Byla  jsem  ještě  maličká  a  šla  jsem  s  dědečkem  navštívit  jej  do  ža- 
láře v  Santiagu;  byl  tam  uvězněn,  protože  byl  liberálem.  Dědeček 
jej  nazýval  bratrancem.  Don  Juan  Manuel  byl  vysoké  postavy,  knír 
měl  nakroucený  a  vlasy  úplně  bílé  a  kučeravé." 

Kaplan  přisvědčoval : 

„Pravda,  pravda.  V  třicátém  svém  roce  měl  hlavu  bělejší,  nežli 
já  teď.  Jistě  jste  slyšela,  jak  se  to  stalo  ..." 

Rosarito  sepjala  ruce: 

„Ach,  kolikrát!  Dědeček  o  tom  stále  vyprávěl." 

Zarazila  se,  vidouc,  že  se  hraběnka  narovnává.  Stará  pani  po- 
hlédla na  vnučku  přísně  a  polorozespalá  pronesla  tiše: 

„Co  je  ti  tolik  do  řeči,  děvče?  Nech  dona  Benicia  čísti." 

II. 

Rosarito  sklonila  hlavu  a  pletla  horlivě.  Kaplanův  kašel  se  roz- 
léhal síní.  Donu  Beniciovi  se  nechtělo  čísti  dále,  i  zavřel  knihu 
a  stáhl  brejle  na  špičku  nosu. 

„Mluvili  jsme  o  pověstném  donu  Juanu  Manuelovi,  paní  hra- 
běnko. O  donu  Juanu  Manuelů  Montenegrovi,  který  je,  nemýlím-li 
se,  spřízněn  se  slavným  rodem  hrabat  de  Cela  ..." 

Stařena  jej  přerušila: 

„A  jak  jste  se  dostali  do. takového  rozhovoru?  Donesly  se  vám 
také  zprávy  o  tom  mém  kacířském  bratránkovi?  Vím,  že  je  zde 
v  kraji  a  chystá  nějaké  převraty.  Farář  v  Cele,  který  jej  dobře  zná 
z  Portugal,  zahlédl  jej  na  trhu  v  Barbanzónu  převlečeného  za  koňaře." 

Don  Benicio  si  sňal  chvatně  brejle: 

„Aj,  to  je  novinka,  a  to  hodně  neobyčejná!  A  nezmýlil  se  pan 
farář?" 

Hraběnka  pokrčila  rameny: 

„Cože,  vy  o  tom  pochybujete?  Já  ne!  Znám  pana  bratránka 
příliš  dobře!" 

„Lety  se  i  skála  zdrolí,  paní  hraběnko:  čtyři  léta  jsem  se  po- 
tloukal v  navarrských  horách  s  puškou  na  rameni  a  terf,  co  se  druzí 
starají  činně,  jest  mi  spokojiti  se  modlitbou  při  mši,  aby  Bůh  dal 
našincům  zvítěziti." 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletríe  španělské.  461 


Na  bezzubých  ústech  urozené  paní  se  objevil  pohrdlivý  úsměv. 

„Snad  se  nechcete  přirovnávati  s  ním,  doně  Benicio  ?  ...  Za 
poměrů,  v  Jakých  vězí  můj  bratránek,  by  se  každý  rozmýšlel,  než 
by  přešel  hranice,  ale  ta  linie  Montenegrův  je  šílená.  Bláznil  můj  strýc 
don  José,  blázní  jeho  syn,  a  blázniti  budou  jeho  vnoučata.  Slýchal  jste 
často  na  farách  mluviti  o  donu  Juanu  Manuelovi ;  vězte,  že  všechno, 
co  se  vypravuje,  není  ničím  u  přirovnání  s  tím,  co  ten  muž  na- 
tropil." 

Kněz  opakoval  polohlasem: 

„Vím,  vím  .  .  .  Slyšel  jsem  mnoho.  Je  to  člověk  strašlivý,  svo- 
bodomyslník,  zednář." 

Hraběnka  zvedla  oči  k  nebi  a  vzdychla: 

„Aby  tak  přišel  sem.  Co  o  tom  soudíte?" 

„Kdož  ví?  Zná  dobré  srdce  paní  hraběnky." 

Kaplan  vyndal  z  náprsní  kapsy  šosatého  kabátu  velký,  modře 
kostkovaný  šátek,  roztřepal  jej  a  otřel  si  lysou  hlavu. 

„To  by  bylo  opravdu  neštěstí.  Kdyby  paní  hraběnka  uposlechla 
mojí  rady,  zamkla  by  před  ním  vrata." 

Rosarito  vzdychla.  Babička  na  ni  pohlédla  přísně  a  počala  kle- 
pati prsty  o  operu  pohovky. 

„To  se  snadno  řekne,  doně  Benicio.  Je  patrno,  že  ho  neznáte. 
Kdybych  zamkla  před  ním  vrata,  vyvrátil  by  je.  Ostatně  nesmím 
přece  zapomenouti,  že  jest  mým  bratrancem." 

Rosarito  zvedla  hlavu.  Na  dětských  jejích  ústech  se  chvěl  bledý 
úsměv  smutných  srdcí  a  na  tajemných  jejích  zřítelnicích  zatřpytla  po- 
tlačená slza.  Náhle  vykřikla.  Na  prahu  dveří  do  zahrady  stál  bělo- 
vlasý muž  ušlechtilé  postavy  a  těla  dosud  přímého  a  švarného. 

III. 

Don  Juan  Manuel  Montenegro  byl  asi  šedesátník.  Byl  sličného, 
mužného  typu,  jaký  se  hojně  vyskytuje  u  šlechticů  v  gallských  horách^ 
Byl  nejstarším  synem  staré  šlechtické  rodiny,  jejížto  znak  měl  šest- 
náct polí  a  královskou  korunu.  Don. Juan  Manuel,  když  se  vrátil 
z  vyhnanství,  dal  na  velké  pohoršení  příbuzných  a  přátel  odtesati 
znak,  skvějící  se  nad  branou  jeho  zámku,  starobylé,  pobořené  to  bu- 
dovy, postavené  na  rozkaz  maršála  Montenegra,  který  se  vyznamenal 
ve  válkách  Filipa  V.^  a  byl  nejslavnějším  rodu  svého.  V  kraji  se 
dosud  vypravuje  o  tom  výstředním  šlechtici,  despotovi  a  lovci,  pi- 
jáku a  slavném   hostiteli. 

Do  třicátého  roku  promarnil  don  Jqan  Manuel  svoje  jmění  a 
zachoval  jenom  důchody  a  pozemky  nezadlužitelné,  zámek  a  ka- 
planství;  z  toho  všeho  byl  sotva  živ.  A  tou  dobou  započal  život 
spiklého  dobrodruha,  život  stejně  plný  nebezpečí  a  odvahy,  jako 
býval  život  šlechtických  druhorozencův,  kteří  se  dávali  k  vojsku  do 

'  V  tak  zv.  Galicii,  severozápadním   kraji   španělském,  na  sever   od 
Portugalska.  Překl. 
^  1713-1745. 


Digitized  by 


Google 


462  A.  Pikhart: 


Itálie,  pachtíce  se  za  dobrodružstvími  v  lásce,  zbrani  a  nabývání 
jmění.  Byl  liberáiem,  ba  skoro  svobodným  zednářem,  a  líčil  velké 
povržení  všem  šlechtickým  výsadám;  to  mu  ovšem  nevadilo,  aby 
nebyl  pánovitý  a  krutý  jako  urozený  Arab.  V  duchu  se  pyšnil  svojí 
urozeností,  a  ač  se  tvářil  Dantonem,  rád  vyprávěl  heraldickou  le- 
gendu, dle  které  vzali  původ  Montenegrové  z  nějaké  německé  cí- 
sařovny. Považoval  se  za  spřízněného  s  nejurozenější  šlechtou  Ga- 
licie  a  rovnal  se  všem  šlechticům  od  hraběte  de  Cela  po  hraběte 
de  Altamira  a  všem  říkal  „bratránku",  jako  se  oslovují  mezi  sebou 
králové.  Za  to  pohrdal  sousedy  svými  z  drobné  šlechty  a  tropil  si 
z  nich  šprýmy,  pozývaje  je  k  svému  stolu  a  usazuje  potom  k  němu 
i  své  služebnictvo.  Byla  podívaná  na  dona  Juana  Manuela,  když  se 
zvedl  s  přetékající  číší  a  rozkřikl  se  dutým,  pánovitým  hlasem,  který 
budil  v  hostech  jeho  údiv: 

„Pánové,  v  mém  domě  jsou  všichni  lidé  sobě  rovni.  Zde  platí 
učení  filosofa  Judského." 

Don  Juan  Manuel  byl  blázen,  choval  se  jako  velmož,  vtip 
měl  jako  hospodský  písničkář  a  choutky  jako  pirát.  Bouřilo  v  něm 
stále  zoufalství  bez  příčiny  a  důvodu,  hned  prudké,  hned  posměvavé, 
hlučné  a  zase  zasn^ušilé.  Přičítali  mu  mnoho  v  pravdě  podivného. 
Když  se  vrátil  z  prvního  vyhnanství,' shledal,  že  se  oněm  vytvořila 
legenda.  Staří  liberálové,  přívrženci  Riegovi\  vypravovali,  že  mu 
zbélel  vlas,  když  byl  odsouzen  na  smrt  a  dlel  po  tři  dni  v  kapli 
odsouzencův^,  a  odtamtud  že  se  dostal  zázračnou  odvahou.  Ale 
dámy  v  jeho  kraji,  teď  už  babičky,  které  ještě  vzdychaly,  když 
vnučkám  svým  citovaly  verše  z  Troubadoura,  vyprávěly  něco  krás- 
nějšího. Udalo  se  to  v  době  romantismu  a  bylo  proto  nezbytno 
předpokládati,  že  se  stal  obětí  tragické  lásky.  Kolikráte  slyšela  Ro- 
sarito  na  besedě  u  babičky  historii  těch  bílých  vlasů.  Vyprávěla 
o  tom  vždycky  její  teta,  rozená  de  Camarasa,  padesátiletá  slečna, 
která  čítala  romány  horlivě  jako  děvče  z  pensionátu  a  dosud  zpívala 
ve  šlechtických  salonech  v  Compostele  melancholické  písně  z  let 
třicátých.  Amada  de  Camarasa  seznala  dona  Juana  Manuela  v  Lisa- 
bone o  sňatku  infanta  dona  Miguela.  Tenkráte  byla  ještě  malá  a 
utkvěl  jí  v  paměti  zasmušilý  zjev  španělského  emigranta  přímé 
postavy  a  pánovitých  pohybův,  který  se  procházel  každého  rána 
s  básníkem  Esproncedou  ®  v  loubí  chrámovém  a  za  každého  kroku 
prudce  tepal  do  dlažby  holí  z  indického  rákosu.  Amada  de  Camarasa 
vždycky  vzdychla,  když  vzpomněla  na  veselá  léta,  ztrávená  v  Li- 
sabone. Snad  viděla  zrakem  obraznosti  podobu  jakéhosi  portugal- 
ského šlechtice  temného  obličeje  a  milé  řeči,  který  byl  jedinou  lá- 
skou mládí  jejího  .  .  . 

Ale  tato  historie  nesouvisí  s  historií  dona  Juana  Manuela. 

'  Oblíbený  španělský  generál,  který  se  r.  1820  vzbouřil  a  zahynul 
na  šibenici. 

-  Poslední  dobu  života  tráví  ve  Španělích  odsouzenec  na  smrt  v  tak 
zv.  capilla,  t.  j.  kapli,  ve  které  s  ním  dlí  kněz. 

■•  Slavný  básník  španělský,  1810-1842. 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletríe  španělské.  463 


IV. 

Šlechtic  stanul  v  prostřed  rozsáhlé  síně  a  pozdravil  úklonem 
pěkné  hrudi,  upjaté  do  dlouhého  kabátu: 

„Dobrý  večer,  hraběnko  de  Cela!  Hlerf,  bratránek  tvůj  Monte- 
negro  přichází  z  Portugal.** 

Hlas  jeho,  zaznívající  v  tichu  rozlehlé  a  temné  síně  zámecké, 
zněl  mohutněji  a  zvučněji.  Hraběnka  nejevila  překvapení  a  odpověděla 
mrzutě : 

„Dobrý  večer,  pane." 

Don  Juan  Manuel  si  zakroutil  knír  a  usmál  se,  jako  by  byl 
zvyklý  takovým  nevlídnostem  a  nedbal  jich.  Dávno  již  jej  takto 
vítali  v  domech  všech  příbuzných  a  přátel,  a  nikdy  ho  to  nezamr- 
zelo.  Stačilo  mu,  že  si  vynutil  u  služebnictva  poslušnost  a  jevil 
k  pánům  jakési  velmožné  pohrdání.  Byla  to  podívaná,  jak  ti  ven- 
kovští šlechtici,  kteří  nikdy  nepřišli  ze  svých  brlohů,  podávali  se 
na  konec  rytířskému  chování  a  velitelskému  hlasu  starého  větro- 
placha, jehožto  spiklenecký  život,  plný  neznámých  příhod,  působil 
na  ně  suggestivně  jako  vše  temné. 

Don  Juan  Manuel  přistoupil  rychle  k  hraběnce  a  vzal  ji  za 
ruku  posuňkem  zároveň  dvorným  i  důvěrným : 

„Sestřenko,  doufám,  že  mi  na  dnešní  noc  poskytneš  poho- 
stinství." 

Za  těchto  slov,  pronesených  s  důrazem  starého  šlechtice,  přitáhl 
si  těžkou  zdobenou  lenošku  a  usedl  vedle  pohovky.  Hned  na  to, 
nečekaje  odpovědi,  obrátil  se  k  Rosaritě.  Snad  cítil  magnetické  pů- 
sobení pohledu  jejího,  v  němž  byla  zvědavost  panny  a  vášeň  ženy! 
Vyhostěnec  položil  ruku  na  rusé  vlasy  dívčiny,  přiměl  ji,  aby  po- 
zvedla oči,  a  s  vybroušenou  i  milou  dvorností  starce,  který  za  svého 
mládí  mnoho  miloval  a  se  dvořil,  pronesl  polohlasem,  hlasem  hlu- 
bokým a  smutným,  jakým  vzpomínáme  na  minulost: 

„Nepoznáváš  mne,  dceruško,  že  ne?  Ale  já  tebe  poznávám  a 
poznal  bych  tě  kdekoli  .  .  .  Podobáš  se  velice  jedné  ze  svých  tet, 
sestře  děda  tvého.  Ty  jsi  jí  nepoznala  .  .  .  Jmenuješ  se  Rosarito, 
viď?" 

„Ano,  pane  .  .  ." 

Don  Juan  Manuel  se  obrátil  k  hraběnce: 

„Víš-li  pak,  sestřenko,  že  je  to  děvčátko  velice  sličné?" 

A  pokyvuje  stříbrnou  mužnou  hlavou,  pokračoval,  jako  by  mlu- 
vil k  sobě: 

„Snad  až  příliš  sličná,  než  aby  mohla  státi  se  šťastnou!" 

Hraběnka,  jejížto  marnivosti  pochvala  vnučky  zalichotila,  odpo- 
věděla přívětivě,  hledíc  a  usmívajíc  se  na  vnučku: 

„Jen  mi  ji  nepopleř,  bratránku.  Jen  af  je  hodná,  neboř  sličnost 
jest  věc  marná." 

Vyhostěnec  přikývl  zasmušile  a  theatrálně.  Chvíli  ještě  pohlížel 
na  dívicu,  potom  se  vzpřímil  v  lenošce  a  zeptal  se  hraběnky: 

„Je  dědičkou?" 


Digitized  by 


Google 


464  A.  Pikhart: 


„Není.  V  poslední  chvílí  si  objednala  její  matka  u  čápa  klučíka/ 
A  urozená  paní  ukázala  s  úsměvem  na  střevíček,  který  vnučka 
pletla.  Děvče  mělo  tváře  jako  oheň,  klopilo  oči  a  pletle"' neobratně 
a  třesouc  se.  Uhodl  snad  starý  světák,  co  se  dálo  v  té  čisté  duši? 
Měl  jako  všichni  svůdcové  tajemný  smysl,  který  čte  v  tajích  srdce 
a  zná -hodiny  příznivé  lásce?  Úsměv  neuvěřitelné  odvahy  se  kmitl 
na  okamžik  pod  bílým  knírem  šlechticovým  a  jeho  zelené  oči,  pyšné 
a  povržlivé  jako  oči  tyranovy  či  pirátovy,  zavadily  s  donjuanskou 
vyzývavostí  o  tu  hlavu  melancholicky  skloněnou,  která  ve  zlatém 
vlase,  rozděleném  úzkou  cestičkou,  činila  dojem  jakési  praeraffaelitské 
čistoty. 

V. 

Úsměv  a  pohled  vyhostěncúv  byly  pouhým  bleskem  i  co  do 
zlověstnosti,  i  co  do  prchavosti.  Don  Juan  Manuel  nabyl  zase  ihned 
velkopanského  vzezření  a  uklonil  se  hraběnce: 

„Promiň,  sestřenko,    že  jsem  se   dosud  nezeptal    na   hraběte." 

Stařena  lehce  vzdychla  a  zvedla  oči  k  nebi: 

.,Ach,  už  po  dlouhou  dobu  je  hrabětem  můj  syn  Pedro/ 

Šlechtic  se  vzpřímil  v  lenošce  a  řukl  rákosovou  holí  o  podlahu : 

„Bože,  ve  vyhnanství  se  člověk  nedozví  ničeho!  Jen  časem 
nějaké  zprávy  .  .  .  Ubohý  přítel !  Ubohý  přítel  .  .  .  Jsme  jen  prach 
a  popel." 

Smračil  obočí  a  opíraje  se  oběma  rukama  o  zlatou  rukojef 
hole,  dodal  chvástavě: 

„Kdybych  o  tom  byl  zvěděl  dříve,  věř,  že  bych  si  nepopřál 
cti  ubytovati  se  u  tebe." 

„Proč  ?« 

„Protože  jsi  mne  nikdy  neměla  ráda.  Jsi  jako  celá  naše  rodina." 

Urozená  paní  se  usmála  truchlivě: 

„Ty  jsi  se  odřekl  nás  všech  ...  Ale  nač  toho  teď  vzpomínati? 
Ze  svého  života  položíš  účet  Pánu  Bohu,  a  potom  ..." 

Don  Juan  Manuel  se  posměšně  uklonil: 

„Hraběnko,  přísahám  ti,  že  se  napravím,  jakmile  bude  čas." 

Kaplan,  který  nebyl  dosud  otevřel  úst,  odpověděl  pHvětivě  — 
přívětivost  tu  v  něm  budil  strach  před  šlechticovým  hněvem: 

„To  je  voitairianismus,  doně  Juane  Manueli,  voltairianismus, 
který  v  hodině  smrti  .  .  ." 

Don  Juan  Manuel  neodpověděl.  Vyčetl  právě  z  očí  Rosaritiných 
prosbu  současně  bázlivou  i  plamennou.  Starý  nevěrec  změřil  kněze 
pohledem,  obrátil  se  k  dívce,  která  se  chvěla,  a  podotkl  s  úsměvem : 

„Neboj  se,  dceruško!  Nevěřím  sice  v  Boha,  ale  miluji  anděly." 

Kněz  opakoval  tónem  stejně  přívětivým  a  dobráckým : 

„Voitairianismus,  doně  Juane  Manueli  .  .  .  Francouzský  voitai- 
rianismus!" 

Přetrhla  to  poněkud  drsně  hraběnka,  ve  které  budily  neur- 
čitou hrůzu  stejně    vyhostěncova   bezbožnost,   jako  jeho  galantnost: 


Digitized  by 


Google 


z.  nové  belletrie  španělské.  465 


.Nechme  toho,  doně  Benicio!    Nepřesvědčíme  ani  my  jej,  ani 

is.« 

Don  Juan  Manuli  se  usmál  s  vybranou  ironii. 

„Děkuji  ti,  sestřenko,  za  vysvědčení,  jaké  vydáváš  pevnosti 
mých  názorúv,  neboř  jsem  se  přesvědčil,  jak  je  tvůj  kaplan  vý- 
mluvný." 

Hraběnka  se  usmála  chladně  a  pohlédla  velitelsky  na  kněze, 
aby  mlčel.  Po  té  se  zatvářila  vážně  a  poněkud  zasmušile  —  tak 
se  dávaly  dámy  v  letech  třicátých  portrétovat  a  přijímaly  v  salonech 
pány  —  a  pronesla  tiše: 

„Jak  dlouhý  čas  jsme  se  už  neviděli ... !  Odkud  jsi  dnes  přišel? 
Jaké  nové  bláznovství  tě  sem  vede?  Vy  emigranti  si  nedáváte  nikdy 
pokoje!" 

„Hraběnko,  dny  zápasu  už  u  mne  minuly.  Už  nejsem  takový, 
jakého  jsi  mne  znávala.  Šel  jsem  přes  hranice  jenom  abych  donesl 
podpory  dceři  chudáka  vyhostěnce,  kterého  ubili  studenti  v  Coimbře. 
Vykonal  jsem  ten  úkol  a  vracím  se  do  Portugal  ..." 

„Když  tomu  tak,  provázej  tě  Bůh." 

VI. 

Staré  hodiny  v  prostřed  stolu  odbily  desátou.  Byly  z  pozlace- 
ného stříbra,  slohu  těžkého,  barokového,  práce  to  z  osmnáctého 
století.  Představovaly  Bakcha  ověnčeného  révou  a  spícího  na  soudku. 

Hraběnka  počítala  hodiny  nahlas  a  vrátila  se  zase  ku  předmětu 
rozhovoru : 

„Dozvěděla  jsem  se,  že  jsi  prošel  Santiagem  a  že  jsi  potom 
byl  na  trhu  v  Barbanzónu  převlečen  za  koňare.  Dle  mých  zpráv 
jsi  chystal  spiknutí  nějaké." 

„Vím,  že  se  to  mluvilo." 

„Pokládají  tě  za  schopna  všeho,  kromě  toho,  že  bys  konal  milosr- 
denství jako  apoštol ..." 

A  urozená  paní  se  nějak  nedůvěřivě  usmála.  Za  chvíli  dodala, 
tlumíc  poněkud  hlas: 

„Tvá  hlava  není  asi  tuze  bezpečna  na  šíji." 

A  za  líčeným  chladem,  který  vkládala  do  svých  slov,  vyzíral 
zájem  a  náklonnost.  Don  Juan  Manuel  odpověděl  tónem  stejně  dů- 
věrným, když  byl  přelétl  síň  pohledem: 

„Poznala  jsi,  že  jsem  na  útěku.  Je  mi  třeba  koně,  abych  se 
zítra  dostal  přes  hranice." 

„Zítra?" 

„Zítra." 

Hraběnka  rozvažovala  okamžik. 

„Jenže  nemáme  v  zámku  ani  herky!" 

A  vidouc,  že  se  emigrant  zamračil,  dodala: 

„Pochybuješ  o  tom  neprávem,  jdi  sám  do  stáje  a  přesvědčíš 
se.  Před  měsícem  tady  rekvirovala  četa  dona  Ramóna  Marie  Manca 
a  odvedla  s  sebou  oba  koně,  které  jsme  měli.  Nových  jsem  nekoupila 
z  obavy,  že  by  se  co  nevidět  příhoda  ta  opakovala." 

30 


Digitized  by 


Google 


466  A.  Pikhart: 


Don  Juan  Manuel  ji  přerušil: 

„A  ve  vsi  nikdo  nepůjčí  koně  hraběnce  de  Cela?" 

Po  šlechticově  otázce  nastalo  na  chvíli  ticho.  Všichni  sklonili 
hlavy  a  zdálo  se,  že  přemýšlejí.  Rosarito,  která  měla  ruce  sepjaty 
a  práci  položenu  v  klíně  a  seděla  na  pohovce  vedle  stařeny,  hle- 
sla  bojácně: 

„Babičko,  správce  má  koně  a  netroufá  si  vsednouti  na  něho.** 

A  Rosarito  se  přitiskla  k  hraběnce,  jako  by  hledala  ochranu 
v  nebezpečí;  tváře  měla  polité  nachem,  ústa  Madon ny  pootevřená  a 
oči  tajemné  a  nejisté.  Don  Juan  Manuel  v  ni  budil  strach,  ale  strach 
lákavý  a  omamující.  Přála  si,  aby  ho  nebyla  seznala,  a  pomyšlení, 
že  by  mohl  odejíti,  ji  plnilo  smutkem.  Připadal  jí  jako  rek  z  hrozné 
a  krásné  pohádky,  které  nasloucháme  s  chvěním,  a  která  přece 
poutá  naši  mysl  nezdolnou  mocí  až  do  konce.  Emigrant  slyše  děvče 
usmál  se  s  rytířským  opovržením  a  zakroutil  knír,  tyčící  se  mu 
vyzývavě  na  rtu.  Výraz  jeho  byl  poněkud  posměšný: 

„Cože?  Kůň,  na  kterého  si  správce  netroufá  vsednouti,  jest  už 
bezmála  Bucefalem!    Aj,  moji  milí,  toř  právě  oř,  jakého  potřebuji!" 

Hraběnka  hnula  roztržitě  několika  vyloženými  kartami  a  za 
chvíli,  jako  by  jí  byly  myšlenka  a  hlas  přišly  odněkud  z  daleka, 
obrátila  se  na  kaplana: 

„Done  Benicio,  dojděte  do  dvora  a  promluvte  se  správcem." 

Don  Benicio  odpověděl,  přemítaje  listy  Životopisů  svatých: 

„Učiním,  co  paní  hraběnka  nařídí,  ale  dovoluji  si  upozorniti,  že 
by  více  zmohl  dopis  Vaší  Milosti." 

Kněz  zvedl  postřiženou  hlavu  a  vida,  že  mu  paní  naslouchá 
s  nechutí,  řekl  chvatně: 

„Račte  dovoliti,  paní  hraběnko,  abych  se  vyslovil.  Na  den  sv. 
Michala  jsme  byli  spolu  na  honbě.  Správce  a  farář  z  Cely,  který 
se  k  nám  v  lese  přidal,  si  ze  mne  tropili  žerty  a  celý  den  se 
smáli.  Je  jím  každému  přes  šedesát,  ale  humor  mají  jako  chlapci. 
Přijdu-li  teď  do  dvora  pro  koně,  budou  to  jistě  považovati  za  žert. 
Pan  správce  je  starý  lišák  ..." 

Rosarito  pošeptala  stařeně  horiivě: 

„Babičko,  napište  mu." 

Třesoucí  se  ruka  hraběnčina  pohladila  rusou  hlavu  vnučky: 

„Hned,  dceruško." 

A  hraběnka  de  Cela,  která  byla  už  po  dlouhá  léta  ochromena 
mrtvicí,  vstala  bez  pomoci  a  kráčela  za  kaplanem  přes  celý  sál, 
opírajíc  se  ušlechtile  o  berličku.  Takové  berličky  vídáme  v  kaplích; 
rukojeť  mají  povlečenu  červeným  sametem,  přibitým  stříbrnými 
hřeby. 

VII. 

Z  temné  zahrady,  ve  které  zpívali  cvrčet  zastaveníčko,  zaléhaly 
do  síně  šumot  a  vůně.  Jemný  větřík,  který  je  přinášel,  zachvíval 
keři,  ale  nebudil  ptáků  spících  v  nich.  Časem  se  lupení,  tajemné 
Jako  říza  bohyně,  šepotavě  rozevřelo  a  pronikl  bílý  paprsek  měsíce, 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletrie  španělské.  467 

dopadaje  na  některou  kamennou  lávku,  dosud  ukrytou  v  tlumivém 
stínu.  Zahrada  nasycená  vůní,  ty  noční  zvuky,  plné  rozkoše  a  leni- 
vosti, paprsek  měsíčný,  samota  a  mlčení  vzbouzely  vzpomínku  na 
milostné  schůzky  ve  stoletích  troubadourův. 

Don  Juan  Manuel  vstal  z  lenošky  a  podivně  vzrušen  počal  se 
procházeti  zasmušile  a  mlčky.  Pod  jeho  pevným  krokem  se  třásla  po- 
dlaha a  zachvívaly  se  i  starodávné  konsoly,  které  plny  rokokových 
sošek,  lamp  a  váz  vypadaly  jako  oltáře.  Oči  dívčiny  sledovaly  bo- 
jácně a  bezděky  přecházející  temnou  postavu;  když  se  emigrant 
přiblížil  světlu,  neodvažovaly  se  pohlednouti  na  něho,  a  když  mizel 
ve  stínu,  hledaly  jej  toužebně.  Don  Juan  Manuel  stanul  v  prostřed 
síně  a  Rosarito  sklopila  rychle  oči.  Šlechtic  se  usmál  hledě  na  tu 
rusou,  jemnou  hlavu,  klonící  se  jako  zlatá  lilie,  a  za  chvíli  řekl: 

„Podívej  se  na  mne,  dítě.  Oči  tvoje  mi  připomínají  jiné  oči, 
které  pro  mne  plakaly." 

Don  Juan  Manuel  se  tvářil  tragicky  a  slova  jeho  byla  temná 
a  bolestná,  jako  romantických  svůdcův.  Za  mládí  svého  se  seznámil 
s  lordem  Byronem  a  anglický  poeta  působil  na  něho  mohutným  vli 
vem.  Po  jeho  slovech  zavadily  Rosaritiny  brvy  bojácným  zamžiká- 
ním o  tváře  a  zůstaly  pak  skloněny,  jako  by  byla  novickou.  Vyho- 
stěnec  zatřásl  bílými  vlasy,  na  jejichžto  roniánovitou  historii  si  děvče 
toho  večera  často  vzpomnělo,  a  usedl  na  pohovku. 

„Kdyby  mne  přišli  zatknout,  co  bys  učinila?  Odvážila  bys  se 
ukrýti  mne  ve  své  ložnici?  Abatyše  v  San  Payu  zachránila  takto 
život  tvému  dědu  ..." 

Rosarito  neodpovídala.  Byla  nevinna  a  čistá  a  cítila  plamen 
studu  na  celém  těle.  Starý  světák  na  ni  pohlížel  upřeně,  jako  by  se 
snažil  zmásti  ji  ještě  více.  Zelené  oči  jeho  měly  zároveň  výraz  za- 
smušilý i  omamující,  znepokojující  a  troufalý;  mohlo  by  se  říci,  že 
vočkovávaly  lásku  jako  jed,  že  kazily  duši  a  loupily  polibky  se  rtů 
i  nejčistších.  Za  chvíli  dodal  s  trpkým  úsměvem: 

„Poslyš,  co  ti  řeknu.  Kdyby  mne  přišli  zatknout,  dal  bych  se 
zabíti.  Život  můj  nemůže  už  býti  ani  dlouhý,  ani  šťastný,  a  zde  by 
mne  aspoň  tvé  slitovné  ruce  oděly  rubášem." 

Jako  by  chtěl  zahnati  temné  myšlenky,  hodil  hlavou  pohybem 
mužným  a  krásným  a  shrnul  na  zad  vlasy  zastiňující  mu  čelo  py- 
šné a  bledé,  které  se  zdálo  obsahovati  všechnu  přílišnost  i  všechno 
šílenství  jak  lásky,  tak  i  nenávisti,  jak  nebeské,  tak  i  ďábelské  .  .  . 

Rosarito  zašeptala  téměř  beze  hlasu: 

„Vykonám  k  Panně  Marii  devítidenní  pobožnost,  aby  vás  vy- 
vedla bez  úkoru  z  toho  velkého  nebezpečí." 

Vlna  nevýslovné  soustrasti  ji  dusila  sladkým  návalem.  Cítila, 
že  jest  podivně  zmatena  a  že  se  jí  chce  do  pláče,  ač  nevěděla,  zda 
touhou,  žalem  či  něhou,  a  že  je  dojata  v  nejhlubším  nitru  své  by- 
tosti temným  citem,  kterého  dosud  nepoznala  a  netušila.  Plamen 
zardění  jí  žehl  tváře,  srdce  div  jí  z  prsou  nevyskočilo,  hrdlo  její 
bylo  zadrhnuto  božsky  krásnou  úzkostí  a  tajemný  mráz  přebíhal  jí 
po  těle.     Zatřásajíc  se  chvěním,  které  budí  v  pannách  blízkost  mu- 

30* 


Digitized  by 


Google 


468  A.  Pikhart: 

žova,  chtěla  prchnouti  přeci  těma  hypnotisujfcima  a  podmaňujícíma 
očima,  icteré  na  ni  stále  pohlížely,  ale  bezbožný  dojem  se  bránil. 
Emigrant  ji  zadržel  podivným  posunkem,  tyranským  i  milostným, 
a  ona  si  zakryla  obličej  rukama,  uslzena  a  přemožena. 

Ó,  těch  sličných,  bledých,  mystických  a  horoucích  rukou  novicky  I 

VIII. 

Hraběnka  de  Cela  se  objevila  ve  dveřích  síně  a  zastavila  se 
udýchána  a  vysílena: 

„Rosarito,  dceruško  moje,  pojď  a  veď  mne!** 

Berličkou  odhrnula  ve  dveřích  čaloun,  vyzdobený  znakem.  Ro- 
saríto  si  otřela  oči  a  rychle  přiskočila.  Urozená  paní  opřela  bílou, 
chvějící  se  pravou  ruku  o  vnuččino  rameno  a  vzdychla  si,  oddy- 
chujíc zároveň. 

„Chudák  don  Benicio,  už  běží  do  dvora." 

Po  té  se  rozhlédla  po  emigrantovi. 

„Doufám,  že  do  zítřejšího  rána  se  na  cestu  nevydáš.  Zde  jsi 
jistější,  než  kdekoliv  jinde." 

Na  rtech  dona  Juana  Manuela  se  objevil  úsměv  krásného  po- 
vržení. Dobrodružný  šlechtic  se  zatvářil  jako  za  starých  časů  vel- 
možové, když  vyzývavě  vzdorovali  smrti.  Tak  se  asi  usmíval  don 
Rodrigo  Calderón*)  na  popravišti. 

Hraběnka  usedla  těžce  na  pohovku  a  podotkla  s  lehkou  ironií : 

„Dala  jsem  připravit  pokoj,  ve  kterém  dle  kroniky  bydlíval 
Fray  Diego  z  Cadizu,  když  dlel  na  zámku.  Soudím,  že  byt  světcův 
vám  bude  svědčiti  nejlépe  ..." 

A  dokončila  tuto  větu  úsměvem.  Šlechtic  se  uklonil  s  posměš- 
ným souhlasem.  Za  chvíli  řekl  nějak  prudce: 

„Ušel  jsem  deset  mil  cestou  necestou  a  jsem  jako  rozbitý, 
hraběnko!" 

Don  Juan  Manuel  vstal.  Hraběnka  jej  přerušila: 

„Pomoz  Pán  Bůh,  vedeš  to  život !  Nuže,  nutno  ulehnouti  a  po- 
silniti se  na  zítra." 

Po  té  řekla  vnučce: 

„Ty  mu  posvif  a  ukaž  cestu." 

Rosarito  kývla  hlavou,  jako  činívají  bázlivé  děti,  a  rozsvítila 
svíčky  na  svícnu,  stojícím  na  velké  konsole  proti  pohovce.  Chvějíc 
se  jako  nevěsta  došla  ke  dveřím  a  čekala,  až  ukončí  šlechtic  a  sta- 
řena tichý  rozhovor.  Rosarito  slyšela  jenom  nejasný  šepot.  Vzdy- 
chajíc opřela  hlavu  o  veřej  a  zavřela  víčka.  Cítila,  že  jest  zmatena 
a  že  jí  srdce  prudce  a  nepravidelně  buší.  V  tom  postoji  karyatidy 
vypadala  jako  ideální  postava,  která  stanula  na  prahu  jiného  života. 
Byla  tak  bledá  a  smutná,  že  nebylo  lze  dívati  se  na  ni  okamžik, 
aby  neskllčila  srdce  myšlenka  na  smrt  .  .  . 

*^  Oblíbenec  vévody  de  Lerma,  důvěrníka  Filipa  IV.    Popraven  roku 

Digitized  by  LjOOQIC 


z  nové  belletrie  španělské.  46d 

Babička  na  ni  zavolala: 

„Co  se  ti  stalo,  děvče?*' 

Za  odpověď  otevřela  Rosaríto  oči  a  usmála  se  truchlivě.  Sta- 
řena zavrtěla  mrzutě  hlavou  a  obrátila  se  k  donu  Juanu  Manuelovi: 

„Doufám,  že  tě  zítra  ještě  uhlídám.  Kaplan  bude  sloužiti  v  kapli 
ranní,  a  chci,  abys  na  ni  přišel .  .  .* 

Šlechtic  se  uklonil  jako  před  královnou.  Na  to  přešel  síň  pyš- 
ným, pánovitým  krokem,  který  souhlasil  s  jeho  duševní  povahou. 
Když  klesl  za  ním  čaloun,  setřela  hraběnka  de  Cela  několik  slz: 

„Je  to  život.  Bože  můj!    Je  to  život!** 

IX. 

Zámecká  síň,  velký  sál,  vyzdobený  nástěnnými  svícny  a  podo- 
biznami generálů,  dam  a  biskupů,  zahalena  byla  chvějícím  se  šerem. 
Stará  hraběnka  podřimovala  na  pohovce.  Šlechticova  hůl  a  Rosari- 
tina  ruční  práce  zdály  se  činiti  totéž  na  stolku.  Hejno  přízraků  se 
kmitalo  v  tlustých  čalounech.  Všechno  spalo.  Ale  náhle  otevřela 
hraběnka  oči  a  upřela  je  překvapeně  na  zahradní  vrata.  Připadlo  jí, 
jako  by  byla  slyšela  ve  snu  výkřik,  nečleněný  výkřik  noci,  nade  vše 
strašlivý.  Nachýlila  hlavu  v  před  a  ulekána  i  zaražena  naslouchala 
okamžik  ...  Nic !  Bylo  hluboké  ticho  .  .  .  Mlčení  v  sále  rušilo 
jenom  pravidelné  a  slabé  tikání  hodin,  které  se  blyštěly  na  pozadí 
téměř  neosvětleném. 

Hraběnka  zase  usnula. 

Z  úkrytu  vyběhla  myš  a  kmitla  se  síní  cupajíc  pěkně  a  čiperně. 
Zrcadla  na  ni  hleděla  s  výšky  a  vypadala  jako  oči  netvorův  ukry- 
tých ve  tmavých  koutech.  Světlo  měsíce  padalo  téměř  do  středu 
sálu ;  daguerrotypy,  opřené  o  vázy  plné  růží,  se  leskly  na  konsolách, 
chvílemi  bylo  slyšeti  vysoký,  žalostný  hlas  žáby,  ozývající  se  v  za- 
hradě. Byla  půlnoc  a  světlo  lampy  dohasínalo  .  .  . 

Hraběnka  se  probudila  a  pokřižovala  se.  Uslyšelaf  znova  vý- 
křik, ale  tentokráte  tak  jasný  a  zřetelný,  že  už  nepochybovala.  Cho- 
pila se  berličky  a  připravena,  že  vstane,  naslouchala.  Velký  černý 
kocour,  schoulený  na  opěradle  křesla,  sledoval  její  pohyby  svítícíma 
očima.  Hraběnka  pocítila,  že  ji  zamrazil  strach.  Aby  se  vymanila 
z  toho  omámení  smyslů,  vstala  a  vyšla  ze  síně.  Černý  kocour  šel 
za  ní,  mňoukaje  žalostně:  měl  vztyčený  ocas,  zježený  hřbet  a  svě- 
télkující oči  a  vypadal  jako  zakleté  zlověstné  zvíře.  Chodba  byla 
temná.  Ťukání  berličky  se  tam  rozléhalo  jako  v  prázdném  kostele, 
až  na  konci  zářilo  světlo  z  přivřených  dveří  .  .  . 

Hraběnka  de  Cela  šla  tam  třesouc  se. 

Pokoj  byl  prázdný,  opuštěný.  Oknem,  otevřeným  do  zahrady, 
bylo  viděti  neurčitou  směs  stromů,  rýsujících  se  na  černém,  hvězd- 
natém  nebi,  noční  vánek  zachvíval  plamenem  svíček  ve  stříbrném 
svícnu  a  svíce  slzely  bez  ustání  do  pozlacených  misek.  To  okno, 
rozevřené  do  tajemné  a  tmavé  zahrady,  vypadalo  nějak  významně, 
suggestivně.  Jako  by  jím  někdo  byl  právě  uprchl  .  .  . 

Hraběnka  se  zastavila,  omámena  děsem. 


Digitized  by 


Google 


470  A.  Pikhart: 


V  pozadí  pokoje  lože  ze  vzácného  dřeva,  ve  kterém  před  stem 
let  spával  Fray  Diego,  vystupovalo  ostrými  a  přísnými  liniemi  dlou- 
hých záclon  ze  starobylého  karmínového  damašku,  který  vypadal, 
jako  by  náležel  kostelu,  připomínaje  staré  farní  korouhve.  Chvílemi 
přeletěla  po  zdi  černá  skvrna,  jakoby  stín  ohromného  ptáka,  usedla 
na  strop,  rozlila  se  do  rohů,  vlekla  se  po  zemi  a  skrývala  se  pod 
křesly.  Náhle  v  kejkliřské  závrati  skočila  zase  na  zeď  a  prchala  po 
ní  jako  pavouk  .  .  . 

Hraběnce  bylo  na  smrt .  . . 

V  té  chvíli  a  v  tom  tichu  rostl  sebe  menší  zvuk  v  jejím  po- 
jímání. Zapraskání  nábytku,  klepání  červotočů  ve  dřevě,  vítr  točící 
se  u  okna,  vše  se  ozývalo  tragicky  či  strašidelně.  Shrbena  nad  ber- 
ličkou chvěla  se  po  celém  těle. 

Přistoupila  k  loži,  rozhrnula  záclony  a  pohlédla  tam. 

Ležela  tam  Rosarito  mrtvá,  ztrnulá,  bílá.  Dvě  slzy  utkvěly  jí 
na  tváři.  Oči  zíraly  upřeně  a  strašlivě  —  mrtvé  to  oči!  Po  bílém 
živůtku  jí  stékal  pramínek  krve  .  .  .  Velkou  zlatou  jehlici,  která  před 
krátkou  dobou  spínala  dívčiny  vlasy,  měla  surově  zabodnutu  v  prsou 
nad  srdcem.  Rusé  vlasy  byly  rozhozeny  po  polštáři  tragicky  jako 
vlasy  Magdaleniny  .  .  . 

SLEPÍ  CHLAPCL 
Napsal  G.  Martinez  Sierra, 

I 

I  Ttulna  slepých  chlapců  zřízena  ve  dvorci,  bývalém  to  zboží  krá- 
^  lovný,  která  již  umřela.  Zahrada  jest  roztomilá :  jsou  tam  panské 
aleje  i  venkovské  pěšiny,  útulná  křoviska  i  galantní  kiosky;  jsou 
tam  záhony  květin  i  labyrinty,  buky  jako  ve  Versaillech  i  jihozemské 
houštíny,  jsou  tam  vodotrysky,  náhony  a  vodojemy,  které  podvečer 
zvučí  jasným  dětským  hlasem;  je  tam  zátoka,  na  které  se  dříve 
houpávala  lodice,  a  v  záhybech  zátoky  jest  hvězdovitý  ostrůvek,  po- 
sázený růžemi. 

Útulna  slepých  chlapců  jest  ve  velké  budově,  která  -  jak  se 
vypravuje  —  bývala  obydlím  služebnictva;  hlavním  průčelím  leží  na 
sever;  jsou  v  ní  rozsáhlé,  chladné  sály  s  obílenými  stěnami. 

V  budově  —  snad  je  to  její  duše  —  stojí  klavíry  pro  slepé 
chlapce.  Mají  klávesy  zažloutlé  a  hlas  osláblý,  a  ač  na  ně  hrají  dětské 
ruce,  nikdy  jsem  neslyšel  z  nich  jiného  kromě  starodávných  melodií 
sladce  sentimentálních,  v  jejichžto  textu  se  mluví  o  jezerech  a  spících 
krasavicích  a  troubadourech,  pějících  o  tísni  lásky  na  úpatí  věže. 

II. 

Jest  jasný  dubnový  den.  Odpoledne  jdou  slepí  chlapci  z  domu : 
kráčejí  smutnými  řadami  po  šesti  či  sedmi;  některou  řadu  vede  o- 
šetřovatel,  jinou  některý  z  hochů,  který  trochu  vidí— asi  čtyři  nebo 
pět  hochů  není  nadobro  slepých ;  z  těch  jedni  dříve  viděli,  ale  zvolna 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletrie  španělské.  471 

jim  zrak  mizel,  druzí  nepoznali  ze  světla  nikdy  nic  kromě  neurčitého 
svitu  a  z  věcí,  které  jsou  na  světě,  postřehují  jenom  stín.  Ti  vedou 
druhé. 

Takovým  vůdcem  jest  José  Luis,  čtrnáctiletý  výrostek,  urostlý 
a  silný,  obličeje  vypouleného  a  výrazu  neurčitého;  vypadá,  jako  by 
duše  jeho  spala  a  tělo  použilo  spánku  toho,  aby  se  vyvinulo  hrozné, 
převládající.  V  řadě,  kterou  vede,  je  šest  nešťastníkův,  a  mnoho- 
tvárný smutek  vytvořil  rysy  každého  jinak:  jsou  tam  dva  vytáhlí 
hoši,  snad  bratří,  mají  tmavé,  krásné  oči  a  otvírají  je  dokořán, 
jako  by  pfivolávali  slunce,  které  jim  schází;  bledá  čela  a  sevřená 
ústa  hlásají  úzkost;  jiný  má  oči  zavřené  a  vypadá  oddaně;  jeden 
otvírá  a  zavírá  víčka  a  neustále  sahá  neklidnýma  rukama  kolem 
sebe,  jako  by  cosi  hledal;  jiný,  buclatý,  vypadá  smyslně  a  šťastně 
a  hovoří  nepřetržitě  a  směje  se ;  a  mezi  nimi  je  drobný  hošík,  rusý 
jako  pšeničný  klas,  a  ten  by  měl  míti  oči  modré,  ale  má  je  bílé,  ztr- 
nulé a  nehybné. 

Jmenuje  se  Antonio,  ale  jeptišky,  ošetřovatelé  a  učitelé  cítí 
k  němu  náklonnost  a  soustrast  a  nazývají  jej  Toňín.  Říkají,  že  mu 
jest  už  třináct  let,  ale  vypadá,  jako  by  mu  ani  deset  nebylo,  tak 
droboučkého  je  vzrůstu,  tak  dětinského  obličeje  a  výrazu  a  tak  něž- 
ného ducha. 

Kdyby  viděl  —  a  vypadá,  jako  by  nehnutýma  těma  očima  viděl,  — 
jevily  by  jeho  pohledy  lásku  všemu  a  všem;  jeho  ruce,  rty  a  celé 
tělo  jako  by  hledaly  pohlazení.  Všeho,  co  se  mu  vyskytne  pod 
rukou,  dotkne  se  jemně  a  těší  se  jemností  věcí,  neboť  miluje  vše 
jemné  a  stříbrné;  ve  zvucích  není  jemu  tajemství  a  všechny  staré 
klavíry  jsou  jeho  přáteli;  zná  sešlé  jejich  hlasy  záchvěv  za  zá- 
chvěvem a  ví  vždy,  který  se  to  ozývá ;  je  také  přítelem  ptáků  a  všech 
pěkných  vůní  v  zahradě  a  ví,  kolik  zvuků  je  v  klavírech  a  kolik 
vůní  stoupá  do  oken  ložnice  z  růží  a  fialek.  Miluje  Sor  Grácii*,  pro- 
tože se  jmenuje  Sor  Gracia  a  jméno  to  je  líbezné,  protože  jest  její 
hlas  jasnější  a  svěžejší,  nežli  hlas  vodotrysku,  a  protože  má  n?alé, 
jemné,  teplé,  hladivé  ruce. 

Toňín  dostal  jednou  poraněného  ptáka,  kterého  nalezl  ošetřo- 
vatel pod  stromem,  a  od  té  doby,  kdykoliv  sáhne  jeptišce  na  ruce, 
pomyslí,  že  jsou  jako  lapená  ptáčata,  a  často  hovořívá  o  těchto 
rukou  Sor  Grácie  s  Josém  Luisem,  svým  vůdcem  a  přítelem. 

Dnes  jako  by  odpoledne  usínalo  ve  vonném  teple  jarním ;  vzduch 
je  tichý,  na  některých  stromech  už  raší  listí,  na  mnohých  jsou  květy, 
růžové  na  stromech  ozdobných,  bílé  na  ovocných;  v  řadě  topolů 
se  táhne  od  kmene  ke  kmeni  glycinie  a  visí  s  ní  hrozny  květů 
barvy  malvové  a  exotické  vůně ;  trochu  dále  dýše  svěží,  smyslná  vůně 
bezu,  časné  růže,  ještě  bledé,  počínají  se  ukazovati  na  nízkých 
keřích,  a  pod  nimi  rozkvétají  levkoje  a  za  levkoji  se  smějí  maso- 
pustní  obličeje  macešek  a  modré  zvonky  popínavé  rostliny. 

Slepí  chlapci  jdou   mimo   květiny  a  nevidí   jich ;    mnozí  z  nich 

♦)  Sor  =  soror,  znamená  jeptišku,  Gracia  Boží  milost. 

Digitized  by  LjOOQIC 


472  A.  Pikhart: 


nevědí,  jak  květy  vypadají,  ale  vědí,  že  tam  jsou,  že  jemně  voní 
a  že  jsou  lehoučké  a  svěží  a  že  v  některých  je  docela  uvnitř  ukryta 
krůpěj  medu,  a  pro  to  vše  je  mají  rádi. 

in. 

Slepci  došli  na  prostranství  u  zahradní  mříže;  řady  se  rozešly, 
a  hoši  se  kupí  po  dvou  či  třech,  protože  tam  není  nebezpečí,  půda 
je  rovná,  stromy  a  zdi  jsou  daleko  a  možno  kráčeti  i  slepě,  aniž 
by  se  klopýtlo  či  padlo.  Vlažný  vzduch,  do  kterého  dubnové  slunce 
vysílá  mladistvé  světlo,  jest  jako  pohlazení  a  utěšuje  srdce  dětí,  jež 
v  bezděčném  rozradování  švitoří  a  se  smějí.  Někteří  jdou  neklamným 
pudem  ke  květům,  které  poznali  podle  vůně;  jiní  přistupují  ke  mříži 
a  baví  se  naslouchajíce  krokům  lidi,  kteří  jdou  po  ulici,  skřípání  kol 
vozů,  řinčení  tramvayí,  cinkání  jejich  elektrických  zvonků,  a  jmenují 
vše,  co  slyší,  jako  by  to  viděli: 

„Muž  ...  a  pospíchá." 

„Pes!" 

„Pár  koní!" 

Děvče  s  košem  pomorančů  jde  mimo  a  pozdraví  je:  „Dobré 
odpoledne,"  a  oni  vzrušeni  zvukem  přátelského  hlasu  se  tísní  u  mříže, 
jako  by  ji  chtěli  uhlídati,  a  odpovídají  sborem: 

„Dobré  odpoledne!" 

Děvče  odchází  a  oni  chvíli  mlčí;  potom  řekne  jeden: 

„Je  to  pomorančová  Juanita,"  a  druzí  se  zasmějí,  jako  by  jméno, 
které  všichni  znají,  bylo  neočekávaným  objevem. 

Toňín  a  José  Luis  usedli  na  kmen,  položený  u  mříže  jako  lávka, 
dlouho  mlčí  a  nehýbají  se,  vyhřívajíce  se  na  slunci;  v  klidném 
vzduchu  splývají  všechny  zvuky,  hlasy  druhých  chlapců,  hluk  z  u- 
lice,  neustálý  zpěv  ptačí  a  slabé  šelestění  nově  vypučelého  listí. 

„Jak  krásně  vzduch  voní,"  řekne  náhle  Toňín.  „Na  ostrově  se 
jistě  už  růže  rozvily." 

„Ne;  to  voní  lípy;  virf,  voní  medem,  že  by  člověk  ten  květ 
snědl?  Ty  nejíš  květů?" 

„Já  k  nim  rád  voním  a  líbám  je  zlehoučka,  protože  pomačká- 
jí-li  se  nebo  políbí-li  se  zprudka,  pozbudou  příjemné  vůně." 

„Lupínky  růží  chutnají  dobře,  a  ve  květech  penízkův  je  sladká 
kapka,  a  což  karafiáty,  jerišská  růže  a  jasmín.  Chceš-li,  najdeme 
si  akát." 

„Ne,  nechci.  Co  mi  to  běží  po  ruce?" 

Je  to  sluníčko  s  červenými,  černě  tečkovanými  krovkami.  Toňín 
obrací  k  němu  oči  beze  světla  a  potom  se  ho  lehounce  dotkne 
koncem  prstů. 

„Je  to  Pána  Boha  kravička!"  volá.  „Jak  jemná  je!  Sáhni  na  ni, 
José  Luisi!" 

José  Luis  na  ni  sáhne  také. 

„Pána  Boha  kravička,"  opakuje.  „Ty  jsou  červené,  mají  barvu 
jako  krev." 

„Jak  to  víš?" 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletrie  španělské.  473 

^Protože  jsem  dříve  dobře  viděl,  když  jsem  byl  malý  .  .  . 
A  co  ty?** 

„Já  neviděl  nikdy  ...  Jak  je  to  vidět?" 

„To  se  nedá  vyložiti ;  víš,  vidí-li  člověk,  ví,  že  jsou  Pána  Boha 
kravičky  červené,  a  nebe  že  je  modré,  a  stromy  že  jsou  zelené." 

„A  jaké  je  světlo?" 

„Světlo  nemá  barvy." 

„A  kde  je?" 

^Prý  v  slunci,  ale  je  všude." 

Toňín  naslouchá   dychtivě;   otvírá  bílé  oči  se  zoufalým   úsilím. 

„To  se  nedá  vyložiti,"  opakuje  José  Luis.  „Jak  si  je  předsta- 
vuješ ty?" 

„Já?  Jako  vůni  květin,  kdyby  nám  šla  očima." 

Sluníčko  přelezlo  po  všech  prstech  chlapcových  a  odlétá. 

„A  co  vidíš?"  ptá  se  Toňín,    když  byli  hodnou    chvíli    mlčeli. 

„Vidím  světlo  a  stín  lidí  a  věcí,  když  svítí  slunce;  hleď,  tuhle 
na  právo  je  silný  strom  a  na  levo  stín,  to  je  patrně  hlídačův  dům. 
Ale  když  se  skoro  úplně  setmí,  vidívám  někdy  lépe;  včera,  když 
jsme  byli  v  refektáři,  viděl  jsem,  jak  Sor  Gracia  nesla  mísu  po- 
lévky." 

Sor  Gracia!  Toňínovi  zazářil  obličej  úsměvem,  který  se  záhy 
mění  ze  zářivého  úsměvu  ve  smutný  a  oddaný.  Co  by  dal,  kdyby 
spatřil  Sor  Grácii !  Stále  se  kochá  neurčitou  představou  její  postavy, 
nějak  podobné  tomu,  co  tuší  z  vlastního  těla,  jenže  promísené  sou- 
borem všech  pěkných  vůní,  všech  příjemných  zvuků,  veškeré  svěžesti, 
veškerého  mírného  tepla,  veškeré  jemnosti  věcí.  Sor  Gracia  byla  by 
asi  jako  růže,  kdyby  růže  dovedly  mluviti,  nebo  jako  vodotrysk, 
kdyby  měly  vodotrysky  jemné  a  svěží  ruce,  nebo  jako  pták,  kdyby 
dovedli  ptáci  dotknouti  se  čela  slepých  chlapcův,  když  jest  v  těch 
čelech  horečka. 

Sor  Gracia !  Pomyšlením,  že  ji  viděl,  se  José  Luis  zarděl ;  má 
jeptišku  také  velice  rád,  mnohem  radši,  než  Toňín  —  ba  žel  — 
neboř  si  ji  dovede  představiti  jako  ženu  a  krasavici  a  jeho  nezve- 
dené tělo  umí  už  toužiti.  Také  mívá  v  noci  horečku,  ale  ruce  Sor 
Grácie  nespočinou  mu  na  čele,  nebof  Sor  Gracia  dovede  čísti  i  v  ne- 
vidomých zracích  a  bojí  se  ho. 

Pomyslí-li  José  Luis  na  ty  poměry  plné  stínu  a  hněvu,  jedovatí 
mu  krev.  Oslepl  v  jedenáctém  roce.  Kdo  mu  odňal  zrak  právě 
v  době,  kdy  počínal  cítiti  z  pohledu  rozkoš?  Barvy!  Zvolna  zapo- 
míná na  barvy.  Včera  večer,  když  uhlídal  Sor  Grácii,  zdálo  se  mu, 
že  je  oděna  bíle  a  černě  —  ale  obličej?  Ano,  sličné  ženy  mívají 
obličej  růžový.  Jaká  je  růžová  barva?  Zapomněl,  jaká  růžová  barva 
jest! 

„Nač  myslíš?"  ptá  se  ho  Toňín  znepokojen  jeho  mlčením. 

„Na  nic!"  odpovídá  drsně. 

Ale  hošík,  jako  by  mu  četl  v  myšlenkách,  teď  tolik  podobných 
myšlenkám  jeho,  začíná  zase  tam,  kde  přestali. 


Digitized  by 


Google 


474  A.  Pikhart: 


„Sor  Gracia  má  ruce  jemné  jako  ze  skla  a  chutnají  trochu  slaně 
a  velmi  svěže." 

Jak  to  víš?" 

„Vím  to;  před  třemi  dny  měla  noční  hlídku,  a  když  mi  přišla 
upravit  přikrývku,  ch^^til  jsem  ji  za  ruce  a  políbil  jsem  jí  je  a  oHzl 
jsem  jí  prsty,  a  ona  mi  řekla,  že  jsem  hloupý,  a  pleskla  mne  po 
tváři,  ale  smála  se  při  tom,  a  mne  to  nebolelo  . .  .  Kde  jsi,  José  Luisi, 
kam  jsi  odešel?" 

José  Luis  vstal  prudce,  stoupl  ke  mříži  a  tiskna  tváře  mezi  že- 
lezné pruty  plakal  vztekem. 

Hošík  se  spokojil  a  počal  naslouchati  štěbetáni  vrabců,  ozýva- 
jícímu se  ve  větvích  topolů. 

IV. 

Učitel  vykládá  ve  škole,  velikém  sálu  s  malými  okny.  Učitel 
jest  muž  mezi  čtyřiceti  a  pětačtyřiceti  lety,  hubatý,  sprostý  a  zanedba- 
ného zevnějšku.  Kouří  neustále  ošklivý  doutník,  drtě  jej  mezi  rty, 
a  má  výložky  kabátu  a  vestu  plné  tabáku  a  popelu.  Když  dokouří, 
zapálí  o  nedopalek  doutník  nový  a  dýmá  nepřetržitě,  a  věty  jeho 
výkladu  se  tím  trhají  a  stávají  neurčitý,  jako  by  je  říkal  nerad,  a 
třída  jest  plna  hustého,  štiplavého  kouře,  takže  ubohé  oči  slepých 
chlapců  slzí. 

Dnešní  výklad  je  snad  velice  učený,  ale  jednotvárný  a  nudný; 
mluví  asi  o  čemsi  vzdáleném,  o  hvězdách,  či  o  moři,  ale  co  záleží 
na  hvězdách  a  moři  těm,  kdo  jich  nikdy  neuhlídají? 

Žáci  se  stávají  nepokojnými  a  šeptají  v  lavicích,  které  jsou  z  černě 
natřeného  dřeva  a  vzbuzují  neurčitou  představu  rakví ;  učitel  se  zlobí, 
že  jsou  děti  neklidný,  a  plísní  je  drsně:  je  zřejmo,  že  duše  jeho, 
obývající  statné  tělo,  není  sestrou  duší  uzavřených  v  tělech  trpících ; 
zdraví  jest  nepřítelem  bolesti,  neboť  se  jí  bojí  a  mstí  se  jí  už  předem. 

Příkrá  důtka  obnovila  ticho,  a  terf  lze  slyšeti,  jak  ptáci  v  za- 
hradě zpívají.  Vyučování  pokračuje.  Neobratný,  trhaný  výklad  hrká 
jako  slabý,  bahnitý  pramen;  učitel  mluví  neúnavně;  žáci  navykajf 
pravidelnému  spádu  hlasu  jeho  a  už  ho  neslyší;  jedni  zívají,  druzi 
usínají,  všichni  se  protrhuji  ulekáni  náhlým  tichem. 

Učitel  umlkl  a  potom  praví  hřmotně: 

„Antonio  Menéndeze,  opakujte  mi  laskavě,  co  jsem  právě  vy- 
ložil." 

Toňín  vstal,  slyše  své  jméno,  ale  neodpovídá,  a  to  proto,  že 
jeho  lavice  je  u  okna  a  venku  v  zahradě  roste  u  toho  okna  bla- 
hovičník ;  toho  jitra,  teplého,  vonného  jitra  květnového,  se  zvedl  lehký 
větřík,  a  strom  se  v  něm  majestátně  kývá.  Toňín  má  jemný  sluch, 
slyšel  skrze  okno  šumění  stromu  ve  větříku  a  vycítil  z  chladu 
a  tepla,  jak  se  mu  kývá  stín  větví  po  čele,  po  tvářích,  po  ústech 
a  po  rukou,  které  měl  položeny  na  desce  černé  lavice.  Toňín  ne- 
slyšel učeného  výkladu  učitelova,  a  teď  stojí  rozevíraje  nevidomé 
oči,  obličej  má  leknutím  a  strachem  zrudlý  a  neví,  co  by  řekl. 

Učitel  opakuje  strašlivý  rozkaz: 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletrie  španělské.  475 


„Povězte  mi  laskavě,  co  víte  o  slunci." 

O  slunci?  Mnoho  by  mohl  Toňín  pověděti  o  slunci,  příteli 
svém,  o  jeho  teple,  o  jeho  jemných  polibcích,  jak  iífí  vzduchem 
sladkou  ospalost,  když  nastanou  letní  odpůldne,  jak  potěší  tělo  i  duši, 
když  rozehřívá  v  zimě  o  polednách  náledí.  Ale  Toňín  cítí  bezděky, 
že,  co  by  on  řekl  o  slunci,  učitele  nezajímá :  učitel  jest  přítelem  čísel 
vyznačujících  velkost  a  vzdálenost,  chce,  aby  se  mu  řeklo,  že  je 
slunce  středem  nevím  čeho,  a  že  se  točí  nebo  netočí,  a  že  má 
skvrny. 

A  ač  to  učitel  tvrdí,  nevěří  Toňín  ve  sluneční  skvrny ;  neví,  co 
jsou  skvrny,  ale  slyšel,  jak  Sor  Gracia  řekla,  skvrny  že  jsou  ošklivé 
a  odporné  —  ne,  slunce  nemůže  míti  skvrny! 

Toňín  mlčí  dále,  a  učitel  jej  kára  zlostným  hlasem,  mluví  o  ne- 
poslušnosti, o  lenosti.  Toňín  všecek  vyděšen  vypuká  v  pláč. 

Stíny  stromu  hladí  mu  obličej  jako  přátelské  ruce  a  stírají  mu 
slzy. 

V. 

Toňín  svěřuje  zármutek  svůj  klavíru.  Je  pozdní  odpoledne  a  do 
otevřených  oken  vane  vůně  akátů,  kadidlo  měsíce  května.  Slunce 
zapadá  a  v  zahradě  počali  zalévati,  je  slyšeti  capáni  v  kalužích 
a  svěží  pršku  vody,  dopadající  z  hadic  na  lupení  stromů;  ze  smo- 
čené hlíny  stoupá  jemný  chládek.  Toňín  dýše  zvolna  a  zhluboka, 
jako  by  si  pochutnával  na  vzduchu,  a  ruce  jeho  zatím  těkají  po  klá- 
vesách ;  z  pod  prstův  jeho  se  nese  bolestná  melodie.  Neobratně,  ale 
výmluvně  budí  nejdříve  zvuky  naříkající  trhaně  jako  vzlyky;  potom 
se  nářek  protahuje,  a  zdá  se,  že  odpočívá  v  jakémsi  přemítavém 
klidu;  později  se  mění  smutek  v  melancholii,  zvuky  jemní  a  stávají 
se  lichotivými.  Slunce  asi  právě  zapadlo,  nebof  se  zvedl  slabý  větřík 
a  zachvívá  haluzemi  stromů,  vůně  akátová  snáší  se  dovnitř  mohut- 
něji a  vzduch  proniká  zvláštní  čistota  soumraku,  která  jako  by  tóny 
oddalovala  a  zjemňovala,  hlasy  zní  jako  ze  skleněných  hrdel  a  nade 
všemi  zvuky  se  snáší  podivný  klid  mlčení. 

Klavír  rozezvučuje  starý  svůj  hlas  jako  hlas  dítěte ;  melodie  stoupá 
čistými,  pronikavými  spirálami;  před  okamžikem  plakala  a  teď,  myslím, 
že  se  modlí.  Toňín  vzdychá,  a  na  čele  se  mu  zaněcuje  plamen  ra- 
dosti; potom  začne  potichoučku  pronášeti  slova  úměrně  s  hudbou, 
podivná  slova,  vypravující  jeho  žaly  Bůh  ví  komu. 

Tyto  nesouvislé  melodie  jsou  Tóninovou  útěchou,  klavír  bývá 
přítelem  jeho  za  truchlých  hodin.  Komu  by  mohl  vyprávěti  jako  jemu 
to  bezejmenné,  co  mu  tolik  tísní  srdce?  josé  Luis  jest  najisto  hodný 
kamarád,  ale  žal  jest  mu  nepříjemný,  a  nedovede  říci  sladkého  slova, 
aby  jej  potěšil.  Ublíží-li  mu  kdo,  nikdy  nezapláče,  ale  drtí  v  zubech 
ošklivá  slova,  z  nichž  jde  strach,  a  může-!i,  pomstí  se. 

Sor  Grácii  také  nemůže  pověděti  své  smutky,  protože  jest  jí 
stále  do  smíchu.  Kdykoliv  se  dá  Toňín  před  ní  do  pláče,  řekne 
mj,  že  je  hlupáček;  ovšem,  jakmile  se  Sor  Gracia  usměje  a  pleskne 


Digitized  by 


Google 


476  A.  Pikhart: 


jej  jemně  —  jak  činívá,  když  se  rozhněvá,  —  bývá  potěšen  skoro 
tolik,  jako  když  zazni  klavír. 

„Ano,**  uvažuje  Toňín  na  konci  celého  přemítání  svého,  „Sor 
Grácii  dříme  asi  hudba  klavíru  v  srdcl.^ 

Je  už  asi  večer,  protože  ptáky  není  slyšeti  a  začali  cvrčeti 
cvrčci;  i  žáby  v  rybníce  se  ozývají,  a  vůně  jerišských  růží  snáší  se 
do  pokoje  silně  a  opojivě.  Klavír  tichounce  vzdychá. 

Zazní  zvon  a  za  okamžik  hlas  José  Luise : 

„Ale  Toňíne,  hochu,  kde  jsi?  Zvonili  k  večeři  už  před  čtvrt  ho- 
dinou, a  ty  jsi  hudbou  celý  vrtohlavý." 

„Ty  nemáš  rád  hudbu  ?« 

„Ne.-^ 

„Proč?" 

„Protože  mne  rozesmutňuje." 

„A  nejsi  rád  smuten,  víš,  tak  někdy  trochu  smuten?" 

„Být  rád,  že  je  člověk  smuten?" 

„Ano!    Je   to  taková  jemná  radost,   až  je  člověku  do  pláče." 

„I  jdi,  hochu,  jsi  blázen!" 

VI. 

Síň,  ve  které  uloženo  prádlo,  je  chladná  a  voní  čistým  plátnem 
a  zralými  kdoulemi.  Je  téměř  poledne,  ale  horko  venku  nemůže  po- 
rušiti polostín,  který  sestra,  opatřující  prádlo,  bedlivě  tam  zachovává. 
Tento  měsíc  má  prádlo  na  starosti  Sor  Gracia.  Je  slyšeti,  jak  pře- 
chází chvatně  po  lesklé  podlaze  a  při   tom  hovoří  s  Toňínem. 

„Co  děláte  terf,  Sor  Qracia?" 

„Skládám  prostěradla,  synáčku;  kdybys  viděl,  jak  pěkně  složené 
je  kladu  do  skříně.  Pojrf,  pomoz  mi  .  .  .  vezmi  tenhle  cíp  a  tenhle . . . 
a  táhni,  ale  silněji,  brachu,  silněji.  I  pro  Pána.  jsi  ty  slaboučký! 
Vždyf  jsi  prostěradlo  pustil!  Nestydíš  se,  kloučku?". 

Za  hudby  slov  svých  se  jeptiška  směje,  a  slepý  chlapec  se  směje 
též.  Než  složili  první  prostěradlo,  vycvičil  se  Toňín  jako  kouzlem, 
jak  má  sáhati  na  chladné,  hladké  plátno,  a  práce  vesele  pokračuje: 
prostěradlo  za  prostěradlem. 

„Ale  je  ten  hoch  chytrý  1  Víš-li  pak,  Toňíne,  že  jsi  znamenitý 
pomocník?  Ode  dneška  půjdeš  se  mnou  každý  čtvrtek,  až  budu 
skládati  prádlo.  Dovedeš-li  pak  vytahovati  tkalouny  polštářů?  Hleď, 
takhle  se  to  dělá." 

Jeptiška  proplétá  prsty  své  mezi  prsty  chlapcovy  a  vysvětluje 
mu  záhadu,  jak  se  vytahují  tkalouny.  A  jak  se  radostně  směje,  co 
zatím  on  úzkostlivě  stahuje  tkalouny. 

„Ano,  tak  se  to  dělá.  Věru,  jsi  učiněný  Šalomoun!" 

„Sor  Gracia,"  ptá  se  Toňín,  „kolik  let  je  vám?" 

„A  co  je  ti  po  tom,  darebo?  Na  srpnový  svátek  Panny  Marie 
mi  bylo  dvaadvacet." 

„A  bývala  jste  vždycky  jeptiškou?" 

„I  pro  Pána!  Myslíš,  že  se  jeptišky  rodí  jako  hříbky?  Jsem 
pět  let  pod  slibem." 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletrie  španělské.  477 

„Pod  slibem?" 

„Ano;  to  znamená,  že  jsem  před  pěti  lety  vstoupila  do  klá- 
štera, čili,  jak  ty  Hkáš,  jsem  pět  let  jeptiškou.** 

„A  proč  jste  nebyla  u  nás  dříve?" 

„Protože  mne  sem  neposlali.  Víš,  než  jsem  přišla  sem,  byla 
jsem  v  ústavu  hluchoněmých  dívek." 

„Hluchoněmých!" 

„Ano,  brachu;  ty  nemluví  a  neslyší." 

„Neslyší?  A  to  tedy  vás  neslyšely,  když  jste  mluvila?" 

„Ovšem  že  ne." 

„A  neslyšely  ptáků  v  zahradě?" 

„Ani  ptáků." 

„Ani  piana,  ani  vodotrysku,  ani  větříku,  když  šumí  ve  stromech?" 

„Ani  piana,  ani  větříku,  ani  vody;  hluchoněmé  dívky  neslyší 
nikdy." 

Toňín  mlčí:  cítí  v  srdci,  že  dívky,  které  neslyšely  nikdy  ani 
hudby,  ani  smíchu,  jsou  asi  velice  nešťastny,  a  rád  by  to  pověděl 
přítelkyni  své,  jeptišce,  ale  nenalézá  slov,  neboť  takové  hluboké  věci 
se  dají  těžko  vyříci! 

„A  povídáte,  že  nikdy?" 

„Nikdy  v  tomto  životě;  ale  až  zemrou,  a  byly-li  hodný,  přijdou 
do  nebe,  a  tam  se  němým  dívkám  rozvážou  jazyky." 

„Rozvážou  se  jim  jazyky  ...  do  opravdy,  do  opravdy?" 

Zdá  se,  že  hoch  odkrývá  dychtivě  nějaké  tajemství;  jeptiška 
bystře  postřehla  rozlet  jeho  naděje. 

„Ano,  brachu  ...  a  otevrou  se  oči  slepých  chlapcův." 

nOči  !" 

„To  se  rozumí.  V  nebi  budeš  viděti.  Uhlídáš  květiny,  které  máš 
tolik  rád,  a  slunce  a  stromy." 

„A  vodu  vodotryskúv  a  ptáky  .  .  .  Myslím,  že  v  nebi  uhlídám 
vás,  Sor  Gracia!" 

„Doufejme  v  Pána  Boha,  synáčku.  A  vida,  už  jsme  hotovi.  Za- 
sloužíš si  mzdu.  Otevři  ústa." 

Ozývá  se  rychlé  zachrastění  svislého  růžence,  cosi  jako  ná- 
prstky nebo  medaille  se  míchá  v  hluboké  kapse,  potom  vnikne  Tó- 
ninoví  do  úst  něco   sladkého  a  na  to  se    ozve    plesknutí  a  smích. 

„Už  jsem  ti  řekla,  že  ti  utrhnu  hlavu,  olízneš-li  mi  ještě  ruku. 
Vida,  jaký  jsi  to  rozmarný  klučina!  Nuže,  tu  máš  ještě  cukrátko, 
abys  se  netvářil  tak  smutně.  —  Ježíši,  vždyť  už  zvoní  klekání!" 

Jeptiška  odchází  chvatně,  a  Toňín  slyší,  jak  se  vzdalují  její  kroky 
po  podlaze  chodby ;  když  je  už  daleko,  přistupuje  ke  stolu  v  prostřed 
pokoje,  zaboří  obličej  do  hromady  čerstvého  prádla  a  do  milého 
jeho  chladu  pláče  dlouho  radostí. 

Vil. 

S  prvními  prškami  říjnovými  padá  smutek  na  srdce  slepých 
chlapcův:  již  se  neprocházejí  po  zahradě,  slunce  nesvítí  už  do  třídy ^ 


Digitized  by 


Google 


478  A.  Pikhart: 

a  věda  učitelova  jest  ještě  tvrdší  a  sušší.  Šumot  deště  zní  nudně 
a  nekonečně. 

„Z  toho  šedivého  nebe  je  našinci  do  pláče,"  řekla  Sor  Gracia 
jdouc  chodbou. 

Člověku  se  zdá  obtížným  vdyChovatí  vlhký  vzduch,  a  zdi  sta- 
vení páchnou  plísní  a  smutkem. 

Pršelo  po  celé  odpůldne;  při  večeři  v  refektáři  se  četla  una- 
vující historie  nějakého  svatého.  Toňínovi  připadala  čtená  slova  jako 
kladívka  dopadající  mu  odměřeně  na  mozek,  takže,  když  skončeno 
čtení  a  večeře  a  on  chtěl  vstáti,  téměř  omdlel;  na  štěstí  jej  zadr- 
želo silné  rámě  José  Luise,  že  se  neskácel. 

Terf  je  půlnoc,  a  on  cítí  v  tichém  klidu  ložnice  v  hlavě  ne- 
příjemné bušení.  Jak  se  ložní  prádlo  lepí !  Vlhko  vše  proniká  a  zdá 
se,  jako  by  se  v  něm  pozvolným  chladem  rozplývalo  tělo. 

Toňín  pomyslil,  že  má  tělo  duté  a  hlavu  olověnou,  a  potom 
se  mu  rozplývá  i  hlava  a  zbývá  jenom  železná  páska,  která  tiskne 
jeho  spánky.  Z  čeho  jen  ty  spánky  jsou,  že  tolik  vydrží?  Železná 
páska  se  rozpaluje;  na  začátku  byla  teplá,  ale  teď  pálí  a  kolem  se 
vznáší  odporný  zápach:  páchne  to  učitelovým  tabákem,  páchne  to 
lavicemi  z  kaple,  které  přede  dvěma  měsíci  natřeli,  a  potom  je  to 
jako  dým  kadidla  páchnoucího  jako  vosk  na  žhavém  uhlí.  A  zá- 
pachy ty  mají  patrně  ostny,  nebof  stoupají  vzhůru  nosem  a  zadírají 
se  mezi  obočí  a  píchají.  Bože,  jak  píchají  I  Kde  je  dech  májových 
růží  a  vonný  chlad  srpnových  dešťů  a  kdoulová  vňně  čerstvého 
prádla?  Toňín  si  neurčitě  představuje,  že  by  ta  hrozná  bolest  mezi 
očima  přestala,  kdyby  ucítil  kdoulovou  vůni.  Kdyby  jej  tak  Sor 
Gracia  vzala  do  skladiště  prádla  . .  . 

Hoch  vykřikl  jako  opuštěné  zvířátko. 

„Co  je  ti,  Toňíne?"  ptá  se  José  Luis,  který  leží  v  sousední 
posteli. 

Toňín  by  rád  odpověděl,  ale  nemůže:  palčivá  páska,  která  mu 
tiskne  čelo,  mu  spoutala  i  slova ;  křičí  dále,  a  tu  se  z  pozadí  ložnice 
ozývají  zvuky,  jako  by  šel  někdo  blíž  a  zastavil  se  u  postele. 

Jsi  nemocen,  Toňíne?* 

Je  to  hlas  Sor  Grácie. 

Hned  na  to  spočívají  mu  na  čele  chladné,  hebké  ruce,  a  tichá 
slova  činí  vzduch  snesitelnějším.  Toňín  mlčí;  je  slyšeti  cinkot  stříbra 
o  sklo. 

„Napij  se,  synáčku,  napij  se."  —  Proč  asi  zní  hlas  Sor  Grácie 
dnešní  noci  vážně  a  beze  smíchu?  Je  ti  lépe?  Uvidíš,  že  hned 
usneš." 

Jemné  ruce  upravují  pokrývku,  a  rty  se  tisknou  na  bolestné 
čelo,  aby  je  vyléčily  polibkem. 

A  terf  se  ozval  výkřik  na  sousední  posteli.  Sor  Gracia  se  obrací 
a  rozhlíží  se.  Byl  to  José  Luis,  ale  zdá  se,  že  zase  usnul. 

Venku  se  rozpršelo  znova  a  déšť  pláče  do   oken  jednotvárně. 


Digitized  by 


Google 


z  nové  belletríe  španělské.  479 


vm. 

Dnes  se  ukázal  slunečný  paprsek.  A  slepí  chlapci  jdou  se  jím 
potěšit  jako  hejno  zimomřivých  ptáčat. 

Půda  je  vlhká  a  kluzká  a  vystupuje  z  ní  zápach  smrti :  to  tam 
hnije  lupení. 

Není  zima,  ale  vzduch,  který  se  stal  vlhkostí  téměř  hmatatelný, 
halí  tělo  slizkými  závoji,  vlasy  se  lepí  na  čelo  jako  v  horečném 
potu.  Hoši  hovoří  potichu  a  tisknou  se  k  sobě,  aby  se  ubránili 
vzduchu,  ve  kterém  křehnou. 

Přede  všemi  jdou  Toňín  a  José  Luis.  Toňín  cítí  v  očích  a  ve 
spáncích  stopy  noční  choroby;  jest  mu,  jako  by  mu  někdo  napínal 
kůži  v  obličeji,  a  připadá  mu,  jako  by  migréna,  zapuzená  lékem,  který 
mu  dala  Sor  Gracia  vypíti,  odnesla  mu  i  mozek.  Jde  jako  ve  snách 
a  myslí  bezmyšlenkovitě  na  neurčité,  nesouvislé  věci.  jaká  to  práce 
a  bezbolestná  bolest  spojiti  kusy  myšlenky  či  sestaviti  dvě  slova! 
Proto  mlčí. 

José  Luis  mlčí  taktéž;  drží  přítelovu  ruku  pevně  a  škubaje  jím 
prudce  vede  jej  chvíli  velmi  rychle  a  zase  zvolna  k  zoufání. 

Toňín  pozoruje,  že  jdou  nějak  podivně,  ale  nemá  sil,  aby  se 
zeptal  vůdce  svého,  proč  jdou  tak  všelijak. 

Prošli  skupinou  stromů:  snad  nějaký  ukrytý  pták  či  vánek 
hnul  poloholými  větvemi  a  padá  množství  velikých  listů  a  několik 
krůpějí  vody,  které  zasáhnou  obličeje  chlapcův.  Jaký  to  rozkošný 
chlad.  Panenko  Maria  I  Lupeny,  které  právě  dokonaly,  a  krůpěje 
deště,  které  strávily  noc  na  stromech  hledíce  k  nebi  a  napily  se 
jitřní  svěžesti,  jsou  balsámem  i  kouzlem  Toňínovu  horečnému  čelu 
a  unaveným  očím.  Kéž  by  padaly  věčně,  kéž  by  jej  osvěžovaly,  až 
by  minula  veškera  horečka! 

Toňín  vyhledal  po  hmatu  strom  a  vráží  do  něho  prudce :  vonná 
šumivá  prška  skrápí  jej:  tílko  jeho  se  zachvívá  příjemnou  rozkoší, 
a  hoch  otvírá  rty,  aby  vypil  krůpěje,  které  mu  splývají  po  obličeji: 
ty  studené  kapky,  rozplývající  se  na  jazyku  jako  ledové  cukrovinky, 
jsou  nesmírně  dobré. 

A  třese  kmenem  dále. 

José  Luis  hučí  mrzutě: 

„Blázníš,  kloučku?  Jsme  celí  zmáčeni!  Necháš  ten  strom!"* 

Toňín  se  zarazil:  hlas  přítelův  zní  nezvskle  drsně  a  je  pln 
hněvu  a  nenávisti!  Pustí  strom  a  jde  zvolna  dále. 

Slepí  chlapci  jdou  jako  vždycky  ke  mříži  na  prostranství,  kde 
není  nebezpečí  a  kde  mohou  pobíhati  a  skákati:  všichni  znají  cestu 
zpaměti,  znají,  jak  lahodí  volné  nebe  nade  hlavou,  jak  skřípe  písek 
na  řádně  upravené  cestě,  jak  šumí  tiše  keře  rostoucí  po  stranách 
a  jak  ostře  voní  buky :  proto  se  Toňín  diví,  když  za  chvíli  cítí  pod 
nohama  měkkou  lepkavou  Minu,  která  se  beze  hluku  uhýbá,  a  se- 
znává,  že  jest  obklopen  vzduchem,  nasyceným  podivnými  vůněmi 
jakoby  trávy,  vyrostlé  ve  stínu  hustých  větví.  Pozoruje  také,  že 
hlasy  kamarádův  zaznívají  v  dáli,    a  cítí,  že  je  kolem  něho  samota. 


Digitized  by 


Google 


480 


A.  Pikhart:  Z  nové  bel letrie  španělské. 


„Kam  to  jdeme?"  volá  s  nevysvětlitelným  děsem. 

José  Luis  neodpovídá. 

„Kam  mne  vedeš?"  opakuje  hošík. 

A  teď  nastává  velká,  tichá  tragedie.  José  Luis  strčil  prudce 
pi^tele,  ten  pozbývá  rovnováhy  a  kutálí  se  se  svahu  a  potopí  se 
v  bahnité  vodě  zátoky. 

IX. 

V  tiché  ložnici  pláče  José  Luis  zoufale ;  trápí  Jej  horečka  a  vý- 
čitky svědomí.  Toňína  ze  zátoky  vytáhli,  protože  se  José  Luis  dal 
do  křiku  a  přiběhli  lidé,  ale  už  byl  mrtev. 

Bože  můj,  jaká  to  hrůza,  smrt  v  domě! 

Jeptišky  plakaly  a  děti  byly  strachem  nemocny.  Teď,  kdy  usnuly, 
je  slyšeti  sbor  úzkostlivého  oddychování;  všem  se  zdá  děsný  sen 
o  dítěti,  které  zahynulo. 

José  Luis  se  dusí,  má  ústa  suchá,  hrdlo  vyprahlé,  oči  zardělé 
pláčem.  Teď  má  přítele  svého,  svého  Toňína,  chlapce  milujícího 
hudbu  a  jemné  vůně,  zuřivě  rád,  miluje  jej  jako  nikdy  —  a  bojí  se  ho ! 

Co  to  hučí?  To  jsou  shnilé  vody  zátoky,  které  stoupají,  stou- 
pají, stoupají,  obklopují  lože,  zaplavují  je  a  teď  jej  pohřbí. 

„Toňíne!  Toňínel" 

A  jako  minulé  noci,  přichází  na  ten  pokřik  Sor  Gracia  a  slyší 
jej  plakati. 

„Co  je  ti,  José  Luisi?" 

Puzena  posvátnou  slitovností  klade  ruce  na  toto  druhé  rozpálené 
•  čelo.  A  José  Luis  v  náhlém  záchvatu  nenávisti  chápe  se  těch  rukou 
a  zuřivě  je  drásá  a  kouše:  jeptiška  křičí,  chce  utéci,  ale  on  kouše 
víc  a  víc  a  sápe  jemné  svěží  maso.  až  mu  vlažná  krev  zaleje  obli- 
čej, a  potom  náhle  omdlévá  a  klesá. 

Sor  Gracia  prchá,  a  její  výkřiky,  příšerný  noční  hlas,  šijí  tra- 
gickou tíhu  do  srdcí  slepých  chlapců,  kteří  už  usnuli. 


Digitized  by 


Google 


Otto  Seydl: 


Láska. 


^Tak  dneska  vám  vyprší  trest,  Maršíku,"  povídal  dozorce  v  jedné 
z  cel  městské  věznice  v  P.  trestanci,  přinášeje  mu  oběd.  „Připravte 
se,"  dodal  s  úřední  vážností,  „po  poledni  vás  zavedu  podle  před- 
pisu k  panu  řediteli,  a  potom  budete  moci  jít,  kam  chcete." 

Po  těch  slovech  odcházel. 

„Jaká  pak  příprava,"  zamumlal  za  ním  oslovený,  blíže  se  k  misce 
jídla  na  hrubém  vězeňském  stole.  Snědl  rychle  skrovný  oběd  a  potom 
se  natáhl  na  lůžko. 

Byl  to  člověk  malé,  zavalité  však  postavy,  pevných  svalů. 
Všechny  jeho  údy  byly  hrubé,  jako  ze  dřeva  by  je  vyřezal ;  zvláště 
hlava  —  ta  připomínala  otesaný  špalek.  Tuhé  přiléhavé  vlasy  ležely 
na  ní,  jako  by  je  byl  nejprve  nalepil  jeden  vedle  druhého  na  kus 
kůže  a  ten  si  pak  připevnil  na  holou  leb.  Z  pod  drsného  obočí 
blýskaly  malé  šedé  oči,  tak  hluboko  zapadlé  v  důlky,  že  člověk  se 
domníval  vidět  dva  otvory  s  něčím  lesknoucím  se  v  nich. 

Maršíka  přivedla  do  věznice  dědičná  vášeň  předků  ~  pytláctví. 
Děd  jeho  zemřel  v  trestnici,  kde  byl  uvězněn,  že  zastřelil  lesního, 
jenž  se  s  ním  utkal  zastihnuv  ho  při  dobíjení  kusu  „vysoké"  ;  otec 
skončil  smrtí  spadnuv  se  skály,  ke  které  omylem  se  dostal  utíkaje 
v  noci  před  pronásledujícími  jej  hajnými,  jimiž  byl  při  pychu  za- 
stižen a  postřelen.  Maršík  sám  odpykával  si  trest  za  postřelení  les- 
ního adjunkta. 

Ta  hrozná  vášeň  pytlácká  byla  takřka  okem,  do  něhož  čas  od 
času  někdo  z  jich  rodu  i  před  dědkem  Maršlkovým  se  chytil,  buď 
aby  více  nevyváži,  neb  aspoň  křídla  své  choutky  si  otloukl. 


31 


Digitized  by 


Google 


482  Olto  Seydl: 


Maršík  seděl  už  šestý  měsíc.  Počátkem  listopadu  vešel  do  cely 
a  trávil  zde  sám  až  do  těchto  dnů,  v  nichž  už  dubnové  slunce 
smálo  se  na  vlhkou  zem. 

Jak  ležel  nyní  na  vězeňském  lůžku,  zíral  tupě  před  sebe  a  vzpo- 
mínal na  svůj  příchod  v  tato  místa. 

S  počátku  bylo  mu  tak,  jako  asi  divokému  zvířeti  uvězněnému 
v  kleci.  On,  volné  dítě  přírody  s  takovou  divokou,  vášnivou  láskou 
k  lesům  a  polím  —  zavřen. 

Byly  to  hrozné  dny  pro  něho,  nežli  si  zvykl.  Pobíhával  po  úzké 
<:ele  jako  pominutý,  s  kletbami  na  rtech  proti  všemu,  co  viděl  kolem 
sebe,  proti  těm,  na  jichž  zakročení  dostal  se  do  vězení,  odmítal 
jídlo  —  ale  posty,  dobrovolné  i  ty,  kterými  snažili  se  oslabiti  jeho 
zuřivost,  i  monotónnost  dnů  pomalu  plynoucích  v  nucené  práci,  již 
musil  konati  s  ostatními  vězni,  —  to  vše  způsobilo,  že  konečně  přivykl 
nemilému  pobytu  a  tupě  ho  snášel. 

Každodenně  díval  se,  pokud  mu  to  zpola  zabedněné  okno  úzké 
světničky  dovolovalo,  ven.  Skrovný  výhled  jevil  mu  střechy  městských 
stavení,  za  nimiž  se  táhla  hnědá  prouha  polí,  obílená  tu  a  tam 
sněhem  a  končící  u  široké,  temnomodré  linie  —  lesa. 

Pohled  na  ten  modrý  pruh  budil  v  pytlákovi  vzpomínky,  dával 
v  jeho  prsou  vznikati  touhám  po  těch  lesnatých  končinách,  v  nichž 
potuloval  se  jindy  s  „pytlačkou"  na  rameni  a  jež  ležely  v  opačnou 
stranu  věznice  —  u  vísky,  z  níž  byl. 

A  zvlášť  jeden  les  to  byl,  na  který  pytlák  neustále  vzpomínal 
a  po  němž  zvláště  toužil. 

Byl  to  rozsáhlý  panský  bor,  na  jehož  kraji  stávala  chatrč  jeho  děda 
i  otce,  dnes  už  dávno  srovnaná  se  zemí.  V  chatrči  té  se  Maršík  narodil. 

Za  slunných  dnů,  kdy  matka  vynesla  dítě  s  kolébkou  před  barák, 
stápěl  je  vzduch  toho  lesa  ve  vonných  vlnách,  stromy  nad  ním  klá- 
tily korunami  a  zvuky  ptačích  hrdel  doléhaly  k  jeho  sluchu,  dosud 
nechápajícímu. 

Týž  les  jej  uspával  šuměním  v  tichém  vánku  letních  večerů, 
ztichlých  a  zšeřených,  hučel  nad  jeho  hlavou,  když  Meluzina  divým 
jekem  hvízdala  nad  střechou  rodné  chatrče,  i  pěl  mu  divokou  uko- 
lébavku praskotem  větví  ve  vichru  se  lámajících  za  rachotu  hromu 
a  záře  blesků.  Později  vedly  dítě  první  jeho  kroky  do  zeleně  me- 
chové, ke  kořenům  stromů,  na  úzké  stezky  vystlané  suchým  jehli- 
čím. Stromy  ty  zřely  po  málo  letech  u  svých  pat  hocha,  sbírajícího 
houby  a  lesní  ovoce,  i  slyšely  první  výstřel  z  pytlácké  pušky  vý- 
rostkovy, když  vzkypěla  v  něm  poprvé  rodinná  vášeň. 

Kus  té  lesní  půdy  byl  mu  nejen  rodištěm,  domovem,  vlastí  — 
byl  mu  i  rodinnou  kronikou. 

V  tomto  lese  zastihli  dědka  při  pychu  a  tam  ztratil  svobodu, 
zde  zbarvil  Maršíkův  otec  svou  krví  mechovou  zeleň,  vydechuje  na- 
posledy, a  tam  i  Maršík  sám  se  utkal  v  nerovné  půtce  s  adjunktem. 

Všechny  vzpomínky  z  dětství,  jinošství  i  mužného  věku,  všechny 
reminiscence  předchozích  členů  pytlácké  rodiny  se  týkající  zavírala 
v  sobě  temná  massa  stromoví  tam  u  rodné  vesnice. 


Digitized  by 


Google 


Láska.  483 


Jaký  div,  že  pytlákovi  bor  ten  byl  tak  milý  a  drahý,  dražši  nežli 
kterýkoliv  z  tesů  okolních. 

Znal  v  ném  každý  úkryt,  každou  stezku ;  žádný  pařez  stromový 
nebyl  mu  neznámý  a  vyhloubená  doupata  zvěře  nebyla  mu  skryta. 
Považoval  jej  ve  své  divoké,  bezmezné  lásce  skoro  za  svůj  vlastní.- 

Hnedle  bude  zas  tam,  ve  „svém"  lese  —  uvažoval,  hledě  před 
sebe,  jak  ležel  na  kavalci;  první  jeho  cesta  povede  přímo  v  jeho 
klín,  v  ta  drahá  místa  —  půjde  „domů". 

Neměl  ani  jiného  domova,  než  ten  les.  O  chatrč  po  otci  se 
příliš  nestaral,  a  tak  postaral  se  o  ni  čas  —  dnes  nebylo  po  ní 
ani  památky.  V  zimě  potuloval  se  od  stavení  k  stavení;  kde  dali 
mu  přespati,  pobyl,  druhého  večera  hledal  nocleh  opět  jinde.  Aby 
se  uživil,  konal  po  selských  statcích  domácí  práce  za  sousto  jídla. 
Kus  obnošeného  šatstva  časem  také  dostal,  a  ták  tloukl  to  živobytí 
den  ode  dne  stejně. 

V  létě  však  nedoprošoval  se  ve  vesnici  noclehu.  Tu  spával  na 
mechu  „svého"  lesa;  ani  obavy  před  obchůzkami  hajných  nevypu- 
dily ho  z  drahých  míst .  .  . 

Při  všech  těchto  vzpomínkách  dnes  jako  jindy  vyrůstala  v  pytlá- 
kových prsou  divoká  touha  po  bývalém  životě  a  po  okolí,  v  němž 
dříve  byl  žil;  a  v  to  se  mísil  uspokojivý  pocit  radosti,  že  bude  už 
nuceného  odloučení  od  přírody  konec. 

Z  dumání  vyrušil  jej  dozorce,  jenž  přišel,  aby  ho  dovedl  k  ře- 
diteli věznice;  ten  mu  ohlásil,  že  jest  volný,  vyplatil  mu  něco 
peněz,  které  svou  prací  ve  vězení  si  vydělal,  potom  pronesl  k  němu 
několik  frasí,  z  nichž  pytlák  nepamatoval  než  slovo  „polepšení" 
a  něco  o  zanechání  nebezpečného  zaměstnání,  jež  bylo  příčinou  jeho 
uvěznění.  Potom  vydal  mu  dozorce  šaty,  v  nichž  sem  Maršík  byl 
přišel.  Pytlák  se  v  ně  převlékl  a  kývnuv  po  dozorci  hlavou  v  po- 
zdrav, vyšel  na  ulici. 

Oddechl  si  spokojeně,  když  se  ocitl  mimo  stěny,  jež  ho  tak 
byly  svíraly. 

Přesvědčiv  se,  že  v  kapse  kabátu  nalézá  se  dosud  krátká  jeho 
dřevěnka,  koupil  si  v  nejbližší  prodejně  tabák  a  zápalky  a  oddávaje 
se  požitku,  jemuž  musel  po  celou  dobu  ve  vězení  ztrávenou  odvy- 
kati, dal  se  na  cestu  k  domovu. 

Prošel  několika  ulicemi,  do  nichž  dubnové  slunce  k  západu  se 
klonící  vyvábilo  houfy  dětí,  které  s  pokřikem  tu  pobíhaly,  a  vyšel 
na  silnici  do  polí. 

Jak  se  zaradoval,  když  byl  opět  uprostřed  přírody,  probouze- 
jící se  k  životu,  mezi  lány  zelenajícího  se  ozimu,  volný  a  bezsta- 
rostný, jako  býval  vždy  jindy! 

Kráčel  statně,  pokuřuje  chutě  ze  své  dřevěnky.  Vesnice  byla 
asi  půl  druhé  hodiny  cesty  vzdálena,  a  pytlák  chtěl  býti  s  večerem, 
jenž  byl  nedaleko,  doma. 

II. 

V  Chejlavách,  starém,  polovykáceném  panském  lese  už  šeřilo, 
když  pytlák  k  němu  došel.  Zaměřil  se  silnice  vzhůru  po  svahu,  který 

31* 


Digitized  by 


Google 


484  Otto.Seydl: 

byl  pluhem  rozbrázděn  v  pole,  k  lesu.  Tu  se  zastavil  a  s  rozkoší 
ssál  roztaženými  chřfpěmi  svěží  vzduch  lesa  i  rozorané  prsti,  vonící 
jarem. 

Zadíval  se  před  sebe.  Na  druhé  straně,  pod  silnicí,  modře  se 
leskla  hladina  rybníka ;  za  vodou  černaly  se  budovy  továrny.  V  právo 
od  nich  leželo  nádraží  a  nad  ním  nahoře  na  mírném  svahu  rozkládal 
se  les,  jenž  hradbou  svých  kmenů  ukrýval  ten  bor,  který  byl  pytlá- 
kovi nejdražším. 

A  od  té  černavé  massy  stromů  v  levo  se  snesly  Maršíkovy  zraky. 
Tam  jeho  nepřítel  rozbil  stany.  Budovy  panské  pily  rozkládaly  se  tu 
zrovna  nad  nádražím,  mezi  ním  a  lesem,  aby  nebylo  daleko  dopraviti 
zpracované  dřevo  na  železniční  vozy. 

Maršík  nenáviděl   pilu  z  celé  své  duše. 

Když  ji  počali  před  málo  lety  stavěti,  obcházíval  nedůvěřivě 
kolem,  jsa  zvědav  na  to,  co  přijde.  Často  stával  dlouhou  dobu  na 
pokraji  „svého"  lesa,  jako  by  chtěl  zameziti  přístup  do  něho  všem, 
kdo  by  se  snad  chtěli  pokusiti  o  zkácení  jediného  kmene. 

Obavy  pytlákovy  byly  však  tenkrát  zbytečný.  Panství  obracelo 
svůj  zřetel  v  jinou  stranu,  do  revírů  odlehlejších,  a  tak  zůstával  pyt- 
lákův les  netknutým. 

Ani  ve  vězení  nepřipadlo  mu  na  mysl,  že  by  „jeho"  les  byl 
ohrožen;  věděl,  že  bylo  započato,  nežli  vešel  do  věznice,  s  porá- 
žením rozsáhlého  lesa  dále  od  vísky,  a  že  práce  nebude  tak  brzy 
skončena  .  .  . 

Jak  tu  nyní  stál  dívaje  se  v  kraj,  vzpomínal  zase  na  ten  „svůj" 
les  a  dával  rozepjati  se  v  sobě  touze,  býti  již  v  jeho  klínu.  Seběhl 
zpět  na  silnici  a  rázným  krokem  dal  se  ku  předu  .  .  . 

U  prvních  stavení  vesnice  setkával  se  s  dělníky,  jdoucími  z  práce 
v  železářských  továrnách.  V  šeru,  jež  rychle  se  snášelo  po  západu 
slunce  k  zemi,    nepoznali  ho,  a  on  sám  si  toho  ani  nepřál. 

Prošel  dlouhou  ulicí,  vroubenou  po  jedné  straně  villami  boha- 
tých, kteří  do  vesnice  jezdívali  ztrávit  léto,  po  druhé  straně  domky 
vesničanů,  a  dal  se  po  svahu  v  levo  dolů.  Sešel  kolem  železářských 
továren,  jasně  osvětlených  a  lomozících  stroji,  došel  po  silnici  až 
tam,  kde  traf  ji  přetínala,  a  dal  se  nad  nádražím  vzhůru  k  pile. 

Postupně  zrychloval  kroky,  jak  v  něm  nabývala  touha,  býti  již 
tam  v  drahém  mu  lese,  převahy  nade  vším  jiným. 

Musí  tudy  až  k  pile,  potom  půjde  několik  set  metrů  lesem, 
zahne  do  menšího  lesíka  v  právo,  a  jakmile  dospěje  k  potoku,  jenž 
teče  po  kraji  tohoto  lesíka  a  toho  „jeho",  bude  —  „doma". 

Vášnivá  láska,  hrozná,  skoro  vybuchující,  poháněla  nyní  nohy 
Maršíkovy  až  v  běh. 

Cestou  nešel  nikdo,  pila  halila  se  v  tmu,  jen  dvě,  tři  okénka 
v  bytě  pilaře  žlutě  svítila  v  jarní  večer.  Pytlák  přeběhl  mimo  a  za 
chvíli  octl  se  v  lese. 

Po  obloze  se  proháněly  mraky,  jichž  roztrhanou  clonou  vyhlédl 
tu  a  tam  měsíc.  Dole  ve  vesnici  zvonili  klekání.  Pytlák  v  běhu  sňal 
čepici  a  pokřižoval  se  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Láská:  485 


Potem,  jenž  na  něm  odvyklou  námahou  vyvstal,  se  už  zaléval, 
ale  což  —  hnedle  bude  u  cíle  a  pak  si  oddechne :  houští  pod  skalou 
přijme  jej  zase  ve  své  objetí,  a  vyspí  se  tak,  jako  často  již  po 
namáhavém  nočním  lovu.  Bude  to  jiná  pohova  než  na  vězeňském  ka- 
valci :  boží  nebe  nad  sebou,  přírodu  kolem  —  ve  „svém  lese"  .  .  . 
pytlák  cítil  se  šťastným  už  při  pouhé  vzpomínce  na  noc,  jež  ho  o- 
čekávala  ... 

Konečně  se  objevila  lesní  vozová  cesta  se  znatelnými  stopami 
kol  v  blátě,  vysušeném  jarním  sluncem  a  větrem.  Maršík  dal  se 
rychle  po  ní. 

Dech  se  mu  krátil  účinkem  běhu  i  vzriistající  touhy,  pot  stékal 
mu  proudem  po  čele,  tváři  i  po  rozhalených  prsou,  slepoval  mu 
vlasy,  než  vše  to  přemáhala  stále  žádost  býti  již  tam  —  tam  „doma". 

Běžel,  pokud  mohl,  stále  rychleji. 

Houstnoucí  tma  nedala  mu  sice  viděti  v  před  více  než  na 
krok,  nejvýše  na  dva,  ale  cesta  byla  schůdná,  a  ostatně  vždyť  kráčel 
těmito  místy  často  za  hustší  tmy,  za  bouře  i  deště,  kdy  nebyl 
jist,  že  nevrazí  při  každém  kroku,  hlavou  do  stromového  pně. 

Konečně  mu  dolehlo  k  sluchu  známé  šplounání  potoka.  Ještě 
krok,  dva  —  a  stanul  jako  vražen  do  země  .  .  . 

Zíral  před  sebe  lupě,  s  očima  vypoulenýma,  s  ústy  otevřenými, 
jak  se  mu  jimi  dech  těžce  prodíral  v  krátkých  přestávkách.  Nechápal, 
nevěřil,  že  by  to,  co  viděl  před  sebou,  mohlo  býti  skutečností.  Pří- 
čilo se  mu  přijmouti  za  pravdu,  před  čím  stál,  —  a  přece  tó  byla 
holá  pravda. 

Měsíc,  vypluvší  z  mraků,  ozářil  prostranství  před  ním,  a  on  v  jeho 
svitu  zřejmě  poznal,  co  dříve  nejasně  se  mu  v  šeru  jevilo. 

Místo  krásného  lesa  plazila  se  zde  ohromná  žlutošedá  paseka 
jako  obrovská  houně,  pokryta  tu  a  tam  vymrzlou,  uschlou  metlicí 
a  travou.  Zbylé  pařezy  černaly  se  v  ní  jako  díry.  — 

Z  celého  rozsáhlého  boru  nezbýval  ni  jediný  strom.  Než  přece; 
tam  na  druhé  straně  potoka,  několik  kroků  od  místa,  na  němž  ztr- 
nule se  byl  zastavil,  hrbila  se  zakrnělá  borovice.  Byla  to  ta,  pod 
jejíž  kořeny  do  dutiny  často  schovával  svou  starou  pušku  pytlačku. 

Všechny  ostatní  stromy  byly  pryč,  pohltila  je,  jak  ani  jinak  ne- 
mohlo být,  panská  pila,  jejíž  černé  budovy  osvětlovány  jsouce  ú- 
plňkem  jevily  se  za  nevysokou  houštinou. 

„Pakáž!"  vydralo  se  z  úst  Maršíkových  jako  řev  tura.  A  ještě 
jednou  splynul  přes  jeho  rty  zvuk,  neartikulovaný,  který  už  dokonce 
nebyl  hlasem  člověka :  to  byl  řev  poraněného  zvířete,  které  zaslepeno 
vztekem  a  podrážděno  bolestí  vrhá  se  na  útočícího. 

„Jeho"  les,  ten  hvozd  pytlákovi  tak  drahý,  jeho  rodinná  kro- 
nika, ve  které  život  předků  i  jeho  samého  byl  zaznamenán  skoro 
den  ode  dne,  —  les,  jenž  byl  jeho  domovem,  vlastí  a  světem,  byl 
zmizel.  A  místo  něho  šklebila  se  tu  výsměšně,  jak  se  pytlákovi  zdálo, 
ta  protivná  paseka  v  chladném  světle  luny. 

Maršík  pomalu  probíral  se  ze  stavu  skoro  bezvědomého,  do 
něhož    byl    nenadálým    objevem    uvržen.     Chtěl   překročiti    můstek, 


Digitized  by 


Google 


486  Oito  Seydl:  Láska. 


přes  potok    položený,    nehyi  však  s  to  učiniti    kroku  do  té  žlutavé 
trávy. 

Jako  by  mu  bylo  v  prsou  posi  prasklo. 

A  zrK>va  v  něm  vzkypělo;  vrhl  se  s  divokým  pláčem  bez  slz, 
vyrážeje  nesouvislé  zvuky,  k  zemi.  Rval  prsty  vlhkou  lesní  půdu,  tloukl 
tělem,  jsa  slepý  vztekem  a  bolestí. 

Potom  znaven  zůstal  ležeti  na  chladné  zemi  .  .  . 

Po  dlouhé  chvíli  se  zvedl.  Cosi  divokého  zablýsklo  mu  v  za- 
padlých očích. 

„Zkazili  mi  les,  rozsekali  stromy  .  .  .  Kdo?  —  Tam  —  v  pile," 
ptat  se  a  sám  si  odpovídal.  Poslední  slova  zbarvoval  už  zase  pro- 
pukávajicí  vztek. 

»Jen  počkejte!"  pronesl  výhružně. 

Sešel  podél  lesíka,  kterým  před  chvílí  byl  přišel,  prodral  se  hou- 
štinou a  na  jejím  konci  opatrně  vyhlédl  z  pod  větví,  sklánějících  se 
až  k  zemi. 

Za  nevelikou  loukou,  ve  vzdálenosti  několika  jen  metrů  od  kraje 
houštiny,  rýsovaly  se  neurčitě  obrysy  budov  pily. 

Pytlák  vida,  že  není  nikoho  na  blízku,    vykročil  zcela  z  mlázi. 

Měsíc  byl  skryt  za  mraky.  Maršík  stanul  —  chvíli  poslouchal  .  .  . 
Kolem  bylo  ticho. 

Dole  ve  vesnici,  jejíž  ozářená  okna  bylo  viděti,  zaštěkal  pes. 
Po  něm  zavrčel  hafan  na  pile. 

V  lese  ozval  se  skřek  nějakého  ptáka.  Sova  houkla  v  temnotu  . . . 

Pytlák  přikrčil  sek  zemi,  a  tma,  která  jen  zkušenému  oku  dá- 
vala nezřetelně  poznati  blízké  budovy,  jej  pohltila. 

Za  několik  minut  kraj  se  ozářil  krvavým  leskem  požáru,  hltavě 
ztravujícího  pilu  s  obrovskými  v  ní  zásobami  vyschlého  dříví. 

A  v  pasece  nad  houštinou,  na  zkřivené  borovici  nad  potokem 
skloněné  houpalo  se  ve  smyčce  řemenu  pytlákovo  tělo,  trhajíc  sebou 
v  posledním  tažení. 


Digitized  by 


Google 


487 


Edvard  Bém: 

Sedm  rhapsodii. 

z  dopisů  y.  Milaberského, 
I 

Poslední  list!  Snad?  Snad...!  Chvíle  oddechu;  lorf  vplula 
z  bouřného  moře  života  do  klidného  přístavu  .  .  .  Klid  ?  Jen  chvíli . . . 
Za  několik  hodin  bude  hnána  zase  na  širé  moře  —  moře  bez  světel 
majáků,  bez  svitu  hvězd.  Pouf  je  tak  daleká  a  země  cíle  nedozírná ! 

Sen  duše  ... 

Lodník  na  přídi  lodi  zvoní  již  k  odplutí !  Volám :  Sečkejte  ještě  den ! 
Snad  čisté  a  něžné  hvězdy  rozzáří  se  na  obloze . . .  budou  našim  kompasem. 

Je  krásná  jarní  noc  na  moři;  s  pobřeží  doznívají  písně  lásky, 
světla  mizí,  jen  vítr  přináší  víini  květů;  a  naposled  vlny  dozpěvují.: 
hoho  —  jahou  —  hoho  —  jalahou  — 

Ave  Antoinetto!  Paní  lásky  a  krásy!  Přijdete? 

Je  krásná  jarní  noc  na  moři  —  vlny  dozpěvují:  hoho  —  jahou 
—  hoho  —  jalahou  — 

Ave  Antoinetto !  Duše,  srdce  a  oči  se  modlí.  Naděje  jim  odpo- 
vídá: ještě  jeden  poutník,  jenž- prchá  před  všedností,  před  vřavou 
krutostí,  uskoku,  prospěchu  a  zločinu,  vstoupí  na  naši  lorf. 

Přijdete?  Ruka  je  vztažena  —  hledá  ruku  vaši. 

Oči  chtějí  proniknouti  temno  —  hledají  třpyt  vašich  očí. 

Ave  Antoinetto !  S  pobřeží  doznívají  písně  lásky,  světla  mizí.  Jediné 
světlo  chtěl  bych :  velké  čisté  lásky.  Příliš  mnoho  nadosudový  zákon  země  ? 

Je  volné  moře  . . .  daleké  jeho  cesty,  delší  než  věk  lidský.  Přijdete  ? 

Ve  vanu  větru  a  bouři  vln  zní  tlukot  srdce.  Uslyšíte  jej  ? 

Nikdo  nepřichází.  Jediný  hlas  blížícího  se  kroku  vašeho  ř  — 
Antoinetto!  —  Jen  vznešené  ticho  noci  a  samoty  kolem  — 

Nikdo  nepřijde,  kdo  vroucí  stisk  ruky  by  opětoval  vroucně? 

Nikdo  nepřijde,  kdo  odhodiv  všechna  pouta,  svazy,  konvence,  pro- 
spěch hodiny  a  dne,  šel  by  v  prostotě,  oddanosti  a  poctivosti  za  snem  duše  ? 

A  nikdo  nepřijde,  aby  na  obloze  života  mohly  rozzářit  se  hvězdy 
něžným,  čistým,  snivým  třpytem? 

Hlas  volá  —  žádá  ozvěny.  A  nyní  zmlká.  Snad  krajina  je  ro- 
vinná, bez  hor;  nemůže  opětovati  volání. 

Lodník  na  přídi  lodi  volá:  „Tož  zítra  jistě  odplujem  !  Johola ho  . . . 
Kapitáne!  Zítra  jistě  odplujem!*' 

Poslední  náš  přístav!  A  poutník  nepřichází.  Ruka  ještě  vztažena,  srdce 
ještě  chvěje  se  bolně.  A  duše?  Duše?!  Zítra  vypluje  na  širé  moře  sama. 

Ave  Antoinetto!  Paní  lásky  a  krásy! 

Lodník  na  přídi  lodi  volá:  „Tož  zítra  jistě  odplujem!  Joholaho! 
Holaho!  Kapitáne!  Tož  zítra  jistě  odplujem  ..." 

Je  krásná  jarní  noc  na  moři;  s  pobřeží  doznívají  písně  lásky, 
světla  mizí,  jen  vítr  přináší  vůni  květů ;  a  naposled  vlny  dozpěvují : 
hoho  —  jahou  —  hoho  —  jalahou  — 

Duše,  srdce  a  oči  se  modlí. 

Nikdo  nepřijde. 


Digitized  by 


Google 


488  Edvard  Bém: 


II. 


Chodívám  zde  ráno  na  malou  procházku,  nemohl  bych  jinak  psát.  Na 
modrém  horizontu  plují  bílá,  stHbrem  protkaná  oblaka  i  zpívají  píseň  jitra. 

Parkány  FQrstenberské  zahrady  a  rokokové  altány  něžně  záři 
v  paprscích  slunečních;  rozkvetlé  koruny  stromů,  jako  snivé  kytice 
Jásky,  chvějí  se  y  tisíci  polibcích  lehounkého  vánku. 

Úmyslně  vycházím  z  domova  až  po  osmé  ranní  hodině,  kdy  chodí 
ulicemi  nejméně  lidí.  Vystupuji  na  návrší  a  dívám  se,  vlastně  modlím  se 
před  nádhernou  panoramou  Prahy.  Střechy  a  věže  vlají  tajemnými  zá- 
voji bílé  záře  reflexí.  Pod  Petřínem  krásná  patina  kupole  sv.  Mikuláše  se 
štíhlou  poboční  věží,  tak  bizarrní  a  krásnou,  vévodí  Malé  Straně.  Že- 
lezná obluda  na  Petříně  mne  konečně  vypudí.  Tak  tupě  se  vždy  dívá. 

Mám  své  body  a  perspektivy,  ;v  nichž  mé  božstvo  krásy  zapa- 
luje svaté  ohně.  Modlím  se. 

Nepohnutě  stojím,  mize  svou  jednotkou  v  citovém  rozvlnění. 

Je  to  tak  divné  ? 

Jakýsi  člověk  mne  obchází,  poloudiveně  a  polozvědavě  dívá  se 
y  mou  tvář.  Mrazivé  chvění  proběhlo  mým  tělem. 

A  ten  člověk  dívá  se  týmž  směrem  jako  já,,  a  zase  udiveně 
pátrá  v  mé  tváři. 

Vypudil  mne,  jako  železná  obluda  na  Petříně. 

Pravil  jste  mi,  můj  drahý: 

„Českého  Kubika  chytnout  ...  to  si  počkáte!" 

Nenapadlo  mi  nikdy  jej  chytat.  Zde  máte  důkaz!  Přijde  sám. 
Dívá  se.  Ale  jak  vše  mrazí  — 

Zastavte  se  na  ulici  a  dívejte  se  k  jednomu  bodu;  bez  udice 
chytí  se  tolik  líných  kaprů,  že  to  množství  naplní  vás  hrůzou. 

To  znamená  u  těch  lidí  vniternou  bezživotnost. 

Pochopit  mystérium  krásy,  to  mi  vždy  připadá,  jako  vrhnout  se 
v  šílenství  srdce  do  nejkrásnější  bezedné  propasti  života,  v  níž  spád 
a  vzlet  řídí  duch  a  cit.  Heroisinem  srdce  podáno  duši  největší  štěstí: 
krása.  A  duše  žije!  Žije!  Žije! 

Můj  drahý  I 

A  považte,  jak  je  to  k  smíchu,  když  bytosti  úzkostlivě  a  zvědavě 
obcházejí  nad  krásnou  propastí  s  kompasem  opatrnosti  —  a  myslí, 
že  mají  život  v  dlani,  že  je  mapa  Evropy! 

Strašlivě  anebo  posměšně  na  vás  křičí,  chtějí  zabránit  vaší  sebe- 
vraždě, vašemu  osvobození,  vzletu,  opojení  —  protože  mají  línou, 
drsnou  duši,  která  bez  krásy  umírá.  Vrhají  za  vámi  provazová  lana, 
výkřiky  vás  pronásledují,  chtějí  vás  zachránit,  vysvobodit,  chtějí, 
abyste  zemřel  také  jich  nemocí. 

A  není  to  krásné,  zemřít  v  štěstí  duše  a  tajemství  krásy,  v  němž 
více  žila  duše  než  tělo? 

III. 

Je  večer.  Stoupám  Vlašskou  ulicí  k  Petřínu.  Hlavním  vchodem 
v  Karmelitské  ulici  proudí  k  Petřínu  řady  lidí,  kteří  ukazují  své  toi- 


Digitized  by 


Google 


Sedm  rhapsodii.  489 


letty;  kladou  tenata  s  maskou  lásky,  vlastně  korsety,  v  nichž  sešně- 
rovaná láska  kombinací  prospěchu  zhasíná  v  mladých  srdcích,  před- 
časně sestárlých.  Vyhaslé  požáry.  Jsou  blaženi,  že  mají  v  tobolce 
zlatník;  já  ho  nemám,  a  kdybych  jej  měl,  neuvedlo  by  mne  to  ve 
vytržení.  V^y  víte,  můj  drahý,  že  není  to  závist,  spíše  pohrdání. 

Barokní  a  rokokové  domky  usmívají  se  něžně  a  tak  mile  v  zlatě 
zapadajícího  slunce.  V  bujné  zeleni  Strahovské  zahrady,  vysoko  vy- 
pínající se  nad  štíty  domů,  rýsují  se  dumavé  krajky  štíhlých  topolň 
na  zelené  obloze. 

Klid  .  .  .  Tiše  kmitlo  se  kolem  mne  několik  tváří  zasvěcenců. 
Kráse?  Samotě?  Příbuznost  duše  se  jen  tuší. 

Milenci!  Slunce  lásky!  Rty  šeptají  kouzlo  oddanosti,  tajemné 
úsmévy  letí  královstvím  krásy,  jež  láska  rozšiřuje  .  .  '.  kéž  silu 
má!  Hledte!  Snivé  pohledy  očí  je  doprovázejí  .  .  .vlna  za  vlnou 
v  srdce  bouří,  chvěje  jich  těly  . .  .  opojné  stenání . . .  zázračné  radosti  a 
štěstí  ...  naslouchejte  ...  bouře  ztišuje  se  v  hudbě  rozechvěných 
strun  duše ;  zní  hudba  . . .  tajemná . , .  Záření  slunce?  Poetická  gravitace 
v  spiritualnost .  .  .  Dívám  se  za  nimi  .  .  .  mizí  jak  fantom  .  .  . 

Muj  osudie! 

Milovat!  Milovat!  A  věčně  neukojen  být. 

Ta  kletba  visí  nad  mým  šíleným  srdcem. 

Já  přišel  v  přítomnost ;  jí  nelze  dáti  mému  šílenému  srdcí  ukojení. 

Sám  .  .  . 

Hlas  zvonu  zní  .  .  .  Druhý  I  Třetí . ,  .  Sedmý!  Nádherná  bouře! 
Rozvlnění  moře.  Ztiší  již  konečně  mé  srdce? 

Jen  dálka  dává  harmonii. 

Tam  dole  hudba  zvonů  zní  disharmonicky,    šíleným    hláholem. 

Proč  harmonicky  kolébat  přítomný  večer  lidstva? 

Za  cenu  uznání?  Ah !  Zvony  z  blízka  ...  z  dáli . . .  takové  je  umění. 

Můj  osude,  chraňte  mé  srdce !  Af  v  šílené  lásce  nikdy  nezvoní . . . 
harmonicky  .  .  .  tam  dole  .  .  .  přítomnému  večeru! 

IV. 

Můj  drahý! 

Od  včerejšího  odpoledne  neustále  prší;  popelavě  šedá  obloha 
klene  se  nad  Prahou,  nehybně  —  tak  jako  věčnost. 

Tak  nehybně  ... 

Toulám  se  rád  v  takových  dnech ;  déšť  lehounce  snáší  se  k  zemi 
jak  třpytné  slzy  bolesti ;  dny  hříšníků,  z  nichž  v  té  době  jsem  asi  nej- 
větším, neboř  pohrdám  automaty  úměrnosti,  kteří  dnes  hlásají  veřejné 
mínění;  miluji  všechnu  neurčitost  a  nejistotu,  ty  velké,  hluboké  pří- 
činy štěstí  svobodné  osobnosti,  neustálého  vzrušení  a  napjetí,  touhy 
a  opojení,  slastné  víry  a  pronikání  propastných  nebezpečí  a  srázů, 
kde  sílí  odvaha  a  mluví  osud,  zásluha.  Vím,  nic  pro  dnešní  dobu, 
a  směji  se  jako  kamzík  unikající  po  srázném  hřebene  těžkopádnému 
střelci,  který  uvažuje,  co  by  ztratil  a  čeho  by  nabyl,  který  počítá,  po- 
čítá, čeká  a  uvažuje  ...  Byl  jsem  vždy  šťasten  odvahou,  nebez- 
pečím,   a  vím,   jak  každá   krůpěj  krve  v  těch    chvííech  žila  v  mém 


Digitized  by 


Google 


490  Edvard  Bén: 


těle ;  žít  celou  osobností,  napjetím  a  vzrušením,  rozlcošf  i  hrůzou  . . . 
Nic  mi  není  po  uvažujících  a  úměrných.  Nepřátelé ! 

Duší  vanou  měkké  nálady  a  mizí,  nové  zas  přiletí,  rozpínají  svá 
oblačná  křídla,  tak  jemná,  jak  mlhy  v  jitru  na  horách.  A  dnes! 
Dnes  I  Myslil  jsem,  že  mi  nebude  možno  navštíviti  své  stromy !  Ta- 
kový náhlý  stesk  provanul  mou  duší. 

Mám  tři  páry  bot  —  podlehly  však  zkáze. 

Můj  dobrý  správce  obuvi  projevil  starost  o  můj  majetek  — 
ale  bylo  v  jeho  slovech  tolik  soucitu.  Nenávidím  soucit. 

A  pomohl  jsem  si. 

Vám  líbí  se,  můj  drahý,  mé  jemné  dopisní  listy.  Proložil  jsem 
jimi  nitro  své  obuvi.  Aristokratismus  v  botě  I  Smějete  se,  vidte?  Ale 
musel  jsem  k  svým  stromům,  k  svým  stromům  I 

Vítr  lehounce  šeptal  v  korunách  a  listy  lině  snivě  se  třpytily, 
a  větve  vznášely  se,  jak  by  chtěly  mluvit. 

Mé  stromy!  Měsíčná  perlef  bříz!  Dumavé  sosny,  nyvé  vrby, 
tak  smutně  vlající!  Mé  perspektivy  krásy  s  tajemnými  ohni! 

Bez  krásy  nemohu  žít! 

Tak  píše  vám  člověk,  jenž  má  tři  páry  nepotřebných .  bot,  je- 
muž rozum  se  marně  směje,  že  nebyl  tak  chytrácky  praktickým 
jako  jiní  —  a  žije  svým  snům  v  bídě. 

Tak  píše  vám  člověk^  jenž  bez  trpkosti  pochopil  odevzdaně  jednu 
velkou  pravdu,  že  sen  a  touhu,  vzlet  a  velkou  lásku  přítomnost  odívá 
v  cáry  bídy,  v  cáry  smutné  a  bolestné,  jimž  chytrost  lidí  se  směje. 

Můj  drahý,  burfte  zdráv. 

Jen  pro  všechno  krásné  na  této  zemi  nechtějte  pochopit!  Vše- 
chno závratné  nutno  cítit,  to  znamená:  býti  v  blízkosti,  v  dosahu 
veškeré  rozkoše  i  hrůzy,  u  vědomí  nepotřebnosti  dalekohledu.  Vůni 
lesa  cítíme  v  lese,  krásu  hor  na  horách  .  .  . 

V. 

Prodal  jsem  své  obrazy.  Přišli  obchodníci  a  ti  pověstní  přátelé 
umění,  kteří  kupují  obrazy  ne  pro  krásu  a  své  sny,  ale  pro  obdiv 
svých  hostí.  Kritisovali  barvy,  studovali  podpisy.  Jméno  bylo  hlavní 
věcí,  vzpruhou  zájmu.  Měl  jsem  málo  jmen.  Mé  drahé  obrazy !  Daly 
mi  tolik  snů  a  štěstí.  A  nyní  každé  slovo  těch  lidí  bylo  mukou, 
jako  bych  prodával  své  živé,  tlukoucí  srdce.  Tisíckrát  vzbouřil  se  ve 
mně  hněv,  byl  bych  každého  z  těch  lidí  vzal  za  ruku  a  vyvedl  na 
chodbu.  Musel  jsem  pohrdavě  mlčet  --  mezitím  oni  smlouvali  se 
o  tom,  co  bylo  mi  tak  drahé.  Jeden  obraz  jsem  zachránil,  její  snivou, 
hlavu,  Antoinetty,  s  rozpuštěným  zlatem  zářících  vlasů,  s  očima  — 
ah,  těžko  se  píše  .  .  .  Zůstal  skryt  pod  temným  suknem,  ač  nejvíce 
vábil  jejich  zvědavost. 

Večer  vstoupil  jsem  do  své  světnice,  bylo  strašně  pusto  z  prázd- 
ných stěn,  nespal  jsem  celou  noc  jako  po  hrozném  zločinu. 

Co  jste  to  učinil?  jako  by  kdosi  záhadný  a  smutný  z  přítmí 
na  mne  volal. 

Odjel  jsem. 


Digitized  by 


Google 


Sedm  rbapsodif.  491 

Nikdy  nic  neštvalo  mne  z  Čech  jako  tato  pustota  a  hrozná 
vlastní  bezútěšnost  Nikde  klidu.  Místo  mého  dětství,  moje  krásné 
město,  zdálo  se  mi,  že  jsem  vás  přestal  milovat!  Byl  to  klam. 
Nyní,  kdy  slyším  kolem  sebe  cizí  mluvu,  vrací  se  všechny  vzpo- 
mínky, sny  a  touhy,  očištěná  skutečnost,  každé  české  slovo  je  lékem, 
zdrojem  nové  lásky.  Všechna  přítěž  bídy  a  ubohosti  mizí,  neukojení 
dálky  vykupuje  a  obnažuje  všechno  kouzlo  krásy,  slibuje  štěstí .  .  . 
Není  to  opět  klam  obraznosti?  Musí  být  mezi  námi  a  tím,  co  milu- 
jeme, vzdálenost  jako  mezi  sluncem  a  zemí,  abychom  nepřestali 
milovat?  Blízkost  a  jistota  zraňují,  ničí.  Není  to  vinou  naší  slabosti, 
nepronikavosti  a  nechápavosti?  Staletí  musí  přejít,  aby  zjemnila  naši 
chápavost  pro  velká  díla  minulosti.  Výsledek  dogmata  o  blízkosti, 
určitosti  a  jistotě.  Nejsou  to  jen  stráže  nového  bohatství,  nového, 
hlubšího  vývoje  bytosti?  Přátelé  naší  domýšlivosti  a  povrchnosti? 
Vždy  myslíme,  že  všechno  jsme  pronikli.  Nejsme  teprve  na  počátku  ? 
Všechna  blízkost,  určitost  a  jistota  jest  jen  temnou  záclonou,  nej- 
strašnějším klamem  dnešní  kultury,  přikrovem  hlouposti  a  idealismu. 
Odvahu  strhnout  jej  I  Poznat  nový  život  a  hluboké  světy  duší  v  nej- 
čistší touze,  ve  vlastní  suverenitě  nad  zlem  a  dobrem,  pronikající 
nový  zákon  života  .  .  ,  Proniknout!  A  co  jest  jiného  síla?  Nejje- 
mnější pronikavost . .  .    Všeobsažnost.    —  —  — 

Musím  se  s  vámi  rozloučit,  můj  drahý.  Ona  přišla  do  mých 
snů;  Antoinetta.  Myslím-li  na  ni,  dovedu  v  několika  vteřinách  ob- 
létnout  svět,  proniknout  k  nejskrytějším  hlubinám.  Myslím-)i  na  ni, 
není  pro  mne  překážky,  meze,  houpám  ji  na  vlnách  moře,  tiším 
vítr  i  bouři,  oblaka  se  štěstím  usmívají,  je  krásný  slunný  den.  Ona 
je  moje  nekonečno  ... 

VI. 

Píšete  o  štěstí  mé  osobnosti.  Bývám  Často  tak  šťasten,  tak 
šťasten;  bloudím  po  lesích  v  takových  dnech,  naslouchám  ptákům, 
vdechuji  vůni  země  a  rostlin,  zpíjím  se  barevnou  hudbou  světa, 
krásou  linií,  zbožnou  prostotou,  žiju  více  se  stromy  a  květinami  než 
s  lidmi,  jako  bych  se  obával  jejich  drsnosti  a  hrubosti.  A  potom, 
jako  by  den  za  dnem  soustředila  se  v  mém  nitru  tajemná  síla,  náhle 
přijde  smutek,  zoufalá  bezútěšnost.  Jak  silné  bylo  štěstí,  tak  silná 
je  změna  opaku.  Miluji  opět  noc,  její  melancholii,  širé  temno  se 
zázrakem  měsíce,  jenž  vyvolává  sny  z  temné  bolesti.  Mohl  jsem 
být  šťasten.  Tenkráte! 

Psala  mi: 

„Naplňuje  se  kalich  bolesti  na  této  zemi.  Je  rudý  jak  vycházející 
slunce,  a  vykoupená  země  z  tmy  a  kletby,  omládlá,  chvěje  se  v  jeho 
záři;  rozkvétá  tušením  o  příchodu  vznešených  duší,  muže  i  ženy, 
kteří  v  srdci  nesou  její  tajemství  o  království  blaženosti.  Oživnou 
samoty  velkých  duší,  a  lodi,  jež  vypluly  na  širá  moře,  vrátí  se 
k  břehům  země  — " 

Vy,  jenž  tolik  milujete,  bez  ukojení,  ó,  můj  drahý,  vy  pochopíte. 


Digitized  by 


Google 


492  Edvard  Bém: 


Ta  slova   proletěla   mým   srdcem   jak    nejostřejší  šíp.     Krvácí. 

Nikdo  nezadrží  jeho  krve  —  jen  uskutečněni. 

S  nejčistší  zbožností  vroucně  děkoval  jsem  bolesti,  že  zbystřila 
mého  ducha  jak  temné  mračno  horský  vodopád,  zářící  slunnou  radostí, 
zpívající  křišfálnou  čistotou, .  nezadržitelně  silný,  vznešený  odvahou. 

Můj  nejkrásnější  den  života.  Království  blaženosti  na  zemi. 

Všechna  má  touha  a  sila  přešly  do  služeb  tohoto  snu. 

Jiní  jdou  od  ženy  k  ženě,  není  k  tomu  potřebí  mnoho  štěstí 
v  našem  smyslu,  hovořili  jsme  již  jednou  o  této  věci;  příliš  všední 
cesta,  půvabná  už  jen  prounuděné  elegány,  kteří  myslí  na  množství. 

Proniknout  jednu  krásnou  bytost,  překonat  blízkost,  jistotu,  ur- 
čitost, a  sestoupit  v  její  vnitřní  svět  nekonečna,  vteřinové  změny, 
zahalené  krásy,  bouřící  síly,  vášně  a  touhy,  cítit  vanutí  vnitřního 
ticha,  slastného  oddechu  předjitra  rozkvétání  jako  v  letní  noci,  cítit 
záchvěvy  a  přechody  smutku  a  opětná  vzplanutí  zářivých  světel 
radosti,  nadějí  a  oddání,  horečný  var  a  vír  lidského  života,  cítit 
kouzlo  bytostí  jako  stráž  neukojení,  půvab  gesta,  rytmu  mluvy,  vše 
nevyslovené  a  zahalené  . .  .  Není  většího  štěstí,  a  věk  lidský  nestačí, 
aby  poznal  poslední  možnost  jeho  rozkoše. 

Království  blaženosti  na  zemi. 

Tenkráte  lodník  na  přídě  lodi  naposled  volal : 

„Holaho  i  Kapitáne  .  .  .  Tož  zítra  jistě  odplujem  .  .  ." 

Byl  Jarní  den.  Bílé  plachty  zářily  v  slunci  na  zeleném  moři  a 
chvěly  se  větrem  jako  děti  radostnou  hrou  na  zářných  lukách. 

Antoinetta  nepřišla. 

Snad  vypluli  jsme  předčasně? 

Byl  jarní  den.  Touha  měla  sílu  blesku  a  chvěla  se  nedočkáním. 

Vypluli  jsme  sami.  Mé  štěstí  zůstalo  na  pobřeží  moře.  V  ne- 
šťastných dnech  svítívá  zoufajícím. 

Přišly  temné  noci,  kdy  vzedmuté  vlny  ohlušovaly  sluch  a  šířily 
hrůzu  stříkajícími  smrštěmi  vody.  Na  lodi  dýchalo  vše  smrtelným 
dechem  resignace,  jež  očekávalo  poslední  objetí  vln.  Bylo  v  něm 
více  naděje  než  v  zítřejším  dni. 

Léta  uplynula.  Mé  mládí  zmizelo,  a  srdce  stále  krvácí  pró  krá- 
lovství blaženosti  na  zemi. 

Kdybych  byl  sláb,  snad  nalezl  bych  vysvobození  zapomenutím 
svého  snu,  ale  moje  vůle  je  příliš  silná,  nemůže  zapomenout. 

Antoinetta  je  stále  v  mých  snech   jako  nejkrásnější  slib  osudu. 

Bydlím  zde  v  podhorském  mlýně,  na  samotě.  Spíme  na  hebkém 
vonném  seně  pod  širým  nebem,  probudím-li  se,  cítím  svěží  dech 
postříbřené  noci,  vidím  hvězdy  a  měsíc,  temné  lesy  kolem  záhadně 
šumí  a  horský  potok  zpívá  tichem. 

V  těch  chvílích  zapomínám  na  všechno,  tuším  její  přítomnost, 
zdá  se  mi,  že  léta  se  vrátila,  že  opět  jsem  na  pobřeží  moře,  je 
jarní  den,  bílé  plachty  září  v  slunci  na  zeleném  moři  — 

A  lodník  na  přídi  lodi  naposled  volá: 

nKapitáne!  Tož  zítra  jistě  odplujem  I  Joholaho!" 


Digitized  by 


Google 


Sedm  rbapsodif.  493 


A  kdosi  z  dálky,  kouzlem  jara,  oddanosti,  rozkoše  a  štěstí,  od- 
povídá: ^Holaho!  Zítra  odplujem / 

Antoinetta. 

Ó,  často  vytryskly  z  očí  slzy.  Nevím,  zda-li  štěstím,  radostí 
neb  bolestí. 

Kolik  dní  potom  je  nevýslovně  smutno. 

Království  blaženosti  na  zemi. 

Bloudím  v  okolí,  jako  bych  ji  hledal.  Včera  octl  jsem  se  na 
výletním  místě  ve  společnosti  zdejších  letních  hostí.   Hráli  na  zahradě. 

Náhle  spatřil  jsem  dívku  v  lehkém  fialovém  rouchu  se  zlatem 
vlasu,  jak  dítě  soumraku.    Piiběhla  ke  mně  a  volala  cizím  jazykem: 

„Bratříčku  .  .  .  pomoz." 

Stál  jsem  téměř  bez  dechu,  smutek  vanul  jí  z  očí,  a  její  ruka 
byla  vztažena  jak  div  přírody,  jemná,  bílá  ruka  s  růžovou  dlaní, 
stvořená  z  perleti  bříz  v  jarní  měsíčné  noci. 

Fantom  Antoinetty. 

Bylo  nebezpečí,  že  bude  zajata,  podal  jsem  jí  rychle  ruku  k  zá- 
chraně a  sám  byl  bych  klesl  k  zemi,  štěstím  přeludu  a  hroznou 
bolestí  skutečnosti. 

Vidět  krásný  přelud,  slyšet  jej  —  a  znát  skutečnost  --  Blízkost 
šílenství  a  nejhroznější  muka. 

Burfte  zdráv,  můj  drahý,  a  nikdy  nepište  o  mém  štěstí. 

Zítra  odjíždím. 

VII. 

Nalezl  jsem  váš  dopis  ve  svém  pražském  bytě.  Kéž  bych  ne- 
musel psát  —  Hledám  slova,  abych  nezšílel,  slova,  slova  —  poslední 
má  záchrana  jasného  vědomí,  ovládnutí,  můj  poslední  dopis  vám  — . 

Správně  jste  vytušil,  kam  se  vrátím;  že  se  vrátit  musím  — 

Temno  je  v  nitru,  a  bolest  se  rozlévá  silou  povodně;  všechno 
strhuje,  unáší,  bez  břehů,  do  dálky  a  bez  mezí  —  A  v  hlavě, 
uvnitř,    hoří  jako  před  sopečným  výbuchem. 

Mimosy,  mimosy.  Mimosy!  Nic  jste  těm  očím  neřekly? 

Je  blízka  půlnoc,  chodím  komnatou,  nejchudší  ze  všech  lidí, 
s  nesmírnou  tíhou  bolesti,  jako  bych  ji  přejal  za  všechny  žijící  duše. 
Můj  osude,  ty  bože  mé  touhy,  jsem  mlád  —  Byl  příliš  velký  můj 
sen?  Musím  zemřít? 

Proč  ten  boj?  Můj  sen  zůstane  na  této  zemi,  nesplaví  jej  nej- 
prudší povodeň,  nespálí  jej  oheň  blesků,  zaklely  jej  na  tuto  zemi  mé 
oči,  když  hledaly  jeho  uskutečnění,  má  touha  svěřila  jej  větrům, 
jitřní  oblaka  budou  vždy  připomínat  jeho  krásu,  záhadnou  jak  nepoznání, 
svůdnou  jak  sluneční  rozechvění,  zahalenou  jak  noc,  slibující  nej- 
čistší rozkoš  odvážným. 

Byl  jsem  dnes  u  Antoinetty.  Přinesl  jsem  jř  větev  žlutých  květů. 
Dlouho  dívala  se  na  jejich  něhu  a  jemnost,  zasněná. 

Řekl  jsem  jí:  ..Odjíždím Snad  se  nikdy  nevrátím." 


Digitized  by 


Google 


494  Edvard  Bém: 


Zachvěla  se  a  opět  mlčela  —  tím  mlčením,  které  mají  všechny 
věci  v  temnu  noci,  když  vychází  měsíc  a  odhaluje  jejich  krásu. 

Potom  tiše  vstala,  všechno  její  kouzlo  a  krása  zářily  tajemným 
světlem,  vzala  mapu  do  svých  jemných  rukou  a  očima  bloudila  po 
západních  městech,  horách  a  moři  — 

Všechny  mé  naděje  slétly  se  nade  mnou,  radostně  zpívaly  jak 
vracející  se  ptáci  z  jihu,  mé  štěstí  se  vrátilo  s  pobřeží  moře  a  stálo 
mezi  námi. 

A  potom,  jako  by  sestupovala  v  sebe  samu,  řekla : 

„Vábí  vás  moře,  daleký  svět  — ** 

Všechna  rozkoš  mnou  zachvěla  jejími  slovy,  táhlé  ozvěny  jak 
podzemní  hlasy  probouzely  se  v  mém  nitru,  splývaly  v  nejčarovnější 
hudbu,  připadalo  mi,  že  stojím  před  branou  svého  snu,  uskutečnění. 

A  náhle  Antoinetta,  jako  by  se  vzdalovala,  řekla : 

„Buďte  šťasten « 

Smrtelný  blesk  projel  mým  srdcem.  Všechno  zmizelo.  Nevím  již,  jak 
jsem  se  rozloučil  naposled,  jen  vím,  že  klesaly  nohy  pode  mnou ;  zvlášt- 
ní mrazivé  chvění;  fysická  slabost;  potom  vstoupil  jsem  do  povozu. 

Dlouho  jezdili  jsme  po  Praze,  vozka  nemohl  ze  mne  vypraviti 
jediného  slova.  Smutná  jízda,  loučení.  Nikdy  neviděl  jsem  Prahu  tak 
krásnou;  měkce  rozechvělou;  zářící;  sám  bez  naděje,  v  blízkosti  smrti. 

Dívám  se  z  okna.  Není  klidu.  Kéž  je  den. 

Zelenavé  reflexe  měsíce  jak  ztracené  sny  vracejí  se  ve  vzpo- 
mínkách, bloudí  na  temných  stěnách  silhouett  domů  a  paláců,  září 
ve  velkých  renaissančních  oknech',  jež  proměňují  se  v  zrcadla.  Nej- 
krásnější kupole  Prahy  v  bílé  záři  se  zvedá  nad  světélkující  spletí 
střech.  Milenka  a  paní,  zadržený  sen  krásy  mrtvého  již  ducha,  teskní 
pod  Hradčany.   Je  mrtva  pro  život,  aby  mohla  odhalit  svou  krásu  ? 

Její  stihlá  strážní  věž,  zčernalá  smutkem,  dlouhými  údery  hlásí 
půlnoc.  A  v  úvoze,  nad  ní  mezi  dvěma  vrchy  klášterní  zvon  úsečným 
asketickým  rytmem  jí  odpovídá, 

Řeholnice  se  modlí. 

Dozněl  — ;  zdá  se  mi,  že  ona  se  chvěje  tím  mementem,  jež 
letí  vzduchem  a  rozpíná  křídla  větru. 

A  zas  je  smutná,  vidí  jen  svůj  stín,  v  tichu  a  vysoko  sní  nad 
světélkující  spletí  střech,  dívá  se  do  zelenavých  zrcadel  renaissančních 
oken,  jež  otvírají  tak  hlubokou,  nedozírnou  perspektivu  ztracených  snů. 

Vracejí  se,   aby  o  půlnocích  probouzely  bolest,  jež  je  zrodila. 

Vracejí  se  —  — 

A  její  síla  je  zakleta.  A  její  touze  odpovídá  klášterní  zvon  ú- 
sečným  asketickým  rytmem. 

Zadrž ! 

Můj  osude,  ty  bože  mé  touhy,  jsem  mlád  — . 

Mimosy,  mimosy.  Mimosy !   —   — 

Loučím  se  naposled  s  vámi  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Sedm  rhapsodif.  4d5 


Po  sedmi  letech. 

Julius  odjel  do  ciziny  a  nevrátil  se. 

Po  letech  setkali  jsme  se  na  lodi  plující  do  Itálie. 

Minulost  vrátila  se  do  našich  myšlenek. 

Antoinetta   —  —  ? 

„Odešla  s  vámi  tenkráte?"  tázal  jsem  se  tiše,  jako  bych 
otvíral  hrob  krásné  bytosti  a  hrozil  se  pohledu. 

Jeho  tvář  náhle  sesinala,  truchlý  smutek  a  hořká  zkušenost  přešly 
jeho  rty;  vyskočil,  bodán  hroty  myšlenek  a  dlouho  přecházel  příď 
lodi.  Oči  měl  přivřeny,  neviděl  peřejí,  vin  ani  moře,  cítil  jsem,  že 
ohlušuje  svou  bolest  jejich  hlasy. 

A  potom  se  vrátil,  opět  přisedl  pokorně  jak  dítě,  slzy  měl  v  očích. 

„Přišla,  Gabrieli  —   — "  temně  pravil  po  dlouhém  mlčení. 

„Benátky,  Benátky !"  volali  cestující.  Dalekohledy,  lorgnety, 
směs  jazyku. 

Seděli  jsme  jak  zakletí. 

„Přišla  —**  znělo  mi  v  duši  —  —  Jaká  dráha  osudu  dvou  duší 
v  jediném  slově  —  jak  velké  štěstí  —  jak  velká  bolest  —  jak 
prohloubený  život  —  —  —  ? 

Na  vlnách  blížili  jsme  se  k  městu  v  radostném  ruchu  cestujících, 
a  Julius  nepozoruje  ničeho  kolem  sebe  chvílemi  stlumeně  pronášel 
zpověď  svých  myšlenek,  zachycené  bolestné  blesky  své  rozechvěné  duše: 

„Je  krásnější",  co  život  nedá,  Gabrieli,  co  dáme  mu  sami, 
svou  touhou  —  —  svým  utrpením  —  —  svými  sny  —  ~ ;  jimi 
teprve  život  rozkvétá.  — 

Neukojení  je  věčný  květen,  věčné  rozkvétání,  ale  zároveň 
nadměrné  vydání  vlastní  síly,    jímž  hyneme. 

Ukojením  rosteme,  Gabrieli,  poznáváme  bohatství  radosti, 
štěstí  i  blaha ;  ale  opět  vše  hyne  námi,  naší  věčnou  žízní,  ohněm 
vášní.    A  jednoho  dne,    Gabrieli   procházíme   svou   zahradou,   květy, 

které  jsme  horoucně  milovali,  nevábí  nás  více,  jsou  uvadlé vy- 

ssáli  jsme  z  nich  všechnu  sílu  i  krásu,  zhynuly  námi.  Není  truchlejší 
chvíle  v  životě  —  —  milovali  jsme  nejkrásnější  —  —  a  v  srdce 
vstupuje  hořkost,  noc  marnosti,  kvílící  smutek,  vzlykot  bolesti    -- 

Náš  život  je  cesta  křivdy  ostatním,  křivdíme  i  v  nejvyšší 
lásce ;  bez  křivdy  není  života ;  záleží  na  dálce  našeho  cíle ;  čím  výše 
jsme  pronikli,  tím  hlouběji  se  musíme  vracet  k  očistě. 

Odcházíme  v  podsvětí  pokory  a  odříkání,  k  černým  prame- 
nům bolesti.  Kdo  má  odvahu  k  nim  jít?  Kdo  má  sílu  odevzdanosti 
a  naděje:  vrhnout  se  do  jejího  žáru,  spálit  všechnu  učiněnou  křivdu 
a  nezahynout? 

Bolest  je  pramenem  síly  našeho  ducha,  nejbdělejším  strážcem 
jemností  a  čistoty  našich  smyslíi. 

Stromy  na  podzim  tak  odevzdaně  očekávají  spalující  mráz; 
proto  rozkvétají  tak  krásně  na  jaře?" 


Digitized  by 


Google 


496  Edvard  Bém:  Sedm  rhapsodií. 


Přišlo  hluboké  mlčeni  záhad,  otázek  a  nejistoty. 

Vlny  moře  krásným  rytmem  pohybu  tříštily  se  v  perly,  jež  opět 
mizely  —  —  Sluneční  svěfla  na  moři  hrála  barevnou  symfonii.  Modrá 
obloha  jihu  tiše  klenula  se  nad  námi. 

Při  vystupování  z  lodi  zmizel  mi  Julius  mezi  cestujícími. 

V  noci  dívaje  se  z  okna  viděl  jsem  jeho  stín.  Bloudil  městem 
velkých  prokletých  milenců,  kteří  měli  odvahu  žádati  víc,  než  dává 
přítomnost. 

Sestoupil  jsem  dolů.  Vábila  mne  jeho  truchlost,  jeho  síla  touhy, 
naplňující  se  bolestí,  jeho  záhadné  tušení  a  vědění  skrytých  zákonů 
života. 

Nalezl  jsem  jej  u  příboji  vln  na  břehu  moře.  Stál  v  zamyšlení, 
pohroužen  v  sebe,  jeho  bolest  naplňovala  vzduch  jako  vzdálené  kví- 
lící hlasy. 

„Moře  má  svůj  příliv  a  odliv  —  —  jak  jednoduché  —  —  jak 

zřejmý  zákon "  hovořil  sám  s  sebou.  „Je  teprve  podzim 

Antoinetto  —  —  Sedm  let  štěstí  —  —  ztratili  jsme  bolest  —  vše 

uvadlo Nalezneme   bolest,    která  nás  sblíží,    opět  zjemní,    o- 

čistí?  Shledáme  se?  Nezšílíme  bolestí?  Kdy  rozkvetou  znovu  naše 
zahrady?  Kdy  vrátí  se  naše  červnová  noc  na  horách?  Budou  naše 
oči  a  ruce  tak  čistý  jak  v  první  den  lásky?  Antoinetto!  Milenko  hříchu 
a  kajícnosti,  milenko  šílené  odvahy  a  odevzdanosti,  milenko  velkého 

života  a  lásky,  svatá  poustevnice  pokory  a  odříkání :  rozkvetou 

opět  naše  zahrady nalezneme  nedotknutý  pramen  bolesti,  který 

očistí  naše  ruce,  naše  oči,  naše  rty,  naše  srdce  —  —  ?" 

Jeho  slova  byla  propálena  ohněm  krve,  blesky  myšlenek,  po- 
žárem bolestí. 

Stál  jsem  oněmlý  jeho  utrpením.  Pohledy  našich  očí  se  setkaly. 
Vidě!  jsem  dvě  hořící  světla. 

Za  chvíli  chvějící  rukou  odvedl  jsem  Julia  od  moře. 

„Pojedu  s  vámi  domů.  U  nás  žije  se  dvojnásobně  bolest,  snad 
dříve. rozkvetou  narcisy  —  — " 

Za  týden  jeli  jsme  nocí  alpskými  zeměmi. 

Julius  stal  se  nepokojným,  často  díval  se  z  okna  vlaku. 

Náhle  vykřikl:  „Okna  jejího  domu  svítí " 

Vrhnul  se  ke  dveřím.  Zadržel  jsem  jej.  Byl  by  vyskočil  z  vlaku. 

Je  zimní  den. 


Majitel,  vydavatel  a  redaktor  VLADIMÍR  S.  ČECH.  —  Nákladem  vlastnim. 
Tiskem  Aloisa  Šaška  ve  Velkém  Meziříčí. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně^ 

od  Svatopluka  Čecha, 

(Dokončeni.)   ] 

Jednání   třetí. 

Jiná  strana  nádvoří  Siónského. 

Nahoře  na  hradbách  několik  bojovníků  na  stráži.  Prázdné  jeviště.  Po  chvílí 
vychází  z  malé  branky  hradu  Hrdinka. 

Výstup  1. 
Hrdinka.  Julie. 

Hrdinka 

(ustupuje  před  brankou  na  stranu,  pouštěje  Julii  na  nádvoří,  a  sám  usedá 
až  později  na  kamennou  lavičku  před  budovou). 

Julie. 

Dík,  strážce  můj,  za  tvoji  dobrotu! 

Hrdinka. 

Dík  nenáleží  mně;  já  činím  pouze, 
jak  Roháč  přikázal:  Máš  cítit  spíše 
zde  hostem  se  než  vězněm.  Stráží  dlím 
jen  v  chodbě  opodál  před  tvojím  prahem, 
ni  do  předsíně  nesmím  vstoupiti 
bez  tvého  vyzvání  a  do  nádvoří 
tě  pustit  mám,  kdykoli  tobě  vhod. 

Julie. 

Však  způsob  tvůj  tak  málo  drsných  stran 
mi  jeví,  zvyklých  bojovnických  hran 
tak  prost  je  docela,  že  místo  stráže 
mním  často  úslužné  jen  zříti  páže. 


KVfeTY  IiXI. 


Digitized  by 


32 

Google 


498  Svatopluk  Čech: 


Hrdinka. 

To  časem  ještě  žák  se  bývalý 
pod  zabijáckým  hávem  odhalí. 
Na  měkčí  ruce  mé  jsou  dosud  stopy, 
že  kdysi  třímala  brk  místo  kopí, 
a  nechfsi  zbyla  po  studentské  slávě 
jen  sem  tam  latinská  mi  titěra, 
přec  nejsem  drábem  dost  —  a  proto  právě 
as  Roháč  ve  mně  dal  ti  Cerbera. 

Julie. 
Hm,  Roháč — Roháč  zas!  Mne  ušetř  jím! 

Hrdinka. 

Což  budí  v  tobě  taký  odpor?  Čím? 
Jest  dobrý  muž  a  s  péčí  chová  tebe. 

Julie. 

Jen  pro  výkup.  A  pií  tom  krev  mně  zebe 
již  pouhým  zjevem,  upířím  tím  zrakem, 
Jak  led  se  tfpytícím  pod  brvy  mrakem. 
Co  příčí  se  mi,  vše  jím  vtěleno, 
zlým  všeho  vrahem,  co  mně  mileno 
a  posvátno.  Když  rodných  pomním  rájů 
tam  v  jihu  slunném,  piniových  hájů, 
rév  smavé  zeleni,  z  nichž  nachem  svítí 
květ  mandloně,  a  rozkošného  žití, 
jež  plní  města  panských  domů  sličných 
a  leposkvělých  chrámů  nebetyčných, 
kde  nakupilo  zbožné  nadšení 
blesk  nádhery  a  kouzlo  umění, 
všech  oněch  krás  a  veselého  ruchu, 
jež  lahodí  v  mé  vlasti  zraku,  sluchu  — 
a  když  v  ty  vzpomínky  se  vetře  on, 
tu  slunný  ícraj  hned  pln  je  mračných  clon, 
hned  jakby  jeho  zjevem  na  vše  paď 
stín  smutný  severu  i  krutý  chlad; 
je  soustředěním  chmur,  jež  v  zemi  vaší 
mne  tísní,  sveřeposti,  která  plaší 
ztad  jemné  mravy,  uměn  libý  vděk 
a  všechen  jasný  žití  požitek. 
V  něm  zloba  vtělena,  vzdor  zatvrzelý, 
jenž  samému  i  nebi  vztekle  čelí, 
mé  víře,  církvi,  všemu,  co  mi  sváto, 
•co  s  nejdražšími  duše  vzlety  spjato. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  i»Roháč  na  Sloně".  499 

Hrdinka. 

I  já  též  —  pomni  —  nepřltetem  Říma, 
a  celá  země  kalich  pevně  třimá. 

Julie. 

Leč  k  řádu,  králi  z  divokého  víru 
již  vrací  se  —  i  s  cfckví  dojde  smíru. 
A  vy  zde  —  ty  —  jste  pouhé  oběti. 
Vám  spíše  modlitbu  než  prokletí 
bych  věnovala,  prosíc  nebes  Pána, 
by  s  očí  vašich  bludu  sprchla  blána, 
by  tenata  jste  střásli  mrzké  léče, 
v  nichž  on  i  vás  do  věčné  zhouby  vleče. 

Hrdinka. 

Tak  nemluv  přede  mnou! Kéž  sama  již 

bys  poznala,  že  Antikrista  ctíš. 

Leč  vím  již:  Nezviklárti  tě  svými  slovy. 

Nuž,  aspoň  věz,  že  křivdíš  Roháčovi: 

Znáš  jeho  nemluvnost,  jak  zřídka  skane 

s  úst  slovo  mu,  jen  když  se  nutným  stane; 

on  přemluvami  nikdy  nepůsobil 

na  spoluvůdce,  lid;  jen  němý  dobyl 

nás  jeho  čin  a  neoblomný  vzdor, 

len  bez  vábení  jímající  vzor, 

Jirad  tento,  na  němž  stanul  samoten, 

všem  země  mocem  čelit  ochoten 

pod  korouhví,  k  níž  přísah'  z  junných  dní 

a  kterou  zdvihá  věrně  poslední, 

i  když  se  chýlí  opuštěna  všemi 

krom  hrstky,  kterou  tento  pozev  němý 

a  stejný  žár,  jenž  v  lebkách  tvrdých  zbyl, 

kol  něho  zachoval  a  shromáždil. 

-Ó,  kterak  příkře  odpor  tvůj  a  hněv 

a  znetvořeně  barví  jeho  zjev  — 

lam  v  jižních  sadech  rozmařilých,  nevím, 

jak  pravý  muž  se  jeví  zrakům  děvím, 

však  divno  mi,  že  tak  se  tobě  příčí 

a  že  jak  příšeru  tvá  zášf  ho  líčí, 

jen  běsnou  mračnost  v  něm  ti  dává  zřít; 

onf  vážný  sic,  však  nikdy  škarohlíd, 

ne  divý  sup  neb  zasmušilý  výr, 

než  hrdý  orel,  rázný  bohatýr. 

Julie. 
Ó,  ó!  Tak  myslíš?  —  Avšak  ani  slova 
již  o  něm  dáli  —  Zda  zpráva  jakás  nová 
5em  vnikla  z  věnčí,  z  královského  voje? 

32* 


Digitized  by  LjOOQIC 


500  Svatopluk  Cech: 


Hrdinka. 


Ba,  zvěstí  důležitých  celé  roje 
k  nám  bzučí  z  tamtud  zlověstně.  Jak  víš^ 
hrou,  pokoušením  dlouho  bylo  spíš 
než  obléháním  všecko.  Neúčinné 
z  děl,  strojů  lecjakých  a  vetše  jiné 
jen  bouchání  a  rány  jalové, 
jež  vlnou  hravou  hradby  o  nové 
se  tříštily.  O  malé  svědčily 
měst,  pánů  horlivosti  posily, 
jež  ani  císařovy  důtky  věčné 
sem  nesehnaly  k  moci  dostatečné. 
Však  v  těchto  dnech  vše  jinak  bude  asi: 
Houf  přišel  valný  Rosenberské  chasy 
a  jiných  pánů  lid;  ba  včera  sem 
i  bratr  tvůj  prý  dojel  večerem, 
jejž  s  cizím  drábstvem  císař  vypravil  — 

Julie. 

Můj  bratr,  díš?  —  On  tedy  uzdravil 
se  zcela  již?  Ó,  díky  svaté  Panně! 

Hrdinka. 

Již  z  rána  v  různé  postavena  straně 

prý  děla  veliká  v  náš  míří  val, 

jež  s  sebou  přivezl;  je  objednal 

až  z  Milána  prý  Zikmund  k  jeho  radě, 

kde  lití  děl  jsou  mistři  první  v  řadě ; 

taf  sestrojena  po  výmyslu  novém 

od  našich  liší  se  i  roury  kovem 

i  způsobem,  jak  chrlí  koule  spěž; 

a  ztad  prý  puškař  umný  přijel  též, 

by  učil  střelbě  z  nich,  ač  také  sám  , 

tvůj  bratr  jako  milovník  je  znám 

a  znalec  palby  z  děl;  prý  hrubé  kusy  ' 

zná  stejně  ovládat  jak  brky  husí.  | 

Julie. 

Ba,  vskutku  válečnictvím  jeho  jméno 
jak  státnictvím  jest  rovně  proslaveno, 
a  v  obléhání,  střelbě  hrubé  měl 
vždy  zvláštní  zálibu. 

Hrdinka. 

Z  těch  vlašských  děl 
as  klíčí  Zelenému  starost  nová: 
vždyť  zdá  se  mi,  že  nedost  víry  chová 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  i^Roháč  na  Sloně''.  501 

ve  vlastních  pušek  řádnou  výbavu; 
vždy  na  nich  různou  kutí  opravu, 
tu  mění  jejich  plášť,  tu  vývrt  zase, 
ba,  v  posledním  i  nová  robí  čase; 
část  větší  hradu  zvoní  ruchem  v  dílně, 
den  celý  kuje,  buší  se  tam  pilně, 
jak  v  jícnu  pekel  v  peci  stále  hoří, 
proud  kovu  žhavý  syčí  po  nádvoří  — 

Julie. 

Ó,  bratr  zde !  Tam  pod  hradbami  1  S  nich 
jej  aspoň  zahlédnouti  chtěla  bych. 

Hrdinka. 

Tof  nemožno.  Stráž  vzhůru  na  parkany 
by  nepustila  tě;  a  s  této  strany 
jen  houfec  Pražanů,  kryt  hvozdem,  leží; 
stád  kraje  tvar  nás  před  útoky  střeží. 
Byt  právě  proto  máš  v  té  části  hradní 
a  k  vycházkám  ti  určen  dvůr  ten  zadní; 
bdít  mám,  bys  v  jiná  nevkročila  místa  — 
jen  tuto  před  bludnou  jsi  střelou  jista. 

Julie. 

Ó,  brati  Jen  zdi  a  země  píď  nás  dělí  -- 
snad  právě  pátrá,  zda  se  šat  můj  bělí 
kdes  okna  mříží  I 

Hrdinka. 

Jistě  jednání 
též  obnoví  o  tvoje  vydání, 
a  přál  bych,  aby  minulo  se  chyby, 
jak  dotud  všechny  návrhy  a  sliby, 
jež  k  tomu  činil  Ptáček,  císař  sám. 

Julie. 

Ó,  nástrojem  že  sama  býti  mám 
ve  zbojce  rukou,  jímž  snad  ujde  trestu 
neb  zmírní  jej,  snad  volnou  najde  cestu 
ven  z  brlohu,  až  lovců  kruh  jej  sklíčí, 
zas  na  svobodu,  kde  snad  jinde  vztyčí 
ke  vzdoru  novému  své  čelo  zpupné, 
jen  bohatší  jsa  štědré  o  výkupné! 
Ó,  lépe  do  prsou  si  vnořit  dýku, 
než  takto  posloužiti  hanebníkul 

Hrdinka. 
Mlč,  panno,  Roháč  přichází  sem  právě. 


Digitized  by 


Google 


502  Svatopluk  Čech: 

Výstup  2. 
Roháč,  předešli. 

Roháč 
(k  Julii). 

V  čas  vyšla  jsi ;  plá  východ  v  plné  slávě. 

Julie 
(míči  odvrácena). 

Roháč, 
Jsi  spokojena?  Potřeba-li  čeho, 
jen  slovo  stačí,  abys  došla  všeho, 
čím  hrad  ten  může  splniti  tvé  přáni. 

Julie 
(mlčí  dále). 

Roháč. 
Snad  žal  čí  zášf  ti  se  mnou  mluvit  brání? 
Nuž,  zdráva  buď! 

Výstup  3. 
Předešli  bez  Roháče. 

Julie 

(která  provázela  pohledem  odcházejícího  Roháče,  dokud  nezmizel  za  rohem 

budovy). 

Jak  ohyzdný  je!  Orlem  zdá  se  tobě, 
mně  krahujcem.  Jak  v  stále  vzdorné  zlobě 
zrak  v  líci  drsné  srší  z  podlebí; 
i  jeho  nos  je  v  pravdě  jestřebl  — 

Hrdinka 
(s  úsměvem). 
Co  všechno  nevidíš  1  Mním  naopak, 
že  na  tobě  dlel  přejně  jeho  zrak 
a  němý  jinak  ret  měl  vlídná  slova. 

Julie. 
Rci — je  prý  ženat  —  k  choti  jak  se  chová? 

Hrdinka. 
I  k  ní  je  sice  vážný  vždy,  leč  jedná 
s  ní  jako  dobrý  choť. 

Julie. 

Ó,  žertva  bědná! 

Hrdinka. 
Ba,  nikoli.  Jsou  spolu  šťastni  zcela. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  .Roháč  na  Sioně".  503 


Julie. 

On  v  bojích  věčně,  ona  osamělá  — 
Kéž  zničím  jej!  Však  jaké  poslání, 
že  z  osidla  se  v  nouzi  vymaní 
mým  vydáním,  neb  toto  ještě  dráž 
si  splatit  dá  —  Ó,  tebe  dal  mi  v  stráž, 
leč  vím,  že  před  tebou  je  vyřknout  mohu, 
to  žhoucí  přání  —  marné  jest,  žel  bohu: 
Ó,  přetrhnout  mu  počty  zhacené 
tak  útěkem  z  té  klece  kamenné! 

Hrdinka. 

Sen  bláhový!  Ne  moje  čestnost  pouze, 
i  výška  náspů,  zdí  tvé  brání  touze 
vždy  střežených;  věř,  netopýří  blány 
jen  satanů  neb  andělská  by  křídla 
přes  pevné  hradby  Roháčova  sídla 
tě  mohla  přenésti;  a  pod  zemí 
ta  štola  rytá  skály  plecemi 
jen  z  Roháčovy  koby  vchod   má  skrytý  — 

Julie. 

Vchod  — štola-?! 

Hrdinka. 

Neptej  se,  dál  marné  zpyty. 
A  procházkou  již  dvorem,  panno,  jdi  — 
Dráb  šilhá  k  nám  od  hradební  tam  zdi, 
a  podiv  čtu  mu  v  podezřivém  hledu, 
že  s  tebou  zde  tak  dlouhé  řeči  vedu. 

Julie 

(odejde  od  něho  k  opačnému   rohu   budovy,   vyjímá  ze  zaňadrí  obrázek 
drahým  kamením  obložený,  staví  jej  do  malého  výklenku  v  kamenném  pi- 
líři a  pokleká  před  oltáříkem  takto  improvisovaným). 

Ó  svatá  matko  Krista, 

Panno  Marie, 
jež  edenského  sadu 
jsi  růže  skvostná,  čistá 

nebes  lilie, 
schyl  z  věčné  glorie, 
schyl  k  tomu  pekel  hradu 
na  zajatkyni  bídnou 
svých  očí  záři  vlídnou, 

ó  Marie! 
ó  růže  rajská,  čistá 

niv  božích  lilie! 


Ó,  s  trůnu  nebeského 


Digitized  by 


Google 


504  Svatopluk  Čech: 


nachyl  svatou  skráň 
sem  do  hlubin  mé  strasti, 
do  sluje  vlka  zlého 

nad  bezbrannou  laň. 

Též  bratra  mého  chraň, 
nás  opět  spoj  a  vlasti 
mně  navrať  nivy  zlaté; 
však  mám-li  víře  svaté 

vzdát  krve  daň, 
kříž  píljmu  Syna  tvého, 

vše  ráda  snesu  zaň. 

Dej,  svatá  Matko  Boží, 

Panno  Marie, 
af  po  tak  dlouhém  trudu 
král  s  církví  jho  své  vloží 

vzpurné  na  Šíje, 

af  voj  náš  rozbije 
tu  poslední  hráz  bludu, 
af  nepřítel  tvůj  drzý 
pod  ssutou  svojí  tvrzí,' 

ó  Marie, 
v  prach  klesne  za  podnoží 

tvé  skvoucí  glorie! 

Hrdinka 

(pro  sebe). 

Tam  koná  kejkle  římských  modlářů; 
však  pěknější  jest  jejich  oltářů 
ten  obrázek  ve  skrýši  stěny  holé. 

Jak  světice  ve  třpytné  aureole  ' 

skráň  ozářenou  jitra  kmitem  zlatým,  I 

líc  překrásnou  tam  níží  k  rukám  spjatým.  | 

Proud  černých  kadeří,  jenž  hlavy  sklonem  | 

kol  tváře  sprch',  kde  lehkým  snědá  tonem  i 

tím  skvostněji  plá  červeň;  sladký  plamen  ' 

těch  černých  očí;   pružná  oblost  ramen  —  •  I 

Ó,  spočinouti  na  ramenou  těch  | 

jen  jednou,  polibkem  jak  pouhý  dech  | 

jen  lehkým  sametové  tknout  se  šíje  —  i 

Do  skráně,  cítím,  všechna  krev  mi  bije! 
Zda  čaromoc  své  lepé  vnady  tuší?  I 

Ó,  chtěl  bych  za  ni  ďáblu  zapsat  duši!  — 
A  věru  mním,  že  ty  to  mamy  svoje 
tam  ukazuješ,  za  serafa  stroje 
vděk  těla  hříšného,  zlý  temnot  duchu, 
a  s  čarosvodným   šeptem  lneš   mi  k  uchu! 
Vím,  že  nám  pravdu  zjevil  mistr  svatý, 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně**.  505 

že  Řím  je  prestol  Antikristův  klatý, 

že  válčím  s  Roháčem  za  boží  věc, 

jej  stavím  nejvýš  z  hrdín  všech  —  a  přec 

mně  před  chvílí  pod  čarem  její  vnady 

již  již  se  chvělo  na  rtech  slovo  zrady!! 

Sám  sobě  kinu  —  ale  slab  jsem,  slab  — 

Plam  třeba  pekelný  na  tento  váb! 

Julie. 

Ó,  s  andělského  kúru, 

s  boží  glorie 
svým  přemilostným  okem 
v  mých  žalů  shlédni  chmuru. 

Panno  Marie! 

Kéž  nebe  vylije 
číš  hněvu  sirným  tokem 
na  bludu  vojsko  černé 
a  povýší  své  věrné, 

dej,  Marie, 
ó  nebeského  zvůru 

ty  skvoucí  lilie! 

Výstup  4. 
Prostředek.  Předešlí. 

Prostředek 

<přistoup{  ke  klečící  julii  a  dotkne  se  drsně  jejího  ramene;   ona  vstane 

polekána). 

Co  tropíš  zde,  ty  římská  modlářko? 
Ne  dosti  toho,  že  smí  otravovat 
svým  dechem  jedovým  ten  čistý  vzduch 
květ  pestrosvodný  bařin  císařských, 
tož  máme  ještě  zřít,  jak  poskvrňuješ 
svým  papeženským  hnusným  poboftkem 
nám  drze  svatý  Slon,  pravdy  tvrz?! 
Nechť  obraz  modly  oheň,  jehož  sama 
jsi  hodná,  zavčas  v  popel  obrátí! 

(Vychvátí  obrázek  z  výklenku). 

Julie. 

Ne,  ustaň!  Klenot  nejdražší  mně  vrať! 
Což  nevidíš,  že  na  něm  boží  máť 
svou  svatou  náruč  kolem  děcka  stele? 
Což  rodičku  bys  nectil  Spasitele? 
Zda  pohan  jsi?  Ten  obraz  posvátný 
mně  po  matičce  odkaz  památný. 

(Snaží  se  úzkostlivé  odejmouti  mu  klenot.) 


Digitized  by 


Google 


506  Svatopluk  Čech: 

Prostředek. 

Ty  sama  pohankou  jsi  ohavnou, 
ze  tváří  lidských  tvoříš  sobě  modly 
a  mrtvým  barvám  s  mrzkým  leskem  šperků 
čest,  která  pouze  Bohu  patří,  vzdáváš. 
Již  nebudeš  před  četou  klekati! 
(Chce  s  obrazem  odejíti;  Julie  zachytává  se  zoufale  jeho  ramene)* 

Julie. 

Ach,  běda,  ustaň!  Boj  se  pomsty  nebe! 
Hle,  prosím  klečíc,  zapřísahám  tebe, 
k  mým  slzám  aspoň  lidské  srdce  měj  — 
ten  svatý  odkaz  matky  —  vraf  mi  její 

Výstup  5. 
Výšek.  Předešlí. 

Výšek 

(přichází  z  předního  dvora  a  vida  zápas  kněze  s  dívkou,  rychle  k  nim  při- 
stupuje). 
Co  tutaj? 

Julie. 

Obraz  madonny  mně  vzal! 
Buď  aspoň  tobě  siré  děvy  žal, 
jíž  mroucí  máf  tu  malbu  přitkla  k  šíji, 
by  dceři  strážnou  byla  relikvií  — 
Chce  spáliti  to  dílko  vzácné  ceny, 
jejž  tvořil  mistr  slavný  ze  Sienny. 

Prostředek. 

Tak  jest:  tu  tretu  v  oheň  uvrhnu, 
by  nemohla  se  bludnice  jí  klanět 
a  znešvařovat  modloslužbou  mrzkou 
náš  svatý  Sión. 

Výšek 
(vytrhne  mu  z  ruky  obrázek  a  podá  jej  Julii). 
Něch  cokoliv  jest, 
ten  klenot  její,  neztrpí  má  čest, 
by  při  mně  byl  jí  urván;  razbojníky 
přec  nejsme,  katy  slabých  děv. 

Julie. 

Ó  díky! 

Prostředek. 

Ha,  tak  svou  jevíš  pravou  podstatu! 
Hned  první  pohled  na  tebe  mi  věstil. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sloně".  507 


že  v  lehké  mysli  tvé  ni  jiskra  vznětu 

pro  svatou  pravdu  nedoutná.  Jen  bujný 

chtíč  tělesný  a  hřišná  marnost  světská, 

po  číši  rozkoši  jen  chlípná  žízeň 

tvé  plní  srdce,  polský  dobrodruhu, 

pod  kalichem,  jenž  zdobí  krunýř  tvůj. 

Ten  k  cíli  vlastnímu  ti  prostředkem 

byl  pouhým,  když  jsi  přišel  s  Korybutem 

sem  do  Čech  lačen  dvorských  lesků,  kvasů 

a  vojenských  jen  pychů,  zbujností 

a  svévolí,  ne  boje  svatého. 

Výšek. 

Bys  nebyl  knězem,  tento  hetl  by  meč 
wnet  ráz  na  zawsze  zarazil  tvé  skřeky, 
ponurá  sovo,  chmurný  puszczyku! 

Prostředek. 

Rád  věřím,  že  ti  proti  mysli  jest 
tvář  každá  vážná,  opravdové  slovo 
a  šat,  jenž  připomíná  kázeň  boží; 
tyf  volíš  pestrou  mumraj  fraškářů 
a  nalíčených  ďáblem  helmbrechtic 
jak  této  zde. 

Výšek. 
Bez  kary  úrazy 
jsem  níechal,  které's  krákal  proti  mně, 
však  poznáš  dalibóg,  že  nešcierpi^^ 
bys  přede  mnou  i  pannu  urážel  — 

Výstup  6. 
Roháč.  Předešlí. 

Roháč 
(vraceje  se  z  obhlídky  přistoupí  rychle  k  Výškoví  a  zadrží  mu  ruku). 

Meč  v  pochvu  zpět !  Proč  láni  to  a  váda  ? 

Prostředek. 
Já  přetrhnout  chtěl  římské  modlářství, 
jež  drze  konala  zde  prostředkem 
té  malby  pohanské;  leč  polský  fatkář, 
jejž  trpíš  na  poslední  této  baště 
cti  české,  svatých  pravd,  ba,  jejž  i  druhem  — 

Výšek. 
Ej,  do  lichá  — ! 


Digitized  by 


Google 


508  Svatopluk  Čech: 

Roháč 
(přisně  k  Výškoví). 

Meč  do  pochvy,  jsem  pravil. 

Výšek 
(váhavě  schovávaje  meč). 

Čí  ztočnik  tento,  niechaj  knězem  jest, 
smí  tak  uražač  mě  a  trapič  jatou  — ? 

Roháč 
(k  Prostředkovi). 

Je  Výšek  věrný  pravdy  bojovník 
i  přítel  můj,  a  panně  bezbranné 
zde  ubližovat  nedám  nikomu! 

Prostředek. 

Ba,  Roháči,  již  s  hořem  poznávám: 
i  ty  —  i  ty,  v  němž  jevil  se  mé  touze 
rek  boží  celý,  jak  jsem  o  něm  sníval, 
rek  pravdy  krunýřem  a  zákona 
s  hlav  k  patám  obrněný  neprostupným, 
že  všeho  světa  zbraň  se  ztřiští  oň 
a  žádný  osten  těla  hříšného 
se  nevplíží  mu  v  srdce  železné  — 
i  ty  se  vikláš,  hříšné  slabosti 

se  poddáváš  a  otravnému  svodu 

(Ozve  se  zatroubení  za  scénou.) 

Roháč. 

Co  tam  se  děje? 

(Nové  troubení). 

Hlasy  zpředhradí. 
Bratře  Roháči  I 

Výšek. 
Či  natarč  snad? 

Roháč. 

Již  spolu  spěšme  tam! 

(Roháč  s  Vyškem  odkvapí;  volněji  za  nimi  odejde    Prostředek,  mračně 

zamyšlen.) 

Výstup  7. 
Julie  a  Hrdinka. 

Julie 

(zavěsivši   znovu  obrázek  a  skryvši  jej  v  zaňadří,  vrací  se  ku  brance 

hradní  budovy). 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  »Roháč  na  Sioně''.  509 

Zpět  do  vězeni  půjdu  raději, 
tam  aspoň  volně  pomodlit  se  mohu. 
Jáf  klekla  venku  zde,  že  piliř  ten 
.a  výklenek  mi  připomínají 
zeď  v  pražském  sadě  strýce  Angela, 
kde  v  podobném  se  vyhloubení  skvěla 
tvář  madonny;  já  před  obrazem  tím 
se  ráda  modlívala  . . .  Avšak  zde  — 
že  zde  í  zbožné  mojí  chvilce  hrozí 
vztek  násilníků,  zapomněla  jsem. 

Hrdinka. 

Mne  samého  čin  kněze  toho  bouřil. 
Onf  nevlídník  je  plný  černé  žluči; 
však  slyšela  jsi^  jak  mu  polský  rytíř 
i  Roháč  sám  ve  hněyu  čelili. 

Julie. 

Lech  onen  jistě  muž  jest  ušlechtilý, 
a  divím  se,  že  s  krajní  tuto  stranou, 
když  Polska  Čechů  zřekla  se  i  Husa. 
Leč  Roháč  —  Ach,  ni  pojmout  nemůžeš, 
jak  žhavě  toužím,  silně,  neskonale, 
bych  mohla  z  jeho  vysmeknout  se  moci, 
a  kdybych  měla  s  hradby  vysoké 
skok  vážit  neb  se  rýti  krtkem  v  zemi  — 
Ta  chodba  — 

Hrdinka. 

O  té  nemluv.  Děl  jsem  již, 
že  vchod  k  ní  z  koby  jest,  již  obývá 
a  kterou,  vyšed,  pevně  zamyká. 

Julie. 

Ó,  hrdina  tvůj  tedy  pamatoval 
též  na  útěk  ve  chvíli  nejhorší!  — 
Ne,  nevysvětluj  I  Vím,  že  v  hradech  mnohých 
vchod  takový  i  východ  ukrytý; 
než,  myslím  si,  že  v  něm  i  nebezpečí, 
neb  nalézti  přec  může  tudy  cestu 
i  ku  přepadu  nepřítel. 

Hrdinka. 

Té  věci 
se  brání  vzdáleností  východu  I 

i  jinak:  v  místě  jedva  přístupném  ! 

kdes  štola  konči  na  venek  a  zemí 
i  kamením  tak  zarovnáno  ústí. 


Digitized  by 


Google 


510  Svatopluk  Čech: 

by  povrch  nedal  tušit  ničeho; 

ba  porost  sází  se,  jenž  záhy  skryje 

vše  rozvětvením  hustým  křovisek 

i  spletí  ostružin  a  břečtanu. 

A  zde  že  bezpečná  jsou  opatření, 

vím  z  důvěrnosti  mužů  dvou,  jimž 'svěřil 

tu  práci  Roháč  při  stavění  hradu. 

Julie. 

Takž  chodba  vychází  as  v  tuto  stranu, 
kde  neschůdno  je  hradu  okolí 
pro  srázy,  rokliny  a  houštku  lesa? 

Hrdinka. 
Dál  nemluv  o  tom !  Zcela  marno  vůbec 
na  chodbu  myslit,  jak  jsem  pravil  již.  — 
A  hovoř  tišeji  —  A  —  pomni  také, 
ký  úkol  při  tobě  mi  vykázán; 
že  o  prchnutí  vězeň  sní,  tof  chápu  — 
leč  vhodno-li  tak  mluvit  před  strážcem? 

Julie. 
Sám  omlouváš  mě :  Ano,  palnou  touhou 
po  svobodě  tak  srdce  mé  jest  plno, 
že  o  ní  myslím  jen,  o  cestách  k  ní  — 
a  bezděky  též  slova  o  ní  jen 
se  derou  na  rty.  Zase  býti  volna 
tam  u  bratra,  jej  přemluvila  bych, 
by  se  mnou  vrátil  se  na  slunný  jih, 
zpět  do  italské  vlasti  čarokvětné  — 

pro  její  vděk  mé  slovo  málo  vzletné.  , 

Ó,  znát  ji,  zpět  bys  nezatoužil  z  ní  i 

po  chladné,  smutné  chmuře  severní!  , 

Hrdinka.  I 

Kdys  také  v  myšlenkách  jsem  tamo  dlíval :  I 

sen  milý  žáka  mladistvého  býval,  I 

že  na  školy  se  vlašské  vypravím,  i 

květ  spatřím  oranžův  a  věčný  Řím.  | 

Julie. 
Ach,  že  jsi  nyní  Říma  záškodníkem, 
že  nemůžeš  mi  býti  průvodníkem! 
Do  služeb  bratrových  tě  dostat  snadné 
by  pro  mne  bylo,  k  Lombardii  vnadné 

bys  pak  se  ubíral  v  mém  průvodu 

Ach,  zapomínám,  že  mi  svobodu 
sen  kouzlí  jen  do  příze  tužeb  marné; 
smrt  hrozí  spíš  než  splnění  jich  čarné. 


Digitized  by 


Google 


z  dramatické  básně  „Roháč  na  Sioně''.  511 

Hrdinka. 
Slyš!  Roháč  s  druhými  se  vrací  sem. 

Julie. 
Zpět  rychle  do  vězení.  Lip  je  v  něm. 

Výstup  8. 

Hoháč,  s  listem  pergamenu   v  ruce.  Výšek,   Prostředek,  Zelený, 

Tvaroh. 

Roháč. 

Nuž,  nabídku  již  přečetl  jsem  vám; 
jak  o  ni  soudíte? 

Zelený. 

Že  podrobení 
zas  krátce  zamítneš,  ač  přidává 
ti  Zikmund  hrady,  cla  i  důstojenství,  — 
to  víme  všichni.  Však  i  ostatní, 
co  —  nechť  i  nepoddáš  se  —  nabízí, 
je  Zikmundovsky  věru  královské, 
a  jelikož  plat  musí  dáti  napřed, 
za  jiné  pak  zem'  celá  s  panstvem  ručí, 
tož  nemusíš  se  bát,  že  Zikmundovské 
to  budou  pouhé  straky  na  vrbě. 


Digitized  by 


Google 


512 


Ivan  Cankar: 


Povídka  o  dlouhém  nose. 

Přeložil  Oito  Boleška. 

Dylo  to  v  neděli ;  bylo  velmi  pusté,  deštivé  a  ospalé  podzimní  jitro. 
^  Brouzdal  jsem  se  blátem  po  nudné  doleňské  silnici,  potkával  jsem 
vesničany,  kteří  přicházeli  do  Lublaně  na  mši,  staré  ženy,  pestře  o- 
děná  děvčata;  jinak  byla  silnice  tichá,  vymřelá,  tak  smutná,  jako  by 
se  byla  moje  duše  rozlila  po  celém  kraji. 

Tam  dole  dřímalo  doleňské  nádraží,  opuštěné  a  zasmušilé,  jaká 
osamělá  vesnická  stanice,  bůh  ví  kde  tam  v  istrijské  pustině.  Na  druhé 
straně  silnice  byla  hospoda ;  šel  jsem  po  kamenných  schodech  a  vstoupil 
do  prázdné  jizby. 

Usedl  jsem  k  oknu,  odkud  se  mí  otvíral  rozhled  dolu  na  bláto 
a  louže,  na  křivé  selské  povozy,  na  postříkané,  nemotorné  vykasané 
ženské  sukně  a  na  vlak,  který  chvílemi  přísupěl,  ospale  stenaje,  a  prchal 
před  tím  protivným  podzimním  deštěm  a  z  té  krajiny  tak  nesmírně 
zoufalé,  jako  sama  věčnost. 

Vešla  žena  a  přinesla  mi  víno.  Záhy  se  otevřely  dveře,  a  vstoupil 
host,  který  se  rozhlédl  plachým  zasmušilým  pohledem  a  usedl  da 
kouta  ke  druhému  oknu.  Byl  oblečen  v  dlouhý  kabát,  sahající  mu 
skoro  na  paty,  na  hlavě  měl  kulatý  staromodní  klobouk,  kteréha 
nesňal,  když  vstoupil,  nýbrž  posunul  jej  níže  k  obočí ;  okolo  krku  měl 
křiklavě  pestrou,  nedbale  zavázanou  kravatu,  jaké  nosí  umělci  ve 
velkoměstských  útulcích  pro  lidi  bez  domova.  Z  pod  klobouku  vy- 
hledal nos,  jakého  ještě  nikdy  jsem  neviděl :  byl  podivně  dlouhý,  na- 
červenaly,  měkký,  že  by  se  asi  zakýval,  kdyby  ten  člověk  náhle  o- 
brátil  hlavu.  —  Brzy  na  to,  když  vstoupil,  vyňal  z  kabátu  kapesník 
a  tiskl  jej  skoro  ustavičně  k  nosu;  pohlédl  občas  stranou  na  mne 
nespokojeným,  skoro  vyčítavým  zrakem.  Pil  mlčky  jako  já;  za  oknem 
stále  krápalo  a  klepalo  jednotvárně,  občas  kolem  zaskřípal  selský 
povoz  a  do  okna  uhodilo  několik  hustých  kapek  bláta.  Kraj  byl 
stále  pustější,  nebe  se  nížilo,  všechno  bylo  šedivé,  bezbarvé;  jitro 
sebevrahů  a  slovinských  umělců. 


Tehdy  však  svítilo  slunce,  tenkrát,  když  kráčel  mladý  hoch  ve- 
selými kroky  do  Latermanova  stromořadí.  Byl  to  mladý  dlouhý  hoch^ 
nedbale  oblečený ;  ruce  i  nohy  se  neobratně  pletly,  jako  by  nepatřily 
k  tělu,  —  ale  nejneobratnější  byl  jeho  nos.  Byl  dlouhý  a  měkký  a  kýval 
se  lehce,  když  se  hlava  náhle  obrátila. 

Není  na  světě  větší  krásy,  než  když  svítí  večerní  slunce  na 
kaštany  Latermanova  stromořadí  a  hází  dukáty  na  bílou  cestu.  Zvlášté 
velká  je  ta  krása,  když  člověk  na  ni  z  dálky  vzpomíná,  a  pak  tehdy,, 
když  je  mlád  a  zamilován  —  a  když  svítí  bílý  slaměný  klobouk  s  oné 
skryté  lavičky  na  pravé  straně.  Mnoho  krásných  věcí  se  tam  už  při- 
hodilo ...  zda  vzpomínáš,  ty,  jejíž  obličej  byl  tenkráte  tak  mladým 


Digitized  by 


Google 


Ivan  Cankar:  Povídka  o  dlouhém  nose.  513 


a  červený,  a  jejíž  oči  byly  tak  svévolné  a  žhoucí  jako  nejkrásnější  Zu- 
pančičova  báseň?  Vzpomínáš  —  a  jsou  tvoje  oči  dosud  tak  svévolné 
a  žhoucí?  Já  — hlecf— jsem  posud  tak  sentimentální,  a  krásné  ženské 
rty  jsou  u  mne  posud  ve  větší  vážnosti,  než  celá  slovinská  literatura 
se  všemi  kritiky  a  dějepisci  zároveň  .  .  . 

Také  onen  hoch  se  pranic  nestaral  o  literaturu,  protože  byl 
krásný  večer  a  slunce  házelo  žluté  dukáty  na  bílou  cestu.  Kaštany 
lehce  šuměly,  rozmlouvaly  bůhví  o  čem,  smály  se  krásným  milostným 
slovům,  která  poslouchaly  večer  co  večer  ...  A  hoch  měl  ve- 
selé myšlenky,  díval  se  na  právo  ke  skryté  lavičce  a  srdce  mu  bilo, 
nebof  se  skryté  lavičky  svítil  bílý  slaměný  klobouk. 

Tam  byla  Angela ;  ó,  sladké  jméno  I . . .  Kdysi  v  jedné  neklidné, 
sladce  smutné  noci  povstalo  v  jeho  srdci  přání,  jakoby  přišlo  z  ne- 
známého světa,  a  v  tomže  okamžiku  vzpomněl  na  Angelu  a  zachvěl 
se  po  celém  těle.  Angela  byla  nejkrásnější  děvče  na  světě.  Měla 
hnědé,  zlomyslné,  trochu  šikmé  oči,  zasazené  skoro  japonsky.  Tvář 
byla  široká  a  veselá,  ale  bradička  malá  a  úzká;  vlasy  byly  sčesány 
na  spánky  skoro  až  k  očím  a  zakrývaly  docela  uši,  že  jich  nikdy 
neuviděl  .  .  .  Tehdy  se  stalo,  že  začal  psáti  dopisy  a  dělati  verše. 
Dopisy  psal  na  papír  se  zlatou  ořízkou  a  kreslil  umělou  rukou  pře- 
krásné ozdoby  okolo  nadpisu.  Verše  dělal  tak  hladké  a  příjemně 
načesané,  že  se  divil,  jak  skrovné  jest  umění  poetů.  A  srdce  měl 
lehké  jako  skřivánek  nad  polem. 

Měl  lehké  srdce,  ale  stále  těžší.  Šla  mimo  a  on  se  sotva  o- 
smělil  na  ni  pohlédnouti ;  viděl,  že  se  usmála,  ale  tváře  mu  vzplanuly, 
stál  zkamenělý  a  hleděl  na  ni.  Psal  krásné  dopisy,  ale  ty  ležely  na  po- 
lici pod  školními  knihami;  dělal  příjemné  verše,  ale  i  verše  tam  le- 
žely .  .  .  Jednou  však  šel  a  odeslal  dopis;  bylo  mu  zima  a  byl 
všecek  nemocen;  chtěl  jít  domů  a  ulehnouti,  zahrýzti  se  do  peřiny, 
ano  zahrýzti  se  do  jejího  červeného  líce  . .  .  Jeho  dopisy  byly  ještě 
krásnější  terf,  když  věděl,  že  se  na  ně  dívají  její  oči,  že  se  jich 
dotýkají  její  bílé  prsty ;  a  okrášleny  byly  tak  uměle,  že  to  lze  těžko 
popsati .  .  . 

Kaštany  jemně  šumí,  smějí  se  utajeně ;  spatřily  ho,  také  jeho  nos 
uviděly,  i  jeho  mladé  myšlenky. 

„Co  řekne,  až  mne  spatří?  Kdo,  myslila  si  asi,  psal  ty  krásné 
dopisy?  .  .  .  Usmála  se,  když  jsem  ji  potkal,  zná  mne." 

Kaštany  se  utajeně  smály  a  také  žluté  dukáty  na  bílé  cestě  se 
zachvívaly.  Tam  svítil  bílý  klobouk;  srdce  mu  tlouklo,  kráčel  ne- 
rozhodně a  nohy  se  mu  třásly.  Došel  k  ní,  poklonil  se  a  pozdravil  ji. 

V  tomže  okamžiku  rozjasnila  se  její  tvář,  oči  zamžikaly  a  z  u- 
tajeného,  těžko  zadrženého  úsměvu  zrodil  se  hlasitý,  svévolný,  ne- 
smírně veselý  smích.  Pohlédla  na  něho  znovu,  a  smích  byl  ještě  hla- 
sitější a  svévolnější,  celé  tělo  se  zachvfvalo,  hlava  se  naklonila  vzad 
a  bílý  klobouk  se  pošinul  stranou.  Pak  vstala  a  odešla  po  bílé  cestě 
spěšnými  kroky,  něžné  tělo  se  však  dosud  zachvívalo  veselým  své- 
volným smíchem  .  .  . 

Stál  —  a  bylo  mu  zima. 

33 


Digitized  by 


Google 


514  Ivan  Cankar: 


„Hleď,  drahá  —  ty,  jejíž  oči  byly  tak  svévolné  a  žhoucí,  —  ne- 
umím už  psáti  milostných  pi^ěhů,  od  těch  dob,  co  už  nevidím  tvých 
očí.  Jak  bych  se  mohl  teď  sentimentálně  a  dojímavě  rozepsat  — 
vzpomínáš  na  mé  dopisy,  tak  plné  poesie,  že  ještě  teď  po  tak  dlouhém 
čase  voní  růžemi  a  fialkami  ?  Minulo  to,  a  kde  bylo  kdysi  tolik  krásy^ 
je  dnes  samý  smutek  a  všednost.  Sotva  se  odhodlám  psát  o  lásce . . . 
ano,  sotva  se  dotknu  růže,  uvadne  ..." 

Tenkrát,  když  se  tak  svévolně  zasmála,  zpozoroval  s  úzkostí, 
jak  dlouhý  a  nemotorný  jest  jeho  nos.  Uzřel  jej  s  obou  stran  zároveň^ 
vzal  jej  do  ruky  a  lehce  jím  potřásl. 

Zároveň  zpozoroval  mnoho  jiného.  Napadlo  mu,  jak  směšné  byly 
ony  milostné  dopisy  s  ozdobami  okolo  nadpisu  a  se  zlatou  ořízkou, 
jak  nekonečně  hloupé  a  ničemné  byly  ony  hladké,  příjemně  naka- 
deřené verše,  a  jak  byl  on  sám  hoden  nejhlubšího  opovržení.  Také  svůj 
šat  v  tom  okamžiku  poprvé  spatřil :  úzké,  krátké  spodky,  jež  se  dole 
směšně  pletly  okolo  kotníků,  smačkaný  klobouk,  staromodní  špinavou 
kravatu  —  s  bohem  mladosti,  s  bohem  živote! 

Zahnul  do  tiché  prostranní  aleje,  kde  nebylo  žlutých  dukátů  na 
cestě.  Z  hlubokých  večerních  stínů  zvedaly  se  kaštany  do  hlubokých 
večerních  stínů,  šuměly  a  už  se  nesmály. 

Bloudil  do  noci  a  pak  se  vracel  do  města.  Tam  byly  jasné 
ulice,  lidé  se  smáli  a  byli  veselí.  Také  lidí  si  povšimnul  ten  večer 
poprvé,  dříve  žil  mezi  nimi  jako  mezi  domy;  chodil  kolem,  ale  ne- 
staral se  o  ně.  I  zazdálo  se  mu,  že  se  náhle  lidé  počínali  o  něho 
zajímati;  cítil  na  svém  nose  plno  ostrých,  zlých  a  bodavých  po- 
hledů; bylo  mu  dokonce,  jako  by  se  chvílemi  proti  němu  vztáhla 
ruka,  jako  by  se  zastavovali  a  ohlíželi  za  ním  .  .  .  Bestie,  starejte 
se  o  své  nosy! 

Ej,  proč  by  se  nesmáli?  Domyslil,  že  se  smáli  už  dříve,  že  se 
mu  vysmívali  na  veřejné  ulici ;  bylo  to,  jak  to  musilo  býti ;  tak  málo 
ho  urážel  ten  veselý  smích,  jako  mu  nepřekážely  krátké  a  úzké  spodky^ 
jež  se  mu  pletly  okolo  kotníků  ...  Ale  ona  se  nesměla  smát. 

Vzpomněl  na  ni,  líce  mu  zahořely,  i  zrychlil  kroky.  Hlavu  schýlil 
hluboko,  nejraději  by  si  byl  zakryl  šátkem  nemotorný  nos.  A  z  tohoto 
smutku,  jehož  měl  tehdy  plné  srdce,  rodil  se  nesnesitelný  pocit. 
Zdálo  se  mu,  že  jeho  nos  roste,  roste  ustavičně;  naplnil  všechny 
jeho  myšlenky,  duše  byla  jen  přírůstek  na  nose,  také  ono  nepatrné, 
hloupé  tělo  bylo  na  světě  jen  proto,  aby  z  něho  vypučel  ten  silný 
nos.  Vypučel,  rostl,  žil  svůj  vlastní  život,  samou  zlobou  se  šířil, 
roztahoval  se  do  nekonečna,  protože  věděl,  že  se  mu  nemůže  nic 
státi.  Tak  se  kýval,  rozpustile  se  pohazoval,  a  on  byl  zaklet,  odsouzen, 
aby  žil  v  jeho  společnosti  po  celý  dlouhý,  smutný  život. 

Když  došel  za  vodu,  kde  bylo  ticho  a  osamělo,  stanul,  vytáhl 
jazyk,  aby  viděl,  zdali  jím  dosáhne  na  nos.  Dosáhl  jím. 

Nos  mu  naplnil  celou  duši,  onu  duši,  jež  byla  kdysi  domovem 
podivných  snů  a  ještě  podivnějších  nadějí.    Vzpomínal   na  ty  sny  a 


Digitized  by 


Google 


Povídka  o  dlouhém  nose.  515 

byl  by  je  rád  chvílemi  zavolal  zpět ;  nos  však  byl  mezi  nimi  a  mezi 
teskným  životem,  jejž  nastoupil  onen  večer. 

Záhy  ji  potkal;  zamyšlen  a  zasmušen  šel  po  Poljanském  břehu, 
tou  úzkou  osamělou  ulicí,  kde  už  se  tolik  krásného  přihodilo.  Přešla 
mimo  něho  drobnými  kroky,  a  její  hnědé  japonské  oči  na  něho  po- 
hlédly, ne  posměšně,  nýbrž  soucitně  a  ušlechtile.  Avšak  on  neviděl 
soucitu,  viděl  jen  onen  skrytý  úsměch,  jenž  se  zachvěl  jako  chvatný 
stín  na  úzké  bradičce  a  ihned  zhasl.  Vyhnul  se  spěšně,  vtiskl  klo- 
bouk do  čela,  docela  mimovolně  chytil  se  za  nos  a  prchl. 

Hořkost  se  vlila  v  jeho  lásku  a  všecku  ji  poskvrnila.  Také  jméno 
Angela  se  mu  už  nezdálo  býti  tak  sladké.  Jaký  je  vůbec  rozdíl  mezi 
ním  a  mezi  jinými  jmény:  na  př.  Františkou?  Slyší-li  člověk  jméno 
Františka,  myslí  si  ihned  přívětivou,  okrouhlou  tvářičku  a  veselé  oči, 
jež  hledí  jako  dvé  holubic  z  holubníku.  Její  oči  jsou  však  šikmé  a 
skoro  docela  japonské;  říká  se,  že  je  to  interessantní,  ale  pravda 
jest  jen,  že  jehrbáček  interessantnější,  než  přirozeně  urostlý  člověk. 
Také  bůh  ví,  proč  si  schovává  uši!  Znal  krásnou  ženu,  jež  nosila 
skřipec,  a  myslili  o  ní,  že  je  emancipovaná ;  konečně  se  objevilo,  že 
má  skleněné  oko  ...  Jen  kdyby  nos  nebyl  aspoň  uprostřed  obličeje, 
že  jest  ihned  vidět  a  není  ho  možno  přikrýti!  .  .  . 

Byl  beznadějný  a  nepřátelský;  byl  spokojen  pouze  tehdy,  když 
spatřil  na  člověku  nějakou  chybu.  Měl  radost  z  kulhavých  a  z  hrba- 
tých a  nemohl  se  na  ně  dosti  vynadívati ;  ohlížel  se  za  nimi  a  usmíval 
se.  Nebylo-li  větších,  spokojoval  se  také  s  menšími  chybami,  jež  u- 
viděl  vždy  již  z  dálky.  Zvláště  ho  zajímaly  bradavice  na  tváři  nebo 
dokonce  na  nose;  ani  vyrážky  nezamítal.  Kdysi  potkal  člověka,  jenž 
byl  na  pohled  docela  obrazu  božímu  podoben.  Avšak,  hle,  levá  ruka 
byla  podezřelá,  byla  příliš  klidná  a  rukáv  byl  příliš  volný.  Přistoupil 
blíže,  bystře  se  podíval  a  hrozně  se  rozzlobil.  Ten  člověk  nemá  ruku, 
ale  rukáv  má,  a  nakrčil  jej,  bůh  ví,  nadmul  jej  tak  uměle,  že  by 
oklamal  nejlepší  oči!  Tak  chodí  po  ulici  a  klame  počestné  lidi,  lže 
a  potichu  se  směje  . .  .  Přikročil  již,  aby  mu  řekl  do  obličeje  něco 
urážlivého,  mávnul  však  rukou,  ohlédl  se  za  ním  ještě  jednou  po- 
hrdavě a  šel  dále  svou  cestou  .  .  . 

Kreslil  stále,  ale  žádných  ozdob.  Ruka  sama  tančila  po  papíře 
a  tvořila  divné  nestvůry.  Nakreslil  člověka  s  dvěma  hrby,  což  se 
zřídka  spatří.  Také  nakreslil  člověka,  jenž  měl  velmi  dlouhý,  na  konci 
rozeklaný  nos.  A  mnohé  jiné  věci,  o  kterých  se  nedá  ani  povídati.  Jen  to 
bylo  podivno,  že  tyto  nestvůry  byly  podobné  skutečným  lidem,  jež  potkal 
na  ulici.  Nejmenší,  nejnevinnější  chybičku  přehnal  tak  nehezky  a  bez- 
citně,  jak  to  může  učiniti  jen  člověk,  jehož  duše  je  všecka  poskvr- 
něna. Nenechal  na  pokoji  ani  plešatých,  ani  úctyhodných  shrbených 
a  churavých  starců,  dobře  živených  poplatníků,  vlasteneckých  dam, 
jež  mají  šlechetná  a  obětavá  srdce;  dokonce  jakéhosi  hodnostáře, 
jejž  potkal  kdysi  na  hlavním  náměstí,  přetvořil  ve  své  chorobné 
fantasii  tak  zlým  způsobem,  že  z  něho  vymizela  rázem  všecka  úcty- 
hodnost,  a  člověk  by  myslil,  že  před  ním  stojí  obyčejný  opilec  .  . . 

33* 

Digitized  by  LjOOQIC 


516  Ivan  Cankar: 


A  rychleji  než  ruka,  chvátaly  oči  v  škodolibém  počínání.  Viděly 
kabátem,  vestou.  Nestačily  mu  tělesné  chyby,  chodil  už  za  dušev- 
ními, pronásledoval  je  prohnaně  a  vytahoval  na  světlo.  Zanedbával 
školu  a  potuloval  se  po  ulicích.  A  ulice  byly  jeho  musea.  Potkal 
tam  člověka,  o  němž  by  si  každý  myslil,  že  je  z  dobrého  domu  a 
užitečný  člen  lidské  společnosti.  Sel  za  ním,  prohlížel  si  jej  se  všech 
stran,  předbíhal  ho,  aby  se  zase  vrátil  a  pohlédl  mu  ostře  přímo  do 
tváře  a  do  očí;  rozepial  mu  kabát,  vestu,  pozvedl  klobouk.  A  když 
ho  tak  zvolna  svlékal,  usmíval  se  stále  spokojeněji.  Dřív  panský 
slušný  kabát,  nyní  visel  na  onom  člověku  jako  průhledný  havelok 
tulákův;  plef,  dříve  čistá,  bílá,  byla  teď  poskvrněná  a  pomazaná 
směšnými  žádostmi  a  hloupými,  ošklivými  myšlenkami;  pustil  ho 
teprve  pak,  když  stál  před  ním  polonahý,  zahanbený  a  chvějící  se, 
malomocný  .  .  . 

Tak  se  tedy  s  ním  stalo. 


Veškerá  jeho  zloba  vyvírala  z  hlubokého  smutku,  svévolnost 
jeho  ze  studu,  drzost  z  bázně.  Onen  večer,  když  se  zasmála  a  od- 
běhla drobnými  kroky  po  bílé  aleji,  skončila  jeho  mladost  a  naplnil 
se  osud  jeho  života.  Rázem  minuly  sny,  minula  naděje;  byl  zku- 
šeným starcem  bez  přání  a  bez  budoucností. 

Často  jí  ještě  viděl  z  dálky,  ustoupil  za  strom  a  díval  se  za  ni, 
dokud  nezhasí  v  množství  bílý  klobouk.  Stál  bez  myšlenek,  a  v  jeho 
srdci  nebylo  bolesti,  —  jako  když  vzpomíná  člověk  na  něco  krás- 
ného, co  se  bůhví  kdy  přihodilo  a  co  svítí  velmi  nejasně  z  dálky. 
Nikdy  ho  nenapadlo,  že  by  mohlo  býti  jinak;  ale  napadlo-li  ho  to 
přece,  bylo  to  tak,  jako  by  se  mu  zdálo  o  procházce  po  večerní 
obloze,  když  by  si  zapaloval  cigaretty  o  jasné  hvězdy  .  .  . 

Opustil  školu  a  šel  k  advokátu  za  písaře.  Nikdy  před  tím  se 
mu  nezdálo,  že  zakotví  svou  loďkou  v  tak  pustém  přístavu.  Prohlédl 
však,  jak  by  bylo  hloupé,  kdyby  vesloval  dále  po  širém  moři;  jeho 
loďka  byla  zakotvena  a  nebylo  už  pro  ni  přístavu  .  .  .  Chodil  po 
ulicích,  dlouhý  a  nemotorný,  klobouk  v  čele,  s  krátkými  rukávy 
a  spodky;  chodil  a  hledal  znetvořené  lidi. 

Zároveň  s  jeho  bázlivostí  rostla  jeho  zloba.  Oči  měl  už  tak 
zbystřené,  že  pronikly  nejtlustším  kožichem ;  nic  na  světě  mu  nebylo 
skryto.  Nedůvěřivě  a  ostře  hleděl  z  pod  klobouku  a  rty  se  jemně 
usmívaly;  kdykoli  však  ucítil  na  svém  nose  zvědavý  pohled,  uhnul 
rychle  obličej,  noha  vykročila  nemotorně  a  nerozhodně,  a  prchl. 

Byl  citliv  a  nedůvěřiv,  proto  neměl  rád  dne  a  procházel  se  po 
veřejných  ulicích  jen  večer,  kdy  mohl  vstoupiti  do  kteréhokoli  prů- 
jezdu, bylo-li  třeba.  Procházel  se  do  noci,  a  pak  se  odebral  do  ne- 
slušných a  špinavých  končin.  Nejveselejší  byl,  když  zašel  mezi  vy- 
vržence,  kteří  ho  přijali  vlídně  a  nepozastavovali  se  ani  nad  ním 
ani  nad  jeho  nosem. 

Tam  se  konečně  také  zamiloval.  Jmenovala  se  Tonča  a  byla 
skoro  dosud  mladá.  Byla  od   neštovic  a  také  trochu  kulhala,  ale  to 


Digitized  by 


Google 


Povídka  o  dlouhém  nose.  517 


nebylo  přiliš  znáti,  chodila-Ii  pomalu.  Miloval  ji  zvláště  proto,  že 
se  jí  líbil  jeho  nos.  Sedávali  často  na  lavici  v  tiché  krčmě,  ruku 
v  ruce,  a  hovořili  vlídně,  rozmluva  se  protahovala  dlouho  do  noci. 
Nedá  se  povídati,  o  čem  rozmlouvali,  nebof  vyvrženci  mají  zcela 
jiný  život  než  lidé,  kteří  se  procházejí  za  bílého  dne  po  hlavním 
náměstí.  Kreslíval  tam  někdy  při  blikající  lampě,  a  Tonča  opírala 
o  dlaň  hlavu  s  tlustými,  usmívajícími  se  rty.  „Je  opravdu  taková?" 
—  „Neviděl  jsem  jí,  ale  je  asi  taková  .  .  .  škoda,  že  nemám  barev, 
namaloval  bych  jí  ještě  žlutou  plef."  —  Tonča  se  zasmála.  „A  měl 
jsi  ji  hodně  rád!"  —  „To  byl  kdosi  jiný,  velmi  dětinský  a  velmi 
hloupý  hoch  .  .  .Pij!" 


A  ty  se  mne  teď,  drahá,  tážeš,  jak  se  může  cosi  podobného 
přihoditi  pro  jedinou  chvíli,  pouze  pro  onen  smích,  jenž  vesele  za- 
zněl za  krásného  večera  tam,  pod  kaštany  Latermanovy  aleje?  Jen 
pro  Angelu  s  těma  svévolnýma  japonskýma  očima  a  s  takovým 
účesem,  že  dosud  nebylo  člověka,  jenž  by  viděl  její  uši?  Ej,  drahá, 
ani  já  nevím,  proč  se  to  stalo.  Jen  to  vím,  že  jsem  byl  všecek 
ulekán,  a  že  se  mi  otevřelo  před  očima  cosi  podivně  hrozného,  když 
jsem  se  s  ním  seznámil  a  pohlédl  mu  pozorně  do  tváře.  Znal  jsem 
ho  totiž.  Vyrážely  mu  už  kníry,  a  také  brada  obrůstala  řídkými  žlu- 
tými štětinami.  A  nos  rostl,  zvolna  už  červenal;  červeně  ovroubené 
oči  hleděly  nespokojeně  a  nedůvěřivě.  Byl  špatně  oblečen,  neholil  se, 
a  myslím  také,  že  se  příliš  často  nemyl.  Znal  jsem  ho,  ale  pak 
zmizel,  utonul  v  množství.  To  bylo  tehdy,  kdy*  jsem  zaslechl,  že 
provedl  kdesi  v  předměstí  velikou  nestoudnost,  o  níž  v  slušné  spo- 
lečnosti nelze  mluviti.  Pak  se  ztratil. 


Kraj  venku  byl  stále  pustější,  obloha  se  tak  snížila,  že  už  za- 
kryla střechu  doleňského  nádraží.  A  pršelo  oním  nesmírně  pustým 
podzimním  deštěm,  kdy  by  člověk  šel  a  oběsil  se  .  .  .  Jitro  sebevrahů 
a  slovinských  umělců. 

Seděl  u  onoho  stolu  a  nezakrýval  si  už  nosu,  nýbrž  díval  se 
na  mne  ostrým,  skoro  zlým  pohledem.  Pak  vstal,  kabát  mu  sahal 
až  na  paty.  Blížil  se  zvolna,  nemotornými  kroky,  rty  se  ušklíbaly, 
dlouhý  nos  se  kýval. 

„Dovolíte  přec,  abych  přisedl?" 

A  teď  se  mu  chvěla  zlým  smíchem  i  štětinatá  brada. 

Byl  jsem  v  rozpacích.  Nepoznal  jsem  ho,  a  zdá  se  mi,  že  jsem 
ho  nikdy  před  tím  neviděl.  Byl  ovšem  podoben  onomu  hochu,  aspoň 
podle  nosu,  ale  onen  hoch  byl  značně  větší  a  tenkrát  nenosil  tak 
umělecky  vázaných  kravat. 

„Nebuďte  uražen !  Myslil  jsem  s  počátku,  že  jste  slušný  člověk . . . 
avšak  . .  .  Což  mne  už  neznáte?" 

Potřásl  jsem  hlavou  a  byl  jsem  mrzut. 


Digitized  by 


Google 


518 


Ivan  Cankar:  Povidka  o  dlouhém  nose. 


„Já  vás  však  znám,  už  podle  oči  jste  mi  byl  znám,  a  proto, 
že  chodíte  v  takovém  čase  takovými  pustými  končinami .  .  .  Proč 
si  tak  těsně  upínáte  kabát?  Nic  vám  to  nepomůže,  moje  oči  jsou 
bystré  . .  .« 

Piisedl  —  a  já  jsem  se  všecek  chvěl  studem  a  bázní.  Nemohl 
jsem  však  slova  odpověděti,  hrdlo  se  mi  svíralo,  a  mé  srdce  bylo 
plno  hořkého  smutku. 

A  venku  pršelo,  pršelo  ustavičně.  Kolem  skřípaly  selské  povozy ; 
po  cestě  přešla  žena  vysoko  podkasaná  a  po  pás  postříkaná,  tam 
přes  pole  stenal  vlak  a  pára  se  spojovala  s  nízkými  šedými  oblaky. 
Vše  bylo  smutné  a  vymřelé,  jako  by  se  byla  moje  duše  rozlila  po 
celém  kraji. 

(Z  knihy  „Za  křižem"  1909.) 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


521 


Dn  Jan  Branherger: 

Bedřich  Smetana  a  Josef  Proksch. 

O  životě  a  působení  Josefa  Proksche,  známého  učitele  hudby  a  ma- 
jitele hudebního  učeliště  v  Praze,  vydal  německy  obšírnou  biogra- 
fickou studii  Rudolf  Tkrtí/Zer  (Liberec  1874).  Tento  zapomenutý  spis  uve- 
řejňuje denník  a  zápisky  Prokschovy  o  většině  čelnějších  událostí  praž- 
ských v  letech  1830—63.  Zápisky  Prokschovy  mají  nejen  význam  pro 
pochopení  velkolepé  učitelské  činnosti  jeho  v  Praze  a  pro  vysvětlení 
mnohých  stránek  vývoje  hudby  v  Čechách,  ale  chovají  též  ve  zprávách 
o  místních  hudebních  podnicích  značnou  část  dějin  koncertů  pražských. 

Josef  Proksch  od  roku  1831  trvale  vyučoval  v  Praze  hře  kla- 
vírní a  theorii  hudební  na  základě  methody  Angličana  Logiera,  již 
zlepšil  a  zdokonalil.  Hlavni  předností  vyučovacího  systému  Prokschova 
bylo,  že  studium  hry  klavírní  spojeno  bylo  těsně  s  výkladem  nauky 
o  harmonii.  Váha  kladla  se  na  společnou  hru  (na  čtyři  ruce  nebo 
na  souhru»více  klavírů),  čímž  mělo  býti  dosaženo  důkladného  vyvinutí 
žákova  smyslu  pro  takt.  Proksch  byl  všestranně  vzdělaný  umělec, 
jenž  snažil  se  u  svých  žáků,  aby  jejich  umělecký  smysl  byl  co  nej- 
dokonaleji prohlouben.  Ve  mnohých  směrech  vyučování  hudebního 
valně  předešel  svou  dobu.  Při  škole  své  založil  paedagogium  pro 
vzdělání  učitelů  hudby  a  kladl  důraz  také  na  cvičeni  sluchová.  Žáky 
své  zvykal  na  veřejné  vystoupení  při  večerních  zábavách  svého  ústavu 
a  nejednou  jim  dával  příležitost  ku  hře  komorní  hudby.  Tyto  všechny 
vymoženosti  teprve  o  mnoho  let  později  staly  se  všeobecným  ma- 
jetkem hudební  paedagogiky.  Následkem  svého  pokrokového  smýšlení 
získal  si  Proksch  v  Praze  množství  nepřátel,  kteří  ho  očerňovali 
a  pokořovali.  Tehdejší  pražské  poměry  byly  velmi  zkostnatělé.  Na 
jedné  straně  byl  skladatel  Václav  Jan  Tomášek  takovým  hudebním 
papežem,  jenž  neobmezeně  vládl  a  terrorisoval  Prahu  svými  někdy 
dosti  příkrými  posudky.  Na  druhé  straně  konservatoř  hudby  za  ře- 
ditele Dionyse  Webera  rovněž  stála  odmítavě  proti  modernějším  snahám. 
Mimo  to  byl  Proksch  nebezpečným  konkurrentem  všem  pohodlným 
duchům.  Až  teprve  v  období  1857—58  smířil  se  Proksch  s  pražskou 
konservatoří.  Přes  to  vždy  zachoval  si  ostrý  a  spravedlivý  úsudek 
o  zastaralém  systému  konservatoře.  Vytýkal  této  vysoké  hudební 
škole  nedůslednost,  že  více,  než  třeba,  zaměstnávala  své  žáky  vy- 
učováním předmětů  literních  (náboženství,  počtům,  přírodopisu  atd.). 
Také  při  jisté  příležitosti  poukazoval  k  tomu,  že  jubileum  padesáti- 
letého trvání  konservatoře  mělo  býti  slaveno  až  roku  1861  na  místě 
1858,  poněvadž  v  pravdě  založena  byla  teprve  roku  1811. 

Případným  byl  výrok  vynikajícího  historika  hudebního  dr.  Am- 
brose  o  Prokschovi,  jenž  formulován  byl  v  nekrologu  o  tomto  u- 
mělci  slovy :  V  Josefu  Prokschovi  ztrácíme  opět  velkou  část  praž- 
ského hudebního  života,  skoro  mohl  bych  říci :  část  vnitřního  vývoje 


Digitized  by 


Google 


522  Dr.  Jan  Branberger: 


našeho  města.  Slepý  paedagog  (Proksch  ztratil  záhy  zrak,)  nejen  vy- 
chovával klavírní  mládež,  nýbrž  též  měl  stálou  péči  o  hudební  pokrok 
celé  Prahy.  Již  roku  1831  přihlásil  se  k  táboru  ctitelů  Beethove- 
nových a  neustále  od  té  doby  brojil  proti  stagnaci,  jejíž  první  modlou 
byl  směr  Haydnův  a  Mozartův,  toho  času  již  zastaralý.  Rovněž  po- 
tlačoval, kde  mohl,  módní  hudbu  italskou.  Zpátečníků  v  umění  ne- 
náviděl. Proto  byl  nepHtelem  Vitáska,  ředitele  hudby  při  domě 
svatovítském  a  napodobitele  Mozartova,  kterého  posměšně  nazýval 
„českým  Anakreontem".  Roku  1838  vyjádřil  se  o  sobě  ve  svých 
zápiskách,  že  je  průkopníkem  nové  periody  hudební.  Následkem  těchto 
svých  sympatií  uvítal  dne  11.  dubna  1846  Berlioze  w  ústavě  svém 
a  uchystal  mu  nadšený  hudební  hold.  Po  celý  život  měl  v  nelíčeném 
obdivu  devátou  symfonii  Beethovenovu  a  horoval  neustále  pro  její 
provozování.  Ovšem  pro  nejnovější  směry  hudební  neměl  přece  ta- 
kového pochopení,  jak  by  se  dalo  očekávati.  Snad  přece  uvízly 
v  něm  tradice  staré  české  školy  Václava  Koželuha  (syna  slavného 
Antonína  Koželuha,  žáka  Gluckova,),  u  něhož  na  počátku  devate- 
náctého století  v  Praze  hudbě  se  učil.  Roku  1838  neocenil  Proksch 
klavírní  tvorbu  Lisztovu  a  tvrdil,  že  musí  sám  Liszt  své  skladby 
hráti,  aby  nějak  kloudně  se  ukázaly.  Později  snad  přilnul  spíše 
k  slohu  Lisztovu.  Zajímavo,  že  ještě  1853  při  posudku  o  Wag* 
/z^r(?ví/ Tannháuserovi  vyslovil  se  stručně  a  významně:  , Mnoho  po- 
esie, méně  hudby;  mnoho  instrumentace,  méně  melodie;  dobré  ú- 
inysly,  ačkoli  ne  nové ;  rozkol  mezi  básníkem  a  hudebníkem,  ačkoliv 
oba  sídlí  v  jedné  osobě." 

Proksch  nejen  zasazoval  se  o  uplatnění  moderního  ducha  v  Praze 
přímým  poukazováním  na  zbožňovaný  vzor  Beethovenův,  ale  jeho  vše- 
stranná znalost  hudební  literatury  přivedla  jej  k  názoru,  že  provozování 
děl  velkých  hudebníků  dob  dávno  minulých  a  zapomenutých  osvěžilo 
by  ztrnulé  a  jednostranné  umělecké  ovzduší.  V  důsledku  toho  stal 
se  tvůrcem  historických  koncertů  v  Praze.  Pořádal  r.  1840  na 
oslavu  patronky  hudby,  sv.  Cecilie,  koncert  hudby  ze  16.,  17.  a  18. 
století.  Byl  velkým  ctitelem  Palestriny  a  jeho  římské  školy,  takže  ne- 
mohl se  smířiti  s  povrchním  a  světským  rázem  v  církevní  hudbě. 
Proto  rozhodně  a  břitce  odsoudil  taneční  rytmy  mše  Maškovy,  pro- 
vozované při  kterési  příležitosti.  Rovněž  staré  klavírní  mistry  rád 
studoval,  a  jeho  knihovna  v  oboru  retrospektivy  hudební  byla  v  Praze 
svého  druhu  jedinou. 

Českému  národnímu  hnutí,  které  té  doby  již  mocně  se  probu- 
dilo, byl  Proksch  jako  rodilý  Němec  vždy  cizí.  Přece  však  se  roku 
1840  neubránil  ve  svém  denníku  zmínce  o  českém  představeni  při 
nedělním  odpoledním  provedení  kterési  frašky,  v  níž  zpívány  byly 
lidové  popěvky.  Poznamenává,  že  tato  umělecká  činnost  česká  jeví 
se  velmi  ubohou.  České  obecenstvo  mělo  by  se  dle  jeho  úsudku 
vychovávati  k  pochopení  umění  v  stejném  poměru  jako  Němci.  Nutno 
provozovati  jen  nejlepší  z  děl,  jež  doposud  byla  v  českém  jazyku 
složena.  Tak  aspoň  dlužno  rozuměti  těmto  slovům  Prokschovým,  že 


Digitized  by 


Google 


Bedřich  Smetana  a  Josef  Proksch.  523 

Čechové,  zamýšlejf-li  vytvořiti  své  vlastni  uměni,   musí  držeti  stejný 
krok  s  Němci  a  zanechati  prázdných,  povrchních  pokusů  dilettantských. 

Zajím avo,  že  podobného  názoru  se  přidržel  později  Bedřich 
Umetaná  při  svém  stanovisku  k  modernosti  české  národní  hudby. 
Ovšem  těžko  říci,  zda  tuto  myšlenku  mu  vnukl  Proksch,  poněvadž 
teprve  o  tři  roky  později  přijat  byl  Smetana  za  žáka  u  něho.  V  říjnu 
roku  1843  přišel  devatenáctiletý  Smetana  do  Prahy,  aby  trvale  se 
věnoval  hudbě.  Jeho  velký  hudební  talent,  doposud  důkladně  nesko- 
lený, doporučen  byl  přímluvou  rodiny  Kolářovy  Josefu  Prokschovi. 
Životopisec  Smetanův  dr.  K.  Teige  v  předmluvě  k  seznamu  skladeb 
Smetanových  (str.  1 0  si.)  pěkně  líčí  přijetí  mladého  umělce  u  tohoto 
své  doby  v  Praze  vynikajícího  učitele  hudby.  Smetana  sám  zajímavě 
vypisuje  tuto  příhodu  ve  svém  denníku,  jak  jej  uveřejnil  L.  Dolanský 
v  Naší  Době  (roč,  X.  1903,  str.  364),  a  praví,  že  byl  přijat  u  Proksche 
za  „theoretického  žáka'',  po  dlouhých  prosbách  pí.  Kolářové  a  jen 
se  zřetelem  na  své  vlohy.  Platil  za  hodinu  vyučování  honoráře  I  zl. ' 
k.  m.  Podotýká,  že  byl  z  toho  velmi  rád,  poněvadž  se  mu  dostalo 
vyučování  v  theoríi  hudby,  jež  mu  dosud  byla  „španělskou  ves- 
nicí". Své  předchozí  vážnější  skladby  (ku  př.  dvě  improptu,  es  moll 
a  h  moll  a  čtyřruční  ouverturu  c  moll)  skládal  jako  autodidakt.  Také 
bohužel  ze  zpráv,  zachovaných  přáteli  našeho  mistra  nevíme  nic 
bližšího  o  poměru  a  o  vyučování  budoucího  zakladatele  národní 
hudby  české  u  Josefa  Proksche.  Ani  určitě  nevíme,  jak  dlouho 
trvalo  toto  studium  Smetanovo.  Jen  dle  řídkých  zpráv  lze  se  o  tom 
dohadovati.  V  lednu  r.  1844  počal  vyučovati  Smetana  hudbě  v  ro- 
dině hraběte  Leopolda  Thuna,  v  kteréžto  činnosti  setrval  po  plná 
tři  léta.  Po  celou  tuto  dobu  asi  učil  se  sám  zároveň  u  Josefa  Proksche. 
Vime  aspoň,  že  roku  1845  hrál  jako  žák  jeho  na  čtvrté  večerní  zá- 
bavě Prokschova  ústavu  čtyřručně  na  klavír  se  slč.  Kolářovou,  jež 
stala  se  později  jeho  chotí.  Ještě  v  březnu  r.  1847  uvádí  se  jméno 
Smetanovo  při  účinkování  na  těchže  večírcích.  Zdá  se  tedy  nejspíše 
pravděpodobno,  že  až  do  roku  1847  učil  se  Smetana  u  Proksche. 
Nejživější  styk  Smetanův  se  školou  Prokschovou  byl  asi  v  měsících 
dubnu  až  červnu  1845,  pokud  lze  souditi  dle  dochovaných  zpráv.  — 

Paměti  Prokschovy  zaznamenávají  jen  několik  povrchních  zpráv 
o  styku  Smetanově  se  svým  učitelem,  jež  týkají  se  veskrze  mimo- 
školských poměrů.  Nejprve  setkáváme  se  v  nich  se  jménem  Sme- 
tanovým roku  1848.,  kdy  po  revoluci  založil  si  Smetana  hudební 
ústav  v  Praze.  Proksch  byl  touto  událostí  patrně  velmi  nemile  dotčen, 
poněvadž  ve  svém  denníku  poznamenal  o  tom  následující:  „Zají- 
mavo  je,  že  pan  Bedřich  Smetana  —  soukromý  můj  žák  —  oznámil 
zřízení  vlastního  ústavu  na  základě  mého  systému.  Při  jeho  stále 
pozorovatelné  náklonnosti  k  národní  otázce,  vždy  vice  se  k  slovu 
hlásící,  může  býti  v  nejhorším  případě  přece  pouze  jen  mým  pie- 
kladatelem  do  češtiny:  z  čehož  se  mohu  jen  těšiti,  neboř  dokáže 
tím  něčeho,  co  náleželo  k  mému  principu,  ale  nebylo  v  mé  působ- 
nosti. Ostatně  přeji  mu  přece  v  jeho  vlastním  zájmu,  aby  daleko 
méně  spoléhal  se   na  působnost  svou,    než  spíše  na  princip,    nebof 


Digitized  by 


Google 


524  Dr.  Jan  Branberger: 


by  v  jeho  stavbě  předčasně  objeviti  se  mohly  trhliny."  Tato  slova 
Prokschova  velmi  důležitá  jsou  pro  charakteristiku  Smetanova  če- 
ského smýšlení.  Proksch  byl  po  celý  život  německým  nacionálem  a 
nejvíce  mu  u  Smetany  překáželo  asi  jeho  češství,  neboř  v  tomto 
svém  výroku  poukazuje  na  to  nepřímo,  aby  raději  staral  se  o  princip 
vyučování,  než  o  národnostní  otázku.  Snad  obával  se,  že  mu  vla- 
stenecký ústav  Smetanův  přebere  všecky  české  žáky.  Proksch  byl 
revolucí  velmi  těžce  zkrušen  a  lekal  se  ještě  větóích  finančních 
ztrát,  jež  by  mu  mohly  vzejíti  z  této  konkurrence. 

Druhou  zprávu  o  Smetanovi  nalézáme  u  Proksche  při  konsta- 
tování známého  fakta,  že  Proksch  v  prosinci  roku  1850  doporučil  svého 
bývalého  žáka  v  komposici  (jak  jej  výslovně  sám  nazývá)  k  čestnému 
úřadu  klavírního  předehravače  císaře  Ferdinanda.  Netrvala  tedy  dlouho 
nevraživost  Prokschova  na  Smetanu.  Styky  přátelské  udržovala  patrně 
rodina  Kolářova,  z  níž  dcera  Kateřina  (později  chof  Smetanova)  byla 
oblíbenou  žákyní  Prokschovou  a  bývala  na  bytě  u  jeho  rodiny.  Před 
sňatkem  se  Smetanou  byla  tato  dle  údajů  Prokschových  učitelkou 
hudby  u  kněžny  Lobkovicovy  na  Konopišti.  Ve  stycích  Proksche  a 
Smetany  nastala  na  to  dlouhá  přestávka.  Až  roku  1858  se  setkali 
znovu.  Prokschův  denník  o  tom  zaznamenává:  Dne  23.  dubna  na- 
vštívil mne  můj  bývalý  žák  v  komposici,  pan  Bedřich  Smetana,  toho 
času  ředitel  hudby  v  Goteborgu."  O  této  návštěvě  dovídáme  se  též 
ze  Smetanova  dopisu  Lisztovi  ze  dne  13.  srpna  1859  (Teige,  „Do- 
pisy" str.  33—34).  Smetana  dle  vlastních  slov  mluvil  s  Prokschem 
o  Lisztovi  a  hlavně  o  jakési  mši  Františka  Bendela,  z  čehož  povstaly 
prý  u  Liszta  nemilé  pomluvy. 

Poslední  známý  styk  obou  stal  se  při  příležitosti  vydávání  IV. 
odděleni  klavírní  školy  Prokschovy.  (Techniky  vyšší  klavírní  hry.)  Pro 
obsah  tohoto  díla  byly  především  určeny  skladby  nejlepších  žáků 
slepého  mistra.  Mezi  nejrůznějšími  kusy  vážného,  elegantního,  salon- 
ního a  koncertního  slohu  vydána  tu  byla  Smetanova  koncertní  etuda 
„Na  břehu  mořském,  vzpomínka"  (op.  17.,  z  roku  1862).  O  mnoho 
později  vyšla  tato  skladba  samostatně  u  Wetzlera  v  Praze  na  doporu- 
čení a  v  revisi  Jindřicha  z  Kaánů  se  svolením  slč.  Prokschovy. 
Proksch  se  za  tuto  skladbu  dne  19.  května  1864  vřele  poděkoval 
Smetanovi  (Teige,  „Skladby"  str.  57.). 

Při  smrti  Prokschově,  20.  prosince  1864,  projevil  Smetana  svou 
žákovskou  vděčnost  zesnulému  mistru  a  podepsal  spolu  s  jinými 
(Fr.  Kaváneníy  Ad.  Pozděnou  atd.)  provolání,  aby  zřízen  byl  péčí 
komitétu  důstojný  pomník  památce  významného  pražského  hudebníka. 

Smetana  byl  dle  vlastních  slov  Prokschových  soukromým  žákem 
jeho.  Vyhledával  u  zkušeného  učitele  především  návod  ve  skladbě 
hudební.  Jisto  je  však,  že  Smetana  u  Proksche  v  době  studijní  vy- 
získal též  pro  svou  hru  klavírní  mnoho  pokynů.  Nejvíce  ovšem  jako 
pravý  velký  genius  umělecký  naučil  se  sám  od  sebe.  Přes  to  ne- 
ubránil se  zajisté  v  důkladně  vypracovaném  systému  Prokschově  mnohým 
vlivům.  Prostřednictvím  tímto  zdědil  snad  zbytky  tradic  staré  české 
školy  hudební.  Proksch  učil  se  u  Koželuha,   žáka  slavné  doby  staré 


Digitized  by 


Google 


Bedřich  Smetana  a  Josef  Proksch.  525 


české  hudby,  a  vychoval  opět  zakladatele  nové  epochy  národního  na- 
šeho umění.  Takovým  způsobem  dostalo  se  možná  Smetanovi  dě- 
dictví po  svých  předchůdcích.  U  Proksche  studoval  Smetana  skladbu 
jistě  v  tradicích  klassických,  aspoň  všechna  jeho  školní  cvičení,  jak 
se  dochovala  v  jeho  pozůstatosti,  tomu  nasvědčují.  Základem  tohoto 
cvičení  patrně  byla  práce  variační.  Měnil  daná  themata  nejrozmani- 
tějším způsobem,  nejčastěji  pokoušel  se  v  charakteristických  obměnách. 
Tímto  způsobem  mimoděk  ve  škole  klassické  připravoval  se  na  mistra 
moderní  variace  příznačných  motivů,  tolik  důležité  pro  dramatický  sloh 
dnešní  opery  a  symfonické  hudby  vůbec.  Skladby  jeho  z  doby  mezi 
lety  1843—47,  tak,  jak  u  Teigeho  jsou  chronologicky  uváděny,  po- 
ukazují občas  na  vliv  podobných  školních  studií.  Ku  příkladu  čís.  23. 
(Teigeův  seznam)  uvádí  čtyřhlasé  cvičení  na  thema  A.  Reichy  z  roku 
1845.  Téhož  roku  napsal  asi  pro  Proksche  cvičení  v  melodii  osmi- 
taktové  periody  (čís.  24.)  a  variace  na  různé  motivy  (čís.  25.).  Tato 
cvičení  vznikla  ke  konci  dubna  a  na  počátku  května  1845,  v  době, 
kdy  asi  s  rodinou  hraběte  Thuna  dlel  Smetana  v  Praze. 

O  svých  hudebních  úkolech,  patrně  pro  Proksche  psaných,  zmi- 
ňuje se  Smetana  též  v  dopise  dru  Lud.  Procházkovi  (26.  září  1877, 
Teige  „Dopisy**  str.  58.)  tvrdě,  že  tyto  fiarmonické  práce  nemají  nic 
zvláštního,  než  co  v  každé  knize  o  harmonii  se  nalezne.  Jsou  to 
práce  z  kontrapunktu,  fugy,  kanónu  a  z  nauky  o  formách  (ronda, 
sonáta  atd.).  Vliv  školy  Prokschovy  jeví  se  zajisté  rovněž  v  zálibě 
Smetanově  pro  čtyřručni  a  víceklavírni  skladbu  a  úpravu  cizích  skladeb. 
Tento  obor  pěstoval  Smetana  zvláště  jako  učitel  hry  klavírní. 

Mezi  skladbami  Smetanovými  nalézáme  ještě  jednu  vyslovenou 
vzpomínku  na  ústav  Prokschův.  V  pozůstalosti  Smetanově  naskýtá 
se  doposud  netištěná  klavírní  pie?a  nadepsaná  „Do  památníku  Ulwerovi, 
učiteli  při  ústavě  Prokschově"  (In  ein  Stammbuch  dem  Ulwer,  einem 
Lehrer  aus  der  Prokschischen  Musikanstalt).  Datum  je  připsáno  12. 
června  1845.  Skladba  tato  vyjde  jako  zajímavý  dokument  tvorby 
mládí  velkého  českého  mistra  v  edici  Umělecké  Besedy,  v  revisi  ře- 
ditele Jindřicha  z  Kaánů.  Václav  Ulwer  byl  učitelem  na  ústavě  Prok- 
schově  od  roku  1841.  Bližších  zpráv  o  jeho  osobě  a  poměru  k  Sme- 
tanovi, bohužel,  nemáme. 

Ostatní  skladbičky  Smetanovy  z  roku  1843  a  1844  jsou  pří- 
ležitostná dílka  taneční,  vzniklá  vlivem  přátelských  styků  mladého 
umělce.  Další  skladby  let  1845,  1846  a  1847  mají  dvojí  ráz,  pře- 
devším jako  hudební  památník  lásky  Smetanovy  ke  si.  Kateřině  Ko- 
lářové. Svým  rázem  spadají  sem  hlavně  písně,  jež  mají  veskrze  ero- 
tické texty.  Z  jiných  skladeb  v  té  době  vzniklých  skoro  všechny  uka- 
zují na  původ  svůj  v  rodině  hraběcí,  pro  jejíž  zábavu  a  cvičení  Sme- 
tana byl  nucen  chápati  se  péra.  Těžko  říci  zda  osm  preludií  (čís.  27.), 
dvě  etudy  (čís.  28.),  toccatina  (čís.  30.),  klavírní  sonáta  (čís.  35.), 
čtyřručni  rondo  (čís.  39.)  a  rhapsodie  z  g  moll  (čís.  42.),  věnovány 
byly  urozeným  příznivcům  nebo  skládány  byly  pro  Prokschovo  uči- 
telské posouzení.  Zvláště  čtyřvětá  sonáta  z  nich  nejvíce  by  měla  upou- 
tati  pozornost  Smetanova  historika   pro  skladatelův  poměr  k  abso- 


Digitized  by 


Google 


526  Dr.  Jan  Branberger:  Bedřich  Smetana  a  Josef  Proksch. 


lutní  hudbě.  V  této  době  setkáváme  se  s  prvým  pokusem  Smeta- 
novým o  práci  s  národními  hudebními  thematy.  Roku  1846  složil 
variace  na  lidovou  píseň  „Sil  jsem  proso"  a  roku  1847  jmenuje  jednu 
svou  skladbu  již  české  melodie  (!).  Před  tím  ovšem  lidový  ráz  v  jeho 
umění  měl  vždy  vrch  nad  učenými  formami  hudebními.  Zdá  se  však, 
že  četné  Smetanovy  polky  v  nejprvnější  době  jeho  umělecké  činnosti 
jsou  pouze  ohlasem  hudební  mody  své  doby,  v  níž  nehrálo  se  pro 
zábavu  na  klavír  nic  jiného,  než  nejrůznější  lepší  nebo  horší  skladby 
toho  druhu.  Dítko  zapadlé  české  vísky,  tanec  prosté  venkovské  dív- 
činy, přijato  bylo  všude  s  nadšením.  Prahu  a  český  venkov  zapla- 
vila dle  zpráv  současníků  již  ke  konci  let  třicátých  obliba  polky, 
a  neodolali  této  epidemii  ani  nejvážnější  starší  hudebníci.  Později 
ovšem  Smetana  polku  umělecky  idealisoval  a  přetvořil  na  typicky  ná- 
rodní hudbu  českou. 

Z  těchto  všech  fakt  možno  pouze  usuzovati  o  vlivu  Prokschově 
na  Smetanu.  O  dosahu  návodu  tohoto  učitele  dají  se  vysloviti  pouze 
zajímavé  domněnky,  jež  pomáhají  jaksi  osvětliti  umělecký  vývoj  Sme- 
tanova mládí.  K  této  kapitole  otázky  Smetanovské  bude  nutno  ještě 
důkladně  se  vrátiti.  Tvorba  mladého  Smetany  má  značnou  důležitost 
pro  další  umělecké  kroky  našeho  mistra.  Obšírnějším  studiem  skladeb 
této  doby  pozná  se  nejlépe  símě  velkého  talentu  a  dokonalé  technické 
přípravy,  jež  později  vydalo  tak  nádherný  plod  umělecký. 


Digitized  by 


Google 


t■>^^«,■,.,-  ^ 


5>C 


Jaroslav  Prousek: 


Zpěvák. 


v  hrad   královský  zavítal   zpěvák  dnes  .  .  . 
Král  s  královnou  zasedli  v  trón  .  .  . 
Jim  k  nohám  se  nádherný  stulil  pes 
—  bylf  královým  miláčkem  on. 

Řad  předních  pairů  kol  trůnu  se  táh* 
a  vasalů  plný  byl  sál, 
když  zpěvák  v  stříbrné  struny  sáh* 
a  píseň  svou  zpívat  se  jal  .  .  . 

Ta  v  tóninách  zvonila  tesklivých, 

jak  někdo  by  umíral  .  .  . 

Tu  každému  z  přítomných  vzdálen  byl  smíchy 

a  dojat  byl  každý,  i  král  .  .  . 

V  té  písni  dojemný  smutek  tkvěl, 
to  nemocné  duše  byl  sten  .  .  . 
Ó,  jistě  že  ten,  kdo  píseň  tu  pěl, 
byl  v  životě  nešťasten  .  .  . 

(—Oj!  Víte-li,  kterak  je  trudno  žít, 
když  srdce  krvácí? 
A  těžko  jak  mořem  se  proplavit, 
když  loď  se  kymácí?!—) 


Digitized  by 


Google 


528 


Jaroslav  Prousek:  Zpěvák. 


Když  dopěl,  královna  dojata 
šperk  sňala  s  ňader  vln  — 
ten  vzácně  zdělán  byl  ze  zlata 
a  drahokamů  pln  — 

Řad  skvostných  žen  však  přivést  dal  král, 
tak  krásných  jako  den  ... 
Jich  čar  se  rajským  zjevením  zdál  — 
Ó,  kouzlo  krásných  žen! 

Král  pěvci  řekl:  „Tož  jednu  z  nich 
si, zvol!"  —  Však  zpěvák  děl: 
„Ó  králi,  prosit  když  mohl  bych, 
pak  tvého  psa  bych  chtěl!" 

„Proč  ženu  spíš  jsi  nezvolil, 

proč  psa  jsi  volil  as  ? !  — 

Vždyť  každá  krásná  jak  královna  vil!" 

tak  královnin  ozval  se  hlas  .  .  . 

Tu  mladý  zpěvák  sesmutněl, 
zrak  dojemně  mu  plál  .  .  . 
„Pes  věrný  jest!"  pak  tiše  děl 
a  trpce  se  pousmál  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Josef  K,  Šlejhar: 


Villegiatura. 


(Dokončení.) 
T^omu  naslouchajíc,  ale  nedobře  rozumějíc  všelikým  systémům 
*  —  tomu  u  anglických  panen  neučili,  —  čerta  by  se  o  to 
starala,  ale  snila  o  bohatství  a  lesku,  které  dle  jeho  připoví- 
dání,  jemuž  tak  skálopevně  věřila,  měly  se  jí  státi  údělem,  jím 
jí  poskytnutým  jako  vykoupení  z  jeho  vin  —  rozjímala,  jaký  že 
byt  si  vezme,  nejméně  o  patnácti  pokojích  na  hlavní  třídě,  aby  byl 
šlafcimr,  špajscimr  —  pro  všechno  zvlášť  samý  cimr .  .  .  salon,  ka- 
binet, budoárek,  jak  o  tom  čítala  ve  francouzských  románech  — 
jaké  méblování  že  si  opatří  do  všech  těch  cimrú,  do  jednoho  ma- 
hagonové se  secesními  rohovými  pohovkami,  do  druhého  ořechové, 
také  něco  o  ebenu  jí  napadalo,  —  vezmou  si  krajní  loži  v  divadle, 

—  vlastním  automobilem  dá  se  dovážet,  vůbec  již  jen  v  automobilu 
míní  jezdit  s  mladým  fešným  šoférem,  —  koupí  si  vilu  v  přímoří, 
jenže  nebyla  v  tu  dobu  ještě  rozhodnuta,  zda  někde  na  Gardasé 
nebo  na  Rivieře,  —  bude  mít  komornou,  z  Paříže  bude  výhradné 
objednávat  své  toilety.  A  všechno  on  úslužně  přijal  a  schválil.  Za 
to  konečně  mu  velkomyslně  odpustí  i  to,  jak  s  ní  tehdáž  házeí 
na  to  kanape  a  smýkl  s  ní  jako  s  psem.  Ano,  sliboval  jí  posléz 
ještě  mnohem  více,  nač  konečně  ani  nepomyslila  ve  své  skromnosti 

—  mluvil  cos  o  vlastní  jachtě,  na  které  míní  s  ní  podstoupiti  každý 
rok  dalekou  námořní  cestu.  O  to  konečně  zrovna  nestála,  protože 
se  vody  tuze  bála.  A  mluvil  o  bohatých  dolech  zlata,  o  rozsáhlých 
farmách,  o  nesmírných  bohatstvích.  A  ještě  jiné  vCíci  sliboval,  vše  že 
je  mu  k  disposici.  —   — 

A  zatím  darebák,  zloděj,  bídák  —  jak  ho  v  duchu  ve  svéní 
zklamání  křtila,  —  se  to  zbláznil.  Byl  to  všechno  strašný  mam,  který 
zachvátil  řítícího  se  a  rozpadávajícího  ducha.  Nastal  bezprostředně 
po  všem  tom  rozpjetí  blaženství  a  slavomamu,  kterému  svatě  věřila, 
nával  prudké  zuřivosti  —  bylř  odevzdán  posledním  stanicím  lidského 


34 


Digitized  by 


Google 


530  Josef  K.  Šlejhar: 


žití,  zříceného  zápasy  a  zmatky  tohoto  světa;  odvezli  ho  prostě  do 
blázince.  Tam  jí  řekli,  že  nejvýše  do  P/a  roku  všechno  se  s  ním 
skončí,  žádné  lidské  pomoci  že  tu  nestává,  která  by  odvrátila  na- 
plnění osudu.  Za  nějakou  dobu  že  se  sice  ještě  probere  ze  záchvatu 
tohpto,  na  nějaký  čas  že  bude  se  i  zdát  normálním,  schopným  zdánlivě 
zase  všeho  pravidelného  žití,  ale  pak  dostaví  se  záchvaty  nové,  ko- 
nečné, jimž,  zblbna  při  nich  docela,  posléz  podlehne. 

Aspoň  to  v  náhradu  za  všechno  to  naslibované  a  náhle  zase  ztra- 
cené —  ten  bídák,  zloděj  jejího  štěstí !  A  když  musila  se  tedy  smířit 
se  ztrátou,  oddala  se  hned  celou  nadějí  tomuto  proroctví. 

A  místo  ohromení  a  hrůzy  ze  sděleného  proroctví  toho  pro- 
bralo se  jí  v  duši  něco  závratně  oslnivého,  zabouřilo  jí  to  všemi 
smysly.  Přec  jen  ta  kartářka  měla  pravdu,  zlatá  kartářka  .  .  . 

„Prosím  teda.  pane  doktore,  nejvýše  že  do  1  Va  léta  může  se  po- 
čítat ještě  s  jeho  životem,  opravdu  ne  déle  ?*"  otázala  se  lékaře  sdělují- 
cího jí  jeho  ortel  a  divně  na  něho  zasvítila  vypouklýma  očima,  jaksi 
nedočkavě  chtivýma  tohoto  ortelu  a  odsouzení.  Nejvýše,  nepřidá-li 
se  ovšem  k  paralyse  něco  jiného  —  pak  by  se  to  skončilo  ještě 
mnohem  dříve.  „Ano,  připravte  se,  paničko,"  —  ten  hrubián,  takto 
osmělivší  se  ji  nazvati,  —  „že  nejvýš  za  IV2  'éta  budete  vdovou,"  od- 
býval ji  dost  drsně  a  v  duchu  si  řekl:  „Ty  potvoro,  to  jsem  ti  trefil 
do  no^,  viď  .  .  ."  Znalf  již  ten  pán  své  lidi  a  postřehl  vše  ostatně 
z  jejího  pohledu  a  hlasu.  Bylo  ale  na  čase  přece  sehrát  jakous  ko- 
medii licoměrnosti,  ustrnule  a  vyjeveně  tedy  pozvedla  oči,  servala 
si  trochu  kadeř,  vzepjala  ruce,  spustila  lament  ...  ale  ten  hru- 
bián, jenž  znal  své  lidi,  ji  odbyl :  „To  si  nechtě,  paničko,  až  doma, 
tady  na  to  nemáme  času  .  .  .  ostatně  srdce  vám  z  toho  sotva  pukne," 
a  vyprovází  ji  s  tím  ku  dveřím,  ten  hrubián,  necita. 

Tedy  ten  darebák,  zloděj,  bídák,  jenž  takto  si  s  ní  zahrál,  takto 
ji  oklamal,  soptila  tehdáž  znova  a  znova  v  duchu  poznavši  podstatu 
všech  těch  jeho  slibů  a  vyhlídek,  jež  jí  sliboval  a  s  nimiž  tak  perně 
bylo  se  jí  loučiti.  Leč  ve  vzteku  svém,  připomněvši  si,  co  ho  ne- 
odvratně čeká,  měla  přece  jisté  zadostučinění.  „To  ho  Pán  Bůh  po- 
trestal za  to,  čeho  se  kdy  na  mně  dopustil . ..  heč!"  jako  by  mu 
přála  ve  své  mstě.  A  majíc  nyní  jeho  úděl  za  odbytý,  s  nímž  netřeba 
již  nadále  počítati,  začala  se  celou  duší  oddávati  tomu  novému  příští^ 
které  se  v  ní  tak  oslnivě  vzbudilo,  když  prvně  tehdáž  v  blázinci  zvěděla 
o  ztracení  svého  muže.  A  to,  co  smysly  jejími  tak  závratně  oslnivého 
zabouřilo,  to  zůstalo  tam  již  svítit  nadále,  stále  oslnivěji  se  roz- 
jasňujíc. 

„Zlatá  kartářka,  přece  měla  jen  pravdu,"  plesala  v  duchu  a  o- 
pakovala  si  tisíckráte,  děkujíc  kartářce  za  šfastné  proroctví.  Bude 
tedy  jednou  konečně  osvobozena  od  toho  surovce,  jenž  ji  neoce- 
ňoval, nepochopoval,  jenž  nedovedl  jí  zjednati  to,  nač  měla  plné  ži- 
votní právo  a  čeho  zasluhovala  svým  rodem,  vychováním,  tradicí;  z  jeho 
svírajících  ji  a  obmezujících  klepet  se  posléz  dostane,  z  jařma  jeho 
zneuznání,  brutální  nadvlády,  která  troufala  si  ji  tak  obmezovati,  — 
zvlášť   nikdy    mu    neodpustí,   jak  s  ní  tenkrát  na  tu  pohovku   házel 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  531 


a  jak  s  nf  smýkl  jako  se  psem  na  podlahu  —  však  ho  Pán  Bůh 
posléz  našel,  potrestal  .  .  Ano,  bude  tedy  zas  volná,  svobodná,  je 
ještě  tak*mladá,  život  má  vlastně  před  sebou,  je  krásná  (aspoň  za 
takovou  se  měla  jako  každá  ženská),  pikantní ...  Žít  jen,  žít,  znovu 
žit  a  vše  si  vynahraditi,  čeho  se  ji  nedostalo  a  v  čem  takovou 
krutou  ujmu  trpěla  v  jeho  jařmu!  A  začala  budovati  své  plány,  své 
nové  příští  a  k  tomu  veškeré  své  jednáni  zařídila.  Když  stávala 
před  zrcadlem,  pozorujíc  se  všech  síran  a  zkoumajíc  všechny  své 
přednosti,  tu  a  tam  i  malý  nedostatek,  který  ovšem  mínila  napraviti, 
řekla  si  v  duchu  mnohokráte:  „Nevypadám-liž  jako  svobodná  .  . . 
a  mých  šestadvacet  let  je  zas  pro  mě,  vdovu,  nejkrásnějším  stářím  ..." 
ostatně  umínila  se  vydávati  asi  za  čtyřiadvacetiletou,  dle  potřeby.  A  nikdo 
by  neřekl,  usuzovala  dále,  že  měla  již  tři  děti  .  .  . 

Ano,  tři  děti  poslední  dobou  často  se  jí  mihly  nepříjemně  v  jejím 
uspokojeném  usuzování  o  sobě,  tři  děti,  je  to  přec  jen  tuze  okaté 
na  mladou  vdovu,  je  to  přítěž,  s  níž  se  přece  již  od  nynějška  ne- 
povleče  celým  životem.  A  nikdy  není  naše  mysl  tak  ostrovtipná 
a  pronikavá  ve  svém  budování,  jako  jde-li  o  stržení  daných 
výhod  na  sebe.  Velmi  brzo  přišla  věci  na  kloub,  dík  svým  zná- 
mostem rodinným.  Uvažujíc  na  všechny  strany,  jak  by  se  zbavila 
dětí,  dík  i  rodinným  tradicím  zbožnosti  a  bohumilosti,  vymyslila  si 
brzo  dobrý  plán,  ona,  která  nevymyslila  jakživa  ničeho.  Poradila  se 
i  se  strýčkem  kanovníkem,  vlastně  poradu  s  ním  jenom  předstírajíc, 
aby  tím  zároveň  domohla  se  jeho  pomoci  a  protekce. 

Z  hocha  nejstaršího  by  měla  ráda  kněze.  Pánu  Bohu  že  by  ho 
ráda  zasvětila,  je  to  přání  i  maminčino;  zvláště  teď,  když  hoch  se 
co  nevidět  octne  sh-otkem,  kdo  nástrahami  a  nebezpečím  mravní 
úhony  světa  lépe  ho  provede,  než  zbožný  cíl  a  prostředky  k  němu. 
Strýček  horlivě  schválil,  pomohl.  A  vymohl  hned  od  příštího  škol- 
ního roku  —  to  zatím  již  skončí  najisto  s  ním  —  trvalé  přijetí 
hocha  do  kteréhosi  kněžského  ústavu,  odkud  veden  bude  již  krok 
za  krokem  až  k  vlastnímu  jednou  vysvěcení.  A  k  tomu  zadarmo, 
to  strýček  vymohl,  ovšem  v  tom  zaručení  a  uvolení,  že  stane  se 
knězem  . .  .  Hoch  prý  také  chce !  Kdož  ví,  může  to  jednou  přivést 
také  až  na  takového  kanovníka  —  a  pane,  ti  se  mají .  .  .  usuzovaly 
obě  zbožné  ženy  .  .  . 

Strany  děvčete  bylo  ujednáno,  že  nastoupí  vychování  klášterní, 
a  taktéž  zadarmo  to  strýček  sprostředkoval.  Pobude  v  klášteře  ně- 
jakých pět,  šest  let,  a  zatím  se  to  okáže.  Pojme-li  děvče  náklonnost 
k  blahoslavenému  životu  klášternímu  v  bohabojnosti  a  svatém  pokoji, 
nevěsty  Kristovy  v  ústraní  a  bezpečí  před  zkázou  světa  —  jako 
ona  kdys  měla,  jak  lhala  to  nestydatě  strýčkovi,  litujíc,  že  nevěno- 
vala se  životu  klášternímu,  že  jakého  hoře  a  zklamání  mohla  být 
ušetřena  ve  službách  Bohu  (při  tom  hořce  rozplývala  se  v  slzách, 
což  strýčka  velmi  dojalo !)  —  a  soudila  aspoň  dle  všeho,  že  děvče  bude 
po  ní  a  pro  klášter  zajisté  nabude  lásky  a  nikdy  nezatouží  zpět  do 
klamu  žití;  ostatně  o  to  sama  se  již  také  přičiní  a  děvče  samo  již 
nyní  chce  jen  do  kláštera,  fantasirujíc  jen  o  něm  a  přistrojujíc  se  za 

34» 


Digitized  by  LjOOQIC 


532  Josef  K.  Šlejhar: 


jeptišku  .  .  .  pak  že  to  dostane  se  jf  nejlepšího  údělu  žiti.  Rozhodné 
by  si  je  přála  zasvětiti  tomuto  údělu.  Strýček  zase  byl  dojat,  schválil 
a  sprostředkoval.  Počínaje  novým  školním  rokem  bude  dáno  děvče 
do  kláštera  těch  a  těch  sester,  zatím  na  vychování,  a  pak  se  to  již 
okáže  .  .  .  Ták  .  .  .  zase  přítěž  s  krku  a  nic  to  nebude  stát,  za- 
jásala. Bože,  když  má  tak  člověk  strýčka  kanovníkem,  pak  všechno 
jde,  ovšem  musí  být  zase  člověk  z  takového  rodu,  z  takového  vy- 
chování .  .  .  kde  za  strýčky  fungují  mocní  kanovníci  .  .  . 

Strany  pak  nejmladšího,  as  tříletého,  se  ještě  uvidí.  Asi  ho  po- 
nechá straně  mužově  —  babička  aspoň,  zvěděvši  o  strašném  ortelu 
svého  syna,  když  posléz  trochu  svůj  žal  srovnala  v  krvácejícím  svém 
srdci  mateřském,  prosila  snažně  za  to  dítě,  že  aspoň  je  bude  míti 
památkou  po  ubohém  svém  synu;  i  dá  jí  je  s  pánem  bohem,  třeba 
dělala  trochu  drahotu.  A  tak  bude  třetí  přítěže  zbavena. 

Zbavena  tedy  tak  hravě  a  výhodně  všeho,  co  pojilo  ji  ještě 
k  bývalému  jařmu  —  bude  úplně  volná,  svobodná,  je  mladá,  plná 
života,  krásná  .  .  .  jaká  ještě  budoucnost  ji  čeká !  To  vše  také  neo- 
mylně hlásala  karta,  která  dosud  ve  všem  zrovna  zázračně  uhádla. 
A  blaze  ještě  ubezpečena  tím,  že  stran  jejího  věna  je  vše  celkem 
v  pořádku  a  také  stran  hodně  vysoké  pojistky,  kterou  muž,  ještě 
továrník,  uzavřel  obezřele  pro  případ  své  smrti  —  to  mu  Pán  Bůh 
zrovna  vnukl  v  její  prospěch  I  —  že  je  vše  v  pořádku,  pojistka  ne- 
zastavena, pojistné  zaplaceno,  oddávala  se  tak  slibně  jí  kynoucímu 
novému  příští  kartou  i  vlastními  touhami  neomylně  vybudovanému 
a  v  tomto  oddávání  se  očekávala  jeho  smrt  .  .  . 

Jsouř  právě  očekávání  věcí,  jež  nejhroznější  a  nejosudnější  pro 
druhé,  pro  nás  jsou  nejvítanější,  nejblažší  .  .  . 

Asi  dvakrát  navštívila  muže  v  blázinci  —  z  lásky  snad,  sou- 
strasti? —  i  toto  I  ale  aby  shlédla,  jak  vše  pokračuje  s  ním  na  té 
cestě  zvolna  řítícího  se  pádu,  a  při  tom  aby  pokoketovala  s  mla- 
dými doktory.  Při  druhé  návštěvě  ale  v  úžasu  zpozorovala,  že  muž 
její  se  probírá  ze  svých  mrákot,  začíná  rozumné  mysliti  a  jednati, 
střízlivě  a  vážně  mluví  zase  o  životních  svých  záležitostech,  má  zá- 
jem o  rodinu,  ví  i  o  svém  neblahém  návalu  a  vyslovuje  ovšem  usilovné 
přání  vyjíti  z  ústavu.  Celá  v  trapném  rozrušení  obrací  se  na  lékaře 
v  oddělení  —  co  to,  že  snad  je  naděje  na  uzdravení  přece,  vždyf 
přece  vypadá  ten  člověk  jako  zcela  normální?  Zavěsila  se  téměř 
na  lékařovu  odpověď,  cedící  se  neochotně  a  trochu  opovržlivě  jeho 
zuby.  —  To  že  je  jen  pouhé  zdání.  Na  delší  čas  že  se  sice  pro- 
bere ze  svého  mamu,  bude  vskutku  připadati  normálním  pro  své 
okolí  a  bude  moci  i  řádně  zase  zastávati  všechny  své  záležitosti 
životní,  zdánlivě  žádná  výstřednost  v  chování  se  u  něho  neobjeví, 
bude  logicky  mysliti  a  jednati,  —  ale  jeho  dni  jsou  již  sečteny,  žádná 
moc  světa  ho  již  nezachrání,  končil  trochu  se  sebevědomým  patho- 
sem, jak  by  on  určoval  tento  ortel  a  jím  vládl.  Jí  udělalo  se  tak 
hřejivě  blaze  při  utvrzení  tohoto  ortelu,  zjihlo  jí  utěšeně  v  celém 
nitru  jako  sníh  na  jarním  slunci. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  533 


„Chudák,"  dovedla  ale  ze  sebe  vynutiti  zkormouceně  a  oči  na 
okamžik  zastřela  dlani  jako  v  těžké  dumě  smutku,  i  také  hojně  za- 
smrkala  ve  svůj  batistový  šáteček  jako  vnitřní  vláhou  slz.  ~  A  že 
mermomocí  chce  jít  ven  z  ústavu,  jak  to  s  tím  bude,  otázala  se 
dále,  všechny  slzy  vysmrkavši.  —  To  že  ho  mohou  na  nějakou 
dobu  zcela  dobře  pustit  z  ústavu,  teď  na  nějakých  pár  měsíců  ne- 
hrozí nebezpečí.  Ale  jedině  na  revers,  že  zaručí  se  za  všechno  bez- 
pečí, chce-li  ona  jej  dát  anebo  někdo  z  rodiny,  ale  jedině  na  re- 
vers je  to  možno.  Neboř  uprostřed  nejrozumnějšího  jednání,  aniž  dá 
se  předvídati  kdy  a  jak,  může  se  dostaviti  náhlá  zuřivost,  spojená 
pak  s  velkým  nebezpečím  pro  okolí,  a  za  toto  nebezpečí  ovšem 
musí  se  zaručiti  ten,  kdo  dá  revers  .  .  .  pak  ovšem  takové  návaly 
jsou  již  začátky  konců  ...  To  slyšela  sice  ráda  v  blaživém  uspo- 
kojení, ale  nějaký  revers  —  Pánbůh  chraň!  ona  nemůže  vzít  žádnou 
zodpovědnost  na  sebe.  —  Tedy  že  někdo  snad  z  rodiny,  bylo 
by  to  přece  jen  ukrutné  a  zbytečné  trápení  toho  člověka  po  ta- 
kovou dobu  ho  zde  ponechati,  než  by  se  dostavily  příznaky  ka- 
tastrofy, jaksi  sám  přimlouval  se  a  naléhal  lékař.  —  Že  tedy  dopíše 
jeho  rodičům ...  Co  muk  a  trýzně  zůstává  nevysvobozeno  ale  z  těchto 
míst  u  oněch,  jimž  někdo  reversu  nechce  aneb  nemůže  poskytnout, 
a  co  nepohodlné  svobody  zůstává  takto  navždy  uvězněno  v  tomto 
nejhroznějším  žaláři  světa,  o  tom  neuvažovala  ani  na  okamžik,  to 
již  její  věcí  nebylo. 

Dopsala,  přijeli  rodiče,  dali  revers,  syna  odvezli  k  sobě  na  ve- 
nek,  bude  jaro  trávit  v  domově  —  snad  domov,  ta  nejsladší,  nej- 
bezpečnější záštita  světa,  vezme  v  ochranu  chorou  duši,  pro  kterou 
není  v  světě  záchrany,  a  aspoň  poslední  útěchu  jí  zjedná  ...  Ale 
mohl-liž  to  kdo  věřit  při  tomto  mohutném  organismu,  do  nedávná 
ještě  tak  silném,  výbojném,  ovládajícím  tolik  složitých  nesnadných 
náležitostí  životních,  mohl-li  kdo  tušit,  že  tyto  síly  jako  obra  jsou 
podťaty,  na  den  a  hodinu  takřka  stanoveno  konečné  jejich  vyčerpání ! 
Mohlo-li  to  aspoň  uvěřit  a  tušit  srdce  matčino,  jež  nikdy  nevzdává 
se  naděje  pro  dítě  svoje?  Srdce  ženino  to  rádo  uvěřilo,  ubezpečilo 
se  tím  zcela  a  dle  toho  začalo  si  osnovati  své  záměry  pro  bu- 
doucnost, své  nové  příští,  které  před  ní  rozpjalo  se  jako  duha,  vě- 
štící po  bouři  a  nepohodě  krásnou  zase  pohodu. 

A  začala  žít  zcela  novým  životem,  zbývala  se  všech  pout, 
vztahů  a  povinností  bývalých,  —  a  co  muž  chorý  nalézal  se  v  oše- 
třování domova,  matky,  ona  činila  své  přípravy  pro  to  nové  příští, 
trochu  tajemné  a  ještě  ukrývané  přípravy,  a  vyvíjela  snahy,  jež  upro- 
střed změtenosti  velkoměstského  žití  dovedou  probíhati  bez  povši- 
mnutí, nápadnosti,  docházejíce  svého  cíle  tím  jistěji  a  bezpečněji. 
Každého  dne  také  navštěvovala  různé  mužské  kláštery  na  všechny 
možné  v  nich  odbývané  pobožnosti,  každého  dne  došla  si  ke  kar- 
tářce, chodila  k  dohazovačkám  sňatků  a  podobných  věcí,  pro  které 
je  neofficielní  pojmenování  kuplířství  .  .  .  Začala  jaksi  romanticky 
nalarfovati  svou  mysl,  procházejíc  se  někdy  za  měsíčních  večerů, 
vnucujíc  se  do  patřičných  nálad,  a  třeba  jí  bylo  náramně  fádní,  přece 


Digitized  by 


Google 


534  Josef  K.  Šlejhar: 


to  romanticky  dodržovala,  začala  pěstovati  secesní  vyšívání  na  hed- 
vábí a  vypalovanou  malbu,  měla  hodiny  na  piano,  aby  pokračovala 
tam,  kde  ji  uboze  zanechaly  u  anglických  panen,  a  zatím  přivedla 
to  již  na  nezmarnou  „Modlitbu  panny**,  později  bude  se  také  učit  na 
harfu,  což  zvláště  připadalo  jí  tak  nesmírně  romantické,  andělské  — 
i  často  v  té  době  sáhla  k  básníkovi  v  secesní  vazbě,  ona,  která 
mimo  krvavinu  druhdy  nečetla  nikdy  ničeho,  a  vnucujíc  se  v  jeho 
výlevy,  často  se  s  ním  ubírala  do  postele  anebo  nesla  se  s  ním  na 
promenádě. 

To  dalo  se  jaksi  ve  věcech  ducha.  Ve  věcech  těla  přišly  na 
řadu  všechny  ty  pedikúry,  manikúry,  ondulace,  šamponování,  pěstěni 
krásy  pleti,  krémy  pro  zbujněni  ňader.  Nastoupila  i  hygienickou^ 
methodicky  určenou  výživu  pro  vytvoření  co  nejúčinnější  silné,  bujné 
krve  a  úzkostlivě  ji  zachovávala.  Věděla,  co  jsou  v  té  příčině  pro- 
teiny, bílkoviny,  uhlohydráty  a  podobné  neřády,  ona,  která  nevěděla 
o  ničem.  Starou  výbavu  vyhází,  prodá  židovi,  zřídí  si  výbavu  novou» 
moderní,  co  nejapartnější,  již  si  vše  ve  skladech  vyhlížela,  začala  již 
v  prádle  s  drahými  hamaný,  všechno  samá  drahá  vložka,  samá  bru- 
selská krajka,  žádná  imitace.  Všechny  spodničky  hedvábné,  dráždivé. 
Do  nového  života  chce  se  uvésti  důstojně,  u  vynahrazení  všeho, 
v  čem  dosud  strádala  tak  krutě  a  v  sebezapření,  nač  vzpomínajíc^ 
čím  dále  větší  lítost  měla  nad  sebou,  co  vše  musila  vytrpěti,  tím 
větší  nenávist  pojímala  k  tomu,  jenž  vše  to  zavinil,  a  tím  více  sli- 
bujíc si  vše  si  vynahraditi.  Své  pohlaví  chce  tentokráte  co  nejvý- 
hodněji uplatniti,  umiňovala  si. 

Jak  uplatniti,  jak  vše  si  vynahraditi,  to  již  samy  ukazovaly  se 
cesty.  To  hlásala  také  šťastná  karta.  —  „Moc  bohatého  a  vzneše- 
ného pána  dostanou,  tady  ho  karta  nese  s  sebou.  Bude  o  něco 
starší,  ale  tím  bohatší  a  vznešenější."  Na  tom  by  jí  docela  nic  ne- 
záleželo —  raději  hodně  již  starého,  třebas  již  takového  „dědu**, 
smávala  se,  ale  za  to  tím  bohatšího.  Jen  aby  se  mohla  tuze  dobře 
mít,  nic  nemusila  dělat  a  skvěle  mohla  vystupovat ...  O  takového 
dědu  pak  se  již  postará,  aby  ji  dlouho  netrápil  —  bude  moci  při 
něm  užívat,  čeho  se  jí  zachce,  a  co  hlavní:  bude  po  něm  dědit. 
Aby  si  ji  vzal  mladý,  bohatý  a  vznešený,  nějaký  takový  princ  z  po- 
hádky, to  věděla,  že  již  nepůjde,  na  to  byla  přece  dosti  chytrá  a 
střízlivá  i  ve  svém  velikém  mínění  o  sobě,  a  proto  volila  kombinaci 
s  dědou. 

A  jakoby  proto,  že  v  tom  směru  karta  vytrvale  padala,  vskutku 
v  té  změtenosti  velkoměstského  žití,  v  níž  dovede  bez  povšimnutí 
a  nápadnosti  probíhati  tolik  tajemných  proudů,  docházejících  posléz 
svého  cíle  zločinu  i  hříchu,  podařilo  se  jí  pomocí  všech  těch  doha- 
zovaček  a  kuplířek  získati  něco,  co  zdálo  se  jí  zcela  vyhovovati. 
Svého  cíle  najisto  dosáhne,  co  se  to  jen  skončí  tam  s  tím!  —  a 
zatím  dovedla  vše  udržeti  v  dokonalé  tajnosti,  jak  k  tomu  jen  velko- 
město skýtá  příležitost.  Dostávala  zatím  drahé  šperky,  košíky  s  la- 
hůdkami, dopisy  psané  již  jeho  trochu  vyšeptaloií,  třaslavou  ru- 
kou, ale  za  tím  toužebnější,  té  touhy,   která  třese  se  a  hárá  již  jen 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura,  535 


svým  prázdným,  marným  chtěním  života,  jehož  zpět  dosíci  nemůže, 
a  která  miluje,  vlastně  smilní,  již  jen  svými  marně  utkvělými  illusemi. 
Začala  zároveň  konat  tajemné  návštěvy. 

Jen  co  se  to  skončí  tam  s  tím!  bylo  heslem  těchto  návštěv, 
při  nichž  zdá  se,  smilnila  již  pouze  zvětralá  illuse  bez  podstaty  — 
jenže  taková  illuse,  dostane-li  se  jí  zvůle,  je  velmi  štědrá  .  .  . 

„Tam  s  tím"  se  to  nějak  podezřele  prodlužovalo.  Věci  života  tak 
zpropadeně  vlekle  postupují  pro  chvat  a  nedočkavost  našich  záměrů. 
Se.  svým  vytouženým  dědou,  jak  jej  nazývala,  —  prý  neobyčejně  bo- 
hatý a  vznešený  pán,  jak  jedině  tajemně  prozrazovala  tu  a  tam, —  vše 
již  umluvila,  na  podzim  docela  stanovila  již  svatbu,  všechny  pří- 
pravy v  tom  směru  vykonala. 

A  zatím  již  zjednala  si  a  měla  zajištěnu  náhradu  ve  směru  druhém 
v  mladém  fešákovi  .  .  .  Vše  se  tak  pěkně  daří,  podobá. 

Jen  „tam  s  tím"  prožlukle  nechýlí  se  to  ke  konci.  Dávala  se 
v  tom  směru  několikráte  ubezpečiti  lékaři  —  všechno  je  marné, 
nejdéle  do  konce  léta  vydrží,  ubezpečovali  lékaři  a  kartářka  há- 
dala, čemuž  věřila  víc  než  doktorům,  ale  odtamtud  žádné  zprávy.— 

Že  nastal  zatím  čas  villegiatur  a  letních  siest  u  těch,  kterým 
celý  život  siestou,  a  také  děda  její  musil  do  lázni,  kam  s  ním  ještě 
nemohla,  aby  to  nehlučelo,  také  ona  nastoupí  zatím  svou  villegiaturu 
odporučující  se  zdraví  a  ustanovila  se  na  villegiatuře,  •  jak  jsme 
slyšeli .  •  .  rozloučivši  se  starým  i  mladým.  —  —  Toř  se  rozumí, 
že  první  návštěvu,  přijedši  na  venkov,  musila  učiniti  domovu  svého 
muže  a  jemu  —  jsou  již  takové  nucené  povinnosti,  které  se  sebe- 
zapřením nutno  převzíti.  Tak  nerada  šla  do  toho  sprostého  statku! 
Děti  tam  již  byly.  Ještě  zvědavost,  jak  shledá  svého  muže,  ji  usnad- 
ňovala její  sebezapření. 

Vešla  tehdáž  pod  těžkým  fuflíkovatým  závojem,  jaksi  hrdě,  vzne- 
šeně, sbírajíc  do  jedné  ruky  v  takovém  obratném  neoznačitelném  chicu 
svou  vlečku,  na  kterémž  umění  si  tolik  zakládala  odkoukávajíc  je 
od  velkých  dam  a  cvičivši  se  v  něm  celé  hodiny  přecházejíc  po 
pokoji  a  při  tom  sbírajíc  a  odhazujíc  vlečku,  —  tvář  nabrala  v  onu 
neoznačitelnou  posu,  která  je  dána  jedině  raffinované  licoměrnosti 
dámy  velkoměsta.  —  Ve  světnici  popozvedla  závoj,  i  v  tom  po- 
zvedání závoje  nabyla  svého  chicu. 

Muž  ležel  právě  na  pohovce,  nikoho  jiného  nebylo  ve  světnici. 
Zažloutlý,  zduřelý  v  obličeji,  oči  trudně  zamžené ;  jinak  zdál  se  nor- 
mální, až  na  tu  jistou  přepadlost  v  tvářích,  z  nichž  vytrácel  se  šmahem 
život  pro  oko  zkušené.  Nad  rozsáhlou  jeho  lysinou,  jež  za  nemoci  ještě 
nápadně  nabyla,  matnou  nyní,  bez  lesku,  jako  by  vznášela  se  záhadná 
oblast,  která  této  hlavě  jaksi  byla  cizí,  nenáležejíc  jí. 

Pozvednuv  při  jejím  příchodu  namáhavě  hlavu  i  s  tou  jakousi 
záhadnou  oblastí  na  ní  tkvící,  upjal  k  ní  trudné  své  zraky,  hned  jí 
nepoznávaje.  Pak  ji  poznav,  rozradostnil  se,  jako  by  v  tuto  chvíli 
jejím  nenadálým  příchodem  do  duše  jeho  vešlo  jen  to  z  bývalého 
žití,  co  v  něm  bylo  dobré  a  blaživé,  čehož  přece  mezi  mužem  a 
ženou,    kteří  tři  děti  měli,  nemůže  naprosto  nebýt.    Ale  to  rozrado- 


Digitized  by 


Google 


536  losef  K.  Šlefhar: 


vání  jeho  bylo  tak  nějak  zastřeno  smutkem,  kleslostí,  beznadéjností, 
která  nemůže  nabrati  sil  a  pravého  výrazu  k  svému  projevu,  jak  by 
chtěla. 

„No,  žes  přišla  přec  jednou,  ty  duše  ..."  zahovořil,  nutě  se 
do  žertovné  veselosti,  ale  nápadně  povlovně,  těžkopádně,  jako  by  ku 
každému  slovu  zvlášť  musil  zabrati  a  soustřeďovati  sil  a  činit  zvláštní 
přípravy.  Popošedšl  až  k  němu,  přiložila  svou  tvář,  s  níž  ještě  výše 
poodhrnula  závoj,  k  jeho  rtům,  jež  suše,  prázdně  a  přece  jaksi  chtivě 
a  nějak  leptavě,  jak  jí  to  připadalo,  se  k  této  tváři  přissály  —  snad 
cítily  v  ní  ono  zdraví,  kypící  sílu,  život,  k  nimž  tak  náruživě  chce 
se  přichýliti  zpátky  smrtelné  chorobě,  o  níž  neurčitá  tucha  tane 
v  přesvědčení.  Ještě  namáhal  se  těmi  leptavými,  suše  zduřelými  svými 
rty  u  této  tváře  prodlévati,  k  níž  druhdy  tolikráte  přissály  se  a  pro- 
dlévaly v  rozruchu  svých  chvil,  z  nichž  u  vzpomínce  jeho  Jako  by 
zbývala  pouze  jejich  slast  bez  všeho  toho  jiného  provázení,  které  bylo 
přece  tak  neblahé.  Ale  ona  již  zase  se  odtrhla  od  rtů  těchto  zname- 
najíc z  nich  puch  a  podstatu  choroby  . .  . 

„Ale  má  chuř  ta  tvá  tvář  hodně  líčidlem,"  nutil  se  potom 
do  jakés  rozmarnosti,  v  níž  ale  přece  tajilo  se  trochu  mírné  výčitky 
—  jako  u  vyhrnutí  se  těch  vzpomínek,  kdy  tolikráte  za  jejich  spolu- 
žití ji  prosil,  aby  se  nelíčila,  a  co  z  toho  zbylo  zlých  chvil  a  nej- 
trapnějších výstupů,  aniž  ale  ona  kdy  vyhověla.  „No,  nejsem  ti  snad 
zas  dost  dobrá,"  odsekla  mu  zároveň  jízlivě  a  podrážděně,  „vždyckys' 
na  mně  něco  měl,  a  sotva  jen  přijdu,  hned  zas  vyčítáš  .  .  ."  „Ale 
nevyčítám, "  odvěřuje  jí  v  takové  trudné  a  lítostné  umírněnosti,  která 
nepřála  si  rozporu,  a  nutí  se  do  družného,  dobráckého  úsměvu,  jenž 
přál  si  jedině  laskavého  míru  a  radovat  se  chtěl  pouze  z  jejího  pří- 
chodu, všeho  ostatního,  co  by  jakkoliv  kalilo  a  roztrpčovalo,  pomíjeje. 

„Japak  nevyčítáš,"  trvala  ale  zatím  ona  ve  svém  podráždění, 
cítíc  tu  vhodný  svod  k  své  zlobě  a  zároveň  přemoc,  která  může  si 
dovoliti  své  ukojení,  „bylo  to  zatím  u  nás  vždycky  tak  ..."  A  do 
očí  zároveň  vstoupily  jí  ony  těmto  zrakům  vlastní  zákmity  té  sve- 
řepé jakés  samolibosti,  trvající  za  každou  cenu  na  svém,  které  vždy 
přiváděly  ho  téměř  k  zuření,  nedaly-li  jinak  a  nepovolily-li.  Jenže 
vstoupily-li  jednou  tyto  zákmity,  nedaly  nikdy  jinak  a  nikdy  nepovolily. 

A  tyto  zákmity  najednou  postřehl.  A  jimi  jako  by  navalily  se 
mu  do  chorých  smyslů  hned  všechny  vzpomínky  té  celé  zlé  minulosti, 
8  těmito  zákmity  jaksi  spojené. 

„Nevyčítám,"  vybuchl  zuřivě,  vytřeštiv  na  ni  své  oči,  v  nichž 
vystoupilo  tu  patrné  šílenství  ...  Ale  hned  mínil  se  zas  jaksi  vzpa- 
matovati, ovládnouti  se,  kdyby  jen  trochu  bylo  mu  v  tom  přispěno ; 
neboť  postihnuv  se  ještě  při  svém  návalu,  kterým  i  vzmávly  se  mu 
ruce  proti  ní,  zas  nechal  rukám  poklesnouti,  zajíkl  se  v  sobě  a  v  pohled 
jeho  nastoupil  nenadále  výraz  tak  užalostněně  prosebný,  malomocný, 
usedavý  jako  v  nářku  dítěte,  dovolávající  se  jejího  ohledu  a  smilo- 
vání a  jaksi  toho  milosrdného  přispění.  Leč  nebylo  přispěno  tomuto 
pohledu,  nebylo  pro  tento  nářek  choré  duše  smilování. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  537 


Přisunula  se  k  němu  však  za  to  blíže  v  takové  vyzývavé  po- 
supnosti,  která  je  s  to  vše  obětovati  své  mstě,  a  jako  by  jednalo  se 
ji  i  o  to,  aby  vyvolala,  strhla  na  sebe  choré  jeho  podráždění,  tím  že 
nějak  bude  míti  výhodnější  hru  a  způsobilejší  pole  pro  sebe,  za- 
vřískla:  „Na,  sežer  mě  teda,  surovce  .  .  .  byPs  a  zůstaneš  vždycky 
jen  sprostým  pacholkem  ..." 

Rozkřičel  se  strašlivě,  zároveň  celé  jeho  mohutné,  ale  dávno  již 
podťaté  tělo  vychýlilo  se  nad  těžký  dubový  stůl,  jenž  činil  tu  silnou 
překážku,  a  tvář  jeho  úžasně  se  servala,  jako  by  v  ní  nastoupil  ni- 
íivý  zápas.  V  tom  ale  vstoupila  do  světnice  matka  jeho,  bez  dechu 
přichvátavši,  když  již  v  síni  najednou  zaslechla  onen  zlověstný  křik 
synův,  v  němž  jako  by  se  rozpoutaly  záhubné  moci.  Postihla  asi 
situaci.  „Pro  Krista  Pána,  utiš  se,  synu  . .  .**  běžela  k  němu  uvrhajíc 
se  mu  přes  stůl  na  ramena ;  jednalof  se  nejdříve  o  zadržení  této  roz- 
poutávající  se  záhubné  moci.  A  také  matčiným  srdcem  byla  na 
okamžik  zadržena :  ta  vypjatá  ramena  hned  se  zase  schýlila,  ty  jeho 
zraky,  pohasnuvše  v  šíleném  svém  zápalu,  k  ní  oddaně  se  zvrátily 
a  jako  by  teskně  zažalovaly.  „Maminko,  japakse  mám  utišiti,  když 
ona  s  takovou  na  mne  přichází  .  .  ."^  povídá  jí  u  jakéms  těžkomyslném 
stěžování  si  úžasně  servaného,  téměř  vzlykavého  hlasu,  co  zatím 
matka  obešedši  stůl,  k  němu  na  pohovku  přisedla,  nepouštějíc  co 
možná  tato  ramena.  Pak  teprve  vyčítavě,  smutně  vzhlédla  k  ní,  jako 
navracujíc  se  k  nutné  povinnosti,  aby  jí  přece  uvítala.  „Vítám  vás," 
tak  nějak  v  bolestivé  výčitce  pronesla. 

Ale  ta  jen  znala  jedině  svou  vášeň,  svou  uraženou  samolibost, 
Tia  trudný  pozdrav  nemajíc  času  ani  odvětiti.  „S  jakou  že  na  tě  při- 
cházím, co,  ty  jeden  . .  .'*  zařezala  hlasem  zas  tak  posupně,  přisunuvši 
se  ke  stolu,  ale  stůl  nechávajíc  ostražitě  mezi  sebou  a  jím  a  cítíc  se 
ještě  bezpečnější  a  osmělenější  přítomností  jeho  matky,  k  níž  se  nyní 
obrátila:  „Jen  jsem  přišla,  a  už  na  mě  spustil,  hrubián  —  bylo  to 
u  nás  vždycky  tak,  já  jen  abych  byla  snášela  jeho  laune,  jeho  hrubství. 
Ale  jednou  už  toho  mám  taky  dost,  rozumíš?  ty  jeden!"  zase  se 
obrátila  k  němu.  Se  vztaženýma  rukama  k  ní  při  tom  němě  úpěla 
jeho  matka,  ale  ona  nedbá  těchto  proseb  mateřských,  nedbá  ohro- 
mivého zřícení,  které  před  ní  je  vtěleno,  a  záhubně  se  rozsopřuje 
a  ječí  dále,  co  ony  zákmity  v  jejích  očích  vztekle  řeřavějí  jako  chumel 
rarachů.  „Rozumíš,  už  dál  to  snášet  nebudu  .  .  .  Na,  jen  mě  uhocf, 
jen  to  zkus,  bídáku,  dovrš  své  dílo,  však  už  taky  došlo  na  tebe  ..." 
Kdyby  v  takových  případech  nebylo  ani  nikdy  úmyslu  uhoditi,  kolik 
uhození  přivodily  by  takové  fúrie,  jimž  jako  by  šlo  o  schvální  vy- 
zvání, přivodění  té  rány,  která  nějak  vhod  by  přišla  jejich  úmyslům. 
Mohl  jen  zahýknouti  jako  palicí  sražené  zvíře,  a  jediným  takovým 
posunem  zvrátil  stůl,  jenž  dělil  ho  od  ní,  s  rozplameněnýma  očima 
ječící  na  něho,  a  to  tělo  jeho  jako  by  se  vybavilo  ze  záhubného 
svého  spjatí,  oživši  bývalou  svou  silou,  uvrhajíc  se  směrem  k  ní  přes 
skácený  stůl  ... 

Bylo  by  to  neblaze  dopadlo  v  tomto  rozpoutání  šílené  moci. 
Ale  to  tělo  vrhající  se  vleklo  s  sebou  tělo  jiné,  v  němž  sídlilo  srdce 


Digitized  by 


Google 


538  Josef  K.  Šlejhar: 


matčino,  konejšení  a  orodování.  „Synu,  slyšíš,  pro  Boha  tě  prosím, 
aspoň  k  vůli  mně  se  upokoj,  pro  Boha,  pro  Boha,  synu  I"  vyvolávala 
matka  v  zoufalství  svém,  chtějíc  zadržeti  syna  a  nespouštějíc  se  přes 
veškero  to  strašné  řičení  jeho  krku,  jejž  jímala  v  křečovitém  semknutí^ 
jsouc  takto  odhodlána  na  život  a  na  smrt  se  ho  nepustiti,  aby  zabránila 
svou  obětí  katastrofě.  Při  tom  neustal  zaléhati  jako  v  poplašné,  po- 
moci se  dovolávající  ozvěně  smrtelný  křik  ustrašeného  srdce  ma- 
teřského: synu,  synu,  pro  Boha  .  . .  „Vidíte  ho  teda  —  blázna,"  ječela 
mezi  to  ona  skokem  ustoupivši,  ale  pouze  ke  dveřím,  když  postihla, 
že  to  tělo  mateřské  bude  jí  dostatečnou  ochranou.  Ale  tato  brutální 
infamie,  dotvrzující,  že  kázalo-li  písmo  pod  záhubou  duše  a  mstou 
Boha  nenazvati  bratra  svého  bláznem,  že  vlastní  ženy  se  to  netýká, 
snad  již  ku  vědomí  rozzuřeného  šílenství  nedostihla.  Neboř  vřavou 
záhubně  rozsoptěných  smyslů  proniklo  zatím  dovolávání  se  mateřské . . . 

Syn  najednou  se  tu  pamatuje,  ustává  ve  svém  zuřivém  zápolení 
a  již  v  takovém  rozbolestněném  úžasu  pohledá  na  matku,  kterou  jako 
by  teprv  nyní  poznával  a  situaci,  jakou  jí  připravil.  „Maminko," 
rozvzlyká  se  najednou  v  takové  malátné,  trudné,  bolestné  něze  a  zá- 
roveň v  úžasu  nade  vším,  co  se  stalo;  a  jímaje  ji  tak  neskonale 
oddaně  ve  svou  náruč,  líbá  ji  a  schyluje  se  s  ní  zpátky  na  pohovku, 
na  kterou  najednou  klesá  jako  u  zřícení  všech  sil.  „Maminko,**  vy- 
dechne znova  z  hlubin  jaksi  svého  zřícení  .  .  .  „máte  pravdu  .  .  . 
vám  to  teda  udělám  k  vůli  .  .  .  ach  maminko,  maminko,**  rozstenal 
se  tu  malomocně  a  zoufale.  Zaplakali  pak  oba  v  tomto  svém  schý- 
lení, při  kterémž  pláči  cítila  se  ona  docela  zbytečnou,  a  jsouc  ostatně 
i  uražena,  ostentativně  odešla  .  .  . 

A  těch  dvou  bylo  to  poslední  již  schýlení,  schýlení  mateřství 
a  synovství,  neboř  téhož  dne  ještě  musili  ho  odvézti  do  nemocnice, 
do  té  bezpečné  klece,  když  dostavil  se  nával  zuřivosti  v  celém  již 
rozpoutání  šílenství,  které  značilo  začátek  konců  aneb  konec  již  sám, 
—  aspoň  konec  ducha,  konec  vší  jeho  hrdosti  a  moci,  konec  vě- 
domí, co  již  jen  ještě  tělo  zápasilo  jako  v  příšerných  konvulsích 
ploužící  se  zrádné,  neodolatelné  záhuby.  Tam  za  tou  mříží  v  bez- 
pečné kleci  může  po  vůli  své  zápasiti  a  bíti  se  s  konečným  osudem 
ta  bytost  přemožená,  jejíž  dni  jsou  sečteny  a  s  jejichž  sečtením  se 
již  spekuluje  a  na  něm   buduje  se  nové  příští  —  — — 

Výborně  dnes  poobědvala.  S  chutí,  jaké  se  již  dávno  netě- 
šila. Okurčička  byla  křehounká,  sladká.  Rízeček  jako  dort.  A  nitro 
její  celé  jihlo,  rozzářilo  se,  naplnilo  se  oblažujícím  vnitřním  pohnutím, 
za  jakého  chutná  dvojnásob;  jen  hoře  znesnadní  chuř  k  jídlu.  Po 
obědě  ulehla  do  sítě  v  smaragdové  zášeří  sadu.  Ale  neusnula,  to 
oblažující  vnitřní  pohnutí  nedalo  usnouti,  vzrůstajíc  a  zmocňujíc  se 
jako  vlnobití.  Jakés  to  horoucí  vlny  spěly  jí  nitrem,  na  vlnách  těch 
jako  by  byla  unášena  vstříc  novému  žití.  Vše  již  se  naplňovalo,  ro- 
zevíralo před  ní  a  zvalo  k  přístupu. 

Kolem  v  ovzduší  také  takový  kolébavý  rytmus  něhy  zavládal 
jí  pohupuje  v  závanech  jakéhos  sladkého  vynášení,    hluboký  bzukot 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  539 

hmyzu  byl  tak  rytmický,  i  kývání  haluzí,  i  plynutí  nebeské  modři 
v  něžných  prorvách  těchto  haluzí.  I  ten  nepomíjivý  klepot  stavu, 
jenž  nedaleko  v  tom  baráku  honil  své  živobytí,  rovněž  tak  nějak 
rytmicky  se  přidával  k  jejímu  rozjíhnutí  a  rozmocnění  nitra,  i  ty  rány 
sekerou  a  palicí  tam  v  tom  kdes  zápolení  s  pařezy  se  s  ním  har- 
monicky urovnaly.  —  A  přec  nemohla  usnouti,  ač  aspoň  tak  do  tří 
hodin  spáti  bylo  jejím  hygienickým  zvykem,  v  němž  útroby  mohou 
nerušené  zažívat .  .  . 

„Milostpaní,  kartářka  ..."  zamečela  shora  z  okna  Boža.  A  žu- 
žlavé,  podle  ponížené  „ručičku  líbám"  v  zápětí  odtamtud  se  neslo. 
Zlatá,  vítaná  kartářka  tentokrát,  aby  svým  proroctvím  znova  utvrdila 
toto  neomylně  nastávající  příští,  které  třebas  sebou  již  tak  utvrzeno, 
potřebovalo  znova  a  znova  posily,  aby  cele  uvěřila  svému  štěstí 
a  měla  nových  zdrojů  k  svému  honosivému  zmocnění.  A  toto  vy- 
kládání karet,  jež  stalo  se  jí  téměř  denní  potřebou,  buď  že  sama 
stavovala  se  v  městě  u  kartářky,  anebo  dala  si  jí  k  sobě  choditi, 
bylo  jí  tímto  zdrojem,  tímto  utvrzením,  až  zároveň  stalo  se  jí 
potom,  když  vše  bylo  již  jisto,  co  hlásalo,  také  takovým  milým  ho- 
věním vlastní  samolibosti,  která  potřebovala  neustálého  hlazení  a  slad- 
kého dráždění  jako  kočička.  Dnes  tato  prašivá,  taková  olezlá  a  hnusná 
baba,  v  jejíž  stopách  sedm  let  nic  prý  neroste,  přišla  jí  zvláště  vhod. 
Potřebovala  zároveň  hlazení,  dráždění.  Dala  jí  uvařit  kávy,  hodně 
osladit,  aby  proroctví  nevázlo,  aby  síla  prorocké  fantasie  tím  moc- 
něji se  rozpjala  a  nabyla  žádoucí  náladovosti. 

Karta  padala  velmi  neutěšená,  smutná  .  .  .  aspoň  baba  s  nevý- 
slovně truchlivým  vzezřením  to  hlásala  a  div  nedala  se  sama  do 
vzlykotu,  při  čemž  mohla  kapičku  od  nosu  setříti  —  ano,  ano,  do 
tří  dnů  bude  vdovou  .  .  .  „Jo,  jo,  milostpaničko  naše  drahá,"  a  div 
ji  neobjela  soustrastně,  „smutný  to  osud,  ale  mně  odpustěj,  já  za  to 
nemůžu,  to  jen  ta  nešťastná  karta,  jak  sama  chce,  a  tu  posílá  Pán  Bůh 
sám  ...  Ale  za  to,"  vytáhla  tu  u  radostné  vítězoslávě  jiný  kart,  který 
jako  by  přinášel  slavné  překonání  všeho,  a  jejž  tajemně  chvíli  podr- 
žela zastřený  v  ruce,  —  „tenhle  vítaný  drahoušek  jim  všechno  vy- 
nahradí." A  dívajíc  se  nyní  chvíli  v  prorocké  obřadnosti  na  víta- 
ného drahouška,  jako  by  sama  nemohla  se  dost  vynadiviti  svému 
odkrytí  jako  velicí  vynálezcové :  —„Ne,  ne!"  vrtěla  hlavou  v  úžasu. 
„V  takovýmhle  příznivým  spřežení  mně  již  léta  nepřišel.  Vinšujou  si 
to,  milostpaničko  zlatá  naše,  to  znamená  hrozitánský  štěstí,  to  zas 
vykoupí  každý  zármutek.  A  juž  co  nevidět,  jako  skoro  hned  dnes 
má  to  nějaký  štěstí  začít,  ani  nevím  sama,  co  —  ale  to  je  rohlíček 
jako  mandle"  rýpla  baba  palcem  do  rohlíčka  —  „Jen  si  berou, 
berou  ..."  pobízí  ona,  tajíc  celá  jako  sníh  v  jarní  záři;  „a  co 
dále  povídá  kart?"  táže  se  chtivě,  nenabaženě,  oči  vypouklé,  ne- 
pohnutě svítivé,  jako  u  vytržení  a  hypnose  všeho  toho  štěstí,  hlása- 
ného tím  kartem,  který  ale  má  učiniti  další  svá  odhalení .  .  .  Všechno 
dosavad  jak  by  jí  nepostačovalo,  novým  a  novým  přislibováním 
chtěla  býti  ujišťována  ve  své  lačnosti  neobyčejných  výhod  životních. 
A  baba  uměla  náležitě  vyhověti  pošetilosti  a  zvrácenosti  lidské,  Ihouc 


Digitized  by 


Google 


540  Josef  K.  Šlejhar: 


jak  Ihouc,  rozplývajíc  se  v  licoměrnosti  výmyslu  a  pFitírajfc  se  k  její 
navnaděné  štědrosti  svou  hnusnou  lísavostí  jako  prašivý  pes,  jehož 
svědí  kůže  .  .  . 

Jenže  když  byly  obě  v  nejlepším,  přihnaly  se  s  hlukem  děti. 
Nevítaně,  jako  vždy,  zvláště  v  poslední  době,  kdy  již  cítila  se  vy- 
svobozenou z  jejich  jařma. 

Hnaly  se  nejdřív  po  rohlících,  a  teprve,  když  každé  po  jednom 
uchvátilo,  ptajíce  se  o  dovolení.  Bylo  tu  ovšem  skoro  již  nesnadno 
jim  toho  odepříti.  V  čas  před  nimi  ukryty  byly  karty  —  vyžvatlaly 
by  to  zbytečně  ve  statku,  a  tam  na  takové  věci  docela  nic  nedají. 
~  „A  tak  mně  to  máslo  přinesou  zítra,  jo?"  zamlouvala  ona  před 
dětmi  účel  návštěvy  babiny,  a  baba  porozuměvši,  s  nesčetným  ta- 
kovým prašivým  „poníženě  ručičku  líbám*"  a  na  ni  výmluvně  mhou- 
rajíc  se  odklidila. 

„Maminko,  já  bych  chtěl  ještě  ..."  —  „Já  taky  ..."  —  Já 
taty  ..."  rozškemraly  se  děti,  když  první  rohlíčky  v  nich  zmizely. — 
„Co  pak  myslíte,  že  uchystala  jsem  pro  vás  celý  pekařský  krám," 
utrhla  se  na  ně  nevlídně.  —  „A  jo,  tamhle  ještě  máš."  ukazoval 
do  kredence  nejstarší  robustní  a  resolutnl  hošík,  —  celý  po  otcovi 
a  také  miláček  to  jeho,  jehož  ale  ona  měla  nejméně  ráda,  často 
ho  bijíc,  při  čemž  ale  on  dost  vydatně  se  uměl  bránit,  kopaje  ji 
a  pěstmi  se  po  ní  oháněje  jako  u  vědomí  nespravedlnosti  na  něm 
konané,  načež  ona  zase  bila  tím  vztekleji,  a  on  zase  kopal  a  pěstmi 
oháněl  se  tím  vydatněji,  aniž  zdál  si  mnoho  z  toho  bití  dělati.  Tam 
z  tašky  vyčuhovaly  slibně  ještě  další  rohlíčky.  Zároveň  již  se  hnal 
po  židli,  aby  si  sám  posloužil,  což  bývá  prospěšnější,  chceme-li 
čehos  dosáhnouti.  „Já  chci  taky..."  —  „Já  citáty!"  škemral 
nejmladší,  něžňounký,  roztomilý,  as  do  čtvrtého  roku  jdouc!  hošík 
s  modrýma  něhyplnýma  očima,  jež  na  vše  vzhledaly  v  takové  ne- 
vinné, přesvědčující  utkvělosti.  —  „Babička  nám  vždycky  dá  ještě, 
když  chceme,"  uvedla  dívčinka  dost  resolutně  jako  na  posílenou  dů- 
vodů k  jejich  novému  se  domáhání  rohlíku,  při  tom  koketně  neo- 
pomněla mrsknout  okem  do  zrcadla  na  toiletním  stolku,  a  tam  po 
celé  své  již  dost  vytáhlé  postavě  protáhla  zálibně  svůj  pohled,  o- 
běma  rukama  přepjavši  si  bok,  na  němž  měla  zavěšenu  módní  fili- 
granskou  sukénku.  Zdálf  se  být  ten  pohled  s  sebou  spokojen,  ale 
hned  pak  poskočila  ku  kredenci  svižně  tančivými,  rytmickými  kroky  . . . 
K  tomu  ji  vedla  ona:  „Musíš  se  umět  ve  světě  pohybovat,  fajnové 
způsoby  mít,  držet  na  sebe!"  nabádajíc  ji  a  v  tomto  ohledu  dívky  ku 
podivu  se  přizpůsobují. 

Rozebraly  děli  zbývající  rohlíky  rozrůznivše  se  na  okamžik  stran 
jejich  velikosti.  Jí  nezbylo,  než  ponechati  po  jejich  vůli,  lačné  rohlíku, 
ale  aspoň  dala  staršímu  hochovi,  jenž  tak  nediskretně  objevil  zásobu 
rohlíků,  upřímnou  herdu,  při  čemž  on  se  po  svém  zvyku  po  ní  ohnal 
i  s  rohlíkem  .  .  . 

A  nyní  jako  by  bylo  na  čase  obrátit  zřetel  k  jejich  návštěvě, 
dnes  naprosto  nečekané  a  nevítané. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  541 


„A  co  tu  vlastně  zas,  fakani,  chcete?"  jala  se  je  teprv  nyní 
přivítati  dost  zhurta.  „Byli  jste  tu  jen  včera,  a  dnes  lezete  zas.  Řekla 
jsem  vám  přec,  abyste  přišli  až  teprv  v  neděli,  mám  mnoho  co 
dělat  .  .  .«  horlila  dále. 

„A  co  máš  co  dělat  .  .  .?  A  co  pak  k  tobě  nemůžem,  kdy 
chcem,  vždyť  jsme  tví,"  s  jakous  dětskou  infamností  u  vědomí  svého 
příslušenství  a  práva  namítl  nejstarší  energický,  živý  hoch,  jež  určen 
byl  do  šedých  beztvarých  kobek  ústavu  jakýchs  školních  bratří,  aby 
u  nich  z  něho  vypěstován  byl  páter,  z  něho,  jenž  nejraději  se  honil 
a  pral,  byl  neomaleně  upřímný,  nehorázně  otevřený,  smělý  a  neohro- 
žený, kypěl  zdravou  přirozenou  robustostí,  jenž  nebál  se  hafana  ani 
koně,  dávaje  se  na  něho  vysazovati,  a  s  koňmi  jezditi  a  práskati 
bičem  bylo  mu  nejmilejší  a  pást  krávy,  na  jejichž  hřbetech  vyseděl 
hodiny,  co  ony  se  pokojně  pásly. 

„A  ne,  my  jsme  babiciny,**  zažvatlal  tu  namítavě  nejmenší  hošík, 
o  jehož  osudu  nebudou  snad  aspoň  určovati  takoví  bezkrevní  šedí 
bratři,  leč  na  toto  nevinné  dětinství,  jež  ale  obsahovalo  více  pravdy, 
než  jí  bylo  vhod,  ona  nereagovala,  obořivši  se  tím  nevrleji  na  pří- 
štího nějakého  kanovníka,  dík  mocné  protekci. 

„Mlčíš,  drzoune,  chceš  zas  dostat  přes  hubu  se  svejma  vej- 
šplechtama  ...  Ale  jak  bys  měl  bejt  lepší,  než  je  tvůj  táta.  Však 
oni  ti  to  v  ústavě  vyženou  ..." 

„Já  nepůjdu  do  žádnýho  ústavu,  víš  ty  .  .  ."  rozbučel  se  na- 
jednou hoch,  „já  nepůjdu  od  naší  babičky  a  já  nechci  bejt  taky 
jinší,  než  je  náš  tatínek,  víš,  víš  ty  ..."  A  vzlykaje  vyčítavě,  zá- 
roveň v  jakéms  sebevědomém  vzdoru,  otáčel  po  ní  své  trochu  také 
vy  boulené  oči,  naplněné  slzami  jako  hrachy,  stékajícími  mu  po  tváři. 
„Víš,  víš,  ty  jedna,"  pak  znova  opakuje  jako  v  refrénu  svého  vzly- 
kání, stávajícího  se  zatím  trochu  vynuceným. 

„Ale  viď,  maminko,  že  já  budu  baletkou,"  zahovořila  dívčinka, 
upjavši  zas  ruce  v  pas  a  na  špičky  postavivši  se  před  zrcadlo,  shle- 
dajíc se  v  něm  se  všech  stran. 

„Jo,  leda  v  klášteře,"  pomyslila  si  ona  v  pevném  svém  rozhod- 
nutí, ale  nechala  ji  při  tom. 

„A  hecte,  já  budu  babicin  ..." 

„Ehe,  hm  .  .  ."  pomáhala  si  z  rozpaků  ona  a  měla  tu  za  nej- 
vhodnější uděliti  všeobecné  mravoučné  naučení:  „Všechno  nějaké 
bude,  jak  Pán  Bůh  určí  ...  Ty  jen  zvlášť  koukej,"  obrátila  se  k  dív- 
čině, „ať  se  umíš  ve  světě  fajnově  pohybovat,  ať  máš  nóbl  způsoby  . .  . 
A  ty  zas,  čertů  kluku,  měj  rozum  a  poslechni  a  hodně  se  uč,  ať  se 
stane  z  tebe  jednou  velkej  pán ;  velkej  pán  dnes  jen  něco  platí,  pa- 
matuj si  to  .  .  ."  Aspoň  kanovník,  domyslila. 

„Ale  já  nechci  být  velkým  pánem,  víš,  a  já  nejsem  taky  čertů, 
já  jsem  tatínků,  víš,  ty  jedna  ..."  nebyloť  nějak  s  tím  hochem  nic 
k  svedení. 

„Mlčíš  zas,  kluku  drzá,"  vztekle  se  tu  rozezlela  a  jala  se  příš- 
tího aspoň  kanovníka  honit  po  sednici,  v  čemž  ale  on  byl  mnohem 


Digitized  by 


Google 


542  Josef  K.  Šlejhaf: 


obratnější,  vysoukav  se  posléz  na  pec,  kam  ona  nemohla;  ohlížela 
se  aspoň  po  smetáku,  ale  ten  měla  Boža  někde  venku  .  .  . 

„Ale  viď,  mami,  mně  to  bude  slušet  .  .  /  zatím  zas  dívenka 
vrtíc  sebou,  prohlížela  se  zálibně  v  zrcadle  v  takovém  neoznačitelném 
smýkání  pohledu  po  svém  obrazu,  jak  jen  dáno  je  klíčící  již  koke- 
terii  ...  A  tím  převedla  se  zase  záležitost  od  hocha  na  peci  jinam. 

„Však  já  ti  dám!**  zahrozila  jen  ještě  na  pec,  k  čemuž  ale  klu- 
čina se  jen  ošemetně  ušklíbal,  byv  ostatně  rád,  že  to  tak  dopadlo, 
neboř  na  konec  byla  by  ho  přec  jen  zmohla,  a  bití  není  nikdy  pří- 
jemnou tělesnou  záležitostí  .  .  . 

„Viď,  mami,  viď.  .  ."  stála  na  svém  pořád  dívenka  vrtíc  sebou 
před  zrcadlem;  ale  mami  na  to  nechtěla  jaksi  reagovati. 

„Přišli  jste  mě  jen  zlobit,  haranti  jedni,"  cedila  mrzutě,  všechna 
jsouc  jaksi  usuzována  a  znavena  dětmi,  a  klesle  usedla  do  hou- 
pacího křesla,  ovívajíc  se  šátkem.  „A  k  čemu  jste  vlastně  tedy 
dnes  přišli?  koukejte,  abyste  zas  odešli,"  vybízela  téměř  žalobně, 
nemohouc  jaksi  s  nimi  nic  svésti.  „Mám  ještě  toho  mnoho  dnes 
k  obstarávání,  koukejte  teda,  abyste  nepřekáželi.  A  vejce  nenesete?" 
optala  se  zklamaně. 

„jo,  babička  ti  zkazuje,  že  až  teprv  zejtra  budou  zas  vybírat 
čerstvé  a  že  ti  pak  pošle.  A  jo,  zkazuje  ti,  že  tatínkovi  je  náramně 
zle,  a  že  máš  hned  s  náma  jít  do  nemocnice,  abysme  ho  přej  ještě 
uviděli,**  nařizovala  tu  horlivě  dívenka,  vzpomenuvši  si  patrně  na 
vlastní  záležitost,  za  kterou  přišli  a  byli  posláni,  ale  při  tomto  svém 
vyřizování  neustávajíc  ještě  stále  prohlížeti  se  z  ústraní  a  na  všechny 
strany  vrtěti  před  zrcadlem,  jako  by  to  bylo  to  hlavní  a  vlastní  při 
jejím  smutném  vyřizování. 

jí  zmocnilo  se  neobyčejné  pohnutí,  radostné,  vzrušené,  tvář  jí 
celá  vzplála,  oči  žířivě  vypouklý,  a  marně  snažila  se  svůj  rozruch 
utajit!.  Vše  to  značilo  u  ní  tak  dlouho  očekávané :  konečně !  Ale  do- 
vedla před  dětmi  přece  ze  sebe  vynutiti  jiné  zdání. 

„A  to  vyřizujete  teprve  naposled,  trulanti,  to  jste  nemohli  říci 
hned  ?  To  je  vidět,  jak  stojíte  o  tatínka  .  .  .  Nejdřív  se  to  pustí  do 
rohlíků,  pak  to  skotačí  .  .  .**  kárala,  a  jako  by  jí  zároveň  tolik  ne- 
blaze záleželo  na  tomto  opomenutí ;  mohlaf  dávno  již  vědět  tuto  ra- 
dostnou zvěst. 

„My  jsme  holt  zapomněli,  mamá,**  odvětila  dívčina,  a  tím  jako 
by  omluveno  bylo  všechno.  Zatím  z  ojedinělých  vzlyků,  jež  hned 
při  vyřizování  dívčině  začaly  se  s  pece  hlasití,  kterých  ale  ještě  nikdo 
si  nepovšiml,  splynul  táhlý,  žalostný  nářek,  jímž  jako  by  se  hned 
něco  zatemnilo  ve  světnici.  Tak  nějak  smutno,  neblaze  se  odnáší 
ode  všeho  zde,  dosud  spíše  tak  rozmarného,  bezstarostného ;  a  proti 
té  zářivé  letní  pohodě  venku  zdál  se  příkře,  posupně  sunouti  jako 
černé  roucho.  Hoch  se  tam  najednou  těžce  rozplakal,  tatam  dosa- 
vadní jeho  bujná  nevázanost,  jeho  až  dětsky  sveřepá  ^kotačivost, 
do  rukou  si  usedavě  pláče,  a  nedbaje  ničeho  jiného,  oči  si  zastírá, 
jako  by  nechtěl  ničeho  jiného  shledati  než  svůj  žal.  A  tu  hned  ten 
nejmenší,  zachycen  tím  nářkem,  jme  se  žalostně  nabírat  a  přikrývat 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura  543 


si  očitjka,  aniž  chuděra  ví  proč.  Malá  kokelka  jen  ustala  u  vrtěni 
a  prohlížení  se  v  zrcadle,  zvážněla  jaksi  a  upjatě  dívá  se  při  tom 
na  mamá,  co  ona  tomu  jako  řekne. 

T^a  jaksi  ocitá  se  v  rozpacích,  nevědouc  hned,  jak  zachovati 
se  k  tomu  pláči,  přidat-Ii  se  jaksi  k  němu  souhlasem  anebo  proti 
němu  se  postavit,  ale  zřejmě  byl  jí  nepohodlný  ten  pláč.  Jaksi  se 
při  něm  sehnula  celým  tělem  jako  u  zbývání  se  nepříjemnosti  na  nás 
lpící,  a  zakřivila  nevraživé  rty. 

„No,  co  najednou  tak  bučíš,"  ale  povídá  to  přece  hlasem,  jako 
by  nějak  mínila  utěšiti  ten  pláč,  „to  víš  dávno,  že  tatínkovi  je  špatně, 
a  tím  mu  nyní  nepomůžeš.  Radši  poslouchej  a  buď  hodný.  Slez 
hned  s  pece,  umyj  se  od  toho  pláče,  a  musíme  holt  teda  jít  .  .  . 
Ale  co  tam  vlastně  máme  dělat,  to  věru  nevím,"  mrzutě  povídá  a  již 
více  pro  sebe,  majíc  odbývati  nepříjemnou  záležitost,  „dávno  už  nás 
nikoho  ani  nezná,  pro  sebe  si  něco  brebentí,  nebo  si  cucá  palec 
a  na  nikoho  se  ani  nepodívá  ...  Ale  když  je  s  ním  takhle,  mu- 
síme jít  teda,  chystejte  se  honem,  haranti.  Božo,  ty  krém  šaty,  blůzu 
s  vložkou,   íakýrové  střevíčky,  florenský  klobouk  se  závojem  ..." 

Co  se  strojila,  děti  poslala  ven. 

Byla  již  v  plné  letní  parádě,  koketní,  jaksi  celá  pikantní,  proti 
čemuž  dalo  by  se  jediné  to  vytknouti,  že  nehodí  se  to  všechno 
k  návštěvě  tak  truchlivé,  spíše  na  bujný  výlet  .  .  .  Ale,  Bože  můj, 
co  pak  ona  za  to  může,  aby  proto  snad  přestala  žít,  co  pak  mu  tím 
něco  pomůže  nebo  uškodí?  — 

Najednou  v  síni  ozvou  se  pádné  kroky,  jiné  kroky  za  tím  a  šum 
a  ruch,  jako  když  nějaká  zvědavost  se  tíačí  do  domu.  Zaklepání, 
rázné,  sebevědomé  a  přece  galantní,  pěkný  mladý  voják  ocitá  se  ve 
dveřích,  v  zaprášených  kamaších,  s  nějakými  šňůrami  přes  prsa, 
páskou  na  čepici,  salutu  je.  Je  to  ten  „kvartýrmochr",  přichází  vy- 
jednávat slíbený  byt  pro  pana  lajtnanta  na  zítřek.  Jí  zasvítily  oči,  což 
ne  nehezky  se  vyjímalo  z  rámce  světlého  úboru,  z  pod  lehkého,  gázem 
zastiženého  kloboučku,  —  a  že  s  celou  ochotou  chce  panu  lojtnantovi 
—  říkala  význačně  lojtnant,  snad  zdálo  se  ji  to  apartnější,  —  pře- 
pustit mu  skromný  pokojík,  ovšem  že  jen  takový  prostý,  vesnický, 
a  neví,  přijde-li  vůbec  panu  lojtnantovi  vhod:  ostatně  o  trochu 
nejnutnějšího  pohodlí  že  se  mu  zas  postará,  přijme-li  jen  pan  lojt- 
nant za  vděk  .  .  .  jenže  má  pořád  obavu,  že  se  nebude  pro  pana 
lojtiianta  hodit,  co  takové  vesnické  hnízdo  může  poskytnouti  ...  A 
vedla  mladého,  dost  pěkného  vojáka  ku  dveřím  svého  budoárku,  na- 
značujíc pootevřeným  prostorem  do  něho  rukou,  jak  to  v  takovém 
ubohém  hnízdě  vypadá  a  uznáno-lí  to  bude  za  vhodné  pro  pana  lojtnanta. 
Ale  zdála  se  být  předem  ujištěna  o  absoluci,  nevypadalo  to  tam 
zrovna  nevábně. 

„Přímo  královské  ubytování,  zvláště  v  době  manévrů,  milostivá 
paní,  kdy  tak  často  musí  se  vzít  za  vděk  i  nejhoršími  děrami  — 
přímo  královské!"  odvětil  vojáček  asi  s  třemi  hvězdičkami  a  lusknuv 
prsty,  políbil  si  klouby,  jako  by  to  náleželo  nejen  tomu  královskému 
iibytování,  ale  i  jí.  —  „A  o  královnu  je  také  postaráno,"  prořekl  ještě 


Digitized  by 


Google 


544  Josef  K.  Šlejhar: 


dvorně,  směle,  ohnivě  po  ní  zamhourav,  aniž  ona  nevydrželi,  tento 
pohled,  docela  nemusivši  nějak  sklopit  před  nim  oči,  ale  něj^k  pří- 
jemně oblila  ji  jeho  sila.  » 

„A  kdy  zavítá  pan  lojtnant?**  otázala  se  graciesně,  splácejíc 
tím  dvornost  vojákovu,  jenž  nezdál  se  jí  nezamlouvati.  „Zítra  někdy 
po  poledni,  milostivá  paní,  to  se  nedá  určit,  to  přijde  na  disposice . . 
a  pak  je  na  nějakých  čtyřiadvacet  hodin  rast ..."  hlásí  již  vojansky. 
A  zasalutovav  s  onou  významnou  posou,  jak  to  dovedou  jen  vybrou- 
šení záletní  vojáci,  odchází  provázen  jejím  vypouklým  pohledem, 
v  němž  jako  by  při  jeho  vzrušení  označila  se  i  lítost,  že  ten  rast 
je  určen  pouze  na  čtyřiadvacet  hodin. 

„Božo,  uchystej  se  honem,  půjdeš  s  námi  do  města,  musíme 
něco  opatřit  k  uvítání  pana  lojtnanta  ..."  „Jé,  budeme  mít  pana 
lojtnanta,"  mečela  radostně  Boža  naznačujíc  jakýmsi  přízvukem,  že 
to  jaksi  pro  paní  —  „jé  budou  tu  vojáci  ..."  naznačujíc  to,  to  že 
jaksi  zas  pro  ni ;  a  schvátila  již  na  sebe  sukni  a  šátek.  Zároveň  při- 
hrnuly se  s  radostným  křikem  zvenčí  děti,  že  přijdou  vojáci  a  k  ba- 
bičce že  také  přijdou. 

Za  chvíli  vyšly. 

Na  domovních  dveřích  bylo  křídou  napsáno:  Felix  Schmidt,  k. 
k.  Leutnant  94.  Regiment,  5.  Compagnie  —  na  označenou,  že  tuto 
je  stanoveno  ubytování  pro  člověka,  jenž  honosí  se  vším  tím,  co  na 
dveřích  těchto  je  uvedeno.  Jaksi  vzrušeně  si  to  přečtía  a  ještě  něko- 
likráte ohlédla  se  po  tomto  slibném  nápisu.  Cítila  v  sobě  mocné, 
zálibné  dmutí.  Také  jinde  na  všelikých  těch  selských  dveřích  a  vratech 
zdejší  vesničky  nacházely  se  podobné  nápisy  křídou,  ale  žádný  již 
tak  honosivý  jako  ten,  co  zdál  se  určen  výhradně  pro  ni,  všechno 
tak  nekonečně  stojící  pod  ním. 

Neubírala  se  jako  k  smrtelnému  loži  toho,  jenž  byl  jí  nejbližší 
anebo  býti  měl,  —  spíše  jako  u  vznícené  radostnosti  k  cíli,  u  něhož 
je  naše  nejvytouženější  zadostučinění.  Starší  hoch  honil  se  za  mo- 
týlem a  něco  kamenoval,  nejmladší  zastavoval  se  u  kdekterého  broučka, 
cos  si  s  ním  žužlaje,  musela  je  stále  pobízeti,  odtrhovatí  od  jejich 
zaneprázdnění.  Dívčina  chtěla  zas  pořád  jít  s  ní  zavěšena,  jako  již 
velká,  vážná,  ale  ona  nechtěla,  že  se  jí  takto  nepohodlně  jde.  Bylo 
krásné  letní  odpúldne,  ze  všech  lesů  a  sadů  to  opojivě  vonělo,  šve- 
holilo.  Modř  nebe  rozplývala  se  v  nějaké  jíhnoucí  slasti,  která  přilé- 
vala  se  do  srdce. 

Myslila  jedině  na  ten  blízký  cíl  nejvytouženějšího  zadostučinění, 
v  něž  vnořila  se  celým  zaujatím  ničeho  jiného  nedbajícím.  Již  město 
se  svými  střechami  a  věžemi  před  nimi  se  kladlo  u  vinoucím  se 
údolu.  Stranou  na  výšině,  celému  údolu  a  městečku  vévodíc,  strměla 
mohutná,  vždy  pochmurná  a  velebná  věž  bývalého  kláštera,  v  němž 
umístěna  byla  nemocnice  —  cíl  to  jejich  cesty,  cíl  to  poslední  tak 
mnohého  žití  zdejšího.  Ta  věž  zdála  se  vyzývati  k  sobě  a  mluviti 
o  jiném  určení,  než  v  jejím  úpatí  se  dalo.  A  s  těmi  horami  do  dáli 
na  samé  až  pomezí  hranic   se  odtud    vynášejícími,   do  dáli  tak  zá- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  545 


ludné,  hluboce  modravě  zašeřené,  zdála  se  ta  věž  splývati  ve  svou 
neoznačitelnou,  nikdy  nepomíjivou  velkou  harmonii  v  skvostném  vý- 
hledu s  mist,  kde  se  právě  ona  nalézala  s  dětmi,  aniž  snad  zatou- 
žila k  těmto  horám,  k  této  záludné  dáli,  která  bezděky  unáší  mysl, 
aniž  přidávala  se  k  této  harmonii  ostatně  ji  nepochopujíc  .  . . 

„Božo,""  volá  na  služku  chvátající  s  košem  za  nimi  v  uctivé, 
náležité  dáli,  „jdi  s  dětmi  zatím  napřed  dolem  a  u  vchodu  na  mně 
počkejte,  já  dám  se  tady  horem,  musím  se  dřív  ještě  stavěti  v  městě. "  „  My 
nepůjdem  napřed,  my  půjdem  s  tebou  taky  do  města,"  volal  urputně 
nejstarší  hoch,  a  za  ním  ostatní,  doufajíce  snad  v  možný  mls.  Měla 
co  dělat,  aby  poslechly,  aby  se  jich  nějak  zbyla,  což  podařilo  se  jí 
teprv  s  mnohým  předstíráním ;  zvláště  nejstarší  hoch  sveřepě  stál  na 
svém,  a  mamě  mu  hrozila,  —  až  když  jim  všem  slíbila  hodně  pra- 
žených mandlí,  daly  si  říci. 

Nikdo  ji  ještě  neviděl  s  dětmi  jít  městem,  to  nemohl  nikdo  tvr- 
diti, tím  méně  bude  se  ukazovati  s  nimi  nyní,  když  všechno  tak 
zcela  jinak  se  onačí.  Ty  děti,  měla  vždy  zdání,  jako  by  jí  ubíraly 
na  ceně  její  ženskosti  a  jejích  let,  —  rozhodně  se  aspoň  na  ženskou 
jinak  pohlíží,  je-li  s  dětmi,  tuši-li  se  v  ní  matka,  anebo  pohlíží-li  se 
na  ni  pouze  jako  na  ženu.  Nikdy  tedy  s  dětmi  se  co  možná  ne- 
ukazovala, v  tom  měla  dávno  svou  ustálenou  zásadu  a  soustavu.  — 

U  toho  vchodu  se  potom  sešly. 

Děti  již  tam  čekaly.  Nejstarší  hoch  tam  z  dlouhé  chvíle  statečně 
si  kamenoval  nějakého  svatého,  aniž  hloupá  Boža  ho  mezitím  okřikla. 
Když  přišla,  dostal  do  zad  herdu  a  slib  nejméně  zatraceni  za  takový 
těžký  hřích,  aniž  zdál  si  hoch  z  toho  slibu  co  dělat,  poslední  kámen 
tím  bravurněji  vymrštiv  ještě  proti  svatému  na  opačné  straně,  aby 
tomuto  jaksi  nebylo  líto  přednosti  kamenování  toho  druhého  .  .  . 
Rozhodně  nenáležité  jednání  pro  takového  příštiho.  Bohu  zaslíbeného 
kanovníka,  kdyby  ovšem  snahy  mládí  a  činy  stáří  obyčejně  tak  příkře 
proti  sobě  nestály  a  neměly  na  štěstí  nižádných  vztahů.  Pak  hoch 
věnoval  nápadnou  pozornost  jí,  lpě  jí  při  tom  zrovna  na  rtech :  „Mami, 
tys  jedla  čokoládové  bonbony,"  uhodl,  „já  chci  taky,  dej  nám... 
A  cos  nám  přinesla,"  jako  by  se  tu  teprv  rozpomněl  na  její  slib.  „Dej 
nám,  dej,"  škemraly  děti.  „Já  ti  dám,  ty  skvrně,  čokoládové  bombony, 
—  myslíš,  že  člověk  nemá  nic  jiného  na  starosti  ..."  „A  jo,  a  jo..  ► 
dej  nám  taky  ..."  —  „Mlčíš,  —  teď  vás  budu  něčím  krmit,  ne  — 
to  by  tak  bylo  —  dočkejte  až  potom,  sic  jinač  nedostanete  nic." 

„Af  mně  řeknete  panu  doktorovi  „ruku  líbám",  to  vám  povídám !" 
nakazovala  k  zpúsobnosti,  zvláště  k  nejstaršímu  to  míříc  —  ten  kluk 
vůbec  neměl  ve  zvyku  někoho  pozdravovat;  zvláště  nedostal  z  něho 
nikdo  ještě  „ruku  líbám"  přes  všechna  nabádání  a  napomínání  v  dobrém 
i  ve  zlém.  „Jestli  pěkně  takto  nepozdravíš,  těš  se,"  zahrozila  k  němu 
a  tak   podařilo  se  jí   zamluviti  podezřelé  čokoládové   bonbony  .  .  . 

Ale  zatím  již  potřebí  nabrati  výraz  obličeje  přiměřený  k  místům, 
k  nimž  se  ubíraly.  Popravila  si  ještě  několika  takovými  neoznačitelné 
bravurními  pohyby  účes,  cos  na  sobě  urovnala  jako  generálním  se- 
sunutím  rukou   po   sobě,  načež  omítla  graciesně    vlečkou,   jak  se 

35 


Digitized  by 


Google 


546  Josef  K.  Šlejhar 

tomu  naučila,  a  mrskla  po  sobě  do  zadu  pohledem  zase  v  takovém 
generálním  obezření  —  zdála  se  být  zcela  uspokojena  se  svým 
exteriérem.  Najednou  potom  celá  neobyčejně  zponuřila,  pochmurně 
a  tragicky  zvážněla  jako  starověká  plačka,  zjednaná  na  pohřeb,  jaká 
virtuosita  a  způsobilost  svalů  a  všeho  toho,  co  obličeji  jest  dáno,  při 
tolikeré  vnitřní  radosti  a  tak  bouřlivém  vzrušení  v  očekávání  na- 
plněni všeho  toho,  co  má  se  státi  životním  naším  úspěchem,  uměti 
nabrati  takovéto  tváření.  Také  zároveň  —  ku  podivu  —  jako  by  jí  oči 
zčervenaly  a  opuchly  jako  nějakým  pláčem,  kterým  bylo  probdíti  již 
tolik  nocí. 

„Děti,  udělejte  pěkně  svatý  křížek,  pěkně  způsobně,  slyšíš,  ty 
harhulo,"  vybídla  děti,  zvláště  toho  nejstaršího,  když  vcházely  do 
rozlehlé  dunivé  chodby  klášterní,  z  níž  čišel  vždy  chlad  a  zrovna 
u  vchodu  nacházelo  se  strašidelné  téměř  sousoší  nějakého  mučení 
svatého  ve  výklenku  stěny.  Sama  také  udělavši  kříž,  podřepla  lehce 
v  kolenou.  Zdálo  se,  že  je  již  cele  připravena  k  tomu,  co  nastati 
má.  Před  nimi  dlouhá  perspektiva  chodby  na  konci  se  lámající  v  pra- 
vém úhlu,  ponurá,  bizarní,  jako  všechno  zde,  z  ní  několikero  dveří  na 
právo  a  na  levo,  massivních,  zčernalých,  chmurných,  s  kovovými 
kruhy,  jako  ku  křečovitému  k  nim  se  vzpínání,  a  střídavě  zas  samé 
takové  výklenky  v  jejích  stěnách,  v  nichž  představovaly  se  samé 
takové  nějaké  hroznosti  krvavého  mučení  a  katanování  svatých  s  na- 
malovanou krví,  aby  prosté  duše  věřících  vcházejících  byly  co  nejvíce 
zastrašeny  a  pokořeny  jako  vhodnou  průpravou  k  peklu  a  věčnému 
zatracení,  které  tam  za  všemi  těmi  dveřmi  se  tají  a  hlásá  k  ustrašení 
ještě  většímu  a  pokořenějšímu  těch,  kteří  tam  vcházejí,  aby  byli  co 
nejpovolnější  a  nejpřipravenější  k  tomu,  co  od  nich  žádá  svatá  víra 
ve  způsobe  obětí  nekrvavých,  ale  za  to  hodně  zvonivých. 

Na  levo  uprostřed  as  chodby  v  příkré  odlišnosti  ode  všeho  do- 
savadního byly  dveře  žlutě  nabarvené,  s  komisním  takovým  nápisem 
zřetelnou  latinkou:  „Okresní  nemocnice**,  a  s  vyznačením  hodin, 
kdy  jsou  dovoleny  návštěvy  nemocných.  To  byly  zase  dvéře  k  ji- 
nému peklu  a  zatracení  —  zde  dočasnému  těl,  tam  věčnému  duší, 
ale  obé  jako  by  jedno  bylo.  Jí  ty  dvéře  značily  vchod  jásavému 
vykoupení,  k  novému  příští.  Kdyby  už  jen  tu  protivnou,  tak  nějak 
jí  nepříležitou  věc  měla  za  sebou!  To  však  ještě  musí  překonati, 
už  k  vůli  všemu.  Co  obětí  a  sebezapření  musí  přinášeti  žena  ve 
svém  povolání  ženy! 

Ty  dveře  k  peklu  a  zatracení  se  na  zazvonění  posléz  otevřely. 
Ne  hned,  tady  si  dávají  dost  na  čas.  Před  nimi  rozkládala  se  zase 
rozlehlá,  ponurá  chodba  s  pásovým  klenutím,  napěchovaná  téměř 
zápachem  karbolu  a  jodoformu,  to  jediné  skoro,  co  zná  moderní 
řezačství.  Ne  prostředky  hojivé,  konejšivé,  napomáhající  k  obrození 
životní  síly,  ale  umrtvující  masovinu  a  tím  činící  ji  tak  neschop- 
nou a  těžce  se  vzněcující  k  novému  vzrůstu,  zacelení,  obrození. 
Na  to  ale  ona  nemyslila,  jen  k  nosu  a  ústům  přiložila  vonný  šáte- 
ček.   Taková    mrtvá   olověná  sféra  panovala   v  této  chodbě,  z  níž 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  547 


vedlo  několik  schodišť  a  dveří  označených  spořádaně  písmeny  a 
čísly.  Není  nad  kancelářštinu,  ta  opanuje  dnes  všechno. 

Konečně  se  odkudsi  provalila  chodbou  mladá  vypasená  ženština, 
vertrovka,  s  tupým,  bezcitným  obličejem,  jakoby  dávno  zaniklým  ve 
svém  přirozeném  výrazu  vším  tím  utrpením  odbývajícím  se  kolem 
ní,  jemuž  přisluhovala.  Ale  byla  dost  slušná,  zvláště  kyprých  pr- 
sou, vůbec  si  tu  potrpěli  na  slušné,  kypré,  přístupné  vertrovky,  a 
to  ne  v  ohledu  k  nemocným,  ale  i  k  zdravým,  kteří  tu  měli  co 
rozkazovat  a  pro  něž  tyto  takové  udělané  bytosti  zdály  se  být 
v  první  řadě  angažovány. 

Stočila  po  přicházejících  své  tupé,  buldočí,  trochu  naběhlé  oči, 
neustávajíc  cos  na  plno  žvýkati  —  snad  ti  lidé  zde,  totiž  ti  zdraví, 
pořád  se  to  jen  krmili  ...  Za  to  ti  nemocní,  pokud  mohli,  utíkali 
odtud  hlady. 

Pak  cárala  se  z  jiných  zase  dveří  ještě  jiná  vertrovka,  neméně 
vypasená,  taková  udělaná  a  mladá,  s  očima  ale  jako  baziliščíma, 
jedovatýma,  chtivýma,  a  ta  také  něco  horlivě  žvýkala.  Nějak  ještě 
více  na  plno.  A  ještě  jedna  se  mihla  s  velkým,  pohodlným  rozpar- 
kem čímsi  bezmezným  naplněným  —  také  něco  žvýkala,  a  zdálo  se 
že  žvýká  celým  tělem  i  docela  samým  tím  rozparkem.  Vůbec  celá 
nemocnice  těch  zdravých  zdála  se  neustále  cos  žvýkat  a  požírat,  co 
nemocní,  krmení  tu  výhradně  fádním,  vodou  hojněji  dolévaným  mlé- 
kem, aby  zato  paní  správcové  zbývala  samá  smetana,  odtud  hladem 
utíkali,  kdo  jen  a  jakmile  mohl .  .  . 

Musily  přes  celou  chodbu,  která  jakoby  každý  krok  úporně 
odpočítávala  svou  dunivou  rozlehlou  ozvěnou,  byť  mimoděčně  každý 
krok  se  snažil  utlumiti  v  těchto  místech  nastupujících  bolesti  a  muk. 
Ale  nejstarší  hoch,  jako  by  si  mínil  zkoušeti  tu  ozvěnu,  zakopuje  si 
schválně  kramflekem  nehorázně  o  dláždění,  zač  byl  však  pokárán,  a 
celkem  poslechl  jen  ještě  as  tucetkrát  to  zopakovav.  Pak  zahnuly  ještě 
v  pravém  úhlu  —  bylyř  ty  kláštery  samé  tajuplné  chodby,  samá 
křižovatka,  samé  dveře.  —  Zase  podle  mnohých  dveří  s  čísly  a 
písmeny  se  ubíraly,  zas  mihly  se  kolem  nich  nějaké  vertovky  se 
žvýkajícími  odulými  ústy  a  vesměs  mladé  a  kapitální,  na  jaké  již 
patrně  si  tady  potrpěli  ti,  kteří  tu  měli  co  rozkazovat,  až  došla 
k  jedněm  osamoceným  —  patrně  je  již  tu  známa  —  dveřím,  ode 
všeho  ostatního  života  či  smrti  zde  jak  odloučeným,  určeným  patrně 
k  svým  zvláštním  účelům.  Také  tyto  dveře  měly  své  hozené  číslo, 
takové  vyzývavě  zlověstné,  strašné  označení,  pro  toho,  kdo  by 
k  němu  se  uchyloval  v  jiném  rozpoložení  než  ona. 

Tady  počkaly  chvilku. 

Boža  bylaf  šla  zatím  paní  ohlásit  do  kanceláře  ...  a  již  z  kte- 
rýchsi dveří  vycházela  ženština  sice  také  mladá  jako  ostatní,  ale 
daleko  kapitálnější  a  mohutnější  než  druhé,  a  také  žvýkající,  chře- 
stíc klíčem  jim  jako  vstříc.  —  „Služebnice,  ruku  líbám,  milostpaní,** 
známě  pozdravovala  za  neutuchajícího  žvýkání  a  očima  tukem 
podběhlýma  po  ní  v  uslazené  podlosti  mžikajíc  —  nadálá  se  od  ní 
mimořádného  zpropitného,  třebas  ona  zvláštním   zpropitným  nepřála. 

35* 


Digitized  by  LjOOQIC 


548  Josef  K.  Štejhar: 

„Jdou  teda,  jdou,  chuděro  milostivá,  však  už  to  asi  bude  na- 
posled," cedila  Uně,  vzdychla  posléz  v  otrlém  takovém  smutku.  — 
„Nevím,  nevím  ...  ale  klademe  mu  tak  nejvýše  ještě  do  tří  dnů  .  .  .•* 
a  otvírala  tyto  patrně  k  zvláštním  účelům  určené  dveře  .  .  . 

Nejstarší  hoch,  jenž  mezitím  vyhoupl  se  na  okno,  chtě  vidět, 
co  se  všechno  děje  na  dvoře,  kde  nedělo  se  nic,  ale  kde  byla  jen 
ohromná  studna  a  zelo  ponurou  pustinou,  —  postihnuv  co  se  tam  povídá, 
tiše  se  zas  shoupl  a  jal  se  hned  temně  si  bučeti  tím  svým  zvlášt- 
ním způsobem,  jenž  u  něho  značil  nejžalostnější  pláč.  To  snad  pro 
tatínka.  —  „Mlčíš  teď,  ticho,"  přikazovala  ona,  ale  to  mu  bylo  po- 
hnutkou, aby  rozbučel  se  hned  ještě  hlasitěji,  beze  všeho  již  zdr- 
žování. —  „Že  nesmíš  s  námi  do  vnitf  . .  .1"  pohrozila  mu  zadržujíc 
ho  za  ramena,  „chceš  tatínkovi  jen  ještě  přitfžit?  To  bys  mu  přišel 
s  pěknou  ..."  Hoch  uznav  jaksi  tyto  důvody  zdusil  vskutku  svůj 
pláč  v  pouhý  škytavý  vzlykot,  což  už  mu  bylo  jaksi  dovoleno. 

Vešly  potom  v  předsíň,  temnou,  mohutně  klenutou,  ponuré 
proti  nim  strmící  massivní,  mohutnou,  po  celé  šíři  předsíně  roz- 
pjatou mříží.  Při  prvním  nahlédnutí  nebylo  za  ní  ničeho  celkem 
k  spatření,  jen  matné  prosvítání  odtamtud  se  zračilo,  tanulo  tam  ne- 
určitě okno.  Mříž  ta,  tvořící  vlastně  celou  stěnu  této  předsíně,  jsouc 
do  stěn  silnými  skobami  upevněna,  jako  by  bránit  měla  proti  vlou- 
pání, měla  v  sobě  rovněž  takové  mřížové  dveře.  A  bylo  patrno,  že 
mohl  se  kdokoliv  do  libovůle  nalomcovati  touto  dubovou  mříží,  do 
zkrvavění  a  vysápání  třebas  rukou,  mohl  o  ni  rozbíjeti  třebas  hlavu 
a  cokoliv  činiti,  —  a  přece  nebyl  by  ji  zdolal,  odolala  zajisté  každým 
mechanickým  záchvatům  a  vzryvům  bolesti  a  zuřivosti  duše,  leda 
jen  temným  duněním  a  ponurým  otřásáním  jako  výsměšně  a  cynicky 
odpovídajíc  všem  návalům  a  snahám  nešťastníkův,  kteří  by  o  ni 
rozbíjeli  si  šíleně  hlavu  a  vysapovali  si  ramena.  K  tomu  účelu  byla 
také  zřízena. 

Nyní  tam  bylo  ticho,  takové  hluboké  těžké  ticho,  jakoby  dušené 
ještě  touto  massivní,  na  vše  nějak  drtivě  se  šlehající  klenbou  a  ne- 
zdolnou mříží.  Cos  jako  by  tu  se  všech  stran  posupně  zelo,  bádavě 
rozestaveno.  Vertrovka  jala  se  hned  dost  nehorázně  otvírati  dvířka 
této  mřížové  stěny,  aniž  snažila  toto  ticho  nějak  diskrétně  zachová- 
vati. —  Ale  tu  ona  polekaně  zachytila  jí  za  ruku:  „Co  pak  jich 
to  napadá,"  jako  v  úzkosti  namítajíc.  „Jsou  jen  bez  starosti,  dávno 
nic  už  nedělá,  nikoho  si  ani  nevšimne.  Vůbec  poslední  tyhle  dni 
jen  jim  stojí  u  okna  a  bez  přestání  tak  kouká  někam  vzhůru.  Je 
takový  krotký  a  tichý  jako  beránek.  Jenže  nic  laky  již  nejí,  nepije, 
a  to  je  horší."  Vykládala,  nemohouc  pořád  nějak  otevříti  zámek, 
jenž  patrně  byl  nenamazaný.  —  „Jak  Pán  Bůh  každýho  člověka 
najde  a  dovede  ho  zkrotiti  ...  co  to  bylo  kdys  za  člověka,  hned 
jako  lítý,"  nemohla  tu  bohabojně  ona  nepoznamenati.  Vertrovka  jaksi 
neméně  bohabojně  dorozumívavě  jí  k  tomu  pokynula.  —  To  my  víme 
nejlépe,  jako  by  znamenalo  také  toto  kynutí.  Konečně  otevřely.  Za- 
chrastila dutě  mříž  ven  se  vyvalivši. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  549 


Rozevřela  se  před  nimi  úzká  chodba,  jež  druhdy  asi  sloužila  za 
ťíkryt  i  vězeni  asketických  snů  mnichů  zdejšího  kláštera.  A  cos  zdálo 
se  tu  dosud  pochmurně  zbývat  a  ploužit  se  pod  touto  klenbou  ze  všeho 
toho  ponurého  asketismu,  ze  všeho  toho  temného  rozjímání  a  úpění 
i  zoufání  srdce,  jestli  se  zde  druhdy  konávalo.  Ale  k  těmto  pozů- 
statkům ponurosti  a  dávných  muk  srdce  přidávalo  se  v  přítomnosti 
cosi  neskonale  hroznějšího,  nedobrovolnějšího  ze  žití  nynějšího,  ubí- 
rajíc se  na  všech  těch  cestách  lidských  muk  v  celé  své  příšernosti 
zkázy,  která  se  zde  odbývala.  —  V  okně  naproti  byla  vezděna  těžká 
mříž,  která  již  druhdy  zabraňovala  každému  východu  odtud,  nezdolně 
svírajíc  a  uzavírajíc  za  ni  se  uchýlivši  asketství.  Nynějšímu  zřícení 
duše  a  bouřícím  jejím  temnotám  to  ale  patrně  nepostačovalo,  neboř 
před  okno  vlastní  neochvějnými  skobami  upevněno  bylo  ještě  husté, 
silné  drátěné  pletivo,  kterým  marně  mohlo  otřásati  a  cloumati,  sna- 
žíc se  je  vyrvati,  jakékoliv  šílenství  a  běsnění ;  v  bezpečném  ukování 
a  ujařmení  druh  druha  jsou  lidé  praví  mistři,  virtuosové. 

Leč  tato  siř,  stále  jako  k  útokům  dravce  připravena  a  vnukající 
illusl  neustálého,  příšerného  chřestění  a  cloumání  spáry  šílenství, 
byla  nyní  tak  klidná,  tak  nehybná,  tak  příšerně  spočinula  jako  zdejší 
ticho,  zdající  se  připravovati  k  ohromivému  jakémus  propuknutí  ka- 
tastrofy. Jakés  jen  prsty  nehybně  vrývaly  se  do  jejích  ok  a  poda- 
řilo se  jim  tam  vhřížiti  se  patrně  za  cenu  své  krve  a  rozedrání  svého 
masa  —  také  ztuhlá  krev  s  rudým  serváním  masoviny  na  nich  lpěla. 
Ale  zachytivše  se  jednou  takto,  jako  by  nemohly  a  nechtěly  se  již 
spustiti  své  jednou  vybojované  posice.  A  za  tyto  prsty  krvavě  takto 
vhřížené  v  drátěné  pletivo  jako  drápy  ptáka  v  čísi  hruď  zaťaté, 
zdálo  se  téměř  viset  mohutné  tělo,  napjaté  s  hlavou  úporně  zpátky 
nakloněnou,  na  níž  matně  se  bělala  obsáhlá  lysina.  Tato  hlava  jako 
by  se  jen  proto  zpátky  naklonila,  aby  lépe  zřela  k  tomu  cíli,  jejž 
její  vidění  si  vytknulo.  A  cíle  toho  nemínilo  se  nikdy  spouštět  zření 
toto,  tak  vytrvale  a  nepohnutě  k  němu  míříc,  sledujíc  jej  s  proni- 
kavostí,  na  jejíž  neod chýlení  jako  by  záleželo  vlastně  celé  osudové 
určení.  Zároveň  z  hlavy  této  v  šeru  koby  a  ve  svém  nepohnutém 
utkvění  jakoby  se  zneobsáhlující,  ohromné,  příšerné,  zdála  se  od- 
nášeti již  ona  oblast  nevyznačitelné  podstaty,  která  je  vlastní  nastu- 
pující zkáze.  Zelo  kol  té  hlavy  cos  ohromivě  nezvěstného,  prázdného, 
jako  dutého,  bez  známé  podstaty  pozemské,  a  přece  zas  naplněného 
příšernou  záhadností  s  hlavou  tou  mrákotně  sdruženou:  tak  zejou 
jedině  hlavy,  jež  obstupuje  již  smrt.  Také  přes  veškeru  desinfekci, 
na  níž  jedině  v  této  nemocnici  nešetřeno,  panoval  tu  onen  zápach 
rozkladu,  jaký  za  jiné  přiležitosti  uvádí  psy  v  ono  hrozné  vytí,  kterým 
věstí  se  vždy  blízká  smrt.  Ona  přitlačila  si  vonný  šáteček  k  nosu 
úže  a  namáhala  se  téměř  nedýchati. 

Při  jejich  příchodu  hlava  ona  se  ani  nepohnula.  Nepohnulo  se 
v  tu  chvíli  nic,  zavládla  tu  neoznačitelná  ohromivost  ticha  jako  pro- 
pastných spádů,  že  na  tu  chvíli  jímáno  bylo  jakous  zlověstnou  u- 
hrančivou  mocí.  Děti  skrývaly  se  ustrašeně  za  obě  ženy.  Jí  bylo  třeba 
pozvednout  vlečku,   aby  ji  nepošlapaly  .  .  .  Najednou    matně  zakolí- 


Digitized  by 


Google 


550  Josef  K.  Šlejhar: 


sály  nohy  tohoto  těla,  jakoby  visalce  zavěšeného  na  oka  sítě  spáry 
svých  prstů,  které  nedovedly  se  již  nějak  od  své  kořisti  odtrhnouti. 
Zdálo  se,  že  pozbývají  ty  nohy  své  dosavadní  podpěry  podlahy, 
která  jim  uniká;  bylo  by  se  musilo  zajisté  to  tělo  zřítiti,  kdyby  ne- 
visela na  těch  svých  prstech  krvavě  zatknutých,  jež  v  tu  chvíli  ja- 
koby se  ještě  křečovitěji,  krvavěji  napjaly,  aby  svému  úkolu  dostály- 
A  bylo  cos  bezmezně  příšerného  v  tomto  násilném  udržování  a  ta- 
nutí těla,  které  patrně  dávno  již  síly  opouštěly,  soustředěny  ještě 
jedině  v  ony  prsty,  tak  zoufale  se  vhřižující  ve  svou  síť  jako 
v  jedinou  záchranu.  Při  tom  zacloumání  lehce  zachrastělo  drátěné 
pletivo.  Pak  hned  zase  nastoupilo  a  bezmezně  opanovalo  to  ticho 
kamenně  zhrůzňující  jakýchs  nezvěstných  propastných  spádů  zkázy, 
která  se  tudy  řítila  u  ploužení  příšernosti.  Bylo  patrné  to  ohromivé 
ploužení  zkázy.  A  nebylo  ani  vzdechu,  ani  výdechu,  ani  nejmenšího 
ozevu  těch,  kteří  přece  tu  ještě  žili  a  jejichž  srdce  se  tato  zkáza 
dotýkala. 

„A  takle  jim  to  provádí  již  na  druhý  den,"  přerušila  posléz 
to  ticho  vertrovka,  která  nerada  oddávala  se  jiným  dojmům  než  svých 
tučných  soust  a  ostatně  na  taková  ticha  smrti  byla  již  dávno  zvyklá 
a  otrlá,  —  vpadl  do  toho  ticha  její  hlas  jako  kvákot  žáby,  »jojo, 
na  druhý  den  takle  jim  to  juž  provádí,  ne  a  ne  ho  odtrhnout,  jako 
klíště  sé  tam  drží.  Nejí,  nepije,  nespi  a  jen  takle  se  drží.  A  když 
jsme  se  s  ním  tří  tahali,  abysme  ho  přec  odtrhli  a  složili  na  postel, 
začal  řádit  až  hrůza ;  povídal  teda  pan  doktor,  abysme  ho  raděj  takhle 
nechali,  že  má  umřít  tak  nebo  onak.  Tak  jako  tak  že  to  naň  juž 
každou  chvíli  přijde,  a  tohle  že  je  jeho  poslední  mánie.  A  tak  jsme 
ho  nechali  a  necháváme  ho  tak  s  pokojem.  A  on  od  té  doby  se 
jim  tak  toho  urputně  drží,  jako  by  měl  spadnout  někam  do  propasti. 
A  při  tom  tak  kouká  někam  vzhůru,  jako  by  si  něco  vyhlížel.  Ale 
veřej  mně,  musím  pořád  jim  k  němu  dohlížet,  nakázal  přísně  pan 
doktor,  protože  již  každou  chvíli  musí  se  očekávat  konec;  mám 
jim  s  tím  velký  kříž  a  svízele,  drahá  milostpaní,  těžká  je  jim  ta  ne- 
vděčná služba,  a  ještě  se  člověk  dost  nezachová,  za  všechno  aby  byl 
zodpovědný.  Milostpaní  taky  bude  mít  jistě   ohled  na   člověka  .  .  .** 

A  celé  toto  její  povídání  neslo  se  v  tom  tichu  blízké  zkázy 
jako  líné  krákání  nažrané  vrány,  která  však  ještě  je  chtivá  sousta, 
po  němž  se  ozývá.  Ona  jí  vstrčila  do  dlaně  cos,  s  čímž  vertrovka 
zdála  se  být  velmi  spokojena.  „Poníženě  ruku  líbám,  služebnice  .  .  . 
Ale  ještě  bych  si  troufala  za  něco  prosit  —  je  tu  po  jejich  pánovi 
zánovní  oblek,  boty  a  slamák,  jak  ho  v  tom  sem  tenkrát  přivezli. 
On  toho  už  chudinka  nebude  potřebovat  a  voni  taky  ne.  Jsou  teda  od 
té  dobroty  a  povinšujou  mně  to,  viděl  to  tuhle  můj  starej,  a  hodilo 
by  se  mu  to  akorát,  pruhoval  to  na  sebe  a  padlo  mu  to  jako  ulitý." 
Svolně  ona  pokynula.  „Poníženě  teda  zas  ručičku  líbám,  služebnice. 
Pán  Bůh  jim  to  vynahradí  na  lepším  zas  osude,"  připovídala  významně. 
Ale  ten,  o  jehož  roucho  metaly  los,  se  ani  nepohnul  a  pouze  jako 
by  ještě  úporněji  vzhledal  tam  kams  vzhůru,  nechtěje  minouti  se  ja- 
kéhosi svého  cíle.  A  nyní  vertrovka,  navnaděna  jaksi  získanou  svou 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  551 

kořistí,  povídá  plna  nějak  ochoty:  „Ale  teď  honem  počkaj,  zavolám 
na  pána,  že  jsou  tady,  snad  se  ještě  vzpamatuje."  A  šla  k  tomu 
visícímu  tělu.  Ona  nemohla  odporovati,  jak  by  byla  raději  .  .  .  „Mi- 
lostpane,  povídám,  hej,  slyšej,  milostpane,  jejich  milostpaní  a  dě- 
tičky jsou  tady,  chtěj  se  s  nimi  ještě  rozloučit,  vidět  jich  naposled  ..." 
volala  tu  až  cynicky  a  jaksi  i  domlouvala  tomu  tělu  a  také  do  něho 
posléz  dost  nehorázně  štouchla,  aby  spíše  nějak  se  upozornilo.  Leč 
tělo  neslyšelo,  nijak  se  neupozornilo,  ani  na  to  pl^povídané  vidění 
se  naposled  nijak  nezareagovalo,  jen  tupě  sebou  zacloumavši  me- 
chanickým nárazem  vertrovčiným,  jako  když  strčí  se  do  mrtvé  hmoty. 
Jedině  ty  krvavě  zatknuté  prsty,  v  nichž  zdál  se  tkvěti  ještě  život, 
síla  vědomí,  jejich  krví  a  živými  útrhy  masa  vytryskující,  jako  by 
úporněji  se  napjaly  a  zaklínily,  aby  nepřišly  jaksi  o  vybojovanou 
svou  posici. 

„Kde  pak,  povídám  jim,"  obrátila  se  od  tohoto  těla  zase  k  ní, 
„povídám  jim,  že  všechno  je  marno,  na  nic  už  nedá  a  jen  takle 
vzhůru  si  koukat.  A  tak  taky  prý  umře,  povídal  pan  doktor.  Zkusej 
to  snad  ještě  sama  naň  promluvit,  spíš  snad  na  ně  něco  dá  a  snad 
ještě  naposled  se  vzpamatuje.  „Muži,  slyšíš,"  procedila  tedy  ona 
na  toto  vyzvání  skrze  vonný  šáteček,  jejž  ale  nesňala  s  nosu,  a  po- 
pošla také  k  němu  o  krok  blíže;  děti  bázlivě  za  ní  se  ploužily. 

Ale  ani  tu  se  ta  hlava  nepohnula,  jen  tak  zvrácena  úporně  v  zad 
svým  pohledem  strmíc  upřeně  tam  kams  vzhůru  za  nepostihlým  svým 
tanutím.  „Ty,  muži,  slyšíš  přec!"  ještě  jednou  míní  udělati  pokus  jaksi 
všemu  k  vůli.     „Vždyť  jsem  řekla  hned,  že  co  je  tu  člověk  platný  . . ." 

V  tom  již  do  toho  ticha  zanesl  se  dětský  nářek,  nejprv  nesmělý, 
matně  prorývaný,  teprv  jako  v  daleku  se  vyronivší,  ale  pomalu  splý- 
vavý,  nabírající  lítosti,  přistupuje  blíže  z  dalekých  svých  zdrojů 
hoře,  až  osmělil  se  v  této  nehostinné  pustině  k  celému  svému  roz- 
plakání, úžasnému,  usedavému,  a  tu  již  jakoby  zcela  přítomný, 
dutou  ozvěnou  klenby  úporně  zmocněný.  To  kdesi  stranou  nejstarší 
hoch  se  náhle  tak  úpěnlivě,  žalostně  rozplakal,  nemaje  již  bázně 
okolností  a  míst,  jako  by  znal  již  jen  tento  svůj  nářek  a  to,  oč  se 
mu  bylo  jedině  tak  báti.  A  v  těžkém  nářku  svém,  v  nějž  rozplynula 
se  v  bouřlivém  rozvzlyku  celá  jeho  dětská  bytost,  přistupoval  po- 
vlovně k  tomuto  tělu,  k  nejdražšímu  to  svému  tatínkovi,  jejž  jedině 
již  zřel  v  této  zřícené  bytosti,  přistupuje  tu  k  němu  krok  za  krokem, 
jako  v  pochmurné  obřadnosti,  aby  jaksi  měl  při  tom  dost  času 
a  příležitosti  pro  veškero  své  rozžalostnění  i  celé  své  poznání,  které 
bylo  zajisté  tak  ohromivé  této  dětské  duši.  „Tatínku,  náš  tatínku," 
rozvolal  se  pak,  když  došel  toho  visícího  těla,  jímaje  se,  když  nemohl 
dosáhnouti  jeho  ruky,  aspoň  jeho  truchlivého  špitálského  hábitu.  „Ta- 
tínku, náš  tatínku,  slyšíte,  tatínku,  náš  tatínku  ..."  úpěl  něžně  clou- 
maje tímto  hábitem.  V  zadu  svým  pláčem  přidávaly  se  zároveň  druhé 
dvě  děti  k  tomuto  dovolávání  se  rodné  krve  a  jako  by  mínily  je 
posilovati  a  spíše  jeho  ponuknouti  k  vyslyšení  .  .  .  „Slyšíte,  náš 
tatínku,  slyšíte?" 


Digitized  by 


Google 


552  Josef  K.  Slejhar: 


Nejstrašlivější  v  pozemském  tomto  žití  je  zajisté  nevyslyšenf 
dětského  nářku,  nedbání  dětských  slz.  Kdo  může  vyslyšeti  a  nevy- 
slyší,  může  dbáti  a  nedbá,  dopouští  se  hříchu  nejtěžšího.  Kdo  však 
by  vyslyšeti  a  dbáti  chtěl,  ale  nemůže  ukládáním  jiné  ohromivější 
zapovědí,  než  je  tvrdé  vlastní  sobectví,  pak  to  jsou  chvíle  tragiky 
nejtěžší. 

I  ta  hlava  v  tu  chvíli  jako  by  to  věděla,  nechtějíc  tedy  nějak 
vyslyšeti  tento  dětský  nářek,  toto  usedavé  dovolávání.  Kmitlo  cos 
v  přeběhlém  stínu  její  obsáhlou,  nakloněnou  lysinou,  trhla  najednou 
sebou  jako  v  dávném  upamatování.  Ale  pořád  nemohla  se  jaksi  vzpa- 
matovat, jenom  sebou  nerozhodně  cloumajíc  jako  v  připravování  se 
k  pohybu,  k  němuž  nutno  sbírat  posledních  sil,  zakolísavši  pak  takto 
těžce  a  nemotorně,  začala  se  úporně  otáčet  po  tom  nářku  dole  pod 
ní  hlaholícím,  až  k  žalostnícímu  hochovi  posléz  zdařilo  se  jí  zvrátit 
pohled  .  .  . 

Jaký  to  byl  pohledl  Jakého  neznámého  úžasu  a  zřícení  I  Pro- 
padlý, servaný,  děsivě  prázdný,  jakoby  pouhé  příšerné  masky,  samá 
již  vystrmělá  leb,  ztuhlá  mrtvolnost,  v  jejíž  hluboko  vpadlých  dutých 
zracích  značil  se  zákmit  olověného  utkvělého  lesku,  kterým  jedině 
zřela  ještě  tato  mrtvola.  To  zbylo  ze  všeho  druhdy,  čím  patřila  tato 
hlava  směle,  výrazně  světu  vstříc,  své  záměry  a  svou  vůli  ukládala ; 
jako  když  z  hrdé  výhně  pozůstává  dodoutnávající  oharek. 

Tímto  svým  záleskem  ztuhlé  mrtvolnosti  na  okamžik  popatřila 
dolů  na  dětské  rozkvílení,  a  jakoby  v  úžasu  neživé  podstaty  tonouc 
k  tomuto  živému,  horoucně  vědomému  a  tak  hořekujícímu  zření  svého 
dítěte.  V  tomto  svém  popatření  jako  by  zároveň  snažila  se  na- 
máhavě probrati  se  svými  těžkými,  jako  kamennými  chmurami  smyslů, 
chtějíc  to  postihnouti,  co  na  něm  žádá  toto  k  němu  přistoupivší 
hořekování,  čeho  že  se  to  na  něm  najednou  domáhají  všechny  tyto 
neznámé  věci.  .  .  . 

Ale  nemohla  se  probrati,  nemohla  postihnouti,  spousty  a  tmy 
duše  byly  příliš  nakupeny,  nepřekonatelný  již  pro  lidské  úsilí.  A  tím 
jen  bezmeznější,  neskonale  trudný  úžas  nepoznání  označil  se 
potom  v  záiesku  šíleného  oka,  které  shledajíc  na  své  dítě,  nemohlo 
ho  poznati  ani  nářku  jeho,  aniž  mu  přispěti  bývalou  otcovskou  svou 
záštitou.  A  že  nikdy  již  nepozná  a  nikdy  nepřispěje,  hlásalo  toto 
nešťastné,  servané  lidské  zření  úžasu  z  nejohromivějších.  Marným 
zůstávalo  všechno  to  volání  „Tatínku,  náš  tatínku,"  jež  tady  roz- 
nášelo se  pochmurným,  úpěnlivým  souborem. 

Ano,  nejstrašlivějším  v  tomto  žití  pozemském  je  nevyslyšenf 
dětského  nářku,  a  nevyslyší  jedině  ukrutnost  srdce  anebo  ohromivé 
ukládání  smrtí  .  .  .  Vertrovka  přiklopila  si  zatím  bílou  zástěru  na 
své  vodnaté,  sádlem  zateklé  očí  a  af  již  zaplakala  nebo  nezaplakala, 
chvilku  nechávala  takto  oči  zastřeny.  Patřilo  se  tak  aspoň.  Ona  pak 
jen  usilovněji  tiskla  si  šáteček  na  nos,  nebof  puch  rozkladu  čím  dále 
význačněji  se  tu  hlásil,  dýše  téměř  do  všech  smyslů  přes  všechny 
desinfekce.  Pak  v  čas  vzdychla  těžce,  vynuceně,  obracejíc  se  k  ver- 
trovce:  „Co  je  to  všechno  plátno  .  .  .  vědí .  .  .  chudák  .  .  .  Mu- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  553 


símě  -vlak  zase  jít,  Icdyž  mu  tím  člověk  nemůže  pomoci  .  .  .  Pojďte 
teda,  děti.  Udělejte  ještě  tatínkovi  pěkně  křížek  ...  aby  mu  Pán  Bůh 
už  ulehčil  v  jeho  trápení  .  .  .**  A  vlékla  obě  dvě  děti,  co  držely  se 
:stále  jí,  jaksi  se  bojíce  tatínka,  blíže  k  oknu  a  tam  vystrčila  je  před 
sebe.  „Udělejte  teď  a  hezky  křížek. **  A  sama  také  někam  směrem 
k  němu  jala  se  dělat  jakýs  kříž  a  za  ní  nemotorně  dětskými  křížky 
děti  znamenaly, toho,  který  byl  otcem  jejich  a  zatím  přestal  otcem 
již  být,  zbývaje  již  pouhou  mrtvolou.  A  on  při  tom  na  ně  nepře- 
stával patřit  v  tom  vytřeštění  ohromivého  úžasu,  jenž  nemůže  se 
probrati  ze  svého  nepoznání,  a  shledal  ta  jejich  znamenání  kříži. 
A  patře  takto  na  tyto  děti,  které  mu  byly  nejbližší  a  nejdražší,  na 
jejich  zkourmouceně  otřásající  se  hlavinky  a  na  jejich  usedavé  hoře- 
kování, připadal  v  tomto  svém  záhadném  vzhledání  jako  již  ta  mrtvola 
Irčící  nehybně  v  ohromivé  výmluvnosti  pohledem  vzhůru,  co  nad 
ní  kde  kdo  vykonává  řemeslné  znamení  kříže,  kterým  ona  neroz- 
umí a  kterým  nějak  děsivě  chce  se  brániti  jako  řemeslné  profanaci, 
znedůstojňující  majestát  smrti. 

Jí  najednou  však  připadalo,  že  toto  záhadné  mrtvolné  již  zřeni 
přesmyklo  se  náhle  právě  k  ní,  celou  její  bytost  příšerně  obepjavši. 
A  jata  byla  jako  pustou  hrůzou,  temným  takovým  zasažením,  „Pojďte, 
děti,  honem  pojďte,"  zahartusila  tu  na  děti  a  shrnuvši  je,  jak  byly, 
dohromady,  odvlékala  je. ku  dveřím  v  mříži,  v  prudkém,  vytrženém 
chvatu,  sama  pospíchajíc,  aby  jen  tu  mříž  měla  již  co  nejdříve  za 
sebou.  Jen  že  u  samých  ještě  dvířek  nem.ohla  znova  ještě  jednou  se 
neobrátit!  tam  k  tomu  věšálci,  držícímu  se  za  ty  zkrvavělé  prsty 
své  na  drátěné  síti  okenní  a  vyprovázejícímu  ji  svým  zřením,  jež 
honilo  ji  takovou  náhlou,  posupnou  hrůzou,  že  musila  si  tím  býti 
jista,  jestli  ji  to  zření  nadále  ještě  neobemýká  a  neprovází  se  svého 
tam  stanoviště,  neb  kdyby  mělo  obemýkati  a  ji  provázeti,  že  by  musila 
dát  se  v  divý  úprk  s  těchto  míst  .  .  . 

Nebylo  zatím  potřebí  dávati  se  v  žádný  úprk,  to  přesmyknutí 
pohledu  prvé,  neb  jak  se  jí  aspoň  zdálo,  k  ní  již  netanulo.  Zvrátilo 
se  zas  tam  kamsi  k  sobě  vzhůru,  ve  svou  záhadnou  dáli,  od  jejíhož 
ohromivého  cíle  jako  by  pro  ně  nemělo  býti  již  nikdy  odchýlení. 
A  také  již  nebylo,  jak  se  za  nedlouho  ukázalo.  Ta  hlava  tanula  tam 
zase  jako  dříve  zvrácena  úporně  zpět  od  té  sítě  a  co  nejdále,  aby 
jaksi  lépe  shledala  svůj  cíl.  A  svou  zohromnělou,  zneobsáhlenou 
nějak  lebí  jako  by  nořila  se  nadále  ve  svou  záhadnou  oblast,  která 
nezdála  se  již  být  z  tohoto  světa.  Již  jaksi  na  ničem  na  tomto  světě 
nezáleželo  té  lebi.  Ba  ani  na  těch,  již  právě  odcházeli  a  v  něž  pře- 
lila svůj  život.  Na  ní  záleželo  jí  pak  nejméně.  Mihly  se  ještě  ve  vi- 
dění té,  která  co  nejspěšněji  odcházela,  aby  nikdy  již  se  sem  také 
nevrátila,  krvavé  prsty  s  útrhy  masa  pořád  nějak  příliš  živého,  které 
zatknuty  byly  v  tu  drátěnou  síť  v  křečovitém  úsilí,  aby  nebyly  ode- 
rvány  od  svého  dobytého  stanoviště,  jímž  jako  by  snažily  se  ještě 
naposled  zachycovati  života  a  ubránit  se  konečnému  vploužení 
smrti . . .  Chvatně  přirazila  dveře,  aby  toto  vidění  měla  za  sebou.  Až 
když   zase  zapadla   skoba   zámku,   tu  teprv   si  oddychla   uvolněně, 


Digitized  by 


Google 


554  Josef  K.  Šlejhar: 


v  sňatí  jakéhos  úmoru,  navracujíc  se  to  jaksi  zase  životu.  A  chvátala 
co  nejspěšněji  z  těchto  nevhodných  prostor,  které  hlásaly  peklo 
a  zatracení  těl.  Jen  k  těm  jedněm  dveřím  chodby  neopomněla  mžik- 
nouti,  nadálař  se,  jestli  z  nich  jako  obyčejně  nevyjde  mladý,  dost 
fešný  a  dámám  zamlouvavý  sekundáf ;  aspoň  pokaždé,  kdykoliv  tu 
meškala,  nahodilo  se,  že  z  těch  dveří  vyšel.  Ale  nebyl  dnes  tu,  bylo 
tak  krásně,  byl  kdes  na  výletě.  — 

Teprv  venku  pod  jasnou  modrou  oblohou,  která  zdála  se  sálat 
zdravím  a  štěstím  a  hlásat  jedině  život,  zbyla  se  všech  tísnivých,. 
nenáležitých  dojmů  a  zapomněla  na  to,  co  zanechala  za  těmito  po- 
chmurnými zdmi,  kde  zdálo  se  být  jen  dobře  našim  pánům  primá- 
řům a  sekundářům,  k  tomu  pana  správce  nevyjímaje,  a  jejich  oddaným,, 
vypaseným,  pro  ně  jako  udělaným  a  vždy  ochotně  pohotovým  vertrovkám. 

Stavěla  se  v  městě.  Nejdřív  tam  dětem  koupila  laciného  bon- 
bonu. Nezdál  se  ten  zatrolený  kluk  nejstarší  být  spokojen  s  ním  ant 
co  do  kvality  ani  kvantity  prohlížeje  si  kornoutek  s  takovým  vý- 
mluvným despektem  jako  hausknecht  udělené  mu  zpropitné.  Pak  děti 
byly  poslány  k  babičce.  Sama  pak  několik  krámů  ještě  vymetla.  Mu- 
sila učinit  některá  opatření  k  důstojnému  ubytování  návštěvy.  Učinila 
různé,  nákupy.  Mezi  jiným  skvostně  malovaného  a  hojně  zlatem  zdo- 
beného umyvadla  a  k  tomu  v  stejném  slohu  porculánového  nočníku. 
Všude  s  pochmurnou  soustrastí  vyptávali  se  jí  na  pána  —  prý  sly- 
šeli, slyšeli  .  .  .  chudák.  Litovali  jí,  útěchou  štědřili.  Uměla  se,  chudák,, 
k  tomu  také  tak  příhodně  tvářit,  hotové  hoře,  hotový  stesk,  tak 
oddaně  a  vděčně  přijímala  projevy  soustrasti.  V  módním  obchodě,, 
jehož  byla  odběratelkou,  diskrétně  ji  upozornili  na  moderní  smuteční 
zboží  a  bezděky  také  vyložili  jí  kus  na  vzor;  bezděky  tomu  i  vě- 
novala pozornost,  ?le  dost  se  jí  to  nezamlouvalo,  zdálo  se  jí  to  málo 
apartní,  a  ostatně  měla  již  dávno  v  Praze  u  své  modistky  vyhlédnutý 
těžký  massivní  smutek,  jaký  tady  na  venkově  nikdo  netrefí.  Že  tof 
se  rozumí  nezapomene,  kdyby  nastala  smutná  potřeba,  přislíbila. 
Pak  se  stavěla  pro  šunku  v  uzenářském  krámě,  kde  brali  pražské- 
zboží.  Náhodou  jí  na  náměstí  nadběhl  zdejší  podnikatel  pohřbů  a 
svýma  sivýma,  mživýma  a  jako  na  všechny  strany  stříhajícíma  oč- 
kama  výmluvně  a  dlouze  na  ní  ulpěl  v  tklivé  domlouvající  se  něze 
a  s  neobyčejnou  zdvořilostí  ji  zdravil,  —  nadálí  se  tento  pohled  a 
tento  pozdrav  zajisté  první  třídy  funusové,  mělf  již  takové  své  úsměvy 
a  pozdravy  jako  funusoví  žreci  ostatní;  všechno  to  bylyř  neomylné 
příznaky,  že  tentokráte  dá  se  již  ona  věc  najisto  očekávat.  A  jako 
by  ve  svém  neomylném  jinak  očekávání,  utvrzeném  vědou,  n!éla 
potřebí  i  těchto  praktických  kšeftovních  jaksi  dokladů,  které  jsou  ostatně 
bezpečnější  a  jistější  než  všechna  věda  dohromady.  Byla  také  jaksi 
tak  vděčnou  za  tyto  prakticky  věštebné  příznaky.  A  měla  v  >sobě 
takové  radostné,  vzrušené  rozhárání,  opíjející  takřka  se  zmateně  sladce 
uchvacujícími  smysly  jako  nevěsta,  když  ubírá  se  na  svatbu  a  všichni 
ji  obhlížejí,  anebo  aspoň  jako  vědomí  velké  výhry,  která  nás  náhle 
učinila  mocnými  tohoto  světa. 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  555 

Zeptala  se  ještě  známého  jí  pana  komisara,  z  daleka  jí  salutují- 
cfho,  téměř  výhradně  vždy  tady  na  náměstí  k  spatření  ve  své  pů- 
vabné pose  téměř  officírské,  s  rukou  vždy  na  šavli,  která  se  zdála 
být  vší  jeho  pýchou,  kdy  že  najisto  přijdou  ti  vojáci  ...  Na  zítřek 
najisto  jsou  ohlášeni,  sálu  tuje  štíhlý  pan  komisar. 

Cestou  potom  domů  byla  by  ráda  potkala  pana  sekundáře, 
často  tímto  směrem  řídil  své  procházky;  mělař  ho  jaksi  náhle  tolik 
potřebí  pro  překypující  své  štěstí.  Ale  nepotkala  ho,  ani  na  večer 
tudy  nepřešel,  a  zrovna  náruživě  si  přála  s  ním  dnes  mluviti  .  .  .  Po- 
večeřevši vydatně  a  s  neobyčejnou  rozmarnou  chutí,  houpala  se  potom 
v  síti  na  zahradě  dlouho  do  noci. 

Byl  z  těch  luzných  letních  večerů,  které  jako  by  každé  srdce  zvaly  na 
besedu,  zvláště  srdce  vzrušené  svým  štěstím,  splněním  svých  tuch. 
Veliký  měsíc  jako  liliová  výheň  naléhal  na  lesy  zčernalé  pod  ním 
jako  úchvatné  sametové  lože.  Houpala  se,  houpala  v  pouhých  tako- 
vých závanech,  omamně  ji  projímajících,  vzhlédajíc  romanticky  na 
měsíc.  Ale  nezřela  ho,  neobírala  se  luzností  večera,  která  jí  by'a 
pouze  vhodným  svodem  pro  bouřlivé  rozhárání  duše,  připravující  se 
jásavě  k  novému  příští  již  tak  blízkému.  Jen  chvilkami  v  to  sladké 
předivo  jejího  hárání  jakoby  se  kdes  v  povzdálí  zatkly  jakés  prsty^ 
které  vždy  tak  náhle  krvavě  se  vypjaly  u  vidění  jejího  štěstí  .  .  . 
ale  násilně,  jakýms  vnitřním  zátřesem  zapuzovala  vždy  toto  nepřile- 
žité  zjevení,  které  jako  by  snažilo  se  ji  temně  burcovati.  Kosi  vy- 
volávali záludně  z  hájů  jakoby  mystickými  flétnami,  lindušky  sladce 
úpěly  v  luzném  rozhárání  svých  srdcí  ptačích.  Byla  by  také  ráda 
nějak  hlasitě  rozúpěla  se  svým  štěstím,  kéž  by  tu  měla  někoho 
k  sdílení  ...  až  chvílemi  si  musila  zatnout  své  zlatými  plombami 
opatřené  zuby  do  rtů,  aby  jaksi  zastavila  toto  neodolatelné  vnitřní 
jihnutí  smyslů.  Při  okolních  chalupách  lidé  hověli  si  na  zápraží^ 
neslo  se  k  ní  jakés  nepřetržité  volné  rozprávění,  z  něhož  jen  jednotlivým 
slovům  bylo  rozuměti.  Kvičely  také  opodál  z  cesty  mladé  hlasy  holek, 
smích,  z  dáli  zněla  ztraceně  harmonika,  jakoby  na  cosi  teskně  žalující,, 
ostatně  vždy  tak  melancholická  a  lamentující.  Stav  v  sousedí  neu- 
stával rytmicky  duněti. 

Byl  to  z  těch  večerů,  které  ženou  každou  bytost  k  svému  sdru- 
žení .  .  .  Ovšem,  ještě  z  večera  udělalo  se  jí  náhle  špatně.  Cítila,, 
že  na  ní  přichází  její  obvyklý  záchvat.  Vzala  před  Božou  nějaké 
kapky  —  nepomohly,  spolkla  několik  pilulek  —  také  nepomohly.  Ode- 
brala se  rychle  do  postele  —  ale  záchvat  se  neutišuje,  naopak  vzrůstá, 
schvacuje  ji  celou.  Po  třetí  nebo  čtvrté  dostává  tady  na  venku  tento 
svůj  neblahý  záchvat.  Nic  naplat,  zavolala  si  hospodáře,  musil  se  vy- 
praviti do  města  pro  pana  doktora,  toho  pana  sekundáře,  ten  zná 
již  její  náturu,  vždycky  si  ho  zavolala  v  noci  k  těm  svým  neblaze 
ji  strhujícím  záchvatům.  Často  se  vůbec  přiházelo  mnohým  pa- 
ničkám volat  si  ho  v  noci,  když  muž  byl  třebas  ve  službě  nebo  na 
cestách,  když  podobné  záchvaty  se  u  nich  vyskytly.  Jiného  nechtěly 
než  jeho. 


Digitized  by 


Google 


556  Josef  K.  Šlejhar: 


Lékařská  povinnost  velí  neodepříti  lidské  bolesti  a  jí  se  obě- 
tovati,  nutno  třeba  běžet  v  noci  až  kamsi  do  jakýchsi  Zlámanin. 

„Kéž  by  jen  už  tu  byl/  úpěla  před  Božou.  Ta  musila  zatím 
předběžně  na  život  přidávati  horké  náčiny  a  vařiti  heřmánek,  jako 
když  nemluvňátka  mají  bolení.  Veliký  měsíc  z  ústraní  neustával 
vzhlížeti  do  ložnice  tohoto  utrpení  a  záludně  rozčechrával  ovzduší  li- 
liově mlžnými  zátřpyty  . .  . 

„Kéž  by  už  jen  tu  byl .  .  .  jestli  pak  jenom  nezapomene  vzít 
s  sebou  ty  kapky,*  měla  mučivé  pochybnosti,  aby  ve  spěchu  neza- 
pomněl. Boža  ji  těšila,  že  nezapomene,  a  hořce  litovala  ve  své  srdečné 
prostoduchosti  —  ovšem  po  tolikerém  stíhajícím  se  rozčilení  a  zár- 
mutku, že  dnes  není  se  co  divit ...  až  takto  ubohou  milostpaní  při- 
vedla k  litování  sebe  samé,  při  čemž  hystericky  ona  stenala  a  úpěla, 
vkládajíc  hlavu  jako  zoufale  do  polštářů,  aby  jaksi  neviděla  a  nesly- 
šela. „Kéž  by  jen  už  tu  byl  ...  a  ty  kapky  nezapomněl  ..." 

Zahlaholily  posléz  hlasy  na  zápraží,  které  měsíčnou  noci  měkce 
a  jasně  se  rozléhaly,  mezi  nimi  to  je  jeho,  ten  senorní  hlas,  jímž  zpíval 
svá  krásná,  unášivá  sóla,  tak  bujarý,  sympatický  hlas,  a  ve  svém  oboru 
povzbuzující  téměř  a  obětující  se  oddaně  lidskému  utrpení,  zvláště 
mladých  paniček  a  zrovna  již  pouhými  svými  zvuky  vlévající  útěchu 
a  posilu  v  chorá  srdce  zase  zvláště  mladých  paniček. 

„Ach,  pane  doktore",  volala  tomu  hlasu  v  ústrety  .  .  . 

A  bylo  potřebí  dlouhé,  obezřelé,  co  nejusilovnější  péče  lékařské, 
při  niž  účast  Boži  ukázala  se  zcela  zbytečnou  a  byla  odkázána  spát. 
Péče  této  podjal  se  mladý  pan  sekundář  se  zápalem  a  horlivostí  svaté 
povinnosti,  obětující  se  trpící  lidskosti.  Na  zázračné  kapky  v  prozí- 
ravosti vědy  nezapomněl  a  ony  ukázaly  nejblahodárnější  tišivý  účinek . . . 

Bílý  měsíc  jedině  shůry  záclony  přihlédal  k  úsilí  obětující  se 
lidskosti  . .  . 

Slíbil  také  při  rozchodu  posléz  hned  vzkázati,  jakmile  nastane 
tam  u  nich  ta  katastrota,  vypraviti  třebas  zvláštního  posla.  Katastrofu 
určil  nejdéle  do  osmačtyřiceti  hodin.  To  je  poslední  lhůta.  „Ach.." 
vzdychla  ponuré,  zvrátivši  oči  závratně  vzhůru  k  vzdušným  třpytům 
měsíčním,  kdež  bludně  cos  jaly  se  vyhledávat  jako  v  zmámení  zmatku. 
Vzal  ji  chvatně  za  puls,  bylo  se  po  případě  třeba  obávati  nového 
záchvatu  u  delikátní  této  přirozenosti,  neblaze  vzrušené.  Leč  upoko- 
jila se  hned  zas,  náběh  návalu  zase  mmul.  Mohl  ji  posléz  bezpečně 
zanechati  sobě  samé  a  odebrati  se  domů  v  blahém  upokojení  vy- 
konané povinnosti  ve  službách  trpící  lidskosti 

—  -^  —  Druhého  dne  s  očima  poněkud  zardělýma  a  pod- 
běhlýma  vstávala  časněji  než  druhdy.  Kázala  to  potřeba.  Vo- 
jáci mohou  při  mašírovati  již  také  před  polednem,  bylo  jí  sděleno 
panem  komisarem.  Bylo  nutno  přec  vykonati  aspoň  některé  přípravy 
k  náležitému  uvítání  pana  lojtnanta  —  pana  lojtnanta  měla  vůbec 
neustále  v  ústech,  neoznačitelně  slovo  to  vždy  proslovujíc,  jako  by 
koketovala  si  již  i  s  pouhým  zvukem  tím,  a  nalézala  v  něm  jakési 
smilné  zadostučinění.  Nové,  hojně  zlatem  a  malováním  i  uvnitř  zdo- 
beno umyvadlo,  bylo  vyloženo,  (to  druhé  malování,  včera  také  kou- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  557 


pěné  přijde  na  radu  později)  pi^  něm  vonná  mýdla,  masivní  moderní 
ručník  —  frotyrhandtuch  mu  říkala,  —  peřinám  dány  čisté  povleky 
z  bělopřeznéiio  něžného  damašku,  které  chystala  si  již  do  nové  vý- 
bavy, zavěšeny  záclony  rovněž  damaškové,  také  již  do  nové  výbavy 
znova  pořízené,  bylo  myto,  smýčeno,  „gruntováno",  zahradnice  mu- 
sila  pomoci.  —  Jaký  pak  asi  bude,  hádala  často  v  duchu  unyle  a 
vzrušeně  se  pozastavujíc  za  těch  příprav,  při  nichž  tu  a  tam  líně 
ruku  přiložila  také.  Maso  měla  připravené,  jen  dát  je  na  plotnu.  Na 
stůl  ložnice,  náležející  nyní  jemu,  postavena  mohutná  kytice.  Víno 
měla  také  připravené  —  to  silné,  rudé,  ohnivé,  které  je  samá  krev. 
Na  vrch  po  všem  prádle,  cíchách,  ubrusech,  záclonách,  rozstříkala 
oríentálské  voňavky,  tak  delikátní  a  přece  nějak  tajemně  smyslně 
dráždivé  vůně.  Prostou  sedničku  vesnické  chalupy  proměnila  obratná 
ruka  moderní  dámy  v  pravý  rozkošný  budoárek,  nedočkavě  vybízející 
a  zvoucí  ve  svůj  útulek.  Sama  se  také  co  nejapartněji  připravila. 
„Jé,  to  jim  to  sluší!*  nemohla  znova  a  znova  neobdivovati  Boža. 
„To  se  budou  líbit  tomu  pánovi  ..." 

„Už  jsou  tu,  už  jsou  tu,"  strhl  se  pokřik  na  návsi,  cos  tam 
o  překot  běhalo,  chvátalo  čemus  v  ústrety.  Boža  také  vyběhla,  za- 
hradnice vyběhla,  kde  kdo  vyběhl  ze  stavení,  jen  ona  se  opanovala. 
Ale  všechno  se  v  ní  zrovna  zajíkalo,  třepotalo,  u  mocném  vzrušení 
tavělo.  Byla  to  chvilka  chvátivé  nedočkavosti.  Síní  ozvaly  se  posléz 
pádné,  patrně  vojenské  kroky,  a  přece  zase  tak  pružné,  elegantní, 
jakými  honosí  se  jen  fešáčtí  lajtnanti  —  to  je  tedy  jistě  on  .  .  . 
A  hned  přiskočila  k  oknu  a  tak  nějak  nyvě  k  němu  se  přistavěla^ 
snivě  jmouc  se  pohlížeti  do  lesnaté  vlahé  dáli;  ve  své  volné  hed- 
vábné blůze  s  vábně  nezastřeným  krkem  a  splývavé  sukni  „vilně"  ne- 
vypadala snad  nehezky,  a  nikdo  by  jí  tu  zajisté  již  tři  děti  živé  a 
to  jedno  potracené  nehádal.  Ručkou,  na  níž  do  příchodu  pana  lajt- 
nanta  prováděny  zuřivě  všechny  možné  pedikúry  a  manikúry,  pod- 
pírala si  unyle  bradu  a  jako  by  jen  kams  romanticky  hárala,  tou- 
žebně a  ztraceně  hárala  kams  do  těch  lesnatých,  až  nějak  mystických 
dálí,  jako  mladá  dívka  teprve  s  probouzejícím  se  pohlavím;  jistě 
musilo  to  připadat  takto  tuze  romantické  a  hodně  romanticky  chtěla 
se  vyjímat.  Teď  jen  scházela  ještě  harfa,  pomyslela  si,  ale  to  se 
nedalo  již  změnit. 

Ve  svém  háravém  romantickém  ztracení  do  dáli  jako  by  pře- 
slechla i  zaťukání  na  dveře.  Vyčkáváno  tam  diskrétně,  naslouchavě, 
ale  již  hrubý  hlas  zahradníkův  pobízel  tvrdou  lámanou  němčinou : 
„Volen  si  nur  veiter  špacíren  geerter  her  lajtnant."  Dveře  na  toto 
pobídnutí  také  hned  se  rozevřely,  a  stál  v  nich  dost  ztepilý,  pěkný, 
smělý  chlapík  ve  vinutých  vysokých  holinkách,  na  nichž  lpěl  ještě 
prach  manévrů,  což  tak  hrdinsky  nějak  se  vyjímalo,  v  kalhotech 
v  kolenech  úzce  přiléhavých  a  na  stehnech  jako  žabí  stehýnka  roze- 
dmutých, na  čemž  páni  lajtnanti  tolik  si  zakládají,  s  blůzou  non- 
šalanně,  jako  koketně  již  porozpjatou  a  kol  boků  staženou  nějakým 
vyznamenávajícím  střapcem,  snědého,  pronikavého  obličeje  s  no- 
sem trochu  výbojně  jestřábím  a  se  smělými  čehos  lačnými  nozdrami^ 


Digitized  by 


Google 


558  Josef  K.  Šlejhar: 


až  sveřepě  při  každém  vdechu  se  vyhrnujícími.  Na  rtu  viině  vzdu- 
lém, v  němž  kmitala  se  nezbytná  cigareta,  byl  knír  násilně  na- 
kroucený  vzhůru,  jako  by  k  tomuto  nakrucování  vedeno  bylo  všechno 
úsilí  tohoto  povolání,  a  ta  vysoká  vojenská  čepice,  po  jaké  moderní 
ženštiny  se  smyslně  blázní,  pyšně  a  elegantně  stavěla  se  mu  na 
hlavu. 

Tu  teprve  óna  jako  by  byla  zpozorovala  čísi  návštěvu,  obracela 
se  od  svého  hárání  všechna  překvapena  ku  dveřím  —  musilť  ji  za- 
jisté zpozorovati  v  její  půvabné  romantické  pose.  Její  vypouklé  oči 
upřely  se  na  příchozího  naučeným,  vlhce  zajiskřeným  a  mživě  za- 
blouznělým  pohledem  vznešené  dámy,  která  vyčkává  uvedení  se 
jinak  ne  nekonvenujícího  neznámého.  Vyňav  cigaretu  zdvořile  z  úst, 
zasalutoval  prodlévavě,  přidržuje  stále  dlouhou  ruku  k  štítku  a  kyna 
několikráte  švihácky  hlavou  k  dvorné  pokloně,  načež  již  oznamuje 
takovým    bravurním   jediným    výzvukem:  „Lajtnant   Felix  Schmidt." 

Hned  pak  přistupuje  k  ní  blíže  s  rozevírajícím  se  chřípím  a 
očima  se  jí  téměř  vpaluje  do  smyslů.  Pod  jejím  líčidlem  zjitřil  ji 
ten  pohled,  krev  vhrnula  se  jí  do  tváří,  oči  jí  vystoupily  na  vrch 
hlavy  a  rozřeřavěly  se  v  smýkavém  rozptýlení  lesku,  kterým  nějak 
chvátila  a  pohlcovala  příchozího  a  který  z  nich  již  neustoupil  po 
celou  tuto  návštěvu,  vzplanuje  chvílemi  jako  výheň,  do  níž  se  přilo- 
žilo. Podala  mu  ruku,  kterou  hned  on  dvorně  políbil ;  kéž  by  tam 
ten  nakroucený  knírek  déle  pobyl,  sálal  na  té  ruce  jako  opojně  dráž- 
divé  dotknutí! 

Co  měla  zásobu  němčiny  načerpanou  u  anglických  panen  a 
dosud  nezapomenutou,  vyvinula  ji  před  ním  jako  nevěsta  svou  vý- 
bavu před  ženichem  —  nebylo  toho  zrovna  nejvíce,  jako  obyčejně 
té  výbavy,  ale  stačilo  to  konečně  i  panu  lajtnantovi  z  úst  pikantní 
paničky,  kterou  na  první  pohled  byl  si  jist  a  které  tudíž  v  ohledu 
správnosti  jazykové  leccos  se  může  odpustiti.  A  k  vůli  takové  pří- 
ležitosti sníží  se  dokonce  pan  lajtnant  i  promluviti  někdy  česky. 
Ukázalo  se,  že  tento  pán  také  trochu  česky  uměl  lámati,  zdaje  se 
však  vždy  každým  slovem  uštědřovat  jakous  vznešenou  poctu  to- 
muto idiomu.  Ale  co  zásoba  u  ní  stačovala,  mluvilo  se  německy, 
jedině  přiměřeným  jazykem  každé  důstojnosti.  Gnedige  frau  a  her 
lojnant  vyznívalo  z  hovoru  neustále.  V  to  své  bravurní  her  lojtnant 
vkládala  již  předem  jaksi  celou  vzdávající  se  bytost  svou  a  věšela 
se  takovým  rozchamtěným  zřením  na  jeho  knír,  vystrmělý  na  jeho  za- 
tloustlém  vilném  rtu,  vpíjela  se  v  jeho  zraky;  bylo  to  u  nich  vzá- 
jemné vpalování  se  pohledů  do  smyslů.  Její  nozdry,  dost  veliké,  se 
jí  vzhůru  vyhrnovaly,  jako  by  vssávaly  v  sebe  nějakou  patrnou  a 
přec  nepozřetelnou,  dráždi vou  silnou  vůni,  a  tak  si  obojí  ty  nozdry 
vzájemně  odpovídaly.  Každým  slovem,  každým  pohybem,  dotekem 
i  pohledem  byla  se  mu  naráz  složila  v  náruč,  celé  její  vzezření  roz- 
sálalo  se  smyslně;  chamtila  po  něm  pohledem,  oblévala  ho  jakous 
smyslnou  sálavou  vlnou  své  roznícené  bytosti  .  .  . 

Pan  lajtnant  luskal  si  často  v  takové  neoznačitelné  labužnické 
bravuře  prsty   a  svítil  kolem   sebe   očima   v  předtuše  všeho,  čeho 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  559 


najisto  se  tu  mohl  již  nadáti.  Chválil  v  duchu  svého  kvartýrmochra^ 
<iá  mu  i  na  pivo,  ač  páni  lajtnanti  něco  taliového  nemají  ve  zvyku. 
Také  kuchařkou  se  osvědčila  milostpaní  znamenitou  -—  čím  vším 
byl  hoštěn,  bylo  rozhodně  lepší  než  nějaký  rozlezlý  syreček.  Bylo 
:slušně  již  daleko  od  prvního,  a  tu  přes  všechna  přidáváni  leckdy 
nezbývá  ani  mnohému  panu  lajtnantovi  na  víc,  zvláště  je-li  to  na 
manévrech,  kde  v  těch  pitomých  vesnických  hospodách  není  úvěru 
a  konečně  ani  nic  jiného  k  dostání.  Víno  bylo  pravé,  ryzí,  ohnivé 
—  neustále  milostpaní  připíjeje,  ukázal  se  pan  lajtnant  znalcem  vína 
jako  žen.  To  víno  bylo  věru  samá  krev.  Lepší  rozhodně  než  to 
kyselé  pivo  po  vesnicích.  No,  takové  neočekávané  ubytování  na 
vesnici  dá  si  konečně  líbit  i  sám  pan  lajtnant. 

Bylo  třeba  odehnati  čumiče  vesnické  ze  zahrady,  obstoupivší 
^  cesty  chalupu  v  naději,  že  poštěsti  se  jim  uzřít  pana  lajtnanta, 
pro  zdejší  ves  neposlední  to  div  světa.  Aspoň  moci  uslyšet  zařinčení 
jeho  šavle.  Nepoštěstilo  se.  Pan  lajtnant  věnoval  se  jen  jí,  jedině  jí 
.zcela  ;iáležel.  Zdáli  se  ti  čumiči  posléz  nepohodlní  intimnosti  bu- 
doirku.  Záclony  přece  nebylo  ještě  možná  stáhnouti.  Poslala  na  ču- 
miče tedy  hospodáře  ...  Po  návsi  chodili  vojáci  v  uvolněných 
blůzách,  již  ve  všem  pohodlí,  kouřili,  sháněli  holky,  někteří  již  je 
měli.  — 

„Ksindl,"  zazubil  se  rozmarně  a  významně  pan  lajtnant  shléd- 
nuv oknem,  jak  se  jeho  lidé  činí,  a  jakoby  to  i  naznačil,  když  taková 
nejnižší  čeládka  pod  Bohem  se  míní  pářit,  jak  že  by  ne  pak  oni, 
on  ve  svém  nebetyčném  lajtnantském  povýšení.  Ona  jaksi  poroz- 
uměla tak  dobře  tomu  „ksindl".  Také  nějaká  ordonanc  se  několi- 
kráte dostavila,  aspoň  v  takové  důležitosti  a  v  takovém  chvatu, 
jako  by  za  nejbližším  lesem  táhl  regiment  nepřátelských  Prušákův. 
Zůstavši  v  předsíni  salutovala  jako  tnutím  meče  a  úsečně  jako  řezy 
břitvy  vyřizovala  jakés  své  nesmírně  důležité  poslání.  Že  ať  mu 
však  teď  vlezou  na  záda  se  všemi  rozkazy,  dalo  se  nepřímo  vyroz- 
uměti z  jeho  bagatalisujícího  tváření.  Také  nějaké  varty  byly  roze- 
staveny na  obou  koncích  vsi,  proč  a  zač,  to  sám  jen  milý  Bůh  ví, 
jako  všechny  vojenské  varty.  Měl  jít  též  na  přehlídku  těch  stráží.  Že 
by  se  mu  tak  chtělo,  nechť  mu  vlezou  všichni  na  záda.  Koukl  jen 
oknem  na  právo  a  na  levo,  brýkl  tam  cos,  a  přehlídka  stráží  byla 
vyřízena.  V  tlupě  čumičů  byla  to  nejslavnější  chvilka.  Zase  musili 
býti  čumiči  vyhnáni,  nastavivše  se  do  zahrady  pod  samá  okna  bu- 
<loirku. 

Boži,  když  měla  všechno  tady  hotové,  dostalo  se  také  vojáka, 
stál  za  podívanou  ten  párek  —  milostpaní  shlédnuvši  tu  svou  Božu 
s  tímto  vojákem  na  návsi,  rozřehnila  se  nevázaně,  k  neupokojení, 
ukazujíc  rozmarně  na  ten  párek  panu  lojtnantovi.  Že  největší  to 
trouba  a  nemehlo  z  celého  pluku,  naznačil  tu  on,  a  nemusil  to  ani 
vysvětliti,  rozumělo  se  to  při  tomto  vojákovi  samo  sebou.  —  A  ta  zas 
největší  nemehlo  mezi  ženskými,  poznamenala  ona,  může-li  se  to  vů- 
bec ještě  ženskou  jmenovat.  A  takový  lid  chce  si  také  namlouvat, 
projevili  v  bezmezném  opovržení  vůči  takovému  lidu.  — -  Co  že  nemají 


Digitized  by 


Google 


560  Josef  K.  Šlejhar: 


pak  dělat  oni  .  .  .  výmluvně   pak  sami  na  sobě  ulpěli   jaksi  svými 
lačnými  nozdrami   a  u  žhavém   vpalováni  svých   pohledu  navzájem. 

Věru  takovéhle  manévry   dá  si  sám  pan   lajtnant  líbiti.    A  ne- 
méně ona.    Kéž  by  se  často  opakovaly. 

Jen  chvílemi  jako  by  znepokojení  a  obava  ji  jaly,  jestli  někdo 
nepřijde  nyní  tak  nevčas  s  nějakým  na  tu  chvíli  nepiiležitým  vyří- 
zením z  nemocnice  —  s  vyřízením,  které  může  již  dobře  počkati  do  dru- 
hého dne,  když  čekalo  již  tak  dlouho.  Každé  chvíle  to  nyní  musí  být,  to 
věděla,  ale  jen  ještě  chvilenku,  pro  dnes,  aby  se  to  zdrželo.  Přišlo  by  to 
rozhodně  nyní  nevhod.  Ale  že  zatím  k  večeru  se  schylovalo  po  nádherném 
dnu  a  nedocházelo  pořád  nic,  byla  úplně  uspokojena,  nerušena  ve 
své  náladě,  až  posléz  odhodlaná,  že  kdyby  i  nyní  nakrásně  tam  to 
nastalo,  že  pro  dnes  tím  se  již  nedá  vyrušiti  —  v  noci  tam  přec 
nepoběhne,  to  na  ní  již  nikdo  nebude  žádat,  co  by  tam  vůbec  dě- 
lala, tím  by  ho  nevzkřísila.  A  pana  lojtnanta  vyhnat  by  také  již  nemohla, 
kam  by  se  uchýlil  v  této  vesnické  díře,  to  by  na  ní  nežádal  ani 
nejmravokámější  puritán.  Ale  přece  pro  všechno  bylo  by.  lépe> 
kdyby  se  to  zdrželo  do  druhého  dne;  přece  jen  vždy  nějakým  stí- 
nem, jaký  klade  zvěst  smrti  do  našeho  štěstí,  položilo  by  se  to  mezi 
ní  a  pana  lojtnanta,  o  kus  nálady  by  ji  to  připravilo  ve  chvíli,  kdy 
nejbujněji  se  stupňovala. 

Také  i  někdy  v  jakés  nenadálé  chiméře  zatkly  se  kdes  před  ní 
i  zkrvavené,  hrůzné  prsty,  na  nichž  viselo  netvorně  a  příšerně  známé 
tělo  —  takové  nepříjemné  dojmy  bezděky  mihly  se  jí  chvílemi  v  duši 
uprostřed  vzrušení  smyslů,  nějak  černě  jí  to  zatřáslo,  ale  to  vše  bylo 
hned  zase  zahnáno. 

Svěřila  se  mezi  jiným  panu  lojtnantovi,  že  bude  co  nevidět 
vdovou,  aniž  nějak  při  tom  \^ybuchla  v  nářek  a  pláč. 

„Welch  reizende  vitve  .  .  .  hochpikant ..."  reagoval  na  to  on 
u  vytržení.  Jen  k  tomu  nepostačovala  polykat  sliny  a  zajíkat  se 
vnitřní  horoucí  vlnou,  kams  v  hrdlo  se  jí  deroucí.  Že  má  tři  děti  ale 
mu  nesvěřila.  Nač  ?  Také  měla  obavy,  aby  ti  haranti  nevčasně  dnes 
nepřišli,  ostatně  nakázala  Boži,  aby  je,  kdyby  přišli,  někam  odvedla 
a  řekla,  že  není  doma  a  že  jim  něco  přinese.  Za  žádnou  cenu  af 
je  nepřivede  zlobit.  A  tak  dobře  všechno  dopadalo  —  nedostavila 
se  ta  nevčasná  zvěst,  nechť  už  čeká  do  rána,  a  děti  rovněž  nepřišly ; 
mělyř  tam  u  nich  také  své  vojáky  .  .  . 

Malá  pokojná  víska  byla  toho  dne  celá  vzrušena,  jaksi  ze  svého 
pořádku  vyvrácena  kumpanií  v  ní  ubytovaných  vojáků,  jejichž  suve- 
rénem  byl  pan  lajtnant.  Lidé  nechávali  svých  prací,  s  polí  sešli  domů, 
aby  dost  vynadívali  se  na  ty  vojáky,  kteří  jako  by  pochopovali  svůj 
význam  a  dle  toho  se  tvářili  a  si  počínali.  Jen  ten  stav  na  blízku 
neumlkal,  pro  tu  jeho  trudnou  a  těžkou  povinnost  že  není  takového 
jalového  zaneprázdnění  —  a  jen  dále  z  lesa  táhly  rány  pařezácké, 
těm  že  vojančinou  pranic  nebude  vypomoženo,  jako  ničemu  na  světě, 
co  je  povinností.  Pozdě  do  noci  takto  nezastavené  duněl  stav,  pozdě 
do  noci  táhly  z  lesa  rány  pařezákův.  A  pozdě  do  noci  ozýval  se 
hlahol  a  ruch  znepokojené,  vlastně  uspokojené  vísky,  kterou  obšřast- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  561 

nili  vojáci.  Zvláště  holky  dlouho  budou  vzpomínati  na  vojáky,  mnohé 
nejméně  devět  měsíců.  — 

Ruch  vzrušení  jen  jako  by  zdál  se  čímsi  večerem  svírán  a  dušen, 
na  oblohu  věšela  se  těžká,  neobsáhlá  atmosféra,  vzdouvající  se  na 
všech  obzorech  po  parné  delší  pohodě,  věštíc  bouři.  Kosi  v  lese 
umlkali,  jen  někdy  ozvaly  se  ojedinělé,  táhlé  kvily  jakoby  vzryvy  lesa. 

Ale  o  nebesa  ani  zem  nestaraly  se  vzrušené  smysly  jaty  ve  své 
zadostučiněnf.  Nestaraly  se  o  žádné  zlověstné  soumraky  a  o  žádné 
tuchy  duše,  vtírající  se  nevhod,  nestaraly  se  o  jiné  zjevy  a  věci  než 
o  svou  nalezší  se  vášeň.  Svinula  se  posléz  celá  k  jeho  tělu  jako 
pijavice  v  nenabaženém  vyssávání  jaksi  celého  toho  jeho  těla  a  zá- 
roveň oddávajíc  se  mu  v  pravém  animálním  rozvášnění,  v  jakéms 
běsnění  rozpoutaných  smyslů.  A  on  uměl  nějak  vpravdě  po  vojansku 
přijímati  a  užívati,  co  se  mu  naskytovalo,  bylt  znalec  požitku  —  fr- 
fluchtes  luder,  nepostačil  si  libovati  v  duchu  ...  Ví  reizend,  pikant... 
jedenfalls  ser  merkvirdiges  abentair,  holdoval  mimoděk  této  oběti 
lásky,  užívaje  plným  douškem,  co  se  mu  tak  štědře  poskytovalo.  — 

Z  večera  tanulo  ještě  nějakou  dobu  světlo  měsíčné,  prorývajíc 
se  těžkou,  zevšad  již  obstupující  je  atmosférickou  změtí.  Bylo  cos 
ohromivě  bizarního  v  tomto  násilném  vyplývání.  Také  k  nim  do  ko- 
mnaty proráželo  toto  světlo  s  rudým  kalným  oparem.  Pak  kalilo  se 
více  a  více,  temnělo  příšerně  a  rychle,  až  zdusilo  se  posléz  docela* 
Mračná  znoj  zastřela  tam  celá  nebesa  černou,  neproniklou  atmosfé- 
rou. Ale  o  nebesa  ani  zemi,  o  žádné  jiné  ohledy  a  vztahy,  nestaraly 
se  uřícené  smysly  ve  vírech  vzájemného  se  vzdávání.  Kolem  rozho- 
stilo se  již  dusné,  neobsáhlé  temno,  které  však  na  tyto  smysly  zdálo 
se  padat  tím  opojivěji,  dráždivěji,  v  jakéms  uhrančivém  ovláčení 
zmámené  smyslnosti,  již  nezvěstně  utajovalo.  Sem  nezasáhaly  také  ob- 
časné ty  nenadálé  zásvity,  přece  tak  příšerné  jako  náhlá,  míjivá  zje- 
vení, a  nevnikaly  sem  hluboké  jakés  vzruchy  jako  bezmezné  výdechy 
noci  odkudsi  z  propastných  dálí  se  vynášející  .  .  . 

Tykali  si  již,  láska  vždycky  si  tyká.  Musil  jí  také  svatě  slíbiti,  že 
se  dá  přeložiti  do  Prahy  —  vždy  že  všechno  bude  uchystáno  k  jeho 
přijetí,  šušlala  mu  háravě  do  kníru.  Chtěla  ho  mít  pořád,  umiňovala  si, 
nikdy  se  ho  nechce  vzdát,  takto  ho  bude  ssáti,  užívat.  Jak  to  bude  při 
tom  jejím  „dědovi"  příležito,  kmitla  se  jí  tu  vzpomínka  na  obšřastněného 
jejího  dědu,  a  musila  se  asi  v  duchu  zasmáti.  Tam  ten  druhý,  ten 
fešák,  jehož  měla  v  záloze,  nic  neznamenal  proti  tomuto  zde,  jehož 
jí  příznivá  náhoda  přinesla.  Jaký  to  milovník,  jaké  užívání!  A  zase 
v  připomínce  toho  všeho,  co  přála  si  míti  výhodně  zajištěno,  dolé- 
hala na  něho,  a  musil  znova  jí  slibovati,  čestným  slovem  se  zavá- 
zati, že  se  dá  přeložit  a  zatím  k  ní  bude  dojíždět.  Vše  jí  sliboval,, 
čestným  slovem  se  zavazoval  —  konečně  co  čestných  slov  se  dá 
i  na  vojně,  aby  se  neplnila,  ostatek  tohle  za  splnění  i  stojí.  A  ona 
jako  z  vděčnosti  a  jako  k  ujišťování  se  ssála  z  jeho  knírů  žužiánf 
jeho  slibů,  které  jí  připovídaly  na  příště  zase  tolik  slasti  nevyčerpa- 
telné, co  ještě  jedno  slastění  nebylo  vyčerpáno. 

36 


Digitized  by 


Google 


562  Josef  K.  Šlejhar: 


Když  pak  po  nějaké  chvili  nastoupil  nový  rozruch  smyslnosti, 
v  němž  o  nebesa  ani  zemi  nemínily  se  starat  zvířené  tyto  smysly, 
tu  pojednou  neobsáhle  zasvítilo  celou  komnatou  jakoby  v  náhlém 
proHcení  světelných  spoust.  Světlo  to  chvíli  jako  nepohnutě  stálo 
nad  jejich  ložem  a  rozpjalo  se  nad  nimi  jako  příšernou,  zlověstnou 
náručí,  sáhající  po  těch  dvou  .  .  .  Své  vypouklé,  náruživě  vyjevené 
oči,  které  žířily  jako  dravci  v  dosavadní  tmě  této  noci,  jež  však  pro  ně 
zdála  se  osvětlená  vášní,  a  chvílemi  zas  stály  jak  v  hypnose  svého  smy- 
slného chvácení,  vytřeštila  nyní  v  úžasu  zlekání  tomuto  sinému,  dě- 
sivému světlu  vstříc.  Stálo  nad  jeho  právě  k  ní  se  zvracujícím  zá- 
hlavím, které  čerta  dbalo  o  to  světlo.  A  vyrvala  se  potom  náhle 
z  jeho  spjati,  z  toho  k  ní  zaléhajícího  záhlaví  se  vymkla,  zaječevši 
v  tom  strašném  rozjiku  lidskostí,  již  potkává  a  zasahuje  děs  a  ohro- 
mivý úžas  příšernosti. 

„Frflucht"  mohl  on  jen  docela  negalantně  zaklíti  v  takto  pře- 
rušeném nejlepším  požitku.  Ale  ona  nedbajíc  již  jeho,  viděla  jen 
tu  hroznou  věc,  a  nahá,  jak  byla,  vyvstavši  prudce  na  loži,  vlastně 
vymrštěna  neznámou  silou  děsu  svého  nad  něho,  nyní  úplně  zane- 
chaného, se  postavivši  jako  k  pozorování  pHzraku,  viděla  ji  v  bez- 
mezné  pronikavosti  zračiti  se  v  okně,  v  tom  rozpětí  příšerného,  my- 
stického světla  nebes,  které  okamžiky  takto  prodlévajíc  na  stanovišti 
pustoty  a  hříchu,  jako  by  věčnost  celou  mínilo  to  tanouti  ku  ce- 
lému shlédnutí  a  projevení  hříchu;  vždyť  i  věčnost  a  okamžik  obé 
jedno  jest.  Jako  v  předcházejícím  fantomu  děsu  zřela  tu  věc  u  vy- 
trvávající  oblasti  kosmického  světla,  jež  nemohlo  se  nějak  vysoptiti, 
zřela,  jak  tam  stojí  on,  zatknut  ve  smrtelné  křeči  kams  v  to  vytře- 
štěné světlo  krvavými  prsty  svými  a  takovými  útrhy  děsivého  masa, 
čišícího  nějak  hrobem,  a  hle,  z  toho  světla  na  ni  se  ohromivě  obrací 
a  upírá  své  kalné,  strašné  oči  s  neskonalým  děsem  mystiky.  Ah, 
přišel  ji  to  snad  navštívit,  podívat  se  ještě  naposled  na  ni,  která  mu 
měla  být  na  světě  nejbližší.  A  u  zejivosti  přízraku,  jenž  otvírá  duši 
všechny  propasti  hrůz,  viděla  tuto  věc  tak  strašně  neodstupující, 
která  divou  bezmezností  ústrachu  naplnila  veškery  její  smysly,  dosud 
tak  vášní  zjitřené,  z  nichž  však  vášeň  zděšeně  uprchlá,  aby  zane- 
chala místo  jedině  bezmezné  hrůze.  A  ta  jako  by  neměla  z  nich  zá- 
niku stravujíc  její  srdce  v  šílený  úpad. 

A  přece,  když  již  dávno  světlo  zas  odstoupilo  a  rozsoptily  se 
najednou  veškery  temnoty  noci  bezměrným  rozchvácením,  burácejíce 
v  ustrašené  svědomí  pozemskosti  a  hlásajíce  prokletí  hříchu,  při  čemž 
všechno  jako  nekonečně  a  nepomíjivě  se  otřásalo  a  lomozilo  kams 
do  základu  svých  podstat,  •—  tu  pořád  ještě  s  duše  její  nesnímáno 
hrozné  vidění,  jak  on,  tak  nějak  zcela  jiný  než  v  známé  jí  lidskosti, 
tak  nějak  neznámý,  strašný,  v  tom  okně  visí  za  ty  v  cos  zatknuté 
prsty,  jako  by  to  rvaly  hruď  záhadnosti,  a  které  byly  tak  strašné 
s  těmi  svými  útrhy  masa  a  výrony  ztuhlé  krve,  jež  jako  by  se  ne- 
chtěly spouštěti  své  smrtelnosti.  A  takto  přízračně  neustává  na  ni 
vzhledat  kalnýma  umrlčíma  očima,  které  přece  pořád  jsou  živy  po- 
sledními děsy  svého  vzhledání,  mhourajice  po  ní  tak  strašlivě,  a  ja- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  563 


koby  posupně  na  ni  kýval  z  toho  okna,  jak  tak  nahá  stála  proti 
němu  v  tomto  neobyčejném  střetnutí,  a  svého  děsného  pohledu  s  duie 
její  nespouštěje,  kýval,  kývat  takto  neustával  v  třeskutostl  blesků, 
jež  o  závod  zatím  začaly  se  stíhati,  že  staly  se  jako  jediným 
přízračným  pláním,  za  rozpoutání  všech  zvuků,  co  jich  země  měla . . . 

Jala  se  šíleně  křičeti  do  tohoto  rozpoutání  bouře,  které  zdálo  se 
jí  prostoupeno  pekelností  přízraku,  jenž  do  smyslů  neustával  jí  tak 
strašně  tanout,  co  vůkol  čím  dále  neobsáhleji  vzdouvala  se  a  soptila 
bouře,  jakoby  váním  ze  zdrojů  ohromivé  mystiky  .  .  . 

„Frfiuchtr  catk  .  .  /  to  se  panu  lojtnantovi  nehodilo  zrovna 
do  krámu.  Rozklel  se  na  všechnu  ženskou  hysterii  a  nevěděl  co 
počít  s  tou  ječící  nahou  mrchou,  jak  ji  v  duchu  častoval,  nad  sebou. 
Ale  ani  pro  chrabré  srdce  vojenské,  jež  nepoznalo  ještě  záchvěvu 
mystiky,  nebyla  to  situace  nejutěšenější. 

Ráno  nalezlo  ji  servanou  a  zemdlenou  na  peci,  která  sloužila 
za  lůžko  Bože,  dnes  kdes  jinde  ponocující.  Byla  ještě  celá  siná,  chvěla 
se  na  celém  těle. 

Jitro  bylo  úchvatně  krásné  a  svěží  po  té  hrozné  noční  bouři, 
která  jako  strašidelná  chiméra  se  snesla  .  .  . 

Rozzářené  znojné  páry  kypěly  a  stoupaly  z  osvěžené  země, 
samý  lesk  a  třpyt  se  na  všem  chvěl  a  jako  jediným  roztříštěným 
zrcadlem  nekonečně  tanul,  zeleň  byla  hlul>oká,  kyprá,  jako  omlazená, 
samý  zpěv  z  lesů  a  poU  háravě  linul,  všechny  hlasy  žití  se  ozvaly, 
sálala  vzbuzená  síla,  vůně  života  kypěla.  Bylo  ono  čarovné  jitro 
červnové,  jaké  po  velkých  očišťujících  bouřích  nastává,  jitro  ta- 
kové očišťuje  i  duši,  černých  jejích  chimér  ji  zhošfuje  a  navrací 
k  životu  .  .  . 

Někdo  klepal  na  dveře,  nejdřív  delikátně,  dost  nesměle,  jako 
v  uctivém  dotazu,  jestli  nepřichází  snad  nevhod,  po  případě  nediskretnř, 
ale  posléz  již  důtklivěji,  že  jednak  toho  už  mohou  míti  dost,  a  že 
kdyby  i  ostatně  nevhod  přicházel,  co  naplat,  že  své  si  musí  vy- 
říditi, protože  je  to  nadmíru  důležito.  Naléhalo  posléz  již  vytrvale 
a  neodstupně  toto  klepání,  a  „milostpaní,  milostpaní, "*  zároveň  s  ním 
volal  tam  hlas  zahradníkův.  To  přece  jí  něco  chtějí.  Vzpamatovala 
5e  posléz,  sebrala  se,  musí  jít  přece  otevřít.  Přehodila  na  se  svůj 
obsáhlý  hedvábný  župan,  jenž  zahalil  ji  celou  a  bylo  toho  třeba. 
Pořádně  ji  to  vzalo  té  noci,  jen  co  je  pravda.  Mžiknuvši  po  sobě 
do  zrcadla,  co  šla  otevřít,  připadala  si  ona  sama  nějak  tím  interes- 
santnější  v  té  přepadlé  své  unylosti,  na  níž  jako  by  věšelo  se  ještě 
cos  ze  stínů  přežité  strašné  noci.  Ale  nemohla  nevzdychnouti  a  oči 
nějak  zmučeně  zvrátila. 

Sotva  že  pootevřela,  hned  kňoury  hospodářovy  tlačily  se  dů- 
věrně do  rozevřených  dveří  a  zároveň  sem  jeho  snědé  chlupaté  ruce 
zanášely  velkou  svěží  kytici,  na  níž  ještě  tkvěla  rosa  a  záře.  „Líbej 
přijmout  za  vděk  .  .  .  jako  vymyla."*  Kyticí  touto  jako  by  vnášeto 
se  sem  cos  radostného,  svěžího,  a  její  svěžestí  a  vůní  zahnaly  se 
posiední  chmury  a  stíny  noci.  Ostatně  celá  sedníce  naplněna  byla 
jedinou  radostnou  září  v  pravé  kyprosti  jitfního  oslnění.  To  všechno 

36* 


Digitized  by 


Google 


564  Josef  K.  Šlejhar: 


zas  šmahem  navracelo  ji  životu  a  odnášelo  k  zapomínání  a  přemá- 
hání čehos  příšerného,  co  udalo  se  této  noci,  a  co  ještě  dosud  jako 
můra  sedělo  jí  na  hrudi  a  ploužilo  se  jí  neblaze  smysly. 

„Ale,"  přijímala  blahosklonně  kytici,  zřejmě  mile  překvapena^ 
voníc  si  k  ní  nsdůtklivě,  nenabaženě,  nervosním  naučeným  způsobem 
moderní  dámy,  „děkuji,  děkuji  ..."  Ale  kňoury  nechtěly  pořád  od 
průliny  dveří  se  hnouti,  touto  kyticí  že  není  ukončeno  ještě  jejich 
poslání.  „Ale  měli  jsme  to  bouři,  co?  to  se  činilo,"  měl  ještě  napřed 
za  povinnost  poznamenati,  bez  počasí  se  dnes  neobejde  žádný  člověk. 
Trudně  jen  pokynula  hlavou.  „A  nyčko  ještě  něco,  milostpaní,"  na- 
pověděl tajemně  a  náhle  se  zamlčel;  kňoury  jeho  zahýbavše  sebou 
jako  dva  kocouří  ocasy,  celé  nějak  zpochmurněly  a  zůstaly  na  ni 
tanouti  jako  u  vyzvídání  svého  dojmu.  Všecka  na  nich  lpěla  ustávši 
ve  vonění  ke  kytici  ...  „Ale  neráčej  se  leknout .  .  .  skoro  neměl 
jsem  se  stát  tím  neblahým  zvěstovatelem  ..."  prodléval  a  zároveň 
dráždil  diplomaticky. 

„No,"  vybuchla  tu  úžasnou  netrpělivostí,  popadši  ho  za  ruku, 
jako  aby  pozdržela  osudnou  zvěst  a  zase  z  ní  ji  tím  spíše  záhy 
vymámila.  „Jsou  teda  vdovou,  sám  Pán  Bůh  jich  račiž  potěšit.  V  noci 
pán  jejich  zhasl  .  .  .  navždy  se  chudák  uklidil  .  .  .  Mám  jim  to 
opatrně  vyřídit,  ale  vodpustěj  mně,  nerad  jsem  vzal  na  sebe  tuhletu 
vyřízenou,  tuze  nerad,  veřej  mně  ..." 

Zůstala  na  něho  chvíli  vyjeveně  hledět,  má-li  uvěřiti  novině, 
která  znamenala  všechno  to  nové  vytoužení  jejího  žití,  náhlé  všechno 
uskutečnění  jejiho  očekávání,  jejích  snů,  ale  musila  přece  uvěřiti . . . 
„Pán  Bůh  jich  potěš,"  ještě  jednou  vzal  svého  Pána  Boha  na  pomoc,, 
jistě  to  vhodně  míně  přispěti  tomuto  vyjevení,  které  konečně  začalo 
se  stávat  již  hodně  strojeným  a  chtělo  nyní  označovati  smutné  vzru- 
šení nad  tragickou  zvěstí  .  .  . 

„Ach  ..."  podařilo  se  jí  zcela  příhodně  vyrvati  ze  sebe,  že 
se  to  zdál  býti  projev  srdceryvného  hoře,  „s  čím  mně  to  musíte  při- 
cházet, nešťastníku!"  rozžalovala  se  potom  v  té  jakés  bědné,  vy- 
tržené unylosti,  která  je  známkou  smutku  zmáhajícího  klesající  duši. 
„A  kde  pak  je  ta  Boža  .  .  ."  téměř  již  zaplakala  jako  smutkem 
docela  povalena,  „že  je  někde  s  tím  vojákem,  infamní  nestyda  .  .  . 
ach,  řekněte  jí  teda,  aby  mě  teď  nechala,  až  na  ni  zavolám,  musím 
být  sama  ...  Je  to  na  mě  příliš  moc  .  .  .  snídaní  pro  pana  lojt- 
nanta  ještě  vařit  nemusí,  zdá  se,"  tu  jako  by  zpátky  do  sednice  zaposlou- 
chala, „že  ještě  spí,  beztoho  také  v  noci  nemohl  spát,  kam  by  se 
dělo  .  .  .  Ach,  s  čím  jste  mně  to  musil  přijíti,  jaké  to  neštěstí, 
nesnesu  toho,  nesnesu.  Pane  Bože,  je  toho  na  mě  příliš  moc  .  .  .* 
Ze  žalu  celá  se  rozkolísala  u  těch  dveří,  zastírajíc  si  obluzeně  čelo. 

Jen  se  již  upokojej,  milostpaní,"  těšil  znova  tklivě  hospodář, 
klada  jí  sdílně  ruku  na  rameno,  „čas  zahojí  s  pomocí  boží  všechny 
rány!"  A  ty  potvoro,  ty  to  znáš,  ušklíbly  se  zatím  v  duchu  jeho 
kňoury  ...  či  myslíš,  že  jsem  se  nekoukal  zvečera  skulinoa 
záclony,  přistaviv  si  žebřík? 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura.  565 


Zamida  dveře,  a  docela  již  nekolfsajíc,  pugét  postavila  na  stůl. 
Jakýs  chvat,  horečná  nenabaženost  jevily  se  v  jejich  pohybech,  ne- 
věděla jaksi  co  diíve.  Dulo  jí  to  hrudí,  valilo  se  jí  cosi  v  hrdlo. 
Přešla  několikráte  sednicí  a  jako  v  uříceném  dechu  zůstávala  stát. 
Zmatek  nesnesitelného  štěstí  třeštil  se  jí  ve  tvářích.  Načež  ale  zas 
jako  by  si  posléz  připomněla  sama  sebe,  posléz  naplněné  skuteč- 
nosti, přisunula  se  k  zrcadlu,  shodila  se  sebe  župan,  rozpustila 
vlasy.  A  v  celé  rozpjatosti  své  náhle  odestřené  nahoty,  již  jen  proudy 
vlasů  clonily,  shledala  se  v  zrcadle,  v  bílém  oslnění  toho  rána,  které 
jako  by  oslňovalo  i  tuto  nahost  pasoucí  se  v  sobě  a  obestíralo  ji 
tou  gloriolou  záludy,  jež  nikdy  nesnímá  se  s  ženskosti.  Sedmihlásek 
na  haluzi  v  záokní  se  rozjásal,  jako  by  opojným  vznícením  přislu- 
hoval této  záludě  ženskosti.  Bylo  nevystihlé,  omamné  kypění  jitra 
vůkol. 

A  v  celé  této  shledající  se  ženskosti,  ve  vytrženém  výrazu  jejího 
obličeje,  jímž  hlásily  se  všechny  smysly  v  těch  vypouklých  očích  jejích 
vášnivě  zasvícených,  kams  do  hlubin  rozníceného  nitra  zračilo  se 
nekonečné  rozjásání,  které  jako  by  volalo  a  hlásalo  celému  světu: 
„Konečně!"  Jitro  za  okny  hlásalo  jako  o  závod  s  tímto  jásáním  nitra, 
celý  svět  jásal  životem,  jenž  valil  se  jí  všemi  branami  smyslů  náhle 
otevřenými.  Konečně! 

Pak  jako  u  vynášení  mocné,  nedůtklivé  vzpruhy,  sunula  se 
chvatně  ku  dveřím  pokojíku.  Jako  by  k  nim  vášnivě  zatancovala. 
Pootevřela  je  pak  delikátně  a  jako  rozmarně,  jista  svou  věcí.  Roz- 
lehlý chrapot,  v  pravdě  vojanský,  sveřepě  silný,  odtamtud  se  dosud 
nesl.  Ale  najednou,  jako  postižením  toho  intimního  rozevření,  chrapot 
ustal,  otevřely  se  na  tom  loži  dokořán  živé,  vpalující  se  zraky  a  po- 
tkaly se  naráz  s  pohledem  jejím,  jako  u  vzájemném  vyhledání.  A  tu 
již  v  novém  nezadrženi  všech  smyslů,  v  úchvatu  své  vášně  a  v  jakéms 
bezmezném  uvolnění  a  odpoutání  ode  všech  dosavadních  překážek 
uvrhala  se  v  to  lože.  Jitro  večera  moudřejší  bývá.  Konečně  I  — 

Mnohé  jinak  dost  líné  troubení  ozvalo  se  na  návsi,  bylo  na 
čase  chopiti  se  zase  komanda,  přišly .  nějaké  ordonance,  musilo  se 
zase  odmašírovat.  Hlasy  v  síni  se  ozývaly,  mezi  nimi  hlas  Bóžin, 
který  silně  chraptiL  Uvrhla  se  ještě  znova  a  znova  k  jeho  polibkům, 
jen  že  jejich  opětování  se  strany  jeho  bylo  již  mdlé,  ochablé  a  omrzelé, 
pořádně  ho  zatím  unavila,  ta  vdova.  Musil  ji  zas  nesčetněkrát  slí- 
biti, že  se  dá  najisto  přeložiti  do  té  Prahy,  jinak  prý  velmi  hloupé, 
on  by  raději  do  Vídně,  co  by  na  něm  záleželo.  Zatknula  mu  také 
kvítko  z  kytice  na  jeho  vojanskou  blůzu,  dřív  to  místo  náruživě 
zulíbavši;  trpělivě  to  a  jako  oddaně  snášel,  stáčeje  namáhavě  dolů 
oči  k  němu  a  tvářil  se  i  dojatým.  Kdyby  udělala  ta  potvora  už  jednou 
konec  té  komedii,  značilo  toto  jeho  hodně  nucené  sentimentální 
dojatí.  A  naposled  jí  zasalutoval,  naléhavě,  výmluvně  .  .  . 

Dívala  se  za  ním,  jak  v  čele  kumpanie  bravurně  natahoval  svá 
lýtka,  v  nenabaženi,  v  hysterickém  vytržení,  v  hypnoticky  blouznivém 
zaujatí,  jak  jen  moderní  dámy  dívat  se  umějí  po  lajtnantech.  A  teprv 
když  zmizel  v  ohybu  cesty,   za  lesem,   zanechala  svého  vytržení  a 


Digitized  by 


Google 


566  Josef  K.  Šlejhar: 


vzdychnuvS  po  něm,  obrátila  se  radostně  k  svému  smutku ;  přistou- 
pila k  nové  své  epoše  žiti.  Nejprve  odeslala  několik  telegramu.  Jeden 
z  nich  obsahoval  pouze:  „Konečně".  Jiným  objednávala  těžký,  mas- 
sivní,  apartnf  smutek,  jaký  již  dávno  si  vyhlédla  u  své  modistky.  Pak 
dostavil  se  jako  hodiny  smrti  v  čas  podnikatel  pohřbu,  s  tou  svou 
tváři  řemeslně  jako  hořem  servanou  a  zasedlou,  zesinalou  již  dávno 
tragikou  svého  povoláni,  které  na  se  přijalo  jako  chmurnou  masku. 
V  tomto  neblahém  jeho  poslání  zešedla  a  zesinavěla  ještě  více,  tajil 
i  trochu  dech  a  div  neposkytoval,  projevuje  jí  vybroušenými  slovy 
svou  soustrast.  Tak  příhodně  uměla  děkovati,  tak  tragicky  se  tvá- 
řila. Zmiňoval  se  jí  nejprve  o  všech  podrobnostech  úmrtí  pana  chotě. 
Snad  musil  ho  ten  člověk  celou  noc  hlídati  jeho  smrt.  Jak  prý  stál 
u  toho  okna  po  celou  noc  nespouštěje  se  té  drátěné  sítí.  a  když  ty 
blesky  kolem  něho  šlehaly  a  hrom  bil  —  „Měli  jsme  to  ale  bouri» 
co,  milostpaní?  Zajisté  že  milostpaní  také  nemohla  spáti,  uprostřed 
lesů  že  je  to  zvláště  strašné'*  vhodně  poznamenal.  Neustal  a  neustal 
prý  hledět  do  toho  řádění  živlů  a  od  okna  neustoupil,  jako  by  v  té 
bouři  něco  smutně  vyhledával.  „A  to  bylo  zároveň  jeho  poslední 
rozloučení  s  touto  naší  slzavou  pozemskostí ..."  zachvěl  podnikatel 
pochmurně  brvami  a  div  zase  nezaškytl.  „Ano,  je  to  ku  podivu  ojedi- 
nělý případ  v  annalech  smrti  —  v  této  posici  také  posléz  umřel.  Ale 
co  nejdivnějšího  při  všem,  že  mrtev  zůstal  nadále  za  ty  prsty  viset. 
—  takové  tělo  —  s  očima  tak  vytřeštěnýma  vzhůru.  A  tak  ho  tam 
ráno  nalezli  chudáka,"  div  zas  nezaškytl.  „Povídal  také  sám  pan  doktor, 
že  to  je  neobyčejný,  ojedinělý  případ  smrti,  jaký  se  mu  přihodil." 
Ona  vyslýchajíc  tuto  pozoruhodnou  věc,  nemohla  si  vztekle,  ale  ne 
zas  bez  jistého  zachvěni  nepomysleti:  A  tak  mě  musil  přijít  zne- 
pokojovat ještě  naposled  ten  .  . .  Celý  život  raě  jen  trýznil  a  znepo- 
kojoval, aby  byl  teda  v  poslední  chvíli  jiným.  Však  ho  Pán  Bůh  taky 
našel,  —  co  z  toho  má  . . .  usuzovala  mravokárně.  Ten  z  toho  ovšem 
neměl  nic,  ale  bylo  zato  ujednáno,  když  posléz  podnikatel  převedl  řeč 
obratně  a  jako  bezděky  na  vypravení  pohřbu,  že  ho  pochovají  první 
třídou.  „Tak,  tak,  milostpaní,  to  prokážou  mu  vzácnou  pietu,  za- 
sloužil si  to  taky  celým  životem,  chudák,"  a  div  zas  neškytl.  Myslela 
ne  na  to  zasloužení,  ale  jak  se  bude  za  takového  okázalého  pohřbu 
první  ffkly,  který  v  celém  okolí  vzbudí  vzruch,  se  všemi  místními 
spolky,  jednotami,  muzikanty,  ornáty,  s  třemi  kříží  v  předu,  o  něž 
se  spere  banda  ministranská,  až  ji  kostelník  bude  muset  rozehnat,  a  s  čím 
vším,  co  tvoří  přednosti  první  třídy  funusové,  jak  se  bude  vyjímati 
ve  svém  těžkém,  massivním,  apartním  smutku  se  splývavým  krepo- 
vým závojem  až  na  zem  . . . 

„A  abych  nezapomněla,  stran  účtu  obraťte  se  na  tatínka,"  — 
totiž  jinak  ne  zrovna  mik>vaného  jejího  tchána,  kterému  však  říkala 
mazlivě  tatínku,  když  chtěla  od  něho  peníze;  —  „máme  už  ujednáno, 
že  pohřeb  vezme  na  sebe.  Jen  ještě  jako  pro  forma  stran  toho  k  němu 
zajděte,  prosím."  Podnikatel  spěšně  jen  zamžikal  sivýma  kmitavýma 
očkama  a  sípavě  zapolýkal,  jak  měl  ve  zvyku  v  jistých  rozpacích 
peněžních  —  a  znamenalo  to  také  jako  zklamání,   to    že   teda  ne- 


Digitized  by 


Google 


Villegiatura. 


567 


musil  vůbec  ani  choditi  sem  a  zbytečně  se  tu  namáhati,  to  že  mohl 
jako  zrovna  jíti  k  tomu  „tatínkovi",  když  platí  on.  A  spěšně  se  již 
také  poroučel,  míře  na  povolanější  místo.  Boža,  vrátivší  se  od  vo- 
jáka, byla  velice  ráda,  že  smrt  pánova  vyvedla  ji  z  rozpaků  a  potřeby 
omlouvání,  a  začala  tím  usilovněji  bědovati,  ostatně  bylo  to  u  ní 
i  upřímné.  —  Celé  okolí,  s  nímž  přišla  do  styků,  prohlíželo  si  ji  u  zvě- 
davosti životní  novoty,  při  které,  třebas  u  jiného  nastalé  a  jiného  se 
týkající,  berou  lidé  rádi  tolik  účasti.  Přišly  posléze  děti  nahrnuvše  se 
k  ní  s  pláčem  a  bědováním  —  nejstarší  hoch  rozbučel  se  jako  pa- 
stýřský roh  a  nebyl  k  utišení  rozkazuj  mu  nebo  slibuj,  a  pláč  ten  byl 
jí  jaksi  velmi  nepohodlný  ... 

Za  dne  pak  učinila  ještě  v  horečném  úsilí  všechny  přípravy 
k  odjezdu.  Víc  že  tu  již  spát  nebude,  jako  by  cosi  visícího  v  okně 
ji  znepokojovalo.  Těch  několik  nocí  do  pohřbu  přespala  u  tchána 
jakoby  v  tom  družení  se  společného  hoře  neštěstí  a  smutku.  Na 
pohřbu  měla  těžký  massivní  apartní  smutek  s  krepovým  splývavým 
závojem  až  na  zem,  v  jakém  nápadně  truchlící  dámy  vyjímají  se  jako 
černá  strašidla.  A  hned  po  pohřbu  sama  odjela  .  .  .  skončivši  takto 
svou  villegiaturu  uprostřed  nejkrásnějšího  léta,  zanechávajíc  jí  ale  bez 
lítosti,  aby  nastoupila  cos  nekonečně  krasšího,  copřlnášíjínové 
vytoužené  příští  života,  jemuž  zhnusily  se  věci  dosavadní. 
Konečně  , .  . 


•^^ir^fe^ 


Digitized  by 


Google 


563 


Ze  života  Svatopluka  Čecha. 

Dle  svých  upomínek  a  zápisků  sepsal  Dn  Servác  Heller. 

(Dokončení.) 

Oo  odchodu  z  konviktu,  když  jsm^  se  stali  universitními  posluchači, 
^  ztratil  jsem  Svatopluka  Čecha-  jaksi  z  očí.  Nikoli  sice  docela,  ale 
skoro  úplně.  Směr  studia  a  ještě  více  hmotné  poměry  nás  rozvedly. 
Při  tom  zaujal  nový  akademický  život  každého  z  nás  tak,  že  jsme 
na  sebe  takřka  zapomněli.  Nový  život,  nové  známosti!  Svatopluk 
trávil  první  rok  universitního  studia  u  své  matky  na  Malé  Straně 
na  Pětikostelním  náměstí,  já  pak  jsem  byl  na  bytě  a  na  stravě 
u  svého  bratra  Medarda  v  Soukenické  ulici.  Svatopluk  oddal  se 
ihned  studiu  práv,  já  však  věnoval  jsem  se  dříve  studiu  filosofie, 
poslouchaje  nejprve  přednášky  z  věd  filosofických,  z  vyšší  mathe- 
matiky  a  fysiky.  Byli  jsme  tedy  bydlištěm  i  studiem  sobě  odcizeni. 
Prvního  roku  universitního  života  stýkali  jsme  se  jenom  tu  a  tam 
někdy,  zcela  nahodile  a  toliko  chvilkově  ve  studentských  schůzích 
nebo  při  nějakých  slavnostních  příležitostech.  První  tento  školní  rok 
byl  ostatně  krátký,  ježto  druhý  semestr  jeho  téměř  odpadl :  již  v  mě- 
síci dubnu  nastalo  válečné  napjetí  mezi  Rakouskem  a  Pruskem,  a  po- 
čátkem června  musili  jsme  nakvap  dělat  zkoušky  nebo  colloquia, 
tato  hlavně  za  tím  účelem,  abychom  byli  zproštěni  povinnosti  vo- 
jenské a  nebyli  voláni  k  odvodu.  Tehda  nebyla  totiž  ještě  zavedena 
všeobecná  branná  povinnost  a  studenti,  kteří  dobré  průkazy  měli, 
byli  po  zákonu  od  vojančiny  osvobozeni.  Přednášky  v  tomto  druhém 
pololetí,  sotvaže  začaly,  byly  válečným  ruchem  přerušeny  a  zastaveny. 
Pak  nadešla  velká,  nezapomenutelná  doba  prusko-rakouské  války 
^  pruské  okkupace  našich  vlastí,  v  jejímž  hluku  a  šumu  vše  ostatní 
zapadalo. 

Následující  rok— 1867 — ztrávil  jsem  v  Moskvě  a  teprve  v  stu- 
dijním roce  1867—68  ožily  zase  moje  styky  se  Svatoplukem  Čechem. 
Vnitropolitické  bouře,  manifestace  a  demonstrace  tohoto  roku  svedly  nás 
zase  a  to  do  jednoho  šiku  a  jedné  řady.  My,  kteří  jsme  dřívější  léta 
ztrávili  v  hlubokém  klášterním  zátiší,  při  nejklidnější  práci  a  v  jakémsi 
zrovna  unylém  vlasteneckém  toužení,  stanuli  jsme  nyní  v  prvních 
řadách  —  lze  říci  pouličního  boje,  takřka  v  předním  voji  odvážlivců, 
kteří  se  nelekali  následků  předbojnické  služby,  již  tehda  veškeré  stu- 
dentstvo politikům  českým  konalo.  Historie  národních  a  politických 
zápasů  let  1868  a  1869  čeká  ještě  svého  zevrubného  vypsání;  byl 
to  největší  rozmach  naší  národní  energie  a  spolu  nejprudší  náběh 
české  politiky  od  počátku  ústavní  doby  v  Rakousku  až  podnes. 
V  této  opravdu  velké  době  vedlo  si  studentstvo  české,  jakožto  přední 
voj  národa  o  svá  práva  zápolícího,  opravdu  skvěle.  Jeho  projevy 
a  demonstrace  měly  vždy  vyšší  koncepci  a  vyznačovaly  se  jakousi 
odhodlanou   noblessou.    Tehdejší  hnutí   naše  mělo  ráz  a  povahu  re^ 


Digitized  by 


Google 


Dr.  Servác  Heller:  Ze  života  Svatopluka  Čecha.  569 


volty,  ale  revolty,  která  vzbuzovala  respekt.  Studentstvo  tehdejší  ne- 
lekalo se  žádného  počinu,  ale  dbalo  vždy  úzkostlivě,  aby  i  v  boji 
s  veřejnou  mocí  musilo  býti  váženo  jakožto  guardia  nobile.  Bylo  od 
nejstarších  až  do  nejmladších  ovládáno  duchem  solidarity  s  politickým 
vedením  národa  a  snažilo  se  vždy,  aby  výpravu  a  podniky  vedoucích 
politiků  jenom  posilovalo.  Odhodlaným  bylo  při  tom  až  do  krajnosti ; 
málo  bylo  těch  mezi  námi.  kteří  straníce  se  všeho  nebezpečí,  „pro 
budoucnost  se  zachovávali."  V  přítomnosti  tehdejší  nechtěl  arci  za- 
niknouti nikdo  z  nás,  ale  každý  byl  odhodlán  svou  osobní  budoucnost 
po  případě  v  obět  přinésti,  aby  tím  společné  věci  prospěl.  Tak  i  Sva- 
topluk Čech.  On  pojímal  svoje  studium  velmi  vážně,  byl  vzorným 
akademikem  a  toužil  celou  duší  svou,  ačkoli  o  tom  nikdy  téměř  ne- 
mluvil, aby  v  budoucnosti  svému  národu  co  možná  nejvíce  prospěl; 
ale  proto  přec  nerozpakoval  se  ani  dost  málo  spolupůsobiti  při  vý- 
pravách, jež  tak  zvanou  budoucnost  každého  z  nás  ohrožovaly.  On 
byl  by  jistě  šel  i  na  barikády,  kdyby  politická  strategie  té  doby 
tento  prostředek  nebyla  považovala  již  za  překonanou  romantickou 
hračku.  Svatopluk  Čech  znal  se  osobně  se. všemi  snad  „spiklenci  a  re- 
volucionáři" té  doby,  nevyhýbal  se  občasným  stykům  s  nimi,  ale 
měl  ovšem  příliš  kritický  rozum,  aby  se  byl  sám  také  zúčastnil  ně- 
kterých jejich  dobrodružných  podniků.  Od  toho  zdržovala  jej  také  jeho 
osobní  váhavost  a  ostýchavost,  jež  plynula  z  jeho  vrozené  pravdy- 
milovnosti,  přímosti  a  dobroty.  On  jako  spiklenec  byl  prostě  nemožný, 
ale  on  neodsuzoval  ze  zásady  radikálně  opposičnlch  čili  revolučních 
výprav,  ani  když  o  jejich  nutném  nezdaru  ni  nejmenší  pochybnosti 
neměl,  uznávaje  naopak,  že  mohou  ve  složitém  národně-polltickém 
boji,  jejž  tehdáž  my  Čechové  jsme  vedli,  zcela  dobře  prospěti,  i  když 
samy  o  sobě,  z  celé  mnohostranné  strategie  vymknuty  a  do  plného 
světla  postaveny,  romanticky  naivními  anebo  dokonce  i  pošetilými 
se  jeví. 

V  létě  1869  navštívil  jsem  kdysi  odpoledne  Svatopluka,  jenž 
tehda  bydlel  s  Josefem  Toužímským  a  Bohuslavem  Čermákem  na 
Malé  Straně  v  čísle  482.  u  paní  Kerkové.  Neklame-li  mne  paměf,  byl 
jsem  tímto  vždy  dobře  rozpoloženým  trojlístkem  pozván  na  „brambo- 
rovou polévku",  kteroužto  prý  Toužímský  zrovna  virtuosně  uměl  při- 
pravovati pomocí  slaniny,  paprikových  zelených  lusků  a  kdož  ví, 
jakých  ještě  přísad.  Já  jsem  tehdy  do  bramborové  polévky  hrubě 
rozpoložen  nebyl,  nejméně  pak  už  do  takové,  která  se  vařila  ve  stu- 
dentské, tabákovým  dýmem  prosycené  jizbě,  ale  přišel  jsem  přece, 
maje  neurčité  jakési  tušení,  že  s  přípravy  bramborového  odvaru  za 
mé  návštěvy  sejde  a  že  bude  následovati  ke  slunce  západu  nějaká 
veselá  vycházka.  Mezí  příbytkem  mých  přátel  a  světnicí,  již  obývala 
paní  Kerková,  byla  světlá  předsíň,  vlastně  prázdná  komnata,  do 
kteréž  se  od  schodů  vcházelo.  Vstoupiv  řečeného  odpůldne  do  této 
předsíně,  zpozoroval  jsem  ihned  na  právo  v  koutě  jakýsi  neobvyklý 
kus  nábytku  a  pfíkročiv  blíže,  seznal  jsem,  že  to  byl  primitivní  sice, 
ale  práce  a  výkonu  schopný  tiskařský  lis  —  hlavní  kus  pro  zařízení 
tajné  tiskárny. 


Digitized  by 


Google 


570  Dr.  Servác  Heller: 


„Lidičky,  co  pak  máte  zde  v  předsíni?"  otázal  jsem  se  po 
spěšném  pozdravu  celého  kollegia. 

Kollegium  tvořilo  malebnou  kuřáckou  skupinu:  Svatopluk  seděl 
u  okna  na  kufru,  Čermák  hověl  si  ve  staré  rozviklané  lenošce, 
kterou  neméně  stará,  ale  ještě  pevná  almara  před  pádem  chránila, 
a  Toužimský  ležel  v  plné  zbroji  na  přič  přes  ustlanou,  na  pohled 
prázdnou  postel.  Každý  měl  dýmku  v  ústech  a  všichni  bafali  jako 
o  závod.  Čtli  něco,  každý  cos  jiného,  ale  přednášky  to  nebyly  u  žád- 
ného. Uvítali  mne  přátelsky  a  —  jak  se  zdálo  —  také  radostně,  ale 
otázku  mou  jako  by  byli  docela  přeslechli.  Tepr\^e  když  jsem  se  znovu 
tázal,  odpověděl  Svatopluk: 

„E,  to  sem  přinesl  Čeněk  Kórber  ještě  s  nějakým  mladíkem^ 
abychom  rai»  to  zde  nějaký  čas  nechali.  U  nich  prý  to  není  před 
policajty  jisto." 

„Jste  vy  to  lehkomyslná  mládež!**  zvolal  jsem  vesele,  ale  káravě. 
„Což  pak  vám  nenapadlo,  že  miížete  za  tu  ocHotu  dostat  po  něko- 
lika měsících?  Vždyř  je  to  tiskařský  lis!  Snad  na  tom  KOrber  také 
nepracuje?" 

„Asi  dvakráte  už  prý  zde  na  tom  cosi  kutil,  ale  jenom  když  jsme 
nebyli  doma,"  pravil  se  smíchem  Toužimský.  „Kerková  mysU,  že  ta 
předtiskuje  monogramy  k  vyšívání." 

„Protější  Barča  byla  tu  včera  u  naší  paní  a  myslela,  že  je  to 
stávek  na  dělání  punčoch.  Ptala  se,  který  z  nás  je  vlastně  punčo- 
chářem,  hahaha!"  připomenul  s  obvyklým  suchým  humorem  Čermák. 

„Mně  se  zdá,  že  jste  punčocháři  všichni  tři,"  prohodil  jsem  také 
posměšně,  „ale  jenom  když  jsou  vysoké  punčochy  napjaty  na  .  .  ." 

„Pst,  ošklivče!"  zvolal  jako   úzkostlivě   Čech,    „nedomluv   to! 

„Punčochář  bydlí  přes  ulici  naproti.  Zde  je»  jak  sáni  říkáš»  ú- 
tulek  stydiivé  Múzy  ..." 

„Studené  kuchařské  Múzy!"  dodal  opravně  Čermák. 

„Oho,"  protestoval  Toužimský,  „moje  bramborová  polívka,  ta  je 
snad  také  výrobkem  studené  Múzy?" 

„Studené  nikoli,  ale  vychladlé  snad,"  prohodil  jsem  já. 

„O  nikoli!"  odporoval  Svatopluk  nutě  se  do  jakéhosi  řečnického 
pathosu.  „Ta  polívka  je  plodem  desáté  Múzy,  Cullnariae.  Škoda,  že 
už  jí  nemůže  seznati  Brillat-Savarin,  její  recept  stal  by  se  celebritou 
světovou." 

„Tak  je  dobře,"  zvolal  jsem  vyzývavě,  „beru  to  všechno  na 
vědomí,  ale  přecházím  k  jednácímu  pořadu  a  tážu  se:  máte-Ii  chuť 
a  odvahu,  podniknouti  nějakou  malou,  solidní  výpravu?" 

„Máš  s  sebou  finančního  ministra?"  otázal  se  zkoumavě  Čer- 
mák, a  když  jsem  přisvědčil,  prohlásili  všichni,  že  jsou  ochotni  udě- 
lati mi  něco  k  vůli,  a  povstavše,  jali  se  upravovati  úbor. 

„Kam  pak  nás  vlastně  povedeš,  bídníku?  Cítíš  se  moc,  nebo 
jen  tak  všelijak?"    vyzvídal    Svatopluk   vyklepávaje   opatrně  dýmku. 

„Cestou  vykonáme  válečnou  poradu,"  odpověděl  jsem.  „Můžete 
se  usnésti  dle  libosti,   podrobuju  se   již  předem  vašemu   rozhodnutí. 


Digitized  by 


Google 


Ze  života  Svatopluka  Čeclia.  571 


Ale  než  odejdeme,  musíte  učinit  nějaké  opatření,  aby  odsud  zmizel 
ten  tiskařský  lis!'* 

„Netrap  se  pro  ten  kus  hamparátíl  Až  sem  zase  přijde  Kórber, 
řekneme  mu,  aby  si  to  odnesl  nebo  dal  odnést,^  odbýval  mne  bez- 
starostně Svatopluk.  Já  však  jsem  nepovolil  a  obávaje  se,  že  moji 
poněkud  lehkomyslní  přátelé  nic  v  té  příčině  neučiní,  zašel  jsem  si 
na  paní  Kerkovou  a  vysvětliv  jí,  oč  jde,  učinil  jsem  ji  pozornu,  jak 
nebezpečno  je,  přechovávati  v  tak  pohnuté  době  nástroj  tajného 
spolku,  jejž  policie  nazývá  „revolučním  spiknutím*.  Paní  Kerková 
vyslechnuvši  mne,  rozhodla  se  rychle,  že  celý  ten  aparát  ihned  roz- 
láme a  spálí.    Což  také  statečně  provedla. 

Čtenářům  těchto  řádků  budiž  pro  posouzení  věci  připomenuto, 
že  byl  Čeněk  Kórber  hlavou  tajného,  mladického,  ale  nikoli  student- 
ského spolku  „Blaník",  který  tehdáž  svými  „revolučními"  podniky 
policii  silně  zaměstnával  a  zcela  vážně  na  podvratné  politické  spik- 
nutí —  si  hrál.  Státu  z  tohoto  romantického  spiknutí  arci  žádné 
nebezpečí  nehrozilo,  ale  tím  větší  nebezpečí  hrozilo  jeho  účastníkům, 
kteří  také  následujícího  roku  po  velkém  a  sensačním  přelíčení  krutě 
byli  odsouzeni  —  Čeněk  KOrber  sám  na  10  let  do  těžkého  žaláře  I 

V  lednu  1868  provedeny  v  Praze  dvě  obrovské  politické  de- 
monstrace, při  nichž  studentstvo  hlavní  či  vedoucí  úkol  mělo  a  kte- 
réž se  staly  východiskem  nesčetných  téměř,  památných  a  všem 
účastníkům  na  vždy  nezapomenutelných  demonstrací,  manifestací,  tá- 
borů a  zápasů,  kteréž  svou  velkolepostí  zpravodaje,  illustratory  a 
malíře  až  z  dálné  ciziny  přivábily  a  potom  obdiv  celé  téměř  Evropy 
vzbudily.  Na  nedělí,  dne  19.  ledna,  byl  do  Prahy  ohlášen  příjezd 
ministra  spravedlnosti  dra.  Eduarda  Herbsta,  do  nedávná  před  tim 
professora  pražské  university  a  politického  vůdce  Němců  v  království 
Českém.  Tehda  panovalo  (a  nejenom  vládlo)  v  předlitavském  Ra- 
kousku pověstné  veliké  čili  občanské  ministerstvo  německé,  které 
z  nejrozhodnějších  našich  odpůrců  sestaveno  bylo  a  na  rozvalinách 
někdejší  rakouské  říše  po  této  straně  řeky  Litavy  scentralísovaný 
německý  stát  budovalo,  kterýž  by  se  sousedním,  také  scentraUso- 
vaným,  ale  maďarským  státem  o  hegemonii  a  panství  nad  ostatními 
národy  bývalého  Rakouska  se  dělil. 

Ministr  dr.  Herbst  ohlásil  tedy,  že  přijede,  „aby  se  s  Prahou 
definitivně  rozloučil"  a  tu  pojali  v  německém  kasině  politikové  a 
studenti  úmysl,  že  uspořádají  Herbstovi  demonstrativní  uvítání,  slav- 
nostní hostinu,  průvod  s  pochodněmi,  serenádu  a  kdož  ví  co  ještě. 
Zpráva  o  tom  způsobila  v  českém  obyvatelstvu  a  zvláště  mezi  stu- 
dentstvem veliké  jitření.  Němečtí  studenti  svolali  ke  dni  11.  ledna 
na  6.  hodinu  do  velké  dvorany  Karolina  valnou  schůzi,  ve  kteréž  se 
o  poctách  pro  ministra  Herbsta  státi  měla  usnesení.  Ale  zároveň 
s  německými  dostavili  se  také  čeští  studenti,  a  než  německá  schůze 
mohla  býti  zahájena,  byly  průjezd,  schodiště  a  chodby  Karolina  če- 
ským studentstvem  přeplněny.  Ruch  a  hlučný  šum  v  nabité  budově 
staré  Karlovy  koleje  nabýval  hrozivé  tvářnosti,  a  tu  přikvapil  rektor 
dr.  Habětínek  s  vrchním  pedelem,  odebral   se  do  velké  dvorany  a 


Digitized  by 


Google 


572  Dr.  Servác  Heller: 


jal  se  německé  studenty  zapřísahat,  aby  na  uvarování  velkých  snad 
výtržností  od  schůze  —  ku  kteréž  jim  sám  byl  dal  svolení,  —  upu- 
stili. Němečtí  studenti  uposlechli  po  delším  zdráhání,  opustili  Karo- 
linum a  odebrali  se  do  hostince  »U  zlatého  soudku"  v  tehdejší 
Havířské,  nyní  Smetanově  ulici,  a  odbyli  si  tam  svoji  poradu. 

Následovala  pak  několikadenní  polemická  přestřelka  mezi  če- 
skými a  německými  novinami  a  dne  15.  ledna  v  místnostech  ně- 
meckého kasina  na  Široké  ulici  (nyní  Jungmanově  třídě,  na  místě, 
kde  nyní  stojí  velký  Hlávkův  činžovní  dům,)  nová  schůze  německých 
studentů,  ve  kteréž  hlavní  body  slavnosti  stanoveny  byly  a  k  jejich 
provedení  slavnostní  výbor  zvolen  byl.  Dne  17.  ledna  konala  se 
v  německém  kasině  opět  valná  schůze  německého  akademického 
studentstva,  ve  kteréž  podrobný,  výborem  rychle  vypracovaný  slav- 
nostní program  schválen  býti  měl.  Do  této  schůze  pak  dostavil  se 
dle  zpráv  německých  novin  nový  první  vůdce  českých  Němců,  dr. 
Schmeykal,  přečetl  studentům  vzkaz  ministra  Herbsta  a  žádal  jich 
důtklivě,  aby  ode  všech  veřejných,  pouličních  oslav  dra.  Herbsta, 
jak  on  sám  si  toho  přeje,  upustili  a  takto  velikým  snad  nepokojům 
a  bouřím  zabránili.  Studenti  uposlechli,  ale  zaslali  dru.  Herbstovi 
telegram,  ve  kterém  prohlašovali,  že  nikoli  ze  strachu  před  nepřá- 
telstvím a  hrozivým  odporem  Čechů,  nýbrž  „toliko  z  úcty  a  odda- 
nosti ku  svému  milovanému  někdejšímu  vůdci"  od  pořádání  veřej- 
ných oslav  upouštějí.  Ale  ujištění  tomu,  jež  se  považovalo  jenom 
za  jakousi  válečnou  lest,  česká  veřejnost  nevěřila. 

Následujícího  dne,  18.  ledna,  večer  přijel  ministr  Herbst  do 
Prahy,  ale  neopustil  již  svého  bytu  na  tehdejším  Štěpánském  ná- 
městí (nynější  křižovatce  ulic:  Karoliny  Světlé,  Bartolomějské  a 
Krocinovy).  Teprve  na  neděli,  dne  19.  ledna,  večer  ohlásil  návštěvu 
německého  kasina.  Jenom,  důvěrně,  členům  kasina,  ale  my  čeští  stu- 
denti byli  jsme  o  vSem,  co  v  německém  kasině  a  studentstvu  se 
chystalo,  zevrubně  zpravováni,  a  takž  dáno  v  kolejích,  v  Akademic- 
kém čtenářském  spolku  a  ve  schůzi  „u  Fáfů"  (tehdejším  pivovaře 
v  Myslíkově  ulici)  heslo,  aby  se  všichni  akademikové  se  svými 
mužskými  známými  před  7.  hodinou  dostavili  do  Široké  ulice.  Heslo 
toto  rozlétlo  se  rychle  po  celé  Praze,  ale  zalétlo  také  do  kanceláří 
policejního  ředitelství.  Avšak  tehda  udržovala  v  Praze  veřejný  po- 
řádek policie  obecní  (od  útěku  státní  policie  před  Prusy  roku  1866), 
a  na  tu  nemělo  policejní  ředitelství  žádného  přímého  vlivu.  Pro 
zvláštní  mimořádné  případy  a  potřeby  mělo  policejní  ředitelství 
k  disposici  jenom  territoriálně  mu  podřízené  četnictvo. 

Od  soumraku  počala  se  plniti  Široká  ulice  jakož  i  všecky  ulice 
sousední  obecenstvem,  kteréž  hbitě  semo  tamo,  nahoru  a  dolů  se 
procházelo  jednak  proto,  že  bylo  chladno,  a  jednak  z  důvodu,  aby 
orgánové  veřejného  pořádku  *  neměli  příčiny  zakročovat.  Ale  k  7. 
hodině  zhoustly  davy  tak,  že  byla  Široká  ulice  nabita  lidem,  ponej- 
více studenty.  V  tu  dobu  přijel  ke  vratům  kasina  ministr  řlerbst, 
ale  nebyl  poznán.  Teprve  když  už  žádný  kočár  ke  kasinu  cestu  si 
neklestil  a  vysoká  okna  prvního  poschodí  plným  jasem  zářiti  počala. 


Digitized  by 


Google 


Ze  života  Svatopluka  Čecha.  573 


seznali  jsme,  my  dole  shromáždění,  že  Herbst  už  nahoře  v  kruhu 
našich  úhlavních  odpůrců  zasedá,  a  zahájili  jsme.  demonstraci.  Pro- 
voláváno hřímavé  ^Pereat!",  potom  pískáno,  hvízdáno  a  lomozeno 
vším  možným  spůsobem.  Když  pak  se  v  ozářených  oknech  kasina 
jednotlivé  osobnosti  objevovaly,  a  nám  se  zdálo,  že  s  jakýmisi  po- 
směšně vyzývavými  posunky  na  nás  dolů  shlížejí,  propukla  ohlušující 
vřava,  a  do  oken  kasina  začaly  lítat  různé  drobné  věci:  kamínky, 
staré  klíče,  kamenné  kuličky  a  —  jakožto  koruna  všeho  —  velké 
čtyráky  (měděné  čtyřkrejcarové  peníze),  jichž  si  byl,  kdo  jen  mohl, 
dle  úmluvy  několik  pořídil.  Tyto  čtyráky  působily  největší  spoustu, 
neboř  ony  prosekávajíce  jako  vystřelené  kule  beze  všeho  hřmotu 
tabule  obojích  oken,  zalétaly  daleko  mezi  shromážděné  německé  no- 
tábly  a  šffily  tam  zrovna  válečný  postrach,  jak  nám  později  bylo 
vypravováno.  Od  Ferdinandovy  třídy  přikvapil  policejní  rada  Dedera 
v  čele  silného  oddílu  četnictva  s  nasazenými  bodáky,  ale  tato  branná 
moc  byla  proti  ohromné,  těsně  sražené  masse  lidu  malomocná  a 
uvítána  také  hlučným  posměchem.  Obecní  policisté  byli  v  davech 
studentstva  jako  zajati,  od  sebe  odtrháni  a  se  všech  stran  tísněni, 
tak  že  se  záhy  vzdali  všelikých  pokusů  „dělati  pořádek".  Tu,  asi 
k  9.  hodině,  přijel  purkmistr  dr.  Karel  Leopold  Klaudy,  protlačil  se 
až  ke  kasinu  a  dav  se  vyzdvihnouti  na  ramena  několika  silných 
mužů,  pronesl  k  demonstrantům  krátkou,  ale.  případnou  řeč,  jež 
vyzněla  v  důtklivou  žádost,  abychom >  se  již  klidně  rozešlí.  My  pak 
zvěděvše,  že  Němci  žádného  pochodňového  průvodu  aspoň  tohoto 
večera  pořádati  už  nechtějí,  poslechli  a  dávali  jsme  dále  povel,  aby 
se  všechno  hnulo  šestistupem  dolů,  k  Ferdinandově  třídě  a  Ovocnou 
ulicí  na  Václavské  náměstí. 

Pisatel  těchto  řádků  nalézal  se  v  sextettu,  jež  kromě  něho  tvo- 
řili Emanuel  Leminger,  Svatopluk  Čech,  Vilém  Ryba,  František  Šlechta 
a  Josef  Toužímský.  Ježto  pak  celá  okolní  massa  beze  všeho  ladu 
ku  předu  se  brala,  snažili  jsme  se  my,  a  snad  ještě  také  jiní,  aby- 
chom dostali  dav  do  pohybu  dle  jakéhosi  vojenského  tempa,  a  tu 
vzpomněl  jsem  si,  že  tehda  kaprálové  v  kasárních  nádvořích,  při 
dresuře  venkovským   nováčkům  do  kroku   zpívali:  „Seno  —  sláma 

—  eins  —  zwei.  Seno  —  sláma  —  eins  —  zweil**  a  vyzval  jsem 
svoje  kamarády  jakož  i  nejbližší  demonstranty  kolem,  aby  koman- 
dovali všem  do  kroku:  „Seno  —  sláma  —  ráz  —  dva!**  Ale  ihned 
napadlo  mi,  že  by  se  hodilo  lépe  k  situaci,  volati  do  takta:    „Seno 

—  sláma  —  Herbst  — -  Beust,**  a  v  minutce  na  to  opravil  jsem 
komando  ve  slova:  „Herbst  —  Beust,  Herbst  —  Beust,  pereat  Beust!" 
a  tak  dále.  Toto  komando  přijalo  sextetto,  ve  kterém  jsem  kráčel, 
pak  rychle  celé  okolí  a  v  několika  takřka  minutách  prozpěvovala 
si  už  do  kroku  celá  ta  ohromná  massa  lidu :  „Herbst  —  Beust,  pereat 
Beust!"  To  pak  nazváno  druhý  den  v  novinách  „pochodem  Herbst- 
Beustovským",  a  tento  pochod  stal  se  na  delší  dobu  módou  při  všech 
pražských  demonstracích. 

Následujícího  úterý  byla  v  německém  kasině  slavnostní  hostina 
na  počest  přítomného  Herbsta,  a  demonstrace  v  Široké  ulici  a  celém 


Digitized  by 


Google 


574  Dr.  Servác  Heller: 


jejím  dalekém  okolí  opakovaly  se  měrou  značně  ještě  sesilenou. 
To  byly  demonstrace  tak  bouřné  a  lze  říci  tak  velkolepé,  že  jsme 
po  tom  na  léta  podobných  zde  nezažili.  Demonstrace  tyto  impono- 
valy také  tím,  že  při  nich  nebylo  žádného  poplachu  nebo  postrachu 
a  žádného  utíkání  před  zakročující  brannou  mocí,  nýbrž  že  stísněné 
davy  demonstrantu  chladné,  nehybné  a  odhodlaně  čelily  vojsku  pě- 
šímu i  jízdnému.  Na  demonstrující  lid  bylo  totiž  vypraveno  vojsko 
se  tří  stran:  z  Ferdinandovy  třídy  přišla  jízda  (husaři),  z  Trinitár- 
ských  kasáren,  na  rohu  nynějších  ulic  Vladislavovy  a  Lazarské,  vy- 
táhl s  vířením  bubnů  pěší  pluk  Benedekův  a  od  Karlova  náměstí 
přikvapily  2  prapory  pěšího  pluku  arcivévody  Karla  Salvátora  a  3 
prapory  pluku  vévody  Nasavského,  se  štábními  důstojníky  na  koních 
a  ~-  s  hudbou.  Celá  tato  síla  vojska  jala  se  demonstranty  tísnit, 
ale  byla  vůči  tisícehlavé  nehybné  živé  baště  lidu  malomocná.  Vše- 
chno to  vojsko  nedocílilo  ničeho  jiného,  nežli  že  se  davy  lidu  ještě  vice 
stěsnaly.  Teprve  když  dr.  Rieger  ze  svého  domu  v  Pasířské  (nyní 
Palackého)  ulici  vyšel  a  vyšinuv  se  na  ramena  studentů,  lid  pla- 
mennými slovy  k  ukončení  demonstrací  vyzval,  nastal  rozchod  — 
ale  žádný  útěk!  —  a  nesčetné  davy  demonstrovaly  pak  ještě,  jako 
v  neděli,  na  Václavském  náměstí  před  sochou  sv.  Václava.  —  Vo- 
jenská a  bezpečnostní  opatření,  na  tento  den  učiněná,  byla  tak  ve- 
liká, že  na  přiklad  na  Malostranském  náměstí  před  strážnici  vytažena 
i  děla,  že  na  náměstích  všude  stály  pyramidy  z  pušek,  kolem  nichž 
vojáci  „tábořily*,  ba  že  byly  i  brány  městské  vojskem  obsazeny  a 
uzavřeny,  tak  že  do  11.  hodiny  noční  nikdo  nesměl  do  města  a 
tak  dále. 

Proč  to  zde  všechno  vypravuju?  Abych  zaznamenal,  že  Svato- 
pluk Čech,  ten  tichý  genius,  ve  všech  těchto  demonstracích  co 
nejhorlivěji  se  zúčastňoval,  nikde  téměř  nescházel  a  všude  s  dů- 
stojnou odhodlaností  i  vážnému  nebezpečí  čelil.  Ba  on,  jinak  vždy 
malomluvný,  stával  se  v  takových  okolnostech  velmi  výmluvným 
a  jeho  z  hloubi  duše  tryskající  slova  podpalovala  zrovna  lidi  jinak 
váhavé.  — 

Roku  1868  byl  jsem  jednatelem  tehdejšího  střediska  veškerého 
universitního  a  technického  studentstva,  „Akademického  čtenářského 
spolku*.  V  prosinci  téhož  roku  usnesla  se  valná  hromada  spolku 
po  návrhu  výboru,  že  vydá  svým  nákladem  básnický  „Almanach 
českého  studentstva",  a  několik  dní  na  to  rozhodoval  výbor,  kteří 
jeho  členové  by  měli  býti  zvoleni  za  redaktory.  To  bylo  výlx)rové 
sezení  zrovna  slavnostní.  „Akademický  čtenářský  spolek*  měl  .tehda 
najatý  od  bratří  Rennerů  cdý  dům  na  Ferdinandově  třídě,  kde  nyní 
se  nalézá  páně  Vackův  restaurant  „U  Choděrů",  a  výbor  míval  se- 
zení v  pokoji,  který  se  nyní  nazývá  síní  rytířskou,  hned  vedle  Šli- 
kova  paláce.  Vlastní  výborová  úřadovna  byla  na  druhém  konci  prů- 
čelí. Zamýšlené  vydání  básnického  almanachu  bylo  tehda  ve  student- 
stvu událostí  velikou  a  jednání  výboru  sledováno  tedy  s  pochopi- 
telným zájmem.  Bylyť  tehda  literární  poměry  docela  jiné  než  nyní, 
a  každá  publikace  ze  studentského   tábora   působila   intra   ranros  ct 


Digitized  by 


Google 


Ze  života  Svatopluka  Čecha.  575 


extra  značnou  sensaci.  Výbor  musil  rozhodnouti  o  řadě  otázek :  kde 
se  má  almanach  tisknouti,  na  jakém  papíře,  v  jakém  formáte,  jakým 
počtem  či  nákladem,  a  kdo  majíl  býti  jeho  redaktory  ?  Do  schůze  šli 
jsme  s  jakousi  povznesenou  náladou,  a  nebylo  nám  nikterak  s  po- 
divením, že  se  v  síni  shromáždilo  tolik  posluchačů,  kolik  se  jich  jen 
kolem  našeho  dlouhého  stolu  vešlo.  Všechny  moje  návrhy  ohledně 
tisku,  úpravy  a  tak  dále  byly  téměř  bez  debaty  přijaty,  a  boj  začal 
teprv  o  redaktory.  Vlastně  jenom  o  jednoho.  Já  navrhoval  jsem,  aby 
byli  za  redaktory  zvoleni:  Svatopluk  Čech,  Otakar  Hostinský  a  Bo- 
huslav Čermák.  Ivan  Kliq)era  pak  navrhoval  triumvirát:  Čech,  Ho- 
stinský a  Václav  Šolc.  Šlo  tedy  jenom  o  Čermáka  a  Šolce.  Šolc 
byl  již  obecně  uznaným,  velmi  nadaným  básníkem,  ale  mně  nešlo 
o  to,  je-li  Šolc  nebo  Čermák  větším  básnickým  talentem,  nýbrž 
o  to,  kdo  z  nich  by  redakční  práce  lépe  obstarával,  a  o  tom  nebylo 
u  mne  ani  nejmenší  pochybnosti.  Čermák  byl  člověk  velmi  přesný, 
milovník  pořádku  a  klidně  rozvržené  práce,  Václav  Šolc  pak  byl 
přimý  opak  toho  všeho;  mně  bylo  jasno,  že  Šolc  Čechovi  a  Ho- 
stinskému nejenom  nikterak  nepřispěje,  nýbrž  že  jim  práci  jenom 
ztíží,  budou-li  vůbec  nějaké  od  něho  žádat.  Rokování  bylo  velmi 
tulié  a  dlouhé,  jak  u  mladých  lidí  už  bývá,  výbor  nemohl  se  dlouho 
nikterak  rozhodnouti;  asi  dvojí  nebo  trojí  hlasování  zůstalo  bez 
výsledku,  tak  že  se  již  zdálo,  že  se  o  tuto  přece  jenom  podřízenou 
otázku,  všechno  rozbije,  až  konečně  jsem  přece  já  podlehl  a  mí- 
sto Čermáka  Šolc  zvolen  byl.  Mně  však  daly  potom  za  pravdu 
události:  Šolc  nechal  první  partii  převzatých  rukopisů  v  kterési  ho- 
.spodě  a  více  si  redakce  almanachu  ani  nevšiml ;  místo  něho  pak 
převzal  práci  pořádajícího  spoluredaktora  Bohuslav  Čermák,  arci  je- 
nom jakožto    „tajný  společník"  z  přátelské  ochoty. 

Svatopluk  Čech  sepsal  pro  tento  almanach  báseň  „Král  bouře" 
a  předložil  ji  svým  redakčním  kollegům.  Otakar  Hostinský,  který 
byl  již  tehda  v  naších  kruzích  autoritou  pro  aesthetlku  a  kritiku, 
doporučil  Čechovi  důtklivě,  aby  celou  partii,  kde  „král  bouře"  vy- 
stupuje, vypustil  a  báseň  pak  prostě  „Bouře*"  nadepsal.  Když  mi  to 
Čech  vypravoval,  byl  jsem  všecek  , pobouřen'',  neboř  bylo  mi  líto 
každého  Čechova  verše  vůbec,  a  pak  —  líbila  se  mi  ona  část  básně 
zrovna  nejlépe.  Důvodův  Otakara  Hostinského  nechtěl  jsem  nikterak 
uznati  a  domlouval  jsem  Čechovi  co  nejdůtklivěji,  aby  se  nedával 
přemluvit  a  nechal  „Krále  bouře",  jak  byl  napsán.  Čech  však  znaje 
mou,  jak  říkal,  naprostou  předpojatost  pro  něj,  uposlechl  rady  nepřed- 
pojatého  soudce,  a  takž  stala  se  z  „Krále  bouře"  prostá  „Bouře". 
Král  byl  sesazen,  popraven  a  upálen.  Já  pak  po  dnes  lituju,  že  jsem 
si  tu  část  básně  —  střed  —  tehda  neopsal.  Dovedl  bych  nyní 
aspoň  posouditi,  kdo  měl  pravdu,  zda-li  já  nebo  přítel  Otakar  Ho- 
stinský. Tehda  byl  jsem  ovšem  přesvědčen,  že  padl  „Král"  za  oběř 
esthetickému  justamentu,  a  zlobil  jsem  přítele  Hostinského  potom 
dlouho  ještě,  že  „zabil  mně  nejmilejšího  krále". 

Když  „Almanach"  ke  dni  sv.  Jana  Nepomuckého  vydán  byl  — 
^  elegantní  červené  vazbě,  —  nastal  výboru  „Akademického  čtenář- 


Digitized  by 


Google 


576  Dr.  Servác  Heller: 


ského  spolku"  nový  úkol:  postarati  se  o  vydatnou  reklamu  a  pro- 
vésti řádnou  expedici  vydaného  spisu,  aby  účelu  dosaženo  bylo  po 
stránce  „mravní  i  hmotné".  První  úkol  převzal  jsem  já,  druhý  pak 
Ladislav  Quis,  a  my  oba  provedli  jsme  věc  s  takovým  úspěchem, 
že  v  několika  nedělích  odeslán  byl  poslední  exemplář  „Almanachu"  a 
že  spolek  ke  cti  měl  ještě  výtěžek.  Já  jakožto  „recommandeur"  roz- 
soudil jsem  takto :  V  Čechách  se  nyní  mnoho  politisuje,  a  kde  poli- 
tika vládne,  tam  nedaří  se  dobře  poesií ;  na  Moravě  však  je  v  plápolu 
teprve  vlastenecký  idealismus,  tam  by  mohl  náš  „Almanach"  udělati 
štěstí.  Napsal  jsem  tedy  několik  feuilletonů  pro  „Moravskou  Orlici", 
a  výsledek  byl,  že  nám  Morava  větší  část  nákladu  s  překvapující 
rychlostí  za  plnou  cenu  rozebrala.  Království  České  nebylo  arci  také 
zanedbáno,  a  Ladislav  Quis,  jakožto  administrátor  a  expeditor,  byl 
delší  dobu  od  rána  až  do  večera  zaměstnán.  — 

Svatopluk  Čech  absolvoval  studijním  rokem  1868 — 1869  práv- 
nickou fakultu  a  odebral  se  na  prázdniny  domů,  do  Vraného.  Asi 
v  polovici  měsíce  října  vrátil  se  do  Prahy,  aby  se  připravil  na  druhou 
státní  zkoušku,  a  ubytoval  se  u  mne  ve  Velké  Karlově  ulici  v  domě 
č.  179,  jenž  se  nazýval  „U  bílé  věže"  a  stál  zrovna  naproti  jižním 
vratům  Klementina.  Zamýšlenou  zkoušku  vykonal  Čech  skutečně 
v  měsíci  prosinci  a  to  s  vyznamenáním,  ale  už  jako  žurnalista.  Dr.  Fran- 
tišek Skrejšovský,  jenž  byl  tehda  vydavatelem  velkého  obrázkového 
týdenníku  „Světozor",  doporučil  jej  svému  bratru  Janovi,  jenž  byl 
velmožným  majitelem  a  chefem  denníků  „Politik"  a  „Pokrok",  a  Sva- 
topluk stal  se  spolupracovníkem  „Pokroku".  Počátkem  pak  roku  1870 
vstoupil  pisatel  těchto  řádků  definitivně  do  redakce  „Národních  Listů", 
a  tak  stali  jsme  se,  bývalí  soudruzi  ze  semináře,  oba  publicisty, 
ale  oba  s  úmyslem,  že  při  tomto  zaměstnáni  navždy  nezůstaneme. 
Svatopluk  nevzdával  se  tehda  ještě  myšlenky,  státi  se  advokátem, 
a  já  hodlal  jsem  se  habilitovati  na  universitě. 

Prozatím  byli  jsme  však  žurnalisty  a  při  tom  přece  vlastně  ještě 
studenty.  Ano,  žurnalisty,  ale  v  jak  divném  poměru!  V  našem  svě- 
tovém názoru  a  politickém  smýšlení  nebylo  nikdy  žádného  rozdílu, 
a  přece  stáli  jsme  jako  publicisté  v  táborech  sobě  nepřátelských :  on 
v  orgánu  národní  strany  konservativní,  já  ve  štábu  národní  strany 
liberální.  Ale  bezcharakterními  jsme  nebyli  ani  on,  ani  já.  Věc  byla 
možná  prostě  tou  okolností,  že  jsme  oba  svoji  publicistickou  činnost 
považovali  jenom  za  věc  dočasnou  či  přechodní  a  pak  že  jsme  ne- 
byli nuceni  pracovati  v  oborech,  ve  kterých  se  Staročeši  s  Mlado- 
čechy,  „Pokrok"  s  „Národními  Listy"  potíraly,  nýbrž  v  ressortech 
neutrálních  a  obecně  národních.  Ale  proto  přece  bylo  naše  naprosto 
přátelské  spolužití  zjevem  takřka  podivuhodným  v  době  tak  podráždě- 
ného politického  boje,  který  tehda  mezi  „Pokrokem"  a  „Národními 
Listy"  v  pravém  toho  slova  smyslu  zuřil.  V  kruzích  žurnalistických 
bylo  to  cosi  neslýchaného. 

Jednou  v  létě,  za  krásného  nedělního  jitra,  obcházel  jsem  po 
Újezdě  hledaje  drožku,  která  by  mne  dovezla  do  Dušník,  kdež  se 
téhož  dne  po  poledni  konal  politický  tábor.  Ale  nikde  nebylo  viděti. 


Digitized  by 


Google 


Ze  života  Svatopluka  Čecha.  577 


ani  drožlcy  ani  fíaicra,  a  já  pátral  jsem  marně  do  dálavy,  jak  básnici 
říkají.  V  tom  však  přiiirčela  od  Řetězovétio  mostu  jakási  panská 
ekypáž,  zastavila  nedaleko  mne,  a  z  ní  zvolal  na  mne  J.  S.  Skrej- 
šovský:  „Co  pak  tu  hledáte?"  —  „Drožku  nebo  fiakra  do  Dušník." 

—  „Nehledejte  marně  a  nečekejte!  Přisedněte  si  a  jeďte  se  mnou  I 
Vždyř  víte,  že  jsem  na  Dušnickém  táboře  hlavním  řečníkem."  — 
„Děkuju,  nechci  obtěžovat;  však  já  si  přece  nějaký  povoz  najdu," 
odpověděl  jsem  zdvořile,  ale  přece  s  jakousi  trpkou  příchutí.  Skrej- 
šovský  však  se  smíchem  namítl:  „Snad  nejste  tak  úzkoprsý,  abyste 
se  ostýchal  jeti  ve  voze  politického  odpůrce  .  .  .?"  To  mne  od- 
zbrojilo, a  za  chvíli  unášela  mne  již  Skrejšovského  ekypáž  ven  za 
Smíchov. 

Cestou  vzpomněl  si  mezi  řečí  pojednou  Skrejšovský,  že  bydlím 
8  Čechem  v  jedné  světnici,  a  pravil :  „To  je  vzácný  příklad  věrného 
přátelství  a  opravdu  vzor  snášelivosti.  A  také  statečnosti  oproti  ve- 
řejnosti! Těší  mne  upřímně,  že  jsou  tací  lidé  v  našem  dorostu." 

Asi  za  týden  však  měl  Skrejšovský  v  redakci  „Pokroku"  k  Če- 
chovi důtklivou  řeč,  ve  které  vykládal,  že  se  naprosto  nesrovnává 
a  nesnáší,  aby  spolupracovník  „Pokroku"  bydlel  se  spolupracovníkem 
„Národních  Listů"  v  téže  světnici,  a  žádal,  aby  se  Čech  ode  mne 
odstěhoval.  A  co  odpověděl  Čech?  „Dávám  přednost  přátelství 
a  prosím,  abyste  mne  z  redakčního  svazku  propustil!"  To  stalo  se 
také,  ježto  Čech  již  nepovolil.  Tu  teprve  seznal  Skrejšovský,  že  je 
Čech  charakter,  který  se  dle  jeho  uznání  a  potřeby  říditi  nedá.  Čech 
pak  stal  se  advokátním  koncipientem. 

To  udalo  se  v  srpnu  r.  1870.  Svatopluk  Čech  vstoupil  do  kan- 
celáře advokáta  dra  Brauna  na  Příkopech,  ale  byl  dle  úmluvy  za- 
městnán jenom  půl  dne,  aby  se  mohl  připravovati  na  třetí  státní 
zkoušku.  Kancelář  dra  Brauna  nebyla  ani  po  stránce  hmotné 
ani  po  stránce  ~  budiž  mi  odpuštěno,  že  zde  toho   slova  užívám  I 

—  ideální  pro  Čecha  žádným  eldoradem  a  nebylo  v  ní  tedy  pro 
něj  dlouhého  pobytu.  Začátkem  měsíce  prosince  přijal  nabídnuti 
dra  Františka  Skrejšovského,  který  v  něm  záhy  postřehl  veliký  spi- 
sovatelský talent,  a  vstoupil  do  redakce  „Světozora".  Podrobností 
o  Čechově  literární  činnosti  v  této  době  jsou  z  obšírných  životopisů 
o  něm  s  dostatek  známy. 

Svatopluk  Čech  považován  byl  v  literární  veřejnosti  za  naděj- 
ného začátečníka,  ale  mně  byl  už  hotovým  umělcem,  jako  byl  tehda 
již  úplně  vyvinutým,  svérázným  člověkem.  Ovšem  člověkem  mladým. 
Nám  oběma  byla  v  přátelském  spolužití  skutečně  „mladost-radost", 
i  když  nám  bylo  leckdy  dosti  krušno.  My  pojímali  jsme  spolužití 
na  nejširším  ideálním  základě,  tak  že  jsme  měli  nepsanou  a  nesmlu- 
venou, ale  skutečnou  a  bezvýminečně  platnou  pospolitost  majetku. 
Co  jeden  měl,  náleželo  i  druhému ;  měl-li  jeden  peníze,  měl  je  i  druhý,, 
moc  anebo  málo,  a  krušno  bylo  jenom,  když  náhodou  došlo  oběma. 
Život  vedli  jsme  ovšem  prostý,  ale  rozumně  vykalkulovaný,  a  proto 
nikoli  nejhorší.  Však  mýlil  by  každý  se,  že  jsme  žili  po  způsobu  nějakých 
mladých  pedantů.  Po  dnech  klidné,    tiché  práce  nevyhýbali  jsme  se 

37 


Digitized  by 


Google 


578  Dr.  Servác  Heller: 


veselé  společnosti,  ba  ani  třebas  hlučné  pitce,  ale  to  byly  jenom  vý- 
jimky. 

Svatopluk  býval  mistrem  ve  vyhledávání  útulně  příjemných  ve- 
řejných místností,  solidních  hospůdek  a  kaváren.  Tak  vyzval  mne 
jednoho  krásného  letního  dne  roku  1871,  abych  s  ním  šel  po  obědě 
na  černou  kávu  ke  „Kohoutovi".  Kavárna  „U  kohouta"  byla  ve 
Sluneční,  nyní  Vladislavově  ulici,  v  rozsáhlém  domě,  na  jehož 
pozemku  nyní  stojí  budova  německého  dívčího  lycea  a  sousední  domy, 
kde  se  nalézají  Fricův  obchod  s  přírodninami  a  sídlo  ministra  dra 
Randy.  Kavárna  „U  kohouta"  nalézala  se  v  té  části  domu,  kde  nyní 
je  řečený  Fricův  obchod  s  přírodninami.  Svatopluk  sdělil  mi  cestou, 
že  kavárnu  tu  vede  velmi  spořádaná  rodina,  jež  měla  dříve  hostinec 
„U  zeleného  křížku"  na  Malé  Straně,  a  že  se  s  touto  milou  rodinou 
odtamtud  zná:  „Je  to  kavárna  velmi  prostá,"  pravil  mimo  jiné,  „ale 
uvidíš,  že  se  ti  tam  zalíbí ..."  —  „Nu  zalíbí,  nezalíbí,"  odpověděl 
jsem,  „jsi-li  tam  ty  rád,  vydržím  tam  nějakou  chvíli  také."  A  šli 
jsme  dále.  Když  jsme  k  samému  domu  „U  kohouta"  přicházeli,  šťouchl 
mne  Svatopluk  loktem  a  obrátil  moji  pozornost  na  mladou  dívenku, 
která  z  domu  právě  vyšla  s  bílým  porculánovým  džbánkem  v  pravé 
ruce,  černovlasou,  v  černé  hedbávné  krátké  sukýnce,  půvabnou  celým 
zjevem  a  každým  pohybem,  malou  krasavici,  jakých  tehda  mezi 
mládeží  nebylo  mnoho  vídati.  „To  je  Márynka,  nejmladší  ze  tří 
Plívo vých  dcer,"  poučoval  mne  Svatopluk,  „uvidíš  ...  ale  neřeknu 
už  nic,  jsme  u  cíle." 

Vešli  jsme  do  rozsáhlé  a  zrovna  ku  podivu  prosté  síně.  Místo 
podlahy  —  obyčejné  cihly,  na  zdech  nic,  kromě  lehounké  jakési  pa- 
tronované  malby.  U  zdí  několik  shora  zeleně  natřených,  nepokrytých 
stolů.  Na  levé  straně  bylo  viděti  skleněnými  dveřmi  do  jiné,  také 
veliké  a  prosté,  ale  poněkud  vyvýšené  místnosti  s  obrovsky  dlouhým 
kulečníkem.  Myslel  jsem,  že  půjdeme  dále,  „do  billardu",  ale  Sva- 
topluk posadil  se  v  přední  místnosti  ke  stolu  u  okna,  vedle  řečených 
skleněných  dveří.  A  ihned  seznal  jsem  proč.  V  celé  kavárně  nebylo 
ještě  člověka.  Zjistiv  to  udiveným  poněkud  zrakem  zpozoroval  jsem, 
že  je  v  protější  zdi,  zrovna  naproti  nám,  otevřeno  kuchyňské  okno, 
kterýmž  se  do  místnosti  káva  podávala.  A  v  tomto  kuchyňském 
okně  objevilo  se  pojednou  poprsí  velké,  neobyčejně  krásné,  takřka 
majestátně  vyspělé  dámy  s  havraními  vlasy,  velkýma  černýma  očima 
a  zrovna  opojně  sklenutou  hrudí.  Dáma  usmála  se  lehounce  a  otá- 
zala se  vlídně,  přejeme-li  si  černé  kávy?  „Prosíme,"  odpověděl 
Čech,  kdežto  já  jako  u  vyjevení  do  kuchyňského  okna  jsem  hleděl, 
i  když  už  dáma  byla  odstoupila.  „To  je  nejstarší  Plívova  dcera,* 
vykládal  mi  Svatopluk  směje  se  potichu  mému  úžasu,  „jmenuje  se 
Žany,  Johanna,  a  je  už  vdovou.  Ale  nenech  na  ní  oči,  ty  ošklivče; 
hned  uvidíš  tfeú  dceru,  kousek  obdivu  musíš  si  nechat  také  pro  tu!" 

Za  chvíli  skutečně  objevila  se  ve  dveřích  z  „billardu"  nová 
krasavice,  dorůstající,  nádherná  blondýna  se  zlatými  vlasy  a  lazuro- 
výma  očima,  ostýchavá  a  jemná,  jak  se  blondýně  sluší.  Postavila 
před    nás   sklenice   s  černou  kávou,    podívala    se   tázavě  na    mne, 


Digitized  by 


Google 


Ze  života  Svatopluka  Čecha.  579 

usmála  se  malounko  na  Čecha  a  otázala  se  skoro  bojácně:  „Pan 
Čech  je  zdráv?"  „Děkuju,  jsem  zdráv  a  představuju  vám  svého 
přítele  ..."  Mně  pak  hlásil  s  neobvyklou  živostí:  „Slečna  Anna 
Plívová!"  —  Slečna  Anna  odešla,  a  já  hleděl  jsem  za  ní,  i  když  už 
dveře  byly  zavřeny.  Čech  usmívaje  se  spokojeně  otázal  se  mne  pak 
bodře:  „Tak  co,  příznivce,  je  to  hezká  kavárna  nebo  není?"  — 
„Až  moc  hezká!"  odpověděl  jsem  rychle.  „Ale  proč  jsi  mi,  ty  so- 
bíku, o  ní  nepověděl  dříve  I"  —  „Protože  jsem  teprve  včera  zde  na 
ulici  spatřil  Márynku.  Šel  jsem  kousek  za  ní  a  tu  seznal  jsem,  že  mají 
Plívovi  nyní  „Kohouta". 

Od  té  doby  docházeli  jsme  do  kavárny  ke  „Kohoutovi"  —  anebo 
jak  okolní  starší  Pražané  ještě  říkali,  „k  Hahnovům"  —  častěji  spolu 
a  také  každý  zvlášť.  Pisatel  těchto  řádků  přilnul  pak  k  rodině  Plí- 
vových  časem  ještě  více,  než  Svatopluk  Čech.  Ale  ovšem  v  nej- 
přísnější počestností!  Pani  Žany  stala  se  po  letech  chotí  českého 
dramatického  umělce  Karla  Šimanovského,  slečny  Anna  pak  a  Marie 
staly  se,  jako  ona,  přítelkyněmi  mojí  ženy  a  bývají  častěji,  poněvadž 
vždy  radostně  vítanými  hosty  mojí  rodiny,  kteráž  jim  dle  možnosti 
jejich  milé  návštěvy  oplácí.  Slečna  Marie  byla  dlouho  Svatoplukovým 
ideálem.  —  Kavárna  „U  kohouta"  zavdala  podnět  k  literární  episodě, 
kterouž  neváhám  zde  opakovati.  Stalo  se  dne  7.  září  1871.  Jan 
Neruda,  feuilletonista  a  umělecký  referent  „Národních  Listii",  byl 
tehda  na  cestách  v  Asii,  a  já  obstarával  jsem  za  něj  —  mimo  svůj 
ressort  —  feuilleton.  Řečeného  dne  Svatopluk  Čech  vrátiv  se  od 
oběda  domů  —  tehda  obědvali  jsme  každý  jinde,  —  pravil  mi: 
„Pojď  někam  na  černou  kávu!"  Já  jsem  odpověděl:  „Nemohu,  mu- 
sím napsat  na  zítřek  feuilleton,  víš,  že  je  svátek.  Potom  musím 
do  redakce  obstarati  svoji  rubriku."  Na  to  Čech:  „Já  ti  do  večera 
něco  svátečního  pro  feuilleton  napíšu!"  S  tím  jsem  ovšem  byl  sroz- 
uměn, a  takž  opustili  jsme  svoje  mládenecké  sídlo  a  šli  do  kavárny 
—  „U  kohouta".  Tam  jsme  si  srkajíce  mokku  a  „pálíce"  —  Svatopluk 
obvyklé  „krátké"  a  já  obvyklou  viržínku  —  povídali  všelijaké  více 
nebo  méně  zábavné  věci,  pohlížejíce  ovšem  pilně  také  do  okna 
u  kuchyně  ...  Po  skončeném  sezení  udělali  jsme  ještě  malou  pro- 
cházku a  pak  jsme  se  rozešli.  Čech,  že  půjde  domů  napsat  ten 
feuilleton,  a  já,  abych  byl  co  možná  brzy  s  prací  hotov  k  vůli 
smluvené  jakési  večerní  schůzce. 

Asi  k  sedmé  hodině  přinesl  mi  posluha  do  redakce  od  Čecha 
jakýsi  zabalený  rukopis.  Rozumí  se,  že  slíbený  feuilleton  —  ale 
chyba  lávky:  kus  jakési  dávno  již  rozdělané  epické  básně!  Na  při- 
loženém pak  lístku  napsána  krátká  omluva  asi  tohoto  znění:  „Ne- 
chtělo mi  žádnou  mocí  nic  napadnout.  Také  jsem  neměl  žádné  ná- 
lady. Dej  si  toto  zde  do  feuilletonu,  jakožto  ukázku  básně,  kterou 
píše  lan  Vraný." 

Mně  bylo  z  toho  lístku  zle:  do  feuilletonu  denních  novin  ú- 
ryvek  básně,  a  to  ve  svátek,  v  roce  spásy  1871  ..  .  Sotvaže  jsem 
byl  zásilku  spěšně  prohlédl,  již  seděl  jsem  v  drožce  a  uháněl  hledat 
Čecha,   Náhodou  zastal  jsem  ho  ještě  v  bytě,    kdež  se  byl  opozdil, 

37* 


Digitized  by  LjOOQIC 


580 


Dr.  Servác  Heller:  Ze  života  Svatopluka  Čecha. 


a  za  nějakou  minutu  vezl  jsem  ho  už  jako  zajatce  do  Růžové  ulice, 
do  redakce  „Národních  Listů".   Čech  cítil  se  přede   mnou   vinným, 
že  mne  do  rozpaků  uvedl,  a  poddal  se  bez  odporu    mému  nátlalcu, 
ba  téměř   únosu.    V  redakci    zavedl   jsem   jej  do  pokojíku,  v  němž 
psávali  Sladkovský  a  Neruda,  a  prohlásil  jsem,    že  ho  dříve  nepro- 
pustím, dokud  nenapíše  slíbený  feuilteton.   To  bylo  provedeno  s  ja- 
kousi, humorem  promísenou  přísnostf,  avšak  nebylo  tak  docela  vážně 
míněno,    nebof  v  nejhorším    případě  mohlo  číslo  „Nár.  Listů*'  vyjíti 
bez  feuilletonu ;  ale  já  znaje  Čecha  skrz  na  skrz,  učinil  jsem  zajímavý 
pokus,  který  se  také  vydařil.  Svatopluk  v  plném  vědomí  své  povin- 
ností zasedl  za  stolek,  a  než  jsem  já  se  svojí  prací  hotov  byl,  tedy 
asi  za  půl  druhé  hodiny,  byla  napsána  jedna  z  nejlepších  Čechových 
satyr,  feuilleton  nadepsaný  „Jak  se  raci  připravují,  aby  nezčervenali." 
Kdo  práci  tu  přečte,  ani  by  neuvěřil,  že  byla  napsána  takřka  letmo 
a  v  tísni  mrzutého  rozpaku.  Mne  sama  věc  tehda  překvapila,  nebof 
věděl  jsem,  že  potřebuje  Čech  ku  práci  trochu  delšího,  volného  času. 
Potom  už  se  Čech  nikdy,   nikdy  nenabídl,    že  za  mne   rychle  něco 
napíše. 

Když  rok  1871  ku  konci  se  schyloval,  opustil  Svatopluk  Čech 
Prahu  a  odebral  se  domů,  do  Vraného,  aby  se  tam  připravil  na 
první  rigorosum.  Tou  dobou  napsal  pro  „Matici  lidu"  kultumě-histo- 
rickou  knihu  „O  čarodějství  a  pronásledování  jeho  v  zemích  kře- 
sťanských. Příspěvek  k  dějinám  lidského  bludu.''  Nepotřebuji  snad 
ani  připomínati,  že  Svatopluk  tuto  knihu  sepsal,  aby  si  opatřil  pe- 
níze na  rigorosové  poplatky  a  jiné  potřeby,  o  kterých  nebylo  po- 
chybnosti, že  se  jistě  dostaví.  Potom  Svatopluk  Čech  na  nějaký 
čas  jako  by  byl  zapadl. 


Digitized  by 


Google 


581 


Abigail  H.  Horáková: 

Kudy  kráčely . . . 

Scéna. 

Hefa  éeřol^ská )  ^^^^^^y  "alé  venkovské  společnosti. 

Pradlena. 

Hostinská. 

Větší  pokoj  s  dvěma  okny.  Pod  okny  stará,  ošumělá  pohovka,  nsd  ní  zr- 
cadlo v  oprýskaném  zlatém  rámu  s  papírovými  kyticemi.  V  oknech  potr- 
hané krajkové  záclony.  Před  pohovkou  stůl,  na  straně  též  stůl,  přeplněný 
uschlými  kyticemi,  stužkami  a  podobiznami.  Na  zemi  ošumělé  koberce. 
Bílá  kachlová  kamna,  dvě  dubové  postele  a  v  koutě  starodávný  polámaný 
psací  stůl  s  mnohými  zásuvkami.  Herecké  kufry  a  bedny.  Jedna  bedna 
slouží  za  kredenc,  na  ní  hrnečky,  rychlovar,  konvice  na  kávu  a  p.  Na 
stěnách  velké  obrazy  „Faust  a  Markéta",  „Romeo  a  Julie",  a  obyčejné 
obrazy  hostinských  jizeb.    Po  poledni. 

Výstup  I. 
Ruda.    Hela. 

Ruda  leží  v  posteli.  Jest  velice  hezká,  silná  blondýna,  zlatavých, 
kadeřavých  vlasů,  které  rozpuštěny  padají  na  ramena.  Jest  po  nemoci,  ale 
tato  na  ní  nezanechala  stop,   doposud  však  má  horečky.    Asi  dvacetiletá. 

Hela  šestnáctiletá,  černovlasá,  s  dlouhým  těžkým  copem  po  zádech, 
v  kratších  šatech,  dělá  dojem  školačky.  Naivní,  ale  zas  čiperná  a  daleko 
intelligentnéjší  Rudy.  Plna  ideálů  a  touhy.  —  Právě  vchází  v  zimním 
obleku  a  bílém   pleteném  baretu.    Na  zdar! 

Ruda  nevrle.  Že  už  jde  I  Ji  někam  poslat.  To  jistě  někde  f  lan- 
kírovala  s  kluky. 

Hela.  Zas  něco!  Smavě.  S  kým  bych  chodila?  Žalman  odejel 
hned  ve  středu,  a  Kyntěra  mne  tak  nezajímá.  Nic  nemluví  — 
abych  ho  sama  bavila. 

Ruda  hodíc  sebou  na  lůžku.  Dala  pokoj  s  kluky. 

Hela.  Prosím,  Žalman  jest  už  ve  čtvrtém  ročníku,  a  Kyntěra  — 

Ruda  nevrle.    Dala  pokoj  —  mám  hlad,  nese? 

Hela.  Ale  kde. 

Ruda.  Nepůjčili? 

Hela.  Ne. 

Ruda.  Potvory! 

Hela.  Nezlobila  se.    Vzala  si  a  jedla  — 

Ruda  živě.    Bochánek  —  Kde  ho  vzala?  A  takový  kus! 

Hela.  Kyntěra  mi  ho  přinesl,  z  domova  mu  poslali. 

Ruda  zasměje  se.  Opravdu? 

Hela  odkládá,  smavě  a  rychle  sděluje.  V  parku  čekal,  dočkat 
se  nemohl,  dával  mi  jej  celý.  ,,Já  jej  nerad,  slečno,  skutečně  nerad, 
já  vůbec  nejím  takovéhle  ženské  věci.**  Haha  —  nerad,  to  bych 
řekla,  a  radostí  se  začervenal,  když  jsem  přistoupila  na  polovic. 


Digitized  by 


Google 


582  Abigail  H.  Horáková: 


Ruda  bezohledně.  Měla  jej  vzít,  když  dával. 

Hela  choulostivě.  Co  by  řekli  jeho  domácí?  Jedli  by,  a  on  by 
se  na  ně  díval. 

Ruda.  Ař  díval,  do  toho  jí  nic  nebylo.  Do  smrti  nic  mít  ne- 
bude jako  já,  bude-li  se  ohlížet  na  jiné.  Jen  piitáhnout  každého. 

Hela.  E,  šla.  A  sama  by  —  proč  se  sama  tím  neřídí? 

Ruda  zamlouvajíc  kousne  do  bochánku.  Ten  je  dobrý  —  a  to- 
lik hrozinek!  —  Haha,  pan  Kyntéra  není  hloupý,  už  ví,  že  dámám 
patří  nejen  vzdechy,  ale  i  —  Pozor  jen,  ař  ho  z  paedagogia  nevy- 
lejou,  to  by  bylo  nechutné  zakončení. 

Hela.  Ah  ne,  pan  řiditel  je  hodný.  Když  jsem  u  něho  zvala, 
štípnul  mne  do  brady  a  řekl:  „To  vy  mým  hochům  pletete  hlavy 
—  vy  tedy?"   a  dal   mi  s  majestátní  grimassou  deset  krrr  přeplatku. 

Ruda  zasměje  se.  Fešák  —  jen  přeplatek  měl  být  větší,  haha! 
Roztouženě  nad  hlavou  spíná  ruce.  Ludy  —  Ludy  —  můj  Ludy  — 
Kdybys  věděl,  že  jím  studentem  darovaný  mazanec!  Mrazivě.  Bída, 
bída!  Holka,  takhle  jsem  v  tom  ještě  nebyla,  ten  lump  řiditelský 
připraví  nás  o  všecko.  Zlatku  na  Čtyry  dni  —  fi ! 

Hela  nesměle.  Když  nevybral  .  .  . 

Ruda.  Co  mi  po  tom  ?  Jinde  vybíral  —  a  to  hrál  v  karty  a  na 
herce  plival.  Jen  když  se  může  na  měšťáka  přllípnout,  a,  herci,  od- 
skákejte to.  Zde  hned  první  večer  padesátku  z  abonomá  prohrál  — 
a  myslí,  že  ho  Vaicerka  nestojí  groše?  Podívala  se  na  její  domác- 
nost. Lotr  —  čtyry  děti  mít  a  ještě  milenku,  to  stojí.  Oni  se  jistě 
nepostili  jako  my,  jistě  mají  teplo  a  vaří. 

Hela  krčíc  nosíkem.  Tak  to  tam  vonělo!  Řiditelka  obalovala 
kůzlátko,  a  Herma  s  Lotkou  právě  přinesly  bochníčky  — 

Ruda.  Vidí! 

Hela.  A  Herma  za  mnou  křičela,  že  přijdou  na  pomlázku. 

Ruda  zlostně  na  lůžku  poskočí.  Se  schodů  je  srazím,  ještě 
k  hercům  koledovat! 

Hela.  Vždyť  jsou  to  děti. 

Ruda  zlostně.    Ať  si !  —  K  hercům ! 

Hela.  Pořád  se  zlobí,  pořád  nadává  —  a  je  dnes  Bílá  sobota. 
Tesklivě.  Doma  vzpomínají  —  maminka  shání  večeři  —  zrovna  ji 
vidím,  jak  si  hlavu  láme,  aby  na  všecky  vystačilo,  —  sestry  jsou 
na  vzkříšení  —  přítelkyně  po  náměstí  skotačí  — 

Ruda.  A  ona  sedí  na  kufru  a  heká.  Šla  do  háje,  vzdychavá 
harmoniko. 

Hela  se  zasměje  a  zdrobní  příjmení  Rudino.  Právě  jsem  tam 
bloudila,  Jeroušku,  u  nás  v  poříčí .  .  .  Tleskne  do  rukou.  Ah,  tam 
kvetou  kočičky!  Vyskočí  svižné.  Píšťalku  bych  chtěla,  píšťalku  a  hví- 
zdat jako  ptáček!  Ah,  to  bylo  hezké  u  nás  na  Bílou  sobotu,  když 
jsem  byla  malá.  Tatínek  nás  sebral  a  před  vzkříšením  ještě  šli  jsme 
k  řece.  Nikde  nikoho  nebylo,  ani  živé  duše,  jen  my  tři,  —  sestra,  ta- 
tínek a  já  —  a  takové  to  bylo  krásné,  ani  jsme  nemukaly,  jen  voda 
šuměla,  jak  ve  vrboví  kroužila  —  tatínek  sám  šeptal  tichounce  — 
ptáčkové  seděli  na  vrbách,  strnádkové  houpali  se  na  jívě,   skřiván- 


Digitized  by 


Google 


Kudy  kráčely  .  .  .  583 


kové  v  ozimu  hovořili,  a  mnoho,  mnoho  ptactva  —  čížečkové,  cho- 
cholouši  —  tatínek  nám  je  všecky  jmenoval,  jen  se  to  jimi  hemžilo 
v  proutí.  Napodobí  ptáčky.  Tik,  tik,  tik  —  tik,  crrrrrr  —  rrr  I  Takový 
hodný  je  náš  tatínek,  radostí  nad  nimi  až  plakal.  „Zas  jsou  tu 
—  zas  přišli,  jen  člověk  se  nevrací,  jen  člověk  —  **  Nařezal  nám 
píšťalky,  sobě  také.  „A  teď  ptáčkům  hvízdejte,  přivítejte  je  —  boch- 
níček jim  nasypte"  —  a  už  jsme  ptáčkům  hvízdali.  Zasměje  se 
srdečně.  Ti  koukali !  A  tatínek  hned  melodie  jim  hrál ...  Ah,  náš 
tatínek!  Roztouženě  zdvihá  sepnuté  ruce,  až  jí  kloubky  praskají. 

Ruda  měkce,  smutně.  To  je  pěkné,  —  ten  její  tatínek  —  chtěla 
bych  ho  pohladit.  —  Ah,  já  jsem  neužila  radosti.  Temné.  Tatík  se 
opíjel,  maminka  brzo  umřela,  ani  se  nepamatují  na  ni,  jen  lahvičky 
od  medicín  s  vignetami  vidím,  a  nic  už,  nic  —  a  kdybych  si  hlavu 
rozlámala,  nic!  Pak  přišla  tetka  —  posluhy  s  ní  —  posluhování 
hercům  —  a  konečně  divadlo.  Od  dvanácti  let  jsem  u  divadla  — 
ví,  co  je  to  od  dvanácti  let  potloukat  se  mezi  cizími  lidmi?  Eh, 
dala  pokoj  s  dětstvím,  nic  nevím,  nic!  A  co  Litrovka  — nepůjčila? 
Já  vím,  že  peníze  má,  něco  se  ode  mne  nadlužila,  vždycky  mi  to 
po  trojníku  vystrkala  a  polovic  mi  ani  nedala.  —  Opravdu  nepůjčila? 

Hela.  No  ne  —  nemá.  Čapek  prý  sotva  sehnal  na  svátky. 
Počítala,    počítala  —  a  pak,   že  by  jim  na  zítří   a  pozítří   chybělo. 

Ruda  rozzlobí  se.  Lakomec  neužilý  -—  přijde  mi  někdy  o  troj- 
ník!  Vidí,  co  jsem  jí  říkala?  Nikdy  k  hercům  nebyla,  —  nemají 
pro  svobodnou  holku  cit,  neudělají,  nepomohou.  Oni  by  neměli  na 
pozítfí  dost  —  a  my  nemáme  ani  na  dnešek,  fil 

Hela.  A  ještě  se  vztekala:  „To  jste  svobodné  holky?  O  ní 
nemluvím,  je  ještě  hloupá,  ale  Jerusová  má  přece  lajtnanta!" 

Ruda  zasměje  se.  Sojka ! 

Hela  pokračuje.  „Proč  ho  nekopne,  dalesáka?  Tady  by  mohla 
mít  fabrikanty,  celá  společnost  by  mohla  užít,  ale  to  se  do  nějakého 
Nejezchleba  zamiluje,  pak  nemá  —  a:  herci,  půjčte." 

Ruda.  To  věřím  —  nahánějte  si  chlapy  k  vůli  nim,  zanášejte 
je  —  ale  ne,  ne,  už  ne,  do  smrti  ne!  Dost  dlouho  jste  mne  mač- 
kali, už  nikoho  ne!  Od  těch  dob,  co  znám  Ludu,  změnil  se  mi 
celý  svět;  nevím,  jak  by  mě  mohl  někdo  jiný  nyní  políbit  —  tak 
bych  jej  do  tváře  uhodila.  Holka,  holka,  nikoho  na  světě!  Ach, 
kdyby  věděla  —  šla  sem,  šla,  dám  jí  pusu,  jakou  by  dostal  Ludal 

Hela  jde  se  smíchem  k  ní,  nakloní  se  a  zaúpí.  Au!  —  Rudo, vždyť 
mne  rve !  Ruda  ji  opét  líbá.  Vždyť  mne  dusí  I 

Ruda.  Počkala,  až  ji  někdo  takhle  bude  líbat  — 

Hela  úzkostlivě,  jako  dítě  rozmazleně.    Ne,  nechci  takhle  — 

Rilda.  Až  bude  takhle  milovat  — 

Hela  rozmrzele  skoro.   Nebudu  takhle  —  Přetírá  si  ústa  a  tváře. 

Ruda  drsně.   Tak  nebude  žít. 

Hela  ostýchavé.  Budu,  ale  nemusím  přece  — 

Ruda  posadí  se  na  lůžku,  zahledí  se  na  ni,  s  grimassou.  Co  přece  ? 

Hela  úzkostlivě.  No,  vždyť  ví  —  já  nechci  tak  mít  někoho 
ráda  —  přece  mám  rodiče  —  umřeli  by  z  toho. 


Digitized  by 


Google 


584  Abigail  H.  Horáková: 


Ruda.  Blázne  I  —  Hm,  mně  nemá  kdo  umřít.  Rovná  si  podušky. 
Ah,  to  si  teď  povídá,  ale  až  to  na  ni  sedne,  zapomene  na  všecko 
a  dá  se,  dá,  i  kdyby  celý  svět  měl  zajíti 

Hela.  Rudo,  Rudo  I 

Ruda  hlavu  zarytou  v  podušky.  Nebyla  bych  se  trápila,  kdybych 
je  byla  donosila,  ale  když  nechtěl  —  Tvrdé.  E,  dobře,  dobře  tak, 
není  pro  mne  mateřství,  jsem  jen  na  milenku  stvořena. 

Hela  polohlasné.  A  stále  stůně  — 

Ruda  živé.  Kdo  stůně,  kdo?  Vypadá  takhle  nemocný?  Vyhrne 
rukáv  kabátku.  —  Ah,  kdyby  bylo  trochu  kávy !  Šunku  bych  chtěla, 
víno  —  takový  mám  hlad  —    nesméle  nedošla  by  dolů    k  domácí? 

Hela.  Nepůjdu,  mračí  se  tolik,  sotva  mi  na  pozdrav  odpově- 
děla, myslí,  že  ji  nabádám,  aby  k  nim  nechodila  do  hospody,  —  a 
její  dědek  takový  ošklivý  posuněk  na  mne  udělal,  do  očí  bych  mu 
byla  naplívla. 

Ruda  tajíc  smích.  Jaký  posuněk? 

Hela.  Ještě  se  ptala,  Necudný. 

Ruda  s  trhaným  smíchem.    Co  pak  ona  rozuměla  —  ? 

Hela  s  dětským  rozhořčením  opravdové.  Rozumím  všemu.  Hned 
mi  tadyhle  zaklepe  dotkne  se  čela  —  co  jsem  u  divž^dla,  chápu  vše- 
chno, tak  se  mi  oči  otevřely.  Bude  mě  hanba,  až  jednou  přijdu 
domů  — 

Ruda  suše.  Vědět  může  všechno. 

Hela.  Vím,  ale  není  to  pěkné.  Kdo  by  si  to  doma  na  mne 
dovolil!  Jdu  kol  holiče  —  ten  osel  navoněný  čpuH  na  mne  hubu, 
olizuje  se  a  :  „To  je  tělíčko,  to  je  tělíčko  —  k  nakousnutí!"  Zlostně 
zadupe.  Osel,  osel,  osel! 

Ruda  směje  se.  Musí  zvykat. 

Hela.  Ne,  nebudu  zvykat  —  skočila  bych  jim  do  očí.  Že  jsem 
u  divadla,  proto  si  smí  na  mne  dovolit?  Ó  ne,  ne  —  co  mají  s  di- 
vadlem ošklivci  ?  Jako  by  bylo  divadlo  něco  špatného,  hned  si  dovolí 
—  a  já  viděla  jen  krásu. 

Ruda  suše.  Pěknou  krásu.  —  Domácí  baba  byla  zde. 

Hela.  Co  chtěla?  Přece  ví,  že  nemáme. 

Ruda  opět  suše.  Žida  mi  dohazovat. 

Hela.  Fi,  fi  —  vidí?  Proč  jsme  se  sem  stěhovaly  —  do  ho- 
spody! Mohly  jsme  to  vzít  v  té  chalupě. 

Ruda.  Celý  den  slyšet  cvočky  zatloukat,  brrr,  a  ta  kůže  jak 
páchne  — 

Hela.  Byli  to  hodní  lidé. 

Ruda.  Ale  dětí  —  a  přes  jejich  světnici  chodit,  tam  bych 
přece  Ludu  nemohla  uvést. 

Hela.  Proč?  Snad  by  se  mu  to  právě  líbilo. 

Ruda.  Husičko,  to  není  student;  důstojník  má  jiné  požadavky 
Ne,  tam  by  ta  naše  zatracená  bída  teprve  vynikala:  na  prahu  se 
skrč,  v  brloze  se  skrč  —  ne,  ne,  af  je  alespoň  rámec.  Má  rád 
všechno  pěkné,  styděla  bych  se. 

Hela.  A  jaký  žid  se  opovážil  —  ? 


Digitized  by 


Google 


Kudy  kráčely  .  »  .  585 


Ruda.  Továrník,  co  mi  psal. 

Hela.  Už  se  k  babce  utíká? 

Ruda.  Měla  slyšet,  výmluvnost  jí  jela,  jen  se  prášilo.  Půl  to- 
várny dá  mi  žid  —  kuplířka,  ha,  ha,  ha!  Ani  za  celou  ne,  paní 
domácí,  haha!  Upalovala  —  tvářila  se  jako  sesazená  královna. 
Společný  smích. 

Hela.  Dobře,  dobře  tak,  Jeroušku  —  ař  vidí,  jaká  herečka  je; 
ař  se  učí  konečně  jinak  na  nás  hledět.  Sešlehala  bych  je,  domýšlivce. 

Ruda.  Jak  jí  libo,  ale  svačinu  ani  večeři  nedostaneme  —  a 
zima  je  tu,  zima  — 

Hela  rozjařené.  Počkala,  zde  je  polínko,  kus  uhlí  je  tu  také, 
včera  jsem  je  v  divadle  sebrala  -  Běží  k  divadelnímu  koši  a  vyndá 
velký  kus  uhlí. 

Ruda  s  úsměvem.  Nápady!  Ale  při  tom  se  neohřejeme. 

Hela  živě.  Však  ještě  něco  seženu.  —  Už  vím!  Skočí  k  psací- 
mu stolu,  vytahuje  zásuvky  a  ulamuje  zadní  stranu,  zbytky  zastrkuje  opět 
do  otvorů,  z  postele  prkénko,  nohu  psacího  stolu.  Je  tvrdá,  něco  vydá. 

Ruda  smějíc  se.  Kdyby  viděli,  jak  hospodaříme  — 

Hela  rozřezávajíc  prkénko.  Babu  by  ranila  mrtvice,  dědek  by 
cupal  sem  tam  a  křičel  by:  „Herečky  vzít  do  bytu,  herečky!  V  čas 
neplatí  a  zařízení  spálí  -  "  Tu  máš,  dědku  nemorálný,  za  své  po- 
suny! —  Dala  sem  nějaký  Ludův  dopis. 

Ruda.  Ohavo!  —  Tady  Kidlesovo  nabídnutí. 

Hela.  Hm,  ministerský  papír  —  ten  vydá.  To  je  jeho  továrna? 
Prohlíží  dopis. 

Ruda.  Tkalcovna. 

Hela.  Hoř!  Vstrčí  dopis  do  plotny,  tleskne  rukama.  Už  prská. 

Ruda  usadí  se  na  posteli  a  čte  listy  Ludový,  mazli  se  a  kývá 
do  listů.  „Myslím  na  tebe  neustále,  Rudynko  má  —  a  tisíce  po- 
zdravů, políbení  posílá  věrný  Luda."  Luda,  Luda!  Vy  darebo,  da- 
rebo!  Co  je  to  —  šest  dní  nepíšete  —  myslíte,  že  nevím?  Haha, 
zítra  přijedete,  lotříku,  zítra!  Ale  těšte  se,  těšte!  Kdybych  nevěděla, 
že  zítra  —  vy  darebo,  vy,  že  si  pozvu  bohatého  žida,  že  vás  budu 
podvádět,  že  —  jedna,  dvě,  tři!  Helčo,  došla  pro  něho,  doslal 
Hodí  sebou  na  lůžko.  A  kdyby  mu  patřil  celý  tento  Homolkov  —  ne, 
ne,  ne!  Jednou  denně  jíst,  ale  milovat,  milovat,  dokud  —  Počkala, 
až  uvidí  Ludu,  štíhlý  je,  oči  má  veliké,  tak  široce  hledí  a  celá  boží 
obloha  v  nich  —  Umřít  bych  chtěla  hledíc  do  nich 

Hela  sedíc  na  bobku  před  kamny.  To  nechápu.  Což  pak  se 
musí  hned  umírat  —   a  pro  mužského?    Ohrne  pysk. 

Ruda  se  zasměje.  Šřastnoušku  —  počkala,  až  se  zamiluje,  až 
začne  chodit  s  někým  jiným,  než  se  studenty. 

Hela.  Ne,  nechci  milovat  a  s  někým  jiným  dlouho  chodit  ne- 
začnu, nemyslím  na  lásku,  chci  se  ještě  hodně  smát,  dětsky  truchlivět 
tak  málo  jsem  se  ještě  v  životě  nasmála  —  a  všecko  ve  mně  skáče» 
zpívá  —  to  terf  —  ale  co  jsem  se  už  v  životě  namračila ! 

Ruda.  Nevěřím.  Když  nebyla  zamilovaná,  žádné  bolesti  nebylo. 

Hela.  To  si  myslí  ona.  Tak  počkala:  Ví,  u  nás  bylo  bídy 
dost,    nebylo  vždy  veselo,    ale  co   jsme  my  děti    dbaly!    Dováděly 


Digitized  by 


Google 


586  Abigail  H.  Horáková: 


jsme,  a  maminka  zoufalá  přiběhla:  „Bože,  děti,  peněz  nemáme,  a  vy 
dovádíte  —  pst,  ticho!"  Zafňukne.  Hm,  bylo  ticho.  Za  chvíli  mne 
zas  něco  rozesmálo,  poskočila  jsem,  a  maminka  od  plotny:  „Dítě, 
dítě  —  peněz  nemáme,  a  ty  nejsi  ticho!**  Zas  jako  by  uřal.  Se  se- 
strou jsme  začaly  tichounce  mluvit,  a  tatínek:  „Holky,  holky  — 
peněz  nemáme,  a  vy  jen  pořád  drtíte!**  Ztichly  jsme  docela.  Tatínek 
odešel  do  dílny,  maminka  na  dvůr  —  odhodily  jsme  šití,  poskočily 
jsme  si  —  ach,  tak  se  nám  chtělo  dovádět,  tak,  tak,  alespoň  ke 
stropu  skočit!  Z  dílny  tatínek,  ze  síně  maminka  div  nepláči:  „Děti, 
děti  —  peněz  nemáme,  a  vy  dovádíte!  Svědomí  nemáte,  svědomí 
nemáte,**  Bylo  po  radosti.  I  v  noci  na  posteli,  když  jsem  začala 
Lidunu  pod  bradou  a  rameny  lehtat,  už  chtěla  také  čtveračit,  ale 
najednou:  „Pst,  Helčo,  pst!  Peněz  nemáme,  a  ty  —  pst,  pst!**  — 
U  nás  bylo  stále  „pst**,  a  já  chtěla  skákat,  zpívat  —  tak  byli  za- 
smutněni  naši  lidé,  že  toužím  jen  po  smíchu  a  ne  po  lásce.  Jestliže 
se  někdy  zamiluju,  bude  to  musit  být  blázínek  —  ha,  ha,  větších 
blázínků  nad  nás  nebude  na  světě.  Jen  proto  chodím  s  těmi  „kluky**, 
jak  ona  jim  říká.  Dovádíme,  a  žádný  z  nich  nic  nepěkného  nerekne, 
jako  vy  hovoříte. 

Ruda.  Musí  myslet,  že  je  mezi  herci,  u  divadla.  Divadlo  je 
divadlo. 

Hela.  Právě.  Zde  by  mělo  být  všechno  krásné,  a  mluvit  by 
se  mělo  tak,  tak  —  zrovna  jako  když  ptáci  zpívají.  Ale  zatím  fri- 
volnosti,  hádky  —  na  jevišti  se  mluví  o  milosrdenství,  lidskosti,  a 
jeden  druhého  byste  uštvali  pro  úlohu,  pro  lepší  sukni.  Co  to?  co 
to?  Baby  žárlí  na  mladá  děvčata,  milovníků  jim  závidějí  — 

Ruda  gaminsky.  Zatím,  potvory,  kde  mohou  milují. 

Hela.  Už  zas  nadává?  Je  také  taková.  Jenom  když  mluví  o  Lu- 
doví, tak  se  změní. 

Ruda.  Ach,  Luda,  Luda!  To  jako  když  na  housličky  spustí, 
jako  by  se  ohrada  plná  květů  za  mnou  zavřela.  Och,  to  jest  jiný 
svět,   panenko,   tam  není  herců,   tam  není  bab,  tam  jest  jen  krása. 

Hela  zadupe.  I  zde  je  krása,  musí  být,  ale  vy  ji  zašlapáváte. 
Zatřepe  školácky  rukou  nad  hlavou.  Mně  žádný  mužský  nebude  stvo- 
řovat  krásu,  já  ji  zde  najdu  ! 

Ruda  usměje  se.  Pf,  uvidíme.  Pamatovala:  Všecko  se  sesuje,  a 
láska  ze  všeho  i  jí  jediné  bude  východiště. 

Hela.  Ó,  ne.  Tak  je  snad  s  ní,  ona  šla  k  divadlu  jen  náhodou, 
ale  já  —  že  ve  mně  všecko  hořelo,  křičelo.  Já  si  zde  stvořím  krásu, 
najdu  to,  co  jsem  hledala.  Vždyf,  když  se  i  učím,  nacházím  radost. 
Každou  úlohou,  říkám  si,  blíž  jsi  cíle. 

Ruda  se  smíchem,  cynicky.  A  když  jednou  tak  starým  tetkám 
hraje  vychovatelky  —  má  také  blíže  k  cíli? 

Hela  na  rozcestí.  No  —  ne,  ale  také.  Učím  se  klidu,  volným 
pohybům.    I  to  jest  dobré. 

Ruda.  Mudrci,  všecko  jest  dobré!  —  Vařila  raději  kávu. 

Hela,  Nevstane?  Je  zde  už  teplo. 


Digitized  by 


Google 


Kudy  kráčely  ...  587 


Ruda.  A  k  čemu?  Pohovím  si,  ař  jsem  hezká,  ař  zítra  pěkně 
vypadám  — 

Hela.  Myslela  jsem,  že  půjdeme  na  vzkříšení. 

Ruda.  Dala  pokoj.  Právě  při  těchto  slavnostech  cítím,  jak  jsem 
sama,  opuštěná,  v  takových  parádách  nejvíce  mne  divadlo  tlačí; 
jsem  jiný  tvor,  jiný  člověk,  jsem  svobodná  holka  od  divadla,  není 
práva  na  radost,  není  práva  na  kostelní  parády.  My  herečky  — 
pamatovala  si  —  jaksi  stojíme  mimo  všecku  obecnou  radost,  my 
ji  musíme  na  jevišti  dávat  ale  samy  ji  nebereme.  Jen  lásku  žijeme 
millionkrát  pravdivěji  nežli  obecenstvo.  Mezi  zuby.  Ví,  mluvím  jen 
o  nás,  venkovských  herečkách,  —  ach,  těm  pražským  tak  není,  lidé 
jsou  tam  jiní,  milují  je,  ale  v  nás  venkováci  vidí  jen  anarchisty 
strojící  atentáty  na  kapsy  a  muže.  Šla  sama,  chce-li,  já  se  už  ne- 
modlím. 

Hela  naivně.  Půjdu,  ale  já  se  také  nemodlím^  půjdu  jen  pro 
tu  krásu.  Zvony  se  rozkřiknou  jako  divocí  ptáci  —  sem  tam  — 
sem  tam  —  daleko  —  daleko  —  Když  tak  vzlétají,  teprve  si  jasně 
uvědomuji,  že  nemohla  jsem  zůstat  doma,  šít,  spravovat . .  .  Lítat 
chci,  lítat  —  sem  tam  —  křiky  do  krajiny  posílat  —  nad  lidmi 
zpívat  — 

Ruda  rozvážně.  Hm,  nad  lidmi.  Nerozumo,  jen  mluví  a  ne- 
myslí. Zvon  přece  stvořili  a  rozhoupali  lidé,  upocení  lidé,  všecko 
činí  jen  lidé  —  a  nad  nimi  ona  chce  křičet?  Shovívavě.  Zvonečku, 
i  ji  rozhoupají,  a  cinkat  bude  po  větru  —  sem  tam,  —  jak  se  zvo- 
níkům zachce. 

Hela.  Všechno  obrátí.  Nade  mnou  již  mnohokráte  chtěli  roz- 
hodovat, a  nedala  jsem  se,  mne  nikdo  sem  tam  vláčet  nebude,  lítat 
budu,  jak  sama  budu  chtít.  Rozzvučí  se  zvony.  Hela  v  prudkém  mla- 
distvém nadšení  skočí  k  oknu  a  vztahuje  ruce.  Bílá  sobota !  Bílá  I  Jak 
ráda  mám  zpěv  zvonů  —  zavěsit  se  jim  na  srdce  a  zpívat  —  bílí 
budte,  čistí,  krásní  —  ach,  lítat,  lítat 

Ruda  nedbale.  I  lítala.  Jen  dala  pozor,  ať  se  neroztříští  —  a 
půjčila  mi  zrcádko.  Dívá  se  do  zrcádka.   Jak  jsem  divná  .  .  . 

Hela  sedíc  u  ní  na  posteli.  Hezká  je,  vlásečky  má  jako  zlato, 
položí  obličej  v  Rudiny  vlasy,  hezounká  je  —  Hned  jsem  se  do  ní 
zamilovala^  jak  jsem  u  vás  poprvé  vešla  za  kulisy,  a  takovou  zlost 
jsem  dostala  na  ty  ženské,  že  ji  pomlouvaly. 

Ruda  se  směje.  Potvo  — 

Hela  dá  jí  ruku  na  ústa.  Pst! 

Ruda.  Stále  se  na  mne  přes  stůl  dívala  —  má  taková  klu- 
kovská  kukadla  —  až  jsem  ji,  mouřenínku,  musila  oslovit.  —  Tak 
mne  drbaly  rachejtle? 

Hela  se  zasměje  a  kývá. 

Ruda.  A  terf  vidí  sama,  co  provádím.  Zasměje  se.  Mám  hlad 
jako  ona.  Políbí  Helu.  Hravě,  vesele.  Počkala  až  zítra,  Heloušku  — 
mazlíček  přijede,  sevře  mne  v  náruč,  zlíbá  a  řekne:  „Srdečko,  sr- 
dečko moje  zlaté!" 

Hela.  Litrová  se  mne  ptala,  byly-li  jsme  u  svaté  zpovědi. 


Digitized  by 


Google 


588  Abigail  H.  Horáková: 

Ruda.  Proč  nešla  sama  zpovídat  se,  kolikátého  mladíka  již 
udolala?  Strašidlo.  Bujně  se  rozesměje.  Já,  bídná  hHšnice,  zpovídám 
a  vyznávám  se  Bohu  všemohoucímu,  Marii,  jeho  důstojné  matce,  a 
vám,  otče  duchovní,  na  místě  božím,  že  nikoho  na  světě  jsem  ne- 
milovala než  Ludu,  nikoho  nemiluji  než  Ludu,  všechny  jsem  trápila, 
jen  ne  Ludu,  a  nikoho  milovat  nebudu,  než  Ludu  —  — 

Ozve  se  klepot. 

Hela.  Někdo  klepá! 

Ruda.  Podívala  se,  kdo  to.  )e-li  to  domácí,  nepouštěla  ji,  řekla, 
že  se  myji. 

Hela  jde  po  špičkách  ke  dveřím  á  dívá  se  klíčovou  dírkou.  Šeptem. 
Pradlena. 

Ruda  tichounce.    Nepouštěla  ji. 

Pradlena  volá  za  dveřmi.  Slečinko,  otevrou,  vím,  že  jsou 
doma  —  paní  domácí  říkala. 

Hela  jde  tichounce  k  posteli  a  radí  se  s  Rudou,  Co  jí  řekneme, 
když  nemáme  .  .  . 

Ruda  rozhorlené.  Zatracené  živobytí!     Ostuda.    Ani  od  prádla 

—  dělala  si,  co  chce. 

Hela  hodí  hlavou  a  jde  otevřít. 

Výstup  2. 
Předešlé.    Pradlena. 

Pradlena.  Pán  Bůh  dobré  odpoledne.  Však  jsem  věděla,  že 
jsou  doma  —  dole  paní  ve  vinárně  mi  říkala.  Chvíli  už  za  dveřmi 
čekám,  klepu  — 

Hela.  Neslyšely  jsme. 

Pradlena.  Myslela  jsem,  že  zde  mají  nějakého  kavalíra,  ne- 
chtěla jsem  vytrhovat.    Směje  se.    To  je  hloupé,   v  lásce   vytrhovat. 

Hela.   Nikoho  tu  nemáme,  ne. 

Ruda.  Otevřela  skříň,  af  paní  věří.  Pohrdlivě.  Tady  těch  ka- 
valírů — 

Pradlena.  I  dost,  slečinko,  a  nóbl  pánů  —  povídala  milost- 
paní dole,  že  žádného  nechtějí,  co  pak  to?  Pan  Kiďles  ňáko  prý  je 
miluje,  tecř  tam  sedí,  zunká  vínko,  fešný  pán  —  Slečno,  slečno,  to 
by  je  Pán  Bůh  nebeský  obmyslil  štěstím,  berou,   berou,  ohnou  žida 

—  taškářsky  budou  mít  o  stupínek  blíž  do  nebe. 

Ruda  zvesela.  Máti,  nemám  ho  ráda,  mám  svého  roztomilého 
jinošíka,  zítra  přijede,  zítra. 

Pradlena  usedne  kamarádsky  k  ní  na  pelest.  I  dají  pokoj,  co 
po  milým,  když  ho  nemám  na  očích?  Dávno  honí  jinou  — 

Ruda   prudce.    Oho! 

Pradlena.  Slečinko,  nečekají,  až  jich  chlapík  podvede  — 
assekurace  je  vždycky  dobrá.  Milujou  zde  i  tam.  Vykládá  prádlo. 
Tak,  zde  je  malé  slečinky  — •  a  zde  je  jejich,  slečno.  Takové  krásné 
košilky,  doprat  jsem  se  nemohla.  Vážně  obrátí  se  k  Rudě.  Slečinko, 
pradlena  jako  zpovědník  —  všecko  ví  —  A  pamatujou,  slečno,  když 
se  ženská  takhle  oddá,  není-li  tuze  chytrá,  nechá  ji  mužský,  nechá. 


Digitized  by 


Google 


Kudy  kráčely  ...  599 


Jsou  rozumná,  slečno  —  nyní  jsou  zdravá,  neodmítají  toho  pána, 
když  už,  ař  z  toho  něco  je,  —  třeba  je  pošle  do  lázně  —  jsou 
krásná  dáma,  třeba  si  je  vezme,  knížata  vzali  si  už  herečky. 

Ruda  zlostně  vyskočí.  Nechtě  toho,  paní  Plžková.  Pamatujte  si, 
můj  milý  mne  má  rád  a  nenechá  mne  —  vyrazi  také  mám  na 
něho  právo.  Mezitím  házela  na  sebe  šaty. 

Pradlena  potřese  hlavou,  truchlivost  vane  z  jejího  hlasu.  Právo. 
Slečno  milá,  který  mužský  se  ptá,  i  když  dítě  je?  Odejde  —  co 
je  mu?  On  netrpěl,  dosah'  svého  a  jde.  Mám  také  památku  — 
holka  už  je  patnáctiletá  .  .  .  Čert!  Skoro  slzavě.  Slota,  slota!  — 
Ještě  jsem  mu  nezapomněla,  ale  holka  je  chytrá,  neřád  po  něm,  ta 
bude  hochy  ohýbat. 

Ruda  již  nervosní,  aby  hovor  skončila,  chytí  prádlo.  Kolik  to  dělá? 

Pradlena.  Jim  dva  zlaté  a  slečince  malé  zlatý  dvacet. 

Ruda  v  rozčilení.  Podala  sem  peníze,  af  paní  — 

Hela  vyleze  z  koutečku  plna  zoufalých  rozpaků.  Ale,  Jeroušku, 
přece  ví,  že  nemáme  — 

Ruda  mrští  zlostně  rancem.  Ah,  jak  slyším  o  Ludoví,  nevím, 
co  se  se  mnou  děje. 

Pradlena  důstojně  se  vzpřímíc.  No  —  to  se  nemusejí,  slečno, 
hněvat,  já  to  svou  řečí  neuzpůsobím,  zkušený  jen  radí,  radí  — 

Ruda  usadila  se  k  zrcadlu  a  mechanicky  pročesává  si  vlasy. 

Hela  zatáhne  Plžkovou  za  rukáv  a  zahledí  se  jí  prosebně  v  oči.  Paní 
Plžková  —  vemte  si  prádlo  — 

Pradlena  široce  rozevře  oči.  Co  s  ním?  Přece  se  budete  pře- 
vlékat ~ 

Hela  nesměle.   Až  po  svátcích  je  přineste,   my  dnes  nemáme. 

Pradlena  škrabajíc  se  za  uchem.  Inu,  inu,  duše  zlatá  —  a  já 
také  potřebuju  groše  — 

Hela.  Na  celé  svátky  dal  nám  řiditel  zlatku  —  nemáme. 

Pradlena.  Ježíš  Marjá! 

Hela.  Po  svátcích  má  Rudynka  příjem,  přijdte,  prosím,  až  po 
svátcích  — 

Pradlena.  Dala  pokoj,  maličká.  Snad  bych  se  s  rancem  domů 
netáhla.  Nechtě  si  prádlo  zde,  po  svátcích  si  přijdu,  však  mi  ne- 
utečete. 

Hela  vděčné.  )ak  jste  hodná,  paní  Plžková! 

Pradlena.  Inu,  člověk  mluví,  mluví,  protože  svět  zná,  —  inu, 
a  jak  je  to  se  živobytím,  jářku,  co  jíte,  slečinky?  Domácí  je  bříza, 
zvláště  když  s  tím  Kidlesem  nic  —  Co  pak,  jářku,  jste  jedly? 

Hela  se  podívá  k  Rudé,  ale  tato  držíc  pramen  vlasů,  nevšímá  si  jí 
ani  pradleny,  daleko  v  myšlenkách  bloudí.  Hela  okamžik  váhá,  posléze 
tichounce:  Skoro  nic,  paní  Plžková,  musíme  něco  zastavit. 

Pradlena  bojuje  sama  se  sebou,  pojednou  vytáhne  ohromnou  tobol- 
ku, přemítá,  počítá.  Já  vám  půjčím  zlatku  —  nemohu  víc,  po  svátcích 
mi  dáte  — 

Hela.  Paní  Plžková  —  vy  jste  předobrá! 

Pradlena.  No  bodejť,  snad  bych  vás  takhle  nenechala. 


Digitized  by 


Google 


590  Abigail  H.  Horáková: 


Hela  blaženě.  Rudynko  —  paní  Plžková  nám  půjčila  dvě  koruny! 

Rudá  obrátí  k  ní  znaveně  hlavu.    Dobrá,  po  svátcích  je  paní  dá. 

Pradlena  dojata  bezzvukým  hlasem,  plna  účasti  zahledí  se  na 
Rudu.  No,  no  —  proto,  slečinko,  nemusejí  být  zkormoucená,  dnes 
tak  zítra  onak  —  na  Boží  hod  bude  jistě  hodná  návštěva.  Hmm, 
divadlo  —  zatrapená  věc,  ani  živobytí  nedá,  samá  bída  —  Proč 
jste  se,  duše  milé,  k  tomu  pouštěly?  Že  vás  matka  dovolila  I 

Ruda  zahučí.  Byla  jsem  jako  prst. 

Pradlena.  Hm,  to  je  něco  jiného,  z  nouze,  ono  to  není  zlé, 
když  člověk  zrovna  nic  nemá,  aspoň  titul,  pravda,  —  a  co  tuhle 
slečinka  malá,  také  musila? 

Hela.  Ba  ne, 'paní  Plžková,  sama  jsem  chtěla,  plakala  jsem, 
prosila,  až  mne  pustili. 

Pradlena.  Sukničku  měli  zdvihnout  — 

Hela.  Hahaha! 

Pradlena.  Metličku  vzít  a  našlohat,  šups,  šups. 

Hela.  Haha,  slyší,  Rudynko?  Haha. 

Pradlena.  Rodina  pobloudilá!  Dítě  jako  jezule  —  kam  vás 
matka  dala?    Do  nouze,  do  vandru,  duše  ubohá. 

Hela  s  úsměvem  potřásá  hlavou.  Ba  ne,  ba  ne. 

Pradlena.  Ano,  panenko,  znám  to,  přehlédla  jsem  společností 
—  herečka  nejsmutnější  tvor,  samý  smích,  ale  radost  v  něm  ne- 
skáče. Vede-li  se,  málo  jíst,  hadry  vše  sežerou,  a  nevede-U  se,  nejíst. 
Dejte  svatý  pokoj,  neměla  byste  to  lepší,  být  pradlenou?  Unesena 
myšlenkou.  Tisíckráte  lepší,  dušičko,  bez  starosti  živobytí,  pořádnou 
stravu,  na  sebe  byste  si  zřídila,  a  ještě  groše.  Zůstaňte  u  mne,  sle- 
činko, všechno  vás  naučím.  Není  hanbou  práce. 

Hela.  Není,  doma  jsem  také  pracovala,  ale  —  paní  Plžková, 
kdybych  měla  umřít,  nic  mne  odtud  nedostane,  to  není  jén  tak  — 
zajíkne  se  vy  nevíte,  co  mne  sem  už  od  dětinství  hnalo,  to  se  dá 
jen  cítit,  ale  ne  povídat. 

Pradlena  s  otevřenými  ústy  na  ni  hledí,  s  náhlou  úctou.  No,  no, 
dobře  jsem  myslela.  Inu,  jsme  my  lidé  podivný  národ,  každý  jiná 
nátura.  No,  no,  s  Pánem  Bohem! 

Hela  polotesklivě.  S  Pánem  Bohem.  Když  se  babka  vzdálí,  klesne 
na  kufřík  a  zapláče.    Pradlenou,   pradlenou !     Smutná  Bílá   sobota  — 

Ruda.  Lítala  teď!   Vidí,  jak  nás  baba  rozladila. 

Hela.  Je  hodná,  udělala  nám  přece  dobře 

Ruda  trpce.  Dobrodiní  přináší  slzy.  Pradlenou  může  být,  ne- 
chce? Haha,  vidí,  jak  se  na  ni  dívá  —  a  já  se  mohu  prodat .  .  . 
Pěkné  vyhlídky. 

Hela  v  slzách.   Já  přece  jiného  hledám  — 

Ruda.  Nenajde.  Vidím  její  stopy:  uvízne  u  divadla,  zamiluje 
se  beznadějně,  pak  si  vezme  nějakého  divadelního  osla,  počítat  bude 
party  a  chovat  děti,  — ale  umění?  Na  to  ani  nevzdechne. 

Hela  zacpávajíc  si  uši.  Ne,  ne,  ne. 

Ruda  příkře.  Ano,  ano,  ano.  —  Na  umění  se  nedostane,  mu- 
sila by  jinam,  tady  není,  zde  jest  jen  nouze,  nouze 


Digitized  by 


Google 


Kudy  kráčely  ...  591 


Hela  8  dětsky  zouíalým  pláčem.  Neděsila  mne,  co  to  říká,  proč 
mi  to  říká? 

Ruda.  Co  pak  myslí,  že  jsem  se  nesnažila?  A  kam  se  vším? 
Dvě,  tři  společnosti  jsou  slušné  a  tam  se  herci  drží  jako  v  zakletí, 
nedostane  se  tam,  uvízne. 

Hela.  Ale  vždyř  musí  přijít  vysvobození,  nemůže  to  zůstat 
takhle. 

Ruda.  Snad,  ale  načeká  se;  pak  přijdou  zas  jiné,  mladé. 

Hela  zastřeší  oči.  Jiné,  mladé  —  ach,  Rudo,  jak  mne  trápí! 
Což  by  ve  mně  všecko  mělo  dýchat  nadarmo?  Celým  životem  šel 
se  mnou  ten  křičící  hlas,  touha  po  divadle.  Už  jako  malé  dítě  chtěla 
jsem  stát  hodně  vysoko  a  zpívat  lidem.  Když  jsem  v  kostele  na 
kůru  zpívala,  říkala  jsem  si:  Zpívám  tobě,  můj  příští  živote  — 
k  tobě  se  modlím,  můj  sne  I  Náhle  se  rozzáří,  síla  nadšení  v  ní  plane. 
Neříkala  to,  Jeroušku,  nebude  tak!  Stvoříme  si  i  zde  svůj  svět,  jen 
chtěla.  Dobrými  a  pracovitými  můžeme  být  všude  —  Vezmu-Ii  úlohu 
do  ruky,  zapomínám  na  všecko  a  taková  síla  opět  ze  mne  proudí 

—  snášet  chci  všecko,  jen  když  hraju.  To  nyní  jsme  tak  slabé,  že 
jsme  již  kolik  dní  nehrály. 

Ruda.  Ona  snad,  ale  se  mnou  je  to  jiné.  Tak  —  včera  mi 
poslal  řiditel  Cypriennu,  viděla?  Perou  se  o  ni  herečky,  že?  Ale 
já  se  jí  učit  nebudu  —  Hrála  ji,   holka,    řeknu  to  íiditeli,   učila  se 

—  haha,  zadarmo  dřít  se  nebudu.  Nemám  chuti  do  učení,  co  umím, 
to  hraju,  ale  jinak  —  mé  doufání  jinde  kotví,  a  když  si  pomyslím, 
že  pojedeme  dál  a  dál  od  Ludy,  —  když  si  pomyslím  na  slova  té 
baby,  všechno  se  ve  mně  trhá! 

Hela.  Ale  —  přece  ji  má  rád. 

Ruda,  Má,  má  —  a  smějme  se,  smějme  se  řečem  hloupé 
baby!  A  dala  mi  župan,  můj  nový  župan  —  obléká  se  v  něj  no, 
nejsme-li  pak  hezcí?  Vzhlíží  se  v  zrcadle,  pak  jde  ke  stolu,  kde  jsou 
podobizny  a  kytice.  Podívala  se  na  jeho  oči  —  na  jeho  krásné  oči, 
hluboké,  plné  modra  ...  Mé  krásné  oči !  Jak  vás  miluji,  jen  vás, 
jen  vás!  Obrátí  se  k  Hele.  Něčím  jiným  by  měla  být,  tak  pěkně 
mluví,  ráda  poslouchám  její  tlachy,  ale  pro  divadlo,  myslím,  že  se 
nehodí.  Což  psát  básně,  knihy? 

Hela.  Už  jsem  se  také  pokoušela,  ale  nechám  toho,  až  budu 
starší,  žertovně  až  se  třeba  jako  ona  zamiluji;  ale  psát  o  tatínkovi, 
o  mamince,  o  studentech,  o  dovádění  —  Icoho  by  to  bavilo? 

Ruda.  Může  napsat  jednou  naši  historii,  melancholicky  jak  jsme 
se  měly  rády  v  zimě  —   o  hladu    —    na  Bílou   sobotu.    Obejme  ji. 
Napiš  to  jednou,  hlupáčku  můj,  hladí  ji  po  tváři  napiš  o  hloupé  Rudě,. 
jak  se  dávala  bez  výhrady  —  a  lidé  jak  na  ni  láli  —  Klepot.  Kdo  je? 

Hlas  za  dveřmi.  Listonoš. 

Hela  běží  ke  dveřím.  To  bude  jistě  od  maminky.  Rychle  otvírá 
a  ve  dveřích  bere  list.  Zklamané.  Ne,  to  je  pro  ni. 

Ruda  nevstávajíc  od  podobizen,  klidně.  A  to  jistě  ten  žid  — 
Vztáhne  nedbale  ruku  po  listu.  Co,  Třeboň?  Luda?  Ludánek!  Ah ! 
Líbá  list,  spěšně  rozbaluje  a  čte.    „Miloušku!"  Rozjařene  hledí  do  listu. 


Digitized  by 


Google 


592  Abigail  H.  Horáková: 


O,  můj  Ludol    čte,  pojednou  se  jí  obličej  ménf,  pustí  list,  a  obé  pěsti 
vzpřičí  nad  hlavou.  Skoro  zařve.  Ó,  ó,  už  to  je  —  už  to  je  —! 

Hela.  Rudo  —  co,  co? 

Ruda  jako  beze  smyslů.  Už,  už  to  je  —  ve  vzduchu  to  viselo 

—  a  ona  to  strhla,  ta  baba  to  strhla  I 

)ako  beze  smyslů  klesá  k  zemi  s  rukama  zaťatýma. 

Hela.  Rudo,  pamatovala  se  — 

Ruda.  Ona  to  strhla !  Opře  se  o  Helína  ramena.  On  mne  ne- 
chává, on  mne  nechává!  Ach,  ach,  ach  —  chal  Vrhá  se  k  zemi  a 
tluče  v  křečovitém  pláči  pěstmi.     Konec  se  mnou,  on  mne  nechává! 

Hela.  Není  možná,  Rudynko  — 

Ruda.  Zde  to  má,  zde,  zde!  Podávají  list,  zatínajíc  zuby.  Ne- 
chává, nechává! 

H  e  1  a  bere  list,  čte.  „Odjíždím  na  dobu  neurčitou  do  Uher  a 
loučím  se  s  tebou  na  vždy,  má  Rudy  —  buď  šťastna  a  zdráva. 
Přikládám  —  zarazí  se  maličkost  na  posilněnou  —'' 

Ruda.  Co  —  co  to? 

Hela  stlumeně.   Desítku  jf  posílá  — 

Ruda.  Chachacha,  desítku!  chachacha!  Oh,  za  tu  se  už  tahle 
rána  snese!  Helo  —  vždyť  on  mne  měl  jen  —  vždyť  on  mne  měl 
jen  za  holku!  Náhle  divoce  vyskočí.  Pro  víno  běžela!  A  likéry  ať  ji 
baba  zatracená  dá!  Utíkala,  utíkala  —  pit  chci,  pit! 

Hela  chytá  ji  kol  krku.  Rudynko  má  ubohá,  Rudynko  — 

Ruda.  Ach,  nechala  mne,  nechala  —  to  není  možná.  Chytne 
psaní.  „Na  dobu  neurčitou  — "  haha,  lotře,  lotře!  Kde  nalezl  by  se 
větší?  Lháři!  Pláče  a  spíná  křečovitě  ruce. 

Hela  klečíc  před  ní.  Neplakala,  Rudynko  —  pro  boha  ji  prosím. 

Ruda.  Ah,  co  ona  ví?  Na  něm  kotvil  můj  život,  co  pak  ona 
ví  —  nezkušená,  hloupá?  Ale  já,  já  —  všecko  dát,  radostně  hy- 
nout—  přece  samo  sebou  nestalo  by  se,  ale  že  on  nechtěl  dítěte, 
proto  jsem  si  hřích  strhla  na  krk!  Haha,  chtěl  mlt  volné  ruce  — 
proto  stůňu,  proto.  Lotře! 

Hela.  Rudo,  Rudo,  úzkostné  nemluvila  to,  neříkala  to  —  bojím 
se,  bojím. 

Ruda  zpurně.  A  co  se  bude  bát?  S  ní  bude  také  tak,  ať  je 
chytrá.  Využil  mne  —  a  konec !  Hrozí  jí  u  hlavy.  Nemilovala,  nedávala 
se  z  lásky,  ta  přinese  jen  bídu  a  zmrzačení,  žádný  chlap  za  to  ne- 
stojí —  fi,  lotře  !  —  radš  za  peníze,  za  peníze,  za  peníze  I  Skoro 
bez  sebe  skočí  ke  dveřím  a  zvoní. 

Hela  v  zoufalém  pláči.  Ne,  ne.  Rudo  —  co  dělá?  Ani  za  pe- 
níze, Rudynko,  za  nic  na  světě  —  pamatovala  se,  vždyť  máme  di- 
vadlo! Rudo,  Rudo  —  šla  se  mnou  ven  —  nemohu  zde  zůstat, 
zbláznila  bych  se. 

Ruda.  Šla  ke  klukům,  dovádět,  rozesmát  se  —  a  nechala  mne! 

Hela.  Ne,  nepůjdu  —  všichni  se  mi  hnusí  —  zde  nemohu 
zůstat  —  bojím  se  jako  v  nejtmavějším  sklepě  —  šla  se  mnou  ven 

—  stromům  —  ptákům  naslouchat  —  někam  k  vodě  —  uvidí,    že 
zapomene  — 


Digitized  by 


Google 


Kudy  kráčely 


593 


Ruda.  Dala  pokoj,  nejsem  na  romantiku  naladěna! 
Hela  věšíc  se  na  ni.    Rudynko! 

Výstup  3. 
Předešlé.    Domácí  (hostinská),  tlustá  tvrdá  matrona. 

Domácí.  Slečinka  zvonila. 

Ruda  temně.'  Paní  domácí,  pošlete  sem  toho  žida ! 

Domácí.  S  radostí,  vždyť  pan  továrník  — 

Hela  plna  smrtelné  úzkosti  vrhne  se  k  Rudě.  Rudynko,  pro  boha 
ji  prosím  — 

Ruda.  Držela  hubu,  nebo  ji  vyrazím! 

Hela.  Už  zas  je  surová  —  ale  já  se  proto  nehněvám  —  na- 
dávala, chce-li,  —  nepustím  —  nedělala  to !  Levicí  držíc  Rudu  mává  pra- 
vicí proti  domácí.  Paní  domácí,  jděte  pryč,  ona  neví,  co  dělá,  —  je 
nemocná,  jděte!    Rudynko,  Rudynko  má! 

Ruda,  Táhla,  táhla  ode  mne  —  k  ševcům,  do  chalup,  k  ba- 
bám, ke  mně  se  už  nevracela!  My  se  k  sobě  nehodíme. 

Hela.  Rudo! 

Domácí  ji  vystrkuje.    Půjdeme  spolu,  slečinko  malá  — 

Hela  zmítajíc  se  v  náručí  domácí.  Rudo  — ! 

Ruda  zamává  proti  ní  rukama  a  odvrátí   se 

Už  sama.  Za  domácí  a  Helou  zapadly  dvéře.  Slyšeti  pouze  ojedinělé  vý- 
křiky z  chodby...  Eh,  ař  jde,  ař  jde!  Ař  všechno  jde!  Trhá  podo- 
bizny, kytice  se  stolu  hází  ke  kamnům.  M  jde  —  a  ař  tedy  —  — 
Klesne  na  pohovku,  hlavu  zaryje  do  podušek  a  dá  se  do  usedavého  pláče. 
Za  prudkého  jejího  stkáni  padá  opona. 


38 


Digitized  by  LjOOQIC 


=-í=???H^ 


Viktor  Dyk : 


Scéna  z  „Nové  Heloísy". 


Milorde,  ustávám  v  prostřed  noci. 
Ni  chvíli  nenašel  jsem  klid. 
Mně  srdce  bouři  nelze  zmoci. 
Přeplněn  příliš  je  můj  cit. 
Po  šesti  letecíi!  Doba  dlouhá! 
A  človělc  skoro  nežije; 
bouří  se,  protestuje,  rouhá. 
A  vzdychne  v  posled :  Julie" ! 

Já  zřel  ji,  slyšel  .  .  .  Jaká  chvíle ! 
A  jaká  změna  za  šest  let! 
Já  poutník,  který  nemá  cíle, 
a  ona,  která  blaží  svět! 
Přítele  titul  přijal  skromně 
De  Saint-Preux  místo  odměny. 
Isem  host  teď  v  Juliině  domě 
jen  třicet  kroků  vzdálený. 


Já  s  [urskýqh  vrchů  hleděl  dolů 
na  jezero,  kde  spí  můj  sen. 
Já  hleděl  v  rozkoši  a  bolu. 
Společně  obé  cítím  jen! 
Nade  mnou    vrcholy  hor  v  sněhu. 
Jezera  lesk  zřím  stříbřitý! 
Já  sestupoval  k  jeho  břehu. 
Milorde!  Zvláštní  dojmy  ty! 

Nějaká  hrůza  srdce  jala, 
a  neznám  její  příčiny. 
Mne  rychlost  pošty  polekala, 
jež  nesla  mne  v  ty  hlubiny. 
Podivný  návrat  do  své  vlasti! 
Neznámá  tíseň  stesknělá! 
Ve  Vevai  počal  jsem  se  třásti, 
a  úzkost  hrdlo  sevřela. 


Milorde,  píšu  psaní  v  zmatku, 
však  vina  na  tom  není  má. 
Je  nutno  počít  od  počátku, 
kde  konec  nejvíc  zajímá. 
Má  cesta!  Chvíle,  které  děsí! 
Obraznost  v  ní  se  rozvíjí. 
Milorde,  problém  představte  si: 
jak  čas  as  změnil  Julii? 


Co  přijde,  nepřekvapí  čísti 

vás  s  jemným  vkusem  básníka. 

Mně  nechutnalo  ani  jísti 

„u  hostinného  kamzíka". 

A  pak  jsem  teprv  dýchal  znova, 

když  vyzvěděl  jsem  konečně, 

že  v  Clarens  paní  Wolmarová. 

Já  oddychl  si.    Skutečně! 


Digitized  by 


Google 


Viktor  Dyk:  Scéna  z  „Nové  HeloYsy" 


595 


Dřív  byly  chvíle,  kdy  jsem  zmíral  Já  také  toužil  svého  času! 

napiatým  nitra  čekám'm.  Rouhavé  shovte  myšlence. 

Klus  volný  koní  srdce  svíral,  Leč  nyní  s  malým  chvěním   hlasu 

zastávka  byla  zoufáním.  jsem  pravil  (...dětem?  milence...?) 

Než  dnes  bych  zdržet  chtěl  ty  koně,       ,,     ^,^     .,x   .x  .   t.  _.  ^ 

dnes  chtěl  bych  jeti  míli  den.  r^^^^^^f .  "'l^^'  láskyhodné, 

Milorde,  vizte:  hlavu  kloně  (f^  J""^!  PV""  ^^^.^2  .     ,x 

já  přijíždím  sem  do  Clarens!  ^!."^  (^^^^  iff  l\'''*'^'  ^"^"^'^ 

^    '^  *  připadá  velká  úloha. 

Dům  její  I  Stál  jsem  přede  vraty . . .  Rodičů  dostihněte  vzorných, 

Vteřinou  každou  žil  jsem  skon.  řád  zachovejte  prastarý. 

Za  plotem  tím  sen   skončil  svátý.  Šlechetní,  plni  mravů  dvorných 

Ohlásit  šel  mne  postillon.  zvedněte  jednou  Švýcary  1" 

Nebyli  doma!  Oddech  zase!  ....    ^        _.       ,,  .   ... 

Svět  nalíčil  se  do  smava.  Milorde   srdce  někdy  bije 

Tu  na  ulici  zamihla  se  Y^i'""!*.^'  ,í  'f  '^'í''"v  . 

milená  tolik  postava!  ^  člověk   který  výmluvný  je, 

^  se  bojí  hledět  do  očí. 

Ta,  která  mojím  světem  byla,  Však  zdá  se,  že  řeč  moje  byla 

ta,  pro  níž  bylo  lehko  mřít.  řeč  Demosthénská  doslova. 

Dvacíti  mojich  roků  milá.  Pani  de  Wolmar  políbila 

Jaká  to  bouře  I  Jaký  klid  I  mne  aspoň  za  ni  poznova  I 

~  H  ~  ~  ~  H  Z!  HHZ  Někdejší  milá,  chtěl  jsem  psáti. 

Ne,  milá  už  to  nebyla. 

«_  _. Je  nad  minulem  mamo  lkáti: 

skončena  naše  idylla. 

Zde  lyrického  konec  vznosu,      •  My  byli  jiní.     Všechno  jiné. 

jejž  míval  pro  nás  mladý  věk.  Vášnivých  konec  záchvatů. 

Mateřsky  klidný,  bez  pathosu  Já  zřel  jsem  děti  na  nevinné, 

jsem  cítil  na  rtech  polibek.  Milenka?   Matka  byla  tu. 

Ne  zašlé  doby  vášeň  dravou,  ^  „^„,  ^^j^^^^  ^  „^^„j  ^j,y„. 

I   *>yjo  nutno  světu  skryt.  ^^^j^  „^„^5^,  j^^^  ^^^ 

v  s\é  tv^vT/ní^^svarklS"''"'  ^ím.  milorde.  «.i  kdys  Jsme  byli 

v  sve  tvan  vazný,  svaty  Kua.  ^g^^  ^^^^^^  ^^  ^^^j  ^^j^^^  j^^^ 

Obtížná  situace  naše  Vše  v  hlavě  vili:  Matka.  Děti. 

by  zmátla  mnohé  manžele.  Sen  mládl,  plný  nádhery. 

Muž  milovníka  zfel  by  plaše,  Dům  v  Clarens . . .  Manžel.  Časy  letí. 

pln  žárlivosti  kyselé.  Ó,  dávné  chvíle  v  Meilleriel 

Pandě Wolmarvšakvzortentaktu,  ^  ^^,    ^,      j^..^ 

překonal  roh  nesnadnou.  ,    .  ^       .     .    .  .     ^     ^ 

Zřít  možno  v  pouhém  tomto  faktu  JáTtónu  marných^ 

delikatessu  příkladnou.  J,^^  j^,j^,    (^J^^^.^^  ^ 

Ty  chvíle  do  věčnosti  letí.  I  toho  slova  je  mi  líto. 
Milorde !  Zda  to  chápete  ?  De  Wolmar.  Madame.  Cos  se  chví. 
Dvé  milovábných  zřel  jsem  dětí  V  jezerních  vodách  někde  skryto 
Oh,  štěstí  moje  zakleté!  zašlého  mládí  tajemství. 

Nad  třetím  dílem  „Nové  Heloísy".  1909. 

38* 


Digitized  by 


Google 


r^- 


Karla  WelsovďSlaviková  : 


Slováci. 


(Dokončení.) 


Ve  středu  Zrýnka  již  zase  si  chodila  po  prácí,  ale  s  hlavou  ová- 
zanou. Juro,  jehož  jsem  potkala  před  mlýnem,  mne  prosil:  „PanS 
velkomožná,  prosímich,  nech  idú  zietra  s  mamičku  do  B  .  .  .  Oni 
už  sa  tam  dávno  chystajú  jít  hledat  staré  výšivky.  Oni  na  tej  cestě 
prindú  k  sebe  a  na  ty  volby  zapomenu.  —  My  budeme  zietra  kosit 
trávu  doma  na  zahradě,  tak  by  mamička  dobré  mohly  odejít." 

Šla  jsem  jí  to  nabídnout.  Souhlasila,  ale  vymínila  si,  abych  se 
oblékla  do  jejich  kroje,  že  by  se  mne  tam  ty  tetky,  když  by  věděly, 
že  jsem  paní,  ostýchaly.  Ona  že  poví,  že  jsem  dcera  její  sestry. 
Slíbila  jsem  jí  to  přes  to,  že  jsem  v  jejich  nehezkém  čepci  a  bílém 
šátku  vždy  vypadala  jako  nebožka.  To  už  v  městečku  K  .  .  .,  které 
bylo  hned  vedle,  se  zcela  jinak  nesly.  Tam  byla  přímo  radostná  po- 
dívaná. Sudorová  právě  přišla  prosit  za  Evu,  aby  jí  k  vůli  Katulince 
odpustili,  a  hned  se  nabídla,  že  by  s  námi  také  šla.  Poněvadž  mlu- 
vily, že  B  .  .  .  ce  jsou  vzdáleny  tři  hodiny  cesty,  napadlo  mne,  že 
by  to  bylo  na  Zrýnku,  která  byla  už  na  chůzi  velice  těžká,  trochu 
mnoho.  Proto  jsem  vyjednala  se  Sudorkou,  aby  nás  tam  její  muž 
dovezl ;  měli  už  po  žních  až  na  oves,  na  jehož  uzrání  čekali,  tak  to 
mohlo  být. 

Toho  dne  ničeho  se  Zrýnkou  nebylo.  Nabízela  jsem  jí:  „Zazpí- 
vejme si  tu  hornáckou  písničku,  co  máme  rozučenou." 

„Ani  sa  mi  na  to  huba  otvárat  nechce,  lebo  mám  srdco  velice 
bolavé,"  —  a  nezpívala. 

To  byla  píseii,  při  níž  se  tóny  zvláštně  v  hrdle  vytvářely.  — 
Ústa  se  nechala,  abych  tak  řekía,  líně  otevřena,  a  v  hrdle  to  zrovna 
zvonilo.  Upomínalo  mne  to  na  táhlý  zpěv  Detvanců. 

A  zas  by  byla  Zrýna  ráda  vyzkoumala,  odkud  Katulinka  spadla 
a  zase  znovu  hubovala  na  Evu.  Tato  se  k  mému  podivu  ozvala. 
Snad  měla  kuráž  proto,  že  byla  její  matka  ještě  přítomna.  „Mamička^ 


Digitized  by 


Google 


Karla  Welsová-Slavíková :  Slováci.  597 


vy  ma  pořád  před  pani  velkomožnú  snižujete  až  k  zemi.  já  som 
dycky  taká,  ako  byste  ma  bola  pod  svojfm  srdcom  nosila,  taká  věrná, 
ale  za  to  věru  nemóžem,  že  Katulinka  spadla.  Věru,  keby  vám  děti 
nechcelf  koliesat  Siluška,  to  by  sa  a  i  vám  lahko  prítrefilo.  A  včul 
si  tady  svojú  stiežnost  vyložím  před  paní  velkomožnú,  aby  si  o  mně 
nedomýšlaly,  že  som  volajaká  flandra.''  A  začala  na  prstech  rozčileně 
vypočítávat,  co  celý  den  robila:  „Polievala  som  plantu  před  mlýnem, 
lebo  bola  ako  kost  tvrdá,  a  pri  tom  som  táhala  za  sebú  kočárek  lebo 
děti  mi  povedaly,  keď  som  jich  k  Siluškovi  volala:  Naša  mamička 
nám  povedaly,  keď  ho  budem  koliesat,  že  nám,  až  sa  vrátí,  krky 
odrazí ! 

V  zahradě  som  polievala  zeleninu,  trávu  som  žala,  husy  piščaly, 
kačice  přiběhly  hladové,  kravám  žrát,  svini  žrát,  krávy  dojit,  detom 
a  pacholkovi  som  uvařila.  —  To  vám,  mamička,  šetko  nacífkovala 
do  hlavy  Mara.  To  je  prauda  —  keď  som  Katušku  vytáhla  z  vody, 
som  povedala  tej  najstarší,  tej  Úlene:  ,Vidieš,  kebysom  bola  taká, 
ako  ste  vy,  friško  by  vás  bol  Pán  Bóh  potrestal.  Tvoje  materiné 
naučenie  si  neber  k  srdcu!'  A  to  diefa  to  uznalo  a  pustilo  sa  do 
pláču  a  povedalo :  ,Keď  nesmiem  — '  a  ani  potem  nepřišla  koliesat,  tak 
se  bála.  A  vy  mamička,  to  neuznáte.  —  Vy  byste  ma  upekly  s  Marií, 
keby  to  šlo.  Spravte  volajaký  poríadok,  lebo  tu  už  viac  nebudem. 
Sama  riekáte,  Katušku  aby  mal  na  provázku  přivázánu."  Zrýnka  zů- 
stala nad  tou  nečekanou  Evinou  odhodlanosti  plímo  ztrnulá  a  ne- 
zmohla se  na  nic  jiného,  než:  „A  jaký  mám  ten  poríadok  spravit? 
Dám  na  buben,  že  šetko  předám,  dluhy  poplatim,  a  ztratím  sa  vám, 
a  budete  mat  poríadok." 

Sudorka  to  vše  hleděla  obrátit  na  žertovnou  stranu:  „Věru,  já 
som  sa  fá  chcela  opýtat,  jaký  dar  Bohu  dáš  za  to,  že  sa  Katulinka 
neutopila,  a  ty  sa  pořád  jeduješ.  Tak  už  odmakni!  Nezlob  sa  už! 
Chytni  tu  muchu  a  ušlápnl  hu  s  nohu,  aby  ti  pořád  okolo  uší  ne- 
vrnčela." 

„Očúvaj,  ty  sestro,"  pravila  Zrýna,  „věru  já  ti  nič  iného  ne- 
prejem,  len  abys  teho  dožila,  abys  malá  nevěstu.  Potem  ty  budeš 
vedet,  jaké  to  je  a  ty  sa  zobudíš!"  Sudorová  se  zasmála,  já  též 
a  všelijakými  žerty  jsme  tu  mrzutost  roztrhávaly. 

Pochvíli  tam  přišla  žena  jakási:  „Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus." 
„Ná  veky  —  vítajte  u  nás!"  vítaly  ji  obě  sestry. 

„Prišla  som  k  vám,  kedy  nám  to  melivo  dovezete,  nemáme  muky 
ani  chleba,  ani  sviňam  čo  žrát." 

„Pojďte  si  vzat  našich  hrušok,  však  viem,  že  nemáte,"  pobízela 
ji  Zrýnka. 

„Věru  nemáme"  odpověděla  žena  a  vzala  si  hrušku.  Místo  co 
ji  měla  jíst,  žmoulala  stále  jen  stopku  v  ústech,  patrně  z  rozpaků 
přede  mnou.  My  jedly  všechny,  a  ona  stále  jen  s  tou  stopkou  se  za- 
bývala. Zrýna  chodila  náhle  po  sednici  jak  rozhorlená,  tak  jako  by 
ji  ta  žena  byla  slovem  nějakým  pohněvala. 

Sotva  žena  odešla,  rozkázala  Sudorce:  „Anna,  friško  hýbaj  ven, 
vezmi  do  hrnčoka  vody  a  vylej  za  tú  bosorkú,  aby  nám  neuškodila. 


Digitized  by 


Google 


598  Karla  Welsová-Slaviková : 


Děti  moje,  to  je  bosorka !  To  som  já  od  dávna  očúla,  že  je  to  bo- 
sorka.  Už  my  máme  po  našem  mléce.  Taká  potvora!  Ledva  člověk 
trochu  teho  mléka  dožije,  a  ona  prinde  přen  (pro  ně)." 

V  poledne  šla  Mara  dojit,  a  místo  co  měla  krávě  lahodit  a  dát 
ji  zeleniny,  tloukla  ji  stoličkou,  a  kráva  mléka  nespustila. 

Teď  už  to  bylo  jisté,  že  ta  žena  byla  bosorka  a  proto  se  za- 
čaly dělat  čáry,  kterými  by  se  její  moc  zlomila. 

„Eva,"  rozkázala  Zrýna,  „na,  toto  uhlí  a  tyto  posvěcené  bylinky 
a  idz  tu  krávu  nakadit  (podkouřit)." 

„Věru  mamička,  já  nejdem,  já  to  jákžiu  nerobila,  ani  nebudem 
—  aby  sa  mi  tam  volačo  stalo.  Já  bysom  odtál  sčastlive  nemohla 
vykročit,"  bázlivě  odporovala  Eva.  „Rozkažte  mi  inšie,  čo  chcete,  ale 
čaruvat  vám  nepójdem.* 

„No  dobré,  šak  kerf  ty  si  taká  veliká  paní,  pójdem  sama." 
Ale  kráva  mléka  nedala,  ani  když  byla  podkúrená.  „Děti  moje,  to 
si  pamatajtel"  poučovala  Zrýnka,  „keď  tá  žena  prinde  k  vám,  za 
jeden  neht  jej  ničeho  z  domu  nedávajte  ani  nepožičajte,  a  keď 
umrem,  a  kerf  sa  vám  kravička  otelí,  to  majte  dobrý  pozor,  keby 
kdo  prišol  k  vám,  žádnému  nič  nepožičajte." 

Byla  při  vši  své  bystrosti  samá  pověra.  Ve  čtvrtek,  kdyby  byl 
měl  dobytek  sebe  větší  bahno  anebo  kdyby  byl  měl  zmrznout,  ne- 
směli mu  podestlat.  Na  vodníka  věřila  tato  podivná  a  nevídaná  žena 
tak  pevně,  jako  na  Boha. 

„No  počkajtel"  přišla  s  novým  nápadem:  „Šak  já  doženem 
teho  mléka.  Ráno  před  slunka  východem  vytáhneme  z  jejich  nárož- 
nika  (hrot  střechy)  tri  slámky,  ze  plotu  tri  drievka,  potem  vezmem 
z  jejich  domu  človečinec,  a  to  zapálíme  a  s  tím  tu  krávu  nakadíme.* 
Skutečně  to  udělali,  a  kráva  jim  mléko  dala.  Nu,  prozatím  bylo  dobře. 

OdpĎldne  jsme  jely  do  těch  B  . .  .  plachty  kupovat.  Já  ovšem 
v  jejich  kroji. 

Zrýna  by  toho  byla  na  mne  navěšela  jako  ta  Duriška  na  tu 
dceru.  Pacholek  Martin  mi  můj  neupřímný  kompliment,  který  jsem  mu 
o  jeho  tanci  udělala,  vrátil,  neboř  mi  povídal:  „Prečo  oni  nechoďá 
pořád  v  sedláčkem  kroji?  Sú  oni  pěkná  roba,  ani  panenka  tak  ne- 
vyzierá  věru.  A  majú  oni  pěkné  zuby,  ak  keď  jich  tam  natluče.  Ale  jeden 
Amerikán  tady  u  studny  povedal,  že  majú  ty  zuby  navlečené.**  Já  se 
smála,  ale  Zrýna  se  na  něho  obořila:  „Ty  trúbo  sprostý,  čo  ty  to 
hovoříš?  To  sú  zuby  od  Boha  nebeského,  to  je  dar  veliký.  A  kdo 
to  povedal  —  já  to  věru  neočúla.  Samko  Krbica.  Ten  fičúr  starý 
plesnivý?" 

Gašpar  toho  dne  zářil  as  tak,  jako  když  jsme  jeli  do  N.  Města. 
Ponejprv  kosil  trávu  kosou.  Všichni  ho  obdivovali,  jak  mu  to  pěkně 
jde,  a  on  celý  blažeností  až  svítil. 

Za  chvíli  starý  Sudora  vjel  bravurně  do  dvora.  Když  Zrýnka 
spatřila  sestru  vyšňořenou  na  voze  sedící,  divila  se:  „Prosím  fa,  ty 
vyzieráš,  ako  neviem  aká  rychtárka  najbohatšá."  Sudorka  hned  vstala 
a  udělala  nám  místo  na  hlavním  sedadle  a  sama  si  sedla  na  protější 
holé  prkénko.  „Já  som  měkká  —  tvrdé  sa  s  měkkým  hodí,"  smála  se. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  599 


Kousek  za  mlýnem  potkali  jsme  četníka.  Zrýna  ho  pozdravila 
a  ptala  se:  j^Kam  idú,  pán  četničko?"  Pyšný  pán  četničko  něco  za- 
mumlal nedbale,  čemu  jsme  nerozuměly.  ^Nóóó  —  už  som  ho  viděla 
a  i  dofího  som  viděla, ""  udělala  si  Zrýna  s  povržením. 

Velice  zívala  a  omlouvala  se :  „Já  som  dnes,  moji  ludé,  ani  sna 
nemalá,  lebo  mi  tá  faleš  pořád  stála  před  očima.  Potem  sa  mi  už 
ani  modlit  nechcelo,  a  tak  som  zmýšlala  novu  piesničku.  Já  jim  hu 
poviem  —  bude  sa  jim  lúbit  lebo  nebude."  Měla  to  ještě  rozházené 
a  neurovnané,  a  za  častého  sebeopravování  mně  to  zpívala. 

„Prečo  sme  Slováci  tak  neščastní  —  prečo  sme  Marfarom  tak  ne- 
vzácni?  Bóh  nás  šetkych  stvořil,  svú  krví  vykúpil  jak  své  dietky. 
Od  jakživa  Slovák  v  Uhrách  býval,  Maďar  se  z  Asie  k  nám  pritúlal. 
Chcel  u  nás  pánom  být  —  Slovákou  vyhubit,  to  si  žádá.  Slováci, 
Slováci,  už  nespěme,  —  už  sa  z  tvrdého  sna  preburfme,  —  že  sme 
my  Slováci,  v  uherskej  krajině  si  povedzme."  Přes  tu  chvíli  opřela 
pátravě  o  mne  oči,  aby  si  dojem,  jaký  na  mne  svou  písní  udělala, 
ze  mne  vyčetla  a  zeptala  se:  „Pravda,  móže  to  tak  but?  Já  to  len 
tak  sprosto,  po  slovensky  zmýšlám."  Povzbudila  jsem  ji  a  ona  zpí- 
vala dál.— 

„Maďar  si  svú  rieč  vychvaluje  a  svój  rodný  jazyk  zachraňuje  — 
že  on  bol  Maďarom  a  bude  Maďarom,  tak  si  povie.  Slovák  si  svoju 
rieč  tiež  má  chválit  a  svůj  rodný  jazyk  si  zachránit.  Že  bol  pru  de- 
dicom  v  uherskej  krajině,  tak  má  pravit.** 

Když  to  dozpívala,  pravila  si:  „Možná,  že  ešte  nečo  zmyslfm, 
ale  keď  som  malá  v  noci  hlavu  za  tú  obosorovanú  kravú  obrácenu, 
mi  to  tak  neišlo.  Ale  ešte  mosím  čtyry  vrše  zmyslet.  Já  chcem  složit, 
prečo  Maďar  je  nad  Stovákom,  že  mu  Slovák  neblíží  (neubližuje).  Len 
aby  sa  to  štemovalol**  Pokoušela  se  skládat  dál,  a  když  jí  to  nešlo 
dohromady,  řekla  nakloněna  ke  mně,  skoro  šeptem:  „Tuto  na  tom 
vozi  to  nespravím,  to  mosím  sama  na  posteli,  keď  ležím.  Prauda, 
dostala  bych,  keby  ma  volakdo  očúl,  jak  ten  pán  Valášek!**  Sudora 
na  kozlíku  stříhal  ušima  jako  kůň,  jen  aby  mu  ze  Zrýnčiné  písně 
nové  nic  neušlo. 

Ona  na  všechno  udělala  písničku.  Když  ji  kdesi  ve  světě   jistý 
malíř  pro  její  zajímavý  typ  vymaloval,  hned  si  zpívala: 
„Preto  som  sa  od  malárou  vymaluvat  nechala, 
aby  jednúc  tem  mým  detom  ta  památka  zóstala.** 

Když  jsme  už  byly  v  poslední  dědině  před  B  .  .  .  .,  spustil  se 
prudký  liják  s  kroupami.  Schovaly  jsme  se  do  nové  hospody.  Su- 
dorka  se  rozhlédla  a  po  tichounku  si  notovala: 

Čapnime  (tleskněme)  si,  mládenci, 
v  tomto  novém  hostinci. 
Tady  bude,  čo  má  být. 
Tu  sa  budu  chlapci  bít. 

Mrzutá  hostinská  nás  přivítala:  „Čo  vám  dám?  Goralu?"  „Já 
hu  nechcero  ani  do  b6ty,*'ozvala  se  pohrdlivě  Zrýnka.  „Doneste  nám 
vína!"  rozkázala  jsem.  Za  chvíli  nám  přinesla  něco,  o  čem  jsem 
se  domnívala^  že  to  nabrala  někde  na  dvoře  v  louži.  Když  jsem  jí 


Digitized  by 


Google 


€00  Karla  Welsová-Slavíková: 


to  vyřídila,  pustila  se  do  nás :  „Kerf  to  móžú  páni  pít,  vy  teprva, 
kerf  ste  sedlačky.  Napité  sa  goraly  —  vínu  rozumejú  len  páni.* 
„Bar  aj  sme  sedlačky,  pálené  v  našem  dome  nepřebývá,  chýraa  keď 
máme  robotnikou!''  ozvala  se  sebevědomě  Zrýna  a  už  otvírala 
ústa  a  málem  by  by  byla  hostinské  pověděla,  že,  jsem  paní  velko- 
možná atd.  —  Ale  sama  mne  do  kroje  nastrčila,  musila  tedy  ná- 
sledky nést.  Byla  to  pro  mne  zajímavá  podívaná,  jaký  boj  se  jí  v  obli- 
čeji odehrával. 

Déšf  šťastnou  náhodou  dlouho  netrval,  a  my  mohly  jet  dál.  Su- 
dora  se  pokusil  přece  napít  —  ale  jen  se  otřásl,  Sudorka  lízla  a  Zrýna 
šetrná  vypila  své  i  moje  víno.  Když  jsem  se  tomu  podivila,  že  to 
mohla  vypít,  řekla  rozmarně:  „Do  dobrého  pytla  sa  móže  bar  čo  vy- 
sypat." 

Jakmile  jsme  přijely  do  B  . .  .  .,  vyvolávala  Zrýna :  „Ideme  ku- 
povat staré  vyšívané  plachtýýý."  Když  to  na  kolika  místech  ozná- 
mila, vstoupily  jsme  na  radu  Sudorčinu  do  jednoho  ji  už  známého  sta- 
vení, a  ženy  tam  se  svými  věcmi,  které  měly  na  prodej,  za  námi 
běhaly. 

„Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus!  Ideme  sa  pozret,  máte-li  ně- 
jaké staré  vyšívánie  na  prodej."  S  tím  vstoupily  obě  sestry  do  sta- 
vení. Sudorka  se  hned  prohlásila,  že  už  u  nich  jednou  kupovala, 
představila  svou  sestru  a  Zrýna  zase  mne:  „To  je  mojej  sestry  céra 
z  Dubovan,  za  gráfovým  prvým  kočišom  vydala!"  Stařenka,  která 
už  málo  viděla,  řekla  na  tuto  lež:  „Já  som  to  poznala  hned  dle  fy- 
simónie,  že  ste  rodina."  Zrýnka  se  ušklíbla  jak  Mefisto  a  prohlížela 
sednici.  Přistoupila  k  obrázkům  na  stěně  visícím  a  četla  nahlas: 
„Nývork.  Samých  Amerikánou  vidím  všade."  — 

„To  je  mój  syn  a  i  s  dietkami  —  on  sa  tam  oženil  a  dobré 
mu  ide."  Zrýna  slídila  po  zdech  dál:  „A  trúbu  kdo  má?"  „To  je 
fajérverská  —  nech  Pán  Bóh  vychrání,"  se  zbožným  strachem  odpo- 
vídala dále  stařenka. 

Hospodář  přišel  na  chvilku  s  pole  a  ukazoval  otlučené  klasy 
od  lijáku  a  krup,  a  vzdechl :  „To  už  je  trojí  semeno  preč."  Aniž  by 
si  nás  dále  všiml,  odešel. 

Zatím  tam  za  námi  přišlo  asi  devět  žen,  a  třebaže  jim  Sudorka 
a  Zrýnka  byly  neznámy,  měly  se  k  nim  jako  ke  starým  známým. 
Mne,  ačkoliv  jsem  měla  na  ^sobě  vše  tak  jak  ony,  si  prohlížely  jako 
bílého  vrabce.  A  kdo  je  to?  „To  je  mojej  sestry  z  Dubovan  céra 
za  prvým  gráfovým  kočišom  vydatá,"  opakovala  Zrýna  svou  lež.  Po 
tomto  představení  následovalo  nedůvěřivé  mlčení.  Po  chvilce  jedna 
kurážnější  řekla  pochybovačně :  „To  mosá  být  volajaká  paní."  „Čo  som 
volajaká  cigána?  Šálim  já  volakoho?"  ozvala  se  uraženě  Zrýna. 
„Veď  má  také  fajnové  ruky  a  prstýnek,"  namítala  nevěřící  Slováčka. 
„Pozrite"  —  a  roztáhnouc  všech  pět  prstů,  přesvědčovala  je  Zrýna, 
—  „a  íá  nemám  prstýnek?  Mosí  ona  robit?  Jáj  Bože!  Čo  myslíte, 
tá  sa  má  dobré!  Čo  by  robila,  šak  nemosí  robit  nič."  Podle  úsměvů 
žen  jsem  poznala,  že  jí  ještě  nevěří.  Prohlížely  si  mne  tak,  jako  bych 
byla  dřevěná   panna,  kterou   si  chtějí  na  jarmace  koupit.     Slováčky 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  601 


tam  přinesly  po  většině  na  prodej  starodávné  čepce  a  konopné,  bíle 
vyšívané  a  prolamované  rukávce,  o  které  ani  jedna  ze  sester  nestála. 
Čepce  dávaly  po  dvaceti  krejcaHch,  rukávce  po  koruně.  „Na  čo  sú 
mi,  pravila  jedna,  kerf  sa  to  nenosí!**  Jak  to  není  v  módě,  je 
to  bezcenné,  a  ani  doma  ku  práci  to  neoblíknou,  tak  se  bojí  hlou- 
pého venkovského  posměchu. 

„Čepců  vám  předám  bar  kolko,**  pravila  jedna  z  mladých  žen, 
„ale  plachtu  nie.**  .  „Ty  věru  móžeš  předat  záponnú  plachtu  — 
šak  nemáS  nič,  žádné  děti,  ani  brucha  nemáš.  Brucho  máš  rovné  ak 
kost  od  chrbáta  (hřbetu),**  tak  ji  přemlouvala  Zcýnka  ku  prodeji.  Zatím 
některé  už  poosmělené  ženy  klekly  si  za  mými  zády,  když  jsem  byla 
zabraná  prohlídkou  vyšívání,  a  prohlížely  mi  vespod  sukně.  Jáj  I  zvo- 
laly s  vítěznou  jistotou,  „sú  to  paní,  majú  panskú  (městskou  ženskou) 
košuiu  na  spodku.** 

Zrýna  se  obrátila  pomalu  a  důstojně  jako  kněz  a  pokárala  je: 
„Snad  by  žena  žene  pod  sukně  sa  nedievalai**  a  Sudorka  se  k  ní 
přidala:  „Čo  by  malá  tam  prezierat  žena  ženu.**  Lhaní  šlo  Zrýnce 
znamenitě,  ale  když  mne  měla  pojmenovat  „Kačka**,  jak  si  to  se 
sestrou  smluvily,  řekla  to  tak  nesměle  a  s  takou  omluvou  v  oku,  že 
už  dle  toho  musily  ženské  poznat  náš  klam. 

Když  je  obě  sestry  tak  jadrně  okřikly,  už  si  Slováčky  netroufaly 
nahlas  něco  říci,  ale  ta  nedůvěra  se  tam  přímo  hmatatelně  ploužila, 
a  ony  potají  se  chychňaly  do  hrstí.  Já  zaslechla  v  tom  utajovaném 
smíchu:  „A  jaké  směšné  štífličky  majú.**  Měla  jsem  na  nohách  boty 
z  nejjemnější  kůže,  ve  kterých  jsem  hrávala  Oazdinu  robu,  a  ty 
ovšem  vyhlížely  vedle  jejich  venkovských  těžkých  bot,  do  kterých 
si  dávaly  onuce  —  a  po  případě  i  slámy  nastlaly  —  jako  dětské.  Mimo 
to  tam  se  nosily  skřčovačky  o  mnoha  drobounkých  záhybech,  což 
moje  boty  neměly.  Už  jsem  měla  toho  posměchu  pomalu  dost.  Při- 
padala jsem  si  jako  ten  Tyrolák  na  známém  Defreggrově  obraze 
a  už  jsem  se  chtěla  prohlásiti,  když  mne  Zrýna,  která  také  tu  po- 
známku slyšela,  předešla  tímto  výkladem:  „Vy  hlúpél  To  sú  fajnové 
štífle,  ako  gróf  nosí.  Čo  by  jej  ten  její  muž  nekupil?  Verfjim  dobré  ide!** 

„A  očúvajte  vy,  „Kačka,**  stoupla  si  jedna  ze  Slováček  přede 
mne.  „Kerf  ste  vy  z  Dubovan,  dozajista  znáte  Brigítku  Halasech.** 
Vytřeštila  jsem  na  ni  oči  a  duchapřítomná  Zrýna  hned  mi  pomohla 
z  bryndy:  „A  čo  vy  myslíte,  že  je  ona  volajaká  klebetnica,  že  ona 
volakam  chodí?  Ona  je  usilovná  a  poríádná,  ona  ludí  ani  v  dedine 
nezná.**  —  „Věru  ani  já  nie!**  pomáhala  jí  Sudorka. 

Na  to,  jako  by  si  už  na  mne  zvykly,  vykládaly  si  o  všelijakých 
svých  ženských  bolestech  a  nemocech.  Ze  Zrýny  se  rady  ovšem 
jen  sypaly,  a  lak  byly  potom  všechny  oči  místo  na  mne,  na  ni 
obráceny. 

„Děvčátko,  nemáš  čo  robit?**  ptala  se  Zrýna  dítěte  as  třinácti- 
letého, které  jí  tam  při  těch  hovorech  překáželo  a  které  tak  chtěla 
dostat  ven  ze  sednice.  „Já  som  ráda,  že  si  sadnem,**  odpovědělo  jí 
udřené  dítě  a  ze  žertu  si  posadilo  jeden  z  čepců  na  hlavu.  A  Zrýna 
zděšeně:  „Nedávej  si  čepec  na  hlavu,  lebo  sa  zkurvíš.** 


Digitized  by 


Google 


602  Karla  Welsová-Slavlková : 


Stará  babička  vypravovala  také  ze  svého  života,  jak  kdysi,  když 
byla  ještě  mladá,  šla  v  pravé  poledne  s  pole  domů,  jak  jí  čosik 
vběhlo  pod  spodník  (jejich  košile)  a  zástěře  i  spodník  na  hlavu 
hodilo.  Ona  myslela,  že  to  polednice,  ale  Zrýna  jí  to  jinak  vysvětlila : 
„Babička,  to  sa  praskla  zem  a  ten  zemný  luft  vás  podfúknul.  Mdžte 
být  ráda,  že  ten  zlý  vietor  vás  neofúknul.  (Mrtvice  neranila.)** 

Hoch,  mladý  výrostek,  babiččin  vnuk,  se  babce  smál  a  po- 
směšně se  o  ní  vyjádřil,  ale  Zrýna  se  jí  ihned  zastala:  „Ty  buď 
rád,  že  máš  babičku,  ty  si  mladý,  ty  babičku  nezaštráfuj!  Nehnevaj 
sa  na  mňa,  že  fa  zaštráfujem,  ale  ty  čuč,  lebo  je  nás  tu  dvanáct 
žen,  a  tys  malý  chlapec." 

„Tak  vás  hledám,  jak  ten  cigán  teho  farára,  kerf  sa  chcel 
zpoviedat,"  vpadla  do  dveří  ještě  jedna  Slováčka  s  vyšíváním. 
Zrýna  od  ní  koupila  plachtu  a  pak  ji  vyzvala,  aby  nám  to  pověděla,, 
jak  to  bylo  s  tím  cigánem. 

Tomu  říkala  Zrýna,  že  to  umí  podnarazit,  chtíc  tak  docíliti,  abych 
hodně  věcí  slyšela. 

„B6že  mój,  verf  to  nič  néni,  to  my  len  tak  na  parádu  povieme.* 
„Ale  my  to  neznáme!"  nutila  ji  Zrýna. 

„No  tak  vám  to  poviem :  Cigán  sa  zpovídal,  a  farář  se  ho  pýtá : 
„Cigán,  čo's  zhřešil?**  ,Ukradol  som,  ponížené  prosím,  hodinky.'  Ten 
farář  jich  mal  v  zpovědnici  v  kůtku  zavěšené,  a  on  mu  jich  vzal!** 
řekla  mimochodem  nám  na  vysvětlenou. 

„To  mosíte  navrátit  mój,**  pravil  mu  ten  farář.  ,Nech  si 
jich  oni  vezmu.*  „Já  jich  nechcem,  néni  sú  moje.**  ,Cigán,  očuješ^ 
mosíš  jich  navrátit.*  „Šak  aom  jich  chcel  navrátit.** 

Farář,  kerf  ho  vyzpovídal,  chcel  si  jich  vzat  —  a  boly  preč.  ,1  to- 
bol kujón  jeden  a  dával  mi  jich,*  povedal  ten  farář.  No,  a  to  je  šetko.* 

„Věru  a  i  já  viem  volačo  o  farářovi  povedat,**  ujala  se  slova 
Zrýna.  Na  všech  ženách  byly  znatelný  veliké  laskominy  a  skorá 
všechny  si  pohodlně  posedaly. 

„Jedna  žena  malá  velice  ráda  farára,"  načala  Zrýna  tónem,. 
jakým  začínáme  pohádky.  „Kerf  vystrojila  muža  volakde,  už  farář 
prišol  za  ňú.  Ten  muž  bol  ale  chytrý. 

Bolo  to  tak  blízo  kostola,  a  ta  jeho  žena  išla  před  večerom  na 
zpoverf  k  temu  farářovi,  čo  hu  lúbil.  A  on,  ten  muž,  kerf  vedel,  že 
sa  už  na  tu  zpoverf  strojí,  oblékol  si  také  čierné  rúcho,  —  volakde  si 
ho  zaopatřil  —  a  vbehol  prvý  do  tej  zpovědnice.* 

Při  tomto  vyprávění  zvědavý  hoch  výrostek  se  postavil  před 
Zrýnku  s  otevřenými  ústy  a  přímo  hltavě  ji  poslouchal. 

Zrýna  se  zarazila,  nebof  si  ho  teprve  zase  znovu  uvědomila 
a  zeptala  se  jeho  babky:  „Máte  husy?  A  nepase  ten  chlapec?" 
„Nemáme.  Na  vajcách  neboly  zárody,**  odpavěděla  stařenka.  „Dett 
hýbajte,  „idzte  sa  okúpat,**  rozkázala  Zrýna  hochu  i  děvčátku, 
které  také  ještě  v  sednici  bylo.  „Dětem  netřeba  být  pri  starých 
ludoch.**  Děti  se  konečně  nerady  sice,  ale  přece  loudavým  krokem 
odebraly  ze  sednice  a  Zrýna  svému  vděčnému  publiku,  které  sedělo 
spokojeně  jako  v  divadle,  vykládala  dále:    Tam  v  tej   zpovědníci  si 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  603 


ten  její  muž  sadol,  aonaišlasa  mu  zpoviedat.  A  už  sa  mu  zpoviedá: 
,Prosímich,  čo  bych  len  ternu  mužovi  urobila,  aby  sa  mu  volačo  stalo. 
Nebudu  moci  k  nám  chodit.* 

„ Vieš  čo  ?"  pravil  jej  ten  muž  var  mu  samé  kurence  (kuřata) 
a  vysmážaj  sUže,  husacinu  a  on  od  tich  silných  jídel  otemní.  (Oslepne.)** 

On  lúbil  makové  slíže,  teda  si  kázal,  aby  mu  jich  vařila,** 
vysvětlovala  Zrýnka  řehtajícím  se  Slovačkám.  „Potem  potajobne  ode- 
šel, vysvlékol  sa,  a  ona  nič  nepoznala  a  na  druhý  den  už  mu  udělala 
kurence,  vína  mu  nanosila,  aby  len  oslepou.** 

Slováčky  se  smějí  a  při  tom  až  do  sebe  tlukou.  „Po  malém 
čase,  stěžoval  si  ten  muž  svěj  žene:  „Ženička,  ma  sa  volačo  stalo. 
Ma  sa  zrak  tratí,  já  už  málo  vidím."  — 

Ona  mu  e§če  viac  snášala.  On  zas  neskor  hovořil:  „Ženička, 
já  už  zas  míň  vidím  —  už  sa  mi  len  tak  míháš.**  Potem  už  sa  len 
tak  povaluval  a  na  konec  povedá:  „No,  ženička,  já  už  nevidím  nič. 
Já  ubohý  člověk  mosím  len  na  tej  peci  sedávat.  ** 

On  bol  strelcom  a  mal  doma  zavěšenu  flintu.  Jeden  ráz  si 
narieká:  „Ach,  já  chudák,  já  som  tak  zle  přešel,  aspoň  mi  daj  tu 
flintu,  ař  sa  s  iiú  potěším.** 

Farář  prišol.  Jedli,  pili,  hoduvali  spolu,  a  on  z  tej  pece  střelil 
do  farára,  a  ona  zkrikla:  „Ježíš  Marja  svatý  Josefenko,  veď  si  zabil 
farára!** 

„Čo  to  vypravováš?  Až  do  fáry  som  trefil,  kerf  som  farára  zabil?** 

Záč  při  této  pointě  Slováčky  přímo  pískaly.  „Nó  dobré.  Čo 
budeme  robit  ?  Friško  ho  volakde  dajme  s  přirozenou  vyděšeností 
odehrává  vše  Zrýna.  ,Ideš  dole,  stej  pece!**  Osopilase  na  něho  žena. 
On  išol  dole  a  povedal:  „Rob,  čo  chceš,  včul  porf  ma  utopit!  Já 
už  Inší  nežádám,  kerf  už  nevidím!  Načo  som  na  světe?**  Tak  išli, 
a  on,  kerf  přišli  k  vodě,  povedá :  „Ženička,  já  si  tuto  stanem,  dobré 
sa  rozběhni  a  brnkni  do  mňa  a  hodné!**  Ona  sa  velice  rozběhla, 
on  uhnul  —  a  škrk  do  vody !  —  ona  tam  skočila  miesto  něho  a  velice 
kríčala.  On  jej  podal  kol  a  dycky  hu  tam  strčil,  až  sa  neplecha  ne- 
plešná  utopila.  Potem  išol,  vzal  farára  a  hodil  ho  za  ňú.  Tak  hu  po- 
trestal za  její  falos  a  nevěru.** 

Zde  najednou  nešťastnou  náhodou  jsem  kýchla  a  Zrýna  jako 
vždy  uctivá  a  ještě  celá  omámená  úspěchem,  se  zapomněla  —  vstala, 
sklonila  se  do  kolen  jako  před  oltářem  a  pokorně  mi  zavinšovala: 
„Pán  B6h  nebeský  jim  zdraví  daj,  paní  velkomožná.**  Všem  Slo- 
vačkám oči  v  hlavě  až  tak  poskočily,  jak  je  na  mne  vyvrátily,  a  ro- 
zesmáté obličeje  se  zdloužily.  Mně  bylo,  jako  by  mne  při  krádeži 
byly  dopadly,  ale  Zrýnka  nepřišla  ani  trochu  do  rozpaků  a  s  klidem, 
aniž  by  se  byla  pokusila  jim  to  vysvětlit,  řekla:  „No,  my  ponáhláme, 
zóstaňte  tu  s  Bohom  a  Pán    Bůh  vás  vychraňuj  ode  všeho  zlého.** 

„Nó  vida,**  —  slyšely  jsme  na  odchodu  —  „naši  kroj  odkládajů, 
že  sa  jim  nelúbí,  a  páni  ho  oblékajú.  A  jak  fajnovo  stúpajú  — **  a  všechny 
vyběhly  ven,  dívat  se  za  námi. 

V  dědině  bylo  poznat,  že  je  po  nedávných  volbách.  Ve  mnohých 


Digitized  by 


Google 


e04  Karla  Welsová-Slavíková : 


staveních  měli  na  dveřích  místo  záponné  plachty  staré  prapory  se- 
jité, a  chůvy  nosily  děti  po  dědině  také  v  praporech  zabalené. 

Poněvadž  zásoby  jídla,  které  mi  paní  farářka  dala  na  cestu, 
moje  společnice  hned  na  cestě  snědly,  Šly  jsme  do  hostince  dát  si 
něco  k  jídlu. 

Zrýnka  pootevřela  dvéře  hospody  a  zahlédla  tam  dva  gazdy, 
sedící  za  stolem.  Hned  na  ně  žertovně  volala:  „Ste  volakerý  vdovec? 
Já  som  vdova  I '^  a  na  sestru  se  otočíc  spustila:  „Ty  sem  nechoď,  já 
si  budem  namiúvat  a  ty  bys  ma  rozháněla.  "^  Když  jsem  ji  takou 
Tozjařenou  viděla,  pomyslela  jsem  si,  „že  ten  rebarborový  prach  činí 
pravé  zázraky.**  Jste  tlstá,**  odpovídali  gazdové,  „nechcem  vás. 
My  bysme  chceli  tu**  —  ukazovali  na  mne  —  „ta  je  chudá  (hubená).* 
„Tak  idem  prečI*  a  mrštně  se  otočila,  jako  by  chtěla  jít  zpátky.  „Len 
pote  sem!"  volali  horlivě  gazdové. 

Sotva  jsme  usedly,  stěžovali  si  gazdové,  jak  před  chvílí  zmokli 
a  Zrýnka  bez  ostychu,  narážejíc  na  to,  že  pijí,  jim  vyřídila:  „Vy 
tuším  zmoknete  každý  den  a  i  pod  střechu.  Tak  už  ste  dnes  dva 
ráži  mokrý.** 

Pak  se  všelijak  vtipkovali  a  dost  neslušné  řeči  robili  a  tu  jeden 
zgazdů,  ukazuje  na  mne,  se  jí  zeptal:  „A  čo  tá  mladá  nič  nemluví ?** 
„Ale  to  ona  sa  za  nás  hanbí,  že  také  věci  tu  s  vámi  výpravo váme,* 
řekla  Zrýna,  která  vždycky  měla  odpověď  pohotově. 

Jakmile  však  zaslechla,  že  má  hostinská  24tiletou  blbou  dceru 
v  kolně  zavřenou,  zanechala  jídla  i  žertů  s  gazdy  a  šla  se  na  ni  po- 
dívat. Děvče  bylo  oblečené  jen  v  čisté  košili  a  bylo  hluché  i  němé 
a  poloslepé.  Stále  jen  hlavou  kroutilo  a  divně  hučelo  a  zase  z  Cista 
jasná  se  smálo. 

Poněvadž  tady  nemohla  Zrýnka  vyrukovat  se  svými  bylinkami, 
poradila  hostinské,  milé  a  zdravé  osobě,  aspoň  toto.  Nejdříve  se 
zeptala:  „Akojejej?"  (Jak  se  jmenuje?)  ,Cflka.*  „No,  teda  modlíte 
sa  za  ňú  ku  svaté  Cecilii,  aby  jej  vyprosila  u  Pána  Boha  ščasnú 
hodinku  smrti  anebo  akokolvek.  Každému  dá  Pán  Bóh  nějaký  kříž. 
No,  Pán  Bóh  vás  potěš!**  a  hostinská  jí  na  to  odevzdaně:  „Len  kerf 
mi  dá  Pán  Bóh  zdraví,  abych  to  mohla  konat." 

Druhá  dcera  hostinské  přišla  tam  za  námi.  Bylo  to  děvče  ve- 
lice neduživého  vzhledu.  Zrýna  silně  o  ni  opřela  své  doktorské  oči 
a  pravila:  „Ale  ále  dievča,  ty  sa  mi  nelůbíš.  Máš  ty  svój  měsíční 
květ?  Len  sa  nehanbi  a  povedzí  Není  tu  žádný  mužský.  Kolko  máš 
rokou?**  ,Osmnáct.* 

„Čo  je  tebe,  dievča?**  ptala  se  udiveně  i  Sudorka,  která  tam 
teprve  za  námi  přišla.  „Ništ,**  řeklo  děvče  mrzutě.  —  „MÓžeš  vedet, 
čo  je  jej.  Nemá  svój  měsíční  květ,**  vysvětlovala  Zrýna  již  s  jistotou 
sestře.  Pak  odhrnula  děvčeti  víčka  jako  zkušený  doktor  a  mínila:  „Oh, 
ty  si  néni  zdravá.  Pij  polynku.  Polynka  čistí  kreu,  a  pij  hu  každý 
den.  Ona  ti  v  nútri  z  tej  zlej  krve  tu  vlhkost  vytáhne  a  ty  to  zmočíš. 
Ale  dočkají  Já  mám  doma  takú  doktorskú  knihu  a  najdem  ti  v  nej 
volajaký  lék.  Napíšem  ti  to,  a  ty  sa  pýtaj  u  mého  syna  v  K  .  .  .,  on 
je  tam  kupcom  a  volá  sa  Zrýna.** 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  605 


Když  se  i  Sudora  najedl,  vsedly  jsme  do  vozu  a  jeli  jsme 
k  domovu. 

„Půjčte  mi  tu  vaši  doktorskou  knihu,"  požádala  jsem  Zrýnku. 

^Vrfačne.  (Ráda.)  V  tej  knihe  je  veliká  pomoc  pri  ludoch.  Tu 
dal  dr.  Weisbach  přísežný  lékař  přeložit  z  německého  jazyka  na 
slovenský.  Mój  brat  si  hu  celu  opísal.  Tam  stojí  v  tej  knihe:  „Při- 
nutila ma  láska  k  chudým  pacientóm,  lebo  někde  sú  daleko  od  lé- 
kára,  nebo  ho  nemajú,  tak  než  prinde  doktor,  abysi  něco  mohli  poradit 
a  pomáhat."  To  odříkávala  tak  v  jedné  tónině  jako  děti  ve  škole 
nazpamět  naučené  lekce. 

„Věru,  bar  aj  sú  jejich  pán  velkomožný  doktor,  moc  by  si 
z  nej  mohli  vybrat. 

Kúknú  sa:  Mojemu  Ondřejovi  rostlo  v  nose  maso.  Tak  mu 
kukalo  z  levé  dírky,  až  tak  chuchmal  (huhňal),  a  já  mu  to  vyhojila. 
Už  som  jim  to  mluvila?  Ne?  No,  Kriste  Ježíši  dobrý!  Ludé  nám 
pravili:  idzte  k  doktoróm.  Ach,  nepójdem.  On  mu  tam  strčí  háčík, 
vyřízne  mu  to,  a  já  mu  dám  dvacat  zlatých.  Ja  kúknem  do  tej  knihy,, 
je-li  tam  něco  o  nosi.  Kúknem  tam:  je  tam  huba,  nos,  celé  tělo  od 
hlavy  i  ty  vlasy." 

Cituje:  „Proti  takému  masu,  které  z  nosu  roste,  nazývá  sa  polyp," 
—  já  som  tam  našla  dve  bylinky  a  slepičí  trus.  To  zvarit,  precedit 
pres  hadríček,  z  bavlnky  taký  štuplíček  spravit  a  dát  do  nosa.  Já  ten 
štuplíček  tam  nemohla  strčit,  tak  si  Ondřej  spravil  taký  špriclík  a  tu 
vodičku,  čo  som  mu  uvařila,  si  tam  striekal.  O  dva  týdne  príšol 
a  donésol  mi  to  v  papírku.  Ono  mu  to  vypadlo.  Taká  hubka  to  bola 
a  malá  stúpečku.  —  Támle  Voršula  Semiánova  bola  moja  vrstevnica 
a  rostlo  jej  čosik  v  nosi.  Jejej  muž  hu  poslal  do  Viedňa,  pár  set  tam 
vyposílal,  předal  voly  a  i  ty  peňáze  tam  poslal.  Štvrt  roku  tam  bola. 
Potem  hu  vzal  doipou  —  tvář  malá  ohnilú  —  jídlo  jej  šlo  zpátky  — 
No,  strašná  bola.  To  sa  mdžú  dozvedít  od  jejích  priatelou,  ako  jej 
ve  Viedni  doktoři  pomohli.  To  je  skutečná  prauda.  Já  sa  na  lež  ne- 
zaduším,  radši  sa  dám  ubít,  ale  na  toto  sa  mdžem. 

A  prosímich,  keby  moji  synové  onezdraveli,  já  ani  nemóžen* 
k  doktoróm  jít  k  tem  liberálom.  Šak  sú  oni  múdrá  —  Až  jim  poviem 
jednu  strašlivú  praudu  —  hned  to  pochopa  — 

Mój  Juro  bol  po  tich  volbách  velice  nezdravý.  Zima  ho  drhla 
a  tak  po  nem  běhala.  Ondřej  ho  má  velice  rád  a  bál  sa,  že  nánt 
umře,  a  povedal  ma:  „Mamička,  idzte  pre  doktora."  Já  nechcela 
doktora,  lebo  som  už  bola  celá  vytrolená,  je  dycky  kam  tich  peněz 
dat.  Potem  som  ale  preca  prenho  poslala,  a  on :  ,Dajte  tu  peřinu  pryč 
a  přikryjte  ho  len  s  plachtu.' 

Paní  velko-možnááá!  Já  na  ta  slova  do  smrti  nezapomenemf 
Nepovedala  som  nič,  ale  tak  ma  tu  zabolelo.  (Ukazuje  na  srdce.) 
Já  zdstala  ak  taká  zamrzlá. 

Já  ho  prikryjem  s  plachtu  —  a  on  ma  prestydne  a  ono  to  pojde 
do  nej  (něho),  lebo  také  puplnky  mu  začaly  na  tele  vyskakuvat.  Ten 
doktor  je  liberál  a  dozajista  si  myslel,  keď  ten  mój  Juro  hodné  pre- 
stydne, že  zemře,  a  že  jim  už  nebude  nikdo  Slovákou  premlúvat.  — 


Digitized  by 


Google 


606  Karla  Welsová-Slavíková : 


Keď  doktor  odešel,  dobré  som  ho  s  duchnu  poprikrývaia  a  pak 
teprva  ešte  s  plachtu,  a  on  sa  začal  převelice  potit.  Tri  penny  každá 
zmokla  na  nem  po  obou  stranách  a  potem  teprvááá  sa  mu  začalo  hodné 
vysýpat.  Ako  by  ho  namaduval  (medem  pomazal)  a  posypal  jáhlami, 
tolko  mal  na  sobe  takých  pupáček.  Potem  som  si  vzpomenula:  Veď 
ty  si  už  nebol  týden  na  straně  —  celý  týden  sa  v  tobě  hromadilo  — 
Vzala  som  mílii  doktorskú  knihu  a  tam  stojí  pri  nekerých  nemocách : 
aneb  bruste  —  keď  to  nepomůže  —  aneb  aibišté  —  Tak  já  to  urobila 
takto:  Vzala  som  „aneb''  trochu  aibišté,  aneb  senesbleter,  aneb  rebar- 
boru,  mutrové  lístky  (jako  agátové  to  vyzierá)  manu,  anýzové  semeno 
(to  zažene  i  závrat  z  hlavy)  a  to  všechno  „aneb"  som  uvařila,  priklopila 
s  pokličku,  nalita  potichúnku  do  pohárka,  pár  kapek  skorícových 
—  asi  osm  —  do  teho,  on  to  vypil,  vypotreboval  sa,  a  bolo  dobře. 

Očujúúú  I  To  keď  vypije,  ani  mazat  člověk  nemosí.  —  To  je  pravá, 
to  je  svatá  kniha. 

Já  hu  nenechám  na  svobodě.  Já  hu  mám  v  truhle  zamknutá. 
Keď  som  hu  kupila,  tri  roky  som  hu  pri  sebe  nosila,  a  kadě  som 
chodila,  som  sa  z  nej  učila. 

A  ten  doktor  takú  mi  radu  falešnú  dal.  Prosímich,''  šeptá  mi 
a  ohlíží  se  opatrně,  jako  by  nás  někdo  cizí  mohl  na  voze  slyšet, 
„ten  recepis  nemOže  napísat  taký,  aby  mu  uškodil,  lebo  s  tím  sa 
člověk  mdže  preukázat,  ale  takú  radu,  čo  by  s  ňú  člověka  zabil,  to 
móže  dat.  Tak  tu  to  majú  —  čo  sa  z  teho  učím,  —  áhal** 

Míjely  jsme  právě  studánku  u  cesty,  a  Sudorka  se  šla  napít. 
Když  zase  vylézala  na  vůz,  pravila  se  smíchem :  „Aby  tak  chrobáčík 
ve  mne  ožil.  Včul  nechaj  ma,  já  tiež  paní  velkomožnej  volačo 
poviem : 

Keď  som  volakedy  žala  na  poli  u  jedneho  sedláka,  bola  na 
jednej  studni  dobrá  voda  a  z  celého  chotára  na  tu  vodu  chodili." 
„Povězte  mi,  čemu  říkáte  chotár?*  pravila  jsem.  „No,  já  jim  dám 
prieklad.  Šetky  role,  čo  pátrá  třeba  k  Dubovanům,  to  je  dubovanský 
chotár. 

Já  som  jeden  ráz  išla  sa  napít  tej  vody  i  s  ostatními  robotníky, 
a  jak  som  hu  pila,  tak  som  cítila,  že  som  nějakého  chrobáčka  vypila, 
ale  som  už  nemohla  s  ním  ven.  Tak  som  chrkala,  ale  nebolo  žádnej 
pomoci,  zdstalo  ma  to  v  nútrí.  Tak  ti  robotníci  sa  mi  smáli  a  po- 
vedali:    „Pán  B6h  fa  len  chraň,    aby  v  tebe  neožil  ten  chrobáčík.* 

A  za  malý  čas,  za  pól  druha  mesáca  opraudu  už  bolo  vidět, 
že  chrobáčík  ožil  —  a  po  dlhšim  čase  sa  mi  narodilo  detátko.  F^otem 
ma  premrzali  a  i  kolko  rokou,  keď  som  zas  taká  plná  ostala,  že  som 
zas  chrobáčika  pohltla.** 

„A  já  som  taký  pán  a  já  dve  ženy  mám: 
jednu  som  odehnal  a  druhů  pri  sebe  mám,** 
zazpívala  náhle  Zrýna.  „Proč  to  zpíváte,"  hledím  na  ni  udiveně. 
„Pozrú  na  teho  pána,  to  je  úradník  z  pošty  z  K  ...  a  na  nej 
sa  tá  piesnička  akurát  pasuje."  Na  to  vzpomenula  Sudorka:  „Čo 
chvíla,  už  tu  budu  paní  velkomožná  4  neděle.  Bar  aj  ten  čas  utieká, 
jim  sa  dlúho  nese,"   pravila   soucitně,    neboř   chápala  můj  stesk  po 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  607 


domově.  Zrýnka  se  hned  vytasila  s  plánem.  „Věru  bysme  maly  paní 
velkomožná,  ešte  než  odjedu,  zavézt  do  L  .  .  .  r,  aby  poznaly,  ako 
to  tam  chodí.  Naši  budu  v  sobotu  rozvázat  melivo,  a  potem  bych 
ráda  nějaké  dřevo  tam  kupila,  tož  by  mohly  jet  s  námi."  „A  věru 
10  a  i  já  by  som  jela  ze  sebú,**  nabízela  se  Sudorová. 

Tak  zůstalo  plí  tom,  že  v  sobotu  pojedem. 

Když  jsme  piijely  už  skoro  po  tmě  do  mlýna,  hněvala  se  tam 
Mara  se  svým  mužem  Petrem  a  hned  za  tepla,  sotva  jsme  s  vozu 
slezly,  celá  rozčilená  na  něho  žalovala: 

„Mamička,  věru  já  vám  mosím  na  Petra  žaluvat :  Keď  sme  odpoledňa 
na  poli  žali,  volala  na  něho  tá  bosorka,  aby  jej  pomohol  zdvihnut 
nosu  s  travú,  že  to  má  fažké,  a  on  hned  bežai  a  pomohol  jej.** 

Zrýna  spráskla  ruce,  a  Mara  na  své  obhájení  sdělovala:  Já  som 
ho  hned  hřešila  a  povedala  som  mu:  „Ty  trúbo  sprostý,  hlúpý, 
ledva  nám  mléko  přišlo,  už  si  jej  ho  zanésol.  Esli  mi  kráva  mléka 
nedá,  budeš  sa  vynášat  (stěhovat).*' 

Petr  ji  okřikl:  „To  si  žena,  kerf  na  mňa  mamičku  tak  brúsíš?" 

„A  čo  by  nie,  ešte  mamičke  poviem  a  i  toto.  On  ma  povedal, 
keď  som  ho  hřešila:  E,  čo  mi  po  tem.  Keďbola  kráva  hladná,  mléka 
vám  nedala.  Nadáváte  tej  žene  bosorka,  a  samy  bosorujete  pořád.  ** 
A  uchopíc  dojačku  ukazovala  skoro  s  pláčem :  „Pozrite,  toto  je  mléko, 
čo  ma  kráva  včul  večer  dala,  néni  ho  v  hrotku  ani  vidět.** 

Petr  stál  celý  zničený  a  kdykoliv  Zrýnka  své  přísné  oči  do  něho 
zapíchla,  pokaždé  se  o  kousek  zmenšil.  Stál  před  námi  za  svou 
ochotu  jako  před  porotou.  Sudorka  k  němu  pólo  žertovně  a  pólo 
soucitně  pronesla:  „No,  na  mojú  dušu,  Peterko,  máš  zabudnuté 
{starost  v  hlavě),  mosíš  krávě  mléka  dat.** 

Pak  teprve  spustila  Zrýna:  „Basom  fa  dušu  tvoju,  peklo  fa 
vzalo!  Ty  netopýr  jeden  nepodařený,  prečo's  to  urobil,  prečo?**  A  už 
ho  pohlavkovala.  Ale  milý  Petr  se  bránil  a  spustil  tentokráte  ku  po- 
divu souvisle  také.  „A  čo  pořád  šeredíte?  Basujete  ak  náký  voják. 
Z  jedneho  pekla  som  sa  odpoledňa  vysvobodil,  nebo  by  ma  bola 
snad  z  koze  vytřásla,  nebo  upekla  ak  halúzila,  a  já  jej  utékol,  a  včul 
ma  druhé  začíná.  Keď  ste  také  múdré,  poraďte  si  samy!  Ešte  ne- 
dávno som  očúl,  ak  ste  radily  tetce  Červenanských,  keď  jej  kráva 
mléka  nechcela  dat,  aby  nakadila  krávu  s  turanku,  to  že  jej  bosorák 
mléka  nevezme.  Tož  to  urobte  a  budete  mat  pokoj.**  Petr  mnoho 
pravdy  Zrýnce  pověděl,  a  ona  to  jistě  vycítila.  Natáhla  velitelsky  ruku 
a  okřikla  ho:  „Čos  tu  na  mňa  spustil  celý  orgán.  Idz  mi  z  očí, 
lebo  fa  ubijem  ak  hada!**  Petr  tíhnul  pryč,  a  Zrýna  lamentovala: 
„Tak  som  jim  to  vykládala  o  tej  bosorce,  ak  ten  Josef  temu  Faraó- 
novi ten  sen,  a  márno  je.  No,  on  je  tak  trochu  hlúpý,  ale  jeho  ruky 
neprebije  nikdo,**  řekla  už  zas  mírněji  a  s  uznáním  o  Petrovi.  Abych 
nenechala  koně  zbytečně  čekat,  odjela  jsem  na  faru  a  v  duchu  jsem 
se  těšila,  že  Zrýna,  když  se  vybouřila,  už  dá  pokoj.  Nebudu  již  ani 
povídat,  jaké  čáry  se  ve  mlýně  dělaly,  aby  kráva  dojila.  Už  i  moudrý 
Juro  čaroval  před  sluncem  východem,  ale  vše  marné  —  kráva  nedojila. 


Digitized  by 


Google 


608  Karla  Welsová-Slavfková  : 


Zatím  přišla  sobota,  a  my  se  vypravily  do  těch  L  .  .  .  r.  Toho 
dne  byla  Zrýna  zvlášť  dobrého  humoru.  Když  jsem  tam  přišla,  cho- 
vala Siluška  a  tancujíc  s  ním,  zpívala  mu: 

„Otče  náš,  tafko  náš,  posadil  nás  na  stoličku,  dal  nám  chleba 
po  krajíčku.  Děti  moje  nekradnite,  čo  vidíte,  uchvatníte,  já  som  starý, 
nekradol  som,  čo  som  videi,  uchvatol  som."*  Qašpar  dával  říkat 
dětem.  „Juro,  Jura,  Ruje,"  a  smál  se  jim.  že  se  jim  jazyky  pletly. 
Za  nejlepší  nálady  opustily  jsme  mlýn.  Hoši  nás  vyvezli  na  kus 
cesty  a  pak  uhnuli,  Juro  rozvážel  melivo  a  Ondřej  vybíral  si  peníze  po 
obchodech,  které  tam  měl  za  zboží,  jež  jim  dodával.  V  L  .  .  .  ech, 
kde  chtěli  dřevo  kupovat,  slíbili,  že  se  sejdeme.  Cestou  zpívali  oba 
jen  volební  písně.  Ze  Zrýny  a  ze  Sudorky  se  též  písně  jen  sypaly. 
Člověk  žasl,  kdy  se  tomu  všemu  jen  naučily.  Rozumí  se,  že  Su- 
dorka  nezpívala  Zrýnce  písně  s  dost  velikým  citem,  a  proto  ji  tato 
při  jedné  písni,  kde  žena  prosí  muže,  aby  už  šel  z  hospody  domů, 
opravovala :  „To  ty  mosíš  takto  zpievat,  chceš-li  ty,  sestřičko,  vedet, 
s  prosbu  velikú  tak  tichúnko."  Sudorka,  která  zpívala  velice  hezky 
a  na  svém  zpěvu  si  nemálo  zakládala,  se  jen  usmála  a  jako  by  nic 
začala  si  druhou: 

„Ach,  Bože  mój,  však  ma  mrzí  svět. 

Vyhynul  ma  z  mójho  srdca  květ. 

Vyhynul  ma,  viac  ho  nevidím, 

cože  já  včul  smutný  učiním. 

Ešče  som  len  začal  miluvat,  už  mosím  za  milú  banovat. 

Kde  si  milá,  kde  si,  ohlas  sa,  potěšení  moje,  ukaž  sa. 

Načo  som  sa  na  svět  narodil,  abych  v  smutku,  žalosti  chodil. 

Načo  si  ma,  Bože,  na  svět  dal,  keď  si  ma  včul  potěšení  vzal. 

Ještě  nebyla  tato  píseň  dozpívána,  už  jí  začala  Zrýna  do  toho 
zpívat  jinou : 

,.  Nechodil  som  za  ňú,  sama  přišla  za  mnu, 
ako  ta  ovečka  za  zelenu  travú." 

Sudorka  se  dala  do  smíchu  a  nedbajíc  Zrýnina  zpěvu  velikým 
hlasem  si  začala  zase  novou  píseň: 

„Keby  sa  poctivost  za  Váhom  rodila,  nejedná  panenka  pre  ňú 
by  chodila.  Ale  sa  poctivost  za  Váhom  nerodí,  nejedná  panenka 
poctivá  nechodí. 

Poctivost,  poctivost,  šak  je  to  pěkná  cnost,  kerá  hu  dievka  má, 
trvá  jej  na  věčnost.  A  kerá  jej  nemá,  jej  nekupí,  kerf  kraj  světa 
prende,  len  hanbu  podstúpí." 

„To  je  zpěv  I"  otočil  se  na  ně  Ondřej,  když  tak  jedna  druhé 
nedočkavě  do  zpěvu  skákaly,  „jedna  druhej  notu  hubí  —  * 

A  opravdu,  chvílemi  se  to  asi  tak  příjemně  poslouchalo,  jako 
když  dva  flašinety  současně  hrají  každý  jinou  píseň. 

Když  pak  hoši  se  dali  na  cestu,  k  jejích  cíli  vedoucí,  slezly 
jsme  a  bylo  po  zpěvních  závodech.  Cestou  si  sestry  začaly  vykládati 
o  mrzutostech,  které  kdy  v  dědině  měly: 

„Já  nejsom  zašpinená  před  nikým,  chýma  před  farárom,  tomu 
som  trochu  praudy  pověděla  do  očú,**  přiznávala  se  Sudorová. 
„Za  jakú  ale  příčinu.  Mali  sme  pól  malej  chalúpky  a  platili  sme  fa- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  609 


rárovi  25  kr.  a  organistoví  13  krejcary.  Potem  za  náký  rok  sme  si 
zmohli  kúsek  pole  a  už  ten  farář  na  nás  príšol,  že  sme  gazdové,  že 
mu  už  mosfme  platit  metcu,  že  sme  už  mezi  gazdy  pomišani.  Já 
som  sa  ale  protivila,  že  šak  mi  pán  farář  nedali  ani  krejcara  na  ten 
kúsek  pole,  že  som  sa  já  natrápila,  než  som  to  znuzárila.  Po  čase 
ale,  keď  som  sa  nechcela  s  ním  hádat,  som  mu  dala  tu  metcu  a  or- 
ganistoví štvrtku. 

Potem  za  náký  rok  předali  jsme  pól  chalúpky  a  kupili  sme 
jeden  domek  v  celku  —  ale  nám  to  fažko  padlo  —  moseli  sme  si 
požičat  peňází.  Či  pán  farář  nepýtali  mericu  ?  Už  sme  mu  moseli  dat 
merícu.  Ale  kebych  sa  chcela  s  ním  mrzačít,  nemosela  som  hudat 
—  lebo  som  kupila  len  dom  a  nie  role  a  na  peci  sa  mi  preca  ne- 
urodí. A  i  som  mu  to  povedala,  ale  to  neplatilo  ništ.  Ak  kebych  ne- 
povedala  nič.  Mericu  som  mu  mosela  dat  a  organístovi  metcu. 

Jedenkrát  som  išla  k  němu  a  zase  som  mu  domlúvala  a  som 
mu  nesla  peňáze  za  tu  mericu  leho  obilí :  „Ale  pán  velkomožný,  to 
néni  po  praude.  Bohovícech  sú  takí  bohatí  ludé,  majú  tolko  rolí  a 
neplatí viac  ako  já  chudobná.**  A  on  mi  na  to:  ,Ale  Sudorka,  vám 
sa  to  vidí  moc,  a  máte  dom  ak  jeden  advokát  a  nechcete  platit  me* 
ricu.  Šak  i  pre  vás  v  kostole  slúžím.  Je  to  prauda,  je  to  nespravedlivé,, 
že  ti  bohatí  gazdové  role  pokúpá  a  na  domy  napchajú  hoferou  (ná- 
jemníků), a  ti  to  mosá  zaplatit.* 

S  tím  ma  chcel  uskrovnit,  ale  já  som  si  to  opakuvala,  čo  ma 
povedal  o  mojom  dome,  a  povedala  som  mu:  „Pán  velkomožný, 
jaké  je  mi  to  divné,  keď  oni  ma  tak  povedajú,  že  já  mám  dom  ak 
jeden  advokát.  Čo  mi  naň  volakdo  čo  dal  ?  Trpěly  moje  ruky  a  moje 
nohy,  čo  som  sa  natrápila  a  namáhala,  a  mne  to  má  volakdo  vyčietat 
a  neprájat?**  ,Čože  já  vám  to  závidím?  Já  len  povedám,  že  máte 
pěkný  dom.*  A  kuchařka:  „Čo  vy  sa  tak  hněváte,  že  vám  to  po- 
vedal. To  že  ho  máte  najpeknejší.**  Kerf  som  príšla  domou,  som  po- 
vedala mojemu  mužovi:  „I  manželka  sa  primíšala." 

„Prosím  fa,"  pravila  Zrýna,  která  také  jednou  se  sestrou  sou- 
hlasila: „On  potřebuje  peňázi  pre  tu  svojú  frajerku  bachratú  —  včul 
je  za&  plná.  Ja  věru  néni  kňaz  ako  kňaz.  Keď  u  nás  bol  před  ním 
farárom  Krno  —  to  bol  kňaz  spravedlivý  ako  sa  patri.  Ten,  keď  som 
mu  prinesla  zosyp,  sa  ma  pýtal:  „Máte  role?"  ,Také  malé  miestečko 
som  si  kupila,  pán  velkomožný,  ale  rolí  nemám ;  čo  prinde  od  teho 
platit?"  — 

Opakuje  sama  po  sobě  uctivým  poloplačtivým  hláskem  s  hla- 
vičkou na  stranu  nachýlenou. 

„A  kdo  má  role?**  ,Ponížene  prosím,  Rubanský  Ondrík.*  „Kdo- 
má  role,  ten  ma  bude  platit  zosyp.  Vy  ma  zaplatíte  na  kure  a  na 
dřevo  dvacet  pet  krejcary.** 

Kerf  ale  Rubanský  mal  platit  zosyp,  povedal  farářovi:  ,A  cože 
ty  role  choďá  do  kostola?  Do  kostola  chodí  Zrýna,  nech  si  teda 
zaplatí.*  A  farář  mu  zas:  „Čo  sa  jej  na  peci  urodí?**  A  věru  nepla- 
tila som. 

39 


Digitized  by 


Google 


610  Karla  Weisová-Slaviková : 


Já  to  ale  nenechala  tak.  Já  som  po  všetkých  chudobných  po- 
behala  a  som  jim  povedala,  aby  viac  neplatili,  len  25  krejcary  a  or- 
ganistovi  1273. 

Prosímich,  nekerf  gazdové  mali  pod  3—4  domy  rolí.  —Pole 
dali  prípfsat  na  jeden  dom  a  platili  len  za  jeden  komín,  a  ti,  čo  ku- 
pili domy,  bar  aj  nemali  roli,  keď  to  nevěděli,  platili  zosyp. 

Organista  mi  to  nemohol  do  nedávná  zapomenut  a  velice  ma 
i  s  detma  trápil  a  i  k  ríchtárovi  ma  preto  poháňali.  Já  věru  pre  tu 
mojú  praudu  mnoho  som  vystála.  A  ten  náš  farář  —  věru  ani  při 
smrti  ho  nechcem  mátl  —  ten  ma  dal  už  ekzekvuvat,  že  som  mu 
nechcela  platit.* 

Zahnuly  jsme  na  jinou  cestu  a  tam  běžely  ovce  před  námi.  Su- 
dorka  se  radovala,  že  budeme  mit  štěstí.  „Ó  niel*  odporovala 
Zrýnka.  „Idú  od  nás,  to  nesu  to  ščastie  preč,  to  by  mosely  ítiť  preti 
nám.  —  Tak  som  čakala  včera,  že  tá  moja  sestra  M  . .  anská  k  nám 
prinde,*  stěžovala  si  Zrýnka,  „a  ona  nepřišla  trochu,  ty  háby  nám 
zašít." 

„Prosím  řa,  vCul,  v  lete,  kerf  je  mnoho  roboty,  ludé  moc  cigání 
(Ihou),  nebo  nemdžú  dodržet  slovo*,  omlouvala  Sudorka  jejich 
sestru.  „Keby  to  bolo  v  zimě  a  ty  lebo  já  sme  zabíjaly,  to  by  přišla." 

V  dědině  Š  .  .  .  .  měla  Zrýna  u  svých  známých  nějaké  řízem'. 
Šly  jsme  tam  s  ni.  Otevřít  nám  přišla  mladá  žena  s  ovázanou  hlavou 
a  sotva  mluvila.  Zrýna  jí  tykala,  velice  ji  litovala  a  hned  zapřádala 
řeč.  Ale  žena,  která  ani  stát,  ani  mluvit  nemohla,  nás  poslala  na 
zahradu,  že  tam  jejich  ludé  česajú  cerešne. 

Zrýna,  jakmile  si  vyřídila  své,  začala  o  volbách  a  velice  si  na- 
říkala na  svého  bratra,  mistra  krejčovského,  že  držel  s  tSmi  liberály. 
Já,  keď  som  bola  v  Brně  v  kostole,  tak  tam  jeden  kanovník  mal 
kázeň,  a  kerf  nás  Slováčky  v  kostole  zazřel,  povedal,  že  ti  Slovád 
sú  od  tich  Maďarou  utiskovaní,  a  ti  Maďarí  že  sú  Barabáši  a  Piláti.*" 

Tak  úžasně  toho  kázajícího  kněze  napodobila,  že  jsem  mimoděk 
viděla  v  její  tváři  jako  v  zrcadle  tvář  jeho.  Aniž  se  mu  snad  chtěla 
posmívat,  —  bralaf  ho  s  celým  nadšením  za  svědka,  -—  tak  ho  vy- 
kreslila s  celým  tím  rozkaceným  způsobem  v  pohybu,  ve  hlase  i  ve 
tváři,  jak  mají  jezovitštl  kněží  ve  zvyku  kázati,  když  se  rozohní. 

„Já  som  sa  věru  až  tak  pustila  do  pláču.  Mój  brat  teda,  ked 
držal  s  těmi  liberály,  je  tiež  Barabášom  a  Pilátom.*  Na  to  vypověděla 
s  velikým  nadšením  milým  lidem  celou  tu  řeč,  kterou  měla  k  bratrovi, 
když  ho  přemlouvala,  aby  držel  se  Slováky  a  kterou  jsem  zde  již 
dříve  uveřejnila,  jenže  ještě  k  tomu  přidala: 

„Ty  nechceš  s  námi  jít,  a  my  bojujeme  za  tvój  národ,  kerý  bude 
po  tebe,  gž  ty  tu  nebudeš.  —  Tak  som  sa  vyhovorila,*  udělala 
pohyb,  jako  když  si  něco  z  úst  vytáhne  ven,  „tak  som  zavřela 
rieč  a  s  Bohom  tu  zóstaňte,  lebo  mám  ešte  inšú  povinnost.  —  Tak 
akurát,  ako  ma  tu  vidíte,  som  s  rukámi  robila." 

„Šak  sme  očúli,*  —  povídal  hospodář  vlastenec  —  ako  ste  sa  dr- 
žali  —  šak  bol  Juro  a  i  v  novinách  —  šak  sme  to  čietali." 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  611 


To  Zrýna  ještě  nevěděla.  Couvla  a  zůstala  jako  omráčená  stát. 
Pak  popošla  ke  gazdovi  a  přimhouřivši  oči,  jako  by  mu  dobře  ne- 
rozuměla, zeptala  se:  „Cože?" 

„No,  že  bol  Juro  v  novinách, **  opakoval  gazda. 

Na  to  se  obrátila  Zrýna  k  němu  zády,  popošla  několik  kroků, 
dubkajic  si  při  tom  do  čela  a  zase  se  obrátíc  k  nám  tváři,  spráskla 
ruce:  „A  my  to  ani  nevieme.  No  teda,  **  zas  ruce  rozhodila,  „mój 
Juro  je  v  novinách,  a  on  sa  za  mojich  synou  hanbí.  Moji  synové 
sú  preto  velice  vyvýšení,  a  mój  brat  zradil  tu  kreu,  čo  kdo  ví  v  ko- 
lika familijách  v  nasej  rodině  prudila.  Keď  on  neobhájí  sám  seba,  ako 
ho  má  druhý  chránit?* 

„Ty,  Kateřina,  —  abysme  už  išly  do  těch  L  .  .  .  .,  máme  da- 
leko," připomínala  jí  Sudorová. 

„Dočkaj  ešte  —  šak  pójdem  — "  odvětila  jí  celá  rozpálená 
Zrýnka. 

„Tetička,"  pravila  gazdina  ke  Zrýnce,  boly  byste  taká  laskavá 
a  namastily  byste  nám  tu  našú  céru  nezdravú,  leží  tam  v  hambite." 
(Klenutá  podlouhlá  sednice.) 

„Šak  sme  hu  viděly  chuděru,  ale  včul  ponáhláme,  chceme  vo- 
lajaké  dřevo  kupit  v  L  .  . . .  ech.  Ale  až  pojdeme  zpátky,  sa  tu  sta- 
víme, a  já  vám  hu  vďačne  (ráda)  namastím." 

„Pozrite,"  lahodila  gazdina  Zrýnce,  tyto  cerešne  sú  vaše!"  — 
ukázala  na  dvě  putny  krásných  třešní  —  „a  ty  v  tem  koši  sú  pre 
paní  velkomožnú,  že  sa  uponížily  a  do  našeho  priebytku  vešly,  a  tyto 
pre  vašú  sestřičku." 

„No  tetička.  Pán  Bdh  vám  zaplač  a  požehnej  a  naděl  na  tem 
mieste  storázi  viac.  Zatím  tu  s  Bohom  pracujte  a  k  večeru  teda 
prindem,"  děkovala  a  loučila  se  Zrýna.  „Nech  vás  opatruje  všemo- 
húcnost  božská,"  připojovala  se  zdvořile  i  Sudorová,  „a  ďakujem 
vám  peknel" 

Ta  zpráva,  že  byl  Juro  v  novinách,  Zrýnčin  humor  jen  zvýšila. 
Obě  sestry  si  cestou  počínaly  tak  vesele,  po  študentsku,  jako  by  o  ně 
jakživa  žádná  starost  nebyla  ani  zavadila.  Na  všechny  lidi  v  polích 
pracující  žertovně  pokřikovaly,  smály  se,  zpívaly  a  anekdot  slušných 
i  neslušných  mí  napovídaly  plno. 

Trhaly  si  cestou  „milovník"  —  květinu  žlutého  květu,  naši  tře- 
zalce  podobnou,  —  a  její  drobné  zelené  lístečky  sežmoulaly  v  cípku 
šátku  a  z  toho,  že  cípek  od  šťávy  zčervenal,  hádaly,  že  ten,  na 
koho  myslily,  je  má  rád. 

Zrýna  sbírala  léčivé  bylinky  a  každé  roští  u  cesty  prolezla. 
Když  pak  našla  Zúzanku,  radostně  volala:  „Tof  je  Zúzanka,  Zúza- 
nenkal"  a  hned  si  zpívala:  „Zuzka,  Zuzka,  prí  řiti  fa  luská  — 

„Ale    to  je   škaredé,"    napomínala  ji  sestra. 

„A  šak   sme   tu  obuté." 

„No  věru,  už  by  nechýbalo,  .než  abys  zpievala  ešte  tu  o  tej 
Kači,"  mínila  Sudorka,  když  si  Zrýna  pořád  svoji  píseň  o  Zúzance 
zpívala. 

„A  věru,  že  zazpievám  a  i  tu  I"  a  hned  ve  své  rozpustilé  náladě 


39* 

Digitized  by 


Google 


612  Karla  Welsová-Slaviková :  ; 

I 

spustila:     „Naša  Kača  má   bielú  košulu  a  pod  tú  košulú  — '^  když  ' 

dozpívala  tuto  sice  neslušnou,  ale  velice  vtipnou  a  místy  i  poetickou  i 

píseň,  pravila  k  sestře :  ^Šak  si  hu  podnarazila  ty,  máme  obe  hríech.*  | 

Žena  jakási,   když  viděla,  jak  horlivě   Zrýna  hledá   Zúzanku,  jí  , 

ukázala  nedaleké  misto,  kde  jf  hodně  rostlo,  a  zeptala  se: 

„A  na  čo  je,    prosím  vás,   tá  Zúzanka?*  —  „Kerf  viete,    kde  ' 

roste,  máte  vedet,  ai  na  čo  je  — "  vyřídila  jí  Zrýna.  „Tá  Zúzanka  j 

je  pre  zapálené  plúca  —  ale  ešte  potřebuje  dve  kamarádky,  lebo  sama  | 

sa  boji   do  teho   nemocného  těla  vstúpit.    Tá  jedna  kamarádka  sa  i 

volá  rúta  a  tá  druhá  pelynka.*" 

„A  na  čo  sbieráte  ten  hrebíčok?"*  vyzvídala  žena  dále.  I 

„Hrebičok  sa  máčá  v  moči  a  přikládá   na  rány,"   poučovala  ji  I 

Zrýna  přímo  lomíc  očima  nad  takou  „nevědomostí"'.  | 

Když  jsme  přišly  až  před  samé  L ,  sedly  jsme  si  do  škarpy  | 

a  pojídaly  oběd,  který  mně  pozorná  paní  farářka  dala  i  pro  ně  sebou.  | 

Při  tom  nenechala  Zrýnka  jediného  člověka  na  pokoji,  který  šel  mimo. 
Tak  volala,  celá  se  kuckajíc  smíchem,  na  gazdu,  který  vezl  na  žeh-  ' 

řiňáku  starou,  nehezkou  cigánku:     „Lála,  pozrú  hen,  mladú  nevěstu  I 

vezu  I  Strýčko,  daleko  s  tií  mladú  nevěstu  idete?"  | 

Cigánka   měla  na  sobě   ostře  žlutou  sukni  s  velikými  květy  a  | 

červenou  kvítkovanou  košili  a  udiveně,  jako  by  Zrýna  hovořila  ji 
cizí  řečí,  se  na  nás  dívala  — .  Na  druhého  gazdu,  který  kolem  ujížděl 
s  prázdnem,  volala:  „Strýčko,  odvezte  nás,  šak  si  nožky  poneseme!* 
a  smála  se  jako  uličník. 

Já  rozbalovala  jeden  balíček  za  druhým,  a  jejich  obsahy  mizely 
v  sestrách,  kterým  znamenitě  chutnalo,  —  jako  rosa  s  trávy. 

Jedna  si  libovala:  „Mňa  to  až  do  paty  upadlo!''  a  druhá: 
„A  mna  to  ide  dobré  do  teho  grgána." 

„Chcete  ještě?"  ptám  se  Zrýnky,  když  už  naše  hostina  se  blí- 
žila ke  konci. 

„A  věru,  já  bysom  ešte  jedla.  Do  takého  velkého  brucha  sa 
teho  moc  vmésti.  Ale  já  som  néni  tak  tlstá,  já  mám  len  silné  kosti.* 

„Já  myslím,  že  to  máš  sádlo  tam,"  škádlila  ji  Sudorová  a  po- 
dávala jí  nakousnutý  koláč. 

„Já  budem  jestif,  čo  ty  opyskáš?"  odbyla  ji  Zrýna. 

Náhle  začala  Sudorka  tónem,  jakým  začínáme  pohádku:  „Jeden 
pán  mal  moc  volou  a  krav,  a  dával  jim  len  jíst  a  nič  pít,  a  oni  mu 
zdechli." 

„Proč  to  povídáte?"  táži  se.  A  ona  s  takovým  dobráckým  tónem : 
„A  to  sa  tak  povie,  kde  dajú  len  jíst  a  nič  pít." 

Měla  jsem  sebou  láhev  vína  a  žádné  skleničky,  a  nedávala  jsem 
jim  pít  proto,  že  jsem  jím  chtěla  láhev  odevzdat,  až  bych  se  já  z  ní  napila. 

Zrýna  mínila,  že  „tá  flaika  má  skúpé  hrdlo!"  a  Sudorka  zas: 
„ale  dobré  vínečko."  — 

Po  chvilce  si  Zrýna  stěžovala:  „Věru  ma  už  nohy  bolá."  „A  čo 
z  teho?  Já  viem,  že  i  toto  dievča  bolá  nohy!"  ukazovala  Sudorová 
na  bosé  děvčátko  as  16tileté,  které  přeběhlo  kolem  nás  jako  ptáče, 
—  a  volala  za  ní:  „Dievča  —  bolá  ťa  nohy?" 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  613 


„Nie,"  odpovědělo  toto  udiveně. 

„Ale  nehovoř!**  osopila  se  trochu  Zrýna  na  sestru,  nebola 
som  tiež  mladá  ada  neviem,  aké  to  je.  Toto  dievča  ani  nevie,  že  je 
na  světe.  To  je  len  také,  ako  letí  ty  nitě  na  podzim."  Pak  zas  bě- 
želo jiné  děvče  mimo.  „Kde  ideš,  děvčátko,"  vyzvídala  na  něm 
Zrýna.  „Idem  kupit  kvasnic."  A  na  čo?  —  „Pečeme  koláčky."  Čo, 
máte  volačo?  —  „Veselie."  A  kedy?  —  „Zietra."  —  A  prečo 
v  nedelu?  „Tu  bývá  veselie  v  nedelu  a  bar  kedy."  Zrýnka  náhodou 
znala  lidi,  od  kterých  děvče  pocházelo.  To  bylo  vyptávání.  My  to 
se  Sudorkou  nestačily  ani  poslouchat.  Zrýna  byla  živá  matrika.  Ani 
Sudorka  nerozuměla  smíšenině  toho  přátelstva,  nebof  Zrýna  do 
toho  připletla,  i  kdy  kde  koho  mastila,  jak  tomu  a  onomu  pomohla, 
kdo  se  s  kým  sešvakřil  a  rozhněval  atd.  Sudorka  se  jen  trochu  do 
toho  rozhovoru  připletla,  ale  Zrýna  na  ni  zhurta:  „E,  nemrmli!  Ty 
nevieš  o  ničem,  čo  hovoříme!**  a  osopivým  tónem  vysvětlovala 
zkrátka  obsah  jejich  dlouhé  řeči ;  „Vaculech  tetka  malý  zlatý  sobáš ! 
Po  nich  je  jedna  céra.  Tá  majú  to  veselie  zietra.  Na  tu  druhu  céru 
hodil  muž  rebrík,  a  ona  od  teho  dostala  padúcú  nemoc,  a  on  potem 
utékol  do  Ameriky."  Hlubokým  spádem  hlasu  jednotlivé  věty  ná- 
padně od  sebe  odsekávala.  „Prosimich,  tá  sedláčka  veselka  moc 
koštuje,  kdo  to  len  zmýšlal,"  pověděla  ke  mně. 

„Nó  —  idz  s  Bohom!"  propustila  konečně  děvče,  když  měla 
plnou  hlavu  novinek,  „a  nech  vám  napuchnu  pekne  ty  koláčky,  af 
sú  hodné  veliké,"  křičela  ještě  za  ním.  „Škoda,  —  pěkné  dievča, 
ale  natrhá  tak  trochu  jazykom,"  mínila  Sudorová  a  chlubila  se: 
,Veru  já  bysom  vedela  pomoc  od  tej  nemoce.  Kecř  má  volakdo  pa- 
dúcú nemoc  a  volá  sa  třeba  Anča,  a  někdo  v  dedine  třeba  zemře, 
kdo  sa  tiež  tak  volá,  je  dobré  z  té  živé  Anči,  čo  má  tu  nemoc, 
opásat  volajaké  háby  na  tu  mrtvú  Anču,  tak  ten  živý  už  to  nemá. 
To  sa  u  nás  nedaleko  stalo,"  ujišťovala  mne,  zachytivši  můj  nedů- 
věřivý pohled,  „a  teho  mrtvého  to  tak  třepalo,  až  to  tak  boio  očút 
pres  tu  zem  navrch,  po  celém  cinteri."  Dušujíc  se,  dosvědčovala 
mi  to  i  Zrýna. 

Zatím,  co  jsme  si  ještě  hověly,  vyzvídala  Zrýna  na  mimojdoucích 
dále,  a  tak  než  jsme  vstoupily  do  dědiny,  už  věděla  vše,  co  se  tam 
za  těch  15  let,  co  ona  tam  nebyla,  stalo.  V  humně  dědiny  si  pro- 
hlížely v  ořechovce,  kolik  bude  letos  ořechů.  Jejich  bystrým  očím 
neušlo  nic.  ,Pozri,  Anča,"  vysvětlovala  Zrýna  sestře:  „Tady  prišol 
vietor  a  odehnal  ten  mráz,  preto  sú  na  této  polovině  ořechy  a  tady, 
kam  vietor  nemohol,  nejsú  žádné.  V  tom  jsem  pohřešila  svůj  nůž, 
a  Zrýna  hned:  „Vida,  čo  ty  ovce  urobily!"  Sudorka  se  vrátila  na 
místo,  kde  jsme  obědvaly,  a  šfastně  ho  tam  nalezla. 

Sotva  jsme  vstoupily  do  dědiny,  posílala  mne  Zrýna  na  faru.  Už 
před  dědinou  se  dozvěděla,  že  je  paní  kuchařka  až  z  Prahy  atd. 
Nešla  jsem  tam  proto,  že  na  „naší"  faře  jsem  nebyla  ještě  nikdy  vlídně 
přijata.  Ale  už  za  malou  chvíli  jsme  měly  čest,  pana  faráře  poznat. 

Když  jsme  šly  podél  fary,  pásl  v  jeho  zahradě  nějaký  hoch 
cizí  husy  a  u  vrat  dával  pozor,  aby  včas  mohl  utéci.  V  tom  se 


Digitized  by 


Google 


614  Karla  Welsová-Slavfková: 


farář  odkudsi  vracel,  a  rozumí  se,  když  to  spatřil,  že  se  zlobil.  Ptal 
se  hocha,  čí  husy  jsou,  ale  hoch  bez  odpovědi  si  husy  odháněl. 

Tu  neúctu  k  farářovi  na  dědině  a  k  tomu  slovácké  dědině, 
jsem  ani  pochopiti  nemohla. 

My  jsme  tam  u  toho  stály,  a  farář  ve  svém  oprávněném  hněvu 
přistoupil  k  nám  a  huboval:  „Sedlákovi  bych  nevěřil,  keby  príesahal 
a  umieral.'*  Už  zašel  pár  kroků  a  zase  se  vrátil  a  právě  Zrýnce,  jako 
by  to  byly  její  husy,  pověděl:  „A  keby  bol  biskupom,  tiež  mu  ne- 
věřím, lebo  mu  dycky  sláma  čúhá  z  bot."  Dopověděv  to,  rázným 
krokem  rozhněvaný  odešel. 

Zrýna  velice  uražena  za  ním  kývala  hlavou:  „Tak  nás  obrazil!' 
(urazil).  Já  som  tiež  sedlačka,  a  dycky  praudu  hovořím.  Je  to  zlý 
člověk,  ten  faráři  Tak  mu  sliny  vyskakuvaly  z  huby  na  mne!" 

Odtud  jsme  šly  dál  hledat,  kde  mají  klády  na  prodej.  Před  jedním 
domem  plakalo  as  patnáctileté  děvčátko.  Zrýna  se  ho  hned  soucitně 
vyptávala  a  tu  zvěděla,  že  babička  děvčátka  je  nezdravá,  a  když  jí 
dítě  i  jméno  povědělo,  div  nevykřikla.  „Bože  mój,  dievča,  veď  tá 
tvoja  babka  sú  moja  upřímná  príatelkyňa  od  mojej  mladostí.  Ju 
nechal  frajer  a  ma  nechal  frajer,  a  plakávaly  sme  na  tráve  obydve. 
No,  to  je  moja  povinnost  huj  ako  kamarádku  opáčit  —'^  a  už  se  hnala 
do  stavení.  Já  se  Sudorkou  nesměle  za  ni. 

V  síni  jsme  zůstaly  stát  ale  gazda,  dědeček  něžného  vzhledu, 
nás  zval  dále. 

Vešly  jsme  po  špičkách  a  obě  sestry  po  šeptmu  řekly:  „Pochválen 
Pán  Ježíš  Kristus." 

V  sednici  byla  úplná  tma,  neboť  měli  okna  ucpaná  peřinami  před 

—  sluncem  I  Teprve  když  aspoň  jedno  okno  uvolnili,  rozpoznaly  jsme 
postel  a  na  ní  nemocnou.  Vnučka  jí  šeptala:  „Babičenka  moja,  te- 
tička Zrýnová,  prý  vaša  kamarádka,  vás  přišly  opáčit." 

Nic  —  jen  vzdech. 

„Pustíte  sem  ešte  trocha  teho  slnkal"  šeptala  Sudorová  vnučce. 
„To  néni  ako  v  zimě.  Tá  zima  si  pres  práh  cestu  najde." 

„Tá  vnučka  řa  velice  ráda  mosí  mat  —  velice  pláče  za  tebú,* 
pravila  Zrýna  k  nemocné,  na  potěchu.  Tam  velice  si  na  tom  ženy 
zakládaly,  aby  se  za  nimi  hodně  plakalo  a  proto  si  vždy  od  Boha 
vyprošovaly  spíše  vnučenky  než  vnuky  —  neboť  ty  více  pláčí,  než 
vnuci. 

Pak  patrně  proto,  aby  mohla  udělati  diagnosu,  se  nemocné  ptala  : 
„Petruša,  máš  smát?  (žízeň?)"  —  „Ach,  smát,"  vzdychla  nemocná. 

„Chuděro !  Pořád  si  si  nemohla  odpočinku  dopřát  a  keď  si  ulehla, 
už  je  robota  zanechaná.  Ona  je  taká  ak  já  —  keď  tá  robota  sama 
člověka  prosí."  — 

„Věru,  s  mamku  je  zle,"  povídal  nám  stařeček,  „má  tu  infulen- 
ciu." 

„Věru,  to  infulencia  néni,"  odporovala  Zrýna,  která  všemu  ne|- 
lépe  rozuměla,  „nebo  nemá  horkost."  A  hned  radila:  „Svařte  jej  trochu 
vína  s  muškátovým  kvetom.  Ten  muškátový  květ  len  v  mále  uvařte 

—  on  dobré  zapustí  tu  chut  —  a  kerf  začne  víno  házat  také    bu- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  615 


blinky,  to  už  vře,"  vysvětlovala  zvolna  a  jadrně  dědečkovi,  „a  pak 
tam  nalejte  teho  ostatního  vina.  Ona  dostane  trochu  vlády.  "^ 

Ne  —  chcem  te  —  ho,"  ozvala  se  mdle  nemocná,  A  Zrýně, 
která  se  k  ni  naklonila,  povídala :  „Já  nemóžém  z  teho  vína  ten  smrad 
snéstit.  Já  už  ho  nepila  15  rokou,  a  máme  ho  doma.** 

„Očúvajte,"  tlumočila  nám  Zrýna  s  největším  podivem.  „Patnáct 
rokou  už  nepila  vína  a  má  ho  doma!!!  Kotko  už  máš  rokou,  Petruša? 
Ty  si,  tuším,  starší  než  já.**  „Já  o  mojich  rokóv  neviem,  len  podle 
trúfánia  hádám,  že  mám  pres  60,**  odvětila  nemocná. 

Po  chvíli  vyptávání  loučila  se  Zrýna :  „No,  s  Bohom,  Petruškal 
Pán  Bóh  ťa  opatruj  a  zdraví  dají  Mosíš  ešte  úfat!**  Pohladila  ji 
po  tváři  a  podala  jí  ruku. 

„Nech  vás  přijme  Bóh  na  svú  svatů  milost,**  řekla  Sudorová 
tichounce,  a  vyšly  jsme  ven.  Tam  už  na  dvoře  nakukovalo  kolik  tetek. 
Stařeček  šel  s  námi  a  zadívav  se  Zrýně  pátravě  do  tváře,  řekl  tá- 
zavě: „Pán  Bóh  vie,  keď  z  teho  vyprade?  Ona  má  prachy  od  dok- 
tora, snáď  jej  vyvedli  tu  nemoc  z  těla  ven.  Sú  nové  časy  a  nové 
módy  a  i  nové  nemoce,**  vzdychl.  „Infulencia  nebývala,  a  včul  je. 
Volakedy  bývaly  hodonky,  a  včul  nejsú.** 

„Já  úfám  v  Pána  Boha  nebeského,  že  jej  pomóže,**  těšila  ho 
Zrýna,  neboť  bylo  na  něhp  dojemné  podívání. 

„Ludé  hovora,  že  si  už  hledá  miesto  —  **  problebtla  jedna  ze 
sousedek.  Stařeček  vyděšeně  oči  vytřeštil  a  rty  se  mu  začaly  třást. 

„Nyne!**  okřikla  ji  Zrýna.  „To  bola  tikaná,  čo  to  hovořila. 
Ona  má  dobrý  rozum,**  a  obkreslila  si  prstem  obličej,  neboť  její  ruce 
hovořily  vždy  sebou. 

„No,  s  Bohom,  strýčku,  mosíte  úfat  v  Pána  Boha  všehomúcího!** 
—  a  šly  jsme  hledat  dál  klády. 

Kam  jsme  se  jen  obrátily,  všude  byli  nějací  nemocní.  To  byla 
dědina  jako  veliká  nemocnice.  Nejvíce  nemocí  tam  ovšem  bylo 
z  Ameriky. 

A  ty  ženy,  jež  nebyly  v  Americe,  byly  horší  než  otroci.  Bylyř 
od  nadlidské  práce  celé  vyschlé,  beze  vší  mízy,  předčasně  sestárlé, 
nehezké,  scvrklé  a  celé  jako  zkornatělé.  Mnohé  měly  žíly  na  nohách 
strhané,  nohy  otevřené  nebo  opuchlé,  a  při  tom  s  přemáháním  a  už 
i  s  pláčem  dát  pracovaly,  až  ulehly  . .  .  Dříve  si  odpočinku  nedopřejí 
a  pomoci  nehledají,  až  je  velice  zle,  a  to  jdou  nejdříve  k  bábě. 

Mně  připomínaly  staré,  vyschlé  zkroucené  vrby  u  potoka.  Moje 
dvě  sestry  vedle  nich  se  svými  vysokými  plnými  postavami  se  vy- 
jímaly jako  dvě  nádherné  zelené  lípy  v  květu. 

Stařenky  TOti—SOtileté  učiněné  věchýtky,  ještě  lezly  po  třešních 
a  očesávajfce  ovoce,  vzdychaly:  „Po  zemi  je  věru  blahoslavená  ro- 
bota, ale  po  těch  cerešnách  lézt,  to  je  věru  zle.**  —  „I  po  zemi, 
dušenky  křesťanské,  chodí  ťažká  robota,**  řekla  jim  Zrýna  na  potěchu. 
A  dál  mne  vedla  těmi  očistcovými  mukami.  A  zase  v  jiném  stavení 
ležela  na  posteli  žena  si  naříkající:  „Mój  mi  išol  do  Ameriky,  a  já 
tu  nemám  nikoho.  Sama  kosím,  sama  mosím  šetko  obstarat.  Až  do 
poslednieho  okamžiku  som  kosila,  ale  už  s  plačom,  a  keď  to  neišlo. 


Digitized  by 


Google 


616  Karla  Welsová-Slavíková : 


mosela  som  si  lahnúf.  A  keď  já  nemdžem,  už  je  se  šetkým  zle,  a  mOj, 
kerf  mi  premárnil  peňáze,  išol  do  Ameriky." 

„Tu  majú  zas  vdovu  od  živého  muža,"  pravila  ke  mně  [Zrýna. 
—  „Tá  Amerika  je  zlá,  a  já  hovoríin,  že  je  v  pekle.  Tam  odtál  do- 
nesu ludé  len  grobiánskú  hubu,  nasbierajú  tam  nemoce,  a  sem  jich 
prindú  hojit,"  žalovala  žena. 

Poněvadž  neměla  žena  klad  na  prodej,  nezdržela  se  tam  Zrýnka 
a  tak  jsme  šly  jako  nějaká  komise  zase  o  staveni  výše.  Tam  v  mezi- 
vrátí  ležela  nemocná.  „A,  tady  leží  nezdravá,*  pravila  Zrýna  pfiví- 
rajíc  vrata.  —  „Věru  nezdravá,"  odpověděla  žena,  která  seděla  u  její 
postele.  „Bola  v  Amérike,  a  takéto  nohy  si  donesla  ze  sebú."  Ne- 
mocná, která  měla  typ  sprosté  lehké  ženy  celým  výrazem  tváře 
i  nabubřelým  tělem,  měla  nohy  plné  ošklivé  vyrážky.  Na  mne  mlu- 
vila stále  špatnou  němčinou.  Zrýně  v  obdivu  nad  tou  němčinou  oči 
až  z  důlků  vystupovaly,  a  když  mi  ta  žena  pověděla,  „že  má  šestnáct 
sto  rýnských  a  že  už  bude  pomaly  gnádige  Frau,"  měla  Zrýna  oči 
aspoň  jednou  tak  veliké  a  hned  ji  titulovala:  „mladá"  paní.  Dia- 
gnosa Zrýnčína  zněla  takto,  když  nohu  ohmatala:  „Tej  žíle  je  volačo 
ublížené.  Tá  žíla  nemalá  svój  průběh.  Tu  vyrážku  vám  tá  zlá  kreu 
pumpuje  ven.  Ale  kerf  sa  vám  to  vyhazuje,  to  už  tá  zJá  nemoc 
ide  ke  konců." 

„Každý  nám  tak  hovori,"  radostně  odpovídaly  obě  ženy.  — 
„Šak  mám  i  doktora,"  chlubila  se  Amerikánka,  „doktora  I>érera. 
On  je  velice  múdrý." 

„A  to  je  múdrý  doktor,"  pravila  Zrýna  bagatelujfdm  tónem, 
„keď  chcel  Apoleně  Dobšinských  brucho  otvárat?  Já  jej  tehdáž 
hovorila:  „Ty  si  nenech  brucho  párat!  Čo  ti  doktorí  pomóžú? 
Kúknú  ti  tam  a  nechajú  tak,  a  ty  si  svoje  mosíš  vytrpět,  lebo  máš 
matku  podebránu  a  od  teho  ti  nikdo  nepomóže.  Ovázala  som  hu, 
navarila  som  jej  bylinek  —  a  o  dva  roky  malá  dvojčinky.  Tak  som 
jej  pomohla.  No  čo  já  I   B6h  jej  pomohol!" 

Když  ještě  Zrýna  jinými  a  jinými  případy  dokázala,  jaký  jest 
zázračný   doktor,  vyšly  jsme  ven  a  tam  zavolala  na  jakousi  ženu: 

„Táto  ženička  —  prauda,  ste  už  ženička?  —  nám  povie,  kde 
by  nám  ludé  dřeva  předali." 

Vešli  jsme  do  stavení,  na  které  nám  žena  ukázala,  a  tam  ko- 
nečně Zrýna  dřevo  koupila.  I  tam  si  gazdina  naříkala:  „Moja  céra 
má  mrcha  nemoc  (padúcí),  a  i  tento  chlapec  hu  má." 

„Nech  sa  modlí  k  svatému  Vendelínkovi,  to  je  patron  od  tej 
nemoce,"  radila  jí  —  musím  již  říci  —  vševědoucí  Zrýna.  Poněvadž 
bylo  v  sednici  dusno,  vyšla  s  námi  gazdina  před  stavení.  Tam  jsme 
se  posadily  na  klády,  právě  koupené  a  čekaly  jsme  na  hochy,  až 
přijedou.  Některé  ženy  tam  za  námi  přišly  a  začaly  řeč  o  po- 
střeleném notáři. 

„Temu  písařovi  prý  obe  oči  vyskočily,  ale  na  to  jedno,  čo 
mu  visí,  tak  trošku  vidí,"  pravila  jedna  z  nich. 

„Nech  škúlf  —  B6h  nebeský  vie  čo  robit,"  pravila  Zrýna  se 
zadostučiněním. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  617 


„A  ternu  notáriusovi,"  sdělovala  druhá  žena,  „prý  vyndali  jednu 
ladviničku,  lebo  prý  o  jednej  móže  být,  a  čo  já  viem  čo,  a  už  vynde 
ze  špitálu/ 

Zrýna,  doktor,  když  to  slyšela,  až  nervósně  zasykla:  „Ale  že- 
ničky,  nehovořte!  Ladvinička,  to  je  ten  najdůležitějšf  punkt  v  tele. 
Keby  mal  ladviničku  pryč,  takla  by  sa  kácel,  nemal  by  rovnováhu.** 
Kulhá  po  zpátku  jak  ten  nejhorší  mrzák.  „Ladviniček  je  v  tele  velice 
potřeba.  Čo  on  vie,  čo  mu  tam  doktoři  porobili,  či  mu  tam  vechet 
slámy  strčili  či  co  —  Já  viem,  keď  milostpána  velkomožného,**  uká- 
zala na  mne,  „ladviničky  len  bolely,  jaký  bol  chudáčík,  což  keby 
mu  jednu  vytáhli?" 

„A  kerf  sa  sádlo  móže  vyrieznút  — "  namítala  jedna  z  žen. 

„Sádlo  nenie  ladvinička.  Sádlo  nenie  v  tele  potřebné.  Já  mám 
dozajista  na  bruchu  tolko  slaniny,**  ukazuje  zvýší  pěti  prstů. 

„Věru  zešlo  (hodilo  by  se,  nebo  patřilo)  by  sa  ti  trochu  od- 
točit,**  žertovala  Sudorová. 

„Ona  dycky  rieč  trhá  a  nenechá  ma  vy  hovořit,**  uškubla  se 
Zrýna  na  sestru,  která  jí  v  L  .  .  .  vůbec  ponechala  sólo  a  takřka 
ani  nemluvila. 

Ale  na  to  zase  honem  přetrženou  nit  hovoru  uchytila : 

„U  nás  jeden  sa  zastřelil,  a  kerf  ho  doktoři  párali,  —  já  sa 
dívala  takla  pres  vrata,  —  tak  ten  istý  mal  v  bruchu,  kerf  mu  ho 
otvorili,  tolko  slaniny,**  ukazuje  na  dva  prsty.  „Mosím  jej  mat 
tedy  viac,  lebo  on  bol  suchý  (chudý).** 

„Já  tiež  hovořím,  že  ten  notárius  viac  pevný  nebude,**  řekla 
Sudorka  nedbajíc  nedávného  sestřina  okřiknutí. 

„No,**  zakončovala  Zrýna  přednášku  o  ladviničkách,  „oni  už 
včul  umí  doktoři  poriadok  porobit,  ale  ladviničku  mu  nevytáhli,  to> 
ženičky,  nevěřte!** 

Zatím  se  po  dědině  rozneslo,  že  je  tam  žena,  která  léčí  lidi, 
a  brzy  tam  k  nám  přišlo  mnoho  žen  na  poradu  jako  na  kliniku. 
A  vůbec  celá  dědina  byla  pomalu  nad  naším  příchodem  vzhůru. 

Zrýna  tam  slavila  pravé  triumfy.  Diagnosy  dělala  hravě  a  rady 
se  z  ní  jen  jen  sypaly.  To  už  nebyl  liják,  to  byla  průtrž  mračen, 
to  byl  niagarský  vodopád  samých  řečí.  Já  až  trnula,  co  ta  podivná 
žena  vše  věděla. 

Když  Zrýna  z  některých  otázek  jí  kladených  poznala,  že  ji  po- 
važují za  jakousi  Haraminovou,  kterou  přímo  velebily  a  která  se 
vedle  léčení  také  čarováním  zabývala,  spustila  na  ně  ve  své  doktorské 
iárlivosti : 

„A  já  mám  tohle  trpět,  abyste  vy  ma  malý  za  volajakú  bo- 
hy ňu  (čarodějnici)?  Som  já  volajaký  kapostný  bóh?  Já  chodím  len 
k  nemocným  ludom  a  uzdravila  som  i  takých,  čo  ani  doktoři  sa  na 
nich  nechytili,  lebo  si  jich  netrúfali  léčit.  O  tej  babě  by  sa  maio 
i  doktorom  povedat  (udat).  Néni  všechno  zlato,  čo  sa  třpytí,  a  vy 
chválíte  nečo,  čo  dobře  nepoznáte.  K  tej  nechodzte,  to  je  čarodej- 
Tiica.  Tá  olovo  leje  a  ludi  s  tím  vábí  za  sebú  a  čaruje  a  bosoruje. 
£šte  než  její  muž  umřel,  keď  s  ňú  ležal  na  posteli,  tak  sa  jim  vy- 


Digitized  by 


Google 


618  Karla  Welsová-Slavíková: 


gúlalo  z  tej  penny  ako  metca  veliké  a  běhalo  to  po  jizbě  a  potem 
ven  a  tam  to  podpálilo.  On  sa  nalákal  a  umřel.  On  by  bol  ešte 
neumřel  I"  Ženy  chudinky  celé  ustrašené  poslouchaly.  Ale  Zrýna  ne- 
dbajíc toho,  sypala  ze  sebe  rozhorleně: 

„Tam  už  k  nej  nikdo  nejde,  lebo  hu  poznajú.  Ta  dovede  na- 
mastit leda  dobré  boty  se  sádlom.  Každý  k  nej  ide  len  jedenráz. 
Chlapci  si  nápoky  (naschvál)  pozavazuvali  ruky,  a  ona  jim  to  na- 
pravila. Tož  takým  pomóže.  Ženičky!**  —  s  velikým  důrazem  — 
„nechodzte  k  takému  pámbíčkovi,  čo  kapustu  \\e.*' 

„Ale  nehovoř  tak  o  nej  —  bude  řa  žaluvat,"  napomínala  ji 
rozvážná  sestra. 

„Nedbám  —  nech  tu  stojí,  před  ňii  to  budem  vypravuvat.  Taká 
som  nazlobená;  každý  myslí,  že  ona  som  já.  —  Už  ma  tu  ludé 
odznali." 

Ale  Sudorka  přec  jen  měla  strach  a  šeptala  mi:  „Já  jej  dycky 
hovořím,  daj  si  pozor  na  rieč.  Čo  ráz  z  úst  vypustíš,  to  ani  štyrmi 
koňmi  nazpát  nevtáhnešl  já,  než  čo  poviem,  dycky  si  pripamatám 
toto  priesloví :  Najskor  prežuj  (požvýkej  —  zde  znamená :  rozmysli) 
a  potem  vypluj!** 

Ale  Zrýnka  byla  v  takové  ráži,  že  nebylo  možno  ji  zaraziti. 
Její  řeč  se  hnala  jako  velká  voda  a  už  zase  k  svým  posluchačkám 
toto  vyprávěla: 

„Tak  abyste  vedely,  já  vám  poviem  jednu  praudu.  Přišla  jedna 
žena  z  Chlebového  vrchu  ke  mne  a  povedá:  Tetička,  ste  vy  tá 
Zrýnka?  —  Som.  —  Chodíte  po  ludoch  nemocných?  —  Chodím.  — 
Ale  na  opraudu?  ■—  No  chodím.  Jindy  som  chodívala  viac  a  včul 
mám  moc  roboty.  —  Teda  na  ozaj  chodíte  k  ludom  ?  —  No  chodím. 
Ako  vám  mám  ináč  povedat? 

Prosím  vás,  tetička,  idem  sa  k  vám  volačo  poradit.  —  Do- 
čkajtel  Idem  si  usypat  koňom.  —  No,  usypte  si!  (To  bylo  cha- 
rakteristické; že  vždy  při  svém  vyprávCní  musila  i  to  vedlejší  poví- 
dati, co  dělala.)  Keď  som  přišla  do  kuchyně,  zas  ona:  „Teda  vy 
chodíte  k  nezdravým  ludom.  —  Chodím.  Chodím!  —  Prosím  vás, 
poraďte  mi!  Já  som  bola  tri  roky  vdovu,  a  mdj  súsed  za  mnú  tri 
roky  chodil,  a  to  som  mu  bola  dobrá  a  boli  sme  ako  muž  se  ženu 
—  (trúba  sprostá,  ani  nevie,  čo  vyvalila,"  řekla  Zrýna  zrychleným 
tónem  jen  tak  mimochodem)  — a  včul  sme  sa  sebrali,  a  nejsme  spolu. 

Jáj,  milá  ženička,  také  já  neviem. 

No,  šak  ste  tá  Zrýna.  —  Som.  —  Jste  to  preca  vy,  čo  ste 
vydaly  pastorkyňu? 

Ahá,  už  viem,  keho  vy  hledáte.  Vy  hledáte  Haraminu  —  to 
je  taký  kapostný  bóh  —  ale  nevěřte  jej,  tá  nič  nevie.  Já  vám  vo- 
lačo poviem:  Keď  ste  si  to  od  Pána  Boha  nebeského  zaslúžili, 
mosíte  trpět!  Nepomftže  vám  nikdo!  Ale  vietečo,  žena?  Vyhledajte 
bíelých  kňazou,  čo  sú  dominikáni.  Dajte  jim  dve  zlatouky.  Dajte 
si  svatů  omšu  odslúžit  a  keď  bude  Bóh  nebeský  chcet,  snad  vám 
tu  svornost,   ten  pokoj  a  tu  lásku  ti  kňaží  u  Pána  Boha  výprosa.  * 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  619 


„Ach,  dobře  ste  mi  tetičenka  poradila.  Nepójdem  tam  k  tej 
babě."  —  Já  som  išla  po  nej  (za  ní),  a  ona  preca  išla  k  tej  čaro- 
dějnici. 

A  ešte  vám  poviem,  aké  ona  má  kunčofty. 

)á  sa  svalila  letos  v  zimě  s  děckem  na  postel,  že  ho  uspím. 
A  slyším  v  síni  kohosi  hovořit:  „Kde  sú  paní  mynárka?"  A  mój 
Juro  tam  povedá:  „My  tu  paní  nemáme.  Idzte  dál.** 

)á  vstáném  a  povedám:  „Vietajte  teda  u  nás  strýčko.  Čo  ste  nám 
donesli?  On  prinde  ke  mne  — "  zde  se  Zrýnka  tajuplně  skrčila  na- 
podobíc  přišlého  člověka  —  a  zuje  a  zuje  a  šušká,  až  som  vyrozuměla, 
že  náká,  ve  kerej  sa  diefa  nemóže  udržat,  chce  volajaký  lék 
ode  mne. 

Radím  mu  teda:  „Boží  drevec  a  Černobýl.  To  uvařte  a  tím  hu 
napařte,  tu  ženu,  a  ono  sa  v  nej  to  diefa  upokojí.**  Potem  som  sa 
vzchopila  a  povedám:  „Počkajte,  idem  sa  kuknut  do  kniežky  — 
tam  vám  najdem  ešte  lepšie.**  Tak  som  já  s  ním  myslela  s  celým 
srdcom  dobře,  ale  kadě  on  mysleli 

Já  kerf  som  to  v  tej  knihe  už  hledala  —  on  mi  šušká :  „Nie, 
tetička,  také  nehledajte  I  Já  nechcem,  aby  v  nej  zdstalo,  ale  aby  išlo 
ven.**  Já  na  nej  kiiknem  a  povedám:  „A  prosím  vás,  kdo  ste  vy  tej 
osobě  ?  „Já  som  taký  podálný  bratranec  jejej.  Jejej  muž  je  v  Amérike, 
a  to  sa  jej  pritrefilo."  „Kolko  má  rokou?**  —  28.  — 

„A  prosím  vás,  to  vy  si  na  seba  berete  takú  kurvu?  Vy  hu 
chcete  zastávat  a  jejej  muž  sa  těžce  trápí  a  chléb  vydělává  v  Amé- 
rike, a  ona  sa  tu  .  nepleší  a  vy  hu  ídete  zastávat?  Viete,  čo  ste  si 
vy  vzali  na  seba?  Devát  czuzích  hriechou.  A  čá  je  ona?**  Žitnikech. 
„Tam  néni  takého  ména.  Tam  majú  len  jednu  céru,  a  tu  já  poznám.^ 
On  nepovedal  nič,  Kerf  néni  pomoci,  ona  si  život  vezme.  Nech  vezme, 
nech  zkapel  (Pojde.)  Jako  jedna  paní  bohatá  v  Čechách  malá  dve 
děti  a  s  třecím  bola  samodruhá  a  nechcela  ho  porodit,  tak  nečo 
vypila  a  otrávila  seba  i  diefa  a  včul  má  na  hrobe  pomník  —  takú 
sochu  prevelikú  —  (stoupla  si  na  špičky  a  natáhla  ruku-  do  výšky, 
takže  vyhlížela  sama  jako  veliká  socha).  Keby  tich  pomníkou  sto 
malá,  tak  hu  z  pekla  nevytrhnú  ty  sochy.** 

A  velice  rozhněvaně  nám  dál  povídala,  jak  mu  vyčinila: 

„Vy  ste  si  vzali  devat  czuzích  hriechou  na  seba,  chcete-Ii  čo 
vedet!  První  —  k  hriechu  radit.  Druhý  —  iným  kázat  hřešit.  Třecí  — 
jiné  hriechy  chválit.  Štvrtý  —  iných  ke  hriechu  povzbuzovat  a  osme- 
lovat.  Pátý  —  pri  hriechu  mlčat.  Šestý  —  hriechy  zastávat.  Sedtný  — 

hriechu  účastný  být Včul  si  nemóžem  vzpomenut  ešte 

na  ty  dva,  ale  tehda  som  mu  jich  vymenuvaia  všetkych.  On  teda 
už  išol  zahanbený  preč  a  povedat:  ,No  tak  teda  já  mosím  jít  do 
apatéky.**  —  Len  idzte  a  povedzte  čo  chcete,  vezmu  apatykár  kocar 
na  vás  a  dajú  vás  zavret.**  — 

Ej,  na  také  som  zlá!  Mňa  uhne,  ale  na  také  nie.  Skoro  (spis) 
do  ohňa  skočím,  než  bych  proti  božskému  prikázání  hřešila. 

Její  špinaví  kunčofti  za  mňú  chodá  a  mojú  osobu  obrážajú.  Po- 
trebujem  já,  aby  její  bosoráci  za  mnú  chodili! 


Digitized  by 


Google 


620  Karla  Welsová-Slavfková : 


Třecí  priSol  —  ukradli  mu  kozu:  ,Povedzte  mi,  kdo  mi  hu 
vzal."  ,, Strýčko  mój,  to  já  také  věci  neviem.  —  Běžte  domou  — 
vám  Pán  Bóh  tri  kozy  dá  (požehná),  a  kdo  vám  hu  vzal,  nebude 
mat  ništ." 

Ženy  byly  tak  zaposlouchané,  že  by  byly  do  večera  poslouchaly. 

Sudorka  už  byla  netrpělivá  a  pořád  hochy  vyhledala.  „A  čo  — 
čekáte  volakoho?"  ptaly  se-  konečně  ženy. 

„Čekám  mojich  synou,"  sebevědomě  pověděla  jim  Zrýna.  Jeden 
je  mynárom  a  druhý  kupcom."  —  „A  kde  je?  A  čo  předává?" 

„Čooo?  Vy  nepoznáte  mojeho  syna?"  ptala  se  Zrýna  plímo 
s  úžasem.  „Nemóžte  jít  k  němu  kupuvat?" 

„A  čo  předává?"  „Všetko,  čo  chcete  a  spravedlivo.  Ludé,  čo 
myslíte?  Pote  svój  k svému!  Čo  kupujete  od  žida?  Keď chceme  vy- 
hrát, mosíme  sa  držat  teho  svój  k  svému  ako  v  Čechách!"  napo- 
mínala ženy. 

„A  podhie  do  hája,"  navrhovala  Sudorová,  „keď  chlapci  ne- 
jedu." Zrýna  poslechla  a  začala  se  se  ženami  srdečně  loučit:  „No, 
my  ideme  do  hája.  Nech  vás  tu,  ženičky.  Pán  Bóh  opatruje  a  živí 
a  dá  vám  dobré  zdravic,    lebo  to  je  ten  najvátší  poklad  na  světe.* 

Cestou  posuzovala  ženu,  od  níž  dřevo  koupila:  „Ani  nám  tam 
chleba  ukrojit  nedala,  a  taká  špinavá  bota.  Já  mysliem,  že  sa  neumý- 
vala od  tedy,  jak  hu  bába  na  korýtku  (porodní  bába  ve  vaničce) 
umývala." 

Háj  se  táhl  do  mocného  vrchu.  Jeho  dolejší  část  byla  promS- 
něna  ve  hřbitov.  Zrýna,  jak  tam  vstoupila,  se  zbožně  pokřižovala, 
obrátila  oči  prosebně  vzhůru  a  šeptala :  „Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus. 
Nech  jim  tam  Bóh  nebeský  pomáhá  všem!" 

Skoro  všechny  nebožtíky  znala  a  napovídala  toho  o  nich,  až 
běda.  Jeden  gazda  už  tam  měl  napřed  pomník  vystavený  a  na  něm 
vyrytý  i  nápis  až  na  datum.  To  děje  se  na  Slovensku  dost  zhusta. 

A  dále  velice  zajímal  Zrýnu  hrob  mladého  kněze,  který  měl  na 
pomníku  odznaky  svého  stavu :  kříž,  kvadrátek  a  kalich  zakončený 
koulí.  Sudorová  mínila,  že  je  to  křtitelnice,  a  Zrýna  zas,  že  je  to 
kalich  a  „tá  gula  že  vyznačuje  celý  svět." 

Když  jsme  si  hřbitov  prohlédly,  šly  jsme  výše  do  háje  trhat 
jahody,  které  už  dole  ve  velikém  množství  mezi  hroby  se  ukazovaly. 

Tam  za  námi  přiběhla  dávná  Zrýnčina  známá,  stará  vdova  po 
učiteli,  s  prosbou,  aby  Zrýna  přišla  její  dceru,  která  byla  tři  dny  po 
porodu,  namastit.  „To  je  hotová  apotéka,  ten  háj!"  odpovídala  paní 
učitelová  na  naše  chvály.  „Tady  ludé  všude  v  tich  dědinách/  uka- 
zuje kolem  na  dědiny,  které  bylo  s  vrchu  vidět,  „tak  mřeli,  keď  bola 
kolera  a  tady  neumřel  ani  jeden.  Tady  ani  kolera  nebola."  Ale  Zrýna, 
jak  slyšela  o  mazání,  už  neměla  v  háji  stání.  To  bylo,  jako  kdyby 
karbaníkovi  karty  ukázal. 

A  tak  jsme  tedy  šly  k  paní  učitelové,  roztomilé  a  srdečné  sta- 
rosvětské  paní.  Zrýna  se  ve  své  důležitosti  jen  nadnášela  a  cestou 
zrovna  mohutněla.   A  jak  by  ne  I    To  byl  tak  den  dle  jejího  gusta! 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  621 

Neboř  ze  všech  očí  —  těch  bodrých  lidí  tam  —  proudil  k  ní  jen  a  jen 
obdiv.  Vzhlíželi  k  ní  jako  ku  své  spáse.  To  byl  pro  Zrýnu  přímo 
slavný  den  I 

Nevešla  jsem  do  stavení  a  nemocnou  jsem  jen  zahlédla. 

Ve  Zrýnce  vše  jen  hrálo.  Sudorka  zůstala  se  mnou  na  dvorku 
a  tam  jsme  si  sedly  na  korýtko. 

Mne  se  veliký  strach  zmocňoval,  aby  Zrýna  té  ženě  neublížila. 
Kdysi  před  lety  na  její  stálé  naléhání  i  mne  mastila.  —  Vrhla  se  na 
moje  tělo  jako  sup,  a  div  mi  vnitřnosti  ven  nevyhrabala.  Jedné  žilky 
nevynechala.  Od  té  doby  jsem  každého,  koho  mastila,  litovala. 

Konečně,  když  jsem  nedovedla  svůj  strach  přemoci,  ptala  jsem 
se  Sudorky:  „Může  a  smí  se  po  porode  mazat?  Já  se  bojím,  jestli 
se  té  ženě  něco  stane,  že  nás  tu  ještě  četnfci  seberou  všechny  tři." 

„Ona  nemalá  ešte  vstávat,  ty  žíly  sa  mosí  trochu  uspokojit.  Ale 
věru,  to  mazání  jej  bude  pasířuvat,"  řekla  Sudorka  takým  lačným  tónem, 
jako  by  litovala,  že  není  na  místě  nemocné.  „Kerá  paní  nič  nerobí, 
tásanemosí  dát  mastit  patu,  ale  kerá  fažko  robí  a  má  žíly  nabrané  a 
narobené  a  žádné  fajnové  medicíny  k  temu,  tá  sa  mosí  dát  mastit." 

Ale  já  přes  toto  klidné  ujištění  jsem  seděla  s  očima  upjatýma 
na  dveře  a  nedočkavě  jsem  očekávala  Zrýnku. 

Ta  konečně  vyšla  z  chalupy  jako  vítěz. 

Přivítala  jsem  ji  slovy:  Já  jsem  tu  celá  ustrašená." 

„Má  dušenka,"  udělala  si  Zrýna  s  vysoká,  ale  také  tónem,  jako 
když  nerozumné  dítě  chlácholí,  „každá  baba  mastit  nedovede,  to  až 
ne-ke-ráá,  kerá  je  dobré  silná.  Já  som  sa  temu  naučila  od  starej 
Vaškovej.  Věru  mám  od  nej  dost  památky.  Ej,  to  bola  baba !  Tá  mi 
to  ukázala.  Takovej  néni,  ani  tuším  viac  nebude  na  světe.  Tu  si 
i  doktoři  brali  mezi  seba,  keď  volakoho  párali. 

Akobych  takej  žene  ublížila?  Já  jej  to  pekne  múdro,  po  tichúnku 
dávám  dohromady,  lebo  sú  ty  kříže  otvorené.  No  sú,"  uškubla  se 
na  nás,  jako  bychom  jí  odporovaly,  „Bože  mój  dobrý!  Já  jednu  ruku 
držím  dole  brucho,  aby  mi  to  dole  nevyšlo  —  ja,  to  není  len  mastit ! 
Mastit  sa  móže,  ale  vedet  ako !  Ty  žíly  sú  také  plné,  majú  také  grče, 
a  keď  sa  tá  kreu  vyžene  odtál  do  těla,  nemá  taká  žena  žilovaté  nohy. 
Já  pekne  namastím  kříže,  nohy,  ruky  —  nohy  od  kolena  napřed 
i  v  zadu  —  všechny  žíly  porozmačkám  —  a  ona  ozdraví  taká  žena." 
Stála  nad  námi  jako  přednášející  proťessor  a  jistě  by  nás  byla  po- 
učovala dále,  kdyby  byla  paní  učitelová  nevyšla  nás  pozvat  už  k  pro- 
střenému stolu.  Celou  hostinu  nám  vystrojila.  Zatím  přijeli  i  hoši  a 
přisedli  k  nám.  Na  stole  byla  veliká  mísa  „božích  milostí",  do  kterých 
se  Juro,  kterému  velice  chutnaly,  přímo  bezohledně  pustil.  Zrýna, 
která  v  tom  ohledu  vždy  znala  míru,  chvíli  mlčela,  ale  očima  ho  sle- 
dovala stále.  Pak  ve  strachu,  aby  je  všecky  nesnědl,  mu  jen  připo- 
menula: „Juro,  keby  bol  tvój  prietel  z  medu,  neoliž  ho  celého!" 
Juro  se  zapálil  —  a  už  měl  po  chuti  .  .  . 

Zrýna  vedla  slovo  a  hovor  se  točil  ponejvíce  kolem  její  lékařské 
praxe  a  částečně  i  kol  voleb.  — 


Digitized  by 


Google 


622  Karla  Welsová-Slaviková : 


Dědina  L  .  .  .,  soudím-li  z  řeči  uvědomělé  paní  učitelové,  byla 
asi  neobyčejně  nasáklá  vlastenectvím.  Faráře,  třeba  že  volil  s  nimi, 
neměli  ve  vážnosti,  nebof  vycítili,  že  držel  s  nimi  jen  ze  strachu  a  ne 
s  celým  srdcem,  jak  se  na  pravého  Slováka  patřilo  a  jak  oni  by  si 
toho  byli  přáli. 

Po  hostině  šla  Zrýna  ukázat  hochům  klády  a  velice  byla  zvé- 
davá,  budou-li  spokojeni.  Ale  jak  by  nebyli.  Dřevo  bylo  takřka  za- 
darmo koupeno.  Než  si  hoši  klády  poznačili,  šla  Zrýna  uspořádat 
sedadla  ve  voze  a  najit  misto  pro  třešně,  které  v  S  .  .  .  jako  lé- 
kařský honorář  dostala.  I  tam  kolem  vozu  se  u  nás  nakupilo  dosti 
lidu.  Bylof  již  k  sedmé  hodině,  a  někteří  lidé  se  vraceli  už  z  práce. 
Rozumí  se,  když  při  tom  byla  Zrýna,  že  se  politisovalo.  Zrýna  vy- 
kládala o  volbách  a  o  jejich  farál^,  jaký  je  liberál. 

„Snad  se  chce  ten  váš  farář  dostat  ke  kanovnictvu,'*  hádal  jeden 
gazda. 

„Náš  farář? I  Náš  farář  je  farář  a  bude  farář  a  mojí  svátky 
syn  je  farář  a  dochtor  (lékaři  říkala  doktor)  a  složil  už  štyry 
ekzámenty  ve  Viedni,  ten  sa  móže  ke  kanovnictvu  dostat,  ale  n᧠
farář  nie,"  řekla  velice  jadrně  a  zřetelně.  „Náš  farář,"  pravila  zase 
kterási  z  žen,  která  se  bystrostí  rozumu  podobala  Zrýnce,  „néni  ani 
ludák  ani  liberál,  bar  aj  volil  s  námi.  On  mosel  s  námi  but,  nebo 
sa  bál,  že  bysme  ho  vybili.  Věru  i  Šandárí  sa  báli  jít  pres  dědinu 
a  preto  išli  humnom,  kerf  nám  chceli  strhat  našich  praporou.  Naše 
ženy  sa  o  ne  praly,  až  jich  celých  dotrhaly.  U  nás  v  L  .  .  .  bolo 
len  pet  gazdů  na  liberálnú  stranu,  a  to  boli  len  takí  korheli,  co  sú 
ludem  dlžni.** 

„A  opilý  člověk  néni  nikdo,"*  vpadla  jí  Zrýna  do  řeči. 

„Našeho  rychtára/  pokračovala  žena,  která  měla  neobyčejné 
rychlou  a  jasnou  výřečnost,  „keby  mu  dal  pet  dědin,  pet  takých 
našich  L  .  .  .,  teho  nepřeplácí.** 

Zrýna,  která  s  velikým  uspokojením  a  zálibou  ženu  poslouchala, 
pravila  vroucně:  „No,  nech  ho  B6h  dlhé  časy  za  to  živí,  teho  va- 
šeho rychtára.** 

„Notárius  u  něho  zabudnul  jakýsi  list,  kde  stálo,  do  kolika  peněz 
sa  až  mdžú  pustit  prí  kupování  hlasou.** 

„Aha,  aha,**  vpadla  Zrýna  do  toho,  vytahujíc  obočí  co  nej- 
více. 

„A  s  tím  išol  k  Slídu!**  pověděla  zase  druhá  žena,  a  ta  první 
k  tomu  přidala: 

„Keď  Rudňanský  prišol  a  i  se  služným,  taký  vyštafírovaný,  a  i 
s  notáriusom,  tady  stálo  plno  ludu  všude,  ále  nikdo  sa  na  nich  ani 
neozrel,  a  oni  zahanbení  odešli.** 

„To  je  věru  krááásal**  spráskla  Zrýna  ruce  celá  nad  tím  bez 
sebe.  „Věru  vaša  dědina  a  naša,  to  je  sto  a  jedna,  tak  sme  daleko 
od  seba.  No,  nech  Pán  Bóh  teho  vašeho  rychtára  ešte  vátším  roz- 
umom  osvítí,**  blahořečila  Zrýna  a  otočíc  se  na  gazdy,  pravila  s  u- 
znáním:  „Ale  máte  vy  tu  múdré  ženy!  Naše  ženy  sa  mOžú  hanbit 
psa!  Tu  sú  věru  múdrejší  ženy,  než  u  nás!** 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  623 


Pak  když  jim  vypověděla  celý  průběh  voleb  u  nich  a  jak  to 
oni  vše  vedli,  a  i  to,  jak  zpívala,  plácla  té  nejbystřejší  z  žen  na 
rameno  a  takto  ji  vyznamenala: 

„Dočkaj,  ty  máš  v  hlavě  volačo  natrúbené,  ty  si  sa  napila 
z  flašky  Šalamounovy,  teba  tu  pieseň  zazpievám,  čo  som  o  volbě 
složila.  Já  hu  složila  najpru  na  Komlóšiho,  potem  somhu  přeměnila 
na  Valáška  a  včul  na  Markoviča." 

O  Komlóšim,  než  Zrýna  spustila,  se  ta  moudrá  z  žen  takto  vy- 
jádlila:  „Komióši  bol  najpru  iudák,  a  keď  sa  chcel  stát  biskupom, 
stal  se  líberálom,  a  preca  sa  na  výšku  nedostal."  A  Zrýna  už  spustila 
svou,  mně  dosud  neznámou  píseň: 

„Nastalo  nám  blaho,  bratjá  drahý,  ešie  ráz  si  prajme  život  blahý. 
Vyvolme  si  muža  za  vyslanca,  kerý  bude  křesťanského  srdca.  Muža, 
kerý  by  nás  v  sněme  zastal,  by  kresfanom  blahý  pokoj  nastal.  Aby 
nás  on  na  sněme  zastával  a  nám  naše  terchy  polahčuval.  Vyvolme 
si  za  našho  vyslanca  v  Novém  Meste  pana  Markoviča.  Dvojnásobná 
čest  mu,  bratjá,  patří,  neb  je  doktor  aj  ablegát  pravý.  Kdo  si  Rud- 
ňanskému  vdto  předal,  ten  si  kresfanskú  vieru  zapredal,  není  hoden 
s  kresfanma  přebývat,  do  křesťanského  chrámu  chodievat.  Včul  sa 
pozná  každý  ten  lakomec,  kerý  drží  na  Jidášův  měšec. 

Tu  som  si  zmyslela  tu  piesničku  z  Boha  Ducha  svatého,  a  keď 
som  hu  zplevala,  ti  liberáli  sa  tak  až  od  zlosti  pukali, *"  dodala,  když 
dozpívala. 

Něktelí  muži  ji,  když  zpívala,  očima  přímo  líbali,  jiní  si  v  údivu 
radosti  ruce  mnuli,  nebo  hlavami  kroutili,  anebo  zase  jenom  krátce: 
„Múdro,  múdro!"  si  pochvalovali. 

Ženy  nad  tou  skladbou  vůbec  oněměly. 

To  byl  vrchol  tohoto  slavného  dne  pro  Zrýnu. 

Kolem  nás  jezdily  z  panského  dvora  vozy,  v  nichž  byli  zapra- 
ženi bílí  voli  s  mohutnými  rohy  a  vozili  dřevo.  Zrýna,  která  k  nim 
byla  obrácena  zády,  se  náhle  zeptala:  „A  čo  ty  vozy,  kam  to  vezu? 
Bolo  jich  osmnáct.  *"  Nad  tím  jsem  zůstala  omráčená  zase  já,  neboť 
Jsem  myslila,  že  jich  v  tom  vlasteneckém  zápalu  ani  nevidí,  a  ona 
věděla,  i  kolik  jich  bylo.  A  i  těch  hus,  které  tam  bez  pastevce 
kolem  nás  repetily,  se  zeptala:  „A  čo  vy  bludičky?  Kadě  tady 
blúdíte?" 

Její  oči  vydaly  za  dvacet  párů  normálních  očí.  Ona  do  předu 
hleděla,  ale  v  zadu  viděla. 

Konečně  přec  jen  jsme  se  musili  z  těch  L  .  .  .  hnout,  a  Zrýna 
se  slzami  v  očích  loučila  se  s  paní  učitelovou  a  s  táborem  lidu. 
Ale  tomu  ještě,  zavírajíc  obě  pěstě,  nakazovala:  „A  len  sa  držte 
ako  mur  (zeď),  ako  ste  sa  držali  až  do  včulku.** 

Pak  vylezla  na  vůz.  Vyjímala  se  tam,  když  tam  tak  mohutná, 
sebevědomá  a  i  hezká  seděla,  jako  matka  Gracchů. 

Potom  jsme  už  bez  překážky  jeli  do  těch  Š  .  .  .  s,  kde  na  nás 
čekala  nemocná  a  dvě  putny  třešní.  Lámala  jsem  si  hlavu,  kam  to 
všechno  požehnání  boží  dáme. 


Digitized  by 


Google 


624  Karla  Welsová-Slavíková: 


Sudorka,  která  byla  toho  dne  celkem  odsouzena  mlčeti,  cestou 
zívala,  a  Zrýna,  pokloňte  se  jí  řekla:  „Ďakujem  ti,  že  si  ma  nezjedla.* 
Ale  Sudorka,  která  už  dostávala  tak  trochu  kyselý  humor,  jí  hned 
trefně  odvětila:  „A  já  zas  teba,  že  si  ma  do  úst  nevbehnula.  Já  ne- 
víem,  čo  sa  ma  ta  papula  pořád  tak  otvárá,"  pravila  jako  na  omluvu 
ke  mně. 

Poprosila  jsem  Zrýnu,  aby  požádala  ty  dobré  lidi,  aby  nám  nic 
nechystali  k  jídlu,  až  tam  přijedeme.  Obyčejně  se  předkládal  čaj 
černý  jako  inkoust  s  prapodivným  rumem  a  míchaná  vejce  na  špeku 
dělaná  s  uzenicemi,  zvláštní  nepříjemné  chuti.  Bývalo  to  pro  obě 
strany  trapné.  Já  to  jíst  nemohla,  a  oni  byli  nad  tím  zarmouceni, 
neboť  se  domýšleli,  že  se  jich  štítím  a  že  jimi  pohrdám. 

Hochům  se  s  námi  jít  nechtělo.  Ti  zůstali  raději  na  silnici  před 
dědinou.  Zrýna,  slézajíc  s  vozu,  jim  nakazovala:  „A  majte  dobrý 
pozor  na  ty  deky,  nebo  v  tejto  aby  držal,"  ukázala  levou  zaťatou 
pěst,  „a  tejto  aby  nevěřil  I**  ukázala  zas  na  pravou  ruku. 

Ve  statku  šla  Zrýna  rovnou  k  nemocné  do  jizby,  kam  i  mne 
se  Sudorkou  uvedli.  Svůj  mastící  obřad,  když  nemocnou  ohledala, 
začala  těmito  slovy: 

„Ježíš,  milá  Maria  —  Ach,  Ježíš  milá  Maria!  No,  na  mojú  praudu^ 
ty  teho  masteňá  moc  potřebuješ?  Tetička,  podajte  mi  mastné,"  řekla 
ke  gazdině.  Tato  jí  podala  žádané,  a  hned  na  to  byl  slyšitelný  ruch, 
který  každé  chystání,  kde  chtí  hosta  uctívat,  provází. 

Podívala  jsem  se  významně  na  obě  sestry^  a  Zrýna  volala  do 
vedlejší  jizby:  „Tetička,  pro  nás  nechystajte  ani  nehta  a  nemocné 
navařte  mléka  a  polajky." 

Když  nemocnou  celou  natřela  mastným,  rozkázala  si :  „Octa  mi 
podajte!''  Tu  a  tam  si  na  ruce  plivla  a  zas  octa  přilila  do  dlaně 
a  mazala,  jako  když  z  nemocné  řemeny  tahá.  Já  se  při  tom  bála 
zrovna  dýchat.  Sudorka  jen  stále  opakovala  své :  „Chuděra,  chuděra,* 
neboť  nemocná  velice  stenala. 

Náhle  začala  Zrýna  skoro  s  pláčem:  „Ach,  Ježíš  milá  Maria 
svatý  Jozefenkóóó." 

„Co  je,  stalo  se  něco?"  vyskočím  zděšeně.  Ale  Zrýna  ve  své 
vášni  si  mne  ani  nevšimla  a  škubajíc  rukou  pravila:  „Pupková  žíla 
ti  takla  robí!  Od  pupkovej  žíly  boiá  i  žíly  na  plúcách."  Pak  se  obrá- 
tila ke  mně,  aniž  mazati  ustala:  „Hmm  —  moia  duša!"  Zde  ná- 
padně klesla  hlasem  a  kývala  hlavou  těžce.  „Čo  je  tu!  Jeji  muž 
má  druhu  frajlu  pri  sebe  a  je  v  Amérike.  Taký  hnusák  to  bol.  No, 
horší  než  to  hovado,  lebo  i  to  zviere  pozná  svojú  mieru,  ale  on 
nie."  Nyní  skrze  zaťaté  rty  pověděla:  „Devatrázi  za  noc  hu  nepo- 
kojil a  i  ve  dne!  Tak  ona  mu  utekla!" 

Na  to  začala  se  šeptem  vyptávati:  „A  čo,  písal  už?"  „Ne  — 
pí  —  sááál  — "  odpovídala  žena  táhle  a  bolavým  hlasem  jako  v  pcn 
sledním  tažení.  Ale  Zrýna  toho  nedbala  a  mazala  a  tlačila,  až  úzko 
bylo.  „A  čo  píšu  kamarádi?"  a  bystře  si  plivla  na  ruku.  „On  —  ne 
—  chce  —  dát  —  a  —  dres,"    zmírajícím  tónem    odpověděla   ne- 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  625 


mocná.  Konečně  začala  Zrýna  celé  tělo  velkými  kříži  prežehnávat 
a  modlitbičku  nad  ním  šeptat,  což  znamenalo,  že  je  mučeni  skončeno. 

Malý,  roztomilý  synáček  nemocné  se  tam  kolem  nás  batolil, 
a  Zrýna  se  s  ním  začala  bavit:  „No,  Míšenko,  povedz,  kde  je  ta- 
tenko?  Povedz  nám!''  a  diktovala  mu:  „Já  mám  deduška,  babičku 
a  mamičku."  V  tom  jí  hoch  políbil  ruku. 

To  ji  pi^mo  zázračně  oblažilo  a  ona  tím  nejkrásnějším  tónem, 
jaký  jsem  kdy  od  ní  slyšela,  hladíc  ho  mu  řekla:  „Pán  B6h  fa  živ! 
To  je  šohajíček  Š  .  .  .  .  ruský!!" 

Milé  poctě  prese  všechno  bránění  jsme  se  nevyhnuly.  Sotva 
jsme  zasedly  ke  stolu,  přiběhl  tam  pro  nás  Juro  už  velice  netrpělivým 
že  přijedeme  takto  až  po  póinoci  domou,  když  tam  ještě  zůstaneme. 

Pohostinní  lidé,  jak  ho  spatřili,  hned  ho  zvali  ke  stolu  a  když 
Juro  nechtěl  jíst,  nabízeli  mu  aspoň  goralu.  Mocí  ho  táhli  a  nutili 
a  dle  selského  zvyku  div  se  s  ním  nervali.  Juro  sebou  škubal  a  chtěl 
utéci.  Tu  přistoupila  mírná  Sudorka  k  němu,  podávajíc  mu  se  smíchem 
pohárek:  „No,  mladá  nevestička,  upij  si."  Juro  si  tedy  smočil  rty 
a  pak  odnášel  putny  s  třešněmi  na  vůz  a  ponáhlal  na  nás.  Zrýna 
ho  utěšovala:  „Dočkaj,  hned  pojdeme,  len  čo  si  trošku  zavečeríme." 
Ta  byla  vždy  při  dobré  chuti. 

Mně  bylo  jedno,  jak  dlouho  tam  zůstaneme,  jen  to  mne  zne- 
pokojovalo, že  starostlivá  paní  farářka  nepůjde  spát  a  bude  mne  čekat. 
Copak  Zrýna,  ta  by  byla  mastila  celou  vesnici,  při  maštění  zapoměla 
na  celý  svět  a  neznala  únavy.  I  Sudorka  už  byla  neklidná,  pama- 
tovala na  domov,  ale  Zrýna  s  největším  klidem  si  vedla  a  plýtvala 
svou  moudrostí  na  všechny  strany.  Když  viděla,  že  mají  ještě  dva 
bochníky  chleba  a  na  nový  už  zase  zaděláno,  s  pochvalou  pronesla : 
„Kdo  do  roka  zavčas  zapeče  chleba  a  nikdy  měkký  nedá  zjestit, 
ten  zgazduje  na  dve  zelené  sukně.  Tá  jedna  koštuje  šestnáct  zlatých  1" 
(Zelená  sukně  jest  sukně  svatební.) 

A  pak  k  nim  pravila:  „Ale  máte  vy  tu  zlého  farára!"  A  celou 
tu  odpolední  příhodu,  které  jsme  byly  svědky,  milým  lidem  vyprávěla. 

„To  bude  v  nedelu  kázeň!"  těšili  se  lidé.  „Ale  on  néni  zlý, 
ten  farář,  on  je  len  taký  kríčlavý,"  bránili  ho  naši  hostitelé.  „Dones 
sem  ty  modlitby  ukázat,  čo  ti  ten  zlý  pan  farář  doniesli,**  pravila 
gazdina  ke  druhé,  zdravé  dceři.  Ta  s  chloubou  přinesla  veliké  tlusté 
modlitby  a  hned  Zrýnu  při  tom  poprosila:  „Tetička,  prosím  vás, 
povedzte  ma,  kerú  modlitbu  sa  mám  modlit  prí  svaté  omši.  Mna  je 
neznámá  ta  kniežka,  já  som  malá  nebeklíč." 

Zrýna  vstala  pomalu  a  důstojně,  nasadila  si  okuláry  a  jala  se 
prohlížet  modlitby.  Po  chvilce  vysvětlovala:  „Tady  jich  máš  šest 
svatých  omší." 

„Ale  tu  ma  ukažte,  kerú  sa  mám  modlit  v  nedelu.**  „Duša 
moja!  Každý  sa  nemodlí  rovno  s  kňazom.  To  sa  mosíš  dobré  usi- 
lovat, abys  bola  z  knazom  hotová." 

Pak  děvčeti  ukazovala  a  vysvětlovala: 

„Prvá  mša  je  pre  kňaza.  Šetko,  ako  sa  kňaz  modlí.  Tej  každej 
nerozumí,  to  néni  pre  bar  jakú  babu.  Druhů  sa  už  mdže  modlit  bar 

40 


Digitized  by 


Google 


626  Karla  Welsová-Slaviková : 

kdo.  Třecí  je  malá.  Štvrtá  je  umučení  Krista  Pána.  Tá  vyobrazuje, 
jak  Pán  Ježíš  umíral,  jak  trpel.  Pátá  je  za  dušičky.  Tu  sa  modli  len, 
kecř  je  funus.  Šestú  máš  takú,  ako  ty  hledáš.  Pozri,  tady  stojí:  ,Ne- 
keré  krátké  modlitbičky  pri  odzpievání  při  mši  svaté.*  To  sa  móžeš 
a  i  modlit,  a  i  zpievat.  Ale  věru  i  tady  sa  mosíš  fríško  modlit,  abys 
bola  rouno  s  kňazom  I**  Pak  ukazovala  děvčeti  v  zadu  seznam:  „Tady 
máš  opísané  všechny  modlitby,  čo  sú  v  této  knihe.**  Na  děvčeti 
bylo  poznat,  že  nechápe.  „Vieš  to  hledat?  To  si  mosíš  se  svým 
rozumom  vyzkúmat!**  domlouvala  ji  a  sama  se  chlubila:  Já  mám 
v  mých  kniežkách  štrnáctery  letánie."  A  zas  dál  se  probírala  v  mo- 
dlitbách a  rychle  řekla:  „Tady  je  iks— vidíš?  To  je  iks.  Pax  vo- 
blskum."  Děvče  otevřelo  ústa  a  oči  vyvalilo.  „Ty  nevieš,  čo  je  to? 
Jejda!  Pokoj  Páně  buď  vždy  s  vámi!" 

Zrýnu  čím  dál  modlitby  víc  zajímaly  a  horlivě  listy  převracela. 
Pak  četla  jakoby  pro  sebe :  „Nábožné  výlevy."  —  „Jáj  to  je  krása !"  nad- 
šeně zvolala,  když  si  kousek  po  šeptmu  přečetla.  A  zas  převracela 
listy  a  tu  a  tam  děvče  poučovala:  „Keď  si  čistého  ducha  a  je  tu 
smilník,"  ukazuje  na  to  slovo,  „to  sa  modlit  nemosfš.  Tu  máš  sedm 
žalmou.  —  To  je  tiež  dobré,  žalmy  sa  modlit."  A  zas  obrátila  několik 
listů.  „Toto  —  to  je  len  taká  modlitba.  To  sa  móžeš  odpoledňa  po- 
sadit, máš-li  kedy  a  móžeš  z  nej  poučenie  brat.  Ta  néni  pre  mšul 
Máš  tam  pěkné  a  i  o  krieži,  jak  máš  čo  s  kriežom  začínat." 

A  pozdvihnouc  hlavu  od  modliteb,  povídala  nám :  „Nekerá  žena 
je  velice  sprostá  (hloupá)  a  modlí  sa  pri  svaté  omši  třeba  letánie.  Já 
to  hned  poznám,  ak  kúknem.  A  i  náš  rychtář  sa  priznal,  ako  onsa 
modlí.  Nekerá  žena  sa  modlí  po  pořádku,  a  kde  sa  přestala  modlit, 
zahne  si  takto  rožek  a  podruhé  sa  modlí  dál." 

A  opět  se  zahleděla  do  modliteb.  „Tu  sú  piesne  pohřebné." 
Zdvihla  hlavu  a  s  posměchem  pověděla:  „Náš  organista  zpievá  po 
slovensky  na  cinteri  liberámus.  Už  nevie,  ako  sa  pěkný  robit." 
A  hned  začala  po  latinsky  vše  zpívat,  jako  když  se  mrtvý  pochovává. 

„Prosím  ťa,  len  ma  nenažen  do  pláču,"  zasmála  se  při  tom 
Sudorka. 

V  tom  se  objevil  ve  dveřích  sám  Ondřej.  Přísně  se  zahleděl  na 
Zrýnku  a  na  pohled  klidně  řekl:  „No,  mamička,  čo  tu  ešte  robíte? 
Preca  tu  nezóstanete  na  noc?  Koně  nám  už  ani  nechcejú  stát." 

Honem  zavřela  modlitby  a  podala  je  děvčeti  s  povzbuzením: 
„No,  šak  ty  si  to  už  pohledáš." 

Ale  ve  spěchu  šla  ještě  ke  stolu,  zdvihla  pohárek  a  našim  milým 
lidem  připila:  „No,  pratelia,  na  zdravie  nám  všem!"  a  brnknouc  si 
s  hospodářem  dále  řekla:  „Pán  Bóh  od  nás!"  A  on  dokončil  za- 
počatou větu:  „Buď  pochválen  až  na  veky  vekóv  amen."  Pak  jsme 
ji  nechali  se  loučit  a  jdeme  zatím  napřed,  když  nám  do  cesty  vběhla 
celá  udýchaná  žena  mladičká,  sama  ještě  vzezřením  takřka  dítě,  s  ne- 
mluvnětem na  ruce  a  hned  ke  Zrýně  vroucně :  „Tetička,  prosím  vás, 
poraďte  mi,  kričí  ma  velice." 

Ondřej  nedbaje  toho,  přísně:  „Mamička,  pote!" 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  627 


A  čo  si  ty  taký  zatvrdlivý?  Keď  já  nevyslyším  hu,  nevyslyší 
•ma  Pán  B6h.  Čo  si  móžem  pomočit,  keď  ma  prosí  a  srdco  otvorí. 
Já  som  taká,  já  bysom  každému  teho  mého  zdraví  dala.  Pozrite," 
smála  se  Ondřejovi,  „tak  tu  stojí  o  ten  bič  opretý,  jak  ti,  čo  sa  ma- 
lujú  s  tú  halapartnú  okolo  Krista  Pána.  —  No,  ukaž  teho  malého, 
mebo  tu  malinku,"  řekla  k  ženě  tónem,  jako  by  jí  to  bylo  hračkou 
někoho  uzdravit. 

„Neúročné  to  máš  druhé ?«  Když  dítě  rozbalila:  „Eééj,  šak  je 
ono  pěkné."  Nás  stál  celý  zástup  kolem.  Když  dítě  ohmatala,  za- 
ujala pózu,  jako  Kristus  Pán  se  maluje,  když  křísil  dceru  Jairovu, 
a  řekla:  „Nebudem  ti  ho  mastiti  Větry  sa  mu  stává.  Vetríčky  mu 
roba  tu  bolest.  Navař  mu  drobné  kamilky,  trochu  anýzového  semena 
a  trochu  kmínu,  a  s  tím  ho  napájaj  I  Nekeré  ženy  do  teho  namáčá 
a  i  húsku  a  tak  ty  děti  s  tím  krmí.  Můžeš  to  tiež  tak  urobit.  Kolko 
má  mesiacou?"  —  „Dva."  —  „Oj,  duša  moja,  ako  by  málo  štyry 
mesiace."  A  rychle  dítě  zabalíc,  dala  je  mladičké  ženě  do  náruče. 
„Šak  ono  sa  popraví.  Naša  malá  Katulinka  tiež  .velice  kričívala,  a  včul 
je  ako  gulka." 

Pak  už  jsme  do  opravdy  šli.  Však  už  bylo  deset  hodin  v  noci. 
Všichni  nás  s  veRkou  úctou  ven  vyprovázeli.  „Jaký  krásný  mesáček,  to 
sa  nám  to  pojede,"  libovala  si  Sudorová  a  zbožně  se  do  nebe  za- 
hledíc,  pronesla:  „Jak  v  noci,  tak  ve  dne  pamatsq^  že  je  tam  prie- 
bytek  pro  tebe." 

Hned  za  statkem  se  Zrýna  loučila:  „No,  priatelia,  dobrii  noc 
-vám.  Nech  vás  Panna  Maria  a  všichni  svatí  opatrujú  a  vychraňujú 
ode  všeho  zlého.  A  B6h  nebeský  vám  za  všechno  zaplač,  čo  ste 
nám  podaruvali." 

Sudorová  se  takto  připojila:  „B6h  vám  zaplač  a  popřej  zdraví, 
požehnání  a  sílu,  abyste  to  všechno  štastne  sklidili,  a  daj  vám  všechno, 
čo  si  sami  od  Něho  žádáte.  A  prosím  vás,  odpustíte  nám,  že  sme 
vás  tak  diúho  unuvali." 

Světlo  bylo  jako  ve  dne  a  lidí  chodilo  po  dědině  ještě  dost. 
Pracovali  do  noci  na  poli  a  teď  teprve  poklízeli  dobytek,  nosili  vodu 
atd.  Zrýna  tam  byla  dosti  známá  —  tam  ji  ještě  „neodznali"  — 
a  než  jsme  přešly  dědinu,  s  každým,  koho  jen  trochu  znala,  se  za- 
stavila. Tvrdila  při  tom  sice  „my  velice  ponáhláme,"  ale  proto  vy- 
zvídala na  každém  rodokmen  až  od  Sáma  a  všechno  musila   vědět. 

Za  čtvrtinu  celého  svého  života  jsem  toho  tolik  nenamluvila,  co 
ona  za  ten  den. 

Všichni  ti  lidé,  se  kterými  jsme  se  toho  dne  setkali,  byli  velice 
roztomilí  a  až  dojemně  srdeční.  Mnohem  více  se  mi  Ubili,  než  ti 
v   B  .  .  .  .,  kde  jsme  kupovaly  plachty. 

Měsíc  byl  v  úplňku  a  noc  přímo  svatá.  I  na  hochy  ta  veleba 
působila  a  oni  si  začali  s  velikým  nadšením  zpívat  zakázanou  píseň : 
^Od  Kriváňa  vysokého  —  až  po  Dunaj  široký" — 

Juro,  který  byl  čilejšího  temperamentu  než  Ondřej,  zpíval,  až 

40* 


Digitized  by 


Google 


628  Karla  Welsová-Siaviková : 


mu  v  hrdle  přeskakovalo.  —  My  tři  zpívaly  s  nimi,  a  tak  se  náš  zpěv 
nesl  krásnou  měsíční  nocí  až  k  oblakům  a  horám,  které  v  dálce  se 
rýsovaly,  a  k  lesům,  které  vážně  a  zádumčivě  nás  poslouchaly.  — 


Netušila  Jsem,  že  to  byl  poslední  veselý  den,  který  jsem  tam 
s  nimi  ztrávila.  Hned  po  návratu  seběhl  se  ve  mlýně  celý  chumel 
událostí,  následkem  kterých  tam  nastal  veliký  převrat.  A  i  jinak  měl 
tento  slavný  Zrýnčin  den  neslavné  následky.  Hned  druhého  dne  od- 
půldne  utekla  Eva  i  se  Silušem  domů  a  nechtěla  se  do  mlýna  vrátit. 

Petr  a  Mara  na  ni  nalhali,  že  měla  oběd  uvařený,  když  jsme 
byli  v  L  . . .,  až  o  půl  třetí.  Ačkoliv  všichni  lidé  Jurovi,  který  to  peč- 
livě vyšetřoval,  dosvědčili,  že  nesla  oběd  na  pole  o  půl  jedné,  Štvali 
ti  dva  Zrýnku  stále.  I  s  pacholkem  byla  mrzutost  proto,  že  prý  na- 
vedl hříbě,  aby  Katulinku  porazilo !  Takovým  nesmyslům  Zrýna  bystrá 
věřila. 

Když  jsem  tam  k  večeru  přišla,  bylo  ve  mlýně  smutno.  Juro  se 
kamsi  chystal  a  holil  se.  Byl  k  nepoznání  a  Zrýna  také.  Byla  celá  od 
hněvu  ztrávená  a  Juro  od  lítosti. 

Šukala  po  jizbě  a  pořád  na  Evu  hubovala.  Juro  mlčel,  ale  bylo 
znát,  že  v  něm  vře.  Zrýna  domnívajíc  se,  že  souhlasí,  vedla  svou  dále. 

Náhle  Juro  —  ten  vždycky  milý,  tichý  a  žertovný  Juro  I  —  prudce 
vyskočil,  praštil  břitvou  o  zem  a  od  hněvu  se  zajikaje,  vyčítal  matce: 
„Celý  rok  som  Vám  slova  nepovedal,  ale  kerf  ma  rozjedujete,  bu« 
dete  kukat!  Čo  ste  sa  do  mojej  ženy  tak  zakúsly?  Ona  tu  nemá 
žádnej  vzácnosti,  bar  aj  robí  tri  ráži  tolko,  čo  Mara." 

„Ona  si  mne  má  vážit  a  si  ctít,"  řekla  Zrýna,  jen  aby  něco 
řekla. 

„ Ako  vás  má  ctít,  keď  jej  krivdíte  a  pořád  nadáváte !  Polenama 
óhen  neuhasíte.  Štvrté  príkázání  nesmí  překročit,  a  muža  smí  opustit? 
Vy  ste  hu  tím  krikem  vyhnali!  Keď  som  vám  já  a  všichni  ludé  po- 
vedali,  že  malá  oběd  v  čas  hotový,  malý  ste  vylieskat  tem  dvom 
cigánom,  čo  na  ňú  pořád  podmetajú,  Maře  a  Petrovi.  Prečo  tem  vo- 
lačo  nepoviete?  Prečo?"  A  přistoupil  prudce  ke  Zrýnce.  Pak  si  sedl 
za  stůl,  opřel  si  hlavu  a  chvíli  hleděl  rozčileně  před  sebe.  Náhle 
položil  hlavu  na  stůl  a  plakal  hlasitě:  „Ach,  mamička  mojal  Na  vás 
budem  mat  ťažké  srdco  na  veky.  Vy  ste  ma  velké  jařmo  uvalily  na 
krky.  Bože  m6j  dobrý,  nebeský!  Nevinný  som  sa  ženil.  —  Jákžiu 
som  si  také  nepodařené  dievky  ani  nevšim,  a  tak  som  neščasný. 
Ach,  Bože  mój  dobrotivý,  šak  si  ma  velice  potrestal."  Po  chvíli, 
když  ještě  chvíli  tiše  plakal,  vstal  a  mezi  dveřmi  pověděl:  „Já  pře 
ňúnepójdem,  já  som  jej  neublížil,  ludé  by  sa  mi  smáli.  Ale  já,  keď 
sa  to  nespraví,  pójdem  za  regimentom  a  žádný  ma  viac  ani  nespatří." 
A  odešel. 

Zrýna  překvapená  a  i  ustrašená  tím  nezvyklým  Jurovým  vystou- 
pením, pravila  ke  mně  šeptem:  „Duša  moja,  to  sme  my  ešte  bla-^ 
hoslavení,   lebo   jinde  je  to  ešte  horšie." 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  629 


Mně  bylo  Jury  nesmírně  Hto,  a  umínila  jsem  si,  když  se  Eva 
za  dva  dny  nenavrátí,  že  mu  ji  plivedu.  — 

Eva  nepřišla.  Vypravila  jsem  se  tedy  kteréhosi  dne  po  obědě  pro 
ni.  Eva  i  její  matka  Sudorová,  obě  byly  v  sednici  a  srdečně  mne 
vítaly.  „Čo  nám  doniesly,  paní  velkomožná?"  ptala  se  Sudorová 
zřejmě  rozradovaná  mým  příchodem. 

„Nic.  Chci  odnést.  Jdu  pro  Evu."  A  hned  jí  domlouvám :  „No, 
Evuško,  to  se  mi  věru  nelíbí,  že  pro  maličkost,  pro  maminčino  vy- 
hubování, hned  utíkáte.  Celá  dědina  o  tom  mluví."  „Paní  velkomožná, 
já  tam  nebudem,"  řekla  Eva  pevně.  „Keby  bol  Juro  sám,  pojdem 
s  ním  třeba  na  turecké  hranice." 

„No,  musíte  mít  trpělivost." 

„Já  hu,  paní  velkomožná,  věru  mám,  ale  jen  pre  Juru,  nebo  je 
dobrý  a  bol  by  ešte  lepší,  keby  nebol  u  nich.  My  dva  bysme  sa 
věru  dycky  unesli.  Ale  to  je  jiné,  prečo  tam  nebudem."  Stála  se 
skloněnou  hlavou  a  oškubávala  v  rozpacích  od  rukávu  krajky.  Bylo 
vidět,  že  uvnitř  s  něčím  bojuje.  Náhle  zdvihla  prudce  hlavu  jako  po 
odhodlání  a  pravila:  „Já,  paní  velkomožné,  poviem,  prečo  Peter  a 
Mara  mna  nenávidí.  Oheň  by  na  mna  vysypaly,  a  prečo?  —  Ale 
pru  jim  poviem  toto:  Tu  noc,  než  odejeli  do  těch  L  .  .  .,  sa  mi 
snívalo,  že  som  převelice  plakala,  že  tam  ve  mlýne  mosím  but, 
a  tu  prišol  ke  mne  Kristus  Pán,  taký  bielý,  a  povedal:  „Neboj  sa, 
nebudeš  tu!  Vzal  ma  na  kríedla  —  ma,  takú  hriešnicu!"  řekla  ke 
mně  s  podivem,   „a  letěl  se  mnu   pres  stromy  vysoko  preč.  — 

Já  som  sa  obudila  taká  ščastlivá,  a  keď  som  sa  z  teho  sna  vzpa- 
matovala," zde  začala  váznout,  hlavu  sklonila  hluboce  a  sotva  sly- 
šitelně dopověděla,  „som  ucítila  ruku  na  svojom  tele  —  —  My  sme 
sa  s  Jurom  tak  trošíčku  hněvali,  tak  já  tu  ruku  odhodila  —  a  tu  ma 
cosi  šeptá:  „Evuškááá  —  to  som  já,  Peter!"  —  — 

Já  som  ho  shodila  dole  s  postele,  a  Maře  som  to  ráno,  keď  ale 
všichni  odejeli,  požaluvala.  — 

Za  to  sa  mi  Peter  pomstvil,  a  Mara  na  mňa  žárlí  a  všechno  ma 
závidí,  až  tak  jej  také  plameny  z  očí  idú.  —  Nikdo  druhý  o  tem 
neví.  Já  som  malá  na  nich  žaluvat,  a  nie  oni  na  mňa."  N3d  tou 
hroznou  zprávou  se  mi  rozum  trochu  zastavil,  a  já  mlčela.  Eva  mlu- 
vila dál. 

„A  tak  som  si  pomyslela,  keď  sa  mi  to  tak  snívalo,  tak  ma  ten 
sen  pořád  těšil,  a  keď  na  mňa  pre  ten  oběd  pořád  tak  haiúzili,  že 
utečem.  Snad  ani  za  to  hriech  nemám,  že  tam  nejsom.  Tam  bych 
viac  hřešila.  Já  sa  dycky  v  noci  tak  modlím  a  tolik  pláčem,  aby  teho 
Juru  Duch  svatý  osvítil  a  on  sa  od  nich  odtrhol." 

„A  toto's  mi  ani  nepovedala  o  tem  Petrovi,"  ozvala  se  velice 
udivená  Sudorka,  „já  myslela,  žes  utekla  pre  mamčinú  hubu.  Ééj 
ten  Peter!  Věru  já  hovořím:  Žába  dycky  kaluž  hladá."  — 

„Já  som  to  pověděla  len  preto,  aby  si  paní  velkomožná  o  mne 
nedomýšlaly,  že  som  volajaká  flandra  — " 

„To  si  nemyslím,  Evuško,  ale  přece  jen  musíte  na  Zrýnku 
trochu  zdvořileji,*'  pokouším  se  domlouvati  třebas   jsem  jí  v  duchu 


Digitized  by 


Google 


630  Karla  Welsová- Slavíková: 


•  litovala  a  dávala  jí  za  pravdu.  „Jako  s  těmi  botami,  když  jste  si  je  šla 
Zrýnce  na  vzdory  koupit,  —  to  jste  ji  moc  zarmoutila.* 

Mocně  si  vzdychla  a  s  tfm  největším  klidem  povídala:  „KecT 
som  sa  vydávala,  daly  mi  družičky  miesto  daru  dvanáct  zlatých  a  já 
jich  malá  u  mamičky  schovaných.  Kerf  som  nemalá  do  kostola  čižmy 
a  bol  jarmak,  išla  som  k  mamičke,  aby  mi  daly  tich  dvanáct  zlatých, 
že  šak  nepdjdem  do  kostola  bosá,  že  mám  zlé  čižmy. 

Ony  mi  jich  nechcely  dát,  tak  já  som  sa  nápoky  pekne  oblékla 
a  išla  som  si  jich  kupit.  Ony  sa  jeduvaly  a  vykrikuvaly  za  mnú :  ,Už 
sa  ideš  tem  židom  ukazuvat,  aká  si  hezká !'  a  čo  šechno.  já  som  si 
na  jarmaku  našla  Juru,  on  ma  peníze  na  čižmy  dal  a  bol  na  mna 
velice  hodný.  Keď  ale  prišol  domou,  nacífkuvaly  mu  teho  do  hlavy, 
a  on  sa  potem  na  mna  tiež  jeduval ...  A  čo  to  budem  vykládat,  tam 
sú  dycky  len  mrzutosti,  tam  dycky  peklo  hoří. 

Já  s  pacholkom  klebety  nerobím,  ako  si  mamička  domýšlajú. 
On  nemá  Maru  rád,  že  podlo  vaří,  keď  sú  mamička  ve  světe.  Já» 
keď  som  na  poli,  pracujem  s  ním  a  Mara  s  Petrom.  A  oni  sa  je- 
dujú,  že  já  s  pacholkom  som  dycky  napřed,  že  máme  dycky  viac 
práce  než  oni,  a  že  mosí  ponáhlat  za  námi." 

„No,  tak  už  na  vše  zapomeňte,"  přerušuji  jí,  „a  pojďte  se 
mnou.  Juro  pro  vás  nepřijde.  Já  už  to  tam  nějak  zařídím,  že  se  ne- 
ponížíte." 

„Idz  s  paňú  velkomožnú,  každý  sa  má  držat  teho,  s  kým  je 
svázaný,"  domlouvala  jí  matka. 

„Nepójdem,"  řekla  Eva  pevně.  „Oni  by  ma  nechceli,  ako  v  zimě, 
keď  som  bola  na  odejde  pre  tutéž  priečinu.  Já  som  nechcela  tehda 
ináč  na  zpověď  před  velkú  nocú  a  povedám  mamičke:  ,P6jdem  do 
mlýna.  Odprosím  sa  jim,  nebo  by  ma  zpověď  nebola  nič  platná.* 

Mamička  mi  tehda  povedaly:  „Nechoď  tam,  on  fa  zabije."  Nech 
ma  i  zabije,  ma  tam  čosik  táhne. 

Přišla  som  tam.  Mara  bola  sama  v  jizbě  a  bola  celá  urado- 
vaná, že  som  přišla,  ale  len  proto,  že  si  myslela,  že  nebude  mosel 
tolko  robit.  Jury  nebolo  doma.  On  prišol  asi  za  hodinu.  Takla  som 
sa  třásla  a  za  pec  som  sa  strčila.  Jak  vešol  do  jizby,  Mara  mu  ho- 
voří: ,Máš  tu  rodinu.*  — -  Jakú?'  —  ,Prišla  řa  žena  navštívit.*  — 
,Nemám  žádnej.* 

,Doiista  že  nemáš,  lebo  jej  nechceš,*  a  podávala  som  mu  ruku. 
,Juro,  pre  Boha  fa  prosím,  čo  som  řa  rozhněvala,  odpusti  ma.  Chcem 
přijat  svaté  svátosti,  nechcem  mat  hnevnika.*  Já  som  tolik  plakala 
od  lútosti  a  nemohla  som  ani  dobré  mluvit.  ,Nemosíš  ma,  kecT  ma 
nechceš,  chcet,  to  je  na  tvéj  voli,  ale  odpusti  mi.'  On  sa  smál 
a  sadol  si  za  stol.  ,A  daj  mi  mój  kožuch,  ide  zima,*  povedala  som 
mu.  ,Mara,  dones  jej  kožuch!*  rozkázal  Maře. 

Nechce!  ma  ruky  podat!  ,Tak  teda  ma  neodpustíš?  —  Keď  ma 
neodpustíš,  neodpustí  ti  Pán  Bóh.*  On  potem  povedal:  ,Nech  ti  Páa 
B6h  odpustí.* 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  631 


,S  Bohom  ostávajte/  povedala  som  a  išla  som  ven.  Potem  som 
sa  vrátila.  ,Po(fte  ma  volakdo  vyprovodit/  zvolala  som.  Já  sa  bojím 
svetlonošou  (světýlek).*  Tak  to  všude  běhalo  okolo  tej  vody. 

Vzal  si  kabanu,  že  ma  pojde  vyprovodit,  a  pak  povedal :  „A  já 
nepójdem,  ludé  sa  mi  budu  smát."  A  já  som  išla  sama  domou.  Včul 
by  ma  nechcel  zas." 

„Tak  pojďte  vy,  Sudorko,  se  mnou.  Nějak  to  tam  vyjednáme 
a  uděláme  Evě  můstek."  Sudorka  se  rychle  oblékla  a  šla. 

Ve  dveřích  potkaly  jsme  modlářskou  sestru  Brigitu  s  velikým 
lamentem:  „Pre  Boha  fa  prosím,  Evuška,  čo  robíš,  už  si  ma  ze 
srdca  vypadla,  keď  ten  stav  manželský  tak  trháš." 

Nezdržovaly  jsme  se  s  ní  a  pospíchaly  jsme  ke  mlýnu. 

Cestou  Sudorka  povídala.  ^ 

„Věru,  paní  velkomožní^,  je  to  prauda,  že  len  ten  dobré  dny 
užívá,  kdo  sám  v  dome  bývá.  Já,  keď  sa  to  nespraví  (neurovná), 
pójdem  zietra  s  tú  Evú  do  Viedňa.  Mám  za  kolko  sto  zlatých  na- 
kupených starých  výšivek,  já  to  pójdem  s  ňú  předávat.  Já  hu  chcem 
v  tem  kšefte  tak  trochu  podučit.  Siiuška  nám  opatří  sestra  Ilá. 
Prečo  som  já  neščasná  hu  len  do  teho  mlýna  dávala.  Keby  si  bola 
raděj  vzala  takého  ak  prst  holého,  bola  bych  jej  ho  oblékla.  Ne- 
malá som  to  urobit.  Ale  to  bolo  tak:  Ona  tá  sestra  k  nám  jednúc, 
keď  sme  si  tento  nový  dom  vystavěli,  po  dlúhém  čase  přišla  a  po- 
věda: .Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus.*  Na  veky.  Vietaj  u  nás,  sestro. 
A  ona:  ,Čo  robíte?  Ale  máte  vy  to  tu  pekne  spravené.*  A  všechno 
sa  jej  u  nás  velice  lúbilo.  ,Čo  som  přišla  k  vám,  uhádni,  Anna.* 

„Čo  já  v  tvojej  hlavě  sedím?  Čo  já  móžem  o  tvojem  duchu 
vedet?  Keď  povieš,  budem  vedet." 

„Vieš  čo?  M6j  Juro  inu  nechce,  než  Evu.  Poradili  sme  saotem 
všeci." 

„Čo  tlčeš?**  povedám.  „Z  teho  nebude  nič,  šak  sú  bratranci.**. 

„Čo  tlčem?  Náš  Peter  hrál  na  dvoch  veselách,  čo  sa  bratranci 
se  sestrenicema  brali.  Taký  pár  mosí  pohledat." 

„A  keď  za  ním  běhá  Voršula  Halabrýnech." 

„Tu  špatu   střapatá   nechcem    ani  vidět,"    povedala   mi  na  to. 

Tak  já  som  povedala  na  Evu:  „Pojdeš  zaňho?" 

A  ona:  „Za  keho  ma  dáte,  keď  ma  za  takého  poriadného 
chlapca  nedáte?" 

Potem  som  šla  za  mužom  a  povedám:  „Co  s  tím?  Čo  mám 
robit?"  A  on  mi  povedal:  „On  je  poriadný  a  lúbí  sa  mi  viac,  než 
Kačin  Jozo." 

„Ona  má  tiež  chuť,"  povedám  mužovi,  „ale  tá  sestra  je  taká  zlá 
a  odporná."  A  tak  sa  potem  to  neščestie  stalo. 

Já  tam  idem,  nech  mi  verijú,  zrouna  se  strachem  do  teho  mlýna. 
Ju  nenapravili  -její  rodiče,  moc  pre  ňú  trpěli,  a  ani  oni  ani  já  hu 
nenapravíme.  Ale  ona  už  nemá  ani  desátú  částku  tej  zlosti,  čo 
mávala. 

Tá  moja  Evka  chuděra  je  tak  neščastlivá  ako  já.  Este  včul, 
keď  som  sa  vezla  domou  z  Moravy,  ma  jeden   kundoktor  navádzal 


Digitized  by 


Google 


632  Karla  Welsová-Siaviková : 


na  zlý  skutek,  a  německý  bol.  A  já  som  bola  celá  unavená,  čo  som 
sa  mu  bránila.  A  keď  som  bola  mladšá,  všude,  na  štacióne,  na  ma- 
šině, všade  som  také  ščastie  malá.  Tady  v  Uhrách  sú  velice  nečistí 
mužski.  Já  som  sa  tak  zapovídala,  že  jakživ  nepdjdem  do  Uher 
kšeftovat.  A  ten  Peter,  já  myslela,  že  už  přestal,  nebo  vie,  že  bola 
len  k  voli  němu  v  zimě  na  tej  odejde,  a  Juro  ho  preto  a  i  vybil, 
a  on  je  ešte  pořád  tej  Evky  taký  žádostivý  ako  kúra  zrna.'' 

„Nu,  a  jak  jste  se  vyspala  po  tom  našem  výletě?" 

„A  věru  zle.  Keď  už  bolo  po  pólnoci,  zóstala  som  ve  mlýne, 
aby  chlapci  nemoseli  s  koňmi  zas  až  k  nám.  Spaly  sme  s  Evú  ve 
dvomej  komoře,  a  ten  chlapec,  ten  Siluš,  pořád  bečal,  lebo  ho  muchy 
velice  štípaly.  Také  malé  blskálečko  tam  u  Panenky  Marie  svietílo. 
Já  som  povedala:  Prečo  si  to  světélko  nerozsvítí,  kde  nikdo  nespi. 
Ty  muchy  viďá  k  člověkovi  cestu.  A  ta  komórka,  taká  malá,  pove- 
dala som:  keď  nadýcháme,  zadusíme  sa  tu.'' 

V  obětavosti  se  Sudorka  Zrýnce  nevyrovnala  a  s  dětmi  také 
tak  hezky  neuměla  jednat.  V  tom  ohledu  měla  Zrýna  andělskou 
trpělivost.  Pro  dětí  by  se  byla  udřela,  a  nic  jí  nikdy  nebylo  za  těžko. 
Sudorka  byla  více  na  pohodlí  zvyklá,  neboř  už  měla  hochy  odrostlé 
a  vnoučat  neměla  u  sebe. 

Každá  z  těch  znamenitých  žen  měla  jiné  předností. 

„Ráno  časné,  keď  som  odcházela  domou,  nebolo  ešte  ve  mlýne 
hriechu,"  pokračovala  Sudorová.  „V  noci  jsme  šly  hned  spát,  až 
keď  som  odešla,  sa  ten  frmol  stal. 

A  i  u  nás  doma  bol  hriech,  keď  som  přišla.  Mój  ma  vyhřešil, 
že  som  nebola  doma  celý  den  ani  v  noci.  Já  som  sa  mu  smála: 
„A  čo  si  nemohol  spát  beze  mna?  Veď  tá  paní  velkomožná  ml 
plařá,  keď  s  nimi  idem,  nič  nezmárním.  „No,  tak  já  si  ho  pomalu 
otáčala  a  s  tú  moju  dobrotu  som  převyšovala  tu  jeho  zlost.  Poslala 
som  borovičky  vzat,  aby  sa  už  uskrovnil.  To  je  tak,  ak  keď  dá 
malému  diefatí  cumel,  on  sa  s  tím  uspokojí.  On  je  tak  trochu  hlúpý. 
On  je  slabý  na  duchu  i  na  tele,  ale  já  som  s  ním  spokojená.  On 
je  bez  všetkej  starostí,  a  já  mosím  mat  tu  hlavu  všude  rozsáhlú,  a  ked 
do  světa  idem,  já  sa  nemóžem  na  něho  spolehnut.  Já  hovořím  dycky 
ternu  staršímu,  temu  Frantíšovi :  ,Tatíčka  si  mosíš  vážit,  ale  na  teba 
tu  všechno  zanechávám.* 

Já  si  ho  ale  chcem  preca  len  věstit  ako  manžela.  Já  si  ho  před 
ludmi  opeknujem,  a  keď  prinesem  z  teho  světa  ty  vyrobené  peňáze, 
dám  mu  jich,  a  on  jich  donese  do  kasina  s  dobrým  duchom  uložit, 
aby  ludé  vedeli,  že  si  ho  vědem  ako  muža." 

Kéž  by  tak  byla  Zrýna  při  vší  své  moudrosti  měla  tolik  diplo- 
matického nadání,  kolik  Sudorka!  Tato  nebyla  ani  tak  obětavá,  ani 
pilná,  a  měla  doma  stále  svatý  pokoj.  Zrýna  byla  žena  převzácná 
samé  odříkání,  samá  práce,  a  doma  měla  stále  zle,  poněvadž  dovedla 
malichernostmi  otravovat  druhým  život. 

„Snáď  je  tá  moja  sestra  preto  taká  divná,  že  já  som  sa  už 
z  blata  (ze  dluhů)  vytáhla,  a  ona  že  je  ešte  zahrúžená." 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  633 

Před  samým  mlýnem  už  Sudorka  zmlkla.  Bylo  na  ní  vidět,  že 
je  rozčilena.  Na  dvoře  nebylo  nikoho.  V  sednici  seděla  Zrýna  sama, 
s  hlavou  opřenou.  Zdálo  se,  že  jí  není  dobře. 

„Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus,"  pravila  tiše  Sudórka.  Nic  —  ticho. 
Zrýna  si  nás  ani  nevšimla.  Sudorka  jí  šla  podat  ruku.  Nepodala  jí 
ruky.  Sedly  jsme  si  obě  bez  pozvání. 

Sudorka  začala:  „Už  som  sa  raděj  sama  uponížita  a  idem  sa 
opýtat,  čo  bude  s  tú  Evu,  či  hu  mám  zkynožit,  nebo  otrávit,  chce- 
te-li  hu  nebo  nie." 

„Nikdo  hu  nevyháňal  a  nikdo  pre  ňú  nepojde.  Keď  prinde,  bude 
tu,  a  keď  nie,  tiež  dobré,"  odsekla  energicky  Zrýna.  Já  hu  mám 
výše  hlavy  a  budem  hu  mat  až  do  smrti.  Juro  povedal,  že  pre  ňú 
nepojde,  a  keby  i  chcel,  nesmí,  —  já  to  nedovoliem.  My  už  máme 
za  ňú  inú  robotničku  najatu." 

Nyní  se  obrátila  ke  mně:  „Paní  velkomožná,  to  už  nám  uro- 
bila druhý  ráz  takú  hanbu.  Loni  před  velkú  nocú  nám  tiež  utekla. 
U  nás  sa  stavení  maže  a  líčí  před  svátky,  a  ona  tu  nechala  všechno 
hnusné,  stavení  neomazala  a  utekla  ke  svěj  materí  a  mazala  tam, 
kde  bolo  čisté.  A  keď  som  jej  to  potem  vyhodila  na  oči,  ma  po- 
vedala:  Šak  mám  mamičke  za  čo  mazat,  pořád  ma  kupujú."  Nyní 
se  obrátila  k  sestře  a  ostro  se  ji  otázala:  „A  já  som  cerám  nedala, 
kerf  som  jich  vydala?  Mňa  céry  nescházely?  Scházely  ako  tebe, 
ale  já,  kecT  som  sama  nemohla  stačit,  zjednala  som  si.  Tak  ma 
chlapci  prosili,  keď  céry  boly  vydaté  a  já  ve  světe,  abych  jich  na- 
učila české  buchty.  Naučila  som  jich,  a  oni  si  jich  pékti  sami.  Keď 
tvOj  zat  chodil  si  ke  mne  na  teba  stěžovat,  já  som  ti  ho  nekazila 
věru.  Napomenula  som  ho,  a  bolo  dobré,  a  nepovedala  som  žádnému 
nič.  Ty  hu  máš  napomenut,  a  keď  ti  tá  štenica  prílezla  domou, 
malás  jej  zavřít  před  nosom  a  poslat  zpátky.  Ty  ma  mojú  nevěstu 
hubíš." 

„Ťažko  věru  napomenut  v  takej  věci,  já  raděj  o  tem  mlčím 
—  —  -_  —  nechcem  hriech  rozmnožovat,"  uvažujíc  každé  slovo, 
mluvila  Sudorka  v  pausách. 

„Keď  prinde  a  klakne  přede  mnú  a  odprosí  sa,  a  keď  ma  za- 
plácí, čo  som  dala  robotničke,  nech  prinde  — " 

„Bláznivá  rieč  nemá  múdrej  odpovede,"  řekla  na  to  Sudorka, 
zřejmé  již  podrážděná.  „Šak  nejsi  svatá  —  ona  před  tebú  klakat 
nebude  —  Ty  bys  chcéla,  aby  sa  s  Jurom  bili,  preto  ho  na  ňú 
pořád  brúsíte.    Šak  viem  dobré,  ako  s  Marou  dohromady  kuváte." 

„Nech  ma  Pán  B6h  bije,  kebych  chcela,  aby  sa  bili,"  řekla 
Zrýna  s  pohledem,  jako  když  do  otevřených  oblak  se  dívá. 

„Čo  mám  ešte  viac  robit?  Móžem  si  tu  dušu  vytáhnut?  Hledám 
a  pracujem  len  pro  ne,  o  dušu  sa  ani  nestarám,  do  kostola  nechodím. 
Ale  včul  bude  všechno  inachší.  Mosím  já  sa  starat?  Mosím  já  robit? 
Nech  sa  starajú  sami.  Včul  budem  do  kostola  chodit.  Som  stará, 
a  keby  ma  Pán  Bóh  zavolal,  do  pekla  príndem.  Na  dušu  budem 
pamatat,  a  tady  všechno   nechám  tak.    Já  nádherné  šaty    nenosím  I 


Digitized  by 


Google 


634  Karla  Welsová-Slaviková  : 


Formy  vyšívané  som  z  rukávců  vytrhala  a  předala.  Nosím  handr)' 
a  bundry  a  dala  som  si  tam  záplaty.  A  taká  som  bola  i  za  mlada. 
No  —  na  nedelu  mám  štvery  rukávce,  to  je  prauda ;  ale  kdo  nád- 
hernosti robí  a  kdo  slope  —  (vyrážela  Zrýna  takřka  po  lopatě)  ne- 
odloží nič.  Já  nemám  ani  na  svátok,  čo  ty  na  noc.  Vyzleráš  ako 
volajaká  fejšpánka." 

Já  zas  hovořím  dycky:  Aký  oděv,  taká  čest,"  ozvala  se  Su- 
dorka  trochu  pichlavě.  Je  to  hlúpé,  že  to  právě  včul  povedáš,  ked 
sa  jedná  o  inú  vec." 

Já  chcem  být  radši  hlúpá  než  zlá,"  zajíkala  se  Zrýna.  „To  už 
hned  ma  mój  muž  dycky  povedal:  „Viac  má  Anna  rozumu  v  řiti, 
než  ty  v  hlavě."  Nech  má  —  povedala  som  mu.  —  Já  chcem  len 
to,  čo  mám.  Já,  keď  ma  muž  vybil,  som  žaluvala  naňho  tatíčkovi 
a  potem  som  to  banuvala,  lebo  som  viděla,  že  som  tím  blížila  mým 
rodičom,  lebo  sa  nad  tím  súžili  —  a  ona  na  mna  žaluje  u  teba  pořád/ 

Zde,  nad  tou  neprozřetelnou  řečí,  se  Sudorka  krátce  zasmála 
a  s  trochou  výsméchu  sestře  odpověděla:  „No  tak  vidíš,  bola's  za 
mlada  taká  ako  ona.  Až  ona  bude  tak  stará  ako  ty,  bude  mat  tiei 
lepší  rozum  v  hlavě." 

Ale  Zrýna  hned  zas  chytře  vpadla: 

„A  pretože  som  zkušená,  vychovávám  děti  celkom  ináč  ako 
ty.  Já  s  cerami  k  muzikám  nechodila  a  nechodím  ako  ty.  Ty  si  ideš 
k  muzike,  tam  sa  vyvalíš  a  těšíš  sa  z  cery,  keď  sa  vrtí  ako  bosorka. 

A  doma  povieš :  Ty  Františ,  ideme  k  muzike,  na  šesták  a  varuj 
dom."  S  velikým  přeháněním  napodobí  Sudorku,  jak  sedí  u  muziky 
a  jak  prosí  Františa,  aby  doma  hlídal.  Pak  pokračovala :  „Já  mu  dát 
šesták?  já  mu  dám  výprask,  nech  je  doma.  Ale  muzika  —  muzika 
to  je  bóh  u  vás." 

Sudorka  zase  s  klidem:  „Moje  děti  mosí  dobré  (hodně)  robit, 
ale  po  robote  jim  doprejem  i  radost,  aku  jejich  mladý  vek  potřebuje 
a  si  žádá.  Moja  Evka  chodila  a  chodí  nekedy  k  muzike  ešte  včuL 
a  preca  ťvojú  Maru,  čo  k  muzikám  nikdy  nechodila,  desátrázi  pře- 
skočí a  ve  všem  —  Ty  mojú  Evku  omluváš  i  před  czuzími  ludmi. 
Nóó  —  šak  hu  tudé  poznajú,  a  já  si  poviem :  „Dobré  zrno  zósiane, 
a  plevu  vietor  uchytí",  ale  preca  ma  to  len  trápí,  že  na  ňú  hovorite, 
že  mává  frajerou." 

„Čo  my  hovoříme.  Keď  to  ludé  hovora!  Má  —  nemá  —  čo  já 
viem?"  pravila  Zrýna  krčíc  rameny  tak  nějak  pichlavě  a  výmluvně,  jako 
by  tomu  věřila,  vlastně  na  zlost  Sudorce  chtěla  uvěřit.  „Našim  to  po- 
žaluvala  cerešnárka  (bába,  jež  třešně  prodává),  že  hu  viděla  ráno 
skoro  (časně)  opretú  o  plot  na  zahradě  a  tam  sa  s  hochy  vypravuvala. 
A  to  je  na  odejde  I  To  sa  jej  preca  nepatří  s  hochy  sa  vypravuvat." 

„Čo  já  potrebujem,  aby  sa  s  cerešnárky  klebety  na  mojú  Evku 
prenášaly,"  zlobila  se  Sudorová.  „A  teba  sa  to  lúbilo,  keď  o  teba 
ludé  hovořili,  žes  mávala  frajerou?" 

„Já,"  pravila  Zrýna  táhlým,  zpěvavým  tónem,  „já  keď  som  boia 
vydatá,  som  frajerou  nemávala.  Kerí  rodiče  sú  poriadní,  nedovolá, 
aby  cera  malá  frajerou." 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  635  r 


„No,  já  už  len  čakám,  skoro-li  (brzo-li)  budete  vypravuvat,  že- 
starého  Vilmuša  lúbí,"  řekla  Sudorka  s  hořkým  smíchem  a  mně  vy- 
světlovala :  „To  je,  paní  velkomožná,  taký  starý  žebrák  a  on  dycky 
hovoří:     Já   pójdem    nocuvat  tam,    kde    majú   tu  peknú   Evušku." 
Mluví  nahlouple  a  hlubokým  hlasem  po  žebrákovi. 

„Vy  to  hovoráte  o  tich  frajeroch  preto,  aby  hu  Juro  vybil," 
předhodila  Sudorka  sestře  už  po  druhé. 

„Nech  mne  Pán  Bóh  chcQ  tak  zle,  ako  já  komu   prejem,"    zzr 
klínala  se  Zrýnka  zase  s  pohledem  k  Bohu  a  jedovatě  se  zeptala:. 
„A  vy  ste  ma  nebili?" 

Sudorka  na  to  pevně  a  klidně:  „Tvój  muž  řa  bil,  žes  bola  zlá. 
a  nás  si  trápila  osmnáct  rokou,   keď  sme  boly  na  jednom  dome.** 

„To  je  na  ruby.  To  mosíš,  ty  sestřičko,  ináč  povedat.  Já  som  vás 
bila  nebo  vašich  dětí  sa  dotkla?  Vy  ste  i  moje  siroty  bili,"  pravila 
se  vzteklým  pláčem  a  jala  se  vyhrožovat:  „Šetko  to  spisem,  aby 
moje  děti  vedely,  čo  som  já  zkusila  od  malá  od  dětství." 

„Keď  mi  tvoja  Mara,  keď  ešte  bola  malá  povedala  bez  všetkej 
priečiny  „ty  sviňo",  facla  som  hu  po  hubě,  keď  si  to  neurobila  ty 
ako  matka,  keď  vieš  děti  tak  dobré  vychovávat.  — 

Ale  čo  budeme  o  takém,  tady  hovořit.  Včul  sa  poraďme,  čo  u- 
deláme  s  tú  Evú.  Nóó,"  domlouvá  měkce  Sudorka,  „nebuď  taká 
odporná  —  taká  zlá  — " 

„A  ty  si  jaká,"  vyhrkla  lehko  uražená  Zrýna,  a  lomíc  rukama 
v  jedné  tónině  naříkala:  „Čo  som  já  už  pre  tu  Evu  vystála!  Bóh 
nebeský  to  vie  a  i  hu  za  to  ztrestat  mosí." 

„Neproklínaj!"  okřikla  ji  Sudorka  a  s  nádechem  žertu  dodala: 
„Keby  Pán  Bóh  pastýřovu  klatbu  vyslyšel,  šetky  krávy  by  mu  do 
roka  zdechly.  A  tys  tiež  taká  —  hned  preklnáš." 

Ale  Zrýna  přímo  s  pathosem  jí  odsekla:  „Radš!  chcem  v  očis- 
tcových mukách  na  veky  strvávat,  než  s  nej  (s  ni)  sa  smierit." 

Po  tomto  slavném  zařeknutí,  jako  by  se  bylo  v  Sudorce  něco 
zlomilo  a  ona  přímo  ledově  celou  pravdu  Zrýně  pověděla :  „Keď  ty 
si  teda,  sestro,  taká,  poviem  ti  nečo,  abys  vedela,  že  Eva  néni  prie- 
čina,  že  néni  v  chybě,  ale  někdo  druhý.  Ty  si  ve  mlýne  mosíš  u- 
robit  poriadok.  Ona  je  celkom  nevinná  a  že  utekla,  dobré  urobila. 
Já  si  hu  za  to  chválím  a  každý  czuzí  by  hu  len  ctil  a  si  považoval 
a  ty  hu  preklnáš.  Ty  máš  zlého  ducha  v  dome,  čo  pokúšá.  Opýtaj. 
sa  Petra,  prečo  utekla.  Čert  ho  drží  zase  v  pazúrách.  lá  ti  len  tolko 
hovořím:  chovaj  těla  —  bude  z  něho  vól." 

Zrýna,  jako  by  těm  zřetelným  slovům  nerozuměla,  šla,  namočila 
si  šátek,  ovázala  si  hlavu,  takže  vyhlížela  jako  těžce  raněný  člověk, 
a  vyšla  vrávorajíc  ven.  — 

Když  dlouho  nepřicházela,  pochopily  jsme,  že  je  vše  vyjedná- 
vání u  konce,  a  šly  jsme  každá  ku  svému  domovu. 

Za  mlýnem  ještě  Sudorka  pověděla:  „Tá  nepovolí  ani  pre  věčné 
spasenie.  Ju  na  dobré  slovo  nechytí.  Kebych  jej  dušu  na  dlaň  vyva- 
lila, neuvěří,   že  je  Peter  na  priečine.  —  No,  já  jedem   zietra  do  tej 


Digitized  by 


Google 


636  Karla  Welsová-Slavíková 


Viedne,  paní  velkomožná.  Dakujem  jim  pekne,  že  sa  se  mnu  tak 
unuvaiy,  a  daj  jim  tady  Pán  BOh  dobré  zdravte  a  zdstávajú  s  Bohom. 
Nech  jich  všemohoucnost  božská  tady  opatruje!'' 


Nešla  jsem  do  mlýna  úmyslně  dva  dny  a  chystala  jsem  se  po- 
malu na  cestu  k  domovu.  Třetího  dne  přišla  Mara  se  svou  dcerou 
Cílenou,  obě  slavnostně  a  pečlivě  vystrojeny  do  fary  s  tímto  vzkazem : 
„Mamička  vzkazujú  a  prosa,  keby  paní  velkomožná  boly  taká  laskavá 
a  přišly  do  mlýna.  Chcejú  sa  s  nimi  volačo  poradit."  Paní  farářce 
se  zjevem  obě  velice  líbily,  a  ve  své  pohostinnosti  hned  je  pěkně 
uctila. 

Šla  jsem  tedy  do  mlýna.  Zrýna  byla  sama  doma  s  dětmi.  Vy- 
hlížela jako  po  nemoci.  I  ty  děti  jako  by  tomu  všemu  rozuměly, 
nějak  vážně  hleděly. 

„Pani  velkomožná, *"  naříkala  si  Zrýna,  jak  mne  spatřila,  „já  sa 
mosim  zbláznit,  čo  všechno  na  mňa  ide.  Tak  sa  to  na  mňa  odevšad 
valí  ako  voda  veliká  —  a  i  oni  ma  opúščajú.  Má  hlava  mi  div  nepukne." 
A  sepnouc  ruce,  úzkostlivě  volala  k  nebi:  „Postraš,  Bože,  postraš, 
ale  nezatraf." 

„Čo  temu  poveďá,  paní  velkomožná,  tá  stará  čarodejnica,  tá 
Haramina,  ma  žaluje.  —  Ona  má  svedkou,  že  som  hovořila,  že  bo- 
soruje;  mám  tu  citáciu.  A  keby  viděli  mého  Juru!  Taký  chodí,  ak 
keby  ho  probodel.  On  v  sobe  dusí  hněv,  a  to  je  zle.  On  onezdraví. 
Od  tedy,  jak  bola  u  nás  tá  mrzutost,  od  tedy  na  mňa  nepromluvil." 

Bylo  vidět,  že  je  sama  sebou  nespokojená,  že  si  dělá  výčitky, 
a  tak  nějak  se  mi  ani  pevně  do  očí  podívat  nemohla  jako  jindy. 
Byla  v  rozpacích  přede  mnou,  třeba  jsem  jí  výčitek  nečinila. 

Náhle  pravila  odhodlaně:  „Paní  velkomožná!  Já  tu  nebudem.  Já 
pójdem  preč.  Oni  by  si  ma  nevážili,  kebych  bola  hned  dobrá.  Pro- 
símich,  nech  idú  se  mnú  k  tej  mej  sestře  do  tich  M  .  .  .  an.  Ona  tu 
má  kožuch  a  šaty,  já  jej  to  tam  zanesem.** 

„Nemohu  s  vámi,  Zrýnko.  Už  jsem  psala  domťi  na  jejich  nalé- 
hání, že  za  dva  dny  přijedu.  A  pak  nevím,  jestli  uděláte  dobře,  když 
odejdete.  Aby  tak  Juro  něco  vyvedl  ...!** 

Nepřemlouvala  mne.  Sedla  si  na  lavici  mdle,  jako  když  si  musí 
odpočinout,  svěsila  hlavu  hluboce  a  tiše  se  rozplakala.  Mé  odfeknutí 
ji  velice  bolelo.  Nechala  jsem  ji  vyplakat. 

Po  chvíli  vešel  do  sednice  mladý  Slovák,  kterého  jsem  u  nich 
už  jednou  viděla,  a  ptal  se  po  Jurovi.  Bylo  tomu  jen  několik  dní  —  a 
to  s  ním  Zrýna  velice  přátelsky  jednala  a  pořád  na  něho  jen  Jo- 
ženko  sem,  Joženko  lam.* 

Pamatovala  jsem  se  dobře,  jak  přišed  s  Jurou  ze  zahrady  pravil: 
„Našel  som  v  zahradě  pod  malým  stromkem  pěkné  jablčko."  —  ,Keď 
si  ho  našel,  nechaj  si  ho,  Joženko,*  pravila  tenkráte  Zrýna.  ^A  nebu- 
dete sa  hněvat?    Ak  chcete,  dám  vám  ho."  —     „Len  si  nechaj  !* 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  637 

pobízela  ho.  „Tojablčko  je  velmi  vzácné  —  tá  jabloňka  urodila  len 
jedno,  to  je  její  první  dieřa.  Schovaj  ho  a  opatři,  ono  dlúho  vydrží." 

Dnes  ale  to  s  letním  „jablčkem"  dopadalo  jinak. 

Nejprve  Zrýnka  Jožkovi  pověděla :  „MÓj  Juro  néni  doma,  a  keby 
bol,  nedovoliem,  aby  sa  s  tebú  vypravuval,  lebos  ho  omlel  (ošidil) 
o  pet  zlatých.  Tam  si  ma  ukradol  ze  zahrady  jablčko.  Bude  řa  to 
koštuvat  —  já  fa  budem  žaluvat." 

„já  vám  ho  zaplácím,"  pravil  zaražený  Jožko. 

Já  chcem  jablčko,"  neústupně  řekla  Zrýna. 

„Já  vám  ho  donesem,  ešte  je  živé,"  sliboval  Jožko. 

„Tam  ho  chcem,  kde's  ho  vzal." 

„Já  ho  našel  pod  jabloní." 

„To  jablčko  sa  mosí  priróstit,  ako  bolo  na  jabloni,"  s  justamen- 
tem  pravila  Zrýna. 

„Kristus  Pán  zázraky  činil,  ale  já  nemóžem.  Já  vám  ho  pověsím 
za  cvirenku," 

„To  nebude  přirostené,"  křičela  nepříčetně  Zrýna  a  bouchala  na 
stůl.  Lekla  jsem  se  jí.  Přistoupila  jsem  k  ní,  položila  jsem  jí  ruku 
na  rozpálenou  hlavu  a  tiše  jsem  jí  domlouvala.  Umlkla. 

Člověk  celý  udivený  odcházel  a  dost  ironicky  řekl:  „No,  na 
mojú  dušu,  mám  starost  na  hlavě,  do  rána  mi  mosí  jablčko  priróstit." 
Ve  svém  rozčilení  už  si  nenormálně  počínala.  Bylo  mi  jí  líto  v  její 
rozervanosti  a  proto,  když  mladík  odešel,  jsem  k  ní  řekla :  „Zrýnko, 
já  napíšu  domů,  že  přijedu  později.  Dejte  mi  kousek  papíru,  já  to 
napíšu  tady.  aby  to  pošta  honem  vzala.  A  s  vámi  teda  do  těch 
M  .  .  .  an  půjdu.  Protože  byste  tam  nedošla,  najmu  kočár  ve  městě, 
a  dáme  se  vyvézt  až  k  Váhu.  Zítra  v  10  hodin  přijedu  pro  vás,  budle 
připravena."  To  ji  velice  upokojilo  a  potěšilo.  — 

Když  jsem  psala,  pořád  něco  povídala  a  přes  tu  chvíli  se  okři- 
kovala: „Prauda,  já  keď  mluvím,  jich  mýlím,  já  jim  to  vyrážám 
z  hlavy."  Na  chvilinku  ztichla,  ale  pak  zas  něco  véděla  a  divila  se : 
^jak  friško  po  tem  papíre  behajú." 

Druhého  dne  jsme  v  10  hodin  vyjely  ze  mlýna  do  těch  M  . . .  an. 
Já  z  opatrnosti  vzala  jídla  na  dva  dny,  neboř  na  slovenských  dě- 
dinách je  těžko  něco  sehnat.  Zrýna  cestou  skoro  nic  nemluvila  a 
po  chvíli  mi  pevně  usnula.  Jistě  proto,  že  kolik  nocí  nespala.  Popřála 
jsem  jí  toho  blahodárného  spánku,  aby  trochu  přišla  k  sobě.  U  Váhu 
jsme  slezly.  Váh  byl  rozvodněn  a  letěl  jako  šipka.  Strach  člověka 
jímat  při  převážení.  Tam  zase  nabyla  Zrýnka  řeči.  S  přlvozníkem, 
který  měl  dosti  pokdy,  si  o  vodníkovi,  na  kterého  oba  věřili,  mnoho 
„pravdivých"  historek  napovídali.  Potom  se  jí  přívozník  vyzpovídal 
ze  všech  svých  neduhů  a  bolesti,  a  Zrýnka  mu  ze  svých  bohatých 
zkušeností  udílela  rady,  nezapomenouc  se  pochlubiti,  icdy  komu  už 
pomohla.  Na  přívozníka  udělala  veliký  dojem,  a  za  chvíli  byl  do  ní 
všecek  zamilován  a  jejími  řečmi  okouzlen,  takže  pravil:  „já  dycky 
hovořím,  lót  rozumu  viacej  váží  ako  cent  zlata. '^ 


Digitized  by 


Google 


638  Kaxla  Weisová-Slavíková : 


Zrýna  jeho  zálibu  bned  postřehla,  celá  oživla  a  v  obličeji  čím 
dál  vice  před  jeho  očima  se  stávala  hezči. 

Za  Váhem  mne  pomalu  připravovala  na  svou  sestru  Verunu. 
„Až  uviďá  mojú  sestru,  jaká  je  chuděra  celá  ovadnutá...A  jaká  to 
byla  dievčica  driečná.  Jáj,  ta  bola  krásná!  Taká  bielá  a  vysoká  — 
taká  panská,  a  mládenci  sa  za  ňú  len  sypaly.  Ona  jich  dycky  pustila 
do  sednice.  (To  je  zvyk  na  Slovensku  tak  v  sobotu  činit.)  já  jich 
nechcela.  Ale  ona  sa  tiež  při  poriadku  držala,  a  nebolo  nič  zlého,  dycky 
malá  světlo  porozžihané.  A  za  muziku!  Jáj!  Len  muziku  a  muziku." 

„No  tak  vidíte,  že  mladé,  hezké  holky  jsou  všechny  jako  Eva/ 
.podotkla  jsem. 

Jako  by  nic  nebyla  slyšela,  povídala  nerušené  dále:  „Já,  keď 
:  som  chcela,  aby  přišla  za  mnu  slúžit  na  Banku  ke  grófovi,  som  jej 
povedala:  „Muzika  tam  dycky  hrá  I"  a  ona  tam  za  mnú  přišla.  Tak 
som  hu  ošálila,  a  ona,  keď  viděla,  že  to  néni  prauda,  nechcela  tam 
but.  Mali  sme  tam  tri  psy  a  ti  sa  volali:  Zahraj,  Nehraj  a  Muzika. 
Já  jej  na  teho  psa  ukázala  a  povedám:  „A  to  je  čo?"  Jáj,  ona  tam 
bez  muziky  ani  vydržat  nemohla  a  včul  —  no,  šak  hu  uviďá,  chu- 
děru. Ona  bola  moc  neščastlivá  ve  svém  manželstvu  a  syna  má 
ešte  horšího,  než  bol  muž.* 

Když  jsme  došly  do  M  .  .  .  n,  nepatrné  to  dédinky,  nebyla  její 
sestra  doma.  Její  dcera-vdova  seděla  mezi  dveřmi  ubohé  chaloupky 
a  vyšívala.  Dala  nám  ven  židle,  a  my  si  sedly  na  malinkém  dvo- 
rečku u  samého  hnoje  a  očekávaly  jsme  Verunu.  Dcera  nás  zatím 
zasvěcovala  do  domácích  záležitostí  a  jen  žalovala  na  svého  žena- 
tého bratra-opiice  a  jeho  nezvedené  děti.  „Na  vašej  reguli,  ujčinka, 
by  nebol  ani  dvacet  štyry  hodiny.  Patřilo  by  mu  dobré  ho  posva- 
zuvat  se  štrangama  a  dobré  ho  vybít.  Ale  mamička  sú  tuze  dobrá, 
a  to  je  chyba.  Včera  prišol  napilý  a  ešte  nevstal.  Ráno,  keď  som 
ho  obudila,  aby  išol  do  práce,  hlava  ho  bolela,  krky  ho  bolely  a  oči 
nade  všetko,  lebo  sa  mu  velice  chcelo  spát."  S  .ironií  vše  po  nem 
napodobí.  „Ten  starší  jeho  syn  bude  ešte  horší,  než  je  tata." 

„A  čo  ty  robíš?  Nebudeš  sa  vydávat,  keď  si  vdova?"  —  „Věru 
nebudem.  Já  mamke  pomáhám  vyšívat.  Kebych  já  jich  ešte  malá 
trápit,  to  by  moseiy  uschnut." 

Bratr,  jehož  nám  právě  popsala,  se  po  chvilce  odkudsi  ze  sen- 
níku  celý  rozespalý  ven  vyhrabal.  Pozdravil  pepickým  způsobem, 
t.  j.  přešoupl  čepici  z  jednoho  ucha  na  druhé.  Měl  typ  zdivočilého 
Taliána,  jaké  vídáme  na  drahách,  nebo  jako  vůdce  loupežníků.  I  jeho 
dětí  byly  také  černé.  A  nebýti  jejich  zpurného  výrazu,  byli  by  všichni 
velice  hezcí.  Já  tak  černých  lidí  vyjímaje  cigánou  na  celém  Slovensku 
'neviděla.  Starší  jeho  syn  přišel  a  vůbec  nepozdravil.  Mladší  smekl, 
a  Zrýna,  která  si  na  komplimenty  velice  potrpěla,  ho  hned  za  to 
velice  pochválila,  dávajíc  ho  staršímu  za  přiklad.  „Pozri,  hen  ten, 
jaký  je  pokorný,''  a  hned  dala  sama  hlavu  na  stranu  a  napodo- 
bila zdvořilého  hocha  „Pekne  dal  širáček  dole  a  hovořil;  ,Pochválen 
Pán  Ježíš  Kristus!*  Věru  je  teba  škoda,  nebo  budeš  taký  sebevolný. 
Taká  sebevolnost  sa  do  něho  vloží  a  roste  to  s  ním/  pravila  k  nám. 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  639 


Konečně  přišla  sestra  Veruna  s  ohromným  rancem  trávy  na 
3ádech.  Byla  ubohá  a  velice  usouzená.  Tvář  její  měla  výraz  velice 
ušlechtilý  a  dobrácký.  Uvedla  nás  hned  do  vnitř.  Měly  dvě  jizébky, 
přímo  vzorně  upravené.  Mnoho  asi  se  Veruna  s  dcerou-vdovou  na- 
pracovaly,  když  to  stačily  mezi  těmi  zbdjniky  v  takém  pořádku  u- 
•držet.  Zrýna  svoji  usouzenou  sestru  litovala:  „A  jaká  ty  si  stará 
a  suchá  včull* 

„A  čo  sa  málo  naplačem?  Veď  len  na  úchvatu  žijem.  Moje 
oči  už  sú  velice  převládané,  keď  já,  taká  stará,  mosím  celé  noci  vy- 
šievat,  a  to  len  pre  teho  syna,  lebo  šetko  preslope  a  štyry  děti  má. 
|á  a  tady  moja  céra  to  s  tím  šitím  všetko  vydržujem.  A  keby  len 
to  bolo.  Ale  keď  je  naslopaný,  čo  nám  všetko  robí ...  On  ma 
i  bije." 

„Ako  bys  nebola,  chuděro,  utrápená!  Věru  bola  bys  lahčí,  kebys 
sa  vyplakala,  *"  řekla  Zrýna  zarmouceně. 

„Keby  sa  mi  raděj  už  tá  zem  otvorila!''  naříkala  Veruna.  „A  ty 
•dečka  nijak  nevychovávajú,  ony  len  rostú.  Ten  mladší  ten  ešte  bude, 
temu  móže  člověk  rozkázat.  A  tá  jejich  mater,  tá  sa  len  všemu 
směje." 

„Já  hovořím  mamke:  Nech  jim  dá  ten,  kdo  Je  jim  prvý  — 
otec  a  máH.  Šak  kebysme  nedaly,  šak  oni  by  sa  starali,"  ozvala 
se  dcera. 

„To  já  jim  tiež  hovořím:  Kdo  opatroval  mojich  dětí?  Já  sa 
mosela  se  svými  i  s  vašimi  trápit,  a  vy  si  len  s  lahkými  hlavami 
chodíte." 

„No  vidieš,  sestro,"  namítla  jí  Zrýna  dobrácky.  „Za  to  žes  ne- 
bíjala  syna,  bije  on  včul  teba.  Pozři.  Náš  Peter  mával  hubu  ako 
bosorka,  a  s  príesnosfú  sa  poddal." 

„Ej,  sestro  moja!  Spíš  kamena  otne  (usekne),  než  teho  k  dob- 
rému nakloní,"  beznadějně  odvětila  sestra.  „Já  bych  už  šetko  ože- 
lela, ale  to  ma  len  velice  trápí,  že  já,  taká  stará,  ani  v  nedelu  do 
chrámu  božího  neidem.  Mosím  dečka  varuvat." 

„Vieš,  sestro,  keď  člověk  na  ozaj  nemóže  do  kostola  ítit,  móže 
si  kdekolvek  oltář  boží  vystavět  (kdekoli  se  pomodlit),  tak  já  to  robím," 
mínila  Zrýna.  „Ale  ty  věru  bys  mohla  jít,  to  máš  věru  a  i  hriech, 
keď  jim  tak  po  voli  robíš." 

„Šak  já  už  nebudem  v  nedelu  doma,"  jaksi  nesměle  se  zaří- 
kala  chudák  Veruna.  „Já  som  stará  už  —  už  umrem,  já  mosím  do 
kostola  jít,"  domlouvala  sama  sobě. 

Veruna  byla  chudák  u  syna  jako  v  nějaké  zlé  službě. 

Pozorovala  jsem  Zrýnku,  jak  na  ni  všechno  to  neštěstí  sestřino 
působilo.  Každá  ta  žaloba,  kterou  sestra  pronesla,  trefila  Zrýnu  přímo 
do  svědomí,  a  já  vyciřovala,  jak  se  v  ní  vše  obrací,  jak  moudří 
a  se  svým  osudem  se  smiřuje. 

Malé  děcko  —  zas  taký  cigánek  —  začalo  na  kolébce  plakat  a  do- 
vtipná Zrýna  hned  je  šla  kolébat  a  při  tom  si  zakritisovala  se  zvláštním 
úsměvem  na  mne:  „Tak  to  hrkoce  ak  ten  náš  vóz." 


Digitized  by 


Google 


640  Karla  Welsová-SIaviková: 


Když  zase  ženatý  syn  vstoupil  do  jizby,  zeptala  se  ho  kurážná 
Zrýna:  „A  čo  ty?  Prečo  nejsi  v  práci?" 

^To  bych  já  bol  žebrák  (mrzák)  dřív,  než  moje  časy  prindú," 
líně  vybreptai. 

„A  i  z  teba  bude  žebrák,  až  mamka  zemní,  ale  taký,  čo  s  kapsu 
po  dedine  chodí  chleba  pýtat." 

Po  tomto  Zrýnčině  proroctví  se  syn  vyplivl  přes  celou  jizbu 
a  odešel. 

Jemu  bol  až  do  nedávná  najmilejší  kamarád  tady  náš  súsed,' 
sdělovala  Veruna.  „To  boli  taki  tudé,  fi  každého  len  preklnalí,  a  synka 
majú  takého,  že  si  už  a  i  čerti  preňho  přišli." 

„No,  nehovoří"  nediivěnvě  se  ozvala  Zrýna. 

„Věru  ano!"  ujišťovala  ji  sestra.  „To  bol  věru  strach!  Ten  hoch 
je  teprva  dvanáctroční  a  nadal  farářovi  kurvárou".  —  „To  tu  máte 
tiež  takého  majstra  ako  my?"  zeptala  se  Zrýna  jízlivě,  aniž  se 
opovážlivosti  hochově  podivila.  „Potem  keď  išly  děti  školské  na 
zpověď,  farář  ho  nechcel  zpoviedat,"  povídala  Veruna,  nedbajíc  štip- 
lavé poznámky  sestřiny.  „Keď  ho  nechcel  zpovedat,  přišla  matka 
k  farářovi  a  ten  povedal :  „Já  ho  zpoviedat  nebudem,  já  som  ho  už 
odevzdal  čertu."  A  večer  přišli  dva  čerti  už  preňho.  Jeden  prišol 
v  núter  a  druhý  pod  okno  a  už  ho  išli  brat.  Ternu  pod  tím  oknoni 
plamen  z  huby  šíbal  a  jazyk  mal  žeravý,"  líčí  Veruna  se  svatým 
strachem.  „A  i  otec  a  i  máti  ho  bránili  a  modlili  sa — tak  čert  odešel. 
Na  druhý  deň  už  sa  velice  báli,  čo  len  bude.  Oni  nikdy  do  kostola 
nechodili,  a  on  ten  starý  ešte  s  mojím  synom  dycky  bol  cez  hnibú 
svatu  omšu  v  šenku.  Včul  ale,  keď  sa  jim  už  peklo  otváralo,  pekne 
si  požičali  pátričky  a  na  krky  dali  a  svatých  obrázkou  posvačených, 
čo  jim  ludé  nanosili,  všude  ponastrkali,  čo  boli  v  strachu,  že  to  zas 
prinde. 

Večer  zas  čerti  přišli,  ale  už  len  pod  okno.  Tak  oni  potem  išli 
prosit  pana  farára,  aby  jim  hocha  odzpoviedal.  On  jim  ho  odzpoviedal, 
a  včul  sa  modla  všeci  a  i  do  kostela  idú.  Čerti  jich  napravili.  — 
A  ten  istý  len  málo  od  tedy  do  šenku  chodí,  a  já  sa  těšila,  bar  a; 
SOM  sa  velice  bála,  že  ten  mój  syn  si  z  teho  prieklad  vezme  —  a 
márno  je." 

Ubohá  Veruna  to  vše  povídala  s  takou  svatou  vírou  v  Boha  a 
s  takým  strachem,  že  jsem  si  jí  i  pro  tuto  naivnost  vážila.  To  ne- 
bylo protivné  pobožnůstkářství,  jaké  se  jevilo  u  obou  sester  Zrýn- 
činých,  Ily  a  Reginy.  —  Tato  se  chudák  všude  a  ve  všem  dle  slova 
božího  řídila.  Ale  Zrýna,  soudím-li  z  výrazu  její  tváře  a  z  jejích 
podivných  úsměvii,  těm  čertům  nevěřila. 

Ačkoliv  jasně  viděla,  že  sestřin  osud  je  stokráte  horší  jejího, 
přece  si  troufala  na  své  neštěstí  žalovat.  Rozumí  se,  že  začala  s  Evou. 
Byly  to  přímo  směšné,  mně  už  známé  malichernosti,  jak  Eva  kdysi 
na  montéra  ňukala,  jak  ji  tento  chtěl  chytit  atd.  —  Veruna  se  jen 
rozpačitě  a  bolestně  usmívala.  Snad  poznávala,  jak  veliký  je  v  jejich 
osudech  rozdíl.    Bylo  znáti,   že  se  na  to  divá  jen  jako  na  nevinné 


Digitized  by 


Google 


Slováci  641 


ítveráctví,  mezi  mladými  lidmi  obvyklé.  Ale  Zrýnka  domnívajíc  se, 
že  jí  sestra  nevčří,  začala  se  zaklínat:  „Keď  som  viděla,  viděla  som. 
Nech  oslepném,  keď  praudu  nemluvím." 

Veruna  až  couvla  a  bohabojně  řekla:    „Ty  sa  dycky  tak  pře- 

klnáš,  a  to  nenie  dobré '  „E,"  uškubla  se  Zrýna,  ,,na  praudu 

sa  móžem." 

Když  se  Zrýna  vyžalovala,  pravila  jí  měkce  Veruna:  „Nó, 
Kateřinka,  ty  mosfš  mat  s  mladými  ludmi  viac  trpělivosti.  To  nič  néni 
—  to  je  len  mladá  kreu  —  To  sů  andělé  preti  mému  synovi  a  jeho 
žene  a  dětem."  —  „Nó,  už  ma  polituvala,"  řekla  Zrýna  ke  mně  zklamaně. 
'  Když  Zrýna  našla  tak  malé  „porozumění",  neměla  už,  jak  říkala, 
„gusto"  dál  povídat.  Patrně  se  ostýchala  vedle  toho  opravdového  ne- 
štěstí, které  viděla.  Navrhla  tedy,  že  se  půjdeme  podívat  po  ně- 
jakých plachtách.  Šly  Jsme,  ale  nepochodily  jsme.  Stavení  byla  většinou 
opuštěná.  Lidé  byli  buď  v  polích,  nebo  v  Rakousích  na  výdělku  a 
částečně  i  v  Americe. 

A  kde  která  stará  žena  byla  sama  doma,  neměla  kdy  nám  co 
ukazovat  —  a  celkem  tam  byli  lidé  nevlídní.  Sprcha  za  sprchou  při- 
cházela na  Zrýnku.  Vrátily  jsme  se  ze  špatného  lovu  zase  k  Veruně. 
Nyní  byla  doma  i  žena  opilého  syna.  Byla  to  jednoduchá,  potřeštěná 
osůbka.  Ale  šestiletá  její  dceruška,  kterou  teprve  teď  jsem  poznala, 
byla  krásy  přímo  úchvatné.  To  byla  malá  Carmen,  s  očima  úžasně 
velkýma,  vroubenýma  dlouhými  řasami.  Když  to  dítě  oči  na  člověka 
obrátilo,  člověk  se  až  zachvěl.  Na  celém  světě  jsem  takového  dítěte 
neviděla. 

Už  se  blížil  večer,  a  já  pomýšlela  na  nocleh.  Na  katolickou  faru 
jsem  si  netroufala  jít,  v  hospůdce  byli  sami  rádi,  že  se  měli  kam 
položit,  a  tak  nezbývalo,  než  zůstat  u  Veruny.  Zrýna  tam  na  všecky 
strany  rozkazovala  jako  doma.  Tak  na  dceru  Veruninu  volala:  „Ukliď 
si  ty  peřiny,  spadne  ti  na  ne  rosa  I"  a  matku  krásného  děvčátka,  když 
toto  nevázaně  si  počínalo,  napomínala:  „Ohmataj  to  dievča  trochu 
5  tím  kocarom."  Matka  ve  své  opičí  lásce  žabku  objala  a  pravila: 
„Věru,  já  bysom  hu  neuhodila  ani  za  celý  svět." 

„Tím  jej  neublížíš,  len  stromek  očistíš,  lebo  každá  matka  je 
zahradník,  a  dieřa,  to  je  štěp." 

Bylo  nás  tam  v  noci  v  těch  dvou  jizébkách  jako  v  nějaké  obecní 
noclehárně.  Celkem  deset  osob.  Muž,  žena  a  jejich  čtyři  děti,  Veruna 
s  dcerou,  Zrýna  a  já.  Do  smrti  na  ten  nocleh  nezapomenu,  a  celou 
mou  útěchou  bylo,  že  to  věčně  trvat  nebude.  Seděla  jsem  celou  noc 
na  lavici  opřena  o  pec.  Zrýna  ležela  nade  mnou,  na  peci.  Pod  ote- 
vřeným okénkem  bylo  hejno  hus  a  kachen  a  všechno  to  tam  bez 
přestání  breptalo.  Zrýna  nelenila,  slezla  s  pece,  vyložila  se  z  okénka 
a  jako  s  kazatelny  okřikovala  tu  havěf,  jako  by  to  byly  děti,  které  jí 
mohou  rozumět:  „Vy  potvory,  odporné,  pyskaté  —  to  je  jakýsi  pyskorín 
—  budete  mlčat?"  Já  při  vší  smrtelné  úzkosti,  která  tam  na  mne  padala, 
jsem  se  jí  v  duchu  musila  zasmát. 

Ráno  časně  povídám:  „Zrýnko,  vy  jste  tu  chtěla  zůstat  kolik  dní. 
Zůstaňte  si,  ale  já  půjdu  domů." 

41 


Digitized  by 


Google 


642  Karla  Welsová-Slavíková: 

„Čo  jich  to  napadá,  paní  velkomožná,  já  tu  nezóstanem  ani  za 
zlaté  prasa."  Když  viděla,  že  je  to  u  sestry  desetkrát  horši  než  u  m\ 
toužila  po  domově.  Já  si  seberem  ranec  a  pojdeme  třeba  hned."  Měla 
celý  ranec  svých  šatů  sebou,  neboř  si  chtěla  z  M  .  .  .  an  odbýt 
i  stáni  u  soudu. 

Ráno  nám  tam  uvařili  i  kávu  —  ovšem  jakou  dovedli  -  ale 
bylo  to  od  nich  zdvořilé.  A  proto  jsem  nemohla  pochopit  Zrýnčinu 
uraženou  poznámku,  kterou  vmetla  při  loučení  matce  krásného  děv- 
čátka ve  tvář:  „Jez  doma,  co  máš,  tak  praví  svatý  Tomáš,  a  jinde 
čo  ti  dajú  a  —  vy  ste  me  nedali  nič." 

Nikdo  na  to  neodpověděl.  Večer  jsme  daly  všem  jísti  z  našeho^ 
proč  by  byli  chystali  ještě  i  oni? 

Sestra  Veruna  nás  vyprovázela.  Mně  se  ta  mučednice  velice  lí- 
bila ve  své  správnosti,  ryzosti  a  pravé  křesťanské  zbožnosti.  Zrýna 
jí  na  rozchodnou  řekla:  „Pán  Bdh  fa  opatruj  a  potěš  na  tvé  staré 
dny,  a  ty  děti  prísne  drž,  ař  ti  to  nepreroste."  Nepolíbily  se,  jen  si 
podaly  ruce.  „A  za  týden  teda  istotne  prindi  k  nám/  připomínala  ji 
Zrýna,  „u  nás  ti  bude  celkom  lepšie."  — 

Domů  velice  spěchala.  A  tak  jako  šla  na  „vandr"  velice  skleslá^ 
vracela  se  z  vandru  jako  osvěžená,  plná  síly  a  pevným  krokem  si  vy- 
kračovala. Mně  se  zdálo,  že  tam  i  všechen  svůj  hněv  zanechala^ 
a  že  jí  v  duši  vychází  duha  míru. 

Nějací  dědkové  na  ni  volali,  že  má  velký  bruch,  že  dozajista 
pálené  lúbí,  ale  ona  se  bránila,  to  že  pálené  nerobí,  a  hned  se  s  nimi 
dala  do  řeči.  Poněvadž  brzo  přišla  křižovatka,  na  které  jsme  se  ro- 
zešli, byl  povídání  konec.  Dědkové  nic  —  my  nic  při  rozchodu.  To 
Zrýnu  zamrzelo,  a  proto  s  výčitkou  na  ně  volala:  „A  čo  si  ani 
s  Bohom  nedáme?  Věru,  já  len  čekám  na  vás,  lebo  já  už  mám  še- 
desát dva  rokou."  — 

„Zrýnko,  ta  vaše  sestra  je  modrooká,  a  ten  syn  je  taký  černý 
jako  z  Afriky,"  divila  jsem  se.  —  „To  on  švager  bol  taký  priprášený,' 
vysvětlila  mi.  — 

Doma,  sotva  vstoupila  na  dvůr,  hned  se  ujala  velení  a  všude 
vše  viděla.  Tak  hned  na  Maru  už  venku:  „Tá  motyka  mosf  tady 
but?"  —  „A  já  hu  ani  neviděla  a  chodím  po  dvore,"  divila  se  Mara 
sama  sobě. 

„A  čo  ty  dveře  sú  tady  do  teho  sklepa  otvorené.  Kde  saku- 
rence  napijú,  keď  rendlíky  máš  prázdné!"  a  ukázala  Maře  na  zem. 
„A  čo  -  Týždenník  neprišol?" 

V  jizbě  byl  Juro.  Seděl  za  stolem  s  hlavou  opřenou  a  pře- 
mýšlel. Zašeptal :  „Vietajte,  mamička,  i  oni,  paní  velkomožná!"  a  odešel. 

Po  Evě  a  Sudorce  nebylo  ani  slechu.  Zrýna  v  ustanovený  den 
si  šla  odbýt  stání  k  soudu,  a  když  se  vrátila,  mi  to  popisovala: 

„Ten  pan  sudce  mi  povedali:  Kateřina  Zrýny,  rozená  Vatert» 
povedala  ste,  že  přítomná  zde  Haramina,  rozená  Jánoš,  čaruje  ? 

Povedala,  pán  velkomožný. 

A  že  mnoho  ludí  zkynožila?  (Zničila.) 


Digitized  by 


Google 


Slováci.  643 


Nepovedala  som.  Já  som  povedala  ošidila :  nie  zkynožila.  Já  som 
sa  to  slovo  „ošidila**  naučila  v  Čechách.  Ma  sa  to  tak  vySmiklo  z  úst, 
a  ona  myslela,  že  som  hovořila  zkynožila. 

Katerina  Radošínský,   rozená  Holík,  povedala  to  Zrýna? 

Povedala. 

Budete  priesahat! 

Ponížené  prosím,  budem. 

Já  som  jej  povedala:  „Prosím  řa,  nebojíš  sa  Pána  Boha? 

To  je  moja  vec. 

Po  tem  zas  pan  sudce  povedali  :  Chcete  sa  po  prátelsku  po- 
konat,  nebo  zdvihnem  právo. 

Nechcela  tá  Haramina. 

Tak  on  teda  to  právo  zdvihnul,  a  ti  všeci  priesahali.  Kerf  som 
jej  zaplatila  za  urážku  a  šetkym  svedkom,  nebo  nekeri  přijeli  po  že- 
leznici a  jiní  na  svěj  správě,  ma  to  koštuvalo  tricát  rýnských,  ale 
som  jej  povedala  před  panem  súdcem:  „Keď  si  taký  pámbíček,  daj 
si  tabulu  na  dom.**  A  pán  sudce  sa  smál  a  povedal  jej:  A  viac  už 
nebosorujte." 

Zatím  se  Eva  se  Sudorkou  vrátily,  a  hnedle  toho  byla  plná  dě- 
dina, jak  se  tam  Eva  líbila,  jak  za  ní  „malárí  (malíři)  běhali,  čo  hu 
chceli  maluvat,  a  jak  jej  platili,  a  že  za  těch  pet  dní  utržily  šest  sto 
rýnských.  Jeden  ten  malár,  čo  Evu  maluval,  že  jich  poslal  k  jakémus 
pánovi,  čo  také  staré  vyšievánie  velice  kupuje,  a  ten  že  jim  rozkázal, 
aby*mu  hodné  brzy  zas  takých  věcí  donesly."  V  celé  dědině  a  roz- 
umí se  i  ve  mlýně  bylo  z  toho  závisti  a  rozčilení  veliké.  Na  Jurovi 
bylo  znáti  veliký  nepokoj,  neboř  se  o  Evu  bál.  Mara  by  byla  tuze 
ráda  vyzvěděla  adresu  toho  pána  z  Vídně,  co  takých  věcí  kupuje, 
nebof  chtěla  jít  také  k  němu  prodávat. 

Když  jsem  je  šla  piivftat  z  cesty,  šla  Mara  se  mnou  se  vzkazem 
od  Zrýnky,  jen  aby  Eva  už  přišla,  že  je  šetko  zadušené  (zapomenuté 
—  odpuštěné). 

Sudorka  se  blažeností  až  rozplývala  a  v  Evě  se  jen  vzhlížela, 
obdivujíc  ji,  jak  se  k  obchodu  měla. 

„A  to  ty  budeš  k  temu  taká  šikovná  ako  naša  mamička,**  pod- 
lizovala  se  lišácky  Mara  Evě.  A  pomalu  začala  vytahovat  jméno 
pána  z  Vídně. 

Eva  po  malém  zdráhání  jí  řekla:  „Piinktlich  sa  volá  ten  pán 
a  bydlí  —  nevím  už  kterou  ulici  jmenovaly.*  Já  si  dobře  všimla,  jak 
Sudorka  při  slově  „Piinktlich**  se  nemohla  zdržet  smíchu  a  že  se 
obrátila. 

Mara,  jak  zvěděla  adresu,  už  pospíchala  třebas  bez  Evy  ke  mlýnu. 

„Plinktlich,**  opakuji  si.  „To  je  podivné  jméno.** 

Podívaly  se  obě  na  sebe,  jako  by  se  jedna  druhé  tázaly,  co  mají 
dělat,  ale  pak  se  mi  zkroušeně  vyznaly: 

„Paní  velkomožná,  ten  pán,  čo  tolko  věcí  od  nás  kupil,  nám 
povedal:    pUnktlich  draj  úr  komen  si.   —  Tak  já  za  to,   že  ma  ta 

41* 


Digitized  by 


Google 


644  Karla  Welsovi-Slavíková: 


Mara  a  ten  Petr  tolik  sa  naubližovalí,    som  jej  povedala,  že  sa  volá 
PUnktiich." 

Mara  se  zcela  vážně  chystala  do  Vidně  k  panu  „Piinktlichovi", 
když  se  staia  nepředvídaná  věc. 

Náhle  přišel  do  mlýna  Ondřej  a  s  velikým  spěchem  oznamoval, 
že  v  dědině  P  .  .  .,  as  tři  hodiny  cesty  vzdálené,  zemřel  kupec, 
kterému  on  dodával  zboží,  a  jeho  žena  že  mu  nabízí,  aby  to  převzal. 
A  hned  se  vytasil  s  návrhem,  aby  to  převzali  Mara  a  Petr.  Já  v  tom 
opatřovala  ruce  dobré  a  starostlivé  Cilky.  Ta  to  nasadila  jistě  Ondře- 
jovi do  hlavy.  Petr  i  Mara  oba  měli  k  tomu  velikou  chuf,  a  poněvadž 
to  velmi  spěchalo,  hned  si  skládali  své  věci,  a  druhého  dne  už  je 
odvážel  vůz  k  jejich  novému  domovu. 

»Inu,  ono  mosí  but,  čo  Bóh  chce,*  mínila  Zrýnka.  „Šetko  s  nebe 
letí."  Nyní  teprve,  když  se  Juro  z  dědiny  vrátil,  kam  Petra  a  Maru 
dovezl,  přivedla  Sudorka  Evu  do  mlýna.  Zrýna  při  tom  uznala  za 
vhodné  aspoň  na  okamžik  se  studeně  zatvářit. 

Eva  se  uvedla:  „Pochválen  Pán  Ježíš  Kristus!  Mamička,  od- 
pustíte ma,  čo  som  vás  rozhněvala." 

„Nech  ti  Pán  Bóh  odpúščá.  Já  som  povedala,  že  ti  jákžiu 
slova   nepoviem  a  preca    ma   srdco   odmaklo,"    a  podala  jí  ruku. 

„A  čo  ty,  Jurenko,*  povídala  Eva  k  Jurovi,  „prosím  fa,  ne- 
hnevaj  sa  na  mna,  šak  až  ti  šetko  poviem,  ty  ma  odpustíš." 

Juro  šel  pomalu  k  ní,  podal  jí  ruku  a  vyšel  s  ní  na  zahradu. 
Moje  sestry  se  potom  blažeností  rozplakaly.  Sudorka  mi  pak  venku 
povídala:  „Paní  velmožná,  já  som  dala  v  tej  Viedni  na  tri  svaté 
omše,  a  ty  sa  naráz  odslúžily.  Já  som  prí  tem  tolik  plakala  a  sa 
modlila,  abysme  malí  jeden  ke  druhému  lásku,  a  to  tnší  nebolo 
(jiná  příčina  nebyla),  že  sa  to  šetko  tak  stalo.  Pán  Bóh  ma  vysly- 
šel a  tu  mojú  céru  vysvobodil.  Já  věru  verim,  že  Bóh  nebeský  ne- 
opustí žádného  člověka,  kerý  sa  k  němu  utieká." 

Zatím  přikvapil  neodvolatelný  den  mého  odjezdu.  Poněvadž  jsem 
se  bála  Zrýnčina  nářku,  zařídila  jsem  si  loučení  tak,  abych  musila 
spěchati  k  vozu,  který  mne  měl  odvézti  na  nádraží.  Zrýna  mne  sla 
vyprovázet  —  Hleděla  mne  svými  písničkami  zdržeti,  slibovala  vše 
možné,  že  dojede  za  týden  sestra  M  .  .  .  anská,  tá  že  vie  mnoho 
pohádek  atd.  —  ale  nebylo  pomoci. 

„Paní  velkomožná,  keby  vedely,  čo  fá  mám  už  zas  piesnicek 
na  hlavě  a  jakých  všelijakých.  —  Včul,  kerf  sii  ty  děti  Marině  pryč, 
já  bych  jim  jich  zmyslelal  —  Dnes  v  noci  som  zase  jednu  složila 
Já  jim  hu  zazpievám  : 

V  uherskej  krajině  je  lípa  strom, 

má  kořen  podežraný  od  Maďarou. 

Bola  ovisnutá,  celá  ovadnutá  mnoho  rokou." 

Hlas  se  jí  lámal,  jak  byla  dojata  mým  odchodem,  a  ona  si  řekla; 
„Veďá,  to  je  nota,  ak  keby  plakal." 

„Ale  krásně  jste  to,  Zrýnečko,  složila,"  chválím  ji.  Chtěla  zpí- 
vat dál,  ale  pro  pláč  nemohla.    Vedla  se  mne,  aby  mne  ještě  užila. 


Digitized  by 


Google 


Slováci. 


64S 


a  písničku  už  jen  v  pláči  vyříkala:  „Zešli  sa  Slováci  volakerí,  čo  tei 
lípě  kořen  odhrabali.  Našli  tam  červíkou,  velikých  žralokou,  čo  hu 
žrali.  Neboli  to  žralocí-červíd,  holi  to  slovenskí  odrodilci.** 

Nezdržela  jsem  se  a  za  tu  píseň  jsem  ji  políbila.  »No,  Zrýnko,"  — 
hladím  ji  —  „už  musím  utíkat,  nebo  bych  nepřijela  k  vlaku.  Přímá 
se  ulekla  a  vytřeštila  na  mne  očí,   které  byly  od  slz  jako  skleněné. 

„No,  nech  sa  stane  boží  vóIa,"  zašeptala.  Políbila  mi  vroucné 
šaty,  když  jsem  si  ruku  políbiti  nedala,  celou  mne  přežehnala,  říkajíc 
modlitbičku  nějakou,  a  stěží  ze  sebe  vypravila :  „Kadykolvek  pdjdú^ 
nech  majú  ščastie  i  jejich  pán  velkomožný." 

Ještě  jednou  jsem  ji  políbila  a  utíkala  jsem  ku  faře.  Oči  se  mi 
též  slzami  zalévaly,  a  daleko  v  ohybu  cesty  ještě  jednou  jsem  se 
ohlédla.  Moje  Zrýnka  tam  stála  uprostřed  cesty  jako  zosobněný  zá- 
rmutek, nehybná  jak  žena  Lotova,  a  její  rty  jistě  šeptaly  modlitbu 
za  mé  štěstí. 


Digitized  by 


Google 


Tereza  Dubrovská: 


Z  cest 


D'  EL  KANTARA. 

V  slunci  dřímá  D'  El  Kantara,  Plody  datlí  voní  zralé, 
holé  skály  pouští  čnějí,  bambus  v  řece  větve  smáčí, 

v  oleandrech  slunce  hárá,  supi  hnízdí  v  strmé  skále  — 
safíry  se  v  nebi  chvějí.  Vlak  se  zvolna  roklí  ztáčí. 


Palmy  šumí  žhavou  písní, 
roklinami  řeka  pádí  .  .  . 

kolkolem  se  chýže  tísní 
v  zemi  jako  doupě  hadí. 


Namáhavě  ze  skal  jede  .  .  . 

Kdesi  řeka  ještě  kvílí  .  .  . 
Širá  poušť  —  a  všechno  šedé 

žhavý  písek  v  dálnou  míli . 


BISKRA. 


Tajemná  sní  v  čarné  říši 
v  stínu  datlového  háje,  — 

jako  smaragd  v  šedé  tiši, 
čaruplná,  žhavá  báje. 


Těžká  vůně  k  nebi  stoupá, 
oranže  se  zlatem  skvějí  - 

ve  větvích  se  lehce  houpá 
žlutý  kalich  orchidejí. 


Kolem  poušť  — a  ticho  všude, 
těžko,  dusno,  slunce  páU  .  . 

Karavany  táhnou  chudé  — 
luzný  přelud  v  šeré  dáli. 


SLEPCI. 


Slepců  táhne  dlouhá  řada, 
nehybné  jsou  zraky  bílé  .  .  . 

Opuštěná  bludná  stáda 
táhnou  pouští  v  dálné  míle. 


Rudých  růží  planou  pole, 
slavíci  kdes  v  háji  tlukou  - 

o  zem  narážejí  hole  .  .  . 
Sami  jdou  se  svojí  mukou. 


Bílé  hlavy  stříbrem  svítí, 
klopýtají  každé  chvíle  — 

kolem  hlučí  živobytí  .  .  . 
Nehybné  jsou  zraky  bílé. 


Digitized  by 


Google 


0 
o 

Q. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Stasa  Pavlova: 

Z  denníku  učitelky. 

(Dokončení.) 

Fondélí,  26.  listopadu. 

Napsala  jsem  právě  dopis  Slávovi;  samé  stesky  a  nářky.  Co 
jen  mi  je?  Proč  nejsem  veselá  a  beztarostná  jako  jiní?  Proč  stále 
cítím  cosi  hlodat  v  duši?  Máša  včera  přijela  po  šťastně  vykonaných 
zkouškách.  Byla  jsem  u  ní  celé  odpoledne.  Večer  po  hrozném  vnitřním 
boji  vrhla  jsem  se  jí  na  šíji  a  objala  ji  křečovitě.  Hledala  jsem  lásku 
či  útěchu?  Nevím  sama.  Je  mi  předmětem  lásky?  Někdy  se  mi  tak 
zdá,  a  myšlenka  na  její  odchod  je  mi  pak  nesnesitelnou.  Přátelství, 
či  láska?  Co  zvítězí?  Nebo  mi  nestačí  jedno  ani  druhé,  a  skončím, 
bůh  ví  jak? 

Prohlížela  jsem  svou  korrespondenci  s  Mášou.  Samé  útržky 
papíru,  někdy  i  ze  sešitu  žaček;  ale  co  bolestí,  slov  lásky  a  zou- 
fání na  nich  I 

Srovnávala  jsem  drobná  psaníčka  od  loňska,  a  tak  jsou  všechny 
ty  chvíle  otisknuty  v  mé  duši,  že  bezpečně  jsem  určovala,  jak  po 
sobě  následovaly.  Teď  ke  všemu  mne  zachvacuje  touha,  vybíti  se 
v  nějaké  práci  literární.  Mám  nadání?  Kdož  ví! 

Jsem  asi  zcela  tisícový  zjev,  a  moje  touha  po  něčem  takovém 
je  zcela  všedním  úkazem,  jako  u  mládeže  vůbec.  Nu,  čas  rozsoudí 
a  posoudí!  Pískají  hodinu!  Musím  do  školy. 

*  « 

Kdy  pak  přece  začnu  s  nějakou  veselejší  písničkou  ?  Je  to  život ! 
Nemoc   v  těle  —  a  nemoc   v  duši,    pryč  se  stesky,    nářky  a  žaly! 


Digitized  by 


Google 


650  Stasa  Pavlova:  Z  denníku  učitelky. 


Chci  se  těšiti  ze  života,  ze  svých  jedenadvaceti  let;  vždyť  přece 
někdy  tak  chápu  krásu!  Blaží  mne  krása  vůbec  —  a  ještě  naříkám? 
Znám  lidi,  před  nimiž  hlavu  skláním,  a  ještě  nejsem  spokojena?  Všude 
se  píše  o  ženách,  o  těch  nových  velikých  zjevech,  po  tisíciletí  od- 
strkovaných a  najednou  tolik  opěvaných.  Chci  přece  také  býti 
„moderní  ženou"  —  a  takhle  stále  úpím?  Takové  fňukalky  nepo- 
mohou, ty  nás  nevytrhnou,  my  potřebujeme  sily,  činúv  a  velikosti. 
Seber  se,  dívčino,  seber!  Něco  se  mi  nechce  dáti  z  duše  vypudit! 
Vzpomínka  na  „Nad  naši  sílu'',  jíž  tak  rozumím  a  jejíž  pochopení 
je  pro  mne  děsné.  Och,  miluji  sever,  miluji  jeho  fjordy  a  úskalí, 
jeho  mlhu  a  srázy,  miluji  všechen  ten  otužilý  lid,  hluboce  cítící, 
a  zbožňuji  jeho  mistry.  Ti  mi  odpovídají,  ti  stále  více  osvětlují  moje 
nitro.  Miluji  moře,  ač  ho  neznám,  miluji  jeho  zelenavé  vody,  miluji 
mlhu  severu. 

Sobota,  1.  prosince. 

Inu,  tak  se  stalo,  nevím  jak,  jako  někde  v  pohádce,  že  kteréhosi 
zamračeného,  uplakaného  odpůldne  dostala  jsem  se  na  postel.  Zuby 
mi  drkotaly,  nohy  nechtěly  sloužiti,  nu  zkrátka:  nemoc,  opravdická 
nemoc  byla  tu.  A  držela  mne  až  do  dneška  I  Těch  děsných  dní  i  nocí, 
zvláště  pak  večerů,  kdy  chvěla  jsem  se  touhou,  míti  stále  u  sebe 
Mášu.  Byla  u  mne  často,  ledové  obklady  dávala  na  bolavou  hlavu, 
ale  více  hojila  drahá  její  ruka.  I  slečna  Schickova  mnoho  času  u  mne 
prodlela.  Bylo  nemocno  tělo  a  těžce  raněna  duše.  Dnes  je  mi  lépe ! 
jedla  jsem  již  a  i  ven  jsem  si  vyšla.  První  má  cesta  vedla  ovšem 
k  Máši.  Proč  jen  mám  ji  tolik  ráda?  Ona  odejde,  jíž  brzo  odsud 
odejde,  a  zůstanu  pak  tu  sama  — 

Sobě  ku  štěstí  či  ke  zkáze?  Koho  zase  budu  milovat?  Ne,  ni- 
koho, budu  se  vyhýbati  lidem  a  hledět  zapomenouti  na  ni.  Nepíšu 
dnes  s  nadšením,  podávám  jen  suchý  referát.  Poodešla  nemoc,  a  celá 
moje  bytost  toužně  volá  „žít".  Jen  jak  „žít**?  Dovedu-li?  Musím! 
Ach,    to  není  tak  lehké.    Tof  největší  umění  býti  geniem  pro  sebe. 

Neděle,  2.  prosince. 

Tak  jen  zase  hezky  dolů  se  vším,  co  mne  trápí  a  mučí.  Bolesti, 
na  chvíli  dostáváš  vyhazov.  Teď  tě  tady  nemohu  potřebovat.  Budu 
se  baviti  se  svými  děvčaty,  a  to  jsou  takové  filosofky,  že  před  nimi 
musíš  chtíc  nechtíc  couvnout.  Ty  mají  moc  přímo  zázračnou!  Jako 
dnes  odpoledne.  Na  posteli  o  kolena  opřenou  knihu,  v  ruce  kus 
papíru  a  výrobek  kdesi  od  šumavských  hvozdů.  Najednou  jemné 
zaklepání,  a  tužka  letěla  do  neurčitá,  kniha  na  židli,  poduška  o  něco 
výše,  a  moje  nohy  neviditelná  moc  vtěsnala  mezi  rovnoběžky  postele. 
„Volno!"  Smích,  šuškání,  dveře  se  otevíraly,  jako  by  lezl  ohromný 
koš  vajec  —  a  do  pokoje  se  vbatolila  Valendinová  Lidka  s  Andou 
Komisařovou.  Nu,  to  si  dám  Ubit,  to  je  přece  návštěva !  Obličeje  děvčat 
podobají  se  úplňku;  inu,  bodejť,  vždyť  byla  rozdávána  vysvědčení, 
a  já  přece  oběma  dala  jen  po  jediné  husičce.  Jsou  to  skoro  premiantky. 
Byla  veselá  ta  hodinka.  Z  nejlepších  v  celé  nemoci.  A  jaké  malířky 
jsou  moje  žačky!    Malují  nejen  na  papíře,   ale  i  na  dřevě  a  látkách 


Digitized  by 


Google 


stasa  Pavlové:  651 


lněných,  vlněných  i  bavlněných;  podle  toho,  jaké  šaty  zrovna  mají. 
Někdy  také  i  na  živé  lidské  kůži.  Inu  hotové  umělkyně!  Jenom  ta 
fantasie ! 

Malují  dle  přírody,  ale  sotva  který  rostlinopisec  viděl  kdy  ta- 
kových listů ;  nejsou  to  ostatně  květiny  z  tohoto  světa,  ale  z  těch 
říší  tajemných,  v  nichž  duše  dětská  bloudí.  Nevím,  nevím,  co  z  těch 
mých  děvčat  bude.  Dramatičky,,  malířky,  spisovatelky,  jež  do  jednoho 
řádku  svolají  všechny  slavíčky  zemské,  hvězdičky  nebeské,  potůčky 
i  květinky.  Mít  peníze,  dala  bych  je  všechny  na  studie,  ovšem  podle 
schopností  na  různé  ústavy. 

Bernardinovou  k  lékařství,  ta  doporučovala  utopeného  zakopat 
do  hlíny.  Ale  rozhodně  by  bylo  nejvíce  mathematiček  a  stoupenkyň 
Gebaurových.  Ale  ráda  je  mám,  a  to  je  hlavní;  u  nich  jsem  zase  tou 
Stasou,  jež  kdysi  nedovedla  bez  poskoku  metr  cesty  uraziti,  jež  vodila 
svoje  družky  do  tajemných  výšin  rodné  chalupy,  podívat  se  na  vesnice, 
ostrovy,  moře  a  všechny  krásné  věci,  o  nichž  četía  v  Robinsonech 
a  starých,  zamaštěných,  kdesi  vyfouknutých  kalendářích.  Jsem  jim 
starší  sestrou,  dobrou  kamarádkou ;  proto  však  nestěžuji  si  na  neúctu, 
dotěrnost  nebo  nekázeň. 

Vy  paedagogové,  již  nejraději  byste  dětí  přivázali,  co  řekli  byste 
asi  mně,  jež  jedná  zcela  opačně  Vás?  A  doufám,  že  výsledky  mého 
učení  nebudou  horší  Vašich! 

Dětí,  děti!  Jen  když  mne  mohou  překvapit  a  přinutiti  k  smíchu. 
Běda  však,  když  se  jim  lest  podaří,  a  já  se  zasměju  I  Obávám  se, 
že  ze  smíchu  křeče  dostanou.  Překvapí-Ii  mne  přece  někdy  nechuť 
k  učení,  podívám. se  jenom  do  jejich  čistých  očí,  a  nelibost,  nikdy  ne 
velká,  uniká  v  sedmimílových  botách. 

Pondělí,  3.  prosince. 

Nemoc  mne  dosud  drží  ve  spárech.  Ani  necítím  tolik  tělesné 
jako  duševní  trýzně.  Nikde  útěchy,  jen  pustota  ze  všad  zírá.  Aspoň 
kdyby  víra  byla.  Ale  ta  vyprchala  jako  vzácná  vůně,  o  níž  píše  Zeyer 
ve  svých  novellách.  Dnes  mi  z  ní  nezbylo  ničeho.  Zhubla  jsem  ne- 
mocí, leč  v  seschlých  prsou  nová  probouzí  se  touha.  Žít,  dostati  se 
odsud  z  toho  hnízda,  bojovat,  rváti  se  se  životem.  Přece  něco  mne 
láká  a  má  pro  mne  cenu.  Do  Prahy  bych  se  chtěla  dodrati;  tam 
bych  uplatnila  nějak  své  síly,  tam  bych  snad  přece  přestala  umírat  a 
zvěděla,,  že  mi  je  teprve  21  jar. 

Na  Slávu  dnes  jaksi  vzpomínám ;  jinak  jsem  ke  všemu  apatická, 
nic  mne  netěší.  Co  také?  Chtěla  bych  k  sobě  dostati  družku  nějakou, 
veselou,  jež  by  mi  dovedla  zase  krev  rozprouditi.  Nikdo  nikde  I  Všude 
jen  resignace,  smutek,  nepochopení  —  a  ve  mně  vše  se  vzpírá,  řídká 
krev  proudí,  snaží  se  vřít  a  volá  po  životě!  Chci  žít,  žít,  žít! 

Ne  se  vdávat,  v  tom  já  nevidím  života,  ale  ne  tak  umírat,  jako 
dosud.  Život  vidím  v  práci,  ušlechtilé  zábavě,  v  družném  životě.  Dnes 
netoužím  honiti  se  za  Mášou,  dnes  chci  pustiti  se  za  štěstím,  zachy- 
titi je  a  k  svému  životu  připoutatí.  Nepokvete  připoutané  bujně,  ne- 
bude veselé  jako  na  svobodě,  ale  přece  je  snad  vedle  sebe  ucítím. 


Digitized  by 


Google 


652  Z  denníku  učitelky. 

Středa,  5.  prosince. 

Krev  se  ve  mně  vzbouřila.  Seděli  jsme  u  oběda.  U  mých  ph- 
buzných,  lidí  dobře  postavených,  byl  návštěvou  bratr  panin.  Hostitel 
seděl  v  čele  stolu,  host  na  nejposlednějším  miste.  Ani  představen 
nám  nebyl.  Co  také  záleží  na  chudém  krejčikovi,  třebaže  je  nej- 
bližšim  přítelem.  Nepromluvila  jsem  po  dobu  oběda,  jen  z  mých  očí 
mohl  vyčísti  s  jakou  sympatii  jdu  mu  vstříc.  Chvěla  jsem  se  obavou, 
aby  nepadlo  slovo  jej  pokořující,   vědouc,    že  rázem  bych  vybuchla. 

Vzpomněla  jsem  si  na  svoje  rodiče,  prosté  vesnické  lidi,  jimž  je 
každý  lépe  oděný  člověk  pánem  a  myšlenka,  že  by  někdo  podobně 
s  nimi  jednal,  přiváděla  mi  krev  do  varu.  Nenávidím  lidí  pyšných^ 
nadutých,  nerada  jdu  do  společnosti  jejich! 

Opravdu,  |sem  prapodivný  tvor!  Miluji  rodiče,  v  dopisech  jsem 
plna  něžnosti,  uskrovňuji  se,  abych  jim  mohla  přilepšovati,  těším  se  na 
setkání  s  nimi,  myslím  si^  co  vše  jim  povím,  jak  se  s  nimi  potěším^ 
ale  když  se  sejdeme,  čiší  ze  mne  lhostejnost  a  chlad.  Jako  bych  se 
styděla  za  svoje  lepší  city,  skryji  je  v  sobě.  Jsem  dobrou,  hodnou 
dcerou  —  v  dálce. 

Čtvrtek,  6.  prosince. 

Dnešní  den  byl  hezký!  Urovnala  jsem  odměnou  za  vyučování 
v  hospody ňské  škole  svoje  finance  a  poslala  peníze  rodičům. 

Nu  tak  povídám,  povídám,  a  dosud  jsem  ti  ani  denm'čku  neřekia^ 
že  jsem  se  přestěhovala.  Opustila  jsem  milý  svůj  pokojík,  jejž  jsem 
milovala  pro  jeho  bělost  a  v  létě  pro  jeho  zeleň.  Pan  Volanski  byl 
přeložen  do  Karviná;  nerada  loučila  jsem  se  s  milými  lidmi.  Slečna 
Schicková  nabídla  mi  svůj  byt,  aby  nezůstal  prázdným,  až  teď  odjede^ 
a  já  přijala.  Je  mi  však,  jako  bych  duši  rozdvojila.  Věru,  že  mám  ji 
rozdvojenu.  Jedna  část  volá  po  lásce,  ta  miluje  Slávu;  druhá  touží 
po  askesi  a  táhne  mne  k  Máši.  Té  nevím  co  se  stalo.  Je  divná,  změ- 
něná, a  zdá  se  mi,  že  ji  mrzí  moje  spolubydlení  se  slečnou  Schickovou. 
Ale  vždyť  přece  mne  tolik  nutila,  abych  slečninu  nabídku  přijala  1 
Prazvláštní  povaha !  Nechce  se  mi  však  dnes  do  nějakého  rozebírání ; 
toužím  po  klidu,  upokojení.  Můj  dobrý  Sláva  mi  píše  denně  dopisy 
plné  lásky. 

Sobota,  8.  prosince. 

Snad  ještě  nikdy  nepřála  jsem  si  tolik  víry  v  Boha,  nebo  vůbec 
v  něco,  jako  dnes.  Toužím  po  Bohu,  dobrém  Otci,  k  němuž  bych 
mohla  se  tulit,  jemuž  bych  mohla  říci  vše,  jenž  by  nežárlil, .  aJe  jen 
chladil  moji  rozpálenou  hlavu.  Bůh,  v  nějž  věřit  jsem  se  učila,  není 
takovým :  ten  chce  jen  sám  býti  milován,  nestrpí  nikoho  jiného  v  srdci 
člověka.  Věru,  že  většími  jsou  rodiče,  jež  milují,  přejí  dítěti  štěstí,, 
nežárlíce.  Škoda,  že  mám  k  nim  tak  daleko.  Ostatně,  oni  by  mně,. 
chudáci  staří,  stejně  nerozuměli.  Sláva  přičítá  moji  rozervanost  ocho- 
řelýni  nervům.  Nu  ano,  mám  je  nemocny,  předrážděny,  ale  choroba 
jejich  není  příčinou,  nýbrž  následkem  mého  duševního  stavu.  Lituji  AtóŠu, 
nenechám  ji  samotnu  jíti  životem,  zvláště  když  vím,  že  trpí  beze  mne* 

Přiznala  se  mi,  že  miluje  mne  vždy,  když  mne  ztrácí.  Jak  to 
s  námi  asi  dopadne? 


Digitized  by 


Google 


stasa  Pavlova:  653 


Ona  půjde  odsud  —  a  já?  — 

V  novém  svém  bytě  jsem  stále  cizí.  Slečna  Schickova  je  dcerou  po 
vysoce  postaveném  úředníkovi ;  byt  její  je  zařízen  skoro  s  přepychem, 
nikde  ani  místečka  volného,  každý  koutek  zastaven  nábytkem.  Pře- 
plněný byt  mne  tísní;  vždyť  tolik  miluji  volnost!  Dnes  již  od  rána 
čtu  „Valentinovy  ženy" ;  dosud  se  mi  líbí.  Chápu  dobře  nynější  pře- 
sycenost, pachtění  se  za  láskou,  jíž  snad  už  není. 

Chut  k  životu,  jež  v  nemoci  vzklíčila,  stále  vzrůstá.  Chci  žít, 
pracovat,  vyšinout  se,  býti  leknínem  nebo  břízou  nad  vřesem.  Chci 
předhoniti  všechnu  šosáckost  a  spěti  ke  slunci,  k  výšinám.  Budu 
a  přec  jen  budu  pracovat  a  snažit  se  I  Nahoře  mi  nebude  tolik  zima, 
budu  blíže  slunci  a  nebude  na  mne  vrhat  stíny  nízký  vřes.  Miluji  sku- 
pinky bříz  na  našich  pasekách ;  jak  nepatrným  proti  nim  je  hezoučký, 
ale  přece  jen  domácký  nízký  vřesl  Heboučká  bílá  bříza  připomíná  mi 
duši  člověka  umělce,  jenž  spěje  ke  slunci  a  modré  obloze.  Bouře 
a  déšf  ji  jenom  zrosí,  smyjí  s  ní  prach,  ale  nepotřísní  ji  blátem.  Chtěla 
bych  být  běloučkou  břízou  na  pasece  světa! 

Miluji  jas,  barvy,  světlo,  žitná  pole,  plané  máky,  a  v  těle  mám 
řídkou,  vlahou  krev  a  je  mi  zima.  Odkud  to? 

„Valentinovy  ženy**  jsou  dočteny  a  nelíbily  se  mi.  Některé  části 
se  mi  zamlouvaly,  ale  celek  nikoliv.  Jen  to  je  divno,  že  jim  opět  roz- 
umím. Čím  to,  že  tolik  mi  z  nich  je  blízkého?  Mám  tak  složitou 
duši,  anebo  jsem  chameleón?  Nevím  sama!  Valentine,  dítě  19.  věku, 
v  Tobě  zosobněno  vysílené  19.  století,  v  Brynychovi  pak  věk  XX., 
jehož  sloupem  nadějí  je  zdravá,  rudá  krev  dělnická.  Toužím  po  spojení 
s  vrstvami  dělnickými  v  nichž  tuším  Sílu,  Pokrok  a  Svobodu !  Mám 
ráda  rudé  jejich  karafiáty,  sympatisuji  s  nimi,  zrovna  jako  miluji  massy 
studentstva,  jejich  mládí,  bujnost,  nadšení  a  ideje.  Ař  žijí  synové  práce 
tělesné  i  duševni! 

Neděle,  9.  prosince. 

Ve  čtyři  přijela  Máša;  byla  jsem  jí  naproti.  Na  zemi  ležel  první 
sníh.  Hezký  den!  Země  ztuhlá,  všude  bílo,  svátečně,  a  mně  bylo  do 
poskoku.  Má  duše  byla  podobná  krajině  kol.  Také  v  ní  temné,  ta- 
jemné lesy,  srázy,  ale  kol  nich  přec  jen  bílo.  —  Bělost  sice  po  chvilkách 
zmizí,  ale  zrovna  ty  kratičké  chvilky  činí  život  krásným.  —  Ani  ne- 
uvěřím, že  jsem  já  psala  o  kráse  života! 

Odkud  ta  změna? 

První  sníh  ji  způsobil.  Chodila  jsem  nádražím  a  jasně  jsem  si 
uvědomovala,  že  přece  jen  stojí  za  to  žít,  ale  žít,  skutečně  žít,  ne 
chorobně  zmírat.  Vzpružit,  vzpružit  se  chci !  Proč  býti  nešťastnou,  proč 
umírat,  když  jsem  ještě  nežila?  Proč  vyčerpávat  svoje  síly  beznadějí? 
Chci !  buď  mi  heslem  a  chutě  v  před  za  novou  vidinou  I  Co  jiného 
—  štěstí  mi  sotva  asi  práce  přinese,  ale  spokojenost  může  dáti.  Proč 
naříkat,  když  se  nářkem  nic  nespraví? 

Kéž  bych  jen  nebyla  Slávovi  kamenem,  o  nějž  klopýtnuv,  smrtelně 
by  se  zranil! 


Digitized  by 


Google 


654  Z  denníku  učitelky. 

Pondělí,  10.  prosince. 

Myslela  jsem  vždy,  že  napíše-li  člověk  něco,  vyčerpá  se,  poví, 
co  říci  chtěl,  a  nemá,  co  by  řekl  více.  Leč  není  tomu  tak.  Častěji 
a  častěji  nutí  mne  tajemná  síla,  abych  sáhla  po  tužce,  a  nemohu-li, 
jsem  nespokojena.  Celou  svoji  duši  svěřuji  papíru.  Píši  ve  škole,  doma, 
někdy  i  z  postele  vyhání  mne  touha  po  psaní.  Mám  mnoho  co  po- 
věděti, ale  dosud  je  vše  nevyhráněno,  neustáleno,  teprve  poupata  se 
rozvíjejí.  Mnoho  ještě  prožiji,  než  plody  uzrají.  Otvírám  oči  v  bu- 
doucnost, dívám  se  na  život  udiveně,  ale  láká  mne,   těším  se  naň! 

Úterý,  11.  prosince. 

Zimní  zachmuřený  večer.  Chodily  jsme  městem;  muj  věrný 
druh.  Smutek,  nezván  se  dostavil.  Oddělila  jsem  se  od  slečen  a 
sama  dala  se  silnicí  dolu  za  město.  Bylo  po  6.  hodině,  dělníci 
hrnuli  se  z  továrny.  Massa  *jich  táhla  proti  mně  —  bledé,  vyhublé 
obličeje  žen,  dětí  skorém  ještě,  zuboženě  vypadaly  při  světle  elektric- 
kém. Prodírala  jsem  se  zástupem  a  dívala  se  pevně  všem  do  oči. 
V  některých  četla  jsem  nenávist,  v  jiných  resignaci,  starost,  tupost, 
jinde  spěch.  Styděla  jsem  se  za  teplý  svůj  oblek,  studem  a  lítostí 
naplnily  mne  jejich  pohledy.  Snad  viděli  ve  mně  jednu  z  těch,  jež 
jimi  pohrdá,  snad  leckterá  pěst  .se  sevřela,  že  ani  z  cesty  se  jim 
nevyhnu.  A  já  šla  schválně,  já  chtěla  těsně  se  s  nimi  stýkati, 
mne  neurážely  jejich  doteky.  ~  Láska  k  lidu  zmučenému  silně 
mnou  zachvěla.  Viděla  jsem  v  nich  bratry,  sestry. 

Čtvrtek,  13.  prosince. 

Ani  se  nepřiznám,  že  jsem  zase  již  slabochem  a  že  dala  jsem 
se  opět  strhnouti  rozcitlivělou  náladou.  Proč  to  vše  tady  píši?  Zdá 
se  mi  někdy,  že  kdyby  náhodou  dostal  se  denník  můj  někomu  do 
ruky,  že  měl  by  pro  moje  řádky,  v  nichž  zachyceno  jest  kus  ži- 
vota, pouze  úsměv  nad  bláhovostí  děcka.  A  já  se  trápím,  toužím 
rozpálenými  kleštěmi  vytrhnouti  si  srdce  z  těla  —  a  druhé  moje  já  se 
mi  vysmívá.  Bolesti,  jsi  za  družku  mně  určena?  Vidím  ji  všude, 
z  každé  knihy  na  mne  hledí,  tajemná,  záhadná! 

Úterý,  18.  prosince. 

Píšu  při  češtině  v  hospody ňské  škole ;  žačky  rozebraly  si  právě 
otázky  ku  písemce  a  teď  se  s  ní  hmoždí.  Zajímavý  pohled !  Toho 
ruchu  v  ročníku!  Co  je  tu  rychlých  pohledů,  divných  dorozumívání. 
Jedním  okem  pokukuji  po  okně  a  po  svém  sešitě  —  a  druhým  po 
žačkách.  Jim  je  divno,  co  si  asi  znamenám,  a  mají  strach,  že  si 
zapisuji  šeptalky.  Již  se  mi  hrnou  práce;  každá  odvádějící  mrskne 
okem  po  svém  sešitě.  V  lavicích  šumot,  způsobený  skládáním  knih, 
s  prosbami,  napovídáním,  skřípotem  per  a  šustotem  papíru  misí  se 
v  jednu  směsici.  Ještě  rozdám  před  písemkou  sebrané  denníky,  za- 
píši učivo  a  nepřítomné  a  zase  domů,  k  nové  práci.  Maličký 
obrázek  z  mého  života  dokončen,  momentkou  zachycen. 

Středa,  19.  prosince. 

Vrhám  se  do  čtení,  a  čím  více  čtu,  tím  jsem  menší  a  ubožší. 
Znám  tak  málo,  a  chtěla  bych  vědět  vše!     Ale   je   krásná  ta  žízeň 


Digitized  by 


Google 


stasa  Pavlova:  655 

po  vědéní,  je  krásná  palčivá  moje  touha,  jež  nemučí,  ale  žene  mne 
v  před,  nutí  ku  práci  tak  horečné,  že  zahrabuji  se  v  knihách,  chci 
se  takřka  uspěchat,  a  nevím  potom  z  přečteného  nic.  Po  horečce 
ochablost  —  tupost  —  a  zase  zoufalá  bolest,  že  tolik  mi  je  ne- 
známo. V  takých  chvílích  nechávám  všeho,  spěchám  do  přírody, 
kde  duše  —  mimosa  —  nové  sbírá  síly  .  .  . 

Čtvrtek,  20.  prosince. 

O  jé!  Dnes  se  mračilo  celý  den,  i  hrom  již  slabě  hučel,  ale 
neuhodilo.  V  první  hodině  dala  jsem  psáti  početní  úkol.  Ale  zapo- 
mněla jsem,  jaké  to  mám  holky  loudalky!  Pan  inspektor  by  se  byl 
podivil,  kdyby  mne  —  pardon,  nás !  —  byl  dnes  při  přírodozpytu  poctil 
svou  návštěvou.  Místo  vodních  par,  vody,  mračen  a  jíní,  zvonily 
třídou  číslice.  Mračna  se  sice  vznášela,  ale  jen  na  mém  čele,  a  sníh 
s  jíním  padal  venku. 

Dnes  ještě  za  tmy  přišla  jsem  do  školy.  Venku  byl  čiperný 
mrazík,  a  mile  mne  uvítala  vytopená  třída.  Oheň  v  kamnech  praskal, 
divné  stíny  míhaly  se  školní  světnicí,  do  níž  každým  okamžikem 
zalehl  pozdrav  některé  školačky.  Vybalovaly  se  ze  starých  šátků, 
loktuší  i  divných,  většinou  matčiných  kacabajek.  Všechny  lavice  plny, 
a  ve  třídě  stále  tma.  Za  jásotu  dětí  staženy  rolety  a  rozsvícena 
elektrika.  Svítily  jsme,  svítily,  ale  sluníčko  se  sněhem  taky.  A 
u  nás  rolety  pořád  stažené,  jako  bychom  se  s  nebeskou  lampou 
hněvaly.  Konečně  přece  jeden  paprsek  vedral  se  k  nám  a  prováděl 
se  zvířeným  prachem  na  mé  katedře  jakýsi  kvapík.  Vzácná  návštěva 
teprve  mně  připomenula,  že  ospalý  Horus  promnul  si  již  oči  a  dává 
nám  „dobré  jitro".  Rolety  nahoru.  Venku  bílo,  běloučko,  a  lidé 
všichni  si  hráli  na  Mikuláše.  A  na  mne  z  čerstvého  sněhu  jako  by 
přešla  všechna  mladá  síla,  a  duší  zavířilo:  „žít,  žít,  žít!"  Rozmarný 
snížek,  jenž  zvědavě  i  do  oken  se  nám  díval  (snad  chtěl  zastupo- 
vati p.  inspektora)  byl  uvítán  upřímným,  nelíčeným  úsměvem,  někde 
i  výkřikem,  tak  že  jsem  si  honem  navlékla  kantorský  obličej.  Ve 
mně  vzbudil  chut  k  žití,  a  v  dětech  radost  a  touhu  po  jízdě  na 
sáňkách.  Komu  se  to  lip  bude  sklouzat,  zda  jim,  či  mně,  kdo 
častěji  zajede  do  příkopu,  zlomí  sáňky,  či  vaz? 

Pátek,  21.  prosince. 

Tak  s  čím  sem  vlastně  dnes  jdu?  Se  žaly,  stesky,  bujarostí  či 
přemrštěnými  sny  do  budoucna?  Chci,  chci  něco,  a  slovo  „chci** 
stále  hlouběji  usazuje  se  mi  v  hlavě.  Chci  posvítiti  si  do  duše  ženy 
a  z  tisíců  různých  jejích  obrazů  aspoň  jeden  malounký,  drobounký 
zachytiti.  Blíží  se  vánoce,  Sláva  mi  píše,  zda  smí  přijeti,  a  já  jsem 
ke  všemu  lhostejná.  Přece  však  od  té  doby,  co  je  sníh,  mám  v  duši 
běleji,  svěžeji.  Vida,  ani  jsem  nevěděla,  jak  miluji  bělost. 

Sobota,  22.  prosince. 

Jestli  pak  jednou  přestanu  býti  korouhvičkou?  Mučím  sebe  a 
dvě  drahé  bytosti.  Máša  mne  má  ráda  —  a  Sláva?  A  přece  nejsem 
spokojena,  přece  nejsem  šťastna!  Jak  prázdná,  bezvýznamná  jsou 
moje  slova,  a  co  je  v  nich  bolesti !  Nejkrásnější  perly  literatury  zro- 


Digitized  by 


Google 


656  Z  denníku  učitelky. 


dila  prý  bolest,  leč  já  cítím  po  bolesti  spíše  otupení.  Bolest,  bolest 
není  silice,  nevyprchá  zavanutfm  větru.  Bolest  kvete  dál  a  vedle  ní 
touha  po  životě.  )ak  je  to  možno? 

Dnes  odjela  slečna  Schicková,  zapadla  kamsi  do  starého  světa  po- 
dobizen a  divných,  začernalých  obrazů.  Jak  krásným  mohl  býti 
dnešek!  Máša  čekala  na  mne  celé  dlouhé  hodiny,  a  já  nešla,  nešla 

Co  nás  k  sobě  víže?  Touží-li  ona  po  mně,  jsem  lhostejnou, 

a  šílim-li  já,  odbývá  mne  ona  chladem.  Jsme  jako  dvojčata.  Na  po- 
hled celek,  a  přece  dvě  různé  bytosti.  Odchází-li  jedna,  táhne  drutiou 
za  sebou,  a  proto  je  rozchod  i  spojení  nemožno.  Trpíme  obě  mamou 
touhou  po  sblížení  i  po  nemožné  rozluce. 

A  přece  tvrdím,  že  je  láska  veliká  a  svatá,  láska  ženy  k  ženě. 
Jak  vznikla,  úplně  na  odpor  všem  zvykům  a  zákonům  přírody,  zů- 
stane nám  asi  pro  vždy  tajemstvím.  Duše  touží  po  lásce,  prahne 
po  jiné  duši  spřízněné  a  nalézá  ji  mezi  ženami.  Miluji  ženy,  poně- 
vadž v  nich  tuším  sílu !  Náležím  Máši,  své  učitelce.  Patřím  jí  právem 
své  i  její  lásky.  Sláva  podceňuje  náš  poměr,  ale  přepočítává  se. 
A  jakl  Přece  jen  nepřipouští  ani  on,  nevšední,  hluboký  Sláva,  že 
je  na  světě  možno,  aby  žena  nemilovala  muže,  ale  bytost  svého 
pohlaví.  Co  pokoření  je  v  tom  pro  ně! 

Jíedéle,  23.  prosince. 
Vánoce  jsou  tady,  za  několik  hodin  odjíždím  domů.  Jsem  uspo- 
kojena, vše  proměnila  jsem  v  hladinu.  Sláva  ví  vše,  a  myslím,  že 
teď  ode  mne  asi  již  ničeho  neočekává.  Proč  musí  k  vůli  mně  trpět, 
proč  nemohu  rovnou  mu  splácet  láskou?  Mám  ho  ráda,  velmi  ráda, 
ale  moje  láska  nevede  k  svatbě.  Moje  úmysly  do  budoucna  stále 
jasněji  se  vyhraňuji.  Miluji  děti,  miluji  svoje  krásné,  hrdé,  neodvislé  po  - 
volání,  miluji  svoji  samotu.  Divná  věc!  Teď,  kdy  mohla  bych  jí 
povrhnout,  teď  mne  láká  a  vábí!  Lásku  rozsévám,  lásku  sklízím,  co 
chci  ještě?  Krásný  Ježíšek  I 

Pondělí,  24.  prosince. 
Nic  není  krásnějšího  nad  jízdu  zimní  krajinou.  Zářivá  vzpomínka 
mi  dnes  do  kaleidoskopu  milých  obrázků  přibyla. 

Nemám  slov,  nedovedu  neobratným  perem  vylíčiti  nádheru  za- 
sněženého kraje,  ojíněných  lesů.  Jela  jsem  od  vlaku  poštou  k  do- 
movu na  vánoce,  jasno  sluneční  harmonicky  splývalo  s  bělostí  snéhu, 
na  němž  Bože,  jaká  otřepaná  slova !  —  tisíce,  milliony  perel  bylo  roz- 
házeno. Měla  jsem  chvíli,  kdy  duše  jako  květ  se  otvírá.  Bylo  mi 
jasno,  světlo,  cítila  jsem,  že  duše  moje  jest  fotografickou  deskou,  na 
níž  zachycuje  se  ta  chvíle  klidného  štěstí,  radosti  z  krásy.  Starý 
šedivý  vozka  ukázal  na  zasněžená  pole  a  tak  nějak  mile  a  prostě 
řekl:  „Jaký  je  ten  sníh!  Jako  by  ho  sítem  prosypal!" 

Seděla  jsem  vedle  známého  učitele,  ale  — !  To  měl  býti  také  člo- 
věk z  tak  zvané  intelligence !  Upozorňovala  jsem  jej  na  smrčky  sně- 
hem pocukrované,  na  bělostné,  do  nekonečna  se  táhnoucí  pláně. 
„To  by  bylo  metrů  dříví,"  přisvědčoval,  prohlížeje  znalecky  okolní 
lesy.     Hned  na  první  pohled  probudila  se  ve  mně  vůči  němu    anti- 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  657 


patie.  Poznala  jsem,  že  není  člověkem  z  mých  lidí,  u  něho  že  není 
jemných  stínů,  ale  sprostá,  hrubým  štětcem  provedená  kresba.  Jel 
k  nevěstě,  ale  přece  snažil  se  mne  bavit  a  i  užít  něco  z  vůně 
ženského  těla.  Každou  chvíli  zavadil  o  mne  loktem,  a  mnou,  ač  mi 
byl  z  duše  protivný  a  celou  cestu  tropila  jsem  si  žerty  z  jeho  při- 
hlouplých odpovědí,  projížděly  divné  vlny.  Ty  vlny  znám  I 

Následek  vzbuzeného  pudu  pohlavního  při  styku  s  druhým  po- 
hlavím. V  tu  chvíli  pochopila  jsem,  jak  je  možno,  že  se  oddá  žena 
muži  nemilovanému.  Uhýbala  jsem  se  dotykům  svého  spolucestují- 
cího a  nastavovala  se  polibkům  slunečním.  Obloha  byla  bleděmodrá, 
a  temné  lesy  v  daleku  jasně  se  od  ní  odrážely.  A  všude  klidno, 
čisto,  průzračno;  mně  bylo  také  tak  jasno,  smírno,  a  ve  světlé  té 
chvíli  ani  člověk  se  zvířecími  svými  pudy  nezdál  se  mi  odporným. 
Vše  splynulo  v  ladný,  bělostný  celek,  vše  harmonovalo.  A  já  otvírala 
duši  bělosti  i  slunci  vstříc.  Již  prchlo  vše,  sedím  při  blikavém  světle 
petrolejové  lampy  v  naší  chalupě.  Rodiče  jeden  přes  druhého  mi 
vypravují,  a  mně  je  dosud  bílo,  ač  již  trochu  sazí  napadalo.  Mami 
chvilkami  poléhává  a  naříká  si  na  bolest  v  prsou;  oči  má  zapadlé, 
plef  zažloutlou.    Mám  o  ni  strach! 

Co  se  již  nastarala,  nadřela.  A  teď,  kdy  mohla  by  si  odpoči- 
nouti, —  stateček  dají  naši  bratrovi,  —  teď  nemoc  zatíná  v  ni  své  spáry. 

Něco  mi  nejde  z  hlavy.  Ve  městě  zastavila  jsem  se  v  hostinci, 
čekajíc  na  poštu;  tam  sešla  jsem  se  se  známou  selskou  dívčinou. 
Hezké  dítě,  šelmovství  jř  z  očí  svítí,  ale  v  té  chvíli  ještě  něco  ji- 
ného se  z  nich  dívalo.  Mluvila  s  hoteliérem,  prohnaným  a  smyslným 
člověkem,  jenž  pohlcoval  ji  očima.  Ono  cosi,  jež -jsem  jí  z  očí  vy- 
četla, blýskalo  se  i  v  jeho  zraku.  A  já  zase  chápala  a  rozuměla,  a 
vzrůstal  ve  mně  odpor  před  zvířetem.  Kam  jsi  se  podělo  čisté  lidství  ? 

Ach  ne,  já  se  nevdám!  Mám  odpor  před  teplým,  lenošným, 
zadýchaným  ložem  manželským;  já  zůstanu  při  své  čisté,  tvrdé, 
chladné  posteli  osamocenosti. 

Čtvrtek,  27.  prosince. 

„A  staré  písně  duší  znějí,"  tak  najednou  se  mi  ten  úryvek,  jejž 
jsem  nevím  kde  četla,  vybavil.  Venku  se  chumelí,  vítr  hází  sníh  do 
oken,  a  já  sedím  doma,  doma  u  kamen.  Ze  stáje  zaléhá  ke  mně 
bratrův  hovor  se  zamilovaným  jeho  vraníkem.  Teď  píseň  zazněla, 
zvučná,  lahodná  píseň  moravského  hocha.  Poslouchám,  a  kol  mne 
táhne  jakoby  hudba.  Vzpomínám  na  čilimník  v  Kinského  zahradě, 
jejž  milovala  jsem  jako  Japonky  své  sakury. 

Večer  četla  jsem  trilogii  Vrchlického  „Hippodamii".  Cosi  je- 
mného, čistého  ve  mně  zanechalo  úchvatné  ono  dílo;  kus  špíny 
zase  se  mne  smylo.  Nejvíce  líbí  se  mi  Hippodamie,  žena  vášnivá, 
silná  v  lásce  jako  sama  smrt.  Je  to  správné?  I  nač  správnost;  je 
mi  protivná.  Líbí  se  mi  —  a  dost !  Vánoce  již  za  námi,  a  mně  z  nich 
nezbylo  nic,  ale  dočista  nic.  Vše  bylo  všední,  žádná  vánoční  ná- 
lada mne  neovládla.  Skoro  s  lítostí  vzpomínala  jsem  let  dětských 
s  čistou  poesií  vánoční.    Kde  jsou  časy,  kdy  časně  ráno  o  Štědrém 

42 


Digitized  by 


Google 


658  Stasa  Pavlova: 


dnu  brodila  jsem  se  závějemi  sněhu  s  vařečkou  ve  ztuhlých  prstedi 
a  u  Icaždého  stromku  volala  svoje:  „Stromečku,  vstávej!''  Nedojala 
mne  ani  známá,  vždy  stejná  štědrovečerní  večeře,  ani  mnou  ne- 
pohnula milá  maminčina  piseň  z  kancionálu.  Na  Boží  Narozeni  sUh 
dovála  jsem  v  kostele  fanatické  kázání  kněze  benediktina,  a  zlost 
mnou  lomcovala  při  jeho  prázdných,  bombastických  slovech.  Rozči- 
loval mne  falešný  zpěv  a  nesouzvuk  hudby  se  zpěvy.  Zhola  nic. 
ani  trochu  světlejší  dojem  mi  nezbyl. 

Úterý,  v  Žalove,  1.  ledna  r.  • 

Svátky  prchly,  jsem  zase  v  Žalove  a  vjíždím  do  starých  koleji. 
Byly  krásné  poslední  tři  dny.  Sláva  přijel,  a  v  zapadlé  chalupě  hor- 
ské vesnice  usídlilo  se  štěstí.  Ach  ne,  jen  chvílemi  z  pozdaleka 
tam  nahlíželo.  Jak  by  se  mohlo  u  mne  usaditi  při  všech  těch  sta- 
rostech, jež  mne  svírají?  Matčina  nemoc,  vzpomínky  na  Mášu  spo- 
jené s  palčivými  výčitkami,  vlastní,  příjezdem  Slávy  znovu  se  ote- 
vírající rána,   starosti  o  budoucnost  rodičů  —  bodaly  mne  do  duše. 

A  přece  mi  chvilkami  bylo  dobře.  Slávova  veliká  láska  zpří- 
jemňovala mi  život  a  zaháněla  mraky  s  čela.  Ony  tři  dny,  jež  zna- 
menají pro  mne  světlo,  lásku,  hluboce  se  mi  vtiskly  do  duše.  Vzpo- 
mínám na  ojíněný  les,  před  nímž  v  němém  obdivu  dlouho,  dlouho 
se  Slávou  jsme  stáli.  A  všechno  pryč!  Co  terf?  Co  znamená  pro 
mne  Žalov !  Budu-li  upřímnou,  pak  musím  přiznati,  že  jen  žal,  okovy, 
i  oddálení  od  života. 

Dnes,  když  rozloučila  jsem  se  se  Slávou  a  vsedla  do  vlaku, 
ozval  se  známý  drahý  hlas:  „Slečno  Pavlova!"  Ve  mně  nic  se 
nepohnulo,  skoro  cize  podívala  jsem  se  na  volající  a  lhostejně,  jako 
všem  druhým,  podávala  jsem  Máši  ruku.  A  už  tu  byl  smutek! 

Ve  voze  mluvilo  se  o  Slávovi ;  všechny  přítomné  kollegyně  mne 
zlobily,  vyptávaly  se  naň  a  tlačily  se  k  oknu,  aby  jej  uviděly.  Jen 
ona  mlčela.  Večer,  při  návštěvě  u  ní,  spatřila  jsem  stopy  pláče 
v  drahých  mi  očích  a  vědomí  viny  pálilo  mne  jak  znamení  Kainovo. 

Teď  ještě  mne  moje  zrada  a  Mašino  pohrdání  tolik  nebolí,  vzpo- 
mínky na  Slávu  jsou  příliš  čerstvé,  ale  cítím,  jak  mne  zase  k  sobě 
přitahuje.  Budu  po  ní  toužit  tím  více,  čím  více  se  mne  ona  bude 
vzdalovat. 

A  ona  mi  již  neodpustí.  Vzpomínám,  jak  pouhá  zmínka  o  Slá- 
vovi ji  bolela,  a  že  den,  v  nějž  zvěděla  o  mé  známosti  s  ním,  na- 
zvala nejhorším  v  celém  životě.  Vidím  již  blížiti  se  rozervanost. 
Přijde  s  chladem  Mášiným. 

Středa,  2.  ledna. 

Jsem  vinna,  velmi  vinna!  Bože,  vždyť  já  to  byla,  jež  slibovala 
jsem  Máši,  že  budu  její,  jen  její .  .  .  vždyť  já  to  byla,  jež  chtěla  jsem 
<:elou  její  duši  .  .  .  vždyť  já  tvrdila,  že  svátky  nebudou  mezníkem 
mezi  námi.  Tehdy  jsem  mluvila  i  cítila  upřímně. 

Když  však  došel  Slávův  prosebný  dopis,  nebylo  mi  možno  od- 
ííci .  .  .  a  když  přijel,  nesmírnou  svojí  láskou  překonal  všechny  moje 
výčitky.  Ale  co  teď? 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  659 

Není  okamžiku,  abych  nevzpomněla  Máši,  nezatoužila  po  ní, 
a  ona  pohrdání  svoje  jen  stupňuje.  Bože,  jak  to  je?!  Cítím,  zdá  se 
mi,  hluboce,  a  opět  mi  někdy  připadá,  že  vše  šlo  jenom  po  povrchu 
duše.  Nevzpomínám  minulosti  a  nemyslím  na  budoucnost.  Žiji  vždy 
jen  přítomnosti ;  v  té  jsem  upřímná,  v  té  cítím,  ale  více  nic !  Jak 
nepatrný  rozsah! 

Terf  je  napětí  mezi  mnou  a  Mášou.  Jsem  dosti  klidná,  ale  tuším 
bolest.  Blíží  se  veliká,  příšerná!  Příchodem  Slávovým  spojily  se 
trochu  obě  půle  mé  bytosti ;  srostly  poněkud,  a  teď  zase  nastává  roz- 
tržení. Jen  je  tuším,  jako  když  někdo  naříznutím  značí  řez.  A  od- 
trhnout se  úplně,  opustit  Slávu  a  přiklonit  se  k  Máši?  Ach,  když 
bych  úplně  rozpoltila  duši  a  rána  stala  by  se  nezhojitelnou . . . ! 

Sněhy  tály,  lesy  temněly  a  ostře  rýsovaly  se  na  bledém  nebi. 
Šly  jsme  s  Mášou  ztichlým  městem  —  cizí,  a  přece  tolik  si  blízké ! 
Napětí  se  uvolnilo. 

Čtvrtek,  3.  ledna. 

Bože,  Bože!  Proč  ho  volám,  když  v  něj  nevěřím?  Připadá  mi, 
že  musím  vrhnouti  se  k  zemi  a  nehty  zarýti  se  v  půdu,  jinak  že 
nepřehlušim  své  bolesti!  Jsem  opravdu  tolik  bídnou,  že  taková  slova 
vmetla  mi  Máša  v  tvář?  To  je  děsné!  Rána  palicí  probudila  mne 
z  tuposti. 

„Komediantka!" 

Nešťastné,  protivné  slovo !  Stále  je  slyším,  stále  se  přede  mnou 
vynořuje  a  otravuje  i  vzduch,  jejž  vdechuji.  A  přece  jsem  se  ne- 
urazila, přece  se  na  Mášu  nehněvám,  ale  dlouho,  dlouho,  přes  ho- 
dinu stála  jsem  v  dnešním  ošklivém  počasí  venku,  čekajíc  na  ni. 
Mluvily  jsme  o  nejvšednějších  věcech,  a  nikdo  by  neřekl,  co  se  mezi 
námi  odehrálo,  a  jak  snad  obě  trpíme. 

Mne  touha  žene  za  ní  a  přece,  i  kdybychom  znovu  se  smířily, 
2byl  by  mi  jen  smutek  a  hlad.  Kdyby  Sláva  věděl,  jak  trpím!  Trpf 
on,  trápí  se  Máša,  a  já  jsem  tolik  nešťastná.  Prokletý  život !  Ale  jak 
jinak,  vznešeněji  dovedou  muži  milovat  I  Jaké  to  kontrasty ! 

Sláva  odpouštějící  již  předem  vše,  Máša  více  milovaná,  již  to- 
likráte jsem  láskou  svojí  přesvědčila,  nyní  uražená,  zraňující,  nehledí 
na  nic  jenom  na  sebe.  Kdyby  ona  milovala,  odpustila  bych  jí  vše  — 
vždyť  chci  jen  jejímu  štěstí  —  ach  ne,  vše  se  ve  mně  bouří :  chci 
ji  pouze  pro  sebe,  jsem  právě  takovým  sobcem  jako  ona.  Kdo  mi- 
luje více,  a  komu  více  bude  odpuštěno? 

Pátek,  4.  ledna. 
Chtěla  bych  býti  kamenem !  Jak  malou  připadá  mi  teď  moje 
touha  po  životě,  po  vzpruze!  Jak  si  pomoci,  jak  ulevit?  Svěřit  se 
někomu?  Slečna  Schicková  je  dobrá,  velmi  dobrá,  ale  smála  by  se  mé 
bolesti  a  nazvala  ji  škrábnutím,  pro  něž  rozmazlené  dítě  pláče.  U  ní 
je  neštěstím  pouze  nemoc,  smrt,  vyhoření .  . .  Všude  šeď,  černo, 
chvěju  se  zimou.  nPryč,  pryč  odtud!"  volá  celá  moje  bytost,  a  kdybych 
mohla,  kdo  ví,  zda  bych  šla.  Napadá  mně  šílená  myšlenka:  jíti  k  ní, 
vrhnouti  se  jí  k  nohám,  odprositi  a  Slávovi  říci  „s  bohem". 


Digitized  by 


Google 


660  Stasa  Pavlova: 


Ne,  to  nenf  možno,  pak  bych  zase  šílela  po  něm  —  a  zraniti  ta- 
kovou lásku? 

Mně  není  pomoci,  musím  sebou  vléci  celý  svůj  smutek.  Mášo 
moje,  co  jste  mi  to  udělala?  A  na  vzdor  všemu,  na  vzdor  čemu 
uvnitř,  snažim  se  býti  klidnou,  veselou,  dávám  zpívati  nejveselejší 
písně  —  ale  on  kouše,  kouše  vytrvale. 

Pondělí,  7.  ledna. 

Můj  milý  denníčku,  tak  jdu  zase  žalovat.  Ale  je  to  divné! 
Před  okamžikem  dívala  jsem  se  do  Mášiných  oken  a  z  celé  duše 
si  přála  uvidět  aspoň  drahý  její  stín.  Divám  se,  dívám,  když  tu  rázné 
zaklepání,  a  Máša  moje  vcházela  do  kuchyně.  Ptala  se  po  slečně 
Schickové,  a  když  jí  doma  nezastala,  čekala  na  ni  na  chodbě.  Chci 
však  každému  tvrdit,  že  chtěla  viděti  mne.  Návštěva  slečny  byla  jen 
záminkou.  Moje  touha  ji  přitáhla.  Naše  vzájemné  spojení,  takřka 
duší  prolínání,  od  čeho  pochází? 

Včera  večer,  nedbajíc  urážek,  šla  jsem  k  ní.  Po  prudkém  vnitř- 
ním boji  se  ke  mně  obrátila  se  slovy,  jež  se  nezapomínají  .... 
„Slečno,  což  nechápete,  jaká  ukrutnost  je  vtom,  když  ještě  teď,  po 
svátcích,  přijdete  mi  do  bytu,  abyste  zvětšila  moje  utrpení  —  Při- 
padá mi,  jako  byste  chtěla  vždy  prohrabati,  proslíditi  moje  city.  Proč 
mám  já  k  vůli  vám  tolik  trpět?" 

Příval  slov  trpkých,  hluboko  zraňujících,  mne  zaplavil.  Stála  jsem 
nepohnutě,  jen  z  vnitra  duše  dralo  se  úpění  k  Neznámému.  Viděla 
jsem  její  lásku  ke  mně,  přes  to,  že  stále  opakovala,  jak  mne  ne- 
návidí. „Nikdy  vám  neodpustím,  že  jste  mne  přestala  míti  ráda  — * 

Mášo  moje.  jak  se  mýlíte!  Včera  i  dnes  připadá  mi,  že  musím 
sešílet.  Proč  nemám  jenom  jednoho  ráda?  Jak  bych  byla  šťastná! 
A  pomoci  si  nemohu,  srostla  jsem  snad  s  oběma.  Ale  někdy  se  mi 
zdá,  že  jich  ani  nemiluji  a  že  chci  pouze  sama  před  sebou  něčemu 
dostát.  Celý  dnešní  den  vyhýbala  jsem  se  Máši;  ale  jaký  malér* 
Bolestí  hryzla  jsem  pohovku  a  s  nadlidským  přemáháním  zdržovala 
jsem  se,  abych  za  ní  nešla.  Zkouším  se,  chci  zvěděti,  koho  přec 
mám  raději,  či  je-li  můj  cit  vůbec  láskou. 

Čtvrtek,  10.  ledna. 

Uklidnění,  urovnání  nastává  mezi  slečnou  Palkovskou  a  mnou. 
Dnes  nemohu  říci  Mášou;  připadá  mi  tvrdá,  nelítostná  a  ješitná. 

Poprvé  vidím  její  chyby.  Slova,  jimiž  mne  zranila,  žírá  vinou 
vleptávají  se  mně  do  duše.  Teprve  teď  vše  ve  mně  kvasí.  Zač  ty 
výčitky?  Vždyť  za  všechnu  svoji  lásku  nedostala  jsem  od  ní  nikdy 
nejmenšího.  Mně  nedostačí  několik  slov,  jimiž  teprve  před  nedávném 
dala  mi  tušiti  svoji  lásku,  já  toužím  po  důkazech!  Dnes  nechápu,  že 
snesla  jsem  vše,  co  předcházelo  dnešku.  Vzpomínám  dlouhých  ve- 
čerů, probděných  nocí,  kdy  těšila  jsem  se,  že  si  dodám  odvahy  a 
v  náhradu  za  svoji  lásku  zlíbám  její  čelo,  oči,  ruce.  Někdy  byl  věč- 
ností takový  večer,  přímo  mne  rvala  touha  a  samota.  Teď  se  jen 
ptám,  co  mám  z  vyplýtvané  oné  lásky?  Máša  se  mi  nikdy,  nikdy 
nepřiblížila,  a  věru,  mělo  to  své  následky.     Podivuji  se   jí,  vzhhžim 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  661 

k  ni  jako  ke  královně,  ale  bojím  se  jí  a  nedovedu  se  k  ní  přitulit. 
|e  mi  trpko  I 

Nedovedu  napsati,  co  cítila  jsem  po  přečtení  Slávova  dopisu. 
Ta  jeho  krásná,  ušlechtilá  povaha  I  Kdybych  užila  nejlepších  slov  ze 
svého  slovníku,  přec  nedovedu  ji  vystihnouti.  Pro  jiného  budou  to 
slova  a  jen  slova ;  nikdo  nepochopí,  co  pro  mne  v  nich  je  skryto  a 
co  za  nimi  vidím.  Napíšu,  že  je  hrdý  a  odvážný,  vzdělaný  a  char- 
akterní, sličný  a  statný,  a  co  jsem  pověděla?  Všichni  knižní  hrdinové 
jsou  tací,  a  přece,  byli-li  kresleni  dle  skutečností,  ani  z  daleka  nevy- 
rovnají se  Slávovi. 

Sobota,  12.  ledna. 

Krásnou  báseň  jsem  dnes  žila.  Ještě  teď  je  mi  nějak  svátečně. 
Byla  jsem  na  pohřbu  své  žačky,  Němkyně;  vyprovázely  jsme  tělo 
zesnulé  za  hranice  Žalova  —  odváželi  ji  do  rodiště.  Obloha  šedě- 
modrá,  jako  bývaly  oči  Olžiny.  Duše  milá  I  Vidím  ji  jasně  před  sebou, 
jako  kdysi  v  jásavý  den  letní,  v  širokém  klobouce,  zdobeném  kvě- 
tinami na  velmi  dlouhých  stopkách,  a  v  lehounkých  květovaných 
šatech.  Do  květů  jako  by  byla  zasazena;  vysoká,  běloučká,  slabá. 
Ty  oči  její  v  úsměvu  se  na  mne  zahleděly,  a  úsměv  jejich  vryl  se 
mi  do  duše,  na  ten  nikdy  nezapomenu.  Olgo  moje  I 

Tvůj  jasný  pohled  na  vždy  jsem  si  přivlastnila. 

Střezinova  hora  v  lehounké  pavučinové  mlze  se  zasněženými 
lesy  vážně  dívala  se  do  údolí.  Silnice  klikatě  ztrácela  se  v  nich. 
Hudba  hrála  árii  z  Prodané  nevěsty  „Věrné  naše  milování",  a  mně 
se  zdálo,  že  každý  tón  duši  mi  rve,  a  zároveň  mocný  cit  naplňoval 
mi  hruď.  Byla  to  vděčnost  k  tvůrci  úchvatných  zvuků  a  láska  k  dětem, 
celou  mne  pronikající,  k  dětem,  jež  tiše,  oddaně  vedle  mne  kráčely. 
Děti,  dětí! 

Se  dvěma  jsem  se  dnes  rozloučila.  Olgu  odváželi  na  hřbitov, 
a  Hela,  Hela  moje  dnes  vystupuje  ze  školy;  kousek  života  s  nimi 
odchází,  jeden  výhonek  duše  uschl. 

Lítost  mne  rvala,  z  očí  proudy  slz  se  lily,  a  přece  jsem  věděla, 
že  chvil  tak  povznesených,  krásných  málo  mám  v  životě.  Žel,  ne- 
dovedu se  vysloviti;  v  srdci  hluboce  mám  dnešek  uložený,  ale  vy- 
pisováním svých  citů  stírám  s  nich  pel.  Slova  jsou  štětcem  náramně 
hrubým. 

Chvílemi  bleskla  vzpomínka  na  Mášu;  ale  netoužila  jsem,  nic 
mne  netrápilo,  jenom  smutek  loučení  mne  prochvíval.  Přála  jsem  si 
svoje  dětí  obejmoutí,  stulití  je  ve  svém  náručí  a  nedatí  nikomu,  ni- 
komu. Celek,  všechny  jsem  milovala,  ač  jednotíivé  oči  šípem  do  srdce 
se  mi  zatkly.  Vzpomínky  na  ně  hlavou  jdou  —  Boža,  Andula,  Amálka, 
Zdena*  Tonča  atd.  celá  dlouhá  řada. 

Přijímala  jsem  krásu  a  dala  krvi  unikati  ze  žil.  Platit  krásu  kusem 
života,  není  špatná  výměna. 

Úterý,  15.  ledna. 

Teď  již  napětí  pominulo,  ale  ještě  před  chvilkou  domnívala  jsem 
se,  že  sešílím.  Představovala  jsem  si,  jak  někde  v  hlavě  napiatý  nerv 


Digitized  by 


Google 


662  Staia  Pavlova: 


či  žilka  praskne,  svět  se  se  mnou  zatočí,  a  bude  konec.  Děsila  jsem 
se  a  toužila  po  úplném  klidu ;  ale  nějaké  hrozné  rány  jednotvárně  za 
sebou  dopadaly  na  stůl,  a  mně  hlava  ffeštila.  Tikot  hodinek !  ale  jak 
na  mne  v  té  chvíli  působil! 

Teď  ležím  ve  vybledlém  křesle  a  naslouchám  tichu.  Se  stěn  na 
mne  khčí  protivná,  sprostá  malba.  Urážejí  mne  květy  červenobílé,  ač 
miluji  obě  ty  barvy.  Miluji  barvy  vůbec.  Před  časem  přímo  nenávi- 
děla jsem  růžovou  vedle  modré;  teď  však  při  pohledu  na  ně  cítím 
uspokojení.  Chápu  ony  výkřiky  do  ticha,  jež  moje  duše  doprovází. 

Včera  viděla  jsem  u  Máši  nástěnný  kalendář,  jenž  se  mi  takřka 
zaryl  do  paměti.  Hezké  nafialovělé  pozadí,  podobné  práci  Svobodové 
„Zahrada  Irémská",  ale  v  něm  poprsí,  krásné,  bezduché,  bezvýrazné 
blondýny.  Protivná  kráska  z  nástěnného  kalendáře  I  Všude  mne  pro- 
následuje, stále  se  s  ní  setkávám! 

Dřu,  od  rána  do  večera  jsem  zahrabána  v  protivné,  nádenické 
práci,  jež  znechucuje,  znesvěcuje  mi  školu,  a  již  bůhví  proč  vymyslili. 
A  přece  je  život  krásný! 

Jako  dítě  milovala  jsem  obrázky,  a  chvilka,  v  níž  jsem  si  s  nimi 
pohrála,  zjasnila  mi  celý  den ;  pro  ni  těšila  jsem  se  na  neděli.  Loutek 
jsem  vždy  nenáviděla.  A  teď  je  tomu  zase  tak.  Vyhýbám  se  loutkám 
a  miluji  jemné  obrázky,  jež  střádám  jako  sny  z  dětství  a  jež  jsou 
bohatstvím  mé  duše.  A  řadím  je.  Jednou,  nevím,  kdy  to  bylo,  pama- 
tuji pouze,  že  sněhy  tály  a  potemnily  lesy.  Zčernalé  ploty,  domky, 
lesy,  v  mrak  halící  se  Střezinova  hora  —  Bože,  jaký  milý,  hezký  obraz ! 
Co  jen  těch  Střezin  mám  již  uloženo! 

Svoje  obrazy  nedala  bych  nikomu,  těch  mně  nikdo  nevezme. 
Obrazy  zářivé  plné  barev,  kvetoucí  mákem  jako  Úprkový,  jež  v  létě 
při  slunci  jsem  si  nachystala.  Ale  miluji  také  křídové  kresby,  jichž 
mám  plno  ze  zimy.  Miluji  překrásné,  v  nejjemnějších  odstínech  žluté 
barvy  provedené  podobenky  podzimu,  i  namodralé,  ojíněné  črty,  plné 
jarní  síly,  mladistvých  rozběhů,  ale  dosud  nepropracované.  Miluji 
hloubku  černé  oblohy  za  tmavých  nocí  i  zářivou  její  modř. 

Středa,  16.  ledna. 

Dnes  nebudu  psáti  o  barvách;  dnes  chci  si  ulevit,  vykřičet  se 
z  bolesti.  Jak  možno  žíti  v  klidu,  vidím-li,  jak  trpí  Máša  i  Sláva. 
Bože,  vždyf  nesmí,  nemůže  tak  dále  býti.  Není  nic  ukrutněj- 
šího, než  bytosti,  jež  nás  miluje,  vyprávěti  o  své  lásce  k  jinému. 
A  tak  krutá  jsem  já  ke  Slávovi;  teď  v  téhle  chvíli  to  chápu,  jindy 
jsem  tupá,  apatická,  a  divím  se,  jak  je  možno,  že  v  nitru  Červ  bo- 
lesti hlodá,  když  se  nic  nezměnilo,  lidé  kol  mne  jsou  veself,  a  Stře- 
zinova hora  je  tak  krásná.  Již  ani  slibů  nedělám,  vím,  že  půjdu  za 
ní  slepě,  dokud  moje  láska  nepohasne.  Její  nedůvěra,  upiatost  a  u- 
stavičný,  třebaže  tajený  hněv  mne  bičuje;  na  druhé  strané  štve 
mne  myšlenka,  že  zraňuji  Slávu.  Hrozný  život! 

Včera  četla  jsem   knihu   Marie  Calmy    „Nálady*.   Působila  na 
mně  Jako  tableau  podobenek   mužů,  již  jí  životem  5li.    Hlava  vedle 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  663 


hlavy,   samá  láska,   samé  květy,  ale  žádná  zeleň.  Některé  věci  jsou 
opravdu  pěkné,  ale  celek  je  přeplněn. 

Čtvrtek,  17.  ledna. 
Je  před  vyučováním ;  každou  chvíli  může  zazníti  protivný  školní 
zvonec,  a  mně  celým  tělem  lomcuje  vzdor,  odboj,  síla.  Chci  se 
vzchopit,  trhám  se  se  řetězů,  jimiž  mne  osud  spoutal,  a  přece  vím, 
že  je  vše  marno.  Podivno!  Ráno  necítím  bolesti,  ráno  jsem  veselá, 
svěží  a  těší  mne  svět.  S  postupem  dne  stupňuje  se  moje  bolest, 
a  večery  div  že  mne  nedoženou  k  nejhoršímu. 

Teď  je  mi  všechno  tak  fádní,  i  milá  třída  plná  dětských  hla- 
viček, hmoždících  se  s  úlohou. 

Třída  je  malá,  stlačuje  a  dusí  mne.  Chtěla  bych  na  hory,  kde 
viděla  bych  do  daleka.  Ach,  vydechnout,  vydechnout  tak  z  plných 
plic!  — 

Všude  mlha,  protivná  mlha,  v  níž  ani  bludičky  se  nekmitají, 
A  přece  mi  do  šedi  dnes  padla  změna.  Krásné  černé  oči  děvčete, 
na  něž  stále  myslím  a  v  něž  dlouze  jsem  se  zahleděla.  Světlušky 
přece  v  šedi  se  blýskají. 

Naproti  mně  v  první  lavici  sedí  Zdena  a  črtá  po  papírku. 
Má  vlohy  ke  kreslení.  Láká  mne  myšlenka,  vytrhnouti  ji  z  jejího 
ovzduší,  vytrhnouti  ji  draku  —  továrně,  jež  na  ni  čeká  a  jež  potřísní 
její  bělost.  Vzpomínávám,  jak  bývalo  mi  líto  sněhu,  když  se  naň 
vysypaly  saze,  nebo  když  se  smíchal  s  blátem  a  zamazal.  Zdena 
je  také  běloučký  sníh ;  kdybych  jej  tak  mohla  před  sazemi  uchránit  I 
Co  dala  bych  za  to,  kdybych  probudila  intelligenci  v  běloučkém 
dítěti  a  leskem  ušlechtilosti  podařilo  se  mi  ozářiti  modravé  oči. 

jsem  dlužná  dopis  Slávovi  a  bojím  se,  že  zraním  jej  zase  svými 
nářky  ... 

Miluji  dráždivou  fialovou  barvu.  V  ní  splývá  růžová  s  modrou, 
barvy,  jež  dobře  přiléhají  k  rozdvojené  mé  duši.  Mám  ji  rozdvojenu, 
rozpolcenu,  a  toužím  po  spojení,  ucelení. 

Jsem  přecitlivělá,  uráží  mne  vše,  ale  zvláště  hrubá  malba. 
A  kde  není  sprosté  malby?  Raději  bláto,  šedé,  ošklivé  bláto  přírody, 
než  sprosté  růžové,  zelené,  modré  a  žluté  květiny  štětce. 


Bylo  večer  při  prvních  hvězdách.  Stála  jsem  na  pavláčce,  a  při- 
padalo mi,  že  kouzlem  ocitla  jsem  se  v  divadle,  kde  sídlí  pravé 
umění. 

Kopce  kolem  se  zimní  ozdobou,  roztroušené  po  nich  chaloupky 
s  ozářenými  okny  a  dýmající  továrna  při  hučící  řece  nádherným 
byly  jevištěm.  Obloha  tmavěla,  jenom  na  západě  se  žlutal  stále  se 
úžící  lem.  Vdechovala  jsem  vonný,  jarem  páchnoucí  vzduch  a  v  nitro 
dala  proudit  kráse. 

Pátek,  18.  ledna. 

Snad  každou  minutu  musím  nahlédnouti  ven,  kamž  mne  láká 
veliká  světlá  skvrna  —  Mašino  okno!  Miluji  je  —  a  je  mi  protivné! 


Digitized  by 


Google 


664  Stasa  Pavlova: 


Sedím  u  stolu  a  cítím,  jak  mne  tajemná  síla  láká  k  oknu,  k  o- 
hlédnutí,  asi  jako  když  někdo  démonickým  zrakem  nás  k  sobě  při- 
tahuje. Ohlédnu  se,  a  vidím  jen  holé  větve  stromů,  jimiž  vítr  kývá; 
tma,  matné  obrysy  domu,  rám  okna  a  žluté,  přitažlivé  i  protivné 
světlo.  Ta  světlá  skvrna  se  mi  vpálila  v  mozek,  pronikla  celou  moji 
bytost.  Probudim-li  se  v  noci,  první  můj  pohled  platí  oknu;  je-li 
tmavé,  toužím  po  světlé  skvrně. 

AÁluvím,  učím,  směji  se,  a  vím,  že  mne  cosi  očekává  jako 
ortel  odsouzence,   že  duši  propálila  a  stále  spaluje   žlutavá   skvrna. 

Líticí  štve  mne  myšlenka,  že  zraňuji  „Lásku".  Slávo,  děsím  se 
své  rozervanosti ;  nech  mne  jít  samotnu,  nekřiž  svoji  cestu  s  mojí, 
nechci  Tě  trýznit  a  štvát,  a  dobrou,  láskyplnou  duší  býti  nedovedu. 
Odpusť  mi,  že  jsem  Ti  do  cesty  vešla,  jsem  krutě  potrestána.  Nejsem 
ničí,  jen  divná,  nevysvětlitelná  touha  mne  objala. 

Sobota,  19.  ledna. 

Zase  jsem  byla  ve  svém  divadle  —  na  pavláčce.  Dnes  bylo  je- 
viště ještě  skvostněji  vypraveno  než  minule.  Na  šmolkové  obloze 
plno  žlutočervených  obláčků;  červenaly  stále  více,  a  mně  připadalo, 
že  žertují  s  kopci,  lesy  a  domky  dole,  jež  také  ostýchavě  se  zardí- 
valy. Park  tonul  v  temnu,  šumot  řeky  slabě  až  ke  mně  doléhal, 
a  Střezina,  černá  jako  noc,  vydechovala  předtuchou  jara.  Ve  tmavou 
barvu  mísila  se  narudlá  žluť,  a  tu  a  tam  klidně  plul  kus  tyrkysu. 
Továrny  dýmaly,  nafialovělý  kouř  spěchal  za  rudnoucími  obláčky.  Bylo 
světleji  a  světleji,  žluť  s  červení,  modř  s  tyrkysem  polévaly  posledmm 
intensivním  světlem  horskou  kotlinu.  V  žádném  divadle  nebyla  jsem 
více  nadšena.  Ponenáhlu  ztrácely  se  obláčky.  Připadalo  mi,  že  byly 
rozsety  na  veliké  modré  plachtě,  a  teď  že  někdo  vzadu  cípy  plachty 
stahuje  dolů.  Ztrácely  se,  ztrácely,  ale  některým,  zvláště  tyrkysovým 
se  nechtělo.  Zežloutly,  červenavé  zrudly  a  jako  neposlušné  děti  zůstá- 
valy venku.  Střezina  a  kopce  mračily  —  stále  více.  Zapísknutí  —  a  věčně 
spěchající  vlak  utíkal  do  daleka.  A  obláčky  stále  nahoře;  schoulily 
se,  stulily,  snad  se  bály  tmy  v  údolí.  Trefily-li  domů  mé  malé  o- 
bláčky? 

Neděle,  20.  ledna. 

Dnes  jako  by  se  moje  bytost  rozložila,  všechno  je  mi  jasné 
a  klidně  uvažuji.  Ne,  nebudu  se  více  Máši  vyhýbat,  ale  vynasnažím 
se,  žíti  klidně  vedle  ní.  Budu  čelit  její  síle  složkou  jiných  sil.  její 
blízkost  má  na  mne  veliký  vliv.  Podléhám  vždy  kouzlu  blízkosti. 
A  Sláva?  Je  mi  drahým,  a  přece  jej  nedovedu  obšťastnit.  Život  si 
s  námi  tak  pohrává. 

Myslím  mnoho  na  Podzim,  na  hnědé,  zvadlé  jeho  listí,  na  holá 
luka  s  ocúny,  na  zčernalé  a  zežloutlé  lesy,  a  předbíhám  v  budoucnost, 
až  sama    budu   jeho  částí  —  pak,    že  bude  mi  líto  i  bolestí  mládí. 

Honím  se  za  láskou,  přátelstvím  a  mám-li  je  .  .  .  Mořští  ptáci ! 
Jak  hezky  to  včera  řekla  Máša,  ba,  ano,  jsme  mořskými  ptáky,  hrdými, 
volnými,  milujíce  bouři  a  hukot  vln. 

Považuji  za  jediný  cíl  člověka  vlastní  štěstí. 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  665 

Každý  představuje  si  svoje  štěstf  jinak,  a  proto  těžko  určiti, 
v  čem  vlastně  spočívá.  Moje  štěstí?  Neznám  ho,  ale  tuším  a  cítím; 
donutím  záludného  ptáka,  aby  mí  svoje  čarovné  písně  zpíval. 

Pátek,  25.  ledna. 

Tak  hezky  se  mi  snilo  v  koutku  u  kamen  .  . .  Přečetla  jsem 
„Denník"  Marie  Baškircevové,  knihu,  jež  způsobila  veliký  rozruch 
a  jež  prý  je  věrným  obrazem  duše  ženiny.  Byla  jsem  naň  dychtivá, 
ale  zbylý  dojem  je  slabý.  Myslím,  kdyby  autorka  nebyla  ruskou  šle- 
chtičnou, milenkou  synovce  papežova,  a  kdyby  život  její  nerozvíjel 
se  v  Nizze,  Římě  a  Paříži,  že  přestala  by  kniha  zajímati. 

Přitiskla  jsem  se  k  teplým  kamnům,  upírala  oči  do  tmy,  kde 
vynořoval  se  mi  část  po  části  život  nevšední  této  ženy.  Zdena,  jež 
mi  posluhuje,  přinesla  lampu,  a  vzpomínky  se  stíny  prchaly  do  koutů. 


Napadlo  mne  před  chvíli,  že  přes  zimu,  vítr  a  pozdní  večer 
proběhnu  se  tmavým  parkem.  Touha,  abych  duši  i  tělo  otužila,  mne 
ovládla.  Byl  nádherný  zimní  večer.  Kouzlem  vánoc  působila  na  mne 
bílá  pláň,  černé  keře  a  stromy,  kopce  s  ozářenými  betlémskými 
domky,  zamrzlá  řeka  s  černým  hučícím  pruhem  uprostřed  a  černající 
se  Střezinova  hora  v  pozadí. 

Všude  klid,  jen  na  Odře  ledy  praskaly  a  moje  kroky  chrastily 
na  umrzlém  sněhu.  Největší  hukot  působily  íedové  kry  tam,  kde  černý 
pruh  najednou  se  ztrácel  —  bělost  jej  pohltila.  A  starý  měsíc  svítil 
jako  vždy  za  jasných  nocí  na  vyrudlé  obloze.  O  hvězdách  ani  ne- 
mluvím ;  ty  nechybí  v  žádné  knize,  tím  méně  na  bezmračné  noční 
obloze.  Toužila  jsem  procházeti  se  s  Mášou  ztichlým,  postříbřeným 
parkem,  tak  jako  druhdy  v  dobách  neprobuzené  k  ní  ještě  lásky. 
Záblo  mne,  ale  přece  procházela  jsem  se  dlouho  do  noci.  Na  zpá- 
teční cestě  jsem  se  ještě  zastavila  u  Máši.  Vítala  mne  chladně  — 
a  moje  láska  jako  by  usínala.  Teď  si  jasně  uvědomuji,  že  moje  touha 
je  pouze  výslednicí  dráždivého  jejího  chování.  Zvláštní  povaha! 
Chladná  při  mé  lásce  a  lhostejnosti,  plná  touhy  při  mém  chladu. 
Dnes  zatoužila  jsem  vydobýti  si  jí,  dokázati,  ubezpečiti  ji  svojí  věr- 
ností, ale  ovládla  jsem  se.  Honím  se  vždy  za  nedosažitelným,  jen 
ono  má  pro  mne  cenu ;  vlastní  základ  mé  bytosti  je  těkavý,  nestálý, 
ale  železnou  vůlí  snažím  se  vždy  vytrvati,  tato  a  stálá  snaha  tak  mne 
opanovala,  že  přemáhá  i  nejzákladnější  moji  vlastnost. 

Sobota,  26.  ledna. 

Čerstvě  napadlý  sníh  magnetem  vytáhl  mne  ven  k  hučící  řece 
s  rachotícími  ledy.  Připadá  mi  vždy,  že  ve  Střezinově  hoře  je  jaro 
ukryto,  když  z  ní  tak  zavání.  Chodila  jsem  bílou  cestou,  a  v  hlavě 
jasně  hranily  se  myšlenky  do  budoucna.  Život  utíká,  s  hrůzou  ohlížím 
se  na  dny,  jež  více  se  nevrátí.  Lekám  se  studena,  mlhy,  zimy,  vždyf 
tolik  miluji  slunce. 

Vím,  co  chci  I  Snad  jsou  smělé  moje  plány,  snad  leckdo  usmál 
by  se   vzdušným    zámkům,  ale  já  chci,    a  co  se  chce,    všechno  se 


Digitized  by 


Google 


666  Stasa  Pavlova: 


zmůže.  Věřím  v  zázračnou  moc  chtění,  věřím,  že  jednou  budu  žíti 
v  jasu.  Několik  let  strádání  stojí  za  cenu  ostatního  života.  Och,  vím 
tak  jasně,  co  chci  I  Udělat  si  život  krásným!  Chci  vědět  mnoho, 
žít  životem  umělců  a  míti  věčně  mladou  duši. 

Vzpomínám  na  děvče,  s  nímž  kdysi  jsem  bydlela,  a  jež  řadím 
mezi  své  učitelky.  Ela!  Ta  uměla  žít!  Chodila  do  uměleckoprůmyslové 
§koly.  Z  jejích  úst  dověděla  jsem  se  věcí,  o  nichž  dříve  neměla  jsem 
tušení.  Ela  znala  nejhlubší  bahno  velkoměsta  a  dovedla  o  něm  vy- 
právěti s  klidem  a  jemností. 

Tehdejší  můj  názor  na  život  zakládal  se  na  modlitbě  a  na  tak 
zvané  ctnosti,  ale  vím,  že  od  Ely  nepřišlo  mi  hrubým,  ani  když 
mluvila  o  tajích  života  a  zasvěcovala  mne,  nezkušenou,  v  nejzá- 
važnější jeho  problémy,  jako  jest  plození  a  zrození  člověka.  Mluvila 
o  nich  vroucně,  s  pochopením  bílé  vřelé  duše.  Leknín  nad  bahnem! 

Nikdy  se  nepotřísnila!  Dovedla  malbou  vydělati  spoustu  peněz, 
ale  v  několika  dnech  je  utratila  s  přítelkyní  Andou,  s  níž  milovaly 
se  láskou  milenců.  Chodily  do  divadel,  do  koncertů,  na  promenády ; 
nikdo  jich  neviděl  jednu  bez  druhé. 

Dlouhý  čas  prchl,  nesetkaly  jsme  se  již  a  sotva  kdy  se  ještě 
sejdeme.  lleč  zářivý  pohled  Eliných  hnědých  očí  z  duše  mi  nevy- 
mizí. Odešla  do  Ruska.  Šíré  jeho  stepi  dobře  se  k  ní  hodí.  Elo,  ne- 
vím, zda  dovedu  žít,  jakos  žila  Ty!  Chtěla  bych,  chtěla,  ale  křídla 
moje  jsou  polámána,  kdo  ví,  zda  rozepnou  se  k  svobodnému,  bu- 
jarému letu! 

Neděle,  27.  ledna. 

Snad  pod  vlivem  Macharových  „Konfessí"  vynořují  se  mi  vzpo- 
mínky na  dětství ;  připadá  mi,  že  bylo  určeno,  abych  nezanikla,  abych 
vybavila  se  z  úzkých  kruhů  vesnice,  kde  tak  mi  bylo  těsno! 

Dnes,  kdy  kniha  jen  poněkud  hrubší,  bezcenná,  působí  na  mne 
jako  špína  na  čistém  prádle,  dnes  divím  se,  jak  dovedla  jsem  sama, 
vlastní  silou,  semleti  spousty  bezcenného  čtení  a  odděliti  zrno  od 
plev.  Zdravé  vesnické  moje  jádro  mne  chránilo;  ono  také  vlévá 
mi  touhu  po  práci  a  naději  v  slunnou  budoucnost. 

Machare,  jak  přiblížil  Jsi  se  mi  svými  „Konfessemi."  Vážím  si 
Tě  a  ctím  jako  mistra  života.  Tvá  díla  musila  vytrysknout  z  Tvé 
duše.  Stavím  ti  v  srdci  oltář  pro  Tvoji  pravdu,  přímost,  pro  povahu 
bodrého  mlynářského  synka,  jenž  spíše  uhodí,  než  pohladí,  jenž  vŠak 
nikdy  nezradí  a  nezklame.  Vždy  zůstaneš  v  mé  duši  jako  vzor,  cha- 
rakter, jenž  nedá  se  uplatiti. 

A  ještě  za  něco  dík.  Za  to,  že  znovu  rozezvučel  jsi  struny  lásky 
k  rodičům,  ne  zpřetrhané,  ale  uvolněné,  zaprášené.  Přála  bych  si 
stisknouti  Tvoji  ruku,  na  níž,  zdá  se  mi,  ucítila  bych  tvrdé  mozoly- 

Ale  té  mojí  nedůvěry !  Ne,  ne,  já  nechci  pochybovat,  věřím,  že 
nezklamala  by  mne  Tvoje  blízkost;  nehledám  ideálů,  jsou  mí  spíše 
protivný,  miluji  lidi  i  s  jejich  chybami,  chci  křišfálovost  a  železo, 
a  věřím,  že  obé  bych  u  Tebe  nalezla.  Dostanou-li  se  Ti  moje  řádky 
do  rukou,  potěší  Tě  aspoň  trochu,  mistře? 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  657 


Ruce  se  mi  chvěji,  mráz  i  vedro  probíhá  žilami,  a  ústa  šepotají 
neysřtále:  „Zdeno,  Zdeničko."  Proč  v  dnešní  hrozné  noci  vidím  před 
sebou  to  dítě  zlatovlasé?  Snad  věřím,  že  její  láska  mne  chrání,  že 
je  mi  andělem. 

Pondělí,  28.  ledna. 

Cítím  bezpečně,  že  včerejší  noc  rozhodla  o  všem.  Včera,  když 
klečela  jsem  u  postele  Mašiny,  poznala  jsem  jasně,  že  v  mém  srdci 
není  lásky  k  ní,  že  vyprchala  ustavičnou  touhou.  Viděla  jsem,  že 
její  láska  není,  co  hledám,  a  že  rvu  si  vlasy  a  hryžu  se  bolestí  snad 
proto,  že  nemiluji.  Včera  umřelo  vše,  a  jen  zžírající  touha  zbyla.  Touha, 
která  mne  žene  do  práce,  jíž  chci  se  ohlušit  a  jíž  ukojím  jen  svoji 
ctižádost. 

Včera  cítila  jsem,  jak  spojila  se  znovu  moje  bytost,  jako  by  o- 
tlučena  s  obou  stran.  Těch  děsných  nárazů,  kdy  bylo  mi,  jako  když 
mladému  stromu  všechny  větve  oklestí  a  nechají  státi  ubohý  zmrza- 
čený pahýl.  Jak  bylo  vše?  Již  minule  ve  sborovně  jediné  její  slovo 
mne  rozzlobilo.  Bylo  to  poslední  zrníčko,  jež  přihodila  jsem  na  vršek 
vyrovnané  nádoby  —  as  ním  sesulo  se  vše.  Ted  mám  v  duši  klidno, 
největší  vlna  se  přehoupla,  ale  nové  budou  bíti  dál.  Ach  vím,  nepře- 
nesu se  přes  vše  tak  lehce;  vždyf  ztrácím  lásku  a  přátelství.  Půjdu 
sama,  jako  když  chodívala  jsem  zasněženou  cestou  mezi  ploty  měst- 
ského parku. 

Neděle,  10.  února. 

Mášo,  milovala  jsem  Vás  k  smrti,  nikdy  nebude  mi  někdo  dražším, 
ale  teď,  terf  je  již  vše  marno,  teď  se  již  nevrátím,  rána,  již  jste  mi 
zasadila,  nikdy  se  nezhojí.  Byla  jste  mi  sluncem,  pod  nímž  poupě  se 
rozvíjelo,  ale  teď?  Jste  mi  milá,  miluji  stále,  ale  ne  Vás,  nýbrž  tu 
bývalou  svoji  Mášu,  o  níž  mohu  si  s  Vámi  promluvit.  Ta  nejlepší 
byla  zahradnicí  a  nejnadanějším  stavitelem  mé  povahy. 

Ach,  toho  večera  1  Bylo  v  neděli;  vím,  že  tehdy  byla  již  zašla- 
pána, zlomena  moje  láska,  ale  onen  večer  ji  pochoval.  „Slečno,  mezi 
námi  je  konec,**  povídala  mi  Máša  chladně;  „v  těchto  třech  dnech 
poznala  jsem  pravou  Vaši  povahu.*  Zůstala  jsem  jako  omráčena.  Ano, 
nešla  jsem  k  ni  poslední  tři  dny,  poněvadž  mi  zakazovala  večerní 
návštěvy,  poněvadž  mne  odháněla,  když  celou  duši  jsem  před  ní  kladla. 

Srdce  mi  ustalo  bít,  krev  vehnala  se  mi  do  hlavy,  cítila  jsem 
horko  a  zase  zimu,  a  život  jako  by  se  ve  mně  zastavil.  Snad  tušila 
moje  láska,  že  čeká  ji  poslední  a  největší  rána. 

Prosila  jsem  ji  o  několik  dobrých  slov Neměla  jich  pro 

mne,  a  já  se  nehýbala,  nemohla  jsem,  bolest  a  poslední  plameny  umí- 
rající lásky  mne  přikovaly  k  místu.  Umyla  se,  uvolnila  krásné  kaštanové 
vlasy,  zhasla  a  ulehla.  Stála  jsem  ve  tmě  s  bolestí,  jež  nikdy  nebude 
se  opakovati.  Klekla  jsem  u  jeji  posteie  a  zabořila  hlavu  do  peřin  .  .  . 
Odháněla  mne,  a  mně  bylo,  že  nikdo  drahý  mi  umírá.  Umřela  tehdy 
moje  láska  ... 

Minulo  již  čtrnáct  dní,  ale  nic  již  mne  netáhne  ke  slečně  Pal- 
kovské.  Když  konečně  jsem  odešla  jako  žebrácká,  již  ze  dveří  vy- 
hodili, zmocnilo  se  mne  šflenství.  Jen  temně  se  pamatuji,  že  nemohla 


Digitized  by 


Google 


stasa  Pavlova: 


jsem  nalézti  byt,  že  chodila  jsem  v  lehounkých  botičkách  dlouho  do 
noci,  brouzdajíc  se  sněhem.  Lítost  mne  dusila !  Poslední  zaviřenf  vln, 
poslední  zaplápolání  zhasínajícího  plamene. 

ledna  kapitola  života  uzavřena.  Řekla  jste  dnes,  slečno,  že  již 
mám  náhradu  ve  si.  S.  Mýlíte  sel  Mášu,  sladkou  moji  AAášu,  učitelku 
krásy,  nikdo  již  nenahradí.  Vím,  že  trpíte,  že  budíte  mrtvou  lásku, 
ale  je  vše  marno.  Proč  sešlehala  jste  bičem  nezbedného  chlapce 
všechny  moje  květy?  Podejme  si  ruce  a  rozejděme  se  po  svých  osa- 
mělých, neveselých  cestách. 

Mášo,  miláčku  duše  mé,  proč  jsi  mi  odešla? 

Pondělí,  11.  února. 

Je  mi  jako  odnoži,  již  někdo  odtrhl  od  květiny,  zasadil  a  nechal 
rozvíjet.  OdHzl  a  zasadil  mne  osud ;  mnoho  jsem  trpěla,  ale  teď  již 
blaží  mne  svoboda.  Věčná  změna,  věčné  umírání. 

Doufám,  že  cesta  moje,  jasná  a  určitá,  dovede  mne  na  slunné 
lučiny,  k  stříbrným  vodám  a  šumivým  lesům.  S  láskou  k  Máši  padla 
i  láska  k  Slávovi;  zlomil  se  stonek  se  dvěma  květy.  Co  teď? 

Děti,  škola,  knihy,  a  v  dálce  kyne  Praha,  láska  moje.  A  krása 
jde  tiše  kol  .  .  .  cítím  její  dech  i  úsměvy.  I  v  mrazivé  mlze  severu 
možno  žíti.  Já  budu  a  musím! 

Čtvrtek,  14.  února. 

Mám  plnou  duši,  překypuje  citem  a  přece  nechce  se  mi,  den- 
níčku,  do  vyprávění.  Inu,  lenoch! 

Suchopárně  budu  tedy  referovat.  Jsem  pánem  situace,  vše  se 
změnilo.  • 

Po  tolika  měsících  touhy  a  strádání  přiblížilo  se  moje  bývalé  štěstí  — 
leč,  žel  —  pel  jeho  je  setřen,  zmizely  nádherné  barvy  lákavého  motýle. 

Byl  večer,  takový  zimní  večer,  o  jakých  člověk  snívá  za  mlha- 
vých podzimních  dnů.  Po  čtrnáctidenní  rozluce  navštívila  jsem  Mášu. 
Přijala  mne  s  bleskem  radosti  v  oku  a  s  poznámkou  —  „Ale,  slečna ! 
No,  to  je  vzácná  návštěva." 

Večer  uplynul  celkem  klidně.  Chvěla  se  sice  předtucha  ve  vzduchu, 
časem  přešel  a  zapadl  jas  z  Mašina  oka  do  mé  duše,  ale  hovor  bral 
se  všední  cestou.  Až  na  rozchodu! 

Vyprovázela  mne  se  svíčkou  v  ruce.  U  dveří  —  Bůh  ví,  jak  se 
stalo,  —  prudce  jsem  se  na  ni  podívala.  Co  síly  bylo  v  jejích  očích ! 

Přitáhly  mne  magnetem,  celá  moje  bytost  letěla  jim  vstNc,  a  oči 
nemohly  se  odtrhnout  od  démonického  pohledu. 

Nevím  nic,  nepamatuji  se,  co  mi  hlavou  probíhalo  a  co  přinutilo 
mne,  že  náhle  sevřela  jsem  ji  v  objetí. 

Mášo,  ona  chvíle  štěstí,  splynutí  —  je  démantem,  jejž  nikdo  mi 
z  duše  nevyloví.  Líbala  jsem  hnědé  zvlhlé  oči,  v  nichž  láska  i  touha 
se  chvěla  —  a  vystřízlivění  sevřelo  mi  hruď. 

Mášo,  proč  dříve  jsme  se  nesešly? 

Neděle,  17.  února. 

Děti,  děti,  už  tak  dlouho  nikde  nic  o  Vás!  A  přece  tolik  vím 
nového;    Egemová  objevila,   že  vlastně  všichni  dějepisci  Ihou  a  les 


Digitized  by 


Google 


z  denniku  učitelky.  669 

Hercynský  že  prostíral  se  ne  v  srdci  Evropy,  ale  kdesi  na  nynějších 
pláních  asijských.  Vídni  ubyl  million  obyvatelů,  a  kravičky  s  telaty 
jsou  přiděleny  ke  kuru  domácímu.  Ale  jsou  to  reformátorky,  moje 
děvčata  I 

Anda  Mertová  jeví  veliký  zájem  pro  přírodopis.  Důvtipně  zařa- 
dila myš  ku  dvoukopytníkúm,  a  mne  tento  zjev  tolik  překvapil,  že 
usilovně  jsem  přemýšlela,  má-li  skutečně  myš  dvě  kopýtka.  Nevím, 
za  nějaký  čas  kdo  bude  chytřejší :  děti  —  nebo  já. 

Pondělí,  18.  února. 
Vzpomínám  na  Olgu !  Tajemství  hrobu  —  co  je  za  ním  ?  Neděsím 
se  ho,  ale  myslím,  nač  vše,  nač  ten  život  jepic  ?  Chtěla  bych  sílu, 
krásu,  věčné  mládí,  a  čeká  mne  hrob.  Smrti  se  nevyhnu,  kdo  ví,  zda 
zítra  nepadnu  jí  v  náruč?  Zetlím  a  tělo  moje  rozpadne  se  v  prach, 
jenž  stane  se  součástkou  země,  z  níž  vyroste  květina  či  strom. 
Chtěla  bych  vyrůsti  v  břízku  nebo  v  statný  dub,  a  zamilovala  bych 
se  do  slunce.  Křesťanské  nebe  mne  neláká.  Co  tam?  Žádná  láska, 
žádná  rozkoš,  žádný  zpěv!  Své  smrti  se  nebojím,  ale  o  rodiče  se 
strachuji.  Kdo  by  pak  říkal:  „Ráda  se  podívám,  Staso,  budeš-li  těch 
knih  jednou  míti  dost.*"  Mamičko  milá,  ještě  nemám,  a  nikdy  nebudu, 
jsou  mi  přítelkyněmi,  jež  neoklamou.  Kdo  kul  by  se  mnou  plány, 
kdo  vyptával  se  na  moji  práci,  kdybyste  Vy,  tatíčku^  odešel?  Kdo 
zpíval  by  celé  dny  a  budil  mne  ranní  písní?  Jak  Vás  mám  vyrvat, 
jak  uchránit,  aby  Vás  smrt  nenašla  a  já  nemusila  se  loučit  s  Vámi  ? 
Kdybyste  věděli,  jak  Vás  mám  ráda,  že  moje  chladnost  je  jen  maskou, 
jíž  ukrývám  vřelé  srdce,  jež  letí  Vám  vstříc!  Co,  že  dnes  tak  smutně? 
Ach,  to  zpráva  o  zhoršené  nemoci  matčině  způsobila. 

Středa,  20.  února. 

Dnes,  denníčku,  páté  přes  deváté.  Vím  jasně,  že  půjdu,  musím 
jíti  prese  vše  za  svým  štěstím.  Budu  bezohledná  a  ušlápnu  i  vlastní 
srdce,  jen  abych  došla  k  výšinám.  A  co  budu  míti  ze  všeho?  Proč 
se  ohlušuji  bláhovými  plány?  Za  štěstím?  Ne,  štěstí  jest  jen  vlasce, 
jež  je  silná  jako  smrt,  a  jíž  snad  nikdy  nepoznám.  Kdybys  byl.  Bože, 
na  nebesích,  noci  bych  vyklečela  prosíc  Tě  o  ni!  Co  pomohou  mi 
všechny  výkřiky  zoufalé  duše?  Osud  je  neuprositelný.  Osud  nezná 
svého  bytí,  své  moci,  jež  je  služkou  nejdrobnějších  činů,  které  lidé 
sami  konají.  Lidé  to  jsou,  již  otáčejí  obrovským  jeho  kolem,  již  drtí 
je  jako  zrnka  písku,  jako  drobné  nepatrné  červíky.  Osud  je  slepý, 
a  kdyby  i  chtěl,  pomoci  nemůže. 

Ke  mně  byl  i  dosti  štědrým;  dal  mi  nadání,  sličnost  a  i  mé 
síle  dá  vzrůsti,  zasadím-Ii  ji.  A  já  budu  silná,  podmaním  si  každé 
srdce,  obklopím  se  láskou  —  ale  šťastna  nebudu,  sama  štěstí  lásky 
nepoznám.  — 

Ve  sborovně  na  okně  stojí  květináče  s  hyacinty.  Bylo  mi 
smutno,  ale  pohled  na  ně  nalil  mi  do  duše  chuti  k  životu.  Květy 
jejich,  dosud  v  listech  skryté,  veliká  poupata  deroucí  se  k  světlu, 
vzduchu,  na  mne  působila  zázračně.  Dívám  se  na  ně,  na  jejich  tmavo- 
fialovou  dráždící  barvu,  a  cítím  se  silnou,  statnou. 


Digitized  by 


Google 


670  Staia  Pavlova: 

Čtvrtek^  21.  února. 

Milá,  nezapomenutelná  hodina!  Ne,  je  to  mamo,  třeba  v  srdci 
kvetla  láska  k  všelidstvu,  přece  jen  cit  vlastenecký  zaset  je  ncjhtoubéji. 
Vypěstovali  a  zaseli  jej  ve  mně  učitelé,  odchovaní  dobou  kvasu 
a  probuzeni,  narození  v  době,  kdy  řev  českého  lva  budil  české  děti 
z  dřímoty.  Vysvětlovala  jsem  děvčatům  „Tři  doby  v  zemi  české*. 
Láska  k  vlasti  a  dětem  konala  zázraky.  Lpěly  na  mých  rtech,  oči 
jim  zářily,  a  já  pohnutím  sotva  slz  jsem  se  zdržela.  Podobně  bylo 
mi  minule,  kdy  improvisovala  jsem  výklad  k  Čechově  „Dagmaře". 
Nadšení  mne  uchvátilo  a  strhlo  také  moje  děti.  Pravá  revoluce  se 
strhla,  když  jsem  chtěla  ukončiti.  Předržely  jsme  hodinu,  a  ještě  se 
jim  domů  nechtělo.  Vím,  že  podle  těch  nahoře  „Dagmar"  „nepatfí" 
do  školy,  ale  moje  nitro  mi  povídá,  že  zušlechtf  duší  dětskou  více, 
než  sto  knih  školních. 

Pátek,  22.  února. 

Byl  hezký  dnešní  večer.  Poměr  můj  k  Máši  zajel  do  kolejí 
hřejivého  přátelství.  Vracely  jsme  se  spolu  z  nádraží.  Zmínila  jsem 
se  několika  slovy  o  nevšedních  schopnostech  si.  S.  A/Učení  Mašino 
mne  přimělo,  že  jsem  se  po  ní  ohlédla.  Zšedlé  oči  podezřele  se  za- 
modraly  a  zlověstné  plaménky  každým  okamžikem  vyskočily,  aby 
znovu  pohasly.  „Zase  jste  nesnesitelná,''  zašeptala.  Neprosila  jsem 
jako  druhdy.  „Je  mi  líto,  slečno,"  odvětila  jsem  bez  bolesti.  Kroky  za 
mnou  ztichly ;  Máša  obrátila  se  opačným  směrem.  Jak  jí  mám  rozumět? 
Což  mne  má  tolik  ráda,  že  již  pouhá  zmínka  o  někom,  jenž  mi  je 
milým,  ji  zabolí? 

*        ♦        • 

Večer  líčila  jsem  svoje  sny,  rozpřádala  plány  do  budoucna,  na- 
děje dýchala  z  každého  slova.  A  Máša  byla  tolik  smutná. 

„Podívejte  se  mi  do  očí;  ráda  bych  věděla,  co  v  nich  dnes 
máte,"  řekla  jsem  jí.  „V  mých  očích?  Záplavu  smutku."  Zlíbala 
jsem  její  oči,  ale  smutek  z  nich  neodcházel.  „Ach  ne,"  zahovořila, 
„tecf  teprve  vidím  svoje  osamocení.  Vy  nejste  a  nebudete  mojí,  máte 
tolik  za  mne  náhrady.  Ach  co,"  pohodila  hlavu,  „beztoho  nebudu 
dlouho  živa.  Ve  třiceti  letech  umhi,  jistě  umřu;  nechci  vidět  svét 
v  šedi.  A  pro  těch  několik  let,  jež  mi  ještě  zbývají,  starati  se  nějak? 
Ne,  já  chci  žíti  volně,  den  ze  dne,  já  nebudu  jezevcem." 

Ale  brzy  opustila  ji  energie  a  smutek  se  vrátil:  „Ach,,  mít,  mít 
někoho  plně  pro  sebe,  vědět,  že  mi  náleží,"  zatoužila.  „Je  hrozné, 
dívám-li  se  na  poušf  budoucna.  Ale  není  možno  věřit,  a  v  tom  je 
nynější  smutek."  Neměla  jsem  slov  k  jejímu  uklidnění;  přitulila jsem 
se  k  ní  a  hlavu  u  hlavy,  ruku  v  ruce,  šfastně  jsme  usnuly. 

Neděle,  24.  února. 

Za  počasí,  že  —  jak  se  říká  —  by  člověk  psa  nevyhnal,  vyšla  jsem 
si  na  procházku.  Sněžilo  se,  vítr  házel  m.i  spousty  sněhu  do  obličeje. 
Kráčela  jsem  sama  pustým  krajem,  v  němž  stěží  na  několik  kroků 
předměty  jsem  rozeznala.  Chodím  ráda  v  bouři,  větru  nebo  z  jara, 
kdy  se  strání  zurčí  vody,  praskají  ledy,  ráda  procházím  krajem  v  žáni 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  671 


letního  dne  a  v  hustých  mlhách  podzimu.  Táhne  mne  k  sobě  křišťá- 
lový vzduch  zimy,  ale  jsem  lhostejná  k  průměrným  dnům.  Spěla 
jsem  hrdě^  vítězně  větru,  metelici  vstříc.  Nikde  ani  živé  duše.  Ko- 
nečně potkala  jsem  stařenku,  jež  podívala  se  na  mne  soucitně ;  snad 
myslela  si,  že  nutnost  vyhnala  mne  do  nepohody.  A  já  jí  v  duchu 
řekla:  Mne  nelituj,  mně  je  dobře,  nikdy  nebyla  jsem  šťastnější, 
silnější,  sebevědomější,  než  v  posledních  dnech,  kdy  stala  se  moje  duše 
pustou  plání.  Nemiluji  nikoho,  nevěřím  v  nic,  a  přece  jsem  skorém 
šťastna.  Šťastna  svoji  silou  a  svobodou. 

Vrhnu  se  v  bouř  života  a  půjdu  jako  dnes  hrdě  a  vítězně, 
chráněna  pravdou  a  rozumem.  Nelekám  se  metelice,  naopak,  dnes, 
když  slunce  vysvítilo,  stýskalo  se  mi  po  ní. 

Ztratila  jsem  mnoho  na  dosavadní  cestě,  a  divím  se,  že  víra, 
jež  tolik  roků  mne  ukolébávala,  nezanechala  v  duši  větší  pustoty. 
Dnes  připadá  mi  planým  výhonem  na  mladém  stromku,  jejž  sadař 
Rozum  oklestil. 

Když  četla  jsem  „Cesty"  Kunteho,  muže,  jehož  vážím  si  pro 
jeho  sílu,  chápala  jsem  velikost  boje  mezi  vírou  a  rozumem,  mezi 
osvětou  a  starým  Bohem,  ale  byla  mi  cizí  jeho  bolest. 

Moje  ztráta  nebyla  tak  těžkou.  Pravda,  trpěla  jsem  dosti,  cítíc, 
že  ji  ztrácím,  ale  bolest  moji  způsobila  touha  po  Pravdě.  Když  pak 
poznala  jsem,  že  okleštění  u  jiných  tak  bolestné  se  zdařilo,  necítila 
jsem  bolesti,  netrpěla  jsem,  ale  bylo  mi  volno,  jako  by  se  mne  okov 
spadl.  Nechápu,  že  má  ještě  přívržence  ona  víra,  jež  na  tak  slabých 
základech  je  zbudována,  jež  nemůže  ničeho  dokázati,  v  niž  musí  se 
jen  věřiti,  čemuž  vzpírá  se  každý  jen  poněkud  vyvinutější  rozum. 
Miluji  Krista  pro  velikost  jeho  zásad,  dle  nichž  chci  se  vždy  říditi; 
zbožňuji  jej  jako  člověka  a  uráží  mne  jeho  znesvěcování. 

„Nespusť  se  nikdy  Boha;  kdo  se  ho  nespustí,  toho  Bůh  ne- 
opustí," říkají  mi  rodiče,  lidé  dobří,  prohloubení  stykem  s  přírodou, 
lidé,  jejichž  Bůh  je  dobrý,  starostlivý  tatíček,  a  nevědí,  že  odcizila 
jsem  se  jejich  Bohu,  ale  že  toužím  milovati  jiného,  mocného,  Neru- 
dova boha,  a  že  přece  jsem  teď  hodnější,  než  kdy  jindy. 

Nespoléhám  se  již  na  zpověď,  vlastní  svědomí  je  mi  soudcem; 
neodřikávám  již  mechanicky  dlouhé  řady  modliteb  a  miluji  více, 
hlouběji  cítím  a  chápu  učení  Kristovo  než  dříve.  Buďte  uklidněny,  duše 
drahé.  Vaše  dcera  Vás  nezklame,  bude  Vaší  chloubou  a  oporou 
v  stáří.  — 

Byla  krásnou  dnešní  moje  procházka.  Netíží  mne  samota,  sama 
ji  vyhledávám;  štěstí  svoje  hledám  teď  pouze  ve  své  duši.  Vracela 
jsem  se  silná,  sebevědomá,  s  vítězným  úsměvem  v  lících.  Slunce 
svítilo,  zvony  zněly,  a  mně  se  zdálo,  že  slaví  se  mnou  vzkříšení. 
Nikdy  neměla  jsem  hezčí  neděle.  Jen  chutě  ku  předu,  do  boje  se 
životem.  Budu  vítězkou,  vždyť  jsem  volná  a  svobodná! 

Úterý,  26.  února. 

Mám  ve  tfídě  několik  dívek,  jež  mi  jsou  drahé.  Lnu  k  nim, 
jsem  jim  přítelkyní,  sestrou.  Tuší,  vyciťují  moji  lásku  a  dávají  se  mi 


Digitized  by 


Google 


672  Stasa  Pavlova: 


celé.  Někdy  bývají  taková  němá  vyznání  vzájemné  lásky  prame- 
nem blaha. 

A  dnes  mi  z  nich  jedna  vyšla;  čemé  oči  Fandiny  již  se  na 
mne  zpytavě  nezahledí,  a  možná,  že  ta,  jež  mne  milovala,  stane  se 
mi  nepřítelkyní.  Odcizí  mně  ji  nepříznivý  svět  Co  bolesti  je  v  každém 
loučeni  I 

Učila  jsem  dnes  dějepisu  a  na  řadu  přišel  nešťastný  Otakar  11. 
Rozum  neschvaluje  jeho  jednání,  a  přece  chvěl  se  mi  hlas,  do  očí 
draly  se  mi  slzy,  když  líčila  jsem  smrt  slavného  hrdiny.  Kdybych 
tak  mohla  svobodně  se  rozhovořiti,  ale  to  musím,  musím  jíti  vy- 
šlapanou stezičkou,  držeti  se  osnovy,  zabíjeti  čas  a  učiti  věcem,  jež 
děti  moje  již  po  třetí  slyšil 

Čtu  Zolovu  „Pravdu*,  jsem  rozechvěna,  převádím  poměry  fran- 
couzské na  naše  a  chápu,  co  nás  dusí  a  ubíjí.  Divím  se,  jak  mohla 
jsem  lkáti,  když  je  tolik,  tolik  práce,  když  všude  je  navaleno  obrov- 
ských balvanů,  jež  nás  rdousí  a  zahrabávají  v  bahno. 

Poznávám  malichernost  svých  nářků  proti  těmto  horám  bolesti. 
Jsem  částí  celku  a  vím,  že  nebude  šťastným  myslící  jednotlivec,  dokud 
nebude  lidstvo  obrozeno.  Není  možno,  aby  zdravou  byla  částka 
těla  v  základech  chorobného.  Co  s  výkřiky?  Pracovat,  rvát  se,  ne- 
ustoupit ani  o  krok,  pracovat  do  úpadu  pro  ty,  již  po  nás  přijdou, 
aby  byli  šťastnějšími.  —  —- 

Půjčovala  jsem  knihy.  Neznám  většího  nesmyslu,  než  dospívající 
dívky  krmiti  báchorkami  tolik  odlišnými  od  života.  Hodné,  chudičké 
dívčiny,  pro  něž  Bůh  posílá  prince,  a  jež  za  svoje  modlitby  vozí  se 
na  smaragdovýc})  jezírkách  po  dlouhém  boji  s  nejhroznějšími  čaro- 
dějnicemi. Takové  knihy  nám  mají  vychovati  budoucí  národ?  Místo 
aby  dívky  byly  připravovány  na  život,  zasvěcovány  v  jeho  tajnosti, 
stlačuje  se  rozum  jejich  na  úroveň  dítěte  sedmiletého.  Děvčata  s  hla- 
vou přeplněnou  báchorkami  přijdou  do  hluku  továrního,  do  života, 
jenž  se  k  nim  nechová  pohádkově  —  a  výsledek?  Nepřipraveny, 
nezkušeny  padnou  za  oběť. 

Středa,  27.  února. 

Pravdo,  veliká,  svatá  Pravdo,  vítězně  táhneš  v  moji  duši.  Ty's 
oním  světlem,  sluncem,  po  němž  jsem  prahla.  Jak  se  mi  zdá  vše 
tecf  nepatrným!  Moje  touha,  láska  Slávova,  co  je  to  vše?  Půjdu  za 
Tebou  vždy  a  všude.  Co  předcházelo,  musilo  přijít,  abych  našla 
Tebe!  Nic  mne  neuspokojilo,  k  sobě  nepřipoutalo,  jen  Ty  jediná, 
veliká,  svatá.  Jak  jinak  jeví  se  mi  život  i  lidé  s  malichernými  svými 
zájmy  a  cíli!  jen  podle  Pravdy  budu  je  nyní  ceniti.  Ona  je  vším, 
před  ní  se  skláním  v  pokoře,  vše  ostatní  je  lží,  v  níž  i  já  vyrůstala. 
Teprve  teď  se  sebe  stírám  špínu,  a  místy  probleskuje  ryzí  kov. 
Zasvěcuji  se  Ti,  veliká,  svatá  Pravdo,  v  zápalu,  zbožném  zanícení, 
s  přesvědčením  a  vědomě. 

Přenesla  jsem  se  již  přes  největší  vlnu,  teď  snad  již  mohla 
bych  tě,  denníčku  můj,  uzavřít.  Ale  ne,  ještě  nechám  vlnám  biti, 
ještě  je  zachytím,    než    v   hladinu  se  zkolébají.   A  potom?   Potom 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  573 

nové    vlny,    nové  bouře,  snad  větší  minulých.  Život  —  nekonečné 

moře věčné  vlnění.   Nahoru,   dolů,   menší   a  zase    velké  vlny 

pohazují  lidským  míčem.  Břehu  neviděti,  vlny  jej  zakrývají.  Někdy 
nám  zdá  se  vzdáleným,  a  najednou  zrádná  vlna  vyhodí  člověka  na 
něj.    Jedním    břehem  narození  —  druhým  smrt  —  a  mezi  nimi  stálé 

vlny. 

Nemám  již  ráda  hor!  Je  v  nich  vidět  pouze  nebe;  miluji  prů- 
lomy mezi  nimi,  poněvadž  jimi  hledím  do  světa,  v  němž  chvílemi 
světlo  bleskne.  Je  to  jen  na  výšinách,  jako  když  planou  ohně  filipo- 
jakubské,  a  všude  jinde  čirá  tma.  Při  horách  zvláště.  V  našem  Žalove 
jsou  kopce  neosvětlené,  tmavé,  a  tím  větší  tma  je  v  údolí.  My  jdeme 
s  Mášou,  svítíce  si  bludičkami,  jež  nám  každé  chvíle  zhasnou.  Zů- 
stane za  námi  světlý  proužek,  anebo  jej  pohltí  tma? 

Čtvrtek,  28.  února. 

Máša  moje  miluje  mne  stále;  běda  tomu,  kdo  by  mi  ublížil, 
ale  zle  také  s  tím,  kdo  by  mne  měl  rád! 

Nesnese  slov  o  mé  lásce  k  Macharovi,  ale  objednala  si  všechny 
jeho  spisy.  Řekla  mi:  „Byla-li  naše  láska  láskou,  pak  věřím,  že 
přetrvá  vše,  a  Vy  se  mi  vrátíte,  i  když  ve  svět  se  vaše  duše  rozletí." 

Mášo,  učitelko  moje,  sotva  se  asi  dočkáš  mého  návratu.  Já  se 
nevracím,  naopak  mne  síla  prudší  laviny  žene  v  před  .  .  .  dívám 
se.  dívám,  ohlížím  po  Tobě,  srdce  volá.  slyším  i  Tvoje  výkřiky,  ale 
vůz  osudu  nezastavuje.  Ty  nedovedeš  se  oddat,  splynout  úplně,  Ty, 
nevyčítám,  ale  byla's  mi  křišťálovou  stěnou,  na  níž  naráželo  moje 
srdce  vřelé. 

Pátek,  1.  března. 

Celý  můj  nynější  život  proniknut  je  touhou  po  Praze.  Toužím 
po  proudu  jejího  života,  po  vnitřním  silném,  duševním  vření.  Každou 
chvíli  bleskne  přede  mnou  její  obraz  —  každá  vzpomínka  vyvolá 
tisíce  jiných.  Miluji  její  úzké,  klikaté  uličky  s  bizarními  ozdobami 
na  domech  i  široké,  nádherné  třídy,  lesknoucí  se  přepychem.  Miluji 
tiché,  šedé  dvory  university,  na  nichž  duní  kroky  osamělých  chodců 
a  jež  jindy  včelínům  se  podobají. 

Těžko  vypočítávat!  Miluji  ji  celou  se  všemi  koutky,  skvrnami 
a  hříchy.    Praho  moje! 

Sobota,  2.  března. 

Vrátila  jsem  se  z  hospodyňské  školy;  tam  nejsem  doma,  tak 
docela  doma  jako  ve  své  třídě.  Dívky  jsou  již  velké,  duše  jejicb 
není  plastickou  a  těžko  vzbuditi  v  nich  jiskru  zájmu  pro  něco  vzne- 
šenějšího. Je  to  škola  směřující  k  výchově  hospodyně  a  ne  ženy! 
Ostatně  takovými  továrnami  na  hospodyně  a  paničky  jsou  všechny 
naše  dívčí  školy.  Kláštery  zase  lisují  srdce  a  mozky  našich  dívek. 
Jak  jinak  líbí  se  mi  v  mé  třídě.  Dnes  zašla  jsem  si  k  Mistrům: 
Husovi,  Milici  a  Jeronýmovi.  Také  za  Václava  IV.  ručím,  že  je  dnes 
mým  děvčatům  ze  všech  dosud  probraných  panovníků  nejsympatič- 
tějším. Och,  učitelka  může  mnoho  1   A  já  bych  chtěla,  aby  nad  Če- 

43 


Digitized  by 


Google 


574  Stasa  Pavlova: 

chámi  zaplála  záře  osvěty  a  rozumu,  jímž  by  Čechové  vítězili,  jako 
druhdy  třeskotem  zbraní  válečných.     Utopie,  krásný  sen  jara! 

Tma,  tma,  ale  přece  ne  úplná;  věřím,  že  národ  můj  slaví  již 
své  rorate. 

Neděle,  3.  března. 

Máme  ve  velikém  květináči  zasazenou  dracenu.  Miluju  ji  pro 
tmavou  její  zeleň ;  miluju  ji,  jako  miluju  mladou,  skrytou,  jen  jen  co 
nepropukávající  sílu  jara.  Cítím  ji,  přechází  ve  nme,  je  mi  potěšením 
pozorovati  přechod  zimy  v  jaro.  Proč  tedy  nemiluji  prvního  dětství 
člověka?  Je  v  něm  tolik  slabosti,  potřebuje  jiných,  a  já  mám  ráda 
sílu.  Mám  jí  v  sobě  tolik !  Jest  jako  elektřina,  hledí  se  vybíti,  a  nikde 
nenalézá  hromosvodu.  A  síla,  táž  síla,  na  niž  jsem  hrdá  a  jež  by 
mi  mohla  prospěti,  bude  snad  ostřím,  jež  odrazí  se  proti  mně,  zničí 
a  spálí  mne. 

Pondělí,  4.  března. 

Přece  jen  byl  dnešek  krásný!  Večer  chodily  jsme  s  Mášou 
zimní  krajinou  pod  modrým  nebem  a  chvějícími  se  hvězdami.  Bylo 
mi  dobře  v  její  blízkosti;  jsem  klidná  u  ní,  nemám  již  onoho 
chvění,  bolesti  a  citu  vřelé  lásky.  Vřelé,  ale  klidné  přátelství  nás 
víže. 

Střezinova  hora  koupala  se  v  mlhách,  v  pozadí  černaly  se 
kopce,  větve  skláněly  se  pod  tíží  sněhu,  a  mé  oko  přitahovaly  veliké 
rovné  sněhové  plochy.  Miluji  je,  zvláště  když  tonou  na  obzoru 
v  mlhách  a  já  si  mohu  přimysliti,  že  táhnou  se  do  nekonečna . . 
Proto  miluji  také  rovné  železniční  tratě,  utíkající  do  daleka,  kam 
i  mne  touha  zve. 

Odra  hučela  a  zachumelenými  domky  Žalova  probleskovala 
světla.  U  země  zima,  ale  obloha  již  vydechovala  jarem,  které  k  ni 
uteklo  se  Střezinovy  hory,  jež  dnes  mračila  se  Moranou.  Vedly 
jsme  se  za  ruce  jako  dvě  děti;  srdce  bila  v  stejném  tempu,  duše 
v  porozumění  se  slévaly  v  jednu,  a  několik  slov  povědělo  více,  než 
jinému  řada  vět.  Časem  mihly  se  mimo  sáně,  a  já  přivírala  oči,  aby 
mi  nezmizela  představa  ruských  trojek.  Zdálo  se  mi,  že  jsme  na 
Rusi,  že  jdeme  stepí,  volny,  svobodny,  bez  záští  a  nároků,  a  přece 
plny  lásky.  Máša  jemně,  lehounce  poznamenala:  „Myslila  jsem  si 
teď,  jak  byly  všechny  naše  spory  malicherný!"  Vřelé  stisknutí  bylo 
jí  odpovědí. 

Úterý,  5.  března. 

Sypalo  se,  a  pod  mými  okny  šel  průvod  pohřební.  Tmavé  po- 
stavy, posypávané  vločkami  sněhovými,  podivně  odrážely  se  od  bě- 
lostné plochy.  Líbil  se  mně  milý  ten  obrázek,  z  něhož  žádný  smutek 
na  mne  nezavanul. 

Smrt  přijde,  přijít  musí,  aby  svět  se  dále  zachoval,  odvede  nás, 
a  obrátíme  se  v  prach,  z  něhož  nový  život  vzroste.  V  nových  by- 
linách dále  bude  žíti  moje  duše.  Nač  zoufati  tedy  ? 


Digitized  by 


Google 


z  denníku  učitelky.  575 

Čtvrtek,  7.  března. 

Žhavým  železem  pálí  mne  slova,  jež  napsal  Maupassant  v  úvodu 
k  Prévostově  „Manoně" :  „Ačkoli  staletá  zkušenost  dokázala,  že 
žena  bez  výjimky  jest  neschopna  každé  práce  skutečně  umělecké, 
nebo  skutečně  vědecké,  usilují  za  dnešních  dnů  o  to,  aby  nám 
vnutili  ženu-lékaře  a  ženu-politika."  Tato  slova,  před  lety  prone- 
sená, dosud  nebyla  vyvrácena,  dosud  leží  na  nás  jejich  kletba.  Ženy, 
ženy,  což  jí  nesvrhneme? 

Toužívám  vrhnouti  se  na  studium  vědecké  věnovati  mu  život 
a  dokázati,  že  nejsme  stvořeny  pouze  k  lásce  a  k  mateřství,  ale  že 
schopny  jsme  práce,   již  jen  mužům  přičítají. 

Ale  já  ještě  vyrostla  v  dobách  otroctví,  můj  duch,  ač  touží  ke 
hvězdám  a  chtěl  by  býti  orlem,  ubohou  jenom  jest  pěnkavkou.  Celá 
desítiletí  ještě  potrvá,  než  svrhneme  se  sebe  otrocké  jařmo,  v  něž 
nás  muži  ukovali.  Celá  desítiletí  uplynou,  než  roditi  se  budou  ženy 
svobodné,  volné  a  hrdé  s  vyvinutým  rozumem,  s  nároky  na  rovná 
s  muži  práva.  My  jen  můžeme  cestu  jim  upravovat,  trny  olamovat 
a  kameny  odhazovat. 

Za  neschopné  opovažují  se  prohlašovati  nás  muži,  kteří  utloukli 
v  nás  každou  jiskru  nadání,  kteří  přikovali  nás  ke  svým  krbům,  tam 
laskali  se  s  námi,  o  naše  práva  nás  zatím  olupujícel  Konečně  se- 
slabena  je  naše  k  nim  láska,  protíráme  si  ospalé  oči,  utíkáme  z  te- 
plých jejich  postelí  a  vrháme  se  do  chladu,  větru  a  bouře. 

My  nejsme  jen  k  lásce  a  mateřství!  Jsou  veliké  oba  tyto  dle, 
■ale  my,  které  necítíme  se  k  nim  povolány,  domáháme  se  rovno- 
cennosti s  vámi,  muži  a  domáháme  se  jí  i  pro  ty,  jež  vaše  krby 
střeží. 

Sobota,  9.  března. 
Vlny,  vlny  zase  mnou  pohrávají!  Dávno-li  tomu,  co  v  prachu 
Jcořila  jsem  se  Pravdě  a  Rozumu  a  podrobila  si  vše?  A  teď  kdesi 
v  koutku  duše  vzepřely  se  nepat.mé  city  a  že  nebudou  a  nebudou 
poslouchat.  Tvrdí,  že  jejich  pánem  jest  jenom  Mládí ...  Co  těm 
neposedům  řekne  šedivý  Rozum? 

Neděle,  10.  března. 

Jak  otupí  člověka  bolest,  stále  se  cpakujfcí!  Kdyby  byl  dnešek 
přišel  přede  dvěma  měsíci,  byla  bych  svíjela  se  bolestí,  a  dnes  — 
jsem  klidná. 

Dosud  nikdy  nemluvily  jsme  s  Mášou  o  lásce  pohlavní,  dnes  jsme 
na  ni  narazily.  Přiznala,  že  věří  v  lásku,  že  sklání  hlavu  před  její 
velikostí,  že  snad  dovedla  by  i  milovat,  ale  že  se  nikdy,  nikdy  nevdá ! 
Nezaprodá  své  svobody,  a  hlavně,  bojí  prý  se  zevšednění. 

Její  minulost  byla  mi  neznáma,  nikdy  jsem  na  Máši  nevyzvidala, 
až  dnes  sama  mi  ji  odhalila.  Její  vyznání  znovu  otočilo  nožem  ve 
staré  mé  ráně.  Což  každému  dopřáno  je  poznati  štěstí  lásky,  a  jen 
já  jsem  vyloučena? 

Zoufalá  bolest  rvala  mne  v  nitru,  celý  svět  byl  mi  nepřá- 
telským, cizím.   Podruhé  prodělávala  jsem  křížovou  cestu  ze  Šárky. 

43* 

Digitized  by  LjOOQIC 


576  Stasa  Pavlova: 


Jenom  na  sebe,  na  svoji  chudobu  duše  jsem  myslila,  a  teprve  po  nej- 
prudší bolesti  dostavila  se  muka,  způsobená  žárlivostí.  Tedy  proto, 
proto  nemohly  jsme  se  sejít.  Ona  žila,  její  krev  již  vytryskala,  ona 
hledala  přátelství,  zatím  co  já  toužila  po  lásce. 

Sobectví  mne  ovládlo,  těžký  prodělávala  jsem  boj.  Konečně 
setkaly  se  ruce  naše  ve  vřelém  stisknutí,  jímž  pověděla  jsem  jí,  že 
vzdávám. se  snu  o  lásce  a  nabízím  jí  klidné,  mírné  přátelství. 

Nezeptala  jsem  se,  zda  dosud  miluje,  nevím  tedy,  stojfm-U  na 
hřbitově  lásky,  nebo  na  jejím  spáleništi,  v  němž  ještě  jiskry  bych 
našla,  anebo  pohlížím-li  na  vír,  jejž  zakrývá  tráva  s  květy.  Teď 
chápu  Mašinu  lásku  k  volnosti,  nyní  rozumím,  proč  miluje  vše,  co 
v  dálku  prchá.  Mášo  moje,  neznesvětím  prozrazením  Vaši  lásku,  ač 
není  to  ani  možno.  I  kdyby  kalem  po  Vás  házeli,  Vy  zůstanete  ve- 
liká, čistá.  Několik  Vašich  slov  naučilo  mne  více,  než  stohy  knih. 
Vaše  láska  byla  velikou  tak,  jak  velikým  je  Váš  život! 

Úterý,  12.  března. 

Veliké  obrození  cítím  v  duši!  Chtěla  bych  mluviti  tisícem  ja- 
zyků, vládnouti  hromem,  šumotem  lesů,  hukotem  bystřin,  příbojem 
mořských  vln,  abych  mohla  vysloviti  svoje  city. 


Nebylo  možno  psáti  dále.  Neznámá  síla  vyhnala  mne  z  dusného 
pokoje,  kde  stěny  se  sestupovaly,  křiklavě  malovaný  strop  mne  drtil. 
Ven  do  polí  jsem  utíkala.  Ale  ani  tam  nebylo  mně  lépe.  Hlava  mi 
třeštila  a  celou  bytost  stravoval  plamen  touhy  po  Největším  .  .  . 

Kde  je  Ono  ?  Je  jím  práce  posvěcenou  rukou  genia  vytvořená, 
či  sila  přírody  světy  tvořící?  Jak  ubohá  jsou  moje  slova!  Kdo  vyčte 
z  nich  moji  bolest,  kdo  pochopí,  že  v  nich  vložena  je  celá  moje 
duše  .  .  . 

Prchala  jsem  zasněženým  krajem,  prchala  sama  sobě  a  svým 
myšlenkám,  a  podivno  I  Hory,  jež  jsem  milovala,  jež  mne  přitahovaly, 
dnes  hrozivě  mračily  svá  čela.  Krajina  připadala  mi  drobná,  mini- 
aturní, i  se  svými  lesy  a  kopci  a  s  napiatou  nad  ní  blízkou,  modrou, 
jenom  na  západě  žloutnoucí  oblohou.  Ze  všeho  čišel  vzdor  a  setkával 
se  s  mým! 

A  lidský  červ,  jenž  zdál  se  skvrnou  na  bílé  pláni  vrchu,  se 
vzpíral,  toužil  .  .  . 

Ty  Neznámý,  jenž  zasel  jsi  mi  v  duši  zrnko,  z  něhož  bouře 
vyklíčila,  Ty  jistě  víš,  co  děje  se  ve  mně,  a  jsem-li  slabou,  proč 
takou  silou  zničiti  mne  chceš? 

Ty  Neznámý,  jejž  tak  ráda  Bohem  bych  pojmenovala,  nedrf 
mne  pro  moji  hrdost,  smiluj  se,  učiň,  bych  poznala  Velikosti 

Prosby  linou  se  mi  z  duše,  ač  prve  v  tvář  jsem  se  Ti  rouhala. 
Sílo  neznámá,  věřím  v  Tvoje  smilování. 

Jsem  nyní  volna,  svobodna,  zbavena  vší  přítěže,  a  touhou  mojí 
jedinou  je  poznání  Velikosti.  Ty  Sílo  věčná,  pomoz  mi,  kam  toužfm, 
dej,  aby  let  můj  byl  letem  orla,  nedopusť,  bych  vyčerpala  svoje  sDy 


Digitized  by 


Google 


z  dennfku  učitelky.  577 

krátkým  letem  drobného  opeřence.  Ty  budeš  vůdcem  na  mých 
cestách,  nebo  jinak — proč  jsi  mne  takovou  učinil,  Neznámý? 

Nejsem  jako  jiní,  neslibuji  Ti  za  Tvůj  dar  ani  den  života,  ach 
ne,  já  teprve  pak  chci  žít!  Nebo  je  touha  větší  cíle?  Ustanovil  jsi 
pro  mne  věčný  hon  za  vidinou?   Kdo  mi  odpoví? 

V  nedaleké,  ale  mně  přece  neznámé  vesnici  probrala  jsem  se 
z  blouznění.  Mráz  mi  tělem  projížděl  a  poháněl  mne  k  domovu. 
Přede  mnou  ležela  neveliká  sněhová  plocha,  za  ní  světla,  a  v  dálce 
bělaly  se  kupy  sněhu,  naše  hory.  Byly  malé,  nepatrné,  pouhé  kupy 
sněhové,  a  já  toužila  vystoupiti  vysoko,  přehlédnouti  svět  a  letěti, 
letěti  bez  přestání  nekonečným  Vesmírem. 

Středa,  13.  března. 

Jak  dovedou  sbičovat  lidé,  již  nejvíce  nás  milují !  Máša  a  Sláva  I 
Oba  mne  chtějí  celou,  a  žádný  z  nich  nechce  uvěřit,  že  možná  je 
dvojí  láska  veliká  a  mocná,  láska  ku  dvěma  bytostem,  a  přece  je- 
diná. Blíží  se  velikonoce.  Sláva  prosil,  zda  smí  přijeti,  Máša  hrozila 
hněvem,  věčným  hněvem,  pak-li  že  jej  přijmu.  Co  teď? 

Věřila  jsem,  že  láska  Slávova  je  větší,  že  více  uvěří  —  a  odpustí. 
Vroucím  listem  vylíčila  jsem  mu  svoje  postavení,  neuvěřil. 

Žádá  rozhodnutí  mezi  ním  a  Mášou  —  chvíle,  již  stále  jsem 
oddalovala,  neodvratně  se  přiblížila.  Bláhový  byl  můj  sen  o  vzájemném 
přátelství.  Teprve  teď  chápu  jeho  nemožnost,  před  níž  jsem  dříve 
oči  přivírala. 

Neumřela  tehdy  v  lednu  moje  láska,  ale  smrtelnou  ranou  byla 
zasažena.  Od  té  doby  umírala,  umírala 

Tehdy  ztišila  se  trochu  hladina,  dnešní  dopis  Slávův  byl  ka- 
menem, jenž  ji  znovu  rozčeřil. 

Rozhodnutí  moje  stalo  se  neodvratnými  Ale  láska  k  oběma 
srostla,  byla  —  jak  jsem  již  před  dvěma  měsíci  dobře  tušila  —  dvěma 
květy  na  jediném  stonku.  Stonkem  bylo  spříznění  duší,  vzájemné 
porozumění.  Vzdám-li  se  lásky  k  jednomu,  padá  tím  i  láska  druhá. 

Půjdu  světem  sama,  odrážejíc  si  bolest  výčitek.  Píši  tato  slova 
s  klidem,  a  je  mi  asi,  jako  když  mluví  se  o  nemocném,  jenž  vy- 
padá zdravě,  že  zemře ;  okolostojící  nevěří,  a  když  z  něho  vyjde  duch, 
jsou  jako  bleskem  zaraženi. 

Blesk,  jenž  zapálí  můj  klid,  přijde,  tuším  jej,  a  s  ním  veliká, 
zžírající  bolest.  Čekám  ji,  čekám  ránu  a  připravuji  se  na  ni.  Ponesu 
ji  zmužile,  vždyf  zbývají  mi  ještě  děti,  i  chladné  družky-knihy.  Čeká 
mne  práce,  odvalovánf  odvěkých  balvanů.  Teď,  kdy  plně  pochopila 
jsem  svůj  úkol,  teď  nevzdám  se  bolesti.  Je  veliké  býti  učitelkou. 
Život  učitelky  je  větší,  obětavější,  než-li  život  matky.  Co  odříkání  je 
v  něm!  Co  lásky  zasévá  žena-učitelka  —  a  co  nevděku  sklízí! 

Vyčítám  si,  že  zranila  jsem  dva  životy,  ale  viny  napraviti  ne- 
mohu .  .  .  Odpustíte  mi? 

Cesta  rovná,  bílá  táhne  se  přede  mnou.  Po  ní  půjdu  hrdě, 
osaměle,   bez  slzy,  s  horečnou  svojí  touhou,   lhostejná  k  životu,  za 


Digitized  by 


Google 


578 


Stasa  Pavlova:  Z  denníku  učilelky. 


nějž  nikdy,  nikdy  neděkuji.  Potkám  snad  jiné  osamělé  chodce,  půjdou 
tiše,  zamlkle,  nebo  v  horečném  poženou  se  chvatu. 

Nelituji  ničeho,  nenaříkám,  nevolám  lásky,  jež  se  vzdaluje,  jíž 
měla  jsem  tolik  a  již  rázem  ztrácím  .  .  . 

Mým  Bohem  bude  Pravda,  láskou  knihy,  děti,  širý  svět.  Nepo- 
hlížím  s  patra  na  ženy-matky,  ale  netoužím  také  býti  na  jejich  místě. 
Vždyť  i  v  přírodě,  ve  veliké  svaté  přírodě,  rozvíjejí  se  květy,  a  bývají 
nejkrasšími,  jež  jen  kvetou  a  kvetou.  Takovým  daří  se  lépe  o  sa- 
motě, na  nepřístupných  místech ;  pěstování  je  dusí.  Vrhnu  se  do 
knih,  studií,  v  prázdninách  rozletím  se  v  širý  svět;  život  můj  bude 
životem  ženy  osamělé,  hrdé,  životem  učitelky,  jež  každým  dechem 
náležeti  bude  dětem.  Budu  ohýbati  mladé  stromky,  rozdmychovati 
v  nich  jiskru  nadání,  a  vychovám  z  nich  statné  ženy  s  rozvitým 
rozumem,  matky  volných,  hrdých  žen  budoucnosti.  Tak  nevyzm' 
život  můj  hluše,  ale  rozvije  se  v  plný,  krásný  květ,  —  třebaže  bez 
plodů,  —  jenž  korunou  svou  hrdě  bude  ukazovati  ke  slunci,  k  jasu! 
Proč  naříkat,  proč  zoufat  tedy?  I  v  bolesti  věřím  ve  štěstí,  věřím 
plným  žárem  svých  jedenadvaceti  let.  Buď  zdrávo  mládí ! 


i.  i       m^ 


Digitized  by 


Google 


<cr; 


<^ 


.-^ 


'Í^.^=^^^ 


Josef  Holeček: 


Smailagič  Mého. 


štíhlé  gusle,  mužů  potěšení, 
moje  naříkání,  utěšení, 
tenký  smyčci,  dřevo  zimostráze! 
Těžko  tomu,  kdo  se  vámi  živí, 
kdo  se  živí  vámi,  brání  vámi, 
těžko  tomu,  kdo  půjčuje  na  vás! 
Těžko  trupu  pod  bláznivou  hlavou, 
dlouhé  pušce  ve  zbabělé  ruce, 
těžko  zlatu  na  nečistém  krku, 
drahým  šatům  na  zchátralé  bábě, 
těžko  panně  nebýt  milovanou, 
těžko  junu  panny  nemilovat, 
junákovi  těžko  vína  nepít, 
oslu  —  s  koňmi  na  veselku  jíti. 
Nyní  slyšte,  co  má  píseň  poví! 


Třicet  agů,  třicet  Kanidžanů 
v  krčmě  sedí,  víno  popíjejí. 
S  agy  bylo  čtyřicet  idagů 
ze  družiny  Hasan-paše  Tira. 
V  čele  seděl  Cifra  Hasanaga 
a  syn  bratra  jeho,  Mehmedaga. 

Agové  se  všichni  veselili, 
jen  ne  malý  Smailagid  Mého. 
Neveselil  on  se,  nehalasil, 
ani  nepil,  ani  nerozprávěl. 
Mlčí  Mehmed,  pod  sebe  se  dívá, 
táže  se  ho  ujec  Hasanaga: 
„Synovce  můj,  malý  Mehmedago, 


co  se  neveselíš,  nehalasíš, 
nechlubíš  se  sebou,  koněm  hnědým, 
nebo  někým  z  druhů  kolem  sebe?" 

„Milý  ujce.  Cifro  Hasanago, 

co  se  chválit,  holedbat  a  chvástat, 

známotě,  že  vlastní  chvála  smrdí !" 

„Mehmede  můj,  moje  dítě  drahé!" 

„Jak  mi  nebýt  toužným,  neveselým, 
když  mi  otec  vojovati  brání? 
Již  jsem  dožil  roku  dvacátého, 
ano  ještě  roku  nad  dvacátý, 
co  mne  otec  chová,  odchovává, 
ale  ještě  vojovati  nesmím. 
Nemůže  mne  otec  oželeti, 
nebof  má  mne  syna  jediného, 
a  bůh  dej  mu,  by  ni  toho  neměl, 
když  mi  nedá  s  muži  odtáhnouti, 
s  mrzáky  mne  doma  sedět  nutí ! 
Moji  táhnou  druzi,  vrstevníci, 
moji  sourostenci,  rovesníci, 
a  já  doma  dřepím  s  touhou  svojí, 
nebof  otec  táhnouti  mi  nedá. 
Neviděl  jsem  krve  junákovy, 
ani  sfaté  hlavy  kaurínovy, 
nebof  doma  dřepím  s  touhou  svojí. 
Smějí  se  mi  děvy  pro  Kanidži ; 
jestli  chodím  pod  okénky  jejich, 
říkají  mi  mladé  Kanidžanky: 
„Ženská  hlavo,  malý  Mehmedago, 


Digitized  by 


Google 


680 


Josef  Holeček: 


čemu  chodíš  pod  našimi  okny? 
Tobě,  chlapče,  vděčnější  by  bylo, 
kdybysi  byl  narodil  se  dívkou. 
Matka  by  tě  vychovala  stará, 
vychovala,  za  junáka  vdala, 
aby  ctí  tě  ozáiil  a  slávou!" 
Já  dám  výhost  otcovskému  statku 
a  se  vyclám  do  širého  světa; 
hledati  si  budu  hospodáře, 
který  do  své  přibere  mne  čety, 
nebude  mé  litovati  hlavy. 

V  carově  ho  hledat  budu  zemi. 
Marné-li  tam  hledání  mé  bude, 
hledat  budu  v  zemi  císařově, 
slyšelf  jsem  a  povídají  lidé, 

že  tam  dole  u  Karabogdana 
hospodář  je  jakýs  tuze  vzácný. 
Pero  generál  on  slově  a  má 
pobratima  Matu  kapetana. 
Na  bránu  kdo  zaklepe  prý  jejich, 
burf  si  pravoslavný,  nebo  Turčín, 
nikoho  prý  s  hanbou  neodbude, 
junáka  prý  nectně  neodžene." 

„Ó,  Mehmede,  moje  dítě  drahé  I 
Čtyřicet  aj!  uplynulo  roků, 
co  se  otec  tvůj  stal  pohlavárem, 
co  jej  učinili  buljubašou. 
Za  tu  dobu  ostaral  ti  otec 
a  se  z  buljubašství  poděkoval, 
načež  na  mne  buljubašství  vznesli. 
2daž  bys.  Mého,  buljubašství  přijal, 
zdaliž  bys  je  ode  mne  vzal  darem, 
-abys  vodil  četu  ozbrojenou, 
viděl,  kterak  junáci  si  vedou, 
kterak  svojí  nelitují  krve, 
ani  sfaté  hlavy  pravoslavné. 
Jestli  svolni  budou  Kanidžané 
i  verbíři  Hasampaše  Tira, 
já  pro  hodžu  pošlu,  hodža  přijde, 
zbudujeme  spolu  psaní  drobné, 
tobě  dáme.  Mého,  a  ty  vezma 
doneseš  to  psaní  do  Budína. 

V  Budíne  se  doptáš  na  vezíra, 
jenž  tam  carovým  je  náměstníkem, 
vezírovi  odevzdáš  to  psaní; 

do  bíle  je  pašovi  dej  ruky, 

ať  si  přečte,  co  mu  psaní  praví. 


af  si  přečte,  mílo  jemu  bude. 
Jestif  velký  vezír  přítel  dobrý, 
splní  tobě,  oč  ho  psaní  žádá, 
svoje  dá  ti  svolení  i  radu, 
a  ty,  chlapče,  budeš  buljabašou.'' 
Po  těch  slovech  obrátil  se  k  mužům : 
„Svolni-li  jste,  mladí  Kanidžané 
i  verbíři  Hasanpaše  Tiry, 
aby  Mehmed  byl  nám  buljubušou  ?'' 
„Svolni,  svolni,  kterak  nebýt  svolni  ? 
Vaši  staří  buljubaši  byli, 
stará  je  to  vaše  dědovina." 

Na  nohy  hned  aga  vstal  a  skočil, 
do  rudého  zahrnul  se  pláště, 
rovnou  nohou  spěchal  na  tržiště. 
Vyhledal  si  hodžu  Šuveriju, 
za  bílou  jej  aga  pojal  ruku, 
dovedl  ho  mezi  Kanidžany, 
po  bok  sobě  posadil  a  pravil: 
„Sedni,  hodžo,  piš  a  psaní  buduj  I"* 
Hodža  píše,  aga  předpovídá, 
a  když  hodža  drobné  dopsal  psaní, 
odevzdal  je  do  agových  rukou  ; 
Hasanaga  přeříkal  si  psaní, 
přečta  na  ně  udeřil  svou  peřeř. 
podal  pak  je  nejbližšímu  druhu, 
dobrý  druh  to  Pločič  Oručaga; 
i  on  na  ně  udeřil  svou  pečeť 
a  je  podal  nejbližšímu  druhu, 
dobrý  to  byl  přítel,  Pandžič  Husejn. 
I  on  drobné  přečetl  si  psaní, 
přečta  na  ně  udeřil  svou  pečeť 
a  je  podal  nejbližšímu  druhu, 
dobrý  druh  to  Ložinagič  Mého. 
I  on  drobné  přečetl  si  psaní, 
přečta  také  udeřil  svou  pečeť. 
Pašovým  pak  verbiřům  je  dali, 
všichni  viděli  a  schvalovali, 
všichni  na  ně  svoji  pečeť  dali. 
K  agovi  se  psaní  navrátilo, 
malému  on  dal  je  Mehmedovi, 
Mehmedaga  jedva  dočekal  se. 

Načež  děl  mu  Cifra  Hasanaga: 
„Tu  máš,  Mehmedago,  drobný 

mandát 
a  spěš.  Mého,  do  své  tenké  kuly, 
vyprav  se  a  osedlej  si  koně. 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


681 


Osmana  si  vezmi  bajraktara. 
Pozdrav  svému  starému  rci  otci, 
aby  ti  dai  otec  dovolení, 
na  dalekou  požehnal  ti  cestu." 

Na  veselé  Mého  skočil  nohy, 
áel  a  chvátal  do  otcovské  kuly, 
a  když  blížil  otcovské  se  kule, 
na  Osmana  volal  bajraktara: 
„Můj  Osmane,  otcův  bajraktare, 
vstaří  a  sedlej  koně  mejdanové, 
dalekátě  nastává  nám  cesta: 
do  Budína  jest  nám  putovati, 
vezfrovi  psaní  odevzdati.*' 

Zavolal  a  v  štíhlou  kulu  vešel, 
ke  starému  rovnou  spěchal  otci, 
na  šedou  jej  poceloval  bradu, 
otec  syna  na  junácké  čelo. 
Na  to  ptal  se  starý  otec  syna: 
„Synu  Mého,  co  to,  že  tak  záhy 
z  chladné  krčmy  do  kuly  se  vracíš? 
Snad  jsi  s  agami  se  nepovadil, 
nepřebral  jsi  ruměného  vína?" 

„Ani  jsem  ho  neokusil,  otč£, 
ani  s  agami  se  nepohádal, 
ale  řekli  mladí  Kanidžané 
i  verbíři  Hasanpaše  Tiry, 
abych  já  byl  novým  buljubašou, 
četu  vodil  do  bitvy  a  ohně.* 

„Svolni-li  jsou  k  tomu  Kanidžané  ?" 

„Agové  mi  všichni  hlasy  dali 
a  to  bílým  potvrdili  psaním." 

„Což  verbíři  Hasanpaše  Tiry?" 

^Verbíři  jsou  také  všichni  svolni." 

„Svolný-li  jest  ujec  Hasanaga?" 

„Hasanaga  prvý  o  tom  začal, 
sám  dal  hodžou  o  tom  sepsat  psaní. 
S  pozdravem  mne  k  tobě  posílají, 
abys  ještě  ty  dal  dovolení, 
na  dalekou  požehnal  mi  cestu." 

„Rád,  rád,  synu,  malý  Mehmedago, 
když  je  taká  vůle  Kanidžanů. 
Jdi,  Mehmede,  moje  dítě  drahé, 


jdi  a  oděj  nejlepším  se  rouchem 
a  zas  potom  před  otce  se  postav." 

Ušel  Mehmed  do  komnaty  malé, 
naděl  na  se  roucho  nejkrásnější, 
svátečně  se  vrátil  vystrojený, 
puškami  a  šavlí  ozbrojený. 

Načež  jemu  starý  pravil  otec: 
„Dej  mi,  Mého,  psaní  Kanidžanů, 
přečta  na  ně  udeřím  svou  pečef." 

Mehmed  otci  drobné  podal  psaní, 
otec  viděl,  co  mu  psaní  píše, 
a  svou  také  přidal  psaní  pečef: 
„Vlkovi  se  nedej  horákovi, 
na  horách  se  nedej  hajdukovi! 
A  slyš  ještě,  moje  dítě  Mého, 
neboť  brzy  před  vezírem  staneš, 
a  on,  vezír,  náš  jest  přítel  dávný. 
Jižtě  devět  uplynulo  roků, 
co  ho  Hšská  \láda  vypravila 
ze  Stambola,  místa  váženého, 
a  co  vezíruje  na  Budíne. 
Čehokoli  od  něho  jsem  prosil, 
ničeho  mi  vezír  neodepřel, 
ani  tobě  neodepře,  Mého. 
A  jdi  nyní,  moje  dítě  drahé!" 

Mého  otci  poceloval  ruku, 
otec  syna  na  junácké  čelo. 
Zatím  přišel  též  bajraktar  Osman, 
i  on  agu  v  ruku  poceloval, 
a  jej  aga  na  junácké  čelo. 
Potom  oba  za  ruce  se  jali, 
z  kuly  na  nádvoří  pospíchali. 
Na  nádvoří,  ejhle,  mramorovém 
koně  jejich  stoji  osedlaní. 
Vyšla  stará  Mehmedova  matka, 
donesla  jim  pušky  cifrované: 
„Jdi,  můj  synu,  provázej  tě  štěstí! 
Neštěstí  buď  pod  nohama  tobě 
jak  podkova  pod  kopytem  koně, 
ale  štěstí  předcházej  tě  všude 
jako  hvězda  jitřní  žárné  slunce. 
Tam  i  nazpět  provodiž  tě  štěstí 
k  otci  rodnému  i  staré  matce." 

„Ostaň  s  bohem,  moje  milá 

matko!" 


Digitized  by 


Google 


(j82 


Josef  Holeček: 


S  koně  brůny  zahovořil  Osmo: 
„Ostaň  s  bohem,  Mehmedova 

matko, 
nerodná  mi,  ale  jako  rodná  I 
Nebojím  se  vlka  ni  hajduka, 
šeH  vlci  mí  jsou  staří  známí, 
hajduci  se  vyhýbají  ruce, 
která  s  to  je  šavlí  muže  přetít, 
muže  přetít  i  pod  mužem  koně. 
Jinak  nevrátím  se,  leda  s  Mehem." 

Odjechali  oba  hraničáři, 
valnou  cestu  ten  den  urazili, 
do  Jasiky  sela  dorazili 
k  starostovi,  Vukašínu  tfauru, 
hospodou  chtí  zůstat  u  starosty. 
Krásně  byli  chlapci  uvítáni, 
krásně  na  té  hospodě  jim  bylo, 
ďaur  Vukašin  stoje  neusedl, 
žena  jeho  natáčela  vína 
do  bílého  rána  slunečného. 
Poslední  tu  číši  vyklopili, 
načež  sobě  koně  osedlali. 
Přistoupila  starostova  žena, 
oběma  jim  pušky  přinášela. 

Starosta  jim  koně  napícoval, 
hnědáka  jal,  ke  stupadlu  doved, 
malý  Mého  na  stupadlo  vstoupl, 
starostová  honem  přiletěla, 
měděný  mu  střemen  přidržela, 
Mehu  dala  pušku  cifrovanou, 
nádvorní  mu  vrata  otevřela, 
on  jí  za  to  maďarský  dal  dukát. 
Ještě  řekla  tfaurka  starostová: 
„Putuj  s  bohem,  milý  pobratime  I 
Dá-li  bůh  a  vraceti  se  budeš, 
opět  ke  mně  na  hospodu  zajdi, 
zas  mi  budeš  na  hospodě  milý." 

Koně  pobídli  a  vyjechali. 
Zase  valnou  cestu  urazili, 
večer  na  hospodu  dorazili 
ke  tfaurovi  Toronianu  Vuku, 
ve  vísce  jenž  slově  Veselíce, 
a  tam  byli  na  hospodě  druhé. 
Zas  jim  dobře  na  hospodě  bylo. 
I  tu  byli  krásně  uvítáni, 
obsluhováni  a  častováni. 


a  když  ráno  na  cestu  se  měli, 
ďauři  sami  osedlali  koně, 
ďaurka  dlouhé  přinesla  jim  pušky. 
Časně  ráno  odtud  vyjechali. 

Dojechali  na  hranice  zemské 
na  to  místo,  kde  je  GHna  voda, 
na  ní  most,  jenž  řetězy  se  spoušti; 
přejeli  ji  po  spouštěcím  mostě, 
načež  vjeli  na  Muhacké  pole, 
a  když  byli  v  polovině  pole, 
odtud  se  již  vidi  do  Budína. 

A  když  byli  v  polovině  druhé, 
divná  věc  tu  jim  se  ukázala : 
budínská  se  otevřela  brána, 
s  brány  spustil  se  most  na  řetězích 
na  dunajskou  vodu  na  studenou. 
A  tma  zdvihala  se  pod  oblaky, 
z  Budína  se  zdvihla,  zdvihala  se^ 
zahalila  Budín  hrad  i  bránu. 
Ze  tmy  zbrojný  vyvalil  se  zástup, 
těžký  zástup  vojenský,  sto  mužů, 
hrdinové  pašovi  to  byli. 
Za  zástupem  vojenským  jel  kočár^ 
povlečený  brokátem  až  k  zemi, 
ozdobený  střapci  hedbávnými, 
hedbávnými,  zlatem  vázanými. 

Jaký  panský  pozlacený  kočár! 
Okénka  má  z  dřeva  zimostrázu, 
zacloněná  drahým  zlatohlavem. 
Ale  někdo  ve  kočáře  kvílí, 
proklínaje  celý  Budín  bílý 
i  vezíra  na  budínském  hradě. 
„Hej,  dej,  bože,  aby  Budín  zhořel^ 
vezíra  car  oběsiti  kázal, 
že  je  na  mne  krutý,  nelítostný, 
vydává  mne  v  ruce  nevěřících 
proti  svaté  víře  Prorokově!** 

Mého  praví  svému  bajraktaru : 
„Slyšíš,  Osmo,  bohem  pobratime, 
kterak  někdo  ve  kočáře  kvílí? 
Milý  bože,  komu  zlo  se  děje? 
Zastavme  se,  Osmane,  a  stojme, 
postojme,  až  přiblíží  se  kočár; 
přišiknu  se  k  němu  na  hnědáku, 
otevru  mu  dvířka  pozlacená, 
podívám  se,  komu  zlo  se  děje." 


Digitized  by 


Google 


Smaiiagič  Mého. 


68a 


Když  se  blížil  kočár  pozlacený, 
Mého  „selam!"  po  turecku  zvolal. 
Též  tak  celý  odzdravil  mu  průvod 
a  jel  mimo  na  výborných  koních. 

A  když  dojel  kočár  pozlacený, 
dvě  v  něm  byly  zapraženy  brůny, 
klisny  arabské,  jak  víly  bílé ; 
z  kočáru  je  slyšno  naříkání. 

Mého  zdvihl  roušku  zlatohlavu, 
aj,  v  kočáře  panna  sama  jedna ! 
Kromě  panny  nikoho  v  něm  není, 
a  ta  panna  naříká  a  ptače. 

S  hnědáka  se  táže  Mehmedaga : 
„Panno  mladá,  při  svém  očním  vidu 
pověz  junákovi,  čí  jsi,  odkud, 
co  si  vedeš  tak  a  co  tě  trápí?" 

Z  kočáru  mu  odpovídá  panna: 
„Mladý  chlapče  na  junáku  koni, 
co  bych  ti  své  hoře  povídala? 
Kdybych  své  ti  pověděla  hoře, 
hoře  svého  bysi  zapomenul.** 

„Mluv  jen,  panno,  nebylo  by 

škoda." 
^Ze  starého  Budína  jsem  panna, 
Záim  Alibeg  můj  otec  slově." 

„Jaké  zlo  a  křivda  se  ti  děje?" 

„Děje  se  mi  zlo  a  křivda  těžká. 
Když  se  vezír  z  Cařihradu  vrátil, 
agové  ho  naši  uvítali 
s  poctivostí  velikou  a  slávou, 
vstříc  mu  vyšli  hodže,  hodžijové, 
vstříc  mu  vyšly  malé  školní  dítky, 
chudí  dary  poděleni  byli, 
nad  ním  modlili  se,  žehnali  mu, 
na  vezírské  místo  dosadili. 
Prvý  nocleh  vezír  přenocoval, 
zítra  bylo  přijímání  agů. 
Agové  se  dostavili  všichni, 
ale  vezír  nevěrný  a  zrádný 
sto  nám  agů  postínati  kázal, 
z  bílého  jen  Budína  sto  agů, 
pět  set  jiných  do  vyhnanství  poslal, 
nejprv  mého  stařičkého  otce, 
mého  otce  Záim  Alibega. 


Ostala  jsem  sama  osiřelá, 
sama  jedna  s  milou  starou  matkou. 
Ale  otec  můj  byl  velmi  bohat, 
statků  měl,  že  nebylo  mu  rovně. 
Počali  se  hlásit  nápadníci, 
mnoho  se  jich  navalilo  na  mne. 
Do  roka  dní  bílých  nápadníci 
prstenů  mi  pět  set  věnovali, 
vesměs  byli  naši  pohlaváři, 
naši  agové  a  bajraktaři. 
Vezírové  tři  prosili  o  mne; 
nechtěla  jsem,  nedala  mne  máti. 
Jednou  ráno  vstala  jsem  a  s  matkou 
do  zahrady  vešla  pode  kulou; 
kukaly  jsme  jako  kukavice. 
Nádvorní  se  otevřela  vrata, 
a  kdo  vešel?  Vešel  delibaša 
nad  osobní  stráží  vezírovou, 
přinesl  mi  uzel  zavázaný, 
dukátů  v  něm  zavázáno  tisíc, 
kromě  toho  čtyry  zlatá  jabka 
a  prstenů  zlatých  ještě  sedm. 
Dary  odevzdal  a  matku  prosil, 
by  mne  dala  jeho  vezírovi; 
nechtěla  jsem,  nedala  mne  matka. 
Rozhněvaný  delibaša  ušel, 
vyřízení  nesl  vezírovi. 
Zrádný  vezír  tím  se  nepotěšil, 
na  mne  zanevřel  a  vznenáviděl, 
do  vozu  mne  posadil  a  darem 
posílá  mne  do  Karabogdanu 
nějakému  Petru  generálu. 
Zlo  mi  se  a  křivda  těžká  děje, 
se  zákonem  mým  se  nesrovnává, 
nesnáší  se  s  věrou  Prorokovou, 
aby  Turkyně  si  rfaura  vzala. 
Ale,  mladý  chlapče  na  hnědáku, 
také-li  snad  někdy  zemřít  myslíš 
a  chceš  dobrý  učiniti  skutek, 
zaklínám  tě  věrou  Prorokovou, 
zapřísahám  tím  i  oním  světem, 
nedej,  ago,  nevěrci  mne  nedej!" 

Slyše  to  a  uvažuje  Mého, 
Osmanovi  vece  bajraktaru: 
„Můj  Osmane,  bratře  bajraktare, 
ejhle,  jaké  hoře  z  nenadání! 
Líto-li  ti  života,  můj  Osmo? 


Digitized  by 


Google 


684 


Josef  Holeček: 


Líto-li  ti  života,  můj  Osmo, 
nemeškej  a  vrať  se  do  Kanidže, 
nebof  já  tu  hlavu  složit  míním. 
Kdybych,  bratře,  mohl  umírati 
za  den  jeden  bílý  sedmnáctkrát, 
sedmnáckrát,  Osmane,  bych 

umřel 
za  svou  čest  a  svoje  jméno  dobré." 

Bajraktar  mu  Osman  dí  a  praví: 
„Bratře  Mého,  bláznivá  jsi  hlava! 
Když  jsem  ušel  ze  statečku  svého 
a  dal  do  služeb  se  tvého  otce, 
otec  tvůj  měl  velké  potěšení 
a  mne  za  to  štědře  obdaroval, 
žerď  ostrouhal  z  dřeva  jedlového, 
zelený  sám  na  ni  natkl  prapor 
a  ten  prapor  odevzdal  mé  ruce. 
Tehdy  jsem  již,  odcházeje  z  domu, 
se  svou  milou  rozloučil  se  matkou, 
ona  pak  mne  vlku  horákovi 
poručila,  v  horách  hajdukovi. 
Nelituji  svojí  hlavy.  Mého." 

Načež  malý  Mého  zahovořii: 
„Paní  panno,  při  tvém  očním  vidu, 
za  mne  modli  se  i  za  hnědouše, 
také  vzpomeň  Osmy  bajraktara, 
neb  ty  v  ruce  rfaurů  neupadneš, 
dokud  má  se  neskutátf  hlava 
pod  kopyta  mému  hnědákovi." 

Načež  Osmanu  děl  bajraktara: 
„Osmane,  můj  bajraktare  milý! 
Oj,  Osmane,  bajraktare  milý, 
v  stranu  levou  obrať  svoji  brůnu, 
na  právo  já  dám  se  na  hnědáku, 
udeříme  na  vezírův  zástup 
a  s  ním  zbraněmi  se  pobijeme, 
a  dál  —  jak  dá  bůh  a  jeho  štěstí." 

To  si  děli  a  se  rozdělili, 
Osman  zajel  na  bělouši  v  levo, 
Mého  zajel  na  hnědouši  v  právo, 
aby  s  obé  strany  udeřili. 

Chtěla  náhoda,  že  Mého  vrazil 
na  pašova  delibašu  Ibra, 
jemuž  vece  malý  Mehmedaga: 
„Oj,  pancharte,  pašův  delibašo. 


tážu  se  tě  tu  dnes  na  Muhači, 
čí  to  sirota  je,  kterou  vtečeš 
hanebně  a  podle  v  race  dáurů?" 

Rozehnal  se  Mého  na  hnědáku, 
brzy  hlavy  pozbyl  delibaša. 
S  druhé  strany  Osman  na  bělouši 
do  zástupu  vrazil  vezirova. 
Utkali  se  bojem  a  se  bili. 
čtyři  hodiny  se  nepustili, 
bůh  dal  pomoc  mladým 

Kanidžanům, 
nedal  spásy  lidu  vezírovu. 

Obrátil  se  Mého  na  hnědáku 
ke  kočáru  ušlechtilé  Fáty. 
Fáta  stojí,  bílé  race  tomí, 
boha  vzývá,  nebes  hospodáře: 
„Milý  bože,  za  vše  tobě  díky! 
Mehovi  dej  pomoc  přespolnímu, 
nedej  pomoc  lidu  vezírovu!" 

Dojeda  jí  Mého  jaře  zvolal: 
„Fato,  zlato,  dcero  mateřina, 
vztáhni  ke  mně  svoje  ruce  bílé!* 

Mého  Fatě  pravou  raku  podal, 
Fáta  Mehu  obě  ruce  dala, 
on  ji  vznesl  na  hnědáka  koně, 
laskavě  jí  mluvil,  utěšoval: 
„Fato,  zlato,  já  tě  nedám  ďaurům, 
dokud  mi  je  na  ramenou  hlava!" 

Panna  Fáta  slzy  prolévala, 
jížto  tázal  hraničár  se  Mého : 
„Fato,  zlato,  dcero  mateřina, 
co  se  tobě  z  očí  rosa  roní? 
Jaké  zlo  a  Irfivda  se  ti  děje?" 

„Líto  mi,  že  zhynout  musíš  pro  mne, 
Vezír  náš  je  zlý  a  nelítostný, 
za  to  jistě  uřízne  ti  hlavu 
a  mne  sirou  do  vody  dá  hodit." 

Jížto  Mého  hovoří  a  praví: 
„Fato,  zlato,  dcero  mateřina, 
byř  byl  vezír  nad  pečetí  carskou, 
přece  bych  mu  stál  a  odpověděl, 
nadtož  tomu  zrádci,  odpadlíku/ 

K  budínské  se  obrátili  bráně, 
branou  vjeli  do  Budína  hradu. 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


685 


Pod  Mehem  se  hnědák  bujně  zmítal,  na  něm  podušky  jsou  z  Arábie, 


Mehovi  se  ukrotiti  nedal. 
Uzdu  hryže,  huba  se  mu  pěni, 
řičí,  vzpíná  na  zadní  se  nohy, 
bílé  zuby  zatíná  a  seká, 
hází  kolem  pěnu  zkrvavenou. . 

Halas  po  trzích  i  po  ulicích, 
divky  letí  k  oknům  okovaným, 
vdovy  spěší  ke  nádvorním  vratům, 
libují  si  junáka  i  koně, 
házejí  naň  kytice  a  kvítí, 
také,  bratře,  jabky  zelenými. 

Toho  Mého  sobě  nevšímaje 
praví  panně,  která  za  ním  sedí: 
„Fato,  zlato,  dcero  mateřina, 
pověz,  panno,  kde  je  vaše  kula? 
Nepovědom  je  mi  starý  Budín." 

Fáta  jemu  praví  ušlechtilá: 
„Ještě  napřed,  dražší  mi  než  oči ! 
Trhu  dojedeš,  ten  v  levo  bude, 
trhem  v  levou  obrátíš  se  stranu, 
a  tam  uzříš  kulu  naši  bílou. 
O  rok  dříve,  nežli  tento  vezír 
z  Cařihradu  do  Budína  poslán, 
otec  můj  ji  dostavěl  a  pokryl, 
střechu  její  žlutou  pobil  mědí. 
Na  střeše  jí  stříbrný  je  sloupek, 
na  tom  sloupku  jablko  tkví  zlaté, 
na  jablku  kamenů  je  devět, 
každý  kámen  hoří  jako  plamen, 
plamen  šlehá  na  vše  čtyři  strany, 
ani  na  se  pohleděti  nedá, 
oči  tvoje  oslněny  budou. 
Až  tam  dojdeš  před  nádvorní 

vrata, 
nejsou  ona  dřevěná,  jak  jiná: 
křídlo  dvojí,  mužské  plece  dvojí, 
panenskou  se  rukou  zapírají. 
Na  nádvoří  kamenná  je  kašna, 
kašna  vody  studené  a  bystré, 
z  kašny  trubky  na  čtyry  jdou  strany, 
voda  stéká  do  stříbrných  žlábků, 
kolem  kašny  sedátka  jsou  zděná, 
obrlená  dřevem  zimostrázem, 
mezi  dřevem  sloupky  —  zlato  ryzí. 
Na  sedátkách  vidínský  je  samet, 


rozestřený  koberec  je  prostřed. 
Totě  místo,  kde  já  sedávala, 
kde  jsem  hbitou  jehlou  vyšívala, 
begové  tam  za  mnou  docházeli, 
panské  se  mnou  pohovory  měli." 

Mého  slyše  to  si  pamatoval, 
a  když  dojel  trhu,  jenž  byl  v  levo, 
přejel  trh  a  zajel  do  ulice, 
a  jel  zas,  až  bílou  spatřil  kulu, 
na  střeše  jí  blankytný  je  sloupek, 
na  tom  sloupku  jablko  tkvi  zlaté, 
na  jablku  kamenů  je  sedm, 
každý  kamen  hoří  jako  plamen, 
plamen  šlehá  na  vše  čtyři  strany, 
ani  nedá  na  se  pohleděti. 

Mého  dojel  před  nádvorní  vrata, 
zápora  se  zdvihla,  otevřela, 
na  nádvoří  prvý  skočil  hnědouš, 
za  ním  bělouš  Osma  bajraktara 
ke  kašně  a  ke  studené  vodě. 
Oba  kule  velice  se  diví 
kamenné  a  krásně  vystavěné; 
na  ovisle  kukačka  jí  kuká. 

Dí  a  praví  malý  Mehmedaga: 
„Fato,  zlato,  dcero  mateřina, 
kde  to  smutně  kukavice  kuká, 
a  co  kuká,  když  jí  doba  není?" 

Panna  Fáta  jemu  odpovídá: 
„Oj,  Mehmede,  dražší  mi  než  oči! 
Nekuká  to  sirá  kukavice, 
naříká  to  stará  moje  matka. 
Statek  měla,  ale  pozbyla  ho. 
Carský  vezír,  odpadlík  a  zrádce, 
z  domoviny  vyhostil  mi  otce 
a  mne  prodal  nevěřícím  rfaurům, 
a  to  s  mou  se  věrou  nesrovnává. 
Nářkem  stará  matička  se  těší." 

Mehmedaga  dojel  pod  ovislo, 
trhl,  hnědák  řičel.  Mého  pravil: 
„Vzácná  paní  Alibegovice! 
Kdybys  ke  mně  na  nádvoří  sešla, 
dvě,  tři  slova  pověděl  bych  tobě." 

Paní  vzácná  ihned  vyskočila. 


Digitized  by 


Google 


686 


Josef  Holeček: 


na  rychle  se  trochu  pozavila, 
skokem  letem  na  nádvoří  byla. 

Jížto  vece  malý  Mehmedaga: 
„Vzácná  paní  Alibegovice! 
Jaké  zlo  a  křivda  se  ti  děje, 
a  ty  kukáš  bez  doby  a  času?" 

Jemuž  vece  Alibegovice: 
„Hraničáre  na  hnědáku  koni, 
jestli  kukám,  z  rozkoše  to  není, 
jestli  pláču,  je  to  ze  soužení. 
Statek  měla  jsem  a  pozbyla  ho: 
měla  jsem  já  bega  Alobega, 
měla  Fattu,  dcerku  jedinačku. 
Alibega  vezír  vypověděl 
za  moře,  kam  noclehů  je  třicet, 
Fatimu  mi  vzal  a  ďaurúm  prodal, 
a  já  ostala  jsem  osiřelá, 
hořce  plačíc  pro  neštěstí  svoje.*' 

Jížto  praví  malý  Mehmedaga: 
„Paní  vzácná  Alibegovice, 
jaká  pak  by  odměna  mi  byla, 
zdaliž  bys  mi  darovala  Fátu, 
kdybych  dobrou  pověděl  ti 

zprávu?" 

„Obé  bych  ti,  chlapče,  darovala, 
odměnu  i  Fátu  ušlechtilou." 

Slyše  to  a  považuje  Mého, 
odpásal  si  řemen  pozlacený, 
Fátu  pannu  za  bílou  jal  ruku, 
na  pravou  ji  stranu  s  koně  ssadil, 
s  koně  hnědého  a  širokého. 

„Paní  vzácná  Alibegovice, 
ejhle,  tvoje  ušlechtilá  Fáta; 
chceš-li  mi  ji  dáti,  darovati, 
€jhle,  tobě  jablko  i  prsten!" 

„Budiž  tvoje,  synu,  navždy  tvoje  I 
Ale  donesou-li  vezírovi, 
také  tebe  vrhne  do  neštěstí 
mne  i  Fátu  utopiti  káže; 
mne  i  Fátu  kalná  vezme  voda, 
statky  naše  zabere  si  vezír.** 

Jížto  praví  malý  Mehmedaga: 
„Těsto  moje,  druhá  matko  moje. 


nerodná  sic,  ale  jako  rodná! 
Kdyby  car  mi  ze  Stambola  bránil, 
postavil  bych  se  a  odpověděl, 
nadtož  tomu  zrádci,  odpadlíku! 
Ale,  těsto  Alibegovice, 
Fátu  nyní  ve  tvém  nechám  dvore, 
ochraňuj  ji  jako  oko  v  hlavě, 
a  já  zatím  ohlásím  se  soudci 
a  si  pozvu  vystrojené  svaty.** 

Obrátil  se  na  výborném  koni, 
za  ním  Osman  jechal  na  bělouši, 
do  soudnice  jeli  kadijovy. 
Před  soudnicí  sestoupili  s  koní, 
se  hnědáka  Mého  krmeného. 
Osmo  s  brůny,  koně  kvapivého; 
Osman  uzdu  obou  koní  držel 
a  sám  Mého  do  soudnice  vešel. 

Kadiju  tam  našel  budínského, 
na  koberci  seděl  aksamitu, 
v  ruce  držel  čibuk  malovaný ; 
Mého  jemu  turecky  dal  „selam"  ! 


Kadija  se  na  cizince 
zdá  se  býti  hostem 
černé  kníry,  krvavé 
o  bedrech  mu  šavle- 
všecka  v  černé  krvi 
řemen  se  mu  kolem 
jako  litá  kolem  trnu 
sama  šavle  z  nožen 


dívá, 

nevítaným, 
má  oko, 
•porubačka, 

omáčená, 

boků  vije 

zmije, 

vyskakuje. 


Kadija  se  na  něj  dívá  často, 
posléz  vstává,  stolík  odstavuje, 
zákon  knihu  dále  odšupuje, 
hostu  klaní  do  černé  se  země, 
volá  chlapce,  hbité  služebníky, 
na  koberci  hostu  místo  dělá, 
koberce  mu  půli  postupuje, 
na  druhou  se  k  němu  usazuje, 
přísně  mladším  poroučí  a  káže: 
„Kávu  noste,  čibuk  zapalujte, 
nebof  toto  cizinec  jest  jakýs!* 

Kávu  dali,  čibuk  zapálily 
Mehu  poctu  vzdali,  obsloužili. 
Jedva  číška  jedna  vysrknuta, 
hned  si  druhou  číšku  natáčejí. 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


687 


Načež  pravil  malý  Mehmedaga: 
^Nepřišeljsem,  pane,  stebou  sedět!" 

„Chlapče-cizinče,  co  tedy  ráčíš?** 

^ Abys  napsal  svatebními  smlouvu." 

Budínský  mu  na  to  vece  sudí: 
„Pověz,  chlapče,  odkud  tebe 

máme?" 

Po  pravdě  mu  odpovídá  Mehmed: 
„Mehmedaga  z  Kanidže  jsem  bíié^ 
já  jsem  Hadži  Smailovo  dítě." 

„Odkud  je  tvá  panna  vyvolená?" 

„Z  vašeho  jest  Budína  má  panna." 

„Čí  jest  dcera,  kdo  je  matka  její?" 

„Otec  její  Alibeg  se  zove, 
matka  její  Melečhana  slově, 
-dcera  jejich  ušlechtilá  Fáta." 

Sudí  budínský,  tu  zprávu  slyše, 
odhodil  svůj  čibuk  malovaný, 
šátkem  o  zem  mrštil  a  děl  hostu : 
„O  Mehmede  Hadži  Smailagův, 
tuto  Fátu  vezír  darem  poslal 
v  dálnou  dálku,  do  Karabogdanu 
křesťanovi  Petru  generálu, 
budínský  mu  náš  ji  poslal  vezír. 
Svatební  ti  smlouvy  nenapíšu, 
neboř  by  mě  lapiti  dal  vezír, 
ruku  by  mi  utíti  dal  pravou, 
na  oslu  pak,  na  nejhorším  koni, 
kázal  by  mě  do  vyhnanství  vyvézt 
do  Franduku,  do  bílého  hradu. 
Jiného  si,  chlapče,  soudce  hledej, 
aby  sepsal  svatební  ti  smlouvu." 

Hraničár  to  slyše  Mehmedaga, 
chopil  čibuk,  do  kouta  jím  mrštil, 
chopil  šálek,  o  zemi  jím  lupl, 
na  pravou  si  popolehl  stranu, 
ruka  tkla  se  rukojeti  šavle, 
šavle  na  půl  z  nožen  vyletěla. 
Effendiju  do  zadnice  kopl: 
„Hned  mi  pannu  oddej  a  piš 

smlouvu, 
nebof  je  ti  zdrávu  umírati!" 


Viděl  kadija,  že  jinak  nelze, 
že  mu  není  zbytí,  vyklouznutí: 
černidlo  vzal,  vzal  i  blánu  bílou, 
vzal  i  pero,  drobným  písmem 

napsal, 
že  si  Fátu  bere  Mehmedaga, 
tak  a  tak  svou  ženu  opatřuje, 
načež  přísně  poručil  svým  sluhám, 
aby  dosvědčili,  co  je  psáno. 

Skočil  Mého  na  výborné  nohy, 
dukátů  sto  vyňal,  všechen  harač, 
všechnu  hotovost,  což  v  kapse  našel, 
Kadijovi  na  stolík  ji  hodil, 
načež  pravil  soudci  budínskému: 

„To  si  seber,  kadijo,  a  schovej, 
nikdy  nemluv,  že  jsi  dostal  málo!" 

Osman  zatím  dobré  koně  vodil, 
a  když  Mehmed  ze  soudnice  vyšel, 
odevzdal  mu  uzdu  hnědákovu, 
oba  na  své  vyhoupli  se  oře. 

Osman  bajraktar  se  Meha  tázal: 
„Kam  a  kudy,  bratře  Mehmedago  ?" 

„Bůh  ví.  Osmo,  zrovna  k  vezírovi, 
dlužno  vezírovi  odpovědět." 

Jeli  spolu  po  ulicích  rovných, 
na  dvůr  jeli  paše  budínského. 
Přede  dvorem  s  koní  sesedali, 
uzdy  obou  do  ruky  vzal  Osman, 
a  sám  Mého  kráčel  k  vezírovi 
síní,  zhurta  vkročil  do  komnaty. 

Našel  Mého  pašu  budínského; 
pasa  seděl  na  stříbrném  stolci, 
ten  stál  stolec  na  koberci  zlatém 
a  stál  vedle  okna  kovaného; 
na  tom  stolci  vezír  pasa  seděl, 
o  kování  okna  hlavu  opřel, 
na  řeku  se  díval,  Dunaj  vodu. 

Tam  se  dosti  nakupilo  panen. 
U  Dunaje,  u  studené  vody, 
čtyry  čluny  panny  nabírají, 
nabravše  je  po  Dunaji  vozí 
od  Budína,  od  bílého  hradu 


Digitized  by 


Google 


688 


Josef  Holeček: 


na  břeh  onen  do  kamenné  Pešti ;  pozdrav  ujce  Cifru  Hasanagu 
vezir  na  to  z  okna  hradu  patří,    i  starého  Hasanpašu  Tiro." 


Malý  Mého  do  komnaty  vstoupil 
v  odění  a  těžkém  ozbrojení, 
botjakslušno,  pode  prahem  nezul, 
v  botách  šlapal  po  kobercích 

drahých. 

Postaviv  se  k  vezírově  ruce, 
políbil  jej  v  koleno  i  ruku, 
položil  mu  psaní  přinesené, 
položil  je  na  bílé  mu  křídlo, 
položil  a  zase  poodstoupil. 

Vezma  vezír  do  ruky  to  psaní, 
jal  se  dívat,  co  mu  psaní  píše, 
načež  poslu  promluvil  a  pravil: 
„Z  Kanidže  ty,  mladíku,  jsi  bílé, 
ty  jsi  Hadži  Smailagič  Mého, 
ty  jsi  dítě  pobratima  mého, 
pobratima  Hadži  Smailagy. 
Agové  prý  tebe  vypravili, 
i  tvůj  otec  Hadži  Smailaga, 
abych  tebe  ztvrdil  buljubašou. 
Dobrá,  dobrá,  i  mně  je  to  milo. 
Buljubašství  otcovo  dám  tobě 
a  list  o  tom  vydám  na  svědectví ; 
vždycky  tvoji  staří,  Mehmedago, 
vojenskými  byli  buljubaši, 
a  ten  úřad  dědičně  ti  patří." 

Vezír  sobě  houkl  na  písaře, 
písař  napsal,  co  mu  vezír  kázal, 
vezír  na  list  udeřil  svou  pečef: 
„Na,  a  vezmi,  chlapče,  ten  list 

drobný, 
dlužen  za  něj  nejsi  ani  babky, 
to  pro  moji  lásku  otce  tvého. 
Až  se  vrátíš  do  Kanidže,  Mého, 
a  své  čety  budeš  náčelníkem, 
v  jednaké  měj  lásce  druhy  všechny, 
nejstaršího  jako  nejlepšího. 
Budete-li  plen  kde  bitovati, 
ty-li  budeš  rozdíleti  kořist, 
každému  čiň  stejné  právo,  Mého, 
četa  se  ti  věrná  nerozběhne. 
Ode  mne  rci  „selam"  otci  svému. 


Mehmed  paši  poceloval  ruku 
a  vzal  z  ruky  svoje  potvrzení. 
Načež  Mého  od  vezíra  ušel, 
slova  nechtěl  hořkého  mu  říci, 
k  Osmanovi  sešel  bajraktaru. 

Bajraktar  se  Osman  dotazuje: 
„Byl-li  pak  jsi.  Mého,  u  vezíra? 
Na  vlastní-li  viděl  jsi  jej  oči? 
Zdaliž  tobě  vezír  neublížil?" 

„Ani,  bratře,  na  mne  nepohieděl. 
Ale,  bratře,  při  jediném  bohu, 
by  se  křivě  podíval  byl  na  mne,, 
s  plecí  by  mu  odletěla  hlava!" 

„Kam  a  kudy,  pobratime  Mého?** 

„Věru,  Osmo,  k  mojí  testě  staré 
a  k  mé  sličné  zasnoubence  mladé.*' 

Jeli  chlapci  k  dvoru  Alibega, 
před  branou  se  dvora  zastavili. 
Kovaná  se  brána  otevřela, 
do  dvora  vjel  hnědák  mejdanový,. 
vjel  a  nesl  svého  hospodáře, 
donesl  ho  ke  studené  kašně. 

Hnědák  zařičel  a  Mého  zvolal: 
„Těsto  vzácná,  Alibegoviče, 
na  nádvoří  mramorové  vyjdi!" 

Paní  vyšla  k  Mehu  na  nádvoří. 
Mého  testě  poceloval  ruku, 
těsta  zetě  na  junácké  čelo: 
„Ssedni  s  koně,  zeti  Mehmedago^ 
v  kulu  naši  na  hospodu  vyjdi." 

„Těsto  vzácná,  nerodná  mi  matko^ 
nerodná  sic,  ale  jako  rodná  I 
Nevracím  se  k  tobě  na  hospodu^ 
ale  jedu  tobě  oznámiti, 
abys  mne  a  hojných  svatů  mojich 
nadálá  sč  do  dne  patnáctého. 
Dost  mít  budu  svatů  vystrojených^ 
junákův  a  naších  pohlavárů, 
mezí  nimi  Hasanpaša  Tiro, 
kterýžto  jest  pašou  ve  Kanidží; 
také  přijde  Mustajbeg,  pán  lický^ 


Digitized  by 


Google 


Smaiiagič  Mého. 


689 


dovede  mí  všechnu  chrabrou  Liku ; 
přijedou  i  mladí  Kladušané, 
nepřijedou  bez  Hrujice  Muja." 

Do  kapes  si  malý  Mého  sáhl, 
pět  set  testě  dukátů  dal  žlutých: 
„Na  a  tumáš,  paní  vzácná,  pomoc, 
pěkně  dočekej  mých  svatů  zástup." 

Do  kuly  se  paní  navrátila, 
Mého  sedal  na  hnědáka  koně. 
Hluk  se  jakýs  ozval  v  bílé  kule, 
Kumrija  z  ní  vyšla  otrokyně, 
otrokyně  staré  begovice. 
Na  hlavě  jí  velká  mísa  zlatá, 
na  té  míse  uzlů  šedesáte, 
v  každém  uzlu  šedesáte  šátků, 
v  každém  šátku  dukátů  jest  tisíc. 

Kumrija  mu  dívka  dí  a  praví: 
„Oj,  náš  zeti,  malý  Mehmedago! 
Paní  moje  bohatá  jest  velmi, 
bohatá  jest,  že  jí  rovně  není, 
na  své  zemi  sedláků  má  tisíc. 
Mimo  to  má  níže  Varadína 
ves  a  sedláčků  v  ní  devadesát; 
mimo  to  má  ve  Varatu  kulu, 
pod  tou  kulou  oranici  malou, 
sedláčků  ji  orá  devadesát; 
mimo  to  má  pode  kulou  valchu, 
kde  se  válí  aksamit  a  sukno, 
ta  jí  za  rok  v  hotovosti  vrhá, 
ta  jí' vrhá  pět  set  váčků  zlata; 
mimo  to  má  po  Budíne  hradě 
paní  moje  pět  set  chladných  sklepů, 
pět  set  sklepů,  samých  nových 

krámů, 
a  v  těch  sklepích  není  ani  kupce, 
ani  jediného  prodavače, 
aby  její  neprodával  zboží. 
Tři  koráby  mořem  se  jí  vozí, 
ze  zámoří  statky  dovážejí. 
Od  slaného  moře  do  Dunaje 
nikde  není  městečka  a  města, 
aby  paní  neměla  tam  zboží. 
Kdyby  přišel  vezír  nad  pečetí 
ze  Stambola,  města  váženého, 
a  komonstvo  carovo  s  ním  všecko, 
paní  by  je  pohostiti  mohla. 


aniž  by  si  udělala  hanbu.'' 
Měkký  uzlík  po  uzlíku  brala, 
v  hnědákovu  obročnici  cpala, 
načež  Kumra  vrátila  se  v  kulu. 

Z  dvora  vyjel  malý  Mehmedaga, 
za  ním  Osmo  na  bělouši  jechal 
od  begova  velikého  sídla. 
Paní  přišla  k  oknu  kovanému, 
k  oknu  přišla.  Fátu  pannu  vedla, 
dívaly  se  spolu  za  junáky. 

Stará  matka  loučí  se  a  žehná. 
„Jeď  mi,  zeti,  šťastná  tobě  cesta, 
zdráv  bys,  zeti,  hojné  svaty  sebral, 
odvedl  si  moji  jedinačku! 
Tchýně,  zeti,  než  rok  prvý  mine, 
přišla  k  tobě  na  bábiny  hody!" 

Zatím  Mého  dojel  hradní  brány, 
koně  pobodl  a  branou  projel, 
Osmův  bělouš  hnědáku  byl 

v  patách. 
Jeli,  jeli,  do  Kanidže  sjeli, 
do  Kanidže  pode  štíhlou  kulu. 
Hledě  oknem  kuly  okovaným, 
starý  otec  uzřel  svého  syna. 
Podle  něho  Cifra  Hasanaga, 
oba  bratři,  brady  jako  mléko. 

Prohovořil  Hadži  Smailaga: 
„Hasanago,  ejhle  Meha  mého, 
ejhle.  Osma  za  ním  na  bělouši. 
Jižtě  chlapci  zprávu  přinášejí, 
od  vezíra  zprávu  budínského!" 

A  již  chlapci  na  nádvoří  byli 
a  již  oba  v  bílou  vešli  kulu. 
Prvý  Mého  turecky  dal  pozdrav, 
otci  bílou  poceloval  bradu, 
otci  bílou  poceloval  ruku. 
Otec  jemu  hned  učinil  místo, 
syna  tázal  se  a  dotazoval : 
,Byl-li  pak  jsi.  Mého,  u  vezíra? 
Sám-li,  Mého,  vezíra  jsi  viděl? 
Dal-li  jsi  mu  psaní  Kanidžanú? 
Ztvrdl-li  tě  vezír  buljubašou? 
Poslal-li  nám  vezír  pozdravení? 
Přítelem-li  vezír  je  nám  hlavním?** 

44 


Digitized  by 


Google 


690  Josef  Holeček: 


„Byl  jsem,  otče,  byl  jsem  u  vezira,  nepouštěj  mne  v  ruce  nevéřiclch!' 

viděl  jsem  ho,  vaše  psaní  ztvrdil.  Já  se  lekl  vezira  i  boha, 

také  pozdrav  turecký  vám  poslal."  kdybych  podjal  pro  pannu  se  boje. 

Ale,  otče,  hleděti  je  strašno, 

,Hlavním-li  nám  piítelem  jest  ^„1  vozí  naše  panny  ďaurůml" 

vezír?" 

Starý  Meha  otázal  se  otec: 

Odpověděl  malý  Mehmedaga:  „Opravdu  jsi  neujal  se  panny, 

„Otče,  mlč  a  vezira  mi  nechval!  nezachránil,  nepodjal  se  boje.-- 
Není  Turčín,  jest  to  nevěřící,  .,      _,  .  ,,.^    ^. 

carský  zrádce  budínský  je  vezír!"  -Nesměl  jsem  se  opovážit  otče. 

abysi  mne  za  to  nepokáral." 

„Synu.  mlč  a  nemluv  o  něm  ^oso  na  něj  otec  popatřoval; 

^  .    ,  ,.,    .  S  ■    '  náhle  starý  skočil  jako  mladik, 

?T\  hZI  "*  iř  ,^yP"^*«"y  =  s  kimku  zchvátll  svoji  ostrou  šavli, 

A,\x^'    •*  ^    D  A.     '  aby  hlavu  svému  synu  srubl: 

doletěh  muže  do  Budína  ,Staftastůj.ó,psípancharteMeho! 

vezír  by  tě  lítě  vznenáviděl  ,f,„^j  ženskou  odříznu  ti  hlavu, 

dobře  by  nám  nebylo  ni  tobě.  ^^  j^j  ^„^^  „^^^3, 

Co  JSI  na  něm,  chlapče,  '     *^  nrodat!" 

pozoroval  ?'  ^ 

~  j      L        •  Mého  skočil  na  výborné  nohy 

„2e  jest  padouch,  to  jsem  ^  ge  schoval  za  Osmana  svého, 

„j  ,  ,  j,  .  .  ..    {'^'^'■oyal.  bajraktara  svého  pobratima, 

Když  jsme  odtud  Jdi  do  Budína,  ^^^^^^  ^.^^n  ^^^  Mehmedaga: 

na  Muhackém  poh,  otče  drahý,  ^^edej.  bratře,  zarubne  mne  otec !' 

potkali  jsme  kočár  pozlaceny,  ^a  lehké  hned  nohy  skočil  Osraan, 

vezírovou  gardou  obklopeny  chopil  agu  ve  hedbávném  pasu, 

dvě  ho  bruny  vezly  jako  víly,  ^  5„ou  ^radu  hostově  ho  líbal: 

do  země  byl  pokryt  zlatohlavem,  ^^ilost,  ago,  aman,  znáš-li  boha! 

Z  něho  slyšno  bylo  naHkání,  nebylo  to,  jako  Mého  praví, 

naší  víry  pravé  vzpomínání,  j^  ^^^  ^Q^  jjs^u       {„     gvdu. 

vezirovo  těžké  proklínán  ,  ^    ^  ^-^^  ^  ^oje, 

a  Já  takým  porozuměl  slovům:  porubali  vezírovu  gardu, 

,Boze  dej,  by  Budín  prachem  roztřískali  pozlacený  kočár. 

,  ,  .,      ,^j       zhořel,  jJq  Bmifna  odvedli  jsme  pannu 

vezfr-pašu  oběsila  vláda  ^   j  ty^mu  zasnoubili  synu; 

že  mne  prodá   za  dukáty  žluté,  ^akť  jest,  ago,  jest-li  ti  to  milo?" 
že  mne  prodal  do  Karabogdanu 

jakémusi  Petru  generálu,  ^míIo.  chlapče,  milejší  mi  zraku, 

že  mne  dává  nevěrci  a  ďauru!'  jaký  rok  jste  ujednali  svatbě? 

Po  turecky  pozdravil  jsem  :       ^  po  kdy  mají  sebráni  být  svaté?' 

„Selam !"  ^Nedlouhý  rok,  ago,  jen  dní 
ke  kočáru  přitočil  jsem  koně  patnáct, 

a  se  tázal  na  hnědáku  sedě:  a  jest  třeba  zváti  bez  odkladu, 

,Kdo  to  kvílí  ve  kočáře  zlatém?'  „eboř  zdá  mi  se,  jak  Mého  praví, 

Panna  pěkná  z  něho  vyskočila:  fe  dost  bude  svatebčanů  třeba." 
.Starého  já  Budína  jsem  dcera ; 

ale  jsi-li  pravověrný  Turčín,  „Kamení  se  krví  bude  mýti." 


Digitized  by 


Google 


Smaílagič  Mého. 


691 


To  mu  řekl  Hadži  Smallaga, 
načež  zvolal  na  Husejna  sluhu: 
„Oj,  Husejne,  věrný  služebnice! 
Přistroj  se  a  osedlej  si  vrance, 
nebof  musfš,  sluho,  putovati, 
rozjeti  se  po  uherské  zemi, 
shromážditi  vystrojené  svaty, 
a  já  zatfm  pestrá  složim  psaní.** 

Pozdvihl  se  starec  šedobradý, 
otevřel  si  almaru  a  stěnu, 
vyňal  odtud  černidlo  a  pero, 
počal  pestrá  budovati  psaní. 
A  když  sluha  objevil  se  Husejn, 
starec  jemu  zahovořil  pravě: 
„Dítě  moje,  chrabrý  Husejne, 
na,  a  tumáš  toto  psaní  prvé, 
psaní  vezma  na  vranika  sedni, 
pod  Komárno  dojerf  k  Rizvanovi, 
jenž  je  znatel  cest,  náš  provoditel,. 
af  nám  přijde  na  svatební  hody, 
s  sebou  vezma  vystrojené  svaty. 
Od  Komárna  dej  se  na  vraníku 
éo  Rybníka  v  kamenité  Lice 
na  zboží  a  do  nového  dvorce 
chlouby  naší,  bega  Mustajbega. 
Nechať  Mustaj  všechnu  Liku 

zdvihne, 
všechnu  Liku  i  Krbavu  bílou, 
nechť  svých  vezme  sedm 

bajraktarů, 
{mezi  nimi  mladý  jesti  Vrčíc,) 
nechť  se  zdvihne,  na  veselku  přijde, 
aby  na  ní  byl  nám  starosvatem. 
Z  Liky  sejdi  na  Krbavu  bílou 
do  kamenné  Grdanovy  kuly: 
nechť  se  Grdan  na  veselku  zdvihne, 
vezma  s  sebou  tisíc  dobrých  pěšců, 
samých  pěšců,  ni  jednoho  jezdce. 
Z  Krbavy  jda  na  Kamennou  Stěnu, 
v  bílé  stav  se  kule  Beširově: 
nechť  nám  přijde  na  svatbu 

a  na  hod, 
vezma  s  sebou  zbrojný  lid  i  svaty. 
Od  Bešira  na  Kladušu  sestup, 
kde  je  bílá  kula  Krnjlcova: 
ať  svých  vezme  tři  sta  otrhánu, 
neurvalců  bez  domu  i  čela: 


kňáry  černé  mají,  oči  vzpurné, 
nízkou  stať  a  krky  jako  býčí, 
žádný  nemá  otce  ani  matky, 
nedbá  míti  věrné,  milé  ženy; 
dlouhá  puška  otec  mu  i  matka, 
dvě  pistole  bratr  mi*  a  sestra, 
ostrá  šavle  —  věrná  jeho  milá, 
kabanice  —  chata  nadosmrti; 
nechrání  si  těla  od. olova, 
nechrání  ho  od  ocele  chladné; 
umí  stihnout,  v  útěku  se  mihnout, 
vydržeti  ve  krvavé  seči, 
raněného  vynášeti  druha. 
Nechať  vezme  Halila  si  bratra, 
nechať  vezme  dědu  Cejvanagu 
se  sestřencem  Nukič  Ibrahimem. 
Nechať  vezme  kovačinu  Ráma. 
Odtud  zajdi  na  Orašec  k  Talu, 
ale  jemu  psaní  nepodávej, 
jen  mu  ústně  vyřirf  vzkaz  i  pozdrav, 
by  k  nám  přijel  na  svatební  hody 
s  námezdníky  svými  čtyřiceti 
na  myšáku,  soubojovém  koni, 
s  sebou  pojma  Tála  bubeníka. 
Odtud  Tale  povede  nám  svaty, 
odonud  pak  požene  nám  koně; 
šprýmař  Tale  scházeti  nám  nesmí. 
Od  Tála  se  na  zpětnou  dej  cestu, 
třebatě  zde  stany  rozpínati, 
třebatě  zde  hosty  dočekati. 
Stupaj,  sluho,  stupa],  neotálej, 
já  sám  zatím  zelený  stan  rozpnu, 
sám  uvedu  pod  zelený  pašu, 
kanídžského  Hasanpašu  Tiro: 
tu  se  skupí  vzácní  pohlaváři, 
ale  svaté  na  rosnaté  louce!" 

Sluha  psaní  drobná  vzal  a  schoval, 
vzkazy  sobě  dobře  pamatoval; 
mladý  sic  byl,  ale  hlava  moudrá. 
Sluha  vsedl  na  vranika  svého, 
pohladil  jej  rukou,  bodl  patou 
a  se  rozjel  po  uherské  zemi. 
Půl  objezdil  uherské  on  země, 
nežli  psaní  pohlavárům  rozdal, 
pro  kterého  které  psaní  bylo. 

A  když  sluha  navracel  se  z  Uher, 
u  Tála  se  na  Orašci  stavil. 


Digitized  by 


44* 

Google 


692 


Josef  Holeček: 


V  nejkrásnéjší  k  němu  stihl  dobu : 
na  východě  bělala  se  zora 
a  noc  černá  rodila  den  bflý; 
sluha  přijel  pod  Talovu  kulu. 
Kula  byla  dosud  uzavřena 
a  z  ní  hlučný  ozýval  se  halas. 
Tale  s  někým  hrdluje  se  hrubě, 
otci  jeho  spflaje  i  matce. 

Sluha  Huso  zastaral  se  velmi: 
„Běda-jeda!  aby  Tála  něco! 
S  kým  se  hádá  ?  Jaká  je  to  sváda  ? 
Jaké  to  je  poselství  a  zvaní? 
Jak  pak  Talu  drobné  podám  psaní? 
Za  tři  dni  se  Tála  nedovolám, 
ani  Tale  nevystrčí  hlavy. 
Kdybych  zajel  kule  na  nádvoří, 
jak  mne  zočí,  vylaje  mi  Tale. 
Ale  vím  co:  pootevřu  vrata, 
aspoň  jedno  pootevřu  křídlo, 
za  druhé  se  na  vraníku  schovám 
a  vzkaz  Talu  z  bezpečnosti  podám. 
Uzřím-li,  že  rozletěl  se  Tale, 
honem  zavru  ono  křídlo  brány, 
koně  patou  bodnu,  pobídnu  ho, 
od  Talovy  prchnu  bílé  kuly.** 

Sluha  Huso  koně  nahnal  do  vrat, 
a  tu  vidí,  že  jsou  beze  křídel; 
nahnal  koně  do  vrat  beze  křídel, 
a  tu  vidí,  že  to  nejsou  vrata, 
ale  prkna,  v  otvor  založená. 

Sluha  Huso  kopl  do  nich  čižmou, 
pod  čižmou  se  prkna  odvalila, 
vraník  Husův  přes  ně  na  dvůr  kráčel. 

Na  nádvoří  Huso  uzřel  Tála, 
an  si  palaš  na  točidle  brousí, 
brusem  točí,  s  palašem  se  vadí: 
„Palaši  můj,  znakem  znamenaný, 
neděle  dní  tomu,  co  mne  nutíš 
znamení  tvé  obarviti  krví, 
odnikud  však  žádné  zprávy  není : 
Palo,  slyš!  Dnes  nabrousím  tě  dobře, 
zítra  tě  dám  drábu,  by  tě  prodal, 
by  tě  prodal  za  peníze  čtyři, 
ve  červeném  propiju  tě  víně." 
Tale  křičel,  palaš  vztekle  syčel, 


sluha  Huso  turecký  dal  pozdrav, 
ale  Tale  jemu  neodzdravil, 
nýbrž  také  Husa  vadit  počal: 
„A  co  mi  je  do  pozdravů  vašich^ 
mně  je  do  mé  nevole  a  muky! 
Neděle  dní  ajl  už  uplynula, 
věřitelé  sběhli  se  mi  v  kulu, 
staré  moje  úpisy  mi  snesli, 
úpisy  mé  na  černý  jim  úrok, 
a  že  prý  ni  vindry  neviděli, 
proto  dávné  úpisy  mi  snesli. 
Nemohu  ni  poloviny  splatit, 
zlé  jsou  časy,  groše  nevyděláš. 
Myšáka  mi  prodati  jest  koně 
i  bambitky  obě  benátecké. 
Myšáka  mi  tuze  líto  koně, 
ale  koně  oželel  bych  přece, 
palaše  však  oželeti  nelze, 
že  se  stane  plenem  věřitelů ; 
takového  si  již  neopatřím." 

Ale  sluha  Husein  se  ozval: 

„Od  mého  ti  hospodáře  pozdrav, 

ostrojit  máš  myšáka  i  sebe, 

na  svatební  veselku  k  nám  přijít** 

„Mnedle,  sluho,  na  veselku  jakou  ? 
Ženíte-Ii,  pověz,  vdáváte-li?** 

„My  ženíme,  pane,  nevdáváme.* 

„Kdo  se  žení?  Která  pak  se  vdává  ?*' 

„Žení  se  nám  Smailagič  Mého.** 

„A  kde  holku  vyprosil  si,  sluho  ? 
Zdaliž  bůh  dal,  zdaž  mu  štěstí  přálo 
ošiditi  nějakého  bega, 
jenž  je  zlatem  dobře  našpikován, 
zetě  může  nacpat  hladového, 
rudým  vínem  ožrat  žíznivého 
a  mu  nahé  přiodíti  tělo?** 

Podle  pravdy  odpověděl  Huso: 
„Děva  dcera  z  Budína  je  hradu^ 
velikého  bega  budínského.** 

Když  to  slyšel  Budalina  Tale, 
palaš  jal  a  o  zemi  jim  praštil, 
přiskočiv  pak  skoky  několika, 
nohou  kopl  do  vraného  koně» 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


693 


rukou  muži  ránu  vlepil  na  tvář: 
„Kurvin  synu,  špato,  oběšence, 
prašivý  psí  zmetku,  Huseine, 
bohu  modlí  se  a  ďáblu  děkuj, 
že  jsi  sluhou  pobratima  mého, 
sice  hned  bycii  usekl  ti  hlavu! 
Kteří  čerti  vás  tam  nesli,  chlapi, 
podváděti  zasnoubenky  cizí? 
Vždyf  ona  je  moje  zasnoubenka, 
a  já  její  chlapec  vyvolený! 
Mnohokráte  docházel  jsem  za  ní, 
ano,  v  jednom  roce  sedmnáctkrát, 
aniž  mé  ji  oči  uviděly, 
ale  milost  ostala  mi  v  srdci. 
Dosud  jsem  jí  sedm  poslal  psaní, 
ale  pořád  odpovědi  není. 
Buď  mých  psaní  holka  nedostala. 
Či  snad  panna  dokonce  mne  nechce." 

Utekl  mu  na  vraníku  Huso, 
za  ním  hnal  se  Budalina  Tale: 
„Starému  rci  agovi  můj  pozdrav, 
nemohu  mu  lítost  učiniti, 
a  že  přijdu  na  opilou  svatbu." 

Huso  potom  od  Oračce  jeda 
do  bílé  jel  zrovna  do  Kanidže. 
A  když  Huso  do  Kanidže  přijel, 
nákladně  již  připraveno  všecko, 
po  louce  jsou  rozepjaty  stany, 
před  nimi  jest  zelený  stan,  hedbáv, 
pod  samou  on  stojí  kulou  bílou, 
pode  stanem  koberec  je  prostřen, 
na  koberci  sedí  carský  vítěz, 
a  to  je  sám  Hasanpaša  Tiro, 
kterýž  bude  stařešinou  svatů. 

Halas,  tartas  zevšad  hučí,  ječí, 
benátské  se  pušky  nadbuchují, 
muži  zpilí  vřískají  a  křičí, 
velcí  hřebci  hřejbají  a  řičí, 
od  síly  se  černá  země  třese. 

Svatové  se  počínají  sjíždět, 

vítají  je  mladší  služebníci, 

kteHž  budou  službu  činit  svatům. 

Dobré  hřebce  v  poutech  pást  se 

ženou, 
vzácné  hosty  k  plným  stolům  vedou, 


usazují  chrabré  okrajince; 
pořád  mladí  hlaváři  se  hrnou, 
ku  paši  se  hrnou  kanidžskému. 
Neděli  to  dní  trvalo  celou, 
než  se  všechna  síla  shromáždila 
pode  kulou  Hadži  Smailagy. 
Pohlaváři  všichni  spolu  sedli 
pode  stanem  Hasanpaše  Tira. 
Nejblíže  si  k  Hasanpaši  sedl 
beg  Mustajbeg  ze  široké  Liky. 
Hlavárů  se  pasa  dotazuje, 
ponejvíce  Mustajbega  z  Liky : 
„Všichni-li  vám  přišli  pohlaváři?" 

Kladušský  mu  Hrnjica  dí  v  odvet : 
„Všichni  se  nám  pohlaváři  sjeli, 
už  jen  schází  Budalina  Tale." 

Pasa  praví:  „Tála  nečekejme, 
nejsmeř  pomalové,  loudalové. 
Krátci  dnové,  dlouzí  noclehové." 

Mujo  praví:  „A  já  Tála  dočkám, 
bez  svého  se  nehnu  pobratima, 
pobratima  Budaliny  Tála. 
Kde  ho  není,  veselosti  není." 

Ještě  to  a  ono  hovořili, 
když  se  stmělo  po  širokém  poli, 
a  tma  klama,  nikdy  není  samá: 
vypadl  z  ní  jako  z  pytle  Tale, 
na  myšáku  jeda  klepouchém. 

MyŠák  mu  je  dobře  ostrojený: 
dřevěné  má  jako  mezek  sedlo, 
kožený  mu  bedra  poutá  popruh, 
pěkná  kůže,  odřel  si  ji  s  lípy, 
pestrý  provaz  myšáku  jest  uzdou, 
na  myšáku  švarný  rejtar  Tale. 

A  jak  teprv  Tale  sebe  oděl, 
vystrojil  se  na  veselou  svatbu! 
Na  nohy  si  černé  čižmy  obul, 
z  čižem  se  mu  prsty  dobývají. 
Kde  si  stoupne,  padají  mu  s  nohy. 
Na  stehnech  má  spodky  kašmírové, 
tělo  se  mu  skrze  spodky  svítí, 
v  krásném  sedle  holou  sedí  řití. 
Dolamu  má  také  kašmírovou, 
oba  mu  z  ní  lokte  vyčuhují; 


Digitized  by 


Google 


694 


Josef  Holeček: 


z  kápy  vlčí  perčín  se  mu  tyči, 
perčín  plavý,  jako  ohon  býčí, 
za  pasem  mu  zaděta  je  pistol 
natažená,  praví,  bez  křemene, 
pohotová,  praví,  bez  olova, 
jistě  stHlí,  vždycky  nese  k  cíli. 
O  bedra  má  opásaný  palaš, 
do  půlí  mu  ulomena  pochva, 
jazykem  se  z  pochvy  vyplazuje. 
Nejede  on,  jako  lidé  jezdí, 
nehledí  on,  jako  lidé  hledí: 
přehodil  si  nohy  po  židovsku, 
notoval  si  píseň  po  bulharsku. 

Mujo  vstříc  mu  vyšel,  pozdravil  ho, 
Tale  odzdravil,  a  Mujo  pohár 
podával  mu  velký  jako  hrnec. 

Tale  vypil,  kníru  neomočil, 
prázdný  pohár  před  Hrnjicu  hodil, 
Hrnjice  se  na  to  dotazoval: 
„Již-li  svaté  se  vám  shromáždili? 
Již-li  jste  se  v  radě  uradili, 
kdo  svatebním  bude  stařešinou? 
A  kdo  bude  děver  nad  děvery? 
Vybráni-li  jsou  již  děverové? 
Který  bude  na  veselce  řečník? 
Jestli  jste  se  dosud  neradili, 
Tale  sám  dá  Budalina  radu, 
úkoly  dá  vašim  pohlavárům. 
Stařešinou  svatebním  vám  budiž 
kanidžijský  Hasanpaša  Tiro, 
děverem  vám  nad  děvery  budiž 
beg  Mustajbeg  ze  široké  Liky. 
Řečníkem  burf  můj  pobratim  Mujo, 
a  já  se  vám  hlásím  za  tlampače. 
Dvěma  děvery,  co  pannu  vedou, 
jedním  nechať  bude  dítě  Halil, 
Nukič  Ibrahim  nechť  bude  druhým. 
Co  já  řeknu,  toho  neodřeknu. 
Někomu-Ii  poslechnout  se  nechce, 
stupaj  pryč,  zde  místa  tobě  není!" 

Mujo  pobratim  se  vrátil  k  stanům, 
pod  stany  měl  s  pohlaváry  radu, 
od  Tála  jim,  co  děl,  vyřizoval. 
Někdo  pravil:  „Poslechněme  Tála  I" 
Někdo  zase :  „Tála  neposlechněmi " 
Pasa  praví:  „Nutno  poslechnouti. 


neboť  Tale  nesmí  slyšet  „ale", 
nezná  řádu,  způsobil  by  svádu. 
Uhni  čertu,  s  čertem  není  žertů.** 

Hasanpaša  volá  průvodníky, 
a  průvodník  volá  průvodníka: 
„Zdvihněte  se,  chrabří  okrajinci, 
čas  nám  jíti,  sobě  pospíšiti!** 

Předňáci  k  svým  houfcům  přijíždějí, 

prapory  se  vlavé  rozvíjejí, 

beze  křiku  vše  hotovo  v  mžiku. 

Ozval  se  pak  Hasanpaša  Tiro  : 
„Svatebčané,  každý  na  své  místo ! 
Třeba  sčísti  vystrojené  svaty, 
tfeba  vidět,  s  kým  se  ubíráme." 

Svatové  sé  v  houfce  sšikovali, 
pohlaváři  svaty  počítali. 
Tale  sčítá,  Rámo  zapisuje; 
Tála  Rámo  zapsal  naposledy, 
a  spis  podal  paši  kanidžskému. 
Prohlížel  si  pasa,  kolik  svatů: 
patnáct  tisíc  bylo  svatů  jízdních^ 
dvanáct  tisíc  bylo  svatů  pěších. 

Pozdvihli  se  chrabří  okrajinci. 
Udeřili  do  kotlů  i  bubnů, 
zazvonily  cimbály  i  rohy, 
zapískali  pištci  na  píšťaly, 
průvod  bral  se  po  veliké  cestě. 

Daleko  den  dorazili  prvý: 
do  Jasiky,  sela  šlechetného. 
Po  Jasice  padli  hospodami. 
Zítra  ráno  přivstali  si  časně, 
ten  den  stihli  v  selo  Veselicí. 
Hospoda  v  tom  sele  byla  druhá. 
Zítra  zase  přivstali  si  ráno, 
ten  den  k  vodě  Glině  dorazili, 
k  padacímu  na  té  vodě  mostu, 
tudy  Turci  řeku  Olinu  přejdou. 
Hasanpaša  velel  zastaviti, 
aby  na  potaz  vzal  svatebčany: 
„Olina  voda  hranice  je  blízko 
mezi  rfaurským  i  tureckým  carstvfin. 
Uvažte  a  poraďte  se  spolu, 
koho  tady  zůstaviti  stráží, 
aby  nám  tu  most  i  řeku  hlídal 


Digitized  by 


Google 


Smallagič  Mého. 


695 


od  křesťánka,  Petra  generála,  • 
pobratima  Mata  kapetána 
i  rodáka  Šerematoviče. 
Bojím  se,  že  přitrhne  sem  Petr, 
aby  zpátky  zahradil  nám  cestu, 
dokud  vezír  buřič  na  Budíne. 
Vezírovi  Petr  podá  zprávu, 
a  nám  mohou  svaté  pohynouti. 

Mustajbeg  se  lický  ozvav  pravil: 
„Ejhle,  pašo,  Grdan  Omeraga 
krbavský,  náš  spolehlivý  přítel! 
Dvanáct  tisíc  pěšáků  má  s  sebou. 
Zůstavme  zde,  pašo,  Omeragu, 
by  nám  hlídal  hranici  i  soumez 
od  křesťánka,  Petra  generála." 

Hasanpaša  z  Kanidže  se  ozval: 
„Ditě  moje,  Grdan  Omerago, 
pohlídej  mi  hranici  a  soumez 
od  křesťánka,  Petra  generála, 
by  nám  zpětnou  nezahradil  cestu 
a  zde  máte  munici  i  profant." 

Pravil  jemu  Grdan  Omeraga: 
„Dál  jen,  pašo,  stupej  do  Budína. 
Dokud  mi  je  na  ramenou  hlava, 
návratu  ti  nezahradí  nikdo.*' 

Dále  táhli  vystrojení  svaté, 
ale  Grdan  Omeraga  ostal, 
s  Omeragou  dvanáct  tisíc  bitcův. 
Svatebčané  táhli  ku  Muhači. 

Když  stanuli  pod  Budínem  bílým, 
měšťané  je  ze  vrat  vítat  vyšli, 
v  rukou  nesli  drobně  psaný  rozpis, 
podle  něho  hosty  rozdílejí, 
na  hospodu  k  sobě  odvádějí. 

Hasanpašu  vedou  k  vezírovi, 
starosvatu  Muju  k  purkrabímu, 
družbu  družbu,  Mustajbega  z  Liky, 
k  paní  vzácné  Alibegovici, 
do  krčmy  jen  hloupatého  Tála. 
Hospodou  ho  nikdo  nepohostí, 
nevíť  Tale,  kdy  jest  žertů  dosti. 

Ostatní  jsou  svaté  rozvedeni 


po  všech  domech,  po  všech  domu 

koutech, 
všude  bylí  vlídně  uvítáni. 

Jak  vstoupili  do  Budína  svatém 
za  nimi  se  uzavřela  brána 
a  tři  kusy  zahoukaly  s  hradu. 
Budínský  je  zapálit  dal  vezír, 
když  byl  z  hradu  bílé  psaní  poslal, 
drobné  psaní  Petru  generálu: 
„Pobratime,  Petře  generále, 
turečtí  jsou  u  mne  svatebčané! 
Vojska  seber,  jak  ti  možno  nejvíc, 
vojsko  doveď  na  most  pohraničný 
a  jim,  brachu,  zpětnou  cestu  zahraď. 
Až  se  vracet  budou  svatebčané, 
brachu  Petře,  zase  ti  dám  vědět." 

Uskoku  se  nikdo  nedomyslil, 
hloupatý  jen  domyslil  se  Tale, 
a  on  Tale  druhům  děl  a  pravil: 
„Bůh  mi  svědek,  vezír  zradu  kuje, 
rány  z  kusů  nehřměly  nám  v  poctu^ 
znamení  to  Petru  generálu, 
aby  přišel  na  muhačské  pole, 
aby  cestu  zahradil  nám  přes  most, 
aby  svaty  naše  v  léčku  chytil." 

Kladušský  se  obořil  naň  Mujo: 
„Čert  vzal  tebe,  i  kdo  zplodil  tebe, 
všude  jenom  svádu  způsobuješ  1 
Bůh  tě  ubij,  zlý  a  zlořečený, 
nikoho  tvůj  neušetří  jazyk! 
Nehřměla  to  vezírova  zrada, 
poctu  pasa  to  vzdal  svatebčanům.*' 

A  již  o  tom  nikdo  ani  slova; 
rozešli  se  svaté  po  noclezích, 
každý  všude  přivítán  byl  slušně, 
každý  všude  obsloužen  byl  krásně. 

Časně  ráno  přivstal  sobě  Tale, 
po  všem  městě  od  domu  šel  k  domu, 
v  buben  tloukl,  všude  hlasně  houkl : 
„Hazurala,  vystrojení  svaté! 
Hazurala,  probuďte  se,  vzhůru!" 

K  odchodu  se  svaté  připravili, 
aj,  tu  posel  objevil  se  pašin, 
ohlašoval  po  Budíne  celém: 


Digitized  by 


Google 


696 


Josef  Holeček: 


„Kdo's  u  koho  hospodou  a  hostem, 
vezír  velí  zůstat,  nepospíchat, 
nepospíchat  z  Budína  a  zůstat, 
až  tři  bílí  naplní  se  dnové, 
oddechnou  si  junáci  i  koně!" 

Vystrojení  zas  se  odstrojili, 
noc  dospali,  přebděli  den  bílý, 
až  noc  černá  nadešla  jim  druhá. 
Se  soumrakem  spát  se  položili, 
bohatýrským  hověli  si  spánkem. 

I  to  ráno  pnstal  sobě  Tale, 
po  všem  městě  od  domu  šel  k  domu, 
v  buben  tloukl,  všude  hlasně  houkl : 
„Hazurala,  junáci  i  koně! 
Nedávejte  vezírovi  sluchu, 
carský  buřič  on  a  zradu  kuje!" 

Svatebčané  chtěli  odputovat, 
ejhle,  zase  posel  přijel  pašin, 
objížděl  on  hlaváry  i  svaty, 
ohlašoval  po  Budíne  celém: 
„Kdo's  u  koho  hospodou  a  hostem, 
nehýbej  se  z  Budína  a  zůstaň, 
až  dva  bílí  naplní  se  dnové, 
oddechnou  si  junáci  i  koně!" 

Vystrojení  zas  se  odstrojili, 
noc  dospali,  dnem  se  veselili. 
Tak  se  třetí  dočekali  noci, 
prospali  ji  bohatýrským  spánkem. 

Ráno  zase  pnstal  sobě  Tale, 
v  buben  tloukl,  na  svaty  si  houkl : 
„Proč  jste  dali  vezírovi  sluchu? 
Uvidíte,  kéž  by  neviděli, 
jakou  zradu  nastrojí  nám  buřič!" 

Na  cestu  se  hotovili  svaté, 
pod  begův  se  shromáždili  pavlán. 
Z  domu  vyšli,  dary  rozdávali. 
Každý  svat  byl  obdarován  krásně: 
starosvatu  dostalo  se  koně, 
družbám  dali  sametu  a  sukna, 
mezi  družby  postavili  pannu. 
Tlampačovi  nové  šaty  dali, 
nadto  ještě  sto  dukátů  žlutých. 
Hloupatý  se  nepodíval  Tale, 


šaty  chytil,  na  zem  hodil,  zdupal, 
dukáty  však  do  kapsy  si  nasul. 

Když  už  svaté  na  odchodu  byli, 
Tale  jal  se  nakládati  roucho: 
šedesát  ho  panna  měla  košů, 
šedesát  je  nakládalo  sluhů, 
roucho  bylo  červené  i  bílé. 

Pobídnuv  pak  ode  dvora  mezky, 
zazpíval  si  po  honácku  trpce: 
„Služebníci,  podrali  vás  vlci! 
Toto  roucho  probendili  Turci! 
Co  jsem  vyšel  z  lůna  mateřského, 
ještě  jsem  se  tolik  neuondal, 
výbavy  jsem  nenakládal  těžší! 
Několik  dní,  paní  mladá,  počkej, 
až  jen  budem  na  Kanidži  bílé, 
od  Meha  si  vyprosím  tě  trochu, 
polámu  ti  drobné  kosti  v  těle, 
zaplatíš  mi,  co  jsem  prozahálel, 
odměním  se  za  tvé  dary  špatné !" 

A  když  svaté  byli  v  hradní  bráně 
a  když  vyšli  ze  hradu  i  brány, 
za  nimi  se  brána  uzavřela, 
a  hlasatel  po  Budíne  hlásal: 
„Kdo  otevře  do  neděle  bránu, 
rusá  jemu  s  plecí  sletí  hlava!" 

Buďanů  nás  tři  sta  provázelo, 
na  rovné  nás  provodili  pole; 
provodili,  zpět  se  navrátili. 
Když  jsme  byli  na  muhačském  poli, 
a  již  v  druhé  jeho  polovině, 
věc  aj  divná,  věc  aj  nevídaná! 
Jak  se  táhnou  oba  břehy  Gliny, 
po  obou  tma  jakási  se  motá, 
havranů  se  z  ní  ozývá  krákot. 

Podivil  se  pasa  Hasanpaša: 
„Milý  bože,  věc  aj  nevídaná! 
Jaká  tmavá  chmura  se  to  motá 
podél  Gliny,  podél  vody  chladné  ? 
Tma-li  jest  to  prachu  pušečného  ? 
Tma-li  jest  to  mraku  oblačného?" 

Někdo  praví:  mraku  oblačného, 
a  sám  Tale:  prachu  pušečného: 
„Není  dobře  s  naším  Omeragou  !** 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


eg? 


Co  jsme  takto  spolu  rozmlouvali, 
junák  se  k  nám  přibližoval  z  dáli 
od  glinského  mostu  padacího. 
Pěše  kráčel  po  muhačském  poli, 
v  ruce  žerrf  mu  byla  bez  praporce, 
i  sám  junák  jako  žerď  byl  holý, 
nic  mu  nahé  nešatilo  tělo 
leda  perčin,  jenž  mu  na  plec  visel. 
Od  rychlého  všecek  zčernal  prachu, 
ani  kavka  nečerná  se  více. 
O  žerrf  prázdnou  opíral  se  junák. 
Kdo  ten  chlapec  ?  Z  Krbavy  to  jistě 
Omeragúv  mladý  praporečník. 
Rovnou  kráčel  ku  paši  i  svatům. 
Pasa  kázal  svatům  zastaviti, 
mladého  se  dotazoval  chlapce: 
„Omeragúv  statný  bajraktare, 
co  jsi,  synu,  po  těle  tak  černý, 
jako  živým  ožehnutý  ohněm? 
Jak  se  daří  u  glinského  mostu? 
Jak  se  má  tam  Grdan  Omeraga?" 

„Nedobře  se  u  mostu  nám  daří. 
Běda,  pašo,  tvoje  to  jest  vina, 
že  nám  tolik  pohynulo  Turků! 
Přesila  se  na  nás  navalila. 
Co  ty,  pašo,  k  Budínu  jsi  táhl, 
my  jsme  střehli  padací  most  glinský. 
Když  jste,  pašo,  do  Budína  stihli 
a  když  kusy  hřměly  na  Budíne, 
mněli  jste,  že  vezír  to  vás  vítá. 
Nebyla  to  uvítací  pocta, 
byla  to  však  zrada  buřičova. 
Vezír  tajně  z  hradu  poslal  psaní, 
věděti  dal  Petru  generálu, 
že  již  svaté  došli  do  Budína. 
Ihned  silné  pozdvihlo  se  vojsko, 
pozdviženo  Petrem  generálem. 
Po  soumraku  o  hodině  sedmé 
k  padacímu  vojsko  přišlo  mostu. 
A  my  jsme  je  dobře  dočekali, 
černou  jsme  se  zemí  osypali, 
každý  drže  pušku  pohotově; 
neboř  ihned  domyslil  se  Grdan, 
že  tu  vojsko  Petra  generála. 
Skryli  jsme  se  za  kamení  chladné ; 
jezdci  jejich  napřed  udeřili, 
jezdců  jejich  dvanáct  bylo  tisíc. 


My  je  živým  přivítali  ohněm. 
Dlouhé  naše  vystřelily  pušky, 
něco  jezdců  s  koní  popadalo. 
Ostatní  se  jezdci  rozprášili, 
avšak,  ejhle,  Petra  generála! 
Čtyřicet  jde  za  ním  bataljonů, 
za  pěchotou  dvanáct  kusů  těžkých, 
granátových  kusů  dvacet  čtyři. 
Do  úsvitu,  pašo  hospodáři, 
všichni  v  zem  se  černou  zahrabali, 
umístili  dvanáct  kusů  těžkých, 
granátových  kusů  dvacet  čtyři. 
Děla  hřmějí,  černou  zemí  chvějí, 
jejich  hromy  lomí  skály,  stromy. 
Za  dne  potom  nebylo  již  boje, 
ale  když  noc  nastoupila  druhá 
a  jí  byla  přes  hodiny  čtyři, 
vřava  strhla  na  Glině  se  řece. 
Trumpety  se  jasně  rozječely, 
muškety  se  hradem  rozpršely. 
Skřípou  kola  pod  těžkými  kusy, 
křesťanské  se  překřikuje  vojsko, 
vojsko  námezdné  a  zverbované. 
Ejhle,  vizte  Šeremetoviče ! 
Za  sebou  má  dvanáct  tisíc  vojska. 
Útokem  se  na  nás  obořili, 
ale  když  krev  prolila  se  prvá, 
ustali  a  nebili  se  více, 
nýbrž  ležením  se  položili 
podle  řeky  podle  vody  mutné. 
A  když  včera  noc  se  zamračila, 
soumrak  minul  a  minul  i  večer, 
náhle  nová  strhnula  se  vřava 
od  veliké  cesty  podle  vody. 
Nová   horda  hnala  na  nás 

ďaurská, 
a  v  té  hordě  tisícové  čtyři, 
vůdcem  měla  kapetana  Mata, 
Semknulo  se  trojí  vojsko  rfaurské. 
Bili  jsme  se  do  úsvitu  slunce, 
myslíce,  že  ráno  přitrhnete; 
ale  o  vás  slechu  ani  dechu, 
myslili  jsme,  že  jste  pohynuli. 
A  vy  medle  živi  jste  a  zdrávi, 
sedíte  si,  hovíte  si  pěkně. 
Ráno  zase  rfauři  udeřili, 
se  tří  stran  se  na  nás  obořili. 
Ďaurů  dosti,  Turků  málo  bylo. 


Digitized  by 


Google 


Josef  Holeček  : 


Bili  jsme  se  do  hodiny  sedmé, 
z  okopů  jsme  bránili  se  dobře, 
dokud  bylo  olova  i  prachu. 
Když  už  všecko  bylo  vystříleno, 
promluvil  k  nám  Grdan  Omeraga : 
„Děti  moje,  okrajinci  ctění! 
Hodina  se  přiblížila  smrti, 
řada,  děti,  došla  na  nás  umřít. 
Naposled  se,  děti,  shromážděme, 
naposled  se,  bratři,  obejměme, 
načež  pevně  v  ďaury  udeříme, 
útokem  se  na  ně  oboříme; 
kdo  z  nás  padne,  nechať  slavně 

padne, 
kdo  živ  zbude,  nechať  vážen  bude. 
Spolu  jsme  se,  děti,  nezrodilí, 
ale  spolu  souzeno  nám  umříf 
Seskupili  jsme  se,  shromáždili, 
objali  jsme  se  a  políbili. 
Zeleného  praporu  se  chopiv, 
zdvihl  jsem  jej  svojí  rukou  levou, 
pravice  mi  zamávala  šavlí, 
přede  všemi  na  ďaury  jsem  běžel. 
Za  mnou  byl  náš  Grdan  Omeraga, 
za  Grdanem  naše  nedobitky. 
já  byl  prvý  na  padacím  mostě, 
sekal  jsem  se  sílou  nepřátelskou, 
šel  jsem  prudkým  nepřátelským 

ohněm, 
ohněm  pušek  lehkých  i  děl  těžkých. 
Než  jsem  mostu  dorubal  se  konce, 
nitka  roucha  na  mně  neostala, 
na  praporu  shořelo  ml  plátno, 
bez  druha  jsem  ostal  jediného. 
Více  nevím,  co  se  s  nimi  stalo, 
utekli-li,  či  je  porubali." 

Vyslechl  to  pasa  Hasanpaša, 
z  očí  se  mu  slzy  vyronily; 
vyplakal  se  a  se  potom  ozval: 
„Co  nám  činit,  co  nám  učiniti? 
Máme-liž  tu  státi  ďaurúm  terčem, 
aneb  o  tom  paši  oznámiti, 
o  posilu  pašu  požádati, 
či  tak,  jak  jsme,  na  ně  udeřiti?" 

Byl  tam  také  Kozli  Huramaga, 
pravil  jemu  Kozli  Huramaga: 


„Našemu  to  paši  vědět  dejme, 
o  posilu  pašu  požádejme. '^ 

Starý  jemu  pravil  Čejvanaga: 
„Lépe  bude  se  svaty  se  vrátit 
do  Budína,  do  bílého  hradu. "* 

Pořád  Tale  koldokola  chodil 
a  za  sebou  svého  koně  vodil. 
Huramagu  do  zadnice  žďuchl. 
„Huramago,  pes  ti  pojez  matku  f 

Čejvanago,  tobě  otce,  matku! 
Jeden  návrh  na  nic  jako  druhý. 
Nač  pak  bychom  vezírovi  psali, 
kdyžtě  vezír  buntovník  a  zrádce? 
Nač  pak  bychom  obraceli  svaty, 
aby  za  to  věčný  měli  posměch  ? 
Ale  mou-li  spravíte  se  radou» 
ani  paši  nebudete  psáti, 
ani  svaty  vracet  do  Budína, 
své  tu  dobré  koně  rozjedeme, 
stan  zelený  pašův  rozbijeme, 
a  plán  jiný  směle  provedeme. 
Mou-li,  bratři,  spravíte  se  radou, 
budem  psáti,  ale  holou  šavlí, 
kdo  z  nás  svého  těla  nelituje 
od  palaše  ďaurů  studeného, 
ani  dlouhých  pušek  arnautek. 
Nebuď,  pašo,  dukátů  ti  líto, 
chlapci,  který  přihlásí  se  prvý, 
který  prvý  ze  zástupu  skočí, 
prvý  s  těla  pěkné  šaty  svleče 
do  košile  a  podlfček  tenkých, 
směle  prapor  do  pravice  chopí 
a  se  prvý  vrhne  v  nepřítele ; 
příklad  jeho  odvahy  dá  jiným." 

Tehdy  řekl  pasa  Hasanpaša: 
„Nuž,  kdo  prvý  skočí  ze  zástupu, 
zelený  z  mé  ruky  vezma  prapor, 
pět  set  jemu  dukátů  dám  žlutých." 

Není  hračka  sám  v  před  udeřiti, 
neboť  možno  zahynouti  mžikem. 
Všichni  váhají  a  otálejí, 
pasa  pláče  a  svá  léta  sčítá: 
„Léta  moje  neleta,  má  léta! 
Jak  jste  mi  se  časně  nasčitala. 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


699 


že  již  nejsem  pod  ránu  ni  k  ráně! 
Sám  bych  dávno  vpřed  udeřil 

prvý/ 

Tak  děl  pasa  slzy  prolévaje, 
a  aj,  chlapec,  ještě  holobradý, 
husté  protrh  svatebčanů  řady, 
před  Hasana  skočil  pašu  Tira, 
v  jedné  dřevce  od  praporu  svírá, 
v  druhé  šavli  hlavorubnou  třímá, 
druhů   čtvero  chlapce  drží,  jímá, 
ale  jinoch  před  pašou  již  stojí: 
„Ty  jsi  slib  dal,  já  dám  hlavu  svoji !" 

Chlapec  také  z  Kanidže  byl  bílé, 
hlavou  to  byl  Cifra  Hasanaga. 
Machem  pasa  se  tla  v  nohy  skočí, 
chlapce  líbá  mezi  černé  oči: 
„Hasanago,  moje  tváři  světlá! 
ještě  vous  ti  neodechl  brady, 
na  velký  jsi  mejdan  ještě  mladý." 

Ale  Cifra  Hasan  na  svém  trvá, 
oko  blýská  a  chví  se   mu  brva. 
„Chci  to,  pašo !  Ty  mi  neruš  slova! 
Nelituji  těla  od  olova, 
těžkého  ni  meče  křesťanova!" 

Pět  set  pasa  dukátů  mu  čítá, 
Cifra  Hasan  zlato  odemítá: 
„Zlato  ne,  však  řež  mne  láká  lítá." 

Nedořekl,  a  již  za  ním  v  skoku 
chlapec  druhý  dvaceti  dvou  roků, 
do  podliček  svlečen,  do  košile. 
Pochvu  zlomil  o  koleno  bílé, 
v  pravé  maše  šavlí  okovanou, 
v  levé  točí  puškou  cifrovanou, 
pět  ho  druhů  zdržovalo  marně. 

To  byl  ženich  mladý,  Mehinaga. 
Pravil  jemu  otec  Smailaga: 
„Ani  kroku.  Mého,  nebuď  blázen, 
nenes  hlavy  do  záhuby  jisté, 
vdovy  nečiň  z  panny  nepojaté!" 

„Půjdu  otče,  půjdu,  nechaf  zhynu, 
a  nechf  matka  nenadá  se  synu!" 
Junák  ze  řad  skáče  za  junákem, 
každý  pochvu  o  koleno  zlomí 


a  se  chopil  šavle  obnažené. 
Počítal  je  Hasanpaša  Tiro, 
napočítal  třicet  čtyry  druhů, 
odhodlané  v  zápas  jíti  na  smrt. 
Každý  pochvu  o  koleno  zlomil, 
pravicí  jal  šavli  hlavorubnou, 
levou  chopil  pušku  cifrovanou. 
Z  koránu  psal  verše  Omerhodža, 
ale  Tale  bručel  obcházeje, 
až  děl,  stana  před  Hasanem  Cifrou  l 
„Bohem  brate,  Hasanago  Cifro! 
Půjdeš  nyní  po  muhačském  poli,, 
zelený  tam  náš  poneseš  prapor. 
Zlehka,  milý,  stoupej  po  Muhačích, 
sice  ďaurské  zpozorují  stráže, 
oznámí  to  Petru  generálu, 
a  on  smete  dělovým  vás  ohněm. 
Vy  se  skryjte  jeden  za  druhého, 
až  děl  oheň  přenese  se  přes  vás,, 
neboť  pole  veskrze  jest  rovné, 
není  na  něm  kamene  ni  stromu, 
nikde  není,  zač  ukrýti  tělo, 
proto  junák  kryj  se  za  junáka." 

Obrátil  se  potom  k  Omerhodži: 
„Honem,  hodžo,  naškrab 

modlitbičky, 
neboť  Turci  nečekají  rádi, 
zaútočí  bez  tvých  modlitbiček; 
šavle  rube,  modlitba  nerube!" 

Ještě  pravil  Hasanpaša  Tiro: 
„Hasanago,  brate  po  mateři! 
Až  děl  oheň  přenese  se  přes  vás^ 
rozleťte  se  jako  sokolové; 
třicet  kusů  buchne  granátových, 
ukrutný  jest  granátový  oheň; 
popadejte  po  zelené  trávě, 
přenese  se  oheň  granátový, 
na  lehké  tu  povyskočte  nohy, 
vzkřikněte  a  vzpomeňte  si  lH)hay 
po  té  pušky  přiložte  a  palte! 
Pušky  vypálené  v  trávu  hoďte 
a  se  chopte  šavlí  obnažených, 
přeskákejte  ďaurům  přes  okopy, 
zdaž  byste  se  k  dělům  neprobili,. 
zdaž  byste  jim  děla  neodňali, 
by  nám  jízdě  volná  byla  dráha. 
Já  pojedu  prvý  v  čele  jízdy. 


Digitized  by 


Google 


700 


Josef  Holeček: 


za  mnou  všichni  půjdou  svatebčané, 
na  ďaury  se  hurtem  oboříme, 
a  dál  —  co  dá  milý  bůh  a  štěstí." 

To  si  řekli  a  se  rozloučili, 
šavle  ostré  v  ruce  uchopili, 
zelený  jal  Hasan  Cifra  prapor 
a  jej  nesl  před  ostatní  silou. 

Když  letěli  po  muhačském  poli, 
labutím  se  podobali  bílým, 
k  útoku  když  zableskly  jim  šavle, 
sokolům  se  podobali  chrabrým. 

Ďaurské  stráže,  jak  je  znamenaly, 
dělostřelbě  o  tom  vědět  daly, 
a  hned  rázem,  jak  by  jiskrou 

jednou, 
padesáte  vystřelilo  kusů 
do  cesty  těm  jarým  sokolíkúm. 

Ti  se  kryjí  junák  za  junáka, 
až  děl  oheň  přenese  se  přes  ně ; 
bůh  jim  milý  dal  a  štěstí  přálo, 
žádnému  ni  vlásek  nepokřiven. 

Zahoukala  děla  granátová; 
granát  pálí,  kamení  se  válí, 
puká  skála,  která  věčně  stála, 
strmé  stromy  třískami  se  lomí. 
Než  se  přehnal  oheň  granátový, 
čtyři  dobré  ztratili  jsme  druhy 
od  granátů,  děla  ukrutného. 
Pistole  jsme  jali,  vypálili, 
vypálené  v  trávu  zahodili, 
šavlí  jsme  se  holých  uchopili, 
na  okopy  ďaurské  vyskočili, 
jízdě  naší  dráhu  učinili. 
Čifrovi  byl  spomocníkem  Alláh, 
že  on  prvý  dosekal  se  k  dělům, 
zelený  tam  zarazil  náš  prapor 
a  svou  šavlí  hubil  muže  čtyři; 
mezitím  co  Cifra  prapor  tvrdil, 
prapor  tvrdil  v  zemi  pěchovanou 
a  se  klaněl  bohu,  děkuje  mu, 
na  vše  čtyry  obzíral  se  strany. 
S  této  strany  poblíž  vody  chladné. 
Cifra  chumel  zpozoroval  mužů, 
mezi  nimi  kéhos  okrajince, 
který  sem  tam  s  holou  šavlí  běhal. 


Dovtípil  se  Cifra  Hasanaga, 
že  to  bude  Grdan  Omeraga, 
a  již  letěl  k  junákovi  junák. 
V  půl,  se  střetli  padacího  mostu, 
otázal  se  Cifra  Hasanaga: 
„Omerago,  znáš-li  boha,  pověz, 
druh-li  tobě  aspoň  jeden  zůstal?" 

„Bůh  mi  svědek,  brate,  ani  jeden, 
druhové  mi  zahynuli  šmahem." 

Hloupatý  se  pořád  dívá  Tale, 
při  vodě  co  vítězové  kutí, 
posléz  Tale  z  plna  hrdla  křičí: 
„Svatebčané,  že  vás  hanba  není. 
tvář  vám  zčernej  před  stolicí  boží, 
jak  jest  černá  na  mejdanu  dnešním! 
Pohledněte  na  vítěze  naše! 
Širokou  nám  prosekali  cestu! 
Kdo  dnes  nechceš  udeřiti  v  daur)', 
kurva  ti  jest  otec,  kurva  matka, 
běhna  ti  je  tvoje  žena  věrná! 
Dosud  jsem  vždy  zadní  útočíval. 
ale  dnes  si  mezi  přední  vlezu. 
Hurá,  za  mnou,  kdo  chceš 

zahynouti!* 
Za  šíji  se  schoulil  myšákovu, 
třemenem  mu  do  boku  dal  ránu. 
Podíval  se  junák  na  junáka, 
zapálila  se  tvář  ode  tváře. 
Na  koních  se  jezdci  přichoulili, 
pěšci  pušky  k  líci  přiložili. 

Pobratime,  kéž  bys  tam  byl  býval! 
Vzkřek  a  jek  se  po  Muhačích  nese, 
od  síry  se  černá  země  třese, 
jfzda  klusem  jede,  potom  v  trysku, 
pěšci  táhnou  pohotoví  k  stisku. 
Nevídaly  nikdy  oči  tvoje 
takového  jako  nyní  boje: 
jak  blýskají  šavle  obnažené, 
jak  zírají  hlavy  usečené! 
Hřebci  řičí,  dobři  koně  rzají, 
muži  křičí,  od  ran  naříkají, 
jiskry  srší  od  ocele  chladné, 
a  kam  sekne,  junák  mrtev  padne. 
Koně  letí,  každý  jako  střela, 
pod  kopyty  svíjejí  se  těla. 
Jeden  stená :  „Matko  moje  sladká!" 


Digitized  by 


Google 


Smailagič  Mého. 


701 


Druhý:  „Zde  ti  nepomůže  matka, 
zde  jen  boha  vzývej  velikého 
a  u  sebe  druha  některého, 
který  by  tě  vynes'  raněného 
anebo  vzal  pomstu  za  mrtvého." 
Jsou  i  tací,  kteří  z  bitvy  běží, 
vlasy  se  jim  pod  turbanem  ježí. 

Mrákota  nás  obkhčila  tmavá, 
nezřít  nebe,  neviděti  země, 
ani  dobrých  junákův  a  koni. 

Tři  dni  bílé  a  tfi  noci  černé 
krutá  stála  na  Muhačích  bitva, 
že  se  nikdy  šavle  nezatknula, 
že  se  nikdy  doutnák  neuhasil, 
a  koní  dobrých  nesstoupili  jezdci, 
neoddechli  jezdci  si  ni  koně, 
aniž  muži  najedli  se  chleba! 

Čtvrtého  dne  na  úsvitě  ráno, 
co  se  stalo,  nikdy  nevídáno! 
Na  Olinu  jsme  dohnali  se  řeku, 
v  ni  se  vrhli  v  rozkaceném  vzteku. 
Ode  břehu  z  břehu,  jak  jest  Olina, 
sedmerý  most  břehy  její  spíná, 
dílem  z  krzen  tureckých  jsou 

plavých, 
dílem  z  ďaurských  čak  a  per  jsou 

vlavých. 
Dopoledne  čistá  byla  Olina, 
odpoledne  krev  a  kal  a  špína. 

Bitva  ztichla.  Bylo  po  rubáni. 
Přebíhají  hřebci  odsedlaní, 
přebíhají  klisny  rychlonohé; 
v  stranu  sedlo  nakloněno  mnohé 
prázdno  jezdce,  máchají  se  třmeny, 
popruhy  jsou  krví  potřísněny, 
uzda  padá  koním  pod  kopyta, 
kopyta  si  po  ní  šlapou  hbitá. 
Smrt  dech  staví  i  té  němé  tváři, 
k  jejímu  ji  klade  hospodáři. 
Byli  jezdci,  byli  koně,  byli, 
na  Muhačích  údy  položili. 

Kdo  živ  zůstal,  živé  koně  chytal, 
kdo  je  mrtev,  nevsedne  již  v  sedlo. 
Dosti  tehdy  načíněno  zlého 
načiněno  jedněm  jako  druhým. 


Vše  se  pole  krví  zatopilo, 
turecká  je  černá  jako  ďaurská. 
Po  krvi  jsou  rfaur  i  Turčín  bratři. 

Po  bitvě  se  zase  muži  zbylí 
shledávali,  až  se  shromáždili, 
na  padacím  shromáždili  mostě. 
Raněné  tam  druhy  přinášeli, 
dobytou  i  kupili  tam  kořist. 
Přiváděli  povázané  jatce, 
přinášeli  kupy  porubaných; 
u  sebe  zas  byla  okrajina. 

Když  se  síla  shromáždila  všecka, 
nejlepšího  nebylo  v  ní  druha: 
nebylo  v  ní  Zliky  Mustajbega, 
nebylo  v  ní  Kladušského  Muja, 
nebylo  v  ní  Orašského  Tala, 
scházel  nám  i  Smailagič  Mého 
a  pět  mimo  ně  set  dobrých  chlapců. 

Každý  diví  velikým  se  divem, 
kdeže  byl  by  bej  Mustajbeg  lický  ? 

Bylo  ještě  na  počátku  bitvy, 
s  třiceti  on  hejtmany  se  zdvihl, 
zdvihli  se  a  táhli  ku  Budínu 
s  budínským  se  uhlídati  pašou. 
Zavřít  se  dal  pasa  do  Budína, 
Turci  našli  uzavřenou  bránu ! 
Čakany  se  na  ni  obořili, 
hradními  se  vraty  prosekali, 
do  nových  se  navalili  dvorů, 
nových  dvorů  pod  ocasem  trojím ; 
pašova  se  jim  stráž  postavila, 
ale  byla  zbita,  porubána ; 
do  svých  komnat  utekl  se  vezír, 
tam  jej  našli,  usekli  mu  hlavu. 
A  zaň  bega  pašou  prohlásili, 
zápasili  bega  Mustajbega, 
novotným  jej  pašou  učinili, 
přioděli  vezírovým  rouchem 
a  stráž  k  němu  postavili  věrnou, 
Mustajbeg  byl  pasa  trojocasý, 
při  něm  Mujo  vrchní  nad  armádou 
a  sám  Tale  vrchní  nad  pokladem. 

Potom  táhli  nazpět  od  Budína, 
Cifra  Hasan  předjel  je  a  zvolal: 
„Odměnu  dej,  Hasanpašo  Tiro! 


Digitized  by 


Google 


702 


Josef  Holeček: 


Ejhle,  k  tobě  nový  táhne  vezír, 
Mustajbeg  to  ze  široké  Líky. 
Novým  jsme  ho  pašou  učinili, 
vezirskou  jsme  družinu  mu  dali, 
při  něm  Mujo  vrchní  nad  armádou 
a  sám  Tale  vrchní  nad  pokladem." 

Odměnu  dal  Hasanpaša  Tiro 
a  vstříc  vyjel  begu  Mustajbegu: 
pozdravil  ho,  z  poháru  mu  připil, 
hlavu  schýlil,  ruku  poceloval, 
jako  mladší  činí  starešině: 
„Zdráv  burf,  nový  trojocasý  pašo  I 
Napíšu  to  caři  hospodáři, 
jeho  carský  ztvrdí  tebe  ferman 
a  dá  tobě  za  pašalik  zemi, 
Mustajbegu,  kde  je  tobě  milo!" 

A  co  živým  činit  nám  a  zdravým  ? 
V  poctivosti  mrtvé  pochovati, 
poraněným  rány  ovázati. 

Co  jsme  měli  druhů  zahynulých, 
všecky  snesli  na  jedno  jsme  místo, 
do  jednoho  zakopali  hrobu. 
A  jak  jsme  je  dobře  zakopali, 
vidí  se  jim  nohy  po  kolena, 
bílé  ruce  vidný  po  ramena, 
siná  líce  po  zapadlé  oči. 
Tak  se  padlí  v  boji  pohřbívají. 

Kde  jest  ale  ženich  Mehmedaga? 
Po  Mehovi  není  slechu  dechu. 
Otec  jeho,  starý  Smailaga, 
mučí  se  a  slzy  z  očí  roní, 
od  mrtvoly  chodí  ku  mrtvple, 
obrací  je,  svého  syna  hledá, 
ani  žádná  raněná  tvář  bledá 
není  Mehova:  „Ó  běda,  běda!" 

Za  Smailagu  Tale  přiskakuje, 
rouhá  se  mu  a  se  pošklebuje: 
„Smailago,  ubrečený  lháři! 
Co  ta  voda  na  tvé  staré  tváři? 
Líto  je  ti  toho  zmetka  Meha, 
líto,  že  se  nad  ním  země  šlehá? 
Líto  je  ti,  junácky-li  zhynul? 
Lihjj  spíše,  ten-li  ho  los  minul ! 
Či  ti  líto  neprovdané  vdovy? 
Tale  si  ji  vezme  po  Mehovi ! 


Nejednou  já  oženil  se  málem. 
Blaze  ženě  s  junákem  a  Taleni!" 

A  co  tak  jsme  spolu  rozmlouvali, 
ejhle!  polem  černý  mrak  se  valí, 
a  ten  mrak  se  kolem  jezdce  svíjí 
na  hnědáku  o  široké  šiji. 
Mladý  je  to  jezdec  po  vzezření, 
šatu  na  něm  za  tkalounek  není, 
nemá  ani  obočí,  ní  vlasů, 
bez  hřívy  je  kůň  a  bez  ocasu, 
vše  jest  na  nich  ohněm  popálené; 
jakéhosi  muže  jezdec  žene. 

Každý  díval  se,  a  kdo  to,  hádal, 
a  již  Tale  Smailagu  žádal: 
„Odměnu  dej,  ago,  Tale  povi, 
kdo  to  jede  na  tom  hnědákovi! 
Holá,  ago,  kdo  to  na  hnědáku? 
Každého  psa  poznám  po  čumáku. 
Tvé  se  štěně,  ago,  neztratilo, 
ale  dobrý  úlov  ulovilo, 
dobrý  úlov,  Petra  generála, 
a  jej  žene  k  paši,  bohu  chvála!" 

Turci  běží  uvítati  Meha. 
Studu  plamen  jemu  z  tváře  šlehá, 
nebof  šatu  není  na  něm  nitky, 
všechen  spálen  v  litém  ohni  bitky. 
Jeda  Mého  s  hnčdáka  se  skláni 
a  rve  trávu  zkrvavenou  dlaní, 
na  junácké  si  ji  tělo  klade, 
jež  se  všecko  uzardívá  mladé. 

Uvítal  jej  Hasanpaša  Tiro, 
do  pláště  ho  zeleného  schoval, 
na  junácké  čelo  poceloval: 
„Výborně,  můj  jasný  obličeji, 
tvou  se  krásou  naše  tváře  stkvějí; 
Gusle  budou  tebe  vzpomínati, 
jiní  z  tebe  vzor  si  budou  bráti.' 

Na  Meha  se  všichni  smáli  sladce, 
a  on  paši  podaroval  jatce; 
pasa  zase  sultána  jím  daří, 
posílá  ho  země  hospodáři. 

Nyní  sobě  slávu  způsobíme. 
Hoj,  ať  puška,  hoj,  af  dělo  hříme! 


Digitized  by 


Google 


Smallagič  Mého. 


703 


Tale  zády  obrací  se  k  Mehu. 
k  dělům  chvátá  ve  pospěšném  běhu« 
kteráž  byla  ďaurům  v  boji  vzata ; 
dvanácte  jich,  a  k  nim  Tale  chvátá. 
Dost  tam  zbylo  kulí,  dosti  prachu, 
hodilo  se  bláznivému  brachu, 
bez  míry  a  váhy  sypal  v  kusy: 
^Ki^áne  drž,  však  tě  to  nezadusí!" 
Nabil,  jiskru  dal  jim  od  doutnáku, 
vypálil  je  k  nebi  do  oblaků. 
Dvanácterá  zarachoce  rána  — 
ranou  děla  v  kusy  roztrhána. 
Tale  vyšel  bez  úrazu  zcela, 
ani  střípek  nedotkl  se  těla. 

Žebrali  se  všichni  dohromady, 
žebrali  se  všichni,  starý,  mladý, 
o  kořist  se  rozdíleli  boje; 
každý  všeho  dostal  díly  svoje, 
stejně  dostalo  se  nejlepšímu 
junákovi  jako  nejhoršímu, 
nejhoršímu  jako  bratru  svému. 
Ano,  díl  dán  také  zhynulému, 
jestli  mužské  po  něm  děti  zbyly : 
vítězové  i  jim  nadělili. 

Kdo  živ  zůstal,  s  dílem  domů  spěchá, 
a  kdo  padl,  kosti  tady  nechá. 
Šťastného  svá  doma  zlíbá  máti, 
nešťastný  se  nikdy  nenavrátí. 

Noclehem  se  potom  položili, 
ještě  noc  tam  jednu  nocležili; 
íasně  fáno,  před  východní  září, 
do  rady  se  sešli  pohlaváři. 
Když  se  poradili,  doradili, 
svatebčanům  známo  učinili: 
„Hotovo!  již  odvádějte  pannu!" 
Pozdvihla  se  síla  svatebčanů. 

Bubeníci  udeřili  v  bubny, 
rozlehl  se  vřesk  a  hlukot  trubný, 
oba  paše  na  kůň  posedali, 
(feverové  v  střed  svůj  pannu  vzali, 
Tale  zas  byl  s  bičem  za  komorou, 
zpěv  a  střelba  zněly  dolem  horou! 

Šli,  až  došli  do  Kanidže  bílé. 
Tam  spal  Mého  nejprv  u  své  milé. 


Taká  byla  v  pažích  jeho  síla, 
že  hned  zítra  samodruhá  byla. 
Vždy  se  spolu  věrně  milovali, 
dvé  dcer,  čtyři  syny  odchovali. 

Já  tam  nebyl,  a  mé  povídání, 
nevím,  je-li  pravda  nebo  Ihaní. 
Mně  to  moji  odkázali  stáři, 
i  já  lhář  jsem,  jestli  oni  lhali. 
Ještě  pobuď,  ještě  poserf,  synku, 
píseň  není  celá  bez  dočtnku. 


Komár  mouchu  vyprosil  si, 
dali  mu  ji,  že  byl  junák. 
Uvedl  ji  ve  své  dvory, 
v  prázdnou  tykev  na  polici. 
Ženou  se  chtěl  odstrojiti, 
nohu  vztáhl  ku  nevěstě: 
„Moucho  moje,  duše  moje, 
zuj  mi  s  nohou  žluté  čižmy!" 

Moucha  děla  komárovi: 
„Komárečku,  štěstí  moje, 
tenounké  jsou  nohy  tvoje, 
nohy  bych  ti  přelomila, 
ještě  dnes  bych  vdova  byla. 
Co  mi  smutné  učiniti? 
Prosili  mne  mnozí  lepší, 
motýlové  vezírové, 
švarná  šidla  lepokřídlá, 
mladí  páni  čmelákové, 
vzácní  páni  ovádové, 
hovniváři  velmožové." 

Komáři  je  mysl  prudká, 
kopl  mouchu  do  žaludka, 
bolelo  to,  moucha  vzkřikla: 
„Muži,  na  to  nejsem  zvyklá!" 

Slyšeli  ji  na  půl  kraje, 
od  Kranduku  do  Maglaje. 
Uslyšel  i  mraveneček, 
rychlý  lesní  mysliveček. 
Komára  on  skolil  puškou, 
oženil  se  s  vdovou  muškou. 


Digitized  by 


Google 


704 


Fn  Khol: 

Město  minulostL 

(Studie.) 

I. 

Znal  jsem  ženu,  která  o  sobě  říkala,  že  se  provdala  Jen  za  cenu 
svatební  cesty  do  Benátek  —  taková  byla  její  touha  poznati  toto 
město.  Ale  když  přijela  do  Benátek  —  a  vyjela  tam  hned  po  nudném 
obřadu  svatebním,  plná  nedočkavosti  a  rozechvění,  —  byla  trpce  zkla- 
mána. 

Očekávala  barvitý  a  rušný  obraz  města  plného  bohatství,  nád- 
hery a  temperamentních  výbuchů  překypujícího  života  jižního,  jak  to 
viděla  kdysi  namalováno  v  illustrovaném  listě  na  obraze,  znázorňu- 
jícím karneval  z  předminulého  sloletí,  a  místo  toho  nalezla  tichý,  smutný 
a  vadnoucí  obraz  umírající  krásy.  Ostatně  bylo  léto,  červenec  nebo 
srpen,  a  nesnesitelné  vedro,  ležící  nad  kanály,  které  zapáchaly,  ubíjelo 
poslední  zbytek  nadšení,  jež  v  ní  zbylo.  A  snad  tu  byly  též  jiné 
okolnosti.  Krátce:  paláce,  vroubící  Canal  Grande,  připadaly  jí  jako 
stafáž  divadelních  kulis,  ozářených  divadelním  měsícem  a  obklopených 
sborem  facchinú  a  gondolierů. 

Na  štěstí  byla  dáma  ta  tak  rozumná,  že  si  nezoufala  nad  zkla- 
máním svých  snů  a  vžila  se  do  kulisovitého  ovzduší.  Byla  to  žena 
exotického  zjevu  a  zajímavé  krásy,  vychovaná  v  romantismu  iněšfác- 
kých  rodin,  který  nevylučuje  značného  smyslu  pro  praktičnost. 

Znal  jsem  však  též  ženu  —  a  ta  nebyla  exotické  krásy,  ale  ne- 
nápadného zjevu  a  jemné,  oduševnělé  tváře,  —  která  jela  úmyslně  do 
Benátek,  aby  se  tam  oddala  svému  miláčkovi.  Chtěla  mu  podati  lásku 
svou  v  rámci  jí  hodném,  a  tam  v  hotelu  Danieli,  v  němž  bydlel  kdysi 
Musset  s  George  Sandeovou,  stala  se  poprvé  jeho  ženou. 

Bylo  to  již  po  letech,  když  jsem  s  ní  o  tom  mluvil,  ale  její  oři 
zářily  dosud  štěstím  a  nadšení  dýchalo  z  jejích  slov,  když  mně  vypravo- 
vala o  krásách  Benátek.  Ach,  jaký  obraz  zanechalo  město  to  tenkráte 
v  její  mysli  I  Ujišťovala  mne,  že  nedovede  ani  stín  jeho  vylíčit,  zatiro 
co  ústa  její  hledala  výrazy  bohaté,  syté  a  barvité,  kterými  se  snažila 
jej  alespoň  naznačiti. 

Byl  jsem  udiven  jejími  slovy.  Nevěděl  jsem,  čím  si  vysvětlit  dva 
tak  různé  úsudky  o  jednom  předmětu?  Byla  to  snad  láska,  která  po- 
mohla druhé  přenésti  se  přes  různé  defekty,  jež  vadily  prvé?  Či  to 
byl  vliv  jemně  cítící  její  duše  umělecké?  Jisto  je,  že  zvláštní  kouzlo, 
které  dovede  vnuknout  blízkost  pravé  krásy,  vyzvedlo  štěstí  její  lásky 
k  nejvyšším  vrcholům. 

Tyto  dvě  ženy  tanuly  mně  na  mysli,  když  jsem  vjížděl  na  nádraží 
benátské.  Byla  jarní  noc,  blízko  půlnoci,  neboť  vlak  přijíždějící  od 
Pontebby  měl  značné  zpoždění,  a  ačkoliv  vládl  na  nádraží  čilý  ruch, 
vyvolaný  velkým  počtem  cizinců  přijíždějících  a  odjíždějících,  huláka- 
jících facchinú  a  gondolierů,  bylo  město  ponořeno  v  hluboký  spánet 


Digitized  by 


Google 


Fr.  Khol:  Město  minulosti.  705 


Dal  jsem  se  úmyslně  vézti  po  Kanálu  Grande,  neboť  svítil  měsíc  a 
byl  jsem  zvědav  na  první  dojem  pohádkového  města. 

Leč  tento  první  pocit,  který  ve  mně  Benátky  vzbudily,  byl  pocit 
smutku.  Snad  to  bylo  chladem  noci,  který  tam  v  polovici  března  na 
vodě  ještě  vládl,  nebo  samotou,  která  by  mohla  býti  zvána  opuště- 
ností. Oondoly  s  cizinci  rozjely  se  nejkratší  cestou  postranními  ka- 
nály, a  na  kanálu  hlavním,  kde  mihnula  se  neslyšně  jen  tu  a  tam 
loďka  s  jedné  strany  na  druhou  plující,  v  níž  obyčejně  dvě  postavy 
k  sobě  přikrčené  seděly,  vládlo  ticho. 

Paláce  byly  jako  po  vymření.  V  některých  bylo  jedno  nebo  dvě 
okna  osvětlena,  a  bledé  jejich  světlo  odráželo  se  v  temné  hladině 
matným  leskem.  Gondolier  mlčel,  veslo  šplouchalo  tiše  v  klidné  vodě, 
a  z  dáli  ozývalo  se  houkání,  podobné  houkání  sýčků.  To  byli  gondo- 
lieři  v  postranních  kanálech,  kteří  volali  výstražně,  blížíce  se  ku  nároží. 

A  nad  tím  vším  ležel  měsíc  svým  bledým  světlem  a  v  jeho  svitu 
vystupovala  nádherná  architektura  paláců  ještě  mohutněji,  než  jak  jsem 
ji  za  dne  vídával.  Hluboké  stíny  zdály  se  zařezávati  ostřeji  bohaté  a 
bizzarní  tvary  smělých  fagad,  jež  nabývaly  tím  nové  podoby,  poněvadž 
pozornost,  netříštěná  detaily,  mohla  sledovati  plně  původní  smělé 
myšlenky  stavitelů.  Tato  krása  bledých  paláců  byla  podivuhodná 
v  bílém  světle  měsíčním,  a  mimoděk  připomněl  jsem  si  slova  první 
z  žen,  exotické  krasavice,  o  kulisách  benátských.  Avšak  byla  též 
smutná  tato  krása,  že  se  při  ní  sama  vnucovala  myšlenka  na  smrt. 
Ano,  byly-li  paláce  ty  kulisami,  pak  mohly  být  kulisami  jedině  velkému 
divadlu  smrti. 

Slunce,  jež  druhého  dne  vysvitlo,  zaplašilo  hned  všechny  tyto 
smutné  myšlenky.  Jako  kouzlem  změnilo  celou  scenerii  a  dalo  vy- 
stoupit opět  pravé  kráse  města.  Benátky,  tak  jako  celý  jih,  mají  býti 
pozorovány  jen  v  zářícím  slunci.  K  jeho  teplému  a  zlatému  tónu  jsou 
komponovány  všechny  barvy  a  formy  jihu.  A  prší-li,  nebo  je-li  pod 
mrakem,  máme  se  uzavřít  v  pokoji,  spustit  záclony  a  spáti,  nebof 
obraz,  který  nám  tu  jeví  jižní  krajina,  je  nepravý  a  zkreslený. 

Když  jsem  vstoupil  druhého  dne  na  náměstí  sv.  Marka,  závodilo 
slunce  se  zlatem  mosaik  na  průčelí  chrámu.  Šediví  holubi  vylétali 
z  prokuracií  a  vznášeli  se  nad  obdélným  náměstím,  a  s  nimi  vzná- 
šelo se  i  nadšení  moje  při  obraze,  který  jsem  viděl. 

Jak  podivuhodné  město  tyto  Benátky!  Podivuhodné  ve  svém 
utváření,  ve  svých  stavbách,  ve  svém  koloritu,  lidech  a  v  celé  své 
kráse.  Vše  je  tu  zvláštní,  řekněme  benátské,  vytvářeno  svým  způ- 
sobem, na  základě  vlastního  processu,  trvajícího  dlouhá  staletí.  Nebof 
Benátky,  město  dávné  slávy  a  svobody,  velmoc,  jež  ovládala  kdysi 
celou  Adrii,  nepřijímaly  nic  ze  světa  mimo  sebe  než  to,  co  odpo- 
vídalo jejím    požadavkům  a  co  mohly  uzpůsobiti  svým  poměrům. 

Vidíte  v  něm  ztrnulost  náboženskou,  okrášlenou  a  zlehčenou 
hýřivým  přepychem  orientalismu,  přísnou  vážnost  moci,  obtíženoti 
protzovskou  snahou  po  přepychu  a  pompě,  ale  vedle  toho  naleznete 
tolik  prosté  krásy  a  zase  tolik  raffinované  umělosti  v  materiálu,  ko- 

45 


Digitized  by 


Google 


706  Fr.  Khol: 


loritu  i  formách,   že  se  divíte,   jak   bylo   možno   nakupiti  na  jedno 
místo  tolik  různorodých  živlů  a  spojiti  je  v  ladný  a  čarovný  celek. 

Vezměme  na  příklad  náměstí  svatého  Marka,  toto  nejkrásnéjši, 
a  ne-li  nejkrásnější,  jistě  nejpůvodnější  náměstí  světa.  Se  tří  stran 
obklopeno  prokuraciemi,  budovami  ryze  renaissančního  stylu,  z  něhož 
k  vám  mluví  vážnost  a  přísnost  mocné  republiky,  jest  na  čt\'rté 
straně  uzavřeno  chrámem  sv.  Marka — podivuhodnou  orientální  po- 
hádkou, jako  vytrženou  z  tisíce  a  jedné  noci.  Barvy  nejjasnéjsích 
odstínů  kupí  se  na  něm  do  nejzářnějších  harmonií  a  zpívají,  jásají 
přímo  ve  zlatém  slunci.  Vidíte  zelené  kupole,  zlaté  mosaiky,  bílé, 
červené  a  černé  mramorové  desky,  jimiž  pokryty  jsou  stěny  chrámu, 
zelené  sloupy  ze  serpentinu  a  porfyru  a  nádhernou  spěž  bran.  Vi- 
díte sochy  uloupené  na  vítězných  taženích,  které  mění  chrám  ten 
v  museum  trofejí  válečných  a  z  nichž  zvláště  sousoší  čtyř  koní, 
bronzové  a  pozlacené,  které  roku  1 204  doze  Dandolo  z  Cařihradu  u- 
nesl,  a  chápete  význam  chrámu  tohoto:  jest  jakýmsi  obrazem  vyví- 
jející se  moci,  významu  a  smyslu  pro  umění  města  z  první  jeho  pe- 
riody vývoje.  Význam  ten  jest  ostatně  patrný  z  konstrukce  chrámu, 
počatého  jako  basilika,  stavěného  ve  formě  byzantinského  chrámu  ku- 
polového s  půdorysem  řeckého  kříže,  a  dostavěného  konečně  v  go- 
tickém a  lombardském  slohu. 

Avšak  přece  jest  něco  ryze  benátského,  individuálního  v  této 
eklektické  stavbě.  A  to  jest  podivuhodné  a  zcela  zvláštní  seskupení 
cizích  živlů  k  obrazu  novému,  formově  i  barevně  původnímu. 

Také  palác  dožecí,  jenž  se  na  straně  jižní  pojí  ku  chrámu  sv. 
Marka,  jeví  všechny  známky  tohoto  individuálního,  benátského  pře- 
tváření stylu.  Již  při  prvním  pohledu  působí  na  vás  tato  gotická 
stavba  dojmem  překvapujícím.  Na  podloubích,  nesených  štíhlými 
sloupy,  postavena  jest  loggie,  jejíž  útlé  sloupy  nesou  vrchní  stavbu 
massivní  a  tak  těžkou,  že  se  vám  zdá  skoro  nemožným,  aby  tyto 
tenké  sloupky  ji  unesly.  Při  tom  jest  však  toto  statické  paradoxon, 
jakým  se  zdá  býti  těžká  vrchní  stavba  postavená  na  křehkých  sloupcích, 
provedeno  umělecky  nanejvýš  originálně.  Sloupy  spojují  se  do  za- 
špičatělých oblouků  gotických  a  nesou  dosud  stopy  bývalého  zlacení. 

Zdá  se,  jako  by  touto  statickou  nemožností  ve  stavbě  dožecího 
paláce  byla  chtěla  republika  dokumentovati  svou  moc,  která  mohla 
vše,  co  chtěla.  A  mohla  ještě  jiné  divy  a  jiné  stavby,  jak  je  vidéti 
na  Kanále  Grande,  jenž  teče  kol  piazzetty,  na  níž  stojí  palác  dožecí, 
maje  za  protějšek  bibliotéku  sv.  Marka,  renaissanční  to  báseň  ar- 
chitektonickou a  nejkrásnější  ze  staveb  Sansovinových. 

A  odtud,  od  piazzetty,  ba  ještě  níže,  od  Riva  degli  Schiavoní 
až  nahoru  ku  dnešnímu  nádraží,  omývá  voda  hlavního  kanálu  scho- 
diště nejvznešenějších  a  nejkrásnějších  paláců  republiky.  Vyjedete-li 
si  po  něm  na  některé  z  černých  gondolí,  kterých  je  v  benátských 
kanálech  všude  plno,  a  zahloubáte-li  se  do  fa^ad  mlčících  a  sešlých 
paláců,  uzříte  nejvzácnější  perly  umění  gotiky  a  renaissance.  A  na- 
kážete-U  gondolierovi,  aby  vám  jmenoval  jich  jména,  uslyšíte  nej- 
vzácnější jména  z  historie  benátské  republiky. 


Digitized  by 


Google 


Mésto  minulosti.  707 


Tam  v  gondole  na  Kanále  Grande,  nad  jehož  zelenou  hladinou 
lehká  pára,  chvějíc!  se  v  zlatém  světle  slunečním,  dovede  snoubiti 
nejintensi vnější  stíny  s  nejjasnějšími  reflexy  v  obrazy  podivuhodné 
jasnosti  a  barvitosti,  můžete  nejlépe  prožíti  v  duchu  historii  o  vzniku, 
vývoji  a  zániku  pohádkové  Venezie. 

II. 

Všeobecně  známá  historie  Benátek  mohla  by  býti  vždy  citována 
jako  ex;emplární  případ  závislosti  vývoje  politického,  sociálního  a  kul- 
turního na  hospodářském  rozvoji  národa.  Mohla  by  býti  též  brána  jako 
podklad  ku  theorii  o  kultuře  blahobytu  a  moci.  Jenže  lidé  života, 
kteří  činy  svými  důkazy  ty  poskytují,  nevědí  nic  o  těchto  theorilch, 
a  lidé  knih,  kteří  theorie  ty  tvoří,  mají  obyčejně  málo  společného 
s  tímto  životem. 

Vystavěny  na  jehlách  v  pobřežních  bažinách,  byly  Benátky  pů- 
vodně útočištěm  Venetú,  sídlících  na  severovýchodním  pobřeží  Itálie, 
kteří  sem  zahnáni  byli  četnými  vpády  barbarů  od  severu.  Byli  to 
prostí  venkované,  tito  praobyvatelé  Benátek,  ale  postupem  času  stali 
se  z  nich  kupci,  hlavně  následkem  výhodné  polohy  svého  města, 
které  jim  poskytovalo  možnost  námořního  spojení  s  celým  pobřežím 
moře  Středozemního.  První  jejich  cesty  byly  nesmělé,  náležely  nej- 
bližšímu okolí,  ale  čím  dále,  tím  větší  stávala  se  jejich  odvaha  a 
s  ní  rostla  i  jejich  moc  obchodní  a  bohatství.  Důmyslným  vedením 
podařilo  se  jim  tak  strhnouti  veškeren  obchod  zámořský  do  svých 
rukou.  Celý  východ  byl  s  nimi  ve  spojení,  od  Krymu  až  po  Indus 
a  pyramidy,  a  vše,  co  z  krajin  těch  šlo  do  Evropy,  musilo  projíti 
skladišti  na  lagunách  benátských.  Byl  to  ohromný  proud  zlata,  který 
si  dovedli  benátští  kupci  zavésti  do  svého  města,  a  Benátky  samy 
byly  jedinou  velikou  pokladnicí  nejvzácnějších  tovarů  orientálních 
a  byzantských.  Nedivno  tedy,  že  za  těchto  podmínek  bohatly  a  bo- 
hatly tou  měrou,  že  již  počátkem  století  patnáctého  čítala  se  cena 
veškerého  vývozu  na  10  millionů  dukátů,  z  nichž  4  milliony  zůstá- 
valy výdělkem  města. 

Ale  Benátky  staly  se  tak  nejen  nejbohatším,  ale  též  nejmocněj- 
ším městem  přímoří  Itálie.  Mocné  toďstvo  staralo  se  nejen  o  bez- 
pečnost moří  a  obchodního  spojení,  ale  poráželo  též  loďstva  států 
nepřátelských  a  dobývalo  území  a  provincií.  Nejlepší  kondotieři  na- 
jímáni za  nesmírné  platy  ku  zkrocení  nespokojených  sousedů  vnitro- 
zemních,  jimž  nezdolná  moc  Benátek  byla  vždy  trnem  v  oku. 

A  Benátky  vycházely  vždy  vítězně  z  těchto  bpjů,  ano,  podařilo 
se  jim  konečně  zlomiti  i  moc  bohatého  a  nejnebezpečnějšího  soupeře 
svého  na  druhé  straně  hornoitalské  pevniny,  Janova.  Tenkráte  dostou- 
pila moc  jejich  svého  vrcholu.  U  všech  států  evropských  váženy 
a  obávány,  požívaly  úcty  a  obdivu  celé  Itálie.  Doma  pak  státní  zří- 
zení uměle  a  důmyslně  sestavené,  nejdemokratičtější  své  doby,  při 
všem  ávém  oligarchickém  rázu,  zaručovalo  občanům  svobodu  osobní 
^  záruku  úplné  bezpečnosti. 

45* 


Digitized  by  CjOOQIC 


708  Fr.  Khol: 


Tenkráte  začalo  se  rozvíjeti  též  bohatším  květem  jejich  uméní. 
První  počátky  umění  Benátčanů  sahají  ovšem  dále.  Souvisejí  úplné 
s  jejich  cestami  a  výboji  obchodními  a  nesou  známky  východu.  Jsou 
to  nejprve  stavby  byzantské;  avšak  přísné  formy  prvních  těchto 
staveb  měknou  a  slábnou  brzy  pod  vlivem  graciosního  tvaru  fanta- 
stického ornamentu  arabského  a  zářivých  barev  Orientu.  Pak  teprve 
uplatňuje  se  vliv  Západu,  vznikají  stavby  románské  a  gotické,  jež 
v  labyrintu  orientalisovaných  staveb  starších  přijímají  na  sebe  též 
prvky  rozmarných  a  bizzarních  tvarů  východních  a  skytají  tak  ony 
podivuhodné  stavby  ryze  benátské,  které  za  svoji  originální  patinu 
děkují  splynutí  Západu  s  Východem. 

Avšak  teprve  s  příchodem  renaissance  do  města  nastala  zlatá 
doba  umění  benátského.  Jako  by  v  tomto  ožití  antického  umění  nalezli 
benátští  nobilové  pravý  smysl  životnosti,  důmyslní  kupci,  velkolepí 
národohospodáři,  státníci  a  diplomati,  požitkáři  života  stali  se  též 
znalci  umění  a  jeho  podporovateli.  Bylo  to  počátkem  šestnáctého 
století.  Pověstné  a  slavné  dvory  italských  tyranů  a  vládců,  římský, 
florencký,  milánský,  ferrarský  a  urbinský,  kvetly  tou  dobou  nejbuj- 
nějším květem  —  Raffael  a  Michel  Angelo  v  Řfmě  a  Leonardo  da 
Vinci  v  Miláně  vzbuzovali  již  všeobecnou  pozornost  celé  umělecké 
Itálie.  Tou  dobou  vystoupil  v  Benátkách  Tizian  a  po  něm  pak  ne- 
dlouho přišli  Veronese  a  Tintoretto.  A  jako  by  tři  tito  mužové  byli 
zanesli  nové  zdroje  umění  do  města,  umění  benátské  zazářilo  pojednou 
svým  nejnádhernějším  květem,  vniklo  do  života  a  stalo  se  jeho  duši. 

Život  v  Benátkách  se  mezi  tím  od  posledního  vítězství  nad  Ja- 
novany  změnil.  Snad  to  bylo  tím,  že  nastala  stagnace  ve  výbojích  jejich, 
nebo  že  hrozivé  vystupování  Osnianů  proti  Cařihradu,  kterého  ko- 
nečně r.  1453  dobyli,  počalo  ohrožovati  obchod  jejich  zrovna  tak. 
jako  Krištofem  Kolumbem  právě  objevené  nové  cesty  vodní,  jisto 
jest,  že  kupci  benátští  počali  se  zvolna  odvraceti  od  svých  výbojů 
a  obchodů  a  věnovali  celou  svou  pozornost  umění  a  raffínovanému, 
požitkářskému  životu. 

Ano,  v  této  náhle  probuzené  touze  po  životě,  nádheře,  radostech 
jeho,  v  tomto  rozmařilém  rozhazování  milliard  nastřádaných  po  sta- 
letí, můžeme  viděti  jistou  snahu,  přehlušiti  v  sobě  myšlenku  na 
blízký  skon,  neboť  není  možno,  aby  tak  prozíraví  obchodníci  a  ná- 
rodohospodáři, jakými  byli  nobilové  benátští,  nebyli  pozorovali  v  za- 
brání Východu  Turky  a  v  objevení  nových  cest  do  Indie  opravdový 
hrob  svého  obchodu.  Jest  skoro  jisto,  že  baissa  následkem  toho  vzniklá 
na  jejich  burse  vyvolala  z  veliké  části  tuto  snahu,  jednou  řádné 
a  opravdově  se  vyžíti.  A  v  tomto  ovzduší  tedy  zjevili  se  Tizian,  Vero- 
nese a  Tintoretto. 

Procházíte-li  galeriemi,  paláci  a  kostely  Benátek,  těmito  báječnými 
musei  uměleckých  památek,  uzříte  spoustu  pláten  zírati  na  vás  se  stěn. 
A  uvidíte  mnohé  dobré  obrazy,  jichž  mistrů  jména  stálo  by  za  to 
jmenovati,  neboť  v  Benátkách  byli  i  průměrně  malíři  dobří  a  při  neoby- 
čejném odbytu,  který  díla  jejich  v  přepychovém  okolí  měla,  není  se 
co  diviti,  že  se  po  nich  tolik  obrazů  zachovalo.  Avšak  tři  výše  uve- 


Digitized  by 


Google 


Město  minulosti.  709 


děná  jména  tyčí  se  nad  nimi  do  výše  dlouho  nedosažené.  Stačí  jme- 
novati Tizianovo  „Nanebevstoupení  Panny  Marie**  nebo  Její  „Uve- 
dení do  chrámu"  v  Akademii,  Veronesův  „Triumf  Benátek"  a  „Únos 
Evropy"  v  dožecím  paláci  a  „Hostinu  u  Leviho"  v  Akademii,  anebo 
konečně  Tintorettúv  „Život  Kristův"  na  obrazech  umístěných  v  dosti 
nevýhodném  světle  v  presbyteři  Scuoly  di  San  Rocco,  abychom  si 
učinili  pravou  představu  o  velikosti,  síle  a  božském  umění  těchto  tří 
mistrů.  Před  nimi  mizí  umění  Oiovanni  Belliniho,  jehož  sladké  Madonny, 
polonáboženské,  polosvětské,  dýší  neobyčejně  něžnou  krásou.  A  též 
Carpaccio,  Basaiti,  Palma  Vecchio,  ba  i  sensitivní  a  jemně  smyslný 
Giorgione  ustupuje  do  pozadí,  ovšem  snad  jen  proto,  že  příliš  záhy 
zemřel. 

Tiziana,  Veronesa  a  Tintoretta  možno  nazvati  extraktem  renais- 
sance  benátského  umění  a  jejich  obrazy  pravým  odrazem  města  z  té 
doby.  Naleznete  v  nich  vše,  čím  vynikalo  a  čím  byl  karakterisován 
jeho  život  a  jeho  lidé.  Všechny  divy  barevné,  které  město  svou 
nádherou,  mořem,  blízkými  zahradami  i  zlatem  slunce,  chvějícího  se 
v  jasném  a  řídkém  vzduchu  nad  lagunami,  a  všemi  duhovými  vidi- 
nami světelných  effektů  poskytovalo.  Naleznete  v  nich  sílu  a  mo- 
hutnost rassy  benátské,  moc  a  sebevědomí,  ale  též  chytrost  její,  na- 
leznete v  nich  nádheru,  bohatství  a  přepych  města,  zobrazené  nej- 
výmluvnějším  štětcem,  tak  jako  nesmrtelné  vypravování  o  báječné 
kráse  plavovlasých  jeho  žen.  Avšak  ve  zvucích  nádherné  písně 
o  síle  a  moci  naleznete  již  též  tóny  změkčilé  a  falešné.  To  jsou 
stopy  počínajícího  úpadku  vrcholné  renaissance  a  předzvěsti  hro- 
zící zkázy. 

U  Tintoretta  budele  se  obdivovati  robustní  síle  ve  výrazu  a  po- 
jetí přímo  realistickému.  Veronese  vás  uchvátí  sladkým  a  do  nejvyš- 
ších krajností  vyhnaným'  uměním  barvy  a  forem.  Obé  pak  spojeno 
naleznete  u  mistra  jich,  Tiziana,  v  míře  tak  dokonalé  a  nádherné,  že 
se  neubráníte  opravdovému  obdivu. 

Žádný  historiograf  nemohl  lépe  vylíčiti  ráz  a  duši  své  doby, 
než  učinili  tito  tři  mistři.  Jejich  plátna  jsou  písněmi,  kronikami  a  kul- 
turními dokumenty  o  její  moci,  o  její  síle  a  o  kráse  okolí,  v  němž 
žili.  A  žádnému  z  architektů  nebo  sochařů  —  a  žili  tu  slavní  Palladio, 
Aspetti,  Scamozzi,  a  především  Sansovino,  —  ani  spisovateli,  jmenuji 
jen  talentovaného,  byť  i  zlotřilého  Aretina,  nepodařilo  se  v  dílech 
jejich  zachytiti  to  specificky  benátské,  nádherné,  veliké  i  zkažené, 
co  naplňovalo  celý  život  na  lagunách  benátských  v  šestnáctém  sto- 
letí —  tak,  jak  to  učinili  jmenovaní  malíři. 

Řekl  jsem  již,  že  obrazy  jejich  jsou  přímým,  sytým  a  výmluvným 
odrazem  tohoto  specifického  v  životě  benátském.  Proto  mluviti 
o  nich,  znamená  mluviti  o  celých  Benátkách,  jejich  lidech  a  jich 
životě  za  doby  té. 

III. 

Benátky  šestnáctého  století!  Myslím,  že  je  dosud  možno  skon- 
struovati  si  živý  obraz  z  doby  té.  Je  nutno  si  jen  retušovati  vzhled 


Digitized  by 


Google 


710  Fr.  Khol: 


sešlého  města   a  přimysliti   si  k  barvám  jeho  barvy  a  lidi  z  obrazů 
jmenovaných. 

Uzříte  nádherné  město,  v  němž  báječný  přepych,  nakupený  na 
všech  stranách,  vydává  svědectví  o  ohromném  bohatství,  které  tu 
vládne.  Všude  vidíte  nádheru  a  blahobyt,  všude  vidíte  brokát,  hed- 
vábí, jemná  sukna,  drahocenné  kožešiny,  zlaté  řetězy,  šperky  a  nád- 
herné damascenské  zbraně,  které  tvoří  hlavní  součásti  úboru  nobilů. 
Ale  též  prostý  lid  v  malebném  kroji  činí  dojem  blahobytu,  neboť  — 
jak  v  zápisech  archivních  zaznamenáno,  —  bylo  při  sčítání  lidu,  kona- 
ném ke  konci  XVI.  století,  napočteno  mezi  90.000  Benátčany  pouze 
187  žebráků.  Patricijské  kluby  starají  se  o  pořádání  slavností  a  zábav 
právě  tak,  jako  podporují  rozkvět  věd  a  umění.  Z  university  padov- 
ské,  která  jest  filiálkou  vědy  benátské,  a  na  niž  za  ohromné  plat>' 
získáváni  jsou  učenci  z  celého  světa,  přicházejí  professoři  na  učené 
přednášky  a  disputace  do  klubů  nobilů.  Tintoretto,  Vasari,  Sansovino 
a  jiní  staví  a  malují  divadla,  pro  něž  četní  básníci,  bezvýznamní  ve 
své  lokální  slávě,  píší  prázdné  a  šablonovité  kusy.  Jediný  Aretino 
vyniká  nad  úroveň  těchto  pisálků  svými  drzými  a  lascivními  kome- 
diemi, plnými  bystrého  a  silného  pozorování. 

Nad  vše  to  však  vynikají  tak  zvané  akademie,  společnosti  maliřú, 
architektů,  literátů  a  učenců,  které  řídí  vkus  a  umělecké  osudy  města. 
Scházívají  se  u  bohatých  stolů  některých  patríciů  anebo  ve  vlastních 
domech  a  tam  anebo  v  krásných  zahradách  ostrova  Murano,  kde 
růže  a  vavříny  kvetou,  oddávají  se  duchaplným  svým  zábavám  a  ne- 
rušenému veselí,  které  přečasto  vybočují  v  orgie  a  požitkářské  vý- 
střednosti. Nejslavnější  z  těchto  společností  byla  akademie,  jíž  před- 
sedal Tizian.  Jemu  po  boku  zasedali  geniální  architekt  Sansovino 
a  básník  Pietro  Aretino.  Kolem  nich  pak  kupila  se  celá  veliká  spo- 
lečnost umělců  a  učenců,  v  níž  vévodili  malířům  Paris  Bordone, 
Orazio  Vecellio,  ba  i  Tintoretto  a  Veronese,  pokud  byli  na  počát- 
cích své  slávy  a  nevytvořili  si  ještě  vlastní  svoje  domy.  Z  historiků 
byl  tu  Jacopo  Nardi,  z  žen  pak,  těch  krásných  žen,  jichž  opojnou 
krásu  blankytných  zraků  a  zlatých  vlasů  dovedli  malíři  té  společnosti 
tak  úchvatně  líčiti  na  svých  plátnech,  jmenovány  bývají  Paola  San- 
sovina,  Guiiia  di  Ponte  a  krásná  Irena  Spilimbergova,  jež  až  do 
konce  svého  života  osvěžovala  srdce  stárnoucího  Tiziana.  Často  vy- 
stupovala tu  též  pověstná  hetaera  Veronica  Franco,  jejíž  krása  byla 
tak  veliká,  že  Jindřich  III.,  král  polský  a  francouzský,  neopomenul 
při  své  návštěvě  v  Benátkách  ji  vyhledati.  Též  krásné  sestry  Areti- 
novy  tu  bývaly,  rozpustilé  a  těšící  se  pověsti  neméně  špatné  jako 
jejich  bratr. 

Zajímavé  jest  pozorovati  postavu  tohoto  smělého  muže,  Aretina. 
Výbojný,  až  drzý,  žil  po  svém  odchodu  z  Říma,  odkud  byl  vypuzen 
pro  sbírku  lascivních  veršů,  a  po  kratším  pobytu  u  Oiovanni  de 
Medici  v  Miláně,  ve  svém  vlastním  domě  na  postranním  kanále 
v  Benátkách.  A  žil  v  poměrech  velice  dobrých.  Ovšem,  jeho  příjmy 
pocházely  z  dosti  podivných  pramenů.  Dobýval  sijich  dopisy  výhružnými 
i  prosebnými,  satyrickými   verši,   plnými  ostrého  vtipu  a  jedu,  a  na 


Digitized  by 


Google 


Město  minulosti.  7U 


druhé  straně  opět  chvalozpěvy,  překypujícími  podiízavou  a  hnusnou 
oddaností.  Tímto  systémem  vyděračných  listů,  které  periodicky  sou- 
borně vydával  —  tím  se  stal  jaksi  praotcem  revolverových  žurna- 
listů dneška!  —  udržoval  celou  Itálii,  ba  i  celou  Evropu  v  šachu, 
a  všichni  velmoži  té  doby  vykupovali  se  u  něho  zlatými  řetězy, 
velkými  summami  i  tituly,  aby  jich  neučinil  předmětem  svého  jedova- 
tého vtipu.  Karel  V.  a  František  1.  platili  mu  pravidelné  apanáže  roční, 
také  z  Říma  a  od  jiných  dvorů  dostával  roční  příspěvky. 

Nebylo  význačnější  osoby  v  současném  životě,  nebylo  státu  nebo 
moci,  o  kterou  by  se  byl  neotřel.  Jedině  benátskou  republiku  a  Boha 
minul  úplným  mlčením.  Prvou  proto,  že  mu  poskytovala  záruku  bez- 
pečnosti ve  svých  zdech,  odkud  nerušené  mohl  rozhazovati  své  pumy 
do  celého  světa.  Boha  pak  ušetřil  jen  proto,  že  v  jeho  existenci  asi 
mnoho  nevěřil.  A  zdarma  Aretino  nikdy  nic  nepodnikal. 

Ostatně  byl  tento  „bič  nad  knížaty",  jak  ho  současníci  jeho  na- 
zývali, značný  talent  básnický.  Jeho  tragedie  a  komedie,  jimiž  vyniká 
nad  své  vrstevníky,  vyznamenávají  se  ostrou  charakteristikou  a  umě- 
ním správně  viděti,  a  jeho  novelly  jsou  přes  svou  lascivnost  umělecky 
vyspělé,  právě  tak  jako  jeho  lyrika  kluzká  a  útočná. 

Ovšem  tento  krajní  extrém  zla,  jehož  jest  veřejným  vyznavačem, 
zkažený  právě  tak  jako  geniální,  nemůže  býti  pokládán  za  typ  člo- 
věka té  doby.  Renaissanční  muž,  patricij  a  vznešený  Benátčan  liší 
se  příliš  od  Aretina  svou  ušlechtilostí,  která  je  více  výsledkem  dlouho 
trvajícího  kultu  duše  než  morálky,  a  svou  mužností,  jež  jest  výronem 
vědomí  moci  a  síly.  Ve  svém  výborném  spise,  sestaveném  dle  doku- 
mentů archivů  benátských  (La  vie  ďun  patricien  de  Venise),  postavil 
nám  Iriarte  takový  typ  ušlechtilého  patricia  benátského.  Vylíčil  v  něm 
život  Marc  Antonia  Barbaro,  prokurátora  republiky,  státníka,  diplomata, 
učence  a  uměleckého  dilettanta  v  jedné  osobě.  Dle  předpisu  statutu 
patricijského,  který  pod  pokutou  předpisoval  přijeti  každé  funkce 
nobilovi  přidělené,  byl  od  věku  své  zletilosti  až  do  posledních  chvil 
života  činným  ve  službách  státu  a  zaujímal  za  tu  dobu  více  než  třicet 
různých  postavení.  Ačkoliv  procestoval  skoro  celou  Evropu,  jako 
vyslanec  republiky,  vyhledáván  a  vždy  znovu  volen  pro  svou  energii^ 
moudrost  a  důstojnost,  nalezl  vždy  ještě  dost  času,  věnovati  se  vědám 
a  umění.  Dopisoval  si  s  většinou  čelných  representantů  světa  umě- 
leckého; Pietro  Bembo,  Tasso,  Palladio,  Veronese  jsou  jména,  která 
se  v  dopisech  jeho  často  opakují. 

Avšak  tento  patricij  byl  více  než  typem  Benátčana  šestnáctého 
století;  on  byl  vzorem  renaissanCního  člověka  par  excellence.  Sou- 
měrné vyvinutí  ducha  a  těla  ve  všech  směrech,  ušlechtilost,  vzne- 
šenost, umělecká  prohloubenost  a  vědecké  vzdělání,  plynné  ovládání 
několika  řečí,  společensky  pak  znalost  všech  her  a  dokonalost 
v  skoku,  běhu  o  závod,  plování,  zápolení  —  hlavně  však  býti  dobrým 
tanečníkem  a  ušlechtilým  jezdcem,  to  jsou  hlavní  podmínky  vzdělání 
vznešeného  Itala  renaissance.  Často  požadována  též  znalost  hudby 
a  do  jisté  míry  i  virtuosita  v  ovládání  nástrojů  hudebních. 


Digitized  by 


Google 


712  Fr.  Khol: 


Benátčan  byl  vrcholem  italského  kulturního  člověka.  Chytřejší 
a  mazanější  jako  obchodník,  vynikal  rozmařilostí  ve  svém  bohatství, 
které  mu  dovolovalo,  aby  ukájel  všechny  své  tužby.  Výjimečné  po- 
stavení, které  zaujímal  stát  jeho  geograficky,  sociálně  a  politicky 
přimělo  ho  k  tomu,  že  zařídil  si  též  ve  státě  svůj  poměr  k  spolu- 
občanům výjimečně.  A  tak  vzniklo  i  prazvláštní  postavení  ženy  be- 
nátské, odlišné  od  družek  jejích  v  ostatní  Itálii. 

IV. 

Poměr  Benátčana  k  ženě  měl  mnoho  společného  s  poměrem 
jeho  k  víře.  Ačkoliv  byl  hluboce  nábožný,  necítil  se  nikterak  příliš 
vázán  církví.  Kostelní  ceremoniel,  pompésní  a  nádherný,  líbil  se  mu 
sice  pro  svou  okázalost  a  též  proto,  že  dovedl  po  nejpustším  bac- 
chanále  zostřiti  jeho  lítost,  proto  však  necítil  nižádné  povinnosti 
a  úcty  k  církvi  a  kněžím,  a  v  archivech  benátských  naleznete 
proto  jen  skrovné  záznamy  o  církevních  hodnostářích,  kteří  v  Be- 
nátkách hráli  malou  úlohu. 

A  právě  tak  jako  víru  od  církve,  dovedl  Benátčan  s  velikou 
přesnosti  rozlišovati  lásku  od  manželství.  Byly  mu  dvěma  zcela 
rozdílnými  světy,  a  on  zařídil  si  dle  toho  svůj  styk  se  ženami,  sou- 
kromý v  haremovitě  uzavřeném  kruhu  rodinném  a  veřejný  styk  s  leh- 
kými ženami.  Snad  to  byl  vliv  Orientu,  který  působil  na  toto  utváření 
poměru  manželského ;  jisto  jest,  že  tento  stav  měl  mnoho  podobného 
s  postavením  žen  ve  starých  Athénách,  kde  manželky,  matrony, 
žily  uzavřeny  ve  svých  domech,  pouze  své  rodině  a  své  domácnosti, 
výchově  svých  dětí  se  věnujíce,  mezitím  co  jejich  mužové  hledávali 
útěchy  po  únavách  dne  ve  společnosti  krásných  a  duchaplných 
hetaer. 

Také  v  Benátkách  měli  kurtisany  krásné  a  duchaplné,  jako 
ve  starých  Athénách.  Vzpomínám  jen  zmíněné  již  Veroniky  Franco, 
jež  byla  dobrou  básnířkou;  o  jiné  pak  nejmenované  píše  Aretino 
ve  svých  listech,  že  zná  celého  Petrarku  a  Boccaccia  z  paměti 
a  vedle  toho  četné  verše  latinské  z  Vergila,  Ovida,  Horace  a  jiných 
autorů.  Leč  nejsou  to  kurtisany  benátské,  jež  poutají  náš  zájem. 
Ty  byly  konečně  stejné  v  celé  renaissanční  Itálii,  v  Benátkách  jako 
v  Římě  a  jako  na  dvorech  tyranů.  Avšak  jsou  to  ženy  počestné, 
gentiles-donny,  ty  ženy  společnosti,  které  v  celé  ostatní  Itálii  vyni- 
kaly hlubokým  a  harmonickým  vzděláním,  mužnou  duševní  silou 
a  neobyčejnou  krásou,  a  jež  nadchly  tolik  mužů  k  činům  hrdinným 
a  tolik  básníků  k  nesmrtelným  písním ;  jak  ubohé  a  malé  byly  vedle 
jiich  jich  sestry  benátské  při  vší  své  zlaté  a  blankytné  kráse! 

Všeobecný  typ  ženy  italského  cinquecenta  vynikal  harmonickou 
uceleností  ve  vzdělání,  vychování,  nábožnosti  a  kráse.  Žena  z  dobré 
společnosti  musila  —  právě  tak  jako  muži  —  tvořiti  dokonalou  osobnost 
v  každém  směru,  ale  největší  chloubou  její  bylo,  že  měla  mužného 
ducha  a  mužnou  mysl.  Titul  „yiorgo",  který  má  dnešního  dne  dosti 
pochybný  zvuk,  zněl  tenkráte  jako  nejvyšší  ideální  chvála,  neboť 
vládnoucí   genius   žen   téch   nebyla   dnešní   ženskost  t.  j.  úcta  před 


Digitized  by 


Google 


Město  minulosti.  713 


jistými   předpoklady,  tušeními  a  mystériemi,   nýbrž  vědomí  energie, 
krásy  a  nebezpečné  osudové  přítomnosti. 

Renaissanční  žena  benátská  byla  pravým  opakem  tohoto  typu 
cinquecenta.  Změkčilá  a  zhýčkaná,  nesamostatná  až  otrocká  ve  své 
haremovité  uzavřenosti,  tvořila  pravý  protiklad  krásného,  hrdého 
a  vznešeného  typu  ostatních  svých  sester  italských.  Pro  ni  nebylo 
života  veřejného,  neměla  účasti  na  životě  společenském  nebo  poli- 
tickém, byla  loutkou,  se  kterou  si  za  mládí  jejího  hrála  matka,  bý- 
vala provdávána  jen  za  účelem  obchodním  a  k  utvrzení  moci  rodin, 
-a  po  svatbě  pak  byla  opět  jen  roditelkou  dětí,  která  trávila  ve  svých 
komnatách  nebo  v  zahradách  svého  paláce  celý  dlouhý  život,  od- 
souzena k  nečinnosti,  obklopena  špehujícím  služebnictvem  a  naslou- 
chajíc ze  svého  vězení  opojnému  zvuku  života,  který  od  lagun 
a  ulic  k  ní  do  oken  stoupal.  Žádný  zájem  nevzrušil  umělého 
klidu  jejího  života.  Umění  a  věda  neměly  přístupu  do  jejích  komnat. 
Modlitby,  nepatrný  dohled  nad  dětmi,  klepy  a  sentimentální  písně, 
.  to  bylo  jediné  zaměstnání  celého  jejího  života. 

Jako  svobodné  děvče  nesměla  vůbec  opustiti  rodného  domu, 
a  stalo-li  se  přece,  že  v  průvodu  služebných  odcházela  do  nedalekého 
kostela,  byla  tvář  její  zakryta  závojem.  Tak  žila  neznáma  veřejnosti, 
ba  i  vzdálenějším  příbuzným  až  do  dne  svého  sňatku,  kdy  povolán 
k  ní  taneční  učitel,  aby  ji  naučil  potřebným  krokům  a  způsobům 
k  obřadu.  Svatba  však  nezměnila  nic  na  tomto  životě.  Žena  změ- 
nila jenom  vězení  své:  palác  rodičů  —  za  dům  manžela. 

Leč  přece  byl  den,  kdy  směla  Gentile-donna  vycházeti.  Bylo  to  ve 
svátek  Nanebevstoupení,  kdy  republika  slavila  slavnost  svého  snou- 
bení s  mořem,  na  jehož  znamení  vyjížděl  doze  na  svém  bucentauru 
vrhat  prsten  do  širého  moře.  Tenkráte  vyjížděla  v  průvodu  blízkého 
příbuzného  na  nádherné  gondole  do  kanálů  a  na  zpáteční  cestě  se 
pak  zastavovala  ve  čtvrti  Merceria,  kde  u  předního  obchodníka  vy- 
stavena byla  loutka  oděná  dle  nejnovější  pařížské  mody,  každého 
roku  dle  nového  vzoru  v  den  ten  obnovovaná. 

Móda  a  zvyk,  šlechtiti  své  tělo  a  okrašlovati  se,  byla  jediná 
práce,  kterou  Benátčan  své  ženě  dovoloval.  Ona  pak  se  s  otrockou 
oddaností  poddávala  rozmarům  mody,  af  již  to  bylo  dosti  bolestivé 
a  obtížné  barvení  vlasů  na  zlatovo  (Parte  biondeggiante),  prováděné 
dle  předpisu  jistého  francouzského  lékaře  a  spojené  se  sušením  vlasů 
na  slunci,  trvajícím  dlouhé  trapné  hodiny,  nebo  byla-li  to  nebezpečná 
a  nanejvýš  nepohodlná  móda  vysokých  podpatků,  která,  přinesena 
z  Paříže,  jako  výstřelek  dlouho  se  udržela  v  Benátkách,  ač  dovolovala 
dámám  choditi  jen  v  průvodu  dvou  služebných,  se  strany  je  pod- 
porujících. 

Iriarte,  jenž  v  díle  již  zmíněném  popsal  první  obšírněji  život 
Benátčanky  XVI.  století,  vykonal  tím  práci  velice  záslužnou  i  obtížnou. 
Neboř  o  ženě,  právě  tak  jako  o  hodnostářích  církevních,  zachovaly 
se  v  záznamech  archivů  benátských  jen  velice  skrovné  zápisy.  Ty 
pak,  které  se  zachovaly  na  naše  dny,  týkají  se  jen  zájmů  politických, 
poutaných  k  ženám.    Jsou  to  zápisy  o  Kateřině   Cornaro,    pozdější 


Digitized  by 


Google 


714  Fr.  Khol: 


královně  Cy perské,  kterou  republika  adoptovala  za  svou  dceru,  aby 
později  přijala  od  ní  království  to  darem.  Jiný  zápis  mluvi  o  učené 
Cassandře  Fedeli,  jež  se  stala  professorkou  na  universitě  v  Padově 
a  podporována  senátem,  ctěna  a  vážena  celým  státem,  zemřela  okolo 
r.  1560.  ve  stáří  skoro  100.  Ostatní  původní  zprávy  musil  Iriarte 
čerpati  z  nápisů  na  vzácných  a  uměleckých  plaketách,  jakož  i  na 
legendách  četných  rytin.  V  dalším  musil  se  již  uchýliti  ku  zprávám 
historiků  pozdějších  století. 

Jest  však  ještě  jedna  zpráva  autheritická,  jednající  o  ženě  be« 
nátské  té  doby,  a  tu  chci  pro  zajímavost  její  položiti  ku  konci  svých 
řádků  o  benátském  cinquecentu.  Týká  se  návštěvy  Jindřicha  II1.» 
krále  polského  a  francouzského,  jenž  r.  1574  na  cestě  z  Polska  do 
Francie  zastavil  se  v  Benátkách,  a  jemuž  republika  na  uvítanou 
a  ku  pohoštění  připravila  oslavy  více  než  královské.  Nejvyšší  přepych 
města  bohatstvím  překypujícího  byl  vyvinut,  hry  a  zábavy  střídaly  se 
s  nevídanými  hostinami  po  celý  týden  návštěvy  královské,  až  ko- 
nečně v  neděli  před  odjezdem  jeho  uspořádal  senát  ples  a  hostinu 
v  sále  Velké  rady. 

„Král  dostavil  se  s  knížetem  Savojským  a  šlechtici  svého  prů- 
vodu. Dvě  stě  patriciek  veliké  krásy,  oděných  v  bílé  šaty  s  perlami 
a  pokryté  démanty,  seděly  podél  zdí  sálu,  jehož  střed  zůstal  prázdný. 
U  vchodu,  kdež  se  nacházelo  obyčejně  křeslo  dožecí,  byl  postaven  trůn  se 
zlatými  draperiemi,  sahajícími  od  stropu  sálu  až  k  podlaze.  Zdi  byly 
pokryty  draperiemi  žlutými  s  tureckou  modří  a  podlaha  pokryta  dra- 
hocennými koberci.  Tento  ohromný  sál  se  svým  zlatým  stropem 
a  stěnami  pokrytými  čarokrásnými  malbami  Giovanna  Belliniho,  Tiziana, 
Tintoretta  a  ostatních  velkých  umělců,  poskytoval  velkolepý  pohled. 
Král  usedl  mezi  doze,  knížete,  šlechtice,  barony  a  signorii ;  kolkolem 
rozkládal  se  šperkem  sbor  krásných,  elegantních  žen,  které  se  zdály 
sborem  nymf  a  bohyň.  Než-li  se  posadil,  pohlédl  král  na  nádherné 
shromáždění,  a  následován  malým  průvodem,  kráčel  k  daraám,  které 
se  zvedly  a  skládaly  mu  své  poklony.  Jeho  Veličenstvo  Jím  vracelo 
galantně  jejich  pozdravy.  Pak  pozvolna  dvě  a  dvě,  skupina  za  sku- 
pinou, za  zvuků  hudby  počaly  tančiti  a  pohybovaly  se  tak,  aby  každá 
z  nich  minula  krále." 

Hle,  z  této  zprávy  je  nejlépe  viděti,  co  soudilo  o  svých  krásných, 
zlatovlasých  ženách  s  blankytnými  zraky  benátské  cinquecento. 

V. 

Znamená-li  století  patnácté  vrchol  moci  politické  Benátek,  sto- 
letí šestnácté  pak  nejvyšší  rozkvět  kultury  a  umění  jejich,  jest  vék 
sedmnáctý  stoletím  všeobecného  úpadku.  Nevýhodné  miry  stíhaly 
porážky,  posice  mizela  za  posicí,  až  mírem  uzavřeným  r.  1718  v  Po- 
žárevci  ukončila  republika  na  vždy  svoje  výboje  a  ustoupila  tím  z  dé- 
jiště  politických  činů  světových.  Od  toho  roku  byly  Benátky  již  jen 
fikcí  bývalé  moci,  jejich  svoboda  svobodou  z  milosti,  kterou  sou- 
sední země  trpěly  z  ohledů  na  bývalou  slávu  a  nedávnou  moc  po- 
hádkového města. 


Digitized  by 


Google 


Město  minulosti.  715 


Století  osmnácté  pokračuje  jen  v  úpadku  započatém.  A  ku  konci 
jeho  ztrácejí  Benátky  po  prvé  svou  samostatnost,  po  věky  hájenou. 
Francouzi  zmocňují  se  r.  1797  města,  poslední  doze  Ludovico  Manin, 
vzdává  se  vlády,  a  zatím  co  prohlášena  jest  všeobecná  rovnost,  spa- 
luje se  za  velikého  jásotu  lidu  zlatá  kniha  šlechticů  benátských.  Leč 
již  krátce  na  to  následujícím  mírem  v  Campo  Formio  přechází  město 
pod  panství  Rakouska,  z  něhof:  pak  střídavě  připadá  r.  1805  ku 
nově  utvořenému  království  Italskému,  a  r.  1814  pak  opět  k  Ra- 
kousku, v  jehož  moci  zůstává  až  do  r.  1866,  s  krátkou  přestávkou 
r.  1848,  kdy  všeobecné  hnutí  osvoboditelské  zachvátilo  i  mysli  Be- 
nátčanů  a  roznítilo  je  ku  vzpouře.  Potomek  posledního  dožete  svo- 
bodných Benátek,  advokát  Manin,  prohlášen  dožem,  pak  předsedou 
ministerstva,  musil  se  však  vzdáti  a  prchnouti  do  Francie,  kdež 
zemřel  ve  vyhnanství. 

Bitva  u  Králové  Hradce  rozhodla  konečně  definitivně  o  osudu 
Benátek.  Rakousko  odstoupilo  je  Napoleonu  III.,  jenž  je  pak  ode- 
vzdal králi  italskému.  A  zde  pod  ochranným  žezlem  spojené  Itálie 
počala  Venezie  konečně  znovu  ožívati  ze  svého  smrtelného  zápasu^ 
Století  devatenácté  přineslo  jí  nový  život  a  nové  naděje. 


S  tímto  všeobecným  úpadkem  moci  politické,  s  nímž  kráčí  stej- 
noměrně i  úpadek  morální,  nesouvisí  nikterak  vývojová  čára  umění  be- 
nátského. Naopak,  zdá  se,  že  mezitím  co  stála  republika  nejníže  ve  svém 
významu,  ano  ztratila  i  svoji  svobodu  a  dostala  se  pod  moc  cizí,  ve 
století  osmnáctém  počalo  umění  benátské  —  po  poklesnutí  století  sedm- 
náctého—  znovu  vzkvétati.  Ovšem  bylo  to  umění,  které  znamenalo 
úpadek  proti  renaissanci,  právě  tak,  jako  generace,  která  je  zplodila, 
ale  bylo  to  přec  jen  umění  vlastní,  pfiznačné,  nesoucí  všechny  stopy 
své  doby.  Vlna  úpadková,  která  ve  Francii  zplodila  Watteaua,  Bou- 
chera  a  Fragonarda,  vynesla  i  v  Benátkách  malíře,  jenž  na  svých 
plátnech,  ale  více  ve  svých  malbách  nástropních,  zachytil  charakter 
své  doby  způsobem  vskutku  nedostižným.  Jest  to  Tiepolo  Giovanni 
Battista,  z  velké  rodiny  malířské  Tiepolú,  jichž  malby  naleznete  v  Be- 
nátkách a  po  celé  horní  Itálii.  Giovanni  Battista  vyniká  nad  ně  a  nad 
své  vrstevníky,  i  Longhia  a  Canaletta  nevyjímaje,  způsobem  ojedinělým. 

Viděl  jsem  před  lety  jeho  „Uctívání  TH  Králů"  ve  staré  pina- 
kothece  mnichovské,  a  přes  to,  že  obraz  ten  umístěn  jest  v  nevý- 
hodném světle  nade  dveřmi  jednoho  ze  zadních  sálů,  učinil  na  mne 
silný  dojem.  Byl  tak  blízký  moderním  mistrům  ve  svém  koloritu 
a  formě,  a  nebýt  officielního  amoretta  v  hořením  rohu  obrazu,  byl  by 
mohl  býti  pokládán  za  práci  malíře  nervosního  a  raffinovaného  mo- 
derní doby.  Ale  všechna  jeho  plátna  blednou  před  nástropními 
malbami,  v  nichž  technika  fresková,  lehká,  vzdušná,  slavící  pravé 
triumfy,  závodí  s  neobyčejnou  vyspělostí  barevnou,  plnou  jasných 
stínů  a  světelných  effektů,  plnou  bohaté  a  bujné  fantasie.  Nazvali  ho 
pokračovatelem  Veronesovým,  ale  on  jest  příliš  dítětem  své  doby 
nervosní  a  degenerované,   aby  mohl  dosíci  klidné  a  bohaté,  barevné 


Digitized  by 


Google 


716  Fr.  Khol: 


sytosti  Veronesovy.     Avšak  právě  v  této    nervosnosti  a  raffinované 
zbystřenosti  leží  síla  jeho. 

Taine  křivdí  Tiepolovi,  nazývá-li  ho  paušálně  manýristou.  Je 
pravda,  ve  svých  náboženských  obrazech  počíná  si  melodramaticky 
a  traktuje  obraz  jako  divadelní  scénu.  Avšak  jak  můžete  žádati  ná- 
boženského zanícení  od  skeptika  století,  které  v  nic  nevěří?  Kdo 
viděl  jeho  historii  o  Kleopatře  a  Antoniovi  v  palazzo  Labia,  nebo 
jeho  allegorické  malby  nástropní  v  palazzo  Rezzonico,  pochopí  vý- 
znam Tiepolúv.  Ostatně  i  stropní  malby  v  kostelích  dei  Gesuati, 
dei  Scalzi,  della  Pieta  i  S.  Aloiso  v  Benátkách,  vesměs  allegorické, 
nesou  všechny  stopy  jeho  štětce,  lehkost  skupin,  vzdušnost,  skvélé 
effekty  světelné  i  bohaté  a  bujné  provedení. 

Ve  všech  těchto  malbách  zůstává  Tiepolo  úplně  dítětem  své 
doby.  Jeho  Kleopatra  vystupuje  v  úboru  barokní  dámy,  Antonius 
je  oděn  podivným  kostýmem  divadelního  Římana  a  ostatní  postavy 
jeho  obrazů,  obyvatelé  tropů  právě  tak  jako  osoby  historické,  malo- 
vány jsou  s  naivností  a  lehkostí,  která  nám  dává  na  první  pohled 
uhodnouti,  že  jediným  pramenem  jeho  studií  historických  a  ethno- 
grafických  byla  rekvisitárna  divadelní.  A  k  tomu  ještě  celé  l^e 
amorettů  a  puttů,  vyplňující  jeho  obrazy  právě  tak,  jako  naplňovaly 
mysli  lidí  té  doby  —  a  máme  celého  Tiepola,  jenž  se  podával 
právě  takovým,  jakým  byl,  se  všemi  vadami  i  přednostmi  své  doby. 

Odsuzujeme-li  Tiepola,  odsuzujeme  v  něm  jen  jeho  dobu,  zhý- 
ralou a  degenerovanou  dobu  baroku.  To  není  již  čas  silných  vznětu 
a  mohutných  vášní,  jež  vládly  za  renaissance.  Vše  zesláblo  a  zjemnělo, 
a  touha  po  raffinovanosti  a  požitcích,  jež  ovládla  lidí,  zatlačila 
všechny  ostatní  schopnosti  do  pozadí.  Umlčela  úvahy  morální 
i  všechny  ušlechtilé  vzněty,  potlačila  představy  cti  i  mužné  hrdosti, 
a  zbyla  jen  šílená  touha  po  zábavě,  po  dráždivých  požitcích  a  no- 
vých a  nových  vznětech.  Mohli  bychom  říci,  že  stud  vymizel  z  myslí, 
kdyby  se  vše  nedělo  v  intencích  filosofických,  neboť  nauka  Epiku- 
rova  zavládla  a  stala  se  veřejným  náboženstvím.  Jemu  se  oddávala 
šlechta  i  lid,  ba  i  kněží,  klášternící  a  jeptišky  mu  holdovali,  čehož 
nejlepším  důkazem  jest  abbé  Casanova  se  svými  memoiry.  Též  Gol- 
doni,  jehož  bronzovou  sochu  obtioustlého  muže  s  bonhomní  tváři 
pod  třírohým  kloboučkem  viděti  jest  na  Goldoniově  náměstí  v  Be- 
nátkách, jest  znamenitým  obrazem  své  doby.  Ne  svými  komediemi 
moralistních  tendencí,  ale  svými  pamětmi,  v  nichž  se  zrcadlí  život 
jeho  dnů  jako  v  křišťálové  hladině. 

Všestranný  dilettantismus  a  povrchní  esthetství  zakrývá  špatné 
morální  úpadek  společnosti  benátské,  jež  dávno  již  vyčerpala  poklady 
nahromaděné  kupčícími  předky  a  rostoucí  nedostatek  zvyšovala  ještě 
úmyslnou  a  vyhledávanou  nečinností.  Úpadkové  heslo:  „po  nás  ař 
přijde  potopa,"  nebylo  nikde  tak  intensivně  vyžíváno  jako  zde.  Ce- 
lých šest  měsíců  trvá  zde  karneval,  a  po  celou  tu  dobu  vycházejí 
všichni,  od  nejvyšších  k  nejnižším,  vysocí  úředníci,  vojáci,  dámy. 
kokoty  i  ženy  k  nákupu  spěchající,  s  tváří  pokrytou  škraboškou, 
často  i  v  přestrojení.     Z  tohoto    zakuklení    nejsou  vyňati    ani  knězi 


Digitized  by 


Google 


Město  minulosti.  717 


ani  klášternice,  neboř  v  klášteřích  i  ženských  panovala  tenkráte  nej- 
vyšší volnost  a  z  nich  bývaly  přečasto  rekrutovány  i  maitressy  vzne- 
šených. Styk  se  ženami,  zvláště  kurtisanami,  jest  ještě  volnější  než 
za  renaissance.  „Dvakrát  tolik  jako  v  Paříži  samé  čítalo  se  tou 
dobou  kokot  v  Benátkách,  a  všechny  byly  něžné  a  svůdné,"  praví 
kronikář.  Míti  maitressu  náleží  k  věci  stavu;  přečasto  několik  méně 
majetných  drželo  si  jednu  maitressu  společnou. 

Leč  to,  co  je  nejpříznačnější  pro  mravní  úroveň  té  doby,  jest 
poměr  ženy  vdané  ke  společnosti.  Kdežto  ve  století  šestnáctém  po- 
čestná žena,  haremovitě  uzavřená  ve  svém  domě,  byla  žárlivě  stře- 
žena chotěm  a  služebnictvem  před  stykem  s  okolním  světem,  hlavně 
mužským,  požívá  žena  benátská  století  osmnáctého  největší  volnosti. 
Žije  skoro  oddělena  od  svého  muže,  jenž  s  ni  nikdy  nevychází,  „po- 
něvadž by  to  bylo  komické,"  ano  povoluje  jí  stálého  průvodce,  ci- 
cisbea,  jenž  jej  před  veřejností  všude  zastupuje.  Takovýto  cicisbeo, 
často  již  ve  svatební  smlouvě  stanovený,  navštěvuje  svoji  dámu  již 
při  jejím  procitnutí,  pomáhá  jí  při  oblékání,  vychází  s  ní  do  chrámu 
a  k  zábavám,  stoluje  s  ní,  mezitím  co  manžel,  s  vědomím  své  choti, 
pobývá  u  své  maitressy.  Ostatek  tohoto  rozmařilého  života  vyplněn 
jest  zábavami,  kterých  se  účastní  velcí  i  malí.  Šlechtici  improvisují 
koncerty,  neboř  každý  z  nich  je  dobrým  hudebníkem,  na  náměstích 
tančí  masky,  a  v  klubech  a  kasinech  veřejných  i  soukromých  odírají 
falešní  hráči  lehkověrné  hýřily.  Obchod  vázne,  až  ustává  docela,  žije 
se  z  posledních  zbytků  nahromaděných  kapitálů  ve  stínu  hrozící  zkázy 
a  v  podvečer  bídy,  která  se  zachovala  až  na  naše  dny. 

VI. 

Mémoiry  Casanovovy  budou  vždy  vedle  maleb  Tiepolových 
nejvěrnějším  obrazem  své  doby.  Ne  snad  pro  milostné  aventury, 
které  v  nich  podává  autor  s  otevřeností  a  realismem  na  svou  dobu 
až  příliš  ranným,  ale  pro  neobyčejně  jasný  a  plastický  obraz,  který 
v  nich  zobrazen  jest  o  době  a  jejích  poměrech  kulturních,  spole- 
čenských i  historických.  Obsahují  období  od  narození  autora  (roku 
1725)  až  do  roku  1773,  a  celá  ta  dlouhá  doba  života  jeho  podána 
jest  s  takovou  věrností,  jaká  jen  při  neobyčejné  paměti,  vzácné  du- 
chaplnosti,  obsáhlých  vědomostech  spisovatele  byla  možná.  Memoiry 
Casanovovy  představují  nám  divadlo,  v  němž  skoro  celá  současná 
Evropa  vystupuje,  se  vším,  co  má:  s  panovníky,  zajímavými  osob- 
nostmi historickými,  učenci,  umělci  a  důležitými  episodisty.  Jako 
hlavní  osoba  pak  vystupuje  v  nich  muž,  jehož  osobnost  poutá  nás 
k  sobě  svým  zjevem,  duchaplnou  lehkomyslností,  se  kterou  se  do- 
vede přenésti  přes  všechny  svízele,  jež  mu  osud  v  cestu  nahrnul, 
muž  vášnivý,  avšak  též  ne  bez  ješitnosti,  při  tom  vždy  pravdo- 
mluvný, kdykoliv  mluví  o  svých  činech,  af  dobrých  nebo  špatných. 
Dobrodruh  a  spisovatel,  právník,  lékař  i  abbé,  neostýchá  se  pomocí 
kabbalistických  fikcí  a  falešné  hry  obírati  lehkověrné  lidi,  cestuje 
při  tom  po  celé  Evropě,  po  Řecku,  Turecku,  Itálii,  Francii,  Španěl- 


Digitized  by 


Google 


718  Fr.  Khol: 


sku,  Anglii,  Rusku,  Polsku  a  Německu,  všude  koná  bystrá  pozoro- 
vání, navazuje  známosti,  žije  vesele,  zažívá  milostná  dobrodružstvi, 
avšak  pro  neklidnou  svou  krev  nebo  výstřední  chování  musí  pr- 
chati, nebo  bývá  vypovězen,    anebo  konečné  uvězněn. 

Tak  se  mu  stalo  též  v  Benátkách,  kde  ho  r.  1755  „rada  desíti' 
uvrhla  na  základě  tajného  udání  do  olověných  komor.  V  těchto 
komorách,  příšerných  a  nezdravých,  ztrávil  Casanova  dvě  léta,  plná 
nesnesitelných  útrap,  soužen  žárem  slunečním,  opírajícím  se  o  olo- 
věné střechy  temných  kobek  a  neoddolatelnou  touhou  po  svobodě  a 
volnosti.  Konečně  podařilo  se  mu  po  nadlidských  námahách,  s  od- 
vahou vskutku  mimořádnou,  uniknouti  ze  svého  vězení,  a  odebral  se 
do  Paříže,  kdež  navázal  ihned  nejrůznější  známosti  v  nejvyšších  i  nejniž- 
ších kruzích.  Je  hostem  markýzy  de  Pompadour,  vévody  de  Choiseul 
stýká  se  s  komedianty,  hraje,  kouzlí,  svádí  ženy,  jest  politickýai 
agentem  a  odchází  konečně  na  nové  cesty,  rozmrzen  Paříží  a  dosa- 
vadním životem.  Ve  Švýcarech  se  setkává  s  Voltairem,  s  nínž  se 
hned  při  první  návštěvě  nepohodne,  v  Římě  dostává  zlaté  ostruhy 
šlechtické  od  papeže,  a  když  se  ho  starosta  augsburský  ptá  po  pů- 
vodu šlechtického  predikátu  de  Seingalt,  kterým  se  ohlásil,  ac  ho 
v  pasu  zapsán  neměl,  odpověděl  směle,  že  si  ho  vzal  sám  právem, 
který  má  na  písmeny  abecedy,  z  nichž  si  jméno  to  složil. 

Několikrát  na  své  cestě  životní  jest  blízek  toho,  založiti  si  klid- 
nou a  bezstarostnou  budoucnost,  buď  postavením,  nebo  jměním,  které 
se  mu  naskýtá.  Bedřich  IL,  jenž  si  ho  oblíbil,  nabízí  mu  místo  ře- 
ditele kadetního  ústavu  v  Pomořanech,  avšak  Casanova  úřadu  tohc 
nepřijímá.  Polský  král  Stanislav  Poniatowski  oblíbil  si  ho  tou  mérou. 
že  mu  slíbil  postavení  na  svém  dvoře,  když  souboj  s  korunním 
maršálkem  Branickým,  jenž  končil  smrtí  maršálkovou,  přinutil  Casa- 
novu,  aby  rychle  Varšavu  opustil.  Žádné  summy,  kterých  nejrůzněj- 
ším způsobem  nabyl,  nejsou  dosti  velké,  aby  jich  nerozházel,  žádná 
pouta  lásky  nejsou  dosti  silná,  aby  jich  nedovedl  přervati.  A  tak  se 
stává,  že  když  se  r.  1782  vrací  naposled  do  Paříže,  zklamán  tím. 
že  ho  štěstí  u  žen  a  v  kartách  počíná  opouštěti,  rozmrzelý  též  proto 
že  se  mu  nepodařilo  dosud  nikde  řádně  se  zakotviti,  přijímá  nabíd- 
nutí hraběte  Waldštýna,  s  nímž  se  setkává  na  hostině  u  benátského 
vyslance,  a  odjíždí  s  ním  do  Čech  na  zámek  duchcovský  ve  funkci 
hraběcího  bibliothekáře. 

Zde  končí  slavná  epocha  života  J.  J.  Casanovy  de  Seingalt  a 
nastává  méně  slavná,  za  to  práci  věnovaná  část  jeho  žití.  Nebyla 
již  triumfální  cestou  všude  vítězícího  dobrodruha,  ale  byl  to  spi^ 
trpký  a  bezradostný  život  ješitného  starce,  jenž  ve  vzpomínkách  na 
slavnou  minulost  nemiiže  se  smířiti  se  smutným  stářím.  Osvícenecky 
hrabě  Waldštýn,  jenž  miloval  Casanovu  pro  jeho  duchaplnost  a  sku- 
tečné vzdělání  jakož  i  pro  neobyčejné  umění  vypravovatelské,  snaží 
se  sice  mu  zpříjemniti  pobyt  v  Čechách,  právě  tak  jako  vysoce 
vzdělaný  princ  Charles  de  Ligne,  častý  host  v  Čechách,  jenž  m 
věnoval  patnáctý  díl  svých  „Oeuvres  mélées".  Avšak  sluhům  a  úřed- 
nictvu Duchcovského  panství  připadal  starý  a  ješitný  milovník  přilil 


Digitized  by 


Google 


Město  minulosti.  710 


komickým,  aby  nevyužili  každé  příležitosti  ho  pozlobiti  a  jemu  tím 
život  ztrpčiti. 

Zde  v  Čechách  dal  se  také  do  sepisování  svých  „Memoirů", 
jež  vyšly  poprvé  dle  francouzského  rukopisu  v  Paříži,  od  té  doby 
pak  ve  všech  řečech  a  v  mnoha  vydáních  více  méně  „upravených" 
či  okleštěných.  Vedle  toho  napsal  celou  řadu  spisů  vědeckých  ob- 
sahu historického,  politického,  básnického,  ale  i  metafysického  a 
spekulativního,  z  nichž  všech  vyniká  nad  povrch  brillantního  stylu 
duše  osvícence,  jenž  se  snažil  obsáhnouti  všechny  znalosti  své  doby 
na  poli  vědy  i  umění.  Z  nich  všech  nejvýše  stojí  jeho  „Icosameron** 
<Praha,  1788,  5  dílů),  jenž  mluví  nejlépe  o  jeho  ryzím  filosofickém 
duchu. 

Celých  čtrnáct  let  ztrávil  v  Čechách  a  za  celou  tu  dlouhou 
dobu  opustil  Duchcov  jen  několikrát  na  krátký  čas,  jednou  za  úče- 
lem návštěvy  knížete  výmarského,  jindy  pak  krátkými  cestami  do 
Prahy,  Vídně  a  Drážďan,  kde  tiskl  svoje. knihy.  Za  jedné  z  návštěv 
v  Praze  portrétoval  a  vyryl  jeho  podobiznu  známý  český  rytec 
Berka.  Bohužel,  nemohl  jsem  rytiny  té  přes  usilovné  hledání  nikde 
nalézti. 

Konečně  r.  1803  přišla  k  němu  poslední  milenka,  smrt.  Dle  jedněch 
ve  Vídni,  dle  jiných  v  Duchcově.*)  A  Casanova,  jenž  dovedl  ve  svém 
životě  za  každé  situace  zachovati  pravou  posu,  jenž  dovedl  v  pravý  čas 
ustoupit  se  skvělého  jeviště  životního  a  uzavříti  se  do  šerých  a 
smutných  zdí  bibliotheky,  přivítal  též  smrt  s  náležitým  gestem.  |eho 
poslední  slova  prý  byla:  „Velký  bože  a  vy  všichni  svědkové  mé 
5mrti,  žil  jsem  jako  filosof  a  umírám  jako  křesťan." 

VII. 

Vedle  kulturně  historického  významu  mají  pro  nás  Casanovovy 
Memoiry  ještě  větší  význam  tím,  že  nám  odkrývají  nejsilnější  stránku 
svého  autora.  Casanova  —  jak  se  nám  v  nich  podal  —  jest  typ  emi- 
nentně erotický. 

Vše  u  něho  vrcholí  v  požitcích  lásky,  k  nimž  se  pne  jeho 
jednání  a  všechna  jeho  touha.  Tomuto  snažení  zasvětil  celý  život, 
a  přivedl-li  zde  umění  své  k  dokonalosti,  stalo  se  tak  jen  proto, 
že  věnoval  honbě  za  požitky  lásky  všechny  schopnosti  svého  záři- 
vého ducha  a  všechny  síly  svého  zdravého,  ohnivého  těla. 

Avšak  jen  pruderie  může  nazvati  jeho  Memoiry  nemravnými. 
Přečtete-li  je,  nenaleznete  v  nich  ani  jediné  frivolnosti,  ani  jediného 
výroku,  který  by  svědčil  o  špatném  úmyslu  tohoto  muže.  Naopak, 
poznáte,  že  jednal  vždy  jen  následkem  nutnosti,  puzen  vášní  a  tou- 
hou po  ženách,   touto  neobyčejně  žhoucí  žízní  lásky,  která  jest  zá- 

♦  Není  již  sporu,  že  Casanova  zemřel  v  Duchcově  a  že  tam  také  byl 
pochován.  Pokud  jde  o  datum  jeho  úmrtí,  mínění  se  dosud  rozcházejí.  Ale 
zdá  se  již  nepochybným,  že  Casanova  nezemřel  r.  1803,  nýbrž  (jak  tvrdí 
jmenovitě  Arthur  Symons,  jenž  v  Duchcově  prostudoval  pozůstalost  Casa- 
novovu,)  dne  4.  června  1798.  O  pobytu  Casanovově  v  Cechách  první  psal 
F.  B.  Mikovec  v  „Lumíru"  1860,  kdež  také  otištěn  zápis  z  úmrtní  matriky 
duchcovské.  Red. 


Digitized  by 


Google 


720  Fr.  Khol : 


kladním  rysem  erotiků.  Příroda  nezná  nemravnosti.  Nemravnost  jest 
jen  ideová.  A  jejím  typem  v  erotice  jest  Don  Juan.  To  jest  prvni 
rozdíl  mezi  Casanovou  a  Donem  Juanem. 

Byly  často  konány  pokusy  stotožniti  Casanovu  s  Donem  Juanem. 
Leč  myšlenka  ta  jest  již  v  základě  nesprávná.  Don  Juan  —  tak  jak  jej 
vytvořil  Tirso  da  Molina,  snad  na  základě  historické  osoby,  a  po 
něm  Calderon,  Moliěre,  da  Ponte  s  Mozartem,  E.  T.  A.  Hoffmann, 
Grabbe,  Kierkegaard  a  jiní,  —  jest  pustý  násilník,  jenž  dobývá  žen, 
které  opouští,  sotva  jich  dobyl,  zanechávaje  za  sebou  nářek  a  slzy. 
Jeho  nežene  touha  po  lásce  a  jejích  požitcích.  Zde  jest  hybnou  silou 
žízeň  po  vítězstvích,  a  aby  jich  dobyl,  není  vyběravý  ve  svých  pro- 
středcích a  sahá  rád  k  násilí,  vraždí,  obelstívá  a  uplácí,  jenom  aby 
dosáhl  toho,  po  čem  touží.  Avšak  jakmile  zvítězil,  ztrácí  žena  proň 
cenu,  a  on  ji  opouští  po  zběžném  požitku,  který  měl  zpečetit  vítěz- 
ství jeho.  Pro  něho  není  kriteriem  krása,  spíše  těžce  dosažitelná 
dobytelnost.  Krunýře  ctnosti  ho  lákají  více,  než  růže  rozkoše. 

Jak  jiným  jest  zde  Casanova!  Nedobývá,  nýbrž  dostává  svá 
vítězství.  Neužívá  násilí  a  nezanechává  pláč.  Všechny  milenky  jeho 
jsou  jeho  přítelkami,  a  zůstávají  jimi  stále,  i  když  je  opustil,  ochotny 
vždy  znovu  ho  milovati.  Staví-li  se  Don  Juan  k  ženám  Jako  nepřitel- 
dobyvatel,  jest  poměr  Casanovúv  k  nim  poměrem  přítele-milence. 

Existuje  však  ještě  třetí  typ  erotiků:  erotik  „otrok-zbožňovatel". 

Toto  trojhvězdí  repraesentantů  v  oblasti  lásky  jest  dáno  třemi 
jmény :  Don  Juan,  Casanova,  Don  Quijote.  Don  Juan  a  Don  Quijote 
znamenají  krajní  typy  dvou  ideových  směrů,  které  vytvořila  literatura 
v  lásce.  Oba  jsou  postavami  básnické  fikce.  Na  jedné  straně  zosob- 
něná násilná  a  nenasytná  touha  po  vítězství  u  žen,  na  druhé  straně 
passivní  a  sentimentální  zbožňování  vysněných  postav. 

O  Cassanovovi  bychom  mohli  říci,  že  stojí  ve  středu  mezi  nimi. 
ale  nebylo  by  to  správné.  Je  v  něm  sice  po  stejných  dílech  z  obou. 
touhy  i  zbožňování,  avšak  on  má  ještě  něco  více,  co  oběma  dru- 
hým schází.  Má  přednost  životnosti,  maso  a  kosti. 

Ve  svém  neodolatelném  umění,  líbiti  se  ženám,  vyniká  Casa- 
nova vysoko  nad  svoje  druhy.  Dovede  jim  imponovat  a  je  unášet, 
okouzlovat  a  býti  jejich  přítelem,  důvěrníkem  a  spojencem  ve  všech 
životních  zápasech.  Samy  se  k  němu  utíkají  a  dávají  se  v  ochranu 
jeho  lásky  před  jinými  muži,   když  byly  jednou  lásku  jeho  poznaly. 

Jak  velkolepý  je  apparát  jeho  umění,  dobývati  žen !  Jako  ohřio- 
stroj  září  jeho  schopnosti  duše,  chce-li  se  některé  líbiti.  „Roven 
Jupiteru,  dovede  býti  silným  jako  býk  unášející  Evropu,  něžným 
jako  labuf  Ledy,  marnotratným  jako  zlatý  déšf  spadající  na  lože 
Danaino,"  praví  o  něm  Oscar  Schmitz,  a  jest  mnoho  pravdy  v  této 
krásné  větě. 

Ani  když  pak  v  stáří  vypravuje  o  svých  dobrodružstvích,  ne- 
dovede v  sobě  zapříti  bývalého  dobyvatele.  Jeho  duch  září  a  hraje, 
jeho  žár  žhne  ve  větách  plných  bystrosti,  a  spádu  a  vy  cítíte,  jak 
chutnal  znovu  požitky,  které  líčil.  Proto  nazývají  často  též  Casanovu 
nediskretním,   že  vyzradil  četné  aventury,    které  měl   spíše  jako  mi- 


Digitized  by 


Google 


Mésto  minulosti.  721 


lenec  zamlčet.  Je  pravda,  Don  Juan  jest  zamlklý,  jako  bývají  stra- 
tégové z  ohledů  taktických.  Avšak  Casanova  není  ani  stratégem, 
ani  diplomatem.  Je  v  něm  mnoho  ze  španělského  snílka,  rytíře  Dona 
Quijote,  jenž  ve  svém  nadšení  mluvíval  o  předmětech  své  lásky. 
Mimo  to  jest  Casanova  též  člověkem  duchaplným.  A  jsou  věci,  které 
mezi  duchaplnými  lidmi  nemohou  zůstati  utajeny,  jež  svou  roztomi- 
Jostí  nutí  přímo  k  tomu,  aby  byly  vypravovány. 

Ostatně  nevypravoval  Casanova  výmyslů.  Vše,  co  napsal,  mohlo 
se  státi  a  stalo  se  skutečně,  jak  dokázali  Octave  Uzanne  a  A.  ď 
Ancona,  kteří  kontrolovali  správnost  Casanovových  Memoirů  až  do 
nejmenších  detailů. 

Pověsti  o  neauthentičnosti  Memoirů  jsou  dle  toho  pouhou  po- 
mluvou, tak  jako  jsou  pomluvou  všechny  řeči  o  jich  nemravnosti  a 
frivolitě.  Zavinila  ji  různá  vydání,  uspořádaná  pornografickými  nakla- 
datelstvími v  pornografické  úpravě.  Naopak:  Casanora  jest  z  nej- 
větších erotických  spisovatelů  vůbec,  protože  podává  prožité,  a  ne 
vymyšlené  anebo  odpozorované.  A  vše  toto  prožité  jest  tak  krásné 
a  tak  sladké,  že  kouzlo  vzpomínek  nutí  ho,  aby  sepsal  své  Memoiry. 
To  jest  z  hlavních  příčin,  proč  Casanova,  starý  a  zvětralý,  vypra- 
vuje svůj  život.  Jen  tělo  jest  u  něho  vetché,  avšak  duch,  mladý  a 
ohnivý  jako  za  let  minulých,  chutná  znovu  všecky  ty  rozkoše,  jichž 
dojmy  zachycuje  na  papír.  Cítíte  přímo,  jak  se  rozohňoval,  když 
o  nich  psal,  jak  ožíval  a  ruměnec  radosti  stoupal  do  jeho  zvadlé, 
vrásčité  tváře.  Cítíte  vůni  osmnáctého  století  dýchati  z  jeho  řádků, 
ba  více,  cítíte  život  sám,  nahý  a  nezkrotný,  vybavovati  se  z  barok- 
ního okolí,  a  jeho  hlas  slyšíte  na  každé  stránce. 

Říkají  o  Casanovovi,  že  byl  dilettantem  ve  svých  básních,  ve 
svých  komoediích  i  ve  svých  filosofických  spisech.  Možná.  To  jest 
zde  konečně  vedlejší.  Jistě  však  nebyl  dilettantem  v  lásce.  Tam  byl 
mistrem,  a  mistrovským  dílem  jsou  také  jeho  Memoiry,  nebof  v  nich 
podává  historie  svých  lásek  formou,  jež  podmaněna  kouzlem  vzpo- 
mínek, stává  se  brillantní  a  neodolatelnou.  V  nich  vystupuje  Casa- 
nora jako  mistr  v  milování,  ne  v  lásce,  ale  v  „provozování  lásky", 
a  celé  legie  erotiků,  kteří  přišli  po  něm  a  ještě  přijdou,  budou  z  něho 
čerpati  sílu  k  obětavosti,  trpělivosti  a  odvaze,  které  potřebí  ku  do- 
býváni lásky,  jakož  i  návod,  jak  lásku  prožívati.  Casanova  jest  vzo- 
rem všech  moderních  erotiků.  Ne  Don  Juan  ani  Don  Quijote,  ač- 
koliv bývá  typ  Casanovovský  jimi  často  zaměňován.  Oba  patří  mi- 
nulosti, jemu  náleží  přítomnost. 

Don  Juan  a  Don  Quijote  jsou  v  lásce  styloví.  Casanova  v  lásce 
stylu  nemá.  Oba  dva  řídí  se  dle  zákonů,  které  na  ně  vloženy  byly 
lidským  duchem.  Casanova  zná  jen  jeden  zákon,  a  to  jest  zákon 
přírody.  Umění,  věda,  filosofie  a  náboženství  mohou  býti  a  jsou 
stylovými  in  puncto  lásky  a  ženou  důslednost  stylovosti  tak  daleko, 
že  dovedou,  jako  na  př.  křesťanství,  zakázati  a  nazvati  hříchem  to, 
co  musí  býti.  Příroda  nezná  podobných  konsekvencí.  Pro  ni  platí  jen 
jedna  důslednost,  důslednost  v  účelnosti,  a  kdo  té  rozumí,  dovede  jí 
odejmout  největší  a  nejkrásnější  radosti. 

46 


Digitized  by 


Google 


722  Fr.  Khol: 


V  této  své  neslohovosti  stává  se  Casanova  typem  erotiků  na- 
šeho věku,  který  nemá  taktéž  stylu.  Vycházeje  z  baroku  dovedl  se 
povznésti  nad  úzké  hranice  své  doby  tím,  že  odvrhl  její  formy 
a  přizpůsobil  jednání  své  chtění  přirozenému.  Tím  vyšinul  se  nad 
oba  své  soudruhy  ze  Španělska,  on,  rodilý  Benátčan,  ^jenž  měl  mezi 
svými  předky  unesenou  jeptišku,  námořníka  z  objevitelské  cesty 
Kolumbovy,  lascivního  básníka  ve  stylu  Martiala  a  tanečníka  z  be- 
nátského divadla." 

Ve  své  neslohovosti,  která  se  jmenuje  „životnost",  stává  se 
typem  všech  erotiků  minula,  dneška  i  budoucna.  Ne  typem  vše- 
obecnosti, ale  typem  těch,  kteří  lásku  pojímají  ne  jako  řemeslo,  ale 
jako  umění,  a  kteří  ve  vleku  vozu  Venušina  dali  se  na  výboje  lásky. 
A  bude  jím  stále,  přes  všechny  snahy  prudní  středověké  morálky, 
potlačit  ho  a  zatlačit  v  zapomenutí. 


Tyto  věty  napadly  mne,  když  jsem  jel  za  jarního  večera  z  ostrova 
Murana  do  Benátek.  Vracel  jsem  se  z  prohlídky  kláštera,  ostatně 
zcela  bezvýznamného,  v  němž  byla  uzavřena  jedna  z  nejzajímavějších 
a  nejkrásnějších  milenek  Casanovových.  Slunce  zacházelo  nádher- 
ným západem  a  zlatilo  kupole  chrámů  a  vetché  vysoké  střechy 
paláců.  Malý  dopravní  parníček  minul  pískaje  gondolu  a  rozhoupal 
ji  svými  vlnami. 

Za  zdí  hřbitova,  stojícího  na  osamělém  ostrůvku,  vyhlížely  ko- 
runy oliv  a  cypřišů.  Když  jsme  jeli  mimo,  ptal  jsem  se  gondoliera 
po  Casanovovi.  Gondolier  však  na  mne  udiveně  pohlédl.  Neznal 
jména  toho,  jako  ho  nezná  v  Benátkách  většina  lidí.  Marně  jsern 
se  tam  pídil  po  stopách  jeho.  Zdá  se,  že  ve  své  vlasti  upadl  zcela 
v  zapomnění. 

Vlil 

Benátky  dneška!  Položil  jsem  úmyslně  řádky  tyto  ke  konci 
svých  historických  reminiscencí.  Nebof  pochopiti  město  v  dnešním 
jeho  stavu,  znamená  znát  jeho  historii  a  celý  proces,  jímž  se  ve 
stavu  tom  ocitlo.  Vše  je  tu  podmalováno  historicky,  silněji  a  vý- 
značněji  než  kde  jinde,  vše  má  svou  minulost,  jež  sloučena  jest 
v  té  míře   s  životem  dnešním,   že   není  možno   ji  od  něho  odděliti. 

Vzpomínám  slov  žen,  při  vjezdu  do  města  citovaných.  Ano, 
skutečně  jsou  to  kulisy  historické,  v  nichž  se  odehrává  moderní 
život  Benátek.  Ale  co  jest  mdlý  život  dneška,  proti  intensivnímu, 
dramatickému  spádu  tragedií  historických.  Zdá  se,  že  hlas  minula 
mluví  dosud  odněkud  ze  skryté,  zapomenuté  budky  napovědovy. 

Mně  alespoň  se  zdálo,  že  slyším  dosud  hlas  tohoto  zapomenu- 
tého nápovědy  dějin.  Nediktuje  nyní  již  budoucích  událostí,  ale  vy- 
kládá jen,  co  kdysi  předpovídal  a  co  se  dávno  již  udalo.  Všude 
jsem  ho  slyšel  ve  šplouchání  vesel  na  kanálech,  ve  vrzání  schodu 
starých  paláců,  z  obrazů  ke  mně  mluvil  a  ze  starých  sešlých  fa^ao. 
V  zášeří  chrámů  šeptal  tajemně,   u  pomníků   kázal  hlučně   a  oratoř- 


Digitized  by  LjOOQ IC 


Město  minulosti.  723 


sky,  řval  a  hulákal  na  tržištích  a  v  kanálech,  kdežto  pod  pohádkovou 
loggií  Ca  Dora  zpíval  sladce  a  roztouženě.  .  • 

A  mezih'm,  co  jsem  naslouchal  mu.s  pozorností  obrácenou  do 
minula,  mihal  se  kolem  mne  život  dneška  v  obrazech  pestrých  a.ka- , 
leidoskopických.     Co  říci    o  nich?    Jsou  lehké   a   smavé  jako. děti 
jihu.     Akvarel  Whistlerův   napiatý  v  kamenném    rámci    renaissance. 

Sedíte  v  Café  Florian  na  Markovy  náměstí  pod  podloubím  pro-, 
kuracií.  Je  odpůldne,  kolem  čtvrté,  za  jarního  krásného,  dne.  V  pozadí 
máte  fagady  prokuracií  a  nádherný  obraz  chrámu  sv.  Marka,  kdežto 
před  sebou,  na  náměstí,  v  jehož  středu  hraje  vojenská  hudba  něco 
z  Wagnera  nebo  Verdiho,  prochází  se  spousta  lidí.  To  jest  korso, 
elegantní  promenáda  města,  a  vše,  co  je  krásné,  smavé  a  elegantní, 
vychází  sem  každodenně,  naslouchat  hudbě,  koketovat  a  se  pobavit. 
Cizinci  i  domácí  scházejí  se  tu  svorně.  Angličani,  Rusové,  Poláci, 
Čechové,  ale  hlavně  Němci  v  nevkusných  havelocích,  límcích  a  těž- 
kých botách.  A  mezi  tím  kráčejí  Benátčanky,  černovlasé,  černooké, 
oděné  s  pařížským  chicem  a  v  jasných,  nápadných  barvách,  kom- 
ponovaných k  jasným  a  veselým  barvám  jihu.  Vysoké  podpatky 
úzkých  malých  střevíčků  klapají  hlučně  na  velkých  mramorových 
plátech  dláždění,  a  jejich  černé  oči  vrhají  pohledy  hrdé,  ale. žhavé 
a  hřejivé.  Tu  a  tam  spatříte  mezi  nimi  plavovlasý  zjev,  bledý,  mi- 
mosovitý,  s  blankytnými  zraky  a  pletí,  jež  vyvolává  představu  sochy 
z  bílého  alabastru,  avšak  celkem  jest  tu  blondýn  málo,  neboť  móda 
barvit  vlasy  na  zlatovo  vymizela  již  dávno,  z  Benátek.  Také  muži 
jsou  vesměs  elegantní,  s  tváří  ušlechtilou  a  jemnou,^  a  cítíte  dobře, 
že  v  mužích  těch  koluje  krev  bohatých  a  hrdých'  nobilů.  Tuto 
ušlechtilou  formaci  úzké  lebky  a  hrdého  profilu,  který  tak  nápadně 
kontrastuje  s  placatými  nebo  čtverhrannými  tvářemi  Němců,  vidíte 
i  na  chudině,  na  lenivých  lazaronech  povalujících  se  na  Riva  degli 
Schiavoni,  na  námořnících,  gondolierech  a  všech  těch  četných  že- 
nách-dělnicích,  které  po  šesté  hodině  naleznete  v  Giardino  Publico, 
když  se  zavrou  dílny  továren  krajkových  a  tabákových. 

A  máte  jiný  obraz  v  tomto  shluku  krásných,  mladých  žen, 
štěbetajících  sladkým,  šišlavým  nářečím  benátským  všemožné  ne- 
smysly, kterým  jen  zpola  rozumíte.  Stojí  nebo  procházejí  se  ve 
skupinách,  štíhlé,  vznosné  zjevy,  pletené  šály  přehozeny  kol  ramen 
a  vlasy  temné  jako  nejtmavší  eben  spiaty  do  prostého  uzlu.  Kolik 
půvabu  jest  v  tomto  prostém  zjevu,  z  něhož  k  vám  září  jako  dva 
drahokamy  onyxy  černých  zraků!  Třešňové  rty,  zpívající  žhavým 
dechem  lehký  popěvek,  vystihují  nejlépe  povahu  těchto  jižních  žen: 
půvabnou  lehkost,  snadno  ve  žhavou  prudkost  přecházející,  a  stylovou 
krásu  i  v  nejvyšší  vášnivosti. 

Vracíte- li  se  pak  za  šera  do  hotelu  po  rušném  a  živém  chod- 
níku Rivy  degli  Schiavoni,  poznáte  nový  obraz:  Benátky  za  večera. 
V  námořnických  vinárnách  a  kavárničkách  rozžali  již  světla,  slyšíte 
otevřenými  dveřmi  hlasy  námořníků,  kteří  právě  byli  vyloděni  z  vá- 
lečné lodi,  stojící  nedaleko  při  ústí  kanálu  della  Giudecca.  Občas 
slyšíte  nějakou  píseň,  zpívanou  zvučným,  jasným  tenorem,   brnkání 

46* 


Digitized  by 


Google 


724  Fr.  Khol:    Město  minulosti. 


Icytary  nebo  zvuky  harmoniícy.  Směsice  nejrůznějšfcii  postav  mihá 
se  kolem  vás,  cizinci  i  domorodci,  a  chvflemi  vynoří  se  před  vámi 
kokotky,  pečHvě  učesané,  s  růží  ve  vlasech  a  barevnými  kokardami 
na  hrdle,  vrhajfci  kol  sebe  pravé  petardy  žhavých  pohledů. 

Kráčíte  pohodlně,  unášeni  lehce  davem  k  piazettě  kolem  malého 
Varieté,  před  nfmž  italský  vyvolavač  vychvaluje  mezinárodní  attrakci. 
Vstoupíte  na  náměstí  Markovo,  pod  jehož  loubími  září  k  vám  ne- 
sčetné krámy  s  pravými  poklady  skleněných  výrobků  muranských 
a  vzácných  starožitností,  a  dáte  se  konečně  branou  orlojovou  ulič- 
kami čtvrti  Merceria  přímo  k  Ponte  di  Rialto. 

V  uličkách  Mercerie  ovane  vás  zápach  ryb  a  malých  h-attoríi. 
Davy  lidu  domorodého,  kol  vás  se  valící,  strhují  vás  od  výkladních 
skříní  a  zanášejí  vás  silnými  vlnami  do  vedlejších  uliček.  Možná, 
že  vás  též  některý  z  průvodčích  nebo  pokoutních  prodavačů  vstu- 
penek zavleče  k  některému  z  benátských  divadel,  která  jsou  ve- 
smčs  prostřední  jak  výstavností,  tak  i  výkony  herců  a  zpěváků. 
Anebo  zapadnete  do  některé  ryze  italské  hospůdky  na  dobré  vino 
soave  a  malé  italské  diner,  v  němž  nesmí  scházet  ani  inaccaroni 
s  obvyklou  omáčkou  z  rajských  jablek.  Pak,  je -li  teplý  večer,  v^ 
změte  gondolu  a  dejte  se  vozit  po  kanálech.  Dáte  se  vézti  středem 
a  po  obou  stranách  budete  mífi  paláce  s  rozzářenými  okny  a  oži- 
venými balkony.  Občas  mine  vás  s  šumivým  lomozem  parníček^ 
gondola  se  zpívajícím  gondolierem  anebo  celé  bárky  se  zpěváky, 
plujícími  hotel  od  hotelu.  Pestré  lampióny  září  na  bárkách  těch, 
a  zpěváci  zpívají  sladké  a  vášnivé  písně  hlasy  lahodnými  a  zacho- 
valými. A  pohlédnete-li  vzhůru,  uzHte  oblohu  nádhernou,  temně 
modrou,  s  hvězdami  intensivněji  svítícími,  než  u  nás  .  . . 

Mohl  bych  déle  rozvinovat  před  vámi  obrazy  z  Benátek  dneška. 
Obrazy  lehké  a  vzdušné  jak  akvarelly.  Mohl  bych  vám  dále  vypra- 
vovati o  půvabné  kráse  žen  i  vážné  originalitě  mužů,  o  nádheře 
maleb  a  přepychu  budov,  o  museích,  kostelích,  palácech  a  obrazár- 
nách, o  starých  obchodech  vetešnických  s  mnohými  uměleckými 
poklady  i  o  moderních  skladištích  antikvit,  většinou  falešných.  Mohl 
bych  mluviti  o  hotelích  italských,  německých  a  anglických,  o  drzých 
gondolierech  a  úslužných  průvodčích,  ale  to  vše  jsou  věci  příB 
známé,  neboť  vše  bylo  již  tolikrát  popsáno  a  tolika  lidmi  na  miste 
seznáno. 

Benátky,  které  jsem  tu  popsal,  jsou  Benátky  mé.  Láska  jarních 
dnů,  touha  mládi  a  radost  bezstarostných  chvil.  Vzpomínky  drahé 
poutají  mne  k  nim  a  učinily  mně  nezapomenutelným  toto  pohádkové 
město.  A  proto,  tak  jako  mnozí,  neoddolal  jsem  jeho  kouzlu.  A  tak 
jako  mnozí,  neodolal  jsem  touze  o  něm  psáti.  Ale  psal  jsem  jen 
to,  co  jsem  v  něm  prosnil,  neboř  Benátky  jsou  městem  snů  a  mi- 
nulosti. 


Digitized  by 


Google 


ww 


Skitalec:  • 

Les  se  rozhořival. 

z  rus.  přel.  J.  K,  Pojezný. 

I. 
Ma  luční  straně  Volhy  vypfná  se  holá  kamenitá  hora,  podobající  se 
-'-^  kotli  dnem  vzhůru  obrácenému.  Nazývají  ji  Kurhanem   (mohylou). 

Kurhan  tyčí  se  jaksi  divně  a  neočekávaně  na  plochém  písčitém 
břehu.  Přední  část  jeho,  obrácená  k  řece,  jest  mrtvá,  kamenitá,  a 
zátylí  jest  pokryto  zelenou  březovou  hřívou. 

Za  Kurhanem  se  táhne  hladká  step  až  k  samému  obzoru. 

K  patě  hory  tulí  se  maličká  vesnička  s  bílou  cirkví  (kostelem) 
a  jmenuje  se  Bujan. 

Na  jaře  Volha  rozlévá  se  až  k  vesnici  i  Kurhanu  a  zalévá  kol- 
dokola  všechna  luka  i  křoviny  vodou,  a  Kurhan  stojí  uprostřed 
široké  vodní  pláně.  Za  Volhou,  přímo  naproti  Kurhanu,  jsou  viděti 
příkré  zelené  hory,  zarostlé  kadeřavým  lesem,  vroubené  dole  okolo 
vody  zářivým  bílým  pásem :  to  kamenné  lomy  obnažily  svou  panen- 
skou vápennou  hruď. 

I  stojí  hory  jako  chorovod  děvčat,  v  zeleném  věnci,  s  bílými 
ňadry,  kadeřavé,  odrážející  se  v  řece  jako  v  zrcadle  a  mlčky  se 
usmívají  na  Kurhan.  Ale  Kurhan  jest  ponurý,  a  smutný :  holý  a  kame- 
nitý, jako  by  sevřel  a  stajil  v  tvrdém  srdci  svém  ohromné,  hluboké  hoře. 

Za  zády  jeho  vykukuje  šedá  hladová  vesnička  s  maličkou  bílou 
církví. 

Bídně  se  žije  v  Bujanu.  Země  mají  Bujanovci  málo,  a  ta  ještě 
špatně  rodí;  zemřeli  by  hladem,  kdyby  nebylo  krmitelky  jejich  Volhy, 
kdyby  nebylo  na  blízku  bohatých  hor :  na  jaře  bývá  u  Kurhanu  obilní 
přístav,  a  Bujanovci  nakládají;  v  létě  jdou  do  hor  do  lomů  a  lámou 
kámen. 

Těžká  a  hrubá  jest  jejich  práce:  každý  rok  v  době  lámání 
kamene  zahyne  jich  několik,    rozmačká  je  kamenný  balvan,  a  každý 

♦  Skitalec  =z  tulák,  pobuda  —  jest  pseudonym  člena  družiny  epigonů 
Gorkého,  k  nimž  patří  Juškěvič,  Cirikov,  Andrejev  a  j. 


Digitized  by 


Google 


726  Skitalec; 


den  se  někdo  vrací  z  práce  zkrvácen,  Proto  i  povahy  Bujanovcú 
jsou  hrubé,  zamračené,  proto  také  propijí  na  podzim  všechen  svůj 
letní  výdělek. 

S  Kiirhanu  jest  viděti  v  dálce  veliké  krásné  město.  Ve  dne  se 
blyští  na  slunci  zlatými  hlavami  kostelů  a  v  noci  hoří  červenými 
ohni  jako  tisící  plamenných  očí.  I  zdá  se,  že  mnohohlavý,  obrovský 
netvor  ve  dne  v  noci  hledí  na  povolžské  vesničky,  našeptává  jim 
cosi  a  mocí  je  přitahuje  k  sobě  svým  ohněm  i  leskem,  jako  by  k  niir 
natahoval  dlouhé,  paprskovité  nitě,  po  nichž  proudí  tok  jeho  života, 
přenášejí  se  údery  jeho  srdce.  Netoliko  vytahuje  z  vesniček  těch 
životní  síly,  nýbrž  sám  dává  jim  za  to  cosi  horkého  i  ostrého,  lesk- 
lého i  nebezpečného,  to,  co  mučí,  ale  rozžíhá,  co  se  stává  ohnivou 
zbraní  proti  němu  samému.  Možno  souditi,  že  v  dýmajících  budovách 
lomů,  mlýnů,  hutí,  roztroušených  po  břehu  u  podnoží  hor,  v  budovách, 
kde  se  mučí  porobení  vesničané,  již  sta  svalnatých  rukou  kuje 
bohatýrský  meč  osvobození. 

A  kolem  po  obou  březích  ohromné  řeky  ve  dne  v  noci  hoři 
obory,  věkovité  lesy.  Oblaka  šedého  dýmu  se  zápachem  požáru. 
trhajíce  se,  plynou  nad  horami  od  obzoru  k  Volze,  a  nad  touto  stoji 
šerý  mrak  kouře. 

V  noci  po  celém  nebi,  tu  za  lesnatými  horami,  tu  v  daleké  stepi 
rdí  se  gigantské  záře,  zalévající  krvavým  svitem  vysoké  noční  nebe. 
Sotvaže  uhasí  požár  na  jednom  místě,  když  tu  oheň  se  objeví  na 
druhém.  Ale  rolníci  jako  by  nepozorovali  lesního  požáru:  ani  mezi 
sebou  o  něm  rádi  nemluví.  Tváře  jejich  jsou  vážné,  řeč  jejich  jest 
stručná  a  opatrná.  Mlčí  rolníci  ... 

Hoří  ohromné  bohatství,  divná  krása,  nedotknutý  dosud  kout 
světa.  Možno,  že  plamen  zachvátí  brzy  i  milé  kadeřavé  hory,  obejnie 
každou  urostlou  jedličku  —  a  zahoří  celá  země  .  .  . 

Vše  kolem  jest  v  hrůze  dusného  ticha  před  bouří :  i  hory,  i  Volha, 
i  starý  smutný  Kurhan. 

Nepokojněji  leskne  se  v  dáli  kamenné  město,  zahalené  v  oblaky 
dýmu  a  kouře,  upjatě  hledí  do  temné  jarní  noci  svýma  krvavý  112 
očima  na  tiché  povolžské  vesničky,  znepokojené  tím,  že  se  všec: 
stran  se  přibližují  plameny. 

Vše  mlčí,  mlčí  napjatě,  hrozně,  slavnostně. 

Les  se  rozhořívá  .  .  . 

II. 

Vesnický  učitel  v  Bujanu,  Divnogorskij  seděl  z  rána  u  otevřeného 
okna  své  malé  světničky,  pil  čaj  a  očekával  návštěvu  mužíka  Mirona. 
obvyklého  a  téměř  jediného  svého  návštěvníka. 

Divnogorskij  —  dlouhý,  neobratný  jinoch  s  prvním  pýhm  n^ 
ruměných  lících,  snivý,  pokorný  a  tupý  na  pohled  —  byl  zde  ustanover 
učitelem  nedávno,  a  již  mu  bylo  při  novém  zaměstnání  těžko;  b}- 
vyloučen  pro  neúspěch  z  kněžského  semináře,  dlouho  se  potáče: 
bez  místa,  až  konečně,  aby  nemusil  na  vojnu,  stal  se  učitelem.  Alt 


Digitized  by  LjOOQIC 


Les  se  rozhoříval.  727 


zhnu^ila  se  mu  brzy  práce  s  drzými,  hašteřivými  děcky,  jako  i  celá 
vesnice;  ani  děti  ani  mužíci  neměli  ho  rádi,  a  on  sám  se  jich  počal  báti. 

Mladík  neočekával,  že  by  mužíci  vůbec  mohli  býti  takovými, 
jakými  je  našel;  zdálo  se  mu,  že  jsou  chytřejší  než  on  a  že  mu  to 
chtějí  dáti  cítiti,  v  každém  hovoru  mu  dávají  úskočné  otázky  a  zlo- 
myslně se  kochají  jeho  nevědomostí,  nechápavostí  a  chlapeckými 
rozpaky. 

A  zde  poprvé  pocítil  svou  nevědomost.  Dřívější  učitelé  navykli 
zdejší  mužíky  na  nedělni  přednášky,  ochotnická  divadla,  zapovězené 
knížky  a  všelijaké  důmyslné  rozhovory.  O  všem  tom  neměl  Divno- 
gorskij  ponětí,  jako  by  byl  žil  dosud  někde  na  poušti.  Proto  chtěl  jak 
možno  nejdříve  shoditi  s  beder  proň  tak  těžké  břemeno  učitelské. 

Budu  djákonem  —  myslil  si,  míchaje  lžičkou  vychladlý  čaj. 
Široké,  bílé  obočí  jinochovo  bylo  nízce  spuštěno  nad  malými  šedými 
očky,  hledícími  ponuře  a  smutně,  a  silné,  šťavnaté  rty  — maličko 
opýřené  žlutavým  vouskem,  —  nijak  se  nehodily  k  očím  a  skládaly  se 
v  uminěný  dětský  úsměv.  Myšlenku  o  djákonství  již  prozradil  škol- 
níku, a  školník  ji  ironicky  schválil. 

Chtěl  o  tom  ještě  pohovořiti  s  Mironem,  mladým,  gramotným 
mládcem,  jenž  v  poslední  době  nějak  často  k  němu  přicházíval.  Po- 
prvé přišel  Miron  před  dvěma  nedělemi,  pomodlil  se  před  ikonou 
a  mezi  nimi  rozpředl  se  tento  hovor: 

„Zdravstvujte." 

„Zdravstvuj!     Čeho  si  přeješ?" 

„Ale  chci  vaši  milost,  Ivane  Petroviči,  něčím  obtěžovati.** 

„No,  co  pak?" 

„Vy  jste  přece  lidé  učení,   všelijaké  rozumné  knihy  čtete  ..." 

„Nu,  tak  co?" 

„A  my  —  mužíci  —  jsme  hlupáci,  nic  nevíme  ..." 

»Nu?" 

Miron  se  zasmál, 

„Nemáte  nějakou  knížečku  ke  čtení?" 

Divnogorskij  neočekával  takové  otázky  a  zarazil  se. 

„Mám  sice  nějaké  knihy,  ale  ty  —  nejsou  —  tento  — " 

„Co?" 

„Nehodí  se  pro  vás,  pro  mužíky  ..." 

Miron  jako  by  byl  očekával  takovou  odpověď. 

„Jak  to,  nehodí  se?  Pro  všechny  se  hodí,  a  pro  nás  ne?  Proč? 
Proč  je  to  tak?" 

Na  učitele  sesypal  se  dešf  nepříjemných  otázek.  Mladík  se  úplně 
pomátl.  Otázky  Mironovy  zdály  se  dobře  promyšleny  a  přivedly  uči- 
tele k  tomu,  že  musil  dáti  knihu  z  „nehodících  se". 

Ale  Miron  nepřestal.  Za  dva  dni  zase  přišel  nazpět  s  přečtenou 
knížkou  a  zase  zavedl  hovor  v  podobě  otázek,  jimiž  jako  by  vytahoval 
žádané  odpovědi.  Divnogorskému  bylo  až  nevolno. 

„A  hle,"  počal  Miron,  pohodlně  již  sedě  na  židli  před  stojícím 
dosud  učitelem,  „jest  ještě  jedna  kniha  —  tento  —  o  té  samé, 
jak  pak  to  mám  říci,  otázce  ..." 


Digitized  by 


Google 


728  Skitalec: 


A  s  námahou  vyslovil  směšně  překroucené  nějaké  cizí  slovo... 

„Snad  ji  znáte?  Nečetl  jste  ji?« 

„Ne,  nečetl .  .  /,  zmaten  odpověděl  mladík. 

„A  já  ji  četli**  neočekávaně  promluvil  Miron  a  pomalu  vytahoval 
z  kapsy  roztřepanou  knížku.  „Nechcete  si  ji  přečísti?  Znamenitá  kniha." 

Od  té  doby  si  počali  vyměňovati  knihy,  a  návštěvy  Mironovy 
staly  se  téměř  každodenními. 

„Mužík,"  rozmrzele  přemýšlel  o  něm  Divnogorskij  ,jaký 
pak  mužík?  On  —  student!  Nabral  kdesi  brošur,  knih,  o  všem  roz- 
mlouvá, všechno  zná,  jest  předplacen  na  jakýsi  list . . .  Co  je  rau  do 
mne?  Proč  sem  chodí?" 

Choval  v  sobě  k  Mironovi  dvojí  pocit:  závistivého  nepřátelství 
a  bezděčné  úcty.  Chtěl  se  vyrovnati  Mironovi  v  rozvoji  duševním 
a  vymaniti  se  z  toho  ponižujícího  stavu  žáka,  v  němž  mimoděk  se  ocitl. 

Hleděl  do  okna  a  stále  se  chmuřil.  Jarní  jitro  bylo  tiché,  svěží. 
Na  širokou  náves,  zarostlou  zelenou  travou  padal  křivý  stín  Kurhanu. 
Volha  se  tiše  třásla  na  slunci.  U  břehu  černala  se  dlouhá  kupecká 
bárka,  na  niž  Bujanovci  již  déle  než  týden  s  přestávkami  nakládali 
cizí  obilí,  —  ale  nyní  pro  cosi  začali  stávkovati  a  zdá  se,  že  vůdcem 
stávkujících  byl  také  Miron. 

Za  dveřmi  byly  slyšeti  těžké,  bystré  kroky,  učitel  se  obrátil; 
na  prahu  stál,  usmívaje  se,  mladý  statný  muž  —  Miron.  Vešel  — 
a  Divnogorskému  se  zdálo,  že  vše  kolem  jest  pojednou  jasnějším, 
veselejším  a  jednodušším,  ba  i  sám  Divnogorskij  se  cítil  rozumnějším 
a  nutnějším  pro  lid,  a  vše  to  záviselo  patrně  na  širokém  úsměvu 
Mironovu,  na  jeho  zářivých  šedých  očích  a  celé  křepké,  bodré  postave. 

„Zdravstvujte,  Ivane  Petroviči !  Čaj  i  káva  —  ,**  zvučným  tenorem 
hlasitě  promluvil  Miron. 

„Je-li  ti  libo,"  usmál  se  Divnogorskij,  „přisedni  též." 

„Když  jste  tedy  tak  laskaví"  dodal  Miron  usedaje  a  zasmál 
se  tichým  přerývaným  smíchem. 

Opravdu  se  podobal  studentovi  rolnického  stavu:  byl  to  jinoch 
dvacetisedmiletý,  blondýn  s  malými  bledými  vousky  a  krásnou 
zardělou  tváří.  Šedé  oči  jeho  jiskřily  důvtipem,  chyfrostí  a  veselostí. 
Takové  tváře  mívají  chudí  studenti  a  i  někteří  dělníci.  Vlasy  si  česal 
nahoru,  oblékal  se  do  modré  dělnické  blůzy  a  vysokých  bot.  Ale 
podobaje  se  studentu,  přece  zůstával  mužíkem:  byl  křepký,  jadrný, 
šťavnatý  jako  mrkev  právě  vytažená  z  vlažné  teplé  země.  Byl  všecek 
nasycen  vůní  polí  a  slunce. 

Miron  přitáhl  k  sobě  židli,  usedl  k  samovaru  a  kývnuv  na  ote- 
vřené okno,  otázal  se: 

„Kocháte  se?" 

„A  čím  se  tu  kochati?"  rozmrzele  odvětil  učitel. 

„Jak  to,  čím?  Les  hoří!  Státní  les!  Vylezte  na  Kurhan  a  odhjd 
se  podívejte! 

Dým  nad  celou  Volhou  jako]  sloup  stojí !  Ej,  jaká  radost !  Vida, 
bratře  Ivane  Petroviči,  k  čemu  došlo!" 

„A  proč  hoří?**   zabručel   učitel,   chmuře  se  a  posrkávaje  čaj. 


Digitized  by 


Google 


Les  se  rozhoříval.  729 


Miron  se  lehce  nadnesl  na  židli,  pohodlněji  usedl  právě  proti 
učiteli,  roztáhl  krátké  nohy  v  těžkých  botách,  opřev  se  rukama 
o  kolena,  ostře  se  zachmuřil  a  vykřikl  svým  zvučným,  hrudním 
tenorem : 

„Jak  to,  proč?  Vždyť  mužíci  jej  zapalují!  Což  to  nevíte?  Hajní 
již  dávno  přestali  hasiti:  k  ničemu  to  nevedlo,  naopak,  jakoby  na 
zlost:  na  jednom  místě  ulili  a  —  huš!  —  na  druhém  místě  hoří. 
Což  možno  něco  počíti  proti  všemu  lidu?  Vše  shoří!" 

„Opravdu?*  divil  se  učitel,  blízko  se  nahnuv  k  Mironovi  a  hledě 
mu  do  tváře. 

A  světlešedé  oči  Mironovy  zářily  jakýmsi  zvláštním,  svůdným 
ohníčkem.  Byl  až  po  vrch  naplněn  jakýjnisi  neobyčejnými  city. 

„Všechen  národ"  —  pokračoval  Miron  sebevědomě  —  „se 
rozhoupal!  Slyšel  jste,  co  se  děje  na  tomto  břehu?  Vasiljevci  za- 
stavili placení  nájmů  —  říkají:  nedáme  jedenáct  rublů  za  desjatinu, 
dáme  jenom  pět.  —  A  v  jiných  vesnicích  ani  tolik  neplatí :  dejte  nám 
—  říkají  —  zemi  darem,  protože  jest  naše  —  rolnická!" 

Miron  energicky  potřásl  hlavou,  udeřil  se  na  kolena  a  vykřikl, 
záře  očima: 

„A  dali  darmo!  Oho!" 

Všecek  dýchal  zlověstným  vítězstvím  mužíků.  Široká  modrá 
blůza  byla  plna  jeho  svalnatého,  křepkého  těla,  objímala  plece  a  bylo 
viděti,  jak  vysoká  silná  hruď  Mironova  hluboce  a  svobodně  se  zdvi- 
hala a  klesala. 

Učitel  opřev  se  lokty  na  okno  a  vytáhnuv  své  dlouhé  hubené 
nohy  v  krátkých  kalhotech,  mlčky  naň  hleděl,  poslouchal,  nakazil 
se  jeho  sebevědomím  a  pocítil  touhu  také  tak  se  rozčilovati,  míti 
také  tak  objemnou  hruď  jako  Miron  a  také  takovým  zvučným  hlasem 
mluviti  o  národu. 

„Dimakrati!"  neočekávaně  vykřikl  Miron  —  „ti  mluví  tak,  — 
druzí  —  jiní  pánové  —  onak!  ..."  mávnul  otevřenou  dlaní  s  počátku 
na  jednu  stranu  a  pak  na  druhou,  „a  všichni  se  mezi  sebou  hádají." 

Roztáhl  ruce,  pokrčil  rameny  ar  vážně  se  zachmuřil : 
'  „My  jich  nemůžeme  souditi!   My  mužíci   známe  jenom  jedno: 
Zemi !  Tam  si  dělejte,  co  chcete,  ale  nám  dejte  dříve   zemi.     Pak 
se  již   podíváme  a  sami   rozbereme   celou   vaši   nelegální  literaturu! 

Miron  se  div  neudávil  dvěma  posledními  slovy,  ale  vyrazil  je 
sebevědomě. 

„A  nedáte-li,  sami  si  ji  vezmeme!"  dodal  hrdé. 

Když  se  dal  do  hovoru  o  zemi,  tvář  jeho  se  změnila,  přijala 
oduševnělý,  poetický  výraz,  oči  zářily,  hrudní  hlas  teple  se  chvěl., 
A  byla  v  něm  cítiti  mohutná  žízeň  po  zemi,  něžná  láska  k  ní.  Přímo 
jako  by  stajil  v  srdci  cosi  ohromného  a  těžkého,  a  pouze  slovo 
„země"  mohlo  rozbouřiti  to  stajené. 

Miron  se  zdálDivnogorskému  v  tu  chvíli  silákem. 

„A  bude-li  to  vše  někdy?"  žalostně  se  tázal  učitel.  „Zvítězí-Ii 
národ?" 

Miron  všecek  se  rozohnil. 


Digitized  by 


Google 


730  Skitalec: 


„Bude!"  s  neobyčejně  silným  přesvědčením  odpověděl.  „Zvitézí! 
Zavládne  jednou  pravda!" 

Hluboce  rozčilen  se  odmlčel  a  patře  na  učitele  zářicfm  zrakem, 
plným  slz,  zašeptal  hlasem  třesoucím  se  silným  vzruáenim: 

„Nastala  veliká  chvíle!" 

Oba  se  slavnostně  odmlčeli.  Srdce  Divnogprského  se  tifáslo. 
Jako  by  vlna  se  přivalila  a  zachvátila  je,  aneb  jako  by  ohnivá  jiskra, 
zrodivší  se  v  duši  jednoho,  přeskočila  do  srdce  druhého  a  srdce  to 
zažehla. 

Slzy  se  zaleskly  v  očích  mužíka,  vyschly,  a  hlas  zase  zazněl 
přísně  a  tvrdě,  ale  srdce  mladíkovo  dlouho .  ještě  po  té  chvíli  hořelo 
a  horečně  bilo. 

Miron  se  přisunul  k  němu  blíže,  naklonil  se  k  samé  jeho  tváři 
a  promluvil  tichým,  tajemným  hlasem: 

„V  Ključích  mužíci  zemi  statkářům  pobrali  .  .  .  Vyjeli  na  pok 
a  dali  se  do  orání .  .  .  Ovšem,  strážník  je  tu  jako  na  koni:  ,Co  to 
děláte?"  —A  oni  mu  na  to:  „Nelezl  což  pak  nevidíš?  Celý  svét 
je  zde!" 

Hlas  Mironúv  se  opět  zachvěl  a  zazvonil  jako  struna,  tvář  jako  by 
se  z  vnitra  osvítila,  oči  zazářily. 

„Celý  svět!"  promluvil,  vstávaje  a  kloně  se  k  příteli.  Ve  svě- 
télkujících očích  Mironových  byl  úžas  i  láska,  dětská  víra ;  sila  pře- 
svědčení —  „svět"! 

Chtěl  asi  vysvětliti  učiteli  smysl  slova  toho,  ale  mávnul  jencm 
rukou  a  pokračoval: 

„Strážník  se  podívá;  vidí  —  lidu  tu  mnoho,  co  si  s  ním  poč- 
neš ?  Zamyslil  se  a  povídá :  ,Bratři  I  Já  vím  sám,  že  nic  proti  vám 
nezmohu,  ale  —  služba  je  služba !  Dostanu  za  to !  Vidíte,  tam  úřed- 
ník se  na  mne  z  okna  dívá !  Smilujte  se,  udělejte,  jako  bych  já  vás 
vyhnal,  tak  —  jenom  na  oko,  —  a  až  odjedu  —  orejte  si  dále  !*  Nu,  mu- 
žíci se  smilovali,  obrátili  se  domů,  strážník  odejel  —  a  oni  se  vrátili 
na  pole.  Úředník  to  vše  vidí  a  poslal  k  nim  nový  vzkaz:  ,Chci 
s  vámi  po  dobrém  si  promluvit>,  sejděte  se  před  mým  domem;  - 
Mužíci  poslechli,  přišli.  Vyšel  na  kryles  (předsíň)  stařeček,  Mojžíšerr. 
ho  jmenují,  já  ho  znám,  chytrý,  mužík  rodem  —  proto  celou  duši 
mužičkou  zná  skrz  na  skrz.  Poklonil  se  na  vše  strany  celému  shro- 
máždění, udělal  laskavou  tvář  a  praví:  ,Pravoslavní I  Nejsem  pánem 
země,  mně  je  vše  jedno,  ale  chci  pro  vás  jenom  dobro,  protože 
jsem  sám  mužíkem.  Nu,  dobře,  zořete  půdu  .  .  ..ale  musíte  přece 
věděti,  že  vám  to  darmo  neprojde:  přijedou  kozáci,  vláda,  a  co 
z  toho  hezkého  bude?  Nebude-li  lépe,*  povídá,  ,tak  učiniti:  já  vám 
zemičku  tu  zořu  i  zaseju,  až  přijde  čas  sežnu,  vymlátím,  do  sýpky 
složím.  A  na  podzim  přijdete  —  vše  bude  pěkně  hotovo,  a  vy  je- 
nom vezmete?  Nu?"* 

Miron  představuje  úředníka,  mluvil  směšným  stařeckým  hlasem 
a  udělal  takovou  komickou  tvář,  že  učitel  nevydržel  a  rozesmál  se. 

„Ach,  čertovo  ty  dítě!"   vykřikl,   směje  se   vysokým   ženskýn 
smíchem  a  třepaje  nohama.  „Nu,  a  co  mužíci?" 


Digitized  by 


Google 


Les  se  rozhoříval.  731 


„Mužíci?"  směle  opakoval  Miron.  „Mužíci  se  zamyslili,  chvilku 
mlčeli  a  pak  mu  odvětili:  „Pravdu  jmáš.** 

A  Miron  zase  představoval  mužíky,  kteří  se  zamyslili  nad  po- 
tměšilým návrhem  staříkovým,  neobratné  postavy,  prostoduché  tváře 
a  důvěřivost  na  těch  tvářích. 

„Chi-chi-chi!"  chechtal  se  rozveselený  učitel.  „Šprýmovný  jsi, 
bratře  Mirone.  Jak  to  vše  pěkně  dovedeš.  A  odkud  to  vše  víš?  Já, 
vidíš,  o  zdejší  stávce  jsem  ani  nevěděli" 

„A  mám  vám  snad  o  ní  něco  vyprávěti?**  pojednou  vážně  se 
otázal  Miron. 

„Jsem  velmi  zvědavi"  se  zarděním  přiznal  se  učitel. 

„Tož,  vám  povím  vše  .  .  ." 

Miron  se  zase  odklonil  od  učitele,  opřel  se  o  lenoch  židle,  po- 
ložil nohy  křížem  a  jal  se  to  vypravovati : 

„Utvořili  jsme  artěl,"  (sdružení)  počal  obyčejným  hlasem,  „o  dvou 
stech  padesáti  členech.  Dříve  jsme  nakládali  za  čtyři  ruble  z  tisíce, 
ale  nyní  pojednou  chtěli  naši  nakladači  správný  plat,  jako  jinde. 
Vypravili  mne  do  města,  abych  tamní  ceny  vyzvěděl,  já  jel.  Vidím, 
v  městě  vše  stávkuje,  i  nakladači,  tak  jsme  na  deset  také  začali 
stávku.  Tu  se  kupec  vrhl  do  dědin  ve  stepích,  nabral  tam  asi  třicet 
lidí  za  starý  plat.  Ale  my  jsme  jim  řekli:  ,Což  vy  byste  chtěli  za 
čtyři,  když  my  chceme  nejenom  pro  sebe,  nýbrž,  i  pro  vás  deset? 
Vždyť  vás  je  třicet  —  a  nás  dvě  stě  padesát,  tož  by  na  vás  přišlo 
nakládati  jednou  za  týden.  Kolik  si  vyděláte?  To  více  zde  projftel* 

Nu,  a  ti  tedy  také  ihned  přešli  na  naši  stranu  a  počali  s  námi 
stávkovati.  On  —  pozval  druhou  artěl,  a  i  druhá  k  nám  přešla. 
Nebylo  zbytí  —  musil  povoliti  a  dáti  nám  deset.  Pracovali  jsme 
nějaký  čas  —  a  zase  včera  jsme  počali  stávkovati :  chceme  dvacet." 

„Ale  to  už  není,  prosím,  hezké,"  odporoval  učitel. 

„Není  hezké?"  ironicky  protahoval  Miron  a  pojednou  zbledl; 
na  jeho  tváři  se  zračila  nenávist,  tenké  nozdry  jeho  se  rozšířily, 
v  očích  zahrál  zlověstný  oheň,  a  on  celý,  energický  a  divoký,  při- 
pomínal jakéhosi  krásného,  ale  nebezpečného  dravce. 

„Ne.  je  to  hezké!"  vykřikl.  „Kupec  ovšem  kňučel:  ,Co  to  se 
mnou  děláte?  Vždyť  je  to  vydírání  bližního,  bratra!  Já,  povídá; 
,do  města  pojedu,  gubernatoru  přednesu,  kozáky  sem.  pozvu  a  poko- 
řím vás!*  A  já  mu  povídám:  Vaše  výsosti!  Kolik  pak  let  jsme  již 
pro  vás  skoro  zadarmo  pracovali,  když  vy  jste  měl  moc  v  ruce,  a 
nejezdili  jsme  ke  gubernatoru,  aby  zkrotil  váš  apetit.  Proč  vy  nyní 
hned  kozáky  chcete  tu  mít?* 

,Co  je  nyní  u  nás?  Nepořádky  nebo  vzpoura?*  —  ,Nic  tako- 
vého ani  v  nejmenším.  Naopak  —  u  nás,  vaše  výsosti,  jest  velmi 
ticho!  A  zdá-li  se  vám,  že  od  naší  stávky  vaše  milost  schne  a 
hubne,  tu,  povídám,  vaše  výsost  má  ještě  dosti!*  Popošel  jsem 
k  němu  a  prstem  jsem  mu  píchl  do  tlustého  břicha." 

Miron  se  zle  zasmál  a  počal  choditi  po  komnatě.  Učitel  zma- 
teně se  za  ním  díval  a  zřejmě  nemohl  najíti  slov  k  nějaké  odpovědi. 

Uklidniv  se,  Miron  opět  počal. 


Digitized  by 


Google 


732  Skkftlec.' 


„U  nás  jest  nyní  opravdu  všude  ticho,  ani  hádka,  ani  zpév. 
Kořalnu  jsme  dle  úmluvy  zavřeli,  celá  vesnice  souhlasila,  aby  se 
nepilo,  není  doba  k  tomu.  Mužik  musí  býti  nyní  stále  stírizlivým, 
protože  opilý  nevydrží,  rozčilí  se,  vybleptne  něco  tajného,  a  co 
pak  . .  ." 

Miron  stál  uprostřed  světnice,  široce  rozkročen  a  potřásaje  ru- 
kou k  nebi  zdviženou,  řečnil  učiteli : 

„Vystřízlivěli  mužíci.  Vyspali  se!  Prohlédli  I  Vzpomeňte  na  má 
slova:  budou  se  u  nás  díti  nyní  věci!'* 

A  jako  by  si  náhle  na  cosi  vzpomněl,  Miron  se  rozveselil  a 
přetrhl  sám  sobě  řeč: 

„Ten  náš  pop!"  vesele  zvolal,  „slyšel  jste,  jak  kázal  proti  naší 
stávce?" 

„Ne,  neslyšel,"  odpověděl  učitel. 

„Nebyl  jste  v  církvi?  To  byl  skandál!  Šli  jsme  my  dva  s  otcem 
v  neděli  na  mši.  Dobře.  Tu  pop  vyjde  kázat.  Běda  vám,  bratři, 
praví.  To  vše  vnější  i  vnitřní  nepřátelé  vaši  působí,  ty  prokleté 
stávky.  Všichni,  povídá,  máte  býti  spokojeni  s  tím,  co  máte,  a  zby- 
tečné ař  má  bližní.  A  kdo  jest  bližní?  Vláda  a  představení.  —  Tu  můj 
otec  se  neudržel,  protlačil  se  k  němu  blíže  a  zařval  naň,  že  to  celou 
se  církví  rozlehlo :  Bařuško  I  My  máme  hrstku  země,  a  poměštíci  jí 
mají  mnoho!  Proč.  se  s  námi  nerozdělí?" 

Hlas  Mironův  zase  se  třásl  oním  učiteli  známým  chvěním  struny, 
tvář  se  změnila,  v  očích  se  zaleskly  slzy.  Znova  vlna  silného  citu 
uchvátila  oba,  a  žhavá  jiskra,  zrozená  v  jednom  srdcí,  znova  zažehla 
druhé.  Slovo  „země"  hřmělo  v  duši  Mironově,  třáslo  jí,  rozněcovalo 
srdce.  Jen  toto  slovo. 

„Přestal  pop  kázati  a  odpověděl  přísně:  to  jest,  praví,  kolik 
komu  bylo  shůry  dáno:  jednomu  talent,  druhému  dva.  Tu  celá 
církev  zahučela:  A!  pop  může  pěkně  si  mluvit.  On  je  syt!  Otec 
můj  přistoupil  k  němu  zcela  blízko,  hlavou  kývá,  dlouhá  brada  jenom 
poletuje,  celý  se  zlostí  třese,  lysina  se  mu  svítí,  kaftan  rozhalen, 
opře  se  v  boky  a  praví  mu:  Ech  ty,  pope,  ty  popem  zůstaneš.  Ty 
darmojede,  líconiěrníku !  Ty  vše  lžeš,  ani  písma  neznáš !  Rozumíš  ty, 
co  značí  talent,  v  jakém  smyslu  a  k  čemu  tam  o  talentech  se  po- 
vídá ?  —  a  strhal  ho  pořádně  ...  A  lid  hlučí,  nikdo  nikoho  neslyší. 
Skandál.  Pop  honem  byl  za  oltářem  a  lid  všechen  z  kostela  se 
rozešel  s  nadávkami,  křikem,  zlostí  .  .  . 

Miron  se  vzpřímil  a  vykřikl  ve  smíchu: 

„Taková  byla  mše!" 

Gestikuloval  před  učitelem,  znázorňuje  popa,  svého  otce  i  mu- 
žíky, a  učitel  nespouštěje  s  něho  očí,  schouliv  se  na  židli,  dychtivé 
poslouchal  jeho  vypravování.  Přemýí^lel  o  popu  i  o  tom,  co  je  to 
talent  ...  A  talent  se  mu  zdál  tu  mohutnou  vlnou  lásky  jednoho 
člověka  k  druhým  lidem,  tu  žhavou  jiskrou,  zrodivší  se  v  silném 
srdci  a  rozněcující  slabá  srdce.  V  hlavě  mu  nepokojně  těkala  my- 
šlenka, že  by  již  nestálo  za  to,  býti  djakonem,  protože  pak  by  Miron 


Digitized  by  LjOOQ IC 


Les  se  rozhoříval.  733 


jistě  přetrhl  s  ním  přátelství,  přestaly  by  zajímavé  návštěvy,  ■—  že 
naopak  nutno  tak  žíti,  aby  se  povznesl  v  mínění  Mironově.  Ale 
jak?  Co  má  dělati? 

„Přijď  na  Kurhan!"  jako  by  v  odpověď  na  jeho  myšlenky  děl 
Miron  a  sáh!  po  klobouku. 

„A  co?"  Učitel  zazářil  pojednou  v  obličeji. 

„Bude  schůze  našich  důvěrníků!'* 

„Přijdu,  rozhodně  přijdu!"  radostně  pravil  učitel,  vstávaje  a 
nadšeně  zamával  rukama ;  —  „já  jsem  nyní  —  Ale  co !  Já  jsem 
přímo  —  váš!  ano!  věř  mně,  Mirone,  milý  ty  člověče,  při  sám 
Bůh !  .  .  .  vezměte  mne,  prosím,  do  svého  kroužku  důvěrníků  ?  Co  ? 
Snad  se  vám  budu  hoditi  k  něčemu,  třeba  za  písaře,  ne?" 

V  očích  mladíkových  zasvítily  slzy. 

Miron  se  laskavě  usmál. 

„Dobře,  dobře!"  pravil,  podávaje  učiteli  silnou  opálenou  pravici, 
—  „uvidíme!  Jsi  řádný  mládenec  .  .  .  jenom  nebuď  djákonem!  To 
se  na  učitele  nehodí!" 

„Ani  za  nic!"  vykřikl  učitel,  „k  čertu,  jací  djákonové?  Jdu 
s  vámi!" 

„Nu,  tak  vida!" 

„To  já  jen  tak  z  hlouposti  blábolil.  Nyní  mi  prosvitlo.  Při  sám 
Bůh,  Mirone,  holoubku!" 

A  učiniv  vážnou  tvář,  jinoch  se  otázal: 

„O  čem  bude  schůze  jednati?" 

„Budeme  souditi  Michajla   Vasiliče!"    klidně   odpověděl  Miron. 

„Soudit?  Hospodáře?"  divil  se  Divnogorskij.  „A  zač?" 

„Nu,  tam  uvidíš  .  .  .  Nejsou  s  ním  mužíci  spokojeni  .  .  .  Počal 
nazad  obraceti,  jako  rak  .  .  .  Ale  mužíci  mají  dobrou  paměť . . .  Hle, 
nyní  lesy  hoří!"  široce  máchnul  rukou,  „a  přijde  podzim  —  osení 
vzplane!  Ano!" 

Oči  Mironovy  zasvítily  nenávistí. 

Překvapený  učitel  poněkud  couvnul  od  mužíka. 

„Mám  právě  o  tom  knížečku  pro  vás  —  o  téže  —  jak  pak 
mám  říci  —  otázce!"  —  pokračoval  Miron  s  dřívějším  klidem  a  sáhl 
do  kapsy  u  kalhot;  vytáhl  odtud  maličkou,  na  čtvero  složenou  kní- 
žečku a  mlčky  ji  podával  učiteli. 

„Co  je  to?"  otázal  se  tento,  zvědavě  rozbaluje  tenký  papír. 

Tu  se  Miron  ohlédl  na  všecky  strany,  naklonil  se  až  k  učiteli 
a  Šeptem  pravil  výrazně  a  laskavě:  „Ne-lja-gaš-ka"  (nelegální,  za- 
povězená kniha,  z  ciziny  přivezená). 

Učitel  se  zatřásl  a  strnul  na  místě  s  „neljagaškou"  v  ruce.  Rty 
eho  se  rozevřely,  srdce  hořelo. 

„To  nic,  to  nic,"  uklidňoval  ho  Miron,  „až  odejdu,  dej  se 
do  toho." 

Oči  jejich  se  setkaly,  a  oba  pocítili,  že  jest  mezi  nimi  uzavřen 
pevný,  vážný  svazek,  jako  by  v  rozhovoru  jejich  duše  se  dotknuly 
sebe  a  jedna  z   nich  —  hořící  —  zvítězila  nad  druhou  --  temnou 


Digitized  by 


Google 


734  Skitalec: 


IlI. 

Na  zátylku  Kurhanu,  tam,  kde  na  srázném  zeleném  svahu 
rostl  kadeřavý  háj,  sešlo  se  na  mýtině  asi  dvacet  —  třicet  mužíků. 
Poněkud  níže,  pod  horní  cestou  ve  stínu  stromů,  na  hřbetě  Kurhanu 
pestřily  se  jejich  různobarevné  košile:  postavy  v  těchto  rubáškách 
jednak  seděly,  stály,  pololežely  na  trávě  v  různých  posidch. 

Byly  tu  ustaralé,  rozcuchané  hlavy,  husté,  černé  i  rudé  brady, 
láptě,  boty  i  bosé  nohy.  Jinoši  byli  v  blůzách  a  kalhotech  a  nosili 
dlouhé  vlasy,  sčesané  na  zad. 

Ve  středu  celé  skupiny  v  posách  protivníků  seděli  druh  proti 
druhu  Miron  a  zemský  hospodář  Michaljo  Vasiljevič,  dávný  piitei 
a  vůdce  Bujanovců.  Vedle  Mirona  seděl  učitel. 

Statkář  i  Miron  se  hádali. 

Všichni  poslouchali. 

Michajlo  Vasilič  byl  hubený,  mafíčký  človíček  v  kabátku,  pestré 
košili  a  vysokých  botách.  Bledá  nervosní  tvář  s  přistřiženou  ostrou 
bradkou,  v  níž  již  prosvítaly  místy  šediny,  zdála  se  utrápená. 

Ležel  na  pólo  opřen  v  trávě,  nervosně  kousal  a  lámal  kousek 
stébla  a  pozorně,  nepřátelsky  poslouchal.  Miron  mluvil. 

„Patnáct  let"  —  zvučel  jeho  prsní  hlas  --  „patnáct  let  jsi 
každému  po  straně  šeptal,  a  některým  již  od  malička:  vzchopte  se. 
Ale  my  spali,  chodili  ve  snách,  báli  se,  jako  maličké  děti.^  My  jsme 
tě  tehdy  opravdu  málo  chápali.  Ale  přece  jsme  myslili:  přijde-ii 
jednou  onen  čas,  tož  nikdo  jiný,  jenom   on  půjde  nám  v  čele  . .  .* 

Miron  seděl  ve  středu  celé  tlupy,  stáhnuv  pod  sebe  nohy,  ner- 
vosně se  kývaje  na  místě  a  posunuv  klobouk  do  týla.  Tvář  jeho 
byla  vážná,  obočí  zachmuřeno,  silná  hruď  z  hluboká  dýchala,  cosi 
silného  chtěl  říci  a  nenacházel  vhodných  slov.  Oddechnul  si,  setrei 
pot  s  čela  a  chmurně  se  zamyslil.  Učitel  mu  poníženě  zíral  do  tváře. 
Tlupa  mlčela. 

Po  hustých  svěžích  větvích  bříz,  lip  a  jilmů  sklouzal  teplý  jarní 
větérek  a  listí  tiše,  zádumčivě  šelestilo.  Skrze  temně  zelenou  klenbu 
drobnými  skulinami  províjely  se  zlaté  paprsky  slunečního  světla  a 
padaly  skvrnami  na  hustý,  zelený  koberec  trávy.  Slunce  se  kladlo 
za  temnící  se  hory.  S  Kurhanu  se  otvíral  nádherný  pohled:  Bylo 
viděti  Volhu,  řadu  Žigulevských  hor  i  bezmeznou,  rovnou  step.  Za 
Volhou  po  ní  rozestlaly  hory  své  stíny  černé  jako  mraky,  a  v  dálce, 
v  matné  mlze  večerní,  hasly  na  slunci  zlaté  hlavy  cirkví  velikéno 
kamenného  města.  Vítr  zanášel  odtud  slabě  stříbrný  hlas  zvonů.  Se 
zármutkem  se  zamyslila  Volha,  lesknoucí  se  jako  ocel.  Stíny  byly 
stále  mračnější  —   — 

Nad  lesem  plynul  kouř  — 

Něžným  smutným  snem,  východní  zkazkou  válo  kolem. 

Celá  země  byla  jako  mučivě  smutná,  krásná  píseň  o  spoutané 
síle,  o  potlačeném  hněvu  .  .  . 

Tak  krásny  byly  ty  smutné  hory  .  .  .  vysoké,  přímé,  jako  svíce, 
sosny.  —  „Miluji,"  chtěly  říci  měkké  obrysy  hor,  plná  hruď  Volhy 
i  tesklivá  stepní  dálka  .  .  .  „Miluji,"  myslilo  vše  kolem  . .  . 


Digitized  by 


Google 


Les  se  rozhoříval.  736 


Hory,  sosny  se  modlily  k  nebi  o  cosi  .  .  . 

Ale  toto  bez  citu  na  ně  hledělo  a  mlčelo  .  .  . 

„Vyslyš  nás,  rozuměj  nám!**  nervosně  zněl  hlas  Mironův.  „My 
jsme  trpěli,  i  otcové  naši  trpěli,  i  dědové,  i  pradědové  trpěli  .  .  .  My« 
jsme  sta  let  trpěli  ...  A  když  jsme  se  tázali,  kde  jest  pravda,  nás 
uklidňovali,  sekali,  dávali  do  vězení,  a  my  jsme  zase  trpěli.  Konce 
nebylo  naši  trpělivosti.  Ať  jest  proklatá  ta  muzická  trpělivosti  Kr- 
vavými slzami  jsme  skrápěli  tu  kamenitou  zemi,  kostmi  svými  jsme 
ji  kypiíii.  A  —  trpěli  ..." 

Tlupa  se  nepokojně  pohnula  a  hluše,  slabě  zastenala:  nebylo 
slov,  nebylo  jasných  výkřiků;  byl  pouze  ston  a  vzdech  jedné  spo- 
lečné hrudi. 

„A  tu  přišel  konec  naší  trpělivosti  ...  šli  jsme  k  tobě  a  pravili: 
veď  nás,  ukazuj,  co  dělati ;  my,  souhlasíme  se  vším !  A  co  jsi  nám 
řekl  ty  ?  Ty  jsi  první  dostal  strach !  Ty  nás  nevedeš,  ani  neodcházíš 
—  ba  překážíš  nám.  Proč  jsi  se  k  nám  tolik  let  mluvil,  když  ne- 
můžeš slov   svých  dokázati    skutkem?    Pomni,    jak  jsi    nám  kázal, 

0  pravdě  a  učil,  jak  nutno  za  ní  státi,  obětovati  vše,  co  jenom  máš, 
zanechati  všeho,  co  jest  srdci  drahého,  ženu,  otce  i  matku  a  jíti.  A  když 
se  nám  otevřely  oči,  vzpomeň  si,  zdali  nám  bylo  lehko  vyplňovati  to, 
čeho  jsi  od  nás  žádal  ?  V  nocích  jsme  chodili  k  tobě,  a  naše  ženy 
nevěděly,  kam  chodíme,  ptaly  se,  žárlily,  plakaly  .  .  .  Ach !  Srdce  mnohdy 
hrozilo  puknouti,  když  jsi  se  vrátil  ráno  domů  —  a  žena  na  prahu  sedí  a 
stále  čeká  a  stále  pláče  a  nechápe  nic!  A  jak  počne  prositi,  abys 
řekl,  kdo  jest  ta  druhá,  která  tě  od  ní  rozlučuje,  hlavou  o  zemi  bije, 
umírá  —  tu  světla  božího  nevidíš !  Já  jsem  svou  ženu  tehdy  se  stromu 
s  oprátky  sňal  —  a  po  celý  rok  chudáček  k  rozumu  nepřišla  —  hle, 
kam  až  to  došlo!  A  říci,  odkrýti  to,  nebylo. lze:  strašně  jsi  nás  za- 
přísahal a  naučil  jsi   nás  tajemství  svaté  chrániti!    A  my  je  chránili! 

1  starci  s  námi  bojovali  pro  Boha,  pro  církev,  pro  postní  dni!  Co 
jenom  bylo  v  rodinách,  jaká  Sodoma  I  Jaké  rozbroje !  Ale  pro  nás  byly 
řeči  tvoje  jako  nová  víra,  za  niž  jsme  byli  my  všichni  hotovi  trpěti ! 

A  pohleď  nyní  na  ves,  co  se  s  ní  stalo?  Všichni  chodí  s  jasnou 
tváří,  střízliví,  jakoby  se  k  stolu  Božímu  připravovali!  A  co  jest,  při- 
znej se,  v  tvé  duši?  Zdá  se  nám  nyní,  že  jenom  strach  tam  máš, 
že  jest  duše  tvá  plná  strachu  ...  I 

Nu,  tak  což?  Odejdi  od  nás  někam  dále,  nedržíme  tě,  jenom 
nám,  pro  Krista,  nepřekážej!  Minula  doba,  kdy  jsme  na  zádvořích 
šuškali,  jest  čas  hlasitě  promluviti  .  .  . !  Nastal  čas,  abychom  všichni 
šli   si   dobývat  svého   muzického  štěstí!" 

Slova  o  muzickém  štěstí  pronesl  Miron  slavnostně,  hlubokým 
hlasem.  Tento  křepký,  prsní  hlas  zachvěl  všemi,  tvář  Mironova  se 
změnila,  oči  se  zarosily.  Z  očí  i  slov  šla  rozžíhající  síla.  Stál  před 
zmučenou  postavou  Michajla  Vasiliče,  jako  z  bronzu  ulitý,  silný, 
mladý,  nadchnutý. 

„Nezahrazuj  cesty,  Michajle  Vasiliči,  odejdi,"  —  zašeptal, 
energicky  pohodiv  hlavou. 


Digitized  by 


Google 


736  Skitalec: 


Michajlovi  Vasiiičí  třásly  se  ruce,  v  očích  se  dělaly  mžitky, 
horečně  se  chvěly  mlčenlívé,  bledé  rty.  Tlupa  také  mlčela. 

Dole  vedle  Kurhanu  šedaly  se  střechy  domků,  táhla  se  jako 
dlouhý  pás   cesta,  mizicí   za  vesnicí  v  sosnovém  lese. 

U  břehu  černala  se  dlouhá  bárka,  z  níž  byly  na  břeh  spuStény 
můstky.  Na  břehu  pak  bylo  viděti  hromady  pytlů  s  obilím.  Tlupa 
lidí  v  barevných  košilích  pokrývala  břeh.  Byla  stále  větší;  pfibývalo 
k  ni  lidí  z  celé  vesnice,  kteří  se  zdáli  s  výše  Kurhanu  jako  hromada 
různobarevného  hmyzu.  Vše  dole  bylo  jíž  v  soumraku,  jenom  vrchol 
Kurhanu  byl  ještě  ozařován  rudými  paprsky  slunce. 

„Mluvil  jsem  pravdu?"  otázal  se  Miron,  obraceje  se  k  shromážděni. 

Tlupa  mlčela.  Hromadila  se  v  ní  tfha,  hrozící  odervati  se  a  upad- 
nouti, jako  veliká  kapka. 

„Pravdu!"  pojednou  ostře  kdosi  pravil. 

A  tu  se  cosi  protrhlo.  Všichni  rázem  zahlučeli. 

„Pravda,  Pravda.  Všechno  řeLi!" 

„Ař  jde  na  pensi,  che,  che!" 

„Vzít  mu  důvěrnictvíl" 

„Af  odejde!  Nemůžeme  s  ním  jíti .  .  .  Nesouhlasíme." 

Michajlo  Vasilič  bledl.  Rty  jeho  se  zkřivily,  oči  rychle  mži- 
kaly, levé  obočí  se  třáslo. 

„Pánové!"  zašeptal,  ohlížeje  se  na  vše  strany. 

„Odejdi !"  křičely  kolem  rozvášněné  nepřátelské  tváře. 

JVUchajlo  Vasilič  pohlížel  ustrašeným  zrakem  s  tváře  na  t\'áf, 
hledaje  jenom  jednu  soucitnou,  ale  nenacházel.  Stál  na  pahrbku  sám 
před  bouřící  tlupou. 

„Odejdi,"  hučeli  mužíci. 

Tu  učinil  zoufalý  posuněk,  prose  aspoň  o  slovo,  a  tlupa  zvoca 
utichla. 

Michajlo  Vasilič  počal  chraplavým,  rozčilením  se  tfesoucíiti 
hlasem.  S  počátku  se  zajíkal  a  hledá!  slova,  ale  pak  se  ovládnul 
a  počal  mluviti  svobodněji,  ohnivě  gestikuluje  a  pronikaje  mužíky 
svým  pichlavým  zrakem. 

„Stůjte!"  křikl.  „Oč  jde?  Proč  mě  vyháníte?  Za  to-li,  že  jsem 
vás  patnácte  let  vychovával,  učil?  Patnácte  let  jsem  s  vámi  v  úkrytech 
šeptal!  Ale  jak  jsem  mohl  jinak  s  vámi  mluviti,  kdybych  byl  ne- 
šeptal? A  šeptal  jsem  vám  veliká  slova  .  .  .  slova  o  pravdě  . . . 
o  lidském  štěstí  ...  o  tom,  abyste  se  jednou  vzchopili  .  .  .  bral  jsem 
od  vás  strašné  přísahy,  a  vy  jste  je  plnili,  vy  jste  mne  poslouchali 
na  slovo,  vždy  jste  mně  věřili  ...  A  proto  jsem  tu  s  vámi  byl  tak 
dlouho  a  vychoval  vás!  A  za  to  vy  mé  vyháníte,  že  jsem  vám 
věnoval  nejlepší  část  života,  nebo  snad  za  to,  že  jsem  vás  miloval 
jako  své  dítky?  * 

Nyní,  dále:  vyčítáte  mi,  že  jste  se  rozhodli  „vzchopiti  se",  a  já 
s  tím  nesouhlasím.  Neplním  svých  slov  skutkem?  Ale  jak  se  chcete 
vzchopiti?  Násilně!  Zapalujete  les,  zjevně  loupíte  zemi,  scházíte  se 
rozbíjet  statky  panské,  mně  je  vás  líto !  Kozáci  vás  postřílejí,  pobijú 
rozvezou  po    žalářích.     Zhyne  má  práce,    zhyne  vše,    na  čem  jsem 


Digitized  by 


Google 


Les  se  rozhoříval.  737 


pracoval  patnácte  let!  Vyháníte-li  mne  pro  to,  tož  vám  otevřeně 
pravím :  ano,  nepůjdu  vám  v  čele,  budu  vás  zdržovati  na  této  cestě, 
dokud  nebude  vítězství  zabezpečeno.  Prosím  vás,  sečkejte!  Připra- 
vujte se  pomalu,  potichu,  nepočínejte  zjevnou  válku  . .  .  Celý  život 
jsem  se  bál,  celý  život  jsem  se  třásl,  celý  život  jsem  mluvil  šeptem 
—  i  nyní  již  nemohu  jinak  a  ještě  nevěřím,  že  nastala  doba  hlasitě 
mluviti !  .  .  .  Snad  přijde  čas,  kdy  se  rozhodnu  a  dokáži  svou  smrtí, 
že  jsem  se  smrti  nebál.  Slyšte  mne,  jak  jste  mne  poslouchali  dříve, 
nechoďte  před  pušky,  chraňte  se,  intelligence  muzická,  jest  vás  málo ! 
Pobijí  vás  vaši  temní,  nevědomí  spoluobčané.  Rozvažte  jenom,  co  se 
nyní  děje  po  vesnicích :  vše  se  změnilo,  přestrašilo,  jakýsi  všeobecný 
zmatek,  prolévá  se  krev,  loupí  země,  les  se  rozhořívá  ..." 

„Bude!"  křikli  naň  —  „pozdě  hasiti!  A  ty  se  nemusíš  o  to 
starati!  Řečeno  —  odejdi!" 

„Dosti,  Michajlo  Vasiliči,  odhoď  otěže!  Nyní  chceme  jíti  sami! 
Bez  tebe!  Nechceme  po  starém!"  Mužíci  mávali  rukama  a  rozčileně 
hučeli. 

„Lžeš,  všech  nepobijí!" 

„Co  tu  chceš,  jdi  domů!" 

„Povede  nás  místo  tebe  Miron!" 

„Nechceš  býti  v  předu,  tož  jdi  do  zadu!" 

„Nepotřebujeme  ho  ani  v  zadu,  ani  v  předu!" 

„Ve  stáří  ti  síla  dochází!" 

Ruměnec  zadrženého  hněvu  zbarvil  bledé  tváře  hospodáře.  „Buďte 
s  Bohem!  Nemám  s  vámi  již  o  čem  mluviti!"  přerývaným  hlasem 
ostře  křikl  Michajlo  Vasilvič ;  celý  se  sehnul,  beznadějně  mávnul 
rukou,  obrátil  se  od  mužíků  a  počal  se  spouštěti  s  pahorku  dolů 
po  svahu.  Nohy  jeho  klouzaly  po  vlhké  trávě,  a  on  klopýtaje,  běžel 
roztáhnuv  ruce,  jako  křídla.  V  běhu  se  chytal  za  keře  a  kameny, 
padaje  tu  na  jednu,  tu  na  druhou  stranu,  a  podobal  se  v  tu  chvíli 
postřelenému  ptáku  .  .  . 

Běžel  stále  rychleji,  klesaje  i  zdvíhaje  se  —  až  konečně  zmizel. 


Slunce  pohaslo  za  horami  a  jenom  široká  krvavá  záře  jarního 
červánku  velkolepě  zářila  a  pomalu  hasla  na  podivných  oblacích. 
Západ  slunce  byl  děsivý :  zlatové  barvy  jeho  rudly,  houstly,  temněly 
a  hasly.  A  vše  kolem  se  již  odívalo  do  měkkých  smutných  stínů, 
hroužilo  se  v  hustou  černou  tmu.  Na  vše  se  kladla  pečeť  smutku 
a  vážného,  přísného  rozmýšlení:  jako  by  veliký  hněv  a  nemluvnou 
smrtelnou  bolest  v  sobě  tajilo  obsáhlé  němé  srdce. 

V  dálce  se  zatřásla  nesčíslná  stříbrná  světla  městská.  Na  tmícím 
se  nebi  jedna  za  druhou  vyskakovaly  zvědavé,  milé  hvězdičky,  a  nad 
lesem  jasně  se  rýsovala  grandiosní  záře  lesního  požáru.  Hasnoucí 
západ  se  přelil  v  hrozný  živý  plamen. 

Zdálo  se,  že  za  hřebenem  temných,  ponuře  zádumčivých  hor 
zuří  ohnivě  krvavé  moře,   že  jde  stále  blíž  a  bh'že,    zachvacuje  les. 

47 


Digitized  by 


Google 


738 


Skitalec:  Les  se  rozhoříval. 


Krvavé  vlny  se  rděly,  vzdouvaly;  padaly  a  zase  se  vzdouvaly 
a  nad  nimi  tragicky  rudlo  nebe. 

Světlo  od  kolossálního  požáru  ozářilo  celý  Kurhan  od  paty  až 
do  vrchu  fantastickou  narudlou  září  a  povzbuzovalo  lidi,  dráždilo 
a  zvalo  kamsi. 

Dole,  u  paty  Kurhanu,  odlesky  ohně  ozařovaly  černý  dav  lidu, 
který  houstl  a  podrážděně  hučel. 

Od  vesnice  hnal  se  k  nim  oddíl  kozáků ;  s  Kurhanu  bylo  viděti, 
jak  se  jim  blýskaly  na  zádech  pušky. 

Mužíci    Kurhanu    všichni    tvářemi    obrátili  se  k  Mironovi. 

Osvětlen  rudou  září,  s  čapkou  v  týle,  přiloživ  dlaň  jedné  ruky 
k  očím  a  druhou  odstrkuje  od  sebe  učitele,  který  mu  chtěl  cosi 
říci,  stál  nade  všemi,  na  pahrbku,  s  něhož  sestoupil  právě  Michajlo 
Vasilič. 

Tvář  Mironova  projevovala  upjatou  mračnou  pozornost,  oči  se 
staly  ostrými,  a  jako  by  se  vpíjely  v  cosi,  hrozně  hleděly  z  pod 
hustých  brv  nad  hlavami  jejich  tam,  kde  se  chystalo  k  bitvě  . . . 

Ve  vzduchu  to  páchlo  dýmem. 

Les  se  rozhoříval .  .  . 


Digitized  by 


Google 


'^      ,.íR.  3 


^_-.«Z 


//r 


£/.  Buliřová: 


Zahrady  kvetly  . . . 


Tak  luzně  kvetly  zahrady,  kam  zrak  náš  jenom  paď, 
až  rozzpíval  kdes  vášnivou  se  touhou  vodopád, 
a  bylo  květů  na  stromech  jak  velké  závěje, 
a  čarovný  pěl  zlatý  pták  si  v  květech  —  naděje. 

A  vůně  táhla  po  sadech,  přes  staré  zdivo  v  dál, 

a  se  sluncem  se  líbala  i  s  tvrdým  čelem  skal. 

Pak  za  vůní  i  zpěv  se  zveď  a  v  dálce  tichnul,  mřel  .  .  . 

Že  zpět  se  má  zas  navrátit,  —  žel!  na  to  zapomněl.  — 

Tam,  kde  dřív  smála  v  zahradách  se  květů  vonná  houšř, 
teď  v  hořkém  smutku  naříká  jen  nepřehledná  poušř .  .  . 
A  darmo  pláče  vodopád  pro  květů  nádheru, 
je  všecky,  všecky  zhubili  zlí  vrazi  severu. 

Když  viděl  květy  umírat  a  zvadlé  bez  hnutí, 
tak  žalnou  píseň  zazpíval  pták  zlatých  perutí  .  .  . 
Tak  žalnou  píseň  zazpíval,  až  ztichl  vodopád  — 
pak  zlatá  křídla  rozepial  a  mrtev  k  zemi  paď. 


47* 

Digitized  by  LjOOQIC 


740 


Antonio  Beltramelli: 

Poslední  -výzva. 

(Scény  z  Romagne.) 

PŘED  DOMY  V  PŘÍSTAVU  SMÉREM  K  MOŘI. 

Bratře  Giocondo,  pijte,"  řekl  Santi  di  Buva,  pozvedaje  číši,  a 
bratr  Giocondo,  který  chodil  žebrat  po  domech  chudých  rybárii, 
suchou  kůrku,  čtyři  ořechy,  hrst  kukuřice,  to  málo  či  mnoho,  jež  se 
uvolili  mu  dáti  na  jeho  stálé  potulky,  ~  zastavil  se,  usmívaje  se» 
u  dlouhých  stolů,  postavených  pod  nápisem  „Hospoda  u  Turka". 

„Pijte,"  opakoval  Santi  di  Buva,  „neboť  toto  je  krev  Našeho 
Pána  a  nepůsobí  hříchu  nestřídmosti!" 

Bratr  Giocondo  natáhl  ruku,  vzal  číši  a  vyprázdnil  ji  jedním 
dechem. 

„Ještě?"  ptal  se  Santi,  zvedaje  sklenici. 

„Ne,  děkuji." 

„Chutnalo  vám?" 

„Velice." 

„A  za  to  se  za  mne  pomodlíte." 

„Ano,  pomodlím  se  za  vás." 

Druzí  námořníci,  kteří  seděli  za  stolem,  začali  se  smáti,  a  jejich 
smích  byl  jako  sykot  přívalu. 

„Bratře,"  řekl  černý  Timunir,  „pro  něho  nemařte  času.  Prodal 
duši  čertu  už  aspoň  dvacetkrát.  Není  ani  jediné  bouře  na  moři,  aby 
tenhle  náš  chlapík  nevzýval  ducha  Berlichova.  Berlích  s  ním  udělá 
smlouvu,  a  shodnou  se  oba." 

Bratr  Giocondo  se  usmál,  aniž  odpověděl. 

Byl  zvyklý  hovorům  těch  nevěřících  a  ve  svůj  prospěch  pro- 
půjčoval se  bez  odporu  k  úloze  tichého  komedianta  prostřed  zá- 
stupu, jejž  nemohl  přemoci  ani  mu  utéci. 

„já  spíše  vím,"  pokračoval  Timunir  obrácen  k  bratru  Giocon- 
dovi,  „vím,  že  bratr  Abraham  dopustil  se  ohromného  hříchu. * 

„jděte!"  řekl  kroutě  obličejem  tichý  mnich. 

„A  ty  jsi  jeho  spoluvinnfk,  ty  podobo  škeblí." 

„Já?"  řekl  bratr  Giocondo,  klada  obě  ruce  rozevřené  na  prsa 
a  stahuje  obočí  a  otvíraje  oči  i  ústa  v  ohromném  úžasu. 

Námořníci  smáli  se  opět,  a  Pirii,  který  byl  na  druhém  konci 
stolu,  vzkřikl: 

„Bratře,  věříš,  že  tvoje  modlitby  mají  nějakou  váhu?* 

„Ano." 

„Dobrá.  Tu  si  jistě  vzpomeneš,  že  Pán  Galilejský  modle  se, 
jednou  utišil  moře.  Vidíš  teď  tamto,  až  na  konci  vod,  ten  černý  bod, 
ne  větší  než  spodní  plachta  na  přídě?  To  je  hrozba  bouře.  Dnešní 
noci  se  moře  vzedme.  Bratře  Giocondo,  slyš  mne:  Půjdeš-li  dnešní 
noci  s  námi  a  budeš-li  schopen  utišiti  bouři,  nejen  že  ti  dáme 
všechen  zisk  z  rybolovu,  ale  obrátíš  nás  všechny  na  svoji  víru. 
Chceš  se  o  to  pokusiti?" 


Digitized  by 


Google 


Antonio  Beltramelli:  Poslední  výzva.  741 

Bratr  Giocondo  se  usmíval,  potřásaje  hlavou. 

„Neodpovídáš?" 

„Nejsem  kouzelníkem,"  zašeptal  mnich. 

„Co  pravíš?" 

„Jsem  prostý  sluha  Boží  a  nemohu  naplniti  zázraku." 

„A  jaká  je  tvoje  moudrost?" 

„Poslouchati." 

„A  tvoje  vítězství?" 

„Mlčeti." 

„Máš  to  chrabrou  duši,  bratře  Giocondo.  Odkud  jsi?" 

„Z  Voltre." 

„A  jak  se  ve  tvém  kraji  splácejí   křivdy?" 

„Odpuštěním." 

„Vždy?" 

nVždy." 

„Ale  to  se  tam  narodíte  už  jako  mnichové?" 

„Jako  tuláci  se  rodí!"  řekl  Timunir. 

„Jako  žebráci!"  vola!  sbor. 

„Neumíš  pracovati?"  ptal  se  ještě  Pirů.  „Rci !  Škeble  jedna, 
nenaučil  jsi  se  obstarávati  si  živobytí  jako  my?" 

Bratr  Giocondo  se  stále  usmíval,  pohlížeje  hned  na  jednoho, 
hned  na  druhého  mírným  pohledem,  aniž  se  rozrušil  drsným 
zvukem  otázek,  které  čišely  pohrdáním  a  ironií.  Jeho  duchovní  stav 
byl  považován  za  nízkost  lidmi  od  moře,  kteří  mají  stín  u  kormidla 
a  neviditelnou   družku  na  vysoké    křivé    přídě   lodi:  smrt  a  mlčení. 

Náhle  se  všichni  odmlčeli,  obrátili  se  k  Santimu  di  Buva,  který 
povstal  a  mluvil  polohlasně  s  Melapértem,  stařešinou. 

„Co  je?"  ptal  se  Pirů.  Ostatní  pokrčili  mlčky  rameny. 

„Dobrá,"  řekl  hlasitě  Santi  di  Buva.  „Budeme  tam  všichni." 
Melapěrt  obrátil  zrak  k  moři  a  vzdálil  se  s  hlavou  sklopenou,  ruce 
maje  založeny  na  zádech.  Šedesátiletý  ten  člověk  byl  hnědý  jako 
starý  člun  a  měl  na  širokém  obličeji  výraz  veliké  síly  a  velikého 
smutku. 

„Nuže?"  ptali  se  soudruzi,  jelikož  Santi  di  Buva  opět  usedl. 

„V  dáli  je  viděti  lodi  Caránú.  Přicházejí  od  Catria." 

„Je  mrtva?"  tázal  se  Timunir. 

„Ano,"  odpověděl  Santi  di  Buva.  „Armida,  která  se  vrátila  dnes 
v  noci  z  Dalmácie,  přinesla  tu  zlou  zprávu." 

„A  starý?" 

„Žije, díky  svému  věku  a  své  energii!"  odpověděl  plavec. 

„Je  silný!"  zvolali  někteří.  „Bolest  nedovede  ho  přemoci." 

„Stane  se  však  jen  to,  co  je  předurčeno!"  řekl  Timunir,  duše 
primitivní. 

„Oznámili  mu  už  to  neštěstí?"  otázal  se  Pirir. 

„Ano.  Melapěrt  šel  k  němu  za  svítání,  když  právě  chtěl  vyjíti." 

„A  byl  zoufalý?" 

„Říká:  chtěl  vše  zvěděti  hned.  Volal:  ,Neváhej  Melapěrte;  mluv 
jako  námořník.  Je  konec?  A  Melapěrt  odpověděl:  ,Ano.*  Tu  stařec, 


Digitized  by 


Google 


742  Antonio  Beltramelll: 


který  byl  u  dveřf  své  chýše,  zbělel  třesa  se  na  celém  těle  a  skřípal 
zuby  v  zaklení.  Bylo  strašné  naň  pohlédnouti.  Melapěrt  z  toho  ješté 
stůně." 

„Přijde  na  molo?" 

„Přijde." 

Bratr  Giocondo  využitkoval  rozrušení  plavců  a  vzdálil  se  opatrné 
podél  domu,  nahlížeje  otevřenými  dveřmi:  nikdo  se  oň  nebude  sta- 
rati, protože  ponurá  zpráva  obepiala  všechny  silné  tvory  v  jedné 
myšlence. 

Nikdo  néřekl  už  ani  slova ;  zraky  obrátily  se  k  moři.  Vody  byly 
nehybné  za  velkého  bezvětří;  ani  jemné  zachvění  nepohybovalo  jasnou 
plochou,  zelenou  a  nafialovělou  od  slunce,  které  sestupovalo. 

Směrem  k  Cervii  byla  zaběhlá  skupina  plachet;  bylo  je  viděti 
jako  malé  načervenalé  body  na  průhledném  obzoru. 

„Už  je  vidět?"  ptal  se  ještě  Timunir. 

„Ano,"  odvětil  Pirů.  „Pohlédni  směrem  ku  Catria.  Jedou  v  páni 
jako  při  lovu  s  tartanonem." 

Jsou  asi  dvě  míle  daleko." 

„Snad  více.  Vítr  jich  nepohání."  Pak  dodal:  „Pomohu  si  vesly. 
I  naše  moře  chová  úctu  k  té  malé  krásce." 

Timunir  neodpověděl;  hleděl  ekstaticky,  pohřížen  ve  svůj  úžas 
jako  primitivní  duše,  a  zdálo  se  mu,  že  moře,  jemuž  vzdával  všechnu 
svou  drsnou  úctu  divocha,  je  dobré  v  tu  hodinu  a  že  mluví  slovem 
velkým  jako  tajemství. 

]eden  po  druhém  vytráceli  se  na  nábřeží  ku  hrázi,  která  se  táhla 
jako  černá  hmota  proti  nebi.  Malé  chýše  starých  rybářů,  vystavěné 
na  kolech,  se  svými  čeřeny  vypadaly  jako  hnízda  bouřliváčků,  zavě- 
šená nad  závratí  pěn. 

Ještě  řekl  černý  Pirů : 

„Kdo  se  modlil,  bude  plakati.  Osud  je  jako  smrt,  nelze  jej  za- 
mítnouti." 

Timunir  sklonil  hlavu  s  krátkým  a  kudrnatým  vlasem  a  zdál  se 
pohřížen  v  svoje  drsné  pojetí  života.  Ve  třech  neurčitých  mezích 
potácela  se  zmateně  jeho  mysl:  bolest,  smrt  a  naděje  na  vzdálené 
svítání  objevovaly  se  v  jeho  duši  ve  zvláštních  tvarech:  teď  stávaly 
se  tělesnými  v  ohromných  a  strašných  postavách;  teď  rozpHzovaly 
se  v  obecných  zjevech  bouře,  moře,  usměvavého  slunce. 

Bolest  byla  mezi  lidmi  z  věčné  a  neuprositelné  nutnosti;  smrt 
vyznačovala  hranice  všem  tvorům  ;  přicházela  s  větrem,  se  stíny; 
chvěla  se  ve  hvězdách  a  v  užaslých  zřítelnicích,  které  pohlížejí  na 
předměty  jako  ze  vzdáleného  ticha.  Každému  jeho  krátká  cesta; 
jednomu  delší  —  druhému  kratší,  podle  osudnosti  záhady.  A  pak  tu 
byla  naděje:  jako  moře  mih,  v  němž  malá  loď  touhy  vzdalovala  se 
k  neznámému  míru,  snad  ku  království  nepochopitelné  Bytosti,  která 
měla  svoje  zlaté  stany  tam,  v  strašném  prostoru. 

Bohem  nazývali  ji  lidé.  Timunir  cítil,  že  jeho  myšlenka  nemůže 
nalézti  hranic  ve  slovech,  protože  nemá  tvaru.  Když  se  dostali  více 
do  předu,  Timunir  obrátil  se  k  Pirů  a  řekl  mu: 


Digitized  by 


Google 


Poslední  výzva.  743 


„Pohleď!" 

Od  východu  vystupovalo  na  nebe  několik  černých  chumáčů 
mračen.  Pak,  když  Pirů  neodpověděl,  řekl  Timunir  ještě: 

„Moře  bude  řváti  celou  noc,  když  malá  kráska  bude  zahrabána 
v  písku." 

Pirů  přikývl  hlavou. 

Hle,  soumrak  sestupoval,  líbezný  na  jasnu  nebes,  zhasínaje  červeň 
zapálenou  zmírajícím  sluncem  na  vzdálených  kopcích;  hle,  sladká 
hodina,  která  přichází  se  zavřenými  víčky  a  zdánlivě  vybízí  k  spánku, 
odnímala  zrakům  tvorů  drsnou  trpkost  věcí;  ve  vzduchu  byla  vůně 
kouře  ze  suchého  révoví,  spalovaného  na  třínožkách,  a  zdravá  vůně 
smůly. 

Na  opuštěném  pobřeží  objevil  se  náhle  Vinzadór,   starý   lovec. 

Šel  sám.  Měl  hlavu  obnaženu  a  zakrvavělé  oči  a  nehybnou 
tvář  ohromně  bledou. 

Jeho  krok  byl  pevný  a  stejnoměrný. 

Ženy,  které  ho  viděly  jíti  kolem,  dívaly  se  naň  se  soucitnýma 
očima,  ale  žádná  se  k  němu  nepřiblížila.  Řekly: 

„Jde  naproti." 

„Dej  mu  Bůh  sílu,  aby  to  snesl." 

Když  dospěl  k  molu,  všichni  plavci,  kteří  tam  byli  shromážděni, 
obnažili  hlavy  a  rozdělili  se  ve  dvě  křídla,  aby  mu  učinili  průchod. 
Málokteří  pohlédli   mu  v  tvář;   měli  skoro  hrůzu  před  jeho  bolestí. 

Vinzadór  prošel,  aniž  změnil  svůj  rythmický  krok,  a  když  se 
nalézal  tváří  k  Melapěrtovi,  který  jej  očekával,  ptal  se: 

„Jsou  daleko?" 

Melapěrt  vztáhl  paži,  aby  mu  ukázal  lodi,  jichž  Vinzadór  ve 
svém  strašném  zmatku  nespatřil. 

Pak  dorazily  sem.  Veliká  červená  křídla  se  prohnula,  a  když 
byl  hozen  pro  věse,  sto  rukou  se  natáhlo,  aby  ho  uchytilo.  Při 
tomto  náhlém  namáhání  ukazoval  hrubý  lid  svoji  divokou  hoř- 
kost z  cizí  bolesti. 

Přešli.  Dvacet  jich  táhlo  pomalu  loď  podél  kolové  hráze ;  a  vši- 
chni následovali  se  skloněnou  hlavou  Vinzadóra  a  Melapérta,  kteří 
šli  v  předu. 

Bylo  slyšeti  skřípání  dřevěných  špalíků  o  prkna  mola  a  vrzání 
ráhen.  Když  Zuba  di  Cárán,  podporován  Melapěrtem,  přitáhl  Mariólu 
svoji  malou  nevěstu,  na  břeh,  bylo  z  lodi  slyšeti  ostrý  hlas,  který 
za  velikého  ticha  doléhal  sem  jako  neočekávaný  vzlyk  a  rozechvěl 
v  přítomných  všechny  žíly. 

Byl  to  mladší  bratr  Zuby  di  Cárán:  bledovlasý  Danil. 

Vztyčen  na  obloukové  přídi,  se  svým  krásným  hnědým  obli- 
čejem, věnčeným  hustými  zlatými  kadeřemi,  stoje  proti  setmělému 
nebi,  učinil  věčný  pozdrav,  obřadný  pozdrav: 

„S  bohem  Mariólo,  sestro  naše!  Tvoji  lidé  a  tvá  loď  ti  blaho- 
řečí,  a  veliké  moře  tě  pozdravuje,  protože  už  se  nevrátíš  na  svoje 
moře!  Pro  všechny  ty  oči,  jež  tě  oplakávají,  buď  blahoslavena. 
S  bohem,  malá  blahoslavená  nevěsto!" 


Digitized  by 


Google 


744  Antonio  Beltramelli : 


Pak  poklekl  na  přídí,  a  ježto  byl  ještě  mlád,  sklonil  hlavu  a 
plakal. 

Vinzadór  naslouchal  s  očima  upřenýma  a  obličejem  nehybným 
v  tragické  drsnosti. 

Průvod. se  němě  a  v  zadumání  seřadil;  ti  temní,  železní,  do 
bronzova  od  slunečního  ohně  opálení  lidé  byli  zkroceni  pod  bičem 
bolesti. 

Vinzadór  ztratil  jedinou  svoji  krásnou  něhu:  Maríólu,  kvetoucí 
akacii,  půvab  jitra. 

Za  krajem  čekaly  ženy,  klečíce  na  kolenou  a  zahaleny  v  černé 
látky.  Když  Marióla  míjela,  všechny  se  vrhly  k  zemi  a  třikráte  po- 
líbily zemi,  pak  pozvedly  paže  na  znamení  posledního  pozdravu. 

Pod  cypřiši  se  plavci  zastavili. 

Přešla  dlouhá  řada  dětí,  házejících  na  zemi  květy,  jež  nesly. 
Bylo  jich  mnoho;  utvořil  se  z  nich  kruh  u  hlavy  malé  mrtvé. 

Plavci  sestavili  se  do  polokruhu  se  sklopenýma  očima;  ruce 
měli  křížem  a  na  jejich  obličejích  byly  stíny  večera. 

Melapěrt  a  Zuba  di  Cárán  postoupili  za  velikého  ticha,  pozvedli 
rýče,  chtěli  házeti  hlínu,  ale  Vinzadór  vztáhl  ruku,  zdálo  se,  že  chce 
mluvit.  V  okamžiku,  kdy  jeho  vůle  přinutila  myšlenku  a  hlas,  bylo 
slyšeti  duté  dunění  moře. 

Hvězdy  mezi  kmeny  cypřišů  a  větvemi  lesa  se  objevily. 

Stařec  učinil  několik  pohybů  a  promluvil: 

„Toto  je  její  dětský  šat,  a  toto  věnec,  s  nímž  se  modlila,  když 
Pán  se  na  ni  usmíval.** 

Bylo  slyšeti  slabé  drcení  zrn  o  prkna  rakve. 

„To  je  loutka,  kterou  jsem  jí  zhotovil,  a  kterou  stále  nosila  při 
srdci,  když  byla  dítětem,  tam  dole;  to  jest  její  malá  kniha,  a  toto 
zrcadlo,  jež  měla  stále  ve  skříni,  neboť  neznala  marnivosti.* 

Uplynula  další  pomlčka. 

„To  jsou  karafiáty,  které  jsem  jí  natrhal  v  její  zahrádce, 
jež  dosud  žije;  toto  její  malé  zimní  střevíce,  když  chodila  sněhem; 
toto  zlaté  kroužky,  jež  jí  zanechala  její  matka,  a  toto  dopisy,  které 
mi  psala  z  dáli,  protože  byla  dobrá  a  milovala  svého  starce  a  cho- 
vala ho  v  srdci  stále,  pokud  žila:  v  lese  a  na  horách  za  mořem; 
dokud  mohla  se  usmívati  a  měla  naději.**  —  Ruce  starcovy  klesly 
bezvládně,  a  jeho  oči  utkvěly  šíleny  napětím;  pak  vyrazil  ze  sebe 
výkřik  bez  vzlyku:  „Mariólo,  moje  dcero!**  a  klesl  na  kolena  pře- 
možen svým  neštěstím. 

Kolem,  sotva  vystupujíce  ze  stínu,  tragické  a  nehybné,  vzhlí- 
žely temné  tváře  plavců. 

NA  PASTVISKÁCH,  UPROSTŘED  LÉTA. 

Někdy  šli  jsme  ještě  spolu  na  veliký  hod  do  lesa  a  písčin. 
Vinzadór  tomu  chtěl,  a  já  ho  následoval.  Ale  drsné  srdce  bylo  němo; 
jasné  oči  neobracely  se  již  v  úsměvu  při  objevení  se  zářivých  čer- 
vánků; Vinzadór  byl  se  ve  svojí  bolestí  tak  jako  v  tmách. 


Digitized  by 


Google 


Poslední  výzva.  745 

Jeho  hovornost  byla  mrtva ;  pozornost  a  vůle  se  ztrácely  v  stá- 
lém pohřížení  se  v  sebe.  Chodil  šedou  stepí  pohlížeje  do  výše,  a 
zdálo  se,  že  něco  očekával,  nikoli  však  obvyklou  kořist! 

Jedné  noci  jsme  seděli  na  mořském  větru,  na  vrcholu  písčiny; 
klid  byl  hluboký  jako  prostor.  Pod  svítáním  hvězd  ubíhaly  jemné 
tvary  mraků. 

Pamatuji  se,  že  jsem  měl  dojem  bázlivého  osamocení  na  neko- 
nečné cestě  světů.  Vinzadór  mlčel  pohlížeje  na  dvě  malé  načerve- 
nalé  hvězdy,  na  obzoru  moře  svítící  jako  dvě  oči,  vyskočivši  tam 
z  neznáma;  náhle  potřásl  hlavou  a  řekl: 

„Je  konec." 

Netázal  jsem  se  ho,  protože  jsem  cítil,  že  kráčí  svojí  dalekou 
cestou,  s  níž  se  nemohl  oddáliti;  protože  jsem  cítil,  že  nikdy  ne- 
bude moci  přiblížiti  se  mojí  duši,  jako  to  činil  druhdy.  Byl  teď  jako 
dub  ztracený  v  nedostupných  výškách,  osamocený  a  nehybný  a  žu- 
lově pevný  tváří  v  tvář  záhadě. 

Žil  očekávaje.  Bolest  ho  nesehnula,  spočinula  v  jeho  očích 
jako  daleký  mrak.  Byl  sám  v  svém  nekonečnu  a  mlčel. 

Krásná  Marióla  s  tichým  úsměvem  obživla  v  tom  tichu. 

Teď  Timunir,  ta  primitivní  duše,  potkal  mne  jednoho  dne  na 
pobřeží.  Vracel  se  z  lovu  na  slávky.  Byl  polonahý,  a  rudý  západ  vzně- 
coval  jeho  kostnatou  tvář  se  čtveráckými  rysy.  Jeho  oči  byly  veliké 
a  užaslé. 

Sotva  mne  spatřil,  tázal  se ; 

„Kde  je  Vinzadór?" 

„Za  krátko  bude  zde,"  odpověděl  jsem. 

„Ty,  který  ho  máš  rád,  neopouštěj  ho,"  pokračoval  Timunir. 
„Stařec  neplakal  —  a  pomýšlí  na  smrt!" 

Pohlédl  mi  do  očí,  jako  by  tam  chtěl  čísti  myšlenku,  pak,  když 
jsem  mlčel,  obrátil  se  za  svým  vzdáleným  cílem  a  odešel. 

Byl  letní  čas;  byl  srpen,  který  se  ohlašuje  lijáky  a  prudkými 
uragany. 

V  domě  Parěntů,  na  konci  pastvisk,  konaly  se  zatím  horečně 
přípravy  k  velikým  výročním  závodům.  Příjemná  a  nebezpečná  hra 
malých  pasáků  měla  v  posledních  letech  tak  hlučnou  pověst  po 
krajích  Romagne,  že  lid  scházel  se  k  ní  z  daleka  a  cestoval  po 
celé  noci,  aby  v  přesně  stanovený  den  byl  na  místě  závodů.  Zvyk 
her  pak  vymřel  se  zdánlivým  rozptýlením  barbarství. 

Každého  roku  byla  tedy  výzva  k  závodu  mezi  mladými  pasáky 
luk;  a  síla,  mrštnost,  zdatnost  veselých  mladíků  měla  se  ukázati 
před  řvoucím  davem. 

Tu  byli  vybráni  býkové  méně  krotcí,  mezi  těmi  mnohými,  již 
se  pásli  volně  na  otevřených  pastviskách,  a  ve  stejném  počtu,  jako 
bylo  pasáků,  kteří  se  zápasu  zúčastnili,  byli  postaveni  na  dvoře 
domu  Parěntů,  kam  přicházeli  podrážděni  křikem,  ranami  a  máváním 
červenými  sukny  a  rozzuřeni  jeden  po  druhém,  obráceni  směrem 
!í  bařinám,  do  volného  prostoru. 


Digitized  by 


Google 


746  Antonio  Beltramelli: 


Každý  býk  nesl  jméno  mladého  pasáka,  .který  jej  střehl,  a  když 
hlasatel  (jímž  tehdy  byl  starý  Paréntův  šafář)  postavil  se  na  prahu 
domu  a  velkým  hlasem  oznámil  jméno  býka,  kterému  se  měla  uvol- 
niti cesta,  mladík,  na  němž  byla  řada,  upjal  pozornost.  Dříve  než 
zvíře  učinilo  skok,  stojíc  na  čtyřech  nohách,  aby  se  rozhlédlo  po 
davu  kolem  shromážděném,  byl  už  pasák  na  něm  jako  v  blesku 
a  omotav  je  četnými  pouty,  srazil  je  obratným  škubnutím  k  zemi, 
křiče  pak  svůj  pozdrav  vítěze  frenetickému  davu. 

Krátký  a  nerovný  zápas,  spoléhající  jedině  na  obratnost  ohni- 
vých jinochů,  byl  zprvu  přijat  lidem  shromážděným  za  různými  pře- 
hradami, širým  oddechováním;  každým  srdcem  procházel  tragický 
úděs,  oči  dívaly  se  upřeně,  zakrváceny  a  hrozně  upřeny;  a  když 
býk  němě  zřítil  se  k  zemi,  povstával  hluk,  jenž  nemá  v  přírodě 
podobného,  stále  více  rachotící,  a  na  improvisovanou  arénu  vylil  se 
frenetický  proud,  šílený  ve  svém  nadšení. 

Viděl  jsem  několik  mladíků  náhlým  strachem  zblednouti  před 
drsným  útokem.  Dav  podléhá  jediné  vládě:  smrti.  Zřel  jsem  plakati 
lidi  zatvrdlé  vůči  každému  pohnutí,  opravdové  to  křemeny;  ztuhlé 
povahy,  jež  znaly  jen  mlčení;  viděl  jsem  zvedati  se  na  stu,  na 
tisíci  svalnatých  pažích  mladého  triumfatora,  jejž  si  podávali  jako 
posvátný  předmět  bohoslužby ;  viděl  jsem  konečně  dav  vrhati  se  na 
poraženého  býka  á  rázem  jej  dobíjeti  za  hrozného  hluku.  To  všechno 
v  krátkých  okamžicích,  rychlostí  blesku. 

Vzpomínám  si  na  jednu  ženu:  Hbu  di  Vanupi;  bylo  jí  třicet 
let,  byla  vysoká,  hnědá,  rostlá  jako  zázrak ;  měla  divokou  krásu  šelmy ; 
chůzi  královskou,  obličej  tragicky  zádumčivý  pod  velkou  vlnou 
hustých  kudrnatých  vlasů;  ona,  obvykle  němá,  ztrácela  vědomí  po- 
hlížejíc na  toto  krásné  lidské  vítězství.  Jednou  musili  jí  odníti  Evari  di 
Serpeja,  jejž  téměř  dusila  svými  šílenými  objetími. 

Evari  di  Serpeja  byl  vyvolencem  davu ;  byl  to  nejkrásnější  a  nej- 
obratnější mladík:  byl  to  Bůh. 

Štíhlý  jako  mladý  smrk,  sotva  vyrostší ;  s  obličejem  otevřenějším, 
usměvavějším  a  jasnějším  než  moře  za  veselých  jiter ;  vlasy  tkané  ze 
zlata;  všecek  harmonický  jako  hymny  lásky,  jež  národy  sobě  od  sta- 
letí k  staletí  předávají ;  když  objevil  se  čilým  poskokem  na  písčitém 
prostoru  a  sklonil  krásnou  hlavu  v  pozdrav,  dav  řval  a  chtěl  jej 
zbožňovati. 

Bylo  mu  patnáct  let,  Evariovi  di  Serpeja. 

Teď,  za  tohoto  bouřlivého  srpna,  jako  obyčejně,  byl  opovězen 
zápas  s  býky  na  pastviskách  blízko  domu  Parěntů.  Bylo  zhotoveno 
několik  ochranných  přehrad,  za  nimiž  měl  se  shromážditi  přihlížející 
dav,  a  učiněna  vyhláška. 

Z  dalekých  hor  došli  diváci;  utvořily  se  dlouhé  karavany ;  celý 
den  a  celou  noc  stále  přicházely  ze  vzdálených  zemí:  od  modrých 
hor,  od  nekonečných  rovin  a  utábořily  se  pod  širým  nebem. 

S  Vinzadórem    dívali    jsme  se  po  celé  hodiny  na  příchod  lidu. 

Zpěv  a  neobvyklá  veselost  rozohňovaly  naše  mlčení;  v  noci 
šedá  step  byla  plna  malých  ohňů  a  křiku. 


Digitized  by 


Google 


Poslední  výzva.  747 


Tehdy  mi  Timunir  řekl: 

„Nikdy  jsem  neviděl  většího  návalu!  Přišli  i  ze  zámoří.  Lodi 
z  Chioggie  nakupily  se  včera  v  noci." 

Nebylo  tu  kolem  místa  země,  na  němž  by  nebyl  malý  stan, 
chýše  improvisovaná  z  haluzí. 

Celý  nároxi  se  sléval  tam  dolů,  mezi  les  a  moře. 

Když  nastal  den  k  zápasům  určený,  už  od  prvního  svitu  slunce 
hromadit  se  dav  hluče  za  ohradami.  Každá  hodina  opoždění  zhoršila 
očekávání  velké  řvoucí  šelmy,  zostřila  šílenou  touhu  požitku,  i  strasti. 

Slunce  žhouc  procházelo  jasném.  Pod  jeho  zuřivostí  zuřivost 
lidu,  přinuceného  čekati,  vzrostla. 

Tu  když  stíny  se  natáhly  k  východu,  objevil  se  na  prahu  domu 
Paréntú  hlasatel.  Veliké  ticho  jej  přijalo.  Přiložil  si  ruce  k  ústům  a 
vzkřikl  kolem: 

„Vyjde  první  býk!  Pozor!  Alvise  di  Costa." 

Vrata  se  rozevřela  a  nádherné  ve  svém  vzteku  vyřítilo  se  mladé 
zvíře  do  širého  prostoru.  Alvise  di  Costa,  který  se  držel  ve  křoví, 
vrhl  se  s  křikem  v  útok  a  v  několika  vteřinách  zvrátil  supajícího 
býka  k  zemi. 

Vinzadór  přihlížel  se  mnou  ku  krásné  visi  silného  života.  Byli 
jsme  u  domu  Parěntů,  opřeni  o  stromy  na.  louce. 

Následovali  Azurén  di  Tuda,  Usvěld,  Primo  di  Maravjě,  pak 
náhle  vzešel  výkřik  jednoho  hlasu  a  tisíc  hlasů  jej  opakovalo  v  hrozném 
souhlase : 

„Evari  di  Serpeja!  Ven!  Plavý  Evari!  Ven!  Evari  di  Serpeja!" 

Čekalo  se  na  jeho  krásné  a  veselé  objevení  na  písku. 

Křik  vzrůstal,  a  on  se  neukazoval. 

Obrátil  jsem  se  k  Timunirovi,  který  vracel  se  od  domu  Parěn- 
tova,  a  ptal  jsem  se  ho : 

„Nuže?  nevystoupí?" 

„Evari  je  zraněn." 

„Zraněn  ?" 

„Ano.  Býk  jej  zasáhl  pod  hrudníkem,  zůstal  tak  dobrých  deset 
minut  bez  dechu." 

„A  teď?" 

„Je  bledý  jako  smrt  a  nemluví." 

Odmlčel  jsem  se.  Dav  hlučel  stále  více;  byl  to  hukot  bojácný, 
nekonečný,  jenž  každým  okamžikem  vzrůstal  a  dával  předvídati  zá- 
vistivou vzpouru  temné  massy. 

Náhle  předstoupil  hlasatel,  a  dav  se  utišil. 

Míjelo  smutné  ticho;  hlasatel  nenalézal  slov.  Pak  řekl: 

„Evari  di  Serpeja  nemůže  zápasiti.  Je  zraněn." 

Tu  hrubý  nával  slepé  síly  se  uvolnil  ve  výkřiku  vzpoury,  a  hlas 
hlasatelův  ztratil  se  v  divokém  a  strašném  hluku. 

Nepamatuji  se,  jak  dlouho  ještě  trval  ten  hukot,  ale  vzpomínám 
si  dobře,  že  Evari  di  Serpeja  rázem  a  náhle  objevil  se  na  zápasišti. 

Rozhlédl    se    modrýma  očima  kolem  a  vrhl  lidu  v  tvář  výzvu: 

„Budu  zápasiti." 


Digitized  by 


Google 


748  Antonio  Beltramelli:  Poslední  výzva. 


Dobře  řekl  Timunir:  byl  bílý  jako  smrt! 

Dav  umlkl;  zdálo  se,  že  to  je  bázlivý  netvor  na  číhané. 

Nuže,  vrata  otevřela  se  po  páté;  po  páté  probéhl  vzduchem 
výkřik  hlasatelův: 

„Pozor!  Evari  di  Serpejal" 

Nádherný  jinoch  Čekal  nehybně  uprostřed  zápasiště.  Odvážil  se 
postaviti  se  proti  býku  čelem,  a  jeho  odvážlivost  uváděla  dav  v  úža< 
i  opojeni. 

A  hle,  zuřivý  býček  řití  se  do  otevřeného  prostoru ;  divé  rvaní 
jde  větrem ;  Evari  di  Serpeja  jde  vstříc  bledý  jako  smrt.  Tisíc  a  deset 
tisíc  životů  bylo  v  onom  okamžiku  v  záchvěvu  jednoho  srdce. 

Jeho  krása  byla  jako  slunce ;  Evari  Serpeja  zdál  se  býti  malým 
Bohem. 

Hle,  prvé  pouto  zasvištělo  vzduchem,  natáhlo  se,  ale  ruka  se 
chvěla  a  chybila.  Druhé  má  tentýž  osud. 

„Evari!"  volají  soudruzi.  „Pozor,  Evari!" 

Býček  ustupuje  na  zad;  konec  je  téměř  jistý.  Nádherný  jinoch 
setrvává  chrabrý  a  nehybný  proti  svému  nepištěli. 

Kol  stojící  dav  žije  zdušeným  životem. 

Ještě  křik  druhův: 

„Evari!  Pozor!  Pro  spásu  tvé  duše!" 

Pak  slyšeti  nezvyklý  hlas,  a  oči  se  obracejí,  a  úžas  zastavuje  na 
chvíli  tisíc,  deset  tisíc  životů. 

Nuže,  zřel  jsem  jej,  velikého  a  dobrého,  více  než  kterékoliv 
dobro,  byl  vedle  mne,  železně  se  vzpjal  a  vymrštil.  Obživl  rázem  pro 
život  jinocha.  Napadl  býka  z  předu,  s  pronikavým  výkřikem,  a  po- 
stavil se  proti  jeho  útoku. 

Za  vteřinu  Vinzadór,  lovec  s  kovovýma  očima,  já  ho  viděl,  byl 
zdvižen  do  vzduchu  a  padl  k  zemi  rozsápán. 

„Ach,  krásná  Mariólo,  tvůj  sladký  půvab  táhl  jej  k  takovému 
skonu!" 

Zachvácen  hrůzou  stál  tu  dav  bez  výkřiku,  téměř  jako  by  oče- 
kával vzkříšení  legendárního  starce,  jenž  ničeho  nechtěl  pro  sebe  a 
jenž  vše,  co  měl,  podal  lidem,  jež  zval  bratry :  tak  tu  trochu  svého 
majetku;  tak  svůj  trudný  život. 

Z  italštiny  přeložil  J.  Rowalski. 


opravy.  V  čísle  srpnovém  na  str.  242.  15.  řádek  s  hora  má  býti  místo 
slova  chyba  chýma.  V  čísle  zárí-říjnovčm  na  straně  369.  ná  8.  řádku 
s  hora  má  býti  místo  slova  Dvě  slovo  Déti.  A  konečné  na  strni.é 
356.  na  7.  řádku  s  hora  místo  nehynož  má  býti  nekynož. 


Majitel,  vydavat-M  a  redaktor  VLADIMÍR  S.  ČECH.  —  Nákladem  vlastním. 
Tiskem  Aloisa  Šaška  ve  Velkém  Meziříčí. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


u    ^ 


-■^^^ 


% 


I