(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Květy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



Illlllllllllllllllllllllllll 

3 6105 128 547 747 





oogle 




ROČNÍK XXX. 



redigují 



VLiPBíi^ía s. Ceq 1 mms^iw mm^'^^ 



KNIHA LXI. 



DRUHÉ pololetí. 
a a 1906. D ° 



: ir ^ir. 



\? PRAZE. 

MAJITEL A 9VDAVATEL iJLADIMiR 5. ČECH. 



I-.:/ 



nAkladem í^LASTNÍM. 

Digitized by VjOOQIC 



&TANPaRD UNiVCnaiTV 
L t e W A RlCB 

VSECKA PRAVft 5fj(g3^NA. 

FEB 6 isod 






Tiskem AL0I5A SaSKA ve Velkém Meziřidi. 
I 

Digitized by 



Google 



OBSAH. 



Blisabeth Barret Browning, Pláč dětí. (Překlad Ant, Klášterského,) 85. 

El. Buliřová, Zahrady kvetly . . . 739. 

Svatnpluk Čech, Z dramatické básné „Roháč na Sioně'' 129, 257, 497. 

Tereza DubrOVSká, Z cest. D' el Kantara; Biskra; Slepci 646. 

Viktor Dyk, Scéna z „Nové HeloYsy** 594. 

H. Goring, Vina 320. 

Josef Holeček, Smailagič Mého 679. 

M. Jahn, Hroby trestanců 84. 

fi. jagrová, Ballata z dětství 418. 

Aug, Eug. Mužik, i^tidi 309. 

Jisef Náměstek, Zmije 255. 

tmil Pauer, Portrét 198. 

Karel Piskoř, Nová vlast. Dramatická báseň v jednom jednáni 105, 227, 421. 

Jaroslav Prousek, Zpěvák 527. 

Jan Rokyta, jadranské dojmy. Plavba kvamcrem; víš, jak jsem zval Té? Má bárka; 
Koráby 181. 

SilviJ Strahimir Kranjčevič (překlady Adolfa Černého). Zdálo se mi, že jsem 
cherub . . .; Západ slunce; Až mi klesne; Resurectio; V noci mrtvých 37. 

Jaroslav Vrchlický, Nové básně. Ostrov; Hodiny; v stínu; v předtuše jara; Čer- 
vnová procházka; Klid; Harfa; S Tebou; Tak hluboko; Dnes v noci 1. 

Z národní poesie albánské. (Překlady Dr. Josefa Vinaře.) Baiiada o Garentině ; 
Žalozpě vy : Pale Giní ; Umírající vojín ; Derven Aga 207. 

KRÁSNA PROSA. 

Antonio Beltramelli, Poslední výzva. (Překlady Jana Rowalského.) Před domy 

v přístavu směrem k moři; Na pastviskách uprostřed lesa 740. 
Bdvard Bém, Sedm rhapsodií. z dopisů F. M. Miiaberského 487. 
ífan Cankar, Povídka o dlouhém nose. (Překlad O. Boleška,) 512. 
Petr Dejmek, Sen zestárlého srdce. Nesvatá legenda 199. 
Božena Fridová, Od prahu ráje 439. 
Abigail H. Horáková, Kudy kráčely . . . Scéna 581. 
Růžena Jesenská, Nokturno moře. Román. Dokončení. 89. 
Ozef Kalda, Difa přírody. (Valašský obrázek od Luhačovskéj Slanice) 77. 
A. Kuprin, Bahno. (Přeložila L. B.) 406. 
K. Leger, Netvor 9. 

Af. Maeterlinck, Šťastná náhoda. (Překlad (/íarie Kalasové) 210. 
Anna Maria, Žluté růže 315. ^c^ ..;^ /.'áiu^ 

Neera, Babička. Obrázek. (Přei. Jan Mrtri^ ^''jhď'} 253. 
Stasa Pavlova, Z denníku učitelky 21, 167, 321, 649. 
Otto Seydl, Láska 481. 

Skitalec, Les se rozhoříval (z rus. přel. / K. Pojezný) 724. 
Josef K. Šlejhar, Villegiatura 45, 146, 271, 529. 

DigitizedbyVjOOQlC ♦ 



rU 



.A 



Ramón del Valle-Juelán. Z nové belletrie španělské. (Překlady A. Pikharta.} * 

Don Juan Manuel 459. — G. Martinez Sierra, Slepí chlapci 470. • 

Quido Maria Vyskočil, Západ romantiky 338. j 

f 
HÚzfiÉ: ^iiAfiKY. , 

Dr. Jan Branberger, Bedřich Smetana a Josef Proksch 521. \ 

Dr. Servác Heller, Ze života Svatopluka Čecha 568. } 

Josef Heřman, Ostrov a město Rab v Dalmácii 60. [ 

Karel H, Hilar, Přehled současné filosofie slovanské 298. 

Dr. Jaroslav O. Hruška, Louis Leger, francouzský slavista 444. 

Fr. Khol, Město minulosti 704. 

Dr, D. Panýrek, Druhá nemoc 185. 

Karla Welsová-Slaviková, Slováci 113, 239, 352, 596. 

VYOBt^AZENi. 

Kartony Mikuláše Aleše: Cikánské ležení 7. — 1822. Vincent Chewauxleger 75. ^ 

— To léto král Václav ... 165. — Tohot buohda nebude . . . 205. 

— Lesní ženka 269. — Tu rože wzhoru pojid leň mí, . . . 419. — 
Axamit z Liděnovic 519. — Posel 647. 

Fotografie: K článku Ostrov a město Rab v Dalmácii: VaroŠ 60. — Zvonice 
(campanile) hlav. chrámu 65. — Západní část Rabu 69. — K článku 
Louis Leger, francouzský slavista: Podobizna 449. — 



Digitized by LjOOQIC 




Jaroslav Vrchlický: 



Nové básně. 



OSTROV. 



Dvojí proud se žene prudce, 
v středu ostrov zelený 
z víru zří tich ve vln shluce, 
jako by byl zaklený. 

Žádná loď tu nepřistane, 
pták se nad ním nestaví, 
jen jak z mlhy bledě stkané 
bloudí nad ním postavy. 



Tuhé ňadro nepozvedne 
ani radost, ani vzdech, 
motýl, moucha neusedne 
na prst, jejž má na ústech. 

Komu voní, komu kvete 
ostrov tento neznámý? 
Vzpomínám dnes — bol mne hněte, 
letím k němu mlhami. 



Aleje dvě thují stojí A již stojím vlhké v plísni 

ve své přísné zeleni, a bol v srdci kamení, 

v středu jich, v kruh kde se pojí, v chaluh, ostřic stojím tísni — 

socha stojí Mlčení. chápu tě — ó. Mlčení! 



Za sebou jdou bez proměny, 
proměn celý nesou klín, 
v klidu jdou i pobouřeny 
věčna dálných ze hlubin. 

Jdou jak holubice bílé, 
jdou jak černí havrani, 
v mdlobách jako v jaré síle 
od půlnocí do ranní. 

Kvéty liXi. 1. 



HODINY. 

Často ptám se: „Tajné sestry, 
co nesete v klínu svém? 
lidských losů věnec pestrý, 
kolébky i černou zem?" 

Často ptám se: „Hravé chůzí, 
kam se letem ženete, 
do radosti jako hrůzy 
kalné, jasné plynete?" 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: 



Vše jest ve vás, nové, všední 
od hlubin až k výšinám, 
člověk jen od první k slední 
mezi vámi — vždycky sám ! 



V STÍNU. 

Af pod kaštanem, lipou, akacíí 
vždy kyne, vábí, láká svůdně stín, 
a chvíle jdou, co dlíš v něm, hravě míjí, 
jsou jako víno skalních ze hlubin. 
A jeho taj? — že věčnosti je syn. 

On chladí mile, konejší a zvedá, 

jen svěř se mu, on zlíbá ústa ti. 

Jest sám. Ne, někdy dívka pod ním sedá, 

chceš odejít — a musíš zůstati; 

Samota zve se tato dívka bledá. 

Jen svěř se jí, a zahrne tě celá, 
dnes Láska, zítra Smrt se bude zvát; 
tříšť jabloňových květů na tě schvěla 
a šeptá mdle: „Pojrf, hochu, čas je spát, 
jsem stín již poslední — ó, chtěj se vzdát!" 



V PŘEDTUŠE JARA. 
Fialkami, kočičkami Větry dují, jezy hlučí, 

hned se jaro přihlásí, svěží, mlád jest každý list, 

dočkáš se, a půjdem sami prvosenka v trávě pučí, 

dojati a bezhlasí. píseň letí z ptačích hnízd. 

Ani slůvko nepadne tu, Přírody to stará nota — 

k dlani jen se vztáhne dlaň, jasy, zvuky, barev směs 

hleď, jak všecko raší vletu, všecko volá do života 

snivě kyne bledá stráň. k povzletu až do nebes. 

Stárnoucí že srdce musí 
chápat vše a ocenit, 
a v sled zlíbat vlas tvůj rusý, 
plný ret a říci: Žít! 



ČERVNOVÁ PROCHÁZKA. 

Jako by volaly flétny 

z hvozdů hlubokých stínů, 

jdeme přes koberec květný, 



Digitized by 



Google 



Nové básně. 



hledíme do leknfnů, 

jež z tůni tmavého stínu 

se jako člunky feerícké noří 

a hvězdným pelem v kalichu svém hoří. 

Jako by cimbály třeskly, 
vábno tak, sladko je v hvozdě, 
doupnáci s šerých skal steskli, 
ty rozumíš: „Pojdi", já „Pozdě !«, 
svit láme se modřínů o zdě. 
Co vábí tě — ptáš se tiše — 
ten leknín, ta jezerná říše? 

Jako by housle terf nyly 

tak toužebně mile a snivě . . . 

Ó, postůj jenom chvíli, 

ty hledíš mlčelivě 

k té lehce zamlžené nivě . . . 

Dosni sen mladostí krátký! 

Já půjdu k leknínům zpátky. 



KLID. 

Hluboký klid paď mi v duši, Neviděný život splývá, 

ukoj dýše s hvězdných sfér, snětmi hraje tisíc run, 

zhaslo v ráz, co hněte, ruší, bílá ruka odkuďs kývá, 

Je to vskutku svatvečer? jsou to harfy vzdušných strun? 

Zevšad tajné tony plynou Rozeznávám melodie, 

jako blízké dýchání, změkčen ku slzám je cit, 

jen se pohruž v tiš tu stinnou, a má duše loká, pije 

prožij všeho ztichání. hluboký ten mír a klid. 



HARFA. . 
(Rhapsodle.) 

Dvě desky byly to poslední 

z harfy, 

našel jsem v změti poloshnilých umrlčích prken 

pod košatým dubem 

v Šumavských lesích. 

Jak přišly v ty příšerné odkazy mrtvých? 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: 

Dav prken 

s divnými nápisy, jmény a čísly a daty 

těch, naposled co poleželi na nich 

čas před pohřbem, se tísnil kolem dubu, 

a mezi nimi 

dvě desky 

z bývalé harfy. 

Jak sem přišly? 

Jen tušit lze, co nikdo nevybádá, 

lze hádati jen. — Hádám. 

Osudy mají 

knihy i harfy. 

Ty trouchnivící desky 

pod stromem mezi prkny dávno mrtvých 

patřily harfě, 

již dovlekla sem stará harfenice 

a zmožena stářím a mdlobou a hladem 

zde ulehla znavená, 

tříšť k tříšti ! 

Dvě desky z palisandru, 

v nichž bylo vidět stopy 

umělé rytby i pozlátka runy, 

ty důlky v dřevě — kdysi drahokamy, 

snad perly seděly v nich . . . dávno, dávno! 

Ach, kde ta ruka, která bila v struny, 

ta měkká, bílá, aristokratická ruka 

s růžovými nehty, 

tak celá vůněmi sytá, tak sladká! 

Pak vylámány, vydloubány perly 

a drahokamy, harfa stárla, sešla 

jak ošumělý člověk, 

až došla k vetešníku, 

kde byla vydražena — levně, 

pak přišla 

do ruky chudé ženy, 

tak staré, sešlé jak ona, 

jež prsty chabnoucími 

hrávala na ní za almužny dar prosíc. 

Kde úsměvy jsou mladých kavalírů? 
Dam rokokových kytice, jež deštěm 
k ní pršely? — Dvě desky 
jen zbyly zbortěné a ohmatané. 



Digitized by 



Google 



Nové básné. 



na které klesla vysílena 
v sled harfenice stará. 

Co, básníku, chceš více? 

Zde látka k epopeji 

o pouti harfy 

ze salonů až mezi prkna mrtvých 

v Šumavských lesích. 



S TEBOU. 

S Tebou jsem vypil lásky zlatistý kalich 
edenu víry stržen tak blah', tak mládl 
dnes to jen piju v douškách tak malých, však stálých, 
však vím, co piju, a piju to rád. 
V proměnách času, v starostech titěrně malých 
piju Tvé lásky ten zlatistý kalich 
s Tebou ! 

Dopiji? — Nikdy! Leda snad ve smrti oba. 
Víš, poprvé jak jsem ti ruku na hlavu klaď ? 
Co všecko kdy chtěla nám urvati zloba? 
Kdo všecko u cesty vedle nás paď? 

Kde syčela zmije, svíjel se had? 
Vzpomínej! Dopijeml Co chce tu mdloba? 
! z ruky Smrti si Láska po smrti zobá 
s Tebou! 



TAK HLUBOKO. 

Tak hluboko jsem tedy paď — 
se často ptám na dně své propasti, 
kolem vlk vyje, ten sluje Hlad, 
a nikde účasti. 



Tu nad sebou slýchám neznámý hlas: 
Co hluboko, co vysoko zveš? 
Ař mračí se Bůh, ať chechtá se ďas, 
ve všem jen sebe nalezneš! 

Co hluboko, co vysoko jen? 
Svět řekne pád — a byl to vzlet, 
jen když byl visionů pln sen, 
když mohis milovat a pět. 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: Nové básně. 



A hlasu tomu rozumím, 
ó, plujte oblaky vysoko I 
splynete stejně v šero a dým, 
jak rád jsem, že jsem tak hluboko! 



DNES V NOCI. 

Dnes v noci to bylo, že nemoh' jsem spát, 
a dobře vim, to zavinila 
jen tvoje měkká ruka bílá. 
Já zřel tě nad ložem stát 
a viděl tu ruku blíž a blíž, 

plničkou číš 
držící, ke mně se vztahovat. 

V té číši byl mladosti nápoj skryt 
a všecko v něm, kdysi co bylo, 
s čím se tak blaženě, tak milo snilo. 
Proč nechtěl jsem ji vzít a pít? 
Jen ruku tvou viděl jsem blíž a blíž, 

vyrval ti číš, 
ji odhodil a jen tvou ruku jsem chyť. 

Tu tisíce polibku na ni tisk' jsem, 
až růžových lupínků dechem 
zaplála celičká, od lokte spěchem 
ret letěl po ní jak okíídlen snem, 
teď ona mi byla ta kouzelná číš, 

již vzpjal jsem výš, 
já věděl již, co je to lokat, co pít, 
co milovat, žíti, co mřít! 



Digitized by 



Google 




Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




K. Leger: 

Netvor. 

!. 
Ctál zámek bílý na vysoké hoře. Bitá cesta mezi skalami klikatila 
*^ se do výše ke zlaté bráně; cimbuří mohutných zdí se vřezávala 
do modré oblohy. Vesele třepetaly se prapory na věžích, víření kotlů 
a fanfáry trub přeletovaly bašty a zněly do širého kraje. Dobrý vé- 
voda panoval tam v bílém zámku šťasten a spokojen mezi svými. Da- 
leko široko bylo rozhlášeno nesmírné bohatství jeho i neobyčejná do- 
brotivost. Poddaní vévodovi v míru nerušeném oplývali blahobytem. 
Všichni bez výminky. Nebylo tu nikde hrozivého přízraku bídy ani 
nedostatku. Ve stáří každému, i poslednímu nádenníku zajištěn byl 
výměnek v podzámčí s právem držeti si krmníka. 

Dobrý vévoda štědrým byl ke svým věrným poddaným, zlatem 
odměňoval práci všech, ař ministrů či úředníků, vojáků i kněží, platil 
učencům, opposičním poslancům na sněmu, komorníkům i lokajům. 
Nešetřil zlatem, kterým naplněny byly jeho komory. A divná věc! 
všechny dukáty, kterými své poddané odměňoval, po čase z jejich 
kapes různými cestami vracely se opět do pokladny pánovy. Jak? 
to bylo tajemství vévodovo. Milostivě mohl zvyšovat příjmy svých 
služebníků, aniž se bál, že státní pokladna zchudne. A poněvadž 
na zámku bylo tolik úředníků, dvořenínů a sluhů, že práce pro ně už 
se nedostávalo a oni z dlouhé chvíle počínali se zabývat politikou 
a sociální otázkou, dobrý vévoda staral se, aby poddaným čas od 
času dostalo se ušlechtilé zábavy. 

Proto na zámku vydržoval zástupy básníků a literátů druhu vše- 
likého, kteří zápasili vespolek o zlaté snítky vavřínů. Neměli za- 
jištěný výměnek ani krmníka, ale za to slavný pohřeb do Slavína. 
Pěli,*deklamovali, časem do krve poškrabali se o nějakou cenu, o ba- 
revnou pentličku z mky spanilé dámy. Jako špačkové nadávali si, 
anebo druh druha vzájemně velebil: „Ó mistře! proroku!" Tvářili se 
při tom jako vyvolení synové pravého Umění, a tuční lokajové panští 
smáli se, až se za břicha popadali. Tleskali básníkům i literátům, 
a literáti klonili se s vážností bohů žárliví na uznání a potlesk davu. 
Časem pro potěšení obecenstva žrali se vespolek (neboť literáti jsou 



Digitized by 



Google 



10 K. Leger: 



lidožrouty), a nadšení diváci řvali rozkoší: „Hle, božský Krupička kopl 
mistra Kropáčka! Ten mu dal! do vlasů mu zajel! hip! hip! Statečný 
chlap, tenhle Krupička! Dostal! Už ho snědli! Hledte, sežrali ho!" 
Žrali se, ale přece literátů neubývalo, rodili se noví a noví. Pitvorné 
tváře, znetvořené grimasou, s vynuceným úšklebkem, jak bylo právě 
v módě, nebo směšně naduté v přílišném sebevědomí. Opičili se tak 
jeden po druhém, jeden druhého chtěl překonat. A vykrmení lokajové 
pobavivše se nejnovější literární štvanicí, s očima smíchem uslzenýma 
říkali si: „Umění ušlechfuje a povznáší, ne-li? oh, božské umění!" 
Vysoké panstvo rtedívalo se sice uměleckým zábavám, jeho nervy po- 
třebovaly jiných, pikantnějších dráždidel, ale svým poddaným dobrý 
vévoda schvaloval podobné duševní osvěžení a staral se horlivě o zli- 
dovění uměn. 

Aspoň duše poddaných povznášely se tak nad pozemský prach, 
a oni zapomínali — zapomínali, že dole pod zámkem, hluboko v zemi 
ozývá se zlověstně dunivý hukot pukajících skal, že čas od času řítí 
se žulové zdivo starých bašt a na věžích objevují se trhliny — — 

II. 

Pod hradem černé skály divokými útesy střemhlav spadaly do 
hluboké rokle. Roztříštěnými balvany pokryto bylo její dno pusté a 
vyprahlé. Tráva nevyrostla mezi kamennou tříští, mech se nezachytil 
na ostrých hranách buližníků. Balvany ležely zaryty do zlatého pisku, 
který se třpytil rozžhaven na slunci. Zlatý písek! Neuživil nejmenší 
rostliny, tvrdý a neplodný. Celé závěje ležely ho kolem skal, pod ssu- 
tinami, mezi nimiž černaly se hluboké nory, bezedné propasti, otví- 
raly se temné průchody někam do neznáma, někam pod samé základy 
šťastného zámku. A z těchto podzemních slují páchlo to otráveným 
vzduchem až nahoru přes cimbuří do zámeckého nádvoří, do oken 
vévodského paláce. Ohyzdným zápachem kyselého potu. A když na 
zámku utichl smích vzbuzený divokými skoky literárních nebo poli- 
tických šašků, z oněch skalních slují bylo slyšeti drsný skřípot, jako 
by ocelí do žuly ryl, těžký oddech a mrzuté vrčení. 

To strašlivý Netvor pod zemí hrabal zlatý písek. 

Proč jej hrabal? těžko říci. Nebylo přece moci, která by jej 
mohla k této tvrdé práci odsoudit; patrně jenom z nějaké vášně 
dobrovolně den za dnem z hlubin zemských vyhraboval zlatý písek, 
aby panstvo na zámku mohlo naplnit své pokladny až po vrch. Čas 
od času dobrý vévoda vysílal sluhy, aby odnesli vyhrabaný zlatý 
písek v pytlích na zámek. Z něho pro své věrné dával razit mince, 
ne z čistého kovu — s příměsem mědi, aby byla mince trvalejší. 

Nikdo se nestaral o to, jak Netvor ve svých děrách žije; po 
zlatém písku jenom všichni se sháněli. Starý učený professor s holou 
hlavou a s velikým schlíplým břichem tvrdil, že Netvor živí se jílo- 
vitou prstí, která byla mezi vrstvami zlatého písku. Také latinské 
jméno vyhledal v knih leh pro Netvora „Spalax" a velmi spokojen 
svojí učeností otřel si nos, zakýval učenou hlavičkou a říkal : „Tak ! 
tak!" To bylo všechno, co se o Netvoru vědělo. 



Digitized by 



Google 



Netvor. 1 1 



Někdy za slunečních dní bylo vidět s hradeb, jalc Netvor černý, 
spocen a hlínou zamazán vyvalil se nemotorně ze kterési páchnoucí 
sluje, rozložil se na výsluní do rozžhaveného písku, válel se na hřbetě, 
krtčí hlavou potřásal nervosně, lopatkovitými nohami škrabal se pod 
břichem a ze slepené srstí vykusoval si hmyz. Nasycen mastnou 
hlínou spokojeně pří tom bručel, jako by zpíval písničku o plném 
žaludku. O žaludku, který je středem a těžištěm všeho světa. 

S cimbuří hradeb dívalo se panstvo, sběhlo se tam všechno, 
zvědavé dámy v šustícím hedvábí, dvořané i lokaji chechtali se ne- 
motorným pohybům hrozného stvoření tam dole. 

„Jaká to obluda!" vykřikovali, „jaksi hmyz vykusuje! šeredné! 
Že takové netvory země živí! A páchne!* Dámy zakrývaly von- 
nými šátečky své nosy, páni zabrali se v dlouhé přírodovědecké 
rozhovory, a lokaji v livreji, nadulí a vykrmení, odplivovali pohrdavě 
do rokle směrem k odpočívajícímu Netvoru a říkali: „Fi! neorgani- 
sovaná hmota!" 

Ale ctihodný otec duchovní, arciděkan, přišel s ministranty 
a se svátostí, okřikl rouhače, přežehnal do dálky supící potvoru 
a vážně pravil: „Také jemu život dal Bůh, i on jest tvorem božím! 
Ve své nevyzpytatelné moudrosti ustanovil Pán, aby Netvor vyhra- 
boval pro nás zlatý písek z útrob země. Hleďte, jak opatřil jej 
k tomu lopatkovitými nohami, tvrdými drápy a krtčím rypákem. Oči 
mu blanou zakryl ve své moudrosti, Netvor je najisto slep, neboť 
nač potřebuje zraku při práci v temných hlubinách pod vrstvou 
hlíny? Obdivujte se, pravím, moudrosti a dobrotě boží! Kdyby Ne- 
tvora nebylo a divné jeho vášně hrabati se neustále v útrobách 
zemských, kde by se nabralo zlatého písku pro všechny, odkud by 
naplnily se státní pokladnice? Proto ctěte i v ohyzdném Netvoru 
moc a moudrost boží, neboť Pán Bůh, který stvořil pány, kněze, 
vojáky, kramáře i sluhy, stvořil také onoho Netvora ! Buď jméno Páně 
pochváleno!" 

Professor Čertomelik, bezpochyby tajný nevěrec, zatřásl učenou 
hlavičkou a pravil : „Na jak nízkém stupni vývoje dosud stojí tento 
obludný Netvor! Hleďte, vždyť žije ve tmách svých slují, ubožák, 
beze vší mravní výchovy, bez nejmenšího odlesku moderní kultury, 
odsouzen k věčné práci. Mělo by se proň něco učinit - aspoň 
universitní extense — erár by mohl na to povolit nějaký věrtel zla- 
tého písku. Takhle vyvézti Netvora ze tmy nevědomosti na světlo, 
ukázat mu naše umění, vymoženosti vědy, školy, kasárna, divadlo. 
Snad by Netvor potom ještě horlivěji dal se do hrabání zlatého písku." 

Básníci naladili svoje lyry, aby nervosními prsty s nehty pěkně 
pěstěnými zahráli píseň práce. 

V takový jasný sluneční den cítilo spokojeně všechno panstvo 
soustrast s ubohým Netvorem. Ano, ano, jaký je hodný! třeba ne- 
motorně drbal si hřbet o hroty skal, třeba byl umazán blátem 
a hlínou a z daleka páchl kyselým potem. Jak miluje práci, hrabe 
a hrabe! Opravdu mělo by se proň něco učinit. 

Ale stávalo se také, že nějaký vztek zalomcoval Netvorem. 



Digitized by 



Google 



12 K. Leger: 

Hluboko pod zemi dunělo to, a ve slujfch otřásaly se klenby, v nočním 
tichu slyšet bylo praskot a rachocení pukajících skal. 

Až malá princezna Jitka, vévodův jedináček, se probouzela 
a vytřeštěnýma očima hledíc do tmy volala: ,, Tatíčku I tatíčku! co 
se děje? co se stane s námi?" A dobrý vévoda seděl u postýlky, 
hladil princezně ručky a říkal trochu nejistě: „To nic, to nic, neboj 
se, děťátko! Jenom Netvor se bouří! nic se nám nestane — docela 
nic. Upokojí se opět a bude dále hrabat zlatý písek. ** 

A malá princezna cítila, jak se ubohý papá chvěje. 

III. 

Maličké princezně bylo pomalu sedmnáct let. Už se nebála Ne- 
tvora a podzemního hřmotu. Maličká princezna vůbec nebála se ni- 
čeho. Byla rozmazlena dobrým tatíčkem a celým svým okolím. Nej- 
bláznivější rozmary, které se vylíhly pod jejím hladkým čílkem, stá- 
valy se zákonem pro celé vévodství. Hezká jako obrázek už ve dva- 
nácti letech byla modlou všech rytířů a mladičkých pážat, a když 
vyrostla, rozkvetla, nebylo na zámku muže, s kterým by aspoň dro- 
bátko nezakoketovala, aspoň tak pohledem mezi prsty, a bezzubí 
stařečkové chvěli se, když kráčela okolo, a rozevřenými nozdrami 
čichali sladkou vůni. 

A tu začínala se maličká nudit. Všichni ji omrzeli, znechutily 
se jí romány i nejpikantnější. Počala se zabývat vědou, filosofií 
a psát úvahy o mravní výchově služek. Tím způsobila svému panu 
otci mnoho starostí, jako i jinde tak mnohá nerozumná dí:era před 
ní i po ní. Ale vévoda vzpomněl včas na prostředek, jenž v po- 
dobných případech osvědčil se vždycky. 

„Vdáme princeznu, pánové!** řekl v komorní radě. „Vdáme ji. 
Je povinna princezna vévodskému rodu zachovat budoucnost. Jenom 
třeba vyhledat jí ženicha, který by byl schopen tuto budoucnost za- 
ručit. Proto, páni ministři, hledejte v rodokmenech panujících familií, 
nehleďte na bohatství a slávu rodu, máme zlatého pisku i slávy na- 
zbyt, spíše dbejte na zachovalost budoucího zetě mého." 

„Ano!" řekli poslušně ministři. 

Ale stalo se, že právě v onu chvíli ztratila se princezna. Ztra- 
tila se princezna Jitka, nikdo netušil kam ! Ne proto se ztratila, že 
by ji lekala nastávající svatba, předně, jak už praveno, nebála se 
ničeho, a za druhé přísným vyšetřováním se zjistilo, že státní ta- 
jemství v radě ministerské bylo věrně zachováno. Jenom zahraniční 
žurnál jakýsi přinesl neurčitou narážku, že by snad některý ze synů 
presidenta severoamerické republiky mohl být vybrán za budoucího 
chotě jediné dědičky vévodského trůnu. — 

Záhada nebyla vysvětlena ani okamžitou kontrolou všeho muž- 
ského obyvatelstva na zámku. Ukázalo se, že nikdo z mužů nechybí. 
Ani hrabě Skoronapreko, který byl nejvíce v podezření, že zároveň 
s princeznou se ztratil. Byl po usilovném pátrání nalezen v ložnici 
jisté dvorní dámy, kdež tři dni a tři noci hladověl zavřen. Dvorní 



Digitized by 



Google 



Netvor. 13 



dáma totiž měla od předvčerejška jiného milence a na ubohého hra- 
běte zapomněla. 

Jediný, kdo na zámku scházel, byl starý universitní professor 
Čertomelik. 

Vskutku byl viděn onoho dne z rána ve společnosti princezny 
Jitky. Seděli spolu nad černou roklí ve stínu kvetoucích akácií. Prin- 
cezna oškubávala drobnými prstíky bílé květy a vyssávala medovou 
šťávu z nich. Professor, který býval jejím vychovatelem, po dávném 
zvyku chystal se k učené přednášce. 

„Ano/ začínal, „tam pod námi, pod našima nohama hučí to a duní, 
.země se chvěje, a my chodíme na povrchu netečně, den ode dne 
žijeme bezstarostně ve smíchu a radovánkách. Není to divné? není 
to hrozné? Plišerné zajisté! Nikdo se nestará, co tam ve hlubinách 
těžce oddychuje, co balvany tiiští a skalami otřásá. Není vám to ne- 
pochopitelno? Můžete v noci spát, princezno?" 

Malá princezna chytila právě bílého motýle, přetrhla jej nelidsky 
v polou a vybrala maličký měchýřek sladké šťávy. Měla ráda vše 
sladké zmlsaná láskou. Jak seděla půvabně na žulovém balvanu, z pod 
krátké sukýnky vykukovaly skřížené nožky v rozkošných střevíčcích 
s pentlemi a s vysokými podpatky. Nenáviděla ony hnusné anglické 
střevíce téměř bez podpatků, fuj! jaké nosí Němky s nehezkými 
nohami. 

„Taková záhada strašlivá!" pokračoval professor. „Co se to 
hýbe a bouří v útrobách zemských? Tvor — netvor, nevíme ještě, 
k jakému řádu patří, do jakého rodu, k jaké čeledi. Podal jsem 
rozklad slavné vládě, aby aspoň pozorovací stanici zařídila. Ale kdež 
pak u nás! Ani odpovědi jsem se nedočkal. Kdyby to bylo v po- 
kročilém Dánsku ! Tam i stroje na vytahování telat z krav na státní 
jítraty mají — pardon, princezno! Kde začíná věda, přestává ga- 
lantnost, ve jménu vědy jsem nucen tak bez obalu mluvit i před 
princeznou! Opravdu viděl jsem tyto patentní stroje na výstavě 
v Ostende. Všechno u nás je o sto let opožděno. Stolice národního 
hospodářství na universitě zůstává neobsazena, ačkoliv způsobilou 
5ílu dávno máme!" Professor si vzdechl. „Vždyť ani statistických vý- 
kazů není : mnoho-li zlatého prášku Netvor vyhrabe za rok. A mno- 
ho-li vůbec mohl by vyhrabat, kdyby jeho práce byla řízena rozumně 
dle nejnovějších výzkumů. Výroba zlatého písku ročně nejméně by 
se zdvojnásobila. Co tu národního jmění ztrácí se zbytečně den za 
dnem!" Zakýval učenou hlavičkou a podepřel špičatou bradu do dlaně. 

Princezna trhala a mlsně vyssávala květy hluchých kopřiv, ro- 
stoucích mezi skalami. Byly velmi sladké. Ve svěžím větru třepetaly 
se volné rukávy její blankytné halenky i stužky ve vlasech. 

Professor zadumán díval se dolů do rokle. „Co zbývá?" řekl 
po chvilce. „Když ani professuru národního hospodářství mně nechtějí 
ůáU ani zkušební stanici zřídit, přece chci se uplatnit, využít pro 
dobro lidstva svých vědomostí, světového rozhledu a důmyslu. Na 
vlastní vrub pokusím se o to, co by vlastně slavná vláda měla pod- 
niknout : o výzkum a vědecké badání v oněch vrstvách, kde Netvor 



Digitized by 



Google 



14 K. Leger: 



Spalax, hlodavec hnusný, ve zvířecím neuvědomělém pudu bez plánů 
a nesystematicky hrabe v zemi, maje oči hlínou zalepeny. Snad ob- 
jevím nějaké nové podrobnosti o tom, Čím se živí, přespí-íi zimu bez 
jídla a pití a jak dlouho vůbec bez potravy vydrží. Spoléhám hlavně 
na Akademii, snad mi poskytne letos podporu. Tudy — * ukazoval 
professor —- „sestoupím do rokle, zde mezi skalami je strž vymletá 
vodou, možno od balvanu k balvanu se spouštět, vidíte? Ale prin- 
cezno! princezno! Pro Krista Pána, kam jdete?" 

„Dolů!" řekla rozmazlená princezna. 

„Kam dolů? princezno! zabijete se! co zamýšlíte?" 

Nenaučila se poslouchat, ještě hlouběji se spouštěla od skály 
ke skále, hezounké střevíčky její sklouzaly po sypkém drobícím se 
štěrku. 

„Ach! ach! zadržte, princezno!" Učený muž opatrně spouštěl 
se za princeznou. Křečovitě chytal se drsných balvanů, až ruce do 
krvavá si rozedřel, po břiše se plazil, po zádech sjížděl. 

„Princezno! princezno!" 

Byla stále před ním. Jako obláček modravé mlhy sklouzala po 
srázech, křídla vyplašených vran, okolo kroužících, dotýkala se její 
halenky. Mezi kamením zamihla se šedá ještěrka světélkujíc očima. 

„Zde není květů, princezno!" křičel professor. Nu ovšem — 
jenom kamení černé, osmahlé, bez travičky, bez života, bez radosti. 

„Není vám hrozno, princezno?" 

„Ach ne!" zasmála se rozmazlená princezna. „Vím, že nemůže 
býti všady na světě lak pěkně jako v našem paláci, že jsou také 
krajiny a místa, kde není květů ani radosti." 

„Jste moudrá, princezno!" pochválil professor, „je mi velkou ctí, 
že jsem byl vaším učitelem." 

„Ale proč je tak? proč tu není květů ani radosti?" zeptala se 
Jitka zamyšlena. 

„Proč? — Jenom trochu se rozhlédněte, princezno, hned příčinu 
vytušíte. Patrně není tu dosti vláhy, a půda zdá se být silně prostoupena 
železem, na hranách skal vyráží červená rez. Proto tu není květů." 

„Vaše věda, bohudík, na všechno dovede odpovědět, všechno 
vysvětlit." Princezna zavrtěla hlavičkou. „Ale řekněte, proč právě 
tady není dost vláhy, proč tady je půda otrávená rzí a železem ?" 

„Proč? — hm! musili bychom zkoumat, jaký sklon mají skalní 
vrstvy, jejich složení — — ** 

„Eh!" netrpělivě mávla ručkou. „To nic není! Chtěla bych vědět, 
proč je to všechno tak a ne jinak na světě. Proč je tam nahoře 
jasno a veselo a tady v roklině pusto a strašno. — Nač ty skály? 
nač konečně ta zemská bublinka kolotající bez účelu nekonečnem? 
nač my? Nač jsou lidé, professore?" 

Professor žasl. „Dítě zlaté, jakými otázkami se obíráte? Počkejte 
přece, až věda vyřkne svoje poslední slovo — " 

„Dlouho to trvá!" odpověděla pohrdavě. „A vaše věda odpo- 
vídá jen na půl slova. Ptám-li se, proč vidíme duhu, řekne se mi: 
poněvadž paprsky sluneční lomí se v krůpějích dešťových. A věda 



Digitized by 



Google 



Netvor. 15 



je tím vysvětlením spokojena. Jak směšné! Proč se však tvoří tyto 
barvy pro lidské oči? Nač je celá ta hra, professore?" 

Byli na dně hluboké strže. 

„A nač je Netvor?" vzpomněla si najednou. „Aby tam pro ty 
nahoře vyhraboval zlatý písek?" 

Professor zatím neodpověděl, sřítil se právě po příkrém svahu 
s drobivým štěrkem, který mu ujel pod nohou. 

„Ach, ach I co jste pravila, princezno?" ozval se konečně rov- 
naje záda. „Divím se, jaké to myšlenky nosíte v hlavě. Netvor je tu, exi- 
stuje, o tom nedá se pochybovat — aspoň jsem dosud nikde ne- 
četl, že by se nějaká pochybnost o jeho existenci objevila. Ale ještě 
Je mnoho nejasného, pokud se týče jeho života, bližšího určení atd. 
Chci stanovit na jisto některé podrobnosti — zde na místě, v jeho 
vlastním brlohu. Ale probůh, co vy, princezno, tady hledáte?" 

„Já? Co já tu hledám?" opětovala Jitka. „Chci vidět Netvora. 
Od mládí vidívala jsem jenom dvorní rady, rytíře, ministry a lo- 
kaje v livrejích. Všichni jsou tak uboze děláni podle předpisu I" Krásná 
princezna protáhla se rozmazleně jako kočička: „Chtěla bych vidět 
Netvora I Nikdy ještě neviděla jsem Netvora, jenom v nocích slýchá- 
vala jsem, jak pod zemí hrabe a zlostně při práci mumlá a zuby 
skřípe. Řekněte, professore, proč hrabe? Já vím, odpovíte: příroda 
dala mu lopatkovité tlapy a tvrdé drápy, aby hrabal v zemi. Pří- 
roda nebo Bůh, jak praví zase arciděkan. Velmi pohodlná odpověď! 
Ale — " čichala ve větru, „kterak to tu příšerně páchne! Jak je tu 
šeredně !" 

Bylo. Velmi šeredně. Půda rozrytá na všechny strany, hromady 
štěrku, železných strusek, uhelného mouru a hluboké brázdy v jílovité hlíně. 

„Pranic vábného tu neuvidíte, princezno, žádné krásy přírody, nic, 
co by vás mohlo těšit, ujišťuji vás ! Vraťte se, ještě je čas ! Hle, tam 
po protějším svahu vine se dosti pohodlný chodník, kudy sestupují 
vévodovi výběrčí pro zlato do rokle a se zlatem vylézají! Dejte se 
tudy! Nahoře v paláci budou mít už starost o vás." 

„Nel Chci vidět Netvora!" hlavičkou pohodila rozmazlená prin- 
cezna. „Nejsem už přece malé dítě, smím vidět Netvora! Nebo my- 
slíte, že je něco na světě, co by princezna nesměla, když chce?" 

„Nemyslím!" v rozpacích uklonil se professor. „Ale nebezpečno 
je tu a ohavno. Páchne tu kyselým potem, a jílovitá půda je prosy- 
cena mrvou — odpusťte, princezno! Zdá se, že obludný Netvor li- 
buje si právě v této mrvě— odpusťte! A jest jedním úkolem vědy, 
aby zjistila, jak dalece nutná je mrva — odpusťte! — při dobývání 
zlatého písku." 

Princezně bylo jaksi nevolno, ale přemáhala se. Mezi násypy, 
podobnými velikým krtčím hromádkám, černaly se hluboké nory. Ně- 
které zapadaly příkře kamsi hluboko pod zem, jiné klikatily se na po- 
vrchu prorážejíce hlinité a jílovité vrstvy. 

„Podivno, cokoliv Netvor ze země vyhrabe, každá hruda mění 
se ve zlatý písek, jehož nám nahoře k životu třeba," poznamenal 
moudrý professor. „Příroda je velkolepá. Zdaž pochopujete, princezno, 



Digitized by 



Google 



16 K. Leger: 



moc civilisace? Hleďte, beztvarý zlatý písek, jejž Netvor vyvrhuje ze 
svých «or jako zbytečnou překážku, poněvadž mu k ničemu není 
(neboř, jak se zdá, živí se něčím jiným, jílem a zemskou prstí), onen 
tvrdý a neplodný písek zpracuje se v našich mincovnách v lesklé 
dukáty., které udržují státní moc, podporují rozkvět průmyslu, přesy- 
pávají se obchodníkům z ruky do ruky, vychovávají intelligenci, živí 
umělce a básníky. Pozorujte, jak v přírodě všechno je krásně uspo- 
řádáno! V půdě, která mu nepatří, poněvadž všechno dokola až do 
středu země náleží vévodovi, hrabe Netvor. Považte, kdyby Netvora 
nebylo, kdo by se v zemi hrabal? Myslíte, že naši premovaní loka- 
jové šli by se špinit hlínou a blátem za jakýkoliv plat? Ba ne, cítí 
se už příliš povznesenými svojí intelligenci. A přece všechno, čeho k ži- 
votu potřebujeme, ze země musí se vyrvat. Jenom onen hrubý Netvor, 
síla neuvědomělá, nachází dosud divné potěšení spouštět se do hlubin 
zemských, rozrývat hlinité lány, rozvrtávat skály, žíti v puchu hni- 
jící mrvy. Zatemnělí klerikálové říkají: to Bůh tak určil! Ale my osví- 
cení muži vědy pravíme: příroda výběrem sil v boji o život přizpů- 
sobila Netvora k nevděčné práci. Podnebí, půda spolupůsobily, aby 
zatvrdly jeho tlapy, aby se přiostřily spáry a zbytečné pod zemí oči 
zakryly se blanou." 

„Ano," přikývla princezna unaveně a zívla. Zaleskly se bílé její 
zoubky. „Věda — ach, ach, — všechno dokáže!" 

„Vím, princezno moje, že jste osvícena, proto mluvím přímo." 

V tom okamžiku zachvěla se půda, několik balvanů spadlo s du- 
nivým třeskem s úbočí rozpukané skály. Z hluboká sluje ozvaly se 
těžké oddechy, skřípot drápů po kamení, praskot žulové klenby. 

„Netvor se hýbel" zděšen zašeptal professor. „Princezno, zapří- 
sahám vás, odejděte, dokud je čas!" 

„A co vy učiníte, professore?" 

„Schovám se tamto za balvany a budu pozorovat, co Netvor 
počne. O mne se nebojte. Pro vědu i života se odvážím. Aspoň 
v Akademi potom snad uznají — " 

„Zůstanu s vámi!" klidně prohlásila princezna. „Chci vidět Ne- 
tvora!" A dupla nožkou. 

„Princezno!" 

Šedivá obludná hmota vyvalila se z nejbližší sluje, supěla a prskala 
ježíc hřbet. Sotva učenec s princeznou uskočili za balvan. Professor, 
ačkoliv se chvěl po celém těle, necítil strachu. Uvědomil si, že je 
ve službách Vědy. Nikomu z lidí nepoštěstilo se ještě lak z blízka 
pozorovat hrozného Netvora. Zatajil dech, oči otevřel dokořán, nevě- 
domky tiskl křečovitě ruku princezně a jen šeptal: „Hrozný, hrozný!" 

Princezna nebyla příliš vzrušena. Levý střevíček se jí vyzouval 
, oviklán nezvyklou chůzí mezi kamením. Snažila se jej potichounku 
zase obout. 

Vysoko nad roklí hořelo sluníčko, stín rozeklaných skal ležel 
na vyprahlém dně ostře ohraničen. V rozžhaveném štěrku svítily drobné 
šupinky slídy jako bílé jiskry. Netvor ležel rozvalen, líně se prota- 
hoval, na hřbet se obrátil, o skály zablácenou srst oškraboval, drs- 



Digitized by 



Google 



Netvor. 17 



nými drápy hlavu očistil a protřel si oči, které byly uzounké jako 
štěrbiny a zavíraly se podrážděné denním světlem. 

„Ocimá, oči!" jásal professor šeptem. „Vidíte, princezno, opravdu 
oči? Není slepý, jak se myslilo. Bude časem i vzdělání nějakého 
schopen." 

„Jak pitvorně očima mžourá!** poznamenala princezna. „A zdá 
se mi, že by to bylo docela způsobné zvířátko, kdyby té hlíny a prachu 
a bláta na něm nebylo. Což se fento Netvor nekoupá?" 

„Asi nerad, neboť sotva smyje jednu vrstvu zemské prsti, nalepí 
se naň už nová." 

Zatím Netvor se uklidnil. Stočil se v klubko, lopatkovité nohy 
složil pod hlavu a spokojeně oddychoval. Srst jeho poněkud očištěna 
zaleskla se jako aksamit, kde z ní vrstva hlíny opadala. Zdálo se, že 
Netvor dřímá, ale očima mžoural a chvílemi zachroptěl odháněje do- 
těravé komáry, kteří slétli se, aby ssáli jeho krev. 

„Hlodavec!" šeptal professor. „Vidíte jeho zuby? Ale kam jdete, 
princezno?" 

Princezna neopatrně vystoupila z úkrytu. „Vždyť je docela hodný, 
ten Netvor!" pravila, suchým stéblem, které nalezla, lehtajíc obludu 
na čenichu. „Docela hodný, podívejte se!" Odvážně přistoupila blíže 
a bílými prsty zlehounka a bázlivě pohladila Netvora po srsti. 

Nehnul se Netvor, jenom dech jaksi zatajil. 

„Nic mi neudělá!" rozpustile popleskala jej po šíji. Zachroptěl, 
zdálo se, že radostí, a zamžikal očkama, dlouhými vousy otřásl. 

Professor se osmělil, vystoupil také z úkrytu, ale přece jenom 
bázlivě přikrčen blížil se o krok, o dva, pozoruje, co se bude dít. Chvil- 
kami zimnice jím zalomcovala a lýtka se pod ním otřásala. 

Obludná hmota ležela tu nehybně, jenom někdy jedno či druhé 
oko zasvítilo. 

Netvor nespal. Zježené vousy se pohybovaly, tlama pomalu se- 
šklebila se k jakémusi úsměvu, a dlouhé zuby se zaběíaly. Na bocích 
s nervosním otřesem aksamitová srst se zježila. 

„Zdá se opravdu, že je to krotké zvířátko !" hučel professor a stával 
se odvážlivým. Kostnatým ukazováčkem dotýkal se Netvora. 

„Hezoučké zvířátko, hodné jako psík, nic neudělá!" smála se 
princezna. „Proč se tolik bojíte? Podívejte se, nic neudělá!" Opřela 
se rukou o bok nestvůry. „Čeho se to bál můj papá vévoda a všichni 
tam nahoře, když zaslechli v noci bručení a hukot v podzemí? Vždyť 
pranic neudělá! Hrabat se v zemi, toť jeho radost, přejte mu toho! 
Ale jinak, vždyť je to dobrotisko! Jenom kdyby nebyl tak umazán 
hlínou, tak uprášen!" 

Batistovým šátečkem počala oprašovat srst Netvoru. Professor 
zatím měřil délku jeho hlavy, ohmatával lebku, cosi hbitě zazname- 
nával do notesu. 

„Hodný, hodný !" pochvaloval si. „Jenom z daleka zdá se hrozným 
ve své hrubé nemotornosti, když vztekle bručí a skřípe zuby." 

Netvor docela zamhouřil oči, zuby jaksi přívětivě vyšklebil. 

„Dobráčku ! Dobráčku !" popleskávala jej princezna po šíji a v roz- 

2 



Digitized by 



Google 



18 K. Leger: 



pustilosti vyhoupla se mu na nestvůrný hřbet. Poloiežíc opřela hlavu 
o ruce a rozmarně houpala skřfženýma iiožkama. Jak pěkně se tu 
leží! jak hodný je Netvoři jak měkkounká jeho srst!** 

„Mně samotnému se zdá, že byl by schopen jakési kultury," 
povídal rozradostněný professor, „takhle nahoru jej vzít, doufám, že 
by se dal zušlechtit. U nás, bohužel,' ještě málo se dělá pro zlido- 
vění Uměn, ale na hrubou mysl takového Netvora blahodějně by pů- 
sobila návštěva našich uměleckých ústavů, obrazáren — " 

„ — divadel a šantánů!" smála se princezna. „Pozoruji, že má 
smysl jakýsi pro poesii. Podívejte se, jak způsobně nese mne ! Nebyl 
by to hezký obrázek? Pod ním nápis: „Krása, krotitelka surové hmoty." 
Mnohý rytíř Netvoru by záviděl. Hledte, pokukuje po mně zamilovaně. 
Netvor! a olizuje se. Jistě pochopuje, že Krása —" 

V tom Netvor se otřásl, princezna uleknuta oběma rukama se 
zachytila srsti, trochu zbledla a hledala, jak by smekla se bezpečně 
s obludy opět na zem. 

„Hleďte zuby! stoličky má pouze tři I a jak příšerně se spodní čelist 
pohybuje!" volal professor, který nepozoroval jejího leknutí nadšen 
svým pozorováním. „Princezno — " ohlédl se a sepjal ruce. „Pro 
Krista pána!" 

Princezna nespočívala více na obludném hřbetě. Netvor se pře- 
valil na znak bruče a chrochtaje a šerednými drápy uchopiv prin- 
ceznu zahrával s ní jako s loutkou. Velmi se polekala, ale jen chvilku. 
Když zůstala bez pohromy a Netvor s jakousi něžností na svých 
tlapách ji houpal, upokojila se drobátko. „Hezky se to houpá!" řekla 
s vynuceným úsměvem. 

Její lehounká sukýnka povívala po větru, klobouček spadl s hlavy 
a visel na dlouhé růžové pentli. Podívala-li se dolů, viděla rozškle- 
benou tlamu s bílými širokými zuby, ale hrůzy valně nepocítila, neboř 
dvě mžouravé oči dívaly se k ní s výrazem směšně tupým. 

Houpy, houp! Kolébala se princezna nahoru i dolů. Trochu su- 
kýnky se jí pocuchaly, vlasy se rozpletly a klobouček se utrhl 
a sletěl. 

Měla pocit asi takový, jako když se houpávala maličká na hou- 
pačce. I pocit lehké závrati měla, ale raději zamhouřila oči, když 
Netvor vyhodil ji příliš vysoko a ona padala s vlajícími sukýnkami. 

Professor dole stál se zatajeným dechem ztrnulý, třesoucí se, 
ruce zdvíhal, jako by chtěl ubohou zachytit. A nabíraje dechu sténal : 

„Co to? co to? Vždyť je to princezna!" 

Netvor patrně nerozuměl. Líbila se mu hra, opatrně schovával 
drápy, aby princezně neublížil. A nabaživ se hry, nechal dívku le- 
hounko sklouznout na svoji hruď. Padajíc mimovolně rozpřáhla náruč 
a křečovitě se obludy zachytila. Chvilku ležela se zamhouřenýma 
očima oddychujíc. Srdíčko prudce jí bilo. Co bude teď? myslela si. 

„Viď, že mi neublížíš?" řekla Netvoru hladíc jej a po šíji po- 
pleskávajíc. 

„Seskočte! seskočte, princezno!" volal professor zdola. 

Okázalo se však, že sukýnka její uvázla za dráp na přední 



Digitized by 



Google 



Netvor. 19 

tlapě Netvorově. Škubala sukýnkou, aniž to pomohlo. „Dobře ještě," 
myslela si, „že mne žádný nevidí. Což professor — hml myslím, 

ie ani nepozoruje, jak " Snažila se třásně roztrhané sukýnky 

shrnout přes černé punčošky. 

„Ale holoubku I ** říkala obludě, která ležela klidně a s patrnou 
radostí oddychovala. „Pusť mne — už je dost toho. Pohrál jsi si. 
Nu, dobře, já se nezlobím, jen mne pusř. A všechno ti dám, co 
chceš. Můj papá, vévoda, postará se o tebe. Opravdu vévodsky se 
o tebe postará. Pro stáří pensi ti zaopatří, úrazovou pojišťovnu pro 
lebe zřídí, a což já vím I — slýchala jsem o tom cosi — ale do- 
jista něco se pro tebe udělá. Jenom už mne pusť!" Cítila, že jedna 
tlapa Netvorova se blíží jejímu tělu. „Pusř mne! nezapomenu na 
tebe — pusť. Netvore!" 

Vykřikla, neboť obluda převrátila se a princezna ocítila se jí 
pod tlapami. Jako myška ve drápech kocouřích teď ležela zapomí- 
najíc dýchat. A hlavu obluda položila na její něžné dívčí tělo, hlavu 
s krvavými chřípěmi, které se rozšiřovaly vdechujíce vůni parfumu. 
Bílé zuby byly tak blízko! Princezna oběma rukama odstrkovala 
hroznou hlavu, vytřeštěnýma očima hledala pomoc dokola — nikde 
nic! Jen professor, který zkameněl hrůzou. A jediný ten člověk viděl, 
co se stalo. 

Netvor strašnými zuby rozerval živůtek princeznin, vztekle roz- 
trhal na kousky celý její šat. Bílým tělem svítíc ležela teď bezduchá 
pod jeho tlapami, jen šňůrka drahých perel s křížkem ze safírů sví- 
tila jí na hrdle padajíc mezi mladá ňadra. 

„Netvore!" šeptala princezna vyděšená. „Co chceš? co chceš?" 
A v úzkostech usmívala se bezděky svůdně slibujícím úsměvem, 
jemuž nikdo neodolal, — Ale co s Netvorem? Oči jeho nevidí za 
slunečného světla. Co jemu krása, třeba leží tak blízko? Nevidí ji. 
Nechápe. Pravdu má professor, dávno se mělo něco pro Netvora 
učinit. Aspoň universitní extense — probudit v něm cit pro umění. 
A pro krásu. Bože, takový Netvor! Strašlivé zuby se blížily k je- 
jímu hrdlu. 

„Professore!" vykřikla, „měl jste pravdu! Je třeba něco učinit 
pro Netvora. Vychovat jej, aby — " 

Princezna nedořekla, neměla síly — strašlivé zuby rozervaly jí 
bílé hrdlo, zardousily ji. A s hroznou blažeností Netvor pochutnával 
si na rozkošném těle ubohé princezny. Pomalu, s labužnickým po- 
těšením rozsápal ji mladá ňadra, rozpučela jako dva lekníny, zvířecí 
jeho vášni propadlo celé tělo, chrastily mu kůstky v zubech, ramena 
i boky olízal ohyzdným jazykem, nežli je rozdrtil, opíjeje se teplou 
krví a blaženě mruče již nasycen, když došel k útlým nožkám, které 
okouzlovaly. Nic neviděl. Co jemu krása toho mladého dívčího těla? 
Jediný smysl byl u něho vyvinut: chuť. Chuť shltat a sežrat všechno 
— neboť jenom to, co Netvor shltne a stráví, skutečně mu patří. 
Msta zanedbaného vychování, které zavinily celé věky — 

Shltal rozkošné tělo divně vonící mládím. S periami a s ple- 
tenci nádherných vlasů, s vyšívanými podvazky a s hedvábnými pun- 



Digitized by 



Google 



20 K. Leger: 



čoškami. jen s levé nožky princezně vyzul se rozvázaný střevíček 
a ležel na kameni — 

Professor zalomil rukama, hrůzou třeště s jekem šplhal se po 
strmé skále, klopýtal, padal, znovu se drápal vzhůru zachycuje se 
nehty drsných balvanů. 

A když přiběhl do zámku, do vévodského paláce, klesl bezduch 
na schodech sobě nepodoben, otrhán, zalit potem i krvi. 

„Princezna!** bylo jediné, co vydechl ve smrtelných mdlobách. 

Domyslili se, vyčetli všechno .z očí jeho hrůzou vytřeštěných. 
A zmateným, překotným spěchem, co v zámku žilo, vrhlo se k po- 
kraji černé* rokle. 

Tam dole na dně oddychoval Netvor spokojeně rozložen na 
rozžhaveném štěrku. Oddychoval v blaženém pocitu úplné sytosti 
mhouře oči. 

Zkrvácené třásně z princezniných lehounkých šátečků ležely po 
kamení. Množství nahoře nad roklí vykřiklo: „Hrůza! hrůza! hrůza!** 

Nad samým srázem s bílými vlasy po větru vlajícími starý kněz 
dolů, ke dnu rokle žehnal stříbrným křížem, a krůpěje svěcené vody 
padaly do vyprahlých skal. 

Celá armáda vévodova vytáhla s puškami ostře nabitými, děla 
rozestavena, namířena na hlavu zemské obludy. Jenom znamení dát — 

Pravda, našlo se několik pokrokovějších lidí, kteří dokazovali, 
že Netvor není vinen, jako není vinen nikdy ten, kdo hřeší, ale jeho 
okolí, poměry, nerozumné zákony hloupé society. Jenže na hlasy 
jejich komandující jenerál nedbal. 

Již ruku zvedal k povelu, do celých prsou nabral dech, aby 
rozkřikl se: „Palte!** 

V tom přišel starý vévoda, spíše dovlékli jej dvořané k po- 
kraji rokle, omdléval bolestí a slzy proudem kanuly mu z očí. Do- 
vedli jej na samý kraj. Viděl dole Netvora, který úžasným způsobem 
zbavil ho jediné radosti starých let. 

Dvořané a všichni, kdo zřeli vévodu skloněného nad roklí, za- 
plakali s ním, a pomstychtivost se ozvala: „Zabijte Netvora! Roz- 
střílet jej!** zaječelo množství. 

Děla namířená čekala netrpělivě. 

Ale vévoda starý potřásl hlavou, pokynul. Adjutantovi pošeptal : 
„Ne, af se nestřílí! Ne! Kdo by nám hrabal potom zlatý písek, kdy- 
bychom Netvora odpravili? Ne — af se nestřílí!** 

A zakryv rukama oči, padl vzlykaje na kolena nad černou roklí, 
kde odpočíval blaženě ohavný Netvor, a kde mezi štěrkem ležel prin- 
ceznin střevíček, ještě zahřátý teplem roztomilé dívčí nožky. 



Digitized by 



Google 










S/aiía Pavlova: 



Z denniku učitelky. 



v žalove. Středa, 15. listopadu. 

Jsem učitelkou! 
Mám svoji ti^'du se čtyřiceti dětskými hlavičkami. Učím teprve 
několik dní, a již mi přirostly k srdci. Moje třída je prý nejlepší, 
a opravdu, mám v ní děti velice nadané a čiperné. Ovšem i zde 
koukol mezi pšenicí. Zvláštním děvčetem je Šigutová. Vyvolám-li ji, 
poplašeně se ohlíží; jen málokdy uposlechne a vstane. Tento pólo 
pomatenosti se rovnající stav je prý následkem velikého leknutí. Po- 
chopí-li, oč jde, odpoví správně, a ani její úkoly nejsou nejhorší. 
Jsem k ní méně přísná a myslím, že laskavostí zde více svedu. Ale 
zdá se mi, že příliš využívá mé dobroty, a že ji přece budu muset 
pevněji semknouti. 

Reclíková! Co se mne to dítě nazlobí, a přece je mám ráda. 
Nepamatuji, že by byla Reclíková jednou přišla v čas do školy. 
Domluvím či potrestám ji, a výsledek mého kázání? Odpoledne opozdí 
se více než ráno. Dám úkoly, a jistě Reclíková je to, jež s ním 
něco vyvede. Buď zkouší malbu prsty, nebo užije sešitu jako ubrousku 
při obědě. Při tom však je dítě dobrosrdečné, jemuž by hříchem 
bylo ublížiti. Cosi teplého cítím v nitru, kdykoliv její hnědé oči ze 
snědého obličeje se na mne zahledí. — Sestry Podgurské jsou nej- 
větší darebnice pod sluncem. Věru již nevím, co s nimi. Ale je mi 
jich líto. Děti bez matky a otec chuďas. Jaká tedy může býti výchova ? 

Sobota, 25. listopadu. 

Chumelí se, chumelí. S chutí brouzdala jsem se prve čerstvým 
sněhem. Bylo bílo, běloučko. A teprve dnes jsem si všimla, jak hezký 
je Žalov. Do slušného místa jsem se dostala, bez nejmenší protekce. 
Okolí je malebné, a tak třeba že nemám Prahy, bude se mi zde 
v horách aspoň volně dýchat. Vždyť jsem sama dítětem hor. 

První místo mého působení ! Ani mne ta slova nějak zvlášť nedo- 
jímají ; brzy jsem se vžila, vpravila do poměrů. Děti mám ráda, práce 
je dosti — a co více? 



Digitized by 



Google 



22 Stasa Pavlova: 



Úterý, 28. listopadu. 

Ptala jsem se dnes dětí, neumf-li některé básničku „z pilnosti*', 
Hopešová se hlásí. Pověz nám tedy, jakou umíš. Hopešová Oldiiška^ 
roztomilé drobné děvčátko, čiperné až na počty, uklonila se a začala 
tenounkým sopránem: „Hanačka je hezké děvče ..." — dívám se 
jako vyjevena — „žádnej ji milovat nechce, sukýnky má krátký...** 
„Už utíkej na místo," volám. „Vícekrát nesmí mi žádná s něčím 
podobným přijít." Následovalo kázání, při němž Oldřiška se rděla 
a já chtíc nechtíc v duchu smála. 

Jiný obrázek. Vykládala jsem o polním hospodářství a ukazovala 
dětem obraz, na němž vymalována byla kráva, bílá, ležící na pastvě. 
„Které je to zvíře, Měrkovská Anno/" „To je husa!" Salva smíchu. 
Nemohla jsem se zdržeti a smála jsem se tak upřímně, jako děti. 
Odpoledne pak bylo celé rozesmané. 

Středa, 13. prosince. 

Je mi hrozně a bude mí hrozně! Mám v sobě sopku, a ne- 
vychrlí-li své lávy, pak buď zavleku se v kal, anebo zhynu. Cítím to určitě. 

Nemohu za zžíravou touhu po lásce, jež celou mne ovládá. 
Pravé mé jádro je skryto skořápkou lhostejnosti před světem. Jen 
vybouřit, vybouřit! volá moje duše. Co s přebytkem sil? Někdy 
mívám chvíle, kdy v duši rodí se myšlenka veliká -— chci ji za- 
chytit -- leč uniká mi — — — Nedovedu se vyjádřiti, nerozumím 
divným procesům duše. 

Dosud málo jsem žila; stále spoutávám své vášně — kdy ko- 
nečně povolím jim uzdu? Kolik utrpení, odříkání je v prostém mém 
životě ! 

Cítím velmi dobře s Řetovským ze Svobodovy „Řeky". On 
pouze jednou miloval, Bohušku. Dřívější jeho lásky byly jen omá- 
mením smyslů, za které nemohl, tím, co každý člověk cítí při styku 
s druhým pohlavím. Smysly jsou opojeny, nervy napjaty, ale srdce 
o tom neví. 

Ach, ta touha nesmírná prožíti něco, co celou by mne uchvá- 
tilo, oddati se děj se cokoliv, ta mne usmrtí. Žiju život přebohatý 
vnitřními boji, jimiž se stále vysiluji a drásám. Při povahách mého 
druhu nemůže býti jinak. Hledám předmět své lásky. Vím, že bych 
mohla milovati pouze toho, kdo by uspokojil rozum i city — ideál 
muže. 

Vášeň, touha pohlavní může býti ukojena hezkou mužskou 
loutkou, ale srdce bude prahnout a duše umírat. Jsem stále upřím- 
nější a děsnější. Kdyby někdo dostal můj denník do rukou, zhrozil 
by se myšlenek dvacetileté dívky. 

Jsem před branou, za níž je skryto mystérium lásky. A jeho ta- 
jemství mne láká a za sebou táhne. 

Nejsem špatná, vím dobře, že povahy vroucí, hluboké, prošlé 
školou utrpení by mne neodsoudily, ale že by se křižovaly nade 
mnou paničky a slečinky, jichž rozhled nesahá dále, než za obzor 
šatů a klepů. Neprohlubují své duše, plovou na povrchu, a slepičí 
jejich srdce nezná bolesti, jež mnou zmítá. 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 23 



Sobé samé pochlebovat nebudu, a je-li život již řetězem lží 
a přetvářky, aspoň v denníku budu upřímná. 

Vím jasně, že kdyby má duše zrodila nějaké dílo, jež bych svojí 
krví posvětila, pak že by kleslo napjetí, jež jako tlak páry v kotli ne- 
ustále stoupá. Miluji umění, proč mi je osud nedal v úděl? 

Jsem silná povahou, ale dosud neustálena, nehotová. Neobrodila 
jsem se, nespojila se s duší jinou, jež by mne očistila, a pod jejímž 
vlivem bych sestatečněla. Jsem chladná, energická vůči světu i před 
sebou, ale podléhám předsudkům. 

Ovšem, dosud nešlo o věci velké, a v případě lásky, lásky ta- 
kové, jak já jí rozumím, doufám, že dovedla bych se úplně oddat 
a splynout s milovanou bytostí. Což nesejdu se na cestě životem 
s nikým, kdo by mi rozuměl? 

Žiju dvojí žiyot. Jeden před lidmi, druhý ve svém nitru. Je mezi 
nimi hrozný rozdíl. Maska je již tak dovedně přilepena, že jí sama 
takřka ani nepozoruji a že jsem s ni skoro srostla. Strhnu ji jen 
tehdy, budu-li slaviti svátek v duši. 

Hle, již je mi lépe! Vybouřila jsem se, vyvrhla vše, co mne 
tísnilo, a jsem zase dobrá, hloupoučká. Miluji vědu, umění, Boha. 
Ochabuji, přemýšlím o slovech, jež nezenou se již lavinou, ale plynou 
klidným tokem řeky, když zmizela překážka vodám bránící a vze- 
dmuté vlny vrátily se do původního koryta. Již nechce se mi vybuch- 
nouti, pro dnešek a snad i pro zítřek je pokoj, ale co potom? 

Pátek, 15. prosince. 

Dnes mne něco dojalo. Nevím již, jakou zvláštní náhodou se 
stalo, že Reclíková nebyla po škole, za to jsem si tam musila ne- 
chati její sousedku Jamrošovou. „Proč jsi ještě tady, Reclíková?" 
ptám se udiveně vidouc, že zůstala v lavici. „Prosím, já čekám na 
Jamrošovu." Bylo již tma, ale dobré dítě nechtělo odejíti bez své 
družky. Nechala se zavřít dobrovolně. Pustila jsem obě. Na chodbě 
se mi ukláněla druhá Reclíková, ze třetí třídy. Čekala na sestru 
a na Jamrošovou. Zvláštní cit, skoro jako lítost, sevřel mi hrdlo. 
Ty děti chudičké, ubohé svojí vzájemnou láskou vemluvily se mi 
do srdce. 

Právě jsem si vzpomněla, že mám ve třídě nějakou Novákovou, 
dceru vdovy po havíři, jež je více doma než ve škole. Musím ji 
vyhledati. Snad bych jim mohla v něčem pomoci, anebo je aspoň 
přítomností svojí potěším. 

Byl u mne ve třídě pan ředitel; přišel s dotazem o slevách 
školného. „Je tu Kuřecová?" Malé, drobounké, bledé dítě z první 
lavice ode zdi se vybatolilo ke stolku. Dívala jsem se na ni a v duši 
mi jihlo. Vždy mi tato žačka připadá jako kuřátko, jehož jménu se i její 
jméno podobá. Malá, široká, v červených šatech, s neobyčejně 
rozumným výrazem v hnědých, přítulných očích. Odpovídala na 
otázky pana ředitele hlasitě, jadrně a určitě, jakoby chtěla napravití, 
že matka nemohla k němu přijití. V očích toho dítěte skryta je vý- 
čitka všem, již by mu mohli pomoci a nepomáhají. — Přála bych 
si bohatství, abych mohla uskutečnití dávné své sny. 



Digitized by 



Google 



24 Stasa Pavlova: 



Měrkovská Anna je tvor nešťastný. Je skoro blbá. Co asi u Měr- 
kovských zavinilo tu nevyvinutost rozumu? Starší sestra je rovněž 
slabomyslná, a jen nejmladší Štěpána je trochu bystřejší. 

Je tu vinna chudoba, nebo pokleslý život morální ? Otec je havíř, 
matka leží nemocna — a šest dětí! Jak to u nich asi vypadá? 



Nevím proč, ale zdá se mi, že se ve třídě vždy uklidňuji, tam 
že je koutek, kde je mi nejlíp. Tam nesmí zavítati moje palčivá 
bolest, tam nejsem ženou, dívkou, ale jen učitelkou. 

Učívám často ve třetí třídě. Děti v ní jsou zanedbané a vyu- 
čování zastaralé. Samé učení z paměti, i článkiim velmi dlouhým. 
Paní Faltová, učitelka třetí třídy, je nešťastna, její život je otráven, 
zničen, a následky íoho viděti i ve třídě. Ale jsem tam dosti ráda. 

Pondělí, 18. prosince. 

Měla jsem smůlu ! Divím se své neobyčejné trpělivosti. Šigutová, 
Podgurské a Měrkovské přišly mi do školy ráno v devět hodin. 
Za trest zavřela jsem je až do jedenácti po škole. Ale Šigutová se 
mi vzepřela, a když jsem jí poručila, aby zůstala, vyrazila zlostně: 
„Ne a ne! Uteču!" To bylo něco pro děti; smály se a sborem 
zlomyslně žalovaly, co všecko Šigutová říkává. A děti jsou prý an- 
dělé! Poslala jsem tedy Šigutovu domů s podotknutím, že zašlu 
rodičům oznámení. „A já ho roztrhám!" vyhrkla vztekle. 

Včera jsem ji vyvolala ze zpěvu, ale vůbec mi neporozuměla. 
V takovém případě nepomůže laskavost ani hrozby, a nikdo na 
světě ji nepřiměje, aby vstala. Nešťastné, nebo svéhlavé dítě? Stojí 
za pozorování. 

Podivila jsem se včera, jaké zpěvačky mám ve třídě; i Reclí- 
ková, Podgurské a Jamrošová odnesly si velmi dobré. Budou jich 
míti velmi málo. 

Úterý, 30. ledna. 

Zase mne uchvátil bol a zůstavil trpkou resignaci. Nač všechno? 
K čemu žiji? Proč otravuji si život, proč jsem úponkovitou rostlinou? 
Proč stále připínám svoji vznětlivou duši k někomu a proč volím 
vždy tak nešťastně? Samé „proč", a kdybych měla se na vše ptáti, 
dlouho, dlouho nevyčerpala bych svých „proč". 

Proč hledím na život tak tragicky? Odkud vzal se mně v duši 
nevysvětlitelný, stále zakotvený smutek, jenž se ozývá i v nejbuj- 
nějším veselí? Proč nenalézám nikde hojivého léku pro divnou 
svoji bolest? Chtěla bych se vykřičeti ze svého hoře, horšího tím, 
že je nepochopeno a skryto. Proč cítím vždy blízkost kohosi, jenž 
mně jest anebo by mohl býti drahým? Jaká divná vlákna spojují 
naše srdce? 

Milé děvče, srdce tvé zavírá se zase jako květ a obtáčí se tuhou, 
tvrdou blanou. Skrylo svou bolest — tím hůře pro ně. 

Není vždy nálady k sdílnosti, jako není možno vždycky býti bás- 
níkem. Básník je otrokem citů a nálad. 

Sobota, 10. února. 

Nevím sama, proč dnes tak chutě sedám ku psaní. Před chvílí 



Digitized by 



Google 



denníku učitelky. 25 



přišla jsem z pěkné zábavy. Vozily jsme se se si. Králíčkovou na sáňkách. 
Bylo krásně. Mezi shluky mračen vyhlížel měsíc, stříbřil posněžený 
hřbitov, pole i louku, na níž jsme jezdily. Na tmavém nebi rýsovaly 
se obrysy vrchů i krásných černých lesů. Cítila jsem vzácnou chvílí, 
jakých mám málo v životě ; nebylo trudu a smutku, plně byla jsem 
si vědoma: Chci žíti! 

Celý dnešní den byl nějak prozářen blahem. Ve škole jsem byla 
spokojena; konečně sklízím, co jsem zasela! 

Myšlenky honí se mi hlavou v divé směsici, a péro není s to 
je zachytit. Píši přeházené, neurovnaně, jak se v duši rodí. 

Zdá se mi, že dnešní jasný den i zakončím v nějaké zbožné 
extasi. Povznáší mne tam ona zvláštní síla, již někdy cítívám a která 
jindy mizí. Dnes opět vím, že je něco, k čemu spěji — Cítím zase 
výkřiky celé své bytosti, jež někdy hruď mi zdvíhají. Připadá mi, 
jakoby prostíral se nade mnou velkolepý obraz Michela Angela 
„Bůh Otec při stvoření světla". Ale tuším jej nesmírně zvětšený; 
stlačuje mne a zastírá mi obzor i samo slunce. Pamatuji se, že jednou 
v kostele při takovém citu ležela jsem obličejem na zemi, a že 
okolostojící jen stěží mne zvedli. Čím to je, že tento obraz působí 
na mne tak divnou, tajemnou mocí? Síla v něm skrytá mne přita- 
huje. Miluji sílu, velikost — Tuším ji v zemi, na kterou se proto 
ráda vrhám a probírám se tak ze slabosti. 

Pátek, 15. února. 

Vždy se rozveselím, když zpíváme píseň „Bejvávalo". Vidím 
v tvářích dětských radost, jež přechází do mého srdce a vždy mne 
dobře naladí. Miluji děti, vláStě ty chudičké, a připadá mně, že 
jejich nevinnýma očima hledí Bůh a z dálky slyším zníti: „Chůd 
jsem byl, a neujali jste se mne " 

Zajímá mne Homolová. Zvláštní děvče! Nadané, pohodlné, sa- 
motářské — a hrdé ! Kárávám ji pro její pohodlnost. Dnes vybírala jsem 
žačky, které budou dostávati obědy. Ptám se Homolové, bude-li 
čipernější. Ani se mnoho nenamáhala s odpovědí, a když jsem jí 
řekla, že může choditi na polévku, přijala to chladně, jako něco, co 
se samo sebou rozumí. 

Nemocnou Libušku Palkovských omlouvala mi její matka. Byla 
asi krasavicí a ještě terf, ač děti má již velké, velice je hezká. Líbil . 
se mi její prostý, elegantní zjev, bez líčidla, jež hyzdilo hezký obličej 
pí. Smažlkové, když se mne ptala na Emilku. Nechápu, že se ženy 
líčí, aby byly hezčími; mně se zdá každá mnohem ošklivější. 

Tak jsem se dnes do psaní zabrala. Miluji svoje povolání, ale 
k smrti mne tísní sešněrování. Jak jinak učilo by se bez něho! 
Mívám vždy nepřekonatelnou touhu pohoditi hlavou a učiti i jednati 
volně podle svého. Ale naděje, že v budoucnosti bude jinak, mne 
vzpružuje. — Vracím se duchem v milou svoji třídu. Dětské hlavičky 
jedna za druhou se přede mnou vynořují. Hledím v jejich čistá očka, 
a radost, jež vše jiné zatlačuje do pozadí, vyplňuje mi duši. Lituji, 
že nemohla jsem je všechny dnes vzíti do divadla; i těch darebnic 
Podgurských je mi lito. Škoda, že musíme my učitelky býti tak 



Digitized by 



Google 



26 Stasa Pavlova: 

chladny, uzavřeny vůči dětem. Často bych nevýslovně ráda přitiskla 
některou tu hlavičku na svou hrurf — ale nesmím! 

Chtěla jsem již přestat, ale vzpomněla jsem si na Kuřecovu. 
Dnes po divadle viděla jsem, jak ji vedly dvě větší dívky domů. 
Ohlížela se po mně, a zdálo se mi. že hnědé, milé oči „kuřátka** 
jsou na mne upřeny, i když Kuřecová dávno zmizela v nočním šeru. 
A ještě něco „z mé třídy". Henčlová nepřišla do školy; bolí prý ji 
oči, omlouvala ji sestra. Tecf si vzpomínám, že měla posledně takové 
kalné oči se zelenavým přísvitem. 

Pátek, 9. března. 

Eh, hloupý život! Někdy je mi k smrti smutno a jindy s nej- 
živější účastí vyvádím hodně uličnické kousky. Teď se mi podařilo 
na několik dnů uspati samu sebe. Život mne více těší, poněvadž hodně 
pracuji. Práce je opravdu nejlepší, co nám život podává. Je-li v srdci 
pusto, přece se prací vše alespoň trošku snesitelnějším jeví, práce 
v takých chvílích působí čarodějně. 

Za lásku práce! 

Věru, nemusím se báti, že bych se nešťastně zamilovala. Nevím 
sama, jaký by musil býti muž, jenž by mne k sobě připoutal. Jsem 
sláma na povrchu chytající, ale v srdci dosud čistá, nedotčena. Bože, 
což .snad nemám citu? Vězí v tom kořen divné mé bolesti? Miluji 
jakousi vidinu — toť vše! 

Středa, 14. března. 

Dnes zase jsem hořká I Toužím ven, do přírody, ale kam mám 
jít? Všude plno bláta. Bláto v přírodě,, bláto v duši! 

Přejí si čísti knihy, jež nebyly by psány jako vzorný slohový 
úkol, a nikde není možno takových vypůjčiti. Samé Marlitky, Mál- 
kové atd. 

Co je dělat? Věru, pravdu má si. Palkovská, že denník je sbírka 
žalů a vzdechů a slz — o svém to nemohu říci, poněvadž se stydím 
sama před sebou prolévati ty vysmívané „ženské slzy". Kdy rozjasní 
se konečně duša moja? Mám si mysliti, že nikdy? 

Od první chvíle svého pobytu v Žalove chodím stále se si. Pal- 
kovskou; zvykla jsem si na ni, ach, tak ne — zamilovala jsem si 
ji, že se mi zdá, bez ní že bych ani žíti nemohla. Dnes slečna one- 
mocněla. Nikde neměla jsem stání, vše mne hnalo k ní. Přijala mne 
ledově. Ani mne nevybídla, abych si sedKo. Chtěla býti sama, nebo 
v tom byla jiná příčina? Sotva si asi budeme takovými přítelkyněmi, 
jak bych si přála! Ona je chladná, uzavřená, a já toužím po něze, 
po přítulnosti. Co se se mnou děje? 

Kde jsou mé hrdé, smělé, krásné plány do budoucna? Hloupý 
život! Jak jinak proudí krev v Praze! Toř jiný život, život práce, 
ušlechtilých požitků — ■ zde však pouhé hnití! Zda se tam někdy 
dostanu ? 

Sobota, 17. března. 

Dnes napíši si něco o té, jež v posledním čase stále mou mysl 
zaměstnává. Miluji ji pro její jemnou, krásu chápající duši, pro hloubka 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 2T 



povahy a vzdělání. Miluji ji jako žačka učitelku a jako učennice 
mistryni. 

SI. Palkovská, nebo (jak já ji budu v denníku nazývati) Máša 
moje, má spoustu knih ; čítává dlouho do noci, vypůjčuje a objednává 
stále nové a nové. A přece není život její životem knižním. 

„V tomto nechápu Goncourty," pravila mi jednou, ,jak mohou 
tvrditi, že obraz nadchne je více než krajina, kniha více nežli sku-^ 
tečný život. Život je nade vše a brát a pít jej nejkrásnějším darem 
země. I nejprostší člověk naučí mne více, než sebe cennější kniha." 

K dokonalosti má daleko — nenávidím ostatně přistřihované 
městské parky. Ona je silná, je jako horská krajina. Táhne mne za 
sebou magnetem své síly. Jejím vlivem vzrůstá můj cit pro krásu. 
Pošlapala mnoho dříve mně svatého, ale v náhradu dala mnohem 
více. Je veliká, a přece zase jak směšné malichernosti ji rozčilí ! 

Touží po kráse; ona, tak vynikající, měnila by prý vše, co ji 
tak povznáší, za hezká, růžová llčka, vábivé oči, zkrátka za krásu, 
jíž koří se hejskové. 

Nesnese šatů, s nimiž není spokojena, a utržený knoflíček dovede 
jí zkaziti náladu na několik hodin. Nejmenší maličkosti se jí dotýkají, 
kdežto při věcech skutečně vážných zůstává klidná a obdivuhodně 
statečná. 

Život její je ustavičnou přetvářkou. Myslívám si někdy, že ji 
už znám, když tu překvapí mne činem tak nečekaným, že bleskem 
kácí se pečlivě stavěná budova mých domněnek. 

V nitru mi cosi praví, že je nešťastna, velmi nešťastna, že duše 
její je otrávena zklamáním. Svěřila jsem se jí jednou se svými o ní 
myšlenkami, a odbyla mne výsměchem. 

Upravuje si stále svoje okolí, má vždy svůj útulný svět. Přijdu 
k ní, všechna okna zotvírána, slunce se směje v jejím jako v zlatě 
tonoucím pokoji. A zítra : Tma, záclony dole, všude zelenavý přísvit. 
„Chci vzbuditi v duši naději," odpověděla na moji otázku, odkud 
ta změna. 

Touží po penězích, po velikých obnosech, přece však nespoří,. 
ale rozhazuje peníze kamsi do větru. Menší částky peněz jsou u ní 
plevami. Co prý s málem I 

Máša je led, jenž dovede pálit, lučina, jež mění se v pí- 
sečnou poušť. 

Láká mne její hlas, ač není v něm lahody; ale co vše v něm 
slyším ! Vroucí vzdechy lásky, chechtot šílence i sténání nešťastníka. 

Miluje volnost, bezstarostnost a proto láskou svojí objímá drá- 
taře, cikány, herce, vůbec lidi, jež vedou volný kočovný život. Mi- 
luje prchavá oblaka, v dálku spějící vlaky, listí, jež vítr po polích 
honí, plynoucí vody i moderní, s vichrem o závod ujíždějící auto- 
mobily. 

Bože, jak slabé je vše, co jsem o ní napsala, proti tomu, čím 
ona je. 

Mášo moje, ne, nedovedu Vás objasnit, vím jen, že nikdy ne- 
setkám se s takovým bohatstvím citů, s takým vlněním lidského nitra. 



Digitized by 



Google 



28 Stasa Pavlova: 



Nedovedu Vás popsat, ale rozumím Vám a vím, že věčně budu na 
Vás vzpomínat, a že věčný bude můj smutek a touha po Vašich zá- 
řivých očích a po jediném dlouhém polibku. 

Neděle, 18. března. 

Zúčastnila jsem se dělnické manifestační schůze. Ohromná, mlčící 
massa mne k sobě táhla, a vlna radosti mnou prochvěla, když jsem 
si uvědomila, že jsem částí tohoto celku, z něhož dýše tolik síly. Na 
programu schůze bylo: Volná škola. Řečník, jinak mluvka, uchvátil 
lid výmluvnými slovy, tak že po přednášce strhla se bouře potlesku. 
Jednoho pana klerikála napadlo ozvati se — temné mručení davu 
bylo mu odpovědí. 

Řečníci disputovali, ale čím byla tato slova proti hněvu probou- 
zejícímu se v davu I Veliký medvěd projevoval svoji nelibost. Ostatně 
důvody pana zpátečníka byly ubohé a vyvolaly konečně smích. Od- 
nesla jsem si dojem veliké, hrubé, dosud neupotřebené síly, jež dříme 
v lidu dělnickém. 

Úterý, 20. března. 

Proč je člověk takovým aprílem? Jsem tecf divná, přepodivná! 
Něco mne mučí a bolí, kalíc i moje bezstarostné sny. Ale co, jen co? 

Včera ve schůzi odbyla jsem nějak pana Mráčka, který se na 
mne doopravdy hněvá. Ale to mne snad přece nemrzí? Či způsobil 
mi bolest rozchod se si. Palkovskou, jejž snad obě pociťujeme. Nevím, 
co ve mně bouří a jaké jsou moje. city k ní. Imponuje mi její ve- 
lebnost královny, a často mi bývá, jakobych se jí měla vrhnouti 
k nohám. 

Včera a dnes ji zase skoro nenávidím. A přece celou hodinu dívala 
jsem se do jejího okna, sledujíc stín její bytosti. 

Chtěla bych vrátit se do drahé Prahy. Drahé, opravdu drahé! 
Vídávám její obraz s nádhernou hrou barev v jasu slunečním, i když 
ji temné mraky zahalují přikrývkou. Je mi smutno, smutno k smrtil 
Jaký bude další život zde, když již teď tolik naříkám ! Proč dals mi. 
Bože, těkavost vlaštovky, když přikována jsem k jednomu místu! 

Obracím staré listy denníku a čtu. Nechápu, jak mohla jsem 
čekati velebný příchod Lásky. Což je to tak lehké, zamilovat se? 
Nenávidím všechnu povrchnost a malost! Toužím po síle, velikosti, 
již stále hledám. V Žalove, a snad mezi muži ? Hahaha ! 

Čtvrtek, 22. března. 

Nic plátno, musím si s tebou, milý denníku, popovídati. Kdo 
jiný by tak trpělivě poslouchal vyprávění o mé třídě? Dnes mne 
dojalo několik prostých, upřímných slov dětských. Přepracovávaly 
jsme úkol „Naše rodina". Když mně polovina dětí vyložila, jak to 
napíšou, hlásila se Kovaříková: „Prosím, slečno učitelko, já nemohu 
již napsati devět členů rodiny, poněvadž nám tatínek odešel." Udi- 
veně podívala jsem se na Helu. „A kam odešel?" „Pryč." „Nu, pryč. 
Ale snad se vrátí?" „Ne, prosím, slečno, on se už nevrátí." „Kam 
odešel?" ptala jsem se, když jsem si ji byla stranou odvedla. „Zů- 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 29 



Stane tady v městě?** „Ne, prosím, já nevím. On si šel teprve hledat 
byt.** „A kdy odešel?" „Dnes ráno." „Loučil se s vámi dětmi?" 
„Ne, prosím." „A což maminka, plakala?" „Ne, prosím." „Hádali 
se s maminkou?" „Ne, prosím. On řekl, že víc už nepřijde." „Kolik 
je vás dětí?" „Prosím, sedm." „Máte velký byt?" „Ano, prosím. 
Máme tři pokoje a kuchyň." „A čím je tatínek?" „Prosím, úředníkem." 
„Kde, nevíš?" „Prosím, nevím." Usedla jsem ke stolku zamyšlena. 
Zase jeden obrázek domácího štěstí. Co se asi odehrálo mezi těmi 
lidmi, než dospěli až k rozluce? Prohlížela jsem úkoly. V sešitě 
Kovaříkové bylo napsáno : U nás je osm členů rodiny : maminka a sedm 
dětí. Podívala jsem se na úkol před pěti dny psaný : U nás je devět 
členů rodiny : tatínek, maminka a sedm dětí. Zdálo se mi, jako bych 
slzy polykala. 

Málem bych zapomněla na svoji návštěvu u Novákové. V so- 
botu po škole jsem k ní zašla. Domek stojí o samotě v polích. 
V malé, vlhké kuchyňce, kterou matka Fandina právě bílila, na 
posteli, v níž byl pouze slamník, seděly tři děti. Asi roční cvalíček, 
Františka a klučina asi sedmiletý. V minutce přibatolili se ještě dva 
diblíci. Fanda byla bosá a hlavu měla ostříhanou. Březnový větřík 
citelně zavíval malou jizbičkou. Na plotně vařila se polévka, kousek 
masa s troškou bramborů a káva. Všude byla vzorná čistota. 

Dala jsem se do řeči s Novačkou, jež mluvila zvláštním náře- 
čím. Slovosled její připomínal ml rozhovory Rusů. „Keď je to bída," 
vyprávěla. „Dcíra robí u zedníků a syn na šachtě. Ten je nejstarší. 
Ale on mi nedá, on si chce sám koupiť na sebe." Na moji otázku, 
kolik je jim let, odpověděla, že dceři jde na patnáctý a synovi na 
dvacátý. „Já su půldruhého roku vdovou. Je to bída, slečinko. Já 
peru havířům na šachtě pytle, ale co se nadřu za osm zlatých I 
A to ještě si z toho kupuju mýdlo." „Co platíte nájemného?" „Mě- 
síčně sedm zlatých." Řekla jsem jí, aby vzala Fandě míru na 
botky, že dostane ze školy. „Ona potřebuje hlavně šatečky. Má 
jen ty na sobě. A tady ten a ten a ta mají také jen ty klocky, co 
mají na sobě. Do kostela jich nemohu poslati za celý čas; nemaji 
v čem jíti. V sobotu jim to vždycky přemáchnu, a tak se to zatím 
suší." Tlusté umazané děvčátko přiblížilo se ke mně a jezdíc prstí- 
kem po mé kabelce volalo: „Mami I" „Taštička, viď, Mařenko. 
Podívej se, slečinka pro tebe přišla, abys šla do školky. Půjdeš?" 
„Půjdu." „A budeš se učit?" „Budu." „Ta je jako cvalík a chce 
chodit do školky; ale jak pak jí mohu poslat, když nemám v čem." 
Mezitím maličký přišoural se až k nám. „Je jako Turek, tlusťoučký," 
podotkla jsem. „Což pak ten! Proč toho si Pán Bůh nevzal; toho 
mohl. Ale tahle," ukázala na Fandu, „nevydrží. O té mně již řekli 
doktoři, že nevyroste." Podívala jsem se na hubené tělíčko, žluté, 
vpadlé tváře a v duchu jsem přisvědčila. Cosi mne neustále nutkalo, 
abych jim vysypala nevelký obsah své peněženky, ale jiná síla mne 
zase zdržovala. Nevím podnes, zda dobře jsem jednala, jsem 
divná I Čistota se mi zamlouvala, pravdivé je přísloví : Čistota je ele- 
gance chudých. Snad proto líbil se mi dosti jejich byt a nezdál se 



Digitized by 



Google 



30 Stasa Pavlova:* 



mí tak chudičkým. Snad proto stále jsem si říkala, že kdo ví, zda 
skutečně našla jsem lidi, již podpory potřebují. Asi po hodině jsem 
odešla a nedala nic. Jednou jsem již měla rozevřenou tobolku, ale 
pohled na plotnu, kde připravovalo se jídlo, mě zadržel. 

Vzpomněla jsem si na rodiče, jimž by bylo pochoutkou. Každý 
zná chudičké obědy na vsi . . . Odešla jsem zrovna tak, jak jsem 
přišla. Ohlédla jsem se po osamělém domku. Mařenka stála b09d 
^a dvorku a volala, že půjde do školky. 

Pátek, 23. března. 

Trochu dnešní modři si musím tady uschovat. Byly jsme venku ; 
Máša špatně vypadá. Čte a učí se dlouho do noci. „Chci si dnes 
jít jara nasbírat," povídala mi, a odpoledne skutečně vyšly jsme 
ven. Ledy tály, a rychle mizící řídký sníh bělal se ještě na černa- 
jících lukách. S polí hrčely potůčky vody, na louce se spojily a 
s hlukotem spěchaly do neznáma. Lesy v předu černé, do dálky 
modraly se jako ojíněné švestky. Průhledná lehounká mlha halila 
Javořinu, Bor, Radhošť, ostře černala se Střezinova hora. Předzvěst 
Jara, bujná, mladá síla táhla krajem. Mlčely jsme, ale cítila jsem, 
jak jsme si blízky, jak si rozumíme, a jak po boku Mašině, té Máši, 
jež naučila mne chápat krásu, je mi volno a blaze. 

Sobota, 24. března. 

Zajela jsem si do Šonova na přednášku prof. Krejčího. Nepřijel. 
Zklamání zračilo se ve všech tvářích, když vystoupil nepatrný, ne- 
známý řečník, slabého, neduživého těla a chorobných očí. Ale za 
chvíli ! 

Oči zaplály, postava jeho se vzpřímila, hlas zvonem zněl roz- 
sáhlým sálem. Mluvil s nadšením, přesvědčivě, každým slovem od- 
krýval nové a nové poklady duše. Bylo mi, jakobych musela se mu 
vrhnouti k nohám. — Nikdy neslyšela jsem slov vroucnějších, nikdy nikdo 
vřeleji nemluvil o našem Havlíčkovi. A přece ani stínu sentimentality 
nebylo v jeho slovech. Síla, chuť k životu, veliký jarý duch pro- 
mlouval ! Nikdy nezapomenu na řečníka, k němuž pojí se tak krásná 
vzpomínka. S vděčnosti a láskou zařadila jsem jej mezi své učitele- 

A terf zas do školy ! Jako vždy, i ve třídě jsem v lásce hrozně 
nestálá. Mívám někdy velikou touhu příchýliti k sobě dětskou hla- 
vičku a dlouze, dlouze ji líbati. Nemohla jsem si vybrati povolání, 
jež by lépe odpovídalo mé povaze, než právě učitelství. Mám 
alespoň stále koho milovati, s kým se mazliti, pro koho žíti. Proti 
všem pravidlům paedagogickým mám svoje miláčky. Ač se snažím, 
přece není mi možno všechny děti stejně milovati. Na začátku jsem 
měla nejraději Andu Doležilovu. S chutí brala jsem ji za bradu a 
dívala se do neurčitých čtveračivých očí. U ní sedávala jsem při 
psaní a brala dětskou ručku do svých, vřele ji tisknouc. Poněkud 
mne zaujala okatá Růža Křížkova. Jen pro krásné veliké oči ji 
mám ráda. Ale nejvíce se divím, že i mělká, koketní Boža Matuš- 
kova si mne podmanila. Nemívám přece sympatie k lidem jejího 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 31 



druhu. Její úsměv však vždy ve mně vzbudf touhu přitisknouti ji k sobě 
tak těsně, až bych slyšela dětské srdce na svém tlouci. 

Zajfmavo je studovati dětské povahy, upřímné, nepřetvářejicf se. 
Druhá třída nezná ještě lsti a přetvářky, ta se podává otevřeně. 
Hrávám s nimi hru „Mám šáteček*. Působím tak na jejich cit a 
probouzím v nich vzájemnou lásku. Tak také dobře poznám, která 
kterou a která mě má ráda. Přesvědčila jsem se, jak ke mně ně- 
které přilnuly, a jak jiným jsem zase lhostejná. 

Fanda Němcova, nadané a hrdé děvče, řekla mi do očí, že by 
chtěla, aby ji jiná slečna učila. Nepatrná věc, ale kolika hořkých 
chvil byla původkyní! Jsem hrozný sobec, všude toužím po lásce, 
jíž se tni nedostává. 

Pozoruji, že mám stále tolik látky, že bych ji ani do rána ne- 
vyčerpala. Miluji ty děti I Teď s prvními záblesky jara stále mi nosí 
kočičky, že si s nimi již ani rady nevím. Chtějí mi udělati radost, 
která jim při udílení chudičkých dárků také v očích plá. 

Vymyslila jsem nový prostředek proti hluku ve třídě. Která 
mne zlobí, dostane na prsty tužku, již nesmí shoditi. Chudinky 
malé, ani hnout se nesmějí. Jak od srdce ráda přála bych jim vol- 
nosti bez protivné dressury. Ale když . . . 

Neděle, 25. března. 

Zase bolest! Taková neurčitá, o níž člověk neví, odkud po- 
chází, ale kterou stále cítí ve spaní i v bdění. Pátrám-li hlouběji, 
poznávám, že původem jejím je moje láska k Máši. Nevím, zda ji 
miluji, ale jsem k ní připoutána. Nepřeji si ničeho více, než scho- 
vati hlavu svou do jejího klína a cítiti blízkost jejího srdce a ná- 
razy teplé krve na krásně modelovaných rukou. Každý večer znova 
si představuji, že vrhnu se jí v náruč a zlíbám nádherné kaštanové 
vla.sy. Neučiním toho však, hrdost mi nedovolí. 

Cítím potřebu fysické bolesti, abych umlčela, přehlušila sžíra- 
vou bolest vnitřní. Toužím čísti knihu, z níž bych poznala, že více 
duší procítilo se mnou cosi podobného. Co je mi po všech těch 
přesládlých románech a povídkách, jimiž se krmím! Kde je v nich 
touha a bolest ztravující život, touha po čemsi neznámém a přece 
blízkém ? Jak blízka je láska nenávisti ! — Máša mi není nikdy lho- 
stejná. Buď po ní toužím, nebo ji nenávidím. Teď spíše druhé. 
Nenávidím ji pro její sobeckost, pro hrdost a lhostejnost, kterou se 
stále maskuje. Vzpomínám, jak dobře je jí, jí jediné, známa moje 
touha, pro niž však nemá špetky soucitu. Nebo nevěří mi? Opravdu, 
zdá se mi, že ji nenávidím. A za chvíli, až zhasím lampu a zabo- 
řím se do teplých peřin, zase vyšlehne vší silou moje láska k ní, 
a rozbujněná fantasie aspoň ve snu mi drahý její obraz přivolá. 

Úterý, 27. března. 
Pozoruji stále svoji dětskou chásku, a zajímají mne její radosti 
i starosti. Před učením a v přestávce jsem také dítětem. Tu chvilku 
kratičkou dopřávám si sladkého klamu, že máme u nás „volnou 
školu." 



Digitized by 



Google 



32 Stasa Pavlova: 



Vzpomínky dětí točí se nejvíce kol Vánoc a Mikuláše. Leckdy 
překvapí mne trefný úsudek některého dítěte; vidím, že duše dětská 
(e hladina, v níž zobrazují se i příběhy nepatrné, z nichž však 
zřejmo, že přispívají k rozkvětu dětského poupěte. 

Sny jsou podobny životu, mají nádech možnosti, a jen někdy^ 
při zvláště bujné obrazivosti dětské, je děj snů fantasticky nemožný. 

Budu tam míti nějaké malířky! Zvláště Andula Pelyňová kreslí 
hezky, a věru. že leckterá její kombinace mne doopravdy překvapí. 
Práce Šotolové je na pohled hezčí, ale není v ní nic samostatného, 
původního, nýbrž pouze odkoukaná kaligrafická dovednost. 

Dnes jsem jich po vyučování několik zavřela. Ale těch vzdechů, 
pláče a nářku! Některá by neodprosila za nic na světě, jiná div 
mi nohy neobjímá. Vzpomínám mimoděk na dětská svoje léta a na 
jeden moment z nich : Nevím již, co jsem provedla, ale byly jsme 
s Mařkou Kaříkovou po škole. Ona prosbami pohnula pana učitele, 
že ji propustil, co zatím já musila svůj trest odseděti. 

A opravdu, povahy, jež umějí se pokořiti, mají se na světě 
lépe. Nemám ráda rozbrečených, ale nechtíc, více jim slevím. Za to 
z nich vyrostou rozmazlené, rozfňukané slečinky, kdežto hrdé vy- 
spějí v ženy duševně silné, zocelené, jež dovedou čeliti neštěstí 
i nebezpečí. A takových je nám právě zapotřebí ; takové máme 
vychovati my učitelky! 

Středa, 28. března. 

Dnes v. přestávce se mi děti chlubily, jakou které umí koledu. 
Naslouchala jsem jejich „litování", a vzpomínka na moje „litování" 
vyvolala mi úsměv. Písně při něm jsou takové primitivní, hloupoučké 
věci, jež se mohly zroditi jen v hlavě koledníčka nebo kolednice. 

Pravda je, že jací rodiče, takové děti. Moje Macháčková chodí 
jako z cukru, ač rodiče má chudé. Mnoho neumí. Ale pro tu bě- 
lounkost, pro modro v očích ji mám ráda. 

Děti dobře rozeznávají, komu přináleží úcta a komu ne. Vzory 
školy jsou milovány, ač i roztomilé těší se oblibě. Úpravnost a či- 
stota velmi rozhoduje, ne však bohatství. 

Opičky malé! Minule mne bolel zub a přidržovala jsem si na 
tváři kapesník. Za chvíli půl třídy mělo bolení zubů, jež zaháněly 
kapesníky. S prvním jarem zasypávají mne květinami. Kočiček mi 
nanosily takový stoh, že jsem je musela spálit. Půjde-li to s květi- 
nami tak dále. Pán Bůh pomoz lukám! Abych si na léto seřídila 
hospodářství; kravičku nebo kozičku jistě bych uživila. Škoda, že 
tu nemám naší Plosky! 

Když se však člověku tak těžko říká : Nenoste nic ! Té radosti 
při odevzdávání! V ručičce drží dvě nebo tři umouněné, zvadlé ble- 
dule, ale dívá se na mne, jako by mi přinášela království. 

Obyčejně jedna přinese kytici a rozdá celé třídě po jedné nebo 
dvou květinkách. Která nedostala, svádí s druhými slovní nebo pěstní 
potyčku, jejíž následky vidím již při vstupu do třídy. Sotva že dojdu 
ke stolku, celý zástup nese mi po bleduli; ubohé květinky mají na 
sobě zřetelné stopy dětských ruček. 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 33 

Čtvrtek, 29. března. 

Je poledne, doba» v niž nikdy nepíšu denníku. Ale dnes mám 
chuť něco črtat . . . 

Tak najednou nadchla jsem se pro svoje povolání, tak najednou 
vidím, že hlavně učitelky povolány jsou pracovati se zdarem jakožto 
průkopnice Volnosti, Pokroku pro nás i budoucí — Hýbe se to, 
hýbe na všech stranách, všude zdravý ruch. Nevím, jak spojiti se 
s hlavní tepnou; přála bych si stýkati se s nějakým pokrokovým 
učitelem nebo učitelkou. 

Jde mi o to, abych se dovídala o každém hnutí, abych proží- 
vala vše, co spěje k našemu obrození. Chci a budu pracovat I Nechci 
býti učitelkou, z níž tropí si žabky smích; musím viděti kol sebe 
lásku a úctu. A té si musím získat. Ku předu, ku předu, ne zpět 
do minulého století! 



První kytička fialek! Jakou radost mi způsobila! Echsnerová 
mně ji přivezla ze Šonova. Ráno dávala mi ji s láskou, radostí a 
pýchou. Venku sněží, a na mé hrudi kytička! Drobounká, lístečky 
i kvítky jsou již uvadlé, ale z lásky darovaná. Proto tolik ceny 
má pro mne. 

— Nemohu a nemohu se na tu chásku rozhněvati ! Podívám se 
na Špůřovu, na její zježené vlasy, jež jí dodávají vzezření Indiána, 
nebo můj zrak zaletí na věčně se smějící Mackovou, jež nyní sklí- 
čena a jako k zemi stlačena úzkostlivě na mne hledí, přeletím zrakem 
čtyřicet párů dětských oček, z nichž strach a uleknutí zírá — a je 
po hněvu. 

Děti moje, ráda vás mám! 

Pátek, 30. března. 

Jenom tak na slovíčko, denníčku ! Teď nějak pokračuji ! Jsem pli- 
jata za spolupracovnici „Volnosti**. Zase krůček kupředu. Ale! Pro- 
čítám svoje zápisky, vzpomínám na své plány do budoucna a vidím, 
jak jsem proti nim zhřešila. 

Mášo moje, proč Vás mám tolik ráda, proč na Vás stále myslím ? 
Proč jsme si tak vzdáleny? Co staví se mezi nás? 

Pátek, 6. dubna. 

Na mou věru, jsou lidé podivní! Neřeknou upřímně: „Nemám 
tě ráda, je vše mamo, mého srdce nedostaneš ..." 

Taková otevřenost by sice bolela, ale byla by to aspoň upřím- 
nost! Jim se líbí přijímati lásku a při tom bičovati cizí duši; je jim 
to tak pohodlné! Žijí klidně s vědomím, že jsou milovány, a o ji- 
ného se nestarají. Pro zábavu leda šlehnou někdy stvoření, plazící 
se u jejich nohou. Trubcové! Ale dobře tak! 

Proč jsou lidé hloupí, proč milují a proč zrovna do takových 
se zamilovávají? 

Dopis Máši : Ve Vítkovicích. Pátek, 13. dubna. 

Chci psáti . . . Řeknete asi, že přání takové lze splniti a že 
mohu poslati dopis někomu ze svých četných známých. Nepíši však 

3 



Digitized by 



Google 



34 Stasa Pavlova: 



proto, abych splnila nějakou povinnost; ale chci si s někým upřímně 
promluviti, chci svoji duši k jiné milé duši přivinouti. Píši Vám — 

Sedím ve velkém pokoji, a slunce jasně vše prozařuje. ]e mi 
tak jasno, tak nějak vše pochopitelno, a v tom plném jasu hravě 
řeším, co jindy mozek mi napínalo. 

Vzpomínám! Určitě si připomínám, že mi je Žalov drahý, že 
kdybych se již do něho nevrátila, zbyla by mi jakási modravá vzpo- 
mínka, podobná vybledlým německým romancím či tesknému, v dálce 
jemně zaznívajícímu tónu na starých vzácných houslích. Pozoruji, že 
se nějak otupuji, že cítím v tento okamžik jakousi resignaci . . . 

Resignace, proč? 

Nevím, je-li to ona, ale mívám někdy takové chvíle, když do- 
stanu ránu a Určitě poznám, že spíše vše na světě je možno, než 
získati něčí duši — 

Vždy je mi vzdálena, unikající . . . 

Rozdávám lásku a chvěji se, zda bude a jak bude přijata! Jen 
jednou vyšla mi bytost sympatická vstříc. 

Bylo tehdy v Ostravě, kdy jsem se ve voze elektrické dráhy 
poznala se si. Razíkovou; vycítily jsme vzájemně svoji spřízněnost 
a chvatně, aby nám krátká chvíle neutekla, pověděly jsme si o svých 
bolech — 

Leží mezi námi dálka, nikdy víc se asi nesetkáme, a mně se 
zdá, že v sousedním pokoji někdo neviditelný dohrává zašlou ani 
na starém spinetu. Nevím, jak se stalo, ale pokoj se setměl, slunce 
schladio, a mně je zima 

Je mi stále zima a nějak příliš jasně si uvědomuji, že je dnes 
Velký pátek — 

Vidíte, chtěla bych terf, abyste mne vzala za ruku a stiskla ji, 
až by krev z ní tryskla. Myslím, že potom kleslo by moje napjetí. 

Řekla jste mi nedávno, že mne nechápete, af prý se zamiluji. 

Ne, Vy mi nerozumíte. 

V lásce k muži je přimíšeno maličko duševního. Myslím si, že 
splynutí duší mezi mužem a ženou zůstává pouhým ideálem. Ale po 
takové lásce teď netoužím. 

Možná, že tohoto dopisu nedostanete; budete-li jej čísti, pak 
považujte jej za vytržený list z mého denníku. Proto jsem v něm 
tolik upřímná. Ani jsem ho nenadepsala; bojím se, že nadpisem, 
který bych chtěla v jeho čele míti, byste se urazila, a jiný tam dáti 
je mi protivno. Nechci falší potřísniti bělounký papír ani svou svá- 
teční náladu duševní. 

Miluji mluvu očí! Hlubokým pohledem se duše s duší snoubí. 
Ale také mívám horečnou touhu sevříti Vaše ruce ve svých a zlí- 
bati je do červena. Chtěla bych Vám z nich vyssáti krůpěj krve ... Je 
to zvyk? Nevím sama, nepřemýšlím o svých citech k Vám. Jen 
určitě tuším, že jednou moje láska vyvrcholí, a pak že nastane něco, 
jako když praskne napjatá struna na houslích. Uvolnění příčí se 
mé povaze. 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 35 



Bůh ví, proč stále vtírají se mi v mysl housle . . . jasně je vidím 
i s přetrženým vysokým e. 

Praskne-li struna, nemusí proto ještě přestati naše styky. Vždyť 
i na třech strunách lze hráti, ovšem jenom píseň monotónní, bez 
prudkých kontrastů, bez víření a napjetí. 

Nechci na Vás nic, zůstaňte mi vzdálena, netřeba Vám ke mně 
žádných ohledů. Lépe hráti na třech, než na uvolněném e falešně. 
Nemyslíte ? Ovšem, bylo by snad možno způsobiti, aby nic neprasklo 
a tóny byly přece jasné. Klíče k možnosti té nemám však já, vždyť 
nevím sama, co chci ; ten by musila hledati bytost jiná. Cítím však, 
že prasknutí je mým osudem. Nejsem nešťastna a soucitu mi není 
zapotřebí. Naopak, kdybych věděla, že mne litujete, vyhnula bych 
se Vám, abyste byla ušetřena oběti. Ale myslím, a je mi to milejší, 
že se mnou chodíte prostě proto, abyste měla společnici na svých 
procházkách, je to zcela přirozené. Každý není svlačcem I 

Ach, mám ráda svlačec! 

Nějak jsem se vybila, vybouřila, a je konec napjetí. Jsem zvě- 
dava, pošlu-li Vám tenhle dopis I 

Středa, 18. dubna. 

O svátcích sblížila jsem se s rodiči, zvláště s maminkou. Podi- 
vuji se její statečnosti v utrpení. Je mi drahá a těší mne, že si mně 
postěžovala a že se jí snad ulevilo. Je, chudák starý, stále nemocna, 
a nikdo její nemoci nerozumí. Táti je dobrý, přístupný! 

Čtu terf Ostenovy „Veliké cíle", jež na mne mocně působí. Vím, 
že kniha ta není dílo umělecké, ale mne nadchla k práci, vlila 
v žíly chuť k životu — co chci víc? 

Miluji Maska, zbožňuji jeho vědu. To je přece život ! Stálá práce, 
napjetí, z něhož jen smrt neočekávaně vyruší. Miluji vědu, ale nemohu 
se pro nic rozhodnouti, chtěla bych se učiti všemu. Och práce, práce, 
při níž se na vše zapomíná. 

Chtěla bych žíti život Soni Kovalevské a celý svět míti svým do- 
movem. A přece se mi zde, v tom titěrném, malicherném hnízdě líbí. 
Miluji svůj pokoj pro jeho bělounkost, pro kaštany, jež pučí mi pod 
okny, pro farskou zahradu naproti a pro sny, jež zde moje hlava 
spřádá. 

V protějších oknech se svítí. Máša píše. Komu? Kam? A co? 
Sedla si u hořeního okna, vidím ji a je mi smutno. Porozumíme si 
někdy? — Zítra se mi nechce učit. Čím to? Jsem já lenoch! 

Čtvrtek, 19. dubna. 

Po svátcích! Všude čisto, vymyto, ba i dětské tvářičky jindy 
umouněné svátečně vypadaly. Plný stůl mám petrklíčů! 

A jak radostně vítaly mne moje děti! Těšily se prý již do školy. 
Ptám se, proč. „Je tady veselo, něčemu se naučím, a proto do školy 
ráda chodím," odpověděla mi jedna filosof ka. Mařka Vondrová mi 
chtěla polichotit a řekla mně, že se těšila proto, že se jí líbím. 
Koblásková mi veřejně vyznala lásku. Och, ti roztomilí, slepí andě- 
líčkové. 

3' 



Digitized by 



Google 



36 



Stasa Pavlova: Z denniku učitelky. 



Vždy, když píšu o dětech, mysHm při tom na Huga, a zdá se 
mi, že on jediný byl povolán, aby psal a svým krásným, hlubokým 
způsobem pověděl o zázraku — dítěti a o tajemství, jež dívá se na 
mne z jeho očí. Já jej vidím, chápu blízkost Velikosti, blízkost Boha^ 
ale nedovedu čísti v dětské duši. K tomu je potřebí být dítětem^ 
Hugem — nebo Kristem! 

Hned po svátcích mám pacientku. Růža Forbetská, která minule 
tak roztomile řekla, že se kůň okovává proto, aby měl vysoké „kram- 
flíčky", je nemocna. 

Moje studentky mi slibovaly po svátcích vejce, ale žádná mi 
nic nepřinesla. Ale za to musím si na léto koupit nějakého rohatéha 
přežvýkavce do hospodářství. 

Moravo, Moravo, Moravičko milá! Kdo by si byl pomyslil, že 
až sem mne větry zanesou. Ale jsem spokojena se svou třídou! 
Nedaleko hučí Odra, k západu modrají se oderské vrchy, a tamhle 
na východě Radhošť nakukuje mi do třídy. 

(Pokračování). 




Digitized by 



Google 




Adolf Černý: 

Z poesie Silvíje Strahimira Kranjčeviče. 

(K 251etému literárnimu jubileu.) 

/^horvati slaví 25leté jubileum literární činnosti svého největšího 
^ současného básníka, Silvije Strahimira Kranjčeviče, které připadá 
na den 1. srpna t. r. Jubilea dožil se básník v trudných poměrech: 
muž nejlepších mužných let stižen je těžkou chorobou a marně již 
po dvě léta hledá uzdravení v různých sanatoriích a na ložích ope- 
račních. Nyní opět jest se mu podrobiti dalšímu léčení, a poněvadž 
básník — jako vůbec mužové toho druhu — jest chůd, vzalo si družstvo 
chorvatských spisovatelů v Záhřebe na starost opatření potřebných 
prostředků. Chystá k tomu účelu soubor nesebraných dosud básní Kranj- 
čevičových v nádherném, umělecky bohatě vypraveném vydání*. K ju- 
bileu dochází za trudných okolností — a přece je to jubileum radostné 
a povznášející. Skličuje nás sice vědomí, že básník jest upoután na 
lože v mukách a bolestech, ale mohutný duch jeho vítězí nad tímto 
skličujícím citem a povznáší nás na svých mocných perutích vysoko 
nad prach všednosti a marného pachtění. Je to duch opravdu ti- 
tanský, který měří svým letem nejen celé lidské žití a život věků 
i pravěků země, ale i nekonečné prostory vesmíru a věčnosti až do 
končin nejzáhadnějších a nejneproniknutelnějších. 

Roku 1883 „Hrvatska Vila" přinesla první Kranjčevičovu píseň 
— a od té doby rostlo jméno Kranjčevičovo v chorvatské literatuře, 
že provolání k subskripci na jubilejní vydání jeho básní právem jej 
nazývá největším básníkem chorvatským vedle Preradoviče. V pravdě 
roste ještě výš, poněvadž zapustil kořeny do větší hloubky. Prací 
jeho není mnoho, nemůže se vykázati řadou knih, vydal všeho všudy 
tři sbírky veršů — ale kdyby byl nenapsal nic jiného, než básně 
obsažené v knize „Izabrane pjesme*' (1898), musil by úsudek náš 
o něm vyzněti stejně. Neboť co báseň, to socha mramorová. Pou- 
hých lyrických hříček, v nichž by nás více vábila stkvěla, lehounká, 
zpěvná sl ova než obsah, tu není. Však také forma jejich není lehká 

* Kdo by si chtěl toto vydání zajistiti, nechť upíše nebo přímo 
pošle 20 K na adresu: Društvo hrvatskih književnika, Zagreb, Gajev 
ul. br. 4. 



Digitized by 



Google 



38 Adolf Černý: 

a hravá —- je spíše drsná, mnohdy i těžkopádná, obtížená nezvyk- 
lými slovy a obraty, pohybující se chodem pádným, ne tancem vždy 
novým a novým, ale krokem často stejným, jednotvárným a opaku- 
jícím se. Nejsou to filigránské a bizarrní stavbičky, jsou to stavby^ 
připomínající mohutné zdi kyklopské. 

Kranjčevič jest hluboký myslitel, a proto není jeho názor světa 
jen a jen slunečný, optimistický — ale není ani černě pessimistický. 
Pessimismu je sice v jeho poesii nejvíce, ale prozařují ji také paprsky 
jasné, padající z nekonečných dálek věčnosti. Naopak zase ani jasné 
jeho obrazy nikdy nejsou beze stínu. 

Hluboký, nesmířený pessimismus tkví snad jen v jeho básních 
o křesfanství. Básník vidí, že křesťanství se vzdálilo od Kristova 
ideálu i od života. Kristus vida, že marně přinesl obět za lidstvo, 
které trpí dále, na Golgotě teskní: „Eli! Eli! lama azávtani?!" Ve 
„Dvou praporech" vidí, jak ve jménu jeho vítězní křižáci dopouštějí 
se ukrutností na Turcích při dobytí Jerusalema. Stín jeho, objevující 
se za Velké Revoluce v básni „Resurrectio", vidí, že ani po osmnácti 
věcích lidé nechápou jeho učení — nikdo ho nepoznává, kromě umí- 
rajících, jejichž oči zjasněny, jsou věčným zřením. K dítěti v chrámu 
obrací se s údivem: „Co chceš zde, dítě?" — a posílá je ven, do 
přírody, pod jasné nebe, k ptákům a motýliim. 

Jemu samému není dáno užívati v plné radosti ani přírody, ani 
lásky. Na každý požitek klade se mu stín smrti. Jak je krásné, když 
se vesna květy zdobí, jak je těžko v této kráse býti mrtvým za živa 
— vzdychá v básni „Ak je Tjepa" . . . Jindy chvěje se blahem letního 
večera, v tom mu spočine na čele těžká, ledová ruka — a před 
ním stojí smrt. „Proč jsi přišla, když jsem šfasten?" ptá se básník. 
„Neboj se o život," odpovídá smrt, „kde jest život, tam i já jsem." 
(„Kdysi")*. — Láska jest mu mramorovou Venuší, která mučí a ubíjí 
ledovýma svýma očima. („Mramorna Venus".) Jindy v ní vidí vílu, 
která tenkou přízí motýlích křídel zakrývá — věčnou kostru. („Iza 
spuštenijeh trepavica.") A přece po ni touží, přec ji volá jako je- 
dinou živou jiskru, jíž je třeba člověku. („Ljubavi.") Přece ji dopo- 
roučí lidem ještě z hrobu: tančete, pějte, milujte sel („Až mi klesne. .") 
Přece píše visi o cherubu, který pláče nad tím, že plamenným mečem 
rozdělil dvoje' rty, které splynuly v políbení. („Zdálo se mi, že jsem 
cherub . . .") 

Smrt sice vrhá stín na jeho úsměvy a radosti, ale není mu 
hrůzou, poněvadž se dívá na život s nejvyššího hlediska — věč- 
nosti. S toho hlediska i v chmurný obraz, jejž tvoří dějiny lidstva, 
padá smírné, vše vyrovnávající světlo. Jeho pohlížení na smrt nejvý- 
razněji ukazuje báseň „Lucida intervalla". V umírání ptá se: „A to 
je smrt?" — překvapen sladkostí její. Ani hlas dějin sem, v říši smrti 
nedoléhá. Je to blažené království, jehož vrátným je smrt. Zde spí 
bílý holub pokojně na orlově křídle. Uléhá tedy i on bez touhy, 
beze strasti, bez bolestí, klesá hloub a hloub ve tmu — a ve dveřích 

• Ve sbírce .Trzaji" (1902). 

Digitized by LjOOQIC 



z poesie Silvije Strahimira Kranjčeviče. 39 



veliké noci zjevuje se mu veliký Budha. — S hlediska věčnosti 
i krev, lidmi stále prolévaná, jeví se mu jen první obětí na oltáři 
ideálu, aby také naše země jednou zazářila mezi hvězdami jasnějším 
světlem. („Západ slunce.") 

Nejvýše u lidstva cení jeho titanský rys — touhu po poznání. 
Ve velkolepé básni „Poslední Adam", poslední na zemi člověk umí- 
raje ještě nehtem do ledu ryje — otazník. — Lidská duše stále 
ukazuje k předu, k předu, ústa její hřmí: Dokořán otevřete brány 
poznání všeho! Otevřete, nečekáme! A vtrhne tam — a věčný Duch. 
ji radostně uvítá jako svou dceru. Pokorný žalm jej trápil, kadidlo 
jej dusilo — ale duši lidstva, věčně nespokojenou a hledající, přijal 
s otevřenou náručí k sobě a uvítav ji pověděl : A teď jdi dále po- 
chybovat! („Excelsior.") — Pochybnost jest věčná, přetrvá i světy. 
(„V noci mrtvých.") A i když z nastalého nového chaosu nový po- 
vstane vesmír, bude zas jen druhým vydáním tohoto, totiž s tvory, 
jež ku předu žene neukojitelná touha po poznání všeho, věčná po- 
chybnost. („Poslední Adam.") 

A cíl lidstva na této zemi vidí v odstranění všeho, co nám 
zakrývá dobrou, čistou hvězdu všeobsáhlé lásky. A věří, že toho 
cíle lidstvo dosáhne — člověk-dělník vzroste pod oblaky a strhne 
těžká mračna, jež se vypařila ze země za řadu věků temných, krutých, 
krvavých. („Myšlenka světa.") 

Jak patrno, je to básník idejí naskrze pokrokových, v pravdě 
lidských. Stojí v chorvatské poesii osamělý jako obrovská žulová 
socha. Znají ho a uznávají vyvolení, ale ovšem básníkem populárním není. 

Také do cizích literatur těžko si razí cestu — ale prorazí si ji, 
musf si ji prorazit a stanout v řadě velkých postav světové poesie. 
Překážkou dosud je patrně těžká forma jeho poesie — ale kdo se 
nedá obtíží tou odstrašit, musí se vracet k básníku zas a zase, musí 
se vždy znova a znova pokoušet, aby jej pronikl a pochopil. Do 
naší literatury uvedl jsem Kranjčeviče již skoro před desíti lety: ve 
n. roč. Slovanského Přehledu vytiskl jsem překlady jeho mohutných 
básní „Poslední Adam", „Lucida Intervalla" a „Eli! Eli! lama azáv- 
tani!" Přiznám se, že těžký, žulový výraz jeho výtvorů byl pří- 
činou, že jsem knihy jeho ve chvatu jiné práce na několik let po- 
odiožil. Až v posledních letech jsem se k nim zase vrátil a přeložil 
další básně „Dva prapory", „Myšlenka světa" (Slov. Přehl. roč. 
VIII.), „Mramorová Venuše", „Ach, jak je krásná . . .", „Kdysi", 
„Nejlepší píseň" a „Excelsior" (SI. Přehled X.), „Kristus dítěti v chrámu" 
a „Z pod přivřených víček" (Besedy Času 1908, č. 34.) Nyní před- 
kládáni českému čtenářstvu dalších několik ukázek poesie Kranjčevičovy 
— a v brzku doufám vydati obšírnější výbor z ní. Přál bych si, aby 
i naše čtoucí obec poznala silného ducha chorvatské poesie, jakým 
jest Silvije Strahimfr Kranjčevič,* 

A chorvatské literatuře přeji, aby dříve či později básník se jí 
vrátil tak plný života a sily, jakého jej chovám v paměti z r. 1899! 



* Literární portrét Kranjčevičúv načrtal jsem již loni několika rysy 
Hlídce Času^ Kromě toho jest o tomto básníku psáno v článku Tad. 

Google 



v 

Stan. Grabowského v VIII. roč.' Slovan. Přehledu. 



Digitized by' 



40 



Adolf Černý : 



ZDÁLO SE Ml, ŽE JSEM CHERUB 
(Snilo mi se, kerub da sam . . .) 



Zdálo se mí, že jsem cherub, 
že jsem strážcem u bran ráje, 
s mečem strašným, žhavozlatým 
pravice má zdvižena je. 
Za branou, jíž hlídám pHsně, 
.sama nevinnost se kr}Ma, 
na své bílé čelo věnce 
z myrt a lilií si vila. 

Zdálo se mi, že mi řekli: 
hlídej ji, jest jako pěna, 
z vůně bělostných jsou růží 
ňadra její utvořena. 
Kdyby dech je pouhý ovál 
horoucího šepotání, 
sežehne květ nevinnosti, 
zhynou lilje v umírání! 

U bran měl jsem přísnou stráži ; 
plamenný meč v ruce skvělý, 
pode mnou se nesčíslné 
hvězdy, světy otáčely — 



nade vším já přísně hlídám, 
by se touha nevzbudila, 
oico čisté nevinnosti 
nezkalíla, nezhasila . . . 

A tu zřel jsem, kterak ether 
od pólu se pohnul k pólu; 
atomy vše zachvěly se 
jako v slasti, jako v bolu, 
světy, ostrovy dva v bezdnu, 
jak dvě hlavy v nachýlení 
vidím, jejichž rety touží 
po horoucím políbení . . . 

. . . Zachvěly se lilje, myrta, 
nevinnost se chvěje, bledne. 
Spasím ji — terf nebo nikdy! 
Zdvihnu ruku v chvíli jedné — 
mezi tvářemi meč blýskne, 
mezi polibků dvou blahem. 
— Zdálo se mi, že jsem cheruby 
a já zatím byl jsem — vrahem ! 



ZÁPAD SLUNCE. 
(Západ sunca.) 
tone hvězda denní, a ty ptáš se. zda mně líto, 
zdali jest mi líto země?! — 



Srdce mlčí 

jak když drahý někdo hyne, 
obláček jak pozdrav k němu plyne, 
země pozdravení 

— Zdali zřelas, hvězdo jasná, 
kam tvůj paprsk padne v dáli, 
osuší-lí slzu jakou, 
zahřeje-li něčí žaly? 
Všecky hladové i syté 
těšil polibek tvůj vroucí — 
zdali je ti líto země, 
slední paprsku ty mroucí? — 

Zdali jest mí země líto ? 

Co v ní Praduch život vložil, 
paprsky mé po vše věky 
krev jí nalévají do žil, 
a já letím, cesty mojí 
věčná meta kamo zve mě; 



— Ano, letíš bezdnem věčným, 
ale tys nám světlo dalo, 
tys nás žárem svého srdce 
z mrtvé hmoty vyvolalo, 
do přírody život dýše 
plamenný tvůj pocel vroucí; 
ó, zda je ti líto země, 
paprsku ty slední, mroucí? — 

Zdali jest mi líto země? 

Vždyť jí ani nezřím v dáli! 
Nechce žhoucí mojí záře, 
v oblaky se celá halí! 
Jen když mrak proniknu hustý, 
rozptýlím jej v světa síru, 
teprv vidím, kde se kouří 
kaluž krve u vesmíru! 



Digitized by 



Google 



z poesie Silvije Strahiniira Kranjčeviče. 



41 



— Že se kouří, také já zřfm ; 
také já zřím s tvojí výše, 
také já bych krev svou prolil, 
potřeba-li, v zemské líše. 
Tato krev jest obět prvá 
ideálu na oltáři, 

bychom my též ve hvězd středu 
jednou svitli v lepší záři! — 

Krev tu vidím po eony, 

stále slyším nářek lidu; 
vesmír mlčí — ó, vám není 
usouzeno dojít klidu. 
Nač ta vaše hra je stálá 
s olovem a pušek spouští? 
To se ptám tě, to se ptám tě, 
Kainův bídný rode v poušti ! — 

— Ptáš se, proč se člověk mučí? 
Jak mu vítr zavál v světě, 
jak jej matka porodila, 
v hadrech-li či na samete. 
To jest jeho krutá muka, 
v tom jest jeho bojů metla: 
více pravdy, více chleba, 
více svobody a světla! — 

Srdce zmlklo . . . tone hvězda denní, 
jak když drahý někdo hyne, 
obláček jak povzdech k slunci plyne - 
země pozdravení. 
Hledím za ním, za horou kde zmírá— 

— není-li ti lito země? — 
V oku chví se paprsk jeho němě 
jako pozdrav všehomíra. 

S pahorku, jenž západu je stráží, 



bílá víla usmívá se; 

píseň sfér, ó, tuším v plné kráse, 

pozdrav slunce duch můj blaží. 

V jakém velkolepém tone míru, 
s jakou září slední paprsk mizí! 
Jak idea věkovitá, ryzí 
vládne v světa síru . . . 

A když mrakové jej černí, hustí 
skryjí, světla zřídlo vzňaté — 
tu on, junák, s tětivy své zlaté 
ostrou střelu bleskem pustí. 

Zjasní všecko, život vzbudí v těle, 
jako oko, v němžto láska hřeje, 
s nebe na nás líbezně se směje 
a zem líbá vřele. 

Tak i ty, v němž krev je žhoucí, 
kterou paprsk boží nití, 
tmu odděluj od zřídla, jež svítí, 
lidstvu dej své srdce vroucí! 

A když nasytil a zkojil jsi je, 
umírání budeš míti krásné, 
jak je večer mívá slunce jasné, 
zahravši, co nežije i žije! 

Ještě z tvého hrobu 
-narodí se jiné slunce rudé; 
tvoje obět — tvůrčím slovem bude, 
budit bude novou dobu. 

A rod lidský, mající co třeba, 
zlíbá víla bíle vzletlá: 
víla pravdy, víla lásky, chleba, 
víla svobody a světla! 



AŽ Ml KLESNE . . 
(Kad mi klone . . .) 



Až mi klesne chladné čelo, 

svíce má až dohoří mi, 

milosrdná něčí ruka 

oči mrtvé zatlačí mi — 

pro můj život cizí kdosi 

v slzách zrak až k nebi vznese: 

bratří moji, lidé moji, 

nade mnou pak smilujte sel 



Tichý hrob mně vykopejte 
na svobodném kdesi břehu, 
posypte jej drobným kvítím, 
které v lesích dýše něhu. 
Poslední mi spleťte věnec, 
jenž by voněl rosou ranní, 
by se k němu rádi snesli 
pták i motýl v polétání. 



Digitized by 



Google 



42 



Adolf Černý: 



Ó, ti ptáci, motýlové, 
celý drobný svět ten milý, 
stokráte mne, stokráte mne 
v pochybnostech utěšili I 
A já na ně rád se díval, 
pěl jsem, za jich letem chodě, 
miloval je jako otrok 
vzdychající po svobodě. 

Když uslyší dívky mladé, 
odkud zvučí píseň živá, 
vesele lam přijdou, motýl 
kde se vznáší, slavík zpívá. 
A já nic nebudu vidět; 
popel nic už neprobudí — 
však ať zpívá, ať se šifi 
každé srdce v každé hrudi! 

Ař vše zpívá, objímá se, 
ať vše tančí do sytosti; 
nebojte se zlého světa, 
ten zde není ve volnosti. 



Proč se také pro něj mučit, 
ve starostech šedivěti? 
Pokud touhy vaše žijí, 
pějte, milujte se, děti! 

A jest-li kdo smutný někde, 
v jehož bída chodí sledu, 
studený jejž svět vyhání 
ze svých tanců, svého středu — 
ař jen k mému přijde hrobu, 
pomodlím se za to k bohu, 
by mně vstát dal na okamžik, 
af mu slůvko říci mohu. 

Řeknu jemu: Proč jsi přišel? 
Nemám, čím bych krmil tebe, 
nemám krve, bych tě zahřál — 
ba nemám ni sama sebe! 
Nemáš střechy? Pojď sem ke mně 
v útulek můj těsný, malý — 
rozdělím se o poslední 
s tebou, co mně lidé dali! 



RESURRECTIO. 

Požár plane ulicemi, smrt se vznáší nad Paříží: 
od Krista věk osmnáctý málem ke konci se blíží. 

Nocí rvou se tmavé stíny, kámen valí, dřevo tříští, 

o překot se městem ženou s divým rykem k popravišti. 

Pod nohou jim prkno praská, dřevo pod mohutnou dlaní; 
hladově zří barrikáda — trojbarevný prapor na ní. 

Barrikádou propleteny ruce, nohy — hrůza pravá, 
z Bastilly zář na ni padá, žlutá záře do krvavá . . . 

A veliké stíny vrhá do tmavého ulic klínu, 

na pozadí dýmu plném črtá hrozné písmo stínů. 

Na hromadě barrikády stolec práchnivý sní v žalu; 
kdysi pyšný trůn to býval, prestol pomazaných králů. 

Převrat s něho purpur strhal; ku posměchu všemu světu 
jako bába na pranýři před holotou chvěje se iu. 



Digitized by 



Google 



z poesie Silvije Strahimira Kranjčeviče. 43 



Nad pre^tolem, nad nímž kdysi tyčili se jenom králi, 
volně, vesele a bujně trikolora vlaje v dáli. 

Požár plane, smrt tu vstává, kosou nad hlavy a šije 
prudce mávne: puška, dělo tvrdé zrní vůkol šije. 

Otřásla se silná drva, ten zde klesá, ten se chvěje, 
na hromadě jako světec jeden jen se člověk skvěje. 

Nechvěje se aniž klesá, žulová jak skála stojí, 
veliký se tyčí v kulí krupobití, v ohni, v boji. 

Pravici svou mírně zdvihl, vše se v tomto směru řítí 
ve střelného prachu kouři, požár kde se rudě svítí. 

„Za Francii!" — kdosi zvolal. Slza zalévá mu zraky — 
vždyť i on měl dávno, dávno vlast svou na té zemi taky! 

„Pomsta!" -- druhý vzkřikl divě. Zase v slzách oči zvedl — 
vždyf i on zde trpěl velmi, ale mstít se nedovedl! 

Pohnul se, a barrikáda zachvěla se ve svém středu, 
ohlédl se dlouze na ni, dále přes ní kráčel k předu. 

Velikými kráčel kroky zkrvaveným městem hrůzy — 
stezkou za ním vyšlapanou řítily se davy luzy. 

Davy křičí: „Za všech rovnost, za bratrství, za svobodu!" 
Za neznámým jdou, kam míří velikém svém na pochodu. 

Nikdo, nikdo nepoznal ho, odkud přišel, nezkoumali, 
zvítězivše nevěděli, kam neznámý kráčel v dáli. 

Jenom ti, jež k zemi kule smrtonosná porazila, 
zřeli slzou, jež jim oko naposledy zarosila: 

Z neznáma že na svět přišel, v neznámo že zas se vrací, 
jako meteor, jenž do tmy na mžik zazářiv se ztrácí. 

Za nim zřeli světlou stopou, vydechli pak tiše, klidně: 
Kristus na zem sestoup, s kříže, na nás bídné pozřel vlídně! 



Digitized by 



Google 



44 Adolf Černý: Z poesie Silvije Strahimira Kranjčeviče. 

V NOCI MRTVÝCH. 

(1) noci mrtvih.) 

Za noci památky mrtvých, tisíce plamínků vířné 
reje co na hrobech vodí, jiskry jak divé by z prázdna 
zbloudily na hvězdu naši, nad smrti království mírné 
krále i otroka, mudrce, blázna . . . 

plačtivě zvony co znějí, zpěvy co zmírají v muce 
ve stínu smutečních stromů, mramor co leskne se skvělý, 
vřelé co pláčí se slzy, bledé je stírají ruce 
útržkem cáru či batistu bělí . . . 

dole co pod zemí vlhkou žlutavých kostlivců řady 
na prknech prohnilých leží, na znaku do tmy se šklebí 
s prsteny šlechtických erbů na prstech ztuhlých ti tady, 
tak jako sebevrah s olovem v lebi . . . , 

moje jsou oči suché! Duch můj mne v nekonečný 
unáší světový prostor, mlžiny hvězd kde se tvoří; 
věřím, že tak jako vesmír po vždy a všude jsem věčný, 
jiskra jsem, zdroj jejíž nevím kde hoří! 

Nevím, však stačí, když třískou velkého kmene se cítím; 
kam chce, a( bouř si mne žene v neznáma prostranství širá 
někde však spočinu jednou, na prahu před novým žitím 
zvolám : Já věřil, že spasí mne víra ! 

Pokojně na pohřeb čekám: však i vám dohoří plamen, 
tobě, ó země a matko, slunci i celému světu, 
celé té čarovné říši ku hvězdám vztažených ramen, 
závratných snění a velkého vzletu. 

Démona uvidím pochyb, ve vaše vychladlá nitra 
šípem jak neklidných očí bodá i oštěpem slova — 
marně! Jak v Egypta sfingu nadarmo včera, dnes, zítra 
zobák svůj bezsenná zatíná sova. 

Uzřím jej, kterak si zoufá, po vašich mrtvolách skáče, 
mohutným, ohnivým křídlem polétá nad ruinami, 
nesmrtný proklíná věčnost, strašlivým kvílením pláče: 
Ó, že jsem neumřel s vámi! 



Digitized by 



Google 




Josef K. Šlejhar: 



Villegiatura. 



Všichni, kdo z vřavy velkoměstské po době rozplýt váného ži- 
vota a shonu pustých zábav uchylujíce se na venkov, do zátiší, 
k jeho zdraví, síle, domníváte se, že ten venkov je právě pro vás, 
pro to vaše uchýlení, pro to nabývání zmrhané síly a zkaženého 
zdraví vašeho, ano tím že jej nadmíru obšťastňujete a dokonce milost 
mu prokazujete -- všichni, kdož pohybujíce se na tomto „vašem" 
venkově uprostřed neodbytných jeho povinností a vážných pravd, 
nabývaných přírodou, co váš život ve městě je jedinou lícoměrnou 
předstíravostí, jedinou podlou lží, klamem, honosivým cizopasnictvím 
a vžitou bezúčelností bezpodstatného žíti, domníváte se, že zjedná- 
váte si pro tento venkov neslýchanou zásluhu, že naplňujete tím kus 
závažného svého úkolu životního, jehož milostivě účastným učinili 
jste rovněž tento venkov, — vy všichni, kterým po celoročním nic- 
nedělání, jímž naplnili jste jen prázdnou, zbytečnou, ale chytře vymy- 
šlenou šablonu žití, uráčilo se svěřiti své žití tak důležité, okázalé, 
významné, důstojné (ovšem jen pro vás) venkovu k neděláni ještě 
lenošnějšímu — vy, kteří potom se domníváte, že ten ubohý 
venkov je vám za to ještě čímsi zavázán, pro vás samými povin- 
nostmi a ohledy naplněn mimo již to, že vůbec vás živí, že v tom 
svém městě, při těch svých šablonách prázdných, zbytečných zaměst- 
náních, z něho vůbec pohodlně a chytře žijete, ničím jiným mu ne- 
splácejíce než jařmem a osidly svých šablon, že tedy nesmírně vám 
ještě musí vděčiti za to, co mu přinášíte svou vzácnou osobou 
a svými z něho lehce vydělanými a jemu ukradenými penězi, za 
které dodatně usmyslili jste si mu překážeti v jeho povinnostech 
a práci — vy, kteří pohybujíce se uprostřed jeho prostého žití na- 
parádění, vyšňoření, titěrní, ničemní, vyjímáte se v jeho oblasti jako 



Digitized by 



Google 



46 Josef K. Šlejhar: 



pinčlíd starých panen, s tnašličkami, dečkami a zvonečky na krku, 
vy, jejichž všechno žití tak zpozdilé, prázdné, naduté, troufalé, uží- 
vavé, ničemné, lživé a zbytečné tak nehodí se k velké neodbytné 
pravdě přírody, ukládající všem stejně, jenže na vás chytrácích 
smekla se jako krůpěj vody po perutích tučné husy a zvrh!a její 
pravda, až dovedli jste se ze všech jejích povinností vymknouti, 
jen jejích výhod a ovoce se hodová vě účastníce — — eh, nuže vy 
všichni takoví a jiní podobní nechodte se mnou . . . 

Nechocfle se mnou tam. 

Nechocfle aspoň v místa ta, kam uchýlila se také ona za stejným 
účelem, v stejných zájmech jako vy. Kam uchýlila se, aby po roz- 
plýtvání života velké části roku ve velkoměstě způsobem, jak vy jej 
dávno marníte, rozplýtvala tu — jako vy — ještě i tu ostatní část roku, 
těch několik jeho nejkrásnějších měsíců letních, jak je u nás hory přiná- 
šejí, aby koupala se svým líným tělem a línou duší v jejich zeleni, 
vůni, svěžesti a síle po celou tu dobu léta, které zdá se měšťákům 
výhradně stvořeno pro ně, aby je šli na venkov nějak sežrat . . . 
ohlodat — což záleží tu na výrazu ! 

Nechocfte tedy se mnou v mfsia ta. 

Vlastně spíše nechodte to sem s ní. 

Ostatně uchýlivši se sem letos, měla ještě jiné postranní ohledy 
a záměry pro svou villegiaturu právě v městě tomto, jiné pohnutky 
a důvody, aby právě zde strávila letošní léto, než jen svého uží- 
vání, onoho ohlodávání přírody, než jen aby užívala tady v zadost- 
učinění a uspokojení, co tvůrce nebeský popřává ve své nevystihlé 
milosti i těm tvorům, kteří po příkladu ptactva nebeského nesejí ani 
nežnou, a přece vybraně a hojně dostává se jim všeho z požehnaného 
stolu Páně. 

Byly to — aby se tak řeklo — praktické ohledy, a tehdáž velmi vý- 
znamné, že právě zvolila si toto místo, celkem ne v mnohých ohledech 
nejpříznivější a nejvýhodnější pro villegiaturu vytouženou horující ro- 
mantičností prázdných chvil ve velkém městě. Konečně jak se všechno 
vezme; všechnoř má dvojí vyvažující se stránku . . . 

Nalézalo se to místo dost blízko horského městečka s rušným 
továrním okolím, nijak ale zvlášť romantickým a uzpůsobeným k po- 
žitkům pravé villegiatury. Zvláště také nemělo řfčné vody, ani něja- 
kého toho jezírka či aspoň mlýnského splavu ku koupání — — 
což ostatně jí nijak nevadilo, ona se nekoupala, leda doma časem 
v hodně horké vodě z různých potřeb hygienických. 

Ale lesů tu bylo dosti ne sprahlých, sedláky vydrápaných, vy- 
dřených, v nichž bys marně hledal stínu, ale dále od městečka dost 
ještě hlubokých, rozsáhlých, svěžích, do kterých jít již přece stálo za to. 

Pak dále však mnohé zdánlivé nevýhody této její villegiatury 
byly na druhé straně vyváženy specielně pro její osobu, výhradně 
s jejího stanoviska výhodami jinými, prakticky cennými, a byť vždy 
jakkoliv snažila si dodávati poetické, romantické zdání, bylať v zá- 
kladu bytostí přece jen co nejpraktičtější, nejvypočítavější, aspoň 
pro svou osobu, jako všechny ženy ostatní. — 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 47 



Hlavní podmínkou v prvé řadě na její villegiaturu kladenou a napřed 
obezřele vyšetřenou bylo, aby na blízku dalo se snadno opatřiti to, 
co nutně vyžadovala a bez čeho nemohla si ani život představiti. 
Aby dostalo se každý den čerstvé, jadrné maso hovězí z krme- 
ných dvorských volů — ze žádných takových utahaných, starých 
kraviček nebo nevyspělých jaloviček. za babku sedlákem prodaných, 
aby měl na daň a kořalku, jedině živné maso na silné polévky, 
jež dělají krev, — maso na bifteky a rostbeafy, v nichž obložených 
zvláště si libovala, aby dále bylo k dostání čerstvé telecí z vy- 
spělých silných telat, ne zas takových blin, které po vylíhnutí třetí 
den sedláci prodávají, — přála neobyčejně přírodním řízkům a na 
sardeli, — dále aby v každý čas byla k dostání čerstvá jemná šunka, 
již připravovala si s oblibou á la marschal, aby bylo k dostání pl- 
zeňské a černé v láhvích, a aby byl pohotově ještě aspoň cukrář 
s mandlovými věnečky a čokoládovými hubinkami. 

To také všechno blízké městečko, kam bylo asi čtvrt hodinky, po- 
skytovalo. Byloř nevelké sice, ale živé, pokročilé, mělo hejtmanství, 
čtyři doktory, čtyřtřídní měšřanku skoro již s vytouženou středo- 
školskou organisací, — nejvyšší to kulturní vymoženost našeho ven- 
kova, — dostane brzo také gymnasium, nejusilovnější to snahu 
každé naší Lhoty, která je aspoň jen trochu městem, — mělo ži- 
dovské dráhy, fabriky, má také naději na posádku as půl kumpanie 
vojáků, nejvyšší to eldorado a poesie srdce našich dam, svobodných 
i vdaných, od děveček až po paní hejtmanovou, podle šarže. Mělof 
tedy to městečko vše, s čím shovívavě spokojit se může ko- 
nečně každá velkoměšřka, uchylující se milostivě k venkovu, — třebas 
ovšem korsa, koncertů, emauzáků a dominikánú, k nimž ona téměř 
denně docházela si pro požehnání, divadel a p. dost by tu postrá- 
dala, kdyby vůbec do divadla a koncertů chodila jinak, než jen 
aby se ukázala. Ostatně nějaký ten koncert se probubnuje a pro- 
trumpetuje i tady každé neděle ve zdejší letní restauraci, a může se 
tam rovněž ukázat . . . 

Ale proto je to villegiatura, aby to bylo jinaké, než ve velko- 
městě, a jí hlavně běželo o podmínky svrchu naznačené, městečkem 
tímto jinak splňované. 

Navštívila si nejprve řezníka, jenž kupoval přímo ze dvora 
jadrné, krmené voly — „vůl jako anděl" říkával, — uzenáře, jenž 
vedl pražské zt)Oží, hostinského, jenž měl sklad plzeňského, cukráře, 
jenž slynul výbornými mandlovými věnečky a čokoládovými pěno- 
vými hubinkami. Vyjednala si pravidelné dodávání všeho, každého 
dne bude posílati služku pro to, čeho bude potřebí. 

V tom ohledu duše byla tedy uspokojena. Neboř nedovedla by 
si vůbec život bez všeho toho představiti. Svět bez něčeho takového 
zdál se jí nemožným, přímo ji odstrašoval. Žasla v duchu s utajeným 
hnusem, jak ti lidé kolem ní mohli neustále, beze změny jísti to straš- 
livé zdejší kyselo, samé ty tak protívné brambory se solí, leda jen 
svátečně s tvarohem, ty umícané placky nemaštěné a to vše, čím se 
tu živili, jinak celý rok vydržíce téměř bez masa, leda od té doby. 



Digitized by 



Google 



48 Josef K. Šlejhar: 



co v městečku, aby pokrok doby ve všem se tu značil, usadil se koňský 
řezník, dopřávajíce si jednou za čas koňského guláše nebo sekaniny. 

Jak ona stála výše nad tím vším, jak nemohla se dosti nadiviti 
své povýšenosti, své výhodné životní posici, ne že by byla spokojena,, 
ale že toužíc ještě výše, ještě za nižší a ubožejší ten lid pokládala . . . 

Tedy zvolení zdejšího místa, jinak ne právě nejvýhodnějšího 
a nejromantičtějšího v ohledu takové ideální villegiatury, mělo na 
prvém místě zmíněné praktické důvody, přednosti to, které ostatně 
předčí každou romantiku, jíž konečně nabaží se každý měšťák, má-H 
k ní přikusovati rozlézající se syrečky a zapíjeti kyselým pivem, 
nechce-li vodou třebas z nejpoetičtějších studánek — omrzí taková 
romantika jako vtírající se žena. 

A ona konečně docela nebyla romantická, spíše naopak, ač do 
romantiky, zvláště poslední dobu, se silně nutila. Za to prakticky 
hověti si mohla na vybraných svých biftecích, šunce, plzeňském, co 
nevždy bývá možno na všelikých těch villegiaturách . . . 

Druhým důvodem, proč obšfastnila letos právě toto místo za 
svůj letní pobyt, bylo, že na blízku ve velké vesnici, s městečkem 
těsně souvisící, bylo rodiště jejího muže, velký statek, z něhož po- 
cházel. Ne, že by nějak lnula k jeho straně, přejíc si jí býti na blízku^ 
že by jí byli tak sympatičtí jeho lidé, kterými v duchu pohrdala,, 
bylif jí nepohodlní, jaksi nenáležití, nehodili se k jejímu vznešenému 
městskému původu, rodu, k jejím názorům a přesvědčení. Ale že 
odtud zadarmo dostávala výborné mléko, jakého v městě nedostala, 
což ještě přiznala, chléb, brambory, vejce, samé sice sprosté statkovské 
věci, ale k masu i každé sebe vznešenější villegiatuře přece nutné. 
Prali jí tam také a na celé dny brali si t^m děti. Vlastně vůbec byly 
tam po tu dobu. Což vše bylo velmi laciné a pohodlné. Pozvali ji,^ 
než sem šla, aby se tam vůbec usadila přes to léto, měli takový 
pokojíček, ale to ona nechtěla, nebyla by takto svá, neměla by té 
volnosti a pohodlí, nebyla by si mohla tak počínati, jak si počínala 
v přítomnosti těchto lidí, kterými pohrdala, až na jejich vejce, bram- 
bory a ostatní ty statkovské věci. A pak byla by tu měla, přebývajíc 
u nich, zase děti na krku, byla by jimi neustále protivně obléhána, 
musila by se s nimi zlobit; celkem jsou velmi nepohodlné děti pro 
pohodlnou matku, zvláště která má vyšší ideje a snahy jako ona. 

Jí byly celkem protivné, to si přiznávala, mělař je, že to přiná- 
šelo její pohlaví, a považovala je za nutné zlo, jehož zatím aspoň 
částečně se zbýti usilovala. Ostatně měla stran nich pro nejbližší 
budoucnost, až se nyní stane to, co očekávala v ní, určité, defini- 
tivní plány, dle nichž se jich sprostí úplně a bude zas volnou, ve 
všem volnou, jako svobodná . . . 

Takto zatím, než se to stane, má přece také od nich pokoj, 
je jich na čas zbavena, nerušené si může do desíti spát, oddávat se 
svému toužení, z jejích bifteků chtivě jí neujídají, s mandlovými vě- 
nečky nemusí se s nimi děliti, z jejího plzeňského neupíjejí — jsou vůbec 
tak chtivý ty děti. Může si po libovůli vycházet na své procházky 
bez jejich přítěže, bez únavného, neustálého jejich dotazování — všechno 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 49 



chtějí věděti ty děti, všechno vidí, nic jim neujde. Mohou takto se 
k ní bez nesnáze pUpojovati páni z města, aniž ty dětí o čem se 
dovědí, a není tu jejich protivné zvědavosti, kdo že byl ten který 
pán a jak se jmenuje a co ji chtěl. A nic takto nemohou zas pověděti 
u babičky, jsou z toho jen zbytečné řeči a nepříjemnosti . . . 

Tedy všechno zase samé praktické důvody pro její villegiaturu 
stran těchto. dětí a stran oněch statkovských produktů, což vše velmi 
dobře dovedla oceniti, a což konečně, přes tajnou svou nevraživost 
a pohrdání ku statku tomu a jeho lidem, že to byl vůbec statek, 
něco v ponětí jejím tak sprostého, nízkého, a dále že byl rodištěm 
jejího muže, přece jen uznávala, přijímajíc odtud vše blahosklonně. 

Bylaf, abychom ji hned blíže poznali, velmi šetrná, skoupá, ale 
jen vůči druhým, vůči sobě nikdy, nikdy! 1 vůči svým dětem, jimž 
vařila kucmoch, škubánky, hrách s kroupami, zapražené polévky, že 
prý je to pro děti nejzdravější, co sama jídala bifteky a šunku á la 
marschal, což vše dopřála dětem, aby to lačně obhlížely jen z dáli se 
Škemravým pohledem, aby aspoň kouštíček dostaly, ale nedostaly 
nikdy. A byly proto raději u babičky, protože tam se měly lépe, 
tam je neoddělovali, tam jim dopřáli všeho, tam vyciťovaly nelíčenou 
lásku a obětavost . . . 

Třetí posléze důvod, proč právě v tato místa letos tíhla se svou 
villegiaturou, byl, že v tomto městečku, v okresní jeho nemocnici, zro- 
bené z místností bývalého kláštera, ležel, vlastně v kleci pro šílence 
byl zavřen její muž, probojovávaje si tady poslední svou epochu. 
Slušelo se tedy, aby mu byla na blízku, vyžadovaly toho ohledy na 
děti. Nebyla to nejpříjemnější povinnost, nejraději byla by se jí zho- 
stila, nebylof žádným potěšením navštěvovati blázna, třebas byl jejím 
mužem. Také navštěvovala ho jen velmi zřídka, snad teprv podruhé 
za toto léto tam pobyla. — Co prý tam má dělat, říkala, a se svého 
stanoviska měla pravdu. 

Leč celkem ani tak k vůli tomu jeho žití zde léto netrávila, eh, 
na tom jí již dávno nezáleželo, jako spíše k vůli jeho smrti, nevyhnu- 
telné, bez pomoci, neboř bylo jisto, že katastrofa nejdéle do konce 
léta nastane, půjde-li svým pravidelným průběhem, nic-li se nepřidá, 
v kterémž nepředvídaném případě vše může skončiti pak také každou 
chvíli. Kéž by skončilo! 

Tedy k vůli té smrti, ano k vůli té smrti, které se již také ne- 
mohla dočkati, jsouc jí již téměř zuřivě lačná a budujíc na ní své 
další příští životní, své sny a naděje. Tyto sny, naděje, tyto plány 
do života mimo bifteků a plzeňského a té vší ostatní příslušnosti 
tvořily hlavní podstatu její villegiatury, nejblaženější, nejopojnější pod- 
statu, jaká kdy schvátila její duši. 

Vůbec letošní villegiatura byla jedinou vzrušenou, šťastnou 
dobou, jakou kdy prožila, plnou čehosi očekávaného, velkého, sa- 
mou nadějí a kouzelným háráním, jaké vzbuzuje v nás nové, vy- 
toužené příští života, od něhož ještě vše očekáváme, to dosavadní 
za nic nepovažujíce a pohrdajíce tím. Byla ještě mladá a měla se za 
velmi krásnou — ošklivá ani konečně nebyla. 

4 



Digitized by 



Google 



50 Josef K. Šlejhar: 



A že léto zároveň bylo neobyčejně příznivé, luzně krásné, samá 
pohoda, příroda zdála se zrovna sloužit každému rozkazu a přání 
takové villegiatury, plynula v onom očekávání, v němž nadcházet 
se jí zdálo nové vytoužené příští života, vybudované jejími žádostmi, 
rozmary a fantasií, při té neochabující výborné chuti zadostučiňující se 
obloženými bifteky, plzeňským, mělničinou a ostatním příslušenstvím, 
tato villegiatura co nejrozkošněji. 

Nedá se sice upříti, a neupírala si toho, že někde přímoří, 
o kterémž často snila, nebo známé lázně, proslavené, vůbec ville- 
giatura módou ověřenější, ocejchovanější, také jí lépe by se za- 
mlouvala, byla přiměřenější jejím názorům a požadavkům, ovšem 
že také o hodně dražší, třeba stran svých přání a libůstek neuvykla ještě 
nikdy počítati, ty musely se rozumět a plnit samy sebou, pokud jen 
trochu šlo. Také nebylo jí zrovna po chuti, že vůči svým vznešeným, 
jak tvrdila, známostem nemohla se pochlubiti nějakými těmi Ostende, 
Rivierou, anebo aspoň Liebverdou, musíc posílati své pohlednice s ra- 
zítkem pošty tak sprosté, málo vznešené. 

Leč konec konců všechny ony uvedené důvody rozhodly pro 
místa tato. Však hned příštím létem vše si vynahradí, zbavena to 
již všech pout a přítěží, s novým, zbudovaným tím příštím, jež zje- 
vilo se jí v nějakém pohádkovém lesku. 

Co jen tady ty věci se naplní — — 

Sídlila v nepatrné útulné vesničce o hrstce čísel, v lesním úvalu 
se všech stran krytém, kde proto výborně dařilo se ovocnému 
stromoví, jmenovitě třešním, rozsázenému po zdejších políčkách, po 
okolních stráních a kol lučin svlažovaných prameny z úbočí těchto 
lesnatých návrší. Ta údolíčko obklopovala se všech stran, pone- 
chávajíce jen místy daleké, rozklané prorvy, kterými rozevíraly se 
krásné, daleké výhledy s jedné strany Krkonoš, s druhé strany k jihu 
širého, dalekého kraje s městy a osadami, sešeřenými v obzorovou hloub. 

Se strany městečka, kam vedla vozová, rozbrázděná, málo spra- 
vovaná cesta, bylo vidět některé věže, některé tovární komíny a 
směs střech. Odtud také jedině přicházeli sem lidé, buď tkalci vra- 
cející se s nemilosrdnými srážkami od faktorů, a nádeníci a dělníci 
z práce — takových ovšem si nikdy nepovšimla, považovala ten 
nízký lid za nutné zlo, poskvrňující vznešenost života, k níž ona 
náležela, — nebo páni vycházející po naplnění svých úředních po- 
vinností, které mají za osu světa, v místa tato na procházku, — 
těch si všímala i oni jí, ti již byli přece přiměřenější jejímu stavu, 
ovšem pořád pravý to „šmorn", jak se vyjadřovala, proti jejím zná- 
mostem v Praze, jimiž při každé příležitosti se vynášela, aby po- 
výšila sanm sebe a ponížila ostatní. S druhé strany z hlubokých 
horských vesnic jen z rána trousili se tudy lidé, zase samí oni ná- 
deníci a tkalci, pak přes den nějaká chalupnice s máslem, tvarohem 
a vejci, chvátajíc bláhová do města v starostech, aby dobře pocho- 
dila u těch paniček, o nichž zajisté měla domnění, že prokazují 
milost jí, odebírajíce jí její zboží, nebo bába přešla s pomstly, v létě 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 51 



s ovocem, zvláště s třešněmi, někdy nějaký bídný žebrák nebo 
bandrlák . . . 

Jinak po celý den panovalo v místě tomto ticho hluboké, roz- 
lehlé, zaléhavé chvílemi ojedinělými nahodilými zvuky života ves- 
ničky, jakýmisi to náhlými výrony a ohlasy, které v takovém bludném 
úžasu vznášely se a potácely chvíli ve zdejším ovzduší, než vytratily 
se v mizivou dál. 

Z jara bylo zde vše naplněno ptačím zpěvem, ale také tak 
nějak nezvyklým, zvláštním, jako bludným, vyvádějícím mysl k ja- 
kýms tuchám mystik. Její mysl ale ne, ta nebyla nikdy nakloněna 
této mystice, ta plnila se tužbami zcela jiného druhu. 

Po celý den vála sem silná pryskyřičná vůně ze všech těch 
okolních lesů. Tanula tu zemní vůně polí, jakoby chlebová, a šťav- 
natá, kyprá, osvěživá vůně lučin. Sám dech přírody zdál se tu va- 
nouti z útrob lidskostí nezprzněných, civilisací celkem ještě ne- 
zkažených, třebas sídlela tak na Jblízku a již i v tato místa kladla 
svá osidla: totiž nějaký spekulant chystá prý se tu příštím rokem 
postaviti kruhovku, jeř v údolíčku mohutné ložisko prima hlíny . . . 
a tkalcovna aspoň na tisíc stavů je již také na obzoru, co se jen 
příštím jarem uskuteční tudy projektovaná silnice. 

Bude-li veta nebo nebude po idylle těchto míst, ona tu aspoň 
příštím rokem již nebude, zajisté zcela jiný letní pobyt vykouzlila 
si její fantasie v očekávání všech těch věcí, jež v brzku nastanou . . ', 
aspoň nějaké Ostende nebo Riviera to musí být. Nastanou, nastanou 
brzo. Co vše pak bude! Neodvážila se chvílemi jaksi ani domysliti, 
totiž nechtěla domysliti v nedočkavosti a opojení všeho toho, co 
bude, být musí, — jsouc zmámena vším tím kouzlem obrazů, vy- 
sunujících se na obzorech jejích. Raději tu jen neurčitě, sladce há- 
rala, oddávajíc se sladkosti svých tuch, ač vlastně měla v duši vše již 
dávno hotové, vybudované, dávno připravené, zatím jen probírajíc 
se sladkým šerem, v němž ještě oko nechce nic rozeznávati, ač 
všechny věci jsou již mu dávno známy, odkryty — chceř raději ještě 
pořád tušiti než viděti. Až přijde vlastní chvíle shlédnutí, dosažení 
všeho toho, co jižjiž nastává, pak epocha ta nechř ji má celou . . . 
Tedy na ohrožené idylle těchto míst docela jí nezáleželo, o tu by 
neměla bolest a starost. 

A v této vesničce, možno-li ji takto vůbec nazvati v běžném 
smyslu, zatím ale zcela idyllické, měla pronajatu velkou, bílou, 
světlou světnici do všech stran s okny, jimiž otevíral se vůkol 
krásný rozhled, tím spíše, že na této straně stavení mělo vysokou 
podezdívku, takže tvořilo jakési půlpatro. V koutě světnice stála 
pec na pečení chleba druhdy, v níž ale dávno v moderní době, 
jež v mnohém dosáhla až sem, se již nepeklo, dávnof i odtud zmi- 
zela vůně a tajemnost domácího chleba, nahrazena řemeslným, fa- 
brickým výrobkem bez vůně a šťávy a životadárnosti, připravovaným 
z uherských šmejdů. Tuto sprostou pec ověsila záclonou, a spala 
na ní služka. Dále světnice obsahovala starodávná, zeleně skvrnitá 

4» 



Digitized by 



Google 



52 Josef K. Šlejhar: 



kamna' kachlová, tak zvaná stoková, dávno již pro nemodernost opu- 
štěná, ale která sloužila a hřála jako žádná jiná. 

Tato světnice sloužila jí za jídelnu a vůbec za obývací trakt. 

. Vedle v pHstěnku, druhdy asi pro výměnkáře zbudovaném^ 

spala. Vyzdobila si jej samými takovými nějakými dečkami, samými 

záclonami, aby dávaly tušiti, čeho ve skutečnosti nikdy není, a ukrý-- 

valy zároveň, co potřebí před skutečností ukrýti. — 

Přebývání toto, pravda, nebylo moderní, secessní, appartní, jejím 
názorům vyhovující; ale že se to nedalo změniti, a nic vhodnějšího 
nebylo, smířila se s tím a namlouvala si, že je to tak v pravdě 
villegiaturní, něco originelního, přirozeného, jak se to dnes romantikou 
žádá v době samé lidovosti . . . 

Ale útulné aspoň rozhodně by to bylo pro názor jiný. A věru 
také poetické pro toho, kdo by měl pro to smysl. A zvláště ne drahé. 

Třebas byla tak vznešeně vychována a měla takové vysoké 
názory a požadavky, do jisté míry letos přece jen obmeziti se mu- 
sila, zvláště po nedávné katastrofě majetkové, kterou ale ona si 
nepřipouštěla, a co muž byl nemocen, nemoha vydělávat a jí věno-^ 
vat, co by si přála a potřebovala. Dost to pro ni trapné, ponižující^, 
pro ni zvyklou na velký rozmach žití, v kterém nikdy nepočítala. 
Však dlouho to už trvat nebude, a pak vše jí hojně vynahradí vy- 
toužená budoucnost! 

Hospodář této chalupy, nejrozsáhlejší a nejúpravnější v místě, 
bydlel s rodinou na druhé straně, do předu, přes uzavřenou síň, 
takže ona s jeho lidmi nemusela vcházet v žádné styky, nechtěla-li 
právě ; — to by si také vyprosila, aby měla se ještě stýkat s tako- 
vými nízkými lidmi, jí tak daleko nerovnými. Konečně ještě hospo- 
dáře snesla, nebyl to již přece jen pouhý sprostný selský chrapoun. 
Maje tuto chalupu asi s 20 korci polí, provozoval zároveň trochu 
zahradnictví, pěstoval nějakou zeleninu, stromky i květiny, které vázal 
na kytice a věnce, donášeje je do města. Tím se obrousil, vzdělal. 

Jí často donášel nějakou tu kytici, choval se k ní vůbec ná- 
ramně uctivě, sladce, poníženě, úslužně, protože si vypomáhal touto 
její villegiaturou, přece mu to na penězích naskočilo. Říkal jí milost- 
paní, vždy tak nějak mazlivě a licoměrně se při tom zalykaje — - a k tomu 
nejen „ruku líbám", ale vždy zároveň svými dost štětinatými kňoury 
svážeje se jí hned po ruce, což ona vždy blahosklonně dovolila, jaksi 
sama povolně ruku vztahujíc k té jeho jinak ne právě příjemné, přece 
jen selské tlamě, které toto líbání nijak nesvědčilo, spíš ještě jadrné 
úsloví a hrubě šťavnatá nadávka. 

Leč v jejích očích za to byl člověkem trochu již vzdělancem, 
lepším nežli ostatní zde, co jí rukou nelíbali a říkali jí jen panička, 
div ne kmotra. Usoudila, že je na něm holt vidět městský mrav,, 
šlif . . . 

I mimo kytice jí lecčíms posloužil, svěřila mu psaní na poštu, 
nosil jí z města od kupce, řezníka, neměla-li služka právě času, na 
trakaři přivážel občas bednu plzeňského nebo černého. Za ty úslužky 
mu také naskočilo. Musí takový lidový člověk kousek po kousíčku 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 53 



pečliví^ sbírati a dávati dohromady — se stolu pánů, jejž nejdirfv 
obsloužil a pokryl, s odhozenýtxii drobty se spokojiti . . . Skoro jako 
lid český s drobty s vídeňského stolu, jejž bohatě nejdřív obsloužil 
a pokryl, hodilo by se sem jinak nenáležité politické přirovnání z toho 
důvodu spojitosti, že tento náš člověk velice rád politisoval, sbíraje 
svůj politický rozum a um z „Politicky", kterou ona odbírajíc vše- 
likams zahazovala, odkud zase on si ji uctivě přivlastňoval. 

Jinak tento muž stloukal to své živobytí dost těžce, po celé léto 
se mozole se ženou na svých políčkách a záhoncích, maje dvě krávy 
a kozu. Bylo by to s jich zahradnictvím i villegiaturou i úslužkami 
přece nějaké živobytí, kdyby neváži mu na gruntě notný dluh, 
kletba to každého gruntu u nás, vzhledem k čemuž musil se dost 
napínati s rodinou, aby se to všechno vytlouklo. Poněvadž by děti 
jeho — dvě dcery a dva synové — se doma nezaměstnaly a nevy- 
živily, chodily obě holky, sotva odrostly, do fabriky — obvyklá to 
kariéra horského lidu — toř se rozumí, že do německé a židovské, jako 
by bylo vůbec prokletým údělem našeho lidu, aby byl vyssát a vy- 
tráven politicky, hmctně i mravně německo-židovstvím, čehož už je 
docela blízko. Synové chodili na stavby nádeničit, v zimě do lesa. 
Doma odváděli všichni výdělek a za to byli vydržováni ponejvíce 
„kafem" a kucmochem, synové dostávali jednou do roka na štruksové 
obleky a holky na kartounové šaty. — Že po „fajrumtě** musili 
ještě doma hodně vypomáhati a v létě často hodně do noci, okopá- 
vajíce, sekouce, vázajíce a co vůbec bylo třeba, rozumí se samo 
sebou. Bylř starý celkem krkavec, příkrý, krutý, těžil nemilosrdně ze 
své rodiny, utloukaje takto dluh. Však jinak to ani v horách nebývá 
a snad ani jinak být nemůže — na cizácké zlato fabrik řádících na 
statcích těla a duše hůře a pustošivěji než mor, přivádějících v nej- 
horší bídu zvrhlosti tělesné i mravní a celé generace ničících . . . 
a dále na tu kletbu dluhu rodinné střechy rozplýtvalo se již tolik 
potu B zkrvavělo již tolik mozolů našich hor, že brzo již nepostačí 
roditi ani dost té krve, ani dost těch mozolů, které by byly oběto- 
vány molochu cizáckého zlata . . . 

Tím však ona se nezabývala v mysli, a kdyby byla uvažovala, 
bylo by pro ni samozřejmo a nejspravedlivější přirozeností, že vše 
musilo být, jak bylo, aby na jedné straně zahrnovalo lidstvo bo- 
hatství, na něž ta ostatní droucí se a platící holota sháněla. 

Jinak ale, že zmiňováno již se bylo o hospodáři, jejž poznati 
bylo také dlužno při této villegiatuře, s bezděkým zabočením na sociální 
jaksi pole, třeba ještě dále poznamenati, že to byl vyčouhlý, kostnatý 
člověk, silně snědý, se zvětralou tváří od neustálého vzduchu a slunce, 
jemuž byl vydán, s uplihlým černým, silně již prošedivělým plnovousem, 
jejž pěstovati pomocí pásek a želízek neměl valně pokdy ani pro to 
smyslu, pohled měl pátravý, obezřelý, na všem vůkol jaksi zároveň 
zkoumavě a opatrně ulpívající ; byl dále nápadně sporý v řeči, ale ne- 
zdálo se tak z přirozené málomluvnosti a zádumčivosti našeho vesni- 
čana, ale spíše z chytrácké opatrnosti, jež stále ukládá si reservu, 
5tále stíhá se v každé myšlence a každém slově, aby nějak se nepro- 



Digitized by 



Google 



54 Josef K. Šleihar: 



zradila a nevyslovila něco, co by mohlo škoditi, bylť takovým opatr- 
nfkem, chytrákem od přirozenosti, a maje stále co dělati s pány, stal se 
hodně i licoměrníkem, — leda významně jen naznačiv, co měl za lubem, 
hned zase se zamlčel, škubl rameny a zamhoural výmluvně očkama 
rozplynulýma nějak v rozsochatém, zvětralém jeho obličeji, ale nikdy 
nedokončil. Patrně vliv styků s pány značil se v jeho povaze . . . 

Jeho tedy mohla ona dobře vystáti, k němu se snížila. S ostat- 
ními lidmi z chalupy a z okolí vůbec se téměř nestýkala, přijímajíc od 
nich leda pozdrav, ne ale bez vysoké, vznešené posy a ne bez pohrdání 
a opovržení na takové „pochválem" zdejší — ovšem sprostý, nevzdě- 
laný ještě tady lid, neznající dosud městského „ruku líbám", leda 
až těch villegiatur se tu rozmnoží. — 

Věcí nezahodění hodnou a ke každé villegiatuře náležející byla 
ovocná zahrada kolem stavení, jíž obklopeno bylo se dvou stran ; na 
straně třetí opodál stavení byla květinová zahrádka s dvěma úly včel. 
Zahrada skládala se z několika mohutných hrušní a jabloní, zakláda- 
jících tuto dobu již hojně na ovoce, z kopy švestek a několika 
starých třešní s kmenem silně rozprýskalým a ronícím těžkou hnědou 
pryskyřici. Taková zahrada je vhodná pro villegiaturu zvláště z toho 
důvodu, že v jejím stínu lze od pně ku pni rozpjatí siř — „henge- 
mate** tomu říkala ona — v níž celou délkou těla se* uložiti a sladce 
se houpat a nechat unášet je rozkošným zaměstnáním, zvláště když 
vůkol všechno je v úpadu práce. Také jí to bylo celkem jediným 
zaměstnáním, nejedla-li právě obložený biftek anebo nebyla-li na 
procházce. 

Jak půvabně — aspoň dle jejího domnění — dovedla se v síf 
složiti, nožky v pikantních střevíčkách s mašlemi z pod něžné letní 
sukně graciesně majíc vysunuty a často je obdivujíc, kdykoli se na 
ně podívala, což bylo velmi často, — lokte tu přeloživši půvabně 
přes prsa a hlavu snivě zvracujíc na zad. 

Kamsi vždy do smaragdové clony sadu, jíž rozlivy modré oblohy 
v nedozírnu prolínaly, vhřížila to zraky, a zdálo se, že hárá v těch 
nadpozemských výšinách a buduje mystické tuchy. Bylo to ale zatím 
něco zcela jiného, mystice nadpozemské příliš vzdáleného, o hodně 
pozemštější, střízlivější. Svým nedalekým novým příštím, co se jen 
stane to, se zabývala kolébajíc se v síti v závanech vzduchu jako na 
chladivých vlnách, při čemž měla takové neoznačitelné, nadmíru pří- 
jemné a vítané šimrání a projímání celého těla, cos tak dráždivého 
při každém vznesu sítě. Často ji musila služka houpati. Bylo jí vždy 
při tom nějak jako u odepjatí z těla, z pozemskosti, jako by luzně 
létala, zanášela se bytostí na perutích své touhy. Bývá ostatně roz- 
košné takto se houpati a také utíká čas takovým zaměstnáním, celé 
hodiny dovedla takto proležeti v síti. 

Houpajíc se takto před polednem po „gablu", houpajíc se po 
poledni ku „šlofíku" a houpajíc se za příhodných večerů, zvláště 
když měsíc vycházel, pečovala vždy nenápadně o to, aby měla při 
tom co možná nejrozkošnější a nejmalebnější posu, aby to bylo poetické, 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 55 



hodně romantické, zvláště za těch měsíčných večerů, vůbec v každém 
ohledu půvabné, appartnf. 

Chodilo tudy ostatně dost pánů z města svou tak zaslouženou 
procházkou po celodenním dřeni, a stálo tedy za to, připoutati po- 
zornost. Také mnozí se po ní ohledali, ty nožky její vysunovaly se tak 
pikantně z pod poodestřené řasnaté roby s čouhající krajkou diskrétní 
spodničky. Někdy nechávala si při tom rozpuštěný vlas, splývající jí 
kol ramenou jako víle — aspoň se tak domnívala — , naskytla-li se 
příležitost, učiniti mimořádně větší dojem na okolí, když těch pánů 
chodilo kolem více. Jinak sprostné její okolí neumělo oceniti takové 
dary noblessy a elegance se mu poskytující . . . 

S sebou měla toř se rozumí služku. Bez služky neobejde se dnes 
žádná moderní dáma, každá jen trochu lepší panička musí mít dnes služku 
a psa, byf i sama neměla co jíst. Služka takové paničce značí cos jako 
za starodávna otrokyné. Bez služky je vůbec nemožná moderní dáma, 
bez služky by umřela hlady, zašla by špínou a vešmi a vším svrabem 
byla by sežrána. Za služku měla takto dost hloupou, nevědomou, ne- 
motornou holku, ošklivou, zrfobanou neštovicemi, s vyčouhlými lopat- 
kami, ale s věrnýma, oddanýma očima jako u psa, jemuž je pán 
vším a jehož každé hnutí neustává pozorovati. Byla pravý dfíč, od 
rána do noci se špláchala ve škopcích, bůh ví, co vše je pořád 
k mytí a vyprávání u takových paniček. Byla dále nepomlouvavá, a ne- 
namlouvavá, snad i ne tak z ctnosti, jako spíše z nutnosti, že o ni 
žádný trochu kalý mužský nestál, ostatně neměla by ani na to času 
a milostpaní by jí to nestrpěla. Hezkou služku by také ona ani ne- 
vzala. Ze zásady. Snad i z tajné žárlivosti, jíž nezbaví se ani nevzneše- 
nější dáma vůči své služce, je-li jen trochu hezkou, vábnou pro mužské, 
nehledíc již ani k tomu, že v tom případu snadno mohl by se zmýlit 
pán v posteli . . . 

Služce této říkala Boža — krásné to jméno pro takovou piho- 
vatou, od neštovic zďobanou, ošklivou a hloupou Nánu ! — vždy s hodně 
dlouhým, pronikavým ó, v kterémž zvuku byl již velitelský rozkaz, 
pokárání, zlý rozmar, vše, co takové milostpaní vstoupne právě na 
mysl. Jí byla tato Boža pravou nevolnicí, nejen zaplacenou, ale i dobro- 
volnou, jako by spjatou k ní jakous neodolatelnou suggescí slabomyslné 
své duše. Pak také za cosi jí měla být vděčnou. Kdysi stará milost- 
paní, totiž matka této mladé milostpaní, jak se to jmenovalo, učinila 
rodině Bóžině jakés dobrodiní, zdá se, že vypomohla jí v kritické 
chvíli jistou částkou peněz, kterých bylo nanejvýš nutno k uhrazení 
jakéhosi schodku, jehož dopustil se otec Bóžin ve službě, zač byl 
by býval propuštěn a zavřen. Ostatně tuto částku již dávno poslu- 
hováním a praním si matka Bóžina odsloužila, ale zdá se, že z toho 
dobrodiní budou zde kořistiti ještě generace příští, jak se v životě 
stává, aspoň zde tradice tohoto dobrodiní intensivně se udržovala 
činíc z Boži dobrovolnou i nedobrovolnou nevolnici, robotnici, svodnu 
jejích choutek a vůle často tak raffinovaně tvrdé, příkré, nemilosrdné, 
jak jen nóbl paničky to dokáží, u vyhledávání a zadostučiňování svých 
rozmarů . . . 



Digitized by 



Google 



56 Josef K. Šlejhar: 



Svou milostpaní musila obsloužiti vším od hlavy až k patě. Ve 
své noblosti, pohodlnosti a lenosti nebylať schopna žádné práce, 
žádné námahy, ostatně také ani nechtěla by, nepotřebuje toho vůbec, 
nikdy nic nedělala, již dávno jakákoliv existence práce je vytlačena 
z řad vznešených. Ještě tak lawn-tennis s pány, což je samé takové 
koketování, samý takový flirt, ukazuje se vzrůst těla, odhalují lýtka, 
paže, samá taková roztomilost, — a ona umínila si pěstovati lawn- 
tennis, co se stane to . . . 

Byla zároveň příliš úzkostlivá o své zdraví, o svůj vzhled, o svou 
pleť, o něhu svých rukou, než aby cokoliv dělala. Každou prací 
hrubne tělo, drsní plef. A ona zas brzo bude již potřebovati jemného 
těla, pleti hebké, aristokratické, jak říkala, jako vůbec pojem aristo- 
kratického ve všech ohledech značil u ní to nejvyšší, nejdokonalejší. 
Konečně prý i z jakés diskrétní vnitřní poruchy, kdož by se v tom 
u ženských vyznal, nesměla naprosto se namáhati, nesměla se shýbati, 
nic zvedati . . . jako by se i bez toho byla kdy namáhala, shýbala, 
něco zvedala! 

Jen dost silnou a vydatnou stravu, ve všech ohledech dobře 
se živiti a klid, doporučovali jí starostliví, něžní lékaři, již tak mistrně 
dovedou vystihnouti přání a choutky rozmarných dam, jdouce jim 
ve všem na ruku a předepisujíce, co se těmto choutkám zráčí, vy- 
toužené lázně i milence. Tedy dobře se živiti, jísti, píti, jako by kdy 
nejedla a nepila vždy jen dobře, vybraně, pocházelaf ostatně i z rodu, 
kde dobře se jedlo a pilo, platilo za to nejvyšší a tvořilo podstatu 
všeho vychování a vzdělávání. Mimo. ještě horlivé, okázalé pěstování 
zbožnosti, což ostatně jde vždy ruku v ruce. Však ještě uslyšíme . . . 

Zdá se ale, že ony ohledy jaksi kosmetické byly hlavní věcí. 
Aby se tedy nezapotila, nevydala větru, slunci, Pánbůh rač chránit 
zvláště průvanu, aby nedaly se návaly krve do obličeje, jak děje se 
při práci, ohýbání, nehledě k zardění se studem, jehož tu již ani 
nebývá. Vším tím trpí plef. 

Pleř stala se jí modlou jako každé moderní dámě, jež nezná 
jiného co dělat, než pěstovati tuto plef. Tuto plef ošetřovala jako 
božství, jí se klaněla, obdivovala ji, a úzkostlivou péčí vůbec o tělo, 
se vším příslušenstvím naplnila značnou dobu dne, to bylo hlavním 
jejím zaměstnáním mimo jídla a pití a houpání v síti, a také její 
vlastnoruční prací, nebof při tom celkem nemohla jí Boža mnoho 
vypomoci, nesvěřila by své tělo ani jejím nemotorným, hrubým rukám 
„ — má ta potvora ruce jako lopaty a prsty na nich jako pohrabáče," 
vyjadřovala se někdy oceňujíc tyto ruce, tyto prsty, které ždímaly její 
špínu a vynášely po ní . . . Ne, těmto lopatám a pohrabáčům nesvěřila 
by své tělo, nehledě ani k tomu, že s jistými opatřeními těla nesvěří se 
nejdelikátnějším cizím rukám ani dáma nejvznešenější, což znamená 
naprosto nic nedělající, mimo to, co přináší její pohlaví . . . milování 
a rození, pokud tomuto úplně již nevyhne se naše století nejdůmysl- 
nějšími technickými prostředky ošizujícimí samu moudrou přírodu . . . 

K vůli této své pleti a pěstování těla nešetřila peněz a používala 
všech možných prostředků, všemi novinami a všemi šarlatány nela- 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 57 



dno doporučovaných. Měly-li jen trochu lákavého zvuku všechny 
možné krémy, smíry, pasty, vodičky, orientalské i jižní, americké 
i australské, skoupila a používala jich. Co dlela na venkově, myla 
se zároveň denně na noc v syrovátce, kterou pravidelně dodávala 
jí z vedlejší vesnice jedna chalupnice. Sloužíf výtečně k sesílení zdraví, 
k zpružnění svalů, k osvěžení nervů, k delikátnímu zjemnění a heb- 
kosti pleti. V tom ohledu není nad syrovátku, A spotřebovala jí denně 
pořádný džbán, používajíc této jinak tak sprosté selské věci s jistou 
takřka pietou, jako vše, čemu jsme věnovali zvláštní důvěru: nej- 
dříve houbou omyla si jí obličej, pak krk, pak ňadra, pak teprv vlila 
ji do sedací vlahé lázně, kterou denně teploměrem přesně vyměřenou 
musila Boža připraviti. Vždy ještě nějakého koření, rovněž posilujícího 
útroby, k tomu přidala. Načež použivši lázně, před samým spaním, v uza- 
vřené své ložnici jala si mazati ňadra vyhlášeným, proslulým, orien- 
tálním, dokázané osvědčeným krémem pro vzrůst a bujnost ňader, 
této jinak nejvytouženější a nejvyšší okrasy dam, bohužel dnes čim 
dále spořejší a vzácnější, a dle všeho hodně vzácné také u ní, soudě 
dle velkého množství použitých již kelímků po této nedostižné látce, 
rozestavených na jarmaře, nehledě ani k tomu, že pořád ještě, přistro- 
jujíc se ve svůj živůtek, vkládala do míst, kde mají se vyskytovati 
ňadra, cos delikátně, obratně sbaleného, co rozbaleno zdálo se pun- 
čochou, která takto illusi ňader dost dobře doplňovala a doplňovat 
asi bude do té doby, než vyhlášený orientální krém pomůže, ač ještě 
značně vzdálenou se zdála doba tato. 

Ukončivši potom mysteriesní obřady na svém těle ještě ně- 
jakým jiným co nejdiskretnějším šmírováním k osvěžení a povzbu- 
zení nervů, vzala ještě na noc z opálové lahvičky nějaké kapky, jako 
zlato vzácné, nejproslulejší to prostředek k omlazení krásy, vyráběný 
ze samých nejvzácnějších exotických květů, pak z delikátní škatulky 
užila dvé pilulek pro lehkou stolici, čehož bývá valně zapotřebí po 
všech těch jadrných biftecích. 

Až učinivši takto vše, co dobro a krása těla žádaly, ukládala 
se teprv ku spaní se sladkým zadostučiněním dobře vykonané pří- 
tomnosti a se sny budoucnosti, tak nedaleké již, tak slavné, opojné . . . 
O tom neměla nejmenších pochybností . . . 

A čím určitěji blížila se tato budoucnost, se vším tím, co pro sebe 
do ní vkládala, to jest, čím neodvratnější, bližší a takřka makavější byla 
již smrt jejího muže, tím intensivněji, nějak náruživěji, až fanaticky 
zuřivě a vytrvale prováděla veškera ona opatření kosmetická, veškera 
ta pěstování, udržování, osvěžování, vzněcování, sesilování, zbujňování 
těla, jež teprv potojn bude moci náležitě uplatniti. Zdála se již 
s ním býti celkem spokojena, jen kdyby ten krém vydatněji, rychleji, 
patrněji působil, zatím ta punčoška leccos musela nahrazovat, v čem 
příroda byla dost skoupá. 

Však rozhodně již působí, působí, působí . . . denně před zrcadlem 
podrobujíc své tělo v uzavřené ložnici prohlídce od hlavy až k patě, 
část po části, partii po partii, se o tom přesvědčovala. I účinek těch 
kapek z opálové lahvičky právě byl také patrný. Pilulky rovněž účin- 



Digitized by 



Google 



58 Josef K. Šlejhar: 



kovaly. Zdála se býti celkem spokojena se svým tělem a jeho funk- 
cemi. 

Jen o drobátko přála by si býti vyšší. Ale za to malé dámy 
bývají nejpikantnější, nejlépe se svinou a tulí v náruči, a gusta mužská 
znají dámy lépe než muži sami. Ostatně nosila vždy jen vysoké 
kramflíčky a frisuru vysokou, trčící nad temeno, odívala se v dlouhou 
splývavou robu, což vše dámu jaksi vytáhne, učiní ji vyšší, vzrostlejší. 

Bylať mimochodem z těch, o nichž se říká : malá škatulka, ale 
ostrá mast. Snad i jedovatá. 

Ta ostrota nejevila se v obyčejné míře právě v jejích pohybech, jež 
tu byly povlovné, líné, mající jaksi stále na zřeteli, aby se nějak 
nezchvátily- na úkor zdraví, za to v rozrušení, v zlosti, v pravém 
ukázání svého já, jež snažila se uplatniti ostrými, prudkými gesty 
a jakýms mrskáním celého nevelkého svého těla; jevila se dále 
v ostrých, prolínavých zákmitech jejích rtů, dále v jejích očích, nijak 
pomněnkových nebo jako lapis lazuri, zamodralých sice, ale spíše vod- 
natých a přisedlých, vystouplých trochu na povrch, takže připadaly 
jako na stopkách, a v rozčilení ještě více z hlavy vystupujících, v jejichž 
zákmitech třpytilo se to chvílemi jako rozražené střípky skla. Jinak 
uměly ty oči, jednalo-li se o to, mazlivě vzhledat až do protivné lico- 
měrnosti, uměly rozkoketovat se až do vlastní chamtivé smyslnosti a do- 
vedly rozjiskřiti se v pichlavé, jedovaté zákmity, vystřelující jako hadí 
jazýčky na oběť její zloby, a dovedly rozřeřavěti se do zběsilosti fúrie, 
nezdařilo-li se to, co si usmyslila ta jejich hlavinka poněkud přihra- 
natělá, ne právě taková, jako blouzniví romantici feminističtí si ji 
budují. Obličej měla rovněž poněkud přihranatělý, k malé postavě 
dost velký, s ústy také většími a s čelem přisraženým, umíněným, 
tvrdošíjným. U vzezření jejím bylo, co dodávalo této tváři cosi ko- 
čičího, tu lísavě dovedoucího se vluzovati, ale hned zase vztekle, ur- 
putně prskajícího, škrábajícího, kdykoliv je třeba bojovati o své roz- 
mary. Jen že říkala, že se nesmí rozčilovat, i to škodí kráse, že se 
musí šetřit. A snažila se také úzkostlivě nerozčilovat, nezlobit se, 
kdykoliv jen vyhověno bylo jejím rozmarům . . . 

Nehezká snad ale nebyla a mnohým i se líbila velice, říkali o ní, 
že je pikantní; ona myslila, že líbí se všem jako každá ženská. 
A chtěla usilovně se také líbit všem, chtěla vábit, opojovat, dráždit, 
unášet, strhovat, a k tomu směřovaly všecky její snahy. V čem pak 
tušila nedostatky, v tom ohlede budovala si celé systémy kosme- 
tických a všech jiných opatření mody a hygieny. Snila o svém 
těle, o své kráse . . . tělo, tělo, tělo — avšak bude všeho již co 
nejdříve potřebovat, co jen tam v té nedaleké kleci se to ukončí. 
Pedikúru, manikúru ... a vše, co moderní technika v tomto ohledu 
opatřuje, obstarávaly jí nejpřednější ústavy toho druhu. 

Za živůtkem blíže delikátní punčošky nosila jako drahou relikvii 
vonná psaníčka, jež po celý den romanticky neodkládala, a i s sebou 
do postele je berouc. Jedno bylo staré, trochu již ztrnulé, kostrbaté 
ruky, druhé mladé, svěží, silné. Často vytáhnuvši některé ze zaňadří, 
opatrně, aby punčoška se neshrnula, zasnila se nad ním. Někdy to 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 59 



. vyřáhia psané kostrbatou, starší rukou, — tady jako by ošemetné 
uspokojení označilo se vždy v její tváři ... to bude užívat bohatství, 
to se bude mít — ostatní však si již opatří, tedy to druhé psa- 
níčko s mladou, silnou, bujnou rukou je toho zárukou. Políbila je 
náruživě, háravě, ale i jakoby uměle, vynuceně, v klamání samé 
sebe pozvedajíc při tom oči násilně vzhůru, při čemž vysunuly se 
ještě více na vrch hlavy, nabývajíce tak ještě význačnějšího zdání 
vyčnělých jakýchsi stvolů na vnitřních, neviditelných stopkách. Roz- 
pjal se v nich široký, trochu tupý lesk, a co tak násilně zvracely se 
vzhůru, rozevíraly se jí široce, chtivě nozdry, ukazujíce se tu tak 
nepoměrně velkými, a jakés jámy v nich vyzely — tu rozhodně v tu 
chvíli nebyla hezká, spíše naopak. Zároveň z hrudi vyloudila mas- 
sivni, táhlý vzdech: „Ach ... ch . . . ch," v jehož uplývavém zvuku 
jako by dodržovala své bezmezné vznícení citové, jako v záludném 
echu roznáší se a neskonale dodržuje zvuk přírody . . . 

Jí samé líbil se vždy nějak ten vzdech, opakovala si jej jako 
herečka zkoušející effekt svého hlasu. Ještě několikráte vnutila se 
v tento horoucí vzdech, ale to již ne k vůli němu, to již k vůli sobě : 
připadalo jí to tak blouznivé, romantické, měla při tom illusi mládí. 

Neboř bylo jí již k třicíti a mela tři děti. Snad jen proto měla 
děti, že to neslo s sebou její pohlaví. Ale rozhodně na třicítku a na 
tři děti se takové vzdechy již dávno nehodí, soudil by leckdos. A také 
se nehodily. Leccos se nehodilo. Ale ona chce svrhnouti minulost, 
tradici, vše, co bylo a ji neuspokojilo, nevyhovělo, a chce teprv začít 
žít znova, vrátit si život, vše to, co jí bylo nedůstojné, nedosahovalo, 
jí jaksi, chce zapomenout, chce oddat se jedině novému slibnému 
příští, té stkvělé budoucnosti, která na ni výhradně čeká. Žít chce 
lásce, kráse, bohatství. To, čeho se k tomu jaksi nedostává, dovede 
již nějak nahraditi, maskovati. A těch ostatních nepohodlných při- 
metu, jako dětí, které rozhodně překážejí tomu všemu, a všeho 
ostatního však se zbaví také za nedlouho, co jen nejdřív tady s tím 
se to skončí — zlobně, tvrdě vždy tu domyslila jako u pronášení 
ortelu, jenž jest neodvratný, nemilosrdný. 

A také nemilosrdný, neodvratný byl, i se strany osudu, přírody, 
jež tak strašlivě dovede ukládati svému tvorstvu, i se strany její, 
se strany té ženy, která v dosahování svých účelů dovede být ještě 
nenabaženějšl, nemilosrdnější, strašlivější — — — _ — — — 

(Pokračování.) 



Digitized by 



Google 




Varoš. 



Josef Heřman : 



Ostrov a město Rab v Dalmácii. 

My Češi, kteří jsme skoro stejně vzdáleni od moře Severního jako 
od jižního. Jaderského, máme na výběr, ke kterému z obou si 
zajedeme, když jsme se ustanovili aneb lékař nám radil, abychom 
nějakou dobu strávili u moře. Větší část našinců volí Severní moře 
anebo Baltické, a — nedivíme se. Je to již odedávna vyšlapaná 
cesta, známa jsou v naší společnosti místa Ahlbeck, Misdroy, Herings- 
dorf, Zinnowitz, Helgoland, dánské Fanó a jiné lázně, o dražších 
jako o Syltu, Norderney, Ostende atd. ani nemluvě. S té strany 
dělá se také větší reklama, jest tam poměrně lacino, dbá se tam 
o všecko pohodlí a čistotu, a je tam i silnější příboj. A konečně, vše, 
co máme na sobě a kolem sebe, vše skoro kupujeme u Němců — 
proč bychom se i v jejich moři nekoupali? Alespoň dokážeme, že 
se v jejich „moři" neutopíme. 

Obraťte však svůj směr, vy, kteří jste si již zvykli k moři je- 
zdit — neb kdo jednou je seznal, rád se k němu zase vrací — , a 
jedte na jih, jeďte do Dalmácie. Vždyť u nás není slovanská vzá- 
jemnost prázdným heslem, jsme povinni zanášeti své peníze spíše 
slovanským bratrům než v nepřátelskou cizinu. Co dosud nás 
odvracelo od Dalmácie? Slyšíme odpověď: Není tam komfort, ne- 
jsou tam tak zařízeni ani bytem, tím méně stravou, jak my jsme 
doma zvyklí. Kdo takto mluví, má celkem pravdu, ale samy 
od sebe se tam poměry nezlepší. „Komfort" se dostaví znenáhla 



Digitized by 



Google 



Josef Htřmcn: Ostrov a město Rab v Dalmácii. 61 

Sára, jakmile začnou hosté stále a vytrvale tam jezditi. Až lid ta- 
raéjší sezná zisk z nás mu plynoucí, vyhoví postupně všem našim 
přáním. 

I vláda vídeňská v novější době obrací svůj zřetel na Dalmácii, 
ale ta má tam asi jiné starosti a lidu tamějšíniu bude chtíti leda 
vštěpovati svou „osvědčenou" kulturu. Timeo Danaos et dona ferentes ; 
známe ji již z Bosny. Nechť si tam tedy upraví cesty a zřídí dráhy, 
třeba ovšem jen dle své potřeby; my chceme tam s lidem se stý- 
kati, dobrým příkladem na něj působit. Není tomu dávno, co jistá 
česká společnost zařídila ferialní kolonii v Saviňských Alpách, a již 
se tam šiří slovanské uvědomění. 

Což, jistým kruhům našim Adrie není neznáma, zvláště Grado 
u Aquileje. V minulých právě letech byla návštěva Čechů v Gradu 
velmi značná. A co tu českou obec přivábilo? Není tam také valného 
komfortu, tím méně je tam půvabná romantická krajina; ale za to je tam 
trojí koupel pohromadě : v moři, v písku, na slunci. Vystaviti nahý hrudník 
aneb záda jižním paprskům, pólo ponořen v teplý, hebounký písek, který 
již tim, z čeho a jak povstal, má eminentně léčivou moc, toto blaho 
je mnohým, jak jest z jejich úst slyšeti, důležitější ještě než nořiti 
tělo do měkkých, kolébavých vln mořských. 

Jest toto možné na severu? I tam se sice vyhřívají na slunci, 
ale oblečeni, byť lehce. V Adamově kostýmu v pisku ležeti 1—2 
hodiny tam nelze. V košíku sedávají, protože tam stále vane větřík 
a co chvíli oblak slunce zastírá. Toho na Adrii není se báti, 
tam stále se usmívá čisté, modré nebe, tam vládne bezvětří, sci- 
rocco anebo bóra bývá v letních měsících jen řídkou výjimkou. 
Proto na severu někdy po celý týden se nelze koupati, ač otužilejší 
říkají, že v moři jen zprvu zimu cítí ale silným příbojem vln tělo 
se tře a zahřívá jako massáží. Na jihu se koupáváme denně dvakrát, 
dopoledne i odpoledne, moře tam mívá 20® R, ba někdy i více. 
„A v takovém louhu bych se neobčerstvil!" voláte, leč mýlíte se. 
Vzduch je na jihu velmi teplý, naše tělo se mu pfízpůsobilo, assi- 
milovalo, tím I těch 20^ R pociťujeme jako chladnou lázeň, zůsta- 
neme-li déle ve vodě, a třepeme se zimou po ní jako po koupeli 
v našich řekách. A jak dlouho vydržíte ve vodě na severu při 
vašich 12® C? — Jak se tam hodí ten Celsius, poskytující více 
stupňů! — Three dips and than out, říká se v Anglií. Máte prý 
se tedy jen třikrát potopiti a hned ven! Nad to má Severní moře 
méně procent solí než Jaderské, na němž se jižním teplem voda 
i více vypařuje — a páry prosycené solí, jaký to blahý účinek na 
celé dýchací ústrojí! Toť nejpohodlnější inhalace nosní, krční i plícní 
ve dne v noci (na jihu spáváme ovšem při otevřených oknech) 
trvající. — Komu nic nechybí, kdo je zdráv jako ryba, ať si ko- 
nečně vyjede třeba na sever. Ale kdo je slabší soustavy tělesné 
a hledá úlevy, nechť se koupá v Adrii. 

Co vám skytá Grado, to celkem najdete všude v Dalmácii. 
Až na ten písek. Nemyslím ani písek na dně mořském, toho máme 



Digitized by 



Google 



62 Josef Heřman: 



dosti i v Dalmácii jako také na dně našich řek. Ale hluboký, hebký 
písek na břehu, do kterého se, silně ochlazeni mořskou koupeli, za- 
balíme a na slunci se vyhříváme, a pro který Vlaši mají jméno la 
spiaggta, Francouzi la plage (naši po nich též říkají někdy „pláž''), 
Němci Strand. A takový písčitý břeh nenalezneme tu snadno, v ne- 
patrném rozsahu je v Rakousku jen ještě u Sistiany blíže Děvína 
(Duino) v Přímoří. Jinak v cizozemsku; vyjmenuji jen, co jsem 
seznal: Lido u Benátek, San Sebastian ve Španělích, kam i král 
španělský na léto přicházívá, Biarritz a v rozsáhlé míře v lázničkách 
Palavas blíže Montpellieru ve Francii. Pro ten písek, ty „písečné 
koupele" bylo by tedy Grado velmi vhodné, ležíř v naší říši, ale 
jsou tam Vlaši domácími pány, a tihle domácí páni gradští co rok 
stupňovanou návštěvou zpyšněli. Vše si teď zahradili, tak že mimo 
poplatek za koupání a stan žádají ještě vstupné na písek. A za 
druhé: dnes tam již dle předpisů nemůžeme, jako ještě před třemi 
lety, nepokrytý hrudník a záda vystaviti paprskům slunečním. Tím 
jest nejúčinnější léčební výsledek zmařen. 

Protože Gradští koupání v roce 1906 opět zdražili, požadujíce 
dvojí vstupné, na písek zvlášť a do moře též, a pobyt pro rodinu 
na 9—10 neděl by byl dosti nákladný, rozhodl jsem se pro Dal- 
mácii a vyvolil si Rab (it. Arbe) na ostrově téhož jména. Protože 
jsem v Rjece pondělní rychlejší parník, vyjíždějící o šesté ráno, již 
nezastihl, vyjel jsem odtud až ve čtvrtek ráno o páté na lodi „Póla". 
Moře bylo klidné, „kako ulje" (olej) říkali tamní lidé. Jaké pohledy 
se naskýtaly na blízkých březích ! Jelikož jsem z Rabu po lodi 
konal pak výlety a všecka tato města, okolo kterých jsme jeli, a 
i jiná navštívil a si prohlédl, udám zde hned, hodí-li se za pobyt. 

Blízko Rjeky je Kraljevica (Porto-Ré) s mořskými lázněmi, kam 
Rječané jezdí se vykoupat. Pobyt je zde příjemný, bytů dosti. Za 
nedlouho také jsme spatřili Crkvenici (vlastně Crkvenice, ve spisovné 
chorvatštině je to plurál), která mě velice zajímala. Ale je tam 
mnoho ruchu a prachu, a draho, zvláště v hotelu Therapii. Příští 
stanice byl Novi (Vinodol). Toto místo se mi zvláště zamlouvalo. 
S moře nezdá se vám zde býti tak bohatá vegetace jako v Crkve- 
nici, ale kdybyste spatřili za kopcem, na kterém leží městečko, ten 
širý, daleko se táhnoucí důl s jeho šťavnatou zelení! Výletní místo 
u Crkvenice „Mima koliba" (Tichá chýše) nesnese srovnání s Vi- 
nodolem. Hotel Lišanj v Novi vyhovuje všem požadavkům, ale jsou 
tam i lacinější hostince. Bez vší vegetace skoro je další stanice 
Vrbnik (Verbenico), ležící na skále jako loupežnické hnízdo. Nejdéle 
jsme se zdrželi v Senji (Zengg), kde nakládali na naši loď hříbata, 
kterým se valně nechtělo po můstku na loď. Okolí Senji je velmi 
smutné, zvlášť v blízkém průsmyku Vrátníku (kde prý se „rodí" 
bóra*). Příští zastávka byla Baška (Besca nuova), pod holými 
takměř skalami ležící město. Odtud zamířili jsme k Loparu, který 
již leží na ostrově Rabu, Teď jsem ovšem pozoroval tím tiedlivěji 

♦) . . . a v Terstu se rozbouří a v Makarsce prý umírá. 



Digitized by 



Google 



Ostrov a město Rab v Dalmácii. 63 



a upřeněji ostrov, na kterém jsem chtěl několik neděl stráviti. Jeho 
břeh hšil se k mé radosti úpině od 4K)savadních, bylf veskrze ze- 
lený. Do mého pozorování a mých myšlenek zazněl zvonek a vy- 
volalo se — Rab! 

Zahnuli jsme jen ještě za výběžek — a tu jest! Šedé domy 
těsně při sobě, asi 4-5 věží, uvnitř skoro žádná zelen. Mé ženě 
vyklouzlo z úst: „Vypadá to jako egyptská pevnost!** 

Rab (vyslovuj : Ráb) je prastaré město, tedy původně opevněné. 
Proto jsou ulice úzké. Šli jsme takovou ulicí, kde by stěží dva 
vozy si vyhnuly (ale těch tam skoro neviděti), a to byla hlavní 
třída. V té také byl náš byt. 

Poněkud se upravivše šli jsme k obědu do restaurantu, který 
byl nedaleko. V krásném, velkém domě, paláci „Nimira**, v prvním 
patře je veliký sál, jídelna. Zde se mi dostalo příjemného překva- 
pení. Obával jsem se totiž, že v Rabu se budeme moci stýkati to- 
liko s domácím lidem, který zná mimo svou řeč (chorvatskou) jen 
ještě vlašskou, a zatím asi devět stolů v jídelně bylo obsazeno 
cizími hostmi. Bohužel, Čechů tu nebylo, za to též žádného Němce, 
nejvíce Chorvati ze Zadru, z Kotoru, pak Poláci a Rusíni ze Lvova, 
ale i Maďaři z Budapešti. 

Pak nás to táhló do přírody, ven z města. K tomu stačilo asi 
300 kroků. A zde za městem nás čekalo nové překvapení, milejší 
než první. Stanuli jsme na širém prostoru, kde stálo několik starých, 
zdravých stromů, v jich stínu sedadla. Tomu místu říkali vároš čili 
it. borgo. Děti zde prováděly svůj rej, dámy nečinně seděly a hovo- 
řily. Na jihu se měšřáci nestrhají prací. Za tímto prostranstvím vy- 
pínal se na mírné výšině — les, borový les! Tak blízko u města 
šumný, stinný les! To bylo překvapení, toho jsem v Dalmácii ne- 
očekával. Chvátali jsme do jeho stínu, kde nás pojala i silná, až 
opojná pryskyřičná vůně. Lesík nebyl dlouhý, spěšnější chodec za 
čtvrt hodiny ho přejde na délkUj a šířka je ještě menší. Blízko tohoto 
lesa za přístavem je jiný borovicemi zalesněný kopec. Borovice 
jsou ještě mladé, a?i dvanáctileté. Mají mnohem delší jehlice našich 
a dolejší větve na nich neusýchají, nýbrž jsou mohutnější hořejších 
větví, jako tomu jest u našich smrků. Jest to pinus maritima. Kde teď 
stojí tento háj, bývalo pastvisko, a když nový městský lesník, pan 
Belja, tyto dvě výšiny posázel borovičkami, bouřili se řezníci. Přes 
noc někdo mladé stromky dole podřízl a do země zastrčil. Když 
pak uschly, říkali: „Vidíte, zde nic se nedaří, marně se namáháte.** 
Ale pan Belja nepovolil a dal v noci nové stromky hlídati. A právě 
tento lesík balsámový, v Dalmácii vzácnost, láká cizince. Dříve prý 
také strašila v Rabu malarie, jsouf hned za lesíky malé bažinaté 
roviny, velmi úrodné. Ale co jsou pahrbky u města zalesněny, 
malarie zmizela. Proto přece Lošiňané, kteří závistivě pohlížejí na 
vzmáhající se návštěvu souseda a soupeře, ještě stále o Rabu roz- 
trušují, že tam řádí malarie, jistojistě prý na podzim, hlavně v li- 
stopadu. A zase Rabští se mstí Lussinu (L. grande a hlavně L. 
piccolo), že je tam vše infikováno chrchly nemocných, kteří zimu 



Digitized by 



Google 



64 loseř Heřman: 



tam trávívají. Taková vzájemná řevnivost se tam vůbec mezi sou- 
sedy ještě ze starých dob udržela ; tak je rabské pořekadlo o blízké 
přímořské obci NovagHa (čti Novaljaj : Nella villa di Novaglia poc- 
ca gente, assai canaglia.*) 

V borovém háji jsme snadno našli několik mist, odkud jsme 
se- mohli rozhlédnouti kolkol. Za sebou jsme měli město, malé sic, 
ale skoro deseti věžmi korunované, před sebou zátoku moře a za 
úzkým jazykem poloostrova (jmenuje se Frkanjo), kde borový háj 
nově založen, širé moře, v něm ostrůvky S. Dolfino a Trsteno. 
Rozhled na moře zde uzavírá již jmenovaný Lošinj (it. Lussin). Na 
opačné straně rozprostírá se zelené údolí, kde mimo kukuřici, víno a 
tabák (ten tu nejvíce prý nese) vše již bylo sklizeno. Porůznu se 
tam pásli voli a osli. Údolí toto ověnčeno jest zelenými stráněmi, a 
ze zeleně listnatých stromů bělají se roztroušené domky vesničanů. 
Na východě táhne se nejvyšší hřbet ostrova Rabu, skoro holý, 
s vrcholem Tignarossou (408 m. n. m.), a obzor tam uzavřen 
blízkým Velebitem, jenž mohutný, chmurný vypíná se až do výše 
1653 m. n. m. Po jedné ruce širé moře, po druhé nekonečně se 
táhnoucí hory a nad tím nebe tmavomodré, stále jasné — ano, jest 
skvost ten ostrov Rab, je to perla mezi ostrovy dalmatskými. Radši 
bych řekl pro jeho zeleň, že je to smaragd, kdybych neznal jiného 
věčně zeleného ostrůvku u Dubrovníku — Lokrum (vl. Lacroma). 
Význačně zelených ostrovů v Středozemním moři vůbec je po skrovnu : 
ostrůvky Brioni u Pulje, Baleáry, Korfu. 

Proč jsme jeli na Rab? Hlavně jsme se zde pilně chtěli koupati 
v moři. Toho se nám také v hojné míře dostalo. Koupali jsme se 
dvakrát denně, od 10. do 12. a od 4. do 6. Nestálo nás to nic, 
ani krejcar. Jen kdo dal přednost koupeli venku za přístavem („fuori"), 
kde je na dně mořském písek (nikoli též na břehu), najal si bárku, 
leč že by obešel celý přístav. Tam se koupávali domácí, my hosté 
měli koupaliště konec lesíka, kdež ve stínu borovic jsme se svlékali. 
Hlučno bývalo v moři, mládež ve vodě skotačila a často se nám 
až s očí ztrácela, mezitím co my staří po koupeli vyhřívali se na 
slunci. Měli jsme starost, že se některý z hochů utopí — což teprve 
kdybychom byli věděli! Jednoho rána přišedše do restaurantu spatříme 
velké návěští: v zátoce, kde se koupáme, okázal prý se „morski 
pes**, „pesce can" — žralok! Nastalo zděšení. Již jsme viděli, jak si 
někoho z nás příšera pod vodou odvláčí a jak po nešťastníku vrch 
moře je krví zbarven. I na ulicích a na vároši na rozích bylo na- 
lepeno ono návěští „oglas awizo", městským úřadem vydané, a leckde 
stály hloučky lidí, horlivě o žraloku hovoříce. Jak rychlá ve vzduchu 
je vlaštovka, tak prý žralok v moři, za půl hodiny bůhví kde zase 
je mu konec. Poznává prý se nápadným pohybem a zdvihem vln 
v jednom směru, a hřbetní ploutev prý ční z moře jako prapor. 
Menší ryby se před ním plaše vymršfují z vody. Sedíme-li v bárce, 
třeba pak vtáhnouti vesla do lorfky a uvnitř se bez hnutí schovati. 

*) V městě Novalji málo lidu, mnoho kanálu. 



Digitized by 



Google 



Ostrov a město Rab v Dalmácii. 



65 



Podobně koupající se musí přidržeti paže k tělu a nohy semknouti. 
Neb žralok prý nemůže pohltiti člověka celého, ale snaží se uchvátiti 
jeho nohu neb ruku. A vůbec ho napadnouti může jen v jisté hloubce 
protože otvor tlamy je na spodu. Což, my se i na dále koupali, ale 
mládež neodvažovala se již tak daleko, a i její veselý ryk trochu 
utichl. 

A o to běželo rybářům. Později proskakovala řeč, že žralok 
byl jen výmysl rybářů, protože jsme jim dříve plašili tuňáky. Na 




Zvonice (campaníle) hlav. chrámu. 



protějším břehu půlosfrova Frkanjo sedávali totiž na vysokých 
žebřících rybáři vyhlížejíce, zdali plavou sem tuňáci. Tam v té výšce 
trvají ve dne v noci, vždy po dvou hodinách se střídajíce. Kdyby 
snad některý usnul, byl by druhými nemilosrdně bit. Nahoře má 
při ruce koš s kamením a hází shora za tuňáky, aby právě nad sítě 
vepluli, které v ohromné šířce mají na dně mořském rozprostřeny. Lov 
bývá hojný tenkrát, kdy žralok tuňáky pronásleduje, a právě ten den, 

5 

Digitized by LjOOQIC 



66 Josef Heřman : 

kdy pověst o žraloku povstala, ulovili jich mnoho. — Tuňáci vypadali 
jako z bílého plechu, maso nám chutnalo jako telecí. 

Většinu dne jsme ovšem strávili v moří a u moře a rádi též 
jsme léhali do stínu borovic silně vonicích. Než jsme se odebrali na 
lůžko, šli jsme ještě k moři dát mu „dobrou noc"*. 

Vystoupili jsme na vyvýšené místo, odkud i za dne jsme pře- 
hlížfvali moře i ostrovy. Noc vlahá, vůkol ticho, jako by vše spalo. Jen 
hvězdy, ti věční strážcové, nespaly. Nějak blízko nad námi se roz- 
jiskřily, velkýma, jasnýma očima hlídaly, na šerém klíně moře tam 
dole spícího spočívaly, šíříce se, kolébajíce. Jako ptáče ve hnízdě 
schouleno ze spaní někdy zatiká, tak někde najednou z daleka od 
moře zalehl k nám zvuk jakýsi, jako vzdech, jako vzlyk. Duše naše se 
ptala, co to, ale ústa toho nevyřkla v tom posvátném velechrámu, všecky 
naše smysly se v tu nekonečnou hluš napínaly, by zbádaly ten 
tajemný hlas. Náhle hvězda vyskočila ze své dráhy a ryla za sebou 
dlouhou, zářnou brázdu. „Viděli jste?** vyklouzlo z nás, a krokem 
váhavým obraceli jsme se k domovu. 

V červnu, červenci a v první polovici srpna právě „kvete** 
moře, říkají rybáři, což může platiti jen o všelijakých travinách v moři 
a o různých živočiších, v kterých se v té době probouzejí milostné 
pocity. Tu nasazuje se na sítě tlustě maz, a rybáři pak mají prácí 
setříti ho a sítě zase očistiti. — 

V prvních dnech pak sledovali jsme nejdříve polní cesty, které 
byly vroubeny narovnaným kamením, a přelézali i to kamení. Ne- 
bylo to tak snadné jako u nás, tam nejen keře, i mnohé traviny 
mají ostny. Vše má ostré, jako kožené listí, ovšem silně vonící. Jako 
u nás je všední trnka a vrba, tak tam — slyšte, dívčiny I — všude 
jsou neproniknutelné houštiny myrt, které právě hojně bíle kvetly. 
A jako u nás všude bují bodláčí a kopřivy, tak tam na skalnaté 
půdě agáve (americana) čili, jak my jsme si zvykli říkati, aloe. Dole 
pod městem u moře několik starých aloí kvetlo. Jen jednou květině 
dopřáno vyhnati ten květ, podobný velké uschlé borovici u nás. 
Proto si aloe tu rozkoš nechá, až je velká, stará, a s květem pak 
i celá zahyne, uschne. U cesty vidíme bobkové stromy s vonným 
koženým listím, na stráních roste jalovec ve stromech křivých, kostr- 
batých, za hradbou kamennou olivy a fíky se zelenými plody. Nikdo 
jich již nehlídaL ale my fíků v městě koupili i pět čerstvě trhaných 
za krejcar. Zralé, vlastně přezrálé byly též moruše (it. la mora). Leckde 
v poli stál strom morušový-samotář a nikdo nám nebránil, aby hoši 
na něj vylezli a moruší dle libosti natrhali. 

Na rozličné vzácné květy se sytými barvami byla tam flora 
přebohatá, a tím i všelikého hmyzu byla hojnost. Protože tento se 
přece snáze přenáší než aloe, máme teď odtamtud několik brouků a mo- 
týlů. I cikádu jsme si přivezli. Ta je příznačná pro jižní les. Celý 
jimi zvučí, až uši zaléhají. Po prvním srpnovém dešti, který bývá tam 
vydatný, cikády zanikají. Proto tam říkají: 



Digitized by 



Google 



Ostrov a město Rab v Dalmácii. 67 



La príma piova^ dell' agosto 
rinfresca il maře ed il boscc* 



Když jsme se přeplavili bárkou na blízké opuštěné ostrůvky, 
nebo na půlostrůvek Frkanjo, jen se míhaly před námi ještěrky, 
a ohromní pavouci všude měli rozprostřeny sítě, do kterých lapali 
kobylky, zde v tisících skákající. Hadů jsme neviděli, leda sem tam 
nějakou užovku (Coronella austriaca). Za to nám vadili komáři. Nechá-li 
si cizinec v noci okno otevřené, aby alespoň teď se mu vzduch v po- 
koji ochladil, pak zase týrají ho nemilosrdně tyhle „komarice" (it. la 
zanzala, zanzára, též mosquito). Domácí lid se posud o naše pohodlí 
pranic nepostaral, a přec je pomoc snadná : my koupili si na cestu 
hustý organtín a připevnili ho těsně na rám okenní. Již vzhledem k této 
obtíži je tam vhodnější dobou pobytu jaro až do června, kdy ještě 
komáři se neobjevili a květena je v plném rozvinu. Jiní tam jezdí 
v zimě (ne před prosincem), kdy bývá tam prý stále slunečno a nej- 
nižší teplota ve stínu -j- 4** R. 

K prohlídce městečka Rabu ovšem také brzo došlo. Pro staro- 
žitníka skytá mnoho zajímavého. Shledáváme se tam jako v Dubrov- 
níku a Dalmácii vůbec dosti často s opuštěnými a více méně sesu- 
tými domy. U nás v Čechách by se to netrpělo. Ale kdo je tu má 
obnoviti? Majitel nemá peněz, Dalmácie vůbec není země bohatá. 
Kdyby bylo boháčů, pak by i v Rabu, a předem tam, vzrostly hotely, 
bylo by postaráno o pohodlí cizinců, jichž celé proudy by se tam hr- 
nuly. Obec by ráda dala podnikavému, majetnému člověku pozemek 
i stavivo na pořádný hotel zadarmo ; a přece posud nikdo na tu na- 
bídku nepřistupuje.* Lepší hotel, nikoli však v našem smyslu, jest tam 
jen jeden ; hostinský se jmenuje Giuseppe Marcích. Dělá se Vlachem, jako 
vůbec měšťané v hovoru radši vlaštiny užívají. Ale úřední řeč měst- 
ského zastupitelstva je hrvatská, škola je tolikéž jen hrvatská, národní, 
jen v obou Lošinjích je posud pouze vlašská. Venkované, zvláště rabští, 
italsky ani nerozumějí. Jako v městech vlašská řeč mizí, tak tam mi- 
zejí též památky starého vlašského stavitelství. 

Největší pohromu utrpělo město Rab morem, který zde v polo- 
vici 15. století řádil. Od této rány se Rab již nikdy zcela nevzpa- 
matoval. Některé domy zůstaly opuštěny, a hlavní cesta plavby mí- 
jela od té doby Rab. V tom ohledu ovšem výhodněji leží Lošinj Malý 
(Lussin piccolo) se svým pohodlným, rozsáhlým přístavem, jaký má 
i Gruž (Gravosa) u Dubrovníku (Ragusa). Mimo to bylo i biskupství 
v Rabu zrušeno. Zde prý se narodil Sv. Marin, dle něhož malá re- 
publika v Itálii má své jméno. 

Někdejší význam Rabu vidíme ještě na čtyřech veřejných, co 
do stavby zajímavých kostelích románského slohu a na benátské loggii 
se tří stran na sloupech spočívající. Tato loggie byla původně tribunál, 

* Dialekticky místo pioggia = déšť. 

* První déšť srpnový občerství moře i les. 

* Letos (1908) se již přihlásil — Vídeňák! 

5* 



Digitized by 



Google 



68 Josef Heřman: 

kde Benátčané soudivali ; teď tam sedíte za stoly srkajíce výbornou 
černou kávu nebo chladíce se zmrzlinou. Mimo ony čtyři kostely je 
ješté několik kaplí po městě, nejvíce sbořených. V kostelích a kaplích 
je mnoho náhrobních kamenů s nápisy latinskými; jeden zde stůj 
na příklad: Magistři Francisci de Marganič ex urbe Signia ossa hic 
condita šunt, qui supremum diem clausit anno 1558. Monumentům 
hoc heres sequens pietatis ergo faciendum curavit. 

Domy jsou vysoké, italského gotického slohu, z otesaného bí- 
lého vápence bez omítky. Portály a okna mají okraje z rabského 
mramoru zdobně vytesané. Mramor rabský jest oranžové barvy s bílými 
skvrnami, které časem bohužel zvětrají. Nad každým skoro vchodem 
do domu je znak nebo vytesaný koník nebo nástroj řemeslnický. 
Na nejzazším, nad mořem čnějícím cípu vysokého ostrohu, na kterém 
leží horní část městečka, k níž vedou příčné ulice schodové, je „sa- 
mostan"* (klausura) karmelitek. Zdi kláštera k městu obrácené nemají 
oken, jeptišky, jimž není dovoleno klášter opustiti, mohou vyhlížeti 
— zda toužebně? — toliko do dvora a na moře. Vídali jsme je 
však v jejich zahrádce věšeti prádlo. 

Rab má asi 800 duší, celý ostrov kolem 4600, rozlohu 
103-43 km«. 

Patron města i ostrova Rabu je sv. Kristofor, jehož den připadá 
na 27. červenec. To je zde ovšem největší svátek, „blagov dan". 
Jak mine půlnoc na 27. červenec, chodí hlavními ulicemi průvod 
s hudbou, a hned z rána o šesté houkají hmoždíře. Po deváté bylo 
velké procesí, bez hudby, v čele nesli křížek. Zdejší farář (župnik) 
v průvodu asi 5 kněží a ministrantů nesl v otevřené skřínce hlavu 
sv. Kristofora. Když na trávníku za městem (na vároši) nastal stín, 
chasa „plesala kolo", oddávala se národnímu tanci, který Taliáni 
pohrdlivě zvou „ballo contadino". Nás právě tento „selský tanec" 
nejvíce zajímal. Mnohým poskokem a obratem připomínal i ruské 
tance národní. Chodí tu proti sobě podobně jako u nás při čtverylce, 
junáci otáčejí děvčaty pod nadzdviženou paží, někdy si i poskočí. 
Jeden, předtanečník, tanec vede. Z kola diváků známí jeho na něj 
pokřikují: „Veselo!" Tančící beztak svižně se pohybují, že všichni 
jsou spoceni. Bez ustání cifrují nohama do taktu, ženské obyčejně 
jen na jedné noze poskakují. Horní část těla je více nehybná, jako 
by ztuhlá, paže, zvláště, ženských, jsou svislé. Nám tento jich mrav 
připadá nezvyklým, jako bychom měli před sebou loutky, kterými za 
drátek otřásáme, aby nohy se jim klátily. A hudba? Starý dudák 
vyluzoval z měchu stále tytéž jednotvárné zvuky. Tak jako dnes, 
bylo asi i před dávnými; dávnými časy na ostrově ležícím mimo 
hlavní mezinárodní plavbu. Večer patřil honoraci městské. V přístavu 
byla regatta bárek s lampióny, na druhé straně přístavu pouštěli 
rakety a barevné koule. Z jedné bárky zavzněl zpěv: „Hej Slované!" 
Za noci spustili pak Vlaši své písně, ale nebyly to melodické po- 
pěvky staronárodní, z kterých italští mistři zbudovali a těžili pro své 
opery, ale odrhovačky, jako tato více než prostá „píseň* : 



Digitized by 



Google 



Ostrov a město Rab v Dalmácii. 



Le galtine tutte matte 
per la perdita del gallo, 
le ga rotto la caponera 
dalía rabbia, che le ga. 



Mio compare Giacometto, 
lui g*aveva un beir galletto, 
quando canta, Tavre becco, 
che fa proprio ínamar.* 



S hlavním svátkem rabským spojen bývá výroční trh, jedinký 
v roce, trvající celý týden, který se odbývá ovšem na vároši. Známí 
i z daleka se k trhu scházejí, čtou se psaní, písmák jim na ně spi- 
suje odpovědi. Jak rozechvěna je děva tam pod stromem, jak se 




Západní část Rabu. 

zardívá, zajisté jí předčítá milostné psaníčko. Tam zase na trávníku 
jiná scéna, jiný genre, rušnějšího druhu. Slyšeti i řev a hádku. Ven- 
kovan si zaskočil do krčmy a nechal své dva osly samy. Ti si teď 
chtěli také zaskočiti, jeden na druhého. Druhému se hra nelíbila, 
a jako zaslepeni vběhli zrovna mezi hliněné nádobí. 

* Slepice celé poblázněné ztrátou kohouta, rozbily kurník ze vzteku, 
který je jftná. Můj kmotr Jakoubek, ten měl krásného kohoutka, když ko- 
krhá, otevře zobák, až se sám do sebe zamiluje. (Dialekt je benátský). 



Digitized by 



Google 



70 Josef Heřman: 



Jinde zase přiběhla žena mezi dav lidu mávajíc dřevěnou palici, že 
prý ten chomáč lidí musí pobíti. Odvedli nešťastnici. V koutě u krčmy 
Kate Zéc (zajíc) pekli pod širým nebem nad žárem dřevěným celé 
jehně, navléknuté na řádnou hůl, podepřenou o dva kameny. Hoch 
otáčel. Vedle byla zase moderní vymoženost, „panorama**. Kupující 
se tísní nejvíce okolo stolků zlatnických, ženské vybírají si náušnice 
a prsteny, čím větší, tím jsou jim milejší. Zlaté náušnice mají po- 
dobu kriihů, častěji svislých bobulí. Jsou duté, stojí kolem 6—13 zl. 
Ženské se i zde rády okrašlují, za pasem mívají voničku, junáci si 
ji zastrčí za uši. 

Řekli jsme svrchu o venkovských domcích, že jsou roztroušeny 
po stráních. Liší se od našich chaloupek úplně. Jsou obílené, ka- 
menné, neb stavební dHví je zde drahé. V průčelí mívají schody, 
obyčejně s obou stran. Pod schodištěm je široký otvor do přízem- 
ního sklepení. Psů u domků nechovají, není jich tu třeba, i pobíhají 
nepatříce nikomu, po lese a po polích. Na poledne a na večer chodí 
po domech — žebrat. U vchodu domů městských viděti jamky, kam 
se jim leje voda, aby mohli žízeň uhasit. 

Všimli jsme si, jak zde mlátí. Bylo to hned za přístavem, kde 
stojí i dvě budky se stroji na lisování sena a suché lucinky ve velké 
krychle. Mlat byl pod širým nebem, u kolmé skály. Na zemi na- 
stláno vousaté pšenice, že jsme myslili, že to ječmen. Dva mohutní 
voli šlapali po klasech, dokola poháněni dívkou. Aby nedostali mo- 
tolici, občas je obracela. Na tlamách měli košíky, aby pšenicí nežrali. 
Nečinně stáli podle hospodář a stará žena, kouříc z dřevěné ^pipy". 
My jim vykládali, jak se u nás julátí. „A to by bylo trudno za nás!** 
Pro malíře nebo fotografa hotový obrázek: ta stěna (skála) vzadu 
a vedle „kuča" s nízkou střechou z pestrých žlabovic. 

Více by tu získal folklorista, neb venkovský lid celkem si u- 
držel až na naše doby starý způsob života. Ženské nosí krátké ži- 
vůtky, sukni nahoře sebranou, kterou ve všední dni mají na ruby. 
Zástěra bývá úzká. Hlavu kryje loktuška, šátek. Jsou mnohem pil- 
nější mužských, starší ženy i na putu (po cestě) předou držíce kužel 
v levé ruce nebo pletou punčochy a kabátce (vlněné na zimu). Při 
tom ještě nesou břemeno (suché dříví) na hlavě, pranic je nepřidr- 
žujíce, i kdyby vodu (z cisterny nebo pramene) nesly. Muži nosí ka- 
zajku, nejvíce modrou, bez rukávů, opásáni jsou červenou nebo stra- 
katou šerpou, u starších bývá tmavší barvy. Hlavu kryje nízká čapka 
červená, někdy již silně vybledlá, s dlouhým černým třepením, 
velmi tedy podobná černohorské. Jsou menší postavy, hubení, ale 
zdraví. Cizince si prohlížejí, že i zůstanou nad ním státi. Čemu ne- 
rozumějí, tomu se smějí, a malí i pokřikují. Za Maďary volali „Igen", 
„nem, nem", kterýchž slov („ano", „ne") tito často užívají. Zpěv 
jejich je jednotvárný, zní nám jako monotónní hučení, děvojky si 
jím krátí čas na putu a na korábu. 

Přál jsem si viděti ten lid o poutí, kdy je sám mezi sebou. Na- 
skytla se příležitost v neděli 5. srpna, kdy se slavila pouf u sv. Lucie. 
Jeli jsme lam na zopolu (čti: copolu), lodici, která (původně asi 



Digitized by 



Google 



Ostrov a mésto Rab v Dalmácii. 71 



z vydlabaného topolu) má na pffč dlouhou kládu, na jejíchž koncích 
teprv jsou upevněna vesla, která jsou pak ovšem velmi dlouhá. 

Soška sv. Lucie na oltáři, chráněná skleněným poklopem, je malá, 
sedící, oděná v tmavočervené roucho, s korunkou na hlavě. Kostel 
je těsný, že lid klečel i venku pod širým nebem. Se zalíbením spo- 
činul zrak na té pestré směsici ; lid byl v malebném svátečním kroji. 
K tomu úchvatná scenerie : s jedné strany lesknoucí se moře, s druhé 
mohutný, pochmurný Velebit. Tak jsem druhdy stával za naším mo- 
ravským lidem, kdy u kostelíka na Radhošti neb jinde na mýtině 
beskydské klečel před obrazem Panny Marie a zaníceně, vroucně 
zpíval mariánské písně. Maně, nevolky sjel klobouk dolů, a srdce 
přálo těm drahým hlavám, zakrytým světlou loktušf, by byla prosba 
jejich vyslyšena. V Rabu u sv. Lucie jsem toho dojmu neměl, pobožnost 
se mi zdála býti vnější, povrchní, bez vroucností opravdového citu. Na 
blízku prodávali kupci rabští víno a pivo v láhvích, a hned po pobož- 
nosti, kdy již se klonilo slunce k západu, oddala se chasasvému tanci. 

Za sv. Lucií vysoko na hřbetu horském spatřil jsem rozvaliny 
jakoby rozlehlého hradu. Přítomní rabští, tajník (městský sekretář), 
zdejší lékař (liječník) a učitel rabské školy mi vykládali, že jsou to 
zříceniny starého řeckého města. Starý Strabo prý jmenuje na ostrově 
Rabu dvě města, Arbe a Colentum, a protože se na ostrově druhé 
město vůbec nenalézá, hádá se, že jsou to rozvaliny tohoto druhého 
města Strahova, které asi bylo řeckou kolonií. Lid zase nazývá to 
město sv. Damián a tvrdí, že bylo od Lunu (it. Puntaloni, na pro- 
tějším ostrově Pagu) dobyto a zpustošeno. 

Použil jsem tedy nejbližšího dne po dešti, kdy byl vzduch po- 
někud ochlazen, a šel se podívat na tu „řeckou kolonii". Za sv. 
Lucií začíná stoupání, kámen je zde bílý vápenec a stráň samá šedá 
Šalvěj. Cesty nahoru není, leze se po hrotnatých skaliskách a po 
kamení drolícím se a pod krokem povolujícím. Bylo to rozhodně 
městečko, jež bylo pevnými hradbami obehnáno. Tyto hradby, ná 
severní straně podepřeny pilíři, se jakž takž udržely. Půdorys je ne- 
pravidelný ovál asi 50 m široký a přes 100 m dlouhý. Na západním 
svahu je nejširší část městečka. Na nejvyšším bodě uvnitř hradeb 
(223 m n. m.) zbylo klenutí, rozeznáváme ještě pět oken podle 
sebe, ale zazděných. Snad jsou to zbytky kostela sv. Damiána. 
Vyrušili jsme odsud ze siesty několik černých ovcí s jehňaty a s be- 
ranem, skrývajících se zde snad před supem, který v nevelké výši, 
svým holým krkem znatelný, v obrovském rozpjetí křídel právě nad 
námi kroužil. Ovčáka jsme nikde kolem neviděli. Holý hřbet a svahy 
pohoří jsou kamennými zdmi rozhraničeny, a v tom velkém okrsku 
pasou se ovce samy, volně pobíhajíce pod Širým nebem. Nenalezli 
jsme tu však studánky. Snad to bylo příčinou, že obyvatelé sv. Da- 
miána osadu svou na kopci opustili, když již přestaly nájezdy pi- 
rátů, neboř všecky větší osady jsou blízko studánek sladké vody.* 

• Podobné zříceniny viděl jsem v chorvatském Přímoří u Noviho ^Vi- 
nodolu) nad vesničkou Ledenicemi, lid jim říká sv. Stepán, a jihovych. 
od Kraljevice (it. Porto Ré). Obé jsou na vysokém kopci. 



Digitized by 



Google 



72 Josef Heřman: 



Takový pramen, zvláště mohutný, má farni osada Barbat, která 
leží sotva půl hodinky dále za farou sv. Lucie. Tento zdroj je pře- 
klenutý. Ženské v jeho odtoku právají. Byli jsme náhodou svědky 
komické scény: přihnali sem skot k napájení, mezi ním i býčka — 
Jak ty ženy se tu křičíce rozutíkaly! 

Do Barbatu jsme jeli bárkou, s kterou jsme vůbec blízké osady 
i pusté ostrůvky a poloostrůvky navštěvovali. Byly fo příjemné, 
osvěžující výlety, jež jsme ovšem po každé s vykoupáním v moři 
spojili. Moře je u Barbatu plné ježků a hvězdýšů. 

Na jednom takovém výletu přišli jsme na Frkanji k sluji, která 
se nořila hluboko pod zemi. Lid o ní vypravuje, že se táhne pod 
mořem a druhý konec že ústí až u Lunu (Lun, it. Puntaloni). Ve- 
hnali tam prý psa, a ten vyběhl za hodinu na protějším břehu. Ve 
vápencovém útvaru dalmatském nejsou podobné sluje (hrv. pečina 
špilja) vzácné. Nejzajímavější je na ostůvku Biševě (Biševo, it. Buši) 
blíže Visu, kde je magické osvětlení jako ve mnohem známější sluji 
na Capri u Neapole. 

Posud popsané výlety směřují od Rabu celkem k jihu, více je 
jich směrem severním. Nejoblíbenější je k samostanu (klášteru) sv. 
Eufemie, sotva půl hodinky vzdálenému. Vede tam široká, pohodlná 
cesta, na které potkáváte trpělivé, filosoficky zamyšlené oslíky s bře- 
menem na hřbetě, nejvíce se suchým dřívím, a podle kráčející starší 
ženy, na hlavě nesoucí, co na osla se nevešlo. Před klášterem je 
silný, živý pramen sladké vody, překlenutý na způsob kaple. Pra- 
menitá voda je vůbec v Dalmácii u veliké úctě, i nejnepatrnější pra- 
mének bývá ohrazen, vyzděn a překlenut, Sv. Eufemie je františkán- 
ská klausura, do které, vyjma kostelík, ženské nesmějí. Je tu zase 
fara, jsou zde i dva kněží. Strop v kostele je ještě trámový, čtver- 
covaný, s malbami ve čtvercích, ale většina maleb je zkažena de- 
štěm, střechou pronikajícím. Na dvoře je zasazen do zdi mramorový 
sarkofág, prý Kateřiny Frankopánové.* Znatelný jsou na něm dosud 
reliéfy: sv. Jana ev. a andělů v rozích. Prohlédli jsme si zde též 
zahradu s parkány, terrassami k moři sestupujícími, jedinká na Rabu 
palma zde stála, ale vítr ji zničil. Ted vyrůstají z ní vějířovité od- 
nože. Palem musí býti více pohromadě, nejméně dvě, jedna s muž- 
skými, prášníkovými květy, druhá s pestíkovými. Tak také zahy- 
nula palma, až z Egypta do Opatie nákladem asi 12.000 zl. dove- 
zená ku poctě kor. pr. Štěpánky, kterou tam očekávali. Krásné, 
zdravé jsou u sv. Eufemie dvě staré pinie, s korunou jako květák 
(pinus pinea). 

Když jsme se chladili čerstvou vodou z pramene u sv. Eufemie, 
všimli jsme si dole u moře čtverhranných, svítících se oddělení, jako 
by tam byla zahradní pařeniště. Jsou to státní šaliny. Žádný vysoký 
komín, žádná továrna, jen malý domek při nich. Do těchto mělkých 
nádržek přelévá se čerpadlem mořská voda a nechá se vypařovati asi 

* V jiných klášteřích, jako v Cassíone u Krku, mají také podobný 
sarkofág, a tam též cizinci vykládají, že v něm pochována Kateřina Fran- 
kopánová. 



Digitized by 



Google 



Ostrov a mésto Rab v Dalmácii. 73 



šest dní, nenastane- li mezi tím déšf, zde ovšem vzácný. Bělostná sůl 
zůstane pak na dně, a shrabuje se pohrabáčem (toho tvaru, jenže 
trochu větším, jakým se v Monte Carlu se zeleného sukna stHbr- 
náky a zlafáky shrabují). Při práci v šalinách je zaměstnán jedinký 
dělník, kterému platí stát 80 kr. denně. Dohled má finanční stráž. 
V zimě, kdy se voda tak rychle nevypařuje, sůl se nevyrábí. Po- 
znali jsme, jak solnaté je moře v této zátoce, kde jsme se kou- 
pávali. 

Přejdeme-Ii úzkou úrodnou dolinu za sv. Eufemií se prostíra- 
jící, již i potok mutné vody protéká, a vystoupíme-lí na protější 
stráň, octli jsme se ve státních lesích, prostřed nichž je myslivna. 
Myslivna I Ta měla pro mne vždy zvláštní kouzlo, to čistounké sta- 
vení s vlídně vítajícími okénky, s prostými kvítky za neumělým plotem 
v lůně šumného, zadumaného lesa. Tam hledáme jen svatý mír, v té 
vonné jizbě neuhosti se hřích. S takovými myšlenkami kráčel jsem 
k dalmatské myslivně. Ale již ten les tam, ta jejich „šumá'' není 
náš poetický jehličnatý les, stromy jsou tam listnaté, ovšem pěkně 
zrostlé. Hájovna (rozumí se, že zděná) měla v přízemí jen dvě míst- 
nosti, pokoj a kuchyň, nahoře ještě druhý pokoj, ložnici. Pes ^^Moro" 
na nás nedorážel, ač zřídka jen cizinec sem vkročí, jako se nám 
po venkově všude stávalo, občerstvení neměli pro nás žádného, ale 
aspoň vody nám hajná podala. Až když se s námi seznámila, šla 
nadejit kozího mléka. Hájovna má jméno Dundo, „šumar" (= hajný) 
jménem Bone je Slovinec ze Salkana u Gorice, kde jsme jeli přes 
Soču (it. Isonzo) po železničním mostě se známým největším roz- 
pjetfm. V témž lese, asi hodinku jižně od hájovny Dundo, při samém 
moři, zde již otevřeném, leží samostan sv. Kristofora, patrona Rabu. 

Severovýchodně od Rabu na návrší stojící církvička, okolo níž 
vedou telegrafní tyčky, je farní kostelík sv. Eliáše. Farář pro blízkost 
své fary bydlí v Rabu. Tolik far — to je zbytek ze starých dob, 
nápodobení italských poměrů. Na církvičce je zavěšena poštovní 
schránka ! 

Jdeme-11 stále podle telegrafních tyčí, přijdeme do Supetarské 
dragy (= Svatopetrská dolina) a do Loparu. Supetarska draga má 
školu (těch je pořídku), jednotřídku: hoši se vyučují zrána, děvčata 
od 4. odpol. Ovšem je i zde fara. 

Před vesničkou Loparem přidružil se k nám stařík, který si ob- 
vazoval u cesty rány. Prý se jmenuje Jakob Krste a chodí „pitat" 
{=: žebrat). Byl u bega, který se sem z Bosny přestěhoval. Po cestě 
šlapali jsme po mramoru (světle růžovém s bílými žílami). Krste nám 
okázal, kde takový mramor se láme, na blízkém skalnatém ostrůvku 
(coglio) Goll. Najednou zalehl nám v uších výstřel. Kr$te hned nám 
vykládal: „To se ženio jučér mladi s mladom, još dánas púcajú".* 
Na to podiva v se na slunce, pobídl nás: „Šunce več visoko, vi 
se zakasnite ku parobrodu, kad neidete živo.* Dali jsme tedy do 

• V chorv. ptsmě se délka samohlásek neoznačuje, my to zde činíme 
pouze k vůli správné výslovnosti. 



Digitized by 



Google 



74 



Josef Heřman: Ostrov a mésto Rab v Dalmácii. 



kroku. Několik kučf v Loparu je hustě pohromadě na svahu. Jedinou 
krčmu má Petar Pičuljan, zároveň ^glavar** (= představený) loparský. 
Ale nemohlo by se zde bydliti, nedostali bychom nic k jídlu. Škoda I 
Neb na blízké zátoce „Crnica" je i na břehu písek. Jen vystavět 
zde hotel, a hosté by se našli. Zpáteční cestu jsme již nekonali 
pěšky, ale parníkem, jakož jsem vůbec mnohé velmi vděčné partie 
takto pohodlné vykonal. Ovšem jsem si zajel z Rabu i do obou Lo- 
šinjf (Lussin grande a piccolo) a odtud jsem navštívil blizoučké Ci- 
gale, které má skvělou budoucnost. O jiných partiích parníkem jsem 
se částečně již hned z předu zmínil. 

Jedno jest jisto : že účinek koupelí mořských je takřka zázračný, 
zvláště u dětí, a proto těch, kteří k moři putují, bude stále přibývati ; 
a druhé faktum je, že Dalmácie nejnovější dobou přichází do mody, 
nastává jí ráno, neb i vídeňská vláda konečně začíná se starati o tuto 
zajímavou zemi. Ta ovšem to činí toliko z politických příčin, ale 
my, když jíž nehodláme stráviti léto v naší krásné českoslovanské 
vlasti, v některém z jejích nesčetných půvabných koutků, dáme před 
studenou severní cizinou zajisté přednost zemi slovanské, kde nás naši 
bratři uvítají v pravdě po bratrsku. 

Fotografie prof. Jos. Bubeníčka. 







Digitized by 



Google 



es au. 




j '■ 



Wnwnt Glew^xí^le^t 



er^ 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 







Ozef Kalda: 

Difa pHrody. 

Valašský obrázek od Luhačovskéj Slanice. 

Slunce v zenitu plane, luky horkem zamdlévajú, hory sa dusíja pod 
rozpařeným listem, a naježeným ludom, roztáhlým ledagde v kříbí, 
huštině u vody, gde sa ešče drží přeca chlad při zemi, pění sa 
hustá krev v žilách. Hlava hlčí na prázno, srdce zvolna tlče, lohtivá 
mdloba hraje tělem, a chce sa mu prováďat s kýmsi něco škare- 
dého, při tom však přeca pěkného, při čemž míňajú smysly, člověk 
somlá jako zdivočilé zvfřa, zárovno vzdychaje s blaženýma v nebi. 

V ten čas sa zdálo Veruně Danihelovéj, že sama sebe ve 
spánku přemluva, jako že by bylo na čase daremního povalováni 
nechat a vyjít si na „čekanu". 

Oh ej! 

Lehko sa řekne vstat; ale kerak a čím? 

Jakési nohy aj ruky ležíja ovšem rozhozené po vazkém mechu 
vedle ní, však úplně zmrtvělé, že nima nelze pohnut! 

Vždyt jich ani nečut při těle! 

Oči nemožú též hledět a to proto, gdyžtě nad nima stojí štyry 
sáhy zelenkavéj vody, z čehož poznává, že sa najspěš utopila. 
Ba jistě! 

Vlny kolem ní šumí, sama lehúnko sa kolébe, leza na znaku. 
Pod lopatkama nepociťuje pražádnéj tíhoby, jak voda sem a tam sa 
hýbe, tak jí jednúc hlavu, podruhúc zase nohy pozdvihuje. 

Připadá jí to téměř rovno nepovědomému tanci. 

Šak ba začúvá cimbál při tom, enom že jakoby z dálky. 
Dzzzun. Dzzzun. 

Kata z dálky ! 

Vždyf je muzika na Lapači. V izbě ludí natlačených a nadžga- 
ných jako kaše v hrnci, dusno, že nad hlavama ni lampa blikat 



Digitized by 



Google 



78 Ozef Kalda : 



nemože, Veruně stékajú potůčky znoje po zádoch, a gdosi ju svfrá 
v lokfoch tak pevno, že je nadobro přivařena k ňom, a točíja sa 
spolu v kole o dušu puščenf. 

Veruna hledf při tanci rovno před sebe, ten pak, co ju drží, 
ostává pořád bokem, že z něho nevidět než svítit v levém boltci 
zlatý bomWk. A neburfa rovněž toho znamení, nepotřeboval by jí 
gdosi vysvětlovat. Dobře poznává sílu ruky, kerá neochabuje, ba 
čím dálej ju silnéj přitahuje. 

Už před pů hodinu jí tanečník cosi zašuškl do ucha, však 
ona zatřásla hlavu: „Čekaj eščel" Až teprve včil tanec ju rozdivúřil 
a smysly rozjitřil, sama sa k súdruhovi připíná tělem, aby poznal a 
porozuměl, že přiblížila sa její hodinka -- a hle ! sotva si pomyslila, 
již pozoruje, kerak ju vytláčá ven, a pořád ešče obemknutí potácajú 
sa k východu. Bokem a loktem rýpe do neuhýbajícího ludu při 
dveřoch, že mosíja popustit. 

Blikotající zář petrolinovéj lampice daléj nedosihuje, tma — 
neproniknutelná tma — laskavá společnica milujících — čeká na ně. 

Veruna přivírá bezmocné, nevyslovitelná mátohu nemocné oči; 
poznává vúkolní svět o mnoho lépe rozbouřelým hmatem a rozci- 
tlivělým čuchem. 

V síni vrážá do jakéhosik dunícího dřeva — kyselé želé čpí 
z něho. Horký výdech rozpařených tělisk náhle pominul, a hno- 
jůvka, silno dýchající před blízkým deščem, prudko razí do nosa. 

Sú na dvoře. 

Enom daléj! 

Včilejc zavoněl v listníku suchý list a porozsýpaný zašustěl pod 
nohama — Vemnu, třasúcí sa nedočkavú zimicú, cosi popotahlo 
zabočit jedným krokem a svalit sa do něho, však přeca sa udržela 
na nohách — v listě rádi hnízdíja pijáci, potem ludé blízko sa po- 
řádem přetahuji! . . . 

Enom dálej! Šak nemože už dlho trvat. 

Napíná tedy chřípí, zhlboka zabírajíc vzduch, brzoji pocítí 
před sebú van volnéj prostory. Hej I už jí chladí lýtka až po kolena 
vysoká tráva, napojená bohatú rosu! 

Tichý větérek sa pohnul, nese v sobě hladkú vůňu zrajícího 
obilé, ostrý omam poskonných konopí a jemný, těžko postřehnutelný 
přídech rozkopané) hliny, gdyž sa ohrnajů zemáky. 

Při téjte vůni sa chce Veruně dycky plakat. 

A tož až sa jí srdce radosfú zatáhlo, že ju učula prám v tente 
okamžik, a vrhá sa k zemi rovno jako kameň, nedbaja bolesti ná- 
hlého pádu, gdyžtě strhává sebú toho, co sa mu svítí zlatá ná- 
ušnica v uchu, lebo sa jí chce velice trpět, aby čím větší trýzeň, 
jí zase sa zrodila závratnější rozkoš . . . 

Tmí sa jí ve tmě před očima. Na sevřených víčkách klikatí sa 
jí náhle blesky, ohnivé pestrobarevné růžice vyskakuji! a zase 
mizíja. 

Je blízká mdlobě. Veškerá krev sa jí vhrnula do těla v jediné 
místo, keré sebú zmítá jako raněná vlčica zmírající žízní. Už . . . 



Digitized by 



Google 



Diřa přírody. 79 

Jaj . . .! Jedno, jediné slovo by ráda ešče vyrazila ze sebe: „Nešetři, 
nešeffi!" — a zatím už nepoznává, lešti enom stone lebo křičí alebo 
sfcučí ... — -~— _ 

Píííísk! 

Dvúhodinový vlak. 

Verunko, vstávaj! Míníš-i si večer zatancovat a zahújat, taják 
sa ti to prám zdálo, nesmíš sa v lesi povalovati Je třeba sa po- 
ohlédnut po denárkoch a přihospodařit sobě. 

Život je těžký! 

Zadarmo dneska nehrajá nikomu, a cigánovi teprú ne! -- Po- 
hnula mandlovýma očima, a dvě zažlklé bělma sa pomalu sem a 
tam obrátily. Ostala však ležat, s podivením načúvajíc tikotu roz- 
běhnutého srdca. Usmíla sa ve zpomínce, též párkrát z hiboka vzdy- 
chla. Zasej ležala daléj, oči přivírala, odevírala. Konečně vycenila 
svých dvaatřicet liščích keláňů, napnula sa strunu třikrát a vyskočila. 
Popravila šaty na sobě, složila na široko šatku, již přehodila si 
svěčno přes levé rameno, jak enom mladé cigánky nosívajú, aby 
černé vlasy v slnku jiskrama zahrávaly. 

Prodírá sa mlázím a kráčá zvolna po upravenéj cestičce, jaké 
vídat při parkoch, láznách a podobných ústavách, gde jezdíja bohatí 
ludé léčit svoje odulé bruchy a utrácat zbytečné peníze. — Šak 
henkaj prám leží takový bachrál v provazovéj sffce! Dyby tak 
dřímal a vtsal mu řefázeíc od hodin, alebo trčaía šrajtofla z kapsy ! 
Aby ho střela ! Nespí, oháňá sa z much. Verunka spěje tedy mimo. 
Mezi stromy sa ukazuje zaprášená silnica. Je ju čut z dálky kra- 
vincama též kobylincama. V kříkopě požinujú dvě mladé roby 
trávu. Kolébajú sa v kyčlách ze široka jako za tři sta valach, a 
huby majú opléskané ze šišek a kýšky. Uhlédňa Verunu vzpřimujú 
sa, stavjajú ztěžka na paty a vzhlédajú proti ní. Prsa jim trčíja 
neforemně pod letníma jupkama jako hrče. 

Verunka v duchu sa směje selskéj nařvanosti a pociťuje v tom 
okamžiku dvojnásob přednost svého drobného, však súměrného těla. 

Šuchoce si zlehúnka a při tom však pyšno podle svých nepřítel- 
kyň, jak dobře poznala, třebas že nemžikla k nim okem. A dala 
jim mlčky takovú odpověď: Z lehká nadzdvihla hlavu do tyla, při- 
mhúřila zraky, že sa značily jenom úzkýma čárkama, při tom spu- 
stila krapku pravý kůtek. 

Aj vňutřňú zlobu trochu pobledla. 

A bylo jí porozuměno. 

Sotva přešla pěti kroky, čuje za sebú nenávistně vyražené 
slovo: „Čúha!" 

Nebodlo ju nic, pranic, docela nic. Bylo vidět, že ho vyřkla 
půhá závistlivost. Odekřikla zpupně: „Nebojte sa o svoje galány! 
Stojím o ně takhle — " nadzvihla sukénku — „majú blechy místo pe- 
něz a razíja chlévem zrovna jako vy!" 

A pořád jí ten kravský zápach z rob, jež minula, rovněž ze 
silnice, po níž spěchá, neuhýbá z nosa, ba čím blíže dědiny ešče 



Digitized by 



Google 



80 Ozef Kalda: 



vzrůstá. Přeřekla si nazhlas: „Bože, jak ten selský dobytek — " (a 
mínila tím dvúnohý aj čtyřnohý) celý svět zanešvařl." 

U jednej chalupy trčí při zavřenéj komoře zámek, u sklepa 
také. Enom sa mu zasmíla: „Vis tady, vis a hlásaj okolo počest* 
ným, gde cosi poschovávané! Lehko sa ti pokerúsik odekrútí krček f 
A zapamatovala si dobře chalupu aj příchod k ní. 

Nevzhledné chalupy řidnu, nastupujú výstavné víly s pěknýma 
zahradama, mřežama a slpovím. Od téj najvěčí páchne otevřeným 
oknem při zemi teplá voda z pařeného kohúta. V další vaříja kávu. 

Kakral Jak pěkně voní! Včil přichodí apatéka, je třeba zvolnit 
krok, by užily nozdry všech specií, jimiž je okolí napojeno. 

Tady už začíná lázeňská nádhera. Kvete park, šumí vodotrysky, 
zvu k procházkám pěkné chodníky. Ráno a večer sa tu proplétajú 
hosté, slečinky se směšnýma klobúky na hlavách jako okříny, mu- 
zika hřmí z pavílóna, ale divná. Málogdy do skoku, tak to přeta- 
hujú v zuboch, jako švec kozu ; každý muzikant si hraje cosi jiného 
pro sebe, ten pak, co stojí s paličku nad nima, sa zlobí, hrozí, ru* 
kama rozháňá. 

Henkaj prosvítá konečně cíl cesty. Z dálky už čut taléřky umý- 
vat, černobílí kelneři s vlaštovčíma šosama létajú, železo zvoní 
o sklo, z otevřených oken kuchyně vinu sa provázky spáleného 
masného, paprikovaného guláša, pečenéj ryby; hned vedle ze 
sklepovéj ďúry vane stuchlý chlad a puch zavjadlého masa. Kúsek 
daléj u kolně čekajú kočáry, kobyly na krivých nohách švácajú 
ohonem a potřásajú kožú. Koňský hnůj naplňuje rozpálený vzduch 
smradem na omdlení. Vyžraní kočišové vystrkujú červené hubska 
z výčepu, cvrnkajú očima, pokřikujú na Verunu, chlachúzňajú sa 
vlastním oplzlostem a lejú do sebe džbány piva. 

Veruna spěje mimo se zatajeným dechem, to jí připadá vždycky 
najprotivnější kúsek cesty — hotová golgata. 

Teprú sto kroků za místem, už zase v lese, gde ju vítá na- 
kyslá pryskyřica mladého jehličí, zastavuje sa, láme si haluzku, opa- 
trno bokem vzhledá nazpátek. 

Byla jí co přecházka před restauraciú platná? Gdyž kradu po- 
hlédla do oken, zazdálo sa jí, že gdosi vyslal blesknutím oka vy- 
rozumívající pohled, ale tabule odrážaly světlo, nerozeznala dobře. 

Vyjde negdo za ňú, a gdo? 

Ten oblezlina, bruchál, co fučí pořád jako jež? Hledí na nu 
sprostě jako na kanál a valí horší řeči ze sebe než fiagrista. Věru 
račí by ho kopla do — tento. Alebo ten mlsný pes, s tlstým 
nosem a prasačíma očima? Jirčák by ju najrači celu dvakrát místem 
vysvlekl, prstama opiplal, na ruby převrátil a po tem nic nedal. 

Veruna raci vzpomíná na mladého študenta. Chová sa k ní 
dycky jako ke princezně. Vyptává sa ju na starodávné zvyky, na 
vajdu cigánského krála. chce od ní pohádky, a gdyž mu podobným 

"^T?i^ ^'"^"' "^^ " ^^ »^^"^" znamená „cigán", „pchúro" „starý" 
„džuklo** „pes", zřejmo sa zarmucuje. Brává ju okolo krku a ptává 
sa upřimno: „Máš-li mne ráda?" 



Digitized by 



Google 



Dita přírody. 81 



Pří ňom připadá Veruně najtčžej ležat nehybno dřevem, zatnut 
zuby, sevřít pysky a myslit na docela něco jiného, třebas si po 
tichu odříkávat: jek, duj, trin, stár, panč, šov, efta, ochto, ena, deš, 
aiebo s posměchem chladno pozorovat, kerak drmolija sa na nf, 
oddychujú jako uhoněný pes a slabošsky v minutě sa vysilujú bez- 
mála spěšej než letošní brablc. Ani gdyby tužila s níma po radosti, 
nebylo by súcí, žádat od nich něco jiného, než kúsek toho kovu, 
co jim zvoní v kapsách. Mátonohy! 

Enom při mladém študentovi sa jí kolikrát zdá, že ho cigání, 
jestliže mu nepodává toléj, kolik by za svoju dobrotivost a štědrotu 
zasluhoval. — 

Ale kdyžtě slúbila svojím Antošovi věrnost a míní ju zachovat. 

Žádný z těch nastrojených městských panáků sa mu nemože 
vyrovnat v postavě, třebas byl bosky, v roztrhaných gařách a zalá- 
tanej košili. Gdyž ide — taják gdyby obilé pod větrem sa prohý- 
balo! Popatřa na něho bokem, taková linia krásná počínaja volav- 
čím pérem v klobúku sa ti ukáže, že bys hleděl dva dni. A zasměje 
sa, tož takovým srdce jímajícím způsobem, že bys ho hned přede 
všenia chytil okolo krku! A nikoho sa věru nebojí, hned křivák 
z kapsy aiebo kameň do hrsti! Zlatý Antoš se zlatu čučkú v Icvéj 
muňce I Její bratranec, vlastně strýček, snad aj možná bratr — gdož 
by sa staral o podobné věci. 

U restaurace sa mihl žitý slaměňák, Verunka si spokojeně od- 
dychla: Študent! 

I spěje včil ke známému mistu lhostejně pohlédajíc po okolí, 
neboť není třeba, by kolemjdúcí vytušili, jaký vztah platí mezi 
strakatá šatku na rameně a barevnu pentlú tamo na žitém klobúku. 

Dopoledně družívá sa slaměňák ke fajnovým kamarádkám divně 
a jinač prohýbaným, růžama, mušelínem a divokýma mašlema ozdo- 
beným. Kloní sa před nima, povídá jim, že sú rozkošné, neodolatelné 
— a k večeru tulí sa raci k šatce, vybledléj od čpavého dýmu při 
volném ohni. 

Že to ty městky nevycítíja? Jaké to majú nosy? Ju by věru 
neopentlil. Však — hele! — Co sa to henkaj u mostka bělá? Má 
to koš na hlavě: pekařisko, neústrojené. Spodní gaté visíja na něm 
jako na veteránovi, červené paty hledíja odzíble z pantofli. 

Včil sa obracá — tvař bílú, pět fúsků čtyřma řadama zalepe- 
ných kváskem, oči červené, nevyspalé. 

Hledí mlsno na Verunu. 

„Dám ti dvě šestky," povídá. „Aiebo všecko, co mám." Šacuje 
sa po kapsách a ukazuje na dlani ale třicet měďáků. Ruce sa mu 
dychtivosfú třasů, krejcary zvoníja o sebe. Vlhká muka táhne od 
něho, jako ze zavřenéj múčnice. 

•Verunce je k smíchu s jeho postavů, třema šestkama, vyvale- 
nýma očima. 

„Vari od krámu, sůvo! Bratr ide za mnů! Chceš, by fa spo- 
řádal; což si o mne myslíš?" Dodává však po několika krokoch: 
„Ostatně chceš-i chvílu čekat, vlez pod mostek, možná, že sa vrátím.** 

6 



Digitized by 



Google 



82 Ozef Kalda: 



Múčný červ spúščá sa poslušně aj s košem po břehu, ztrácá 
sa pod klenutím, Verunka plyne z rychlá daléj, daléj po svéj po- 
vinnosti. Včil zahýbá s cestičky na právo do hustého podrostu. 
Mosí sa dobře shýbnut, chce-i sa dostat daléj pod převislýma ha- 
luzama. Suché jehličí bez vůně jí prší do vlasíi. Vlhká zem, od- 
kadž sa prýšči minerální prameny, dýše jakýmsi těžkým plynem, ináč 
než plesnivinú lebo hřibama, spěšéj jako rozmjáganými slimáky a 
zase krapku jako zdechlýma veverkama. Skoro by sa sliny sbíhaly 
v hubě! Náhle sa staví do cesty několik vyšších hrabu, okolní húš- 
čina s odkvetlým maliním tvoří neprodyšné stěny zelenej světničky, 
nohy zapadajú do měkkého vyhřátého mechu. Ticho, tichúčko je 
tady daleko od ludí, jako v kostele. Verunka spůsobně usedá, že 
zpod sukýnky nevidět než zahnědlé nožky s nažltlýma šlapadly, ručky 
spúščá do klína a načúvá, brzo-i zašustí pod spěšnými kroky listí 
a zjaví sa mezi stromy slaměňák na kučeravěj hlavě . . . 

* 41 

Píísk! 

Osmihodinový vlak. 

Veruna vydírá sa z lesa, kvapí cvalem po silnici, nechfačky 
dlho sa zabavila s neščasným študentem. Večer sa blíží, už voní 
rosa, seno a větérek vanúcí z hor. Na mostku rozpomíná sa na 
pekařskú můru, zaráža tedy kroky, kleká při kraji do teplého prachu, 
sklání hlavu pod klenutí. Slnečko posledníma paprsky probleskuje 
tunelem, chladná voda, prosycená rybinu, račinú a bahnem, zdvíhá 
sa z něho, peprná máta čpí do nosa. Na hromádce písku leží skrú- 
ceny pekařík, krchnačkú objímá prázný košík, usmívá sa čemusi, 
pyskama na prázno lepoce a oči zavřité. Včil aj řifú zlehka za- 
hýbal. Istě sa nedočkavém galánovi cosi pěkného zdá! Verunka sa 
obrázku potichy fifoce, schytá sa však na nohy a utéká daléj . . . 
Spěchá, letí silnicú, co enom dechu popadá. Už sa jí bělá v ústrety 
od mostka pátý kilometrový kameň a ešče mosí dva minut . . . 

Henkaj pod hrušku gdosik očkává. 

Jaký „gdosik"? 

Ze zdaleka zasvitlo bleskem dvojí bělmo ze tmavého obličaja, 
pod ním pak bílý řetázek zubů sa zatřepal. Verunka čuje volat vstříc 
po cigánsku: „Gde tak dlho čučíš? Oh! Co sem sa načekal!" 
Přisedá tedy honem k nedočkavcovi, bere za ruku, usmívá sa na 
něho. 

„Donesla-is peníze?" 

Verunka rozvazuje uzel v šatce, sype z něho do nastavenéj 
dlaně promíšané šestky, dvacítky, krejcary, štyrky, hoře pak jako 
zvláštní ozdobu přidává papírovú zlatku. 

Očadlém kamarádovi zatřáslo sa volavčí péro na klobuku, jak 
radostno vyvrátil hubu a zasmíl sa na ce^é kolo: „Rehe-he, dohro- 
madyyyy iiistě z pět rýnskýýýých! Ty nám stačíja do rána, možem 
dělat passáry celičkú noc!" — Vyskočil, udeřil dlaňií do silnice a 



Digitized by 



Google 



Difa přírody. 83 



jal po ní sa vyknicovat, luskaja prstama za uchem. A hned zase 
napodobuje, jak dyby rozhazoval po zemi peníze. 

i^Muzíkanti, sólo ! Šenkýřko I Dva guláše, dvě sklenky piva sem 
a ešče alaš — tof pro moju nevěstu!** 

Verunka z kříkopy k němu blaženě vzhledá. Věru pro takového 
šohaja by sa jí nestíhalo třeba sedět tři neděle ve Slavičínském 
rathúzu! Vděčnost veliká hýbe sa jí v prsoch. Zostane mu věrnu 
do skonání světa! Enom sám samotinký a( užívá její ohnivostí, její 
prudkosti, její pravéj a jedinéj lásky — enom mu samému nechaj 
je dopřáno spatřit, kerak v rozpálenej zapomenutosti sa svíjí, jojká, 
plaCe ... při všech ostatních bude zase ležávat mramorová sochu 
a počítat: jek, duj, trin . . . Enom mu zostane věrnu, věrnu, věrnu! 

Verunka vzpomíná si pojednúc svého krásného sna. Celičký 
týden mosí sháňat, pracovat, sa poddávat, by v nedělu mohl sa jí 
vyplnit. Tož škoda každéj minuty! 

Vyskakuje tedy náhlo, chytá kamaráda za ruku a nutká k ry- 
chlému odchodu. 

„Honem, Antošku, honem!** 

I dávajú sa oba v prudký let směrem, gde na Lapači vlaje 

červenobílá fána z vykýřa, gde z okna řve bombardon, až rámy 

pukajú . . . 

41 41 

Píísk! 

Ranní vlak. 

Veškera nádhera volnéj neděle zapadla, vládne již štyry hodiny 
první všední deň nového týdňa. Červenobílý prapor, napojený rosu, 
visí bez vlády rovnu důle. Hospoda po probúřenéj noci spí. 

Za to vedle v chalupě, kerú zdobí štít s namalovanými rohlíky 
a bělkama, dýmí už komín — starý Mahulík klohní svoje lehké 
zboží. Přesývá melivo, připravuje kvásek, leje sladké mléko do 
načechranéj muky. Však věru -— věřte — raci by těsto zadělával 
vlastní žlčú! Po celičkú noc nepřimřel oka pro křik a lom pusto- 
šící čeládky, včil pak ráno, gdyž lumpi gdesi doháňajú po hůrách 
a mlatevňách, co zmeškali, mosí být hoře a krútit pro ně pletence, 
splétat bělky, posýpat makem rohlíky — a k tom ke všeckému 
Václav nezdara, místo by mu vypomáhal při těžkém řemesle, ne- 
vrátil sa dóm ešče od včerejška. Řekněte, co takový darebák za- 
sluhuje? Nic lepšího, než mezi kolena zvrzgnút a látat, látat, až sa 
rozCepí palaška. Šak věru, by nezapomněl! Mosí si jít honem ne- 
jakú uřezat. 

Šance sa s křivákem v hrsti do zahrady, obhlédá v hrázi, 
jaký by sa mu nájlepší opukálek hodil. 

Oh, terentete! Aby nezaklnul! 

Jaká to zase škoda ! 

Pod hrušku ležisko poválanéj trávy, zem při jednom konci roz- 
rytá, rozrýpaná jak ode divokéj svině, mladý ščep leží vyvrácený 
z kořena, jak sa gdosi o něj opřel kramf lekem. Kúra visi zedraná 
v cároch z něho. 



6* 

Digitized by LjOOQIC 



84 Ozef Kalda: Dita přirody. 



Oh, jejda, jejdankyl 

Raci dvú rýnských by neviděl, než takovú spustašl 

V trávě sa cosi bliščí, strýc zdvíhá ulomený žitý pléšek, jak 
cigáni nosfvajú v uše. 

Hrom do nich, duší nekřesťanských! StaHkovl švíščí prut, jak 
ním švihá všemi směry. Gdyby aspoň to Václavčisko zakyslé při- 
kapalo dóm, co by si na něm mohl udřít — věru by nešanoval 
svojéj starej ruky, nechaj ho bolí po tém třeba celý týden. Věru ne! 

Ten ale ščastlivec nevěda, jaké mračna sa nad ním stahujú, 
spočívá klidně na písku pod mostkem, levičku objímá prázný košík, 
usmívá sa a lepoce na prázno pyskama. 



Af. Jahn: 

Hroby trestanců. 

Dva hřbitovy znám různé proti sobě, 

jež vc»zová jen cesta v pole dělí. 

V tom jednom dřímou spáči v tichém hrobě, 

již jako ptáci k světla říši spěli, 

a v druhém kryje hřbitovní ta hlína 

ty, které nocí k hanbě vedla vina. 

Tak spravedlnost světa soudí vždycky, 
a dokud Bůh zde neřek' slovo dvoje, 
vždy mluví onen pochmurný soud lidský, 
jenž různí přísně mrtvých duše svoje: 
těm nade hroby pomníků řad klene 
a druhé v šachty hází bezejmenné. 

Však zkoumati ta tajná vlákna skutků 
a kořen zla — kdo odváží se k tomu? 
Zde čin byl jen, proč patřit na pohnutku, 
když plod je zde, co nám do jeho stromu? 
Soud slovo řek', a žalářník je sluha — 
co do toho, zda kdes je pravda druhá? 

Jen obří duch, jenž každým jarem budí 

v zem fialku a první trávy stvoly, 

je loudí stejně z mrtvých spící hrudi 

a nenechává jediný hrob holý, 

ten v lidský soud, jenž každým dnem se mění, 

vždy pronáší své slovo: „Odpuštění!" 



Digitized by 



Google 



85 
Etisabeth Barrett Browning: 

Pláč déti.*) 

Z angličtiny přeložil Antonin Klášterský. 

Slyšíte, ó bratří, plakat děti, 
dřív než trud je soudruh let? 
Hlavy tisknou matkám do objetí, 
dál však pláčí slzy běd. 
Mladé ovce mekají si v louce, 
mladí ptáci popěvují z hnizd, 
mladé laně hraji na palouce, 
mladých květin dýchá květ i list; 
ale děti, malé děti, bratří, 
pláčí hořce v slzách svých, 
pláčí v čas, jenž jiným ke hrám patří, 
v zemi lidí svobodných. 

Ptáte se jich na bol jejich nitra, 
proč ty slzy, co jich tíž? 
Stařec může lkát snad pro své „zítra", 
ztraceno jež v onom „dávno již". 
Starý strom bez listí v lese, holý, 
starý rok se končí v zimy mráz, 
v starou ránu udeř, nejvíc bolí, 
nejhůř, starý sen když zklamal nás. 
Ale děti, bratří, malé děti I 
Ptáte se, proč na klíně 
matek hlavy, pláčí ve objetí 
v naší šťastné otčině? 

Přepadlou tvář bledou zvednou v pláči, 
a je žalno zřít jich hled, 
nebof lidská muka šedá tlačí 
pryč s jich tváří dětství květ. 
„Vaše stará zem — dí — děsná tuze, 
naše nožky jsou tak znaveny, 
zemdleny jsme po pár krocích chůze, 
a klid hrobu je tak vzdálený. 
Starých taž se na pláč, a ne dětí, 
neboř zem je zvenčí chlad, 
a nám venku ve zmatku se chvěti, 
a hrob starým v úděl paď." 

•) Slavná tato báseň mocné působila k obmezení práce dětí v to- 
várnách. Pozn. překlad. 



Digitized by 



Google 



Elisabeth Barrett Browning: 



„Pravda — dětí dí — též stát se může, 

že nás dřív smrt pochová. 

Alice — rok to — dána v malé lůže 

jen jak hrouda sněhová. 

Zřely jsme v tu jámu, byla těsná, 

žádná práce nešla do těch stěn, 

kde spí, žádný nevzbudí jí ze sna 

výkřik: „Vstaň již, Alice, už je den!" 

Jas či déšť buď, tam kdo poslouchá-li, 

k zemi sluch, pláč nikdy neslyší, 

jistě bychom dnes jí nepoznaly, 

úsměv čas měl zkvést jí v zátiší. 

Čas jí plyne sladce, kolébá ji 

v rubáši zvon v sen vždy poznova. 

Je to dobře - děti povídají — 

když nás dřív smrt pochová." 

Žel, žel dětí! V Žití, které dýše, 
touží Smrt, kde nejlíp jim, 
srdce, by jím nekleslo, pnou výše 
provazem si hřbitovním. 
— Pojďte, děti, od dolů i města, 
pojďte, děti, jak drozd mladý pět, 
naberte si lučních květů ze sta, 
smějte se, až dlaň je pustí v let! — 
Ale ony: Je květ lučin asi 
jak ty trávy na dolech? 
Nechcem vašich radostí a krásy, 
v stínu uhlí spát nás nech!" 

„Neb, ach — děti dí — v nás není síly, 

skákat, běhat nemůžem. 

Louky nejvýš k tomu by nám byly: 

padnout v nich a usnout snem. 

Nohy se nám lámou, chvějí v kroku, 

padáme na tvář svou v mdlobách svých, 

pod těžkým by víčkem mdlému oku 

nejrudější květ se zdál jak sníh. 

Neb den celý vlečem břímě svoje 

ve uhelných hlubin tmách, 

či den celý poháníme stroje, 

kola z kovu v prádelnách." 

„Celý den se kola točí, hučí, 
v tvář vlá vítr nám z těch kol, 
až i v srdci vír, tep v hlavě prudší, 
a vše zdi se točí kol. 



Digitized by 



Google 



Pláč détí. 87 



Nebe se nám v oken výši točí, 
točí světlo, které kane k zdím, 
mouchy, jež zrak po stropě lézt zočí, 
vše se točí, a my se vším tím. 
A ta kola hučí bez proměny, 
a my někdy zdáme jen: 
Ó, vy kola! (vypuknuvše v steny) 
stůjte! mlčte aspoň den!" 

Ano, mlčte! Af, druh blíže druhu, 

vespol cítí mžik svůj dech, 

af své snoubí dlaně v čilém kruhu 

v mladosti své útlé dnech! 

cítí, že ruch kovu chladný není 

vše, co k žití Bůh tu probudil, 

brání se, ó kola, pomyšlení, 

že by ve vás živý duch jich žil! 

Celý den však stroj dál žene kola, 

jak by život rozmílal, 

duše dětí, Bůh jež k slunci volá, 

tkají slepě ve tmách dál. 

Nuž, těm bědným dětem rcete, bratří, 

by výš zvedly očka svá. 

On že svatý na vše v lásce patří 

a též jim že požehná. 

Řeknou: „Což Bůh slyšet můž' v své výši, 

když tak hučí stroje rušný kov? 

Neslyší náš vzdech ni lidé bližší, 

kolem jdou a zajdou beze slov. 

Samy, jak se rozléhá hluk stroje, 

neslyšíme zvenčí hlas : 

moh' by Bůh, kol zpěvné kůrů roje, 

slyšet spíše v pláči nás?" 

„Z modliteb dvě známe slov, ne více, 
a když v noci trud nás rve, 
„Otče náš!" do výše v jizbě zříce 
modlíme se k těše své. 
„Otče náš!" — víc neznáme a sníme: 
ve mžiku, kdy andělů zpěv ztich', 
Bůh je v sladké chvíli ticha přijme 
do silných a mocných rukou svých. 
„Otče náš!" když uslyší nás, jistě 
(je tak dobrý, praví lid) 
usměje se ve příkrý svět čistě: 
Pojď, mé dítě, u mne klid!" 



Digitized by 



Google 



88 Elisabeth Barrett Browning: Pláč dětí. 



„Ale ne! — dí děti rpMči zase — 

jako kámen němý On. 

Jeho tvář prý mistru podobá se, 

jenž nás nutí v práce hon. 

Jděte — dí — nic na nebi krom tuCí, 

zříme jen jak kolo vířit mrak, 

nesmějte se, nevěře bol učí, 

nezří Boha pláčem slepý zrak I "^ 

Slyšíte, jak reptá dětí četa, 

kazatelé o ráji? 

Že Bůh, učit lze jen láskou světa, 

a té děti neznají. 

Právem zní před vámi pláč jich lkavý! 
Mdlé před svými kročeji, *^ 

nepoznalyf slunce ani slávy, 
jež plá slunce jasněji. 
Člověka bol znají, bez moudrosti, 
jeho beznaděj, ne klid, jenž v něm, 
v křesťanství jsou raby v nevolnosti, 
mučedníky jsou, však bez palem. 
Zryté jsou jak stářím, v líci vrásky, 
paměf nemá vzpomínek však řad, 
pastorci jsou nebes, země lásky — 
nechtě lkát je, nechtě lkát! 

Přepadlé své tváře zvednou zryté, 

a je žalno zřít jich hled; 

je vám, jak když anděly jich zříte 

oči k Bohu obracet : 

„Jak chceš dlouho — dí — ó, dětem v muky, 

krutý lide, stát jim na srdcích, 

patou v brni duse jejich tluky, 

k trůnu jít, jejž na trhu jsi zdvih? 

Naše krev výš stříká, Peněžníci, 

naši cestu značí krev, 

dětí ston víc klne v tichu znící 

nežli silných mužů hněv!" 



Digitized by 



Google 




Růžena Jesenská: 



Nokturno moře. 

Román. 
XXII. 



(Dokončení.) 



Eva čekala Patrika, jenž meškal v monastýru, aby přivedl Ivana. 
Chodila po palubě, zastavovala se a v napjetí pozorovala pro- 
tější břeh. Loďka Patrikova připoutaná zmítala se u skály. Moře bylo 
rozbouřené, modrost vln tříštila se na hřebenech v bílou pěnu, dálky 
se přibližovaly s temně modrými skvrnami ostrovů, jako by předešlá 
noc byla zanechala na nich některé své nevybledlé barvy. Večer hrála 
Eva naposledy své „Nokturno moře** na rozloučenou s místem, kde se 
jí otevřel život novými perspektivami a kde se uskutečnil blouznivý 
její sen o štěstí života, jaké zázračné chvíle žili na tom břehu I Ob- 
sáhli celou velikost lásky. V jaké podivné horoucnosti se vystupňo- 
vala jejich objetí, jak je sbližoval každý den více a více, a jak se 
vzájemně prostupovaly jejich duše! 

A ten poslední večer byl utonutím v hlubinách lásky, netušeným 
spojením, které vybájila jen jejich láska, jejich krev. 

Připadalo jí, že pouze oni dva na celém světě tvoří tak závratně 
tajemnou jednu bytost, a že všemi těmi vztahy jejich cítění, zajisté 
nepochopitelnými pro ostatní lidi, zrodilo se cosi jediného, úžasně 
odlišného. 

Opakovala si podrobnosti hovorů s Ivanem, jeho šílené px)libky, 
jeho žhavé vyznání a rozechvívající touhy. A zalétla myšlespkami do 
budoucnosti, těšila se z toho, jak bude příští život s poznáním nových 
obzorů a myšlenkových pokladů Ivana obohacovati, jak umělecky 
vzroste, jak se prohloubí i jejich duševní spojení. 

Hleděla s pocitem něžnosti na ty závratné skály, pod jejichž 



Digitized by 



Google 



9p Růžena Jesenská : 

ochranou zažili tolik krásy, vdechovala opojivou vůni květů a moře^ 
jak je proud vzduchu přinášel k lodi. 

Monastýr je tichý. Patrik dlí asi v atelieru s Ivanem nebo ještě 
u igumena. Ivan Hermohen se loučí. Naposledy pohlédne z okna 
své bílé celly na moře, naposledy se pokloní ikonám, políbí svaté 
ostatky, načež odloží hábit, převlékne se v světský šat. Jak zmužní 
jeho zjev! Naposledy sevře ruku svého přítele . . . toho podivného- 
člověka . . . 

O, jistě večer, když ona hrála, Visarion neslyšel její písně, ale 
plakal; pozorovala již při loučení na břehu, že se jeho oči naplňují 
slzami. Jaké strašné má oči ten člověk, jako zalité krví! 

On jistě bděl celou noc, snad klečel u Ivanova lože, snad u- 
zavřen sám ve své celle utajoval hoře, snad trýznil své tělo, aby 
bolest jeho přehlušila utrpení duše. 

Ivan vyprávěl jí několikrát o Visarionově náklonnosti, přiznával, 
že mu kalí jeho nešťastná vášeň odchod z monastýru. 

Jak asi se Ivan vybaví z jeho krvavého a plamenného pláče? 
Evě připadal posledního večera nepříčetným, vrací se k ní jeho pohledy 
jeho pohyb i jeho kolísavé a přece pevné kroky, jak se vzdalovaly 
od břehu. 

Upřela zraky na nebetyčné skály, zahleděla se na jedno místo, 
kde u monastýru se zprohýbá kámen skal prudkým rozmachem jako 
v záchvatu hrůzy stvořený v prudce vypjaté obludné tělo dračí s po- 
hybem lstivě svůdným, nebezpečným, závratným. A dole pod tím 
mocným výběžkem hučí moře, bije o tvrdé paty skal, tříští se v o- 
hromném příboji, tvoří víry, a v tom podivuhodném kroužení odbíhá 
šíleným proudem dál, dál do šírá k místu velikých hlubin. 

A tam dále k jihu od monastýru ještě výše tyčí se strmá skála 
k obloze, tam stával vznešeně — zlatý, třpytící se Apollo . . . 

Bílou cestou od monastýru mezi olivami zamihly se Evě náhle 
dva temné stíny. Dojista dva mniši ... Byl by to Ivan s Visarionem? 
Ale proč by ještě odcházeli z kláštera? Proč nechvátá Ivan k ní? 
Proč Patrik Syn nepobízí ho k odchodu? Proč meškají? 

Snad igumen ještě Patrika zdržuje, rád se zapovídá, snad chce 
vzácného cizince pohostit, a ti dva přátelé snad se jdou rozloučiti 
s mořem. 

liž jsou mimo stromy, již mimo zelené křovíny a ještě vystupují. 
Eva pohlédla kukátkem . . . Ano, jsou to oni. Odložila skla, sledo- 
vala je prostým zrakem. Ale proč odvádí Visarion Hermohena teď, 
v poslední chvíli až tam vysoko, do závrati? 

O, jistě ho odvádí. Jako démon jí připadá. 

Teď se zastavili, Hermohen jako by se chtěl vraceti. Váhají 
chvíli, ale opět vystupují. 

Eva se chvěla. 

Odvažují se po nebezpečné cestě. Trochu závrati — a zřítili by se 
do propasti. Ale vystupují pevně; jsou snad zvyklí těm srázům! 
Náhle připadalo jí, že i oni ji vidí. Ano, zajisté. Vztyčila se, vítr vlál 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 91 



jejím bílým rouchem a bílým závojem na klobouku. Pokročila v před 
až na pokraj lodi. 

Hermohen a Visarion stáli již nejvýše, nejvýše na té strašné 
skále vypjaté jako zkamenělý, neústupný vzdor. Stáli jako na obludné 
hlavě dračí, pod nimi tměla se její rozevřená tlama, a dole v hrozné 
hloubce burácelo moře. Na modrém pozadí oblohy tměly se Jejich 
postavy, zvětšené, nehybné, spojené objetím, jako veliký obrovitý stín. 
Eva cítila žhavě, že Ivan k ní hledí, že jeho srdce buší velikou láskou, 
že touží po přátelské zakotvené lodi, která čeká, aby ho donesla do 
světa blíž novému domovu. 

Asi Visarion vyžádal si od svého pHtele tuto poslední obět, 
aby s ním vystoupil vzhůru a prodlel nad širým mořem pod daleko 
sklenutým nebem, aby popatřili ještě naposledy spolu v ohromný 
kruh dálky, v ztrácející se obzor života. Nehýbají se. Zkameněli? 

„Af se již vracejí, vracejí!" zachvěla se Eva úzkostí z té dlouhé 
jejich nepohnutosti. 

Na galerii monastýru objevil se právě Patrik Syn patrně s igu- 
menem. Hledají asi Ivana, pohřešili ho. 

Eva s napjetím všecko pozorovala . . . 

Teď asi Patrik zavolal, neboř obrátil se směrem ke skále odevšad 
viditelné, velmi osvětlené! 

A v tom okamžiku ta tmavá těla jako by se úplně spletla, srostla. 
Byl to okamžik, zlá vteřina, zkamenělá pod Eviným zrakem v kus 
strašné věčnosti, stala se omračujícím činem, nezapomenutelným pře- 
kvapením hrůzy, nahým, nestvůrným zamávnutím neštěstí; smáčkla 
její srdce, zastřela mlhou a zároveň ožehla plamenem její mozek. Ta 
dvě tmavá těla Ivan a Visarion, srostlá v jednu úděsnou závrať, ří- 
tila se dolů do propasti řvoucí vody. Zděšené výkřiky poplašné a zou- 
falé prořízly vzduch. 

Eva zkamenělá hrůzou vssála v duši a krev celou tragedii. Všecko 
se jí zatmělo před očima. Omráčena klesla k zábradlí lodi. 

Když za nedlouho procitla, držel ji za ruku kapitán lodi, a ostatních 
několik mužů stálo kolem ní. Jen někteří z nich pozorovali strašné 
sřícení v hlubinu a živě o tom hovořili. Eva hleděla zděšenýma očima 
na zmatené hemžení temných postav na protějším břehu v rudé září 
slunce a zcela si uvědomovala, že je konec, všemu na věky konec. 

XXIII. 

Loď kotvila ještě několik dnů u břehu před monastýrem. 

Moře pohltilo obě těla nenávratně. Visarion patrně vzal s sebou 
nějaký těžký předmět, aby spojen křečovitým objetím s Hermohenem 
měl jistotu, že dopadnou do vířivého proudu, který je odnese do 
nedaleké strašné hloubky, jak o ní často sníval, o veliké prů- 
svitné společné rakvi moře s padajícími hvězdami a stříbrem luny, 
s přicházejícíma udivenýma očima ryb a podivných tvorů, s míha- 
jícími řasami plnými perel a jisker. 

Eva již nevystoupila na břeh. 



Digitized by 



Google 



92 Růžena Jesenská : 



„Zmizeli tam na věky/ řekl ígumen po dlouhém pátrání celého 
monastýru. 

Patrik vrátil se k Evě, přinesl obrazy Ivanovy, zařídil vše k od- 
plutí. Ani na chvíli neopouštěl Evu, držel její ruku ve své, když ji 
zachvacovala dravá bolest, a bděl nad ní, když upadala v tupou zá- 
dumčivost. 

A konečně jedné velmi zachmuřené noci odpluli. 

Patrik Syn zúmyslně tak dobu odjezdu zařídil, aby nikoliv vzda- 
lování, ale tma smazala Evě obraz břehů. 

Loď brázdila s hukotem vlny a bylo prázdno, strašné prázdno, 
jen těžké mraky visely nad černými vodami. Nebylo luny ani hvězd, 
nebylo záření, jen černá tma se otevírala jako věčný hrob. 

Evě bylo, jako by na ni bylo upřeno z té tmy tisíce, tisíce očí, 
strašných očí. Nemohla se zbaviti hrůzy příšerných pohledů, zavírala 
oči, zastírala tvář, skryla hlavu, a ty oči stále planuly, přivíraly se 
a ušklíbavě se k ní upíraly. 

„Kdybych se mohla zbavili těch očí," řekla Patrikovi. 

Nerozuměl jí, domníval se, že blouzní o Hermohenových očich. 

„Vidím stále tisíce očí, tisíce očí upřených na sebe." vydechla 
zděšeně. Podal jí léky, hladil její vlasy, svíral horké její ruce. A seděl 
u ní celou noc jako zkamenělý, jeho tvář nabyla výrazu sochy, rýhy 
četných vrásek se prohloubily jako do kamene vtesané. 

A toho rána, když se rozednilo, nebylo již drahých protějších 
břehů, loď plula kolem jiných ostrovů, a zjevovaly se jiné obrysy 
země. Tak odpluly od osudné mety života! 

Eva otevřela oči po krátkém ranním spánku, pohlédla na Pa- 
trika. Seděl u okénka kajuty a plakal. Užasla. A zase zavřela oči, 
aby neviděl, že ho zastihla při něčem tak nepochopitelném. Takový 
krátký, nepřemožitelný výbuch bolestí ho uchvátil . . . 

Za chvíli, když Patrik opět nabyl úplně obvyklého vzezření 
klidu, začala Eva hovořiti o Ivanovi. Po prvé zase dovedla souvisleji 
promluviti. 

Patrik Syn přisedl k ní. Pozvedla se a prosila, aby jí vypo- 
věděl všecky podrobnosti toho neštěstí. 

Ale nebylo ničeho, co by nebyla v těch několika okamžicích 
vytušila, čeho by si nebyla dále domyslila. Všecko bylo prosté 
a hrozné. 

Patrik na ni pohlížel s lítostí. Jak proměněna, jak zmučena byla 
její krásná tvář, zrovna zprůsvitněla, její tělo jako by se stávalo 
duchem, zvětšené oči vroubí zamodralá víčka. 

Uvědomovala si celý rozsah neštěstí a nabývala jakési nutné 
rozvahy duševní. Po prvé toho dne vzdalování se od břehů sv. Hory 
zmizely přeludné zástupy upřených zraků, hallucinace její bolesti se 
ztrácely, a přicházely skutečné otázky, jak rozluštiti příští osud. 

Uklidňovala se myšlenkou na smrt. Zaplavena slzami přivolávala 
si Ivanův hlas, jak v poslední večer jí řekl: „Tvých slov a tvého 
úsměvu, tvého úsměvu nezapomenu ani v hodině smrti." Ani v ho- 
dině smrti. Zda-li i v tom strašném okamžiku smrti si je přivolal? 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 93 



Smrt. Tenkrát večer bylo ono slovo několikrát vysloveno. Pocítila 
z něho neurčitý strach, jehož se nemohla zbaviti ani na večer, když 
hrála své Nokturno moře. 

A teď ji myšlenka na smrt utišuje. Je možná, že jeho polibky 
dají pokračování . . . Také onoho večera řekl Ivan: ,Evo, jak se 
těším na jeho příchod.* Závrať ji zachvátila po oné větě, 
rozkoš zalila její prsa. Bylo by tedy možná . . . 

A pak nesměla by zemříti. 

Až doma v soumraku zahrad, v tom zamlklém domě se všecko 
budoucí rozhodne. 

Patrik Syn řekl : „Připadá mi, jako by cosi lstivého, zlého, ne- 
přejícího Cekalo v skrytosti, nějaká neviditelná příšera, která číhá, 
aby zmařila každou velikou, naprostou krásu lidského štěstí." 

A pluli dál. Eva dlouhé hodiny beze slova seděla na palubě, 
svírajíc Patrikovu ruku, jako by se držela záchrany před přílivem 
zoufání, neboř vracely se jí obrazy hrůzy Ivanova konce se zá- 
chvaty nepřekonatelné bolesti, v níž se ztrácela všecka odvaha ještě 
nějakého doufání. 

XXIV. 

Když došel na Bor první Evin dopis, který byl vyznáním a sli- 
bem štěstí, paní Monika jala se konati přípravy k jejich uvítání. 

Mír rozhostil se jí v duši, jako by náhle byla zapomněla všech 
útrap a životních smutků. 

Celé dny zaměstnávalo ji plno drobných starostí, pečovala 
o příští pohodlí těch drahých lidí, které očekávala. Chodila po 
zámku, parku a do lesní kaple s utkvělým novým výrazem zamy- 
šleného úsměvu v tváři, nosila s sebou další Eviny a Ivanovy do- 
pisy, opakovala si z paměti jednotlivé věty a kouzlila si živě příští 
život na Boru i v Praze. 

Usedala v podvečer s Annou buď v jídelně nebo v parku a ho- 
vořila důvěrně o nepřítomných očekávaných. 

A v dlouhých hvězdnatých nocech myslívala na ně a říkávala 
Anně: „Všemu odpouštím pro toto štěstí, co život přinesl zlého." 

Zadívala se často do širé oblohy a sledovala u vytržení ply- 
noucí obrazy budoucích dnů, objevovaly se jí i svaté břehy neko- 
nečné lásky těch dvou mladých drahých lidí, a neslyšela, když Anna 
promluvila, když ji zavolala. Všecka vlastní neprožitá láska jí v nich 
vyzařovala. 

Anně připadala jako zjevení, jako by den ode dne tělesně mi- 
zela, její oči se zvětšovaly, prohlubovaly a žhavěly, její rty šarlatově 
temněly. 

A jaké bylo na Boru čarovné jaro! Všecky větve rozkvetlé, 
vzduch rozhořený, prameny divoce rozšuměné, písně ptáků chvěly 
se po lukách, v blankytu, ve hlubinách lesů, v korunách ohromných 
stromů v parku i křovinách zazlacených sluncem. 

Všecko nebývalé slavnostní. Jabloně růžové a bílé v nádherném 



Digitized by 



Google 



94 Růžena Jesenská : 



rozkvětu táhly se od lesa k parku, sady rozkvétaly, nad střechami 
chalup zvedaly se bílé koruny. 

Přišel dopis určující brzký návrat Ivanův. 

Paní Monika rozradostněna odebrala se s Annou do lesní kaple, 
nesla sv. Růženě kytici hyacint, freseí, fial a narcisů. 

„Oni přicházejí z většího kouzla květů, ale přece jsem ráda, 
že je Bor v takovém kvetoucím, slavnostním hávu," pomyslila si 
kladouc květiny do vázy pod růžovou světici. Dlouho se klečíc modlila, 
: načež vstala a řekla Anně tiše: „Zde jsem chtěla spojiti jejich srdce. 
Ale nečekala, a dobře učinila. Vyhledati pro něho Evu — bylo 
vnuknutí, kterého se mi zde dostalo." 

A jak se zastavovala na zpáteční cestě a pohlédla do svíticích 
průseků lesních, zahleděla se ita zlaté tratoliště blatouchů, na záplavu 
jabloňových květů, na modrost daleké oblohy, na lány polí zprohý- 
báných a stínovaných různou zelení, jak naslouchala zvonění klekání 
a zpěvu ptáků: nesmírná radost sevřela jí srdce, přestávala hovořiti, 
Jen tiše s pozdviženou hlavou k oblakům stála a zase ubírala se dále 
k zámku. 

Večer usedla do lenošky u okna ve své ložnici a prosila Annu, 
aby neodcházela, že je třeba dále bdíti, protože ještě toho večera 
snad přijdou. 

„Dnešní noc je až podivně krásná," řekla paní Monika, „po- 
hleďte, co je hvězd a jak svítí kouzelně. Stromy jsou na vrcholu 
rozkvětu, ptáci zatajují dech, tolik se nazpívali! Dnes by měli přijeti." 

Byla velmi hovorná. 

„Patrik Syn bude všecko vyprávěti; přinutíme ho. Odkud asi 
ten stařec přišel? V naší vsi se mu líbí; je zde rád; přeje si býti 
sám. A mne samota tížila; ale již nejsem samotná, ani vy, Anno, 
nejste a nebudete samotná." 

Anna pokynula hlavou, usmála se vděčně. 

„Odplyne život," pokračovala v hovoru paní Monika, „víte, 
Anno, nač si vzpomínám? Na jednu větu, kterou říkával otec matce, 
mně se teď často vrací některá jeho průpověď, slovo, vidím jeho 
:zvláštní pohyb hlavy, pohled; i matka se mi zjevuje v paměti jako 
živá a slýchám její konejšivou řeč. Ta věta: „Apollonius z Tiany 
říkával Damnissovi: Nediv se, že znám řeči lidí, rozumím i jejich 
mlčení." V jakém vztahu to otec mínil, proč opakoval s důrazem to 
poučení Apolloniovo, nevím. Pohlížel při tom na matku skoro vyčítavě. 

Snad že ona nechápala jeho mlčení, ani jeho řečí, ani jeho vý- 
minečného ducha, kterým se snažil působiti na zdejší lid. On mnoho 
studoval a bádal a přemýšlel o různém uctívání Boha, o různém způ- 
sobu povznášení se k nadpozemskému. 

Vzpomínám na Patrika ; zdá se mi, že není těžko rozuměti jeho 
dlouhému mlčení. Vyrovnal se s životem, očekává smrt, i já jsem se 
vyrovnala s životem, očekávám však ještě radost z toho, že zde teď 
rozkvete pravý život. Oni přijdou každé chvíle, Anno. Poručte ote- 
vříti všecka okna do parku hned časně ráno, af je zámek plný vůně 
.a vzduchu." 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 95 



Anna uložila paní Moniku na lože jako jindy Evu. 

„Patrik Syn je vystěhovalec ze světa. Víte, není to pošetilá 
myšlenka, když člověka něco osudného potká, když ho všecko zklame, 
oloupí o naděje, odejíti do takového neznámého zátiší, jako je Bor. 
On je přecitlivělý člověk, jeho odměřený chlad je maska. Všichni lidé 
nosí masky. Vy ne, Anno?" 

„Ne, paní," usmála se oddaně Anna. 

„A proč, řekněte proč?" naléhala paní Monika. 

„Nevím, paní, ale nebylo potřebí," odpověděla Anna. 

„Ach, dobře jste řekla. Masky má zapotřebí podlost a neštěstí. 
I já masku odložila. Víte, nemyslete již na to. Neslyšíte . . . ? Po- 
čkejte, neslyšíte kočár — zdá se mi, že hrčí po silnici." 

Poslouchaly. 

„Ne, to byl vítr . . . ." mávla rukou paní Monika. 

„Víte, cítím se nějak radostí jako omráčená, četla jsem dnes 
lolikrát ■ všecky Eviny listy, všecky Ivanovy listy. Nějak mě to pře- 
mohlo. Je v těch poslaných slovech příliš mnoho opojného. Jak ti 
lidé tam u moře unesli tolik náhlé lásky ve svých srdcích ! Tak živě 
si všecko představuju I Vím, že se ocitnu u nich, až usnu, zcela u nich 
na břehu. Ale oni zatím již tam nejsou. To všecko minulo. To všecko 
je minulé, všecko. Jsou teď již v Čechách, blíží se k Boru. Zítra 
přijedou ..." 

Vztyčila se bledá, vyhublá s velikýma planoucíma očima. 

„Drahá paní, drahá paní," opakovala Anna konejšivě, „i štěstí 
musíme umět snésti!" 

„Já jsem šťastna, Anno, vidíte, i ke mně přišlo. Nebojte se! 
Unesu je! Patrik Syn to uzná — i Patrik uzná mé štěstí!" 

Anna konečně paní opustila. 

Noc byla tichá, jasná, vzduch modře průsvitný s bílým zářením, 
těkajícím prostorem plným hvězd. 

Ráno, když slunce problesklo jemnou mlhou, když celý Bor byl 
jíž probuzen, vešla Anna tiše, nesměte k paní Monice se snídaním. 

Světlo proudilo do komnaty plně a bíle nezastřenými okny, jak 
to paní Monika milovala. 

Anna pohlédla na lůžko. Zastavila se a rychle přikročila až 
k posteli. Položila třesoucíma se rukama náčiní s kávou na stolek. 

Paní Monika dosud spí? Neslyší? A světlo je tak příliš bílé? 

Anna dotkla se jejího čela. A zamávala zmateně rukama a vy- 
dechla skřek zděšení. 

Bylo nepochybné : paní Monika je mrtva. Klidná, s výrazem spo- 
kojenosti v tváři, s věčným mírem na přivřených víčkách a rtech 
leží nehybná, studená . . . Anna zastavila se s úžasem nad tou prostou 
pravdou a naříkala v pláči: „Ona se jich nedočkala, ona se jich 
nedočkala ..." 

Večer téhož dne přijel Patrik Syn s Evou Dubskou. 

Rozpačití, nešťastní, jak paní Monice oznámiti tragický konec 
jejího syna, blížili se k zámku. 



Digitized by 



Google 



96 Růžena Jesenská : 



A pfišH k velikému tichu a mlčení. Stáli dlouho nad mrtvou, 

u jejíž hlavy hořela voskovice. 
Patrik Syn řekl: „Šťastná!" 

Eva hleděla do kvetoucích zahrad s nepřekonatelnou bolestí. 
Toho večera řekla jí stařena na rozjeté cestě ke vsi: 
„Ale Mariana se už neukazuje, ani Renata. Není již ani Ederu 

ani Soldanů. Ten poslední toho rodu je prý kdesi v klášteře. ** 
„Odpočinou si duchové," odpověděla Eva. 

XXV. 

Eva navštívila Patrika Syna v jeho domku. 

Dlouho hovořili o paní Monice, Patrik vyprávěl o svém pobytu 
na Boru, Eva prohlížela jeho knihy srovnané na dubových podstavcích^ 
zakrytých temně zeleným plátnem. 

Stále se jí vracely strašné obrazy prožité hrůzy, a měla podivný 
pocit, že se nalézá na břehu bouřícího moře sama, opuštěná ode 
všech. A říkala si s bolestí: „Břeh života." Neštěstím omámená 
opakovala si ta slova i v té chvíli, kdy poslouchala Patrika Syna, 
i když prohlížela nápisy na jeho knihách. 

Samý okkultismus, esoterismus, z poetů pouze Baudeleíre, z ro- 
manopisců Dostojevský a některé práce Barbeye ďAurevillyho .... 

„Všecko ostatní jste opustil?" zeptala se Eva. 

„Všecko," odpověděl Patrik. 

„Řekněte mi, na dlouhé cestě životem a zde v úplném osamot- 

nění, v takovém naprostém ničím neovlivování s čím jste se 

potkal, rozumějte mi — tak duševně potkal, jak jste život ocenil?" 

„Nalezl jsem zápor štěstí — " 

„To je příliš smutné. Na mně splnila se vaše zkušenost. Já tolik 
čekala od života. A jsem hotova. Víte, jak dobrodružně jsem se vrhla 
do jeho proudů! Proč se to všecko shroutilo? Proč?" 

„Máte pravdu, svou pravdu, ale nemůže býti jiný život na světě, 
tak podivně souvisí a zasahuje osud jednoho z nás v osud druhého, 
všecky ty záchvaty štěstí a pohromy, hrůzy, smutky — jsou nutné 
právě jako přemítání vln v moři, jako záchvěvy větru." 

Eva pohlédla na Patrika a zaštkala. 

„Vím, že vás tato slova neutěší," řekl Patrik, „žádná slova 
neutěší." 

Eva vyndala matčin dopis. Snažila se nabýti klidu. 

„Přečtu vám jej, chcete?" řekla Patrikovi. 

Přisvědčil s úsměvem. 

Slunce svítilo do oken, světnice byla velmi vyjasněna. 

Eva četla. Patrik zapálil si cigarettu. Trochu se i usmíval. I Eva 
se usmívala čtouc: 

„Konečně jsem se rozloučila s Evropou. Ty asi cítíš v tom 
sloves „Čechy". Rozloučila, ale těžce, Evo. Odjíždím na vždy. Ne- 
náviděla jsem od jakživa slova navždy, protože dávají cítit křehkost 
našich blažeností. Foukne vítr a bude všemu konec. Tančíme, zpí- 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 97 



váme, pochutnáváme si na lahůdkách života — a náhle se všecko 
zvrátí. Na vždy, ach. těch slovíček se bojím jako čert kříže. Ale 
přece jen chtíc nechtíc odjela jsem na vždy. 

Jeden z ctitelů jel se mnou až do Hamburku. Ale nezpronevě- 
lila jsem se ničím Tobě danému slibu. Na lodi jsem se i modlívala. 
K Bohu jsem volala o pomoc, když se loď třásla, jako v agónii. 
Nenávidím agónie, bojím se smrti, protože úžasně miluji život. 
Já, Evičko drahá, miluju každý den zvláště jako století a každou 
hodinu si jinak zpřijemňuju. 

Vím, že by mi to všecko schválil svým altruistickým srdcem 
Tvůj otec Jindřich Dubský, holubičko! 

Nekárej mne. Jsem velmi veselá, že jsem se tedy bez pohromy 
dostala přes ohromné, lstivé moře. 

Nevím, co na něm a v něm vy lidé sensitivní a lyričtí vidíte. 
Já nic nežli rozšklebenou tlamu řvoucí nebo zívající, nebo prostě 
otevřenou, aby pohlcovala. A nudnou. 

Ten dojem jsem měla já! 

Tedy šfastně jsem doma. Byla bych raději v Čechách, af mají 
jakékoli chyby a nevýhody, ale Albert je Američan a nelze se mu 
tak příliš protivit. V tom jediném musím mu vyhovět. On by do 
Evropy nejel. 

Žijeme tu opravdu jako v pohádce. I pohádka moderní může 
býti úžasná. Toho nepřipouštíš? Jaké pohodli máme, samá vytaho- 
vadla, elektriky, spouště, sprchy, teplo, chlad na chodbách, v zahra- 
dách, dle libosti v zimě, v létě, hudba bez námahy, květy, vůně, 
hostiny, kouzlo jakékoli kdykoli . . . 

Nemáš ponětí o všem našem až hříšném přepychu. Je třeba 
konati mnoho dobrodiní, aby se hřích toho blahobytu zmírnil. Ne- 
přeju si ničeho, nežli žíti ještě sto tisíc let. 

A Ty, dušičko, krčíš se doma, v tom malostranském bytě! 
Přijeď! Albert bude velmi rád. Často mu o Tobě vypravuju. Zbož- 
ňuje Tě. Ale přivez mu nějaký autograf, třebas Babinského, řekni 
mu, že to byl proslavený lupič, kterého neoběsili, protože byl šle- 
chetný, a že leží na Bílé Hoře mezi trestankami, jako král, jako 
král. Víš, já se pamatuju na jeho zelený hrob. Byla jsem tam kdysi 
s Tvým otcem vysoko na rovné planině. A dívali jsme se železnými 
vraty na hrob Babinského mezi hroby trestanek. 

Mne tehda napadlo, že Tebe — dítě nenarozené — třebas zabiju, 
až se narodíš, a budu také trestankou a budu taky ležet tam, kde 
všecky leží v blízkosti Babinského. Ale přišel na moje cesty Jindřich 
Dubský, a z trestanky se náhodou stala bohatá Američanka, a z Tebe, 
drahé dítě? Nehněváš se pro moje žvatlání? Ale kde měla bych 
býti upřímnou, když ne u Tebe, která jsi přijala moudrost Jindři- 
chovu a jeho shovívavost. Víš, myslívala jsem si, že je škoda, že 
Babinský nepsal veršů. My Češi jsme ve všem pozadu, jen v ne- 
štěstí ne. Mohli jsme míti taky Villona, začátečníka moderní poesie. 
Ale dost povídání. Evo, nepřijedeš-li do podzimku, pošlu Ti Stein- 
waye. Ty hraješ přece taky na klavír, ač jsi houslistka. Přijedeš-li, 

7 



Digitized by 



Google 



£Í8 Růžena Jesenská : 

budeš míti neobmezenou u nás svobodu ve všem. Budeme oba, 
Albert i já šťastni, a budeš míti nový domov." 

,,Pojedete?« řekl Patrik. 

„Nevím. Někdy snad, ale té chvíle není možná. Není příčiny, ale 
nemohu . . . Takový vnitřní důvod," odpovídala Eva. Obrátivši se 
k oknu řekla: „Anna rozsvítila svíce u rakve." 

„Domov, to je divné slovo," vzpomněl si Patrik Syn na slova 
z dopisu „opravdu domov je cosi svůdného a tak vtíravě sentimen- 
tálního, že člověk podlehne, když se nejméně naděje. Vlastenectví 
v nejužším smyslu slova. Fetišismus jemných věcí, kultus nepatrností, 
setrvačnost, bezděčné odevzdání se." 

„Ale můj domov dosud tkví v Praze v našem starém domě. 
A jsem nerozhodna, očekávám rozluštění. A byla bych smířena, 
kdyby se vtělil můj sen, který dosud není mimo splnění." 

„Vaše neštěstí je snesitelné už tím, že není pátrá vých očí, o těch 
se vám pouze zdálo v horečce. A viďte, byly nesnesitelné? Když 
se stane pohroma, neštěstí, je člověku nejlépe mimo dosah pátravých, 
usuzujících, soucitných očí. Víte, dojista mnohem těžší rány by 
člověk snesl, kdyby byl s nimi mimo dosah očí, sám, zcela tiše 
sám oddán bolesti. V samotě se člověk s mnohým smíří, uvědomuje 
si pomíjejicnost všeho, v takovém zátiší, jaké je zde, jež nezná 
pohrom vašeho života a všecko stroskotání. Není očí, které vybízejí 
k zoufalství místo k odříkání." 

„Pochopuji vás již zcela," řekla Eva. „Ale ve mně je příliš 
mnoho neklidu. A dnes ani není ještě možné rozluštění. Divíte se?" 
A odbočila opět: „Povězte mi — zde v tom dlouhém osamotnění 
a zahloubávání se do záhad života, za ta celá léta nespatřil jste 
nikdy ani Marianu ani Renatu, jako ostatní obyvatelé Boru?" 

Patrik se usmál: „Tak se vyptáte? Nikdy jsem jich nespatřil. 
Ke mně přicházely s počátku za nocí hallucinace mých druhdy 
blízkých osob, ale i ony přestaly mne navštěvovati časem. Když 
člověk odněkud odejde, vybledne záhy všechno účastenství pro 
něho. Pozorujte, jak se ztratí dosti brzy památka i po někom 
značně významném. Odchod ze světa. O mně dnes nikdo neví, byl 
jsem nepatrný a jsem úplně zapomenut. Umřel jsem, nežli jsem 
umřel, citelněji nežli ve smyslu evangelickém." 

Eva chvíli hleděla zamyšleně na Patrika Syna, načež řekla: 
„Rozluštit život. Jak strašně jej rozluštil Visarion, jak zrovna po- 
hádkově otec Jindřich Dubský, jak vy, jak moje matka, jak onen 
muž vašeho vyprávění, víte, tam za palácem v malém parku . . . 
To byly skutečně činy vůle. A já? Viďte, přijedete do Prahy, až 
vás poprosím?" 

„Ovšem — kdykoli si budete přáti," řekl Patrik provázeje Evu 
ze svého domku k jabloňovému stromořadí. Vzduch byl plný vůně 
rozkvetlých stromů, zapadajícího slunce a večerních písní. 

„Zítra po pohřbu odjedeme," řekla Eva. 

„Na zámek přijdou vzdálení příbuzní . . . Podivné to bude . . . 
Rod vymřel ..." mluvil Patrik více pro sebe nežli k Evč. 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 99 



„To není ještě jisto," řekla Eva. „Pouze vztahů k Boru nebude." 

Patrik pohlédl jí překvapeně v oíi a sevřel její ruce. 

Eva řekla: „Slyšíte, poznáváte, že tady ptáci jinak zpívají nežli 
tam dole u moře? Četla jsem v jedné knize, že kdesi v blízkosti 
starého kláštera ptáci za století slyšíce stále tytéž choi^ly, přijali 
melodie oněch varhan do svých písní. Věřím tomu. Vystihla jsem 
u moře některá místa písní mnichů ve zpěvu ptáků a velmi často 
píseň moře." 

„Všecko má na světě netušenou souvislost," řekl Patrik a vracel 
se pomalu domů. 

Eva stála ještě dlouho pod jabloněmi, hleděla do zátopy květů, 
cítila, jak ta nálada rozvití proniká všecky póry těla . . . 

Hleděla přes veliké plochy polí a luk, po nichž se měnily dlouhé 
stíny vedle světelných pruhů, přijímala ještě naposledy celý ten kraj 
do své smutné duše, poslouchala rozteskněné písně ptáků v tom 
velikém tichu. 

Zámek byl již ve stínu, z otevřených oken sálu kmitala světla 
voskovic, parkem prosvítaly zazlacené cesty a zářící koruny. 

Nic nemůže truchlivěji působiti na duši v neštěstí nežli slavnostní 
jarní nádherná nálada v přírodě. 

Proč hoří v opojení celá země, proč tolik žhavých písní volá, 
proč se otevírají zámky zázrakům? 

Ještě nedávno byla ona sama jednou z těch Šťastných složek 
onoho třeštění bez otázek, onoho vzdávání se zákonu slunce a te- 
potu srdce. 

XXVI. 

Všecko, co se stalo osudné, podivné, připadalo Evě jako sen, 
když vystoupila z vlaku a když od nádraží přijížděla domů povozem, 
když ocitla se s Annou opět v modravém soumraku přeplněných 
pražských ulic. 

To známé jejich hučení, pohyb davu, lesk promenád, ústí po- 
stranních ulic, tu tvář, tu výkřik, určitý výraz některých lidí, domů, krámů, 
výkladů, vše jí bylo jako polovědomým dojmem příliš v různých po- 
drobnostech cizím a v podstatě velmi známým. 

Když se jí otevřelo klidné panorama Hradčan, vycítila teprve 
s jistotou, že se navrací domů, tam do tiché zátoky města, a že přichází 
změněná a s nejistotou zítřejšího dne. 

Anna stiskla jí ruku, jako by věděla, že je jí třeba něčeho po- 
dobného. 

Jak Vltava ztemněla toho večera, jak ostrovy byly zelené, od 
Žofína zněla jarní hudba. 

Strahov byl ještě jantarově žlutý, střechy dolů k Malé Straně 
se temněly a temněly, věže ponořeny v zelené světlo oblohy bledly, 
a někde zachytila se jiskra nějakého vzdáleného světla jako nenadálý 
odlesk drahokamu. 

Sochy na mostě byly ponuré zčernalé a nehybné, do modrosti 
večera vleptané. Petřín vydychoval šeříkovou vůni. 



Digitized by 



Google 



100 Růžena Jesenská: 



Eva si náhle představila osamotněné, prázdné lavičky v Lob- 
kovicské knížecí zahradě před skupinami fuchsií a folkamerií, tam kde 
se kořeny věkovitých stromů pletou půdou a vyvstávají jako napjaté 
cevy» pak si připomněla rozkvetlou magnolii u krápníkové vysoké 
stěny porostlé břečfanem ve Valdštýnské hraběcí zahradě, p^k dávno 
umlklý vodotrysk v císařské zahradě, v nětnž vyskakovaly dvě ne- 
pokojné kuličky, jejichž rej jako děcko tak ráda sledovala, a pak 
vzpomněla stinných schodů vedoucích na Petřín zahradami, toho po- 
divného kouzla, o kterém vyprávěla Ivanovi . . • 

A byla s Annou opět v tom starém, tichém domě. 

Otevřela okna. Eva procházela komnatami, pohlížela do zatmělých 
zahrad, na drahé věže, na známé střechy a římsy, do důvěrného 
stmívání . . . 

Stála dlouho v nejzadnějším malém pokojíku před popelnicí otce 
Jindřicha, umístěnou nad psacím stolem, kde on tak rád sedával 
u svých knih. 

Moře neznělo. Zvony však zpívaly. 

Anna rozsvítila ve všech místnostech. Eva chodila z komnaty 
do komnaty. Na pavlačích a schodech stály sousedky a hleděly k těm 
po dlouhé době osvětleným oknům a rukama pohybovaly v udivení. 

Venku bylo modro. Z Petřínských zahrad chvěla se opožděná 
vůně šeříku. Ptáci zpívali, jako by jimi byly nejen sady obydleny, ale 
též ulice, domy a věže. 

Eva cítila jako nikdy v životě svou opuštěnost. Takovou po- 
divnou, duchovitou, strašnou Samotu potkala v tom svém příbytku. 
Scházel zde ten, který zde ve skutečnosti nikdy nebyl, ale kterého- 
sem v zaslíbení již uvedla. Chtěla zde žíti veliké štěstí. 

A je všude pusto a prázdno, které bolí, protože je předcházelo 
poznání možnosti velikého štěstí. Všecko je odplaveno hrůzou moře. 

Zvony smutně odzváněly klekání. Bezy voněly jako nad věčnými 
hroby. Všecko ztracené v umlklém Nokturnu moře vracelo se Evě 
bolestným vzpomínáním. 

V noci ve tmě, probleskující bílými záchvěvy světel, rozpjala 
Eva ruce, jako by v tom rozevření ramen cítila útěchu, jako by vzý- 
vala vyšší mocnosti a prosila o příchod Někoho. 

XXVII. 

Dopis Evy Dubské matce. 

„Nemohu tě v nejbližší době navštíviti. Narodil se mi syn Ivan 
Hermogen. Znáš z předešlých dopisů jeho původ. 

Žiju tedy dál, matko, — soustřeďuji se v něm. 

Ty ptáš se tolik na Prahu. A já ničeho o ní nevím. O nikom, 
o ničem nevím mimo o svém dítěti. Žiju příliš odděleně. 

Vyjdu-li do města za řeku, obyčejně účelně v ranních hodinách,, 
a tu málo lidí chodí po ulicích. To je má Praha. Jednou za celou 
dobu od svého návratu byla jsem odpúldne v hluku ulic, a nepozná- 
vala jsem své Prahy. Byl ti to podivný dojem. Světlo veliké hrnula 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 101 



se s oWohy do ulic plných lidí a nádhery, chvatu a mně cizích 
úborů, jako bych byla zabloudila do jiné doby, nežli ku které patřím. 

A všecko tak falešné mi připadalo a podvodné, ale to je pouze 
můj dojista úzkoprsý dojem člověka společensky snad nemožného. 

Ztratila jsem všecky vztahy k světu. Je ku podivu, jak snadno 
člověk ztratí účast, jak osamotní, když se lidem nevtírá a když není 
tak významnou osobností, aby se lidé jemu vtírali. 

Vím, že se zděsíš toho mého přiznání, ale jsem v tom zcela 
bez viny. Chápu, že je krásné žíti v proudu těch žhavých barev 
společenských událostí a vztahů, v rozechvění o akutní otázky dnešku, 
ale já, čím bych všemu byla já se svým těžkým zármutkem a teď 
se svojí velikou nadějí v život, která mě všecku uchvacuje? 

Zdá se mi, že jsem já pouze přechodem k nové síle. Utěšuje, 
povznáší mě samota, která té síle dává život. 

Sleduju sice všecko, co se děje venku mimo mne, ale já, čím 
já mohu býti tomu vlnobití událostí, já? 

V tom je můj účel a v ničem jiném : jsem matkou nového člo- 
věka, který jednou vyjde místo mne do bouří arény života. 

A proto nevyčítej mi, že žiju tak osamoceně. Je v tom slabost 
má a snad moje síla. 

Kdož ví? Ale dojista nutnost, neboř přirozenost má je taková. 

Ptáš se, kdo mě přece navštěvuje, ježto já nikam nechodím. 
Snad je to k neuvěření, ale je to pravda — téměř nikdo mne ne- 
navštěvuje. Ale jak jsem ti již naznačila, ani hluboce nepostrádám 
nikoho, někdy vzpomenu — hle, ten, onen neb ona, jak snadno za- 
pomněli, odcizili se, jako by nikdy nebylo přátelských nadšení I Ale 
chceš-li znáti přece každého, kdo někdy bezděky překročí můj práh, 
povím ti: stará slečna, znamenitá pianistka sem někdy přijde. Pro- 
vází mě na klavíru, tvůj báječný dar-Steinway ji asi láká. To není 
nástroj, to je živý mluvící tvor, ten Steinway I 

Slečna je jako duch, divím se často síle jejího úhozu, neboř její 
jemné, průsvitné ruce jsou skoro neviditelny. Ona bydlí pod starými 
zámeckými schody, má byt starosvětský, složený ze samých relikvií. 

Je velmi zbožná a s sebou spokojená, miluje však Beethovena, a to 
mi ji přibližuje. 

A ještě mě někdy navštíví sousedka vdova, které umřel jediný 
syn. Ta pěstuje kaktusy, má jich plné květináče, velké i maličké. 
A ve skříních má krásné šaty a klobouky, ale nikdy jich neobléká. 
„Prosím vás, kam já jdu, sem na Malou Stranu se to nehodí, nikdo 
mne tu nevidí, proč bych se tedy ustrojila? Až jednou se někam 
vypravím, nebo až nějaká příležitost se naskytne — " obyčejně opa- 
kuje ukládajíc klobouky s květinami a péry do krabic, blůzy a hed- 
vábné šaty do skříní, prádlo do starých prádelníků, vonících směsí 
levandule a olivy; ale nikdy se jí příležitost nenaskytne, nikdy ji 
osud nevybídne mimo okrslek našich zahrad a chrámů, zamlklých 
paláců a zakřivených uliček. 

Malá Strana. Chápeš? Víš, když jsme putovaly spolu klikatými 
uličkami, navštěvovaly kostely, stoupaly po schodech mezi zahradami 



Digitized by 



Google 



102 Růžena Jesenská: 



a dívaly se do stmivání a poslouchaly jednoho večera naslzené ho- 
vory stařenek na Hradčanech, tam pod Babím Hradem u Strahovské 
zahrady? 

Víš, jsem celým životem zdůvodněný člověk v těchto končinách. 

Kdybys věděla, jak je Anna šťastna, že máme Ivana Hermogena. 
Ale zbělela v poslední době, ani bys jí nepoznala. 

Naše sousedky povídají si o mně mnoho báchorek. Onehdy vy- 
slechla jsem bezděky z pavlače jejich hovor. „Slečna Eva se vdala 
za jednoho prince někde v cizích krajích, a ten teprve později za 
ní přijede, nemůže teď, protože v těch zemích, jimž panuje, jsou ve- 
liké nepokoje. Ani slečna Eva tam nemohla setrvat, protože je tady jako 
v lepším bezpečí, a ten mladý pán, který se jí tu narodil, ten bude 
někdy králem." 

„Bude králem," opakovaly v podivení stařeny, a jedno děcko 
vykřiklo: „Králem!" 

Vidíš, v jakém kouzelném zátiší žijeme. Každý neseme svou 
korunu. Jakou asi v životě ponese Ivan Hermogen Dubský? Krá- 
lovskou korunu přisoudily mu dobré dětinské stařeny, jako Sudičky. 

Ptáš se opět na onoho nešťastného člověka Visariona. Jak ti 
vysvětliti jeho hrozný skutek ? Ne, záští to nebylo. A proč Hermogen 
s ním šel do těch nebezpečných míst, proč neodolal strašné nástraze 
svého druha? 

Byla to závrať, matko, šílená závrať, která zvítězila. Jako kus 
urvané skály, A já byla jí zabita, jako na vždy pro všecko mrtva. 
Pouze ona myšlenka na možný příchod Ivanův mě udržovala v rovno- 
váze, víra v návrat jeho duše. 

Snad bez tragiky to vše nesmírně krásné nebylo ani možné. 
Bojíme-li se zodpovědnosti a možné tragiky, nemáme dotýkati se 
plamenů. A tam byly skryté plameny. Jaké tam hořely plameny lásky 
mezi skalami nad proměnlivým mořem! Smířila jsem se se vším 
jako s nezbytným, mně určeným osudem. 

Vzpomeň si na moje Nokturno moře. Opakuj si je a pochopíš 
všecko zdánlivě nepochopitelné ve mně. 

Děkuju ještě za Steinwaye! Papoušků neposílej zatím, až bude 
Ivan větší!" 

XXVIII. 

Do nejkrásnějšího pokoje svého bytu zavěsila Eva napjaté a zará- 
mované všecky obrazy Ivana Hermohena. 

Prodlévala často mezi nimi, zpřítomňovala si drahé vzdálené 
břehy, jejichž památná místa některé obrazy věrně představovaly, 
utonula často celou duší v těch jásavých a žhavých barvách, mezi 
těmi lidmi, z nichž ovšem znala pouze Hermohena a Visariona, ktefí 
se na mnohých obrazech nalézali. 

Ivan Hermohen zvláště na obraze Apoštolů, rozmlouvajících 
o drahém nepřítomném mistru, měl výraz tak Šťastný, jeden z těch 
Evě dobře známých a drahých pohledů, že si někdy přivolávala klam, 



Digitized by 



Google 



Nokturno moře. 103 



náhle před ním otevřela chvíli přivřené oči — a měla dojem úplné 
životnosti Hermohenovy. 

Matce Boží, Icráčející vzhůru, obrazu při Evině příchodu nedo- 
končenému, dal za jejího pobytu na moři podobu Evinu. 

Bylo v tom všem cosi čarovného — dlíti mezi těmi výtvory 
na vždy odešlého člověka, který zanechal na nich všecku záři své 
duše i svého srdce. 

Tam žila Eva nejskrytější a nejkrásnější své chvíle. 

Kdo by byl po prvé vešel do té komnaty, byl by užasl před 
zjevem toho podivného umění, ale Eva nikdy nikoho nevpustila do 
této svatyně, jen Anna - aby uklízela — vcházela, a Eva brala někdy 
s sebou malého ivana. Ani matce nepsala o tomto tajemném místě. 
Pouze Patrika Syna tam uvedla. 

Jednoho dne Evu navštívil. Celý byt tonul v zimním slunci stu- 
deném a žhavě zardělém, na oknech doužkovaly velmi romantické 
květy. Zahrady a návrší byly bělostně rozjiskřeny. Všecky zvuky 
zněly ztlumeně: kroky, hlasy lidí; pouze zvony hlasitě zpívaly. 

„Přišel jsem se rozloučit," řekl Patrik, podávaje ruku Evě 
a staré Anně. 

„Odjíždíte?" zeptala se Eva. 

„Ano. Jdu zase na moře. Myslím, že na vždycky opouštím pev- 
ninu jako sídlo," odpověděl Patrik. 

„Na moře," řekla Eva. 

Patrik připadal jí o mnoho let starší nežli při posledním rozchodu 
na jaře, jako více nežli stoletý. Oči měl nezvykle zardělé, ale klidné. 

Eva písemně už sdělila Patrikovi narození synovo. A vedla ho 
ihned do ložnice, kde dítě spalo. V její smutné tváři chvělo se cosi 
radostného. 

Patrik rozpačitě hleděl na spící dítě a nesměle dotkl se 
jeho ručky. 

„Ivan Hermogen," řekla Eva, „až otevře oči, poznáte ho." 

Více nemluvili. Eva vedla Patrika do komnaty obrazů Ivana 
Hermohena. 

Pozorovala jeho překvapení, jeho uspokojení, a věděla všecko, 
co si té chvíle myslí. Vzal ji za ruku a políbil ji, právě tak, jako 
tenkrát poprvé na Boru, když ho paní Monika představila. 

Usedli na malou empirovou pohovku ve stínu záclon. Zahrady 
slunečně hleděly do oken, barvy obrjazů třpytily se odstíny dra- 
hokamů. 

Eva toužila povědět, ještě odhaliti Patrikovi několik myšlenek, 
nežli odjede. 

„A nevrátíte se opravdu ?" zeptala se. 

„Asi nevrátím. Zdá se, že dlouho nebudu žíti," řekl s úsměvem, 
„ostatně, povím vám to, nebudu žíti dlouho, jdu na moře umřít ..." 

„Jste nemocen?" ptala se Eva. 

„Ano," řekl Patrik, „ale radost mám z vašeho překonání 
bolesti." 



Digitized by 



Google 



104 Růžena Jesenská: Nokturno moře. 

ř^ „Ale přicházejí zlé chvile," řekla Eva stísněně, „někdy se jicli 
velmi bojím." 

Mávl rukou. „Nebojte. Máte přece oč se opříti, ař je to slabá 
dětská bytost, nebo vaše hudba, nebo konečně zde ten chrám vzpo- 
mínání . . ." 

O Ivanovi Hermogenovi toužila Patrikovi říci své sny. 

Tedy nežli navždy odejde. 

„Ano," řekla, jako by přisvědčovala ku slovům jeho útěchy, 
„mám veliký cíl před sebou. Chci mu vložit do duše to nejlepší, 
co jsem ze života nastřádala. Vytvořit pro jeho život cosi naprosto 
jediného. Usmíváte se?" utkvěla nesměle pohledem na Patrikovi. 

„Ne, jen povídejte," řekl Patrik Syn. 

„Víte, je mi po prožití té strašné tragedie čímsi zázračným: 
nový člověk, a je to přece on. Je to Ivan Hermohen, Připadá mi 
někdy všecko jako čarovným snem, a já jsem zde a mám syna. 
A jest to vlastně on, jehož jsem milovala v nějakém předešlém ži- 
votě. Vrátil se malý, bezmocný, se všemi vlohami a krásou, a já 
jsem zde, abych ty vlastnosti přivedla k platnosti a pomohla ku roz- 
vití tomu srdci, té duši, tomu tělu . . . 

Chci aby se v něm vzkřísilo neobyčejné štěstí, zrodila podivná 
krása, vytvořil tvůrčí duch, vzniklo veliké vítězství mé zraněné 
lásky ..." 

A za chvíli řekla: 

„Ale budu spokojena i s nejmenšími dary pro něho, když nevy- 
stačí nadání pro veliké výšky." 

„Vaše štěstí, Evo, nálada tohoto dne," řekl Patrik, „bude mi 
dobrým průvodcem na cestu." A pomyslil si: „Vlny přicházejí a od- 
cházejí nekonečné, nemilosrdné, ohlušují, lámou se, tříští se odnášejíce 
ve svém vášnivém chvatu nepatrná srdce ..." 

Město tiše hučelo a třpytilo se bělostí napadlého sněhu. 

„Až uvidíte jeho oči! Budou vás zázračně provázeti na daleké 
cestě. Nezapomenete jich ..." horovala Eva. 

„Naposledy zahřejte Nokturno moře" poprosil Patrik s usmě- 
vavým klidem. 

Eva přinesla housle a hrála. 

Patrik hleděl ke skupině mnichů na rozpjatých plátnech, na kou- 
zelné záření barev sesílených světlem sněhových strání, na věže 
vztyčené slavně nad střechami starých domů. A poslouchaje Evinu 
píseň, díval se do dalekých minulých dnův a let, a ztrácel se mu 
rozdíl mezi neštěstím a štěstím . . . 

„Zde, v tom zátiší pod Petřínem, takový vniterný, utajený, krásný, 
podivuhodný život se tvoří, až paradoxní," řekl polohiasitě. 

Eva dohrála „Nokturno moře!" 



Digitized by 



Google 



105 



Karel Piskoř: 

Nová vlast 

Dramatická báseň o jednom jednání. 

OSOBY. 

Čech, voj voda kmene slovanského. První \ „+^ * ^ 

Nad ar, jeho syn. Druhý f ^^^'^^^• 

Si van j Keja, dívka z lidu. 

Dobrovoj^ lechové. Zach in a, její matka. 

Neglav I Kasko, hhdač koní. 

Gora, syn Kazmírův a přítel Na- Garas, náčelník Markomanů. 

darúv. Toki man 

Poryta, bratr Čechův. Udrmer w . . 

Savitomínl lechové strany Póry- H e d g e s Markomane. 

Kazmir / tovy. Barasten 

DruhV i ^^^''•' Ohema, žena bývalého náčelníka. 

Ozbrojenci, kněží, obétníci, starci, ženy a déti z družiny 
Čechovy. ~ Markomané. 

Děj v pátém století po Kr. na hoře Řípu. 

Temeno Řípu, po stranách zalesněné. V pozadí rozhled do kraje 
zastřen je hustě ranní mlhou. V právo v pozadí viděti řást pevnosti, 
vysokou dřevěnou ohradu s těžkou kovanou branou. V levo místo 
poněkud vyvýšené. V pozadí mohyla obrostlá křovím a travou. 

Na ohradě pevnosti dva bojovníci markomanští. Jiní dva vejdou s levé 
strany. 

První na ohradě. 
Jak vidím, cesta vaše marná byla. 

Druhý tamtéž. 
To očekávat dalo se. 

Třetí dole. 

Ne zcela. 
Ohema může potěšena být, 
jestliže pomstylačnost divoká 
jí zatím ze žil nevypila krev 
a z prsou život. 

První. 
Toho neboj se. 
Ta naopak po dnešní noci zlé, 
kdy její žal se v žádost pomsty změnil, 
má v sobě víc než deset životů; 
a každou chvíli do prsou se bije, 
jako by právě tam byl ukryt vrah 
jejího manžela. 

Čtvrtý dole. 
Nuž, jděte tedy 
a sdělte jí, že máme něco již, 
co prozatím jí bolest zkojit může. 
Oba muži na ohradě sestoupí do nádvoří pevnosti. 



Digitized by 



Google 



106 Kerel Piskoř: 



Třetí. 
Ty pravil jsi, když prve byla řeč 
o cizím národě, jenž táborem 
se na úpatí hory rozložil, 
že netřeba z nich míti obavy. 
Proč myslíš to? 

Čtvrtý. 

Je divný jejich mrav. 
Já včera zkušenost jsem o tom nabyl. 

Třetí. 
Co stalo se ti? Mluv! 

Čtvrtý. 

Při slunce sklonu 
já včera v lesích lovil jsem a sveden 
po stopě kance černého až do údolí 
jsem sběhl daleko a v slepém honu, 
už ani nevím jak, tu do cesty 
těm cizím mužům náhle jsem se dostal. 
To sotva zočiv, hned svou záchranu 
jsem hledal v útěku, a teprve 
když do výmolu hlubokého tam 
jsem zapadl, tu seznal jsem, že strach 
můj zbytečný byl, neboť nikoho 
z nich ani nenapadlo, aby za mnou 
byť jenom jednu šipku poslali. 
Ba dokonce, když zočili, že v rokli 
jsem zapadl, hned jeden k pomoci 
mi pospíšil a ruku ochotně 
mi podal. Tuto kuši v ruce držel, 
mně líbila se, proto k zemi hned 
jsem povalil ho, kuši jemu vyrval 
a dále pak jsem na útěk se dal. 

Třetí. 
To's chybil velice. 

Čtvrtý. 
V čem chybil jsem? 
Snad v tom, že tuto kuši jsem mu vzal? 

Třetí. 
Ne ! Ale v tom, žes jeho samého 
do rokle, z níž tě vytáhl, měl srazit. 
Tvůj útěk potom byl by jistější. 

Čtvrtý. 
To pravdu máš. V tom byla moje chyba; 
neboř jsem věru potom na kvap měl, 
bych unikl mu útěkem. Však kuše 
ta pěkná je. Co říkáš? 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 107 

Třetí. 

Libí se mi. 
Čtvrtý ukáže v levo. 
Už vedou ji. 

Třetí. 
Ta také se mi líbí. 
Slevé strany vejdou Udmer, Hedges a jiní tři Markomané, ve- 
douce Keju spoutanou. 

Udmer. 
Nu, nevím, kterak spokojena bude 
Ohema s kořistí, již tuto vědem'. 

Hedges. 
Nic na škodu, jí nebude-li vhod. 
Lov takový spíš mužům v povděk přijde. 
My Garasu se mužem zavděčit; 
je náčelníkem nám od dnešní noci, 
jež bratru jeho byla poslední. 

Udmer. 
Však věčnou. Jděme dál! 

Čtvrtý muž u brány. 

Hned otevře se. 
Jeden z mužů trhne Kejou. 
Ty neplač pořád — nebo neroň aspoň 
mi slzy na ruku. To protivno! 
Z pevnosti vyjdou Garas, Tokiman, Ohemaa mužstvo raarkomanské. 

Ohema. 
Nuž, sem s ním I Přede mne! Ař zdrcen jest, 
až hněvu mému v oči pohlédne! — 
Co to? Co s touto zajatou zde chcete? 
Já přece nevyslala vás, by ženy 
jste lovili pro svoji kratochvil! 
Keja vytrhne se bojovníkům a padne ji k nohoum. 
Ó, ženo, slitování se mnou měj, 
a pakli slovo tvoje něco platí 
u tvrdých mužů těch, již z moci jich 
a paží neurvalých vyrvi mne! 

Ohema. 
Dřív zvědět musím, proč tě ke mně vedou. 

Garas. 
To také mně je skoro záhadou. 
To zřejmý výsměch daným rozkazům, 
pakli to jejich splnění má být. 
Co chcete s touto ženou? 

Ohema. 

Zvedněte ji! 
Hedges. 
My rozkaz dostali jsme ráno dnes, 



Digitized by 



Google 



106 Karel Piskoř: 



by toho muže jsme se zmocnili, 

jenž náčelníka v dnešní noc nám zabil. 

Garas. 
Ten rozkaz já jsem dal, za bratra smrt 
na vrahu jeho bych se pomstít mohl. 

Ohema. 
Ten rozkaz já jsem dala, Garase! 
Mně přiveden měl být, bych v hněvu svém 
jej zuby, nehty mohla rozsápat — 
mně v náčelníku zabil manžela. 
Můj krutý žal a lítost bolestnou 
ten muž v mé ruce vydán pykat měl. 
Tys, Garase, mi pomstu vyhradil 
i za sebe i za mne! 

Garas. 

Máš ji mít! 
Však stále ještě jasno není mi, 
ký podíl žena ta v té věci má. 

Hedges. 
To milenka či žena toho muže, 
jejž hledáme. Ta stejnou vinu má: 
on mečem bil a ona kameny. 

Ohema. 
Tak! Ona kameny! Uchopí Keju. Psy na tebe! 
To draze splatíš, ženo troufalá! 

Keja. 
Ty křivdíš mi tak jako jemu též! 
Nech sobě vysvětlit, jak bylo to! 

Ohema. 
Šetř námahy! Mně stačí to, co vím, 
bych potěšena byla, že's v mé moci. 

Keja. 
Ó, vyslyš mne! My napadeni byli 
a proti šesti mužům strany vaší 
jsme sami dva se bránit museli. 
Ten muž, kterého hledáš k pomstě své, 
ten tak je dobrý jako nikdo z vás, 
a neznám také.u nás nikoho, 
kdo nad něho by srdcem lepší byl. 
Já právě proto víc jej ráda mám 
než slunce jas, než luny snivý svit, 
víc nežli jara výdech lahodný, 
a letní noci kouzlo milé tak 
mi nikdy nebylo, jak on je mi. 
A to jen proto, že tak předobrý! 
On ke zbrani by nikdy nebyl sáh', 
naň kdyby výpad nebyl učiněn. 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 109 



To nestalo se, co je živ, by půtku 
kdy sám byl započal. Tož mitost dej! 

O h e m a. 
Co do toho mi, jaký počátek 
ten zápas měl. Mně výsledek je vŠIm. 
A ten je takový, že pomsty prost 
on kdyby zůstal, stydno bylo by 
mně žiti dál. 

Keja. 
Oh, slitování měj! 
Vždyť musíš pochopit! Jsi žena přec! 

O h e m a. 
To právě celé tvoje neštěstí, 
že z rukou mužů ženě padla's v moc. 
Ji odvecfte a střežte co svůj život! 
Muži odvedou Keju do pevnosti; Ohema odejde s nimi. 
Garas. 
Ví někdo v nepřátelském táboře, 
že tuto ženu jste jim zajali? 

Hedges. 
Ne. Nikdo nemá ani tušení. 

Garas. 
Jak je to možno? 

Hedges. 
Včera po boji, 
jenž bratru tvému byl tak osudný, 
když přesilou nám ústup vnucen byl, 
já s dvěma muži tajně z povzdálí 
jsem útočníků cestu stopoval, 
když s ženou tou se v tábor vraceli. 
Stan, do kterého vešla žena ta, 
je u samého lesa okraje. 
A proto dnes, když přání vyslovirs, 
by vraha zmocnit jsme se hleděli, 
já na tu ženu vzpomněl především, 
neb zdárně v tom nám pomocná být může. 
A že nám štěstí bylo ráno dnes 
tak přející, jak včera závistno, 
my na okraji lesa bdělou již 
uprostřed jahodí jsme stihli ji. 

Tokiman. 
To divno, že vás nikdo nezahléď. 

Udmer. 
Je dole v kraji hustá mlha dnes, 
v ní dílo se nám dobře dařilo. 
Barasten rychle vejde s levé strany. 
Kde který muž. v pěst každý svoji zbraň! 
Tecf bude potřebná! 



Digitized by 



Google 



110 Karel Piskoř; 



Někteří z Markomanů. 
Co stalo se? 
Barasten. 
Kde náčelník? 

Garas. 

Jsem tady, Barastene! 
Proč s místa, kde jsi na stráži měl stát, 
tak chvatně spěcháš sem. 
Barasten. 

Jdou nahoru 
z nepřátel tábora sem muži v zbroji. 
Zde každým okamžikem mohou být. 
Je sice malá to jen tlupa tecf, 
však očekávat dá se, za nimi 
že také ostatní sem vystoupí. 
Jak s místa svého poznat mohl jsem, ' 
je takový jich počet veliký, 
že kdyby desátý z nich pouze díl 

se s námi utkal v boj, je s námi 

Garas. 

Mlč! 
— A rychle v pevnost teď! Měj každý zbraň 
svou po ruce a na svém místě buď! 
Ať nikdo od střílen se nehne nohou ! 
Zde brána řetězy se zatáhne! 
A potom pozor na mé rozkazy! 
Všichni odkvapí do pevností. Brána se uzavře. Je slyšet chřest řetězů; 

pak je ticho. 
S levé strany vystoupí Si van, Neglav a Dobro voj; za nimi o- 

z b r o j e n c i. « 

Sivan. 
Cíl tedy dosažen ! Jsem věru rád, 
že konečně zas někdo hlavu sklonit 
si nesmí v obtíž brát, jak dosud my. 

Jde k bráně. 
To zdola vypadalo jako hrad, 
však z blízka klec to pouhá. Jílcem meče 
chci do té brány tady udeřit, 
bych výzvu k boji nebo vzdání se 
tam zvolat mohl. 

Neglav zadrží jej. 
Lechu Sivanel 
Ty nemáš rozkaz k tomu přec! 
Sivan. 

To nemám; 
však za to statečný a silný lid. 

Dobrovoj. 
Nic nevím o tom, že by vojvodu 
za takým účelem sem cesta vedla. 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 111 



Sivan. 
Ba, pravda, voj voda I Já zapomněl jsem, 
že nutno hlavu sklonit a být trpný 
co kámen znajici tu pouze změnu, 
že za tmy černý je a ve dne šedý, 
ač ani to ne ze své vlastní vůle, 
leč slunci jak to vhod, buď zahalit 
se v noc, neb z východu se v západ plížit. 

Neglav. 
Mně není jasno, co tím říci chceš. 

Sivan. 
Že čekám zde, až naše slunce vyjde 
— náš vojvoda — by podle jeho vůle 
má vlastní směla pákou k činům být. 

Dobrovoj. 
Jsem zkušen v tom, že vůle vojvody 
vždy taká jest, že beze ztráty vlastní 
své svobody smí naše s ním být v shodě. 

Neglav. 
To také má jest mysl. 

Sivan. 

Ano, v shodě 
je vaše vůle s jeho, jako hlína 
je v shodě s dlaní, jež v ni prsty tiskne. 
Tou hlínou vaše vůle jest, však jeho, 
tof dlaň, jež z látky té si bůžka hněte 
vlastního prospěchu. By jinak bylo, 
on víc by na mou radu býval dbal 
• a lidu na prospěch by oněch měst 
si brannou mocí býval vydobyl, 
jež cestou zpola opuštěná, pustá 
jsme pominuli. Kořist hojná tam 
a beze ztráty sil se dala dobýt. 
Ze staré vlasti mečem vytlačeni 
' jsme v právu snad, když s mečem v ruce novou 
si dobudem'. Nač vyhýbat se boji?! 

Dobrovoj. 
To nechceme! Však netřeba ho hledat. 
Dost bylo půtek v dlouhé naší cestě. 

Neglav. 
Ba dost; a snadno v starou naši vlast 
dle krve stop zpět cestu bychom našli. 

Sivan. 
To naší chybou jest, že k meči sáhnem' 
pak teprve, když nepřítele zbraň 
nám v týle ostfí zkouší. Ve výhodě 
je vždycky ten, kdo útočí, a škodu, 
kdo napaden je, nese. jde opět k bráně. 



Digitized by 



Google 



112 Karel Piskoř:Nová vlast. 

V bránu tu 
chci uhodit a k bojí na svůj vrub 
tam výzvu zvolat. Čtyřikráte delší 
než řada vozů mých je řada mužů, 
již za nimi jdou dobře zbrojeni 
a na zvuk rohu mého ochotni 
sem vzhůru přikvapit a v boj se dát. 

Tož chci to zkusit teď 

Jeden z ozbrojenců. 

Zde vojvoda! 
Vystoupí několik dalších ozbrojenců, dva kněžf, vojvoda Čech a 

Nadar. 
Vojvoda. 
Burf bohů vzpomínkou to místo ctěno ! 
Co znamená však, iechu Sívané, 
ten obnažený meč? 

Sivan. 

On Markomanům 
chtěl zvukem úderů do této brány 
jen oznámit, jak ochotný se cítí 
do všeho bít, co samo z cesty nejde. 

Vojvoda. 
Je výtečný to meč, mrav jeho znám; 
on dobře bije v řady nepřátel 
a k sobě zády zná je obracet. 
Však pro dnes rád bych byl, ku svému pánu 
by vrátil se se vzkazem ode mne, 
že u nás není v obyčeji to, 
boj začínat, když donuceni nejsme. 

Sivan. 
Ty pravíš, vojvodo, by k svému pánu 
• se vrátil zpět ... Já dosud za to měl, 
že já jsem pánem toho meče zde. 

Vojvoda. 
Byl zvyklý jsem tvůj meč zřít obnažený 
jen tenkrát, sám když dal jsem povel k boji. 
Že jiný řád tu vidím dnes, to zmátlo 
mne docela, a měl jsem za to, známý 
ten meč do cizí pochvy že byl zbloudil. 

Sivan zastrčí meč. 
Ne, vojvodo; již zase skryt je ve své. 

Vojvoda. 
Tak vždycky má to být, i dnes i zítra 



bez vůle zlé. 



Sivan. 
Bez vůle zlé tak bude. 



(Pokračování.) 



Digitized by 



Google 




Karla Welsová-Slaviková: 



Slováci. 



(Pokračování.) 

V neděli, hned po ránu, vázala paní farářka na zahrádce vo- 
nicku, prý „pre služku Aničku, aby v kostole malá k čemu voňat 
a nedriemala.** 

Lid se scházel už dávno před započetím služeb božích. 

Ženské se rozložily částečně před kostelem, částečně před farou 
na trávníku. Ve svých bílých, jemně zřásněných sukních a krajkových, 
zcela bílých čepečkách vyjímaly se jako Holanďanky. Všem, mladým 
i starým, to velice slušelo. Bohaté od chudých nelišily se ani tak 
šatstvem, jako spíše sebevědomějším vystupováním. Všechny Slo- 
váčky tam shromážděné byly velice málomluvny, jako jsou evan- 
gelicky skoro vesměs. O volbách nemluvily, jen o žních, které byly 
právě v počátcích. Tu a tam si některá požalovala na Ameriku, že 
tam každý onezdraví a se zkazí. 

Já už věru zietra dožnem," tiše a smutně svěřovala se chudá 
vdova své známé. „Mám len tu roličku malú." ,Ja, věru, krátké 
vlasy sa lahko rozčešu,** politovala ji její přítelkyně. 

Jiné dvě si povídaly; Já na ty karty nič nevěřím. Bohyňa há- 
zala mej cere, že sa vydá pres pole, a ona mi umřela. To bolo to 
vydání...!** Ja, věru,** svědčila jí kamarádka. „Pán Bóh nad náma, to 
sú karty.** A opodál divila se bohatá gazdina: „Věru, mój syn si 
poslal už třináct sto rýnských z Ameriky, a věru jich nevidět, kdesi 
sa minuly.** (V každé větě měly slovo „věru".). 

Tak bývá s americkými penězi, přečasto. Mnozí tam pracují do 
úpadu, šetří, ničeho si nedopřejí a každý krejcar domů posílají v na- 
ději, že po návratu se někde zakoupí a život si zlehčí. Domácí lidé 
však hledí na tyto rychle, třeba s velikým úsilím a za cenu tvrdého 
odříkání nastřádané peníze jako na nějakou výhru. Kupují zbyteč- 
nosti, bez kterých — najednou myslí — nemohou býti, rozhazují, 



8 



Digitized by 



Google 



114 Karla Welsová-Slavíková : 



a když ten, kdo jich našetřil, se vrátí a žádá je, peníze jsou pryč, 
a tu pak ovšem povstávají v rodinách nešváry a mrzutosti. — 

Zatím byl čas ke službám božím. Lidu se sešlo celkem málo, 
protože většina byla v Americe nebo jinde ve světě. 

kostelík, jak vyhh'žel zvenku přelíbezně, byl uvnitř ubohý, chu- 
dičký a sešlý. Dlážka byla snad tak stará, jako on sám, a vyšla- 
paná, že nemalý pozor musďs dát, abys neupadl. Ani. kazatelny 
řádné nebylo. Krčila se v oltářním obrazu, takže pan farář, když na 
ni vylezl, stál vlastně na oltáři. 

Muži, jakmile jsem vstoupila, vstávali, nabízeli mi místo a ro- 
zevřené zpěvníky, abych s nimi zpívala. Ženské většinou spaly, 
ani voničky nebyly jim proti tomu platný. 

Když jsem po mši stála s panem farářem před kostelem, při- 
stoupil starý, vysoký Slovák v haleně z dalekých kopanic' Chytil mi 
hlavu do obou rukou, široce rozevřenýma očima zadíval se mi v tvář 
a vážně řekl: „Věru, oni sa tak dievajú, ak sám Hospodin. Tak ma 
tima očima až uniesly. Pořád som na nich kýval a hleděl v tom 
kostole, ale nesadly si ke mně." A dále mi lichotil pHmo básnicky. 
Snad se tak chtěl zavděčiti přítomnému panu faráři. 

Po kostele, běžíc k Sudorce, na skok jsem se zastavila u Ven- 
dušky, která bydlela v humně našeho městečka K . . . 

„Jááj — ponížené — pekne jich vítám, paní velkomožná! Pán 
B6h jich pozdrav!'' volala. „Tak preca došly sa pozret na stará 
Vendušku! Šaksomuž hovořila :čo tá paninka velkomožná neidú — 
Šak preto, že já trochu níže stojím, mohly ma přijít opáčit." 

Po celé sedničce, kde jaké místečko bylo, vedle v komoře, ba 
i na pudě, všude měla rozložené lísky a v nich na morušovém listí 
veliké housenky. Hnusně to vypadalo a všude, kam se člověk obrátil, 
se to mrvilo. 

„To sú húsenice, čo roba hedvábí. To máme od státu," vy- 
světlovala mi. „Dajú nám v papíre taká vajíčka, vyzierá to ako se- 
ménka, a z tich jim mosíme odvést ty pupy. Šak som hovořila mo- 
jemu súsedovi: som veliký sómár (osel), že som to přijala, a ty 
ešte vátší, že si tolko ludu do teho privédol. — Prvá i druhá ho- 
dina ma najde hoře ! Všechnu robotu s tím zanedbám. Šest nosí to 
sežere za den ! Ani dve krávy by teho listí tolko nesežraly, lebo sa 
to velice rozmnožilo. Mám teho na kolko sáhy. Šest týdnou som sa 
při tem nevyspala, a moja robota mi stojí. Pozrú sa, dušenka moja, 
na mojú jizébku. Tej by svědčalo olíčit (vybílit) hu, a pro ty húse- 
nice nemóžem." 

Soused, o kterém právě byla mluvila, ze zvědavosti přišel na 
návštěvu. „Pochválen Pán Ježíš Kristus." „Na veky, amen!" „Pán 
B6h fa pozdrav, tetka!" „Pán Bóh daj a i teba! Věru, po zlém fa tu 
vzpomínám, žes ma do teho tak privédol," pravila s výčitkou ve 
hlase, ukazujíc na housenky kolem. „Za to jsi ve státní službě, jsi 
Maďarka," zachechtal se soused. „Stojím já o honor! Já len o pe- 
ňáze. Dvacet krejcary mi prinde na den!" žalovala mi. „Taká slečna 
prijela v kočári na to dohlížat, a já jej hovorila: ej, slečinka moja 



Digitized by 



Google 



Slováci. 115 



— věru sa už oni za moje peňáze na kočiši nepovezú, lebo viac 
si to nevezmem! Šak už som si to a i vyrátala a i odvážila. Tech 
kukel ide pet sto na kilo, a za to mi dajú 50 krejcary/ 

„Ej, babka, teba neprehádá ani deset čertou,'' chechtal se soused, 
který se nářkem Venduščiným zřejmě bavil. 

„Věru, na nás na chudobných sedlákoch sa každý pase. Prečo 
to nerobá židé," pokračovala Venduška, nedbajíc jeho nevhodného 
smíchu. pPreto, že při tem néni žáden výdělek." Její hněv byl ja- 
kýsi měkký, tím by věru nikomu nenahnala strachu. Bylo mně jí 
líto, jak tak s těmi housenkami jako v čarodějném domku žila. 
Poslouchala jsem ji soucitně, ana si ve spravedlivém „hněvu" dále ule- 
vovala: Ja, židé sú páni a všude sú tu velice rozložení. Však jim 
prv tak dobré nebývalo jako včul. Jindy chodívali po domoch hadry 
kupovat a mali pytel na zádočh, a dnes nerobí žáden nič. Já bych 
věru, kebych mohla, všetkych židou povyháňala." „A já bych jich 
dal obesit," vpadl jí soused do řeči, zřejmě si ji dobíraje. 

Jáj, já bych života neujala — " lekla se Venduška, „lebo i já 
mám život ráda." 

Zatím mi přinesla na stůl chléb s medem a zvala mne 

k jídlu. „Nenuťte mne, Venduško," pravím, „nejím mezi časem a ráno 
jsem snídala k čaji vejce." 

„Já nechcem vedet, čo jedly doma — já chcem len vedet, čo 
tady zjedá, lebo si budem myslet, že sú pyšná," řekla žertem. 

„A kam pójdú? do kostola?" náhle se zeptala. „Už jsem byla." 
„A kde?* „U nás, v evangelickém ve fáre." Zamlčela se trochu. 
„Věru, v tem kostole nemajú Pána Boha živého. Nemajú tam naj- 
svátejšú svátost oltárnú. Je prauda. Pán Bóh přebývá všade, šak sa 
móžem a i pod vrbu pomodlit, ale preca v našom kostole je to inachší." 

„A co vaše dcera dělá?" „Tá moja mučednica? Sužuje sa 
a vadne ako to listí na tem strome. On je terf trochu lepší — to 
dycky, kerf z něho tá zlá síla vynde — ale čo zas bude za pár dní, až 
tá zlost sa v nem nahromadí?" A sepjala ustrašeně ruce v očeká- 
vání příštích hrůz. 

„Očuj, tetka, nech to urobí tá tvoja cera tak, ako tá v tej pie- 
sničke/ radii jí soused a začal zpívat, potrhle a theatrálně se kroutě: 

„Ej, ženy, ženy, poradte že mi, 

bo ja zlého muža mám ! 

V noci mi nespi, na druhé myslí, 

cože já s nim robit mám? 

Ej, choď do hory, natrhaj zelin, 

všakojaké korenia. 

Keď to okusí, 

čert ho vzat mosí, 

a ty budeš svobodná!" 

Venduška netrpělivě a nerada ho poslouchala. I mně byl ten 
pohyblivý, zjevně falešný človíček nesympatický. Ze všeho bylo znát, 
že je náhončím úřadů. Ubohé Slováky přemlouval a nutil, aby strasti- 
plnou práci s bourci takřka zadarmo na starost si vzali. 

8* 



Digitized by 



Google 



116 Karla Welsová-Slavíková : 



Když dozpíval, Venduška řekla: „Len nech sa žádná žena ne- 
vydává. Šak i tá plesnička to poviedá. Včul očúvaj ty mňa ! Já viem 
věru lepšú a pravdivejšú piesničku, ako je tá tvoja." A zpívala třas- 
lavým hlasem, v němž zněl opravdový nářek: 

„Ťažký je ten kámen mlýnský, 
ešte je tažši ten stav manželský. 
Ten kámen mlýnský odvalit móže, 
ten stav manželský zrušit nemdže.' 

Pak řekla s důvěrou v Boha a sobě na potěchu : „Nóó, šak už 
ten život nějako unesem, a Pánbénko nebeský si s tím už náký po- 
riadok spraví." 

„No, s Bohom dondú, moja dobrá paní velkomožná,** loučila 
se, nezdržujíc mne, když jsem pospíchala. „Daj jim Pán Bóh zdravic," 
volal za mnou potrhlý soused a dodal: „gna-di-ge!" Tak na třikrát 
to slovo, strašně v ústech Slovákových znějící, vyslovil, až mně husí 
kůže naskočila. 

Na cestách a pěšinkách pestřilo se mnoho lidu ve svátečních 
krojích. Scházeli se do kostela na velkou, někteří do městečka K.^ 
jiní do dědiny Š., kam i já jsem šla. Vypadali jako veliké nádherné 
květy, zdobící krajinu. Všichni uctivě pozdravovali. Někteří mne znali^ 
jiní se vyptávali, co jsem zač. 

Sudorka, když jsem vstupovala na dvůr, vcházela tam z pro- 
tějšího humna s metlou v ruce. 

„Kdo byl bit?" volám na ni se smíchem. „Moji synové, paní 
velkomožná — nech sa lúbí v nútri." Vstoupila jsem. „Teda jich 
pekne vítám." „Děkuji vám. Co vyvedli chlapci?" „Čo vyvedli? 
Oblékla som já jich ráno pekne čisto do košul a i do gatí a kázala 
som jim, aby si fútky uvázali a išli friško vody nanosit do sudu na 
polievánie. Vařím oběd, a tu mi prinde ten mladší Františ a žaluje: 
,Mamička, věru Juro háže do mne bláto. Pozrite, mám celu košulu 
zakalenu.* Išla som sa přesvědčit, kerý prv do kerého hádzal. Hledám 
jich — nebolo ani jedneho. Křičím na Juru: Kde jsi? A on: ,Tof.* 
Ozval sa mi od potoka. Idem po hlasi — už oba velice pilno vodu 
nabierali. Já povedám : Juro, tady poď! On išol. A ty, Františ, podaj 
mi prut, šak aj ty trochu dostaneš s ním, ale málo. Františ doniesol 
fajn prut. Ale Juro, keď som ho chycela, mal vátšú vládu, vyšmikol 
sa mi a utiekol. Ale já som za ním neutiekala. ,Len si to dobré připiš^ 
len sa nevraf — móžeš vedet, že dostaneš viac, keď utiekáši' Prišol 
si jich vzat," povídá mi Sudorka s klidným uspokojením. „Františ 
chcel tiež utiekat, ale já volám : ,Len, Františku, porf — hen temu by 
bolo lúto, vy ste si hádzali jeden na druhého, mosíte dostat oby 
dva.* Dostali oby dva, čo bolo potřebné, a moseli robit na novo a velice 
boli poslušní. LJž si kolkorázi doniesli pruty. To by z nich neboli 
poriadní ludé," zakončila své pedagogické výklady. 

„Boly ve mlýne dneska, paní velkomožná?" „Dnes ne, ale včera. 
Eva si zpívala a Zrýnka také. Je tam jasno." 

„No, chvála Bohu! Komu je najhorší, ako mne, keď tam peklo 



Digitized by 



Google 



Slováci. 117 



hon. Já viem mnoho, paní velkomožná, čo ma trápí, ale raděj to 
vždycky ušlápnem s nohu a idem tam s dobru vdlú/ Na odchodu 
setkala jsem se ve dveřích s malým děvčetem, které odevzdávalo 
Sudorce dva hrnečky se vzkazem : „Tetička, dneska máte vy poslat 
Lepákovi jezt.* 

„Kdo je to Lepák ?" „To je taký chudáčik, mrzáčik. Slúžil v jednom 
majeri, hrbatý je a ešče ho porazilo (mrtvice ranila). Zlý vietor ho 
prešiel na jednu stranu, a on neumřel. Nemal žádných priatelou, tak 
ho dali chudáka do pastýrny do maštale. Takové biedné lehno tam 
má chudák ak pes. Len plevy a nekedy kus slámy má pod sebú. 
Obe ruky má chromé od teho poražení. Z prvoti nepil len mléko 
a tej goraly trochu, než prišiel k seba. Ale včul už sa nají ako 
zdravý člověk. Ale ešče dobré chodit nemóže. Z tej maštale sa vy- 
vleče ven na kolenách na sluníčko. Tam si sedí — ale tlstýý — 
Taký je!" ukázala oběma rozpřaženýma rukama. „Také má už maso 
nasbierané tady," naznačila kol pasu a za krkem. „Obec ho přijala, 
a protože by ho jeden nechcel přijat, uriedila, aby mu ludé nosili 
jezt. Ale nekerí si to zlahčili, a nedali mu nič. Potem kupili tyto no- 
sáčky — ty dva spojené hrnčoky — pre dve jídla, a to si posie- 
láme jedna ke druhé. Každá ho chováme jeden den. Zítra zas ty 
hrnčoky odevzdám druhé súsede, tá jich zas potem pošle dál, a tak 
to ide kolem pres celu dědinu. Vši nemá ten chudák, já som sa 
pýtala," pověděla, chtějíc mne přemluvit, abych se na něho šla podívat. 



Ač bylo ujednáno, že obě sestry ve dvě hodiny přijdou na faru, 
nepřicházely, ani když se blížila třetí. Paní farářka se smála, že neznám 
jejich lidu. Oni že už jsou zvyklí, že lid nedrží slova a je nedochvilný. 
Šla jsem jim naproti a pomalu jsem došla až do mlýna. 

Sudorka seděla v jizbě ve svátečním oblečení a netrpělivě če- 
kala na Zrýnku, která byla ještě bosá, ve spodníku a v špatné ná- 
ladě. Juro, když mne spatřil, smál se: „Věru, naší mamke hodiny 
nerozkazujú." 

Malému Silušovi bylo hůře, zvracel a byl velmi rozpálený. Eva 
ho uplakána chovala. 

„Ej, šák*s mi opucoval ty boty," hubovala Zrýna patrně na 
Gašpara. „Ty bys tu robotu zhltal ! No, stará, opucuj si sama," a vlhkým 
hadrem si je otřela. 

„Pojrf mi nalát vody na ruku, afriško!" mrzutě požádala svoji 
sestru a při tom se dlouze zadívala na její zástěru. „A jakú fútku 
ty jsi si vzala!" 

„A čo je moja fútka volajaká šperkovná?" zeptala se sestra. 

„Zavaž mi ty šnórky," kázala si Zrýna dále. Když měla rukávce 
uvázané, napadlo ji, že je má jakési „uvadnuté", i šla si pro jiné. Teprve 
když si sestru prohlédla, dostala chuf také se pořádně obléci. 

Pak se při vázání čepce na sebe zadívala do zrcadla a uděšeně 
zvolala : „ Jejda ! Každý mi hovoří, že pekne vyzierám a že som tlstá. 



Digitized by 



Google 



118 Karla Welsová-Slavíková : 



Ale jaké sú ty moje nohy a ruky! Taká vyzierám umrzená! Inu, je 
tu dvaašedesát rokou!" 

A opravdu neměla toho dne hezký den. Když v ní vztek plá- 
polal, byla vždy méně hezká. 

Konečně, když byla za trpělivé pomoci sestřiny oblečena a když 
všechny děti sehnala a o každém věděla, kde je a co dělá, vyšly 
jsme ze sednice. Juro nám odháněl s cesty kuřata a při tom jedno 
trefil širákem tak, že se svalilo a omdlelo. Zrýnka ho studenou vodou 
omývala, až přišlo po chvilce k sobě. Postavilo se na nožičky, ale 
jít nechtělo. Sudorka do něho párkrát šťouchla, jako když strojek 
spouští, a ono po několikerém malém rozběhnutí konečně běželo. 

Za vrátky mlýna si Zrýnka zase vzpomněla, že se nepokropila 
svěcenou vodou ; protože však bylo už půl páté, nepustily jsme ji zpět. 

Sudorka chudák nevěděla ani jak kráčet, aby se rozmrzené sestře 
zavděčila. Brzy ji pustila napřed po pěšince, zas ji nechala jít pozadu, 
jak si to jen Zrýnka přála. V té hořelo, ale přece po chvíli vysoukala 
ze sebe slova: „Navařila temu chlapcovi nějaké bylinky a ani sa 
ma nepýtala." 

Věděly jsme hned, že mluví o Evě. „Povedala mi, že mu na- 
vařila rútu," Sudorka se nesměle ozvala. 

„Tá je dobrá pre hlísty," s doktorskou znalostí a převahou odsekla 
Zrýnka, která se cítila ve své lékařské autoritě nesmírně uraženou. 

„Ona ale hádá, že má to diefa hlísty." Zrýnka se zasmála 
opovržlivě: „Ty „hlísty" má v sebe z očí," čímž chtěla říci, že je 
dítě uhranuté. „Až ho v bylinkách okúpem a navařím mu pelyňku, 
ono sa to v nem uspokojí." „Myslíte?" otázala jsem se. „Aáááno! 
Aááno! Adam Ferančík má dve převzácné děti — boháč převeliký 
— a ony mu onezdravely. Oči už sa jim ani nehýbaly. A já jim 
navařila tich bylinek, keď přišli od doktora, a ony sa uzdravily! 
Také malé dieřa je jak bublinka, a keď ho volakdo ureče, to je 
horší než hlísty a žaludek." 

„No, tak se už, prosím vás, nemračte a nezlobte," domlouvala 
jsem jí. „Zítra nebo dnes ještě Siluška vykoupáte, on se uzdraví, 
a bude dobře. Eva je tam chudák celá uplakaná a chtěla chlapci 
pomoci, však je její." Sudorka mne za ta slova očima políbila. 

Zrýnka mlčela a po chvilce začala dle svého zvyku kritlsovati 
úrodu. „Okatý" pasák, jak mu Zrýna pro jeho jedno oko ven vy- 
boulené říkávala, loudil na mně krejcar. Vztekle zasyčela a něco 
bručela. Dala jsem mu šesták, a ona se ještě více rozhněvala a 
nenávistnými pohledy ho zrovna šlehala. „Proč se zlobíte, Zrýnko?" 
řekla jsem naschvál hodně nevinně, „já se řídím dle vašeho : čo dáš 
oknom, dveřmi ti prindel Když jsem dala nedávno u vás ve mlýně 
žebračce pětník, dala vy jste jí schválně 8 kr. Bylo vám to málo. 
Dala jsem. tedy pasákovi desetník, abyste byla spokojená." Stiskla rty 
a mlčela. Sudorka se pro sebe usmívala. 

Kousek dále potkaly jsme asi čtrnáctileté děvčátko. Zrýnka, 
která hledala na žně robotničku, ji zastavila : „Dievča, kolko máš 
na den?" „Devadesát krejcary." „No, na mojú dušu, už je a i u nás 



Digitized by 



Google 



Slováci. 1 19 



Amerika,** křižovala se Zrýnka a dále už nevyjednávala. „Bože 
mój, ako sa ty časy len přeměnily! Volakedy nás robotnikou bolo 
tolik, že nekerý na kolenou prosil gazdu, aby ho vzal do výžinku. 
Lud nechodil do světa, a gazdové nám dali, co chceli. Šak po- 
zbohátali! Poviem jim prieklad, ako sa nám vodilo. Bolo dvanáct 
robotnikou u sedláka, a nás dvanáct robotnikou sme brali každé 
jedenácté kopačko." (Kopačko jest 11 snopů ječmene, nebo deset 
snopii jiného obilí.) „To, keď sa šetko sežalo, chodil gazda se 
dvěma robotniky vyčietat výžinek, kolko sa ujde. Ten výžinek sa 
potem ve stodole vymlátil, a my sa podělili se slámu i s. obilim. 
Nekerí ti gazdové nás šidili a i ve stodole. Celý týden sme robili, 
a do huby som nemalá co strčit, nebo gazda nás nechoval (neživil). 
Len sami pre seba si vařili a tak žrali, a my s dětmi sme na ne 
len kukaly. Tenkrát ludé umírali hlady. Já to okusila. Od Všech 
svatých do Všech svatých sme robili len za to kopačko. Potem 
nám gazda vysázel kúsek země pod pytel brambor a na kúsek se- 
menec na konopné plátno. Keď sa konope podařilo, mali sme kúsčok 
plátna mužovi na gate, a keď sa nepodařilo, trochu pazdera a kú- 
dele na pytlové plátno. A keď sme večer narobené přišly z role: 
polejte dynu, okurku, cibulu — a keby mi bola len jednou tu jednu 
dynu dala. A včul takové diefa má 90 krejcary na den!" 

Povídala jsem Sudorce, že Venduška musí natrhat za den 6 
nůší listí, opatrovat ve dne v noci housenky, a že má jen 20 kr. 
na den. Zrýnka, která zůstala pozadu, volala: „Kdo že opatruje 
tich húsenic?" „Stará Venduška." „Ihá," Zrýnka se škodolibou ra- 
dostí se zachechtala. „Nech jich len opatruje. Stará som, ale húse- 
nic sa bojím a žáby tiež, a myš, tu chytím za ocásek a i hu po- 
hladím. Nedávno som bola u starého potrhlého majstra, čo bývá 
blízko Vendušky — jááj — tak sa to všude mrvilo — mrvi-lóóó — *• 
a poslední slabiku vynesla do výšky, jako když zpívá. 

V humně městečka se Zrýnka podívala okénkem zvědavě do 
jedné chaloupky. Tam v neobyčejně čisté a uspořádané jizébce se- 
děla si stafenka a modlila se z velkých modliteb. Zrýna si stýskala : 
„Věru, tiež som tak sedávala a i čisto malá a pekne si šila lebo 
z kniežok ríekala, a včul ani nešijem, ani nevyšívám, ani čisto ne- 
mám, len pracujem a ze všeho nemám nič. já jim ešte volakde 
klesnem, a bude.** 

Vskutku sotva šla. Doma se celý den hbitě otáčela, ale jak 
vyšla ven, chůze jí dělala obtíže. Děti byly jako čerti a byly by 
dvě mladé chůvy unavily, natož starou babku. 

Ale ještě po druhé měla být Kateřina ve své doktorské autoritě 
uražena. Už u samé fary zastoupila mi cestu žena, která tam na 
mne patrně čekala, a prosila mne, strkajíc mi zlatku do ruky, že 
by „sa ráda len se mnu vypravovala.** Nedala si vymluvit, že ne- 
jsem doktor. Obě sestry taktně ustoupily, sedly si do příkopu 
u farské zahrádky a čekaly, až mi milá žena všechny své bolesti, 
kterými trpí a trpívala, vypověděla. 

Zrýnka koukala jako bubák, nebof že ji nemocná obešla, mr- 



Digitized by 



Google 



120 Karla Welsová- Slavíková: 



zelo ji velice. Ale, že nemocní za mnou běhali jako k zázračné 
studánce, zavinila jen sama. Bylo to ovoce jejich prolhaných řečí, 
které o mně pouštěla do dědin. 

Tak zamračená vešla i do fary. „Omluvte se paní farářce, že 
tak pozdě přicházíte, '^ šeptala jsem jim. ^aní farářka s jasnou tváří 
a velikou srdečností je vítala a hned uvedla do hostinského pokoje. 

Sudorka se omlouvala: „Nech sa k hněvu nepozdvihnu, paní 
velkomožná, trochu sme sa obneskorily, ale máme doma nezdravého 
chlapca." 

„Je uřečený (uhranutý),** vpadla Zrýnka se svojí diagnosou. 

Tvářila se, jako když má omdlít, a těžce ze sebe vymotávala : 
^Ledva sme sa k nim dogúlaly, paní velkomožná — zóstala som 
málo živá - nech mi dovolá si sadnút," a celou tíhou padla 
do nabízené jí židle. „Ej, věru, to je měkká sešla, tak som sa v nej 
až utopila." 

Přirozeno, že paní farářka nejprve se Sudorkou co starou zná- 
mou pár frází vyměnila. Zrýnka zatím u stolu zcela bezohledně 
usnula. Lekla jsem se toho, i Sudorka, a velice mne mrzela ta ne- 
vážnost k ušlechtilé paní farářce. Sudorka každou řeč adresovala 
na Zrýnku, dovolávajíc se jejího souhlasu v domnění, že ji tak ne- 
nápadně z dHmoty vytrhne a vzpamatuje. Tu a tam i nohou pod 
stolem ji brnkla, ale ta vždy pootevřela jen na půl jedno oko, udě- 
lala „hmm" a spala dál, později i hlavou bezvládně kývajíc. Když 
všechno nenápadné křísení nepomohlo, napomenula ji Sudorka hla- 
sitě, ovšem jakoby žertem — ale bylo na ní znát, že se za to 
stydí. „No, čo ty, došla si se na fáru vyspat?" Kateřina ale po- 
drážděně zavrčela: „Bar aj driemem, očúvám dobré, čo vy právo vajú." 

Zlobila jsem se v duchu na Zrýnu, že se k tomu ještě přizná 
a nehledí se přemoci. Ani tenkráte nejevila zájmu ze zdvořilosti, 
když paní farářka vykládala o zlodějích, kteří si v zimě v pokoji, 
v němž právě jsme seděly, vykopali díru pod oknem — bez hluku, 
poněvadž fara byla z nepálených cihel, — a vykradli je přes to, že 
byli ještě ve vedlejším pokoji vzhůru. 

Věděla jsem, že se Zrýnka ze vzteku a závisti, — že paní farářka 
její sestru už déle zná a že s ní více hovoří, — jen přetvařuje, neboř 
byla trucovitá jako malé dítě. 

Neviděla jsem v životě svém podobné sestry. Kdyby úhlavní 
nepřátelé proti sobě stáli, nemohli by s větší lačností čekat na u- 
štknutf, jako Kateřina vůči Sudorce. 

Sudorka mezi řečí se zmínila, že pojede do Brna, a paní fa- 
rářka ji požádala, aby tam vzala její přítelkyni košíčky na ovoce. 
A hned přinesla milé košíčky, právě takové jako mé, ukázat. Teď 
teprve Zrýnku pustilo spaní a ona vytřeštila oči. V tu chvíli její 
obličej se změnil. Tahy v něm zesurověly, a celá tvář dostala tak 
zlý výraz, že byla přímo nehezká. Mně to vše mrzelo již z toho 
důvodu, že můj popis, jímž jsem ji Učívala paní farářce, se s ny- 
nějším jejím vzezřením a chováním ani trochu neshodoval. 

Po těchto pro mne trapných chvílích uvedla paní farářka naše 



Digitized by 



Google 



SlQváci. 121 



hosíy do jídelny, kde na prostřeném stole byla hojnost cukroví, 
ovoce, vína a sodové vody. Uctila je jako vzácné hosty. Ta pocta 
způsobila, že Zrýnčiny tahy i rozmary počínaly pomalu rozmrzávat. 

Než usedla ke stolu, přistoupila k vyšívaným záclonám na 
oknech, a poněvadž byla sama výborná kreslířka i vyšívačka, trefné 
kritisovala: „Ty květy majú špatné podstamenty, lebo majú odtalto 
vycházat. Věru, moja Judka umí inší vypisuvat (kreslit). Obe ruky 
si naučila šít.* Pak zas chválila na stole vyšitý běhoun: „Věru, to 
je jedna krásná mustrička!" 

Při jídle hovořilo se ponejvíce o nedávných, nespravedlivě pro- 
hraných volbách, a tu ovšem Zrýna byla hned ve svém živlu. „Naše 
koně běhali o tich volbách ve dne v noci, ale já jich z lásky dala, 
nič nechcem," chválila se. 

Paní farářka jim nalila vína a pobízela je, Zrýnka zdvihla po- 
hárek, dvorně se uklonila nejdříve paní farářce a pravila: „Živ nás 
Pán Bóh nebeský!" Pak se uklonila mně a pronesla: „Na jejich 
zdraví prejem a i jim, paní velkomožná.** Sudorka se nedala ve 
zdvořilosti zahanbit a vstávši řekla : „Na zdraví prejem obyma 
dvom paním velkomožným, nech Bóh duch přebývá mezi námi!** 
„Pán Bóh vyslyš společně," odvětila jim paní farářka. Zrýnka si pak 
honem pospíšila dobýti slova a držela se ho přímo křečovitě, dá- 
vajíc svoji moudrost k lepšímu. A jak se dříve přičiňovala být hodně 
zlá, chtěla být teď hodně roztomilá. Sudorka byla od začátku stejně 
milá a uctivá a důstojná a ráda sestře ponechala slovo. 

„ |á som bola, paní velkomožná, před těmi volbami tady v K . . . . 
pres noc u mojeho syna Ondřeje, a večer přišla tam k Dobrovodským 
— to je mój svat — mladá Borsička a takto začne: Paní Dobro- 
vodská, oni majú syna za kňaza vyučeného, nech mi poraďá, čo 
mám urobit. Včul došli k nám apatykár s Kalmánom (hlavní vládní 
kortešové), aby mÓj išol k Madovi. (To jest do hostince, kde se 
Slovákům dávalo jíst a pít, co hrdlo ráčilo, jen aby volili Maďara.) 
Kerf přišli, nebolo ho doma. Ale on je taký mákký, on by sa dal 
prevéstit. — Nepovedzte mu, že ho volali, a on tam nepojde, po- 
radila jej paní svatka. Nikdo nesměl po desáté hodině na ulic — ale 
sami chodili premlúvat ludou, aby šli k Madovi. Já som ale s mo- 
jimi syny chodila po ulici, abysme vedeli, čo je nového, bar aj to 
bolo zakázané. A tu vyndú od Mada dva gazdové. Čo je nového? 
pýtám sa. — Čo je nového? Povedali nám tam: pekne vás vítáme, 
a jezte a pijte, čo chcete! My si nechceli sadnúf. Tož si vezmite 
masa domou! My ale nechceli nič a išli jsme preč. Lékárník nám 
zastúpil cestu a ponúkal nás: idzte tam na zadok. Nesadnem si. — 
Věru to boli ludáci. Já ludáka poznám každého, lebo poznám, jaké 
kdo má srdco," pravila Zrýna znalecky. 

„Spravedlivý člověk mohol od žalu nad tú šetkú falšú umierat, 
a náš brat išol s těmi liberály. On zradil sám seba. My sa za něho 
hanbíme a od teho času sa s ním nevypravováme. — Ale, paní vel- 
komožná, je toto dobré cukrovie věru," chválila paní farářce zázvorky. 

„A to som robila včera,** odpověděla tato. 



Digitized by 



Google 



122 Karla Welsovi-Slavíková : 



„Jáj," divila se Zryna a s obdivem dlouze a lichotivě zadívala 
se na paní farářku. „A já som myslela, že je to kupené!" A hned 
se v ní probouzel obchodní talent: 

„Kerf sa to móže doma robit, mohl by to věru mój Ondřej 
předávat! To ony si to ty židouky samy peču a majú pri tem ve- 
liký chosen (užitek)!** 

Potěšila jsem ji slibem, že ji tomu některý den naučím. 

Sudorka uznala, že také musí na chválu cukroví něco pronést, 
a zažertovala odkusujíc zázvorky: „Věru, takýchto 100 „pagáčkou** 
je mi milejší ako jedna buchta!** „To a i cigán uhádne,** smála se 
Zrýna. „Týs akurátne taká, ak ten cigán. Pýtali sa ho: Ty, cigán, 
nevidePs tady naše prase jít? — Kerfdáš chleba, išlo, a keď nedáš, 
neišlo.** 

Já viem tiež jedno směšné o cigánovi povedat,** přidružila se 
Sudorka, šťastna, že sestru zlostná křeč pustila. „Sedlák dal cigánovi 
brambor a hovoří mu: Ty, cigán, abys ty vedel, čo jieš — to sú 
už nové brambory. — Aj, věru, mój gazda, šak som já už skorších 
(rannějších) krumpH (brambor) letos jedol. V Bašovcách som išol 
hned za sedlákom, keď jich sázal, a keď odešiel, vyhrabal som mu 
jich, uvařil a zjedol!** 

„Inu, cigán je dycky převelice múdrý,** usoudila Zrýna a dala 
ještě jednu anekdotu k lepšímu: 

„jedna gazdinka sa pýtala cigána: cigán, chceš mléka alebo 
chleba, a on jej povedal: no, já si nadrobím — ** 

„jéé, věru, to bol jakýsik pašák,** smála se Sudorka. Obě se 
rozehřívaly. 

Za toho veselí jsem z okna spatřila jít po silnici za zahrádkou 
paní notáriusku, úzkostlivě schovanou pod slunečníkem. 

„Jde kolem vaše paní notáriuska,** oznamuji Slovačkám. 

Zrýnku najednou nebolely nohy. Vyskočila, jako by ji píchl, 
přistoupila k oknu a hrozila: 

„Len dočkaj, Anča, ty budeš v pekle hořet za to, čos pohor- 
šení a hriechu narobila. — Keď bola volba Valáškova, krivo priesa- 
halal!** vysvětlovala mi zhurta. „Pán Valášek, náš bývalý vyslanec, 
je k vůli nej zavretý! Věru tá ešte s organistom uvěznila pana Va- 
láška do arestu jak ten Gól tu Géonefu, čo pod skálu chuděra porodila.** 

„Věru som očúla,** ujala se slova paní farářka, „že je pán Va- 
lášek v tom vezení nezdravý a že by rád jablek. Chytro som si po- 
spíšila, vzala som desatkílový koš a poslala som mu jích těch naj- 
peknejších. On mi písal také pěkné písmo, dozajista pri tem a i plakal.** 

„Věru jim to prinde k návrate, paní velkomožná,** pravila Zrýnka 
a hleděla na paní farářku přímo zamilovaně. Sudorka ji ale takto 
přetrumfla: „Věru, paní velkomožná, oni zasluhujú, aby ščastie s nebe 
na nich pršalo.** 

Rozohněná Zrýna vyprávěla: „Já to věru pamatám, paní vel- 
komožná, keď Myjavci přivezli pana Valáška do Š .... , keď mal 
rieč držař. Já to viem od kořena vypravovat, prečo sa dostal do 
vezení. Chudátenko, šak nevěděli, na čo jedu!** 



Digitized by 



Google 



Slováci. 123 



A začala nám věru že až od kořena vykládat, co a jak se stalo. 

„Já som akurátne seděla na dvore a čietala som kniežku „Zkro- 
tenec". To je velice pěkné čietánie, ak cigáni ukradli diefa, a jak 
drotár prišol a to vyzradil." 

^To tam ale věru nepatří,'* napomenula ji Sudorka. 

„Aledo-čkaj! Ona sa dycky pchá po rieči," uškubla se Zrýna. 

„A jak som to dočietala, tak som přišla na tu piesníčku „Hej 
Slované", a v tom m6j Juro akurátne pribehol: Už je tu náš vy- 
slanec!' Už je tu! Já sem si ani kuchyňu nezamkla od velkej ra- 
dostí a tak som utíekala na ulic a tu kniežku som držala v ruce, 
palec tam strčený, čo bola tá piesnička. Pán Valášek držal rieč na 
vozi. Já som sa strčila mezi ty ženy a hovořím jim : Nekřičte éljen 
— len nazdarr ! Notáriusku som zazřela, ak sa natahuvala u zahrady 
Bohovícech. Naráz mi ale prinde na mysel, že nemám stavenie 
zamčené. Utiekám honem, zamknem, a kerf sa vracím, banda hrá: 
Hej Slované. To mój Ondřej ešte s nákým Kolárem rozkázali hrař. 
Tu kniežku som natáhla a hovoriem jednemu takému bohatému: 
Zpievaj ! On, že nevie. Tu je kniežka — já budem zpievat a ty čietaj 
a zpievaj se mnu. Tu kniežku mu natáhnem před oči a udeřila som 
velkým hlasom : Hej Slované .... Mój Juro a Ondřej a i Brezované 
a Myjavci hu znali, a šetko to zpievalo. Pán Valášek, keď som začala 
tak zpievat, strhol klobúk dole a pekne sa mi poklonil přede všemi." 

Rozumí se, že ku sesílen dojmu nám to vše velice názorné 
ukazovala. 

„Ty, Kateřina, ty bys zaslúžila 20 zlatých věru, povedala mi Anča 
Sojákech. Ešče som malá viac dostat, keď sa mi taký pán přede 
všemi poklonil? To stálo viac, ako sto zlatých!! —Já neviem, kde 
som té smělosti nabrala. Keď sme dozpievali, zkrikla som : Kde domov 
můj — kde domov můj — " zpívala se slzami v očích, s velkým, 
až přepjatým citem, a rukou každý tón, jako by to na housle ode- 
hrávala, si cituplně provázela. „Nekeri Myjavci hu tiež vedeli a zpie- 
vali se mnú. Ti páni z Brezovej a z Myjavy tak ke mne běhali a sa 
pýtali: A máte tu viac takých Slováček? Tetička, ako sa voláte? 
A tak mi ruky podávali. Ale nekerí liberáli už sa začali vypytuvat, 
jakú to piesničkn a kerá žena že hu zpievala. A i mého Ondreja 
sa pýtali. Keby bolí ma zavolali, bola bysom jim povedala : Jakú ? 
Slovensku! Jakú umím. Já jim hu zazpievám," a smála se pri tom» 
že se jí od smíchu oči slzami zalévaly. 

„Ale ten hlavní punkt, prečo bol pán Valášek zavretý, si věru 
zabudla — " nesměle jí připamatovala Sudorka. 

„Ona dycky rieč trhá," nevrle řekla Zrýna a řízla ji pohledem. 
Sudorka se nejdHv rozpačitě usmála, ale trochu vínem rozkurážena 
zmohla se na odpověď: „No, čo pak nesmím ani pár slov hovořit? 
Čo pak si Maria Tereziá? Každý mosí but pod tým tvým kocarom?" 

„Lála — ako sa len tá moja sestrička múdrí," smála se Zrýna 
a vrezávala už zas dlouhý pohled do Sudorky, až dech se tajil . . . 

„Ale povídejte raděj," pobízím ji, aby k nějaké neshodě ne- 



Digitized by 



Google 



124 Karla Welsová-Slavíková : 



došlo. Setřela si pot s tváří — chvilenku se vzpamatovávala, než 
trefila zas db noty, a pak pokračovala : 

„Aále věru Anča nenapínala krky za plotem nadarmo, nebo 
uvěznila člověka. Pán Valášek hovořil takto — věru, já som to očúla, 
já si to hned do hlavy zapísala : My sme domorodci, a Maďaři přišli 
sem z Asie. Věru a i Slováci bojovali s nimi preti Turkům — " 
náhle ustala ve svém vypravování, zpozorovalaf, že paní farářka se 
Sudorkou si něco povídají, jen tak na půl ucha poslouchajíce, neboř 
celou tu věc obé znaly. „Milostpaní a ty, sestro — ** zavolala si na 
ně nedůtklivá Zrýnka. Obě se na sebe usmály a už pozorně naslou- 
chaly. 

„Věru, a i Slováci bojovali s nimi preti Turkům, a preto máme 
mat stejné recht. — A notáriuska naňho nahovorila, že pán Valášek 
hovořil, že Maďary patří vyhnat do Asie. A to hovořila a i druhým. 
Ti to očúli len od nej a svedčali! Náš pan svat, paní velkomožná, 
nebol ešte nikdy před právom a chcel tam u sudu priesahat, a tedy 
a i mohol, ale oni povedali: tady néni třeba priesahy. — A preto 
hovořím, že tá žena mosí za živa v pekle hořet. Pán Bóh nebeský 
nad náma,** ukázala kolmo vzhůru a pak na sebe, „mna slyší a i vy- 
slyší," řekla s jistotou. „Ten organista, čo s ňú krivo priesahal, 
obesit a zastřelit už sa chcel. — Veď to néni na ozaj len s tú hubu 
mlet — mosí si člověk pozor dat ! Eééj, kebych sa nebála, já bysom 
složila piesničku na tu notáriusku i na teho žida Kálmana, čo Slovákou 
přemluva a kupuje, já bych jich v tej piesničke tak vymaluvala ! Ty, 
Anča," obrátila se k Sudorce, „až tam pojdeš kupovat, nehovoř mu 
oni, len vy. My sme Slováci, my nevieme ináč hovořit." 

„Věru, šak tam inší nekupím," omlouvala se Sudorka, „len ten 
rum. Posledně som sa naňho nahněvala a hovořím mu, ale len tak 
špásem: Čo jich volakdo na drevenném mlýne prerobil? Oni dycky 
poslúžili, štrúpel (zátku) dali a i do papíra zabalili, a včul nič. — 
Veďá, paní velkomožná, to on nápočne tak robí preto, že sme boly 
na tu ludovú stránku." 

„Hm — " zabručela si Zrýnka, „šak to unesem. A ten druhý 
žid, ten Emanuel, čo po tem velocipe pořád lítá Slovákou premlúvat 
— keby Bóh nebeský dal a krky někde zlomil. Len počkej, Emane, 
šak řa mosí B6h najít a i najde! Pořád len kupuje samé automo- 
bily — keď bude tak hospodařit, ešte móže a i s kapsu po světe 
chodit (žebrotou). Tlstší bolo, a ohořelo." 

„Ale paní velkomožná," obrátila se náhle rozjařeně na paní 
farářku, „já, keď bola Valáškova volba, som složila takú piesničku, 
že som sama až plakala. Včul som hu přeměnila na Markoviča — 
já jim hu zazpievám — " 

Paní farářku už to trochu unavovalo, ale já ze zdvořilosti jsem 
Zrýnu vybídla, aby zpívala. Slečna Pavla — neteř paní farářky — se 
stále jen nucené usmívala a málokdy slovo promluvila. Zrýnka ale 
přes tu chvíli jí nějaký kompliment udělala, nebo Pavla byla opravdu 
krásné děvče. 

„jaká sú oni len pěkná mangulička," lichotila jí i Sudorka, ale 



Digitized by 



Google 



Slováci. 12S 



valně nepochodila, neboř manguliCka se tam Hká malým roztomilým 
prasátkům. Moje Zrýnka však nedbala na nic a spustila svoji skladbu : 

„Sejdeme sa, bratia, spolu, poraďme sa o tu volbu, komu máme 
důvěřovat, komu naše hlasy dat. — A už, bratia, podme směle, zvo- 
líme si koho chceme, zvolíme si za vyslanca juliusa Markoviča. 
— A keď si ho my zvolíme, inému hlasy nedáme, okrem našmu 
vyslancovi Juliusu Markovičovi." Teď sesílila důrazně hlas: „Kdo 
predau vóto židovi, ten už nemá rozum zdravý, tomu trčí sláma 
z hlavy, jak na bude cigánovi.*' Tu se velice rozesmála nad svým 
vtipem a jadrně, jako by to házela v davu na určité adresy, zpí- 
vala dále, rozhánějíc se přímo mladicky: „Odrodílci liberáli, trčá 
vám z hlav vechty slámy, povázané povrieslami, také su vaše roz- 
umy. — Odrodilcom z klinou kapká, a to ta goralka sladká, čo 
jim židé nachystajú, keď od nich vóta kupujú. — Julius Markovič 
je velký pán, on nám voňá ako tulipán, žádostiví sme ho videt^ 
s ním chceme žít a i umret." 

Po zpěvu dodala : „Takové som složila ty piesne dve — jednu 
večer a druhů přede dnem — Obe dve za jednu noc — ale já si 
k nim ešte pár veršou složím." 

Když jsme ji s paní farářkou pochválily, jen zářila. Opanovala 
cele pole, byla spokojena sama s sebou, ale přes to se jí toho dne 
její krásný obličej už nenavrátil. 

Řečmi nás až zaplavovala. Bylo nám horko, a chtěly jsme do 
zahrady. Ale Zrýnka jsouc v ráži, začala ještě jeden kousek: 

„I školské děti malý zakázané, aby neišly na ulic, keď bude držaf 
náš ludový kandidát rieč, a vyhrožovali jim a i trestom! Ale matky 
těch dětí každému povedaly : Já som fa vychovala, neboj sa žádného 
organisty! Hýbaj a křič a dobré křič: Nech žije doktor Julius Mar- 
kovič! I naša malá Anča to vie povedat, a má čtyry roícy! Tak 'to 
pekne poví! Ty děti robily náramný křik po celej dedine a zpievaly 
po šetkych dědinách a pořád za kandidátom. — Jedneho smělého 
Slováka dva chlapci tiež boli pri tej programnej rieči na ulici a od- 
poledne išli do školy, a organista jich vyvolal k tabuli a bil jich za 
to. Ale jeden sa osmělil a povedá mu: ,Čo oni nás preto bijú, keď 
sú oni liberál?!* Jáj, ten učitel sa div zlosřú nerozpučil a začal jich 
od jedu velikého kopat nohami. Děti mu začaly utiekař ze školy, 
ale on jich nepustil. Aále chlapci to potem doma požaluvali. Jejich 
tafko bol chudý a nemal vóta, ale na předku vedol šetko, a sa ho 
a i pól dědiny bálo. Kupil si flašu vína a dal sa — na šandár- 
ských saních — dovézt k organistovi na domluvu. Kočí ho véztit mosel, 
nebo on mu povedal, že ho bachne tú flašú po hlavě. Orga- 
.nista utiekal až k notáriusovi, on za ním a tam ho bachol ale tri 
ráži s tú flašů do prsou: ,Ty budeš mojích děti bít? Já jich řažko 
chovám.' Potem sa dal vozit po dedine a zpieval: Nech žije dr. 
J. Markovič, a farářovi zpieval piesničky posměšné, čo si sám složil. 
Čietat ani pisat nedovede, ale piesničky vie zmýšlat jako kázník ně- 
jaký. — Na druhý den jich bolo 16 volaných před služného. Všeci 
majú citácie prindené, ale čo jich čaká, nevieme." 



Digitized by 



Google 



126 Karla Welsová-Slavíková: 



Sudorka, aby dala Zrýně na jevo, že poslouchala, dodala: „Majů 
slúbený trest za praudu. Jeden už utiekol do Ameriky ze strachu 
před trestom.** 

„Na našem farářovi je veliká špína, lebo je veliký liberál," hor- 
lila zase Zrýnka. — „Tak nás pase ako volajaký sprostý ovčák. Vy- 
vede na vrch ovce na skálu, kde néni travičky, až od hladu padajú. 
Já mu pořád nadávám a věru s tím hřeším a už som sa z teho 
v Brně a i zpoviedala. — ,A prečo ste nadávala temu farářovi,* pýtal 
sa ma ten kňaz v tej zpovědnici, já som mu to šetko požaluvala, 
a on povedal, kerf jen tri ludé budii chcet, že ho vykúrí z dědiny 
ven — On je náš otiec — ó, nie — to néni, som dobré hovořila — - 
to dozajista preto, že som teho vína tolko pila — on néni našim 
otcom — * a podepřela si hlavu a mnula si čelo. Sudorka se trochu 
pozastavila, že vypleskla i to, že na faráře i ve zpovědnici žalovala, 
a jemně napomenula: „Ale Kateřina, čo ty to len hovoříš!" „A čo 
ma kdo obesl za praudu ? Sama pdjdem před pana biskupa. Já pdjdem 
i do ohňa. Čo sa haňblm za volačo? Len ty volakde nič nehovoř!** 

„Čo nemám, rozum svój? To bych sama seba lála studenu vodu 
za krk,** odpověděla jí sestra. 

„Paní velkomožná, očúly už, povedali ludé ve meste, že prý bude 
nová volba?" ptala se Kateřina paní farářky. „Věru som to očúla 
tiež povedat.** „Eééj, keby to bola prauda — to by šetka tá faleš 
vyplavala navrch,** těšila se Kateřina. „Něco ale dozajista bude, lebo 
notárius s Rudňanským (vládní poslanec) chodí se svislů hlavu. Já, 
keď som to očůla, že snáď Markovič preca zvítězí, som od radosti 
až skákala, bar aj je tu 62 rokou, a zpievala som „Hej Slované I" 
a všetkých melačou som pobůrila: Len zpievajte a nebojte sa!** 

. Náhle se začala nepokojně vrtět, vtahovat dech a zaraženě se 
zeptala: „Čo to? Odkal to?** Nadzdvihla ubrus, a pod stolem pes 
si ležel. Teď už s kuráží spustila: „Fuj ha! Ten tu zasmradil ! Nech 
odpusřá, paní velkomožná, ale ten jejich pes tak smrdí, jak nějaká 
zdechlá hus, čo je dva týdne na ulici.** 

Pes, jako by si uvědomil, co vyvedl, zděšeně vyskočil a hnal 
se ke dveřím. 

Paní farářka ho chtěla pustit ven, ale Zrýna křičela, jako když 
hoří: „Nech ho ven nepůšfajúú! Nech nám to pomáhá vyňůchat! 
Věru, já by som páru v pokoji nepustila ani za nič,** honosila se ne- 
předložené, jako by někdo obviňoval ji. Všechny jsme se jí smály. 

Byly jsme od Zrýnčiných řečí jako zmámeny, i navrhla jsem, 
abychom už šly do zahrady. Kateřina se jen zvolna vyhrabávala ze 
iidle. „Jáj, Bože m6j nebeský,** zas hekala, „keďsadnem, potem ne- 
móžem sa ani rozkývat na ty nohy. Už je to věru u mne tak: 
Z ranky čtyrma, na poledne dvěma a na večer tréma.** A stále 
vzdychajíc podávala nám vysvětlení: „Kerfsa narodí, hrabe sa čtyrma, 
kerf je velký, chodí dvěma, a keď je starý a nemóže, vezme palicu 
<hůl) a chodí tréma.** 

„Pán B6h nebeský jim zaplač a požehnej,** děkovaly obě sestry. 



Digitized by 



Google 



Slováci. 127 



^Vífačne — vrfačne — věru za maličko,*' odpovídala jim paní 
farářka. 

Nad zahradou byly obě u vytržení. „Jáj, sú to ušlechtilé kve- 
tušinky,'' divila se Sudorka, a Zrýna poznamenala: „Na mojú dušu, 
tak to majú zríchtuvané, paní velkomožná, ako sú v tich zámkách 
ty parky.'* Paní farářka jím natrhala srstek a rybízu, i do pytlíků jim 
ho dala, aby měly domů pro děti. 

Zrýnka jen zářila. Už jí i trochu z některých tahů vyzařovala 
ta líbeznost, kterou mne vždy okouzlovala. „A věru, salát sa jim žení," 
zvolala nad salátem, do květu vyběhnutým. „Ten už nebude dobrý. 
A ten náš sa nám vydává, tož jich dáme do kopy.** Pak obdivovala 
hrách, vysoký jako žito a plný lusek, a vedle zcela mladému, po- 
zdějšímu hrachu prorokovala: „Aá věru, tento, keď nebude pršaf, 
už věru ani rodit nebude.** 

V oknech bylo plno pelargonií všech možných barev a odstínů. 
„To mám od svého bratra,** poznamenala paní farářka, „ten je ve- 
liký milovník tich květin. On je tiež farárom.** Zrýnka jen kroutila 
hlavou. ,.A věru a i mój tatíčko, dedko a i pradedko boli faráři, 
a i moja sestra je vydatá za farára — ** zasvěcovala je paní farářka 
do rodinných poměrů. To Zrýnce náramně imponovalo. 

„To oni sú věru ako z královského rodu, ti sa také len mezi 
sebú žeňá. To oni sú vátší paní než naša notáriuska. Tá věru není 
hodná ani do jejích šlápoty stúpnút.** 

Pavla chodila si po zahradě a po tichounku si notovala: Hoře 
Váhom — »Veru, tu sme mali o tich volbách zazpievat,** otočila se 
na ni Zrýnka a v zápětí nesměle zaprosila paní farářku: „Paní vel- 
komožná, nech sa na mna nenahnevajú — ale pekne jich prosím, 
podarujú mi kúsčok té pelangoríe — já bych si hu zasadila doma.** 

Paní farářka dala oběma po větvičce, a Zrýna se zasmála : „Ne- 
pýtaje nedajú, — ukradni, vybijú!** — 

„Však móžte i na evangelickú fáru chodit,** zvala je paní fa- 
rářka na odchodu. 

„Bože mój, paní velkomožná,** pravila Zrýnka až k slzám do- 
jata a s celou vroucnosti a láskou se paní farářce do očí zadívala: 
„Čo sa tá naša viera tak velice od tej jejich lišá? A náš ablegát 
bol luteránom, a my sme pri nem takla stály,** zafala obě pěstě. 

Po velikém děkování a vyměnění mnoha dvorností dostaly se 
za šera z fary. Šla jsem je vyprovodit. Ve městečku už v krámech 
svítili. 

„To sú velíce vzdělaná paní, ta člověku věru až tak voňá,** 
ulevovala Zrýnka svému nadšení. „Tá má věru vátšf cenu, než náš 
farář." 

„U nich je ten hlavní punkt,** mínila zase Sudorka, „milovat 
bližního svého a dobré mu konat. Věru já som ešte před parma 
roky sa bála len s luteránom hovořit, a včul sa mňa už také hlu- 
poty nedržá. Od tedy, čo vlem, že luteráni sú lepší ludé, než sme 
my, a že majú i lepších kňazou než my, sa ráda i s luteránom 
Typravovám.** 



Digitized by 



Google 



128 Karla Welsová-Slaviková : Slováci. 



„Luteráni,* mudrovala zase Zrýnka, „věru a i ti chcú přijít do 
neba a nie do věčného zatracenia, len očúvám, že oni nevstanu 
z mrtvých — no, nech to Pán B6h sudí,** a zamračení se otočila 
na židy, venku na zápraží si hovící. „No, věru, židé majú oči venku! 
— Sedí jich tu ak tich rfáblou všade ..." 

„Odkal ste?** zatahala mne holka nějaká — vyslaná od zvě- 
davých židů - za sukni. „Já teba budem volačo povedat,** osopila 
se na ni Zrýnka, „já teba nepoznám, ty že's z ancikristového kriedla 
vyfrklal** „Až s Ústrálie — " odpověděla holce se smíchem Sudorka,. 
a Zrýnka se podivila: „Ach, Bože mój, až z posledního díla světa." 
A všech pět dílů zcela správně si po tichoučku vyjmenovala. 

Došla jsem s nimi aíž do Ondřejova nového krámu. Židé tam 
stále nakukovali, a mne mrzelo, že to tam dosud mají v nepořádku. 
A toho pořádku jsem se u nich nedočkala ani za 3 týdny, kdy jsem 
odjížděla. 

Zrýna přes to, že měla oči jako ten Bystrozraký z pohádky — 
jednalo-li se o cizího — u svých nepozorovala ničeho. Viděla jen, 
že je Ondřej v „pánském" oblečení, že je na svém domě, že to 
židy zlobí, a Slováci že jim závidějí. Postavila se do prostřed krámu 
jako panna, ruce na břiše složené, a přespokojeně a široce se usmí- 
vala. Zář blaženosti a pýchy z ní vycházela jako ze slunce, a mně 
připadalo, že samou blažeností, která se zdála i její šaty prostupovat,, 
roste do výšky i do šířky a že pomalu ten krám vyplní. Před očima 
mi omládala. 

Ondřej nám vyprávěl, že platí 700 korun porcie, a že mu úřady 
nabízely, že bude platit jen 120 korun, když nebude prodávati lidu 
„Slovenský Týždenník". „My teho věru nelitujeme," řekla Cilka 
i Ondřej, „šak on Pán Bóh nebeský nám to zas inde požehná ! " 

Po návratu domů zeptala jsem se paní farářky, která ze sester 
se jí víc líbila. 

„Sudorová — to je velice pěkná a i hodná žena. Tá Zrýna 
jej velice ubližuje — "To bylo vše, co o nich řekla, a hned mi 
oznamovala: „Zietra odpoledne, paní doktorka, pojedeme navštívit 
našich dobrých priatelou na fáru do D . . . . Velikú radost byste mi 
urobila, kebyste tam jela s námi." Svolila jsem. Byla jsem ráda, že 
shlédnu zase nový kraj, novou faru a její obyvatele. Doposud všude, 
kde jsem na farách bydlela nebo jen návštěvou dlela, velice se mi 
líbilo. Všichni tam svým dojemným vlastenectvím, svým utrpením 
a jemným, uhlazeným společenským chováním a hlubokým citem 
okouzlovali. 

(Pokračování.) 



Majitel, vydavatel a redaktor VLADIMÍR S. ČECH — Nákladem vlastním. 
Tiskem Aloisa Šaška ve Velkém Meziříčí. 



Digitized by 



Google 




Wp 



z dramatické básně „Roháč na Sionč^ 

od Svatopluka Čecha. 

Jednání druhé.*) 

Nádvoří hradu Sioiia. 

Výstup 1. 

Roháč s Vyškem samotni v popředí. Puškař Zelený v pozadí pro- 
hlíží děla na hradbách. Stranou dole u brány stojí houfec jezdců bratrských 
na cestu připravených. Jitro. Mlha, jíž zvolna prozařuje slunce. 

Výšek.**) 

Ej, bracie, dalibóg! spíš v samo nebe 
se Zykmunt dostane niž na tvůj hrad. 

Roháč, 
(ukazuje k východní straně hradeb). 

Ta strana dosud nejslabší. 
Výšek. 

I tam 
příkopem hlubším teraz pomoženo 

♦) R. 1898 a 1899 byla ve Květech uveřejněna z dramatické básně 
„Roháč na Sioně'' předehra (na bojišti lipanském), první a druhé jednání 
(obě se odehrávající v královském dvore pražském u sv. Benedikta) a jed- 
nání třetí (na hradě Sioně). Když se básník k této práci — na níž velmi 
mu záleželo, již moci dokončit si toužebně přál a kterou chtěl později 
i pro divadelní scénu upravit — po letech vrátil, hodlal uveřejněnou její 
část valně pozměnit, zejména spojit první a druhé jednání v jediné, jednání 
třetí (nym' druhé) pak od základu přepracoval, jmenovitě dávaje v něm 
vystoupit nové osobě: Roháčově chotí Elišce. Otískujeme jednání to celé, 
třebaže některé částí, z původm'ho znění vzaté, jsou čtenářstvu Květů již 
známy. — Nové třetí jednání, na němž básník psal ještě v den své smrti 
a které jest tudíž posledním jeho literárním dílem, přineseme v dalších 
svazcích tohoto ročníku. Pozn, red. 

♦♦) Polskou národnost tohoto soudruha Roháčova na Sioně naznačuji 
toliko sem tam vtroušenými polskými slovy a častějšími úchylkami přízvuku. 

Pozn. aut. z r. 1899. 

Květy XLtl. II. 



Digitized by 



Google 



130 Svatopluk Čech: 



a pevným múrem. Juž veselo můžeš 
vyčkávat hostů s kterékoli strany. 

Roháč. 

Jen Zikmunda jsem vyzval do boje 
a páni s městy sotva půjdou s ním, 
ač schopni jsou i toho konce hanby. 

Výšek. 

Niestety! Oto výpadky žalostné 
všech slavných bojů, jakých neznal svět! 
Ó bracie, bracie, pomnfm-li nadějí, 
snů velkých, které provázely mě, 
když jechal jsem před lety v tuto zemi, 
Vitoldův posel do vás I Juž jak mládec 
já naučil se kochat vás. Jak často, 
když otec můj za zimních večerů 
nad ohněm třonu vypravoval znovu 
o věkoslavné bitvě pod Grunvaldem 
a jak nám Češi chrabře pomáhali 
rozhromit, zetřít řádu křížového 
ohromnou sílu (s Žižkou i Sokolem 
a jinými tam združil se přátelsky): 
tu na rtech mu zavisnuv, mněl jsem slýchat 
ve hřmotu, kterým venku zimní buřa 
s loskotem lesní lámala konary, 
hluk oné bitvy úžasné, titanské 
a jako vidma báječných olbřímu 
postavy českých bohatérů těch 
se snuly před mým rozjiskřeným okem. 
A když pak s Čechy, přibylými v Polsku, 
sám pozděj mluvil jsem, tu bylo mně 
tak jak bych slyšel jazyk mateřinský 
jen jaksi změšaný, leč přece milý 
z úst brata i v té výslovnosti divné; 
i zplesalo mé serce, že má Polák 
i v dáli tam tak blízký sobě rod 
jak jedné matky děti. Boj váš slavný 
mě těšil, jakby naší byl též slávou, 
a kědy nové Husovo učení 
k nám zaletělo, vnet ni padlo v duši 
jak boží plamen, Jako požár troudem 
učení ono šířilo se Polskou 
po hradech, dědinách; bo rovně u nás 
lakota kněží, pýcha, ličné zbrodně 
zbutvělý oltář učinily stolcem 
jich zbujné moci světské, svatokupstva. 
A tu vy ještě požádali králem 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně -Roháč na Sioně''. 131 



Jagellu našeho — v oslepném blesku 
sviť našim očím velkolepý sen 
dávného poleslava: Věčnýrfi spolkem 
dva národy brater^ké k sobě pnlnou, . 
tu Polska velká,' rozdeptavší právě 
řád křížový, na věřcholu* pot^gy 
svou mocí udivujíc všechny země, 
tam národ český přeslavnými boji 
odbivší světa všeho kruciáty, 
že malomocně zuby zgřital Západ — 
a ti dva mocní rodové pobratní 
spojí se proti společnému vrahu 
v jedinou obec nepřemožitelnou, 
slovanskou veleříš! . . . Ó bracie, bracie, 
byl sen to příliš veliký a krásný! 
Víš, co se stalo z něho: Nespelnil ho 
ni slaboch Vladislav ní klamce Vitold, 
jen Korybuta s malou hrstkou lidu 
poslali sem na oko; jako třtina 
ten kolysal se v dějích bouřlivých, 
jichž ovlást neuměl, a když pak začal 
i břidké pletky s papežénci příst, 
sám pomáhal jsem zkrušit jeho vládu. 
A zatím u nás Zbigniev Oleánicki, 
krakovský biskup, v římské jařmo zas 
vše zapřáh', pálí zástupce husitství, 
lalami v jeho rukách naši vládci, 
jež v radost Němců proti Čechům štve. 
A z těch, kdož někdys kvapili v natchněnf 
v tu zemi, s vámi zbrojí se I sercem 
na věky spojit, já tu zbyl jediný, 
jak ty sám poslední tu třímáš věrně 
korouhev pravých bojovníků božích. 

Roháč. 

Sám ještě nejsem. Stojí dosud Hradec, 
a snad i v Táboře můj Slon vzbudí 
zas ducha staré síly. 

Výšek. 

Dejže, bože! 
Leč děj se cokolvěk, my obok sebe 
tu ostaneme zavše, bracie Janie! 
Juž bez toho na věky požehnal jsem 
ty kněje temné, povislanské bloně, 
kde zůstavil jsem pustý krov rytířský 
před lety, mladý zuch. Sem potom serce 
i hlava vedly mě za dobrým cílem, 

9* 



Digitized by 



Google 



132 Svatopluk Čech: 

a co jsem tutaj začal, tutaj skončím, 
nech pono složím nep<*ojiiou hlavu 
v klín české země — Polsky mé je sestra — 
Leč chmury preč! Požijem', pohuláme! 

Roháč. 
Jaks dlouho Elška na c^stu se chystá. 

Výšek 
(s úsměvem). 

O, volila by nechystač se zcela. 

Roháč. 
Máš cestu dobrou dnes. 

Výšek. 

Zpět budu vnet. 
Jak tylko pani przejme pod ochranu 
przed Kutnou Horou v místě umluveném 
bratova druž, my pojecháme zpět. 

Výstup 2. 
Z hradního obydlí vyjde E 1 i S k a v cestovním šatě. 

Eliška 
(chvátá mlčky k Roháčovi a přivine se k němu). 

Roháč. 

Jdi tedy s Bohem! 

Eliška. 

Povol raději 
mým prosbám, Jene milý: Zůstanu! 

Roháč 
(vrtí hlavou). 

Eliška. 

Hleď, po vše léta svazku našeho 
jen jako hosta jsem tě vzácného 
u krbu vítávala, jehož praskot 
měl oba veselit, leč množil jen 
svou tesknou písní žal mé samoty; 
Vím, co chceš říci: V dobách válečných 
tak bývá žehám bojovníků všem. 
Ach, pravda, tisíc^ družek neštěstí 
jsem v těchto bouřích' měla krvavých, 
jež dvacet málem roků bez konce 
po Čechách zuřily, a v dálnou také 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně". 133 



nám unálely muže cizinu; 

však podlez mračny duha svitla přec — 

Ó draiiý, vzpomínám té chvíle hrozné, 

když z ulic pronikla i v samotu 

mé pražské světničky zvést úžasná 

o řeži Lipanské — prý vůdcové 

tam všichni porubáni Táborů 

i Sirotků krom Čapka l. A s tou zvěstí 

jsem z dola jásot slyšet musela 

nad konečným dob lepších návratem, 

ve smutném vědomí, že celou zemí 

žen tisíce tak stejně plesají 

při zdaném mužů příchodu, co zatím 

mé vlastní srdce tušilo, že tebe 

a klidné štěstí navždy ztratilo. 

Mír vytoužený nadějí všech zmar 

mně tedy přinášel a druha smrt 

a konec všeho blaha zemského. 

Pak pověsti mne vzpřímily, žes' živ, 

ač zajat -r» a té noci červnové, 

můj bože, když se ozval na dveřích 

tluk pojednou, já bdící s kahanem 

k nim chvátala, tvůj zvenčí zavzněl hlas, 

a již jsem visela ti na šíji 

a štěstím vzlykala, jen svírajíc 

tě pevně v náruč, těsně k sobě tisknouc, 

s tou myšlenkou, že mám tě konečně 

a nepustím jij^ nikdy — vzpomínáš? 

Však ani tehdáž nezželel se ještě 

zlý osud nade mnou : za krátko znovu 

jsi odjel k Táboru, a když i ten 

svou mysl vzdornou k míru, naklonil, 

ty jediný ach I proti zemi celé, 

tys prapor nových bojů rozvinul! 

Roháč 

(který byl přecházel, zastaví se před ni s přísným pohledem). 

Eliška. 

Mé promiň bolesti a prostotě! 
Vždyf nerozumím věcem veřejným 
a v slovech mých jen srdce ženy teskní. 
Vím, věřím, že co konáš, dobře konáš, 
ač neznám důvodů — jak mám je znáti? 
Pro mého asi ducha prostotu 
nic nesvěřuješ mi z těch věcí svých, 
když se mnou dlíváš -7- a tak řídko dlíváš 
a kratičko! Jen cizí rozumy 



Digitized by 



Google 



134 Svatopluk Čech: 



kol sebe slýchám a ty dlouho již 

mir kážou, shodu, návrat pořádku. 

Ty ovšem pochopiti, nemohou 

— ač ani mně to zcela jasno není — 

že z předního jsa rodu panského 

jdeš s davem ptojň^m těch, již za. bouří 

na krajní straně stáli odboje 

a zničit chtěli všecku šlechty moc. 

,j,. Roháč 
(hněvivě). 

Jsem prostým bratrem obce Táborské. 
Eliška. 

Ó, nezjitřuj se zas! Ne mnění svoje, 
než ohlas toho pronáším, co zní 
v můj stále sluch. Proč v pravdě Táborkou 
jen prostou nejsem, s nimi neprovázím 
šik mužský do bojů, bych po tvém boku 
dlít mohla stále, sdilet s tebou vše! 

Roháč. 
Na Sión ženám vstup jsem zamezil. 

Eliška. 

A zamítáš i mne!! Snad — nebýti 
mé odvahy, s níž sama, nehlášena 
jsem přijela — ni nepoznala bych 
tvůj nový Sión. A již vyháníš 
mne opět, sotva že jsem nahlédla 
v to hnízdo orlí; proč že raději 
nám klidným není sídlem rodinným, ' 

jak býval otcův Kornouz, dětských let ' 

mých blahá vzpomínka! Jak pěkně nám I 

by v dobách se tu žilo pokojných, i 

kdy v místě tom, kde vše jsi utvořil 
jen k obraně a k zhoubě nepřátel, 
i vlídné domácnosti útulný 
bych koutek pěstila — 

Roháč 
(máchne rukou). 

Eliška. 

Jen ruky mach, 
vím, pro blahé máš teplo domova, 
kdy boj zde hrozí divou líticí. 
Leč uvěř: stokrát raději bych chtěla 



Digitized by 



Google 



z dramatické básné „Roháč na Sioně". 135 

i všechny obležení svízele 
zde s tebou snášet, nežli vzdálena 
chvět o tebe se z rána do večera 
ve stálé nejistotě, obavách 
vždy nových — 

Roháč. 
Pane Výšku! 

Výšek 
(přistupuje). 

Pora jechat? 

Eliška. 
I ty jen pobádáš? Spíš měl bys, pane, 
svou přímluvou mně přispět ubohé, 
by obměkčil se Jan a přál mi aspoň 
čas nějaký zde ještě pobýt s ním. 

Výšek. 

Bůh ví, že rad bim; ale natychmiast 
zlý táněc začne tu, bo vzali jsme 
w^grzyna hojné sudy Zykmuntovi, 
a jakož známe jej, to v jeho bok 
ostruga jisté "^nejostrzejší jest — 
den každý možno čekat jeho vojsko. 

Roháč 
(důrazné přikyvuje). 

Tak jest! 

Eliška. 

Nuž vidím, že je marno vše! 
Buď tedy s Bohem, Jene, srdce mé! 
(Vrhá se Roháčovi do náruče.) 
Buď zdráv, můj drahý — a zde vzpomínej 
mých aspoň úzkosti! Jak možná často 
mi poslem dávej zprávy o sobě ! 
Tak těžko nikdy s tebou loučeni 
mi nebylo. Snad zemru úzkostí — 
Vždyf sám jsi proti mraku nepřátel 
s tou hrstkou mužB, třeba hrdinných. 

Roháč. 

Má pře je spravedlivá, s námi Bůh! 

Výšek. 

I dot^d ješče Hradečtí a jiní 
a bogdá skoro Tábor celý zas 



Digitized by 



Google 



136 Svatopluk Čech: 

i ka|dý pravý Čech, jen jeáli Sión 
obstojí krátký čas. A tvardý bude 
to Zykmuntovi orzech — že, Zelený? 

Zelený 
(od pušek). 

Seč řemeslo mé, chci se přičinit. 
Jeď klidně, paní! 

Výšek. 

Juž u brány tam 
kopytem grzebie koňstvo — pojechajme! 

Eliška. 

Nuž, s Bohem, Jene milý, buď mi zdráv! 

Roháč 
(na rozloučenou ji líbaje). 

I ty buď zdráva, mysli veselé; 
tím nejlepší mi v boji pomoc dáš. 
(Eliška odjede s Vyškem a branným průvodem.) 

Výstup 3. 

RoháčaZelený, později objevují se s k u p i ny bojovníků, přicházející 
dílem od práce v příkopech, dílem z nitra hradu, a poznovu se zaměst- 
návají na hradbách a nádvoří. 

Zelený 
(přistupuje k Roháči). 

Dnes pěkný den je, slunce nežehá 
a po lesinách dole větřík šumí. 

Roháč. 
Nuž, Zelený, vše v pořádku již máš? 

Zelený. 

Dá Bůh, že řádně hosty uvítám 
se svými železnými hafany. 
Jen škoda, že tu mám též různý brak, 
jak tamhle onu pušku kovanou, 
jež vypadá jak z bezu bouchačka 
a sotva víc než ta mi pomůže. 
Nu, veteš jenom k naděláni hluku 
a střelbě Pánu Bohu do oken. 
To chlapík jinatí už Chmelík vedle, 
též sice ještě starosvětský brach, 
však lit je aspoň, není slátán lecjak 
jen z plátů s železnými obručemi. 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně «Roháč na Sioně"*. 137 



jak bednář stlouká sud. A přece víc 
snad pamatuje nežli ona bečka; 
vždyf patřival již králi Václavu 
a za Zikmunda houkal proti nám, 
až v Tachově byl tebou ukořistěn. 
Však nejlépe by bylo, kdybych měl 
zde samé pušky takové, jak onde 
jest Burian a tuto Táborka — 
jak víš, ten pár byl ulit nedávno 
po přání mém a vlastním návodu 
a bohdá čest mi udělají zde. 



Roháč. 



Jsou neveliké. 



Zelený. 

Velkost není hlavní. 
Což po těch Behemotech nemotorných, 
jež koule kamenné jak balvany 
z tlam řvoucích vrhají, leč nazdařbůh 
bez cíle jistého a po ráně 
jak jankovité klisny bočí zpět 
a jejichž nemotorná tělesa 
jen tuctem koní s místa odvlékneš! 
Nechť menší koule metám lehčím kusem, 
však za to odhadnouti mohu spíš, 
kam střela dopadne, a po výstřelu 
ni hnout se nesmí s místa moje puška, 
ni o píď hnout — té věci jsem se dostal 
již na kloub docela. Jen s mířením 
až dosud lámu sobě kotrbu: 
Sic koule umím naříditi let, 
by ten či onen oddíl nepřátelský 
neb násep rozruchala určitý, 
a to již puškařství jest nynějšího 
vrch nejvyšší, však bídně málo přec; 
proč nemohl bych upraviti na vlas 
i střele děla dráhu větrnou 
a přesně tak jí oblouk vyměřit, 
by jednotlivce stihla v zástupu 
jak z kuše dobře vyměřený šíp?! 
Již dlouho nad tím hloubáni usilovně 
a někdy zdá se mi, že blízek jsem, 
již zcela blízek šťastné myšlence, 
že kmitá již již mozkem poslední 
ta nitka světelná, jež chybí ještě, 
by hotová tam bleskla osnova. 
Toť velký, slavný byl by okamžik! 



Digitized by 



Google 



136 Svatopluk Čech: 



Jen považ, kdyby každý výstřel můj 
cíl jistě zasáhl, jak nepříteli 
zvlášf moh' by škodit na zákopu mnohém, 
na stroji metném .—. Věru p^k' ni dábe! 
by nepokořil nás. — Jak na to přijít? 
Jen málo schází ještě — mpličko -— 
Což abych — vývrt hlavně přejinačil — 

tvar střely též ? Ne, v tom to nevězí — 

spíš — ani tak to nejde — mamo vsel 

Roháč. 

I takto zahanbíš své soupeře; 
jsi mistrem všech. Však na tě spoléhám, 
tvé umění zde přední úkol má. 

Hlas s hlídky nad branou. 
Muž cizí před hradem. 

Roháč. 

Kdo jest? 

Hlásný. 

Jak duch se náhle z lesa objevil. 
Prý z Hradce Králové je Martin kněz. 

Roháč 
(pro sebe). 

Kněz Martin? Podle jména jest mi znám, 
veď s Ambrožem a Vlkem tamo lid. 
(Volá k hlídce) 
Vpusf na hrad jej! 

(K Zelenému) 

Kněz Martin Prostředek — 
tak zvou jej slovem, jež má v oblibě. 

Zelený 
(dosud v myšlenkách). 

Co? — Počkej! Snad by lehčí váha koule 
vše spravila — či snad - - nif ztrácím zas ! 
(K Roháči) 
Co praviPs? Kdo že tu? 

Roháč. 

Kněz Martin z Hradce; 
zvěst asi důležitou nese nám. 

Zelený. 
Že z Hradce Králové? Tam Žižkův duch 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně .Roháč na Sloně''. 139 

nad jeho hrobem v čackém lidu živ. 

A Hradec sám je ořech železný 

pro zuby nepřátel. Znám jeho hradby — 

má také hrubé střelby dostatek 

a dobré puškaře. 

Roháč. 
Tu přichází. 

Výstup 4. 

Kněz Martin Prostředek 
(vchází zahalen chatrným, zaprášeným pláštěm). 

Bůh budiž stále s vámi, jakož jest! 

Roháč. 
Buď vítán, kněze, na mém Sioněl 

Prostředek 
(odhazuje plášť a objevuje se v prostém šedivém oděvu knězi táborských). 

Tys tedy z Dube Jan? Ty Roháč jsi? 
Ó přej, af vznesu kněžské ruce své 
a žehnám tobř, boží hrdino, * 
jejž Hospodin svým věrným ještě vzbudil 
v té době mdloby, pronevěry všech. 
A tento Slon tvůj! Ó půdu líbám, 
jež nese svaté, drahé jeho zdi, 
tu archu zbylou v čiré potopě 
a pravdy útočiště poslední! 

Roháč. 
Ne tak! Vždyf stojí ještě Hradec váš. 

Prostředek. 
Stál! 

Zelený. 

Cože? Probůh! Hradec paď? Braň, bože! 
Snad zradou dobyt — náhlým útokem? 

Prostředek. 

Ó hůř': v něm samém vyhrál nepřítel, 
ve sporu vnitřním věrní podlehli 
ia zvítězila rota zbabělá, 
jež císaři jej vydá bez boje. 

Roháč. 
1 Hradec tedy! 



Digitized by 



Google 



140 Svatopluk Čech: 

Zelený. 

Zlá novina, zlá ! 

Roháč. 

A což kněz Ambrož ? 

Prostředek. 

V nočním vzbouření 
těch lotrů, které Zdislav zrádce vedl, 
on mamě sbíral věrné k obraně, 
jich hrsta zbita, všechno ztraceno, 
a tu jsme prchli s ním přes městské zdí, 
však Ambrož zlomil nohu, zajat s Vlkem, 
a jediný jsem zachránil se já, 
tím;f pláštěm zakuklen jsem spěchal krajem, 
kde všechno již se hlásí k Zikmundovi, — 
a zde jsem, bratře, na Sioně tvém, 
bych s tebou vytrval až do konce. 

Zelený. 

Již v pravdě sám jsi, bratře Roháči, 
a sám jíž zůstaneš, ač jestli Tábor 
za svoji hanbu přec se nezastydí. 

Prostředek. 

Té naděje už konec nadobro. 
Neb cestou u Kolína zvěděl jsem, 
že za pána již přijal Zikmunda 
kněz Bedřich, ono město královské 
vzav odměnou, a jeho prostředkem 
ostatek všechen. moci táborské 
že císaři se zapsal v poslušnost 

Zelený. 

Pfe! Hanba! A tak nyní Zikmund může 
svou sílu všecku svésti proti nám. 

Prostředek. 

Všakf již je rota jeho na cestě. 
Prostředkem Jízdných kupců, kteří o tom 
dnes vyprávěli v nedaleké vsi, 
jsem zvěděl, že se kvapem od Prahy 
sem blíží četné vojsko královské * 

a snad již před večerem přitrhne 
ku hradu tvému. Vedle císařských 
jsou panští drábi v něm á hlavním vůdcem 
prý Ptáček z Pirkštejna. 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně". 141 

Zelený 
(k Roháči). 

Tvůj pokrevný! 

Prostředek. 

I pražskou korouhev prý viděli 
nad jednou četou vláti. 

Zelený. 

Hanba věčná! 

Roháč. 

Nu, toho nečekal jsem{ Jedno však. 
Jdou tedy všichni, v čele jich pan Ptáček 
(snad proti strýci sám se nabídl, 
by císaii svou zjevil horlivost !), 
jdou všichni ■— jich to hanba, pro nás však 
je lhostejno, zda více jich či méně. 
jen aby Výšek navrátil se v čas, 
než nepřítel sem dorazí! 

Hlásný s věže. 

Již houfec 
tam pod lesem se jeví na blízku! 
Tam směrem k Hoře Kutné! Asi zvfdka 
v tu stranu napřed vyslaná. 

(Všichni chvátají na hradby východní.) 

Bureš. 

To sotva 
je vojska část. Vůz krytý vidím tam, 
jak ženám slouživá ; kýs fraucimor 
to v branném asi jede průvodu. 

Jíra. 

Tak jest. — Však hleďte : Stranou od Hory 
pod vrškem nový houf se objevil. 

Židek. 

Tof naši jsou; to Výšek již se vrací, 
po čapce polské poznávám ho s pérem 
a po bělouši. 

Roháč. 

Při něm ženy mé 
tam nevidíš? 



Digitized by 



Google 



142 Svatopluk Čech: 



Židek. 

Ne — určitě! Jen mužstvo 
se vrací s nim; žen s nimi nevidět. 

Roháč. 
Tož bratrovi juž odevzdal ji šťastně. 

Židek. 

Leč v onom druhém houfci proti nim 
jest žena jakás najisto. Již dobře 
ji rozeznávám, jak se vyklání 
ven z povozu. 

Baba. 

Ho, na mou věru! 
Již srazili se! Tasí! Onen cizí 
houf zjevně napaden — 

Jíra. 

Teď bijí se. 

Baba. 

A pořádně. Hle, středem chumáče 
kůň Vyškův bělá se — již prorazil 
to klubko zápasníků -~ k vozu míří, 
leč jezdec kýs mu cestu zamezil. 

Židek. 

Tof jistě hlava průvodu a chlapík 
jest asi vzácnější, po výzdobě 
to viděti a lesku pancíře. 

Baba. 

Tyf ostříží máš věru zrak ! Já vidím 
jen chlapíka, jenž umí statečně 
svým ohánět se mečem — 

Jíra. 

Konec již. 
Toř byla rána Výška důstojná! 
Brach onen s koně svalil se a myslím, 
že dosti má. 

Židek. 
Však z jeho lidí dva 
teď Výška ohrožují — s vozu pak 
ta žena seskočila k padlému 
a nad ním kloní se a zdvihnout jej 
se snaží — zajisté jen raněn jest — 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně''. 143 



Baba. 



Hle, uzel zápasníků ostatních 
již rozmotal se — naši vítězí! 
Část padla nepřátel a na útěk 
se jiní dávají, zpět k Vysoké. 

Židek. 

Však žena u padlého klečící 
vstříc máchá jim — as volá o pomoc — 
a dva tam zastavili koní trysk; 
z nich jeden za přispění soudruha 
zdvih' k sobě raněného do sedla, 
jenž bezvládným a bez vědomí zdá se, 
a druhý ženu vysaditi chce 
na svého koně, ale kdosi v tom 
jej skolil pádnou ranou; a již jiný 
chyť ženu za pás, k sobě zveď, co zatím 
jej chumáč druhů obklopil. Teď Výšek, 
jenž obou útočníků zbavil se, 
též ke skupině zaměřil' — co dál se 
tam děje, rozeznati nemohu; 
leč — ano — nyní — ženu posazují 
hle! v povoz, který zůstal na místě, 
se čtverospřeží, ale vozky zbaven, 
a podle vzhledu nemotorný dost. 
Kdos z našich vozky místo zaujal 
a Výšek cválá při voze; již jedou 
sem všichni — zatím v lese zmizeli — 

Jíra. 

Na zápasišti zbylo několik 
jen padlých — nepřátelé zahnaní 
dál ujíždějí k vojsku hrozícímu 
tam v obzoru — snad přece k němu patří. 

Zelený. 

Jsou jistě nepřáteli — pouhý průvod, 
vůz ženy cestou chránící, by sotva 
byl Výšek napadl; vždyť kořistníky 
a míru nejsme škůdci zemského: 
jen Zikmundovy napadáme lidi 
a spižní dovozy. 

Židek. 

Leč tentokrát 
nám nepřibude kloudné kořisti: 
jen baba jakás v arše malované 
a leda s trochou ženských cet a tret. 



Digitized by 



Google 



144 Svatopluk Čech: 

Roháč. 
Mně nevhod zajatá; co s ženou zde? 

Zelený 
(s úsměvem). 

Znáš Výška našeho: ten zbrklý Polák 
je dobrodružství takých přítelem 
a vedle bitek nejvíc miluje 
hru lásky, dvorné ženám sloužení. 
Snad zpestřit sobě nudu Siónu 
chce aspoň vděkem ženy zajaté, 
když jinak žádná nesmí vkročit sem. 

Prostředek 
(k Roháči). 

Buď chválen, Roháči, že ženský svod 
jsi vyhostil z té tvrze posvátné, 
leč divím se, že tovaryšem svým 
zde člověka máš mysli světácké 
a mravu lehkého, jak slyším právě. 

Zelený. 

Má slova pojals' příliš po kněžsku. 
Jest sice Výšek chlapík veselý, 
rád bére s jasné stránky svět a volí 
zrak časem potěšit i krásou žen, 
hrou s nimi pobavit se pěkných slov; 
však není frejířem, je řádný muž 
a milovník je boží pravdy věrný, 
jí obětoval statek, rodné, vlast, 
boj s námi mnohý pro ni bojoval 
a zde ji chránit hodlá do posledka 
po Roháčově boku. 

Prostředek. 

Nevěřím, 
že proniknut je pravdou skutečně, 
kdo nezamítá marných světa tret 
a s rozhořčením nerve ďábla sítě, 
jenž o nás ukládá i prostředkem 
slov ženských záludných a pohledů. 
A že jest jinozemec, tím jen víc • 
mou budí nedůvěru — Ó, s těch dob,, 
kdy v bojovníků božích ryzí šik 
směs vetřela se dobrodruhů cizích 
jen za plenem a rejem válečným, 
s těch dob se k pádu chýlit začala 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně*' 



145 



věc naše svatá. Tímto prostředkem, 
ba, prostředkem těch právě — 
(Troubení.) 

Hlasy 
(ze skupiny bojovníku hledících dolu k bráně a mostu). 

Spuštěn most — 
Za veselého vjíždí hlaholu 
již Výšek s družinou — vůz pod věží 
se zastavil a zajatkyně z něho 
teď vystupuje jeho pomocí. 

(Pokračování.) 









JmŘm 




10 



Digitized by 



Google 



?^Bé 



^-^ 










yose/ K. Šlejhar: 



Villegiatura. 



(Pokračování). 



— — — Krému na zbujněni ňader bylo předepsáno užíti vždy 
také ráno — nehledě k účinku, víc se ho aspoň spotřebuje — ráno, 
za jitra, dokud ňadra, pokud jich stává, jsou rozpařená, vláčná, měkká 
unylostí těla po mnohu spaní a nahromadění svých touh . . . 

Neprobouzela se s písní vlaštovčí, nýbrž o hodně, hodně po- 
zději, když slunce již dávno vypilo rosu a v sadě jásal sedmihlásek. 
Jen že probuzení neznačilo u ní ještě, že by hned vstávala. 

Vedle ze sednice ozýval se tlumený ruch vaření a uklízení 
Božou působený, ze záokní, tlumeno záclonou, vlálo sem slunce 
plnou silou, dávno bdící již září, ten sedmihlásek v sadě mohl se 
rozplynouti, roznésti nadšenou svou písní. Pro ni se mohl třebas ukři- 
četi, k jeho písni nepřidávalo se srdce její. — Co ti lidé jen mají na 
tom jeho křiku, myslila si často apaticky, mrzutě, slýchávajíc chválu 
toho zpěvu — ji jen vyrušoval v ranním jejím spánku. Rosa, zeleň, 
dech jitra, vzruch silného, probuzeného života, co ti lidé na tom jen 
mají, velebit to, horovat o tom a zvláště k vůli tomu vstávat . . . 

Jó, v básničkách o tom deklamovat, je něco jiného, to je ro- 
mantické, módní, zvláště když básně jsou v moderní secessní vazbě. 

Poslední dobou, když nastávalo jí nové příští a chtěla mermo- 
mocí vynutiti si znova mládí, začala sáhati také k básním, k mo- 
derním oblíbeným autorům, berouc si je secessně vázané s sebou 
na procházky, kladouc si je v síti unyle v klín a jakoby sníc 
o jejich obsahu, jak to dělávají mladé dívky, je to půvabné, poe- 
tické. Druhdy jakživa nic nečtla, anglické panny nedoporučují světskou 
četbu, zatracujíce ji jako vynález ďáblův. Nyní dokonce si i bás- 
ničky opisovala v půvabně vázanou knížku. Mimochodem, také se 



Digitized by 



Google 



Josef K. Šlejhar: Villegiatura. 147 



bude učit hrát na harfu, na piano se již začala, když zvěděla, že 
muž jí umře ; již to pi^vedia na „Modlitbu panny . . .** 

Ale všechny ony vzněty poesie pro ni ve skutečnosti ! A vstávat 
dokonce k vůli tomu ... 

Ostatně co je lidí, jimž vlastní skutečnost a velká její pravda 
a krása jest věcí vedlejší, lhostejnou, nevšímanou, ano protivnou, 
nesnesitelnou, a zase jen pouhým zahráváním a sportem a příležitostí 
k vlastní okázalosti; a teprv malicherné, plané napodobení této sku- 
tečnosti tvoří pro ně vlastní důležitou životní podstatu a cíl a smysl 
jejich života rovněž tak planého a malicherného — vtírá se mimoděk 
na mysl . . . 

Tedy že vstávat k vůli něčemu tak hloupému, zbytečnému! 
Znova se obrací tak sladce líně, pohodlněji se roztahuje, jinak klade 
hlavu v podušku, vlas vedle sebe rozestírá co nejpůvabněji, zas ru- 
kama podkládá hlavu, při čemž nahé lokty dost bílé a buclaté vy- 
nořují se z pod rukávů flanelové noční kazajky, kterou vždy na noc 
i v nejparnějším létě obléká k vůli revma. 

Znova se obrací. Zívá dlouho, na celé kolo, jak se říká. Pak 
zas na bok se překládá. Při tom neustále podřimuje, blaženě si hoví, 
sladce sní a myslí si, že je neodolatelně vnadná, pro muže takto 
nejžádostivější. 

Kdyby tu byl on — také ta psaníčka někdy odkudsi vyjme. 
Z ústraní, trochu vykrucujíc hlavu, shledá se hodně často v této 
své neodolatelné pose v zrcadle, s sebou přistěhovaném a schválně 
v přiměřené výši k účelu toho vzhledání zavěšeném. 

Vystrkuje také často z pod přikrývky nožku, bílou, každý den 
mytou, odhalující se dost vysoko, a pohybuje prsty shledajíc si je 
při tom zálibně. Nechá pak chvíli unyle nožku takto odhalenou, na- 
taženou, a zdá se s ní býti velmi spokojena — rozhodně připadá ji 
celkem rozkošně pikantní — ta její nožka ; kdyby byla mužem, chtěla 
by ji neustále líbat. Ostatně, také leckdy by ji právě chtivý mužský 
zlíbal. 

Kdyby to byl on, zajisté by ji také zlíbal — a jako by mu tu 
nožku nastavovala. Zdála se jí býti rozhodně uspokojena. Posléz ji 
zase vsouvala pod přikrývku, jako bílý, lepý had zalézá kams v mech. 
A pořád nevstávala. Sedmihlásek se mohl ukřičeti, ranní záře, 
tlumená zelení sadu a řasnatou záclonou, dula dovnitř naléhavou vý- 
mluvností. 

Z kterés vedlejší chalupy nepomíjivě rachotil sem stav, ale jeho 
duté, klidné, pravidelné rytmy její snění nerušily, spíše unášejíce je 
jako u měkkém vlnění. Jen někdy mimoděk připoutala vědomí k to- 
muto neúnavnému, vzdálenému dílu stavu a člověka jeho, a myslila 
si tu opovržlivě, že se těm lidem chce takto tkalcovat. 

A vzhlédajíc se potom v ústraní zrcadla, při čemž trochu na 
prsou z pod flanelu odestřela si krajkovou košili, aby jaksi ubezpe- 
čila se tím, co tam je, a nazvednuvši hlavu a napjavši sem krk, po- 
cítila štěstí a výhodu své vlastní životní posice, že ona takto tkal- 
<X)vat nemusí, ale takto si může hovět. A tu jako by tím blaženěji 

10* 



Digitized by 



Google 



148 Josef K. Šleihar: 



oddávala se tomuto hovění, pozívujíc si, přivírajíc snivě oči . . . ale 
neopomíjejíc vzhlížet při tom neustále skrze brvy k zrcadlu, je-Ii to dost 
snivé, poetické, jak mínila za nedlouho při něm oči přivírati, aby 
byla neodolatelná. 

Bylo to vskutku dost snivé, poetické, neodolatelné. Zdála se 
být s tím docela spokojena. 

A teda ještě že nevstane. 

Ale že zatím omrzelo ji obírat se takto sama sebou, vlastně — 
že vším, co se týče toho, byla celkem uspokojena a ubezpečena až 
na malé výjimky a nedostatky, které musí jinak nahraditi, a že zatím 
víc a více jaksi se probouzela, že síla dne burcovala čím dále ne- 
odoíatelněji a život venku stále proníkavěji se hlásil, ale ona že ne- 
míní pořád ještě vstát, tedy aby jí nebyla dlouhá chvíle, zavolala 
svým líně mečivým hlasem, jejž snažila se nějak mazlivě cediti skrze 
zuby a zvláštním nakroucením rtů — tak bude volati na něho, v tom 
jako by se tu cvičila, — na Božu, aby jí podala „političku". Tof 
se rozumí, od včerejška: dostávala ji do tohoto hnízda vždy teprv 
večer. 

Ale na takových samotách vždy den jako by se zdržel, a bylo 
tedy pořád všechno nové . . . Ostatně čti noviny někde před rokem 
vyšlé, a zdá se ti vše býti tím novějším a zajímavějším, než v čísle 
vyšlém právě z tiskárny s čerstvými zprávami a telegramy, jež jsou 
čím dále fádnějšími a protivnějšími, pořád vše tak zoufale stejné, 
nedopustí-li osud a nerozklene nad novinami duhu krve . . . Líně se 
probírala touto četbou, na nějaké celkem neviňoučké vraždě, kterou 
ale nestálo za to do nějakých desíti řvoucích kapitol rozřezati^ 
utkvěla — naprosto nic zajímavého . . . Pak s větším zájmem hledala 
chvíli v nabídnutích k sňatku. Samá taková demokratická nabídnutí. Pak 
omrzele noviny odhodila, zašustily, svezly se na zem, tam se bude 
po nich šlapat, až konečně se Boža nad nimi smiluje a odklidí je na 
záchod. 

Po tomto namáhání vzdechla jako těžkou únavou, na chvilku 
přimhouřila oči jakoby k poslednímu ještě posilujícímu zausnutí — 
před vlastním vstáním — ano, bude již musit konečně vstáti. Leč 
v posteli je tak blaženě u vlévajícím se sem zeleném zášeří, v oblasti 
luzného snění, jímž až rozkošně umdlévají smysly v představách, 
co v brzku jí nastane. V těchto představách sunoucích se jako v* ka- 
leidopu budovala si své nové žití, co se to jen tam ukončí . . <^ 

Zalykala se až sama v sobě, kdykoliv mocněji rozpjala se ně- 
která z těch představ v líné jinak její duši, z těch představ, které 
jsou vlastně jedinou smyslnou touhou, obestřenou bohatstvím, leskem^ 
pohodlím a vším zadostučiněním těla .... 

Poslední toto jakés zausnutí, mající být jen okamžikem, pro- 
dýlilo se zase slušně. Sedmihlásek volal někde na samém okně, jako 
by jednalo se mu o to, přece jen posléz vybouřiti toto líné usnění» 
které dělalo mu hanbu. Rytmy stavu jako by se usilovně přibližovaly 
duníce někdy do samých spánku, snažíce se je vyburcovati, také ně- 
jaké rozlehlé, mocné rány sekerou a palicí se kdes ozývaly — co ti lidé 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 149 



na tom mají, takto se hmoždit . . . vlastně je to jejich svatá povin- 
nost, pracovat — Vedle ve světnici Boža chvílemi iiehorázněji si počí- 
nala, snad v úmyslu, aby ji piiměla ku vstání, trvalof jí to nevstávání také 
již dlouho, metla, poklízela, šramotila s hrnci, prášila, vynášela, dvéře 
se otvíraly a zavíraly . . . Kdes na všech vůkolních políčkách již od 
východu slunce lidé bosi zápolí s motykami, okopávajíce brambory, 
co skřivani neúnavnou svou písní jim pomáhají — anebo spíše se 
jim vysmívají, že okopávají pro cizí . . . 

Jef konečně nutno vstáti. Není pomoci. 

Vstává líně, rozkošnicky jaksi, částí těla po části s postele se 
sbírajíc, chrujíc sebou, jaksi se stálým navracením se v lože, v stálém 
navracení se v opuštěné právě sny, jež znova nemohou nejfmati zá- 
ludně smysly ... 

Až podařilo se posléz tělo posaditi na lože, ruce tu na chvilku 
ještě spočinuly na zcuchaném klíně, dlaněma unyle vzhůru. Zívání 
znova nabíráno . . . Nic naplat — k životu zas, k její práci, k její 
povinnosti. I ona má tolik práce, tolik povinností! 

„Božo ..." mečivě, mazlivě zacedila do světnice. 

„Poroučej, milostpaní . . . Pámbů šťastný dobrýtro, rukulíbám . . .** 

„Trepky . . .« 

Boža kleknuvši ruče na zem, sháněla pod postelí ne družně od- 
hozené trepky, a ulovivši je posléz, navlékala je paní horlivě 
na nohy. 

„Nemotoro, nesvírej tak těma pazourama ..." Trepky šťastně 
navlečeny. 

„Uchystej vodu, ale přesně dvacet pět stupňů, to ti povídám." 

Boža odběhla počítati stupně, věc to, kterou ale nemohla pořád 
nějak dost dobře pochopiti, a ona pokaždé se s ní o to musila zlo- 
biti. Jsouť takové neuvědomělé ty služky. „Ty mě uzlobíš, krev mně 
upíjíš," musila se pokaždé vaditi. „Podívej se přec, nemehlo, to je 
dvacet pět stupňů? Vždyť to má jen dvacet! Chceš, abych na- 
chladla? Co pak tobě by to bylo stejné, viď . . ." Boža tupě bli- 
kala na teploměr, o několik těch čárčiček méně nezdálo se jí nějak 
věcí tak zhoubnou, jala se pak dolévati sběračkou z hrnce vody, 
vždy pečlivě převařené. 

Že krému ke zbujněni ňader bylo předepsáno užíti také hned 
z rána, dokud jsou dosavadní ňadra jaksi unyle vláčná a rozpařená, 
užilo se ho. Bez účasti Boži, té práci musela se ubohá obětovati 
sama, bez každého přispění. Jsouť záležitosti lidské, jež každý musí 
si odbývati sám. To byla jedna z těch záležitostí. Vykonala ji obe- 
zřele, s úzkostlivou pečlivostí, s horlivým úsilím, k němuž jako by 
najednou podařilo se jí sebrati energie, jaké nebylo lze se nadíti 
v dosavadním líném, malátném hovění. 

Natírala se vydatně a dlouho. V tajemnosti jakéhos obřadu. Čím 
větší naději vkládala ve svou práci očekávajíc velký úspěch, s tím 
nadšenějším úsilím si vedla. Natírala se posléz až zuřivě, rozohňujíc 
se ve svém diskrétním výkonu, oči jí naběhly, staly se vypouklými 
jako u koně a na čele vyronily se jí kapky požehnaného potu práce. 



Digitized by 



Google 



150 Josef K. Šlejhar: 



Setřela je pečlivě suchým ručníkem, když byla hotova, trpí po tom 
pleť a Pánbůh při tom chraň průvanu. 

„Božo . . . župan ...!** 

Boža navlékla na ni župan, červeně květovaný, nějaký turecký, 
dráždivý. Milostpaní vleče se v něm pak do světnice kroky poho- 
dlně šouravými, jako odpočítávanými, co Boža za ní otevřela okna 
a rozkládala peřiny. Ovšem dřív paní pečlivě zavřela dvéře za sebou,, 
aby nenastal průvan — ona říkala cukluft — jehož až úzkostlivě se 
bála v ohledu na své zdraví a na svou pleť, v pravé zděšení upa- 
dajíc při pouhém zdání průvanu. V tom ohledu jí Boža dost naužírala 
se zdraví, dost se s ní nazlobila, zvláště dříve, že neměla smyslu 
pro úpornou škodlivost průvanu, nechávajíc vždy všechno za sebou 
zotvírané — jsouř tak neuvědomělé, nevzdělané, hrubé, nedelikátní 
vzhledem k svým milostpaním ty dnešní služky . . . 

Světnice byla již plná záře, veselá, vším tím světlem neobyčejně 
rozlehlá, zjasněná, jako vynesená v radostnou oblast. Všemi okny 
tanuly sem jako sametově zelené, měkké, dálné obzory, hluboké lesní ' 
úvaly, lučiny, z nichž vřel a kypěl radostný zurkot pramenů. Samý 
zpěv ptactva tam venku a ruch života. Cos šťastného, radostného, 
jarého, silně žijícího, cos tak luzně vzníceného, vyzývajícího neodola- 
telně k sobě. 

Zůstala neurčitě tanouti v tato okna, očima přespalýma, jako 
olověnýma, těžce se provalujícíma, jež nedovedly a nemohly se ještě 
náležitě roznítiti k životu, a na cosi jako by se namáhavě rozpomínala. 

Mělař doma na řízky — má je připraviti nátur či po vídeňsku ? 
O to se tu jedná. Ale má doma čerstvé máslo. Jako mandle. A čerstvá, 
včera snesená vajíčka. Housku křehkou, nastrouhanou. Připraví je teda 
po vídeňsku. K tomu čerstvou okurčičku. 

Zraky se jí hned oživily, poněkud rozplály, život se v ně na- 
vracel s nadějí na pochoutku. Do polívky zavaří jaterné noky. Tedy 
to bylo šfastně rozluštěno. Boža obdržela příslušné rozkazy. 

A nastávalo další uvedení k životu, skutečnosti, vše to, co byla 
třeba předsevzíti a co Boža za ni na se vzíti nemohla. 

Bylo by toho celkem dosti. Dost mnohých, složitých subtilních 
výkonů. Samé přípravy, úpravy. 

Aspoň trojí voda pečlivě teploměrem změřená, lékařským ná- 
vodem ověřená. Zvlášť na ruce. zvlášť na obličej. Do všeho přísady 
prášku a kapek. Vše posilující, účelné, osvědčené. Několikero mýdeL 
Rozvonělo se to zatím sednicí jako v droguerii. Takové kombinované 
omývání, splachování trvá hodně dlouho. Několikero ručníků. Pak 
došlo na nehty, na klouby, zvláštní přístrojky k tomu měla. Lasturo- 
vého vzhledu mají nehty nabýti, s rozkošnými půlměsíčky delikátně 
zarůžovělými, to je požadavek moderní kosmetiky. V Praze ovšem 
navštěvuje ústav ku pěstění nehtů, jak jsme zvěděli. Přišly na řadu 
zuby, jazyk, ústa. Samá pasta, vodička, něžné, účelné kartáčky. Škra- 
bátko na jazyk velmi důmyslné — vyplazovala tu před zrcadlem do 
nemožnosti svůj jazyk, nelišící se celkem od jiných pozemských jazyků^ 



Digitized by 



Google 



Villegiatura, 151 



jen bylo lze se obdivovati jeho délce, za vhodné příležitosti dovedoud 
sebou zajisté náležitě mrskati. 

Promývání dále nosu, několikeré prostřikování, prof ukování, načež 
krátká inhalace krku zvláštním obdivuhodným pi^strojkem, jejž zatím Boža 
piipravila, což vše činí dech čistým, aromatickým, svěžím -— jen ne 
u dam aby páchl dech, či po sprostu : aby nesmrdělo z huby, jenže 
zpravidla bývá tomu tak. Při všem Boža běhala, sháněla, podávala, 
nastrkovala — neustále ale nevyhovujíc — jsouc celá říčná a za- 
hanbená nad svou nešikovností. Do ne dost něžných oušek, jak by 
si přála, vložena čerstvá bavlnka . . . 

První přípravy skončeny. 

Ku podivu, co horlivosti, úsilí, pile, vytrvalosti i důmyslné kombi- 
novanosti dovede i nejlínější a nejhloupější ženská věnovati čemus 
takovému. 

Toiletní stolek přivezla si s sebou na svou villegiaturu. Byl roz- 
košný, něžně filigránsky složitý, ku všem výkonům kosmetiky ú- 
čelný. Naložen a napěchován byl všemi možnými střípky, krabičkami, 
lahvičkami, pouzdry, klúcky, štětičkami, vatou, náplasřmi a obvazy. 
Nesnadno až v tom bylo se vyznati laiku, jako v armatuře složi- 
tého stroje. 

Mazání, líčení, navánění, upravování, pudrování, šněrování. Ne- 
sčíslné při tom shlížení se v zrcadle, z přímá i se stran, ze zadu. 
Bylo třeba nanésti ještě více pudru, tady přibarviti, sesíliti nuanci. 
Došlo na účes. Měla kdys slušné, bohaté blond vlasy. Přibývá-li 
dětí, ubývá zpravidla vlasů. Zbytek nahradila copem, jejž obratně 
vplétala. Co scházelo do moderní barvy rudě zlatové, docílilo se 
nevyrovnatelným, neškodným barvivem. Vložky, sífky, hřebeny, je- 
hlice. Celý ten apparát přišel na řadu, jenž často ze sporých, hu- 
bených a nevzhledných vlasů dovede vykouzliti nádhernou, bujnou 
moderní kštici. Měla v tom ku podivu dost obratnosti. V Praze ale, 
až stane se to, dá si k tomu účelu docházet domů frizérku. 

Boža obskakovala, celá udýchaná, zmatená, podávajíc, shýbajíc 
se — milostpaní křičela, hubovala, zlobila se. Sama sebe až pohnutě 
v duchu litovala, co je jí zkoušeti a nazlobiti se s takovým cum- 
plochem, do nějž vložil Pánbůh také duši. Trpělivě ale vše snášela 
Boža, sama přesvědčená o spravedlivosti á zaslouženosti všech těchto 
výtek. 

A jako by si zase chtěla paní udobřiti, shovívavě nakloniti 
k svému osudu, když bylo vše skončeno u toiletního stolku, zame- 
čela naivně: 

„Jé, milostpaní, to jim to sluší, voni jsoii hezká ..." 

„To si myslím," odvětila ona blahosklonně, zas jako usmířena, 
prohlížejíc se v dlouhém zírání v zrcadle, jako zase na onu krásu 
a neodolatelnost upomenuta výrokem Bóžiným. 

Bylo posléz v tomto ohledu vše skončeno, co se tu dělat dá, 
co třeba k důstojnému uvedení se do života denního. Závažný kus 
denní práce to odbyt. Unavena usedla do širokého, pohodlného křesla, 
jež rovněž neopomněla stěhovati s sebou. Celým tělem se v ně slo- 



Digitized by 



Google 



152 Josef K. Šlejhar: 



žila. Připadala si krásnou, rozkošnou. Poopravovala chvíli v křesle 
svou polohu, shlížejíc se v zrcadle. Ano, takto je to nejvhodnější, 
takto připadala si neodolatelnou. Pak natáhla obř nožky na přistr- 
čenou stoličku, jako by se podávala relikvie. Boža přiklekla 
hned k těm půvabně nataženým nohám. Byla-li v oddanější náladě, 
políbila je i někdy a zacumlala na nich. 

jako je zajisté bude líbat on, zahárala pří tom milostpaní a v tu 
chvíli odpustila Bože leckterou nemotornost. Dá jí to i k večeři párek. 

Natahovat se jala potom Boža punčochy zarůžovělě, tělové 
barvy, musila ale s nožkou dělat jako s relikvií, nesměla hrubě stisk- 
nout, štípnout, shrnout punčochu — vystála za to druhdy dost, než 
se tomu naučila. Pak připjala koketní střevíčky. 

„Jé, milostpaní, oni mají nožinku," nemohla při tom vždy naob- 
divovati Boža tuto nožku, jímajíc ji jaksi horoucně do obou rukou .jako 
něžňounké ptáče, a zase často div ji nelíbajíc, nehledě ani ku krému 
střevíčků. Snad i očekávání párku hrálo svou úlohu v této lichotnosti. 

„To si myslím," přijímala a připouštěla ona blahosklonně... což 
teprv až jí bude obdivovati on, zahárala zase v mysli . . . 

Chvíli odpočinula v křesle. Pak bylo záhodno vybrati se na 
vzduch, není nad letní ranní vzduch, sílí i osvěžuje. 

Navlékat se tedy jala volnou koketní letní blůzu, pod níž vpra- 
vily se diskrétně ony dvě něžně složené punčošky. Krk nechal se 
svůdně obnažen. Zdálo se, že je posléz všechno opatřeno, co exte- 
riér moderní dámy žádá. 

Dovoleno posléz otevříti okna, jimiž vhrnul se do vnitř svěží 
silný vzduch se zvýšeným jásotem sedmihláska. Vůně ze zahrady 
sem vála a vyplnila celou světnici. Zároveň nedaleké rytmické du- 
nění stavu jakoby mírné kolébání směleji se přiblížilo z té jakés 
světničky někde v sousedství. A pařezácké rány palicí hlasněji roz- 
lehly se údolíčkem, tam někdo, komu je s těmi pařezy zápoliti, jako 
by s novou urputnou nepodajností se do nich pustil . . . 

Otevřením oken přiblížil se do těch míst této světnice, sloužící 
za villegiaturu, ten ostatní všední tvrdý život, jenž tak dalek je jinak 
takové villegiatury. 

Zadostiučiněním zevnějšku nastala zároveň potřeba opatřiti vnitřek 
těla. Od snídaně, kterou Boža do postele byla přinesla, bylo již 
přece hodně dlouho. K novému tomu posilnění dráždivě již zatím 
vyzývají útroby, příjemný žádoucí hlad se milostpaní dostavil. Na 
takový příjemný hlad, až by se sám dostavil, si potrpěla. Nikdy 
dříve také nejedla, to jí poradil věhlasný doktor-specialista, k němuž 
se za čas uchylovala v různých nesnázích. 

Dnes má připravenu jen šunku. Jindy to bývá bifteček neb cos 
podobného. Ale dobrá šunka s čerstvým horským máslem a domácím 
chlebem -není konečně také jistě nic špatného a může se shovívavě 
přijmouti. K tomu pravé uherské ohnivé víno, jež jde na krev, také se dá 
snésti. Vše to dala si odnésti do zahrady. Měla tam svůj letní 
proutěný stolek, proutěné křeslo. Kdykoliv byla pohoda, vždy tu 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 153 

půvabně prováděla své zažívání. Stran oběda poručila ještě Boži, 
co a jak. A teď aby ji již nezlobila. 

Vynesla se ze světnice do zahrady. 

Venku bylo překrásně. Vylévalo se přes zahradu takové luzné 
zelené zášeří, jímž v prorvách haluzí hluboce, znojně tála modr 
oblohy. Mmyz uspokojeným, hlubokým chorálem plnil ovzduší. Slast 
letní pohody naléhala . . . 

Jala se pojídati šunku. Zvolna, účelně, labužnicky, každé sou- 
stinko dokonale sežvýkujíc — to jí také doporučil její lékař-speci- 
alista, k němuž se uchylovala ve svých nesnázích. Neházela to do 
sebe, jako ten, jenž má jakkoliv na spěch aneb nervosně poháněn 
je přemítáním. A jedla delikátně, aspoň se tak domnívala. Ptáček 
někdy opodál usedl na haluz, kmitaje po ní důvěřivě svýma jiskrnýma 
očkama. Nehodila mu ale drobtu z pudu družnosti. A bývá přec tak 
roztomilé, když něžná ručka dámy rozhazuje drobty ptáčatům. V Praze 
v parku, na očích pánů, to ale zpravidla činila, právě proto, že věděla, 
že je to tak roztomilé. Kdyby byl někdo zde přítomen, na kom by jí 
záleželo, před kým chtěla by se ukázati, aspoň mladý sekundář ze 
zdejší nemocnice, nebyla by toho opomenula. 

Jinak nepřála té havěti. 

Měli sice jednou doma v továrně v kleci ptáčka, čemuž muž 
tak přál — ale co si musel takřka násilím vynutiti. Ale když byl jednou 
muž na cestách, nevzpomněla ani žrádlem ani vodou na milého 
ptáčka, tím méně hrubá kuchařka a ještě hrubší služka, a tak ptáček 
hladem zhynul. Když tehdáž muž se vrátil, smutně ho z klece přiví- 
tala mrtvá, mázdrou zastřená očinka a ztuhlé, vzhůru křečovitě 
vypjaté drápky. Však nadělal dost za to rámusu, ten hrubián. Sprosťák 
to byl ve všech ohledech jí nedůstojný, jí si nezasluhující. Ne- 
měla ani ráda květin, leda jen darovaných, nádherných, okázalých 
kytic v parádní manžetě a koketních kytiček za živůtek — květiny 
v okně, které muž měl tak rád, buď vyházela nebo nechala zajít ne- 
ošetřováním, nezaléváním. Kdo pak by se s tím plácal ... A jen se 
tím znečišťuje salon . . . 

Výborně hověla si na šunce, bylať dnes zvláště křehká, šťavnatá, 
máslo sladké, jako mandle. 

Kdes nedaleko ten stav trudně, nepomíjivě hučel jakoby smutnou 
písní ze svého sevření kdes v nízké dusné světničce přidávaje se 
k ostatnímu volnému, vzrušenému žití. Ty rány pařezácké po svých 
přestávkách, v nichž patrně odpočívaly, znova se ohlašovaly, tu při- 
bližujíce se, tu oddalujíce . . . 

Vínko bylo ale znamenité, pravé uherské, vyhlášené, bezpečné 
marky ; takové jde na samou krev . . . 

Krev, krev, ohnivost, zdraví, sílu — chtěla být mladou, zdravou, 
krásnou, silnou, ohnivou, k tomu cíli nesly se veškery její snahy, 
to bylo jejím jediným zřetelem, jediným jejím životním budováním, 
veškerým smyslem jejího života. Zvláště teď, když přijdou na řadu 
ti, kteří to dovedou oceniti a mohou si toho zasloužiti. Ten hrubec. 



Digitized by 



Google 



154 ' Josef K. Šlejhar: 

jenž dostal se jí za muže, oceniti to nedovedl. Teď za to má — 
však to ale nyní ocení jiní . . . 

Vína vypíjela sice delikátně, ale často a vytrvale, toho krevná- 
tého, ohnivého vína, jakoby samé krve. A zrovna cítila, jak jeho 
oheň žilami jí proudí, rozpíná se jí všemi smysly. A ten hrubec jí 
v tom zabraňoval, sám celkem také nepije . . . 

Hý -— čehý — hat ! znělo z nedaleké vozové cesty. Baráčník 
jakýs bos, v barchetové sedřené kazajce, snědý a celý zkroucený,, 
zápolil tam s kravičkami, tak nějak zmateně a nemotorně zaléhajícími 
do těch svých sedraných chomoutků — hý — čehý — hat a jaksL 
kravičky nevěděly, na kterou to stranu se dát. Za nimi lomozil 
a praštěl vůz s hnojem, celý se vinoucí a křivící nemírným na něho 
nákladem. 

— Kdyby jen toho hnoje na světě nebylo, v opovržení kmitlo se 
jí myslí při shlédnutí z povzdálí páchnoucí věci, která s křehkou šunkou 
celkem nemá nic společného. — A ty hnusné, hrubé nohy s ohrom- 
nými vyniklými kotníky u toho člověka, tak sprosté, nedelikátní — 
jsou to přece jen sprostí lidé na tom světě . . . nemohlo jí zase neza- 
tanouti v mysli. A u přirovnání se vším tím, co tak nedelikátně,. 
barbarsky se jí představilo, cítila se sama neobyčejně povznesenou, 
uspokojenou svou tak nepoměrně výhodnější a vznešenější životní 
posicí — totiž vlastně nepřirovnávala, jen tu sprostotu odsuzujíc — 
nemohlo přece vůbec býti jinak stran ní, stran její životní posice, a že 
bude ve příčině té za nedlouho ještě docela jinak, výhodněji, vzne- 
šeněji, tak nekonečně, blaženě jinak, o tom byla přesvědčena; to 
rozumělo se vlastně samo sebou . . . 

Z příkopu od cesty hleděly k ní nějaké děti. Žádostivě, smutně. 
Byly sinavě bledých, zduřelých obličejů, masa jako rozplizlého, pi- 
hovitého, břicha měly vyvalená, téméř netvorná, skvrnité nahoty, 
kde se prodírala rozedraným oděvem; jeden hoch byl zas tenký 
jako sirka, jen hlava na něm nepoměrně veliká, připadající ohromnou,, 
hranatá, z níž těžce tanuly jako zastřené, sametové oči. 

Byly to děti toho tkalce — pravé děti ubědovaných tkalců 
horských, odíraných židy a faktory, vyrostlé v nepomíjivé bídě a ne- 
dostatku, ve zkaženém vzduchu, v puchu šlichty, v těsných, černých^ 
shnilých doupatech světniček, pronajímaných za desítku ročně. Hukot 
stavu nepomíjivě sem se nesoucí je vhodnou písní a jedinou ukolé- 
bavkou těchto bytostí . . . 

Připadalo jí a libovala si, že již dlouho jí tak nechutnalo jako 
dnes — chuť rostla jí dnes jídlem, samým pohledem již na tu za- 
růžovělou, bíle provláčenou, delikátní šunku, hojně nakladenou na 
talíři. 

Každé sousto jako by vespol pojídala ta řada jiných, hladových, 
zejících na ni úst dětí od plotu. Jim bylo to něco tak neznámého, 
nedostižného. Snad na jiného působilo by to nepříjemně, rušivě, 
dovedla by ta ústa a vyjevené pohledy ony takřka uhranout. Jí ale, kdvž 
i povšimla si dětí, to nijak nepřekáželo, spíš přispívalo jí ještě více 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 155 



k chuti toto patrné hladovění — snad že 1 hlad je nakažlivý a může 
se přenášeti na toho, kdo má ho potřebí. 

Libovala si nějak tím více ve své dobré chuti. A přijímajíc 
sousto za soustem, labužnicky kus za kusem zažívajíc a myslíc si, 
jak neodolatelně, půvabně, v pravdě aristokraticky jí (jako vůbec ari- 
stokratičnost z románů i ze skutečnosti byla jí ideálem chování a na- 
podobení) — nic dále neohlédala se k těmto dětem, v jakés hyp- 
nose pohledu zdajícím se rovněž ujídati neomaleně z její mísy . . . 

— „Poníženě ruku líbám . . . Pánbůh dobrýtro, milostpaní," 
začal se tu nedaleko ní rozplývati její hospodář, vystoupiv právě 
za rohem stavení. A rozehnav se po jejích rukou přižmolil na ně 
mlaskavě své nedost vábné kňoury — bylo hned vidět, že pobyl 
mezi lidmi. 

Ona majíc v každé ruce po soustu chleba a šunky, nechala si 
ochotně i blahosklonně těmi kňoury ruce ožmoulávati a lahodilo jí 
to horlivé, nápadné pomlaskování. 

— „Máme to časy, milostpaní, co," pokračoval hospodář způsobem 
oněch venkovanů, o všem začínajících s počasím, „jako zrovna k vůli 
nim. Aby to jen s dobrým vzpomínali si na mou střechu, kterou 
poctili ..." 

„Jsem dost spokojena," líně zacedila ona, „a to víte, že také 
ráda si časem vzpomenu na pobyt u vás, není to konečně tak zlé, 
když člověk dovede se zapřít," odvděčila napotom jeho poníženosti, 
což on tvářil se polykati jako cukrkandl, hýbaje mlsně svými kňoury. 

„Ale neslyšeli nic, milostpaní, že jejich pánovi se na dnešek 
silně přitížilo?" vyřizoval chytrou otázkou a zkoumavě, upřeně se jí. 
zahleděl do obličeje, v chtivé zvědavosti, jak to na ni bude působit, 
a jestli třebas výhodně nepochodí svým sdělením, jak se zajisté- 
nadál. 

Mocná, vzrušená radost vstoupila jí do vypouklých očí a nalí- 
čených tváří, zaplanula jimi neskonale vděčně na toho člověka,, 
ustanuvši hned ve žvýkání. 

„Ale jděte, to snad ne . . ." snažila se zastírati i závažnost toho 
sdělení i svou velkou radost . . . „Včera mně přece vzkázali, že je 
to pořád stejné, chvílemi že je mu i lip," namítala dále, jako by 
nevěřila, a zavěsila se nějak celým pohledem na kňoury toho člo- 
věka, vědouc ze zkušenosti, že netázán, a spíše odporuje-li se mu^ 
sám poví více, ač jinak byl tak ostražitý a diplomatický ve své řeči. 

„Ba ne, chudák," potřásal muž hlavou, — „byl jsem již dnes 
v městě se zeleninou, víme — u pana hejtmana," neopomněl setu 
pochlubiti, že dodává takovým pánům, „a tu to povídal na podsíni 
z nemocnice pan správec, šel z hub — sám mě zastavil — Ví, 
že u mně bydlej'. milostpaní, a snad to i chtěl, abych jim to vyřídil. 
Vlastně skoro jako to zrovna vzkázal. Nerad ale vyřizuji takovýhle 
vzkázání, prominou mně leda juž, milostpaní. Ale je to tak. jo, jo, 
chudák ..." zasmušil se tento člověk a těžce zakýval hlavou, ne- 
spouštěje zkoumavých svých očí s jejího obličeje, jemuž byl až. 
nepříjemný tento lstivý pohled . . . 



Digitized by 



Google 



If6 Josef K. Šlejhar: 



Najednou povšiml si těch dětí opodál. 

A to zavdalo mu pi^ležitost jednalc přerušiti účinek svého sdě- 
lení, jednak zas jinak zavděčiti se milostpaní. 

„Zatracená, neomaiená holoto, táhnete, pakáž jedna, sežralo 
by to každé onačejší sousto vočima," zahrozil dětem a patrně se do- 
mníval, že čím bude hrubším, tím že lépe zavděčí se milostpaní. 

Děti jaksi chvatně, jaksi užasle hned se rozutekly ; na tom tenkém 
jako sirka hošíkovi rozkývala se ta ohromná hlava a tloukla na ra- 
mena jako podťatá makovice, u toho s netvorným břichem jako by 
se to nemotorně valilo vědro. JeŠté až dole za plotem je je zřít 
takto utíkati . . . 

Nebylo třeba již ničím jiným se jí zavděčiti, než jediným oním 
sdělením, aby mu projevila neskonalou vděčnost. Věru, často komu- 
koliv padnout do náručí žene nás velká, vzrušená vděčnost — byla 
by zrovna objala toho jinak nepříjemného člověka. Nervosní vzrušení 
mocné radosti jí zachvívalo, byla najednou celá zmatená. Chápajíc 
se nových soust, neuměla jich jaksi ani pojídat, a zase zapíjejíc proti 
zvyku rychlými, hojnými doušky, rozlila víno po bradě, blůze i stole ; 
stékalo jako kyprou krví. Ale což bylo o blůzu — musila se předem 
ujistiti svým štěstím. 

„Teda opravdu?" zajikla se až v slovech, celá znova ulpívajíc 
na jeho rtech, sdělujících takovou vítanou novinu, a chtějíc ji z nich 
míti potvrzenu. Však také v poslední době jako by vše v té nemoci 
stálo, nebylo žádné podstatné změny k horšímu, spíše byly i chvíle 
k lepšímu. A ač věděla, že tu pomoci není, přece nad tím průtahem 
byla celá již nesvá, hatilo to její výpočty a plány — jak se takový 
člověk může jen držet toho života, přemítala nevraživě ... — ovšem 
takový silný, mohutný organismus to u jejího muže byl . . . ale přece 
jen ho to porazilo. 

„Teda že opravdu?" opětovala znova, ale opanovavši se zatím, 
snažila se tu již dáti svým slovům výrazu bolestně ustrašeného, 
teskného, co oči zvracovala těžkomyslně stranou jako nemocný 
kůň. Ty mrcho jedna ! — pomyslil si chytrý zahradník, zakrčiv nosem, 
a nahlas svědčil: „Jo, jo, jo — juž se nějak musej'. chudáčku, 
s tou myšlenkou spřátelit, juž jich ten osud asi stihne, že budou 
brzy vdovou . . . Pánbůh jich potěš! Ale všechno stranou, co je 
všechno platný — budou to ale vdovičkou, milostpaní, bude jim to 
slušet ..." zavnadil najednou chytrý člověk. Stočila po něm oči já- 
savě, rozplanule, v celém jejím nalíčeném a napudrovaném obličeji 
všechno blaženě zjihlo, ale přece snažila se své pravé cítění zastírati 
vynucenou temnou bolestí, což dodávalo této tváři výrazu jaksi 
mravně prašivého, hnusně licoměrného. 

„Ale posaďte se na chvilku, hospodáři," zvala ho na protější 
prkennou lavičku, v potřebě náhlé jakés důvěrné, ujišťující se sdíl- 
nosti. „Božo, podej sem sklenici," zavolala pak nahoru do okna 
světnice ... a nalila zahradníkovi sklenici vina. 

„Posilněte se, již tak od rána v práci ... jen se nedejte pobízeti !" 
snížila se ona shovívavě pozvati nepříjemného sprosťáka sice, jenž 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 157 

ale přec uměl líbat ruce, nositi takové noviny a do té míry se za- 
vděčovati. Co by vše za takové noviny neučinila! 

Hospodář, jemuž chtivě zajiskřilo se v zúžených mhouravých 
očkách a rty se mu lačně nabraly, celý se rozplývaje a upejpavě 
zažvaňuje, nedal se pobízeti a připil jí poníženě, divně na ni při tom 
mžikaje. — Ty potvoro jedna, pomyslil si stupňovaněji. A dopiv a 
utíraje si kňoury, jež dříve vycumlal, žádostivě ještě pohlížel na láhev 
s etiketou, skrývající tolik blaha. „To je nápoj, hotový zoft, jak hřeje, 
sílí," pochvaloval. 

A ona u své nesmírné vděčnosti a majíc zároveň potřebu nějaké, 
jakékoliv sdílnosti ve svém vzrušení, nalila mu ještě jednou. 

Jemine, milostpaní, jak já, božíčku — a — tak tedy na jejich 
štěstí nadál, vinšuju, aby jim všechno Pánbůh vynahradil a tím nej- 
lepším nadále jen navštívil . . . Zkusili taky dost a kalýho nic ne- 
užili, vždyť se to ví, on ten pán jejich taky ne vždycky . . . teda na 
všechno štěstí nadál . . . ** mňoural jako pes, hovící si na kusu 
masa . . . 

„Dej Bůh," vzdychla ona unyle, roztouženě. 

— Ty neřáde, domyslil si on u vyvrcholení svých posudků do- 
píjeje. A se samými poklonami a se samým děkováním pozpátku 
odcházel, jako prodlévaje, snad jestli mu ještě nenaleje. Ale kousek 
šunky mu už mohla také nabídnout, to už k tomu vínu by zrovna 
patřilo, to už je při jednom. 

A jako by mu tato chtivost šunky, pozastavujíc ho ještě k pro- 
dlévání, připomněla jinou novinu, na kterou by byl málem za- 
pomněl. 

„A jo, milostpaní, ještě něco: zítra, nejdéle pozítří dostaneme 
vojáky, jsou již avisováni. Bude jich několik regmentů. Také sem 
k nám něco přijde ..." 

„Jděte, člověče! Vraťte se honem," vyhrklo z ní v nenadálém 
radostném překvapení. 

„Nebylo by vám ještě libo sousto šunky? Tu máte . . ." nakladla 
mu hned na chleba. „Teda vojáci, s officíry, povídáte?" 

„Jo, jo, už je to jisto. Potáhnou na velký manévr, a tady bude 
rast a nocování. Mužstvo bude spát po kůlnách a stodolách, pro 
officíry se musí byty obstarat, kde co je lepšího. Sem je určen jeden 
cuk s officírem ..." 

„To by mohl spát u mne," vyhrklo z ní zase až nepředložené 
při jakéms prudkém zalyknutí se jakoby všech smyslů . . . Ale hned 
se vzpamatovavši, již zdrželivě, skoro střízlivě dokládala: 

„Totiž myslím, že nikde tady byt se pro něho nenajde, a že 
bych mu sama mohla popustit svůj pokojík. Přece nemůže takový 
člověk spát někde po barákách, u takového tkalce nějakého ..." 

„Bodejť, bodejť," horlivě svědčil hospodář, blýskaje potměšile 
očkama, do nichž vstoupilo mu snad příliš révy, „a to se jen, milost- 
paní, velice zavděčej a přijdou vhod. Ohlásím to teda, dovolej-li, 
u našeho vejbora," — měla tato vesnička, k městu politicky připojená, 



Digitized by 



Google 



158 Josef K. Šlejhar: 



svého stálého výbora v zastupitelstvu — „dnes snad již přijdou kvartýr- 
mochři ..." 

„No, když by nebylo jiného zbytí, mohla bych teda pro jednu 
noc pokojík popustit — sama si to upravím ve velké světnici a Boža 
může na seno. I třebas teda," jako by se najednou byla pevně již 
rozhodla, „můžete to teda ohlásit, bude-li to ovšem vhod ..." 

„japak by nebylo, i jemine, pro radost, beztoho by si s tím 
náš vejbor nevěděl ani rady ..." 

„Nechtěl byste ještě sklínku zapít?" 
. Jakpak by nechtěl. Za takové noviny lze ostatně již hostiti. 

„A přijďte mně vyřídit co a jak." 

Hospodář posléz odešel. 

Nad ní v korunách stromů bzučelo tlumeným jakýms bezmezným 
vírem hmyzu, sedmihlásek neustával ani pěti, přelétaje s haluze na 
haluz a zdaje se jako úmyslně jen stále kol ní oblétati. V rozjásání 
jeho bylo jakés neodolatelné rozpětí a spěni života, jaké i ji náhle 
uchvacovalo. Bylaf tomu životu náhle o tolik se přiblížila, již jeho 
opojné vlny kolem ní samé spějí — bohatství, volnost, rozkoš, slast, 
užívání, do jaké míry všechno si vynahradí v nedaleké budoucnosti ! 
Co jen vší přítomností se zhostí ! A zhoštění přítomnosti této šmahem 
se blíží, zajisté, to už tam brzo bude konec. Konec, konec tedy . . . 
a co nadchází! 

Šířily se jí nozdry, tepalo jí prudce ve spáncích, ztrácela se ve 
5vé háravosti jako v blažených vlnách. A zítra, nejdéle pozítří vojáci 
— důstojníci — ah, důstojníci! 

Spřádala si právě s kterési haluze housenka jako smaragdově 
nakupené jíní k jejím vlasům nitku pavučinky, po které se vinula 
v sladké něze spěni. Lístek se střásal zvolna shůry kolísavou 
vzdušnou drahou, zlatá muška zasvítila. Sytě zelený, kyprý trávník 
rozprostíral se vůkol jako zvoucí náručí. Zdála se v tu chvíli plynouti 
jakás velká harmonie přírody s lidským cítěním, se záměry a cíly duše, 
které jen v této přírodě jako by mohly nalézati zkonejšení a zadost- 
učinění. Z úvalu lesního, v nějž ústraním sadu bylo viděti, dokřikoval 
sem kos. Také lesní vůně se svým jako tajemným opojením chvílemi 
mocně sem zadouvala nezvěstnými závany a schvacovala smysly 
v nevystihlou.záludu. A kdes tam v houštině, v utajení této vůně, 
čermáček sladce tam zašveholoval. A zas pěnice lesní se tam sladce 
rozhárala svými jásavě zádumčivými vzněty. A vše unášeno se zdálo 
touž záludou jakés velké plynoucí harmonie duše a přírody. Až jako 
by ze sna této nevystihlé záludy probuzen, tady v sadě, zas jako 
ve skutečnosti, v samé blízkosti člověka rozjásal se nadšeně sedmi- 
hlásek jakoby vítězným doprovodem vší této harmonii. 

Ne vše, co naslouchá, naslouchá zvukům zevním, byř i plynuly 
nejzáludaější harmonií. Lze naslouchati i zvukům vnitřním, těm všem 
hlasům svědomí, výčitek, zoufalství, radosti, naděje i zpupnosti, ktferé 
ve svou chvíli pozvedají v duši svůj hlas. 

Ona jsouc tělem tak božsky líná toho rána, jako ostatně vždy, 
což zdálo se být jejím jediným zaměstnáním, a tak duší rozhárána, 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 159 



rozpoložena nadějně do budoucnosti, najednou po odchodu hospo- 
dářově jako by celá octla se v extasi. Nějak zneobsáhlilo se jí ve 
smyslech. Za cizí účasti a pHtomností dovedla se přec utajit!. Nyní 
mohla neobmezeně oddati se svému hárání. 

Tedy konečně! 

Však poslední dobu to nějak až povážlivě stálo v průběhu cho- 
roby přes všechna ujišťování mladého sekundáře, jenž s ní občas se 
scházel, chodě tudy často procházkou a jsa k ní povoláván za zdra- 
votního rádce; začala být již netrpělivá. Tedy konečně! Možná, že 
to bude již nejbližší dni! Patrně se tam již připravuje katastrofa, 
když již ve městě se o tom mluví. 

Zlatý zahradníček za takovou novinu. Tedy konečně ! Třebas ne 
ještě dnes, ale najisto za nedlouho! 

Celé nitro její propukalo veškerou výmluvností všech nadějí, jež 
blíží se k svému uskutečnění. Všechny struny nitra jejího, naladěné 
svými touhami a úmysly, se rozzvučely. Ale jako by nechtěla v tu 
chvíli ani najednou pomníti na vše, co bude, co budoucnost jí, zba- 
vené pout dosavadních, chystá. Jako by zdržovala se, aby nechala 
propuknouti a rozvířiti všechny illuse a zdání, které dávno si vybudo- 
vala, nemohouc se dočkati a nechtějíc již předem vyčerpávati jejich 
slast. Tak raffinovaný piják nejomamnější, nejsladší doušky pone- 
chává si až naposled, k vlastnímu vyvrcholení rozkoše, zatím jen 
z povzdálí prihlédaje k omamnému nápoji, zatím jen jeho vůni 
a zdáním se kochaje a dráždě. Co všechno ji očekává ! Jaké všechno 
bude. Jako by měla všeho jistotu, vše zabezpečeno, jen co to se 
tady ukončí. To je jediná překážka. Zpozdilost našich nadějí a touh 
zdá se nám vždy nejskutečnější, nejjistější . . . 

Zatím přijdou vojáci, officíri ...oh... 

Ale že ku každému opojení je zároveň třeba střízlivosti, aby 
propuknouti mohlo v celém svém rozchvácení, jako i ku každé slad- 
kosti je třeba hořkosti, aby ona stupňovala se k svému vlastnímu 
požitku, a jako ku všem snům naděje se uskutečňujícím je třeba 
připomínky toho, co tak v odporu a daleké je těmto snům a zdáním, 
tu také duše její ve svém hárání v nedaleké, dostavující se budou- 
cnosti, kterou jaksi jen ještě udržovala v dálce, přešla bezděky k celé 
minulosti, k všemu tomu pernému, hořkému, příkrému, co jí bylo 
snášeti, s čím stála v takovém rozporu smyslem svého žití a čeho 
ve svých aspiracích připadala si trpitelkou, mučednicí samou. Být 
tak nepochopena, zneuznána, tak muset po léta trpěti! 

Je pravda, sama si na něho políčila, ale to nepřiznala. Přizná- 
vala jen to, co hodilo se jí k jejímu nazírání. Byla to konečně přece 
jen jeho vina a z viny této pochodící čestná jeho povinnost. 

Měl továrnu, byl továrníkem. Znala ho s kterési návštěvy, s kte- 
réhosi výletu. Továrna jí imponovala. Své citové účastenství dala 
mu na jevo tím, že při kterés příležitosti házela na něho pecky z třešní ; 
lecčíms dávají mladé dívky výrazu svému účastenství. 

Byla to žábou as do sedmnácti let, ale se vší již probudilostí, raffi- 



Digitized by 



Google 



160 Josef K. Štejhar: 



novaností, s jakou umějí dnes ženy nakládati se svým pohlavím, 
aby je záhy výhodně uplatnily. Za každou cenu to již tehdáž mí- 
nila uplatniti své poiilaví. Vyšla nedávno z kláštera jakýchsi anglických 
či jakých sester a panen, kdež dík všem v hojnosti zasílaným vy- 
datným nářezům a šunkám — její rodiče měli bohatý velkoobchod 
řeznický — a celým čtvrtím a tučným honorářům prokázala přímo 
fenomenální prospěch, nenaučivši se ani pravopisu, ani tomu vy- 
šívání ve zlatě, hedvábí, které tvořilo důležitou podstatu klášterního 
vychování, majíc zároveň bohumilý účel, že povstávala tu četná ci- 
boria, kterými odtud podělovány kostely a kláštery a budovány zároveň 
nepomíjivé nebeské zá$luhy chovanek, ovšem na nehorázné útraty 
jejich rodičů, — nenaučivši se francouzštině ani angličině, ani citeře ani 
pianu, ani vědám ani naukám, což vše ale hrdě bylo vytyčeno v učebních 
programech těchto nebeských učilišť, — nenaučivši se ničemu, zhola 
ničemu, což ostatně je dnes tak aristokratické, tak nóbl. 

Leda ještě pochytila trochu německé hatlaniny, a to byl skvělý 
úspěch co do nauk. Za to naučila se obratně pohybovat, obratnými 
frázemi se ohánět. A pohlížet na svět a život se svého stanoviska, 
povýšeného, vznešeného jaksi hlediska, ve velkém stylu. Pak odnesla 
si odtud horlivé oceňování zbožnosti, zůstala v ní náruživost ku klá- 
šterům, ale ku podivu jen mužským, kamž za všech možných pří- 
ležitostí, na veškery ty majfesty, růžencové a jiné pobožnosti a oslavy, 
jak je s sebou nese křesťanská sezóna, pravidelně docházela. — Vůbec 
pocházejíc z rodiny okázale pobožné, tím pobožnější a okázalejší, 
že nějakého bohatého a mocného kanovníka měla čest čítat k svému 
příbuzenstvu, mimoděk v nezištné skromnosti počítajíc po něm také 
na tučné dědictví mimo pro čest a slávu boží, tím věrnější byla ro- 
dinné tradici zbožnosti . . . 

A dumajíc v klášterním zášeří anglických nebo jakých sester 
a panen o modlitbách aspoň tucetkráte denně provozovaných a při 
vyšívání nějakého svatého ciboria, kterého nikdy nedovyšívala, a jsouc 
i uchvácena onou povrchní mystikou kláštera tak virtuosně provo- 
zovanou, majíc ovšem také své dočasné náběhy vstoupit do klá- 
štera, v čemž byla jeptiškami, které v ní čuly hodně peněz, horlivě 
utvrzována, přece již jen zkoumala a oceňovala své pohlaví. A zví- 
tězivši nad všemi modlitbami a vší mystikou, zahodivši všechna 
ciboria, umínila si naložiti s pohlavím svým co nejprospěšněji, ve 
smyslu svých názorů, jak se v ní zatím ustálily. 

V první řadě rozhodla se v ohledu tohoto naložení se svým 
pohlavím, že uplatní je co nejvhodněji: totiž že musí se vdát co 
nejokázaleji, nejprospěšněji, aby v prvé řadě dobře se měla a nic 
nemusila dělat, v čemž ostatně nebyla ani jinou, ani nějak podi- 
vínskou a výstřední, shodujíc se v tom se všemi moderními dámami. 
Pojem, aby se dobře měla a nic nemusila dělat, u ní, která jakživa 
dobře se měla a nikdy ničeho nedělala, byl ovšem velmi relativní 
a složitý a hodně vypjatý, dík i klášternímu ovzduší, v němž byla 
vychována a v němž o špatném nepoměru a mnohém dělání řeči 
přece býti nemůže. Ale měla vzhledem k tomu v době té již ku 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 161 



podivu znalost všech stávajících dietních tříd a přináležejících k nim 
titulů, kdež dle výše jejich řídí se i dobré pomění a mnohost práce. 
Nějaký aspoň rada, začalo se jí v době té přece zamlouvati. K ně- 
čemu takovému propůjčila by se již se svým pohlavím v oceňování 
a uplatňování jeho. Ostatně neměla o něm vyšší, důležitější mínění, 
než tolik ostatních moderních žen. Továrník nebo velkostatkář 
v blízkosti Prahy, kam by mohla občas dojíždět bujnou příležitosti 
osobně i půvabně řízenou — také bylo by jí vhod a pletlo se jí hlavou ; 
i k něčemu takovému propůjčila by rovněž již své pohlaví v ohledu 
jeho ocenění a uplatnění . . . 

Vystoupivši tedy z kláštera, kam přes všechnu mystiku, přes 
všechno úsilí a připomínání pokladu a svatosti a zásluh neposkvr- 
něné čistoty a za ni odměny věčné jednou blažeností po boku Je- 
zulátka, Kristovy nevěsty nedovedly ji přece upoutati — nehledě k oněm 
chvilkovým náběhům, když snad zjev takové Kristovy nevěsty ob- 
jevil se jí v extasi zvláště unesené a podrážděné vlastním, probou- 
zejícím se a neukojeným pohlavím, neuvědomivším si v tuto chvíli 
onu záludu — a zavítavši tedy na jakousi onu návštěvu k příbuzným 
na venkov, seznámila se tam jaksi první pomocí oněch pecek z třešní 
s ním. 

Bylí továrníkem, což také by vyhovovalo sebeoceňování jejího 
pohlaví. Zrovna se jí sice nelíbil. Tkvělo v něm cos robustního, byl 
to silný mohutný člověk, a ona trochu menší, subtilná, což ale zrovna 
ji neodpuzovalo pudem přirozenosti, snažící se protivy vyrovnávati 
k výslednému souladu -— jako spíše to, že nebyl zcela podle jejích 
názorů o mužském appartním zjevu. Měl trochu pleš, široký obličej, 
nos poněkud sražený a obrácený vzhůru, a pak tušila v něm příliš 
silnou energii povahy, o které se tehdáž nenadálá, že by ji opano- 
vala, ale přece cítila se jí instinktivně podmaněnou. Pak měl mo- 
hutný, krátký týl a příliš pádný, hrubý krok, nikoliv nadnášivý, lehký, 
půvabný, jak byla by si přála. Ne že byl zrovna ošklivý, nepříjemný, 
protivný vším tím, — ale nevyhovovalo to jejím názorům již tehda 
k aristokratickému neuvědoměle se zanášejícím. 

Leč byl továrníkem, tolik a tolik set stavů, villa, kočáry, koně « . . 
pohlaví její zadychtilo, mohutně rozpjala se romantika jeho, peckami 
třešní tedy zahájila své úsilí a projevy. 

Byloř tehdáž u ní něco pikantního, mladistvě dráždivého, i svůd- 
ného, ač kráskou nebyla, — něco, jak jsme slyšeli, jako dráždivá 
masř v malé škatulce. On, člověk mohutné, silné přirozenosti, veden 
touž neuvědomělou potřebou, shledávající ve všech zjevech své pro- 
tivy a snažící se je vyrovnati k výslednímu souladu, přijal galantně 
její pecky, mimoděk na onom výletě se k ní horlivěji připjal. Měla 
také hbitou, ostrou, smělou výřečnost, klášterní vyškolenost frází,, 
bavili se dobře, bujně, až pikantně, ku podivu na bytost vychovanou 
v mystickém zášeří takových anglických panen. Pro chvilkový flirt 
mužský s něčím takovým nikdy nepohrdne. Tím méně on, tenkrát 
trochu světák. 

U něho zaujatého ale jinak vážnými, smělými plány, k nimž 

11 



Digitized by 



Google 



162 Josef K. Šlejhar: 



bylo třeba sebrati všechnu energii a schopnost, odvracejícího se od 
povrchních cetek života, bylo by asi zůstalo na pouhém tomto flirtu. 
Byl by zas odjel, a bylo by po všem. A snad jen jí zbyla by illuse 
továrníka, villy, kočárů. Ale náhoda, snad řízená toutéž přirozeností, 
usilující vyrovnávati své protivy neznámým jejím rozmarem vytvořené, 
určila jinak. 

Odjížděla zase do Prahy ze své návštěvy, sama, třebas to nebylo 
etiketní — dle pojmu noblessy. Nemohl ji nikdo provázet, nemohla 
matka pro ni přijet, aniž jiná gardedama. Nedalo se to nijak dělat. 
Jí to ostatně nevadilo. Jela druhou tHdou jako obyčejně. A vstou- 
pivši do kupé, nalezla v něm jeho, továrníka. A hned všemi smysly 
se- jí cos provalilo, tušení smělého záměru ji naplnilo. 

Také on patrně byl překvapen, když náhoda najednou uvedla 
ji do kupé, vnadně, elegantně, koketně oděnou, v celé ještě svě- 
žesti a dráždivosti mládí, vědomého již svého pohlaví. 

Byl by příliš málo mladým mužem, aby i v jeho smyslech cos 
se nebylo provalilo, nalezl-li se s mladou dívkou náhle sám, upro- 
střed nerušené příležitosti. Stáhlo se mu hrdlo, prudká touha v něm 
vyvstala. A tušení, které neodevzdává se uvažování a rozmyslu, ho 
naplnilo. Byl hned jist svou rozkoší. Byl zase příliš mladým mužem, 
aby čehos se tu nenadal a nepokusil se o to, nechť si pruderie 
a morálka hlásá cokoliv — nejprudernější moralista, bylo-li by v něm 
ještě kus životnosti, byl by, aspoň dle dosavadních zkušeností soudě, 
podlehl nejdříve. 

A měl-li on, uvědomuje si snad v tu chvíli značnou zodpovědnost 
takových úmyslů, přece jisté obavy a skrupule, dlužno míti na zře- 
teli, že vlastní, instinktem uzavřené již a sledované záměry předsta- 
vují se duši v úvahách zodpovědnosti a vymlouvají se jako pouhá pří- 
jemná zábava, jež míní nedopustit se ničeho. Tušení vlastní věci, kterou 
neodolatelně uzavřeli jsme již v sobě provésti, je vždy nám tušením 
klamajícím sebe a dodávajícím si zcela jiné zdání nevinnosti, či jak 
to lid krásně a jadrně vyřkl, že cesta do pekel dobrými oumysly je 
vydlážděná. A když tedy u něho dostavilo se vlastní tušení toho, 
co najisto se podaří, zajisté předstíral si v tom vzhlede jen jakés 
nevinné, dovolené pobavení, které dále nepijme, — ostatní však již 
se samo ukáže, bylo postranní jeho myšlenkou . . . 

Nechř však věci psychologicky se odbývaly jakkoliv, jisto bylo, 
že když vešel konduktér, vtiskl mu korunu do dlaně a významně 
v ústraní mu zakynul. Pozorovala-li to ona či nepozorovala, nedalo se 
posoudit. Zkušený muž však porozuměl hned situaci, a za dobu celé 
dlouhé jízdy také nikdo nepřistoupil, aniž vůbec se o to pokoušel. 
Ostatně nebývá nikdy mnoho těch, co jezdí u nás druhou třídou. 

Co se dalo, dalo se. Zastřené záclony a pevně uzavřené kupé 
nevyzradily ničeho. Jisto ale je, že chce-li počestná žena zůstat po- 
čestnou, může zůstat počestnou i v našem století, i nachází-li se 
sama s mladým mužem v uzavřeném kupé 2. třídy, a chce-li, že 
k tomu vždy najde dostatek příležitosti a obrany; záleží to jediné 
vždy na ní. A dovolí-li již, aby o tak zvanou počestnost přišla, že 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 163 

to není uloupením, uskokem, zradou, o hrubém znásilnění ani nemluvě, 
jež není tak snadné a k němuž on ani nikdy by se nepropůjčil, byř 
vášeň byla schopna mnohé nehoráznosti a zlopověstnosti, — ale prostě, 
že tomu ona sama chtěla. Co ženské cti je pouze předstíráním a věcí 
nevhodné příležitosti I Opravdová, z přesvědčení čest ženy, či aspoň 
umíněná je celkem nedobytná i v našich poměrech. A přidružily-li se 
sliby všeho možného, co v takových případech se ochotně naslibuje 
— a nikdy tak lehkomyslně, nehorázně a zodpovědně se neslibuje 
jako tehdáž — tu i ty sliby sebe lákavější, přijímané se strany ženy 
a odměňované napotom vzdáním se slibujícímu muži, neomlouvají tu 
zase ničeho, než jen dobrovolnou, chtěnou přístupnost ženy, která 
chce se vzdáti. 

Takto také hned on usuzoval filosoficky napotom, maje tu silné 
vědomí zodpovědnosti, a v dostavivším se znepokojení svém takto se těšil 
i omlouval stran výčitek mravních, které nikdy neopomenou se vtírati 
tak nemístně a nepříjemně . . . 

Co se tedy dělo v tomto uzavřeném, jinému passažeru nepří- 
stupném a zastřeném kupé, to se nevyzradilo. 

Jen po všem pravila ona, nalézajíc se dosud v jeho objetí : „Ale 
teď si mě vezmeš, rozumíš I" 

Bylo to tak kategoricky výmluvně řečeno, s přídechem sice roz- 
košné pikantnosti, ale po čertech nevčas, čehož on ani z daleka se 
nenadal. A umlčel další podobnou kategorii a rozkošnou pikanterii 
silně již mdlými polibky, jako by místo nemotorných slov naznačiti 
chtěl jimi, že se to rozumí samo sebou, a ona také to tak přijímala . . . 

A louče se s ní na nádraží, nikdy netancoval to takový slovní 
tanec mezi vejci výmyslů, záminek a výmluv jako tehdáž, chtěje se 
od ní dostati. Neboř ona si přála, aby hned provázel ji k jejím ro- 
dičům. Jen vyvrcholením své obratné, obchodní výmluvnosti a zá- 
važným předstíráním podařilo se mu tuto návštěvu odsunouti. Ale 
že při nejbližší příležitosti bude mu neobyčejným potěšením a ctí atd. 

Stran výčitek svědomí, jež bývají tím silnější, čím větší míru zodpo- 
vědnosti pociťujeme, tedy již věc onu dovedl odbýti úvahami, jak nazna- 
čeno. A na vlastní praktickou zodpovědnost brzo zapomněl, to se Již samo 
odbude a přejde, těšil se — kdyby hned ze všeho měla být svatba, 
to by muselo být na světě svateb, odbýval takové pomnění s vy- 
nuceně cynickou floskulí, tím cyničtější a vynucenější, čím obávaněji 
někdy jako příšerné mene tekel předstoupila před něho a do smyslů 
mu zabušila slova: „Ale teď si mne vezmeš, rozumíš I" 

Ale také teprve při podobných rozpomínkách jako by se upama- 
továval na vlastní, dost zdrcující podstatu těch slov, teprv nyní mu 
připadalo a upamatovával se, jak tehdáž ta slova nějak ocelově 
zaskřípala, jak tvrdě, příkře, účelně byla vedena, jako k řezu nemi- 
losrdně do živého. Připadalo mu ve zvláště zlých některých chvílích, 
že to nebylo žádné ledabyle pronesené rčení, k němuž bezděky by 
se žena uchylovala jako ic útočišti při svém pádu, jako pouze na 
svou omluvenou, jako na vyváženou nepříjemné jistoty, jež se nedá 
více odvrátiti, — nýbrž že to bylo promluveno ze silného, předem 



Digitized by 



Google 



164 Josef K. Šlejhar: Villegiatura. 



ustanoveného přesvědčení a u svrchovaném vědomí svého takto na- 
bytého práva a moci své. 

A to její hned tykání — prožluklé, jak hned to pochopila, jak 
se toho chopila! Zároveň také její pohled tehdejší při tom se mu 
objevoval, pohled jako v příkrém přízraku, ocelově šedý, pronikavě 
se mu vhružující do duše, jenž naplněn zdál se mu zlým sledováním 
svých záměrů. Teprv dodatně pociťoval, jak pronikl mu tehdáž do 
všech útrob a zakotvil se tam navždy. Byl v něm i potměšilý záblesk 
jako v pohledu jankovitého koně. Ale to vše dostavovalo se později, 
ve zlých, nervosně nedůtklivých chvílích. 

„Čert mně to byl taky tenkrát dlužen," vztekat se tu na sebe. 

Ale pak zase se mu uvolnilo, zlehčoval si celý případ a zapo- 
mínal na všechno ve svýcii shonech, v naléhavých svých záležitostech 
obchodních. Tím spíše, že se strany její nic se zatím nedalo, nepsala, 
nenaléhala, vůbec nehlásila se, jako by vlastně také u ní vše bylo 
odbyto, zapomněno, že uživši svou chvíli, čekala na druhou. 

První dny až s horečným rozechvěním očekával vždy poštu, 
aby v haldě obchodních dopisů nenalezl takový nějaký malý, něžný, 
vonný dámský dopis. Bývají po čertech málo vítány podobné dámské 
psaníčka, čím navoněnější, tím osudnější. 

Nic. Ale pořád nic. 

Bylať tak líná ku psaní, a pak takřka psát se nenaučila a jen 
s hroznými chybami, dík skvělému vychování anglických panen 
a prospěchu v něm. A že čím více oddalují se následky našeho ko- 
nání, tím více umlká a potlačuje se naše zodpovědnost, začal posléz 
na celou záležitost tu zapomínat a v duševních jeho disposicích u vy- 
trácení se následkův a zodpovědnosti nabývalo vrchu spíše cynické 
uspokojeni, jaké dnes mívá tolik mladých mužů, honosících se svými 
úspěchy v tomto směru, že podařilo se mu jednou lacino pikantní 
dobrodružství, že užil čehos, čeho nelze vždy užíti, mimo kupované, 
předem zajištěné úspěchy na poli lásky. 

Nepomyslil si již tehdáž, ani zdání neměl, čím to zatím tento 
úspěch vykoupil. Že celým životem — — — _ — — — 

(Pokračování.) 




Digitized by 



Google 




Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




-^^, 



e^ 



Stasa Pavlova: 



Z denníku učitelky. 



Sobota, 28. dubna. 

Mám zase začíti svým starým: ^Je mi hrozně!"? Dnes si chci 
pohleděti do duše, poznati se, odhoditi všechnu pýchu, obnažiti se, 
a tak, možno-li, najiti piičinu, pro icterou nemám přítelkyně — 

Bože, vše bych dala za přátelské slovo, upřímné stisknutí ruky 
a za vřelé objetí . . . Čím to, že každý se mne vzdaluje? Pravda, 
každý má řadu smutných zkušeností, pro něž nechce věřit. Ale což, 
můj bože, nepoznají, že já jsem jiná, já že bych nezradila, a mám-Ii 
někoho ráda, že miluji jen jeho a nikoho jiného — 

Komu si mám postěžovat? Rodiče by mně nerozuměli, a jiného 
nemám. Nikdy jsem nepomyslila, že nic na světě není těžšího, než 
nalézti srdce, o kterém možno říci, že náleží mně . . . Ach, slzy ! Dávno 
jsem neplakala a ^nažím se i teď je potlačiti. Nemožno. Jaká to jsem ? 
Je pravda, že jsem pyšná? že dávám okolí znáti domnělou svou 
převahu a tím je na sebe štvu? 

Ani knihy mne již netěší. Buďto se v nich dočítám o marných 
touhách, zklamaných illusích, a ty mám sama. Nebo čtu o lásce 
a přátelství, a to je utopie. Přála bych si býti kněžkou Vědy; tato 
láska by mne nezklamala. — Až bude teplo, budu sedat venku a stu- 
dovat . . . 

Zapomenu, chci zapomenout, musím zapomenout na Mášu I Mám 
jiné cíle, jiné snahy. 

Pondělí, 30. dubna. 

Není mi sice do zábavy, ale o svých milých dětech si přece 
něco zaznamenám. Na středu zařídil pan kollega Hrášek světelné 
obrazy s pohádkovým doprovodem. To bylo něco pro ně! Nejvíce 
si pamatují pohádku o koze; látka je jim blízká, kdežto vše ostatní 
je pro ně příliš abstraktní. Ještě „O maličkém princi" utkvěla jim 



Digitized by 



Google 



168 Stasa Pavlova: 



v paměti. Ovšem, že jenom zásluhou dlouhých uší a nosů. Hrozně 
je bavily I 

Supluji teď často v páté třídě za nemocnou kollegyni; dnes 
byla jsem také ve třídě pana íídícího. Vskutku, jaký učitel — taková 
třída. Tam věrně obráží se povaha a záliba každého. Učitel je pe- 
kařem, jenž hněte těsto dle své chuti. Ale někdy při velmi kypícím 
těstě se přepočítá, že mu uteče z mis . . . 

Neděle, 6. května. 

Jaro je tu! Jabloň pod okny bělá se poupaty, kaštany se zele- 
nají a na mém stole plno kytic. Farská zahrada naproti pestří se 
světlými barvami. Těším se, až rozvije se kalina, šeřík, čilimník 
v parku, jabiori s kaštany pod okny a lípa pod kostelem. S Mášou 
teď není řeči. Čte „Karamazovy" a její duše bloudí daleko. Úplně 
mně ji ta kniha odcizila. Chci ji číst také, ale Máša mně ji nepůjčí. 
„Červenou lilii" Franceovu též ne. Jiným ji půjčuje, ale mně ne. Zlo- 
bila jsem se, trpce jí vyčítala. „Chci, aby byla jen mým majetkem,** 
řekla. „Kdybyste ji četla vy, budete cítiti totéž jako já a měly 
bychom ji tedy na polovic. A že ji půjčuji jiným? Proto zůstane 
stejně mně ; ti jiní při čtení ničeho neprožívají, ti ji čtou jako každý 
jiný román." 

Pondělí, 14. května. 

Krásný máji, dobo květů, síly, vzletu, lásky, naděje! 

Jely jsme s Mášou do Starého Města, do kraje třešní, podívat 
se na sněžný jejich květ. 

Větřík čuchal nám vlasy a posypával nás sněhem třešňového 
květu. Bělost v korunách nádherného stromořadí, bělost na široké 
cestě, bílá záplava na mladém pažite a bělost v dušich. 

Stály jsme tiše a hleděly na třešňový květ, i y Mášiných očích 
jsem jej viděla. Byly čisté, hluboké. 

Plnou duši měla jsem té bělosti. Však ne dlouho. „Chtěla bych 
zde býti sama," poznamenala Máša, a květy zčernaly, krása bleskem 
zmizela . . . 

Středa, 16. května. 

Šílím, či co? Vstávám, a první můj pohled platí protějšímu oknu. 
Jdu spát a v duchu loučím se s ní. Urazí mne, slibuji si, že více 
s ní mluviti nebudu, a za chvíli jsem její tělem, duší. Co dala bych 
za to, kdybych směla složiti hlavu v její klín a naslouchati tlukotu 
jejího srdce. Divné přátelství! 

Dnes, dnes bylo krásně! Hrály jsme spolu tennis a celý večer 
při zvucích hudby promenovaly. Vlahý pocit jako jarní vzduch 
proudil hrudí. Tiskla jsem její ruku, ručku měkounkou, hebkou. 

A jeden hoch se mi tam líbil. Černovlasý, osmahlý, mladičký 
student; zajímal mne a v duši vtiskla se jeho podoba. 

Neděle, 3. června. 
Při západu vyšly jsme ven; já sbírat krásu a Máša „potkávat 
lidi*'. Na staré lavičce pod ohnutým bukem v parku jsme se usadily. 
Máša sledovala purpurové paprsky, zlato západu plálo jí v očích 



Digitized by 



Google 



z denniku učitelky. I6d 



a nějak nad obyčej se rozhovořila. Vzpomínaly jsme, jak málo lidí 
potkáváme na cestě Krásy; Máša se rozhorlovala, v očích zažíhaly 
se zlověstné ohníčky. „Ach, písni Krásy rozumím," šeptala vroucně. 

Mášo, učitelko moje, jak je možno, že Vy, která všemi smysly 
krásu do sebe vstřebáváte, jste tak nešťastna I? 

Povídaly jsme dlouho do noci. Kde je Krása? V čem záleží? 
Je všude a nikde ; dle toho, jak ji kdo chápe. Vidím ji ve vesnických 
zahrádkách s rozvalenými ploty, za nimiž kvetou slunečnice, bují 
kopřivy, libeček, Černobýl, růžová stolístka, fialy, reseda, pelyněk, 
vratič, srdíčka a barvínek. Vidím v duchu takové nedělní odpoledne 
na vsi. Chtěla bych jíti bílou, zaprášenou silnicí a jen tak letem 
dívat se do vesnických zahrádek. V očích zvířat bývá Krása často 
skryta. Měli jsme doma krávu. Srnu, pamatuji se, že jsem líbávala 
její veliké oči pro jejich hnědost, pro vlhký jejich pohled. 

Středa, 6. června. 

Červen mne zastihl hrozně lenošnou ve všem. Zápisky kdesi 
pod škatulí, dopisy nevyřízené — A přece měsíc lásky se mne ani 
z daleka nedotkl; čím to tedy? 

Pro takovou hloupost, jako jsou šaty. Šití šatů. Celých čtrnáct, 
dní jsem se s nimi mořila. A kolem míjelo jaro, ale ne usměvavé — 
zamračené, uplakané, zrovna jako já. Ba, já nepláču! Tak jsem si 
prve přečetla poslední kousek denníku a cosi — někde hluboko mne 
zabolelo. 

Měla jsem Mášu ráda — či ne? Moje srdce je již tak ztvrdlé 
nebo — nenapadá mně honem přirovnání — zpuchřelé, že ani nevím, 
hořelo-li, nebo jen doutnalo, anebo dokonce byly-li to jen takové 
odumřelé drobty, takový rozvířený prach, jenž vypadal jako kouř. 

Přála bych si zachycovat, nějak fotografovat duši ženy. 

Čtvrtek, 7. června. 

Moje děti! Tak hezky to zní a tak hezky se tady vyjímá! 

Dnes jsme měly očkování. Ničeho jsme netušily, když tu v prostřed 
písně „Husičky* přišel ortel. — Chudinky malé! Což pak dnes, ale 
až se jim neštovice zapálí ! A má je skoro celá třída. Těch bolestí ! 
Ale mne to bolí možná víc než je. 

Na měšťanskou školu dostaly jsme novou kollegyni, Češku. 
SI. Schicková je velice příjemná a vzdělaná ; kdybych tolik již nebyla 
zvykla slečně Palkovské, věru, že hleděla bych blíže se s ní seznámit. 
Tuším v nf duši sourodou. Ale brzo ji ztratíme. Odjíždí do Ruska, 
aby se zdokonalila v ruštině; učí se slovanským jazykům. 

Sobota, 9. června. 

Měla jsem plnou hlavu, a teď mi v ní nezbylo nic, dočista nic. 
Myšlenky mi letěly bleskem, a teď je shledávám ve všech koutech 
prázdného mozku. Před chvilkou mně řekla Máša, že se ze mne 
stává hezoučký sobeček. 

Mám věru daleko k sentimentalitě, opovrhuji rozplakanými že- 
nami, ale nedivím se jim. Jak zjednati průchod citům, jež zaplavují 
nitro přemýšlející ženy? Cítím svou pustotu, cítím ztravující touhu 



Digitized by 



Google 



170 Stasa Pavlova: 



po něčem velikém a neznámém, leč nemám slov! Láska? Nevím, 
nevim, je-li to touha po lásce. Myslím si, že i láska uspokojila by 
mne pouze na chvíli a že bych i potom ještě byla necelá, nehotová. 
Konečně, co mohu u mužů nalézti? 

Tuším, že i oni strádají, že i oni mají svůj skrytý vřed, jenž 
je pálí a bolí. A právě tato lidská bolest mne s nimi snad sbližuje. 

Jaká je nemoc lidstva? Muži volají po nových ženách, my po 
nových mužích, massy po rovnosti, jiní po chlebě a mně se přece 
vše to zdá tak nepatrným, kapkou na Saharu. 

Každý touží po jiném, každý si své štěstí jinak představuje, 
a celek — bolest, zklamání, pustota. Je tak snad od věků, ale teď 
je dusno největší, teď musí přijít Něco — 

Myslívám si, že kdyby se země náhlou katastrofou shroutila, 
kdyby se svět proměnil v ssutiny, pak že by na těch troskách 
mohlo z naší krve a z nejspodnějšího, dosud nedotčeného jádra země 
vyrůsti nové, lepší, šťastnější lidstvo. 

Odplivla bych si (vím, je to „neženské"), jak mi vše připadá 
šosácké, usedlé, maloměstské. Nenávidím tichounkých, mrtvých, hni- 
jících vod maloměsta ! Čekám a toužím po zářivém světle, po oslňu- 
jících, hýřivých barvách, a zatím jen bliká petrolejová lampička. Ne, 
je to plyn, jsem jím obklopena, dusivým, nesvítivým, bez ohně. 
Což naše stará země již úplně vychladla a lidem tuhnou mozky 
i srdce? Či jsou lidé ve XX. století ještě, nebo již tak ubozí, že 
cítí pouze, říci a pomoci si však nedovedou? 

Hledím se přizpůsobit, žíti také takovým krtčím životem^ 
ale nelze. 

Obracím se ke knihám, je v nich leccos tak krásně idyllického^ 
uspávajícího, člověk čte a čte, a červ v nitru přestane kousat. Aspoň 
zdánlivě; ale hluboko, hluboko, někde až na dně duše hlodá 
bolest dál. 

Snad vášeň zvířecí by mne na chvíli uspokojila, ale na chvilku 
pouze, a pak by byla bolest tím větší. Vyžila bych se již tehdy, 
když bych ještě ani nezačala žíti 

Snad šílím ; ale ne, vidím vše jasně, jsem úplně klidná, mé tělo 
má přiměřenou teplotu. Nejsem v extasi, přemýšlím zcela vážně. 
Ale směju se! Takovým hrozným, ďábelským smíchem. 

Mužů nemiluji, přece však si myslím, někdy že by mne mohla 
uchvátit láska. Milovala jsem ženy, ale vše jako by zašlo. Jsem snad 
stařenou ve dvaceti letech? 

Ne, ale všechno se ve mně vzpírá, myslím si, že musí být ještě 
nějaký jiný cíl ženy, než milovat a děti rodit. 

A pořád se mi vtírá myšlenka na moji duši. Je stará, žlutá, 
s černýma, horečkou lesklýma očima a s cynismem ve škodolibé 
tváři. Ošklivo je mi. 

Rodiče jsou daleko, mezi mnou a Mášou je propast nepocho- 
pení, a tak nemám nikoho v těch výšinách či hlubinách, kam mne 
mé touhy zavedly. Sama letím Nekonečnem. Sejdu se s někým? 
Je mi — ale dobře! cosi mne nutí psáti dál a ruka umdlévá . . . 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 171 



Pondělí, li. června. 

Zatoužila jsem po tělocviku, po práci, jež by ochablé svaly 
vzpružila, a tak zase po několika dnech zašla jsem na hřiště. Za- 
hrála jsem si na dívenku, která nestará se o nic jiného, než aby co 
nejdříve měla „gem**. Pálky se míhaly, míč stíhal míč, a já zbujnělá, 
s uvolněnými vlasy, honila se za nimi, jako by na výhře má spása 
záležela. Oči spoluhráčů se rozjiskřily, sledovaly mne s obdivem, 
a páni chtěli hrát jen se mnou. Vím dobře, že dovedu být rozto- 
milou, strhnout svoje okolí k obdivu a získat si jeho lásku, a dnes 
jsem zatoužila po poklonách, jež mi bývaly tak protivný. Vždyť je 
to tak známý ženský lék. A dařilo se mi. Vyhrávala jsem, co zatím 
Máša v protějšku měnila všechny barvy. Bavila jsem se Výtečně 
s jedním ze zdejších pánů, hezkým, ale jinak průměrným hochem. 
Moje ctižádost triumfovala, všechny jiné city potlačujíc. Jen na sebe 
jsem myslila. 

Večer byl koncert. Bylo mně do jásotu. Chodily jsme náměstím ; 
cítila jsem, jak mi oči jiskří, tváře hoří, a sebevědomě schytávala 
jsem vpíjející se do mne pohledy. 

Máša vedle mne nápadně zmlkla. Zastavily jsme se se známou 
dámou, jež povídala a povídala. Najednou Máša se ukloní a svým 
zdvořilým, dvorným způsobem povídá: „Paní Jirmanová bude tak 
laskavá a ujme se slečny, že ano. Musím odejít.** A již zmizela ve 
tmavé uličce, vedoucí k městskému parku. Co dělat? Domů se mi 
ještě nechtělo, a jíti za ní ? Přeje si patrně být samotná. Byla bych 
také těžce urazila jednu z nejpřednějších našich dam. Smích mi zašel, 
ale zdržela jsem se na náměstí přece ještě hezky dlouho. 

Doma čekal na mne dopis od Máši: „Promiňte, slečno, ale 
já nechci, abyste zítra se mnou jela. Jistě se, jak Vás znám, lépe 
pobavíte zde v Žalove. Vůči mně byla by zítřejší vaše cesta obětí 
(pomyslete, i o tennis byste přišla), a té já nechci. Ostatně nevím 
ještě, kam vlastně zapadnu. — Přiznám se, nečekala jsem přece, 
že zůstanete na náměstí. 

S kollegialním pozdravem 

Palkovská. 

Na zítřek totiž máme smluveno jeti do Lešetic k slečnině známé, 
na niž často žárlím. Vím z jejích dopisů, že má ráda Mášu, ale ne 
jako předmět své lásky, ale jako někoho, jemuž může říci vše a jenž 
ji vede. Nesamostatná povaha! 

Do Lešetic pojedu — děj se co děj! 

Úterý, 12. června. 

Jely jsme! Připojila jsem se, jako bych byla jakživa žádného 
Hstku nedostala. 

Dvakráte jsme přesedaly. Poprvé na osamělém nádraží s lesy 
v pozadí a velkolepou vyhlídkou do kraje. Chvíli jsme tam čekaly. 
Nebe bez mráčku, slunce pálilo, proběhly jsme se lesní cestou 
a usedly v polích na mezi. Chudinky kopretiny! Plno jich bylo. 
smály se na nás a my ničily, ničily. 



Digitized by 



Google 



162 Josef K. Šlejhar: 



bylo třeba sebrati všechnu energii a schopnost, odvracejícího se od 
povrchních cetek života, bylo by asi zůstalo na pouhém tomto flirtu. 
Byl by zas odjel, a bylo by po všem. A snad jen jí zbyla by illuse 
továrníka, villy, kočárů. Ale náhoda, snad řízená toutéž přirozeností, 
usilující vyrovnávati své protivy neznámým jejím rozmarem vytvořené, 
určila jinak. 

Odjížděla zase do Prahy ze své návštěvy, sama, třebas to nebylo 
eliketní — dle pojmu noblessy. Nemohl ji nikdo provázet, nemohla 
matka pro ni přijet, aniž jiná gardedama. Nedalo se to nijak dělat. 
Jí to ostatně nevadilo. Jela druhou třídou jako obyčejně. A vstou- 
pivši do kupé, nalezla v něm jeho, továrníka. A hned všemi smysly 
se- jí cos provalilo, tušení smělého záměru ji naplnilo. 

Také on patrně byl překvapen, když náhoda najednou uvedla 
ji do kupé, vnadně, elegantně, koketně oděnou, v celé ještě svě- 
žesti a dráždivosti mládí, vědomého již svého pohlaví. 

Byl by příiiš málo mladým mužem, aby i v jeho smyslech cos 
se nebylo provalilo, nalezl-li se s mladou dívkou náhle sám, upro- 
střed nerušené příležitosti. Stáhlo se mu hrdlo, prudká touha v něm 
vyvstala. A tušení, které neodevzdává se uvažování a rozmyslu, ho 
naplnilo. Byl hned jist svou rozkoší. Byl zase příliš mladým mužem, 
aby čehos se tu nenadal a nepokusil se o to, nechť si pruderíe 
a morálka hlásá cokoliv — nejprudernější moralista, bylo-li by v něm 
ještě kus životnosti, byl by, aspoň dle dosavadních zkušeností soudě, 
podlehl nejdříve. 

A měl-li on, uvědomuje si snad v tu chvíli značnou zodpovědnost 
takových úmyslů, přece jisté obavy a skrupule, dlužno míti na zře- 
teli, že vlastní, instinktem uzavřené již a sledované záměry předsta- 
vují se duši v úvahách zodpovědnosti a vymlouvají se jako pouhá pří- 
jemná zábava, jež míní nedopustit se ničeho. Tušení vlastní věci, kterou 
neodolatelně uzavřeli jsme již v sobě provésti, je vždy nám tušením 
klamajícím sebe a dodávajícím si zcela jiné zdání nevinnosti, či jak 
to lid krásně a jadrně vyřkl, že cesta do pekel dobrými oumysly je 
vydlážděná. A když tedy u něho dostavilo se vlastní tušení toho, 
co najisto se podaří, zajisté předstíral si v tom vzhlede jen jakés 
nevinné, dovolené pobavení, které dále nepijfle, — ostatní však již 
se samo ukáže, bylo postranní jeho myšlenkou . . . 

Nechř však věci psychologicky se odbývaly jakkoliv, jisto bylo, 
že když vešel konduktér, vtiskl mu korunu do dlaně a významně 
v ústraní mu zakynul. Pozorovala-li to ona či nepozorovala, nedalo se 
posoudit. Zkušený muž však porozuměl hned situaci, a za dobu celé 
dlouhé jízdy také nikdo nepřistoupil, aniž vůbec se o to pokoušel. 
Ostatně nebývá nikdy mnoho těch, co jezdí u nás druhou třídou. 

Co se dalo, dalo se. Zastřené záclony a pevně uzavřené kupé 
nevyzradily ničeho. Jisto ale je, že chce-li počestná žena zůstat po- 
čestnou, může zůstat počestnou i v našem století, i nachází-li se 
sama s mladým mužem v uzavřeném kupé 2. třídy, a chce-li, že 
k tomu vždy najde dostatek příležitosti a obrany; záleží to jediné 
vždy na ní. A dovolí-li již, aby o tak zvanou počestnost přišla, že 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 163 



to neni uloupením, uskokem, zradou, o hrubém znásilnění ani nemluvě, 
jež neni tak snadné a k němuž on ani nikdy by se nepropůjčil, byť 
vášeň byla schopna mnohé nehoráznosti a zlopověstnosti, — ale prostě, 
že tomu ona sama chtěla. Co ženské cti je pouze předstíráním a věcí 
nevhodné příležitosti I Opravdová, z přesvědčení čest ženy, či aspoň 
umíněná je celkem nedobytná i v našich poměrech. A přidružily-li se 
sliby všeho možného, co v takových případech se ochotně naslibuje 
— a nikdy tak lehkomyslně, nehorázně a zodpovědně se neslibuje 
jako tehdáž — tu i ty sliby sebe lákavější, přijímané se strany ženy 
a odměňované napotom vzdáním se slibujícímu muži, neomlouvají tu 
zase ničeho, než jen dobrovolnou, chtěnou přístupnost ženy, která 
chce se vzdáti. 

Takto také hned on usuzoval filosoficky napotom, maje tu silné 
vědomí zodpovědnosti, a v dostavivším se znepokojení svém takto se těšil 
i omlouval stran výčitek mravních, které nikdy neopomenou se vtírati 
tak nemístně a nepříjemně ... 

Co se tedy dělo v tomto uzavřeném, jinému passažeru nepří- 
stupném a zastřeném kupé, to se nevyzradilo. 

Jen po všem pravila ona, nalézajíc se dosud v jeho objetí : „Ale 
teď si mě vezmeš, rozumíš!" 

Bylo to tak kategoricky výmluvně řečeno, s přídechem sice roz- 
košné pikantnosti, ale po čertech nevčas, čehož on ani z daleka se 
nenadal. A umlčel další podobnou kategorii a rozkošnou pikanterii 
silně již mdlými polibky, jako by místo nemotorných slov naznačiti 
chtěl jimi, že se to rozumí samo sebou, a ona také to tak přijímala . . . 

A louče se s ní na nádraží, nikdy netancoval to takový slovní 
tanec mezi vejci výmyslů, záminek a výmluv jako tehdáž, chtěje se 
od ní dostati. Neboř ona si přála, aby hned provázel ji k jejím ro- 
dičům. Jen vyvrcholením své obratné, obchodní výmluvnosti a zá- 
važným předstíráním podařilo se mu tuto návštěvu odsunouti. Ale 
že při nejbližší příležitosti bude mu neobyčejným potěšením a ctí atd. 

Stran výčitek svědomí, jež bývají tím silnější, čím větší míru zodpo- 
vědnosti pociťujeme, tedy již věc onu dovedl odbýti úvahami, jak nazna- 
čeno. A na vlastní praktickou zodpovědnost brzo zapomněl, to se již samo 
odbude a přejde, těšil se — kdyby hned ze všeho měla být svatba, 
to by muselo být na světě svateb, odbýval takové pomnění s vy- 
nuceně cynickou floskulí, tím cyničtější a vynucenější, čím obávaněji 
někdy jako příšerné mene tekel předstoupila před něho a do smyslů 
mu zabušila slova: „Ale teď si mne vezmeš, rozumíš!" 

Ale také teprve při podobných rozpomínkách jako by se upama- 
továval na vlastní, dost zdrcující podstatu těch slov, teprv nyní mu 
připadalo a upamatovával se, jak tehdáž ta slova nějak ocelově 
zaskřípala, jak tvrdě, příkře, účelně byla vedena, jako k řezu nemi- 
losrdně do živého. Připadalo mu ve zvláště zlých některých chvílích, 
že to nebylo žádné ledabyle pronesené rčení, k němuž bezděky by 
se žena uchylovala jako k útočišti při svém pádu, jako pouze na 
svou omluvenou, jako na vyváženou nepříjemné jistoty, jež se nedá 
více odvrátiti, — nýbrž že to bylo promluveno ze silného, předem 



Digitized by 



Google 



164 Josef K. Šlejhar: Villegiatura. 



ustanoveného přesvědčení a u svrchovaném vědomí svého takto na- 
bytého práva a moci své. 

A to její hned tyicání — prožluklé, jak hned to pochopila, jak 
se toho chopila! Zároveň také její pohled tehdejší při tom se mu 
objevoval, pohled jako v příkrém přízraku, ocelově šedý, pronikavě 
se mu vhružujicí do duše, jenž naplněn zdál se mu zlým sledováním 
svých záměrů. Teprv dodatně pocitoval, jak pronikl mu tehdáž do 
všech útrob a zakotvil se tam navždy. Byl v něm i potměšilý záblesk 
jako v pohledu janko vitého koně. Ale to vše dostavovalo se později, 
ve zlých, nervosně nedůtklivých chvílích. 

„Čert mně to byl taky tenkrát dlužen," vztekal se tu na sebe. 

Álé pak zase se mu uvolnilo, zlehčoval si celý případ a zapo- 
jnínal na všechno ve svých shonech, v naléhavých svých záležitostech 
obchodních. Tím spíše, že se strany její nic se zatím nedalo, nepsala, 
nenaléhala, vůbec nehlásila se, jako by vlastně také u ní vše bylo 
odbyto, zapomněno, že uživši svou chvíli, čekala na druhou. 

První dny až s horečným rozechvěním očekával vždy poštu, 
aby v haldě obchodních dopisů nenalezl takový nějaký malý, něžný, 
vonný dámský dopis. Bývají po čertech málo vítány podobné dámské 
psaníčka, čím navoněnější, tím osudnější. 

Nic. Ale pořád nic. 

Bylať tak líná ku psaní, a pak takřka psát se nenaučila a jen 
s hroznými chybami, dík skvělému vychování anglických panen 
a prospěchu v něm. A že čím více oddalují se následky našeho ko- 
nání, tím více umlká a potlačuje se naše zodpovědnost, začal posléz 
na celou záležitost tu zapomínat a v duševních jeho disposicích u vy- 
trácení se následkův a zodpovědnosti nabývalo vrchu spíše cynické 
uspokojení, jaké dnes mívá tolik mladých mužů, honosících se svými 
úspěchy v tomto směru, že podařilo se mu jednou lacino pikantní 
dobrodružství, že užil čehos, čeho nelze vždy užíti, mimo kupované, 
předem zajištěné úspěchy na poli lásky. 

Nepomyslil si již tehdáž, ani zdání neměl, čím to zatím tento 
úspěch vykoupil. Že celým životem — — — — — — — __ — 

(Pokračování.) 






.<^iuis 




Digitized by 



Google 




Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



... . .Jflm ^ ^ 



^ÍGS^J^c^^ 



y^-Vfc-*- 



J-^^ 



^V. 



S/ďifa Pavlova: 



Z denníku učitelky. 



Sobota, 28. dubna. 



Mám zase začíti svým starým: „Je mi hrozně I**? Dnes si chci 
pohleděti do duše, poznati se, odhoditi všechnu pýchu, obnažiti se, 
a tak, možno-li, najíti příčinu, pro kterou nemám přítelkyně — 

Bože, vše bych dala za přátelské slovo, upřímné stisknutí ruky 
a za vřelé objetí . . . Čím to, že každý se mne vzdaluje? Pravda, 
každý má řadu smutných zkušeností, pro něž nechce věřit. Ale což, 
můj bože, nepoznají, že já jsem jiná, já že bych nezradila, a mám-Ii 
někoho ráda, že miluji jen jeho a nikoho jiného — 

Komu si mám postěžovat ? Rodiče by mně nerozuměli, a jiného 
nemám. Nikdy jsem nepomyslila, že nic na světě není těžšího, než 
nalézti srdce, o kterém možno říci, že náleží mně . . . Ach, slzy ! Dávno 
jsem neplakala a ^nažím se i teď je potlačiti. Nemožno. Jaká to jsem ? 
Je pravda, že jsem pyšná? že dávám okolí znáti domnělou svou 
převahu a tím je na sebe štvu? 

Ani knihy mne již netěší. Buďto se v nich dočítám o marných 
touhách, zklamaných illusích, a ty mám sama. Nebo čtu o lásce 
a přátelství, a to je utopie. Přála bych si býti kněžkou Védy; tato 
láska by mne nezklamala. — Až bude teplo, budu sedat venku a stu- 
dovat . . . 

Zapomenu, chci zapomenout, musím zapomenout na Mášu I Mám 
jiné cíle, jiné snahy. 

Pondělí, 30. dubna. 

Není mi sice do zábavy, ale o svých milých dětech si přece 
něco zaznamenám. Na středu zařídil pan kollega Hrášek světelné 
obrazy s pohádkovým doprovodem. To bylo něco pro ně! Nejvíce 
si pamatují pohádku o koze; látka je jim blízká, kdežto vše ostatní 
je pro ně příliš abstraktní. Ještě „O maličkém princi" utkvěla jim 



Digitized by 



Google 



168 Stasa Pavlova: 



v paměti. Ovšem, že jenom zásluhou dlouhých uší a nosů. Hrozně 
je bavily ! 

Supluji teď často v páté třídě za nemocnou kollegyni; dnes 
byla jsem také ve třídě pana řídícího. Vskutku, jaký učitel — taková 
třída. Tam věrně obráží se povaha a záliba každého. Učitel je pe- 
kařem, jenž hněte těsto dle své chuti. Ale někdy při velmi kypícím 
těstě se přepočítá, že mu uteče z mis . . . 

Neděle, 6. května. 

Jaro je tu! Jabloň pod okny bělá se poupaty, kaštany se zele- 
nají a na mém stole plno kytic. Farská zahrada naproti pestří se 
světlými barvami. Těším se, až rozvije se kalina, šeřík, čilimník 
v parku, jabloň s kaštany pod okny a lípa pod kostelem. S Mášou 
teď není řeči. Čte „Karamazovy" a její duše bloudí daleko. Úplně 
mně ji ta kniha odcizila. Chci ji číst také, ale Máša mně ji nepůjčí. 
„Červenou lilii" Franceovu též ne. Jiným ji půjčuje, ale mně ne. Zlo- 
bila jsem se, trpce jí vyčítala. „Chci, aby byla jen mým majetkem," 
řekla. „Kdybyste ji četla vy, budete cítiti totéž jako já a měly 
bychom ji tedy na polovic. A že ji půjčuji jiným? Proto zůstane 
stejně mně ; ti jiní při čtení ničeho neprožívají, ti ji čtou jako každý 
jiný román." 

Pondělí, 14. května. 

Krásný máji, dobo květů, síly, vzletu, lásky, naděje! 

Jely jsme s Mášou do Starého Města, do kraje třešní, podívat 
se na sněžný jejich květ. 

Větřík čuchal nám vlasy a posypával nás sněhem třešňového 
květu. Bělost v korunách nádherného stromořadí, bělost na široké 
cestě, bílá záplava na mladém pažite a bělost v duších. 

Stály jsme tiše a hleděly na třešňový květ, i y Mášiných očích 
jsem jej viděla. Byly čisté, hluboké. 

Plnou duši měla jsem té bělosti. Však ne dlouho. „Chtěla bych 
zde býti sama," poznamenala Máša, a květy zčernaly, krása bleskem 
zmizela . . . 

Středa, 16. května. 

Šílím, či co? Vstávám, a první můj pohled platí protějšímu oknu. 
Jdu spát a v duchu loučím se s ní. Urazí mne, slibuji si, že více 
s ní mluviti nebudu, a za chvíli jsem její tělem, duší. Co dala bych 
za to, kdybych směla složiti hlavu v její klín a naslouchati tlukotu 
jejího srdce. Divné přátelství! 

Dnes, dnes bylo krásněl Hrály jsme spolu tennis a celý večer 
při zvucích hudby promenovaly. Vlahý pocit jako jarní vzduch 
proudil hrudí. Tiskla jsem její ruku, ručku měkounkou, hebkou. 

A jeden hoch se mi tam líbil. Černovlasý, osmahlý, mladičký 
student; zajímal mne a v duši vtiskla se jeho podoba. 

Neděle, 3. června. 
Při západu vyšly jsme ven; já sbírat krásu a Máša „potkávat 
lidi". Na staré lavičce pod ohnutým bukem v parku jsme se usadily. 
Máša sledovala purpurové paprsky, zlato západu plálo jí v očích 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 169 



a nějak nad obyčej se rozhovořila. Vzpomínaly jsme, jak málo lidí 
potkáváme na cestě Krásy; Máša se rozhorlovala, v očích zažíhaly 
se zlověstné ohníčky. „Ach, písni Krásy rozumím," šeptala vroucně. 

Mášo, učitelko moje, jak je možno, že Vy, která všemi smysly 
krásu do sebe vstřebáváte, jste tak nešťastna!? 

Povídaly jsme dlouho do noci. Kde je Krása? V čem záleží? 
Je všude a nikde ; dle toho, jak ji kdo chápe. Vidím ji ve vesnických 
zahrádkách s rozvalenými ploty, za nimiž kvetou slunečnice, bují 
kopřivy, libeček, Černobýl, růžová stolístka, fialy, reseda, pelyněk, 
vratič, srdíčka a barvínek. Vidím v duchu takové nedělní odpoledne 
na vsí. Chtěla bych jíti bílou, zaprášenou silnicí a jen tak letem 
dívat se do vesnických zahrádek. V očích zvířat bývá Krása často 
skryta. Měli jsme doma krávu, Srnu, pamatuji se, že jsem líbávala 
její veliké oči pro jejich hnědost, pro vlhký jejich pohled. 

Středa, 6. června. 

Červen mne zastihl hrozně lenošnou ve všem. Zápisky kdesi 
pod škatulí, dopisy nevyřízené — A přece měsíc lásky se mne ani 
z daleka nedotkl; čím to tedy? 

Pro takovou hloupost, jako jsou šaty. Šití šatů. Celých čtrnáct, 
dní jsem se s nimi mořila. A kolem míjelo jaro, ale ne usměvavé — 
zamračené, uplakané, zrovna jako já. Ba, já nepláču! Tak jsem si 
prve přečetla poslední kousek denníku a cosi — někde hluboko mne 
zabolelo. 

Měla jsem Mášu ráda — či ne? Moje srdce je jíž tak ztvrdlé 
nebo — nenapadá mně honem přirovnání — zpuchřelé, že ani nevím, 
hořelo-li, nebo jen doutnalo, anebo dokonce byly-li to jen takové 
odumřelé drobty, takový rozvířený prach, jenž vypadal jako kouř. 

Přála bych si zachycovat, nějak fotografovat duši ženy. 

Čtvrtek, 7. června. 

Moje děti! Tak hezky to zní a tak hezky se tady vyjímá! 

Dnes jsme měly očkování. Ničeho jsme netušily, když tu v prostřed 
písně „Husičky** přišel ortel. — Chudinky malé! Což pak dnes, ale 
až se jim neštovice zapálí ! A má je skoro celá třída. Těch bolestí ! 
Ale mne to bolí možná víc než je. 

Na měšťanskou školu dostaly jsme novou kollegyni, Češku. 
SI. Schicková je velice příjemná a vzdělaná ; kdybych tolik již nebyla 
zvykla slečně Palkovské, věru, že hleděla bych blíže se s ní seznámit. 
Tuším v ní duši sourodou. Ale brzo ji ztratíme. Odjíždí do Ruska, 
aby se zdokonalila v ruštině; učí se slovanským jazykům. 

Sobota, 9. června. 

Měla jsem plnou hlavu, a teď mi v ní nezbylo nic, dočista nic. 
Myšlenky mi letěly bleskem, a teď je shledávám ve všech koutech 
prázdného mozku. Před chvilkou mně řekla Máša, že se ze mne 
stává hezoučký sobeček. 

Mám věru daleko k sentimentalitě, opovrhuji rozplakanými že- 
nami, ale nedivím se jim. Jak zjednati průchod citům, jež zaplavují 
nitro přemýšlející ženy? Cítím svou pustotu, cítím ztravující touhu 



Digitized by 



Google 



170 StaSa Pavlova: 



po něčem velikém a neznámém, leč nemám slov! Láska? Nevím, 
nevím, je-li to touha po lásce. Myslím si, že i láska uspokojila by 
mne pouze na chvíli a že bych i potom ještě byla necelá, nehotová. 
Konečně, co mohu u mužů nalézti? 

Tuším, že i oni strádají, že i oni mají svůj skrytý vřed, jenž 
je pálí a bolí. A právě tato lidská bolest mne s nimi snad sbližuje. 

Jaká je nemoc lidstva? Muži volají po nových ženách, my po 
nových mužích, massy po rovnosti, jiní po chlebě a mně se přece 
vše to zdá tak nepatrným, kapkou na Saharu. 

Každý touží po jiném, každý si své štěstí jinak představuje, 
a celek — bolest, zklamání, pustota. Je tak snad od věků, ale teď 
je dusno největší, teď musí přijít Něco — 

Myslívám si, že kdyby se země náhlou katastrofou shroutila» 
kdyby se svět proměnil v ssutiny, pak že by na těch troskách 
mohlo z naší krve a z nejspodnějšího, dosud nedotčeného jádra země 
vyrůsti nové, lepší, šťastnější lidstvo. 

Odplivla bych si (vím, je to „neženské"), jak mi vše připadá 
šosácké, usedlé, maloměstské. Nenávidím tichounkých, mrtvých, hni- 
jících vod maloměsta ! Čekám a toužím po zářivém světle, po oslňu- 
jících, hýřivých barvách, a zatím jen bliká petrolejová lampička. Ne, 
je to plyn, jsem jím obklopena, dusivým, nesvítivým, bez ohně. 
Což naše stará země již úplně vychladla a lidem tuhnou mozky 
i srdce? Či jsou lidé ve XX. století ještě, nebo již tak ubozí, že 
cítí pouze, říci a pomoci si však nedovedou? 

Hledím se přizpůsobit, žíti také takovým krtčím životem^ 
ale nelze. 

Obracím se ke knihám, je v nich leccos tak krásně idyllického» 
uspávajícího, člověk čte a čte, a červ v nitru přestane kousat. Aspoň 
zdánlivě; ale hluboko, hluboko, někde až na dně duše hlodá 
bolest dál. 

Snad vášeň zvířecí by mne na chvílí uspokojila, ale na chvilku 
pouze, a pak by byla bolest tím větší. Vyžila bych se již tehdy, 
když bych ještě ani nezačala žíti 

Snad šílím ; ale ne, vidím vše jasně, jsem úplně klidná, mé tělo 
má přiměřenou teplotu. Nejsem v extasl, přemýšlím zcela vážně. 
Ale směju se! Takovým hrozným, ďábelským smíchem. 

Mužů nemiluji, přece však si myslím, někdy že by mne mohla 
uchvátit láska. Milovala jsem ženy, ale vše jako by zašlo. Jsem snad 
stařenou ve dvaceti letech? 

Ne, ale všechno se ve mně vzpírá, myslím si, že musí být ještě 
nějaký jiný cíl ženy, než milovat a děti rodit. 

A pořád se mi vtírá myšlenka na moji duši. Je stará, žlutá, 
s černýma, horečkou lesklýma očima a s cynismem ve škodolibé 
tváři, Ošklivo je mi. 

Rodiče jsou daleko, mezí mnou a Mášou je propast nepocho- 
pení, a tak nemám nikoho v těch výšinách či hlubinách, kam mne 
mé touhy zavedly. Sama letím Nekonečnem. Sejdu se s někým? 
Je mi — ale dobře! cosi mne nutí psáti dál a ruka umdlévá . . . 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 171 



Pondělí, II. června. 

Zatoužila jsem po tělocviku, po práci, jež by ochablé svaly 
vzpružila, a tak zase po několika dnech zašla jsem na hřiště. Za- 
hrála jsem si na dívenku, která nestará se o nic jiného, než aby co 
nejdříve měla „gem". Pálky se míhaly, míč stíhal míč, a já zbujnělá, 
s uvolněnými vlasy, honila se za nimi, jako by na výhře má spása 
záležela. Oči spoluhráčů se rozjiskřily, sledovaly mne s obdivem, 
a páni chtěli hrát jen se mnou. Vím dobře, že dovedu být rozto- 
milou, strhnout svoje okolí k obdivu a získat si jeho lásku, a dnes 
jsem zatoužila po poklonách, jež mi bývaly tak protivný. Vždyť je 
to tak známý ženský lék. A dařilo se mi. Vyhrávala jsem, co zatím 
Máša v protějšku měnila všechny barvy. Bavila jsem se Výtečně 
s jedním ze zdejších pánů, hezkým, ale jinak průměrným hochem. 
Moje ctižádost triumfovala, všechny jiné city potlačujíc. Jen na sebe 
jsem myslila. 

Večer byl koncert. Bylo mně do jásotu. Chodily jsme náměstím ; 
cítila jsem, jak mi oči jiskří, tváře hoří, a sebevědomě schytávala 
jsem vpíjející se do mne pohledy. 

Máša vedle mne nápadně zmlkla. Zastavily jsme se se známou 
dámou, jež povídala a povídala. Najednou Máša se ukloní a svým 
zdvořilým, dvorným způsobem povídá: „Paní Jirmanová bude tak 
laskavá a ujme se slečny, že ano. Musím odejít.** A již zmizela ve 
tmavé uličce, vedoucí k městskému parku. Co dělat? Domů se mi 
ještě nechtělo, a jíti za ní ? Přeje si patrně být samotná. Byla bych 
také těžce urazila fednu z nejpřednějších našich dam. Smích mi zašel, 
ale zdržela jsem se na náměstí přece ještě hezky dlouho. 

Doma čekal na mne dopis od Máši: „Promiňte, slečno, ale 
já nechci, abyste zítra se mnou jela. Jistě se, jak Vás znám, lépe 
pobavíte zde v Žalove. Vůči mně byla by zítřejší vaše cesta obětí 
(pomyslete, i o tennis byste přišla), a té já nechci. Ostatně nevím 
ještě, kam vlastně zapadnu. — Přiznám se, nečekala jsem přece, 
že zůstanete na náměstí. 

S kollegialním pozdravem 

Palkovská. 

Na zítřek totiž máme smluveno jeti do Lešetic k slečnině známé, 
na niž často žárlím. Vím z jejích dopisů, že má ráda Mášu, ale ne 
jako předmět své lásky, ale jako někoho, jemuž může říci vše a jenž 
ji vede. Nesamostatná pováhal 

Do Lešetic pojedu — děj se co děj! 

Úterý, 12. června. 

Jely jsme! Připojila jsem se, jako bych byla jakživa žádného 
lístku nedostala. 

Dvakráte jsme přesedaly. Poprvé na osamělém nádraží s lesy 
v pozadí a velkolepou vyhlídkou do kraje. Chvíli jsme tam čekaly. 
Nebe bez mráčku, slunce pálilo, proběhly jsme se lesní cestou 
a usedly v polích na mezi. Chudinky kopretiny! Plno jich bylo, 
smály se na nás a my ničily, ničily. 



Digitized by 



Google 



172 Stasa Pavlova: 

Otrhávala jsem drobné lístky, vyzvídajíc na osudu. Troje chtěla 
jsem zvěděti : iWá-li mne Máša ráda, sejdu-li se v prázdninovém kursu 
s někým . . ., dostanu-li se do Prahy. Samé „ano" ! Velmožný pan 
Osud ztropil si ze mne asi žert ; dobře, že takovým pověrám nevěHm- 
Mateřídouška voněla, lesy se rozsvětlily, barva jejich rozplývala se 
v jasu, kopretiny bělaly se 'po mezích a chrpa plála v žitě. 

Na druhé zastávce čekaly jsme hodinu. Horské nádražíčko v malé 
kotlině s drobnými políčky na okolních stráních. Zrovna naproti 
v nízkém žitě kvetl vlčí mák. Rudé květy ostře odrážely se od mdlého 
okolí a výbojně draly se mně v duši. Chtíc nechtíc musila jsem se 
na ně dívati. 

Lešetice! Koliegyně nás vítala na nádraží, hodný kus od ne- 
velkého městečka. Bledý květ v stínu vyrostlý I Rudé vlasy objímaly 
chorobně bílý obličej. Nějaká vtělená dobrota, byla by nám snesla 
modro s nebe; sledovala každý pohled Mášiných rozšířených očí, 
a tato každým slovem ji zraňovala. Máša mi připadala kočkou. 
Chvilkami přívětivě přijímala důkazy slečniny lásky a v nejbližší chvíli 
odvděčila se kousavou ironií. 

Zašly jsme do krásných lesů lešetických. Mučíc se žárlivostí 
a zalykajíc se smutkem zmizela jsem na postranní cestičce, na kameně 
prosnila jsem odpoledne. O lidech ani pohádky. Teprve na večer 
vrátila jsem se do Lešetic. 

Obě zatím umíraly strachy. Daly mne hledati několika pány, 
samy prošly křížem krážem místa, o nichž se domnívaly, že bych 
tam mohla být. 

Navalily se mezi nás ledy. Na zpáteční cestě šly jsme vedle 
sebe skorém cize. Teprve u samého Žalova Máša několika slovy 
mi nadhodila, že snad přece má mne ráda. A já odpouštěla všechny 
šlehy. — Mášo moje, bude náš život taký, jak si ho představuji ? 
Chci, abychom žily jen sobě a práci! 

Středa, 13. června. 

Slunce pálilo, obloha se modrala, čilimník kvetl a Střezinova 
hora zvučela zpěvem. Seděly jsme s Mášou v parku a mne bláhové 
napadlo ji obejmouti. Vymkla se mi, a pohled plný odporu byl odvetou 
na moji lásku. Opravdu, ta žena přece snad nemá srdce. A já se 
nehněvám, jen se krčím jako spráskaný psík a dívám se po své 
velitelce. 

Přece jen jsem jí křivdila. Napsala mi : „Nenávidím malichernosti 
v lásce; chvěji se před stiskem ruky, polibkem nebo objetím. To 
není láska, nýbrž vášeň. Jasný, otevřený pohled, kus křišťálu, tak 
klidná, tvrdá a pevná je láska, kterou si představuji.** 

Nedéle, 8. července. 

Mám plný pokoj růží: červené, rudé, bílé, žluté, na dlouhých 
stopkách, tak, jak je mám ráda, Rozestavuji je po oknech, stole, 
knihách. Miluji je, jen ony mně zbyly. Dávno odkvetl šeřík, lípa, 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 173 

kaí^tany i bílá kalina naproti. Moje déti ml nosí růže, jež kropím 
a zlíbávám potom rosu s nich. 

Sobota, 14. července. 

Jsem doma, denníčku, ale jenom na skok I Ráno ještě jsem učila, 
rozdávala vysvědčení a teď, na noc jsem si zajela domů. Zítra od- 
jíždím do milé své Prahy, do mathematického kursu. 

V hlavě usídlilo se tušení, že se tam s někým sejdu, že měsíc 
v Praze strávený bude mezníkem na cestě mého života. 

Je ticho, dochází dvanáctá a naši už spí. Včera touto dobou! 
Dlouho do noci chodily jsme s Mášou ztemnělou cestou v parku. 
Nikdy nebyly jsme si blíže. Odhodila všechnu ironii ; zapomenut ležel 
její bič; jen blízkost loučení námi prochvívala. 

Vše prchlo! Drahé dětské hlavičky, milá třída i světlý můj po- 
kojík. Jen lístek od Máši, nesčíslněkráte mnou zlíbaný, zde mám. 

Mášo, duše moje, kdy se uvidíme ? Rozletěly jsme se jako ptáct 
z hnízda v širý svět. Co nás očekává? 

Čtvrtek, 19. července. 

Praha! Ale je líná, slunce praží nemilosrdně a zde mezi domy 
je žár jeho nesnesitelný. Na venku miluji kraj jasem politý, nechávám 
se líbat sluncem, ale zde je takřka k zalknutí. A k tomu učení, u- 
krutného učení ! Mám je ráda, ale tolik chtít najednou, je nesmyslné. 

Stesk dosud neznámý dvakráte mně sevřel hruď. Poprvé, když 
rozhlaholily se zvony pražské, a dnes. Byla přestávka, a my „žáci", 
dosud si skorém neznámí, chodili jsme chodbou jako bludné ovce. 
Jeden z pánů, na pohled nesympatický, vodil se se svým přítelem. 
Činí tak každou přestávku. Držel jeho ruku a měl oči jen pro něj. 
Zajímá mne a ráda bych seznala jeho názory na přátelství, v nichž 
se dosud nikdo se mnou neshodoval. 

Seznámili jsme se. Je to takový nadaný medvídek, jenž stará 
se pouze o knihy a o svého přítele. Mnoho řečí nenadělá a vlastní 
zevnějšek mu je nejlhostejnější věcí na světě. Límeček špinavý, 
a klobouk jistě vytáhl někde z postele; z bot div že mu prsty ne- 
lezou. Za to zeptejte se ho na nějakou mathematickou formulku 
a bude jako divý. 

Ačkoliv jsem jej oslovením vlastně vyznamenala (jsem jinak ne- 
přístupna), přece se ke mně tuze galantně nechoval. Tím lépe; ga- 
lantnost mi bývá obyčejně protivná. První seznámení — ale můj 
prorocký duch mlčí, v duši je ticho, ne, to není On, očekávaný! 

Pátek, 20. července. 

Musím zde trochu vymalovati portréty svých spolužáků a spo- 
lužaček. Pánů je přes třicet a dam i s mou maličkostí šest. Ženské 
protivy, pravý typ kantorek, vyjímaje jednu. Dobrá duše! Chodím 
s ní a bydlíme spolu. SI. Jančová jest o osm roků starší mne, ale 
přece vládnu já a vše se děje po mém. Slečna vzala si patrně 
vedle svého kursu za úkol také mne zde vdát a svědomitě se o to 
stará. Její lásku již znám. Milovala jen jednou, ideálně, jak jen do- 



Digitized by 



Google 



174 Stasa Pavlova: 



vede milovati šestnáctileté děvče vroucí povahy, vychovanka Světlé. 
Obdivuji duševní mladost této ženy. To ani není kantorka! 

Srdce její je svěží jako růže v rozkvětu. Zbožňuje Světlou, 
Hálka, Třebízského, vůbec naše starší spisovatele. Já je miluji jen 
jako učitele dětských let; mým evangeliem jsou knihy Goncourtú, 
Tolstého, Ibsena, Zoly, Bourgeta, Carducciho. Vynášela jsem je do 
nebe a hned první den srazily jsme se s milou tou duší. Nedopu- 
stila na své miláčky nejmenšího, vyčítajíc mi, že nejsem vlastenkou ! 
Teď však se snášíme výtečně. Nu dál, dál, sice budu povídat do rána. 

Páni? Hm, nic zajímavého u nich nenalézám, a přece mé tu- 
šení se sesiluje, cítím, že zde mezi těmi lhostejnými lidmi žije bytost 
sourodá. Ale pro boha, koho hledám? Vždyť mám Mášu! Píšu jí 
denně vřelé dopisy a ona mi poslala teprve jeden kratičký lístek. 
— Jako bych se rozdvojovala. Jedna polovice duše tíhne k Máši, druhá 

hledá, touží, pátrá. 

Pondělí, 23. července. 

Jsem v kursu nejmladší a snad nejhezčí. Tím ovšem lehce stala 
jsem se středem ročníku. I mladý náš professor má oči jen na mně. 
Ale já hledám Lásku, a pokus flirtu by mne k smrti urazil. Ostatně, 
snad mne poznají. Dva jsem již důkladně schladila. Jeden z nich, 
hezký hoch, hned první hodinu padl mi do oka. Sedl si za mne 
a za chvíli již jsme se bavili ; ale milý pan koUega již druhého dne 
změnil taktiku: chtěl koketovat. Přišel na pravou! Kollegyním jsem 
trnem v oku. Závidí mi každé slovo, pomlouvají moje jednoduché 
šaty i to, že se hloupě nebojím, směle se hlásím a odpovídám. Ne- 
návist jejich ovšem u mne lásky nevyvolá. 

Úterý, 24. července. 

Nic, pořád nic! Vážný, vzdělaný pan Polák se mi líbí, ráda 
bych se s ním seznámila, ale zrovna on jediný tváří se tak, jako by 
mne v kurse nebylo. Sedí přes uličku a ještě na mne nepromluvil. 
Nu, já nezačnu za nic na světě. 

Učení mi jde hravě, professoři mají pro mne jen úsměv a 
kollegyně žloutnou závistí. 

Mášo moje, odpusťte, že jsem se Vám poněkud vzdálila — 
Moje láska k Vám je však čistá, nedotknutá. Nemohu v sobě za- 
příti ženskou ješitnost. Jsem mladá a dosud nikdy nepoznala jsem, 
jak krásné je vládnouti tolika oddaným poddaným. 

Středa, 25. července. 

Půjde-li to tak dále, vytrpím v kursu muky očistcové. První 
zkouška dopadla mi stkvěle a proto celý ročník mne zlobí, že prý 
jsem se k ní učila již od vánoc. A já ještě teď nemám potřebných 
knih! „Ale to všechno z lásky,** jak říká pan ředitel Picka. Ten se 
mne nazlobí! Je roztomilý. V modrých očích dosud mladost, třeba 
že mu již hlava kvete. 

Včera byla ve škole sháňka. Pan Polák stále dostával nějakou 
pneumatickou poštou psaníčka ze všech koutů třídy, a sotva že 
v přestávce poprvé zvonek cinkl, již byl kolem něho kroužek pánů. 
Jako pravá Eva pátrala jsem po příčině. 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 175 



Zkouška z geometrie! Pan professor geometrie pospíchá do 
hor a proto hodil nám již na dnešek zkoušku, geometrickou pí- 
semku! Pan Polák umí výtečně zacházeti sformulkami, sinusy a ko- 
sinusy, a tak ledy praskaly a za chvíli byla ze mne zkroušená pro- 
sitelka. Za jiných okolností nedovolávala bych se cizí pomoci za nic 
na světě. Jsem zvyklá, aby spíše ode mne se opisovalo; ale tento- 
kráte podváděl kde kdo. Nemluvný pan Polák ochotně slíbil v pří- 
padě nutnosti mi vypomoci. 

Piišla středa s písemkou. Šťastnou náhodou vytáhla jsem si 
otázku, v níž jsem si byla jista. Ale všechna čest pánům kollegúm ! 
Se všech stran hrnuly se dotazy, zda dovedu uložené vypracovati, 
jinak že mi pomohou. A zatím tak leckterý z nich nevěděl si rady 
se svým, co zatím mně se písemka dařila hravě. Zkouška byla do- 
poledne a při večerní přednášce již se nám rozdávaly indexy. 

Pan professor se rozhovořil o výsledku zkoušky a na konec 
dodal, že jedna práce jej zklamala. Očekával prý od toho pisatele 
respektive pisatelky mnohem více. Podotkl také, že indexy srovnal 
dle známek; nejlepší jsou tedy na vrchu. 

Bledla jsem vidouc, že všechny dámy již mají indexy; škodo- 
libé jejich úsměvy se do mne zabodávaly a páni jeden přes dru- 
hého výsměšně se obraceli. Jediný, poslední index — můj index 
ještě nebyl odevzdán 

Byla jsem bledší plátna; nepozorovala jsem, jak jeden veselý 
kollega, jejž jsem pojmenovala vrabčákem, se smíchy zrovna kutálí. 
Prudce přiskočila jsem ke stolku. Professor se omlouval, že nemohl 
prý mi dáti lepší známku, než jsem si zasloužila, že je mu líto atd. 
Pohanění těžce zranilo moji ctižádost, hlavou bleskl vzdor a pevný 
úmysl za každou cenu smazatí hroznou tuto chvíli. Vytrhla jsem mu 
listinu a vrhla pohled na známku z geometrie — výborně ! Pan pro- 
fessor se smíchy za boky bral, já červená, rozveselená utíkala do lavice 
za ohlušujícího hřmotu celé třídy. Můj index zatím prodělával okružní 
cestu ročníkem. „Vrabčák" se mohl usmát. Byl původcem celé ko- 
medie a měl radost, že se vydařila. 

Milý člověk! Miluji jeho veselost a jas v modrých očích. Bůh 
ví, má-li také starosti. Je otcem roztomilého kloučka a má prý 
Šťastnou domácnost. Nefilosofuje, nechce bořit světy, je spokojen 
se svým málem. Není-li lépe žíti tak jako on, vyhnati si všechny 
červy z hlavy .... 

Sobota, 28. července. 

Něco jsem se dověděla! Pan Polák není ženat, jak jsem se 
obávala, a učí na měšťanské škole kdesi na Smíchově. Vida, Staso, 
jak se o něj zajímáš! 

Dnes mi připadala přednáška hrozně dlouhou. Hodiny se vlekly, 
chtěla jsem co nejdříve míti přestávku a pak zase konec. Při algebře 
ptala jsem se si. Jančové na p. Poláka. Slečna nechtěla šepotem 
vyrušovati a proto napsala mi odpověď na litografované přednášky. 
Sotva se objevilo jméno jeho na papíře, bleskem jsem je zakryla, 
čímž však povstal takový hluk, že všichni se po mně obraceli. Scho- 



Digitized by 



Google 



176 Stasa Pavlova: 

vála jsem zruměněný obličej v přednáškách a pan Polák, který v po- 
sledních dnech stále sedí nějak pootočen, zapálil se až po uši — 
Uhodl snad, že bylo vše k vůli němu? 

Na cestě ze školy tolik se loudal, že bych jej byla došla, kdybych 
ještě v čas se nezastavila se známou slečnou. Co to znamená? 

Neděle, 29. července. 

Co mám z dneška? Plnou hlavu dojmů, rozohněnou duši a snad 
i dokonce zasažené srdce . . . 

Dávno již projektovaný výlet na Zbraslav byl konečně pořádán. 
Těšila jsem se naň a proto s malou radostf uvítala jsem ranní mihy, 
jež do šedě zahalily Pmhu. Věděla jsem, že pan Polák se výletu 
též súčastní, a proto chtěla jsem býti hezká, velmi hezká, a zatím — 
Nikdy posud nepřipadala jsem si tak nevkusná, maličká, chudá jako 
právě dnes. Moje sebevědomí se scvrklo, zničeně a beznadějně pro- 
cházela jsem se po nábřeží, kde čekali jsme na parník. 

Byla jsem skoro ráda, že pan Polák nepřicházel. Přála jsem si 
býti někde daleko za Prahou, třeba i v Žalove. A přece tolik jsem 
se těšila na dnešek; cítila jsem, že máme-li se sblížiti, musí se tak 
státi dnes. Ale což si všimne mne ošklivé? Když jsem však pozoro- 
vala, jak páni mají oči jen pro mne, jak mne obletují jako vosy 
* třešni, zmizela poněkud moje stísněnost. Pan Polák dal na sebe 
čekat. Teprve po druhém zvonění se přiloudal. 

Věděla jsem, že přijtí musí, a nepřijde-li, že nastane jakési 
překřížení Osudu. Mívám někdy takové určité předtuchy a věřím 
v takých chvílích v předurčení. Dívala jsem se do tříštících se vln, 
nemyslila na nic a jen čekala, čekala. V duši bylo ticho, takové 
úžasné ticho, jako v dramatech Maeterlinckových. Bylo to asi, jako 
když ve společnosti někdo zakřikne mluvícího - všichni se zaleknou 
a nastane ticho, v němž tlukot vlastního srdce slyšíme, a potom — 
potom vážně, hlaholně zazní do ticha zvony ; oddychneme si, kámen 
čekání svalí se se srdce a uvolněná duše vroucně jímá velebné jejich 
tóny. Nic pro mne neexistovalo, jen ono úžasné ticho. Nechápu, jak 
jsem mohla mluvit, odpovídat. Nitro o tom nevědělo, byla to jen 
činnost mechanická. 

Na Zbraslavi předtucha, tíseň, napjetí, nebo jak bych ony city 
nazvala, dostoupilo vrcholu. Smutek mne zaplavil. Zatím se rozesmál 
nejkrásnější den. Mlhy se rozutekly, skryly se kdesi za kopci 
a slunce zlatilo celý kraj. 

Chodila jsem sama a prohlížela venkovskou výstavku přeplněnou 
hloupostmi. S panem Polákem setkala jsem se několikráte, až ko- 
nečně podezírala jsem sama sebe, že nevědomky jej sleduji. Konečně, 
ač pak již vyhýbala jsem se mu zúmyslně, přece jen jsme se sra- 
zili u nějakých knih. Připadalo mi hloupým státi vedle něho beze 
slova i zeptala jsem se na jakousi lhostejnou věc. Odpověděl a ztratil 
se mezi návštěvníky výstavy. 

V obrazárně prohlížela jsem „Západ nad Prahou", když tu pře- 
kvapilo mne náhlé jeho oslovení. A podivno: Jashě si připomínám. 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 177 



že zvukem jeho hlasu spadla se mne tíseň, uvolnilo se ml, úžasné 
ticho nitra bylo přehlušeno. Nepamatuji se na obraty prvních vět 
našeho rozhovoru, vím jen, že po několika slovech seznala jsem, 
že předtucha mne nezklamala. Nikdy k nikomu nebyla jsem upřímnější ; 
chvěla jsem se obavou, abych neztratila, nepromarniía onu chvíli, 
jež měla býti buď sblížením, nebo věčnou rozlukou. 

Vycítila jsem, že hledáme oba, že si jsme blízcí, ale že pro 
vždy se ztratíme, nerozvějeme-li nyní mračen přetvářky. Rozehnala 
jsem je a dala si nahlédnouti do modra duše. Hovor jako motýl 
těkal s předmětu na předmět, zaťukal a již byl jinde. „Věříte v něco?" 
zeptala jsem se náhle, prudce, beze všeho přechodu. Třemi slovy 
odhalila Jsem hlubokou, vždy více se jitřící ránu duše. „Věřím v dobro 
a dobré lidi," odpověděl mi klidně, ale s divným, zkoumavým po- 
hledem. Zastyděla jsem se za obnaženou duši a ochladla jsem. Ale 
hlas se mí přece stále chvěl a Špatně tajená radost, podobná radosti 
při návštěvě vzácného hosta, ze mne svítila. 

Kursisté chtěli jej zajmouti; vymknul se však obratně a vyzval 
mne na procházku k Závisti, Šli jsme jako staří známí, jako lidé, 
jíž dlouho se neviděli a teď vděčí náhodě, že nenadále je svedla. 
Tak jasně vidím lesknoucí se Vltavu, rozpálený most, cestu pod 
strání, milý chládek stromů I Jen z hovoru si ničeho nepamatuji. 
Žvatlala jsem jako malé děcko radující se ze svého posluchače. Nijak 
mne nemrzelo, že k společnému obědu přišli jsme pozdě a že nás 
uvítalo přes padesát párů zvědavých, poťouchle se usmívajících očí. 
Klidně zasedla jsem k jídlu, ač tváře mi hořely mákem. 

Odpoledne se společnost rozprchla. Dobrý kollega Moravan, pan 
Polák a já vypravili jsme se na cestu k rozhledně. Bylo mi dole 
dusno, toužila jsem po volnosti, rozhledu, po širém, volném kraji. 
Touha mne rychle poháněla v před, důkladně jsem oba pány prohnala. 

Ach, jak dobře se mi dýchalo nahoře, kde modraly se čekanky, 
kvetl vřes, bělaly se břízky a usmívala jemná jejich zeleň. Vltava 
roztaveným stříbrem tekla dole, pod horou v dáli stříbřila se Berounka. 
Údolí tonulo v jasu, v nějž jsem se radostně nořila. Mluvilo se jen 
o všedních věcech, ale nám dvěma plálo při tom v očích. Stáli 
jsme tam ne dva, ale oba, blízcí sobě, duše spřízněné. Vzpomínka 
na . Mášu projela hlavou, výčitka slabě se ozvala, ale život ji 
umlčel . . . 

Potom restaurace, ošumělé žerty, zpáteční cesta parníkem, od- 
razy světla ve vodě, tříštící se vlny, naděje v budoucnost, konečný 
smutek a cesta domů, na níž mne pan Polák doprovázel. 

Nabídl mi pro příští dny společné procházky Prahou, v níž jsem 
dosud poustevničila, ubíjejíc čas nechutnými přednáškami, co zatím 
kolem život vřel. Při loučení podal mi ruku a pronesl pevně: „Doufám, 
slečno, že se ve mně nezklamete." Věřím jeho slovům, ale teď — 
co dál ? 

Co přinese zítřek a dny další ? Jakou zodpovědnost cítím I Roz- 
rušit člověka jeho druhu není bez významu, a byla-li touha po sblí- 
žení s mé strany jen zvědavostí, co pak? 

12 



Digitized by 



Google 



178 Stasa Pavlova: 

Pondélí, 30. července. 

Opatrně, aby nikdo ničeho nespozoroval, umluvili jsme si dnes 
ráno schťizku na odpoledne. Ve dvě hodiny u Prašné brány. Poprvé 
konala jsem takovou cestu. Směs studu, radosti a očekávání mnou 
provívala. S hlavou sklopenou jsem se blížila k němu, tonoucímu také 
v rozpacích. Odvracela jsem zrak, všechnu krev cítila jsem v obli- 
čeji a stísněně jsem se zeptala, kam půjdeme. Umluvili jsme cílem 
Stromovku. U hlavní její tepny pod rozložitým stromem, líbáni 
jasem větvemi se deroucího slunce, strávili jsme celé odpoledne. 
Moje světlemodré šaty zvolna bledly a z lící se vytrácela zrádná červeň. 
A několik těch hodin nás zcela sblížilo. Sešli jsme se oba volni, 
samostatní, vědomě hledající, nikým nepoutáni, a „známost" bez 
dohledu starostlivých matinek a tetiček rychle postupovala. Ostatně 
uráží mne pouhá myšlenka, že mohl by poměr náš býti souběžným 
se „známostmi" městských slečinek — 

Jsem si vědoma vlastni ceny i vlastních chyb ; a dnes jsem po- 
znala,, že se líbím. Jistě by tento muž, u něhož každým okamžikem 
objevovala jsem nové krásné vlastnosti, z nějž vanula zralá, vážná 
mužnost, sebevědomí, hrdost, nemrhal čas s děvčetem, u něhož ne- 
bylo by více než hezounká tvářička. 

Koketerie je mi protivná, nesnížila jsem se k ní, ale odhodila 
jsem masku přetvářky, byla jsem přirozenou a povídala, povídala, ale při 
tom též zkoušela svého společníka. 

Až na trochu melancholie, jež přece jen zůstala mi věrna, zá- 
řila jsem štěstím. Žila jsem pouze přítomnosti. Vroucností dýchala 
příroda a zdálo se, že i ti lidé, jindy malicherní, kráčejí dnes mimo 
vážně, s porozuměním v očích. 

Chvilkami bleskla mi hlavou pochybnost, není-li tento muž oby- 
čejným dobrodruhem, ale hned zapadla jako bludička. 

Z očí jeho svítilo na mne kouzelné teplo, jeho pohled mírně, 
bez vášně mne líbal a jen chvilkami oheň mu v zraku zasvitl. Sílu 
jsem tušila za těmi rychle zhasínajícími plameny. Někdy trhla sebou 
jeho ruka nedaleko mé spočívající, již již lekala jsem se, že mne 
uchopí, ale vždy zase uklidněné spočinula na lavičce. Líbilo se mi 
jeho sebeovládání. I mnou chvílemi proběhl elektrický zážeh, ale když 
přešel a já si uvědomila svůj klid, byla jsem na sebe hrdá. Celé od- 
poledne bylo čisté, průhledné jako bělavý obláček. Když jsme se 
večer loučili, oběma nám zářila v očích radost, že jsme se v sobě 
nezmýlili a že obávaný dnešek prošel tak mile. 

Rozvířená hladina se ztišila. Klidně jsem vyprávěla si. Jančové, 
o průběhu procházky. Jsou mi k smíchu její proroctví do budoucna. 

Úterý, 31. července. 

Marnotratné slunce, jak dnes jasem plýtvalo! 

Rozdávalo jej travinám, stromům, skalám a štědře obdarovalo každý 
koutek. Měla jsem ho plnou duši ; ale nebyla to včerejší klidná zář, 
ten tichý mír podzimu, dnes to bylo plné léto, doba žáru, vášně, 
rozkoše. 



Digitized by 



Google 



z denniku učitelky. 179 

Odpoledne po škole zajeli jsme si do Šárky. Vzala jsem si opět 
svoje milé, bleděmodré šaty bez nejmenší ozdoby. Tak nějak jasně 
známě jsme při setkání na sebe pohlédli. Kovových věcí ve vlaku 
nebylo možno se dotknout, jak byly rozpáleny. Ale nám žár nikterak 
nevadil. Na nevelkém nádraží jsme vystoupili, poprvé sami v cizím 
místě, bez obav, že nás kursisté zastihnou; dnešní horko bylo nám 
nejlepším pojištěním. 

Z cesty do Šáreckého údolí mám dojem zcela neurčitý. Prach, 
bílá silnice, stromy bez ovoce a nade vším nesmírný jas a širá, 
modrá klenba nebes. 

Holé, jakoby světlem se rozplývající skály, měnící různé barvy, 
nás uvítaly. Na jedné stráni kotliny, na sporé trávě, jež u drobného 
praménku vyrůstala, pásly se ovce. Nedovedu určiti, zda skutečně 
velkolepé skály nebo radost z celého dneška vyvolala u mne na- 
dšení, s nímž jsem se tudy ubírala. 

Konečně zvábiia nás pod skupinkou břízek hebká tráva, do níž 
jsme si usedli. Les naproti voněl, potok hrčel, břízy šepotaly ; horko 
vhánělo krev do hlavy. Sláva odložil klobouk, já slunečník a pohodlně 
ulehli jsme vedle sebe v trávě. Vzpomínka na poplach, jaký by vy- 
volalo, kdyby nás zde někdo známý zastihl, přiměla mne k smíchu. 
S ironií rozbírali jsme přestupek, jakého se asi dle mínění světa 
dopouštíme. Chvilkami podle nás přešel pocestný, otočil hlavu, usmál 
se, některý i opovržlivě, jiný shovívavě a tři mnichové závistivě. 

Ale brzy naše rozmluva vázla, líce obou se zruměnily, blesky 
v očích plály častěji, ostřeji a stávaly se delšími. Nemyslila jsem 
na nic, jen žíznila po příštím okamžiku; cítila jsem kolem sebe jíti 
život a nepřipouštěla si žádných rozpaků. Nemilosrdně ničila jsem 
hustý, od země podesychajicí pažit, trhala jsem drobnou travičku 
a pohazovala jí Slávův kabát. Sbíral ji a přidušeně šeptal, že si ji 
uschová. Vrtala jsem prsty v zemi, nemohouc skrýti rozechvění. Ně- 
kolik pídí ode mne cosi zašustilo a myška zmizela v díře. „Myšička," 
usmála jsem se bez nejmenšího uleknutí a hrabala se dále v hlíně. 
Z pod širokého klobouku, jenž zakrýval mi obličej, pozorovala jsem 
chování Slávovo. Mluvil málo, hlasem nepřirozeně zabarveným. 

Náhle nastalo děsné ticho, slyšela jsem je takřka, duše má če- 
kala a zdálo se mi, že celá příroda cítí se mnou. 

Plně propukla má touha, touha, jež tak dlouho mne již zžírala 
a spalovala. Celá moje bytost volala po lásce. Sláva ležel v nízké 
trávě zardělý, ale stále ještě se ovládající, s jiskrami v očích. Věděla 
jsem, že dojde-li k výbuchu, musí se tak státi v nejbližších oka- 
mžicích, jinak . . . 

Vlny touhy či lásky burácely mi v prsou, vyzařovaly ze mne 
a zachvacovaly přemáhajícího se Slávu. Nemohla jsem za své ro- 
zechvění, za ono propuknutí citů po dlouhých měsících odříkání. 

Konečně dostavila se krise. Jiskry přeletovaly z jeho na mne 
upřených i z mých sklopených očí. Chvěl se, toužil, všechna jeho 
nahromaděná mužná touha, všecky nastřádané city hrozily vyraziti. 
Neodvratně blížil se rozhodný okamžik. Čekala jsem jej přivírajíc 

12* 



Digitized by ^OOQIC 



180 Stasa Pavlova: Z denníku učitelky. 



oči, nemajíc ani ponětí, jaic se zachovám, jak vše dopadne — — 
chytíme-li oba a skončíme vítěznou hymnou Lásky . . . 

Ticho . . . ticho . . . ticho . . . 

Jako hromová rána na mne působilo jeho objetí — Bylo mí 
podobně, jako když hledíme na nabité délo, víme, že výstřel z něho 
bleskne, a přece se jím prudce zachvějeme — 

Sláva pokrýval polibky mou šíji, vlasy, svíral mne pevně a zmá- 
mený láskou prosil, abych mu byla Kareninou, již zbožňuje . . . 

A já . . . 

Rána vyšla, plameny zhasly a touha, jež prve zničujícím pla- 
menem pálila — proměnila se v led. V této chvíli jsem poznala 
svou nejhlubší bolest, příčinu své rozpolcenosti ; poznala jsem, že 
nemohu se mu oddati, že neoddám se nikdy nikomu, poněvadž cit 
Lásky nebyl mi snad vložen v hruď. Z propasti duše sice vyšlehuji 
plameny touhy, ale pod nimi — kámen — 

Hoře poznání mne zachvátilo. Dosáhla jsem lásky muže mi 
drahého, ale netěšilo mne moje vítězství. Spatřila jsem vysokou, ne- 
přístupnou zdí obehnaný ráj, v němž není pro mne místa. — 

Zakryla jsem si obličej, abych neviděla Slávových očí, z nichž 
zíralo tolik lásky a čistě lidské vášně bez nízkosti. Šílila jsem touhou 
po štěstí, jež mi uniklo bez vlastní viny a o něž jsem připravila 
i drahého svého hocha. 

Co mne učinilo takovou? Čím bude můj život? Hluchým květem^ 
ničím víc 

Píši své řádky v noci, vše dávno již spí . . . Jen moje duše bdí, 
svíjí se bolestí a srdce spaluje prokletá touha, jež věčně zůstane 
jen touhou — — — 

Obrovskou silou vůle jsem se na zpáteční cestě poněkud uklid- 
nila. Sláva mne vedl šetrně, sám jaksi zraněn, pokořen . . . Slunce 
pálilo, mně však zuby zimou drkotaly, a šedivá, pustá cesta táhla 
se do nekonečna . . . 

Sláva, přičítaje moje vzrušení něčemu zcela jinému, neměl ani 
tušení o tom, co jsem prožívala. Chvilkami dostavovala se úplná tupost. 
Vzpomínám zpět na tu cestu a zdá se mi desítiletím. Kol úst vy- 
hloubila se mi první vráska . . . 

Vzepjetím všech sil dostavil se alespoň zdánlivý klid. 

Na nádraží v Podbabě se zájmem již pozorovala jsem krásu 
Prahy. Jeř u mne nejosvědčenějším receptem léčiti bolest krásou. 

Cesta ztemnělým vlakem byla příjemná, provroucnělá. Ruku 
v ruce, ale s city úplně odlišnými, sledovali jsme mizící krajinu. 
Toužila jsem vrhnouti se mu v náruč, zlíbati jej a pověděti mu, že 
veze si — přítelkyni. (Pokračování.) 



Digitized by 



Google 




^vy^^^ 



->^- 



3-íV 



Jan Rokyta: 



Jadranské dojmy. 

PLAVBA KVARNEREM. 

Čarovné moře, čarovné břehy ! 
Tolik tu slunce, tolik tu něhy, 
tolik tu krásy kolem a kol, 
srdce že blahem chvi se a svírá, 
oko že lačně do dálek zírá, 
na moři stíhá vlnu i dol ! 

Za námi bílá mizejí města, 
démanty září parníku cesta, 
kolem nás modři hluboký tón — 
nad námi jižní nebe se výší, 
rackům je k letu svobodnou říší 
od jitra dne až po slunce skon. 

Ostrovů břehy vstávají táhlé, 
jak by je slovo kouzelné náhle 
vzývalo z klínu blankytných vod — 
ten ještě v slunci bíle se skvěje, 
jiný se blíž nám smaragdem směje, 
třetího z dálky jeví se bod. 

Ku břehům bílá města se tisknou, 
na chvíli zrakům v záři se blýsknou, 
cypřišů černý vyvstane stín, 
píseň i zvonů zaletí k sluchu, 
tak jako pozdrav života ruchu — 
pak zas vše zmizí ve vody klín. 



Digitized by 



Google 



182 Jan Rokyta: 



A již zas jiný břeh vidíš bUzký, 
vinice tmavé, bělounké vísky — 
bože, snad plujem v zlatý to věk! 
Vidíš těcli stromů jablka zlatá, 
polibky slunce ohnivě vzňatá? 
Snad jsou to sady Hesperidek I 



VlŠ, JAK JSEM ZVAL TÉ? 

Víš, jak jsem zval tě, jaro bylo, 
víš, jak jsem zval tě na svou loď? 
Vše bylo od květů kol bílo 
a já tě volal: pojď, ó pojď! 

Chtěl člun jsem mít a míti vesla 
a rybník v moře proměnit, 
chtěl jsem, by loď nás v dálku nesla 
a s námi naší lásky cit . . . 

Hle, na lodi jsme, vůkol moře 
a modré nebe nad námi, 
pták hýří volném ve prostoře 
a zrak se plní slzami. 

Tak jest mi, duše moje drahá, 
tak jest mi jako před lety : 
tam pták jest naší lásky blaha, 
já mlád jsem zas a poupě ty. 

A moře, jež kol člunu hraje, 
tof vodní pláň jest vysněná, 
když svíral jsem tě za dnů máje 
v svá roztoužená ramena. 

Zas ret můj tvoje hledá rety, 
zas květ si srdce vysnilo — 
rci, duše, zda se těmi lety, 
rci, zda se něco změnilo? 



MÁ BÁRKA. 

Má bárka po vln zdvihu ptákem letí 
a bílá plachta dme se nad mou hlavou » 
jak ubíhal bych kamsi do zásvětí, 
kde duše nezděsí se lidskou vřavou. 



Digitized by 



Google 



Jadranské dojmy. 183 



Má bárka bílá pod perutí bílou 
jak bílý racek na vlnách se houpá — 
dál ode břehu prchám větru silou, 
jsou za mnou světa zápolení hloupá. 

Co bylo město, teď je světlá tečka, 
co byly hory, jsou jen smavé pruhy — 
a i ty zbytky země duše přečká, 
jen moře s nebem budou mými druhy. 

Jen žena má a dítě modrých zraků, 
jen běloskvoucí na vln hřbetech pěny, 
let vážný, vytrvalý mořských ptáků, 
cit můj a družky moji roztoužený. 

Jen o boky mé lodi šumět budou 

vln mocné nárazy a nesčíslné 

z nich krůpěje v mou bárku padat chudou, 

sny v moje srdce, štěstím plavce plné. 

A slunce bude na východě vstávat 
a na večer se s mořem loučit dlouze — 
hvězd kouzlu rád se budu v noci vzdávat 
a utápět se v podměsíční touze. 

A po dnech, po nocích té plavby mořem 
snad jiné břehy bárce naší vstanou, 
kde život není strádáním a hořem, 
kde spočnu s dvojicí svou milovanou . . . 



KORÁBY. 

Modř hluboká, jež barvou Jadranu je, 
se proměnila v barvu ocele, 
od jihu vítr nepříznivý duje 
a nebem honí mraky setmělé. 

O skaliska se vlny rozbíjejí, 
zpěněné šumí vzhůru po břehu — 
i na moři se bílou pěnou skvějí, 
siroccem poháněny do běhu. 

Kde ve slunci se skvěly plachty člunů, 
tam dnes jen bělají se skvrny pěn — 
dnes vítr ladí melancholje strunu, 
jí dchne i obraz moře beze změn. 



Digitized by 



Google 



184 Jan Rokyta: Jadranské dojmy: 



Zrak marně k horizontu upíná se, 
dnes nedýmá ni v dálce parolorf — 
jen moře leží tu v své chmurné kráse, 
jen oblohu zříš nad ním, jeho choř. 

Tě jímá nekonečno, píseň moře, 
že ztrácíš míru pro dálku i čas, 
jen zříš, jak vítr tmavou pláni oře, 
jen příboj slyšíš hučet zas a zas . . . 

Tak minula, ó nevím, jaká chvíle, 
když tam, kde zahýbá se skalní břeh, 
se vynořily velké plachty bílé, 
že obrazem tím v prsou mřel mi dech. 

Loď jedna majestátní, druhá, třetí, 
tři na každé jsou mocné stožáry, 
jak ptáci velikáni mořem letí 
podivné jejich, dávné útvary. 

Což obrátil se čas a letěl zpátky 
až v dávno uplynulá staletí? 
Což zanesl mne nazpět do pohádky, 
jež jevívala v snách se dítěti? 

Hle, koráby se blíží, blíží zdlouha, 
jich tvary že již oko poznává: 
ten zdobí na okraji modrá prouha 
a v předu Svaté Panny postava. 

A na palubě — pravda to, či zdání? — 
muž v černém, dávném kroji jak by stál: 
plášť černý, péro s baretu se sklání — 
toř věru benátský je admirál ! 

Širokým zrakem zírám na vidění: 
Jsi stín ? Či jsme již stíny ty i já ? . . . 
V tom zachvělo mnou dávné písně znění: 
sbor plavců zpívá: Santa Maria . . . 



Digitized by 



Google 



185 



Dr. D. Panýrek : 

Druhá nemoc. 

Čtvrtá nemoc je vědě od některých let známa. Je to t. zv. ne- 
moc Dukesova, osutinová choroba dětí, podobná spále, mírněj- 
šího však průběhu, a zove se „čtvrtou nemocí" proto, že tvoří 
v řadě osutinových chorob nakažlivých, horečných, epidemických 
détských čtvrtou ve skupině podobných: zarděnky, spalničky, 
spála*). 

Ale „druhá nemoc" není odborný terminus vědecký. Po stránce 
praktické však je tak důležitým zjevem, že třeba se s ní i před 
forem širších kruhů vzdělaného čtenářstva obírati, třebas ani ve vědě 
dosud soustavně studována nebyla. Prostonárodní a neodborná lite- 
ratura pak vůbec nemá dosud o předměte tom ani u nás, ani, pokud 
vím, v cizině žádného pojednání. 

Ve vědě, která je tak veliká, jako jest medicína, jejíž pole co 
rok roste, je dosti, když student za pět let státem předepsaného 
učiva a odbyv přísné zkoušky, jimž jest se mu podrobiti, seznámí 
se s nejdůležitějšími poznatky, jež mu v životě praktickém, v němž 
má choré léčiti a nemoci předcházeti, jsou nezbytný. A tak univer- 
sitní učitelé jsou rádi, když naučí své posluchače aspoň věcem nej- 
důležitějším. 

Ale praxe, ve které se lékař setkává dosti často se zjevy do- 
cela mu novými, s případy neobvyklými — třeba se již půl století 
i déle vědou tou pilně obíral,. — ukazuje, že v lékařství je každé 
vědění, každý poznatek důležitý, nebo naopak, může býti pro 
lékaře osudno, tím spíše ovšem i pro nemocného, když by lékař 
něco nevěděl, co právě v daném případě věděti třeba. Nepadá při 
tom na váhu a nemocnému, jenž chce býti umem lékaře uzdraven, 
nic po tom není, je-li ten který případ, jenž je právě jeho pří- 
padem, nový nebo vzácný. Novým může býti jenom jeho lékaři 
-— proto je zavedeno a obecně uznáváno zařízení konsilií. 

Z toho vysvítá, jak je důležito, aby lékař mnoho četl, mnoho 
se učil ještě po zkouškách, třeba v nich s nejskvělejším prospěchem 
obstál, aby se učil celý život. Kdo tak nečiní, nebude nikdy dobrým 
lékařem. Tím se liší stav náš od jiných, které s nastřádanou 
a předepsanou měrou vědomostí, právník se svým počtem paragrafů, 
filosof se svými klassiky atd. vystačí po celou svoji kariéru, ač 
i stavy tuto jmenované okřikly by mne asi v mysli, znajíce prvý pří- 
pady, jež mu ještě v praxi nepřišly, druhý nové výzkumy v archeo- 
logii atd. 

Ale není vědy, která by byla tak neobsáhlá, nevýstižná a při 
tom tak rychle a hojně novými poznatky obohacována jako medicína. 

♦) Tyto čtyři choroby jsou jako čtyřstup o dvou párech, zarděnky — 
spalničky, spála — Dukesova nemoc. Každá z obou dvojic obsahuje dva členy 
sobě velmi podobné. 



Digitized by 



Google 



186 Dr. D. Panýrek: 



A z jejího oboru je — druhá nemoc. 

Obírám se jí vědecky bez mála dvacet let. Nasbíral jsem ně- 
kolik tisíc případů druhé nemoci v několika literaturách, jichž jazyky 
znám; jiné jsou mi povědomý z referátů. Tak seznal jsem nemoc 
druhou, nemoc třetí atd. A kdežto učebnice lékařství mediky pou- 
čují, jak vypadá nemocný při tuberkulose, jaká je nemoci příčina, 
jak choroba probíhá, jakou připouští předpověď, jak se léčí atd., 
a to ukazují i při tyfu a zánětu plic a otravě olovem a nádoru 
mozku a bloudivé ledvině a zlomenině kosti stehenní atd. atd., 
nemohou poučovati ho (neb aspoň z pravidla tak nečiní), jak je 
nemocnému, jenž trpí dvěma, třemi, čtyřmi nemocemi, z nichž 
každá nějak se jeví, každá dává nějaké příznaky, jež mohou jiné 
projevy zastírati, jiné pozměňovati a celek, obraz chorého člověka 
že bude pak zcela jiný, než by byl, kdybychom měli před sebou 
čtyři nemocné, z nichž každý by trpěl jen jednou z těch nemocí. 

Sice jsou některé z těchto nemocí „druhých" známy. Zovou se 
komplikace. A pojednává o nich každá učebná kniha. A jiné, 
také známé, pouštějí se zřetele, ježto se rozumí samo sebou, že druhá 
nemoc bude probíhati pravidelně nebo s malými změnami, jako prvá, 
jde-li o touž nemoc. V tomto případě mluvíme o recidivách. 
Příklad: tyf, zhoubné nádory některé. Není dále vyloučeno, že by 
člověk, jenž přestál právě šfastně zánět ledvin, nemohl po nějaké 
době spadnouti s velocipédu a utrpěti otřesení mozku. Taková 
„druhá" nemoc nás tu, jak pochopitelno, nezajímá. Po jedné ne- 
moci může dřív nebo později následovati druhá, jiná. Výjimkou jest, 
kde jedna nemoc zamezuje druhou, na př. „vakcina" — onemocnění 
kravskou neštovicí (cow-pox), jež as na 4 léta chrání od onemocnění 
pravými lidskými neštovicemi (variola), při čemž ostatně dnes ještě 
určitě nevíme, nejsou-Ii obě choroby totožné, ač vaccina generalisata, 
t. j. po celém těle rozšířená (když se lymfa očkovací dostala na 
př. do oděrek nebo lišeje povšechného škrabáním, skrze nehty po- 
třísněné výměškem chráničky), vypadá poněkud jinak, nežli pravé 
neštovice. 

Ale tato výjimka, ukazující, že jedna nemoc před onemocněním 
jiným neduhem chrání, vlastně také potvrzuje naši thesu, že by se 
měl studovati poměr chorob k sobě navzájem. 

Poměr ten není tak jednoduchý. Mámef tu, jde-li na př. o dvě 
choroby, před sebou nejen tyto dvě choroby, ale ještě třetího, svr- 
chovaně závažného činitele, nemocného samého. Neboř jedna 
a táž nemoc neprobíhá u každého nemocného stejně. Každý 
zkušený lékař ví, že musí léčiti nemocného, nikoli nemoc. Je 
tedy při „druhé" nemoci vedle obou chorobných pochodů důležitým 
faktorem dále i nemocný. Máme tu tedy v nejjednodušším případě 
činitele tři. 

Ale ústrojí člověka není jednoduchý stroj, nýbrž soustava ústrojí 
na sobě závislých, na sebe působících za zdraví, tím závažněji 
ovšem za choroby. Víme, že chorobně změněný ústroj vytvořuje 



Digitized by 



Google 



Druhá nemoc. 187 



látky, jež škodí druhému ústrojí. A na té zkušenosti založena nauka 
o autointoxikacích či sebeotravách co piíčinách chorob. 

Učili jsme se na fakultě dále, že na př. určitý jed působí tak a tak 
na nervy, tak a tak na srdce, tak a tak na zažívací ústrojí a proto 
ten a ten jed při jedné chorobě je vhodný, při jiné nevhodný. 
Mimo to třebas vyvíjí lék dotyčný ještě řadu nežádoucích obtíží, t, 
zv. vedlejších příznaků — některý ruší třebas trávení, jiný způso- 
buje vyrážku. 

Uvažujíce tyto zkušenosti nahlížíme, proč vlastně neběží při 
druhé nemoci jen o dva činitele, ani jen o tři, nýbrž o řadu čini- 
telů, z nichž všecky třeba míti na zřeteli, jako ve hře tarokové, a 
zase ne jako ve hře tarokové, ježto špatně hrajíce taroky prohrajeme 
partii, tedy určitý peníz, ale špatně hojíce nemocného utratili bychom 
jeho život a s ním snad i svoji existenci. 

A proto je druhá nemoc velmi těžký oříšek. 

Někomu napadne: Když mám dvě nemoci, vezmu si dva lé- 
kaře, jeden bude hojiti jednu (znalec té nemoci), druhý, znalec 
druhé, bude se obírati onou. Ve skutečnosti častěji se tak stává. 
Léčil jsem jednou zlomeninu, mezitím co jiný lékař ošetřoval tyfus, 
jemuž pacient, napiv se vody z vodovodu, později podlehl. Dochá- 
zeli jsme oba k nemocnému. Já, chirurg, občas k noze, on, praktik, 
denně k tj-fu. Ale tak může se státi při chorobách, jež na se vzá- 
jemně nepůsobí, aspoň ne závažně. Jinak musí znáti a bedlivě sle- 
dovati lékař jeden oba stavy, ač i v pNkladu nahoře uvedeném 
bylo mi třeba sledovati i druhou nemoc, nebude-li vrhati stíny na 
hojení zlomeniny, a v tom je těžiště otázky. 

Jak dvě, tři, čtyři choroby na sebe navzájem a spolu 
společně na chorého působí? 

Zůstaňme zatím ještě při příkladech. 

1 na př. kuří oko je nemoc. Člověk jím stížený může si ulo- 
viti vidlák. Ze záděry podebere se mu prst. Dejme tomu, že tu ani 
k celkovým příznakům hnisání (horečce, nechutenství, bolení hlavy 
atd.) nedojde, že šlo jen o malé místní onemocnění, při němž se 
utvořila malá hlízka pod kůží, jež ztenčivši na některém místě kůži, 
provalila se na venek. 

Běželo tu tedy o dva chorobné pochody. Oba byly na štěstí 
místní. Jedna nemoc nepůsobila na druhou. Nejvýš jen poněkud 
mrzutějším učinily svou oběť, kterou kuří oka velmi občas trápí, že 
mu přibyla ještě jedna obtíž. Jedna z chorob, ježto se z pravidla 
neléčf nebo špatně léčí, byla rázu trvalejšího — kuří oko, druhá 
při vhodném léčení v několika dnech proběhla příznivě. 

Už máme z toho drobného příkladu jednu pevnou poučku. Dvě 
místní choroby na se nepůsobí, aspoň ne závažně, leda že zakalují 
náladu nemocného, na niž vždy několik chorob má vliv skličující 
více, nežli choroba jedna sama. 

Vezměme případ složitější. 

Jedna choroba je místní, druhá postihuje ústrojí celé, třebas 
vlastně týká se také jen jedné soustavy tělesné, na př. nervstva. 



Digitized by 



Google 



188 Dr. D. Panýrek: 



Ale toto je tak důležitá součást těla a nerušená jeho úkonnost je 
tak nezbytná celku, že onemocnění jeho projevuje se mnohonásobně 
četnými poruchami od rozmanitých ústrojů, jež jsou pod vlivem 
nervstva. 

Tu již budou poměry složitější. 

Vezměme zase kuří oko. A člověk takový měl by úbytě míchy. 
Takhle v prvních počátcích, kdy i pro lékaře jest oříškem vyznati 
se, oč tu běží. V počátečném období té choroby, kdy ještě pohyb 
těla netrpí, chůze nemocného je neporušena, zorničky beze změn, 
dostavují se často bolesti t. zv. sálavé (nepěkně říká se také „vy- 
střelující", ježto jsou tak živé, jako by údem proletěla po délce 
nějaká koule). Nemocný by trpěl, maje na malíku kuří oko, dosti 
živými bolestmi v malíku, časem i sousedství postihujícími. Nyní ob- 
jeví se lancinující bolest, která proletí údem až k malíku. Zde sedí 
dosud rohovitý ten kopeček — nemocný připisuje bolesti kuřímu 
oku. Dá si je odstraniti — jindy byla úleva aspoň na nějaký čas, 
teď však bolesti neustávají. Vyhledá lékaře, jenž slyše o kuřím oku 
a nevida ještě u nemocného žádné zřejmé známky závažnější cho- 
roby nervové myslí, zvláště když ta rohovitá destička kuřího oka 
zde je patrná, že tu vskutku neběží o nic jiného, než o prostý 
„clavus". Ale bolesti neustupují po odborném léčení kuřího oka, 
naopak stávají se citelnějšími. Nemocný jde zajisté k jinému lékaři 
a příběh, byl-li to zase lékař zběžně pracující, se opakuje. Ale 
druhý lékař byl pozornější. Vyptal se na vše podrobně, tím získal 
si důvěru nemocného, jenž s ním sdělil, které choroby kdy přestál, 
na to jej vyšetřil co nejsvědomitěji a dospěl ku podezření, že by 
mohlo běžeti o počátek úbytí míchy. Zařídiv vše, čeho třeba, od- 
straniv všechny škodliviny, jež chorobu jmenovanou zhoršují a průběh 
její urychlují, upraviv způsob života jeho na nejpřísněji zdravotnické 
normy, docílil toho, že aspoň průběh choroby stal se velmi pozvol- 
ným a mírným, kdežto jinak, setrvav při své životosprávě, byl by 
chorý nadále vydatně čerpal z poháru života a tím by si jej byl 
při chorobě, jež jinak sama z pravidla na život nesahá a života valně 
neukracuje, značně zkrátil. 

Zvolili jsme případ druhý, složitější už, ale při tom ještě dosti 
jednoduchý. Jednu chorobu místní, druhou nervovou. A byly to ne- 
duhy celkem dosti přístupné vyšetření — jedna byla kožní, druhá 
běžná, častá nemoc, ne-li hned z počátku, jistě dosti záhy ještě 
znatelná. 

Ale dejme tomu, že by běželo o dvě choroby vnitřní, které se 
nevyznačují jinými příznaky, než bolestmi, a třeba ani těmi ne, snad 
některým méně zřetelným příznakem, jedna závratí, druhá zácpou. 
A snad by šlo o choroby tři. Nebo o neduhy, které mají rozmanité 
nestejné a nestálé projevy — brzy ty, brzy ony, a že by běželo 
o nemocného otrlého, který si mírnější poruchy ani nepovšimne, jak 
často bývá na venkově, nebo že by pacient některou chorobu, stydě 
se za ni, zamlčel, nebo zatajil z nepravého studu něco z minulosti, co 
by lékaře spolehlivě vedlo k poznání, oč běží. 



Digitized by 



Google 



Druhá nemoc. 189 



Věru stává se často, že poměry jsou tak zamotané, ztajené neb 
složité, že aby lékař byl vševědoucí. 

Nelze upříti, že některé takové kombinace chorob (zovu je 
„associace") jsou častý. Z nejrozšířenějších tří neduhů: tuberkulosy, 
alkoholismu a příjice, dva z nich zhusta se kombinují, prvá s druhou, 
druhá s třetí i prvá s třetí a naopak. Jedna druhé připravuje půdu. 
Piják v omámení lihovém pozbývá rozvahy a sveden lehkomyslnými, 
nebo také napitými druhy uchýlí se v náruč kněžek Venušiných, kde 
uloví nákazu, jež vyvine se v chorobu, zvláště v ústrojí pijáctvím 
seslabeném povážlivou. 1 naopak člověk jmenovanou chorobou sti- 
žený pozbyv mysli oddává se pití, chtěje nalézti útěchy v poťouchlém 
jedu. A piják zase často končívá souchotinami, ježto alkohol seslabil 
přirozenou jeho vzdornost proti bacillům tuberkulosy, a podléhá proto 
snadno nákaze takové. Také nejeden souchotinář v domnění, že se 
posiluje, pije silné lihoviny. Nejen se neposiluje, ale neznaje míry 
často přebere a seslabuje svoji obrannou schopnost, spíše a dříve 
podléhá nemoci, ař už pije z domnění, že se posílí, nebo ze zoufal- 
ství. Tak ony tři choroby, jež čítáme k nejčastějším, mají tuto ne- 
blahou vzájemnost. Združují se, jedna druhé zjednává půdu, aby spo- 
lečně udolaly dvě, co jedna sama o sobě, neléčena-li, také sice by 
zmohla, ale ne tak rychle. 

Je pak přirozeně léčení takového kombinovaného stavu mnohem 
těžší. A proto výsledky — také ještě z té příčiny, že alkoholismus 
přivádí o rozvahu a proto nemocní včas nehledají lékaře anebo vy- 
hledavše jej neřídí se přísně dle jeho rad — jsou smutné. Vyvine-li se 
soubor takových chorob ria půdě před tím už odchylné, na př. zdě- 
děnými poruchami nervstva zatížené, jest obraz ještě složitější. 

Z novější lékařské literatury zrovna tu svádí, aby byl uveřejněn 
případ, který v odborném listu „Archives de neurologie" uveřejnil 
r. 1905 dr. Simon. Budiž nám dovoleno z práce tohoto francouz- 
ského lékaře předložiti úvaze čtenáře neodborného výtah. Běželo 
o muže starého 43 let, jenž pocházel z matky alkoholicky a otce 
sebevraha. Muž ten od 15. do 25. roku věku svého přestál řadu 
záchvatů křečí jistě padoucnicových. Později tyto záchvaty ustaly. 
Ale ve 20. roce přivedl ho probuzený pud — jak známo, v té době 
nejmocnější — v náruč ženy, od níž získal nákazu rozšířené celkové 
choroby pohlavní. Zatížený epileptik onemocněl příjicí, a není divu, 
že na té půdě vyvinul se zvláště neblahý alkoholismus. Alkoholikové 
často utrpí zranění. Opilý X pokusil se však o sebevraždu, 
vrhnuv se pod vlak. Nebyl sice usmrcen, ale vážně zraněn, z úrazů 
těch však se vyhojil. Jsa ženat byl na svoji choř velmi žárliv (častá 
známka alkoholismu!). Pochopitelno, že tato ho konečně opustila. 
Tak učinila i druhá žena, se kterou potom nějaký čas žil. Byltě 
dovedným řemeslníkem a proto vydělal pěkné peníze. Ale mysl jeho 
byla stále otřásána představami stihomamnými, a není divu, že často 
pomýšlel na sebevraždu. Ke sklonku svého žití počal však jeviti známky 
postupné obrny : schopností mu ubývá« pamět mizí, i tělesné známky 
této nevyléčitelné choroby se dostavují — a jí i podléhá. 



Digitized by 



Google 



190 Dr. D. Panýrek: 



Uvažujme poněkud případ tento. Jde tu o muže zatíženého po 
obou rodičích. Jak alkoholismus matky, tak porušení nejmocnějšího 
pudu sebezachování u otce dokazují, že nervstvo obou byly nenor- 
mální. Z takových rodičů nepocházejí lidé zdraví — stačí, když jeden 
z rodičů nějakou těžší nervosou trpí. Přítěž tato objevila se u syna 
^/ podobě padoucnice. Jistě i trudnomyslnost nemocného s náchyl- 
ností k sebevraždě, jeho stihomam v době, kdy se ještě postupná 
obrna, jež se jeví někdy také stihomamem, nedostavila, nasvědčují 
nervstvu zatíženému po rodičích. Známky alkoholismu poznání léka- 
řovu obtíží nečinily — od něho jistě pocházela žárlivost. Vždyť 
alkoholikové často v žárlivosti manželky vraždí. Na půdě příjičné vy- 
vinula se pak progressivní paralysa, zblbnutí. 

Čtenář vidí, jak tu jednotlivé složky do sebe zasahují. Liché 
představy nemocného, stihomam, byly zprvu logické. Když se do 
pochodu vložily účinky jedu nákazy, logičnost mizí, řeč stává se 
porušenou — nemocný blábolí stále jednu větu. 

V tomto případě bylo lze každou jednotlivou složku v obrazu 
chorobném sledovati. Když byl chorý přijat v ústavu, kde nedostal 
lihovin, činitel této otravy ze souboru příznaků vymizel — děsivé 
přeludy ustoupily. Zbyla ovšem řada projevů choroby jedné z nej- 
smutnějších, na niž léčivě působiti bylo nemožno. 

Z uvedeného příkladu vysvítá, jak v školních takřka případech 
jest soubor příznaků dvou i více chorob zřetelný, když je známo 
vše, co předcházelo, a když jsou všecky choroby význačně a sytě 
vyvinuty. Jaké obtíže by však naskýtaly se v případu podobném, 
kdyby běželo o formy neúplné, případy nezřetelné, jaké v průběhu 
četných chorob se vyvinují?! Zovou se dle francouzského odborného 
výrazu „formes frustes", případy necelé, kusé. Tak mohl nešťastník 
právě vylíčeného případu býti pijákem mírným, jeho epilepsie mohla 
jeviti se ve formě nepatrné (petit mal), nebo zase tak význačné, že 
by byla zastírala všechny jiné příznaky. Nákaza jeho mohla zůstati 
utajena. Paralysa mohla pak vyhlížeti jako blbnutí z častých zá- 
chvatů padoucnice, a třeba to nemělo na výsledek vlivu se stanoviska 
vědy, padají úvahy tyto na váhu se stanoviska praxe. Nebo zase 
mohla býti paralysa mírného zdlouhavého průběhu — víme, že může 
činiti přestávky někdy velmi dlouhé, i léta trvající, třebas to v pří- 
padu onom s nervstvem tak rozvráceným předpokládati nelze. 



Leč nechme těchto neveselých případů a uvažujme raději všeo- 
becně vztah dvou chorob. 

Obě mohou býti současné. 

Mohou následovati jedna za druhou. V tomto případě stihne 
jedna druhou bezprostředně, nebo následuje pausa mezi oběma. Také 
může se vyvinouti druhá v rekonvalescenci po prvé. To činí kom- 
plikace infekčních chorob, zvláště dětských osutin, kde obě cho- 
roby jsou v příčinné souvislosti („nexus causalis* zove se odborným 
výrazem ten vztah). Nebo jedna choroba na druhé nezávisí. Jsou 



Digitized by 



Google 



Druhá nemoc. 191 



lidé, kteří v životě nikdy nezastonali, kdežto jiní sotva se pozdra- 
vili z jedné choroby, upadají v druhou. Proč by nemohl člověk, jenž 
přestál neštovice, vstávaje sesláblý s lože, upadnouti a zlomiti si nohu? 
Když se pozdraví docela a chodí zase na procházku, překvapí jej 
bouře a zraní ho blesk. I to přestál, ale jedna nakažlivá choroba 
nechrání jej před nákazou od druhých'). Kolik jich ještě nepřestáli 
A jsou tu dále otravy. Přijdou naposled choroby stáří, třebas pa- 
kostnice. Běží-li o ženu, v mateřství ohrožuje ji mnohá porucha 
a pak ještě jedna v dobé odkvětu. 

Pozoruje tyto vztahy, člověk vskutku se diví důmyslu starého li- 
dového rozumu, jenž vymyslil pohádku o vzniku choroby, jak čert 
probrav v sázce ze vzteku člověka poprskal, z čehož vznikly choroby. 

Ale nepouštějme se zřetele případ prvý: obě choroby jsou 
současné. 

Stává se někdy, že jest jich celá řada, některé jsou místní, jiné 
týkají se určité soustavy orgánové, jiné jsou celkové. Je velmi by- 
strozraké, předvádějí-li takové případy professoři svým studentům na 
klinikách, aby cvičili jich logiku a připamatovávali : „Nezapomínejte 
na druhou nemoc." Stále mám v paměti případ, který nám kdysi 
demonstroval prof. j a n o v s k ý slovy: „Tento nemocný je pravé 
museum pathologické!" 

Pro oko pozorovatele je ovšem rozhodující závažnost choroby. 
Dva těžké neduhy jsou dohromady horší nežli dva, tři, čtyři lehké. 
Ale už jeden těžký ze dvou neduhů opravňuje k povážlivějším vy- 
hlídkám do budoucnosti. 

Člověk, který kráčeje nese v pravé ruce hůl, může do levé 
vzíti prázdný tlumok a přes rameno si tíeba přehodí plášf. Má tri 
břemena a je přece lehký proti tomu, kdo tlačí před sebou vysoko 
naložený trakař. Kdybychom tomuto, ač má jen jedno břemeno, dali 
ještě těžkou nůši na záda — ač často takto vídáme otužilé venkovany 
vraceti se z práce, — zatižíme jej pochopitelně více, nežli když jiný 
s jedním lehkým břemenem v ruce obtíží si ještě druhou končetinu 
a snad i několik kapes a na rameno zavěsí si třeba ručnici a kolem 
pasu patrony. 

To platí i o nemocech. Dospěli jsme tedy k zákonu: ze sou- 
časných nemocí rozhoduje těžší. Čím jsou obě těžší, tím 
horší čeká úděl klienta. Mnoho psů, zajícova smrt. 

Je jen jedna výjimka: choroba léčitelka. O té jsme napsali stať 
ve „Květech" roku 1902*), ve které ukázáno, že růže léčí boubele 
měchožilu, zhoubné nádory, tuberkulosu, padoucnici (kterou léčí také 
snět slezinná a infekční zánět plic, rovněž spála), a že některé cho- 

') A konečně lze touž nemocí onemocněti dvakráte. Dvakráte spal- 
ničky nebo spálu pozorují lékaři u jednoho pacienta sice zřídka, ale případy 
takové jsou zaručené. Není dokonce žádná vzácnost nové vypuknutí tyfu 
u člověka, jenž už tu nemoc přestál. Tu se mluví o r e c i d i v ě. T. zv. r e i n- 
fekci uvádí věda při príjici, pokládajíc ji za jeden z důkazů, že je cho- 
roba ta vyléčitelná, neboť v období choroby trvající nová nákaza není 
možná. 

«) Choroby léčitelky. Květy. Ročník XXIV. Kniha XLVIII. str. 611. 



Digitized by 



Google 



192 Dr. D. Panýrek: 



roby navzájem se vylučují. Proto dnešní staf jako doplněk oné na 
obraz úplnější (uznávám, že nikoli dosud úplný, ten nedovoluje ještě 
stav dnešních našich vědomostí) píši pro „Květy" v důvěře, že ne- 
jeden ze čtenářů vzpomene na onehdejší stať naši, jiný nahlédne do 
ní znova. 



Leč verba movent, exempla trahunt. A ve věcech zdraví není 
žádné poučení zbytečné nebo příliš podrobné. 

Nežli však uvedeme řadu příkladů nejrozmanitějších, chci ještě 
několika slovy zmíniti se o tak zvaném neduhu z léků. „Medizinkrank- 
heit" nazval jej starý německý popularisátor lékařství Klencke, jenž 
nebyl u lékařů své doby příliš oblíben, ježto v očích obecenstva 
vytýkal jim vady. Staří ti doktoři časem mnoho předpisovali. 
A Klencke tvrdil, že z těch mnohých léků vzešla nejednou nová 
choroba, tato Medizinkrankheit. Myslím, že asi nebylo tomu tak, 
aspoň ne často, neboť lék může v dávkách, jichž užíváme, vyvolati 
krátkou, nejvýš několikadenní poruchu, nikoliv nějaké dlouhé stonání, 
leda v případy, kde nebezpečný lék (arsen, rtuť atd.) užíván 
dlouho, což se často děje bez vědomí lékaře. A na omluvu tehdejších 
léčitelů lze uvésti, že předně na své praeparáty skálopevně věřili, a za 
druhé, že ještě dnes myslí mnozí nemocní, že lékař, jenž nic ne- 
předepsal, ničemu nerozumí, a důvěřují mnohem více druhému, jenž 
bez nového receptu klienta nepropustí a vždy nějakou sladkou medi- 
cínu napíše, třeba to byl pouhý aromatický syrup nebo gummosa, 
a třebas první lékař z dobrých důvodů léku žádného nezvolil, že 
ho třeba nebylo. Přes to ještě dnes tu a tam straší tento přízrak 
v hlavách obecenstva. „Léčil ho na jinou nemoc!" říkají o lékaři, 
„a ty léky mu ublížily a nemoc, které se nedostalo případného lé- 
čení, se pronedbala." Může se časem státi, že opomenutím vhodného 
zákroku, třebas včasné operace, nemocnému se přitíží, ale vím ze 
zkušenosti, že se tak mluvilo z nechuti o vážných vzdělaných léka- 
řích, kteří nevědomky některého člena rodiny pohoršili a v léčbě 
žádné chyby se nedopustili. 

Přes to nebude od místa povědět tu několiv slov o domně- 
lém neduhu z léků. Mohla to býti otrava vleklá — tolik je zatím 
aspoň myslitelno. Klencke obviňuje aspoň zneužívání léčiv kovových 
a narkotických. Obě tyto skupiny vyvozují opravdu chronické otravy, 
které se vskutku někdy těžko léčí. Otrava olovem na př. nebo rtutí nebo 
stříbrem a sloučeninami těchto kovů, také arsenem a jeho praepa- 
ráty. Že morfium, kokain, z novějších heroin, veronal atd. způsobují 
vleklé otravy, ale vyléčitelné, třebas časem dosti obtížně, je známo; 
ale otravy ty nezpůsobil lékař, jenž s léčivy zachází velmi opatrně, 
nýbrž z pravidla nemocný sám, opatřiv si je podloudně. Naopak, 
všecko poukazuje k tomu, že věda i státní lékařství všemožně zne- 
snadňuje takové otravy, nedopouštějíc volný jich prodej, vyhrazujíc 
jej jenom lékárnám a dopouštějíc zde jich vydání jenom na předpis, 
lékařům pak nařizujíc, aby recepty takových léků opatřovali nápisem 



Digitized by 



Google 



Druhá nemoc. 193 



„ne repetatur**, takže na týž předpis už po druhé zakoupen býti 
nemůže. Tím se má zameziti, aby nemocný, žádoucí větších dávek 
z chorobné touhy po jedu, jenž mu přináší náladu příjemnou, nebo 
zločinec, nemohl si na jeden předpis z několika lékáren opatřiti 
množství otravné a nějak ho zneužíti. Také se zamezuje takto, aby 
nemocný nemohl si opatřiti zákonnou cestou lék, když ho už po 
mínění lékařově nepotřebuje. 

Klencke dokonce ' tvrdí ve své knize, že staří lékaři nemocné 
léčivy téměř přecpávali. Jsem nachýlen tomu věřiti, ale jen v jedno- 
tlivých případech. Pamatuji se z dětství, že když otec, tehdáž muž 
v květu žití, onemocněl — nevěděli jsme, co mu schází — nestačil 
jsem choditi do lékárny, takže jsem tam byl jako doma. Ale ani 
tenkráte všichni lékaři tací nebyli. Když jsem sám stonal těžkými 
neštovicemi r. 1878, předpisoval domácí náš lékař jenom chinin. 
A tak myslím, že to s tím neduhem z léků aspoň za mé paměti 
nebylo tak zlé. 

A tak „Medizinkrankheit" byla asi „druhou" nemocí velice 
zřídka. 

Za to matka-příroda, milující, láskyplná, a jak všelijak ji po- 
křtilo nadšení prostředních básníků přírodomilných, kterým nikdy 
nic nese ázelo a byli tudíž sami se sebou spokojeni, bere někdy 
na člověka dvě metly místo jedné, nebo vedle metly ještě důtky, 
dokonce s kovovými kuličkami. 

Je to jistá pravda. Příklady následují. Zvolíme z nich nejča- 
stější t. j. takové, které se vyskytují poměrně hojněji oproti jiným 
associacím, čímž není řečeno, že jsou časté — ba právě naopak, přihá- 
zejí se tak zřídka, že lékaři, kteří měli příležitost je pozorovati, po- 
kládají za užitečné takové zvláštnosti v odborných svých listech 
uveřejňovati. Probravše ty, obrátíme se teprve ke skutečným vzác- 
nostem, které věda pokládá za unica. Ani tyto však nebyly asi po- 
prvé pozorovány. Lze předpokládati, že už se vyskytly — svět je 
starý a choroby jsou věrní průvodci člověka od počátku, — ale nebyly 
dosud zaznamenány, že jim nebylo rozuměno nebo nebyly vůbec 
lékařem ošetřovány, jak se stává zvláště při chorobách, jež na život 
nesahají, anebo které postihly příslušníka kmene nevzdělaného. 



R. 1898 uveřejnil francouzský lékař vynikajícího jména Feltz 
v časopise „Gazette hebdomadaire de médecine et de chirurgie" (č. 
25.) případ, kde současně vyskytly se u jednoho člověka spalničky 
(osypky), plané neštovice a vyrážka spále velmi podobná, a po té 
i jiné děti tato pathologická družina postihla. Je známo, že tyto 
prudké horečné dětské osutiny epidemické jsou, každá sama o sobě, 
všední zjev. Nejednou se také dvě spolu kombinují, zvláště spal- 
ničky a spála, neštovice a spála. Ale tři, a zvláště ony tři jmeno- 
vané pospolu — toř úkaz, jenž stojí za zaznamenání. 

Jmenovaný lékař byl povolán do rodiny se 4 dětmi k Tletému 
hošíku, jenž měl v noci horečku a jeví nyní vyrážku na spálu upo- 

13 



Digitized by 



Google 



194 Dr. D. Panýrek : 



mínající. Ráno už lékař horečky neshledal, ani kašle, ni kýchání ne- 
bylo, a nenalezl ani v krku ničeho, jak často při spále bývá. A den 
na to zmizelo všecko. 6 dní po té, 11. května, objevily se před- 
zvěstné příznaky spalniček. Den po té objevila se vyrážka a vše 
mělo svůj normální průběh. Neuplynul po té ani měsíc — a vyskytly 
se zřetelně plané neštovice. Malé puchýřky zaschly a asi po 4 
dnech nebylo po vyrážce skoro stopy. 

24. května bratr toho hošíka onemocněl horečkou, rýmou a 
katarem očí a kašlal. Lékař opověděl vyrážku spalničkovou, ale dru- 
hého dne nebylo horečky, celkové příznaky ustoupily — dítě ne- 
kašle ani nekýchá. Za to vyskytlo se v kůži asi tucet puchýřků 
planých neštovic, po celém těle roztroušených. Den na to objevila 
se zase horečka, kašel, kýchání, v krku shledal lékař zarudlost — 
a v zápětí jsou tu spalničky, jež mají normální průběh. Puchýřky 
planých neštovic zaschly a po 3 dnech jsou po nich nepatrné stopy. 

Třetí dítko z té rodiny onemocnělo 25. května spalničkami, ne 
však planými neštovicemi. 

Čtvrté děcko, pětileté, dostalo 28. května spalničky normálního 
průběhu a 16. června plané neštovice skoro bez horečky. Třetí 
den horečka stoupla na 39® C a současně objevila se vyrážka po- 
dobná spále, jako u prvního dítěte. Den na to vyrážka a horečka 
mizí — puchýřky schnou, jako obyčejně. 

Matka dítek onemocněla 28. května příznaky prudkých spal- 
niček, jež však probíhaly normálně. Po 6 dnech cítí se zdráva. 15. 
června dostane znova horečku, prudké bolesti hlavy, zvrací a po- 
zbývá chuti k jídlu. Den na to je v krku vše zarudlé a ve tváři 
objevuje se mírná červeň jako spálová. Na zítří je jí zase dobře, 
osutina mizí. 

Dvě děti, jež nejprve onemocněly, chodily do hodin. Jisté děv- 
čátko sedmileté z jiné rodiny, jež také tam chodilo, onemocnělo 10. 
května spalničkami, z nichž se zotavilo 5. den. 26. května dostalo 
vyrážku spále podobnou, jako ony děti. Uzdravilo se v krátce. — 

Velice zhusta se stává, že se pohlavní choroby kombinují. Po ne- 
blahém styku se ženou nemocnou vyskytnou se třeba všechny tři choroby i 
najednou nebo se ještě nějaký cjzopasník kůže jako další choroba 
připojí. Jsou zaznamenány případy, že dvěma závažnými chorobami i 
pohlavními onemocněla žena v jiném stavu se nalézající, což mělo 
neblahý vliv i na dítě, ač nemoc ta postihla matku v poslední době ' 
zmíněného jejího stavu. U dítěte ač zůstalo na živu a přineslo si 
známou chorobu oční na svět (hnisavý katar spojivky), objevily se 
známky zděděné choroby hlavně na zubech, jež nesly zřetelné pro 
znalce známky vrozené příjice. Z neduhu toho se matka pozdravila, 
ale druhá z obou chorob ještě po 1 a půl roce byla u ní patrná. 

Tak zv. požehnaný stav není chorobou, ačkoli mnohé neduhy 
srdeční, tuberkulosa, nádory děložní jím se ztěžují — lze jej proto 
také za rušivý vliv chorobě obdobný v tomto případě považovati, 
neboř nebýti ho, stav by byl jednodušší a nemocná překonala by 



Digitized by 



Google 



Druhá nemoc. 195 

nemoci své snáze. Živí však vlastně dva tvory a ještě dvěma cho- 
robami jsouc postižena, upadá ve vážné nebezpečí. 

Veliký počet případů zaznamenal jsem si z odborného písem- 
nictví, kde běželo o kombinaci novotvarů. Združí se buďto nádor 
zhoubný s nezhoubným nebo několik nádorů zhoubných se současně 
vyskytne. Zhoubný, nebyl-li včas nožem chirurga odstraněn, jde svou 
cestou a zhubí nemocného. Druhý novotvar, nezhoubný, na život 
nesahá, nepostihl-li ústroj důležitý, jemuž v úkonu těžce překáží. 

Jen několik případů zvláště pozoruhodných tu uvedu. Dr. Nie- 
dergai popsal r. 1896 případ, kde běželo o sarkom, karcinom (ra- 
kovinu), myom (nádor ze svalstva) a polypy u jedné a téže nemocné 
v jednom a témže ústrojí. H. Schuster napsal r. 1899 dissertaci 
pro universitu v Tubinkách, ve které obírá se případem, kde šlo 
o mnoho myomů dělohy a levého vejcovodu a při tom byl v pravém 
vaječníku sarkom vřetenobuněčný. V lékařském spolku hamburském 
přednášel v říjnu r. 1898 dr. Prochovnick o nemocné, jež trpěla 
rakovinou dělohy, kterýžto ústroj byl současně postižen několika 
myomy (nádory z hladkého svalstva), dále měla v levém vaječníku bou- 
bel, v právo veliký boubelovitý nádor, jenž zasahal až dolů do pánve. 
Sám jsem pozoroval a operoval nemocnou, jež byla stižena 
rakovinou prsu a lipomem (z tukové tkáně složeným nádorem) na 
krku. Když rakovina operací odstraněna a zhojena, počal nezhoubný 
nádor lipom rychleji růsti. Nemocná je až na ten lipom dle posledních 
zpráv mých podnes zdráva. 

Je jistě v lékařských knihách hodně nastřádáno případů nádorů 
zhoubných a nezhoubných, jež se současně vyskytly u jednoho 
a téhož člověka. Velkou většinou jsou to ženy a nejčastěji týká se 
onemocnění vnitřních ústrojů pohlavních. Z italské literatury je mi 
znám případ, kde běželo o rakovinu žaludku se současným sar- 
komem páteře, také odjinud vím o podobných, .ale jsou mnohem 
řidčí. Také se rakovina může združiti s měchožilem, cizopasným 
červem, jenž tvoří boubele (cysty). 

Řidčeji stává se, že se nádor zhoubný spojí s jinou cho- 
robou k udolání nemocného. Nemyslím tím choroby prudké, jež konec 
žití nemocného při nádorech zhoubných činí, na př. zánět plic, nebo 
vykrvácení, kde jaksi k novému onemocnění podnět přímo nebo ne- 
přímo zavdala choroba základní, tedy nádor. Ale mám na mysli 
takové případy, kde na př. osoba stížená rakovinou prsu onemocni 
současně tuberkulosou toho orgánu (obě choroby byly drobnohledně 
zjištěny). Ve svých výpiscích mám několik takových prací zazna- 
menáno, tedy pamatujme : rakovina a tuberkulosa se nevylučují, na- 
opak někdy se združují. Pravím to výslovně, ježto se ve vědeckých 
spisech objevují tvrzení opačná. Tak Kelynack popírá, že by indi- 
vidua zhoubnými chorobami sešlá byla náchylná ke svěží nákaze tuber- 
kulosou, jako jiní nemocní seslabení celkovými vysilujícími neduhy. 
Tub e r k u 1 o s a se spojuje dost často s jinými neduhy*). S ma- 

*) Taičé s příjici, také pak s křivicí, což zvláště u dítěte lékaře po- 
másti může. 



13* 

Digitized by LjOOQIC 



196 Dr. D. Panýrek: 



larií pospolu nejednou probíhá, tato zase se s příjicí častěji zdru- 
žuje. S tyfem na př., což stojí za zmínku také proto, že prudký 
miliární proces tuberkulosní lze těžko rozeznati od tyfu. Takový 
případ mezi jinými popsal francouzský lékař Haushalter. Přes 
to se mluví o antagonismu obou, jako by se vylučovaly. Také tu- 
berkulosa a záškrt postihnouti může. jednu a touž osobu, jedna dřív, 
druhá potom. Dítě tuberkulosní nakazí se na př. tyfem v nemocnici. 
Tuberkulosu, jež vedla k hnisavému zánětu pohrudnice v průběhu 
cukrové úplavice, popsal Rauzier. Zajímavý je případ Lopův, kde 
běželo o tuberkulosu a neštovice. Tuberkulosa a nemoc Hodgkinova 
popsána současně u jedné osoby Cattaneem v Padově. Byers popsal 
souchotiny a nemoc Raynaudovu (sněf prstu u nohy) a při tom 
ztrátu periody. Tuberkulosu a nemoc Werlhofovu pospolu pozorovati 
naskytlo se Hodenovi. 

Také tyfus se združuje s všelikými jinými častými i méně 
častými nemocemi. Tak šlo v Craigově případě o břišní tyf a stří- 
davku (malarii). Tyfus s tuberkulosou pohromadě došel už zmínky 
výše. Zajímavý musil býti průběh tyfu společně s tetanem (ztrnutím), 
popsal ten případ Isaac, ale originál práce nemohl jsem si opatřiti, 
znám je mi jen u výtahu. Tyfus s prudkým hostcem kloubním bude 
asi všednější, nežli se má za to. 

Zánět ledvin a cukrovka poměrně častěji pospolu kráčejí — 
vzácnost případ Bruhlův, kde při tom byly poruchy na akromegalii 
upomínající (zvětšení rukou, nohou, brady, boltců atd.). Cukrovka 
také s jinými neduhy se spojuje, na př. s padoucnicí. Také s dnou 
apsoriasou*) probíhající popsal Erb, slavný neurolog heidelberský. Zánět 
ledvin popsán v případu, kde probíhal pospolu s nádorem mozku, 
což budilo obraz padoucnice. Znám mi ten případ z vlašské lite- 
ratury (Duceschi-Martini). 

Z těžkých chorob nervových popsány případy, kde běželo o ne- 
urasthenii a hysterii, v jiném případu o nemoc Basedowovu a akro- 
megalii, jindy o nemoc Basedowovu a hemikranii (migrénu), jindy 
o nemoc Basedowovu a tetanii. 

Moderní nemoc, zánět slepého střeva, združuje se často s ka- 
mínky žlučními, ač může běžeti i o omyl — myslí se na zánět 
slepého střeva a běží o kamínky, nebo naopak. Edebohls shledal 
zánět slepého střeva s bloudivou ledvinou pohromadě a navrhl do- 
konce operaci, kterouž mohou se obě choroby léčiti najednou, 
jedním řezem. Bloudívá ledvina, tato potutelná nemoc, jež často se 
skrývá pod nezřetelné přízraky a škádlí dlouho nemocného i jeho 
lékaře, může se vyskytnouti pohromadě s prudkým katarem žalu- 
dečnim — jízlivost přírody jakási, ježto ledvina bloudívá sama poruchy 
žaludeční tropívá. 

Zhoubnou chudokrevnost pospolu s nemocí Addisonovou — obě 
jeví se změnou pleti a obě sahají na život — popsal Ital Pansíni 

♦) Psoriasa a příjice pohromadě u jednoho nemocného byla mnou 
-pozorována. 



Digitized by 



Google 



Druhá nemoc. 197 



r. 1898. Také Hoodgkinova nemoc a tuberkulosa pospolu probíhati 
mohou. 

V některých z uvedeného počtu případů běží o nákazu dvojím 
mikroorganismem, na př. v tuberkulose a tyfu. Tálo otázka byla 
blíže zkoumána bakteriology a shledáno, že dva mikroorganismy 
současně buďto se navzájem potírají — na tom založen návrh lé- 
čení chorob jimi postižených (viz Choroby léčitelky), — nebo jedna ná- 
kaza probíhá vedle druhé činíc obraz klinicky těžší a nejasnější. 

Tak asi zemřel český badatel zvěrolékař M. Prettner nakaziv 
se ozhrivkou při pokusech s bacilly jejími, při čemž asi i hnilobné 
bacilly do organismu jeho ranou vnikly. Dr. Zoerkendorfer popsal 
současné onemocnění svalovci (trichinosu) a snětí slezinnou, nemocí 
domácím zvířatům a člověku společnou. Proč by se nemohl spojiti 
červ s bakterií k udolání člověka, když oběma jeho tělo může slou- 
žiti k výživě a jeden druhému nepřekáží? 

Smíšená infekce (Mischinfection) zove se taková nákaza a padá 
na váhu zvláště při diřterii, při které je častá, způsobujíc zvláště 
těžký průběh; nově navržená léčba pyocyanosou prý obě složky ú- 
činně potírá, ač se radí i sérum ještě vstřikovati. Také při tuberku- 
lose zvláště v posledních stadiích smíšená infekce hraje úlohu ne- 
blahou. Často nalezena bývá v doupatech tuberkulosních plíseň As- 
pergillus, jehož některé druhy jsou chorobotvorné pro člověka. 

Tyto associace spůsobují právě častou koincldenci dětských 
chorob infekčních, na př. zádušného kašle a spalniček i naopak, zá- 
dušného kašle a tuberkulosy nebo spalniček a tuberkulosy, zádušného 
kašle a záškrtu (řidčeji) a pod., u dospělých zase chřipka takto zá- 
škodnicky ohrožuje život*) vedle tuberkulosy nebo příjice. 

Několik druhů červů pohromadě v jednom a témže ústrojí 
pozoroval už leckdos. Pro svou vzácnost zasluhuje zmínky případ 
Sieversův, kde běželo o Balantldium coli, Megastoma entericum 
a škulovce (Bothriocephalus latus). 

Roupy a škrkavky mohou se vyskytnouti pospolu, také tasem- 
nice a škrkavky nebo roupy. Zajímavo jest, jak se chovají škrkavky 
za tyfu. Když lék podaný proti tyfu vypudí tyto červy, domnívají 
se rodiče, že lékař se zmýlil, že neběží o tyf, nýbrž o pouhé škr- 
kavky. Jindy však chovají se bouřlivě, svými jedy dráždí nervstvo, 
zvláště u dětí, a budí dojem, že běží o nějakou těžkou komplikaci 
tyfu, na př. zánět blan mozkových. 



Čtenář z uvedených případů, kde jsme se úmyslně nepouštěli 
do podrobností, ježto by práce jistě překročila rozměr podobným 
statím vyměřený, seznal zajisté, jaká rozmanitost panuje na tomto 
poli a jak jest úkol lékaře v podobných případech těžký. Ježto po- 
drobná studie o tomto předměte chystána je pro odborné listy, pře- 
staneme na této drobnosti. Pro jasnější přehled věci opakujeme: 

♦) Těžká epidemie z r. 1889—90 mnohé souchotináře skosila. 

Digitized by LjOOQIC 



198 



Dr. D. Panýrek: Druhá nemoc. 



Choroby se združují. Někdy jedna druhou léčí, jindy zhoršuje 
stav nemocného (častěji). Může probíhati dvě neb někoHk nemocí 
současně neb následuje jedna po druhé. 

Také je možno, že dvě choroby navzájem na sebe nepůsobí 
(koincidence), probíhajíce vedle sebe. Opakuje-li se táž choroba po 
druhé, zove se reci divou, jde-li o novou nákazu ze zevnějšku, 
mluvíme o reinfekci. Naskytne-Ii se v průběhu jedné choroby, 
obyčejně zdlouhavé, dlouho trvající, jiná, jež často život ukončí, ač 
tak býti nemusí, rnliiví se o chorobě interkurrentní. Dvě choroby 
současně se odehrávající v těle živém „konkomittují". Nejširší 
výraz odborný pro ten zjev je associace; působí-li jedna proti 
druhé, je to antagonismus. Zvláště často přicházejí associace 
mikrobů. Jejich antagonismu využito i léčebně. 



Emil Pauer: 



Portrét. 



Dvacet roků! Bledá líc, 
smutek hledí z temných kštic, 
život plyne jednotvárně: 
Ve dne prádlo lidem prát, 
v noci kolo stroje hnát 
deset hodin ve továrně — 

Těžký kříž! 
Věčný zápas s bídou klatou, 
starost o máf k loži spjatou, 
s milencem tři děti již. 

Klidný spánek vzácný host, 
troskou tělo — kůže, kost, 
oko horečně jen plane. 
Nové jitro — nový chvat, 
třeba vydřít chléb i šat, 
kojit dítě uplakané, 

hladem mřít! 
V srdci lásky melodie — 
když se milec v krčmě spije, 
bez hlesu se nechat zbít. 



A zas v nový kráčet boj, 
nepoznat než strastí zdroj, 
klesat mdlobou v těžké práci, 
zas se vzchopit, dříti dál, 
do strhnutí napnout sval, 
až se ruce zakrvácí — — 

Běda běd! 
Denně číši krve dáti, 
neplakat a nezoufati, 
dětem k spánku píseň pět! 

Píseň sladkou, Ip.zný zvuk, 
i když duše plna muk: 
„Prs je prázdný, děti, spěte, 
jste mé lásky milý plod — 
kdo by trn vám v duši vbod, 
i když trní skráň mi hněte 
nejvíce?" -- 

Heroino strastí, bolu, 
básník klade gloriolu 
na skráň ženy-světice. 



Digitized by 



Google 







Petr Dejmek : 



Sen zestárlého srdce. 

Nesvatá legenda. 



Dyla mladá a krásná, předmět obdivu mužů a cíl jejich touhy. 
^ Jakousi pohádkovilostí svého zjevu dráždila jejich smysly, otupené 
a znavené surovou realitou života. Víc štíhlému stonku než lidské 
postavě podobalo se její útlé tělo. Jako sněžný květ skláněla se její 
hlavinka s bělostnou pletí. Všechny její pohyby byly tak hedvábitě 
měkké a tiché, že působila spíše dojmem přeludu ze záhrobí neb 
jiných světů, než živoucího tvora naší země. Mnozí tvrdili dokonce, 
že připadá jim, jako by jemňounká mlhovitá záře rozptylovala se 
kolem ní, a kouzlo něžnosti, nikde jinde nepoznané, je zchvacovalo, 
kdykoli dostali se v okruh její blízkosti .... 

Všichni, kdož i jen poněkud měli vytříbený smysl pro krásu, 
vzdávali jí neobmezený hold. 

Ale nejhoroucnějším jejím obdivovatelem stal se sochař Marcel, 
od prvního okamžiku, kdy ji spatřil. Se vší prudkostí mladého svého 
uměleckého temperamentu oddal se službě její Krásy. Jeho smysl, 
vrozený a jemný, zušlechtěný kromě toho ještě studiemi klassických 
výtvoru, nedostižně krásné přírody i sny vlastních horečných vidin — 
byl schopen mnohem víc než vkus kohokoli jiného odhadnouti neob- 
vyklost jejího půvabu. Hledíval na ni vzrušeněji než na mramory 
starých mistrů, poněvadž zde ladnosti forem dodával ještě většího 
kouzla — život. Užaslý mlčíval dlouhé hodiny v její přítomnosti, 
oddávaje se tiché rozkoši svého oka. Snaže se zatajiti tep srdce, 
naslouchal jejím sporým slovům, jako naslouchával šplounavému 
hovoru vln na písčitých březích moří nebo vanutí větérku za klidných 
letních nocí na temenech vysokých hor. Míval v těch chvílích podivný, 
nepochopitelný dojem, jako by její křehké tělo stávalo se zvolna 
průsvitavým a on tou skoro nepozemskou, skoro nehmotnou schránkou 
jako by nahlížel do jejího srdce a do její duše. I její city i její 



Digitized by LjOOQIC 



200 Petr Dejmek: 



myšlenky byly podobného rázu. Nepodobaly se lidským, tolik zá- 
vislým na hmotě, nýbrž nějak odpoutány od ni tak lehce se vznášely^ 
jako mlhavé fantomy . . . 

Chodíval sochař Marcel s krásnou a křehoučkou Sidoníf celé 
hodiny dlouhými alejemi nádherného parku, kde na jemném písku 
tříštilo se světlo slunce na tisíce drobných, zlatistých skvrn. Vzduch 
chvěl se sotva znatelně prškou paprsků/ Jemné vůně parku zadýchávaly 
všechen obzor . . . Marcelovi připadalo to, jako by s nějakým 
zjevem snů kráčel skutečnou krajinou . . . 

A když přišel do svého atelieru, dosud zcela neprobrán z umě- 
leckého úžasu, přistupoval k podstavci a zkoušel vymodelovati její 
obraz. Viděl ji tak jasně v duši své, jako by před ním stála živá, 
a jeho prsty hbitě a lehce hnětly poddajnou, vláčnou hlínu. Tvůrčí 
fantasie rozpalovala se horečnou touhou, zachytit věrně, oduševněle 
představu, oči zaněcovaly se dychtivostí spatřit vtělený sen duše 
a prsty, nadané vzácným smyslem, oživovaly takřka hlínu, jež jako 
by se poddávala oddaně a sama toužíc spolupůsobiti na zdaru . . . 
Ale po dlouhých hodinách práce, vysílen a vyčerpán stravující žá- 
dostivostí, nervy maje znaveny, ustával a usedal opodál, zkoumaje své 

dílo. Dlouho, dlouho se díval znalecky A oči naplňovaly se mu 

zvolna lítostí, obličej ztvrdl trpkým hořem a rty zkřivil hněv k zou- 
falému úsměvu: práce se naprosto nepodařila. Drsná, surová hlína 
zdála se ho i z té dálky drásati, jako by se jí dotýkal, ostré obrysy 
postavy jako by řezaly ho do duše a obličej jako by se šklebil 
výsměšně ... Ani zdání po měkkosti, průsvitavosti, jakési nad- 
zemskosti jejího zjevu ... 

Rozbil hněviv nezdařené dílo, vrhl se na pohovku, zavřel oči, 
aby realita života nemohla útočit na jeho duši, a oddal se svým 
palčivým představám . . . 

A následujícího dne znovu chvátal k ní a opět celé hodiny 
prochodil s ní parkem v jakémsi tichém, očistivém, povznášejícím 
obcování duší. 

A doma v atelieru znovu pokoušel se přinutiti hlínu, aby vzala 
na sebe dokonalé formy jeho snů. Marně . . . 

A tak plynuly týdny a měsíce, co opájel se kouzlem jejího 
zjevu, vždy náruživěji a náruživěji — a co doma v atelieru ještě 
mocnější vášní uměleckou rozpalován usiloval zachytiti její postavu 
ve věrné životnosti. Ale hmotu nelze zbaviti podstaty její hmotnosti . . . 

Byl všecek zoufalý marným počínáním. Ve chvílích nervového 
rozdráždění klnul svévolné hmotě, jež nechtěla přijmout měkkost 
jeho vidiny, klnul své vůli, jež nechtěla rozpnouti se za meze lidské 
mohoucnosti, klnul své dlani pro její nedokonalost. 

Zkusil vyměnit materiál; za hrubou hlínu ušlechtilý mramor. 
Tesal s láskou. Celou svou duši přenášel do svého výtvoru. Horkostí 
svého srdce chtěl dodati chladnému kameni živoucího žáru . . . 

Podařilo se mu vykouzliti sochu obdivuhodné dokonalosti a jem- 
nosti. Svou prosvitavosti a bělostí, měkkostí linií a jakousi hebkostí 
údů zdála se mu v prvním okamžiku úplně podobna -živoucímu 



Digitized by 



Google 



Sen zestárlého srdce. 201 



originálu. Horká vlna radosti prudce se mu rozlila tělem ... Ale 
čím déle na ni pozorně hleděl, tím více chladla jeho radost, tváře 
sinavěly, oči se zakalovaly . . . 

Z jeho sochy zavanul na něho chlad hmoty. Jejím údům scházelo 
ono neviditelné, ale tušené chvění nervů. Celé postavě kouzlo oné 
pohádkovité mlhavosti, která dodávala originálu tak svérázného a dráž- 
divého půvabu. 

Opět zklamání — ! 

Šílený hněv jím zalomcoval. Přiskočil k soše a divokým úderem 
ji roztříštil . . . 

Vyběhl z atelieru v hrozném duševním zmatku. S hlavou roz- 
pálenou rejem vášnivých myšlenek bloudil městem. Nevěděl, jak 
dlouho — nevěděl kudy . . . Konečně octl se opět — u ní. Sidonie 
zdála se mu ještě krásnější než dřív, ještě něžnější, ještě sféričtější. 
Hleděl na ni jako na zázrak . . . 

A náhle, jako by se mu uspořádaly změtené myšlenky, bylo 
mu podivuhodně jasno: Výrazu této ženy vůbec nelze vystihnout 
hmotou — 

Ale sotva si to uvědomil, stala se s ním nová neobyčejná 
změna: počal se na ni pojednou dívati jako na ženu, jako na 
předmět své mužské touhy. S počátku proběhlo mu tělem lehké, 
sotva postřehnutelné zachvění, pak prudký nával krve do cév . . . 
Musil napnout všechnu svou vůli, aby tento náhlý útok vášně po- 
tlačil . . . 

Procházeli se Sidonií jako dřív dlouhé aleje parku. Ale jako ji 
tehdy oceňoval okem umělce a toužil vtělit její zjev ve věčný výtvor 
svého umění, tak nyní náhle zaprahnul po jejím objetí a jejích 
polibcích. Jakási chorobná touha, zmocnit se jejího nadzemského zjevu 
svou drsnou lidskou dlaní, ovládla jeho extrémní srdce. Vzrůstala 
úžasně a mučila ho den ze dne víc. Počal jí mluviti prudké, horké, 
vášnivé passáže o lásce, hledě na ni žádostivě rozpálenýma očima. 
Odpověděla mu nechápavě a udiveně na něho pohlédla. Bylo zjevno, 
že její čistá duše nebyla dosud zkalena rmutem této hrozné lidské 
vášně. Uchopil ji za ruku a divoce stiskl. Vytrhla mu ji zlekána, 
zbledlá bolestí. 

Jen ještě více ho podráždila. 

Strhl ji ve svou náruč a pokryl chvatnými polibky. Vyvinula se 
mu volně, vláčnými pohyby, pohlédla na něho užasle a řekla vyčí- 
tavě: „Co činíte — ?" 

„Miluji vás — miluji, miluji šíleně!" vykřikl, nejsa již s to 
udusit v sobě hlas vášně. 

Ale Sidonie jako by nerozuměla pozemské lásce. Hleděla na 
něho, rozechvěného a prudkého, nechápavýma očima, naslouchala 
jeho šílenému, zmatenému vyznání s jakýmsi dětinským, chladným 
udivením ... 

A marně Marcel snažil se žárem svého srdce ji rozehřáti . . . 

Odešel od ní zoufalý. Byl zničen. Jeho nešťastná vášeň ho ztra- 
vovala. Nebyl schopen práce, jak byl ztupělý duševními zápasy. 



Digitized by 



Google 



202 Petr Dejmek: 



Mozek jeho jako by byl ubičován častými třeštivými návaly citů 
a myšlenek . . . 

A tu jednou ze všeho toho chaosu překotných nápadů jako by 
se jeden vzpříčil v jeho duši a zůstal v ní trčeti. Tak nehybně v ní 
utkvěl, že se Marcel až zarazil. Ale mávl rukou a snažil se na něj 
nemyslit. Však nápad tkvěl neodbytně v mysli dál, a Marcel mu po- 
malu podléhal, podléhal, až — 

Vzchopil se náhle opět k horlivé práci. Počal z překrásného 
mramoru tesat sochu. Tentokráte — muže. Soustředil na svou práci 
všecku svou uměleckou schopnost, všechnu vůli a veškerý zbytek 
citu. Pracoval s napjetím sil celé týdny, jako by horečnou pílí chtěl 
nahradit minulé měsíce zahálky. Vyseděl a vystál celé dny před svou 
sochou, pozoruje a opravuje, jako by ničeho nebylo kromě jeho 
díla. Pro všechen ostatní svět ztratil porozumění, vše ostatní jako 
by v něm odumřelo a jen jedno zbylo z celého života: provést 
poslední velkolepé dílo . . . 

A podařilo se. Z mramorového balvanu vyloupla se nejušlech- 
tilejší mužská postava — s jeho, Marcelovou tváří. Vskutku, jeho 
tvář I A s jakým výrazem I Všechna zjitřená a neukojená vášeň jeho 
posledních měsíců se v ní zračila. Mramorové rty chvěly se nedo- 
čkavostí polibků. Oči se rozvíraly, aby z nich mohlo vysálat více 
palčivého žáru. Svaly antického těla se napínaly, aby mohly pevně 
sevříti . . . 

Marcel sám v němém ustrnutí zíral na své poslední dílo. Ale 
zdálo se mu, že cosi mstivého a ďábelského hledí ze sochy, je-li 
déle pozorována. V nesmírné té kráse že je zahalena jakási tajemná 
zhouba. 

Dlouho zíral Marcel na své dokonané dílo. Přerozmanité dojmy 
vystřídaly se za tu dobu v jeho dnši . . . Bojoval poslední, kruté 
krise ... Má provést svůj bizarrní nápad? Pomstít se tím origi- 
nálním způsobem? Ďábelským - ? 

Konečně sochu opatrně zabalil, napsal dopis a odeslal darem 
— Sidonii — — 

Téhož večera se sochař Marcel ve svém atelieru zastřelil 

Sidonie přijala dar skoro netečně . . . 

Zpráva o smrti Marcelově ji udivila, ale nevzrušila . . . 

A pak plynula léta, zdánlivě tak jednotvárná jako vlny v řece . . . 

Sidonie šla životem stejně jako dřív: spíše mlhový přelud než 
pozemské tělo. Ale její tvář přec za ta léta nějak zvadla, její pohyby 
ztratily trochu měkké hedvábitosti. I obdivovatelů ubylo. Všechny 
^spirituální" zjevy příliš snadno rozpalují lidský enthusiasmus, který 
však stejně snadno chladne. A muži zvlášť mívají trvalejší zájem jen 
pro ideály — materiální. 

Léta tedy plynula . . . 

Sidonie chodívala méně parkem a více a častěji prodlévala 
v komnatce, kde mezi temně modrým nábytkem intensivně se bělala 
Marcelova socha. Také občas zabloudila do pouličního shonu. A tu 
poprvé počala se dívati pozemskému životu do tváře a neznámý 



Digitized by 



Google 



Sen zestárlého srdce. 203 



tento svět víc a více ji zaujímal novými a novými půvaby. Jako by 
ponenáhlu dělo se její přetělování z bytosti pomyslné v reální. I její 
obrysy jako by tuhly a nabývaly pevnějších, hmotnějších forem. 

A léta plynula . . . 

A Sidonie — stárla . . . 

Její obličej poněkud zešednul a pokryla jej jemná síf tenounkých 
vrásek. Ostřejší tvary počaly prorážeti druhdy měkkými obrysy. Za 
to v očích jejích, dříve tak klidných a studených, počínaly se chvěti 
a zapalovati stopy jakýchsi lidských vášní. 

Tyto stopy stávaly se tím patrnější, čím častěji sestupovala Si- 
donie do shromáždišť světa : na promenády, do divadel, koncertů . . . 
Nahlížela stále náruživěji do života a počala prudčeji a dychtivěji 
toužiti po jeho požitcích. Ale shledala, že muži hledí na ni lhostejně ; 
přestala vábiti krásou. Ženy přijímaly ji bez žárlivosti; přestala být 
nebezpečnou soupeřkou. 

Sidonie zklamána a vzrušena vracívala se do své komnatky, kde 
ještě intensivněji odrážela se bílá socha Marcelova od temněmodrého 
nábytku. Zastavovala se nyní často před ní a vzpomínala na jejího 
tvůrce, jehož tvář na ni ze sochy zírala. Nyní teprve chápala jeho 
vášnivé touhy, vůči nimž byla druhdy tak chladná a nevnímavá. 
Hleděla na jeho mramorovou podobu a do srdce se jí vkrádala 
lítost. Jako ztracený život jí připadala pojednou její minulost. Jako 
ztracené dni a léta, jichž jsme nedovedli vyžít. 

A mramorové oči sochy jako by pojednou ožily a zasvítily zlo- 
myslným výsměchem . . . Rty, zdálo se, rozevřely se malounko 
a svaly zachvěly se jemně nervní vlnou . . . 

Tak silný byl tento zrakový klam, že Sidonie v rozechvění při- 
stoupila k podivuhodné soše. Zadívala se na ni pátravě široce ro- 
zevřenýma očima. Ošidná hra přestala. Mramorové údy zmrtvěly opět 
klidem, prázdné oči studeným, neživotným výrazem zíraly do pro- 
storu ... 

Ale Sidonie přec byla nesmírně rozechvěna. Její srdce přeplněno 
bylo touhou, která vzrůstala. Taková šílená žádost jí pojednou za- 
lomcovala, aby nějakým divem ta kamenná socha opravdu ožila, 
sklonila k ni svou tvář, přilnula svými rty k jejím a líbala, líbala... 
jako tenkrát . . . Oh, nyní by jinak chápala ! 

A Sidonie stála těsně před sochou, upírajíc na ni chorobnou 
touhou rozpálené oči, jako by čekala ten zázrak . . . 

Ale socha stála v dráždivé nehybnosti . . . 

Sidonie stiskla dlaněmi skráně, aby tím dotekem přivedla se 
k vědomí skutečnosti, a v náhlé touze po záchraně, jako by utíkala 
šílenosti, prcbla z komnaty . . . 

A celý rok do ní nevkročila . . . 

Ale potřeba lásky rostla v ní dál, do ohromných rozměrů, do 
nepřekonatelné síly. Děsná tato náruživost ji ztravovala, hlodajíc ne- 
milosrdně na jejím těle i srdci. Sidonie ji přemáhala napjetím vší 
své vůle, aby jí nepodlehla. Ale náruživost byla silnější. Hnala ji 
proti jejf vůli do života, kde hledala ukojení. 



Digitized by 



Google 



204 Petr Dejmek: Sen zestárlého srdce. 



Lačná a žíznící po požitcích lásky, kterých v mládí nechápala 
a kterých neokusila, šla životem s úzkostným očekáváním. Cítila, 
že její šílená náruživost stala se jí podmínkou života. Nebylo již 
v její moci ji potlačit, ale také nebylo možno žít s tou hroznou 
touhou neukojenou. Sidonie chtivě utkvfvavými pohledy hledala 
blesky žádosti v očích mužů a vyzývala nervosnfmi, koketními po- 
sami. Ale odpovídali jí chladně a posměšně. Zestárla zatím příliš 
a její vášeň působila groteskní komikou. 

Sidonie zklamána, zoufalá, potupená odešla do své samoty. Do 
života se již nevrátila. 

Změnila se k nepoznání. Její obrysy nabyly zvláštní tvrdosti 
a ostrosti. Její obličej stal se velice podobným primitivním dřevo- 
řezbám. Byl hranatý, s vysedlými lícními kostmi, s tvářemi vpad- 
lými, temně nažloutlými. Oči zdály se zatlačeny hluboko do důlku . . . 
brada špičatá ... uši odstálé . . . 

Dlouho vyhýbala se temně modré komnatce se sochou Marce- 
lovou. Ale neubránila se při tom příliš vtíravým vzpomínkám. A tyto 
vzpomínky a představy jako nějaké kouzlo přivábily ji konečně opět 
do tiché komnatky. 

Překvapena neobyčejným obrazem zarazila se na prahu. V temné 
modři svítila bílá postava, nahá, klassicky krásná, vytesaná z ušlech- 
tilého mramoru. Oči zdály se hleděti palčivými pohledy. Rty chvěly 
se nedočkavostí polibků. V obličeji zračila se zjitřená vášeň. Svaly 
napínaly se, aby pevně objaly ... 

Sidonie byla nesmírně užaslá tím mocným klamem. Srdce jí to 
sevřelo a do nažloutlých tváří vstříklo trochu krve a do očí trochu 
lesku. Po celém těle přeběhlo jí mrazivé zachvění. Nebyla s to od- 
trhnouti očí od toho podivného klamu. Neodolatelná jakás moc při- 
tahovala ji blíž . . . blíž 

Sidonie chvěla se nesmírným vzrušením. Nohy se jí lámaly v ko- 
lenou. Plazila se téměř k soše, jak ochromená. 

A klam zdál se ještě vzrůstati. Socha jako by oživovala. Dé- 
monicky vábily k sobě její oči, její rty, její tvář . . . celé její bě- 
lostné tělo . . . 

A Sidonie, nevědouc, co činí, blížila se soše víc a víc, až octla 
se zcela blízko. Zírala na ni chvíli vyboulenýma očima, náhle však 
ovinula kol ní své vyschlé ruce, přiklonila ústa těsně k jejím a — 
s šíleným výkřikem přitiskla své rty na mramor. Jak dotkla se 
mrtvé, studené hmoty, odtrhla na okamžik rty, ale pak znovu ji 
sevřevši v pevné objetí, prudce líbala, líbala, líbala . . . šílená svou 
nezkrotnou náruživostí a touhou . . . 

A její rozčilení ji tak vysílilo, že se pod ní nohy zlomily, a ona 
klesala k zemi, strhujíc na sebe sochu Marcelovu . . . 



Digitized by 



Google 




Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



207 



Z národni poesie albánské. 

BALLADA O GARENTINĚ. 
(Z kolonii jihoilalských.) 



Byla jedna matka dobrá, 
devět synů ona měla, 
devět synů bohatýrú, 
každý z nich byl rytíř pravý. 
Měla také mladou dceru, 
krásnou jako poupě růže, 
šlechetnou a dobrou srdcem, 
měla jméno Oarentina. 
Mnoho rytířů a pánů 
sjíždělo se v ony kraje, 
o její šlo žádat ruku, 
ale nikdo nedostal jí. 
Do osady posléz přijel 
jeden šlechtic urozený, 
ježto byl však % dálné země, 
nedali jí ani jemu. 

Jenom Konstantin chtěl tomu, 
jeden bratr Garentinin; 
chodil se sklopenou hlavou, 
zamyšlený, roztržitý. 

„Konstantine, milý synu, 
co pak je ti, proč jsi sklíčen? 
Co pak hněte srdce tvoje? 
Chceš mí poslat Garentinu 
z domu do daleké země? 
Konstantine, synu milý, 
není dobré, jak to myslíš. 
Zatoužfm-li po ni v plesu, 
v plesu nebudu jí míti, 
zatoužím-li po ní v smutku, 
v smutku nebudu jí míti." 

„Věru svou ti dávám, matko, 
budeš-li jí žádat v plesu, 
v plesu přijdu, přivedu ji; 
budeš-li ji žádat v smutku, 
v smutku přijdu, přivedu ji." 



Stalo se dle vůle jeho, 
svatbu měla Garentina ; 
vypravili Garentinu 
k cizím lidem v cizí země. 

Několik let uplynulo, 
přišel s válkou mor v ty kraje, 
nešťastné té matce za rok 
zhynulo všech devět synů, 
devět snach a devět vnuků 
zemřelo jí v onom roce. 
Oblékla se v roucho smutku, 
natřela dům černou barvou. 

Památný den mrtvých přišel, 
zvolna, zvolna zněly zvony. 
Smutek plnil duši její, 
naděje jí v srdci zhasla. 
Matka s těžkým bolem v srdci 
v onen den š!a ke kostelu, 
synové kde v hrobě leží. 
O půlnoci v kostel vešla, 
na hrob každý dala svíci, 
píseň lkavou zazpívala, 
na hrobě však Konstantina 
dvojí svíci, dvojí píseň. 
„Konstantine, krásný hochu, 
Konstantine, synu milý, 
kde jest víra, slib mně daný? 
Zemřel jsi a ležíš v hrobě." 

O půlnoci kostel pustý, 
uzavřený, liduprázdný . . . 
Konstantin se zvedl z hrobu, 
jako živý vzpružil údy; 
kámen hrobu stal se koněm, 
čabraka ho kryla černá, 
uzda, jindy ze železa, 
stříbrným se skvostem stala. 



Digitized by 



Google 



208 



Z národní poesie Albánské. 



Konstantin mu skočil v sedlo, 
letěl jako rychlý vítr, 
a když den se počal šeřit, 
před domem své sestry stanul. 

Děti sestřiny si hrály, 
honily se s vlaštovkami 
přede domem otce svého, 
tančily a vztekaly se. 

„Děti, kde je vaše matka?" 
„Zašla v úval směrem k městu." 
Obrátil se v prvý úval. 
„Dívenky, jste tuze hezké, 
ale pro mne teď už nejste!" 
Přišel blíže, otázal se: 
„Není s vámi Garentina, 
Garentina, sestra moje?" 

„Nalezneš ji za tou horou, 
tam se obraf v druhý úval!" 

„Dívenky, jste tuze hezké, 
ale pro mne teď už nejste!" 
Přiblíží se, chce se ptáti. 
„Hu, kdo přišel? Toť můj bratr 
Konstantin, můj bratr rodný!" 

„Garentino, pospěšme si!" 
„Kam mám spěchat ? kam chceš jíti ? 
„Musíš jíti se mnou k matce." 
„Přijdu k smutku nebo k plesu? 
Mám-li přijít ke dni smutku, 
obleku se v roucho černé, 
mám-li přijít ke dni plesu, 
vezmu šaty vyšívané." 
„Garentino, sestro moje, 
pojď jen se mnou, jak jsi právě." 
Posadil ji na kůň v sedlo. 

Mlčení té dlouhé cesty 
přerušila Garentina: 
„Konstantine, bratře milý, 
znamení zlé tady vidím — 
plíseň kryje rámě tvoje." 
„To je z dýmu od mé pušky." 

Za chvíli zas sestra vece: 
„Konstantine, bratře milý, 



znamení zlé tady vidím — 
vlasy tvoje rozcuchané 
kryje prach a suchá země." 
„Tryskem koně prach se zvířil, 
pokryl moje tělo celé." 

Dospěli tak do osady. 
„Konstantine, bratře milý, 
znamení zlé zase vidím — 
kde je synovců mých devět?" 
„Venku v poHch hrají míčem. 
Nikdo netuší, že přijdem', 
hle, jak už se soumrak blíží." 
„Kde jest švegruší mých devět? 
že nám ani v ústret nejdou?" 
„Tančí kolo v úvale tam." 
„A kde jest mých devět bratří?" 
„Zasedají v radě mužů." 

„Konstantine, bratře milý, 
znamení zlé zas už vidím — 
zavřena jsou všecka okna." 
„Uzavřel je chladný větřík." 

Dojechali ke kostelu. 
„Garentino, sestro moje, 
nyní ty jdi trochu napřed, 
chci si zajít do kostela." 
Tak se vrátil mezi mrtvé. 

Garentina skočí, běží, 
fuk fuk! klepá na vchod domu. 
„Matko moje, pojď a otevř, 
otevři mi, matko moje, 
neboř já jsem Garentina, 
Konstantin mne přines' k tobě!" 

„Táhni k ďáblu, smrti krutá, 
devět synů jsi mi vzala, 
vzala jsi mi už i dceru 
a teď jdeš si ještě pro mne!" 
„Na mou věru, matko moje, 
že jsem tvoje Garentina." 

Prudce matka otevřela. 
„Dcero moje, kdo tě přines'?" 
„Konstantin dnes přišel pro mne." 
„Konstantin? a kde je nyní?" 
„Vešel na skok do kostela." 



Digitized by 



Google 



z národní poesie albánské. 209 



, Konstantin, ach, dcero moje, Plačíce, se líbajíce 
Konstantin se rozpad' ve prach objaly se matka s dcerou 
i se všemi tvými bratry." a v tom bolném rozechvění 

dcera zemřela i matka. 



ŽAIaOZPÉVY. 

(Z Albánie severní.) 

PALE GINI. UMlRAjICl VOjlN. 

Zem se chvi i řeka Drini, Na úpatí skalní stěny 

oběšen jest Pale Gini. klesl junák ozbrojený. 

Zvučí vítr smutnou báj: Ležel zbit a mdlobou zchvácen, 

nový pasa přišel v kraj. těžce raněn, pro vždy ztracen. 

Nade hrobem od junáka Když ho kloval zobák ptačí, 

černého zpěv zazněl ptáka: zvlhly černé oči v pláči. 

„Přinesla mi matka moje „Oj, vy orli, dravé plémě, 

k převléknutí prádlo dvoje; aspoň oči darujte mně! 

vraf se, matko, s žalem v líci, Mámf já matku, její lkáni 

zabili mne při měsici; bude slyšet s pláně k pláni; 

nový pasa v kraj náš vešel, oči mojí sestry rodné 

aby mladé muže zvěšel. budou plakat ze dne do dne; 

Však v den pomsty bude splatné lkát má žena bude věrně 

všecko dobré i vše špatné." od cisterny ku cisterně." 



DERVEN AGA. 

Běda nám, ó Derven Ago, 
mrtví leží tvoji věrní ! 
Na zdi šavle tvá se táže: 
.Proč si mne pán neuváže?" 
Řehce kůň tvůj, naříká si: 
„Kde pak pán můj mešká asi? 
Jen ať přijde, uzdu dá mi, 
pobodne mne ostruhami!" 

Přel. Dr, Josef Vinař. 



14 

Digitized by LjOOQIC 







o^ 



šťastná náhoda. 

z „Pohřbeného chrámu" od Af. Maeterlincka, 

Dyli jednou dva bratři, vypravuje stará srbská pohádka. Jeden byl 
*-^ pracovitý a nešťastný ; druhý lenivý a obsypaný štěstím. Ne- 
šťastný bratr potká jednoho dne krásnou mladou děvu, jež hlídala 
ovce, předouc zlatou nit. — „Čí jsou ty ovce?" táže se jí. — „Toho, 
koho jsem já. — A koho jsi ty ? — Tvého bratra, jsem jeho štěstí. 

— A moje štěstí, kde to je? — Daleko tebe. — Mohu je nalézti? 

— Můžeš, budeš-li je hledat." 

I jde tedy hledati své štěstí. Jednoho večera, v hlubokém lese, 
spatří chudou stařenu, bílých vlasů, spící pod stromem. Vzbudí ji 
a táže se jí, kdo jest. — „Ty mne neznáš?" odpovídá. „Ovšem, 
nikdy jsi mne neviděl: Jsem tvé štěstí. — A kdo mně to dal tak 
bědné štěstí? — Osud. — Mohu jej nalézti? — Snad, budeš-li jej 
hledat." 

Jde hledati osud. Po dlouhých cestách mu jej konečně okáží. 
Žije v přepychu v nádherném paláci; avšak den ode dne bo- 
hatství jeho ubývá a dvéře, okna a stěny jeho příbytku se stahují. 
Vykládá mu, že přechází takto, střídavě, z bídy do přebytku ; a že 
poloha, v které se nachází v jistém okamžiku, rozhoduje o budouc- 
nosti všech dětí, které se v tom okamžiku rodí. — „Tys přišel na 
svět," dokládá, „v době, kdy blahobyt můj byl v úpadku; odtud 
všechny tvé nehody." 

Radí mu, aby ku zažehnání nebo přelstění zlé sudby zaměnil 
svůj los losem své neteře Milici, narodivší se v příznivé době. 
K uskutečnění této záměny dostačí, aby vzal tuto neteř k sobě 
a každému, kdož, se ho otáže, říkal, že vše, co má, náleží Milici. 

Uposlechl této rady; a záležitosti jeho se utvářejí jinak. Stáda 
jeho sílí a rozmnožují se, jeho stromy se lámou pod tíhou ovoce, 
připadají mu nenadálá dědictví, na polích jeho zrají zázračné žně. 
Avšak jednoho rána, an — nehybný v svém štěstí — pozoruje pocivt- 
hodné žito, cizinec jakýs, jdoucí mimo, táže se ho, čí jsou ty bo- 



Digitized by 



Google 



M. Maeterlinck: Šťastná náhoda. 211 



haté klasy, vlnící se pod rosou, dvakrát tak vysoké a těžké než 
klasy sousední ; zapomene se a odpoví: „Ty jsou mé." — Ihned 
vznikne oheň na druhém konci pole a šíří se zhoubně. Tu vzpo- 
mene zapomenuté rady, běží za cizincem a křičí: „Já se mýlím! 
Neřeki jsem ti pravdu ; zadrž, vrať se ; to pole není mé, ale mé ne- 
teře Milicí!" — Ihned, uslyševše tato slova, plameny ustanou 
a klasy znovu pučí. 

II. 

Toto naivní a prastaré podobenství okazuje, že tajemná zá- 
hada náhody se hrubě nezměnila od doby, kdy člověk započal se 
jí otazovati. Mohlo by ještě „illustrovati" naši dnešní nevědomost. 
Máme své myšlenky, které nám utvářejí naše vnitřní štěstí nebo ne- 
štěstí, na něž příhody vnější mají více méně vlivu. Jsou mnozí, 
u nichž tyto myšlenky staly se tak mocnými, tak bdělými, že bez 
jejich schválení nic již není s to vniknouti do křišťálové nebo ko- 
vové budovy, již uspěly vztyčiti na kopci, jenž strmí nad obyčejnou 
cestou příhod. Máme svou vůli, jež, živena našimi myšlenkami a jimi 
podporována, uspěje odehnati množství marných a škodných příhod. 
Nicméně vůkol těchto více méně jistých, více méně nedobytných 
ostrůvku šíří se oblast tak nepodmaněná, tak nesmírná jako oceán, 
kde zdá se, že náhoda vládne samojediná, jako vítr nad vlnami. 
Žádná myšlenka, žádná vňle nemohou zabrániti, aby jedna z těchto 
vln z nenadání nepovstala, nás nepřepadla, nás neohromila, nás ne- 
zranila. Jejich dobrodějná činnost započíná, až když vlna se byla 
vzdálila. Tu nás pozdvihují, oživují a pečují o to, aby bol, jejž nám 
rána způsobila, nevnikl až do hlubokých zdrojů života. Na tom pře- 
stává jejich úloha. Na pohled je velice pokorná. Ve skutečnosti, ač-li 
náhoda nepřioděje se neodolatelným tvarem kruté nemoci nebo smrti, 
činí náhodu téměř bezmocnou a stačí udržeti, co jest nejlepšího 
a nejslastnějšího člověku v štěstí lidském. 

III. 

Mezi skutky, jež jsme předvídali, vůkol činů, jež stanovíme 
a které rýsují namáhavě veliké linie naší existence, dere se a krouží 
hrozné množství náhod na číhané. Vzduch, který dýcháme, prostor, 
jímž se hýbeme, čas, jímž míjíme, jsou plny příhod, které na nás 
čekají a nás volí v davu. Pozorujeme-li jejich zvyky, poznáme 
v brzku, že tyto podivné dcery náhody, jež měly býti slepý a hluchý 
jako matka jejich, nejednají nijak nahodile. Vědí, co činí, a zřídka 
kdy se mýlí! S nevysvětlitelnou jistotou poznávají chodce, jenž se 
blíží a před nímž se mají vztyčiti. Nechť kráčí dva lidé téže hodiny 
touže cestou, nebude váhání, nebude sporu u dvou zástupů vyslaných 
osudem. Při příchodu jednoho sestoupí se bílé panny s palmami, 
amforami a těmi tisíci šťastných neočekávaných příhod cestou; při 
příchodu druhého černé lítice, jež vylíčil nám Aischylos, vyřítí se 
z houští, jako by jim bylo pomstíti na této nevinné oběti jakousi 
vinu, nevysvětlitelnou a předcházející jeho zrození. 

Digitized by LjOOQIC 



212 M. Maeterlinck: 



IV. 
My všichni, více méně, sledovali jsme životem osud jistých 
bytostí, jímž přihodila se štěstí nebo neštěstí, jichž jednání jejich 
nebylo připravilo a která náhle, na rohu ulice, zdají se tryskati ze 
země nebo padati s hvězd, dokonalá, bezdůvodná, nevyhnutelná. 
Tento, jenž ani nepomýšlel na postavení, k němuž soupeř lépe vy- 
zbrojený mu bránil vstup, vidí zmizeti tohoto soupeře v rozhodném 
okamžiku; onen, jenž spoléhal na přízeň mocného přítele, vidí pří- 
tele umírati právě ve chvíli, když vztahoval ruku ku jeho pomoci. 
Tento, jenž nemá nadání ni krásy a ničeho nepředvídá, dochází 
každého rána k paláci Štěstěny, Slávy nebo Lásky, za krátké vte- 
řiny, kdy všecky brány jsou zotvírány; onen, jenž jest pln zásluh 
a drahně přemítal o svých oprávněných krocích, dostaví se tam 
právě ve chvíli, kdy nešťastná náhoda je zavírá na půl století. Jeden 
nasadí stokrát své zdraví v pitomých hrdinstvích — a nevezme úrazu^ 
druhý dá je v šanc v čestném dobrodružství — a ztrácí je nezvratně. 
Na tisíce neznámých napomáhá skrytě onomu, aniž ho kdy viděli. 
Tisíce neznámých staví tomuto překážky, aniž vědí, že existuje. 
Jedni i druzí nevědí, co činí ; rozděleni moři, jsou poslušní těchže 
obsáhlých a přesných povelů ; pak v předepsanou hodinu, rozptýlené 
části ohromného stroje, se spojí a srazí; a ejhle, dvé osudů dovr- 
šených a nepodobných, jež Čas uvádí v pohyb. 

V. 

Dr. Foissac v své zajímavé knize o „Náhodě a Osudu*' 
udává bezpočetné a podivné příklady o záhadné, předurčené, zaryté, 
nevysvětlitelné nespravedlnosti, v níž tkví většina existencí. Domní- 
vali bychom se, sledujíce jej, že vcházíme s ním do zmatných dílen 
jiného světa, kde neshledáváme ku měření a dělení štěstí a neštěstí 
ničeho, co připomíná nástroje nezbytné lidské spravedlnosti, lid- 
skému rozumu. Tak na příklad život podivuhodného Vauvenarquesa,. 
nejnešťastnějšího z moudrých, jenž vzdor svému geniu, své mravní 
kráse, své udatnosti, svým snahám, zlomen a znetvořen krutými 
nemocemi v dobách, kdy štěstěna jeho byla na vahách, kráčí od 
nezaslouženého zklamání k nezasloužené nespravedlnosti, umírá třicet 
dva roky stár, právě ve chvíli, kdy dílo jeho mělo dojíti uznání. 
Tak děsná historie Lesurguesa*), kde na tisíce shod, jež zdají se ve- 
deny pekelnou mocí, se sbíhá a kupí ku zmaru nevinného člověka, 
aniž by pravda, spoutaná osudem a řvoucí tiše pod spoustou bludů 
hledajících ji — jako se řve tiše v hloubi zlého snu, — mohla uči- 
niti jediný posun, aby protrhla noc. Dále příběh Aimara de Ran- 
connet, presidenta pařížského sněmu, člověka nanejvýše poctivého, 

*) Tato jest historie, jak ji dobře a stručně vypravuje Dr. Foissac: 
„8ho Floréalu, r. IV., v 9 hodin večer, v lese senartském kurýr a postilion, 
vezoucí poštu z Paříže do Lyonu, byli přepadeni a zavražděni. Vrahy 
byli Couriol, jenž vsedl na poštovní vůz po bok kurýra, Durochal, Rossi, 
Vi(' * 



/idal a Dubosq, kteří jim jeli naproti na najatých koních, a Bernard, jenž 
yl zjednal koně a rozdělil se s ostatními o kořist. Za tento zločin, při 
emž účastnilo se pět vrahů a jeden spoluvinník, bylo během čtyř let od- 



Digitized by 



Google 



šťastná náhoda. 213 



jenž nespravedlivě jsa zbaven svého úřadu, vidí dceru svou hynouti 
v bídě, syna svého mříti pod rukou kata a ženu svou poraženu 
bleskem, zatím co sám, jsa obviněn z kacířství a vězněn v Bastille, 
umírá hořem dříve, než jest souzen. 

praveno sedm individui. Spravedlnost zprovodila tedy se světa o jednoho 
více. Zasáhla tudíž jednoho nevinného. Tím nemohl býti žádný z šesti in- 
dividuí přiznavšich se ku zločinu. Tímto nevinným byl Lesurgues, jenž ne- 
přestal prohlašovati, že jest nevinen, a jehož žádný ze šesti zločinců, dle 
vlastního jejich výroku, neznal. Jakým způsobem byl tento nešťastník vple- 
ten do této události, jež měla jeho jméno tak neblaze proslaviti ? Osud 
lomu chtěl, že čtyři dny před zločinem Lesurgues, jenž přišel z Donai, 
s osmnácti tisíci franků ročních důchodů, do Paříže, aby dal svým dětem 
lepší výchovu, byl u jednoho ze svých krajanů, Quesna, u snídaně, když 
tu vešel Couriol a byl rovněž pozván ku stolu. Když po zločinu pode- 
zření ihned padlo na Couriola, dostačil fakt této společné snídaně, aby 
Quesno byl zatknut, že však dokázal své alibi, propustil jej soudce Dau- 
benton ihned na svobodu. A že bylo již pozdě večer, řekl mu, aby si přišel 
zítra pro své papíry. 

Jedenáctého Floréalu ráno Guesno, ubíraje se za tím účelem na po- 
licejní úřad, potkal Lesurguesa, jejž požádal, aby jej doprovodil, čemuž 
tento, nemaje co dělat, vyhověl. Mezi tím co čekali v předsíni na příchod 
soudního úředníka, byly sem uvedeny dvě ženštiny, předvolané k svědectví, 
které, klamány podobou mezi Lesurguesem a Ďubosqem, jenž uprchl, 
neváhaly označiti Lesurguesa jako jednoho z vrahů a neblahou náhodou 
trvaly na tom až do konce. Okolnosti z dřívějšího života byly mu příznivý, 
a mezi jiným udal. na důkaz toho, že dne 8ho Floréalu ne vykročil z Paříže, 
že byl loho dne u klenotníka Legranda, za účelem jakýchsi výměn mezi 
\ímto a jeho druhem Aldenovem. Toto obchodní jednání dalo se skutečně 
8ho; avšak Legrand, byv požádán, aby předložil své knihy, zpozoroval, 
že omylem zapsal je na den 9. Myslil, že dobře učiní, vymaže-li 9. a učiní 
z ní 8., chtě zachrániti svého krajana Lesurguesa, o jehož nevině byl pře- 
svědčen. Avšak tím jej zničil. Zfalšování bylo snadno dokázáno, násled- 
kem čehož veřejný žalobce a porotci neměli již ani nejmenší důvěry 
k ostatním osmdesáti svědkům, předvolaným k ospravedlnění obžalova- 
ného; byl odsouzen a statky jeho zabaveny. Uplynulo osmdesát sedm dnů 
mezi jeho odsouzením a odpravením, naprosto nevšední lhůta za oněch dob: 
to že nastaly vážné pochybnosti o jeho spoluvině. 

Direktorium nemělo práva udíleti milost; považovalo se za povinno 
podati o tom zprávu radě pěti set, s otázkou, zdali má Lesurgues býti sou- 
zen proto, že podobá se zločinci. -- Rada, dle svědectví Simeona, přešla 
k dennímu pořádku a Lesurgues byl odpraven, odpustiv svým soudcům. 
A nejen že nepřestal prohlašovati se za nevinna, i Couriol v okamžiku, 
kdy ortel byl vyřknut, zvolal hlasitě: Lesurgues je nevinen! Totéž 
opakoval na osudné káře a i na popravišti. Všichni ostatní odsouzení, při- 
znavše se k vině, prohlásili zároveň, že Lesurgues je nevinen; teprve 
v r. IX. byl Dubosq, vrah jemu tak podobný, zatknut a souzen. 

Osud, stihnuvší hlavu této rodiny, neušetřil žádného údu jejího. 
Matka Lesurguesova zemřela žalem; jeho žena zšílela, jeho tři dítky zmí- 
raly v opuštěnosti a bídě. Nicméně vláda, pohnuta tolikerým krutým ne- 
štěstím, navrátila na dvakráte Lesurguesově rodině těch pět nebo šest set 
tisíc franků, q něž jej byla oloupila nespravedlivá konfiskace; ale největší 
část tohoto jmění byla zpronevěřena jakýmsi podvodníkem. Uplynulo 
šedesát let: ze tří dětí Lesurguesovýéh dvě byly mrtvy, jediná dcera ještě 
žila, Virginie. Ode dávna již veřejné mínění prohlásilo nevinu a rehabilitaci 
jejího neblahého otce. To jí nedostačovalo, a jakmile byl vydán zákon ze 
dne 29. června 1867, autorisující revisi soudního nálezu, doufala, že posléze 
nadešel den, kdy bude moci prohlásiti rehabilitaci ve svatyni spravedlnosti, 
avšak — poslední osudná rána — nejvyšší soudní dvůr, na základě práv- 



Digitized by 



Google 



214 M. Maeterlinck: 



Považujeme za vybájené a pravdě nepodobné pohromy Atreovců 
a Oidipa, a nicméně vidíme v soudobých dějinách, jak osud napadá 
stejně zuřivě některé rodiny, jako na př. ony Cohgnú, Stuartú**) atd., 

nich důvodů, prohlásil ze dne 17. prosince 1868, že není na místě obírati se 
tou věcí a že Virginie Lesurguesova jest odmršténa se svou žádostí revise. 

Zdá se člověku, jako by viděl v nejhroznějších snech neblahou oběť, 
vydanou na pospas Eumenidám. Od oné snídaně u Guesna, téměř tak tra- 
gické jako oné Thyesla, krouží bez ustání kolem propasti vábící jej, zalim 
co osud jeho, vznášející se nad jeho hlavou jako ohromný sup, zatemňuje 
světlo všech, kdož se k němu přiblíží. A kruhy shůry a kruhy zdola se 
magicky srážejí, stahují a slučuji, až posléze ve víru se spojí a vrhnou na 
tutéž mrtvolu. 

Věru, shoda vražedných osudů musí se zdáti nadpřirozenou v tomto 
případě; a případ tento jest typický, hrozný a symbolický jako mythus. 
Avšak jest jisto, že řady podobných se opakují, v malém, každodenně, 
v oněch nesčetných nepatrných nebo směšných nepříjemnostech tak mno- 
hých životů lidských, podrobených vlivu neblahé nebo nepříznivé hvězdy. 

**) Osudy Stuarků jsou s dostatek známy; méně známy jsou nehody 
Colignů. Dr. Foissac je líčí následovně: „Gaspard de Coligny, maršálek 
Francie za krále Františka I , pojal za ženu sestru vrchního velitele vojska, 
Annu de Montmorency. Byla mu činěna výtka, že zdržel o půl dne útok na 
Karla V. — ač mohl jej učiniti výhodně — a tím zmařil své téměř jisté 
vítězství. Jeden ze synů jeho, arcibiskup a kardinál, stal se protesíantem a 
co kněz se oženil. Bojoval v bitvě u Saint-Denisu proti králi, uprchl do 
Anglie, kde r. 1571 jeden z jeho sluhů učinil pokus jej otrávili. Uniknuv 
tomuto úkladu, chtěl se navrátiti do Francie; avšak byv zatknut v La-Ro- 
chelu, byl odsouzen k smrti a odpraven. Bratr kardinálův, admirál Coligny, 
byl považován za jednoho z předních vojevůdců své doby; činil zázraky 
při hájení Saint-Quentinu. Vzdor tomu bylo město dobyto a on zajat. Stav 
se, za prince de Condé, skuiCčnou hlavou kalvinistů, osvědčil ve všem 
svou odvahu, byl ducha vynalézavého, a nikdo nepochyboval o jeho zá- 
sluhách a o jeho vojenských schopnostech; a přece byl neustále stíhán 
nezdarem ve všech svých podnicích. Roku 1562 prohrál bitvu u Dreuxu 
proti vévodovi de Guise, bitvu u Saint-Denisu proti veliteli de Montmo- 
rency a posléze onu u Jarnaku, jež byla jeho vojsku rovněž osudnou- 
Mimo to byl poražen u Montcontouru, v Poiton; přes to vše odvaha jeho 
nebyla nikdy otřesena; dovedl napraviti zrádnosti štěstěny a zdál se hro- 
znějším po svých porážkách než nepřátelé jeho uprostřed svých vítězství. 
Byl často zraněn, ale nepřístupen bázni; řekl jednou klidně svým přáte- 
lům, kteří plakali vidouce proudem řinouti jeho krev: „Zda-li nemá nás 
naše řemeslo nayykati smrti jako životu ?** Několik dnů před bartoloměj- 
skou nocí (bitva Hugenottů, dne 24. srpna 1574) vypálil naň Manrevet ránu 
z jednoho domu kláštera Saint-Germain V Auxerrois a zranil jej těžce 
na pravé ruce a na levém rameni. Jest známo, že v podvečer tohoto kr- 
vavého dne Běsme, v čele bandy vrahů, vnikl k admirálovi, zasadil mu 
několik ran a vyhodil jej oknem na dvůr jeho domu, kde, jak se praví, 
vypustil duši u nohou vévody de Guise. Vystavena po tři dny potupě oby- 
vatelstva, byla konečně mrtvola jeho za nohy oběšena na šibenici Mont- 
fanconské. 

Tak, ač byl považován za největšího vojevůdce své doby, byl vždy 
nešťasten, vždy poražen; kdežto vévoda de Guise, jeho soupeř, méně obe- 
zřetný, ale odvážnější a zejména důvěřivější v svůj osud, dovedl ohromiti 
své nepřátele a státi se pánem příhod. — Coligny byl poctivec, praví abbé 
de Mably; Guise měl masku mnoha ctností. Coligny byl od davu nenávi- 
děn. Vévoda de Guise byl davu idolem. Vypravuje se, že admirál Coligny 
zanechal denník, jejž Karel IX. se zájmem četl, ale jejž maršálek de Retz 
dal hoditi do ohně. Konečně — stíhali neblahý osud vše, co slulo jménem 
Colignů, — poslední potomek tohoto rodu byl zabit — v souboji rytířem 
de Guise. 



Digitized by 



Google 



šťastná náhoda. 215 



nebo jak až k smrti pronásleduje osobní nenávisti některé nevinné 
a plaché oběti, jako Henriettu anglickou, dceru Jindřicha IV., Louisů 
Bourbonskou, Josefa II. a Marii Antoinettu. 

A v poněkud změněném pořadu, co říci o nesmyslné nespra- 
vedlnosti, která se však zdá téměř vědomou, systematickou, o hříč- 
kách náhody, o soubojích, o bitvách, o bouřích, o ztroskotáních, 
o požárech, o blesku? Co říci o neuvěřitelné šťastné náhodě tako- 
vého Chasteneta de Puységur, jenž slouživ čtyřicet let účastnil se 
třiceti bitev a stodvaceti obležení, jsa vždy v první řadě a pověstné 
neohroženosti, nebyl nikdy zasažen mečem ni kulí, kdežto maršálek 
Oudinot byl zraněn třicetpětkrát a generál Trezel při každé srážce 
dostal ránu ? Co říci pak o kromobyčejném štěstí takového Lanzuna, 
Chamillarta. Casanovy, Chesterfielda a j., o nepochopitelném a 
trvalém štěstí v zločinu Sully, Maria, Dionisia Staršího, jenž došed 
vysokého stáří, po ohavném, ale osudem požehnaném životě, zemřel 
z radosti, při zprávě, že Athéňané poctili cenou jednu z jeho tra- 
gedií? Co říci posléze o osudu Heroda zvaného Velkého či Aska- 
lonského, jenž brodil se v krvi, dav zavražditi svou ženu, pět dětí, 
všecky poctivé lidi, kteří budili v něm nedůvěru, a byl šťasten ve 
všech svých podnicích? 

VI. 

V těchto pověstných příkladech, jež by se daly nekonečně 
zmnožiti, jsou do anormalných proporcí historie zveličeny děje po- 
kornější, avšak neméně určité, jakých skytá nám každý den na 
malém, špatně osvětleném jevišti všedního života, těch tisíc a jeden 
rozmarů šťastné nebo nešťastné náhody. 

Ovšem, dotazujíce se těchto drzých šťastných náhod a nezměnných 
nehod, musíme především dáti královský podíl fysickým a mravním 
příčinám, které je mohou vysvětliti. Jest pravděpodobno, že kdy- 
bychom byli znali Vauvenarquesa, byli bychom shledali v jeho povaze 
nesmělost, nerozhodnost nebo nevhodnou hrdost, jež mu bránily, aby 
dal vzniknouti příležitosti nebo se jí rozhodně uchopil. Možno, že se 
Lesurguesovi nedostávalo schopnosti k oné vnitřní a zázračné síle, již 
očekáváme u lidí nevinných křivě obžalovaných. Jest jisto, že Stu- 
artové, Josef II. a Marie Antoinetta učinili ohromné chyby, které 
vzbudily pohromy; že Lanzun, Casanova, lord Chesterfield zbavili 
se většiny nutných obav, které zastavují poctivého člověka. Jest 
rovněž jisto, že byla-li existence Sully, Maria. Dionisia Staršího, 
Heroda Askalonského na venek až zázračně šťastnou, nikdo z nás, 
myslím, by se nespokojil s divným, neklidným, krvavým, citu a my- 
šlenky téměř prázdným přízrakem, jenž je jistě v takovém štěstí 
(Ize-li ještě užíti slova štěstí), založeném na neustálých zločinech. 
Avšak učinivše tento odpočet, co možná rozumný, co možná nej- 
širší (a čím více vidíme a zkoumáme život, čím více vnikáme do 
tajemství malých příčin a velkých účinků, tím větší odpočet bude 
učiněn), v těchto zatvrzele opakovaných shodách, v těchto neroz- 
lučných řadách šťastné nebo nešťastné náhody (ode dávna bylo po- 



Digitized by 



Google 



216 M. Maeterlinck : 



zorováno, že štěstí nebo neštěstí postupuje takřka vždy v nepřetr- 
žitých řadách) zbývá přece značná část. často hlavní, někdy výlučná, 
již nelze přičísti než nevyzpytatelné, ale nepopiratelné vůli neznámé, 
ale skutečné moci, jíž říkáme Náhoda, Fatalita, Osud, Smůla, 
Šťastná nebo Nešťastná Planeta, z nebe štěstí, z pekla štěstí a jinak 
podle více méně vynalézavého, více méně básnického Genia národů 
a věků. 

Jest to jedna z nejvíce zneklidňujících a nejtěžších záhad pro 
člověka, mezi všemi, které bude museti rozřešiti, aby se cítil jednoho 
dne předním, oprávněným, neodvislým a neodvolatelným držitelem 
této země. 

VIL 

Předložme ji rozumu v nejprostším smyslu jejím a všimněme 
si především, tkne-Ii se pouze člověka. Máme zde, na této tak dosti ne- 
pochopitelné zeměkouli, mlčelivé a věrné druhy existence, k nimž 
jest často prospěšno obraceti zraky, když se nám točí hlava na 
jistých výších, možná illusorních, kde se rádi domníváme, že hvězdy, 
bohové aneb zastření představitelé svrchovaných zákonů všehomíru za- 
bývají se jedině námi. 

Tito ubozí bratři našeho animalného života zdají se ve své 
tak důvěřivé a klidné resignaci věděti tak mnohé, co my již ne- 
víme. Ale chovají klidně tajemství, po němž my se tak neklidně pí- 
díme. Jest jisto, že zvířata, zejména domácí zvířata, mají jakýsi 
osud. Znají bezdůvodné a prodlévající štěstí a nahodilé a umíněné 
neštěstí; mohli by, jako my, mluviti o planetě, o šťastné neb ne- 
šťastné náhodě, o štěstí nebo smůle. 

Osud drožkářského koně, jenž končí v rasovně prošed rukama 
sta katanů, u přirovnání s osudem čistokrevného koně, jenž umírá 
sešlostí věkem v stáji soucitného pána, jest stejně nevysvětlitelný, 
s hlediště spravedlnosti (leda bychom vzali útočiště k budhistickému 
učení, jež v tom spatřuje odměnu nebo trest za dřívější život), jako 
onen člověk, který náhodou zchudnul, nebo bez zásluhy zbohatnul. 
Ve flámském kraji jest jeden druh psů, na němž osud vyčerpává 
střídavě svou přízeň a nepřízeň. Koupí-li je řezník, vedou zname- 
nitý život. Práce je málo; ráno zapraženi čtverospřežně táhnou 
k jatkám lehký vozík a večer jej vezou, naložený masem, domů, 
radostným a vítězným klusem křivolakými ulicemi starých měst 
s osvětlenými vikýřky. Mezi dnem mají volnou chvíli, a to zname- 
nitou, mezi krysami a odpadky z jatek. Jsou vykrmení, tlustí, lesklí 
jako ploutvonožci a užívají plným douškem jediného štěstí, o němž 
asi sní naivní a slídivá duše dobrého psa. Ale jejich nešťastní bratři, 
téže ragy, jež získal stařec sbírající smetí po domech, nebo prodavač 
písku, téměř vždy chromý, nebo chudý venkovan s velikými kru- 
tými dřeváky, zapraženi k těžkým kárám a netvorným radvancům, 
špinaví, opelichaní, prašiví, hladoví, vychrtlí protloukají se do smrti 
pekelným kruhem, do něhož je uvrhlo několik grošů vložených do 
mozolné dlaně. A v světě, člověku méně přímo poddaném, neshle- 



Digitized by 



Google 



šťastná náhoda. 217 



dáváme-Iiž tu koroptve, bažanty, laně, zajíce, již nemají hrubě 
itéstí a jsou zraněni při každém setkání s lovcem, kdežto jiní, nevím 
jak a z jaké výsady, unikají všem ránám. 

Jsou tudíž, jako my, podřízeni nepopiratelným nespravedlnostem, 
avšak my pro tyto nespravedlnosti nijak nepomýšlíme dovolávati se 
bohů, dotazovati se tajných mocí; a přece, co se přihazuje jim, není 
snad než naivně zjednodušený obraz toho, co se přihazuje nám. 
Ovšem, že pro ně představujeme právě tyto tajemné moci, jež hle- 
dáme v našem nebi. Než zdaž tu máme právo očekávati od těchto 
o mnoho více spravedlnosti a svědomitosti, než sami prokazujeme 
zvířatům? Každým způsobem, kdyby tento příklad nebyl než ubral 
náhodě trochu jejího marného vlivu a tím více povzbudil našeho 
ducha k iniciativě a k zápasu, byl by to již zisk nijak nepatrný. 

VIII. 

Přes tento nový odpočet nelze zapříti, že jest — aspoň co se týče 
složitějšího života člověka -— za vším, co jsme tu pravili, v často 
viditelné vůli náhody — této drobné minci fatality — jakás příčina 
štěstí nebo neštěstí, jež uniká našim výkladům. Víme — a to 
tvoří část oněch neutvářených, ale základních ideí o zákonech ži- 
vota, jež tisíciletá zkušenost proměnila v jakýs druh pudu, -— víme, 
že existuji lidé, kteří ve všem ostatním stejní, mají „ruku šťastnou" 
nebo „nešťastnou". Měl jsem příležitost sledovati velmi z blízka ži- 
votní běh jednoho přítele, jenž byl obětí vytrvalé nehody. Tím ne- 
míním, že by jeho život byl nešťastný. Naopak, jest pozoruhodno, 
že protivné náhody šetřily vždy velkých linií jeho skutečného štěstí, 
nepochybně proto, že byly dobře chráněny. Neboť choval v sobě 
silnou mravní existenci, myšlenky, naděje, jistoty, hluboké cítění. 
Dobře věděl, že tyto statky byly uchráněny před ranou osudu a že 
nic bez jeho pomoci nemohlo jich zničiti. Osud není nepřemoži- 
telný; to jest, ústřední cesta existence, veliká vnitřní cesta, dá se 
obrátiti k štěstí nebo neštěstí, byť její rozvětvení rozestírající se na 
venek a ty tisíce přítoků, jež sem vlévají náhody zvenčí, uni- 
kaly naší vůli. Tak krásná bystřina, řinoucí s výšin a všechna zá- 
řící vznešeností ledovců, protéká posléze rovinami a městy, kde ne- 
přijímá než otrávené vody, zakalí se na chvíli, a my se domníváme, 
že již na vždy ztrácí vzezření jasného nebe, jež byla přijala od 
pramenitých studánek a jež zdálo se být duší její a hlubokým 
a ryzím výrazem její síly. 

Než jen sledujte ji tam dolu, pod velké stromy; juž zapomíná 
kalných přítoků. Zas uchvacuje azur do svých průsvitných vln a unáší 
jej k moři, tak křišťálný, jako dokavad se usmíval u zdrojů horských. 

Také přítel, o němž tu mluvím, byť byl nejednou slzel, neronil 
nikdy oněch slz, jež člověk roní nad smrtí sebe sama a které nikdy 
nevymizí z jeho paměti. Také každé zklamání, po nevyhnutelném 
zemdlení, neudalo se celkem, než aby jej tím více přiblížilo k jeho 
tajnému štěstí, aby toto soustředilo, označilo temnějším obrysem, 



Digitized by 



Google 



218 M. Maeterlinck: 



tak aby se zdálo tím vzácnějším, horoucnějším a jistějším. Ale jak- 
mile opustil toto očarované uzavřené místo, nepřátelské příhody 
o závod hnaly naň útokem. Byl na příklad velmi dobrý šermíř, měl 
tři souboje a byl po třikráte zraněn soky méně zručnými. Vydal-li 
se na moře, byla plavba zřídka kdy šťastna. Účastnil-li se někte- 
rého peněžního podniku, nezdařil se. Jeden soudní omyl, do něhož 
jej zapletl celý řetěz podivně nepříznivých okolností, stal se proň 
pramenem dlouhých a vážných protivenství. 

Mimo to, jsa příjemné tváře a oka plného upřímnosti a dobroty, 
nebyl, jak říkáme, „sympatický". 

Nevzbouzel nijak předem onu okamžitou spontánní příchylnost, 
již pociťujeme často, aniž víme proč, k neznámému, jenž jde mimo, 
ba k samému nepříteli. Jeho citový život nebyl hrubě šťastnější. Mi- 
lující, a nekonečně více lásky hoden než většina těch, pro něž jej 
opouštělo nahodilé srdce žen; i zde nedoznal než zrady, zármutku 
a zklamání. Tak žil, pomáhaje si, seč byl, z nástrah, jež mu při 
každém kroku kladla nepříznivá Štěstěna, nepozbývaje srdce, ani nejsa 
vnitřně zarmoucen, jen trochu udiven nad tolikem zuřivostí, až posléze 
setkal se s jediným velikým štěstím svého života: s láskou rovnou 
té, jež v něm čekala, výlučnou, vášnivou, dokonalou, nezměnnou. Od 
té chvíle jako by pod vlivem nové hvězdy, která smísila své paprsky 
s jeho, cítil, jak ponenáhlu nepřátelské příhody se rozestupují, umdlé- 
vají, vzdalují se a berou se jinou cestou. Zdálo se, že jen nerady upou- 
štěly ode zvyku následovati jej. Viděl skutečně, jak se štěstí obra- 
ti lo. A hle, dnes. navrátiv se do lhostejného a nestranného ovzduší 
náhody většině lidí společné, vzpomíná s úsměvem doby, kdy každý 
jeho posun, na nějž číhal neuchvatitelný nepřítel, působil nebezpečí. 

IX. 

Nedovolávejme se bohu ku vysvětlení těchto úkazů. Nebudou 
míti způsobilosti vysvětliti nám něčeho, až když se vyjádří o sa- 
mých sobě. 

A osud, jenž jest z nich i;ejneznámější, má méně práva než všichni 
ostatní zakročiti a volati, jak to činí, z hlubin své neotřesné moci: 
Já to byl, jenž tomu chtěl!" Nedovolávejme se ani bezmezných 
zákonů Všehomíru, záměrů dějin, vůle světů, spravedlnosti hvězd. Tyto 
mocnosti existují a my se jim podrobujeme, jako se podrobujeme moci 
slunce. Ale rovněž jako tato působí neznajíc nás, zbývá nám nepo- 
chybně ohromná volnost v nesmírném kruhu jejich vlivů, a ony mají 
cos lepšího na práci než skláněti se nad námi, aby položily stvol 
trávy nebo nadzdvihly list na malé stezičce našeho mraveniště. Když 
se jedná o nás, o náš těsný život, jest to, myslím, v nás samých, 
kde se nalézá klíč k taji, neboť jest pravděpodobno, že každá bytost 
chová v sobě nejlepší rozřešení záhady, již podává. 

Jest v nás, pod naší vědomou existencí, podřízenou rozumu 
a vůli, existence hlubší, která se noří, po jedné straně, do minulosti, 
jíž dějiny nevystihují, a po druhé straně do budoucnosti, jíž tisíce 
let nikdy nevyčerpá. Není odvážno věřiti, že všichni bohové se tam 



Digitized by 



Google 



šťastná náhoda. 219 



skrývají a že ti, jimiž jsme oživili zem a hvězdy, z ní vykročili, 
jeden po druhém, aby jí dali jméno a podobu, již by naše představa 
mohla pochopiti. Čím jasněji člověk vidí, čím méně jest mu třeba 
symbolů a obrazů, tím Více zmenšuje počet těchto jmen, počet 
těchto podob. 

Vyslovuje ponenáhlu jen jediné jméno, ponechává si jen jedinou 
podobu a v brzku tuší, že lálo poslední podoba a že toto poslední 
jméno nejsou samy ničím jiným než posledním obrazem jakési moci, 
jejíž trůn byl vždy v něm samém. Tu navrací se bohové zas v nás, 
odkud byli vyšli; a zde jest to, kde se jich dnes otazujeme. 

X, 

-Myslím tedy, že jest to v našem bezvědomém žití, ohromném, 
nevyčerpatelném, nevyzkoumatelném a božském, kde jest nám hle- 
dati výklad našich šťastných a nešťastných náhod. Jest v nás jedna 
bytost, jež jest naším opravdovým já, naším prvorozeným já, nepa- 
mětným, bezmezným, všeobecným a nepochybně nesmrtelným. Naše 
intelligence, jež není než jakýsi druh světélkování na tomto vnitřním 
moři, zná ji dosud jen neúplně. Ale každým dnem více chápe, že 
v ní dlí nepochybně všecka tajemství lidských fenoménů, jichž až 
dosud nepochopila. 

Tato bezvědomá bytost žije na jiné ploše a v jiném světě než 
naše intelligence. Nezná Času a Prostoru, těchto dvou hrozných 
a illusorních stěn, mezi nimiž se musí sunouti náš rozum', pod trestem 
ztráty sebe. Pro ni není ni blízkosti, ni vzdálenosti, ni minulosti, 
ni budoucnosti, ni vzdoru hmoty. Ví vše a může vše. Ostatně, byla 
vždy připouštěna, do jisté míry, tato věda a tato moc, a jejím pro- 
jevům byla dána jména pud duše, bezvědomí, podvědomí, reflexivní 
pohyby, intuice, předtucha atd. Přičítána jí zejména ona neurčitá 
a často zázračná síla oněch našich nervů, které neslouží přímo ku 
produkování našeho rozumu a naší vůle, a jež jest nejspíše podstatným 
fluidem, prvotním paprskem universálního života. Jest pravděpodobno, 
že toto fluidum jest přibližně stejné povahy u všech lidí. Ale sdě- 
luje se 8 intelligencí velice různým způsobem. U jedněch zůstává tento 
neznámý princip tak hluboce pohroužen, že nezabývá se než fysic- 
kými výkony a trváním druhu. U jiných naopak zdá se vždy bdělým, 
vystupuje, často až se dotýká svou čarovnou přítomností povrchu 
vnějšího a vědomého života ; píi každé příležitosti zakročuje, předvídá, 
varuje, rozhoduje a mísí se do většiny rozhodujících faktů životního 
běhu. Odkud pochází tato schopnost? Nelze říci. Není tu určitých 
a jistých zákonů. Nenalézáme na příklad žádných stálých vztahů 
mezi činností bezvědomí a vývinem intelligence. Tato činnost jest 
poslušná pravidel, jichž neznáme. 

Pro tuto chvíli, v přítomném stavu našich poznatků, zdá se čistě 
nahodilou. 

Nalézáme ji u tohoto a ne u onoho, aniž jaké znamení dává 
tušiti příčinu tohoto rozdílu. 



Digitized by 



Google 



220 M. Maeterlinck: 



XI. 

Nechť se jedná o šťastnou nebo nešťastnou náhodu, hle, co se nepo- 
chybně přihodí. Událost příznivá nebo neblahá, přišedší z hlubin vehlcých, 
věčných záiconů, postaví se nám v cesiu a všecku ji zahradí. Tu 
jest, nehybná, osudná, nesmírná, neotřesná. Nestará se o nás; není 
tu pro nás. Nemá důvodu býti než o sobě a pro sebe. Neví o nás 
prostě. My to jsme, kteří se k ní přibližujeme a kteří, došedše v dosah 
jejího vlivu, máme před ní prchnouti nebo jí čeliti, ji obejíti nebo 
jí projíti. Dejme tomu, že jest to událost neblahá: ztroskotání lodé, 
požár, hromová rána; nebo smrt, nemoc, nehoda, tíseří, v podobě 
poněkud nevšední. Čeká, neviditelná, slepá, lhostejná, dokonalá, ne- 
změnná, avšak dosud v moci. Existuje celá, ale jedině v budoucnu ; 
a pro nás, jichž smysly v službách naší intelligence a našeho vědomí 
jsou utvářeny tím způsobem, že nepostřehují věcí než postupně v čase, 
jest ještě jako by nebyla. Dejme tomu, ku přesnějšímu označení, že 
jedná se o ztroskotání lodě. Lorf, jež má zhynouti, nevyplula z pří- 
stavu ; skála aneb břeh, jenž ji rozbije, spí klidně pod vinami ; a bouře, 
jež propukne až ku konci měsíce, dřime, nedozírná, v skrytu nebes. 

Normálně, kdyby nebylo ničeho psáno a kdyby katastrofa ne- 
byla se přihodila v budoucnu, padesát cestujících, přišedších z pěti, 
šesti různých krajů, bylo by vstoupilo na loď. 

Než, lorf jest osudem dobře označena. Jest jisto, že musí zahy- 
nouti. Také ode mnoha měsíců, snad od mnoha let, činěn tajeplný 
výběr mezi -cestujícími, jimž bylo vyplouti téhož dne. Možná, že 
z těchto padesáti původních cestovatelů jen dvacet jich vstoupí na 
lorf v okamžiku, kdy vypluje*). Ba možná, že ani jeden z těchto 

*) Jest skutečně pozoruhodno, že při velkých katastrofách číiá se 
obyčejně daleko méně obětí, než se pravdě podobné dalo předpokládati. 
Téměř vždy, v poslední chvíli, nějaká nenadálá a výjimečná příčina vzdá- 
lila polovinu a mnohdy dvě třetiny osob, jimž hrozila nevidilelná ještě ne- 
hoda. Loď, jež se ztroskotá, má mnohem méně cestovatelů, než by jich 
měla, kdyby nebyla měla vzíti zkázu. Při srážce vlaku, v rychlíku sřítiváím 
se do propasti jest mnohem méně cestujících, než v dnech, kdy neudá se 
nehoda. Most, jenž se sesuje, sesuje se obyčejně, mimo vŠe očekávání, 
v okamžiku, když dav jej byl opustil. Na neštěstí neděje se tak při požá- 
rech divadel a jiných veřejných budov. Avšak tam, jak známo, není to 
oheň, nýbrž sama přítomnost šíleného a smyslů zbaveného davu, jež 
tvoří hlavní nebezpečí. Kdežto výbuch třaskavých plynů stává se obyčejně, 
když bylo v dolech nepoměrně méně horníků, než jich tam bývá pravidelně. 
Rovněž tak při výbuchu prachárny, továrny na patrony a pod., stává se 
to ve chvíli, kdy většina dělníků, kteří by byli všichni osudně zhynuli, se 
byla pro jakousi nepatrnou, ale prozřetelnou příčinu vzdálila. To jest tak 
pravdou, že toto takřka nezměnné pozorování proměnilo se v jakous ošu- 
mělou frázi, již všichni známe. Co den čteme v denních zprávách novin: 
Katastrofa, která mohla míti děsné následky, stihla jen, díky té oné okol- 
nosti atd. — Nebo: Chvějeme se při pomyšlení, že kdyby nehoda se byla 
udala o minutu dříve, když všichni dělníci, všichni cestující atd. 

Jest to slitování Náhody? Věříme čím dále tím méně v osobnost, 
intelligenci a v nějaké úmysly Náhody. Jest přirozenější domnívati se, že 
něco v člověku tušilo neštěstí, a že jakýs tajemný, ale u mnoha lidí velice 
jistý pud je vzdálil od neštěstí v okamžiku kdy náhle vzrůstajíc bralo na 
se hrozivý a naléhavý tvar Nevyhnutelná. Tu jest to jakés hluché a skryté 
zděšení bezvědomí, neprozrazující se na venek než jakousi choutkou, rozmarem, 
nahodilostí, jež jsou často dětinské a nestejné, ale neodolatelné a ochranné. 



Digitized by 



Google 



šťastná náhoda. 221 



padesáti — kteří, nebýti budoucí pohromy, by se byli nutně vydali 
na cestu, — neodpoví na povel okolností a že budou nahrazeni 
dvaceti, třiceti jinými, v nichž hlas náhody nepromlouvá s touže silou. 
Zde, kde se hroužíme do největší hlubiny, nejhlubší ze záhad lidských, 
hypothesa nutně zaniká. Avšak vzhledem k této smyšlené příhodě, 
jež slouží jen k tomu, aby bylo učiněno zřejmo, co se tak často 
přihazuje za jiných okolností každodenního života, není-liž přirozeno, 
na místě abychom se utíkali k dalekým a pochybným bohům, domní- 
vati se, že naše bezvědomí tu jeíJná a rozhoduje? Ono zná, musí znáti, 
musí viděti katastrofu, kdyžtě pro ně není času ni prostoru, a kdyžtě 
se udala v tom okamžiku před jeho zrakem, jako se udala před očima 
véčných sil. Na tom nesejde, jakým způsobem zlo předvídá. 

Mezi oněmi třiceti varovanými cestovateli dva nebo tři měli 
asi skutečnou předtuchu nebezpečí; jsou to ti, v nichž bezvědomo 
jest volnější a snadněji dosahuje prvních, ještě zatemnělých vrstev 
intelligence. Druzí nebudou tušiti ničeho; budou láti na opoždění 
a na nevysvětlitelné překážky, budou činiti, seč jsou, aby přišli v čas, 
ale neodjedou. Tito onemocní, zmatou si cestu, změní své úmysly, 
utkají se s nepatrným dobrodružstvím, naskytne se jim hádka, láska, 
chvíle váhavosti nebo zapomenutí, jež zdrží je proti jejich vůli. Oni 
nikdy na to nepomýšleli, nastoupiti cestu na této předurčené lodi, 
kdežto jest to ta jediná, již jim bylo logicky, osudně voliti. Tato 
snaha bezvědomí, zachrániti je, děje se u většiny lidí v takových 
hlubinách, že jim ani na mysl nepřijde domnívati se, že děkují svůj 
život své šťastné náhodě, a upřímně věří, že neměli nikdy v úmyslu 
vyplouti na lodi označené mocnostmi moře. 

Co se tkne těch, kteří věrně se dostavili na osudné místo, ti 
náleží k rodu neblahých. TvoH nešťastnější kmen našeho kmene. 
Když všichni ostatní dají se na útěk, oni jediní zůstanou. Když 
ostatní se vzdálí, oni, důvěřiví, se přiblíží. Nezmylně jedou vlakem, 
jenž vyjede z kolejí, jdou v určitou hodinu mimo věže, jež se sřítí, 
vcházejí do domu, kde již doutná oheň, kráčejí lesem, do něhož udeří 
blesk, svěří majetek svůj bankéři, který uprchne, činí krok a posun, 
jenž neměl býti učiněn, milují tu jedinou ženu, jíž se měli vystříhati. 
Naproti tomu, jedná-li se o štěstí, když všichni ostatní přikvačí, při- 
lákáni hlubokým hlasem příznivých sil, jdou mimo neslyšíce ho 
a nikdy neupozorněni, vzdáni jediným radám svého rozumu, starého 
vůdce, velice moudrého, ale téměř slepého, jenž nezná než malých 
stezek na úpatí hory, zabloudí v takovém světě, jehož — rozum 
lidský ještě nepojal. Ovšem mají proč žalovati na osud, ale nikoliv 
jak to činí. Mají právo tázati se ho, proč nevložil v ně bdělého 
hlídače, jenž chrání jejich bratry. Avšak učinivše tuto výtku, jež 
jest hlavní výtkou proti nepopiratelným nespravedlnostem, nemají už, 
nač by naříkali. Vesmír není jim jinak nepřátelský! Nejsou to po- 
hromy, jež je pronásledují, oni sami jdou k nim. Věci vnější jim 
nechtějí ublížiti ; oni sami vydávají se zlu. Nehoda, stihnuvší je, na ně 
nečíhala; oni sami si ji zvolili. Během jejich let, jako během let 
každého člověka, čekají příhody, jako zboží v tržnicích čeká na 



Digitized by 



Google 



222 M. Maeterlinck: 



kupce, jenž ho má nabýti. Nikdo jich neklame; sami se prostě 
klamou. Nic jich nepronásleduje; ale jejich bezvědomá duše nekoná 
svou povinnost. Zdali jest méně obratnou nebo méně obezřetnou? 
Či spí beznadějně v hloubi vězení, jež jest uzavřenější ostatních ; 
a nenf-liž žádná vůle s to vytrhnouti ji z tak neblahého spánku, ni 
otřásti ukrutnými branami vedoucími ze života, jenž ví vše bez vě- 
domí, k onomu, jenž neví s intelligencí? 

XII. 

Jeden přítel, před nímž jsem přetřásal tyto záhady, pravil 
mně včera : „Život, jenž se nás lépe dotazuje než filosofové, donutí 
mne dnes, abych připojil divnou otázku k vašim otázkám. Co se 
stane, když dvě náhody, totiž dvě sobě odporující bezvědomí, jedno 
šťastné a schopné, druhé neschopné a nešťastné, se spojí a jaksi 
smísí v témž dobrodružství, v témž podniku? Kdo zvícězí? To 
brzy zvím. Učiním dnes odpoledne důležitý krok, od něhož takřka 
cele závisí budoucnost, možnost žíti dle své povahy a svých práv, 
jmění a všechno vnější štěstí bytosti mně nejdražší. Tážu-Ii se své 
minulosti, jež mně byla vždy milostivou, kdy náhoda bývala mně 
prozíravou a věrnou přítelkou, ohlédnu-li se za sebe a popatřím-li 
na těch pět, šest okamžiků, které jsou v každém žití, jako zlaté 
točné body, kol nichž se otáčela šťastná náhoda, mám důvěru v svou 
hvězdu a jsem si mravně jist, že tento krok, kdyby šlo jen o mne, 
by se zdařil bez námahy, neboť mám „šťastnou ruku"; avšak osoba, 
pro niž jej podnikám, neměla nikdy štěstí. Jsouc nanejvýš jemné 
a obsáhlé intelligence, vůle tisíckráte opatrnější a pevnější mé, má, 
nelze jinak myslit, tupé nebo zlomyslné bezvědomí, jež ji nutí pro- 
jíti, neušetříc jí ani jedné stanice, celou trpkou cestou nespravedl- 
ností, příkoří, mrzutých shod, překážek a zklamání. Buďte jist, že 
by ji bylo násilně dostalo na loď, o níž jste mluvil. Táži se ledy, 
jakým způsobem mé bdělé a varovné bezvědomí si povede oproti 
netečnému a neblahému bratru, v jehož jméně má jednati a jehož 
místo má takřka zaujmouti. 

Jak a kde utváří se v tomto okamžiku tak vážné rozhodnutí, 
jež se chystám v brzku vypátrati? Která jest to moc, jež mezitím, 
co tu s vámi mluvím, váží pro a proti, totiž štěstí a neštěstí osob, 
jež představuji ? Z jaké oblasti, z jaké snad nepamětné působivé moci, 
z jakého skrytého ducha nebo z které neviditelné hvězdy spadne asi 
závaží, jež skloní váhu k stínu nebo k světlu? Zdánlivě jest to 
rozum, jest to vůle, zájem stran, jenž rozhoduje; v hlubší skuteč- 
nosti jest to často něco jiného. Když se tak ociťujeme před záhadou, 
a když láska, již máme k těm, jichž se týká, nám trochu otevírá 
oči, nezdá se již tak prostou, a my hledíme zrakem udiveným, úzkost- 
livým a téměž novým na vše neznámé, jež nás vede a jehož jsme 
poslušní. 

Pokusím se tedy o tento krok s větším pohnutím, s větší silou 
a horoucností, než kdyby šlo o můj vlastní život, o mé vlastní štěstí. 

Ta, pro niž jej podnikám, jest věru více mnou, než všecek já 



Digitized by 



Google 



šťastná náhoda. 223 



„sám", a odedávna jest štěstí její pramenem mého. Můj rozum 
a mé srdce jsou o tom přesvědčeny; ale zdaliž o tom ví mé bez- 
védomí? Můj rozum a mé srdce, jež tvoří mé vědomí, jsou sotva 
fřicet let, kdežto má bezvědomá duše, jež pamatuje ještě prvotní ta- 
jemství, čitá ?nad věky. Evoluje beze spěchu. Jest znenáhla jako svět 
kolující v čase, jenž nebude míti konce. Rovněž nepochybně ještě 
nevi, že druhá existence se spojila s mojí a všecku ji zaujala. Kolik 
uplyne let, nežli tato veliká zvěst vnikne do jejího útulku? Tu opět 
jest rozdílná a nestejná. U jednoho dovídá se ihned, co se děje 
v srdci ; u jiného účastní se velice pozdě fenoménů rozumu. Ostatně 
jsou druhy lásky, u nichž předchází srdce a rozum: v mateřské 
lásce na přiklad. 

Bezvědomá duše matky neopustí drahně duše dětí a bdí nad 
nimi s větší horlivostí a péčí než nad samou matkou. Avšak v lásce, 
jako má, jest nemožno říci, zda-li ví či neví, že tato láska jest pro 
mne nutnější, než sám život. Domnívám se, že jest přesvědčena, 
že krok, jejž hodlám učiniti ve jménu této lásky, se mne pranic ne- 
týká. Neprojeví se a nezakročí. V okamžiku, kdy napínám všecku 
svou sílu, všecky své naděje více, než kdyby se jednalo o mou 
vlastní spásu, bloudí po svých tajemných zaměstnáních v hloubi 
svého tajemného příbytku. Kdybych žádal spravedlnost pro sebe, 
byla by již vzhůru. Možno, že by věděla, že není to dnes, kdy 
dlužno, abych jednal. Neuvědomil bych si, tuším, nijak jejího zakro- 
čení, ale ona by způsobila nepředvídanou překážku. Onemocněl bych, 
upadl bych, byl bych zaujat vedlejší pnhodou, která by mně bránila 
přijíti v nepříznivou chvíli. Pak v přítomnosti toho, v jehož rukou 
by se nalézal můj osud, má bdělá přítelka zakryla by mne svými 
křidly, nadchla by mne svým dechem, osvítila svým světlem. Vnukla 
by mně slova, jež by bylo nutno říci a jež by jediná odpovídala 
na tajné námitky pána mého osudu. Uložila by mně počínání, mlčení, 
posuny ; dala by mně důvěru, rozestřela by nade mnou nejmenovaný 
vliv, jenž daleko více než důvody rozumu a výmluvnost zájmu často 
určuje volbu lidí. Obávám se, že všeho toho se zdrží. Nedá se vyru- 
šovati. Neokáže se na obvyklém prahu. Tupá, bezcitna, v domněnce, 
že život můj není již všecek ve mně samém, bude jednati dle svého 
dávnověkého přesvědčení, a domnívajíc se, že mně poslouží, zmaří-li, 
co dle jejího mínění se mne netýká, ublíží mně více, způsobí mně 
hlubší bolest, než kdyby mne zradila při příchodu smrti. Vnesu tedy 
v tuto záležitost jen velmi bledý odlesk, jen jakýsi přízrak svého 
„štěstí". A tážu se s bázní, bude-li to s dostatek, aby vyvážilo zlo- 
vúli nepříznivé náhody, jíž jsem přioděn a již představuji." 

XIII. 

Několik dnů po tom sdělil se mnou přítel, že pokus se ne- 
zdařil. Možno, že neúspěch tento byl pouhou náhodou nebo následkem 
nedostatku důvěry. Neboř důvěra, která předtuší úspěch, snaží se jej 
dosíci, užívá prostředků, jichž nezná váhavost a pochybnost, a ne- 
odhalí žádnou z oněch bezděkých slabostí, z nichž dovede kořistiti 



Digitized by 



Google 



224 M. Maeterlinck : 

pud odpůrcův. Jest také nepochybno, že jest mnoho pravdivého 
v jejím uvedeni bezvědomí. Ostatně, v jisté hlubině, bezvědomí a dů- 
věra se kryjí ; a jest velice nesnadno říci, kde ono započíná a tato 
končí. 

Aniž bychom prodleli u tohoto příliš jemného pátrání, naslou- 
chejme životu kladoucímu nám jiné přímější otázky vzhledem k šťastné 
náhodě, jež jest jednou z předních otázek života. Jsou mnohé takřka 
každodenního zájmu. Táže se nás, na příklad, jak se máme zacho- 
vati vůči lidem „nemajícím štěstí", a jichž zlá hvězda jest tak ne- 
blaze mocnou, že přivádí nevyhnutelně ku pohromě vše, co se příliš 
blízce odváží k sféře, často velice rozsáhlé, jejího zhoubného vlivu. 

Máme se jim vyhýbati, bezohledně, jak radí Dr. Foissac? — 
Ano, zajisté, plynou-Ii jejich nehody z ducha nemoudrého, odvážli- 
vého, nedbalého, svárlivého, blouznivého a utopistického. „Smůla** 
jest nemoc nakažlivá, jež se přenáší často z bezvědomí na bezvě- 
domí. Avšak jedná-li se o nehody skutečně nezasloužené, stihnuvší 
ty, jež milujeme, jest nespravedlivo a hanebno, míjeti je. Tu volná 
a hrdá část naší bytosti, která tolik věcí neví, ale která si tvoří 
pravdy jiného druhu, jež jsou jako první květy nějakého utvářejícího 
se světa, má povinnost čeliti všeobecné moudrosti bezvědomí, vzdo- 
rovati jeho výstrahám a strhnouti ji do své zkázy, jež jest vítězstvím 
na tomto poli, jež ozařuje ideál, za nějž samo bezvědomí bude jed- 
noho dne vděčno. 

XIV. 

Došli jsme takto k otázce, zdali bezvědomí, jemuž připisujeme 
své štěstí, jest skutečně nezměnno a nezdokonalitelno ? Kdo z nás 
nepozoroval bizarrních zvyků náhody? Pozorujeme-li, jak se zmítá 
v malém městě nebo mezi hloučkem lidí, jichž neztrácíme s očí, 
zdá se býti jakousi bohyní svéhlavou a rozmarnou. Podle bytosti 
nebo příhody, jíž se uchytí, vezme na se ihned velice určitou osob- 
nost nebo charakter. Má všelikeré mánie, ale je takřka nezměnnou 
v každé z nich. Podle toho, jak přistihneme první nebo druhý z jejích 
gestu, jest nemožno nebo snadno předvídati, co dále učiní. Božstva 
proteovské, jehož by žádná představa zcela nevystihla, tu zjeví se 
neočekávaně, jako trysk vody uprostřed pouště, a zmizí po zrození 
efemerní oasy. Tam navrací se v pravidelných přestávkách, srotí se 
a rozptýlí, jako to tažné ptactvo, které je poslušno rythmu ročních 
dob. Na právo sklátí člověka a nestará se již o něho ; na levo po- 
razí jiného a zuřivě se vrhne na svou oběť. Avšak téměř vždy, nechť 
jedná se o dobré nebo zlé, zůstává úžasně věrna charakteru, který 
na se vzala, jednou pro vždy, řeklo by se, v kjíždém jednotlivém 
případě. Tento na příklad, jenž neměl úspěchu ve válce, nebude ho 
míti nikdy ; onen pravidelně ve hře vyhraje nebo prohraje ; jiný bude 
nevyhnutelně klamán; jiný bude pronásledován vodou, ohněm nebo 
příhodami v ulici; pátý bude míti stálé štěstí nebo neštěstí v lásce, 
v peněžních záležitostech atd. Není-liž to opět, ne-li důkazem, aspoň 



Digitized by 



Google 



Štastná náhoda. 225 



znamením, že není to mimo nás, ale v nás, kde vládne, a že my ji utvá- 
říme a přiodíváme skrytou sílou, mající původ v nás? 

Někdy podivné převraty, jež jsou samy mániemi plynoucími 
z jejích manil, přervou náhle její zvyklosti a odporují její povaze, 
aby ji hned potom stvrdily v jiném ovzduší. Tu říkáme, že se „štěstí 
obrátilo". Není to spíše bezvědomí, jež se vyvíjí? 

Vzbouzí se konečně jeho bedlivost nebo jeho bystrost? — Uvě- 
domuje si posléze, jaké závažné události se vyvíjejí ve světě, jenž jest 
nad ním? Nabývá jisté zkušenosti? Vniká do jeho úkrytu paprsek 
intelligence, jiskra vůle a varují je před nebezpečím? — Nahlíží po- 
sléze, po tolika letech, po tolikerých krutých zkouškách, že mu bude 
prospěšné, vykročí-li ze své příliš důvěřivé apathre? Vyburcují je 
vnější nehody z nebezpečného spánku? Nebo, nebylo-li ho nikdy 
tajno, co se děje nad jeho vězením, uspělo po marném a namá- 
havém úsilí proraziti jakousi skulinu do ohromné vrstvy věků a ne- 
tečnosti, vzdalujících je od jeho sester, vůle a intelligence, a podařilo 
se mu účastniti se efemerního života, od něhož závisí část jeho 
života? 

XV. 

Mimo to doznejme, že tato hypothesa o bezvědomí není s to 
vysvětliti všecky nespravedlivosti náhody. Tři z největších, jež jsou 
tří nejskutečnější neštěstí, jež mohou stihnouti člověka, stihnou je 
obyčejně již před jeho narozením: totiž naprostá chudoba, nemoc 
(zejména ve svých protivných tvarech : psychologické bídě a nezho- 
jitelných chorobách, odporné škaredosti a mrzáctví) a intellektuelní 
inferiorita. Ty jsou tři velké kněžky nespravedlivosti, které očeká- 
vají a označují nevinnost při vstupu do života. Avšak zdá-li se volba 
jejich tajemnou, trojí pramen, z něhož čerpají tré nezhojitelných kouzel, 
jest snad méně tajemný, než se domníváme. Netřeba ho odvo- 
zovati z předurčené vůle, z osudných a věčných zákonů. První 
z těchto pramenů začíná a končí svůj běh v říši člověka; a neví-li 
se, proč se tento rodí chůd a onen bohat, ví se zcela dobře, z jakých 
čistě lidských nespravedlivostí jest na tomto světě na jedné straně 
příliš mnoho bídy a na druhé přílišný nadbytek. Bohové a hvězdy 
nemají pražádné účasti při této nespravedlivosti. Co se týče dvou 
ostatních, odejme-li se, co dluhují chudobě, matce většiny fysických 
a mravních běd, odečtem-li vše, co mají od předcházejících poklesků 
příbuzných, poklesků, v nichž nebylo pranic nevyhnutelného, zbude 
několik zatvrzelých nespravedlností, jichž nelze zdůvodniti ; avšak tento 
zbytek taje vejde se brzy do hrstě badatele, jenž jej později pohodlněji 
prozkoumá. Dnes jest moudro neobkličovati život náš kletbami a smyš- 
lenými nepřáteli, aby nebyl zachmuřován bez dostatečných jistot. 

A co se tkne každodenní náhody, připouštíme prozatím, že když 
činíme historii našeho štěstí (což není nutně historií našeho skuteč- 
ného blaha, totiž vnitřního štěstí, kdyžtě je možno nabýti ho vzdor 
náhodě), činíme historii naší bezvědomé bytosti. Jest to pravdě po- 
dobnější než mísiti věčnost, hvězdy a ducha všehomíru v naše malá 

15 



Digitized by LjOOQIC 



226 M. Maeterlinck: Šťastná náhoda. 



dobrodružství; a to dává naší odvaze lepší směr. Možno, že jest 
stejně nesnadno zjinačiti povahu našeho bezvědomí, jako změniti 
běh planet Marta nebo Venuše; avšak zdá se to méně vzdáleno 
a méně chimaerické ; a máme-Ii volbu mezi dvěma pravděpodobnostmi, 
jest naší přední povinností přijmouti tu, která klade co nejméně 
překážek naší naději. Ostatně, kdyby bylo neštěstí skutečně nevy- 
hnutelno, byla by v tom nevím jaká hrdá útěcha, říci si, že plyne jen 
z nás, že nejsme obětmi nějaké zlovůle nebo hříčkami nějaké ná- 
hody. Ale že snášejíce více zla než naši bratři, označujeme snad 
v čase a prostoru nutný tvar naší osobnosti. A dokavad neštěstí 
nezasahá vnitřní hrdosti u člověka, zachovává si tato sílu ku po- 
kračování v zápase a k plnění podstatného poslání, jež jest: žíti 
se vší horoucností, jíž jest schopen, jako by život jeho byl všech 
ostatních důležitější pro osudy lidstva. 

To jest také souhlasnější s velikým zákonem, jenž, jednoho po 
druhém, navrací v nás všecky bohy, jimiž jsme naplnili svět. Většina 
těchto bohů byla jen účinkem, jehož příčiny nalézaly se v nás samých. 
Tou měrou, jakou jdeme ku předu, shledáváme, že mnohé síly, jež 
námi vládly a plnily nás úžasem, nejsou než špatně známé částí 
naší vlastní moci, a jest nepochybno, že bude to stvrzováno čím dál 
tím více. 

Není-li přiblížení, ohraničení neznámé síly ještě tolik, co vítě- 
zení nad ní, jest to již něco, víme-li, kde ji nalézti a kde se jí ota- 
zovati. Jsme obklopeni silami velice temnými, avšak ta, s níž jest 
nám nejpříměji jednati, jest ta, která se nalézá v středu naší bytostí. 
Všecky ostatní ji procházejí, v ní se stýkají, do ní se navracejí, v ní 
splývají a netknou se nás než ve vztazích k ní. 

Tuto poslední sílu nazvali jsme, abychom ji odlišili od spousty 
ostatních, naší bezvědomou silou. Toho dne, kdy se nám podaří 
studovatí více z blízka toto bezvědomí, jeho schopnosti, jeho záliby, 
jeho antípathie, jeho dojemné neobratnosti, značně otupíme zuby a nehty 
potvory pronásledující nás pod jménem Náhody, Štěstí, Osudu. V této 
chvíli živíme je ještě, jako by slepý živil lva majícího jej pohltit. 
Možno, že v brzku uhlídáme Iva v jeho pravém světíe a že podaří 
se nám pak jej zkrotiti. 

Jděme tedy neumdlévajíce, všemi cestami vedoucími z našeho 
vědomí do našeho bezvědomí. Podaří se nám takto naznačiti jakýsi 
druh stezky na velikých, ještě neschůdných cestách, „jež vedou od 
toho, co jest viděti, k tomu, co není viděti", od člověka k Bohu 
a od individua k všemíru. Na konci těchto cest skrývá se všeobecný 
taj života. Prozatím přijměme hypothesu, jež dodává odvahy na- 
šemu životu v tomto universálním životě, jenž nás potřebuje ku 
proniknutí svých vlastních záhad, neboř jsme ti, v nichž tajemství jeho 
se nejrychleji, nejryzeji krystallisují. 

Přel. s dovolením aut. Marie Kalasová. 



Digitized by 



Google 



227 



Karel Piskoř: 

Nová vlast. 

Dramatická báseň o jednom jednáni. 



(Pokračováni.) 



Sivan. 
Však slov chci několik tu promluvit 
o všem, co trpkého tlí dlouho ve mně, 
ač nerad si, co ostřím meče zmeškám, 
jen slovy nahrazuji. 

Vojvoda. 
Vyslovit 
máš právo vše, jak já zas povinnost 
tvé stesky slyšet. Však to později 
a raděj v jiném místě nežli zde, 
kde každý keř mi památný a drahý 
a úctyhodná každá pídě země. 
To místo zde mi bohy káže vzývat 
a každou myšlenku, v níž světský zájem 
by zračil se, zde zdusí ve mně úcta 
k té hlíně svaté, která vašich otců 
a bratrů pila krev. 

Na dar. 
Zde tedy snad 
to místo zlého boje, o kterém, 
než z vlasti vyšli jsme, jsi mluvil, otče? 

Vojvoda. 
Jak řekl jsi: to zde. Již třicetkrát 
zde památný ten vrch se přioděl 
z jar zeleně do zlata podzimů 
a třicetkrát se halil v sněhu běl 
od doby, kdy se naší zarděl krví — 
to otců první výpravy byl konec. 

Dob rov oj. 
Na půdě té by svatyně stát měla. 

Vojvoda. 
Dva tenkrát mraky v modro oblohy 
jak dlaně dvě do tváře bědující 
se šinuly a hojné slzy bohů 
v ten bědný obraz v žalu skanuly. 
Muž nejlepší, jakého národ měl, 
a který nemůž' nahrazen být již, 
zde raněn ktesl v náruč mou a v jiný 
tu život odešel. 

Dobrovoj. 

Tvůj otec, Čechu! 

15* 



Digitized by LjOOQIC 



228 Karel Piskoř: 



Vojvoda. 
Tak ne! To tisícům bych křivdu děl, 
jej kdybych otcem zvát si vyhradil. 
Ne mým, on otcem všeho lidu byl. 

První kněz. 
Dej svolení, náš vojvodo, by v oběř 
ta bílá, cestou ulovená laň, 
zde věčným bohům byla přinesena. 

Vojvoda. 
Plň obřad svůj a kněze povinnost! 
Však tady ne! Na straně protější 
té pevnosti je padlých mohyla 
pět pídí vysoká. Tam staň se tak! 

První kněz. 
Jdu žrecům dolů sdělit vůli tvou. Odejde. 

Neglav. 
Nuž, spěšme již v ta místa posvátná, 
pod hlíny přfkrovem kde odpočinek 
po těžkém boji našli otcové. 

Dobrovoj. 
Svá čela na hlínu tu pojďme složit! 
Odejde s Neglavem a Sivanem. 

Jeden z ozbrojenců. 
Z nás každému tam někdo drahý jest. 

Druhý. 
Kdož v říši stínů bude potěšen, 
svých synů tuše u mohyly žal. 

Větši část mužstva odejde za předešlými. 
Nad ar. 
My, otče, první měli jsme tam být. 
Proč váháš zde? 

Vojvoda. 
My první budem tam, 
kde před jinými být nám přísluší. 
Byl věru závistiv bych tomu, dřiv 
než my kdo čelo své by položil 

— ukáže na mohylu v pozadí — 
tam na tu půdu posvátnou, jež kryje 
po třicet let již drahý otcův popel, 

N a d a r. 
Jak, otče? Zde je tedy pohroben? 

Vojvoda. 
Tak, Nadare! On v dechu posledním 
měl přání, aby pochován byl zde, 
kde Moranou byl uspán na věky. 
Pojď blíž a s úctou, synu, v modlitbu 
vnoř duši zde u děda popelů. 
Poklekne u mohyly v pozadí a setrvá dlouho čelem na ní schýlen. 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 229 



N a d a r učiní taktéž. 
Seč vůle má, buď duše moje s ním. 

Kněz, stoje blíže nich. 
V noc tichou míru jeho chvíle ta 
buď rozsvětlena v snění blaženém. 
Zachina vběhne s pravé strany. 
První muž ji zadrží v popředí. 
Kam chceš? Sem nesmíš! Je zde vojvoda. 

Zachina. 
Chci právě k němu. Pusťte mne již dáli 

Druhý muž tlumeně. 
Buď ticho, ženo! Tady vojvoda 
u hrobu otce svého dlí. Jdi zpět! 

Zachina. 
Oh, slitování mějte! Život dcery, 
tak drahé mí, mne zmeškání stát může. 

Třetí muž. 
Přec slyšíš, že je u mohyly otce. 

Zachina. 
Ten mrtev je a nebude už živ, 
já však se úzkostí chvím o živou, 
jež zemře snad, když pomoc pozdě již 
se dostaví. 

První muž. 
Co stalo se? Jsi bledá, 
tvé oko žhne jak šelmy zděšené, 
jíž mládě vzato jest. 

Zachina. 

Však tomu tak! 
Má dcerka, moje Keja uloupena! 
Vám tušit nemožno, ó, lidé dobří, 
jak úzkost, strach a bolest krutá svírá 
tou chvílí srdce milující matky, 
jak zmije by to kruhem desaterým 
je tiskla úž a úž — a každý oddech 
mých ňader bolu chce být výkřikem. 
Oh, svolte, lidé dobří, vojvodovi 
bych k nohám padla prosíc o pomoc! 

Třetí muž. 
To nejde teď. A pak tu ještě jiní, 
kdož pomoc poskytnout ti dlužní jsou. 

První muž. 
Spěš některému z vladyků to říci. 
Jde s nimi lid sem právě nahoru, 
již blízko musí být. Z nich každý rád 
ti mužů několik dá ku pomoci. 

Zachina. 
Oh, spěchám již. S ni zatím bozi buďte! Odkvapí. 



Digitized by 



Google 



230 Karel Piskoř: 



Nadar 
vstane, když vojvoda byl dříve tak učinil. 
Ty pravíš, otče, že již třicet jar, 
co zem ta popelnici děda chová? 

Vojvoda. 
Ba, synu, třicet jar a jedno již 
od doby té, kdy sám jsem ji tam vložil. 
Tak jako já dnes, z téže příčiny 
se tenkrát otec s lidem ubíral 
sem v tuto zem. I tenkrát nátisky 
a zbojné vpády divých sousedů 

— když marně malý národ náš se stavěl 
na odpor hrubé jejich přesile — 

jej vedly k myšlence, by mírumilovný 

a dobrý lid náš novou, lepší vlast 

si někde v světa koutku ztraceném 

pro pokojný svůj život vyhledal. 

A došlo k první výpravě v ten kraj. 

Jen malý počet mužů zbrojených 

sem otec vedl na zvědy a shledal, 

jak my terf, v této zemi slabě obydlené 

že všechen lid náš žíti může v míru. 

Již radostně se v starý domov vracel, 

by celý národ svolal k poradě, 

když z nenadání vojem nepřátel 

jsme napadení byli v těchto místech 

a v beznadějném boji poraženi. 

Jen málo kdo se spasil úkrytem. 

A po boji jsem tady otce našel, 

byl těžce raněn — polomrtev již, 

leč duši nezkalenou stále ještě 

o blaho národa mu starost plnila. 

„Já, synu, odcházím,** děl tehdy ke mně, 

„však záměr neskončený dál má žit 

— má v tobě žít — na tebe úkol terf 
já vkládám vznešený, bys v tuto zemi, 
jež klenotem je ceny veliké, 

co ve vlast novou svedl národ celý * 

— Zda slyšíte? On řekl: národ celý! 
Oh, bozi věční! Jak mi těžko v duši! 

Opře se o Nadarovo rámě. 

Nadar. 
Můj dobrý otče, co se stalo ti? 

Vojvoda. 
Je mi tak bolno, jak bych srdce půli 
jen v prsou měl a druhou jak by byla 
mně odervala v naší staré vla.sti 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 231 



ta polovice národa, jež zbyla 

tam v tvrdém jařmu věčných útisků. 

Kněz. 
Je, vojvodo, jich mnoho, které bolí 
to v hloubi duše stejně jako tebe, 
že národ takto rozdvojen. Leč přece 
i za to třeba bohům* díky vzdát, 
že aspoň jedna půle národa 
vlast našla tady tichou, pokojnou. 
Je pravda sic, že kmen zde usedlý 
se přátelsky k nám nechoval, když prvně 
jsme přišli sem, leč v počtu nynějším 
jsme třikrát silnější a proto v míru 
jim nutno bude s námi žíti zde — 
a k jejich prospěchu ; vždyť naše síla 
i jejich silou bude zároveň, 
když ruku danou po přátelsku přijmou. 

Nad ar. 
Tak tomu jest. Leč kdyby se i stalo, 
že nechtěli by uznat dobrou vůli, 
přec nikdy nám tak zle zde nemůž' být, 
jak v staré vlasti bývalo, kde národ 
těch věčně nepřátelských Suevů 
nám krutým násilím tisk' stále v paměf, 
že počtem je i mocí nad nás větší. 

Vojvoda. 
To nejvíce mne právě hlodá v duši, 
že svobodu, již získáme zde my, 
tam v staré vlasti bratři platit musí 
tím krutější a tvrdší porobou, 
oč slabší nyní jsou, než byli s námi. 

Nad mohylou. 
Ó,- prachu posvátný v té drahé zemi, 
náš starostlivý otče, z věčných snů 
dnes kdybys na chvíli se mohl vzbudit, 
svůj národ spatřiv zde bys zaplesal, 
však na to hned, své velké rodiny 
až hlavy všechny přepočetl bys, 
za každého, kdo schází tady dnes, 
ty zklamán bolestnou bys slzu vyronil. 
Já úkol vznešený, jejž na mne vložiťs, 
jsem plnil, seč mé sily stačily. 
jar třicet padlo v bezdnou minulost, 
než národ zaleknutý nezdarem 
té první výpravy se vzpamatoval 
a pod surovou nepřítele dlaní, 
jež tiskla jej, se vzpřímiv pojednou, 
na rady mé, jichž dlouho nechtěl dbát, 



Digitized by 



Google 



232 Karel Piskoř: 



svůj souhlas na jevo dal konečné. 

Však želí Můj vlastní bratr — syn tvůj, otče, 

— snad sveden láskou příliš velikou 

k té staré, třeba nehostinné vlasti — 

svou vzletnou řečí proti snaze mé 

strh' lidu polovic a zůstal s nf 

ve starých sídlech doposud. 

Vrhne se na mohylu. 

Oh, otče! 
Ty's jistě v lásce velké u bohů, 
že nedali ti dočkat národa 
tak bolestného rozdvojení se. 
Tvým jménem prosím bohy za milost, 
by vzali v ochranu ty bratry zbylé 
ve staré, dálné vlasti. — Věční bohové, 
nedejte v porobě jim zahynout! 

Kněz a Nadar $ pohledem k obloze. 
Nedejte zahynout jim, bohové! 

Ozbrojenci taktéž tiše. 
Nedejte zahynout! 

Nadar. 
Vstaň, otče můj, 
a zjasni mysl. 

Vojvoda vstane. 
Ba, je třeba silný být 
a doufat. — V hloubi duše rozechvěn, 
jak dnes, jen jednou byl jsem v životě; 
to v den, kdy otcův popel posvátný ^ 
jsem v tuto černou zemi uložil. 

Kněz. 
Já tenkrát, tichý svědek bolu tvého, 
tak jako nyní stál jsem opodál. 

Vojvoda. 
Je pravda, s jinými byFs přítomen, 
a obřad když byl ukončen, ty's věštbu 
mně počal vykládat, již zářivým 
byl Perun bleskem vepsal v mraku tmu. 

Kněz. 
To mezi bojem bylo nejkrutším, 
když blesky dva se žhavým světlem kmitly, 
na východ jeden, jeden na západ, 
a na to třetí ranou třeskutou 
se snesl v tábor náš. Z nich věštil jsem. 
„Ta země krví vaší značená 
vám vlastí bude," prvních tří byl smysl; 
blesk čtvrtý, plamenem jenž v mracích zmizel, 
byl důrazem v ta slova, neboř jasně 
mi zněla věštba v jeho rachotu: 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 233 



„Má je to vůle -- vůle Peruna, 
jenž běhy národů všech znamenám!'' 

Vojvoda. 
Tu věštbu pravdivou jsi dobře četl — 
Až mlhy z lesů prchnou k výšinám, 
zde lidu mého zástupy tu zem, 
jež jako úsměv ženy vlídná je, 
nechř pozdrav! co novou svoji vlast. 

Kněz. 
Jdu, vojvodo, terf žertvu připravit, 
jíž u mohyly otců zažehneme. Odejde. 

Vojvoda. 
Zde sečkám v místě nade vše mi drahém. 

Ukáže na mohylu otcovu. 
Ten těžký kámen, k čemu ten je tady? 
Jej dolů sval, af zemi posvátnou 
již netlačí jak špatný skutek duši. 

N a d a r. 
Ten, otče, jistě nebyl zde, když tenkrát 
s tím rovem drahým bolestně se's loučil. 
Kdo dal jej sem as, k čemu? Odstraním jej. 
Chce odvalit kámen, zasténá však bolestí a odstoupí. 
Vojvoda. 
Co je? Co stalo se ti? Kámen ten 
přec nemůž' k odvalení těžký být! 
Hleď, slabé hnutí jen a dole jest! Odvalí jej. 
To že ti mohlo bolest způsobit? 

N a d a r. 
Já nevím ani — 

Vojvoda. 
Nechtěj zapírat! 
V tom zasténání bolesti byl stín. 

N a d a r. 
Tu v pravou ruku včera sečnou ránu 
jsem utržil. A zapomněl jsem na to. 

Vojvoda. 
Žes's raněn, díš? Ó, bohové tě chraňte, 
a býlím léčivým tě obroď Živa! — 

Prohlíží mu ruku. 
Ba vskutku, ovázáni A rána těžká dost. 
Mně divno, proťs mi o ní neřekl. 
Je z předu dána přece; proč se stydět? 

N a d a r. 
To nebyl stud. 

Vojvoda. 
V čem tedy příčina? 
Nadar. 
Chtěl nepokoje jsem tě ušetřit — 
Zlá není tak, a dobře jsem ji splatil. 



Digitized by 



Google 



234 Karei Piskoř: 



Vojvoda. 
Jak stalo se to? Mluv! HyPs přepaden? 

N a d a r. 
Byl večer měsíčný, tak krásný v zemi té, 
jak nikde jinde; ic tichým cestám zval 
ve snivém svitu luny stHbrném, 
zval každého, kdo v touze milostné 
dlaň ženy držel teplou v dlani své. 
Já. s Kejou po lukách se roztoulal 
ve trávách vysokých — Ty víš, ta dívka 
že dobrá mi a nad vše v světě drahá. 

Vojvoda. 
Je Keja krásy vzor a jasné ctnosti, 
a z duše přeji vám té lásky blaho. 
Však mluv, co bylo dál! 
Nadar. 

Již otče, řekrs: 
byl napaden jsem muži, kteří na zvědy 
šli kruhem vzdáleným kol tábora. 
Sám jediný jsem na smrt s nimi bil se. 
Že Keja za mnou byla, za deset 
jsem síly měl, však rukou jenom dvé 
ku odrážení šesti divých zbraní. 

Vojvoda. 
Tak tedy samoten jsi bil se s nimi! 

Nadar. 
Ne — nebil jsem se vlastně zcela sám. 
Mně každou chvíli kolem ramene 
zasvištěl kámen do hlav nepřátel. 
To Keja byla v boji nerovném 
mně pomocná, a kohos její kámen 
když zasáhl, já ránu mečem přidal. 
Leč proti přesile se ubránit 
ne dlouho byl bych stačil, kdyby naši 
mně muži byli nepřispěli v pomoc. 
Té chvíle jsem již levou rukou jen 
se mečem oháněl, na pravé raněn. 

Vojvoda. 
A praviťs, že jsi ránu splatil vrahu . . . 

Nadar. 
Již mrtev jest. As vůdce jejich byl. 
Hned ostatní se dali na útěk, 
když zočili, že pomoc mně se blíží. 

Vojvoda. 
Však Keji, doufám, nestalo se nic? 

Nadar. 
Již nesmrtelným dík jsem za to vzdal, 
že dopřáli mi tak ji obhájit. 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 235 



Vojvoda. 
Já za tebe jim díky dluhuji. 
Sem, synu, na mou hrurf! Ař srdce mluví, 
jak statečnost tvou cení. Obejmou se. 
N a d a r. 

Otče můj! 
Jeden z ozbrojenců. 
Již přichází sem lid. 

Druhý. 

My ustupme! 
S levé strany vejde kněz, za ním dva obětnici nesou na větvi za- 
věšenou bílou laA, lipovím a jarními květy ověnčenou, dva dal§í nesou 
velké konvice s vínem. Za nimi hrne se lid; mnohé ženy nesou domácí 

bůžky. 
Vojvoda 
předstoupí. 
Zde na posvátném místě postůjte! 
Vezme jednomu z mužů pohár, do něhož dá nalíti vína. 
Sem šfávu země, která z hroznů tryskla 
pod čistou dlaní dívky netknuté 
pro bohů hod a k poctě zemřelých! 
Hle, otče, syn tvůj na důkaz, že v mysli 
mu stále žiješ vroucně milován, 
o víno obětní se s tebou dělí. 
Odleje z číše na mohylu a upije, pak podá číši Nadarovi. 
N a d a r. 
Tak činí vnuk tvůj též, můj dobrý děde; 
a v míru posmrtném tě národ celý 
zde s námi v bohů přízeň doporoučí. 
Odleje na totéž místo, dopije a vrátí číši. 
První stařec. 
Buď bohům milý tak, jak lidem byl. 

Lid. 
Tak milý bohům burf! 

Druhý stařec. 

A všechny chvíle 
ve šťastném blahu tady prožité 
ař v koloběhu věčných snů se stále 
mu vracejí. 

Lid. 
To prosba naše jest. 
Vladykové a starci čelem dotýkají se mohyly. 
Gora, 
který přispěchav byl zatím Nadára odvedl do popředí a živě něco 
mu sděloval. 
Dnes kdyby slunce v mracích nebylo, 
já za svědka bych se ho dovolal, 
že pravda jest, co tobě povídám. 

N a d a r. 
Jdi ode mne s tou řečí zmatenou! 



Digitized by 



Google 



236 Karel Piskoř: 



Tvá temná duše, zdá se, v mracích též! — 
Přec není možno, by se ztratila! 

Gora. 
Tak stalo se. A matka její v zmatku 
po lesích běhá smyslů zbavena 
a volá ji. Však Keje nikde není! 
Mně věfit nechceš-li — 
Nadar. 

Nech! Zadrž již! 
Co pravíš, je tak děsné, jak bys děl, 
že vše, co v světě živo, zhyne dnes — 
Pryč musím! Rychle za ní! Běda tomu, 
kdo vlasem hnul by její krásné hlavy I 
Odkvapi s vrchu. 
Kněz nad rovem. 
U velké mohyly až žertva vzplane, 
má ještě vojvody kdys našeho 
být stínu vzpomenuto. Z laně obětní 
hrst popela pak na ten svatý rov 
zde vysypati chci. Terf pojďme již! 

Průvod hne se k odchodu ; v tom zazní z pevnosti několik silných úderů 

na kovový štít. Všichni se zastaví. 

Na ohradě srubu vystoupí Q a r a s, jemu po boku Ohema, Udmer, To- 

kiman a jiní Markomané. Do popředí přispěchají Si van, Dobro voj, 

Neglav a jiní ozbrojenci. 

Vojvoda. 
Kdo mluvit s námi chce? My k přátelskému 
jsme pojednání vždycky hotovi. 

Qaras. 
Je proti zvyku trochu, obležený 
by o slovo se hlásil nevyzván. 
Již drahnou dobu při okrajích valů, 
oštěpy v pěstích, kuše napjaté, 
zde k boji připraveni stojíme 
a ránu ranou splácet ochotni 
jen čekáme, až úder útočný 
do pevné naší brány zaduní, 
by deštěm šípů odpověď jsme dali 
do prsou vašich především a hlav 
a potom při útěku do zad také! 

Neglav. 
Hoj! Slyšte ho! 

Dobrovoj. 

To odvážná jsou slova. 
Si van. 
Jen nechtě ho, af dále kokrhál 
Však on nesedí jim hřeben tak pevně 
z nich slepic aby nešlo nadělat. 



Digitized by 



Google 



Nová vlast. 237 



Vojvoda. 
Má každý národ jiné způsoby, 
jež dlužno prominout. — Mluv, muži, dál I 

Garas. 
Když nyní však i ženy s dětmi zříme 
a starce šedivé sem přicházet, 
tu nezdá se nám, že by k útoku 
jste chystali se takto sřízení. 
A proto na chvíli jsme opustili 
svá místa obranná a ptáme se, 
sem s jakými jste přišli úmysly 
před bránu toho sídla našeho? 

Tokiman. 
Chcem vědět, jiného co vás sem vede, 
když výboj není vaším záměrem I 

Vojvoda. 
Což výboj s naším příchodem tak spojen, 
že pokojný náš vshjp vám divný jest, 
jak měsíc byste zřeli v úplňku, 
že vlastní světlo své byl náhle shltil? 

Garas. 
To jak bys chlubně říci chtěl, že u vás 
snad zvykem není s mečem za zády 
a s lící přátelskou se přiblížit 
a potom v prsa bodnout. 

Vojvoda. 

Pravdu máš! 
My vždy jak lidé k lidem přicházíme. 

Garas. 
Jak lidé k lidem! Jak to rozumět? 

Vojvoda. 
To rozumět, že naše dobrá vůle 
mír nese s sebou jen a každému, 
v kom sobě rovnou má, jej darem podá. 

Garas. 
O míru zde a blahovůli mluvíš; 
však ze skutků my jinak známe vás. 
Té noci právě byl náš přední muž 
od vašich přepaden a zabit úkladně. 
Můj vlastní bratr Behar byl ten muž, 
byl náčelníkem kmene našeho 
a manželem byl této ženy zde. 

Ohema. 
Té bědné ženy, bolem zničené, 
však v srdci s pomsty touhou palčivou, 
zde která právem od vás žádám si 



Digitized by 



Google 



238 Karel Piskoř: Nová vlast 

— jestliže chcete skutkem dokázat 
svou mysl přátelskou — by k odvetě 
mně vrah byl vydán mého manžela. 

V o j v o d a. 
To slovo zpátky vem! On nebyl vrah! 
Jen život hájil vámi napaden. 
Leč budiž prominuto vám. 

Ohema. 

Zda slyšfte?! 
Nám prominuto buď, že od nich zabit 
byl manžel můj, tvůj bratr, Garase. 

Vojvoda. 
Kde Nadar je, ať hájí svoji věc? 

Gora. 
Terf právě musel dolů pospíšit. 

Ohema. 
Ó! Zapřete jen toho proklatce! 
Však znát ho musím, smělce drzého! 
Byř jako krtek do země se vryl, 
já vyhledám si ho a strašně strestám. 
Už jak by můj byl! Neboť v moci mám 
já něco, co i jeho v moc mi vydá! 
A potom běda mu! Tak žádný muž 
být krutým nedovede jako žena, 
ve které bolest pomstyžádosti 
se zažehla. Ten požár spálí vše, 
ať vina v tom či ne; je hlavní jen, 
že ten, kdo vinen, zasažen je také. 
Tak pozorně ho u vás hledat budu, 
jako bych v hrsti špinavého písku 
hledala zrno ze všech nejčernější. 
Krev dobýt musím toho netvora! 
Ať zajdu vztekem, pomstě mé-li ujde! 
Odejde s ohrady. 

Jeden lučištník 
v popředí napjal mezi řeči Oheminou kuši. K druhému. 

Ta měla čas, že skončila a šla! 

S i v a n. k Dobrovoji a Neglavovi. 
Už za to ztrestáni by měli být, 
tu ženu domluvit že nechali! 



(Dokončení.) 



Digitized by 



Google 




Karla Welsová-Slaviková : 



Slováci. 



(Pokračováni.) 



IZdyž jsem druhého dne dopoledne přišla se zeptat do mlýna, jak 
*^ je Silušovi, nebylo ho doma. Zrýna s ním poslala Maru do K . . . 
k lékaři. Podivila jsem se tomu, a ona se omlouvala: „Ten chlapec, 
paní velkomožná, nemal sna, nič nejedol a len sa ztrácal. Uvařila 
som mu devaternik a v tej vodě som ho okúpala — já v tem dycky 
moje děti kúpávala, keďboly urieknuté — ale nič platné, zlé velice 
to diefa bolo. Keď ani ráno nebolo lepšie a len vrieskal a len vrieskal, 
hovořím takto: Nemóžem teho chlapca očúvat tak kričat. To je 
cudné ! To ani j á neviem, čo by to bolo ! Věru, už tá duša v nem 
len nocuje. Aby tak mal zapálené plúca! 

Keď nejí, nemajú ty plúca potravu, dobré mu nepracujú, a čo 
já viem, ako to ide. Pán Bóh nebeský to vie. 

Nó, reku, každý člověk je ako rosa na tráve, což diefa ! A dobré 
spanie, to je najlepší podpora. pro ludské tělo, a milostpaní velko- 
možná tiež nariedily včera, abysme s chlapcom išly k doktorovi, a tak 

som hovořila : Mara, hýbaj a idz do K k Hasenbergovi, nech 

vieme, čo mu chýbá - " 

V tom se právě vrátil Gašpar z nákupu z K a žaloval: 

„Babkáá, ten velký mládenec Kálmanův na mňa volal: Á, doktoríiv 
Gašpar!" Nemohl přijíti s tím více nevhod, ale Zrýna se přec jen 
samolibě usmála. 

Měla u sebe návštěvou nejstarší svou sestru Reginu, za kterou 
se tak trochu hanbili, poněvadž byla polou žebrácká. 

Živila se prodejem kořalky, kterou nosila po polích za robot- 
níky, paběrkováním na polích, prodejem třešní, vajec atd. Její úsudky 
a řeči byly vždy takové, aby se jimi Zrýnce zavděčila. Byla proto- 
typ modlářky, zjevem i zlými vlastnostmi, u modlářek obvyklými. 
Znala jsem ji mnoho let, ale neměla jsem jí ráda. 



Digitized by 



Google 



240 Karla Welsová-Slaviková : 



Dala jsem jí korunu, a tu mi začala z čistá jasná vykládat 
o hrůzách pekelných. Rozuměla jsem jí jen málokteré slovo, vychá- 
zející z bezzubých úst, v nichž měla jen několik ohnilých pahrbečků 
a z nichž jí stále sliny vyskakovaly. Zrýna mi tu a tam její nesroz- 
umitelné řeči přeložila do slovenštiny. 

Myslela jsem si v duchu : co to má ta Regina pořád s peklem ? 
Stále se odvolávala na jedno „neslýchané pěkné čietánie'', které bych 
si prý měla koupit. 

„Keby za sto rokou jen jedna slza vypadla a tclko vody by 
z tich slzou bolo, aby sa v nej ten chudák v pekle odsúzený po- 
hrúžal — — ** — („Za kolko tisíc rokou by to bolo — * upozor- 
nila mne Kateřina) — „ešte by ten zatracenec úfal, že bude koniec 
tem mukám — ale nikdy a nikdy! Ani tu nadeju nemá. Preto, 
dokal máme čas, si vyhlédajme království boží, abysme do takého 
miesta strašného nepadli." 

„Neslýýchane pěkné čietánie — ** libovala si s nadšenou hrůzou, 
„tak mi slzy padaly — já to ani dál čietař nemohla, jaké je to 
hrozné miesto " 

Věřila jsem jí, bylaf chudák dosud všecka rozčilená a rozpálená, 
jak ty nesmysly v obraznosti živě viděla. Strachem se skrčila a scvrkla 
a očima strašně koulela jako šílenec u vidění. A jako by už už Pán Bůh 
na ni mířil, omlouvala se : Já věru dycky robiem tak, abych sa Pánu 
Bohu nebeskému lúbila — * Pak náhle zpytavě upřela na mne své 
kalné, žluté oči a zeptala se jako na soudě: „Kde boly, paní vel- 
komožná, včera v kostole? Já som bola na hruběj svatej omši v K 

a tam jich nebolo. Sestra Ila bola na hruběj v Š a tam také 

neboly ! Povedaly sme si se sestru Ilú : tá paní velkomožná neidú 
v nedelu ani to slovo božie poslechnúf, mosíme jim povedat, že keby 
tak robily, že by přišly do večnej temnosti." 

Už jsem věděla, k čemu byl ten výklad o pekle. 

Nemohla jsem však nikdy pochopit, proč se všichni o tu mou 
duši tak bojí. 

Řekla jsem klidně: „Byla jsem v kostele u nás ve faře." 

A Zrýna domlouvavě: „No, idú v nedelu do našeho kostola^ 
aby volakdo nemyslel, že sú luteránka." 

„A co z toho?" odpověděla jsem trochu zhurta. „Mně se jejich 
víra líbí víc, než naše." 

„Ale nie preto," namítala Kateřina, „ale našú vieru založil Kristus 
Pán, a tu jejich len ten, čo ho majú na tem obrázku tam ve fáre." 

Regina prehrabávající se v Zrýnčiných modlitbách náhle, jako 
by byla poklad objevila, zvolala se zářícím obličejem a spínajíc ruce : 
„Ach, jakého to máš len utěšeného Ježíška — ach, je to len pěkný 
Ježíšek," a líbala ho mlaskajíc, jako když nezpůsobné děti jedí cu- 
kroví. „Ten je akurátne taký, ako ten, co's doniesla ze Svaté Hory I 

Tenkrát každý, kdo ho na tem oltáři v Š videi," myslila o Božím 

Těle na návsi, „hovořil: ach, je to len pěkný Ježíšek ! — ludé sa 
nevěděli věru na nej nadievat." 



Digitized by 



Google 



Slováci. 241 



„Proč jste neposlala Evu se Silušem, jako matku?'' tázala jsem 
se, aby tomu žvastáni bylo konec. 

„Prosímich, nech mi nevzpomienajú tej neplechy neplešnej.** 

„Co se stalo?" 

„Ona robí s pacholkom kle-be-ty!** 

„No, snad to nebude tak zlé,** namítla jsem. 

„Všechno by bolo pri nej, pracovitá je a i šikovná, len je jazyk 
dlhý — ** ukazujíc prstem na jazyk mocně vzdychla; a zvýšeným 
hlasem přednášela obžalobu: „Pre včerejšky ráno, než šli na pole, jej 
hovořím : Eva, pohni na tem poli trochu teho pacholka. Peter hovořil, že 
viac fajku zapaluval, než robil. Na nešpor (o svačině) sa u nás nelíhá. 
Lahol si a i SI pospal. Potem vstal, šel na kus, tam si kvokol (sedl na 
bobek) a půl hodiny kvočal, čo kúril. Nemohol si pokúrit, keď ležai, 
a kúrí mOj tabák. A potem išol kosit a len že sa tak ku-to-lill 
Odpoledňa už chcel pán pacholok na poli Petra bít: „Ty stepán 
slepý, kdo má o mne vypravovat, že nerobím?** — Už on to vedel 
od nej I Ona na nich, na Maru a na Petra kúrí (žaluje, podpichuje) ! 
On jich potem nenávidí a oheň by na ne vysypal a ty děti jejich 
pordúsil ! Ale ak budem prijiemat nového pacholka, já mu póvlem : 
Budeš-li robit s mojú nevěstu klebety, budeš u nás len tak dlúho, 
než to zbádám. Takú som si vybrala nevěstu ! Mdj Juro mohol mat 
na každý prst** — a zdvihla ukazovák do výše — „15 nevést!^ 

„Lahko i viac,** vystříklo z úst zavděčivé sestře. 

„V sobotu večier, kecf naši došli s póla, bol tento hrieeh, 
a včera, keď som došla od nich z tej fáry, druhý. Prindem domou, 
a ona vaří chlapcovi kamilky (heřmánek). Poviem jej: Nedávaj mu 
to pít, já ho v bylinkách okúpem. Ale ona ma neposluchla a chlap- 
covi teho, bar aj to malá zakázané, na lužicu ulála. Ty, Eva, očúvaj, 
es -li to dečko zemře, nechcem být vedla teba ani v cintori pocho- 
vaná. Ona sa dala smát a povedala tak veselo: A já věru, mamička, 
ano! Tak si vedla vás pekne lahnem a ani neutečem.** 

V té žertovné odpovědi poznávala jsem Evu, která se nikdy 
nezlobila a vždy s největším klidem rozmarně odpovídala, až se 
proto Zrýnka vzteky div nepominula. 

„já sa na ta slova nazlobila a facla som hu po hubě, a ona 
sa dala plakat, a ten malý chlapec začal yřešfat, ako by temu roz- 
uměl, a Juro na mna zkriekol: Nerobte hrieeh a nebité hu, já to 
nechcem! Čo ste sa do mojej ženy tak zakúsla! Čo je to volačo. 
zlé, keď chlapcovi vaří korenie? Já som mu na to: Po chvili sa 
před ňú na kolena schazuvat budem. Cože, já nemóžem rozkázat 
nevěste? Popustím si hu, ako sestra moja K . . . anská nebíjala syna, 
a včul bije on hu? Nech si zamkne hubu a pacholkovi nič nerieká, 
lebo sa nám bude pomstvit. Kdo keho miluje, temu žaluje, a keho 
nemiluje, na teho žaluje. Jak ten čert pokúšá. Každé pérko, keré na 
dvore seberem, strkám len za pás a dávám do hrnčoku, a všechno 
vám gazdujem ; zaslúžím si já, abys mi huby ešte dal ? Čo já mosím 
robit? No, na mojú dušu, už som a i navečeraná. A věru som ani 
nevečerala. On mlčel jak tá zem a vyšel ven, a ona bečala.** 

16 



Digitized by 



Google 



242 Karla Welsová-Slavíková : 



Když jsem ji přerušila, nenechala mě ani vymluvit: „Len poč- 
kajú, co bolo dál. Plejem já dnes ráno na zahrádce cibulu a Juro 
tam prinde a ani nehovoří: pomáhaj Pán Bóh! Já hovořím: Idz mi 
pre krhlu (konev kropicí)! Sprav (udělej) mi kolíky! Išol dál a len 
si hvízdal. Nó, reku, už je i na mna dobré nacigánené! — A on 
pořád nič." 

Náhle mne chytla za ruku a až do očí mi řekla: „Věru i na 
mna nakúriia zas Jurovi!" 

Zatím se vrátila Mara se Silušem a sdělovala, že doktora ne- 
bylo doma: „Mám prijíst až o tretej hodině." 

„Ketf je okresním doktorom, nemá sa potlkat, má být doma, 
ten Bosnák," nadávala Zrýnka, „my na něho platíme. Keby ma 
nebol tak odporný ten Haberfeld, poslala bych te tam. No, mosíme 
počkat, až ten starý Herodes prinde domou. Bez recepisu nemóžem 
nič kupit v apatéce, chyba bysme boly ak ten sedlák, čo prišol do 
apatéky a hovořil: dajte mi, čo by sa mi žena uzdravila!" 

Rozbalila Siluše a dávala mu suché plénečky, při čemž správně 
mudrovala : „Ty zlamice (peřinky) mu odeberu všechnu sílu, keď je 
taký zabalený. Moje srdénko malúčké — to je také dobré diefa, že 
ani lepšieho netřeba," a ohmatávala ho celého jako doktor. „Tělíčko 
má tvrdé, ale jazýček má bielý," oznamovala nám. Pak si ho po- 
sadila chvilinku na klín a volala na Katušku: „Katulinka, boskaj 
Siluškovi nožičku a pohlaď Siluška a hovor mu: móóój, móóój — " 
Hlasem plným něžnosti jí to předříkávala, ale náhle vykřikla: „Ne- 
táhaj ho za vlasičky!" a vyjela s tím napomenutím do vršku, jako 
když škálu rychle zazpívá. Katulinka byla čertík a každého bila. 

„Malé děti dají mnoho práce a starostí, viďte, Zrýno?" 

„Ó nie. Na velké mosí člověk viac robit a bát sa jich mosí, 
aby jich neobrazil, lebo majú svój rozum a svoje poriadky." 

Pak zase Siluše zabalila, a poněvadž musila jít uvázat krávu, 
která se odvázala a hlavu až do kuchyně nám strkala, pochovala 
jsem Siluše sama a šla jsem s ním na dvůr na slunečnou stranu. 
Mara se kdesi převlékala. Na chlapci bylo poznat, že je mu lip, 
poněvadž už vnímal, co se kolem děje. Když se Kateřina vracela 
z chléva, letěli s šumotem bílí holubi přes dvůr, a Siluš dívaje se 
za nimi pootevřel svou . krásnou hubinku, podobnou květinovému 
kalichu. Zrýnka honem přiskočila, pokřižovala mu ústa a šeptala: 
„Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Pochválen 
Pán ježíš Kristus!" 

„Proč ho žehnáte?" 

„Kedysi ďábel vešel do těla ludského, a od tedy sa ústa pre- 
žehnávajú." 

Kéž by to tak bylo pravda, pomyslila jsem si, hned bych tě 
přežehnala. Odevzdala jsem jí chlapce a dost chladně jsem se s oběma 
sestrami rozloučila. Zrýnka se sklonila do kolen a přála mi: „Nech 
sa dobré zabavujú na tej fáre." — 

Hned po obědě vypravovali jsme se na faře na návštěvu do 
ev. fary v D 



Digitized by 



Google 



Slováci. 243 



Kdykoliv jsme se někam s paní farářkou chystaly na návštěvu, 
vždy si mne sama jako dceru oblékala, vybírala a žadonila, co si 
mám obléci, chtělaf mne mít vždy hodně hezkou. Byla sice už starší 
paní, ale strojení ji ještě těšilo. Všechny paní farářky, které jsem 
na Slovensku poznala, měly něco společného se Zrýnkou — chtěly 
se mnou chlubit i co se obleku týče. 

Abych se jí tedy zavděčila, a také proto, že jsem viděla, že 
pan farář je od hlavy k patě celý sváteční jako k audienci, oblékla 
jsem na sebe to nejlepší, co jsem s sebou měla. Ale ona místo ob- 
vyklé své radosti a chvály se otázala: „Toto si oblečete?** Všimla 
jsem si té otázky jen ledabyle, leč při návratu jsem měla celý její 
dosah pochopiti. 

Po jedné hodině vsedali jsme do vozu. Pan farář na kozlík, 
paní farářka, její neteř Pavluška a já dovnitř. Cesta nebyla právě pří- 
jemná, protože jsme měli koně, kteří byli zvyklí běhat jen dole po 
uherských rovinách, a zde v hornaté krajině se jim do vrchu tahat 
nechtělo. Přes tu chvíli zůstali vzdorovitě stát, a když je kočí pobídl 
bičem, vztekle sebou škubali, tak že vůz s voji se jak blesk zkli- 
katil, a mnohokráte by nás byli vyklopili do škarpy. Šli jsme proto 
často kus cesty pěšky. 

Okolí bylo ale překrásné. Kopec za kopcem, jako když obilí 
se vlní, před očima se nám ukazoval. Škoda, že obloha se začala 
pomalu chmuřit, a než jsme dojeli do fary, že se rozpršelo. Fara 
byla v samých horách a sama stála na vysokém kopci. 

Netušila jsem, že v tomto krásném koutku světa poznám, jak 
to chodí na klerikální evangelické faře. 

Mnoho lidí vyběhlo nám před faru v ustrety. Pan farář čistě 
jesuitské tváře. Ponejprv jsem tu u evangelického faráře tento ne- 
příjemný typ postihla. Paní farářka jediná z celého houfu příjemná 
a hezká paní, připomínající zjevem a celou úpravou na naši Karolinu 
Světlou. Kaplan zavalitý, neduživého vzhledu, zasnoubený rovněž ne- 
duživé farářově dceři, mající typ Kristýny Rynglové ze Suchdolu. 
Pak mladý farář, rovněž nezdravý, který tam na zotavenou přivezl 
nemocnou svou ženu, chovanku páně farářovu, a své rovněž churavé 
dvě děti, které měly „sómárský** čili neodbytný dusivý kašel. A ko- 
nečně stará tetička přísného vzhledu ještě s jednou chorobnou mla- 
dičkou chovankou. Podivila jsem se v duchu, že v tak rajském kraji 
s tolika nezdravými lidmi se setkávám. 

Z celé té společnosti něco nemilého na mne zavanulo, ale přes 
to nutila jsem se do veselého rozmaru a po vzájemném představení se 
vstoupila jsem dovnitř. Ale ani tam mi nevycházela vstříc ona bla- 
živá a hřejivá útulnost, s jakou na mne dýchaly dosud všechny 
evangelické fary, které jsem poznala. Byly tu rozsáhlé, nepříjemné 
pokoje, o něž nikdo s láskou a zálibou nepečoval. Tam se vše 
točilo jen kolem venkovské hospodářské práce a kolem modlení. 

Když za chvíli přestalo pršet, uvedl nás pan farář-hostitel do 
svých zahrad, kde nám vykládal, co a jak on pěstuje. 

Pan kaplan vylezl na třešni a házel nám dolů třešně. Tu a tam 

Digitized by LjOOQIC 



244 Karla Welsová-Slaviková: 



jsem hleděla sblížiti se se ženskými, zažertovala jsem a i na. pana 
kaplana, abych jen nikoho ze své pozornosti nevynechala, jsem le- 
dacos adressovala. Ale ženské jenom úkosem na mne hleděly a jen 
jednoslabičně mi odpovídaly. Omlouvala jsem si je v duchu tím, že 
jsou to bytosti na samotě žijící a že je můj velkoměstský zjev na- 
plňuje ostýchavostí, a v duchu jsem se těšila, že svou vlídností si je 
nakloním i rozpovídám. — 

Bylo to ponejprv, co na Slovensko jezdím, že jsem se takto 
utěšovati musila. — Vždy jsem si tam myslívala, že my ve spole- 
čenském ohledu jsme za Slováky. Mezi lidem setkala jsem se často 
s jednotlivými nedůvěřivými, jindy zase s posměváčky, kteří si z českých 
slov posměchy robili, ale nezlobila jsem se. Hleděla jsem vpra- 
viti se do jejich prostředí a smála jsem se s nimi, a vždy jsme 
potom byli ti nejlepší přátelé. Zde ale bylo vše marné, a „zábava* 
jen s námahou se vlekla. 

Nový déšť zahnal nás zase do pokojů. Tam se náhle kdesi 
muži ztratili, a ženské se shlukly kol nesmírné truhly, z níž paní 
farářka vykládala spousty plátna, které s tetou napředla, jakož i prádla, 
zhotoveného už pro dceru nevěstu a mladičkou chovanku. To vše 
ukazovaly si tak, jako bych tam ani nebyla ; ani pohledem se na mne 
neobrátily. Zarazilo mne to s počátku, ale hned jsem sama sebe 
v duchu napomenula, že já musím hledět se přizpůsobiti jim a ne 
ony mně, a hned se vším zájmem zúčastnila jsem se podívané. Ony však 
na mne pohlédly tak, jako by se divily, že se jim do toho míchám. 
Uznala jsem tedy za vhodné neplésti se do cizích záležitostí, a ony 
potom tlumeným hlasem velice horlivě si vykládaly o svých zájmech, 
naprosto si mne nevšímajíce. Jen tetiččin pohled tu a tam po mně 
sjel jako blesk po hromosvodu. 

V tom vešel pan farář-hostitel, hledaje jakousi listinu. Zastaviř 
se se mnou a vyprávěl mi, že už byl také v Praze na Národopisné 
výstavě, a s velikým zájmem se vyptával na hospodu na Františ- 
kánském plácku, kde pil „zname-ni-té" plzeňské pivo. 

Když jsem si hned na Pinkasovy nemohla vzpomenout, odešel. 

Co si tu počnu? přemítala jsem. Když už jsem si prohlédla 
všechny vybledlé podobizny a dost a dost se do rozpršeného kraje 
nadívala, chodila jsem po rozsáhlém pokoji sem a tam. Pak mne 
omrzelo i to, a poněvadž z tetiččiných pohledů začínalo mi být ne- 
volno, zeptala jsem se nahlas : „A kde jsou páni?" Myslila jsem si: 
„Když s vámi nic není, půjdu mezi mužské. Jest to po těch volbách 
tak rozvířené, ař slyším také, co si povídají intelligenti ; sedlácké 
smýšlení již znám." 

Ale tato otázka pobouřila počestné mysli. Kdyby byl náhle 
někdo z revolveru vystřelil, nemohly se dámy více polekat. Jako na 
povel všechny zdvihly hlavy, výmluvně se na sebe zadívaly a ne- 
odpověděly. Moje paní farářka se lekla více z jejich leknutí. 

Když jsem si svůj ortel v těch všech očích přečetla, vyšla jsem 
z této soudní síně tiše ven. 

Loudán se pomalu kolem kiichyně, která ústila do průjezdu^ 



Digitized by t^OOQ IC 



Slováci. 245 



a tu vidím otevřeným oknem, že husu, kterou chystali se péci na 
naši poctu, teprve obírají. „Svatý Bože," zoufale v duši volám, „než se 
upeče, to mé utrpení dlouho potrvá. Minuta je tu dlouhá jako čtr- 
náct dní, to tu budu deset let.** 

Ponejprv snad v životě okusila jsem trýzeň dlouhé chvíle vůbec 
a na Slovensku zvlášť, neboť tam mne rychlý let času vždy až 
hrůzou naplňoval a vždy se mi času tam nedostávalo. 

Šla jsem si sednout do besídky, abych vyčkala, až tráva po 
dešti trochu oschne. Sotva jsem však usedla, spatřila jsem ze všech 
koutů a skulin vylézati škvory v takovém množství, jak jen mra- 
venci se objevují. 

Co je to za zakletou faru? Nedbajíc již vlhkosti ani hrozícího 
deště, šla jsem bloudit zamračeným krajem. Z dlouhé chvíle lámala 
jsem si hlavu, co ty milé lidičky tak postrašilo. Uvažuji: Nelíčím se, 
nepudruji, šaty, přes to že jsou sváteční, jsou tak přísně hladké, že 
to Zrýnku až trápívalo. Ona chtěla, abych to, co jen do plesů a di- 
vadel se nosí, na sebe věšela, když po chalupách jsem běhávala, 
jen aby se mohla více chlubit. A chlubit se dovedla, až člověku zů- 
stával rozum stát. A proto tu moji jednoduchost nestačila před sou- 
sedkami omlouvati. Tak na př. povídala sousedkám na návsi v jisté 
zapadlé dědínce, kde jsme nádobí kupovaly, takto : 

„Také vznešené dámy 'věru len tak jednoducho sa nosá. Věru, 
milostpaní tu maiú dva klobúky a sú velice drahé. Kolko stojí jeden ?" 
ptala se mne. „Sak já vím, že sú velice drahé. Jejich služka mi po- 
vedala, že jejich pán velkomožný majú na klobúku len také malé 
peříčko —" ukázala, jako když ukazovák odkrajuje, „a koštuval věru 
18 zlatých." Ženské v úžase jen kroutily hlavami a pomlaskávaly, 
a Zrýnka je poučovala dále : „To len tací. čo nič nejsú, teho na sebe na- 
vešá a nosá na sobe všechno ak slimák dom. Oni majú šaty celkom 
jednoduché, bar aj sú velice drahé. To len u nás na Slovensku ty 
židouky na sebe navešá klobúky nad klobúky a tolko teho na tej 
hlavě majú, že hu ani od terchy (tíhy) udržet nemóžú, div sa jim 
nevykrúcá." A hned se celá na křivo nachýlila, hlavou škubala, 
nápodobic je. Počínala si věrně jako člověk Šlakem poražený. A když 
babky začaly na mém slamňáku obdivovat skutečné třešně, které 
cestou jsem si tam zastrčila, rozchechtala se Zrýnka a řekla; „Věru, 
nekeré ty módistky až do Parizu jezďá pre tu módu, a paní velko- 
možná si hu robí sama." 

A jedna ze sousedek zcela vážně prohodila: „Ééj, šak sme 
nedávno očúly, že čert ve Vídni plakal, čo nemohol pre paničky 
vymyslit nové módy." 

Takovými vzpomínkami krátila jsem si čas. Cestou potkala jsem 
jen dvě děti, a ty byly poloblbé. 

Došla jsem až na hřbitov a přečítala si nápisy na náhrobcích. 
Byl to první trochu pěstěný hřbitov slovenský, který jsem poznala. 
Kostelík byl prastarý, zajímavého starodávného vzhledu. Vzdala jsem 
tam Bohu díky za milost, že mne osud nikdy ještě nezavál na tako- 



Digitized by 



Google 



246 Karla Welsová-Slaviková: 



vouto faru. Z té bych za dva dny utekla. A s touhou jsem vzpomi- 
nala na blažené a vesele prožité chvíle třebas na faře v T . . . 

Jací to byli zbožní, vzdělaní, ale při tom veselí lidé ! Jací obětaví 
vlastenci! Co jsme se tam nazpívali, nasmáli a i natancovali. Pan 
farář s paní, oba ještě mladí, mocí mne chtěli naučiti jejich čar- 
dášúm, a Pán Bůh se proto nerozhněval, ani síra s nebes na nás 
nepršela. 

Když jsem se zmínila o zpěvu, musím pověděti, že my v Praze 
slovenské písně zpívat neumíme. Slováci o nás říkají, my že je „pě- 
jeme**, kdežto Slovák je zpívá i se všemi zvláštnostmi a nepravidel- 
nostmi v tempu a zvláštním vytvářením tónů. U nás to vonné ovoce 
nikdy se nepředkládá svým pelem ojíněné. Slyším-li u nás na kon- 
certu zpívat slovenskou píseň, poslouchám ji jen s lítostí a je mi, 
jako bych stála před stromem, s něhož orvali listí i květ. 

Tím, že slovenské písně vtěsnáváme do běžných pravidel hu- 
debních, stíráme s nich slovenskost. Slováci velice na to naříkají. 
Přála bych si, aby naši hudebníci a zpěváci slyšeli zazpívat ony 
písně třeba páně farářovu sestru. Krása k nepopsání! 

A dále jsem si na ty opravdu svaté lidi vzpomínala, s jakou 
touhou, nedočkavostí a zvědavostí vždy mne očekávali, když z ko- 
panic jsem přiběhla ! Očima na mně takřka viseli a nesmírnou radost 
jevili, když jsem se vrátila spokojená a veselá. Všem těm farářům, 
kteří se sjížděli na mne se dívat, ukazovali mne jako svatou relikvii, 
a pochválil-li mne kdo, přelétl jim taký úsměv přes tvář, jaký spa- 
třujeme jen u rodičů, když jim někdo děti pochválí. 

A což stařičký, vznešený a svatý pan senior Leška, básník 
slovenský, od něhož pochází znárodnělá jejich píseň: 

Vysoko k hvězdám do hora, 
hlboko k perlám do mora, . 
ale me k tebe ešte dál, 
na mojom srdcu hlubší žal. 

Ach, oči, čierné očička, 
pře vás ma bolí hlavička. 
Hlavička bolí, srdca cit, 
bez vás očička divný svit. 

Tužit a umret osud mój, 
tužit a trpět osud tvój, 
a keď by aspoň v tem boji 
svět nás len nechal v pokoji. 

A či je láska taký hriech, 
a či je světu na posměch, 
keď věrných duší tuženia 
vytuží si len trápenia. 

Pan senior Leška si mne přijel osobně pozvat, a když jsem ho 
navštívila, jako nějaký vzácný klenot za ruku si mne vodil a všecek 



Digitized by 



Google 



Slováci. 247 



zářil! Své poznámky jsem mu musila předčítat i s nadávkami, kte- 
rými lid katolický evangelíky poctívá, a různé typy Slováků ode- 
hrávat. O vše se zajímal a z uměleckého stanoviska chápal. Na naše 
vynikající spisovatele a osobnosti se vyptával tak, jako by mezi námi 
žil. Kolik dní, ne hodin, bych byla potřebovala, než bychom se 
byli do sytosti vypovídali. 

A i ta stará kuchařka — jak byla milá, jak číhala na chvilku, 
aby mne také pro sebe trochu urvala. 

Že jsem byla kdysi členem Národního divadla, naplňovalo je 
úctou nesmírnou. Dívali se na mne jako na osobu, která jim při- 
chází povědět, jak to vypadá v ráji. — 

Když jsem ve svých vzpomínkách dospěla až k tomuto bodu, 
náhle se mi rozednilo v hlavě. Vždyf můj pan farář v rozhovoru po- 
dotkl, že jsem byla herečkou, — proto ti svatouškové se tak ustra- 
šeně drželi zpátky, jako by jim byl oznámil, že právě jsem přijela 
z pekla. 

Bloudila jsem asi dlouho krajinou, nebof když jsem se vrátila, 
zasedalo se v „posvátné síni" již ke stolu. 

Pavluška tam seděla se skloněnou hlavou jako při pozdvihování 
a s plačtivým výrazem ve tváři. Ani jsem to veselé dítě poznat ne- 
mohla; a divila jsem se, když se léta znají, proč si jí ženské nevší- 
mají. Teprve později, když vše jsem prokoukla, pochopila jsem, že 
jejím hříchem byla její krása, svěžest a mládí. Ona měla tolik mla- 
distvého, panenského pelu na sobě, že jím byla celá jako orosena 
a ojíněna. 

Moje stísněnost tou procházkou trochu vyvětrala a byla jsem 
zase při humoru. Když už se jídla roznášela a já neviděla ani mla- 
dého pana faráře, který tam byl návštěvou, ani kaplana u stolu, ze- 
ptala jsem se dost nepředložené, kde jsou. Zase se mi neodpově- 
dělo, a já, pořád ještě nic zlého netušíc, začínala jsem věřiti, že 
snad se některému z nich něco přihodilo a ze šetrnosti, aby se „ná- 
lada nepokazila", že se to tají. Ale už na cestě k domovu jsem pocho- 
pila, že těmito otázkami, kde jsou „mužští", do velice nepěkného 
podezření jsem se postavila a úsudek o sobě sama zhoršovala. 

Nálada byla as taková, jako když podzimní mlhy táhnou ; ženské 
seděly jako leklé ryby. Můj pan farář chtěl mermomocí rozprouditi 
řeč a udělal vtip na okurkový salát, nazývaje ho cholerinou. Ale 
marno, marno! Každé veselé slovo jaksi ustrašeně od těchto posvát- 
ných zdí se odrazilo a zaniklo. 

Když už se i moje paní farářka zeptala na mladého pana fa- 
ráře, přišel tento konečně z vedlejšího pokoje, kam byly dvéře ote- 
vřeny, a přisedl si k naší pohřební hostině. Poněvadž byl na plíce 
chorý, hovořilo se o Rožnově, a můj pan farář mínil, tam že „každý 
vidí svój obraz na tem druhém", že by tam nechtěl být. Doporučo- 
vala jsem panu faráři i jeho nemocným dětem hojnost slunce na 
obnažené tělo a vykládala jsem mu o moderním světelném léčení. 
Ale on byl taký nervosní a podrážděný, ve všem mi odporoval 
a pořád se zlobil. 



Digitized by 



Google 



248 Karla Welsová-Slaviková: 



jídlo bylo dobré, jako je snad na všech křesťanských farách 
po celém světě, ale já, když konečně jsem pochopila, že se tu každý 
musí chovat, jako by byla mrtvola v domě, a že každé hlasité pro- 
mluvení je rouháním a veselý smích svatokrádeží, měla jsem hrdlo 
tak sevřené, že jsem ani polykat nemohla. 

Tím, že jsem z přímá hovořila a jasně i vesele všem bez roz- 
dílu pohlaví se do očí dívala á dokonce i žertovala, udělala jsem 
na tyto svatoušky dojem učiněné Máří Majdaleny. 

A přes toto poznání, které v hlavě se mi pomalu proklubávalo, 
dopustila jsem se za chvíli nového poklesku. Ještě dnes divím se 
své tehdejší tuposti! 

Ó Sienkieviczi, o tomto domě bys byl jistě řekl, že v něm bylo 
vše ctnostné, od hospodáře až po slepici. 

Když jsme po tabuli šli vedlejším pokojem do přírody, natre- 
fila jsem tam u okna sedícího pana kaplana. Velkou knihu rozevřenu 
držel si před očima. Nevím, jestli se modlil nebo četl. A já, po všech 
těch zkušenostech, troufala jsem si ho oslovit. Ale on nepromluvil, 
jen Šermoval rukama, jako když se něčemu brání nebo ďábla 
odhání. 

Šla jsem všecka udivená za ostatními ven, a když konečně na- 
dešel čas loučení, pocítila jsem takou blaženost, jakou snad nepo- 
ciťuje ani vězeň, když ho po desetiletém žalářování pouštějí na svobodu. 

Poklonila jsem se hluboce všem svatým, a třebaže jsem měla 
od této „zábavy" tělo i duši, mozek i nervy jako polámané, ra- 
dostně po tom bezvětří jsem si oddychovala. 

Když jsme se ve voze usalašili, bylo chvíli ticho. 

Po chvíli všeobecného mlčení pravím: „No, to nebylo právě 
příjemné odpoledne. Tak jsem si v tom modlednickém domě připa- 
dala, jako když tam jestřáb přiletí.** 

A paní farácka: „jak vy, paní doktorka, umíte vše trefné po- 
menuvat.** Zrýnka by byla posměšně řekla : „Ona jim to primastiia.** 
Mne ten souhlas překvapil, poněvadž jsem očekávala, že paní fa- 
rářka se bude snažit to vše nějak omluvit. 

Upřímná Pavla, která jen pomalu po přestálé trýzni se zotavo- 
vala, si posteskla: „Já, keď som ráno vstávala, som si pomyslela: 
ach, keby už bolo zietra ráno. Tam je dycky tak — Tam sa celé 
večery len zpievajú žalmy — " 

„To aby si tedy dali ted vysvětit faru,** vpadla jsem s trpkým 
humorem. „Ale jisto je, kdyby měli svatí v nebi tak vyzírat a se chovat, 
radši chci přijít do pekla mezi čerty. Ti mají aspoň temperament.** 

Pan farář prohlížel mračna a stavěl se, že neslyší, paní farářka 
se usmála a Pavluška na mne souhlasně zamrkala. — 

Na druhý den byFo u nás veselo a jako v kuchařské škole. 
Paní farářka čekala hosty, chystala pro ně a při té příležitosti učila 
Pavlu a mne vařiti různé lahůdky na Slovensku obvyklé. Zpívaly 
jsme všechny tři a z přestálé včerejší trýzně jsme si už jen žerty 
tropily. 

Odpůldne z nenadání přišla k nám Sudorka říci mi, abych s ní 



Digitized by 



Google 



Slováci. 249 



šla druhého dne na lichvacf (dobytčí) jarmark, že půjde s tátou 
koupit bulíka. Slíbila jsem jí to, a poněvadž na mne významně mr- 
kala, šla jsem s ní, neboť jsem věděla, že mi chce něco říci. Vlastní 
příčina, pro kterou přišla, byla ta, abych Zrýně domluvila, aby Evě 
dala už pokoj. Došly jsme až na jejich nedaleké pole, kde právě 
kosili, a posadily jsme se spolu na mez. Mně se do toho smiřování 
nechtělo, neboř třetí při takové příležitosti obyčejně špatně pochodí. 
Z opatrnosti, abych nerozdmychovala oheň, jsem se ani slůvkem ne- 
zmínila, jak mi Zrýna Evku zobrazila; také proto, abych Sudorčin 
zármutek, který byl beztak už dost velký, zbytečně nezvyšovala. 
Z téhož důvodu jsem také vyposlechla všechny její nářky a žaloby 
tak, jako by mi novinu povídala. 

Když stále žadonila, abych to srovnala, slíbila jsem jí, že do 
mlýna po tom jarmárce dojdu. 

Sudorka beze všeho hubování a vzteku, mírným, bolestným 
hlasem si stěžovala: „Tá Mara dycky na ňú len podmetala a šetko 
jej závidí a Jurovi hu zošklivuje. Všeci jej tam ubližujú — žáden 
s ňú nemluví a už hu ani k jídlu nevolajú, a Mara s Petrom jej roba, 
čo len najhorSího dovedu." A náhle, chytnouc se za hlavu, trpce vy- 
čítala sama sobě: „Já neviem, čo sa to len stalo! Snaď mi Bóh 
nebeský rozumu odňal, že som jim tu céru dala. Raděj som hu 
mohla dát ternu čiernému ovčákovi a věru bysom malá pokojnejšú 
mysel. Ketf sa malá vydávat, jednu noc som nič jiného nerobila, 
než som plakala. Já bych jej tak ráda pomohla to trápenie tam snášat, 
a nemóžem. Já jej dávám věru len dobré naučenie. Já jej hovořím: 
Evuška, dušenka moja dobrá, medii sa za svatu trpezlivost a buď 
trpezlivá! Len posliichaj, ty jsi poddaná! Každý má svój kříž nějaký, 
1 ty máš tento! Snášaj ho trpezlive, šak to večne trvat nebude! 
Sprav sa hluchá, nemá a slepá, snad snaž obstojfš ! — Dnes mi ho- 
vořila, že raděj pojde do tej Ameriky, keď to nebude lepši, za Judu. 
Věru, ani tá Judka lam nemohla obstát, pře tu Maru a pre Petra, 
a raděj odešla do Ameriky. Také dobré dieřa! Ona je moje najlepší 
dieřa! Nikdo na ňú nemal prsty ani takla položené." Dva prsty zle- 
hýnka na mě položila. „Bola mlacfulinká, taký komárik, a vydávala 
sa. Taká veselička dievča. Ona, keď bola doma, celý den zpievala. 
Keď husy krmila, keď krávy dojila, a včul — jak keď když sekne, 
zanechala teho zpievánie. Keď chodila po tem humně a zpievala a sa 
precházala, kukali na ňú pres zeď mládenci. Až mi tak srdco ple- 
salo, keď som hu takú viděla. Moja sestra jej závidí jejího mladého 
veku. Ona bude za to před Bohom zodpoviedat! Čo já za to móžem, 
že sa každému lúbí? Očiska má také usměvavé, a šetko to za ňú 
běhalo dycky. Mála som hu do pytia strčit? Františ Boor — šak 
ho poznajú ! — ešte dva dny před svatbu bol u nás a plakal a hlavu 
o stol si tlúkol, že aby si vzala jeho. Keď mal patnáct rokou, už 
za ňú běhal, a já sa preto velice jedovala. Ten by bol hory za ňú 
přeletěl. Potem, keď ona sa vydala, násilu ho rodina donutila, aby 
sa oženil. Tak on si potem vyhledal aspoň takú, čo jej bola velice 
podobna." 



Digitized by 



Google 



250 Karla Welsová-SIavíková : 



I v tom měla Sudorka pravdu. Viděla jsem tu pěknou ženu, 
Evě podobnou, kdysi na poli a chtěla jsem na ni zavolat v domnění, 
že to Evka. Zrýna mi tenkrát tutéž historku povídala. 

A dál s mateřskou pýchou Sudorka mi svěřovala: „Kebych 
hu bola chcela dat židovi, věru mohla být dnes velkú paňú. Sa- 
muhelův syn bol celý nemocný, ako sa mu lúbila. Den čo den bol 
u nás v S ... až z K ... a hovořil, že kerf sa na ňú len po- 
dievá, že už mu odlahne, a keď hu videi v panských (městských) 
šatoch oblečenu, jej povedal : „Já som nemohol ale týden ani prijíst 
k sebe, keď som si vzpomenul, ako si v tich šatoch vyzierala!" — 

Učitelův syn celé dny na věži sedel a kukal na ňú k nám do 
oken a piesma jej posielal a přestal, až keď mu Juro za dva krej- 
cary holú kartu poslal, že mu žebra přeráží, keď jej ešte len 
jedno piesmo pošle. Šetko to spálit mosela. Tak on sa bál a přestal piesat, 
ale na věži dycky ešte sedal, len aby hu uviděl. Pre našeho Františa to ale 
dobré nebolo, lebo ho ten učitel ve škole obcházal a on sa špatno 
učil. Ona bola dycky vzácná a věru je ešte včul. Já, keď som bola 
mladá, som bola tiež vzácná a dycky pri muzike každý vrš (kousek) 
som tancuvala, ale tak jako ona nie. Ona každý vrš tancuvala i se 
čtyřmi mládenci, tak si hu len puščávali a podávali. Mládenci za 
ňú od dycky běhali a chceli od nej péra mat. Len ve mlýne néni 
vzácná. V nekerém dome je kočka váženější než ona tam — Já 
neviem, prečo jej každý šetko tak závidí. I mój vlastní brat mi je- 
denkrát pověděl: Tá tvoja Evka prinde dycky najposlednejšá do 
kostola a to len preto, aby bolo vidět její nádherné šaty. Já som mu 
povedala: Polituj hu, nebo má ve mlýne mnoho roboty a malé dieřa, 
ona nemóže pru prijíst. — A keby, paní velkomožná, viděly, jakého 
chleba pěkného napekla! Len sa tak z pece kutolil. Ono sa rieká: 
Keď sa chléb na prvý ráz hol ke podaří, nepodán sa jej muž." 

Domlouvala jsem jí, že Evě se nepodařila jen tchyně a s tou 
věčně nebude. Juro je přece hodný hoch, jakých málo, a hezký též, 
a až nebude uZrýny, bude ještě hodnější. Uznala to a řekla : „Věru, 
na Jurovi néni hany, ale to ma trápí, že je pořád v tich právoch 
strčený. Dycky mu hovořím: Ty sa mi lúbíš a i si hodný, ale tím 
právom daj pokoj! A keby ti někdo sadol na kabát a poznáš teho 
člověka, že néni dobrý, tak raděj vytáhni z kapsy nůž a ten kabát 
odřež a nechaj ten cípek pod ním, len abys s ním do ničeho ne- 
prišol. Včul sa zase právotil tam s jedním gazdou. Nó, reku: Daj 
mu tich 8 korun, šak — keď řa žaluval na faleš — Pán Bóh ti 
jich požehná a jemu jich vytrhne.** 

Starý Sudora šel si přisednout k nám na mez, neboř chtěl svačit. 
Nevěděl o ničem, co si povídáme. Sudorka byla tak moudrá, 
že ho tím nesoužila. Přinesl si kyselé mléko se strouhaným sýrem 
a pobízel mne, abych si zanešporuvala s nimi. Když jsem mu po- 
děkovala, řek! lhostejně: „Keď nechcú, ako by přiložily (přidaly)," 
a spokojeně se dal do jídla. 

Brzy na to rozloučila jsem se s nimi, abych Sudorku nezdržo- 



Digitized by 



Google 



Slováci. 251 

vála od práce. Do mlýna se mi jíti nechtělo. Že je Silušovi lépe, 
zvěděla jsem od Sudorky, a tak jnne tam nic netáhlo. 

Poněvadž byl můj den, to jest hodně slunce, chodila jsem ra- 
ději v polích, která byla plna krásné úrody. V přírodě byl přímo slav- 
nostní ruch. I v obilí, které jen jen dozrávalo, v každém klásku 
tušil jsi spěch, i při zemi, kde radostně spousta všelikých brouků se 
proháněla, i ve vzduchu, kde ptáci vesele si prozpěvovali, i v polích, 
kde lidé za zpěvu a hlasitého žertováni uzrálé obilí už kosili. Druhý 
pasák, který byl jaksi představeným „okatého" pasáka, seděl na mezi 
u potoka a pásl svině. Se svým „okatým" kollegou střídali se ve 
svém úřadě. Když jsem ho míjela, právě si uhýbal z láhve goralu. 
Zavolal na mne: „Dajú mi na volačo lepšího!" 

„Dám — ale musíte mne naučit, jak v noci po dědině zpíváte: 
Chval každý duch Boha svého — — ** 

Podíval se na mne nedůvěřivě, nežertuji-li, a nemohl a nemohl 
pochopit, že je možné zpívat to také ve dne, když to zpívává jen 
v noci. Sedla jsem si na mez vedle něho, a když jsem sama začala, 
teprve se rozezpíval: 

„Chval každý duch Boha svého i Ježíša Syna jeho. 

Udeřila desátá hodina, zachraň nás, sv. Floriánko, od ohňa. 

Opatrujte světlo i oheň, aby nebol ludom škoden. 

Matke božej vás oferujem, odpočívajte s Pánem Bohem. 

Udeřila desátá hodina. Pochválen buď Ježíš Kristus." 
Když to ještě jednou přezpíval, řekl: „Nemám žádnej noty. Ako 
mi z huby vynde, nechám tak." Pak už více zpívat nechtěl a dívaje 
se po oblacích, pravil: 

„Keď dožijem, mosím ráno trúbit kravám. Věru sa mi špatno 
trúbí, keď mám málo zubou." 

„Proč vám nepomáhají synové?" 

„Ééj, moji synové -—"a podrbal se na hlavě. „Mal som syna 
na vojně a bol som tam prosit, aby mi ho pustili. Ten pán generál 
mi povedali: No, vy ste dobrý chlapák." Narážel na jeho překrásný, 
nevídaný topolí vzrůst. On byl celý typ Slováka Postavou, krásnou, 
dobráckou tváří i milou, měkkou řečí. „Vy ste dobrý chlapák. Kolko 
máte rokou ? — Šedesát pet, ponížené pekne prosím, pán velkomožný. 
— To je dost. Pište, rozkázal temu jednomu vojákovi. Ten starší 
pojde dom, a mladší tu zóstane. — A ta pomoc bola taká — syna som 
prezimuval, a potem sa oženil a išol do světa i se ženu volačo vy- 
robit, a druhý, keď sa vrátil, sa tiež oženil. Ten má svoje miesto — 
svój dom a i humno. Utracil som peňáze a i priesažného som mosel 
mat ze sebú, a pást mosím sám, mosím mat czuzích," a ukázal na 
dva hochy as dvanáctileté, kteří nedaleko své divy vyváděli. Byli 
oblečeni jen v košilích a v těch si vlezli do potoka; potom celí 
hodně namočení lehli si na cestě do hebounkého prachu, kterého 
bylo as na decimetr vysoko— a kutáleli se v něm tak dlouho, až se 
jím kolem dokola obalili. Radostí při tom až ječeli, takže přes tu chvíli 
některá svině ustrašeně od nich odskočila. Pak zůstali ležet na 



Digitized by 



Google 



252 Karla Welsová-Slavíková: Slováci. 



břichu a rukama dělali pohyby, jako když plovou. Prachu zvířili tolik, 
jako když jede automobil — a tak pomáhali pastýřovi pást. 

„A ti vám pěkně pomáhají," pravím k němu. — Ohlédl se na 
ně, zakýval shovívavě hlavou a dobrácky řekl: „Věru tak." — 

Na cestě k domovu, setkala jsem se se starou Dobro vodskou. 
Oznamovala mi, že hned po Uchvácím jarmarku bude vykládací, 
a zvala mne, abych pro ni přišla, že pjjdeme spolu, a svěřovala mi : 

„Věru, náš Ondřej, už sa zase právotil — Nó, ale ketf mal 
recht, nehovořím nič." „A proč měl soud?" ptala jsem se. 

„On předával knihy ve kvelbe. Zbádal ho žid a žaluval v N^vém 
Meste. Keď mu přišla citácia, Ondřej prišol před súd a i žid se 
dvěma svedkama. — Tak tu sú dvá svědkové, že pán Zrýna pře- 
dává knihy, pravil ten sudce. — Já tich svedkou nepotrebujem, 
povedal Ondřej, já předávám knihy, já neupírám. — Tak to budu 
platit 12 zlatých pokuty. — Tu je 12 zlatých, pán velkomožný. — 
Dal jich," zasmála se Dobrovodská smíchem, z něhož bylo patrno, 
že Ondřej přece jen nějak na ně vyzrál. 

„A potem išol Ondřej k advokátovi, dal zase 12 zlatých a vy- 
mohol si geverbšajn. Včul, až pojdeme na ten jarmark, uvidíme, ak 
si vynese knihy na trh a bude jich předávat vedla samého žida. To 
si žid dokázal! Ondřej by bol předával len ve kvelbe nejakú tu 
knihu a včul móže předávat všade." 

Postěžovala jsem si jí též, a sice na to, jak hrubě se ke mně 
zacliovala slečna na poště. Ani na českou ani na německou moji 
řeč mi neodpovídala. Jen si pyšně seděla. Ale slovensky uměla. 

Dobrovodská se o tom takto vyjádřila: „Dozajista si ona my- 
slela, že tak vysoce postavenu osobu ešte neviděly. Ja, z pýchy a hlu- 
poty sa porcia v Uhrách neplatí." 



(Pokračování.) 



W9 




Digitized by 



Google 



253 
Neera: 

Babička. 

(Obrázek.) 
Se svolením autorky přeložil Jan Maria Plojhar. 

Yelkolepý Express Intemazionale pádil z Říma do severní Itálie, 
probíhaje v sebevědomí své moderní krásy pláně Latia, snícl v za- 
myšlené a smutné velebnosti o pozapomněné kráse minulých věků. 
Vlak supaje uháněl šjrými pastvinami, kde nízká tráva se krčí pod 
kopyty koní a divokého skotu, pod klenbou bouřlivého nebe, jež 
každým okamžikem střídalo barvy — brzy popelavě šedé, brzy olo- 
věné, hned nazelenalé, se zvláštními rudými, pohyblivými pruhy na 
obzoru, jež piáiy jako rty žíznící po polibcích. Nechávaje po pravici 
odlehlé jezero Trasimenské vnikal do lůna toskánských vinic a o- 
vocných sadů, kde letošní chladné jaro uzavřeny drží tvrdé pupence 
květů, přitulené k vrcholkům větví ve výbojné poloze malých kopí, 
namířených snad proti hlouposti a zlobě lidské. 

Florencie, krásná, elegantní Florencie ohlásila se hlučným vystří- 
dáním cestujících. Zvonice kostela Santa Maria Novella, vykukující 
nad střechou stanice, připomínala zvědavou tvář malého taškáře, zatím 
co z povzdáli velebná kopule dómu shlížela klidně na město jako 
královna s trůnu. 

Zjevila se Pistoia, rozkošný to květinový košíček, ztracený u- 
prostřed lučin v údolí Arna, jež zaplavovalo zapadající slunce na ob- 
zoru posledním proudem zlatých jisker. 

A hned za Pistoiu vyklonila se z otevřeného okna první třídy 
bílá hlavička staré dámy, polozahalená černým, průsvitným shalem, 
jehož konce připevněny byly ke klobouku dvěmi ametystovými 
sponami. 

Ach ano, paní byla již stará a nesnažila se nikterak skrýti svůj 
pokročilý věk ; tolik však půvabu a elegance si zachovala její bytost, 
jež vydechovala jemnou, nikdy zcela nemizicí vůni ženství, že vzbuzo- 
vala v tom, kdo na ni hleděl, ušlechtilý a poněkud smutný dojem 
povadlé růže. Byla vysoká, útlá, ještě pružná a hbitá, přísně černě 
oděná, s kabátcem ze seelskinsu, jehož třásně jí splývaly po obou 
stranách ňader do pěny černých krajek halenky, z nichž zářily mdlým 
leskem malé knoflíčky ze strassu. Pár šedých rukavic, jež zdály se 
příliš širokými pouty drobných ruček, a pár černých střevíčků, jež 
svíraly nohu v punčoše z černého hedvábí, doplňoval oblek cestující 
dámy, která sice již před lety zřekla se rozněcovati touhu v svém 
okolí, přece však nemohla zapomenouti, že jest ženou, že jest dámou 
— nezapomněla nikdy doma zrcátko. 

Babičko, babičko, proč stojíš u otevřeného okna? Nastydneš. 

Sedni si, babičko, kdyby vlak náhle zarazil, upadla bys 
na zem. 



Digitized by 



Google 



254 Neera : 



Tato upozornění, pronesená hlasem spíše rozkazujícím, než 
vlídným, z nichž vyznívalo více rozumné péče, než návalu citu, vy- 
cházela ze svěžích sedmnáctiletých rtů mladíka v modrém ústavním 
stejnokroji a dívky v polosportovním oděvu s kostkovanou čapkou 
na hlavě. Oba, mládím kvetoucí a plni života, překypovali neváza- 
ností moderní výchovy, zatím co chování babiččino, střižené dle před- 
sudků někdejší doby, bylo mnohem zdrželivější, téměř úzkostlivé, 
provanuté jemným a téměř křehkým půvabem. 

— Ubezpečuji vás, že jest mně zde dobře, a že se pevně držím 
zábradlí. 

— Co však může tam venku poutati tvůj zájem? 

— Krajina. 

Mladí lidé se usmáli. 

— Babička má velmi střízlivé touhy. 

— V jejím věku jest to pochopitelné. 

Babička zatím se chvěla na celém těle a cítila, jak plamen krve 
se šíří jejími žilami, a ubohé její znavené oči zkoumaly úzkostlivě 
každý záhyb cesty, sebe nepatrnější odlehlou stezku. 

— Za chvíli vjedeme do tunelů, babičko, nutno zavříti okna. 

— Dopřejte mí ještě chvíli se dívati . . . 

— Chceš viděti Piteccio ? nebo Corbezzi ? . . . zeptal se mladík 
unaveným hlasem, jako by chtěl říci, že patří k těm, kteří vyhlédnou 
z okénka nanejvýše, aby se podívali na pyramidy nebo Mississipi. 

— Vězte, že jsou to místa, kde jsem prožila nejkrásnější léta svého 
žití; tak dávno tomu, co jsem je naposled spatřila! 

Paní obrátila se poněkud k svým vnukům s pohybem nevýslovné 
sladkosti, jako by chtěla omlouvati svoji umíněnost; a zdálo se, že 
v tom okamžiku zazářila bývalá její krása, když tak tam stála zastí- 
něna černým závojem, poletujícím jí kolem tváře, tisknouc malou 
rukou kytičku nádherných plných fialek, jež jí propůjčovaly odlesk mládí. 

Pojednou vjel vlak do tunelu, do vozu vedral se dusivý dým ; 
mladík vstal, aby zavřel okno, a paní klesla odevzdaně nA mékké 
sedadlo. V tom matném světle lampy, zavěšené na strope voíu, uko- 
lébána dutým lomozem oddechující lokomotivy, vykouzlila si rychle 
mizící, ale jasný obraz své minulosti. Rozkošné dny svých dívčích 
let prožila mezi těmi pahorky, v přátelském stínu těch stromů, chodíc 
po známých stezkách s hlavou plnou smavých snů, můj Bože! . . . 

A když projížděli těmi místy, stáhla si Niní čapku hlouběji do 
čela, vzpomínajíc snad líně na sehranou partii tennisu. Albert zapi- 
soval si výdaje do knížky opřené o kolena. Jemný ruměnec rozlil se 
po tváři babiččině, kryt stínem černého závoje. Kdyby oni jen tušili I 

Ach, oni nevěděli, ba nemohli si ani pomysliti a nebyli by také 
ani pochopili tu nesmírnou lásku, již chovala k muži, který nebyl 
jejich dědečkem ; lásku ohnivou, vášnivou, šílenou, pro kterou by ne- 
byla váhala zemříti, jež zbavila ji rozumu i rozvahy. 

Pozná někdy ta chladná hlavinka pod kostkovanou čapkou zou- 
lalství bezesných nocí, úzkost horečného očekávání, nadšení a opojení 



Digitized by 



Google 



Babička. 255 



nenadálých setkání? Milují dnešní lidé ještě tak, jako se tehdy milo- 
valo, tak slepě a bezměrně, celou duší? 

„Bezměrně, celou duší," opakovala babička noříc tvář v oma- 
mující květy fialek. Nebyla to poslední Jeho slova, pronesená 
večer vden srdcervoucího rozloučení? Stromy to sly- 
šely, slyšely to i stezky, tytéž stromy a tytéž stezky, 
mezi nimiž nyní se plazil vlak a ona v něm . . . tak 
změněná! 

Než kde, kde bylo právě ono místo, posvátný ten hrob jejích 
upomínek ? 

Sotva skončil jeden tunel a ručka šedou rukavicí spjatá chtěla 
otevříti okno, již zarazil ji dusivý dým a tma druhého tunelu. 

— Před Pracchiou — poznamenal mladík — nelze otevříti okna. Zde 
jest osmapadesát tunelů, jeden za druhým, to bychom se pěkně na- 
zlobili stálým zavíráním." 

— A za Pracchiou nejsou již tunely ? — otázala se babička znepo- 
kojeně. 

— Jsou pak též, ale v Pracchii vlak staví a budeme moci trochu 
provětrati. 

— Trochu provětrati ! Trochu provětrati ! — babička opakovala 
mechanicky. 

Když v Pracchii otevřeli okno, vnikl dovnitř proud mrazivého 
větru, takže bratr se sestrou se usnesli zase zavříti, aby babička 
nedostala zápal plic, z čehož by oni ještě měli bůh sám ví jaké ne- 
příjemné zodpovědnosti. Paní vyložila se však odhodlaně z okna, i zdálo 
se, že se chce brániti všem útokům. 

— Dělejte si, co chcete — bručel mladík — již nikdy však vás na 
cestu s sebou nevezmu. Staří lidé nemají rozumu I 

Tisknouc závoj k ústům, chránila se babička proti ostrému větru 
a dívala se, dívala, dívala. . . . 

Snad zde? Snad tam? Brzo se jí zdálo, že našla ono místo, 
hned zase pochybovala. . . Vždyf uplynulo již tolik let! 

Molino del Pallono vyvolával řidič vlaku. 

Zvuk toho jména uvedl krev ubohé paní do divokého víru. Vy- 
klonila se celým poprsím z okna a spatřila onu skupinu stromů, onu 
stezku, ten posvátný hrob, nad nímž ve zpomínkách ještě stále pro- 
lévala slzy. . . Pouhý okamžik, záblesk, ale tentokráte byla jista. S ne- 
vyličitelným návalem citu políbila kytičku překrásných fialek a hodila 
ji směrem k onomu posvátnému místu! Pak shroutila se vyčerpána 
na sedadlo. 

Vlak vjížděl do porrettského tunelu. Albert rychle zavřel okno. 
Nini spozorovala, že babička ztratila své fialky, a pokývla jen lehce 
hlavou, vyjadřujíc tak svůj soucit a nesouhlas. 



Digitized by 



Google 



256 

Josef Náměstek : 

ZmijB. 

Leskla se duhových odstínů svitem — 
hedvábným leskla se aksamitem — 
pleť měla hebkou tak — hlas měla sladký: 
kolem kdo přešel, ten vrátil se zpátky, 
v obdivu hleděl, jak plazí se tiše 
s vědomím krásy, v lahodné pýše — 
udiven patřil, jak září jí zraky . . . 
A kdo se vrátil — ten ztracen byl taky! 
Lehce se vinula, vábila k sobě, 
neškodnou zdála se malé jak robě, 
k nohám se stulila — hlavičku tyčí, 
líbezně houpá se, tesklivě syčí, 
jazýček dvojí jak lístek se třese, 
hubička perlové obloučky nese — 
zoubky jak jehličky, které zas mizí, — 
hádě tak rozmilé, nevinnost ryzí! 
Ztracen, kdo uviděl! Šťasten, kdo slepý! 
Ruky už doplazil přízrak se lepý, 
na dlani v kotouček znova se skládá: 
„Miluji teplo — mám ráda tě — ráda! 
Nevěř, že hubím, jak tvrdí se stále, — 
věrnou chci, dobrou ti zůstati — " 
A zatím k hrudí už plazí se dále, 
na ňadra hledí se dostati. 
Jazýčkem laská a očkama svítí — 
zmámený chuďas už ráj v duši cítí . . . 
Skryta už zmije — jen hlavičku zvedá, 
■ příhodné místo, kde uštkla by, hledá ~ 
A nachází brzy ~ má zoubky tak krásné, 
a očka — - ty zorničky snivé a jasné — 
démanty hoří — chuf po krvi roste . . . 
Zdráva buď, rozkošný, dravý ty hoste! 
Hlupci pak, zmijím již věříte, 
jenom je pečlivě na srdcích noste — 
záhy, co znají, se dovíte. 



Majitel, vydavatel a redaktor VLADIMÍR S. ČECH. - Nákladem vlastním. 
Tiskem Aloisa Šaáka ve Velkém Meziříčí. 



Digitized by 



Google 




^te^^>^-- 



z dramatické básně ^Roháč na Sionč^ 

od Svatopluka Čecha. 

(Pokračováni.) 



Výstup 5. 
Výšek s družinou, Julie. 

Židek 
(stranou k soudruhům). 
Tof švarná loutka — pohled na ni rázem 
krev zažihá jak doušek malvazu. 

Baba. 
Jen černá příliš jest, jak z pronároda 
těch tuláků, již z Egypta prý k nám 
v těch letech zabloudili — cigány 
je lidé zvou — 

Výšek. 
Dál, panno vzácná, jen! 
Het! Roháč z Dube, hradu tego pán, 
sem bez bojažni — my ně ludožerci. 

Julie. 
Ach, ubili jste bratra — nač mi žíti? 
1 moji krev si mějte, zbojci lítí 1 

Židek. 
Aj, hleďme, spílat ještě troufá sil 

Výšek. 
Šmiertelna není brata tvého rána — 
mně věrz, já starý wiarus, znám se v tom. 
On vyléčí se. (K Roháči.) Šťastně tvoji choť 
bratrovi przedal jsem, jenž čekal juž 
u karčmy na gošciiicu. Při navrotu 
my potkali pak hufěc, v jehož pánu 

Květy IiXI. 111. 



17 



Digitized by 



Google 



258 Svatopluk Čech: 



jsem poznal Brunoria della Scala, 
předního Zykmuntova niHostníka ; 
já ufal sobě napašč tento huf 
i vyhrál jsem; leč Vlach něstety! přec 
vyklouznul z našich spon. 

Roháč. 

Však místo něho 
proč pannu přivádíš? Co s ní tu nám? 

Výšek. 
Co měl jsem činit — albo též omdlela — 
či bez pomoci v lese nechat ji? 

Roháč. 
Žen — ani zajatých — zde nestrpím, 
a dětem-liž zde vhodno pobývat? 

Zelený. 
Však je-li sestrou Zikmundova milce, 
nám dobrou zde miiž' býti zástavou 
a prospěti ne v jedné příčině. 
To uvaž, Roháči! 

Roháč 

(k Julii). 

Nic nestrachuj se, 
ni vlasu tobě nezkfivíme zde. 
(K Vyškovi.) A ty veď pannu do komnaty oné, 
jež hostila mou chof a kde snad zbylo 
též leccos ženským vhodné potřebám. 
A pečuj, af tam volně odpočinout 
a pokrmem se může posílit. 

Julie. 
Zda přetvářkou si z žertvy tropíš smích? 
Všakf nechci milosti z ruk bezbožných. 
Jen v lidomorny své mě uvrz spjatou 
neb ubij mne — chci přijat okovy 
i smrť za víru pravou, církev svatou, 
jíž nevyvrátí zloby ďáblovy. 

Tvaroh 
(přistupuje s napřaženým řemdihem). 
Ty sama ďáblova jsi kuběna 
a tvoje ústa drzá, zlolajná 
jed papeženský chrlit nebudou 
v ten Siónský vzduch čistý — 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně''. 259 

Roháč 
(přísné). 

Zpět I 

Prostředek. 

Hle, jaký 
duch vládne družinou, s níž císař do Čech 
— na tváři smíru škrabošku — se vrací 1 
Tof sestra jeho rádce předního, 
z ní dvoru Zikmundova smýšlení 
i jeho vlastní mluví krutá zášf 
dál pod přetvářkou vlídnou dychtící 
po zkáze pravdy, věrných Čechů všech. 
Nuž, potři z lotrovské té peleše 
zde římské hádě za rouhavá slova, 
jež v líc ti zlobně vrhla — v nejtěžší 
ji vmetni žalář. Tam buď o hladu, 
af schlípne mrzká dvorní frejiřka, 
a prostředkem-li poučení mých 
klam Antikristův neodpřisáhne, 
prostředkem ohně zahyň po zásluze! 

Roháč 
(nevrle a důrazně). 
Co s jatou, ještě na poradě klidné 
buď váženo a já pak rozhodnu. 
Leč nyní učiň, Výšku, jak jsem pravil. 
(Výšek odvádí Julii do budovy hradní. — 
Zvenčí troubeni.) 

Výstup 6. 
P ř e d e š I í. Po chvílí vrátí seknimVyšekz hradu. 

Roháč. 
Slyš troubení — co značí, popatřme! 
(Všichni vystupují ke zdi hradební.) 

Zelen ý. 
Ztad není vidět vojsko nepřátel; 
jen tamo nad postranním dolem stoupá 
cos jako mlha sluncem zlacená — 
tof oblak prachu as, jenž cestu jeví, 
jíž táhnou sem. 

Roháč. 
Však z blízka trouba zní. 

Zelený. 
Již vidím — Pohleď! Tuto na stezce, 
jež stoupá k hradu strání lesnatou, 

17* 



Digitized by Í^OOQIC 



260 Svatopluk Čech: 



dva jezdci blíží se. Z nich zadní, zbrojnoš, 

má v jedné ruce troubu héroltskou 

a v druhé máchá bílým praporcem; 

však přední jezdec mizí v stromoví. 

jen panské jeho skvělé odění 

jsem zahleď větvemi — teď za balvan, 

jichž několik tam trčí mohutných 

a divnotvárných z lesní zeleni, 

i druhý zajel; ale nyní, viz, 

zas přední jezdec objevuje se 

na plném výsluní: je vzrůstem nízký, 

však statný, dosud stár se nezdá být, 

však leb, s níž obnažené stírá pot, 

se blýská lysinou. 

Roháč. 

Již vidím jej — 
to Ptáček jest! 

Prostředek. 

Aj, Ptáček z Pirkštejna, 
rot Zikmundových vrchní velitel? 
Sám tedy spěchá k tobě před vojskem — 
na místě hérolta snad ke vzdání 
chce vyzvati tě ústy vlastními?! 

Roháč. 
Již spatřil mě a koně zastavil. 

Ptáčkův hlas 
(z věnčí). 
Buď, strýce, zdráv! 

Roháč. * 

Ke strýci přicházíš? 

Ptáčkův hlas. 
Ke strýci prozatím a chovám přání, 
bych němu jel se brzy nepříteli 
zde jinak objevit. Žes právě strýc můj 
a že ti přeji dobra, jedu sám 
a ponechávám ještě za horou 
voj krále Zikmunda i pánů, měst, 
s nímž dobývat mám vzdorný Sión tvůj. 

Prostředek. 
Buď proklet, Antikrista pochope ! 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Síoně''. 261 

Ptáčkův hlas. 
Aj, strýce, čerstva ještě malta hradu — 
a již tu sovy hýkají? — Mluv sám! 

Roháč. 
Jdi konat službu, jíž tě Zikmund poctil! 

Ptáčkův hlas. 
Ne, strýce, vpusť mne do jámy své lví 
na krátkou besedu! Máš čacké víno 

— ho, zbůjníku, ten kousek s dovozem 
byl trochu přes míru ! — než, burf co burf, 
číš královského s tebou vypiju 

a promluvíme spolu rozumně. 

Roháč. 
Nech žertů svých a strýcem nezvi mě 
tím samým rtem, jímž vraha české cti 
zveš králem svým. Již nemáme 
co mluvit spolu ; vrať se k rotám svým 
a naším hovorem burf rachot děl ! 

, Ptáčkův hlas. 
Nuž, nechám strýce a jen Čecha v tobě 
a spoluvěrce ještě oslovím. 
Neb nejde mi jen o tvou osobu 

— ač s těžkým srdcem a jen donucen 
jsa věcí sběhem, povinností svou, 
jsem přijal tento úkol vojenský — , 
však na zřeteli mám též dobro země 

a kalicha. Jsou různý naše cesty 

a protiven jsem tobě jako krále 

Zikmunda odpůrci a Táboru ; 

však mohu jistit a snad uvěříš, 

že aspoň úmysl mě vede dobrý 

pro naši zem a víru Husovu. 

Nuž, přej, af zkusím sílu důvodů 

a smírnou řeč, než dojde k jiným koncům^ 

jichž litoval bych jak pro tebe sama, 

tak pro věci, nám drahé oběma. 

Roháč. 
Však chceš-li ke vzdání mne přemluvit^ 
to práce bude mamá. 

Ptáčkův hlas. 

Nechfsi bude! 
Pak aspoň mohu sobě říci sám, 
že všeho zkusil jsem, co v moci mé. 



Digitized by 



Google 



262 Svatopluk Čech: 

bych odvrátil té věci konec zlý. 

Nuž, ke mně vyjdi nebo vpusť mne tam, 

a bojíš-li se výzvědů, nech oči 

mi zavázat — 

Roháč. 
Ne, toho třeba není. 
Vstup tedy na hrad, v bráně najdeš mě, 
když usiluješ slyšet znovu tam, 
co odtud napřed odpovidám: Ne I 

Ptáčkův hlas. 
Že mnoho neuslyším od tebe, 
vím napřed, neb tě znám ; však doufám přec, 
že jinou v konec dáš mi odpověď. 

Roháč 
(k Prostředkovi). 
Pojď k bráně se mnou ! 

(Výšek se vrací z hradu. Roháč, odcházeje s knězem k bráně, obrací se 

po něm a volá) 

Výšku I Zelený! 
(Po chvilce, připomenuv si ještě) 
A Tvarohu ! 

Výstup 7. 

Ubrány sestupují se R o h á č. Prostředek, Výšek, ZelenýaTvaroh. 

Po chvíli vejde Ptáček. 

Ptáček 
(překvapen se rozhlíží po shromážděných). 
Aj, s celou radou očekáváš mě? 
Jáf hodlal s tebou — 

Roháč 
(vpadá mu do řeči). 

Všichni jedno jsme; 
co uslyšet mám já, nám patří všem. 

Ptáček. 
Sic tíže mluvit o tom k zástupu, 
co tobě jenom v duchu schystal jsem, 
a pernější je práce přesvědčit 
hlav celý chumáč, v němžto bývá vždy 
směs různých názorů, že odpudíš 
tím jednu, čím si druhou nakloníš. 
A z mužů těchto jenom Výška znám. 
Než, buďsi — jaká pomoc ? Tedy slyš : 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně". 263 



Oč s tebou jednám, jednám od sebe, 

ba proti vůli krále Zikmunda, 

neb smělý čin, jímž's dovoz jeho vzal, 

a tvoje vyzvání tak velice 

hněv jeho vznítily, že rozlítil se 

při pouhé zmínce o tvém poddání: 

jen zkázy tvé si žádal úplné 

a rozkázal, bys podle možnosti 

živ přiveden byl z rumů Siona 

před jeho strašný soud — . 

Roháč 
(s trpkým úsměvem). 

A proto slovy 
mě lapit chceš jak medem medvěda? 

Ptáček. 
Chci zkázy zbytečné tě uchránit; 
neb vím, až v císaři se utiší 
krev zpěněná, že svolí jistě pak 
tvé pod úmluvou vzdání přijati, 
jsa rád, že v zemi odboj poslední 
tím ukončen. A kdyby setrval 
ve hněvu svém, já sám ti ručit mohu, 
že se mnou všechno panstvo pod obojí 
by spojilo se ve tvou záštitu 
a že by neodolal nový král 
těch přímluvám a vůli společné, 
kdož podporami jsou mu hlavními 
na půdě dosud vratké. 

Výšek. 

Žertovníkem 
jsi, páně Ptáčku, figle čuješ všade — 
či mníš, že Roháč žertem vybudoval 
ten hrad a žertem císaře vyzývá, 
by všecko tylko za firleje hlásil, 
jak skoro Zykmunt pohrozí kaňčugem? 

Ptáček. 
Před krátkém ještě jinak věci stály, 
tu ještě odboj šlehal semo tam 
a strana táborská se kolísala - 
tu ještě jakous čáku mělo přec 
tvé podnikání. Roháči; leč nyní 
slyš novinu, ač nevíš-li to již: 
smír s králem učinili Táboří, 
i Hradec podrobil se — sám jsi teď, 



Digitized by 



Google 



264 Svatopluk Čech: 

sám proti císaři a zemi celé. 

Zdaž nyní nejmenší ti příhanou, 

když — poslední — též vzdáš se odporu, 

jenž zcela marný jest, jen tebe zhubí 

bez nejmenšího zisku věci tvé? 

Jen schválit možno ústup rozumný, 

když hlavou nelze proraziti zerf. 

Prostředek. 
Bůh popřál české zemi vítězství 
nad všeho světa mocí; podepře 
svou svatou pravicí i hrstku těch, 
kdož s národem, jenž sám se zhanobil, 
šíj neklonf před vrahem úhlavním 
a zlotřilým všech Čechů, pravdy boží. 
Kles' ovšem Hradec — leč tam nešvár byl; 
zde s Roháčem jsme všichni jedné mysli: 
Lip na smrť nežli ve jho ohavné! 

Ptáček. 
Kde ženy se a knéží v radu mísí, 
zle míru — stará pravda. 

Roháč. 

Za mne mluvil. 

Ptáček. 
Nuž, tedy, kněze: Z krajní strany jsi, 
však slovům písma jistě neodpíráš, 
ni modlitbě, že odpouštěti máme 
svým vinníkům. Zle hřešil Zikmund na nás 
a spravedlivým trestem mstili jsme 
vin jeho těžkých na bojišti mnohém; 
však posléz' minulého želel sám — 

Tvaroh. 
Svých hojných porážek. 

Ptáček. 

— a ke smíru 
nám podal ruku, všeho nápravě, 
i dojednána slavná úmluva, 
jíž urovnáno, odpuštěno vše 
a za souhlasu země obecného 
teď j i n ý Zikmund v království se vrátil. 

Tvaroh. 
Ha hal Snad věřB v obrácení jeho? 
Vlk změní srst, leč ovec nenechá. 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sioně''. 265 

Výšek. 
Mów wilku pacierz a on koziq macierz. 

Ptáček. 
A kdo by v obrat jeho úplný 
přec nedůvěru choval, smlouvu má, 
jíž celý národ mocnou stráží jest. 
Jsi u nás, Výšku, sice hostem jen, 
však dobře víš, jak horoucně jsme prahli 
po svazku s Polskou pod jediným vládcem 
— sám jednatelem byl jsi o to kdys 
a známo ti, jak velká myšlenka 
bez viny naší rozprchla se v nic — 
což zbývalo než obrátiti přec 
zrak na Zikmunda, který nejbližší 
byl rodem, dědic země po Karlu? 
Či hledati jsme měli svého krále 
kdes po Němcích? 

Roháč. 
A bylo třeba hledat? 

Ptáček. 
Ó Roháči, vfš dobře, že již hlasně 
tu otázku zem' celá rozhodla. 
Jak půda zprahlá po nebeské rose 
již dychtila po žezlu královském, 
by pod ním z pustin, spálenišť a trosek 
mír, zlatý mír zas loudil zeleň s květy. 
Teď krále máme v zemi konečně 
a všechny strany v jeho uznání 
se spojily; buď konec divých svárů 
a v míru všichni pracujme, by znova 
řád pevný, dobrý uhostil se v Čechách — 

Tvaroh. 
Ten starý panský bič na selská záda! 

Ptáček. 
Vždyť Roháč sám je šlechtic — 

Roháč. 

Bratr jsenu 

Ptáček. 
Jsi bratr táborský — nu, hlerfl I oni 
již krále přijali; nač tedy sám 
z nich marně odporuješ? Ani zbla 
tvůj odboj nepřinese prospěchu 



Digitized by 



Google 



266 Svatopluk Čech: 



tvé straně, škodu jen. Nad jiné vůdce 

tam skvíš se jménem, předčíš vážností, 

nuž, vraf se k nim a mocným důrazem 

sil táborských, v jich čele, pomáhej 

nám druhým stranám, věrným kalichu, 

síf římských pletich mařit, chrániti 

a rozhojňovat, co jsme vymohli 

na církvi, císaři . . , Snad Bůh i dá, 

že urovná se také na konec, 

co dělí dosud Tábory a nás. 

A ještě jedno slyš: Je Zikmund stár 

a tělem chorým jak peň zdoupnalý 

múž' nenadále shroutiti se v hrob. 

I do budoucna třeba hledět již 

snad brzkého, kdy nad prestolem prázdným 

dva mocné proudy asi srazí se: 

tam Albrecht s protivníky kalicha 

a hájci jeho vlažnými — tu strana, 

jež k bratřím na východ zas upne zrak. 

A vyznat neváhám : tam srdce mé, 

tam vroucí moje snaha směřuje. 

Mám, Výšku, nové zprávy z vlasti tvé, 

jež mocně křísí naše naděje 

v to vytoužené spojení. 

Výšek. 

Dejž bože! 

Ptáček. 

Nu, vidíš. Roháči: Tak velké věci, 
tak vážné velice pro český celek 
i víru, paží silných čekají 
a čackých myslí — zdaž tu máme spolu 
bez potřeby a prospěchu se rvát 
pro jeden hrad a vzdor tvůj osobní? 
Ne! Promyslím, jak nejlíp učinit, 
by od trestání výtržnosti tvé 
král upustil — a poslyš: Cestou sem 
já potkal jezdce prchající, trosku 
to družiny, s níž Brunorio Vlach 
svou sestru k Hoře Kutné provázel; 
houf ten byl rozbit lidem tvým, sám vůdce 
jen stěží spasen, s těžkým zraněním 
a v bezvědomí jedním z jezdců svých; 
však sestra jeho s vozem na místě 
prý zůstala — co s ní se stalo? 



Digitized by 



Google 



z dramatické básně „Roháč na Sloně''. 267 

Roháč. 

Jatou 
ji přivezli sem na hrad. 

Ptáček. 

Nuže, hlerf: 
máš v ruce štít, jímž hněvu králova 
bys lehce uchránil se — ba, co dfm, 
zisk ještě přinést mohl by ti valný. 
Jest Brunorio milcem Zikmundovým 
a k tomu, myslím, sestra Vlachova 
mu starou hruď svým černým zžehla zrakem 
— vždyť víš, jak hoří dosud po ženách — , 
nuž, rád as císař skvělé výkupné 
ti za ni dá i statky zapíše 
neb jinou skytne značnou výhodu. 

Roháč. 
Ni slova o tom dáli 

Ptáček. 

A nechceš ani 
mně udat, jakou žádáš náhradu 
za její propuštění? 

Roháč. 
Bez náhrady 
ji třeba pustím, bude-li mi vhod — 
však nyní o tom jednat nehodlám 
a se Zikmundem nikdy o ničem. 

Ptáček. 
Ó svéhlavý I Jen trochu střízlivě 
mé zkoumej důvody. A považ, za krále 
když uznáš jej, že prostě učiníš, 
co učinila celá česká zem. 
Za krále uznáš Zikmunda — 

Roháč. 

Ne I Nikdy! 

Ptáček. 
„Ne! ne!" Jen vášeň z tebe bouří tak. 
„Ne! ne!" toř jediné, co dovede 
na všechny odpovědět důvody. 
Přec dopřej také hlasu rozvaze. 
Dnes ještě čas — snad zítra pozdě bude — 
ó nezhub sebe! Dosti vojska mám, 
že hradů dobývati umím, víš. 



Digitized by 



Google 



268 Svatopluk Čech: Z dramatické básně .Roháč na Sioně*. 



a přijdou ještě za mnou posily — — 
Však nechci hrozit; vím, že tak bych spíše 
tvůj odpor sílil. Nuž, jen rozvažuj, 
ne pouze cit — i rozum vyslechni 
a na mé důvody též odvěť důvody, 
ne pouze umíněným: Nikdy ne! 

Roháč. 
Za tisíc důvodů to: Nikdy ne! 
To Nikdy ne! jež zahřměl český lid, 
když Zikmund Husa vydal plamenům, 
to Ne! jímž v tolikerých slavných bojích 
třesk našich cepů drtil křižáky, 
jež ze všech koutů světa stále vodil 
na vyhlazení naše, vzteklý vrah — 
Vy všichni dovedli jste na konec 
šíj nectně sklonit k nohám padoucha — 
já nedovedu. Nikdy, nikdy ne! 

Ostatní. 
Tak, bratře, tak! 

Ptáček. 

Nuž, konec tedy. 
Vše učinil jsem, abych odvrátil 
tvou záhubu, a líto mi, že musfm 
svou proti tobě konat povinnost. 
Sám tedy trháš bílý praporec, 
s nímž přijel jsem, a z vlastní vůle tvé 
v náš rozchod třeskne trouba válečná. 



(Opona.) 
Konec jednáni druhého. 



(Dokončeni.) 




Digitized by 



Google 




'-'<lm& 



?(" í '('fnř 



/i 




''■'K/-' 






v't\^ 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




Josef K, Šlejhar: 



Villegiatura. 



(Pokračování.) 



Asi tak za čtvrt roku od osudné jízdy v osamoceném, za ko- 
runu nepřístupným učinéném kupé 2. třídy při zastřených oknech, 
když na věc již dávno zapomněl, nesouže se již v tom ohledu žád- 
nými starostmi, nemaje již před sebou jako zlý přízrak pohled oněch 
ocelově šedých, pronikavých očí, sledujících svůj cíl, a ono mene 
teke! jejích slov tehdáž, ani nehonose se již před sebou svým 
pikantním, lacino odbytým dobrodružstvím příjemně ukojené jednou 
smyslnosti, ohlásila mu do kanceláře jeho kuchařka, stará Léna, 
dobromyslná, oddaná to ženština, z těch ženštin, jimž jako by bylo 
určením na tomto světě, radostně přijímaným, sloužiti a oddaně se 
obětovati zájmům cizím, že přijela návštěva nějaké starší, vznešené 
dámy, kteráž naléhavě jej prosí, aby pán laskavě věnoval jí malou 
chvíli rozmluvy. Že ale nesdělila, kdo a odkud je . . . 

Kynul přemítavě hlavou na právo a na levo, nemaje ale ani 
tušení. Něco jen zlopověstného jako by ho bylo tehdáž uštklo při 
tomto sdělení. Ten příkrý pocit nemohl si naprosto zatajiti, a v ústech 
mu najednou zpráhlo, že nebyl pro sucho schopen slova. 

Ale hned zase se to překonalo — a že se poroučí a dostaví 
se za malou chvilku, co jen prý udělí nejnutnější disposice. 

A jako by jednalo se mu o to, aby ty disposice trvaly co 
nejdéle, stále v něm něco vázlo tehdáž, stále ještě protahoval tu 
slíbenou malou chvilku. 

Až posléz šel, myšlenkami a očima kams upřeně před sebe 
tana, aby jaksi předem postihl účel a smysl záhadné návštěvy. 

Snad nějaká nóbl dohazovačka nevěst . . . také k němu často 
zavítaly, nabízejíce vhodné partie. A jiné odhady činil ve příčině té, 
probíraje se i jinými možnostmi. 



Digitized by 



Google 



272 losef K. Šlejhar: 



Jen vlastní možnosti, vlastni skutečnosti se nenadal, ta jej přímo 
ohromila. Zprvu šel po dvoře hučící továrny zvolna, prodlévavě, na 
všech stranách maje ještě cosi k obstarání, aby jenom mohl nějak 
omlouvati své prodlévání, jsa jaksi nevysvětlitelně vázán na všech 
údech a smyslech a připoutáván k nejnemožnějším a nejzbytečněj- 
ším věcem, — ale když posléz docházel své viily, jal se najednou 
až kvapiti v zoufalém jakéms odhodláni jako odsouzenec před sa- 
mým popravištěm, jen aby cos těžkého, neodvratného rázem bylo 
překonáno. 

Uvědomil si později tu chůzi, podivuje se napotom, jak temné 
instinkty jsou v duchu pronikavé, neomylné, mocně a široce zasa- 
havé, jimž nikdy rozum a vědomí nemůže postačiti.— 

Stála před ním massivní, as pětapadesátiletá dáma, dost ještě 
svěžího obličeje, tvrdě a hrdě výrazného, s přísným profilem, s obo- 
čím pevně vyklenutým, jaksi násilně vysunutým, s bradavicí na 
tváři, s nenáležitým chmýřím na horním rtu, což dodávalo tomuto 
obličeji ještě přísnější, vypjatější ponurosti. Oděna byla až nádherně, 
vybraně, přiměřenou jinak módou ku svému stáří. Něco i procovského 
zdálo se dlít v jejím vzezření, okázale vyzdobeném massivním zlatem, 
kam patřilo i nepatřilo. Dle všeho nějaká zbohatlá řeznice . . . 

Když k ní došel, trochu jako by se hoření částí těla od něho 
pooddálila. Měříc si ho takto zevrubně, upírala na něho poněkud 
vypouklé, vyvstalé, šeděmodré oči, ocelově pronikající. Takto s ne- 
obyčejnou, až rozhořčenou a posupnou přísností a zároveň v jakés 
slavnostní obřadné zachmuřeností si ho chvíli prohlížela, jaksi je-li 
to ten! Jemu to prohlížení připadalo jako dlouhá chvíle věčnosti 
samé, a věčnosti ne mystické, oblažující, ale nějak zdrcující, útrapné, 
zatracující. 

Nemoha jaksi snésti tohoto pohledu, upjal se po dobu tu k je- 
jímu nenáležitému chmýří na hořením rtu, které také jako by se 
bylo ztuha napjalo a vystrmělo proti němu. Při tom ale neustále 
viděl ty oči, na něho příkře shlížející. 

Pro Krista Pána! šlehlo mu vědomím, ty oči přec odněkud již 
zná ; a ten ztrnulý, příkře vyvedený profil jako by rovněž něco zná- 
mého mu připomínal. Ale vzhledem k tomu všemu neměl již času 
se rozpomenouti. Neboť zatím představila se mu ta dáma. 

Jsou jistá představení pro nás, za něž úder hromu byl by nám 
vítanější. Představení nevítanější než zjev strašidla. Jemu v tu chvíli 
vítanější by vše aspoň bylo. Spíše byl by se objal a pcceloval se 
samým ďáblem a ovívat dal se takovým hromem, než vítat tuto 
návštěvu. 

Také jako by ho cos udeřilo, ohromilo na celém těle, k sa- 
mému srdci ledově zasáhlo, které nějak zrovna ochablo, zastavilo 
se. A cítil, jak zároveň massivním návalem krve do obličeje se roz- 
paluje, při čemž v očích nesnesitelně mu řeřavělo, načež ale zase 
hned všechna krev vytratila se mu z hlavy, takřka odtud rázem se 
vylivši, a pocítil příkrou, prázdnou, studenou bledost ve tvářích, 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 27S 



jako by se na ně tisklo mrazivé sklo. Zledovatění do všech útrob mu 
pak pronikalo, smysly jako by se mu divě rozpotácely. 

Ano, jsou leckterá představení, která asi takto přijímáme, ne 
vítaněji než odsouzenec návštěvu kata. 

Bylaf to její matka. — 

Donutil-li se nadlidským namáháním k jakémus uvítání jí a k pří- 
padné etiketní zdvořilosti, — uvítal-li ji vůbec nebo neuvítal, co 
vše mluvil a blábolil, to nevěděl, to si vůbec nikdy neuvědomil. 
Ale jen již ihned slyšel její hlas, studený, příkrý, rozmyslně pozvolný 
a nějak obřadně pochmurný, jakoby prorocký, v němž se i vhodně 
zpodobovalo celé vzezření této dámy. Až hlas ten zdál se posléz 
stále mocně vyvstávati, rozpoutávati k jakés ponuré kazatelské velebě 
zase jako hlas kárajícího a věštícího biblického proroka, anebo že 
není známo, jak bibličtí proroci mluvili, aspoň jako hlas missionáře 
zatracujícího a vyzývajícího k navrácení zbloudilých ovec na cestu 
spasení, kterou on sám ale dnes již nikdy nesleduje . . . 

Tak mu to aspoň připadalo. — 

Ano, on, zbloudilá, mrzká, hříšná ovce, byl tímto hlasem vy- 
zýván na cestu spasení — v tomto případu aspoň občanské nápravy. 

„Teda to jste vy !" 

Ano, byl to bohužel on. 

„Vy jste teda, pane, zkazil mou dceru I** 

Rozhodně ta dáma nepachtila se po dlouhých, licoměrně zmír- 
ňujících a okrašlujících úvodech. A pokračovala: 

„Takové vychované dobré dítě, jediné na světě. Pane, dopustil 
jste se nepravosti, smrtelného, nesmytelného hříchu. Bůh vás po- 
trestá. Pane, vyzývám vás, jako matka tohoto zničeného, nešťastného 
dítěte, abyste mu vrátil nenahraditelnou čest. Pane, jste to povino- 
ván i Bohu, jenž je stvořil k obrazu svému, mně, jako nešťastné^ 
zoufalé matce tohoto dítěte, a jí, zneužité vámi, pane, věrolomně 
zkažené, pane, zločinně znásilněné, pane, hanebně podvedené, pane ,, ,"- 

Nebyla to rozhodně konejšivá melodie, žádné zvláštní doporu- 
čení. Zalévalo ho cosi jako v zimnici ledová sprcha. Ve smyslech 
hučel mu jakýs černý vodopád. Čehos marně se chytal. Až teprv 
na konci takto vyvedené melodie se vzpamatoval, pokud mu všecka 
to nenadálé, co se na něho přihrnulo, vzpamatovat se dalo. 

„Ano, věrolomně zkažené, zločinně znásilněné, hanebně pod- 
vedené mé přenešfastné dítě ..." ponuré, temně opětovala jako 
u vynášení důvodů ortelu a jaksi ohromivě kynula hlavou. 

„Ale dovolte," vpadl tu on, nemoha se již zdržeti, „vždyf 
přece byla při tom ..." 

Nechtěl to být snad frivolní, cynicky jízlivý, ale jen mínil se 
ubrániti proti tolika zločinům na něho hrnutým a za vinu mu kladeným. 

„Fuj, pane, stydte se!" skoro obrýkla se ona a mávla mu rukou 
tak pádně a rozlehle podle samého obličeje, že až bezděky ucouvl. 
Zamítala to takto veškery tyto a podobné důvody, a dle toho ener- 
gického mávnutí jakoby sekerou bylo hned znáti, že je to řeznice, 
druhdy, než zbohatla, ohánějící se sekerou při vypomáhání svému 

18 



Digitized by LjOOQIC 



274 Josef K. Šlejhar: 



manželovi. Aspoň na vlastni tvář nebyl by ochoten přijmouti toto 
mávnutí. V této odvrácené vzdáleno.sti nadále již i vytrval. 

„Takové vychované díté, jediné na světě," rozúpěla se napo- 
tom sama u sebe, jsouc až v extasi uvedena touto vychovaností 
jedinou na světě a zároveň u svaté rozhořčenosti, že takové vy- 
chovanosti vůbec může se státi taková potupa, takové téměř vele- 
zrádné zneuznání. 

Leč pak, že by bylo tady nedůstojno snižovati se k vyvracování 
čehos podobného a k obhajování čehosi, co je povzneseno nad 
každou úroveň, nad každé podezření, vrátila se k vlastnímu, posi- 
tivnímu svému poslání, snad i z důvodů praktických, že to bylo 
takto političtější. Přešedši ve svůj původní, studeně příkrý, zdržovaný, 
povlovný, obřadně pochmurný způsob mluvy člověka, jenž sděluje 
sice věci co nejstrašnější, nejtemnější, které ale již překonal a je si 
zatím jist sám sebou a očekává od svého poslání celou nápravu, 
pokračovala : 

„A to nešťastné dítě je teda již ifeti měsíc v jiném stavu, 
s vámi, pane ..." 

„To není pravda, to není možná," snažil se obrániti bezděky 
v takových případech obvyklou, ač jalovou vždy výmluvou, jaké 
ani soud nikdy neuvěří. 

Zas mu tak rukou jako v odpověď resolutně mávla kol samého 
obličeje, přikročivši k němu samému, jak bylo zajisté jejím zvykem, 
jednalo-li se jí o pádný důvod, proti němuž nezbývá více ohrazení 
ani zvrácení. A jako by to ta ruka zároveň výmluvně mínila na- 
značiti, kdyby takto mávla do samého obličeje, bylo by to důvodem 
daleko pádnějším a přesvědčivějším, jenž vůbec zvrátit se nedá. 

Zas dál respektně ucouvl a nic již nenamítal proti vynesenému 
ortelu, proti němuž není odvolání, a cítil zároveň již svůj osud na 
sobě. Osud ten zpodobil se mu v duši jako posupný přízrak, nero- 
zeznával jeho podstaty, ale cítil jeho temnou, vzdálenou hrůzu. 

Resolutní matka, dovedoucí takto domáhati se navrácení cti 
svého dítěte, které tak vzorně vychovala, je vždy úctyhodná, třebas 
ne nejpříjemnější a nejvítanější. Tato resolutní matka při této své 
vzácné návštěvě zároveň positivně projednala, co bylo třeba. Hned 
všechno najednou. Stran svatby, výbavy, věna, snad i stran křtu, cos 
mu aspoň tak tanulo v ohromené duši. Nazvala ho také svým sy- 
nem. Políbila ho, při čemž ucítil na čele s obrovskými krůpějemi 
jakéhos smrtelného potu její tuhé chmýří. Utřela si je šátkem von- 
nějším a delikátnějším, než slušelo se na její střízlivé matronské 
stáří, zajisté často libující si v hojné, prosiaické rýmě — šáteček 
samé vyšívání, samá krajka, že zdálo se při něm, že smrká se vlastně 
do děr jeho krajek . . . Taková aspoň bezděky činil pozorování při 
uzavírání svého osudu. Bývá to tak: velké věci jsou provázeny 
v duši naší věcmi nejmalichernějšími. Do tří dnů zavázal se při- 
jeti k nim, jako vše zasvětiti. Jeho osud byl tím stanoven. A po- 
cítil tehdáž jako u neblahém tušení na sobě jeho černou, zdrcující 
tíhu, která ostatně neustala již naléhati, až shodou jiných okolností 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 275 

posléz úplně ho zdrtila. — Když za ffi dni jel k nim, dostáv svému 
slibu, hnán to již svou mravní zodpovědností, která představila se jako 
velká povinnost ve způsobe toho čehos tajemného, velkého, neznámého, 
toho nejsvětějšího, co v žití se naskýtá, očekávaného dítěte, jehož 
je bezděkým původcem a které shodou okolností tedy již třetí mě- 
síc má na něho, celý jeho život a osud svrchované právo, ubíral 
se to věru jako na popraviště. Ne za nevěstou jako ve vichrem hnané 
roztoužené, bezměrné touze, v závrati slastí, které nadcházejí v omam- 
né blahoslavenství . . . 

Sešed se posléz s ní, vycítil z jeji náruči, s níž se na něho 
obřadně uvrhala jako na zaslíbeného svého ženicha, cos příkře 
studeného, vynuceného, nevyprýštělého z vlastní rozbouřené mízy 
života. Něco jako posou harlekýna a herce mu to připadalo. Neza- 
€hvěl se v této náruči, nerozpojila se jeho duše, aby vlévala se 
celá v tuto náruč, jak rozkoši lásky je dáno. Nucené, k vůli sluš- 
nosti, maje nad sebou přísně vysunuté a obezřele vše pozorující 
i jakoby střežící obočí matky, u vleku již ohledů, které dohánějí 
člověka k jeho neštěstí, opětoval toto obejmutí. Skoro také již posou 
herce, který v neštěstí musí hráti úlohu šťastlivce. 

Když pak se octli sami, cítě ten vražedný nůž svého neštěstí 
ve svých útrobách vetknutý, pravil k ní drsně, bez ohledů, jako ve 
mstě svého neštěstí, tady na něho hozeného, ale zároveň i v těžkém 
rozechvění, které dosvědčuje veškeru pravdu, tady zároveň pravdu 
jeho celého osudu: 

„Máňo, ale to ti povídám, beru si tě sice za ženu, ale protože 
musím. Protože je to snad má povinnost, když ne třebas k tobě, 
což také neuznávám a k vůli tobě to také nedělám, víš přece, jak 
to tenkrát bylo, — tak aspoň k vůli tomu . . . dítěti. Je-li již mé . . ." 

„Dovol," vmísila se tu ona, ale její protest vyzněl pouhou frází, 
vyplňující tu ledabyle své místo. Nedbaje ale této fráze, pokračoval 
důrazněji: Je-li již mé, nedopustím tedy, aby zůstalo bez otce. 
Ale přísahám ti, před svatbou naší, že beru si tě bez lásky, že tě 
dokonce nenávidím ..." Zajisté, že nejhoroucnější vyznání lásky to 
právě nebylo ... 

Vydechl z těžká, hluboká, jako člověk, na něhož vloženo ne- 
smírné hoře, jež shlédl v celé jeho neobsáhlosti a jež sejmouti se 
již nedá. 

Ona se při všem tom jaksi neobyčejně koketně zaveselila. 

A zavěšujíc se mu na ramena, s nichž nemohl ji setřásti, jak 
byl by chtěl, snad i odhoditi, odvětila mu jako v milém odbývání žertu : 

„Nešf, jen když se stanu paní fabrikantovou ..." Ale pak jako 
by se poopravila v této své přece jen silné odpovědi: „Jen 
když budu tvou . . . Však ty mě budeš míti rád . . ." dodala a 
celá nějak stulila se k jeho tělu, jak to jen mladá, koketní dívka 
dovede. 

A byl by zase jen příliš málo mužským, aby tu nepocítil mimo- 
volný vznět smyslnosti, která tak často právem či neprávem pova- 
žuje se za hnutí lásky. On ale neubrániv se sice tomuto smyslnému 

18» 



Digitized by 



Google 



276 Josef K. Šlejhar: 



vznětu, pocítil k ní jen jakous úpornou nenávist, které zjevilo se 
předem veškero zlopověstné příští jeho osudu, za kteréž již jako by 
se bezděká nenávist ona chtěla mstíti. 

Leč nezbývalo již mu možnosti ani sil, aby mohl čeliti svému 
osudu, jenž ho vlekl proti jeho vůli, proti všemu jeho přesvědčeni 
a životnímu instinktu. 

Velmi často v té době ledový pot jakýchsi ohromných krůpějí 
ronil se mu na čele jako tou drtivou tíhou osudu, mu ukládanou, 
kterou tušení jeho postihovalo — 

Odbyla se svatba, hlučná, okázalá, sám nějaký onen kanovník z pří- 
buzenstva nevěstina, strýček, po němž čekali ono tučné dědictví 
jednou, je oddával, jako na utvrzení tím mocnější a světější tohoto 
svazku, uzavíraného církevně prý vždy v samém nebi. Zdá se, 
častěji že v samém pekle. — Konečně byl již uchvácen svým osu- 
dem, zcela ve vleku jeho temných sil, jeho záhad a popudů, jimiž 
k svému cíli přivádí svou kořist. Nejhorší krisi si odbyl... 

A umínil si aspoň své manželství odbývati kompromisně, na 
venek slušně, korrektně, spořádaně. Spořádané manželství, aspoň 
na venek, dotýká se i vlivně obchodního úvěru, jehož jako přes- 
příliš podnikavý továrník, zápasící s mnohými nesnázemi, potřeboval. 
Vůbec umínil si co nejlépe se tvářiti ku zlé věci, která se tak na 
něho strhla, šklebíc se na něho jakous zlou osudovou maskou. Ko- 
nečně nebyla ona ošklivá, odporná, bylo by mu stačilo i její tělo,, 
kdyby podporováno bylo duchem, povahou, vším tím neoznačitelným, 
vnitrnějším, co je vlastní podstatou bytostí a možností hlubší, vrouc- 
nější, zaujatější a mužné vzájemnosti, společně nesoucí svůj osud 
žití. Povahy její konečně ani na počátcích vůbec ještě neznal, jaká 
jí nezná většina milenců a ženichů, a co se mu hned na počátku 
tolik nezdálo, tolik bylo mu úporno, nesnesitelno, před čím neuvě- 
domělý pud ho byl marně ostříhal, to si sám vymlouval, lepší strán- 
kou k sobě obracel, nemoha se již toho zlého zbýt, a utěšoval se, 
že se to nějak příznivěji časem poddá . . . 

A pak tu bylo to dítě. Aspoň měl to domnění. A pro člověka 
ještě jen poněkud s nezvráceným, nepotupeným lidstvím, člověka 
opravdového, s přirozeností nezkaženou, silnou, znamená to velkou 
věc, velkou epochu, které ustoupití musí všechny jiné ohledy. 
A nemoha se oblažovati, uchvacovati ve svých líbánkách, jaksi již 
dříve odbytých, než nastaly, a vlastně nikdy ani nenastalých, nemoha 
se nenabaženě opojovati zadostučíňující láskou, těšil se aspoň a 
uchvacoval příštím toho svého dítěte, ještě nenarozeného, počatého bez 
úchvatu a vzruchu svatebního lože lásky, ale v pouhém jen frivol- 
ním vzruchu smyslností, která nalezla náhodnou svou pNležitost, 
vhodný chvilkový svod. 

V představě o svém dítěti začal žít, budovat své záměry, svůj 
osud, který by stal se osudem jeho dítěte. Sebe, svou přirozenost, 
své štěstí, své já osudem tak krutě zklamané, sestrčené s cesty 
vytoužených nadějí a snů, jal se přenášeti na ně. To mu umožnila 
zatím žití. Nebof vlastním poznáváním své ženy, dostavujícím se vždy 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 277 



tak rychle a bezohledně, viděl čím dále zřejměji, jaká strašná příkrá 
propast ]e mezi ním a ní, v jakých až posupných krajnostech nalé- 
zají se oba proti sobě. 

Ale přece to zase byla novota, přece Jen ještě neotřelost mla- 
dých styků a svod bujné pohlavnosti, přece jen ještě bouřlivá po- 
třeba ukojování smyslnosti^ dále celé to zevní dekorum tak nutné a všechny 
ty různé ohledy a formy společenské, kterými musí zastírat se vlastní 
podstata věcí často nejpekelnějších k zdání aspoň slušné způsobností, 
korrektní spořádanosti, nutné jeho úvěru. To pořád ho ještě zdržovalo, 
poutalo, aby si sám u sebe nepřiznal, že je zle, nenapravitelně zle, 
a aby pořád ještě doufal v možnost nápravy a snesitelnější příští. 
A to vše zároveň uzpůsobovalo, že hned na počátku bezohledně 
nevybuchl dle své jinak tak silné, mohutné, energické přirozenosti, 
domáhající se za každou cenu svého uplatnění. Neboť pociťoval 
chvílemi, jsa blízek toho přiznání, že by musil tu ženskou aspoň 
zabít. 

„Aspoň zabít," to si řekl často, bezděky, v té temné mluvě 
duše, v těch jejích neskonalých hlasech, které nedají se zamluviti 
a potlačiti nižádnou lží, žádným dekorem a předstíráním světa. 

Ale to očekávané dítě potlačovalo v něm takovouto mluvu, 
tyto hlasy. — 

Uplynuly asi tři měsíce od jejich svatby. A tu se již začal dis- 
krétně zajímati o fysickou podstatu počatého dítěte. V tu dobu již 
ukazují se všeliké příznaky u ženy-matky. Jal se jí klásti v té pří- 
čině různé diskrétní otázky, činil něžné narážky. Je tolik rozkošnosti 
a tajemnosti v tomto vyhledávání lásky, dočkavší se sladkého ovoce 
květů svých. Nebylo-li u něho lásky, bylo za to tím vážnější po- 
vinnosti, nacházející rovněž své ovoce. 

Leč ona jen nedůtklivě vyhýbala se všem takovým řečem, na 
přímé a určité posléz dotazy jen neurčitě, z daleka odpovídala. Snad 
to je přespřílišná diskrétnost, citlivost, ostýchavost u ní, dostavu- 
jící se u panny matkou se stávající. Ale na druhé straně byla vůbec 
daleka každé takové diskrétnosti, citlivosti, ostýchavosti, spíše na- 
opak. Ale přece ještě nemohl uhoditi na pravou podstatu všeho. 
Plod lásky je přece takovým svatým tajemstvím mezi mužem a 
ženou, než aby rázem s něho mohla býti stržena clona. Jal se ji 
pozorovati, stopovati fysické příznaky, její život obezíral. Ale ten 
nezdál se ukazovati žádných změn, nenabýval objemu, nešířil se 
vyvinujícím se plodem. A v té době musilo přece těhotenství po- 
kročiti již do nějakého sedmého měsíce. A přál si míti dítě silné, 
vyvinuté, přál si tedy nápadnost změn takových, nasvědčujících sil- 
nému vývinu plodu. 

Leč stále nejevilo se ničeho, spíše naopak. Snad to nebude 
nějaké nedochůdče, takové, které městská hygiena jedině dovede 
dnes již zploditi. Ale on přec je silen, zdráv, přirozenosti prese 
všechny své bujné kousky nezkažené. I ona je zdráva, silná. 

A ona častěji ocitala se v nápadných rozpacích při jeho pozo- 
rování, naléhání. Chtěl posléz v horlivosti a nejistotě svého dychtění 



Digitized by 



Google 



278 Josef K. Šlejhar: 



dát povolati lékaře. Bábě nevěřil : namnoze ničemu nerozumějí a dajf 
se paničkami podplatiti. Bránila se tomu urputně, zamítala energicky 
předstírajíc stud. Že se nenechá promakávat, ostouzet . . . 

Až když jaksi to netrpělivé naléhání a přesvědčování s jeho 
strany stávalo se co nejvýbojnějším, kdy nedalo se již ledabyle 
odbývati, nebylo lze vymýšleti a činiti další vytáčky, kdy na ni uho- 
dil již přímo a bezohledně, zůstala jednoho dne ležet. Bába, koření, 
tajemné kutění, vykuřování. Sténala, nalézala výraz trpíci mučednice. 
Pak dala se do srdceryvného nářku. Dala ho k svému loži zavolali, 
hlavu skryla na jeho vestu. Prý potrat, svěřila mu do vesty. Jako by 
ho čímsi udeřil, temné tušení ho proniklo. Chtěl vidět plod. Prý již 
je odstraněn. Ona byla ve velkých rozpacích, jež zastírala tím srdce- 
ryvnějším pláčem, a nabrala výraz ještě krutěji trpící mučednice. Bába 
drze a výsměšně na něho zírala. A vmísila se do toho, že nesmi 
mladou paní takto rozčilovati. Ta začala hystericky stkát, omdlévala 
jako by vlivem toho rozčilování, jehož útrapy jí byly připomněny. 
Nevěděl v tu chvíli ještě všechno, ale podezření, jímž jednou byl 
jat, nabývalo v duši jeho příkré, strašné jistoty. Chování a tváření 
se báby zdálo se jeho podezřívavosti čím dále infamnějším, prolha- 
nějším, licoměrnějším, jak to jen báby dovedou. Zírala na něho po- 
tměšile jako nažraná krysa z bezpečného úkrytu. Byl by ji udeřil 
v ten její žravý, otlemený obličej. A ta na posteli zdála se mu 
křičet a sténat a svíjet rovněž v takové infamní licoměrnosti, zahrá- 
vajíc tak frivolně s věcmi života a smrti. — „Strašně trpí, ubohá 
milostpaní,'' cedila bába skrze bezzubé, šeplavé dásně a nabrala 
obličej v hnusný soucit, sklánějíc se k mučednici. 

V tuchách své jistoty, nabyvší zatím v přesvědčení jeho ne- 
zvratnosti, a vida před sebou tolik zřejmé licoměrnosti a nejnestyda- 
tějšího podvodu, jaký kdy s přirozeností lidskou se dál, byl by 
u výbuchu svého odporu nejraději bábu rozšlapal, vyhodil a na tu 
ženštinu omdlévající a hystericky štkající se uvrhl a nějak ji urdousil. 

Bylo jisto, že ho k manželství dostala předstíráním jiného stavu 
a nalíčeným potratem že snažila se zastříti svůj klam. 

S nejvážnějšími věcmi těla i duše, s fakty a pravdami přírody 
i se svědomím dovedou moderní ženy frivolně zahrávati, kramářsky 
podvodně kupčiti, jedná-li se jim o dosažení jejich záměrů. Tady 
to bylo. Proklatá stvůra. Byl by ji zabil, ano, zabil. Ale mohl 
jen skřípati zuby a musil mlčeti. Půl své továrny anebo celou, 
kdyby i byla zúplna jeho, dal by za vykoupení ze svého činu tehdáž, 
za kus toho frivolního požitku. Vše byl by dal, kdyby mohl býti 
prost všech těchto pekelných disposic. Řekl jí to i potom, když se 
„vzpamatovala". Pohodila jen hlavou: — Nešf, jen když jsem paní 
továrnicí, znamenalo to příkré, umíněné, vzdorné, výsměšné i jízlivé 
pohození hlavou, které u žen znamená onu cynickou bezohlednost, 
když dosáhla svého a svého práva a posice nemůže být již zbavena. 
Byl by se zase uvrhl na toto pohození hlavou, umlátil tuto hlavu, 
ukroutil, urdousil — — — — — — — — — — — — — — 

. . . Nešf, jen když byla paní továrnicí I 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 279 



Znamenalo to: Docela nic nemusit dělat. Docela nic se nemu- 
sit starat. Vším se dát obsloužit. Co nejvybraněji jíst a pít. Co 
nejokázaleji moci vystupovati. Každé chvíle moci si dát zapřáhnout, 
jezdit do sousedního města na koncerty, plesy, soiré. Zpupně pro- 
cházeti se mezi špinavými, odřenými, vychrtlými dělníky, poníženě 
se jí kořícími, dát se jimi obdivovat, nakrčovat leda nosík a pro- 
cedit opovržlivě slůvko k pozdravu těmto vyděděncům lidskosti a 
země. Poroučeti služkám a posluhovačkám, týrat je a sekýrovat 
svými nicotnými rozmary, svými vymyšlenými potřebami a svou ne- 
praktickou, ničemu nerozumějící, ale za to tím umíněnější hloupostí. 
To vše znamenalo u ní býti paní továrnici. A při tom všem 
hodně kupovat, hodně draze a parádně, nesmyslně řídit, strojit, ob- 
klopovat se všemožnými cetkami a švindly moderního uměleckého 
průmyslu, bijouteríe a galanterie, tím dražšími, čím nesmyslnějšími 
a zbytečnějšími. 

Takovou také byla paní továrnicí . . . 

Pro něho — být paní továrnicí — znamenalo ale něco zcela ji- 
ného. Znamenalo zároveň být jeho ženou, řádnou, šetrnou hospo- 
dyní, rozšafnou a pečlivou vůdkyní domácnosti, kteráž jí má být 
nade vše. Hnusilo se mu, že dávala se obsluhovat od hlavy až k patě, 
ta hnijící, jedině svému pohodlí a rozkošnictví oddávající se lenost 
dďše i těla byla mu nesnesitelnou. 

„Snad bys nechtěl docela, abych byla bez děvečky, abych 
snad já ještě tobě dělala děvku," odsekla mu ostře, zžíravě. 

Chtěl, hlupák, aby účastnila se uklízení, vaření, naznačuje jí, 
jak jinak chutnalo by mu od jeho ženy, než od cizí, ten pokrm, 
jejž by mu připravila láska a něha ženina místo zjednané řeme- 
slnosti. 

„To si's měl vzít sprostou kuchtu za ženu a ne mě . . .* vy- 
jela, nesdílejíc takových sentimentálností o kuchařské péči a něze 
vlastní ženy . . . 

„To měl,** přisvědčil jí tehdáž rozhorleně. Nechtěl dále v ohledu 
jídla, aby se pětkrát denně strojila všemožná masa, předráždiijící, 
přesilující útroby, všemožné zhnusující se nákypy, všemožné ty vý- 
mysly moderního kuchařského umění, kazícího zdravou přirozenost. 
Chtěl domácí, prostá, záživná jídla, chtěl, sprosťák jeden, aby se 
mu k večeři uvařily někdy brambory na loupačku s tvarohem, chtěl 
mít za čas své kyselo, své placky, vdolky . . . vůbec měl takové 
selské choutky stran jídla. Ona zase jen samé maso, samé maso, 
jak to vychování její neslo, a samý nákyp, samou takovou bliva- 
ninu, jak on říkal, jak to nesla její zmazlenost a mlsnota, která 
moderní ženu stojí tolik jako paráda, v obem ožebračujíc muže s ne- 
dostatečnou dietní třídou —a zdá se, že žádná dietní třída ještě nesta- 
čila oněm choutkám. Byly stále hádky, stálé spory o to jídlo. 

„Je vidět, že jsi přece jen' sedlák,** vmetla mu při jisté pří- 
ležitosti, „a tosi's měl zas podle toho vzít děvku z chalupy . . .** 

„To měl,** zaskřípěl tehda zuby a v plném jinak přesvědčení 
svého rčení byl by se krutě na ni vrhl, chtěje na ráz umlátiti tato 



Digitized by 



Google 



280 Josef K. Šlejhar: 



zlolajná ústa, z nichž tolik jedu dovedlo se třfsniti . . . Nechtěl dále, 
aby se pudrovala, Učila, parfumovala— všechny ty ničemné péče o plef 
jen ji kazící a znepřirozeňující, všechny ty pedikúry, manikúry, ondu- 
lace, žamponády se mu hnusily. — Že chce ji míti, jak je, že chce 
líbat jí a ne šmiry a moučky, že nade všechno je mu u ženy zdravá 
vlastní přirozenost, přesvědčoval. Ale chtít dnešní módní ženu odvrátiti 
od těchto ničemností a zvráceností přirozenosti a zdraví, znamenalo 
by dáti ji jiného ducha, jiné srdce, jinou povinnost a jiné nazírání 
života a pravdy. A tento zázrak nedokážete, toho od ní ani nežádejte^ 
od toho ona neupustí. A tím více on by chtěl této své ženě vnořit 
jiného ducha, jiné ponětí pravdy a nazírání života ! A nechal jí tedy 
posléz líčit, pudrovat, šmírovat ... no, pravda, za to velmi málo 
jí líbal v této době líbánek, a líbal-li, bylo to bez intimnosti a vy- 
lévání duše, pouze v návalu smyslné vášně, která neodstrašuje se 
ničím, žádným hnusem ani překážkou . . . Přál si dále míti svůj ro- 
dinný život. Jedině pro sebe, v útulné, srdečné diskrétnosti, v té 
záhřevné, blahé intimnosti krbu, jež jako by rozestírala tajemné, 
bezpečné perutě blaha a smíru nad hlavami svých, které se v něj 
uchýlily. K vůli svému postavení, dekoru na venek, a co vše dnes 
již vyžaduje společenská nutnost, v níž se nalézal, také podnikal 
občas s ní vyjížďku do okolí, do města, do společností — ale to 
mělo být pouze příležitostnou vzácností, jakýms společenským svátkem. 
A ostatek jedině rodinný krb měl mu nahrazovati. Tak si to aspoň 
přál, vzpíral se jejím choutkám vyjížděk za všech možných záminek. 
Koně že nemají ani času, že může jich použíti prospěšněji, své volné 
chvíle že potřebuje k zotavení v klidu domova, k ukonejšení v jeho 
tišině. 

„Což chceš ze mne udělat hloupou popelku, která by se ti jen 
pelešila doma? To si na mne nepřijdeš! Od toho jsem se stala 
paní továrnicí. A ostatně dala jsem ti do továrny věno, mám tedy 
také svá práva na ty tvé koně ..." 

Kéž by byl z útrob vlastních, z mízy své krve, mohl v tu chvíli 
vyrvati to, co mu poskytli věnem : celkem velmi hubeným a sporým 
na všechno to vystupování, na všechno to budované dekorum, na 
všechnu okázalost a na veškeré požadavky. A celkem velmi nedo- 
stačujícím, vlastně téměř nic neznamenajícím pro jeho poměry a potřeby. 

Byl by se zalkl při tomto vmetnutí. Zařeřavělo mu v zracích. 
Byl by se na ni vrhl v prudkosti své povahy. Ale tehdáž byl ještě 
v domnění, že je v jiném stavu, nechtěl-li šetřiti jí, chtěl šetřiti ale- 
spoň dítěte. Udržel se tentokráte. Ale nesnesitelně rozjihlo se mu 
v celé duši ; nitro měl jako spálené . . . 

Chtěl míti domácnost útulnou, vkusnou, vším konfortem sice 
opatřenou, ale nezabedněnou, nenapěchovanou všemi těmi moder- 
ními cetkami rozmarů a nicotností mody, které jsou jen balastem 
a jakýms přecpáním domácnosti, mezi nimiž je tak neútulno, nedo- 
mácně, nepohodlně a cize. Bránil se těm nekonečným, drahým, nic 
neznamenajícím nákupům k výbavě, do níž prý neschází ani knoflík, 
a k celému zařízení, na něž nešetřeno peněz, stále nutným. Čím vším 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 281 

dnes nepotřebují se zásobiti potřeby života ! — Za všechny ty výlohy 
že se dá přece poříditi něco užitečnějšího, něco, čeho se dá sku- 
tečně užít, co přispěje k pravému pohodlí a blahobytu, namítal. 
„Vždyť jsme hotový magacín nábytku, galanterni a módní sklad na- 
jednou,* křičel. 

„Tomu musím já rozumět, co se patří! Nebudu zůstávat jako 
nějaká chalupnice, to si pamatuji A mě to těší, tak co! Můžu si 
to teda dovolit ..." 

Bránil se těm stálým novým objednávkám drahých toalet, klo- 
bouků, krajek, všech těch švindlů mody nastražované na počestnost 
žen a na kapsy jejich mužů, té mody, která ničí dnes jistěji mravní 
a hmotný blahobyt národů, než všechny hospodářské krise a egypt- 
ské rány dohromady. Ne že by nechtěl, aby chodila slušně, přimě- 
řeně ustrojena, jednou za čas bylo potřebí vystoupiti, repraesentovati 
se, jak vyžaduje modernost — i úvěr se dnes na tom zakládá — 
ale aby i to mělo svou oekonomickou míru, rozvahu, odpovídající 
skutečným poměrům a potřebám. 

„Což myslíš, že ti budu chodit pořád v jednom jako nějaký 
selský hastroš? Tomu jsme u nás zvyklí nebyli a také to nepotře- 
bovali. Pamatuj si to ! A od toho jsem paní továrnicí a obětovala se ti, 
abych si aspoň to mohla dovolit, když nemám již nic jiného ..." 

„Ale já nejsem proto továrníkem," zařval na ni, „abych ti to 
dovoloval a všem tvým ničemným choutkám musil hovět. A také 
to nedovolím a hovět nebudu. A jest-li se's obětovala, obětoval jsem 
se já víc, slyšíš, byl jsem obětován ..." Třásl jí prudce rameny, 
křiče jí do samých spánků. Značilof ostatně to zatřesení v jeho 
rukou, křečovitě chvějících se a nabíhajících jakýms vřelým olovem, 
že by ji rozsápal, kdyby měl povoliti rozpoutané své přirozenosti, 
svému raněnému přesvědčení, a kdyby neměl míti ohledu k jejímu 
stavu — to ještě byla v tom, aspoň dle jeho domnění, neb začaly 
všechny tyto roztomilé vzájemnosti velmi brzo po svatbě. 

Sesypala se mu tehdáž na podlahu, omdlela. Bravurně, virtu- 
osně. Dlouho trvalo, než se dala vzkřísiti. Chtěla telegrafovat pro 
matku, že ji ubil. Že je v moci netvora, vraha, který vraždí ji a 
její dítě. — Měla tolik infámnosti a nestydatosti v sobě, že vědo- 
mého podvodu svého použila ještě k vydatné své obraně. Ano, to 
padalo na váhu, to stíhá velkou mravní zodpovědnost. Měl co dělat 
a hodně musil se sebezapříti a pokořiti tehdáž, aby zabránil skan- 
dálu v malém místě. Zdálo se, že by se nebyla štítila žádného 
skandálu, aby vyhověla své zvůli, své umíněnosti. 

A platě potom nestydaté, zrádně v nevčas překvapující, nikdy 
neukončující se účty velkoměstských švindléřů a švindléřek za vše- 
chno možné appartní a módní, často krutě v krvavé ironii uvažo- 
val, jak by těchto sum zrovna potřeboval ku krytí svých závazků 
za bavlnu, za uhlí, ku výplatě mzdy; neb často bohatší a zabezpe- 
čenější závody, než byl jeho, zápasí ve svou chvíli o malou dost 
částku, která —jindy nic neznamenajíc — je ve svou chvíli svrchovaně 
nutná. Říci se jí to posléz ani neodvažoval. Neradno přiznávati se 



Digitized by 



Google 



282 Josef K. Šlejhar: 



k platebním nesnázím. Byla by stropila jen skandál, rozhlásilo by 
se to, poškodilo mu to úvěr, nehledě k vší rodinné ostudě. Platil 
a mlčel, skřípaje zuby a proklínaje. Roztomilé to líbánky . . . 

Naléhal také na ni, aby k dělnému lidu byla srdečnější, ochot- 
nější, přívětivější — méně pánovitá a zpupná, že jsou to nejen 
také lidé jako my, ale živí nás, na jejich práci zakládá se veškerý 
náš blahobyt, domlouval jí. 

„Snad bys nechtěl, abych se snížila ke každé tvé fabryčce," od- 
sekla mu, „a říkala jí snad ještě rukulíbám. To by mně tak scházelo. 
A mě že živí taková luza, taková smradlavá sebranka ? . . . Fuj . . . 
to bych to byla teda popadla. Pamatuj si, mě živí můj stav, můj 
charakter, mé vzdělání, můj rod — mé věno!" vytkla tu se zvláštním 
důrazem. „Abys věděl . . ." 

A triumfálně pohodila htávou zašustivši odhozenou vlečkou 
hedvábného svého županu. 

Ó ničemnosti takového nazíráni lidského! Ó zvrhlosti přiroze- 
nosti, nutnosti, skutečnosti, podmíněnosti! A co tak na něho svítila 
svýma vypouklýma zasedlýma očima, v nichž řeřavěl vlinulý zálesk 
takovéhoto nazírání, takovéhoto přesvědčení, a co to její vzdorovitě 
přisražené, umíněné, jako zabedněné čelo její, uzavírající všechno toto 
přesvědčení, tanulo na něho u vyzývavé zpupnosti, která nepoddá 
se žádnému rozumu, žádné přirozené nutnosti, žádnému přesvědčení 
jinému, které by potlačovalo ničemnost jejích choutek, zmítalo jím 
to jako listem ve vichřici vášně, lokty mu to trhalo a vzbouzelo^ 
aby vyzvedl své mohutné pěstě a třískl jimi kamsi doprostřed toho 
ničemně zavilého řeřavění, aby uhaslo navždy v chladných tmách, 
aby udeřil doprostřed toho zabedněni mozkovice, doprostřed toho 
prokletého čela a zdrtil rázem to jeho ničemné utkvění, to nesnesi- 
telně vyzývavě tanutí jeho proti rozumu a přirozené pravdě. 

Již také pozvedaly se obě jeho pěstě tak mohutně silné, pod 
nimiž jí octnouti se znamenalo opravdu rozdrcení fysické. Postřehla 
to jeho hnutí. 

„Ha," zavyla hystericky, „na, uhoď mě teda, netvore!" A vyzý- 
vavě přisunula se jaksi vstříc těmto pozvedajícím se pěstím. Co byl 
by za to dal, aby ji mohl uhoditi, jak byl by rozmlátil toto tanutí 
tehdáž. Ale zahýkl jen temně v sobě. Bylaf to dosud v jiném stavu 
— dle jeho domnění. A ten předstíraný stav její, vlastně to domnělé 
dítě jeho na cestě k životu bylo mu čímsi příliš posvátným, nedo- 
tknutelným, před čím musilo ustoupiti krvavě zjítřené, nesnesitelně 
rozezlené, pohaněné, uzoufané, zklamané, protestující a jakkoliv jinak 
disponované vlastní já! 

A vzpomněl si včas na nedávný výstup, na možnost nového 
skandálu, jejž byla s to do krajnosti rozpoutati, to jako by tím lépe 
hovělo jejímu pudu, jejím choutkám . . . Skřípaje jen zuby jako hla- 
dový vlk ohryzující kosti, tedy jen beze slova odběhl a uzavřel se 
na kolik hodin ve své kanceláři, proklínaje všechnu ženskost a celý 
svůj život . . . Jinak docela normální průběh líbánek. 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 283 

Ale že bylo tu pořád to dítě, v jehož představách tehdáž ještě 
žil, vnořuje v jeho domnělé bytí své vlastní bytí, potlačuje své já, 
svá práva i své přesvědčení, a vzhledem k němuž odhodlal se zá- 
pasiti a budovati již jen jedině jeho osud, který měl se státi na- 
potom tu osudem jeho, když již byl v ostatních svých zřetelech 
zmařen, to mu zatím jedině umožnilo toto již nesnesitelným se uka- 
zující žití v době Hbánek. 

A zase dostavovala se bouřlivá potřeba ženy, když již ne ducha, 
aspoň těla jejiho, neolřelost mladých styků pohlaví zase se přihlásila 
se svou ještě vnadou, s onou neukojenou ještě touhou, s vyzývající 
potřebou styků dalších, s oním bouřlivě a nenadále nastupujícím roz- 
ruchem smyslnosti, která dovede obestříti každý rozum a každou 
vůli tolikerou záludnou šalbou, která dovede pokořiti každou hrdost, 
ponížiti muže, aby žebral a domáhal se své potřeby i u ženy nej- 
horší, nejzvrhlejší, která ničí duší jeho a osud jeho šlape svou zpupnou 
zvůlí . . . Snad kdyby byl ve velkém městě a mohl jinak nalézati 
svého ukojení, snad bylo by lépe, snad vůbec byl by se mohl od 
ní odvrátiti, vybaviti se z jejích pout, aby zachránil svou svobodu 
a své bytí. Ale zde, na malém místě, vydaném na pospas všem 
očím a ústům, kde bylo potřebí udržovati úzkostiivou korektnost žiti» 
čest rodinného života, a aby dále zabráněno bylo všem skandálům, 
které by mu zajisté poškodily úvěr a vůbec ho připravily o možnost 
snesitelného žití aspoň na oko, — chráně se každé nemístnosti ji- 
ných styků pohlavních, byl jí vydán na milost a nemilost. Ostatně 
neženil se, aby pokoutně a kdes v potulném úkrytu po mezích a slujích 
musil hledati své životní ukojení, — a již k vůli tomu dítěti nebyl 
by cizoložil ; v tom směru byla mu rodinnost příliš posvátná, zacho- 
vával si příliš své důstojnosti nad vlastní zklamání a zoufalství . . . 

A přistupují-li všechny ostatní ohledy, formy i předsudky a nut- 
nosti společenské a jeho postavení, kterými i nejpekelnější podstatu věci 
je třeba udržeti v jistém andělském zdání a dodávati jí solidního 
dekora, — je to tím horší, pak to ochromuje člověka docela, jinak 
byl by ji musil zabit, to si řekl tak nesčíslněkráte — — — — — 

Až i vlastní projevení se pravého stavu věci oloupilo ho tehdáž 
o cíl, jenž ono dekorum činil snazším. Poznav pravou podstatu věci 
se stránky její fysické i mravní, tak byl na nějakou dobu vším 
zhnusen, že raději odejel z domu, předstíraje složité obchodní zále- 
žitosti. Byl by nejruději zapadl kams nezvěstně v svět, aby mohl 
všemu ujíti, i sám sobě. Hryzl se v sobě jako za otrávených útrob 
strašně zžíravým, ale přece jen pozvolna, za to jistě působícím jedem. 
A nesměl se přiznat sám sobě s věcí onou, nesměl ani jí nic vy- 
týkat, aby nestropila hysterickou komedii, nesměl ani zjevně se vy- 
zuřit v této tak diskrétní záležitosti, jíž byl podveden, aby se mu 
nevysmáli, nepřišel do nehorázné ostudy, nebyl společensky kompro- 
mitován. Snad by to mělo i vliv na úvěr, tuto kletbu obchodníka 
pod maskou tak šalebného dobročinění. A nezbylo, než navrátiti se 
zas domů, továrna toho žádala, žádal toho život, bylo třeba za každou 



Digitized by 



Google 



284 Josef K. Šlejhar: 



cenu se sebezapřením nejhroznějším zjednati zase dekorum té nejpe- 
kelnější disposici, v které se octl. 

Ona dělala jako by nic. Jako by byla úplně v právu, jako by 
rozumělo se všechno samo sebou. Zastal jí ještě cburavou, aspoň 
ležící v posteli — což nadále vůbec ukázalo se jejím velmi oblí- 
beným zaměstnáním. — Zdálo se vše ještě jako v následcích po- 
tratu. Uměla znamenitě zdát se churavou, vyžadujíc všech možných 
ohledu a šetrností. Chtěla také v první chvíli vyzvati sem matku, 
jak to vždy bývá v takových pi^padech, jako by ty matky mohly 
pomáhati dcerám roditi, jako nebyly účastný jejich milování. Mělo 
se hned telegrafovati pro ni. Jen se po ní strašně ohlédl. A tak 
daleko snad přece nesáhala její lež, anebo se přece trochu styděla 
anebo lekla toho jeho zdrcujícího pohledu, že pro svůj podvod ne- 
vzbouřila celý ten rodinný svůj apparát. Nechala matku tedy doma. 
Ta by mu byla ještě scházela I Za to jaksi vyžadovala tím více péče, 
ohledů a šetrnosti. I hukot fabriky jí překážel. Snad se měla zasta- 
viti. Z jeho ohledů a šetrnosti, kdyby se byly tak mohly projeviti dle 
své přirozenosti, anebo kdyby je ona byla instinktem ženským dovedla 
vytušiti, nebyla by měla valnou radost a její churavosti nebyly by 
přispěly. Jenže on zatím jen mlčel a zápasil v útrobách s jedem do 
nich vloženým, se svým zklamáním a zoufalstvím. A jí konečně 
by ani nezáleželo na mravním tomto zápasu, i kdyby byla měla 
proň smyslu — jen když docílila svého a rozmaru bylo vyhověno 
a životní zvůle splněna. A že není krutějšího sobectví a strašnější 
bezohlednosti nad sobectví a bezohlednost rozmaru ženy, a že není 
ukládavější zvůle na tomto světě nad zvůli nerozumné ženy, trpěl 
tím strašněji ve svém poznání toho, co ho připoutalo k této žen- 
štině. A byla přece jeho ženou, s níž musil žíti, sdíleti s ní lože, 
sdíleti s ní osud svůj . . . 

Až když věci se jaksi ustálily, přivedly se do všední míry 
a starosti a shony obchodní daly mu pozapomenouti, zjednán zase 
mu jakýs rodinný kompromis. Ne že by se stala lepší, že by se mu 
přizpůsobila. Naivní nezkušenci muži, kteří se domnívají, že. žena se 
jim přizpůsobí: jedině na nich samých je přizpůsobiti se ženě, a činí 
tak vždy jsouce ženou i milováni a činí tak tím více, milujíce ženu 
sami . . . Každá žena vede muže jako na neviditelném řetězu své vůle 
a svých disposic. Byl ale z povah, které přizpůsobujíce se, protože 
nedalo se jinak, trvaly v tom houževnatějším, úpornějším odporu 
proti dané nutnosti. Neměl chvíle klidu, ze štvaní obchodního vcházel 
ve štvaní rodinné, af již projevené, či pouze vnitrní, které pro silnou 
jeho přirozenost těžko se opanovávající bylo tím horší strastí . . . 

A bylo i mnoho starostí a nesnází se strany továrny, obchodu. 
Panovala krise všeobecná, nedostatek zakázek, úpadky a ztráty na 
všech stranách, zvyšované požadavky dělnictva, nejistota veškerých 
tržních poměrů. Pro něho znamenalo to tím větší nesnáze a břímě, 
že vybudovav v neohrožené podnikavosti závod svůj v letech mocně 
prosperujících téměř zcela na úvěr, doufaje, že několik takových 
příznivých saison úplně ho aranžuje, octl se nyní v době tak nepřed- 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 285 



vídaně pohoršené, muse značně ještě zápasiti s úvěrem, na nějž byl 
odkázán. 

Věno ženino ukázalo se takovým pouhým plivnutím do moře, 
zvláště když ho i ještě ošidili, jinak mu připověděvše, jak ostatně s věnem 
z pravidla se stává se strany rodičů spekulujících se svými dcerami. Byl 
by potřeboval mnohem více, aby snesitelněji se utvořily jeho po- 
měry. Jen děkoval dobré, solidní své pověsti ve světě obchodním, 
své rozumné, účelné podnikavosti, své pronikavé prozíravosti ve sple- 
titosti tržních poměrů a své nadlidské takřka námaze, že v této době 
zlé, spadající právě do jeho líbánek, se udržel, co na všech stranách 
závody mnohem mocnější, silněji založené, staré, padaly — „kapaly". 

Byly-li by časem hořkly líbánky i nejšťastnější za okolností 
takových, I kdyby vzruchem lásky vlévaly se ze srdce milované 
ženy v duši mužovu nová síla, nové doufáni a bezpečné důvěřující 
zkonejšení, které dovede v životě přemoci tolik těžkostí a nesnází, 
jeho otrávené líbánky přímo ho pustošily, jimi zlo se zmnohonáso- 
bilo, nešetřena tíha s jeho duše, nezkonejšeno to úporné štvaní. A vě- 
domí zničeného štěstí v té době nezjednaného ještě kompromisu tím 
ohromivěji vystupovalo mu v duši a stálo před ním jako černý pří- 
zrak. Zázrakem divotvorným, hojivým zjitřené rány životnosti, je 
láska, blaživé, vše zapomínající její zkonejšení. Jemu se zázraku toho 
nedostávalo. A taková láska a péče ženina v zlé životní době do- 
vede nejen pomáhati svým citem, ale i tolik účastí jaksi praktickou, 
omezujíc své potřeby, nabízejíc svou činnost, která mnohdy bývá 
účinnější a případnější než nejúpornější starání mužovo, vyvádějíc 
často hravě z nesnází a zmatků, které na tu chvíli zdály se neod- 
stranitelny. 

Ale jí být ženou, paní továrnicí, neznamenalo přejímati část 
těchto nesnází a strastí, omezovati se, přispívati svou dobrou aspoň 
vůlí, když ne již snahou, jí to znamenalo nesleviti ničeho ze svých 
požadavků, ze všeho toho, co si vybudovala, a co všechno, jak dá- 
vala na jevo zřejmě a neomaleně, bylo jí vlastně všechno málo, nic 
proti tomu, co očekávala a co zasluhovala a čeho se jí mohlo také 
dostati, kdyby byla neobětovala se jemu — „kdyby ji byl nezkazil", 
vyštěkla na něho při jisté příležitosti, když činil jí v ohledu tom 
předhůzky, vybízeje ji, když již nehodila se k ničemu v domác- 
nosti, nejsouc tu nic platná a vše skládajíc na bedra druhých lidí, 
aby mu aspoň vypomáhala v kanceláři, v továrně, aspoň dohledem 
jakýms, aspoň dobrou vůlí. — „To si's měl vzít komptoiristku a ne 
mě," zamávla kolem sebe hrdě a opovržlivě vlečkou hedvábného svého 
županu . . . „To by mně tak scházelo, to bych tak byla popadla, abych 
měla jít mezi tovární luzu a vaše smrady." A když došlo ku vzá- 
jemným výčitkám, musil jen mlčet a sklonit hlavu při tom „kdyby 
ji byl nezkazili" Bylo to ostatně pravda, musil uznati v duši drtivou 
tíhu této pravdy, — z těch pravd tak strašných, které nejraději na- 
vždy vyhladili bychom ze svého žití a které tím osudověji se nám 
vracejí a skládají, jsouce pomstou naší viny . . . Mlčel tedy jen 
a sklonil hlavu, tu hlavu, která stávala se denně těžší. A jejíž ly- 



Digitized by 



Google 



286 Josef K. Šlejhar: 



siná se stále šířila, jak by vlasy její servávány byly s ní jakýms 
vichrem podzimu, dujícím ve zbylé listoví, — někomu vlasy šedivějí, 
jinému vypadávají, jinému je vyškubou . . . 

I vzdal se jakékoliv naděje, že mu žena bude nějakou pomoc- 
nicí, přispívatelkou, oporou v břemeni jeho žití — stala se mu sama 
břemenem, které přikládalo se k břemeni, jež již nesl životem . . . 
nemaje ostatně to ženy horší, než většina moderních žen mužům jesti. 
Také vzdal se všeho úsilí napotom, aby ji převedl k svým záměrům 
a snahám, zanechav ji posléz úplně všem těm ničemným, jalovým 
disposicím, které tvořily a vyplňovaly její život — — 

A bylo mu v té první době, jako by vlekl s sebou 

okovy, z nichž není vypoutání, jako by nesl břímě nejen svého žití, 
jež v dekoru továrníka nebylo snadné, ale i toho žití jejího, nemilo- 
vaného, nesnesitelného, ukládajícího se čím dále protivněji a nesne- 
sitelněji. Doufal-li a chtěl-li, že se vše poddá, aspoň v slušný kom- 
promis uvede, bylo to doufání marné; cokoliv by on k tomu při- 
činil, zvrátila vše ona, se své strany nepřičinivši ničeho. 

A jen při tolikeré míře zvůle, umíněnosti, neústupnosti, té fa- 
lešné energie, která bývá takovým bytostem vlastní, musil často 
žasnouti, kde se to v takové osůbce, v takovém mládí, o němž 
dalo by se souditi, že se poddá každému účelnému vedení a snaze, 
bére, odkud je to zde nahromaděno a v takovou negativní sílu spo- 
jeno. Ano, byla to negativní, zžíravá síla stavící se na odpor život- 
nosti a každé positivní snaze. Ale zdá se, že nastává doba našich 
systémů a názorů, v nichž vlastně jedině takováto negativní síla se 
uplatňuje, zvláště u moderních žen, a v tom, ve své zvůli, ve svém 
zvracování jsou ony nedostižný . . . 

Byly by zajisté věci jejich přivedeny do nesnesitelné, nemožné 
krajnosti, která při každé příležitosti již již zdála se nastupovat, již 
již vše že musí prasknouti — a tu že nechř praskne vše, fabrika, 
i jeho i třebas její život, jen když se to tak či onak ukončí . . . 
A že čím mohutněji kypěla a bouřila se v něm jeho životnost pro- 
testujíc proti vší té nemožné, neživotní, ničemné zvrácenosti jejího 
žití, chtějíc elementárně vybuchnouti, tím úporněji musila býti potla- 
čována, neměl-li tu ženštinu umlátit, umlčet, urdousit to hrdlo, za- 
čalo-Ii ke všemu štěkat a lát, obhajujíc všechny své ničemnosti 
a všechna svá stanoviska, ubít a rozpoltit to čelo, vzdorně-li proti 
němu zatanulo jako ve schválném, tvrdošíjném, vyzývavém tanutí, 
v němž zpodobila se veškera ta nízkost, malost a zvrácenost duše, 
neměl-li rozlámati a zurážeti ty jakés pahýly jejích rukou před očima 
jeho a jemu v samý obličej rozkaceně šermující jako meče, obha- 
jující to a uplatňující své justamenty — neměl-li ji zabít! Cítil a byl 
přesvědčen, že při jeho výbušné, prudké povaze musilo by k tomu 
dojíti, ta bytůstka by nepovolila za cenu života — v duši její ne- 
dlel anděl smíru, konejšivý a usmiřující, perutěmi svými ovívaje roz- 
pálenou skráň, v této duši sídlel štír ... A nechtěje dát se strhnout 
k zločinnosti, aspoň se stanoviska práva, k níž nutně bylo by došlo 
v takovém rozpoutání jeho povahy, když by jí jednou bylo povoleno. 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 287 



zachovávaje si rozvahu a muse se takto sebezapříti, trpěl tím hroz- 
něji. V ústraní své kanceláře, když zůstal tam sám a fabrika stála, 
svět jako by to odstoupil od něho, začal se v pravém slova smyslu 
bíti do té své hlavy, kéž by ji mohl nějak roztřískati, v zracích 
mu řeřavělo, závrať beznadějnosti ho zchvacovala. Život jevil se mu 
nesnesitelným. Bylo to utrpení hrozné, právě z oněch utrpení, jež 
vznikají z příčin tak mizerných, tak ničemných, jako bylo zde, ne 
osudových, velkých, kdy, kdo trpí, má aspoň ve svém utrpení po- 
vznesení tragiky — tady to bylo, jako by střípek skla zarazil do 
paty, po níž nutno tlapati, a střípek ten čím dále jitřivěji, mučivěji 
a jakoby úmyslněji a nemilosrdněji rozedírá tu patu svou, po níž 
netlapati nelze touto chůzí života . . . • 

Strašně, strašně bolí tato pata, a netlapati na ni nebylo lze 
jeho chůzí životem 

Až přišlo dítě. Tentokráte do opravdy, bez klamu, nebylo zde 
třeba již cokoliv předstírati, když jednou byla již paní továrnicí. 
Dítě — řekne se snadno, a v přirozenosti neporušené je to zase 
jen částí této přirozenosti, která tu dospívá k svému plodu a vy- 
zrání. Tak je u zvířete, tak je u přirozených žen. Ale dítě u mo- 
derní takové dámy značí něco docela jiného. Když už to dítě je, 
je to ne proto, že to je cílem rozkoše a nutností přirozenosti stí- 
hající svůj rozvoj, ale proto, že to přináší s sebou každé pohlaví, 
jež nečiní rozdílu mezi ženami, že je to zlou, často přes všechny 
prostředky nezabranitelnou stránkou rozkoše. 

Ona nechtěla mít dětí — hú, to jí bylo něco strašného, pro- 
tivného. Když jednou předstírání dítěte posloužilo jí vhodně k do- 
sažení jejích záměrů, to bylo by jí postačilo. Činila také své pro- 
středky, aby ubránila se dítěti. Ale bez jeho vědomí, jenž děti chtěl 
mít. A byla by ho zajisté přelstila i v tomto ohledu a provedla svou, 
kdyby ve svých záměrech dovedla být důslednou, vytrvalou a ne- 
byla tak příliš líná. Leckdy v noci hned vstát, z teplých peřin, 
s tělem rozjihlým svou rozkoší ... a žádné jiné prostředky, pilulky, 
speciality nejsou nic platný, není-li souhlasu muže, jenž dítě chce 
mít. A tak se stalo, že nepřelstila ho v tom, co přelstíti se nedá, 
že nepřelstila přírodu. A obtěžkala posléz . . . 

Nesnesitelné je obtěžkání a stav jeho u moderní dámy. Nesne- 
sitelný ne pro ni, neníř v tom ohledu postiženější než žena z lidu, 
jíž je to prostým přirozeným průběhem, — leč nesnesitelným pro 
její okolí, jak mu dovede ukládat své rozmary, choutky, své nesnáze, 
jež do jisté míry více méně přece se dostavují. Taková ženská ne- 
chce trpět, dokud utrpení neuloží se v celé bezohledné brutalitě, 
proti níž nepomohou žádné protesty a nedůtklivosti, — a trpí-li sebe 
méně, mstí se na svém okolí, jež je na ní v jakémkoliv vztahu 
závislosti. 

Byl by nejraději často z kůže vyletěl. Toho nesnesitelného fňu- 
kání, kňourání, toho rozcapování se, nediskretního na jevo dávání ne- 
snází pohlaví, těch choutek, rozmarů, nápadů, jimž všem musilo 
být neprodleně vyhověno — musilo se hned zapřáhnout třebas a jet 



Digitized by 



Google 



288 Josef K. Šlejhai 



r: 



do města pro nějaké višně v zimě . . . jinak by prý dítě hned 
od počátku trpělo na tom světě ujmu, když by se mu nedopřálo 
všeho, čeho si přeje ... to si totiž všechno ona přála — čert ví, 
kde to taková ženštinka sebéře — toho samého vyšetřováni, napa- 
rování — bába tam byla jako doma, i často tam spala — toho všeho 
divného kutění, těch rad z domova a těch nářků a těch obav a vý- 
čitek, že již tak mladé, když ještě nic neužila, zkazil věk... 
byl by mnohdy nejraději z kůže vyletěl, zprotivit, zhnusit se dovede 
taková ženština, i kdyby již protivnou a zhnusenou nebyla. Ani na 
carském dvoře se takto carevna nepřipravuje do svého kouta — 
Hrom do toho, bude tomu již jednou konec nějaký? 

Ale očekávání dítěte, naplnění jediného smyslu jeho žití, který 
mu ještě zbýval, uskutečnění toho vytoužení, od něhož ještě čekal 
jakous náhradu a útěchu za vše, co ztratil, ho obrnilo, zapřelo 
v něm jeho přirozenost, smířilo jaks taks s protivností všeho, i sho- 
vívávej! prese vše s ní jednal, než shovívavosti zasluhuje takový 
stav. Raději ke všemu mlčel, odvracoval se od nesmyslností a ni- 
čemností, jimiž se ukládala svému okolí, povoloval a souhlasil, kde 
se dalo. — „Pamatuj si, že se nesmím rozčilovat ..." připomínala 
mu vždy zavčas; konečně bylo by to pravdou, a hryže se tudíž 
sám, nechal ji být. Všemu je na světě konec —- nastal i konec této 
nesnesitelné, protivné novotě. 

Jedné chvíle uložila příroda svou daň bolesti i jí, mohlař křičet 
a zuřit jaksi jakkoliv, — dítě přišlo, stal se otcem — stal se pak 
otcem po druhé, po třetí, přes veškeré její zaklínání, že víc ji již 
nedostane, víc že dítě mít ona nechce a nesmí, přes veškeré pro- 
středky, jež selhaly, protože on používat jich nechtěl a ona byla příliš 
líná, přes všechna dobrozdání a varování na něho zjednaných lékařů, 
že by se vzhledem k zdravotnímu stavu jejímu nedoporučovalo, aby 
dětí více měla, přes všechno to stala se matkou tří dětí, protože 
to nepřinášela její povinnost, pud a touha mateřství, ale její pohlaví, 
které za každou cenu své právo si vybojuje . . . 

Děti dají práci, starost matce, je pravda, ale práci a starost 
radostnou, obětavou, jež je jakous nejvyšší bohoslužbou lidskosti. 
Jí nedaly práce nijaké I Zjednala se kojná — ona nedá si přece 
ničit zdraví, krásu, — přibrána ještě jedna služka ... ty si to již 
s dítětem musí spravit — ani jednou nevstala ona k dítěti svému, 
ani jednou vyrušen nebyl její spánek, její hovění. Byly pro to 
boje, chtěl jmenovitě, aby sama kojila, — to dopadl, i tchyně se na 
něho zle obořila, co to žádá na takovém nóbl vychovaném dítěti, — 
bylo tu mnoho trapného, nesnesitelného, co by bylo zase mohlo 
vésti do krajností unáhlených, příkrých, ale vědomí otcovství, ú 
drobní tvorové po něm očinkama svýma zírající a ručínkama zahra- 
bávající se mu nehorázně do vousů, to přinášelo mu možnost se- 
bezapření a činilo mu život snesitelným, chvílemi i štěstím a útěchou 
ho zahrnovalo. Žil aspoň pro své děti, a ty mu nahradily vše, pro- 
tože musíme umět nahraditi si každý nedostatek, každou bídu, každé 
neštěstí, nahraditi si často i spořejší, ubožejší náhradou, než je vě- 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 289 



domí otcovství, než byla rozkošnost a podstata drahých dětí, — že 
musíme umět vždy a v každém případu zla náhradu si nalézti, ne- 
chceme-li vlastně vzdáti se možnosti života. Svou náhradu měl 
v dětech svých, své jediné vyražení a zkonejšení, potěchu a bia- 
ženství srdce, když navracel se k nim z uštvání v továrně, z těžkých 
shonů žití, jaksi čím dále nesnadnějšího, štvavějšího, jak v této době 
těžké, nepomíjivé krise trhu se značilo — — — — — 

— — A takto plynulo toto manželství, na venek celkem 

v korrektním, byť i někdy kolísavém dekoru, ale uvnitř v neustálém 
pohnutí, zjitření, rozbouření, aspoň v jeho duši, v jeho přesvědčení. 
Ona byla by celkem spokojena, měla, co si vytoužila, byla paní 
fabrikantovou, hrála jistou úlohu v očích davu, bydlela ve ville, byla 
poníženě pozdravována vychrtlými dělníky, jezdila v kočáře, v riěmž 
uměla seděti v náležité pose toho jakéhos nedbalého vynášení se 
a unylého poddávání se vlnám kočáru a opovržlivého shledání na 
tu pakáž, která jezdit nemůže. Měla vše celkem, co žaludek ráčil: 
dost čokoládových plněných bonbonů, jež postačila chroustat celý 
den jemu na netajenou ošklivost, měla, co ráčilo hrdlo, jež již z domova 
uměla dost vydatně zavlažovati si plzeňským, jež objednávalo se nyní 
pro ni v bednách, i jemnými likéry, jichž vždy v zásobě se u nich 
nalézalo ; měla dost nových klobouků i toillet, třebas nebyly z Pa- 
říže, jak v duchu toužila, cítíc v tom ohledu páchanou na ní ne- 
spravedlnost; měla konečně i to, co vyžadovalo její pohlaví, aniž 
musila kojiti a pachtiti se s dětmi. Měla vše, ač vše mohlo být ještě 
okázalejší, pro ni a její vychování a její aspirace uzpůsobenější,, 
přiměřenější; leč každý musí nějak na tom světě strádati, nějaký 
svůj kříž nésti, a proto i ona celkem se podřídila v nutném sebe- 
zapření svému osudu, jenž mohl a měl ale přece dopadnouti jinak 
v názorech vychování z kláštera anglických či jakých panen . . . 

Až i toto celkem to nejmenší, co vyžadovala a čeho se jí jaksi 
přece dostat musilo, ukázalo se pro měřítko osudu velkým, že mohlo 
být totiž hůře. A toto nastalé hůře zvláště nemohla svému mužL 
odpustit. — 

Krise na trhu textilním se stupňovala. Bylo čím dál hůře, 
úpadek za úpadkem se dál, i velké, zabezpečené závody kolísaly. 
Kdo byl odkázán na úvěr, nalézal se stále na okraji propasti, v ú- 
zkostech chodě spát a v úzkostech vstávaje o svůj závod. Jeho pro- 
vozování tovární stalo se v poslední době pravým zoufalým zápasem 
o udržení se, bylo to křečovité, mučivé vytloukání klínu klínem. 
V těžkém uštvání a trapných nesnázích vracíval se z pisárny domů,, 
kde starosti mu nedovedly odehnali ani bezstarostně rozžvatlané jeho 
děti, hrnoucí se na jeho klín, a hraje si s nimi a na ně se usmí- 
vaje cítil v srdci břitký nůž hrozící hospodářské záhuby. Tím méné 
dovedla jeho starosti odehnati ona svými neustálými nároky, svou 
zpupností, svou malichernou neústupností, která do krve bojovala 
za své přesvědčení tím nesnesitelnější a dravější, čím bylo pito- 
mější a nižší, svým bezohledným sobectvím, které nemělo ohledu 
ani nedovedlo přinésti jakékoliv oběti. — Což jsou ještě ženy, které 



Digitized by VjOOQIC 



293 Josef K. Šlejhar: 



nejsou sobecké, s ochotou se sebezapírají a přinášejí v oběť své 
choutky, které svou bytostí jako anděl smíru dovedou ovanovati 
zkonejšením zmučenou skráň, které již svou přítomností oblažují 
a ulehčují hoře? tázával se sám sebe za vnitřního skřípění zubů. 
Jsou-li, běda, že se mu nedostalo takové, tecf by mu jí bylo nejvíce 
potřebí, v uštvání jeho bytosti, v účasti takové spíše by dovedl odo- 
lati, ale sám, cítil, že hyne. A není-li takových, pak běda všem těm 
romantismiim a jalovým feministickým změkčilostem, které cos tako- 
vého tvrdí a sentimentálně vyličují . . . 

Viděl posléze zřejmě, že svou finanční a hospodářskou silou 
neobstojí, a má-li vůbec jeho závod se udržeti, že musí se postarati 
aspoň o společníka. Bylo to celkem kruté doznání pro jeho silnou, 
samostatnou individualitu, jež dostane se takto do jistého područí, 
ale bylo to konečně jediné východiště. Již již začal váznouti s vy- 
rovnáním, často si musil vypomoci zástavami, aby sehnal, čeho ne- 
dostávalo se na výplatu, uchyloval se ku pomoci vysokých eskomptů, 
zápasil den ke dni krutěji. Jen již toho společníka mít. Ale o toho 
společníka bylo zle v době tehdejší krise, kdy každý střežil hotový 
groš boje se jej investovati a vložiti v jakékoliv podniky. Bylo velmi 
těžké sehnání takového společníka. Ale maje dobrou pověst a dobré silné 
jméno a dost přesvědčivé charakternosti, dosáhl v tom směru posléz 
kýženého zdaru po velkém shánění, ježdění, po nesmírném pachtění. 
Nalezl řádného seriosního člověka s dostatečným kapitálem, jenž 
v zásadě byl ochoten zúčastniti se jeho podniku, prozkoumav všecky 
rozpočty, prospekty i možné vyhlídky věci té, bude-li dost kapi- 
tálu ; a že krise je dočasná, bylo jisto. Jednání jeho bylo přísně ku- 
pecké, odměřené, ale tím větší dávajíc záruky seriosnosti a opravdo- 
vosti. Bylo ustanoveno již všechno do podrobná u vzájemném po- 
měru jeho, bydleti bude nahoře ve ville, kdež se mu přenechají dva 
pokoje — bylř to starší mládenec, — odkud byl krásný rozhled do 
údolí. Znalf nastávající společník celou polohu závodu, krajina se 
mu velice líbila. A některý den že přijede již za definitivním uza- 
vřením, ku smlouvě již samé . . . 

V netrpělivosti horečné čekal již každou chvíli nastávajícího 
společníka ; nikdo není tak toužebně očekáván jako ten, kdo nám má 
přinést peníze k vysvobození z finanční záhuby. Při netrpělivosti své, 
která již byla si bezpečna výsledkem, nabyl ale nových nadějí, no- 
vého vzpružení sil, zase jakés síly sebevědomí, které již počalo 
se viklati, — třebas na druhé straně ve svém přesvědčení přece jen 
tajně trpěl ve své mužné, společenské hrdosti, což ovšem však již 
musil a dovedl přemoci. 

Své ženě nesvěřil se zatím vůbec s ničím v tomto ohledu. Svě- 
řovati se jí s vážnými životními záležitostmi, takové ničemné, pro 
nic životního smyslu nemající fafl^e, jí, která pro nic nemá úvahy, 
sebezapření, v ničem nedovede ulehčiti, ale všechno jen znesnadniti 
a zničiti, co životem sluje? Ani mu nenapadlo, ba spíše vše tajil — 
ještě by mu činila nesnáze a nemístnosti v situací jeho tak jako tak 
již dost těžké, — konečně, co by jí na tom mělo záležeti, jen když 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 291 



bude mít všeho toho dost, co tvoří smysl a naplnění jejího bídného 
žití. Sice měl jisté pochybnosti a nesnáze v duši stran ní, a také tyto 
nesnáze byly i příčinou, proč nesdělil jí ničeho, ale vše to zase za- 
hnal, v tom ohledu jeho vůle je tu a rozhodnutí, které řídí se da- 
nými okolnostmi. — 

Jednoho dne musil nakvap odejeti povolán telegraficky k urov- 
nání jisté nutné záležitosti. Odjížděl nějak nerad, cos v něm se zrovna 
zpěčovalo tomuto odjezdu, nutkajíc ho zůstati doma, zrovna jakás 
výstražná tucha se v něm hlásila o to — ale když ta cesta byla 
tak nutná. Ostatně ještě během odpoledne může býti zas doma, a také 
bude. Odjížděje posléz přece, nakázal své ženě, aby vyřídila, kdyby 
přijel nějaký pán — očekávaný společník, — že během odpůldne 
se vrátí. Aby zároveň pánovi tomu připravila a vykázala pokoj 
a řádně ho uhostila, že na této návštěvě mu velmi záleží. No což, 
proč by ne — jen se optala, je-li mladý či jaký a jak dlouho u nich 
pobude. Nejspíš že po několik dní, po případě i déle, je to jeho 
obchodní přítel, s nímž má důležité obchodní záležitosti k projed- 
nání. — „Samé jen takové obchodní záležitosti!" procedila mrzutě, 
skoro opovržlivě . . . 

Sedaje již do kočáru, byl jat náhlým takovým znepokojením, 
které zrovna jako by ho zburcovalo v jakés poslední chvíli hrozivého 
před ním vyvstalého nebezpečí, již chtěl slézti z kočáru a cestu 
nějak odložiti, ale zase jako by to považoval za slabost a nechtěl 
se nějak blamovati před svými lidmi v kolísavosti svých rozhodnutí, 
a že i zase náhle se přihlásila svrchovaná nutnost této cesty, jel. — 

Kéž by byl nejezdil! 

Podařilo se mu uhonit záležitost své cesty tou měrou, že k ve- 
íeru se mohl skutečně navrátiti. Nikdy nejel v takovém vzrůstajícím 
vnitřním nepokoji jako tehdáž. Stále mu koně jeli pomalu, stále vy- 
bízel kočího k pospěchu, on, jenž vždycky tak šetřil koní. Na koních 
stála hustá šlemovitá pěna, klopýtali již, kočí musil je stále pobí- 
zeti k rychlejšímu cvalu anebo aspoň k udrženi ho ; udivené vrtě 
hlavou a při novém vždy vybídnutí pánově poobrátiv se, ukazoval 
významně bičem na zpěněné zadky koní. — Jen tentokrát, jako by 
se mu omlouval pán ze svého neobyčejného nutkání ! Kéž by jen 
již doma mohl býti, a ta horská údolí jsou tak nekonečně se vle- 
koucí, zrovna udolavě výsměšná pro každou netrpělivost, snažící se 
kvačit daleko před nimi. Těžké chmury táhly mu zatím duší v zá- 
pětí jeho předbíhající netrpělivosti, nemohoucí se dočkati. Co pak se 
stalo nějaké neštěstí? v duchu chvílemi se tázal, dávaje se ovlá- 
-dati svými tuchami. 

Posléz dojeli. 

Rozhlédl se nejdříve kolem sebe v takovém jediném postřehu 
všeho. Ale všechno mělo svůj obyčejný, klidný vzhled, nic nehlásajíc 
o vzruchu neštěstí nějakého. Jaksi se mu poulevilo. Jako obyčejně 
nikdo mu nepřišel naproti v nedočkavosti a tušení již jeho příchodu ; jí 
— obyčejně rozvalující se na pohovce v hedvábném županu — bylo líno. 
Po zazvonění přišla služka. „Je tu nějaký pán?" otázal se v prud- 

19» 



Digitized by LjOOQIC 



292 Josef K. Šlejhar: 



kosti celé své netrpělivosti náhle jako proválené. — „Jo, jo, byl tu,, 
milostpane, ale už zas odjel, *" sdělovala služka v horlivosti noviny. 
— „Že odjel?!" vykřikl v tlumeném úžasu hrozného znepokojení 
a všechny své saky a paky hodiv téměř na služku, hnal se do po- 
koje. A jako by byl nevěřil, znova se doptává paní, na pohovce 
jako obyčejně skutečně se rozvalující a nyní líně pozvedající hlavu 
jako k jeho uvítání: — „Je tu nějaký pán?" 

„Byl," líně mečí, „ale zas odjel, že nemůže se ještě tentokráte 
zdržeti, a v kanceláři ti nechal nějaké psaní," vyřizuje v jakéms pa- 
trném zdržování jakýchs nesnází a nejistoty, jako by v jejím sdě- 
lování nebylo přece všechno v pořádku. 

Pro to psaní, honem, honem! 

Ale než by se byl kdo vypravil, byl by se zadusil zatím sám 
v sobě znepokojením zjitřujícím nesnesitelně celou jeho bytost. A jen 
tak podivně, neoznačitelně vzhlédnuv na tu ženu, na pohovce ni- 
čemně se rozvalující, kterémuž pohledu ona jako by se byla plaše 
vysmekla, stranou stočivši své vypouklé oči, tak jak byl, v cestov- 
ním úboru, hnal se do kanceláře těmi svými pádnými, nyní celé sáhy 
nabírajícími kroky. 

Podali mu psaní. Onen pán jen malou chvilku že zdržel se 
v kanceláři, po ničem se neptal, napsav jedině krátký dopis, aby 
mu jej hned, až přijede, odevzdali. Serval takřka obálku. — Co ta 
všechno mělo znamenati, táhlo mu černě duší. Ale neměl náhle 
sil v rozevřený již dopis nahlédnouti, zvláště před těmito kancelář- 
skými svědky, před nimiž jako by měl náhle pocit za žádnou cenu 
nesvěřiti se jim s velkým jakýms neštěstím, s jakým vždy chceme 
zůstati sami, a jež zajisté v tomto dopise číhalo. Uchýlil se s ním 
kams za továrnu, v osamocené místo lesíka, osyk a jeřábů, na 
stráně, kdež téměř nikdy nebylo svědka čehokoliv. Nikdy mu z duše 
nevymizí tehdejší ono tak neklidné šelestění těch osyk tu nad hlavou 
jeho povzneslých; jak by šelestěním tím hlásaly neštěstí. 

Četl tam za toho šelestění, jako by stále naléhavěji výstražného,, 
vlastně pohltil to obsah listu: 

Z našeho ujednání nemůže býti nic. Na příčinu zeptejte se své 
paní. Bylo mně jinak potěšením atd. 

Stručně a krátce jako katova rána sekerou. Ano, kamsi jemu 
zrovna v týl. Prudce zakolísal v nohou, jako u podfatí, strašlivě cos 
vhřížilo se mu v útroby. Ale musí věděti ještě všechno, příčinu to- 
hoto rozhodnutí mu zde sdělovaného, jež přece je mu ortelem zá- 
huby, — pak dopadne ta pravá rána katova. A nevěda ještě, jak 
jeho paní má být na všem tom účastná, jat byl proti ní nějakým 
strašným podezřením, z něhož zároveň v duši jeho hned vystupovala 
všechno to úžasné, nenávistné opovržení, které po léta v něm se 
skládalo, aby někdy ve svou chvíli za vhodné příležitosti posléz vy- 
buchlo. Neznala však zatím ještě důvodů tato nenávist a nevěděla, proč 
vybuchnouti, ale že tu cos těžce důvodného jest, o tom nebylo po- 
chyby, to jeho tuchy příliš určitě značily. Ale jaksi všechno to temné 



Digitized by LjOOQ IC 



Villegiatura. 293 

nahromadění ještě v sobě utlumil. I chvátal domů, tam k ní rozva- 
lující se dosud na pohovce, s listem v ruce: 

„Co se stalo," mohl jen temně vyhýknouti, obezřev ji celou 
svým pohledem. Jsou pohledy, před nimiž ve svých chvílích ustu- 
puje všechno sobectví a každá drzost, jsouc vědoma si své viny, 
a před nimiž vina tato klopí zrak. Ale ona zraku nesklopila, spíš jako 
by ta negativní, zrůdná síla v ní se najednou pozvedla, vzepřela se 
tomu pohledu. Vypouklé oči její vypouklý ještě více a zhranatěly 
nějak, a ten zavilý, kmítavý zálesk, jenž tolikráte svou drzou, němou 
výmluvností přivedl ho v pravé zuření, vzdorovitě a řeřavě utkvěl 
v jejích zornicích jako střípky skla. A vzchopila se hned, jaksi přisu- 
nuvši se vyzývavě k tomu jeho pohledu. A tento jeho pohled drtící 
a plný těžké osudové síly jako by ještě najednou zakolísal před tou 
zpupnou vyzývavostí, od níž nebylo se nadáti smilování ani pokání. 

„No, jen mě nesežer I Co by se stalo," odsekla pak hrubě, zbyvši 
se přirozené, hovící si lenosti svého hlasu, „ale že ti žádnou spo- 
lečnici nikomu dělat nebudu, to můžeš být přece jist. Já se nevdala 
za žádného takového společníka, rozumíš! Snad ještě abych dělala 
naposled někomu podruhyni! A své pokoje mám pro sebe, ne pro 
cizího přivandrovalého strejce ! To by doveď každý ! Taky jsem mu 
1o řekla. A taky toho ani nemám — chvála Bohu — potřebí . . .!" 

Bývá ku podivu, "co ženské podaří se ve svou chvíli ne- 
jednou propověděti. A i když při tom každé slovo její vzbuzuje celé 
peklo zloby a pomsty a když každé slovo její ubíjí, přece se ne- 
můžete obrániti proti takové spoustě na vás chrlené, schylujete se 
v tu chvíli před těmito ubíječi jazyka, vrhajícími se na vaši duši. 
Také až dosud musil ustoupiti těmto ubíječům jejích slov a pone- 
chati dopadati je všechny na svůj osud. Nebyl s to pronésti slova. 
Leč pak již nebylo lze dále. 

Nic neodvětiv a jen temně hýknuv v sobě, vsápl se jediným 
lakovým smýknutím k ní v zástolí, massivní dubový stůl hravě od- 
strčiv daleko do světnice a zchvátiv ji celou v náruč, ale zajisté ne 
v úchvatu lásky, vyzvedl ji vzhůru jako loutku, aniž ona cokoliv mohla 
podniknouti ku své obraně proti této mohutné rozezlené síle, a z výše 
jí mrštil na tu pohovku a zase pozvedl a zas jí mrštil a tak něko- 
likráte jako by pouhou takovou ženskou škatulkou, z níž ale vy- 
tryskalo tolik jedovaté, zžíravé tekutiny, kterou vše živé a přirozené 
bylo ničeno a strašně zleptáno, nač vytryskla. Zajisté, že tímto 
bídným tělem byl by takto nejraději mrštil ne o tu pohovku měkkou 
a poddajnou, ale kams do toho dubového stolu, kams o stěnu, o pod- 
lahu, kdež by navždy zůstalo lpět roztříštěno. Ale to se již ovládal, 
jako by každé zasloužené ztrestání a všechny prostředky pomsty, 
které měl po ruce — a záleželo jen na něm jich použíti, — byly 
mu příliš nepoměrně nedostatečné a nevydatné k vyvážení vlastní 
viny. — Co by z toho měl, ji zabíti, jako by značilo toto pouhé 
neškodné zahrávání s tímto tělem, jemuž jako by chtěl spíše to jen 
naznačiti, co zasluhuje, a co by mohl, kdyby chtěl. 



Digitized by 



Google 



294 Josef K. Šlejhar: 



A když tato škatulka naposled dopadla na pohovku, pak ji ješté 
jen sesápl s pohovky, kams jí opovržlivě zmítnuv do prostřed pod- 
lahy, aby j{ naznačil, kam vlastně náleží. 

Zůstala-li tam hystericky ležet nebo nezůstala, křičela-li, omdlé- 
vala-li, dala-li se křísit a telegrafovala-li pro matku, nevěděl, nestaral 
se již o to. Ale odešed potom do kanceláře a uzavřev se tam 
a stráviv celou noc s hlavou úplně v dlaních, jejíž oblast vlasová 
jako by byla v tyto poslední chvíle ještě více zprázdněla naplnivši se 
čímsi neoznačitelným, co zdálo se nějak tak trudně a tragicky odnášet od 
této lebi, bez ustání, v obou těch mohutných dlaních, jimiž, co mohly 
obsáhnouti, křečovitě ji svíral a jako by drtil, a zas jí vrtě, jako by 
nemohl pochopiti a uvěřiti i vše to, co se již stalo, i to, co neod- 
vratně nastane, — a vypiv za tuto noc, snad dosud nejhroznější 
ve svém životě, velkou láhev koňaku, ráno, jsa úžasně přepadlý, se- 
rvaný, zesinalý, popsal kus papíru, na němž ohlásil konkurs — — 

To barbarství dlouho nemohla mu odpustiti a také neodpustila. 
Takto brutálně na ni sáhnouti, — vždyť ji mohl zabíti, aspoň těžce 
ublížiti v životě ... a také dlouho si naříkala na vnitřnosti, s nimiž 
zajisté bylo hnuto, několika doktory i dala se promakávati, leč zdála 
se všechno v pořádku ; nenastala žádná horší krise. Matce prý tele- 
grafovala, matka prý z toho mohla míti smrt. Jen se ušklíbl, nad 
tou matkou jako dcerou. A když jí potom s jakýms svým šibe- 
ničním zadostučiněním sdělil, že ohlásil konkurs, že je to výsledek 
jejího jednání, pohodila jen vzdorovitě hlavou. Ostatně nevěděla, 
co to vlastně ten konkurs je, tomu neučí u anglických panen, tomu 
učí teprv život sám; a proto neodolala posléze zvědavosti a přece 
trochu znepokojena zeptala se, co ten konkurs vlastně je. 

„Pangrot, pangrot, holčičko," jedovatě vyhýkl. A když j£ 
potom v témže šibeničním zadostučinění sděloval a odkrýval kousek 
po kousku, co bude se to nyní dít, jak je zfendují, jak jim prodají 
fabriku, kočáry — na tom u zvláštní zálibě spočinul, — že je 
vyženou odtud a jaké bude nadále celé to živobytí ostatní, — ú- 
myslně i jaksi přidával temných barev, — a to že vše je tedy ovoce 
její mizerné, beztaktní zpupnosti, která mu odehnala vhodnou příle- 
žitost, pohodila zase jen posupně hlavou, jako có že je jí sice potom,, 
ale její zájem že tím trpět nesmí. — „Ale nemysli si,** odvětila mu 
na to, jako u shrnutí toho zájmu svého, jenž strádat nesmí, „ale 
nemysli si, že mě nebudeš řádně živit a že snad nebudu mít, čeha 
budu potřebovat — to bych se na to podívala I A věno je moje. 
A nábytek taky, abys věděl ..." 

Blahoslavená útěcho ženy v neštěstí mužově a jejího pomocného- 
přidávání se k osudu mužovu ! Poznal této blahoslavené útěchy a po- 
moci tohoto přidávání. A to mu bylo nejhorší přítěží a strastí na té 
cestě, kterou mu bylo nyní jíti u vleku všech těch hrozných, poni- 
žujících událostí, které nyní mu nastaly a které rvaly jeho hrdost, 
čest, jeho jmění a surově odkrývaly intimitu jeho života. Jeho konkurs, 
nebyl věcí vypočítavou, nepoctivou, s níž se spekuluje. Byl však. 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 295 



mukou a hořem jeho sebevědomí, strašnou ranou osudu. Ale poda- 
řilo se mu posléz uvésti vše do pořádku, vyrovnal vše, aniž pohany 
na jeho cti zůstalo, jmění ale bylo ztroskotáno, a bylo příliš zřejmo, 
že o svých silách nadále závod takový v dobách krise a nejistoty 
udržeti nemůže. Závod prodán a se zbytky jmění a svými zkuše- 
nostmi a nezlomnou energií k práci usadil se v hlavním městě, za- 
řídiv si agenturu ve svém oboru, vleká takto dále káru svého osudu, 
jejíž ale nejhorším břemenem, nejúpornější přítěží byla ona. O svůj 
nábytek ani věno nepřišla — 

Co muk, sebezapření, potlačení vlastní hrdosti, uštvání a ujař- 
mení vlastního „já" musil v té době přežíti vida všechno, co budoval 
po celý život a nač všechnu mocnou svou energii a podnikavost 
vynaložil, ztroskotáno; a maje vědomí, že je to ztroskotáno zby- 
tečně, pouhou svévolí té, jež má mu být nejbližší oporou, láskou, 
účastnicí, tím mučivěji a strastněji vším tím byl zasahován, jakož 
i proto, že zrovna jako s uděláním po jeho úpadku konstelace trhu 
začala neobyčejně příznivě se utvářeti. Ve svých zlých chvílích tu 
v pravdě zoufal a sápal svou bytostí proklínaje ji i svůj život. 
O všem tom neodstupujícím duševním zjitření, hlodajícím na kořeni 
jeho bytosti, neměla ona ponětí, nerozuměla těmto tragickým zápasům, 
nevnikala sdílně v tuto zjitřenou muku, nestarala se vůbec o hoře 
svého muže. Také se jí s ničím ani nesvěřil, bylo by to i marno, 
jen profanováním nesnesiteinosti jeho hoře. 

Zdánlivé klidně žil uzavřen jen v sobě, v ponurosti jakoby smr- 
telné, na venek konaje své povinnosti životní nadále a staraje se 
o živobytí své rodiny, hlavně to : řádně živě ji, aby měla, co potře- 
bovala. Měla zase své bifteky, své víno, své čokoládové jemně pl- 
něné bonbony, chodila si i nadále slušně, appartně, byť přece jen 
v mnohém a mnohém musila se omezovati proti dříve; nebylo ko- 
čárů, nebylo dekora továrnice ; v tom ohledu ovšem tím více poklesl on 
v jejím mínění, nemohl jí poskytnout bezpodmínečně vše to, co měla 
mít a jak celou svou tradicí, svým rodem, vychováním zasluhovala. 
Ale nebylo nic plátno ; železným cifrám a rozpočtům musila se 
dosud podříditi i nejvznešenější každá tradice, a musila se podříditi 
i ona, za to se mu jaksi mstíc celým svým jednáním, vzdorem, své- 
volí, výčitkami, jež čím dále více prohlubovaly propast mezi nimi. 
A nemohl, nesměl jí nic vyčítati — Já pangrot neudělala, pamatuj 
si!" odsekla mu v perné výčitce, a to byla ta nejstrašnější rána v jeho 
cítění, které tak jedovatě a zžíravě se uměla dotknouti, a vystihnuvši 
jednou mocnost své zbraně, dovedla jí vždy nejvhodněji použíti, 
vždy ho ohromivši, pokořivši. Vůbec připadal si stále pokořenějším, 
ohromenějším. 

Ponechal jí posléz úplně sobě samé, její zvůli, nerozumnosti, 
a ona, co ztratila na dekoru paní fabrikantové, vynahrazovala si 
výhodami velkoměsta. Chodila často do „Emauz", navazovala své 
bývalé styky, chodila do koncertů, divadel, dávala si zvláště ráda 
vykládati karty, jakoby od nich něco čekala. 

Ano, ty karty. Nějak vytrvale hlásaly v poslední době velkou 



Digitized by 



Google 



296 Josef K. Šlejhar: 



změnu v jejím osudu. — „Nějaký moc velký štěstí," hlásala tajemně 
kartářka, jenže pořád nebyla ještě karta dost jasná, že zajisté teprv později 
projeví, co vlastné za změnu se má stát, v čem to moc velké 
štěstí má vlastně záležet. Karta také vyžaduje času a má své „laune**, 
vykládala kartářka. A do krajnosti pověrčivá, což s sebou nesla její 
obmezená, sobecká povaha, jaká nebudujíc na svých silách, vše jen 
vkládá v jařmo jiných a očekává z příznivých nahodilostí, které 
všechny doufá strhnouti k výhodám svého sobectví, byla ona neomylně 
přesvědčena o tomto kynoucím, neurčitém dosud, ale zajisté velkém 
štěstí a začala o něm spřádat své sny a ukládat mu svá přání, tím 
horlivěji docházejíc ke kartářce, až kdy padne ta pravá karta, která 
by posléz vše projevila, a tím štědřeji jí platíc, aby tím jaksi z rukou 
jejích vylákala tu pravou šťastnou kartu a urychlila její prodlévání. 

A vidíte, karta uhodla. 

Zlatá kartářka. Nalezla posléz tu pravou kartu. — Velká nemoc 
v rodině, hlásala v chmurné velebě, pak těžká rodinná ztráta, dodržovala 
v téže tragičnosti ... ale tu již zároveň ohlašuje se to velké, moc velké 
štěstí ... Ale ještě pořád neprojevila karta určitě, v čem to velké 
štěstí má záležeti, to pořád zahaleno zbývalo v tuchách budoucnosti. 
Ostatně, karty vůbec jsou rády hodně nejasný a mají své rozmary. 

On nestaral se o ni, o její spády, o její výklady. Ten nejnut- 
nější rodinný styk odbyl a zas se uzavřel ve svou temnou ponurost. 
Čím dále jaksi temnější, ponuřejší. A jako by tu zároveň cítil, že 
se mu ve smyslech co divně prázdní a propadá, taková svíravá tíž 
že se na ně časem klade. A začala ho vytrvale bolet hlava, tak ne- 
označitelně, nezvykle, podivně. Dostavovaly se pak chvíle úplného 
jakéhos sřícení, zdrcené malátnosti, v nichž označoval se mu celý 
jeho život v pusté, zoufalé beznadějnosti, jíž bylo by nějak lépe 
ujíti rázem. Cosi nutkalo ho v té době k sebevraždě. Ale ty tři děti 
zaplašily vždy takové ponoukání, zas střásl se sebe skličující ho černé 
neblahé jho, zas vynutil si v tom žití nějakou naději a mohl se 
vrátit k životu. Jenže hlava poslední dobou neustala boleti, strašně, 
úporně. Celé noci začal nespat, a co spal, bylo jediné takové černé 
vytržení . . . 

Až to přišlo. 

Záchvat štěstí ho najednou jal, takového bezmezného, oslněného 
štěstí, rozpjatého celým jeho žitím a vše zasahujícího; blaženství ne- 
smírné, zadostučiněné, usmířené s celým světem ho náhle zachvá- 
tilo. To v náhradu všech přetrpěných strastí, v odčinění všech pro- 
tivenství. Jásal, liboval si, kynul radostně svému osudu. Líbal ji, líbal 
děti na potkání. Každého by tak líbal, svěřoval se mu se svým ště- 
stím a apoštolsky se s ním přátelil. Ji začal za vše odprošovati, 
jako by se vůči ní cítil velkým zločincem, dopustivším se hrozných 
vin, a ona beze studu přijímala toto odprošovánf, cítila se v něm 
uraženou obětí a jeho uznávala tím ukrutným vinnlkem, jemuž ale po 
případě možno uděliti absolutorium a vzíti ho na milost, když tak 
prosí a svatě slibuje polepšeni. Začala tedy milostivě odpouštěti, 
zvláště když on jí sliboval všechno na světě, všechno vynahrazení, 



Digitized by 



Google 



Villegiatura. 297 



sliboval a kouzlil nejskvělejší úděl osudu, který skutečně dostal se 
konečně v jeho moc, rozevíraje před ním své zářivé, báječné per- 
spektivy všech výhod a přízní — mluvil tu o báječných vyhlídkách, 
jež mu najednou kynou, o nesmírných úspěších, které mu najisto 
nastávají. Rozplýval se při tom celý v takovém vnitrně oslněném 
rozhárání nitra, které všechno jímalo ve svou oblast, nic a nikoho z ní 
nevylučujíc, ale vše jako by lehce a blaženě ovládajíc, co dosud 
bylo k nezdolání, závratné. Bylo mu tak, tak blaženě, volně, vzlétal 
před sebou v závratné jakés unášivosti. Celému světu by padal ko- 
lem krku, vše v něm objímaje a něhou pravé křesťanské lásky za- 
hrnuje. Mluvil tehdáž mnoho a horlivě ve vzletné přesvědčivé vý- 
mluvnosti. Vyprávěl neustále o svých nastávajících posicích ži- 
votních, o kynoucích mu vyhlídkách a úspěších, které každou 
chvíli se rozhojňovaly a do širších i oslnivějších obzorů zasahaly. Také 
přecházel k všelidským věcem, téměř tu káže a prorocky přesvěd- 
čuje. Odprosil i za všechno tchyni, a to bylo co říci. — „Ten člověk 
se poznal," usoudila ona, míníc také milostivě odpouštěti. „Bylo 
však již nejvýše na čase, že Pán Bůh přivedl ho k poznání ..." 
A dcera začala si již kouzliti novou budoucnost a vynahrazení si 
všeho, v čem dosud dle svého domnění strádala a v čem nebyla 
pochopena, na základě úspěchů a vyhlídek, které on v té době 
kouzlil. Ničemu nejsme zajisté odhodláni tak snadno uvěřit a vzíti 
to za skutečnost, jako představovanému nám štěstí ař v jakýchkoliv 
nemožnostech. Čemu by pak nebyla uvěřila ona, co jí slibovalo ta- 
kové pozemské výhody, aniž pátrala po možnostech jejich! Také 
zas najednou rozmluvil se o nových systémech světa, jejž nutno 
přivésti k nápravě od základů a zcela již přetvořiti v duchu pravdy, 
a on že je blízek dosažení věci té — tu nápravu že zří již před 
sebou, blízké že je již příští velkolepých universálních změn, kte- 
rými zjedná se navždy blahodárná náprava ve věcech pozemských. 
Jemu že je tu přisouzena velká úloha. Nastane to revoluce duchů, 
zrod nových soustav, ideí ... 

(Dokončení.) 



.M:íl^^Í 




Digitized by 



Google 



298 



Přehled současné filosofie slovanské * 



Sledujíce myšlenková úsilí slovanské filosofie, kterou bychom 
mohli představiti filosofickým myšlením v Rusku, Polsku a v Čechách^ 
ař již se přihlíží k historickému vývoji anebo se stanoviska součas- 
nosti, shledáváme, že právě rasy germánské jsou nositeli a před- 
staviteli filosofického myšlení evropského, ukázněného, systemati- 
ckého, školovaného, abychom tak řekli. V Anglii a Německu usiluje 
se po staletí filosofického myšlení o noétiku a psychologii poznání,, 
zkoumají se jeho piívod a hranice, svět vnější, představený problé- 
mem pojmu času a prostoru, a vztahy z těchto vyplývající. Vyvinuje 
se pojem filosofie jakožto vědy universálně, mající provésti synthesu 
výsledků zkoumání všech věd jednotlivých, speciálních v jednotný 
názor o poslání individua, poměru jeho k všeobecnu a životu. 

Je to poslání celkem příliš velké, jehož plnění může postupovati 
kroky co nejdrobnějšími, jsouc závislo na výtěžcích a závěrech 
všech věd speciálních, z nichž mnohé teprve téměř před nedávném 
vznikly. A jeho naplnění leží v době tak vzdálené, že dosavadní 
filosofie ve vlastní své podstatě neměla by býti jiným, leč — vedle 
svých zkoumání o lidském poznání v nejširším slova smyslu — 
hodnocením historického materiálu myšlenkového a souřazením vý- 
sledků poznatků věd jednotlivých, tedy rázu kať exochen analyti- 
ckého a normatického. 

Ale právě již to znamená ocitnouti se v labyrinthu materiálu 
nadmíru rozsáhlého, toliko jehož přemožení může předpokládati 
možnost nejnepatrnějšího definitivního kroku v před a jehož rozsáhlost 
vysvětluje zároveň těžký zmatek a neúrodu, v níž moderní filosofie jako 
věda se ocitá. Jak činiti synthesy v otázkách všeživota, problémů indi- 
vidua a kosmu, jak rozžehovati světlo v prostorách světa mimojevového, 
či správněji ve světě, kryjícím se za světem jevů, světlo, které by 
nám zjevilo sama základní tajemství života, dosud zastřená a z části 
toliko věřícím náboženstvími tlumočená : jestliže nevíme dosud všeho 
definitivního ani o původu a zákonech, míře a hranici vlastního 
poznání? A jak postupovati k závěrům všeobecně platným, jestliže 
jsme tohoto neovládli? Ale jakž postupovati v tomto a s ním sou- 
vislém a podmíněném území, ne-li postupem co nejdůvodnějším a 
nejrozvážnějším, ne-li methodou především zjišťování, řádění a při- 
pojování, methodou přesné postupnosti a ukázněnosti, to jest metho- 
dou vskutku vědeckou, není-li jinaké methody spolehlivější a důvěry- 
hodnější? Nám věda nevylučuje geniálnost. Nám věda nevylučuje 
inspiraci. Ale uváděti inspirace jakožto fakta na společný jmeno- 
vatel jevů, usoučleniti, vyjádřiti jedinou souvislostí, připojiti a vy- 
stopovati skrytou základnu jevů, toř poslání vědecké methody, jež 

• Tento článek napsán byl r. 1906. Od té doby novéjšími daty do- 
plněn není kromě několika nejběžnějších novějších letopočtů. 

Digitized by LjOOQIC 



Karel H. Hilar: Přehled současné filosofie slovanské. 299 



jediná může býti methodou moderní filosofie. Ale zda zase zá- 
kladním požadavkem vědecké práce není právě onen, na nějž jsme 
narazili na počátku tohoto odstavce a který jest jedním z význač- 
ných dělidel dilettantnosti a vědeckosti filosofického myšlení, poža- 
davek znalosti a ovládnutí historického materiálu discipliny, již utvo- 
řených forem a odbytých závěrů, má-li každý následující krok pevně 
k předešlému býti připojen a nemá-li se na konec přijíti ke zmatku 
vzájemného pomíchání toho, co jest, co bylo a co má býti vykonáno? 
A není-liž v pojmu vědecké methody především pojem nejvíce možné 
objektivnosti, a nesměřuje-liž úsilí všech jejích poznatků k platnosti 
a hodnotnosti všeobecné? 

Již těmito požadavky máme přesně rozlišeným okruh všeho 
myšlení za účely a s hlediska subjektivnosti podnikaného, které, ař 
z pramene rozkošnictví, aesthetismu nebo životní nutnosti, bude moci 
býti nazváno dojmovým na rozdíl onoho, jež chce býti synthesou 
nikoli jen individuelních a vztahových postřehů, ale poznatků 
všech věd jednotlivých, basí pojímání všeobecného, souhrnem syste- 
matického vědění o podstatách, onoho filosofického myšlení vědeckého. 
Činíce toto rozlišení, nikterak nechceme jedno či druhé hodno- 
titi. Mezi oběma, měřeno co nejpovšechněji, bude ona principielná 
mez, která leží mezi pravdou náboženskou a pravdou vědeckou, 
a naším úkolem tuto není, leč právě uvědomiti si meze nejbližší a nejúže 
se vztahující. 

To proto, abychom konstatovali základní povahu filosofií slo- 
vanských, v nichž hranice tyto co nejmarkantněji a nejprudčeji na 
sebe narážejí. Nebof u Slovanů (a jejich filosofii představuje přede- 
vším filosofie ruská, na níž tato pozorování můžeme konati co nej- 
přesvědčivěji), zatím co v Německu filosofie vědecká kryje filosofii 
národa a Kant filosofa německého, v Rusku filosofie národní byla 
do nedávná v pravém odporu s tou, která se pěstuje vědecky na 
universitách. Tam rusky filosofuje umělec Dostojevský na příklad, 
nebo geniální písmák Tolstoj, zatím co na ruských universitách 
vědeckou filosofii leda rusky přednášeli němečtí prqfessoři, nebo ji ně« 
mecky myslili professoři ruští, mající poměrně nemnoho společného 
s charakterem a tužbami svého lidu. 

Užili jsme úmyslně tohoto poněkud paradoxního spojení, abychom^ 
naznačíce příkrou mez mezi vědeckou a národní filosofií slovanskou, 
či po výtce ruskou, zatím co chceme podati stručně přehled směrů 
oné první, mohli snáze si uvědomiti příčiny poměrné její nepůvodnosti, 
neosobitosti a odvislosti od filosofie anglické, francouzské a především 
německé. 

Filosofi cké myšlení v Čechách,* svého času pod vlivem iden- 

♦ Se vzácnou přehledností a zhuštěností napsal o něm stať do Ober- 
wegových Dějin současné filosofie (10. vyd.) prof. dr. Gustav Žába, z něhož pro 
tuto stručnou úvahu přijímajíce infurmace, místy doslovné překládáme. Pro 
přehled filosofie ruské používáme článku Jakuba Koíubovského a pro pře- 
hled polské článku M. Straszewského (oba rovnéž v Oberwegovi). 



Digitized by 



Google 



300 Karel H. Hilar: 



titní filosofie (Aug. Smetana, K. SI. Amerling, Ign. Hanuš), bylo 
v pozdějším svém vývoji uvedeno na dráhu střízlivého herbartov- 
ského realismu (Jos. Dastichem, Jos. Durdíkem a Ot. Hostinským), 
k čemuž přispěla také ta okolnost, že od gymnasijní reformy, za- 
počaté roku 1849 na rakouských gymnasiích, logika a psychologie 
byla — a možno říci téměř až dosud na mnoha místech jest — 
ve znamení Herbartově. Jiný a svérázný směr myšlení v Čechách za- 
hajuje onen moderní Chelčický, povaha nábožensky založená, T. G. 
Masaryk, který pro úpravu společenských řádů staví na Comtovi a 
Spencerovi. Mezi myslitele jemu blízké, hlavně co do theorie po- 
znání, psychologie a paedagogiky, jest především řaditi Fr. Drtinu, 
Fr. Krejčího a Fr. Čadu. 

Od přírodních věd postupuje k filosofii a o výsledky kantovské 
noětiky se opíraje, Fr. Mareš odkazuje na požadavek kriticko-noeti- 
cké analysy základních přírodovědných pojmů. Mimo tyto směry, 
zatím co církevně jest pěstěn thomismus a umělecky nejnověji 
v aesthetickém hodnocení v popředí stojí princip absolutního subjekti- 
vismu a záliba jemného duchového hedonismu, stojí zajímavý myslitel 
Oldřich Kramář, stoupenec hypothesy aetherů. 

Ale abychom aspoň nejnutnějšími daty a jmény opatřili linii 
vývoje českého filosofického myšlení novodobého, které právě 
v předcházejícím sloupci několika význačnými jmény pokusili jsme 
se charakterisovati : 

Ve vlivu nčmeckéko ideál ismu filosofovali: potomní histDriograf Frant. Pa- 
lacký, jenž učinil pokus vůbec prvního vylíčení déjin aesthetiky v Přehledu dčjin krasovédy 
a její literatury (1821), rozpracovav mimo to Krasovédu čili okrase a umění, v pétl knihách 
1821—22), kteréž dílo zůstalo nedokončeno. Kromě Palackého dále hegelovec Aug. Smetana, 
snažící se sprostredkovati spojení mezi přírodní filosofií Schellingovou a hegelovskou filo- 
sofií ducha, hlavně ve spise „Der Geist, sein Entstehen u. Vergehen" (Praha, 1865). 1 gn. H a n u š 
(1812— 1869) kromě několika učebnic, vydává (v Praze, 1852) .Rozbor filosofie Tomáée ze Štít- 
ného". Směru schellingovskému náleží celkově i tysiolog Jos. Půrky ně (1787—1869), známý 
svými exaktními pracemi hlavně z oboru fysiologle smyslů a empirické psychologie; vydal řadu 
pojednání latinsky a německy psaných, z česky uveřejněných jmenujeme aspoň I.Fysiologil 
snu" (1857). Sem náleží mim 3 jinH Karel Slavomír Amerling (1807— 1884) se svými 
spisy, směřujícími k biologicko-harmonickčmu systému přírodnímu. Jest to předevSim jeho 
Něco o kvalitativném a kvantitativném v přírodě (1870) a Bůh křesťanství jako protiva 
přísně vědeckého bádání (1880), psaných ovšem německy. 

Ve směru he rbartovském bylo by jmenovati především J o s. Dasticha (univ* 
prof. v Praze, 1834^1870), jenž první provedl literami rozbor jednotlivých filosofických 
disciplin ve smyslu herbartovském. Psal o psychologii, ethice, filosofické propaedeutlce ; od 
nSho pochází Formální logika, Empliická psychologie s Úvodem do studia filosofie (1873). Mimo 
to „Základ praktické filosofie ve smyslu všeob. ethiky* (1863), dále cenné příspěvky k filosofii 
Štítného a jeho aesthetice. Speciálně zabýval se psychofyslkou a jeho jméno zajfmavo jest také 
tím, že Dastich první počal|filo8ofické přednášky na pražské universitě česky. Bylo by sem 
ještě uvésti K. F. Hynu s jeho Empirickou psychol)glí, celkově herbartovsky vypracovanou. 
Přes Leibnitze a Kanta dostav se k Herbartovi a o jeho kriticko-noetické elementy se opíraje, 
filosofuje v letech 80tých Jos. Durdík (1837— 1903, univ. professor v Praze). Především jde 
mu o to, přivésti význam filosofie z pouhé pojmové a poznatkové kritiky k nauce světového 
názoru, nově zdůvodniti její pojem jakožto vědy, jež na podkladě výsledků ostatních věd jednotný 
světový názor usiluje sestrojiti, a tímto způsobem právě tak oprávniti její jak positivní resultáty, 
tak strojené hypothesy, přísným myšlením doložené. Ježto filosofie jsouc jednou věděním a jako 
takové rozlišovacím a objasňovacím procesem myslícího objektu, sama jest ve vztahu s vlastním 
logickým hodnocením a hodnocením ostatních bytostí a věcí, jasně vysvítá požadavek ozřejmiti 
xnethodologické oprávnění takového věděni. Za tím účelem Durdík připojuje comtovskému roz- 



Digitized by 



Google 



Přehled současné filosofie slovanské. 301 



tříděni vnějších věd i jemu analogické rozděleni věd vniterných jako nutný doplněk, a to 
tímto pořadem: elementární logika, elem. aesthetika, elem. ethika (všem těmto disciplinám 
náleží společně normativní ráz). K těmto pojí se psychologie, jež studuje zákony skutečného 
vnitřního dění. O tuto a o vědy normativní podpírá se paedogogika a societika. Obě řady 
vniterné i zevnější vědy třeba pak pokládati za nezbytný podklad metafysiky vůbec, mají-li 
právě v ní jeviti se zpracovanými jednotlivé poznatky k jednotnému světovému názoru. 
Pronikavé vzhodnocení aesthetiky jako vědy formálně podnikl v „Kritice" (1874) a sem 
směřují i další jeho spisy, jako „Všeobecná aesthetika' (1875), Poetika jako aesthetika 
umění básnického (1881), O všedile uměleckém jakožto ideálu umění (ISeOi. Jinak bylo by ještě 
uvésti aspoň jména některých jiných děl, jejichž styl, soustředěný a přesný, měl významný 
vliv na vývoj české mluvy tllosofické. Jsou to především: Leibnitz a Newton, O L. Byrona 
poesii a charakteru (1862), „Dějepisný nástin filosofie novověké" (!. od Descartesa ke Kan- 
tovi, II. „Nejnovější filosofie"), „Učebnice psychologie" (1882), „Karakter" (4. vyd. 1895), 
O pokroku . věd přírodních (1874), O významu nauky Herbartovy (1876), „Tóma ze 
Štítného" atd. Literární filosofickou pozůstalost Durdíkovu, hlavně mezitím jeho obsáhlou 
práci „Darwin und Kant* i poetické jeho náběhy, vydala ve zvláštním sborníku .Filosofická 
jednota. 

Se jménem Durdíkovým úzce souvisí jméno Ot. Hostinského jako spolupracov- 
níka Durdíkova systému aesthetiky vědecké, jenž vydav řadu spisů k filosofii umění hledí- 
cích, jest především znám jako vzácný aesthetik .hudebního umění směru wagnerovského. 
Nelze několika větami načrtnouti profil mnohostranné činnosti tohoto tak významného a 
Jemného ducha, zvláště v rámci tak stísněném, jak jest tento náš. jmenujíce aspoA jména 
některých jeho děl, odkazujeme na nedávno vyšlou publikaci o Hostinském, pořízenou u 
příležitosti šedesátého výročí narozenin jeho redakcí filosofického časopisu „Česká mysl". 
Ze spisů jeho sluší předem uvésti : „Krásno hudební a všedílo umělecké se stanoviska for- 
mální aesthetiky" (1877) a „Nauka o zvucích hudebních" (1879), psané německy, „O významu 
praktických idejí Herbartových pro všeobecnou aesthetiku" (1883), „Bedřich Smetana a jeho 
boj o českou hudbu moderní" (1901), „Socialisace umění" (1903) vedle základních Šesti rozprav 
z oboru krasovědy a umění z 1877 atd. 

K významnějším českým herbartovcům bylo by dále uvésti Fr. Čupr a, jenž svým 
spisem „Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in BOhmen" poukazuje na protiklad pojí- 
mati národně filosofií jakožto vědu; dále mathematika Václ. Šimerku (1819—1887), jenž ve 
své „Síle přesvědčení' a hlavně pak v „Pokusech o duševní mechaniku", kde o herbartovskou 
mathematickou psychologii se opíraje, pokouší se prokázati mezné určení rozdílů mezi mí. 
něním a domněnkou, vírou a věděním jako hodnot psychických kalkulem mathematlckým, 
— Sera patří svými českými spisy i G. A. Lind ne r, hlavně „Všeobecnou naukou vý- 
chovnou" (1882) a „Paedagogickými a psychologickými zásadami "(1885), J. Kapr as „Stručným 
nástinem dušesloví A. Komenského" a pojednáním „O základních zákonech psychofysických" 
(1879), J. Slavík „Empirickou psychologií" (1878), Em. Schulz „Základy psycho- 
logie a paedagogiky" (1877), G. Žába, jeden z nejlepších českých znalců Kanta; uvádíme 
jeho pojednání „Forma principem krásna" (1879), „Pyrrhonismus aneb o pochybnosti filo- 
sofické" (1890), „Pojem substance u Kanta" (1902), dále „Logiku" (1907) a j. 

T. G. Masaryk, o jehož vztahu k předchizejícímu směru filosofickému a vývoji če- 
ského nového myšlení filosofického jsme se zmínili na počátku, aniž možno nám 1 na tomto 
miste více uvésti, než několik bibliografických dat, v ethice opíraje se o morálního stati- 
stika Alex. von Óttingena a mnohostranné vyvíjeje v:i/y ruské (Dostojevský, Tolstoj), 
jest po stránce theoretícké celkově nejblíže francouzsko-anglickému positivismu (Comte, 
Spencer). Přeloživ důsledky svého filosotického přesvědčení hlavní na sociální a politicko- 
národní útvary, jako okrsky ethicky nejblíže upotřebitelné, pracuje o filosofickém prohlou- 
bení iJeje národní a zdokonalení nauk sociálních. V dll2 „Der Selbstmord als sociále Masse- 
nerscheinung der modernen Civilisatton" (1881) poukazuje na možnost umravnění lidské spo- 
lečnosti odčiněním okolností, které podmiňují vzrůst statistiky sebevraždy, jako jsou beznábo- 
ženství a nedostatečnost vzdělání. Postupně vydány byly tyto spisy: „O hypnotismu" (1881), 
„Blaise Pascal" (1883), „Počet pravděpodobnosti a Humeova skepse" (1883), „Theorie dějin dle 
zásad Buckleho* (1889), „O studiu děl básnických" (I. 1884, II. 1886), „Základové konkrétní lo- 
giky" (1885), „Slovanské studie' (II. vydáni 1893), „Česká otázka" (1895), „Naše dnešní krise" 
(týž rok), „F.Palacký's Idee des bOhmischen Volkes' (1893), „Otázka sociální", „O nynější evo_ 
luční filosofii" (1896), „Karel Havlíček", „Postavení strany sociální k ethice v době nejnovější" 
(týž rok>, „Jan Hus. Naše obrození a naše reformace*. Kritiku marxismu provedl ve svém 
obsáhlém a významném díle „Filosofické a sociologické zákludy marxismu". 



Digitized by 



Google 



302 Karel H. Hiiar: 



Zcela těsně na Masaryka navazuje Bř. Foustka svým ethickým projednáváním 
základních otázeksocialnich ve spisech „ Slabí ve spslečnosti lidské* a. Humanitní ideály a de> 
generace národů*. (1904). 

Známý jako hlavní zástupce českého Školského hnutí reformního hledí sem ze sku- 
piny pěstitelů associační psychologie především Fr. Drtina (nar. 1861) obsáhlými a vý- 
znamnými svými díly, kterými řadí se k nejpřednějším českým myslitelům současnosti. U- 
vádíme z něho pojednání „Třídění jevů duševních v řecké filosofii" (1890), dále „O studiu 
filosofie ve Francii* (1894), „O appercepci a jejím významu pro vyučování" (1896), Epi- 
ktetův „Eucheiridion" (překlad a výklad), „Myšlenková povaha středověku" (1895), „Nástin 
dějin vyššího školství a theorií paedagogických ve Francii za revoluce", „Křesťanství, jeho 
vznik, ideová podstava a historický vývoj" (1899) a stěžejní dílo Drtinovo „Myšlenkový vývoj 
evropského lidstva" (1902), které jest druhem úvodu do dějin filosofie.— Sem náleží dále Fr. 
Krejčí (nar. 1858), jeden z nejblíže českému životu stojících a aktuálními problémy jeho 
se zabývajících filosofů, znatel především filosofie německé a bystrý vykladač Nietzschea, 
wundtovský psycholog, jenž postupuje ve své psychologii od base ryze empirické, nalézá 
vlastní element psychologický v počltku.^ 

Cit a vůle jsou mu tu implicite dány. Zákony associační rozprostírají přes představy 
na cit a vůli a jsou redukovatelny na jedinou základní formu, zákon identity. Sem patří jeho 
knihy psychologické: „Element ps/chologický"( 1395), „Psychologie", „Zákon associační" (1897). 
R. I89B vyšla „Logika pro školy". „Evoluce jakožto princip v psychologii" (1903), „Význam 
umění pro vývoj" (týž rok), „Psychologie" (1. Principy psychologie, II. Elementární jevy 
psychické, díl III. r. 1907) a j. Myšlenkový stav přítomný zachycuje Krejčí ve „Filosofii přítom- 
nosti" (1904). knize vzácné průhlednosti a soustředěnosti, kdež na jednotné myšlence pro- 
pasti vědy a viry, jež může býti pantheísmem překlenuta, předvádí se myšlenkový stav 
současného lidstva eviopského především v jeho třech soudobých největších představitelích, 
Spencerovi, Nietzscheovl a Tolstém. —V této skupině třeba konečně uvésti Fr. Čadu 
(* 1855, univ. prof.), muž: objemného a podrobného vzděláaí filosofického, věnujícího se 
především noetice a nejnověji paedopsychologll. K prvnějšímu vztahuje se jeho „Noe- 
tická záhada u Herbarta a Stuarta Mília" (1895) a „J. St. Milí: Pojem a obor logiky*. 
Překlad a komentář předmluvy k Míliově logice (1893). Oba uvedeni myslitelé (Milí: 
Herbart) skýtají pak Čadovi příležitost určovati svůj vlastni poměr k noetice. Kriteriem 
pravdy shledává v nepopiratelném psychologickém faktu přesvědčení, s kterým přisvědču- 
jeme nějaké výpovědi nebo úsudku. Toto přesvědčeni jest vlastně vírou. Po tom, když byl 
dogmatismus překonán, nemá-li zvítěziti skepticism, jest mu možný toliko probablHsm. Čada 
datoval Platonova Faldra, získav si předem trvalé zásluhy svými studiemi filosofie starověké. 
Vylíčil psychologii Hynovu, mimo to od něho Příspěvek k dějinám počátků české psycho- 
logie (1902). „Cena paedopsychologie" (1902). — Svým „Idealismem a realismem ve vědách pří- 
rodních" Fr. Mareš (* 1857, univ. prot.) podniká boj proti naivnosti naturalismu, který, vystu- 
puje jako metafysická doktrína, přikládá si oprávněnost tvořiti platné závěry o podstatě věcí 
a problémech života. Odkazuje při tom na výsledky spekulace Humea a Kanta, z kteréhož 
hlavně snaží se obhájiti své stanovisko. Dle toho (souhlasně s oběma právě uvedenými) toliko 
obor zkušenosti lze za jeiině možný uznati, kam by také exaktní bádání přírodní platně za- 
sahovala, zatím co podobné pokusy, jako materialismus, aetherismus, energetismus a pod. 
nelze s jich závěry než odkázati do oboru přírodovědné, metafysické dogmatiky. 

Oldřich Kramář (* 1847, gymn. prof.), původně herbartovec, od něhož se později 
uchyluje a obírá se problémem hmoty, vydává r. 1898 své stěžejní dílo „Hypothcse derSeele, 
ihre Begriindung u. metaphysische Bedeutung". Jeho hypDthesou jest hypothesa aetheru, který, 
aby vysvětlil kontinuitu vědomí, pojímá jako nositele téhož a jako princip tvaroplodný a orga- 
nism udržující. Z literatury třeba uvésti ještě jeho „O spánku a snu" (1882), „O nevědomých 
představách* (1889-91) m. j. 

Princip subjektivismu v cthice zastupuje P. Durdík (* 1843) v „Základech mravnosti" 
(1893). Chce ethíku vyprostiti z metafysické spekulace, jemu ethika má smysl ryze praktický 
a účely konkrétní co do vztahu k společnosti a životu. — Princip subjektivismu především 
však lze sledovati v Čechách v době nejnovější v oboru hodnoceni aesthetických. Přejala 
jej především celá česká literární moderna, sledujíc současné vlivy francouzské a anglické. 
(F. X. Salda, „Boje o zítřek", kritické knihy J. Karáska zeLvovic, Arnošt Procházka v studil 
o umění výtvarném „Cesta krásy" a j.) 



Digitized by 



Google 



Přehled současné filosofie slovanské. 303 



II. 

Filosofické myšlení v Polsku v XIX. století dělo se za těchto 
ítyř hlavních vlivů: 1.) kantovské filosofie, 2.) mathematiky a pří- 
rodních věd od konce 18. století, 3.) ztráty politické samostatnosti 
posledním dělením Polska (1795), 4.) ideí francouzské revoluce. Ve 
vývoji filosofie samé bylo by rozeznávati tři fase, odpovídající vývoji 
filosofie západní: prvni fase od konce 18. století až do listopadové 
revoluce a zavření university vilenské (1831). V této periodě bojuje 
empirismus proti filosofii kantovské a romantickému idealismu. Druhé 
období bylo by od meze právě uvedené až do války německo- 
francouzské (1870). Je to doba přeměny varšavské polské university 
na ruskou a konec působení polské emigrace ve Francii; směro- 
-datný jest spekulativní idealismus a mysticismus. Poslední fase po- 
číná trvalým znárodněním university krakovské a Ivovské a trvá až 
po naše dny. Jest to doba úsilí kritického a přípravy k účinné 
účasti ve všeobecném vývoji evropském za přijímání a více méně 
samostatného hodnocení různorodých vlivů cizích. 

Spokojíce se pro fasi první stručnou charakteristikou výše uve- 
•denou, vytkneme o něco podrobněji povahu dvou poslednějších. 
Vývoj fase druhé (1831 — 1870) dál se v nejpovšechnějších rysech 
takto: nešťastným osudem Polsky vystupují do popředí problémy 
•dějinně filosofické. Polští myslitelé snaží se uvésti osud vlastního 
národa v souvislost s vývojem lidské společnosti vůbec a určiti 
budoucí cesty vývoje. Přechod k této nové fasi představuje Adam 
Mickiemcz svým citovým idealismem, zatím co ve Francii vyvíjí se 
v polské emigraci mysticism a messianism. Romantický katolicism 
5naží se sprostředkovati a uvésti ty směry, které ve Francii zavedl 
Chateaubriand a jeho následovníci. Nejvýznačnější díla v oboru dě- 
jinné a sociální filosofie podávají básník-filosof Sig, Krasiňski a 
jeho přítel hegelovec August Cieszkowski, svými spisy známý 
také ve Francii a v Německu. Oba rozeznávají tři stupně vývoje lid- 
ského, z nichž dva již minuly, třetí, dle Cieszkowskiho doba vůle 
-a činu, dle Krasiňského křesťanství Janova, se blíží. Dosavadní stav 
lidské společnosti jest nespravedlivý a jak politicky tak sociálně ne- 
snesitelný, staré společenské formy musejí býti přetvořeny v nové, 
a právě jimi bude uskutečněno ono sněné, pravé křesťanství. V téže 
době řada dobrých myslitelů, vzdělaných na německých universitách 
a pod vlivem Hegelovým, pokouší se dále vyvíjeti myšlenky něme- 
ckého idealismu, snažíc se smířiti spekulaci s empirii (Trentowski, 
Libelt), nebo hegelovský idealismus uvésti na dráhu křesťanství 
{Kremer). Právě v tomto úkolu, smířiti metafysickou spekulaci s vě- 
deckou empirií a moderní snahy ethické, sociální a politické s kře- 
sťanstvím, bylo spatřováno základní poslání filosofie slovanské vů- 
bec. Ale ku konci této fase nastává reakce proti idealismu spekula- 
tivnímu, zahajuje ji Jos. Supiňski svým originelním dílem Fysiologie 
všehomíra, knihou filosofie přírodní a sociální. 

Literatura této druhé fase, kterou třeba podrobněji rozděliti takto: 1. Citový 
idealismus. Hlavni zástupce Ad. Mickiewicz v prvni periodě svélio tvořeni. II. Mysti- 



Digitized by 



Google 



304 Karel H. Hilar: 



cisnius a messianismus. Sem náležejí: a) zakladatel polského mystidsmu Andřzej 
Towiaňski (179^-1878), b) Ad. Mlckiewicz v dobé vlivu Towiaňskiho, c) Bochwic Flo- 
rian: Obraz mysli mojej, 1839. Zásady mysli i uczuč moich, 1844. d) Krolikowski: Polska 
Chrystusova. 1845- e) A. Bukaty: Polska w Apostazyi w Apoteozie, 1842. f) Hoene- 
Wrortski v pozdějších svých dílech. lU/Mysti cký e voluti onism us ve spojení 
s kultem hrdin. Hlavní zástupce básník Juljusz Slowacki (1809—49) díly : Král-duch, 
Genesis z ducha aj. IV. Romantický katolicismus. Hlavní zástupcové : a) Felix 
Kozlowski, Poczatki filozofii chrzeáciaiiskiej, 1845. b)MaksJakubowicz: Chrze- 
šciaňska filozof ia zycia, 1853, O Eleonora Zemiečka, d) St. Choloniewski, e) Jos. Goluchow- 
ski. V.Dé i inná a sociální fil osofie Krasiáskiho a Cieszkowskiho. VI' Fi losofie 
obrazotvornosti, hlavním zástupcem Karol Li belt (1807—75). VIL Absolut n i idea- 
{ismus. Bronislaw Trentowskl. VIII. Spekulativní theism Josefa Kremera (12 svazků 
jeho spisů vyšlo ve Varšavě 1877— 1881). IX. Předchůdci positivismu a empirismu; 
Dom. Szulc a Jos. S u p i ň s k i. Poslední hlavně zabýval se problémy sociologickými. Hlavní 
dílo „Myši ogólna fizyologii wszechšwiata". V 5 dílech (ve Varšavě 1833). 

Ve třetím období polské filosofie, počínajícím odr. 1870 a sa- 
hajícím až po naše dny, bylo by uvésti tyto hlavnější směry, jimiž 
jest představena a ohraničena oblast současného myšlenkového úsilí 
filosofického v Polsku : 1 . přechod k poslednímu období znamenající 
ideal-realismuSy představený poslední dobou činnosti Kremerovy a 
nejstarším ze žijících polských filosofů, Jindřichem Struve. 2. 
Starší positivismus varšavský, vzniknuvší pod vlivem Kantovým a 
později pod Spencerem se vyvíjející. Zastupují jej především 
Aleksander Swietochowski, vedle něho P. Chmielowski a Jul. Ocho- 
rowicz. 3. Křesfansko-katolická filosofie a nová scholastika. 
Přechod k tomuto směru tvoří Josef Szujski, AI. Tyszyňski a pak na- 
daný předbojovník Maryan Morawski a m. j. 4. Stějan Pawlicki před- 
stavuje samostatný křesťanský, na francouzské psychology a meta- 
fysiky z polovice XIX. stol. navazující směr. 5. Maurycz Straš- 
zewski směr kritického idealismu na základě individualistickém. 6. 
Wojciech Dzieduszycki jakousi obnovu kartesianismu s podkladem 
kantovského kategorického imperativu. 7. Starší Ivovská škola pod 
vlivem německým; A. Raciborski, psychologie Kaz. Twardowskiho, 
hartmanovský filosof M. Wartenberg. 8. Individualistický mystici- 
smus. Představitel Wincenty Lutostawski, známý hlavně svým an- 
glicky psaným spisem o Platonovi „The origin and Growth of 
Platos Logic". 9. Novokantismus positivisticky zabarvený předsta- 
vuje Wladyslaw M. Kozlowski celou řadou svých spisů, z nichž 
nejdůležitější jest „Principy vědy přírodní ve světle theorie poznání". 
S Kozlowskim v úzkém poměru stojí Maryan Massonius a var- 
šavská radikální škola, z níž jmenovati dlužno především dva zástupce, 
Adama Mahrburga a Stanislawa Brzozowskiho. Zejména literární 
činnost Mahrburgova jest obsáhlá. Vyšel od Wtindta, později přiklo- 
nil se k Herbertu Spencerovi, nyní, zdá se, mají jeho zájem Avena- 
rius a Mach. Přesnější směr má Brzozowski. Naladěn pessimisiicky, 
jest subjektivním individualistou a jde mu především o vymanění 
filosofického tvoření z jeho svazku s vědou. 10. V poslední době 
nalezla mnoho ohlasu i přírodní filosofie, kterou se zabývají: H. 
Hoyer, J. Nusbaum, S. Kramsztyk, S. Dickstein, Biernacki, Bie- 
gaňski, Qosiewski, Wlad. Natanson, Tad. Garbowski a m. j. 11. Do 
zvláštní skupiny třeba zařaditi polské sociology a hlavně tyto: 



Digitized by 



Google 



Přehled současné filosofie slovanské. 305 



Ludwika Krzywickiho, J. K. Potockiho, Wlad. Weryhoa, Zygm. He- 
rynga, Ludw. Kulczyckiho, J. Balickiho, St. Grabskiho, Kaz. Krauze, 
pí. Daszyňskou Goliiiskou, a v nejnovější době W. Piláta a W. 
Lassotu ve Lvově. 12. Mezi psychology a stoupence Avenariovy 
třeba jmenovati exper. psychologa Wladyslava Heinricha (Moderní 
fysiolog. psychologie v Německu, Theorie a resultáty psychologi- 
ckého bádání a j.). Dále Eduarda Abramowskiho, pí. rfr. /. Kodi- 
sowou (Filosofické studie 1903), pí. Sof. Jotejkovou a Mich. Ste- 
fanowskou. Nejmladší jsou St. Kobylecki (Wundtovec) a St. Loria 
(žák Heinrichův). Jako pessimisticky naladěného stoupence filosofie 
immanentní bylo by ještě uvésti J. Žuíawskiho. 

V poslední době vyvinuly přičiněním hlavně Stan, Przybyszew- 
skiho ideje filosofie Nietzschovy neobyčejný vliv. Vzácně vypra- 
vený list y.Chimaerai' y významné talenty kol sebe seskupující, vě- 
noval se především kultu Nietzschovu a propagaci idealistického 
subjektivismu. 

Celkově shrnuto, v Polsku poslední dobou počíná zájem o fi- 
losofické problémy býti velmi intensivním. Je to především mladá 
generace polská (konečně právě tak jako ve Francii a jinde), která 
svým myšlenkovým neklidem vyjadřuje touhu po nových ideálech a 
pravdách. Schází toliko po většině příslušná kriticko-vědecká škole- 
nost a příprava. Typická shoda u mládeže, která má vášeň a od- 
vahu chtíti! Jsouc příliš neklidná, není s to nebýti především 
dogmatickou. Podléhá příliš vlivu, miluje-li, a příliš pohrdá, nemúže-li 
milovati. Ale tof právě vášnivá zaujatost, která mluví o síle, 
schopnosti a plodnosti a která může přinésti kdysi krásné květy . . . 

III. 

V Rusku nalézaly ohlas nejrůznější směry filosofické. Na po- 
čátku XIX. stol. zůstává wolfianismus toliko na duchovních akade- 
miích a seminářích, zatím co ostatní vzdělané kruhy zajímají se 
značně o novější směry filosofie německé. Přicházejí k slovu hlavně 
Schelling a Hegel, kteří mají znamenitý vliv na ruskou literární kri- 
tiku a filosofii slavofilů. Uprostřed století počíná materialismus, 
který záhy ustoupí comtovskému positivismu. Léta sedmdesátá vy- 
znávají především problémy sociologické a anglický positivismus. 
O něco později opanovává historický materialism a marxism. A dějí se 
pokusy o samostatnou filosofii. Podnikají je především Lavrov, Mi- 
chajlovski, Čičerin, Solovjev, Děbolskij, Grot, Karinskij, Rozanov, 
Kozlov, Filippov a j. Především tito budou nás zajímati v tomto 
stručném přehledu současné filosofie ruské. 

Vedle celé řady ruských hegelovců nejpřednější místo mezi 
nimi zaujímá B. Čičerin (1828—1904), dHvější moskevský professor 
státního práva. Jemu jest hegelovská dialektika nesmrtelnou vymo- 
žeností lidského ducha. Zkušenost dle něho musí jíti ruku v ruce se 

20 



Digitized by 



Google 



306 Karel H. Hilar: 



spekulaci, ježto empirické vědy, shrnujíce jevy, neustále vedou 
k základním větám spekulativním. Vydává celou řadu spisů »Vědu 
a náboženství" (1879), „Mysticism ve vědě« (1880), „Posi- 
tivní filosofii a jednotu věd" (1888), „Základ logiky a me- 
tafysiky" (1894) a j. Jím hegelovské hnutí ruské jest vyvrcho- 
leno. Nastává perioda materialismu, jak před tím jsme se zmínili, 
daná změnou poměrů politických. Nejvýznačnějším zástupcem tu 
jest ČernyševskiJ (1812—1889), kritik a národní hospodář. Vydává 
veskrze zajímavé spisy, žije od r. 1864 v sibiřském vyhnanství. 
Třeba uvésti aspoň „Aesthetické vztahy umění ke společnosti* 
(1855), „Anthropologický princip ve filosofii" (1860) a j. 

Záhy ustupuje materialismus positivismu, jenž nabývá neoby- 
čejného vlivu, třeba že positivismus čistě comteovský nemá dosud 
žádného zástupce. Vzbuzuje v té době pozornost především zajímavý 
zjev P. ížavrova(1832— 1900), dřívějšího dělostřeleckého plukovníka, 
pak revolucionáře, jehož učení bylo by nejspíše lze nazvati anthropo- 
logismem. Jeho předchůdci jsou stáři skeptici, Protagoras, noví the- 
oretikové zkušenosti a sensualisté, Kant, zvláště Feuerbach, novo- 
kantovci, Alb. Lange. Dle něho třeba se vzdáti touhy po poznání 
metafysické podstaty světa a spokojiti s . u filosofické konstrukce har- 
monickým spojováním světa jevů. Ve vědeckém systému anthropolo- 
gismu značí samo sebe určující a ve společném životě vyspělé Já 
filosofický střed jakožto produkt všeho myslitelného a jakožto jeho stavi- 
tel ve svém usilování po .myslitelné pravdě a lepším životě individua 
i společnosti v jich vzájemném působení. Lavrovova literatura jest 
velmi četná. Především jest uvésti „Pokus dějin myšlení nové doby" 
(Opyt istorii mysli novago vremeni) (1886). „Historické listy" (Isto- 
ričeskaja pisma) (1870), „Úkoly pochopení dějin" (1899) a in. j. 
— Na Lavrova úzce navazuje známý kritik a sociolog Michajlovskij 
(1843—1903). Dle něho positivismus opodstatnění lidského stano- 
viska založil na jevech přírodních. Totéž stanovisko třeba podržeti 
i při řešení praktických otázek. Toho positivismus nečinil, jinak by 
musil methodu subjektivní zavésti i při stanovení ryze theoretických 
otázek. 

U M. M. Filippova (1858 — 1903) filosofií skutečnosti sluje or- 
ganické spojováni přírodních a lidských poznatků a vede v moder- 
ním stavu věd ku dvěma hlavním větám základním: k zákonu evo- 
luce a k theorii závislosti psychických jevů od hmotných podmínek 
bytí. Vztahy materielné představují proměnné, nezávislé veličiny, 
s nimiž jevy psychické jako veličiny odvislé jsou spojeny. Tento 
zákon, ačkoli nemá absolutního charakteru, představuje neméně dů- 
ležitý methodoiogický princip, jenž má svůj důležitý vztah v oboru 
biologie, psychologie a sociologie. V biologii odstraňuje vitalismus, 
uvádí mechanickou teleologii. V psychologii vylučuje dokonale dua- 
lism. V oboru sociálním vyvrací subjektivisticky-teleologické theorie 
a vede k učení blízkému t. zv. oekonomickému materialismu. (Filo- 
sofija dejstvitelnosti ; 2 sv. 1895 — 1898.) 

Hlavou hnutí marxistického jest vydavatel radikálního týdenníku 



Digitized by 



Google 



Přehled současné filosofie slovanské. 307 



„Osvoboslidenije", Petr Stravě („Kritické poznámky k otázce oeko- 
nomického vývoje Ruska" 1844) a známý právník Kavelin {\%\% di 
1885) usiluje o smíření idealismu a realismu, kterážto roztržka se 
mu zdá býti dědictvím scholastického duali?mu. („Úkoly psychologie" 
1872, „Úkoly ethiky" 1884.) 

Mik. Grot (1852—1899) ve svém filosofickém vývoji dospěl 
od anglického positivismu až k uznání samostatné ceny a možnosti 
metafysiky. Jsa professorem — mimo jiná místa — v Oděsse a posléze 
v Moskvě, předsedou moskevské psychologické společnosti a re- 
daktorem filosofického listu „Voprosy filosofii. i psychologii" (Otázky 
fil. a psych.), vyvinul činnost neobyčejně plodnou. Naproti směru 
Grotovu učení mystické vytvořil vynikající spisovatel IV/. Soiovjev, 
Jemu důsledný empirismus ničí nejen filosofii, ale činí vůbec vědu ne- 
možnou v jejím theoretickém významu. Rovněž racionalismus při 
důsledném vyvíjení svých základních zásad dospívá k popření po- 
znávajícího subjektu a čistého myšlení jakožto prostředku poznání 
jsoucna. Proto jest nezbytno připustiti, že skutečné jsoucno má svoji 
vlastní absolutní skutečnost, která jest plně neodvislá od reality 
vnějšího světa hmoty a našeho myšlení, naproti tomu tomuto světu 
propůjčujíc reálnost a našemu myšlení ideálnost. To jest mysticism, 
jenž vzhledem k své absolutní povaze má v systému celkového 
vědění význam vynikající, nebof v něm jest určen nejdůležitější 
princip a účel vědění filosofického. (Z literatury Sotovjevovy nej- 
důležitější jsou: „Krise západní filosofie" [Krisis zapadnoj filosofii, 
1874], „Filosofické principy vědění jednotného", [1877], „Kritika 
abstraktních principů" [1880], „Dějiny a budoucnost theokratie" 
[1887], „Právo a mravnost" [1897] a m. j.) 

Filosofii faenomenálního formalismu konstruuje DebolskiJC 1842), 
z jehož četných spisů třeba uvésti aspoň „Úvod do nauky o poznání" 
(1870), „O dialektické methodě" (1872), „Filosofii budoucnosti" 
(1882), „O nejvyšším dobru" (1886), „Metafysiku" (1892-1895). 
Kritický individualism, jejž nazývá panpsychismem, zastupuje A. 
Kozlov (1831 — 1901), jenž není bez vlivu Feichmullerova. Vydává 
„Filosofické studie" (Filosofskije etjudy, 1876—1880), „Filosofii 
skutečnosti" (1878), Genesi Kantovy theorie prostoru a času (1884). 
Zakládá v Kijevě r. 1886 filosofický list „Filosofskij trechmiesačnik". 
— Nejdůležitější význam problému poznání přikládá dřívější pro- 
fessor petrohradské duchovní akademie Karinskij (* 1840), jenž 
nauku poznání, Kantovu a Millovu, podrobuje ostré kritice ve spisech „O 
zřejmých pravdách", „Klassifikace závěrů" (1880). Především však 
významný jsou jeho monografie, vztahující se k dějinám řecké filo- 
sofie. — Rozličným otázkám ethickým věnuje četná pojednání pu- 
blicista Rozanov (* 1856). „Oponimanii" (O chápání; pokus o zkou- 
mání přírody, hranic a vniterné stavby vědy jakožto vědění neděli- 
telného. 1886), „Religija i kultura" (1899) a m. j. — Rozhodný 
kantovec jest professor fil. university petrohradské, Alexandr Vvě- 
děnskij, předseda petrohradské filosofické společnosti. („Pokus 

20* 



Digitized by 



Google 



308 Karel K. Hilar: Přehled současné fílosefie slovanské. 



o novou konstrukci theorie hmoty na principech kritické filoso- 
fie" 1888 a j.) 

Sloužíce nebo slouživše po většině jako professoři filosofie na 
duchovních akademiích, hájí stanovisko přísně theistické následující 
publicisté pojednání filosofických : Golubinskij (1794—1854) v „Před- 
náškách filosofických", jeho žák Kudrfavrev hlásá transcendentální 
monismus. Protivník Černyševskiho v boji o materialismus, Jurkěv/č 
(1827—1874), vydává „Z vědy o lidském duchu" (1860). „Rozum 
dle učení Platonova a zkušenost dle učení Kantova" (1866). Arcibi- 
skup Nikanov (1827—1890) „Positivní filosofii a bytí nadsmyslné" 
(1875-1888), a posléze Karpov (1798—1867) „Úvod do filosofie", 
„Systematické vylíčení logiky" a j. Literatura těchto jmenovaných 
jest po výtce apologetikou náboženského stanoviska proti soudobým 
proudům protilehlým a nemá valné souvislosti s celkovým vývojem 
vědeckého filosofického myšlení ruského. 

Zcela výjimečné stanovisko ke všem vylíčeným methodám za- 
ujímá ve svých filosofických pracích hrabě Lev Tolstoj (* 1828). 
Jest v otázkách náboženských vysloveným racionalistou, v oboru 
filosofie pod značným vlivem Schopenliauerovým. Jak ostatně známo, 
třeba dle něho oddati se fysické práci a vrátiti se k prostému způ- 
sobu života, abychom získati mohli pravé životní štěstí. V celé řadě 
dalších dedukcí svého učení vítězí, spíše jsa umělcem nežli filo- 
sofem. Přesvědčuje nikoli tak spjatostí logickou jako bohatostí svého 
citu a účinností svého stylu. Aniž můžeme věnovati se obšírnějšímu 
vylíčení jeho nadmíru zajímavého profilu myšlenkového, třeba nám, 
dříve než uvedeme něco z jeho biologie, uznati rozsáhlý vliv tohoto 
muže nejen na celé současné Rusko, ale velikou část evropské in- 
telligence vůbec. Hlavní spisy filosofické Tolstého vycházejí fran- 
couzsky: z r. 1885 „Ma confession", „Ma religion" (téhož roku, 
Paříž), „Quelle est ma vie?" (1888), „De la vie" (téhož r.), „Le 
salut est en vous" a celá řada jiných. O filosofii Tolstého obšírná 
pojednání napsal O. Lourié (La philosophie de T., Par. 1899), F. 
Zacharias „Tolstoj-s Moral" (Zurich 1899); Wilh. Bode „Die Lehren 
Tolstojs etc." (Výmar, 1900); Raph. L^wenfeld „L. N. Tolstoj, 
sein Leben, seine Werke, seine Weltanschauung" (Lipsko 1901), 
Walthe Luba Axelrod „Tolstoj-s Weltanschauung u. ihre Entwickelung" 
(Stuttgart, 1902), mimo celou řadu jiných drobnějších prací, česká 
pojednání o Toistém v to nečítaje. 

Kar, H. Hilar. 



Digitized by 



Google 




Aug. Eug. Mužik: 



Žena. 



Král Jeroboam zhořknul Hospodinu. 

Syn Nebakův, z všech Israele synů 
slul udatností, z prostého ač kmene, 
až -- jako palma nad javor se klene — - 
byl Bohem zvýšen, učiněn i králem, 
jist jeho pomocí v svém boji stálém 
s Davida rodem, vládcem bědné Judy 

— té hlavy, od níž odpadly vše údy 
a novou říši sobě utvořily 

a Jeroboamu věrnost přislíbily — 
i s pohanskými vůkol pronárody, 
jež divě řvou jak rozbouřené vody, 
však marně Šlehem obléhají pevný 
a marně nocí zní jich repot hněvný 

— tak na skálu když vlny vztekle ženou, 
zpět odrazí se s hrudí roztříštěnou. 

Král Jeroboam vztyčil hlavu směle. 
Jehovu zapřel, boha Israele, 
ehovu vládce, otce, dárce svého, 
původce svého vzrůstu královského, 
a zakázal, by do svatého Sila 
dál ani noha lidská nechodila, 
do města v chudé panství Davidovo. 
Neb bál se, že by mohlo svaté slovo 
lid jeho zvábit nazpět ku svatyni, 
v níž archu cherub v hrůze křídly stíní 
a ku poddanství starých králů Judy. 
By zničil v lidu všechněch tradic bludy, 



Digitized by 



Google 



310 Aug. Eug. Mužík: 



v střed Hře svojí chmurné háje stavil, 

v nich hody hojné, bohoslužby slavil 

ne Hospodinu, ale ženy modle, 

Astarty tváří rozkošné a podlé. 

A kněze měl — ne z vyvolenců rodu, 

jež Aron světil k posvátnému hodu, 

kdo chtěl teď, každý směl se knězem státi 

a na oltáři zápal zažehati. 

Až Jehova děl ve hněvu si temně: 

„Dým klatých žertev stoupá sem až ke mně, 

již jako hora nakupeno hříchů. 

Tož ztrestám krále nevděk ten a pýchu, 

jej vyhladím i rod ten jeho celý, 

by zase lidé ve mně boha zřeli.* 

A hned jak vítr, mor jenž nese skrytě, 

neduhem těžkým ranil jeho dítě, 

U lože syna smutná matka sedí, 
na muka děcka divým zrakem hledí — 
tak ráda by mu ku pomoci byla, 
své vlastni krve za lék nacedila, 
však nadarmo i kouzla všechna spřádá 
a kněze pohan za modlitby žádá — — 
K Jehově modlit bojí se, a vidí, 
že pomoci zde nemá nikdo z lidí. 

Král Jeroboam chmurně čelo kloní, 
v němž myšlenky se jako vichry honí, 
až posléz cosi uzrálo y něm . . . stane 
a takto mluví k choti utýrané: 

„To strašný Jehova nás navštěvuje, 

neduhem děcka krok svůj ohlašuje 

a půjde dále a se nezastaví, 

až požádá i mojí posléz hlavy. 

Či mníš, že bolest tvá hněv jeho smíří? 

Jak jedovatý hmyz on kolem víří, 

až uštkne nás . . . Však složiti v klín ruce 

a oddati se bolu jen a muce? . . . 

I zvěř se brání! Lehce neustoupím, 

za zkázu aspoň jistotu si koupím. 

Jsem zvyklý boji — válčit chci i s bohem. 

Smrtelná rána, věř, míň bolí mnohem. 

Však boha nelze zranit ani jíti, 

af člověk i se jemu rovným cítí. 

Tož slyš, co myslím — úloha zde tobě 



Digitized by 



Google 



žena. 311 



je přidělena — vůči boha zlobě 

být musiš mojí věrnou pomocnici 

a čeliti mu s hrdou, vzdornou líci. 

Jde o náš osud — našeho i děcka. 

A je-li marná naděje i všecka, 

přec času dosti ještě na zoufání, 

zde pomůže jen čin, ne bědné lkáni. 

Tož slyš, co nyní musíš podniknouti: 

Ku veliké se, těžké připrav pouti. 

Vstaň od dítěte, spěchej v město Silo, 

to vždycky sídlo prorokovo bylo. 

Ten strašný stařec — Achias on sluje — 

zámysly boha všecky pozoruje. 

Ve hrozných snech svých Jehově v tvář zírá, 

jenž před ním jedině ji odestírá, 

s ním hovoří o losech smrtelníků, 

jež zná již všecky od prvních jich vzkřiků 

z matčina lůna. Zná i mne — mne vídal, 

od dětství již mé všecky činy hlídal, 

je vážil, shledával je smělé, skvělé, 

mne pomazal sám králem Israele. 

On ví, jak bůh chce naložiti se mnou. 

Af odkryje svých věšteb clonu temnou! 

Snad Bůh ten hrozný, který krále drtí, 

slabého děcka, ženy nechce smrti. 

Snad pohromy nám netřeba se báti 

však nevěřím, chci mužně vzdorovati, 

jak vojín v bitvě pohrdá i štítem 

ve chumlu vrahů, v útoku jich lítém. 

Vstaň, chvátej v Silo — zbytí nám už není. 

Já zatím budu bdíti bez umdlení 

nad děckem naším věrně dnem i nocí, 

neb nejdražším je ze všech také otci. 

Však ty jsi matka — pro dítě jen svoje, 

když pro mne ne — dej do toho se boje! 

Slyš dál: by roztál prorok onen starý, 

mu vezmi dobré našich polí dary 

a zlaté plásty medu — nad ně sladší 

buď tvoje řeč — kéž přemluvit jej stačí! 

Jdi, vstaň již! Láska matky tebe síliž! 

My oba již jsme vytrpěli příliš, 

však nejistota horším nad vše hnětem. 

Chci věděti, co bude s pacholetem, 

co se mnou — to krev srdce mého střebe. 

Však pomni, nesmí muž ten poznat tebe, 

po vznešeném on nesmí vidět čele, 

že's královna, choť jeho nepřítele. 

Svůj oděv svlékni, všechen nach i zlato, 



Digitized by 



Google 



312 Aug. Eug. Mužík: 



jen roucho nuzné vezmi na se za to, 
svou hlavu posyp popelem, a s tváře 
af krásy všecka vyprchá ti záře 
a vše, co nad jiné tě vznáší lidí — 
jen matku trpící af v tobě vidí! 
Tož jdi už — pokoř svoji hrdou hlavu, 
a přines oběma nám milou zprávu!" 

Ač jako socha bezdechá a zbledlá, 
ta žena od lože se děcka zvedla, 
svůj oděv svlékla zlatý, nachem rudý, 
jen v bědné cáry zahalila údy, 
a vrhši ještě jeden pohled k děcku 

— v němž utajila svoji lásku všecku — 
ven vyběhla a zacpala si uši, 

však přece nese ve své bolné duši 

ten děcka vzkřik, jež v choroby své muce 

svou matku volá, po ní vzpíná ruce. 

Tak vyšla sama. Vyběhla ven z města, 
tam bez konce se před ní táhne cesta 
do země cizí; po ni žena pádí, 
af kolem vztekle divá bouře řádí, 
af slunce pálí, palma stínem láká 

— vždy dále letí jako křídly ptáka. 
Hlad, žízeň — vše je muce její všední, 
a divá zvěř tu sama prchá před ní. 

A mračna nebem o závod s ní spějí 
a její bolesti se jenom smějí. 
Jde — bázeň těžká na krok se jí věsí, 
předtucha zkázy duši její děsí, 
a zase jako jiskra pod popelem 
mdlá naděje jí kmitne žhavým čelem. 
Jak dlouho šla, to sama nevěděla, 
až.posléz svaté město kolem zřela, 
ty chmurné zdi, ty volají k rtí v zlobě: 
Co chceš zde, cizí ženo, běda tobě! 
Než nadálá se, stanula v svém letu, 
tvář tváří stojí příšernému kmetu. 
Achias prorok sám už čekal na ni. 
Mu Jehova se zjevil v zoři ranní, 
kdy polosen se v oči lidí tulí 

— zornice starce nikdy nezasnuly 

a slepé, jak zjev Boha žhoucí zřely, 
se nikdy ani na mžik nezavřely. 

A slyše šustot nohou jejích plachý 
a dech, jenž zmírá úzkostí a strachy, 



Digitized by 



Google 



žena. 313 



křik' : „Pojď již, pojď jen ke mně dále, 
ty ženo zrádce, Roboama krále, 
ač změněna jsi všecka k nepoznání, 
to proti Boha zraku neuchrání. 
Jak vyšla jsi, já již tě z dáli slyšel, 
a v ústrety jsem sám již tobě vyšel, 
a ač tě zřím tak pokornou, ne hrdou, 
jsem jistě poslán k tobě s řeči tvrdou. 
Slyš sama, vyřicf králi, svému choti: 
jak jezdec oře jhem a uzdou krotí, 
tak, Hospodin děl, zkrotí plémě hříchu 
a jeho nevděk, nevěru a pýchu, 
a vyhladí rod jeho s tváři země 
a podáví to všechno jeho sémě, 
od syna, který zlatým kopím točí, 
až do děcka, jež ještě na zeď močí, 
a jako hnůj, jejž vymetají z domu, 
nebude drahým, svatým pranikomu. 
A zbytky jeho rodu prokletého 
nenajdou ani v zemi místa svého. 
Kdo umře v městě, psi jej budou žráti, 
kdo v poli, ptáci tělo rozechvátí, 
ta znamení se chmurná již kol dějí, 
že srdce lidu již se odvracejí . . . 
Meč, žezlo tvému choti odejímám, 
nad jiným svatou nádobu už třímám, 
olejem Páně maži čelo cizí, 
a s čela chotě tvého božství mizí! 
A ty tvé dary — čím jsou mně, o ženo? 
Jen k horšímu vše tobě připočteno. 
Tys chtěla jimi boha oklamati — 
ten za to tobě mojí kletbou platí. 
Vstaň již a jdi, vraf do domu se svého, 
pryč s tváře mé do zámku královského, 
ty cetko smrtelná, ty svůdný prachu, 
jdi, koupej svoje líce v potu strachu 
a rozorej je marnou slzou hoře, 
jehož je pro tě uchystáno moře: 
jak v město vkročíš své, vstříc průvod jde 
to nesou mrtvé nejdražší z tvých dětí." 

A v posun strašný jeho dlaň jak zvadlá 
se pozvedla, ta žena na zem padla, 
však ač že mrtva už je, za to měla 
a přála si, přec rázem neumřela. 

Pak zase na zpáteční pouf se dala. 
Jak nemocná, tak ztěžka vrávorala, 



Digitized by 



Google 



314 



Áug. Eug. Mužik: Žena. 



a všecko se jí v hlavě divně pletlo, 

a odnikud tam nejmenší ni světlo — 

jde, klopýtá a neví, zda má jíti, 

či v řeky vlnách hanbu, strach svůj smýti. 

Jen myslí si, proč as to všecko bylo, 

proč tolik hrůz se na ni nakupilo, 

jen na ni, na ni jen a její dítě. 

Kdo může rouhat jí se, mstít tak lítě? 

Čím ona na Bohu se provinila, 

že od něho tak odstrčena byla^ 

Proč v boj dvou sil vrženo srdce její, 

jak zrnko, které v divém, strašném reji 

dva žernovy tu bez milosti drtí? 

Proč otcův hNch má dítě splácet smrtí? 

Kdo vysvětlení podá jí a rady, 

proč ona tolik trpět musí tady? 

Jde, nepláče a nehrozí, jen cítí, 

jak běda těm, kdož slabí jsou v tom žití, 

jak nebe, zem se k jejich zkáze pojí, 

jak v středu silných oni neobstojí, 

však rozdrceni budou bez milosti 

na oběf cizí msty a řevnivosti, 

af křivda ta je sebe více pálí. 

Je nebe vysoko, bohové v dálí, 

a spravedlnosti už nikde není, 

kde Bůh se pouze na katana mění, 

a velikým je jenom ve zla chtění. 

Kdo vysvětlení podá jí a rady, 

proč vždycky nejvíc žena trpí tady? . . . 

A tak se vrací. Ač ví, co se stane, 
ač dávno už v ní puklo srdce zdrané, 
přec v bráně jněsta nohy pod ní klesly: 
vstříc nejdražší jí dítě — mrtvé — nesli. 




Digitized by 



Google 







^^^^iZ^^^^h^^^' 



Anna Marta: 



Žluté růže. 



Ta láska začala žlutými růžemi, které jí piivezl z města na kole. 
A trvala? Nikdy nenapovídaly a nepřislíbily květiny nikomu víc, 
než jí ty čtyři velké růže, které omamovaly svou raffinovanou, una- 
venou, nesytící vůní Maréchal Niel. Hned, na poprvé měl on pro ni 
románové kouzlo Don Juana, který svedl tisíc žen. „Oh, der hat das 
Leben genossen !" řekla její mama své sousedce a rukou zakryla křivý 
úsměv před dcerou. A Rosu lákala jeho bledá plef, tak mdlá, že vy- 
padala stále jako namoučená nebo napudrovaná, tmavá záhada jeho 
lichotivých a ironických očí, ale nejvíc ze všeho jeho minulost, kterou 
si představovala pestrou jako Orient a v ní tanečnice s hadími těly, 
souboje, markýzy, zahradní pavillony a černě podmalované oči. Ty 
blázne, srdce lidské ! Ona, stejně hloupá jako čistá, do opravdy mi- 
lovala. 

Jste jako broskev!" povídal, dívaje se přes její rameno do knihy 
— „opravdu . . . jako broskev!" a potřásal k tomu hlavou, jakoby 
se sám divil možnosti, že je jako broskev k nakousnutí. 

„Co to povídáte! Nejsem hezká!** Ale začervenala se. 

„Což pak jsem řekl, že jste hezká? Slečno Roso, slečno Roso, 
vy jste domýšlivá. Někomu se libí broskev a někomu třeba něco 
zcela jiného . . .** a díval se přes ni tam, kde pod bílými slunečníky 
dvě paničky seděly, ne již mladé, ale ještě půvabné. 

Zlobilo ji to, ale nedovedla odpovědět, a tak utekla. To bylo 
týden před tím, než jí na usmířenou přivezl žluté růže z daleka. 

Ještě suché stály mezi oknem ve sklenici. Denně jim dávala 
čerstvou vodu a s opatrnou něhou nadzvedala jejich těžké květy, ne- 
musí-li se s nimi ještě rozloučit. Denně chodila z rána do polí 
a poslouchala skřivana, až jí zmizel v oblacích. To všecko, aby jen 
mohla myslit, nač chtěla: na jeho malou pružnou postavu, vždy 



Digitized by 



Google 



3 Id Anna Maria: 



bezvadně oblečenou, pevný a lichotivý stisk jeho ruky, na jeho mírnou 
veselost a jeho pohled z oka do oka, docela blízký, jenž celé nebe 
sliboval. 

Kdyby se jen byla mohla nějak domysliti toho, co jeho černé 
oči zkoumaly a co hledaly? Jak* asi byly svůdné ženy, které miloval! 
Jímala ji podivná zvědavost, která by se byla chtěla všeho dopátrat : 
kolik jich bylo, co s ním mluvily, byly-li to samé cizinky, zda ho 
líbaly ... Ale podivno, nebyla na ně žárlivá — jako kdyby na jeho 
šatech byly ulpěly doteky všech těch hezkých rukou, připadal jí jen 
tím vzácnější, žádostivější a zajímavější. Nebylo jí víc než. šestnáct 
let. 

Jednou její mladší sestra, která se všemu posmívala, řekla mu 
před ní: 

„Víte, že má Rosa ještě vaše růže, a jsou už jako seno!" 

„Opravdu?" podíval se jí do očí — „chtěl bych mít jednu 
z nich!" 

„Ach ne, to nejde!" 

„Proč ne?" ptal se udiveně. „Jen primadonny se nechají prosit, 
ale ne dámy velkého světa. Podívejte se!" vytáhl portefeuille — „sem 
bych ji polomil a každé ráno bych se na ni podíval!" 

„Ach!" vzdychla hoříc zvědavostí — „co tam ještě máte?" 

„Nic, co by vás zajímalo. Známky a psaní a podobizny." 

„Jaké podobizny ... žen?" 

„A proč by ne?" 

„Jistě jste jich mnoho znal. Povídejte mně něco o nich!" 

„Znal i neznal ... ale kolik jich bylo zajímavých! Vloni . . . 
pravda ! To byly ženy ! Z kavárny na Ringstrasse jsem vídával denně 
matku s dvěmi dcerami. Den jako den v pět hodin šly kolem, 
všechny tři velké, štíhlé, nápadné . . . vždycky černě oblečené . \ . 
jako tři královny. Ty by byly za to stály, aby je někdo miloval — 
třeba všechny tři najednou. Ostatně, chcete-li je vidět, zde jsou, fo- 
tografoval jsem je!" 

„Vy jste je znal?" vyhrkla Rosa a hned zase ztichla. Tak jako 
na obrázku viděla stát za ním držící se za ruce tři majestátní čertlé 
královny, spoutané k sobě vinou nebo tragedií, ale jistě ničím oby- 
čejným. A dál za nimi tušila průvod jiných žen, jen mladých a krásných, 
křesťanek i židovek. On, kouzelník, stál opodál, a jen pohnul br- 
vami, už ta láskou k němu vzplanula, kterou si očima vyvolil. „Jest-li 
tu růži ještě chcete, přinesu vám ji," řekla pokorně — „mám, že 
ano?" 

„Jen, prosím," řekla, když mu ji podala, — „neřekněte to sestfe, 
vysmála by se mně — ona se tak ošklivě všemu směje." 

Místo odpovědi jí políbil ruku. Pohyb, jímž to učinil, byl routi- 
novaný a byla v něm taková jistota, míra a krása, že. Rosa, bledá 
a přimrazená, docela mechanicky zvedla k očím dlaň, jako by se chtěla 
podívat, je-Ii růžovější, co ji políbil král lásky. 

„Ukažte mně dlaň," prosil . . . „směl bych ji políbit?" Při tom 
se k ní naklonil tak, že z něho neviděla nic než do modra bílé 



Digitized by 



Google 



žluté růže. 317 



zuby a nad nimi mezi víčky ohnivé oči. „Ale to musíte sama dovolit, 
protože to je víc . . . to je důkaz přízně!" 

Spletená a zmámená, v podivném studu odmítla: „Ne, ne I" 
A od té chvíle se mu nedovedla podívat do očí, vyhledávala ho 
a zase se mu vyhýbala, neklidná byla, nepokojná, a pi^ tom stále 
něco čekala. To něco měla být závraf a šílenství života, láska pálící 
jako víno a zrovna tak opojná. Jak ho neměla milovat! Stále vzpo- 
mínala na růže žluté jako louka z jara, které voněly jinak než jiné 
růže, právě tak, jak on byl jiný než všichni muži světa. Skeptický 
a ironický, hledající a nenasytný, který mohl míti markýzy a divy, 
že by ji miloval? Což by to bylo možno? 

Pomalu přicházel konec prázdnin. Listnaté lesy žloutly, na lukách 
místo jarních kopretin rozkvétaly ocúny, a Rosa jako blázen hledala 
v ranní rose čtyřlístky, aby si dokázala, že nemá příčiny být ne- 
šťastná ... že on ji má rád. Přišly mlhy, deště, a někdy kolik dní 
ho ani nezahlédla. Její mama se několikráte bystře na ni podívala 
a povídala: „Máš ty, holčičko, divné oči! Skoro bych řekla zamilo- 
vané ... ale to přece není pravda?" Rosa sedala nad knihou 
u okna a před ní leželo melancholické maloměstské náměstí s pod- 
loubím kolem a zlatou sochou uprostřed. Někdy pomalu přejel za- 
vřený kočár a zas bylo náměstí jako vymřelé. Nic se nedělo, nic 
nepřicházelo, a už jen čtyry dny scházely do odjezdu. 

Setkala se s ním konečně na cestě vedoucí k nádraží. 

Podivil se: „Máte jiný obličej! Vypadáte vážná a dospělá . . . 
Chtěl bych vědět, o čem přemýšlíte?" 

Začervenala se. 

„Nudím se!" řekla rychle, aby to zamluvila. „Nudím se a zlobím 
na všechno tak, že si někdy myslím: z toho se zblázním!" 

„Slečno Roso, co to mluvíte? Jste hezká a bohatá . . , před 
vámi leží un avenir de roses. Jaká jste mladá a nezkušená ! Všechnoje 
pro vás lákavé a nemáte ještě ani zdání o tolika věcech, které já 
jsem už viděl a zažil za svých třicet let!" Musil by být slepý, aby 
v tu chvíli nebyl viděl v jejích otevřených, zvědavých a dychtivých 
očích, že by chtěly tolik vědět, jaké to byly věci. Jaká hrozná 
a krásná tajemství? U ní bylo pořád totéž, kdykoliv s ním mluvila— 
jako kdyby zátku z lahvičky vytáhla a v tu chvíli ji ovanul exotický 
parfum napovězeného a zapovězeného života o samých strhujících 
vášních. „Kdybych já řekl ..." mluvil dále, „že večer, když 
odněkud přijdu, často mně napadne, že můj život nemůže skončit 
dobře ... že se sám zastřelím . . . nebo že mne někdo jiný za- 
střelí ... ale to je nesmysl . . . Vy, slečno Roso — se vdáte!" 

„Co to povídáte!" lekla se a hned na to se rozesmála. „Vidíte, 
když jsem chodila do školy, říkala jsem, že si vezmu jen velmi bo- 
hatého a docela starého ... ale nikdy bych to neudělala!" 

Smáli se oba. 

„A vidíte ..." mluvil zas tak, že mu viděla jen černé oči 
a bílé uzby, „já jsem zase říkal, že se neožením, nebo když se 



Digitized by 



Google 



318 Anna Maria: 



ožením, že si vezmu jen velmi mladou, icterá přišla z pensionátu . . . 
a velmi hezkou . . . a . . .'' 

„O tom se nedá přece tady mluvit! Znáte . . . cestu podle 
potoka? Nepřišla byste tam jednou . . . zítra? Přijďte, snažně vás 
prosím . . . máme si přece co povídat?" A tak se jí do očí po- 
díval, až se jí rozskákalo srdce v těle. 

Druhý den se ztratila z tennisu a šla podle potoka stejně plna 
úzkosti jako nedočkavostí. Byla neděle, a co chvíli potkávala ven- 
kovské ženy, které přicházely z vesnic do kostela. Mžilo, nepřestá- 
valo a stále mžilo, jako když duši v člověku to uspává. Ale Rosa! 
Za každým stromem ho tušila, na každé lavičce viděla, dvakrát 
prošla cestou, dvakrát se vrátila — ale on nikde. Co se mu jen stalo? 
Až když přišla zase na náměstí, stál u zlaté sochy klidný s cigaretou. 

„Vy jste byla naposled v lese?" ptal se jako nic. 

„Dvakrát!** A nic se za to před ním nestyděla, tak neporušena 
byla ještě její láska, že ani pýchy ani ješitnosti neznala. 

„Vždyř pršelo, Roso!** pojmenoval ji najednou křestným jménem, 
jako by k sobě už patřili. „Zbytečně jste si zamáčela hezké stře- 
víčky a prolamované punčošky!" 

V tu chvíli přestalo pršet, socha za ním zazářila a slunce se 
vyhouplo nad střechy. Zahořely barevné šátky venkovanek před 
kostelem, zazelenaly se mokré stromy, zasvítily bílé šatičky družiček, 
a všecko dohromady jako by na ni křičelo: „Pro všechny je svátek 
a štěstí na zemi, Roso!" 

„Pojďme na chvilku do zámeckého parku!" řekl a Rosa po- 
slušně šla za ním jako za svým osudem, odevzdaná, pokorná, ne- 
mající vlaslní vůle a nechtějícf ji snad ani mít. Na všech listech 
ještě visely velké kapky, cesty byly žluté a mokré, vzduch voněl 
a nikde živé duše. Pod lipou se zastavil a řekl náhle, skoro se do- 
týkaje rty jejího ouška : „Jaké to máte dnes velké zřítelnice ! Víte . . . 
že mám chuť něco zlého udělat vašim očím, aby se tak nedívaly? 
Roso, já je musím políbit!" 

A Rosa stála ztichlá a zmámená, jen srdce jí tlouklo, že je 
sama slyšela. Ty věčný blázne, srdce lidské ! Ale zrovna v tu chvíli, 
v tu podivnou smělou a bázlivou chvíli ozval se za záhonem smích, 
a jeho přání zůstalo jen přáním. A s její sestrou šli všichni tři pospolu 
dál na louku, kde se leskly velké louže, nad nimiž motýli se honili. 
Byla to louka nebo ráj? Rosa nemluvila, neposlouchala, odpovídala, 
nerozuměla, a jediné si stále říkala: on tě má rád, rád, rád, rád . . . 
Doma potom se podívala do zrcadla na své oči a viděla: jejich 
velké zornice byly sametové. Toho dne se nezlobila, ani když ji 
sestra škádlila, jenom si myslila: směj se — - co ty víš? Jak byla 
toho dne šťastná, bujná, svévolná a veselá! Za to nikdy již v životě nepo- 
znala — i když byla šťastna — onu jásavost štěstí, které v prsou u- 
držet se nedá, vítěznou radost a překypující rozechvění toho dne, kdy 
ji v zámeckém parku na oči chtěl políbit a přec jen nepolíbil. 



Digitized by 



Google 



žluté růže. 319 



Dozvuk oné šílené jásavosti vzala si ještě na cestu jako jedinou 
záruku svého budoucího štěstí. Celé léto jí oči a narážky lásku vy- 
znávaly, jinak spolu nic nemluvili, ale co byla vlastně jiného než 
jeho nevěstou? Ovšem, věděla, že přijde do Prahy* Přes to se jí 
stýskalo v Praze tak, že se jí víc už stýskat nemohlo, a přece ani 
stín pochybnosti o tom neměla, že ji má rád a jenom k ní se 
vrátí. Očekávala ho každý den a každou chvíli, vždycky připravená 
a vždycky vystrojená, aby ji takovou našel, jakou ženu mít chtěl, 
čekala ve své mladé důvěře, jako čekanka čeká u cesty, až nový den 
přijde ... a ten zase mine. 

Celý podzim žila Rosa jen vzpomínkami na jeho slova a tmavé 
oči v matném obličeji — všecko ostatní jako by za to nestálo, všecko 
ostatní jí připadalo obyčejné, protivné a malicherné, všecko ostatní 
od sebe zamítala, přimknutá k své lásce se zoufalou vytrvalostí. „Co 
ti jenom, dítě, schází ?'* ptávala se občas mama, když za soumraku 
Rosa někde v koutě seděla, jako by teprve s nocí a tmou její svět 
začínal. „Nic, maminko!" řekla vždy Rosa a honem si vzpomněla 
na žluté růže a park po dešti, aby zase pevně a jistě budoucnost 
čekala jako dosud. 

V říjnu vítr honil po chodníku hnědé listy, že skákaly jako 
vrabci za sebou. Což bylo pravda, že kdysi stromy kvetly a se zelenaly? 
Rosa neměla od něho ani vzkazu ani psaní, byla smutná a přece vě- 
řila v jeho lásku jako první den. V listopadu jí řekla mama, že při- 
jede do Prahy, a že jeho přítel ho k nim přivede. Protože věděla, 
který den, Rosa oblékla se v bílé šaty, které znal, a čekala rozčilená 
a neklidná, stále rozčilenější a neklidnější. „Ale, holčičko, ty vy- 
padáš dnes jako nevěsta!" řekla její mama; a ona zbledla jak ty 
šaty: což kdyby to v ten den bylo zrovna pravda? Tak hodina 
k hodině, až — přítel přišel sám. 

Jak to? vy jdete sám?" zeptala se mama udiveně. 

„Odpusťte," odpověděl host, „v poslední chvíli jsem zase dostal 
zprávu, že nepřijde. Odpusťte, že jsem za něho přislíbil. Nestojí to 
prý za to, na dva dny, a více času neměl. Myslí, že za rok nebo 
za dva bude vůbec do Prahy přesazen. Bože, Vídeň! Má tam známé 
v létě tennis, v zimě ski — co mu schází?" 

Beze slova seděla Rosa na tabouretu ve svých bílých slavnostních 
šatech, které pro něho byla oblékla. Ruce měla ztuhlé, srdce také, a cítila, 
že její závratné lásky je konec. Ale nic nemohla pochopit. Jen to 
věděla v tu chvíli, že již k ní nepřijde, že jí na oči již nepolíbí, že 
je konec. 

„Ach!" povídala německy mama, když mladší sestra ze dveří 
vyšla, „der trifřt das Leben zu geniessen . . . vielleicht gibt es auch 
nichts im Leben, wovon er nicht gekostet hátte — meinen sie nicht, 
Herr Doctor?" 

Rosa nerozuměla vztahu slov, jen bolest cítila tak velikou, jakou 
cítí jenom děti a ti nejmladší, kteří mají v hlavě jiný svět než sku- 
tečný. Ta tvrdá rána byla pro ni čerstvá, jako čerstvá krev. A jedna 
přes druhou se jí hrnuly do hlavy otázky. Že by ji byl přestal mi- 



Digitized by 



Google 



320 



Anna Maria: Žluté růže. 



lovat? Proč? Což je vůbec možno přestat milovat? Nebo . . . byla 
to oběř od něíio? Z přílišné šlechetnosti nechtěl připnout její šest- 
náctiletý život k svému zralému, bouřlivému a nebezpečnému ? Nebo 
fen hledal a stále nenacházel ?.Udělala mu něco? Co? Nebo nedala 
mu dostatečně svou lásku na jevo? Jedna myšlenka honila druhou 
a přece žádná ji neuspokojila a neuklidnila, žádná z nich neumfrnila 
tu velkou první bolest, která seděla pevně a jistě v srdci. 
Žluté růže, žluté růže, proč jste jí mladou duši omámlly? 



//. Goring: 



Vina. 



Podej mámě ručky. 

Tak, a teď se dívej, 

co má v očích slzí! 

Nezazlívej, 

že jich nelze skrýti. 



Všecko dá ti máma, 
by se oči smály, 
jen ne jméno otce. - 
Slyšíš, malý? — 
Smí tě ještě zlíbat? 



Setři je svou dlaní, 
malý, hezký bůžku, 
když tě v šeru klade 
na podušku 
vedle svého lože. 



Smí. Ty nerozumíš, 
máš taíc dětskou tváři, 
nic ji v úsměv milý 
nerozzáří 
jako její láska. 



Víš, proč je jí smutno? 
Když má s tebou hráti, 
vždycky vzpomene, že 
nemáš táty — 
A to nutí k smutku. 



Láska! Jak to málo 
zda ti, hochu, stačí, 
až tvá máma vrkoč 
v sněhu smáčí 
a ty budeš velký? - 



Jenom jméno nedá . . . 
Ostatní vše, hochu. 
Zda, ach, za to všecko 
jenom trochu 
usměješ se na ni? 



Digitized by 



Google 







S/a5a Pavlova . 



Z denníku učitelky. 



(Pokračování.) 



Středa, 1. srpna. 

Mimoděk vzpomfnám si na si. Palkovskou a chápu, proč jsme 
si tolik blízky. Nádherný květ, jenž nekvete pro nikoho, jenž zvadne^ 
opadá, nevyplniv svého poslání. Snad milovala, neznám její minu- 
losti, ale tuším, že případ její byl případem mým. My nevzdalujeme 
se mužů z nějaké přepjatosti, ale z nedostatku citu, z jakési kletby, 
jíž jsme obě stiženy. Možná, že se mýlím, možná, že Máša dala se 
v jediné zmařené lásce, co zatím můj cit vyprchal v marném oče- 
kávání — — — 

Či snad se ve XX. století rodí ženy, jimž není do srdce vlo- 
ženo símě lásky, bytosti stojící na rozhraní mezi mužem a ženou? 
Miluji Slávu, je mi dobrým druhem, ale nevznítil ve mně citů mi- 
lostných. 

Čtvrtek, 2. srpna. 

Propast, do níž jsem včera nahlédla, překlenula jsem mostem ; 
zlomi-li se, pohltí nás nepřátelská hlubina. Zatím žijeme pohádku 
své lásky dál. 

První soumrak strávili jsme se Slávou v Chotkových sadech. 
Dole šuměla Praha a mě hřála v hrudi láska k ní. Vábí mě k sobě^ 
při pohledu na ni srdce tluče prudčeji a duše touží po jejím objetí. 

Praha je můj domov, do ní vždy se vrátím, nikdy na ni ne- 
zapomenu. Miluji její ulice, kostely, sady, mosty, její Vltavu, a zdá 
se mně, že všecko to je mé. Je pro mne srdcem světa ! 

Mluvili jsme málo. Jakási tupost se mne zmocnila; nevnímala 
jsem takřka ničeho. Sláva díval se mi do očí, jež sledovaly zapa- 
dající slunce. Tiskl mně ruku. Touha z něho sálala. „Jste moje první 
a jediná láska. Staso," zašeptal vřele. Přitulila jsem se k němu,. 

21 



Digitized by 



Google 



322 Stasa Pavlova: 



dusíc se bolestí. Rána v duši zase se otevřela. Hledala jsem u něho 
ochrany — 

Pátek, 3. srpna. 

Špinavý, zaprášený Kolín! Uspořádali jsme exkursi do jeho to- 
váren, ale nemám z ní ničeho. Samý prach a šeď! 

Dnes konečně otevřely se kursistům oči. Oddělili jsme se od 
nich a zašli na cíp ostrova. Hleděla jsem do modravých proudů Labe 
a bylo mi k smrti teskno. Bolest pálila více než jindy. Sláva nakažen 
mým smutkem také přešel v elegický tón. Jak mohou básníci opě- 
vovati blaho prvních polibků! Ve mně vzbudily žízeň, rozervanost, 
neuhasitelnou touhu, ale více nic. O štěstí ani pohádky. — Vrátili 
jsme se s ostrova nespokojeni, nešťastni. Společnost nás přivítala 
hlučně, s dvojsmyslnými úsměvy a závistivými i smutnými pohledy. 
Hluk však brzy utichl, bylť nějaký falešný, prázdný. Kollegové Mo- 
ravané zpívali syoje zádumčivé písně. Stála jsem v rohu zahrady 
na skále a dívala se do hučících labských vln. 

Af jsem se hnula kamkoliv, všude provázely mne zraky jednoho 
z Moravanů. Pohled krásných jeho očí vpil se mi do duše a zapsal 
se v ní nesmazatelně. Když zvučela zahradou píseň o lásce, zraky 
všech obracely se po nás, a smutné jeho oči sesmutněly, možno-li, 
ještě více. Duši mi svíral jeho pohled, v němž četla jsem tolik lásky. 
Sláva také seděl s hlavou sklopenou, a mně bylo, že musím se vrh- 
nouti do rozpěněné řeky. 

Teprve k jedenácté vsedali jsme do vlaku. Byla jsem v moci 
šerých, neveselých myšlenek a proto zúmyslně jsem se vyhnula 
Slávovi. Kollega Bouček mne přitáhl k oknu, a zatím co jsem bloudila 
zrakem v noční tmě, kde jen chvílemi vystoupily obrysy křovin, vy- 
kládal mi — co, ví bůh! 

Potom přišel Sláva. Mlčky postavil se u okna a jen z ner- 
vosního chvění poznala jsem, jak trpí. Teprve při loučení, když stiskla 
jsem mu ruku, podíval se na mne známě a teple a zřejmě se mu 
v očích rozsvítilo. 

Pondělí, 6. srpna. 

Dny letí bleskem a my se sbližujeme stále více. Rozumíme si 
tak, že až se děsím spříznění našich duší. Často se stává, že jeden 
vysloví myšlenku, již druhý právě měl na rtech. Máme stejné záliby, 
touhy, pochopení. 

Líbí se mi jeho energie, hloubka ducha, vzdělání i statné, švarné 
tělo. Cítím, že v něm je shrnuto vše, co muže zdobí. Je neochvějný 
jako žula, co já si připadám dubnovým počasím. 

Zraňuji ho a zase laskám, nechám se šíleně líbat — a stále jsem 
nespokojená. To není, co hledám. 

Sláva mluví o svatbě, a já si maluji náš rodinný život někdy 
s láskou, jindy s opovržením. Toužím po úplném splynutí s ním 
a přece vím, že se neodloučím od své samoty. Jsem u něho bezpečna, 
jista, mám jej ráda, a přece nemohu být jeho. 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 323 

Bloudíme Prahou, jezdíme do okolí a všude necháváme kusy ži- 
vota. Trýzním jeho duši a drásám svoji. Šlehám s ďábelskou rozkoší 
a sama svíjím se bolestí. Často mi kmitne myšlenka na Mášu, jíž 
vše jsem napsala. Dosud neodpověděla ani slovem. 

Středa, 8. srpna. 
Žízním, žízním! Prahnu po polibcích, a když do nich Sláva 
celou duši vdechuje, jsem nešťastna a zoufám nad pustotou svého 
srdce. Vrhám se v jeho náruč s vášnivou touhou skrýti se u něho, 
zastříti se jehou silou, leč vím, že kdyby se tak stalo, vzbouřila 
by se moje hrdost, moje touha po samostatnosti. Nenáviděla bych 
ho, kdyby mne k sobě přikoval. Jsem jako pták, ale pták nešťastný, 
se zlomenými křídly. 

Sobota, 11. srpna. 
Pršelo, jen se lilo, a nám nezbývalo než uchýliti se do kavárny. 
Vešli jsme mrzutí nečasem. Ke všemu můj věrný druh, smutek, se 
"dostavil. Marně jsem jej zakrývala prohlížejíc s předstíraným zájmem 
-časopisy; Sláva jej spozoroval a brzy se jím nakazil. Zamlčel se 
a chtěje zakrýt rozechvění vyňal svůj zápisník a prohlížel korres- 
pondenci. Mezi jiným ukázal mi lístek od přítele, známého učence 
a řečníka. Mžikem změnil se můj rozmar a smutek mizel jarním 
sněhem. Nepatrnou tou malicherností Sláva u mne stoupl. Ženská 
ješitnost! Mojí ctižádosti bylo polichoceno, s hrdostí jsem na Slávu 
patřila. Zažili jsme jeden z nejkrásnějších dnů. 

Neděle, 12. srpna. 

Zajeli jsme si se Slávou do tmavých lesů křivoklátských. Teplé 
kotliny, zelené vrchy s vesničkami na bocích, milá lesní zátiší, prostá 
výletní hospůdka — to vše táhne mi hlavou — Vzpomínám na 
temné lesní cesty, jimiž kráčela jsem bezpečně po boku Slávově. 
Nejmenší stín obavy nebo tísně mi v duši nevyvstal. Teprve tecT mi 
odvážnost moje přichází na mysl! Jak lehko se mne mohl Sláva 
zmocniti! A kdo by mu mohl zazlívati? Jeho život byl ustavičným 
odříkáním. Celou svoji mužnost neporušenu uchovával pro tu, již 
snad bude někdy milovati. 

Sledovala jsem jeho bej s vášní, která jíž již jej ovládala. Ne- 
podněcovala jsem jí, ale ani nehasila. Bývalo by to ostatně mamo ; 
rozpěněná krev neutiší se tak snadno. 

Po několíkahodinné chůzi usedli jsme v hustém listnatém lese. 
Na míli cesty nikde živé duše, jen lesy, lesy a modravá klenba nad 
hlavou. Nebylo vyhnutí, dotkli jsme se zase své rány. Prosil, žádal 
celou vroucností své duše, abych mu byla družkou. Vím, že ve spo- 
jení muže s ženou skrývá se největší štěstí, toužím po něm, ale 
nemám práva po něm sáhnouti. Znova musila jsem zraniti drahého 
hocha. Pověděla jsem mu o všem, co mi brání, že nemohu býti 
jeho. Svěřila jsem se mu se svojí láskou k Máši, jež jistě zase 
vzplane, o své touze po svobodě, o lásce k dětem, s nimiž nemohu 
se loučiti. 

21* 

Digitized by LjOOQIC 



324 Stasa Pavlova: 



„Tys celou duší učitelem, ale já jsem také celou duší učitelkou. 
Představ si, že bys přišel ze ákoly, vyprávěl o své třídě, a já, místo 
abych sdílela tvé nadšeni, zalykala bych se bolestí. Zatím, co bys 
byl ve škole, já bych doma vařila, prala, žehlila a konala všechny 
ty mně tak protivné práce. Ne, Slávo, odpusť, ale tolik tě nemi- 
luji, abych školu pro tebe dovedla opustit." O vlastní, nejdůležitější 
příčině jsem se však nezmínila. „Snad budu tvojí po letech, až mne 
škola omrzí, nebo až se stane zázrak a bude zrušen prokletý celibát 
učitelek." 

Sláva mlčel, bol chvěl se mu v očích, jež jsem líbala. „Ty 
odejdeš, tam v dálce, kde nebudu více u tebe, zmocní se tě jiné 
vlny, a já tě ztratím," zastýskal. 

„Ach ne. Slávo. Je-li naše láska pravá, pak budeme svoji děj 
se co děj. Ne-li, nemáš čeho želet.** Tvářila jsem se hrdinně, po- 
vzneseně, leč bolest mi srdce rvala. „Ne, nebude to nikdy," pravila 
mi cosi, „ty milovati nebudeš, poněvadž milovati nedovedeš." 

A přece, když jsme se pozdě večer vraceli domů, zaťukala mí 
kdesi v koutku duše slabá naděje, že se vše změní a my se jednou 
spojíme pro věky. 

V návalu náhlé, neodůvodněné radosti zeptala jsem se jej, jak 
si představuje naše společné večery a rána. Odpovědí byl mi pohled 
tak vřelý, že jsem se zachvěla přes všechen chlad a rozumování. 

Úterý, 14. srpna. 

Nic netrvá na světě věčně. Již je po kursu; dnes naposled 
jsme se sešli, a teď se rozprchneme do všech koutů Čech a Moravy. 

Včera byl večírek na rozloučenou. Byla jsem jeho středem ; 
vše se mi kořilo, kollegové závodili o moji přízeň. Brzy se utvořil 
kolem mne kroužek. Pan Sedlák zazpíval několik milostných písní, 
utkvívaje na nmě významnými pohledy. Byla jsem hrdá, šťastna ob- 
divem všech. Večer uplynul příjemně. Ráda vzpomínám na milé druhy 
kursisty, již tolik lásky pro mne měli. Ještě teď slyším refrén písně 
„Ty ptáš se, zdali půjdu alejí . . .", jež zněla tak vroucně. Ku konci 
večírku přednášena byla dlouhá rýmovačka o logaritmech, sinech a 
kosinech, příhodách v kursu, v níž jsem ovšem měla také lví podíl. 
Milí, dobří lidé. 

Odešli, snad nikdy již se s nimi nesejdu, ale k tak leckterému 
z nich zaletí často moje vzpomínky. 

A na vás, milá slečno Haničko, jež jste byla andělem naší 
lásky, dobrou mojí duší, nikdy nezapomenu. Neloučím se s vámi, 
vždyť doufám, že styky naše tady navázané nekončí se rozchodem. 

Středa, 15. srpna. Ve Vítkovicích. 

Mýlila jsem se, mám ho přece jenom ráda, stýská se mi po 
něm. Hned bych mu psala, ale ... Vyčkám I Což kdyby byl terf 
zapomněl? Ale ne. Sláva je charakter, nemluví nadarmo, a budu-li 
chtít, budu jeho. 

Musím se pomalu starat, abych se naučila protivnému umění 
kuchařskému — pro něj, pro Slávu. Sedím u strýčka a tety, vypra- 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 325 

vuji o něm a vzpomínám. Vše mi ho připomíná. Seřarfovaiy se zde 
massy dělnictva k slavnosti Havlíčkově a tu jsem si vzpomněla na 
něho, na bojovníka Pravdy a Svobody, v němž zosobněna je všechna 
ta síla a bodrost, ta vřelá granátová krev lidu. Připomněli mi jej 
tak jasně, že jsem až oči přivřela, abych zachytila drahou před- 
stavu. 

Za posledních čtrnáct dní, kdy ruch vůkol strhl mne do svého víru, 
tolik jsem zažila! To nebylo čtrnácte dnů, ale aspoň dva roky 
života ! 

Nevím, čím to je, ale stále se mi zdá, že slyším odněkud vzdá- 
lenou hudbu piana. Jemné zvuky, v nichž skryta touha, bolest i tiché 
štěstí vzpomínek! A zase píseň divá, rozervaná — hraje to Sláva? 

Což má duše je mu již tak blízka? Ach, mám ho ráda, miluji 
ho více než školu, je mi nejdražší! Bude-li má láska stále tak silná, 
zanechám všeho a budu jeho. Co asi dělá? Vzpomíná jako já? Mně 
letí minulost hlavou vichrem. Vidím Zbraslav, výstavu, všechna milá místa, 
kam jsme se svojí láskou zajížděli; skupiny břízek neodvratně tkví 
mi před očima — to proto, že on je má tolik rád. Zeleň luk, lesů 
koupajících se ve sluneční záři a svislé smuteční vrby jdou před 
mým duševním zrakem. Nachový kolorit západu, tiché břehy vod, 
hlučné ulice města, kursisté, továrny s peklem svých vnitřku, osmahlé, o- 
pocené, učazené tváře dělníků, rozhledna s panoramatem Povltaví, jízdy 
drahou i parníkem, pohled na Prahu s Vyšehradu, hroby geniů, vče- 
rejší nekonečná, nudná cesta — to vše víří mi hlavou a bolestně 
mne rozčiluje. 

Vzpomínám na si. Haničku, jež dávala, ničeho nežádajíc. Často 
se mi mihne, vysoká, štíhlá, s upjatým límečkem a hrdě napsaným 
jménem „učitelka" na vysokém čele. A přece nebylo by lepší ženy 
v manželství nad tuto dobrou, milující a oddanou bytost. 

Cítím, že stesk, jemuž jsem se vždy tolik smávala, zatíná se mi 
do duše. Hlava se mi rozskočí — 

Již zase myslím na Slávu. Ukončím brzo svůj stesk! Jen kde 
vzít peníze na výbavu, svatbu atd. Protivné peníze! Všude cítím 
jejich nezbytnost ... A přece na vzdor všemu budu Slávova ! 

Čísi slova vynořují se mi z paměti: Žít, umět žít, být praktikem 
i idealistou, vyzdobit si život, pracovat a přece žít životem uměleckým, 
v tom spočívá krása. 

Neděle, 19. srpna. V Záloňově. 
Jsem zase doma. Sedím v Bučině pod ohromným starým du- 
bem. Miluji jej pro tu jeho sílu. Choulím se ráda v jeho kořenech 
a dívám se do mocné koruny. Ve větvích jásají ptáci a na poli 
přede mnou padají k zemi zlatité klasy. Bílé košile sekáčů, smích děvčat, 
halekání pasáků, šumění lesů, výdechy místy již zkypřené země, vůně 
obilí splývá v jediný velebný chorál. Slyším jej, čitím, a zdá se mi, 
že se všech stran mluví ke mně láska. Příroda je vážná, nezměni- 
telná, jde za jediným cílem: Zrození, život, smrt — 



Digitized by 



Google 



326 Stasa Pavlova: 



Z vesnice větřík sem zanáší hudbu. Andulce vyhrávají, má svatbu. 
Milé, bledé děvče, vdává se z lásky. A před chvilkou šel mimo 
známý hoch, spěchal do lesů. Říkají o něm, že má Ahdu rád. Zase 
láska! Což je jí opravdu plný svět? 

Vzpomínám na svého Slávu a maluji si obrázky budoucnosti 
plné barev. 

Představuji si, až by bylo po hloupých, prázdných obřadech^ 
jak bychom přišli poprvé sami do svého bytu. Jednoduchý, útulný 
by musil být. Zářil by novostí, z ulice by tam zaléhal šum Prahy ; 
a naše rty spojily by se v dlouhý, nekonečný polibek. Přestala bych 
pak žíznit, našla bych klid? Ne a ne t Nedovedu žít v klidu, chci 
boj, věčný boj, bouře a vlny ... 

Fantasie kreslí dále. Škola, přestávka, na chodbách hluk. Přišla 
jsem do školy za Slávou, chci mu pomoci v kabinetě. Zazní zvonec, 
děti se hrnou do tříd, a mně se hruď svírá, toužím za nimi a ne- 
smím . . . 

Ach ne, nemohu, nesmím se vdát, nedovedu se odloučit od 
školy, svobody, musím býti samostatná, volna. Nechci, aby mě někdo 
živil, nechci býti „paničkou". Pouhá myšlenka na jejich živoření 
špiní mně vysněné obrázky. Představa odporné trhové tašky, vaření, 
uklízení, všech drobných starostí o domácnost, jež stále by se mno- 
žily, pomyšlení na protivný křik malých dětí, na celou šeď a prosu 
i vzorné domácnosti kazí mně všechen rozmar. Bojím se bláta, se- 
všednění. Děti miluji již povyrostlé — jsem zrozena k učitelství. 

Úterý, 21. srpna. 

Pozdní večer. Sedím sama se svými myšlenkami, jichž mám 
plnou hlavu. 

Dočetla jsem „Karamazovy". Plakala jsem a nestydím se za 
slzy. Zase jsem našla rudý, nádherný květ mezi knihami. Je v něm 
život, život se vší svou mukou a trýzní, se všemi radostmi i vášněmi 
a proto věrný. 

Nejsem spokojena s tuto napsaným, je to jako vynucené, ne- 
přirozené, a přece mám v hloubi duše mnoho nashromážděno, co 
jsem ti chtěla, denníčku můj, říci. 

Vzpomínám jen včerejší noci. Jak dojata jsem byla v samých 
základech bytosti. Aleša, Gruša a Míra I Jak mne nadchla nezměrná 
láska Mířova. Plakala jsem touhou po takové lásce, a cítím, že Kara- 
mazovi mne nepřiblížili, ale vichrem zanesli k Slávovi. Ach, ten večer! 
Ještě teď mnou zachvívá ozvěna včerejška. Byla jsem rozpálena, 
a v duši zrálo rychlé rozhodnutí. 

Krev znova začíná mi vřít. Slávo, mám tě opravdu tolik ráda? 
Přijedeš? Přijedeš-li, myslím si, jak stisknu tvou ruku a jak dlouhým 
pohledem ti povím, čím mně jsi — 

Ale někdy na mne přicházejí zlé, tvrdé myšlenky. Pak se chci 
uzavřít, pak si myslím, že jsem se pokořila přiznáním k své lásce, 
pak snad bych raději srdce zbičovala, jen aby má hrdost nebyla 
dotčena. Slávo, říkal jsi, jak bylo někdy blízko k tomu, že, raněn 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 327 



ve své hrdosti, na vždy byl bys odešel. Jen prý slůvko s mé strany . . . 
Terf se podobně děje mně — jediné dotknutí bolavého místa a snad — 
8 bohem, štěstí! Jsem chudá a snad právě proto tolik citlivá. 

Co to pořád píšu ? Vždyť jsem chtěla mluviti o Karamazových ! 
Zbožňuji tvůrce tohoto tak lidského, oduševnělého díla. Ale nejen 
jeho; celý ten národ plný kontrastů, veliký svými velikány, to širé, 
nesmírné Rusko miluji I Miluji jeho stepi, jeho listnaté lesy (myslím, 
že musí býti listnaté), miluji jeho ideje, jeho ryzí slovanskost. Pochopení 
duše člověka u ruských spisovatelů je mi bližší, plnější než u francouz- 
ských, v jejichž dílech je mnoho, mnoho frází a, zdá se mi, méně odu- 
ševněnf. 

Možná, že můj názor je chybný, ale dávno již jsem nic fran- 
couzského nečetla, a ruská díla uvádějí mne v nadšení. To pocho- 
pení lásky k bytosti stejného pohlaví u Dostojevského 1 

Proč píši pořád o knize? A k tomu tak slabě — cítím, jaké 
je to ženské žvatlání, jakými rozředěnými barvami maluji! 

A přece v duši tolik zůstalo, o tolik jsem blíže Slávovi! Jaké 
štěstí je míti duši spřízněnou a rozumějící. Nechci ideály, chci člo- 
věka s vřelým srdcem. Nechci býti Grušou před osudnou nocí, ale 
Grušou novou, milující. Dám-li svoje slovo, pak budu Slávova celou 
duší, pak budu myslet pouze na jeho štěstí. 

Jest však jeho láska taková, po jaké toužím? Chci nesmírně 
milovat, ale chci býti také nesmírně milována. Necítím bolestí tě- 
lesných, jsou-li způsobeny z lásky; nebolelo mne nikdy Slávovo 
stisknutí ruky, i když všechnu sílu vynaložil. Vím, že bych byla snesla, 
kdyby Máša do krve mne byla rozdrásala; ale sama jsem také 
schopna všeho. Vezmu-li si Slávu, nesmí život náš býti šedí, byť 
bych jej krví měla zbarviti do purpurová. Jen ne mlhu, šeď, neurčitost. 

Myslím si, že láska naše spojila by nás tak, že daleko bychom 
předčili Švabinského „Splynutí duší" ; ještě úžeji přitulila by se světlá 
postava k tmavé, ještě úžeji objala by její hlavu. Vždyť jen po sply- 
nutí duší toužím. Jen? Nu, jsem dívka a ne anděl, ale duše, pouze 
naše duše mohou se spojiti na věky. 

Píšu, ale nejsem již nadšena; tahám jen ustálené, zpracované 
dojmy ze své paměti, jako bych skládala účet. Stále se mi vtírá 
myšlenka na Mášu. V poměru svém k ní byla jsem tak podobna Iljuš- 
kovi, nebo Míťovi v Mokrém před zatčením. A ona je Grušenkou! 

Milovala mne? Po Grušensku, či spíše jako Kola Ilju Skoro se 

mi ani nechce do Žalova; jen děti mne vábí, na ty se těším. 

Středa, 22. srpna. 

Veselá, roztomilá hloupost přivedla mne do růžové nálady, 
Shrabovala jsem dnes trávu v sadě. Šátek na babku, bosá, v krátké 
sukničce a lehounké halence oháněla jsem se hráběmi, hubujíc stále 
na slepice, jež mi ji rozhazovaly. Mlsal ky myslí, že vždycky nosím 
něco pro jejich zobáček, a pronásledují mne, jak jen se na dvorku 
objevím. 



Digitized by 



Google 



328 Stasa Pavlova: 



Hrabu a zpívám s potokem vedle o závod. Tu najednou, kde 
se vzala, tu se vzala, jako v pohádce stála přede mnou nějaká ba- 
bička a dala se se mnou do hovoru. 

„Tak se na tebe, dceruško, nemohu ani vynadívat. Dyř ty seš 
jako slečinka, holka! Pro tebe aby přišel nějaký panáček z města. 
Tuze ti to, holka, sluší. Seš zdejší?" 

„Tadyhle z té chalupy — Pavlova." 

„Inu, inu, děvče, škoda tě je pro ves. Ve světě bys jistě udě- 
lala štěstí. « 

Když se babička odšourala, jásala moje píseň po sadech, slepice 
a husy dostaly nejhezčích jmen. Obloha zmodrala, sad se rozzelenal, 
naše chalupa omládla a mně bylo do výskotu. 

Ano, babičko, já v tom světě už kousek byla, zase do něho 
přijdu a k svému štěstí se již dobývám. První průlom jest již učiněn, 
teď už lehko k němu se dostanu ; pobořím zeď a budu volna a roz- 
letím se za štěstím! 

Sobota, 25. srpna. 

Sláva málo sytí mou touhu. Nepřijíždí a dopisy jeho jsou také 
nějak podivné. Žije stále v budoucnosti, myslí na ženu a nevidí milenky. 
Bláhový! Jedná předčasně. Dříve nechf vypěstuje mou lásku, při- 
poutá mne k sobě, a pak ať pomýšlí na sňatek. Připadá mi vše 
takto: Sláva stojí na srázné skále, pod níž vede cestička dělící 
skálu od moře. Stála jsem na ní a přišel příliv, vlny vynesly mne 
nahoru k Slávovi, který však dívaje se do dálky si mne nepovšiml, 
nezachytil mne, a zrádný vítr smetl mě zpět do hlubiny. 

Teď, chci-li k Slávovi, musím se dáti onou neschůdnou cestičkou, 
jež mne snad po čase k němu dovede, ač jestli on nepůjde mi vstříc 
opačnou stranou, tak že se opět mineme. 

Středa, 29. srpna. 

Po dnech touhy, marného čekání náhle mne Sláva překvapil. 
Upřímně jsem se radovala z jeho příchodu. Prvních několik hodin 
u nás bylo stísněných. Teprve když jsme si druhého dne zajeli přes 
hranice do Slezska, vysvitlo slunce. Ale i tu cestu jsem zkazila usta- 
vičnou obavou před známými. Nejhůře bylo, když jsme se vraceli. 
Sláva raněn mojí zdánlivou lhostejností ochladí ; šel vedle mne hrdě 
a uzavřeně, a já cítila, že pomoci zde nemohu. Má pozapomenutá 
rána silně zabolela; znova uvědomila jsem si, že ho nemiluji tak, 
jak on žádá, a že asi sotva kdy tak milovati dovedu. 

Bylo mi jako kletbou stížené, již může jen nesmírná láska osvo- 
boditi, a v tu chvíli láska Slávova připadala mi malou. Usedli jsme 
v lese. Zatoužila jsem celou duší po plamenech lásky, aby jimi 
roztál led v srdci. Ale Sláva seděl vedle mne klidně, bez vřelosti, 
unaven a pohněván předcházejícím chladem. Byli jsme si cizí. Teprve 
na nádraží, před samým odjezdem, náhlá vlna lásky mne zachvátila, 
že jsem se zdržovala, abych se mu nevrhla v náruč přede všemi 
lidmi. Takových vln je však málo a brzy mizí. Plameny z popela . . . 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 329 

Pátek, 31. srpna. 

Moje obrázky I Těším se jimi, maluji nové, bože, vždyf jsou to 
jenom obrázky! 

Tenhle se mně líbí : Praha, čistý čerstvý sníh se sype. Vyběhla 
bych z bytu a za mnou pln štěstí Sláva. Zavěsila bych se v jeho 
rámě a radostně poklouzávala bych se po chodníku, proplétala mezi 
chodci, již ohlíželi by se za šťastným párkem. Do kavárny bychom 
zapadli. Sláva by mne vedl záře štěstím, a já červená, plná rozpaků 
ukláněla bych se jeho kollegům, jimž by mne představoval — A zase 
jiný : První soumrak ! Z kamen rozlévá se po pokoji narťižovělé světlo. 
Chci právě rozsvítit, když tu přichází ze školy Sláva. Ještě ne. 
Staso," prosí, stahuje mne k sobě a líbá, dlouze líbá . . .Potom večer. 
Přívětivé světlo lampy, na stole knihy či úkoly, a v samovaru bublá 
čaj. Sláva opravuje, já čtu anebo se mu dívám přes ramenp do úkolů. 

Jsou hezké moje obrázky, ale je v nich klid, protivný měšřácký 
klid a spoutanost. A já chci volnost, i Praha by mi byla malou, 
chci širý, veliký svět. Miluji neznámá moře, toužím shlédnouti fjordy 
Norska a dálné stepi Rusi, chtěla bych se broditi pískem Sahary 
a opájeti hlukem Paříže, chtěla bych vidět město Caesarů, vlast 
Sokratovu, pestrost Orientu. Miluji volnost a svobodu, a proto nechtě 
mne letět, marno je vše, nedám se spoutat. Poletím k slunci ! Snad 
zbloudím v mlhách nebo spálím se jeho žárem, ale musím, musím za 
sluncem veliké Svobody — 

Čtvrtek, 6. září. 

Což nebudu míti nikdy nikoho, s nímž mohla bych bez pře- 
tvářky promluviti? Psala jsem sice dnes Slávovi, ale ani jemu všechno 
říci nemohu. Jak mám mu napsati, že v některých chvílích cítím, že 
bych měla nechati všeho, že se za ženu nehodím . . . 

Vím, že podceňuji svazek manželský, vím, že je nejvznešenějším 
zařízením pro zachování světa, ale nemohu jednati jinak ; snad je to 
choroba, snad jsem výstřelkem doby — 

Co se mnou bude? Vždyf já Slávu nemiluji, alespoň nejsem 
v jeho přítomnosti vzrušena tak, jak jsem si milostné vzrušení před- 
stavovala. Čekala jsem bouři, a přišel slabý déšř . . . 

Co se dnes se mnou děje? Zase cítím, že mé srdce ztvrdlo. 
Jsem dvojníkem, jehož jedna bytost je tvrdá a nelítostná a druhá 
nad ní pláče, nemohouc ji obměkčiti. Nevyznám se ve svých 
citech. 

Pondělí, 10. září. 

Vrátila jsem se s pouti újezdské. Mám pocit špíny ; rychle 
dopíšu Slávovi, zpovědí se jí nejsnáze zbavím. Šla jsem do Újezda, 
nechtíc matce odepříti radost, aby se mnou pochlubila u bohatých 
příbuzných. Dojem setkání byl však hrozný. 

Peníze, peníze a zase jen peníze! Nikdy neprotivila se mi láska 
k lesklému kovu tak, jako u těchto lidí. 

Chtíc nechtíc musila jsem s nimi do hospody k taneční zábavě. 
Připadá mi, že nasákla jsem v ní zvířeckostí a nejhrubšími chtíči. 



Digitized by 



Google 



330 Stasa Pavlova: 



V nízké dupárně, přeplněné lidmi, kde u stropu vznášel se dusivý 
mrak kouře, zardělf, spoceni tanečnici tiskli k sobě těla rozvášněných 
děvčat. Krví podlité obličeje lepily se k sobě a těla v nevkusných^ 
protivných pohybech vířila sálem. Mám ráda při tanci svižné, lehké 
pohyby, ale tato orgie do duše se mi zhnusila. Ke všemu tito hrozni 
lidé brali mne k tanci, a odříci nebylo možno k vůli matce. Ale 
utekla jsem jim velmi brzo. A přece i v tomto ovzduší našla jsem 
dva květy. Jeden již zčernalý, pošpiněný byl švarný hoch, student. 
Mluvil sprostě, ale viděla jsem, že sám nerozumí tomu, co povídá. 
Chtěl si patrně zahráti na „starého". A druhý květ v bahně: ves- 
nické prostičké děvče s jasem v černých, hlubokých očích a klidem 
v rozumné, hezoučké tvářičce. Vyměnila jsem s ní několik slov, jež 
svědčila o vzájemné sympatii. 

Na zpáteční cestě k domovu uložila jsem si v duši roztomilý 
pohled : lesní palouk, porostlý ocúnem. Ozdobila jsem jaho fialovými 
květy svůj zakouřený, pomačkaný oblek, a teď zdají se mi zvadlé 
jeho kvítky pošpiněnými. 

Čtvrtek, 13. září. 

Po čtrnáctidenní rozluce sjeli jsme se se Slávou v Příbore. Vy- 
stoupil z vlaku silný, kypící životem i zdravím. Byl pohnut, já zvě- 
dava. Vedli jsme se lučinami, na nichž jen spoře bělaly se ocúny. 
Chvilkami poprchávalo, ale nám bylo dobře. Zapomněli jsme na 
čtrnáctidenní odluku a navázali hovor tam, kde tehdy jsme přestali. 

Celkový dojem dneška vyzněl jasně, smírně. Ráno jsem si vy- 
čítala, proč jedu, když netoužím po shledání, ale jakmile jsem shlédla 
Slávu, zmizela nechuť. Jeho přítomnost má na mne velký vliv, ale 
dálka kácí vše. 

V Žalove. Neděle, 16. září. 
Mše skončena a děti po dlouhých osmi týdnech zase společně 
zazpívaly. Tolikráte již slyšela jsem hymnu rakouských národů, vždy 
na mne mocně působila, ale dnes mé nadšení z ní dostoupilo 
vrcholu. Ne pro její obsah, ale pro tu sílu mladých hlasů, jež otřá- 
sala chrámem. Miluji massy lidstva, dětí, studentů, dělnictva. Síla 
jejich mne prosycuje a povznáší. Z koutku duše vytryskla uspaná láska 
k dětem, k celku, jenž plnil chrám, a v mysli ustalovalo se přesvědčení, 
že nedovedla bych se rozloučit s drahými dětskými hlavami. 

Čtvrtek, 20. září. 

Leje se, všude plno bláta — a mně ho také na duši naházeli. 
Nějaké divné, hloupé babské klepy, do nichž jsem přišla jako Pilát 
do Creda. 

Nemám, na co se těšit a z čeho se radovat. Smutná, smutná šeď! 

Vzpomínky na Slávu jsou mdlé, bez vroucnosti. Mám ho ráda ? 
Učinila bych pro něj vše, ale bylo by to pro bratra, přítele. Nedo- 
vedu, neumím muže milovat ! Kdykoliv se mi zdálo o lásce, poznala 
jsem brzy klam, Šálení sebe, namlouvání si citu, po němž jsem tou- 
žila, jehož jsem však necítila. Je tomu zase tak? 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 331 

Ne, jistě ne, vždyť celá moje bytost se vzpíral Sláva je jiný, 
všichni druzí, již se mi snad Ubili, byli pouhými jeho stíny. Slávy 
si vážím, obdivuji ho, cítím k němu něco teplého, a nemám-li, snad 
dovedla bych jej míti ráda. Aspoň jako bratra! Jistě mi nezůstane 
jen takovým kamenem, mimo nějž projdu, ale po němž mi nic pří- 
jemného nezbude. Cit k němu mnou otřásl hloub. Snad bych i chtěla 
býti jeho ženou, ne pro sebe, ale abych se mu odvděčila za jeho 
lásku. 

Chtěla bych, aby byl šťasten, mnou šťasten I Divné sobectví! 
Či přece jenom láska? Kdyby jen psal, hodně psal, aby mi jeho 
obraz nevybledal . . . Nemohu za to, že jsem ptákem . . . 

Pátek, 28. září. 

Lekám se, lekám toho varu uvnitř. Tatam je fádní sice, ale 
klidná odpolední nálada. Chodila jsem s kollegyněmi a tak mnou 
zase živě prochvěl starý, nezapomenutý, cit . . . 

Mám ji přece jen ráda, ona je mi nejbližší a nejlépe mi roz- 
umí. Považovala jsem lásku k Máši za chorobu, jež se nehodí do 
života — ale choroba se mnou srostla a je asi nevyléčitelná. Patří 
ke mně, k mému „já" I Kdybych se vším tolik nezaměstnávala, 
každou myšlenku neumrtvila, pak bylo by vše jako dříve — a Máša 
snad úplně nahradila by mi Slávu. Jsem divně nespokojena. Cítím 
s lidmi, nechci jim ublížit, nechci však ani sebe obětovat a jsem 
při svém sobectví hodně nešťastna. Proč, proč jsem taková? 

Pondělí, 1. října. 

Jsem já stvoření ! V srdci bolest, a přece se směju, jásám, okolí 
své klamu. Jen moje oči nelhou, z těch se smutek vyhnati nedá. 

SI. Schickova vi o mé známosti se Slávou a považuje mne za 
bezcitnou, že mu neoplácím stejnou láskou. A já se klidně usmívám, 
nevyvracím jejího mínění — a duši rve mi bolest i výčitka. 

Úterý, 2. října. 

Bývá mi, jako by jakási jiskra osvítila můj rozum a propůjčila 
mi schopnost rozuměti. V takových citových záblescích dovedu ur- 
čiti, proč je co zařízeno tak a ne jinak, proč a kde mne co bolí. 
Okamžiky uvědomění, bolesti a přece štěstí! 

Štěstí nad silou v duši uloženou, jíž však málokdy jenom mohu 
disponovati. Rozervanost, které jsem ani neznala, teď přečasto mne 
navštěvuje. Co se se mnou děje V 

Což jsem se již vybila, že teď nedovedu vzplanout a nerozhodně 
stojím mezi dvěma X, jimiž jsou pro mne láska a přátelství? Nechci 
ztratit Máši ani Slávy — ale toto kolísání, roztříštěnost mne utrápí I 
Ku vdavkám se nehodím, svojí nespokojeností bych Slávovi život 
otrávila. Jsem příliš dítětem své doby, mnoho zavinila u mne pro- 
kletá kultura. Neumím milovat — ach ne, to není správné, miluji, 
ale má láska je přátelstvím. 

Dopis Slávovi stále odkládám. Lháti nechci a psáti pravdu . . . 



Digitized by 



Google 



332 Stasa Pavlova: I 



Chápu prázdnotu v životě učitelky, chápu nevděčnost jejího 
povolání, chápu bolest, když ty, jež tolik milovala, sotva že se za 
nimi zavře školní brána, stávají se jejími nepřítelkyněmi; chápu 
jednostrannost jejího žití, vím, že není ženou v teplém toho slova 
smyslu, ale že je dívkou, pannou i v letech stařeckých. Zaschlý květ! 

Špatný, jednostranný život, ale pro mne se hodí. Ostatně spo- 
kojenost mě dávno opustila. Jsem bezkrevné, zdegenerované, du- 
ševně nemocné dítě XX. věku. Sláva přece není takovou obětí 
kultury. Jeho může ještě žena učiniti velmi šťastným. Ale já to 
nebudu; jsem mu pouze přítelkyní — Zaschnu, zkornatím, ach, ne 
— vřelými slzami budu měkčit tvořící se kůru. 

Dnes nejjasněji jsem cítila, jak Máša je mi blízka stejnou 
duševní trýzní. Snad i ona ví o spříznění našich citů, ale nikdy k němu 
nepřisvědčí. Půjdeme vždy vedle sebe neznámy, třeba s tušením 
příbuzenství svých bytostí. — Máša se připravuje ke zkouškám na 
obchodní školy a potom jistě odtud odejde a vyžene tím asi i mne 
ze Žalova. Mám si vzít Slávu? Jak by byl ošizen! Chce měnit 
srdce za srdce, a dostal by jakousi zaschlou hmotu bez krve. Jak 
je mi smutno, šedo! Napsané připadá mi lží — ale proč tedy 
tolik trpím? — 

Jako by větřík zadul mi v duši a rozvlnil květy vlčího máku 
vzpomínek! Kolik lidí šlo mimo mne, s kolika žila jsem dlouho 
pohromadě, vdechovala tentýž vzduch, a všichni odešli kamsi do 
neznáma. Jen ty květy vzpomínek zůstaly, chovám je jako nej- 
dražší poklady. Řadím k sobě milá jména v utěšené záhony, ač 
mnohá místa v paměti jsou i vypálená, pustá a jen ohořelé kořínky svědčí, 
že i tam kdysi květy bujely. Do této čarovné zahrady svojí nepustím 
nikoho, tam chci se procházet sama. 

Mnohá tvář, s níž snad sotva jednou Jsem se sešla, vtiskla 
se mně v paměř nevymazatelně. K poznání někdy stačí okamžik, 
ponoření oka v oko, a takový nestfežený pohled do rozevřené právě 
duše bývá lepší, než několikaleté tlučení na bránu jinde. Konečně 
jedním pohledem do hloubky zvíme vždy více, než stálým tápáním 
po mělčinách. 

Nějak se mi uvolnilo ; duší táhnou světlé zjevy, vlní se makové 
pole — Divno, že utkvěle myslím na jednu hlavičku ze své tfídy a 
na její horečné oči. 

„Krásný je pohled do duše bytosti milované,** řekl Sláva kdysi, 
mně připadá však krásným i pohled do duše vlastní. 

Čtvrtek, 4. října. 
Nic plátno, potřeba vyzpovídat se vymrštila mne z pohovky a 
musím psát. Kam povede hrozný můj smutek? Což se ho nikdy 
nezbavím a nikdy nebude ukojen? Je to touha? Pak budu toužit 
věčně! Láska? Och, já nedovedu milovat, ta schopnost, jež duši 
činí krásnou, nebyla mi dána. Nedovedu, vhodnějšího slova nemám. 
Nedovedu zbožňovat, stavět v srdci oltáře, leda ženám, geniům nebo 
chladné vědě! 



I 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 333 

Nežila jsem, a přece jsenfi snad vyžita; unavené dítě, jež st 
chtělo namluviti sílu, důvěru v sebe. A jsem-ii taková já, dcera 
venkova, jenž nezná takřka vášní a nejbližší je přírodě, jak je 
ostatní svět asi chorobný; jeho ochablost není lenosti, zpohodlně- 
ním, ale únavou, mdlobami, agónií. 

Možná, že vidím v příliš černých barvách, ale nemohu se my- 
šlenek těchto zbaviti. Pozoruji také, že nezůstal na mne bez účinku 
nový směr literatury a že již vočkovány jsou mi nové ideje. Jen 
jak se asi ujmou — 

Neděle, 7. října. 

Dnešní den I Již dávno Sláva mne prosil o novou schůzku 
v Příbore. Odkládala jsem. Včera zachvátila mne náhlá touha po 
něm ; telegrafovala jsem tedy, aby přijel do Žalova. Přijel odpoledne, 
aby pobyl několik krátkých hodin; dvě noci bylo mu ztráviti na 
cestě. 

Odpoledne, chudé na slova a bohaté polibky, prchlo snem. 
Bylo mi hořko, když jsem viděla jeho lásku, již nemohu opětovati. 
S pocitem úlevy jsem jej vyprovázela. Ale zase na něj s touhou 
myslím a sleduji v duchu jeho cestu. 

Pondělí, 8. října. 

Protivné péro! Vleče se hlemýžděm a myšlenky bleskem letí. 
Dnes si chci objasnit černé na bílém, co v duši již dávno je pro- 
pracováno. 

Ano, pravdu má spisovatel, že v devatenáctém století není 
opravdových vášní. Což teprve v přejemnělém, zkulturnělém XX. 
věku I Zbyl nám leda slabý pud, nutící sé do vášně, špatná, ubohá 
její imitace. Touha po lásce, jíž už není! Ne, není již lásky! Sou- 
dím podle sebe. Jsem kamenná socha. Vrhám se v objetí, ale ne- 
jsem zpita ; jen nesmírná neukojená touha, po níž zbude odpor, mne 
naplňuje. Odporem se zachvívám při vzpomínce na polibky, po nichž 
jsem přece prahla — Já a vdát se! K smíchu, ale ne upřímnému,, 
nýbrž k šibeničnímu . . . Pro mateřství, jež prý je nejvznešenějším po- 
voláním ženy, které opěvuje kde jaká báseň, pro něž ženy po- 
výšeny byly na bohyně, nemám než hrůzu. A to se mám vdát . . . 
Ano, chtěla bych míti někoho pouze pro sebe, aby jedině mne mi- 
loval, jako já jej, ale chtěla bych, aby to byla žena — jen láska 
k ní připadá mi svatá a čistá. 

Co asi je mně podobně nešťastných! 

Ani víry již nemám; však jí neželím, neměla kořenů, proto ji 
větry odvály. 

Co je v tom všem smutku! Sláva snad je šťasten včerejškem, 
vzpomíná — a já se snažím každou myšlenku naň zapuditi. Nedo- 
tkly se mne jeho polibky, a jest-Ii přece se dotkly, lze vše smýt. 

Krtčí, malicherný život! A co je život vůbec? Jak nesmírné 
povinnosti mají rodiče k dětem ! Vždyť dar tak ubohý, jako je život,, 
musí aspoň trochu býti oslazen — Jak draze lidé platí chvilku 
rozkoše — 



Digitized by 



Google 



334 Stasa Pavlova: 



Odkládám péro; budu číst „Miss Topsovou**, kde v povaze 
Fremyho tak věrně se vidím. 

Úterý, 16. října. 

Neodeslaný dopis Slávovi: 

Nenadpisují, poněvadž nevím, zda tento list pošlu. Chci psáti 
dennik a zvolila jsem formu listu. Blíží se desátá, a já právě odbyla 
školní přípravy na zítřek. Hodně práce! Ale mám ji ráda, stýskalo 
by se mi bez ní. 

Čekala jsem dnes, čekala, ale nedočkala se. Sláva se buď hněvá, 
nebo se řídí mým „Piš, až budeš cítit potřebu!" — a necítí jí. 

Chtěla jsem již odvolati příkrá slova, minule napsaná, ale nikoliv ! 
Co se stalo, stalo se. Pověděla jsem jen svoje mínění. Hněvá se? 
Byla by jeho láska tak mělká? 

Jsem však dnes klidná. Obrázků si již dávno nemaluji ; začala jsem 
po prázdninách — ale teď štětce odpočívají, jsem unavena — Vzpo- 
mínám, a všechno mi připadá snem: kurs, milé známé tváře i ta 
jediná drahá! — 

Nejkrásnějšími se mi jeví první chvíle naší lásky. Tehdy jsme 
si byli blízko, že naše duš^ takřka splývaly. Teď uhaslo už vše, zcela 
jsem otupěla ; jen práce mne těší, v té hledám útěchy. Jen nevrátí-li 
se ony bezesné noci s nekonečnou řadou trudných myšlenek, ne- 
zachvějí-li zase celou bytostí výkřiky divé bolesti! 

Pořád zabíhám. Ostatně nemám určité osnovy ; píši jen vše, co 
mne napadne. Teď letmá vzpomínka, roztomiláskizza budoucnosti bleskem 
kmitla mi hlavou ; nedovedu si však uvědomit, co to vlastně bylo — 
jenom růžový jas zbyl. — Hodiny tikají, lampa září, pozdní nádherná 
poupata růžová poutají mé oko. První krásný, významný dárek nové 
třídy! 

A zase pryč, daleko! Někam až do Prahy, či do jejího před- 
městí. Spí již Sláva? Budeme někdy svoji? Změním se, stanu se 
schopnou spoluzaložiti rodinný krb? 

Ach, hořkost, bolest se mne zase zmocnila. Vzpomínám na 
Mášu! Cit silnější než smrt mne k ní poutá — Schválně si někdy 
způsobuji bolest fysickou, abych se ohlušila a přesvědčila, jsem-li to 
ještě já. 

Stav můj stává se hrozným I Slávo můj, víš přece, že nejsem 
sentimentálka, že nade vše miluji opravdovost života; leč ani z da- 
leka netušíš, co jsem prožila a prožívám. Máša mnou pohrdá pro 
věrolomnost, s jakou jsem se jí v prázdninách odcizila, a nové 
mé důkazy lásky odbývá výsměchem, sama trpíc. Jak si život se 
mnou zahrál ! Chápeš, proč je mi Ibsen drahý ? Kdybys znal všechen 
můj smutek ! Musím pryč odsud, nesnesu Mašina pohrdání. Zažádám 
asi někam do hornatých okresů jihovýchodní Moravy, jen abych 
dostala místo. Leč řízení se protáhne a lekám se dlouhých, smutných 
dnů i večerů, jež mne tu ještě čekají. Kde jsou doby, kdy jsem své 
dny milovala, kdy jsem se na ně těšila! Ty, jenž tolik chápeš život, 
jenž mu rozumíš, jak asi se na mne nyní budeš dívat? Ne, nepošlu 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 335 



Ti tohoto listu, nač Tě děsit svoji rozervaností. Ostatně pošta dnes 
již odjela, a do zítřka, kdož ví, jak se rozmyslím! 

Neděle, 21. října. 

Moje lenost mne utrápí! Často mívám světlé myšlenky, ale 
z lenosti nechávám si je pro sebe a do denníku zanáším jen vzdechy ! 
Čtu terf mnoho, z šílené touhy nalézti rozluštění svého nynějšího 
stavu. Nacházím se v knihách, ale to vše jsou pouhá slova, a já 
přece nevím dál — Tolik jen vidím, že věci, jež se líčí jako veliké, 
vrcholné, jsou mně cizí, lhostejný. Za nic nechtěla bych na př. býti 
matkou, třeba že prý je to nejsvětější, největší úkol ženy. Dobře 
praví Nosková ve svých „Lidských srdcích" : „Co je v tomto zá- 
konu bezohlednosti, libovůle, hrozné libovůle, dávati život lidem, 
kteří býti nechtějí, dávati život, o který nás nežádají a který jim 
jednou může býti nesnesitelným břemenem, jehož se v úzkostech třeba 
budou zbavovat." 

Nechci míti život upravený podle jakéhokoliv pravidla. Myslím : 
je možno žít i bez lásky, docela bez lásky — totiž bez lásky k muži 

— a být šťastna a spokojena. Vždyť přece tak žiji! A vnikl-li do 
mého života muž, jen mne rozpoltil, zneklidnil, nikdy však nebylo 
v tom blaha. Kolikrát jsem si již namluvila, že miluji ; a zatím nemiluji 
ani tecř, kdy přece jsem se setkala s mužem, jemuž neznám rovného. 
A vdát se za nic nechci! Intimnost manželství budí ve mně odpor. 
Je to sobecké, ale nechápu, proč se vdávat, proč obětovat, když není 
potřebí. Vždyť není láska, neznám jí — Ale 'př^ce si nemohu zapřít 
{možná, že vsuggerovaly mně tu myšlenku knihy, jež mluví o lásce jako 
o jediném cíli člověka), že přes všecky své mlhavé pochybnosti snad 
v lásku věřím, v lásku v tom smyslu, jak o ní čtu — a jež snad 
ještě přijde. Vždyť nejsem dosud tak stará, je mi 21 let — 

Dnes zvláště v jedné chvíli mne to napadlo. Šla jsem parkem, 
dočítajíc „Nevěstku Elisu" — ta kniha ženy-prostitutky nikterak mne 
nevzrušila. Byl milý, uklidněný den. Z náměstí zaléhala v sad pohřební 
hudba, jež klid ještě zvyšovala. Najednou proti mně, aniž se pama- 
tuji odkud, vynořil se hezký, mladý muž, vysoký a statný. Hleděla 
jsem do knihy, leč tu v bezděčné obavě, abych snad na něj nena- 
razila, prudce jsem zvedla hlavu. Setkala jsem se s jeho pohledem, 
s pohledem nevím jakých očí, a v tom okamžiku mimoděk jsem 
zatoužila seznámit se s ním. Zmizel však v tmavých stínech cesty. 

— Mám ráda takové neznámé, miluji mluvu jejich očí — pozoruji, 
že miluji muže z dálky, leč protiví se mně jejich blízkost. Jak se asi 
vyvine můj poměr k Slávovi? Je divno, že ho ani trochu nelituji, jen 
se stydím, lekám jeho možného pohrdání; patrně dosud nevěřím. 
Leč zase se mi zdá, že není možno, aby ode mne odešel a oženil 
se s jinou. 

|sem domýšlí va, zamilována do svého „já", proto nemiluji. 
Nebo nejsem ještě zralá pro vdavky? Znám dosud tak málo život! 
A co s Mášou? Myslívám si někdy, že jen s ní bych byla šťastna 



Digitized by 



Google 



336 Stasa Pavlova: 



a spokojena. A přec jí snad ani ráda nemám, láká mne jen svojí 
nedostižností . . . 

Čtvrtek, 8. listopadu. 

Jako včera a před týdnem ... Nic mne neláká, abych psala. 
Jsem docela neb aspoň dosti klidná, nic nebouří mi hrudi; staré o- 
tázky zůstávají otázkami a odpověď, rozřešení jest bůh ví kde. 

Včera večer již jsem spala, když Mašin pohled mne donutil 
probudit se a podivat oknem: Máša dávala mi „dobrou noc*. Co 
nás přece k sobě poutá? Události posledních dnů mne přesvědčily, 
že buď jsem Máši stejně jako ona mně drahá, anebo že zná svou 
moc nade mnou a chce si mne podržeti pro sebe, čemuž jsem o- 
statně ráda. Vzpomínám si, že v neděli odpoledne v hovoru s panem 
ředitelem jsem se zmínila, jakou bych chtěla míti svatbu. Byla jsem 
rozjařena, a moje slova působila dojmem rozhodnutí. Máša nápadně 
zmlkla, a když jsme potom chodily po hřbitově záplavou světel, 
zůstávala stále vzadu. Cítila jsem, že trpí — A druhého dne ve 
sborovně několika slovy mi nadhodila, že mne má ráda a měla yždy 
zrovna tak, jako já ji. Všechny vrtochy, jimiž mne mučila, byly prý 
následkem žárlivosti. Mášo moje, proč asi Osud nás svedl a obé 
divné, stejně zaujaté bytosti láskou spojil? 

Úterý, 20. listopadu. 
Jen slovo! Máša odjela ke zkouškám, jsem sama a ani se mi 
skoro nestýská. Čím to ? Včera zde byl Sláva a mně dnes zase při- 
padá, že jej přece jen mám ráda. Ušlechtilá povaha I — Budu-li 
jeho? Nevím! Je mi zima, utíkám na lože. 

Středa, 21. listopadu. 

Ty moje holky! Mám je tolik ráda a přece ještě ani slovíčka 
jsem o nich nenapsala. Jen duše je jich plna. Milé loňské hlavičky 
jsem opustila a octla jsem se ze druhé v šesté, nejvyšší třídě. Stý- 
skalo se mi s počátku po těch loňských dětech, ale teď jsem již 
zvykla. Dávám lásku, a zdá se mi, že ji též sklízím. 

Děvčata snaží se mi porozumět. V hluku napomínají Jedna 
druhou a halas se jen stupňuje, ale úmysl je vždy nejlepší. Nedávno 
hrozně mne bolela hlava; přišla jsem do školy s výrazem trpitelky^ 
Žačky sledovaly chvíli můj obličej a pak nastalo veliké utišení. Zá- 
clony letěly dolů a Andula Komisařova, můj věrný assistent, ke škol- 
níkovi pro vodu. Dobré děti I Celé půldne ani nedutaly. 

Říkává se, že nikdo bez práce nejídá koláče, a není to pravda. 
Já jsem byla zasypána koláči, ač jsem o kuchyni ani nezavadila. 
Moje hospodyňky mi je nosily. Některé chudičké, ze špatné mouky^ 
ale upřímnost činila divy; čarovala jako v pohádce, měníc cukerín 
v nejjemnější cukr, Šafrán ve vejce, kokolin ve výtečné máslo. 

Zítra máme počty. Někdy si myslím, že celá násobilka je špatně 
a že mám ve třídě aspoň polovičku Soň Kovalevských. Drahé děti 
moje! 



Digitized by 



Google 



z denníku učitelky. 337 

Sobota, 24. listopadu. 

Jsem ráda, že píši. Již několik dní cítím v sobě kvašení, jako 
když mladé pivo se pěni, dříve než je stáčejí do sudů. A dnes již 
uzrálo. 

Poznávám, že je mi potřebí něčeho velikého, silného jako zázraku. 
Očekávání a touha mne tísní, chci se jí zbýti, a přece vím, že to 
nemožno, že ta touha jsem já sama a zbavit se jí že by znamenalo 
mou smrt. Mně je souzeno toužit po nedostižném. 

Divný osud, divná povaha! Věru prapodivná! Vidím-li Slávu, je 
mi drahý, ale dálka mne ho odcizuje. Máši jsem příliš nepostrádala, 
ale když mi poslala lístek, že zítra přijede, probudila se má touha 
po ní. Těším se, že jí půjdu naproti. 

Mám nyní plno práce. Moje paní domácí se rozstonala, a já dělám 
hospodyni, kuchařku i opatrovnici dětem. Vidím, že se do kuchyně 
hodím, že mi v ní práce jde od ruky, ale myšlenka, že bych se tak 
měla zaměstnávat denně, rok od roku stejně, je mi nesnesitelná. 

Dovedla bych se obětovat pro jiného? Nevím. Ale štěstí kaž- 
dému přeji. Přeji Máši, aby udělala zkoušky a dostala se do většího 
města, ač mi zde bez ní bude k smrti smutno; její hloubky sotva 
kdy víc najdu. 

Čtu Hanssonův úvod ku „Všedním ženám". Jak muži o nás 
píší! Chtějí zachytiti, objasniti duši ženy. Jak je to možno? Vždyť 
nás neznají, necítí s námi,- vždyť nám nerozumějí. Nerozumíme si 
jistě ani samy. A přece je v té jejich snaze viděti lásku k nám. 

Poznati ženu! Jako kdyby někdo chtěl prozkoumat a vyložiti 
zákon tajů mořských. Jen ženy mohou býti povolány k rozpitvání, 
objasnění ženské duše. Muž snad dovede někdy zahráti krásnou 
píseň na tomto divném, čarodějném nástroji, ale to je vše. Jaké to 
v Hanssonově práci krásné, drahé blouznění — mnohé tóny opravdu 
vynašel, hraje starou píseň hodně zdokonalenou, ve zcela nové stup- 
nici, dotýká se nejčistších, nejjemnějších strun, ale daleko je k tomu, 
aby úplně duši ženy ovládl. K tomu ani tisíce let života nestačí. Je to 
krajina plná nejrozmanitějších zátiší, smavých lučin, neproniknutelných 
hvozdů, skalisk, divných jeskyň, hrčivých potoků a křišťálových 
jezer, v níž mlhavost Severu se slučuje s pestrostí tropů. Je to moře 
přebohaté víry, ostrovy, vodními propastmi; jen moře bohatstvím 
svých vln se jí podobá. 

V nás ženách je síla dosud zatajovaná, v nás je budoucnost, 
my nové a větší stvoříme lidstvo. Ovšem s pomocí mužů. Ale dříve 
se musíme samy nalézt a samy jim podati, aby nás pochopili. 

Oni myslí, že naším úkolem je pouze vychovávati jejich děti, 
starat se, aby svět nezůstal neobydlen. Nu budiž, vždyť je krásné 
pěstit budoucí lidstvo, ale. dříve ať nechají nás vyrůst, rozvinout se, 
ať neutlačují stále nás slabé, zakrnělé, bezradné. Tolik, tolik bych 
mohla na ně žalovat — (Dokončení.) 



22 

Digitized by 



Google 







Quido Maria Vyskočil: 



Západ romantiky. 



Pani Růženě Svobodové, 



I. 



Modrozelený plamen široce a ostře rozeklaného blesku rozřal oce- 
lově temná prsa půlnoční oblohy a hned z paterých ran vy- 
proudíly prameny ohnivě zlaté, nebeské krve, která na okamžik 
zatopila celý kraj, zatichlý a ponořený v úděs nad běsněním roz- 
bouřených živlů, žlutavým, rozdrážděným zásvitem. 

Země vydechla z hluboká a bolestně, jako by se náhle otevřely 
všechny její jizvy zasazené tisíciletími, a lesy, temné a věčně zamy- 
šlené, zapraskaly příšerně v uzlovitých svých kořenech. Odkudsi 
z temného úvalu vylétlo hejno probuzených vran a s děsivým kráko- 
ráním pustilo se v divoký úprk před hněvem rozzuřených blesků. 
A malé, něžné květy, probuzené vichřicí, s tichou prosbou hleděly 
k pohněvanému nebi, jako by toužily po tklivém, snivém úsměvu 
jeho pokojné, hvězdnaté tváře. 

Ale obloha tentokráte nesmilovala se nad prosbami květů a 
úpěním země, šlehané vichřicí a bičované ohnivými důtkami ničivých 
blesků. .Ba, zdálo se, že se ještě zuřivěji rozběsnila. Blesk za ble- 
skem stíhal koruny stromů i čela skal, o něž ohnivý nebes hněv 
rozrážel se v tisíce modrých paprsků a jisker. A kdykoli nebe se 
otevřelo v odporné žluté záplavě, celý kraj osvětlil se jako o po- 
lednách a bašty blízkého hradu, který pevně seděl na hřbetě pra- 
lesovitého pásma, clynurně zarýsovaly se na ohnivém pozadí jako 
hrozivé paže zkamenělých gigantů. Tu vždy železná stráž na zubatém 
cimbuří skryla se rychle do ochranných útulků v mohutných hradbách, 
a starý klíčník, bdící vytrvale nad branou se zdviženým mostem, 
chvatně odsunul svoji pobledlou tvář. 

Věru, nebylo pamětníků podobné bouře a vichřice tak líté, jaká 
zuřila dnešní noci. V hloubkách lesů praskalo to příšerně, když sta- 
letý velikán podlehl v zápasu s divokou vichřicí, a chvílemi na da- 
lekých obzorech tu a tam zarůžovělý mrak věštil zmáhající se požár 
bleskem postižených dědin. 



Digitized by 



Google 



Quido Maria Vyskočil: Západ romantiky. 339 



Temně a hrozivě strměly k nebi zachmuřené skály se svými 
průrvami, které podobaly se zkamenělým netvorům, a se slujemi při' 
pomínajícími slepý zrak přemožených obrů ... A bašty se zubatými 
cimbuřími a brány hradu zamlklé, jakoby ustrašené hrůzami bouře, 
hleděly těžce a melancholicky do lesních hloubek, kde snivé modříny 
své měkce zelené koruny důvěrně přikláněly k temně smaragdovým 
sosnám a zlekaná zvěř seběhla se v zamlklé prohlubně lesní půdy, 
aby tam hledala ochrany před ohnivými důtkami pohněvaných nebes. 

Blížilo se tajemství půlnoci, když bouře dostoupila svého vr- 
cholu. Nyní již jako by všechny blesky slily se v jediný déšť ohně 
a plamene, který ničil, zapaloval a vraždil vše, co zastihl ve svém 
běsnícím rozezlení. Zdálo se, že okolí i hrad oněměly hrůzou, taková 
nesmírná velebnost úděsného zmlknutí zaplavovala kraj I hradní 
prostory. Nebylo tomu však tak, neboř právě ve chvíli, kdy z nej- 
vyšší věže kovový zvuk táhlé polnice zvěstoval půlnoc, náhle do 
vichřice a bouře zachvěla se tajemná hudba, zazvonil zpěv . . . 

Jako by z tajemného pramene vyperlil zvuk líbezný a přeněžný, 
vyvolaný z nástroje starého se strunami stříbrnými rukou hladkou 
s prsty jemně růžovými, hudba prastaré loutny na vybledlé stuze 
protkala temnou oponu bouře a vítězně razila cestu svému průvodci : 
písni stejně vášnivé jako sladké tesknivosti. 

Stráž na hradbách chrastivými kroky přešla část ochozu, odkud 
bylo možno přehlédnouti nádvoří prostranné a porostlé travou, 
z jehož středu prýštila ta hudba tajemného smělce, který písní a 
zvukem odvážil se čeliti rozběsněným živlům nebeským i • hromovým 
fanfárám válčících oblaků ... 

A hle, tam uprostřed nádvoří, na kamenném roubení studny se- 
děla žena krásy neobyčejné. Mohutné proudy vlasů, temnějších než 
křídla havraní, nespoutány rozlévaly se po její šíji bělosti mramorové 
a spadaly na purpurový plášť, který jediný kryl tělo bílé a spanilé 
jako leknínový květ. Na okraji roucha vetkány byly tajemné runy 
záhadného významu leskem t3k mocným, že protínaly i temnotu 
noci. Na útlé šíji dvě hadí hlavy spínaly plášť ozdobnou přeskou, 
nad níž vznášela se hlava oné ženy, připomínající svojí krásou che- 
ruba střehoucího zapovězený ráj. Malá ústa podobala se amarylovému 
květu, orosenému jitřní prškou, a zrak temný s leskem smaragdo- 
vým vášnivému žáru nezkrocené touhy. Bílé obnažené paže půvabně 
třímaly loutnový nástroj, vykládaný slonovinou a zlatem, z něhož 
něžné, táhlé prsty vyluzovaly melodii stejně divokou jako roztesknělou. 

Byla to Isida, žena majitele hradu, rytíře WMIdericha. Jak bý- 
valo jejím zvykem vždy, kdykoli sny neukolébávaly jejího srdce, věčně 
neklidného, a bílé skráně hořely příliš, i dnes vyšla na hradní nádvoří, 
aby v písni hledala útěchu a zklidnění. 

Královští netopýři s blanitými křídly kroužili jí nad hlavou, 
usedali na její bílá, směle klenutá ňadra, mezitím co tato žena kou- 
zelné krásy hrála a zpívala. Tak jak slova ze srdce neukojeného na 
rudé rty přeplývala, chytala je Isida v zajetí nevyrovnaného rhytmu 

22* 



Digitized by 



Google 



340 Quido Maria Vyskočil: 

a rosila pěnou divoké melodie; tak asi zněl ten ponurý nolturn 
uprostřed vichřice, blesků a bouření: 

Čím je jiskra padajícího křemene, blesk mraku běsnícího, plameny 
pohněvaných nebes proti žáru mého srdce . . . ? 

Pruh mdlého svítání, jímž obzory se zlatí v jitřních hodinách. — 

Čím touha rosné perly je, stát oblakem se bílým, který nesou archandělé, 
proti touze duše mé po slávě doby zhasínající? 

Sten ptáka umírajícího, jenž chce být slyšen v moře příboji. — 

A čím jsou všechny jizvy, které vesmír zemi zasadil od chvíle stvoření, 
proti nesmírné bolesti nitra mého, které neukojí nikdo a pro niž léku 
není v lidském rozumu ? — 

Hlas Isidiu dozněl v kovovém výkřiku, v němž veškera touha, 
žár i bolest mladé ženy byly slity. Vichřice i hromu běs utichly té 
chvíle na okamžik, a bylo slyšet, jak v dálce ozvěna opakovala vý- 
křik ten v jedenácterých ohlasech . . . 

Pak zavládlo ponuré ticho, v němž jako by příroda truchlila nad 
ozvěnou pochovanou kdes v roklinách skal a slujích pralesů, načež 
ozvala se z podhradí jiná píseň, bez průvodu loutny, libá a milostná, 
stékající utěšivým balsamem v rozvířené nitro roztesknělé hradní pani. 

Povstala a její krásná, piniová postava objevila se v celé roz- 
košné lahodě půvabných linií. Hlas tajemného zpěváka jako by ko- 
nejšil bouíi, ticho zavládlo přírodou, a jen lesy šuměly tichý doprovod 
jeho melodii: 

Přej jiskře krátký žeh a padající hvězdě ohně pěšinu. Ty okamžik ten 
světlý věčností temnou draze zaplatí. 

Přej rose bílý sen, jenž nesplní se nikdy, neb krásný sen vždy 
předzvěstí je probuzeni trpkého. 

Však bolest svou — tu nech si pro sebe, jef bolest svatou průvodkyní 
k bránám věčnosti. — 

Bez hnutí, podobná bohyni noci, naslouchala Isida. Ale pak, 
když píseň vyzněla, loutnu odložila a chvatnými kroky po dřevěných 
schodech vystoupila na ochoz, aby spatřila zpěváka. 

A jak spěchala, kvapným pohybem rozepjala se její hadí sponka, 
a Isida stála na cimbuří hradu v plné své nahé kráse, záříc bělosti 
jako zázračná hvězda. 

Stráž na blízku sklonila hluboce hlavu, neboř nebyla hodná 
milosti pohledu tak uchvacujícího. Očima plamennýma Isida protínala 
temnotu, aby zahlédla půlnočního zpěváka. Tam z podhradí, kde 
malá louka s trávníkem jako sametovým mdle se prokmitávala, nesl 
se ten zpěv cizince záhadného, který krotil bouři jejího nitra, aby 
zanítil tam plamen stokráte palčivější, plamen žádostivosti po onom 
pilném a podmaňujícím srdci, v něn!ž zrodila se ta píseň . . . 

Blesk, který vyšlehl náhle z valů černých mraků, usnadnil její 
pátrání. Jen na okamžik osvítil kraj, ale i ten světelný záblesk po- 
stačil, aby Isida spozorovala cizince stojícího uprostřed louky, s hlavou 
nepokrytou a s temným pláštěm volně splývajícím k špičatým škor- 



Digitized by 



Google 



Západ romantiky. 341 



ním. Vysoká a štíhlá postava v temnu jen ještě mohulnéji se rýso- 
vala ... I zpěvák, jak se zdálo, zahlédl půvabný panin zjev, neboť 
rychle pokročil směrem k příkopu v ta místa, kde obyčejně spou- 
štěn byl dřevěný most, spojující podhradí s vlaslní tvrzí. Isida po- 
kynula stráži. 

Po malé chvíli zaskřípaly kladky a most byl spuštěn ; pak roz- 
létla se těžká dubová, železnými pruhy pobitá vrata a cesta do hradu 
byla uvolněna. Isida naklonila se nad bránu právě v okamžiku, kdy 
cizinec vcházel . . . 

Bouře utichala . . . 

II. 

Uvedli jej do purpurové komnaty hradní paní, jejíž stěny byly 
temně rudé jak Isidin plášř, zdobené zlatými a stříbrnými ornamenty, 
a v níž stálo bohatě vyřezávané a pozlacené křeslo, na kterém od- 
počívala Isida ve chvíli, kdy cizinec byl k ní přiveden. Dvě útlá 
pážata stála po jejím boku : jedno, aby dolévalo oleje do zlatých 
lamp, druhé k osobní službě panině přidělené. 

Bílý páv se zlatou korunkou seděl u jejích drobných nohou a 
tulil se svým stříbrookým chvostem k jejímu plášti. 

Cizinec vešel, uklonil se nehluboce a stanul blíže vchodu. Te- 
prve nyní bylo možno pozorovati jeho blankytné oči, ryšavě zlatý 
vlas i celou jeho pružnou postavu, zahalenou v obvyklé roucho po- 
tulných minstreliů. 

Isida pokynula, a cizinec přistoupil o několik kroků. 

„Kdo jsi?" zeptala se ho hlasem, v němž chvěly se stejně zvě- 
davost jako vědomí duševní nadvlády. 

„Jsem z rodů Hirtysů, nejmladší syn krále Eterna, který bez 
koruny a žezla vladaří celému světu," odpověděl oslovený tónem 
pevným a nebázlivým. 

Isida se tence a pohrdlivě usmála: 

„Vyšel jsi tedy, abys našel nové království a založil novou 
říši?" 

„Vyšel jsem, abych naplnil poslání svého života. Nejsem z těch, 
kteří jsou určeni pro vladaření nad srdci jakýchkoli národů, mnoho-li 
jich jest mezi bílým sluncem půlnočním a věčně vřelými prameny 
tropů. Přicházím, abych spoutal dobu, která vládla příliš dlouho. 
Za mnou půjde věk, za mou písní a za mým srdcem. I ty půjdeš, 
hrdá Isidol" 

„Nikdy! Nikdy!" vykřikla Isida pohněvána. „Mluvíš směle, ci- 
zince, a zapomínáš, že hrad můj jak orlí hnízdo visí na skále, a 
že všichni ti, kteří vejdou do něho, mně povinováni jsou životem. 
Byla jsem ženou jedenácti mužů, kteří se umučili marnou svojí lá- 
skou ke mně, a dvanáctý — Wálderich — umírá v zamlklé komnatě 
nejvyšší hradní věže; dbej, abych tě iiedonutila k mlčení dříve, než 
nastanou muka tvých předchůdců . . ." 

Povstala výstražně ze svého křesla a pokynula Hírtysovi, aby 
opustil komnatu. Avšak cizinec neuposlechl. 

Isida stanula nerozhodně blíže stolu. 



Digitized by 



Google 



342 Quido Maria Vyskočil: 



Na okamžik ponuré ticho zavládlo purpurovou komnatou. Ticho 
tak hluboké, že se zdálo, že je slyšet, kterak stíny chodí po stěnách . . . 

Hirtys i hradní paní nepohnutě stáli proti sobě. Nepromluvili, 
ale bylo jisto, že bojují zraky, a že luští se touto chvílí, plnou za- 
mlklé záhadnosti, vzájemný jejich budoucí poměr. 

Konečně Isida rozfala oponu mlčení: 

„Jsi můj zajatec!" řekla vzdorovitě a pobídla svého bílého 
páva k odchodu. 

Cizinec se lence, skoro neznatelně usmál: „Zlomím pouta!" 
odpověděl tiše a nevyzývavě. 

Isida nepromluvila více, zachmuřila jen čelo a odešla. 

Hirtys osamotněl v purpurové komnatě. Rozložil se pohodlně 
v témže křesle, v němž před chvílí ještě Isida seděla, a zadíval se 
do noci. Bouřilo již jen v dálkách, kde dosud obzory se ohnivě 
otevíraly a ozařovaly příšerně protrhané mraky. Hvozdy v okolí hradu 
odpočívaly vysíleny, a celý kraj ztichl a zklidnil se. Hirtys zamyslil 
se, mladou hlavu lehce zapustil mezi pevná ramena, oči přivřel. 
Na rty usedl mu motýl podivného úsměvu. Tím úsměvem mladý 
ručej se leskne, když po trampotném boji se skalnými tesy, koře- 
natými roklinami a vzdornými valy vrhá se v jiskřivý proud mateřské 
řeky, na jejímž povrchu sice zmizí stopa jeho života, ale v jejímž 
nitru jeho síla žije nevyčerpána. 

Tím úsměvem malý oblak páry, zrozený z rosné krůpěje v srdci 
malého modrého zvonku, se rozezpívá, když tiše a šťastně nastupuje 
svou pouť do bílých oblaků . . . Hirtys pohnul poněkud hlavou, 
neboť tato myšlenka připomněla mu mimovolně půlnoční jeho píseň. 
Znovu se usmál, tentokráte však skoro polohlasně, že smích jeho 
myšlenek probudil ozvěnu stěn. 

Zalekl se poněkud, oči otevřel, aby teprve nyní spozoroval, že 
před ním stojí téměř nepohnutě Isidina komorná a stará, věrná slu- 
žebnice Arvela. Byla zahalena v řasnaté, popelavé závoje, a její tvář 
byla plna hlubokých vrásek. Oči její byly zelené a leskly se lstivě 
a zlomyslně. Její hlas zněl skuhravě, když pravila: 

„Urazil jsi těžce paní mou a velitelku, cizince, střež se její 
msty !" 

„Kdo jest paní tvá, a čím jest její msta?" odpověděl Hirtys 
zcela lhostejně. 

Arvela rozchechtala se zlověstně: „Pošetilče!" vykřikla, „paní 
má jest velikou čarodějkou ! Zná veškerá tajemství země, a duchové 
neviditelní, ale moci neskonalé, slouží jejím rozkazům. Zničí tě, po- 
něvadž jsi ji urazil. V mukách uhasne tvůj vzdor, v trápení neko- 
nečném zatichne posměšek tvých rtů." 

Hirtys mávl lhostejně rukou: „Máš jazyk zatížený pepřeným 
vínem — blábolíš," řekl suše a dodal: „Jsem unaven a chce se mi 
spát! Doveď mne do mé komnaty!" 

Arvela zasyčela zlostně, chopila se pak svícnu a vyšla. Hirtys 
ji následoval. Šli úzkou chodbou, v níž mohutné oblouky lámaly se 



Digitized by LjOOQIC 



Západ romantiky. 343 



v hlavách podivných netvorů, jichž obrysy házely na stěnu pitvorné 
stíny. V hradu panovaly ticho a klid. 

Téměř na konci chodby otevřela Arvela malé dvéře a pokynula 
Hirtysovi. 

„Zde!" řekla posměšně, „je zatím tvůj útulek. Ale dočkáš se 
brzy lepšího!" Postavila svícen na jednoduchý stůl a odešla tiše, 
jako by se rozplynula. 

Hirtys unaven klesl na kožešinami pokryté lůžko a usnul téměř 
v okamžiku. 

Blížilo se k jitřním hodinám . . . 

III. 

Zlatá řeka poledních, vřelých paprsků probudila ho, osvěženého 
sílivým snem a přichystaného k dílu, za jehož splněním byl Hirtys 
vyslán. 

Seskočil křepče s lůžka, osvěžil se v mramorovém vodojemu 
a přistoupil k polootevřenému, podlouhlému oknu, z něhož bylo 
možno dohlédnout daleko v širý kraj . . . 

Jako zelené, nekonečné moře vlnily se jemně šumící hvozdy 
v sterých svých hebkých odstínech. Po bouřlivé noci vrátil se jim 
opět veškeren vznešený klid, který tak mocně vždy lákal nemocné 
duše a srdce přetížená jizvami těžkého života. 

Tu a tam šedý, opálový a klidný dým z milíře samotářského 
uhlíře stoupal nad bledé koruny modřínů, nebo dřevěná poustevna 
stoletého mnicha zamihla se útlou svojí vížkou. Teprve daleko za 
lesy vladycké statky, dobře chráněné hradisko, či dědiny nevelké, 
valně neuspořádané, rozložily se na koberci zelených niv a černých 
oranic. 

Nadcházelo jaro, a daleká, sladká předzvěst květných jeho slav- 
ností plnila luh i les svěží, radostnou předtuchou. Z prvních květů 
mnohé podlehly nočnímu řádění, ale ty, jež přestály bezpečně lstivé 
útoky vichřic, zaskvěly se v celém nádherném svém úboru. 

S panoramy kraje, planoucí zlatem, zelení a vznešenou důvěrou 
v plodnou budoucnost, zrak Hírtysův svezl se na nádvoří, jež roz- 
kládalo se pod jeho oknem . . . 

Mezi kamenitou dlažbou jarý zelený trávník vyrůstal a na ně- 
kolika míslech dokonce i opuštěný strom vznesl svoji širokou, stí- 
nivou korunu. 

Po nádvoří, té chvíle zcela opuštěném, mihl se pouze útlý, 
něžný zjev mladé, neskonale krásné dívky, jež nesla plnou náruč 
květů. 

Šla zvolna a nejistě, neboť byla slepá. 

Světlý, prostý a řasnatý oděv halil štíhlé její tělo a zlaté, bohaté 
vlny plavých vlasů nespoutány spadaly volně ve vonném proudu 
kolem bělostné šije. 

Hirtys zakýval vážně hlavou, neboř poznával ubohou, krásnou 
trpitelku. Byla to Blanka, sestra Isidina, která z trpké milosti žila 
zde samotářský život se svými tichými touhami a důvěřivými sny. 



Digitized by 



Google 



344 Quido Maria Vyskočil: 

Tam, v malém, čistém pokojíku v hlavní věži, snila často dlouhé 
hodiny o mladém, krásném rytíři, zeleném vítězí svého neposkvrně- 
ného srdce, který přijede na bílém koni, s přílbou ověnčenou, unese 
ji odtud, na oči políbí ji v horoucí, obětavé lásce, a ona prohlédne, 
uvidí pak světlo, kvěly, zeleň niv a otevřené nebe v očích svého 
smavého osvoboditele — — — 

Přešla tiše kolem Hirtysova okna a zmizela jako půvabný sen. 
Byla politování hodná se svým chudým štěstím, které jí přinášely 
její sny, ale Hirtys věděl, že její důvěřivost nebude zklamána, a že 
vejde jedenkráte vítězná a radující se z jasu a záře do volného ži- 
vota jako královna nové doby, která v daleku již nadcházela . . . 

Pak zpustnulo opět nádvoří a tichý žár poledních hodin bil jen 
do lesklých krunýřů hradních stráží, jež zvolna a mechanicky míjely 
a vracely se na svá stanoviště. Hirtys odvrátil se od okna, aby se- 
stoupil a prošel hradem, když dvéře jeho komnaty se otevřely a 
starý, shrbený sluha hluboce se před ním ukloniv, sděloval mu vzkaz 
hradního pána, který těžce nemocen a blízek smrti prosí milého 
hostě o laskavou návštěvu. 

Hirtys přehodil si plášf a stoupal za sluhou. Prošli dvojím 
nádvořím a vstoupili do vysoké věže, jejíž dřevěné schody dovedly 
je do prostranného pokoje, zařízeného s jednoduchým vzácným 
vkusem, v jehož středu na širokém loži odpočíval bledý a sesláblý 
Wálderich. 

Pokynul vlídně vcházejícímu Hirtysovi a propustil jeho průvodce. 
Když pán hradu a jeho host osaměli, zavládlo na okamžik mezi 
nimi ticho; pak teprve stařec na loži počal hovořiti klidným, chvílemi 
suchým kašlem přerývaným hlasem: 

„Buď vítán, neznámý příteli, jehož dobré srdce jakákoli vlídná 
příčina zavedla na můj hrad. Buď vítán znovu a srdečně. Nechť 
dobrotivé nebe chrání každý tvůj krok. Jak rád bych sám byl bez- 
pečným tím štítem, leč dny mého světla jsou sečteny, a já snad dnes, 
snad zítra nejpozději uhasnu, zničen láskou té, jež lásku vznítila." 

Podivil se zprvu Hirtys řeči starcově, leč rozpomenuv se záhy 
na půlnoční slova Isidina, pochopil rázem celý hrozný jejich dosah. 

Chtěl utěšiti svého hostitele, ale ten pokračoval již stejně vážně: 

„Střež se Isidy, jako se chrání květ slunečního úpalu. Zničila 
všechny, kteří mne předcházeli, zajati stejné jako já nevystihlým, 
podmaňujícím jejím půvabem. Toužil jsem po tichém, světlém štěstí, 
ale její láska přinesla mi pouze divokou krutost a vysilující vášeň. Ne- 
poznal jsem nikdy blaha ženiny něhy, neboř růžová pouta lásky 
v jejích rukou změnila se ve žhavé okovy porobení . . . 

Af jsi kdokoli, cizince, odejdi odtud dříve, než pohasne můj 
zrak, a uvaruj se neštěstí, jež by ti mohlo přinést každé prodlení. 
Odejdi, a šťastný osud ozař stopy kroků tvých!" 

Hirtys vyslechnuv umírajícího starce, přiblížil se těsně k jeho 
loži, poklekl a políbil mu ruku na znamení úcty, kterou k němu 
choval, načež odpověděl: 



Digitized by 



Google 



Západ romantiky. 345 



„Měj vroucí dík můj, jasný pane, za varovná svá slova. Leč 
rozhodnutí toho, který řidí kroky mé, jest silnější než lidská vůle. 
Islda, květ doby, kterou uzavírá právě osud, dochází již k hranicím, 
jež přestoupiti znamená stejně, jako přiblížiti se věčnému zániku. 
Buď kliden, pane, nezničí krutost lásky to, co sudba věků posiluje I"" 

Zdálo se, že stařec pochopuje zakrytý smysl Hirtysových slov. 
Jeho svraštělá tvář rozzářila se alespoň vnitřním jakýmsi uspokojením. 

Ale pouze na okamžik. Pak celé jeho tělo zaškubalo se v bo- 
lestných křečech, neboř smrtelný zápas přiblížil se dříve, než byl 
očekáván. 

„Umírám!" zaúpěl Wálderich. 

V tom okamžiku rozevřela se těžká vchodová záclona, a Isida 
zjevila se ve dveřích. Na jejích rtech usedl motýl potměšilého vý- 
směchu. 

Nemocný, když ji spatřil, zbledl ještě smrtelněji. 

„Vidíte, paní, že umírá!" řekl Hirtys dojat. „Neztěžujte mu 
odchodu !" 

Isida usmála se sykavě a odpověděla : 

„Přišla jsem právě proto! Raduji se z jeho utrpení! Nechť 
vzroste v nekonečnou bolest mou přítomností — " a znovu divoce se 
zasmála. 

A když ani nyní Hirtys neuvolnil jí přístupu k Wálderichovi, 
dodala s tvrdou pyšností: 

„Mám právo činiti zde, co mi libo. Jsem paní hradu!" 

„Nejste, paní Isido, vladařkou, dokud žije váš pán!" řekl Hirtys 
s takovou rozhodností, že Isida neodvážila se odporovat a vzdálila 
se. Wálderich umřel klidně. 

Jeho duše však vznášela se jistě dosud nad hradem, když dva 
zbrojnoši přišli spoutat Hirtyse a odvésti ho do podzemních vězení. 

Té chvíle byla již Isida dokonalou vládkyní hradu i všeho 
v něm, a Hirtys byl první, jemuž dala zakusit ukrutnou svou moc, 

IV. 

Isida měla pouze jedinou, nevlastní sestru Blanku. Bylo to lí- 
bezné, krásné dítě, štíhlé, útlé postavy, kterou milovali všichni, kdož 
se k ní přiblížili. 

Ti, kteří pamatovali se na její usměvavé, šťastné dětství, kdy 
pobíhala po nádvoří podobna dobrotivé hradní víle, vypravovali si 
často šeptem o jejích blankytných, nebesky hlubokých očích, z nichž 
zářila neskonalá něha a rajská vlídnost. 

Zůstávalo vše ozářeno, na čem spočinul její smírný pohled, a 
kudy kráčela malá její nožka, zůstávaly růže . . . 

Světelně a radostněji bývalo na hradě, když Blančiny oči byly 
ještě plny života. Ale jedné noci, přeplněné mučivým vzlykotem a 
marnými výkřiky o smilování, dohasla jejich zář na rozkaz Isidin, 
která se bála jejich zušlechťujícího vlivu. Od oné strašlivé, nepo- 
mstěné chvíle ubohá Blanka nikdy se neusmála, nikdy nezazpívala. 
V smutném tichu své malé, útulné komnaty rostla, krásněla a kvetla 



Digitized by 



Google 



346 Quido Ma:ia Vyskočil: 



jako bílá lilie polní a spřádala své dětské, nevinné sny, jejichž 
zářivým středem byla postava ifiladého, smělého bohatýra, který na 
bílém koni s přílbou ověnčenou vysvobodí ji z její opuštěnosti a 
vrátí v královské lásce své nové světlo ve vyhaslý její zrak. 

Ale dny bezutěšeně prchaly útěkem pronásledované zvěře a 
Blančiny sny se neuskutečňovaly. Vzdala se na konec všech nároků 
na jejich splnění a zamilovala si samotu, z níž málokdy vycházela. 
S Isidou také zřídka jen se stýkávala; věděla příliš dobře o její 
nenávisti, kterou ji stíhala, a vyhýbala se proto raději cestám, na 
nichž mohla se potkati se svojí nevraživou sestrou. A přece Blanka 
nikdy nepociťovala nenávisti proti Isidě. Ba litovala jí spíše 
pro její ukrutnou vášeň, s níž ubíjela sama v sobě každý záchvěv 
jemnějšího a vřelejšího citu. Pokusila se dokonce působiti na ni 
něhou a vlídností mírné své povahy, ale Isida již předem bodavým 
výsměchem zničila každý její dobrý úmysl. Ponechala ji tedy divo- 
kému jejímu osudu i všem jeho krutým tajemstvím, s nimiž uzavírala 
se do své čarodějné komnaty, plné kouzelných nástrojů, křišťálových 
fiol naplněných zázračnými lektvary a příšerně ozařované nikdy ne- 
zhasínajícím ohništěm. 

Sama pak, zatoužila-li po důvěrnějším styku, scházela do chu- 
dých jizeb hradní čeledi, aby usedala v jejich středu a vypravovala 
jich dětem podivné pohádky, jež jí šeptala bájivá samota — — — 

Zde také dověděla se o příchodu Hirtysově na hrad, o výjevu 
při smrti Wálderichově a o uvržení do nejtemnějšího vězení 
hradního, které zpola již vdlabáno bylo v podzemí a do něhož jen 
úzkým oknem pronikalo nesmělé světlo denní. 

Zatoužila v neskonalé dobrotě své utěšiti ubohého vězně a vy- 
prosila si na oddaném jí zbrojnoši, aby ji dovedl k oknu vězení 
Hirtysova. Mohli tak učiniti tím bezpečněji, poněvadž Isida tančila 
právě svůj pohřební tanec kolem hranice, na níž se všemi rytířskými 
poctami spalován byl Wálderich, její muž a poslední hradu pán. 

V žaláři bylo ticho. Zdálo se, jako by sama smrt vstoupila do 
této prohnilé kobky a chladným polibkem navždy usnila zamlklého 
vězně. 

V pravdě však Hirtys necítil žádných bolestí, a jistě nebyla to 
obava před smrtí, jíž by rozrušoval klid svých myšlenek. 

Stanoven královským otcem svým k vyššímu poslání, než 
onomu, jež schopno jest cele naplniti život člověka, vyčkával trpě- 
livě příštích dnů, které měly o všem rozhodnouti. 

Jen teskno poněkud mu bylo v temném vězení, pod jehož 
stropem kroužili netopýři a z jehož dna vystupoval otravný puch 
slizké, hnijící vlhkosti. Toužil po světle, které miloval a jehož měl 
plnou duši, a zahleděl se bezděčně vzhůru k úzkému oknu vězení, 
jímž pronikal obyčejně pouze mdlý, pološerý záblesk. 

Jaké však bylo jeho překvapení, když téže chvíle proud zlatých 
radostně jiskřivých paprsků udeřil mu v zrak a do srdce vnes 
kouzlo velikého rozjasnění. 



Digitized by 



Google 



Západ romantiky. 347 

Když oči Hirtysovy uvykly poněkud nezvyklému tomuto světlu, 
rozpoznal v hrubém rámci šedivé zdi bledě růžovou Blančinu tvář. 
Uvolněný proud zlatých jejích kadeří svezl se po čele a splýval 
nyní volně do temnoty žalářní jako nezhasínající, živý zdroj záře. 
Rty Hirtysovy v náhlé vroucnosti dotekly se zářivého toho zázraku 
a vůně polibku, jež po kadeřích stoupala k Blančině skráni, zvěsto- 
vala mladé ženě, že vězeň žije a doufá v osvobození. 

Přiblížila se, pokud bylo možno nejtěsněji, a zašeptala tlumeně : 
„Hirtyse!** 

Oslovený v nevýslovné slasti zachvěl se při ozvěně tohoto něž- 
ného zvuku, a odpověď na rtech mu uvázla jako motýl omámený 
opojnou vůní v kalichu jitřně kvetoucího jasmínu. 

„HIrtyse, bratře v utrpení, přišla jsem tě potěšit," zašeptala 
Blanka poznovu. 

Tu konečně odvážil se i Hirtys odpověděti a pronesl vroucně: 
„Sestro! Jaká láska tě přivádí k opuštěnému?" 

„Společná touha po svobodě," odpověděla Blanka. „Ty, Hir- 
tyse, dočekáš se jí jistě, nebof doufám, že ti pomohu k útěku, já 
však — " za vzdychla a umlkla . . . 

„Buď klidná, líbezná má sestřičko, buď klidná," utěšoval Hirtys 
mladou dívku, „i tobě nadchází den, který ti přinese ztracené světlo. 
Slyším v dálkách již dusot stříbrných kopyt. To vítěz tvého mládí 
— zelený vítěz! — přijíždí — " 

„Jaká ty jsi podivná duše!" podivila se Blanka. „Odkud znáš 
všechna moje tajemství?" zeptala se. 

„Tajemství všech mladých srdcí jsou stejná!" odvětil Hirtys. 

Sblížili se tak v dalších hovorech, v nichž odhalovali navzájem svoje 
nitra, a chvíle ty byly zajisté pro oba tím nejkrásnějším podarem 
každého dne . . . 

Uplynulo skoro čtvrt roku od té chvíle, v níž za Hirtysem za- 
padly žalářní dvéře, aniž se co změnilo. Jen léto po kraji do- 
hořívalo a z daleka smutná jeseň zahleděla se v údolí svýma veli- 
kýma, melancholickýma očima. Tehdy Isida, která marně čekala, že 
dlouhým žalářováním utlumí Hirtysův vzdor, usmyslila si vejíti do 
vězení a urychliti vězňovo ponížení. 

Ale Hirtys odepřel podrobiti se její vůli a pokořiti se jejímu 
krutému majestátu. Tu rozhněvala se a poručila, by přivedli katany, 
kteří by ho mučením donutili k poslušnosti. Smála se divoce, když 
hořící smolový pás spaloval vězňovy lokty nebo ledové sprchy 
mrazily ohořelé rány bolestí nesnesitelnou. Vzala jehlici ze svých 
vlasů a vrážela ji Hirtysovi do hrudního svalstva, a když ani tato 
muka neuspokojovala její krutosti, nakázala vpustiti hladové, polo- 
divoké psy a zavříti vězení. 

K novému největšímu podivu přesvědčila se po několika dnech, 
že psi lízali Hirtysovi rány a neodvážili se ho roztrhati, ačkoli byl 
vysílením zcela bezmocný. 

I tentokráte pomsta Isidina zklamala její očekávání. 



Digitized by 



Google 



348 Quido Maria Vyskočil: 

Rozzuřena a neschopna více ovládati svých smyslů, poručila 
píikovati nahého Hirtyse k vlhké stěně vězení, a sama obnažená 
tančila před ním divoký a smyslný tanec, doufajíc umučiti ho vášni- 
vou jeho nemohoucností. Ale ani nyní nedočkala se Isida Hirtysova 
pokoření. 

„Zlobohu!" řekl k ní trýzněný vězeň, když nasycena tance 
stanula vyzývavě před ním. „Marně doufáš v moji zkázu. Usiluješ 
zničiti mne a netušíš, že urychluješ tím vlaátní svůj pád. Zahyneš 
s dobou, která umírá a jejíž krvavé slunce níží se k západu. 
Uvadnou poslední purpurové růže na štítech unavených bojovníků, 
a s příštím jitrem bílá poupata obejmou rozpadávající se cimbuří 
zbytečných hradních valů. Době, která nadejde nad tvým hrobem, 
Isido, nebude potřebí více hradů ni podzemních vězení; neboř jejím 
vznešeným symbolem bude slunce vycházející . . . slunce . . . slunce . . .* 

Domluvil a zdálo se, že z jeho slov líne se sluneční zář, která 
naplňuje celé vězení slavnostním světlem. 

Jako ztrnulá stála tu okamžik Isida a její tvář zbledla jako ru- 
báš. Snad i ona tušila smutný, nevlídný osud svůj v těchto naděj- 
ných slovech. Na okamžik zdálo se jí, že možno ještě se zachránit, 
podaří-li se jí získati Hirtyse svojí vlídností. Ale pouhá myšlenka 
na toto zneuclívající pokoření rozpálila divokou její krev a duši 
naplnila novým vzdorovým hněvem! 

„Zničím tě přec!" zahrozila na odchodu Hirtysovi. „Nikdy již 
nevyjdeš z tohoto vězení, v němž jediným hostem tvým bude dlouhá, 
mučivá smrt ..." 

A odešla vysmívajíc se Hirtysovým proroctvím — 

Třetí noci po tomto vězňově setkání s Isidou otevřely se náhle 
dvéře, a Blanka, které se zdařilo oblouditi podnapilé strážníky, vy- 
vedla Hirtyse z vězení . . . 

V. 

Přiblížila se jeseň a svými zlatými a jantarovými barvami okou- 
zlila kraj. Odletělo ptactvo a zpustla nově zasetá pole. 

Noci byly mrazivé, plné chladných, nedostupných hvězd. Isida 
nyní častěji než jindy uzavírala se ve své tajemné komnatě, zaměst- 
návajíc se výrobou tajemného elixíru, který jí měl vrátit prchající 
mladost. 

Nemyslila více na Hirtyse, neboř byla přesvědčena, že zahynul 
ve vězení a kosti jeho setlely. Netušila, že byl osvobozen a žije 
skryt v bezpečné blízkosti hradu, kdež očekává jen vhodné chvíle, 
v které mělo se vyvršit královské jeho poslání. 

Násilím vyrvala ze svých myšlenek jeho obraz a napjala všechny 
své síly, aby zapomněla jeho příchodu na hrad i všech těch drob- 
ných příhod, jež s ním neodlučitelně byly spojeny. 

Ale marně. Násilím zatlačovaný obraz Hirtysův s tím větší jas- 
ností vyplouval nad Isidinu myšlenkovou hladinu, zářil a proble- 
skoval všechny její počiny a usvědčil ji konečně z vnitřní, mohutné 
své nadvlády. Nebylo možno utýrané duši hradní paní nevzpome- 



Digitized by 



Google 



Západ romantiky. 349 

nouti si všech hrozivých předtuch a pochmurných proroctví, jimiž 
Hirtysiiv pobyt na Wálderichově hradě byl přeplněn a zatížen. 

Uzavřela se do své tajemné dílny a přerušila veškeré styky 
s okolním světem. Pociťovala nutnost býti samotná a v úmorné 
práci hledati posily před útoky mučivých vzpomínek na záhadného 
cizince. 

Její dílna nacházela se ve zcela opuštěném křídle a vedla do 
ní dlouhá, úzká chodba přeplněná různými surovinami potřebnými 
k tajemným magiím. Dílna sama byla nevelká, zastavená křivulemi, 
alembíky a fiolami nalitými podivně svítivými tekutinami. 

Jediné okno, zastavené zpola ohromnými folianty prastarých 
knih, v nichž skrývala se nejmocnější zaklínadla, jen zvolna a těžce 
proráželo matným svitem svým parami prosycenou atmosféru. 

Proti oknu zavěšen věrný otisk vzácné „smaragdové desky", 
kterou v jeskyni u Hebronu nalezl prý Alexandr Veliký, a na níž 
mythický Hermes Trismegistos, syn egyptského boha Osirise, napsal 
svůj runový, těžko srozumitelný předpis k vyrábění ,. zlatého nápoje". 

Byl skoro celý zanesen prachem a obklopen troskami antických 
soch a vycpanými zvířaty. 

Konečně uprostřed síně nad nevelkou pecí zavěšen byl malý 
měděný kotlík, v němž shromážděny byly všechny kouzelné látky, 
které Isidě měly vrátiti nový půvab a setřelý mládí pel. 

Již po několik dnů vařila se v ní veškerá ta čarodějná směs 
a scházela jen poslední, rozhodující noc, kdy měsíc po třinácté vy- 
stoupí nad chladnými vlnami a dosáhnuv plného svého tvaru, udělí 
konečnému varu zázračné a omlazující moci. 

A již i tato noc nadešla a měsíc plný zářivého světla ve vel- 
kém, jiskřivém oblouku opouštěl ostříbřené horizonty. 

V jeho bílé záři podzimní lesy zahořely jantarově a po kraji 
panovala taková neobyčejná světlost, že bylo možno bez svítilny 
projíti všechny lesní pěšiny. 

Pouze v dílně Isidině panovalo pološero. Žlutý plamen pod 
kotlíkem piazivě rozprostřel se po celé měděné ploše a jeho pří- 
šerný odlesk vploužil se do nejtajnějších úkrytů černoknéžnické 
komnaty a vyplašil odtamtud hejno netopýrů, kteří polekáni nezvyk- 
lým světlem vírnatě kroužili kolem Isidiny hlavy. 

Tisíce horečných myšlenek obtěžovalo ji, rozdražďovalo rozum, 
rozrušovalo srdce. Isida znovu připomněla si celý minulý svůj 
život, přeplněný dobrodružstvími, v nichž nebylo úkoje ani potěchy. 

Její neklidné, věčně spěchající a nikdy neuspokojené srdce po- 
dobalo se jedovaté číši, obsahující v sobě podivnou směs krutosti, 
pošetilosti a vášně, která, zmnožena prastarým rodem, našla konečně 
v Isidě vyvrcholení své smrtonosné moci. 

Žila rychle a stanula náhle před životem jako před prázdnou, 
bezduchou formou, jejíž nové naplnění vyžadovalo nezměrných obětí. 



Digitized by 



Google 



350 Quido Maria Vyskočil: 



Ale i ty měly býti přineseny nyní, kdy podařilo se Isidě najíti 
v starých knihách tajemství věčně mladé síly a neztrácejícího se půvabu. 

Zázračná směs přicházela již do varu. Venku měsíc dávno již 
opustil nízké obzory a nyní rychle plul k temně blankytným výšinám. 

V údolí čeřil se lehký vítr, který sílil a mohutněl a změnil se 
konečně v dokonalou vichřici, právě ve chvíli, v níž na starých 
věžních hodinách odbíjela půlnoc . . . 

Rozhodná chvíle se přiblížila. 

Tajemná směs počala se klokotavě vařit, opálové páry naplňovaly 
celou komnatu, uklidnění netopýři rozvěsili se po koutech. Isida 
přikročila kvapně k uzavřené skřínce a vyňala z ní křišťálovou číši. 

Pak zašeptala třikráte zaklínači formule, převrhla kotlík, nalila 
nazelenalou tekutinu do pohárku a přiblížila ke rtům. 

Ale v tom okamžiku s velikým praskotem rozlétly se dvéře, a 
v nich objevil se Hirtys zahalen v temný svůj plášť. 

Hrůzou a leknutím vypadla Isidě číše z ruky a rozbila se na 
tisíc kusů. Čarovná tekutina změnila se okamžitě v páru, po niž 
zbyla ve vzduchu jen omamná, jedovatá vůně . . . 

Vichřice rozběsnila se mezitím takovou netušenou měrou, že 
hrad třásl se v základech a hory chvěly se jako před země- 
třesením. 

„Pojď!" řekl Hirtys hlasem chladným a varhanovým k polekané 
Isidě. „Pojď za mnou! Nelze vzkřísit k novému životu to, co umřelo 
s dobou. Je spoutána, neboť vládla příliš dlouho . . . Věk dokonal . . . 
Neslyšíš, jak král osudu převrací list v dějinách lidstva? Pojď, Isido! 
Tvůj život nenašel by více souzvuku v době, která nadchází a je- 
jímž znamením bude jas a mír!" Chtěla odpovědět, ale on zadržel 
její slova novým vybídnutím: 

«Pojrf!« 

Vyšel pak první, a Isida následovala ho po ztichlém nádvoři, 
kde spaly stráže, mimo zamlklé hradní věže ke spouštěcímu 
mostu. 

Hirtys mlčky pokynul a neviditelné jakés ruce otevřely bránu 
a spustily most. Opustili hrad a vešli na lesní cestu . . . 

Šli stále mlčky a tiše, Hirtys napřed a Isida za ním. 

Vichřice ustávala zvolna a znovu objevily se hvězdy. Chladné 
a nedostupné. A když ocitli se oba půlnoční chodci v polích, zdálo 
se Isidě, že Hirtysova postava roste nekonečně a její stín že po- 
krývá celou zem . . , 

Ohlédl se naposledy po ní. Pak ukryl ji ve svém stínu na 
vždy pro oči všech i pro všechna lidská hnutí ... a oba rozplynuli 
se pak jako poslední přítmí před příchodem nového světla — — 



Ve své bílé komnatě opuštěná Blanka bojovala neklidně s těž- 
kými sny. Pociťovala nezvyklé vzrušení v celém svém těle a ne- 
obyčejnou bolest ve svých očích. 



Digitized by 



Google 



Západ romantiky. 



351 



její srdce bilo prudce a udéšeně jako polekaný pták. Tiskla 
své chladné ruce na bílá ňadra, aby je uklidnila. Nepodařilo se jí to. 
Setřásla konečně násilím svoje dřímoty a probudila se. 

Kolem ní bylo tma a šero jako vždy. Ale když povstala, po- 
zorovala, že temno ustupuje a jemné, bledé světlo rozzařuje její 
probouzející se zrak. Vykřikla šílenou radostí, neboť její oči prohlédly 
opět a Blanka mohla znova uvítati vycházející slunce. 

Rozpustila zlaté své vlasy a přistoupila k úzkému oknu, jímž 
se linulo to podzimní laskavé světlo a celou ji zlatě ozářilo. 

Veškeren kraj uvítal ji radostným šuměním jako královnu. 

Její oči zazářily nevýslovnou něhou a její tváře po dlouhé době 
zakvetly růžemi . . . 

A když Blanka svezla oči své, v nichž světélkoval všechen 
slavný mír doby nově nadcházející, od lesu na širokou cestu ve- 
doucí ku hradu, radostný výkřik vyletěl z útlé její šíje. 

Po cestě ku hradu vyjížděl mladý rytíř na bílém komoni s dra- 
hocennou čabrakou, v brnění stříbrném a s přílbou ověnčenou. — 







<~^^ 



W^^^'^^-. 






"^31^^- 



).:zr^i-i 



Digitized by 



Google 




Karla Welsová-Slaviková ; 



Slováci. 



(Pokračováni ) 



7. hodině ranní očei<ávala jsem před farou Siidorku, jak jsme 
si smluvily. Ale ona — dle bodrého zvyku lidu tamního — 
přišla až o 10. 

Lichvacl jarmark odbýval se za městečkem na velikém past- 
višti. Dobytka, vozů, krámů, Slováku a židů, hádek, křiku a rozči- 
lování bylo všude plno. 

Sudora šel se Sudorkou, ale nemohli se o volbě bulíka shod- 
nout. Co se líbilo jednomu, nelíbilo se druhému, a trpělivá Sudorka 
už trochu nevrle řekla: „A věru si mohol zóstat doma." 

On nedbaje její poznámky, zastavil se a zálibně si prohlížel 
jedno tele. Sudorka ve strachu, aby je snad nekoupil, hned ho srá- 
žela: „Tohle těla bys kupil? Ani bych také tela do maštale ne- 
pustila." On, jako neslyše, zeptal se tetky, která tele prodávala: 
„Za co dáte to tela?" „Za 54 zlatouky." „Bože mój, veď by sa 
to vešlo do husacího košíka, co husy seďá na vajcách," lamen- 
tovala Sudorka. Muž jí jemně a trochu žertem řekl: „A já ti poviem: 
„Kup si ty také, jaké sa teba lúbí, a já si kupím, jaké sa mříalúb!." 

Zase jsme se chvíli motali mezi dobytkem, až Sudorce padlo 
do oka tele, od kterého se ani odloučiti nemohla. Stála před ním 
v obdivu jako před nádhernou výkladní skříní. „Tohle tela sa mi 
lúbí — já bych ho hned kupila!" Teď zase Sudora jí oplácel : „Ta- 
kové malé tela chceš kupit? Nó, kup — ale mosíš ho chovat ako 
malé diefa." V tom přišel kupec, hned tele koupil a už si je na voze 
odvážel. — Teď se tele ještě více Sudorce líbilo a velice za ním 
naříkala, že ho nekoupíte. 

Za chvíli zase jí oči padiy na maličkou kravičku. „Za čo máte 
tu krávu?" ptala se ženy, krávu na řetěze držící. „Za 95 ztatých. 
Je kroťúčká, inlaďúčká, gúlat sa pod ňú móžete. Dieťa hu móže po- 



Digitized by 



Google 



Slováci. 353 



dojit, a mlíčko má jak smetanku,* spustila prodavačka zpěvavým 
naučeným tónem. 

Opatrná Sudorka spočítala si zatím, než ty chvalozpěvy skon- 
čily, vruby na rohách, aby věděla, kolikrát se kráva otelila a jak 
je stará. Když seznala, že je opravdu mlaďoučká, její laskominy na 
ni ještě více vzrostly. 

Je chudá,** (hubená) mínil Sudora. „A i ty's chudý," řekla mu 
Sudorka žertem. 

„A 95 zlatých — to je moc!** namítal její muž dále. 
„Mladé je mladé a preto drahé! Kupte si starij bábu," repetila 
prodavačka, která byla jakp sršeň. 

„Kde máte muža, já sa opýtám jeho,** odvětil jí Sudora. 
„Toř,** ukazovala na nedalekého Slováka, ale uraženě spustila: 
„Já som jeho žena, já móžem tak rozkazovat ako on!" 

A Sudora jí na to se smíchem : Já som očul v hospodě hovo- 
řit, že žena nemá takú dušu ako muž.* 

Sudorka se zasmála, a chtějíc dopálenou prodavačku udobřit, 
žertovala: „Tetička, to si nedajte povedat! Ako by žena nemalá 
dušu ak ten muž, keď jim nosíme ak tem ptáčencom do hnízda. 
Žena si vyrobí akurátne tak ako muž, len že muži utrácá peňáze 
a ženy nie.** 

Tetka však pojímala věc velice vážně a už nás ani neuznala 
za hodný odpovědi. A tak konec konců bloudili jsme zase po jar- 
márce a hledali bulíka. 

„Kolko chcete za teho bulka, chlapče?** ptala se zase jinde 
Sudorová. „Šedesát zlatých, tetička.** „Ale pojdeš a i ty ze sebú 
a budeš mi husy pást," špičkovala Sudorka. 

Konečně se jeden bulík líbil oběma manželům. „Kolko chcete 
za teho bulka?** tázali se oba žádostivě. „Sedmdesát zlatých." 

„Eééj," vykulila Sudorka oči. „Šak som dnes ešte nepila! Ne- 
jsom néni opilá.** A její muž: „To sme věru daleko! Z tej řeži 
muky nebude.** 

Po dlouhém smlouvání dávali lidé bulíka za 62 zlaté, ale Su- 
dora chtěl ještě zlatku usmluvit. 

„Kolko je ešte mezi vámi?** připletl se nějaký Slovák mezi ně. 
„jedna zlatouka." 

„E, tak to rozhodte na polovic," radil jim. 
„Tož teda to rozhodíme,** řekli prodavači, „ale dáte oldo- 
máš." Oldomáš obnášel 15 krejcarů. Pak si plácli rukama, přáli si 
navzájem štěstí a srdečně se rozloučili. 

Cestou z jarmarku oba kritisovali dobytek. Nad jednou přímo 
nádhernou kravou zůstali v němém obdivu stát. Když však slyšeli, 
že kráva stojí 240 zlatých, mínil Sudora celý ulekaný: „To je věru 
až hriech, dat len za hovado dve sto čty ryčet rýnských." Na samém 
už konci trhu zděsila se Sudorka nad zuboženou jinou kravou a 
bezohledně volala: „Jáj, to je strašná kráva — a ty rohy má opadnuté 
jak stará bába grgulu!" (růžky v zadu na čepci). Ale prodavači jí 
vynadali, že hledí jako bosorka a že jim krávu obosoruje. 

23 



Digitized by 



Google 



354 Karla Weisová-Siavíková: 



Pak už jí zašla chuf kritísovatí, dala si vystavit pas a cestou 
každému známému, kterélio jsme potkali, dávala hádat, co za buiíka 
dali. Když se tázaný rozmýšlel, pobízela: „No tak, už ma potěš 
anebo zarmuf !" — 

Druhého dne jsem šla na vykládací jarmark a zastavila jsem se 
pro Dobrovodskou. Ve své správnosti už na mne čekala. Sešly 
jsme se v krámě u Cilky, její dcery. Ta byla velice uplakaná a po- 
stěžovala si na Ondřeje. 

Stará Dobrovodská roztrpčena si mně posteskla: „Já som mu 
věru dycky domiúvala len dobrými slovami, nebo já věru neprekl- 
nám ani nehřeším (nehubují, nenadávám), nikdy nič. A otiec tak mu 
pěkné príeklady dával z Piesma, že Pán Bóh dal Adamovi Evu nie 
za otrokyňu, ale za pomocnicu a společnicu — ále on sa nahněval, 
vybehol na ulic, kríčal a takú hanbu nám dal před czuzími ludmi, 
že sme teho žáden, ani mój muž ani já, čo sme na světe, nezaku- 
sili. Od tedy sme mu za nič a ani sa s námi nevypravová. Keby 
mu svatý volačo povedal, je márno, lebo on je velice krutohlavý. 
On je velice krutohlavý, tak ako jeho mater. Čo len tá Eva chuděra 
tam vytrpí od nej. Šak bola dnes Sudorová u mna a velice sa 
žalu vála." 

„Ej věru, a i já viem, ako to mamička dovedu, — ale já som 
nikdy nič nikomu nehovořila," pravila uplakaná Cilka. „Este som 
bývala s nimi v Š. Mamička Zrýnová mi dovolily mojú mamičku 
opáčit tady v K. Keď som sa v noci domu vrátila, seděly mamička 
ešte s Judu, čo je včul v Amérike, za stolem. Neviem, či sa modlily, 
či zpievaly, a mamička : ,Teho som sa já stará žena dočkala, že 
bych malá i krávy dojit? Už je na 11. hodinu a kráva néni podo- 
jená!* Ani som jim nepovedala, keď obe sedá za stolom, že hu 
mohly podojit. Žlíkla som sa a šla som dojit a potem teprv bolo 
11 hodin! — Já sa chystám v nedelu, keď budem mat kedy, jít tam 
na domluvu, lebo Mara sa mosf udobřit na Evu. Já som očúla, že 
sa chystá na svatu zpověď, a preca nepojde na svatu zpověď, aby 
mala hnevnika?" děsila se Cilka, vychovaná v klášteře. „A potem 
som ešte očúla, že Mara ty své děti škaredo vychovává: lebo jim 
zakazuje kolébat Eviného Siluše. Ona jich učí nenávisti, a preto tam 
chcem jít. To nemóže tak but. Čo sa děti naučí, keď sú mladé, to 
roba, a i keď sú velké." 

Pak jsme šly na jarmark. Rozumí se, že židé opanovali tu 
pole. I hrnce již prodávali, a křesfanů-prodavačú bylo daleko méně. 

Jarmark za mnoho nestál, jako snad všechny letní jarmarky, a 
tak jsme ani mnoho nekupovaly. 

Na zpáteční cestě zastavila se Dobrovodská v boudě u pekařky 
a rozkázala si: „Dajte mi za 15 krejcary tich kajzerek (housek) a 
dajte mi ešte za 10 rožky (rohlíky)." Já koukala, kde co letí, a ne- 
všimla jsem si, kolik peněz jí dala. 

Dobrovodská si pečivo zabalila, a když už chceme odejít, volá 
na nás prodavačka: „Tetička, vy ste mi nedaly ten šesták." 

„Věru dala som." 



Digitized by 



Google 



Slováci. 355 



„Věru nie. Já móžem tri rázy prsty hoře zdvihnúř, že nie.** 
Dobrovodská kazatelsky odpověděla: Ja, kdo priesahá, to néni 
dobrý člověk — lebo vám sa má verit na vaše slova. Včul už na 
vás nedám ani tolko, čo zrnko maku obsahuje. Tu máte ten šesták 
na tu vašú príesahu I Však on třeba nie hned, ale později vám bude 
na duši fažký,* — a už se hnala prudce pryč. 

„Tetička/ volala za ní prodavačka, „tu máte, vezmite si ho!" 

„Nechcem hol Nech vám obtíží dušu! Vy ste ma zaštráfily 
před ludmi. Kebyste boly povedaly, abych vám dala i těch 15, dala 
bych vám i těch." 

„Já ho nechcem, já ho dám žebrákovi," odpovídala pekařka. 

„A hocfte ho třeba do Váhu, já ho nechcem," mrzutě ji odbyla 
Dobrovodská a více si jí nevšimla a ani cestou domů už o tom 
nemluvila. — 



Po poledni jsem tedy šla do mlýna s úmyslem pokusiti se o 
usmíření. Eva byla na dvoře. Jednou nohou kolébala a při tom 
řásnila spodníky. Dovedla to překrásně; stroj by to lépe neudělal. 
Co se týče dovednosti a rychlosti v práci. Mara nemohla se vedle 
ní ani postaviti. 

Zrýna, jak mne zaslechla na dvoře hovořit, vyběhla zesednice. 
Trochu byla uražená, že jsem tam po dva dny již nebyla, a řekla: 
„Ponížené pekne jich vítám! Nó, na mojú dušu, já už myslela, že 
si jich tam na tej fáre nechali! Prečo nepřišly? No, aakotambolo? 
Ako sa jim lúbilo na tej fáre? Bola hostina?" vyzvídala. 

„To víte, že byla," a dále jsem nedbala o faře mluvit. Zrýna, 
která byla jako věštkyně a každému i myšlenky z hlavy vyčetla, 
řekla: „Ale tak to hovora jak ten, kerf sa ho pýtali: ako si sa mal 
na hostině, a on povedal: krom jídla a pití dobré." 

Smály jsme se tomu a ona dodala: „To sa tak na parádu 
hovoří, anebo sa ešte ináč povie: dobré sme sa mali, ale bolo 
málo ponuku." 

„A co, jak je Silušovi?" odvrátila jsem řeč. 

„Chvála Bohu, paní velkomožná, dobré. Dnes stál pri okně a 
dosahoval už moje okuláre!" s velikou radostí se chlubila a Siluše 
v kolébce líbala tak, až mu červené skvrny na tvářičkách vy- 
skakovaly. 

Mara se právě vracela všecka zářící a pěkně nastrojená z jar- 
marku. Slušelo jí to. Když se odstrojila, sekala sečku na dvoře pod 
kůlnou a takto si při tom zpívala, patrně Evě na vzdory: 

„Kebysom já malá jazyk za zubami, mohla som já nedostávat 
takové snídaní. Ale já už dobré znám, že je len muž žene pán, 
věru mu já ode včulka pěkné slovo dám." Tak se chystala na 
svatou zpověď, ale v zápětí byla aspoň trochu potrestána. 

Dle svého nepořádného zvyku své šaty do truhly jen naházela. 
Zrýna, která chtěla dáti Judiny šaty a kožichy zase jednou na slunko, 
aby vyschly, našla v truhle vše zpřevracené, i vracela se ze dvorné 

23* 



Digitized by 



Google 



356 Karla Weisová-Slavíková : 



komory, majíc haldu šatstva v náručí, celá rozvzteklená. Praštila šat- 
stvem v sednici na stůl a křičela, až jí v hrdle přeskakovalo: 
„Kriste ukřižovaný, Ježíši najmilostivější, nechcem tvojej ruky vidět 
v mojej truhle!** „A čo já tam volačo robila?" lhala Mara. „Basom 
fa dušu tvoju! Nehovoř nič aspoň I" dupla si nohou Zrýna. „Hřeším 
fa už i před czuzími, nič z teba nebude ! Kerf si nesložíš svoje, ne- 
hynož (nehub) jiné! To je svinutá zástěra?** A rozkládala ji po stole. 
Ležící tam harmonika ji překážela; dala ji prudce pryč, a tato při 
tom táhle zaječela. „E, nebeč,** okřikla mrzutě i harmoniku. Byla 
bych se s chutí zasmála, ale ona pokračovala v hubování: „Učím 
fa s dobrotu už tri roky a nič nevieš.** Ke vší zlosti spadla malá 
Katulinka s lavice a uhodila se. Zrýna naplácala Úleně, proč na ni 
nedá pozor, a Gašparovi, — který právě do sednice vběhl a jen 
náhodou se tam chudák kmitl, — nabouchala. Ještě dnes vidím ty 
jeho veliké oči, jak je na mne obrátil a jak se přede mnou styděl. 

Pak zřejmě ochlazená Zrýna povídala : „Mosím jich porozvínat, 
tich zástěr, a dát na slnko, aby tej Jude, než sa z tej Ameriky 
vrátí, tam nezhnily. Nech idú se mnu, paní velkomožná, dám jich 
na žrrf na zahradu.** 

Tam na bidlo všechny šaty rozvěšela. Gašpar se na matčiny 
šaty něžně usmíval, hladil je a tulil se k nim, jako by se s matkou 
mazlil, a chlubil se mi: „To je šetko mojej mamičky 1** Abych mu 
udělala radost, věnovala jsem všemu velkou pozornost. 

Pak si hrál s malými děvčaty. U drobné stružky, která proté- 
kala zahradou, rozdělali si bláto a dělali cihly. Škatulka od sirek 
byla formou na ně. Gašpar navrhoval, že z nich budou stavět nový 
mlýn. Zatím, než cihly oschly, kopal základy a počínal si při tom 
s takou důležitostí, jako by se jednalo o jeho čest. 

Zrýna nechala děti hrát a šla se mnou do své zelinářské za- 
hrady okopávat. Udělala nejdřív motykou kříž přes záhon a šeptala: 
„Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha sv. Amen. Pane Bože, buď 
mi na pomoci.** Ale hned po této zbožnosti už ďábel z ní vykřikoval: 
„Jatu okopávám, a ono si to řásní spodníky.** To „ono** byla Eva. 
„To je také práce,** odporuji Zrýně. „Až by okopala, mohla by to 
dělat,** odsekla mi. „A kdy? V noci. A kojí dítě. A dala byste jí 
světlo? Však jsem se tam dívala. Mara se na ni hněvá, a ona jí 
za to řásní i její spodníky, protože to Mara tak nedovede, a při 
tom chudák nohou kolébá, a děti, které by to mohly dělat, si hrají.** 
Mlčela, ale bylo vidět, že uvnitř zuří. 

„Vy se na ni, tuším, ještě hněváte?** „Nemám na ňú rieč, a 
i Mara má zakázané s ňú sa vypravovat.** 

„No, to dáváte Maře pěkné naučení. To nebude nikdy pokoj 
v domě,** kárala jsem ji. „Nech sa vypravová s pacholkom, a s ma- 
terú sa nemosí vypravuvat. V kerém dome by bol pokoj, aby ne- 
věsta s pacholkom klebety robila! Z jedneho slova tolko klebet 
naseje a slov a riečf, ak ten ďábel těch zlých hub po horách.** 

„Prosím vás, Zrýnko, nechtě už toho hněvání a mluvte zas na 
ni. Vidíte, mne už netěší ani sem chodit — *• Ani jsem nedomlu- 



Digitized by 



Google 



Slováci. 357 



vila. — Zrýnka praštila motykou a pustila se do mne, vyčítajíc mi, 
co kdy dobrého jsem její sestře, to jest matce Evině udělala. Na to, 
co já a všichni moji příbuzní i známí pro ni samu učinili, nadobro 
zapomněla. Neodpověděla jsem jí na ten neyděk a nechala jsem ji 
bouřit dále: 

Já sa mosím zbláznit ! Celý svět je na mňa pobúrený. Oni sa 
tej Evky pořád zastávajúl Čo oni verfá, aký je to vták nepodařený! 
Ona mi mojú čest nikdy nenavrátí, kerú mi vzala. Nech si len roz- 
vážá, milostpaní, toto : V zimě sa ve spánku odkryla a prišiel Peter 
s montérom v noci domou z veselá (z veselky) a — a — ** začala 
rozpačitě mumlat — mumlat — a pak si udělala: ,Nóó — prý hu 
nepokojili, čo já viem — A ona druhý den utekla domou a to pustila 
me-zi lúúúdl Ona len špínu a len Špínu na nás dycky snášala. 
Dycky na nás potupu robí! Dycky na nás potupu robí,** opako- 
vala o tón výše. A další žaloby na Evu se jí z úst řítily jako vo- 
dopád. „Její máti mi hu hubí ! Keď sa Eva vydávala, tak bečala a po- 
vedala : ,Ach, Evušinka moja, ako ty len na tej pustacine privyknéééš.* 
Ona mi mojú nevěstu hubí, a já som jej jejího zařa nekazila věru. 
Keď si mi požaluval, mlčela som ak tá zem. — To ani žádná sestra 
od sestry nezkusila na světe, čo já. Ona dycky chcela, abych já jej 
bola za podnož ! Eééj, čo já mám všetko tady na srdcu napíchané I 

— Jedenkrát bol jarmark a Eva mi prinde : ,Dajte mi peňáze na 
štífle.* — Já nič. Ona druhý ráz: ,Dajte mi peňáze na štífle.* — 
Já zase nič. — ,No šak dobré, šak sa budem dievat, či ma dáte 
lebo nedáte.' ,0d keho si sa pýtala do K . . .? ,Ada od vás sa 
budem pýtat? Čo vy si myslíte, že já vás budem poslúchat? Ják 
živ nikdy!* Já som vzala metlu a chcela som hu udeřit, ale ona 
sa schovala a zamkla do dvornej komory. ,Ach, ty skrátok, keho 
budeš poslúchat? volám za ňú, a ona: ,Teho, kdo sa na mňa 
trápí.'* 

„Ona povie, že bude poslúchat teho, kdo sa na ňú trápí! Já 
som sa na ňú už dávno trápila a malá som méně rokou než oná. 
Já malá 13 rokou a už som šanuvala ve službě, a to bolo i na 
ňú. -— Potem som zas nakúkla do komory, a ono si to bralo pod 
spodnik škrobenu suknu! Já zas na ňú: ,No, už sa glancuješ, už 
sa pojdeš ukazuvat, aká si pěkná, tim subjétum Mórech, čo ti cu- 
kroví dávajú?* Ona vyšla z komory ven na potok sa umýt a po- 
věděla : ,Včul sa umyjem v potoke a budem ešte peknejšá, a i nožičky 
si umyjem — *** 

„Taká jetá jejich Eva — keď sa jim tolko íúbí," řekla mně s vý- 
čitkou a pokračovala: „Potem sa mne na jed pekne nastrojila a takla 
si išla do K . . ." (Kroutila se po Evě, snažíc se, aby se jí sukně co 
možná hodně houpaly.) „Po poledni sa vrátila i se štíflema." 

Neříkala jsem k tomu nic, ale vzpomněla jsem si, jak nedávno 
se Zrýna zachovala k pacholkovi, když ji prosil o 80 kr. ze své 
služby. Tvářila se, že ho pro práci ani nevidí ani neslyší, a nechala 
ho škemrat jako žebráka za dveřmi. Když už to pacholek po třetí 
opakoval, vykřikla jsem na ni, jako by nedoslýchala: „Zrýnko — 



Digitized by 



Google 



358 Karla Welsová-Siaviková : 



Martin vás prosí o 80 kr.'' A ona, podívavši se na něho, soudcovsky 
ho vyslýchala: „Na čo sú ti?** Musil se vyzpovídat. 

Když jsem jí domlouvala, že ho dráždi a že se takým způsobem 
vyrobené peníze nevyplácejí, — stiskala jen rty, patrně zadržovala 
nějaké hrubství. Proto mi jí při těchto jejích výpravkách nebylo pranic 
líto. Věřila jsem sotva polovičce a dívala jsem se na ni se zájmem 
jako na výtečného herce. 

„A čo ternu poverfá — jedenkrát jej hovořím: ,Idz mi pre ri- 
ticuP A kerf s ňií diúho neišla, idem sa pozret, kde je — A ona 
stála hoře ve mlýne a kukala ces tu ríticu na montéra a smála sa." 
Přímo úžasně ten nevinný žert napodobila. „Montér sedel na bobku 
a takto spravil ruku — čo já viem — Keď ma zazřela, přiběhla, 
a já jej hovoriem: ,Čo to bolo s tim montérom? ,Čo já mám s ním 
volačo ? ,Čo já viem čo ? Kdo ces tu riticu kukal ? Už boly dva hriechy 
k vůli montérovi. Vieš ty, že máš zakázané s ním sa vypravuvat?* 
,Šak já som sa bavila na dvore s jurom, a keď ste došly, som tam 
akurátne přiběhla !* — No, čo temu poveďá ?** pravila vítězně se na 
mne podívavši. 

Domlouvala jsem jí poukazujíc, že podobné žerty jsou právem 
mládí, a že i ona ve společnosti, třeba starých dědků, jen září a jako 
děvče vyvádí, a skončila jsem : „Ostatně, budete-lise na ni stále pro 
maličkostí hněvat, odejde vám ještě do Ameriky." Škubla sebou, 
přece však řekla: „Nech si ide, já jej ani ruky nepodám. Nech si 
ide třeba do pekla na dno. Já nedbám." Po chvilce, když se vzpa- 
matovala, spustila už pevněji: „Len nech si ide, šak tam idú jinf 
ludé tiež. Je tam Myšík Jozo, čo jej zlaté piesma písal z Vídně, nech 
si ide za ním! — Ty sú akurátne jednaké, ona i moja sestřička, 
její mater. Čert jako ďábel, oba sú černí. Já jim poviem, aká je moja 
sestřička. Keď som hu obžaluvala u rychtára, že ma prizabila, po- 
vedala — bar aj som já maia svedkynu, takú starú babku — : ,Nech ma 
tu hrom zabije, eslí som na ňúlen sáhla I* A tá babka, keďhu očúla 
tak vrdlouhat, zkrikla: Ježíšmarjá, Anča, čoto len hovoříš, Šak nás 
tu hrom šetkych zabije!*" Po těchto křesťanských řečech dokopala 
záhon a zbožně jej pokřižovavši řekla: „Ve jménu Boha Otce" atd. 
„Bože, požehnaj mi mojú prácu." Pak se chystala na zalévání, ale 
v tom celá zadýchaná běžela k nám Mara oznamovat, že kočár ja- 
kýsi zahýbá z hlavní cesty na cestu mlýnskou a že dozajista jede do 
mlýna. Honem běželi jsme všichni ze zahrady do sednice a děti 
jako stádo za námi. „Bože mój," pravila v běhu Zrýna, „to bude 
dozajista Markovič," a v sednici zmateně rozkazovala: „Vyžeňte ty 
kurence a přikryjte kočárek!" 

V tom už vešel do sednice pán vysoké postavy, v bílém plášti, 
jaký se do prachu nosívá. „Ponížené pekne jich vítám, pán velko- 
možný," klaněla se mu hluboce Zrýna, vyděšených, zaslzených očí 
s něho nespouštějíc. „A kdo oni sú?" ptala se ho nesměle. „Já 
som od královskej tabule z Prešpurka." Zrýnou to škublo, ještě více 
oči vyvalila, vytáhla ramena do výšky a samou úctou dech zatajila. 
„A čo nám nesu, pán velkomožný?" „Tady citáciu k vůli volbám. 



Digitized by 



Google 



Slováci. 359 



Ode čtvrtka za týden mosí každý povedat, na keho dal svój hlas," 
pravil odměřeně. 

Zrýna spráskla ruce: „Bože svatý, precaje len spravedlnost na 
světel Ach, pán velkomožný, my sme převelice vystáli pre ty volby," 
pravila shánějíc inkoust. „No nech! Bóh nebeský to vidí a i slyší! 
A nemohli nechat vyhrát teho, kdo mal viac hlasou, a nemoselo být 
tolko falší a trápenie a ten hríechl A ešte mail nás spravedlivých na 
posměch ! Zrouna sme si vykládali tady s milostpaňú — to sú jedna 
prevysoká paní až z Prahy — "a začala mu vykládat můj životopis. 
Jeho, rozumí se, nemohlo to zajímat, stále jí podával ruku, trhal řeč, 
loučil se, netrpělivě přešlapoval, já ji za sukni tahala, aby přestala, 
neboř bylo ze všeho vfdno, že úředník má velice na spěch, ale vše 
marné. Zrýna s neústupností jí vlastní nepovolila, dokud mu aspoň 
nejhlavnější rysy z mého života nevypověděla. Pak ho vyprovázela 
až za stodolu a cestou ho litovala : „Taký vysoký pán a mosí citácie 
roznášat. Šak máme hajducha, prečo on jich neroznášá ? Šak nemosí 
tak. hoře vedený být. Ešte móže a i na riepu chodit." „To je velmi 
důležité, to mosím sám odevzdat," řekl, jako by ji okřikoval. 

Několik žen na blízku pracujících a jeden děda honem k nám 
ze zvědavosti přiběhli a lačně se tázali: 

„Kdo to byl?« 

„Eééj, milé ženičky!" Tu se Zrýna na chvíli tajemně odmlčela, 
stiskla rty a kývala hlavou. Pak jim křičela přímo do obličejů : „Pře- 
veliký pán od sudu, od královskej tabule z Prešpurku, a toto nám 
doniesol!" Ukazovala listinu. „Budu nové volby." 

Pak začala mluvit páté přes deváté a rukama rozkládat. V na- 
ději na vítězství cítila velikou kuráž. 

„Už sa mu mele, našemu rychtářovi. Patřilo sa mu být rychtárom, 
kerf bol v areste ? Keď vedeli, že bude dobrým liberálom, udělali ho 
rychtárom. Prvejší rychtář bol taký bachratý a bol a i organistom 
a i hajduchom. Všechno porobil sám. Nemalí sme hajducha, a boli 
sme. Len kebysme vedeli, čo je to v nútri," a snažila se nahlédnout 
do zalepené listiny. „Pán Bóh nebeský vie, keď je to pod pokrývku." 
A listinu rozevříti nechtěla, dokud nepřijde Juro. Najednou sykla 
„Hííí I", a jako by vše už byla rozluštila, převážně se na nás zadívala. 
Ulekla jsem se, že tam snad stojí psáno, že Juru na pár měsíců 
odsoudili. Po chvilce tajuplným, šeptavým hlasem nám prozradila, 
co četla: „Pószóny." Všichni šeptem opakovali : „Pószóny." „To je 
Prešpurk," s nemalou převahou překládala Zrýna a tvářila se, jako 
by nám byla tím už všechno vysvětlila. „Ja, tohle je veliká vec." 
Zase nakoukla do vnitř a udělala si: „Ihá — Dvaadvacátého juni. 
Od 22. juni to bolo u notáriusa, a on to nevydal. Eééj, liberálom už 
sa kúrí z hlavy, a našemu notáriusovi to lahne za krk už." 

Taká vyzývavost do ní náhle vjela, že i na slepice, na nářadí 
ba i na malé děti hleděla jaksi zpupně a s patra. Byla k nepoznání. 
Celá postava se zdála větší, krok pevnější, vykračovala si jako krá- 
lovna mezi poddanými. A těšila se: „Včul vyplave všechna tá faleš 
navrch. Prečo je Valášek zavretý? Prečo?" osopila se na nás. „Pre 



Digitized by 



Google 



360 Karla Welsová-Slavíková: 



tu notáríusku, že krívo priesahala, a preto hovořím, že mosf v pekle 
za živa hořet. Kamenné srdco mosí zaplakat nad ním/ a dala se 
do pláče. 

„Šak už jich Pán Bóh tresce," pravila jedna z žen. „Ludé ho- 
vora, že sa blázní její mater." Druhá žena jí odporovala: „A já zas 
očúla, že cera." Zrýna, které nad tou novinou div oči z hlavy ne- 
vypadly, po chvilce, když se vzpamatovala, definitivně usoudila: 
„Nech je to, jak je to, jedna je dozajista bláznivá. Až bude ode 
čtvrtka za týden tá nová volba, to sa, paní velkomožná, něčeho do- 
žijú tady," slibovala mi. „Len keby sa tá notáriuska bláznila. Keby 
len Pán Bóh dal a Markovič zvífazil. Tak budem každému postojmo 
hledět do oken," vyrážela jedním tónem a pevně se do světa za- 
hleděla. 

„A věru, já som očúl, že to šetko tú faleš doniesli císařovi 
pánovi do uší a i mu to předložili," vmísil se do hovoru naivní 
stařeček, který svými „kotletkami" na tvářích měl vzhled bývalého 
panského lokaje. „Už budu ministři len samí ludáci a i generáli. 
Věru tak. Císař pán ani jiných nechce," dopověděl s takou jistotou, 
jako by byl o tom právě s císařem hovořil. 

„To preto, priatelko," chtěla mu Zrýna cosi vysvětlit, když však 
náhle zavznělo klekání, upozornila ostatní: „Ale včul sa modlit máme." 
A všichni se po tichu modlili a jen „Pochválen Pán Ježíš Kristus !" 
a „Ná veky amen!" řekli nahlas. 

Po klekání ženské už neměly stání. Touha, aby novinu mohly 
honem dále zvěstovat, je poháněla. Při loučení s nimi Zrýna si te- 
prve všimla pěkného děcka, které jedna z nich na ruce chovala, 
a obdivovala je: „Neúročné, aké je to pěkné I Neúročnééé; aké je 
to pěkné," a lehtala dítě pod bradičkou. „Maryša je jej?" ptala se. 
Žena kývla na souhlas hlavou a Zrýna doložila: „Maryša. To doza- 
jista svietilo slunečko, keď sa narodila." „A prečo?" tázala se matka 
dítěte udiveně. „Preto, že má takú bielú hlavičku ! Svietilo jí 
na ňů." 

Pak nás opustila i žena s dítětem a osaměly jsme. Já se chy- 
stala k domovu a Zrýna se nabídla, že mne vyprovodí. Dříve však 
odnesla ještě do sednice Judiny šaty, aby jí na ně nepadala rosa. 
Protože hned za mlýnem jsme potkaly dva dráteníky, pro něž měla 
Zrýna práci, vrátila se s nimi. Vrátila jsem se též, neboř jsem byla 
:zvědava slyšet, co si budou povídat. Kateřina je cestou plna soucitu 
litovala: „Dráteníci majú velice planý kraj. Všeci mosá do světa. 
Já som moc zkusila, ale dráteníci zkusá nade všechny ludi na světe. 
Eééj, paní velkomožná, keby oni očúly, keď dráteníci zpievajú. To je 
zpěv, kdo chce vedet! To je krása! Keď ešte před léty chodievali 
na večer po hrackej z roboty, tady na poli taký hukot stál, čo 
zpievali." 

Dráteníci byli už docela v „panském oblečení" a jeden nic ne- 
mluvil, než bez přestání vzdychal: „Ach jal Ach ja!" 

Když jsme je přivedli na dvůr, pravila Zrýna: „Drotárkové, vie- 
tajte teda u nás," a děti strašila: „Dievčence, ti dva chlapi idú pre 



Digitized by 



Google 



Slováci. 361 



vás a tred je za bránu." Děti plakaly jedna víc než druhá. Po chvíli 
se utišily a hleděly s očima i ústy dokořán na dráteníky, jak drátovali. 
„A čo vám dám za ten umývač, kerfho zdrátujete?" ptala se Zrýna. 
„Nóó, gazdinka moja, dočkajte, až to bude hotové." „I čo vás to 
napadá! Vy byste mohol pýtat sto zlatých a jednu slaninu, kecf sme 
sa nezjednali. To mi mosíte po předku povedat." Když se zjednali, 
vyptávala se jich Zrýna na všelicos. Ale dráteníci byli nějací vyku- 
tálení hoši. Starší vykládal o svých láskách: „Po dobrej lásce 
som mal takú, čo u farára slúžila, pak druhu, čo u jágra, a u té 
třecí robil za peňáze jeden gróf, kerfženy nemal." Zrýnce se při těch 
řečech prodlužoval obličej a zřejmě zklamána řekla : „Nóó, o vás už 
viem, čo ste zač. A čo vy? Máte ženu?" začala vyslýchat mladšího. 
„Kolik já už jich mal!" „Prosím vás, člověče, neplašte ma," sko- 
čila mu Zrýna, které se dráteníci už přestávali líbit, do řeči. Ale on 
pokračoval: „Kerf som bol vojákom, to bych bol hlúpý voják . . ." 
a semlel hrozné věci. 

Poněvadž se hovor točil jen okolo dvojsmyslných řečí, odešla 
jsem. Zrýna mi připamatovala, že jsem si chtěla ještě některé ame- 
rické dopisy opsat, že „čo chvíla už pojedu domou," abych tedy 
zítra najisto přišla. Já jí zas slíbila, že ji naučím dělat slíbené zá- 
zvorky, a po tichu jsem ji zaprosila, aby na Evu mluvila, leč ona 
na to: „Nemóžem, paní velkomožná, nemóžem ešte, lebo ona by 

si ma nevážila a nebála by sa ma, kebych bola hned dobrá." 

* * 

* 

Když jsem druhého dne dopoledne přišla k Zrýnce, vyndávala 
právě chléb a placky podplamenice z pece. Podávala jsem jí ruku, 
ona však dříve husím křídlem celá se oprášila, aby mne neumouč- 
nila. Toho dne bylo u ní jako u pekaře. Na stole, na lavici, na 
různých prkénkách, všude, kde jen místečko bylo, měla nadělaných 
budáků, kterým už po česku říkala „buchty", třebas byly bez ná- 
divky. Tento boží dar chystala se dát upéci do vychladlé pece po 
chlebě. Potřebovala-li někdy na rychlo oběd, rozkrájela tyto do zá- 
soby napečené buchty na lístky, spařila je ve vodě, omastila, posy- 
pala mákem a už měla oběd hotový. 

„Když jste se tak do toho pečení dala, upečeme dnes i ty zá- 
zvorky, abyste se tomu naučila," navrhovala jsem. 

S radostí souhlasila. Ale když jsem na ní žádala osm vajec, 
trochu se zarazila. Přinesla je však přece. Dívala se zvědavě, jak 
co dělám a jak těsto tru. Pak též sama třela. Leč dle toho, 
jak se k tomu měla a jak ji tření namáhalo, poznala jsem, že 
zázvorek nikdy péci nebude. Bylo jí to mnoho práce a pak těch 
osm žloutků stále ji v mysli tlačilo, nebof po chvilce z ní vylezlo: 
„Druhý ráz uděláme ty zázvorky len z bílků." Mlčela jsem. „Čo by 
ne?" vyhrkla na mne od pece, kam dávala pro buchty přípal. „Kerf 
sa nepodaří, zjí sa. Šak ináč by sa člověk věru nič nenaučil. Šak 
som si trúfala i prasce vyřezávat a hovořím : Pánu Bohu poručeno ! 
Ketf mi bude zdechýnat, zabijem ho a sníme — a my s těmi zá- 
zvorkami tiež." 



Digitized by 



Google 



362 Karla Welsová Slavíková: 



Děti, když odnosily chléb na půdu, byly všechny na potoce. 
Gašpar do bronzova opálený proháněl se tam s klackem v ruce 
jako malý divoch, Katulinka radosti stále výskala, Anča se učila plovat 
a Dlena, která musila Siluše chovat, pobíhala po břehu jako kvočna 
kolem káčat a lačně se na ně dívala. Brzy si však věděla rady: 
vysvlékla se, vzala Siluše do náruče a šťastná běhala v potoce s o- 
statnímí. 

Zrýna zatím, než se ji pec znova vyhřála^ šukala tu a tam po 
sednici. Mezi jiným přestýlala kolébku a ukázala mi peiinku s ová- 
zaným rohem: „Nemóže to zašít? Peřina má cumel, aby sa to ne- 
muselo zašit. "" Výčitka týkala se jen Evy, ač se dobře hodila i na 
Maru. Neřekla jsem na to ničeho a na Evu jsem se raději ani ne- 
ptala. Smluvilyř jsme se s Cilkou, že v neděli odpoledne obě do 
mlýna přijdeme a že to tam vše smíříme, i myslila jsem si, že to 
Eva zatím vydrží. 

Zrýnčiny myšlenky také se od Evy odvrátily, neboť do sednice 
vběhla malá Maryška, vnučka její sestry Ily, se vzkazem, „či by 
paní velkomožná mohly v nedelu napísat habke list do Rakús ta- 
tíčkovi.'' Objednala jsem babku na neděli do mlýna. Zrýna si pospí- 
šila pochlubiti se, co vše Maryšinenka umí, a vyzvala ji, aby zpí- 
vala. Děvče zpívalo jen mariánské písně. Tvářinku mělo přímo 
anticky krásnou, ale již typu modlářky. Každý tah v obličeji, výraz 
oka, každý pohyb, hlas, všechno bylo tím potřísněno a zavánělo 
nepříjemně modlářstvím. Až mi jí bylo líto. Byl to krásný kvítek, 
ale nepříjemně páchnoucí. 

Babka Ila — všeobecně v rodině nazývaná tlustá Ila — měla 
převrácené pojmy o správné hospodyni, jako modlářky všechny. 
Její jednání čelilo vždy jen k tomu, aby si získala výhodné místo 
tam na onom světě, a toho domnívala se dosáhnouti ne úzkostlivým 
plněním povinností, ale stálým pobytem v kostele a ustavičným mo- 
dlením. Pobývala v kostele, jak dlouho vůbec byl otevřen, a kdyby 
to jen trochu bylo šlo, byla by v něm i přes noc zůstávala. Jako 
bývají některé mladé holky posedlé za muzikou, byla ona posedlá 
za kostelem a pro tu svoji vášeň v neděli mužovi ani pořádného 
obědu neuvařila. On pak chodil dle zvyku malých lidí na zlost se 
opít, a tak nebral řetěz mrzutostí u nich konce. Ila byla svým krá- 
lovstvím nebeským naprosto jista a na své modlářství až pyšná a 
každého, kdo nebyl jako ona, srdečně litovala. Malou Maryšinenku 
vychovávala zcela dle svého modlářského smýšlení, pevně věříc, že 
tak je to nejlepší a že ji velká odměna nemine. 

Když děvčátko odběhlo, Zrýnka mi povídala, že jeho otec — 
syn tlusté Ily — je v Rakúsích na výdělku, že tam má ostatní malé 
děti, a že mu tam nedávno umřela žena Kristýna. Rozumí se, že 
se při tom dala do hořkého pláče. Začala rozčileně běhat po sednici, 
zoufale lomit rukama a naříkat: „Ach, Kristýnka moja, Kristýnka moja! 
Ani ten tvój hrob neuvidím, ani to miesto neobnariekám " a pře- 
hojné slzy si stírala hadrem, který právě držela v ruce. 

Nepoznala jsem v životě osoby, která by dovedla taje usedavě 



Digitized by 



Google 



Slováci. 363 



a zoufale plakat — a hned se zas až k pláči smát, jako to dovedla 
Zrýnka. Ta by byla směle mohla o sobě říci: „Okúpat bych sa 
v tich slzách mohla, čo som sa naplakala.** 

Přetrhla jsem jí tentokráte její planý, třeba opravdovému velice 
podobný nářek otázkou: „Zrýnko, když jste se nedávno zlobila na 
Evu, řekla jste, že z jednoho slova naseje tolko klebet a slov a řečí, 
ak ten ďábel těch zlých hub po horách. Proč to říkáte?" 

„Aá — to je pěkný, to je dávný (starodávný) kúsek," pravila 
po všem velkém nářku velice rozmarně, „to by si mohly a i napísatl 
Já jim to poviem a oni, keď sa jim to bude lúbít, si to potem zno- 
tujú, ako chcú. — Svatej Peter prišol k jednej babě a bol velice 
hladný, a tá pekla báleše (koláče). Ona mu odtrhla kus a dávala 
mu. On si nechcel vzat a že chce celý. Tak ona mu uválela také 
malé testáčko a myslela, keď uválá malé, že bude malý báleš. Ale 
on narostol taký veliký, že ho nemohla ani z pece vytáhnut. Pak 
mu zas dávala len kus, ale on zas nechcel. Tak eště menši testáčko 
uválela a myslela, že mu teda dá celý, ale ten ešte vátší narostol 
ak ten prvý. Zas mu nechcela celý dat, bolo jej ho lúto. Len on 
jej jeden ukradol." To mi pověděla Zrýnka šeptem. „Kristus Pán 
dobré vedel, že on jeden ukradol, ale nepovedal mu nič, Petrovi." 

Zde se Zrýnka chytrácky smála a slibovala mi: „Počkajú, to 
sa věru i zasmejú. — Išlíces jeden les, a Peter zůstal pozadku za 
Kristom Pánom a začal ten báleš jestiř za ním. Kristus Pán věru 
vedel dobré, čo Peter robí, a dycky, keď mal Peter pohltnút, sa ho 
nečo pýtal. A Peter, keď chcel friško odpovídat, friško vyplval a 
rozhodil po lesi. A tak celý ten veliký báleš vyžívau (rozžvýkal) 
a vyplvau, a všade, kadě ten báleš hádzau, všade rostly Jiuby — 
ty dobré." Zrýnka se tomu tak smála, že zase až plakala. Svatého 
Petra odehrávala, jako by při všem byla bývala. Pak pokračovala: 
„Zbádal to ale čert — nech sa přepadne — " dupla si nohou a 
odplivla. „Ten utiekal tiež k tej babě a tiež jej ukradol báleš a bě- 
hal po horách a po lesích a žúvau a rozhazován — a to sú ty 
zlé huby." 

Zatím jsme vykrájely zázvorek, že jimi bylo celé veliké prkno 
pokryto. Zrýnka se na ně přeblaženě usmívala a nestačila je dost 
obdivovati. Tof se ví, že jí teď šlo především o to, aby tetky 

v Š se dozvěděly, co „ona dovede", a proto řekla: „Až 

budu upečené, pojdeme navštívit starú Lehúdku. Šak hu poznajú. 
Pán Bóh hu dal do nemoce, a už je na třecí rok nemožná — A ve- 
zmem jej jich pár ze sebú." A smála se při tom jako lišák. 

Naráz zalehl do naší klidné práce hrozný křik od potoka. Obě 
jsme tam celé vyděšené běžely, a co se stalo? Gašpar, jak se v po- 
toce dřevem rozháněl, uhodil Siluše do hlavičky, a Katuška, ten 
škádlílek, nakousla Anči ucho, až jí krev tekla. Anča i Siluš přímo 
řvali. Když Zrýna vše vyšetřila, naplácala Katulince, a tak bylo 
o jeden řev ještě víc. Gašparovi, který z prostřed potoka vyděšeně 
a s otevřenými ústy na nás hleděl, vybít nemohla, ale hrozíc mu 
na břehu slibovala: „Nemysli si, že to máš odpuščané, čo's urobil! 



Digitized by 



Google 



364 Karla Welsová-Slavíková : 



Nemám řa kedy bít a honit, ale takú ti čapnem na rif — ** A hned 
to velice názorně ukázala. 

Pak vytrhla Siluše Úleně z náručí, při čemž nabouchala i té, 
a chlácholila ho: „Holubenko mój premilý, kde mi ho udeřil, kde? 
Bože mój premilený, moje detátenko premilené," a foukala mu ránu 
na čelíčku. Teď to bečelo všechno. Byl to jek jako při velkém ne- 
štěstí. Pak zase Zrýna foukala krvácející ouško Anulce a vzdychala 
plačtivě: „B6že mój, já som tu s těmi dětmi jak ty boží muka," 
a odběhla do dvorné komory pro octan hlinitý a přikládala jej dě- 
tem na jejich bolesti. „Máš bebénko, gazdinka moja malá," litovala 
Anulku. 

Katulince se po tlustých červených tvářičkách slzy koulely jak 
hrášky, a Zrýnka při tom pohledu zřejmě odměkávala. Přece však 
na oko zhurta hrozila, ačkoliv očima už ji litovala: „já ti dám 
Anulenku kúsat!" A ke mně pravila: „Nóóó — ona nemá rozumu. 
Ona hu lúbí a i bije. Mám hu ráda, ale mosím hu potrestat, aby 
ma volajaká roztopášná nenaróstla." Všechny děti se pomalu tišily, 
jen Katulinka přímo okázale plakala, neboř dobře rozpoznala, — 
jak už děti umějí v duši dospělých číst, — že ji babka lituje, a 
proto dělala terf se smírem drahotu. 

Zrýnka přece jen si k ní našla můstek a řekla jakoby ještě 
zhurta: „Ukaž, utrem ti nos." Katulinka plakala teď za dvě, neboř 
oči Zrýnčiny příliš zřetelně mluvily a příliš ji litovaly. Zrýnka sotva 
že ji překřičela: „Lúbím řa! Už řa lúbíml Eééj — s dětmi moc 
zkusí," a začala je oblékat. Při tom dávala Anču, která s uvázanou 
zástěrkou se koupala, nejstarší Úleně za příklad: „Pozři, tá sa ináC 
hanbí ako ty — Ty jsi sa kúpala holá — * 

Pak volala energicky: „Gašpáár — Gašpááár — ideš sem, 
budeš chlapca pestuvat." Gašpar bůhví kam utekl od těch hrůz. 
„Úlena, ty pojdeš muchy s těsta odháňat, to nejde, len sa naobe- 
duvat — " A zas: „Gašpááár — Gašpáár — " Ten konečně ne- 
směle se kdesi v roští za potokem ozval. 

Pomalu se celý náš kondukt ubíral do sednice provázen Ka- 
tuščiným brekem. V síňce odtrhla Zrýnka kus placky a podala 
jej Katušce: „Na, tu máš, a viac mi nekúsaj Anulenku." Mezi 
dveřmi do sednice náhle se zarazila a spínajíc ruce plačtivě zvo- 
lala: „Ach Ježíš, milá Maria, sliepky mi tu bežá po buchtách." 
A náhle uchopila nůž na stole ležící a v prudkém vzteku napřahujíc 
ho na slepice, po sednici s vyděšeným křikem létající, spustila : 
„Basom mazaná, tureckú sakramenckú — nožem do tej sliepky 
bodnu." Myslila, že těmi slovy nekleje, přece však pro všechno, 
aby si Pána Boha nerozhněvala, s omluvným pohledem k nebi ře- 
kla: „Člověk je prinucený proti Pánu Bohu hřešit. To sa namlu- 
vím — "a dala se do pláče. „Tak som sa huby nadrala," žalovala 
mi, „aby mi spravili branku, ař mi to sem neběhá . . ." Dala jsem 
se do smíchu, neboř slípky těstu valně neublížily. Tak tam ty své 
paprčky roztažené pěkně otiskly, jako by to naschvál udělal. Zrýna 
na mne překvapeně vytřeštila oči a složila ruce na břicho. To dě- 



Digitized by 



Google 



Slováci. 365 



lala vždy, když něčemu se divila. „Vy přece tak ráda děláte na 
těsto tulipány, všelijaká zvířátka a vůbec ráda cifrujete," řekla jsem, 
„a když jste to neudělala vy, udělaly vám to slepice. "^ Zasmála se 
též a šla sázet milé buchty do pece. Na plačícího Siluše, kterého 
už Gašpar ukládal do kolébky, volala : „Ty malinký andelko, kebych 
tě aspoň trochu mohla popestuvat — Mám ešte robotku, nemóžem 
fa vzít ..." Po chvíli však přec od pece vyskočila, urovnala mu 
peřinky a při tom na něm chytila blešku: „Nóó, šak je malá," 
řekla chlácholí vě, „nemá ani pól kila." A když ho celého ollbala 
a všemi jmény jako „mój holubčok, mój mravenčok, moje srdénko 
malúčké," pokřtila, šla po své práci. Gašparovi v tom ruchu za- 
pomněla nabít, a já byla ráda. Katulinka i Siluš, když se vyplakali, 
v malé chvíli usnuli a větším dětem rozkázala: „No, dievčence, 
zpievajte paní velkomožnej !" 

Úlena se osmělila první a zpívala nejdřív potichu, pak čím dál 
hlasitěji a příjemným hláskem : 
„A keď ty jsi taký krajčír z širokého světa, 
mosíš ty mi šaty šít z makového kveta. 
Secrende lež bude, secrendie, krajou nyne, gremende, gremende." 

Tento podivný verš zakončil každé dvouverší této písničky. 
„Keď já mosím šaty šít z kvetu makového, 
ty mne mosíš cvirny prást z dešťu májového. 
Secrende lež bude, secrendie, krajou nyne, gremende, gremende.** 
„Keď já mosím cvirny prást z dešfu májového, 
ty mne mosíš botky šít z rožku jeleného. 

Secrende lež bude, secrendie, krajou nyne, gremende, gremende." 
„Keď já mosím botky šít z rožku jeleného, 
ty mne mosíš dratvy prást z ovsu zeleného. 
Secrende lež bude, secrendie, krajou nyne, gremende, gremende." 
„Keď já mosím dratvy prást z tej ovsenej slámy, 
ty mne mosíš tancuvat na mlýnském kameni. 
Secrende lež bude, secrendie. krajou nyne, gremende, gremende." 
„Keď já mosím tancuvat na mlýnském kameni, 
ty mne mosíš hudsou dát z uherskej krajiny. 
Secrende lež bude, secrendie, krajou nyne, gremende, gremende". 

Když malá Anulka slyšela, jak Cílenu chválím, už byla také žá- 
dostivá pochlubit se, jak ona umí zpívat, a proto odstrčivši Úlenu 
honem začala svoji písničku: 

„Kebysom vedela, kde mój milý kosí, 
věru bysom mu zaniesla ve fertušku rosy. 
Kebych já vedel, kde má milá chodí, 
věru bych jej zaniesol kytičku jahodí." 

Zrýnka blažeností a pýchou při zpěvu dětí jen zářila. Poslední 
spustil prosaicky Gašpar svoji oblíbenou: 
„Pásol bysom kozy, 
ale to ma mrzí, 
že každá kozička 
hoře chvostík drží." 



Digitized by 



Google 



Karla Welsová-Slavíková : 



Při tom hulákal, jako když v šírém kraji na pastvě si zpívá, 
a Zrýna ho spěšně okřikla: „Mlč, ty hlasnik salakúrskýl'' a nedovolila 
mu dále zpívat, aby dětí nevzbudil. 

Pak pověděla dětem : „Včul vás já naučím píseň, a kerá hu prv 
dovedete, dostanete šesták do pokladnice I '^ A předzpěvovala jim 
překrásnou slovenskou hymnu: „Bože, svetou Stvořiteli, tebe sa kla- 
níme. Za národ náš ubiedený o milost prosíme. Svět ten šlape, čo 
nám dává tvoja nám štědrota, ludské zapierá nám právo i právo 
života." 



Odpoledne jsem dle úmluvy zase přišla do mlýna k vůli ame- 
rickým listům, které jsem si chtěla opsat, a k vůli zázvorkám, které 
až večer se mohly péci. 

Zrýnka i děti byly veselé. Parno bylo k nesnesení a všichni 
jsme byli jako unavení. Zrýnka, když domyla nádobí, chtěla si také 
jednou odpočinout, neboť ji nohy velice bolely. Vždy, teprve, když 
přestala běhat a pracovat, její bolesti se přihlásily, a proto si se- 
skala: „Já už teho mám šetkyho dost, a i roboty a i pestovánie. 
Kříže ma bolá,** a narovnávala se. „já staré ohrablo mosím na těch 
nohách but, až sa mi vyvracajú. Ráda bysom si sádla, a abych 
darmo neseděla, budem pacholkovi obšívat (zašívat) košulu. Kde sú 
jehly?" Chvíli přemýšlela. „Jednu som dala Jurovi a druhů Maře." 
Hledala, není-li jehla někde za okenním rámem zapíchnuta. Pak hle- 
dala i v modlitbách. Konečně ve škatuli, kde měla uschovaná Ju- 
dina psaní, našla jehelníček. Hrkala — hrkala — leč nebylo tam 
ničeho. „Ježíšmarjá, není tam ništl Naše ženy, kde jehlu vezmu, 
jakživ hu lam nedajú. Už som jim spravila takú peřinku." Pomáhala 
jsem jí jehlu hledat a našla jsem ji na její vlastní hlavě v grguli 
zapíchnutou. „No, to som hu tak schovala," divila se Zrýnka sama 
sobě. 

Pak už jsem se dala do opisování Judiných listů z Ameriky. 
Poněvadž jsem si již na její rozházené písmo a její zvláštnosti zvykla, 
šlo mi to mnohem rychleji, a už jen zřídka jsem potřebovala pomoci 
Zrýnčiny. List první: 

„Pochválen Pán Ježíš Kristus! Až na veky veko v. Amen! Nech 
je pochválena i naša Panna Maria! 

Prauda, už som vám dlho nepísala, ale keď som neslúžila, ani 
som vám nepísala. Kecf som zdravá, tedy s radosfú písem. Já malá 
šetku kreu zastydnutu, žaludek sa ma vydul a nič som nemohla 
jestif. Pocím sa, ani nepřestávám. Nohy mám dycky mokré, a keď 
na ne trochu luftu prinde, hned mám v nich píchánie. Já malá ruky 
strašné a hrdlo ma už chcelo zadusit. Nohy ma nepřestaly bolet, 
čo som tuto. Kecf si sadnem, nemóžem vstat, krk mi zapuch 
a i v hlavě to mám a na nohách mám také světlé žíly, len tak sa 
mi sviecá, a našlapovat nemóžem, ak kebych malá trní v nohách. 
Setko mosím nosit na sobe vlněné aj dve košile. Čo já s těmi 
hriešnými nohami vystojím! To je taká nemoc, ako je u nás lúpánie. 



Digitized by 



Google 



Slováci. 367 



Tady hovora rematis — neviem, či to tu panuje ale mnoho ludu 
tak stone. 

Nemyslíte si, prosím vás, že som za světskými marnostmi sem 
přišla. Já som vám chceta dobré, že si moc peňazí vyrobím a vám 
pošlém na ty naše dluhy, a věru urobila som sama sebe zle. Ale 
to ma cosi do tej Ameriky táhlo. Tak bych vás ráda viděla, ale 
pomoci néni. Já si povedám, ak ten sv. Peter Kristu Pánu: „Pane, 
vidíš, ako fa milujem. Děti aj ženu som zanechal doma a idem za 
tebú!" a Kristus Pán mu povedal: „Petre, já som teba vyvoliu." Za- 
jisté ma sem Pán Bóh poslal a toto na mňa čakalo. Šak Kristus 
Pán viac za nás trpěl. Boskávám svaté relikvie. Každý úterok idem 
ku sv. Anně. Je to blízko. Každý den je vyložená najsvetejšá svá- 
tost. Kňaží celý den tam klačí. Tady sú kňaží horiiví, ach, to ne- 
móže člověk ani vypovedat. Dvanást ministrantou každú nedelu je 
pri oltári. Jeden milion kresřanou je v Nývorkul 

Večier o devátej ide kňaz dávat boskávat svaté relikvije, to ve 
velké svátosti! Nemocní ludé idú, kňaz sa modlí. Ledva tam do- 
lezem. Kňaží celý den tam klačí až do 11. hodiny večier. 

)á som v spolku blahoslavené Panny Marie ustavičné pomoci. 
Aj ona mnoho už ludu uzdravila. To je taká, ako v Prahe. Každý 
mesiac idem na svatů zpoved a v nedelu máme dycky kázánie od 
třecí hodiny do pól pátej. Jednu nedelu sa modlíme k Pánu Ježíši, 
zas inu k Panně Marii pomocnej. Kebyste viděli, kolko tu kvetou 
krásných, samých vonných, a to ludjá prinesú, lebo tu si ludé vý- 
roba. Ani takých růží som u nás v krajů neviděla. Věru Jožko Ko- 
lárech (syn Zrýnina bratra, odpadlého Slováka) móže sem prijít, on je 
dobrý krajčír. Tu sú samí Čechi. On by si tu vyrobil a mohol by 
zóstat a i dobrým kresfanom, lebo tu sa nemá věru kde zkazit. Jakí 
mladíci sú tu pri svaté zpovědi! Oni sú seci ve spolku. Každý 
spolek má svojú zástavu. U spolku sv. Aloizia sú samí mládenci. 
Panny ve spolku sv. Cecilie. Muži ve spolku svaté Rodiny a majú 
tak žít ak sv. Rodina. A ten mój chlapec, nech sa učí. Já prosím 
zaňho Panenku Mariu božskú, aby z něho bolo dieřa pre Pána Boha. 

A vy, mamička moja milá, pre Boha vás prosím, netrapte sa 
tak a nerobte tolik. Věru máte aj hriech, že sa tak sama sužujete 
a života si krátíte. Já sa za vás modlím a ináč vám pomočit ne- 
móžem. Kupte tem dievčencom na sukénky za moje peňáze, nech 
sa za mňa pomodlá, nebo nevinné dietky Pán B6h vyslyší často. 
S Pánem Bohom! Pozdravujem vás šetkych. Nech je pochváleno 
jméno Pána Ježíše, aj Panny Marie. 

Judita Redecha.** 

Při opisování tohoto listu pozorovala Zrýnka přes brýle, jaký 
dojem Judin list na mne dělá, — já zase ji. Tu a tam si hlasitě 
vzdychla a podotkla: „Ja, to je bolestné písmo," a tiše plakala. 
Bylo mně jí líto, ale tvářila jsem se, že toho nevidím, abych byla 
raději s psaním hotova. 

Děti ji u šití klidně sedět nenechaly. Stále pokoušely — jako 
děti — a Zrýnka přes tu chvíli njusila dělat rychtáře. Katulinka 



Digitized by 



Google 



368 Karla Welsová-SIavíková : 



byla na novo bita. Zrýna mi oznamovala: „Este má rif červenu od 
rána, a už soni hu zas mosela s tím kocarom trochu ohmatat. Ne- 
odpustím jej nič — zas si čistú suknu pomáčala." 

Malému Silušovi dala hračku — malovanou dřevěnou panenku ^ 
a když ji hned rozbil, mínila: „No, to by nič nepředali, keby 
to večne držalo — " Pak ho odebrala Gašparovi, ne snad proto, že 
by plakal, ale pro vlastní potěšení: „Pojrf sem, ty vrabčok malý — 
ty mój andelenko milý, pěkný — " Chlapec jí strhával brýle s nosu, 
a ona přeblažená obrátila vděčně oči vzhůru a zvolala: 

„Ale, Ježíš, je to utěšené diefa! Jaj, Bože, šak jsi len dobrotivý I" 

Druhý dopis. Nahoře obvyklé: „Pochválen atd. 

„Já vás mnohorázi šetkych pozdravujem, šetkym dobré zdravie 
vinšujem a vám, drahá mamička, vinšujem na tej svate] Anny den, 
který ste pri svatém krste obdržali, aby vám svatá Anna vyprosila 
ešte dlhý vek, abysme ešte mohli zanekal spolu žít, lebo sme tu 
len na krátko. 

Ešte vám vinšujem, aby vám svatá Anna vyprosila u vnučka 
jejího, abyste ščasne svój život dokonaly u přítomnosti Ježíše a Ma- 
rie, Jozefa a sv. Anny. To vám prejem z mojeho srdca, lebo Pán 
Ježíš Kristus povedal: Kde je tvoje srdco, tam je aj tvój poklad. 
Máme-li srdco obrácené na svecké marnosti, tam je náš poklad. 

Já neviem, či ten Rus, kerf má moc pobitého vojska, či bude 
žádat pomoc lebo nie. Len ař Juro, keby išol na tu vojnu, len af 
si vezme svaté věci ze sebú a svatý ríiženec na krky. 

Mój drahý bratričku, dúfaj v Boha a neboj sa! Keby to tak 
přišlo, že by si mosel jít, len si vezmi svatý škapulár! Panna 
Maria fa ochrání a božský oblak fa zachrání. Nič sa neboj! Pán 
Bóh je mocný, bez božskej pomoci sa nič nestane. Ale já som ve- 
lice v strachu nad tím, keďo vojně počujem čietaf, věru sa aj trasem. 

Prosím vás pekne, kebyste sa dali fotografuvat, šak pošlém i já 
vám svój fodograf. Šak už som dosti zdravá. 

Já tu mám velkú robotu. Za celý den nemóžem ani chvílu po- 
stát. S kým sa potěšit nemám, ak bych bola od světa odtrhnutá. 
Ach, kebyste vedeli, jak bych já vás ráda už viděla! Nevidím nič, 
len samé domy. Idem každý čtvrtok na vrch po oběde klepat te- 
pichy. Pri samej vodě som a vidím ty šífy, chorfá ako husy po vodě. 
Vzdychám — ach, keby dal Pán Bóh, že by už i mna odvázal do 
mojej milej vlasti. 

Tu sú muziky české aj parky, ale já jich nevyhledávám. Pri 
robote sa modlím a tak som ustátá kolkorázi, že sa mi už nechce 
ani modlit. Pánu Bohu obetujem moje trápenie. Okna sú tu po- 
otvárané, cuk tahá nohy — — mám je věru fažké a celé zapuchlé. 
Podešvy ak jeden otlak tvrdé a zapuchlé. Pres (bez) kříže žáden 
člověk nemóže být. 

Kupte světlo Pánu Ježíši, Panně Marii, svatej Anně, aj za du- 
šičky dajte na svatů omšu, lebo im je věru zle v tem očistci. Na 
ty naše modlitby ony věru fažko čakajů. — S Bohom, mamička moja 
laskavá, aj vy všeci ostatní." — 



Digitized by 



Google 



Slováci. 369 



Přečetla jsem řadu Judiných listů, ale zajímavé byly již jen dva, 
a ty jsem si pro charakteristiku ještě opsala. Ostatní byly beze vši 
zajímavosti a obsahovaly jen a jen citáty z písma. Nic v nich ne- 
psala, jak se jí daří a jak to v Americe chodí. Vliv modlářské pani 
hraběnky a knězi, kteří — zdá se — tam mají výnosný obchod se „sva- 
tými ostatky", byl v nich vždy patrnější. Bylo mi po přečtení těch 
psaní, jako bych se vracela z jezuitského kázání u sv. Ignáce. 

Ztýnka, když zašila košili, pekla za mého dozoru zázvorky. Dvě 
se jí při tom stále pletly pod nohy. Zázvorek se už ani dočkati ne- 
mohly a na všech se jevilo patrné rozčilení. Kdykoliv se šla Zrýna 
kouknouti do trouby, hrnuly se za ní, aby se na ten div světa po- 
dívaly. Zrýna přes ně až klopýtala a shovívavě pověděla: „Bože, 
děti, já pre vás záhynem." 

Já honem opisovala list třetí: 

„Mamička moja uprimná, ste ešte na světe? lebo ništ o vás 
neviem. Šak je mi tu smutno, nemám sa s čím rozveselit, ani len 
teho listu mi neprinde žádného ale už dva mesáce a som vám poslala 
50 korun. 

Já som už v Amérike zakusila a blúdlla som v noci.*' 

„Ach, chudátenko moje," litovala jí Zrýnka, která mi pomáhala 
jednu větu luštit. 

„Keď som trochu ozdravěla, slúžila som až za Nývorkem. Išla 
som s pány na lonty (na venek). Za pracku ma nohy zas zapuchly 
i ruky. Na třecí den ma poslali preč. Prišou pre mna koč a odvézol 
ma aj s mojimi šatami. Krok som nemohla spravit. Zavézol ma kúščok 
k železnici — složil ma dole — 40 centi som mu mosela dat. Na 
železnici zas 80 a nevěděla som ani, kde som prišla. Tu in