(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Květy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



3 6105 128 547 309 




\\ 







V- 
,tvGódgl 



/ v ' 



•i- í 



% 



■i 

t 






i 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



KVĚTY. 



-»- 



LISTY 

PRO ZÁBAVU A PODCENÍ S CASOVtMI ROZHLEDY. 

Redaktoři 

SVATOPLUK CECH. Dr. SERVÁC HELIiER 

Vydavatel a nakladatel 

VLADIMÍR CECH. 

ROČNÍK VIII. 

KNIHA XVn. 

DRUHÉ POLOLETÍ. 

Patlale piivoiliiiolx prací se vjrliražxtje. 



,4CV6TY** vycházejí v seiitech po 8 tiskových arifch dne i. kaZdého měsíce. Předplatné na £tvrt 

Icta ■ poStovnl zásylkou 9 sL 50 kr., jednotlivé sešity po go kr. Adres sa: uKvétya v Praxer 

Vinohrady, Havlíčkova ulice, cis. 335. 



v PRAZE. 

TISKEM Dra. EDVARDA GRÉGRA. 

1886. 



Digitized by 



Google 



STACKS 

FEB Dj .w. 


AI :^;:. 


Kí 


v. -l 


rx rí 



Digitized by 



Google 



OBSAH. 



« Stran m 

Tripolifl afiriéký. Napsal Qaido-MansY6t Element 1,219 

Motýli yfieeh barev. Básné od Jaroši. Vrchlického 9 

Pokojniei staropražfiti r. 1606. Zpráva od dra. Zikm. Wintera . . 16 
Z JeTiSté STéta. Báseň od Adama Asnyka. Z politiny přeložil Frant 

Kvapil 26 

Zápisky námofnika. Napsal A. W. Baning. Z hollandštíny přeložil 

dr. Pavel Durdík 31, 196 

Mlýn na samoté. Báseň od Josefa Kuchaře 37 

MáehŮT fJSl^**. K půlstoletému jubileu vydání „Máje". Napsal J. Arbes. 

88, 199, 260, 410, 506 

Ve stmnáeh. Báseň od Fr. S. Procházky .^ 46 

O pann Spaékovi. Letní historie od Jos. K. Slejhara 47 

Rodinné ItěstL Román. Sepsal hrabe Lev N. Tolstoj. Z ruštiny 

přd. Terezie Malochvňská. 54, 135, 276 

O narodntm obrození lužickýeh Srbů. Podává Jaroslav Lisec 

62, 146, 271, 404, 660 
Procházky po waleském pobřeži. Dle anglického W. Sikesa podává 

G. Dórfl 68, 189 

Hareissa. Románový genre. Napsal Jan Lier . . 74, 161, 332, 482, 672, 640 
Šotek. Fantastická báseň od Svatopluka Čecha 92, 229, 371, 498, 606, 741 
Zápasy. Povídka z pražského života od ServáceHellera 101, 223, 361, 493 

602, 724 
Výlet páné Broučkův do měsíce. Cestopisné črty od B. Rouška. 

106, 179, 367, 473, 611, 708 

V sonmrakn letním. Báseň od Irmy Geisslové lil 

(hiftat-kalé. Z cest Jos. Kořenského 128 

Z básní Ang. Eue. Mužika 142 

Ukázky ze starci ruské lyriky. Podává R. Pokorný 150, 267 

Fantasma. Napsal G. G. Chelli. Z ital. přel. M. Kalasová 164 

Hoříei rakre. Báseň Bohdana Kaminského 169 

Z kniby „Živá slova'' od Sofie Podlipské 187 

Z kanzón Petrarkovýeh. Přel. Jar. Vivchlický 206 

Ifárodni ornament moravský. Napsala Fr. Stránečka .... 210,289 

Z básní Adama Asnyka. Z polštiny přel. Fr. Kvapil 234 

Hora. Obrázek z vinného krige. Nakreslil JanHerben 237 

líové básné Jaroslava yrchlického 254 

Veéemí siunee. Báseň Petra J asm ína 266 

Když listí opadává. Báseň Irmy Geisslové 302 

Julie Kapuletova. Pfilnočni fantasie. Napsal Th. Bailey Aldrich. 

Přel. J: J. Benesovský-Veselý . . . . • 303 

Co pi^i An8:Iiéané? Napsal Ant Nydrle 316 

Před slovenským mlýnem. (K náčrtku Jaroslava Yěšína.) Napsal 

M. Kukučin 321 

Lotr €rólo. Romanetto od J. Arbesa 324, 380, 533, 632 

Legendaprvni lásky. Báseň Ad. Asnyka. PřeL Fr. Kvapil 353 

Hnibé Imkulád Zrinský. Lístek z knihy nejsmutnějších dějin chor- 
vatských. Od Jana Hudce 356,418,527 

Veéer nad tůní. Báseň od Bohumila Čermáka 380 

Povídka ze Sychrova. Veršem napsal Bohdan Kaminský 389 



Digitized by 



Google 



Kéž bych mněla psáti. . .! Napsal Don Ramon de Campoamos. 

Přeložila M. Kalasova 409 

Z knihy Viktora Husa: Konec satana. Přel. Jaroslav Vrchlický . 426 
Školy a toulaví studenti 12. století. Od prof. J os. Dědečka . . .484 

Z hop. Básně Rud. Pokorného 442 

Červený květ. Povídka od Vsevoloda Garšina. Přel. Lad Skorpil . 446 

Poesie v geologii. Napsal Bedřich Eatzer 457 

Znělky od Aug. Eug. Mužika 471, 524 

V jeseni. Báseň od Jos. Kuchaře 477 

Buon z obleženi. Báseň JeanaAicarda. Z nové knihy „LeDieu dans 

rhomme'' přel. Ant. Šnajdauf 478 

Columbarium. Báseň od Otokara Mokrého 522 

Krotitel hadů. Báseň od Jaroši. Vrchlického 556 

Uollandskem. Grta cestopisná od Jar. Vrchlického 567 

T po^Jeseui. Básně Adolfa Heyduka 615 

Žalud. Napsal Josephin Soulary. Přel. Jar. Vrchlický 706 

T české dědině na Kavkaze. Báseň od Adolfa Heyduka 719 

Alfred Tennyson. Oinóna. Z angl. přel. dr. Fr. Krsek 730 

Scala šanta. Báseň Otokara Mokrého 738 

Prvni snih. Báseň od Rudolfa J. Borta . 753 

Rozhledy v literatuře, uměni a vědě. 



Vyobrazeni. Arabský notář. Tanečnice v Tripolisu. Arabská kavárna. — 
Zasviť mi ty slunko zlaté". Kreslil Fel- Jennewein. — Velšanka. Artušův 
kámen a solné bařiny oxwichské. Hrad a hřbitov sv. Donáta. — Léto. 
Podzim. Zima. Kreslil B. Kutina. — Carreg-Cennin. Tenby. Hrad Pembroke. 
Stohové skály u Pembroku. — Deset tabulek vyobrazení k článku „Ná- 
rodní ornament moravský**. Dle náčrtků Fr. Stránecké kreslil Zdenek 
ryt. Šrom. — lUustrace k písni „Na té panské stráni". Kreslil V. lindner. 
— Před slovenslrfm mlýnem. Kreslil Jar. Věšín. — Hlustrace k žertovné 

Sísni „Honzík a táta". Kreslil B. Kutina. — Večer nad tůní. K básni Bo- 
umila Čermáka kreslil V. Liudner. — lýpy slovenské : Děvče z Parnice 
v dolní Oravě. „Trávnica". Schudlý gazda^z dolní Oravy. Kreslil Jaroslav 
Věšín. — V pasece. Kreslil M. Aleš. — Řezníci pijáci. K národní písni 
kreslil M. Aleš. — Slezský kroj. Kreslil Adolf Liebscher. — - Zaandamské 
mlýny. HoUanďánka v národním kroji, jedoucí v lodici na trh. — Zlé 
znamení. — Zkouška k vánoční mši. Kreslil J. G. Vibert. — První zpráva 
o bitvě u Kolína. Banér před Prahou. Kreslil Hugo Schttllinger. 



Digitized by 



Google 




'^^^^^^"^'YT ^ftMrr 



y^p^ 




Arabský notář. 



\ 



TripoUs africký. 

Napůl Quido Manvvct Kicmeat. 

nr. 



ejte se Tripoliseni v kterou- 
koli stranu : všude stane 
za krátko noha vaSe před 
^koubou" aneb správněji ře- 
čeno „kobbou", totiž před 
hrobem jakéhosi svatého- 
Nékteré z těchto Urobil tvoři malé mešity, 
jiné opět a to velmi nádherné hroby spo- 
čívají pod kupulí, nesenou skvostnými 
sloupy, některé zase podobají se zcela 
obyčejnému sarkofágu nebo lépe řečeno 
našim koupacím vanám, ale největší cAsC 
jich pozůstává z kupule beze sloupů, jea 
tak na zemi spočívající. Na znamení, že 
zde leží a pochován jest ťic ty bodný svatý, 
zavěšuji jelio ctitelé dle možnosti na tako- 
výto brob velké bud hedvábné nebo bavl- 
něné prajíory, a též chudina pamatuje na 
svého zbožňovaného svatého j upevímjíe na 
dřívku nebo kamenem obtéžkávajíc na jebo brobě 
banůté, pestré cáry a nezapomíná na nebo ani 
když se jíž brob sesul, ozd obujíc naivně i zbylé 
trosky jeho pestrými badriky. A ríni byl za íiva 
tento nyní tak zbožĎovaný svatý? 

Byl nad jiné moudrý, či vynikal vzácnou cností 
nad ostatní pozemčany, či vykonal zbožných činů 
a bohu milých skutků bez počtu? Chraniž bůh! 
On byl dle našeho zdravého rozumu v pravém slova 
smyslu hotový — blázen. Jeho pravdivý životopis 
byl asi tento: Do osmnáctého nebo třicátého roku 
— stáří zde nic nerozhoduje — živil se jako každý 
jiný tvor božský: byl řemeslníkem nebo kupčíkem, 
ba někdy zaujal i vynikající postavení, stav se 

1* 



Digitized by VjOOQ iC 



2 Quido Mansret-Eleineiit: 

„alemem" t. j. nčencem. Jednoho dne však osvítil jej AUah a jeho prorok ; 
sousedé pozorovali ho týden, měsíc, rok a znenáhla začali hlavy sestrkovati 
a všelicos si šeptati, a brzo byl jejich přítel uznán jakožto .bohal* — 
zanícený — aneb nSufija" — mudřec. Ctihodná vážnost bláznpva znenáhla 
se vyv^ela, stupňujíc se dle skutkův jeho vždy více a více, až konečně 
šílenec ten stanul v ziU^ poloboha před svými ctiteli. Pak zemřel a byl 
přijat okamžitě do ráje prorokova, kdež dále nejblahoslaven^ší život 
vede, ana památka jeho v tomto slzavém údolí dále panige dle jeho 
zásluh po celá pokolení. 

U nás řeklo by se při prvních skutcích takového svatého, že mu 
přeskočilo anebo že má o kolečko více; po dalším pak rozvoji jeho stavu 
poslali bychom jej do blázince, z něhož by se buď zcela uzdraven, anebo 
nikdy nevrátil. Kdož v Tripolisu a ve blízké Sahidre za živa svatým státi 
se chceš, prodělej takovouto, někdy trochu zdlouhavou, ale vždy k cíli 
vedoucí proceduru: Jakmile zářivé slunko první paprsky do všehomíra 
vyšle, vstaň, nalož náklad kamenů na bedra svá, zanes jej k moři 
a házej kámen po kameni do bezměrných vod, mumlaje při tom modlitby 
z koránu, a opaki^ tento výkon několikráte za den, až do únavy. To 
konej několik dní za sebou, živ se čím chceš, a gloriola svatého moslima 
tě nemine. — Máš-li dům, sbor jej zvolna tím spůsobem, že pohrdsge 
všelikými nástroji, pouhými prsty při stálém modlení kus po kuse vy- 
loupáš, až konečně celou rozvalinu rozebereš. Tak staneš se zajisté 
svatým. 

Avšak tyto dva prostředky jsou příliš mlmé a nenápadné, i potká- 
váme v Tripolisu často svaté, těšící se veliké úctě, kteří skutky neoby- 
čejnými, takřka „nejvyšším spleenem*' vynikají a šílenství své spůsobem 
velice drastickým na jevo dávigí. Jeden na příklad probodá si tváře 
a všechny možné části těla železnými jehlami, druhý mrská se chodě 
po nlid, až z něho krev se Hne, a třetí dokonce odkládá všecken oděv 
svůj a prochází se v adamitickém rouše po městě, aniž by jakési po- 
horšení tím působil, neboť jeho šílenství vzbuzuje úctu. 

Některý z těchto „buhalů** sedige od svého „osvícení" před svým 
brlohem — dLra, již obývá, jiného jména nezasluhuje — nechává všechno 
na sobě divoce růsti, vlas, vous, nehty i špínu a co s ní souvisí až 
do nekonečna, a sedige na prahu kejklá ustavičně hořejší částí svého 
těla, vyráží ze sebe zvuky zvířecí pronášeje toliko ob čas srozumitelné 
„Alláh, Alláh !** Pro všechny tyto skutečné blázny a pološílence není 
žádného náboženského pravidla, ježto dle víry mohamedánů duch tako- 
vého „sufija" a „buhala*' dávno již v ráji Mohamedově dlí a jenom tělesná 
jeho schránka tak dlouho po tomto slzavém údolí potáceti se musí, až 
dle vůle Alláhovy vezdejší pouť svou z cela vykoná. Jaký život vede, 
zdali se chová přísně dle koránu, aneb hromadi-li i hřích na hřích, 
jest lhostejno, nebot svatý nepozbývá nikdy vážnosti věřících. Nemá 
se mu za zlé, když chová se neslušně, nevykládá se mu za hřích, když 
se nepostí a nemodlí aneb pije-li vino; on může činit všechno, nebot 
to nekoná jeho duch, nýbrž samotné jeho hříšné tělo. Při této poctě 
šílenců jest zajímavou okolnost, že „svatý" tím větší úcty a vážnosti 
požívá, čím vzdělanější byl, než duch Mohamedův jej docela „osvítil". 
Je-li buhal „mesákin" to jest při své svatosti chudý, žebravý člověk, 



Digiti 



zed by Google 



TrípolíB africký. 3 

tíží si ho a ctí jej; je-li však »taleb^, což znamená tolik co znatel 
písma, stupňuje se vážnost k němu a pocta do značné výše, avšak ho- 
Dosí-li se jménem „alem** čili učence, chodí tento svatý už jako nad- 
pozemská bytost mezi věřícími, každý z moslimů se mu zkroušené klaní, 
dotýká se uctivě jeho šatu nebo těla, ba klesá někdy i v prach před 
ním a přijímá třebas i kopnutí za důkaz zvláštní přízně svatého. 

Že takovémuto „alemu" na nějakém tom zázraku nesejde, jest 
zcela přirozené a pochopitelno. Znal jsem jednoho takového pozemského 
svatého, který jich nadělal celou řadu s největší lehkostí — byl to 
nikoli šílenec, nýbrž prohnaný šibal a náboženský švindléř. Umře-li 
takovýto svatý, postaví mu jeho ctitelé kobbu dle své zámožnosti a le- 
genda o zázračných činech jeho přechází pak dle stupně jeho slávy 
s pokolení na pokolení, aneb zaniká u méně slovutných již za několik 
let Velkou zásluhu o popularisování svatých má zejména ženské pohlaví, 
což tím se vysvětluje, že mimo prastaré babičky do odděleni pro ženské 
v mešitách slabší pohlaví vůbec přístupu nemá a následkem toho ku 
hrobům svatých tíhne, kdež bez překážky pobožnost konati může. 

Strážcové slavných hrobů buhalů, jichž povinností jest, aby tyto 
stavby v dobrém stavu udržovali, mají na mnoze velmi výnosná posta- 
vení, nebot zbožné navštěvovatelky hrobů přinášejí dárky peněžité 
i hojnost pokrmů. Avšak tyto hroby mají také praktickou důležitost, 
požívajíce rozsáhlého práva asylného. Chuďas dlužník pronásledovaný 
biřici, kteří ho chtějí uvrhnouti do vězení, spěchá k nejbližší kobbě sva- 
tého a je zachráněn, neboC rámě spravedlnosti nesmí ho dále obtěžovati 
a také se ihned vzdaluje, zůstavujíc dlužníkovi možnost, aby takto na 
čas se vyhnul. Ukazovali mi takového dluhy stíženého nešťastníka, který 
proběhal celou Odysseu od kobby ke kobbě a několik neděl již vedl 
neohrožený zápas s trípolisskou sv. Hermandadou. — 

Zapomněl-li jsem ještě něco o těchto svatých, napíšu to někdy 
jindy při popisu Tunisu ; prozatím vrafme se k budovám Tripolisu. 

Přístupu do domů trípolitanských docílíš bez všelikých obtíží 
a migitelové jich s největší ochotou dovolují, abychom se u vnitř dle 
chuti poohlédli a zvědavost svou ukonejšili. Nepřístupnými zůstávají 
arci svatyně „harímu'' nebo harému, kdež se po čas naší návštěvy ženské 
zdržují a po kterých jest zrovna ták neslušné se tázati, jako po míst- 
nostech, kteréž obývají. Zaznamenáno budiž, že zdejší mohamedán- 
Arab takřka vždy — i když mu hmotné poměry více dovolují — jenom 
jednu ženu za družku života pojímá a že tato pak arci také v celém 
domě jakožto vládkyně se uznává, pročež jí služky otrokyně ve všem 
poslušný býti musí. Žena tato nesmí se ukázati žádnému cizinci, ba ani 
žádnému mužskému příbuznému, který v domě nebydlí, kdežto lidem, 
kteří k domu náležejí, zcela svobodně a bez ostychu. se ukazuje. 

Malá nízká jednokřídlová branka, na kteréž spatřujeme v červené 
barvě vytisknutou ruku s rozpřaženými prsty, na pólo se otevřela; na- 
hlížíme do vnitř dvorecká, avšak nevidíme vchod do domu samého, což 
z ulice možné není, an se nalézá vždy po straně. Na levo ve dvoře 
nacházejí se podkovitým obloučkem sklenutá otevřená dvířka domu, kdežto 
jenom několik čtverečních metrů objímající a kamennými plotnami dláž- 
děný dvorek takřka prázdný jest. Nepříliš hluboká studna, vedle kteréž 



Digitized by LjOOQlC 



2 Quido Mansvet-Element: 

„alemem" t. j. učencem. Jednoho dne však osvítil jej AUah a jeho prorok ; 
sousedé pozorovali ho týden, měsíc, rok a znenáhla začali hlavy sestrkovati 
a všelicos si šeptati, a brzo byl jejich přítel uznán jakožto ,bnhal" — 
zanícený — aneb „sufija" — mudřec. Ctihodná vážnost bláznova znenáhla 
se vyv4'ela, stupňigíc se dle skutkův jeho vždy více a více, až konečně 
šílenec ten stanul v záři poloboha před svými ctiteli. Pak zemřel a byl 
přijat okamžitě do ráje prorokova, kdež dále nejblahoslaven^*ší život 
vede, ana památka jeho v tomto slzavém údolí dále panige dle jeho 
zásluh po celá pokolení. 

U nás řeldo by se při prvních skutcích takového svatého, že mu 
přeskočilo anebo že má o kolečko více; po dalším pak rozvoji jeho stavu 
poslali bychom jej do blázince, z něhož by se buď zcela uzdraven, anebo 
nikdy nevrátil. Kdož v Trípolisu a ve blízké Sahaře za živa svatým státi 
se chceš, prodělej takovouto, někdy trochu zdlouhavou, ale vždy k cíli 
vedoucí proceduru: Jakmile zářivé slunko první paprsky do všehomíra 
vyšle, vstaň, nalož náklad kamenů na bedra svá, zanes jej k moři 
a házej kámen po kameni do bezměmých vod, mumlaje při tom modlitby 
z koránu, a opakuj tento výkon několikráte za den, až do únavy. To 
konej několik dní za sebou, živ se čím chceš, a gloriola svatého moslima 
tě nemine. — Máš-li dům, sbor jej zvolna tím spůsobem, že pohrdaje 
všelikými nástroji, pouhými prsty při stálém modlení kus po kuse vy- 
loupáš, až konečně celou rozvalinu rozebereš. Tak staneš se zajisté 
svatým. 

Avšak tyto dva prostředky jsou příliš mlmé a nenápadné, i potká- 
váme v Trípolisu často svaté, těšící se veliké úctě, kteří skutky neoby- 
čejnými, takřka ,,nejvyšším spleenem*' vynikají a šílenství své spůsobem 
velice drastickým na jevo dávají. Jeden na příklad probodá si tváře 
a všechny možné čá.sti těla železnými jehlami, druhý mrská se chodě 
po ulici, až z něho krev se řine, a třetí dokonce odkládá všecken oděv 
svůj a prochází se v adamitickém rouše po městě, aniž by jakési po- 
horšení tím působil, neboť jeho šílenství vzbuzuje úctu. 

Některý z těchto ^buhalů'' sedaje od svého „osvíceni*' před svým 
brlohem — díra, již obývá, jiného jména nezasluhuje — nechává všechno 
na sobě divoce růsti, vlas, vous, nehty i špínu a co s ní souvisí až 
do nekonečna, a sedaje na prahu kejklá ustavičně hořejší částí svého 
těla, vyráží ze sebe zvuky zvířecí pronášeje toliko ob čas srozumitelné 
„Alláh, Alláh!'' Pro všechny tyto skutečné blázny a pološílence není 
žádného náboženského pravidla, ježto dle víry mohamedánů duch tako- 
vého „sufija" a „bnhala" dávno již v ráji Mohamedově dlí a jenom tělesná 
jeho schránka tak dlouho po tomto slzavém údolí potáceti se musí, až 
dle vůle Alláhovy vezdejší pout svou z cela vykoná. Jaký život vede, 
zdali se chová přísně dle koránu, aneb hromadí-li i hřích na hřích, 
jest lhostejno, nebot svatý nepozbývá nikdy vážnosti věřících. Nemá 
se mu za zlé, když chová se neslušně, nevykládá se mu za hřích, když 
se nepostí a nemodlí aneb pije-li vino; on může činit všechno, neboť 
to nekoná jeho duch, nýbrž samotné jeho hříšné tělo. Při této poctě 
šílenců jest zajímavou okolnost, že „svatý" tím větší úcty a vážnosti 
požívá, čím vzdělanější byl, než duch Mohamedův jej docela „osvítil". 
Je-li buhal „mesákin" to jest při své svatosti chudý, žebravý člověk> 



Digiti 



zed by Google 



Tripolis africký. 3 

?&zí si ho a cti jej; je-li však ^taleb", což zn&mená tolik co znatel 
písma, stupňuje se yážnost k němu a pocta do značné výše, avšak ho- 
Dosí-li se jménem „alem'' čili učence, chodí tento svatý už jako nad- 
pozemská bytost mezi věřícími, každý z moslimů se mu zkroušené klaní, 
dotýká se uctivě jeho šatu nebo těla, ba klesá někdy i v prach před 
Dím a přijímá tfebas i kopnuti za dAkaz zvláštní přízně svatého. 

Že takovémuto „alemu** na nějakém tom zázraku nesejde, jest 
zcela přirozené a pochopitelno. Znal jsem jednoho takového pozemského 
svatého, který jich nadělal celou řadu s největší lehkostí — byl to 
nikoli šílenec, nýbrž prohnaný šibal a náboženský švindléř. Umře-li 
takovýto svatý, postaví mu jeho ctitelé kobbu dle své zámožnosti a le- 
genda o zázračných činech jeho přechází pak dle stupně jeho slávy 
s pokolení na pokolení, aneb zaniká u méně slovutných již za několik 
let Velkou zásluhu o popularisováni svatých má zejména ženské pohlaví, 
což tím se vysvětluje, že mimo prastaré babičky do odděleni pro ženské 
v mešitách slabší pohlaví vůbec přístupu nemá a následkem toho ku 
hrobům svatých tíhne, kdež bez překážky pobožnost konati může. 

Strážcové slavných hrobů buhalů, jichž povinností jest, aby tyto 
stavby v dobrém stavu udržovali, mají na mnoze velmi výnosná posta- 
vení, neboC zbožné navštěvovatelky hrobů přinášejí dárky peněžité 
i hojnost pokrmů. Avšak tyto hroby mají také pri^tickou důležitost, 
požívajíce rozsáhlého práva asylného. Chuďas dlužník pronásledovaný 
biřici, kteří ho chtějí uvrhnouti do vězení, spěchá k nejbližší kobbě sva- 
tého a je zachráněn, neboC rámě spravedbosti nesmí ho dále obtěžovati 
a také se ihned vzdaluje, zůstavujíc dlužníkovi možnost, aby takto na 
čas se vyhnul. Ukazovali mi takového dluhy stíženého nešťastníka, který 
proběhal celou Odysseu od kobby ke kobbě a několik neděl již vedl 
neohrožený zápas s tripolisskou sv. Hermandadou. — 

Zapomněl-li jsem ještě něco o těchto svatých, napíšu to někdy 
jindy při popisu Tunisu ; prozatím vraťme se k budovám Tripolisu. 

Přístupu do domů trípolitanských docílíš bez všelikých obtíži 
a majitelově jich s největší ochotou dovolují, abychom se u vnitř dle 
chuti poohlédli a zvědavost svou ukonejšili. Nepřístupnými zůstávi^^ 
arci svatyně „harímu' nebo harému, kdež se po čas naši návštěvy ženské 
zdržuji a po kterých jest zrovna tak neslušné se tázati, jako po míst- 
nostech, kteréž obývigí. Zaznamenáno budiž, že zdejší mohamedán- 
Arab takřka vždy — i když mu hmotné poměry více dovolují — jenom 
jednu ženu za družku života pojímá a že tato pak arci také v celém 
domě jakožto vládkyně se uznává, pročež ji služky otrokyně ve všem 
poslušný býti musí. Žena tato nesmí se ukázati žádnému cizinci, ba ani 
žádnému mužskému příbuznému, který v domě nebydlí, kdežto lidem, 
kteří k domu náležejí, zcela svobodně a bez ostychu.se ukazuje. 

Malá nízká jednokřídlová branka, na kteréž spatřujeme v červené 
barvě vytisknutou ruku s rozpřaženými prsty, na pólo se otevřela; na- 
hlížíme dovnitř dvorecká, avšak nevidíme vchod do domu samého, což 
z ulice možné není, an se nalézá vždy po straně. Na levo ve dvoře 
nacházejí se podkovitým obloučkem sklenutá otevřená dvířka domu, kdežto 
jenom několik čtverečních metrů objímající a kamennými plotnami dláž- 
děný dvorek takřka prázdný jest. Nepříliš hluboká studna, vedle kteréž 



Digitized by 



Google 



4 Qaido Mansvet Klement: 

se nalézá výlevka, a v koutě dvorku ohromná hliněná neb kamenná ná- 
doba na odpadky kuchyňské, kteráž se vždy za několik dni vyčisCcge, 
jest vše, co vidíme. Oproti budovám v Tunisu jsou zdejší domy, ačkoli 
téhož rozděleni, přece velmi chudičké, a velkých arkádových dvorft ští- 
hlého sloupeni, v jejichž středu šťavnaté pahnovi a temná zeleň oran- 
žových stromků oku lahodí, zde mamě hledáme. P&dorys stavby zdejší 
jest vždycky na jedno brdo zdělaný, jenom zde větši a tam menší ; čtyři 
neb pět místnosti v přízemku a toUkéž v nízkém prvním poschodí na- 
lézáme všude. Dům, do kterého jsme vstoupili, jest jeden z největších 
celého Trípoiisu a přívětivý majitel osobně nás uvádí do vnitř velké, 
slaměnými rohožkami pokryté síně, kteráž slouží obyvatelům domu tohoto 
k dennímu pobytu. Rozprostřené rohožky vynikají měkkostí silných ko- 
berců; jsou zhotoveny ze slámy „halfa" (Marochlea), kteráž na velkých 
pustinách tunesských v ohromném množství roste, a vyrábějí se v malé 
osadě ^Herkla** (nikoli j^Misrata"*, jak někteří cestovatelé udávají). 

Velká síň tato byla proti dveřím, kterými jsme vstoupili, v každém 
rohu nesouměmě přepažena a tvořila na levé straně komůrku se zvláštním 
vchodem, kdežto na právo až do polovice sálu sáhala dřevěná, nahoře 
obloukovitě sklenutá a kobercovou záclonou krytá prostranná místnost. 
Podél zbylých stěn vinuly se kypré široké a nízké divany. Stěny jsou 
až na sáh od stropu obloženy velmi vkusnými pestrými plotýnkami 
z fayencu, kteréž nás okamžitě upominají na staré maurské „as solaydš** 
v Granadě a Seville, od Španělů nazulejos" (čti: asulechos) zvané. 
Nalezl jsem mezi nimi mnohý starý exemplář skvělé maurské výroby 
s překrásným třpytem barev; nové kusy, pocházející z jižní Itálie, vy- 
padají velmi bledě, ačkoliv při trvající nouzi o lepší práce jdou v ba- 
zarech pode jménem „selis" rychle na odbyt. Obdivoval jsem se v této 
místnosti překrásně pracovanému stropu, s něhož viselo dolů několik 
pštrosích, na šňůrách připevněných vajec a kterýž byl sestaven z malých 
basreliefových čtverců, z nichž vyčnívaly duchaplně komponované květy 
a růže stiďdcové, omžené měkkými tóny barev, při nichž jsem se ihned 
rozpomenul na slavné římské okrasy stropů v nádherných budovách. 
Naše stukkové okrasy jsou ve své monotónní bělosti vždy mrtvé, kdežto 
lahodnost ve zjemněných oríentálských barvách uměle sestavených ana- 
glyphů takřka čarovný dojem činí. 

Ochotně vede nás Tripolitan k obraženým přístavkům a žádá nás, 
abychom si vše bez ostychu prohledli. Uvnitř vedou krkolomné schůdky 
do hořejšího oddělení, kteréž slouží v měsících listopadu, prosinci a 
lednu za ložnici; zařízení této divanové místnosti obmezuje se na ně- 
kolik zavěšených, jednoduše vyřezávaných stojanů k umístění flakonů 
s voňavkami. Tato pažená, někdy záclonami zastřená neb docela otevřená, 
do síně sahající oddělení činí dojem kulisové dekorace na divadelaím 
jevišti, k tomu účelu sestavené, aby divák současně viděl děj v přízemku 
i v prvním poschodí. Po této síni jsme prolezli celý dům, avšak nena- 
lezli nic, co by za zmínku stálo. Když pak nám v úzké. chodbičce 
prvního poschodí pan domácí řekl, že se tam už nic pozoruhodného 
nenalézá, věděli jsme zcela jistě, že tam něco jest, do čeho nám díc 
býti nesmi; učouzenou přízemní kuchyní, kdež díra v kupuličce služby 
komínu zastává, vyšli jsme na vnitřní prostranný, štíhlou palmou, vodo- 



Digitized by 



Google 



Tripolis africký. 5 

trjskem a několika keříky vyzdobený dvůr, pak úzkou chodbou na malý 
předdvorek a s orientálskou pokorou a nekonečným děkováním rozloučili 
jsme se s přívětivým Tripoliťanem. 

Pravý TrípoliCan, totiž potomek slavných Maurfi, kterých však už 
jen velmi skrovný počet zde žije, jest obyčejně postavy prostřední. 




Tanečnice v Tripolisu. 

Stavba jeho těla je vždy souměrná a ušlechtilá. Zvláštní zmínku zaslu- 
huje plné silné lýtko, což v těchto krajinách velmi mnoho znamená, 
neboť odtud na východ začíná orientálsko-židovská „bezlýtkovatost". 
Pěkný snědý obličej Tripolitanňv jest jenom málo podlouhlý a tu i tam 
hnědě olivový ; oko je lesklé, vlasy pak, vous a obočí jsou co možná 



Digitized by VjOOQ iC 



6 Quido MansTet-Sleiiieai: Ttípolis afirkký. 

nejčernější. K dzincům chová se TripoliCan vždy a zejména poslední 
dobou co nejúslužněji. Oblek jeho pozůstává z dlouhých, do kolen 
velice širokých a odtud až ku kotnikům jak trikot těsných spodků — 
„farssy*" jmenují se tyto nohavice — pak ze ^odni přiléhajíci, z kvítko- 
vané vlněné látky zhotovené vesty — „sedrija* — přes kterou de obléká 
i,bedaja** t.j. otelená, krátká kamizola a přes tuto opět poněkud delší 
kazajka „rulila". Yelmi malebně vypadá krásný, na římskou togu upo- 
mínající šat, který celou postavu mužův řasnatě obmyká a u starších 
zcela bílý, u mladší generace pruhovaný jest. Nazývá se „usera*" aneb 
ijhauli^, a není ničím jiným než ohromnou obdélní přikrývkou, s kterouž 
TripoliCan mistrně zacházeti umí, tak že spousta řasnatých zálomů a zá- 
hybů přirozeně a pečlivě srovnána jest, jakoby umělou rukou staro- 
řeckého sochaře byla upravena. Tripolitánky zahalují se také userou, 
ale tak důkladně, že jeden cíp i přes hlavu hluboko na prsa stahují, 
tak že jenom jedno oko jejich malou skulinou viděti jest. Poněvadž jest 
i zevnější úprava ženské ^yhauli*" malebně nedbalá, podobají se Tripo- 
litánky nemotorně šouravým strašidlům, kterýmž se i cizinec rád vyhýbá. 
Domácí kostým vypadá arci jinak, neboC vše, co na ulici těsně je za- 
haleno, doma bez rozpakův se odkrývá. Košile — upozorňuji krásnou 
čtenářku, že další řádky bez uzardění čísti může — nemá rukávů a jest 
hnedle až k pasu, přes prsa široce rozhalena; od pasu pak splývá kra- 
tičká, jenom nad kolena sáhající sukně, která se, aby volnějšímu pohybu 
snad nepřekážela, po stranách zdvihá a za pás zastrkuje. To jest, prosím, 
celá domácí toiletta. Stydět se dáma při tom nemusí, poněvadž jí nikdo 
nevidí a vidět nesmí; ba cizinec nesmi se ani tázati, jak se tu ženy 
doma odívají, poněvadž by se již tím proti slušnosti prohřešil, čtenáď^ 
táže se asi, jak jsme my to viděli? Náhodou ocítili jsme se jednoho 
dne na žebříku v zahrádce našeho Maltézana, abychom si prohlédli dvůr 
souseda Tripolitánce a při této ^obhlídce poznali jsme svrchu popsaný 
domácí kostým Tripolifanek a ještě mnoho jiných poučných věcí, které 
však prozatím sem nepatří. Mimochodem řečeno, jsou Tripolitánky čím 
zavalitější, tím hledanější, a liší se od ostatních žen Orientu tím, že 
jako mohamedánky chodí zároveň s mužskými na pohřeb, což v sou- 
sedních krajinách nikdy se nestává. Proto má prý také krásné pohlaví 
zdejší špatnou pověst. 

Po této malé kostymní odchylce vraťme se zase ku stavbám. 

Nejstarší památkou města, památkou veliké ceny umělecké, která 
však, jak mi s kompetentní strany bylo řečeno, již dávno Tripolisu 
překáží, jest překrásná slávobrána římská, kteráž nás živě upomíná na 
proslulou „Janua quadrifrons** v Římě, ačkoliv byla zdejší brána nmohem 
skvělejší, jakož vidno z jejího velkolepého zbytku. Cestovatelé předešlého 
století byly u vytržení při pohledu na tento arcus a popisy jejich jsou 
velikou dithyrambou na krásu této architektonické památky. 

Arci pnul se tehda ještě oblouk ten zcela nezastavený, všech 
přívěsků prostý a odevšad přístupný, kdežto později na něj nalepili se 
všech stran krámečky a domky, vyhnali kolem něho stavby do výše 
a zazdili hlavní brány zůstavivše jenom po stranách malé čtverhranné 
otvory; předešlý „šaych el beled" t. j. purkmistr města měl ten božský 
nápad, že pronajal vnitřek slávobrány zA skladiště maltézskémn kupčíku 



Digiti 



zed by Google 




Arabská kavárna. 



Digitized by VjOOQ IC 



3 Qaido MansYet-Element: Trípolis africký. 

s Yínem, a za mého posledního pobyta v Trípolisa klesla tato památka 
ještě o stupeň níže, Jsonc nyní skladištěm všelijakých potravin. Slávo- 
brána špižírnou! 

Na dosti značném zbytkn rozsáhlých okras vidíme, že basreliefy 
pocházejí z doby květu římského umění a postavy válečníků, geniů, 
hlavy ženské, bohyně vítězné, pak těla lvů a orlů, jakož i krášlící věnce, 
jsou vesměs práce mistrné. Vnitřek oblouku je sklenut ve zvláštní osmi- 
hran a celá úprava jeho jest velice vkusná, ba skvělá. Pod římsou a na 
architravu nalézá se velmi již poškozený a na jedné straně zastavený 
nápis, jenž začíná slovy: n^nip- Caes. Avrelio. Antoniu. Aug.** a t. d., 
z čehož se dovídáme, že tato slávobrána od proconsula Caja Orfía 
Marcu Aureliovi Antonínovi a Luciu Aureliu Yerovi postavena a věno- 
vána byla. Dle výše mohutných pilířů z věnčí i uvnitř soudíme, jak hlu- 
boko asi celá brána jest zasypána; nyní nad povrch vyčnívající část 
její jest velmi nízká) i musila by se značná síla země zvednouti, než by se 
přišlo na dláždění nejstarší. Celá tato architektonická památka dala by 
se dosud zachránit; připadne-li Trípolitánsko kdysi ku Francii nebo 
Itálii, nastanou opět lepší časy pro město i jeho slávobránu. 

Ze staveb zbývá nám ještě starodávný zámek, jehož ohromná sou- 
stavnost při pohledu z moře na každého cestovatele nejlepM dojem činí ; 
zatočíme-li pak od přístavu již uvedenou „šarou" na levo a prošedše 
tudy podél mořské zdi, vystoupíme na malé náměstí a — sníme-U či 
bdíme? Před námi stojí hodinová věž, tři poschodí vysoká a úhledně 
vystavěná, a nahoře skví se ciferník, jehož rafije dle tureckého rozdělení 
hodiny od západu slunce počínajíc ukazují. Zároveň vyvěšují zde denní 
kalendář, to jest datum dle našeho a tureckého rozdělení. Tento 
„ ohromný ** kulturní pokrok v životě trípolisském vykonal gubernátor 
této provincie Ali Risft, kterýž po dlouhá léta své svrchované moci 
všechny možné reformy tu zavedl, ale žel bohu — dle tureckého spů- 
sobu, tak že se všechny novoty s cílem minuly ; jenom tyto hodiny ko- 
nají dosud svou povinnost — avšak zdá se, že také těm brzo odbije 
poslední. Na jihovýchodní stranu vedou z tohoto náměstí takřka rovno- 
běžně dvě ulice, z nichž na levo se vinoucí jest hranicí rozsáhlého 
zámku, kterýž svou mohutností dojem pevnosti činí. (Dokonteai.) 




Digitized by 



Google 




Jaroslay Vrchlický: Motýli všech barev. 

Motýli všech barev. 

Básně Jaroslava Vrchlického. 

Dvě seetpy. 

-y, jež se valíš jako orkán divý, 
00 moře vysoaSí a hubí nivy, 
jež duníš hromem a máš křídla orli 
a v oku plamen proroka, jenž horlí, 
jež vítězná vždy v nach a zlato tajíš 
své nesmrtelné vděky, která bájíš, 
jak pohneš rtoma, prostory a světy, 
bez konce, hndbo velká, zářné vzněty 
jež bndíš, děs a úžas v poslnchaci: 
jak často v nocích dlouhých, v hořkém pláči 
jsem tebe vzýval, velká matko bohů! 
Ty rovna mystickému ptáku nohu 
unášíš duši V plamen vlastní touhy 
ji vrhajíc, že cítí, fantom pouhý 
jak celý život je a vetchá třtina! 

Jak různá je tvá sestra a jak jiná! 

Ta hrdliččině písni naslouchajíc 

neb sama s echem na schovanou hrajíc 

jen bosou nožkou rosnou trávu čeří, 

o pestrá vajíčka se stará v keři, 

u krbu sedá, kolébavku zpívá 

a dětem buclatým se do snů dívá 

a jako Psýché cloníc lampu rukou 

zří kolébána cvrčků jednozvukou 

a tichou písní myšlenka jak zvolna 

ve ňadru dýše veselá či bolná, 

jež básníkovi, když noc juž se sklání, 

z úst hází poupě růže v chvíli ranní: 

6 písni vděku, ticha, kouzla, něhy! 

Ty znáš, čím dmou se dívčích ňader sněhy 

pod živůtkem, jenž sotva zadrží je! 

Tak různé, jste přec jedna poesie! 



Struna lásky. 

Mně z dlouhých dívčích vlasů 
sám Amor strunu splet, 
bych zpíval s láskou krásu, 
jež v klinu drží svět. 



Digitized by 



Google 



10 Jaroslav Vrchlický: 

A strana ta se kmitá 
jak slunce záření, 
když květin duše skrytá 
se dere z lupení. 

A struna ta se vlní 
jak ručej pod strání, 
jak. zpěv, jímž azur plní 
na jaře sáváni. 



A struna tato if 

že strnulý je les 

a Pan, jenž v syrinx píská, 

že zamyslí se kdes. 

Bloudící nymfa v lese 
ta zná ji pod keři — 
Však jestli přetrhne se 
mne v srdce udeřil 



Píseň. 

Jen jeden pohled vlídný denně 
a hluboký a lásky pln, 
tak oddaně, tak roztouženě, 
jak měsíc když se dotkne vln — 

a v každé změně 
jsem pevný zas a síly pln. 

A roky stisk jen ob čas k tomu 
a budu míti v srdci mír, 
jak z dlouhé cesty šel bych domů; 
vše spadne s duše, květný pýr, 

jak šerem stromů 
vlá tiše noci dech a mír. 

A přidáš-li v sled políbení, 
byf dané v letu jen a v spěch, 
zéí padne zlatá v moje snění 
a v denní vedro lesů dech, 

a hudby znění 
mi bude všední shon a spěch. 



Y mlhavý den. 

Ylekou se chvíle jak zrnka šedá 
ve přesýpacích hodinách — 
dceruška moje hlavinku zvedá 
i vzplanou v zlato, perleC, nach. 



Digitized by 



Google 



Motýli yiadi barev. ] i 

Ylekoa se chvíle jak můry šedé 
po vrb kotlavých pahýln — 
dcemška má i ze sna svou vede 
a síň je plná motýlů. 

YlekOQ «e chvíle, z oblak se leje, 
do sněh« kvílí vétrů jek — 
dcearoika má se zbomzí a směje, 
spí v okně dAtý papiislek. 

Ve všem tak je nám zázrakem ona 
a ve všem štěstí je a ples; 
celý svět plá jak růžová clona, 
jíž díváme se do nebes. 



Spí v 1888. 

Sám s tebou v tíSi lesní a sám na měkkém mechu, 
má dcero, s plachou bázní naslouchám tvému dechu. 
Spíš, tichou hudbou snivou tvůj spánek splývá čistý 
a zlaté svity hrají v tvých vláskách mezi listy. 
Jak rdí se líčko tvoje a tvá jak ústa planou! 
Yěř, jahoda že sotvA ovlaží stejnou manou 
ret unavený vedrem, jak jeden pohled na tě. 
Jak s důvěrou a tiše zde v trávě, v slunce zlatě 
spíš, duše mojí luzný a sladký, vonný květe! 
Jak motýlům a ptákům jen říci: Odlétněte?! 
Jak stlumit vlny zdroje a šumění jak sosen? 
Jak, dítě, připravit tě tvůj nejkrásnější o sen 
a sebe rovněž? Spi jen, ty moje zlatovlásko, 
můj úsměve, mé štěstí, mé dítě, moje lásko! 



Modlitby. 

I. 

Ač v skutku dědů ztratili jsme víru, 
přec duše naše modliti se musí, 
at blahem přetýká číš žiti v míru — 
aC rozbita je v kusy! 

Přec naše tužby, prosby, vzdechy, stesky 
se neustále hrouží do neznáma, 
at osud růžové či chmurné arabesky 
nám vplitá v žití drama. 



Digitized by 



Google 



12 Jaroslav Vxclilický: 

Nic plátno bašiti se hrdě v ňadra, 
nic plátno, nejistota pýcha zdusí^ 
to hrdé srdce z měkkého jest jádra 
a modlit se zas musi. 

A modlitby ty bndon světem zníti, 
aC třeba mamy, nikým neslyšeny, 
aC jako děcka pláč, jak vlků vyti, 
aC kletby nebo steny: 

Neb dokud láska plá v to žiti chudé 
a doknd člověk pro ni všecko zkusí, 
o miláčky své dokud chvít se bude, 
vždy modliti se musí. 

U. 

Tak neznámé my propadáme moci, 
která nás v spárech svých drží 

jak luňák svírá ve větru a noci 
holoubka nad tmavou strží. 

Pták darmo tikne v prostor zachmuřený^ 
a přec to zaznělo vzduchem 1 

Ó bože, ukryt pod sterými jmény, 
ozvi se v srdci mém hluchém! 

Jen ozvi se! Neb kdyby těžké jařmo 
nás přece rozdrtit mělo, 

ten výkřik náš zněl přece byt i darmo 
a přelit by stínem tvé čelo! 



Lacrimae rerum. 

Zem rovna rakvi pluje v mračen strži, 
tu a tam hvězda jak hřeb zlatý drží 
tmy příkrov nad ní. V srdci plno tísně, 
vzduch vlhký, jakby plný dusné plísně. 
Sen. Ticho. List v svém pádu nezašumí. 
V té chvíli srdce vzpomínat si umí 
a hořkost všecka, jež ho otrávila, 
v něm překypí a starých bolů síla, 
klam, ústrk, zhrdání a záští zloba, 
škleb závisti, dne vedro, noci mdloba — 
vše padá na ně jako krupobití, 
až hvězd mdlý lesk se v jeho slzách třpytí. 



Digitized by 



Google 



Motýli viech barev. 13 

Krajina. 

Nad mraků černou zdi červánků zéíe stála, 
do řeky hodila sloup jisker plamenný, 
jak zotviral by kdos vše světla prameny, 
zem v jasu tonula a ve světle se smála. 
A vítr veselý z tmy houští a z tmy sloji 
vstal náhle vyplašen, vjel v stromů koruny 
a lyrou byla zem a vše co roste, bují 
plá, květe, vlni se, změněno na struny. 

A světla prameny do dlouhých padly stínů 

a hudby akkordy do tísně vodních řas, 

strom každý požár měl v svém tmavočerném klinu 

a tonů lijavec do vzduchu kolem tiMls 

a louže na cestách jak zrcadla se leskly 

a plály purpurem js^ čiše zvrácené, 

a třtiny skláněly své klasy zlacené 

a deštné krůpěje kol drahokamy bleskly. 

A břízy, javory a duby plny suků 

a modřín steplLý, kleč chromá v moři zvuků 

se chvěly s jásotem a byl to jek a hvizd 

a divé praskáni a smích a ples a svist; 

v té tonů orgii, jež rovnala se bouři, 

v tom křiku po světle zněl triumf vítězný, 

že cítil jsem, jak zem v zlatého prachu kouři 

za sluncem letěla ve prostor bezmezný! 



Em. Iiiékovl 

při jeho odchodu do Říma. 



Již spěješ letem ptáka, \ 
kde v listí oranž láká, 

na smavý jih, ' 

co u nás kvače z dáli I 

bouř v mlhu chlumy halí i 

a pole v sníh; J 

Co v dlouhý večer v kruhu 
číš k číši, druha k druhu, 

kde hárá krb, 
nás druží vzpomínání. 
Ó kterak s nebe sklání 

se luny srp! 

O ve paprsků reji 
plá mnohem kouzelněji 



Digitized by 



Google 



14 Jaroslav Yrchlický: Motiýli viech barey. 

na Kapitol, 
na viUy, na zahrady, 
kde táchnoa serenady 

pAl ples, půl bol; 

Na Colossea rumy. 
Ó sny, 6 tužby, dumy! 

ó procházky 
do noci při hvězd svita, 
kdy podá se duch citu 

rád, bez masky 1 

Ó šťastný! Krása celá 
ve Štětci Rafaela 

ti kyne vstříc 
a každá smělá tucha, 
květ každý tvého ducha 

má rosy víc! 

V svět spěješ zťtfný, jiný, 
nám zanecháš tu stíny 

a všední shon; 
jdeš v ráj, kde na uměni 
a v píseň vše se mění, 

v zář, lesk a tón! 

Co spalo v duše hloubi, 
se v barev souzvuk snoubí 

a snivý lesk, 
a vnořen v staré mistry 
čte pravdu tvůj duch bystrý 

jak z věčných desk. 

Sny v postavy se množí, 
legenda k tvému loži 

juž kráčí blíž, 
klín plný květů drží, 
v jichž zářné, vonné strži 

má zlatou číš. 

Y ní myšlenka se skrývá, 
a hvězdným okem kývá, 

ó pij z ní pij! 
Co velké, ti buď modlou; 
však na prostfednost podlou 

vznes hromný kyj! 



Digitized by 



Google 



Zikm. Winter: Pokojnici Staropražátí r. 1608. 



16 



Pokojnici Staropražšti 




r. 1608. 

Zpráva od dra. Zikoi. Wintera. 
(Dokončení). 

ýnská čtvrt co do počta domů jest menší čtvrtí 
předešlé. Yyčtli jsme domů jen 189, ale uvážiti 
slušno, že domy v této pražské „City" byly da- 
leko větši, vyšší nežli v chndé čtvrti Mikulášské. 
Podívejte se na ně, mnohý z nich stoji dosavad; 
počítáte-li komory ve štítech, shledáte v leckteréms 
i čtyři patra! Kde obýval majitel domu sám bez pokoj- 
níků cizích, takových domů shledává se v popise 78 a 
pokojníků Týnské čtvrti napočítali jsme 335 ve 111 
domech, tedy průměrně tři na dům. Nejvíce pokojníků 
hostila kolej krále Yácslava. Bylo jich sedmnácte; ně- 
kteří s čeledí, s tovaryši, s dětmi. A jaké pestroty! 
„Krejčí Jiřík, lidé pokojní přes 10 let tu své obydlí 
mají ; Václav s manželkou a synem obchod vedou v krmení 
kapounů a slepic; Matěj zlatník, předešle měl svůj dům 
u branky, ale tu pohořel s manželkou sám čtvrtý ; Pavel 
Sessius impressor s ženou a čeledí.* Ostatní obyvatelé 
byli řemeslníci — zedníci, tři krejčí, kožišník, punčochář, 
destíllator; jeden posluha a hospodář. Ý této čtvrti hospodářů v domech 
shledáme několik. Byli to obyčejně řemeslníci, kteří vedle svého 
řemesla opatrovali dům: domovníci. 

Znamenitý počet pokojníků měl v sobě též známý dům, kde říkali 
a říkají ve dvoře králově. Ouhrnkem bylo jich 35, z nichž šenkýř, 
krčmář, forman, šest nádenníků a ostatek samí řemeslníci. Známý dům 
u kamzíků byl obýván devíti pokojníky, kteří byli dřevoštěp, vinař, 
hokynář a ostatek řemeslníci. Dole byl šenk. Tyto tři domy byly 
obydleny nejhojněji. 

O leckterém domě této čtvrti lze psáti a psána už byla historie. 
Vzpomeňme jen domu Sixtovského (č. 553), průchoditého, jenž dosavad 
jména slavných Sixtů, nejvzdělanějších měšCanů, kteří v 16. a 17. sto- 
letí v Praze obývali, nezapírá. Domácí pán, popisem r. 1608 uvedený, 
byl výtečný Jan Theodor Sixt z Ottersdorfa, jenž čtyři léta před po- 
pisem získal od císaře slechtictví „sv. říše římské a jiných zemi domu 
Rakouskému náležitých*, jakož i zlepšení erbu, kterýž ku cti byl už 
otci Janovu, slavnému kancléři Staropražskému, rodiči Rakovnickému 
a neohroženému zastanci práv národních r. 1547. Což divu, že i v sy- 
novi táž byla horlivá krev. R. 1618 stal se direktorem v bouři české 
a po bitvě vyveden s jinými mučedníky na pomstu vítězů. Ale tu jemu 
hrdlo darováno. Sixtovský dům za 5000 kop sebral znamenitý pan 
Filip Fabrícius, Sixtovskou vinici pak, za branou koňskou položenou, 
dali minoritům, a dvě jiné vinice šidbou uchvátil zle známý Pavel Michna. 

2 



Digitized by 



Google 



16 Zikm. Winter: 

Za tu milost nezřekl se Sixt viry otcovy, jakož horlivě doufáno, a proto 
zemřel výborný muž ten věkem i osudem těžce navštívený u vyhnanství. 
Zajisté se r. 1608, když čtvrtnímu popisoval svůj dům, nenadal hořkých 
věcí příštích. Y téže čtvrti byl dům též Yácslava Sixta, o kterémž 
Vácslavovi nedozvěděli jsme se nic určitého. Kteří majitelé domu této 
čtvrti by stáli za zvláštní zmínku, jsou: hrabě Šlik, jehož dům byl 
třetí od n vrabců **, aniž lze uhodnouti, který Šlik se tu jmenuje. Po- 
kojníka měl Šlik jediného, Yotýpku krejčího. Podle domu u „černé 
mříže" stál dům pana Žerotína, v němž pokojníků nebylo ; Přech z Ho- 
dějova měl tu dům, v němž popsán jen zlatník jakýs a hospodyně. 
„Hodějovský dům" byl na Staroměstském náměstí vedle „Zvonu". Sy- 
nové a příbuzní Přechovi zúčastnili se po deseti letech bouře a za to 
odsouzeni jsou všelijak. Bernard a Bohuslav, tehdejší držitelé domu 
řečeného, synové Přechovi, málem byli by o dům přišli. Jeden pro- 
padl dvě třetiny a druhý třetinu všeho zboží svého ne právě malého. 
Druhý dům stranou od „kamzíků" byl páně Ferdinandův z Donlna^ 
hned vedle stál dům pana perkmistra hor viničních, u něhož bydlila 
jen Dorota šviwUí. Také Theobald Švihovský z Ryzmberka měl v Celetné 
ulici dům u zlatého supa řečený, před málo lety za 1450 kop českých 
koupený. Syn páně Děpoltův Ferdinand jest povědomý komorník krále 
Fridricha. Nedaleko zlaté štiky měl dům s pěti pokojníky Yladislav 
Yostrovec; mezi zlatou štikou a domem na zlaté skále byl dům Zik- 
munda z Yartenberka; paní Beatríce Lobkovská rozená Silberštejnka 
měla v domě šenk, impressí, hokynáře, krejčího a nějakého bezejmen- 
ného rytíře ; Kundrat Skřeta měl v domě drabanta, kotláře a hokynáře ; 
dům ten byl proti dveřím kostela Týnského. Tu narodil se malíř český 
slavný Škreta. Dalo by se tím spůsobem vyčísti ještě více domů čtvrti 
Týnské, slušících osobám některak památným ano i historickým, i ta- 
kovým,, které se zbraní v ruce a se slovem v ústech vzhůru byli 
v bouřích tehdejších i později proti králi Ferdinandovi, i ovšem také 
takovým lidem, kteří tajnými i zjevnými byli proradami. K posledním 
náleží i Yácslav Magrle, jenž také byl domácím pánem v této čtvrti. 
Ale necháme již pánů domácích. Jenom ještě na jednoho člověka upo- 
zorníme. Yedle „hřebena" měl r. 1608 dům Kašpar Rucký, císařský 
komorník, rovně tak hanebný pták jako Filip Lang. Za to hned po 
smrti císaře Rudolfa, když se byl oběsil ze strachu, pochovali ho roze- 
čtvrceného u silnice Bělohorské. Tento Rucký jest tedy r. 1608 panem 
domácím Staropražským a má v domě svém hospodáře, jemuž jest 
charakteristické jméno Mřihlad. 

Z pokojníků čtvrti Týnské bud1;ež nejprve uvedeni hosté. Ti jsou> 
kteří stojí za zmínku: v domě Černohorských vedle měny na rynku 
byla obytem legací vlaská „z Mondna" ; pátý dům ode tří moždířů 
obýván byl legací florentskou. Byl to dům Honsa Mayera; a v domě 
Salomeny Bartákovy byt mělo poselství Mantuanské. Z urozených po- 
kojníků jen tři umíme jmenovati. 

Y domě Doroty Hararové pokoj najal sobě pan z Donína Jan. 
Ostatní dva jsou rytíři Fridrich Long a druhého, jenž bydlil u paní 
Lobkovské, popis neumí ani jmenovati. „Tomáš N. stavu rytířského," 
tak zapsáno. Osob úředních spočítali jsme 25; v nich 13 hospodářů, 



Digitized by 



Google 



Pokojníci Staropražstí r. 1608. 17 

kteří domácím pánům řídili dům. Dva z nich v prázdni provozovali 
řemeslo, jeden kožešnické, druhý pivovarnické. Ponocní tn bydlili dva, 
jeden zvsd se Chrt ; Cyprian, písař při sondě purkrabském, doktor Karel 
Hanb při appelacich, doktor Heller. „ode dvora**, Mathias Ferro, písař 
v kanceláři říšské, a někteří jiní slušejí k ouřadníkům vyšším. Dva 
knězi byli ve čtvrti pokojníky. Y koleji Yácslavově má „kněz Stanislav 
Pedelli sklep, ale sotva v roce jednou přijede.** Druhý zval se Samuel 
Rytter. Též dva učitelé byli tu pokojníky: „Matiáš Černín učí děti" 
a „Leonhard Erommerman učitel německý.** 

Takových německých učitelů pozoruje čtoucí v popise několik. 
Němčili tu dávno před bitvou bělohorskou. Zmínku o nějaké škole ně- 
mecké čísti lze v městské knize č. 1174 fol. 424, kde stojí při r. 1612, 
že knihařovi dlužni jsou „dr. Ho6 rector školy německé** a „Kundrát ze 
školy německé.** Na tuto německou školu a jejího rectora táhne se 
onen pamflet zapsaný v kn. č. 324. fol 431, jejž nelze úplně tisknouti. 
Stači říci, že jméno Hoé pořád obracel básník v hnůj. Jmenuje ho 
^němcem žvavým** a dí posléz: 

„Ve Vídni kolébku pohnojil, 
V Saších nepokoj přistrojil, 
Pražskýín mistrům chléb odkrojil. 
O, Pražané, co děláte?" 

S následujícími doktory nevíme kudy kam. Psáno pouze doktor — 
Eliáš Hendrych a doktor Krištof Pucher; vedle domu „na zlaté skále** 
konečně „Erazym Meyk doktor.** Nade vši pochybu medikem — aspoň 
drobet — byl Jiřík Kovář, o němž v domě Magrlově byt majícím, dí 
se, „že koně hojívá**. Apatykář Felix Kunšteter též byl pokojníkem. 

Umělců nájemníků bylo devět a to jen dvojí. Dva malíři: Kon* 
stantin malíř v domě Kvasničkově a kdes jinde Kašpar Pele illuminista 
z Mišně. Ostatní 'byli hudebníci. U Slunců na přiklad bydlil „císařský 
zpěvák** Jiřík Baptista; u Špičku Michal J. M. G. trubač; v domě 
vedle červeného orla varhaník týnský, jehož neuznali zapotřebí jmeno- 
vati. Že přidáváme „Martina** trubače novoměstského, Jiříka bubeníka 
a oba bratří Ventury „muzikanty" k umělcům, tím se snad nikdo ne- 
pohorší. 

Lidí obchodních, kteří byli na pokoj, vyčetli jsme v této čtvrti 
55, tedy tolikéž, jako bylo ve čtvrti předešlé. Lidé obchodní byli tu 
téchže kategorií. Nějací dva „handlují ve vovse**, jiný „v prachu**; 
opět jiný prodává len a koudel; pět bylo „tarmarečníků** a jeden 
,šmejdíř**. Z těch, kdož prodávali potraviny, bylo třinácte hokyň a ho- 
kynářů; hokyň víc. O hokynáři pod školou Týnskou (před kostelem 
na rynku) dí se, že „v sklepu handluje valně v jabkách a jiném ovoci**. 
Dosavftde daří se hokynářům u škol nejlépe. Perník „malý** a kadidlo 
prodávala vedle Sixtů Kateřina vdova; u „vořechů** Kateřina a panna 
Anna každá ovoce prodávaly a tak ještě dvě osoby ovoce nabízející se 
v popise uvádějí. Adam, domácí soldát, prodával semena. V domě pana 
Vostrovce byl Matěj, jenž prodával divnou směs : „handluje v jabkách 
a vepřích". 

2* 



Digiti 



zed by Google 



18 Zikm. Winter: 

Jedna vdova prodává okurky; jiná sůl; Jan Alexa chléb; v domě 
Javomického byl pokojník Paul, národa vlašského, jenž prodával na 
ulici před Jednorožcovic vejce. Hans Kolman byl soldát, žena jeho ryby 
prodávala. Jiný obchod měl v omastku. U tří moždířů pekávala Do- 
rota husy, rozumí se, jakož zvykem bylo, na ulici. U paní Špetlové 
bydlila „Ludmila kuchařka, která husy a prasata peče.** Máslo a sýr 
prodávaly čtyři osoby a krosnaři obojího pohlaví obývali v této čtvrti 
čtyři. E těm lidem obchodním přičísti dlužno i ony čtyři, které jsme 
popsali v koleji krále Yácslava. Řemeslníků popsáno v archu 105 ; tedy 
o 141 méně nežli bylo ve čtvrti Mikulášské. Nejvíce spočteno krejčí 
a to 24 ; po nich počtem největším — 14 — byli kožišníci. Osm bylo 
2edníků; sedm zlatníků, při nichž podivovati by se bylo německým 
jménům — Brandolf, Krobom, Gene — kdyby člověk nevěděl, že za 
Rudolfem císařem do Prahy se cizinská chasa všelijaká táhla, která 
rozuměla zlatu. Dva poslední zlatníci byli „dvorští*. Po šesti bylo 
formanů a řezníků; pět tesařů, čtyři truhláři, z nichž jeden byl „dvorský" 
a jiný „stoličkář**. Impressoři byli ve čtvrti také čtyři: Sessius již 
vzpomenutý, v koUeji krále Vácslava, Valentin impressor u paní Lob- 
kovské a Holub i Melichar v domě Vácsl. Rataje. Ševci byli ve čtvrti 
jenom tři a tolikéž obývalo tu i kamenníků, zámečníků, kuchařů, z nichž 
jeden pekal jenom husy, a posléz i tré jen bylo nájemných pekařů. Po 
dvou obývali tu mlynáři, bečváři, mečíři, z nichž jeden „dělal do tar- 
marku*", dystillatoři čili ti, kdo „přeháněli vody**, soukennici; po jednom 
obývali tu: bradýř, pernikářka, pasíř, krumplíř, jehlář, konvář, skle- 
nářka, nožířka, postřihač, kožebarvíř, soustružník, barvířka, šindelář, 
kotlář („Kašpar, dětinsky věci dělá"), pokrývač, škrobařka, pivovarský 
mistr (spolu hospodář domu, domovník), krojíc (suken), hrnčíř, kovář, 
kolář, Erištof Suna „dělá mosazné prsteny", tkaničkář, jeden varhanář 
a „Sabina Maysin němkyně s matkou čepce dělá a jiné fraucimorské 
věci." Lidi nádenních a posluhujících zapsal čtvrtní v této čtvrti 
51, tedy o 88 méně nežli bylo ve čtvrti prvé. Už teď pozorujeme, že 
čtvrt Mkulášská byla čtvrtí řemeslníků, posluhů, nádenníků, vůbec lidí 
těžké práce. V Týnské čtvrti bydlili velicí kupci, nákladníci piva, ma- 
jitelé vinic, slovem přední měštěníne a vedle nich těch málo, kterým 
přáli místa podle sebe. 

Jestliže jsme v první čtvrti popsali 86 nádenníků, v této čtvrti 
bylo jich jen 11; dřevoštěpů tady jen 5; „stará bába, která vodu nosí" 
jest tu jenom jedna jediná; jedna popelářka ; sluhů spočetli jsme sedm. 
Legace florentská měla dva české sluhy, z nichž jeden sloužil a druhý 
byl „eynkafr". Vojáci obývpli tu tři: jeden prodával semena, o nej- 
vyšším z nich dí se: „Nějaký rytmistr, voják, sám třetí v pokoji, jest 
u Augustina truhláře." V této čtvrti také není tak ubohých náde- 
nických vinařů jako v první. Jest jich tu pět, z nichž jeden má jednu 
vinici a druhý dvě. „Dětinská bába" ve čtvrti byla jenom jediná. 
Zvláštní zaměstnání měla Ludmila Kovářka, o níž se dí „niti souká vá" 
a Jiřík jakýs, jenž „na plátno chodí". 

Šenkéřů shledali jsme v této čtvrti 15 a jednoho krčmáře. Šenk 
byl vedle „bílého páva" ; v domě Tulechovského, u „kamzíků"; u „slonů" 
šenkovali rakovnické pivo, kteréž mělo tehdáž v Praze tu slávu a lásku 



Digiti 



zed by Google 



Pokojníci Staropražští r. 1608. 19 

jako dnes plzeňské; a Perackých „Urban krejčí šenk drží**; v domě 
,u krávň" šenkuje Pytlíček; u „šesti peněz" Vrabec a tak dále* 

Lidí bez titule zvláštního o jménech pouhých čte se v popise 35, 
T nichž „dva Uhři nějací" u Jiříka Dačického v domě; „panna Kate- 
řina stará"; Lidmila Kovářka, která „na hotový groš leží". 

Žebráků, kteří by byli na pokoj nebo podružství, v této čtvrti 
oořednici nenalezli. 

Byla to čtvrf pánů. 

Čtvrt třetí byla kupecká — Svatohavelská — spolu byla to čtvrť 
nejmladší, což poznati už z toho, že má ulice obšírné, skoro jako Novo- 
městské jsou. Y ní jest a byla hromada všelikterakých krámů, kotců 
a trhů. Tu tedy byly největší kupecké domy, tu bydlilo obzvláště 
množství všelikých soukenníků a suken postřihačů pražských. I v této 
čtvrti mnohý dům historii má. 

Tn byl Platejs, dům Melantrychovic, Teyblhaus, pět korun, železné 
dvéře a jiné jiné domy památné. Památný Platejs, dům prastarý, r. 1586 
připadl do rukou Jana Platejsa z Platenštejna za 1800 kop grošů č. 
Dříve to býval dům „u Holců" za celé století 16. Jan Platgs, Němec 
a horlivý katolík, byl domácí pán r. 1608 v popis čtvrtních ouředníků 
zapsaný. Byl rada i sekretář při německé expedici dvorské kanceláře 
a úředníkem nad ungeltem v Týně. Proti stavům evangelickým jednal kde 
moha, neohroženě sic ale při tom přec dosti opatrně. Však nenáviděli 
ho velmi. Za to méně opatrný byl syn jeho Jan, člen řádu kanovni- 
ckého, jenž tři léta po vykonání popisu — tedy 1611 — z drzosti 
střelil z okna téhož domu Platejsského po nějakém stavovském vojákovi, 
začež lid dům „papeženců" outokem vzal, rozbil kde co a piva vypil 
sudů nepočítaných. Jan Platejs, otec, měl za ženu Dorotu, dceru slav- 
ného Sixta z Ottersdorfu, což panu Sixtovi na popravišti přichránilo 
život. Právě střelec r. 1611 prosil za stařičkého Sixta a vyprosil mn 
hlavu. — 

Z velikých kupeckých domů, kterak bývaly, lze dosavad ohledati 
Teyflhaus. — Tento průchoditý dům (č. 463) byl Teuflův z Zeilberka. 
Teyflové byli slezští Němci, kteří měli peněz jako želez. Velmi mnoho 
jim dlužen byl císař Rudolf. I protož stali se Teyflové r. 1591 rytíři. 
T tomto ohromném domě nepopsali čtvrtní r. 1608 nájemníka nižád- 
ného, což důkazem, že všecek dům posluhoval kupeckému obchodu 
Teyflovu. 

Dům protější — u železných dveří — slušel rodině velkokupecké 
Hebenstreátovic. I Hebenstrejtové pocházeli z Němec a nadělali sobě 
v Praze mnoho peněz a mimo to mívali slovo v obci. V domě Heben- 
strejtové obývali tři pokojníci — cukrář, krumplíř, zemanka. Ale že 
stať přítomná věnována jest pokojníkům, necháme už pánů domácích, 
aspoň těch, kt&ti byli velikými obchodníky pražskými. Jen to budiž 
mimochodem ještě poznamenáno, že těch kupců pražských v této čtvrti 
i v ostatních převalná většina byli lidé cizího původu, což vysvětliti 
lze z přirozeného našeho nedostatku smělé podnikavosti, jakož to po- 
zorujeme na sobě samých dosaváde. Nad národem neobchodnickým 
etldk aC jásá — ale národní hospodář pláče. Pociťujeme, že doposavade 



Digiti 



zed by Google 



20 Zikm. Winter : 

jsou české peníze i česká podnikavost ne a nás, než a TeyblA a Heben- 
štrejtň, Nerhofů a jiných takových. 

Z osob neknpeckých a přec památných, kterým v této čtvrti domy 
byly, vzpomínáme jen Jiříka Závěty, jehož dům byl vedle Goliášů. 
Závěta jest známý sekretář dvorské kanceláře za krále zimního. Pro 
tato hodnost byl by milý pan Závěta málem ztratil hrdlo. Pátý dům 
od Goliášů byl pana doktora Adama Záložanského, na slovo braného 
medika i spisovatele doby tehdejší; Melichar Haldias měl v této čtvrti 
dva domy bez nájemníků. Týž Melichar pozbyl všeho „pro vzpouru". 
Jan Kirchmajer, J. M. C. rychtář, měl tu dům nedaleko „duhu". V domě 
Melantrychovic (v sirkové ulici) neměli pokojníků; byltě všecek dům 
zaujat táskárnou veleslavínskou. 

Ouhrnkem obsahovala tato čtvrC 212 domů, z nichž 112 bylo bez 
pokojníků. V ostatku — ve stu domech — obývalo 226 lidí, tedy dva 
pokojníci na dům. Z hostí pozorujeme u „tří orlů" knížete z Anhaltu 
„vyslaného" ; v domě Stehlíkově francouzské poselství. Tři osoby stavu 
rytířského uvádějí se za pokojníky : „Bušata, . Mauric, Tataus a Voršila 
Eunaška." 

Z ouředníků vyšších není v této čtvrti mimo Yácsl. Šanovského, 
písaře šestipanského, jenž bydlil vedle „melounů", osoby ani jediné. 
Nejvyšší pán a přece velmi malý jest Ditrich Frey, hofmistr pana Hrob- 
čického. Za to jsou tu dva ponocní, hlásný a 11 hospodářů domovních, 
2 nichž dva jsou spolu šenkýři, jeden mlynářem, jeden „pulsantem 
u sv. Michala" a hospodář páně Hrobčického (vedle domu „u tisíců") 
Piksa „dvacet let dělá šráky" ; při tom ovšem věrně hledí osmi ná- 
jemných pokojníků. 

Lidí od pera, paedagogů, nějakých doktorů neurčitých, apatykářů 
spočetli jsme všeho všudy devět. 

O jakéms písaři Senevaldovi, jenž bydlil v domě Vojtěcha z Pro- 
seče, připsali poznamenání: „písař německý, jest tam 11 let". U stříbrné 
růže pokoj měl bezejmenný „mistr německý, učí děti". Umělců shledá 
se v poznamenání čtvrtních osm, vesměs muzikantů. Z nich čtyři jsou 
císařští zpěváci a to Kristián jakýs, Andres Krejčí, Mikuláš Buzi a Jiří 
Fortner. Ostatní jsou císařští trubači chyba jednoho, Andresa Kleba, 
jenž jest „muzikář u havířů". Řemeslníky pokojníky nebyla Havelská 
čtvrt bohatá. Všeho všudy 79 jich bylo. V nich počet největší zabrali 
krejčí, jichž šestnácte v této čtvrti posluhovalo jehlou; po nich nej- 
četnější byli ševci. Těch bylo 11. Kožešníků poznamenáno pět, zlatníci 
tři a ostatní všickni již jen jediným pokojnikem byli obyvateli této 
čtvrti mimo kuchaře, bradýře, krumpléře, cukráře, mečíře, tesaře a klo- 
boučníky. Ti byli po dvou. Pokojnikem byl tu tedy sklenář, železník, 
jehlář, uzdař, impressorský tovaryš, váčkář, rukavičník, fedrmochr, pekař, 
stuhař, knihař (v železných dveřích), truhlář (a ten byl císařský), řezáč 
skla, sedlář, mydlář, konvář, pokrývač, bečvář, knoflíkář, pasířka, šin- 
delář (Češpivo), šteinsneidrová („tovaryše chová"), oplatečník, „toulce 
dělá". Dva tu byli „loutnaři", z nichž jeden cizinec, MaVek Paldrean, 
bydlil v železných dveřích. 



Digitized by 



Google 



Pokojnici Staropražátí r. 1608. 21 

Lida dělnického, služebného nápadně málo bylo v této osadě. Ná- 
dennfci dva! Švadleny čtyři, jedna žena, která „roušky pere**, druhá, co 
.lidem Todu nosí*. 

Ostatek byli sluzi a poslové. O jednom psáno: „Cosum Quadri, 
sloužívá při pánich za služebníka* ; o Jiném: „ Služebník úřadu purkrab- 
ského Jiřík příjmím Hubař; z poslů líbí se nám Jindřich Kos, jenž 
sloužil pražským nákladníkům, a Martin Psejček, jenž sloužil mlynářům. 
Také páni Normberští měli tu svého posla Linharta. Jiný posel těchže 
pánů nioner měl v této čtvrti dům! 

Šenkéřů shledali jsme 16. V domě Trubkovic španělským a rýn- 
ským vínem posluhoval „Jakub von Akr* ; u Goliášů měl šenk na sta- 
rosti sám hospodář; vedle Melantrychů „u sviňů* byl šenkýř Eundrátský; 
vedle Železných dveří u Frejlichů byl šenk vína, „u tří voslů* šenkoval 
Jan Lebur; v domě Erocinovském (v třetím od Platejzu) též byla hostě- 
nice pivní. I v léto čtvrti pozorujeme samostatné šenkéřky. Není jich 
tolik jako v jiných čtvrtech, ale dvě jsou přece. 

Lidí o titidi prázdném nebo žádném shledáno 16, v nich je « vdova 
po doktoru Švalbovi* ; Yejda, Uher „u sviňů* ; Eordula zemanka; Havel 
.býval hospodářem na staroměstském rathouse* ; Tomáš Herkule, „man- 
želka jeho ryby smaží''. 

Ani v této čtvrti nepopsali mezi pokojníky žebráka, takže už po- 
střehujeme, kde asi byla čtvrt žebráků. Od kupců jsme v této kupecké 
čtvrti začali, s obchodníky, kteří tu obývali pokoj neb že byli podruzi, 
skončíme. 

Čtyřicet šest jich bylo ; v nich i devět větších kupců, ovšem byli 
to hosté čili cizinci. Tsiž bydlil u Nettera „Vilém Farinton, kupec, 
.má frajbrif* ; v domě Fuglovy Anny .Ditio Cantacan, Vlach, kupec, 
má krám u Ejrrchmajera* ; .bratří Biangové mají v témž dome čtyři 
sklepy" ; v domě Nerhofa kupce : .Rodir a Filip, bratří von Ak, kupci 
dvorští" a u .zlatého kříže* tři Vlaši, .mají pokoj, sklep mokrý a suchý". 
Kramářů pokojníků v poctě dotčeném bylo 18. Dva šmejdíři, čtyři šmu- 
kýři, kteří prodávali s valné části pera na klobouky; dva .šoti*, kteří 
nosívali svflj krámec na hřbetě, několik .tarmarečníků*, Jan Lebe, .jenž 
před domem niti prodává* ; jeden, jenž prodával koření, jeden pláteník 
a semenář: ty všecko počítáme ku kramářům. 

Vody destillované i pálené prodávalo šest lidí, z nichž většina 
byly ženské. Erámeček s .páleným* kořalečnický stával na ulici před 
domem a zdá se, že to už tehda bylo zaměstnání zištné. Aspoň stojí 
psáno: .Jiřík, býval ponocným, teď pálené prodává.* Potraviny prodá- 
vali ostatní ze čtyřiceti šesti svrchu uvedených. Dva obchod vedli 
,v omastku*, v železných dveřích byl jablečník; před Mrázovic stávala 
koláčnice, u havířů byla hokyně ; vedle byla bába s perníkem ; u domu 
Adama Dvorského .Anna jídla strojila* ; před Houžvičkovic .Tomáše 
Herkule žena ryby smažila* ; u Paumberků .Anna děvečka v ovoci handl 
vedla* mimo dvě jiné jablečnice sousedy; u zlatého kohouta „Anna 
herynky prodává*. 

GtvrC Linhartská jest poslední ale nemalá. Jméno jí dal sv. Linhart, 
jehož neveliký kostelík stával, opřen jsa o dům č. 128, na severní 
straně nynějšího Linhartského náměstí. Jako čtvrt Mikulášská, její sou- 



Digitized by 



Google 



22 Zikm. Winter: 

sedka, takž Linhartská od centra městského rozložena byla až k Vltavě. 
Naše ulice Karlova, poštovská až ku zdem Staroměstským na blízku 
nynějšího řiditelství policejního a spořitelny, to vše byly kusy a „oudy" 
čtvrti Linhartské. Domů vyčetli jsme 277, z nichž 131 nemel pokoj- 
níků žádných. Na 146 domů zbývajících pfípadlo nejméně 477 pokoj- 
níků ; dime nejméně, poněvadž v některém domě čtvrtní poznamenal pokoj- 
niky jménem hromadným, aniž se tedy ví, kolik jich bylo. 

Tak na příklad o koleji andělské napsali: „Mnoho pokojníků, 
kteří živnosti vedou, nedali poznamenání dosavade;" jinde dokonce ne- 
napsáno skoro nic: „V domě Jana Budinského nebyl, kdoby zprávu 
dal, hospodáře ani hospodyně doma nebylo ;** anebo: „V domě opata 
Zbraslavského oznámil hospodář, aby šli do kláštera a tam žádali po- 
znamenáni, nebo v témž domě jest mnoho pokojníků, kteří živnosti vedou 
a nemají práva městského." 

Byla tedy čtvrť tato pokojníky hojnější nežli předešlé dvě: dobře 
tři pokojníci připadají na každý obydlený dům. 

Začneme od nejznamenitějšího pokojníka. Ten byl slavný mathe- 
maticus doktor Eepler, jenž pobýval v těch letech ve službách císařských. 
Za ty hvězdářské služby má dostati některé summy své gáže do dnes. 
Slovutný tento muž byl tedy pokojníkem čtvrti Liriartské, Kde? s tím 
věru dosti jsme se natrápili. Bydlil v domě Hektora Utarta. Víc v po- 
pise nestojí. Ale dá se hádati; neboC čtvrtní popisovali dům od domu 
řadem nepřetrženým. Na to dokladů máme několik. Ku příkladu je po- 
psána fara linhartská a po ní dům Anny cukrářky. V knize pak docela 
jiné čteme inventář věcí „Anny cukrářky vedle fary sv. Linharta**. 

Sháněli jsme tedy sousedy Utartovy sobě odjinud některak pově- 
domé. A tu jsme nalezli, že třetí dům od Keplera byl „od Toulů**. 
O tom domě znali jsme z jiných pramenů, že stál v ulici právě „proti 
jesuitům.** Tedy Kepler byl pokojníkem v jesuitské ulici. Devátý dům 
od Keplera na téže straně jako dům „od Toulů** náležel podle popisu 
Šebestianovi Que-vovi, o kterémž domě bezpečně víme z knih městských 
inventárních, že byl „u tří labutí** a „tři labutě** dle adressáře města 
Prahy byly a jsou v jesuitské ulici pod č. 169. Počítáme-li tedy odtud 
řadem nepřetržitým jdouce směrem „k Jesuitům**, od č. 169 devět domů, 
byl by desátý Utartův. A to jest nyn^ší číslo 182 právě proti Vlašské 
kapli. Patentu na nejpravdivější pravdu tohoto nálezu sobě vzíti nemů- 
žeme ; neboť prve než dojdou místopisné práce slavného dějepisce praž- 
ského až k této době, nelze o žádném domě nic bezpečného pověděti, 
poněvadž se domy dělily, domy slučovaly. Pr&vě v ulici Jesuitské byl 
podle Schallera dům nynějšího č. 184 před stoletím sloučen z domů tí^! 
V tom tedy jest slabost naší kombinace. Za jisté klásti ovšem aspoň 
tolik, že Kepler bydlil proti Jesuitům. Že tomu tak, čte se v Konfi- 
skacích (11. 987) o Hektoru Utartovi, kterýž po bitvě bělohorské odsouzen 
byl jmění, že dům (jehož poloha se určitě neudává) „v Starém městě 
koupil 1. 1607 po Matiáši Kremerovi z Uninova (což Bílek špatně četl 
místo Krunova) za 2250 kop gr. č.** V inventární knize arch. Pražs. 
č. 1174 fol. 189 na doplněnou toho pak čteme, že měl roku 1605: 
„Matouš Krommer z Krunova dům nově vystavený naproti kostelu no- 
vému p. Jesuitů blíže mostu. **" Kdo by tedy chtěl dáti pamětní tabulku 



Digitized by 



Google 



Pokojníci Staropražští r. 1608. 23 

na Eeplerůy dům, masil by se dobře ohlížeti, aby ji nedal vedle, jako 
se stalo 8 deskoB mistra Husi. 

Sic jinače již ve čtvrti Linhartské zvláštního nic se nenaskytuje. 
Leda ta maličkost, že v domě u bílého kříže bydlil „Firanciscas Bran- 
caleon Palaeologus — štolmistr p. Vojtěcha Vácsl. Kapliře" ; na faře 
Linhartské že bydleli tři řemeslníci, na fdíe sv. Valentina čtyři vdovy 
a na faře sv. Ondřeje nás osobni starý známý z Rakovníka— proku- 
rátor Jan Pička, který býval na škole rakovnické bakalářem nezbedným. 
Charakteristická jest poznámka ještě tato : „v domě Ybera ševče Ambrož 
krejčí, žena jeho praví býti dvorským krejčím, ale není tak; ten pře- 
chovává a sebe čtyři osoby a ty se nemají (!) dobře chovati." 

Z domácích pánů budiž vzpomenuto jen Daniele Sedlčanského 
impressora, jenž pokojníka nechoval žádného. Nedaleko Jerusalemské 
kolleje v osadě sv. Ondřeje měl dům nešťastný purkmistr Eutnauer, dům 
řečený n Krocínů nebo HaCapatovský (u Halánků). Kaprové tu měli pět 
domů. Jesuité dva o pěti a šesti nájemnících stavu řemeslnického. 

T^ malíři byli v této čtvrti domácími pány. Ti byli Gabriel 
Špindler, Ferdinand malíř a Pavel Stoj. Podotknouti dlužno, že popis 
pokojníků v české Praze byl česky psán: jenom domácí pán Valentin 
Karges, harciř,. ve dvou domech svých patnácte nájemníků dal popsati 
po němečku. Pan Mikuláš z Bubna měl v domě svém šosovním jen ko- 
pytáře. 

Z lidí cizích, kteří stali se pokojníky pražskými jenom na čas, 
budiž aTcden: „D. Oiacomo Aragona di Pimbino; Gapitano Giuan 
Laghi," kteří bydlili spolu u Nigrinové v jerusalemské ulici. U Eargesa 
kovaného Němce bydlil: n£in ungerischer Herr, hat recht bei hoff.'' 
Mimo tyto osoby dva tu byli měšťané z Budiáína a jeden z Normberka. 

Mimo zemana Pangera, jenž bydlil u kočího Hufaufa, nebylo v této 
čtvrti rytířských pokojníků. 

Z úředních osob poznamenán jen „Vartovský při bemi", Tyti 
registrátor a dva soukromní úředníci. Prokurátoři spočteni dva : Pička, 
Balda ; soUicitatoři též dva, jeden Šeps a druhý Jiřík J. M. C. sollici- 
tator. 

Lidé s titulem ^dvořenín" popsáni čtyři: Andres Ott, Dionys 
Rogac, Jan stai^í Svitavský a ,,nějakej Vlach dvořenín**. 

Doktorů najalo si pokoj v této čtvrti šest, z nichž jen o jednom 
bezpečně víme, kteraký doktor byl. Georgius Bonerus byl doctor medi- 
cinae. Ostatní zvali se doktor Rot, Thomáš Strom, Šebastyan Yrobenys, 
Jan Šnit a posléz doktor Jiří u ševče Holuba bydlící. Též pokoj mělo 
tu šest písařů všelijakých, z nichž jmenovitě „Vitus Eamenický písař 
na dvořích pánů"*, Pavel Leicher, písc^ kožešnický, Ernst, „dvorský 
písař", Volf Seš také „dvorský písař", jeden písař kancelářský, a Jan, 
písař „u Jesuitů v domě". 

Učitel tu jediný: „Jskúb Angele ein Schulmeister." Byl to jako 
viickni jeho předchůdci učitel soukromý; neboť pořádní učitelé bydleli 
ve svých školách. Ponocní v té čtvrti byli dva, hospodář domu jeden. 
O Pecoltovi jakéms napsal čtvrtní „rytmistrem bývá", o jednom usedlém 
Vlachovi poznamenal: „Riciger Bestallozi znamenitou vede živnost", při 
čemž si páni na radnici a my teď můžeme pomysliti, co chceme. 



Digiti 



zed by Google 



24 Zikm. Winter: 

Umělců jmenovitě vytčených poznamenáno v popise jedenácte. Ale 
nejsou všickni! V domě Betenglově bydlili podle „Georga Stablera nidr- 
landerové, kteří komedie strojívali". Škoda věčná, že nejsou tito nidrlan- 
derové jmenovité a počtem podrobným popsáni, byli bychom zvěděli per- 
sonál pražského divadla r. 1608. Takhle ovšem nevíme skoro nic. 
Z umělců popsaných ctjŤi byli malíři, v nichž jeden illuminista a druhý 
dvorský malíř; tři byli dvorští zpěváci jménem Erištof, Bona a třetí 
bezejmenný. ítezbáři také tři popsáni : v domě špetlovském Mates, v domě 
Jetřicha od Toulů řezbář Fridrich a posléz v kteréms domě Kašpar 
řezbář. Pavel Klemon byl varhaník. 

Nájemných lidí obchodních bylo ve čtvrti Linhartské pramaloučko. 
Ouhrnkem 25 — a většina obchodníci nejdrobnějšího rázu. Dva kramáři, 
jeden Vlach, druhý Němec; Jiřík Vizel „handluje v seně a slámě", 
Adam „prach prodává", čtjrři šmukýři a dva šmejdíři: toť čelnější 
z dotčených dvaceti pěti. Ostatek samí krosnaři, hokynáři a jablečnice. 

Šenkéřů spočítali jsme dvanácte; řemeslníků 176, z nichž krejčí 
25, což počet největší; jeden krejčí je stolař, dva jsou dvorští a jeden 
„kupčí takto v jabkách". Po krejčích nejvíce obývalo tu zedníků. Bylo 
jich 13 a mezi nimi jeden Vlach. Tesařů bylo 9. Ostatních řemeslníků 
bylo v této čtvrti mnoho spůsobů ale po málu. Po čtyřech nalezli jsme 
pivovárníky, spěláky, pekaře, kloboučníky, kuchaře; po pěti bylo ševců, 
bečvářů a rukavičníků ; po šesti bylo zlatníků a truhla. Všech ostatních 
bylo po jednom chyba dvou mlynářů, flašnýřů, knihařů, platnýřů, kon- 
vářů, sanytrníků, kožebarvířů, tobolářů, kožišníků a cankařů. Po třech 
byli už jen „štejnšnejdeři", hodináři, stuhaři, mečíři, soustružníci a tka- 
ničkáři, z nichž jeden byl dvorský. Po jednom konečně byli jilčař, barvíř, 
cvočkař, zámečník, kovář, punčochář, uzdař, rodšroid, kordovaník, škro- 
bírfka, vinopal, řezáČ, kolář, pokrývač, pasíř, mydlář, mandlíř, valchař, 
ručníkář, krojič, železník, cukrář, pernikář, tkadlec, kamenník, řezník, 
impressor, sedlář, knoflíkář; a mimo ně: „Hendrych balbirer, Samuel 
Bransius, nože brousí, francos jest; Jan Willenberge formy střihá; 
a Krištoíf praví se býti císařským destilatorem." Dva tu obývali též 
„tovaryši na zámku" a jedenácte formanů, kočí a marštaléřů. 

Nádenníků a lidí služebných držela v sobě tato čtvrt 80, z nichž 
vlastních nádenníků tak jmenovaných 24. Jest tedy čtvrť tato se svou 
sousedkou Mikulášskou městem lidí nádenných, chudých, toC patrno. Mezi 
sluhy přední a lepší místo měl: „Wittich ip. Burkharta Roswurma slu- 
žebník a sollicitator; "podle něho i Matěj Solz, hraběte ze Sulcu soUi- 
citator. Hrobník tu bydlil jeden, vinařů 8, švadlí pět; o jedné pozna- 
menáno: „Lukrecye švadlí, ta dítě dala chovati, sama že se dá do 
fraucimoru." fteč drobet nesvětlá. — Dřevoštěpové tři popsáni, pradlí 
jedna; slouhy, které lidem posluhovaly, byly čtyři; zuvači z lázně dva; 
poslové čtyři, čtyři ženy, které vodu nosily, mlatec jeden, harcíř též 
a Jakub Podsedníček záškodní. Šest shledali jsme vojáků: „Erigsmon 
von Nttmberg;" jeden „krejčí a krigsmon" ; tovaryš v bráně; Krozyno 
fendrych, Seidlic „nějaký hejtman" a ještě nějaký Dominik voják. 

Žebráci z řemesla dovoleného byli tu dva: Anna „stará žebrákyně" 
a Václav „slepej jest žebrákem a má cejch nebo znamení". S tím zna- 
mením, jež žebrákům na hrdle viselo, stavěli se v určité doby před 



Digiti 



zed by Google 



Pokojníci Staropražšti r. 1608. 25 

městské onředniky pro kontrola. Půjčovati žebrák své znamení cizímu 
pobudovi neměl, ale půjčovali přec. 

Dosti značný jest posléz ve čtvrti této počet lidí, u nichž ne- 
napsáno zaměstnání. Jest jich 80, mezi nimi 22 vdov. Jeden z těch 
nihllistů má jméno Eríštof Sartori von Glogovic a dvěma říkali velice 
podivně: »Pavel Nejez Masa" a „Tomáš Pane můj". Tato divná příjmení 
psána jsou v popise tak, jako tu klademe. 

Tolik ze čtvrti poslední. — 

Obsahuje tedy popis pokojníki a podruhů staroměstských celkem 
960 domů. Dnešní Stará Praha má 1046 čísel; ale nelze přirovnati 
obou počtů k sobě. Nevedouce totiž, nač a kterak popis r. z 1608 zdělán 
byl, neumíme říci, bylyli všecky domy popsány. YždyC málo let po 
tom — r. 1615 — za příčinou stížnosti někteif ch měst českých, jako 
by nesmímost při odvozování berní byla a snad Praze jakoby se na- 
držovalo, vydán 19. řfjna onoho roku z kanceláře rozkaz, aby se stalo 
sečtení pražských domů. Sečetli jich 907 „V3rmiňujíc Židy a domy od 
nich vykoupené, minci, koUeje, chalupy na březích, domy na právech 
dachovnich ležící a 110 damů panských a rytířských". (Palacký Musejn. 
1831 fol 171.) Toto číslo již patrno přebíhá nad 1000 domů. Nebylo 
tehdejší Staré Město fedy o mnoho menším dnešního : největší proměnu 
k svému prospěchu ovšem podniklo na březích, tu změněno jest k ne- 
poznání; jen zdá se, že František u vody dodnes hostící chudinu po- 
někud zachoval svoji bývalou tvář. 

Ale daleko méně dalo by se souditi z počtu popsaných pokojníků, 
jichž nebylo ani 2000, na tehdejší populaci Staroměstskou. Edo poví, 
jak četné byly rodiny, kdo sečetl čeládku řemeslnickou? A což kde 
jsou zapsáni lidé, kteří nebyli ani pokojníky ani podruhy, ani čeledí? 
Máme na mysli pobudy velkoměstské, o nichž dí instrukce inspektorů 
nad čistotou r. 1598 (č. 326 fol 64): „Pozor míti budou, aby takoví 
zaháleči po sladovnách, pivovařích, v vápenicích, po březích, mezi hal- 
dami stanoviště svého neměli a s pomocí rychtáře a písaře rozptylováni 
a tíibeni byli." A nebyli jen pobudové, kteří bývali bez bytu určitého. 
Přiházelo se, že i nemocní leželi celý den po ulicích a v noci bezpo- 
chyby kde Pánbůh dal. V řádě žebrákův r. 1599 (č. 326 fol 65, 66.) 
stojí: ,Co se dotýče nemocných, kteří po ulici leží, na to bedlivost a€ 
jest, aby přísně hrobníkovi se poručilo, aby nedopouštěl žádným se tu 
pokládati, ale, jakžby se který položil, aby ho ohledal; jestli nemocný, 
do lazaretu vnesl." Oba citované řády jsou z doby zlého moru. Když 
moru nebylo, necháni na ulici nemocní i pobudové na haldách a březích 
8 pokojem. 

Na konec poznámka o čistotě v Praze. Čtoucí všiml sobě, že 
pouze v jediné čtvrti hejtman nebo padesátníci poznamenali do archu 
o nečistotě, kterou shledali asi ve dvou domech. Kdyby z toho se sou- 
dilo, že v ostatních čtvrtech byla vzorná čistota, klam by byl. Nebyla 
v tom Praha ani lepší ani horši měst jiných. Knížečku dosti obšírnou 
naplnilo by, kdybychom všecka napomínání o čistotě, kteráž konšelům 
obzvláště za moru vzkazována . od vyšších úřadů ba od samého císaře 
Rudolfa, na hromádku snesli, a to jen z té doby, o níž jednáme. Na 
ukázku stůj tu artikul J. M. C. r. 1598: „Poněvadž se to v skutku 



Digitized by 



Google 



26 Adam Asnyk: 

poznává, že na tento čas nakažení morového není až toliko contagiosa 
lues a k tomu že veliká příčina těmi nečistotami, kteréž se po domích, 
nlicech i jinde shromážděné zdržují, o nichžto předešle několikráte po- 
ručeno jest bylo, že pak až posavad při městech Pražských to ták 
opatřeno není, ráčí J. M. C. nad tím velikou stížnost míti . . . Mnozí 
v domích svých nečistoty, z nichžto nesnesitelní smradové lidskému 
zdraví škodliví pocházejí, za mnohá léta zdržují a všelijak v příbytcích 
svých nečistotně se chovají, J. M. C. to ráčí chtíti míti, aby hned každý 
hnoje a nečistoty z domu vykliditi na břehy dal . . . Co se týče blat 
před domy a na ulicech i v struhách jeden každý před domem a okolo 
domu svého až po strouhy domy dělící dvakrát do týhodne pilně vy- 
strouhaje na hromádky sklidíc chudému člověku dadouc na zpropití vy- 
nésti dal . . . což na větším vyklizování bude to purkmistrové a konšelé 
opatřiti mají.** „Y každém městě naříditi se mají dvě osoby, jenž se 
vůbec pobřežní jmenují, aby každého dne po ulicech a oudech města 
procházeli a kdežby mrchu našli, ihned ji vezmouc na břehy vynesli." 
Ty a podobné obšírné artikule jsou zase a zase opáčeny, což dobře 
svědčí tomu, že nebylo jich ve všem všudy posloucháno. Na rozloučenou 
přečteme sobě ještě jeden takový kus, v němž r. 1613, když nařízena 
čistota i v loži, praví se konečně: »Aby nechovali nečistých hovad, koček, 
smrdutých kozld, psů nečistých, nebo taková hovádka snadno s sebou 
nakaženi přenášejí, protože jsou pitoma.** 



Z jeviště světa- 

Báseň od Adama Asnyka. Z pclštiny přeložil Fr. Kvapil. 

I. 

^^^mt á anděl záhuby meč vzal jsem v ruce obě, 
'yMi ten břitký andělský meč vrh' jsem k zemi všude 
^třka k vládám, již sedí na trůně a v zdobě: 
„Ted ukažte, kdo víc zná prolít krve rudé! 

„Teď ukažte, kdo v nivě krvavé v té době 
„víc složí lidských trupů, města, vsi kdo chudé 
„poboří mstivou rukou, v diadem kdo sobě 
„pak rubín, sňatý š čela soku, plésti bude! 

„Kdo vykoná to, schvátí v pěst svou světa šíji, 
„k své zábavě ji zdeptat bude moci směle, 
„a z hekatomby trupů, z jeku těch, kdo žijí, 

„si hrdý vztýčí pomník nesmrtelné slávy: 

„tam lidstvo před trůn z krve přijde s vládci v čele 

„a na liktorském svazku položí své hlavy!" 




Digiti 



zed by Google 



z jeyiitě stéta. 27 



n. 



Tak řekl jsem — a hned mé uslyšel zvuk řeči 
pych vládců dvou, jichž panství vedle sebe čněla. 
Z nich každý vstal adď: ^Chci, lide, míra zcela, 
,,leč soased na tě číhá, tvAj klid v nebezpečí! 

„Zda mužem na to zřítf jak bez pomsty nám vřelá 
„se přízeň odmítla, a jak on chce být větší? • 
„Čest naše ohrožena, schne náš laur — jen v seči 
„a v krvi rytířské sněť rozpučí zas ztmělá! 

^Nuž jménem toho, jenž nám vítězství dá mžikem, 
„na vraha udeřme v při svaté, spravedlivé! 
„Jen zrada, násilí jde s naším protivníkem, 

„a požár, lup a řež, kam* vstoupí jeho noha. 

„V nás mužnost rytířská a hrdost ctná jak dříve — 

„udeřme — zvítězíme pod ochranou Boha!" 



m. 

I zvedl se křik hrozný z vladirfských těch dvorů 
křik mrzkých pochlebníků, lačných za kořistí - 
ten po krajích se šířil do měst, vsí i borů 
zpozdilé vřavou pýchy, rykem nenávisti. 

Sehnali stádo lidské s pastvisk bez odporu, 
umělci královští v řež schopné k sobě místí — 
již stanul voj těch nových ze gladiatorů 
a volal: „Vladařské teď slovo af se zjistí!" 

Tak rychle připraveny živé stroje vraždy, 

již dáno heslo, v před se vojska hnula mocí . . 

Jen v poli obilí a dům zbyl pustý každý, 

pláč matek, násilně jimž z loket vzali děcko, 
soud náhlý reptavým a vyjící psi v noci . . . 
I viděl jsem, že dle mé mysli bylo všecko. 



IV. 

Červená vstala záře, svítíc v lada holá, 
žeň první krvavou kde sbírá osud z šiků. 
Mez říše překročili — a kde rozkaz volá, 
v seč hybná vlna již se vrhá bojovníků. 



Digitized by 



Google 



28 Adam Asnyk: 

Hle, zaciná se válka! — Soupeř ve snu zpola 
tak náhle napaden zbraň chytá v okamžiku 
a bodákem si hroznou bránu tvoří v ryku. 
Dav krví lidskou zpit, třesk sotva nářky zdolá. 

Zoufalství plodí mužnost, vražedný boj vzrůstá, 
v smrtelném polibku sok při soku se kupí. 
Hřmí děla, duní jízda, trosky kol, změt pustá, 

.v plamenech každá chatrč, u dveří všech trupy; 
naposled triumf končí kvas ten lidožravý, 
a vítěz panovník svým díkem boha slaví. 



V. 



ToC prolog teprv byl — a na- scéně již s chvatem 
z milosti boží vítěz sune šik svůj k dáli, 
lid zajímá a vraždí, vsi a města pálí 
a zloupeným' svůj sáček plní sobě zlatem. 

Má vojska s dostatek — to poslušno se valí 
a v cirku mlčky padá krvavém a klatém, 
lze svědomí mu zbožné ztišit majestátem, 
a ve Jho z ocele lid spoutat k boji vstalý. 

Jak vítězný to pochod jest, jak velké činy! 

Triumfu hymnus za ním pějí všecky voje, 

co krok zní výrok smrti — požár — zříceniny — 

A roven kobylkám již vrah se rozprostírá 

kol po zemi, jež syny utrativši svoje 

pod nohou nájezdce teď v krvi vlastní zmírá. 

VI. 

fiež za řeží teď kráčí nádherně jak zoře 
a vojska stotisíců při blesku děl letí 
a svírají se divě smrtním ve objetí 
na vzájem drtíce se jako vlny moře. 

Kde dělo dobyto, dav leží po prostoře, 
tam u skaliska padly švadron mužné děti, 
již řady mrtvol stojí nad sebou a v změti — 
val živých po nich spěchá, v divý boj se noře! 

Ty skvělé stroje zhouby, umělá zbraň drtí 

a hněte hromady těl hrůzné, zkrvavělé 

a s nimi oděv, tráva, bláto v jedno splývá. 



Digiti 



zed by Google 



z jeviště sTěta. 29 

Beztvárné massy vůkol v směsi po své smrti — 
proad jeden tvoří teď krev druha, nepřítele — 
až s hnusem oči své smrť sama v dlaně skrývá. 

VIL 

Ó krásné dílo zkázy! Vynálezy různé! 
Z nich ki^dý jako nová éra na svět zírá, 
jak holí Mojžíšovou každý v kraje luzné 
mor šíří, tmu a bídu ve své dlani svírá. 

Dnes ničím schopnost vůdce, mužnost bohatýra, 
dnes věčné Winkelrieda laury jsou tak nuzné — 
rek v davu zaniká a rázem dav též zmírá — 
ni nezví, zdaž mu vládce tleská v smrti hrůzné. 

Vítěz i poražený v dlouhé šachtě jedné 
spí bez vítězství, slávy, jména, v šírém poli, 
a smrt jim stejně píše na čelo, jež bledne: 

„Toť zaslepenství jen zde oběti dlí v hloubi, 

gladiatorův kteří hráli smutnou roli!" 

Kdož vítězem je tady? — Já jen — anděl zhouby. 

vni. 

Můj triumf celý jest — sto tisíc mrtvol zmaru 
obrazy krvavé děl pastvou v luhy kreslí, 
měst řady podobny jsou sloupům z ohně, žáru, 
neb štěrkem sršíce se do povětří vznesly. 

Hlad, nouze, rány plné nákazy, a spárů 
těch ještě horší mor, v nějž lidské duše klesly: 
špehounství, zrada, chtivost lupu a zmij sváru 
jsou vůdci k úsluze i s kletými jich hesly. 

Již zbita celá vojska, země spustošeny, 

a z ruky zdrcenému soku meč již padá — 

ký pohled spanilý a velký vzácné ceny! 

Kles' k nohám nepřátel, pln úkladu však stále, 
a vítěz pokorně dík nebi za vše skládá 
a ve zbraň volá zas vše doma pozůstalé. 

IX. 

Tím konec? — Ještě ne — lid štvaný do posledka 
jest nucen brániti se před potupou zbrojí, 
před vrahů násilím, kde v tvář se s nimi setká, 
a vlast těch nezradí, kdož pro ni hynou v boji. 



Digitized by 



Google 



30 Adam Asnyk: Z jeyiště svéta. 

Chce hrobů pyramidou pokrýti se v znoji, 
sYé zoofalosti chce mít nebe jako svědka 
a v troskách pohádkou slout dějin, paží svojí 
sloup cizí poroby než být neb její cetka. 

A zbožný nájezdce jak Jeremiáš nový 

pád rychlý prorokuje náhle Babylonu 

a di, že zvolen jest, by ortel, jak zní slovy, 

též mečem podle bible splnil bez odkladu. 
I zvedá krvavou dlaň k božskému až trónu, 
by na skráň svěcenou mu novou složil vládu. 

X. 

A dál zas příhod děsných snuje se rej zpilý: 
přepady, vraždy, obce zbité k pni až dolů, 
dav upírů se brodí krví zotročilý, 
jenž klne osudu a rovněž klet je spolu. 

Práv, lidskosti i zdání zdeptáno v té chvíli; 
poust shnilost prosákla, z ní tká si aureolu, 
svět hrůzou přesycen a choř se k hrobu chýlí 
a nebe mlčící jal úžas a děs bolu. 

Jen luza, vřavou zpita, s plesem na vše patří 

a neví, porážky a vítězství že platí, 

a na krev nemyslí svých otců, synů, bratří. 

Ta neví, že jest Helotem, že vykrvácí, 

leč tleská k vraždám na scéně, chce dál se smáti, 

a hrobům rouhajíc se, hodnost lidskou ztrácí. 

XI. 

Jak nádherná to žeň! Tam v troskách nad skaliskem 
jen vzrůstá orgie, s ní nepaměC jde v snění — 
národům temná hvězda vzchází pod útiskem, 
volnosti, myšlenek a svědomí již není. 

Jednota, vykoupená na bojišti blízkém, 
se v žalář obrovský teď pro lid volný mění, 
zdeptaná morálnost se mstí a skytá ziskem 
kruh lidstvu nových zkoušek, muk a ponížení. 

Zas právem násilí, moc svatostí zas slyne, 
tlum otrocký se plouží v temnu, poutem zvoní 
a neví, proti čemu válčí, za co hyne. 



Digitized by 



Google 



A. W. Buning: Zápisky námořníka, 31 

Zas modUtá se bade dav, jejž zhnětla síla, 

tam k soše Molocha, k ni modlářsky se skloní . . . 

I stalo se, jak chtěl jsem — svět noc zahalila. 

XII. 

Já sám jen triumfuji, patře v lůno země, 
jež v krvi sotva dýse, v slzách, ve žalobě — 
sám krvavý ten rubín ve svém diademě 
jsem k svojí slávě zasadil a ku své zdobě. 

Já sám jen, strastí, nehod vrhnuv divé sémě 

v ten rod, jejž plní neřest, vím, co činím v zlobě, 

a mečem zhoubným drtě proklaté to plémě, 

svůj vlastní trůn jsem opřel v lidstva šírém hrobě. 

Mé dílo skončeno — leč Bůh teď z mračen klínu 
zří dolů zrakem otce, s lítostí zří v chmuru, 
vždy hotov uchvátit můj lup, plod všech mých činů 

mi zničit jedním dechem lásky nekonečné — 
již velí. — Kletbu vrhám k Němu do lazurul 
— A zase prchat musím do temnosti věčné. 



Zápisky námořníka. 

Napsal A. W. Buning. '^ 

Z hollandžtiny přeloiil Dr. Pavel Durdfk. 

m. Vzteklý Gij8. 

poslyšte historii Gijsberta Bloma, jemuž nyní přezdívají „ vzteklý 
ÍGijs^ 

Gijsbert Blom byl ženat; měl mladou ženu, o které říkali, 
že je velmi hezká, a měl také dítě asi měsíc staré, jež dle Gijse 
bylo mnohem hezčí a roztomilejší nežli všecky ostatní děti. 

Ale Gijs byl lodním pomocníkem u mariny a musil na pět 
' let do Východní Indie. Bylo velmi chladno, když v jeden zimní 
den na korábu ^Palembang"* vydal se na moře. Když „Palembang" 
opouštěl přístav, stála žena Gijsova, skřehlá od studeného větru, na 
hrázi přístavní, držíc na rukou svého červíčka. Gijs řekl tehdáž svému 
kamarádovi, jenž stál vedle něho na palubě — byl to Willem van 
Hallum, jinak též ^Zrzoun" — : „Hle, má dětáťko zavinuté v plachtě a to 
právě natahuje ručičky, aby ještě jednou dalo s bohem otci, až pojede 
kolem.* 



Digitized by 



Google 



32 A. W. Buning: 

Bjla to pro Gijse smutná podlyaná a bolestná chvíle; nebýti ná- 
mořníkem byl by se dal do pláče jako chlapec. „Zrzonn* hleděl ho 
potěšit. „Nu,** řekl mu, ^jen se dobře drž, dětino; musíš si myslit, že 
je to ku tvému dobrému; asi za rok budeš tu zase.** — 

„Asi za rok!" Ale za rok se může mnoho státi! 

Zrzoun a Gijs vrátili se na téže lodi „Palembang* spolu do 
vlasti. Gijs postoupil ve službě a uspořil si hezkou hromádku peněz. 

V noci, než vpluli do přístavu, měli „Zrzoun" a Gijs spolu stráž. 
Seděli u kuchyně a hovořili spolu; Gijs ustavičně opakoval, jak asi 
jeho dítě bude teď veliké — myslil, asi půl třetího střevíce — a bude-li 
ho ještě znát. 

„Vidíš," řekl později „Zrzoun", „nic jsem tenkráte neodpovídal; 
neb musím ti říci toto : G^s nevyznal se dobře ve psaní ; proto psával 
mu dopisy k ženě písid^ lodní a týž pročítal mu též listy ženiny. Tyto 
bývaly opravdu velmi hezké, neb žena jeho pocházela z dobrého rodu 
a byla chůvou u bohaté rodiny. 

Ale později svěřil mi písi^, že poslední dobou v těchto listech 
bylo znamenati jakousi nesouvislost ... nu, rozumíš mi : žena námořníka, 
který je pět let ve světě — je-li hezká a k tomu chudá — ta musí 
být velmi „pevnou", aby. . . inu však víš, co chci říci. Takové ženštině 
můžete uštědřit hromadu rozličných nadávek, ale lépe učiníte, budete-li 
míti s ní útrpnost." 

„Když jsme vpluli do přístavu" — je to pořád „Zrzoun", který 
vypravuje — „žádal Gijs o čtrnáctidenní dovolenou, kterou též obdržel. 
Vidím ho dosud, jak odchází z lodi ve svých nejlepších šatech a s ně- 
kolika novými proužky na rameně. Bylo mi ho líto; nevědělt dosud 
o ničem, ba ani netušil ničeho . . . 

Gijs odešel a když jsem ho opět uviděl ... byl již degradován 
na podporuěíka. Dobrým námořníkem zůstal vždy, ale jinak stal se 
z něho opilec. 

A tím byl vinen chlap, který mu odbudil ženu . . . Hleď, kaza- 
telem nejsem ; ale vezmeš-li druhému ... co mu nikdy vrátit nemůžeš . . . 
je to sprosté, je to hnusnější, než kdybys někomu krk zakroutil." 



Smutně skončila pro Gijse cesta z lodi do místa, kde dříve . . . 
kde dříve jeho žena bydlila. Několika slovy povím vám o této cestě. 

Gijs koupil velkou čínskou krabici pro Lenu, se skutečnými Čí- 
ňany nahoře. Krabici uložil do červeného kapesního šátku a tak ji nesl 
pod ramenem. 

Nežli vstoupil do vagónu, zašel si ještě do krámu, v jehož výkladní 
skříni spatřil mnoho hraček. 

„Slečno," řekl vesele, „něco mi musíte vybrati pro mého capar- 
tíka." Slečna, vidouc veselou tvář Gijsovu, rozveselila se také, ale zpo- 
čátku mu nerozuměla. Gijs jí tedy hodně mnoho vypravoval o svém dě- 
ťátku a dal na jevo, že koupí něco hezkého, třeba by to bylo i dražší — 
i koupil na konec „drahou figurku, ustrojenou jako děvčátko, a když na 
to tlačil, křičelo to". 



Digiti 



zed by Google 



Zápisky námořníka. 33 

Strčil loutku do kapsy a když kráčel ulici, trčely mu nohy figurky 
z kapsy a když si \e vagónu sedl, začala křičet. Lidé kolem sedící 
dali se do smíchu. 

,Ano, slyšte, lidičky, pro koho to mám . . .** a vypravoval jim, 
jakou má nyní hodnost na lodi ... že byl pět let v Indii ... že se 
nyní vrací .... sděloval jim dále, jak ^ona* se jmenuje, jak vypadá 
a celou řadu jiných důležitých věcí. Ach, ano! co měl na srdci, měl 
i na jazyku. A chudák pořád ještě o ničem nevěděl. 

Konečně dorazil do Amsterdamu. Poslal jí telegram, že přichází. 
Když dojížděl k Haarlemu, začal vykukovat z vagónu; posadil se schválně 
na tu stranu, odkud mohl přehlédnout nádraží .... I rameno vyšinul 
z vagónu; myslil si: „bude překvapena, až uvidí najednou proužky na 
mém ramenu,!* nebot ještě nevěděla o jeho povýšení. 

Hleděl a hleděl, ale jí tu nebylo. Začal být nepokojným, vždyt... 
ach, snad neobdržela telegram! 

Ale když došel do uličky, kde bydlela a kde ho lidé znali .... 
nemohl si vysvětlit spůsob, jakým se k němu chovali. Všecky pozdra- 
voval, ale oni mu neodpovídali, ňíkal stále dobrý den a dobrý večer 
a hleděl na své proužky ; ale oni nic neříkali, ani slova . • . jen tak 
divně na něho hleděli a ukázali na ulici. Pohledl za sebe — ó bože! 
y davech hnali se lidé za ním. O Ježíši Kriste, myslil si, co se to 
asi stalo? 

Slyšel, že za ním pokřikují; ale nerozuměl tomu dobře, nechtěl 
rozumět. 

mSel až ke dveřím. 

Hleděl. . . Nikdo nepřišel k oknu. 

Dveře byly otevřeny. Neměl téměř odvahy vejíti; ale konečně 
vstoupil — bylo mu, jakoby mu srdce stiskli : stál před ním jeho starý 
otee, tak Medy, tak bily jako st^na, o kterou se opíral. 

„Co se stalo?" tázal se Gijs, zprvu jemně a pák zhruba. „Rci, 
<5o se 8 ní stalo? Je mrtva? Povžz, otče! O Ježíši, řekni mi to přece!* 

Otec tfásl hlavou, nemohl nic říci; nic — pouze jediné slovo: 

,Pryč!« 

„Piyč? Kdo je pryč?" zvolal Gijs. Popadl otce za prsa. „Kdo? 
kdo? Pryč! Ona je pryč? To jste měli hledět, aby neodcházela!" 

A tu ... v tomto okamžiku . . . udeřil svého starého, neduživého 
otce do prsou, že se svalil. Ach, byl vzteklý; nevěděl, co činí. 

Tyběhl na ulici — lidé za ním. 



Hledal ji a našel ji — měla hezký pokojík se stříbrnou lampou 
na stropě. Seděla na měkké pohovce a dítě její vedle ní. 

Vyskočila a chtěla utéci, ale nemohla, neb . . , . on stál přede 
dveřmi. 

Strašný okamžik nastal. 

r Zůstaň seděti," řekl jí. ,,Jen zůstaň sedět; nic ti neudělám . • 
jsem pokojný. Je mi velmi zle; nemohu ti nic udělat." 

A krůpěje potu vystoupily na jeho čele a bledém obličeji. 

8* 



Digiti 



zed by Google 



34 A. W. Buning: 

STýma velkýma, modrýma, dobrýma QČima hleděl na ni, jakoby 
každý okamžik chtěl zaplakat. 

,Proč jsi to vyvedla, Leno, proč jsi sebe a své dítě učinila ne- 
šťastným? Proč jsi se nezachovala k vflli tomu ubohému dítěti, stojí- 
címu nyní vedle tebe? Ubohé, neštastné dítě nemá teď matku (zde hla» 
jeho uváznul), neb ty, Leno, nejsi jeho matkou .... Ty, ty .... ty 
jsi ženština, zasluhující mrzkého jména, které nechci vyslovit, protože . . . 
Ó bože! . . . protože jsi byla kdys mojí ženou. "* 

Ona ještě více zbledla a kousala se křečovitě do pysku; chvilka 
nepromluvila slova a jen zoufale na něho hleděla ; ale najednou vypukla 
v pláč a štkajíc vrhla se na podlahu. Lezla k němu. 

„Bij mne!" vzlykala. 

A když se k tomu neměl, pohledla na něho opět tak zoufale jako 
dHve. ^ 

Ó, v tomto okamžení byl by jí odpustil vše, neb Gijs měl měkké 
srdce. Než na neštěstí — hle, co to bylo? Něco se hýbalo za červe- 
nými oponami. Vyřítil se na to. Chopil chlapa za hrdlo. Škrtil ho pravou, 
rukou, ale v tom padlo oko jeho na dítě ; dítě hledělo na něho a dala 
se do křiku. Pustil chlapa, kopl ho a ten letěl do kouta. 

Teď se shýbl pro dítě, aby je s sebou vzal, vždyť to bylo jeho 
dítě. Než tu vzpřímila se ona a vrhla se k němu. Vytrhla mu dít& 
a pevně je držela. 

Veškeren pocit viny, nutnosti pokání najednou z ní zmizel ; divoce 
a drze hleděla mu do očí. 

Zase natáhl ruce po svém dítěti. Zápolili. Ona plakala a křičela. 

Hiběhli lidé po schodech, uchopili Gijse ze zadu a smýkali jím 
dolů. A když byli dole, řekli s jakýmsi posměšným výrazem v obličeji : 
„Opilý námořník !** Ne, tehda ještě nebyl, avšak od tohoto okam- 
žení stal se Gijsbert opilcem. 

Co se s ním dělo dále, nevěděl; dlouho seděl u cesty ... a pjík 
se opil, načež zahodil peníze, úplně jsa lhostejným k tomu, co se s ním 
stane ... na každého, kdo se ho dotkl, se vrhal a za hrdlo jej chytal, 
neboť si myslil ... „že je to ten chlap "*. 

A to činil později vždy též na lodi, když večer bylo špatné po- 
časí, když vál silný vítr; čím hrozněji vál, tím milejší mu to bylo . . . 

Když pak byl nahoře mezi plachtami, když loď se zmítala, když 
vše praskalo a rachotilo, v temné noci vítr burácel, hrom bil a blesky 
se křižovaly ve vzduchu ... tu stál na vršku stěžně a klel, křičel a vy-- 
brožoval pěstí: vidělC opět „toho chlapa** nad zpěněnou vodou. I volal 
naň: „Zde, satane, zde jsem!** 

A lidé, kteří spolu s ním byli na stěžni a na rahnech, myslili, 
že se zlobí na někoho z nich — ach, brzo znamenali, že je rozlicen na 
někoho, jehož nemohli vidět, a říkali mezi sebou: „Gijse to dnes zase 
chytlo." 

Takové velké neštěstí stihlo tedy Gijsberta Bloma, jehož nazývali 
„vzteklým Gijsem** na „Válečné troubě". 



Digitized by 



Google 



Zápisky námořníka. 35 

Slyšte, co o tom dále vypravuje „Zrzoon** : 
^Masím vám říci, že jsem měl plavčíka, jenž dříve byl špinavý, 
ošklivý klok. Říkali mu Jan Matters a byl synem mého kamaráda „Šil- 
havého" ... ale ten je již dávno umrlý. 

Toho Jana Matterse jsem dle své methody odchoval. 

Náhoda tomu chtěla, že ho kapitán v ten den při ranní parádě 
pochválil. 

„Nuže, Jeníčku," řekl jsem, „že se tak dobře chováš, pfljdeme 
večer na posvícení; ty á „stará" (moje matka, víš) a já." 

Šli jsme tedy a koho jsme tam nespatřili? Otce Gijsova, starého 
Tysloužilého lodníka Bloma s jeho dřevěnou nohou ; hrál na kolovrátku 
a tedle něho stálo dítě Gijsovo, jemuž bylo teď okolo desíti let. 

Tu najednou mi napadlo, abych si udělal švandu. Vzal jsem starce 
i kolovrátek i dítě s sebou domů. „Zkusím," řekl jsem své staré, „zda-li 
se Gijs nevzpamatuje." 

Umluvili jsme se, jak to vyvedeme. Starci jsem řekl, když jsme 
seděli u mé staré v pokojíčku: „Nuže, teď táhni nahoru na půdu . . . 
masíme být velmi opatmi, musím ho dříve ... do přístavu dostat . . . 
Já si vypůjčím od lodníka Wommerse flétnu a když dám znamení, 
přgdeš dolů." 

Následující večer přivedl jsem Gijse s sebou domů. 

„Vidíš, kamaráde, sedni si," pravím k němu. 

Má „stará" (je to hodně stará, sešlá lod) seděla u stolu s kávou. 
Já seděl u ohně na této straně a na druhé straně seděl ten šibal — 
Idnk, o němž jsem se na počátku zmínil, Jan Matters; toho nesmím 
pustit s očí, aby mi nic nevyvedl. 

Vedle stolu, s obličejem k ohni, seděl Gijs. Neříkal nic a usta- 
vičně hleděl na oheň, na plamen ; viděl tam zajisté opět kola a kruhy, 
jak se to vždy v jeho hlavě točilo. 

Myslím si u sebe: jak se do toho pustit? 

Nikdo nic neříkal. Stará hleděla na mne, Jan Matters hleděl na 
^ijse, Gíjs svým bledým obličejem ustavičně byl obrácen k ohni a když 
jsem se podíval za sebe nahoru, viděl jsem, jak otec Blom svou šedivou 
hlavu skrze otvor vystrkuje. Pohrozil jsem mu posunkem : „Budeš tam 
nahoře tise?" A k sobě jsem řekl: Vpřed! 

„Jak se vede, Gijse?" pravím k němu. 

„Co?" řekl. 

„Jak se máš, hochu?" ptám se ještě jednou. 

„Nemáš doma kořalku?" táže se on. 

„Ne, nemám." 

„Musím mít kořalku," řekl Gijs; „je mi zle." 1 

Já na to : „To ti kořalka nepomůže, s tou ti bude čím dále, tím 
hůře." 

Gijs vstal a chtěl odejít, ale já ho chytil za krk a nepustil ho. 
(^m v rukou ještě síly dost.) 

„Pust mne, Zrzounel Nemáš mi co poroučet." 

„To vím, ale nechci, aby dobrý člověk, kterého jsem dříve znal, 
skončil jako bídák jen proto, že nemá kuráže, aby svému neštěstí 
flklouzl/ 



Digiti 



zed by Google 



36 A. W. Baning: Zápisky námořníka. 

„Co? Že nemám kuráže? Kdybych jen měl zde toho chlapa, který 
mi okradl, co jsem měl nejdražšího .... O bože, satane, že nemám 
kuráže! Zabil bych ho, zaškrtil, aby to každý viděl. — A pak, až to 
udělám, af mne třeba pověsí.^ 

„To není kuráž, brachu ; jiného zabiti, to dovede i zvíře ; ale když 
jsi nešťasten a když tomu neštěstí pohledneš do ocí a řekneš : zde jsem> 
jsem chlapík 1 Edyž to řekneš a když to učiníš, pak . . . pák jsi řádný 
muž." — 

Gijs posadil se opět. 

„Vidíš,** mluvím dále, „zůstaneš-li takovým pijákem a potkáš -ií 
jednoho dne své dítě — což musí míti takového ochlastu za otce?* 

On kroutil hlavou a řekl, že k tomu potkání nikdy nedojde. 

»Ó to neříkej!** pravil jsem a hleděl na něho s úsměvem. „Může 
se ještě státi, že . . .** 

Tu vyskočil rázem, chopil mne za ramena a křičel, že o tom 
více vím. 

Strkal jsem ho od sebe a chtěl říci několik slov, ale než jsem 
dal znamení . . . sklouzl již ten starý šedivec dolů a ... a komedie 
začala. 

Starý otec Blom strkal dítě ke předu. „Zde, hochu, vezmi si dítě 
zpět . . . ukradl jsem ho matce," křičel starý kolohnát. 

Ano, to řekl: „ukradl" 

Gijs povstal ; stál tu zpřímen jako sloup, s otevřenými ústy a vy- 
valenýma očima. 

Ale najednou . . . spustil. Myslili jsme, že se zbláznil. Dal s& 
do tancování a skákání. Vzal dítě a hleděl mu upřeně do očí. Vše se 
v něm třáslo a hrálo. 

Najednou se dal do smíchu a hned na to do pláče a pak zasa 
do smíchu. Postavil dítě na stůl a pak . . . 

Ach, to jste měli vidět, slzy by vám byly vstoupily do obličeje. 
Byla to švanda, nejkrásnější švanda, kterou jsem kdy vyvedl ve svém 
živobytí. Má stará začala nad tím vzlykat a Jan Matters také spustil 
moldánky; již jsem mu chtěl dát štulec, aby toho kňouráni nechal — 
ale v tom i mně slzy vyhrkly z očí; neb jsem přece starý dětinský 
chlap, nic na plat! 

A nyní je Gijs opět ve své dřívější hodnosti u mariny a pře- 
zdívky „vzteklý" zbavil se na vždy. 

Tak se to stalo. 



Digitized by 



Google 




Jos. Kuchař: Mlýn na samoté. 37 

Mlýn na samotě. 
I. 



ůní trav a květem lok 
potok v stráň se vine — 
měsíc šeří olšemi, 
na dně roj hvězd plyne. 

Vlnky plny hovoru 
tančíce si skočí — 
v stráni v mlýně vesele 
kolo se v nich točí. 



Y okně mlýna dívčina 
vnadným květem sedí; 
sní — a oko šeří lip 
za sny k lesům hledí. 

S prákou květA, s větví již 
střásá vánek zticha, 
večer teplo, hvězdnou zář 
do srdce jí dýchá. 

Co v něm jara rozkvetlo, 
bůh a hvězdy vědí — 
v plesy srdce dívčího 
veselou mlýn odpovědí. 



n. 

Na planině vichru svist 
o podzimu zpívá — 
nad rybníkem tlupa vrb 
šedou hlavou kývá. 

Tiše šplouná potůček, 
v stráni kolo vázne — 
smuten na mlýn večer sed, 
okno že v něm prázné. 

Vše je kol tak tesklivo — 
svadlé listí šumí, 
padá s lip a v jejich chlad 
klape mlýn své dumy. 



Digitized by 



Google 



38 



J. Arbes: 



Zhasla v mlýně zář dvou hvězd, 
ztichly v lipách plesy — 
dívčí srdce zdřímnout šlo 
k snům svým tam v ty lesy. 

Co v něm jara povadlo, 
bůh a hvězdy vědí — 
na klid srdce dívčího 
tesklivou mlýn odpovědí. 



Jo«. Kuchař, 



Máchův „Máj". 

K půl stoletému jubilea vydáni »Máje«. 

Napsal J. Arbes. 

(Pokrai.) 

e spisů beletristických, které v té době četl, ba studoval, 
připomínají se spisy Waltera Scotta a Václava Elic- 
pery, zvláště téhož povídky. „Co toho času v Němcích 
z oboru literatury módou bylo, to Máchovi neušlo; 
číta.1, co mu do rukou přišlo, nevyjímaje ani mnohé 
jalové knihy, a byl spokojen, jestli se s jedinou jen 
původní myšlenkou aneb alespoň s ráznou osobností 
potkal." 

Ve spisech Goetheho více si liboval nežli ve spisech 
Schillerových. Tento zdál se mu „nadšením metafysiky 
své pHliš filosofickým** a vzdálen snažení Máchova. Zamilovaným 
autfjrera Máchovým byl Goethe. „Mírný, tichý, všepřehledný 
II všcprohledný zrak Goetheův, vnikfigící do všeho, co před ním 
v jakékoliv barvě a v jakémkoliv poměru se prostíralo," budil 
prý podivení a vábil k následování. 

Nade všechny charaktery Goetheovy miloval Mácha ide- 
ální Mignon. 

Záhy seznámil se také přes obvyklé školní v}Tičování 
v jazyku německém, s Hájkovou kronikou a oblíbil si čtení kněh českých, 
čítal spisy Krameriovy a věnoval pozornost i literatuře dějepisné. 

„Myšlénka vlastenectví," praví Sabina, „nadchnula Máchu novým 
duchem a srdce jeho zahořelo živějším plamenem." V tu dobu počal 
veršovati — a „již v prvních pokusech jevil docela zvláštní, nad oby- 
čejnost vznešený spůsob". 

V dobách, kdy jest člověk přátelství nejpřístupnější, „zůstal Mácha 
v rozmanitých společnostech přece samoten a bez opravdivého přítele". 
Za to tím častěji cestoval po vlasti podnikaje, kdykoli se mu vůbec 
příležitost naskytla, delší nebo kratší výlety, tak že „v krátkém čase 




Digiti 



zed by Google 



Máchův ,Máj«. 39 

všecky ladnější kraje české byl navštívil a velmi blízce se s nimi 
seznámil*. 

Velké, netušené převraty politické roku 1830 a po něm nezůstaly 
na Mácha beze vlivu. Mimo to začal se učiti jazyku polskému, čítal 
polské spisy básnické, studoval Královédvorský rukopis, Eollarovu „Slávy 
dcera", Polákovu „Vznešenost přírody** a zvláště Eamar3rtovy národní 
písně — a i nyní cestoval pilně po vlasti. 

Nastoupiv studia právnická, kdy se povaha jeho ustálila, obcoval 
častil s přátely, z nichž uvádí Sabina: Pokorného, Franka a Beneše, 
ktdK měli na Máchu nepopiratelný vliv, pak Hindla. 

V letech 1832 a 1833 Mácha vůbec čítal a studoval zázname- 
návige si také stručné úsudky o ctěných spisech. Mimo to studoval 
národní mravy a zvyky a vypisoval si materiál ku spisu, z něhož ne- 
nalezena v pozůstalosti Máchově nežli charakteristická předmluva. 

„Mácha," praví Sabina, „nestudoval však pouze lid a jeho poměiy, 
on studoval i přírodu, jedinou přítelkyni svou, nade všecko milovanou, 
a porovnával rozmanitý a bouřlivý život lidský s životem jejím .... 
V jeho lásce k přírodě zobrazuje se nejjasněji původní ráz jeho. Láska 
tato vyniká ve spisech i v životě jeho. Protož také se nejraději bavíval 
rozmýšlením i psaním pod širým nebem* 

V tu dobu seznámil se blíže s poesii Byronovou. „Od té chvíle," 
praví Sabina, „vyjasnil se jeho duševní zrak, nebof poznal básníka, 
který v hlubokosti své těmiže záměry, city i bolestmi byl zahořel. 
Zamiloval si jej tak, že mnohá místa z básní jeho z paměti uměl, 
a v obrazy a charaktery tak hluboce se vmyslil, že takměř s nimi 
a v nich žil, a veškeré své náhledy o přírodě, o člověčenstvu a o světě 
vůbec náhledům Byronovým připodobnil," z čehož ovšem nesmí se sou- 
diti, že byl „jalovým následovníkem" Byronovým; „neboť dávno před 
seznámením se s Byronem chýlil se k té dráze" .. . 

Studoval a pracoval s pílí neúnavnou. Řada drobných básni po 
různá otištěných, črty ze života a první část historického románu, které 
otištěny před vydáním „Máje", znamenají jaksi předběžné mety Máchova 
tvoření. 

V srpnu 1834 podnikl s přítelem drem. Strobachem také pěšky 
delší cestu — do Itálie. Šel přes Jílové, Tábor a Krumlov, přes Ro- 
žemberk do Lóvenfeldu — odtud do Solnohradska a Tyrolska; viděl 
Alpy a slezl i Brenner. Z Tyrolska ubíral se do Benátek, do Terstu 
a odtud přes Krajinu, Štýrský Hradec a Vídeň nazpět do Cech, 

Také láska měla na Máchu před vydáním „Máje" mocný a hlu- 
boký vliv. „Mácha byl náruživým v lásce jako v životě," praví první 
jeho biograf. Miloval několikráte a vždy — nešťastně .... Miloval 
vnadné dívky, v jejichž bledých, zadumčivých tvářích domníval se spa- 
třovati ráz Byronovský; ale — duchem milených bytostí nebyl uspo- 
kojen. Čarokrásné tváře byly klamný . . . „Zde," praví Sabina, „byly 
zakotveny zárodky oné nevýslovné bolesti, která jej po celý po- 
zdější život jeho sežírala, bolesti nevyslysené tužby i nenasycené náru- 
zivosti; zde měl původ i onen hluboký, avšak nepoznaný a srdcím 
jalovým nesrozumitelný žal básníka nad hrobem pochovaných 
vidin" . . . 



Digitized by 



Google 



40 J- Arbes: 

Dvé dívek poutalo Mácha jen krátký čas — třetí, poslední jeho 
láska měla „znak démonického rozčileni" . . . Tato poslední milenka 
„s výše ideální dolů na zem vstoupivši, dala našemu básníka příležitost 
poznati vedle blaha i trpkost lásky .... Tato Ižetí láska poutala ho 
jako osud, v němž se člověk potácí, z něhož mu, nechf dobrý nebo zlý, 
nelze se vyvinouti*. — ' 

Takový byl — ovsem jen v hlavních rysech naznačeno — mladý, 
přírodou bohatě nadaný studcgící práv, kteiýž vedle studií zabýval se 
konečně i poesií a pracoval s napjetím veškerých svých sil, v době, 
když — pracoval o svém „Máji". 

Že nenáležel a nemohl náležeti mezi básníky spokojené, jest oči- 

vidno. Naopak — byl nespokojen V jaké míře, toho důkazem 

jest každý odstavec „Máje**, zvláště pak zakončení jeho. 

Y přátelských dopisech bezprostředně před vydáním „Máje" nalé- 
záme jen v dopise ze dne 20. března poznámku, z které lze souditi na 
tehdejší duševní stav jeho. 

Píšeť příteli Hindlovi mimo jiné: „Pisete mi, že jste zříceninou; 
to je lež. Edo může říci: já jsem zříceninou, musel jindy pevným 
hradem bývati. — Já jsem pevná věž; ale běda mi opět — beze 
všeho světla . . . 

Zda-li bude o svátcích zeleno? Já toužím po krajích. — 

Dnes mám velkou chuť opsati Vám znělky, které jsem jako na 
dobrou noc jedné dívce napsal: „Vzešel máj** — pák: „Ještě jednou 
v mladosti mé kraje*" atd. — „V Idoubi citu kde mám slova vzíti" . . . 

Můj nynější život jest velmi smutný." 

Po té vypravuje anekdotové paběrky z uměleckého života pražského 
a ku konci listu připomíná, že dohotovil nový román „Cikáni", jejž 
doufá po „Máji" vydati. 

E dolíčení duševního stavu, v jakém se Mácha nalézal, dodáváme, 
že milenka jeho cítila se — matkou. 

Za takových poměrů dokončen „Máj" a zbývala již jen — censura. 

V tu dobu byl v Praze censorem F. W. Zimmermann, bývalý 
úřadník universitní knihovny, kněz řádu křižovnického — známý též 
jako vydavatel některých více méně bezcenných spisů v jazyku českém 
i německém; ale ještě známější jakožto zdotický katolík a muž bez- 
měrně loyalní, což všechno, jak jest o něm zjištěno, ani dost málo mu 
nepřekáželo v různém pletichářství, v odcizování knih, falšování a hy- 
zdění starých rukopisů atd. 

Jako censor, praví se o něm kdesi, ovšem cítil v sobě povolání 
„držeti stát, víru, cnost a mravy veřejné, by nepadly" a přispívati 
nade vše jiné k tomu, aby systém Metternichův neutrpěl v nejmenším 
pohromy. Byl tudíž censorem co možná nejpřísnějším. Eaždé slůvko 
kladl na zlaté vážky a zkoumal jeho dosah „do hloubky, šířky i dálky" 
a nepropustil ani jediné věty, která by byla mohla ve Vídni nebo 
v kruzích klerikálních zbuditi třeba jen stín pouhé nevrlosti nebo 
nevole. 

A takovému muži musil býti předložen „Máj" k censuře — Zim- 
mermann báseň tu k nemalému úžasu básníka i důvěrných přátel jeho — 
bez závady propustil . . . 



Digitized by 



Google 



Máchův „Máj-. 41 

Jak se to stalo, vypisuje zevrubněji nejmenovaný spisovatel ve 
.Svobodě" z roku 1869 v tento smysl: 

Když Mácha svůj .Máj" dohotovil a dvakrát pro censuru opsal, 
napadlo mu, že zbývá ještě práce nejtěžší: provésti báseň bez úraza 
nebezpečným úskalím censury. Básník i důvěrní přátelé jeho o tom po- 
chybovali, jsouce pevně přesvědčeni, že censor .Máji** neporozumí ani 
co do směru, ni co do smyslu. Proto vzali útočiště ku lsti. 

Jeden z přátel Máchových, kterýž universitní bibliotheku denně 
navštěvoval a censora Zimmermanna výborně znal, převzal úkol před- 
běžného jednatele. Odebrav se do čítárny vy dlužil si ku čtení knihu 
Zimmermannem vydanou. Zimmermann byl také dosti ješitný a býval 
rád, když někdo jeho knihu četl. Není tudíž divu, že žádanou knihu 
přinesl sám a že se o ní rozhovořil. Bylo to německé popsání starých 
chrámů pražských. Zimmermann vyslovil své politování, že kláštery 
a chrámy ty byly zrušeny a zničeny, a doložil, jak krásný život by 
nastal pobožným Pražanům, kdyby zase nadešla doba jako jindy, kdyby 
totiž nebylo v Praze tolik bezbožných a nemravných lidí jako jich tu 
právě žije. 

Máchův přítel přisvědčil a hned se chopil naskytnuvší se příle- 
žitosti doloživ, kterak jest právě nyní potřebí zvláštní literatury, která 
by „zlý svět** ten napravovala. 

„Ale jděte, kdo pak by takovou literaturu u nás dělali" plřaviř 
Zimmermann. „Staří píšou samé gramatiky a mladí samé básně na 
vlast — slast, lásku — pásku — A to nevede k ničemu dobrému." 

Máchův přítel na to odpověděl: 

„Ale teď už přece aspoň jeden mladý člověk napsal překrásnými 
versi báseň, v které líčí nejživějšími barvami ošemetnost světa 
a zároveň také nezapomíná na zasloužený trest. Velebnost 
a dobrota boží vidí se v básni té v ladných zjevech přírody právě tak, 
jako zlá mysl lidská v bezbožných skutcích. Báseň tu napsal, jak pra- 
veno, mladý člověk, který si přeje, by mu bylo možno dříve nežli báseň 
svou podá censuře, " práci svou před vámi přečísti, vyložiti a zároveň 
užiti pak vaší dobrotivé rady otcovské." 

Slova ta Zimmermannovi zalichotila. 

„I ať jen přijde! Já mu ve všem poradím. Těší mne, že se ko- 
nečně někdo vyskytl, kdo má smysl pro víru a mravy." 

Tím záležitost prozatím odbyta. Mácha bj-v o stavu věcí poučen^ 
pospíšil k Zinunermannovi s rukopisem. Četl mu svou báseň, vyložil, 
co a jak uznal za vhodné vyložiti, klada důraz na to, že jest zde na 
zemi všechno pouhá nicota, co se Zimmermannovi nemálo líbilo. Pojav 
pak censuře předložený „Máj" v tom smyslu, jak mu byl opatrně samým 
básníkem vyložen, propustil jej nezměniv a nevymazav ani slůvka. 

Prošed takto přímo zázračným spůsobem censurou, dán jest „Máj" 
konečně do tisku. 

První předběžná zpráva o brzkém, vyjití jeho nalézá se v Denní 
kronice „Květů" ze dne 21. dubna 1836 a zní: 

„V tyto dny na světlo vyjde báseň K. H. Máchy „Máj". — I na- 
dějeme se, že nám všem vítaná bude, jako vůbec roční částka, dle níž 
spisovatel své první dílo nazval, jež o sobě do světa vysílá." 



Digiti 



zed by Google 



42 J. Arbes: 

. V čísle „Evětfi* ze dne 28. dabna a sice y příloze literární na 
posledním místě otištěno pak následující oznámení: 

Právě vyšel a pouze u spisovatele (na dobytéím trhu číslo 451 — 2) 
k dostání jest: 

.Máj.« 

Romantická báseň od E. H. Máchy, 
a sice v ceně 30, 22 a 14 kr. ve stříbře. 

Jest to spisů Máchových dílu prvního svazek první. Následovati 
bude co nejdříve svazek druhý, obsahující povídku z dějin vlasteneckých, 
o kterémžto se budoucně obšírnější zpráva podá.** 

Z oznámení toho vysvítá, že byl „Máj" vytištěn původně na trojím 
druhu papíru a že vydán „nákladem vlastním*". EryHi Mácha tiskové 
výlohy z vlastního nebo-li mu některý z přátel jeho vypomohl, nevíme 
udati. 

Co následovalo, naznačili jsme v stručnosti již na počátku této 
stati. Ylasteneckou kritikou, která byla ku všem možným pseudoplodům 
nejproblematičtějších veršotepců více nežli mateřsky shovívavou, uvítán 
„Máj"* jakožto plod básníka sice nadaného, ale na zhoubném scestí se 
nalézajícího. Líbezná, na pohled dobrodusná impertinence s jedné strany 
doplněna s druhé strany blahosklonným a velkodušným snížením se 
kritika k „básníkovi nezralému", kdežto s třetí strany vzato útočiště 
k urážlivé brutálnosti. 

„Máj** v pravém toho slova smyslu „vlasteneckou kritikou** — 
odkopnut . . . 

Eromě již připomenutých tří pověstných recensí: z pera Tylova 
ve „Evětech**, od Chmelenského v „časopise musea českého** a z péra 
Tomíčkova v „České Včele** otištěny také kritiky v některých listech 
německých : v lipském listě „Planet** av listě „Osterreichisches Morgen- 
blatt**. V tomto jen kritika stručná, v onom dosti obšírná a v obou — 
velmi pochvalná. 

Prvního veřejného pochopení a zasloužilého uznání dostalo se tedy 
„Máji** — u Němců ... 

Později také proslavený kritik polský Aug. Bielovski (jenž byl 
Igora, některé básně Erálovédvorského rukopisu a mnoho znělek EoUá- 
rových přeložil) zmínil se o Máchovi velmi pochvalně v „Rozmani- 
tostech** a úsudek jeho opětován v „Týhodníku Petrohradském** a jinde. 
Z čechoslovanů, praví Sabina, jediný Euzmány ve „Hronce** (dílu I. 
svazek 3.) s pochvalou na Máchu pomněl. Napsalť: „Spisy Earla Hjuka 
Máchy, díl první: Máj. Báseň to převýborné dary jevící, v duchu ro- 
mantickém jediná posud v literatuře naší.** 

A všechny neb aspoň skoro všechny ony odsuzující kritiky domácí 
Mácha také četl, a možno se snadno domysliti, jak na něho asi působily. 
Citovali jsme již dříve list Hindlovi do Eláštera zaslaný. 

Zda nedýše z prostých těchto řádků tlumená bolest resignujícfho 
muže, kterýž byv surově udeřen přímo do srdce s napjetím veškerých 
sil se namáhá, by mu neuklouzlo ani slůvko postesknutí? Spravedlivý 
hněv, nejtrpčí a přece resignující rozhorčenost a přede vším stud nad 



Digitized by 



Google 



Máchův „Miy«*. 43 

nezaslouženým a bratalnim pohaněním viři daši Máchovou a diktuje 
slova na pohled klidná, ale v pravdě přece jako žhavá láva působící . . . 

Dokončiv studia právnická zůstal Mácha ještě nějaký čas v Praze. 
Dne 27. září konečně vydal se na cestu — ^do světa, by se staral 
sám o sebe i nevěstu svou . . . Šel, — jak za několik dní psal příteli 
Hindlovi — „beze strachu, bez doufání . . .* 

Zaměřil do Litoměřic, kde stal se amanuensem a spolu prakti- 
kantem u právního Dů . . . 

V dopise ze dne 9. října liboval si pobyt v Litoměřicích, kde 
doufal stráviti několik let; líčil příteli čarokrásnou vyhlídku ze svého 
bytu do okolí a zvěstoval, že v noci ze dne 1. na 2. října milenka 
jeho porodila mu v Praze syna, kterémuž dáno na křtu jméno Ludvik. 

Ku konci, když byl připomenul, že matku dítka svého pojme co 
nejdříve za manželku, vrací se zase ku svému AMáji**, vlastně k úvahám 
o něm. 

„Eduarde," končí svůj list, „pište mi brzo nesmírnou recensi 
o mém .Máji". Od Vás ji až posud očekávám. Ať je nejméně tak 
dlouhá jako jedna v časopise nazvaném „Unser Planet**, a neb ať není 
kratší nežli ta, co o něm psána jest v časopise nazvaném „Morgenblatt", 
a ať není taková, aby chválila hanou a haněla chválou jako 
ve Květech a ve Včele!** 

Jiných poznámek z vlastního péra Máchova o „Máji** a recensích 
jeho neznáme. 

V několika dnech však nastal v životě Máchově osudný obrat. 
Zvěstovánof mu, že syn jeho nebezpečně ochuravěl. Dne 20. října 

vypukl pak v Litoměřicích požár, jenž stal se Máchovi osudným. 

Dav si políti hlavu vodou, by vlasy nechytily, pomáhal hasiti; 
nemoha vydržeti horkem navlažoval si tvář a častěji se také napil. 
Vrátiv se domů celý mokrý ulehl pak v pokoji — nezatopeném . . . 

Z předposledního dopisu jeho ze dne 28. ř(jna rodičům a nevěstě 
vysvítá, že trápila jej nevylíčitelná úzkost a že trpěl takořka — bídu . . . 

„Je teď v pátek před 8. hodinou,** píše mimo jiné. „Již jsem 
ležel. Nejsem v stavu vydržet; jdou na mne ustavičně takové ouzkosti, 
že jsem musil vyskočit. 

Píšu polonahý, sotva že zimou péro držím. 

Což je to žert tak dlouho zde býti sám a sám, nic nedělat — 
kam a co mohu myslit, než jak se v Praze máte? A že ne všichni 
dobře, to bez toho vím! Lori nemocna, Ludvík snad mrtev; a já tu 
mám sedět a myslit si a představovat si to nejhorší 

Ještě jednou Vás zapřísahám, abyste mi hned psali ... Já jsem 
už dlouho nespal. — Zas přišly na mne nějaké platy a já teď mám 
zrovna... Dnes jsem již neshídal a nevečeřel, obědvat budu 
moci zítra a v neděli; a v pondělí snad ani to ne; a jestli 
v outerý, na prvního, nedostanu od p. právního peníze, o čemž pochy- 
buju, neb je svátek — tedy hlady umru; neb že v pondělí nebudu 
míti co do úst dát, to je jako dvakrát dvě čtyry! — 

A nic bych si z toho nedělal; jenom těch ouzkosti, co „mám 
každou noc, kdybych se zbavit mohl** 



Digitized by 



Google 



44 J. Arbes: Máchfty ^Máj''. 

Nevýslovně trapných úzkostí těch však se více nezbavil; bylyC 
symptomem vždy více se zmáhající nebezpečné choroby, která se již 
přes týden znenáhla vyvíjela. 

Teprve dne 1. listopadu se přiznal, že cítí na sobě nějaký neduh, 
a vzal útočiště k prostředkům domácím. Dne 3. listopadu napsal ještě 
rodičům list, v kterémž praví: 

' „Nepochybně přijedu do Prahy již v pondělí (7. list.) 

V outerý časně ráno budou oddavky a sice u sv. Štěpána " 

Den na to poslal si pro lékaře, který konstatoval zánět plic 
a předepsal přiměřené léky. 

Mácha ulehl ; stěžoval si na hroznou palcivost na prsou a neuha- 
sitelnou žízeň. Večer přivedli mu kněze; ale Mácha útěchy církevní 
odmítl — a v noci ze dne 4. na 5. listopad v loži „pohodlně a lehce 
se posadiv** setrval asi hodinu bez hnutí . . . 

Edyž se k němu střežící jej opatrovnice nahnula, shledala, že 
jest — mrtev. 



Sotva „zavál vítr, chladný vítr** od litoměřických hor přes Máchův 
hrob — změnil se soud o předčasně zemřelém básníku v míře takměř 
neuvěřitelné. 

„Všichni vlastencové** (pražští), praví Sabina, „brali bolestného 
účastenství na události té** a dne 17. listopadu uspořádáno v chrámě 
u sv. Ignacia „slavné rekviem**. 

Ba více ještě — o mladistvém, vyšší školy sotva odbyvším básníku, 
kterého byla před čtyřmi až pěti měsíci vlastenecká kritika tak nemi- 
losrdně stepala, skládány i žalozpěvy. 

Téhož dne, kdy sloužena byla zádušní mše, vydané číslo „Květů** 
mělo v čele hlavního listu verše E. Sabinského (Sabiny) „Pomněnka na 
hrobě Earla Hynka Máchy**, a pod titulem listu, kde citován vždy ně- 
jaký veršík, citovány následující verše z Máchova „Máje** : 

„Věčnosti skleslý byt, 

vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas 

to jestif zemřelých krásný dětinský hlas.** *) 

Sabina pěje o „hvězdě**, která byla Máchovi „vším světem — 
jedinou myšlénkou, vidinou mladých snů** — kterak ji viděl padati 
a na darmo díval se vzhůru — „prázdný byl a tmavý nad ním svět** . . . 
A světlo hvězdy-vidiny ni „smutný zpěvu hlas**, ni „zoufalé volání**, 
ni „slzy jinošské**, ni „strun žalostné stenání**, ni „stesk zádumčivý**, 
ni „prudký ducha let** — „víc nezvolá zpět!** . . . 

„Ede však vidiny zář** se zemí se snoubila, tam „čarovná růže 
z hrobu** vykvetla — „byla to růže lásky** — leč ledva se jí pěvec 
dotknul, „již uvadla** . . , 



*) Chybou tisku ukončen poslední verš tento slovem „hlas** místo 
slova „čas**. 



Digitized by 



Google 



Fr. S. Procházka: Ve strunách. 45 

.A jeho touženi se vzdálnoa vlastí neslo, 
až zpěvem labatím i srdce jeho skleslo . . . 

Však „mrtev jest i on* 

„Svou hvězda, růži svou tam skvěle opět najde, — 
a vlasti? — ach, své vlasti nikdy on nezajde/ 

(Pokrft«OTáiiL) 



Ve strunách. 

en jednou slyšel jsem, to náhodou, 

jak bílým prstem zabrala jsi struny. 
Zvuk jejich tiPás' a chvěl se nad vodou 

jsa včelou zlatou ve paprscích luny. 

Tak srdce modlívá se v samotě 

ve stínu večerním a v květné chvoji, 

kdy tuchu blaha našlo v životě 
a v branách ráje udiveno stojí. 

Edy cosi blýsklo, — poznat nemůže, 

co blesk ten je, zkad plá a kam to svítí, — 

kdy v dumách zírá oko na růže, 

z nichž jednu žhavou ve svém ňadru cítí. 

Z ní včela, píseň, ihned vyletí 

a růži novou hledá, v niž by klesla. 

Tu „rozvij se!* dí teprv poupěti 

a padá tam, ač sotva že se vznesla. — 

Jen jednou slyšel jsem, to náhodou, 
jak bílým prstem zabrala jsi struny: 

mé srdce, růže, kvetla nad vodou, 
tam klesla píseň Tvá za svitu luny. 

Fr. S. Procházka. 




Digitized by 



Google 




„Zasvif mi ty slunko zlaté na poslední z vlasti krok . . ." 
Kreslil Fel. Jennevein, 



Digitized by 



Google 




o panu Špačkovi. 

Let&i historie od Josefa K. Šlejhara. 

jedné vesnici, s městečkem sonsedici, zrovna n silnice 
stál kamenný dům se zahradou. Y zahradě rostlo 
něco stromů, jež v dubnu již se nalévaly, a něco 
křů, již již pupenci se oživujících. 

Když kočičky vypučely a jaterník s dymnívkou 
v bigivém stínu lesních křovin snily svůj mladý 
život, přiletěl přes blátivá pole a hnědé lučiny pan Špa- 
ček se svou říznou, roztomilou Špačicí. Sedli si na vy- 
čouhlý, kostnatý topol a zvědavě rozhlíželi se vůkol. Jarní 
slunce rozněcovalo jejich peří k modravému plápolu. Pan 
Špaček se čechral, nadýmal, lehce si pohvizdoval a byl 
jaksi na rozpacích. Kde si vybrati? Výše k horám láká 
ho modravá pára s klidem lesních dědin. Onde se mu 
zase líbí mohutný dub s krvavým dosud rouchem, kde 
hojně sídlí červů, mur a podobné havědi. Zde zas by byla 
velmi př](jemna stará hrušeň pod břehem, k němuž při- 
lehá hloh a malinoví. 
Takto dumal, dumal, až rázem svou dumu přerušil jadrným vý- 
křikem, sebevědomě a hlasitě jako hlava rodiny: „Viz, viz! Tamo pěkná 
jabloň, při ní pěkná zahrada. Na jabloni jizba pro nás, místo pěkné, 
veselé. Jak se tam as přebývá? Co myslíš?" 

Špačice se zarděla — vždyf byli teprve nedávno spolu — , jiskrné 
očko přetáhla modravou blankou a ve sladké tuše rozčechrala se, měkce 
zpívajíc: „Jak ty chceš, miláčku! Ach jak blaze bude nám všude! Pravdu 
máš, sladce se tam bude přebývati . . .*" 

Zarděla se ještě mocněji. 'Pernaté sukně zabarvily se jí jako 
žhoucí kov. Pak šeptali si a náhle uchváceni jarním rozruchem zaklo- 
kotali zpěvem, jenž vypravuje, laškuje a tím vyznívá, čím srdce překypuje. 
Pod topolem na silnici klečí dva kluci a hrají v boby. Dychtivě, 
náruživě. Sotva si mohou utříti nos a čepicemi vytírají občas zahli- 
něnou díru. 

Tu jeden z nich ustal a zadíval se na topol. Upozornil soudruha : 
„Poslouchej, Tondo, jak ti dva kominíci hezky zpívají. Počkej, praštím 
po mrchách kamenem — ** a shýbá se po kameni. 

Ale Tonda, náruživější a rozpálený hrou, strčil do něho a pobídl 
jej nedočkavě, aby pokračoval ve hře. 
A hrají dále. 

Leskli kominíci v lásky roznícení netušili, jaké nebezpečí bylo od 
nich odvráceno. A ještě před západem slunce usadili se na vyhlídnuté 
jabloni, kam starostlivý hospodář postavil špačník. Tak počaU žíti 
v této vesnici. 

Minul nějaký týden. Přibylo tepla. Jaro s výšin oblačných sneslo 
se k zemi. Své ňadro naplnilo nekonečnou vnadou a země ssála Yše 
se zelená, květe, pestří a voní. Vzduch jest lahodný, květ nádherný, 

4 



Digiti 



zed by Google 



48 Josef E. Šlejhar: 

les tajemný. Tvorstvo tone ve sladkých mrákotách. Co má hlas, roz- 
zvučelo se, co má cit, roztesknilo se. Vše provádí divy svoje na nebi 
i na zemi. — 

Špačíček se svon čiperon se činil! Jak první paprsiek zavěsil se 
na jabloň, vstal, protáhl se, očkem mrkl po své nejdražší a napil se 
křišťálové rosy. Paprsky v jeho peří jen hoří. Pak letí tam, kde by 
nalezl nejměkči podnšky pro svůj letohrádek. Po celý den litá křížem 
krážem v tetelícím se vzduchu a Špačice vnadně k boku se mu připojuje. 

Peří si škubají v milostném záchvatu a přikládají na hnízdo. 
V stodole berou stéblo slámy a vkrádají se i na senník, kde voní suchá 
travina. Vše dobře se hodí, aby se v tom blaze spalo jim i dětičkám. 
Pomyslí si tak, ale neřeknou. 

Edyž pák podvečer zahoří na západě a vše náhle ztajemní, vzduch 
zvlhne a pára violově naběhlá rozčechrá se nad horami, tu teprve za 
prokmitu hvězd a ztemnění posledních obláčků, prošedších tolikerou 
výhní, ustane družný párek v shromažďování, přitulí se na větvici, jež 
mírně se pohybijge, a začíná své zpěvy. 

Jdou spát. Ah, jaká nekonečnost . . . 

Však ještě nejsou svoji, dokud jizba nejhebčeji se nevystele, do- 
mácnost nevyzdobí a kolébka nepřichystá. Ano, Špačíčkové jsou velmi 
cudní. 

Minulo zase něco týdnů. 

Puká jabloňový květ, hloh se zasněžuje a také třešeň ztápí se 
v bílou záplavu. Keře jsou zelené, lučiny pozlaceny blatouchem a vzduch 
nasáklý teplem. 

Špačkovi div se hrdlo nerozskočí. Již našel ten pravý ton. A Bůh 
ví, proč ty haluze nesplývají až s nebesy — jak rád by usedl na samý 
obláček! Pohlíží vzhůru a neví, co pod ním se děje. ^pe sebou, vrtí 
se a hvízdá a hvízdá. Roucho jeho skví se jako roztopený modravý 
kov. Žínka úžasem zmámena sledijge jeho krásu a sama diví se zvukům 
těm sladkým. Však ví, ba dobře ví, k čemu to všechno. Také Špačíček 
pozoruje údiv své družky a vyskakuje jeátě více, aby. se jí ukázal 
v plném proudu jarní záře. A jak hvízdá. Celou zahradou hlaholí ta 
víření lásky a síly. 

A jaro dále bují. 

V před kvapí, pádí, div nesešili. A ruku v ruce s jeho kouzlem 
kráčí blaženství Špačíčkovo. IM^eměna dnů a nocí snáší nové rozkoše 
a kouzelnější zdroje klokotavých zpěvů. 

Tu havěď vrabčí, šedá, rozcuchaná, nestydatá, bez kusá slušného 
cáru na těle, sehnala se za krásného odpůldne na příbytek lásky, aby 
zkazila Špačíčkovo blaho. Úzkost svírá mužného obránce, když bezohledné 
klove do přesily tuláků. Ale v tom objevila se pod jabloní mladá dívka 
ve vybledlých kartounových sukénkách, popadla klacek a mrštila jím mezi 
vrabce. Pomohlo. Rázem se rozletěli po topolech a zle odtud nadávají. 
Jmenovitě ten s přeraženou nohou. A Špačíčkové ž^í dál bez vyrušení. 
Neznají světa pod sebou. Jen to jaro dále plnou mocí se rozvíjející 
pozonyí, poněvadž v něm hledají ohlas svých tajemství. 

Ah, ta jeho žínka jak hluboce jest pojednou zádumčiva! Beze 
zvuku sedává vedle starého, a jen občas zašveholí překypěním vnitřního 



Digiti 



zed by Google 



o pana Špačkovi. 49 

štěstí. Mači ji sladké tajemství. Nechtějte vyzvídati toto tajemství. Jest 
to tajemství lásky svrchované. Však ohlidAte, co přinese svatý Jan! 

A přinesl. Nedal jen zahradě nachový hez s těžkoa vůni, nezahalil 
střemcha sněživým závojem, v jehož tisícerých načechraných zahýhech 
tají se mdlobná, opojivá vůně, nenarazil tulipánům pestré palice, by co 
nejvíce nadýmati se mohly, neslil kvítka merazalky a zlatoa slitina 
a neačinil jen to vše zázračné, nepředvídané, netašené, čím země zahla- 
holila, jako povětiK duněním zvonův všehomira . . . nikoliv to nebylo 
vše. Pět malých nepatrných vajíček nakladl v hnízdo svatý Jan a divá 
se jen a divá dpačíček na těch pět světů dechem je ovívaje, tělem svým 
je zahřívaje. Yi, že těchto . pět hebkých skořápek taji v sobě všechno 
kouzlo života. 

Nastávají vážné povinnosti. 

Špačice jaksi schladla ku svému manželi. Sedí a sedí. Teplo svého 
žití přelívá v tyto skořápky. Mysli, že pod ní dřímají poklady nebes 
a země. Tenká haluz kývá se před otvorem. Již i ta napojila se životem, 
jež z lůna země vzhůru proudí. Očko se leskne a unyle září; pohlíží 
na jabloňový květ zpola zardělý a zpola sněžné bělosti, kterýž se třese 
rosou a sluncem májovým. 

A myslíte, že usíná ta duše ptačí, když šírém nevystihlé žalmy 
rozezvučí kouzelná noc májová? Měsíční záře zapřádá otvor špačníku 
stříbrnou pavučinou, rozprostírá se po obloze, zavěšuje se na topoly, 
leskne se na vodách; žáby vyskakuji na břeh a země jakoby zvučela 
kovovým jednotvárným jejich steskem; ozývá se tlumený štěkot psů; 
květy silně .dýsí . . . Ah, jak uspává taková noc májová! Ale Špačice 
bdí, stále bdí; jemné proudění vznikajících životů zahání od ni dřímotu. 

Nebylo dlouho po svatém Janu. Bez ještě neopadal a již jasmín 
vydechovati počal čaromocné vůně svých hebkých korun,, když jednoho 
dne 8 úžasem věrná Špačice zpozorovala, že pod ni se to hýbe, piští 
a pláče nesměle a tiše, že to zobáčky otvírá a natahuje nahé krčky. 

Bože, co to? Cos podobného se jí ještě nestalo; vždyť poprvé 
jest maminkou. Krev zavířila mozkem, srdéčko zabušilo, mrkla na sta- 
rého. Týž pozorně a s přepjaton něžnosti zadíval se do vnitř, roztáhl 
zobák, zahýkal a vyskočil na nejvyšší haluz, jež právě tonula v nejbig- 
nějším pozdním květenstvi. A zazpíval jako tehdy, když v jitřních čer- 
Táncích plála láska jejich. Nyní jest v ženitbu. 

Dole vážný pán se silně ohnutým hřbetem, s ježatými vousy, které 
si barví, s kloboukem v jedné a holi v druhé ruce, s důstojnými po- 
suňky, zastavil se, šňupl si, užil hedvábného šátku a zahuhňal: «No, 
no, to je vřískání jako v opeře !** a zašel dál. 

A šlo kolem děvčátko s kvetoucími tvářemi a smavýma očkama, 
jež mělo na hlavě koketný klobouček a v ruce košíček s punčochou. 
I ta se zastavila, pohledla na jaI)loň a zašeptala: „Božínku, jak krásně 
zpívají ! Jací pak jsou to asi ptáčkové . . . ?^ 

A jdou kolem dva kluci v roztrhaných košilích, bez čepic, se 
záplatami na kalhotách, jichž jedna nohavice sahá právě na koleno a na 
druhou bosá pata šlape, právě oni dva kluci, kteří tehdáž pod topolem 
hráli ▼ boby. Také ti se zastavili, pohledli na sebe a jeden pravil : 
.Koukej, Tondo! Špačci mají už nejspíš mladé; oba jsou venku." 

4* 



Digitized by 



Google 



50 Josef K. Šlejhar: 

To vše Špacíček nepozoruje. Z nejvyššího vrcholu obrací se k zá- 
ludné modři, kde věčně slunce vychází a zapadá. 

Nastávají vážnější povinnosti. 

Podívejte se tam, kde lány očekávají lesklé zrno lnu. Z dlouhých 
brázd práší se za pluhem. A jak drn se obrátí, ze všech končin slétá 
se sem hojnost ptactva, aby lapalo červy, žížaly a ponravy, líně se 
rozvalující na světle denním. Po celé brázdě jsou špačci a chocholouši 
v úžasné činnosti. Mezi nimi náš Špacíček. Div se svou družkou ne- 
vpletou se do noh plnokrevnému oráčovi, jenž neúnavně volá své : hyhy ! 
Nejdelší žížaly mrskají se v jejich žlutých zobanech a nejžlutší, nej- 
tučnější ponravy stěhují se na jabloň, kdež vylíhl se Špačíčkům celý 
svět. Vše mizí v útrobách kvikavých dětí a pořád jest málo. Cokoliv 
much Špacíček potká, všech si všimne, všechny pozdraví a pozve do svého 
zobáčku. 

Sotva času má k nebesům vzhlédnouti a zahvízdati si. Ostatně, 
žhavá modř oblohy neláká ho více. Ani to ostatní, co nové léto přináší. 

Ano, přišlo léto. Přírodě se vykouřily z hlavy bláznivé jarní sny 
a vířivé její bujení zaměnilo se v mocný letní ton. Každým jitrem roz- 
vila se nová skupina květů, nový odstín barvy nakladl se, jiné a jiné 
tvorstvo probudilo se k žití. Lípy rozvírají medové květy, daleko za- 
náší se vůně jejich a láká hmyz, jímž vzduch se míhá. Proto také sem 
zaletuje Špaček. Však nejraději pod břeh do trávy, kde již kostival 
nadmul své nachové zvony a pod hlohem provrtávají se červi na boží 
den. A aby se tolik nenadřeli, chutě jim pomáhá ven. 

Také našim Špačkům vykuřuje se pozvolna z hlavy opojení jarních 
dnů. Máte je viděti, jak rozvážně se pohupují, klidně se radí, kárají 
mladou chásku a po případě jí řádně vykráksgí, když truhlík jest jí již 
příliš těsným. To není ten zamilovaný Špaček, který se nemohl podívati 
na svou žínku, aby rázem neodlehčil tajné tísni klokotavou písní, který 
vydržel celé noci žvastati o sladkých nesmyslech. Jest mu teď milejší 
pořádná přichlupatělá housenka, která jest plna šCávy, než ledajaký 
tlach se starou. A prosím vás, konečně ti kluci zevlují tak zvědavě na 
všechno, neujde jim ani slovíčka. Špacíček zvážněl a zmoudřel. Špacíček 
stal se otcem rodiny. Špačíčka neláká poesie jako druhdy a ku zpěvu 
pohne ho spíše ona sádelnatá housenka. 

Za letních čarokrásných nocí Špaček zcela prosaicky spí. Stál se 
hotovým sosákem. Dobře by mu slušela vyšívaná čepička a dýmka 
tabáku. 

Vychovatele si poříditi nemůže, sám musí všechnu moudrost života 
vtloukati dětem do palic; ostatně rád to ponechává ženě, a€ se s nimi 
zlobí, beztoho jest na všem nejvíce vinna. Jídlo sháněti, vychovávati, 
učiti lítat ... to vše jest opravdové dřeni. Jen se dři, pane Špačku, 
když dovedl jsi tak milovati! 

Jindy zase vjede do Špačka bezstarostnost a rozpustilost. Dříve 
hledíval k nebi, nyní neujde mu nic na zemi. Eritisuje všechno, co se 
dole vrtne, na každého pokřikuje, posmívá se, rozumuje a vtipkuje. Stává 
se satyrikem. 

A kolik rozmanitých postav přejde tady kolem jabloně! Kráčí 
tudy kypící zdraví a mládí; loudá se tu sešlé stáří i trudná choroba. 



Digiti 



zed by Google 



o paca Špačkovi. 51 

Bohatství se ta mihne, chudoba přejde jako stín. Na vše pokukuje 
Špačíček se sněti a každého vyprovází svým přerozmanitým hvízdáním. 
Málo kdo mu jest po chuti, tím méně jeho rozpustilcům. Nemají úcty 
před nikým. Tak onehdy kráčel tudy ctihodný velebníček, tučný a zářící. 
V příjemné jitírní náladě — bylC výtečně posnídal — smekl klobouk, 
zastavil se pod jabloní a zbožně pravil: „Rajská přírodo, co vše jsi 
nestvořila ku potěše člověka. Jaké zpěvy vložila jsi v hrdélka těchto 
špacků ! Krásné, úchvatné . . .** Špačci se zachechtali a ten nejhorší 
vzlétl nad hlavu stojícího a spustil na něho — ne, nechci to ani do- 
povědět. Starý viděl a neviděl. Lehce se zazubil. 

,Táto, mámo! Táto, mámol Máme hlad .... hladí'' zavřísknou 
každou chvilku nezbedové jedním hrdlem. A staří chtíce nechtíce musí 
se vydati na lov žížal. 

Yedra stávají se nesnesitelná. Připravuje se ke žním. 

To vše jest Špačkovi konečně lhostejné. Žije jako žil a život jeho 
přináší málo změn. Zašla doba, kdy každým okamžikem tvořily se pro 
Spačička nové divy, lákajíce k rozkoši. Není divu, že stává se nevrlým 
a zasmušilým. Sedává sám a sám a teskně si hvízdává. 

Špačíček, jenž druhdy tak miloval, uprostřed léta, v kruhu kypící 
rodiny, oddává se melancholii. Melancholie svádí ku všelikým ne- 
smyslům. 

Jmenovitě jednou bylo Špačíčkovi nevýslovně úzko. Byla pře- 
krásná, tichá letní noc. Neobyčejně vlahá, s vůní trávy a pelyňku. 
Chřástalové se probudili a zahájili své zádumčivé vřeštění, jež tak 
dlouze vyznívá a dobře se hodí k nevymezené noční rozloze. Žitniště, 
nabitá blahoplodným zrním, neustala v šustění, jakoby stále nad nimi 
se tetelil znoj sluneční. Tajemné ovzduší plnilo se zvuky, o nichž neví 
se, kde vznikají. Na temné obloze málo zářilo hvězd, však přece bylo 
světlo, to zvláštní sinavé zášeří letní noci. 

Špačíček nespí; nemohl usnouti. Yylezl si na bidélko a chvěje 
se vnitřním nepokojem. Jest mu úzko a neví proč. Kdyby nebylo 
směšné věřiti v předtuchu, mohlo by se mysliti, že tuší nedobré příští. 
Noc vleče se tak ^svolná. Již chřástalové umlkli, neznámé zvuky za« 
nikly a rozšířila se kolem hluchota noci. 

Konečně zasvitlo, ačkoliv se praví, že za léta svítá po celou noc. 
Špačkovi se ulevilo, když s planoucím jitrem zahlaholil život ve všech 
prostorách. Jen mdloba a ochablost ho neopustila. 

Také on vydal se po denním zaměstnání. Stará si sotva povšimla 
jeho chmur. 

Jedné chvíle, když přilétli ze žita, kde bylo plno chrp, jež pře- 
skakovaly i do jetelů, poskočily jim v ústrety děti a radostně zabre- 
bentily: „Tatínku, podívej se, co tady dole jest ..." 

Starý se podíval a polekaně vykřikl: „Varujte se, varujte!" 

Hvízdnutí to dlouho se chvěje ve vzduchu, a vyznívá z něho zře- 
telná úzkost a bázeň. Včerejší nálada bleskem se odůvodnila. Tuší, že 
tento host přinese cosi neblahého. 

Co vlastně dole jest, co se přihodilo, co Špačíčka polekalo? 

Mezi větvemi sedí hezounké zvířátko, trojbarevné, moro vatě žíhané, 
se čtyřmi bílými pasinkami a černým ocasem, jenž těsně přiléhá ku 



Digiti 



zed by Google 



52 Josef E. Šlcjhar: 

snětí. Má dlouhé průsyitavé vousy, kulatou hlavičku s koketní tlamou, 
již unyle zavírá, aby zakryla řadu ostrých zubů, které zajisté nevyrostly 
k papáni sladkého mléka. A z hlavy divá se dvé ohnivých smaragdů, 
jež občas zažíři jako blesk a hned zase přimyki^i se ospalou, línou 
klapkou. 

Dovolte, abych vám toto zvířátko představil. Jest to domácích ko- 
čička, ušlechtilá, čistotná kočička, měkká, duchaplná a nevinná kočička, 
čítající teprv jedno jaro panenského života; jest tak právě buchtičkou. 
Měla teprv tíi známosti s feánými kocoury a dobrými partiemi z ves- 
nice a za jedné takové chvíle strašně byla pokousána řezničeným mi- 
lovníkem. Sedí zde již od časného rána. 

Sotva zazářily jitřní červánky, širo postiavše oblohu, rozpěli se 
skřivani, mlha se rozprášila a na stodole chocholouš zahájil teskné 
svoje volání; sotva rosa se rozjiskřila a violový mráček rozptýlil se 
ohněm slunce ; sotva rozproudil se život a vír dějů v lůně přírody . . . 
znenáhla, tiše, po špičkách jako dech připlížila se po záhonech karafiátů, 
viol, česneku a petržele k jabloni, zamžourala, zapředla, oblízla se 
a jako blesk vysoukala se k místu, kde peň se dělí. Při zděšeném 
vzkřiku Špačků kočička ani nemrkla; jen ještě horlivěji zadřímala a po- 
myslila si: Yšak vy si zvyknete, drahouškové! A stříhá průsvitným 
ouškem ; pomrkuje zřítelnicí. Yůně tisícerá dráždí jí nosíček a nám se 
zdá, že jest to vůně ne lip, ne růží, ne karafiátů, ale omamcgící vůně 
špaččího masa. 

Dlouho kolem poletují Špačíci celí ustrašeni a bojí se usednouti 
na truhlík, čijíce morovou ránu. 

Yšak divná věc! To něžné zvířátko ani sebou nehýbe, jest při- 
krčeno a chudátko — spí. 

Když první nával hrůzy se rozptýlil, nabyl rozumný táta přede- 
šlého klidu a dal se do pozorování. Na mou duchu! To nejsou ty 
nožky s hroznými drápky, jež prý smrtelně dovedou se zapnouti v tělo 
ptačí; kde jsou ty drápky? To není ta krvelačná tiama, jež dovede 
rázem pozříti ptáčka zpěváčka jako pokroutku ; kde jsou ty trhavé špi- 
čáky! To není to tělo mrštné, důrazné a hadovitě pružné, jehož náhlý 
skok nese záhubu ušlechtilým tvorům; tělo toto jest měkké, mírné 
a klidně vyhřívá se na slunci. Nikoliv, to€ zcela něco jiného. A slyš! 
jaký smířlivý, vroucí ton dere se z té hrudi, kterou tak nešetrně po- 
dezříval. Tu se Špačíčkovi zdálo, že kmitlo se na kulaté hlavě cosi jako 
blesk, jako démant hozený do záíe sluneční. Lekl se, ale. kočička již 
zase klidně dřímá. 

A když slunce již ze zenitu snížilo se po bezedné hladině blan- 
kytu, když úpalem červnovým zavřely se květy, horký větřík šelestil 
v topolech a křích. Špačíkové spřátelili se již skoro s panenskou 
kočičkou. Nastal podvečer měkký a líbezný. 

Stará si vlezla do hnízda, kluci rozletěli se na okolní haluze 
a pan Špaček sám usadil se na bidélku. Tak vše lákalo k sladké písni ! 
Yzpomněl si na svou mladost a lásku ... A proč by si nezazpíval? 
Dal se do zpěvu jako druhdy v dobách mladého blouzněni. Ale v tom 
zpěvu bylo znáti zkušenosti života, přežilé štěstí a novou naději. Sa- 
mička začala již podřimovati. Je dosud tak hezounká, rozmilá a sladká ! 



Digiti 



zed by Google 



o panu Špačkovi. 53 

Starý nemohl se udržeti a uprostřed zpěvu zadíval se na hnízdo a na 
svou manželku. Srdéčko mu zatlouklo, ňadro zakypělo a zase dal se 
do zpěvu. A jak zpívá! Sám podvečerní vzduch se utišil, naslouchaje 
bez dechu. Naslouchá v zahradě vše: listí, květy i tráva; hle i hlu- 
chavka chvěje nachovým pyskem, zajisté že i ona naslouchá v mocném 
pohnutí. Tu najednou se zpěvákovi v hlavě zatmělo; mohutné udd^ení 
a ostré zatnutí svezlo se na jeho tílko. Pádem se řítil, závrat zou- 
falá zachvěla žilami, prudká palčivá bolest vynutila mu z hrdélka výkřik, 
výkřik hrůzy smrtelné. 

Ta nesmělá, klidná kočička rázem se byla vymrštila nad střelu 
prudčeji. Ta bílá nožka ztopořila se a ježila pěti ostrými drápy, jež 
vězíce v tělíčku ubohého Špačíčka, zalévají se nachovými pot&čky. Ta 
tlama vycenila se dvojí řadou jehel, jež krvelačně rvou týl ptáčkův. 
Již mohutným skokem jako míč zmizela v trávě a ubíhá pod keře 
angreštu a bezu. 

Samička se vyřítila z hnízda, poděšena známým výkřikem. Kluci 
rázem shrnuli se kolem ní a všichni okem sklenným, ztrhaným dívají 
se za dravcem, sotva postihujíce jeho zběsilý úprk. Zpozorovali ještě, 
jak táta tatíček nožkama křečovitě trhá a křídloma bije v tlamě ukrutné 
bestie. 

Hrůza! Hrůza! A všichni společně se vzchopili a vzlétli nad místo, 
kde kočka se zastavila. Kvikají, až žalno poslechnouti. Pláčou ptačím 
pláčem. Chápou velikost svého neštěstí. 

Co to? Proti kočce vyběhla náhle ona dívčinka ve vybledlých, 
kartounových šatečkách a prudce shýbla se ku dravci. Rozkřikla se 
lítostí a zlostí a mávši vyhublou rukou, vytrhla překvapené kočce její 
kořist. Kočka mňonkla, zahýbala ocasem, rozježila chlupy, zasvítila dračím 
okem, zaprskala a s hanbou ubíhala po střeše na senník. Střevíc z útlé 
nožky dívčiny letěl za ní a škoda, že jen po ocase se smekl. 

Již tiskne dívčina špačka hebce ve dlani. Peří jeho je slitina 
krve, křídlo přeraženo, krček překousnut. Křeč hýbe tělíčkem, siná 
blána očko potahuje. Blíží se jeho skon. Ještě jednou ubožák očko 
otevřel. Nad sebou viděl poděšenou rodinu ve zmatku a mátohách. Na- 
posled hvízdl, ale hvizd uvízl v hrdle. 

Zajisté, že mnoho chtěl Špačíček vysloviti, zajisté že porozuměli ti 
tam nad ním. Poslední rozloučení. Dívce se zalily oči slzami a jakýsi 
škytot vydral se jí z prsou. Těch mladých jí bylo lito a opuštěné sa- 
mičky. Tu se za ní ozval hlas: „Co to držíš? Hlele! špačíka. Nu, má 
dosti .... Yíš co, upeč si ho, špačci se mohou také jísti." - 

Dívčina setřela si slzu z oka, tázavě pohledla na mluvčího s čer- 
veným šátkem kolem krku a lojovanými botami a vesele se zasmála. 

,,Más pravdu, Jakube ... to udělám. Škoda, aby jen tak shnil. ** 

Nuže, to jest poslední příhoda Špačkova. A po parném dnu pozdě 
za noci rozhučela se bouře temnotou. Yichr se rozhýkál, listí pronikavě 
šustilo a liják řítil se na spící zemi. Jen tato směs hlučně si vedla, 
vše ostatní ve spánek se schouUlo. Na jabloni, jíž bouře listí rvala 
v celých chumáčích, v hrůze úpělo šestero ptáčků, jež právě stihl osud 
nejkrutější . . . 



Digitized by 



Google 



54 



Lev N. Tolstoj: 



Rodinné štěstí. 

Sepsal hrabě Lev N. Tolstoj. Z ruStiny přel. Terezie Malochyňská. 

Část druhá. 
I. 

:ni, neděle, dva měsíce osamoceného venkovského ži- 
vota prošly nepozorovaně, jak se tehdy zdálo ; a zatím 
city, pohnutí a štěstí těch dvou měsíců stačily hy 
vyplnit celý život. Moje i jeho představy o tom, 
jaký bude náš venkovský život, vyplnily se zcela 
jinak, než jsme očekávali ; ale život náš nebyl přece 
horším našich představ. Nebylo v něm té přísné práce, 
toho plnění povinností, žití pro bližního a obětování 
aebej jaké jsem si představovala jsouc nevěstou; byl vněm 
naopak jen samolibý cit lásky jednoho ke druhému, přání 
býti milovánu, neustálé bezdůvodné veselí a zapomenutí 
viebo na světě. Pravda, manžel někdy odcházel zabývat se 
rtéčim ve svém pokojíku, někdy v různých záležitostech 
jezdil do města a chodil po hospodářství; ale viděla jsem, 
jaké namáhání jej stálo odtrhnout se ode mne. A sám se 
potom přiznával, že vše na světě, při čem jsem nebyla 
phtonina, zdálo se mu tak nesmyslným, že nemohl potíhopit, 
kterak je možno tím se zabývat. U mne bylo totéž. Četla jsem, za- 
bývala se hudbou, matkou jeho, školou — ale vše to jen proto, že 
každé z těchto zaměstnání bylo s ním spojeno a že on je schvaloval; 
jakmile však myšlenka na něho se nepřidružila k nějaké práci, ruce mi 
klesaly a divno i směšno mi bylo pomysleti, že jest ještě na světě cosi 
mimo něho. Snad to byl nedobrý, sebelibý cit, ale cit ten činil mne 
šťastnou a vysoko mne povznášel nad celý svět. Jen on jediný byl pro 
mne na světě; pokládala jsem jej za bezvadného, za nejlepšího člověka 
na světě; proto jsem nemohla žíti pro nic jiného, než pro něho, než 
pro to, abych byla v jeho očích tím, zač mne považoval. A on mne 
pokládal za nejprvnější a nejkrásnější ženu na světě, obdařenou všemi 
možnými ctnostmi ; já pak se snažila býti skutečně takovou ženou v očích 
prvního a nejlepšího člověka na světě. 

Jednou vešel ke mně do komnaty v tu chvíli, kdy jsem se modlila. 
Já se ohledla naň a modlila se dále. On se posadil ke stolu, aby mi 
nepřekážel, a otevřel knihu. Ale mně se zdálo, že se dívá na mne^ 
i ohlížela jsem se. On se usmál; načež i já se rozesmála a bylo po 
modlitbě, 

„A ty jsi se již modlil?" ptala jsem se. 
„Ano. Ty však jen pokračuj; odejdu." 
„Doufám, že se modlíváš?" 




Digitized by 



Google 



Rodinné stéstí. 55 

On neodpověděl a chtěl odejít, ale já ho zadržela. 

„Duše moje, prosím tě, pročti se mnou modlitby — učiň mi to 
k yůH!" 

On se postavil vedle mne a nemotorně spastiv mce, s vážnou 
tváří, zajikavě začal čísti. Chvílemi se obracel ke mně, hledaje ochrany 
a pomoci na mé tváři. 

Když skončil, zasmála jsem se a objala ho. 

.Vse jen ty, jen ty! Jakobych byl znovu desítiletým chlapcem," 
pravil on, zardívaje se a líbaje mé ruce. 

Náš dům byl jedním ze starých venkovských domů, v nichž ve 
vážnosti a lásce vzájemné prožilo několik pokolení. Ze všeho V&nnly 
dobré čestné vzpomínky rodinné, jež pojednou, jakmile jsem vešla v tento 
dům, staly se jaksi i mými vzpomínkami. Zevnější úpravu a pořádek 
domu vedla po starém zvyku Tafana Semenovna. Nelze říci, že by vše 
bylo bývalo vybrané a krásné; ale počínaje posluhou až do nábytku 
a jidel, všeho byla hojnost, vše bylo čisté a trvalé, pořádné a vzbuzo- 
valo vážnost. Y přijímacím pokoji byl nábytek symetricky rozestaven, 
visely podobizny a na zemi ležely domácí koberce. Y pokoji divanovém 
stál starý klavír, šatníky dvou rozličných slohů, divany a stolky s mědě- 
ným plechem a zkamenělinami. 

Y mém pokojíku, zařízeném péčí Tatany Semenovny, byl nejlepší 
nábytek rozličných dob i spůsobů a mezi jiným též staré velké stojací 
zrcadlo, na něž jsem zpočátku nemohla patřit bez ostychu, ale které 
se mi později stalo milým jako starý druh. 

Tafanu Semenovnu nebylo slyšeti; ale vše v domě šlo jako na- 
tažené hodiny, ač tu bylo mnoho lidí zbytečných. Yšichni tito lidé, 
nosící měkké boty bez podpatků (Tafaně Semenovně bylo skřípáni po- 
dešví a dupání podpatků nejnepříjemnější věcí na světě), všichni tito 
Udé zdáli se býti hrdými na svůj úkol, třásli se před starou paní, 
kdežto na nás dva, mne a muže, dívali se s jakousi blahosklonnou 
láskou, a zdálo se, že se zvláštním potěšením konají své práce. Každou 
sobota se pravidelně v domě myly podlahy, prášily koberce, každého 
prvního dne v měsíci se sloužila mše se svěcením vody, na každé jme- 
niny TaCany Semenovny a jejího syna (i mé — ponejprv v ten podzim) 
strojily se hody pro celé okolí. A vše to dalo se beze změny od těch 
dob, kam jen sahala paměC Tatany Semenovny. Můj manžel se nepletl 
do vedení domácnosti; zabýval se jen polním hospodářstvím a mužíky, 
a zabýval se tím mnoho. Ystával i v zimě velmi časně, ták že, když 
jsem se probouzela, již byl mimo dům. Yracel se obyčejně k čaji, jejž 
jsme pili sami, a obyčejně v tu dobu, po klopotách i nepříjemnostech 
v hospodářství býval v té zvláštní náladě mysli, kterou jsme nazývali 
divokým nadšením. Často jsem žádala, aby mi vypravoval, co ráno 
dělal, a tu mi vyprávěl takové hlouposti, že jsme umírali smíchy ; někdy 
jsem 3i žádala vážného sdělení a on, zadržuje úsměv, vyprávěl. Hleděla 
jsem do jeho očí, na pohybující se ústa a ničemu jsem nerozuměla; 
jen jsem se těšila, že jej vidím a že slyším jeho hlas. 

,Nu, co jsem povídal? Opakuj to,** otázal se potom. Já však 
ničeho nemohla opakovat. Jak směšné to bylo, že mi povídá ne o sobě 
a ne o mně, ale o něčem jiném! Jákoby nebylo lhostejné vše, cokoli 



Digitized by 



Google 



56 Lev N. Tolstoj: 

86 tam děje! Tepire mnohem později počala jsem trocha roznmětijeho 
starostem a začaly mne zajímati. 

TaCana Semenovna nevycházela před obědem, pila čaj sama a jen 
po služebných vzkazovala nám pozdrav. V našem zvláštním, bláznivě 
šCastném malém světě tak divně zvučel hlas a pozdrav ze světa jejího, 
zcela jiného, osedlého, rozša&ého a pořádného, že jsem se často ne- 
mohla udržeti a na místě odpovědi jen se smálÁ panské, která složivši 
ruku na ruku, odměřeně vyřizovala, že ,»Tatana Semenovna poručDa se 
optat, jak jsme odpočívali po včerejší procházce, a o sobě že přikázala 
vyřídit, že ji celou noc v boku bolelo a že hloupý pes ve vesnici štěkal, 
a nišil ji ve spánku. A ještě nařídila optati se, jak nám chutnalo 
dnešní pečivo, a prosí, abychom si povšimli, že je nepekl tentokráte 
Taras, ale na zkoušku poprvé Nikoláša a jak se zdá ne právě špatně, 
obzvláště preclíky, ale suchary že přepálil.** Do oběda jsme málo byli 
pospolu. Já hrála, čítala sama, on psával nebo odcházel za svými zále- 
žitostmi; ale k obědu ve čtyři hodiny scházeli jsme se v salóně; matka 
vážně vykročila ze svého pokoje, objevily se chudé šlechtičny, hosté 
naši, jichž několik bývalo v domě. I^avidelně, každého dne mAj muž 
dle starého zvyku podával matce rámě, když jsme šli k obědu; ale ona 
si přála, aby mně podal druhé rámě, a pravidelně každého dne jsme 
se tlačili a motali ve dv^ch. U oběda předsedala matička a vedl se 
hovor jak náleží rozvážný a poněkud slavnostní. Naše prostá slova, 
moje a mužova, př^emně rušila obřadnost těchto poledních zasedáni. 
Mezi synem a matkou často povstávaly spory, leckdy tropil si jeden 
z druhého nevinné úsměšky. Měla jsem ráda tyto hádky, poněvadž 
v nich silněji než kdykoliv jindy jevila se něžná a opravdová láska, 
kteráž oba pojila. Po obědě maÓ^a se posadila do velké lenošky v při- 
jímacím pokoji a roztírala tabák nebo rozřezávala listy nově přišlých 
knih a my předčítali nahlas nebo šU do divanového pokoje ke klavíru. 
Y tu dobu jsme mnoho čítali společně, ale hudba byla přece naším 
nejmilejším a nejlepším požitkem, probouzejíc pokaždé nové struny 
v našich srdcích, jakoby znovu nitro jednoho druhému odhalovala. Když 
jsem hrávala jeho zamilované věci, posadil se vždy na nejzazší divan, 
kde jsem ho takořka neviděla, a ze stydlivosti citu hleděl ukrýti dojem, 
jejž na něho činila moje hra; ale často, kdjrž se toho nenadal, povstala 
jsem od piana, přistoupila k němu a snažila se zastihnouti na jeho 
tváři sledy pohnutí, nepřirozený lesk a vlahost očí, jež darmo hleděl 
skrýti přede mnou. Matka často jevila chuf podívati se na nás v diva- 
novém pokoji, ale nepochybně se obávala, že by nám překážela. Jen 
někdy, stavíc se jakoby na nás nehleděla, prošla pokojem s tváří na 
oko vážnou a lhostejnou ; ale já věděla, že neměla příčiny jíti do svého 
pokoje a tak brzy se vraceti. Tečemi čaj jsem nalévala ve velkém 
přijímacím pokoji a tu opět všichni domácí se scházeli ke stolu. To 
slavnostní zasedání při lesknoucím se samovaru a rozdávání sklenic 
a šálků po dlouhou dobu mne uvádělo v rozpaky. Zdávalo se mi po* 
každé, že nejsem hodná té cti, že jsem ještě příliš mladá a lehko- 
myslná k tomu, abych otáčela kohoutek tak velikého samovaru, abych 
stavěla sklenici Nikitě na podnos a říkala: „Petru Ivanoviči, Marii 
Miničně,** vyptávala se: Je-li dost sladké?" a zanechávala kousky 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štéstí. 57 

cukra chůvě a lidem služebným. — „Výborně, výborně,** často říkával 
můj muž, „právě jako veliká,** a to mne přivádělo do rozpaků ještě 
větších. 

Po čaji matka vykládala si patience aneb naslouchala výkladům 
Marie Miničny; pak nás oba znamenala křížem, líbala nás a my odchá- 
zeli do svých pokojů. Nejcastěji jsme sedávali pospola přes půlnoc a to 
byla nejkrásnější, nejpříjemnější chvíle. On mi vyprávěl o své minulosti, 
dělali jsme plány, někdy jsme filosofovali a hleděli mluvit tiše, aby nás 
nahoře neslyšeli a nedonesli to Tataně Semenovně, jež si přála, abychom 
brzo chodili spát. Někdy jsme vyhladověli a tu jsme pak po špičkách 
šli k bufetu, dobyli sobě studený zákusek protekcí Nikity a snědli jej 
při jedné svíci v mém pokojíku. Žili jsme jako cizí v tom velkém, 
starém domě, v němž nade vším bděl přísný duch starých dob a duch 
Tafany Semenovny. Nejen ona, ale i Úde služební, staré panny, nábytok, 
obrazy vzbuzovaly úctu, jakýsi strach a vědomí, že tu nejsme zcela na 
svém místě a že musíme zde být živi velmi opatrně a pozorně. Když 
nyní na to vzpomínám, vidím, že mnohé, — i tento tísnivý, nezměni- 
telný pořádek, i to množství osob bez zaměstnání a lidí zvědavých 
¥ našem domě, — bylo nepohodlné; ale tehdy právě ta stísněnost ještě 
více oživovala naši lásku. Nejen já, ale ani on nedával na sobě znáti, 
když se mu něco nelíbilo. Naopak zdálo se, jakoby se takořka schovával 
přede vším, co mu nebylo po chutí. Matčin lokaj Dimitrij Sidorov, velký 
milovník kouření, pravidelně každého dne po obědě, když jsme bývali 
y divanovém pokoji, chodil do mužova pokojíku brát mu tabák z pytlíku ; 
a bylo třeba vidět, s jakým veselým strachem Sergej Michajlič po špičkách 
přicházel ke mně a hroze palcem a mrkaje ukazoval na Dimitrije Sído- 
roviče, kterýž nikterak netušil, že jej někdo vidí. A když Dimitrij Si- 
dorov odešel, nezpozorovav nás, tu Sergej Michajlič z radostí, že všechno 
štastně skončilo, jakož i v každém jiném podobném případě říkal, že 
jsem rozkošná, a líbal mne. Někdy se mi nelíbila ta spokojenost, od- 
pouštěni všeho a jakoby lhostejnost ke všemu; nepozorovala jsem, že 
se chovám na vlas stejně a měla jsem to za slabost. „Právě jako dítě, 
jež nesmi ukázat svou vůlil** myslívala jsem. 

„Ach, má drahá**, odpověděl mi, když jsem mu jednou řekla, že 
se divún jeho slabostí, „což lze bytí s něčím nespokojeným, je-li člověk 
tak štasten jako já? Lehčí je ustupovatí sám, než dotknoutí se druhých — 
o tom jsem se přesvědčil dávno. Ye všech poměrech lze bytí štastným. 
A nám je tak dobře 1 Nemohu se hněvatí; pro mne není teď ve světě 
nic špatného, jsou toliko věci politováni hodné a směšné. A hlavni věc: 
ie mieux est Tennemi du bien. Yěříš-li, že zaslechnu -li zvon, dostanu-li 
psaní, ba kdykoli se jen probudím, pocifuju v duši jakýsi strach. 
Strach z toho, že je třeba žít, že něco se změní; vždyt nemůže přijíti 
nic lepšího, než to, co nyní jest.** 

Já věřila, ale nerozuměla mu; bylo mi dobře, ale zdálo se mi, 
že vše to tak a nejinak bytí má a vždy u všech bývá. Při tom však 
mi cosi pravilo, že jest tam, kdesi daleko, přec ještě jiné, třeba ne 
větší, ale jiné štěstí. 

Tak prošly dva měsíce, přišla zima se svými mrazy a chumele- 
nicemi, a já, navzdor tomu, že on byl se mnou, počínala se cítit osa- 



Digiti 



zed by Google 



58 LcT N. Tolstoj : 

melou, počínala cítit, že se život opakuje a že již ani není y něm nic 
nového, že se naopak oba jaksi vracíme ke starému. On více než 
dříve začal se zaměstnávat svými pracemi beze mne, a mně zdávalo se 
někdy, že jest v jeho dnsi jakýsi zvláštní svět, do kteréhož mne nechce 
postit Jeho stálá pokojnost mne dráždila. MUovala jsem ho neméně 
nežli dříve a nebyla méně sCastna jeho láskon; ale láska má se zasta- 
vila a nerostla více. Mimo láska pak začal se jakýsi nový nepokojný 
cit vkrádati do mé duse. Nepostačovalo mi teď milovati jen dále, když 
jsem již štěstí lásky k němn okusila. Přála jsem si pohybu a ne klid- 
ného prftběha života. Přála jsem si ruchu, nebezpečí, přála jsem si 
obětovati samu sebe za svAj cit Byl ve mně nadbytek sil, nenacházející 
místa v našem tichém životě. Přicházely na mne záchvaty stesku, kteréž 
jsem jako něco špatného hleděla před nim zatajit, a záchvaty nepřirozené 
něžnosti a veselosti, jež ho lekaly. On dříve ještě, než já sama, spo- 
zoroval můj stav a navrhnul, abychom jeli do města; ale já ho prosila, 
abychom nejezdili a neměidli dosavadní spAsob života, nerosili svého 
štěstí. A vskutku byla jsem štastnoo; ale traplivé bylo pro mne, že 
mě to štěstí nestojí žádného namáhání, žádné oběti, kdežto jsem dychtivě 
toužila pracovati a obětovati se. Milovala jsem ho a viděla, že jsem 
pro něho vším; ale přála jsem si, aby všichni viděli naši lásku, aby 
mně překáželi milovati ho a abych jej milovala navzdor tomu. Mfý 
rozum i city mé byly tou láskoo zaojaty, ale vedle ní ohlašoval se 
i jiný pocit, df mladostí, potřeby pohybo, nenacházející uspokojeni 
v našem tichém životě. Proč mi řekl, že můžeme jet do města, kdy 
se mi toho zachce? Kdyby mi to nebyl řekl, snad bych byla pochopila, 
že mučivý onen cit jest škodlivým nesmyslem a že obět, kterou jsem 
hledala, byla to přede mnou, ve přemožení tohoto dtu. Myšlénka, že 
se mohu zbaviti stesku, jakniile jen odjedu do města, mimovolně při- 
cházela mi na mysl; avšak zároveň myšlénka, že bych k vůU sobě 
samé odtrhla jej ode všeho, co miloval, působUa mi lítost a výčitky 
svědomí. A čas neházel, sníh zanášd stěny domo více a více a my 
stále byli sami a sami, vždy stejně chovali jsme se jeden ke drohému 
a tam kdesi daleko v lesku a v šumu žily a pohybovaly se, trpěly 
a radovaly se zástupy lidí, nemyslídch na nás a naše pomíjející bytí. 
Nejhorším bylo pro mne, že jsem pocítila, jak kiudým dnem ustálené 
zvyky spoutávaly život náš v jednu určitou nehybnou formu, jak cit 
náš se stával nesvobodným, podrobuje se jednotvárnému, námživosti 
prostémo toku času. Ráno jsme bývali veselí, u oběda uctiví, večer 
něžní. — „Dobro!" . . . říkala jsem sobě, „hezké, je činiti dobro, žíti 
čestně, jak on praví ; ale to všecko později také ještě dokážeme, kdežto 
v životě jest cosi, k čemu se mi dostává sil toliko nyní." Bylo mi 
třeba boje, bylo mi třeba, aby cit námi vládl v životě a ne aby život 
vládl našim citem. Chtělo se mi zajíti s ním na kraj propasti a říci * 
,hle! jen krok, a vrhnu se tam, jen jedno hnutí a zahynu!" — a ábJ 
on zblednuv, na kraji propasti uchopil mne do svých silných rokoo) 
podržel mne nad ní, až by se ve mně srdce sevřdo, a aby mne unesL 
kam by chtěl. 

Tento stav účinkoval i na mé zdraví a mé čivy počaly se rozro- 
šovat. Jednoo ráno bylo mi hůře než obyčejně; také on vrátil se 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné stésti. 59 

z účtárny ve špatném rozmara, což a něho bývalo zřídka. Já to hned 
zpozorovala a tázala se, co mu je? Ale on nechtěl mi to říci, pravě, 
že věc nestojí za řec. Jak jsem se později dozvěděla, správce svolal 
naše mužíky a proti příkazu mého muže žádal na nich věci nezákonné 
a vyhrožoval jim. Muž nemohl ještě stráviti tato příhoda tak, aby 
mu byla jen směšnou a politování hodnou; byl rozdrážděn a proto 
nechtěl hovořit se mnou. Ale mně se zdálo, že se mnou nechce mluvit 
proto, že mne pokládá za dítě, jež nemůže pochopiti věc, která ho za- 
jímá. Já se odvrátila od něho, umlkla a poručila, aby poprosili Marii 
Miničnu, jež byla u nás hostem, aby přišla ke mně. Po čaji, jejž jsem 
odbyla nad obyčej rychle, uvedla jsem Marii Miničnu do divanového 
IMkoje a začala s ni hlasitě mluvit o jakési hlouposti, která mne nijak 
nezsúímala. On chodU po komnatě, zřídka pohlédaje na nás. Tyto po- 
hledy, nevím proč, účinkovaly na mne tak, že se mi chtělo mluvit vždy 
více a více a dokonce i smát se ; bylo mi k smíchu vše, co jsem sama 
hovořila, i všé, co hovořila Marie Minična. On nepromluviv ke mně 
ničeho, na dobro odešel do svého pokojíku a zavřel za sebou dvéře. 
Jakmile ho nebylo již více slyšet, všechna má veselost rázem zmizela, 
tak že se Marie Minična podivila a začala se ptáti, co se děje se mnou? 
Já neodpovídajíc usedla na divan a bylo mi do pláče. — „A o čem to 
muž přemýšlí?*' pomyslela jsem si. „O nějaké hlouposti, jež se mu 
zdá důležitou; nechaC jen zkusí pověděti mi to, a já mu okážu, že jsou 
co nesmysly. Ale n6, domýšlí se, že mu neporozumím, chce mne snížiti 
svým vznešeným klidem a chce vždy míti pravdu naproti mně. Ale já 
jsem v právu, když cítím dlouhou chvíli a pustotu, když chci žít a po- 
hybovat se, a když nechci stát na jednom místě a cítit, kterak čas 
prese mne ubíhá. .Já chci jíti vpřed a každým dnem, v každou hodinu 
míti něco nového, ale on se chce zastavit a chce, abych se zastavila 
s ním. A jak snadno by mohl mým tužbám vyhověti! E tomu není 
třeba, aby mne vezl do města, ale jest jen třeba, aby byl takovým, 
jako já jsem, aby se nevypínal, aby se s ničím netajil a žil prostě, 
béz okolků. On radí totéž mně, ale sám není takovým. Y tom to vězí. 

Cítila jsem, že srdce mé naplňuje se hořkostí a že jsem roz- 
drážděna proti němu. Ulekla jsem se toho roztrpčení a šla k němu. 
Seděl v pokojíku a psal. Uslyšev mé kroky, ohledl se na okamžik 
lhostejně, klidně a psal dále. Tento pohled se mi nelíbil; místo abych 
šla k němu, přistoupila jsem ke stolu, u kterého psal, a otevřevši knúiu, 
prohlížela jsem ji. On zastavil se ve psaní ještě jednou a pohledl 
na mne. 

„Mášo! ty nejsi v dobrém rozmaru?'' řekl. 

Odpověděla jsem chladným pohledem, jenž pravil: 

„E čemu šeptáš! Jaké to něžnosti?'' On zavrtěl hlavou a nesměle, 
něžně se usmál, ale tentokráte poprvé neodpověděla jsem úsměvem na 
jeho úsměv. 

„Co jsi měl nyní?** ptala jsem se: „Proč jsi mi to neřekl?" 

„Hlouposti! Malá nepříjemnost," odvětil. „Však ti to mohu nyní 
vyprávět. Dva mužíci šli do města ..." 

Ale já nedala mu domluvit. 



Digitized by 



Google 



60 Lev N. TolBtoj: 

„Proč JBi mi to nevyprávěl dříve, když jsem se a čaje na to 
ptala?" 

„Byl bych řekl hloupost, protože jsem se zlobil." 

„Ale mně bylo tehdáž třeba tvé odpovědi." 

„Proč?" 

„Proč myslíš, že ti nikdy a v ničem nemoha pomoci?" 

„Já že to myslím?" řekl on, odhazi:^e pero. „Myslím naopak, že 
nemoha žíti bez tebe. Ve všem, ve všem ne jen mi pomáháš, ale sama 
vše děláš. Hle! — ahodila's na to pravé 1" zasmál se. „Věř, žijn jen 
tebou. Zdá se mi, že vše je dobrým jen proto, že ty tu jsi ..." 

„Ano, vím, vím — jsem milým děckem, kteréž třeba uchlácholit," 
řekla jsem takovým tónem, že ndiveně pohleděl na mne. „Já nechci 
klidu; toho je v tobě dost, až dost." 

„Nuže, hleď, oč se jedná," začal on chvatně, přerušuje mne v řeči 
a boje se patrně nechati mne domluvit; „jak bys ty to byla rozsoudila?" 

„Teď nechci," odvětila jsem. Ačkoliv se mi chtělo vyslechnout jej, 
přece mi bylo tak přfjemno porušit jeho klid. „Nechci sobě hrát na 
život, chci opravdu žít," řekla jsem; „chci žít jako ty." 

Na jeho tváři, na níž vše tak rychle a živě se obráželo, objevila 
se bolest a napnutá pozornost. 

„Chci žít rovně jako ty, ty . . ." 

Ale — nemohla jsem domluvit: takový žal, hluboký žal okázal 
se na jeho tvW. Chvíli pomlčel. 

„A v čem že nežiješ se mnou rovně?" pravil; „v tom-li, že já 
sám se tahám se správcem a opilými mužíky. . ." 

„Ne jenom v tom," řekla jsem. 

„Pro Boha, porozuměj mi, drahá," pokračoval on. „Vím, že sta- 
rosti vždy skličují naši mysl; žil jsem a poznal to. Miluji tě a proto 
nemohu si nepřáti, abych tě zbavil zbytečných nepříjemnosti. MAj život 
je v lásce k tobě; nuže, nebraň také ty mně žíti." 

„Ty máš ve všem pravdu!" řekla jsem, nehledíc na něho. 

Mrzelo mne, že v jeho duši opět je vše jasno a pokojno, kdežto 
v mé duši byl hněv a cit podobný lítosti. 

„Mášo! Co se s tebou děje?" pravil on. „Nejde o to, mám-lí 
pravdu já nebo ty, ale jde o něco zcela jiného; co máš proti mně? 
Nepromluv hned, uvaž tu věc a pověz mi vše, co si myslíš. Jsi se 
mnou nespokojena a zajisté máš pravdu; ale pouč mne, abych pochopU, 
v čem jsem vinen." 

Ale jak jsem s ním mohla sdělit svou duši? Že mi tak rychle 
porozuměl, že opět jsem byla dítětem před ním, že jsem nemohla ničeho 
učinit, čemu by byl neporozuměl a co by byl nepředvídal, rozčililo mne 
ještě více. 

„Nemám ničeho proti tobě," pravila jsem. „Je mi zkrátka dlouhá 
chvíle, a chtěla bych, aby nebyla. Ale ty pravíš, že to tak musí být, 
a máš zajisté opět pravdu!" 

Při těch slovech pohledla jsem na něho. Dosáhla jsem svého cíle ; 
pokojnost jeho zmizela, leknutí a bolest zračily se na jeho tváři. 



Digiti 



zed by Google 



Bodinné štéstL 61 

.Mášo,** promluvil tichým, pohnutým hlasem. „Co nyní děláme, 
nejsou žerty. Rozhoduje se v tu chvíli náš osud. Prosím tě, abys nic 
neodpovídala a vyslechla mne. Proč mne chceš mučit ?' 

Ale já ho přerušila: 

„Yím, ty budeš mít pravdu. Raději nemluv; máš pravdu,** řekla 
jsem tak chladně, jako bych nebyla promluvila já, ale nějaký zlý duch 
ve mně. 

^Kdybys věděla, co děláš!** řekl on třesoucím se hlasem. 

Zaplakala jsem a bylo mi lehčeji. On sedel vedle mne a mlčel. 
Bylo mi ho líto, a sobě jsem činila výčitky; horšila jsem se na to, co 
jsem učinila. Nehleděla jsem na něho. Zdálo se mi, že musí v tu chvíli 
na mne pohlížet přísně, anebo jako by mne nechápal. Ohledla jsem se : 
mírný, něžný, jako za odpuštění prosící pohled byl na mne upřen. Vzala 
jsem ho za ruku a řekla: „Odpust mi! Nevím sama, co mluvím,** 

„Ano; ale já vím, co jsi mluvila, a mluvila jsi pravdu." 

„Co?** ptala jsem se. 

„Že máme jet do Petrohradu,** řekl on. „Nemáme zde nyní co 
dělat" 

„Jak chceš," řekla jsem. 

On mne objal a poUbil. 

„Ty mně odpust," řekl. „Já jsem pochybil vůči tobě." 

Toho večera dlouho jsem mu hrála, a on chodil po komnatě, še- 
ptaje cosi. Měl ve zvyku šeptat, a já ptávala se ho často, co šeptá, 
načež on vždy, zamysliv se, odpovídal právě to, co šeptal: nejvíce 
básně a někdy velký nesmysl, ale takový nesmysl, po němž jsem po- 
znala náladu jeho duše. 

„Co šeptáš nyní?" ptala jsem se. 

On se zastavil, zamyslil, a usmívige se odvětil dva verše z Ler- 
montova: 

... on bláhový si bouře žádá, 
jakoby v bouři kynul klid ! 

„Ne — je více než člověk; ví všechno!" pomyslela jsem si; „jak 
ho nemilovati." 

Vstála jsem, vzala ho za ruku a jala se kráčeti zároveň s ním, 
snažíc se vyrovnati krok.. 

»Ano?" ptal se, s úsměvem hledě na mne. 

9 Ano/ řekla jsem šeptem; a jakási veselá nálada zachvátila nás 
oba, oči naše se smály, dělali jsme kroky vždy větší a větší a vždy 
více a více chodili po špičkách. A týmž krokem, k velké nespokojenosti 
Grígorije a k podivení matinky, kteráž rozkládala patience v přijímacím 
pokoji, ubírali jsme se skrze všecky komnaty do jídelny; tam jsme se 
zastavili, pohlédli jeden na druhého a rozesmáli se. — Za dvě neděle 
byli jsme v Petrohradě. (Pokz«<oTáaf.) 



Digitized by 



Google 



62 



Jaroslav Lisec: O národním obrozeni lužických Srbft. 




O národním obrození lužických Srbů. 

Podává Jaroslav Lisec. 

(Pokraioriaf.) 

a počátku 19. století staly se první pokusy časo- 
pisecké. Kandidáti evang. teologie Šěrach v Budy- 
šíně a Jánka vBukecích jiS v roce 1790 pokusili 
se vydávati časopis pod názvem : „Měsačne pismo 
k rozwučenju a k wokřepjenju", ale již druhé 
číslo bylo zakázáno. O něco později, v roce 1809, 
počal vydávati měštan budyšínský Jan Dejka časo- 
pis „Serski powjedař a kurier" . . . Jan Dejka 
(německy Doecke neb Deuke, nebof Němci i pří- 
jmení poněmčili), stolařský mistr v Budyšíně, spisovatel roz- 
ličný cli srbských knih a spolupracovník několika německých 
iioviiij byl Srb ryzí, vlastenec bezúhonný, který trpce nesl 
tak hluboké poklesnuti svého národa. „Serbského powjedaře 
a knriera" vydával od roku 1809 až do roku 1812, vždy 
mésicně o půl archu, a byl časopis týž v Lubiji tištěn. 
V méaíci dubnu roku 1812 Napoleon další vycházení časo- 
pisu pro směr Francouzům nepřátelský zakázal. Působení 
Jana Dejky do lidu nevniklo, a jeho obětavost nenesla toho 
ovocej jakého si bylo přáti ve prospěch dobré věci. Smýšlení 
a ryzí vlastenectví Jana Dejky vysvítá nejlépe z obsahu 
„Serbského Powjedaře". Tak píše v čísle 5. z roku 1809: „Jak se 
chovají nynější Srbové ku své řeči? Bídně! Neboť jsou Srbové mezi námi. 
kteří se stydí mluviti srbsky a nerozmyslí sobě, že jest to nejen velká 
hanba,* když se kdo za řeč své matky a praotcův stydí, ale že se týž 
také těžce na Bohu prohřešuje. NeboC nemíní tím tolik, jako že té řeči 
třeba není, že zahynout může? A nezapírá takový člověk sám sebe, 
jak Petr Ježíše? O kajte se, moji Srbové!" atd. „Ale Bůh jest velký, 
on jest všemohoucí, on zas probudí muže, kteří budou toho dbalí, aby 
srbská řeč se zvedla a rozšiřovala bez ohledu na ty, kteří proti němu 
pracují. Obdivujte se rozmanitosti v dílech stvořitele a zanechte toho, 
byste tuto rozmanitost ničili!" 

A v čísle následujícím píše mimo jiné: „První příčina toho, že 
si Srb tak málo své řeči váží, jest ta, že srbské děti v srbských školách 
tak málo na srbskou řeč se upozorňují. Sotva že se něco slov čísti 
naučí: a to jest vše, co se srbsky učí." 

„Každý zkušený paedagog, ano každý člověk s otevřeným rozumem 
připustí, že se dítě toho, nač se v prvních letech mládí upozorní, až 
do vysokého stáří přidrží. Ale když se v našich srbských školách dítě 
srbské nejprve anebo přec více německy než srbsky učí, není pak divem, 
že téměř všichni dorostlí ostávají chladnými ke své mateřské řeči, ano 
že docela v hloupé hrdosti se domnívají, že německá řeč jest vzneše- 
nější než srbská. — Chceme-li ostati čistými Srby, musí se naše mládež 




Digitized by 



Google 



o národním obrození lužických SrbA. 63 

T srbských školách přede vším učiti srbsky číst a psát; srbské dítě do 
5 až 6 roků aC vůbec žádné cizí slovo neslyší; píše-li Srb Srbovi, 
nechC to činí toliko v srbské řeči. Pak poroste láska k srbské řeči, 
Srbové počnou síly nabývati a počtem přibývati, a neubude jich, třeba 
by se žádný Němec neposrbštil, neboť Srbův přibývá více nežli Němců 
a t. d." 

Zlatá slova, která, byvše na počátku tohoto století pronesena, 
posud plnou platnost mají a zasluhují, aby ode všech Srbův byla nále- 
žitě uvážena a zachována. 

Jan Dejka zemřel v roce 1852, dočkav se ještě té radosti, že 
viděl vzrůstat nové pokolení, které dle jeho slov v mladistvém nadšeni 
právo mluvy svých praotcův s úsilím nikdy nebývalým nejen proti 
cizincům, nýbrž i proti svým vlastním neuvědomělým neb již zoufajícím 
krajanům začalo hájiti. Byly to počátkem tohoto století zlé časy pro 
lužické Srby, ale již začínal váti vánek nového svěžejšího života. Po 
potlačení francouzské revoluce slavil německý národní duch úplné 
vítězství. Hesla „německá sláva, německá moc, německá jednota, svo- 
boda a čest" a podobná zněla ze rtův mládeže i zralých mužův, a pod 
tímto vlivem zdál se býti ten starodávný, malý, chudý, zotročený slo- 
vanský ostrůvek tak příliš malým a nepatrným, tak ubohým a chu- 
dičkým, že pomyšlení na udržení jeho samo o sobě se zdálo střešti- 
lostí. Ale tlak tvoří protitlak; národní hnutí, které si v Němcích klestilo 
čím dále širší dráhy, probudilo také Srby, a mnohý, který se snad již 
s Němci stotožňoval, nabýval toho vědomí, že Srbové jsou rozdílný od 
Němců národ, úzce spřízněný s velikým Slovanstvem. Zdá se mi, že 
právě slovanské vědomí to bylo, kterým co blahonosným lékem národní 
život u lužických Srbův vůbec se uchoval. Zastancem této myšlenky 
byl Jan Ernest Smoleř neb německy Schmaler. S tímto jménem spo- 
jeno jest veškeré vlastenecké snažení, všechny národní činy a podniky, 
kterými, počínáme-li od roků čtyřicátých, srbský národ může se vykázati. 
Nelze věru bez obdivu pohlížeti na to, co jeden člověk vykonal, uvá- 
žíme-li prostředky pranepatrné, které měl po ruce. On zastal národnost 
mroucí, pohříženou v úplnou lethargii a probudil ji k novému, naděj- 
nému životu. 

Jan Ernest Smoleř narodil se v části Horní Lužice roku 1815 
k Prusku připojené ve vesnici Luču dne 3. března 1816, kde jeho otec 
byl vesnickým učitelem. Rodina jeho byla ryze srbská a též vychování 
jeho. V roce 1830 vstoupil na gymnasium v Budyšíně, kde národní 
vědomí úplně bylo utuchlo. Bylo sice již na universitě v Lipsku pozo- 
rovati jakýsi utěšenější ruch. Básník lužický Handrij Zejleř (Seiler) 
statně si vedl v Sorabicum a počal vydávati psaný časopis, který znač- 
nějšího rozšíření došel. Seznámení se s Palackým a jižním Srbem Milu- 
tinovíčem velice příznivě působilo na Handrije Zejlerja, ale celkem pa- 
novalo dusné mrtvo mezi studentstvem jak v Lipsku, tak v Budyšíně. 
Jak Smoleř sám v článku nadepsaném: „Tempi passati" číslo 5 Luži- 
čana z roku 1879 uvádí, povstal ruch mezi studentstvem srbským teprve, 
když němečtí spolužáci od svých srbských soudruhů počali také toho 
se domáhati, aby tito ve věcech němectví se týkajících byli horlivějšími ; 
tu začali tito nahlížeti, že s Němci nejsou totožni. J. E. Smoleř četl 

5 



Digiti 



zed by Google 



64 Jaroslav Lisec: 

jíž doma Httbnerovn knihu „Historische Fragen**, kde dosti obšírně jest 
o starých Srbech pojednáno ; též znal Enanthovu kniha „Derer Sorben- 
wenden Kirchengeschichte*' a věděl, že se překladatel lužickosrbské 
bible v předslově na staroslovanskou bibli odvolával. Řekl to spolužákAm 
při „knsgpě'' a jeden z nich se pak chlubil, že slovanská bible jest 
starší německé, a odvolával se na Smoleřa co svědka. Němci žádali 
toho důkaz od Smoleřa. Tento obrátil se v té věci na Handr^je Zejleřa, 
který v roce 1830 vydal lužickosrbskou gramatiku a toho času byl 
diákonem v Klukši : Smoleř došel si k němu. Zejleř vytáhl z knihovny 
Šafaříkovy dějiny slovanské literatury a slovanského jazyka a tím bylo 
srbským studentům poslouženo ; s dychtivostí v knize četli a ku svému 
zahanbení poznali, že muž na sta mil od nich daleko v Uhřích žijící 
o lužických Srbech a jich literatuře tisíckrát více ví, než oni, kteří 
u prostřed Srbův bydlí. Následek toho byl, že se srbští studující od- 
hodlali pěstovati nadále pilně srbskou řeč a naučiti se především srbsky 
psát. To byl vznik budyšínského studentského spolku, z jehož vyni- 
kajících členů mimo Smoleře budiž ještě jmenován Wjelan ze Slepého, 
Mosak Klosopolski, Imiš a Buk. Úředního potvrzení dosáhl však spolek 
teprve v roce 1839, kdy jej rektor Siebelis pod názvem „Societas sla- 
vica budissinensis" potvrdil. První článek stanov zněl: „Cílem jednoty 
jest, aby ks^dý Srb poznal lépe mluvu svou mateřskou, aby ji neza- 
pomenul, nýbrž vyučil se jí tak důkladně, aby mohl býti kdysi Srbům 
ku prospěchu, Slovanům ke cti." Z toho jest viděti, že spolek byl již 
proniknut vědomím národním, vědomím slovanským. E tozkvětu jeho 
valně přispěla mocně na povrch se dobývající mladistvá idea slovanská, 
styk studujících srbských se studujícími jiných slovanských kmenů, 
jakož zvláště osobní styk s mladým uvědomělým a vzdělaným Slovákem 
Ludevítem Šturem, který v Halle studoval a na svých cestách i do 
Lužice přišel, kde s budyšínskými gymnasisty v přátelské svazky vešel. 

Ale i v jiném ohledu se štěstí na lužické Srby usmívalo. Advokát 
Bedřich August Elin, městský radní v Budyšíně a poslanec saského 
sněmu, politický vůdce lidu srbského, dobyl sobě v roce 1833 — 1834 
velikých zásluh o své krajany, docíliv toho svým úsilím a svou výmlu- 
vnosti, že srbský jazyk ze škol národních úplně nebyl vypuzen a že 
alespoň srbské čtení ostalo předmětem povinným. 

Y roce 1836 opustil Smoleř po odbyté zkoušce abiturientní 
gymnasium v Budyšíně; rád by býval ve studiích svých pokračoval na 
universitě v Lipsku, kam jej vábil srbský kazatelský spolek. Ale po- 
něvadž nařízení vlády pruské pruským poddaným zakazovalo navštěvo- 
vati tuto universitu pro zásady demokratické, které tam měly své ohnisko, 
odebral se na universitu ve Vratislavi, kde počal studovati protestantské 
bohosloví. Pobyt ve Vratislavi učinil Smoleřa teprve tím, čím se později 
býti objevil. Seznámil se zde nejprve s Poláky, pak s Čechy, a vůbec 
nabyl přesvědčení, že jeho malý, chudý nárůdek není osamocen, že jest 
členem velkého Slovanstva, opírajícího se o slavnou minulost a doufa- 
jícího neklamně ve slavnou budoucnost. Již v roce 1837 skupilo se 
kolem Smoleřa pět Lužičanův; scházeli se týdně jednou a věnovali se 
úplně cvičení se mateřštině. V těchto schůzích zrodila se myšlenka, za- 
ložiti studentský srbský spolek za tím účelem, aby se členové v srbské 



Digiti 



zed by Google 



o národním obrození Inžických Srbft. 65 

mlnyě a srbském písmě zdokonalovali. V tom čase studoval na univer- 
sitě vratislavské Adolf Róssler ze Zhořelce v německé Lužici, patřící 
k oné řadě Němců, kteří za praporem svobody svého národa jdouce, 
nezkrácené svobody téš svým spoluobčanům jiné národnosti chtěli po- 
přáti. Bóssler dojednal se se Smoleřem a společně s tímto založili 
13. srpna 1838 spolek pro lužické dějiny a nářečí, který měl 4 odbory 
a sice srbský, německý, dějepisný a zeměpisný. Původně čítal spolek 
13 členů, šest Srbův a 7 Němcův, a Smoleř byl prvním předsedou. 
Činnost Smoleřova vzbudila pozornost našeho nesmrtelného Purkyně. 
Navštívil Smoleřa, vyptával se ho na nynější stav lužických Slovanů, 
a zalíbil si ho tou měrou, že nemigetnému studujícímu svěřil vyučování 
svých synů a dozor na svou knihovnu hojně slovanskými knihami zá- 
sobenou ; sám pak vyučoval Smoleřa a jiné mladé Srby a Poláky češtině. 
Zacházení s Purkyní má vzhledem k uvědomění slovanskému pro Smo- 
leřa důležitost bezměmou. 

Bylo to v předvečer roku 1848. Jakýsi čerstvý vánek vál po celé 
Evropě. Zdálo se, že staří národové jaksi mládnou, národové porobeni 
že počínají se vymykati z pout, a národové již již hasnoucí skutečně 
hlásili se opět k životu. A zvláštním příznakem té doby jest, že náro- 
dové sebe různější, třeba dříve vzájemně se potírající, jaksi se scházeli 
a sobě pomoci poskytovali ve své snaze za jedním cílem, totiž svobodou, 
kterou pro sebe vyžadovali a tudíž také druhému popřáti byli ochotni. 
Zvlášt čilý byl ruch ve Slovanstvě. Od Labe až k Amuru, od Baltu až 
k Jaderskému moři všude povstávalo uhnětené to plémě a cítilo se ná- 
rodem jedním, nerozlučným, národem budoucnosti. 

^ Y jaké míře lužičtí Srbové v ruchu tom se účastnili, vysvítá nej- 
lépe z listů, zaslaných tehdáž lužické omladině v Budyšíně a uveřej- 
něných v ^Lužičanu" z r. 1879 a 1880. 

Poněvadž jsou tyto listy zajímavým svědectvím o tehdejším ruchu 
mezi lužickými Srby a ve Slovanstvu vůbec, neváhám podati většinu 
jich tuto v plné]n znění, ovšem také tím pravopisem, jakým v Lužičanu 
byly uveřejněny. 

V Pešti, 22. května 1839. 

Přemilí Přátelé! 

Bratři Slavové! 

Jako se raduje živý brat nad domněle zemřelým avšak zase vzkří- 
šeným a navráceným bratrem : tak já jsem se radoval a se mnou i jiní 
mnozí moji přátelé a Slavové nad tím novým životem, bťatři Lužičané, 
jehož znamení a důkaz dali ste nám ve Yašem ke mně poslaném psaní 
ode dne 1. Maje běžícího roku. Tento Váš list odepsali sobě mnozí na 
památku, čítali jej s plesáním, dali jej tisknouti do serbských, chor- 
vatských i českých Novin a Casopisův, aby se tato radostná pověst 
o Vás široko daleko po celé Slavii roznesla : že Lužičané oplakáni ještě 
žijí, k národnosti procifují a řeč svou milovati a brániti začínají. Do- 
brotivé nebe nechat Vás v tomto krásném předsevzetí posiluje a práce 
Tase šťastným korunuje prospěchem. Jenom prosím Vás, zamilujte Vzá- 
jemnost, která sama nás i Vás spasiti může, učte se pilně [i jiným 

6* 



Digiti 



zed by Google 



66 Jaroslav Lisec: 

slavskym Dářečim, posílejte některé mladíky od Vás na cesta k nám, 
do Čech neb i dále k jiným Slávům, a pak vše dobře bude. Yy st& 
slabí, proto spojte se s námi, abyste s tímto svazkem zmocněli, pama- 
tujíce na onno výborné přísloví: .síly zjednocené dělají/ 

K většíma upevnění Vašeho tovsd^tví k žádání by bylo, kdy by- 
ste i u Yás zřídili nějakovou Matici (spolek k vydávání knih, jako v Praze 
česká a v Pešti serbská Matice), anobrž i na vydávání nějakého laži- 
ckého Časopisu v duchu všeslavské vzájemnosti mysliti by ste měli, 
dále na vydávání ložických písní a nápěvův, přísloví, pověstí, slovníka 
i mluvnice dokonalejší a našim časům přiměřené. Všecko to jsou živlové 
národnosti a základové vzdělanosti. 

Na prosbu Vaši já z mé stránky posilám Vám následující knihy : 
1. Jeden exemplář Slávy Dcery, přál bych, aby ste této básni Vy ob- 
zvláště rozuměli i ji živě cítili, anC se nejvíce na Vás a jiných Slávův 
v Němcích osud vztahuje. 2. Jeden ex. Výklad ku Slávy Dceře. 3. Jeden 
ex. Kázně a řeči. 4. Zpěvanky I. a II. Díl. 5. Jeden ex. německého 
spisu o Vzájemnosti. 6. Jeden ex. Čítanky. 7. Jeden ex. Rozpravy 
o jmenách atd. 8. Jeden ex. Sláva bohyně. 9. Dva exx. Řeči, mo- 
dlitby a básně jubilejní. Jeden ex. pro Vaši, druhý pro Lipskou spo- 
lečnost. 10. Tři exx. Kázně: Nábožný pohled atd. 1 ex. Vám, 1 do 
Lipska, 1 do Vratislavi. 11. Tři exx. Kázně: Jako my tuto naši církev 
atd. 1 ex. Vám, í do Lipska, 1 do Vratisl. 12. Řeč bei der feierl* 
Einweihung, 1 Vám, 1 do Lipska. 13. Trauerrede při smrti Cleinmanna* 
14. Melodie písní světských ku Zpěvankám od Szuchaniho. 15. deto 
od Fttrediho. 

Všechny tyto knihy pošli Vám asi o jeden týden skrze zdejšího knih- 
kupce Hekenasta do Lipska na knihkupce «Otto Wiegand", jenž jestšvagren^ 
Hekenastovým. Račte se v Lipsku u Wieganda častěji na příchod ba- 
líka dotazovati, a mne potom o skutečném přijatí těchto knih písemně 
poučiti. Já jsem požádal i zdejších Serbův a Charvátův, aby Vám též 
něco knih z jejich nářečí shromáždili, sebere-li se několik, časem svým 
i to Vám pošleme. — Před rokem poslal sem Wiegandovi do Lipskst 
i několik ex. Wechselseitigkeit na prodej, nevím posavad, zdali to prodaly 
čili nic. Ptejte se na to. 

Jistý pan Pešek (Christian Adolf), před tím kazatel evangelický 
v Lfickendoifě a Oybíně, nyní tuším v Žitavě, jehož děd z Čech po- 
chodil, psal mi loňského roku a poslal mi knížečku od něho vydanou r 
já jsem jemu též poslal skrze Wieganda v Lipsku 1 ex. mé Vzájemnosti, 
ale až posud nevím, zdaliž to řádně obdržel. Milé by mi bylo, kdy hy 
ste se o tom u něho dověděli a pak mi psali. 

Moje manželka jest potomkyně Serbův Lužických, tak že j&. 
s Vámi nejen vůbec národním, ale i vzláště kmenním svazkem spojen 
sem. Její otec byl sice kazatelem v Sasku, ale předkové jeho pocházeli 
od Serbův. Přede třemi lety byl sem já po ni v Kamenici v Radohoří^ 
potom i v Jeně a Vojmlru. Budu-li živ, asi o 2 — 3 roky mám oumysl, 
ještě jednou Sasko i s mou paní a dceruškou Ludmilou navštíviti, odkud 
potom vyběhnu i k Vám do Lužic. Ach jak se budu těšiti, vida že 
bratří Lužičané svou řeč a národnost milují a že k novému všesláv- 
skému životu povstali. Oudům lipského tovarstva račte též oznámiti. 



Digitized by 



Google 



o národním obrození ložiclcých Srbů. 67 

že mi velice milé a vděčné bude, jestli mi i oni psáti badon, nebo do 
Lipska jest ještě snadnější cesta k poslání něčebo nežli k Vám do 
Badešína. 

Věřte nám, že každého dne na Vás myslíme, o Vás mluvíme, za 
Vás k nebi prosby odsíláme. Mějte se všickni blaze, to žádá 

Váš přítel a Slavobrat 

Jan Kollár. 



V Praze dne 30. ledna 1839. 
Drazí bratři slovanští! 

Srdečně jsme pohnati nad Vaším osndem. Lítostně pohlídáme, 
jak již částka Vašich krajanův neštěstím zachvácena jest a Němcami se 
stala, však přede naděje netratíme, že tito nynější pozůstatkové vší vy- 
naloženou silou o svou národnost připraviti se nedají a svorností se 
ndržejí. 

O všelikerých okolnostech Vašich jsme se dozvěděli od pana Štúra, 
který v březnu léta 1839 Vás navštívil a popsání „cesty do Lužic" do 
Časopisu českého Museum vložil. Budeme se snažiti, Vám dle možnosti 
knihami nápomocni býti, an Vaše literatura hodných prací ještě nepo- 
skytla. Sebrali jsme, pokud možno bylo, několika 70 knih, a odesíláme 
je Vaší vespolné knihovně; snad i později opět něco^ shromáždíme. 

Posíláme Vám následující knihy, které knihkupeckou cestou panem 
Wellerem obdržíte. (Knih bylo 76.) 

V popsání „cesty do Lužic" od Štúra jsme dočtli i založení Va- 
šeho spolku, Vašich pravidel a zákonů, což nás velmi potěšilo, též 
i jména Vašich spoluoudův atd. Dej Bůh, by se Vaše síla rozmnožo- 
váním spoluoudův zvětšovala a co anděl strážce národu k ochraně slou- 
žila! Jak drahocenná jsou nám Jména Vašich vlastenců, kteří při tak 
náramných překážkách ducha nepřemožitelné národnosti se nezbaví, na 
přiklad pana doktora Klina. Diky mu, že vás podporuje, díky i Erne- 
stovi Smolerovi za jeho první pobídnutí. 

Pište nám o řádném obdržení knih a o stavu nynějších Vašich 
záležitostí; s radostí každý lístek od Vás čítat budeme. Když psaní 
pres hranice do Čech přepravíte, lehce se nám odevzdá postou ; napište 
na ně „An Herrn Karl J. Amerling, Medicinae Doctor in Prag* a v levo 
,Abzugeben in der erzbischóflichen Buchdruckerei.'' 

Všem vroucím dušem, jako panu dr. Klinovi, Smolerovi, Seilerovi, 
Markusovi, Lubenskému, Lahodovi, Mosikovi Klosopólskému, Imišovi, 
Žurovi, Domaškovi, Renči, Hilbrigovi, Pelavovi, Polencovi a Wiéazovi 
atd. vzdáváme upřímné pozdravení a o brzkou zprávu žádáme. Též Vás 
připomínáme k vydání srbského slovnlka. 

Bůh jest nad námi a spravedlivou věc naši klesnouti nenechá. 

Karel Milan Lambl. 

(Poknioráoí.) 



Digitized by 



Google 




Yelšanka. 



Procházky po waleském pobřeží. 

Dle angl. VV. Sikesa podává Gustav Dorfl. 

flulius Caesar vyslal římské loďstvo k britským břehům vlastně 
jen za tím účelem, aby v západních řekách neznámého ostrova lovil 
perly, což prý se mu také podafilo. Mnoho-li jich v řekách waleských 
vylovil a do své vlasti odvezl, není známo. Avšak jisto jest, že sám 
přinesl Britanii perlu nejskvostnější — římskou vzdělanost — a tak 
položil základ k nynější osvětě a svobodě anglické. Nyní ovšem hornatá 
Velšanň vlast neposkytuje světu ?ádných perel — jedna z nich září dosud 
v koruně anglické královny — ale za to množství divokých krás hlavně 
pobřežní scenerie, také perly, jichž jest odvážným „lovcům** mnohdy 
.domáhati se i s nasazením vlastního života. 

Walesko hraničí téměř ze tří čtvrtin na moře. Větší část rozsá- 
hlého pobřeží toho jest posázena příkrými, nebezpečnými úskalími, do 
jejichž černých, zachmuřených a zubovatých stěn nemilosrdně pere příboj 



Digitized by VjOOQ iC 



Gustav Dčrfl : Procházky po ^raleském pobřeží. 69 

atlantického oceánu. Na některých místech stávají se tato skaliska ještě 
nebezpečnějšími tím, že před nimi jsou vhozeny do moře veliké balvany 
skal, což vypadá, jakoby břehy varujíce námořníky cenily na koráby 
své tesáky. Kde pak příšerné horstvo je prolomeno, nalézají se zátoky 
nevypsatelné krásy, s dlouhými pruhy hnědožlutého písku, k němuž za 
letního odpoledne lísají se hravé vlnky, nebo přes nějž v bouři vyjí 
rozkacené vichry. Celé pobřeží poskytuje množství malebných pohledů, 
a kde skupině vrchů vévodí nějaký horský velikán, stojí na něm starý 
hrad, který se svými cimbuřími a věžemi pochmurně pohlíží k moři 
a je buď obydlen, buď se zvolna rozpadává. U každého přístavu nalézá 
se starobylá vesnička, jejíž vzezření jen málo se změnilo od těch dob, 
kdy i „l^rálovna moří", Londýn, byla sama ještě vesnicí. Y jeskyních 
a rozsedlinách skal nalezeny byly stopy pravěkého člověka: jeho kosti 
a nástroje, i kostry zvířat, která sloužila mu za potravu. Země sama 
jest staršího původu než Anglie, Irsko i Skotsko. Když ohromné spousty 
vod pokrývaly ještě tyto pevniny, nynější Walesko už zde stálo v celé 
slávě své, jsouc pro sebe ostrovem, na němž prapodivní tvorové žili, 
a v jehož půdě neforemní zeměplazi zanechávali otisky svých noh, které 
nyní po uplynuti nesčíslných věků nalézáme v pevných skalách. 

Pobřeží jižního Wsdeska zvedá se u Gardiffu v mohutné pohoří, 
jež oplývá bohatstvím přírodních krás. Při odlivu jest úpatí pyšných 
jeho úboči mořem netknuto, tak že můžeš kráčeti podle oblázkového 
břehu a pohlížeti k závratné jejich výši ; ale když se oceán rozlévá nebo 
bouře vodstvo zdonvá, vypíncói se vlny vysoko na kamenné průčelí, 
jakoby chtěly dostoupiti až nahoru k těm zeleným pažitům. Sledovati 
přesný běh pobřeží jest ovšem nemožno: nikde není cesty, ba z větši 
části ani pěšinky; než cestovatel, ač mu jest činiti stálé odbočky, ne- 
odtuje se nikdy daleko od moře. 

První opravdu imposantní úskalí, na něž přichází, jest ono, které 
nalézá se nedaleko hradu sv. Donáta. O ně stroskotaly se v dobách 
starších i novějších nesčíslné koráby a parníky, a veliký jest počet staro- 
dávných legend, dle kterých hrabiví pobřežané pomocí klamných světel 
lákali lodi do jisté záhuby na tento břeh. Podobné pohádky vypravují 
se skoro všudy, kde divokost pobřežní scenerie fantasii k nim zrovna 
vybízí. Bezděky napadá nám tu Nerudova překrásná „Helgolandská bal- 
lada". Praví se, že v oněch zlých starých dobách pověrčiví obyvatelé 
tohoto pobřeží považovali každého, kdo po stpskotáni lodi nebyl s to 
se zachrániti, za nešťastníka, jejž samo nebe opustilo a do zkázy uvrhlo ; 
avšak za našich časů těžko pochopiti, jak náboženský názor mohl pod- 
porovati uskoky tak mrzké, jakými bývalo vodění osla po břehu, ne- 
soucího za noci dvé svítilen, jejichž pohyby zdály se námořníkům po- 
cházeti od světel vzdálené lodi. Když pak koráb prudkými nárazy 
o příkré stěny skal se roztříštil, a zboží vymeteno bylo do písku, ne- 
šCastný obelstěnec nenalezl žádné milosti u bídáků, kteří považovali 
jeho majetek za svou kořist a s ním podle toho také nakládali. I di*ži- 
telé hradu sv. Donáta, který na jedné ze sousedních vyvýšenin pne se 
hrdě k nebesům, činívali nároky na kořist z lodí, jež v obvodu jejich 
ppzemků se stroskotaly. Ale ještě dlouho po tom, když zákony civilisace 
mrzké ty nároky na vždy odstranily, nižší třídy obyvatelstva pokra- 



Digiti 



zed by Google 



70 



GttsUY DOrfl. 



čovaly pilně v hnusném tomto řemesle. Vše to jest ovšem už věci mi- 
nalosti. Nyní vrhá maják svůj oslňnjici lesk daleko na moře, a když 
lidé na břehu se choulí k sobě pozorujíce nějakou loď, jak hledí se 
vymknouti ze strašlivého objetí vichrů a vln, činí tak ze soucitné lid- 
skosti, nikoli pak z nekalé hrabivosti. 

Zmíněný už hrad sv. Donáta jest jedním z těch, kterých na naši 
procházce po waleském pobřeží nelze nám sobě nepovšimnouti. Ty vy- 
soké zdi, vyhlížející 
tam přes hladinu 
vod až k vrcliům 
somersetskjm a tu 
rovným směrem da- 
leko |)řes otevřenj 
uedozirný oceán, 
ua strauách imk 
ostatukb vy II ořu - 
jici se z hlubin ná- 
dherné zeleni, ten 
starobylý kostelík 
hluboko dole v ů do- 
lij zrovna pod 
chmuniými hradu 
dmbuřímiatahlás- 
snice vysoko na- 
hoře na nepřístup- 
né skále — tof po- 
hled, jakých je 




Artušův kámen a solné bařiny oxvdchské. 

málo v celé Evropě. Hrad sv. Donáta není zříceninou: jest sídlem 
jednoho z potomků normanského paladina, který jej vystavěl, muže to 
vybroušeného vkusu a vzácných vědomostí, který jest hrd na sv&j hrad, 
jejž s velikou láskou a péčí dal obnoviti. Jediný klíč otvírá čtyřicet 
a osm vrat této bývalé rozsáhlé tvrze středověké. Ukazuje se tu také 



Digitized by VjOOQ iC 



Gustav Dórfl: Procházky po waleském pobřeží. 71 

trávník, kde slavný zakladatel Wesleyánů kázal pěti tisícům lida, jenž 
shromážděn byl na širokých, po straně hradu k moři sklánějících se 
terasách. S místa toho obzvlášt pěkně vyjímá se moře toliko půl míle 
vzdálené: do něho vybíhají rozkošné zahrady, v jejichž rybnících pro- 
hánějí se zlaté rybky a jejichž svahy tvoří pestré koberce květů a když 
kráčíš dolejší částí, zdá se ti, jakoby lodi, jež se berou po moři na 
západ, pluly vysoko po obloze. 

S hradu vede hustými křovisky poloskrytá cestička podle příkré 
propasti dolů ke kostelíčku, kde tli pozůstatky dlouhé řady Stradlingů 
a Garnů. Syn nynějšího majetníka, dr. Stradling-Came, jest prý dva- 
cátým osmým potomkem po siru Williamu Stradlingovi a dvacátým 
prvým po siru Devereux Camovi. Y kapličce ku kostelu přiléhs^ící na- 
lézají se dřevěné a kamenné tabulky, jejichž různé nápisy a malby, 
představující obrněné rytíře a krásné dámy, vypravují pohádky z šeré 
dávnověkosti. Romantické legendy vyznívají z mnohé mohyly, která zdobí 
kostelní hřbitůvek. 

Břeh od hradu sv. Donáta až k vísce, která se jmenuje Newton 
Nottage, jest v pravém toho slova smyslu grandiosní, plný nebetyčných 
štíhlých skal, hlubokých jeskyň a zázračných úkazů, jež souvisí s pří- 
livem moře. Jedním z nich jest následující: Ye střeše jeskyně asi 80 
střevíců hluboké nalézá se několik děr, které vedou až k vrcholu úskalí. 
Když rozedmuté moře valí se mocně dovnitř, a od jihovýchodu fičí ostrý 
vítr, vychází - z těchto děr průvan tak silný, že předměty nad nimi 
ÚTzené^ vysoko do vzduchu unáší. U vísky pak svrchu dotčené nalézá 
se zvláštní studánka, které pověrečný lid připisuje tajuplný význam: 
vody její ubývá a přibývá stejně s odlivem a přílivem moře, ačkoli je 
toto půl ang. míle vzdáleno a voda ve studánce čistá jako křišCál. 

Opustivše Newton Nottage přicházíme brzo ná širokou rovnou sil- 
nici spojující města Jižního Waleská. Jedním z těchto jest Neath, sta- 
robylé městečko s živými trhy a pozoruhodným obchodem. Údolí, v němž 
se rozkládá, jest plno vodopádů, roklin, potoků, skalních útesů, jeskyň 
a křovinatých kotlin. Neath má také starodávný klášter a ovšem i svůj 
hrad, jenž kdysi býval jevištěm slavných dějů, nyní však není ani tak 
ziyímavým jako mohutná věž neathského kostela, která lidu sloužívala 
za bezpečný úkryt před útoky námořních loupežníků. Vůbec jsou chrámy 
charakteristickou známkou waleského pobřeží: jedna jejich věž je zá- 
dumčivější druhé, jako ty strmé holé skály. Stačí vrhnouti na ně jediný 
pohled, abychom poznali, že bývaly zvonicemi i tvrzemi zároveň. 

Město Swansea bývá vedle Cardiffu považováno za hlavní město 
Waleská; nikdo pak mu neupírá názvu „kovové metropole". Jest velmi 
pěkně rozloženo uprostřed vysokých vrchů a podle zátoky tak roztomilé, 
že nejeden cestující porovnal Swansea s Neapolem. Ulice jsou plny 
života a ruchu. Těžké vozy hrči celý den po jejich dlažbě. Po nábřežích 
se ozývají hlasy práce. Les stožárů trčí k obloze. Yšudy plno ná- 
dherných letohrádků. Y nejživější části města zvedají se do výše zříce- 
niny hradu. Otevřené elegantní sloupoví dosud se zachovalo, ale je 
všecko zčernalé a svršek jeho mechem a kapradinami zarostlý^ i zdá 
se tesklivě pohlížeti dolů na obchodní ruch a vzdušné nové budovy na 
straně jedné a na vetché staré domy na straně druhé. „Kovovou metro- 



Digitized by 



Google 



Hnid n. křbltot ar. HaniCa. 



poli" nazývá se Swansea proto, 
že nikíle na světě nedobyvá se 
tolik mědi a rínu jaki> právě tuto, 
nemluvě ani o továrnách j které 
pracuji se zlatem, stříbrem^ zin- 
kem, niklem^ železem a jinými 
kovy. Yy stoupí uie-li na vrcbnl ně- 
kterého z vrchů, kterě zvedají se 
vysoko nad město, uzříme na lev o 
veliký oblak piacbu, do m^hož 
ustavičné vjíždějí vlaky, ílole piMl 
nohama Širokou rovinu j na níž 
rozkládá se daleké moře 
střech, vroubené cípem 
lodních stožárů a ztráce- 
jící šQ v praví) na hřbetě 
skalnith výběžků, a zit 
těmi klidný oeeán, jilný 
sluneěniíh paprsku a lira- 
vých stínů* 

Jsme v tak zvaně Go* 
werské zemi^ která za- 
ujímá prostornou b or- 
nát inu j í-abajií^í o ti zá- 
toky „kovové metiojKde" 
až k zátoce caruiathcnské. 
Pískovcové a vápencové 
břehy její jsou probí- 
měny v celou radu ma- 
lebných zálivů, roz.setl- 
lin, strmých stěn a pu- 



tftl 






\v 



Digitized by VjOOQ iC 



Gustav Ddrfl: Frochásky po waleském pobřeží. 73 

divných tvarů skalních ; trosky několika středověkých hradů pohlížejí na 
moře 8 její skal a vrchů; v horách její naleztgí se zhjtky římských 
táborů; a nejvýše zajímavý jsou nálezy stop předhistorického člověka, 
kteréž v staré této zemi gowerské byly učiněny. Železnic v ní není 
Sádných a silnic nebo aspoň vyjetých cest jen po skrovnn. Obyvatelé 
tohoto polouostrova poskytují zvláštní úkaz národní odloučenosti, jejž 
možno pozorovati toliko v srdci Waleská. Až do nedávná přesně ozna- 
čovala jazyková mez, kde končila vélština a kde začínal anglický dialekt, 
jímž mluví lid jiné krve, který v dobách poměrně nedávných tuto část 
Waleská zaplavil a trvale osadil. Y Gowersku nebylo žádné půdy pro 
dvojjazyčnost: Tu mluvil vélsky každý a za jazykovou hranici nikdo. 
Nynější demarkační čáru tvoří hřbet hor zvaných Cefn Bryn. Oba ná- 
rodové .od sebe takto odděleni po osm století byli sobě blizounkými 
sousedy ; avšak co do kroje, zvyků, povahy a vzezření liší se dosud jeden 
od druhého jako před věky. 

Konajíce přípravy ku slezeni hor, vedoucích k langlandské zátoce, 
znamenáme, že tu panuje dosti čilý život v najímání oslů. Sedneme 
tedy také na jednoho a necháme se vésti malým hochem, jeho ošetřo- 
vatelem. Hoch pobíhá po našem boku, a my za nedlouho pozorujeme, 
že by si ubohé zvířátko rádo odpočinulo. Abychom mu tedy usnadnili 
eestn, užíváme deštníku jako hole, a ježto naše nohy sáhají téměř až 
k zemi (ubožátko je tak nízké), činíme v nestranném pozorovateli dojem 
osoby stoupající do vrchu s oslátkem mezi nohama. Avšak tu již jsme 
došli temena hory, shlížející k langlandské zátoce ; rádi popřáváme una- 
venému čtyrnožci odpočinutí a kráčíme k pokraji příkré propasti. 

Langland jest jednou z oněch pěkných malých zátok, kterými celá 
pobřežní čára jest tak bohatá: utěšené to a horami kryté místečko, 
8 hospodářskými staveními, elegantními vilami a čistotnými chaloupkami, 
které jsou jakoby přilepeny k zeleným bokům okolních vrchů. 

Tu vlastně počíná naše procházka Gowerským pobřežím. Nevlídná 
hromada balvanů, na vysoké skále poházených, která upoutala naši po< 
zomost dříve než jsme vyšli, je skrovným pozůstatkem slavného druhdy 
kl^ii Penardd, o němž ale dějiny nevypravují nic určitého. Za to tím 
volněji zabývá se jím obrazotvornost prostého lidu. Pověst vypravuje, 
ie Penardd byl vystaven během jediné noci rukou nějakého kouzelníka. 
Zástupy rusalek provádějí prý dosud své noční reje na jeho květnatých 
paloacích. A jak byl vystaven, tak prý také za jedinou noc vzal za 
své. Zlí irští duchové poslali naň přes moře orkán písku, a vše co 
zbylo, aby vypravovalo o dřevní jeho nádheře, jsou dvě kulaté věže 
a kos hradeb. 

Na hřbetě kor, které slují Cefn Bryn, stojí Artušův kámen, známý 
od nepamětných dob jakožto jeden ze sedmi divů Waleská. Spousta 
romantických zkazek vize se k tomuto kamenu; jedna z nich připisuje 
unistění jeho ohromné síle krále Artuše. Fantasie obyčejného rázu 
uspokojila by se s tímto podáním: Artuš vykázal mu silnou svojí paží 
místo, kde se nalézá. Uváží-li se, že jest čtrnáct střevíců dlouhý a sedm 
střevíců tlustý a že musí vážiti mnoho tůn, nebyl to zajisté nesnadný 
úkol pro jednoho člověka, nevyjímaje ani krále Artuše. Než obrazo- 
tvornost Yelšanů nemá dosti na tak jednoduché věci, a proto praví, že 



Digiti 



zed by Google 




polí'' nazývá so Swansea proto, 
že nikííe na světe nedobyvá se 
tolik médi a i'ína jako právě tuto, 
nemluvě ani o továrnách, kt*;ré 
praruji se zlatem, stříbrem, zin- 
kem, iiikiem, železem a jinými 
kovj. Yystoupímc-li na vrchol ně- 
kterého K vrdifl, která zvedají se 
vysoko nad mest o ^ uzříme na levo 
veliký oblak prachu, tlo nťliož 
astavicné vjiždéjí vlaky, dole pnd 
nohama širokou rovinn, na níž 
rozkládá se daleké moře 
střech, vroubené cípem 
lodních stožárů a ztráce- 
jící se v právo na hřbetě 
skaliiíih výbcžkři, a zu 
tem i klidný oceán, plný 
slunečních paprsku a hra- 
vých stínů. 

Jsme v tak zvané Go- 
werské zemi, která za- 
ujímá prostornou lior- 
natinu. sahající od zá- 
toky „kovové metropole** 
až k zátoce carmathcnskč- 
Pískovcové a vápencové 
břehy její jsou prolo- 
meny v celou řadu ma- 
lebných zálivů, rozscd' 
lin, strmých sten a po- 



Digitized by 



Google 



Gustav Dorfl: Procházky po waleském pobřeží. 73 

divoych tvarň skalních ; trosky nékolika středověkých hradů pohlížejí na 
moře 8 její skal a vrchů; v horách její nalézají se zbytky římských 
táborů; a nejvýše zajímavý jsou nálezy stop předhistorického člověka, 
kteréž v staré této zemi gowerské byly učiněny. Železnic v ní není 
žádných a silnic nebo aspoň vyjetých cest jen po skrovnu. Obyvatelé 
tohoto polouostrova poskytují zvláštní úkaz národní odloučenosti, jejž 
možno pozorovati toliko v srdci Waleská. Až do nedávná přesně ozna- 
čovala jazyková mez, kde končila vélština a kde začínal anglický dialekt, 
jimž mluví lid jiné krve, který v dobách poměrně nedávných tuto část 
Waleská zaplavil a trvale osadil. V Gowersku nebylo žádné půdy pro 
dvojjazyčnost: Tu mluvil vélsky každý a za jazykovou hranicí nikdo. 
Kynějsi demarkační čáru tvoří hřbet hor zvaných Cefn Bryn. Oba ná- 
rodové .od sebe takto oddělení po osm století byli sobě blizounkými 
sousedy ; avšak co do kroje, zvyků, povahy a vzezření liší se dosud jeden 
od druhého jako před věky. 

Konajíce přípravy ku slezeni hor, vedoucích k langlandské zátoce, 
znamenáme, že tu panuje dosti čilý život v najímání oslů. Sedneme 
tedy také na jednoho a necháme se vésti malým hochem, jeho ošetřo- 
vatelem. Hoch pobíhá po našem boku, a my za nedlouho pozorujeme, 
že by si ubohé zvířátko rádo odpočinulo. Abychom mu tedy usnadnili 
eestn, užíváme deštníku jako hole, a ježto naše nohy sáhají téměř až 
k zemi (ubožátko je tak nízké), činíme v nestranném pozorovateli dojem 
osoby stoupající do vrchu s oslátkem mezi nohama. Avšak tu již jsme 
došli temena hory, shlížející k langlandské zátoce ; rádi popřáváme una- 
venému čtyrnožci odpočinutí a kráčíme k pokraji příkré propasti. 

Langland jest jednou z oněch pěkných malých zátok, kterými celá 
pobřežní čára jest tak bohatá: utěšené to a horami kryté místečko, 
8 hospodářskými staveními, elegantními vilami a čistotnými chaloupkami, 
které jsou jakoby přilepeny k zeleným bokům okolních vrchů. 

Tn vlastně počíná naše procházka Gowerským pobřežím. Nevlídná 
hromada balvanů, na vysoké skále poházených, která upoutala naši po- 
Boxnost dříve než jsme vyšli, je skrovným pozůstatkem slavného druhdy 
kradu Penardd, o němž ale dějiny nevypravují nic určitého. Za to tím 
▼olněji zabývá se jím obrazotvornost prostého lidu. Pověst vypravuje, 
io Penardd byl vystaven během jediné noci rukou nějakého kouzelníka. 
Zástopy rusalek provádějí prý dosad své noční reje na jeho květnatých 
paloncích. A jak byl vystaven, tak prý také za jedinou noc vzal za 
své* Zlí irští duchové poslali naň přes moře orkán písku, a vše co 
sbylo, aby vypravovalo o dřevní jeho nádheře, jsou dvě kulaté věže 
a kos hradeb. 

Na hřbetě kor, které slují Cefn Bryu, stoji Artušův kámen, známý 
od nepamětných dob jakožto jeden ze sedmi divů Waleská. Spousta 
romantických zkazek víže se k tomuto kamenu; jedna z nich připisuje 
umist&ií jeho ohromné síle krále Artuše. Fantasie obyčejného rázu 
uspokojila by se s tímto podáním: Artuš vykázal mu silnou svojí paži 
místo, kde se nalézá. Uváží-li se, že jest čtrnáct střevíců dlouhý a sedm 
střevíců tlustý a že musí vážiti mnoho tůn, nebyl to zajisté nesnadný 
tSJtol pro jednoho člověka, nevyjímaje ani krále Artuše. Než obrazo- 
tvornost Yelšanů nemá dosti na tak jednoduché věci, a proto praví, že 



Digiti 



zed by Google 



74 



Jan lier: 



jednoho dne, když 8i vyšel na procházku, vrhl tento oblázek sem s te- 
mena hory, několik mil vzdálené. Jiná pověst df, že kámen byl původně 
oltář^n, na němž Druidové lidské životy obětovali. Měli prý pod ním 
svatý pramen a kol do kola les mystických dubů. Než pod kamenem 
není žádného pramene, aniž se tam kdy nalézati mohl. A v okolí není 
nejmenší stopy po nějaké donbravě, která by se tn v dřívějších dobách 
byla rozkládala. Že zajímavý ten pi^edmět sem se dostal úkonem 
lidským, jest ovšem bezpodstatná báchorka. JeC to pískovcový balvan,, 
který přcii tisíci a tisíci lety svezl se na starý červený pískovec, vý- 
mluvný to svědek z dob velkolepého geologického převratu. Cestou od 
Artušova kamene k oxwichskému kostelu mineme slané bsdPiny oxwichské. 

(DokooSenf.) 




Narcissa. 



Románový genre. Napsal Jan Lder. 
(PteknSoTiaL) 

aromír měl při všech mísách přednost I do puddingu 
zabořil pan z Rokyc teprve po bratránkovi stříbrnou 
lžičku, dav mu s líbezným úsměvem na vůli, upejpati 
se chvíli malomocně. 

„Jestli se nemýlím," jal se pan Střela mluviti, 
pronášeje slovo za slovem důrazně, po spůsobu zami- 
lovaných přátel, kteří nám nejobyčejnější rady s nalé- 
havou vážností udílejí, „bývají takové vznešené domněnky 
začasté svůdné feux follets. Nejednoho zavedly již do 
bláta. Nehněvejte se proto, mluvím s upřímností vašeho 
cousina, jímž zůstanu, byf byste se i zdráhal. U našeho 
pluku sloužil zároveň se mnou bledý, cukrový, zamlklý 
kadetek s hezkýma očima na vrch hlavě. Naše plukov- 
níkova měla jej bedlivě na zřeteli. Nutila ho do hudby. 
A správně. Vždyf každý, kdo se naú podíval, viděl mu 
noty v očích. On jediný tomu nevěřil a považoval se za 
rozeného vojevůdce, ač nervosa i fantasterie ubíraly mu spůsobilosU 
k řemeslu vojenskému. Jakýs osudný entortillement de Tesprit převáděl 
skutečnou hudbu jeho duše v domnělý rachot děl a řinkot šavlí. Ubožák 
umořil se houževnatým vězením ve své vlastní léčce. Tím nechci vám 
upírati jediného pírka z vašich orlích perutí, Jaromíre, a nemám jiného 
účelu, než upozorniti vás po šosácku na to, kterak bývá výhodno, hle- 
děti si nejen svého posvěcení, nýbrž i prospěchu. Vy máte povýšenost 
nad nízké hledisko arciC již v krvi, jako všichni Rejnburkové, jako váš 
otec. Pomyslím-U naň — sur mon dieu! Jaký to velkolepý, krásný, 
rytířský zjev! Gentleman od hlavy k patě, roztomilý, štědrý, galantní, 
rekovný, kamarádský. Elektrisoval nás přímo a byl — žádné para- 
doxon — mou první láskou. Mne vypudily tenkráte — před devatenácti 



Digiti 



zed by Google 



NarcisBA. 75 

lefy — válečné trouby předčasně z vojenské školy. Bylo mi osmnáct 
let. Vřadili mne jako kadeta do pluku vašeho pana otce, a pod jeho 
velením táhl jsem proti nepříteli. Náš 15. dragounský pluk byl se 17. 
hnsarským sloučen v brigádu, a třenice mezi husary a dragouny každo- 
denní kratochvílí. Dráždění Uhrii vylákalo z úkrytu náš vlastenecký cit, 
a plukovník, váš pan otec, manifestoval jej hrdě a okázale. Ký div, že 
syn jeho hlásí se nadšeně k své rodné zemi. S větším podivem jest mi, 
proč nenásledoval jste svého papá, jehož slavná památka byla by vás 
přenesla hravě přes mnohou překážku rychlého postupu. Sloužil jste 
u vojska?" 

„Ano, rok, jako dobrovolník," přisvědčil Jaromír. 

,A neradili vám, abyste zůstal?" 

„Eadili, zdržovali. Ale mně se vojančina příčila." 

.Proč?" 

„O tom bylo by dlouze a široce vypravovati. Jsem blouznílek. Co 
chcete? Nepovažuju svět za pouhou pastvu, a nejsem spokojen, když 
mne nakrmí, ustrojí, zapřáhnou. Zkrátka jsem stvoření abnormální. Ne- 
dovedu se roznítiti štěstím, které spočívá v tom, že se člověk nají, 
vyspí a pěje píseň toho pána, jemuž slouží." 

„Ah, vy mluvíte povšechně o chlebovém zaměstnání. Souhlasím 
s vámi. Ale válečnictví jest něco jiného, můj zlatý," poučoval pan 
Střela. .Nemáte ponětí o jeho vznešenosti, o jeho výhodách. Či. domní- 
váte se, že by vás ubylo, že by vaše talenty byly ztraceny ? Au contraire f 
Lidí takového fondu duševního, jakým vy vládnete, jest v občanstvu 
přebytek. Za to ve vojsku nedostatek a zvláště ve vyšších hodnostech, 
pro něž je baron Rejnburk, syn a nástupce plukovníka Hejnburka, jako 
stvořen. A ďas by v tom byl, aby se vám na zlatý límec nepověsilo 
nějaké sličné stvořeníčko s přívažkem několika set tisíc ba s miliony! 
Hleďte — pohovoříme si upřímně, jsme cousinové a vaše pozemské 
dobro spadá i do mých rodinných důležitostí, — já bych se na vašem 
místě ani výnosné mesalliance neštítil. Souženému kavalíru promineme 
rádi, zapomene-li poněkud na sebe a pamatuje-li na své příští. Za ta- 
kových okolností připouštíme transfusi trošky červené krve, spojené 
8 převodem hojného zlatého proudu — " 

.Díky," přerušil Rejnburk pana Střelu. .Zabíháme do všednosti. 
Nejsem jejím přítelem." 

.Rozumím vám. Jste mlád. Neprodáte svou hrdou hlavu a své 
žámé srdce za žádnou Golkondu. Žoky drahokamů nevyváží poklad 
vašeho mládí. Bravo. Souhlasím. Užívejte jara i léta svého žití ve vol- 
nosti a rozkoši, pokud nesprchají květy vašich ilusí a nezamrazí vás 
u srdce první dech podzimku. Co potom? Volte si dvojí : Buď zaniknutí 
v pusté a hluché opuštěnosti starého gargona, nebo stulení se do teplého 
přístřeší manželství. Pak — en temps et lieu utile ožeňte se moudře. 
S ilusemi a mládím budete hotov, zbyteček zužitkigete lichvářsky v man- 
želství a zemřete v náručí ženy a dětí, které vám prodlouží a rozjasni 
pozdní věk. Neradím dobře?" 

.Velmi. Leč pozdě." 

.Comment?! Vy — jste snad — ženat?" 



Digitized by 



Google 



76 Jan Lier: 

„Byl jsem,* pověděl klidně Jaromír, přibíraje si zmrzliny na 
talířek. 

^Mais, mon ami," probíral se pan Střela z ustrnutí. .Vám je 
podle gothajskébo almanachu právě třicet let a podle téhož almanachu 
jste svoboden I** 

„Možno. TuSím, že po delší dobu již nedostalo se gothajské Elio 
z Rejnburské rodiny nižádných zpráv." 

„Soumois! Yždyf podvádíte čtenářky almanachu! Necháváte jim 
jalovou naději, udržujete v jejich evidenci ženicha, který jim už dávno 
do náruči své vyvolené uklouzl! Či nedávno? Mluvte, hořím zvědavostí." 

.Dovolte, abych stručným objasněním zodpověděl vaše pozdější 
otázky, ** ujal se slova mladý muž, nalévaje si do roztomilého koflíčku 
vonné černé kávy. „Jak vám povědomé, shroutily se poderte pilíře naší 
bývalé moci nad hrobem otcovým. Matka vyvázla se skrovným zaručeným 
požitkem vdovským a obracela jej na mé vychování. Otec byl by mne 
zajisté záhy zaučoval vládnouti veslem na vratké kocábce života. Matka 
však viděla ve mně stále útlé, křehké dítě. Nečiním jí proto výtek. Jet 
velebnosti své lásky povýšena nad všechno mé rouhání jak čistá, skvoucí 
světice. Byla sama dítětem v hamižném, krutém tom světě, do kterého 
sáhla energickou rukou vždy jenom na okamžik a jen tehdy, když 
o mne běželo. Sklenula kolem mne zlatý a křišťálový palác své lásl^. 
Žil jsem v něm jako v pohádce svým snům a jejímu blahu. — Znáte 
Újezd?- 

„Znám, znám. Kolosální trosky pyšného hradu nad romantickým 
údolím Sázavy. Kolkol malebné a jak umělou rukou rafinovaného za- 
hradníka skupené vrchy, skály, lesy, proložené lučinami a sady. Tuším, 
že Újezd jest sloučen s Čermnou?" 

„Ano. Býval kdysi zvláštním statkem. Před stoletím teprve pozbyl 
významu, když odprodeji seschlo se panství na pouhý hrad s věncem 
nejbližších lesíků, kteréž k Čermné připojeny. Zámek opuštěn a rozpadává 
se. Zbývá z něho jen hradba, uprostřed pak mohutný donjon, na vzdory 
bleskům a bouřím, pod nim palác a veliká síií, na levo konečně malá 
část zadního traktu nad zahradou. Tam v několika zachovalých pokojích 
zvolila si moje matka své vdovské sídlo a proměnila je v ráj mých 
jinošských let. Do mého dvacátého roku klenulo se nade mnou širé 
nebe, šuměl a voněl kolem mne les, bublala, jiskřila Sázava. A kamenné, 
omšené fialy, rosety a znaky na ctihodné budově hradu šeptaly mi 
tajuplné, romantické pohádky o rytířstvu a kouzelnících, o pokladech 
a vílách.** 

„Éducation partiale, fautive,** broukl pan Střela jako pro sebe. 

„Pozdržte svůj úsudek,** žádal Jaromír. „A rozpomeiite se na moji 
matku. Znal jste ji asi velmi povrchné, z povzdálí, — ani se nepamatuji, 
že by jí kdy jméno Střelů z Rokyc bylo uklouzlo. I v reji společnosti, 
kde zjevy se střídají a dojmy tříští, postačilo však zajisté jediné setkání, 
aby vám vkreslilo baronku Rejnburkovou do paměti jako zjev milý 
a nevšední, jako dámu jemně vzdělanou a povahu hluboce založenou.* 

„Cest 9a,** potakal energicky pan z Rokyc. 

„Obrala si za úkol, vychovati mé srdce a zušlechtiti můj cit,* 
vypravoval Jaromír. ,Je-li co dobrého ve mně, jsem za to povinen 



Digitized by 



Google 



Narcissa: 77 

dikem své dobrotivé matce. O úlohu, vytvořiti ze mne člověka řádného 
a platného, rozdělila se s našim ctihodným převorem. Jak vám pově- 
domo, nalézá se pod Újezdem na vršku v lese klášter poustevnfkft augu- 
stíanských, založený prvním Rejnbnrkem jaksi z pokuty za příkoři způ- 
sobené církvi. Poustevníci jsou zároveň opatrovníky a orodovníky mých 
předků, kteří vesměs v kostele kláštera odpočívají. Mniši lnou se zdě- 
děnou oddaností k naší rodině, a zvláště převor, otec Maxim, vyzna- 
menával se vždy horlivou příchylností k mé matce a ke mně. Zajímavý, 
vy30ce vzdělaný sti^ec! Jeho minulost je zapečetěnou knihou, kterou 
nikomu neotevře. Pamětníci arciC vědí, že v této knize zapsány jsou 
boje a utrpení mladého theologa, vyštvaného před padesáti lety z vlasti. 
Sjezdil cizinu, studoval i bádal po faustovsku, dobyl si v Němcích 
slavně doktorátu filosofie a zapadl pak v Indii do buddhického kláštera. 
Vyhnán z Hindostanu vražedným ponebím, byl v Americe farmerem, 
pak advokátem. Vrátil se v roce osmačt3rřicátém domů a odvezen ra- 
něný z barikád v Celetné ulici na soud a do kazamat olomúckých. Za- 
snoubení clsid^ovo jednalo mu milost, ne však bývalý čilý život. Ztráta 
milované ženy — mimochodem řečeno, báječně krásné Ereolky z Ha- 
banny — a jiné as útrapy duševní vypudily ho z veřejnosti do pou- 
stevny v klášteře pod Újezdem. Tam v hájovně za hradem stála jeho 
kolébka. Netřeba dokládati, že zkušenosti otce Maxima jsou nemenší 
než obsáhlá vzdělanost jeho hloubavého ducha. Převor nahradil mi úplně 
sbor professorů. A jeho synovec, revírní myslivec újezdský, bývalý cvi- 
citel a střelmistr z vojenské školy, pečoval o výcvik mé tělesné obrat- 
nosti. Matka dovedla svými konexemi spůsobiti, že odbyl jsem si snadno 
povinnost vojenskou jako student. Zanesla mne knihami, a jedva že 
proklubala se z těkavé, chlapecké vědychtivosti zřejmá, rostoucí láska 
k artistickým studiím, jala se kolem mne shromažďovati uměleckou ga- 
lerii, hovČla s mateřskou vášní každému mému přání po' drahocenných 
knihách a rytinách, vypravovala mne na kratší a vzdálenější exkurse, 
ba třikráte v průvodu malíře, syna myslivcova, na velké cesty do Vlach, 
do Francie, do Nizozemí a Britanie. Dále již nemohla, neboť o desáté 
výroční mši zádušní za otce mého ranila ji mrtvice. Ztratila paměC 
i řeč a odtud ubohá jen živoří, nevědouc ani, jak si péčí o mne ublí- 
žila. Jejím neštěstím vyšlo fotiž na jevo, že neobmezená obětavost 
matky nedržela výdaje na syna v mezích skrovnoučkého příjmu. Uvalila 
na sebe veliký dluh. Věřitelé zabavili jí ze vdovského platu vše, co 
mohli na dlouhou řadu let. A já, zhýčkaný, jedenadvacetiletý hoch, 
byl pojednou sirotkem. Otec Maxim těšil a čekal, až se vypláču. Potom 
políbil mne a řekl: „Jdi. Pracuj. Nebylo ti přáno vyspěti zvolna 
v muže. Jsi jím, neštěstí vytrhlo tě rázem z půvabné zahrádky dětství 
a přeneslo tě na stráň, po které valí se zmítavý proud života. Jsi do 
něho vyzbrojen. Až probereš se z počátečného překvapeni a z nedůvěry 
T sebe, poznáš a zkusíš svou sílu. Matku necháš zde. Naplnil bys 
chatrně její naděje, a oplatil bys jí nerozumně, kdybys poslechl neroz- 
vážný cit a vlekl ji s sebou. Padli byste oba, ty bys ji neunesl a ona 
by strhla tebe. Zůstane na Újezdě. Já, moje neť a kastelán jsme její 
služebníci a nedáme si ji vzíti bláhovým hochem." Poslechl jsem. Otec 
Maxim měl pravdu. A pouze jeho přesvědčivé nauky a útěchy zdržely 



Digiti 



zed by Google 



78 Jan Lier: 

mne od zoufalé zbrklosti. Lítost, výčitky mé spolaviny a zdrcojici 
účinek poznáni, že lidstvo jest šklebivou, dravci karikatarou obrazu 
božiho, porážely mne." 

„Následky rozmazleni, ** podotkl pan Střela. „Byl jste dítě, vy- 
hozené z pefínek do tmí, abyste si jim sám prosekal cestu. ** 

9 Ne tak. Otec Maxim i matka ukázali mi také rub člověka, 
šetrně ovšem. Pocítil jsem tedy jen prudkost náhlého přechodu, rozdíl 
mezi úpravnou theorii a divouj hranatou, řvavou praxí života. Po vše- 
likých marných pokusech zdařilo se mi konečně nalézti zaměstnáni. 
Kníže Czartoryski-Eorczak, poslední svého rodu, přijal mne na přímluvu 
své choti, rozené kněžny Kounicové z Rietberka, za vychovatele svých 
synků. Po třech letech odevzdal prince do sboru carských pážat a pro- 
pustil mne se zaručenou, velmi štědrou pensí. Byl jsem však nevděč- 
níkem. Odvedl jsem jeho dceruškám zbožňovanou, roztomilou gouver- 

nantku. Byla mojí krajankou . Dovolte, abych sebe i vás ušetřil 

pohnutí a přeskočil čtyři léta, kratinká i slastná jako čtyři dny, prožité 
v bezedné tůni tichých slastí. Půldruhá roku minulo od pochmurného 
listopadového dne, v který pohřbil jsem svou zlatou ženu. Jest mi podnes 
jakoby toho dne bylo zašlo mé slunce a já byl opuštěn svým andělem, 
který propůjčoval mi peruti a stlal na mou dráhu růžové obláčky, pod 
nimiž mizelo hluboko vše škaredé. Opustil mne, já spadl se svého 
nebe a bez vůdce a bez útěchy trmácím se světem jak cizou, pustou 
stepí." 

„Moji upřímnou, byt i opožděnou kondolenci, Jaromíre,** přerušil 
pan Střela srdečným tónem Rejnburka, nakloniv se k němu přes stůl 
a podávaje mu obě ruce. „Dusím v sobě ozvěnu vašeho nářku, a prosím, 
byste laskavě obrátil list — . Máte děti?** 

„Ano.** 

„Gratuluji. Vaše paní žije v nich, a papá spojil zajisté lásku k své 
choti s náklonností k nim. Máte je zde?** 

„Ne. Na Čermné u tety Žofie.** 

„Tiens! U vaší tetičky!? Což jsem špatně zpraven? Mé skrovné 
informace o vaší rodině jsou právě na té straně nejbohatší. A bylo mi 
praveno, že mezi vámi a slečnou Sofií vyvinulo se nesmiřitelné nepřá- 
telství, takové, jaké právě mezi příbuznými nelze ničím odčiniti.** 

„Objasním vám vše několika slovy, na něž mi zbývá ještě chvilka 
času,** uvoloval se Jaromír. „Moje teta Žofie bývala velmi hezkou a velmi 
chudou nevěstou. Ydavky znechutily se jí však záhy, když odradila &i 
několik nápadníků nedostatkem věna, nebo přísnými požadavky, svou 
nedůvěřivostí nebo vrtochy, a když byla konečně i podvedena a nešetrné 
o své iluse oloupena. Jest příkrou doktrin^kou a bezohlednou vykona- 
vatelkou všeho, co ve své střízlivé, skeptické mysli za dobré uzná. Její 
choulostivá, podrážděná duše neodpustila světu jediné příkoří, jaké ji 
potkalo, zachovala si bedlivě každé v paměti a připočetla je k důvodům 
nevlídného svého soudu o lidstvu. Jednostranný výklad zkušeností naučil 
tetu Žofii neviděti na světě nic krásného a nic dobrého. Nezná milosti 
ve svém úsudku, a její odpuštění podobá se na mnoze povržení." 

„Stará panna comme il faut,** definoval klidně pan z Rokyc. 

„Ano. Stará panna. Byla jí záhy. Zřekla se svých tužeb a zavřela 



Digitized by 



Google 



Narcissa. 7^ 

se v peynosti své opravdové resignace. Ale nikomu nelze žíti bez ko- 
níčka. I teta Žofíe nalezla sf svého. Umínila si, býti strážným duchem 
mé rodiny, jejím vůdcem z pustiny nouze do zaslíbené země blahobytu. 
Spekulovala za rodinu, studovala hospodářství a správu, radila, porou- 
čela, vymýšlela plány — " 

„NesCastné, toC se rozumí. Jako transakce s Weislem — " 

„Pochybuji. A vím určitě, že se otec můj se starým Weislem za- 
pletl proti její vůli. Jsouc o několik let starší poručníkovala ho pořade 
a ukládala mu obzvláště za nejprvnějši povinnost výhodnou ženitbu. 
Jezdila a vyjednávala sama, sháněla nevěsty a vžila se tak vášnivé 
i úplně do svého prostředkování, že bylo na ni skutečně krutou ranou, 
když otec můj zvrátil a roztrhal její spekulace jediným rázem, svým 
sňatkem s chudou baronessou Adlarovou. Tento hřích neodpustila teta 
mé matce nikdy." 

„Vaší paní matce?" 

„Ano. Přirozená ženská v tom logika. Žofíe zůstala bratru naklo- 
něna, třásla se on, nespouštěla ho s očí a zanevřela na mou matku 
jako na příčinu prý všech pozdějších nehod našich. Její nevražení zmo- 
hatnělo v nenávist, když poznala nepraktičnost a štědrou, nepočítavon 
mysl mé matky. Otec nedal si ovšem tupiti a kárati svou chot a ro- 
zesel se konečně s hašteřivou sestrou ve zlém a na dobro. Teta uchýlila 
se k svému strýci do Štýrska — " 

„Aj — k Edvardovi z Rejnburka?" 

„K témuž." 

„J'en suis surpris. Podle zaručené pověsti byl pan Edvard skrz na 
skrz bourgeois, a vaše tetinka slyne jako zarytá aristokratka. Kterak 
se snesli?** 

„Dobře. Žofie nekladla naň přísné měřítko, bylt vedlejší člen ro- 
diny, ošklivý, nekavalírský, vyjmutý z řádu a povinností. Býval bom- 
bardérským důstojníkem, zahloubal se do techniky a vzdav se vojančiny, 
oženil se s měšťanskou dcerou. S ní nabyl podílu na velké železárně, 
stal se pak ředitelem závodu, a jako bezdětný, ovdovělý starý brouk 
shodl se v kyselosti slušně se svou neteří, kteráž mu dům spravovala. 
Ba oblíbil si ji a než zemřel — dva roky před mým otcem — učinil 
ji dědičkou. Odkaz nezdál se býti veliký, neboť teta zůstala zasmušilou, 
skoupou, skrovničkou. Až pojednou po zahynutí otcově a vypuknutí 
závěrečné finanční katastrofy mé rodiny, objevila se teta jako bohatá 
pani, koupila Čermnou s Újezdem, koupila náš dům ve Chlumu, potý- 
kala hladové věřitelfe — slítli se jak supi na mrtvolu — ale zaplatila 
Tše hotově a na trojník. Potom proskočilo, že pod rukou zakoupila 
i Lhotku, třetí náš bývalý statek, na to zase náš někdejší palác zde — " 

„Pristi!" luskl pan Střela jazykem. „Tof úplná obnova bývalé 
slávy Rejnburské!" 

„Ne úplná. Lesk chybí. Jest přísně vyloučen, v klatbě. Teta žije 
jako šafářka, hospodaří, prodává, kupuje. Na Lhotce otevřela doly, zbu- 
dovala hutě, železárny a združila se za tou příčinou se štýrským pří- 
buzenstvem Edvarda Rejnburka. S těmi jest v čilém, přátelském styku.** 

„A s vámi?" 

6 



Digiti 



zed by Google 



^Vytrvale na štfxa. Jedenkráte vzpomněla si na mne. Tehdy, když 
potkalo moji matku neštěstí. Povolala Ane k sobě, jako by se mne 
chtěla ujati. Ale první její slovo bylo urážkou mé matky. Rozlítil jsem 
se. Až mne to později poněkud mrzelo, když vzpomínal jsem, jak se 
teta účinku své jizlivosti zděsila. Nedopřál jsem jí času ani k omluvě, 
kterou mi po té zdejší komisionář tetin v okolkování jaksi nabízel. 
Mojí odpovědí bylo odmítnutí, jež dovršil jsem svým sňatkem s neuro- 
zenou dívkou. Tímto pokleskem propadl jsem zatracení . Moje žena 

roznemohla se na smrt. Nemoc byla ošklivá i zdlouhavá. Děti musily 
býti nezbytně odstraněny. Jednak znepokojovaly matku, jednak byly 
její chorobou samy v nebezpečí. Leč, kam s nimi! Tenkráte poprvé 
pocítil jsem kletbu chudoby a opuštěnosti. Na Újezd mezi starce a ne- 
mocné nebylo pomyšlení. Ye své úzkosti vzpomněl jsem si na přítele 
v Semilech, s nímž strávili jsme' na úpatí Elrkonoš rozkošné léto. Byl 
mi zavázán díkem, zval mne stále, — ze zoufalství zavezl jsem děti 
k němu, aby mi je přechoval, pokud se mi žena neuzdraví. Za několik 
dní zvím náhodou, že moji ubozí caparti nejsou v Semilech. Přítel vyzná 
se mi teprve po naléháni, že i k němu nemoci zavítaly, a on — aby 
prý mne ušetřil — maličké mé vyhnance do Žatce k švakrovi svému 
vyprovodil. Tam lekli se přírůstku k svým četným dětem, báli se o né 
a poslali moje robátka dále do Písku nějakým svým příbuzným. Pomy- 
slete, jaký strach o ubožátka mnou lomcoval, než podařilo se mi zjistiti, 
že mi jsou vozeny po světě jak prodaná koťata, než zvěděl jsem, kam 
jsou odsmýknuty a kam pro ně letěti. Letěl jsem ovsem ihned. Naleznuv 
je a vrátiv se s přísahou, že nepustím je z náručí děj se co děj, na- 
lezl Jsem doma psaní otce Maxima. Zval mne naléhavě s dětmi k matce 
na Újezd. Odepřel jsem. Za krátko dostavil seAugustian, vyslanec pře- 
vorův, s novým, pilným pozváním a výstrahou, abych průtahem neublížil 
své matce. Vrtě hlavou poslechl jsem. Moje matka dala si pozdvihnouti 
vnoučátka k tváři, políbila je, skropila slzami, pohladila třesoucí se 
rukou na hlavičkách. Více není s to učiniti. A za ní stará služka, vedle 
mne šedivý otec Maxim, — co byly mi platný všechny tyto malomocné, 
drsné ruce?! Jim nemohl jsem své poklady svěřiti! Převor vyvedl mne 
z nejistoty. „Paní baronka, vaše matka, prosí vás, abyste jí své děti 
fivěřil. Zjednala jim byt a ošetření na Čermné. Odvezte si je tam." 
Do mne jako by bodl. K tetě! Nemožno! Ale v tomtéž okamžiku ucítil 
jsem ruku matčinu ve své dlani. Zázrak mateřské lásky. Srdce oživilo 
na chvíli bezvládnou ruku; dotkla se mne. A umrtvený jazyk byl na 
okamžik rozvázán. ^Hochu, já oroduji za tvé děti,** ozvalo se z úst 
matčiných a kouzelné slovo vytrysklé ze srdce i něžný majestát jejích 
očí obrátil rázem pyšného Rejnburka v poslušného syna i obětavého 
tatíka, který neštítí se v otcovské povinnosti žádného pokoření. Jel 
jsem na Čermnou s rozradovanými dětmi a napjatou zvědavostí. Moje 
koťata byla tam očekávána gouvernantkou, bonnou, kastelánkou a svojí 
vlastní kuchařkou na zámku v úpravných čtyřech pokojích, plných slunce, 
vzduchu a pohodlí. Yše do nejmenšího bylo vzorně a v hojnosti připra- 
veno. Se slzami díků v očích rozběhl jsem se do dvorce. Teta Sofie 
totiž pohrdá pohodlím na zámku a sídlí jak prostá šafářka ve dvorci 
mezi svými slepicemi a telaty. Uvítala mne ledová, nepřístupná. „Ne- 



Digiti 



zed by Google 



Narcissa. SI 

obtěžuj se!" zakřikla mne odmítavě. ,, Neberu dik za dílo tvé matky. 
Mně nic po tom neni jako po tobě a po tvé obskorni rodině. Souhlasila 
jsem prostě s názorem, že opuštěným capartům bude na podzim lépe 
dole v teplejším kraji než na horách a na děravém větrníku v Újezdě. 
Tolik rozumu má každá děvečka v kravíně. Nepachtila jsem se tedy 
po nijaké zásluze. A nechci ji, ani tvé komplimenty. Ani slovo 1 Nezlob 
mne. S Bohem." Yelké přemáhání a náležité ocenění křížové cesty, 
jakou moje matka na Čermnou podstoupila, zdržely mne od zamítnutí 
dobrodiní, které mi tímto spůsobem nabídnuto. Kterak vše se sběhlo, 
ne?ím podnes. Převor Maxim krčil rameny; podobalo se mi však, jakoby 
jeho nevědomost byla komandovaná neb aspoň vyžádaná. Ze všeho vy« 
svítalo, že jsem v Praze pozorován, že na Čermnou neb na Újezd 
došly zprávy o mé tísni, načež popudem mé .matky nebo přičiněním 
převora, či snad i — nevzdávám se té myšlénky — nepřátelskou do* 
bročinností tety Sofie jednán mým dětem útulek. Nemohu si lepšího 
přiti. A přece toužil jsem po uzdravení své ženy, po návratu dětí — . 
Nemoc protáhla se, zhoršila, skončila katastrofou. Měl^ jsem mnoho 
příčin, nechati své sirotky v bezpečí a dobrém bydle na Čermné, a ni* 
jakou pohnutku, odvézti je náhle zpět do Prahy. Nijaký popud pravím — 
krom pýchy a otcovského egoismn. Ob čas bývám na Cermné. A jako 
by mé děti vládly čarovným proutkem: Všechny cesty jsou před nimi 
urovnány, všechny brány otevřeny, všude prostřeno, vozy, zábavy, hračky 
na pokyn uchystány. — Na podzim, před půl rokem chtěl jsem si je 
odstěhovati. Ale přepočet! jsem se. Mdj hošík vjmkl se mi a dceruška 
batolila se za ním. Utekly mi do dvorce, pověsily se na tetu a skryly 
se přede mnou v jejím náručí. Po líci tetině šlehl zásvit ruměnce a ra* 
dosti. Y tom okamžiku zdálo se, že příkré, zkamenělé brázdy v tváři 
staré podiyinky změknou a rozhřejí se teplem dobrého, zapíraného srdce. 
Lee jedva že dotkl se jejího sluchu výraz mé vděčnosti a mého pohnuti, 
změnila se opětně v bývalou jizlivou kazimírku. ^ Šetři slov a nelži,'' 
odbývala . mne. „Já se o přízeň tvých dětí neucházela a neucházím. 
Jednám jako křesťanka. Nemůžeš-li smlčeti nějakou zdvořilost, prokaž 
ji Kristu a mým učitelům, poděkuj se jim za zákony, které nme nutí 
konati to samé, co činí každá chalupnice, když nalezne ztracené kuře 
na silnicL Tolik o mně. Bašta! A co s těmito mrňaty? Jsou suverénní. 
Chtí s tebou, chtí; nechtí, nechtí. Donucovati je k něčemu jest nesmysl. 
Měj s nimi strpení a počkej, až se rozmyslí. Prozatím neztratíš ani ty 
ani ony. Ale — u všech všudy — k jaké hloupé řeči jsi mne svedl? 
Co mi po tom? Jdi na Újezd a přeptej se. Tam bydlí hostitelka tvých 
sirotků.* Zlá teta pronesla krutou pravdu. Musím doznati, že se s dětmi 
nemazlí. Vadí se s nimi na potkání, kára i opravuje, ač zase v pravdě 
neřekne jim křivého slova. A ta drobotina lpi na ni, jako by cítila, že 
teta nemůže za svou fa^on de parler. Guvernantka, bonna, kastelánka 
třesou se před ní. Jest jim pořade v patách jak ďá,bel, nestrpí otřenou 
nitku na dětech a poskvrny na sklenici, z které pijí. — Nevyznám se 
>' ní, nedovedu si pomysliti, k jakým koncům souběžné příkré protivy 
jejího počínání vésti mohou — ** 



6* 

Digitized by 



Google 



g2 Jad hier: 

„Le temps nous Fapprendra," prohodil pan Střela, jehož tvář se 
postupem vypravováni Jaromírova v potutelném úsměvu jasnila. „ Gratu- 
luji vám a vaši rodině k této děsné tetince.** 

„Mýlite se. Rozumím vám. Ob čas připouštěl jsem si také do- 
mněnku o dvojaké bytosti této ženy, o nepravdě. její masky, pod kterou 
skrývá se snad láska ke mně a mým sirotkům, láska vládnoucí účelně 
silnou vůlí a praktickými snahami tety Sofie. Vyvedla mne sama, dosti 
bezohledně z bludu. Po starém zvyku sejdeme se všichni o dušičkách 
na Újezdě k velké, všeobecné panichidě za veškeré předky a drahé ze^ 
mřelé. Tak i loňského roku. Po slavnosti přistoupil otec Maxim k tetě. 
Chtěl snad využíti příhodnou chvíli a donmělou slabost pohnutého citu 
jejího. „Pohřešoval jsem ve svých modlitbách jednu duši, jako pohřešuji 
tam dole mezi hroby Bejnburků její sarkofág," pravil smutně. „Jest 
velká, dobrá, svatá. Vznáší se nad námi a hledí s výšin věčného míru 
v milostivém promíjení na nás, malicherné a hříšné, kteří ubližujeme 
toliko sobě, zavírajíce jí stéblem své zvůle dvéře chrámu, do něhož 
její oltář náleží. ** „Jaké duše?" podivila se teta jaksi s patra. »Paní 
Elišky z Rejnburka." „Neznám." „Zvěčnělé choti vašeho pana synovce^ 
Jaromíra, toho času chefa rodiny," promluvil zřetelně převor. „Tak? 
Pan chef rodiny byl ženat? Aj, tot novina! Nevím o tom." „Milostivá 
slečna ráčila vzíti v ochranu jeho dítky, uznává je — ." „Důstojný 
otče," ozvala se teta chladně, řízně, „ani místo ani čas nejsou k žertům 
příhodný. Výborná moje paměť připomíná mi, že na Čermné pod mou 
střechou zdržují se děti pana Jaromíra Sejlera, pozůstalé po jakés paní 

Sejlerové, rozené eh — nevím — a netoužím zvěděti. Oznamcgi 

vám poprvé a naposledy, že nějaké příbuzenství mezi mnou a touto 
paničkou nikdy nebylo. Zanechsda hezké a hodné potomky, avšak — 
nemám ni práva, ni povinnosti, hlasití se k nim. Jsou a zůstanou mi 
cizí, dnes a vždycky. Jak patmo, byl jste na omylu: Naše hrobka jest 
úplná. Nikdo v ní nechybí." Ostrý, až podrážděný tón řeči tetiny zbra- 
ňoval otci Maximovi, rozváděti dále hovor, který snadno mohl vyzníti 
ve zhoubnou bouři. Stált jsem opodál jako na břitvách, hněv i bolest 
vřely ve mně a vrhaly mi na jazyk slova, jež v posvátné chvíli, mezi 
hroby našich předků slušno bylo potlačiti. Přemohl jsem se, zdržuje 
výbuch. A smírné, apoštolské výmluvnosti převorově povedlo se, spoutati 
moji hrdost a nevoli. Slunce nekonečné lásky matčiny, tento velebný, 
jasný vzor svrchované obětavosti a trpělivosti, přispěl otci Maximovi 
zažehnati mraky, povznésti mne ku křesCanskému promíjení a k roz- 
šafnému pohrdáni vrtochem tetiným. Sklonil jsem šíji, snáším pokořující 
laskavost, odbývám výtkou egoismu své tužby po dětech, své obavy, 
náklonnost jejich, a hrozím se den co den svého dluhu, který vzrůstá 
pořade až k vrchovaté nemožnosti, vyrovnati jej s tetou. — Leč, pro- 
miňte, barone, zneužívám vaší trpělivosti a obtěžuji vás konfídencemi — ** 
„Nimporte! Naopak. Vaše důvěra mne těší a sbližuje nás," po- 
spíšil si pan Střela ujistiti. „Vždyť si jí žádám a toužím upřímné^ 
abyste mi své přátelství zachoval. Jsem vám za ně vroucně vděčen. 
Zasvěťme je. Během vašeho vypravováni prošla chvíle obvyklá ku pří- 
pitkům, — dovolte, abych nyní pozvedl Číši a připil na zdraví svému 
vzácnému, milému bratránkovi!" 



Digitized by 



Google 



Narcissa. 83 

.Na vaše/ opáčil Jaromír, a třpytivé čiše, překypající jiskrným, 
somivým, rflžovým zlatem šampaňského, setkaly se zvonivě, a pan Střela 
z Bokyc přivinav Rejnburka k sobě, políbil jej upřímně. 

,Ee cti a slávě našich otců a našich předků ! Jejich krev proudí 
našimi žilami jako míza z téhož vznešeného kmene, jako tekutý oheň 
T našich sklenicích, vytrysklý z jedné ušlechtilé révy," vzpomínal opětně 
bývalý rytmistr, pozredaje znova číši. 

^Na zdar a štěstí vašich drobných miláčků!" připíjel hned zase 
pan Střela. 

„Na skvělou vaši a jejich budoucnost," pokračoval rozjařeně. 

«Na zdraví jejich příští druhé matky a mé budoucí půvabné 
coQsinky Rejnburkové," dodal pan z Rokyc pouštěje toast za toastem 
jako raketu za raketou. 

„Díky, díky!" smál se Jaromír, povýšiv hlas, aby přetrhl proud 
baronových přípitků. „Zahrnujete mne blahopřáním a neposkytnete mi 
ani pausy, které bych obratně mohl použiti k náležité oplatě." 

„Nepřijímám žádnou. Nemáte nijaké k disposici Laissez- 

moi faire!" dral se pan Střela živě o slovo. „Mrhal byste zlatým 
deštěm požehnání na poušti. Zdraví jste mi přál, a více nemůžete, leč 
byste mi chtěl žádati sklizně první jakosti a poctivých správců. Jinak 
není na mně kloudného háčku, na kterém by se vaše laskavost mohla 
zachytiti. Jsem gar^on a zůstanu jím, poněvadž nejsem z toho těsta, 
z kterého pořádní manželové bývají. Buďte iigištěn, že bych výhody 
a krásy sedmé svátosti neuměl doceniti. Nepřejte mně a některé dámě 
takové neštěstí. Nemám nejmenší pochyby, že bych jako ženatý byl 
buď veliký, politování hodný hlupák — kdyby mne láska posedla — , 
nebo ukrutný ničema — kdybych byl milován a nemiloval. Ale dovolte, 
abych toto thema zadržel na povrchu naší rozmluvy. Použil jsem pří- 
pitkové svobody a účelnosti, abych prelndoval svou budoucí svatební 
gratulaci, ku které mi musíte co nejdříve poskytnouti příležitosti. Mu- 
síte, můj drahý. Mámt pro vás jedinou radu: Remarier! Všechna vaše 
tesknota, veškero příkoří odstoupí od vás, jakmile budete míti choC. 
Nekárám vás a nechválím vás. Žasnu toliko nad velikostí sebezapření, 
jaké si ukládáte, abyste zachoval svým sirotkům teplé, úpravné hnízdečko 
a pohostinství jizUvé tetinky. Jest na bíledni, že nemůžete svým ro- 
bátkům nabídnouti nic výhodnějšího, že nesmíte je vytrhnouti z dobrého 
bjdla, pokud jim podobné nezjednáte. Rovněž tak jest však jisto, že 
nesnesete dlouho trapnou svoji situaci. Proto třeba vám, pomýšleti usi- 
lovně a spěšně na obnovu své rodiny, dříve než trhne vaše přepínaná 
trpělivost Pak dopustil byste se snadno něčeho zbrklého, snad i osud- 
ného." 

„Děkuji vám. Opakujete napomenutí, jaké ozývá se stále v mých 
prsou. Namáhám se a pravím si: Vol moudře a nedbej sebe; ty obejdeš 
se již bez ženy, tvé děti však zh3muly by bez matky. A když se nej- 
krásněji poučím a svoji rozšafnost na lov vyšlu, vyrojí se za ní na 
IdKdkch mladické fantasie osobní mé choutky a libůstky, moje vybiravost 
ft touživost, chcete-li můj egoism, ješitnost, a zanesou mne vysoko mezi 
péri a královny v říši krásy a grácie. Kochám se v pomyslech svrcho- 
vané ženské spanilosti, rozněcuji se, kořím a vznáším, až vzpomínka. 



Digiti 



zed by Google 



84 Jan Lier: 

že dámy tyto hodi se lépe za mazlíky neb za modly, sráží mne střem- 
hlav dolů v prostou skutečnost. Zmlsaný svými přeludy a vysněnými 
ideály, nejsem pak s to, oceniti dobré vlastnosti obyčejných žen a smí- 
řiti se s pravidlem. Jak patrno, nejsem ještě dosti stár, abych dovedl 
opravdově resignovati. Občas podobá se sic, že nacházím bytost> 
schopnou vyhověti přibližně složitým požadavkům nedůtklivého srdce 
otcovského i nenasytného blouznílka. Záblesk domněnky však, jakobych 
se oddával sebeklamu nebo byl klamán, zvrátí vše a zdrži mne od roz- 
hodného kroku." 

„Nepodceňuji nikterak obtíže druhé vaší volby. Ale nepřeji vám, 
abyste ke své škodě umínil si dokázati, kterak výlučná rigorosnost bývá 
nepřítelem všeho dobra. Stiskněte míru svých požadavků na nejnutnější 
a nežádejte abundanci předností, které v jediné bytosti as nikdy slou- 
čeny nenaleznete. Tuším, že jsem povinen doporučiti vám, abyste se 
emancipoval ze svěráku přílišné úzkostlivosti o své děti. Taková nevi- 
ňátka jsou učinění čarodějové a vykouzlí si sama ze srdce vaší druhé 
paní potřebnou lásku.** 

„I kdyby macechy byly výmyslem," pochyboval zdvořile Rejnburk, 
i,nedovedl bych se snadno sprostiti obav. Moje rodina jest torsem. 
Doplním ji vladařkou své domácnosti. Pojítkem mezi stai'ou a novou 
částí budu já; pomyslete si, že bych se ocitl mezi milovanou ženou 
a milovanými dětmi, kteří se nesnesou!" 

«Yous vous forgez des chiměres," káral pan Střela. „Užijte jako 
protijedu něco střízlivé rozvahy, sloučené s £loso£ickým humorem a 
dávkou důvěřivé lehkomyslnosti, která nám v trampotách nikdy není na 
škodu. Au reste, — jaké pak trampoty! Vynalézáte si je sám. Pod- 
řizujete svou platnou existenci bezvýminečně záhadným existencím bu- 
doucnosti, tvorům v plenkách, kteří si posud ničím tolik obětavosti 
nezasloužily!" 

„Moudrost kandidáta staromládenectví. Nosí svět v kapse, jest 
sám sobě účelem, a jako sobík vyrovná se dravci; zadáví vše kolem sebe 
i svá mláďata právem svrchovaného já," odrážel Jaromír klidně, žer- 
tovným tónem výtky pana z Rokyc. „Ne tak, můj drahý. Podle nauk 
přírodních provedl jsem již nejvyšší výkon, jakým jsem lidstvu povinen. 
Od té chvíle připadá mi úkol passivní. Jsem zodpovědným pěstitelem 
podrostu příštích pokolení. Jim náležím a nikoli sobě. Tímto abso* 
lutním zákonem přírody, jemuž podléhají všichni rodičové, jest vysvět- 
lena tajemná moc, jaká mne ovládá. Moji broučkové jsou povolanými 
pány mého konání. Svědomí uvalilo by na mne těžkou pokutu, kdybych 
se prohřešil proti svatému právu dětí." 

„Alors comme alors — pojednáme o tom podruhé. Dnes ne- 
spravím s vámi nic. Váš poslední výrok zarazil dokonce světáka, který 
se přemýšlením o konsekvencích lásky nikdy netýral. — Jezdíváte ovšem 
často ven k svým bůžkům, abyste je uctil?" 

„Jezdívám, — abych se jimi potěšil," opravoval Jaromír. „Často 
nemohu ; cesta je daleká i obtížná a mnohdy není z Prahy vyváznutí. 
Déle dvou měsíců nebyl jsem venku a teprve za nějaký týden budu 
moci opět — " 



Digiti 



zed by Google 



Narcissa. 85 

„Škoda. Chtěl jsem vás pozvati k sobe. Avšak, — nač bych se 
vzdával naděje. Vy mne navštívíte. Bašta. A přivezete si svoji drůbež 
s seboa, na vzdor tetince Sofii a na poučenou dětí, že jinde také třešně 
rostoa. MAj dům, můj sklep, zahrady, koně a lesy jsou jim á dispo* 
sition. Neodpírejte mi. Platí?!" 

„Nejprve přijměte můj dík. Zdali bude mi možno použíti vaší 
laskavosti — " 

„Láryfáry! Vy musíte ven. Tam se vám rozšíří prsa i vypne 
hlava. Zde v městě jest příliš dusno, mně také, cítím, že za nedlouho 
bude nutno, následovati příkladu Mdhrenova. A zase lekám se té prázdné 
venkovské samoty. Daleko široko nemám sousedů krom tří. A z těch 
jeden jest žid, druhý zástupce nějaké banky, třetí pruský junker, drzé 
chlapisko s erbem ještě vlhkým. Netřeba dokládati, že si pokládám za 
čest a potěšeni vyhnouti se těmto pánům soudruhům na tisíc kroků. 
Ustrňte se nade mnou. Jinak svede mne dlouhá chvíle a nouze o lepší 
společnost, abych si nazval k sobě podšivaných kop a holek — " 

„Vážnější kratochvíle neznáte?" 

„Ne. Zde u vás v Čechách stane se člověk materialistou. Nic 
nevábí, nic neděje se cele, nic opravdově. Hmotně i duševně žijete 
z ruky do úst, a kdo nechce žíti s kastami, které v této zemi drží 
vrch — pokouším se o to — bývá osamocen. Vaše společnost zná jen 
doktrinářské, osobivé komandanty a slepý, poslušný dav. Střední vrstva 
bez pretensi pohlavárů a bez poddajnosti kývalů neb nohsledů, taková 
republika vybrané, volné, jaré společnosti, která ani neporoučí ani ne^ 
poslouchá, nýbrž bere na všech zájmech podílu z vlastního popudu, 
s volností invence a všestrannou působností, takové bezejmenné legie 
nenucených a tím zvláště povolaných pracovníků — není. Jste, jedno* 
tlivci, jako vy. A vy — domyslil jsem si, co vámi bylo zamlčeno — 
vy jste bezmála hors de la loi, vzbuzujete ve ctěném svém publiku 
jistý druh útrpné úcty, jakou vzdáváme tvrdošíjným obhájcům ztracené 
posice, kteří obětují se pour ťhonneur du drapeau. Naznačil jsem již 
své zklamání v hlavním městě naší krajiny, ve Hrádku. Přišel jsem 
do něho s nejlepší vůlí, chopiti se něčeho užitečného Ale již při svých 
informacích byl jsem klamán servilismem i nedůvěrou. A pak na jedné 
straně očekávány ode mne netečně zázraky, na druhé bylo mi ukládáno, 
snížiti se nekriticky za vykonavatele hesel moudrých a směšných. Viděl 
jsem, jak všechen veřejný život se tříští v malichernostech a šperkuje 
frásemi, kterak i chlouba hrádeckých, vlastenčení,* jest čiročírý sport* 
Sváteční dobou a za hezké pohody vytáhnou s prapory a hudbou, velebí 
a hájí otčinu. A jakmile postoupí datum v kalendáři s červeného na 
černý řádek, prodávají vlast a svou prostou lidskou hodnotu speku* 
lontům a junkerům a každému, kdo nějakým prýmkem na límci impo* 
nuje. Sáhnete-li těmto hrdinům na zub, — když totiž jsou sami, nikoli 
ve stech pod praporem — a zeptáte-li se jich po vyznání, odpoví vám 
sice zase: „Já jsem Čech a kdo je víc," leč v oku mžourá uctivá 
prosba: „Ale neračte se proto pohoršiti. Každý poti^pí si na nějakou 
výstřednost a tato jest moje jediná, všední, módní. Provádím ji s mírou, 
i slevím rád, — račte jen poroučeti." Já se těchto lidí dokonce po 
jejich ničemnosti neptal, oni mi ji vnucovali, uráželi mne supposicí^ 



Digiti 



zed by Google 



86 ^9Ji Lier: 

že dívám se na ně jako na komedianty. A jiný směr pospolité působnosti 
ani v zárodku nelze postihnouti. O hmotný základ fanfaronství nikdo 

nedbá, krajina npadá hospodářsky, výrobci lekají se podnikavosti 

Eh, mon dieu, nežádejte od normálního člověka, jakým jsem já, aby byl 
křisitelem, původcem i exekutorem radikálních náprav. Ani s poroz- 
uměním, s ochotou přispětí, nesetkal jsem se. Škoda patrimonialních 
časů! Nařizoval bych, sypal bych „ukazy^, vždyf beztoho u nás touží 
všechno líně po vrchnosti a pomčnictví, po usnesení a nařízení, jakoby 
prospěch a pokrok mohl skanouti jen s hůry ve spůsobě almužny. Po- 
dobá se mi, že v povaze máme cosi orientaiského, tibetansl^ého. Svou 
energii všechnu vyčerpáváme vynalézáním zaklínačích nebo konejšivých 
neb slavnostních formulí, přemíláme je, přemíláme jako Tibefané na 
modlitebních mlýnkách, a sázíme na ně chabě veškeru svou naději. A zatím 
dobývavé, bezohledné rasy bez modlení a blouznění utrhcgí nám půdu 
pod nohama, došky nad hlavou. Jsem prost předpojatosti na tu i onu 
stranu a vidím poznané pravdy zřetelně jako pouhý, střízlivý obyvatel 
této země. Zde v Praze dovedete je, pánové, přehlušiti, avšak na tichém, 
jasném venkově bijí do očí bolestně naše nahota i žebrota. Proto jdu 
nerad sám na venek.* 

»Podivno. Mně zase obráceně přepadá zde v Praze ob čas vra- 
žedná myšlenka, že snažení a práce naše jsou veverkou v kole. Pachtíme 
se pokaždé a přede nedoběhneme nikam. Dosažené a pracně dobyté 
stupně propadají se nám pod nohou, nenalézají opory, a jsou lanem, 
na němž se produkujeme pro chvilkové pochlubení sami sobě. Potom 
zarazím se a naslouchám. Kolkol mrtvo, žádná ozvěna, osamělý můj 
hlas vnášel život do této tišiny, a odpoví-li někde ševel sympatický, 
potvrzuje mi bezděčně, že kolem něho tisícové a tisícové spí. Spěchám 
ven, do kraje, abych nabyl jistoty. A tam ovšem přesvědčím se, jak lid 
zmalátněl porobou a pozbyl důvěry v sebe za dob, kdy svépomoc byla 
pokutami rdousena. Zároveň však poznávám, jak houževnatý a hluboký 
duch proniká širé vrstvy, které udržely se pevně ve všech bouřích, 
a udrží se zase. Sen náš byl dlouhý a těžký, procítání a sbíráni sil 
postupuje v přirozeném poměru taktéž znenáhla. ToC útěchou, s níž 
vracím se chutě k dílu." 

„Vyhledáváte styků s lidmi?" otázal se nedůvěřivě bývalý rjrtmistr. 

„Toho netřeba. Lid jest plachý jako dítě. Vyslýchejte je a zka- 
rikujete si je neb aspoň zmatete, umlčíte je. Pozoruji, sbírám dojmy, 
jaké se mi samy sebou naskytnou, a nevynucuji nic* 

„J'abandonne la partie. Mluvíte pořade jako poeta. Minuli jsme 
se. Máte pravdu po svém a já též. Jako člověk praktických smyslů 
a účelů trvám na všem, co jsem řekl. Odporučuji se poznovu vaší 
přízni. Buďte ujištěn, že dovedu ji oceniti, vždyf i umění a vaše pů- 
sobnost, Jaromíre, mají praktickou hodnotu. Zase o příčinu více, proč 
bych si liboval v kroužku vašich přátel, mezi nimiž bych zajisté nalezl 
neodvislé, povýšené, čilé duše, zkrátka vše co hledám — * 

Cosi objemného, jako rozčepýřený pták zasvištělo vzduchem, roz- 
plesklo se na čele Rejnburkově a spadlo mezi zbytky dessertu před ním. 

„Koukej ho, tu sedí a hoví svému břichu!" ozval se zároveň 
basový hlas, k němuž případně slušela zavalitá postava i plný, zdravou 



Digiti 



zed by Google 



Nardasft. 87 

banron zASící obličej mladého muže. Týž objevil se pojednoa mezi zá- 
cloBuni meziokni, nšlápl bez okolků panu Střeloyi knři oko, nahnal se 
1^^ stůl a nchopiv svou čepici, ti^epiď z ní kolem sebe drobty. 

^Yěra, náš Rejnbnrk je znamenitý přitel,* zněl za buclatým tenký 
hlásek z tenkého hrdla, nad nimž yysoko vznášela se dlouhovlasá, na 
všechny strany z mezí úpravnosti vybočující hlava. „Pozveme se k němu 
Da půl druhé, vzkážeme mu, a on se ještě o druhé skrývá v restau- 
raci za vyjedenými mísami. Kdybychom byli náhodou nepoznali tvé 
kučery, — třepetají se nad stínidlem v okně — " 

«Byl bys ušel výpravě do Císařského mlýna," dodal basista, za- 
strčiv čepici do kapsy a hodiv sebou na židli, zády k panu Střelovi. 
.Připadli jsme na skvostný nápad: Vytáhnouti tě jedenkráte z Prahy 
na pivo. A{ se mi nějak neseš 1 Sic — ! Mám na tebe zálusk a jak 
se mi nezachováš, shodím tě někde v okolí Stromovky do Vltavy — . 
Ostatně, když jsme tu, vyprázdníme nějaký střípek. Co to piješ za limo- 
nády? Pivo sem, hej, sklepníku, pivo! Rejnbnrk platí — " 

„Pánové dovolí," přerušU Jaromír hlučného soudruha upozorněním 
na povinnost. „Baron Edvard Střela z Bokyc, velkostatkář, — pan 
Franěk, akvarelista, — pan Škorpil, virtuos na cello." 

Vz^U^mné úklony a jištění „těší mne", „mám již čest" spůsobily 
obvyklou seznamovací pausu s přídechem upjatosti a rozpaků, jež pan 
Střela s jistotou a zdvořilostí uhlazeného muže mžikem zažehnati se 
hotovil. 

Leč akvarelista s basovým hlasem předešel jej. 

Ukloniv se panu z Rokyc nedbale přes rameno, nafoukl čapku, 
splácl ji zase na koleně Rejnbnrkově a uhodil naň: „Půjdeš či ne- 
pftjdeš?" 

„Nemohu. Byl bych vás rád uvítal doma, — promiňte, zapovídali 
jsme se s baronem Střelou — pozvání na polodenní vycházku jsem 
neočekával, ruší můj program — " 

„Eh, co, program. Máš nabroušené péro, abys je vrazil zase ně- 
komu do žeber? Co? A bojíš se piva? Žádné caviky. Vyvlečeme tě 
násilím a vštípíme ti rozum. Potřebuješ ho, urozený panáčku, chceš-li 
hýti náš. Kdo není s námi je proti nám. A já jsem demokrat — ne- 
račte se pohoršiti, pane barone — a nesnesu panské upejpání a titěrné 
cukrování — 

BývaJi Čechové — 
— pívali " 

Hlučný zpěv neohroženého umělce přivábil udivené sklepníky 
a hosty, bavil nad míra pana Střelu a neúčinkoval na Rejnburka. Za 
to virtuos Škorpil vrtěl se v nesnázích. Snažil se upoutati pozornost 
pana z Rokyc uctivou, přeúslužnou hovornosti. 

„ obávám se, že ráčíte se již nuditi v Praze," ubezpečoval 

virtuos. „Doba koncertů schyluje se ke sklonku — " 

„Nejsem hudební fanatik, pane ŠkorpUe," vyznával bývalý rytmistr, 
„a spokojím se." 

„Ráčíte velmi benevolentně snášeti neblahé uskrovnění, jaké ukládá 
Praha gourmandům a milovníkům jemných požitků uměleckých — " 



Digitized by 



Google 



88 Jftn Lier: 

„Snad mne k nim počítáte neprávem,'' usmál se pan Střela, ^"^e- 
pociCnji žádného nedostatku — ."* Za řeči vyňal z tobolky lístek; pokynul 
sklepníkovi a pošeptal mu stručný, určitý rozkaz, s nímž sklepník letem 
zmizel. 

Drahnou chvíli pokračoval ještě malíř Franěk v přemlouváni a ples- 
kání Rejnburka, virtuos pak v lichotivém vyzvídání a nadbíhání pana 
z Rokyc. 

,Je-li vám nějak možno změniti svůj rozvrh času, cousine Jaro- 
míre", vpadl konečně bývalý rytraistr do škádlivého, chvílemi drastického 
svádění malířova, „učiň panu Fraňkovi po vůli a mně vděk. Připojím 
se od srdce rád k vaší partii, jestliže pánové dovolí, abych vyražení 
sdílel." 

Akvarelista, jenž byl za řeči vypustil přes rameno na barona 
několik šípů, ohlédl se překvapen. 

„Totě moudrá řeč," chválil si kývaje spokojeně hlavou. „Jen co 
pravda. Takový opelichaný aristokrat jako ty, Rejnburku, čepýří se vždy 
protivněji než zachovalý. Já držím s panem baronem." 

„Nu, nu, Jaromíre," přichvátal na pomoc virtuos Škorpil za panem 
Střelou. „Buď spůsobný!" 

„Liboli?" zval pan Střela, vzchopiv se první k odchodu. 

Na dvoře restaurační budovy zarachotila právě ekypáž, obrátila, 
stanula v průjezde před východem z jídelny a sluha seskočiv otvíral 
s hlubokou úklonou dvířka vozu. 

„Račte pánové," pobízel bratránek Jaromírův, 

„Odpusfte, pane barone," zarazil se akvarelista. „Jsem demokrat. 
Svezu se rád, ale z pravidla chodívám pěšky a nosívám tento scumlaný 
biret v atelieru i na ulici. E takové usmoiené čapce nehodí se damaš- 
kove pozadí vašeho kočáru — " 

„ — kterýž bude chatrnou toliko folií vaší znamenité hlavě," 
uklonil se pan Střela. „Dopřejte mi, pánové, abych směl si získati také 
drobet záslužného podílu na vaší zábavě." 

Pan z Rokyc překonával již během jízdy samého malíře nevázanou 
bujností. Ye Stromovce vylovil z hlubin svého vozu dlouhý pojezdčí 
roh a vytruboval naň ; společnost skotačila, vpadla do Císařského mlýna, 
dala se pak převézti do Troje, pokoušela děvčata, kde jaké se kmitlo, 
prázdnila sklenice i lahve a suchoučký virtuos Škorpil rozvíjel za plá- 
štíkem své sladkosti a skromnosti úžasnou pijáckou routinu. 

Pozdě v noci rozvezl pan Střela veselé výletníky po rozličných 
čtvrtích Prahy a Jaromíra dopravil posledního domů. 

„Dopustil bych se lži, kdybych zapíral únavu," sděloval důvěrně 
Rejnburkovi. „Ne z dovádění — u pluku tropili jsme kvantitativně 
divočejší alotría, leč tam nenamáhal jsem se jako dnes, kdy běželo mi 
pořade o to, porozuměti a vyhověti novým, neznámým intencím bez ná- 
padné nejapnosti. Doufám, že choval jsem se slušně?" 

„Yšechna čest. Obdivuji se vám, barone. A přiznám se rovněž, 
jak chvílemi bylo mi úzko o shodu naší společnosti. Na štěstí umínil 
jste si vyvrátit mé obavy. Byl jste skutečně vzorně spůsobným, arci po 
nějakém sebezapření, které vám podruhé bude již asi na obtíž?" 



Digiti 



zed by Google 



XarcisBa. 89 

„Bude, nebude — nevím. Nabyl jsem mnoho látky ku přemýšlení. 
Máte pravda: mezi rodovon a duchovní aristokracií naší zeje hluboká 
propt^t vzájemného odcizení a předsudků. Bylo by nespravedlivo, svalo- 
vati vinu na vás. Mflj stav se provinil a jest zodpověděn za následky. 
E těm řadím i úlisnou službovolnost Škorpilovu i drsnou upřímnost 
Fraňkovu. Tento pán zajímá mne svou žertovnou domněnkou, že demo- 
kratism lze nejčeštěji vyjádřiti sansculottismem. A s těmito . pány si 
tykáte, a přede mnou se upínáte v nepřístupnost?" 

„Ti pánové jsou moji soudruzi v práci a povolání. Stojíme v tomtéž 
bojovném šiku, rozumíme si na vzájem i v přednostech i v slabostech. 
Jsem s nimi spojen nerozlučně. E vám chovám respekt, obvyklý mezi 
slušnými lidmi rozdílné povahy a různého postavení společenského. Jsem 
povinen, zůstaviti opětně vaší libosti, abyste se přehoupl sám přes tyto 
neshody." 

„Faites plus qďil ne faut a vydejte se mi úplně na milost," durdil 
se pan Stíhla. „Jest"pozdě. Zítra přinesu vám své rozhodnuti. Byl byste 
ochoten přijati ke dvanácté moji návštěvu?" 

„Budu si pokládati skutečně za čest." 

„Fagonnier! Dobrou noc! Na shledanou!" 

Příštího dne k polednímu dostavil se k Jaromírovi obstárlý muž 
8 plným, vyholeným obličejem. Styl výrazu, licousky, pohyby, čistý límec, 
knoflíky, bílá kravata oznamovaly zřetelně panského sluhu. 

Přinesl lístek, na němž Rejnburk četl: 

„Vážený pi^ne! Neočekávané zprávy ředitelovy nutí mne k bez- 
odkladnému odjezdu na venek. Den návratu nemohu stanoviti. Račte 
mne míti laskavě omluvena. Je vous présente, monsieur, mes civilités 
parfaites." 

Na rubu lístku stálo: „Freiherr Eduard Strzela". 

Jaromír obracel visitku opět a opět, jakoby něčemu na ni ne- 
rozuměl. Obzvláště obřadný závěrek nešel mu jaksi na rozum 

Za chvíli teprve padl mu do oka posel, vyčkávající a pozorující 
vše kolem sebe se zjevným účastenstvím. 

„Dobrá," odbýval ho Jaromír. „Přejete si ještě něco — ?" 

„Nic. Myslil jsem toliko, zdali by vaše milost neráčila nějakou 
odpověď neb aspoň poznámku — " 

„Pan baron mne k žádné nevybizí. Či uložil vám něco?" 

„Ne, milostivý pane, výslovně pranic. Ale domníval jsem se, že 
mezi panstvem blízko příbuzným — ** 

„Edo jste?" 

„Portýr v domě její hraběcí milosti paní hraběnky Sobkové. Pan 
baron Střela má v něm vyhrazen byt, jak ráčí vaše milost ovšem věděti. 
Jsem starý sluha, vyrostl jsem v panské službě, pamatuji dobře naši ne- 
božku paní babičku. Byla z vašeho rodu, * milostivý pane, krásná, do- 
brotivá dáma. Znal jsem i pana otce vaší milosti." 

„Těší mne," podotkl Jaromír sahaje po tobolce v domnění, že 
pochopil smysl řeči vrátného. 

Sepjatýma rukama i prosebným skloněním hlavy zříkal se portýr 
nabízeného--tlaru. 



Digitized by 



Google 



90 Jftn Lier: 

• 

„Ne proto otálím, pane barone,* pravil upřímně. i,Ale radostí 
z vás, Neračte se uraziti, znám vás od vidění, znal jsem i nebožka 
milostivon paní vaši a — neráčíte o tom ani věděti — ' já ji také do- 
provodil na Olšany. Ale nikdy nebylo mi přáno pozdraviti vaši milost. 
Áni nemoba vypověděti, jak jsem vděčen za své dnešní poslání " 

„Yěřim vám, příteli. Nemoha se však rozpomenouti, odkud by 
asi pocházela vaše příchylnost?* 

„Z úcty. Jsem na vaši milost pyšen. Takovou bystrou hlavu, ta- 
kového učeného pána a takové srdce můžeme pohledati mezi panstvem. 
Já čtu všechno, co vaše milost ráčí napsati. Nic mi neujde, ani poslední 
litera, a čemu hned nerozumím, to slabikuji a slabikuji, až umím na 
zpamět, třeba zase nerozuměl — " 

„Což, zajímá vás umění?* 

„I také poněkud, pane barone. Ale ne proto stojím o práce vaší 
milosti jako o evangelium. Takoví páni nepíšou pro sluhy. Já, — 
račte prominouti, — já mám vaši milost rád. Pány z Rejnburka od 
jakživa, všichni co jsem jich poznal, byli páni od hlavy k patě a zna- 
menité hlavy. Však jeden býval čarodějník — toC se rozumí jen pro 
hloupé — a vaše milost ráčí býti také kouzelník. Cítím to nejlépe 
v srdci a potom když vidím, jak ta naše odstrkovaná řeč proměňuje se 
ve vašich rukou, pane barone, v pouhé zlato a klenot, až jen. jen se třpytí 
a zvoní. Ďlovělm se teprve rozbřeskne, procitne, začne býti pyšen, byť 
i v čeledníku. Však ráčíte o tom beztoho věděti, pane barone. E nám 
dojde mnoho novin, také české, — panstvo je bere, aby se neřeklo. 
Francouzské a německé jdou nahoru, do salonů, ale české nedostanou 
se dále než k nám do čeledníku. Nu, aspoň je co čísti. A já pak chodím 
a ukazuju všem drahocenné čtení od vaší milosti, aby věděli, že nekaždý 
hrabě a baron jest pecivál a němčour — * Vrátný se zarazil. 

„Díky za vaše uznání,* smál se Jaromír. „Vynasnažím se i příště 
uspokojiti vás. — A kterak,* dodal, aby vyvedl vrátného z nesnází, 
do nichž podřeknutím zabředl, „kterak si všímáte umění?* 

„Tenkráte, když zemřel milostivý pan hrabě, vyprodávali jsme po 
něm sbírky. Nebylo na ně místa. Paní hraběnka poznala hned při prvním 
pokusu, že by v dražbě obohatila jen chabrus. Nechala tedy na vůli 
amatérům, já je vyhledával, vodil, pocházel sem tam, učinil si tak zná- 
mosti. Nyní již tu některý obchodník, tu zas některý pán poctí mne 
nějakou komisí, prostředkuji. — Vaší milosti se s tím svěřím, pane 
barone, snad bych mohl býti k službám, vidím váš krásný byt naplněný 
vzácnostmi. Něco čisté zařízení, všechno jen jen dýše vkusem — * 

„Děkuji. Mohu si pořídku jen popřáti pochoutek podobných. 
Avšak — něco byste mohl pro mne učiniti. Znáte Děkanovského?" 

„K službám, vaše milosti. Velmi dobře." 

„Nevíte náhodou, odkud kupuje skizzy nějakého moderního malíře 
historického?* 

„Nevím. Ale* — dodal váhavě portýr, — „budu věděti. Pan 
baron Střela dal mi přímý, velice naléhavý rozkaz, abych to vypátral. 
Jsem sluha, pan Děkanovský má také sluhu; páni vůči sobě diskrétně 
a opatrně mlčí a sluhové si tajnosti povědí. Tof bude snadné 1 Otázka 
vaší milosti je zjyisté smluvena s panem baronem Střelou — * 



Digitized by 



Google 



^arci9sa. 92 

^Nenl," popřel rozhodně Jaromír. „Vyskytla se mi maní na jazyku^ 
a ponštfm ji zase mimo, nechci odpověď. Sloozite panu baronu Střelovi, 
neociml byste mi vděk, kdybyste se zs^omenoi na úkor svých povin- 
nosti." Šramot v předpokoji zakončil rozmluvu. 

Přes práh vrazil malíř Franěk se zaklením na rtech. Zočiv ciziha 
sřuhu, .zmírnil se a vyčkal, až Jaromír vlídnými slovy a po opětném 
ujištění své nezkalené přívětivosti portýra propustil. 

„Tyt valíš se na mne jako bouřka," podivil se Rejnburk, obrátiv 
se k umělci. 

„Ano. A kdybych věděl jen, do čeho uhoditi ! E zbláznění, k zou- 
fání! Tisíc — " 

„Ku, nu, nu. Ulev si, spusť blýskavici.** 

„Zde," jal se Franěk vypravovati, bubnuje zlostně na desky, po- 
ložené přes kolena, „nesu své údolí na Želívce. Víš, tu paysáži, vy- 
dlážděnou parfumem poesie — či jak jsi to povídal, já nepamatuji, jak 
své recense ciseluješ — " 

„Vím, vím, nedurdi se. Jen dále." 

„Chtěl jsem ji poslati baronu Střelovi. Přicházím si k tobě pro 
adresu. Divíš se? Proč? Ten chlap se mi včera líbil. Měl jsem naň 
svrchu, poctil jsem ho několikráte všelijak. A on ukázal, že má vští- 
pený rozum, že je tvůj bratránek. Takových lidí třeba si vážiti. Na 
důkaz vybral jsem mu tu malbu. Má cenu, a jak ti známo, já nerozdá- 
vám gratis nic. Když dá švec teletinu, smolu a dratev do díla, dostane 
odměnu, to pochopí každý. Když presentuji já svůj mozek a krev svého 
srdce na slušném tableau ctěnému publiku, mám dostati poměrně jako 
švec. ToC zásada. A když od ní upustím, činím velký dar a prokazuji 
velkou čest. Však si ji baron Střela zasloužil. — S tím šel jsem 
k tobě. Na ulici vrávorají mi přes cestu Jonáš a Vítek, oba in jubila 
oba z vinárny. Zastavím je, pokárám, a oni — " 

„Vítek, Vítek?" 

„Eh, vždyť víš, — lajdák, zkažený akademik, piplá z vyžebrané- 
sádry děsné panáky a chodí s nimi po domech. Podobně jako Jonáš 
kazí plátno a páše nám malířům ostudu." 

„Pamatuji se, pamatuji. Ztracené existence, zašlé talenty — " 

„Talenty, talenty! Což na bodláku rostou růže? Jdi mi . 

Čuchal jsem je, mám k tomu právo, odvrátím je někdy almužnou od 
hřešení na jménu umělců. A oni beze ptaní v povídavém svém humoru 
začnou rozvazovat. Jak zaslechnu jméno barona Střely, jako by mne- 
polil. Tušil jsem hned neštěstí. Uhodím na ně a oni se zpovídají, zpo- 
vídají — zkrátka, viděli nás včera ve Stromovce. Takoví ošustové vy- 
shdí všecko i dopídili se adresy baronovy, tvé známosti s nim a při- 
vstali si naň dnes ráno. Přepadli ho, Jonáš s balíkem pokaňkaného 
plátna, Vítek se skecanou sádrou, odvolávali se na tvé odporu- 
čeni — • 

„Na mé?!" 

„Ano, na tvé, na vřelé odporučení pana barona Kejnburka panu 
baronu Střelovi. Dobrák baron — takoví lidé mají slušnost v krvi — 

na místě co by je byl dal vyvésti, nakoupil si od nich veteše. 

Ale co si o nás nyní pomyslí? O naší společnosti, která ho svými 



Digitized by 



Google 



92 



Svatopluk Čech : 



nejošomělejšimi existencemi počne Tydirati, sotva že o ni zavadil ? Jak 
mohu já po takovém skandálu k němu, pyšně jako muž, s darem?!" 
„Ah, nyní teprve rozumím lístku Střelovul" pravil zamyšleně 
Jaromír. „Včera si až zadával důvěrností, a dnes poroučí se nám uctivě, 
z daleka, s mrazivou zdvořilostí *"* ( PokcstoráDi.) 




šotek. 

Fantastická báseň od Svatopluka Čecha. 
(PoknčoTáiií.) 

leh šotkův bělokřídlou zápřež plaší, 
že větru letem na ostrov se vznáší 
i s vozem lasturovým. V předu náhle 
běl křídel mizí, bílé krky táhlé: 
na místo labutí je ve jhu zříti 
dvé beránků, jichž vlna zlatem svítí. 
Ti lehounce náš povoz táhnou travou, 
spíš vlnou květů měkce kolébavou, 
z níž vyplašeny zlatých koles ruchem 
sta skvoucích motýlů se hemží vzduchem. 

Ten pažit vůkol podoben je moři 
ze stébel smaragdných a hvězdic květů, 
jež v barvách různých drahokamů hoří 
a jak je vánek čechrá v jemném letu, 
níž mezi stébly nové hvězdy jeví. 
A všechno je tak sličné ku podivu, 
že vlhne zrak a na čem prodlít neví. 
Na obou stranách tuto hvězdnou nivu 
zde blíž, tam dále pásmo doprovází 
hor vyšších, nižších, jejichž vid se mění 
vždy v novém různých tvarů seskupení: 
zříš báně, kužele i šikmé srázy; 
zde září v zeleni a květech stromů, 
tam ve skal nahých fantastickém zlomu, 
jenž v ladných barev odstíny se šatí 
a místy plá jak hora skvostných hlatí. 
S jich boků leckde stříbro bystřin srší 
a duhou hrajíc, sněžnou kypíc pěnou 
přes trosek skalních spoustu navalenou 
jak perel dešt do houští palem prší, 
z nichž u pat horstva, ve záhybech strání 
zde onde divná stavba povyhledá 
stěn sněžných nádherou a třpytných bání. 
A na skále, jež kužel strmý zvedá 



Digitized by 



Google 



Šotek. 93 

až k nebes&m, té horské jehle v čele 
jak duchy staven t nebe trčí směle 
hrad slohu neznámého, hrdé krásj 
nad sivých hradeb zubatými pásy 
bran, mostů, věži spoustou nebetyčnou. 
A kde v hor pásmu brána skalní zeje, 
zrak s tužbou hledi v údolinu příčnou 
a její ladnou zátočinou spěje 
kol hájů tajemných a luzných sadů, 
kol pestrých měst a běloskvoucích hradů, 
kol tůni safírových, v nichž se kmitá 
stín plachty, ostrov smaragdových palem, 
až tam, kde tato vnada poukrytá 
jak sen se tratí v stínu zamodralém. 

Houš{, houšf se motýlové chvějí z luhu, 

jsou perlef, purpur, zlato, hr^l v duhu 

a prostřed křídel oka slunkem svítí ; 

jich oblak pestroskvoucí vzhůru vzlétá 

a deštěm duhovým se dolů řítí, 

vzduch plní vůkol. Po vyhlídce veta 

v té motýlové metelici; předem 

též hustě vlá, že nezříme, kam jedem'. 

Jak květů dešC, když stromem vichr zmítá, 

již závěj sprchlých motýlů nám kryje 

hřbet zlatých beránků, jich čela, šije, 

i čupřin, růžků šotkových se chytá 

a mušli plní, klín můj — : Sahám pro ně — 

Ó div! Ne motýly to ruka chová, 

než květy vskutku, dchnoucí čarovonně; 

jen útvar jich lže křídla motýlová. 

Zřím do výše — Aj věru, pouhé květy 

to slétají se stromů velikánů, 

jichž haluze tím šperkem obesety. 

Jich větve srostlé klenou zdobnou bránu 

v les překrásný, jenž ve své stinné hloubi 

vděk hájů severních i jižních snoubí. 

Pruh volný značí dráhu v jeho středu, 
jež mechem kyprým porostlá je cele; 
v něm kola škeble nezůstaví sledu. 
Jím kouzelné se pološero stele 
ze stínů větvi gigantických stromů, 
jež shora klenou se jak žebra dómu, 
a z mihotavých světlých pruh a kroužků, 
jež vnikají skrz listnatou jich roušku. 
Jak mocná zeleni tu skvělost, sytost, 
odstínů jejích vzácná rozmanitost 



Digitized by 



Google 



9i Svatopluk Čech: 

a tyarA Dejsmělejších bájný přepych! 
Ta dloahá třáseň šírých listů spřádá 
sta vějířů a záclon velkolepých, ' 
v hoašf baldachýnů překrásných se skládá 
a chocholův a korán. Světla šípy 
mdle tříští se v tom smaragdovém kryta 
o steré řásně, lalochy a cípy 
v dešf nekonečně různých polosvitů 
a níže v soamrak tajemný se mění. 
A každá halaz žije v jemném chvění, 
list každý šepce, po tichoanka zpívá 
o divech, zázracích, jež háj ten skrývá. 

Čím dále jedem* po mechové trati, 

tím báječnější řízoa háj se šatí. 

Dav obřích kmenů výš a výše vzrůstá, 

šíř, šíře mocné větve rozpřahoje 

a nad nimi, kam óko dosáhaje, 

zas rozpíná se nová zeleň hastá, 

jak rošt by nad lesem les druhý, třetí. 

Vždy divnější jsou tvary listů, snětí, 

vždy magičtější přísvit, pološero, 

v němž rach se budí tajemného žití 

a nevídaných zjevů, podob stero. 

Tam ohromný květ bělostný se třpytí, 

jak pohár obrů vzhůru otvíraje 

svůj kalich nádherný; leč trpasličí 

jen sbor se přehýbá mu přes okraje 

a s mlaskotem pak směšné hlávky tyči, 

na šedých vousech perly jasné rosy. 

Zde vzduchem přes cestu se kmitlo cosi 

na skvostných zádech letícího sídla 

jak malilinká víla duhpkřidlá. 

Tam zase za stromem se mihla v spěchu 

tvář sivá, od mohutné brady vlajíc 

v pás vousem svatoivanským a tajíc 

svit janských mušek pod obočím z mechu — 

to duch, děd lesů za kmeny se plíží, 

tu vyšším stává se, tu postat níží, 

vždy s výškou stromu vzrůst svůj srovnávaje. 

Na větvi jedné veverka si hraje 

s oříškem lískovým; již zoubků cvakem 

jej rozlouskla — Můj bože! Z jeho nitra 

jak oblak vzňatý v nach a zlato jitra 

až k zemi splývá před žasnoucím zrakem 

šat přenádherný měňavého skvění 

a na perlovou vypaď na ocelku 

i zlatý střevíček, jak pro Popelku. 

Vlk z lesních stínů ostré zuby cení 



Digitized by 



Google 



šotek 95 

a k němu dívenka se tulí smavě 
s karkolkoa červenou na rusé hlavě. 
Dál sviti korunka nad hadů králem, 
zde kohout velký, stobarvého peři 
si vyšlapqje jako člověk málem 
a se slepičkou po j«h&dce meři, 
a mním, že chatu s pernikovým krovem 
jsem také zahleď v háji pohádkovém, 
kde s šuškáním a šeptem stiny živé 
kol piiů se honí ve hře dovádivé. 

I mne se dotkla čaromocným stvolem 

ta zlatá pohádka, jež děcku kvetla 

kdys pod přeslici, za vrčícím kolem. 

Vše plno ve mně kouzelného světla 

a podob lehko v mlze načrtaných, 

jak ze stříbrné pavučiny tkaných. 

Z nich jedna vábně probírá se zvláště, 

z mé obraznosti nejistými rysy, 

jak tuto postať ze záhybů pláště, 

jímž otec halil mne, jsem zočil kdysi 

za jízdy krajem podvečerní chvíle; 

on šeptal, sám ji volně předa v duchu, 

nám dětem báji o jezemí víle 

a já ji náhle spatřil v jasném vzduchu: 

Nad obzorem, kde oblak zlatem hoře 

mně zdál se břehem blankytného moře, 

jsem uviděl ji, slabý stín jen pouze, 

jenž zvolna mizel v zář se rozplývaje, 

a přece na ni dosud myslím v touze — 

Ó vrať se, vílo, z détinného krájel 

Víc vábíš mě, než ony živé krásy, 

jež mého žití obzorem se nesly 

a svůdným sborem paměti se hlásí, 

víc nežli vše, co v mysli duch mi kreslí 

vnad vysněných, kdy v žití pozdním letě 

mně zvolna barvy blednou na i)aletě. 

Ó poupě mého chlapeckého sněni, 

ó dítko mojí fantasie ranné, 

té nezkalené ještě vřavou denní 

a vášní, pochybnostmi neztýrané 

a svěží, čisté jako paprsk jitřní — 

ó vyvstaĎ jasně před mé oko vnitřní! 

Již zaklínání mého uposlechla, 

svůj lehký obrys, ztepilý a něžný 

jak světlým stínem do mé duše vdechla, 

tvář ideální pod čelenkou kněžny, 

z níž uprostřed se pnou tři páví péra; 

jest poloprůhledná jak vzduchu dcera 

7 



Digitized by 



Google 



96 Svatopluk Čech: 

V tom šotek, moji nachýlenon skráni 
svým bičem z konvalinek švihnuv lehce, 
mne budí z rozkošného zadumáni, 
v před ukazuje, do hrsti se chechce. 
Háj otvírá nám výhled nenadálý: 
Před námi blankytné je rozepjato 
vln tkanivo až tam, kde západ v dálí 
hor pěkné tlupy halí v nach a zlato. 
Leč uprostřed té modrojasné pláně 
pne z vody přímo zámek velkolepý 
les věži malebných a divné báně 
a leskem svým div oko neoslepí, 
jsa přeskvoucího, průsvitného vzhledu 
jak z křištálu neb nejčistšího ledu. 

Hle, iod nás čeká k pouti připravená! 

Jest ze dřev nejvzácnějších sestavena 

a řezby jemné poskytly jí zpola 

tvar jakés fantastické vodní stvůry: 

Prs šupinatý mocně pne se zdola 

a tlama podivná se šklebí shůry, 

jíž s pysků visí sumčí vousy vlajné, 

dva karbunkule velikosti hajné 

jsou oči, zarudlým jež ohněm planou, 

a na zad k bokům lodním netvor stáčí 

dvé divných tvarů s paprsky a blanou, 

půl rybí ploutve a půl křídla dračí. 

Vše drahocennou zdobou obtěžkáno. 

Ční hrdolepě štíhlý stěžeň z duli, 

jenž kruhem stříbrným je objat v půli, 

a lanoví vše z hedvábí je tkáno. 

Však nejkrásnější, nejdivnější spolu 

jest plachta kmentová, jež na palubu 

od ráhna stříbrného splývá dolů; 

má skvělou malbu na líci a rubu 

a jak se vánkem vlní v jemném chvění, 

v ní obraz kouzelný se stále mění: 

Tu krajina z ní září vábných vděků, 

teď dvůr zas nádherný ve skvostném hradě, 

hned v bitvě velkolepé davy reků, 

hned výjev lásky v lunojasném sadě 

a nejvíc vodstva blankytavé vlny, 

tritonů, najád laškujících plny. 

My propustili s mušlí bírky skvělé 
a vešli v loď, jež prázdna byla cele; 
jen šotek useď chvilkou za kormidlo 
neb tančil, šplhal po stěžni a laně, 
jak opička tam rejdě nevázaně. 
Loď rozepjala pestroskvoucí křídlo 



Digitized by 



Google 



šotek. 

a sama seboa ka předa se hnala; 
mně zdálo se, že vlastní siloa živoa 
nestvůra přídy prsa šíře dmala, 
y před, nazad pohybojlc hlavou divou 
a pohrávajíc sterým ploutve cípem — 
loď rozjela se po jezeře áipem. 

Já v předa stoje, hleděl do hlabiny, 
kde propast nekonečnou jevil oku 
ten živel prfthledný a skvostně siný, 
na místě dna si kouzle ve hluboku 
báň nebes druhou, jak ta shora skvělou 
i s něžných mráčků třásni zrftžovelou. 
Blíž zámek báječný se rychle šine 
a svití všecek v oslnivém lesku; 
jeC čistý křištál vše, co ku nebesku 
zde pyšně strmí od hladiny siné: 
ty stupně, ohrada, ty stěny sličné, 
ty brány, oblouky a sloupů řady, 
arkýře, pavlány a balustrády 
a cimbuří a věže nebetyčné, 
i všechny Hmsy, kružby nespočetné 
a sošky vytesané, zdoby květné, 
ba také nestvůry, jež s výše cení 
co chrUčové zuby šklebné tlamy — 
vše do nejmenšího je křištál samý; 
toC hran a hrotů ledovcových skvěni 
a stíny jemné zářivých těch tvarů 
jen dovršují obraz plný čarů. 

A nastojte! tu krásu nevýslovnou, 
tu všecku nádheru je také zříti 
ve hloubce vln, kde po druhé se třpytí 
ten palác divů s nádherností rovnou; 
jen obráceně v modrou vláhu níží 
vše to, co shora k nebesům se vzpíná, 
však zřetelno vše září z její klína — 
ty lesky zdvojené zrak snese stíží. 

Již stojí loď u křištálových schodů, 
jež s terasy se kloní v jasnou vodu. 
Skok z lodi přenesl mě na terasu. 
Již stojím v sadě bělostného kvítí 
a zvykám oko nesmírnému jasu, 
jímž stěna zámku ozdobná se niti. 
Hled zvolna vniká prosvitavým zdivem 
do vnitřka paláce, do síně skvoucí, 
již pode klenbou, v obloucích se pnoucí, 
pych pohádkový plní ,«terým divem. 



Digitized by 



97 



Google 



5g Svatopluk Čech: 

Však co se míhá t středu b^jné sUvy? 
Kruh zářivý — to čelenka je knéžny — 
a nad ní kývají tři péra páví — 
Teď obličej zřím také sladký, néžný 
a křiátálem dvě dlaně, ke mně vzpjaté, 
se bělají, dvě vodní růže vl^hon . . . 
Ach, poznávám svých tnžeb vílu drahou, 
snA dětských^ nejkrásnějších dítě zlaté! 

Dlaň liliová v objetí inne zove — 
Dál, dále! E vile proniknouti musím! 
Leé zamčeny jsou brány křišCálové. 
Nadarmo tluku. Vymknout stěžej zkusím! 
Než křilCál nepohnut. Edo skytne radu? 
Jak šílen buším . . . 

Náhle z nitra hradu 
jak serafovy harfy rokotáni 
hlas unylý se rozleh' vodní plání: 
„Ach! otevře ten zámek zaklnutý 
jen klíč ze stříbra měsíčného skutý.*" 

Ó běda! Blahá naděj' ustupuje — 
Edo přinese mi stí^bro ze měsíce? 
Edo z něho klič mi čaromocný skuje? 
Do dlani zoufalé si halím líce. 

Terč sluneční se sklonil za doubravu 
a na oblohu měsíc, kněžic bledý, 
již zvolna vyšel ve stříbrném hávu. 
Naň truchlivě jsem upjal vlhké hledy 
a na loď divnou pak je sklonil maně, 
kde rarach škodolibě mnul si dlaně 
a v žal můj hleděl se šklebivou tváří 
pod stěžněm, rudým od večerních září . . 

Než jaká změna! Pojednou se tratí 
loď, zámek, azur vody v hustou chmuru 
a jenom stěžeň ční tu ještě vzhůru, 
jejž poslední svit denní nachem šatí. 
Však není to již stěžeň. Divnou změnou 
zřím přeslici jen prostě ozdobenou, 
jež zardívá se blízkým ohněm kamen, 
zřím kužel, z kterého lnu svěUý pramen 
do ruky pilné splývá, kolovrátku 
zvuk tichý slyším, matky milý hlas, 
k níž tulíme se, žebřem' o pohádku — - 



Ó dobo zlatá, dětství, mám tě zas! 

/Google 



Digitized by " 



Sottik. < ^99 

Šotek. 

Co blábolíš? Ó hledme! Na mou vira! 
Je trhlina v mé pestroskvělé přízi — 
leč neškodí — hned sprayím hloapou díra 
a kozel babský s dětskoa jizboa zmizí. 
Hle, již jsem opět loď i zámek zřídil. 

Já, 
(s poTzdechem.) 

Mně zdá se, šotka, že jsi notný břídil! 

Šotek. 
Však počkej, akáža, seč moje síly! 

A na lodi, jež červánkovým nachem 
ta znova plála před palácem víly, 
dás vytrh' stěžeň jedním ruky machem 
a skokem přenesl jej na terasa, 
tam zarazil jej v záhon mezi květy 
a zasyčel, co já naň hleděl v žasa: 
„ByVs jedlí horskoa, čahoane ty kletý — 
baď jedlí zase, ožij mízoa pekla, 
v šíř větve rozlož, stoapej chatě vzhňra, 
až hlava drzoa zatkneš do azara!" 

Jen potvůrka to zaklínadlo řekla, 
hned stěžeň k zemi připjal silný kořen 
a koroa obalil sě, stál ta v pýše, 
stem větví zelených a řásných šňořen, 
jež s jarým šamem kývaly k nám s výše. 

A čertík, jehož racka na ty chvíle 

v šíř, délka vzrostla rovna obří dlani, 

mne silon nehoráznoa popaď v týle, 

zdvih nad větev a vsadil jízdmo na ni. 

Pak sám se octnal ve vrchola hastém, 

jenž začal k nebi pnoat se rychlým vzrftstem. 

Výš, výše vrchol zmohatnělý stoapá, 
šiř, šíře pod ním větví dav se hoapá; 
již bledne, mizí ve závratné hloabi 
hrad nádherný, les křišťálových věží 
i smaragd, břeh, jenž safír vodstva vroabí. 
Pod námi ve vzdacha jen zeleň svěží 
nesčetných větví koldokola kývá, 
s nichž basté jehlí v lepých řasách splývá. 



Digitized by 



Google 



100 Svatopluk Čech: Šotek. 

Strom báječný vždy výše vzrdstá, výše, 
své mocné témě nad oblaky zdvihá, 
kde mírem etheru jen praduch dýše 
a zlato hvězd se nesmlrností mihá; 
v jich středa záH luny klidná líce 
a jasný kruh svůj šíří víc a více. 

Však co hle! pod námi se s jedlí děje? 

Ta spoasta větví, nocí potemnělá 

jak chumle mračen, tajemně se chvěje; 

leč nad jednou teď kmitla záře skvělá 

i nade druhou, třetí ... dál a blíže 

ve mračnech jehličnatých, níž a níže, 

až posléz nesčíslná siná světla 

a zarudlá na bájné jedli zkvetla, 

v tom moři bezpočetných chvojných věnců, 

jak bludičky, jak plápolavá smola, 

jak sírou vzňaté slzy zatracenců, 

že zaplanul kruh nebes koldokola . . . 

Já brzy v hrůznělepou parodii 
hvězd vánočních svůj ztuhlý pohled ryji 
a brzy zase vzhůru k nebes krovu, 
kde blížící se úplněk již blýská 
jak ohromný terč horoucího kovu, 
zřím všecek vnořen v ustrnutí němé. 

„Hej, haló, hejsa!" šotek na mne výská. 
„Již stříbrolící kuplířka je blízka, 
jak na rožeň ji jedlí nabodneme!" 



(Pokrato^Aaf.) 




Digitized by 



Google 




Zápasy. 



Povidka z pražského iivota 

od 

Serváce Hellera. 

(Pokrač.) 

O takovýchto znamenitých povíd- 
kách," zvolal ironicky pan Josef 
Eřikava, „nezbývá nic, než abych 
nyní vypravoval historii o ,Rybr- 
coalovi". Ale ta historie bade už 
nepochybně někomu z přítomných 
známa, a poněvadž bych nerad ně- 
koho nudil, budu raději mlčet a na- 
vrhuji, abychom se spokojili s tím, 
co jsme již slyšeli. Máme praktické 
přísloví: „Dobrého po málu**, a po- 
něvadž to,- co právě pan Richard 
a tuto Jaroslav vypravovali, roz- 
hodně dobré, ba snad až tuze dobré 
bylo, navrhuji, abychom sezeni 
nkoncili a na nějakou procházku nebo vyjíždku pomyslili.'' 

«Ne tak, pane bratře, ještě ne!" protestoval pan domácí. «Máme 
ještě jiné praktické pořekadlo: ,Do třetice všeho dobrého^ a toho se 
dnes přidržíme. Slyšeli jsme dosud dvě povídky, teď prosiť bych pana 
professora Hlavsu, aby nám také něco ze své brašny uštédřil. To by 
bylo, aby tak učený mladý pán něco zajímavého nevěděl." 

„Z pražské kroniky nevím bohužel nic nového," omlouval se 
Jiřík, „ale smim-li vzácné společnosti vypravovati něco z denních udá- 
lostí pařížských, milerád posloužím." 

„Pan Hlavsa čítá pilně, jak slyším, francouzské noviny," pravila 

na to slečna Hermína, „a mně se pařížské historky tak velice líbil"' 

„Také já mám pařížské novinky ráda," prohodila paní Eřikavová, 

«a tamhle slečně Floquetově bude také asi příjemno, uslyší-li něco ze 

svého rodiště. Ona rozumí už docela dobře česky ..." 

„Prosím, monsieur!" zvolala ostýchavě Francouzka a sepjala na 
okamžik své malé ručky. 

„Nuže, když dámy poroučejí, milerád uposlechnu!" odpověděl 
Hlavsa a jal se vypravovat. „V pařížské vznešené společnosti spůsobilo 
jakousi sensaci, že krásná vévodkyně z Argyllu již po třech nedělích 
svého muže opustila a ku své matce, ovdovělé hraběnce Montespanové 
se navrátila. O příčině tohoto rozchodu vypravují ptdrížské listy tyto 
podrobnosti : Mladá vévodkyně jest dáma neobyčejně půvabná a vzezření 
zcela zvláštního. Opustivši svého manžela, s nímž teprve nedávno od- 
dána byla, stala se samotářkou a schází se jenom s několika nejdů- 
věrnějšími přáteli své matky a s domácím lékařem, jeínuž ondy hi- 
storii svého krátkého manželství vypravovala. ,Můj muž,* pravila, ,byl 
vdovec ; jeho první žena jmenovala se Violetta, a její podobizna, kterouž 



Digiti 



zed by Google 



X02 Serrác Heller: 

jsem v domě svého chotě mezi jinými obrazy našla, objevila mi, že 
byla má předchůdkyně sličná, jako nějaký anděl. Jemné, něhy plné 
rysy její vlídné tv^e dojaly mne tak, že jsem prosila, abych si ta po- 
dobiznu ve své komnatě na stěnu pověsiti směla. Nebála jsem se ani 
dost málo toho obrazu — naopak, mně zdálo se, jakobych byla v něm 
nalezla svého strážného anděla. Jednou večer byla jsem sama ve své 
komnatě; přišla jsem právě z veselé společnosti a ďtila jsem jakousi 
rozkošnou únavu. Odhodila jsem lehký shawl a vrhla se v plné salonní 
toilettě, s květinami ve vlasech, na pohovku. Světlo z rftžové ample 
padalo celým proudem na zrcadlo, z něhož se na mne usmíval vlastní 
mflj obraz; avšak jak ample zvolna se otáčela, dopadljr paprsky její 
také na vázu, kteráž v zadu na krbu stála a kteréž jsem si dosud ani 
nebyla povšimla. Něco zvláštního vábilo mne k té váze, snad její zvláštní 
forma, snad nějaké tušení . , . . Povstala jsem s pohovky a přistoupivši 
ke krbu sňala jsem vázu dolů. Zdála se prázdnou; avšak pohleděvši 
pozorněji do vnitř spatžila jsem na dně vázy složený lístek jakýsi bez 
všelikého nadpisu. Zvědavostí puzena sáhla jsem po lístku, ale sotva že 
jsem se ho byla dotekla^ zmocnila se mne jakási úzkost. Mám ten 
lístek otevříti, či nemám? Chvíli jsem váhala, ale konečně jsem jej 
přece rozevřela. Dosud pojímá mne hrůza, když si na to vzpomínám, 
neboť lístek obsahoval tato děsná slova: „Chystajíc se předstoupiti před 
tvář Boží přísahám, že od svého muže otrávena umírám. Violetta." — 
Chtěla jsem vykřiknouti, ale hlas uvázl mi zděšením v hrdle, a já 
klesla jsem téměř bez vědomí na pohovku. V tu chvíli vrátil se můj 
muž domů a vešed do mé komnaty, chtěl mne políbiti. Pohled na něho 
dodal mi neobyčejné síly ; odstrčila jsem ho prudce a schvátivši kvapně 
shawl seběhla jsem po schodech dolů, otevřela si sama vrata a vsed- 
nuvši do nejbližšího nájemného povozu odejela jsem ku své matce.' — 
Tak vypravovala mladá vévodkyně. Avšak další průběh události nebyl 
tak děsný, jak se očekávalo. Lékař vyslechnuv povídku o tajemném 
lístku uznal, že jakožto svědomitý muž a zákona dbalý státní občan 
mlčeti nesmí, i sdělil věc policejnímu prefektovi. Tento pak zavedl 
zcela po tichu a nejšetrnějším spůsobem vyšetřování, a dospěl ku pře- 
Jsvapujícímu výsledku. Hospodyně, kteréž byl vévoda po smrti své první 
ženy řízení domácnosti svěřil a kteráž jeho druhý sňatek všelikým 
spůsobem překaziti ^e snažila, napsala a uložila onen lístek do vázy, 
aby se na vévodovi anebo na jeho druhé choti — vše jedno — 
pomstila. Avšak mladá vévodkyně nevrátila se do domu svého muže, 
dokud pravdivost tohoto výkladu soudně nebyla zjištěna. Nyní žijou 
manželé opět šCastně a vesele. ** 

„A vzkazují vás všechny pozdravovat!" doložil svým spůsobem 
Josef Eřikava. 

Když byl každý ke Hlavsově povídce nějakou poznámku učinil, 
povstal domácí pán a poklepávaje si prsty na boky pravil: 

„Tak, a nyní abychom se připravili na cestu! Jest zapraženo, 
tedy vzhůru! Projedeme se, abychom trochu vymrzli a aby nám pak 
zase chutnalo." 

Při těchto slovech povstali všichni a jali se zvolna ohlížeti po 
svrchních šatech. Pan Eřikava pobízel jednoho po druhém, aby dopil 



Digiti 



zed by Google 



Zápasy. 103 

a „poslední silu*' stát nenechal, a když dimy asi za půl hodiny po 
akonéeném sezení do Jídelny vešly oznamujíce, že jsoa na cesta již 
I^ipraveny, zvolal: 

mA teď at se každý vším potřebným zásobí ! Pánové nacpete si 
cigár do kapes a nezapomeňte také na zápalky, švédské, obyčejné a vě- 
trovky; vy pak dámy, vezměte si s sebon bonbony a nějakou lahvičku 
pro zahřátí. Pak dejte do torby soudeček francouzské hořčice, láhev 
estragonového octu, sklenici mix-picklesu, čaj a rum, neboC toho všeho 
venku nedostaneme. Pozorujete už z toho, že budeme večeřet venku, 
co? A možná, že si dnes také ještě zatančíme, aspoň já se Stázinko.u, 
kteráž je teď, po obědě, zase jako růžička. Což pak, až bude tak dvě 
hodiny na mraze, to se podivíte, děti, jakou máte hezkou maminku!" 

» Že tě ty zpozdilé řeči nemrzí I*" zvolala mrzutě, ale patrně jen 
8 přetvářkou paní Křikavová. „Tak starý člověk a nemá pořád ještě 
rozumu. Avšak nestůjme a nemařme času — vzhůru, pánové a dámy!** 

Na tento povel hnulo se všechno ze dveří a za charílku seděli už 
všichni v kočárech. Bylo celkem deset osob, a pan Eřikava rozsadil 
je do tří kočárů takto: do prvního posadil, vyhradiv tam sobě místo, 
paní Eřikavovou a Richarda Lebruna, do druhého slečny Hermínu 
a Emu Horskou, pak Jiříka a Jaroslava, a do třetího posléz svou sestru 
Aloisii, slečnu Floquetovu a bratra Josefa. Jak vidno, rozsadil pan 
Křikava svou společnost dle pevné zásady; Richard Lebrun namáhal se 
vždy ze všech nejvíce, aby paní Eřikavovou pobavil, — proto posadil 
ho pan Eřikava ku své ženě a vyhradil zde také sobě místo ; do druhého 
kočáru umístil všechny čtyři mladé lidi, dceru a syna, pak Jiříka 
a Hermínu, z nichž by byl rád párek učinil, a do třetího vozu posadil 
trojici nejrozumnějších: sestru Aloisii a bratra Josefa, kteří se stále 
koďiovali a nekrvavě kousali, a slečnu Floquetovu, která jakožto gu- 
vemantka se vším spokojena býti musila a krom toho pana Josefa 
KHkavn za nejmoudřejšího muže z celého příbuzenstva uznávala a se 
slečnou Aloisií nejlépe po francouzsku pohovořiti si mohla. 

Takto vyjela si rodina Eřikavova se svými hosty za mrazivého, 
ale vehni příjemného odpůldne na čerstvý vzduch. Cílem jízdy byla 
Jesenice za Eunraticemi. 

„Ale tam nezůstaneme," pravil pan Eřikava vsedaje do kočáru; 
.vypijeme pouze nějakou sklenici piva nebo kávy^j jak komu bude libo, 
a uděláme si večerní zastávku na zpáteční cestě. A nyní ku předu!" 

Eočové práskli do koní a kočáry rozejely se přes Příkopy, Vo- 
dičkovu ulicí, Earlovým náměstím přes Vyšehrad a branou ven po 
nmrzlé a hladce ujeté silnici. Povětří bylo tiché a čistý chladný vzduch 
ochvíval příjemně tváře výletníkův, kteří — což dosud nebylo připo- 
menuto — vesměs v otevřených kočárech jeli. Než minulo půl hodiny, 
byli „na Lišce*. Zde kázal pan Eřikava zastavit, ale vešel samoten do 
hostince, jehož osvětlenými již přízemními okny šum četných lidských 
hlasů vesele vyzníval, kdežto nahoře v sále hudebníci patrně teprve 
nástroje ladili. Zadní dva kočáry jely loudavým krokem dále, aby je 
povoz páně Eřikavův brzy mohl dohonit. Pan Eřikava pozdržel se v ho- 
stinci jenom několik minut a vraceje se na své místo v kočáře, pravil 
se zMcí tváří: 



Digiti 



zed by Google 



104 Servác Heller: 

, Výborně, trefili jsme to! Budeme míti znamenitoa večeři.*' 

„Jen nejásej napřed," napomínala svého nadšeného muže s veiikoa 
nedůvěrou paní Anastázie. ^Nezapomínej, že jsme již na venkově a že 
je neděle!" 

„Venkov není žádnou překážkou dobré kuchyně," odmlouval zase 
pan Křikava; „co pak se neděle týče — zde „na Lišce" neplatí zásada, 
že se musí v neděli všechno sníst a vypít. Zde jest neděle jako všední 
den, a zejména když si člověk kousek toho jídla napřed objedná, může 
býti jist, že dostane řádné sousto. Ale, hádej přece, co budeme míti 
k večeři?", 

„Což mohu hádat?" odvětila, krčíc rameny paní Anastázie. „Husu, 
vepřovou, skopovou ... což by tu mohlo jiného býti?!" 

„Stázinko," zvolal káravě pan Křikava, „nezneuznávej mi takto 
Lišku !*! Také tato ctihodná jídla jsou tu dnes arci na lístku, ale nám 
upekou dvě krásná selátka, přidají k nim strouhaného křenu, francouz- 
ského bramborového salátu a endivie, aby si každý mohl vybrat Krom 
toho dostaneme lososa v aspiku a, kdyby snad někdo chuC měl, výtečnou 
šunku." 

„No," usmála se spokojeně paní Anastázie, „jídelní lístek by nebyl 
špatný, jenom jak dopadne úprava a potom .... najdeme-li místo, 
abychom to mohli také klidně pojíst." 

„Nestrachuj se, ženo má, kde je dobře, tam jsem já!" odpověděl 
vesele pan Křikava. „Než se z Jesenice vrátíme, bude již osm hodin 
pryč, a v tu dobu se aspoň dole již značně uvolňuje, ostatně — vsak 
on nám otec Janoušek již nějaké vhodné místo opatří. Potom dáme si 
uvařit čaj — rozumí se: z vlastního listí a rumu, proto jsme to s sebou 
vzali — a pak si třebas půjdeme nahoru skočit, co Stázinko?" 

„I třebas," odtušila vlídně paní Křikavová, „jen že se mi zdá, 
že si do té doby jídlem a pitím nohy příliš obtěžkáš ! . . . Avšak nechme 
již těch hloupých řečí a promluvme si o něčem vážnějším." 

„Ano, promluvme si!" zvolal pan Křikava, když byli oba zvolna 
se vlekoucí kočáry předjeli. 

„Dobře, že jsi mne napomenula — byl bych snad na to dočista 
zapomněl. Pan Richard tuto žádal mne ráno, abychom tu věc už ko- 
nečně rozhodli. A má pravdu : co má býti, af je ! Zasnoubení úž jsme 
před týdnem odbyli a dosud jsme ani nepromluvili, kdy by měla býti 
svatba." 

„Ale vždyť věc tak nekvapí, pánové!" prohodila přívětivě ale pevně 
paní Anastasie. „Děvče je mladinké, nezkušené, a krom toho nemáme 
pranic ještě připraveno; myslím, že bychom tu svatbu zcela dobře od- 
ložiti mohli na příští masopust." 

„Milostpaní zajisté jenom žertuje," pravil zrovna s úžasem pan 
Richard. „Toť bylo by jako odročení vůbec!" 

;,Necítíte snad v sobě dosti síly nebo stálosti, abyste na Hermínu 
rok čekal?" otázala se jemně paní Křikavová. 

„To nikoli, milostivá paní," odmlouval rozpačitě Richard, „ale..." 

„E co je do výkladů!" vpadl mu poněkud nevrle do řeči Křikava. 
„Moje žena má stále ten samý vrtoeh, ale já na n^ nic nedám. At 



Digitized by 



Google 



Zápasy. 105 

je holka mladá nebo nemladá, af budete s výbavoa hotovy nebo neba- 
dete — svatba bude s provoda! V takovýchto věcech masi rozhodovati 
otec, nebof ženské by se nikdy nerozhodly. Jste s tim srozuměn, pane 
Richarde?" 

,Úplně, vašnosti,** odvětil Richard ; „uhodl jste vlastně, pane Kři- 
kávo, moje přáni." 

„No dobrá!" přisvědčil spokojeně pan Kfíkava a obrátiv se na 
svou chot, doložil : „Tak, pani Eřikavová, vezměte toto naše rozhodnutí 
na vědomí a připravte k velikonocím co připraviti se dá. Co nezmůžete, 
nechtě být. Yždyf oni to novomanželé přijmou také později, pravda-li, 
pane Richarde?" 

„Ráčíte míti zcela pravdu, vašnosti; ostatně, co by scházelo, 
může se v krámech dokoupit." 

„Dobře jste řekl, nastávající pane zeti! Já bych udělal vůbec 
krátký proces: věnoval bych na to den, dva dni, dal bych si zapřáhnout, 
objel několik krámů a bylo by po starosti. Ale ženské, ty chtěly by 
na to celý rok!" 

„A dostala by to Hermína výbavu," pravila s ironickým úsměvem 
paní Eřikavová, „kdybys ji takto na kvap po krámech skoupili Co pak 
nevíte, pane manželi, že potřebuje nevěsta mnoho věcí, kteréž se doma 
dlouhý čas pracovati musí, a jiných, kteréž se zvlášť dle míry, slohu 
a určitých vzorků objednávati musí? Ale což je takovému tyranu po 
tom, viď? On si poručí, že musí býti sprovoda svatba, a žena at napne 
síly, aby bylo všechno hotovo. Nu, co bude možná udělat, připravíme; 
co je hotovo, neztratí se, i kdyby přece na mé došlo a svatba až po- 
zději se odbývala." 

„Tak ty se nevzdáváš naděje, že svou provedeš?" pravil s úsměvem, 
ale sebevědomě pan Křikava. „Má zlatá Stázinko, ty mne patrně ještě 
neznáš, ňeknu-li, že bude s provoda svatba, tak bude docela jistě, 
předpokládaje ovšem, že budeme živi a zdrávi. Na vás a vaši výbavu 
budeme se starého čerta ohlížet! Co bude hotovo, bude; co nebude, 
dodělá a opatří se později. Tak, má dušinko, je ujednáno! A nyní 
koukejme se po přírodě, když děláme výlet. Yida, vida, -jak je hezky 
venku i v zimě, člověk by ani neřekl!" 

Pan Křikava domluvil takto, zrovna když kočáry kolem kunratického 
lesa jely. Byl skutečně krásný podvečer. Stmívalo se rychle a na obloze 
začínaly poskakovat jiskřivé hvězdičky; všechen kraj ležel hluboko pod 
sněhem a také haluze stromů byly hustě obaleny. Kolkolem rozkládalo 
se hluboké ticho, jež rušilo toliko skřípání kol na umrzlé dráze. Od 
východu vanul slabounký, ale žíhavý větřík, i bylo cítit, že silně mrzne. 
Pan Křikava domluviv položil se do rohu kočáru a mlčel; také paní 
Anastazie a Richard Lebrun se zamyslili. Zacgal je tichý, unylý obraz 
večerní zimní krajiny, anebo přemítali o té svatbě? Krajina to asi 
nebyla, nebot pan Richard hleděl, o Uustý knoflík své hole opřen, upjatě 
k zemi, a paní KHkavová, opřevši hlavu o loket na kraji kočáru, za- 
stínila si oči, jakoby dřímala. Bylo patmo, že nějaký nemilý, neharmo- 
oický pocit všechny a každého zvlášC prochvěl. Paní Anastazie, znajíc 
mníněnost svého muže a již také dceřina nechuC k zamýšlenému sňatku, 
začínala se strachovati věcí, kteréž přijíti měly, a pana Richarda zne- 



Digiti 



zed by Google 



106 B. Kousek: 

pokojila zase snaha pani Eřikavoyé, aby sĎatek na delái dobu byl 
odročen. Nedočkavý ženich začínal tušit, že mu s této strany věje vítr 
nepříznivý, a také pan Eřikava zpozoroval konečně, že jeho žena Ri- 
chardovi jaksi nepřeje. Nebylo proneseno ani jediné ostré, ani jediné 
nevlídné slovo, a přece cítili všichni tíH, ža nastalo mezi nimi napjetí. — 
Pojednou zvedl se pan Eřikava, jakoby se byl ze sna probudil a zvolal : 

„Hrome, mně se zdá, že jsme všichni tři usnuli I Stázinko, pane 
Richarde, copak to je? Chcete mi snad v kočáře zmrznout? To bych 
měl tak pěkné opletáni. Svatý Jene, můj patrone, co by z toho lidé 
nadělali I Při nejmenším řekli by, že byl tuhle pan Richard tvým tiOnýixi 
milencem a já že jsem vás otrávil a pák na mráz vyvezl, aby se zdálo, 
že jste asi zmrzli. Hahahal Na štěstí vjíždíme už do Jesenice; sklenice 
kávy nás všechny občerství. Jen aby tu neměli cichorii. Hrome, to je 
strašná myšlenka — „Tschinkers SOhne" anebo „Frankova káva" — 
brrr! Matko zlatá, musíš dohlédnout do kuchyně, aby nám té neřesti 
nepřimíchali ! Ah — už jsme na poště! Sláva Bohu, teď si trochu od- 
počineme, a pak vesele nazpět, na Lišku. O Liško, Liško, jak po tobě 
toužím!" 

„Kde pak nabral pan manžel pojednou té hovomosti?" zvolala 
paní Anastazie vesele, jakoby ráda byla, že už je konec tomu tichému 
„hněvu". 

„Vidíš, má zlatá Stázinko," odpovídal týmž spůsobem Eřikava, 
„to je moc přírody. At jsem jakkoli mrzut — jakmile se kroky mé 
zastaví před hospodou, vyjasní se duše má. Proto neměla bys na ho- 
stince tak žehrat — nebýt těchto, měla bys doma toho nejprotivnějšího 
mrzouta. Ale už jsme tu! Tak slézat, pánové a dámy! . . . Uvnitř je 
nějak živo — no nedělá nic, aspoň uvidíme kus nedělního života na 
vesnici. Tak tedy, ve jménu Páně do vnitř!" (PokméoTáni.) 



Výlet páně Broučkův do mésíce. 

Cestopisné črty od B. Rouška. 

n. 

(Procitnutí. — Neohyč€Jné úkazy přírodní a pochybnosti pana Broučka. — 

Zemé v poslední čtvrti. — Reklama pro B. Katzera. — Vítězná potyčka 

6 učenci. — Falešné váhy na mésícL — Elegické rozjímání. — Pan Brouček 

tančí kankán. — Potmésilý stín.) 

Pan Brouček, nabyv opět smyslů, otřásl se zimou a vrazil si 
rukama prudce do oči, ač je hodlal jen trochu promnouti. Prohlednuv 
shledal, že panuje vůkol něho hluboká tma. Tápal kolem sebe; poznal, 
-že leží na holé, skalnaté, mrazivě studené půdě. Povznesl oči k obloze ; 
na tmavém jejím sklonu třpytily se hvězdy démantovým leskem. Ale 
když hlavu obrátil na druhou stranu, spatřil tam podivný úkaz: cosi 
jako vysoký trojúhelník bílého světla zdvihalo se od černého obzoru 



Digiti 



zed by Google 



Výlet páně Broučků? do mésíce. 107 

do nočního nebe. Y temnu před nim šeřily se ta a tam nenrčité 
obrysy. 

Avšak pojednou oslepilo pana Broučka se strany onoho zářivého 
trojuhelnika pronikavé, nesnesitelné světlo. Musel si zakrýti oči. Usedl 
zároveň a podivil se, s jakou neobyč^nou pružností se při tom vzjtýčila, 
ba skoro vymrštila hořejší polovice jeho těla. Obrátiv se zády k osle* 
pajid záři, pohledl do krajiny na opačnou strana. Bože, jaké překva- 
pení! y plném denním světle, v oslnivé jasnosti trčelo tu několik 
holých, r&znobarvých skal z temnoty jako pusté ostrovy z ctného 
moře. Ba věru, je to spíše nějaká hustá, jak uhel černá tekutina nežli 
pouhá temnota, která přec nemůže býti tak neskonale čirou, naprosto 
neproniknutelnou a býti oddělena jen ostrou čarou, beze všeho šeření 
a přechodu, od jasného, mocného světla, kterým jsou ony skály za- 
plaveny. 

„Bože, kde to jsem? a co se to stalo ?*" pomyslil si s ustrnutím 
pan Broaček. ,Mám nějaký ztřeštěný sen či zanesl mne př^s noc dábel 
oa nějaké čemomořské ostrovy? Avšak ani Černé moře nemůže býti 
takhle černé ! A jak je možné, aby nejhustší noc rázem, oka mžiknutim' 
se proměnila v bílý den, bez soumraku, bez červánků, bez svítání, jakoby 
T temném sklopení náhle zasvítilo ohromné elektrické světlo ? ! A divno, 
přepodivno ! Na těch ostrovech tamhle jest jasný den — i já sedím již 
T plné záři denní na takovém skalnatém ostrůvku, a dtím na sobě 
hřející paprsky sluneční — : ale na temné, ba černé obloze třpytí se 
zároveň všechny hvězdy v nezkaleném lesku! Jak je to všechno možné? 
Aby den a noc vládly svorně pospolu? Aby krajina zářUa v nejjasnějším 
lesku slunečním pod hvězdnaton noční oblohou? Sním či ztratil jsem 
pozxmi?" 

Pan Brouček byl skutečně jako v Jiříkově vidění. Konečně sou- 
střdH všechny myšlenky na otázku, co se s ním dalo, než upadl v bez* 
vědomí nebo spaní, kteréž skončilo tímto úžasným procitnutím. 

Napjal pamět a brzy zachytil vůdčí nitku : připomněl si rozmluva 
s panem WUrflem o luně a zastávku před Svatovítským chrámem. Ostatní 
vzpomínky byly trochu kolísavé a nejisté, ale přece podařilo se mu 
stopovati svoji pouf ku starým zámeckým schodům, apostrofu, kterou 
věnoval měsíci, chůzi po hřebenu zdiý zlezení zahradního doniku a co 
následovalo, . než jej úžasný pád do nesmírné hloubky či vlastně výšky 
pozbavil smyslů. Nad těmito posledními vzpomínkami chtěl zavrtěti 
hlavou — ale pokus ten byl by mu málem šíji vyvrtknul a k tomu 
přesvědčil jej opětný pohled vůkol, že se s ním stalo v pravdě něco 
neobyčejného. Viděl, že hladina temného moře o poznání se snížila 
a že z ni vynikly tu a tam skvoucí kamenné špičky nových ostrovů. 
A když hlavUi přistíniv. si tentokrát oči rukou, znova obrátil na stranu 
opačnou, zahledl tam za jiným valným mořem temnosti celé pásmo 
osvětlených skalních vrcholků a na jednom místě obzoru na okamžik 
pronikavý oheň. Na okamžik, nebot musel hned zase před jeho prudkou 
z^ odvrátiti zraky. Patrně tam opravdu vycházelo slunce. A všechny 
předměty kolem, barvy těch skal, ta děsná černá tma a příkrý její 
kontrast s oslňující jasností vyniklých ostrovů, nahoře ta černá obloha 
se třpytnými hvězdami — vše to mělo vzezření prapodivné, neobyčejné^ 



Digiti 



zed by Google 



108 B. Roušek: 

nepozemské. Hlavou prošlehla mu hrůzná myšlenka, že bjl magickou 
silou, které se odjakživa tak obával, skutečně vyúižen až na lunu, 
kterou za své noční pouti na úkor země tak nadšeně velebil. 

Bránil se této dobrodružné myšlence. Yždyf nikdy neslyšel, ani 
nečetl, že by byl měsíc někoho vytáhl výše než leda na štít nějaké 
střechy. A pak — co by tomu řeWo učení o přitažlivosti země? 

„Ne, ne!" konejšil se, »je to myšlenka bláznovská. Vším je zajisté 
vinno jen to čertovské Wllrflovo pivo. — Počkejme, podívám se na 
manšetu! — Hm, deset čárek. — Inu ovšem! Teď je všechno jasné." 

Ale přece nebylo nic jasné. Kolem pana Broučka prostíral se arci 
obraz, který za pozemských poměrA mohl býti leda výtvorem chorobně 
podrážděné obraznosti nebo smyslového klamu; avšak pan Brouček 
cítil, že má hlavu a smysly zcela v pořádku, že je úplně střízliv, ba 
že navzdor oněm desíti čárkám na manšetě netrpí ani nejmenší stopou 
nějaké kocoviny. 

«E! — " zvolal v duchu a vyťal si notný záhlavek, ačkoliv se 
chtěl jen lehce udeřiti v čelo — „snad mi pomůže obloha zaplašiti 
ten děsný nesmysl . . .* 

I zahleděl se znovu bedlivěji na podivnou černou oblohu se 
sluncem a hvězdami, hledaje tam měsíc . . . „Sláva! Tamhle usmívá se 
ten zlatý čt\erák — nemohu tedy býti na něm!" 

Ale radost ihned zase zmizela. Pravda, tam vysoko na temné 
obloze vznáší se opravdu zářivý polokruh. — Ale předně : Když se pan 
Brouček v noci domů ubíral, byl úplněk ; jak se mohla z něho pojednou 
státi poslední čtvrt? či by byl pan Brouček prospal plný týden? Za 
druhé: Onen poloměsic je na obyčejnou lunu báječně veliký a za třetí 
nevypadá ani stříbrný ani zlatý nýbrž jest ku podivu pestrý, a málem 
bys řekl, že hledíš z nějaké vzdálenosti na pěkný, z póla zastřený 
glóbus . . . 

Ne, to není měsíc pozemský, anebo se proměnil úžasným spůsobem. 
Či byla by to dokonce Země — Země, která prý měsíčanům koná 
stejnou službu jako měsíc nám — ? 

Pan Brouček vzpomněl si na malou knížku „Měsíc a geologie" 
od Bedřicha Eatzera, vydanou v Praze letošního roku, kterou poslední 
dny stále při sobě nosil. Sáhl pro ni do kapsy, ale ruka zajela tam 
bezděky s takovou prudkostí, že podšívku protrhla a knížka trhlinou 
na klín vypadla. 

„U čerta, zdá se, že mám dnes tisíc ďáblů v těle!" bručel pan 
domácí pro sebe. „Musím se krotit — krotit — " 

Ale na vzdor tomu předsevzetí pleskl se otevřenou knížkou, kterou 
chtěl jen ku čtení zdvihnouti, silně do nosu. Když ji chtěl odšinouti, 
octla se zase až na klíně a dosti dlouho trvalo, než ji vpravil do ná- 
ležité distance, aby mohl pohodlně čísti. 

Utekl se k této knize, poněvadž ji na' zemi probral jen z části 
a povrchně a ve svém hvězdářském studium pronikl vůbec jen k ně- 
kolika prvním elementům lunopisu. 

Zatím co je náš hrdina do četby pohroužen, musím se trochu ohnati 
proti učencům, kteří na mne se všech stran hněvivě dotírají. Mohl 
bych je sice odzbrojiti poznámkou, že pouze narrata refero, aby si 



Digiti 



zed by Google 



Výlet páně Broučkův do měsíce. 109 

tedj chytli pana Broačka za pačesy. Ale jsem o pravdomlnynosti jeho 
tak pevně přesvědčen, že chci směle za něho nastaviti vlastni prsa. 

Klidně vyslechnu námitky zlostných vědátorů. 

Předně: Kdyhy prý i možné bylo, aby měsíc někoho s povrchu 
zemského k sobě přitáhl (což je vzhledem ku přitažlivosti země a z ji- 
ných důvodů čirým nesmyslem), nemohl by přitažený pro nedostatek 
vzduchu a smrtící zimu v meziplanetárním prostora, nehledě ani k úžasné 
prudkosti pádu a četným jiným důvodům nikdy živ na měsíc dopadnouti. 

Za druhé: Autor naznačil ve své úžasně blbé slátanině, že jeho 
hrdina opustil zemi, když byl měsíc v úplňku. Úplněk jest poledne 
měsíčního dne, kterýž trvá nikoli 24 hodin, nýbrž od východu až k zá- 
padu slunce na měsíci 354 hodiny a od východu slunce až zase k vý- 
chodu arci dvakrát tolik hodin. Od měsíčního onoho poledne až 
do příštího východu slunce na měsíci uplynulo tedy asi 22 zemských 
dnů. Jestli se tudíž pan Brouček teprve při onom východu slunce na 
měsíci ocitl, padal plné tři týdny, což je zhola nemožné již proto, 
poněvadž nevěříme navzdor dm. Tannerovi v možnosC tak dlouhého postu. 

Za třetí : Kdyby se tam prese vše živ a zdráv byl dostal, nemohl 
tam ani chvilku na živu zůstati. Nebof : A. na měsíci není žádného 
ovzduší, alespoň ne takového, v němž by člověk obstáti mohl; B. k tomu 
panuje tam a) v noci zima tak krutá, že by byl mžikem v mrtvý ram- 
pouch ztuhnul a b) ve dne zase horko tak úmorné, že by se v něm 
i olovo rozpustilo, následkem čehož by a) každý živoucí tvor 

Poněvadž páni učenci, začnou-li vypočítávati důvody, nikdy konce 
najiti nemohou, přetrhnu je raději hned a řeknu krátce: Proč pan 
domácí tak dlouho na měsíc padal, nemůže nám vysvětliti prostě proto, 
poněvadž konal svoji pouC ve stavu bezvědomém; co však ostatních 
námitek se týče, jsou vyvráceny proste tím, že pan Brouček dosud 
plnému zdraví se těší a všechny ony věci, které sám zkusil a na vlastní 
oči viděl, osobně ztvrditi může. 

Kdybych se chtěl zahrabati na nějaký čas do učených traktátů, 
dovedl bych také sestrojiti zcela slušnou imaginémí cestu do měsíce, 
která hy byla s přísnou lunovědou v nejlepším souladu; ale pak by to 
nebyla právě pravdivá, skutečná cesta páně Broučkova. 

Tím budiž učený cech odbyt i vzhledem k ostatním domnělým 
nemožnostem a nesmyslům, které v dalším průběhu mého vypravování 
zajisté nejednou vzbudí jeho nelibost a pohrdlivý úsměv nad pošetilým 
•nedoukem" nebo snad dokonce ^čirým nevědomcem." 

Pan Brouček dospěl zatím ve své četbě až k místu : „ Přitažlivost 
měsíce činí jen Ve pozemské, našich 6 kilogramů váží tam jen 1 kilo- 
gram.* 

,Ah, nyní pochopuju, proč jsem se knihou praštil do nosu,** po- 
myslil si pan Brouček. ^ Zdvihal jsem ji touž silou jako na zemi a ona 
je zatím zde na měsíci šestkrát lehčí." 

Ano, již nepochyboval, že se probudil skutečně na měsíci. Poslední 
stín pochybnosti rozptýlil Jules Verne, jehož « Cestu kolem měsíce" 
sobě náš hrdina cestou na Hradčany byl koupil a teď také šfastně 
v šose nalezl. OtevřelC jeho knihu náhodou na místě, kde vylíčen byl 



Digiti 



zed by Google 



110 ^* Roušek: Výlet páně Broočkův do měsíce. 

východ slunce na měsíci a vzhled měsíční oblohy: vše shodovalo se 
nápadně s tím, co právě pozoroval. 

Nebudu líčiti hrůzu, která panem Broučkem zachvěla,* a směs 
ostatních pocitů a myšlenek, jež nitrem jeho vířila. Uvedu jen závěrek 
vnitíPní jeho samomluvy: *Zde tedy sedíš, chudáku, opuštěn a samoten 
na cizím, neznámém světě, více než 50.000 mil vzdálen od země, na 
kterou se již nikdy více nevrátíš! Hle, tam předaleko v nesmírném 
prostranství nebes na tom zářivém půlměsíci, který jest vlastně zemi, 
leží kdesi Praha, stojí tvůj dům a snad klepe právě v tu chvíli hospo- 
dyně s ranní kávou na tvoji ložnici . . . NedoCuká se, nedovolá se . . . 
Dá vypáčiti dvéře: postel netknutá, po pánovi ani stopy . . . Nastane 
hledání po městě, pátrání, vyšetřování — snad padne i na pana Wtirfla 
podezření, že mne obral a vyhodil někam do Jeleního příkopu — 
a koncem konců rozmnoží moje afféra hezkou již řadu nevysvětlených 
vražd a neštěstí. Y mém krásném dom^ budou hospodai^iti roztomilí 
moji příbuzní, které jsem na zemi míval nejraději hodně daleko od sebe. 
Peníze, kterými jsem si pojistil slavný funus, jsou marně vyhozeny. 
Ni prostý křížek nezůstane po mně na zemi; památka moje zajde tam 
beze stopy. Leda že snad někdy moji staří kamarádi, jdouce za luno- 
jasné noci od „kohouta" nebo od Wttrfla, mezi sebou prohodí: „Bylo 
to dnes pivko, co? Na tom by ani nebožtík Brouček neshledal chy- 
bičky ..." A nebudou tušiti, že ubohý Brouček šplhá zatím po stru- 
nách Davidovy harfy v krásném úplňku, k němuž snivě vzhlížejí na 
hvězdnatou oblohu — " 

Pan Brouček zaslzel a oddal se zcela svému žalu. 

Ale po chvíli přemohl jeho strast pocit jiný. Holá půda rozpa- 
lovala se žárem slunečním a začala jej hřáti tak důkladné, že rychle 
vstal. Pěkně vstal! Vyskočil, vymrštil se jako pružcový mlč vysoko od 
země. A chtěje se oddáliti od lemu propastí, která snad číhala v moři 
temností, obklopující jeho skalnatý ostrůvek, činil to větrnými poskoky 
a smělými piruettami, za které by se nemusil stydět ani Mošna. Jeho 
zemští přátelé byli by ustrnuli, kdyby byly spatřili obtylou a rozšafnou 
oeobu pana domácího tančití nejsvižnější pařížský kankán. 

„Uf! Uf! Prokletá měsíční lehkost!" oddychoval si náš bezděčný 
tanečník, když přivedl své tělo jakž takž do rovnováhy. 

Stál u vysokého balvanu, který vrhal na západní stranu dlouhý, 
úplně černý, neprohledný stín. 

nZde si sednu do chládku," pravil k sobě pan domácí a uvelebil 
se do stínu s náležitou opatrností, aby příliš prudkým nárazem část 
k sezení nejpotřebnější snad vážně nepoškodil. 

Usedl bez úrazu, ale poseděl jen kratičko. „Brrrr — " otřásl se 
a zajektal zuby. V potměšilém stínu ovanul jej mráz ještě snad kru- 
tější než prve, když procitl. 

„Pěkná to bude rýma!" bědoval, pospíchaje z objetí zákeřnického 
chládku — 

Ale pro dnes končím útrapy páně Broučkovy a zůstavuji své čte- 
náře na skřipci dychtivého očekávání, co asi přinese kapitola třetí. 



Digiti 



zed by Google 



Irma Geisslova: V soumraku letním. 



111 




V soumraku letním. 

evátá s věže zazněla, 

— červánky dosavad hoří, 

na vlnách vzduchu trůní mír, 

snivě jak tišina v moři, 

ze zahrad okolních v šeru kdes 

opojně dýše černý bez . . . 

Žabek se ozvou chvílemi 

kovově zvučící sněmy, 

ozve se cvrček, křepelka 

v přeletu při samé zemi, 

stále pák ze zahrad, v šeru kdes 

opojně dýše černý bez — 

Pod oknem růže kvetoucí, 

nad hlavou klenutí hvězdné 

o, jaké blesky šlehají 
z tužeb mých hlubiny bezdné 
v čarovný večer, kdy z šera kdes 
opojně dýše černý bez 



Irma Oeiislova. 



ROZHLEDY 

V literatuře, umění a vědě. 



z české literatury. 

Čechův příchod. Báseň Julia Zeyera. Poetických besed 
číslo XXYI. V Praze 1886. Nakladatel Ed. Valečka. 

Jest zajímavo, kterak v Řecku z prostých, jednoduchých výjevů 
přírodních vyrostl mythus, na konec rozvětvující se v široký proud ná- 
rodních pověstí. 

Básníkům volno bylo dle své vůle i fantasie plésti dále tkanivo 
pestrých příhod a událostí, až povstaly celé široké okruhy mythické, 
plné bohatýrů a polobohů. Sledujeme-li zpětnou cestou, na mnoze dosti 
obtížnou, průběh tohoto utváření, dojdeme vždy k určitému východišti. 
Nic jednoduššího nežli tento základ, z pravidla přírodní úkaz, spůsobem 
theogonickým oživený. Nepoznali bychom na příklad v Ifigenii, jak se 
nám jeví u starých řeckých tragiků, jmenovitě u Euripida, pouhé pří- 
jmení Artemidy, která jakožto bohyně měsíce opět ničím jiným není 
nežli prostým zosobněním luny. 

8 



Digiti 



zed by Google 



112 Rozhledy. 

A snad i podobně kdysi povstaly naše staré české pověsti. Vy- 
jasniti pravděpodobně jejich původ jest nyní téměř nemožností. Pokud 
víme, jediný Primus Sobotka při báji o Přemyslu o věc takovou se 
pokusil. Ale vždy zbude badateli více pole k domyslům, nežli k faktům 
nezvratně přesvědčujícím. Yěc i tím osudnější se stala, že k osobám 
nepochybně jistého historického původu báje se přidružovaly a historická 
fakta na nejmenší míru byla stlačena. Ještě tam, kde báj nebo pověst 
dochovala se k nám v obrysech nejjednodušších, můžeme s jistotou 
tušiti podklad skutečného děje historického. 

Tak je tomu zajisté i s pověstí o Čechově příchodu do pravěké 
naší vlasti. Máme za to, že netřeba jí úzkoprse hledati vzniku v pouhém 
jménu národa, tím více, že i Poláci paralleiní pověstí o Lechovi k nám 
se druží a starobylé podání Lecha vůbec za rodného bratra Čechova 
prohlašuje. Osobnost obou těchto patriarchů národních sluší uznati za 
historickou. Ale kdy žili, pH kterém proudění evropských národů ujali 
naše rodné kraje, ztrácí se naprosto do mlhy temných záhad. Básník, 
který chce učiniti tento děj podkladem uměleckého výtvoru, má tudíž 
pole docela volné. Zeyer co do času přidržel se mínění obecně plat- 
ného a klade příchod Čechův po keitické a markomanské době, ač jinak 
zřejmě vytýká, že pravěké původní obyvatelstvo země bylo slovanské. 
Faktum samo pak motivoval příčinami osobními a rodinnými. 

Zeyer vybásnil k němu celé pásmo rozmanitých událostí. Pod 
Tatrami uprostřed slovanského lidu, tak vypravuje, žil bohatý kupec 
z kmene Keltů. Když zemřel, zatoužila dcera jeho Labára seznati také 
ony divné kraje a země, o nichž otec její za zimních večerů výpra- 
vo vával. Vydala se na cestu a tu v říši Markomanů přepadl její průvod 
dav loupežníků. Z jejich rukou vysvobodil dívku Bohomysl, syn BoHtův. 
U krbu jeho Labára v brzku se zotavila a seznala stařičkého otce 
Bohomyslova i sinookou sestru jeho Charpu. Bohomysl Labáru si za- 
miloval a když stala se jeho chotí, odebral se s ní do jižních keltických 
krajů, kamž je i Charpa následovala. Bratr Bohomyslův, Koian, měl 
na zimu vrátiti se z hor, kde hledal drahé rudy, a míti péči o jejich 
otce. Na jihu však Bohomysl nenašel spokojenosti. S úžasem pozoroval, 
že láska jeho ženy ochladla a seznav též touhu Charpinu po zemích 
severních, odebral se s chotí i veškerou družinou k úpatí Tater, kdež 
vystavěl hrad Psáry. 

Tam zdálo se, že znova štěstí na něho se usmálo. Měl dva statné 
syny a jeho žena zářila krásou vždy větší. V té době, když Bořita 
již zemřel, navštívil Bohomysla Kolan. K nabádání bratrovu zůstal 
rovněž pod Tatrami a založil proti Psárům hrad Krapinu. Leč příchod 
jeho byl všem osudným. Kolan zamiloval se do Labáry a tato opěto- 
vala hříšnou jeho lásku. V bratrovražedném souboji skolil Bohomysl 
Kolana, avšak sám, ač přisahal, že do Psár nikdy již nevkročí, při- 
lákán kouzly choti své, byl od ní úskočně zabit. Když pak na Krapinu 
došla zvěsf o smrti Kolanově, mezi potomky obou bratří vypukl neustálý, 
věčný boj až do vyhlazení. Labára zmizela, a prý jen přízrak její 
v bouřlivých nocích jezdil po slujích a štítech hor na bílém oři. Charpa 
přežila všecky, a mělo se za to, že hrůzou z děsných oněch událostí 



Digiti 



zed by Google 



Rozhledy. 113 

sesilela. Zatím však učinili ji bohové svoji věštkou a když po mnohých 
letech z pokolení Bohomyslova Čech vyrostl, projevila mu jejich víUi, 
aby nikdy v bratrském boji krve neproléval. 

Čech již jako dítě stále jen o míru blouznil a zavázal se velkou 
přísahou, že smíří oba nepřátelské kmeny. Podalo se mu to úplně. 
Charpa Čechovi pak oznámila, že jest vyvolen, aby uvedl svůj lid do 
rodné vlasti praotce Bohomysla a založil velikou říši, věstíc mu zároveň, 
že tam najde „své štěstí, svt^ osud zlatý, který přede a zpívá u tekoucích 
vod." Nicméně předsevzetí jeho při samém počátku bylo příčinou no- 
vého rozkolu. Ylasatici, kterou Charpa Čechovi ukázala na znamení, 
že její ústy bohové mu velí hrad Psáry opustiti, pokládali mnozí za 
boží hrozbu, že chtěli odejíti z kraje, v němž jejich děti se zrodily. 
Teprve když mor zhubil protivníky odchodu, vypravili se všichni na 
dalekou pout. Přišli konečně do vlasti Gharpiny a rozbily tábor v bý- 
valém keltickém městě, ležícím v ssutinách. Čech dal rozkaz, aby na 
místě tom sečkali všichni až do noci, a sám s bratrem Lechem, kňžáý 
však jiným směrem, dal se k hoře, která z mlh tajuplně před nimi 
v pláni se zjevila a dle níž měli poznati domovinu svého praděda. 
Stíhaje laň po cestě, Čech nalezl zlatovlasou Etnéu, která předouc 
u potoka, se skály divoké vody své řítícího, tiše zpívala. Mimoděk 
oživla v něm slova Charpiny věštby, spatřilC v ní skutečně „svůj zlatý 
osud.** Etnéa byla dcerou Qdány z kmene až na malé zbytky vyhu- 
bených Bojů, které do země Sigovés přivedl. Pod jeho střechou i s Lechem, 
jejž byl přivolal svým lovčím rohem, nalezl Čech vlídného přijetí a po- 
hostinství. Večer pak při kvasu vypravuje Udánovi o svých předcích 
a úkolu, který jej od vysokých Tater přivedl do těchto končin. Na to 
Udána a Lech odebrali se do tábora Čechovy družiny, aby jí zvěstovali, 
že již konec nastal trudné pouti. S jitrem na hoře, která &ip se na- 
zývá, má je Čech uvítati zápalnou obětí. 

Etnéin luzný zje^ mocným kouzlem působil na oba bratry, že 
k ní zahořeli nejvroucnější láskou. Lech po cestě Ildánu žádal za její 
ruku a nebyl odmrštěn. Zatím však Čech dobyl si úplně její srdce. 
Etnéa přilnula k němu s veškerým ohněm mladistvé lásky a zasvětila 
jej do všech druidských tajemství. Uvádí milence též do vnitřku hory, 
která posud byla nev3nrřelou sopkou a tvořila ohromnou sluj se žhavým, 
planoucím nitrem. Jeskyně byla zároveň pohřebištěm j^i předků, po- 
čínaje od Sigovésa. Jeho zbroj položila na bedra Čechova a zírajíc na 
jeho hrdinskou postavu, poznává v něm reka, který se ji zjevil kdysi 
ve věšteckém vidění a o němž přízrak děl, že „štěstí toho kraje při- 
ková k sobě", ač bude třeba tento velký dar osudu vykoupiti nemalou 
obětí. Radí mu tudíž, aby naplnil třikráte štít nahromaděnými vůkol 
poklady a vrhl je dolů do propasti. 

Když jitro nastalo, vystoupili oba na chlum, aby připravili zá- 
palnou obět. A již všecky lesy vůkol oživly hlaholem přečetných zástupů. 
Družina Čechova přicházela a majíc v čele Ildánu, Lecha a Charpu 
vystoupila na ňip. Charpa prohlédši, poznala pak vlastni svoji kolébku 
a v slzách žehnala bratřím, kteří její lidu vrátili ztracenou svornost. 
Avšak v tom již zvrátila se její radost v opak. O Etnéu hrozí mezi 
Čechem a Lechem vypuknouti krvavý spor, každý z nich činí si právo, 

8* 



Digiti 



zed by Google 



114 Rozhledy. 

na jeji raka. Ta Charpa strašlivoa kletba vrhá na hlava krásné, ne- 
šťastné dívky, neboC vidí již opět z hroba vyvstávati bledé stíny Boho- 
mysla a Eolana. Etnéa však teprv nyní porozuměla smyslu svého 
vidění věšteckého — seznalat, že jest onou obětí, která za vinu La- 
bářinn má bohy smířiti a tím utvrditi úspěch Čechova díla. Sama tudíž 
se vraždí a nad její mrtvolou rozvaděni bratří se smiřují. Lech pak 
odebral se dále na východ, maje vfldcem Charpinu bílou orlici, a cech 
kráčel do nitra své nové vlasti. 

Již z toho krátkého nástinu zřejmo, že Zeyer při zpracování látky 
podržel sic hlavni obrysy naši starodávné pověsti, avšak vložil do nich 
nové motivy a četnou řadu rozmanitých episod. Děj silně do romantiky 
zabíhá a snad jen náhodou se stalo, že umělci pod rukou keltické živly 
převážily jádro původně slovanské. Reminiscence druidské jsou vesměs 
bohaté detailem i myšlenkovou hloubkou, vedle nich domorodé slovanské 
rysy na mnoze postrádají barvy a živosti. Začasté neslyšíme v nich 
zvuků, které k nám mluví z našich hvozdů a stráni. Jinak báseň sama 
o sobě jakožto umělecké dílo jest znamenitá. Stavba její se nese velkým 
epickým proudem, děj účinně se stupňuje a zhusta neschází mu drama- 
tické vervy a živosti. Výtečné jsou rovněž jednotlivé postavy. Jsou 
výrazné a plastické, silných, určitých tahů a přec tak různé a zajímavé ! 
V bratřích Čechu a Lechu zachytil básník hlavní rysy povahové obou 
spřízněných národů spůsobem velmi příhodným. Lech jest ohnivější 
a snivější, Čech jest vážnější a s jistým měkkým holubicím klidem 
v duši. Vášnivá a mstivá Labára příkrý tvoří kontrast k luzné, bělostně 
čisté Etnée, a vedle nich opět Charpa má reliéf mátožného báječného 
zjevu. V Ildánovi seskupil Zeyer mír a líbeznost stařičkého patriarchy 
spůsobem velice zdařilým. Taktéž Bohomysl a Eolan nepostrádají pevné, 
šfastně kreslené karakteristiky. 

Některá místa Čechova příchodu uchvacují čtenáře nevýslovným 
půvabem. Jak malebně a přec názorně, koloritem oslňujícím podána je 
velká scéna na vrcholu Řipu a již před tím příchod Čechových zástupů ! 
Popisy vůbec mají nezatmelý žár a barvu Zeyerova štětce, více o nich 
říci netřeba. Zjev Charpin na vrcholu Tater, líčeni žhavého vnitřku 
sopky i konečná hekatomba co do síiy a sytosti koloritu závodí s nej- 
krásnějšími passážemi ^ Vyšehradu^ a „Zpěvu o pomstě za Iffora^. 
Stejně skvělá je část lyrická, kdekoli v básni její struna se ozve. Již 
předzpěv sám dýse nevšední vroucností, a rovněž Čechovo vyznání lásky 
okouzluje něhou a srdečností. Řeč druidské kněžky, v níž filosofický 
názor keltický o tajích přírody a života se obráží, je plna důmyslu 
a myšlenkové hloubky, jako opět Charpin zpěv o daleké domovině pln 
uchvacujícího vzletu. Nejjasnějším místem, vlastně zlatou nití celé básně 
je však luzná idyla Čechovy lásky k Etnée. V ní jeví se nám Zeyerovo 
vzácné mistrovství ve světle nejkrásnějším. Dikce, jak u Zeyera bývá 
vždy, jest plna lesku a nádhery. 

„Čechův příchod^ v celku jest dílo, v němž jeví se netoliko 
zvláštnosti, ale i všecky přednosti neobyčejného Zeyerova talentu. 

Fr, Kvapu. 



Digiti 



zed by Google 



Rozhledy. 115 

Listy o divadle. 

Fíle JůHf Kufmtr. 

Yeselohra „Sond lásky" zapověděla provozovati censora, což ale 
Vrchlického na dlouho z repertoiru nevytlačilo, melt hned jinou novou 
veselohru ve třech aktech po hotově: „Rabínská moudrost". Jakási 
nedostižná rychlost náleží už mezi příznačné vlastnosti tvoření našeho 
básníka. Zároveň s provozováním vyšla nová komedie i tiskem. 

Spisovatel věnuje novou práci „své druhé matce* paní Sofii Pod- 
llpské a praví : „při pročítání talmudu našla jsi výrok o povaze lidské, 
jejž na konci posledního jednání kladu do úst rabbiho LOwa, a hned 
duchem pronikavým viděla Jsi v něm zárodek veselohry. Nevím, zdali 
moje „Rabínská moudrost* vtělila Tvou myšlenku, ale vím . . . .* 

Tím poskytnut jaksi pohled v genesis nového kusu a klič k in- 
tencím básníkovým. Dotčený výrok z talmudu je ponaučení novoman- 
želům a zní: „nemějte před ženami svými tajemství — to se těžko 
mstí a rabbi LOw Bezalel musil žít sedmdesát roků, by z toho vzal si 
hořké naučeni. Mv£ cdý patří SenS a naopak^ praví talmud — veliká, 
zlatá pravda. BvdiS vái cdý IHvot knihou otevřenou, kde na každé 
stránce může čísti ona pravdu, a pak vám hude svítit vidycky láska, 
tato nejsvStějsí data lampa íábesová^. 

Rabbi L5w má před svou ženou tajemství : tmavou komoru v domě, 
kam žádná cizí noha nevkročila a kde koná své práce alchymistické 
a vědecké. Čtyficet let už žijí spolu, on je stařec a ona stařena, znají 
se až do té duše, jen tmavá komora manželova zůstala paní Perl ta- 
jemstvím až podnes. „Sám sebe se často tážu," praví rabbi samomluvou, 
«nač ty mumraje, nač to tajemnůstkářství — má pravda a věda zapo- 
třebí této škrabošky? . . .* Leč zůstalo 4osud při tajemství a zůstane 
i dnes, ačkoli dnes obzvláště má paní Perl rozloženo v hlavě, doráží 
prudčeji než jindy a pláče. 

„Ženo, věčné dítě! Mluv, co je ti?" 

„Nic, můj panel* 

„Nic ženy jest bezedné moře. Hodím tam sít svého přezvědu, 
co vyvážím ? Písek. — Vím, co tě trápí, ale musím státi na svém, Perl I 
čtyřicet let žili jsme spolu v míru a lásce — maličkost, dětinství, 
hloupost a zkaleny jsou poslední dny naše, Perl!*^ 

Ale paní Perl je vtipná žena, nedá se jen tak odbýt a táže se 
v souhlasu s celým obecenstvem : 

„A proč jsi tak tvrdošíjný, když je to jen dětinství, maličkost 
a hloupost?" 

„MA ženo!* 

„Ty tedy svou komoru neotevřeš?* 

„Ne, má drahá I* 

„O, jak jsem neštastná!* 

Ubohá paní Perl! Dnes rabbi komoru opravdu nemůže otevříti 
zvědavosti ani své vlastní ženy. Chová tam nějakou dívku, která upadla 
do osidel nepřátelské moci, již on zachránil a musí prozatím skrývat 
před dotěrnými zraky veřejnosti. Až se věci vyjasní, bude ledaco možné. 
Pochopujeme to zcela dobře, ač nám není zcela jasno, proč dělal rabbi 



Digiti 



zed by Google 



116 Rozhledy. 

tak tyrdošijné tajemství se svojí komorou dříve, dokud v ní nepřecho- 
vával cizí dívky? — Protože paní Perl nikdy před tím tolik nenaléhala. 
Proč tedy naléhá z ničeho nic dnes? 

Náhoda je nejpilnější skladatelkon veseloher a náhoda tomu chce, 
že dnešní mrzutost v domácnosti rabbiho vzroste na skutečnou veselohru. 
Udá se totiž, že mimo dívku, které rabbi zachránil život a kterou ukryl 
v komoře před jinými pronásledovateli, najde se ještě dvé jiných osob, 
jež mají také zapotí^bi zmizeti na chvíli z dozoru lidských zraků, a od 
té chvíle přichází do rabínovy černokněžnické komory veselý moment. 
Dostane-li se za jedny dvéře více osob, které k sobě naprosto nepatří 
a na nějaký čas nemohou ven, je z toho rozhodně veselohra. A ta se 
může odehrávati před i za dveřmi. Zde se odehrává před nimi, neboť 
obsah a zařízení černé komory zůstává i diváku tajemstvím až do po- 
slední chvíle. 

Babbi L6w má venku co činit, aby ubránil svou komoru před 
zvědavostí několika lidiček, kteří by se rádi dostali dovnitř, anebo ně- 
koho z ní vylákali ven. Kde nestačí rabbi, pomáhá tajemné zařízení 
komory samo. Dvéře jsou nedotknutelný, opatřeny různými mačkadly, 
jimiž zacházeti bez trestu smí jenom zasvěcenec. Žid Isák se hanebně 
vyplatil, že se k nim odvážil blíže. 

Napjetí trvá, dokud uvězněným hrozí zvenku nebezpečí. Konečně 
je nebezpečí odstraněno a moudrý rabín uzná za dobré učiniti vyrovnání. 
Otevře dvéře komory a na všeobecnou spokojenost pouští zajatce a ode- 
vzdává je do náruče nedočkavých hartusUů, mezi nimiž nachází se jeden 
toužebný milenec a jeden žárlivý manžel. Tento krátký děj vypestřeu 
je nevyčerpatelným bohatstvím rabínovy moudrosti, který ma na každou 
otázku malebně vážnou odpověď a ke každé slabosti svého okolí vtipné 
naučení. 

Jak yidět, je veselohra místně i obsahově obmezena na rabínovu 
soukromou domácnost, čemuž svědčí také intence básníkova, jež vysvítá, 
z uvedené svrchu základní myšlenky. Rabbi Low Bezalel měl před ženou 
tajemství, jež teprve v sedmdesátém roce, v posledním aktu veselohry 
před ní odhalil. Vlastního horkého naučeni se mu, aspoň ve smyslu 
divadelním, ani nedostalo. Trochu se nepohodl s pani a to není na jeho 
neochvějnou usedlost filosofickou žádný trest. Komoru a její tajemství 
otevírá nakonec nedonucen, zcela dobrovolně, jako ji mohl otevříti ze 
začátku. 

Čtenář ani nepozoroval, že jsme mu zde zatajili úplně obsah celého 
jednoho aktu a sice prvního. První akt mohl by zcela dobře náležet 
jinému kusu. Zdá se, jakoby spisovatel uprostřed práce náhle byl změnil 
záměry. První jednání má zcela ráz veřejný, otevírá vyhlídku do velké 
veselohry s historickým pozadím, jíž by nestačil pouhý domácí krb uče- 
ného žida za jeviště. Tu narážejí na sebe celé třídy, tu se pronášejí 
veřejná nařknuti a obvinění naproti osobám veřejně postaveným, tu se 
provádějí cizím ženám veřejné serenády a ve jménu živých a silných 
zájmů kříži se tu s mužnou odhodlaností meče. 

Tento silný první akt vyvolá v diváku jistá očekávání, jež během 
dalších aktů třeba jedno po druhém odhazovati, což znamená jistého 
druhu sklamání. Na štěstí je básnická síla spisovatele tak mocná, že 



Digiti 



zed by Google 



Rozhledy. 117 

dovede vyplniti a zastříti mezery vzniklé stavboa hry a odvrátiti po- 
zornost od nedostatků kn přednostem. 

Zevnější úspěch novinky byl značný a také provedení dostalo se 
mnoho chvály. Za té příležitosti odbudeme malou zásadní otázka. 
Y hereckých úlohách všech druhů vyškytá se často vypravování minulé 
události, která je obsahem dojemná a pohnutlivá a má po případě po- 
hnouti poslouchajícího. Rozpomenete se okamžitě na deset, dvacet roli 
s podobnými místy. Také v „rabínské moudrosti** je takové vypravování. 

V krčmě „u tří per" v prvním jednání zastoupí Štěpán Chanovský 
císiUrskému radovi a komorníku, Filipu Langovi, cestu a ohlašuje mu 
své nepřátelství. Filip Lang je známý prostopášník a škůdce, jenž pod 
ochranou svého postavení provádí hanebné kousky. Ublížil i Chanov- 
skému a ten přísahal pomstu. Co se stalo? 

y krčmě je přítomno více cizích pánů, k nimž Chanovský pojal 
důvěru. Má za svou povinnost přednésti jim svou spravedlivou věc. 

„. . . prosím, byste byli svědky mé pře, kterou zde před bohem 
a vámi chci vyříditi s panem Langem .... Mám u Brandýsa statek 
a role a přišel jsem do Prahy, hledati ne práva, ale pomsty; nebo 
práva se nikdo nedovolá, dokud práh k velikému srdci našeho císaře 
bude stf«žen kousavými psy. Vím, že bych se nedovolal spravedlnosti 
a proto ji chci vykonati sám. A tak u vaší přítomnosti, pánové, pravím 
zde, jako muž počestný, že ty, Filipe Langu z Langenfelsu, císařský 
rado, městský hejtmane v Eremži a Innsbrucku, první komoří Jeho 
Milosti císařské, jsi prodajný lotr, mrzký cti a dobrého jména mrhač, 
usvědčený bídák a ničema! (Všeobecný úžas.) Není-li ti vhod toto mé 
oslovení, pak se bran, ač nejsi hoden souboje s mužem poctivým. (Do- 
ráží naň mečem.) 

Lang (s posklebkem). S blázny Lang Filip nejedná. (K sluhovi) 
Geisslere, otevři mi dvéře. 

Chanovský. Ani krok, otroku! — Aby se však nezdálo, že jest 
pravdou^ co on praví, slyšte, pánové stateční a urození, čím se na mně 
provinil tento padouch. Tři dcery měl šafář císařských dvorů Ondřej 
Kvěch v Brandýse, byly jak tři růže v zahradě a tu tento lotr nátlaky 
a výhrůžkami k tomu přiměl jejich slabého otce, že povolil chlípnému 
jeho chtíči a odvezl mu je do Prahy, kde je odevzdal Lorenzině Pyl- 
manově, jíž opatřil úřad hlídače lvů a potvor v královském zvěřinci, 
a která jest někdy jeho milenkou a vždycky jeho kuplířkou. Jedna 
z ubohých obětí zemřela v šílenství, druhá zmizela v bahně velikého 
města beze stopy. Třetí — ta však byla moji nev&tou^ Filipe LaTigUy 
mné zaslíbenou Senou, Co jsi z ní učinil, neptám se — nebo co jsi 
mohl učiniti, každý si domyslí. Pln nedočkavé touhy a naděje letěl 
jsem ve dvorec otce jejího v den sňatku, ale odtamtud vyjel prý před 
slunce východem krytý vůz s ubohou obětí a ujížděl směrem ku Praze. 
Nežádám na tobě obět tvou, neb co mi platná bídná a znectěná, ale 
žádám spravedlnost a sám ji vykonám ..." 

Dejte kterémukoli z našich hrdin a milovníků toto vypravování 
na přednes a všickni učiní stejný rozvrh. První část o svůdníku a dvou 
prvních dcerách šafáře Ondřeje budou přednášet mužně a ohnivě, s pla- 
noutím pomstou zrakem, jakmile však dojde na dceru třetí, zaslíbenou 



Digiti 



zed by Google 



118 Rozhledy. 

hrdinovi nevěsta, náhle všem klesne hlas, zachv^oa se rty a slzy budou 
dusiti slova a řeč a hrdina div nepropukne stkaním. To proto, že slzy 
na jevišti jsou pro své sestry dole ve hledišti neodolatelný a že žádný 
umělec naturalista rád se nezřekne příležitosti, státi se na jevišti do- 
jemným. 

Ale moderní realistická škola tím prostfedkem pohrdá, co ne- 
správným, umělkovaným, affektovaným a má pravdu. Není pochyby, že 
řeč o dívce třetí, která hrdinovi stála nejblíže, může se navenek ponámd 
lišiti od ostatního vypravování, být vřelejší, neb tlumenější, ale ne tuze 
znatelně. Neboť nyní, v přítomném okamžiku má Chanovský jiného na 
starosti, než podávati se dojmům minulých věcí a rozplývati se, této 
chvíle jej celého ovládá jediná myšlénka, myšlenka pomsty, vztek mu 
kypí žilami a co vypravuje přítomným, vypravuje toliko, aby je pře- 
svědčil a svou pomstylačnost odůvodnil. Nic tu o slzách, nic o vzdechu 
a stkaní! 

Ob den vyskytne se na divadle úloha s delším vloženým vypravo- 
váním, proto je otázka zásadnou. Vypravovati minulou, odbytou, snad 
pohnutlivou věc je umění. Herec tu má úkol zcela opačný od básníka. 
Na básníku se žádá, aby vypravováním minulý děj co možná zpřitomnU, 
kdežto herec co bedlivý pozorovatel skutečnosti a přirozenosti má právě 
zachovati klid člověka, jenž vypravuje o věci, lUerá je odbyta a při 
níž nelze si počínati, jako by poprvé, čerstvým dojmem doléhala na 
mysl. Chanovský ovšem nevypravuje klidně, jsa pohaněn a unášen vášní, 
tím méně však mu zbývá času a nálady upadati na příslušném místě 
v tóninu lkavou. Nanejvýš, že vztek a pomsta na dotyčném místě mo- 
cněji vzkypí. 

Jen ve případech nejřidčích může za řeči vzpomínka Vjrvolati 
účinek jako přítomná událost. Staré paničky, dostanou-li se v řeči z ne- 
nadání na zemřelé dítky, nsgednou nemohou pro slzy dále atd. Je to 
individueiní, míru a projev pohnutí třeba u každé osoby ustanoviti 
zvlášť, šablona se tu vy]n'ouhlit žádná nedá. Celkem však platí, že se 
dojemné, melodramatické accenty, oblíbené při vypravování minulých 
událostí na jevišti, s moderním realismem hry nesnášejí. 



Z literatury francouzské. 

Píie Jottf Pachmojtr, 

Ohnět vydal v poslední době romány y^Lise Fleuron^ a „Veliký 
lom** (La grande Marmiěre), tento v „lUustration*, onen ve „Figaru" 
uvřejněný, později oba ovšem ve svazku vydané. y^LiM Fleuron^ jest 
román divadelní, v němž věrně fotografovány jsou veškeré skrýše a koutky 
zákulisí, prach i cáry jeho, mezi nimiž bují život nejpestřejší a nejdi- 
vočejší. Ohnět zachytil z něho zvláště několik osob čelních, na nichž 
luští psychologické problémy. Chvílemi odhrne záclonu, skrývající oi^ie 
některých bankéřů a hejsků pařížských, jež konečně uchvacují obět 
svoji — hrdinku románu, dosti sympatickou duševními zápasy svými. 
Román ten je celkem spíše bujnou, životem dýšící komedií s koncem 
a rozluštěním tragickým. V Paříži však zbouřil mocné vlny ne tak pro 



Digitized by 



Google 



Rozhledy. 119 

literární přednosti jako pro pikantnějši stránka svoa. StaloC se v poslední 
době zvykem antorův pařížských, že v románech svých líčí fotograficky 
yěrně některou z vynikajících osobností, již právě vlny veřejného života 
aneb i jen skandály nad povrch vynesly a k níž upřeny jsou veškeré 
zraky zvědavých Psdrížanů. Osoba tato, její domácnost a život líčí se 
pak se všemi pikantními detaily, kteréž ani nejskandálnější lístek ne- 
odvážil by se odhaliti. Bomány takové mají ovšem neobyčejný úspěch — 
a proto ani přední autorové neštítí se těchto prostředků, jež se sta- 
noviska literárního zajisté jsou lhostejný. Již Daudet dovedl jich užíti 
?e svých románech „Nabob", „Králové ve vyhnanství" a „Numa Rou- 
mestan" ; sám Delpit, který jinak rád a se zálibou líčí toliko světlé 
stránky povahy Udské, hleděl jakýmsi skandálkem v románu „Solange 
de Groix St. Luc", dojíti sensačního úspěchu vylíčiv v něm skandální 
aféru jisté rodiny vévodské, jež před několika lety budila velikou sen- 
saci. Ohnět, ač nyní jest „nejčítanějším" romanopiscem francouzským, 
zastíniv takto prý i Zolu, neopovrhl v románu „Lise Fleuron" podo- 
bným ^nostředkem ; načrtl v něm několik podobizen z pařížských kruhů 
uměleckých a literárních tak zdařile, že obecenstvo poznalo v. nich 
snadno staré své známé i miláčky („Yictorien Poli** jest věrná fotografie 
pana Aurelliena Scholla, „Rolf" není nikdo jiný než duchaplný článkář 
.Figara** Albert Wolf, původem jak známo Prušák, kterýž vsak nikdy 
nezakrývá uší před svůdným hlasem zlatých sirén *) atd.) Tomuto umění 
fotogrs^ckému vděčí „Lise Fieuron" spíše snad za veliký svůj úspěch 
než mistrné kresbě psychologické a tragickému ději svému. 

Druhý román Ohnetův „Veliký lom^ má staffázi zcela jinou — 
život venkovský. Nad stránkami těmito rozestřeno jest poněkud příliš 
ideální záře — v málokterém románu žije a zápasí tolik lidí šCastných, 
dokonalých a šlechetných, ano šlechetnějších, než konventionelní mra- 
vouka žádá. Místy státi se to mohlo ovsem jen na úkor nelítostné 
pravdy a přesné analyse psychologické, snad přispěl k tomu i jasný 
vzduch venkovský; vždyť snad v každé literatuře má „náš lid" a „ne- 
zkažený venkov" výsadu na nedotknutelné ohledy a jisté idealisováni, 
tak jakoby žádný spisovatel nemohl si pomyslit, že by bodrý venkov 
i pod doškovými střechami a v koženkách skrýval povahy stejně sobecké 
jako pustý rej velkoměstský! OstaJ^ě nezvolil Ohnět v posledním svém 
románu stěžejní osoby z kruhů ctihodných a usedlých vesničanů ; o zájem 
cten^v derou se stejnou měrou zbohatlá rodina měšťácká a chudičký 
štěp šlechtického kmene de Clairefonts. Starý měšták Garvojeu otec 
jest vzorem bezcitného, ledového muže, kdežto syn Pascal nemá v ušle- 
chtilosti a čiré dokonalosti sobě rovna. Syn zachraňuje šlechtickou ro- 
dinu de dairefonts, kterou otec mravně i finančně m^em byl by zničil. 
Pascal zaplatil netoliko dluhy starého markýze, nýbrž uchvacující vý- 
mlovností svou, kterouž jako advokát v Americe ohromné jmění získal. 



*) Zakoupen byl prý v poslední dobé též Munkaczym jehož obrazu 
•.Umírající Mozart" činil reklamu až nápadnou. — Yictorien rolí, jenž v n£ve- 
nément*^ náležel s Wolfem a Rochefortem k nejoblíbenějším „článkářům^ a cau- 
seristům — nyní věnuje se z cela svému „Echo de Paris" — , jest zároveň 
ředitelem klubu šermířů, což mu — mimochodem řečeno — vynáší ročně 
80.000 fr. 



Digiti 



zed by Google 



120 Rozhledy. 

zachránil hr. Roberta, když byl týž neprávem z yraždy obviněn. Vykonav 
šlechetný cin tento chce uchýliti se do zátiší, aby skrýti a utlumiti 
mohl vášeň svou pro komtesku Antoinetu. Avšak ženich této, důstojník 
a baron Crois-de-Mesnii, poznav, že i nevěstě jeho není zajímavý 
a mladý advokát lhostejným, sám šlechetností obvyklou toliko v románech 
starých zlatých časů uvádí mu ji v náruč. Ale štěstí měštáckého par- 
venu není iesti úplným, Ohnět rozvíjí před námi ještě zajímavé reje 
volební, v nichž Pascal jest vítězem, takže vstupuje do nádherné síně 
sněmovny francouzské. (Tak maně naskýtá se nám myšlenka, že nikdo 
u nás dosud nepovšiml si jedné z význačnějších stránek současného 
života, voleb i další činnosti parlamentámí, jež tak bohatou by poskytly 
kořist romanopisci modernímu. Yíme, co dovedl z látky této Balsac již 
před léty ve knize své „Albert Savarus", což teprve zajímavý materiál 
poskytla by churavící společnost česká, v níž všechen život politický 
a všechnu činnost národní lze nyní označiti jediným slovem : shonem po 
mandátech . . .) 

Vedle Ohneta jest také Delpit jedním ze šťastných, jemuž rázem 
podsú^lo se uchvátiti přízeň obecenstva. Není tomu tak dávno, co Paříž 
dověděla se z jeviště o novém velikém talentu, jenž nemeškal úspěch 
svůj dovršiti též romány solidně založenými a svědomitě propracovanými. 
Na jevišti i v knize líčí Delpit v odporu s většinou spisovatelů moderních 
se zálibou vášně šlechetné, které bývají též v románech jeho jedinou 
pohnutkou a jediným motorem, jenž stroj do chodu uvádí. 

Šlechetné tyto pudy a vášně lidské pitvá pak Delpit právě tak 
pečlivě jako spisovatelé naturalističtí rozbírají bídné a podlé pohnutky 
v srdcích lidských; ovšem vyhýbá se tomu, aby nedospěl dna pravdy, 
poslední příčiny všeho jednání a činění, kteráž by sotva odůvodňovala 
čirý jeho optimismus. V poslední době nepohrdnul však ani Delpit vše- 
likými prostředečky, dráždícími chuC čtenářstva, a nastoupil dráhu spi- 
sovatelů sensačnich za každou cenu. Předposlední román Delpitův y^So- 
lange de Croix St Luc^ jest rodinnou kronikou jistého rodu vévodského, 
jenž skutečně, jak jsme již pravili, existuje ; děj i povahy vylíčeny jsou 
svědomitě dle skutečnosti a dle živých modelů šlechtických. Psycholo- 
gicky nejzajímavější osobou jest madame de Croix St. Luc, skvostně 
líčený typ staré modlářky. Žije toliko církvi a poněkud též jménu svému 
šlechtickému. Odřekla se všeho ; miluje toliko syna svého, avšak s pod- 
mínkou, že ve všem podrobí se názorům jejím. Fanatismem náboženským 
prodchnuta nehrozí se jednání nejkrutějšího a prosta jest všeho citu; 
pronásleduje i mladou chof syna svého, jenž jsa jediným potomkem rodu 
svého oženil se, aby hrdé jméno Croix St. Luc z aristokracie francouzské 
smrti jeho nezmizelo. Avšak matka jeho rozlučuje manžele, obávajíc se, 
aby mladá choť vlivem svým nesvedla přísně katolického šlechtice k roz- 
koším pozemským. Konečně zmírá tento odkojenec matky bigotní a o dítě 
jeho nastává brutální spor mezi vdovou a tchýní, jenž vede i k únosu 
a konečně i do síně soudní. Na pohled poněkud přílišná dávka realismu; 
Delpit, jak u něho snad ani jinak býti nemůže, ozlacuje nám ji .vše- 
obecnou haimonii" konečnou — na smrtelném loži smiřuje se stará 
vévodkyně se snachou svojí. Roman tento, ač zajisté proti vůli autora, 
který jest spolupracovníkem listů ryze konservativních, hájí myšlenku 



Digiti 



zed by Google 



lUzhledy. 121 

St Simona a spíše ještě stoupencův jeho, dle nichž křesCanstvi, porušivši 
rovnováha mezi tělem a duchem, mezi hmotou a duši, jest původem 
téměř všeho zla a vší bídy společenské ve společnosti naší. — Poslední 
román Delpitův „Mademoiselle de Bressier^, jest obsahu stejně napí- 
navého, ač v mnohém ohledu není tak zajímavým jako román předešlý. 
Velikou pozornost, zvláště v kruzích ryze literárních, vzbudily 
v poslední době romány Paid Bourgetovy, Paul Bourget jest výtečným 
analytikem literárním, jakých jest málo jemu rovných. Jeho dva dosud 
vydané svazky studii z psychologie moderní, mikroskopický to rozbor 
netoliko vynikajících děl literárních, nýbrž celé společnosti lidské, po- 
stavily jej rázem do řady předních dějepisců literárních, vedle Taina 
i Brandesa, nad něž vyniká i hloubkou a namnoze i objektivností přísně 
vědecké své analyse. Bourget pronikl při vědeckém bádání svém až k ator 
mům „povahy" lidské a netřeba podotýkati, že pravdy, ku kterým takto 
došel, jsou chmurné, ano při optimistické rozhýčkanosti naší i odpuzu- 
jící. Stejně počíná si Bourget i v románech svých, jež jsou právě též 
více studiemi psychologickými, než dílem uměleckým. Se zálibou luští 
aneb aspoň obírá se v nich Paul Bourget některou záhadou psycholo- 
gickou ; duševnímu životu věnována jest většina stránek těchto ; vášně 
jsou vsak netoliko zběžně vylíčeny, nýbrž s důkladností vědeckou roz- 
pitvány 9Ž do posledních příčin svých, kteréž mozek badatelův ještě 
pojmouti a pochopiti může — vše ostatní, co román románem činí, 
část konstruktivní atd. propracováno jest již mnohem kvapněji a po- 
vrchněji, jen pokud nezbytně nutno bylo. Jak viděti, Bourget zvoliti 
chtěl v románech těchto zajisté jen přístupnější formu, v níž by „širší" 
obecenstvo s výsledky bádání svého seznámil. Oba romány Bourge- 
tovy — „Cruelle énigme" a „Crime ďamour" („Krutá hádanka" a „Zločin 
z lásky") náležejí proto k nejzajímavějším zjevům literárním. Podotý- 
káme jen, že věnovány jsou — problému lásky. 



Rozhledy přírodovědecké. 

Pfle Bedřich Katser. 
(Dokonienf.) 

Zabývajíce se už jednou barvami, povšimneme si hned také pěkné 
práce F. Leydiga o původu a rozšířeni modři na iatS živočichů. 
Skutečné modré barvivo vykazují toliko pořidku modře zbarvené části 
živoků. XT raka říčního na př. jsou pigmentem tím drobné modré kry- 
stallky. Castěji vzniká modř křížením vln světelných, když v kůži vlo- 
ženy jsou buď krystallinická tělíska, nebo plástvičky, nebo vlákénka, 
na nichž světlo rozdílným spůsobem se láme a odráží. Tím povstává 
často modravý svit. Jinde vzniká modré zabarvení zastřením temného 
podkladu nějakým bezbarvým, kalným prostředím, tedy podobně jako 
si vykládáme blankyt oblohy; a konečně může modré zabarvení býti 
vytvořeno také výpotkem modravým, jenž z těch částí, kde se ukládá, 
setříti se dá. Pro to poskytují příkladů někteří bmyzi a housenky. (Zool. 
Anz., 1885, Nro. 212.) 



Digiti 



zed by Google 



122 Rozhledy. 

Zajimavějši a nápadnější než barva zvířat jest svit, který mnohá 
z nich vydávají a o kterém také již ve „Květech" bylo pojednáno, tfkaz 
ten — fosforescenci — nčinil M. C. Intosh předmětem řeči, kterou 
loni zahájil biologickon sekci British Assodation v Aberdeena. S od- 
kazem na zmíněné pojednání, chceme ta přihlédnouti jen k závěra řeči, 
pojednávajícíma o příčiriách a o viiůcu gvUéni a živočichů mořských. 
Fřehlédneme-li okolnosti, za kterých zvířata fosforesknjí, nemůže nám 
ujíti, že příčina zjeva toho není jednotná. Nejmenší jednobuněčné svě- 
tlušky na př. svítí velmi silně, ač nemají vyvinutu nervovou soustavu, 
ani nevylučují zvláštních výmětků. Tu jest fosforescence prostě vlastnost 
protoplasmy. U mnohých láčkovců už zdá se býti svítění vázáno na 
pochody nervové. U některých kroužkovitých červů fosforeskuje toliko 
zvláštní výpotek. Podobně má se věc u korýšů, kde však zářivý výpotek 
patměji stojí pod vlivem hnutí čivových. U sumýšů, medus a v nepatrné 
míře u některých ryb závisí svítění také na vylučoválií zvláštního sekretu, 
který však u prvně jmenovaných, u ryb a u červů kroužkovitých vystu- 
puje až při umírání. Yidno z toho všeho, že příčiny téhož úkazu svítění 
mohou býti velmi rozdílné, i není dovoleno vysloviti v té příčině vše* 
obecně platný zákon. Podobně není dovoleno připisovati fosforescenci 
týž souhlasný účel u všech zvířat. Na př. o objrvatelích hlubin mořských 
jest všeobecně přijat náhled, že svit jejich těla jaksi nahrazuje jim září 
sluneční, že jeho pomocí osvětlují si tmu, na kterou jsou vázáni, že 
děsivým svitem odpuzují nepřátely, anebo naopak, že je lákají, což 
v boji o život prý má význam, protože vyšší živokoyé svou svítivou 
potravu snadněji naleznou, kdežto mohutnost světlo své zhasiti pro tvory 
ty prý zase jest prostředkem ochranným. Vše to jsou pouhé theorie, 
pro něž skutečnost tuze mnoho přímých důkazů neposkytuje. Neboť 
předně nejsou svítivá zvířata v hlubinách temných hojnější než na samém 
pěkně ozařovaném povrchu vody, kde naopak se jich zdá býti mnohem 
více. Dále lze dokázati, že žádný živok fosforeskující nebývá hojněji 
požírán než kdyby svítivým nebyl, ale naopak také navzdor svítivosti 
příležitostnímu pohlcení neujde. Dále jest známo, že fosforescence 
u mnohých živoků vystupuje jen za zvláštních okolností. Konečně jsou 
mnozí živočichové s nejkrásnější fosforescenci obyvately — rour a dutin 
a nemohou tedy ani lákati svým svitem ty, které by sami požrali, ani 
ty, od nichž by byli požráni. Zkrátka: o příčinách a účelu svítění zvířat 
(mořských) nevíme podnes nic určitého a rozhodného. 

Od moře podíváme se ke studním a dotkneme se tím otázky, 
která v Praze na př. už dostává choulostivou podobu s věčným židem. 
Jest to otázka pitné vody. Každá voda pitná chová některé drobné 
ústrojence a nesmíme tedy na vyskytování se jich klásti váhu tuze 
velikou. Na př. městská voda pitná ve Mnichově, která netajíc ani stopy 
dusanů, dusičnanů nebo solí ammonatých, jest pravým vzorem čistoty, 
přece dle nových Leoneových výzkumů přechovává v každém krychlovém 
centimetru průměrně 5 organismů. Počet tento nápadně rychle stoupá, 
když voda stojí, tak že za den krychlový centimetr vody už obsahuje 
přes 100, za dva dny 10.500, za tři dny už 67.000, za čtyři dny 
315.000 a za pět dní přes půl millionu ústrojenců. Překvapující výsledek 
tento přiměl T, Leoneho k tomu, aby zkoumal také uhelnatky, které 



Digiti 



zed by Google 



Roshledy. 123 

pravidlem delší áóhn leží nežli se jich požívá. Tu shledal však opak 
toho, co v obyčejné vodě pitné. Bylo-li totiž počátkem v krychl. centi- 
metru uhličité vody přítomno 186 mikroorganismů, ubylo jich stáním 
kyselky tou měrou, že centimetr po 6 dnech choval už jen 87, po 10 
dnech 80 a po 15 dnech jen 20 ústrojenců. Protože pak jištěno pří- 
mými pokusy, že ubývání organismů není spůsobeno ani nedostatkem 
kyslíka, ani vysokým tlakem, nýbrž jedině přítomností plynu uhličitého, 
jest z toho zároveň vidno, proč v čerstvé vodě pitné jest ústrojenců 
tak málo. Hojnost plynu iMiČitého Jest toho příčinou. Takhle věda 
dělá vyrabitelům syfonů a šumících vod účinlivou reklamu! (Atti d. r. 
Acad. dei Lincei. Rend. 4, Vol. I. pag. 726.) 

Pro velikou část obyvatelstva, která k uhašení žízně na sodovku 
omeziti se nemůže a i jinak čistou vodu potřebuje, budou se musiti 
správy měst konečně přece jen postarati o čistý neb aspoň vyčištěný 
nápoj. Lučebních čistidel známa jest celá řada, jen že sotva kterého 
lze ve velikém upotřebiti. Závadou pak jest také, že při žádném dosud 
užívaném spůsobu čistění vod nebylo dostatečnou měrou přihlédnuto 
k tomu, jaký má vliv na odstraněni mtkroorgantsmú. I podnikl v tomto 
směru nejnověji Percy F, FranTdand několik pokusů, které vedly k ná- 
sledujícím dosti zajímavým a prakticky upotřebitelným výsledkům. Voda 
byla jednou nebo několilarát filtrována skrze písek, prášek skelný, moučku 
cihlovou, koky, živočišné uhlí a houbovité železo. Jenom poslední tři 
prostředky filtrační a některý písek dovedly vodu zbaviti úplně všech 
ústrojenců, avšak pozbyly této schopnosti i^ za měsíc částečně a ani- 
malní uhlí skoro docela. Yoda po té filtry procezená obsahovala orga- 
nismy jako voda nečištěná. Při druhé řadě pokusů l\o o ustanovení 
toho. do jaké míry voda ústrojenců zbaviti se dá, když třepá se s ně- 
kterými pevnými látkami. Tu shledáno, že spůsobem tím počet orga- 
nismů se umenšuje, a toliko při třepáni s koksovým prachem že zbaví 
se voda ústrojenců úplně. Methoda filtrační jest tedy rozhodně bez- 
pečnější. Avšak nevyhnutelné časté obnovení filtrů jest, jak ze zkuše- 
nosti víme, věc, která se hrozně ráda zanedbává. Pak se nedivme, že 
konečné i nejlepší filtry nejsou nic platný. (Proceed. of the R. Soc, 
JOXVm., pag. 379). 

Od neviditelných oku neozbrojenému zvířátek vodních, před nimiž 
přece mnozí tajnou hrůzou se chvějí, chceme popojíti ke hmyzu, o němž 
některý nový výzkum zaznamenáme. Především zmíníme se o odpovědi 
na otázku, která jistě už mnohému na mysli tanula, totiž jak a co 
hmyz se sloSilýma očima vidi, t. j. co dovede rozeznati? Plateau 
v této příčině podnikl nejnověji řadu pokusů se všelikým hmyzem dvou- 
křídlým, blanokřídlým i motýly a sice na základě zkušenosti, že hmyz 
v temné komoře puštěný vždy letí přímo k otvoru, jímž světlo se vpouští 
Opaťřf-li se zeď dvSma otvory od sebe hezky vzdálenými a tak vole- 
nými, že sice plocha světlo propouštějící jest stejná, avšak tvar různý, 
možno podle toho, jak hmyz chovati se bude, souditi na to, co vidí. 
Nebot kdyby vše dobře viděl a poznal, zajisté letěl by jedině k tomu 
z obou otvorů, kterým volně může proletěti. Na tomto základě, šetře 
vsí možné opatrnosti, dospěl Plateau k výsledkům těmto: hmyzové 
denní potřebují ku své orientaci světla dosti prudkého ; hmyzové se slo- 



Digiti 



zed by Google 



124 Rozhledy. 

žitýma očima nerozlišují tvary dvou jasných ploch, nýbrž dají se klar 
máti zdánlivou velikostí nebo i jasnosti plochy; jednoduché oči, které 
hmyzi mimo složité mají, nejsou jim nic platný. Z toho plyne, že hmyz 
svýma složitýma očima rozeznává jen stupně světlosti, podobu těles však 
že nedovede posouditi buď vftbec nebo velmi špatně. (Bull. de FAcad. 
royale belg., 3, T. X., pag. 231). F. WiU zase zabýval se vyzkoumáním 
chuti hmyeu, o níž dosud ve}mi málo určitého se vědělo, jelikož při 
sporých pokusech dosavadních nebylo zjištěno, zdali hmyz určitou po- 
travu nepoznal čichem nebo hmatem. Aby tato možnost byla vyloučena, 
předložil Will hmyzu potravu stejného vidu, stejného omaku a stejné 
nebo žádné vůně. Eu př. nasypal na papír cukr, jejž vosy chtivě po- 
žívaly. Za nějaký den nasypal tam kamence, jejž vosy při prvním 
líznutí poznaly. Pak uvykl je zase cukrem na místo pokusu a nahradil 
cukr práškem dolomitovým. Vosy daly se sice oklamati, ale patrně po- 
znaly rozdíl chuti. Když pak opět cukr dostaly, opatrně napřed jej 
ohledaly, nežli opravdově do něho se daly. Těmi a podobnými pokusy 
bylo zjištěno, že hmyzi chuť máji. Anatomií úst učiněno také velmi 
pravdě podobno, že vlastními ústroji chuti jsou štětinky na špičce ja- 
zyka a pohárkovité přístroje u kořene jeho a na spodině čelisti. (Zeit- 
schrift f. wiss. Zool. XIJGL., pag. 674). 

Velice zajímavé jsou poznámky o dvojtvámostí čili dimorphtsmu 
pohlavním^ totiž o odchylném vzhledu samců a samic téhož druhu zví- 
řecího, které uveřejnil nedávno J. Stolzmann. Darwin na vysvětlení 
různosti pohlavní uvedl do vědy pojem výběru pohlavního, dle něhož 
samice dávají před ostatními přednost těm samcům, kteří výhodnými 
vlastnostmi a vynikající krásou se honoáí. Principu toho lze však uží- 
vati a zneužívati takřka ke každému výkladu tělesných zvláštností, 
pročež jest radno dle možnosti se mu vyhýbati. Stolzmanniív výklad 
dimorphismu také jen vyplynul ze snahy učiniti Darwinův pohlavní výběr 
zbytečným. Podklady theorie té jsou následující. U ptáků, zvláště ně- 
kterých, převyšuje počet samců náramně počet samic, jmenovitě tam, 
kde dvoutvárnost se jeví, tedy samci od samic zevnějškem se liší. Ka 
př. mezi 290 kolibříky peruánskými shledal Stolzmann sám 203 samce 
a toliko 87 samic. Jelikož jest učiněno pravdě velmi podobno, že z vajec 
lépe vyživovaných líhnou se samice, jest tento nepoměr snadno vysvětii- 
telný. y době zakládání vlastní domácnosti mají samice se stavbou 
hnízda tolik práce, že výživy své tuze nedbají, následkem čehož většina 
vajec jest špatně stravována — a z těch lihnou se samci. Nebo u kúro- 
vitých na př., kteří hnízdí na zemi, musí býti samice velmi plodnými, 
aby druh přes četné nepřátely, vejci se živící, zachován zůstal, I ná- 
sledkem toho jsou vejce méně dobře živena a líhnou se z nich tedy 
většinou samci. To však jest rodu mnohem více na škodu nežli na 
prospěch, pročež přírodním výběrem, jenž zdokonalování rodů a druhů 
má za účel, získali samci takové zevnější znaky tělesné, které jim jsou 
na škodu. Stali se krásnými a pestrými, aby nepřátelům svým spíše 
padli do oka než neúhledné samice; dostali dlouhá péra ocasní a vše- 
liké jiné okrasy, které v letu jim škodívají, následkem čehož jednak 
méně snadno potravu si opatřují, jednak pronásledovatelům rychle uni- 
kati nedovedou ; dostali zbraně, jimiž vzájemně se potýkají a hubí atd. 



Digiti 



zed by Google 



Rozhledy. 125 

— což vše jest jen prostředkem ka vyrovnání poctu pohlaví. Nejsou 
tedy dle Stohsmanna ozdoby samcft lákadlem pro samice, nýbrž vý- 
zniJsem pro ně záhubným. (Proceed. of the zool. Soc. of London, 1885, 
pag. 421). Věc ta, než může býti za platnou přijata, vyžaduje ještě 
mnohého vyšetření. Hlavně bude třeba dokázati, že u druhů, kde po- 
hlavní roz<Úlnost jest velmi značná, ti samoi, kteří jednotvárným samicím 
více se podobají, v skutku mají před ostatními výhodu. 

S ptáky zaběhneme do lesa pod svěží, zelenou, stinnou klenbu, 
kde pro dnešek staneme. Nabereme si plné plíce vzduchu a dýcháme 

překot do zásoby, protože si myslíme, že vzduch lefní jest obzvlášt 
hojně kyslíkatý a čistý. Náhled ten jest všeobecně rozšířen a bývá rok 
co rok všemi tisíci putovateli i na místa, kde několika ubohým stromkům 
les se přezdívá, hlučně projevován; ale dosud nikým nebyl dokázán. 
Práce té podjal se nejnověji teprve E. Ebermayer, ale dospěl k vý- 
sledkům poněkud neočekávaným. Především dokázal řadou náramně na- 
máhavých pokusů, že pokud množství plynu uhličitého se dotýče, vzduch 
lesní neliší se hrubě od vzduchu v šírém poli, ačkoli dle jeho výpočtů 

1 hektar lesu spotřebuje ročně 11000 kgr. plynu uhličitého na vytvo- 
ření listí a dříví. Za to vydychuje hektar lesu v době vegetační (asi 
5 měsíců) 7936 kgr. kyslíka, neboli denně asi 37 krychl. metrů. Tolik 
kyslíku však spotřebují už 4 lidé dýcháním! Malý les tedy nemá na 
zlepšení vzduchu vlivu pražádného, nebot co kyslíka vyrobí, spotřebuje 
několik výletníků. Jen o velmi rozsáhlých^ lesích jest oprávněno říci, 
že svou velikou výrobou kyslíku přispívají platně ku zlepšení vzduchu; 
avšak vyrovnání a promíchání vzduchu lesního se vzduchem vnějším 
děje se difusí a větry tak rychle a dokonale, že není možno stanoviti 
patrný rozdíl vzduchu uvnitř a mimo les. (Sitzber. d. math.-phys. Gl. 
d. Munch. Akad., 1885, pag. 299). Tak zdá se býti jisto, že vzduch 
v šírém poli jest zcela stejně čistý a zdravý jako v lese a komu by 
o nic jiného neběželo, — a professionelní dýchači se tak tváří — ten 
nepotřeboval by lesů vyhledávati. 



Károdu českému. 

z kmenů slovanských jsou Čechové nejdále na západ pošinuti 
a od Šumavy až k Tatrám jest jim vésti stálý boj pro národnost svou. 
V tomto boji odvěkém byli šťastnější Čechové na Vltavě nežli Čechové 
na Moravě; oni opírajíce se o slavnou minulost svého národu, snahou 
a usilovnou prací mužů vlasteneckých, pomocí rolnictva uvědomělého 
a měst probuzených vydobyli sobě konečně všeho, čeho přede vším jest 
potřebí k životu národnímu, škol všeho druhu, velikolepého chrámu Uměn 
a uznání národnosti své v cizině ; Čechové moravští však, jichž rolnictvo 
stálým týráním ochabovalo, jichž města se odcizovala a mezi nimiž cizota 
tak zavládla, že se zdálo, že český duch na Moravě zkameněl a více ne- 
oživne, nedospěli ták daleko a vedou posud tuhý zápas o své bytí ná- 
rodní, jim se posud nedostává škol, v nichž by se vzdělávala mládež 
v duchu národním, oni posud nemají chrámu Uměn, v němž by život 
vlastní v ušlechtilých viděli obrazech, jejich snahy národní platí posud 



Digiti 



zed by Google 



126 Rozhledy. 

za rozmary jednotlivců, neboC nejsou prý ani Čechové. A přece jest od 
věků půda, kterouž Moravané vzdělái^ají, zemí českou a jest svatou po- 
vinností národu celého v Čechách i na Moravě hájiti ji; neboC jest 
Morava mostem, jenž spojuje Čechy s ostatním Slovanstvem a bez Mo- 
ravy by země česká se stala osamělým ostrůvkem, jejž by brzo zapla- 
vily vlny cizoty. Uznávajíce důležitost země Moravské pro náziDd a zemi 
českou, byli vždy Čechové ochotni podati pomocné ruky bratřím na 
Moravě a knížata i králové jejich se stavěli v šik, kdykoliv nepřítel 
sahal po bratrské Moravě. Mne zajisté žádný nepřesvědči, že my Mo- 
ravané máme jiné potichy než Čechové, pravil tou dobou nejslavnější 
Moravan již v roce 1607 a řekl tím, že ví a cítí, že Moravu s Čechy 
pojí jedna krev, jedna řeč, jedna sláva, jedno utrpení, že jsme národ 
jeden a že všickni máme o tom pracovati, aby se šířil, aby vzrůstal, 
aby se sílil a mohutněl tento národ náš. A proto pracujme všichni, 
aby se i Moravě dostalo, čeho Čechové již mají a co jest duševního 
života národního základem. 

Zřizujme na Moravě školy české, pěstujme vědu a uměni české 
a vědouce, že národ zatarasený ve svých dílnách a jizbách vede jen 
život polovičný, vystavme v hlavním městě Moravy divadlo, ne snad 
takové jako jest velechrám na Vltavě, nýbrž takové, které by bylo 
školou a jemu průpravnou, které by odchovalo síly spůsobilé vzoméma 
divadlu v zlaté Praze. 

Jsouce přesvědčeni, že české divadlo na Moravě bude pramenem, 
z něhož duch český čerpati bude sílu, aby se vyšinul na místo, které 
jemu přísluší dle práva, dle ducha, dle síly na Moravě, jsouce přesvěd- 
čeni, že se divadlem českým učiní nový a rozhodný krok k rozkvětu 
národu našeho a k lepšímu postaveni živlu českého v Brně posud nám 
nepřátelském, utvořili jsme družstvo národního divadla českého v Brně 
a obracíme se k veškerému národu, aby přispěl hřivnou svou na dů- 
stojné národní divadlo Brněnské, maje na paměti, že tím setbě, kterou 
kdysi na národní roli dědičné zdárně učinili Palačtí a Šafaříkové, Čela- 
kovští a Eollárové, přiloží zrnko mnohoslibné, které padnouc na půdu 
úrodnou se ujme, poroste, pokvete a přinese žeň tak zdárnou, že se 
i Morava dočká na poli umění a osvěty rázu od slavných předků zdě- 
děného, rázu českého. 

Aby se každý mohl účastniti podniku našeho a snáze přispěti na 
divadlo české v Brně, zařídili jsme velkou národní věcnou loterii ve 
prospěch zbudování českého divadla v Brně. 

Nuže ruce k dílu, bratří v Čechách, na Moravě a ve Slezsko 
a všude, kde hlaholí drahý jazyk náš, aby posvátnému zvuku jeho byl 
zbudován nový stan ku cti tohoto pokolení, šťastnějším dnům synů našich 
a ku slávě všeho dědictví Svatováclavského. 

Výbor Družstva českého divadla národního 

v Brně o sv. Janě Nep. 1886. 

Dr. Fr. rytiř Šrom^ předseda.' Dr. Otakar baron Pražáky jednatel 

J, S. Wurm, místopředseda. A, Peka, pokladník. 

J. Bares, K. Hlávka, Dr. Jan Hraše, K, Kettner, K Kunz^ Theodor 
Lazar, Dr. Ad. Stránským Vilém Veselý, 



Digitized by 



Google 




Léto. Kreslil B. Kutina. Rvi Jan Patočka. 



9* 

Digitized by 



Google 



128 



Josef Eořenský: 




Čufut kalé. 

Z cest Josefa Kořenského. 

lasa!** zvolal jsem na sluhu baghčisarajské lokandy, 
jenž kromě posluhování zastával v tatarské hospodě 
také službu kavárnika. A nežli jsem se nadál, ka- 
vedži Ibrahim přiváděl mi, co jsem si poručil. Alasá 
zařičel, jako by byl spokojen s mou tatarštinoa. Byl 
to hbitý vraník tatarského plemene. 

Vedle mne klusal průvodčí. Vyprovázel prý již 
muolni cizinců na Čufut kalé, před několika dny dokonce 
uekalik mých krajanů Francouzů. Mamě vymlouval jsem mu, 
^e uejsem z nich. Titulem „musié** nespořil a mermomocí snažil 
se síaavétiti mě ve svou tatarskou mateřštinu. 

Baghčisarajské ulice nebylo konce. DělíC ona tatarské 
luésto ve dvě půle, jsouc středem obchodního života. V ní 
jsuu Jilny, kavárny, kuchyně, bazary, krámy ovocnářské, řez- 
nické a j. V ní má lokandži Čubukču, někdejší můj hostitel, 
zá,jezi\íií svou hospodu. 

Jedu hlubokým údolím, jímž vine se Čuruksú. Slovo sú 
znamená tu vodu, potok, říčku. Po obou stranách bělají se 
stěny nummulitových vápenců. Déšť hluboce je brázdí, obrysy skalin 
nově utv^ a ve příšerné shluky a rozvaliny je obrací. 

Na konci města usadili se Cikáni. Vlastně jedeme cikánskou dě- 
dinou, jež k tatarskému Baghčisaraji přiléhá. 

Tataři nepokládají Cikány za spřízněný národ, ač sousedé ti rovněž 
jsou mahomedáni, mluvíce jazykem tatarským. 

Tatar nerad vítá Cikána ve své medžidě (mečetě). Popřává mu 
místa někde vzadu moslimínského chrámu. Ani po smrti nechce míti 
nic s Cikánem spoleČHého. Cikáni mají tam své pohřebiště. Život pro- 
jezdí v sirém světě jako kočovní pokrevenci jejich u nás. 

Cikány, kteří slují tatarsky Čin gene, zastaneme na Krymu všudy. 

Tam prostřed stepi potkal jsem 
nad zůstatkami starých stanuv 
vozíky vetché kočovných Cikánův, 
těch dětí tiché, mírné svobody. 
Však ubohé vy děti přírody 
i mezi vámi štěstí není, 
a pod roztrhanými stany 
váš spánek není prost všech utrpení, 
a třebas došli v nejkrytější strany, 
ni v pouštích není od běd vyproštění. 

(Piakin: Cikáni), 

Dobré vlastnosti přijali Cikáni od svých tatarských sousedů, lišíce 
se poctivější povahou od ničemných Cikánů uherských. Mnozí živí se 



Digiti 



zed by Google 



Čufut kalé. 129 

počestným řemeslem kotlářským. V Baghčisaraji jest kotlářství téměř 
výhradnim jejich zaměstnáním vedle zámečnictvi a kovářstvi, kdežto 
v Karasú-bazáru, druhém to hlavním městě krymských Tatarů, jsou 
Cikáni většinou vozkové. 

Jiní z krymských Cikánů jsou gurbét, prodavači koňů, drůbeže 
a zvěře, bydlíce ve vlastních domích a neznajíce jazyka cikánského. 
Ktěm náležejí Cikáni simferopolští. 

Elekdži t. j. sítaři, hledí si také hudby, umějíce hráti na housle 
a cimbál. Potom sluji kemanedži (houslaři) nebo davuldži (cim- 
balisti). Kde jaká svatba tatarská, tam jistě šumaří několik sumářů 
cikánských. 

Cikáni krymští málo mají hudebního talentu. Cikáni uherští vy- 
nikají nad ně jako mistr nad učedníka. Nad to pak Cikáni krymští 
libi^i si v podivném obsazení svých nástrojů. Při komedii v Baghčisaraji 
pískal na př. cikánský klarinetista melodii za průvodu houslí a bubnu. 
Bnbeník bubnoval proti taktu, a houslista, zabrav jednou disharmonický 
akkord, nespustil se ho až na konec. 

Jiní Cikáni krymští jsou a j u c h d ž i , kteří světem chodí s medvědy. 

Když po válkách krymských mnozí Tats^i počali stěhovat se na 

poloostrov balkánský, vytáhli také Cikáni z Krymu do nových vlastí. 

Cikáni srbští byli mi vychvalováni jakožto lid poctivý, pracovitý. 

Sluhové, služky, posluhovačky, vozkové, podomkové, které v Niši jsem 

viděl, byli většinou plemene cikánského. 

U nás ovšem slýcháme o Cikánech to nejhorší, dobrých stránek 
jejich nebývá připomínáno. A přece Cikán nebývá horší beduína na 
poušti. Nejen on, ale také beduín v pusté Arábii požívá ježkův a myší, 
jsa pánem a vládcem na pustině a nedbaje koránu, jenž káže: „Nepo- 
kradeš!" Nicméně beduín brán jest v ochranu samou poesií, kteráž^ 
nahotu jeho přikrývá vzletem volnosti a svobody. 

Děti krymských Cikánů nevypadají o nic lépe než vídáme u nás; 
Vybíhaly ze stavení zcela nahý, žebngíce o nějakou kopejku neb o dou- 
tníkový oharek. Y ulicích baghčisarajských měly na nahém těle alespoň 
cár, který byl kdysi kabátem, za městem i tento hadr zdál se býti 
šatem náJiladným nebo spíše zbytečným pro dětskou gymnastiku ve 
Tolné přírodě. 

Dědina cikánská jen se hemžila Cikáňaty. Odrostlejší dívky oble- 
čeny byly v široké kalhoty, šalvary, barvy červené. Vlasy splývaly jim^ 
▼ tenkých cůpkách až po dvacíti, jsouce napuštěny barvou do rezavá. 
Některé z dívek měly červený fez s radiálními páskami lesklého dra- 
couna, jako nosívají Tatarky. Také nehty zbarveny měly červeně a to* 
u nohou i rukou, což v oblibě jest vůbec u dívek a žen mosliminských; 
neboC též Cikáni krymští jsou vyznavači víry Mahomedovy. 

Barva, jíž k tomu užívají, sluje hen na. Pochází z kořene kypre-^ 
jovitého keříku, podobného našemu zobu ptačímu (Ligustrum vulgare)* 
a řečeného Lawsonia inermis (Alcanna). Roste divoce v Malé Asii, se- 
verní Africe a Indii východní. Kolem Alexandrie hojně pěstuje se v za- 
hradách, vyvážejíc se po všem orientě. 

Údolí víc a více se sužovalo, a v zelené úžlabině jeho mohutné 
oř^ky zastiňovaly cestu. Ořech vlašský jest na Krymu milým stromem 



Digiti 



zed by Google 



1 30 Josef Eořenaký : 

zahradním, tam i fíky, mandle a granátová jablka dozrávají v chntný 
plod, tam mjrrta bojí ve svěžích barvách jako v AndaloBii, tam cypřiše 
obklopují chaloupky jako zelené pyramidy. 

Brzy potom byU jsme a cíle. Ye hlabokém žlebu okázal se klá- 
šterní hostinec, fieholníci poskytigí tu výletníkům trochu kávy a skrovné 
krmě k občerstvení. Zvláště za parných dní, kdy z vyprahlých skal 
a pustých strání palčivost sálá, poutník rád si hoví ve chladném tom 
údolí, než dále vydá se vysoko na skalnatou pláň. 

Příkrou stezkou dospějeme kláštera, jehož řeholní komůrky v samé 
skále jsou vytesány. Tam chudí bratří uspenské řehole žijí ve skrovnosti 
a v odloučenosti od křesťanského světa. Tam ve skalní jeskyni uctívá 
se památný obraz rodičky boží; v posvátném tom sklepení skalním 
věčné světlo plápolá. 

Když totiž před lety dutiny a komory skalní byly prohledávány, 
vynesen obraz panny Marie z jeskyně na světlo jakožto památka z těch 
dob, kdy vyznavači víry Kristovy žili ve skalách pronásledováni jsouce 
tatarskými moslimíny. Za nedlouho mnoho vypravovalo se o zázračném 
obrazu, a zbožný lid hrnul se k němu. Z bohatých příspěvků potom 
i skvostnější kaple zřízena byla ve skále, nad níž teď zářivý kříž se 
vypíná. Tak původ vzal „Uspenskoi monastir" t. j. Uspenský klášter, 
jejž arcibiskup Inocenc z Oděsy znova zřídil v letech 1850. 

Teď přebývá tam asi 30 řeholníkův, obývajíce ve skalních kobkách 
jako v nějakém brlohu těžce přístupném. Od jeskyně k jeskyni pavlače 
vedou a výklenky a vyhlídky skalních obydli spíše holubím výletům se 
podobají. 

Dole ve sůženém žlebu křoviska šelestí, v zahradách řeholnici 
rýčem kypří půdu zdělávajíce klášterní pozemek, tam na úpatí prameny 
skalní vyvírají. A na protější straně přes údolí řečené Josafat vysoká 
skála trčí, z kolmých její stěn na sta otvorů černá se, jako by sloužiti 
měly dravému rodu za hnízdiště, nad nimi pak po rozsáhlé pláni skalní 
Čufut kalé leží v rozvalinách. Však brzy dostoupíme příkré té výšiny 
skalní a procházeti se budeme v ssutinách skalního města jako v Pompejích. 

V potu tváři slezli jsme příkrou stráň a stojíme před velikými 
branami, pobitými železem, jako by vystaveny byly pro věčné časy. 

Před samou branou, k níž hluboká cesta srázně vede, jsou zbytky 
vyschlé cisterny. Bezděky přivádějí se poutníku na mysl cisterny vídané 
přečasto ve Svaté zemi, před branami jerusalemskými a jinde. 

Brány skalního města Čufut kalé již dávno nezavírají se na noc 
závorou, obyvatelstvo jeho vzdalo se svému osudu a brzkému zapome- 
nutí. Pouhé opření stačí, a vrata sama otvírají se dokořán cizinci. Ještě 
několik kroků výše a ocitneš se v místě zakleté minulosti, kterouž vy- 
svoboditi a vyvésti na den jasné přítomnosti posud nepodařilo se úplně. 
Kráčíš úzkými ulicemi, ale nikdo vstříc ti nepřichází, chodíš vozovou 
cestou, po níž nikdo nejezdí, vyzíráš ke příbytkům lidským, ale nikdo 
z nich tobě nekyne, z okének nikdo nevyhlíží, tu lidský hlas zřídka se 
rozléhá. Ještě tam stojí celá zdiva, schody a ohrady, též vrátka a dvířka 
ukazují vchod do stavení. Ale život z něho prchl a zmizel a nikdy již 
se nevrátí. Dešt a mráz pomalu rozruší i měkké kamení, jako by vy- 
plniti se měla biblická slova: „A nezůstane kámen na kameni!'' Y roz- 



Digiti 



zed by Google 



Čofttt kalé. 131 

yaliaách Y3rráži tráTník, v nich divizna zlatě kvetonci povyšuje ae nad 
rozmetané kamení, na suchém bodláčí stehlíci CYrlikají, a drobné ještě- 
řiče, vyhřívající se na výsluní vyprahlých trosek, unikají před krol^^ ci- 
zincovými. 

Obyvatelstvo skalního města opustilo před lety rodné své chaty, 
rodiny rozptýlUy se po blízkém kraji v Baghčisaraji, Simferopolu, Jaltě, 
Eupatorii nebo jinde po šírém světě hledají si výživa. S nimi vystěhoval 
se na vždy také jejich duchovní správce Eabra Firkovic, poslední rabín 
v Čafat kalé. Prochodil kri^e kavkazské, probádal Egypt, Sýrii a jiné 
země východní, sbíraje starodávné paměti o vlastním svém národě v od- 
lehlých klášteřích a chrámích. Minulost Earaimů objasnil rozluštiv ne- 
jedná spornou otázku toho záhadného kmene semitského. 

Dům, kde Firkovic obýval, jediným jest stavením, jež hostí v sobě 
strážce rozvalin čufutkaléských. Tam v přízemku přebývá Earait Jakub 
Bofé se svou ženou Ráchel, a s pohnutím provádí cizince po vymřelém 
městě. E němu co nejdříve vydáme se na návštěvu. 

Sotva že jsme zaklepali, malá dvířka již se otvírala, a my ubíráme 
se dvorečkem po schodech do příbytku někdejšího duchovního čufut- 
kaléských Earaitft. Jakub Rofé provází nás útulnou síní, kam denní 
světlo proniká dřevěným mřížením, a kde byla kdysi bohatá knihovna 
se vzácnými listinami, svědčícími o dávné minulosti čufutkaléských Ea- 
raitů. Laťový strop zachován jest posud v původnosti a vyzdoben dře- 
věnými rozetkami. Světnice sama zachovává se v čisté neporušenosti, 
tak že zdá se, jako by teprve včera byla opuštěna. Chodbičkou prochá- 
zíme do světnice jiné, jež vyniká nad samý pokraj skalní stěny s ča- 
rovnou vyhlídkou do horského žlebu a v závratnou propast jeho, na levo 
pak u velké dáli příšerný Čatyrdagh, největší velikán horský na Erymu, 
tone ve mraku pochmurného dne, a na právo moře, ještě vzdálenější 
od nás, kmitá se zábleskem zapadajícího slunce. 

Také Ráchel Rofé pospíšila si za námi, přinášejíc k pohoštění 
sklenici smetany. S matkou přišlo též několik dětí: Jóška, Mošika, 
Aféda, Ilé. Jsout oni jedinými obyvateli skalního města Čufut kalé. 

Někdejší příbytek rabína, Salomona Beíma, jenž zemřel před dva- 
cíti lety v Petrohradě, již se rozpadává, a pozlacené lišty a ozdůbky 
stropové zmizí ponenáhlu docela. Studijní světnička učeného toho orien- 
talisty rovněž položena jest na stranu skalní rokle. 

Na blízku stojí také synagoga, nedávno nově opravená. Podlahu 
její koberce kryjí, brokát zastírá posvátné obětiště. U vchodu ukazuje 
se několik hebrejských kněh, ponechávaných myším k rozhlodání. 

Opouštíme božiště karaitské a ocitujeme se opět mezi prázdnými 
uličkami vymřelé osady skalní, prostírající se na strmé pláni asi půl- 
druhé versty dlouhé, čtvrt versty široké a povýšené nad hladinu mořskou 
asi sedm set metrů. 

Vycházíme druhou branou skalního města a zatáčíme v právo 
v údolí Josafat, k pohřebišti s pradávnými náhrobky bývalých osadníků 
čufutkaléských. 

U prostřed těch tichých spáčů milo jest prodlévati jako ve svěžím 
sadě. Jinde na východě uvykli jsme vídati hřbitovy smutné, bez kvítí, 
zarostlé bodláčím a buřeni, s památníky povalenými a roztroušenými 



Digiti 



zed by Google 



132 Josef Eořenský: 

v divoké směsi. Y tatarských dědinách narazili jsme přecasto na opuštěný 
hrob při samé silnici^ bez jakéhokoli kamene náhrobního, bez nápisu, 
beze všeho rovu navozeného. Srovnán byl zcela se zemí, a pouze oblo- 
žené kamení ukazovalo, že tu pochován jest moslimín. 

Ale pohřebiště čufutkaléské plno jest lahody. Bělostné sarkofágy 
s pozlacenými nápisy ukrývají se tam ve stínu košatých jilmů, buků 
a dubů, a nízké křoví obejímá starobylé památníky dochované až na 
dnešní časy. Tam pochován je také badatel karaitských dějin, Abraham 
Firkovic. Skvostný sarkofág z bílého mramoru s nápisem hebrejským, 
ruským a latinským označuje jeho hrob: Hic quiescit illustrissimus, sa- 
pientissimus et eruditissimus Caraitarum rabbinus Abrahamus Samuelis 
Firkovic, qui amplissima doctrina, plurímis scríptis diligentissimaque 
antiquitatis investigatione aeternam sibi gloriam comparavit. Hoc erexit 
anno MDCCCLXIV ad YI. cal. Junias. LXXXYHI annos natus. 

Učený rabín čufutkaléský, Šalamoun Belm, jejž tam navštívil před 
třicíti lety duchaplný Koch, velezasloužilý o vypsání cest po východních 
zemích, zemřel roku 1866. v Petrohradě, vydav na světlo svá bádáni 
o památné osadě čufutkaléské (IlaiuiTB o Hy^yth Kaie, 04ecca 1862) 
čtyři roky před svou smrtí. Kromě něho také jeho mladší bratr, rabín 
Earaitů oděsských, hluboká studia konal o minulosti svého národa 
a nové zprávy, čerpané ze starých listin, rozhojnil vedle výzkumů Fir- 
kovičových. 

A co píše Beím ve svých Památkách o Čufut kalé? 

„Mezi Earaity koluje obecné podání, že vystěhovali se záhy z Jeru- 
salema na tauridský poloostrov, v době, kdy první chrám židovský byl 
vystaven. Rodinný život Earaitů, jejich obydlí, kroj, náboženský mrav, 
staré nápisy a historické pamětihodnosti čufutkaléské svědčí o tom 
dostatečně. Ti, kdož neznali přesvědčujících dokladů o starobylém původu 
Karaitů, pokládali Earaity za potomky Chazárův a j. 

Srovnávajíce dochované pamětihodnosti, objevené tu a onde, s biblí 
a národním podáním, docházíme toho poznání, že někteří z potomstva 
Judova, Benjaminova a Leviho odvedeni byli za obléhání Samary Salma- 
nazarem do zajetí medijského, kdež ostali po dvě stě let. Načež, když 
válka vypukla mezi perským Eambysem a královnou Tamarou (Tomiris^ 
posláni byli do bitvy, kterou dobyli vítězství. Za to vítězové vyprosili si 
zemi dobytou, tam vystěhovali se se svými rodinami, darovanou pak 
zemi „Erymem" t. j. darem nazvali. 

Tito Židé zvěděli o sektářství ostatních bratří židovských v zajeti 
skrze vyslané učitele a rozdělili se okolo roku 200 před Eristem ve 
dvé: v Talmudisty a Earaity, lišíce se od sebe obřady náboženskými 
a rodinnými. 

Útočiště krymských Židů dělila se počátkem ve Starý Erym a to 
se stranou sol chat, t. j. levou, hebrejskou, a onchat, t. j. pravou, 
řeckou. Y sousedství jejich žili Chazárové, od nichž domácí Židé nazý- 
vaní Earaim neboli Earaiti přijali jazyk, mnoho ženských jmen a některé 
obyčeje krymských národů, v jejichž poddanosti žili ve vší spokojenosti. 

Druhým místem Earaitů bylo město Chersonés řečené Eorsún, 
třetím Jenikalé řečené Serafat, čtvrtým Čufut kalé nazývané Sela-Jugudin, 
Židovská skála, později Eierkjer. 



Digiti 



zed by Google 



Čufút kalé. 133 

První tři osady brzy byly opuštěny od Karaitfi, pouze v Čufut 
kalé ostalo asi dvanáct rodin, kteréž, majíce v uctivosti kolébku rodu 
svého, žili tam pod ochranou dobrých lidí." 

Ze všeho jest patrno, že Earaiti jsou původu židovského, jakkoli 
ve mnohém podobají se Turkům. Earaité jsou postavy menší s lebkou 
zakulacenou, s plným obličejem bez ostrých rysů, s nosem spíše malým 
než prostředním, mají ústa malá a bradu nepatrně vyčnívající, vlasy 
černé, bez lesku, vousy málo vyvinuté, jeden druhému velmi se podobá 
a vespolek jsou sobě nápomocni jako rodina nějaká, vynikajíce nad 
Židy mravností, střídmostí a spravedlivým konáním vedle poctivé, práce 
a neúnavné pfíčinlivosti. Sprostému zaměstnání Earaiti se vyhybsgí, za- 
vrhujíce také lichvářstvi. Y soudním jednání Earait zřídka objevuje se 
na lavici obžalovaných nebo v řadách odsouzených. Známí obchodníci 
firem odesských : Eghis, Mangonby a j. pocházejí z Čufut kalé vládnouce 
pěkným jměním, nastřádaným horlivou prací a počestností. 

Kroj Earaitů baghčisarajských málo liší se od kroje tamních 
Tatarů. Také dívky mají účes tatarský, splétigíce si vlasy, na červeno 
zbarvené, asi ve 30 — 50 cůpků, ozdobených pestrými stužkami. Co tu 
mateřské práce při několika dívkách malých, jimiž Earaitky bývají hojně 
požehnány ! Fezy nosívají rády lemované zlatem nebo stříbrem a vyzdo- 
bené perličkami kolem hebrejské inieiálky. Na krk zavěšují si zlaté 
penízky na šňůrách, kteréž pokrývají u bohatších celá prsa jako nějaký 
krunýř. 

Earaiti krymští užívají v domácnosti jazyka tatarsko-tureckébo. 
Earaiti usazení v Polsku niluví polsky, v Cařihradě řecky. Erymští 
Earaiti jsou mocni též jazyka ruského. 

Synagogy karaitské podobají se medžidám jsouce opatí^eoy zamří- 
žovaným kůrem pro ženské pohlaví. Y předsíni s3magogy odkládá se 
obuv jako ve chrámích mosliminských, předsíň pak mívá vzezření jako 
nějaké skladiště ševcovského zboží. 

Earaiti zavrhují talmud, přidržujíce se pouze kněh Mojžíšových. 
Slovo Earait odvozeno jest od semitského E ar a^a t. j. čísti, od čehož 
i pochází arabské korán. Earaim nebo Earaiti znamenalo by pak asi 
tolik co písmaři. 

Earaiti užívají při chlapcích obřízky poloviční, a zabíjejíce dobytek 
spravuji se svým vlastním obřadem. 

Talmudisté mají Earaity v nenávisti a opovrhují jimi. Earaiti od- 
povídají na trpké výčitky Talmudistů s klidnou rozvahou řkouce: „Máme 
rozum jako vy a tím se honosíme, že není mezi námi ani jediné duše 
špinavé." 

Abraham Firkoviě dovozuje, že Earaiti usazeni byli v Čufut kalé 
již v 7. století před Erístem. Starobylé rukopisy psané na pergamenu 
objeveny byly roku 1840 pod oltářem synagogy čufutkaléské, jiný téhož 
roku v synagoze karasúbazarské a tfetí roku 1841 v synagoze ve vsi 
Menčlis nedaleko Derbentu. 

Minulost karaitské osady čufutkaléské zaznívá věru jako nějaká 
robinsonáda. Jest podivuhodným úkazem, ba ethnologickon' hádankou, 
kterak osamělé obce karaitské mohly zachovati se v neporušenosti po 
tak dlouhá léta ve víru národovém. 



Digiti 



zed by Google 



134 Josef Eoř«n8ký: Čafat kalé. 

čufnt kalé dospělo časem rozvoje znamenitého, nebot tam asazeno 
bylo až 800 rodin ve 400 staveních. Také jiné osady karaitské rozkvé- 
taly utěšeně, ale zvl&štnost osuda jejich v tom se jeví, že právě ony 
zmizely časem z dějiště světového, zaniknuvše dokoná pro vždy. 

Earaiti rozšiřovali se stejně s mohamedány, s nimiž přišli do 
Afriky, Španěl, Antiochie a jinam, ale potom zatlačov&ni byli Židy tal- 
mudisty. Na Krymu nebyli tatarskými chány pronásledováni a udrželi 
se u prostřed toho mosliminského živlu nejdéle v pospolitosti. 

Pravdě podobá se, že tatarští chánové krymští, se sídlem v Baghči- 
saraji, učinili Čuful kalé pevnou citadelou nebo že v prvých dobách 
svého panováni sami tam byli usazeni. Některé památní!^ tatarské, 
posud málo prozkoumané, potvrzují to domnění. 

Poutníku ukazuje se ve krymských těch Pompejích zachované mau- 
soleum, v němž odpočívá Nenekedžan-chanym, dcera tatarského Tochta- 
miše chan^i, skonavši v měsíci ramazanu 841 (t. j. 1437 po Er.). 

Pověst vypravuje o ní, že ustaralý otec její svěřil hrdinské dceři 
své skalní pevnost, aby ji za oblehání hájila. Učinil tak k radě tamn^- 
šiho duchovního. Ale ten k princezně láskou zahořel a od ní byl vy- 
slyšán. Když pak knížecí otec její o tom se dověděl, usmrtil oba milence 
vlastní rukou a kázal postaviti jim památník. Stojí posud u prostřed 
rozvalin Čufut kaléských jako nějaká kaplička. Mramorový sarko£&g 
obsahuje nápisy psané písmem arabským. 

Jméno čufut kalé jest tatarsko-turecké, znamenajíc na česko 
židovskou pevnost. Vzniklo ze slova Džehud nebo tureckého Jahud. 
Mickiewicz píše ve svých znělkách krymských Džehud kalé, Rusové 
Čufut kalé. 

Ve starých listinách sluje Čufut kalé též Kierkjer nebo též 
Eirkiwli t. j. místo čtyřicíti (mužů, rodin, statkd). Tatarský Batu chán 
přivedl prý s sebou 40 karaitských rodin, aby se tam usadili. 

Vyslanec Ludvíka IX., Rubríquis, vypravuje, že mezi Chersonem 
(nynějším Sevastopolem) a Soldaiou (nynějším Sudakem) jest ^quadra- 
ginta castella", načež mnozí badatelé jali se po čtyřiceti těch hradech 
pátrati. Avšak vtipnější brzy poznali, že zpráva ta, pocházející ze sto- 
letí 13., vztahovati se může jenom na Čufut kalé. 

Podobná skalní osada jestMangup kalé, vzdálená od Baghči- 
saraje asi 20 verst. Lze ji také navštíviti ze Sevastopolu, ubíráme-li se 
po zátoce mořské do Inkermanu a přes Čerkes Ejermen. Minulost její 
jest daleká časů našich a v šeru zakryta. Nejstarší nápis na karaitském 
náhrobku pochází z let 1274 po Er. 

Starobylé jsou ty osady karaitské na Erymu, ale ještě staršími 
jsou velepamátné komory, chodby a výklenky vysekané v tamnějších 
vápencových skalách v. několika patrech nad sebou. Nedaleko Čufut kalé 
jest příkrá skála, řečená Tepe Eermen, jež obsahuje v sobě asi 10.000 
komor spojených chodbami a schodišti v 18 patrech. 

Edo nám poví jméno národa, jenž tam ve skalních kobkách pře- 
býval jakožto pravěký obyvatel? Edo vystihne vznik a zkázu jeho? 



Digiti 



zed by Google 



Lev N. Toistoj: Rodinné štéstí. 



135 



Vířivé časy se valí, 

minulost, přítomnost, bndoncnost — 

ach jedna se ve drahou halí. 

{Kosmické pisné)» 

Mickiewicz opěvuje tajemná ta místa znělkou, an dí: 

Tam widzialem — com wídzial, opowiém po émierci, 
bo w žyj^cych jazyku nie ma na to glosu. 



Rodinné štéstí. 

Hoxn&n. 
Sepsal hrabe Lev N. Tolttoj. Z raitiny přel. Terezie Malochyfiská. 

(Pokrm£oTáaIO 

aše jízda do Petrohradu, týden pobytu v Moskvě, 
jeho i moji příbuzní, zařízení nového bytu, cesta, 
nová města, tváře, vše to přešlo jako sen. Yše bylo 
tak rozmanité, nové i veselé, vše bylo tak jasně 
oztf eno jeho přítomností, jeho láskou, že tichý ven- 
kovský život zdál se mi čímsi pradávným a bez- 
cenným. E velkému mému podivení na místě světské 
hrdosti a chladnosti, kterou jsem u lidí očekávala, 
přivítali mne všichni s laskavostí a radosti tak 
upřímnou (nejen příbuzní, ale i neznámí), že se zdálo, ja- 
koby všichni jen na mne byli čekaU, aby jim samým bylo 
dobře. Stejnou měrou překvapilo mne, že i v těch kruzích 
velkého světa, kteréž se mi zdály nejvíce vybranými, vyskytlo 
se mnoho známých mého muže, o nichž mi nikdy před tím 
nepovídal. Často bývalo mi také podivné a nepř^emné slý- 
chati od něho přísné úsudky o některých z těchto lidi, kteří 
se mi zdáli tak dobrými. Nemohla jsem pochopiti, proč 
choval se k nim tak suše a proč hleděl vyhnouti se mnohým 
známostem, kteréž jsem pokládala za Uchotivé. Zdálo se 
mi, že čím více známe dobrých lidí, tím je lépe — a zde 
byli všichni dobří. 

.Poslyš, jak si vše zařídíme," říkal před odjezdem z vesnice; ^zde' 
jsme malými Erésy, ale tam budeme zcela nebohatými a proto smíme 
zůstati v městě jen do Velikonoc a nesmíme vyjíždět do světa, jinak 
bychom se přivedU do nesnází; a já kvůli tobě bych nechtěl, aby...** 
,K čemu nám světa ?** odpovídala jsem; „podíváme se jen do 
divadla, na příbuzné, poslechneme operu i krásnou hudbu a ještě před 
Velikonoci se vrátíme na venek." 




Digitized by 



Google 



136 Lev N. Tolstoj : 

Ale jakmile jsme přijeli po Petrohradu, plány ty byly zapomenuty. 
Ocitla jsem se pojednou ve světě tak novém a štastném, tolik radosti 
mne uchvátilo, tak nové zájmy mno zaujaly, že pojednou, ačkoli nevě- 
domky, odřekla jsem se celé své minulosti a všech plánů této minulosti. 

„To všecko bylo jen žertem, život tehdáž ještě nezačínal — zde 
je teprv ten pravý život! A co ještě bude?" myslela jsem. Nepokoj 
a počínající stesk, rozrušující mne na venkově, pojednou jakoby kouzlem 
zmizely úplně. Láska má k muži stala se klidnější ; zde nikdy jsem se 
nezamysUla o tom, miluje-li mne méně. Ano, nemohla jsem ani pochy- 
bovat o jeho lásce, nebot každá moje myšlénka byla ihned pochopena, 
každý cit sdílen a každé přání vyplněno. Klid jeho zde pominul a již 
mě nerozčiloval. Při tom jsem cítíla, že mne tu nejen milqje jako dříve, 
ale zároveň se kochá v obdivu nade mnou. Často, po návštěvě, po nové 
známosti nebo společnosti u nás, kde tajně strachem se chvějíc, abych 
nepochybila, plnila jsem povinnosti domácí paní, říkával : „Aj hle dě- 
vuškal slavně! Neostýchej se, opravdu dobře!" A já bývala velmi ráda. 
Brzo po našem příjezdu psal matce, a když mne vyzval, abych také něco 
připsala, nechtěl mi dát přečísti, co sám napsal; rozumí se, že nalé- 
hala jsem tak dlouho, až mi to dovolil. „Nepoznáte Mášu," pssd, Jásám 
ji nepoznávám. Odkud jen bére se ta milá, vděknplná sebedůvěra její, 
„afabelnost", světský rozum a půvabnost! A vše je tak prosté, milé 
a dobrodušné. Všichni jsou nad ní u vytržení a já sám nemohu se 
nasytiti pohledu na ni; kdyby to bylo možno, ještě více bych si ji 
zamiloval." 

„Aj, vida, jaká jsem!" pomyslela jsem si. Bylo mi tak veselo 
a volno, a zdálo se mi, že ho miluji ještě více. Můj úspěch u všech 
našich známých byl pro mne zcela neočekávaným. Se všech stran mi 
říkali, onde, že jsem se zvláště zalíbila strýčkovi, tam opět, že je te- 
tička celá do mne zblázněna, ten zase mi praví, že není v Petrohradě 
ženy mně rovné, tato opět mne ujišťuje, že potí^buju jen chtít, abych 
se stala „nejhledanější" ženou společnosti. Obzvláště sestirenice mužova, 
kněžna D., nemladá dáma, rázem si mne zamilovala a nejvíce ze všech 
říkala mi lichotivých věcí, kteréž mi mátly hlavu. Když mne sestřeiiice 
poprvé pozvala, abych s ní jela na ples, a prosila o to muže, obrátil 
se ke mně a sotva viditelně, ch3rtře se usmívaje, otázal se, chci-li jet? 
Já kývnula hlavou na znamení souhlasu a cítila, že jsem se zarděla. 

„Jako nějaká hříšnice přiznává se k tomu, čeho se jí chce," 
řekl, směje se dobrodušuě. 

„Yždyf jsi mi pravil, že nám není možno jezdit do světa, a pák 
vím, že to nemáš rád," odpovídala jsem, usmívajíc se a prosebným 
^zrakem na něho hledíc. 

„Jestli si toho velmi přeješ, pojedeme," řekl. 

„Věru, raději nejedine." 

„Přeješ si toho? — Velmi?" ptal se znova. 

Já neodpovídala. 

„Svět není ještě velkým neštěstím," pokračoval, „ale míti nespl- 
něná světská přání, to je špatné a nehezké. Je nutně třeba, abychom 
jeli, a pojedeme,*' řekl rozhodně. 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štéatí. 137 

,Ab7Ch praydu mlnvila," přiznávala jsem se, .ničeho na světě se 
mi nechtělo, jako toho plesu/ 

My jeli a potěšení, které jsem tam pocítila, převýšilo všecko mé 
očekáváni. Na plesa ještě více než dříve se mi zdálo, že jsem středem, 
kolem něhož se všechno točí, že pro mne jenom jest osvícen ten velký 
sál, hraje hadba a pro mne že shromáždil se ten zástap lidí mnou 
nadšených. Bylo mi, jakoby všichni, počínaje od vlásenkáře a panské 
až do tanečníků i starců, kteří se procházeli sálem, — jakoby ti všichni 
mně pravili aneb znáti dávali, že mne mají rádi. Všeobecný úsadek, 
jenž byl pronesen o mně na tomto plesu a jejž mi sestřenice sdělila, 
byl ten, že jsem zcela nepodobná ostatním ženštinám, že ve mně jest 
cosi zvláštního, venkovského, prostého a rozkošného. Tento úspěch 
lichotil mi tak, že jsem upřímně řekla muži, kterak bych si přála na- 
vštíviti v letošní zimě ještě dva neb tři plesy — „abych se jich pořádně 
nasytila* přidala jsem, trochu neupřímná ve své duši. Muž ochotně 
svolil. Z počátku jezdil se mnou s patrným potěšením, radige se mým 
úspěchům, a jak se zdálo, úplně zapomněl neb odřekl se toho, co dříve 
pravil. 

Později se začal patrně nudit; bylo zřejmo, že jest mu obtížným 
život, jaký jsme vedli. Ale já si toho nevšímala, a jest-li jsem i někdy 
spozorovala vážný manželův pohled, tázavě na mne upřený, neporozu- 
měla jsem jeho významu. Byla jsem tak opojena tou — jak se mi 
zdálo — náhle vzbuzenou láskou všech cizích lidí ke mně, tím vzduchem 
vybranosti, zábavy a novoty, který jsem poprvé dýchala. Zde pojednou 
zmizela jeho mravní moc a převaha, která mne tížila, bylo mi tak pří- 
jemno, v tom šumném světě nejen rovnati se jemu, ale státi nad ním 
a za to jej milovat ještě více a samostatněji než dříve, — tak příjemno, 
že jsem nemohla porozumět, co nemilého mohl spatřovati pro mne 
v tomto životě městském. Okoušela jsem cit hrdosti a spokojenosti se 
sebou samou, pro mne nový, když při mém vstoupení do plesu, všechny 
zraky ke mně se obracely a on jakoby se ostýchal hlasití se před 
množstvím lidstva ke své moci nade mnou, spěšně mne opouštěl a ztrácel 
se v černém zástupu fraků. ^Posečkej f často jsem si myslela, hledajíc 
zrakem na konci sálu jeho nepovšímnutou, někdy nucUcí se postavu, 
•posečkej ** myslela jsem si, .až přijedeme domů, pochopíš a uvidíš, 
k vůli komu jsem chtěla býti tak krásnou a skvělou a koho miluji ze 
všeho toho, co mne obklopuje dnešního večera." Mně samé upřímně se 
zdálo, že mne úspěchy moje těšily pouze proto, abych je mohla jemu 
obětovat. To jediné, čím po mém soudu tento život mně mohl přinésti 
nebezpečí, byla možnost, že bych se dala uchvátiti náklonností k někte- 
rému z těch mužů, s nimiž jsem se tu stýkala, a že bych vzbudila 
žárlivost svého muže ; ale on mi věřil tak úplně, zdál se tak pokojným 
a lhostejným, a všichni ti mladí lidé jevili se mi tak nicotnými u po- 
rovnání 8 ním, že ono nebezpečí nynějšího našeho života, po mém mí- 
nění to jediné, nezdálo se mi hrozivým. Ale vzdor tomu pozornost 
tolika lidí působila mi potěšeni, lichotila mé samolibosti, vzbuzovala 
myšlénku, že jest jakási zásluha v mé lásce k muži, a činila mé cho- 
vání k němu sebevědomějším a jaksi nedbalejším. 



Digitized by 



Google 



138 Lev N. Tolatoj: 

„Vilik jsem viděla, kterak jsi velmi živě o něčem rozmlouval 
s N. N.,** pravila jsem jednou, při návratu z plesu, hrozíc mu prstem 
a jmentgÍQ jednu z proslulých dam Petrohradských, s kterou vskutku 
rozprávěl toho večera. Řekla jsem to, abych jím trochu pohnula; byl 
neobyčejně mlčenlivý a zádumcivý. 

„Ach, proč tak mluvíš? A mluvíš ty to, Mášo!" pronesl on skrze 
zuby a mrače se, jakoby tělesnou bolesti. „Jak to nesluší tobě i mně! 
Zanech to druhým; ty lživé poměry mohou zkaziti náš pravý poměr 
a já posud doufám, že ten pravý se vrátí." 

Já se zastyděla a zamlčela. 

„Yrátí-li se, Mášo? Co myslíš?" ptal se. 

„Nezkazil se nikdy a nezkazí," řekla jsem a tehdy jsem tak my- 
slila vskutku. 

„Dejž to Bůh," řekl on, „již by byl věru čas, abychom se vrátili 
na venek." 

Ale to mi řekl jen jednou, ostatní čas se mi zdálo, že mu je 
právě tak dobře jako mně, a mně bylo neobyčejně radostno a veselo. 
„Jest-li se někdy nudlvá," přemlouvala jsem sebe, „však i já jsem se 
nudívala na venku k vdli němu; jest-li se náš poměr trochu změnil, 
však se to vše opět navrátí, jakmile jen v létě zůstaneme sami s Ta- 
tanou Semenovnou v našem Nikolském domě." 

Tak mi nepozorovaně prošla zima a my navzdor našim plánům 
ztráviU v Petrohradě i Velikonoce. 

Na druhou nedělí po Velikonoci bylo vše již k odjezdu připraveno 
a můj muž, který již nakupoval dary, různé věci a květiny pro život 
na venkově, jevil zvláště něžnou a veselou náladu mysli. Tu přijela 
k nám nenadále sestřenice a začala prosit, abychom zůstali do soboty 
a jeli ještě na dychánek k hraběnce P. Vyprávěla, že hraběnka velice 
mne zve, že princ M., jenž tehda byl v Petrohradě, ještě z minulého 
plesu si přál se mnou se seznámit a jen k vůli tomu na dychánek při- 
jede, a že mne prohlásil za nejhezčí ženu v Rusku. Celé město sejde 
se tam ; zkrátka, nebylo by prý ani k prominutí, kdybych na dychánek 
nejela. — Muž byl na druhém konci přijímacího pokoje, mluvě s kýmsi. 

„Tak tedy pojedete, Marie?" pravila sestřenice. 

„Chtěli jsme pozejtří odjet na venek," odpovídala jsem nerozhodně 
a pohledla na muže. Zraky naše se setkaly, on se rychle odvrátil. 

„Uprosím ho, by zůstal," řekla sestřenice, „a v sobotu pojedeme 
mást lidem hlavy. Ano?" 

„To by převrátilo naše plány, a my vše již složili," odvětila jsem, 
začínajíc se poddávat. 

„Ano, lépe by bylo, aby hned tento večer jela poklonit se princi," 
promluvil s druhého konce komnaty můj muž tónem rozdrážděným, 
s tlumenou nevolí, jak jsem to ještě u něho nezaslechla. 

„Ach! on žárlí, to vidím poprvé," zasmála se sestřenice. — „Ale 
vždyC ne k vůli princovi, Sergeji Michajliči, k vůli nám všem ji pře- 
mlouvám. Jak prosila ji hraběnka P., aby přijela!" 

„To závisí od ní," chladně řekl muž a vyšel. 
Viděla jsem, že byl nad obyčej rozčilen ; zarazilo mne to a neslí- 
bila jsem sestřenici ničeho. Jakmile odjela, šla jsem k muži. Přecházeje 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štěstí. I39 

zéldomciyě po pokoji, neviděl a neslyšel, když jsem po špičkách k němn 
Tesla. 

,V duchu již vidí milý Nikolský dům,** pomyslela jsem si, hledíc 
na něho, „ranní kávu ve světlém přijímacím pokoji a svá pole, mužíky, 
i večery v pokoji divanovém i noční tajemné zákusky — Ne!** rozhodla 
jsem n sebe, „všechny plesy a lichoceni všech princů na světě dám za 
jeho radostné pohnutí, za jeho tichou lásku." Chtěla jsem mu říci, že 
na dychánek nepojedu, když se v tom pojednou ohlédl, a spatřiv mne, 
Jázem změnil mírně zádumčivý výraz své tváře. Opět zpytavost, moudrost, 
a blahosklonný klid obrážely se v jeho pohledu. ' Nechtěl, abych jej 
viděla jako prostého člověka; jemu bylo třeba, aby vždy stál přede 
mnou na piedestalu jako polobůh. 

„Čeho si přeješ, má drahá?'' S nedbalou touto otázkou pokojně 
obracel se ke mně. Já neodpověděla. Mrzelo mne, že se skrývá přede 
mnou, že nechce zůstat tím, jakým jsem ho měla ráda. 

.Chceš ještě v sobotu na dychánek?" tázal se. 

.Chtěla jsem," zněla odpověď, „ale tobě se to nelíbí. A vše je 
složeno," dodala jsem. 

Nikdy tak chladně na mne nehleděl, nikdy tak chladně nemluvil 
se mnou jako v tu chvíli. 

.Neodjedu do úterka, a poručím rozložit věci," řekl; .proto 
můžeš jet, jestli se ti líbí. Snažně prosím, jeď! Zůstanu ještě v městě." 

Jako vždy, když byl rozčilen, začal nestejným krokem chodit po 
komnatě a nehleděl na mne. 

.Yěř, nepochopigi tě," řekla jsem zůstávajíc státi a zrakem jej 
sledujíc. .Říkáváš, že jsi vždycky klidným (neříkal to nikdy). Proč nyní 
tak divně se mnou mluvíš? Jsem hotova k vůli tobě obětovat ono po- 
těšení, a ty jaksi ironicky, spůsobem, jakým jsi nikdy nemluvival se 
mnou, žádáš, abych jela." 

.Nu což! Ty se obětuješ!" pronesl to slovo se zvláštním dů- 
razem, .a také já se obětuji, což může být lepšího? Boj velkodušnosti. 
Jaké tu ještě rodinné štěstí?" 

Ponejprv jsem slyšela od něho taková krutě posměšná slova. 
A úsměšek jeho nevzbudil ve mně stud, ale ranil mne ; hněv jeho mne 
nepolekal, ale přešel ve mne. Zdaž byl to on, který vždy v poměru 
našem tak se bál frází a byl vždy tak upřímný i prostý? A proč tak 
mluvil? Proto že jsem vskutku chtěla mu obětovat potěšení, ve kterémž 
jsem nemohla spatřovati nic zlého, a proto, že ještě před chvilkou tak 
jsem mu rozuměla a tak jej milovala! Úlohy naše se vjrměnily, on se 
vyhýbal přímým slovům a já jich hledala. 

„Velmi jsi se změnil," řekla jsem s povzdechem. „Čím jsem se 
provinila před tebou? Ne dychánek, něco jiného, starého máš na srdci 
proti mně. K čemu ta neupřímnost? Zdaž ty sám dříve nebával jsi se 
neupřímnosti? Řekni přímo, co máš proti mně?" 

Co asi řekne?, myslila jsem s vnitřním spokojením, vzpomínajíc, že 
nemá, co by mi vyčetl za celou tu zimu. 

Popošla jsem do prostřed komnaty, takže musel projíti těsně podle 
mne. Přijde, obejme mne, a vše bude skončeno, pomyslila jsem si 



Digitized by 



Google 



140 Le^ N. Tolstoj: 

a bylo mi lito, že mn nemoha dokázat, kterak je v nepráva. Ale on 
se zastavil na konci komnaty a pohledl na mne. 

„Ještě nechápeš?" řekl. 

«Ne.- 

„Tedy ti to povím. 3^ě je hnasným, poprvé hnusným je mi to, 
co cítím, a co cítit masim.** Zarazil se — patrně se ulekl hrubého 
zvuku svého hlasu. 

„Nu co?" se slzami nevole v očích ptala jsem se. 

„Hnusno je mi, že princ nachází tebe hezkou, že ty k vůli tomu 
běžíš mu vstříc, zapomínajíc na muže i na sebe, na ženskou důstojnost, 
a že nechceš pochopit, co musí cítit za tebe tvůj muž, když v tobě 
samé není pocitu důstojnosti; ty naopak přicházíš říci svému maži, že 
se obětuješ, to jest: „ukázat se jeho Výsosti je pro mne velkým 
štěstím, ale já je obětuji." 

Čím déle mluvil, tím více se rozohňoval zvukem vlastního hlasu 
a hlas ten zněl jedovatě, tvrdě a hrubě. Nikdy jsem ho neviděla a ne- 
nadálá se uvidět ho takovým ; krev mi vstoupila k srdci ; bála jsem se, 
ale zároveň vřel ve mě cit nezasloužené potupy a uražené samolibosti 
a chtělo se mi pomstít se mu. 

„Já to dávno očekávala," řekla jsem; „mluv, jen mluv!" 

„Nevím, co jsi očekávala," pokračoval on; „já mohl očekávat to 
nejhorší, vida tebe každého dne v tom blátě, v té zahálce, rozkoši 
a hloupé společnosti a dočkal jsem se. — Dočkal jsem se toho, že cítím 
bolest a stud jako nikdy; bolest nad sebou, při vzpomínce, jak tvá 
přítelkyně špinavou svojí rukou sáhla mi k srdci a začala hovořit o mé 
žárlivosti, mé žárlivosti — ke komu? Ke člověku, jehož ani já ani ty 
neznáš. A ty jako schválně nechceš mi rozumět a chceš mi obětovat — 

co, cože? — Stydím se za tebe, za tvé ponížení se stydím! 

Obět!" opakoval. 

„Ajl to je tedy ona vláda muže," pomyslila jsem si. „Urážet 
a ponižovat ženu, která ničím není vinna. Tot jsou ta práva muže; ale 
já se jim nepodrobím." 

„Ne, nepřinesu ti žádnou obět," řekla jsem, cítíc, jak nozdry mé 
nepřirozeně se šíří a krev zaráží se ve tváři. „Pojedu v sobotu na dy- 
chánek, pojedu na každý spůsob." 

„A dejž ti Bůh mnoho zábavy, ale mezi námi je vše skončeno!" 
vzkřiknul on v návalu netlumené již vzteklosti. „Již mne déle nebudeš 
mučit. Byl jsem bláznem, že . . ." začal znovu, ale ústa jeho se zachvěla 
a on s patrným úsilím se přemohl, aby nedořekl, co mluviti začal. 

Já se ho bála a zároveň ho nenáviděla v tom okamžiku. Chtěla 
jsem mu říci mnohé a pomstít se za všechny urážky ; ale kdybych byla 
otevřela ústa, byla bych zaplakala a před ním si zadala. Mlčky jsem 
vyšla z komnaty. Ale sotva mi dozněl zvuk jeho kroků, náhle zhrozila 
jsem se toho, co jsme učinila. Strach mne pojal, že vskutku na věky 
bude rozerván ten svazek, který tvořil všecko mé štěstí, a já se chtěla 
vrátiti. „Avšak zdali se dostatečně upokojil, aby mi porozuměl, když mu 
mlčky podám ruku a pohlédnu nan?" pomyslila jsem. „Porozumí-li mé 
velkodušnosti? Což nazve-li mé hoře přetvářkou? Aneb ve vědomí svého 
domnělého práva a v hrdé spokojenosti přijme mé pokání a odpustí 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štěstí. 141 

mně? A proč, proč on, kterého jsem tak milovala, urazil nme tak 
krutě?" — Šla jsem ne k němu, ale do své komnaty, kde jsem dlouho 
sama seděla a plakala, s hrftzou vzpomínajíc každého slova mezi námi 
v hororu proneseného, zaměňujíc slova ta jinými slovy, přidávcgíc slova 
dobrá, a opět s hrůzou i vědomím, že jsem byla uražena, vzpomínsgíc 
na to, co se stalo. Když jsem večer sešla k čaji a před C, jenž byl 
a nás, setkala se s mužem, pocítila jsem, že ode dneška celá propast 
rozevřela se mezi námi. C. se mne ptal, kdy pojedeme? Nemobďajsem 
ještě odvětit. 

„Y úterý," odpovídal muž; „pojedeme ještě na dýchánek k hra- 
běnce P. Ty pojedeš, není-li pravda?" obrátil se ke mně. 

Já se zalekla zvuku toho prostého hlasu, a nesměle se ohlédla na 
muže. Oči jeho patřily přímo na nme, výraz jejich byl zlý a posměšný, 
hlas byl klidný a chladný. 

,Ano," odpověděla jsem. 

K večeru, když jsme zůstali sami, přistoupil muž ke mně a podal 
mi ruku. 

9 Zapomeň, prosím, co jsem ti vše povídal," řekl. 

Já vzala jeho ruku, úsměv rozechvění vstoupil na moji tv^ a slzy 
draly se z očí ; ale on odtáhl svou ruku, jakoby se bál pohnutlivé scény, 
a sedl do lenošky dosti daleko ode mne. „Což vskutku se domnívá, že 
je v právu?" pomyslila jsem si a chystané vysvětlení i prosba, abychom 
oešli na dýchánek, zůstaly mi na jazyku. 

„Je třeba psát matince, že jsme odložili odjezd," řekl, „jinak se 
bude nepokojit." 

„A kdy chceš jet?* zeptala jsem se. 

,V úterý po dychánku," odpověděl. 

„Doufám, že to není k vůli mně," řekla jsem hledíc mu v oči, 
ale zrak jeho na mne jen patřil a ničeho mi nepravil, jako by přede 
mnou něčím byl zastřen. Tvář jeho se mi pojednou zdála starou a ne- 
přQemnou. Jeli jsme na dýchánek, a zdálo se, jako by se opět byl 
ustálil mezi námi dobrý a přátelský poměr, ale poměr ten byl zcela 
jiný než dříve. 

Na dychánku seděla jsem mezi damami, když princ přistoupil ke 
mně, tak že jsem musela vstát, abych s nim mluvila. Vstávajíc, mimo^ 
volně jsem očima hledala muže, a viděla, že z druhého konce sálu se 
díval na mne a že se teď odvrátil. Bylo mi pojednou tak bolno a stydno,* 
že se mne zmocnil nepokoj a nepřirozené rozpaky a že jsem se zarděla 
ve tváři i po š(ji před pohledem princovým. Ale musela jsem stát a na- 
slouchat, co mi povídá, shora na mne pohlížeje. Rozhovor náš nebyl 
dlouhý; on neměl kam přisednout vedle mne a zsgisté pocítil, že mi 
bylo 8 ním velice nevolno. Hovořili jsme o minulém plese, o tom, kde 
žiju v létě a t. d. Odcházeje ode mne projevil přání seznámiti se s mým 
mužem a já viděla, jak se sešli a rozprávěli na druhém konci sálu. 
Princ zajisté něco řekl o mně, poněvadž uprostřed hovorní s úsměvem 
se ohlédl na naši stranu. 

Muž pojednou se zarděl, nízko se poklonil a první odešel od 
prince. Já se také zarděla ; styděla jsem se, jakého pojmu musel kníže 
uabýti o mně a obzvláště o mém muži. Zdálo se mi, že všichni zpozo- 

10 



Digitized by 



Google 



142 Z básní Aug. Eug. Mužíka. 

rovaii jeho divné chováni; Bůh vi jak si to vysvětlovali, či snad znali 
již můj předcházející hovor s mnžem? Sestřenice mne zavezla domů 
a cestou rozprávěly jsme spolu o muži. Já se nezdržela a vyprávěla ji 
vše, co se stalo mezi námi za příčinou toho nešťastného dychánkn. Ona 
mne chlácholila, pravíc, že je to bezvýznamná, velmi obyčejná neshoda, 
která nezanechá žádných následků ; vysvětlovala mi se svého stanoviska 
povahu mužovu, shledávala, že se stal velmi nesdílným a hrdým ; já s ní 
souhlasila a zdálo se mi, že počínám jej chápati klidněji a lépe. 

Ale potom, když jsme byli oba s mužem sami, tento soud o něm 
jako provinění tížil mi svědomí a pocítila jsem, že ještě více rozšířila 
se propast, kteráž nás oba děliJa. (Dokoučem.) 



Z básní Aug, Eug. Mužíka- 

•jl¥i§, co to smrt? Sám ke stolu i loži, 
/>^/r' bez dětí žít, bez matky, beze druhů, 
:„/ bez lásky ženy, pouze hejna sluhů 
^ \ mít kol neb pánů, jim být za podnoží. 



Smrt a život. 



Dnů budoucích mít dráhu plnou hloží, 
kam šlápneš, pálí rána v krve pruhu, 
být bodem cizím vně všech lidských kruhů, 
bez víry v jiné, v sebe, v milost boží. 

To£, druhu, smrt jest. Ale v míru sníti 

kdes v řadě duší, vidět skrze hlínu 

tvář uslzenou matky, přátel, synů, 

jich snů být milencem, v jich mysli žíti, 

být čekaným a čekati je k sobě, 

toC jesti život, věř, a třebas v hrobě ! 



Lady Makbeth. 

Když lady Makbeth vešla do podsvětí, 
kde kaluý Styx své tiché vlny valí, 
kde paraět duší věčné stíny halí, 
byla jak požár, který nocí letí. 

Zrak její posud jiskrou vraždy pálí 
a krve kapky v bledých vlasů změti 
ve trávě rosou bylo zřít se chvěti, 
jak o ně prsty dýku otíraly. 



Digitized by 



Google 



z básní Attg. Eug. Mužíka. 143 

Sám Cbáron zděsil osudné se ženy 
a duše mrtvých ulétly té chvíle 
jak roj labutí, dravcem poplašený. 
Leč ona tiše k proudům sestoupila 
a noříc v ně své krásné ruce, bílé, 
s té malé dlaně rudé skvrny myla. 



Česká hvězda. 

V běh pouti druhdy z Vesny po Morann, 
jsi- svítila nám, hvězdo naše bílá. 
y krev Eressenbrunu záři svoji lila 
a hrdě plála v žár mongolských stanů. 

Tys táboritských mečů vedla ránu 
a s Jiřím strašným ze kalichu pila. 
Tys byla pýcha, vítězství i síla 
čest naši k sobě mcgíc připoutánu. 

Než běda! nyní nesvítíš nám více! 
kde ochranná je prorocká tvá záře? 
y tmu vyhnanství nám klesla, ve žaláře . 
kdy svitne znovu v otrocké nám líce? 
Zda pozdní vnuk se tebe dočekám? 
Ó hvězdo česká! Vyjdi, vyjdi nám! 



Pohár zapomnění. 

„Jedna temná Lethy vlna 
ukryla se v pohár ten. 
Buše tvoje, žalu plná 
zmlkne zvolna, jako v sen. 
Pij z té číše — piju taky, 
zapomněl jsem dávno již. 
Pij ty chmury, hrobu mraky, 
každým douškem jsi mu bliž!*" 

,Běda! běda! Zapomenout 
nemohu a nechci víc! 
Stále vidím hrob se klenout 
a mně tajně kynout vstříc. 
Snad to srdce pukne žalem, 
cítím blízký jeho zmar, — 
ale zapomenout — v celém 
světě není taký dar! 

10* 



Digitized by 



Google 



144 Z básní Aug. £ag. Mužíka. 

Na dně tajemné té vláhy 

obraz — hleď — se ukrývá : 

Známé tahy, drahé tahy, 

duse dávno neživá. 

A jak prázdním kletou číši, 

ona ožije tu v ráz, 

její rety slova dýší, 

její pohled — žár i mráz!' 

Půlnoc bije — hroby mlčí, 
mlčí všecko nehnntě, 
sám ten piják s tváří vlčí 
sedí, zírá ztrnutě. 
A jak dále pohár prázdní, 
duch naň zraky upírá . . . 
Srdce šílí, mozek hlázní, 
a duch — žalem umírá. 



Píseň. 



I lkala hvězda, posýlcgíc dol& 

svůj slzný stesk, 
však co skanulo v zem z jejího bolu, 

byl třpyt a lesk. 

I lkala růže, pudíc šírým dolem 

své vzdechy v spěch, 
však co z nich k lidem doneslo se polem, 

byl vůně dech. 

I kvílel slavík noci svoje touhy 

a bezdno muk, 
však jeho nářek hluboký a dlouhý 

byl rcgský zvuk. 

Tak truchH v taji básník, z jeho retů 

jde žaíná zvěst, 
však to, co z ní na odiv přijde světu, 

jen píseň jest! 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Lisec: O národním obrození lužických Srb A. 145 



O národním obrození lužických Srbů. 

Podává Jaroalav Lasec. 

(PokneoTini.) 

v Břetislave dne 26. května 1839. 
Předrazí slovanští bratrové I 

„Jak ve vlnách kdy tonou mořských dvě lodičky samotné, už tak, 
dcerky, na Yás Slavie teskno hledí.* 

Takto zpíval o Lužicech slovutný náš básníř Jan Eollár. A my 
sme starostlivou myslí se ohledali na Yás, skoro-li již se dozvíme 
o úmrtí posledního Lužičana. Ale jako dennice, jenž po bouřné a hrůzy 
plné noci se zjeví na nebi a pozlatí pablesky svými háje a lesy via- 
stenské: tak i psaní Yaše ode dne 2. května 1839 nám zaslané vy- 
jasnilo čela naše, utišilo bolestné srdce, setřelo z očí slzy padající. 
Tím nám bylo milejší to psaní Yaše, čím menší byla naše naděje v pro- 
citnutí tolikerými bouřemi zmítaného kmene lužického. Chvála Yám, 
že chráníte svatou národnost Yaši. Pevné můžete naděje býti, že jas- 
n^ší budoucnost odmění prvních těchto kroků Yašich v národnosti 
směle učiněných. 

Co se naší v nově se zmáhající národnosti dotyce, ta pěkné květy 
a užitečné ovoce nese a ze dne na den se více rozšiřuje. U nás se 
také ústavy pro řeč a literaturu slovanskou zaráží, aby v nich budoucí 
acitelové národu lépe, než se to posud stávalo, z ohledu národnosti 
Tjačováni býti mohli. Nebo nám posud scházelo na dobrých učitelích, 
poněvadž tací, kteří pohříženi v sobectví jsoucí, nebyli v stavě krás- 
nějšího a jsd^jšího ducha v národu hluboce padlém* vzkřísiti a pozdvi- 
hnouti. Ale nyní se to všecko Bohu dika I mění; a my Slováci také 
zároveň jiných našich bratrů Slovanů v literatuře a národní osvětě 
zmužile postupigeme. Takové sbory, v nichž se mladíkové slovanští 
v slovenské řeči a literatuře cvičí a vzdělávají, jsou v Levoči, Štavnici, 
Eežmarku, Prešově a jinde. Co se pak literatury naší dotýče, ta se 
v posledních časích tak zmohla, že všecky třídy lidského vědění pilných 
a učených dělníků nalezly. Tak dějepis, fizika, mathesis, vědy přírodně, 
bohosloví, filosofie, etjrmologie a kritika již mnohými a důkladnými 
spisy rozšířeny a obohaceny jsou. Zvláště Šafařík, Palacký, Smetana 
v dějepisu — v přírodních vědách, fizice, přírodopisu, nerostopisu, lučbě 
Presl, Amerling, Filcík, Šadek a jiní, — v filosofii Palacký, Marek, 
Kuzmany, v etymologii a kritice Dobrovský (f 1829), Šafařík, Kollár, 
čelakovský, zvláště pak v kritice diplomatické Palacký. Básnictví hvězdy 
jsou Kollár Hollý, Čelakovský. 

časopisectví se také zmáhá; máme posud 10 vycházejících časo- 
pisů, tu politického, tu belletristického obsahu. Z těchto bychom zvláště 
.Květy" i Yám poroučeli. Yycházejí v Praze u Pospíšila. My čítáme 
i srbské i illyrské i polské noviny. Yůbec vzájemnost literární u nás 
kráčí ku předu. 



Digiti 



zed by Google 



146 Jaroslav Lisec: 

A tak abyste i Vy za příkladem všech Slovanů u vzájemnosti 
pokročili, hleďtež se čím blíže k nám Čechoslovanům, k nimž Yaše ná- 
řečí náleží, písemnou řečí přiblížiti. Míníme totiž, že kdybyste z po- 
čátku aspoň dobropísemnost československou přijali, později pak formy 
mluvnické, které slovanské jsou, zaměnili za ty, které nejsou spřízněné 
s duchem řeči slovanské, že, pravíme, zp&sobem tímto byste nejlépe 
vzájemnosti napomohli. Tak to činíme i my Slováci, tako činí Horvaté, 
Erainci, Štajerci a jiní, připojujíce se Gájovskému pravopisu. My Vám 
k tomuto cíli na Vaši žádost knihy české pošleme, abyste, poznavše 
přednosti našeho nářečí, nimi dle potřeby své okrášlili, a jak ku kraso- 
vědné tak i mluvnické a logické dokonalosti přivedli. 

Tímto svazkem vzájemnosti a bratrské lásky spojení budtež i dále 
láskou svou nám nakloněni, jakož i my bratřími Vašemi býti nepře- 
staneme. 

Miloslav Josef Hurban, dopisovatel a dohledač knihovny. Jan 
Drahotín Ondruš, mistoknihovník. Horislav Škultety, účtovnik. Mluvolub 
Repický, výboru přísedící. Jan Dalibor Zimáni, dopisovatel. Beniamin 
Pravoslav Cervenak, náměstník professorátu slovanského na lyceum. 
Luboslav Michalovič, dopisovatel. Bohuslav Nosákar, dopisovatel. 

Právě teď došel nás list ze Štýrského Hradce, v němž nám veselé 
a radostné zprávy o procitnutí tamnějšich Slovanů se podávcgí. Hle! 
duch času; a tento nám nese v jasnější budoucnosti slovanské spasení. 



(Překlad z lužické srbštiny.) 



Milí bratři v Lužici! 



V Lipsku, dne 18. února 1840. 



Vaš list vzbudil ve mně novou naději k Vám; nebof nedivte se, 
že se mi zdálo, jakobyste spali, když jsem za tři měsíce od Vás žád- 
ného listu neobdržel. Tím větši jest však moje radost, když jsem se 
opět o Vaší vytrvalosti a Vaší horlivosti přesvědčil. Držte vždy pevně 
k Srbstvu a ono nepadne. 

Že brzo 73 české knihy obdržíte, jest věc krásná, neboť jen ten- 
kráte, když se druhým slovanským nářečím přiučíme, staneme se pra- 
vými a věrnými Slovany. Též já Vám některým knihkupcem v Budyšíně 
některé knihy zašlu. 

Přál bych si, by někteří z Vás svou píli k polské řeči a litera- 
tuře obrátili: neboť jest polská řeč nejvyvinutější a nejdůležitější všech 
slovanských řečí a polská literatura má v oboru všech věd vzácná díla, 
zvláště pak mají Poláci veliké množství výborných básníků, na př. 
Niemcewicze, Cz^*kowského, Síowackého, Mickiewicze a druhé. Zároveň 
se mi zdá polská řeč pro nás lehkou býti. O velikonoce opět některé 
polské knihy do Lužice donesu ; učte se mezi tím tolik, byste jim roz- 
uměli. Vždyť máte tam nyní Poláka (Romana Zmorského), který s Vámi 
zajisté polsky bude rozprávěti, když jej o to požádáte. 

Dostali jste již knihy z Varšavy od p. Maciejowského přislíbené? 
Psal Vám Vratislavský spolek? Co činí Smoler? Vydají se již brzo 



Digiti 



zed by Google 



o národním obrození Inžických Srba. 147 

jeho písničky srbského lidu? — Pište ihned Štúrovi v Halle, nebot se 
velice na Vás horší, že jste jemu tak dlouho nepsali. Dostává často 
listy z Čech, v kterých žádají o Vás zprávy, ale on sám ničeho neví. 
Pište! 

Přibyla Vám knihovna? Kolik písni národních jste nasbírali? Psali 
jste opět Janu KoUárovi? 

Pracujte dále v duchu Slavie a rozpomeňte se také někdy na 
Vašeho bratra a zakladatele Vašeho spolku 

Bóleslawa El^osopólského. 

Připomenutí: Právě jsem chtěl tento list s balíkem odeslat, když 
jsem od našeho přítele Štúra nový list obdržel. Pí^e mezi jiným, že 
se pro Vás v Prešburku mnoho slovanských knih nashromáždilo. 

Mějte se dobře, bratři; koncem března se shledáme. 



(Překlad z lažické srbštiny.) 

Velectěnému srbskému spolku v Budyšíně. 

Ve Vratislavi, 22. června 1841. 
Vzácní bratři! 

Milí Srbové! 

Lehce byste se mohli domnívati, že jsme na Vás a Vaši laskavost, 
nám zasláním tolika srbských knih prokázanou, úplně zapomenuli a jako 
bychom Váš návrh čelící k těsnějšímu sjednocení s námi chtěli odmí- 
tnouti, poněvadž jsme tak dlouho k Vašemu přátelskému listu neodpo- 
věděli, ani Vám o svých pracech věděti dali. List Váš přišel k nám 
dva týdny před velikonocemi, tudíž právě v čase, kdy jsme všichni na 
velikonoční svátky do Lužic odjeli. Takovým spůsobem se stalo, že 
Dám Váš milý lístek až po svátcích na oči přišel. Prosíme Vás proto, 
abyste nám naše opoždění ve zlé nevykládali, ale stále s láskou na nás 
vzpomínali. 

Velice nás potěšilo, že jste nám tolik srbských knih zaslali, a ne- 
můžeme Vám za takovou laskavost dosti děkovati. Tak jste i Vy nám 
pomohli obohatit naši knihovnu. My pak měli jsme velikou starost, jak 
bychom Vám to zase vynahradili a svazek, který nás příště má obe- 
mknouti, co možná upevnili. Naše srbská knihovna ještě jest chudička 
a proto vám dnes odesíláme ^Bedřicha Šillera básně", které ctěný a ve- 
levážený muž, pan doktor a professor medicínské fakulty, Purkyně (po 
Srbsku Purkinja), do češtiny přeložil. Vezměte s tím malým, ale srdečným 
dárkem za vděk. Yšak můžete tím našeho ctěného učitele pana Purkyni 
blíže seznati. 

My zdejší Srbové rozhodli jsme se jmenovitě loňské zimy, že se 
češtině přiučíme. Jeden z nás (Smoleř) došel proto k panu Purkyňovi 
a ptal se ho, jakým spůsobem by se to státi mohlo. Pan Purkyně byl 
tím dotazem tak potěšen, že ihned pravir „Já sám chci býti Vaším 
učitelem!" Od toho času stále a neúnavně s námi pracoval; každou 
neděli od desíti až do dvanácti, někdy až do půl jedné máme u něho 



Digiti 



zed by Google 



148 Jaroslav Lisec: 

české cvičeni. Kromě toho půjčuje nftm ze své výborné, bohaté slovanské 
knihovny kterékoliv knihy, které si vybereme, a někdy nás i některými 
obdaří. — Tak stará se, dělá a pracoje stále za nás. 

Poněvadž náš předešlý protektor, pan professor Stenzel, svůj úřad 
co takový složil, zvolili jsme všichni jednomyslně — Srbové i Němci — 
pana professora Pnrkyni svým novým protektorem. On pak se také 
v pravdě o celý spolek, zvláště pak o nás Srby stará. 

Vězte též, že jest p. kandidát Wjelan Slepjanski členem naši je- 
dnoty a pilným žákem p. Purkyňovým. — Od p. Smoleřa jsme v těchto 
dnech lístek obdiieli a nadějeme se, že bude za pět neb šest neděl 
zase ve Vratislavi. V jednom psaní poslaném p. Pnrkyňovi chválí Vaši 
jednotu těmito slovy: »Naše bndyšínská srbská jednota čím dále tím 
více roste, a kdybych věděl, že by zpráva o její vzniku, vzrůstu atd. 
v některých slovanských novinách uveřejnění došla, sepsal bych ji atd." 
Milí bratří, nebylo by to pěkné, kdyby se některý vážený muž o to 
zasadil a po všem Inžickém kraji velký srbský spolek založil, kteréhož 
by nejen kněží, nýbrž též učitelé mohli býti členy? Tak by uhnětené 
Srbstvo se zase zvedalo a znova vykvétalo! 

Rádi byli bychom tomu, kdybyste nám brzo psali. Vzpomeňte 
někdy na nás, jakož i my Vás zapomenouti nechceme. Buďte s Bohem ! 

Jan August Wařko Bětkowski, 
jménem vratislavského spolku pro lužickou řeč a dějiny. 

NB. Auch von den deutschen Mitgliedem des Breslauer Vereins 
in deutscher Sprache freundlichen Gruss. 

A. Heinrich, z. Z. Vorsteher. 

Z listů těch vysvítá jasně, jak svěží jitřní vánek vál po nivách 
slovanských a jak se po nich šířila myšlenka vzájemnosti slovanské, 
v níž zejména také lužičtí Srbové svou jedinou oporu a spásu pozná- 
vati začínali. 

Než vraťme se opět ku Smoleřovi do Vratislavi, kde alespoň pro- 
zatím spočívalo těžiště lužicko-národního hnutí. 

Můžeme směle tvrdit, že pobyt Smoleřův ve Vratislavi a jeho 
styky s Janem Purkyní a později s Frant. L. Čelakovským, který na 
stolici slovanského jazyka a slovanské slovesnosti na tamní universitu 
byl povolán, pro lužické Slovanstvo jest důležitosti bezměrné. Zde sestavil 
Smoleř analogický pravopis dle vzoru českého, zde pojal úmysl dle vzoru 
české Matice založit Matici srbskou a konečně v době jeho zdejšího 
pobytu vyšlo jeho monumentální dílo, které zraky celého Slovanstva na 
něho obrátilo: ^Pj^sniěki horných a dolnych Lužiskich Serbow" neb 
dolnolužicky : „Prózniski Serskego ludu we górejcnych a dořojcnych Lu- 
žycach.** 

Připojen byl zároveň německý překlad a měla sbírka též německý 
nápis „Volkslieder der Wenden in der Ober- und Nieder-Lausitz". 

Co se týče pravopisu, různil se týž a různí se posud u lužických 
Srbův velice. Kdežto však dříve každý spisovatel psal, jak se mu uzdálo, 



Digiti 



zed by Google 



o národním obrozeni lužických SrbA. 149 

YTvinnly se od časů Ticina a Brancla dva pravopisy, protestantský a ka- 
tolický, oba o německý pravopis se opírající, ale jinak valně od sebe 
se lišící. Tyto pravopisy ovšem postačovaly, pokud literatura lužická se 
obmezovala na věci náboženské. Měla-li však literatura státi se národní 
a ne pouze náboženskou, bylo přede vsím třeba, aby pravopis byl oběma 
obdm náboženským společný. Smoleř přijal místo švabachu pravopis 
český, a pokud týž nepostačoval, pravopis polský, kterýžto tak zvaný 
analogický pravopis rychle byl přijat od spolků studentských. Téhož 
pravopisu, jen nepatrně rozdílného, užil zároveň Jan Petr Jordán, ten- 
kráte bohoslovec v Praze, který požívaje účinné rady Václava Hanky 
v roce 1841 vydal v Praze : Orammatik der wendisch serbischen Sprache 
in der Oberlausitz. Pokud měli Jordán a Smoleř vzájemně na sebe vliv, 
není mi povědomé, ale tolik jest jisto, že analogický nový pravopis 
Tždy širšího pole nabýval, — a ač posud se nestal výhradně vládnoucím, 
přece již nyní nelze pochybovati, že konečného vítězství se domůže. 

Ač protestantský i katolický pravopis časem k analogickému pra- 
vopisu přilnuly, liší se přec ještě nyní od něho tím, že užívají švabachu 
a že několik písmen rozdílně vyznačují, které tuto ku znázornění po- 
dáváme : 

pravopis nový — český — protestantský — katolický 



c =: c 
č = č 


= i = 


c 


é měkké =: c 


r (vyslov š neb s) ^ ř 


= fd| neb f = 


f^ neb f 


S =18 


— - § -^ 


f 


š = š 


= M = 


W 


Z := Z 


:= f iz: 


a- 



Co se týče sbírky národních písní, byl již dříve J. E. Smoleř ve 
směru tom náramně čilý, cestuje po Lužicích a sbíraje neúnavně písně, 
obyčeje a zvyky lidu. Y roku 1836 vypsala učená společnost ve Zho- 
řelci, ovšem německá, cenu na nejlepší sbírku písní lužických, kteroužto 
cenu pak rok na to zdvojnásobila. Roku 1839 poslal Smoleř svou sbírku 
ačené společnosti a skutečně dosáhl akcesitu. Ač poměry jeho byly 
dosti trudné, přec ceny nepřijal, poněvadž si společnost výhradné právo 
k uveřejňování vyminovala, a sbírku svou si vzal nazpět. Na to došel 
ho od tajemníka téže společnosti L. Haupta list, v kterémž Smoleřovi 
sděloval, že má sbírku dolnolužických písni, a zároveň se mu nabízel, 
&by písně své společně vydali, o nakladatele že on se postaral. Nezku- 
šený mladík přijal ochotně návrh ten. Přišlo sice na jevo, že sbírka 
Hanptova jest nepatrná (byla to sbírka dra. Antona) — 43 písniček — 
a že Haupt vůbec nakladatele neměl ; ale na vzdor tomu dostál Smoleř 
převzatému závazku, sám našel nakladatele — bylf to professor Fritsch 
v Grinuně — a spokojil se tím, že Haupt, pouhý Němec, písně doslovně 
do němčiny přeložené v rythmus uvedl. (PokrtčorAni.) 



Digitized by 



Google 




150 R. Pokorný: 

Ukázky ze starší ruské lyriky. 

Podává R. Pokorný. 
I. 

Gavril Romanovič Déržavin. 

(1743-1816.) 

Slavík. 

{t^pal jsem na vysokém cblumě, 
když jsi ty, slavíku, pěl; 
třebas ve snu, třebas v dumě, 
já tvé písni rozuměl: 
tu zní dál, tu z blízka nyje, 
a zas libé melodie 

zvučí v dáli v jas i sten 

Písně, vzdechy, jásot v klíně, 
v objetí tak Eallistině 
sladívaly sladký sen. 

Jestli po své smrti v hrobě 
ve snu nudném budu spát, 
a nebudu moci tobě, 
slavíku můj, naslouchat; 
tvůj ples, tvoji radovánku 
neslyšeti za červánků, 
jak tvá píseň naříká: 
to raději žít mé přání, 
milou líbat bez ustání, 
poslouchati slavíka! 



J. A. Néledinskij-Meleckij. 

(1752-1829). 

Píseň. 

Kohož duše sílu cítí 
vybroušenou od boje, 
lhostejně kdo vleče žití, 
v hrobě ždá jen pokoje; 
v tváři toho teprv bledý 
paprsk svitne úsměvu, 
když už vzdychne naposledy 
v smrti vida úlevu 



Digitized by 



Google 



Ukázky ze starší ruské lyriky. 151 

Ty, jež chráníš život ve mně, 
až já navždy doplanu, 
byt pak tělo jala země, 
bez něho živ zůstanu! 
Co v něm živí duši, nebe, 
to smrt nemá síly sklát; 
srdce, které chová tebe, 
zahynout-li může snad? 

Ne, o ne, to neumírá, 
co dýchalo božstvím dřív! 
Zde i tam, to moje víra, 
pro té budu věčně živ. 
Stín můj bude bez ustání 
oblétati tebe v snech, 
lovit pohled, pláč i smáni, 
myšlénky, tvůj každý vzdech. 

Blažen budu vniknuv skrytě 
v tvoji duši spanilou . . . 
Zjeviš-U se jenom v kmite 
někdy nad mou mohylou, 
prach můj, drahá, sladce zmámen, 
chvět se bude oživen, 
třást se bude i ten kámen, 
pod nímž budu snít svůj sen. 



Nikolaj Micliajlovič Karamsin. 

(1766— 1826.) 

Z báaně „Ilja Muromec**. 

Nechci jako řecký poeta 
zvučným zpěvem Ealliopiným 
o půtkách pět Agamemnona 
s chrabrým Jupitera pravnukem; 
nebo po příkladě Virgila 
plouti ode trosek trojanských 
s chytrým synem Afroditiným 
k bujným, svěžím břehům italským ! 
Netoužím já z mythologie 
čerpat divné, zvláštní výmysly! 
Nejsme Řeky ani Římany — 
nevěříme jejic j podáním : 
nevěříme, že by Saturn bůh 
laskavého mohl rodiče 
proměniti v bednou potvoru. 



Digitized by 



Google 



152 R. Pokorný: 



že by Ledy byly — slepice, 

snášející yejce na isííe\ 

že se 8 Helenami Poiluxi 

zrozovali z bílých labutí. 

Jiné báje jsoa nám potřebný; 

jiné báje my jsme slýchali 

od matiček dávno zesnalých. 

Starodávným hodlám způsobem 

vyprávěti nyní jedna Vám, 

Vám, laskaví moji čtenáři, 

jestli ve chvilence svobodné 

nalézáte trochu zábavy 

v ruských bájích, v ruských pohádkách, 

v směsi příhod, činů bájených, 

na hrách pěkných mírné zahálky, 

obrazotvornosti v přeludech. 

Netrapme ach, skutečností zlou, 

netrýzněme srdce žalem jen! 

Neplačme ach, jenom řeky slz 

v bědách lidských, strastech trvalých! 

Zapomeňme na ně okamžik 

při svých čarokrásných pohádkách ! . . . 

Nechci povznésti se na Parnas, 

nikoli — to hora vysoká, 

a k ní cesta kluzká jako led. 

Vídal jsem, jak naši rytíři, 

naši básníři a veršíři 

pěním ód svých zcela opití 

lezou na vršinu Pindovu, 

klopýtajíce pak slétají 

ne však s věnci ani s vavříny, 

ale s oslíma och, ušima 

pro ostudu posměváků zlých. 

Nikoli, mí zlatí čtenáři, 

neprosím, by šli jste £a mnou tam. 

Poblíž mojí skrovné chýžice 

na pobřeží řeky průhledné 

hájek ukryje nás dubový 

všedních lidí zrakům zvědavým. 

Tam dědoušek můj za starých let 

odpočíval v teplé poledne, 

hlavu v klíně zlaté babičky. 

Tam zřít jeho opeřený helm, 

dosud tam i ocelový meč, 

jímž on nepřátely otčiny 

za troufalost jejich trestával: 

krev tureckou, ba i švédskou krev 

ještě na něm dobře viděti. 

Tam usednu řeky na břehu 



Digitized by 



Google 



Ukázky se starii ruské lyriky. 153 

a ve stínu stromů koSatých 
pohádku Yám budu povídat. 
Můžete i sobě tichounko, 
bude-li vás nudit pověst má, 
chvilkou zívnout, chvilkou podřimnout. 



YasiliJ Andrejevič Žukovskij. 

(1783-1852). 

Moře. 

Nemluvné ty moře, lazumé ty moře, 

stojím očarován nad tvou prohlubní! 

Ty jsi živo: dýšeš; divokou jsi láskou, 

nepokojnou myslí naplněno ty. 

Nemluvné ty moře, lazumé ty moře, 

odkryj mně svých hlubin bezdných tajemství: 

čím se hýbá tvoje neobsáhlé lůno? 

a čím dýše tvoje ňadro napjaté? 

Či tě táhne k sobě z poroby té země 

vzhůru modrojasné nebe daleké? 

Plno tajemného a sladkého žití 

jasně jeho jas ty v sobě obrážíš; 

v tobě zrcadlí se jeho čistý blankyt, 

večerním i jasným hoříš jdio světlem, 

lichotíš se k jeho zlatým oblakům, 

radostně se blýskáš jeho hvězdami. 

A když sbírají se po něm tmavé mraky, 

ty ho dobytí chceš z mrakův opět ven, 

biješ, pereš, vyješ, vlny vyhazuješ, 

řveš a trh^ v hněvu mlhu vražednou . . . 

Mhla se rozprchává, mračna uletují — 

ty však, ještě plno nepokoje, dál 

nepřestáváš vzdonvat rozpoutapé vlny. 

Sladká jasnost nebes, opět vyčištěných, 

tobě poklid ještě zcela nevrací. 

Klameš pák jen svojí klidnou podobou, 

ve hlubinách bezdných tíše skrpráš bouři, 

planouc láskou k nebi, o ně vždy se chvíš! 



Digitized by 



Google 



154 G. C. Chelli: 

Fantasma. 

Napsal Q. C. CheUi. 



15. září. 



. . . Ale neuhodl bys asi, co mne právě nyní tak živě zajímá 
a vzbuzuje mou zvědavost. Jest to historie o lásce a zjevení, kterou 
ti chci naznačiti několika slovy, ponechávaje si ostatní podrobnosti na 
dobu jinou. 

Před šestnácti neb osmnácti lety přibyl do těchto končin ndadý 
muž, cizinec; hledal ke koupi venkovský dfim se zahradou a naleznuv, 
co hledal, podepsal koupi ve jménu svého prý přítele, též cizince. Vy- 
naloživ mnoho peněz, proměnil za krátkou dobu venkovský domek v ná- 
dhernou, knížecí villu. Brzy potom přijela sem nová osoba : mladá dáma, 
plavých vlasů, fantastického vzezření, jež se ubytovala s mladíkem 
v tomto vábném zátiší. — Bva milenci, skrývající se před světem — 
bylo vše, co lidé zvěděli: jiného nebylo lze se dopíditi ani nejurput- 
nější zvědavosti po celou dobu tří, čtyř měsíců jejich pobytu. Jednoho 
dne oba náhle odjeli, nikdo nevěděl kam; jen mladík samoten vrátil 
se po několika dnech a zavřev se do komnaty ve své ville, zastřelil se. 

Nazýval se Hugo O. ; ačkoliv byl Vlach rodem i bydlištěm, sloužil 
v rakouské armádě. V době jeho smrti proslýchalo se, že byl obžalován 
ve Vídni jako uprchlík a stíhán pro dluhy a zpronevěření. Dáma byla 
též Rakušanka, dvorní dáma, žena rakouského generála, šlechtična; na- 
zývala se Graziana Gunterova. Tyto podrobnosti vešly v širší známost 
teprve tři roky po mladíkově smrti, když ovdověvši, vrátila se do této 
villy, jež byla přešla do jejího majetku. Nelze vypsati, co si zde vy- 
pravují o její až báječné kráse, o celé její bytosti. Ačkoliv nevyhle- 
dávala styků s okolními rodinami, vycházela přece občas ze své ta- 
jemné samoty, navštěvujíc tři, čtyři z nejlepších rodin. Té doby vzbudila 
náklonnost jistého mladého muže, spisovatele neapolského, hostě a pří- 
buzného pani přednostové, jenž ji vřele miloval; ale jest věru zbytecno 
podotýkati, že se mu nedostalo ani té nejnevinnější platonické odvety — 
Chodívala každodenně při slunce západu na hrob Hugonův, jako nějaká 
hrdinka z románu staré školy; modlívala se, vzpomínala, plakala snad; 
či chtěla utišiti stín muže, jehož byla zavraždila? A jednoho listo- 
padového dne, v roku sedmdesátém druhém zemřela i ona. 

Od těch dob zůstala villa neobydlena, přenechána pouze dohledu 
jakéhosi starého správce, jenž chová od ni klíče, ale jak jsem se pře- 
svědčil, nevstoupil by do villy za žádnou cenu po slunce západu. Dědi- 
cové barončini marně snažili se zbaviti se villy prodejem nebo pro- 
najmutím, zrovna jakoby lpěla na tom domě kletba; — koluje pověst, 
že bloudi v něm, zejména noční dobou, duchové, a nikdo z celého okolí 
neodhodlal by se k obýváni villy. 

Nuže! Já jsem se odhodlal ztráviti tam jednu noc — vsadil jsem 
se totiž ve veselé společnosti několika přátelů a dam, že tak učiním. 



Digiti 



zed by Google 



Fantasma. 155 

Seznámil jsem tě s historií těch dvou milenců proto, abys pochopil 
důvody, jež mne k tomu čina dohnaly. Musím ti vyznati, že od toho 
okamžika, kdy jsem uslyšel o nočních zjeveních ve ville, jakás tajemná 
hallucinace stále mi stavěla před oči fantasma obou milenců a vzbuzo- 
vala ve mně neodolatelnou touhu, uviděti na své oči jeviště té tragedie. 

Byl bych touze té vyhověl i bez sázky, a jsem vděčen svým 
přátelům, že mi usnadnili nabídnutím sázky prostředek, jímž lze ob- 
jasniti celou věc, která se mi příčí jakožto muži pověsti ducha neohro- 
ženého a nepředpojatého. 

Dámy snažily se vymluviti mně „ten bláznovský nápad **, avšak 
zůstalo při sázce a úmluvě. Včera došli jsme ku správci, od něhož 
za dobré zpropitné a za slib, že snad potom villu najmu, jsme brzy 
dosáhli svolení. Vše tedy umluveno pro tento večer; nemohu ti říci, 
jak rád bych urychlil běh hodin — a zároveň jak rád bych byl, kdyby 
se prodloužily do nekonečna. 



Zde měj si popis noci ztrávené ve ville. 

Musím předeslati, že správce obývá malý domek, vzdálený od 
villy as 3 — 4 metry. Šli jsme k němu, já a moji dva přátelé, as půl 
hodiny před slunce západem, žádajíce ho, aby nás uvedl do villy. Bylo 
omluveno, že přátelé mne doprovodí a zůstanou u mne do desíti hodin. 
Pro každý případ zásobil jsem se svíčkami a revolverem. 

Správce jest venkovan as šedesátiletý, malé postavy, šíje stářím 
a únevou shrbené, hubený, bezvousý, s tváří opálenou žárem slunečním 
a zbrázděnou nesčíslnými rýhami. Jeho oči bezvýrazné vyhlížejí zpod 
brv hustých — jako dvou šedivých štětek. Jest nemluvný, netečný, 
zdlouhavý a zdá se mi nedůvěřivý. Na všecky otázky vzhledem k po- 
věstem o ville kolujícím, odpovídal jen krčením ramenou. 

Tento muž náis tedy doprovázel spustlou zahradou. Zahrada, z jejíž 
nejzazšího konce vyhlíží bílá villa, prozrazuje dosud, s jakým vkusem 
byla původně založena. Ale ze všeho, ze zarostlých travou cest, z ne- 
souladu divokých křovin a bylin, chaoticky se splétajících, z chumáčů 
seschlých květin, zírá spousta, zdivočilost, opuštěnost. Pod neprohledným 
příkrovem širokých větví starých stromů, na jichž pěstování nikdo ne- 
pomýšlí, houstne stín až v temno . . . Villa, či vlastně malý palác, ob- 
ísahnje v každém patře pět komnat, vyjma přízemi, v němž nalézá se 
schodiště. Kromě tohoto přízemí má dům pwní patro a polopatro 
v přístřeší. V přízemí, vcházeje vestibulem, nalézá se v právo síň pro 
služebnictvo, v levo salonek a jídelna ; vzadu jest schodiště. V hořejším 
polopatře jsou tři pokoje, jež asi sloužily za garderobu, a dva pokoje 
pro služebnictvo. Patro první bylo vlastně obydlí obou milenců. Pro- 
hlédli jsme si s přátely celý dům, do všech koutků a ani v přízemí 
ani v polopatře nenalezli jsme ničeho, co by bylo vzbudilo náš zájem 
nebo podezření možného tajného úkrytu ; ze všeho hleděla jen barbarská 
nedbalost, ničící vše pod poduškou starého prachu. V prvním patře — 
a i zde jest vše spustlé — vešli jsme nejdříve do předsíně koketně 
zařízené nábytkem z ořechového a ebenového dřeva; na stěnách jsou 
tapety kožené s květinami na šedé půdě. Jsou zde troje dvéře; dvoje 



Digiti 



zed by Google 



166 Gt' C. Chelli: 

ve stěně proti vchoda, jedny v prayo. Náš prftvodce uvedl nás jedněmi 
z těchto dveří do komnat, jež jsou všecky ve spojení, v násiediu^cíiQ 
pořádku: pokojík, jakás studovna, salonek, pak malá ložnice, sloužící 
snad původně za boudoir, a ještě jedna ložnice velká, nádherná; tyto 
obě ložnice dělí malá síň, vedoucí do předsíně dveřmi v právo. Zde 
tedy v této velké ložnici, na ohromném loži snubním s hedvábnými 
záslonami a krsgkami spočívali kdysi oba miliyíc^ ; tam zastřelil se Hugo ; 
zde zase v této malé komnatě žila v posledních dobách a zemřela ba- 
ronka Graziana. Dívali jsme se na ta místa, kde odehrála se tragedie 
lásky, na všecken ten přepych kolem — a nevím, co přimělo nás ho- 
vořiti polohlasem. Představoval jsem si chvíle, jež ti dva zde prožili — 
blažené chvíle, plné opojení, a komnatou zdál se táhnouti vzdech, — 
mroucí ozvěna rány z bambitky a zraky naše bloudily v pološeru po 
velké komnatě a stále zase utkvívaly na velkém loži a zdálo se mi, že 
dosud tam leží zkrvácené tělo samovraha . . . UvSKš ? Byl bych dal 
rok svého života za odvahu vzíti své slovo závazné zpět. 



Vrátili jsme se do salonku. Svíčky, jimiž jsem byl zásoben, byly 
zbytečný, nebof na konsole pod zrcadlem stály dva skvostné svícny 
a brzy jasné svity, jež rozlévalo šestnáct rozžatých svíček, zaplašDy 
mou malomyslnost a my oddali se cele obdivu překrásných zbytků 
někdejší nádhery. 

Pravil jsem zbytků, neboC obrazů a cennějších věcí zde již ne- 
bylo. Ale dědicové barončini, davše rozkaz, aby jim zasláno bylo, co 
cenného ve ville se nalézá, a ponecháno jen to, čeho nezbytně jest 
potřebí, aby se villa mohla pronajmouti se zařízením, netušili ovšem, 
co tu vše ještě zbylo! Stálo by to věru za popis, a kdybych k tomu 
měl času, chuti a spůsobilosti, vylíčil bych tu nádheru. Jak umluveno, 
zůstali u mne přátelé do desíti hodin. Dříve než odešli, vrátil jsem se 
ještě jednou do hořejšího polopatra; uzavřev všecky okenice a dveře, 
vzal jsem klíče k sobě. Totéž učinil jsem i ve studovně a v obou lož- 
nicích, jakož i v přízemí, doprovázeje své přátely. Když jsem byl sa- 
moten, zavřel jsem ještě vrátka parku a vchod do villy a vrátil se do 
salonku v prvním patře, vzav s sebou jeden ze svícnů. Zde tedy zů- 
stanu. Se všech stran zahražen budu zde jist, světla je zde také dost, 
takže lze dohlednouti až do nejzazšiho koutečka — a po ruce mám 
revolver ; jsem připraven na vše a beze strachu. Brzy rozhostil se v celé 
mé bytosti nevýslovný klid, pocit, jenž ukolébal mého ducha a mé čivy 
do iákési fantastické nálady. Pomýšlel jsem na rozkoše, jež bych si 
umožnil, kdybych byl bohat; jak bych si zařídil též takové rozkošné 
hnízdečko jako tato villa a daroval je ženě krásné, duchaplné, milující 
a zbožňované. Drama, jež odehrávalo se v těchto zdech, přišlo mi opět 
na mysl, ale ne více smutné: zářivé, barev růžových. Představil jsem 
si zjev Graziany tak živě, tak jasně viděl jsem tu fantastickou, plavou, 
kouzelnou hlavinku, bledé tváře, že, kdybych vůbec uměl, ještě nyní 
bych ji mohl namalovat — živoucí, chvějící se před mýma zrakoma. Ne- 
cítil jsem již smutku při vzpomínce na osudnou samovraždu Hugonovu. 



Digiti 



zed by Google 



Fantasma. 157 

Což nebylo štěstím, býti milována od takové ženy jako Graziana a moci 
pro ni umříti? 

A vůkol mne byl hluboký klid. Jen zdálí zasýlalo moře, vzdálené 
as dva tři kilometry, až sem ke mně ozvěnu svého hlubokého šumu . . . 
jinak byl vůkol úplný klid; byl bych uslyšel let mouchy. Nevím, jak 
dlouho to trvalo, jistě dlouho. Konečně, nevím sám jak, jsem zdřímnul. 
Vyskočil jsem náhle se stuhlým srdcem a hleděl uděšen kolem sebe. 
Byl jsem probuzen ranou, přicházející se strany ložnic, za níž následoval 
divný zvuk, jako utajené vzdechnutí. Ale probrav se úplně z polobdění, 
zasmál jsem se vidině i samému sobě. Byl to zajisté jen onen šum, 
jenž v ruchu denním ani nedosahige našeho sluchu, ale v klidu nočním 
nabývá života, pohybu. Byl jsem opět kliden a oddechl jsem si; brzy 
jsem znova usnul, tentokráte s vědomím. A nyní jsem snil; snil jsem 
dále o obou mili^ících. Přede mnou ze dveří dokořán otevřených, ve- 
doucích do ložnice, vyšla Graziana a za ní Hugo. Nevšimli si mne, 
nehleděli na mne, opojeni kouzlem lásky dívali se na sebe dlouhými 
pohledy, hovoříce po tichu, čemuž jsem nerozuměl. Hugo sedl na po- 
hovku, stojící naproti té, na níž jsem ležel; na jeho čele zračil se hlu- 
boký smutek. Graziana zůstala státi uprostřed siúonku; vidím ji dosud, 
postavu ziUKvé elegance, zahalenou v dlouhý bílý atlasový šat, ty velké 
modré oči, upřené v prázdno, — stála tu zamyšlena, nepohnuta, krásna! 
Hugo pokynul jí, aby se přiblížila, načež ovinul vášnivě rámě kolem 
jejího pasu a přinutil ji, aby přisedla k němu. Byl jsem žárliv na toho 
mladíka tak smutného a tak šťastného ; žárliv, neskonale závistiv. A co 
zatím ti dva, nedbajíce na mne, oddávali se svému štěstí, napadala 
mne myšlenka vraždy. Náhle však Hugo, vztáhnuv rámě, kterým ji stále 
pevně svíral, vstal a odešel do ložnice. Graziana vstala též, zůstala 
vsak a nyní teprve zdála se nabývati vědomí o mé přítomnosti. Dívala se 
na mne dlouhým, tázavým pohledem, a usmívala se, jakoby mne zvala 
k sobě . . . Náhle však bázeň a hrůza zíraly jí z tváře; viděl jsem jen, 
jak sevřela oběma rukama hlavu a potácela se za Hugonem. Bouchnutí 
dveří, jez za ní zapadly, zachvělo celým domem ; slyšel jsem ještě dlouhý, 
srdce rvoucí ston ... to nebyl již více sen. Rána a ston dosud zachví- 
valy vzduchem. Naslouchal jsem chvíli, pln šílené bázně, ženoucí k mozku 
všecku krev. Sebral ^em veškerou sílu a snažil se dívati se na vše 
s chladným rozumem, ze rána a stenání byly skutečnosti? Nuže dobře; 
pak musily býti následkem skutečné, avšak přirozené příčiny. Snad 
dokonce byl to špatný žert mých přátel anebo, a to je pravdě podobno, 
návod lidí, jež vidí v tom svůj prospěch podporovati v pověrečnýdi sou- 
sedech víra v domnělá hloupá zjevení ve ville. Chápal jsem se této 
idey spásné v nynějším stavu hrůzné nedůvěry; připominiJ jsem si na 
sta podobných případův, které jsem kdy byl zaslechl a jimž jsem se 
byl smávál. Ale ruka má nebyla s to spustiti se revolvera a nohy 
nebyly by se ohnuly k usednutí. Ba nebyl jsem s to odvrátiti zraků 
ode dveří, abych se podíval na hodiny. Musilo juž býti pozdě, nebof 
svíčky juž dohořely az na malé zbytky. Nehnul jsem sebou as půl ho- 
diny, ale neslyšel jsem ničeho více. Náhle jsem se opět zachvěl. Zaslechl 
jsem šramot udušený, vycházející z ložnice. Hleděl jsem upřeně na dveře. 



11 

Digiti 



zed by Google 



158 ^* C. GheUi: Fantasma. 

namifív v tutéž stranu reyolverem. Čekal jsem ještě chvíli, když opět 
zaslechl jsem jakoby náraz na nábytek. 

„Což jsem skutečně bidnikem?" zvolal jsem nahlas. Nuže, chci 
se přesvědčit. Doháněla mne k tomu bázeň a zvědavost. AC už stane 
se cokoliv. NaSel jsem klíč a otevřel. Nenalezl jsem ničeho zvláštního, 
vešed do malé ložnice, se světlem v ruce, jež jsem postavil na skříň. 
Lože Graziany bylo netknuto jako dříve; i ostatní nábytek byl na svém 
místě; oboje dveře, ony vedoucí do korridoru, i ty vedoucí do velké 
ložnice, byly pevně zavřeny. Oddechl jsem si. Ale chtěl jsem věděti 
vše. Pokročil jsem tedy i ke druhým dveřím, přesvědčil jsem se ještě 
jednou, že jsou skutečně zavřeny, a otevřel je klíčem. Ale sotva jsem 
je pootevřel, vykřikl jsem zděšen, potáceje se nazpět. Seznal jsem 
teprve oné noci, co je strach, a i nyní při pouhém vzpomnění, za bílého 
dne, zachvívám se a studený pot ^je mé čelo. 

Y polotemnu komnaty spati^jsem muže vysokého vzrůstu, bledé 
tváře, opírajícího se celou silou své mohutné postavy o protější dveře, 
chtěje patrně uniknouti. Nemohl jsem míti také tento zjev za hallucinaci. 
Slyšel jsem praskot dveří, viděl toho muže, hledícího na mne hrozivě, 
hrozně, s pohledem, který mne do duše pálil a činil mne šíleným. 

„Ustaňte," zvolal jsem, míře naň svou zbraní. ^Dveře jsou zavřeny, 
tamtudy nelze uniknouti. Ustaňte nebo stfelím!" Ustal; obrátil se cele 
ke mně a hleděl na mne z temna asi dvě tři vt^ny. Ale já jsem uhodl 
jeho záměr: chtěl se jen připraviti na nový útok, vrhnouti se na mne 
a uniknouti otevřenými za mnou dveřmi. 

Nerozmýšlel jsem se déle a s hrůzou v duši spustil jsem ránu. 
Muž potáceje se, tisknul obě ruce k srdci. Slyšel jsem jeho chroptivý 
vzdech, krev zurčící v hrdle; sledoval jsem ho pohledem, jak se blížil 
k loži, jak na ně padl na zad a více sebou nepohnul. Cosi mne nutkalo 
přispěti mu ; ale mocná hrůza a zděšeni mne odsud hnalo. Nemohl jsem 
déle snésti pohledu na toho muže, jehož jsem zavraždil, tam na témž 
lůžku, kde zemřel Hugo, v témž domě; nesnesl jsem déle býti zde s nim, 
sám jediný v tomto domě. Pádil jsem jako štvaný a přišed do salonku, 
kdež dohořívaly svíčky, jež jsem tam zanechal na skříni, zavřel jsem 
horečně za sebou dveře; nejraději bych se byl vrhl dolů se schodů, 
ale neměl jsem odvahy pustiti se v nový boj s — temnotou tam dole. 
Spěchal jsem k oknu a ote^el rázem okenici. Začínal den. Přede mnou 
táhla se daleká rovina až tam k moři, ztrácející se v modrých pólo- 
stínech, ve vzrůstajícím světle ranním ... Po celé krajině vládnul ne- 
konečný kUd a já dýchal plnými plícemi, s rozkoší čerstvý vzduch; 
lehounký větřík zahrával v listech tigemným šepotem .... Zavzníval 
sem šum vzdálených vozů, vzduch plnil se zpěvem venkovanů v polích 
a za nedlouho zazněly kroky a hlasy kolemjdoucích zde na blízku, za 
zábradlím zahrady; má duše se plnila rozkoší, štěstím. Byl jsem tedy 
dosud mezi lidmi! mezi dobrými, žijícími, šťastnými lidmi! Veškerá 
hrůza mne opustila. 

Přec neodešel jsem od okna. Ranní zéíe stále přibývalo, všudy 
probouzel se život — a ruch stále rostl. Vzpomněl jsem si na spis Tainův 
o „Intelligenci", kterýž jsem as před desíti lety četl a v němž spiso- 
vatel odůvodňuje se stanoviska vědy všecky fenomény hallucinaci; byl 



Digiti 



zed by Google 



Bohdan Eaminský: Hořící rakre. 



159 



jsem skoro přesvědčen, že i já této nod jsem byl hříčkon nervů roze- 
chvěného mozku, a když se úplně rozednilo, sestoupil jsem do zahrady. 
O půl sedmé očekávali mne moji přátelé. 

„Nože?" tázali se jednohlasně. 

^Zastřelil jsem fantasma Hagona," if^kl jsem s úsměvem. Šli jsme 
nahom. Ze salonku vešli jsme do ložnice. Y první nalezli jsme roz- 
tříštěné krystallové misky, jež dotknuty plamenem dohořívajícich svíček, 
popraskaly; — ani v druhé neshledali jsme nic zvláštního, jen na dveřích 
patma byla malá vypálená stopa, kam zarazila se kule mého revol- 
veru 

y Miláně, v dubnu 1886. Z italského přeložila Marie KalaSova. 




Hořící rakve. 

ádhemý večer, jako bývá v máji; 
kol všude plno vlahé, snivé krásy. 
Edo miloval, ten procítí a zná ji, 
když v staré touze k srdci se mu hlásí. 

A v ten čas ona, při slavičím tluku, 

ve vftni růží, jež tak měla ráda, 

nám dala s bázní bílou svoji ruku 

a — zřím ji dosud, v zrak se slza vkrádá 

Sklonila hlavu jak by byla květem, 
když od severu chladný vítr vane — 
a s bolňou touhou v oku hvězdosetém 
nám umřelo to dítě milované . . . 

O rakev její, kterou svět náš chudý 
dal této duši anděla a víly, 
duněly hranou těžké, černé hrudy. 
A on tam stál a plakal. Ona ví-li? 

A odešel pak zoufalostí štvaný 
a za posledním přivřela se vrata. 
Májový večer padal na Olšany 
a západ hořel celým mořem zlata. 



Y tom za zdí v rohu rudý plamen šlehnul 
jak hadí jazyk jedovatě žravý 
a druhý za nim, vztýčil se a lehnul 
a zas vzplál výše rudě plápolavý. 



11* 



Digitized by 



Google 



160 Bohdan Eaminský: Hořící rakve. 

A rostl výš, ten oheň víc se šířil, 

a v požár veliký již rozeplál se 

a zmítal se a černým dýmem vířil, 

jenž tmavým sloupem k nebi vzrftstat zdál se. 

Ten, jenž tam stál, se díval v žár, jak plane, 
a zjev ten se mu na dno duše vrývá. — 
To pálili tam rakve vykopané, 
to poslední, co po člověku zbývá. 

Ten požár planul rakví celým stohem 
a hořel, plál a sálal, jiskry valem 
se nesly výš, teď podobnější mnohem 
krvavým slzám v hoři neskonalém. 

Zde rakev, kam paď žebrák, mísí prachem 
se s rakvi, kam byl vložen snilek mladý, 
, pláč, zoufalství, křik sytý bázní, strachem, 
vše velkou hymnou splývá dohromady. 

Prach těch, kdo věří, toho, kdo se rouhá, 
těch, kdo tu štastni i kdo zoufali si, 
prach těch, kdo rázem, těch, kdo mřeli zdlouha. 
v praskotu rakví v sebe teď se mísí. 

Tisíců rakve, kde ti mrtví spali, 
teď ruka drsná na hromadu shrábla 
a z praskotu těch dřev jak neskonalý 
a příšerný by zavzněl výkřik ďábla. 

A potom zvolna plamen vichrem štvaný 
usíná, hasne, ku zemi se chýle . . . 
Noc májová se snesla na Olšany 
a na obloze vzplály hvězdy bílé. 

Noc nádherná tak jako bývá v máji. 
Kol všude plno vlahé, tklivé krásy. 
Kdo miloval, ten procítí a zná ji, 
když v staré touze k srdci se mu hlásí. 

Bohdan Kamifukj, 



Digitized by 



Google 




Narcissa. 

Románový genre. Napsal Jan Licr. 
(Poknčoráol.) 

dchod rozhorleného malíře akončil Jaro- 
mírovi prozatím episodu, kteráž ho byla 
z naléhavé práce vyrašila. 

Přešed několikráte pokojem, aby 
vybavil se z pout porůzných dojmů 
a myšlenek, usedl k svému stolu. 

Jsou lidé, kteří žiji. My o nich 
píšeme. 

Nevím, na které straně jest výhoda. 
Jaromír nezáviděl nikomu. BylC pro- 
niknut všecek posvěcením svého povo- 
lání, k němuž se byl před panem 
Střelou slovy stejně sebevědomými jako 
upřímnými znal. Byl z těch, jimiž 
vládnou srdce a duch suverénním spů- 
sobem, jenž nesnáší odporu a nezná překážek; z těch, jimž vnitřní 
energie tvořivé duše rozpíná čas i stírá meze prostoru, zahání žal, od- 
pírá drobné slasti všedních radostí, obrací tichou, temnou noc v jasný 
den, šumný životem, a útulnou světnici v čarovné síně, plné pokladů 
a nebeské záře ; z těch, jež eruptívný vzlet vytrhuje z náručí ženy a ze 
středu dětí, z kroužku přátel a nese je neodolatelně bleskovým letem 
vzhůru a v před, byt pod nimi a za nimi světy se bortily a střechy 
nad krbem milých se řítily. 

Ano, Musy jsou ze všech žárlivých a sobeckých bytostí ženského 
rodu nejvíce nesnášelivé a bezohledně sobecké. Nestrpí vedle sebe sokyň 
a nepustí od svých oltářů a ze svých svatyň kněze i apoštoly, jež si 
vyvolily a polibkem svým posvětily. 

Hlavu Rejnburkovu tížily ještě obnovené upomínky, před zrakem 
vznášel se mu duch otcův a zjev milované, oželené ženy, v uších do- 
znívala mu slova Střelova, Fraňkova, po čele kladlo mu vrásky pomy- 
šlení na Děkanovského, na Weisla i tetu, a zase rozjasňovala se jeho 
lic úsměvem, jejž posýlal za čtenářem vrátným; vzkříšená tužba po 
matce a dětech vábila jeho mysl do vonné houštiny parku na Čermné 
i pod klenby hradu Újezda. A všickni tito skřítkové zdržovali jeho 
niu, třesoucí se pudem ku tvořivé práci. Záhy však rozjelo se péro, 
rozptýlilo překážky a uneslo čilým spěchem svého pána z těsných mezi 
vezdejšího světa v jasnou říši ducha, v neobmezené končiny světů po- 
myslových. 

Jaromír pohroužil se všecek ve své zamilované dílo, v jehož vzrůstu 
a zdaru nalézal opojnou slast. Za několik dní, kteréž splynuly mu 
v jediný, krátkými fysickými odpočinky přerušovaný den, schylovala se 
práce ku konci. Kvas tišil se, sršení myšlenek ustávalo a zrak oslněný 



Digitized by VjOOQ iC 



162 J^ Lier: 

bleskotným rejem idejí, jež za poYelem ducha stíhal i ovládal, po- 
čínal se yraceti y užší obzor. A rozeznával v něm skvělý zjev, zářící 
sladkým kouzlem. Nejprve jako dalekou vidina, tutéž vidinu, která již 
ve víru práce prchavě kolem něho se nesla, něžným vonným dechem 
jeho skráň ovívajíc a harmonii vábných tvarů jako sled svftj v jeho 
duši zanechávajíc. Leč plamenný klokot útvamých sil ve vnitru Jaro- 
mírově přehlušoval jemné zvučení krás této vidiny a přezařoval její 
něžný lesk. Teprve nad uhasínajícím žárem erupce zasvitla znova, vy- 
nořovala se jako luna z poslední přeháňky červánků po sálavém dni. 
Snášela se blíž a blíže, vlévala do ztišené duše magický jas paprsků 
stříbrných a vyplula z^U^ě na nebi Jaromírově, usmívajíc se naň liliovým 
a růžovým li^em i třpytem hvězdných očí a luzností rozkvetlých rtíků 
z oblé dívčí tvářinky, posvěcené něhou, korunované diadémem kvetou- 
cího mládí a ověnčené hedvábnými proudy vlnitého vlasu, do jehož 
nástrahy zapřádaly se dychtivé myšlenky jak motýlové v pavučině. A od 
hlavinky splývaly opojné kontury po vnadných údech, odívajíce je pla- 
stikou rajské dokonalosti a ryzí, svrchované spanilosti. 

ToC Afrodité v něžném majestátu mladé krásy! Ne, čtverácká, 
okouzlující Lykomedovna — a zas proměňuje se zjevení v Ariadnu 
a z té vyvinuje se nyvá Klytie a z ni zase jak poupě vystupuje útlounká 
Arsippe, dcera Minyova 

Snášela se níž a níže k známému prostoru, Jaromír spěchal se 
vzrůstající dychtivostí za ni, vedla jej, až vklouzla do obrazárny pana 
Děkanovského a vstoupila do plochy obrazů, rozplývajíc se v několik 
podob a podělujíc všechny štědře z nevyčerpatelného pokladu vděků 
svých — 

Jaromír stál opět před kresbami neznámého mistra, vpíjel se pla- 
noucím zrakem do nich a duše jeho ssála z nich, }9k z bezedného 
křišťálového zdroje rozkoše. 

Očarovaly ho. 

Pan Děkanovský nechal ho ve své galerii nevyrušovaného ; byl 
moudrý obchodník, jenž nebránil žádnému kupci, aby se mu do zboží 
zamiloval. 

Mysli Jaromírovy zmocnila se zajímavost hádanky. Čím hloub 
vnikal do klenotnice půvabů obdivované dívky, tím hlasitěji ozývaly se 
struny jeho srdce známými zvuky, jakoby opakovaly jakous povědomou, 
začarovanou v nich melodii, která v nich jen dřímala, nyní v plný jásavý 
souzvuk se probouzejíc. 

Záhada sklonila Rejnburkovu hlavu. Přemítal, odkud zná tuto 
dívku, kterou nikdy nespatřil! Či spatřil? Kde? Edy? Ve skutečnosti, 
v snecíi, v zlatém stánku fantasie? či mámila ho pouze upomínka na 
ztracenou ženu, která v mnohém, přemnohém novému ^*evu se podobala? 
či slučovala jeho paměC několik známých obrazů v jediný, shrnujíc 
v něm všechny roztroušené přednosti? 

Pocit, jakoby nový ženský zjev ode dávna znal, nebyl Jaromírovi 
úplně cizím. Ale vždy až posud ozval se matně, kuse; nejmocněji před 
lety, když setkal se s oželenou svou ženou. Z pravidla pak nedostával se 
některý akkord nebo většina, vždy bylo co doplňovati, pHbásniti. Tento- 
kráte však nescházel ani rys ani vlásek. Neznámá dívka vynořila se 



Digiti 



zed by Google 



NarciBsa. 163 

před nim jako dokonalé vtěleni obrazu, jenž dávno a dávno do duše 
jeho vložen. Rouška s něho stržena, svatyně otevřena, neznámá vstupo- 
vala do ní, — ne, nevstupovala, byla již v ní. Od které doby? Kterak 
vloudila se mu do srdce? 

Marné napínání paměti. Tento div ležel mimo dosah její moci. 

Jediného byl si Jaromír za krátko jist. Símě neznámého původu 
pojednou klíčilo, rozprostíralo svěží letorosty jeho vnitrem, pučelo v květ, 
naplňovalo ho viní, slastí a tužbami. 

Vracel se k ní v kruzích stále těsnějších a kratších, snil, horoval 
a dychtil, až vblouznil se do vášnivé touhy, která jej opět a opět před 
obraz její vábila. 

Pan Děkanovský nevyzradil ničeho. Vyvinutým svým instinktem 
obchodní ostražitosti vycítil všechny léčky, jež mu Rejnburk kladl 
a vyhnul se jim. 

Za svých častých návštěv u obchodníka přistihl jedenkráte portýra 
hraběnky Sobkové spolu se sluhou Děkanovského v průjezde. Odskočili 
od sebe, uleknutý sluha ztratil se v pozadí a portýr uctivě pozdraviv, 
opustil dům za Jaromírem. 

„Neslyšíte ničeho o baronu Střelovi?* obrátil se Rejnburk bezděčně, 
podléhaje přáni, za jehož vyjádřen} tímto spůsobem se styděl. 

„Včera právě dostalo se mi od pana barona nového rozkazu, abych 
vypátral stůj co stůj původ — vaše milost ráčí již věděti — " 

,Ano, — rozpomínám se. Pan baron jest tedy netrpěliv?** 

„Nadmíru! Zlobí sena mne, ukládá mi, abych nešetřil, — a račte 
býti ubezpečen milosti, že činím věru seč jsem. Nešetřim, přemlouvám, 
vyzvídám, slídím sám v krámě a okolo pana Děkanovského. Jeho sluha 
jest k ničemu. Povídá, že pan Děkanovský vyjíždí si pro ty obrazy do 
neznámého místa. Navedl jsem ho, aby si všímal beden, vždyf železniční 
nálepky vypravigi zřejmě odkud! Jemu, hlupákovi, dříve nic podobného 
nenapadlo ! Slíbil mi, že proštárá sklad beden, není s to upamatovati se 
určitě na tu kterou, leč doufá, že ji po bedlivé prohlídce vypátrá. Na 
takovou bedlivou prohlídku není arci vždy příležitosti, neboC pan Děka- 
novský má jemný čich a větří pi;ý hned — ** 

„Dobrá, dobrá, ** odbýval Jaromír, odpovědí trpce sklamaný a zá- 
roveň svým popudem k této otázce hluboko zahanbený. Na vrch připojil 
si k těmto dvěma nemilým pocitům třetí, žárlivost, ba hněv na Střelu. 

Ne, horoucí dech tohoto vilníka nesmí zprzniti zlatou tvtf a ve- 
lebnou ryzí krásu zbožňované neznámé, její obraz nesmí propadnouti 
zhanobení v chlipných snech starého roué. A cesta od obrazu ke vzoru 
musí mu býti na vždy zatarasena! 

O Weislovi nepřipouštěl si Jaromír tolik obav. Tuto hamižnou 
duši lze ukliditi malým přeplacením, po připadě odkopnutím jakéhokoli 
spůsobu. Soka takového vyhazoval Rejnburk napřed ze svého počtu — 

Zarazil se. 

Nikoli proto, že durdil se na Střelu přilišně, vykládaje mu z řev- 
nivosti za smrtelný hřích pocity přirozené a pouze odstínem nebo for- 
molováiiim u rozličných lidi rozdílné. Byl již tou měrou opanován ná- 
ruživou sympathií k neznámé, že nedovedl ani volnost a práva svých 



Digitized by 



Google 



164 Jan Lier: 

bližních respektovati. Osobil si je sám, všechna, výlučně, na obrazy 
i na dívka. 

Zarazil se, zavadiv na baživém svém rozběhu o pojem počtů, 
z něhož vytryskla nedozírná řada suchých, šklebivých cifer. 

Nedozírná? Čtyři tisíce. Směšná cena za obrazy, jichž hodnota 
byla nevýstižná. Pouhá fatka za svět vnad! 

A tuto komickou, žebráckou špetku halířfi nemel Jaromír. Neměl, 
nechť obracel svou bilanci na rub i na líc. Yládi toliko běžnými příjmy, 
jež stačily právě pouze na slušnou existenci; v jejich mezích nebylo 
místečka na úspory. Prodej všeho zbytečného, všeho, čeho se zříci do- 
vedl, nevynesl by ani vzdáleně tolik. Značným dluhem nemohl se obtí- 
žiti, neznal ani žádného, jejž by si troufal požádati. Statků neměl, pří- 
buzných neměl — 

Teta! 

Nemožno! Hrozno pomysliti na bezpečné pokořující odmítnutí — ! 

Naivní myšlénka — ! 

ArciC i pokusy dosti beznadějné zdtóly se již někdy — 

Kdyby jí bylo vše náležitě vyloženo, s mírumilovným sebezapřením, 
na němž v tomto zvláštním případě nic nebylo nečestného — 
. Kdož ví? 

Desetkráte usedl ku psaní a desetkráte odhodil péro, prchaje před 
nebezpečím nového, krutého ponížení nelítostnou tetou. 

A čas ubíhal — ubíhal — 

Schylovalo se na třetí týden, když přistihl Bejnburk své péro po- 
znovu na závěrce listu určeného tetě. Zas již ? Ovšem, — vždyt — ne- 
bylo jiné rady, jiné pomoci! 

Přečetl si jej bedlivě, než rozhodl se naposled, odeslati jej. 

Četl: 

, Yážená tetinko ! Dovoluji si prositi Vás uctivě, byste laskavě vzala 
na vědomí, že některého z nejblíže příštích dnů zavítám na Čermnou, 
abych se potěšil opět jedenkráte se svými robátky. Neviděl jsem je 
plného čtvrt roku, nekonečně dlouho pro krátkou jejich paměť, která 
ve včerejším dni tkví a zítra vadne. Tmu strachem, zdali na mne ne- 
zapomněly 

Promiňte dobrotivě, vysoce ctěná tetinko! Obtěžuji Vás dětinským 
spůsobem, ač znám vůli Vaši. Vyhovuji také Vašemu příkazu, oznamuje 
zároveň s tímto listem své matce na Újezd svoji návštěvu mých dětí. 

Dopouštěje se tentokráte výjimky a obtěžuje Vás, velevážená te- 
tinko, současným listem, činím tak z vedlejší příčiny. 

Osmělím sa totiž, vyprositi si po svém příchodu na kratinko Vaše 
milostivé slyšení, abych Vám přednesl žádost, zachrániti vzácné dílo 
umělecké naší zemi a vytrhnouti je z nekalých rukou. Nebudu se pro- 
zatím o věci šířiti, Známt svoji vzácnou tetinku, vím, kterak jedná vždy 
přesně dle zásady „noblesse oblige" a jsem jist, že bych se na ní pro- 
hřešil, kdybych jí chtěl ztajiti příležitost ke skutku dobrému a velkému ; 
k činu, hodnému dámy osvícené a ušlechtilé. 



Digiti 



zed by Google 



Narcissa. 165 

DoYolte, abych skončil. Obávám se, že by mne moje přísná tetinka 
vinila z pochlebnictvi ve věci přirozené. 

Vaše ruce, milostivá tetinko, líbá v oddanosti vděčný 

Váš synovec Jaromír." 

Mladý maž přečetl si z opatrnosti své psaní pouze jedenkráte, 
jsa si vědom, že v druhém čteni byl by objevil místa, ke korektuře 
nutně vybízející, ve třetí prohlídce nezbytnou potichu změniti celý 
koncept, styl i obsah, a po čtvrtém čtení sto čirých nemožnosti, odeslati 
zlé tetě prosebný dopis. 

Zapečetiv a nadepsav rychle list vypravil jej s takým spěchem, 
jako by chtěl vyváznouti rychle z nebezpečí, zadržeti vystřelený šíp, 
jenž snadno mohl raniti střelce samého. 

Vyslal jej na zdař bůh. A po té soužil se teprve pochybnostmi. 
Aby jim unikl, vjrpravil se takměř v zápětí za psaním na cestu. 

Po čtyřhodinné jízdě dráhou a tříhodinném trmáceni po silnici 
za poledního vedra teplého krásného dne počátkem června, přibyl v na- 
jatém povoze před vrata rozsáhlého čtverce hospod^ských budov. 

Těžké vratně ve vysoké, ozdobným štítem překlenuté bráně vrzaly 
a skřípaly, a neúhledný zaprášený kočárek vbatolil se na ohromný dvůr. 
Velkolepé dlouhé řady stájí, stodol a špýcharů s nesčetnými na pohled 
okny a dveřmi objímaly prostranství, z jehož plochy čněly obrovité 
kobiy, pod nimiž leskly a černaly se hospodářské stroje, řadily se šiky 
nesmírného počtu vozů, kárek, pluhů a podobného náčiní polního. 
Tšechno jediná čistota, pořádek, úpravnost, jako upjatá do střízlivosti 
tvarů přímočamých a do jasná žluti, běle, světié červeni. Svým spůsobem 
krásný a imposantní komplex budov byl stylem starý, barokový, leč 
vzorně udržovaný, omítnutý, obílený, dokonalým krytem opatřený. A ce- 
lému tomuto ústířednímu ohnisku velikého statku vévodil hmotný, vysoký 
dům na právo od brány, pólo tvrz, pólo zámeček s mansardovou střechou 
a otevřenými do dvora galeriemi. 

Kdesi v pozadí hučel a lomozil parní stroj, dupot a říhot zněl 
z koníren, před nimiž se kmitali čeledínové se zástěrami a vyhrnutými 
nikávy, bučení a supěni ozývalo se řadou kravínů, obsluhovaných pod- 
kasanými děvečkami, po střechách si vykračovali pávi, po dvoře kro- 
cani, perličky, slepice, holubi a všichni ti pernatí a chlupatí tvorové, 
kteří tvoří souhrn veliké kolonie užitečných zvířat na panském dvorci. 

Vrčiví psi v budkách za vraty okřiknuti vrátným, jenž byl s ra- 
dostnou ochotou přijíždějícíma kočárku otevřel. Starý muž smekl uctivě 
před Jaromírem a snažil se políbiti mu ruku. 

Rejnburk zabránil tomu. Seskočiv hbitě s vozu tázal se vrátného 
po tetě Sofii. 

Starý muž ukázal čepicí stranou na galerii, s níž kryté schody 
na dvůr sbíhaly. 

Pod schody a pod brlenim galerie hemžilo se slepic, kvočen, kuřat, 
skupených kolem krásných, velikých kohoutů. A všechna ta drůbež hltala 
zob, sesypaný s výšky, s galerie. 



Digitized by 



Google 



166 Jan Lier: 

Poděkovav úřadnictvu, jehož hlavy v oknech přízemka poklonami 
se kmitaly, a podav roka řiditeli panství, letnému, objemnému p&novi, 
kterýž byl z úřadovny pospíšil a na prahu domu potomka bývalých 
držitelů statku vítal, pokročil mladý muž hloub do dvorce, mezi drftbež. 

Pozvednuv svých oči spati^ na galerii nad posledním stupněm 
schodů starou dámu v prostém domácím obleku, s popelavým čepečkem 
na hlavě a těžkým svazkem klíčů v lesklém ocelovém závěru na řemeni, 
jímž byla opásána. 

Seděla na nízké stoličce, kterouž ani fantasie ve skromnosti pře- 
bujná nemohla považovati za tabouret. Její šedivá hlava s výrazným 
osmáhlým obličejem, plným ostrých rysů a vrásek, skláněla se nad 
klínem, v němž kostnaté, útlé ruce malou slípku hladily. Mazlila se 
s drobným zvířátkem, domlouvala mu konejšivě a zvedajíc jeho hiavinku 
ptala se ho, co mu chybí. Yše v něžnosti až dojemné. Prohlížela slípka, 
otevřela jí zobák a přesvědčivši se o povaze nemoci i ujistivši svého 
mazlíka, že mu neublíží, strhla kuřeti obratně s jazyka tipec, natřela 
poraněné místo omastkem z talířku másla a stulila operované zvíře 
znova v náručí, radostně brzké pozdravení mu slibigíc* 

Jaromír z Rejnburka váhal. Jednak rozpakoval se vyrušiti tetu 
z milého zaměstnání, jednak byl výjevem tím stržen do proudu myšlenek 
o útlocitu starých panen k zvířatům, jenž bývá provázen jizlivým až 
nepřátelstvím ke všemu, co člověk se zove. Omlouval však tetu Žofii. 
Duše sklamaná lidmi, byt i domněle, uchýlí se s pudem lásky mezi 
němou tvář. Yždyf milovati musí jedenkaždý z nás, cokoli ; a kdyby vše 
nenáviděl, nalezne vždy mezi nebem a zemí předmět, jejž obmyslí svou 
přízní, kteráž ukojí přirozenou lačnost jeho po útěše a rozkoši v štědrém 
mamotratnictví překypujícího citu. 

Slečna Žofie z Rejnburka ukončila meditace synovcovy. Ucítivši 
jeho pohled na svém temeni vztýčila hlavu a upřela naň velké, sivé, 
jak ocelové oči. Přeslechla vjezd kočárku, nebo nepovšimla si hrkotánf 
povozu, jenž za rohem před vchodem ku kancel^U^ správy byl stanul. 
Ale na jejím líci neobjevil se ani záchvěv překvapení, když se pojednou 
tváří v tv^ Jaromírovi spatřila. Její suchý, ve vráskách ztrnulý obličej 
oděl se obvyklým výrazem klidného sebevědomí a chladné nepřístupnosti. 
Odložila slípku pozorně do koše vedle sebe, vzchopila se a kynula ne- 
dbale synovci, odvetou za jeho úklonu i pozváním, aby se obtěžoval 
nahoru k ní. 

Vyslechla netečně slova zdvořilého pozdravu, přijala jako automat 
uctivé políbení ruky a uvedla hosta do velikého pokoje, svého salonu, 
obydlí, hovorny a kanceláře zároveň. 

Jaromír ocitl se na velitelský pokyn své němé tety na tvrdé, sta- 
rodávné židli vedle obrovského dubového stolu, pokrytého svazky účtů 
a spisů, mezi nimiž povalovaly se pytlíčky semen, kusy rud, svitky 
kreseb a příručně knihy. 

Slečna Žofie usacUla se zvolna jako kněžna ve vysokém, otřeném 
křesle, jehož tmavý, kožený lenoch skytal vhodné pozadí zajímavé hlavě 
staré dámy. 

„Přijel jsi navštíviti své děti,** promluvila teta pokojně. »Roz- 
umím tomu. A kdybych měla práva všímati si s interessem tvého po- 



Digiti 



zed by Google 



Karcissft. 167 

cináni, řekla bych ti, že rodičové prospěji sobě a dětem, když pečují 
o častější vzájemné styky. Mais, qae m'importe? Víš, co činíš. Jsem-li 
dobře zpravena, d^ se tvým dětem hezky. Sděluji ti to napřed, abych 
ti potvrdila zpr&vy patera Maxima i gnvemantl^. Pakli se nemýUm, 
korespondigeá s nimi. Oznámil jsi mně docela zbytečně svou návštěva. 
Na omluva přivěsil jsi několik frázi, kterým nerozumím. Jak ti pově- 
domo, nenávidím polovičaté řeči a okolky. Pověz mi stručně a věcně, 
s čím jsi sobě z nenadáni na tetu Žofii vzpomněl.*" 

Mladý muž poděkoval nejprve za utěšené zprávy o dětech a jal 
se po té vypravovati o svém nálezu drahocenných kreseb u Děkanov- 
ského. S účelným násilím přemohl své nadšení, své pohnutí a nutil se 
do přesného, věcně přesvědčivého výkladu. Vysvětlil tetě, že běží o zá- 
chranu vzácného pokladu uměleckého před záhubou, před padnutím do 
spárů buď vilného roué, jenž by je znesvětil a v kalu dráždidel své 
necudné fantasie pochoval, nebo do špinavých drápů sprostého speku- 
lanta, kterýž je po vetešnicku rozházeti, zašantročiti, do ciziny zavléci 
asiloval. 

„Tedy jako dohazovač obrazů jsi mne navštívil ?'' mínila s krutou, 
ledovou ironií slečna z Rejnburka. „Nu, budiž, tvé zaměstnáni zavádí 
tě k podobným konsekvencím. Kdybys přišel jako dohazovač krmného 
dobytka, nalezl bys vděčnější posluchačku. Obrazy! Co s nimi? Uvádíš 
mi tento přepych po dlouhých a dlouhých letech na mysl. Rozhlížím 
se po svém pokoji. Několik rodinných podobizen, srostly již se stěnami 
a se mnou, ani mi nepřipadne nikdy, že jsou uměleckými díly. Ty teprv 
mne na to upozorňuješ. Tam staré vyobrazení Újezda, zámku Čermen- 
ského a jiných architektur ze statků Rejnburských. Za mnou v ložnici 
Ukřižovaný, prastará zpuchřelá řezba, posvěcená tisícerými modlitbami, 
které se k ni již nesly; černá Madonna v byzantinském skládacím 
oltářikn i obraz mé patronky; portrét můj a tvého nebožtíka otce 
z dětských let — . Yice nemám. A tato obrazárna mi stačí úplně. 
Nerozmnožím ji." * 

„Nevyjádřil jsem se snad dosti jasně — " 

»0, vyjádřil. Kdybys mluvil o posvátných výjevech, rozmyslila 
bych se ještě. Naléhají na mne, abych jako patronka učinila něco pro 
některé kostely mého patronátu. Možno, že bych si opatřila skizzy, 
aby podle nich — horuješ, kterak jsou mistrovské — byly pořízeny 
někým kloudné obrazy. Někým! Hledtaie, jak by se mi hodily. Mezi 
mými nájemníky jest malíř, dluhiyo ^^ činži, nevím, zdali v exekuci na 
něm co dobudu — a tu by si mohl dluh odmalovati 1 Škoda, přeškoda ! 
Z tvého sdělení jest jasno, že běží o profánní kresby, obsahu snad až 
bujného. Nemám pro ně místa. Nekoupím nic." 

^Přesvědčujete mne, drahá tetinko, o nejasnosti mé předešlé prosby. 
Nevím a neptám se, jakou potřebu byste se získanými obrazy učinila. 
Ale jsem jist, že byly by v hodných rukou. Doporučuji je k zakoupeni 
urozené, vysokomyslné dámě, poněvadž neznám nad ni kupce důstoj- 
nějšího. Hledám osobnost, která by vzala pod svou ochranu součást 
ohroženého majetku národního, duševní statek, jehož veliká vnitřní ho- 
dnota rozmnoží lesk vašeho panství a bude se skvíti na něm jako na 



Digitized by 



Google 



168 J&n Lier: 

žaloyém piedestalu vysoko nad nízkým proudem všednosti vám ke cti 
a nám k užitkn/ 

.Žasna, hocha. Baď je veliká noaze o mecenáše, aneho rozněcuješ 
se sám jediný pro věci, o něž nikdo nedbá. Buď jak buď, nejde mi 
na rozum, proč právě já byla bych povinna usilovati o dekorační trety? 
Kterak jsi připadl na myšlenku, vyrušovati prosaickou, střízlivou ven- 
kovskou zemanku z hospodářských myšlenek a sváděti ji na pole, jemuž 
se dávno již odcizila? Jsem přítelkyní dělby práce. V aristokracii máme 
přemnoho mrhačů a nedbalc& a pramálo hospodářů. Počítám se k těmto. 
A přidržuji se houževnatě svých zásad. Obrat se k oněm a zajisté snadno 
nalezneš mezi nimi spřízněné duše, jaké bys mamě na Čermné hledal. 
Ve sportu není mezi šlechtou o tisícovku nouze, a skupování obrazů 
jest sport jako zakládání koníren a dostihy o přízeň lecjakých ženštin, 
které se vyznamenávají tím, že své punčochy na jevišti ukazcgí.*' 

„Tetinko, tetinko, vy mi pořade nechcete rozuměti! Ukládáte mi, 
abych se před vámi blýskal provedením důkazu odvěké platnosti čini- 
telů krásna i dobra v životě veřejném a soukromém — " 

„Ó — ó — prosím," bránila se slečna Žofie z Rejnburka. »Ne- 
žádám od tebe nikterak poučeni. Jsem dosti stará i rozumná. Vidím 
zřetelně, že náš věk jest brutální. Edo v něm chce obstáti, musí sobě 
osvojiti jeho manýru. I ta přechválená humanita devatenáctého století 
vyplývá ze zdivočení jednotlivců. Veliká dobročinnost individuální vyhy- 
nula, jest svalena na obec. Zapínáme své kapsy a posýláme mendikanty 
do útulny, poněvadž na ni krejcar připlácíme. A umění jak známo také 
mendikige. Uspořádej k svému účelu nějakou sbírka nebo merendy, 
šplhání o závod s cervelátovými cenami, plesy, a hade ti pomoženo. 
Lidé sice nebudou věděti, proč ti pomáhsgí, ale užijí švandy, budou se 
nositi na odiv sobě na vzájem a spatří svá jména v novinách. Tímto spů- 
sobem seženeš si hravě potřebný peníz. Apropos — mnoho-li žádáš?* 

n Nejméně ctyH tisíce." 

„Čtyři tisíce. Hm," usmála se neúprosná dáma. „Právě tuto sa- 
mičku bych potřebovala na zakoupení dvaceti korců polí k arondovánl 
pozemků kolem dvora Šestajovského ; týž peníz na rekonstrukci mostu 
pod Čermnou; neméně na melioraci některých lučin; rovné čtyři tisíce 
na rozmnožení parku hospodářských strojů; na zákup stáda dobrých 
kravek; na nutné opravy hradu Újezda; několikrát čtyři tisíce do že- 
lezáren ve Lhotce; a právě si vzpomínám, že včera na mně vynucoval 
lesmistr okolo čtjrř tisíc na nezbytné zlepšení části lesního hospod^^tvi. 
A nemám je, lámu si hlavu, kde vyrvati čtyři tisíce z ustáleného roz- 
počtu. Vidíš, hochu, že nemám ani na potřebné, nd^ku-li na zbyt — 
Tuším, že naše rozmluva o malichernosti trvala dosti dlouho. Jsi hotov ?** 

„Nejsem. Nemohu se spřáteliti s myšlenkou, že by hrdá aristo- 
kratka plného a ryzího jádra mohla mne odbyti zhola s prosbou. Jíž 
právě šlechtic nejsnáze porozumí a rád vyhoví. Tímto porozuměním, 
tímto sebevědomým konáním vznešených povinností liší se šlechta od 
velkého davu. Bylo by směšno připomínati slečně z Rejnburka povolání 
aristokracie, která vznáší se nad lidem, aby ma byla záštitou, vzorem, 
vůdcem, světlem, aby klenula a podpírala nad ním duhu spásy, po níž 



Digitized by 



Google 



Narcissa. 169 

vedou geniové svůj národ ke skvělým výšinám osvěty a duchovního 
blaha." 

,Envolé ce temps-lá,** oddývala tvrdošíjná teta. „Boorgeosie uchvá- 
tila naše práva, nechť se hourgeosie zmocni rovněž i našich povinnosti. 
Uarístocratie se recueille, hylo mým heslem ode dávna. Pohříchu pouze 
mým. Přála bych si, aby zobecnělo, aby pokořená i odkopnutá šlechta 
odstoupila úplně z arény, aby se sbírala, tužila a vyčkávala, až přijde 
její čas. Přijde. Yždyt oligarchie řádí v nezřízené dravosti jako smršC, 
rve a strhige vše po zemi v jediný sloup, který roste v babylonskou 
věž zloupeného majetku. A jedenkráte vzchopí se po vydrancované zemi 
otroci oligarchie a poštváni pouhým zvířecím hladem vrhnou se na věž, 
podvrátí ji, a všecka ta hanebná budova nynějšího pořádku zřítí se 
a bade pustou hromadou trosek na poušti, po které divoši vztekati se 
badoa. Potom nastane čas, aby šlechta vystoupila z reservy a ujala 
se kormidla na zmítané lodi, na níž nebude plachet, nebude kapitána, 
nebude lodníků krom zuřivců, popuzených bývalou tyranií k šílenství. 
Ale obávám se, že potom aristokracie nebude." 

Slečna Žofíe z Bejnburka mluvila měkčeji, teskně. 

„Sdílím úplně vaše obavy, tetinko. Není mi však jasno, proč by 
vám bránily v osvědčení prospěšné štědroty dnes, když ukládáte si, 
projeviti ji zítra na zahanbení a odčinění hříchů hourgeosie. ** 

„Není ti jasno I Eh bien, tot byla vždycky moje nehoda. Nikdo 
mi nerozuměl. Ani tvůj otec, ač připjala jsem svoji všechnu bytost 
s vášnivou láskou k jeho existenci jako podřízený kořínek, aby jím 
ssál mízu, vyhledával prameny a přiváděl si posilu. Ký div, že jeho 
syn vzdálil se ode mne ještě dále. Jsem ti zlá, stará skoupá tetka, 
protivná od hlavy k patě. Mám bystré oči a citlivý sluch. Jsi slušný 
člověk — nu, Rejnburk — nedal jsi na sobě ničeho znáti, a přece 
vyzradilo mi slabounké škubnutí tvé hlavy, záchvěv dechu, kterak tě 
zarazil kravinový odeur v mém pokoji. Ano, touto voňavkou načichlo 
kolem mne vše. Svědčí mi, oblíbila jsem si ji. Sprostá teta, není-liž 
pravda? Bláhový! či domníváš se, že zhýčkaná, choulogitivá baronessa 
utekla z hedvábných podušek a z parfumu paláce do ovčínů a obula 
dřevěnky a vzala rýč a lopotila se v potu tváři a handrkovala se na 
jarmárce, odpírala si pohodlí a mlsky, a skrblí, mamoní, lichvaří beze 
studu a bez míry z pouhého podivínství? N^řipadlo ti ještě nikdy na 
mysl, že mé ruce jsou drsné a rozprýskané proto, aby můj nástupce 
mohl hladiti tvář své paní aksamitovou ručkou pod vyzlacenými klen- 
bami? Že z mé lakoty vytryskne pramen jeho štědrosti? Že krmím 
a ošetřuji slepice, aby na jeho stole hojnost vybrané drůbeže ve stří- 
brných mísách nikdy nechyběla? Že dobývám a hromadím železo, aby 
si je ve zlato — ■ 

Zaklepání na dvéře pokoje přerušilo výklad staré dámy, jejíž tváře 
byly se zbarvily ruměncem. Oči jí svítily, řeč plynula se rtů jako příval, 
jenž roztrhal hráze a řinul se pojednou uvolněný neodolatelně v před. 

„Dále!" svolovala dáma, svraštivši čelo a odvrátivši se, jakoby 
se v duchu kárala za nevčasnou prostořekost. 

Do pokoje vstoupil mladý, širokoplecí muž zavalité postavy, 
s phiým, zarudlým obličejem a ryšavými licousy. Byl oděn pólo po 



Digiti 



zed by Google 



170 Jan lier: 

méstskn, pólo po venkovská. Vykračoval si jistě a liřmotně v jezdeckých 
botách. Gvrnkaje ostrohami, přitočil se k slečně z Rejnhurka, poUbil 
jí mlaskavě rokn a popřál hlučně po německá dobrého dne i zažití. 

Teta Sofie odpověděla mu týmž nenuceným spůsobem, pohlížejíc 
na něho přátelsky, ano vlídně. 

„Pan Eichelbauer," uváděla ho Jaromírovi. «MAj — eh, schází 
mi případný termin — jaksi druhý synovec, vnuk po švakrovi mého 
strýce Edvarda, tvého prastrýce, Jaromíre. Pan Eichelbauer, či krátce 
a dobře můj Seppl zařídil mi železárny na Lhotce a spravuje tam hutě." 

Páni se ujistili svého vzájemného potěšení ze cti, poznati se. 

„Co mi přinášíš?* obrátila se stará dáma nedočkavě, živě k svému 
Sepplovi. 

„Zajíce v P3rtli, teto. Abys ho prohlédla!" 

„Nový obchod?" 

„Hm. Tak. A jaký! Z toho něco vyždímáme, je-li obsah takový, 
jako slupka. Byl u mne nějaký pan Weisi, vrchní prokurista první 
generální evropsko-amerícké banky. Ústav ten se nám nabízí do koman- 
dity, chce nám ze Lhotky udělati druhé Kladno, jest ochoten fruktifi- 
kovati lesy na Újezdě, tvé polařství v Ďermné a — " 

„A proč pan Weisl nenavštívil mne?" tázala se teta Sofie bystře. 

„Šlo mu nejprve o hutě. Zná mne jako tvého generálního plno- 
mocnika nad závody Ihoteckými — ' 

„A znáš ty jej, Seppe?" 

„Ne. Jak živ ani neviděl." 

„Za to já ho znám. Nu nic nevadí. Jak vidím, neseš si kalkuly 
a návrhy banky černé na bílém. Prostudujeme si je. Možno, že se smlu- 
víme. A pák bude jistě z nás dvou někdo ošizen." Stará dáma smála 
se pod sebe, její oči jiskřily zlomyslným zážehem. „Cest lecommerce! 
Sem s tím. — Ah, Jaromíre, ty tu posud sedíš? Nač to? Domluvili 
jsme. Nemám času a tobě odpadla všechna příčina, zdržovati se. Adieu!" 

Nedopřála si ani pokdy, aby opětovala pozdrav synovcův. Sklán^íc 
dychtivou tvář nad papíry prsatými z rukou Eichelbauerových, vrtla 
jedva hlavou a nechala Jaromíra odejíti jako lhostejnou osobu, k níž 
nejsme zavázáni ani šetrností, ani prostou zdvořilostí. 

Neměla času. 

Pan Eichelbauer uklonil se odcházejícímu obřadně, cize, poněkud 
i těžkopádně a přitáhl si těsně k staré dámě židli. 

Více Jaromír neviděl, neslyšel. 

Naplněn hořkostí a studem, vyšel na dvfir. 

„Co pravíte?" vytrhl se, zaslechnuv podle sebe jakés broukání. 
Spatřil dvorského štolbu, an poklepává jezdeckému koni po hřbetě. 

„Že to je pěkné zvíře, milostivý pane. Ale raději bych je ne- 
viděl! Čert je k nám pořade nosí . Vsak vaše milost ví, co nás 

očekává. Milostivá slečna sice posud se nestrojí na poslední svou cestu, 
ale my již víme, čí asi budeme. Suď to bůh! Nu snad se toho ani 

nedočkám — přál bych si tak . A potom se v hrobě obrátím, 

poslušně, podle příkladu vašeho nebožtíka pana otce, milosti. On se 
jistě také obrátí. Býval mým plukovníkem. Sloužil jsem pod j^o ko- 
mandem v Uhrách, u Solferína, ve Šlesviku a u Hradce. Vaše milost 



Digiti 



zed by Google 



Narcissft. 171 

ner&Gí mne ovšem znáti. Pocházím odtud z Čermné, mfij tatík býval 
panským kočim a já si po vysloužení vyprosil rovněž panskou službu. 
Mám pod sebou konírny. ** -^ Prošedivělý, ac statný posud štolba ohlédl 
se a dodal tlumeným hlasem, ostražitě: „Kdyby vaše milost jedenkráte 
8 nějakým rozkazem na mne vzpomenouti si ráčila, byl bych štasten. 
Udělám pomyšleni. Posud nebylo mi možno, hnouti pro vaši milost 
rokon, — nu, prozatím vybírám vždycky dětičkám vaší milosti do ko- 
cárá nejlepší a nejspolehlivější koně. Milostivá slečna mi v tom ne- 
brání, vždyt přirostly jí ti broučkové také k srdci. Loučila by se s nimi 
těžko, ať říká co chce —" 

Zmínka o dětech vzpružila Jaromíra. Neposlouchaje dále věrného 
slnhu, spěchal zrovna přes dvAr k vrátkům ve vysoké zdi. 

U dvířek stál vrátný s klíčem, očekávaje příchod Jaromírův. 
Zočiv jej, otevřel. 

,Moje děvče bylo již na skoku, aby se rozběhlo do zámku se 
zprávou o příchodu vaší milosti,* pravil, vpouštěje hostě. „Ale zadržel 
jsem je. AC vaše milost překvapí své zlaté drobečky jak jsou, z ne- 
nadání, nepřipravené. Račtež se s nimi potěšiti, pane barone.* 

Jaromír poděkoval úsměvem oddanému starci a vkročil do parku. 

Neohlížeje se ni v právo, ni v levo, bral se spěchem a skokem 
nejkratší cestou k zámku vpřed. Byl štván svědomím, jež přistihlo jej 
při nebývalém, pozoruhodném poklesku. Jindy zajížděl přímo do zámku, 
vjíždíval do něho tryskem, skočil s vozu a neviděl, neslyšel ničeho 
kolem sebe. Odstrkuje vše, co mu překáželo, vylétl po schodech vzhůru 
k svým miláčkům a uchvátil je s jásotem a pláčem v náručí, líbal 
a laskal je, a po drahné chvíli teprve probral se z vytržení a povšiml 
si lidi a předmětů kolem sebe, rozeznával znenáhla vše, co prve pře- 
hledl a z cesty si odsmýkl — 

A dnes? Dnes ponejprv zanedbával své sirotky, otálel ve dvoře, 
vyhledal si zbůhdarma nové pokoření, protivnou tetku ve zbytečné, mrzuté, 
ni^řed ztracené roznduvě, poslouchal tlachy sluhů. Co se sním udalo? 
Ach, — ano — kresby, obrazy v galerii pana Děkanovského ! Udě- 
laly mu. — Krasavice v obrazech stínem svých vděků zachycená, vy- 
bavila se z mezí kontur opět, vedla Jaromírovi ruku, když psal návěští 
své tetě, sledovala ho na nádraží, vstoupila s ním do kupé, do kočárku, 
vedla jej čaromocnou ručkou do dvorce, vznášela se pořade tiše, skromné 
nad ním, před ním, kolem něho. A tu prosvitly křovím žhoucí hvězdy 
jejích zraků slunečným třpytem, jehož jiskry zahřály a vznítily srdce 
a rozlily z něho žhavý proud všemi žilami; po cestě šustla letem ptá- 
čete ůtlounká, cukrová nožinka, trhajíc za sebou dychtivý zrak a uni- 
kajíc mu zase v rozplynutí jak škádlivý přízrak; a chvílemi zarazil se 
osamělý chodec, aby umlčel na okamžik bouřlivou touhu po dětech 
a naslouchal milostnému septu, laškovnému smíchu a sladkým vzdechům, 
jimiž ozýval se jasný, rajský zjev, halící se v tom již zase závojem 
stříbrných mráčků vysoko na obloze 

Jaromírem zachvěla zimnice střídavých, rozdílných, mocných dojmů 
a pocitů. Setřásl ji. Střechy zámku vystupovaly již nad stromovím 
a houštinou zakmitlo chvílemi okno neb sloupení pyšné, rozlehlé budovy, 
jejíž tvary v parkovém prospekttí znenáhla se množily a v celek slučovaly. 



Digiti 



zed by Google 



172 Jan Lier: 

Mladý muž zrychlil opětně krok a zabočiv z cesty, stál pojednou 
před rozsáhlým zahradním parterrem, položeným ve spůsobě ohromného 
koberce před mohutnou budovu zámeckou; velké, prosté, přímé tvary 
zámku, zbudovaného v antikisujlcim spůsobu v počátku našeho století, 
vystupovaly v pozadí přiměřeného volného prostranství velebně i klidně, 
skytajíce vděčný pohled. 

Leč Jaromír nepopřál si na ocenění vkusu zahradníkova neb sloha 
zámecké budovy ani okamžiku. Jeho zrak mihl se po kolonádách 
a oknech budovy jak ostříž a zalétl pod markýzu v přízemku pravého 
křídla do skupiny žen, vyhledal si v ní malou postavu chlapce i bílý 
houpací koš. A za očima nesly jej nohy úprkem k nalezeným. 

Mezi ženštinami povstal šum i rej, vzchopily se, gouvernantka 
snesla hošíka se židle od stolu, na němž bylo učivo rozloženo a posý- 
lála dítě otci vstříc. 

Ale sličný, bílý, z velikých očí jasně na svět hledící hošík ne- 
chvátal. Pokročil váhavě příchozímu v ústrety, sklonil rozpačitě hlavinku 
a vyčkal až Jaromír uchvátil jej svými pažemi. Dal se zvednouti, líbati 
a kochati, odpovídaje šeptem a v nesnázích ; položil své skráně na rámě 
Jaromírovo, a z dobrých, blankytných očí zírala jeho plachá, dětinná 
dušinka, zpytujíc výraz tváíe otcovy. 

Mladý muž chvěl se, svíraje v náruči dítě, jež neplesalo v shle- 
dání. Teprve znenáhla jasnila se hošíkova tvářinka, stín ostychu vytrácel 
se z ní jako mráček, jímž probíral se úsměv dětské lásky jak paprslek 
jarního slunce. A otec uvítal úsměv svého dítěte s jásotem, vlíbal mu 
zaň do líčka vášnivě horoucí dík, a rozradován, usmířen a upokojen 
pospíšil ku kolébce, záslonami obestřené. 

„Slečna Milada dříme svůj odpolední spánek, *" vysvětlovala bonna, 
odhrnujíc pozorně clonu, pod níž objevila se hlavička drobného, bucla- 
tého andílka, odpočívající v pevném snu nevinnosti na měkkých pod- 
uškách. 

Jaromír sklonil se k němu a v násilném i posvátném sebezapření 
odvážil se vdechnouti toliko lehýnký polibek na luznou ručinku spícího 
dítka. 

„Vidím panu baronovi výtku v teskných očích," promluvila vy- 
chovatelka, když mladý muž ke stolu se vrátil a v něžném kochání 
s hošíkem na klíně usedl. „Račtež míti Zdeňka dobrotivě omluvena. 
Dětská mysl zná jen přítomnost a pamět její sahá jedva za včerejší den.** 

„Zajisté," svědčil Rejnburk na upokojení vychovatelky. „Vina jest 
na mé straně. Mohu se zřídka kdy odprázdniti, a děti ztrácejí mne 
vzdáleného z paměti. Věřte, že se bezmála bojím procitnutí mé maličké 
Milady. Z jejího skrovňoučkého obzůrku vymizel jsem snad jako dávný, 
mlhavý zjev. Ale ty, Zdeňku, jsi již pětiletý mudrc, a mohl bys pěkně 
svého tatínka veseleji uvítati. Což pak se mne, mé zlaté dítě, bojíš?* 

Hošík zavrtěl hlavou a v nových nesnázích upřel oči na vycho- 
vatelku. 

„Nebojí ovšem, ale ctí otce,** vykládala gouvernantka. „Pan baron 
vyžádal si od nás již několikráte, abychom nepoužívaly hrozby otcovským 
hněvem za strašáka. Šetříme vašeho přání, pane barone. Přes to však 
nemůžeme opominouti, abychom nepřipomínaly Zdeňkovi otcovu autorita 



Digiti 



zed by Google 



Narcis sa: I73 

a nepoužívaly naděje na otcova pochvala neb obavy před otcovskoa 
nelibostí za prostředek vychovatelský.** 

gA tak proměňaji se v dětské mysli v biřice nebo aspoň v pří- 
sného mentora, jenž stojí v pozadí, připraven na pokyn, aby svou metlou 
ve vychování hošíka zasáhl," zasteskl si mladý muž po francouzáku. 
, Činíte dobře, . slečno, mAj rozum vám dává za pravdu. Mé srdce však 
přece pojímá lítost. Trpíme tím já i děti. Bude nezbytno, abych si je 
co nejdříve odvezl z Čermné , . . Odcizily by se mi úplně — " 

^Nechtě nám je dobrotivě aspoň přes léto, milostivý pane," vmí- 
sila se do hovora obstárlá kastelánova, předstoupivši s rukama sepja- 
týma. nDítky by šly s vaší milostí jak do vyhnanství. Loučení s Čermnou 
utrhlo by jim srdce, a nám též. Račte se u nich pozdržeti, připoutati 
si je z nenáhla a odvyknouti je nám a milostivé slečně. Vždyf tetinka 
vaší milosti nedala by je také, šetří a hýčká si je jak oko v hlavě 
a svede učiněné zázraky s nimi, když jim někdy pohrozí : Že vás pošlu 
k tatínkovi do Prahy !^ 

Jaromír svěsil hlavu a ztajil hluboký vzdech v dlouhém polibku, 
jejž vtiskl svému hošíkovi na čelo. 

Vychovatelka, zjevně s neprozřetelnou kastelánkou nespokojená, 
svedla hovor na pokroky svého svěřence v učení. Přednášela roztržitým 
uším. Mladému muži neposkytovala ani suma prostudovaných stránek 
y slabikáři ani aritmetické triumfy synáčkovy ve sčítání a odčítání do- 
statečné náhrady za umořovanou náklonnost ubohých dětí k ubohému 
otci 

Kolébkový koš opodál hnul se, záclony se rozhoupaly a mezi nimi 
vynořila se zlatovlasá, růžolící hlavinka rozkošného dítěte. Jeho plné 
tvářinky byly jediným úsměvem, jeho veliké, skvoucí modré oči pouhé 
nevinné čtveráctví. Utkvěly udivené, pátravé na Jaromírovi. 

Přiskočil k dcerušce, poklekl u kolébky, ovinul rámě kolem bě- 
lostného, hebounkého děcka, jehož boubelaté ručinky vztahovaly se po 
bonně. Pólo nedůvěřivě pólo koketně prohlíželo si krásné robě svého 
otce, neodpovídalo ani k jeho lichocení ani k jeho něžným, třesoucím se 
otázkám. Seznamovalo se s ním poznovu, studovalo s tklivou naivitou 
rys jeho tvářnosti za rysem a dalo si zdráhavě celovati ručinky, čílko, 
maloulinké, sladké rtiky. 

Z očí Rejnburkových vyhrkly slzy a jeho srdce svíralo s© křečo- 
vitou bolestí. Žebral u svého dítěte o pohled poznání, o milost skrovné 
přízně 

Malý Zdeněk ulekl se pláče otcova. A co nezmohly ani prosby 
Jaromírovy, ani domluvy bonny a vychovatelky, dovedla hněvivá pobídka 
malého bratra. 

.Táti!" přihlásila se dceruška lichotivé a vyzývavé k otci, jako 
by se jí bylo rozbřesklo. A spásné slůvko z ústeček robátka dotklo se 
mladého muže jak čarovný prut. Objal upejpavou dívčinku, vznesl ji do 
výše, tančil s ní, líbal ji, stulil ji se Zdeňkem zároveň ve své náručí — 

Yšemohoucnost dětského půvabu podrobila si Rejnburka úplně. 
Zapomněl na vše kolem sebe, na utrpěné příkoří, své práce, ctižádost 
i tužby svého dychtivého srdce a pohroužil se všecek do slastného víru 
nenasytné, blaživé péče o své malé, roztomilé miláčky, zapředl se ve- 

12 



Digiti 



zed by Google 



174 ^^^ Lier: 

škeroa svou bytostí do čistého, rajského světa jejich nevinných nftzorft 
a hravých snah. Y dik ovíjely se útlá dětská raménka kolem jeho šíje 
a skláněly ji pod své jho snáze nežli paže Samsonovy, snímajíce s beder 
otcových zároveň břímě všech povinných i dobrovolných starosti. Což 
byltí veliké lidstvo s propastí svých běd, výšinou svých rozmachů proti 
těmto maličkým! Ničím, pouští, ječivým a pěnivým mořem, jež burácí, 
kypí a tříští se kolem posvěceného ostrůvku, střeženého dvěma andílky, 
kteří nad srdcem otcovým jako geniové bděli, štědrýma ručkama do 
něho mír, boha, naděj a spásu vlévajíce. Nalezl sehe, důvěru a sílu. 
A duši Jaromírovu ovládla náruživá vůle, zachrániti si děti před odci- 
zením, nevzdáti se jich, sloučiti se s nimi opět na všechen život. 

Procitlá nedůvěra otcova spatřovala na Čermné všudež nástrahy 
a vyháněla ho. Vzkázav tetě stručné oznámení odejel s dětmi a jejich 
ošetřovatelkami jako procházkou k matce na nedaleký Újezd. A zdržel 
se na něm, těše se nadějí, že nevděčná dětská drůbež zapomene na 
egyptské hrnečky čermenské a ocitl se v lesích iSjezdských jako na etapě 
k nenáhlému přechodu do Prahy. 

Slečna Sofie z Kejnburka vzala vzkaz Jaromírův s lhostejným 
pozvednutím hlavy na vědomí. 

Byl jí právě ohlášen host. Vyhledávala si nějaký list ze svých 
papírů po stole. Teprve když jej nalezla i přečtla a před sebe jako substrát 
jednání dalšího položila, dostalo se ze skoupých, suchých rtů staré 
dámy služce dovolení, aby příchozího vpustila. 

Do pokoje vešel vážnými, odměřenými kroky malý, scvrklý, letný 
muž. Vypínal usilovně hlavu z bílého, polámaného límce, spjatého pod 
bradou mohutným uzlem starověké kravaty, pod níž svítily se zlaté 
knoflíčky v bílém, ač opět mnohonásobně zborceném náprsniku sváteční 
košile. Květovaná hedvábná vesta leskla se rozepjatým, dlouhým černým 
kabátem s úzkými rukávy a varhánkovými záhyby poletujících šosů. 
Pravice hostova svírala křečovitě hůl se stříbrným knoflíkem a levice 
žmolila rovněž křečovitě obnošenou prací rukavičku. 

Pět kroků před Čermenskou paní stanul, postavil hůl, opřel se 
o ni a skláněje hlavu skončil boj svých nepoddajných plecí se vzpři- 
movanou šíjí. 

„Mám čest se slečnou Sofií z Rejnburka?* otázal še důstojně. 

„Tak jest. A vy pane?" 

„Nitka, radní královského svobodného města Chlumu." 

„Usedněte, pane radní. — Čeho si přejete?" 

„Jsem vyslán k milostivé slečně z rady, abych si vyprosil od- 
pověď k naší žádosti stran prodeje domu číslo popisní 907 se zahradou 
ve výměře 13 hektarů v Chlumu, kterýžto dům vám, vzácná slečno, 
náleží." 

„Odpověď — k — požádání — ?" 

„Prosím. K našemu požádání," pan Nitka vysoukal dlouhý svazek 
spisů z hlubin šosů svého kabátu a ozbrojiv zrak stříbrnými brejlemi, 
nahlédl z pod svraštěného obočí bystře do papírů, „ — k našemu po- 
žádání ze dne 17. května 1885 numero exhibiti 2643." 

Pohledl přes brejle vítězně na dámu. 

„Papír, podepsaný chlumským purkmistrem nečitelného jména — " 



Digiti 



zed by Google 



Narcissa. 175 

ffMt^vička, doktor Mrkvička, emeiitovaný Justiciftr knížete Eon- 
nice, nyní již na tiricátý a pátý rok zasloožilý médCan — "^ 

„Dovolte mi domlaviti,'' uťala stará sleéna ochotný výklad radního, 
jenž svého purkmistra ctil. »Papk* datovaný 17. května 1885 a číslo- 
vaný jednacím číslem 2643 leží přede mnou. Ale neobsahuje požádání, 
jak na základě mylných informaci pravíte. Četla jsem v něm právě než 
jste vesel a nalezla jsem v něm poidié vyzvání, téměř rozkaz. K mým 
Hstáleným zvykům náleží, neodpovídati nezdvořilým lidem a nesponšteti 
se do jBdnání na základě cifry, o které nemftže býti řeči." 

„Eacte prominonti. Neobratný konceptnl tiřadník vás urazil. Rada 
za to nemůže. Rada podávala patnáct tisíc, tuším ?** 

„Ano. Neúplnou polovici skutečné hodnoty.** 

„A vy neráčíte přijímati?** 

»Ne.** 

„Rada si to myslila. Když prošla čtrnáctidenní lhůta, kterou jsme 
vám, vzácná slečno, dali na rozmy — totiž, do které jsme si vyprosili 
odpověď, zasedla rada poznovu a usnesla se, že přidá. Po mém návrhu, 
milostivá A rada řekla: Nač psát? Nejlépe dohodnouti se ústně. Po- 
šleme radního Nitku k slečně. Já svolil a rada mi vydala plnou moc — 
prosím, račte nahlédnouti.** 

Pan Nitka vysoukal opětně své spisy, vyftal z nich pozorně arch 
a předložil jej. 

„V pořádku,** svědčila dáma. „O sumě, do které se smíte spustit, 
není v listině zmínky.** 

„Ovšem, milostivá slečno. Obchod. E tomu zase mám zvláštní 
diskrétní plnou moc od rady.** 

„Yase rada jest moudrá i opatrná. Hraje se zakrytými kartami. 
Já 8 otevřenými. Abychom netratili marně slov, povím vám ihned nej- 
menší sumu, o které můžeme jednati. Snad slevím, a snad i přirazím. 
Uvidíme. Prozatím vezmeme si za podklad smlouvání určitou cifru. 
Dvaatticet tisíc.** 

„Tři — cet — a — - dva tisíce — !** žasl pan Nitka. 

„Právě tuto hodnotu r^resentuje výnos mého domu v Chlume.** 

„Je-li možná?! Který blázen — ah, přesvědčíme se. Máme tú 
fassí,** pan Nitka lovil opět spisy z kapes. »Ano, šestnáct set činže! 
A kdo — ach, starý zbrklý Gabriel Str^icius!** odfoukl si chlumský 
radní líčeným podivem a překvapením. „A kde ten ztřeštěnec nabere 
tolik — ? YždyC Chlum o něm neví, žádný se ani nepamatuje na kousek 
pomalovaného plátna od něho ! ToC jen v té staré čarodějnické kuchyni 
zlato vyváří — ** 

„Aj ! Nu, je^li tomu tak, požádám sto, dvě stě tisíc, milion. Zla- 
tonosný dům nedám za fatku,** odbyla dáma úvahy páně Nitkový o po* 
divínském malíři. 

„Žert, žert, milostivá slečno. Neračte se pohoršiti. Tedy šestnáct 
set brutto — ** 

„Netto, pane. Můj nájemník platí ze svého daně i správky — ** 

«Šíle — « 

12* 



Digitized by 



Google 



176 JaQ Li^: 

„Pane Nitiio," zmařila Čeimenská paní rozhodně noTon přezdívkn, 
již cblumský radní na důkaz přepjatosti požadavku slecnina Strziciovi 
udileL „Zftstaňme n yěci. Dáte? Nedáte?'' 

„Bactež dobrotivě svoliti," prosil zdvořileji pan Nitka, zaražený 
poněkud břitkým tónem staré dámy, „aby vyslanec a plnomocnlk rady 
chlumské vyložil, kterak tato rada o předmětu zamýšleného kupu soudí. 
Dnes odvádí z domu nahodilý nájemník tolik a tolik. Mnoho, rozhodně 
mnoho. My v radě také víme, zač na Chlumu domy bývají. Tento ná- 
jemník přestane zítra platiti, buď že nebude s to, anebo zemře. Co 
potom? Potom nenaleznete nikoho, kdo by dal polovici. Račte povážiti, 
tam v té ztracené končině města, v slepé uličce, kde lišky dávají dobrou 
noc. Leč by se nalezl hostinský nějaký. A ten by ani nedal tolik. 
Vždyť by vše teprve musil od základů upravit! Zahradu prosekat, plyn 
zavést, kuželníky nastavět, dům probourat, aby v něm byla kloudná 
šenkovna, pořádná nějaká dupárna, beztohoC by mu tam nikdo nesel, 
krom služek a vojáků. Škoda slov! Zkrátka, nájemníka není, kupce 
není. Jediným kupcem — važte si, milostivá slečno, zlaté příležitosti — 
jest chlumská obec. Rada vám poustku odkoupí, pro obecné dobro. 
Neračte zapomenouti: Pro obecné dobro! Zasluhujeme v péči o dobro 
obecné zajisté podpory. Ano ! A co si s tím počneme, ráčíte se ptáti 
v duchu. Nic. Město uvalí na sebe vydání dvojí: Zaplatí vám pozemek 
a vystaví přes něj veřejnou cestu, novou komunikaci. Nic více. Tet 
vše. Nepatrnou náhradu nalezne v domě. Nevíme vlastně, co s ním. 
Doporučil jsem radě svou myšlenku. Rada ji přijala. Hraji také s od- 
krytými kartami, a povím tedy, k jakému užitku bychom starou, schá- 
tralou, bezúčelnou rachotu obrátili: Umístíme v ní druhý obecní dvůr, 
šatlavu a pohodného. E jinému se dům naprosto nehodí.*' 

„Podivno. Nádherná residence předků mé rodiny — šatlavou 
a rasovnou. E takovému krásnému účelu nemohu dáti dům pod čty- 
řicet tisíc* 

„Milostivá slečna se rozmyslí," počal jinak, měkčeji pan Nitka, 
vida, že volená methoda útoku na slečnu Rejnburkovou se neosvědčiye. 
„Já bych se ovšem nechoval jinak. Mluvím jako člověk, ze sebe, nikoli 
z rady. Jsme oba hospodáři, rozumíme si. A baronesa Žofíe z Bejn- 
burku jest rozhlášena jako vzorná, poctivá hospodyně. Proto jsem se 
osmělil, pojednati s vámi, nejmilostivější slečno, upřímně od srdce 
k srdci. Yšak se mi smálo v těle na boží požehnání po krásných po- 
zemcích vaší milosti. Pravý ráj pozemský stkvěl se mi tu na pohled! 
Vše výtečně zděláno, dobytek jen jen nadělaný, — však choval jsem 
sám do nedávná uherské voly na krmení — " 

Pan Nitka vlákal starou dámu chytrácky do osidel hospodářské 
rozmluvy, a teta Jaromírova následovala jej ochotně, rozehřála se, opu- 
stila znenáhla svou reservu i umíněnost, snášela se s panem Nitkou 
dobře, pokud — 

Pokud vyslanec nezmínil se znovu o účelu svého poslání. Vrátil 
se k němu ponenáhlu, ruku v ruce s dámou, v krásné vz^emné shodě 
a v přívětivém rozmara, jenž ladívá i skrblíky k ústupkům. 

„Osmnáct tisíc," podával pan Nitka velkomyslně. 



Digiti 



zed by Google 



KarcÍBsa. 177 

,Aiii pomyšleni,'' odpírala slečna, upadajíc opět ve svon předešlon 
zatvrzelost. 

^Devatenáct.** 

„Nemohu.** 

„Dvacet.** 

„Málo." A nepodala se nijakým rozumovým i citovým důvodům 
páně Nitkovým. 

Vyslanec upustil několikráte hůl na podlahu, roztřepal i svoji 
rakavici a houpaje tímto symholem i kotvou své důstojnosti, vztáhl 
obočí do výše a pokrčil ramenama. 

„Lituji,** želel, upíraje nevrlý pohled na rozhoupanou rukavici. 
„Zjednávám vždy rád obecnému prospěchu po dobrém průchodu. Po 
dobrém ! Vždyť konečně veřejnému dobru bývají odklizeny překážky — " 

„Jakže!** ozvala se příkře dáma. Její tvář ztrnulá mžikem ve vý- 
razu hrdosti a nezdolné vůle. Byla rázem aristokratkou, kteráž se byla 
prye na chvíli k panu Nitkoví snížila. „Pohrůžky? Vy mne chcete 
nutiti? Expropriacf? Račte! Přeji vám mnoho štěstí.** 

„Prosím tisíckráte za odpuštění,** napravoval vyslanec opětný 
chybný krok. „V radě byla sice také již řeč o vyvážení, — ale pouze 
akademicky. Obávám se toliko, že by milostivá slečna byla obtěžována 
peticemi, pamětními spisy, články v novinách od neobratných žurnalistů. 
A k čemu tento nátlak? Kdož poví slečně Žofii z Rejnburka něco no- 
vého? Kde máme koho, kdo by Čermenské paní přednesl důvod, který 
86 v ní samé neozývá? Nu tedy! My spoléháme na porozumění, nej- 
milostivější slečno. Račtež mi ponechati naději, že se dohodneme! 

„Snad. Až zvýšíte nejprve přiměřeně své podání. Mimo to, kladu 
si pro případ za podmínku: Prodám vám holé zdi a holý pozemek. 
Inventář, sochy, obrazy zůstanou mně. Vy byste jich ani v šatlavě ani 
v pohodnici nemohli užíti, a já nahradím si jimi slevu, k jaké mne 
zřetel na prospěch vaší obce svádí.** 

„Di^, milostivá slečno,** zaradoval se pan Nitka. Vzchopiv se, 
opřel se o hůl, založil ruku s rukavičkou na zádech a třepaje jí od- 
měřeně ujišCoval : „Jménem rady našeho města přijímám podmínku stran 
inventáře. O větší podání budu sice míti v radě asi těžký boj — ** 

„Ah, nemluvte mi tak. Nejsem dítě. Rozparcelujete zahradu podél 
nové ulice v stavební místa, vy spekulanti, o to vám běží — ** 
Pan Nitka vytřeštil na dámu oči a udeřil se do čela. 

„I^evzácná slečno, vy ráčíte míti vnuknutí s hůry!** zvolal. „Ano, 
my podáme více, vždyf my stržíme za stavební místa ! A tato idea ne- 
připadla v radě nikomu na rozum. Nikomu! A já si ji z Čermné při- 
vezu, já ji navrhnu, provedu — ** 

Pan Nitka odešel z Čermné všecek rozjařen, jednak nadějí ve 
zdar svého poslání, jednak nedostižným zařízením dvorce, jímž ho dala 
slečna z Rejnburku provésti. 

Po dvě hodiny třepala se rukavice pana radního po všech koutech 
a zarývala se jeho hůl do snopů a podněcovaly jeho vtipy řehtot dě- 
veček po kravínech i čeledínů pod kolnami. 

A za čtyři dny došla na Cermnou od pana Nitky v přezdvořilém 
psaní a kudrlinkách těžkého stylu, obvyklého v maloměstských kance- 



Digiti 



zed by Google 



178 Jai^ lii^r: Ktffcissa. 

lářicb, radostná zpráva o přistoupení rady Chlajnské aa sumu třiceti 
tisíc, jakožto základ jednání o kup domu č. p. 907 ve Chluma s 13 
hektary zahrady od slečny Žofíe z Rejnborka. 

Teta Jaromírova jala se teprv po té studovati opravdově tato 
otázka. Zabrána v přehlídkn listin a ve sbírání materiálu pro svou 
kalkulaci, jejíž náčrtek pro zevrubné vypracováni důchodnímu chystala, 
přikývla bezděčně služebné, kteráž hosta ohlašovala. Spřežení dfer uhá- 
nělo s myslí počítavé dámy dále a dále — r- 

Slabý, tlumený vzdech dotkl se jejího sluchu. Pozvedla tázavě 
hlavu, a její zrak upoután v úžasu a obdivu na neznámé dívce, jako na 
světiém, nadlidském zjeveni. 

Čermenská paní vzchopila se zvolna. Tuhé lysy její tváře roztály 
a zasvitly vlídností jako teplem a žárem skvoucích očí dívky; při- 
stoupila k neznámé s přívětivou, laskavou otázkou na rtech. 

Neznámá sklonila před ctihodnou, vysokou dámou svoji půvabnou 
hlavinku hluboko a prstíky její ruček slou&ly se v prosebném sepnuti. 

„Ne tak, mé krásné dite," pravila slečna z Rejnburku, kladouc 
lehce dlaň na třpytné, měkounké vlny hedvábného vlasu dívky. „Yy jste 
čistá a sličná jak princezna z pohádky. A věřte, že nesluší vám ani 
pokora ani úzkost — jste bledá — chvějete se, — vaše Wyečné oči 
vlhnou slzami — ?! Moje dobrá, malá dušinko, co jest vám? Used- 
něte!" Slečna přivlekla křeslo, usadila naň pozorně dívku, hladila jí 
ruce a skráně, nazírala jí s láskyplnou účastí v oči. „Promluvte, ditél 
Yy mi připomínáte, — ne, tot nemožno. Jsem vámi jak očarována, 
neznámá krásko, a uvěřím, že jste knížecím dítětem z pohádky, jestliže 
neotevřete svá ústecká a nepostěžujete si, co vás rmoutí. Svěřte se oii, 
a povězte, čím vám mohu pomoci, — kdo jste — ?" 

„Neračte mi vykládati ve zlé, milostivá slečno," žádala dívka 
tiše. „Až sem udržela mne odvaha, a teprve před vámi opanovala mne 
mdloba. Promiňte mé slabosti. Mé jméno jest Narcissa Strzycká." 

(Pokraioriaf.) 




Digiti 



zed by Google 



B. Roušek: Výlet páně Broučkův do měsíce. 179 

Výlet páně Broučkův do měsíce. 

Cestopisné Črty od B. Rouška. 

in. 

(Učená epištola s hvězdičkami a křížky. — Setkání s prvním měsíčanem. — 
I na měsíci jsou oslové. — Nový důkaz o nezbytné potřebě němčiny pro ka- 
ždého poněkud vzdělaného Čecha. — Rozmluva s měsíčním správLÍm radou. — 
Meteor. — „Měsíční Li8ty^ „Hla^ Měsíce" a t. d. — Hotel Copemicus. — 
Výňatek z měsíčního B&dekra. — Ještě jedna, bohdá poslední půtka s učenci.) 

Mile překvapil autora dopis jednoho učence našeho, dopis, svědčící 
jasně, jak živé účastenství zpráva o fenomenálních objevech páně Brouč- 
kových vzbudila i v kruzích vědeckých. 

Dovoluji sobě vložiti větší část epištoly té do svého cestopisu, 
zároveň však uznávám za potřebné prošpikovat ji řádně h la Bačkovský 
ačenými a neučenými hvězdičkami a křížky. 

Slovutný pane! 

Jsem vskutku zvědav, co pan Brouček na tváři měsíce vše vyslídí. 
Kdybyste mu dal *) sestoupiti do nějaké kruhové pláně až na nej- 
hlubší dno, mohl by tam s jistou pravděpodobností vědeckou (Schmied, 
Xeison) nalézti v krytých místech studánky, nad kterými výpary stále 
tvořily by vlhké mlhavé ovzduší, v němž by panu domácímu o dlouhém 
a horkém dni měsíčním mohlo býti při úplné volnosti v toilettě zcela 



*) Dopisovatel pokládá patrně — navzdor mému důraznému prohlášení 
Y kapitole předešlé — páně Broučkovu cestu do měsíce za pouhý můj výmysl. 
Vůči této houževnaté nevěře nevím si jiné radv, než pozvati ho zdvořile, aby 
86 vydal se mnou některé nedělní odpůldne k Wůrflovi na Hradčany, kde může 
pana Broučka osobně seznati a cestopis onen z jeho vlastních úst tí^ebas až 

Sřes půlnoc poslouchati. Že pak ten cestopis není smyšlenka ani pana Broučka, 
okazuje již samo vzezření pana domácího. Xebot vypadá skutečně „jako člověk, 
který spadl s měsíce''. Jeho obličej, již okrouhlým tvarem svým měsíci podobný, 
vydává totiž zvláštní záři, která jest patrně zachovaným dosud odleskem mě- 
síčního světla. Není však nikterak stříbrná, snivě bledá, jak si obyčejné básníci 
lanný svit představiví, nýbrž zahrává do ruda a fialová, což může býti učencům 
důležitým pokynem pro správný rozbor vidma měsíčného. Zvláštní jest, že 
odlesk ten neimtensivněji se jeví ve středu obličeje, na obtíoustlém nose. Také 
ještě jinak okazují se na panu Broučkovi následky pobytu na měsíci. Nějaký 
Čas po příchodu jeho do hostince nepozoruješ na něm nic kromobyčejného ; tu 
patrně jest si ještě jasně vědom, že mešká na zemi. Ale čím dále, tím hustěji 
vfikyip^í se známky, nasvědčující tomu, že se v mysli přenáší nazpět na lunu. 
Začíná zdvihati ruce pomaleji a pomaleji, jakoby nabývaly měsíční váhv t. j. 
jakoby se stávaly šestkráte těžšími, bere sklenici opatrně, jakoby se bál, aby 
ji obyčejným uchopením nerozmáčkl nebo do stropu nevymrštil, vstává i sedá 
8 velikou zdlouhavostí, ba i jazykem volněji pohybuje^ jakoby i tento byl šest- 
kráte těžší. Ba časem také začíná váznouti v řeči a zatrhuje do měsíčtiny. 
A pH chůzi z hostince kolébá se a přešlapuje tak divně, že je patmo, kterak 
si mate dosud krok pozemský s chůzí, jakou vyžadovala rozdílná povaha 
měsíce. 



Digiti 



zed by Google 



180 B. Roušek: 

přijemno. Tam nejspíš ještě*) moM by se sejíti také s obyratelem 
neb obyvatelkoa měsíce, kteří by mohli býti nás 6krát řidší a slabší, 
aby přece při práci obdobné vykonali docela totéž jako my. Tam by 
mohl nalézti také měsíční květenu, vodou prosáklé, tmě zvyklé rostliny, 
jako daří se a nás v nejvlhčích roklinách skalných. Tam také by se 
mohl naučiti^ co v Praze a WUrfla a „u kohouta* asi konsekventně 
zanedbával, totiž píti vodu.**) Tam by dále mohl nalézti příležitost 
k rozluštění otázky, nemá-li Avennarius přece pravdu, když tvrdí, že 
všechny tůně měsíce jsou toliko výtlačky po tělesech světových, která 
naň napadala a do něho se zabořila za dob, kdy býval ještě těstovitě 
měkký. Brouček mohl by konečně také zjistiti, odpovídánu to pravdě, 
říkáme-li o luně, že jest chladná škvára.***) Ba, mohl by snad dokonce 
při prudkém výbuchu nějaké sopky dostati se šťastně na vyhozenou 
pumu, která by jej zase na zem donesla, f) 

Na to jsem nejvíce zvědav, jak Brouček zase dostane se domů, 
nebot aby na měsíci^ byl zapomenut s neurčitým osudem sám a sám, 
to už není možno. Že by jej země zase přitáhla, jako původně měsíc 
učinil, to sotva se stane. Ale velice pěkná cesta návratu jest možná — ff) 



*) Ó té domýšlivostí učenců! Okoukali trochu měsíc svými chatrnými 
teleskopy, jimiž dovedou postřehnouti nejvýše takové měsíční útvary, které jsou 
alespoň mih dlouhé a 300 stop vysoké, rozeznali leda matné obiysy měsíčních 
hor, jež arci neopomenuli z čerstva pokřtíti svými nesmrtelnými jmény, a již 
^htéjí pravoplatné rozhodovati, že na měsíci není živých bytostí. Není prý tam 
vzduchu ani vody a bez těch nemůže prý vzniknouti a obstáti žádný ústrolný 
život. Avšak ani tím nedostatkem vody a vzduchu nejsou si zcela jisti — vedou 
mezi sebou o to zaiimayé hádky a někteří tvrdí zcela vážně, že alespo& ve 
hlubinách měsíčních kráterů a kruhových pláni, pak v dutinách sublunárních 
předpokládati lze přítomnost jakéhos ovzduší a jakési vláhv. A tam by učený 
mflj dopisovatel milostivě „nejspíš ještě'' připustil nějaké živé tvory, n^aké 
obyvatele a obyvatelky (na tyto i)oslQdní arci nezapomněl, poněvadž je dosud 
svobodný)! Rád bych viděl obličeje všech těchto puiů, až při další četbě mého 
cestopisu budou jen jen klopýtati přes měsíóany a měsíčanky, kteří k vfili 
lunopiscům nikterak nezalezají do nějakých tmavých děr, nýbrž oněm navzdor 
vesele se prohánějí po celém povrchu měsíčném! Jak toto faktum srovnati 
8 nedostatkem vzduchu na měsíci, tím af si učenci lámou hlavy ; vždyf je máme 
jen proto, aby nám takové záhady vysvětlovali. 

♦♦) Neslyšel jsem alespoň nikdy, že by p. Wttrfel nebo hostinský od 
kohouta zlotrile manipulovali s vodou. 

**"') Jaký Igavec otázek najednou! Aj, vida! Pan Brouček má se nechat 
vyslýchat jako ubohý examinand — O ne tak, velmožni pánové! Tentokrát 
sestupte hezky s hrdé kathedry a tiše poslouchejte poučení o věcech, o kterých 
jste dosud ve své naduté pavědě nemlh ani nejmenšího zdáni! 

t) Jest viděti, že učený dopisovatel nevládne příliš bujnou fantasií. Ne- 
vzmohl se na jiné nápady, než jaké mu vnuknul Yerne svou koulí dělového 
klubu a baron Prášil svou jízdou do pevnosti na letící pumě. 

tf) Ostýchám se podati nad čárou tu „velice pěknou cestu" — tak bá- 
ječně naivní jest návrh učeného dopisovatele. Wurfel mohl by prý dostati tu- 
šení, že duse domněle mrtvého pana domácího touží už drahně času po pivé (!) 
Znaje pak z meteorologie lidu, že slunce „tahá vodu'', mohl by prý připadnouti 
na myšlénku, že měsíc snad „tahá pivo" do nebe(!!). Z útrpnosti vyvalil by 
tedy v lunojasné noci soudek svého nejlepšího ven na dvftr, vyrazil by dno 
(O svatá prostoto! Wíirfel by jen tak z útrpnosti vypustil na dvůr soudek, 
k tomu ještě svého nejlepšího ! ! !) a zůstavil by měsíci vytáhnouti pěnivý mok pro 
Broučka. Měsíc ovšem, dbaje pečlivě přirodmch zákonA, tahal by prý toho 
hrozně málo. Za to však mohlo by prý pivo vykonati vliv přímo na pana do- 



Digiti 



zed by Google 



Výlet páně Broučkův do měsíce. 181 

Ale pro Bůh, do čeho jsem se to dostal ! Odpusťte laskavě. Takhle 
dovede člověka strhnouti Váš znamenitý pan Brouček 1 — — — -— 

1) 

a trvám 

Slovutnostem nejupřímněji oddaný 

K N.tt) 

Avšak nechme planých domyslův učencových a vraCme se ke sku- 
tečným ohjevům našeho hrdiny na měsíci. 

Zůstavili jsme pana Broučka, an vyskočil z mrazivého ohjetí 
měsíčního stínu, pronášeje obavu před možnou rýmou; ale zapomněl 
rázem na rýmu a všechno ostatní, upoután všecek novým překvapujícím 
zjevem. Stanuv jako k půdě přimrazen, pohlížel ztrnulým zrakem 
T jeden bod temnosti, která obklopovala skalnaté jeho stanoviště. 
Z temného toho moře, nedaleko jeho lemu, vynořila se korková přilba, 
obtočená vlajícím závojem, jakou nosívio^ mnohdy evropští touristé 
v jižních krajinách. Ale přilba nebyla mnoho větší nežli náprstek a le- 
hoonký závoj neměl větších rozměrů nežli sí€ obyčejného pavouka. Pod 
přilbičkou objevil se malinký obličej s dlouhými rezavými licousy, pak 
vynořila se ramena a hruď drobounkého trpaslíka a dlouhouchá hlava 
stejně drobounkého osla — a konečně vyjel z moře ^temnosti na skvěle 
ozářený skalnatý ostrůvek miniaturní jezdec, s kostkovaným plédem na 
raménku, s vysokou, kovaným bodcem opatřenou holí v ručce a s čer- 
veně vázanou knížečkou pod paždím. Zkrátka, na vlas cestující Angličan, 
arci v kolibrovém vydání. 

Pojednou vzhledl jezdec do výše, zočil pana Broučka a trhl sebou 
prudkým leknutím, které zároveň komicky se rýsovalo v jeho ubledlé 
tvářičce a v očkách nad malinkými brejlemi vytřeštěných. A čekaly 
ho ještě horší věci. Také osel zpozoroval nevídaného obra a splašiv 
se, shodil pána bezohledně na skalnatou půdu. Zděšené zvíře pádilo 
odtud a zmizelo brzy v moři temnoty dole. 

Nešťastný jezdec zdvihl se pracně, ohledal spěšně svou drahou 
osůbkn, nebyla-li vážněji pošramocena, a narovnav brejle, které na štěstí 
pádem jen stranou byly pošinuty, upřel znovu zpytavé a bázlivé zraky 
vzhůru na ohromného cizince. Pan Brouček nemohl se ubrániti záchvatu 
veselosti při pohledu na pád a rozpaky komického trpaslíka. Shlížel 
k němu se smíchem a zároveň se zálibou ; nebot tento miniaturní tvor, 
nedosahující panu Broučkovi ani po kolena, byl zjevem opravdu rozto- 
milým. Představte si jen loutku nebo figurku od hračkáře co nejvěrněji 



mácího, jenž Avšak nikoli, nebudu dále sledovati dopisovatele v jeho 

pošetilých fantasiích, dle nichž by se na konec pan Brouček probudil v onom 
pěnivém soudku na dvoře Wtirflovy „vikárky*". Dopisovatel končí svůj návrh 
doTy: „Celý jeho výlet do měsíce vedl by takovým spůsobem zcela přirozeně 
k oslavě českého piva,** k čemuž měl ještě dodati: „ — a českého důvtipu!'* 

t) Ze začátku a na konci dopisu vynechal skromný autor cestopisu 
něiEteré pro něho lichotivé věty. Naproti tomu nebylo by spravedlivé, aby vy- 
pnstO zaslouženou chválu, vzdanou panu Broučkovi. 

tt) V originál dopisu může každý u autora (Vinohrady, třída Palackého 
^ 176, n. patro) nahlédnouti. 



Digiti 



zed by Google 



182 B. Roušek: 

dle skutečnosti zhotovenoa, vykazující všechnj náležitosti živé osoby 
až po nejmenší knoflík a přesku v něžném zdrobněni a při tom co nej- 
pečlivějším provedení — a představte si, že je ta figurka skutečně živá, 
že sebou samovolně pohybuje, činí přirozené posunky^ ba i mluví! 

Ano, drobný měsíčan začal také něco drmoliti řečí podivnou, 
panu .Broučkovi naprosto neznámou. Mluvil arci hláskem slabým, při- 
měřeným tak útlému hrdélku. 

Pan Brouček, kterýž opřev ruce o kolena nahnul se co možná 
hluboko k trpaslíkovi, dal mu posnňky na srozuměnou, že nerozumí 
ani zbla z té haCmatilky. 

Měsíčan se na chvilku odmlčel, jakoby o něčem přemítal; jaké 
však bylo překvapení pana domácího, když náhle ze rtů mužíkových 
zcela zřetelně zaznělo: „Woher? Was fUr ein Landsmann?** 

!Nemohl úžasem ani hned odpověděti. Tedy němčina je i na měsíci 
řeči obvyklou! pomyslil si. Až i sem lakotné Německo protáhlo své 
drápy! Oč že ten starý lišák Bismark, zatím co se na oko s Anglií 
a Španělskem hašteří o nějaké bídné korálové ostrůvky v Tichém moři, 
potají geniální balónovou výpravou annektoval stokrát skvělejší kořist, 
měsíQ^ a germanisuje tu o překot ! Bezpochyby setkám se zde co ne- 
vidět s pruskou pikelhaubnou, která mne co Slovana bez okolků po- 
strkem dopraví nazpět na Zemi — což by mi bylo věru nejmilejší. Na 
měsíci němčina! O ted poznávám jasně, jak moudře jedná tam dole 
v Čechách ona rozvážlivá čásC vlastenců, která odporučuje horlivé učení 
se němčině, a jak bláhové jest konání ztřeštěnců, kteří se brání zuby 
nehty němčině a raději by místo ní šířili frančtinu nebo bůh ví jaké 
jiné jazyky. S kterou jinou řečí dostanou se až na měsíc? Go bych 
si zde počal, kdyby se mi za mládí nebylo dostalo dobrodiní jazyka 
německého ? Přísahám : dostanu-li se nazpět na Zemi, první můj skutek 
bude, že se dám zapsat do Schulvereinu ! 

Tyto myšlenky prolétly panu Broučkovi hlavou, než probrav se 
z překvapení odpověděl: „Matthias Brouček, Hausbesitzer aus Prag."" 

Měsíčan sebou škubl a pozdvihl ručky k uším; patrně byl hlas 
pana domácího příliš silným na jeho útlé sluchové ústrojí. 

„Z Prahy?" opakoval pak a chvíli přemýšlel. »Aha, z hlavního 
města Čech, v Rakousku ?** 

„Ano." 

gTedy pozemšťan, opravdu pozemštan! Tušil jsem to hned na 
první pohled. Ale jak jste se probůh dostal k nám na měsíc?" 

„Nevím věru, jak; je to pro mne samého hádankou/ odtušil pan 
Brouček; „avšak, pane — pane — " 

„Tom Bimbilimbi, zakladatel a předseda vzájemně pojišťovací spo- 
lečnosti proti meteorům, správní rada společnosti pro r^ulování mě- 
síčních rýh a účastník mnohých jiných akciových podniků." 

„Těší mne," pravil pan Brouček s širokým úsměvem, jejž mu 
vynutilo jméno a povolání podnikavého měsíčana. „Tom je bezpochyby 
křestní jméno — ?" 

„Tolik jako u vás na Zemi křestní jméno. My zde křestních 
jmen nemáme. Vlastně zní celé moje první jméno Tom Thumb, které 



Digiti 



zed by Google 



Výlet pán$ BroufikŮT do měsíce. X83 

m otec můj přidal na počest a na památka jednoho z nejslaTnějšíeh 
mésíčanů, ktarý též a vás na24emi dobyl sobě slávy světové. *" 

,Tom Thumb — Tom Ťhumb — " přemítal pan domácí. — „Tuším, 
že jsem to jméno někde četl. Aha ^- nenazýval se tak onen trpaslík, 
jehož okazováním si dryáčnik Banun vydělal báječné peníze?" 

„Ano, týž. Tento domnělý trpaslík byl vlastně mésíčan, který — 
Ale nemysúte, pane Broučka, že by bylo lépe, abychom k rozmluvě 
své volili jinou posici? Ačkoliv mi rozprávka s Vámi způsobuje čest 
a radost nesmírnou, musím přece jen upřímně vyznati, že mne již bolí 
krk od stálého pohlížení do výšky." 

„A mne bolí zase hřbet od shýbání, pane Bimbi — (hehei) Bim- 
bilimbi (hehehehe!) — Odpi^sCte, že mne vaše nezvyklé jméno dráždí 
k smíchu! — Chtěl jsem Vám právě také učinit návrh, jak bychom 
pohodlněji pokračovali ve svém rozhovoru. Dovolíte-li — žádná urážka ! 
— posadím si Vás na ruku • — * 

„Srdečné díky za vaši lakavost," odmítal zdvořile měsíčan, trochu 
se zapýřiv. „Moje maličkost nedělala by Vám arci velkých obtíží; ale 
nechci Vám přece způsobiti nepohodli a kromě toho — uznáte, že by 
vypadalo jaksi — jaksi podivně, abyste kapitalistu a správního radu 
zdvihal jako králíka a choval na ruce jako chůva nemluvně . . . Mám 
však jiný návrh. Nedaleko odtud stojí ,hótel Copernicus'. Moje cestovní 
pfíruční kniha tvrdí, že je to hotel v každém ohledu výborný a nepříliš 
drahý. Nesnídal jsem a mám již pořádný hlad. Mimo to začíná již 
slunce notně pálit a pobyt ve stinné komnatě za hustými záclonami 
bade každým způsobem příjemnější. Chci tam odtud také někoho vy- 
slat!, aby hledal mého zplašeného osla. Dále — oho!" 

Cosi zasvištělo shůry vzduchem a vrazilo s ohromnou prudkostí 
do půdy několik kroků od pana Broučka, který leknutím na sáh uskočil. 

„Stafraporte!" vyhrklo mu z ubledlých rtů. „Co to?" 

„Eb, nic," pravil s úsměvem měsíčan, jenž rychle zase nabyl 
rovnováhy. „Pouze malý povětron. Dopadají ovšem na povrch měsíce 
prudkostí vystřelené dělové koule a kdyby byl zasáhl Vaši hlavu, měl 
byste s ní ua vždy pokoj." 

„Děkigu pěkně — "a pan Brouček si odplivl — „za takové na- 
dělení! Na zemi jsem spatřil meteor jenom jedenkrát v museum a zde 
na měsíci, sotva že jsem tu pobyl hodinku, byl bych s ním učinil 
málem známost až proklatě důvěrnou." 

„U nás padají povětroně velice často," vysvětloval Bimbilimbi, 
, někdy jednotlivě, někdy celý dešC. Žijeme tu jako v městě, které ne- 
přítel pilně bombarduje. Pochopíte z toho, jak potřebným a blahodárným 
podniknutím je mnou založená pojišCovací společnost proti meteorům." 

„Ale co je plátno pojištění, když nemůžete přece zabrániti, aby 
vám navzdor pojistce v nejbližším snad okamžiku takový nebeský tulák 
hlavu nerozkrušil!" 

» Vyplatíme pak určitou sumu pozůstalým členům rodiny." 

bTo by mne s těží pohnulo, abych přistoupil kvasí společnosti," 
zabručel pan Brouček. 

„Ostatně, i toto intermezzo dokazuje, že nám bude lépe pod 
pevnou, proti meteorům náležitě obměnou střechou hOtelu ,Copernicus*. 



Digiti 



zed by Google 



184 B. Roušek: 

Při dobrém déjenneni můžete vypravováním, jak jste se na měsíc dostal, 
ukojiti mou horoucí zvědavost. A já vám navzájem povím, jak slavný 
měsíčan Tom Thumb rozšířil naše vědomosti o Zemi, a s radostí zpravím 
Vás vůbec o měsíčních poměrech, v jakémkoli směru si toho budete 
přáti. Anebo kdybj Yás to nebavilo, můžete se probírati časopisem — *" 

„Jakže? I časopisy máte?"" žasl pan domácí. 

„Ovšem. jMěsíční Listy*, ,Hlas Měsíce', ,Měsíční Politiku, (,měsíc* 
musí býti při všem) a spoustu jiných. Jmenovaným byste arci neroz- 
uměl, poněvadž jsou psány měsíčtinou. Ale máme dokonce i časopis 
německý: Der Mond — ** 

Pan Brouček spráskl ruce. „Německý? Ale pro koho pak jej vy- 
dáváte? Či máte zde vskutku nějakou kolonii německou ?*" 

„Ani pomyšlení. Vy jste vůbec první pozemšťan, jehož noha na 
měsíc vstoupila. Poshovte jen laskavě, brzy vám všechno vysvětlím, Hle, 
tam kyne nám již h6tel přívětivě vstříc!" 

Za rozmluvy obou ustupovala temnota zvolna níž a níže po boku 
skalnaté výspy, na níž stáli, jakož i po boku sousedního osvětleného 
ostrůvku, a konečně se okázalo, že jsou oba domnělé ostrovy vlastně 
dva souvislé vrcholy skalní. A ve prohybu mezi nimi, nyní též jasně 
ozářeném, třpytilo se staveničko, podobné většímu domku pro loutky 
v krámě hračkářském. Bylo stavěno v obyčejném švýcarském slohu, ale 
střecha jeho měla velice massivní krytbu z nějakého kovu, planoucího 
na slunci oslňujícím leskem. Bystré oko Broučkovo rozeznalo pod štítem 
ze zlatých liter sestavený nápis: Hotel Copernicus. 

„Ten váš hotel — bože, kdybych tak na Zemi řekl, že jsou na 
měsíci také hotely! — ten váš hotel vypadá velmi hezky; jen se obávám, 
že mu prorazím hlavou půdu, dostán u-li se vůbec do něho," mínil pan 
domácí. 

„Nebojte se! Ručím, že v něm naleznete dosti místa. Arci, jeho 
postele a pohovky budou Vám málo platný ; ale přece postarají se tam, 
abyste si mohl pohodlně odpočinouti. YždyC mohou něco mimořádného 
učinit pro hosta^ který udělá řád za deset jiných," dodal měsíčan 
s úsměvem. 

Zmínka o řádu zarazila pana Broučka. Sáhl do kapsy, kde no- 
síval tobolku, a oddechl si, když ji tam nahmátl. Bylo věru ku po- 
divu, že nic, pranic neztratil při úžasném onom pádu. 

Ale po chvilce zakabonil se opět. 

„Nevím, nevím, jak to bude s řádem," projevil své obavy. ,Po- 
chybuju, že zde udám své rakouské státovky a bankovky — " 

„O to nemějte starosti. Každý Váš knoflík představuje hezkou 
hromádku peněz. Za Vaši botu zaplatí s radostí naše musea a milov- 
níci rarit tolik zlata, kolik se do ní vejde." 

„I podívejme se!" zaradoval se pan Brouček. „Je-li tomu tak, 
jsem tedy pravý Rotšild!" 

„Nabízím Vám hned sám neobmezený úvěr." 

„Děkuji Vám srdečně, pane Bimbilimbi. — Ale slyšte, odkud 
pak má tento hotel své pozemské jméno? Eoperník byl tuším polský 
hvězdář — " 



Digitized by 



Google 



Výlet páné Broučkův do měsíce. 185 

,Na hvězd^U^ hoteliér asi nemyslil," vysvětloval měsíčan. „Po- 
jmenoval svůj hotel prostě dle mohutného kruhového horstva, na jehož 
hřebenu jej vystavěl. Velebný tento horský věnec nazývá se ve vašich 
ionopisech Copemicus. U nás má ovšem jiné jméno; ale poněvadž 
koDkurrent toho hostinského, mající svůj závod na vydírání touristů 
trochu níže, za firmu si zvolil měsíční onen název, nezbývalo druhému 
než sáhnouti k pozemskému jménu, kteréž jest u nás také vůbec známo." 

.Jakže?!" zvolal náš pozemšťan. » I naše mapy měsíce jsou Vám 
povědomý, o něž na Zemi kromě hrstky učenců nikdo ani okem ne- 
zavadí!" 

.Ovšem," potvrdil měsíčan, zdvihaje červeně vázanou knížku, 
která mu při nehodě s oslem byla vypadla. „Naše příruční cestovní 
knihy udávají vedle jmen měsíčních vždy též názvy pozemské a pro 
zasmání — odpusťte! — pro zasmáni připojují tu a tam i komické 
domněnky a hájky pozemských hvězdářů. Ostatně význam Eopemika 
toáí pozemští lunopisci dosti správně, pravíce, že jest jedním z nej- 
velebnějších a nejzajímavějších útvarů měsíčních. Slyéte, co můj ,Prů- 
vodce po měsíci' o něm píše: ,Tato kruhová pláň čili kruhové horstvo 
jest právem jednou z nejslavnějších a touristy nejvíce navštěvovaných 
partií naší měsíční koule. Jest to obrovská plán, mající v průměru 
12 mil a obklopená kruhovitým horským valem, který se nad ní vy- 
píná do výše 10 — 11 tisíc stop*. Tedy bezmála do výšky vašeho Vel- 
kého Zvonu. ,Z hřebene titanského toho náspu vyniká jako hroty nad 
obručí královské koruny více než padesát vrcholků. Vnitřní strana valu 
spadá příkře v nižších a nižších soustředných hřebenech, jakoby se byly 
několikrát po sobě ohromné massy od té kamenné stěny odtrhly a kol- 
kolem terrasovitě nad sebou vyvěžily, a téměř uprostřed rozsáhlé kru- 
hovité pláně, kterou ten velkolepý, zřícený amfiteátr skalní objímá, 
trčí z roviny mohutná skupina horských kuželů, z nichž některé pře- 
sahiyí výšku 2400 stop.* Vyrovnají se tedy málem vaší Milešovce. 
,Zevnější méně příkrá strana valu obklopena jest divoce rozervanou 
spoustou hor a pahorků, jejichž pásma dílem od valu na všechny strany 
se rozbíhají, dílem parallelně s ním se táhnou — přemalebná to sít 
souběžných a křižujících se hřebenů skalních, horských uzlů, hlubokých 
údolí a úžlabin, v dalším obvodu místy jako děrovatá zejícími otvory 
větších a menších kráterů — " 

»A my stojíme tedy kdes vysoko nad tím velkolepým divadlem, 
jež se ukrývá v tom moři temnoty pod námi?" 

„Nalézáme se na jednom z přečetných vrcholků kruhového valu. 
Kdybychom zde počkali, odhaloval by nám východ slunce pozvolna 
ohromný, úchvatné krásný obraz. Stranou k nitru kruhové pláně vyno- 
řoval by se z čiré temnoty zářící vrcholek valu za vrcholkem, až by 
konečně uzavřen byl ten nesmírný, dvanácte mil v průměru mající kruh 
více nežli padesáti ozářených ostrůvků lesklé, různobarvé horniny, 
svítící v temném moři jako gigantický, pestře plápolající růženec draho- 
kamů. Pak by se objevil pod nimi i jasný hřeben kruhového náspu 
a objímal by temnou propast nitra jako obrovský skvoucí prsten. Leč 
později okázaly by se uprostřed té tmavé propasti zářivé vrcholky vnitřního 
horstva a za nimi sestupovalo by světlo denní po protější vnitřní straně 



Digiti 



zed by Google 



186 B. Housek: Výlet páné BroudkAv do měsíce. 

krabového vaia, objevtgic pozvolna nižší a nižší malebně rozervané 
jebo terassj a spousty skálnícb trosek, až by posléze odhalilo i pře- 
hluboké dno kruhové pláně s celým ústředním jejím hórstvem ; východní 
vnitřní strana náspu pod námi s částí dna byla by arci dosud zahalena 
v hluboký stín či vlastně v neproniknutelnou tmu/ 

„Počkám rád tu chvilku/ zvolal pan Brouček, uchvácen líčením 
svého průvodce. „VždyC slunce již vychází — či vlastně — ** zarazil 
se — » vždyť dávno vyšlo; myslím, že je tomu již dobrá hodina, co 
na východě vysvitlo." Bezděky sáhl pro hodinky, ač mu nemohly ovšem 
nikterak přispeti; nebot podíval se na ně naposled před třemi týdny, 
když byl ještě na Zemi. Rozumí se, že také stály. 

„Ó u nás na měsíci je slunce zdlouhavý patron," pravil s úsměvem 
měsíčan. „Od chvíle, kdy se hořejší jeho okraj nad horizontem objeví, 
až do chvíle, kdy celý jeho terč nad obzor vystoupí, uplyne vždy plná 
vaše hodina. A divadlo, které jsem Vám vylíčil, rozvíjí se také trochu 
pomalu; kdybyste se chtěl dočkati okamžiku, až slunce dno kruhové 
pláně osvětlí, poseděl byste si zde bezmála celý pozemský den." 

„Děkuju pěkně, tak dlouho by to ani nás nejzbrklejší ctitel pří- 
rody nevydržel," mínil pan Brouček, jehož enthusiasmus rázem ochladí. 
„Pojdine raději do hdtelu!" 

„Toť zajisté nejrozumnější," přisvědčil měslčan. „Naši krásní du- 
chové musí sobě ,úchvatný východ slunce na horách* perneji zasloužiti 
než vaši Berliňáci. Hleďte, cestuju také pro zábavu a pojal jsem východ 
slunce na Eoperníku povinně do svého programu. Ale mysUm si, že 
bude lépe přečísti si prostě ještě jednou ten nádherný východ slunce 
v „Průvodci" za spuštěnými záclonami hostince, v milém chládku a za 
vybranou tabulí. Nužej pojdine!" 

Bimbilimbi zdvihl také svou alpskou hůl a oba vydali se na cesta 
k hotelu. 

Prosím laskavé čtenáře, aby zde četbu této kapitoly ukončili. 
V následujících větách odbývám pouze učence, kteří mne znovu obtěžují 
svými námitkami. Moje vypravování jest prý plno vnitřních odporft. 
Udávám prý, že měsíční obloha postrádá blankytného modra, jsouc i za 
dne, kdy slunce na ní v plném lesku svítí, tmavá a hvězdami posetá, 
že není na měsíci žádného šera a přechodu mezi čirou tmou a příkrým 
světlem, a jiné úkazy, kteréž se zakládají pouze na nedostatku vzduchu 
na měsíci. Není-li však na měsíci vzduchu, nemůže tam býti ani zvuku; 
kdybys tam tisíc děl najednou vypálil, neuslyšel bys ani hlásku ve 
věčném hrobovém tichu. Jaký má tedy smysl rozmluva pana Broučka 
s měsíčanem, při níž by jeden na prázdno jazykem pohyboval a druhý 
marně uši napínal?! 

K tomu není třeba velké učenosti, abyste tuto nesrovnalost obje- 
vili — odpovídám já — ale na vás, mužích vědy, právě jest, abyste 
nesrovnalosti urovnávali a záhady vysvětlovali, jakož jsem trefně podotkl 
v jedné ze svých učených poznámek z předu. 



Digitized by 



Google 



z knihy „Živá slova" od Sofie Podlipské. 187 

Z knihy „Živá slova" 

od Sofie Podlipské. 
Žeherazada. 

í řásná dcera vezirova jest oddána králi, neobmezenémn vladaři, 
jest mu odevzdána na milost a nemilost, jest odvedena do jeho 
komnaty ozdobená, vůněmi napuštěná, ověnčená. 

-^^ Král zachvívá se žádostí při jejím pohledu, natahuje k ní 

I náruč a ona, poslušná, dává se mu obejmouti. Její líbezná hlava 
klesá na jeho ňadra. Cítí, že by jej mohla milovati, kdyby neležel 
balvan hrůzy na jejím srdci, nebof sultán má zvyk dát odpraviti po 
svatební noci kažŠou ženu svou. 

Teď cítí Žeherazada polibky a vášnivý tlukot srdce milencova a ráno 
má býti odvedena ze vřelého toho objetí a odevzdtoa meči katanovu. 

Ji mrazí, slze tekou ji po lících a zaplavují tvář sultánovu, dech 
krátí se ji ve smrtelných úzkostech. 

On jest tomu zvyklý a soucit nehne jeho srdcem. Až pokyne, 
přivedou mu novou, rovněž krásnou a půvabnou ženu, a jeho žárlivá 
pýcha je jista, že nemůže míti soupeře. 

Jeho hlava klesá na podušku. Brzo usne. A Žeherazada bude oče- 
kávati vyděšena a zoufalá dobu spánku věčného. Zde, v tomto žiti 
není pro ni klidu více. 

Sultán v polosnění drží ji za ruku a ona ohlíží se plaše, skoro 
šíleně, není-li odsud východu. 

Tu zdvihá se zvolna záslona alkovny a rozmilá hlava objevuje se. 
Jet to sestra Žeherazadina, Dinarzada, to zlaté dítě, jak jí říkali. 

Žeherazada ve svých úzkostech zapomněla na ni a co spolu se 
byly umluvily. Ale Dinarzada dle této úmluvy řekla: 

„Sestro, vypravuj přece jednu z těch krásných pohádek, které 
znáš.* 

Ospalý sultán otevírá oči. 

Pohádka! To kouzlo jej uchvacuje.. Chce naslouchati a pak tím 
sladčeji usnouti. 

Mladá žena sedá na kraj jeho lože a vypravuje. Genius blýská 
86 ze slov okřídlených, stará moudrost ozařuje děj pohádky, vtip a dů- 
mysl jej zaplétají a rozmotávají. 

A vypravovatelka, svým uměním unesena, zapomíná na smrt, na 
popravu, na své mladé žití, jež má býti obětováno, na všecko a oddává 
se tomu svatému ohni, který jí šlehá z ducha posvěceného. 

Sultán neusíná. Jest napjat, nespouští zraku s vypravovatelky 
a ona, končíc, praví: „To není vše, co umím vypravovati. Kdyby mi 
sultán daroval život ještě tento den, vypravovala bych mu příští noci 
pohádku mnohem krásnější. ** 

Sultán daruje jí tedy život na jeden den a příští noci vypravuje 
Žeherazada dále. 



Digitized by 



Google 



188 Z knihy ^Živá slova'' od Sofie Podlipské. 

Její sestra bývá vždy při tom a v čas ji povzbouzí. I drahé noci 
á9íi se vypravovatelce tak, že jest jí darován zase jeden den a příští 
noci opět si vykoupí nový den. 

Tak děje se po tisíc a jednu noc, než si vydobyla žena nej- 
duchaplnější právo žiti dále beze strachu. 

Jaké to pozadí k pestrým těm pohádkám! 

Porozuměli jste, bezstarostní čtenáři, jaká myšlenka do toho Jest 
vložena? Když jste se bavili za dětství a dospělosti, ve stáří a nemoci, 
ve všech úhlech světa, kde psané slovo vládne, těmito pohádkami vždy 
znova a nenasytně, myslili jste na to, co vypravovatelka přetrpěla? 

Myslili jste na to, jak asi na začátku každé nové báje ruku 
k srdci tiskla, na sestru se ohlížela s hrůzou v duchaplném oku a kterak 
se obávala, nebude-li snad nová ta pohádka méně okouzlující než pře- 
dešlé a nedojde-li téže obliby u tyrana? 

Myslili jste na ni, když sultán někdy byl v mrzuté náladě, jak 
jí při tom bývalo? 

Domýšleli jste se, jak ubohá žena pozorovala jeho tahy, jak se 
děsila jeho ospalostí, jak svého ducha napínala, viděla-li jej lhostejného ? 

Litovali jste jí, když pokaždé si oddechla, kdykoli nový den jí 
byl darován? Jak smutná, jak krátká byla tato radost, jak těžce a na- 
máhavě vykoupená! 

To zakusila tato zajímavá bytost tisíc a jedenkráte. 

Yíte-li pak, že bývala Žeherazada také někdy unavena, že se jí 
zdálo, jakoby už nic mysliti nedovedla, na nic nového upamatovati se 
nemohla? Y knize to sice nestojí, ale takové staré knihy nikdy vše 
nedopovědí. Za to poskytují možnost, aby čtenář se domyslil. 

Nuže, jen tomu věřte, Žeherazada myslívala někdy, že takový život, 
denně vykoupený ^strachem a úzkostí, za nic nestojí, že by bylo nejlépe 
nechat jej skončiti. Kdyby byla v tom setrvala, měli bychom jen sto 
nocí, plných východního kouzla. 

Ale tu byla ta drahá Dinarzada. Ta znala povzbuzovati a síliti 
ji a těšila nešťastnou a lákala z ní pohádky vždy krásnější a významnější. 

Ó, zbožĎujete-li Žeherazadu, milojte také tu dobrou, nadšenou 
Dinarzadu, tu, která poesii rozuměla a ji oceňovala, jí důvěřovala ; neb 
jisto jest, ta že zachránila onu a ji že máme děkovati hned na druhém 
místě za tisíc a jednu noc. 

Vy mi namítáte, že je Žeherazada půvabnou jen smyšlenkou, sym- 
bolem právě jak její sestra Dinarzada. 

Naopak pravím vám, obě jsou tak pravdivé, že podnes žijou. 

Ptejte se jen umělců všech, kdykoli který mezi nimi s výkonem 
svým před tyrana obecenstvo předstupuje a kdy na něho již čeká kri- 
tikův popravčí meč za rozdání darů srdce a ducha. 

Divám-li se na řady spisů básníka, vidím v nich vždy Žeherazadiny 
noci, tisíc a jednu. 

ŠCastná Žeherazada, která vždy zvítězila ; blahoslavená, vlídná a ne- 
únavná Dinarzada, která ji neopouštěla nikdy . . . 

Konečně sláva sultánovi, který vždycky baviti se dal, nikdy ne- 
usnul, ani nebyl omrzelý. J3yl přec jen hoden, že mu Žeherazada své 
pohádky povídala. 



Digitized by 



Google 




Carreg-Cennin 



PiDciiázlnr po walesfcěffl pobřeží 



Dle angl. VV. Sikesa podává 
Gustav Dďrfl. 

- Nejzajímavéjsiin před motem 
gowerského pobřeží jest skalní 
^fbezek, zvaný „Čenri hlava''. 
Námořníci, kteří jej vidí od zá- 
padu, spatřují prý v ném po- 
tlobu obrovského cen'a; než jiní, 
požonijíce jej odjinud, pfipo- 
míDaji si spícího lva, velblouda 
atíi. Výběžek sahá skoro na 
mili do more a stává se při 
velké vodé ostrovem. Sráz ně 
jeho steny trčí nad hladinu do 




190 Gustav Ddrfl: Procházky po waleském pobřeží. 

yýše tří set stop. ňada zvláštních úkazů jej charakterisuje. Mnohdy 
za jasného a tichého počasí, když moře jest skoro bez pohybu, vlny 
oceánu přicházejí a velikém množství a tajuplně vylézajíce po jeho 
bocích, rozlévají báječnou sprchu přes jeho vrcholek. Rybáři tvrdí, že 
podivný tento úkaz jest jistým věstitelem bouře. Hlava jest dutá; vlny 
a větry, sídlící umitř, řádí tak zběsile, že běda lodi, která by n^ákým 
bludným větrem byla do ní zahnána. Vichřice stávají se fúriemi v tomto 
hřmotném příbytku chaosu. Dlouho než nastane bouře skutečná, uvnitf 
„hlavy" to syčí a soptí a ze skalní trhliny, která není širší dvou prstů 
a delší lidské ruky, uniká prudký vichr s ohlušujícím hlukem. Yéda 
nazvala úkaz ten Rhossillovským tlakoměrem, dle jména nejbližší ves- 
ničky; příčina hluku jest ovšem jednoduchá i netřeba ji vysvětlovati. 
K „Červí hlavě" pojí se mnohé hrůzné povějsti: o velikých, mocnými 
hřeby pobitých vratech, která v bouři na dnu Jeskyně vrzají a skřípou ; 
o pyšných španělských korábech, které, před věky se tu stroskotavše, 
posily mořský písek zlatými penízky, jež lidé čas od času ještě vyhra- 
bávají; o duchu majitele nedalekého panství, který byv na břehu za- 
vražděn, nyní za noci prohání se po „červí hlavě" ve vzdušném voze, 
taženém čtyřmi černými koni. 

Břehy carmarthenské zátoky jsou nízký, bařinaty a písčitý, kromě 
strany západní, kde opět stoupají do značné výše. Carmarthenshire 
jest největší hrabství ve Walesku a střediskem mnohých zajímavých 
zvláštností v životě Velšanů. K jeho hradům pojí se nejtklivější scény 
waleské historie a báje. Dosud ukazuje se cizincům jeskyně, v níž byl 
Merlín za živa upálen od sirény, do níž se zamiloval, i kamenné se- 
dátko, s něhož proroctví svá hlásal. Po celém hrabství mluví se vý- 
hradně vélštinou. Lid carmarthenský zachovává dosud mravy starého 
Waleská. Ženy nosí starý kroj, záležející ze zvláštní zástěrky, červe- 
ného pláště a vysokého bobřího klobouku. Starodávné společenské oby- 
čeje nepozbyly tu ještě své svěžesti. Sardové zpívají staré waleské 
písně, harfeníci vyluzují ze svých nástrojů staré waleské nápěvy, po 
horách a dolinách potulují se staré waleské pověry, a stará waleská 
láska k Walesku hoři dosud neuhasitelným, nezničitelným plamenem. 
Svými dějinami, zvými zvyky a způsoby i duchem svého lidu jest Car- 
marthenshire Waleském Waleská. 

Město Carmarthen slyne slávou starých časů. Bylo hlavním městem 
celého Waleská a . sídlem waleského parlamentu. Waleští panovníci 
sídleli na hradě, jehož jediné zbytky sestávají z několika kusů nepra- 
videlné zdi ; a jako ti krásní dnové na hradě pominula i sláva Carmar- 
thenu. Málo které město ve Walesku jest tak chůdo na památky histo- 
rické jako Carmarthen. Snjid v něm najdeš stopy po nějakém starém 
klášteře a tu a tam i nějaké staré náhrobní kameny, ale nic více. 
A přece i sám ten vzduch jest prosycen dechem starobylosti. Zdá se, 
jakoby těmi ulicemi procházeli se duchové velikých a stíny mocných 
lidí, počínsgic od Roderika Velkého, prvního krále celého Waleská, až 
k Llewellynovi Velikému, poslednímu z jeho domorodých panovníků, od 
kouzelníka Merlina až k sv. Davidu, nejsvětějšímu všech Velšanů, ne- 
mluvě ani o tak moderních mužích, jakými byli Owen Glendower, kterýž 
r. 1403 město oblehl, a nesmrt^ý Beau Nash, jenž v sedmnáctém 



Digiti 



zed by Google 



Tenliy. 




.-;^i#: 



-^>" 

? ^:^.^- 



. v , 



rwr 



"íloletí zdejší školu navštěvoval. 
V kostele sv. Petra odpačívá sir 
Rhys aj} Thomas, který zavražilil 
králo Ricliarda III,, a sir Richard 
Steele, jenž zemřel v Carmartbenu 
r. 1729. 

Poblíž Carmarthenu nalézá se 
obdivnhcHiná zHcenina Carreg- 
Cennin. Teiilo hrad stojí na 
vrcholu osamocené !?ki\ly a do- 
konale pokrývá objem její. Kolmé 
úskalí, na jebož temeni véží se 
rozvalin)', tvoři se tří stran sráz- 
nou propast, tři sta střevíců bln- 
bokoii a áplne nepřístupnou ; a 
jelikož i li rad ni zdi jsou neoby- 
čejné vysoký, stačí výhled s jejich 
cimbuří do zejících kol kolem 
prohlubní, aby i nejotužilejšímu 
lezci hlava se zatočila. 

Postupujíce po břťhu, dochá- 
zíme místa, kde řeka Taíl' vlévá 
se do moře. Nad ni a okolní 
krajinou trflní hrad Laufíbarne, 
kterýž délí Walesko Oil ooc části 
reinlirokeslíirU) již po staletí se 
říkalo „Malá Anglie za AVale- 
skem"". NárodiiOi^tní poměry jsou 
12* 



Digiti 



zed by Google 



192 Gustav Dčrfl. 

y ni tytéž, jaké jsme shledali v Gowersku, jen že ve větším rozměra. 
Po sedm století označoval tento hrad hranici, za kterou se neodvážili 
ani Yeldané ani novější přistěhovalci, jsouce sobě řečí, myšlením a cítěním 
tak cizí, jakoby je od sebe byly dělily nepřestupné hory. 

U Amrotiiu vzbuzuje naši pozornost potopený les. Při nízkém 
odpadá vody vidíme kořeny a parkosy starobylých stromů vyčnívati 
z písku. V rukou se dřevo obyčejně rozdrobí, ale někdy bývá pevné 
a zdravé. Jdeme-li pískem blíže k moři, přicházíme na starou půda, 
v níž tito dávnověcí stromové stáli, a v tmavé té zemi nalézáme i ořechy, 
listy a snítky, které před staletími rostly na těchto stromech a s nich 
spadaly, i kousky hmyzu, jenž na nich žil. Velšané vypravují, jak roz- 
sáhlé krajiny waleského pobřeží byly za starodávna mořem zaplaveny 
a celé bory a vesnice pohlceny a to vinou opatrovatele mořských sta- 
videl, který jednoho dne se opil a je zavříti zapomněl. Než geologům 
je známo, že povrch mořský se nikdy nemění, a že ony' potopené země 
jednoduše se posunuly níže. Nepokojné moře se svými stále se opaku- 
jícími přílivy a odlivy se v pravdě od věku ku věku nemění; avšak 
pevnina, na které žijeme, byla často pozdvihována a potápěna, její hrubé 
skály otesávány, l^ány a rozdrobovány a její rovné vrstvy vzhůru 
obráceny jako řady knih na polici nebo sraženy k sobě do podivných 
stočenin. Moře, které se nemění, posmívá se „věčným horám** Waleská, 
vědouc, že trvají" jakoby od včerejška, třeba byly o celé věky starší 
než sněhem pokryté Alpy. 

Na západním břehu carmarthenské zátoky leží Tenby, neijslavnější 
lázeňské místo ve Waleská, zvedající se na skalnatém polouostrovu 
z horského pískovce, sto střevíců nad hladinou mořskou vyčnívajícím. 
Na tomto vrchu jsou zřízeny sady pro městské obyvatelstvo. Waleské 
pobřeží nezabíhá snad nikde do výstřednosti tak divoké jako v Tenby 
a okolí. Navrstvení jednotlivých skal zřejmě poukazuje k pozdvihování 
povrchu zemského, o čemž shora učiněna zmínka, jsouc brzy šikmé, 
brzy kolmé nebo vlnovitě stlačené. Kde vyskytuje se navrstvení kolmé, 
jsou úskalí na svých patách prolámána u velikou rozmanitost fantas- 
tických forem. Působením pak moře na tyto rovné vrstvy se stává, že 
tvářnost pobřeží podléhá stálým proměnám. Nejen že úskalí vymUají 
se na jeskyně a trychtýře, ale i mohutné balvany odlučují se od souše 
a provrtávají se v brány, jehly a jiné malebné tvary. 

Z vůkolních zřícenin zasluhuje nejvíce pozornosti hrad v Pem- 
broku. Cesta k němu* vede rozkošnou krajinkou, oplývající bujnou ze- 
lení. Vcházíme nejprve do starého městečka, které v nových dobách 
větší důležitosti nabylo vládními strojírnami, kde se staví největší britské 
obrněné lodi. Yěžící se zdi hradu jest viděti z celého města. Vstou- 
píme na pěkné, travou porostlé nádvoří. Vše, co tu pozoruhodného, 
mizí před obrovskou kulatou věží, jež majestátně zvedá svou hlavu 
k oblakům. Vně jest porostlá břečtanem, a vstoupíš-li do vnitř, spatříš 
v závratné výši nad sebou kupolovité klenutí stropu. Kol do kola vedou 
nahoru kamenné schody, avšak ústřední sloup, kolem jakéhož takováto 
ÉTchodiště obyčejně se vinou, snad už před věky se sřítil, zanechav po 
sobě nevlídnou prohlubeň, do níž, vylézajíce nahoru, vrháme — nikoli 
bez pocitu hrůzy — plaché pohledy. A tu teprve znamenáme, že 



Digiti 



zed by Google 




Hrad Pembroke. 

schody, které zdola zdály se b_vti kompaktní cůsti 

véže, jsou vlastně jen jedníitlivé kameny ze sten její 

vyčnívající. Zajisté to velice obtížný a namáhavý 

ti^ol dostati se nahoru. Než my pomáháme si silným provazem, který 

houpá se v prostoře spadnuvšího sloupu; je za druhý konec upevněn 

k železnému kruhu cimbuří, a pomocí toho docházíme konečně cíle. 



Digitized by 



Google 



194 Gustav DOrfl: Procházky po waleském pobřeží. 

Není zrovna přijemno státi y takové výší, na temeni rozpadávajici 
se věže, která nemá žádného jakéhokoli zábradlí a přes niž táhne od 
moře vítr s takovou prudkostí, že v prvním okamžika káže opatrnost, 
abychom se posadili. Díváme se chvíli na obloha, na vrchy, vody, lodi 
a po té dolft na to ohromné "zelené nádvoří, kde se ovce pason a lidé 
přecházejí. Pak vstanouce, učiníme několik kroků. Je nám, jakoby se 
věž větrem klátila. Přicházejíce na otvor v kopali — druhdy patrně 
okno — klademe klobouk stranou a naň kámen, aby nám ho vítr ne- 
odnesl; potom svrchním tělem leháme do okna. Hlavu máme uprostřed 
kopule a zrak padá dolft do závratné propasti. Účinek jest v pravdě 
strašlivý, četná schodiště, která se tu druhdy vznášela, jsou ta tam, 
a my vidíme až ke dnu. Tak nepůsobí propasti v přírodě; zde vládne 
vliv člověka, nevysvětlitelný a hrůzu vzbuzující. Abychom se poněkud 
utišili, jmeme se měřit tloušťku zdi. Sedm dobrých střevíců! Věru, ta 
věž tak brzo nespadne; a přece cítíme na větru, jak se pod námi za- 
chvívá. Vylézáme ještě výš. Stojíme na vrcholu kupole, pěkném to 
trávníku. Neznamenáme však dodatečného pocitu nebezpečí, leda že 
bychom si přeměnili otvory a místo ke schůdkům ubírali se oknem 
a jelikož uvnitř věže není žádných schodišť — ! 

Postupujíce dále na sever, přicházíme na spoustu podivných trhlin, 
osamělých skal, bran, pilířů a jiných tvarů klikatého pobřeží, jež lid 
hustě opřádá pověrami a zkazkami, pověstmi a historickými upomín- 
kami. Vidíme prohlubeň, v níž se skryl sv. Gowan, když nepřátelé ho 
pronásledovali; skalní rozsedlinu, kterou jistý jezdec přeskočil, ač má 
18 střevíců zšiří; i místo, kde se svými francouzskými spojenci přistál 
Jindřich Vil., když táhl Waleském k anglickému trůnu. V tomto pří- 
stave ukazuje se také obrovský parník Great Eastern, leviathan hlubin, 
jenž v minulém století konal divy svými jízdami do Ameriky. Nyní tu 
odpočívá na bezpečném místě, chráněn mohutnými hrázemi, mocen, ale 
zapomenut. 

Cesta vede nás zátokou sv. Bridy k tak zvanému Ramseyovu 
ostrovu, jenž od pevné země jest oddělen úžinou asi čtvrt angl. míle 
širokou. Burné proudy vod valí se s ohlušujícím hukotem přes hřbety 
vyčnívajících z ní skal a na jejich úpatí tvoří nebezpečné víry. Na 
západní straně spadá ostrov do moře sráznou stěnou, čtyři sta střevíců 
vysokou. Tu několik skalních balvanů vystupuje z mořského dna, chráníc 
patu úskalí. Mezi nimi se moře mnoho neláme, ale pracně se iK>zdvi- 
huje a padá sténajíc žalostně v jeskyních a trhlinách. Povrch jeho jest 
pokryt sítěmi bělavé pěny. A tisíce racků a jiných vodních ptáků 
oblétaji tyto „stohové skály** anebo v bezpočetných řadách usedají na 
jejich boky. 

A nyní se nalézáme v nejkeltičtější části Waleská, v krajinách, 
kde působil sv. David, národní světec Velšanů. Milovník pobřežní 
scenerie je tu ve svém živlu. Procházky podle úskalí jsou okouzlcyící. 
Mohli bychom zde ztráviti celé téhodny a vyhledávati rozmanité krásy 
zátok a jeskyň, barev a tvarů skalních, žlutého, na slunci se blyStícího 
písku a průhledné vody na úpatí stěn. I předhistorických a středo- 
věkých památek je zde veliké množství. Palác dávnověkých biskupů 
býval jedním z nejmocnějších v celé Britanii, a teď je zříceninou. 



Digiti 



zed by Google 




v iirvJííeb stoletích kresCaoské 
éry putovali k iiěniu kťálové a 
podiriauitelé, a nyní jest přístupen 
vetrum nebes a ovcím iloveka! 

Ukončíme své procházky po 
waleském pobřeží návštěvou abe- 
rystwithského přístavu. Do moře 
vybíhá dlouhý most elegantní železné konstrukce, s něhož vzadu vedou 
schody dolů k moři. Na rozšířeném konci nalézá se několik dřevěných^ 
pěkně natřených domků, v nichž prodávají se r&zné nápoje a zákusky, 
a dva stánky pro hudební kapely, které za letních večerů baví veselé 
obecenstvo. Utěšené to místečko za tiché hvězdnaté noci ! Světla z oken 



Stohové skály u Pembroku. 



Digitized by VjOOQ iC 




196 A. W. Buning: 

chaloupek udávají nám čáru pobřežní ; za městem černá se pozadí hor ; 
vycházející měsíc vrhá své stříbro na starý, zamračený hrad; měkké 
vlnky pleskigí do mostních pilířů a jemně splachují dlouhý pruh holých 
skal. Edo by si pomyslil že tento bublavý duch ospalosti jest týmž 
mořem, které mrskáno bouří leze s úskalí na tiskali jako smečka psů, 
rozezlených kouřem divokého moře a sršících z nozder pěnu vztekliny? 



Zápisky námořníka. 

Napsal A. W. Buning. Z hollandštiny přel. dr. Pavel Durdík. 
(Dokončeni.) 

IV. „Zrzounův'' pohřeb. 

I^plynulo několik let. Svého pěstouna nejmenoval jsem již Wil- 

* lemem; jako ostatní jeho přátelé říkal jsem mu „Zrzoun". 

Vstoupili jsme na pevninu, ahychom podnikli válečnou vý- 
pravu. Bylo to na jednom ostrově ve Východní Indii, kdež jsme 
válčili s jedním knížetem tuzemců, který se vzpíral proti našim 
úřadníkům. O podnětech k této válce vím jen tolik, že kníže dal za- 
páliti naše skladiště a povražditi bělochům ženy a děti — dosti příčin, 
abychom si na něho pořádně vykasali rukávy. 

Byl parný den. V Indii bývá obyčejně notné horko, ale v ten 
den bylo ho i na Indii trochu přespříliš. Obláčků nebylo na nebi, 
slunce stálo přímo nad hlavou, nikde ani nejmenšího vánku, slovem 
mrtvá tišina a bezvětří. Byli jsme již celou noc na pochodu, nepoživše 
nic mokrého ani suchého. Ráno o deváté padla první rána z tlupy 
špinavěžlutých tuzemců; stáli vysoko na hoře a smáli se nám. Rozumí 
se, že dán byl rozkaz: ^Eu předu!'' A šli jsme kupředu, arci ne tak 
pohodlně jako v HoUandsku, když kráčíte po lučině s telátky a ovečkami. 

Ale musili jsme nejen ku předu, nýbrž zároveň i nahoru. Na 
samém vrcholu hory byla pevnůstka s náspy a tam se ta luza zahnízdila. 
Vedla tam jediná cesta, příkrá to stezička a tak úzká, že nemohli po 
ní stoupati dva vedle sebe. Čas od ěasu padl některý z našich vojáků 
— a jakž mohlo býti jinak, když na levo i na právo, dole v hlubině, 
v roklinách a mezi křovím seděli ti umazaní panáci a pálili nám do 
boku, neukazujíce se. 

Konečně v poledne asi o druhé hodině spatřili jsme pevnůstka. 
Hora byla všecka porostlá vysokými, tlustými a hustými stromy, ale 
zde bylo otevřené místo, asi jako louka v HoUandsku. Uprostřed, roz- 
umí se také na návrší, byla pevnůstka s náspy, obehnaná vysokými 
koly, nahoře hodně zaostřenými. 

Snadno se řekne: hnáti útokem — ale práce to nebyla lehká. 
Nikdy jsem neslyšel tolik střelby. 

„Nic nedělá," podotkl „Zrzoun", „čím více ti chlapi střílejí, tím 
spíše jim dojde prach." 



Digitized by 



Google 



Zápisky námořníka. I97 

Kolem pevnůstky trčely yšnde ze země ostré špičaté kolíky, které 
ti skrze podešve do nohy vjeli, když jsi na ně šlápl, tak že by se tu 
bylo nejlépe chodilo v dřevěnkách. Byla to horká bitka . . . s obou 
stran bouchaly rány, jakoby olovo bylo zadarmo, a . . . . nebonchaly 
mamě. Každou chvilka ležd některý z nás na zemi. Právě vedle mne 
stál námořnický voják, dlouhý, hubený. Najednou sebou trhl a pohledl 
na mne. 

, Co je ti, vojáku?" tázal jsem se. 

On ani nehlesl, nahnul se do předu, vtlačil si ruce na břicho, 
klesl, zbledl okolo nosu — byla to smrtelná bledost — pohledl mi 
strašně do obličeje a ... již bylo po něm. 

Viděl jsi již něco takového? Ručím ti, že by se ti při takovém 
pohledu krev začala rozpalovat. Byl bych v tom okamžiku celý svět 
zuby svými roztrhal. 

»Y před!" rozléhalo se na štěstí velení a „vpřed!** křičeli jsme 
všichni. Postupovali jsme k pevnůstce, starý Willem se šavlí v pravé 
a 8 revolverem v levé ruce, já za ním s ručnicí v pěsti. Bylo to křiku 
a hlomozu, praskotu, výsíMů a fičení kulí, klení a nadávání, prachu 
a kouře od střelného prachu, že sám nevím, co jsem viděl, co slyšel, 
cítil a dělal: byli jsme všickni vztekli. Ypřed! vpřed! — až tu na- 
jednou . . . hle! .Zrzoun** stál již tam nahoře, na náspech, prosto vlasy, 
8 napřaženou šavÚ. Malý, ošklivý tmavokožec, který s křikem a řevem, 
s pěnou na rtech a s celou haldou žlutých a červených hadrů kolem 
těla před „Zrzounem** skákal, dostal ránu přes hlavu. .Zrzoun", jak- 
koliv byl stár, vyšvihl se na koly, vytáhl ze své košile lodní ko- 
rouhev a . . *. 

„Urá!** křičeli jsme všickni. „Zrzoun* seděl nahoře na kolech, 
máchaje hoUandskou lodní vligkou; ale běda! V témž okamžiku (ještě 
to vidím) kutálí se zase nazpět s kolft . . . Letím k němu : 

„Žrzoune! co je ti?" Vidím, že mu teče krev skrze košili. 

„Nech mě ležet. Mám kulku v prsou. Nech mě ležet, tu máš 
vlajku! Hýbej se! Budeš-li první v pevnůstce, dostaneš rytířský řád.*) 
Vpřed, hochu, vpřed! Mne tu nech ležet!" 

«Ne, Zrzoune, zde tě nenechám!" 

„Musíš mě nechat ke všem č " a vší silou hleděl postavit 

se na nohy, ale již nemohl.' Zachytil jsem ho do náručí. 

Tu ležel ubohý, dobrý, starý „Zrzoun" ; posud se slzami v očích 
na to vzpomínám. Hlava jeho spočívala na mém ramenu; oči jeho za- 
čínaly se již kalit. Rozhrnul jsem mu košili, roztrhal svůj nákrční 
šátek a hleděl jím zastaviti krev, která se prýštila z rány na prsou. 

„Nechceš tedy vpřed, Jeníčku? Proč jsi mě nenechal ležet .... 
byl bys dostal řád. Teď je pozdě, jsou již v pevnůstce . . . Poslyš jen ! 
,Urá!' volají... Dobře tak, hoši! Dobře! Ti protivní umazaní chlapi... 
teď mne střelili do prsou . . . dávno před tím -do nohou ... ale teď 
mne dorazili . . . Mám bolesti, Jeníčku . . . Pojď blíže ke mně . . . jsi 
dobrý hoch ..." 



*) Řádu „de mllitaire Willemsorde'' dostává se tomu, kdo první vkročí 
do nepřátelské pevnosti. S řádem tím je spojeno rytířství. 



Digitized by 



Google 



198 A. W. Buning: Zápisky námořníka. 

„Musíš tiše ležet, Wiileme! Budeš-li tak mluviti, krev ještě více 
poteče." 

„Co z toho, hochu . . . umru přece . . . dostali se mi tentokrát 
dovnitř ..." 

Na chvilku umlkL Mluvení činilo mu již obtíže. 

„Musím ti něco říci . . . tobolka . . . zde na mých prsou .... 
ano . . . otevři ji . . . bankovky jsou . . . pro , starou* . . . pozdravuj ji, 
Jeníčku ..." 

Umlkl opět a vyňal z tobolky starou, žlutou podobiznu. Byla to 
podobizna mladého děvčete. 

„Chtěl jsem si ji vzíti, Jeníčku .. . nemohl jsem k vůli ,staré*.. . 
obě nemohl jsem uživit . . . ,stará* také nesměla umřít hlady ... A, tu 
přichází doktor . . . Vody? Ano, kapku vody ..." — Trochu se napil. — 
„Nahni se ke mně, Jeníčku . . . nemohu té už vidět . . . A tu . . . vzal 
si ji Šilhavý . . . Dobrý to byl člověk . . . tvůj otec ..." 

Hlas jeho slábl. 

„Podej mi . . . svou ruku, Jeníčku . . . nefňukej tak ... s bohem, 
hochu ... na ,8tarou* nezapomeň . . . doktor . . . Šilhavý . . . ruku, 
Jeníčku ..." 

Hlava mu klesla nazpět, otevřel ještě jednou oči, a pak . . . Ach, 
nemohu dále vjrpravovat . . . 



Pevndstky jsme dobyli, ale výtečného, řádného člověka, nejlepšího, 
jaký kdy na válečném korábu sloužil, jsme ztratili. * 

Když jsme se vrátili na koráb, „Zrzoun" již stuhl. Jeho mrtvolu 
vzali jsme s sebou. 

Měl slušný pohřeb a náležitě byl přes kraj lodě vržen do moře, 
neboC nemohli jsme pochovati takového člověka na cizím ostrově mezi 
divochy, 8 nimiž jsme válčili. Kapitán a důstojníci se slzami v očích 
se dívali, když „Zrzoun" naposledy se spouštěl s provazového řebříku, 
a jak mně bylo, snadno se domyslíte. 

„Stará" žila ještě asi rok. Byla to hodná stařenka a velmi dobře 
jsem se s ní snášel. 

Nyní jsem ženat a jsem podporučíkem. S ženou se též výborně 
srovnávám. Měli jsme jen hádku o jméno „Zrzoun", neb moji hoši 
jsou vesměs snědí ; ale buď tomu jak buď, pokud budu doma já koman- 
dovat, bude se jeden z mých kluků nazývat „Zrzounem". 

Doufaje, že mi v tom dáte za pravdu, podpisuji se 

8 úctou 

Jan Matters, podporučík. 




Digitized by 



Google 



J. Arbes: MáchAv ,Máj^ 



199 



Máchův „Máj". 

K půl stoletému jubileu vydáni »Máje«. 

Napsal J. Arbes. 
(Pokné.) 

témž čísle „Květů*" ohláSeno také y „Denní kro- 
nice" úmrtí Máchovo slovy, která právě jen proto, 
že doba, v které byla psána, nad jiné zprávy charak- 
terísnjí, uvádíme věrně: 

(Z Prahy.) Přátelům literatury českoslovanské 
opět zprávu bolestnou podati musíme. — Dne 5. 
/T listopadu 1836 v šest a dvacátém roce věku svého 
zemřel po dvoudenní nemoci p. Karel Hynek Mácha. 
PochovánC leží v Litoměřicích, kamž se byl po skonče- 
ném studiu práv z Prahy odebral. Rodiče, nevěsta, přátelé 
a vlastenci v smutku pro jinocha nadějného pohříženi 
jsou. — Pracemi svými, zde onde v Čechoslavu, zvláště 
pak ve „Květech" roztroušenými a posléze vydáním 
„Máje" skvěle své nadání básnické projevil, a úmrtím 
jeho pěkná literatura naše ztrátu trpí, ja- 
kouž ji tak snadno jiný ze spisovatelův 
našich nenahradí. Cokoliv se i básnickému duchu 
jeho za vadu namítalo — časem bylo by se vyrovnalo 
a uhladilo, až by se jen byl v Pánu zesnulý z dosavadního světa mla- 
dických snů v životě skutečném obeznal. Njmí jiného nic nezbývá, 
nežli — dle započatého již rokování věrných přátel — v rukopise po- 
zůstalé, jakož i veškeré sem tam roztroušené plody sebrati, srovnati 
a doplidti, a takž jménu jeho po všech končinách v přízni Čechoslovanů 
onu památku zůstaviti, kterouž by si byl vlasteneckým snažením a pra- 
cemi svými časem sám vítězně vydobyl. Bodejž jen brzo k vydání se 
přikročiti mohlo ! My o věci té rychlou a všechněm zajisté vítanou zprávu 
podáme, jelikož víme, že mnoho pěkného po něm zůstalo, a péro jeho 
že si již hojných ctitelů získalo" . . . *) 

Tak psalo se několik jen dní po smrti Máchově v těchže „Květech", 
v kterýchž dne 21. července — samým redaktorem Tylem dávána Má- 
chovi s líbeznou impertinencí dobroduáná rada, by jako Šohaj, Štulc, 
Trojan a Tupý psal „národněji", že „hráti si a stýskati a zúmyslně 
kvíleti, jakoby pro ztracenou budoucnost" není u nás na místě, poněvadž 
se nám v znameních nejpříznivějších „krásné příští usmívá" 
a „pěvci otevřenC celý svět!" — slovem že „jinak v život se dívati 
a jinak" — n^li Mácha totiž — „i k bratřím mluviti musíme, nežli si 
jen líčeně hráti se svou osobou a stýskati" 




*) Zpráva tato nepochází však z ^ra IVlova, nvbrž — jak Sa 
udává — z péra „vlastence Hav ..." — nejspíše k. Havlíka, překladatele 
vídky „Nautilus" ve „Květech" 1886 otišténé. 



Sabina 
po- 



Digiti 



zed by Google 



200 J- Arbes: 

Yšak nedosti na tom, co jsme byli právě uvedli — n^věty*^ za 
několik jen dni — dne 1. prosince otiskly v hlavním listě novon báseň 
na smrt Máchovn, z péra F. L. Riegra, tehda mladíka osmnáctiletého, 
pak v příloze ze dne 8. prosince verše Jana Vlčka ^Zjev života nad 
mohylou E. H. Máchy" a 29. prosince K. Kuzmányho „Pláč nad smrti 
K. H. Máchy" — v celku tudíž čtvero veršovaných nekrologů, vyslo- 
vujících upřímný žal nad předčasnou ztrátou mnohoslibného talento. 

Z nejčistších zdrojů vytrysknuvší tyto veršované žalozpěvy ovšem 
nesnesou za našich dob měřítka přísnějšího; leč pro historii knltomé 
literární mají po našem náhledu důležitost mnohem větší, nežli se na 
první pohled zdá. ZračíC se v nich zcela zřejmě povšechně panující 
tehda názor vzhledem k životu záhrobnímu — názor to, který diame- 
trálně odporuje názoru Máchovu. 

A právě v tom, že tak a podobně jako ve veršovaných žalozpěvich 
nad úmrtím Máchovým — souděno bylo s řídkými výminkami o záhrobí 
ve vzdělaných kruzích českých vůbec, zdá se nám, dlužno hledati jedna 
z nejhlavnějších příčin, pro které MÍáchův »Máj", v němž byl poeticky 
vysloven názor zcela opačný, doznal přímo neuvěřitelného odsouzení. 

Z té příčiny reprodukujeme zde, ovšem jen z nepatrné části z oněch 
žalozpěvů, vedle slov, kterýmiž se snaženo Múzu Máchovu charakterí- 
sovati, také poetické fráse, z kterýchž vysvítá panující tehda názor 
o životě záhrobním. 

»Mé srdce mi jen „Hynku" a „Hynku" úpí" — pěje Kuzmány, 
jenž jediný záhrobí se nedotýká. Máchu nazývá „krásnou hvězdou, mí- 
hající lesky nebeské" a charákterisnje poesii jeho slovy: „Krásný, mra- 
morový byl tvůj zpěv, pěvce žalostný, — mramorový, studený v srdci 
ti háral oheň" ... a končí verše své: „Na hrobě Máchy Čechie leží, 
„Hynku!" volá." 

Jan Vlček nazývá ve svých verších* Máchu „zpěvcem vlaste- 
neckým", u něhož nehostila se než klidná tesknota, kdežto „vzhled 
jevil ducha želem bolestně zervaného". Praví o něm, jak vábily jej 
„praslavné vlasti hrady, ve hrůzách rozmetené", jak chtěje polehčiti 
srdci svému „sehlasuje" harfu, „až hluboznělým ladem vše soustruní 
se chvěje a temným hlasem zpívá: jak nejčačtější plémě všémíra 
plodí zmatek a ruší řád té země", potom zase, kterak ducha 
konejší a těší, „že co zde zhýří člověk, však příroda vždy 
rájem". Zpěv Máchův charakterisuje Vlček slovy: „zvuky srdcelomné, 
ve vlasti neslýchané" a končí verše své doslova: „I aC smrt mlada 
zpěvce co rozhlas bolně skřípí, — a mnohým srdce raní co ostro- 
hranné šípy: — mně zní co nebes souzvuk. Za potopou jde 
duha, — a tvorstva nad propastí jeví se vláda boha." 

Verše F. L. Riegra, tehda mladíka osmnáctiletého, mají nyní po 
půl století zajímavost netoliko tím, že zračí se v nich týž názor o zá- 
hrobí jako v žalozpěvich Sabinových a Vlčkových, nýbrž i tím, že dr. 
Rieger jako mladistvý ještě student pochopil a uznával eminentní talent 
Máchův a přečkal všechny, kteří tomu dali po smrti Máchově výraz ve 
formě veršované. Z té příčiny reprodukujeme verše jeho úplně. Znějíf: 



Digiti 



zed by Google 



MáchŮY „M4j*. 201 



Na snírt Karla Hynka Máchy. 



»Míy. 



— Zhynul ! ! — zhynul ! ! I — 
DalekoC jeho sen, umrlý jako stín. 

Tedy přece pravdivá ta smutná zpráva — 
Mácha zemřel — Ach, jak bídný tento svět 1 
V prvním pramenu již hyne skvělá sláva, 
ledva zrodilý, již oplakává květ! 

Osude! ach proč jsi vytrh' vlasti z klínu 
nejlepšího syna — silnou podporu?! 
Proč jsi svrh' — což není ještě dosti stínů — 
hvězdu nejjasnější nám tu z obzoru?! 

Mohlaf svítit, kde jen slabá záře svitá! 
Jakž moh' osvěcovat temno vůkol nás!! 
Ach, jak bujné poupě, anož nejprv zkvítá, 
krásnou chtě být růží, zkazí krutý mráz! 

Proč že smrt si právě toho vyvolila! 
Proč chce kvítko, nejkrasší si vyhledá; 
srdcef jeho jemné, duše čistá byla, 
duch, jakýž se žádným ránám nepoddá. 

Než ni duše citlivá, ni jemné zvuky 
líry jeho pro hrubý svět nebyly — 
nebe znalo jeho cenu — jeho muky, 
a vše strasti, jenž mu srdce tížily. 

Dobrá smrt porozuměvši jeho citu 
vedla jej, kam duše jeho toužila: 
do blahého tam v edenských krajech bytu 
a tak bolest, již tu trpěl, skončila! 

Viděli jste někde na rovině státi 
o samotě břízu s hlavou skloněnou, 
když jí větvemi divoký vítr klátí 
věje smutnou v sněžném rouše krajinou? 

Aneb někde křížek na hřbitově pustém, 
pod nímž lebka leží — mrak se otvírá, 
slunečko se chladně zasměje, a v hustém 
šedém mraku opět mizí — umírá? 

Tak byl Mácha, sám tady stál v pustém světě, 
mnohá bouře sílu jeho zkoušela; 
on hledal smrt v každé kráse, v každém květe - 
vidina se truchlá — nad ním snášela. 



Digitized by 



Google 



202 J- Arbes: 

Budilof vše žal v něm, nikdež těchy 
nenašel, nesdílel s žádným syon bolest, 
nikdo neslyšel poslední jeho vzdechy; — 
a YŠak bol jen krátký, blaho věčné jest. 

Teď vidíš vidina v skutečnosti jasné, 

tam již nebudí nic více bolest tvou. — 

Tam vše volno — tam vše dobré, pravé, krásné 

v souzvuku milostném rajskou jest hrou. 

Tam teď najdeš ducha sobě příbuzného! 
Však i my chcem' s tebou cítit, s tebou snít! 
Mámeť zpěvy, věrný obraz ducha tvého, 
v těch ty budeš věčně mezi námi žít! — 

Z reprodukovaných právě žalozpěvů nad úmrtím Máchovým, jak 
jsme byli již připomenuli, zřejmě vysvítá, jak diametrálně r&znil se 
panující tehda názor o záhrobí od názoru Máchova, kterýž v »Máji" 
svém pěl: 

„tam — jen pustý stín, 

tam žádný — žádný — žádný svit, 

pouhá jen tma přebývá. 

Tam všecko jedno, žádný díl — 

vše bez konce — tam není chvil, 

nemine noc, nevstane den, 

tam času neubývá. — 

Tam žádný — žádný — žádný cíl — 

bez konce dál — bez konce jen 

se na mne věčnost dívá. 

Tam prázdno pouhé — nade mnou 

a kolem mne i pode mnou 

pouhé tam prázdno zívá** . . . 

Po sestavení těchto r&zných názorů podle sebe ovšem také snáze 
pochopíme příkrá slova v Tomíčkově pověstné recensi „Máje*, když 
praví: „Nenít ovšem nic podivného, zamotá-li se člověk ve víru věčnosti, 
zachvácen-li směsicí stejně a proti sobě působících mocností a sil, 
a v tom li věčném labyrintu nenaznamená si ten neb onen pilíř, dle 
kterého by se mohl spravovati; to ale jest něco podivného, že ten 
a takový člověk a tudy též i básník „Máje**, nepozoruje odpor ten, že 
chtíce svoje „nic" lidem učiniti přístupné, všeliký život snášejí; tu 
šeptají květinky, tu mluví ptáci, zvučí hora, mluví luna, živ jest u nich 
celý mír, a přece konečně vystavují za cíl a konec všech těch 
mocí — žádný život, žádný cíl, všechno pusto, nic! Odpo- 
rujeme tomu a podobnému Hegelianismu, že na věčnosti žádný cíl, 
všechno jedno jest; takovíto filosofové stavíce sebe mimo věčnost, hrubě 
na to nemyslejí, že oni a jejich spolutvorstvo také již ve věčnosti žijí, 
kdež patrno jest, že ačkoli všechno životem nadchnuto, přece tento 



Digiti 



zed by Google 



Máchův .Máj«. 203 

duševní život do těch nejrozmanitějších forem se vlévá, více méně sebe 
svědom jest, a svědomitosti té neustále více nabývá i dle zákonů pří- 
rody nabývati musí. Přišedše ale k jedné formě, která jisté dokonalosti 
dosáhla, tu vynášejí oni filosofové podivný rozsudek, že každý jednotlivec 
ten z formy své vyjda do oceánu letí beze všeho tvaru, beze všeho cíle. 
I jakýž mají pro to důvod, ješto příroda v té samé věčnosti právě 
naopak to okazuje? Jelikož básník „Máje** asi podobnou myšlenku 
básnickým rouchem i^odíti se snažil, nalézá se na té samé bludné 
cestě" . . . 

Za našich dnů, kdy zatlačena jest Již dávno spekulativní filosofie 
v tomto vzhlede přísným bádáním přírodovědeckým a neklamné výsledky 
věd těch vůčihledě také spovšechňuji, zajisté není u nás vzdělance, 
který by byl vůbec jen chvíli na rozpacích, kdyby mu předložil někdo 
otázku : Kdo — zda Mácha nebo Tomíček a s ním stejně smýšlející — 
nalézali se před půl stoletím — na scestí . . . 

Neúprosné výsledky vědeckého bádání, byť pro nás sebe nepří- 
jemnější a na první pohled sebe příkřejší — nedají se oddisputovati 
a razí sobě znenáhla, ale jistě a bezpečně cestu do všech vrstev národa, 
měníce pozvolna i panující názor v svět vůbec. 

Bázeň idealistův a bloiíznílků všech odrůd, jakož i strach všech 
oněch faktorů, jež z hyperidealního, ničím nepodpíraného názoru v svět 
kořistí k účelům sobeckým, znenáhlý tento obrovský převrat v názorech 
nezastaví. 

Poctivé bádání přírodovědecké, pátrající při všech úkazech a zje- 
vech přírodních po pravých příčinách, jich souvislosti a konečném cíli, 
zaplašuje vůčihledě matohlavé přízraky domněle zdravé, vpravdě však 
buď primitivní nebo chorobně pověrečné obraznosti, které byly po sta- 
letí postrachem lidstva a měly v zápětí netoliko opovrhování životem 
skutečným, nýbrž i jiné více méně citelné útrapy. 

Za našich dnů není mezi pravými vzdělanci nejmenší pochybnosti 
o tom, vede-li na neklamných výsledcích přírodních věd znenáhla se 
badi^ící povšechný názor v svět na scestí a do propasti, nebo na výsluní 
pravého a s rozumového stanoviska jedině oprávněného života reelního — 
života, který nehledá imaginérni spásy v domněnkách a přeludech, ja- 
kými sobě temné věky minulé vypomáhaly, nýbrž — v ryzí lidskosti, 
která neodkazuje k životu mimo život, nýbrž koná svou povinnost 
v pravý čas — dokud se totiž nenaplní neúprosný zákon přírody a 
člověk nepřestane žíti . . . 

Že v době vydání „M^e", kdy bylo pěstování přírodních věd 
takořka v plenkách a spekulativní filosofie, připouštějící nejrůznější, za- 
časté nejsmělejší, po případě i nejsměšnější výklady života, měla velikou 
váhu, častěji nežli za našich dnů docházelo ke sporům o různé náhledy 
tohoto druhu, jest přirozeno a právě jen tím vysvětluje se také, proč 
názor Máchův, lišící se tak nápadně od názoru vůbec panujícího, pokládán 
byl od většiny za scestí. Ostatně názor Máchův o záhrobí nebyl ani 
novým, aniž osamělým. Dějiny filosofie a věrouk viech odstínů jsou 
důkazem, že to názor prastarý, odvěký ; ale Máchovi patří priorita aspoň 



Digitized by 



Google 



204 J. Arbes: Máchů? „M4^ 

tak daleko, že byl pr?nim básníkem českým, který dal v básni nepo- 
piratelné ceny estiietické názom tomn výraz ye formě poetické. 



Yeršoyanými žalozpěvy, notici o úmrtí a uspořádáním zádašní 
mše odbyt nešťastný geniální pěyec „Máje" vlasteneckým literáctvem 
českým na — několik roků. 

Za nedlouho po smrti Máchově ozvaly se také první hlasy — proti 
kritikám ,Máje", ale nebyly otištěny. V »Hronce** na rok 1837 na 
stránce 88 čteme totiž : ,, Slovo k panu Dr. Jos. Chmelenskému a jemu 
podobným Českým recensentům, od vydavatele (Enzmányho) . . . „Během 
půlletí tohoto došly nás dva dopisy obšírné a ostré, jeden z Mo- 
ravy, druhý pak skrze PešC z Čech, obsahující obranu spisův Má- 
chových atd., proti křivému, mlkvémn a nevlídnému posouzení v Mu- 
zejniku lonějším; bychom je do Hronky umístili, a že Hronka není 
literatumím spisem, žádosti té odepříti musili jsme. Slíbili jsme však 
něco sami promluviti a slib ten nyní plníme" atd. 

K tomu připomíná Sabina v Máchově životopise roku 1845 do 
slova : , Ačkoliv však p. E. o Máchových spisech déle nepromluvil, přece 
z dalších slov, mínění přející duchu a životu Máchovu zřejmě se pro- 
jevilo." 

Kromě příznivých hlasů ozval se v tu dobu také hlas nepříznivý 
a sice v De Carrovu „Earslbader Almanach", tudíž ve spise tak zvaných 
čechoněmců, kteří byli od pravěku k literatuře české nepoměrně nespra- 
vedlnější nežli Němci za hranicemi. My článku toho nemohli se dopíditi ; 
Sabina však r. 1845 o něm píše: „Že se s nepříznivou rozhorleností 
o Máchovu „Máji" promluvilo, ani nás nepřekvapilo, ani nepohoršilo; 
neboC jsme věděli, odkud vítr věje. «P. referent si proti veškeré ro- 
mantice vyjel a přesvědčil nás i celý svět, že zběhlým jsa v mnohých 
věcech, a muž dobrých zásad, romantice přece pranic nerozumí. 
NemáC pro ni smyslu; neslyše o hudbě, oslepen o barvách soudil" 

Není nižádné pochybnosti, že po smrti Máchově veřejné mínění 
takořka přes noc se změnilo. Velký Máchův talent básnický uznán — a po- 
chopena, aspoň z Části, také nezměrná ztráta; leč z přísných a příkrých 
Aristarchův „Máje", pokud víme, ani jediný mínění svého o Máchovi 
vůbec a o jeho „Máji" zvlášt — nezměnil. Ani jediný nepodlehl v první 
době nátlaku změněného veřejného mínění; ani jediný neomočil péra, 
by aspoň dodatečně snažil se napraviti, čím byl Máchovi ukřivdil; ani 
jediný neškrtnul a neodvolal ze své kritiky ni slov nejpříkřejších, která 
byla s veřejným soudem v tak křiklavém odporu. 

Z toho zdá se nám zcela přirozeně plynouti závěrka, že ^ickni 
tři trvali více méně neústupně na svých prvotních úsudcích nebo že se 
za své kritiky „Máje" — styděli. 

Jediný Tyl učinil změněnému veřejnému mínění koncesi v ten 
spůsob, že připustil, aby žalozpěvy a zpráva o úmrtí Máchově otištěny 
byly ve „Květech", jichž redaktorem byl. Jinak ale pérem svým 
vlastním — ačkoli tehda časopis svůj všemi možnými příspěvky hojněji 
nežli kterýkoli jiný spolupracovník zásoboval, — nepřičinil se ani řádkou. 



Digiti 



zed by Google 



z kanzón Petrarkoyých. 



205 



I notice o úmrtí Máchy a zejména závažné pfípomenuti o sebráni 
a brzkém vydání spisů Máchových není z péra Tylova, nýbrž, 
jak již dříve připomenuto, z péra jistého « vlastence Hav — **. 

Z toho plyne, že nřezakládá se na pravdě výrok J. L. Turnovského 
v životopise Tylově, že — když Mácha zemřel, — „byl to opět v první 
řadě Tyl, kdo velikou ztrátu tu seznal". V první řadě byli to Sabina, 
Ri^er, Jan Vlček, Kuzmány, vlastenec Hav — a jiní; z péra Tylova 
nezachován, pokud víme, žádný toho důkaz. (Pokn«oTánf.) 



Z kaiizón Petrarkových. 

Přeložil Jaroslav VrchUcký. 




Kanzona 

yelmořům italským, by osvobodili konečně vlast z tvrdé porot>y. 



c, Itálie, mluviti jest mamo 

o smrtelných tvých ranách, 

jež nespočetné vidím na tvém těle, 

přec vzdychat chci a po všech vlasti stranách 

jak doufá Tiber, Arno 

i Pád, kde žiju v smutku osaměle. 

Ó kníže nebes, vřele 

lkám, jak tě soucit druhdy na svět vedl, 

tak obrať se k své zemi milované! 

Viz, milostivý Pane, 

jak z malých příčin velký boj se zvedl; 

na srdce lidí sedl 

Mars divoký, je svázal. 

Ty, Otče, rozpoutej, stiš mysli vzňaté, 

dej, by můj jazyk kázal, 

ač nehodný jsem, tvoje pravdy svaté. 



Vy, kterým osud svěřil uzdu v dlaně 

těch zemi plných vnady, 

pro které soucitu víc u vás není, 

proč, rcete, tolik cizích mečů tady? 

Přes zelené ty pláně 

krev barbarská proč kouří se a pění? 

Vy bludem zaslepení 

tak málo jen, ač mnoho vidět chcete, 

čest s láskou od cizinců kupujíce. 

čím vojska máte více. 



14 

Digitized by 



Google 



/ 206 Z kanzón Petrarkových. 

tím snadněj vrahům v ruce upadnete. 

Vojsk proudy, které jdete 

jak potopa tak prudce 

ve sladké naše nivy, vás když vodí 

sem vlastní naše ruce, 

kdo, vlasti má, tě potom osvobodí? 

Dost příroda se o nás postarala, 

když Alp strmými srázy 

nás"^ uchránila před Německem dravým; 

leo slepá naše zášC nám blaho kazí, 

neb tak se rozhárala, 

že hemží se hnis tělem vlasti zdravým; 

ba, v jedné kleci, pravím, 

zvěř krotká s šelmou žije, tak že v stonu 

vždy lepší lká a větší nese břímě, 

a tím jest vinno símě 

těch krvelačných Němců, bez zákonů, 

jež druhdy v boje shonu 

tak Marius sbil, jak zvěstují děje 

a o čemž budou vypravovat věky, 

že vůdce píti chtěje, 

ne více vodu, ale larev pil z řeky. 

A mlčím o Caesaru, v každém kraji 

jenž potřísnil vše nivy 

žil jejich krví, kam jen hnul se v půtku. 

Ký osud hvězd zlých jest nám nepříznivý 

a nebesa proč tají 

hněv proti nám? To mzda jest vašich skutků, 

že zpustošenou, v smutku 

část nejkrásnější světa slyším lkáti. 

Ó jaký hřích, ký s6ud a jaká běda 

se vrhnout na souseda 

a bídné kusy jeho statků rváti 

a potom v nájem bráti 

lid cizích pokolení, 

jenž roní krev a s duší kupčí cenou. 

Já mluvím z přesvědčení, 

ne, že mne hněv neb slepé záští ženou. 

Což nezkusili jste dost sami ještě 

lsti bavorské a zrady, 

jež, prst když k nebi zvedá, s smrtí hraje? 

Jet hanba horší škody dle mé rady. 

Ó větší krve deště 

pak potekou při hněvu cizí láje; 

znej každý, přemítaje 



Digitized by 



Google 



z kanzón Petraskoyých. 207 

od rána kn poledni, naše věno, 

jak ceni nás, kdo se tak nízko cení. 

To k tyémn pohaněni 

dél, krvi ylašská, nebuď připočteno I 

Tvj^ idol nebnď jméno, 

jež prázdným zni jen ruchem 1 

Že bez domova horda rozkacená 

svým přemohla nás duchem, 

to břich jest náS a ne věc přirozená. 

Což není ta zem kolébka má sladká 

a hnízdo moje milé, 

kde něžně plynula mi dětství doba? 

Ne moje vlast mi věrná každé chvíle, 

má zbožná, dobrá matka, 

jež skrývá věrně rodiče mé oba? 

Kéž pro bůh vaše zloba 

se obměkčí, kéž se soucitem zříte 

na Udu slzy, jeho stesk a bídu, 

jenž úlevy a klidu 

po bohu od vás čeká v tísni líté. 

Ó kéž se obměkčíte! 

Pak ctnost hned proti vzteku 

zbraň uchytí, boj krátký vzplane směle, 

neb ještě mužnost reků 

v italských srdcích neuhasla cele. 

Ó páni, čas a život pádí plaše 

a prchá, pozor dejte! 

a smrt jak v patách stihá naši dráhu. 

Dnes zde, svůj odchod zítra v mysli mějte, 

neb nahá duše naše 

a sama musí dojit k tomu prahu; 

tam na věčnosti svahu 

jest nutno odložiti staré sváry, 

ty sporné větry ve veselém žití; 

hleď každý živu býti 

ku větším skutkům než jsou cizí zmary; 

ó rukou, ducha dary, 

vším hleďte nyní trochu prospět vlaďti 

a věnujte se velké snaze svaté : 

tak svět vám bude slasti, 

tak cestu k nebi otevřenou máte. 

Eanzóno, já ti radím, 

bys vyřídila zdvořile svou zprávu, 

neb k hrdým lidem nastoupíš pout svoji, 

k těm, jenž se pravdy bojí 

a starým zvykem postaví si hlavu 



Digitized by 



Google 



208 Z kanzón Fetrarkových. 

a protiví se právu, 

své štěstí zkusiž směle 

a mála šlechetných, jimž dobro k chvále, 

rci: Edo mne chránit bude? 

Jdu křičíc Pokoj! Pokoj! Pokoj stále. 



Kanzona. 

AUegoricky UČi ctnosti pani své a oplakává předčasnou smrt její. 

Tak mnohé zřel jsem věci neslýchané, 
když jednoho dne u okna jsem stanul, 
až pojala mne mdloba od díváni: 
Tvor s tváří lidskou náhle se tu mane 
po pravici, že Zev by k němu vzplanul, 
dva psi ten černý a ten bílý za nim 
se hnali divým štvaním; 
ta smečka ostrým zubem bok mu rvala, 
až v krátkém čase klesl mrtvý k zemi, — 
teď skrývá kámen němý 
ty všecky krásy, hořká smrt jež vzala, 
ten hořký osud oplakat nme hnala. 

Loď pak jsem viděl vzdálenou od břehu; 

ta z ebenu a sloně zbudována 

z hedbáví lana, plachty zlaté měla; 

proud klidný byl a vzduch ten dýchal něhu, 

bez mráčku byla každá nebe strana, 

s nákladem velkým, dobrým loď ta jela. 

Y tom obloha se stměla, 

bouř od východu pozvedla se znáhla, 

loď na skalisko hnaná se již drtí, 

ó ráno těžká k smrti! 

vše poklady hloub mžikem dolů stáhla, 

jež druhá loď by tak hned neobsáhla. 

Ye mladém lese mladém na vavřínu 

snět posvátná mi plným květem kyne, 

že zdál se mi ten strom být stromem ráje, 

zpěv různých ptáků zvučel z jeho stínu 

a s vůní chlad a různé plesy jiné, 

že zapomněl jsem zcela zemské kraje; 

leč blíže nazíraje 

zřím oblohy tvář pomalu se tmíti, 

blesk — a strom krásný od kořenu rázem 

vzplál a se sřítil na zem — 

a od té chvíle smutné jest mé žití, 

neb takový stín nelze víc najíti. 



Digitized by 



Google 



z kanzón Petrarkových. 209 

A Y tomtéž lese tekl čistý pramen, 
ze skály tek a svěžích proadů příval 
se řinnl v dál a šeptal báje tklivé, 
ve tmavém stínu sedátkem byl kámen, 
ni pastýř, rolník tady nespočíval, 
jen 8 nymfami zde pěly Musy snivé. 
Zde v chvíli zádumčivé, 
kdy poutala mne vyhlídka ta šírá 
i tento zpěv, se země otevřela 
a v černou propast sjela 
studánka s kamenem. — Má duše sirá 
již při vzpomínce na to bolem zmírá. 

Pak nevídaný fenix nachem skvoucí 
měl obě křídla, hlavu zlatou celou, 
nad lesem hrdý sám se vznášel z dáli 
i mnil jsem: tvor to božský, nehynoucí, 
než ku lavřínu dospěl poutí smělou 
i ku pramenu, jejž zem nyní halí. 
Jak změní vše čas malý! 
Když strom zřel zdrcen, větve rozmetané 
jak leží kol, tu zobák v divé zlobě 
obrátil proti sobě 

a zmizel mžikem — proto bolem štvané 
mé srdce láskou a soucitem plane. 

Šla v pósled v zadumání dívka vnadná, 

šla lučinami za večerní chvíle, 

že myšlenkou má trne duše celá, 

tak vlídná ke všem, k Amoru jen chladná; 

za ní se vlekly její šaty bílé, 

ta říza sněhem se a zlatem stkvěla; 

leč svrchní částky těla 

ve tmavou mlhu byly zahaleny; 

v tom do paty ji bodlo hádě malé 

a ona nenadále 

nás opustila květ jak nalomený. — 

Ach, zde trvají nářky jen a steny I 

Eanzóno, můžeš říci, 

že jala zjevení ta neslýchaná 

po smrti sladkou touhou tvého pána. 



Digitized by 



Google 




Národní ornament moravský. 



Napsala Pr. Stránečka. 

ebude snad od místa rozprava tuto zahájiti slovy 
znalce výtečného, bohužel tak záhy nám odňatého: 
Dra. M. Tyrše. 

„Jeden z prvních, snad první projev umělecký 
vůbec jest ornament, k němuž rovněž pozornost 
badání moderního se obrací, a který v rysech vše- 
obecných na tři druhy se rozvrhnouti může. První 
z nich jest ornament imaginovaný, jenž především 
T iiá|>adu fantasie pochází. On podobá se v počátcích svých 
kresbám dítěte, jež v písku sobě hraje, s hlubokým inte- 
ressem prstem neb proutkem v něm různé čáry opisujíc a 
při tJ^m věci sobě představujíc, o nichž my dospělí ničehož 
se nedovíme. Nejprimitivnější druh ornamentu toho jsou 
prosté, nepravidelné čáry bez ladu a skladu snad nehtem 
na povrchu hliněné nádoby neb jinde vyryté, pak dvě čáry 
uhel otevřený tvořící, trojhrany, kruhy jednoduché neb con- 
cfDtncké aneb také přímkami skřížené, spirály, s počátku 
inntiiéj pak pořád pravidelněji tažené a rozložené. Jest to 
onen druh ornamentu, jenž také geometrickým se jme- 
nuje, kteréžto jméno však pouze zevně jej charakterisuje, kdežto jméno 
imaginovaný k původu jeho ve fantasii poukazuje, a zároveň k ima- 
ginativní periodě dětství jej připíná. 

Druhý druh ornamentu chceme transformovaným nazývat. 
Na místo obrazců pouze vymyšlených nastupuje napodobení předmětů 
přírodních, forem bylinných a živočišných, avšak jen v hlavních rysech 
podaných a tím zároveň ornamentu geometrickému, k němuž se pojí, 
přispůsobených. Sem náležejí palmetty, květy a p., různá zvířata ve 
formě, již stylisovanou jsme nazvati si uvyklí. 

Třetí druh jest ornament imitovaný, jenž předměty skutečné 
více méně věrně a exaktně, čili jak říkáme naturalisticky podává." 
E těmto slovům poznámka ještě dodává: 

„Některé ornamenty geometrické jsou ovšem v technice točení, 
pletení a p. založené, tak že při nich fantasie lidská zvláštnostmi te- 
chnické procedury vázána byla, a při ornamentu stylisovaném jeví se 
zase volnější činnost fantasie tím, že části k různým organickým celkům 
náležející někdy mezi sebou se spojují, a jisté primitivní pokusy, formy 
organické podati, můžeme spíše k nemotorným imitacím, než k výtvorům 
stylisovaným čítati a p. Naše rozvržení ornamentu platí tedy ovšem, 
jak každé podobné rozdělení, jen v rysech hlavních, avšak právě proto 
podstatných." 

Dále praví ještě Tyrš: „ U porovnání s uměním velikým 

chceme jen mimochodem podotknouti, že ornament geometrický, sty- 
lisovaný a naturalistický podobně jak symbol, typ a portrét 
k sobě se mají, kteréžto tři druhy výtvarů v tom pořadu z části též 
chronologicky po sobě se objevují." 



Digiti 



zed by Google 



Fr. Stránečka: Národní ornament moravský. 211 

Slov těchto, vyňatých z Tyršovy přednášky „O významu studia 
dějin starého uměni orientálního", lze užiti ovšem i vzhledem k orna- 
menta moravskému, poněvadž každý národ, který vůhec honositi se 
může vlastním ornamentem, touž Tyršem naznačenou cestou od symholu 
k typu a od typu k portrétu bráti se musil. Arci lze tvrditi, že prostor 
času symbol od typu dělící až tisíciletí obsahuje, a mezera mezi typem 
do portrétu zajisté na staletí se počítati dá. 

Náš bohatý ornament moravský prošel zajisté již za dávných dob, 
snad již před rozkotáním říše velkomoravské, ony tři fáse svého vývoje 
a počátky jeho dlužno stopovati na starobylých našich hradiskách, pá- 
trati po nich v lůně země rodné, kdež zázrakem jsou zachovány pozdním 
potomkům, promlouvajíce k nám hlasem mocným, když čítati a řešiti 
naučili jsme se litery ty tisícileté, když poznali jsme souvislost jejich 
těsnou se součástkami národního ornamentu rovněž zázračně nám za- 
chovanými v úkrytu našich hor, v zátiší údolíček vlastí naší, v nízkých 
chaloupkách doškem krytých. Ještě více překvapí nás nápadná shoda 
rozličných částic ornamentu moravského s ornamentem jiných národů 
slovanských, s^ejmým jsouc, důkazem jednoho původu a duchové spřízně- 
nosti jejich. 

Pokusím se sestaviti poněkud přehledný nárys alespoň nejobyčej- 
nějších, nejčastěji užívaných součástek národního ornamentu moravského, 
ač vzhledem k ohromnému množství rozličných výtvarů čilé obrazotvor- 
nosti lidu našeho tato snůška tak pranepatrná jest jak muška poletující 
v šírém moH vzduchovém. 

Jakožto nejhlavnější součásti ornamentu moravského jeví se nám 
podoba srdce, ptáka zpěvného, holubice nebo kohoutka, jahodky 
neb jablíčka, květů slunečkovitých, tulipánu, hřebičku 
(karafiátu) planého i plného, květu bodlácího nebo chrpy (podoby 
posledně jmenovaných tři květů mnohdy s těží rozeznati lze, jsou-li orna- 
mentovaně vyšité, kreslené nebo v látky vetkané), závitku neb to- 
činky spirálu! a trojlístku jetelího. 

Kromě naznačenýph zde součástí omamentních nebude snad kví- 
* tečku na lukách a stráních vlasti naší, jehož by se byl krasocit lidu 
našeho neuchopil, a nad to vyskytují se mezi vyšíváním lidovým i tvary 
neobyčejné, v nichž znalcové shledali napodobování dávných šperků slo- 
vanských a jichž sbíráni a porovnávání pani Vlasta Havelková zvláštní 
záslužnou píli věnuje. 

Že prostonárodní okrasy moravské nejsou nahodilé neb z jiných 
cizokrajných ornamentů libovolně sestavené, viděti nejlépe z toho, že 
nejoblíbenější okrasy, které jsem tuto vypočetla, vždy a všude mezi 
lidem naším jako obecné, ustálené typy, leda zvláštnostem jednotlivých 
krajů přispůsobené, se vyskytují, právě jako mnohé z nich buď celkem 
nebo z části i s ornamentem jiných slovanských kmenů nápadně se 
shoduji. Jest patmo, že hlavně ze součástí těch předkové naši sestavili 
svůj odznak kmenový, vybudovali si jej na věčné časy, lišíce se jím 
přesně od kmenů nepřibuzných. 

Ony hlavní součástky ornamentu moravského objevuji se nám 
všude, při každém kroku po dědinách našich. Lid náš do dřeva je vře- 
zuje, na domy je líčí, v kamenné nádoby je rýsuje, na toufary je ma- 



Digitized by 



Google 



212 



Fr. Stránečka: 



luje, na hliněné nádobí obyčejné je poliyá, do chomobtů koňských je 
mosaznými hřeby vtepuje, do látek vetkává, na prádle vyšívá, místy 
ještě je v krajky paličkuje, šat sv4j jimi pošívá, na pečivě, zvláště per- 
níkovém je škrobnicí polívá, slovem, obklopuje se jimi se všech stran 
a za každých okolností. 

Povážime-li pak, že utváření a sestavení ornamentu moravského 
po dlouhou již řadu let ponecháno jest a bývalo tu prosté švadleně neb 
chudé hospodyni, jejíž ruce zmozoleny jsou tvrdou prací domácí i rol- 
nickou, tam prostému hrnčíři venkovskému neb hospodáři, jemuž za 
deštivého počasí zábavou jest vřezovati do dřeva obyčejným ^třivákem** 




Ornamenty na starožitnostech moravských, vykopaných u Hradiska blíž 

Kroměříže. 

steré okrasy, a že lidem těmto nižádného návodu ku kreslení se nedo- 
stalo: bezděky obdivovati se musíme dovednosti a samorosťlé umělosti, 
s jakou tyto okrasy bývají provedeny. 

Bych poněkud naznačila, jak prostě lid náš při sestavování orna- 
mentálních okras sobě počíná, zavádím čtenáře před domek slovácký, 
kterýž právě hospodyně „podrovnávkou" opatřuje. 

Podrovnávkou jmenuje lid náš pruh barevný, jenž as na stopu od 
země vodorovně zalícen bývá obyčejně barvou modrou nebo popelavou, 
ikby déšť s okapu k zemi padající bílou plochu stěny blátem nezastřikal. 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament moravský. 



213 



Na tmavé půdě podrcynávky bláta méně znamenati ; obyčejně vyčká 
hospodyně, až zaschlo, a pak je suchou šatkou s podrovnávky setře. 
Podrovnávka jmenuje se též „vyrovnávkou*, neboC nevždycky domek 
rovnoběžně od hrbolaté půdy se zdvihá; vjrrovnaného základu však ho- 
spodyně slovácká ku provozování umění svého vždy potřebuje, neboC 
sfótavige ze součástek sterých a sterých vždy dříve „cestičku", totiž 
rovný pruh geometrického ornamentu rovnoběžně s podrovnávkou, než 
nad ni velké květy nebo i „slunečka", kolečko vité to okrasy, souměrně 
rozestavuje. 

Vyšívání slovácké, někde i valašské, též z takových cestiček po- 
zůstává, a tak čistě a rázovitě bývá provedeno, že nejumělejší šičky 



^A^ 




Srdečka: 1. Okraj talíře ze znojemského hradiska. 2. Vykrojeno, v nříčnici 
kolébl^. 3. Z vyšívání z okolí břeclavského. 4. Pestře vyšito hedvábem 
(z okoU břeclavského). 5. a 6. Starší, doma tkané krajky (z okolí strážni- 
ckého). 7. Cíp „vyšívaného šátku" (z kraje brněnského). 8. Srdečková větvice 
baého vyšívání (z kraje brněnského). 9. Hvězdami zvětšený květ srdečkového 
tvaru, vyšívání pestré (z okolí břeclavského). 

Beslovanské jemu se obdivují. — Vyšívání cestičkovité s hedbávem nechť 
režným, bílým, žluto-čemým neb více barevným bývá obojetné, každý 
došívék ve středu uschován, tak že s těží rub od líce rozeznati lze. 
Vyšívání toto přerušováno bývá krajkovými vložkami a celek krajkami 
dříve vždy samotkanými vrouben, jejichžto vzorek opět základní částky 
moravského ornamentu jeví. I na těchto cestičkách vyšívaných potká- 



Digitized by 



Google 



214 Fr. Stránečka: 

váme se s vyplněným prahem as ^j^ — 1 centim. širokým, totiž podrov- 
návkou, a nad ním jehlou vykreslen bývá ten samý zoubek „pod- 
mítkový" (Viz vyobr. na str. 217.) jako při líčení domu; nad tímto, 
jen že hustší, vzorek ze srdeček, všelijakých čárek, tulipánků, jablíček, 
zátočniček a t. d. sestavený, načež opětné zoubek podmítkový (či nyní 
námítkový) a vyrovnávka, nad níž místo sluneček krajková vložka, nebo 
i z vyrovnávky, kteráž vzorek dovršuje, vyrůstající kvítečka. 

Než to jen příkladem jeden druh z přečetných jiných národního 
vyšívání, jež si libuje v nesmírné bohatosti. 

Takové tedy jsou cestičky slovácké, avšak potkáváme se s nimi 
i v kraji brněnském, ač se tam již vyšívané rukávce, oplečka, zava- 
začky a t. d. nenosí, ku kterýmž vyšívání cestičkového ponejvíce se 
užívá. Ženy zmíněného kraje, obzvláště směrem ku Slavkovu, cestičkami 
i slunečky zdobívají z části jizby, nejvíce však kuchyně. Čím mohovi- 
tější selka, tím širší cestička, tím objemnější slunečka na zdi ; obé bývá 
též pestrobarevně malováno, jen že Slováčky samy dle vkusu vlastního 
nebo zvyklosti jistou rukou bez pomůcek je provádějí, kdežto ženy 
v kraji brněnském dávsgí sobě cestičky i slunečka ženou v takových 
věcech umělejší, obyčejně chudobnou, sestaviti a vyřezávati v lepenku 
neb tuhý papír, na němž vyřezané vzorky dle spůsobu malířského pře- 
učují barvami, jež si byly oblíbily. 

Slunečka na Slovácku moravském zdobívsgi obyčejně přístěnek 
v okně a žudro klenuté. Žudro jest výklenek u domků slováckých, la- 
vičkami vy zděnými opatřený; z úzkého jen žudra vedou sice dveře do 
vnitř domu, ale kromě zvláštních příležitostí, jako jsou křest, svatba 
aneb pohřeb, bývá žudro obyčejně uzavřeno, a příchozí vstupuje vraty, 
jež přiléhajíce s jedné strany ku stavení vlastnímu a s druhé ku zdi sou- 
sedově) na dvůr vedou, kdež z „nálepa** dveřmi jinými do domu se 
vchází. 

Do žudra na lavičku zasedává někdy ve sváteční čas za letního 
odpoledne hospodyně s některou kmotřenkou, přišlou na beseda; málo 
kdy k nim hospodář usedá s dýmkou v ústech, kdežto dítky jejich před 
očima se jim batolí na čistě umeteném chodníku podle stavení, který 
se již k návsí počítá. 

Jako podélné stěny chalup vídáme pod malováním opatřeny jedno- 
barevnou podrovnávkou, jež cestičkám za základ sloužívá, tak spatřujeme 
žudro a okna oblí ceny zvenčí „obrovnávkou", kteráž slunečka, hvězdy 
i květy na klenutí žudra i ve přístěnkách oken hradí a pestrost jejich 
svou jednotvárností zvyšuje i lépe odráží. — Náš lid, krasocitem pro- 
dchnutý, jak na vyšívání, tAk na řezbách ve dřevě, při líčení a vůbec 
všude rád okrasy zhotovené „obrovnává" neb zaokrouhluje, by vše do- 
padalo njako na obrázku **, kteréžto porovnání nejen že přečasto slý- 
cháme, nýbrž i v písních národních nezřídka nalézáme. Proto též má 
lid náš v nevšední oblibě rozmanité „výplnky" (jež Francouzové .plein" 
zovou) a vždy je vhodně i vkusně umísťuje. Tu spatřujeme květné ka- 
líšky, jako by je byl právě lehký vánek se stvolů odsmekl a po nizoučkém 
drnu roztrousil, tam zas jakoby drobné lístečky šplounavý potok roz- 
nášel, když je hravé dítě na povrch malých vlnek bylo naházelo; tu 
hvězdičky třpytné samy snesly se s výše blankytové, by obklopily ptáčka. 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament morayský. 



915 



kterýž na kvetoncí snítce šveholí, a zde oblétají včelky kytku všelijakých 
květin; ba i ten škrobáček (brouček) některý odvažuje se z úkrytu 
svého a blížf se k těm květflm, avšak zdá se, že zaražen nějakým 
hlomozem bez pohnutí stanul, právě tak, jak ho prostá kreslířka po- 
třebovala. 

Snad není na domácích lesních stráních, lučinách i rolích ani 
dost nepatrného kvítečku a pfíslušicích k němu lístků, jež by byl lid 
náš nezobrazil; co pod tou širou nebes obloht)u mysl nezkaženou potě- 
šiti může, vše sobě lid znázornil pro ten čas, kdy matka země pod le- 
dors^ou pokrývkou odpočívá, aby stále měl na očích utěšené zjevy přírody, 
k níž tak vroucně lne mysl slovanská. 




Srdečka (pokračování): 1. Ze širší „cestičky'^ na džbáně (z Uherskéhoe 
Ostrohu). 2. Cestička z pomlázky (z Lanžhotu). 3. Z ^koutníka** (z kraje 

brněnského). 
Ptáci: 4. Pestře yysito na bQóm hedbávu (z okolí břeclaTského). 5. Z talířku 
tonfaroTého, pestře polito (z Červené Vody). ^6. Černým hedbávem na bílém 
plátně vyšito (z okolí kroměřížského). 7. Cerveně-modřc vyšito na staré 
^koutnici" (z krsge jihlavského). 8. Ze džbánu toufarového s pestrým „po- 
lívánim** (z Hrozenkova na moravsko-uherské hranici). 

Zvláště pěkným symbolem této lásky ku přírodě zdá se mi sdru- 
ženi svěží ratolístky (kterou letního času i za obrazy v každé naší 
jizbě vesnické spatřujeme) se srdcem planoucím, tu a tam v národním 
našem ornamentu se vyskytující; tak vroucně lnulo i srdce slovanské 



Digiti 



zed by Google 



216 Fr. Stránečka: 

ode dávna kn přírodě a všem jejím divům! Slovan vždy 8 obzvláštní 
láskou pěstil zeleň bylinnou, těšil se z květft, stromy chránil, půda 
vzdělával již za dob dávných, když národové mnozí ještě po plena jen 
a krvi dychtib* . . . 

Avšak přihlédněme již k jednotlivým shora vytknutým součástkám 
ornamentu moravského. 

Edo z nás nebyl by ještě viděl kolébku v chatě venkovské, v jejíž 
příčnici vykrojeno nebo na níž namalováno srdečko? A jak by také 
mělo jinak býti? Neočekává-liž matka s horoucí láskou dětátko něžné 
péči její svěřené, a není-liž srdečko pravým označením lásky? I na 
pestrobarevné (nejvíce červeno-modré), bohatě vyšité „koutní plachtě" 
čili „koutnici" neb i „boudnici**, která za starších dob i v nejchudší 
jizbičce na bidélkn nad ložem kolem matky a novorozeňátka od stropu 
do podlahy splývala a pestrostí svou vesele se odrážela od bělostné 
příze doma tkané, obyčejně srdečko bývalo vyšito nebo celá řada jich 
v prodloužený proužek sestavená za ozdobnou lemůvku sloužila. Ani 
na „koutníku**, nádobě to, v níž kmotra, příbuzné i známé ženy šesti- 
nedělce stravu vybranou „do kouta** posílaly a až posud posílají „z lásky", 
srdečko chyběti nesmí. Obyčejné, nechf si již je vypouklé práce, malo- 
vané nebo pouze „polívané", objímá je kytka květů nebo věneček uvitý, 
neb „ratolestový" (letorostový.) V „úvodnici" nebo „šatě" bílé kraje 
brněnského taktéž pěkně vyšito usadilo se to malé srdečko až na zpod 
cípečku, avšak z něho klíčí to a bují letorostmi a květy roztodivnými, 
až milo se podívati, právě jako v tom živém lidském dobrými úmysly 
a šlechetnými city. 

Aby se však milý Pánbůh nezmýlil, kdo že mu dnes zasliboje 
opět srdečko jedno vésti ku ctnosti a spravedlivosti, ke všem těm bíle 
vyšitým květům v cípku červenou literou řadí se lístky i kvítečky zdo- 
bené a z nich sestavené jméno šestinedělky, kteráž právě v úvodnici 
přioděna před oltářem stojí. 

Pod srdečkem však nikdy nechybí litera x podobná, kteráž ni- 
kterak na jméno šestinedělky se nehodí, a jejíž smysl po ten čas temným 
zůstává; snad má týž původ a význam jak ony ornamentované, literám 
cyrilským podobné . známky, jež na spodní části úvodnic podélných na 
Hané ve žlutých okrasách černým hedbávem vyšity z dáli se vyznačují. 

Malý hošík bažívá po srdečkách perníkových, jež mu rodiče 
i kmotry z poutě nebo z výročního trhu přinášejí, chodí po známých 
o šlahačce a ukládá do „sotůrka", na němž srdečko z červené kůže 
našito, pomlázku, rejsovaná totiž nebo malovaná vajíčka, na nichž také 
nejedno srdečko lze spatřiti; povyrostlý arci baží po srdečku živém, 
snaží se a uchází, až od děvy v3rvolené vymůže slibem' šátek vyšívaný 
se znakem srdečka, by po čase i to její živé pro něho tlukoucí si vy- 
dobyl. 

Než i pod víkem malé dětské rakvičky je spatřujeme vyšité na 
šátku, jenž pokrývá ztuhlé tělíčko dětátka „na andělíčka" zemřelého. 

Ba i na té bílé „pléně" se usadilo, do níž stařenka shrbená se 
zaodívá, když ke chrámu Páně na vršíčku kráčí; a některý ten křížek 
se maně k němu druží, jako se za dlouhého klopotného žití stařenčina 
k její duši byl tiskl. Až ta hlava ustaraná do rakve se skloní, skřižují 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament moravský. 



217 



se ještě naposledy race zmozoleúé nad cípy plény, jež kdysi samy vy- 
šívaly, a spočinou tam nad tím vyšívaný i nad tím utichlým nyní 
srdcem stařenčiným až po den soudný, kdež stařenka „dá Bůh stavěti 
se bude po pravici Boží." 

Od kolébky po hrob tmavý nás Moravany srdečko neopustí. — 

Jak ptáčka zpěváčka spatřuje lid náš pod šírým nebem mezi 

kvéty a listím, tak jej i všude kolem sebe kupí na vyší^ni, po nářadí, 

po miskách, džbánech, na pomlázce a také vůbec vždy a všude, kde 

srdeček, jablíček, tulipánků a všech prve zmíněných hlavnějších součástí 




Námitkový (podmítkový nebo omítkový) zoubek: 1. Námitkový 
zoubek. 2., 3. a 4. Cestičkové vzorky se zoubkem námitkovým z vyšívání 

moravského, pestrým hedvábem vyšito. 
Jablíčka: 5. Pestře vyšito na bflý hedbáv (z okolí břeclavského). 6. Z mo- 
ravského talíře toufarového. 7. a 8. Pestře vyšito vlnou na tmavé zástěře 
(z okoh břeclavského). 9. Vyšito na staré koutnici (z kraje jihlavského). 10. Vy- 
škrabovaný čili „reJBOvaný"* vzorek na talíři tmavomodře polívaném půvoau 
moravského (okraj i dno). 

národního ornamentu upotřebuje k okrášlení i té nejnepatrnější a nej- 
všednější věci. 

Holubičky za dřívějších dob, ještě i za mého dětství v cha- 
loupkách našich visívaly na režné niti ode stropu, a točívaly se v rohu 
jizby nad stolem ve středu obrázků posvátných. 

Holubičky tyto znázorňovaly lidu podobu Ducha svatého; zhoto- 
veny bývaly z velkého Týdumku (vyfoukaného vajíčka), do něhož vstrčena 



Digiti 



zed by Google 



218 Fr. Stránečka: Národní ornament moravský. 

hlavička ze dřeva vyřezaná na hůlčičce, ku kteréž přivázáno bylo dvé 
vějířovitě složených papírových křídel; na drahém konci takový též vějíř 
napodoboval ocas ; via pak polepeno bylo pestrými ostřižky a pozlátkem. 

Také vyřezáváno tělíčko holubice i s hlavičkou ze dřeva, a do 
tělíčka zaklinovány křidélka a ocas, do hlavičky pak chochol, vše to 
vějířovitě rozložené řezby rfizných vzorků, s obdivuhodnou dovednosti 
a píli některým venkovanem z jemňoučko naštípaného jediného kousku 
dřeva ob klín shotovené. Znenáhla i tento obyčej vymizí. 

Jak lid náš zvyklý byl vzhledná ke stropu spatřiti tam holubičku 
roztažených křídel a přitažených k tělíčku nožek, tak podobu tuto vyší- 
valy venkovanky na roucha k náboženské potřebě určená, kdežto na 
rouše ku světské potřebě vídáme holubici vždy jen po boku umístěna 
s křidélkem složeným a nezřídka zakončeným v srdečko. 

Jablíčka v nejvěrnější podobě i značně zmenšená vídáme na 
okrajích krajek domácího průmyslu, však bez oněch dvou lístečků, 
kteréž jinde ke vkusnému f,obrovnání'' pod každé jednotlivé se přidá- 
vají v kreslení i vyšívání; stojí tam v řádečku jako korálky. Jelikož 
všude tvar jablíček toliko ve hlavních rysech podán bývá na ploše, 
kterouž krášliti má, lid však při vyznačené krasochuti své jednotvárnost 
tuto dobře pociťovaly pomohl si spůsobem, kterýž později na karakte- 
ristický odznak se vyvinul, jenž i u jiných kmenů slovanských se jeví. 
JestiC to uprostřed okrouhlého jablíčka vyznačené místo podlouhlého, 
k vrchu i dolů trochu súženě zaokrouhleného tvaru, kteréž mřežováním 
čili „mřežkami" vyplněno jest, aC již vřezanými, rýsovanými, vyšitými 
nebo na hliněném nádobí namalovanými. 

Vzhledem k tomuto jablíčku uprostřed mřížkovanému upozornila 
také pí. Vlasta Havelková v Časop. muzej. spolku Olomouckého v čísle 
3. roku 1884, že právě tak jako na vyšívání moravském, vyšíváno 
bývá i u Malorusů, totiž se stejnými umělými mřežkami. Takové mře- 
žování tak neobyčejně umělým spůsobem u nás na Moravě v lidu se 
pěstovalo, že za jiných okolnosti dávno obdivem by bylo celému světu. 
Nejčestnější místo v tomto oboru umělého vyšívání zaujimají naše 
Valašky. 

Všude, kde květných nebo ovocných tvarů v ornamentu moravském 
použito, zrak náš setkává se s vyobrazením co možná věrným, jen na 
toufarech častěji vídáme tvary, jež nám připomínají živě granátová 
jablka nebo ovoce štítkované vzácného ananasu. S podivením ptáme se, 
kde tu na Moravě vzory k cizopásným plodům rostlinným se naskytly? 

Přihlédneme-li však bedlivěji, shledáváme, že prosté ' naše jablíčko 
necvičenou v kresbě rukou stále zvětšováno tuto divnou, ač nikoliv ne- 
vkusnou podobu na se vzalo, a pestrými barvami i různým mřežováním 
úhledné místo mezi motivy zaujímá. Stálé rozšiřování okrouhlých linií 
okrajních tvaru tohoto vyžadovalo též zvětšení korunky ovocní oproti 
stopce, a jelikož zoubkovité toto zakončení kreslíři jednotvárným se 
uzdálo, opatřováno znenáhla zvětšené jablíčko místo zoubků na vrchu 
buď třemi peřestými tyčinkami neb ratolístkami anebo podlouhlým 
čtvercem (rhomboidem), kterýž se ještě dva i třikráte do výše opakuje 
stále zmenšován. Však i takové podrobnosti bez jistého hlubšího zá- 
kladu nejsou a nemýlim-li se, ku kmenovým rozdílům se vztahují, neboť 



Digiti 



zed by Google 



Quido Mansvet-Klement : Trípolis africký. 



219 



ku přikládá na západní Moravě vršek jablíčka zdoben bývá koronkou 
neb třemi a konce zaokrouhlenými podlouhlými lístky, na Bměnsku 
ratolestmi nebo tyčinkami, kdežto v okolí chorvátských osad kolem 
Břeclavi podlouhlý čtverec panuje, právě jako až posud v Chorvatsku, 
Krajině, v Bosně atd. 

Aby i spodní dva lístky, vlastně folie jablíčka u zvětšeného tvaru 
úhledněji vypadaly, obyčejně stejnoměrnými zoubky se opatřují. 

(Dokončeni.) 



Tripolis africký. 

Napsal Quido MAnsvet Klement. 

(Dokončeni.) 

rošedše velkou branou na značné dvorní prostraniště 
residence, pozorujeme na rozmanitě sestaveném prft- 
čelí budovy množstva, stavebních přívěsků z rozličných 
dob bez ladu a skladu, jenom dle libůstky toho či 
onoho z dřívějších vládců sestrojených. Za vlády 
mořských loupežníků a pozdější dynastie Earamanliů vypa- 
dalo zde arci všechno jinak. Nahledneme-li do spisů cesto- 
vatele Blaquiěra, poznáváme, že tu blíže nádvoří bývala 
děsná, tajuplná podzemní vězení, v nichž úpěla spousta schy- 
taných, svého výkupného a tudíž i vykoupení očekávajících 
křesťanů. Slavný, mnoho hlav čítající a svým spůsobem 
vynikající hudební sbor černochů, slavná „nuba", oděná 
v pestré cáry, nestojí už na tomto dvoře a nebude s pe- 
kelným hřmotem na uvítanou některému vyslanci nenáviděné 
vlády křesťanských psů. Nástroji této bandy byly: dlouhý 
hliněný buben „darbuka", pak velký dřevěný buben „tobla" 
a malý nízký bubínek „dendair" , pak vřeštící jakýsi klarinet 
„sokra*, kvičící flétna „šebabá" a staré „tibia simplex" 
podobná trouba nSfeff", kterýchžto nástrojů zde dosud se 
ožívá. — Ze zamřížených oken s báječným přepychem zařízených komnat 
slavného druhdy harému zdejších vladaíů nehledí již, jako druhdy bý- 
valo, veliký dav milostenek, tanečnic a otrokyň na nádvoří, kdež právě 
se dělo několik poprav na rozličný spůsob a hrozné mučení některých 
véznů, což zdivočilým divákům bylo zdrojem zábavy a kratochvíle. 

Hrůzné toto divadlo jest arciť pouhou upomínkou, neboť vše vy- 
rovnávající čas také zde zasáhl mocně v kolesa dějin a místo prosla- 
vené nuby černochů hraje zde denně turecká hudba Straussovy valčíky 
a kapelník sem schválně z €ařihradu objednaný jmenuje se Jan Košťál 
a pochází, jak jméno ukazuje, bůh ví z které země. Kromě těchto kon- 
certů odbývají se tu ještě jiné produkce: zde mučí se také za přehoj- 
ného účastenství diváků arabští novobranci, jinače rekruti zvaní, kterýmž 
by arci svobodný život v Sahaře milejší byl, nežli to natahování údů 
v právo a levo — tak mění a zmirňuje všechno duch času! 




Digiti 



zed by Google 



220 Quido MansyetrKlement: 

Y zámeckých dolejších místnostech nalézají se yelké kasárny, 
strážnice, tiskárny pro časopis čtyřikrát měsíčně vycházející a guberna- 
torovy reformy do nebe vychvalující, a konečně stáje pro koně jízdectva. 
Spousta spojených staveb v zán^u residenčním rozpadá se na tři od- 
dělení : byt a komnaty pašova harému, úřadovny tribunálu, správy civilní, 
vojenské a byty hodnostářů a konečně pozemní a do moře vyčnívající 
pevnůstka. Při prohlídce zámku — kam totiž cestovatele pustí — ne- 
naleznete nic zajímavého, a ctihodný stsú^čký paša-gubernator nedává 
prý svůj harém několika stářím také již „unylých** Čerkesek, jak by 
se slušelo hlídati, dopřávaje jim dosti volnosti. Jsou prý velice úcty- 
hodné, ty krasavice, ale nikterak nebezpečné. 

Jako divoká a nesouladná fasáda zámku pozůstává i vnitřek 
z chodeb, průchodů, schodů, místností nizoučkých a opět nepřirozeně vy- 
sokých beze všeho smyslu stavěných a také v nábytkovém zařízení pře- 
vládá hrozná smíšenina evropsko-orientální všech možných tvarů a výrob. 
Užívání našeho nábytku v této a v jiných provinciích tureckého světa 
dělá na cestovatele dojem silně komický a upomíná vždycky na proslulé 
ústavní reformy turecké. — Při návštěvě sedáme si s hostitelem, Turkem 
to vzneseného postavení, do evropských, jemu nepohodlných křesel ve 
přijímací komnatě. Jakmile vsak jsme paty vytáhli, spěchá Turek do 
svého kabinetu a rozkládá se na svém pohodlném diVaně, aby si od 
moderního křesla odpočinul. Toto křeslo znamená, chcete-li, moderní 
opravy, a divan jest Turkův starý pořádek, jehož nenapraví nikdo, než 
úplný rozklad říše. 

Na tarasích zámku v odděleni pevnostním nalézáme prastará děla 
rozličného původu, z nichž mnohé krášlí benátský lev, nebo starý kří- 
žový španělský znak, jsou-li však starého původu tureckého, nacházíme 
jenom jejich letopočet. 

Navštívil jsem několikráte zámek mysle, že přijdu snad na stopu 
nějaké zajímavé cestovní historce, avšak marné namáhání ! Později jsem 
se zámku dokonce vyhýbal, neb děsný dojem, jejž na mne učinili při 
průchodu dvorem těžkými okovy spoutaní vězňové, kteří ze silně zaml- 
žených a nízce ve dvoře ležících žalářů ven vyhlíželi, nemohu ani při- 
bližně popsati. Jest jich mnoho, a o některých prý se vůbec ani neví, 
odkud sem byli zavezeni aneb z jakých příčin se tu žals^ují. čas od 
času připluje sem tajemný parník bez vlajky a odevzdá tu několik ta- 
kových nešťastných tvorů, jejichž provinění nikdo nezná ; tito, uvězněni 
při vodě a chlebě v místnostech hrozných, počínají brzy chřadnouti 
a umírají, načež místa jejich opět jiní zaujmou. Žádnému sem přive- 
zenému nekyne již slunko zlaté svobody — zde zemříti musí! 

Pozorujeme-li rozdělení slabé opevněného města, do něhož se 
vchází čtyřmi branami, nalezneme na západním konci především hrůzně 
zbědovanou čtvrt Maurskou, kterouž děsný výbuch střelného prachu 
v rozvaliny obrátil, jež bezpochyby ještě dlouhá léta smutný pohled po- 
skytovati budou. Při strašné této pohromě přišlo o život také asi čty- 
řicet služebnic Venuše i s jejich obdivovateli. Na rozvalinách maurské 
čtvrti nalezne nyní cestující ambulantně zbudované, rákosím pokryté 
chatrče, upomínající živě na příbytky černochů v dalekém Bornu ; avšak 



Digiti 



zed by Google 



Tíipalis afifický. 221 

désn^ ne&tota tŽchto brbhů. (MJ^nzuJe od bližSiho jich oUedáiii. Mflj 
zTédayj prAvodČí ylezl do jedné takové boady^ ale vrátil se: po malé 
e]»TíU kvapné na čerstvý vxdach, setřásaje s těla spoustu tmavých zví- 
řátek, kteráž se mn byla ve značném množství zejména na bílé pnněochy 
nsTěsito, a o jejichž krvelačnosti laskarý čtenář asi nemá ani zdáni. Oby- 
ratelé této smutné končiny jsou potomci druhdy tak slavných Maurů 
a úplná jejich ^bedovanost nás brzo vyhání z jejich ovzduší. 

Dále na výcbocT prostírá se čtvrt Maltézská. Čili Maltezácl mají 
sice 76 všech čtvrtích města obydlí, avšak zalidňují přece jen nejhustěji 
tuto část města. Edo zná jiho-italské malé městečko přístavní a jeho 
málo zajímavý život, vidí před sebou tuto čtvrt. Pro cestovatele v těchto 
krajinách jest však toto oddělení města vším, nebot neznám nejmenší 
malifkosti, kteréž by zde nenašel, a dlouho postrádané předměty, po 
kterých takřka toužebně naše mysl práhla, skjrtá přístřeší a obchod 
Maltézana vracejícímu se cestovateli z ohromné Sahary. Nepřeháním 
však nikterak, dím-li, že touto čtvrtí prochvívá jediné heslo : ,,Za peníze 
všechno!" Maltézan hledí uspokojiti cizince, seč jeho síly stačí, a také 
Maltézanky, jež příroda nad míru živou letorou obdařila, jsou roztomilé 
a pby vlídnosti — na rtech stálý žert a v srdcích věčnou lásku . . . 
Ačkoli Maltézanky rády hřeší, jsou přece nadmíru pobožné, tak že značný 
počet knězi s týdenními absplucemi dosti práce má. Jakým spůsobem 
Maltézan bohatne, jest lhostejno — kaidý prostíředek k dosažení mamonu 
jest mu vítaný a to jest hlavní spruhou a hybnou sílou těchto ostrovanů 
v Tripolisu. 

Nedaleko Maltézské čtvrti, na jihozápad od nové brány «Bab 
Bžadyd*, rozkládá se tak zvané město židů ^^Harra**, a cizinec učiní 
dobře, obi^e-li si vysoké boty před návštěvou toho bludiště, jež pozůstává 
asi z pětadvacítí uliček tak klikatě spletených, že zablouditi nic divného 
ta není. A pak ta bezedná spínal Nethu nikterak, uvedu^^li, že ná& 
polský žid jest proti tripolisskému krásným vzorem čistoty, a neznám 
superlativu, kterýž by na zdejší ghetto dosti silným byl. Avšak navzdor 
této hrozné špíně a dusnému ovzduší jest „Hárra el Kabir'' — velká^ 
židovská čtvrt — velmi zdravá a nakažlivé nemoci, po kterých jsem 
se tázal, zde nikdy prý se nezachycují. Židovstvo nemá nevzdělanějších 
členů, než jsou Israelité Tripolisu a sám velký rabín tamějši, co do 
moci pravý papež, jest ohledně písma a talmudu veliký ignorant. Tri- 
poUsský žid jest stvoření velmi bídné, pravý to mučedník ve veřejném 
životě, nebof s ním zachází každý mohamedán hůře než s otrokem. Tlu- 
čení, poličkování, tahání za vlas i vous a kopání židů může cestovatel 
denně pozorovati v ulicích města, kteréž předčí co do surovosti jen 
>Iarokko. Náboženské tradice a rituální obyčeje své víry zachovávají 
co nejpřísněji, dopouštějí se však následkem neznalosti talmudu poklesku,, 
o němž je potřebí zvlášC se zmíniti. Y každý sváteční den opije se totiž 
každý poctivý občan židovského města v Tripolisu důkladně košerovanou 
kořalkou „hocha" a trvají-li svátky několik dní, propuká dlouhé obžerství, 
z něhož nevycházejí ani rabi ani chacham t. j. vykladač písma, a vše, 
až dolů k nejchudšímu synu vyvoleného národa, tone v objeti rozmarné 
opice. 

15 



Digitized by 



Google 



222 Quido Mansvet-Klement : Tripolis africký. 

Židé mají zde takřka privilej na všechen obchod s hovězím do- 
bytkem i na řezničina, ježto Arabové toliko skopové maso na prodej 
vykládají, následkem čehož porážka, krámy a veřejné kuchyně židovstva 
velice navštěvovány bývají. 

Co se týče zevnějšku židů v Trípolisa, podotýkám, že se přidržují 
zcela obleku zdejších moslimů, až na malou odchylku, která záleží 
v prapodivné domněnce, že košili nepovažují za hodnu, aby těsně po- 
krývala střední část těla, následkem čehož připevňují spodky pod ni, 
a košile splývá pak jako zástěra přes nohavice. Ženské nosí šat Arabek 
a jsou v domácnosti dosti příjemné, avšak zdejší mohamedáni nepova- 
žují je za tak krásné jako židovky z Tunisu, kteréž 'jsou hrozně tlusté, 
a proto — dle zdejšího vkusu — krásné. Chudák tripolitánský žid 
jest bídný tvor, neboť zakouší po celý život nesčetných příkoří, jožto 
každý jinověrec v Tripolisu nejrozhodnějším antisemitou jest. 

O zdejším tureckém panstvu prozatím pomlčím, nebof čtenář si 
asi již domyslí, jaké hospodářství mezi Turky tu panuje. Avšak nesmím, 
co věrný zpravodaj, zapomenouti ještě na míšence. Zdejší Turci vyhle- 
dávají si velmi často družky života z rodin Alžiranů sem se přistěho- 
vavších, kteréž se překypující zdravotní silou vyznamenávají, a nový 
tento smíšený kmen, plný jarosti, tvoří počínající jádro nových oby- 
vatelů TripoUsu. „Kuluglija" — tak nazývají se tito míšenci — množí 
se den co den a nadejde zajisté doba, kdy všechny ostatní obyvatele 
zatlačí. Jejich vlastnosti jsou vskutku vynikající a neznám v celé se- 
verní Africe a mezi orientálci vůbec lidí poctivějších, šlechetnějších 
a nezištnějších, než jaké jsem nalezl mezi tripolitanskými míšenci. 

Až se jednou poměry politické na celém pobřeží severní Afriky 
upevní, nastane zase Tripolisu doba rozkvětu, nebof jedině odtud po- 
vedou nejkratší cesty do srdce Afriky a železnice Saharou do Bornu, 
Darforu, Wadaie, Sokotu, Kanému, přes řeku Bienué až k dalekému 
veletoku Konga, bude spojovati o mnohem příznivěji Evropu, než pří- 
stavní místa Atlantického okeanu a Rudého moře. 

Středem všeho toho bude pak účinkem své polohy město Tripolis, 
a duch Feničanů, jeho zakladatelů, vrátí se opět na místo osady »Oea*, 
a na zříceninách pozdějších tírí nedaleko sebe ležících měst římských 
(Tripolitana) „Oeae, Sabratae a Leptis magnae* povstane nový ohromný 
Tripolis — příští to hlavní tepna středozemního moře. 



Digitized by 



Google 



Servác Heller: Zápasy. 223 



Zápasy. 




Povídka z praSského iiyota od Serváce Hellera. 
(PokmCoTání.) 

odina páně Křikavova a jejf hosté vešli do 
naplněného hostince, ale nezdrželi se tam 
déle, než bylo potřebí, aby se káva uvařila 
a vypila. Zvláštního neuviděli nic, nebot i na 
venkově je nedělní hospodský život — pokud 
se netančí — jednotvárný. Všechny stoly 
byly obsazeny staršími sousedy, kteří z dýmek 
statně kouříce buď v karty hráli aneb hlučně 
rokovali. Jizba byla tedy plna tabákového 
dýmu a pro hluk nebylo slyšeti vlastního slova. Páně Křikavova spo- 
lečnost byla tudíž povděčna, když dáno znamení k odchodu. S veselou 
myslí vsedli zase všichni na svá místa do kočárd a uháněli jasným, 
mrazivým večerem nazpět. 

O pftl deváté dorazili na Lišku. Pan Křikava kázal odvésti koně 
do konírny a odebral se v čele své rodiny do přízemní hostinské mí- 
stnosti. Zde uprázdněn příchozím ochotně stůl na právo, nedaleko kamen 
a pan Křikava povzdechl si blaženě: 

„Zaplaf pán bůh, že jsme již zde! Taková projížďka je sice zdravá 
a příjemná, ale všeho moc škodí. Vzali jsme si trochu daleký cíl!** 

,Snad tě to nemrzí?" otázal se rozmarně jeho bratr Josef. „Buď 
povděčen, že měla děvčata ten nápad — kde pak bys byl asi tak 
vytrávU?* 

,To máš zase pravdu," přisvědčil spokojeně pan Křikava. „Vytrávil 
jsem kapitálně — zdá se mi, že bych sklenice chroupal a hřebíky po- 
lykal Jen aby nás nenechali dlouho čekat na večeři. Poslyš, Stázinko, 
haď tak hodná a dojdi se podívat do kuchyně, jak to s jídlem dopadá!" 
Paní Křikavova uposlechla ochotně vyzvání svého manžela a vrá- 
tila se za chvíli s radostnou zvěstí, že už je všechno hotovo. A skutečně 
začala páně Křikavova rodina záhy na to večeřet. Jaké přípravy k této 
večeři byly učiněny, je známo z rozmluvy, již měl dříve pan Křikava 
v kočáře se svou manželkou; poslači tudíž, povíme-li, že dopadla večeře 
znamenitě a že všem výborně chutnalo. Pan Křikava, kterýž dobrý ža- 
ludek a dobrou kuchyň za hlavni podmínku a fundament pozemského 
blaha považoval, ponořil se celou duší do rozkoše, kterouž mu dovedná 
raka paní hostinské byla připravila, a zapomněl docela mluvit. Teprve 
když úplně nasycen a uspokojen byl, obrátil zase pozornost na rodinu 
a věci, kteréž kolem něho se děly. 

V útulné, prostranné jizbě bylo veselo. Hosté znalí se vespolek, 
jakožto stálí navštěvovatelé Lišky, a zábava byla tudíž nenucená, živá. 
Několik mladších umělců — hudebníků, kteří tu častěji se scházeli — 
uspořádalo přítomným dámám k vůli malou produkci na pianě a ve 
zpěya, a za krátko bylo všechno kolem rozjařeno. Rozmlouvalo, hrálo 
sC) pak zpíval výtečný baryton Národního divadla méně známé, ale tak 

15* 



Digiti 



zed by Google 



224 Serrác Heller: 

tklivé národní písně, že dámy — však nejenom dámy — až slzely, 
načež, aby společnost opět se rozjařila, mladý komponista s domácím 
^mladým pánem** novon rhapsodii čtvemičně přednesli a tak dále, di 
všechno se rozehřálo. Pana Eřikavovi zalíbilo se v té veselé, intelligentni 
a hodné společnosti tak, že požádal otce Janoníka, aby dal k ledu na- 
kolik láhví šampaňského. Těch několik láhví zmizelo téměř okamžiCe ve 
štíhlých skleněných komoatech a pan Eřikava objednal novou baterii — 
Roederer carte blanche. 

Veselost držela se stále na rovné výši : a všichni cítili se jaksi 
blaženými. Jenom pan Richard Lebmn měl starosti ohledně vrtochů 
paní Eřikavové a pásl na okamžik, aby svon — jak říkal — • krásnou 
tchýni při slabé chvíli přistihl a sobě naklonil. Ysak i jemu nadešla 
chvíle, nebof pani Eřikavová, dojata znamenitými výkony mladých vir- 
tuosů jakož i dvomostmi, jimiž ji starší i mladí pánové zasypávali, 
byla v míře neobyčejně dobré a měla se i k němu vesele, vlídně a bodře. 
„Této chvíle musím použiti,** pravil si v duchu Richard Lebrun, „nebo. 
kdož ví, zda-li se tak brzy podobná příležitost opět vrátí ! Ona se jaksC 
rozehřála, srdce jí měkne . . . nuže učiňme na ně útok, abychom si je 
a s ním dceru získali 1** .. . Pan Richard tedy přišoupnuv svou židli 
blíže k šustícím šatům paní Eřikavové, jal se k ní mluvit spůsobem, 
jak jen mohl srdečným a prostým, nebot pozoroval již, že paní Eřika- 
vová přepjatých řečí nemiluje • — a docílil skutečně jakéhosi úspěchu, 
nebof rozšafná ta paní naklonila mu přátelsky sluch, jakoby z oživeného 
citu pro spravedlnost a pravdu znovu a lépe přesvědčiti se chtěla, ja- 
kého smýšlení a jaké povahy jest ten, kterýž se státi chce mužem, 
pánem a velitelem její dcery, ve kteréž — a to vším právem — spa- 
třovala svůj vlastní obraz z mládí, svou vlastní omlazenou duši, své 
vlastní obrozené srdce. 

„Milostivá paní, vy se na mne hněváte!** pravil mezi řečí zar- 
mouceně pan Richard. 

„Ani mi nenapadá!** odpověděla paní Eřikavová a podívala se 
tázavě na něho. „Proč tak soudíte?** 

„Odpusťte, milostivá paní,** odpovídal pan Richard, „mně to tak 
jaksi připadá. Jsem vám arci nevýslovně díky zavázán za shovívavost, 
kterouž jste mi dosud osvědčovala, avšak . . . poslední dobou zdá se 
mi, že mne stíhá neštěstí, že se začínáte ode mne odvracet . . . Tato 
myšlenka děsí mne hrozně, nebof miluju nevýslovně slečnu Hermína 
a zbožňuju její krásnou, dobrou matku ..." 

„Tiše, pane Richarde!** zvolala zcela přitlumeným hlasem, ale 
přísně paní Eřikavová. „Edyby vaši nerozvážnou řeč uslyšela Hermína 
nebo někdo jiný . . . však nepotřebuju vám teprve vykládat, jak nemilé 
by to bylo.** 

„Urazil jsem vás snad, milostivá paní?** tázal se úzkostlivě pan 
Richard. „To by mne k smrti zarmoutilo, nebof měl jsem úmysl zcela 
opačný ..." 

„Vím, vím," vpadla rau do řeči paní Eřikavová, „že jste mi chtěl 
zalichotit. Avšak matce dospělé dcery nesluší se lichotit, ani z pouhé 
a plané dvornosti . . . Mluvte chladně a střízlivě : proč myslíte, že jsem 
na vás zanevřela?" 



Digitized by 



Google 



Západy. 225 

„Protože chcete, milostiyá paní, aby můj sňatek s Herminou na 
pHštf masopust se odročil.* r 

„To není přece žádný důkaz nepřísně? VždyC pověděla jsem hned 
také, proč si tak přeju! Víte, milý pane Richarde, matky mají při 
vdavkách svých dcer vždy jiné náhledy, než otcové, neboť yéií z. vlastní 
zkušenosti, co to jest, státi se ženou a • — nepochybně také matkou. 
Maži m^slí si jenom, aby dcera již byla provdána, a neuvažují nic 
dále. Ale my hledíme dále do budoucnosti, a pozorujeme-li n^aké zá- 
vady, činíme zadost svému svědomí a napomínáme, aby se věc neukva- 
povala." 

„Ale milostivá paní," odmlouval pan Richard, „odpusfte,. že si 
dovoliúi odporovat — avšak mezi námi jest snad už. dávno úplně j^sno, 
mezi námi nebude přece již žádné závady. Já milnju slečnu Hermínu 
z celé duše své a ona jest mi také nakloněna; pan Eřikava mi oči- 
vidně přeje a vy, milostivá paní, jste mi tak zářícím ideálem matky 
a paní, že by svrchovaným bezprávím bylo, kdybyste mi nedůvěřovala 
aneb mne dokonce nenáviděla." 

„Tiše!", napomenala hovorného pana Richarda matka spanilé 
Hermíny. „Děti nás poslouchají — mluvte o něčem jiném!" 

Mezi tím, co pan Richard se namáhal, aby nějaký vhodný předmět 
na odvráceni pozornosti nemilých posluchačů vynašel, umluvili se krátce 
Jaroslav Eřikava, jeho sestra a slečna Horská, á Jaroslav požádal na 
to otce a matku, aby jim dovoleno bylo, podívati se nahoru na tanec. 
JiHk Hlavsa byl se již dříve dovolil a odešel. Pan Křikava, kterýž se 
velmi šťastným cítil, svolil ochotně a otázal se jenom Richarda, nechtěl-li 
by „tu mládež" nahoru doprovodit; avšak pan Lébrun, vytknuv si pro 
tento večer jiný úkol, pravil: 

„Myslím, pane Eřikavo, že mne nahoře není potřebí, ježto má 
slečna průvod více než dostatečný ; krom toho domluvil bych tuto něco 
rád s milostivou paní ..." 

„Ach tak!" zvolal důvtipně pan Eřikava, jakoby byl bystře po- 
stihl, o čem asi Richard s jeho paní domluviti se chce. „To jsem ne- 
věděl! Nu dobrá, domluvte se šťastné, bude mne to těšit. A vy, mladí, 
si tedy jděte, ale pozor na sebe!" 

Rozhodnuv takto na obě strany dle projeveného přání, učinil pan 
Eřikava jadrný doušek a položiv ruce pohodlně na stůl, jal se dále 
bavit se třemi pány u protější strany. 

„Ale, pánové," pravil po chvilce, „což máme' tak spolu ' mluvit na 
distanci — pojďte sem a přisedněte $i k nám. Naše mládež odešla na- 
horu, podívati se na tanec, a pobude si tam nějakou dobu; ostatně 
í když zase dolů sejdou, mohou se \ usadit na vaše místa — ^^ s námi 
oni beztoho mnoho řečí nemají." i 

Pánové uposlechli tohoto pozváni a záhy byli všichni kolem stolu 
zabráni do živého^ ho voru. Pan Eřikava rokoval moudře o různých ho- 
spodářských záhadách, bratr jeho Josef našel vtipálka, s kterýmž se 
při perlícím šampaňském celému světu mohl vysmáti, paní Eřikavová 
zase zabrala se do řeči s Richardem Lebrunem, chtíc nad jeho nedoč- 
kavostí zvítěziti, a slečna Aloisie Eřikavová posléz bavila se výborně 
s jakýmsi uhlazeným vdovcem, kterýž se jí nápadně dvořil, tak že v ní 



Digiti 



zed by Google 



226 Serrác Heller: 

ihned vznikla slastná myšlenka, že bj tento snad mohl se státi Mojžisemr 
kterýž ji po čtyřicitiletém bloudění v poušti panenského života uvede 
konečně do zaslíbené země manželství ... 

Mezi tím vystoupili Jaroslav, Hermína a Ema do prvního poschodí 
a pozdravili se tu radostně s milou přítelkyní, Aninkou Hlavsovou, kteráž 
dle úmluvy s otcem svým, statným kovolijeem Ondřejem Hlavsou, a sta- 
rostlivou matinkon, pani Terezií, sem se dostavila. Ondřej Hlavsa a jeho 
žena vlastně neměli ani tušení, že se tu sejdou s někým jiným, než 
s Jiříkem, ale slečna Aninka věděla více a naléhala proto, aby se vzala 
drožka na Lišku. 

Po krátké společné rozmluvě podal Jaroslav Křikava rámě slečně 
Anince a Jiřík Hlavsa slečně Hermíně a oba párky vmísily se mezi 
promenující tanečníky, kdežto slečna Horská, jakožto věrný, nezištný 
spojenec, k manželům Hlavsovým si přisedla a je baviti se snažila. Ježto 
pak manželé Hlavsovi ještě jednu dceru, Miladu — také sličné děvč« — 
s sebou měli, ale tato slečinka ještě do kola nesměla, dostavili se slečně 
Horské brzy dobří pomocníci, jejichž veselému hovoru brzy se podařilo, 
zaujati rodiče, mlaďounkou dceru i slečnu Horskou, tak že u tohoto 
stolu, zrovna jako dole u Eřikavů, na oba párky se zapomnělo. 

Jiřík Hlavsa, maje na pravém rameni rozkošnou dceru panaJaoa 
Křikavy, a Jaroslav Křikava, veda si s chloubou na téže straně Jiříkovu 
neméně sličnou sestru, procházeli se z počátku jenom, ale neodolali 
dlouho, a když po druhé promenádě hudba francouzskou polku spustila, 
vrhli se odhodlaně do víru a tančili s rozkoší, jako snad mimo ně žádný 
jiný párek. Když byl takto kruhový tanec krev našich mladých párků 
rozpěnil, vzmužila se slečna Hermína a pravila Jiříkovi, když ji byl 
tento vroucně k sobě přitiskl: 

„Pane Hlavso — vás něco tíží! Vy nejste šťasten. Nesměla bych 
zvědět, co vás tísní?" 

„Slečno krásná," odpověděl vroucně, ale nikoli vesele Jiřík, „buďte 
ujištěna, že se v tu chvíli, maje vás po boku, cítím dokonale blaženým..." 

„To není odpověď na mou otázku!" odpověděla bystrá dívka. 
„Prosila jsem vás, abyste mi vyjevil, co vás tísní, neboC že jste stísněn, 
ukazuje celé vaše chování. Dodejte si tedy odvahy a svěřte se mi, možná, 
že vám budu moci prospěti ..." 

„Ach ovšem," vpadl jí prudce do řeči Jiřík, „vy mohla byste mi 
pomoci, ba vy mohla byste mne učiniti nejšťastnějším člověkem na 
světě . . . arci máte-li k tomu dosti moci a síly!" 

„To vám nemohu říci," namítla slečna, „dokud neznám obsah 
a tíž úkolu. Nuže, rcete tedy, ale krátce a upřímně, co vás hněte?" 

„Slečno drahá, poznal jsem bytost, dívku, anděla v dívčí podobě, 
rozkoš duše a smyslův opojeni — Dívku krásnou a čackou! Srdce moje 
zahořelo pro ni a celá mysl má jest naplněna j^im luzným obrazem. 
Tato dívka čarovná stala se mým ideálem, mou touhou a modlou . . ." 

„Totě výborné, pane Hlavso!" zvolala vesele slečna Hermína. „Vy 
jste, jak po prostu říkáme, až po uši zamilován!" 

„Ano, slečno, to jsem!" přisvědčil Jiřík. „Ale v tom vězí také 
moje útrapa." 



Digitized by 



Google 



Zápas}. 227 

„Útrapa?** podivila se Hermína. „Slýchám přec a čítám vždy, 
že láska oblažuje, a soadím z toho, že čím větší láska, tím větší je 
také blaženost." 

.Zajisté, slečno," doložil Hlavsa, „ale jenom láska nadějná, láska 
opětovaná, láska oboustranná ..." 

„Tedy váš ideál vás snad nemiluje?" otázala se vesele Hermína. 

„To právě nevím," odpověděl Tážně Jiřík Hlavsa, „a tato nejistota 
právě jest příčinon mé útrapy ... Vy, slečno, posmíváte se mi otázkou, 
zdali mne milj ideál miluje, a přece mohla byste mi snad sama nejlépe 
zprávu o tom podat, kdybyste chtěla!" 

„Jestli mohu, s největší radostí! Avšak povězte mi, proč pak 
vlastně pochybujete o přízni svého ideálu?" 

„Proč pochybuji? . . . Proto . . . proto, že je m&j ideál už za- 
snouben !* 

„Zasnouben !" zvolala s ironickým zděšením slečna Hermína. „A to 
vás zbavuje vší naděje? O hrdinná mládeži!" 

„Yy tedy, slečno, myslíte, že není zasnoubení ještě koncem všech 
věcí a že člověk i po něm může doufati?" 

„Proč pak by nemohl?" podivila se opět slečna Eřikavova. „Na- 
děje zbývá člověku vždycky, a milující nemá se jí nikdy vzdávati, nej- 
méně pak před časem!" 

„Totě potěšitelné učení!" zajásal Jiřík Hlavsa. „Avšak dovolte 
mi, krásná slečno, aby ho zkusil hned na praktickém příkladu. Yy jste, 
jak jsem doslechl, také již zasnoubena — směl a mohl by ještě doufati 
ten, kterýž vás jako Boha miluje a jehož i vy snad milujete?" 

„Kdyby nedoufal, byl by osel!" zvolala jaksi popuzena slečna 
Hermína a odmlčela se. 

„Nuže, slečno ..." odtušil také rozechvěn, ale jaksi již odhodlán, 
pan Jiřík, „kdyby ten nadšenec tak nyní u vás stál a z překypujícího 
varu duše zvolal: ,Hermíno, ty bohyně má, ty lásko a touho moje je- 
diná!* ... co byste mu odpověděla?" 

„Kdyby to byl ten, po němž i moje srdce baží, odpověděla bych 
vítězoslavně: Nu, konečně tedy vyznání! — Zde jest srdce mé!" 

Zrovna při těchto slovech byli Jiřík a Hermína z kola do koutu 
a kamen vytlačeni a ocítili se takto jaksi mimo dozor obecenstva. 
A v tu chvíli také naplnilo se Jiříkovo srdce odvahou a on sevřev 
Hermínu prudce do svého olq'etí, vtiskl jí vřelý polibek na ústa a zvolal : 
•Nu konečně tedy vyznání!" 

Ylastně neměli Hermína a Jiřík ani práva takto zvolati, ale lásce 

ubíhá čas zvolna a její nedočkavost měří jiným měřítkem. Něco 

podobného udalo se asi touže dobou na protějším konci sálu, kdež 
Jaroslav Křikava s Aninkou Hlavsovou z kola vytlačiti se nechal, ale 
v touž chvíli objevil se také již mrak na obzoru: mezi dveřmi sálu 
stanul pan Křikava otec, zavěšen pohodlně, ba skoro již trochu těžce, 
na rameni Richarda Lebruna. Pan Křikava nemohl dlouho nalézti osoby 
své „mládeže", a takž stalo se, že bystré a ostražité dívky jeho dříve 
zpozorovaly, než on jedinou z nich vypátral. Rovněž tak rychle vyhle- 
daly se na vzájem i oba párky, a jakoby bylo mezi nimi jakési 



Digitized by 



Google 



228 Servác Heller: Zápasy. 

tajné dorozuměni býyalo, pospíšily hned k sobe. Sešij se u stíny stranou 
ode dyeři a Jaroslav prohlednny rychle situaci, pravil: 

^Nože, všichni jsme se, jak vidím, již dohodli; pod^e si tedy 
tnče a slibme si, Se nesmějí a nestanon se z nát^ jiné párky, než jak 
tuto proti sobě stojíme!* 

Pan Efikava byv Richardem upozorněn, kde párky stojí, pohrozil 
jim prstem a dal pďc celou rukou kategoridcé znamení, aby še ode- 
braly dolů; . . 

«Mně se zdá," pravil na to Jarpskiv, ^ž^ otec a Richard více 
spatřili, než nám pro dnešek bude milo, avšak co na tom! Jednou 
musí vše na jevo, a konečně čím dříve rodičové o tom zrědí, tím lépe. 
Boj nás minouti nemůže, nuže, musíme-li již bojovati, začněme dříve!" 

„Děláš nám pěknou vyhlídku!** prohodila žertovněj ale přece sta- 
rostlivě Hermína. 

„Ty, milá sestro, půjdeš asi první do ohně a musíš se tedy nej- 
dříve opásat — možná, že ti zápas nastane již dnes, nebot z rozličných 
známek seznal jsem, že Richard vší silou žene na rozhodnutí; zpozo- 
roval-li pak — jakož se mi zdá, že mezi tebou a i^telem Hlavsou 
dnes jakési dorozumění se stalo, sesílí zajisté ještě svůj útok a podráždi 
otce, jak jen bude moci. Ale jen žádné přepjaté strachy! Bndhie si. 
Mino, vědomi, že jsme plnoprávnými dětmi v rodině a ten Richard že 
je toliko cizí vetřelec. Pro koho pák se může konečně otec rozhod- 
nouti: pro své děti nebo pro cizího — dobrodruha? Jen tedy odhod- 
laně a směle! Vy pak, přátelé milí, ty, Jiříku, a vy, Aninko zlatá, 
buďte klidni a nedávejte se másti žádnými řečmi, kteréž vám snad 
budou donášeny, a buďte pevni, i kdyby snad náš otec sám na vás si 
došel, aby vás přemluvil k ústupu. Ostatně navštívím vás hned z^tra 
a umluvím s vámi, čeho asi bude iK)třebí. Nyní vratte se, Aninko, ku 
svým rodičům; já už nahoru sotva přijdu, protóz buďte zatím s bohem 
a nepřipouštějte si žádných starosti. Ty pak, Jiříku, pojď & námi dolů 
a vyžádej si, dříve než mrzutost propukne, od našich starých dovoleni, 
abys směl zůstati zde nahoře u svých rodičů. Otec můj dá ti je ne- 
pochybně zcela ochotně a on ti je musí dáti nyní ještě zcela vlídně; 
pak nepotřebuješ se objevovati na bojišti, dokud ti nedám znamení. 
Postarám se jenom, abyste se s Minou mohli vídat.** 

Jaroslavovy návrhy a disposice byly ode všech přijaty a po krát- 
kém rozloučení s panem Ondřejem Hlavsou a jeho ' rozšafnou choti 
Teresií, sestoupili Jaroslav, Hermína, slečna Horská a Jiřík Hlavsa dolii 
Si kráčeli zvolna k otcovu stolu. 

Tento byl jaksi zamračen a hleděl pátravě na příchozí, jakoby 
tajnosti jejich duší chtěl proniknouti. 

„Zde nás zase máš, tatínku!"* zvolala vesele Hermína. ;,Jsme celí 
a celé, bez nejmenšího úrazu.** 

ffVidím, vidim^ že jste nepřišel nikdo o ruku ani o nohu,** pravil 
na to suše pan Křikava; i,B[e zdá se mi, že leckdo z vás ztratil blovu . . ." 

„To by bylo veselé, tatínku!** prohodila zase rozmarně Hermína. 
^A nedala by se taková hlava již nidézti?** 

•„Mně není, holka, teď jaksi do žertů, ** odpověděl poněkud mrzuté 
ótec^ „ůečhmé toho prozatím! Zde. není místo, abychom takové věd 



Digiti 



zed by Google 



Svatopluk Č6Qh^ áotek. 



projednávali. Jděte si sednout tan&le k protějifm^ štola a bavte se, 
jak můžete; já se tu s pány sousedy také snad opět rozveselím.* 

Když byl pan E3^va toto propověděl, předstoupil Jiřík Hlavsa 
a pravil: 

„Já přicházím, vašnosti, abych vám i milostivé pani co nejsrdečněji 
poděkoval za laskavé pohoštění, a prosíjn uctivě, abyste mi dovolili 
odejíti a zůstati nahoře u svých rodiéů.* 

„Yy zde máte rodiče?* otázal se pan Eřfkava. „Škoda, že jsem 
to nevěděl, byl bych s& nahoře s nimi seznámil. Nu, co škodí 1 Učiním 
tak po druhé ... Vy tedy chcete od nás? Nu je nám líto, ale jděte 
si >e jménu Páně a — : hlídejte dobře svoji sestieičku!* 

Jiřík Hlavsa ucítíl osten této narážky a chtěl již již odpovědět, 
ale v tom setkal se* s významným pohledem slečny Hermíny a rozhodnuv 
86 rychle jinak, učinil poklonu a odkvapil. 

Poněvadž byli také cizí hosté a stolily nepromluvil .nikdo ani slova 
o tom, co asi mezi mladými lidmi nahoře se udalo, ačkoli na všech 
patrno bylo, že něčím jsou znepokojeni. 

Po dvanácté hodině pan Eřikava se svou rodinou a společností 

odejel. (FoknioHal) 



šotek. 

Fantastická básefi od Svatopluka Čecha. 
(PokiAčoTáoí.) 




vn. 

měsíci, ty kníže noci bledý, 
^ty milenců a snílků tichý druhu, 
jak často, jinoch, blouznivými hledy 
jsem zřel do tvého stříbrného kruhu 
a lapen vláknem paprskových nití, 
jež' 8 nebeského stropu spouštíš dolů 
jak bájný pavouk, uvázl jsem v síti 
dum divných, tužeb) vidin, sladkých bolů! 
Když zmítán- lásky rozkoší a trýzni 
jsem bloudil tidiým, postříbřeným sádem, 
neb žhoucí po pravdě a kráse žízní 
sám nocí vzdychal v horováni mladém, 
když postav roj, ze světlit tvého tkaných, 
mne v luzný soumrak romantiky loudil, 
kde ve hrách fantasie :nespoutaí>ých 
krás, přízraků jsem labyrinjbem bloudil: 
tu v jarou- bouři myšlenek a citů 
ty's, měsíci, jak božský maják svítil, 
můj duch se tišil ve tvém kliduj^m tí^pytu 
a blahý pozdrav nesmrtnosti cítil. 



Digitized by 



Google 



230 Syatoplnk Čech : 

Já pohrdavě smál se slovAm vědy., 
žďs vymřelého světa chladná škvára — 
Ó, ne ! To kněz je poesie bledý, 
jenž ohněm věcným svaté lásky hárá! 

A hle! teď v pestrém, starobylém rouše 

tvým snivým, stříbrojasným luhem jedu; 

dás dřepí na výběžku sedla v předu 

a tichým hlasem laje na bělonše, 

že frká přílišně a v půdu deptá. 

I mně on radu naléhavou šeptá: 

„Jen ticho, tichounko! Na ústa ruku! 

I dech taj, pokud možno — chraň se zvuku! 

Neb trochu větrná a nedůtklivá 

jest měsíční ta romantika snivá. "^ 

Kraj, po němž jedem', zdá se utkán celý 
z par modravých a ze slžibrné běli: 
Na půdě lunojasné houštka kvítí 
• hvězd různých listy stříbrnými svítí, 
i loubí lesa, větve, štíhlé loneny 
i krajky kapradin a houby s mechem 
ze stříbra jemného jsou upředeny. 
Vzduch kolkol stříbrným se vlní dechem 
a nebe siné, hvězdičkami skvělé, 
jak stříbrotkaný stan se horem stele. 

Vstříc lepá trojice nám jede nivou. 
Jak ve dne zřím je v lunném svitu skvělém, 
jenž tvary jich jen měkčí z6íí snivou, 
jak průhledného stříbra jemným pelem. 

Kmet s jedné strany, vážný, ušlechtilý 
tu sedí v řásné říze stříbrotkané, 
k níž s hlavy velebné vlas dlouhý, bílý, 
jsa věncem aster sepjat, mlékem kane; 
pod brvou hustou, sněžnou pod závějí, 
jak hvězdná dvojice se zraky skvějí 
a.k boku harfa stříbrná se druží, 
jí s čela, jež má orla za okrasu, 
vlá řetěz lilií a bílých růží — 
ten stařec zdá se bardem dávných časů. 

A s druhé strany rytíř statný Jede, 
půl křižák, pólo v saracenském šatě; 
háv kroužků stříbrných se těsně přede 
kol údů mocných od hlavy až k patě, 
než pochva damascenku křivou chová 
a na ní arabská se třpytí slova. 



Digitized by 



Google 



šotek 231 

Kol pyšné přilby, na niž křidla divá 
drak stříbrný na obě strany stele, 
v dol hedbáv řásný fantasticky splývá 
po bujných kadeřich a hrdém čele 
kol snědé tváře s plamennými zraky, 
již věnči vonsn havraního mraky. 
Leč na štítu, jejž silná raka stiská, 
kříž zase stříbrem vytepaný blýská. 

U prostřed jinoch, oděn v hedbáv drahý, 

v malebný, skvostný oděv středověku, 

tvář jeví hladkou, bledou, lunných vděků, 

zrak žhoucí nadšením a snivě vlahý. 

Svou náruč otevřenou zdvihá ke mně 

a rety rozechvělé zvučí jemně 

jak lehce dotýkané harfy struny: 

„Jsem neznámý tvůj druh, jsem kníže z Luny, 

jsem vřelý přítel tvůj. Věz, bytost moji 

již dlouho k tobě tajná páska pojí; 

druh neviditelný, již dávno sdílím 

cit každý s tebou, toužím, plesám, kvílím 

a duch můj stínem provází tě stále, 

jak věrný man vždy v patách svého krále. 

Ó chvíle zlatá nesmírného štěstí, 

kdy vítám tebe v obvodu své říše, 

kde tvojím nyní vše, co mojím jesti, 

kde jenom pro tebe hruď moje dýše, 

kde číhám, otrok, na pokyn tvé brvy 

a práhnu spečetit svou věrnost krví!** 

Chci promluvit; leč rarach dole tahá 

mne za rukáv a na rty sobě sahá. 

„St!" šeptá, «pamatiU) co řek' jsem tobě. 

A nejlépe: buď němým jako v hrobě 1 

Chceš divit se, zkad přátelství to náhlé, 

to překypění něhy neobsáhlé? 

Yzáyt zabředli jsme, hochu, v lunné třpyty: 

věz, jinorodé měsíční jsou city 

a plápolají v čarovnějším žáru 

než na střízlivé kouli zemských škvárů. ** 

Bard šedý probírá se zvučným kovem 

a týčí slóráň a zvoní zpěvným slovem: 

„Buď, hoste, uvítán strun jasných zpěvem, 

jež burácejí lvů a hromů řevem, 

když slaví bohatýrské činy reků; 

a v cukrující hrdličky se mění, 

v roj slavíků, když v rokotavém pění 



Digitized by 



Google 



232 Syatoplak Čech: 

vlas hehkf chválí; tváře sladkých vděků. 
Baď vítán strnnami, j€i v oblast hvězdnou 
dešt perď méti^í i v propast bezdnoa, 
jež pějí city vznešenější nebe 
a hlubší moře, krasší zory típytné 
a čistší lilie, když u vod zkvitne — 
v říš měsíčního kouzla vítám tebe, 
zde ve stříbrných paprscích se koupej 
a krokem duchů po oblacích stoupej, 
kde vysoko nad nízkou skutečností ' 

chrám divů zjevy nadpozemské hostí/ 

I vece rytíř s čelem hrdosmělým: 
„Meč páÁa z Luny vložen do mých dlaní, 
já vojsku jeho nesmímómu velím, 
svým rohem budím bouři smrtných zbraní. 
.Klíč kouzelný, jenž k vile tvojí vede, 
jest v rukou vznešené a sličné paní, 
ve schráně mocné kněžny, Stelly bledé. 
Nad čelem skály do blankytu vzpjatým 
hrad její pevný závratně se věží; 
tam za zdí mnohých pasem zubovatým 
klíč onen blýskavice mečů střeží. 
Leč nejstrašnější vojsko neodolá 
těm silám hrdinským, jež roh můj svolá.*" 

V roh zadul stříbrný. Viz! v kole šírém 
kraj rozvlnil se davů mračných vírem, 
bouř postav hrdinských se valí blíže 
a nad ten příboj bohatýrstva šerý 
pnou korouhví se půlměsíce, kříže, 
v něm kmitají se meče, přilby s péry 
a brnění — ToC chaos různé zbroje, 
směs plemen různotvárná, různohlasá, 
jak by sem spěly všechny reků voje, 
jež hřměly zpěvem Ariosta, Tassa, 
i Karel báje se svým chrabrým lidem 
i dav, jenž cválal za mohutným Cidem. 
A kovem blýskají ty spousty temné, 
tak jakby do ztrhaných mraků burných 
svit luny sypal svoje lesky jemné 
a stříbřil cípy, třásně mlžin chmurných. 

Jdou s hlomozem ; leč podivné to znění ! 
To skutečnosti hlahol, rachot není — 
tak ohlas jenom z- jiných světů znívá. 
Ten branný ruch, hlas rohu rytířova, 
a jeho, mládce ztepilého slova, 
zpěv barda, jeho harfy hudba tklivá — 



Digitized by 



Google 



áoték;. . 288 



vSe zvučelo a přece bylo němé 
jak hlacbý tón,. jejž ve snu zaslecluieme, 
jak hlasu vepominka, když zazni v duchu, 
a prázdný přelud šáleného sluchu. 

Teď vojevůdce siky svoje řadí, 
bard k válečnému zpěvu harfu ladí 
a 8 bledým knížetem již k bitvě jedu. 

Před námi skála závratného vzhledu 
hrad kněžny Stelly nese na teňaeni. 
Jest sotva možno dohlednouti zraku 
až ku hradbám, jež temné zuby cení 
nad kolmým srázem z potrhaných mrakň, 
a na směs hrdých věží, která vtíná 
své IŤpytné špice do hvězdného klína. 

Však pata hory zdá se kryta mračny, 
jež válejí se v chumlech divotvámých 
a kmitají se šlehem blesků žámých — 
to vrahů roj nás čeká boje lačný. 

Bard udeřil na struny^ stíKbrohlasé 
a zapěl v nadšení: „Ó chvíle slávy 
již pospěš,. pospěš ve vítězném jase 
a hrdou zelení nám věnči hlavy! 
Ó hrůzo, zadi^ na bojiště mrazem 
a vztekle rozpoutej své kštice hadí 
a srpem obrovitým — " 

Umlk' rázem 
a rozladěnou harfu znovu ladí — 
To šotek s mého sedla smek* se hbitě, 
jak vlk. se přikrad' k velebnému kmetu 
a struny stříbrné mu zhatil skrytě; 
pak neviděn se vrátil ke mně v letu 
a nyní v boky huňaté se tepe, 
na sedle smíchem dušeným se třepe. 

XPokraSoránf.) 



Digitized by 



Google 



234 Z báaní Adama Asnyka. 



Z básní Adama Asnyka. 

Z poHtiny přeložil Fr. Kvapit 

V cerYánclcli. 

I. 

i šťastni jsou, kdož mohou vítat jitro světa 
radosti pokřikem a rozkoši vždy novou — 
kdož zří, že budoucnost kruh vzácných darů splétá 
a všem dá žiti chléb, kdo národem se zovou. 




w 



\Nám — zář dne každého jež k zemi hněte kletá, 
jimž ztápí v prsa nůž, jejž naši vrazi kovou — 
nám nelze důvěrně v ta příští patřit léta, 
ni slavit novou éru písní minstrelovou. 

My zříme s nevěrou tu skvělou kořisf v dáli, 
o níž teď blouzní lidstvo opojené, snící — 
my bez obdivu jsme, kde svůdné blesky vzplály, 

jichž plamen krvavou nás lunou v oči bodá — 

leč k minulosti svojí obráceni lící 

čekáme, — tajemný svit jitra co nám podá. 



n. 



Dost dlouho na jevišti světa již jsme hráli 
Danaid roli — smutnou měli jsme to práci, 
v tůn bezdnou lejíce proud svojí krve stálý, 
v níž snaha, myšlenka i čin se na vždy ztrácí. 

Teď nelze, za tu cenu bychom kupovali 
okamžik přeludů, jenž slabé k žití vrací; 
dnes nevolno již nám spět v oheň, který pálí, 
by v lidstva mysli žil ten lid, jenž vykrvácí. 

Dnes naší povinností v mlčení stát hluchém 
a v kázni, na stráži jak bdělý vojín stojí, 
a nezradit se žádným pokřikem ni vzruchem; 

Dnes pouze duchem smíme jíti k předu v šeři 
a svěží poklad síly schránět v hrudi svojí, 
než obranu zas Bůh nám budoucnosti svěřil 



Digiti 



zed by Google 



z básní Adama Asayka. 235 

m. 

Ó trudno v porobě žít za vítězů vřavy, 
když přítomnost dál kráčí, nad hvězd pne se křesla; 
žal, nemít v světě pro svou duši základ pravý, 
zřít, jak nám vzrůstá lidstvo nad hlavu, jež klesla. 

Ó tmdno v budoucnost jít krvavý stín tmavý, 
na vlnách příhod býti bez kormidla, vesla — 
nic ze své néskytnouti skvělosti a slávy, 
jen bdít, by zoufalost nás v scestí nezanesla. 

A nutno luštit přec, co sfinx nám luštit dává, 

podmínky žití sporné smířit, z rumoviska 

jež vstalo nad svůj hrob, dne zář již plane žhavá. 

Myšlenku dějin z plísně třeba vzkřísit letem 

a sjednotit se znova s lidí živých světem 

ve jménu svitu volnosti, jenž všechněm blýská! 



Sloky. 

Nebylo nic na počátku 
než tůň světa temná, pustá — 
leč v ní blýskly černé oči 
a ta svěží, různá ústa. 

Od pohledů, od ruměnce 
vznítila se hvězdná zoře, 
a když první řekla slovo, 
země vyšla z hlubin moře. 

Když k ní shlédla tmavým okem, 
na rtu smích •^- roj zlatoperý 
vzlétl motýlů a ptáků, 
a květ z půdy pučel sterý. 



AVšak dosud člověk scházel, 
jen kol mrtvou hlínu zříti — 
konečně též vroucím, žhavým 
polibkem mi vdechla žití. 

Tak jsem v život probudil se, 
zázračným tím krajem zpilý, 
— leč mne rovněž, jako jiné, 
z ráje toho vypudili. 



Digitized by 



Google 



236 Z básní Adama Aanyka, 



Jedni a druzí. 

Jsoa jedni^ kt^ vždy se ženou zpili 
v před za snem štěstí, ztrmáceni znojem, 
kdož y marné honbě plýtvají své sily, 
leč žijí upřímným bojem. 

A kolej zklamání a bludů vnadu 
vždy projdou s rozkoší i s bázní mnohou, 
a v pouti každý utrhnou květ sadu 
a pod svou zdeptají nohou. 

Jsou jiní, kteří plují bez zdráhání, 
kam vlna žití nese je v noc dálnou, 
na pohled chladni, pokojní dle zdání 
zří marnost zápasu žalnou. 

Muk zřekli se a štěstí též se zřekli, 
jen zradu v darech losu tuší strastni — 
leč jednak před svým srdcem neutekli, 
a srdce kára je vlastní. 

Když setkají se v poslední pak chvíli 
jedni i druzí při zejícím hrobě, 
litují, tak a ne jinak proč žili, 
na vzájem závidí sobě I 




Digitized by 



Google 



Jan Herben : Hora. 237 

Hora. 

Obrázek z vinného kraje. Nakreslil Jan Herben. 

Chcem, aby re vinohradech nim tak 
jisto bylo jako v nejpevnéjšfch komorách. 
Hcrenské právo 

inice nebo-li vinohrad býval od nepaměti polem po- 
svátným. Úcty požíval vinohrad již ve Starém zá- 
koně, ale křesťanství ještě ji zvýšilo, právě tak 
jako včeliěku křesťanství opatřilo šetrností a ochra- 
nou, protože z práce její — svíce voskové zapalo- 
valy se na oltářích. 

Révu křesťanství posvětilo přímo ústy zakla- 
datele svého, jenž několikráte užil podobenství 
o révě ; a konečně při poslední večeři slova Páně o víně : 
„Toto jest krev má", zajistila navěky vínu cesta slávu. 
A to nejen v ústech bohoslovců, nýbrž všeho křesťanského 
lidu. 

U národů východních víno bylo nápojem nejčistším 
a královským. Laskavý čtenář si vyhledá dokladů dosti 
v básních perského krále básníkův, Hafíza. Víno činí 
národy silnými. Řekové pili víno i ftímané pili víno. 
Řekové pod Alexandrem a Římané za Caesara podmanili 
svět. A revoluce francouzská, jak přeletěla Rýn, udusila 
se v začazených německých pivnicích. Edo pil pivo, ten nemohl čistým 
hlasem zpívati „Allons enfants de la patrie!*" Hlas pivní duní jako 
močál hlubokým korytem. Naši Slováci msóí tak pěkné hlasy, že pijí 
víno? — 



Šetrnost a úcta k vínu i k vinohradům byly původem zajímavého 
zřízení a práva, jež náleží k nejpřísnějším právům, jaké známe. 
Právo vinohradské slulo horenské, protože trať polí, v nichž se víno 
pěst^je a rodí, jmenovali a jmenují podnes „horou". Atak má vesnice 
horu Světlou, horu Strážky, horu Haraskou, jak kde. 

Před právo horenské slušely všechny pře o vinohrady a všechny 
zločiny nebo přestupky ve vinohradech spáchané. Jako nad obcí bděl 
rychtář, tak vinohrady a právo horenské spravoval horný. Horníci 
takoví čili soud horenský rozhodoval i nad životy. Právo Napajedelské 
na př. znívelmi krutě. Lidé věšeni byli bez okolků a bez dlouhého vy- 
šetřování; ale bylo tak za právo: 

„Léta od narození syna Božího 1679. Ye jméno sv. a nerozdílné 
Trojice, amen. Za vysoce uroz. pána pana Juliusa Yilhélma hraběte 
z Rotáie (titul), zapsané i dané knihy tyto, kteréž mají slouti práva 
aneb spravedlnost ukazující horenskú při horách Napajedelských ke cti 
Milosti svatej a k dobrému obecnímu křesťanskému lidu a jim sprave- 
dlnosti vyhledáváni a podělení, komuž by koli zapotřebné nastalo a uka- 

16 




Digitized by 



Google 



238 J&n Herben: 

zoyalo. Kteréžto knihy mají bejti a ležeti při vrchnim neb starším 
horným téhož městečka Napajedel, k nimžto' bude věděti jeden každý, 
buď kdo buď, ve svěj potřebě uctivě a šetrně přikračovati a spravedlnost, 
jakž dole arlýkulové obšírně vyjadřují a okazojí, s pomocí Boží vyhle- 
dávati a dos^ovati." 

Právo vykonáváno bylo tak, že vrchnost a majitelé vinohradů 
sázeli k tomu právu horného a dva konšely pravidelně. Horný při svém 
nastoupení skládal takovou přísahu „zdvihnouce dva prsty** : „Slibujíc 
přísahám Pánu Bohu, též N. pánu svému milostivému a všem vinohrad- 
nikům, že chci a mám v ouřadu staršího horenstvi N. v soudu a v tom 
všem, což k tomu ouřadu náleží, chudému i bohatému, duchovnímu 
i světskému, což nejdál rozum, můj znésti můž, nehledíc na přízeň ani 
na nepřízeň ani na žádný dary, spravdlivě se zachovati, pravdu velebiti, 
křivdu tupiti podle práva horenstvi N-ského. Toho mi Pán Bůh dopo- 
máhej, amen." — 

Když soud zasedal, skládal se z těchto soudců: nejprvnějši byl 
horný a rychtář obecní, dva konšelé horného a dva konšelé starších 
obecních a „písař z horníkův starších nepodezřelých**, až do sedmi 
osob. Knihy horenské pak měli před sebe vzíti a před každým slyšením 
pře čísti až po ten článek, kdež se práva začínají. To proto, aby si 
posvátnost okamžiku připamatovali. O jednotlivých trestech podle práva 
horenského pokaždé zmíníme se při příležitosti. 

Každá větší horenská obec moravská měla své právo. Na jihu 
jistě Hustopeč, Polehradice, Pavlovice, Čejkovice, Přítluky . . . 

Poslední práva nesou podpis císařovny Marie Terezie. Od císaře 
Josefa mírnila se příkrost hrdelných rozsudkův. Císař Josef II. vydal 
roku 1784 „všeobecné vinohradské zřízení pro markrab. moravské". 
Pokutování na hrdle přestalo. 

„Vinohrad má velké právo", říkají u nás ještě staří mladí. Ano 
vinohrady mívaly velká práva, dnes jich už nemají. Dnes obec ani nemá 
práva potrestati samopašníka, jenž zahájí vinobraní o týden dříve 
nežli ostatní. Dnes nanejvýše ponechává se jí pochybné právo §. 12. 
o rušení majetku. Jindy by zločin takový byl stál samopašníka hlavu. 

Naši lidé, jak pravím, už nevědí z práv těch mnoho, zvláště 
mladí, ale i ti mladí řeknou přece: „Ó pánečku, vinohrad má vdké 
právo 1" Když zanikla práva, zůstal po nich ještě strach a hluboký 
dojem, jenž dlouho ještě z dědin nevymizí. 



Přísnost starých práv může se vysvětlovati také namáhavou prací 
a náklady, kterých vinohrad vyžaduje. Žádat pořádný vinohrad, aby 
několikráte byl okopán, aby byl smítán (zbytečné výstřelky a výhony 
se utínají), aby byl podvazován a připevňován ke kolí, kteréž se z da- 
leka přiváží, na podzim zase kolí se vytahuje, oblouky dolují . . . nej- 
méně desateru práci hospodář musí dáti do roka vinohradu, má-li býti 
k světu. 

Mimo to známo jest, že vinohrad je přespříliš choulostivý. Ne- 
úroda, dosti lehounký mráz, žúžel (hmyz a ptactvo) stihají révu, jak 
legenda slovinská drasticky vypravuje: 



Digiti 



zed by Google 



Hora. 239 

^Kájž se vinařství po světě rozšiřovalo, potřebovalo nebeského 
ochránce a strážce čili patrona* Svatý Petr svolal všechny světce 
a otázal se jich: kdo by chtěl vzíti na sebe to veliké a čestné důsto- 
jenství, ovšem i služba. Všichni se tomu jedním hlasem vzpírali, neboC 
dobře věděli, koUk hříchi pochází z vína, jez bude odevzdáno jejich 
pé& Svatý Petr velí však: „Poněvadž se nikdo k té cti nehlásí, třeba 
metati losy.* I přinesl v oboa rokon, že ji sotva objímal, celou hromadu 
krátkých stébeL Mezi ně vstrčil jedno dlouhé stéblo a pravil světc&m: 
.Táhněte! Edo vytáhne nejdelší stéblo, musí býti vinařským hlídačem, 
aC je špatný nebo dobrý, aC je mu po chuti nebo není. Žádný špehoun 
nebude se na službu jeho dívat, nikdo mu do ní nebude strkati nosu.* 

Každý světec vytahoval po stéblu, nejdelší vytáhl sv. Urban. Roz- 
zlobí se a praví; „Já pHsám Bůh nebudu na podporu opilství a roz- 
pustilosti. Budu hospodářům hrozny opatrovati tak, že lehko sklidí svůj 
užitek. Velikých sudů nebudou potřebovati. Za jednu dobrou sklízen 
přijde jich pět i deset špatných. '^ 

Ale poněvadž nechtěl pro tu protivnost opouštěti nebes, vyšel si 
hledat pacholků, kteří by se o to na všech zemích, kde víno roste, 
postarali, aby vinný keř nemohl roditi příliš dobře a příliš hojné, zvláště 
pak ne více let za sebou. 

Přijal ve svou službu nejhorší chlapce, co jich mohl na světě 
shledat. Jejich jména byla: Pozebčev Pavel (když zebe, zmrzne víno), 
Paiežev Petr (pal, úpal sluneční), Tóčarjev Elija (tóča = krupobití), 
Oblakov Jamej (Bartoloměj) a Fičarjev Grega (Řehoř ptáčník). 

• Pozebčev se o to postaral, aby keř vinný pomrzal, Petr Páležev 
posýlal na hrozny záhubný úpal (v druhé polovici měsíce rožníka), 
EUáš vino potloukal krupobitím, Bartoloměj dělal škodu vším, co při- 
chází z mračen, a zbylo-li ještě co po těch čtyřech, to do zrnka pozo- 
bali ptáci: špačci, kosové a ostatní, které ftehoř bez počtu vháněl do 
vinohradů. Tak se dělo tehdáž a tak se děje po dnešní den. Nelítostní 
pacholci sv. Urbana jsou tím vinni, že hrozny málokdy jak se patří 
dozrají a že bohaté sklizně jsou řidší nežli bílé vrány.* — 

Vinohrad lisí se úpravou od prostého pole dosud. Také vinohrad- 
skému hotaři (hlídači) patři první čest mezi hotaři. 



Trať horenská prostírá se pravidelně na poledním svahu nízkých 
návrší, tak aby slunéčko celý den vařilo boží nápoj. Ale kdežto pole 
zoře se od cesty do cesty, vinohrad na dolním svahu zakončen podolkem, 
v němž pěstuje se sadivo a luštěniny, rovněž na horní cestě ukončen 
jest hrází, takže vinohrady jsou od cesty na několik kroků vzdáleny. 
Nejnověji už nezachovává se zvyk ten, zvláště v Němcích. Brázdy mezi 
soosedy jmenují se runami. Strom pěstuje se pravidelně na podolcích 
neb u vrchní hráze, ve vinohradě nanejvýš broskve, višně, třešně a mezi 
grefty rybíz. Dle starých práv nesmělo se dřevo pěstovati žádné, „chyba 
broskví*, jak praví Napajedelské právo v §. 19. 

Hotaře vinohradského poznáš z daleka. Polní hotař obchází pole 
.při cestách, v ruce sukovitou hůl a kocar. Kocar mu slouží, když zajme 

16* 



Digiti 



zed by Google 



240 Jftn Herben: 

hasy ve škodě a když chytne kloky na luskách. Ale hotař vinohradský 
má přes rameno brašničkn, po boku kratičkou pistoli a v mce pištalu 
8 podivuhodným hlasem. Pistole jest nepatrnou památkou po starých 
právech, dle nichž hotařové hlídali ostře ozbrojeni. ^Pakli by se kdo 
v vinohradě bránil a hotař jej zabil, hotařovi z toho nic", znělo právo 
horenské. Hoti^^ovó stříleli po lidech, jež zastali ve vinohradě. Ano jsou 
v paměti zachovány smutné pověsti o velikých neštěstích. Hotař zastřelil 
svou vlastní ženu těhotnou, která mu nezvyklým chodníkem nesla večeři 
a kteréž muž v přítmí nerozeznal. Takové ženy měly právo utrhnouti 
si i hrozen a nic se jim nestalo. 

Dle všeobecného zřízení z roku 1784 hotaři směli pak sice nositi 
ještě jakoukoli zbraň, ale střelnou toliko pistoli, nikoli ručnici. To právo 
hotaři mají posud. Však myslivci a hajní přísně dohlížejí, aby střelná 
zbraň hotaře nesváděla k pytlačení. Nosí kratičké brokovnice, jimiž 
plaší ptactvo a zvláště mračna špačků, když už nepostačí helekání na 
píšťalku, kteréž v krajích vinných za teplých večerů a nocí srpnových 
nebo zářijových radost poslouchati. Ve dne chlapci posmívají se hele- 
kání, zpívajíce za hotařem dle jeho nápěvu: 

„Hájím, hájím, hájím, 

druhých odháním, 

sám se najím, najím, ns^ím..." 



Když víno zazrává a hotař přinese před obecní výbor první stra- 
katý hrozen, tehdy „zaráží se hora". 

V našich jižních dědinách stává se to pravidelně večer před 
svátkem Panny Marie na nebe vzetí. — Jindy ovšem bývala to krásná 
slavnost vesnická, dnes je to prostá zpomínka a zvyk jinak chvalitebný, 
ačkoliv jej udržují v paměti obcí pohnutky velice nechvalitebné. 

Jednoho dne zpozoruješ v chrámu Páněbflou vránu. Totiž člo- 
věka, o němž sotva víš, že patří do obce. Muž ten s prokvetlými še- 
dinami přistupuje toho dne ke zpovědi a po mši svaté položí na olt^ 
velikou kytici květin lesních a polních i zahradních. Pravidelně se v ky- 
tici sváže „najvěc zlatolíčá, co neskoro zviadne", pravili mi v Dol. Bo- 
janovicích. Pan farář kytku osvětí a pokropí svěcenou vodou. Tajemný 
ten muž je vinohradský hotař a svěcená kytice ohlašuje, že dnes večer 
bude se zarážeti hora. Hotař svatou zpovědí očistil svou duši, kterou 
má zachovati cistu od krádeže i nadržování, dokud posledního hroznu 
neseberou z vinohradů. Na počestnost hotařovu přísně se dohlíží. Hotař, 
který si získal důvěru, zůstává v úřadě svém do smrti; ba i ďedičná 
byla vinohradská hotařství. — 

Když slunéčko sedá za les, slavný výbor obecní a hosté jeho vy- 
cházejí z dědiny ozbrojeni jako na nepřítele střelnou zbraní. Obecní 
posel zaopatřil si tři libry prachu. V každé obci vyhlídne se k zaráženi 
hory pravidelně nejvyšší vrch, odkudž ostatní hory lze přehlédnouti. 
V Brumovicích říkají vrchu tomu nad horou Světlou hotařský vrch, 
neboť na něm hotař má svou boudu, z níž jako z turecké kuly pozoruje 

Digitized by LjOOQlC 



Hora. 241 

nepřítele. Yidi skoro na všechny stezky a cesty, které vedoa od ysi 
k yinohradům. Jakmile vyjde živočich ze vsi, už s něho oka nespasti, 
dokud nevidí, kam zašel. Eráčí-li kdo k vinohradům, krade se mu na- 
proti a vyroste vám takořka ze země před očima, když se přihlížíte 
k podolkům, až se uleknete. 

Tu na vrchu hory hotař rozdělal oheň a připravil vše, čeho ku 
slavnému zarážení hory potřeha. Pojednou celý kraj oživne, jakohy se 
pálily svatojanské ohně. Sousedé kohylští zar^ejí také horu, Hovoranšti 
také, daleko k Buchlovu na kopci plane oheň u Stražovic, i za zády 
T Morkuvkách a v Krumviři červená zéíe. Blízko ohně leží na parůžkách 
dlouhá holá týč a na jejím tenkém konci uvázána kytice svěcených 
květin, kterou jsme dnes ráno spatřili na o\t6íi. Do ní zasazen je dře- 
věný křížek, na jehož ramenou napíchnuta krásná tři jablka. 

Ee všem těmto svěceným věcem dlouhá holá týč hodí se trochu 
divně, něhot jest ukradena z panského lesa. Kde ji má také hotař 
chudák vzít: míti ji musí, sic je po slavnosti, a obec mu ji nekoupit 

Již je slavný výbor pohromadě. Na oheň nakladou se vonné ro- 
stUny a naháže se do plamene kadidla. Všichni smeknou klobouky 
a zasadí horu pevně do země, takže přímo ční svými jablky k nebesům. 
Ale než ji zdvihnou a zasadí, obejdou ji třikráte v průvodě, oknřují ji 
kouřidlem ze staré hory totiž uschlou kytkou na loňské hoře svěcenou, 
kropí ji svěcenou vodou, kterou hotiú^ přinesl v hrnečku, a jeden z pří- 
tomných obnáší ji také svíčfaou hromničkou. 

Na úřadech pozoruješ slavnostní náladu; tím slavnostnější, čím 
pěknější je ve vinohradech ukázka. 

Kdo byl na zarážení hory v dědinách, kde starý zvyk ještě uctivé 
zachovávají, neubránil se skutečnému pohnutí. JsouC modlitby při tom 
?ehce dojemný. Hospodtíi obcházejíce totiž při planoucím ohni kol 
hory, modli se k sv. Urbanu, patronu hor vinných, aby chránil vinice 
ode všech pohrom, neštěstí, ptactva a žúžele. Potom obec se modlí za 
všechny bývalé představené obce, kteří kdy v takové potřebě slou- 
žívali, a za všechny, kdož přítomni bývali; za všechny, kteří 
v těch vinicích pracovali a již v Pánu odpočívají, a za všechny 
konečně, kdož na nich pracují, aby je Pán Bůh posilniti ráal! 

Celý tento obřad za temné noci při šlehajícím plameni činí dojem 
tajemný, až příšerný. . Hospodáři pohybují se kol jako duchové noční ^ 
v nějakém reji. 

Y hlubokém tichu zazní rána. Třicet pušek ohlašuje, že hora za- 
sazena. Rána opětuje se z vrchů kobylských. Za ní druhá, třetí. Y údolí 
na blízku nebo v úvozové cestě kmitne blesk a zahučí rána: někdo se 
T obci opozdil a spěchá za námi. 

Po vykonaných obřadech obejdou se všecky hory, jež do obce 
patu a pochod provázen je stálou střelbou. Střílí se, z čeho kdo může. 
Je-li noc měsíčná, žertuje se a střílí do terče. Není-li terčů, vyhazuji 
si hospodáři do povětří klobouky. Nejnověji arci četnictvo slídí po těch, 
kdož nemají práva nositi střelné zbraně. Tím i zarážení hory snad zne- 
náhla vezme za své. 

Od tohoto dne nemá nikdo do vinohradu vkročiti. Úřadové obecní 
konávaji střídavě noční hlídky na pomoc hotaři. Všechny vedlejší stezky 



Digitized by 



Google 



242 Jan Herben: 

k vinoliradům vedoucí se zahájí hned a vsi. Postaví se týč s nápisem, 
jímž se zapovídá touto cestou choditi . . . 

Za časů starých podvečer sešla se všecka obec, muži, ženy i děti 
k radnici, a tu byly všem shromážděným za hlubokého ticha čteny ně- 
které články práva horenského na výstrahu. Obřad ten na příklad ve 
Štarvičkách zachovával se do nedávná s přísností neslýchanou. Nenf 
třeba dokládati, že zvláště na mládež šla hrflza, když se četlo: 

— „§. 18. — Byl-li by kdo buďto ve dne nebo v noci ve vino- 
hradech postižen, nechat by on hrozny kradl nebo nekradl, ten s?é 
hrdlo tratí a za zloděje držán bude. Edo by takového člověka zajal, 
má ho ku právu pohnati a nákladníci těch vinohradů mají moc a pi^vo 
zloděje hned utratiti dáti. Kdo by šel po frýdě (hranicích, mezi) na- 
hoře nebo dole a měl úmysl krásti, ten má býti právem obviněn a do- 
konale oběšen. — 

§. 20. Hutsd^ mají právo toho, kdo by od nich hrozny násilné 
vymáhal, ihned jati a jiným ku příkladu oběsiti. — 

§. 34. Kdyby se trefilo, že by dva dělníci neb dělnice ve vino- 
hradech svádu a různici učinili aneb sobě ukrvavili, bez milosti, čí po- 
čátek jest, hrdlo ztratil. A jestliže by se slovy hanebnými dotýkali 
a škaredě láli, mají pánům v trestání dáni býti. 

§. 36. Za právo. Kdo by vinný peň vedl ze svého souseda pod 
runu do svého aneb kdož by vyřezával komu doiovník neb oblouky 
bral: hrdlo ztratil, sluší na rošt. — Jestliže by kdo koho ve vinohradě 
svém popadl, kterýž by na hrdle trestán býti měl, v kteréj hoře : horníci 
mají všickni, což na právo a popravčího i jiné outraty přijde, společně 
nakládati. 

§. 37. Jestliže by koho ve vinohradech hotař jímati chtěl a křik 
učinil, mají jemu všichni ku pomoci býti. Pakli by se samému ve vino- 
hradě bránil a hotař jej zabil, hotařovi z toho nic. A má jej na dolni 
hráz vznésti a večer hornýmu oznámiti. A jestliže by se hotař trefil, 
na kteréhož by prohledáváním neb svědomím (svědectvím) krádež uznána 
byla a hrozny neb ovoce domů nosil, neb jiným vzdával, má ho ta 
hora dáti oběsiti ..." 

Nebyla to žádná hračka, jak patrno. 

Za časů nynějších shromáždí se v „mlsnici'' na obecní hospodě, 
kterou má v pronájmu žid a kterému obec ještě konec koncův doplácí 
na nájem, jenom obecní výbor a jeho spřeženci a jedí i pijí „na obec". 
Mimo jiné zlé obyčeje všeobecné zřízení císaře Josefa II. již zakazo- 
valo „hostinkování na obecní útraty", ale marně. 

„Ej cakra!" — povídal mi jeden výbor — « snědli sme tolej 
cergulatů a biřtlí, že by z nich byla až do Brna silnica, po kterej by 
mohla k nám přijet komis prohlížet obecní účty." 

Tof jediná poesie, která zbývá ze starodávných krásných obřadů, 
jež se vykonávaly, když se zarážela hora. 



Na počátku října se vkročí zase do vinic. Vinice musely býti 
do zarážení hory spraveny jak na šafrán t. j. ukopány a uhrabány, 



Digiti 



zed by Google 



Hora. 243 

abj bylo poznati hned dráhu, kdyby někdo do vinohradů vkročil. Hotař 
sám Chodi frejem na hoře i dole a nalezl by každoa stopa lidskon. 
Staří hospodiUK neradi jdon v čas hory i do svého, leda v neděli po 
požehn&ní podívat se, jak zrají hrozny. Tím neraději ovšem vidí, když 
hosté přicházejí, a oni ze šetrnosti mají vyhověti přáním jich a povo- 
diti je po vinohradě. 

Jednoho dne však obec je na nohou. To je den vinobraní, 
na kterém se výbor umluvil. Sedláci pozvou si své mlatce a hofery, 
aby pomáhali sklízeti, takže i chudí bývají na vinobraní. Snad někde 
se zachovala slavnost jako v Dol. Rakousích, ale v našich vesnicích 
nic, leda že školní děti dostanou prázdno. Bylo by však hanba, aby 
hospodář nepozval svých nádenníků na vinobraní a nedal jim po koši 
za sbíráni. 

U nás připadává vinobraní na první polovici měsíce ř(jna. Měsíc 
„záři vínečko vaří** a také dovaří. ň(jen vsak jest i měsícem dozráva- 
jících hus, takže všechno dobré druží se k sobě. 

Po cestách hrčí naložené vozy a pokřikují děti, jimž se štědře 
podává do klobouku a děvčátkům do klína. Není dušičky v dědině, 
aby o vinobraní neokusila hroznů. 



Avšak svátek dětí teprve začne. Vinobraní připadá na určité dni. 
A jakmile hospodář odváží poslední kadečku nebo lejtu z vinohradu, 
děti vrhnou se do vinohtadu na oslí z. Rozumí se, že je to slavnost 
z?láště chudých dětí, které se rozběhnou po vinohradech paběrkovat. 

Je nepochopitelné, proč právo Napajedelské i toto paběrkování 
zapovídalo. Pravíf se v něm v §, 32. „Po vinobraní aby žádný do 
čiho vinohradu ostrlezovati nechodil, ani dětem ani čeledi své nedo- 
pouštěL Pakliby to na koho uznáno bylo a kdo bez vůle a vědomí do 
cizího vinohradu šel, kolikráte to učiní, 10 grošů českých propadl. ** 

Vždyť přece i starý zákon velmi pěkně a šetrně v V. knize 
Mojžíšově 24. kap. hospodářům dával naučení: 

„Když bys nažal obilí své na poli svém a zapomenul bys tam 
některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku 
a vdově to bude, aby požehnal tobě Hospodin bůh tvůj při všelikém 
díle rukou tvých. 

Když bys třásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti 
za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to zůstane. 

Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paběrkovati jahodek 
za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to bude!** 

U nás dovolovfdi oslíz dětem a chudině vždycky, pokud pamatuji. 
A tu zavzněla z některého vinohradu veliká radost: děti našli celou 
blavu obsypanou hrozny. Někdo na svém greftě zapomněl ji ořezati. 
Hlava byla od ostatních hustým listím zastíněna i ušla zrakům. Snad 
i schválně nechal někdo hlavu s hrozny dětem ! Jsou lidé dobří a zpo- 
menou na chudinu. 

Ano, na osliz někdy zaběhnou děti ještě v pozdní podzim. Každý 
znáte všelijaké ty hříčky přírody; příroda někdy i s révou si zahraje 



Digiti 



zed by Google 



244 Jftn Herben: Hora. 

a nechá ji rozkvésti v června. Když se o vinobraní nřeznji zralá, me- 
dová zrna, na některých hlavách zpozorujete sem tam nedozralý hrozen, 
ještě zelený a zrnka tvrdá jako broky. Ale byl-li podzim lahodný, 
i tyto „martiňáky" dozrají. Říkají jim martiňáky, neboC dozrávají někdy 
k svatému Martina. 



Zatím burčák kyše a čistí se. Na martinské pitky obecni a na 
hody podzimní bývá již nového vína do Boha. Proto podzimní hody, 
kdy je i masa dost, špižírny plny a přítruhlíky natlačeny stiríbrňáky 
za prodané obilí »z nového", slavívigí se proti všem přikázáním stříd- 
mosti. Z nových vín bývá i nejvíce svateb. A děti mají kadečku svého 
vína dětského, jemuž se říká grúl. Vytlačené mláto totiž poleje se 
čistou vodou a nechá se v kadečce kvasit Nebylo-li mláto schválně 
příliš vytlačeno, vykvasí se z něho ještě kyselý nápoj neopojný s pří- 
chutí vinnou, jenž patří dětem. A staří berou si toho na cesty někdy, 
neboC grúl zahání žízeň. 

Mnozí ze čtenářů, kteří nejsou z vinných krajů, nevědí snad, jak 
doba kysání je nebezpečna a kolik lidských životů již ve sklepích přišlo 
na zmar. Dohlídneš na víno a nepospišíá ze sklepa — a není-li na 
blízku nikoho, jenž omámeného vynese, zaplatíš neopatrnost životem. 

Nejnebezpečnější je ovšem víno čisté, vykysané, když se perli ve 
sklenicích a omamuje hlavy po hospodách nebo po sklepích. Přísloví 
biblické praví: „Víno činí posměvače a nápoj opojný nepokojného.** 
To musila být pravá brynda, o které to přísloví povstalo. Dobré vino 
bije chlapem o zem a prolívá půllány hrdlem. Oh! viděl jsem nejedná 
takovou sklenici s tenkým táhlým hrdlem, kterým vytekl půUán i se 
štěstím rodiny! 

Víc se mi líbí přísloví, že „víno obveseluje srdce člověkovo." 
Vždycky také ne, neboC Slovák, když se opije, stává se i něžným a pláče, 
prosí všechny kamarády za odpuštění, jestU jim kdy ablížU, a lituje 
všech svých hříchů. Ale že dává veselou mysl a rodí zdra^ humor, 
to je nade všecko pravda. Jak on si ten Slováček umí pěkně vymluviti 
své opilství: 

„Není vina má, 
ani babina, 
a je vinen panáček, 
že mně solil jazýček, 
chce se mně vína!*" 

V kraji našem rodí se hojnost vína. Není však odbytu na ně i vy- 
pije se doma. I dvacet beček ztráví bohatá selská rodina do roka 
sama. Tam se upřímně tedy může zpívat: 

„Vínečko, vínečko, kdybys nám umřelo, 
ja co by sirotků po tobě zostalo!*" 

Když se Slováci opijí, jsou nábožnější nežli ve stavu střízlivém 
a nezapomenou na Boha jako zloděj ve známé anekdotě n6zaponiin& 



Digiti 



zed by Google 



Rozhledy, 245 

sedmého přikázáni „Nepokradeš!" a každou sedmou věc odkládá stranou. 
Oni 8i zbožně zakončuji své konáni takto: 

„Šenkéřičku nalévaj, 

enem dobré vino dávaj! — 

Až to všecko vypijem, 

šenk^ovi nabijem, 

a půjdeme s Pánem Bohem!** 



ROZHLEDY 

V literatuře, umění a vědě. 
Listy o divadle. 

Pile Jouf KMffi^. 

Asi před rokem podával jsem čtenářům „Květů" zprávu o první 
zkoušce dramatického talentu Ruthova na divadle. Provozovala se jeho 
veselohra „Sestřenka" a mimo jiné bylo nám vysloviti přáni po větší 
jednotnosti, po důslednějším vedeni děje, jichž se „Sestřence" nedo- 
stávalo. Letos zadal Ruth Národnímu divadlu nový kus, vážnějšího 
druhu, drama j^Bouře v zdtiší^^ které s ohledem na svrchu uvedené 
výtky lze nazvati pokrokem. Nová práce nevyniká zvláštní původnosti 
invence, každá scéna vybavuje v diváku některý z pařížských vzorů, 
pod jichž dojmem vzklíčila, ale jednotnosti, určitosti sujetu nelze ji 
apříti a základní schéma dramatické, dle něhož pracována, známé poža- 
davky exposice, zápletky a rozuzleni, vyniká i jistou pravidelnosti. 

Obsah je jednoduchý. Jde o lehčí případ manželské zpronevěry, 
vlastně o jakési jeho zdáni, jímž spůsobena bouře v tiché jinak do- 
mácnosti. Vysoko vzedmuté vlny na očích diváctva opět urovnati a vy- 
hladiti položil si spisovatel za úkol. Všecky tři momenty bouře se spiso- 
vateli na oko šťastně vydařily. Jsou představeny tfemi akty kusu : první 
představige klid před bouři a vystupující mračno, v druhém uhodil hrom 
a způsobil zmatek a ve třetím podařilo se znenáhla uvésti opět hladinu 
společnosti do rovnováhy. 

Drama mělo jakýsi nepopiratelný, pro mladého spisovatele dosti 
povzbuzující úspěch. Pokusím se naznačiti některé momenty, jež mají 
Tinu, že nebyl úspěch ještě rozhodnější. 

Prvním požadavkem dramatické stavby jest, aby interess divákův 
organicky rostl, aby koruna stromu vyvíjela se zřejmě z viditelného 
kmene, jehož základy jsou patrný v rozložených kořenech. Každý ná- 
sledek aby vycházel z určité předpovědi, každé očekáváni probuzené 
▼ aktu předním aby našlo nějakého vyplněni v aktech následujících. 
Kde takto srostité ústrojnosti se nedostává, nemůže dojem na poslu- 
chače býti jednotný, velký, silný a do hloubky zasahující, ale při do- 



Digiti 



zed by Google 



246 Rozhledy. 

statečné jinak obratnosti jen povrchní, okamžitý a přerývaný. T ne- 
náhlé přípravě a stálém vršení divadelního dojmu záleží tajemství dra- 
matické architektoniky a z něho lze vyvoditi téměř veškerá pravidla 
tak zvané techniky kosů divadelních. 

Právě proti tomu pravidlu je v Ruthově „bouři" prohřešeno. Druhý 
akt, tedy střed kusu, kulminaci a uzel děje tvoří aféra manželů Šeb- 
kových. Vychází na jevo, že chot továrníka Šebka, paní Valerie, měla 
v zahradní besídce s někýín dostaveníčko. Toto odhalení způsobí v domě 
Šebků pochopitelné zděšení. Podle zákonů dramatických má jím býti 
uchvácen divák. Také on má býti sdrcen nad neštěstím ubohého to- 
várníka, jenž v důvěře své zrazen ženou, kterou toUk byl miloval, stojí 
zde oklamán a nešCasten. E podobnému dojmu bylo by však něčeho 
třeba. Bylo by třeba, aby divák oba manžele důkladně zrůd, aby obratnou 
exposicí byly v něm k hodnému továrníkovi vzbuzeny ssanpatie, a také 
k ostatním súčastněným osobám aby stál v určitém, uvědomělém po- 
měru, aby je měl v podezření, nebo přímo v nenávisti, zkrátka, aby 
vůči nastalé situaci nebyl cizí a nepředpojatý, nýbrž co možná zaujatý. 
Divadelní dojem založen je vždy na soucitu obecenstva s jednajícími 
osobami a soucit vzniká ze znalosti osob a poměrů. 

Té znalosti zde není. 

Průběh druhého aktu předpokládal, že budou v prvním vylíčeny 
poměry i povahy obou manželů Šebkových, že bude naznačena minulost 
paní Valerie, předvedena osoba i povaha Rudolfova, že dopadne sem 
už nějaký stín událostí z následojícího aktu, jenž by vzbudil ne před- 
vídání určitého skutku, ale předtuchu blízkého nebezpečí. Na mysl 
diváka takto preparovanou by pak průběh druhého aktu působil neodo- 
latelně. Blesky divadelních bouří nemají nikdy býti blesky z jasného 
nebe, nýbrž mají vždy vycházeti ze mraků, jež viděl divák vystupovati 
a stahovati se na obzoru — jichž se lekal a hrozil dříve už nežli šlehly 
a zapálily! 

Co však učinil spisovatel v prvním aktu na místě takovéto ex- 
posice? Místo aby připravoval následující událost, místo aby budil 
v posluchači předtuchu činu, který měl následovat, svedl pozornost obe- 
censtva ještě na lichou stopu, probudil v něm očekávání ve zcela jiném 
směru. Na místě 'poměru manželů Šebkových učiněn sifedem exposice 
poměr jiných dvou manželů, Benešových. Ee konci prvního aktu je 
mysl obecenstva zcela určitě preparována pro drama, které se vyklubává 
mezi paní Eamillou a panem Emilem, a na manžele Šebkovy nikdo ani 
nevzpomene. 

To je pro zevnější dojem dramatu osudná chyba. Zákony dra- 
matické stavby nejsou libovolně diktovány, nýbrž opírají se o přirozené 
požadavky vnímavosti lidské. Vnímavost diváka má své meze, nelze ji 
zhola, na pouhý povel z jednoho připravovaného dojmu na jiný zcela 
nový přesedlati. 

Celý první akt je exposicí, která mluví proti Emilovi a opravňuje 
podezření paní Eamilly. O paní Šebkové a panu Rudolfovi není řefi. 
Rudolf vůbec ani nevystupuje. Edyž se vyhrne opona ke druhému aktu, 
očekáváme na jisto, že bude Emil dopaden v manželské nevěřen a ie 



Digiti 



zed by Google 



Rozhledy. 247 

mezi nim a Eamillou nastane roztržka. Zatím, co se stane? Zcela nová, 
nepředTídaná, nepřipravená událost. Ba i zcela nové osoby vystapuji! 

Je to překvapeni? Ano, je překvapení, leč nikoli takové, aby 
divadelně dobře působilo. Naopak, ono má za následek, že dojem, že 
celá práce předcházejícího akta, jež uváděla mysl divákova správně 
nrcitým směrem, je rázem zničena, je neplatná, mama a že je posla- 
chači třeba vpravovati se znovu v netušenou, nepředvídanou situaci 
a počíti takřka s novým dramatem od začátku, ovšem b patra a bez 
exposice. Tak jest organism odehrávigícího se děje přerván a původní 
zájem divákův víc než o polovici ochlazen. 

Jedna organická vada má za následek druhé. Ještě ukázka ze 
drahého aktu. Odhalenému dostaveníčku byl přítomen také Arnošt, 
jakýsi domácí přítel Sobkových. Držel vinníka za ruku, považoval jej ve 
tmě za Emila a teprve když vešel pan Šebek, pustil jej a zůstal nepo- 
zorován státi v pozadí. Před ním se odehrává zoufaďá scéna. Šebek 
dovídá se o nevěře své manželky. Az se dozví, že svůdcem jejím je 
manžel vlastní jeho dcery, bude dvojnásob dojat a snad ránu ani ne- 
přežije. Arnoštovi je ho líto, rád by mu ulehčil bolest a tu chvíli se 
odhodlá, že něco učiní, aby starému pánu ušetřil větší bolest. 

— Kdo byl ten bidník, jenž mne uvrhl v hanbu? volá továrník. 
Arnošt vystoupí z tmavého pozadí skleníku, řka: 

— Já to byl! 

Obětuje se za přítele, uvaluje všechen hněv Šebkův na svou hlavu, 
šlechetný mladý muž! 

Podobné spády šlechetnosti mívají na jevišti nemalou účinlivost. 
Divák je vždy ochoten dát se pohnouti a slzičkou zarositi oko. Ale 
zase je k tomu více třeba, nežli pouhého skutku. 

Arnošt se obětuje zcela zřejmě a přece divák — zůstává chladným. 
Proč? Protože skutek Arnoštův nepřinesl mu Žádnou úlevu, nezbavil 
jej žádné obavy, poněvadž se Arnošt se svou šlechetností objevuje za 
okolností dosti lhostejných. Objektivně je zásluha Arnoštova velká, ale 
divák není objektivním soudcem, on chce býti osobně pohnut, má-li 
aznati šlechetný skutek a není-li pohnut, pomíjí chladně dobytou zásluhu. 

A proč není divák pohnut? Poněvadž scéna není sestrojena tak, 
aby se on o osud vinníka musil třásti, aby si umlčení jména jeho tajně 
přál, na otázku manželovu: kdo byl ten bidník? aby strachem sotva 
dýchal, že bude jméno vyzrazeno a odhodlání Arnoštovo aby mu při- 
padalo jako spasný čin! Takového hnutí zde není. 

Arnošt se obětoval, mysle, Rudolf že je Emil, ale Rudolf je Rudolf 
a divák není tak slepý jako Arnošt a poznává, že Rudolf není Emil. 
A kdo je Rudolf? Osobnost neznámá, která dosud ani nevystoupila, 
pro kterouž nezískána u diváka žádná sympatie a na které tudíž ni- 
komu v obecenstvu nezáleží. Kdyby tento Rudolf byl na místě vy- 
zrazen a potrestán, ani dušička by se v auditoriu pro něj nezachvěla, 
a proto není také ani dušička pohnuta vděčností, když najednou Arnošt 
bére vinu jeho na sebe. Je to divadelně mamá a zcela zbytečná šle- 
chetnost, poněvadž nepřišla obecenstvu vhod a poněvadž obecenstvo ho- 
noruje svou sympatií jen takové ušlechtilé jednání na jevišti, které od- 
povídá jaksi tajnému jeho přáni. 



Digitized by 



Google 



248 Rozhledy. 

Tím subjektivním zřetelem liší se divadelní řád od řádu světa, 
že pro každý mraimý činná jevtíti dlužno prvé v obecensttm zjedná- 
vati náladu^ aby hyl platným. 

Z dotčených zde organických vad vysvětltge se dosti nízká tempe- 
ratura úspěchn, jejž drama mělo na divadle. Ta nás však dokonce ne- 
zaslepuje naproti zřejmě opravdové vůli spisovatelově, který z provo- 
zováni své „Sestřenky*' patrně čerpal zkušenosti a také představeni 
druhého svého pokusu neopomene považovati pro sebe za školu a bráti 
odtud poučeni do práce příští. Jen tímto klopotným postupem lze do- 
brati se k úspěchům opravdovým. Těšíme se, že takou snahu u spiso- 
vatele pozorujeme, a slibujeme si již hodně mnoho do třetího kusu, jenž 
bude následovat. 



Z české literatury. 

Z pamětí krevních písařů. Obrázky historické od Josrfa 
Brauna, 

Mickiewiczovo heslo ,měř síly na záměry, ne záměr podle sil*, 
nezdá se, že by v Braunovi nalézalo ochotného vyznavače. V posavadni 
jeho literární produkci vidíme v té příčině spíše opak a nelze zapříti, 
že právě této shodě schopností se záměrem děkuje svůj rozhodný úspěch. 
Braun zvolil si skrovné pole drobné historické črty, obrázku nerozsáhlého, 
v nějž soustředtge vždy několik rázovitých postav a z místního a ča- 
sového detailu tolik, co by celek obestřelo případným,^ karakteristickým 
koloritem. Do větších novelistických prací se nepouští. Činí zajisté dobře, 
nebot v komposici jest u něho doposud Achilleova pata. Měli jsme 
v rukou již dříve jeho „Čtvero obrázků Starohorských" a při nich tato 
vada, jevící se hlavně jednotvárným opakováním se situací, nedostatkem 
svěžejší hybné akce a vynalézavosti u posunování děje, zdařUé stránky 
na mnoze zastiňovala i rušila. Zdá se, že Braun je sobě toho vědom, 
nebot v novějších výtvorech, na př. ve výborném obrázku „Kde jest?*, 
se zvláštní pílí hledí se podobnému úskalí vyhnouti a v „Pamětech 
krevních písařů** obmezil samoděk požadavky komposiční na pouhou 
skizzu. V té se mu daří zatím nejlépe. Časem dospěje nepochybně také 
k obsáhlejším dějovým konturám, k umělejšímu zadrhnutí uzlu a v po- 
drobnostech ku provedení pečlivě ciselovanému. Dnes za náhradu nám 
podává vedle předností z počátku uvedených originální, na mnoze skvostnou 
náladu, která jeho pracím dodává barvitosti a nejednou i v pravdě básni- 
ckého kouzla. Cyklus „Z paměti krevních písařů** jest právě z této 
příčiny dílem zajímavým a v skutku pozoruhodným. Braun zpracoval 
tu v episodách kus českých dějin, od smrti krále Ludvíka až k ne- 
šťastným dobám pobělohorským. Do poměrů šestnáctého a sedmnáctého 
věku vžil se snadně, osvojil si potřebný historický apparát a v nevelkých 
črtách přičinil se vyobraziti politický a kulturní život naáich předků co 
možná věrně a markantně. Hleděl při tom vždy k jedné základní ideji, 
která všecky sdružila v celek ne-li jednolitý a organicky vzrostlý, tedy 
přece sourodý — k myšlence vlastenecké. Tuto stránku jeho knihy 
nemíníme podceňovati. Našemu lidu uprostřed stálých bojů o národní 



Digiti 



zed by Google 



RozUedy. 249 

existenci jest třeba čteni, které by v něm oživovalo vzpomínky na histo- 
rickoa jeho minulost a€ již ku pozbozeni nebo k výstraze. Yždyf opravdu 
duše zaplesá, když ji v trudných přítomných dobách ozáří vidina dávných 
skvělejších časů, když z energie a duchovní mohutnosti velkých a řezem 
poroseni nedotknutých povah národních reků může čerpati novou odvahu 
a sílu. A co více nám může býti zrcadlem jak vlastních předností, tak 
slabostí a nedostatků, co věrněji pravý ráz národního karakteru našeho 
vykreslí nežU život předků ve svých světlých i temných stránkách? 
E obému Braun stejnou pozornost obracel, tím více, že události a dě- 
jinné episody, jím připomínané, daly na mnoze základ k nynější naší 
situaci, y jeho „Pamětech" nalezneme nemfdou sumu karakteru jak 
zlato ryzích, neoblomných jako skála, které možno rozkrušiti, ne však 
ohnouti a kterýmkoUv poměrům souvěkým přispůsobiti. Ale vedle nich 
vystupují embrya a prvky pozdější zkázy v liniích vždy určitějších 
a znateLdějších. Na kmeni národního života hlodal Červ nešváru, nábo- 
ženské i stavovské nevraživosti a nepřízně, nedostatku povahové bez- 
úhonnosti. Ke smutným koncům dojíti musilo a došlo. Ale z temné 
chmury úpadku vyšlehl po letech paprslek nového, svěžího života — 
žijeme a zápasíme dosud. Toto vlnění v historickém rozvoji našeho 
národa autor vypozoroval se zvláštní vnímavostí a podal je výmluvnými 
rysy. Slyšíme s^ord za akkordem, tón za tónem se k sobě druží sil- 
nější i slabší, až splývají v celkový mocný ensemble. Z dvaceti obrázků 
skládají se „Paměti krevních písařů **. V každém žije kus tehdejší sku- 
tečnosti a osvětlena jím ta neb ona karakteristická její stránka. Jak 
bohatá jest galerie předvedených postav, individuelně spíš nežli typicky 
modelovaných, tak neméně rozmanitý a živý jest historický detaiL Braun 
stará se nad to ještě vytvořiti sobě vlastní stil a původní samorostlé 
ovzduší. Dosti často vytryskne reminiscence na Beneše-Třebízského, který 
byl autorovi přítelem a nejednou i mistrem, a snad také celé knize 
•Pamětí krevních písařů** byly obrázky Benešovy „Ze zapomenutých 
paměti**, na něž i zevnější důsledně opakující se skladbou upomínaji, 
hlavním podnětem. Přes to vše víc nežli kde jinde znamenati možno 
stopy samostatného tvoření. Měkká melancholická nálada Benešova pře- 
chází tu v stejně elegický sic, avšak ostřejšími obrysy kreslený reliéf. 
Vlastní Braunův fond jest zdravý a vydatný, dojista záhy zmizí i poslední 
stopy napodobení. Črty samy o sobě komponovány jsou co nejjednodu- 
šeji, ale z pravidla účinlivě. Někdy i bedlivě zaokrouhlený, procítěný, 
básnicky dojímavý a umělecky zdařilý obrázek nás překvapí. Oproti 
dřívějším pracím Braunovým nezřídka ukazuje se znatelný pokrok. Ar- 
chaistický sloh kronikíM nečiní autoru žádných obtíží a jistá verva 
a svérázná vypravovatelská hotovost propůjčují jeho kresbám zvláštní 
působivosti. Ze „smolných knih**, jež při útrpném výslechu zločinců 
domnělých i skutečných vedli „krevní" písid^ové, vyvážili již mnozí 
2 našich historických povídkářů poetické obrazy vzácné ceny. Braun 
kořistil jen z historické barvy a tu a tam zachytil snad některou po- 
stavu — vše ostatní vyrostlo z vlastní jeho duše. „Paměti krevních 
písařů** nejsou sklad pouhých memoirových nebo kronik^kých remi- 
niscencí, leč originální dílo umělecké, které zasluhuje povšimnutí všech 
našich kruhů. Český čtenář bude tu knihu čísti až do konce s potěšením. 



Digiti 



zed by Google 



260 Rozhledy. 

Výslední její dojem jest silný a přes všechny chmurné stíny povznáše- 
jící — zanechávat v mysli vzpomínky, které výstrahou vzpružují a skvě- 
lými příklady vlastenecké obětavosti křísí víru v budoucnost. 

Fr, Kvapa, 

Alexandr Nikolaj evič Ostrovskij f- 

Přední dramatický spisovatel ruský Alex, Nikolajevič Ostrovskij 
odebral se dne 14. června t. r. na věčnost, aby se nestýskalo Turge- 
něvu a ostatním druhům čtyřicátých let. Otcem ruské komedie, j«k 
jej mnozí nazývají, Ostrovský ovšem není ; tím byl již Fon Vizin, nebo 
později Gribojedov, anebo, chceme-li, Gogol (tento ovšem nejspíše), 
ňíci tedy, že Ostrovskij stvořil ruské divadlo, nalze. Divadlo se vyvi- 
nulo před ním a nedostatku knsův také nebylo, ba ve 40tých letech 
ještě před vystoupením Ostrovského bylo jimi divadlo téměř zaplaveno. 
Jiná jest ovšem otázka, jaké ty kusy byly. To však jest jisto, že vzory 
Ostrovskij již měl. Bylo tu „GÍ)re ot uma** a „Revizor", nejznamenitější 
veselohra ruská vůbec. Avšak jest známo, jak byl přijat „Revizor", 
tento nejkrásnější výkvět ruského dramatického básnictví, od vrstevníků 
Gogolových, víme, jak předčasně objevil se tento bič na ruské činovniky, 
jak málo se ještě chápalo, že metla, jíž hrozil Gogol, vlastně ruské 
společnosti prospěje. Teprve zásluhou Ostrovského jest, že bera se 
stejným směrem, připravil půdu ku porozmnění plodu svého předchůdce ; 
teprve on získal divadlu četné třídy a způsobil, že se porozumělo i »Re- 
vizoru", který do té doby byl považován za pouhý pamflet na ruské 
poměry činovnické. — Podnět ku tvrzení, že Ostrovskij jest vlastně 
tvůrcem moderního ruského dramatu, zavdalo skvělé jeho vystoupení 
v době, kdy panovala úžasná chudoba a nicota ve dramatické poesii 
ruské. Před vystoupením jeho byli to N. A. Korovkin a Nik. Polevoj, 
kteří opanovali scénu, překládajíce, předělávajíce a všelijak stlouksóice 
práce své. Ostatní pak překladatelé a dramatikové fabrikovali kusy 
ještě chatrnější a slabší. Málo jich stojí za zmínku. Uvádíme jen Di- 
mitrije Tim. Loňského (nar. 1805), který přeložil a předělal asi 72 
oper, veseloher a vaudevillův, Petra Andrejeviče Karatygina (nar, 1805), 
bratra největšího ruského tragika Vasilije Andr. Karatygina, který nfi^sal 
za své téměř 501eté činnosti rovněž asi 70 divadelních her, z nichž 
není ani Vs originálních, a konečně Fedora Aleksějeviče Eonia (nar. 
r. 1809), z jehož 33 vaudevillův jest jen asi 15 původních. Jaký div 
tedy, že uprostřed Lenských, Karatyginův, Koniův, Fedorovův, Grigor- 
jevův a j. vynikl skvělý talent Ostrovského v takové míře, že se ujalo 
hnedle ono mylné přesvědčení, jako by Ostrovskij teprve byl národní 
drama ruské stvořil. 

Toho však mu upříti nelze, že zdokonalil divadlo domácí, že je 
vystavěl ze základů, které mu položili Gribojedov a Gogol, a že bez 
něho pokulhávalo by ruské drama ještě daleko za jinými. Jako Turgeněv^ 
Tolstoj, Dostojevskij a j. jsou v románu a povídce realisty par 
excellence^ jest jim Ostrovskij ve dramatice^ a jako nemají tito ro- 
manopisci soků svým zdravým realismem v poetické prose^ nemá ho 
Ostrovskij ve dramatu. 



Digitized by 



Google 



Rozhledy. 251 

Soacasná dramatická literatura ruská může se sice vykázati ně- 
kolika výtečnými veselohrami, jako jest „Svadjba Erečinskago^ od 8n- 
chovo-Kobylina, „Nachlebnik" od Turgeněva, „Odnodvorec** od A. Potě- 
china, které se ovšem vyrovnají mnohým kosům Ostrovského, avšak 
dramatu, jako jest „Groza**, nemá druhého současná literatura ruská. 

Alekxandr Nikol. Ostrovskij narodil se v Moskvě dne 30. března 
(dle našeho počtu 11. dubna) r. 1823. Na neštěstí zemřela mu brzy 
matka, takže hoch ani nepoznal laskavé péče rodičů, nebot otec, jsa 
služebními záležitostmi zaměstnán, nemohl se příliš Alexandrem zabývati. 
Hoch byl poslán na první moskevské gymnasium, avšak pro nedostatek 
základních vědomostí musil mnoho doháněti, by nezůstal pozadu za 
spolužáky. Čeho však mu odepřelo domácí vychování, nahradilo nadání, 
takže se brzy vše napravilo. Ostrovsky se dal zapsati na právnickou 
fakultu, avšak neukončiv studií, vstoupil jako registrátor k moskevskému 
obchodnímu soudu. Než nudný kancelářský život a tehdejší činovnické 
poměry přinutily Ostrovského, že odtud vystoupil. Do toho času padají 
prvé a to dosti zdárné literární pokusy jeho. Jedním z nich jsou 
„Semejnyja kartiny", napsané již 1846, vytištěné však teprve r. 1847 
v „Moskevském městském lístku **, které přes mnohé své nedostatky 
upozornily kritiku na mladého spisovatele. Téhož r. 1847 vyšly mnohem 
zdařilejší práce, založené na bohatých zkušenostech spisovatelových, 
jichž nabyl mezi kupci moskevskými, charakteristickými to figurkami 
pro povolaného básníka. Jsou to „Scény iz zamoskvorěckoj žizni" a 
nOčerki zamoskvorěčja** — jediný plod Ostrovského, který není napsán 
ve formě dramatické. Zvědavost čtenářstva i kritiky vzrostla. Čekalo 
se něco znamenitého od mladého literáta. Naděje se splnily, když o tři 
léta později (r. 1850) vyšla v „Moskvitjanině" dokonalá veselohra Ostrov- 
ského .Svoji Ijudi — sočtemsja**. Talent mladého spisovatele vynikl 
v plné míře, odhaliv temné stránky kupecké třídy v barvách tak živých, 
že působily na obecenstvo mocí neodolatelnou. Nicméně bylo Ostrov- 
skému, jenž komedií tou vstoupil mezi nejlepší spisovatele té doby, 
kus svůj přepracovati a zakončiti jej tak, aby nezvítězilo darebáctví, 
nýbrž ctnost. Téhož roku napsal ještě dvě kratší práce „Utro molodago 
čelověka** a Neožidannyj slučaj". 

Počátek byl tedy zdárně učiněn a od doby té přinášel každý téměř 
rok nějakou práci Ostrovského. Tak r. 1852 vyšla opět v „Moskvitja- 
nině" „Bědnaja nevěsta**, které vsak kritika vytýkala malou živost 
a věrnost charakterů, tak že kus ten celkem dosti chladně byl přijat. 
Avšak brzy opět smířilo se obecenstvo se spisovatelem, když r. 1853 
vystoupil se svou novou veselohrou „Ne v svoji sani ne sadisj" a r. 1854 
8 jinou veselohrou „Bednosť ne porok". Oba kusy, opět v „Moskvit- 
janině** otištěné, vyhovovaly i nejpřísnějším požadavkům kritiky. 

Jméno básníkovo nabylo již zvučnosti a stalo se ještě slavnějším 
v letech následigícich, když vyšly komedie í>Ne tak živi kak chočetsja" 
(„Moskvitjanin" 1855) „V čužom piru pochmělje" a zejména pak „Ďo- 
ehodnoje město" (Ruská beseda 1857), v níž odhaleny šmejdy nižších 
činovníkův. Nejplodnějším však a nejlepším rokem Ostrovského činnosti 
jest r. 1859, ve kterém obohatil dramatickou literaturu ruskou dvěma 
nejznamenitějšími plody svými: veselohrou „Vospitannica" (Bibliotéka ku 



Digitized by 



Google 



252 Rozhledy. 

čteni, 1859) a dramatem „Groza**, o němž kritik „Ruského knrýra" 
praví, že lepšího dramata nebylo a není dosud v ruské literatuře. Do 
téhož desítiletí spadají též obrazy z moskevského života: „Prazdničnyj 
son — do oběda* (Sovremennik 1857), „Ne sošlis charakterami*" (tamtéž 
1850), „Svoji sobaki gryzutsja, čužaja ne pristavaj^, „Za čěm pojdeš, 
to i najdeš^ a „Staryj drug lučše nových dvuch** (Sovremennik 1860).— 

Od roku 1862 začal pěstovati Ostrovský nový druh dramat — 
dramata historická, nebo — jak je sám nazývá — dramatické kroniky. 
Prvou ze kronik těch jest „Euzma Zacharič Minin Suchoruk**, za níž 
následovaly r. 1865 ve Sovremenniku „Vojevoda, ili son na Volgě" 
(přijatá od obecenstva velmi příznivě), ř. 1867 „Dmitrij Samozvanec 
i Vasilij Šujskij" a „Tušino". Poslední kronika Ostrovského vyšla roka 
1868 ve „Věstníku Evropy" pod názvem „Vasilisa Melentjeva". Všechna 
tato historická dramata psána jsou ve krásných verších, avšak přes to 
nedosahují nijak ceny ostatních jeho dramat, čerpaných ze života. 

Však parallelně s kusy historickými psal Ostrovský v letech 60tých 
i kusy ze života kupeckého, jimiž se tolik proslavil. Tak ve prvém ses. 
časopisu „Vremja" z r. 1863 vyšlo nové jeho 4aktové drama „Gréch 
da běda na kogo ne živeť*, ve „Sovremenniku*' pak z r. 1863, 1864 
a 1865 tři daJší kusy: „Tjažoiyje dni**, scény z moskevského života 
ye 3 jednáních, „Šutniki", obrázky moskevského života ve 4 jednáních 
a „Ná bojkom městě", veselohra ve 3 jedn. a ve „St. Petěrburgskich 
Vědomostjach" z r. 1867 „Pučina", scény. z. moskevského života ve 
4 jedn. V komedii „Tjažoiyje dni* vylíčen klassicky typ Tita Tityče, 
s nímž se setkáváme, ač s jakousi změnou, i v následujících jeho pracích. 

Mimo tyto původní kusy vydal Ostrovskij v 11. čís. „Sovremen- 
nika" na r. 1865 výtečný překlad 5 aktové veselohry Shakespearovy 
„Usmirenie svojenravnoj", který byl později vytištěn ve 2. svazku díla 
„Shakespeare ve překlade ruských spisovatelův". 

V letech následujících vydána celá řada dramat Ostrovského, jako 
„Na vsjakago mudreca dovoljno prostoty" (1868) „Gorjaěeje serdce" 
(1869), „Běšenyja denjgi" (1870), ve kterémžto kuse jedná autor opět 
o činovnících, „Ne vsekotu masljanica" (1871), „Ne bylo groša da vdrug 
altyn" (1872), „Pozdnjaja Ijubovj", „Trudovoj chleb" (1874), „Bogatyja 
nevěsty" (1876), „Bezpridannica" (1879) a mn. j. — 

Jak ani jinaJk býti nemůže, nejsou všechny tyto novější kusy na 
stejné výši, spatřujeme mezi nimi leckterou dosti slabou práci; avšak 
za to některé, jako „Ne vse kotu masljanica", „Trudovoj chleb", „Bo- 
gatyja nevěsty" a „Bezpridannica" ukazují nám znamenitý talent autorův 
ve dřívějším jeho lesku. 

Nejen lepší jeho veselohry jako „Svoji Ijudi sočtemsja", „Bědnaja 
nevěsta", „Ne v svoji sani ne sadisj", „Bědnost ne porok", „Dochod- 
noje město", „Vospitannica", „Groza", „Ne vse kotu masljannica" 
a „Bezpridannica", nýbrž i slabší práce mají takovou cenu, že před nimi 
mizí plody všech ostatních současných dramatikův ruských. Jest tedy 
ztráta jeho tím bolestnější, čím méně se dá najíti mezi ruskými dra- 
matiky někdo, kdo by jej aspoň z části nahraditi mohl. 

K EadUe. 



-«^3»- 



Digitized by 



Google 




Illustrace k písni. Kreslil V. Lindner. 



17* 

Digitized by VjOOQ iC 



254 Nové básně Jaroslava Vrchlického. 



Nové básně Jaroslava Vrchlického. 



Mezi vesnickou mší. 



řM 




' zduch letní byl pln vůně, jasu, něhy, 
pod skálou reka zelenými břehy 

se. vinula skrz olší tlumy. 
Po nebi táhly velké mraky bílé 
jak plachty vzdušných lodí beze cíle 

a v dálce modraly se chlumy. 

U hřbitovní zdi stál jsem. Kostel veský 
se díval stromy v zamlklý kraj český; 

dnes neděle, mše byla právě; 
po hrobech pivoňky a růže kvetly, 
tu motýli dva purpuroví vzlétli, 

tam ještěrka se mihla v trávě. 

Zněl varhan hlahol veliký a slavný 
a chorál k němu yosupný a dávný 

přes hroby, skálu táhnul k vodě; 
a vítr občas zadul v staré lípy. 
Ten mrtvý život s žitím, jež tu kypí, 

se v divné zdál být shodě. 

A moje hvězdné pantheismu dumy 
a víra těch, nad nimiž lípy šumí, 
vše padalo si do náručí, 
můj pohanský zpěv jásal v píseň víry, 
ráj obrovský byl přede mnou svět širý, 
kde pouze život pučí. 

Co na tom, že se tady člověk trudí? 
NechC poznáním i věděním jsme chudí, 

jen silni buďtne všichni láskou! 
Pak všecko jedno, básníku, co bájíš! 
i to, co víro neúprosná tajíš 

pod hrobů černou maskou. 



Moucha. 

Na kraji lesa v husté trávě 
mne vítal chladný stromů stín, 
sny slétaly v ráz k mojí hlavě, 
zrak bavil purpur řeřabin. 



Digitized by 



Google 



Nové básně Jaroslava Vrchlického. 255 

Do klenby tmavých snětí mihnul 
se motýl bílý jako sníh, 
pták v keři občas křídla zdvihnul 
a s písní za svou družkou tíh. 

Do knihy veršů na mém klínu 
list mnohý s výše časem sjel, 
svit zlatý, který t^kal v stínu, 
mně přes rameno nahlížel. 

V tom do knihy mně moucha vlétla, 
na stránku sedla — divný host, 
sít žlutých skvrn jí křídla pletla 
a v oku tkvěla ztmulost. 

Bez šumu na kraj knihy sedla 

jak zlobný duch těch vlhkých míst • 

a velkou hlavu nepozvedla, 

jak chtěla by též se mnou číst. 

Mně divná úzkost hrdlo stáhla, 
já list se obrátiti bál, 
jak chladnou rukou smrt by sáhla, 
mně stín se náhle mrazný zdál. 

Já na mouše tkvěl, na mně ona » 
a oba jsme si byli div 
a mezi námi tajů clona, 
již nenadzvednu jaktěživ. 

Mám rukou hnout a sklapnout knihu, 
ji zabít aneb sfouknout pryč? 
Či moucha dřív mne bodne v mihu, 
snad její žíhadlo jest klíč. 

Jenž otevřel by bez bolesti 
a rázem onen tajů svět, 
na jehož dně hledáme štěstí 
a rozluštění snů a běd? 

Mám právo zničit žití její? 
Smím nechat ohrožovat své? 
Kde břeh je v otázek těch reji, 
jichž divý příboj hruď mi rve? 

Oč víc jsem než ta moucha žlutá, 
jež nese v žíhadle svém zmar, 
a která, přírodo ty krutá, 
jest rovněž jak já žití tvar? 



Digitized by 



Google 



256 Nové básné Jaroslava Vrchlického. 

Ó hloubko děsná, taj tvůj zebe 
a všady černých stínů změt, 
zde s žitím smrt jde vedle sebe 
a s nejistotou odpověď. 

Je člověk podmanit chce sobě 
v své pochybnosti ztajen plášť, 
však sotva potkají ho obě — 
chce každá krutě vládnout zvlášC. 



Hymna andělů v noci před vzkříéením Vykupitele. 

Jak s větví svadlé listi padá valem, 
tak stíny sypaji se v Jerusalem, 

jenž pod nimi jak vdova 
tvář halí v závoj šera noci letní. 
Ó míre, míre, míre, s nebe slétni, 

at okřeje zem znova! 

Je ticho v ulicích, je ticho sady, 
i na vinicích, ticho všady, všady 

u kraje cest, nad cisternami; 
i kroky hlídačů jak ze sna duní. 
• Vzduch protčený ospalou je vůní, 

vše spí, kéž bůh bdí s námi! 

I Kidron vleče vlny své jak v snění. 
Od Siónu ku hoře Pohoršení 

X cos táhne se jak páry, 
to duchové žen tvých jsou, Šalamone, 
jenž bloudí kolem, co svět ve snách tone, 
je honí hřích tvůj starý. 

Chrám nedostaven jako Babel k nebi 
se týčí, trámů pozlacené hřeby 

jak hvězdy temnem hoří; 
na věži Antonii oheň strážný 
se chví a hasne, nad nim ňiman vážný 

o kopí opřen v sny se noří. 

Teď chvíle, kdy se hroby otvírají, 
tož hroby soudců, hroby králů, v taji 

kdy mrtvý v ucho šeptá druhu: 
Svět starý hasne a se řítí v trosky; 
kdy vstane asi velký prorok božský 

v ten národ tyranů a sluhů? 



Digitized by 



Google 



Nové básně Jaroslava Vrchlického. 257 

Spi Moria i Oihon, Sión zlatý. 
Noc táhne přes ně stínů černé šaty^ 

spi kamenité pláně, 
spí dobrý, zlý i Satan přivřel oči . . . 
jen Sinus a Orion se točí 

v kruh kolem boží skráně. 

Ó zněte harfy k Nejvyššího chvále 
dne vřavon zněte, tichem noci, stále 

nad zemí, pod oblohou; 
on velký jest a věčný, světů osy 
v své dlani třímá, jako krůp^ rosy 

zem drží pod svon nohou! 



Ireký křest. 

Na zeleném Erinu 
velká slavnost jest, 
svatý Patrik udílí 
starým bardům křest. 

Zlaté harfy nebudou 

k chvále boha znít, 

v hvozdech, u cest, na branách 

kříž jen bude čnít. 

Svatý Patrik od rána 
do večera křtil 
starce, dívky, bardů sbor — 
krátce, kde kdo byl. 

Když však přišlo na hochy, 
aby v svatý tok 
pohroužili hlavu svou, 
bedra, hruď a bok; 

Povstal starý Ossian, 
vladař zlatých strun: 
„Pravou ruku do těch vod 
nesmí vhroužit jun! 

Necht křest ducha pradědů 
z žil nám vystřebe, 
bysme mohli po smrti 
přímo do nebe. 



Digitized by 



Google 



258 Nové básně Jaroslava Vrchlického. 

Nesmi, kdo je prayý Ir, 
dědic svobody, 
nesmi pravon ponořit 
roku do vody!** 

— Proč to, barde? — udiven 
Patrik zahřímá. — 
.Pravou rukou tasí meč, 
ženu objímal" 



Poslední cíle. 

Až člověk předsudky, jež hrdě nese 

dnes na bedrách svých, klidně ve prach střeše, 

až zboří všecky yíiy dětské ráje 

a ucho k tepnám přírody až skloní, 

na její ruch a kolot naslouchaje 

jak v prázdnou čiš se dívat bude do ní, 

i^ podmaní svět celý kol a kol: 

zda zkrotí odvěký v svém nitru bol? 

Až zkrotí živly, že ják psi mu k noze 

se stulí lízajíce jeho prach, 

až lítat bude ve větrném voze, 

až vina s hrůzou budou na márách, 

až spadnou pouta s mozolitých rukou, 

jež mamě dnes o vrata ráje tlukou, 

zda v baštili trosky a zda v chrámů dým 

přec nepůjde stín minulosti s ním? 

Zda vědomí, že pouze vlastní prací 
si dobyl svět a toužený svůj eden, 
mu dostačí ku tiché resignaci, 
že bludištěm byl divným dlouho veden, 
by svoje nic v pozlátko pýchy halil. 
Zda hořké jádro pravdy snese pak, 
zda vědy mok, jenž v pohár sobě nalil, 
svým děsným práznem neskaií mu zrak, 
až pozná, že se nadějí jen šálil? 

Ó jistě illusí všech na hřbitovu 

své všecky staré modly vzkřísí znovu! 



Zpověď Ylků: 

Eskurial tmí se, jak mohyla velká, 
noc juž vstává nad ním, pomsty ředitelka. 



Digitized by 



Google 



Nové básně Jaroslara Vrchlického. 



269 



V kontech šerých komnat zlé svědomí sedí, 
v duše dno se díyá, ale slova nedi. 

Uklání stráž kopí i muškety zvedá, 
mlčky mihla ze vrat postava se Sedá. 

Kráčí v pusté sady. Šumí vodomety, 
mrtvým dechem těžce dýchají kol květy. 

Y dlouhé aleji, kde stínů hra se sbíhá, 
druhá postava se nachýlená míhá. 

Potkají se mlčky, rozejdou se znova, 
fontán obcházejí, mračni, beze slova. 

Chvílemi jen v šumot, vodomet jak šplíchne, 
schýlený stín první tiše „Carlos!" vzdychne. 

Chvílemi jen v šumot stromů větru letem 
„Flámsko!* vzdychne druhý chvějícím se retem. 

A zas potkají se, nad fontánem stojí 
a zas rozejdou se, druha druh se bojí. 

Když děs táhne nocí, smutek vichrů echem, 
tak se ti dva vlci zpovídají vzdechem. 



'^'^■yiwiÉ^''^^ 




Digitized by 



Google 



260 



J. Arbes: 



Máchův „Máj". 

K pul stoletému jubilea vydáni »Máje<. 

Napsal J. Arbes. 

(PokMé.) 

yl ozval se o Máchovi poprvé teprve roku 1839 — 
tudíž tři roky po smrti Máchově — a to spůsobem/ 
který nelze nikterak vřaditi mezi projevy, z kterýchž 
by se dalo souditi, že Tyl snad kritiky své o „Máji" 
litoval, nebo že soudil o Máchovi jako básníku a áo- 
věku jinak, t. j. příznivěji nežli dříve. Napsalt do 
, Vlastimila** novelku „Rozervané c**, o které šel 
jeden soud, že jest v ní vylíčena — dle jiných kar i ko- 
vá na — povaha nešťastného pěvce „Máje" . . . 

Pokud tvrzení poslední zakládají se na pravdě, nechceme 
^.koumati. Tylův „Rozervanec" jest všeobecně znám ; možno 
tiidii snadno porovnávati a dospěti k logické závěrce — 
ať už na prospěch či neprospěch Tylův. 

S první příznivou svou zprávou o Máchovi vyčkal Tyl 
a.z do roku 1841, tudíž celých pět roků po smrti Máchově. 
Zatím docházel Mácha, přede vším jeho „Máj", zaslou- 
ženého uznání — jinde. Roku 1839 — téhož tedy roku, 
kdy napsal Tyl „Rozervance" — otištěny v „České Včele* 
41 verše od Š. M. nadepsané „Na „Máj". 

Následujícího roku (1840) došel Mácha i jeho „Máj" přímo licho- 
tivého uznání za hranicemi u odvěkých odpůrců národa českého — 
u Němců. 

Ve spise „Rakousko roku 1840" vydaném v Lipsku od „rakou- 
ského státníka", praví se v díle 11. na str. 329: „Mácha byl bez odporu 
jednou z nejznamenitějších individualit básnických; důkazem toho jest 
zvláštní jeho názor v svět a spůsob básniti což velká část slo- 
vanského obecenstva podezřívala jako affektovaný Byronismus." 

Augsburská „AUgemeine Zeitung" z téhož roku otiskla článek, 
v němž se praví: „S Máchou zanikla nejdůležitější básnická osobnost 
Cech; máme od něho jenom malou báseň „Máj" (Praha 1836), po jejímž 
vydání mladý muž zemřel; ale poznáváme v ní neobyčejnou pů- 
vodnost, onen druh poetické síly, která plynouc z hlubokého moder- 
ního názoru v svět, Byrona a Puškina učinila velkými. Jestliže až dosud 
básník působil na poměry české společnosti vlasteneckým svým nadšením ; 
s Máchou bylo by na kolbiště vystoupilo samo básnické uměni — 
genialnost." 

Tak soudili o Máchovi a jeho „Máji" jen čtyři roky po Máchově 
smrti — Němci za hranicemi, kdežto v Čechách po celou tu dobu ne- 
ozval se ani jediný český hlas, který by byl Máchu jen podobně pří- 
znivě charakterisoval. 




c. 



Digiti 



zed by Google 



Máchův „Máj^ 261 

Téhož roku (1840) otisknul i pražský časopis „Ost und Wesť* 
zíyímavou stať o Máchovi. Pravit se v ní, že Mácha „náležel bez odporu 
mezi nejvýznačnější básnické individuality" — a že každý, kdo Máchu 
znal, a „vůbec jest schopen pochopiti ráz a neobyčejnou dráhu jeho 
ducha, přisvědčí, že v něm spočívaly neobyčejné síly, které právě když 

se počínaly rozvinovati, samy sebou zanikly ^ Bídná kritika česká, 

která shrnuje někdy tolik směšné chvály, kdežto jinde zase nakydá tolik 
neodůvodněné hany, že zdravému, doby své hodnému umění sotva lze 
se prodrati — dala posouzením důmyslného básníka v časopisech českých 
na jevo nejhrubší své slabosti. Poznáváme, že duchaprázdná a jalová 
kritika žádala na básníkovi zcela jiné věci nežli co jest — hlavním 
jádrem a duší básnictví — kritikové vytýkali Máchovi skepsi a ssáli 
jed — z květiny nejpůvabnější*. 

Právem možno souditi, že příznivé tyto hlasy německé o Má- 
chovi nezůstaly bez vlivu na literáty české. 

Následujícího roku (1841) otištěna v právě připomenutém listě 
„Ost und West^ německá elegie od básníka „Sensitiv** Bedřicha Bacha 
„Na hrobě Karla Hynka Máchy" — a teprve v tomto roce, tudíž pět 
roků po smrti Máchově a tři roky po vydání „Rozervance", omočil 
Josef Kajetán Tyl poprvé péro své na prospěch památky Máchovy. 

Napsalt do „Květů" článek, v kterémž praví, že „snad žádný 
spisovatel český nepodal u svém dosti krátkém působení na poli lite- 
rárním tak nekonečnou nit k upřádání úsudků, co noc a den proti 
sobě stojících — jako. Mácha" — dále, že „s ostrou i tupou zbraní 
postavili se proti němu nepřátelé, povykujíce, aby po všech končinách 
slyšeti bylo, že jest od kritiky do klatby dán." 

Připomenuv pak, že po smrti jeho udělali přátelé jeho několik 
básní „a bylo na čas dobře". — Po té praví, že mluveno bylo také 
o vydání Máchových prací a dodává, že uskutečnění pověsti té nebylo 
by, „nežli nejpěknější pomník mezi hroby vlasteneckých geniů — nežli 
slušná obět přátelství a vlastenecké horlivosti" a konstatuje, že „zů- 
stalo vše při řeči". Posléze praví do slova: „Bude-li chtít někdo po 
desíti letech Máchu seznati, bude se musiti v zaprášených časopisech 
hrabati a tam jednotlivá zlatá zrnka bohatého ducha jeho vybírati. Nebot 
nevyskytá-li se již teď mezi námi mnohý zdárný vlasti syn, kterýž 
stejným krokem za Máchou v literárním účinkování jeho kráčeti ještě 
nemohl, a nyní o básníku „Máje" uic jiného neví, nežli snad že mla- 
distvý zemřel, a že mu teď ještě pokoje nedají?" 

Osudné zakončení: — „a že mu teď ještě pokoje nedají"! 

Mimoděk naskýtá se otázka : „Koho míní spisovatel „Rozervance" 
poslední větou? Kdo vlastně nedal Máchovi pokoje „ani teď ještě" ? 

Pnznáme se, že nepodařilo se nám vypátrati, kdo by byl v tu 
dobu Máchovi „pokoje nedal". V tu dobu, kdy sám Tyl jediný z tří 
přísných Aristarchův „Máje", konečně, poprvé veřejně — promluvil 
příznivě o Máchovi, byl soud o nešťastném pěvci „Máje" i o jeho básni 
aspoň tak dalece ustálen, že neodvážil se již nikdo kompromitovati sebe 
podobně příkrými úsudky jako se svého času kompromitovali Chmelenský, 
Tomíček a Tyl. 



Digiti 



zed by Google 



262 J. Arbes: 

Od té doby, co byl Mácha uznán i za hranicemi, šířilo se uznání 
jeho v Čechách i v zemích slovanských dosti rychle. 

Tak otisknul M. J. Hurban v „Nitře", roku 1842 v Prešpurku 
vydané, pětislokovou báseň Máchovu počínající slovy: „Pokraj skály 
jinoch sedí" — a připojil následující poznámku: „Báseň tato jest od 
nebohého Máchy, básníka mladého, nejnadanějšího Čechie, jehož úmrtí 
tím více želíme i my Slováci, čím více přesvědčeni jsme, že jsme v něm 
velikého a tvořivého genia ztratili. Báseň samu mi doručil 
za času mého po Čechách cestování pan P., jemuž zde vroucí díky 
vzdány buďtež. O, bychom jen spíše i ostatní pozůstalé výtoky skvSIé 
obraznosti Máchovy vydané spatřovaly." 

Přes toto naléhání na vydání spisů Máchových neučiněno s české 
strany kromě pouhých příprav — pranic. Jakýsi začátek učiněn roku 
1844 zase se strany — německé. . . Siegfrid Eapper otiskl totiž v Klá- 
rově almanachu „Libussa" první překlad „Máje", kterémuž předeslán 
z péra Theodora z Grttnwaldu úvod, z něhož vyjímáme následující cha- 
rakteristická místa: 

„Mácha žil v krásách přírody, pozoroval je a v dílech svých 
ohrožoval. Při tom podporovala jej bystrost ducha a nadáni k malířství. 
Aby mohl pozorovati zapadání slunce s obzvláště zajímavého stanoviska 
neb aby nezameškal východ slunce, byl vždycky hotov stráviti noc pod 
širým nebem. Ersginy, které si zvolil za místo děje svých plodů bás- 
nických, navštěvoval častěji ; namáhavě prodíral se okolím trosek starých 
hradů, by nalezl místa, s něhož by byl nejkrasší a nejmalebnější pohled, 
aby mohl trosky tužkou nastíniti. Neméně než asi 70 náčrtků trosek 
starých hradů nalezeno v jeho pozůstalosti." 

„Mácha byl povahy pevné, rozhodné, ale uzavřené. Vedle velké 
vytrvalosti vynikal nemalou sebedůvěrou, zmužilostí, kterou bylo možno 
začasté smělostí nazvati . . . Mnozí jej pokládali za podivína. Jemná 
mysl jeho básnická jevila se obzvláště šlechetnou sympatii jeho k lid- 
skému utrpení a zálibou v přírodě. Výbornou pamětí, řídkým důvtipem 
a správnou soudností svou byl by se právě tak vyznamenal netoliko 
jako právník, nýbrž i jako dobrý spisovatel." 

Kapprův překlad „Máje" ovšem není nejlepší. Samorostlost bás- 
nického výrazu Máchova činí právě v této básni německému překladateli 
obtíže přímo nepřekonatelné. Na doklad, jak podařil se první překlad 
„Máje", uvádíme zde několik řádků začátku a zakončení. 

„Spftt Abend — erster Mai — ein Abendmai. 
Es war die Zeit, um liebond zu durchirren 
den dufťgen Kieferhain, wo traut und treu 
zur Liebe lud der Turteltáubchen Girren. 
Von Liebe flttstem rings die weichen Moose, 
der Liebe Wehe log der Blttthenbaum, 
die Nachtigall sang Liebesklag' der Rose, 
verduftend still, ein gltther Liebestraum." 



Digitized by 



Google 



MáchftT „Máj«. 263 

Konec „HUje" přeložen jest takto: 

Auch mir im Auge glOh*n zwei heisse Thr&nen, Fanken 
des Sees gleich, sind sie von der Wange mir gesanken; 
denn meine schOnste Zeit, der Jugend ros'ge Zeit, 
entftlhrt anch mir die Flucht der Tage, ach, wie weit! 
Wie ist ihr Tranm so fera, gleich einem todten Schatten, 
das Sinnen Sterhender in ihrer letzten Stande, 
ein aosgestorh^ner Nam^ nralter Schlachten Tosen, 
ehmalig Morgenroth, verglomm^ne FrUhrothrosen, 
zerhrochner Harfen Ton, zerrÍ8s'ner Saiten Sang, 
gewe8'ner Zeiten Lauf, der Glanz erstorb'ner Sterne, 
des todten Mftdchens Lieb\ yerirrter Waller Ferne, 
erloschner Flammen Glut, zerschmolzner Glocken Élang, 
ein l&ngst yerge68'nes Grab, entsnnk^ner Ewigkeit, 
yerlornes Paradies, das Schwanes Melodei 
ist meine Jugend mir. — 

Die Gegenwart, die Zeit, 
da ich ein JlingHng, ist, wie dies Gedicht, ein Mai — 
ein Abendmai auf einsam Oder FelsenhOh'; 
ein L&cheln auf der Wang; im Herzen endlos Weh. 

Siehst da den Pilger, der hin ttbeťs Haideland 

znm Ziel eilt, eh' im West der Abend ausgeglUht? 

Den Pilger wol dein Ang* nie wiedersieht, 

wenn hinter jenem Fels am Horizont er schwand. — 

Und sieh', so schwindet hin mein Jnnges Dichterleben — 

der ahnnngsbangen Brust vermag Nichts Trošt zn geben! 

Spftt Abend — erster Mai — ein Abendmai. 
Es ist die Zeit, nm durch den Hain zu irren; 
zur Liebe ladet trauter Taubchen Girren: 
„O Hynek ! — Wilhelm ! — Hynek ! — Jarmila ! « — 

Zajímavé jest, že po vydání německého překladu „Máje** otištěna 
byla ve „Květech* v č. 5 v „Drobnostech" následující charakteristická 
poznámka: „Máchův „Máj**, potkav se u nás po svém vyjití s mnohými 
protivníky, nalézá důstojného uznání — u Němcův, jimžto v „Libuši** 
podán této básně Kapprův překlad. Mnozí časopisové nazvali ji okrasou 
celého almanachu, uznávajíce noření se básníkovo ve svatyni přírody. 
To jediné chtějí na ní právem stihati, že nemá vlastního rázu domácího, 
to jest: českého — a nebo vůbec slovanského; my ale vůbec nevíme, 
proč by to bylo básni vůbec naujmu.** 

Pochází-li poznámka tato z péra redaktora Tyla, nevíme. Psal-li 
ji však Tyl, shledáme při porovnání jí s jeho kritikou „Máje**, jak da- 
leko odchýlil se již od úsudku původního. 

Ještě zřejměji jest znatelná tato změna z „poznámky redakce** — 
tedy bezpochyby z péra Tylova — v čísle 88 „Květů** téhož roku ku 



Digitized by 



Google 



264 J. Arbes: 

článkn Nebeského „Několik slov ňa památka Marie Čacké". ZniC do 
slova : 

„Mácha zůstane n nás smatným úkazem. Individuálnost básnická 
naskrz a naskrz, básnický talent, jakýž více nemáme, ačkoliv nebyl 
vykvašený; neměl zde nic než kus nešťastného života, něco pomluv 
a kus kritické hany. Na den svatby své umřel. Ta začíná jeho chvála. 
On byl zajisté silný dost, že mohl snésti křivda ma ačiněnoa od kri- 
tiky : boleti jej maselo však předce to, že patmoa lží proti němu sočila. 
Předhazoval se mu Hegelianismas co nějaký hřích (Hegel se asi obrátil 
v hrobě a myslil : Je to zlá věc, být velkým duchem), ježto se ani pa- 
mátky tam nenalézá. Je to ku podivu, co lidem často napadává, a co 
neznají, to osočuji. Kdyby byl mohl Mácha alespoň báseii čísti, kterou 
náš výtečný Vlček na jeho smrt složil, bylo by ho to těšilo, jak dobře 
jej tento hluboký muž pojal. Ale i po smrti panuje nad tím, co od 
něho pochází, jakýsi smutný osud. Jeho spisy nejsou ještě vydány. Měli 
bychom sbírati, co máme, a ne tím plejtvati, nemáme k tomu příčiny. 
Jeho hrob je bez pomníku. Jednoduchý kámen s jeho jménem a lípa 
by to spravily." 

Z prostých a přece tak význačných slov nade všechnu pochybnost vy- 
svítá, že Tyl konečně — po osmi letech po vydání ,Máje", podlehl 
mocnému nátlaku veřejného mínění a změnil v podstatě úsudek svAJ 
o Máchovi i „Máji" skoro diametrálně. 

V témže listě, v kterémž byl „Máj" prohlášen za báseň nečeskou, 
(ačkoli v době, kdy kvetla v poesii české skoro výhradně jen básnická 
imitace, málo která v pravdě původní báseň měla ráz tak ryze český, 
vlastně česky samostatný,) opakujeme : v témže listě, v kterém prohlášen 
„Máj" za báseň cizáckou, po osmi letech prohlášeno, že „nečeskosť 
a „neslovanskost" není jí na ujmu, a totéž péro, které bylo Má- 
chovi před osmi lety kritikou svou zasadilo do prsou bolestnou ránu 
a před pěti lety napsalo novellu „Rozervanec", prohlašuje, že bylo Má- 
chovi kritikou křivděno; ovšem kritikou cizí — Tomíčkovou, 
v které Máchovi vytýkán Hegelianism. 

Co toho příčinou? Kde sluší asi hledati zřídlo této změny v ná- 
zoru Tylovu? 

Nezbývá, než abychom se ještě jednou vrátili k Tylovi jakožto 
recensentu „Máje". 

Pravda — «Máj" není báseň, v které by od začátku až po konec 
řinčely pralaciné rýmy — „slasti — masti — vlasti", není jalovou 
a bezduchou vlasteneckou rýmovačkou, z jakých sobě Havlíček později 
tak často tropil oprávněný posměch (ačkoli to i jemu, jak známo, po- 
kládáno za hřích přímo nepromí jitelný). Avšak básnínečeskou vůbec, 
ba ani básní nevlasteneckou v užším toho slova smyslu «Máj" 
— není. 

Nepředpojatý člověk našich dob zajisté se musí diviti, kde měli 
tehdejší Aristarchové „Máje" — „založenu" svou vnímavost pro českost 
a vlasteneckost, ba kde měli při ctění „Máje" — vlastenecké své oči, 
když nepochopili a neviděli ani zcela zřejmě, ba jaksi ostentativně vy- 
slovenou vlasteneckou apostrofu, kterou klade Mácha do úst reku své 
básně několik okamžiků před jeho smrtí. 



Digiti 



zed by Google 



Máchův „M^-. 265 

Yyyeden na místo popravní rozhlíží se odsouzenec kolem sebe 
oučí se dojemně se světem 

,A vysoko — v daleké kraje 
bílé obláčky dálným nebem plynou, 
a smutný vězeň takto mluví k nim: 
«Yy, Jenž dalekosáhlým během svým 
co ramenem tajemným zemi objímáte, 
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, 
vy truchlivci. Již rozsmutnivše sebe, 
v tiché se slzy celí rozplýváte: 
Vás já jsem posly volil mezi všemi. 
Kudy plynete v dlouhém dálném běhu, 
, i tam, kde svého naleznete břehu, 
tam na své pouti pozdravujte zemi! 
Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, 
kolébku mou i hrob miSj, maíku mou 
vlast jedinou i v dědictví mi danou, 
šírou tu zemi, zemi jedinou,'"' 

Tak zpomíná .mudrující loupežník**, jak Tyl reka ,Máje** nazývá, 
několik okamžiků před svou smrtí na svou — vlast. A několik těch 
veršů tají po našem náhledu více vlastenectví nežli celé stohy nezá- 
živných rýmovacek, kterými současní pseudobásníci ubohé obecenstvo 
krmívali. Sám 1^1, ktei^ž přece také veršoval, nemůže se ve svých 
verších vykázati ani jediným místem podobné hloubky, síly, soustředě- 
nosti a zároveň poetičnosti Jako jest těchto několik veršů v „ nečeském* 
a „nevlasteneckém" MMáji**. 

Kritik pouze vlastenecký může tedy býti spokojen. Jinak ovšem 
jest s kritikou nepředpojatou, která má na zřeteli výhradně umění. 

Po našem náhledu jest právě citované místo přes všechnu ušlech- 
tilou tendenčnost se stanoviska vlasteneckého — přece jen, když k němu 
přiložíme měřítko přísně umělecké — anachronismem. 

Mácha sice v .Máji", jak jsme již jednou pravili, nikde nena- 
značíme přesně dobu, kdy se děj básně odehrává; z mnohého, zejména 
z trestu „lámání kolem* však jest zřejmo, že nutno děj klásti do dob 
Marie Terezie, dokud tento druh trestu nebyl ještě zrušen. Avšak že 
by právě v té době bývalo vlastenectví v Čechách v takovém rozkvětu, 
že by i „strašný lesů pán* před svou smrtí byl (netoliko s kulturně 
historického, nýbrž i s uměleckého stanoviska) oprávněn posýlati „vlasti* 
své poslední vzkaz slovy tak vřelými, ba nevýslovně dojemnými — zdá 
se nám býti přece jen více nežli pravdě nepodobno. 

Nám nezdá se, že by se byl Mácha anachronismu toho dopustil 
vědomě a zúmyslně, aby učinil koncesi panujícím právě názorům. Umě- 
lecký instinkt mladého titána toho byl příliš vyvinut, než aby byl mohl 
vědomě a s úmyslem spouštěti se zřetele umění a dávati v náhradu 
jakoukoli tendenci, byt sebe ušlechtilejší. Nám zdá se býti pravdě po- 
dobnější opak toho : Mácha byl jako umělec překonán a stržen horoucím 
svým citem vlasteneckým ; nebof jen tak lze sobě u pravého umělce vy- 



Digiti 



zed by Google 



266 



Petr Jasmín: Večerní slánce. 



světliti uměleckou vada, které by se byl za jiných poměrA nebo kdyby 
mu bývala jen nápadnou, nikdy nemoU dopustiti. 

Pátrejme nyní po příčině, pro kterou ani vlastenec tak upřímný 
a horlivý jako Tyl — vlasteneckého toho anachronismu v „Máji" ne- 
vypátral! (PoktafioTánl.) 




Večerní slunce. 

>á jizba je tak po den celý šerá, 
vždy stínu pln ten prostor neveliký, 
sem slunce přijde teprv za večera 
a ještě jen tak na dva okamžiky. 

To na odchodu teprv zpomene si, 
kdy vyhřálo juž trávník, mez i lada, 
na síňku moji skrytou v domů směsi, 
kde na oknech je čeká květin řada. 

Je růžová v něm červánku již něha, 
jen hřeje juž, jak v půldne žárem neplá; 
tak vášeň lásky, která plamen šlehá, 
se mění žitím do milého tepla. 

Yšak ozáří mou celou jizbu rázem 
ten jeho svit, vše v zlato svoje topě, 
po rámci kmitá, potom sběhne na zem, 
a já jdu zrakem v zlaté jeho stopě. 

A milá tak ta světla záře je mi, 
snad právě, že mám okamih jen slunný, 
v něm hřeju se jak ptáče perutěmi, 
sám nevím proč a v srdci zvučí struny. 

A chápu, kterak jedno okamžení, 
jen paprsk štěstí v žití večer samý 
dát náhradu můž' za tmu celodenní 
a smířit člověka se sudičkami. 



Petr Jcumin. 



Digitized by 



Google 




R. Pokorný: Ukázky ze starší ruské lyriky; 267 

Ukázky ze starší ruské lyriky. 

Podává R. Pokorný. 
II. 

Ivan Ivanovic Kozlov. 

Q^^ Radost. 

_ radosti, o radosti! 
^^T^proč prcháš v brzké době, 
proč přeludů tvých nehosti 
to srdce déle v sobě! 

Proč, nebeský ty oblaku, 
jak střela letíš kalná, 
proč planeš y bědy soumraku 
jak jen ta hvězda dálná! 

Ty zkolébati vnadou znáš 
v čarovné srdce snění, 
a na světlé dni necháváš 
nám jenom rozpomněni! 

Tvých přeludňv a klamů tvých 
co natlačeno v duši! 
Však uprchlého štěstí smích 
jí v život nevyruší. 

A tebou ona schvácena 
se vrací ráda v mládí, 
a v těžké snění ztracena 
boj s hořem darmo svádí. 

Tak měsíc plane nad řekou 
a na vlnách si hraje, 
zář stíríbrozlatou v dalekou 
jí cestu posýlaje: 

A na řece se zrcadlí 

ti paprskové cizí, 

než v moři tmavém zapadlý 

proud její chladný mizí. 



18 

Digitized by 



Google 



268 ^ Pokorný: 

DeniB Vasiljeyič Davidov. 

Poelání BurcoYu. 

Burcove,' oj, chlape, rváči, 
spolup^ákn ty můj! 
Arak mně i víno stačí, 
jen můj domek navštěvuj! 

Není sice — říci mohu — 
výpravou svou bohatý, 
hospoda však, chv&ia bohu, 
není člověk přepjatý. 

Husarem je, — nerozladf 
se ti ani za stovku; 
on si, brachu, vynahradí 
pytlem ovsa — pohovku. 

Nemá kamen — snad kdys budou 
za to dýmku s tabákem; 
ni obrazů, — jenom chudou 
brašnu s carským odznakem. 

Pro zrcadlo zda se rmoutí? 
To mu šavle nahradí: 
podle ní on sobě kroutí 
kníry a se parádí. 

A na místo váz, těch panských, 
mramorových, — ku zdaru 
na stole pět velikánských 
punšem kypí pohárů. 

Že jsou plny, slovo dávám! 
Nebeským vrou odvarem! 
Přijeď jen — já očekávám — 
dokaž, že jsi husarem! 



Eniže Petr Andrejevič VJa^emaky. 

Trojka. 

Trojka letí, trojka skáče, 
z pod kopyt se vine prach; 
zvonek v letu zvučně pláče, 
řinčí jako na poplach. 



Digitized by 



Google 



Ukázky ze starií raské lyriky. 26^ 

Cestou tichou čárnS, hlasné 
hlaholí ten jasný zvon: 
ta zahřinčí z dálky jasně^ 
tu zaznívá y temný ston. 

Tu Jakohy doprovázel 
lesní vědmu do dálky, 
nebo jakby tony házel 
v rákos ve klín rusalky. 

Ruských stepí, noci temné 
poetická jako zvěst! 
Mnoho dumy předojemné, 
rozkoše v ní mnoho jest. 

Vyhleď měsíc z póza chmury, 
kruh svůj k zemi obrátil, 
mihotavým bleskem s hůry 
poutníka líc ozlatil. 

Edo ten poutník, odkud jede? 
Daleko-li? Kdož to ví! 
Zda ho vlastní vůle vede, 
nebo raba okovy? 

Na veselí čili v hoře? 
Pod rodnou zda pod střechu? 
Za cizí zda spěchá moře, 
holoubek můj, bez dechu? 

Zda-li se mu srdce souží, 
vrátit-li se práhne jen? 
Po svých touží — nedotouží 
na vždy teskně opuštěn? 

Obroučka-li čeká zlatá 
na něho a hlučný kvas? 
Či pochodeň rozežatá 
nad mohylou sestry as? 

Jak to zvědět? Ach, už mizí! 
Měsíc zastřel mraků shon, 
a tam v dáli pusté, cizí 
usnul zvučný trojky zvon. 



18* 

Digitized by VjOOQlC 



270 K. Pokorný: Ukázky ze starší ruské lyriky. 

Fedor Nikolajevič aiinka. 

Bůh. 

Já na nebi zřel mračen kvas, 
a zemi třásly temné stony; 
duch bouře vstal a sdrtiv spony 
les šlapal, kosil jako klas, 
a hory s místa jejich zvedal, 
je v rokle metal — hrůza, děs ! — 
já boha mocným hlasem hledal, 
leč boha v bouři nenalez'. 

Já viděl, kterak pole rovná 
vymlel i zbrázdil větrů spor, 
jak půda vlnila se zrovna 
a skály trhaly se s hor, 
a nebe bylo dým a vzdor . . . 
Mnou chvěla touha nevýslovná 
zřít boha; kam jsem oko vznes', 
však jeho stop jsem nenalez'! 
Já svědkem no^ch divů byl: 
jak blesk nebesa zruměnil 
a jak ohnivé proudy steklé 
do tváří polí bily vztekle, 
vše ohně, žáru schvátil běs — 
leč boha v něm jsem nenalez'! 

A ztichly bouře výbuchy — 
duch pln je sladké předtuchy . . . 
A jako mladé touhy chvění 
hle, dýmem stříbrným se leje 
překrásné různé osvětlení. 
Za hlasem tajným duše spěje 
a nadpozemským žitím dýše . . . 
Zem celá zas je sladká tiše, 
a jako v snu a zázraku 
já boha slyšel z oblaků ... 






'^' 



Digiti 



zed by Google 



Jaroslav Lisec: O národním obrození lužických Srbů. 



271 




O národním obrození lužických Srbů. 

Podává Jaroslav Lisec. 
(PoknSoTáaí.) 

'.ílo to upozornilo slovanský svět na Lužičany; poznal 
z něho, že tato haluz slovanská posud neodumřela 
a že posud nezoufá. 

Zároveň se Smoleřem počal působiti Jan Petr 
Jordán. Studoval v Praze a oddal se pak žurnali- 
stice, začav roku 1842 vydávati dvakráte v týdnu 
v malém půlarchovém formáte časopis Jutničku (Ji- 
třenku), která nejspíše proto, že vydávána byla noi^m 
pravopisem, pfidy nens^la a již v roce zanikla. To zvěděv 
Smoleř, spěchal z Vratislavi do Bndyšína a skutečně toho 
dosáhl, že Handríj Zejler (Seiler), farář v Lazu, převzal 
bezplatné redigováni listu nyní pod názvem „TydzeĎska no- 
wina" vycházejícího, kdežto J. E. Smoleř stal se hlavním, 
ovšem též bezplatným spolupracovníkem, a tím bylo také 
trvání listu zabezpečeno. 

Jak jsme již pravili, pojal Smoleř k popudu Purkyně 
a Čelakovského též myšlenku na založení jednoty podobné 
Matici české. Musíme se obdivovati jeho energii, povážíme-Ii 
rozdílné poměry v Čechách a Lužicích. Tam národ živý, ač uhnětený, 
který nalézal přece své mecenáše, zde trosky národa, o kterém se po- 
chybovalo, zda ještě žije neb je-li už mrtev, lid nepatrný počtem, ne- 
uvědomělý a chudý. Ale vším tím nedal se Smoleř zastrašiti; sepsal 
stanovy a ve středu po velikonocích roku 1845 přibyl do Bndyšína, 
kdež návrh jeho s nadšením přijat. Hlavně však jednalo se o. potvrzení 
stanov; k radě faráře Jakuba v Budyšíně získal J. E. Smoleř měst- 
ského radního dra. Klina v Budyšíně pro svůj plán, kterýž také ve 
spolku s kanovníkem Haškem a farářem Jakubem, pak s jinými kněžimi 
a bohoslovci žádost o potvrzení stanov podal, kterého také skutečně 
roku 1846 dosaženo. V Prusku ujal se věci superintendent Eubica ve 
Vajerecích a také r. 1847 potvrzení stanov od pruské vlády vymohl, 
následkem čehož spolek „Maéica Serbska** činnost svou počíti mohL 
Radost z toho byla nemalá; ihned přihlásilo se 121 členů k Matici, 
mezi nimi dva Češi, totiž Yáclav Hanka a František Ladislav Čela- 
kovský, a dva Poláci, Jiří kníže Lubomirski z Przeworska a Měčislav 
Pawlikowski ; poprvé zde vystupuje jméno Michala Hórnika, tehdáž ještě 
studujícího, který v časech pozdějších vyšinul se na místo vůdce svého 
lidu. Předsedou Matice zvolen zasloužilý dr. Klin a redaktorem časo- 
pisu Smoleř. 

Příštího roku vyšel první sešit „Časopisu Maéicy Serbskeje**, 
který od toho času nepřetržitě vychází. 

Smoleř již v roce 1846 přesídlil se do Lipska ; neduh prsní spůsobil, 
že se zřekl povolání kněžského a nastoupil dráhu literáta, rediguje zá^ 



Digitized by 



Google 



272 Jaroslav Usec : 

roven s Jordánem v Lipska časopis „Jahrbtlcher fOr Slavische Lite- 
ratur". Zde již mezi studentstvem panoval čilý mcfa. Mosak Etoso- 
pólski (Mosig von Aehrenfeld) již v r. 1842 založil slovanskou jednotu, 
jejíž členové byli též Poláci a jižní Srbové. Ale tento spolek neměl 
dlouhého trváni; nebof již v roce 1847 založil Michal Cyž nový „Slo- 
vanský spolek**, jehož členové byli mimo lužické Srby hlavně Čechové 
a Poláci, y tomto spolku velice horlivě J. £. Smoleř působil. 

Tu přikvapil rok 1848. V měsíci březnu byl trtn francouzský 
povalen a od pádu toho duněla celá Evropa. Hesla o volnosti a rov- 
nosti, o svobodě národů letem se rozšířila a slibovala uhněteným ná- 
rodnostem osvobození z posavadniho jsdPma. 

Y tom čase nejkrásnějších nadějí byla ve sti^du po velikonocích 
odbývána valná hromada . Matice Srbské, kterou A. J. Parczewski ve 
spise svém „Jan Ernest Smoleř** následovně vyličuje: 

„Sešlo se asi šedesát členů; dr. Elin předsedal; v obVyklém po- 
řádku přednesena jednatelská zpráva a vyřízeny běžné věci spolkové; 
hromada co taková byla skončena, ale Srbové se neměli jaksi k od- 
chodu. Každému leželo cosi na srdci, dralo se k ústům. Tu použiv 
chvilkového utišení, uchopil se slova dr. Pful, mladý filolog a ryzí vla- 
stenec, a zahájil rozhovor. Po něm pastor Bróska z Budystec ujal se 
slova a kladl přítomným na srdce, že v té vážné chvíli, v které všichni 
národové a stavy o svá práva se hlásí, totéž jest i svatou povinností 
Srbův. Projeveny nesčetné žádosti a učiněno množství návrhů. Učitel 
Melda z Dažina přál si, aby v každém úřadě alespoň jeden Srb byl 
ustanoven ; horkokrevnější Smoleř dodal, že by bylo jen slušné, aby též 
v ministerstvě byl jeden srbský rada. Pjekař přimlouval se za poža* 
dávek, aby v semináři učeno bylo jazyku srbskému; Cyž mluvil o srb- 
ských zkouškách a Smoleř žádal srbskou školu pro seminaristy. 

Jak to již obyčejem, ozvaly se též hlasy bázně; obávalit se ně- 
kteří, že svými žádostmi urazí Němce; kdosi navrhoval, aby petice 
ftlespoň byla odročena. Naproti tomu prohlásil Domaška, že se nejedná 
o petici proti Němcům, nýbrž o petici pro Srby, a Imiš potíral 
šťastně návrh na odročení. 

Usneseno, že se zvolí komise; zvoleni byli: Imiš, Bróska, Do- 
maška, kaplan Eučank, učitelé Melda a Bartko, konečně student Cyž. 
Badost byla ohromná. 

V každém obličeji — praví očitý svědek v „Tydžeáské Nowiné** — 
bylo lze čísti slova národní písně: ,Hišée (ještě) Serbstwo njezhubjene.' 

Z Budyšína rozlíval se proud po dědinách; dne 10. května od- 
bývala se v Boranecích schůze srbských sedláků, na které mluveno 
o právech srbské národnosti a polepšení osudu lidu vesnického. Mla- 
distvý německý liberalismus slavil líbánky volnosti, a podléhaje její 
ušlechfujícímu vlivu, zdál se býti alespoň na chvíli ochotným popřáti 
spravedlnosti také ostatním. Smoleř nahlížeje, že pobyt jeho mezi ro- 
dáky věci lužické může prospěti, opustil Lipsko a přastěhoval se do 
Budyšína. V dědinách hlavně byl činným zmíněný již Jan Bartko, 
učitel z Evaéic. Duši petiční komise byl neúnavný Imiš. On zredigoval 
petici, obsahující žádost o rovnoprávnost jazyka srbského ve škole, 
církvi a úřadech, načež ji deputace odvezla do Drážďan a 25. dne 



Digitized by 



Google 



o národntBi obrozeni lužických Srb A. 273 

měaice července podala ministra Braunovi. Následujícího dne představili 
se členové deputace královi v Pilnicích. Přijeti bylo velice laskavé, 
ale rozhodná odpověď dlouho nedocházela." 

Odpověď na tuto petici došla, teprve roku následujícího. Neuspo- 
kojovala sice, ale má přece důležitost nemalou, uznávajíc práva jazyka 
srlM^éfao ve škole a církvi, zavádějíc učení se srbskému jazyku na 
gymnasiu budyšínském co předmětu nq>ovinnému a sproStqjíc Srby od 
placení tlumočníka při soudech. Drobet práva jen, ale pro vývoj lu- 
žických Srbftv přec důležitosti nemalé. 

Před tím vyslovil již parlament frankfurtský zásadu naprosté rovno- 
právnosti národů. J. E. Smoleř obrátil se na poslance Roberta Bluina, 
kterého v Lipsku seznal, zvláštním listem, kter^ zní takto'*'): 

Velectěný panel 

Bylo by pro Vás, jenž se snažíte, abyste pomocí německého pM*la- 
mentu nový, lepší pořádek věcí v Německu zavedl, zásluhou nemalou, 
kdybyste zřetel svůj obrátil ku poměrům Slovanův v Německu žijícídi, 
které hraničí téměř na úplné národní bezpráví, a kdybyste vzal v úvahu, 
jakým spůsobem by se poměry tyto daly zlepšiti. Dovoluji sobě upo- 
zorniti Yás zvláště na lužické Vendy, kteří sami sebe Srby jmenojí 
a v Prusku a Sasku na mnoze veliké útisky snášejí, prose snažně, 
abyste laskavě svým mocným vlivem k tomu působil, by do základních 
zákonů, které po konané v parlamentě poradě stanou se platným zá- 
konem v Německu, přijato bylo ustanovení, kterým by slovanští oby- 
vatelé Německa byli vykoupeni z té duševní bídy, v níž národní jich 
jazyk v kostele, škole a soudnictví hyne. 

Potřebné doklady na požádání dodám. 

Opaki^e svou prosbu a t. d. 

J. E. Smoleř. 

Robert Blum odpověděl krátkým lístkem, v němž splnění vyslo- 
veného přání přislíbil, a také skutečně frankfurtský parlament ve schůzi 
ze dne 31. května 1848 skoro jednohlasně se usnesl na této resoluci: 

^Zákonodárný národní sbor německý prohlašuje slavnostně, že 
v phié míře uznává právo neněmeckých národností na německé spolkové 
půdě, aby se mohly co do národnosti své volně rozvinovati, a pokud 
jejich hranice jazykové saha,)í, aby požívaly úplné rovnoprávnosti jazy- 
kové, pokud se týče církevních věcí, vyučování, literatury, vnitřní správy 
a soudnictví, jakož není pochybnosti, že jim přísluší veškerá práva 
ástavou německému národu zaručená. Německo pro budoucnost sjedno- 
cené a svobodné jest dosti velké a mocné, že může bez žárlivosti jino- 
rodým kmenům v jeho lůně vzrostlým v plné míře popřáti toho, co již 
příroda a dějiny jim přisoudily; a nikdy ani Slovan, ani severní Šles- 
vičan dánsky mluvící, ani Vlach bydlící v jižním Německu, aneb který- 
koliv jiný příslušník cizím jazykem mluvící nemá na svém území míti 



") Lužíčan č. 6. r, 1879. 

Digitized by LjOOQlC 



2^74 Jaroslav Lisec: ^ 

příčiny ke stížnostem, že byl v kterékoliv národní zvláštnosti skrácen, 
aneb že jemn, kde toho bylo tiPeba, bratrská roka německá nebyla 
podána. ** 

Co takové resolnce frankfurtského parlamentu Slovanům pomohly, 
ukázal cas, dokládá Smoleř a my s ním. Tempi passati. 

Berlín zachvácen byl hnutím povstaleckým a brzo na to vypukla 
v Drážďanech revoluce. Srbové, jak jsme již dříve uvedli, uvítali sice 
s roq'asněnou tvffi a velkými nadějemi nový volnější proud, který i jim 
kynul v lepší budoucnost, a bujaj^ejší život rozproudil se po vší krajině 
Srby obydlené; — ale navzdor tomu nahlíželi, že jsou v dějinách svě- 
tových činitelem naprosto nepatrným a že by bylo odvážné, postaviti 
se rozhodně na tu neb onu stranu. Budoucnost prokázala, že politika 
jejich byla pravá. Srbové ostali v bouřlivých dobách loyálními a neopu- 
stili mezí zákona. Jediný pluk, který králi při revoluci drážďanské 
ostal věrným, byl téměř výhradně srbský a ze srbských Lužic revoluce 
posily neobdržela. Sám Bakunin se obrátil do Lužice, chtěje tam roz- 
nítiti buď národní neb alespoň agrární revoluci ; ale byl od J. E. Smo- 
leřa poučen, že pro jeho podvratné záměry v Lužicích v4bec není mí8ta. 

Rod Wettinův loyální chování lužických Srbův zachoval u vděčné 
paměti; srbský korunní princ, nynější král Albert, přibyl koncem roku 
1849 se svým plukem do Budyšína a dal se tu Smoleřem vyučovati 
lužické srbštině; tím skutkem bylo mnoho lhostejných věci srbské zí- 
skáno, neboť soudili, že ta řeč, které se učí sám budoucí král, přec 
tak opovrženou býti nemůže, jak se domnívali. O odpovědi nalažickou 
petici jsme se zmínili. Obsahovala přec jakés takés ústupky, které žití 
lužických Srbů v Sasku činily a činí alespoň poněkd snesitelným, ovšem 
nepoměrně lepším, než v sousedním Prusku. 

Od toho času datuje se nový svěží život v saské Lužici. Jsme na 
prahu nové doby ; srbština dobývá si půdy i tam, kde ji téměř již před 
tisíce letím ztratila. Hlahol srbský počíná se ozývati i v salonech vzdě- 
lanců, kdežto dříve i z rodinné jizby učitelovy nebo pastorovy byl vy- 
loučen; jazyk druhdy mocného tohoto kmene ozývá se i po ulicích 
Budyšínských z úst vzdělanců, aniž by to komu již bylo nápadno; Srb 
se v městě tom cítí doma a obchodník rád mu poslouží v jeho mateřské 
mluvě; literami, společenské a pěvecké spolky kvetou a velké pěvecké 
slavnosti, pořádané téměř každoročně v jiné krajině, shromažďují celý 
národ; krásná plet z jeviště ochotnických divadel nejpádněji dokazige 
krásu a libozvučnost srbštiny; — literatura lužická stává se hojnější, 
díla vydávaná mají dosti značnou hodnotu a některá by se ctí obstála 
u národů počtem mnohem větších. 

Promluvím něco později o nynějším stavjz národního života u lu- 
žických Srbův; nyní chci ukázat na muže, kteří jsou takořka represen- 
tanty této doby. Pomíjím básníka Handrije Zejleřa, kterýž patří přec 
více již předešlé době, uvádím jen filologa dra. Pfula, jenž vydal dů- 
kladný slovník a mluvnici, přírodopisce Rostoka, který o zavedení vě- 
deckých názvů má zásluhy nemalé, Buká, Jenče, Wjelana, nadaného 
básníka Karla Augusta Fiedlera, bratry Ducmany, Wjela, Česla, mimo 
mnohé jiné. A již povstává nová stejně nadaná generace, která rozvi- 
nutý prapor národnosti vysoko třímá a bohdá uhájí. Jmenuju zde jen 



Digitized by 



Google 



o národním obrození lužických SrbA. 275 

nadaného a velice pilného dra. Arnošta Moka, J. G. Kabaša, Jakuba 
Skaln, Jakuba Baria, Jiřího Libše, bratří Bězaky, z nichž Filip Bězak 
mistrně přeložil Babička naší Boženy Němcové. Záslohon těchto a mnohých 
jiných mladých vlastenců zabírá srbský jazyk vždy větší pole ve veřej- 
nosti a hlavně pěstování ochotnického divadla a nich nalézá horlivé 
podpory. 

Ale nejznamenitější zjev této doby jest Michal Hórnik. Muž 
nevšední vzdělanosti, který by byl chloubou každé university, muž rázný, 
ale nepřenáhlený, vlastenec ryzí a obětavý, vynikající nad své součas- 
níky, muž skromný, který svůj život celý svému národu posvětil, — 
ký div, že muž takový, aniž by se o to ucházel, stal se brzy vůdcem 
a hlavním rádcem svého lidu. Narodil se 1. září 1833 ve Yorklecích, 
navštěvoval gymnasium nejprve v Budyšíně, pak na Malé straně v Praze, 
od r. 1853 do r. 1856 poslouchal bohosloví na universitě v Praze, 
kde slyšel též slovanskou filologii u professora Hattaly, roku 1856 jest 
na kněžství vysvěcen, byl nejprve katechetou při děkanském kostele 
v Budyšíně, pak výpomocným kaplanem v Šěrachově, pak učitelem na 
katolickém učitelském semináři v Budyšíně; roku 1861 stal se kaplanem 
a roku 1870 farářem při srbském kostele v Budyšíně. Již roku 1848 
stal se členem Matice Srbské a Matice České, roku 1853 zvolen byl 
starostou pražského spolku „Serbowky** ; redigoval „Měsačny přidawk 
k Serbskim Nowinam^, Serbské nowiny, Lužičana, Katholského Posta, 
Hospodaře a Časopis Macicy Serbskeje. Založil spolek Towařstwo S. S. 
Cyrilla a Methodija a jest nyní předsedou Macice Serbské. Působení 
jeho Učí velice trefně H. Dučman, jenž praví:*) 

„Stoje na výši srbské vědy pojal ducha srbské řeči hlouběji, než 
kdo před ním. Podporován znalostí slovanských bratrských jazyků 
a štastně čerpaje ze zřídel slovanských vědomostí klestil srbské litera- 
tuře nové dráhy a svým pérem, píše nepřetržitě od roku 1852, trvale 
obohatil srbské písemnictví, utužil a zdokonalil srbské novinářství. Drahně 
času a práce věnuje rok co rok korektuře srbských knih k tisku připra- 
vených a zřídka kdy se vydá srbská kniha, jež by jeho rukou neprošla : 
práce zajisté nevděčná. 

Hltav plným douškem první nadšení srbského národa ostal v duchu 
tohoto nadšení mladým, probouzel a povzbuzoval ostatní k srbské práci, 
pln přátelství ku mladým, ku starým. 

Srbské Jméno prohlásil po všech vlastech slovanského světa, do- 
pisuje do slovanských časopisů, cestige do slovanských zemí, znám jsa 
se slavnými muži slovanských národů, dopisige si s obry slovanské vědy 
a s muži vědeckého snažení a laskavě vítaje a prováděje slovanské 
bratry při návštěvě Lužice. 

Bůh poslal Michala Hórnika Srbům co pomocníka v strašné době. 
Bůh zachovejž nám ho až do nejdelších roků a dej mu mnohých po- 
mocníků v srbské práci.** 

Žel bohu, že lužičtí Srbové utrpěli v posledním čase nenahradi- 
telnou ztrátu úmrtím velezasloužilého Jana Ernsta Smoleřa, který dne 
13. června 1884 svůj plodný život dokonal. (PoiufteoTim.) 



*) Lužičan z r. 1881. 

Digitized by LjOOQlC 



276 



Lev N. Tolstoj: 



Rodinné štěstí. 

Bom&n. 

Sepsal hrabe Lev N. Tolstoj. Z ruštiny přel. Terezie Malochyňská. 

(Dokontenl.) 

m. 

d toho dne změnil se úplně náš život i náš poměr. 
Nebylo nám již tak dobře o samotě, jako dříve. 
Byly otázky, jimž jsme se vyhýbali, a za přítom- 
nosti třetí osoby hovořilo se nám volněji než 
mezi čtyřma očima. Kdykoli přišla řeč na život 
venkovský neb na plesy, jakoby se nám mžitky 
míhaly před očima; nevolno bylo nám pohlednoati 
na sebe. Jako bychom oba byli cítili, kde byla 
propast, dělicí nás, a jako bychom se báli k ní se při- 
blížit. Já byla přesvědčena, že je hrdý a prchlivý, a že 
mmím být opatrnější, abych se nedotkla jeho slabosti. 
On zase byl přesvědčen, že nemohu žít beze světa, že 
venkov není pro mne, a že je třeba podrobit se tomu 
nešťastnému vkusu. A my oba se vyhýbali přímým ho- 
vorům a oba křivě jsme se posuzovali. Dávno již pře- 
suli jsme býti jeden druhému nejdokonalejšími lidmi na 
^vctě; porovnávali jsme se teď s jinými a tajně soudili 
jndeil druhého. Já oehuravěla před odjezdem a místo na 
ves přestěhovali jsme se do letního bytu, odkud muž sám 
Když odjížděl, byla jsem již dostatečně zotavena, abych 
mohla jet s ním, ale on mi domlouval, abych zůstala, jakoby se bál 
o mé zdraví. Cítila jsem, že se nebál o mé zdraví, ale toho, že nám 
nebude volno na venku; já mnoho neodporovala a zůstala. Bez něho 
mi bylo pusto, teskno o samotě, ale když přijel, viděla jsem, že již 
nepřidával k mému životu to, co přidával k němu dříve. Dřívější náš 
poměr, kdy každá myšlénka, každý dojem s ním nesdělený tížívsdy mne 
jako provinění, kdy každý jeho čin, každé slovo zdály se mi vzorem 
dokonalosti, kdy se nám chtívalo smáti se čemusi radostí při pohledu 
na sebe — ty styky tak nepozorovaně přešly v jiné, že jsme ani ne- 
věděly, jak zmizely. U každého z nás objevily se zájmy a starosti naše 
zvláštní a již jsme se ani nepokoušeli učinit je společnými. Nás již 
ani nezarmucovsdo, že každý z nás má svůj svět zvláštní, druhému cizí. 
Přivykli jsme té myšlénce a za rok přestaly mžitky míhati se nám 
před očima, když jsme se dívali jeden na druhého. Zmizely u něho 
úplně dřívější návaly veselosti, ono veselé dětinství, ono odpouštění 
všeho a lhostejnost ke všemu, které mne dříve znepokojovaly, nebylo 
již toho hlubokého pohledu, který mne přiváděl do rozpaků a zároveň 
naplňoval radostí, nebylo modliteb a nadšení společných. Ba, ani jsme 
se často nevídali; on byl stále na pojíždkách a nebál se, nebylo mu 




jel k matce. 



Digitized by 



Google 



Rodinué štéstí. 277 

lito zanechati mne samotnn, já pak byla stále ve světě, kde Jsem ho 
nepotřebovala. 

Výstupů a mrzutosti nebývalo již mezi námi; Já hleděla mu vy- 
hovět a on plnil všechna má přání — vše bylo, Jakobychom se milo- 
vali. Když jsme zůstali sami, což se zřídka stávalo, nepociťovala jsem 
ani radosti, ani pohnati, ani rozpaků, jakobych bylá zcela sama. ¥íi 
tom jsem arci dobře cítila, že to není maž cizí, nýbrž můj manžel, 
kterého jsem znala jako samu sebe. Byla jsem přesvědčena, že znám 
vše, co dělá, co řekne, jak se podívá: a jestli jednal aneb díval se jinak, 
nežli jsem očekávala, zdávalo se mi, že se zmýlil. Neočekávala jsem od 
něho již ničeho. Slovem, byl to můj maž a nic více. Zdálo se, že je 
to v pořádka, že mezi manžely vůbec nebývá jiných styků a ani mezi 
námi že nebylo nikdy jiných. Když odjížděl, zvláště první čas, bývalo 
mi smutno, teskno, cítila jsem za jeho nepřítomností silněji, jaký význam 
má pro mne jeho opora, a když přijížděl, radostí vrhala jsem se mu 
na š(ji; ale za dvě hodiny byla tato radost úplně zapomenuta, a Já 
neměla jsem s ním co mluvit. Jen ve chvílích tiché něžnosti. Jakéž bý- 
valy mezi námi, zdálo se mi, že náš poměr není ten pravý i zabolelo 
mne často u srdce — a v jeho očích, zdálo se mi, že čtu totéž . . . 
Pocitovala jsem onu hranici něžnosti, kterou on njiú jakoby nechtěl a já 
nemohla překročit. Někdy jsem se, jak již praveno, nad tím rmoutila, 
ale ostatně neměla jsem času vážně přemýšlet načkoliv a hleděla zapo- 
menouti v zábavách, kteréž se mi stále naskytovaly, na smutek nad 
změnou nejasně cítěnou. 

Život ve velkém světě, který mne z počátku oslepil svým leskem 
a opojivě lichotil mé samolibosti, brzy ovládl úplně mými náklonnostmi, 
stal se mi zvykem, vložil na mne své okovy, zaujal celé místo, jež bylo 
připraveno pro cit. Nezůstávala jsem již nikdy sama se sebou a bála 
se přemýšleti o svém postavení. Celý můj čas, od pozdního rána do 
pozdní noci, byl zaujat a nenáležel mně, ani tehdy, kdy jsem nevy- 
jížděla. Nebylo mi to již ani veselým, ani nudným, ale zdálo se mi, že 
tak a nejinak to musí zůstati navždy. — 

Tak prošla tři léta, v nichž poměr náš zůstal, týmž, jako by se 
hyl zarazil, zkameněl a nemohl se státi ani horším ani lepším. Y těch 
třech létech našeho rodinného spolužití staly se dvě vážné událostí, ale 
žádná z obou nezměnila můj život. Bylo to narozeni mého prvního 
děcka a smrC TaCany Sem^ovny. 

První čas mateřský cit takovou silou mne zaujal a takové neoče- 
kávané nadšení ve mně spůsobil, že jsem myslela, že začíná pro mne 
nový život. Ale po dvou měsících, když jsem začala znovu vyjíždět, cit 
tento slábl více a více, až přešel ve zvyk a chladné plnění povinnosti. 
Mož naopak v době zrození našeho prvního syna stal se tím bývalým 
mírným, domácím člověkem a dřívější svou něžnost a laškovnost přenesl 
na dě<^o. Často, když jsem v plesovém obleku vcházela do dětského 
pokoje, abych na noc udělala dítětí křížek, a zastala tam muže, tu spo- 
zorovala jsem pohled na mne upřený, jakoby vyčítavý a přísně zpytavý, 
a svědomí se ve mně ozvalo. Zhrozila jsem se náhle své lhostejností k dí- 
děti a tázala se sama sebe: Což jsem horší než jiné ženy? Ale co 



Digitized by 



Google 



278 Le? N. Toletoj : 

počít? — myslela jsem sobě, -r- miluji syna, ale nemohu s lám sedět 
celé dny, je mi dlouhá chvíle; přetvařovat se nebudu za žádnou cenu. 

Smrť matky byla pro mého muže velkou ranou ; jemu bylo těžko, 
jak pravil, žíti potom v Nikolském, ale mně naopak, jakkoli jsem jí 
želela a jakkoli jsem cítila s mužem jeho žal, bylo nyní příjemněji 
a pokojněji na venkově. Všecka ta tři léta strávili jsme ostatně většinou 
v městě; do vsi jsem jezdila jen jednou v roce na dva měsíce, a tře- 
tího roku jsme jeli za hranice. 

Trávili jsme léto v lázních. 

Mně bylo tehdy jedenadvacet let, jmění naše, jak jsem se domní- 
vala, bylo ve stavu kvetoucím, od rodinného života pak nežádala jsem 
ničeho nad to, co mi dával; všichni lidé, které jsem znala, zdálo se 
mi, že mne milují; zdraví mé bylo dobré, toalety moje byly v lázních 
nejhezčí, já věděla, že jsem hezká, počasí bylo překrásné, jakési ovzduší 
krásy a vybranosti mne obklopovalo a mně bylo velmi veselo. Arci, 
tak veselá jsem nebyla, jako jsem bývala v Nikolském, když jsem cítila, 
že jsem šťastnou sama v sobě, že jsem šťastnou proto, poněvadž jsem 
si štěstí toho zasloužila, že štěstí mé je veliké, ale bude ještě větším, 
a že se mi chce stále ještě většího a většího štěstí. Takový nebyl ny- 
nější můj stav duševní ; ale přece bylo mi dobře. Nechtělo se mi ničeho, 
v nic neskládala jsem naděje, ničeho se nebála, život můj byl v plné 
rovnováze a také svědomí, jak se mi zdálo, bylo pokojno. 

Mezi všemi mladými Udmi, s nimiS jsem se stýkala v této sézoně, 
nebylo ani jediného muže, kterého bych jakýmkoli spůsobem byla vy- 
znamenávala před ostatními neb dokonce před starým knížetem R., našim 
vyslancem, který se mi dvořil. Jeden byl mladý, druhý starý, jeden 
bledovlasý Angličan, druhý vousatý Francouz ; všichni mi byli lhostejni, 
ale všichni nevyhnutelní. Všichni, bez rozdílu osobnosti, tvořili onu ra- 
dostnou atmosféru života, která mne obklopovala. Jen jediný z nich, 
italský markýz D., více než ostatní upoutal moji pozornost smělosti, 
jakou vyjadřoval své nadšení nade mnou. On nevynechal žádné příle- 
žitosti býti se mnou a říkal mi stále, že jsem krásná. Několikráte vi- 
děla jsem ho z okna našeho domu, a často nepříjemně, pevně upřený 
pohled jeho jiskrných očí spůsobil, že jsem se zarděla a odvrátila. Byl 
mladý, hezký, elegantní a hlavně úsměvem, jakož i výrazem čela podoben 
mému muži, ač byl o mnoho hezčí. Překvapoval mne tou podobnosti, 
ačkoli v celku, v ústech, v pohledu, v dlouhém lalochu, na místě roz- 
košného výrazu dobroty a ideálního klidu, jaký jsem spatřovala u svého 
muže, měl při sobě cosi hrubého, zvířecího. Předpokládala jsem tehdy, 
že mne vášnivě miluje, a s hrdým soucitem jsem někdy na něho my- 
slívala. Někdy jsem ho chtívala upokojiti a příměti jej k tónu polo- 
přátelské, tiché důvěrnosti, ale on ostře odmítal od sebe tyto pokusy 
a uváděl mne dále do trapných rozpaků svojí nevyřčenou, ale každý 
okamžik ku projevu se chystající vášní. Ač jsem sobě toho nepřiznávala, 
bála jsem se toho člověka, a proti vůli jsem často na něho myslela. 
Můj muž byl s ním znám a ještě větší měrou než k ostatním našim 
známým, pro něž byl jen mužem své ženy, choval se k němu chladně 
a odměřeně. Eu konci sézony jsem ochuraVěla a dvě neděle nevycházela 
z domu. Když jsem ponejprv po nemoci vyšla večer k hudbě, zvěděla 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štěstí. 279 

jsem, že dříve ještě nežli já, přijela dávno očekávaná a svon krásou 
pověstná lady S. Kolem mne sestoupil se kroužek, mne přivítali radostně, 
ale ještě větší krab se utvořil okolo nově přibylé lvice. Yšicbni vůkol 
mne mluvili jen o ní a o její kráse. Ukázali mně ji ; byla vskutku roz- 
košná, ale mne nepříjemně překvapil výraz sebevědomí v její tv^ a já 
to řekla. Mne tobo dne nudilo vše, co mi dříve bývalo tak veselým. 
Drahého dne lady S. uspořádala vyjiždku do zámku, ale já odřekla. 
Skoro nikdo nezůstal se mnou a vše se pojednou proměnilo v mých 
očích. Yšicbni zdáli se mi pojednou hloupými a nudnými; bylo mi do 
pláče a přála jsem si co nejrychleji ukončit léčení a odejet do Buska. Do 
mé duše vloudil se jakýsi nehezký cit; ale dosud jsem se k němu ne- 
přiznala. Přestala jsem se ukazovat ve velké společnosti, jen ráno zřídka 
jsem chodívala sama pít vodu, anebo jsem s L. M., ruskou známou, 
jezdila po okolí. Muž nebyl v ten čas se mnou v Badenu ; odejelt do 
Heidelbergu, kdež očekával konec mého léčení, abychom jeli do Buska, 
a zřídka přijížděl ke mně. 

Jednou lady S. odvábila celou společnost na hon, a my s L. M. 
po obědě jely na zámek. Když jsme krokem vyjížděly v kočáře po vi- 
noucí se silnici mezi starodávnými kaštany, skrze něž míhalo se v dáli 
hezounké, elegantní okolí badenské, zářící v paprscích zapadajícího slunce, 
rozhovořily jsme se vážně, opravdově, jako ještě nikdy. L. M., kterou 
jsem již dávno znala, poprvé se mi nyní objevila jako výborná, rozumná 
žena, s níž možno níluvit o všem, a s níž je milo býti přítelkyní. Mlu- 
vily jsme o rodině, o dětech, o prázdnotě zdejšího života, zatoužily 
po Rusku, po venkově, a bylo nám jaksi teskno i volno. Pod vlivem 
tohoto opravdového citu vešly jsme do zámku. Ve zdech panoval svěží 
chládek, na vrcholku zřícenin hrálo slunce a bylo slyšet jakési kroky 
a hlasy. Dveřmi bylo vidět, jako v rámci, rozkošný, ale pro nás Busy 
chladný obraz badenské krajiny. Usedly jsme k odpočinku, a mlčky 
patřily na zapadající slunce. Hlasy bylo slyšeti zřetelněji a mně se 
zdálo, že slyším své jméno rodinné. Začala jsem naslouchat a slyšela 
každé slovo. Hlasy byly známé; byl to markýz D. a Francouz, jeho 
přítel, kterého jsem znala. Mluvili o mně a lady S. Francouz porovnával 
mne a ji, a rozebíral krásu nás obou. Nepřenášel nic urážlivého, ale 
krev se mi hnala k srdci, když jsem naslouchala jeho slovům. Vysvě- 
tloval podrobně, co bylo hezkého u mne a co hezkého u lady S. Já 
měla již děcko a lady S. byla devatenáctiletá ; já měla krásnější vlasy, 
ale za to u lady byl půvabnější vzrůst; lady je velká dáma, kdežto 
yaše je jen tak — jedna z těch malých ruských kněžen, kteréž se tak 
často začínají zde objevovat. Skončil tím, že velmi dobře činím, nepo- 
koušejíc se o to, abych zápasila s lady S., a že jsem na dobro pocho- 
vána v Badeně. 

,Je mi jí líto." 

„Jen jestli nebude chtíti potěšit se s Vámi," dodal s veselým 
a drsným smíchem. 

«Odjede-li, pojedu za ní," hrubě promluvil hlas s italským pří- 
zvukem. 

wStastný smrtelník! Dovede ještě milovat!" zasmál se Francouz. 

Digitized by LjOOQlC 



280 Lev N. ToUtoj: 

^Milovat!'' řekl hlas a zamlčel se. „Nemohu nemilovati Bez lásky 
neni života. Dělat román ze života, tot jediné, co jest dohrého. A můj 
román se nikdy nezastaví na polon cesty; i tento přiveda ke konci." 

,, Bonne chance, mon ami,** pravil Francouz. 

Dále jsme již neslyšely, poněvadž oni zašli za roh. Uslyšely jsme 
s drahé strany jejich kroky. Scházeli se schodů ; za několik minut vyšli 
z postranních dveří a velmi se podivili spatřivše nás. Já se zardéla, 
když markýz D. přistoupil ke mně, a bylo mi úzko, když při východu 
ze zámku podal mi ruku. Nemohla jsem odmítnouti a kráčela s ním 
ke kočáru za L. M., kterak šla s jeho přítelem. Byla jsem uražena 
tím, co Francouz o mně řekl, ač jsem tajně uznávala, že jen vyslovil 
to, co jsem sama cítila; ale slova markýzova mne podivila a pobouřila 
svojí hrubostí. Mučila mne myšlénka, že jsem slyšela jeho -slova, a že 
navzdor tomu se mne nebojí. Bylo mi hnusno cítit jej tak blízko 
sebe ; a nehledíc na něho, neodpovídajíc mu, šla jsem spěšně za L. M. 
a Francouzem. Markýz povídal cosi o překrásném pohledu, o neočeká- 
vaném štěstí, že se tu setkal se mnou, a ještě cosi, ale já ho nepo- 
slouchala. Myslela jsem v ten čas na muže, na syna i Rusko; něco 
jsem si vyčítflJa, bylo mi líto něčeho, něčeho se mi chtělo a byla bych 
nejraději letem pospíchala domů, do své osamocené, komnaty v H6tel 
de Bade, abych tam rozmýšlela o všem, co právě pohnulo se v mé 
duši. Ale L. M. šla pomalu, ke kočáru bylo ještě daleko a můj prů- 
vodčí tvrdošíjně uvolňoval krok, jakoby mne chtěl zadržeti. „Tof ne- 
možno!^ pomyslila jsem si a začala kráčeti spěšněji. Ale on skutečně 
mne zadržoval a dokonce tiskl mou ruku. L. M. zašla za obrat cesty 
a my byli zcela sami. Mne pojal strach. 

„Dovolte," řekla jsem chladně a chtěla vybaviti svou ruku, ale 
krajka rukávu se zachytila za jeho knoflík. On nakloniv se nade mnou, 
začal ji vymotávat a jeho prsty bez rukavičky dotkly se mé roky. 
Jakýsi cit mně nový, ani hrůzy ani záliby, jako mráz, přeběhl mi po 
zádech. Pohlédla jsem na něho s úmyslem, vyjádřiti mu chladným po- 
hledem všecko opovržení, které k němu cítím; ale můj pohled ne^- 
jádřil to, co jsem chtěla, nýbrž vyjádřil leknutí a rozechvění. Jeho 
planoucí, vlažné oči, těsně vedle mé tváře s vášní zíraly na mne, na 
mon šíji, na prsa, jeho obě ruce ohmatávaly mou ruku v zápěstí, jeho 
otevřená ústa mluvila cosi, mluvila, že mne miluje, že jsem pro něho 
vším, jeho ústa se blížila ke mně a ruce vždy silněji tiskly mé mce 
a pálily mě. Oheň proběhl mými žilami, v očích se zatmělo, já se chvěla 
a slova, jimiž jsem ho chtěla zarazit, uvázla mi v hrdle. Pojednou jsem 
ucítila polibek na své tváři, a všecka se třesouc a stydnouc, stanula 
jsem a hleděla na něho. Nemajíc síly ani promluviti, ani sebou po- 
hnouti, trnula jsem hrůzou, ale zároveň přála si čehosi. Vše to po- 
trvalo jeden okamžik. Ale okamžik ten byl hrozný! Shlédla jsem ho 
celého v tom okamžiku. Jak pochopitelnou mi byla nyní jeho tvář, 
to tvrdé a nízké čelo pod slaměným kloboukem, podobné čelu mého 
muže, ten krásný, přímý nos s rozšířenými nozdrami, ty dlouhé ostře 
zkroucené kníry a vousy, ty hladce vyholené tváře a zardělá šíje'. Já 
jej nenáviděla a bála se ho, byl mi tak cizí; ale v této chvíli tak silně 
ozývalo se ve mně pohnuti a vášeň toho nenáviděného, cizího člověka! 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štěstí. 281 

Jak nepřemožitelně se mi chtělo oddat se polibkům toho hrubého, 
krásného rtu, objetí těch bílých mkoa s jemnými žilami a prsteny na 
prstech! Jak mne to táhlo, Yrhnonti se střemhlav do propasti náhle 
přede mnon se otyirsóící, do zapovězených rozkoši . . . 

„Jsem tak nešťastna,' myslila jsem si, „nechC nahrne se ještě 
více neštěstí na moji hlava." 

On objal mne jednou mkoa a naklonil se k mé tváři. „Nechť 
nakupí se ještě více hříchů a hanby na moji hlavu,* pravila jsem znovu 
k sobě. 

,Je vous aime,* zašeptal on hlasem, jenž byl tak podobný hlasu 
mého muže. Vzpomněla jsem na svého muže a na své dítě jako na 
drahá stvoření, která žila před dávným časem a s nimiž je pro nme 
všecko skončeno. Ale náhle, v tu chvíli, na záhybu cesty bylo slyšeti 
hlas L. M., volající mne. Já se vzpamatovala, vytrhla svou ruku a ne- 
hledíc na něho, skoro jsem běžela za L. M. Sedly jsme do kočáru, 
a tu teprve jsem na něho pohledla. On sňal klobouk a ptal se cosi 
s úsměvem. Netušil, jaké nevýslovné opovrženi jsem k němu cítila 
v tom okamžení. 

Život můj se mi teď jevil tak nešťastným, budoucnost ták bez- 
nadějnou, minulost tak černou! L. M. mluvila se mnou, ale já neroz- 
uměla jejím slovům. Mně se zdálo, že mluví se mnou jen z lítosti, 
aby ukryla opovržení, jaké v ní vzbuzuji. Y každém slově, v každém 
pohledu zdálo se mi, že cítím to opovržení a urážlivou lítost Polibek 
studem pálil mne na tváři, a myšlenka na muže a dítě byla mi ne- 
snesitelná. Když jsem. zůstala sama ve své komnatě, doufala jsem, že 
promyslím náležitě svůj stav, ale bylo mi úzko o samotě. Nedopila 
jsem čaj, který mi podali, a sama nevědouc proč, s horečnatým chvatem, 
hned jsem se chystala k večernímu vlaku do Heidelbergu k muži. Když 
jsme s panskou vsedly do prázdného vagónu, vlak se hnul a svěží vzduch 
z okna mne ovanul, začala jsem přicházeti k sobě a jasněji představo- 
vati si celou svoji minulost i budoucnost. Celý můj život v manželství, 
od toho dne, kdy jsme se přestěhovali do Petrohradu, objevil se mi 
pojednou v novém světle a výčitkou tížil mi svědomí. Ponejprve jsem 
si živě vzpomněla na první dobu našeho života na venkově, na naše 
plány, ponejprve jsem si předložila otázku: Jaké byly jeho radosti po 
celý ten čas? A cítila jsem se vinnou před ním. Ale proč mne neza- 
stavil, proč se přetvářel přede mnou, proč se vyhýbal objasněním, proč 
mne urazil? tázala jsem se v duchu. Proč nepoužil moci své lásky 
nade mnou? Nebo mne nemiloval? Ale nechat byl vinen jakkoli, hlel 
políbení cizího muže bylo zde na mé tváři a já je cítila, čím blíže 
a blíže jsem přijížděla k Heidelbergu, tím jasněji jsem si představovala 
muže a tím strašnějším jevilo se mi nastávající shledání. Vše, vše mu 
řeknu, vše vypláču slzami pokání, — myslila jsem si — a on mi od- 
pustí. Ale nevěděla jsem sama, jaké „vše" mu řeknu, a sama nevěřila, 
že mi odpustí. 

Ale jakmile jsem vešla do komnaty k muži a spatřila jeho po- 
kojnou, ač udivenou tvář, pocítila jsem, že nemám, co bych mu pově- 
děla, k čemu se přiznala a v čem za odpuštění prosila. Nevyřknuta 
žalost a pokání musely zůstati ve mně. 



Digitized by 



Google 



282 Lev N. Tolstoj: 

„Jak ti to napadlo?** přivítal mne. „Chtěl jsem zítra jeti k tobě." 
Ale pohleděv blíže na moa tvář, jaksi se ulekl. „Co je s tebou, co 
jest ti?** ptal se. 

„Nic,** odpověděla jsem, sotva zadržigíc slzy. „Přijela jsem na 
dobro. Pojeďme již zítra domů do Rnska.** 

On dosti dlouho mlčky a pozorně na mne pohlížel. 

„Nu pověz přece, co se ti stalo?** řekl. 

Já mimovolně se zarděla a sklopila oci. Y jeho očích probleskl 
hněv. Ulekla jsem se myšlenek, které se mohly v něm vzbudit, a se 
sílou přetvářky, jaké jsem se sama do sebe nenadálá, pravila jsem: 

„Nic se nestalo ; bylo mi prostě nudno a teskno bez tebe, a mnoho 
jsem přemýšlela o našem životě a o tobě. Již tak dávno jsem vinna 
před tebou. Proč jezdíš se mnou tam, kam se tobě nechce? Dávno již 
jsem vinna před tebou,** opakovala jsem, a opět mi slzy vytryskly z očí. 
„Pojedeme na venek a navždy.** 

„Ach! má drahá, zanech pohnutlivých výstupů,** řekl muž chladně. 
„Že chceš na venek, to je překrásné, poněvadž máme málo peněz ; a že 
navždy, to je blouznění. Vím, že to nevydržíš. Raději se napij tuto 
čaje!** zakončil svou řeč vstávaje, aby zazvonil na sluhu. 

Přišlo mi na mysl vše, co si mohl myslet o mně, a byla jsem 
uražena těmi strašnými myšlenkami, kteréž jsem mu přičítala, přisti- 
hnuvši jeho pohled s nedůvěrou a jakoby v zahanbení na mne upřený. 

Ne, nechce a nemůže mi porozumět! 

Éekla jsem, že se půjdu podívat na dítě, a odešla od něho. Přála 
jsem si být o samotě a plakat, plakat, plakat . . . 



IV. 

Dávno netopený, pustý Nikolský dům znova oživl, ale neožilo to, 
co dříve žilo v něm. 

Matinky již nebylo a my byli sami dva spolu. A teď nám sa- 
mota nejen nebyla potřebnou, ale tísnila nás. Zima prošla tím hůře 
pro mne, že jsem byla nemocna a zotavila se teprve po porodu dra- 
hého svého syna. Styky naše s mužem byly i nadále chladně přátelské, 
jako v době našeho městského života, ale na venku každé prkno po- 
dlahy, každá stěna, divan, připomínaly mi, čím pro nme muž býval a co 
jsem ztratila. Jakoby neodpuštěná urážka byla mezi námi, jakoby mne 
trestal za něco a při tom se tvářil, že toho nepozoruje. Prosit za od- 
puštění nebylo zač, prosit za milost, nebylo proč: trestal nme jen tím, 
že mi sebe, svou duši zcela nedával jako dříve; ale nedával jí vůbec 
nikomu a ničemu, jakoby více žádné neměl. 

Někdy mi napadlo, že se jen tváří takovým, aby mne mučil, 
že je v něm ještě živý onen cit, a já hleděla jej povzbuditi. Ale on 
činil pokaždé, jakoby se vyhýbal upřímnosti, jakoby mne podezříval 
v přetvářce a bál se vší čitelnosti jako věci směšné. Pohled i tón jeho 
pravily: vše vím, vše vím, není o čem mluvit, vím vše, co chceš říci. 
Vím i to, že řekneš jedno a uděláš druhé. S počátku mne urážel ten 
jeho strach před upřímností, ale potom jsem přivykla myšlence, že to 



Digiti 



zed by Google 



Rodinné štéstí. 283 

• 

není neupřímnost, ale že necítí prostě potířebu být upřímným. Nebyla 
hjáí nyní přenesla prese rty, abych mu náhle řekla, že ho miluji, ne- 
byla bych se odhodlala poprositi jej, aby se mnou pročetl modlitby, 
aneb jej vyzvati, aby poslechl, jak hrigi. Mezi námi zavládly již známé 
zákony slušnosti. My žili každý pro sebe. On se svým zaměstnáním, 
v němž bráti podílu mně nebylo třeba a po chuti, já pak se svojí za- 
hálčivostí, kteráž neurážela a nezarmucovala ho jako dříve. Děti ještě 
byly malé a nemohly nás pojiti. 

Ale přišlo jaro. KáCa se Soňou přijely na léto do vsi, počal se 
přestavovat náš Nikolský dům a my přijeli do Pokrovského. Byl to týž 
starý Pokrovský dftm se svojí terasou, se skládacím stolem a pianem 
ve světlém sálu, i s mojí bývalou komnatou s bílými záclonami a s mým 
jakoby zapomenutým dívčím blouzněním. Y té komnatě byly dvě po- 
stele, jedna bývalá moje, ve které jsem k večeru křížem znamenala 
povalujícího se tlustoučkého Kokosu, a druhá malinká, ve které z plének 
vyhledala tvářička Yá&i. Když jsem ji poznamenala křížkem, často jsem 
86 zastavila ve prostředku tiché komnaty a pojednou ze všech uhlů, ze 
všech stěn a záclon pozvedla se stará zapomenutá vidění mládí. 3taré 
hlasy počínaly pěti dívčí písně. A kdeže jsou ta vidění, kde jsou ty 
milé sladké písně? Uskutečnilo se vše, čeho jsem se jen nadíti mohla. 
Nejasně splývající blouznění stalo se skutečností, ale skutečnost se stala 
těžkým, trudným a bezradostným životem. A vše je totéž: týž sad je 
viděti z okna, tutéž prostoru, tutéž cestičku, tutéž lavičku, tam nad 
roklí tytéž slavičí písně zvučí od potoka, tytéž bezy jsou v plném květu 
a týž měsíc stojí nad domem; ale vše tak strašně, tak nemožně se 
změnilo ! 

Jak chladné je Tše to, co mohlo býti tak drahým a blízkým ! 
Stejně, jako bývalo dříve, sedíme s Ka(ou ve přijímacím pokoji tiše 
hovoříce, a hovoříme o něm. Ale Kata zvráskovatěla, sežloutla, oči její 
nezáří radostí a nadějí, nýbrž vyjadřují soucitný zármutek a lítost. 
Nejsme nad ním v nadšení, jako jsme býva^, nýbrž posuzujeme ho, 
nedivíme se, proč a zač jsme tak šťastny, nechceme jako za starých 
dob celému světu vyprávět, co myslíme; šeptáme si jako spiklenci a sto- 
kráte se ptáme jedna druhé, proč se vše tak smutně proměnilo? A on 
je vždy týž, jen hlubší jsou vrásky mezi obočím, více šedých vlasů na 
jeho spáncích, ale hluboký pozorný jeho pohled jakoby stále hyl pro 
mne zastřen oblakem. I já jsem tatáž, ale není ve mně ani lásky ani 
touhy po lásce. Necítím potřebu pracovati, nejsem sama sebou spoko- 
jena jako dříve. A tak dalekým a nemožným se mi zdá bývalé nábo- 
ženské nadšení, bývalá láska k němu, bývalá plnost života! Nyní bych 
neporozuměla tomu, co se mi dříve zdálo tak jasným a spravedlivým: 
štěstí žíti pro druhého. K čemu pro druhého, když se mi nechce žiti. 
ani pro sebe? 

I hudby, od té chvíle, có jsem se přestěhovala do Petrohradu, 
zanechala jsem úplně, ale nyní staré piano, staré noty znova mne 
poutaly. 

Jednou mi nebylo dobře, zůstala jsem sama doma: KáCa a Soňa 
jely s ním do Nikolského podívat se na novou stavbu. Čajový stůl byl 
prosti^en; já sešla dolů a čekajíc, usedla jsem k pianu. 

19 



Digitized by 



Google 



284 Lev N. Toletoj: 

• 

Otevřela Jsem sonáta quasi ona fantasia a začala ji hrát Nebylo 
nikoho vidět ani slyšet, okna byla otevřena do sada, a známé, bohiě 
velkolepé zvaky rozléhaly se po komnatě. Končila jsem první část 
a zcela nevědomky, po starém zvyká, ohlédla se v onen kout, v němž 
on sedával nasloachaje mé hře. Ale jeho tam nebylo; židle dávno ne- 
tknutá stála ve svém koutě; v okně bylo vidět keř bezu na světlém 
západě slunce a svěžest večerní se vlévala otevřenými okny. Opřela 
jsem lokte o piano, oběma rukama zakryla tvář a zamyslila se. Dlouho 
jsem tak seděla, s bolem vzpomínajíc na minulost, která se více nevrátí 
a s bázní přemýšlejíc o budoucnosti. Ale přede mnou jakoby již jáíAo 
více nebylo, jakobych ji/ ničeho sobě nepřála a v nic více nedoufiila. 

Což jsem s životem již hotova! pomyslila jsem a s leksutim po- 
zvedla hlavu; abych zapomněla a nemyslela, začala jsem opět hrát 
a opět totéž andante. Bože múj ! pomyslila jsem si, odpust mi, jestli 
jsem se provinila, buď mi vrat vše, co bylo překrásného v duši, aneb 
mi vnukni co činit? jak nyní žít? Hřmot koles zazněl na trávě i před 
podjezdem a na terase zavzněly opatrné, známé kroky. Ale již se ne- 
ozval dřívější cit při zvuku těch známých kroků. Když jsem skončila, 
zaslechla jsem kroky za sebou a ruka spočinula na mém rameni. 

„Jak dovedně jsi zahrála tu sonátu,* řekl muž. 

Já mlčela. 

„Tys nepila čaj?** 

Já záporně pohnula hlavou a neohlédla se po něm, abych nepro* 
zradila známky pohnutí, pozůstavší na mé tváři. 

„Ony ptíjdou hned, kůň byl divoký a proto sešly pěšky s velké 
cesty,** pravil muž. 

„Počkáme na ně,** řekla jsem a vyšla na terasu, doufajíc, že 
půjde za mnou; ale on se ptal po dětech a šel k nim. Opět jeho pří- 
tomnost, jeho prostý dobrý hlas ve mně zapudily myšlenku, že je cosi 
pro mne ztraceno, čeho si ještě přát? Je dobrý, mírný, je hodný muž, 
hodný otec a sama nevím, co mi ještě chybí. 

Yyšla jsem na balkon a sedla pod plátno terasy na tutéž lavička, 
na které jsem seděla v den našeho objasnění. Již slunce zašlo, počí- 
nalo se smrákat, a jarní, jemný oblak visel nad domem i sadem, jen 
skrze stromy bylo vidět čistý kraj nebe, s hasnoucí září a právě vy- 
svitlou večerní hvězdičkou. Nade vším se vznášel stín lehkého oblaku 
a vše očekávalo tichý jarní déšt. Vítr utichl, ani list, ani jedna tra- 
vička se nepohnula, vůně bezu a střemchy se rozprostírala sadem a po 
terase, chvílemi sílíc neb slábnouc, takže se ti chtělo zakrýt oči a ni- 
čeho nevidět, neslyšet, necítit, kromě té sladké vůně. Jiřinky a růžové 
keře, ještě beze květu, nehybně se pnuly na svém černém, okopaném 
záhonku, po svých bílých ohlazených hůlkách; žabičky ze všech sil 
společně a pronikavě vřískaly z rokle, v poslední chvíli před deštěm, 
který je zahání do vody. Jedině jakýsi tenký nepřetržitý vodní zvuk 
vynikal nad tím křikem. Slavíci jeden druhému v přestávkách se ozý- 
vali a bylo slyšet, jak nepokojně přelétali s místa na místo. I toho 
jara opět jeden slavík se pokoušel usadit se v keři pod oknem, a vy- 
šedši slyšela jsem, jak přelétl za aleji a odtud zatloukl jednou a stichl, 
též jakoby v očekávání. 



Digitized by 



Google 



Rodinné štěstí. 285 

Nadarmo jsem sebe pokojila i toažila i litovala čehosi. 

Muž se vrátil s hora a asedl vedle mne. 

nZdá se, že naši zmoknou,* řekl. 

„Ano," pravila jsem a my oba dlouho mlčeli. 

A mrak, bez větru, vždy níže a níže se spouštěl, vůkol bylo vSé! 
tišší a tišší, vonnější a nehybnejší a pojednou kapka upadla a na pohled 
vyskočila na plachtovém návěsu terasy, druhá se rozbila na štěrku 
cestičky, jiná na lopuše zapleskla a spustil se hrubozrný, svěží, sesí- 
lající se déšC. Slavíci i žabičky zcela ztichly, jen tenký vodní zvuk, 
ač se zdál v dešti vzdálenějším, bylo slyšet, a jakýsi ptáček, jenž se 
byl bezpochyby skryl v suchých listech, nedaleko od terasy, stejno- 
měrně vydával své jednotvárné zvuky. Muž vstal a chtěl odejít. 

,Eam jdeš?** ptala jsem se, zadržujíc ho. „Zde je tak hezky." 

„Je třeba poslat deštník a přezúvky," odvětil. 

„Není třeba, přejde to hned." 

On souhlasil i zůstali jsme spolu u zábradlí terasy. Já se opřela 
o skluzký mokrý trám a vyšinula hlavu ven. Svěží déšC nestejně kropil 
mé vlasy a šiji. Mráček světlel a řídnul a rozplýval se nad námi, 
stejnoměrný zvuk deště vyměnil se řídkými kapkami, padajícími s vrchu 
i s listí. Opět dole zakřičely žáby, opět slavíci zatřepali křidly a 
z mokrých keřů se počali ozývat tu s té, tu s druhé strany. Yše 
rozjasnilo se před námi. 

„Jak je krásněl" promluvil on, přisedaje k zábradlí a rukou mne 
hladě po mokrých vlasech. 

Ta prostá laskavost účinkovala na mne jako výčitka ; bylo mi do 
pláče. — 

„A čeho je dále třeba člověku?" pokračoval. „Jsem nyní tak 
spokojen, že ničeho nepotřebuji, jsem úplně šťasten!" 

Ne tak mluvil jsi ke mně kdysi o svém štěstí ! — pomyslila jsem 
si. — Nechť bylo sebe větším, přece jsi říkal, že se ti stále ještě chce 
něčeho. A teď jsi klidný a spokojený, kdežto mou duši tíží cos jako 
nesdělené pokání a nevyplakané slzy. 

„I mně je dobře," řekla jsem; „ale bol mne jímá, vidím-li, zeje 
vše přede mnou tak krásné. Ye mně je vše tak v neladů, prázdno, 
neukojeno, — a zde je tak překrásně a pokojně. Nepojí se i u tebe 
jakýsi stesk k požitku přírody, jakoby se ti chtělo čehosi minulého?** 

On sňal ruku s mé hlavy a chvíli mlčel. 

„Ano, dříve i se mnou tak bývalo, obzvláště z jara," řekl jako 
by vzpomínaje. „I já proseděl noci touže a doufaje, a krásné noci! . . . 
Ale tehdy bylo vše přede mnou a teď je vše za mnou; teď dosti mám 
na tom, co je, a je mi výborně," dokončil s nedbalostí tak přesvědčivou, 
že jakkoli bolno mi bylo slyšeti ta slova, nemohla jsem než uvěřiti, že 
mluví pravdu. 

„A ničeho si nežádáš?" ptala jsem se. 

„Ničeho nemožného," odvětil on, uhádnuv můj cit. — „Vždyť si 
máčíš hlavu," přidal, lichotě mi jako dítěti a ještě jednou hladě rukou 
mé vlasy; „ — ty závidíš listům i trávě, že je máčí déšť, chtěla bys 
být i travou i listy i deštěm. A já se jen těším z nich, jako ze všeho 
na světě, co je krásné, mladé a šťastné." 

19* 



Digitized by 



Google 



286 Lev N. Tolstoj : ' 

„A nelitajeá ničeho minulého?^ ptala jsem se dále, cítíc, že mi 
je u srdce tíže a tíže. 

On se zamyslil a opět se zamlčel. Viděla jsem, že chce odpo- 
vědět zcela upřímně. 

„Ne!" odpověděl krátce. . 

„To není pravda! není pravda!" promluvila jsem, obracejíc se 
k němá a hledíc mu do očí. „Že neliti^eš minulosti?" 

„Ne," opakoval on ještě jednou; „jsem za ni vděčen, ale nelítají 
minulosti." 

„Ale nepřál bys sobě, aby se vrátila?" řekla jsem. 

On se odvrátil a jal se pohlížet do sadu. 

„Nepřeji si, jako si nepřeji, aby mně vyrostla křídla," řekl. „Ne- 
možno!" 

„A nechtěl bys napravit věci minulé? Nečiníš výčitek sobě nebo 
mně?" 

„Nikdy! Vše bylo k dobru." 

„Poslyš!" řekla jsem, dotýkajíc se jeho ruky, aby se ohledl na 
mne. „Poslyš, proč jsi mně nikdy neřekl, že chceš, abych žila právě 
tak, jako ty jsi chtěl, proč jsi mi nechával vůli, které jsem neuměla 
užívat, proč jsi mne přestal učit? Kdybys byl chtěl, kdybys mne jinak 
byl vedl, ničeho, ničeho by nebylo," řekla jsem hlasem, v němž silněji 
a silněji se jevila chladná mrzutost a výčitka místo dřívější lásky. 

„Čeho by nebylo?" řekl on udiveně, obraceje se ke mně; „vždyt 
i tak ničeho není. Vše je dobře. Velmi dobře," dodal usmívaje se. 

Což nerozumí, anebo ještě hůře, nechce rozumět? pomyslila jsem 
fii a v oči mně vstoupily slzy. 

„Nebylo by toho, že nejsouc ničím vinna před tebou, jsem po- 
trestána tvou lhostejností, ba i tvým opovržením," vyrazila jsem ze 
sebe. „Nebylo by toho, že beze vší mé viny pojednou jsi odňal ode 
mne vše, co mi bylo drahým." 

„Jakže, má duše!" řekl muž, jakoby nerozuměl tomu, co povídám. 

„Ne, nech mne domluvit . . . Tys mi odejmul důvěru, lásku, ba 
i úctu; neboC po tom, co bylo dříve, nevěřím, že mne nyní 'miluješ. 
Ne, musím ti najednou vše vypovědět, co mne tak dávno mučí," opět 
Jsem ho přerušila. „Což jsem snad vinna, že nyní, kdy sama jsem 
porozuměla, čeho je třeba, kdy skoro rok se snažím, abych se vi^tila 
k tobě, ty mne odpuzuješ, jako bys nerozuměl, co chci, a vždy tak, 
ie ti není možno ničeho vyčítat a že jenom já sama zůstávám vinnou 
a nešťastnou! Ano, ty mne chceš opět zahnat do toho života, který 
mohl spůsobit mé i tvé neštěstí." 

„A čím jsem ti to projevil?" ptal se on s upřímným úžasem. 

„Nepravil jsi ještě včera a nepovídáš stále, že zde nevydržím, že 
máme opět na zimu jet do Petrohradu, jejž nenávidím," pokračovala 
jsem. „Místo, abys mne podporoval, vyhýbáš se každé sdílnosti, kaž- 
dému upřímnému, něžnému olovu se mnou. A potom, až zcela poklesnu, 
budeš mi to vyčítat, radovat se nad mým pádem." 

„Zadrž, zadrž!" řekl on přísně a chladně; „to není dobré, co 
nyní povídáš. To jen dokazuje, že jsi ke mně nepříznivě naladěna, že 
mé ne — " 



Digiti 



zed by Google 



' Rodinné štěstí. 287 

„Že tě nemiligi? mlnv! mluv!" dořekla jsem a slzy vytryskly mi 
z očí. Usedla jsem na lavička a zakryla si šátkem tvář. 

Hle, jak mi porozuměl! — myslela jsem, hledíc zadržeti vzlykot, 
který mne dusil. — Skončena, skončena je naše dřívější láska! mlavil 
jakýs hlas v mém srdci. 

On nešel ke mně a netěšil mne. Byl uražen tím, co jsem řekla. 
Hlas jeho byl pokojný a suchý. 

„Nevím, z čeho mne viníš," začal, „jestli z toho, že má láska 
není již taková, jakou jsem tě miloval dříve . . .** 

„Miloval!" promluvila jsem do šátku a horké, slzy ještě hojněji 
do něho stékaly. 

„ — tož je tím vinen čas a my sami. Každý čas má svou lásku . . .*" 
Zamlčel se. — „A mám-li ti říci celou pravdu, když sobe již přeješ, 
abych byl upřímným : Jako v tom roce, kdy jsem tě 'seznal, trávil jseín 
noci beze sna, mysle na tebe, a sám jsem živil svou lásku a láska ta 
rostla v mém srdci, tak rovněž v Petrohradě a za hranicí nespal jsem 
hrozné noci a lámal, ničil tu lásku, kteráž mne mučila. Nezničil jsem 
ji, ale zničil jen to, co mne mučilo, upokojil jsem se a přece miluji, 
ale miluji jinou láskou." 

„Ano, ty to nazýváš láskou a jest to mukou," promluvila jsem, 
„Proč jsi mi dovolil žíti ve světě, jest-li se ti zdál tak škodlivým, že 
jsi mne proto přestal milovat?" 

„Ne svět, má drahá," řekl on. 

„Proč jsi neužil své vlády," pokračovala jsem, „nespoutal, ne- 
ubil mne? Bylo by mi teď lépe, nežli ztratit vše, co bylo mým štěstím, 
mně by bylo dobře a nemusila bych se hanbit." 

Opět jsem zavzlykala a zakryla tvář. 

T tu chvíli Káfa se Soňou, veselé a mokré, hlučně hovoříce 
a smějíce se, vešly na terasu, ale spatřivše nás, utichly a hned vyšly. 

My dlouho mlčeli, když ony odešly; já vyplakala své slzy a bylo 
mi lehčeji. Pohledla jsem na něho. 

On opřel hlavu o ruku a chtěl něco říci v odpověď na mftj pohled, 
ale jen těžce vzdychnul a opět hlavu opřel. Šla jsem k němu a od- 
táhla jeho ruku. Pohled jeho. zádumčivě obrátil se ke mně. 

„Ano," řekl, jakoby pokračoval ve svých myšlenkách. „Všem nám 
a zvláště vám ženštinám je třeba, abychom sami se vrátili ku pra- 
vému žití; jinému věřit nelze. Ty jsi tehdáž ještě daleko neprožila ten 
rozkošný, milý nesmysl života, z něhož jsem se s počátku v tobé těšil; 
nechal jsem tě, abys jej prožila, a cítÚ, že nemám práva stěsňovati 
tebe, ač pro mne saniého byl již dávno ten čas minul." 

„Proč jsi se mnou prožíval a nechal mne prožívati toho nesmyslu, 
jestli mne miluješ?" řekla jsem. 

„Proto, že kdybys i byla chtěla, přece nemohla jsi mně uvěřit; 
musela jsi to seznat sama a seznala jsi . . ." 

„Tys rozvažoval, příliš rozvažoval," řekla jsem. „Tys málo mi- 
loval." 

My opět pomlčeli. 

„To jest kruté, co jsi právě řekla; ale je to pravda," pravil muž 
najednou, pozvedaje se a začínaje chodit po terase; „ano, je to pravda. 



Digiti 



zed by Google 



288 Lev N. Tolstoj: Rodinné átéstí. 

Já byl vinen 1* přidal, zastavuje se přede mnoa. „Baď jsem si vůbec 
neměl dovolit milovati tebe, anebo jsem měl milovati prostěji — ano/ 

„Zapomeňme na vše," řekla jsem nesměle. 

„Ne, co prošlo, to se již nevrátí, nikdy to nevrátíš, ** a hlas jeho 
změkl, když to pronášel. 

„Vše se již vrátilo," řekla jsem kladouc mu raka na rameno. 

On stábl moa raka a stiskl ji. 

„Ne, nemluvil jsem pravda, že nelituji minulého, ne, lituji minu- 
losti pláču nad tou prošlou láskou, které jíž není a nemůže být. Kdo tím 
vinen? nevím. Zůstala láska, ale ne t^, zůstalo její místo, ale ona 
celá je bolesti vypálena, není v ní více síly, šCávy — zůstaly vzpo- 
mínky a vděčnost — ale . . .** 

„Nemluv tak,* přetrhla jsem jeho řeč. „Necht je opět vše jako 
dříve bývalo . . . Vid^ že to může být? ano?" ptala jsem se, hledíc mu 
v oči. Ale oči jeho byly jasný, pokojný a nedívaly se na mne z hluboká. 

y tu chvíli, kdy jsem mluvila, již jsem cítila, že to, čeho jsem 
si přála a oč jsem ho prosila, je nemožné. 

On se usmál pokojným, mírným a jak se mi zdálo starým úsměvem. 

„Jak jsi ještě mladá, a jak já jsem stár!" řekl. „Ye mně již 
není toho, co hledáš, k čemu sebe klamat?" dodal, dále se usmívaje. 

Já mlčky stála vedle něho, ale v duši mé bylo klidněji. 

„Nebudeme se snažit život opakovat," pokračoval, „nebudeme 
lhát sami před sebou. A že není již více bývalých nepokojů a pohnutí, 
sláva Bohu! Nemám čeho hledat a proč se rozčilovat My již nalezli 
a na naši účast vyměřeno bylo dosti štěstí. Teď se musíme starat 
a připravovat cestu — hle, komu," řekl, ukazuje na kojnou, jež s Váňou 
přišla a zůstala stát u dveří terasy. „Tak, můj milý druhu," končil, 
kloně k sobě moji hlavu a celige ji. Ne již milovník, ale starý přítel 
mne líbal. 

A ze sadu vždy siln^i a sladčeji vanula vonná svěžest noční, vždy 
slavnějšími se stávaly zvuky i tišina a na nebi hustěji zasvitaly hvězdy. 
Já pohledla na něho a bylo mi najednou lehko v duši; jakoby mi byl 
odňat ten nemocný mravní nerv, který mi dosud působil bolest. Po- 
jednou jsem jasně a klidně pochopila, že cit oné doby na vždy přesel, 
jako ten čas sám, a že navrátit jej netoliko jest nemožno, ale bylo by 
i nevhodno a trapno. Ba, vskutk:u, zdaž byl tak krásným onen čas, 
jenž se mi zdál tak šťastným? — A tak dávno, dávno již tomu bylo! 

„Ale je čas píti čaj!" řekl muž a my společně šli do přijímacího 
pokoje. Ye dveřích jsem opět potkala kojnou s Yáňou. Yzala jaem 
dítě na ruku, zakryla jeho holé červené nožičky, přitiskla je k sobě 
a sotva se ho dotýkajíc ústy, políbila je. Ono, jako ve snu, zahýbalo 
ručinkou a roztaženými scvrklými prstíčky a otevřelo kalná očička, 
jakoby něco hledalo, neb se rozpomínalo; pojednou se ta očka zasta- 
vila na mně, jiskra myšlenky v nich zableskla, tlustá, špalící se hubička 
stáhla se k úsměvu. „Můj, můj, můj!" pomyslila jsem si, cítíc bla- 
hostné vzpružení ve všech údech a tisknouc dítě ke hrudi, při čemž 
s namáháním jsem se zdržovala, abych mu nespůsobila bolest. A za- 
čala jsem líbati jeho chladné nožičky, tělíčko, ruce a hlavičku sotva 
ylasem porostlou. 



Digitized by 



Google 



Fr. fá^énecU: JSiroáid ornament mor&vský. 



289 



Muž pHiUwpil ke mně; já rychle přikryla tvář ditéte a znova ji 
odkryla. 

Jw^tte Sergejiči!** promluvil můj mnž, prstem se ho dotýkaje 
pod ^tyidičkou. Ale já opět rychle zakryla Ivana Sergejiče. Nikdo 
wfJBkĚk mne neměl se dlonho na něho dívat. Pohledla jsem na muže: 
oai jeho se smály, hledíce v mé, a mně poprvé po dlouhém čase hylo 
veselo a radostno pohlížeti do nich. 

Tím dnem se skončil můj román s mužem, starý cit se stal drahou, 
nenavratítelnou vzpomínkou a nový cit lásky k dětem a k otci mých 
dětí položil základ druhého, ale zcela jinak šCastného života, kterýž 
jsem dosud neprožila ve přítomné chvíli ... 



Národní ornament moravský. 

NipsaU Fr. Stránečka. 
(Dokontenf.) ' 

většování nejprimitivnější spatřujeme na mnoze u k ve tů 
slunéčkoví tých, totiž zcela okrouhlých, které 
však co do různosti a rozmanitostí cestičkám nejen 
na roven se staví, nýbrž je snad i převyšují, neboť 
kromě nesčíslných částic ornamentu geometrického, 
kterého se k vytváření jich užívá, zdobí lid náš tu pro- 
středky jejich, tu okraje ještě „hrachůvkami", totíž 
mřížkami v okrouhlém prostoru s neobyčejiiou umě- 
lostí, ba se skutečným mistrovstvím provedenými. Mí- 
stem nazývá je lid i Mpavučinkami** a to po právu, 
nebof jemností pavučinkám se rovnají, a obyčejně vzorkem 
z prostředu vlákny překřižované okrouhlé dirky k okrsgi roz- 
víjejí. Až k víře nepodobno, co v květech slunéčkových zoubků 
přiostřených, okrouhlých i vlnitých, co přímek, vlnic, šikmic, 
koleček, trojhránků, čtverečků a co teprve roztodivných stehů 
soustředěno. Evěty slunéčkové, týmž spůsobem zvětšované, na- 
cházejí se také na širokém pasu z červené kůže drobnými 
mosaznými hřebíčky vtepané v krajinském museu v Celovci; 
je to předmět k starému národnímu kroji krajinskému náležitý, a ne- 
jeví pouze tuto jedinou podobnost s naším moravským ornamentem, 
neboť shledáváme na něm i tulipánky, zátočnice, jakož i čtverce po- 
dlouhlé v témž sestavení, jaké u nás jest obvyklé. 

E tulipánu přibírá se obyčejné více součástek ornamentních, 
nebof tento květ s lodyhou neohebnou a listem tyčitým obrovnávání 
nějakého nejvíce potřebuje. 

Vídáme tedy na slunečkách, malovaných po námitce stavení, pouze 
kalíšky tulipánků seřaděné v kruh, a kdekoli možno opatřeny jsou ka- 
lisky tyto různými lístky jiných rostlin, nebo se lístky nahrazují všude 




Digiti 



zed by Google 



290 Fr. Stránečka: 

pHtnlnou. zátočnioí. Přes to všs^ tulipán veliké oblibě se těší po všem 
kraji. — 

Jelikož hřebíček či karafiát, květ bodláčí i chrpa, 
v obrysech jednodnchých nakresleny, skoro stejný tvar vykazigí, mnohdy 
i lid náš tento trojí drah rozličných květů v jedno zaměníme, což na 
hladkém neb šupinatém kalíška seznati možno oproti květným lístkilm 
rozděleným a zoubkovitým, a zase ^eřabatěňým v plocha nerozdílnou. 
Na múote však překvapeni býváme věrností napodobení všech tří druhů 
zvlášť, až do nejmenšíďi podrobnosti. Barvou náležitou sotva bychom 
je rozeznali, neb po většině spatřujeme je vyšité na bílém plátně hrubším, 
a tu se obyčejně vyšívá bílou, modrou neb červenou přízí nebo černým 
hedvábem. 

Na jemném vyšívání valašském bíle jsou vyšity, na sítkování 
starém i barevným hedvábem. Yetkané v ubrusy právě tak věrně pro- 
vedeny bývají jako mnohdy na vyšívání. Odchylnější co do formy spatřu- 
jeme je u Jihoslovanů a to snad proto, že po většině křížovým stehem 
tam se vyšívají, což obrysy hranatějšími činí. 

Na měšťanském kroji ze starších dob nádherně se^ vyjfmsgí hře- 
bíčky „na plno" tu lesklým hedbávem, tu stříbrem, tu zlatem vyšité. 
Byl-li zlatý čepec jimi vyšit, vždy jej vroubily ještě krigky, taktéž ze 
zlacených vláken, shotovené, a to vždy onoho vzorku, jejž naši Slováci 
„aa paprče* zovou. Podobá se ruce s roztaženými prsty. 

y té samé podobě ražených prastarých peněz našlo, se na Moravě, 
v Čechách i v Polsku již značné množství. Na starém Čepci národního 
rázu, chovaném v Celoveckém museu, stejný vzorek jsem shledala, a 
vzorkem „na paprče" nejeden talířek, nejedná kubaňka se pyšní od 
Podluží až po Hrozenkov na uherském rozhraní. 

Točinku či zátočnici spirální, kamkoliv oko padne, všude 
jk9, Moravě spatřujeme. Jeť ona opravdu jako schválně utvořena pro 
vkusné scelování, doplnění a zlahodnění ornamentních výtvarů. Yíce neb 
méně stočena všude se , hodí, nikde místa neujímá. Lid ji vplétá do 
každého druhu ornamentu; mezi geometrické součásti, k bylinným 
tvarům, a krášlí jí i ptáčata, jimž dopřáti chce zvláště úhledného 
vzezření. Ba, v okolí Strážnice vyšívají na ručníky celé chorovody 
mužských a ženských postav, jimž po dvou točinkách od sebe zato- 
čených místo, hlav vyšívají. Dle prastarých nálezů předhistoríckých 
z našich hradišť, „první toto znamení snažení uměleckého**, od prvo- 
počátku ustalováno zvláštní oblibou dávných předků našich, až po tato 
dobu slávskou čeleď všech kmenů neopustilo; stopovati je můžeme a to 
v ornamentu i tam, kde dávno hlahol zvuků slovanských astoupil 
zvukům cizím ; můžeme se též nadíti, že tato známka, na oko nepatrná, 
časem dosvědčí jasné, kudy se za šerých věků předkové naši brali, kde 
se usadili, kde se odnárodnili, neboť stejně s výmluvným znakem tímto 
kráčí mnoho jiných znamení, Jako jsou: topická jména, tvar nádob, 
střih roucha (kde ještě zbytky národních krojů se udržely), zvláštní 
spůsob okras nábytkových ^ t. d. Hradiska naše, nejen prastarým 
jménem jednotným vyznačená, nýbrž na mnoze i stejnou polofaoa na 
ústí a oklikách našich řek a říček, chovají mezi ohradami svými zajíst^ 
ještě nemalé množství známek těchto, ač jich síla již ohromná za dři- 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament moravský. 



29il 



yéjších.dob padlá v. ohěC čiré hevědompsti. — : .Kdybychom pouze to 
počitidi, co vzácný pracovník .na roli archeologie E. Yocel v ^Pravěku 
země české" nvádi jakožto .prodané mezi židy" a to po cenách od 
20 — 30 krejcarů stříbra za jednotlivé skupiny búď na hradiskách, bnď 
na pohřebištích nalezené, mezi nimiž byly vzácné zbraně, šperky a ná- 
stroje, vše, jak se porovnáváním ornamentů denně pádněji zjišCuje, vlastr 
nictví naše. — byla by bohatá sbírka starožitností v pražském museu 
je§te mnohem proslulejší. Co jediná Šá^a . vzácných věcí chavala, co 
moravská slqje «Býčí skála" a co .jich ještě lůno země moravské skrývá, 
jak poslední bálezy Nákelské a Slatenícké. dotvrzují!. . 




Tulipán: 1. Sluneóko z omítky domků v kr%ji brněnském. 2. Pestře vylito 
na zástěře v okolí bředavském. 8. Ze starého vyšívání moravského, bílou přízí 
vyšito.' 4. -Pestře malováno na džbánku toufarovém, s: letopočtem 1802. 6. Na 
starožitném džbánu moravském pestře malováno* 6. Z pomlázky, lanžhotské. 
7. Ze starožitné misky moravské. 

Spinadla, náramky a t d., na místech uvedených nalezené, jsou 
jednoho původu, jednoho snažení uměleckého, jednoho provedení, jednoho 
ornamentu. A omamentických druhů i výtvarů takových vyváženo již 
přehojně i z řecišC a pohřebišf na celém prostranství od. Pontu Euxinu 
až pó samý Balt. V omamentice té prastaré t(íčinka či zátočnice hlavní 
místo zaigímá, at již zavitá úplně, ne^bo porozvitá-v „slovanské S", 
kteréhož ani němečtí učenci, jako Yirchov a Lindenschmid nám neupírají. 
(Ostatních prastarých znaků v moravské omamentice napořád od lidu 



Digiti 



zed by Google 



2^ 



Fr. Stránečka: 



užívaných, jako jsou „sekáče*, „řecké hvězdy", „kohoatky", „drobné 
sekyrky'* atd. tnto neuvádím za příčinou, že pí. Vlasta Havelková pod- 
jala se jich vysvětlování v Gasop. Olomouckého Muz. Nejkrásnější, 
přesně stylisované ozdoby z nich sestavují se až posud u všech 
slávských čeledí, což výstava vídeňská právě nejskvěleji dosvědčila.) 
Užíváno jí u všech Slovanů nejrozmanitějším spůsobem k okrasám 
z kovu zhotoveným, nalézáme ji napodobenu lesklým hedvábem ve 
vyšívání, nakreslenu, vrytu, ba i na nejobyčejnějších do Šeda vypálených 
nádobách k domácí potřebě, jako jsou „čepák*, „látka*, „pemica" na 
mléko, „džbán*, „buňárek*, „knbaňka* na vodu, tupým nástrojem 
vleštěnu na tuhovaném povrchu nádob těchto. Ladné vzorky, srovnané 




Tulipán (pokračování): 1. Ze „zadního čela* vozu (z Jarohňovic). 3. Ze „zad- 
ního čela* vozu z okolí zdouneckého. 3. Z pomlázky lanžhotské. 4. Spojka 

z pomlázky z okolí Slavkova. 6. Hvězda z pomlázky lanžhotské. 

Květy slunečkovité a zvětšená poupata: 6. a 7. Z úvodnic knge 

brněnského. 8. Z úvodnice nebo-li šaty. 9. Z úvodnice v okolí brněnském. 

10. Bílé malování na modrém džbánečku toufarovém (z knge bménského). 

11. Z úvodnic krige brněnského. 

z točinek samých neb ku částicím jiným připojených, vyskytují se všude 
v takové hojnosti, že směle vyřknouti můžeme, ona že ze všech jmeno- 
vaných hlavnějších součástí národního ornamentu moravského v nejča- 
stější užívání vešla. 



Digiti 



zed by Google 



Národní oroameot moravBlcý. 



m3 



S drobnějšími ornamenty^ jtSt wsíB^é nádoby na hradiskách našich 
nalezené okazují, srovnávají se zase ozdoby, jež hospodyně moravské 
v některých krajtch •ode dávných dob do čerstvého másla, k trhu 
nebo někomu darem uchystaného vtiskují. I tu překvapuje zručnost 
prostých necvičených žen v rychlém a jistém sestavováni sterých vzorků, 
překvapuje pak zejména v krajích, kde již národní kroj mizí neb docela 
již vyhynul a také líčení domů již přestalo, takže hospodyně rozličné 
ty branky, přímky, vlnice geometrického ornamentu stále na očích ne- 
mají, jako na př. na Slovácku. 

Zvláště v kraji jihlavském, částečně i brněnském vzorkování másla 
jest oblíbeno. Ba v mnohých krajích hospodyně čerstvé máslo ku pro- 




Yzorek „napaprče**: 1—3. Z toufarů moravských. 4. Široký cestičkový 
okolek z „kubaňkv^ od Uherského Ostroha, pestré malování. 6. Starožitné 

krajky ze zlatých i stříbrných vláken k čepcům. 
Karafiát či hřebíček, chrpa a bodláčí květ: 6. Z valašského vyšívání. 
7. Yetkáno v starodávný ubrus moravský. 8. Rýsováno na pomlázce 2 okolí 
Slavkova. 9. Vyšito červeno-modře na staré koutnici kraje jihlavského. 10. Zlatý 
čepec vyšívaný, starý kroj moravský. 11. Chrpa vetkaná ve starý ubrus (z Dobré 
Yoay). 12. Na starožitné koutnici vyšito přízí červenou. 

ději odvážené v geometrické tvary srovnávají, tak na Jihlavsku v rhombus, 
na Hodonsku ve válec přihrotěný na obou koncích, na Hradištsku v úplné 
trojhranné prisma atd. 

Za nástroj ku provedení ornamentních ozdob na povrchu másla 
slonžívá držadlo Ižic a špička nožů. Pozoruhodné zdá se mi, že v Koru- 



Digitized by 



Google 



294 Fr. Stránečka: 

tanech v okolí Celovce hospodyně také máslo v rhottibas rovnají a po- 
dobně je krášlí jako u nás na Jihlavsku, jen že lžíci samou a nikoliv 
držadlem vzorky do másla vtisknjí, což ozdobám větSích rozměrA do-í 
dává. Na stírepině nádoby hliněné, do šedá vypálené, kteráž při pátrán 
v kolových stavbách pod dozorem Dr. Férd. rytíře Hochstettera v Kom" 
tanech (IKéutschacher See) s některými jinými předměty roku 1864 byl* 
nalezena a v masen celoveckém uložena, možno spatřiti vzorek stejného 
pořádka a týchž rozměrfi. Náhoda-li to nebo ona divná shoda, jež se 
nám i v našem domově objevila? 

Trojlistu jetelového nejvíce všímaly si staré hospodyně při 
pletení krajek, kdež dílem do vzorku býval uváděn, dílem k okraji 
ho používáno. 

Zahynutím výtečného někdy krajkářství našeho trojlístek jetelí 
více do podruží postaven, však dosud ponecháno mu úhledné místo 
v drobnějším druhu cestičkového vyšívání a na podrobněji malovaných 
toufarech ; také hlecbnem v prkenných okenicích jest posud oblíben. — 

Pravým opakem těsně seřáděných drobných lístečků, srdeček, to- 
čeniček a t. d. na cestičkách, jeví se nám vzorky k „polívání" spAso- 
bilé, jež neméně u našeho lidu jsou oblíbeny. Bývají to vzorky, jimiž 
i za značného skřižování a proplítání se počáteční linie nepřetržitě pro- 
bíhá až ku konci. Mimochodem podotýkám, že s týmiž vzorky setkáváme 
se na př. také na malbách pompejanských. 

Že přehled znamenitý, dobré roztřídění, vkus i lehká ruka žá- 
doucími jsou ku provedení kromě neskrovného nadání, o tom každý na 
první pohled se přesvědčí. 

S nemalým jest nám podivením, když spatřujeme malé dívky slo- 
vácké bez všelikého návodu před našimi zraky vykouzlovati formy, kří- 
žení a Okrouhlice, za jichž provedení mnohý cvičený kreslíř styděti by 
se nemusel. 

A jakým prostým spAsobem a ještě prostší pomůckou se tak někdy 
děje! Představte si malé bosé děvčátko slovácké bystrých sivých oček, 
kterak pilně sledige každý pohyb hocha as desítiletého, který stojí před 
špalkem, na němž se dříví štípává. Starý hrneček s uraženým uchem 
stojí na špalku; hošík opřel do něho nebozez s dřevěnou rukojetí a nyní 
pozorně a opatrně kamenem naň poklepává. 

„A čuješ, Janku, jesli jej roztřepíš ! Však by ti daly stařenka — 
zlískaly by ta do Bohal — Nož — jak? — Proraziťs? — Neumíš to, 
hybaj preč, však já si to sama uonačím.** 

Tak a podobně dívenka vyhrožuje a na hocha doráží, tento však, 
ze slováckého jsa plemene, ponechává „robám tlachy" a vytrvale v za- 
čatém díle pokračuje, děvčátka si ani nevšímaje, až po chvíli naraženou 
dirku ve dně pomalu pomaloučku nebozezem zvětšuje a konečně, s ekem 
jiskřícím se nad prací povedenou, hrneček dívčině podává. Tato hned 
běží k vědérku, džbánečkem z něho vody nalévá do hrnečku proraže- 
ného, malým prstíkem pevně dirku ve dně přidržujíc, a již se hrne 
bleskem na nálep a , cifruje'' po něm vzorků až milo na ně pohleděti. 
A jak nyní osmiletá děva, tak vždy máti i stařenka dfrují jizbu pě- 
chované podlahy, dvůr' a také chodník před domem, než zametají, a to 
náramně rychle a zručně. 



Digitized by 



Google 



Národní ornament moravský. 



295 



Nejobyčejnější druh polívaných vzorků bývá „na křivé panny**. 
„Panenkou** jmenaje lid vše, co rovně se vzpfímqje od stanoviska 
svého. Dvanácte „panen* obsaženo v kole vozním, na „panenku* vstává 
len vypiený po deštíčku, „panenkové* hvězdy kreslivaji se na pomlázku 
a t d. Panenka v ornamentu však netvoří vždy vzpřímený tvar; ale 
vždy má okraj neporušený, jest uzavřena sama v sebe, ja^o panenka 
v oku (zřítelnice). Panenková hvězda skládá se ze čtyř podlouhlých 
^panen*, mezi něž se teprv točenice, tulipán, jablíčka a pod. vřaďújí. 

Že vzorků k políváni užíváno bývalo již za starých dob, zname- 
náme ze starožitných talířů rýsovaných (vyškrabovaných vzorů). Tako- 
véto rýsování vzorů do nádob jednobarevných předcházelo, zdá se, u nás 





V^ %^ N^ %^ '4n;l 



^ (2AS) ^ (sAsi ^ (^ 3 



43> 




/l"'<.^A 



To činky: 1. a 2. Starožitné sponky (fibulae), vykopané u Hradiska blíž Kro- 
měříže. 8. Zoubek z krajek z farního chrámu predklášterského u Tišnova 
(Zátočniee <§"" © tohoto tvaru na nejstarších nádobách řeckých nalézáme.) 
4. Přeska bronzová, nalezená se starou zbraní v Krumvíři. 6. a 6. Ze „zadního 
éela* vozů selských z okolí kroméřížského. 7.— 11. Patero vzorků cestičkových 
2 vyšívání moravského, vyšito bílým i pestrým hedbávem. 12. Hvězda z po- 
mlázkjr z okolí lanžhotského. 13. Okraj starého moravského talíře, klýt tma- 
vomodrý, vzorek rýsovaný. 14. Okolek z pomlázky lanžhotské. 15. Okrig sta- 
rého moravského talíře. 16. Některé zátočkv neb závitky na perníkovém pečivu 

kraje brněnského. 

na Moravě malbu pod klýtem. Na nejstarších nádobách tmavomodrá 
barva klýtu převládá (podrovnávky domů bývají té samé barvy); klýt 
jest jemný, bezvadný a do něho jsou vrýhovány okrasy sestavené z částic 



Digiti 



zed by Google 



296 



Fr. Stránečka: 



našeho ornamentn. Z \frstvy poněkud již vySší znojemského hradiátě 
chová právník Jaroš. Paliardi střepinn talíře druhu tohoto se vkusným 
vzorkem srdečkovým. 

Střepiny stejného druhu talířů nalezeny na Hradčanech v Praze 
ve značné hloubce při kopání základů, když rozšířiti se měla kaple 
svt. Vojtěšská; jeden jeví vzorek točinkový, jaký posud v užívání jest 
u lidu v Korutanech a oblíben býval i na Moravě, druhý okazuje nám 
vzorek jablíčko vitý s okrajem „na paprče* a třetí pojí točinku s pe- 
cičkovým ornamentem, na hradištích našich obecným. Že záhy nastala 
různobarevnost nádob se vzorkem malovaným, dotvrzuje nám okolnost, 
že starší polívané již vzorky co do tvaru rovnsgí se rýsovaným. Po- 




Trojlístek jetelový: 1. Vykrojeno hleďmem v okenici na Valašsku mo- 
ravském. 2. Okolek z pomlázky v okolí lanžhotském. 3. Z vyšívání moravského. 
4. Vyšito na staré kontnici. 6. Žlutavým hedbávem vyšito na obléčce slovácké. 
6., 7. a 8. Vyšívání s „drobnů jetelinků** z okolí Vyzovic, z obojků. 9.b. Zvět- 
šený list jetelový ve vyšívání. 
Výplňky: 9. a. Včela. 10. a 11. „Na metlice.** 12. „Na metlice" z pomlázky 
z kraje uhersko-hradiátského. 13. Škrobák (brouk). 

dotknouti sluší, že v jistých krajinách Moravy v 17. a 18. věku na- 
cházíme užívání jistých barev a částic ornamentních. 

Pozoruhodno jest konečně, že v okolí břeclavském v osadách chor- 
vátských tytéž tvary nádob a stejná barvitost se udržela jako v Chor- 
vatsku samém. 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament morayský. 



297 



E oblíbeným okrasám náleží také ornament „na metlice", 
kterýmž lid napodobuje tvar listnatých a čepýřitých tray. 

Tvar listnatý spatřujeme nejvíce na bočnicích lůžek, na truhlách, 
trakařích, kolečkách (kotoučích), yozních loukotěch atd., kdež do dřeva 
▼řezán bývá. Tvar čepýřitý pak všude se přibírá a za dřívějších dob 
ještě mnohem častěji se přibíral ku geometrickým součástkám ornamentu 
na předmětech štíhlých nebo drobnějších, jako jsou : kužel, bičiště, vře- 
ténko, slánka, pomlázka atd. Až po samo okřídlí bývaly přeslice našich 
hospodyň krášleny. 

Bezděky dere se tu z prsou vzdech: Kam se to vše podělo od 
krátké poměrně doby, co bavlna a stroje len a kolovraty vytiskly? Či 




^ ^mmii^ 



A^H,sn,K 



Panny: 1. Čtyři panny základem k r&zným hvězdám. 2. Křivé panny. 3. Vzorek 
z křivých panen. 4. Vzorek ze skřížených křivých panen. 6. Taltfek hlinéný, 
hnédé polívaný, ze západní Moravy, vzorek k rýsováni (okraj i dno). 6. Okrfú 
i dno talířku hliněného, polívání hnědého, vzorek k rýsování. 7. K rýsování 
spAsobilý, avšak již polívaný vzorek z talíře toufarového; bílá p&da, fialové 
polívání (z Mohelnice na Moravě). 

snad i tyto — kromě pluhn a rádla — nejstarší svědkové slovanské 
přičinlivosti vzali za své? Neuchováme je už ani památkou ve svých 
musejích národních? Nejsou-liž kužele vyřezávané Layové sbírce jiho- 
slovanských ornamentů ku pravé ozdobě? A jak těsně souvisejí s textil- 
nimi ozdobami, hlásajíce o pilnosti, dovednosti a krasocitu našich žen! 



Digitized by 



Google 



298 ■ — Fr. Stránečka. 

Konečně chci se ještě dotknouti zobrazov&ni některých živých 
tvorů. Kromě ptáků zpěvných a holubic, o nichž jsem již promluvila, 
nalézáme zhusta podobu beránka. 

Beránku kostelnímu pfídává se za odznak malá korouhnčka (be- 
ránek yelikonoěni), kdežto beránek obyčejný jen leda stužkou nebo 
páskem kolem hrdla se krášlí. Za dřívějších časů naše hospodyně čerstvé 
máslo k nějaké hostině neb darem uchystané upravovaly v podobě be- 
ránka bez všelikých jiných pomůcek, kromě kousku řídké plátěné látky, 
jíž na podlouhlý kousek másla protlačovaly měkké ináslo, nápodoblce 
jím tvar načechraiié vlny; touto vlnkpu i hlavičku beránka, vyjma uši 
a nosík, obkládaly a do ústek neuříznutých mu dávaly lístek muškátový; 
oči pak nahrazovala dvě zrnka jalovcová. 

Pozoruhodné Jest, že stejná obliba v podobách holubice a beránka 
jako u lidu našeho vyskytuje se též u Rusů, s ninaž přece — jak 
známo — národ náš po věky již styku žádného neměl. 

Z ostatních tvarů říše živočišné objevují se nejčastěji : jelen, kin 
a pes. Lva i orla také se používá jako znaku. 

Smrky, keře, pažity, ploty šli parkany družívají se, zvláště na 
toufarech, k některé postavě lidské; avšak rozměry bývají pochybené, 
perspektivy málokdy se dbává. Starší práce tohoto rázu jsou mnohem 
lepší novějších; na starých obdivujeme se smělým, ale při tom ladným 
a měkkým obrysům. 

Národní ornament, jehož hlavní součástky jsem vylíčila, obklopuje 
nás na Moravě všude, kde slovanský hlahol zaznívá. V různých kra- 
jinách jeví se ovšem v užívání jeho některé zvláštnosti, které souvisí 
s rozličností polohy, s rozdílným rázem a zaměstnáním obyvatelstva, 
jež nad to, ač náleží k národu jazyka jednoho, v několik různých 
kmenů se dělí, což nám i několikeré nářečí dosvědčuje. Tyto rozdíly 
jeví nám vedle tvářnosti a kroje obyvatelstva nejlépe jeho obydlí, ty 
skromné, prosté chaloupky moravské, pod jejichž krovy uchován v pří- 
boji cizích živlů národní duch i s poklady ryzí, samorostlé jeho krásy. 

Proto nezazlí mi snad čtenář, promluvím-li o nich ve svém volném 
náčrtku trochu šíře, než by snesla přísná systematičnost suchého po- 
jednání. 

Jsou čtyři hlavní typy těchto chaloupek. 

Dva z nich případně líčí S. Čech ve svých „obráncích moravských" 
těmito slovy: „Tyto dvě chalupy nerostou vedle sebe, nýbrž každá 
v jiném kraji. Napsal jsem bezděky „ rostou*' a neopravím to; nebof 
obě shodují se tak úplně s rázem svého kraje, že se sdá, jakoby. byly 
přirozeným jeho plodem. Jednu zplodil horský les valašský z jadrného 
svého dřeva; druhá vyrostla přímo z tučné prsti a pokryla se slámou 
zlatého obilí, jež vlní se kolem ní rovinou moravského Slovácka. První 
jest šedohnědá jako hřib, druhá hrsge pod sivou deskovou střechou 
všemi ohnivými barvami polních květů." 

Yěru velice rozličné jsou to družky. Jedna obetkána plnou poesií 
zamodralých lesů smrkových, v sousedství křišCálových stok horských, 
rokytou a vějfřovitým kapradím překlenutých, ač ve stinném zákoutí 
odlehlých údolíček a strmých strání na pólo zapomenuta, chová ve srou- 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament moravský. 299 

bení syém přece vždy poctiYost se spokojenosti, a štít její obletuje na 
sta bájí o dobrých mocnostech, obyvatele její chránících. 

Chudoba arci také často přisedá ke stolu důkladně, avšak prostě 
sbitému; nouze však, alespoň nouze zaviněná, skoro nikdy. A to pro 
pracovitost, skromnou mysl a zbožnost obyvatelů těchto hnědošedých 
chaloupek, po svahu horském roztroušených. Oni mohou v pravdě zpí- 
vati o sobě: 

,,Yšeci sa starajú o moju chudobu 

a já sa nestarám, chvála Pánu bohu!'' 

Někdy si také s veselou myslí slovanskou zažertuji: 

„Yšeci lidé povídajú, že my nic nemáme, 

a my máme devět psotek zavrtaných v tramě." 

Sčemalý štít dužného dřeva nejednu již hlavu v poctivosti pod 
ním sesedivělou pamatige, a okenice dřevěné, v nichž hleďmem srdce 
vykrojeno, mnohdy již po ránu třesoucí se rukou do kořán byly otevřeny, 
by klidná duše hospodyně nebo hospodáře zpříma po nad lesy k tomu 
kousku modrého .nebíčka*' vyletěla, jež po věky nad chatkami tam se 
vznáší, někdy jasně, někdy zachmuřeno, jak Bůh velí. — 

Druhá chaloupka, „jakoby z prsti vyrostlá", vskutku jen z prsti 
samé se skládá, z „vepřovic** totiž, t. j. z cihel nepálených, jen na 
slunci vysušených, zvenčí i uvnitř různobarevnými „ hlinkami ** jsouc 
natřena a vyšperkována. Vyrostla na slunných nivách, jež ponejvíce 
v širokém toku probíhá blýskavá Morava, vroubená zelenými pažity, 
plnými květů pestrých, za nimiž pšeničné klasy, teplým vánkem kolé- 
bané, sklánějí se úrodou až k zemi. Zásvitem slunečným stále skoro 
ozářena, blahobytem obds^ena, pěstuje v obyvatelích svých veselost 
a jarou mysl, odívá své nepevně vybudované stěny v nejpestřejší šat 
a obklopuje se v jeseni zlatými stohy požehnaných klasů obilných. 

Když pak tepot cepů do čtveřice ze mlatu vesele se roznáší po 
žímých rovinách ve slova: „Ko-láč v pe-ci**, zní v úžlabince horské 
z mlátku duseně jen dvojice: „Chleba — třeba I*" A doslechne-li kdy 
pocestný i v horách čtveřici neobyčejnou, vyznívá radostně ve slova: 
„Bo-ži-ďá-rek Bo-ží-dá-rek. ** 

A tuto uctivost ku chlebu pochopíme snadno, poohlédneme-li se 
po těch nevelikých rolíčkách, na nichž se ječmen zelená a „rež" vy- 
metá; v stodůlce se lehce obé směstná, ba ani hrachovině a troše ovsa 
místa neigme. Místo stohů obilných stohy z roští a chvoje nebo po- 
lénka naklestěná, mezi týče urovnaná, chaloupku valašskou obstupují. 

Značný je tedy rozdíl mezi domkem v horách a domkem v „Dolsku''. 
Dolskými jmenuji se arci též obydli hanácká, ve větších rozměrech již 
budovaná. Rozsáhlejší prostor, větší okna je vyznačuji, pevnější zdivo 
a střechy ohni více vzdorující, většinou křidlicové (taškové), dosvědčují 
jak zámožnost, tak obezřelost vážného Hanáka. Úroda tu nestojí kolem 
hlavního stavení usedlosti v stohu, než dobře opatřena proti nepohodě 
na širokém mlátě a v jiných příslušných staveních bývá ukryta. 

Než ještě jeden druh k výše jmenovaným, ač trochu nesměle, 
přistapuje, nejprozaičtější mezi nimi, ponurého, neladného vzezření, jako 

20 



Digitized by 



Google 



300 Fr. Stránečka: 

ten kraj, v němž se zrodil. Jest to domek horské vysočiny. Jej neopřádá 
poesie tmavých hvozdů tak z blízka; jej nezastinnjí velikáni kořenem 
v útrobách matky země zakotvení a vrcholem do výše blankjrtné čelící ; 
jej nekrášlí smavopestré okrasy, ba nezdobí jej ani prostý obyčejný 
šat bělostný; jej neobklopují vonné stohy zeleňončké chvoje, ni zlato- 
žluté klasů živných, k němu přilehá jen stoh perně a pracně vydobytých 
klikatých a sukovitých pařezů pryskyřitého zápachu, kterými obyvatelé 
zimního času zahánějí krutý mráz, jejž jim nezkrocený severák nejednou 
zavěje až do prostřed jizby. 

Domek tento, na skalnatém základě vzrostlý, z kamení omšeného 
skládá se až pod střechu, kteráž vysokým štítem opatřena vzdorovati 
musí chumelici lité a záspám sněhu na ni se ukládajícím v zimě ; v letě 
pak ponurý pohled na domek takový ještě se zvyšuje, zejména kdy po 
deštích déle trvajících omítka s kamenů odpadává a znak zanedbanosti 
ne-li spustlosti obsáhlému stavení se vnucuje. Domek takový není chráněn 
mocnou hradbou „živé hory** (lesa) jako ten valašský, aby kdekoli 
přilípnouti se mohl na stráni, aniž spočívá družně na zdi sousedově 
jako ten slovácký, on stojí „sám o sobě**, kde majiteli jeho právě kus 
skalnaté půdy náležel, obyčejně nedaleko „lomu**, kde buď štěrk se 
tluče k rozvážení anebo kamenníci po celé dny buší. Jeho zbudování 
vyžaduje při tom nákladu dosti značného; nebof jest mu třeba nejen 
základu pevného než i zdiva důkladného, a nedbá stavitel jeho krásy, 
než hlavně trvanlivosti. Domek tento neoblétají báje o divoženkách, 
rusalkách a zakletých hadech ve slujích; tam za zimních večerů při 
svitu draček nebo kahanců vyprávějí si nuzní obyvatelé obyčejně pohádky 
o hrdinách, kteří po krvavých odvážných bojích s devítihlavou saní 
. poklad, jež tato střežila, přece „podosáhli*', neb o pokladech zakopaných 
v zemi, kteréžto „kvetou*" a „hoří'' plamenem různým, kdežto tou dobou 
v domku „dolském" při plné špižírně vtip se šprýmem se stíhá. 

Tak i v žití skutečném s devítihlavou saní „nouzí'' obyvatelům 
vysočin neustále jest zápasiti, než pokladu „nejskrovnějšího dostatku" 
dobudou, nesklátí-li je Morana dříve v časný hrob. 

Při značné rozdílnosti těchto čtvero obydlí zevně pouze „štěpy** 
svědčí o stejné, vrozené oblibě obyvatelů k sadařství; avšak uvnitf na- 
cházíme shodu přemnohou s prastarým zvykem i obyčejem vespolným. 
Arci mají i zde různé okolnosti, jimž krásochuf lidu přizpůsobiti se 
musela^ za následek některé rozdíly, o nichž výše zmínka byla učiněna. 

Jako domek slovácký vně nejpestřejšími hlinkami bývá zalícen, 
tak i v něm vedle rozmanitého malování kroj pestrobarevný jen jen se 
kmitá okrasami, vyšitými pilnou rukou žen, a též pestře polívané ná- 
dobí řadí se pěkně v tu „kytici z květů polních". 

Domek horský dřevěný předvádí nám okrasy tytéž neb zcela 
podobné, ale ze dřeva vyřezané neb do dřeva vřezané. Tam ornamentní 
ozdoby sice pestrosti pozbývají, ale ceny nikoliv neztrácejí; naopak, 
předměty z přírody napodobené vynikají významnou věrností. Zejména 
vyšívání Valašek oblíbilo si napodobování takové v provedení co nej* 
jemnějším; jest taktéž nepestré, obyčejně pouze bílé. Aby horal větší 
úhlednosti dodal výrobkům svého důmyslu a perné práce, rád „barvívá ** 
nejhlavnější materiál výtvorů svých, totiž dřevo. TsJcovéto barvení zcela 



Digiti 



zed by Google 



Národní ornament moravský. $01 

I>oměrAm mezilesnlm jest přispůsobeno ; děje se totiž „y peci** za hoj- 
ného vytápění. A věm nemnsí se horák za své zboží styděti; víf on 
předobře, kdy deska, olonpané polínko nebo cožkoliv podobného zabarvi 
se mu do červena, do višňová aneb do hnědá, ba zrychleným účinkem 
plamene až skoro do černá. 

S úhledností spůsobnje barvení takové i trvanlivost výrobkn. Ne- 
jednou se podivíme, čtouce u prostřed vřezaného věnce sterých kolo- 
vitých okras neb letorostí letopočet na příčnici lože starého, nebo na 
truhlách a jiném nářadí, jak dlouho v nezměněné tvářnosti se takto 
zabarvené věci udržují. Okrasy vřezané objevují na hnědé té ploše bě- 
lavé nebo sivé jádro dřeva. A nejen příčnice loží, než i jejich bočnice 
bývají takto ozdobeny, rovněž i polní náčiní, rukojeti rádel, kolečka, 
trakiúre, loukotě u vozů, topfirka sekyrek, hrotíky, džbeříky, ba i to 
bičiště a ta dýmečka dřevěná i s tryskou, střenka nožů a tisíceré dro- 
botiny. Vždy a všude probleskuje přirozený krasocit. 

y pohodlném příbytku zámožných Hanáků nalézáme vyšívání nejen 
bohaté, nýbrž přímo nádherné. Nevěstinské plachty (svatební) oslňují 
téměř leskem neobyčejným ; jsouť hustě vyšity jednobarevným hedbávím, 
obyčejně bleděžlutým, tmavožlutým nebo režným, a objevují nám sou- 
částky moravského ornamentu v provedení co nejzdobnějším; i úvodnice 
krásným vyšíváním těmto plachtám se rovnají ; koruna nevěstina na půl 
lokte zvýší třpytivým leskem jen se míhá; lehynké kvítky ze stříbrných 
nitek sestavené, zlaté lístky a hojnost malých zrcadélek mezi ně vměst- 
naných — to vše září a blyskotá z daleka, rovnajíc se bohatosti klasů 
pšeničních na šírých nivách požehnané ^Hané". 

Na chudých, jednotvárných plochách horských vysočin obrací se. 
ráda obliba lidu k pestřejšímu nábytku. Oproti pošmurnému vzezření 
a větrem i deštěm nepěkně poškozené omítce domků, překvapí nás 
uvnitř pohled na blankytné truhly a lože s květy nejpestřejšími, látky 
živě pruhované neb kostkované ženských obleků a červené šátky neb 
hnědé, pestře okolkované, jimiž si hlavu zaodívají. 

I leckterý pravidelně polívaný džbán, talířek neb buňárek či baňka, 
v níž se mléko na trh nosívá, nebo ^spojáčky** či dvojačky, v nichž se 
žencům oběd na pole vynášívá, různými svými barvami zpestřují misník 
ve světnici a polici v síni neb kuchyňce. Též hrnec, v němž se „do 
kouta** nosívá, vyznačuje se nejen hliněným kruhem, jímž se ruka pro- 
strčí, než mnohdy též dosti pestrými okrasami. — 

Snažila jsem se v tomto pojednání přispěti alespoň něčím k dílu, 
kterému yfele přáti jest co nejčetnějších a nejhorlivějších pracovníků. 

Prostonárodní okrasy, samojedině lidem naším pěstěné, dávno 
v tutéž rázovitost vyspěly, kterou podobné výtvary národů nám pří- 
buzných prosluly celým světem ; ale ty naše popelkou se staly ve vlastním 
domově, odpuzeny mocnými cizími živly skrývaly se do nízkých chatrčí, 
klesly v nevážnost a namnoze propadly zkáze a zapomenutí. Lid sám 
uchránil si alespoň z části to drahé dědiC.ví po předcích, ten poklad 
samorostlé krásy, od něhož „intelligence** s pohrdáním nebo s neteč- 
nosti se odvracela a nad nímž až posud mnohý krajan úsměšně jen 
nosem krčí jako nad věcmi „malichernými**. 

20* 



Digitized by 



Google 



302 Inna Geisslova: Když listí opadává. 

A přece nemůže žádný znalec o vzácné ceně těchto národních 
okras pochyhovatá. Paní Emilie Bachová, ředitelka c. k. vyššího ústava 
pro vyšívání umělé ve Vídni, vyslaná ministerstvem vyučování, hy o vý- 
stavě olomoucké zprávu podala, pronesla se v tato slova: »¥ zájmu 
pravého čistého umění a krásna nejen záleží, ale nutno jest, aby na- 
hromaděné zde poklady ženských ručních prací mírumilovného, bedlivého 
tohoto lidu jakožto nehynoucí svědkové jeho pilnosti a smyslu kultur- 
ního zachráněny, uspořádány a ve všeobecnou známost uvedeny byly; 
nebot ony základem sloužiti budou, aby ideál čistého, neporušeného 
umění nad potopou zaslepení a znetvoření nově zrozen povznésti se 
mohl." — 

Mnoho již bylo zanedbáno a navždy ztraceno ; neměli bychom se 
ujmouti alespoň zbylého vzácného odkazu dědů, ochrániti jej a zacho- 
vati potomkům, přičinit se, by samorostlý ornament národní zaskvěl se 
opět v plné kráse a spanilosti své ? 

Myslím, že jest povinností nás všech, shledávati kde co ještě 
zbylo z dob příznivějších a přičinlivějších ; neboť jednotlivec málo zmůže, 
leč že by od osady k osadě putoval a od domku k domku. Ale bude- 
me-li se snažiti všichni, pak zajisté nakupíme v brzku staviva vzácného 
pro naše umělce, a to proto zvláště vzácného, poněvadž vlastního, ne- 
vydluženého, domácího. 



')! 



Když listí opadává. 

ij^^e léto odchází, tak šípků, jeřabin 
yv^rty žhavě nachové nám věstí, 

%y tak tiše odchází v tom listí sežloutlém, 

j% jež smutně pod nohou mi chřestí. 

I zajde jako vše, co srdce blažívá, 

co v květy mění všední hloží, 

co vzbouzí nadšeni v těch prsou prahnoucích 

a v čele nití plamen boží . . . 

A přejde tichounce jak úsměv, jako sen, 
jak motýlího křidla chvění, 
jak krátké slasti žeh, již oplakává vzdech 
a neskojené roztoužení. 

A zmizí jako stín, jejž vrh* ten suchý list, 
než ku vlhké se snesl zemi, 
jak záře padlých hvězd, jak mizí život náš 
se svými stesky, nadějemi .. . . 

Irma Geiulova^ 



Digitized by 



Google 



Th. Bailey Aldrich: Julie Eapnletova. 303 



Julie Kapuletova. 

Půlnoční fantasie. Napsal Th. Bailey Aldrích. 

Přeloiil J. J. Beneiovský-Veselý. 



ylo skorém jedenáct hodin, když jsem vystoupil z ye- 
stiboln bostonského divadla a prošed úzkým dvorkem, 
jenž vede na Weststreet, dal se napříč přes trávník. 
Yskntkn, když jsem stanul na chodníku Tremont- 
streetu, slyšel jsem, kterak na věži starého kostela 
ospale odbíjela jedenáctá. 

Byla to tichá, bezměsíčná noc červnová, avšak 
bylo vidět skupiny choulostivých hvězd, jež jakoby 
se tetelily zimou, když kolem nich zavanul vítr. Neboť 
možná, že tam nahoře na zenitu byl silnější vítr, ale na 
trávníku a v sadě nehýbal se ani lupínek, listí viselo na 
stromech temné a těžké, jakoby bylo vyřezáno z bronzu; 
i plynové plameny zdály se být nakaženy hlubokým klidem 
všude panujícím, neboC planuly nepohnutě za sklem, oblé- 
vajíce listy nejbližších stromů nejněžnější smaragdovou ze- 
lení. Tu a tam v pochmurné řadě domů, jež se táhne po 
jedné straně Beaconstreetu, ozlacovalo osvětlené okno ně- 
kolik čtverečních stop temnoty a tu a tam rozléhal se po 
vzdáleném chodníku zvuk kroků. Tepna města bila již jen slabě. 

Světla v dáli i na blízku, fantastické stíny jilmů a javorů, pada- 
jící rosa, prchavá vůně svěží trávy a ono zvláštní ticho, jež jest vlastní 
pouze době půlnoční a jež činí dojem, jakoby čas ve svém běhu se 
zastavil a zatajoval dech, vše to dodávalo tomuto místu, jež mi v době 
denní bylo tak známo, rázu neobyčejně cizího. Rozlehlý, liduprázdný 
park pozbyl veškerých svých obvyklých obrysů. Přecházel jsem v po- 
chybnostech přes kamenné desky chodníku, jež byly moje podešve po- 
máhaly uhladit; bylo mi chvílemi, jako bych bloudil v osamělé zahradě 
tam za mořem, — v oné staré zsJíradě ve Veroně, kde nešťastný za- 
milovaný párek Shakespearův se setkal a rozešel. Ono bílé žulové prů- 
čelí tam naproti — byl to Somersetklub — mohlo být zcela dobře 
domem Eapuletů. Byla tu réva, plazící se vzhůru jako hebký prova- 
zový žebřík z hedvábí, byl tu visutý balkon, jemuž bylo třeba jen štíhlé 
dívčí postavy — oné nesmrtelné směsi z rosy a plamenu — aby přelud 
byl úplný. Nevím, co mne k tomu přivedlo, snad byl příčinou toho 
divadelní kus, jemuž jsem byl právě přítomen — neníť vždy snadno 
sledovat neviditelné nitky, jež spojují myšlenku s myšlenkou — ale 
když jsem se loudal dále, připadly mi pojednou manželské párky ni- 
kterak se k sobě nehodící, jež jsem byl poznal. Pojednou spěchali přes 
stezku pískem posypanou, jež křižovala šikmým směrem moji cestu, 
▼ nejasně rozeznatelné směsici patheticky rozčilení muži i ženy. Po 




Digitized by 



Google 



304 Th. Bailey Aldrích: 

páru táhli kolem mne, při čemž, jda mimo mne, stával se každý pár 
ku podivn zřetelným. Mnozi byÚ uslzeni, jiní se pochmurně usmívali, 
opět jiní, svírajíce rty^ vlekli svá pouta. Tam byla malá Alice, připou- 
tána ku starému Bowlsbymu, tu Lucilla, „dcera bohův, božsky vznešené 
postavy", přikována na věky ku trpaslíku Perrywinklovi, tu byl můj 
přítel Porphyro, básník, jehož něžný genius byl se scvrknul před pla- 
menným pohledem zraků nejmladší ze slečen Luciperových, — tu byly 
všechny, krása i zviřeckost, hrdost i pokora, Modrovous i Fatima, 
prosa i poesie, bohatství i chudoba, mladistvost i chorá staroba — 
jaký to smutný průvod! Všichni tak bídní, kdežto snad. všichni mohli 
být tak šťastni, kdyby se jen byli jinak dostali do párku. 

Zastavil jsem se na okamžik, abych nechal příšerné ty postavy přejít. 
Edyž poslední tohoto průvodu rozplynuli se v temnotách, vrátila se 
těkající moje fantasie opět k divadlu a kusu, který jsem byl viděl — 
k Romeu a Julii. Dumáni moje trvalo dále, nabývalo sic zbarvení 
lehčího, ale stále ještě mělo týž temný ton. 

Jakou zcela jinou ženou byla by se stala Julie, kdyby se nebyla 
zamilovala do Romea, aneb kdyby byla věnovala náklonnost svoji ně- 
jakému vážnému a důstojnému signoru — na příklad některému z rodu 
della Scala! Čeho Julii bylo třeba, byla pevná a zároveň něžná roka, 
jež by byla vznešeného jejího ducha skrotila, aniž mu podlomila perutě. 
Byla poněkud přOiš — živou, mohli bychom říci. Překypující bylo 
by snad pravým slovem, kdybychom mluvili o moderní dívce letory 
tak neskrotné jako Julie. Byla příliš romantickou, příliš samorostlou, 
příliš prudkou, příliš svévolnou, starý Kapulet ji nerozumně vychoval 
a paní Kapuletová byla nulou. A přece, prese všechno pochybené vy- 
chování a některé vrozené slabosti povahy byla Julie obdivuhodným 
stvořením ; v její upřímnosti spočíval čarovný vzlet, její skromnost a jeji 
smělost byly dvé rýmů tak štastných, jaké kdy dotkly se rtů písně 
milostné. Avšak náklonnostem jejím bylo třeba krocení, srdce její bilo 
příliš rychle. Byl to zlý osud, jenž na stezku života povahy tak bo- 
haté a vášnivé vrhl hořící hlaveň, jakou byl Romeo. I kdyby nebylo 
bývalo rodinného sporu, spojení obou nebylo by bývalo skutkem mou- 
drým. Jak se věci měly, byl dobře nám známý konec nevyhnutelným. 
Co jiného z toho mohlo pojit, než schůzky pokradmo, tajný sňatek, 
útěk, zoufalství a hrobka Kapuletů? 

Byl jsem zatím minul park a dostal se do ulice, kde lucerny 
byly hustěji při sobě, avšak zdálo se mi, jakoby pochmurné stíny stromů 
dosud nade mnou visely. Yěc má se tak : truchlohra byla vložila černý 
svůj prst na moji obraznost. Přál jsem si, aby byl kus skončil veseleji. 
Přál jsem si — snad proto, že vidím dost truchloher kolem sebe, aniž 
bych musel jít do divadla, možná též proto, že dáma, jež hrála hlavni 
úlohu, byla neobyčejně hezkou osůbkou se zlatě třpytnou září v očích — 
přál jsem si, aby se v celé té historii bylo dařilo Julii lépe. Na místě 
zející rodinné hrobky, kdež uprostřed v popředí Romeo s Julií umírají 
a v levo, jako jarní kuřátko nabodnut na kord Montekův, leží mladý 
Paris a bratr Lorenco se zlodějskou lucernou tápá pod melancholickými 
jívami — na místě všeho toho žalu, nahromaděného s velkým nákladem, 
byl bych si raději přál hezkou středověkou scénu v kapli s malovanými 



Digiti 



zed by Google 



Julie Kapuletova. 305 

okny, ozářenými sluncem a hezkými ministranty, držícími rozžaté svíce, 
načež velká zelená opona padá zvolna za prvních zvuků svatebního 
pochodu Mendelssohnova. 

Ovšem, že Shakespeare líéil pravdivě dle života, když dal všem 
zemřít bídnou smrtí. Ostatně zemřeli tím spdsobem i v novelle Mattea 
Bandella, z něhož básník nepřímo čerpal látku ku svému kusu. Za 
těchto okolností nebyl jiný konec možný, ale byla to přece jen smutná 
historie. Merkucio, Tybalt a Paris, Julie a Romeo v květu svého mládí, 
své síly a krásy vzali za své. 

Duchové těchto pěti zavražděných osob zdály se býti mi v patách, 
když jsem spěchal z Revere streetu k West Cedar streetu. Zdálo se 
mi, jakoby se vznášely kolem rohu právě naproti malému obchodu ma- 
teriálnímu, kdež hubený lékárník shasínal vějířovité plynové plameny 
ve své výkladní skříni. 

„Ne, milý pane Boothe," mručel jsem představiteli hrdinných 
partií, jehož jsem v duchu viděl před sebou, do tváře, ohlednuv se při 
tom bezděčně přes rameno, „nedostaneš mne více k tomu, abych ti 
pomáhal oživovat lidi a výjevy Shakespearovy. Raději pojím trochu 
smaženého sýra nebo několik řízků mátové paštiky, než abych si sednul 
a vyslechnul do konce nejkrásnější tragedii, jež kdy byla napsána. ** 

Řka to, zastavil jsem před jedním domem na Charles pláce a hledal 
v kapsách klíč od domu. Tu napadla mne nanejvýš podivínská myšlenka. 
Spustil jsem klíč nazpět do kapsy a kráčel velkými kroky přes Charles 
pláce do Cambridge streetu, přes dlouhý most a pak rychle dále. 

Vzpomínám si ještě neurčitě, že jsem u zvedáku mostu chvíli 
zůstal stát, abych se zahleděl dolů na polokruhovitou tříseň světel, jež 
se na hladině Charles-riveru za Beacon-streetem zdvojnásobovala — byl 
to tak rozmilý obrázek rázu benátského, jaký jen můžete spatřit mimo 
Benátky. Dále si vzpomínám, že blíže neforemného dřevěného kostela 
v Cambridge-portu potkal jspm rachotící krytý nákladní vůz, jenž patrně 
přijížděl od Brightonu a chtěl se dostat na trh do Quincy, a dále ještě, 
někde v sousedství Harward-squaru a budov koleje, vzpomínám si, že 
jsem pozoroval policajta, jenž tuše bezpochyby v mém počínání cosi 
podezřelého, velice šetrně dal se opačným směrem. Vzpomínám na tyto 
maličkosti jen neurčitě, neboť po čas svého střeštěného výletu nebyl 
jsem si jasně vědom, jaké je moje okolí. Svět hmotný jevil se mi toliko 
jako skrze sklo. Teprve když jsem se dostal do končiny, kde bylo málo 
domů a mnoho zahrad, do končiny, kde těsně stlačené město 'počalo 
se rozplývat v široký kraj, byl konec mému snění. 

A jaký byl to sen? Nejhloupější ze všech přediv, milost paní, 
pavučina, předivo stínu, cosi upředeného z hvězdného svitu. Hledím-li 
na to ve dne, pozoruji, že barvy jeho jsou hledy a že navlečené dia- 
manty — byly to pouze pomíjející rosné kapky červnové noci, — mizí 
ve světle slunečním ; ale budiž jakkoli, máte jej poznat. 

II. 

Mladý princ Hamlet necítil se šťastným na Elsinorech. Ne proto, 
žehy postrádal veselého studentského života wittenberského a protože na 



Digiti 



zed by Google 



306 '^' Bailey Aldricli: 

malém dánském dvoře bylo k neuvěření nndno. Ne proto, že pedantidcy 
pan komoří rozmrzel jej svými dlonhanánskými řečmi aneb dcera pany 
komořího jej poněkud již omrzela. Hamlet měl vážnějších příčin, aba 
se cítil nešťastným. Byl náhle odvolán z Wittenberkn, aby byl přítomen 
pohřbn svého otce. Hned po pohřbu, kdy zármutek jeho byl ještě svěží, 
provdala se matka jeho za strýce Elaudia, jenž býval Hamletu vždy 
nanejvýš protivný. 

Nevhodný kvap s tímto sňatkem — stalC se dříve než uplynuly 
dva měsíce od smrti královy — pokrmy připravené pro hody pohřební 
sloužily, jak Hamlet mimochodem podotknul, k vystrojení tabule sva- 
tební — učinil příšerný dojem na mladého prince. BylC miloval královnu, 
svoji matku, a nebožtíka krále skorém zbožňoval, avšak nyní, pozoruje 
život matčin, zapomínal oplakávat smrt otcovu. Cukrování a vrkání nově 
snoubeného párku naplňovalo jej hrůzou. Střídavě zachvacovaly jej hněv, 
útrpnost a zoufalství. Upadal v ponuré hloubání, odvracel se od svých 
knih, jedl málo nebo pranic, píval dlouhými doušky rýnské, nechával 
dlouhé, černé svoje kadeře nečesané a zanedbával svůj oděv, — on jenž 
dosud býval „zrcadlem módy a vzorem ušlechtilé jemnosti'', jak Ofelie 
pěkným obratem řečnickým byla o něm pravila. 

Často procházel se o půl noci po hradbách zámeckých, vydávaje se 
v nebezpečí, že sletí do přikopu, díval se na moře, mručel před sebe po- 
divná slova a viděl hrůzná strašidla, vystupující ze stínů, které vrhaly 
věže. Mnohdy upadal v tichou melancholii, ale nezřídka byl zachvácen 
zuřivou náladou a v takových případech hovorný Polonius ihned zmizel 
s obzoru mylorda Hamleta s tak něžnou šetrnosti, že mu byla zajisté 
ku cti. 

Nestrojil více půvabné komplimenty Ofelii. Myšlenka, učinit ji 
svojí ženou, pomýšlel-li totiž kdy vá2ně na to, nyní zmizela. Radil 
jí dosti bezohledně, aby šla do kláštera. Matka byla mu ženské zhnu- 
sila. E Ofelii pravil kdysi : nEřehkostí, tvoje jméno jest žena I" — výrok 
to, kterýž později roztomilý jeden Francouz dal čistotně vyrýt na ná- 
hrobek své manželky, jež dlouho byla nemocna. Ani král a královna 
neušli výbuchům Hamletovým, byla-li mysl jeho rozčilena; Edyž potkal 
matku svoji na chodbě aneb na schodech paláce, vetknul jí nejednou do 
srdce slova břitká jak dýku a často přede vším shromážděným dvorem 
nějakou odpovědí ťal krále tak do živého, že tento zbledl a hryzl se 
do rtů. 

Byl-li pohled na Gertrudu a Elaudia Hamletu nanejvýš protivný, 
nebyl také královským manželům pobyt Hamletův valně příjemným. Z po- 
čátku nazýval jej strýc „nejvyšší okrasa našeho dvora, *náš sjmovec, ba 
fiyn** a snažil se vše urovnat, ale Hamlet nechtěl o tom ani slyšet. 
Proto, když mladý princ jednoho dne projevil úmysl, že odcestuje, ne- 
překáželi mu v tom ani král ani královna, ačkoliv před několika měsíci 
oba byli se silně vzpírali návratu jeho do Wittenberka. 

Nižší komonstvo u dvora nevědělo ničeho o rozhodnutí prince 
Hamleta, až odejel z Elsinorů, a též pak věděli jen tolik, že se vydal 
na cesty. Toliko přítel jeho z vysokých škol Horacio zvěděl skutečnou 
příčinu dobrovolného tohoto vyhnanstvi; avšak Ofelie bezpochyby na- 
j)olo ji uhodla. 



Digiti 



zed by Google 



Julie Kapaletova. 307 

Polonius byl v čas dal své dceři pokyn ohledně úmysla Hamle- 
tova. Yědělfr, že mezi nimi vše je skončeno, a onoho večera, dříve než 
vstoupil na lod^ vložila Ofelie do niky princovy nesčetné ty dopisy 
a dary, jež byla od něho dostala, při čemž opakovala jistý verš, jenž 
v Hamletové paměti strašil ještě po několik dní, když již byl na lodi : 

a Že vůně pozbyly, vracím je vám, 
neb ušlechtilé mysli schůdné dar, 
když stal se dárce nemilostivým/ 

„Nu, ty trety nemohly se nikdy stát chudšími,** pravil Hamlet 
sám k sobě, když třetího dne plavby, kloně se přes roubeni lodi, přebíral 
dary ty na dlani, „ neboť mely hned z počátku nepatrnou cenu. Myslím, 
že ta narážka na bohaté dary byla poněkud zlomyslná od rozmilé 
Ofelie,* a klidně spustil je do moře. 

Hamlet odebral se na cestu, vydávaje se za urozeného dánského 
pána, jenž cestuje pro zábavu a naskytne-li se k tomu příležitost, chce 
z toho míti také duševní prospěch. Určitého cíle neměl, jedinou jeho 
snahou bylo, dostat se z Dánska co nejdříve možno a pák dáti se zanést 
tam, kam mu bude libo. Rozumí se, že mu bylo libo jíti na jih, jako 
by byl šel na sever, kdyby byl býval zrozen na jihu. Často když vy- 
stupoval na pustá skaliska kolem Elsinorů, vzpomínal na zemi citronů 
a palem. Když v noci ležel na lůžku a naslouchal větru, jenž skučel 
nad cimbuřím hradeb královského zámku, odvraceli se snové jeho od 
chladných plavovlasých dám na dvoře otcovském a toužili vstříc ohni- 
vějším kráskám, jež se daří pod slunným nebem. Nyní mu bylo volno 
zkoumat, zdali přeludy jeho chlapeckých let zakládigí se na pravdě. Tak 
tedy stalo se, že Hamlet po různých poutích, jež všechny nepoznaně 
směřovaly k jednomu a témuž cíli, obrátil kroky svoje do Itálie. 

Y oněch drsných dobách nebylo lze podniknout delší cestu, aniž 
byste zažili podivuhodných dobrodružství aneb setkali se na cestě s růz- 
nými nebezpečími. Bylo to ono období historie, kde dobrá čepel byla 
znamenitou průvodkyní na cestách. Hamlet byl sice letory filosofické, 
avšak proto netrvalo u něho déle než u jiných lidí, šlo-li o to, vycítit 
nějakou urážku, vyznamenával se dobrým cvikem ve zbrani a zajisté 
že nejednou obratnost šermu, které jej přiučil starý mistr šermu na 
Elsinorech, posloužila mu tam, kde by duchaplnost jeho nebyla jej za- 
chránila. Zajisté že mnohdy vyvázl jen tak tak, když se probíral pusti- 
nami Pruska, Bavor a Švýcarska. Na ks^dý spůsob považoval se za 
šťastného, když jednoho večera přibyl do Verony, nemaje jiného úrazu 
než škrábnutí v délce dvou palců na pravém rameni. 

Ye Yeroně, jak se slušelo na zámožného pána, ubytoval se v řade 
pokójA v pohodlně zařízeném paláci, z jehož oken bylo vidět na rychle 
proudící Adiži — divokou, žlutou řeku, jež dělila město ve dvě části 
a tu a tam přepnuta byla mosty z kamenů hrubě přitesaných, jež někdy 
laákovně odnášela. Bylo to statné staré město, které přestálo oble- 
žení a mory a bylo plno spuchřelých starožitných budov a veselosti, 
j^ od té doby také trochu spuchřela. Velice příjemné to místo pro 
odpočinek unaveného poutníka! Vzpomenul si neurčitě, že má odpo- 



Digiti 



zed by Google 



308 Th. Bailey Aldrich: 

račujíci listy ku jedné neb dvěma urozeným rodin&m, ale neměl chuti, 
odevzdat je ihned. Bylo také pHjemno, loudat se nepoznán ulicemi. 
Bylo tu lze všelicos vidět : cirkus a kostely s náhrobky ozdobenými so- 
chařskou prací a s ostatky svatých — zajímavé zlomky kostí mučed- 
níků a tříštky pravého kříže Kristova, jichž bylo dostatek, aby se z nich 
mohla vystavět celá loď. Život na náměstích a ulicích, tlačenice v krámech, 
pr&vody, světla, čilost lidu, barva místa i kraje, vše to bavilo nemálo 
oko mladého Dána. Byl nakloněn bavit se. Vše poskytovalo mu zábavu, 
tiché drnkání na strunách kytary, jež bylo slyšet o půlnoci ze sousední 
zahrady, aneb ostré řinčení jilců mečů pod jeho okny, když se Mon- 
tekové a Kapuleti někdy náhodou setkali na úzkém chodníku. 

Zatím si uhladil Hamlet svoji vlaštinu. Byl dobře obeznámen v li- 
teratuře této řeči, zejména v literatuře dramatické a měl již dávno 
v úmyslu, napsat komentář ku „Vraždě Gonzagově", kterýžto kus Hamlet 
právem měl u veliké vážnosti. 

Získal též několik známých. Y témž paláci, ve kterém bydlel, žil 
též velice statečný vojín a dobrá kopa, Merkucio, jenž byl příbuzným 
knížete Erkola a s nímž Hamlet nejprve vyměnil poklony na schodech 
a později uzavřel svazek přátelský. Množství urozených mladíků ve- 
ronských, básníků a lehkomyslných větroplachů z celého města navště- 
vovalo pokoj Merkuciův a s nimi byl Hamlet brzy v dobrých stycích. 

Mimo jiné byl zde velmi příjemný pán s očima barvy lískové 
jménem Benvoglio a statný mladý hoch, jenž se zval Romeo a jehož si 
Merkucio nemilosrdně dobíral a od srdce jej miloval. Tento Romeo, 
jenž náležel k jedné z nejpřednějších rodin, byl povahy velice chytlavé, 
nejlehčí ponuknutí hezké ženy stačilo, aby zahořel plamenem. Abychom 
užiU jiného porovnání, upadal z jedné milostné pletky do druhé tak 
lehce a přirozeně, jako zralý pomeranč padá se stromu. Býval v těch 
věcech z pravidla nešťasten, což bylo dosti podivné; neboť ve svém 
atlasovém kabátci barvy šafránové s černým podsazením a fešácky na- 
raženým sametovým biretem s dlouhým, vlajícím perem pštrosím byl 
hochem velice hezkým. 

V době, kdy Hamlet přišel do Verony, octnul se Romeo ve velkých 
trampotách lásky, následkem neopatrné náruživosti ku jedné dámě v městě, 
mezi jejíž rodinou a rodinou jeho po staletí již panoval boj na život 
a na smrt. V šeré dávnověkosti byl kdosi psíku kohosi šlápnul na ocas 
a od té doby častovaly se obě rodiny neustále sekáním a pícháním. 
Zdálo se, že Romeo jednoho večera přelezl zahradní zeď a pojednou pře- 
rušil rozjímání své znejmilejši, jež právě seděla na balkoně a dívala 
se na vycházející měsíček. Žádná dáma nemohla být bezcitna vůči ta- 
kovéto poctě, neboť kdyby jej byl někdo z jejích příbuzných dopadnul 
právě na tomto místě, byl by býval Romeo synem smrti. Vyměnili snad 
navzájem několik něžných slov, avšak dáma byla poplašena a překvapena 
a připadla, jak se zdá, později na jiné myšlenky, tak že nechtěla míti 
žádných dalších styků s mladým Montekem. Tato historie opatřila toulec 
Merkuciův nesčíslnými úkladnými střelami, jež Romeo obyčejně snášel 
s klidnou myslí. 

S těmito třemi pány, Merkuciem, Benvogliem a Romeem, užíval 
Hamlet života veronského, jako mladí lidé vůbec užívají života, kdekoli 



Digiti 



zed by Google 



Julie Kapuletova. 309 

se nalézají, a mnohdy již slavik umlkal a skřivan počínal 8v4j zpěv, 
než se ubírali na lože. Avšak nebylo by snad moudré, tak důkladně po 
tom pátrat. 

Minul měsíc od příchodu Hamletova, hyacinty rozvíjely se v za- 
hradách, bylo jaro. 

Jednoho jitra, když kráčel s Merkuciem ruku v ruce přes most 
nedaleko svého obydlí, potkal je panoš v livreji, jenž rozpačitě držel 
v ruce jakýs pergamen, jehož obsah patrně nedovedl rozluštit. 

„Cti přece na hlas, příteli, * zvolal Merkucio, jenž si vždycky 
musel omočit 

„Byl bych rád, kdybych vůbec dovedl číst. Prosím, milý pane, 
umíte číst?" 

„Zajisté — není-li to náhodou účet mého krejčího." A Merkucio 
vzal listinu, jejíž obsah byl následující: 

„Signor Martino s chotí a dcerami, hrabě Anselmo a jeho krásné 
sestry, ovdovělá paní de Vitruvio, signor Placentio a jeho rozmilé ne- 
teře, Merkucio a jeho bratr Valentin, můj strýc Eapulet, jeho choC 
a jeho dcery, moje půvabná neteř Rosalina, Livia, signor Valentino 
a jeho bratránek Tybalt, Lucio a čiperná Helena." 

„Velice vybraná společnost, mimo toho flamendra Merkucia," pravil 
vojín směje se. „Co to znamená?" 

„Můj pán, signor Kapulet, pořádá dnes večer ples s hostinou. 
Zde zapsáni hosté. Já jsem Petr, jeho sluha, a nejste-li z rodu Mon- 
teku, prosím, přijďte a vypijte s námi číši vína. Přeju vám dobrou zá- 
bavu." A panoš, když mu byli obsah listu rozluštili, odkvapil. 

„Když nás zve pán i sluha, není jiné pomoci, než přijít; ale po- 
něvadž jsem dvojnásob zván, nechci tam jít samotén ; vezmu vás s sebou, 
Hamlete. Jest to maškarní ples, vyzvěděl jsem to již. Bude tam výkvět 
města — všechny růže s plnými ňadry a všechny lilie s vystřiženými 
šaty." 

Hamlet celkem dosud mnoho nespatřil z lepší společnosti ve- 
ronské a proto nebylo třeba velkého naléhání, aby svolil ku návrhu 
Merkuciovu, jenž nikterak netušil, že šprým tak nevinný bude míti 
osudné následky. 

Bylo již pozdě na noc, když ve škrabošce a dominu přišli do 
domu Kapuletova. Hudba hrála nejkrásnější kousky a pochodně vysoko 
plápolaly, když oba vstoupili do taneční síně. Jedva že překročili práh, 
již spočinuly zraky Hamletovy na dámě v bílých hedbávných šatech, 
jež pohybujíc se dle úměrných figur tance, zakrývala tvář atlasovou škra- 
boškou, která na obou stranách nechávala zříti tolik z oválu růžové 
její tvtónky, že jste byli žádostiví, viděti též ostatek. Šperk, kterým 
dáma byla zdobena, byly perle, její vějíř a její střevíce byly rovněž 
jako její šaty a škraboška bílé — prostě bílé. Ohnivé její opi zdály se 
vůči pletencům zlatého vlasu, jež prosvitaly pod lehounkým závojem 
z benátské látky, kterýž chvílemi kolem ní poletoval a zahaloval ji jako 
květy strom, skorém černými. Hamlet nemohl jinak, než vzpomínat na 
strom mandlový, jenž v malém dvorku nedaleko jeho obydlí stál v plném 
květu. Zdála se vtělením onoho smavého času jarního, jenž se dotknul 



Digitized by 



Google 



310 Th. Bailey Aldrích: 

všech listů a poapat v ospalých starých zahradách kolem Verony a pro- 
badil je ze spánka. 

„Merkucio, kdo jest tato dáma?" 

„Dle postavy je to dcera starého Kapuleta." 

„A ten, jenž s ní tanci?" 

„Paris, z domu della Scala." 

„Její milovník?" 

„Jeden z jejích milovníků." 

„Má tedy jeste jiné?" 

„Dost, žehy se z nich dala utvořit armáda; jen slepci a starci 
jsou vyjmuti." 

Tu hudba přestala a tanečníci se rozešli. Hamlet sledoval dámu 
svými zraky a když viděl, že je na chvíli samotná, přiblížil se k ní. 
Přijala jej přívětivě, jak maska masku má přijmout, a oba zapředli hovor, 
jak to bývá u lidí, kteří vlastně nemají co by řekli a dovedou přece 
něco říci. Pojednou bylo sluchu jejímu cosi nápadno v jeho hlase, nový 
tón, příjemná, podivná barva zvuku, jež ji činila zvědavou. Kdo to byl? 
Nemohl to být ani Valentin ani Anselmo, byl vzrůstu příliš vysokého, než 
aby mohl být signor Placentio, nebyl dosti zavalitý, aby mohla myslet 
na Lucia a nebyl to také její bratránek Tybalt. Byl to snad onen ne- 
rozvážný, smělý Montek? Byl by se toho odvážil? Zde, před samými 
hroty jich mečů? Proud mask stoupal a opadával a vířil kolem ní, hudba 
počala znova a JTulie naslouchala a naslouchala. 

„Kdo jste, pane," pravila konečně, „že řeč naši mluvíte s líčeným 
přízvukem?" 

„Cizinec, člověk, jenž se bez cíle potlouká po Veroně — ač ne 
veselý — černý motýL" 

„Naše italské slunce vám křídla ozlatí. Černé se zlatou obrubou 
dělá se velmi hezky." 

„Nemám již tak pochmurnou barvu jako dříve." 

„Ráda bych viděla vaši tvář, pane; je-li v souladu s vaším hlasem, 
musí nutně býti příjemná." 

„Přál bych si, abychom tak učinili na vzájem, abych vám dal 
spatřit svoji tvář za pohled na tvář vaši." 

„To se stane, při hostině." 

„Tu mohli bychom vyměnit i srdce?" 

„Ne, nechtěla bych dát srdce veselé za srdce truchlivé; ale přece 
odložím svoji škrabošku, odložíte-li vy svoji. Jste*li však," — doložila 
zcela šeptem, „jak se domnívám, pánem z Verony, — Montekem — 
neodkládejte škrabošku." 

„Nejsem z Verony, paní, nikdo mne zde nezná," a Hamlet po- 
šinul kapuci svého domina nazpět. Julie sňala na chvíli škrabošku 
a oba stáli proti sobě a hleděli si do očí. 

„Paní, my jsme v pravdě vyměnili svoje tváře, neboť vaši tvář 
budu nosit na věky ve své paměti." 

„A já vaši," na to Julie šeptem, „ačkoliv bych si přála, aby ne- 
byla tak bledá a těžkomyslná." 

„Hamlete," zašeptal Merkudo, tahaje svého přítele za šos, „ten 
chlapík tam, jenž se baví se starým Kapuletem — synovec jeho ženy. 



Digiti 



zed by Google 



Julie EapoletoTa. 311 

Tybált, hašteřivý chlap, — má nás y podezřeni, že jsme Montekové! 
Odejděmež v pokoji odtud jako vojínové, kteří příliš zakládají si na 
dobrém mravu, než aby pod pohostinnou střechou zavdali příčinu k ne- 
příjemnému výstupu." 

A Merkucio táhl Hamleta ke dveřím, kdež se k nim připojil 
Benvoglio. Julie, upírajíc zraky svoje na odcházející masky, pokynula 
rukou a chopila za rámě starou jednu služebnou, jež náhodou tudy šla. 

„Rychle, dobrá chůvo! Jdi a zeptej se onoho pána, jaké jest 
jeho jméno. Ne ten zelený, má zn^milejší, nýbrž ten s černým do- 
minem a purpurovou škraboškou. Ja^že, uhodila jsem te do tvé ne- 
bohé ruky, trápené dnou? Ach, jdi již, milá chůvo !** 

Když se chůva s plačtivým posuňkem odbelhala, zašeptala si Julie 
starý vei^: 

„ — Je-li zasnouben, 

pak mně buď hrob za lůžko připraven. ** 

Když Hamlet se vrátil do svých komnat, posadil se na kraj po- 
stele a pohroužil se v dumání. Stříbrné paprsky měsíce již se prodí- 
raly klátícími se větvemi stromu před oknem, brzy se objevovaly, brzy 
mizely ve světnici, parodujíce tak mlhovitý závoj, jenž byl před chvílí 
obestíral rusalčí postavu lepé Eapuletovny. Že ji miloval a že jí musil 
říci, že ji miluje, ta myšlenka byla mu již připadla, ale kterak to na- 
strojit, áby Julii opět uzřel? Nikdo j^ ve Veroně neznal, bylC pečlivě 
zachoval svoje incognito, sám Merkucio považoval jej prostě za uro- 
zeného mladého pána z Dánska, jenž se chce v cizím městě bavit. 
Kdyby jej Merkucio představil jakožto bohatého dánského touristu, při- 
jali by jej Kapuletové ovšem dvorně jakožto hosta, ale nikoliv jako 
nápadníka své dcery. Musel se dát představit v jiné vlastnosti, — tím, 
čím vlastně byl. 

Přemýšlel právě, jaké by měl učinit kroky, aby dokázal totožnost 
své osoby, když si vzpomenul na dva neb tři listy, jež byl před od- 
jezdem vložil do svého tlumoku. Rozžal svíci a počal prohledávat svoje 
papíry. Mezi nimi nalézalo se půl tuctu milostných dopisů, jež mu 
byla Ofelie vrátila noc před jeho odjezdem. Byly čistě svázány dlouhou 
černou stuhou, do které vpletena byla větvice rozmarinová. ,,To je 
celá Ofelie!" zamručel mladý muž, hodiv balíček nazpět do tlumoku, 
,ta mívala vždycky tak veselé nápady." Jako v daleké dáli zdál se 
mu onen večer, kdy mu Ofelie po svém ostýchavém spůsobu vrátila tyto 
milostné dopisy! Jak mlhavé a vzdálené zdálo se mu vše, co souviselo 
s někdejším jeho životem na Elsinoru! Smrt otcova, sňatek matčin, 
duševní jeho bol a jeho osamělost — vše to připadalo mu jako věci, 
jež postihly někoho jiného. Také v nynějších jeho poměrech bylo cosi 
Tiře nepodobného. Snil-li? Nalézal se vskutku v Itálii a byl zami- 
lován? 

Rychle se shýbnul a zvednul čtverhranné složený list, jenž polou 
pomačkán ležel mezi ostatními. „Kterak jsem jen mohl na to zapo- 
menout?" zvolal. Byl to list, psaný hranatým písmem Horaciovým, 
adressovaný signoru Kapuletovi ve Veroně, jenž obsahoval odporučení 
od Horacia, jehož otec byl v obchodním spojení s některými bohatými 



Digitized by 



Google 



312 Th. Bailey Aldrich: 

kupci v Lombardská a znal mnohé z nejvznešenějších rodin města. 
S tímto doporučujícím listem a různými dopisy, jež mu psala královna 
Gertruda, když byl na universitě, nemohlo mu být obtižno, podat Kapu- 
letům důkaz, že jest skutečně princem dánským. 

y hodinu velice nevhodnou probudil Hamlet příštího jitra Mer- 
kucia ze spánku, neboC každá minuta, kterou mu bylo čekat, až Julii 
opět spatří, zdála se mu celým stoletím. Merkucio nepřijal příliš laskavě 
toto vyrušení ze svého spánku ; neboť statečný ten humorista dbal noč- 
ního odpočinku velice vážně, avšak jeho humor odhalením Hamletovým 
brzy se vrátil. 

Oba přátelé poseděli po delší dobu pospolu a ve vhodné chvíli, 
kdy etiketa dopouští návštěvy, odebrali se do domu Eapuletova, jenž 
nikterak neskrýval se svým potěšením ze cti, jaké se mu dosttdo od 
prince. Skorém beze vší předmluvy objevil Hamlet příčinu své návštěvy 
a starý poslanec všecek unesen poslouchal, žehnaje šťastné hvězdě, že 
nezadal ruku dceřinu ještě hraběti Parisovi, jak měl v úmyslu. Dámy 
při této rozmluvě nebylo lze spatřit, pro únavu od minulé nod atd., 
ale ještě téhož večera povolena Hamletovi rozmluva s Julií a paní Eapu- 
letovou a několik dní na to nemluvila celá Verona o ničem jiném, než 
o tomto novém zasnoubeni. 

Krvežíznivý Tybalt z počátku se mračil a kroutil svůj sekáčky 
knír a mladý Paris jal se ulevovat svému zármutku ve versích a rýmech. 

Avšak oba nabyli opět veselé mysli, když viděli, že si jich nikdo 
nevšímá, a došli k Hamletovi, aby jej ujistili svou úctou. 

Pro Hamleta počal nový život. Zahodil svůj hrobově černý pláštík 
a vykračoval si v hanebně nádherném kabátci, v němž vypadal jako 
nové pozlacená rukojef dýky. Se svým smutečním rouchem, jak se zdálo, 
odhodil též trochu své hrobově pochmurné duševní nálady. Nebylo možno 
býti těžkomyslným u Julie, neboť každodenně rozvíjela netušené slunné 
půvaby. Neustále překvapovala jej její svěžest a její koketní naivnost 
Měla mnoho zbožňovatelů a vyznala se z toho Hamletovi nejpěknějším 



„Snad,* pravila k němu jednoho večera s nevylíčitelným úsměvem, 
„byl by se mi mladý Romeo velice zalíbil, ale obě rodiny byly od sa- 
mého počátku proti tomuto poměru. A pak, víte, byl tak — tak de- 
monstrativní." 

Hamlet věděl o pomíjející vášni Romeově, ale nevěděl, že jeho 
nevěsta byla hrdinkou onoho dobrodružství na balkoně. Když odešel 
od Julie, odebral se vyhledat mladého Monteka, nikoli však, aby jej 
vyzval na kordy, jak by snad jiný byl učinil, nýbrž aby mu učinil po- 
klonu pro dobrý jeho vkus, že se dvořil krásce tak neobyčejné. 

Avšak Romeo byl ten tam a sice zmizel spůsobem naprosto ne- 
pochopitelným, takže rodina jeho měla oň velkou starost. Byla domněnka, 
že snad neúprosná Rosalina — jež byla ledově chladnou předchůdkyní 
Juliinou, — dala se konečně uprosit; ale slečna Rosalina, jež se před 
svým domem zabývala vyšíváním, zcela klidně upřela, že by o něm čeho 
věděla. Na to se obávali, že padl v některém z obvyklých soubojů, 
avšak nebyla se udala žádná rvačka a po celé dva dny nebyl ani na 
té, ani na oné straně nikdo zabit. Přes to však zdálo se, že nadobro 



Digiti 



zed by Google 



Julie Kapuletova. 313 

odstoupil s jeviště. Když se Hamlet dotazoval Merkacia, zasmál se 
bodrý tento vojín a pohladil si plavý knír. 

,Ten hoch v žáru své lásky atekl,** pravil, „nevim kam, ale 
myslím k ledově studeným koncům světa, aby se ochladil." 

Hamlet litoval, že Romeo věc tn tak těžce nese, ale politování 
bylo trpký kořínek, jemnž se dobře nedařilo v ovzduší, v němž žili 
šfastní milenci. Viděl Julii každodenně a štěstí jeho nebylo zachmuřeno 
nijakým stínem, leda žvaUavou chůvou, proti níž měl Hamlet zvláštní 
předsudek. Považoval ji za nudnou starou babu, jež časem ve svých 
výrazech nebyla příliš slušnou, a radil Julii, aby ji propustila. Avšak 
stará služebnice byla po mnoho let ve službě rodiny a nebylo lze pro- 
pustit ji v tak pozdním věku. 

S pronikavým bystrozrakem starých lidí poznala chůva okamžitě, 
že se Hamletovi nelíbí a splácela mu tuto nechuť jak mohla. 

„Ó ty moje beruško,** zvolala jednoho večera, „ach jemináčku, 
ty ani nevíš, jak si třeba volit muže. Přála bych si, abych mohla vy- 
bírat za tebe, Julinko. Matičko boží, tu je na příklad signor Merkucio — 
statný pán, veselý pán — a zaručuju se ti, také ctnostný pán, jehož 
konec malíku je víc nežli celý ten princ, který je černý jak havran 
a přiletěl bůh ví odkud, aby uletěl s nejkrásnější křehotinkou z celé 
Verony. Poslechni mne a nech tu obludu." 

Avšak to bylo jen lehké zčeření vlnek na řece, jež plynula jinak 
zcela hladce. Tu a tam ovšem cítil Hamlet potřebu pokárat žertem 
Jolii za její přehnaně fantastickou řeč, jako na příklad, když se modlila, 
kdyby zemřel, aby byl rozsekán na malé hvězdičky, jež by pak zdobily 
tvář noci. Hamlet však se proti ,tomu ohradil, řka, že za žádnou pod- 
mínkou nechce být rozkouskován na malé hvězdičky k účelům osvětlo- 
vacím. Jednou nadhodila svému ženichu, aby přišel do zahrady, až 
rodina odejde, že pak s ním bude hovořit s balkonu. Avšak pranic jim 
nevadilo, aby mohli spolu promluvit, kdykoliv jim bylo libo, a Hamlet 
maje jemný smysl pro slušnost a čest, pečlivě se vystřihal všeho, co 
bylo proti slušnosti a tak Julii nikterak nepovzbuzoval v její neroz- 
vážnosti. 

„Jakže!" zvolal, zvedaje káravě prst, „již zase hrdinka z románu!*^ 

To se tak nejspíše ještě podobalo hádce mezi milenci. Druhého 
dne přinesl jí Hamlet na smířenou štíhlou zlatou lahvičku, vykládanou 
emailem, již dal v jedné lékárně naplnit vzácnými voňavkami. 

„Jak živ neviděl jsem cos tak hubeného, jako tato lahvička," 
pravil Hamlet směje se, „nic než žebra a kosti, pouhá kostra černě 
pomalovaná. Avšak je to vzácná essence. Lékárník jmenoval mi bar- 
barské botanické jméno, ale já je zase zapomněl." 

„To, čemu říkáme růže," odpověděla Julie, přivoněvši k lahvičce 
a spůsobně se mu kloníc, „vonělo by líbezně i pod každým jiným 
jménem." 

Ó mládí, ó lásko! Ó šťastné doby! 

U Kapuletů byla skoro každého večera hostina, avšak u Monteků 
dále nahoře v ulici byly po celý den spuštěny opony a paní Monteková, 
jez měla na skladě čtyry snědé dcery na provdání, div nepukla závistí 
nad štěstím sousedů. Raději byla by viděla několik Monteků s meči 



Digiti 



zed by Google 



314 Th. Bailey Aldrich: 

y těle, než aby byla svědkem, kterak princ docházel do doma jejich 
nepřátel. 

Šťastný princ! 

Edyby Eosenkranz a Gaildenstem a Laertes a ostatní zasmušili 
lidé Y Elsinorech byli jej nyní viděli, nebyli by ho více poznali. Kde 
byly světobolné jeho pohledy, kam se poděly kousavé jeho řeči? Oči 
jeho nebyly více plny chmurných představ. Chodil v šatech barvy jasné 
a přijímal výsluní štěstí jako přirozený svůj úděl. Byl-li kdy ve spatné 
míře — a příčinou toho byl částečně stav jeho tělesný — rozprchla se 
chmura ihned při objevení se onoho „nejsladšího břemene na nejlehčí 
nožce". Půvabná Yeroňanka byla se vtulila do jeho srdce a naplnila 
je hudbou. Příšery a zjevení, jež kolem něho strašívaly, byly kouzlem 
Juliiným na věky zažehnány. 

ŠCastná Julie! 

Krása její nabyla nového půvabu. Poupě bylo se rozvilo v květ, 
jenž splnil, co poupě slibovalo. Třeba že srdce její tlouklo méně 
divoce, bušilo za to silněji. Sdělila-li Hamletu ze své překypující 
živosti, byla od něho získala rozšafnosti a taktu. Bývala ve společnosti 
vždycky oblíbena, ale nyní považovala ji Verona za báječně krásnou. 
Krejčíři přistřihovali šaty dle jejího vzoru a zdobila-li se tyrkysy, přišly 
granáty z mody. Na místě stenání a slzí a všech těch žalostivých udá- 
lostí, jež by snad byly nastaly, kdyby Julie byla setrvala při lásce 
Romeově, poslyšme jen, kterak se směje, pohleďme, kterak vesele se 
rozhlíží ! 

Každého jitra přicházel Petr neb fiehoř po schodech vzhůru 
k Hamletovi s lístkem od Julie — neposílala více svoji chůvu, poznavši 
nechuť ženichovu k ní — a několik minut po té Éeh(>ř nebo Petr se- 
stupoval s poselstvím opět dolů. Julie poznala, že jest dobrým ver- 
šovcem a dosti rozmarně na tom trvala, aby veškeré svoje odpovědi 
posílal jí veršované. Hamlet byl jí po vůli, ačkoliv mu to mnohdy bylo 
dosti těžko, neboť Musa jest nebešťankou mnohdy málo ochotnou a ne- 
přichází vždy, kdy to žádoucno. Mnohdy byl nucen vrátit se ku plodům 
dřívějším, tok na příklad když přeložil do velice uhlazené italštiny: 

Nevěř luny záři čisté, 
nevěř jasné slunce záři, 
pochybuj o pravdě jisté, 
jenom mojí lásce věř. 

Ovšem bylo toto čtyřverší básněno původně pro Ofelíi, ale co na 
tom ? Toto ujišťování lásky tehdáž sotva bral vážně, nyní však bylo vážně 
míněno, a mimo to, šťastný rým nevyjde z mody. Hodí se vždy dobře. 

Zatím co psal tyto verše, vracely se myšlenky jeho zcela přiro- 
zeně nazpět k Ofelíi, neboť malá ta básnička byla plna vůně minulosti 
jako lisovaná květina. Svědomí nečinilo mu nejmenší výčitky. Jaké 
to štěstí pro něho a pro ni, že to tehdáž mezi nimi nedošlo dále! 
Jsouc od přírody náchylná k těžkomyslnosti a po otci dědičkou nevalně 
silného ducha, byla Ofelie dámou, jež značnou měrou měla zapotřebí 
rozveselení. On, Hamlet, byl posledním na celém světě, s nímž měla 



Digiti 



zed by Google 



Julie Kapuletova. 315 

mít milostný poměr. Kdyby se byli stali mazem a ženou, byli by se 
vzájemně nakazili svým zoufalým rozmarem a byli by ve čtrnácti dnech 
zahynuli jako dvé nemocných havranů. Co se s ni stalo? Šla do klá- 
štera? Chtěl ji učinit abatyší. Několik měsíců po zasnoubení, poněvadž 
nebylo nijaké rozumné příčiny, aby se sňatkem se prodlévalo, byU Hamlet 
a Julie v kapli u františkánů oddáni, < při čemž bratr Lorenzo vykonal 
církevní obřad. Toho dne uspořádána u Kapuletů velká hostina, které 
se účastnila celá Verona. Na žádost Hamletovu byli též Montekové 
zdvořile pozváni k této slavnosti. E největšímu úžasu všech Montekové 
pozvání přijali, přišli též a byli královsky pohoštěni, čímž skončeno po- 
litováni hodné nepřátelství, o němž kdyby byli měli udat, proč vlastně 
povstalo, byly by se oba rody octly ve trapných rozpacích. Kivržencům 
Monteků i Eapiiletů bylo hned na místě přikázána, aby na příště upu- 
stili ode všeho posmívání a pošklebováni. 

„Bude to na ujmu všeobecné veselosti v městě, ** připomenul Mer- 
kucio, ^Signore Tybalte, milý příteli, nebudu míti více potěšení vrazit 
vám svoji kosinku do břicha. Pojďte, vypijeme spolu pohár vína.** 

Hosté byli dosud při večeři ve velkém pavillonu, jenž byl zřízen 
v zahradě, která byla nesčíslnými pochodněmi, umístěnými ve křoví, 
osvětlena tak jasně jako ve dne. Hamlet a Julie spolu s několika jinými 
byli vstali od stolu a stáli ve dveřích pavillonu, když zraky Hamle- 
tovy poprvé utkvěly na dobře mu známé postavě mladého muže, jenž 
stál jednou nohou na posledním stupni schůdků a držel v ruce biret, 
zdobený peřím. Spodky a kabátec jeho nesly stopy daleké cesty, ale 
poctivá jeho tvář byla tak svěží jako jitro před počátkem dne. 

„U všech všudy! Horacio?" zvolal Hamlet. 

„Tak jest, milostivý pane," zněla odpověď, „a povždy váš oddaný 
sluha." 

„Zde, milý příteli, toto jméno s tebou vyměním. Co tě přivádí 
do Verony?" 

„Přináším vám zprávu, milostivý pane." 

„Dobrou zprávu? Pak zemřel král." 

„Král žije, ale Ofelie více není." 

„Ofelie zemřela?" 

„Nikoliv, milostivý pane, ale provdala se." 

„Prosím tě, nedobírej si mne, starý spolužáku." 

„Provdala se za toho, jenž mne sem poslal — za pána velice 
^příjemných spůsobů a hrdého panského vzezření, potomka urozeného 
rodu ve Veroně — za jakéhosi Romea." 

Výraz velice komický přeletí Jedva znatelně tvář Juliinu. Ještě 
nikdy nebylo ženy, jež by byla s to vyslechnout klidně, že nápadník, 
jehož ona zamítla, oženil se s jinou, žádná by toho nedovedla, ani v den 
své svatby. 

„Ofelie provdána!" mručel ženich. 

„Znáš onu dámu?" tázala se Julie. 

„Znamenitě," odpověděl Hamlet, obrátiv se k Julii, „jest to velice 
ctihodná mladá dáma, dcera komořího mého otce. Má silnou náklonnost 
zpívat elegické balady," dodal princ zamyšleně, „ale náš ztřeštěnec 
Romeo ji z toho vyléčí. Zdá se mi, že je vidím — " 

21 



Digitized by 



Google 



316 Ant, Nydrle: 



„Kde pak, paoe manželi?" 

ffSvým duševním zrakem, obklopené maličkými — šlechetnými 
jinochy a půvabnými dívkami — v nichž prudkost ohnivého Bomea 
miměna jest rozmyslem roztomilé Ofelie. Považoval bych to za velkou 
ndaskavost, moje srdíčko," doložil, pohrávaje s prstem Jnliiným, „ne- 
daji-li svému prvorozenci jméno Hamlet." 



Právě skončil princ Hamlet tuto řeč, když poslední v&z koňské 
dráhy, jedoucí do Bostonu — bylC se řízením prozřetelnosti opozdil mezi 
Watertownem a Mount Aubumem, — zahýbal ku zatáčce, bUže které 
jsem stál. Jantarově žlutá záře lucerny vozu osvětlovala moji postavu 
v temnotě, vozka rychle zatočil brzdou a konduktér náhlým rychlým 
trhnutím řemenem nad hlavou zazvonil a odzváněl tak umíráčkem mé 
fantasii, zatím co jsem vystoupil na zadní peron vozu. 



Co pijí Angličané? 

•Git ma my aile« 




7(Bitii|r«oii. 



dokonalému vystihnuti povahy některého národa přispívají vedle 
'příznaků hlavních i zjevy podřízené, jimiž jsou na př. kroj, 

strava a j. Pro obyčejného pozorovatele jsou právě tyto vedlejší 

příznaky nejsnadněji přístupným a nejzajímavějším stanoviskem 

při posuzování národních zvl^tností. 

Tak zejména pokrmy a nápoje, v té které zemi obvyklé, 
sloužívají zhusta za klíč k vysvětlení osobitého rázu některého kmene. 
Ustáleným takovým klíčem k povaze Angličanů jsou známá slova .beef 
and beer" (hovězí maso a pivo). Odchylnými výroky, ale v jediném 
smyslu vyznali různí spisovatelé angličtí, že pivo a hovězí maso souvi- 
sejí jaksi s významem a mohutností Anglie, byvše nepřímo účastnými 
v bitvě u Waterloo, při dobytí Indie, na vynálezech Newtona, Watta, 
Stephensona, Bessemera a t. d. Zvláštní zájem Angličanův pro tyto dva 
prostředky životní trefně tlumočí Byronova slova: 

„I like a beef- steak, too, as well as any; 
Háve no objection to a pot of beer." 

y přítonmém náčrtku pokusím se vyložiti, pokud druhá část hesla 
„beef and beer" jest oprávněna. 

Že pivo jest v Anglii v skutku nápojem národním, o tom není 
pochybnosti. Přisuzuje-li se Rusovi „vodka" a čaj, Francouzovi víno 
a „absinthe", Holanďanu jeho „schnapps", a t. d., náleží Angličanu 
vším právem pivo. 

V anglickém pivu jakoby se zrcadlila povaha britských ostrovů 
a jejich obyvatelů. Po většině tmavé jako zasmušilé podnebí severní, 



Digiti 



zed by Google 



Co p^f Angličané? 317 

silné a boliaté lihem jako ka podqbenstYi ráznosti a duševní převahy 
Angličana, málo řízné i skrovně pěnivé jako nehlučný život v britské 
domácnosti. A vynikající postavení Brita ve světovém obchodu nezadá 
8i mnoho proti eminentní důležitosti piva mezi ostatními výrobky prů- 
myslu anglického. 

y Anglii, Skotsku a Irsku vyrobí se ročně přes 45 mil. hektolitrů 
piva, ze kteréhožto množství jenom asi lVt% odveze se přes hranice. 
Vše ostatní projde domácími hrdly. Poměrně nejvíce pije obyvatel Anglie 
a Walesu; v tomto království připadá ročně na každou duši půl dru- 
hého hektolitru piva. O hodně zpět zůstává osadník » smaragdového 
ostrova**, který spotřebuje za rok jenom 65 litrů šfávy ječmínkové. 
Skot jest posledním v řadě s roční spotřebou Va hektolitru. Poměr pro 
jednoho obyvatele všech tří spojených království obnášel při posledním 
sčítáni lidu (r. 1882.) 125 litrů ročně. Tato číslice převyšuje o dosti 
mnoho průměrný roční údaj v Čechách*), nehledě ani ku značnému 
rozdílu mezi silou (stupňovitostí) piva českého a anglického. Ještě vyšší 
hodnoty než Yelká Britanie a Irsko vykazojí jenom Bavorsko a Yir- 
tembersko. 

Avšak uvedené tuto údaje o spotřebě piva v Anglii, Skotsku a Irsku 
nejsou zúplna správný, poněvadž se vztahigí pouze k výrobě piva v zá- 
vodech veřejných, které vaří na odbyt. Kromě těchto, jichž se počí- 
talo v posledním roce 14.633, zabývá se ve. všech tilech královstvích 
vsúrením piva pro domácí spotřebu ještě 91.200 soukromníků. 
V anglickém soustátí jest totiž rodinám dovolena soukromá výroba piva. 
Dům, jenž vynáší ročně méně než 15 liber šterlinků, neb usedlost s po- 
zemky o menším ročním výnosu než 10 liber št. dávají držiteli právo 
vařiti pivo pro domácnost bezplatně. Rodiny s větším čistým příjmem 
ročním mohou také soukromě pivo vařiti, podléhají však v tom případě 
dani jako sládci řemeslní. 

Veliký počet pivovarníků soukromých jasně prozrazuje, že kromě 
úředně zjištěného množství piva uvi^ se při domácí výrobě ve spojených 
královstvích značný as počet hektolitrů, které statistickým výkazům se 
vymykají. Tento přírůstek pozměnil by dojista ne nepatrně průměrnou 
spotřebu piva, jak ji udávají číslice úřednt. 

O tom, jak pití piva v Anglii jest rozšířeno, lze nasbírati zají- 
mavých zkušeností u výčepu v nalévárnách. V anglických pivnicích, jež 
se zahrnují pod názvem public house**), spatříme obraz docela jiný, 
než na jďiý jsme v našich hostincích uvykli. Jest to učiněný kaleidoskop 
pijáctva. Ajígličan nechodívá do hospody k vůli tomu, aby mezi sousedy 
poseděl, 8 přátely důvěrně pohovořil, nové známé vyhledal a t. p., nýbrž 
jeho vede tam téměř výhradně pud po ukojení smyslu jazykového. 
Stálé společnosti pijácké jsou v Anglii bílými vranami. Již samo zaří- 
zeni anglických pivnic výmluvně dokazuje, že jejich navštěvovatelé ne- 



*) R. 1884 připadlo v Čechách z veškeré výroby piva na každého oby- 
vatele 99 litrů; nejvíce (167 litrů) ve finančním okresu plzeňském, nejméné 
(67 litrů) ve fín. okresu chrudimském. 

*♦) R. 1884. bylo v Anglii a Skotsku 84.688 pivnic, neboli 8% veškerých, 
obýronych domů. Londýn sám byl účasten číslem 7500, nepočítaje v to 500 
hdtelft a 1700 restaurantů. 

21* 



Digiti 



zed by Google 




Digitized by 



Google 



M. Eukutín : Před sloTenským mlýnem. 323 

Ten mužský pak není jistě žádný samostatný hospod&ř; neb ti 
se nemíchají do „ženské roboty" a nevozí mleti do mlýna. Je to jistě 
nějaký komorník z panského dvora. Svědéí o tom nž zápřež. Pravda, 
ti voli jsou velicí a siví, právě takoví, jaké mívají v dolní Oravě gazdové 
po dědinách. Ale podívejte se na ty rohy! Oravský gazda mnsí mít 
voly . s dlouhými rohy a vždy pár volft zcela stejných, jakoby . jeden 
drahému z oka vypadl. Zde má sice podsebný vftl dlouhé krásné 
rohy, ale jaké má náruěníl Krátké, sotva do polovice oněch. Tikové 
nerovné spřežení by Oravec nikdy neztrpěl. V panských dvorech nehledí 
arci na takové maličkosti; tam hledí jen; aby měli voly silné a laciné 
a spřáhnou bez rozpaků dva voly nestejné, jedináky, z nichž každý 
byl koupen na jiném jarmarku. 

Náš mužský je tedy „komorníkem**. Jménem tím nazývá se zvláštní 
druh panského služebnictva. Kdežto obyčejný služebník za peněžitý roční 
plat slouží u pána a má chOvu v jeho kuchyni, nežye „komorník** 
při pánovi, nýbrž pro sebe, a pracuje pro pána jen určitý počet dní za 
roční plat, který záleží obyčejně z peněžité mzdy, dále z bytu v malém 
domečku, topiva atd., pak z výměru t. j. z jistého množství obílí, 
soli, omastku atd. Má-li „komorník** ženu a dceru, zavážou se obyčejně 
také pracovat pánovi určitý počet dní za to, že dostanou záhonek země 
na lán, konopí a kapustu. Ve dnech svobodných může „komorník** pra- 
covat pro sebe nebo i jinde padělkovat; ale obyčejně chodí ku svému 
pánovi, který mu za to jako ostatním dělníkům platí obyčejnou denní 
neb týdenní mzdu. 

„Eomornictvo** udrželo se již jen pořídku na Slovensku; v Oravě 
dosud kvete. Zemani neradi se s ním loučí, poněvadž je upomíná na 
zlaté časy, kdy byl sedlák jejich poddaným, a poněvadž je ten zvyk 
opatih^e spolehUvými, věrnými pracovníky; lidu pak je také milý, po- 
něvadž jim poskytuje pojištěnou budoucnost, dobrý plat a jakous takous 
neodvislost. Je to poměr po většině patriarchální. 

M, KuhuiHn, 




Digitized by 



Google 




324 J- Arbes: 

Lotr Gólo. 

Romanetto od J. Arbesa. 

a nedlouho bude tomu již sedm neb osm roků, co mne 
někdejší ředitel zemského divadla českého, Wirsing, 
v ^ředitelském toskalam'* divadelní kancel^ při- 
vítal s nápadně „kyselou tváří "*. 

Na první pohled jsem poznal, že sběhlo se v zá- 
kulisí nebo mimo ně cosi opravdu mrzutého, když 
byl i starý, jinak skoro úlisně vlídný a v pletichách 
zákulisních vždy chladnokrevný ředitel zjevně z du- 
ševní rovnováhy přiveden. Nemaje však ve zvyku 
starati se jako dramaturg o věci, do kterých mi ni- 
čeho nebylo, odbyl jsem si s obvyklým klidem svou 
dramaturgickou povinnost t. j. podav řediteli po ně- 
mečku psaná dobrozdání o několika nových kusech, 
jež mi byly k posouzení dodány, položil jsem knihy na psací stAl a vyčkal 
několik okamžiků, bude-li si ředitel něčeho přáti čili nic. 

Drže má dobrozdání v ruce, přecházel ředitel po malém, elegantním 
salonku, jakoby vAbec ani nevěděl, že jest ještě někdo přítomen. Náhle 
se přede mnou zastavil řka po němečku: 

„A nového nevíte nic, pane dramaturgu ?*" 
„Nic, pane řediteli,** odpověděl jsem lakonicky. 
Dříve však nežli jsem několik slov těch dopověděl, přecházel již 
ředitel opět po salonku a tvář jeho jevila výraz mrzuté přemýšlivosti. 
y tom ohlásil sluha vjmikající herečku. 
Vždy galantní ředitel ihned byl ochoten ji přijmouti. 
„Počkejte, prosím, chvíli na mne, pane dramaturgu, ** pravil ke 
zi^č) „pojedeme spolu !** 

Mlčky se ukloniv, proklouznul jsem ze dveří do předpokoje a he- 
rečka vešla k řediteli. 

„Audience** trvala však jen několik vteřin. Vyměněno patrně jen 
několik slov; neboť sotva jsem se v předpokoji porozhlédl, opouštěla 
herečka salon, a ředitel, s kloboukem v ruce, tudíž sám na odchodu, 
ji doprovázel. 

Bez vybídnutí šoural jsem se za ředitelem a herečkou. Před 
domem, kde čekal ředitelův kočár, ředitel herečce se poroučel; na to 
ote^el dvířka povozu a pokynul rukou, bych vstoupil. Učinil jsem tak 
co možná nejrychleji. Ředitel vstoupil za mnou, přirazil dvířka a v ná- 
sledujícím okamžiku ujížděl kočár po hrbolatém dláždění úzké a ne- 
vlídné Bartolomějské uličky směrem k Platejsu. 

Chvíli jsme oba mlčeli. Náhle přerušil ředitel mlčení všední 
otázkou : 

„Víte, co nového, pane dramaturgu?** 

„Nevím, pane řediteli,** odpovídám týmže chladným tonem, jakým 
jsem byl již odpověděl v ředitelně. 



Digitized by 



Google 



Lotr Gólo. 325 

„Pan Bittner dal dnes výpoYěd^ nebo správněji řečeno, nepřistoupil 
k noyé méně výhodné smlouvě neňt měl až dosud," poěal ředitel tonem 
zdánlivě lhostejným, ale přece s přízvukem mírné roztrpcenosti. 

„Není možná!* připomenul jsem.* 

,»A víte proě?* optal se ředitel s nápadným chvatem, jakobj mi 
nechtěl popřáti ani času ku přemítání a utvoření si vlastního úsudku 
dříve, nežli mi poví sám své mínění. ,,Patmě jen proto, že vytrhnuv 
jej před nějakým časem z oboru více méně i^blonovi^ch milovníků, 
chtěl jsem jej postaviti na pravé jeho místo, v obor charakterní. Při- 
znám se vám upřímně, pane dramaturgu, ku své chybě. Provedl jsem 
změnu tu příliš náhle, takořka násilně. Pochopuji tudíž také rozmrzelost 
výborného herce, kterýž — když mu byly nastudované již snadné 
a mnohdy hravé miiovnické úlohy rychle odjímány a nové charakterní, 
tudíž nesnadnější přidělovány — domníval se býti ve své oprávněné 
herecké ctižádosti uražen, obzvláště když uvážil, že jest se změnou tou 
spojeno také nezbytné, ovšem jen dočasné zkrácení na honoráři za vy- 
stoupení. Úmysl můj však byl poctivý a toliko provedení poněkud ukva- 
pené. Nicméně po skutku nedá se poklesek toho druhu více napraviti. "* 

Vyslechl jsem vysvětlující důvody ředitelovy s obvyklým klidem. 
Znaje poměry, věděl jsem, že dalo se vše skutečně s úmyslem, jaký 
byl ředitel právě naznačil — přes to jsem jaksi bezmyšlenkovitě po- 
dotknul: 

„Ale možná, že se pan Bittner přece ještě rozmyslí . . .** 

„Ne, ne!** vpadl rychle ředitel. „Dal jsem se o stavu věcí po- 
učiti. Úmysl páně Bittneřův jest pevný a veškeré namáhání příměti jej 
k setrvání ve svazku divadelním bylo by marné. Ostatně nedovoluje 
jakékoli kroky v tomto směru ani divadelní disciplina. Aeditel, který 
dá jen jednou neklamně na jevo, že pokládá třeba jen jedinou sílu za 
naprosto nezbytnou neb nenahraditelnou, může již napřed udělati nad 
divadelní disciplinou kříž.** 

„Co tedy zamýšlíte učiniti, pane řediteli," optal jsem se. 

„Zcela klidně vyčkati, až jak se záležitost přirozeně rozvine. Že 
pan Bittner úmyslu svého nezmění, jest však téměř jisto a proto jest 
nevyhnutelné pomýšleti v čas na opatření náhradníka. Já již o tom 
I^^ýšlel a ustanovil se na zvláštním, poněkud neobvyklém tajném 
plánu,* doložil ředitel s nápadným, pólo ironickým, pólo tajemným pří- 
zvukem na slově „tajném*. 

Věda, že žádný divadelní ředitel, obzvláště ředitel tak routínovaný, 
jako Wirsing, který již déle trčeti roků „řediteloval* — „tajné* své 
plány neprozradí, dokud toho neuzná potřebu, nepokládal jsem poslední 
slova jeho ani za hodná odpovědi, čekige, prozradí-li něco sám neb 
odbočí-li, jak míval v takových případech ve zvyku, ku předmětu jinému. 

I on se na chvíli odmlčel, jakoby uvažoval, má-li mne v „tajný* 
svůj plán zasvětiti čili nic Náhle se ozval řka: 

„Nemyslíte, pane dramaturgu, že by snad přece bylo možno enga- 
žovati od některé kočující divadelní společnosti nějakou novou, svěží 
sílu, která by obor, jejž jsem panu Bittnerovi přidělil, aspoň zastala?* 

Mlčky pokrčil jsem ramenoma a dříve nežli jsem pronesl svůj 
náhled, mluvil již opět ředitd v tento smysl: 



Digiti 



zed by Google 



326 J. Arbes: 

•Vím, že to pokus poněkud podivný. Znám kočující společnosti 
příliš dobře, než abycb nevěděl,- že každá rozhodně dobrá a vyspělá již 
síla, zvláště v obora charakterním vůbec a v oboru intrikánů zvlášt, 
nezůstane dlouho nepovšimnutou a dávno již by se přímo neb nepřímo 
přihlásila k pokusu na divadle zemském. Ale což kdyby přece byla 
někde taková síla zapomenuta, což kdyby se byl v poslední době někde 
objevil nějaký talent toho druhu, byt i neroutinovaný, nevyspělý a třeba 
teprve klíčící — nemyslíte, že by to stálo aspoň za pokus?* 

^Zajisté, pane řediteli," odpověděl jsem lakonicky, souhlase 
s každým slovem ředitelovým. 

«Nuže tedy,*" pokračoval ředitel, „můj plán. čelí k takovému po- 
kusu. Chci plán ten provésti stůj co stůj a dokázati, že mnohdy pouhá 
náhoda, ovšem obratně využitkována, odpomůže v nesnázích nejkriti- 
čtějších — a proto prosím, nebyl byste ochoten převzíti přípravní práci 
t. j. nebyl byste tak laskav projeti křížem krážem Čechy, po případě 
i Moravu a poohlédnouti se u kočujících divadel, neprovádí-li v některém 
zapomenutém zákoutí" — následující slova pronesl s jemnou ironií — 
„nějaký Jago, Franc Moor nebo Mefisto své hnusné a všemu světu od- 
porné pikle?" 

«S radostí," odpovídám. 

.Potřebujeme," pokračoval ředitel, „pravého Jaga — padoucha, 
abych tak řekl, v pravém slova smyslu genovefského — učiněného lotra 
Gólu . . ." 

I zasmál se — potutelně a přece s onou srdečností, s jakou se 
divadelní ředitelové všech odrůd zřídka kdy smávaji. 

„Ujednáno tedy, není-liž pravda?" pravil po kratinké pomlčce. 
„Ale vše musí zůstati, jak se samo sebou rozumí, tajemstvím. Zítra 
mi předložíte laskavě seznam čelnějších kočujících společností českých 
zároveň s udáním míst, kde právě meškají, rozvrhnete si jízdu tím spů- 
sobem, abyste mohl objíždku vykonati s největší úsporou času a pozejtří 
nebo ještě zítra večer můžete se vydati na cestu. Útraty, jak se samo 
sebou rozumí, uhradím sám již z té příčiny, že si přeji, aby o pří- 
pravách živá duše nezvěděla ..." 

V témž okamžiku kočár zastavil na konci Hybernské ulice, kde 
jsem obyčejně, kdykoli jsem s ředitelem z divadelní kanceláře jel, vy- 
stupoval, a já vystoupil 

Tím byl učiněn první krok. 

Následujícího dne předložil jsem řediteli v divadelní kanceláři 
seznam kočujících společností i s plánem, jak hodlám cestovati; přijav 
pak přiměřenou částku cestovného, vyslechnul jsem ještě některá po- 
kynutí a večerním vlakem státní dráhy odjížděl jsem již tajně na „honbu" 
po interpretu Jaga, France Moora, Mefista, atd. vlastně lotra Góly. 

Přiznám se, že mi bylo jaksi nevolno. Svěřený mi úkol byl po 
mém náhledu rovněž tak nesnadný jako choulostivý. Uvažuje o něm, 
nemohl jsem se ubrániti pocitu, jaký se zmocňuje člověka, když byl 
převzal nějakou obtížnou úlohu, k níž nedomnívá se míti dostatečné 
průpravy u kterouž se může daleko snáze blamovati nežli vyznamenati. 

Prchavé, v podrobnostech svých začasté naprosto nepostižitelné 
výkony herecké byly a jsou mi po dnes zs^ímavými, zároveň však ne- 



Digiti 



zed by Google 



Lotr Gólo. 327 

snadnými, ba záhadnými psychologickými problémy. Yědělf jsem, jak 
mnoho závisi na osobní sympatii neb antipatii divákově ; jak často, jak 
nesčetně často bývá příznivý neb nepříznivý úsudek podmíněn spíše di- 
vákem samým, duševní jeho náladou a tomu podobným, nežli talentem 
a uměním mimovým, slovem byl jsem si úplně vědom nesnadnosti úkolu, 
jejž jsem byl převzal. Neboť i v dobách, kdy konal jsem, abych tak 
řekl pro vlastní potřebu, přísná dramatická studia, kdy nikým nekon- 
trolován skládal jsem toliko sám sobě účty ze svých pozorování, nemohl 
jsem se nikdy pochlubiti před vlastním svým svědomím úsudkem naprosto 
platným. 

Nechť věnoval jsem pozornost souhře vfibec, tudíž celku, nebo 
třeba jen jednotlivému výstupu, nechť snažil jsem se sledovati třeba 
herce jen jediného nebo docela výkon jeho v jediné scéně nebo v je- 
diném jen momentu, nikdy nesouhlasil podrobný úsudek můj úplně 
8 úsudky jiných, více méně vzdělaných a věci znalých, tudíž oprávněných 
soudců; vždy se úsudky více méně, mnohdy i nápadně rozcházely. 

Nechť namáhal jsem se sebe více míti na zřeteli výhradně jen 
pře«né zákony esthetické, nechť znal jsem sebe lépe herce i úlohu nebo 
moment její, kterémuž jsem právě věnoval pozornost nejpečlivější, nej- 
svědomitější, skoro vždy unikla mi představa výkonu ve svých podrob- 
nostech, abych tak řekl, již v následujícím okamžiku, byvši zatlačena 
představou jinou, která původní, okamžité představě více méně neodpo? 
vídala. Mnohdy ovšem i tato původní představa, aspoň co do hlavních 
rysů, potrvala déle a tu pak jsem měl příležitost konati zajímavá studia 
na své paměti. Zůstal-li jsem osamělým a nevyrušován, t. j. nevěnoval-li 
jsem další hře a okolí svému žádné pozornosti, tanula mi představa ta 
zpočátku dosti jasně a plasticky na mysli. V takových okamžicích byl 
bych ji také dovedl snad případně a ve všech neb aspoň skoro ve všech 
odstínech charákterisovati ; nicméně prodlením již pouhé čtvrt hodiny 
začala se původní představa ztráceti znenáhla v jemnoučké mlze; bar- 
vitosti a plastičnosti ubývalo, až tanula mi na mysli, abych tak řekl, 
pouhá silbouetta. 

• Vše to ovšem platí o představách vůbec; neboť představy výkonů 
obzvláště rázovitých vrývaly se i dó mé duše trvanlivěji, nicméně i o těch 
platí, co jsem byl předeslal — že znenáhla mizely, až tanuly mi na 
mysli pouhé silhouetty, o nichž se právem snad domnívám, že nebyly 
již původním představám vůbec snad ani podobny. 

Po takovýchto zkušenostech jest přirozené, že mi byl úkol kri- 
tika v pravém a nejširším jeho smyslu nedostižitelným, že mi byl, jak 
už připomenuto, vždy jen nesnadným, svízelným a nikdy neuspokojujícím 
řešením problému, jehož původně znatelné opory a mezníky již v nej- 
bližších okamžicích ztrácejí se v jemné, ale vždy více houstnoucí mlze 
zapomenutí a činí tak správné a jedině oprávněné rozřešení začasté na- 
prosto nemožným. 

. Není tudíž divu, že po opuštění Prahy vířily duší mou z počátku 
nesčetné theoretické, na mnoze nepříjemné, ba chmurné pochybnosti 
a skoro až sentimentální námitky. Snad nikdy ještě nepřemítal jsem 
o výkonech hereckých a vůbec o divadle tak opravdově a zároveň pro 
sebe tak poučíiě jako na této první vyjíždce, a pokládám-li toto pře- 



Digiti 



zed by Google 



328 J* Arbes: 

mitání za jakousi studijní prftpravu, musím vyznati, že pro budoucí 
názory syé v tomto vzhlede vyzískal jsem několikahodinným tímto pře- 
mítáním více nežli kdybych byl prostudoval slušnou bibliotéku spisů 
dramaturgických. 

Byl jsem v pravém slova smyslu na duševním skřipci. Duch mfij 
pracoval se zrychleným tempem, skoro vulkanicky, možno-li slova toho, 
užívaného toliko k označení zvýšené tvořivosti, užíti také při zcela stři* 
zlivém a chladném přemítání. 

Na štěstí nebo snad na neštěstí pro mučenou mou dušičku byl 
jsem v kupé sám a mohl jsem jí popřáti úplnou volnost. Užila jí po 
svém právu. Prvopočáteční zádumčivost, ba skoro jakási úzkostlivá ne- 
volnost znenáhla mizela a když se psychická má, abych tak řekl ,roz- 
kurážila*", bylo mi jaksi povzneseně, nebo správněji označeno, jaksi 
lehkomyslněji volně, tak že bych byl snad v okamžicích těch, kdybych 
se byl náhle octnul jako soudce před nějakým jevištěm, soudil o vý- 
konech s touže neb podobnou ^yneomylností**, jaká jest u většiny diva- 
delních recensentů od pravěku v oblibě. 

Tak dorazil jsem po tříhodinné jízdě k první metě své cesty, do 
nádraží jednoho z největších měst českých, kde makala právě jedna 
z nejlepších kočujících společností. 

Opustiv nádraží optal jsem se prvního člověka, kterého jsem potkal, 
a o němž jsem se donmíval, že jest v městě znám, kde hraje divadebií 
společnost. 

Pověděno mi se zcela zbytečným dodatkem, že snad už je dávno 
po představení, ale chci-li se s někým od společnosti setkati, že nalezna 
skoro všechny členy v postranních místnostech hostince, v jehož sále 
se hraje. 

Poděkovav za laskavé upozornění odebral jsem se do naznačeného 
hostince a vstoupil do postranních místností. Bylo tu hostí v hojném 
počtu. Vyjímaje jediný jen stůl v koutě proti dveřím, kterýmiž jsem 
vešel, byly všechny stoly skoro úplně obsazeny. Patrně se zde také 
scházela po představení část obecenstva divadelního. Zasednuv za prázdný 
stůl a poručiv si večeři i pivo rozhlédl jsem se kolem pozom^i. 

Společnost aktérů poznal jsem na první pohled. Seděla přímo 
proti mému stolu za dvěma, k sobě přišoupnutými stoly. Někteří ještě 
večeřeli, jiní byli již po večeři a bavili se s oněmi, kteří vůbec ani 
nevečeřeli. Vyjímaje dva herce pokročilejšího stáří, na n^výš pade- 
sátníky, byli to vesměs mladí, pěkně rostlí lidé se zigímavými, více 
méně výraznými tvářemi, v nichž jevily se zřejmě stopy hereckého za- 
městnání: matná neb pouvadlá plet, jakou zůstaví^ každodenní nebo 
aspoň časté líčení a především onen zvláštní druh vrásek na čele, kolem 
rtů a očí, jež zůstavuje i v mladistvém věku časté násilné stahování 
a roztahování svalů obličejových. Skoro všickni bavili se s onou hladkou 
a příjemnou nenuceností, jakou lze si osvojiti toliko častým stýkáním 
se s lidmi ve veřejnosti, obzvláště když toho dbáme, že býváme před- 
mětem všeobecné pozornosti. 

Chvíli jsem se bavil přehlídkou bavících se mimův, sni^e se z 1^- 
siognomií a chování uhodnouti, v jakém oboru který nejčastěji vystuptge. 
Tragického hrdinu a tragickou rekyni poznal jsem na první p(ďiled; 



Digiti 



zed by Google 



Loir Gólo. 329 

onoho po zdravém kypícím vzezření a jovialním chování, tato pak po 
majestátním, vlastně jaksi ztrnnlém drženi těla a paťhedckém pHzvnkn 
v hovora. Také groteskního komika a interpreta otců jsem poznal; 
onoho po trpce melancholickém výraza vyhahlé tvtfe s vysedlými lícními 
kostmi a nápadně rozšklebenými ústy, tohoto po dobromyslném výraza 
ftdní, flegmatické tváře. Intrikána, interpretka úloh naivních, komika 
charakterního a vůbec interprety ostatních čelnějších oborů nemohl jsem 
však rozeznati. Zdálo se mi, že nejsoa vůbec ani přítomni. 

Navečeřev se a poseděv v zadamání asi půl hodiny, byl jsem vy- 
rašen. Jeden z přítomných herců, mladík hladké, ale jinak skoro bez- 
výrazné tváře, kterýž mne byl po delší čas skoro až nápadné pozoroval, 
vstav od štola a přistoupiv ke štola méma, několika zdvořilými slovy 
prohlásil, že mne zná, a ndal své jméno. 

Poznal jsem mladíka, jenž byl před lety na ochotnických divadlech 
v předměstích pražských častěji s úspěchem vystapoval. Vyzval jsem 
jej, aby si přisedl k méma štola — a v následajícím okamžení již seděl 
proti mně a bavili jsme se. 

Rózami se, že přede vším o divadle pražském a společnosti, 
a které byl engažován. V půl hodině byl jsem o poměrech společnosti, 
o hlavních jejích silách atd. náležitě, t. j. se stanoviska herce, který 
nd je líčil, poučen. Dověděl jsem se, že náleží společnost po zásluze 
mezi nejoblíben^ší kočující společnosti, že má v celku rozhodně dobré 
síly a že i hmotně dobře se jí daří, nicméně že obsazování úloh neděje 
Qe s náležitou objektivností, že má ředitel i vrchní režisér své miláčky 
atd. a tím že trpívá začasté i ona představení, která by mohla býti 
provedena přímo vzorně. 

Vypravující sám si sice nestěžoval a zdál se býti v celku spokojen, 
nicméně z různých podrobností, z mnohého neopatrně proklouznuvšího 
slůvka bylo zřejmo, že on k protěžovaným miláčkům ředitelovým a re- 
žisérovým nenáleží. 

„A jaké úlohy hráváte vy?*" optal jsem se posléze, bych zabočil 
v rozmluvě k předmětu pro každého herce nejmilejšímu. 

„Eh — což pak já,** odvětil skoro lel^omyslně. „Jsemt začá- 
tečnik a musím se spokojiti s úlohami episodními. Ale věřte mi — 
studigu pilně — rád bych se pokusil co nejdříve v některé větší 
úloze . . ." 

„V jakém oboru?** uklouzlo mi. 

„V oboru prvních milovníků, ** zněla rozhodná odpověď. ^Až dosud 
hraje u nás první milovníky kolega sedící tamhle (při tom ukázal leda- 
byle za sebe) „vedle našeho komika, ale nemá hlasu, nemá ohně a na 
prknech jest učiněný dřevěný panák**. 

Po těchto slovech umlkl jako člověk, kterýž se postihl při ně- 
jaké nejapnosti. 

»Nu, uvidíme,** připomenul jsem ; , zítra večer se na vás podíváme. 
Co pak hrajete?** 

.Loupežníky — já hraju „Švicara** . . .** 

„A kdo hrije „France*"?** vpadl jsem živě jsa rád, že vzala roz- 
mluva mimovolně k účelu mému vhodný obrat. 



Digitized by 



Google 



330 J- Arbes: Lotr Gólo. 

„Ah — „France* máme slabého. Náš interpret France měl by 
spise hráti obstarožného otce, Ifeba starého Moora — obor intríkánA byl 
u nás YŽdy špatně zastoupen." 

Dle těchto slov byl by býval pobyt můj v městě, v kterém jsem 
se právě nalézal, zcela bezúčelný. Ale přes to zflstal jsem do druhého 
dne a večer odebral jsem se do divadla. 

Byl jsem sice pevně přesvědčen, že shledám skoro vesměs opak 
toho, co mi bylo včera o jednotlivých hercích referováno; ale po ně- 
kolika jen výstupech nabyl jsem přesvědčeni, že měl refen:ui<^ herec 
takměř do slova pravdu. 

Hra byla v celku dobrá, souhra dosti hladká, koptumy i deko- 
race slušné, slovem celek uspokojoval. Sledoval jsem hru s napjetím, 
jakého úkol můj nutně vyžadoval. Prvnf milovník, tentokráte Karel 
Moor, byl vskutku suchopárný zdřevěnělý patron, který nedovedl ne- 
sympatickému hlasu svému vyzískati ani jediného odstínu, kterýmž by 
bylo možno aspoň přibližně charakterisovati povahu Karlovu. Senti- 
mentální „Amalie'* byla mdlá a v pravém slova smyslu přesentimenta- 
lisovaná^ pravá „limonáda **, kdežto starý Moor, Spi^elberg a především 
Švicar zasluhovali, jak divadelní fráse praví, ,. všechnu čest". Bylyt to 
postavy „jako z litiny", a nebyly by se minuly účinku ani na obecenstvo 
vkusu nejvytříbenějšího. 

Za to byl „Franc* — „pode vsí kritikou". Interpret jeho snad 
byl vším, jenom ne hercem, neřku-li v užším smyslu hercem charak- 
terním a v nejužším: intrikánem. Ubožák ten namáhal se sice, seč byl: 
kroutil očima, dělal všechny možné grimasy, ba týral organ svflj s ve- 
škerou rafinovaností routinérá, a bylo mu častěji nežli kterémukoli 
jinému herci aplaudováno; nicméně muž ten neměl o povaze, kterou 
měl znázorniti, ani ponětí. Po několika výstupech jsem nabyl přesvěd- 
čení, že to jeden z „nejnešťastnějších" Franců, jež jsem byl vůbec 
viděl — a tím byl také první úkol můj dokonán. 

Yyčkal jsem sice až do konce třetího jednání ; déle jsem setrvati 
nemohl, nechtěl-li jsem zmeškati pražský večerní vlak. Když spadla 
opona, vstal jsem a vklouznul do zákulisí, kde jsem se rozloučil se 
„Švicarem", načež jsem pospíšil do hostince, v němž jsem byl přespal. 
Napsav zde několika slovy řediteli stručný referát o prvním nezdara, 
zaplatil jsem svůj řád, vzal cestovní vak a pospíšil na nádraží. 

Když přijel pražský vlak, vhodil jsem řediteli určený list do ambu- 
lančního poštovního vagónu a vskočil do kupé nejbližšího vagónu — 
a popojel tak o několik mil dále do města, v němž meškala právě jiná 
divadelní společnost kočující 

O dalších experimentálních zkušenostech a svízelíčkách nechci 
rozpřádati slov. Stačí ukázka, kterou jsem zde podal. Ve čtrnácti dnech 
projel jsem Čechy „křížem krážem", jak mi bylo uloženo; poznal jsem 
celou řadu divadelních společností, seznámil se s mnohými rozhodně 
dobrými a routinovanými neb aspoň nadějnými silami ; nicméně po inter- 
pretu úloh, jakého jsem hledal, po rozhodně dobrém neb aspoň ob- 
stojném interpretu Jaga, France, Mefista nebo, jak si ředitel přál, po 
pravém „lotru Gólovi" nikde ani památkj'. (Poknéofinf.) 



Digiti 



zed by Google 




jflfton pro dUTllt 
ehlfiptk prlliltAi iiu 
ralftcbkf 
flfU.á TO bHTjf. 

TJIn ?o co fHlTia tHh^, 

tIoniikj«de jali hj hrom 
bil, 

.BoJcyi tehe, tebe kluku 
kmhul(}c Bklfifal . . . 

kílyljjcK ^Técuci litorl *ú 
jAlji uJéUI " 

• .Aj T7 jfttQ mÉl frí«l 
láti I," 
ehlurpee k nSmu di. 

^Lcii^íiho, tj bolubriilku, 
lep^jbo nei tj3^ 

A'. .'^HfiimUr Šňojdr. 




Honzík a táta. K žertovné písni K. Sudimíra Šnajdra kreslil B. Rutina, 



22 

Digitized by 



Google 



832 



Jan Lier: 



Narcissa. 

Románový genre. Napsal Jan Lier. 
(PokračoTáol.) 

arcissa Strzycká," opakovala si slečna Sofie z Hejn- 
burka, zvolna ve své vladařské křeslo usedajíc. Ne- 
spouštěla s dívky očí, hledíc na ni s vlídným, po- 
zorným a bystrým obdivem. „Dcera — net — 
vnučka — mého nájemníka ze Chlumu, neni-liž 
pravda?" 

„Vnučka, milostivá slečno,*' vyložila Narcissa. 
Hlas její chvěl se posud, její aksamitové líce byly 
posud pokryty bledým nádechem obav jako růžový květ 
iTiatiiiovým jíním, a úzkostný třpyt jejího zraku podobal se 
svitu hvězd, jež do mrazivé noci tetelivé paprsky vysílají. 
m^t^ .Odložte své obavy, roztomilé dítě," žádala stará slečna 

^Sty š laskavou naléhavostí. „Zahanbujete mne jimi. Jsem snad 
přece lepší, než ostych váš mne líčí. A jestli mne kdo po- 
mluvil, mohl mne pomluviti jenom člověk nehodný. K dobi^ 
jsem hodná. A vy jste dobré dítě, moje Narcisko. Vidím 
vás poprvé ve svém životě a již jsem si vás oblíbila. Do- 
přejte mi potěšení, pojednati s vámi vesele, stráviti s vámi 
milou chvilku. Hleďte, — učarovala jste mi, jak povídám. 
Prvým pohledem. A ten pohled, tvář, ze které svítil, připomenul mi 
tak náhle, tak živě spanilý obličej pramáti mého rodu. A jen jste vy- 
slovila své jméno, rozbřesklo se mi. Vzpomněla jsem si na nepatrný, 
zapomenutý detail z rodinné naší kroniky : Dcera našeho praotce poctila 
jednoho z malířů Strzyckich svou rukou — mariage d^amour — dávno 
tomu — promiňme jim to. Takové sňatky nebývají k ničemu. První 
strana ocitne se jednou nohou dole, druhá jednou nohou nahoře, ale 
^a totéž niveau nedostanou se nikdy a mučí se vzájemným zříkáním, 
obětmi, změnami svých spůsobů, názorů, styků, jež zařezávs^í se hlu- 
boko do kořínků bytostí, výchovem úplně rozdílných. — Ale což na 
tom," vytrhla se stará dáma z mudrování, „vždyC právě této messali- 
anci děkujete svou sličnost. Ano, mé dítě, jsem z vás pyšná. Vidím 
na vás, jaké ušlechtilé, mohutné fluidum jest krev mého rodu. Nezřídla, 
nezbarvila se mdle v žilách rodiny Strziciů, vře a proudí v nich posud 
tak ryzí, že po staletích ještě dovede vydati na starém, občanském pni 

květ pah, — zavinila bych vaši marnivost, Narcisko. A tento 

hřích na sebe neuvalím. Pamatujte si, dítě, že krása jest věnem ne- 
bezpečným. Dcery Rejnburků oslňují vždy krásou ; bývá rozličná, během 
doby odchýlila se od původního typu. Leč krásné bývají vždy. Také 
mně slibovalo zrcadlo mnoho, ale život nedal mi nic. Dívka velmi sličná 
nebo velmi bohatá musí svoje přednosti odpykati. Bývá jí souzeno, 
poznati ničemnost lidskou, neboť ta nejvíce, nejokázaleji a nejchyti^eji 
o ně se dere. A proto pozor, mé spanilé děťátko. Ale já bych se roz- 




Digiti 



zed by Google 



Narcissa. 333 

povídala, a vy máte se svým řízením jaksi na spěch. Nic nevadí, do- 
přála jsem vám chvilka oddechu a dokázala jsem vám aspoň slovy, že 
nedívám se na vás ukrntnicky. Mohu vám podati další důkaz nějakým 
skntkem?*" 

„Překvapujete mne opravdu svou laskavostí, milostivá slečno," 
přiznávala vděčně dívka. „Bylo mi řečeno, že musím si počínati velmi 
skromně — * 

„Kým? Na devatenáctý rok neviděla jsem svftj dflm v Chlume. 
A — zas mi něco připomínáte. Tuším, že byla jsem náhodou na svatbě 

vašeho pana otce ano, ano, jistě. Nebesa, kterak čas ubíhá! 

Mně podobá se, že bylo to včera, a dnes již vidím před sebou druhé 
pokolení v plném květu, který slibuje rozkošné třetí — pardon. Jsem 
venkovská zemanka, Narcisso, a navykla jsem si pohlížeti na vše po 
hospodářsku. Leč — znamenám, že mi nerozumíte, proč se omlouvtoi. 
Dobře tak. Ale abych zase nepověděla něco zbytečného, promluvte vy. 
Řekněte mi bez přílišné skromnosti, jaký šťastný nápad vaší pěkné 
hlavinky způsobuje mi radost, poznati vás?* 

,iJsem vyslána k milostivé slečně s uctivou poklonou od děda — ** 

9 Vy jste vyslána? Což pan děd nemůže přijíti ke mně sám? 
Vidím vás od srdce ráda. Leč pan Strzicius navykl si mne jaksi ba- 
gatelisovati. A kdybyste měla, Narcisko, křídla i zář kolem hlavinky — 
nic jiného. vám k této metamorfose v anděla věru nechybí — nemohla 
bych býti spokojena." 

,Račte mi dobrotivě prominouti. Jsem toho vinna. Děd chtěl 
skutečně sám, uprosila jsem ho však. Jest churav náhlým velikým roz- 
čilením a měla jsem o něho strach. Nabídla jsem se sama. Rozmýšlel 
se, konečně mi přece učinil po vůli a dovolil mi, abych se vydala za 
něho na cestu. Odpusťte mi, vzácná slečno — " 

„Odpouštím," usmála se slečna Sofie, usmířena srdečnou, pro- 
sebnou horlivostí Narcissy. „A jaké přání pronáší pan Strzicki licho- 
tivým hláskem svého nebezpečného vyslance? Jsem na stráži před útoky 
vašeho půvabu ! Nespoléhejte naň ! Mé srdce a moje hlava jsou instance 
od sebe naprosto neodvislé. Jednejte s mým rozumem střízlivě, on jinak 
nerozumí." 

„Vaše vzácná blahosklonnost, slečno, poskytuje — " 

„ — Narcisse jistotu, že není škaredé a nepříjemné stvořeníčko. 
Více nic. Více nic! Abych vám usnadnila počátek vaší ambasadérské 
řeči úvodní, — neklamu-li se, jest vaše nezkušenost v nesnázích o za- 
hájení — napovím vám, co chcete. Můj chlumský nájemník zaplatil 
dlužnou a splatnou činži. Ale dále nestačí. Jest stár a slab. Přinášíte 
mi tedy buď výpověď nebo žádost o slevu." 

„Naopak. Nabídku zvýšení nájemného," prohodila Narcissa s roz- 
tomilou opravdovostí. 

„Zvýšení?" užasla slečna Sofie. „Toť pan — pan — tuším Nitka 
přece snad uhodil na pravdu. Prohodil, že váš děd nepochybně receptu 
zlatod^ského po našem předkovi se dopídil a ze svého zlatého dolu 
ustoupiti nechce. A propos — že nechce. Právě dnes doručen mi list 
městské rady chlumské, ve kterém si rada závěrkem na smělé zasahání 
mého nájemce v moje práva stěžuje. 'Nevíte, jaká jest příčina této žaloby?" 



Digiti 



zed by Google 



334 J*n ^^' 

„Vím, vzácná slečno/ potákala dívka rozhodně. Oči její zahořely 
a líce vzplanuly. Na suchých rtech tety Jaromírovy rozhostil se úsměv 
obdivu a obveselení vAči pAvabnému rozhorlení spanilé dívky. „Přede- 
včírem opovážil se pan rada Nitka poslati k nám drába s poručením, 
abychom mu otevřeli. Na to přišel sám s komisí a inženýrem. Přišli 
prý vyměřovati a ohledati zahradu i dAm, který prý již napolo obd 
náleží. Náš věrný tříč barev, starý Mikeš, zbraňoval jim; pan rada 
jej dal drábem odvésti. A týž osud stihl naši hospodyni Lenku, když 
se Mikše, svého muže, ujala a za něho komisi vyháněla. Nyní byla 
jsem já sama proti pánAm z radnice. Prosila jsem, zaklínala, vyhro- 
žovala. Chvěla jsem se strachem na všech údech. Strachem o mého 
dobrého, vznešeného děda. Nedali na mne nic, ba dovršili svou zpupnost 
žerty a tatrmanskou úlisností proti bezbrannému děvčeti. Ale i to byla 
bych snesla, kdyby pojednou nebyl za mnou zazněl hrozný hlas mého 
děda. Volal mne, poručil mi, abych ustoupila z blízkosti drzých ve- 
tirelcA a vkročil jim sám vstříc, bledý, strašně rozhněvaný. Pověděli mu 
co chtí. Do mého děda jakoby blesk udeřil. Zavrávoval, přiskočila 
jsem — ó slečno, kdybyste ho byla spatřila v tu chvíli jak velkého, 
šlechetného obra, raněného na smrt jedovatým šípem, zavřela byste svAj 
sluch na vždy ničemným kramářAm a kazisvětským barbarAm. Ale mAj 
děd jest posud silný, ohnivý muž. Vzchopil se a tázal se komise po 
vašem dovolení. Nemohli se jím prokázati. A v tom již zasvištěla 
dědova malířská hAl nad panem Nitkou a — nechci a nemohu vám 
smlčeti nic — vymrskala pány z vašich zdí, milostivá slečno.** 

Dívka, rozčilena trapnou vzpomínkou, ustala. Plachost vymizela 
již z jejího počínání. Vypravovala živě, slova jen řinula se jí z perlo- 
vého vínku, svítícího z rozkošných rtíkA, a zářivé oči její sršely v stiK- 
davém reji ohnivými paprsky hněvu i chvějným třpytem ošklivosti 
a úzkosti. Její prsy dmuly se upřímným, neobmezeným hněvem na 
smělé rušitele míru a svatokrádce v chrámu dědově. 

„Podivno,** jala se uvažovati čermenská paní zvolna, probírajíc se 
patrně z úchvatného dojmu, jaký na ni horlivost Narcissina učinila. 
.DAm číslo popisní 907 v Chlumu,*' — slečna pohlédla do listin před 
sebou, jakoby se chtěla ujistiti — „jest posud nepopiratelně mým ma- 
jetkem. A již se hamižní kupci do něho vtírají, nájemník osobité si 
v něm svrchovaná práva, obě strany pak se o mAj dAm potýkají. Uči- 
něno mi příkoří od obou. Váš děd odpyká si svoje přenáhlení — tuším, 
že radní pan Nitka nedopustí žádnou urážku svého majestátu. A pana 
Nitku vytrestám sama. Zvýším svAj požadavek na čtyřicet, na padesát 
tisíc; oni si plus vynahradí na stavebních místech — ** 

„Milostivá slečno!** trnula dívka. „Jest skutečně vaší vAlí, pro- 
dati nám palác nad hlavou?** 

„Jest. — Palác? Starý, barokový dAm s pustou zahradou, ve 
ztracené, odlehlé, nepřístupné končině venkovského města. Z inventáře 
také něco vytěžím. Jsou tam vzácné věci, starožit]][ý, drahocenný nábytek 
a sbírky rarit. Měla jsem již před lety v úmyslu prodati je. Ale ne- 
bylo kupce, který by mi konvenoval. A já mohu čekati. Ba čekám 
s prospěchem. Mám synovce, jenž psává pojednání artistická. Všímám 
si ob čas jeho prací, z kuriosity, poněvadž jsou od něho a pěkně se 



Digiti 



zed by Google 



Narcissft. 335 

čtou. Plamenná jedna jeho epištola proti drancování našich památek 
zkazila mi jedenkráte chat, smlnviti se na dohro se zahraničním ob- 
chodníkem. A z jiné jeho studie vyčetla jsem k svému potěšení, že 
barocco a rokoko, dříve německými nčenáři odsuzované, nyní rychle 
v oblibě stoupá a mnoho platí. Čas tedy jest ku prodeji zařízení a skvostů 
paláce velmi příhodný. Omítkové malby dám pozorně se stěn odříz- 
nouti — " 

.Slečno, vy usmrtíte mého děda!" vydralo se z třesoucích, bledých 
rtft dívky. ,Ó jak ráda teprve jsem, že za něho přicházím! Nevěřil, 
vzpíral se ukrutné, nepochopitelné zprávě pana Nitky jako bídáckému 
výmyslu a poslal si mne pro potvrzení své víry. YaSe slova, milostivá 
slečno, vyvrátila ji ve mně a naplnila mne úzkostí. Ale mého děda 
byla by sklátOa vám k nohám — • 

„Váš děd jest komický sti^ec,* přerušila Sofie z Rejnburka dívku 
nevrle. „Přežil se, nenáleží do své doby. Ale nezastaví její běh. Žije — 
totiž jest pohřben — ve smyšleném světě, kterým se opředl; a dívá se 
z něho na své okolí jako dítě z horečky. Nemohu naň bráti ohledu. 
Opakuji, že jsem ve vyjednávání s obcí chlumskou o prodej domu, v němž 
bydlíte. A nedám se másti ani spekulantstvím a nejapností pana Nitky 
ani pošetilostí pana Strzicia." 

,»MAj děd, slečno, není pošetilec, " opřela se hrdě Narcissa. „Při- 
pouštím, že ne každý dovede neb chce sledovati jej na jasné dráhy, 
kterými duch jeho vysoko nad všedním světem krouží. Ale nedopustím, 
aby mu bylo křivděno. On rozumí své době. Ví, že běží vám o zužit- 
kování majetku, který po hospodářském rozumu leží na pólo ladem. 
A můj děd nechce vaŠí škodě, slečno. Zde,* — dívka vyňala objemnou 
tobolku a položila ji před starou dámu — „odevzdávám za vašeho ná- 
jemníka tři tisíce, jakožto činži na celý rok napřed. Můj děd vám 
výnos dosavadní bezmála zdvojnásobuje. A slibiiue ^^^ svatosvatě, že 
rok co rok ave lhůtách, jaké si předepíšete, vyplatí vám správně totéž 
nájemné.*' 

„Eapitalisováno — šedesát tisíc, ** počítala chladně stará dáma. 
„Ghlumští dají čtyřicet, padesát, — donutím je. A tolikéž nejméně 
stržím za obrazy a — « 

„Slečno,* vydechla dívka těžce, „jsem zmocněna — děd chce 
napjati své poslední síly — jsem zmocněna nabídnouti vám až — čtyři 
tisíce." 

Dáma zavrtěla hlavou a pokynula odmítavě. 

„Slečno z Rejnburka," oslovila dívka čermenskou paní vroucně 
a smekla se s křesla, i poklekla před ni, spjavši své útlé, bělostné ru- 
činky. „Osvícený zakladatel vašeho rodu zbudoval na Chlumu v ústraní 
od hlučného světa nádherný chrám a pozval do něho všechny Uměny. 
Hostil je jako kníže a zřídil mé pradědy za kněze jejich a za opatrov- 
níky a správce pokladu chrámového. Po dvě stě let skví se svatyně 
v ryzí netknuté kráse, moji otcové snášeli do ni šperk za šperkemi 
doplňovali ji, klenuli korunu slavného díla výš a výše, a jejich nástupci 
dovijí budovu záhy až k vrcholku, který hlásati bude nezhasínající září 
po věky vaši slávu a mého rodu čest." 



Digitized by 



Google 



336 Jan Lier: 

„Jste inspirována svým dědem/ mínila slečna, kladouc Narcisse 
chladnou roku na rozpálené skráně. 

„Jsem prodchnuta i posvěcena posláním svého rodu, slečno. Nejsem 
s to přiložiti ruky k dílu, ale veškerou svou silou chci je hájiti a 
z hlubin své duše za ně orodovati. Slitujte se nad nim, slečno. Ctěte 
vůli svého předka a šetřte posvátných pokladfi, mými předky v paláci 
snesených. Jsou majetkem genia lidstva, který propůjčil mu tvůrčí moc 
v říši krásy, a jsou svěřeny vám i nám. Ano, já hlásím se jménem své 
rodiny k jejímu statku. Vy nesmíte naň sáhnouti. Varuji vás před sva- 
tokrádeži. Stihla by ji kletba vznešených duchů, kteří žijí v uměleckých 
výtvorech lepším, nadpozemským, věčným životem. Vaše povýšená mysl 
rozumí mně a promine mi smělou jejich ozvěnu z mých úst. A vaše 
ušlechtilé srdce ustrne se zároveň nad starcem, jenž sešedivěl v službách 
umění a vaší rodiny, jenž dá za ně poslední krůpěj své krve, své spa- 
sení, jenž splynul s čarovným výtvorem Václava z Rejnburka v jedno. 
Vy jej nevyrvete z něho, vám nemožno odníti mu slavný odkaz vtéich 
a mých otců, dílo nezměrné, zázračné, na něž rouhavým okem ani po- 
hlednouti nelze. Slečno z Rejnburka ! Smilujte se nad sebou. Nestrhujte 
se své hlavy diadém, neházejte jej na pospasy divochům. A dovolte 
blahosklonně, aby můj drahý, milovaný děd směl do vínku sázeti perlu 
za perlou a směl vzdávati vám vášnivý dík a zbožňovati vás a blaho- 
slaviti za milost, že smí sloužiti božstvu a vám. Ba ohraďte spíše vzácný 
klenot své rodiny pevnou hradbou své moci a bděte nad nim v obavách 
a horlivé péči o jeho budoucnost. Vždyť osud jeho jest snad již pouze 
v rukou posledních, v rukou dvou starých, vznešených lidí, — vás 
a mého děda!'* 

Narcissa zírala vzhůru k dámě zaníceným zrakem z rozechvěné, 
vroucností jak posvátnou září oblité tváře. A j^í smavé, horoucí vý- 
mluvností oplývcgicí purpurové rtíky snesly se v prosebném i uctivém 
políbení vřele na kostnatou ruku stařeny. 

Slečna z Rejnburka hladila lehce hedvábný, pružný, lesklý vlas 
dívky ; její suché prsty probíraly se jím jak pásmy třpytných paprsků, ze 
kterých přecházelo v údy staré dámy jemné kouzlo jiJco vůně jara, dech 
ryzoty, teplo dobra i jasno krásy. Sklonila svou šedivou hlavu a vtiskla 
na liliové čelo dívky upřímný polibek. 

„Vstaňte, bláhové, dobré dítě," žádala srdečným tónem. „Éíkám, 
že jste mi udělala. Váš děd na mne pěkně vyzrál. Poslal mi děvče 
s vyvinutým obchodním talentem. Vždyť vy umíte přepadati a obluzovati 
jen což I Ale já se nedám ! Jen střízlivě se mnou. Prozatím vám sdělím, 
že panu Nitkoví nejsem ještě ničím zavázána. A chcete-li, dám vám 
černé na bílém, že váš dědeček ukázal smělému panu radovi dvéře po 
mé vůli. Ano, učiním tak, abych mu zmírnila nepříjemnosti. Máte pravdu, 
my staří z bývalých dob musíme držeti vespolek. Jak stár jest váš děd?" 

„Na čtyřiašedesátý rok." 

„Právě jako já. A posud svěží, statečný?* vyptávala se dáma 
s čilým účastenstvím dále. 

„Bohudík, úplně v síle a zdraví." 

„Jako já. — Toliko „bohudík" neříká proto nikdo," vzdechla si 
čermenská paní, zachmuřivši se. „Nu, což na tom. — Jsem v několika 



Digiti 



zed by Google 



Narcissa. 337 

dnech již po drahé harangována ve prospěch ideálních statků. Poprvé 
přemlouval mne muž, který hy již mohl býti rozumnější. Nepoddala jsem 
se. A zase kaptivigete mne vy. Dvakráte za sebou odříci není snadno — 
mimo to jest zúčastněna tentokráte skutečně poněkud i moje pýcha, 
má ješitnost, jakás povinnost šetřiti rodových tradicí, byt i přežilých, 
ba závadných — . Povolím vám — ah, dítě, dítě; nejásejte předčasně I 
Povolím vám příměří — až se dohodneme! Tři, čtyři tisíce nabízí váš 
děd. Aj aj aj! Odkud?" 

„Ze své práce. Po hrozném výjevu s radním Nitkou telegrafovala 
jsem ihned panu Děkanovskémti, aby přišel na pomoc, na radu,* vy- 
kládala dívka, rozjařená naději. 

„Děkanovský? Podobá se mi, že jméno to jsem již slyšela — 
nedávno — . Kdo to?" 

„Obchodník obrazy, dávný zákazník dědftv. Přijel včera. Smluvil 
se ihned s dědem, došli k notáři a napsali smlouvu, ve které dědovi 
obchodník zaručuje stálý důchod čtyř tisíc zlatých ročně." 

„Zač?" 

„Za pravidelné dodávání obrazů. Děd uvázal se pracovati výhradně 
pro Děkanovského, jemuž připadnou veškerá dědova díla v rámci beze 
vsí zvláštní náhrady, nechť namaluje děd cokoli. Mimo to jest povinen 
dodati mu rok co rok šest obrazů bájeslovných, k nimž obchodník udá 
sujety. Děd počítal, že spokojíte se, milostivá slečno, se třemi čtvrti- 
nami jeho důchodu; ostatek vystačí úplně pro nás. Ale dal mi právo 
nabídnouti vám celý jeho důchod, kdybyste nebyla spokojena. My nějak 
vyjdeme, jako posud. — Bůh nás ještě neopustil, a bude držeti mocnou 
svou ruku i na dále nad mým dědem, jenž veškerou svou bytostí slouží 
jemu, svrchovanému tvůrci dobra i krásy." 

Tklivá, z nevyčerpatelného zdroje čisté víry temenící důvěra sví- 
tila ze třpytných očí a skvěla se v něžné tvářince Narcissině. 

Slečna Sofie z Rejnburka hleděla na ni upřeně, nemohouc ntajiti 
své pohnutí a vyčkáv^*íc, až vyplyne jí na rty slovo střízlivé, po němž 
se její chladný duch z umíněného vzdoru proti veškeré sentimentálnosti 
pachtil. 

„Pan Děkanovský řekl mi stranou velmi moudře, že milostivá 
slečna bude žádati asi garancie, nějaký důkaz, že můžeme státi v slově. 
Odkud vzíti ! Děd nemá právě haléře, — vzpomněla jsem si na kresby, 
které mi děd jedenkráte daroval. Obchodník myslil také na ně. Nabral 
si jich množství, za čtyři tisíce. Tři jsem vám podala, — zde jest 
čtvrtý, milostivá slečno! Přijměte, slitujte se, proneste již konečně 
spásné slůvko!" 

Stará dáma trhla sebou zlostně. 

„A co si počnete dále ! ? Chce pan Strzycki ve své klenotnici zhy- 
nouti hlady jako král Midas, zahrabaný v pokladech? Důvěřuje v boha. 
Schvaluji. Ale tam nahoře nedávají na knížku. Pochybuji, že s nebe 
dostane se vám více než posily." 

„Ano. A v té budeme čiperně pracovati. Hleďte, milostivá slečno, 
jsem již dosti v letech. Naše hospodyně zařídí si ve vašem parku, 
opodál od paláce zelinářství, — u domu by to děd nestrpěl — Mikeš 



Digitized by 



Google 



338 J^ Lier: 

ji T prázdné chvQi pomůže, něco ovoce také sčeše, do rybníka dá ná- 
sady, a já i^mn za Lenku hospodářství. " 

„Yy, mé drobné, cukrové dítě?' Stará dáma zasmála se upřímně. 
Zarazila se sama tímto neobyčejným, dávno neslyšeným zvukem a zti- 
šivši se ihned, uchopila dívku za ruce. „Tyto atiasové a růžové, jako 
květ něžné a čisté, královsky útlé a graciosně boubelaté ruěinky 
s věchtem a lopatou? Bravo, bravo! Co s nimi? Také mívala jsem po- 
dobné ruce, — tak jemné a obdivuhodné ovšem nikoli — a nesvedly 

nic . Doufáte, že váš děd postačí svým závazkům? Prodal 

se jak otrok, tělem a duší. Dovede vyhověti všem povelům svého pána ?" 

„O něho jediné jest mi úzko,** zasteskla si Narcissa a na brvách 
jejích očí zaskvěly se slzy. „Plane přímo zanícením a vášnivou tvořivostí 
na svém zděděném, božském působišti. Pracnge jak obr, aby na sklonku 
života štětcem svým urazil ještě veliký lán po světlé dráze naši rodiny. 
Horečná píle ho stravuje, a práce na výdělek příčí se mu, jako po- 
klesek, nebo loupež, spáchaná ve svatyni, jako ničemná překážka . 

Leč — což na tom. Jeho vůle jest veliká Skláním se před ní. Budu 
těšiti, síliti, pomáhati. A odpadky dědovy práce, návrhy, skizzy, kartony, 
kresby — můj děd prostuduje a provádí vše zevrubně, než ke hlavni 
práci přikročí — tyto drobnůstky padnou mně do klína — a já donesu 
je ráda Dekanovskému, kterýž o ně velmi stoji.' 

Sivé oči staré dámy spočinuly chvíli na líbezné tvářince Narcissy 
a svezly se zvolna, s něžnou šetrností a vděčnou potěchou po zjevu 
dívky až k útlým, rozkošným jejím nožinkám. 

„Člověku lichotívá, když neklame se ve svých domněnkách, roz- 
milá dívčinko," prohodila čermenská paní za chvíli, jako z dumy se 
vytrhujíc a příjemný nález vlídným sympatickým tónem pronášejíc. „Ne- 
zmýlila jsem se ve vás. Nejste ze všedního světa; nejste ani oděna á la 
mode. Yáš výminečný kostum jest vkusný, delikátní, jest v úplném sou- 
hlasu s vámi. Ale přes to, prosím, vyřiďte panu dědovi ode mne naučení, 
aby vás podruhé vypravil do světa v témž obleku, v jakém jiné chodí. 
Jsem výstřední ženština. U mne se svým prostým, jemným vkusem po- 
chodíte. U nikoho jiného. Lidé, obzvláště ženské, jsou jako děti. Chtějí 
míti totéž co ostatní, co jest v módě, ač módní kroj i mrav příčí se 
mnohdy úplně všemu krasocitu, rozumu i mravu. Ale což na tom ženským 
sejde ! Módou v kroji a mravech dají se bez rozpaku, ba radostně, pyšně 
a tisíckráte raději zneuctíti, než by se probraly ze svého zaslepení, 
vytrhly z otročení choutkám davu a jednaly samostatně po svém, tak 
jak hrdost, rozum i cit by jim velely, kdyby tyto faktory již v dětech 
módou a povrchním vychováním nebyly mrzačeny a ubity. Yy, Narcisko, 
v módním stroji podmaníte si vše, kam paprsky vašich očí dosáhnou; 
v zastaralém, neobyčejném kroji budete mezi lidmi podivínkou, ubohou, 
nevzdělanou osůbkou, kteráž bude odbývána rychle v předpokoji, nebo 
kdesi v ústraní. Jest mi opravdu líto, že tímto ničemným vzkazem 
musím hoditi dračí símě pochybností a malicherných tužeb i starostí 
do nevinné vaší dušinky. Ale což, mé dítě, neznamenala jste nikdy 
podiv na lidech, kteří se s vámi stýkají?" 

„Ne, milostivá slečno. Neznám nikoho a nikdo nezná mne. Po 
vystoupení ze školy opustila jsem před sedmi lety naposledy dům svého 



Digiti 



zedbyGóOgle 



Narcissa. 339 

děda, — vyprovázela jsem matka na hřbitov. Od té doby neotevřela 
se přede mnoa mřížová vrata parková. ** 

„Tedy skutečně zakletá princezna? Yěni, váš nei^ední zjev nelže, 
Nardsko! Ani vaše slova. Ne, tím spůsobem jako vy nemluví jiná 
děvčata. Ta zasmála by se posměšné, kdyby někdo jim ukládal ideální 
starosti, jakým se vy, moje dušinko, všecka obětujete. Děd odloučil 
vás od světa, unesl vás do svých rájů. Ale, ale — Narcisko! Vašim 
nožinkám jest přece souzeno, kráčeti po tvrdé půdě skutečnosti 1 Yáš 
pan děd, vzkazuju mu to taktéž, nesmí býti sobíkem a obětovati vás 

sobě 1 Af vás pomalu seznamuje s lidmi ! Věru, ani mi to nejde 

na rozumí Což skutečně kvám pranikdo nedochází a vy též nikam?" 

„Děd nevpustí živou duši do vašeho paláce, a — ** 

„Pravda, pamatuji se. Ještě před rokem osmačtyřicátým, za Xeno- 
fona Strzicia byl náš chlumský dům přístupný, ale nikdo doii nepáchl, 
byl v opovržení jako všechen barok a všecko rokoko. A nyní, když 
tyto styly počínají samy svrhovati kletbu lineálových učenářů, nepáchne 
doň zas nikdo, neboC váš děd nikoho nevpustí, a dbá sám, aby palác 
zůstal pohřben ve snách zapomenutí. To se mi ani nelíbí. A zavděčila 
byste se mi, kdybyste chtěla mezi lidmi — . Vždyť přec někdy vyjdete, 
aspoň procházkou — ^ 

„Nikdy. Leč bych počítala si za procházku, když někdy za sou- 
mraku vyklouznu z postranní fortničky a zaskočím v průvodu Lenky 
nebo Mikše pustou uličkou k doktoru Šímovi na poradu stran našeho 
Theodora.* 

Dívkou projelo jakés uleknutí, jedva že jméno dítěte ozvalo se 
z jejích rtíků. Vztýčila chvatně hlavu, pohledla plaše na hodiny a vzcho- 
pila se na pólo. 

„Promiňte, milostivá slečno," pravila chvatně. „Odpustte mi 
laskavě. Můj čas dochází, musím zpět — " 

„Jak že? Vy chcete dnes ještě zpět! Vždyť jela jste bezmála dvě 
hodiny vlakem, tři hodiny trmácela jste se v nějaké bryčce po horách ! 
Ne. Já vás nepustím. Ukládáte si nemožné. A chci vás užíti. Poje- 
dete až zítra. Nařídím hned, aby váš povoz byl poslán zpět." 

Slečna z Rejnburka dotkla se ruče zvonce. 

„Nemohu. Třesu se obavou, zdali Theodor si po mne plačky ne- 
stýská. Musím jej obejmoutí a odprositi za nedbalost jeho milované 
tetinky. Dítě by beze mne ani neusnulo. Jen já mohu je uspati." 

Ďermenská paní vyptala se na dítě a sledovala pozorně stručné, 
rychlé vypravování Narcissino o chorobném, křehkém synovci, za nějž 
byla dědovi vášnivě ráda zodpovědná. 

„Mimo to čeká na mne v bryčce doktor Šíma." 

„Lékrf vašeho synovce? Mladý — starý?** 

„Stařičký, málomluvný pán. Tam — račte se podívati oknem — 
prochází se, přešlapuje, pohlíží sem a povytahnje hodinky — jest nej- 
v^ší čas!" 

„Nějaký podivný, plesnivý brouk," odhadovala čermenská paní. 
„Ten by dobře nalezl cestu zpět do Chlumu sám. Vyprovázel vás?" 

„Ano. Radili jsme se. Ani Lenka ani Mikeš nehodili se dědovi 
za mé průvodce. Bylo již na tom, že pojedu sama. Děd měl veliké 



Digiti 



zed by Google 



340 Jan Lier: 

pochybností, kterak se vyznám sto kroků za Chlamem ve světě. Zatím 
zmínila se Lenka doktora Šímovi o mé výpravě, doktor přiběhl na děda 
všecek rozdurden, a vyvadU se s ním, zdali prý má svědomí, poslati 
mne samotnou. A nedal, pokud jsem si ho nevzala za průvodce.'' 

„O něho by nebylo," odbývala slečna z Rejnborka. „Jinak jest 
arci s dítětem. Nechci vám přitěžovatí. Odjeďte si, ale dopřejte mi 
ještě své společnosti aspoň na malou hodinu." 

,Nelze.« 

„Lze," trvala slečna tvrdošíjně na svém a obrátila se k složce, 
přivolané zazvoněním. „Za tři čtvrti hodiny odjede můj host, slečna 
Strzycká, na dráhu k odpolednímu vlaku. Můj zelený vůz aC jest v čas 
pohotově," velela. „Eliáš nechf dá nejlepší koně k němu, tytéž koně, 
s kterými jezdívají děti Jaromírovy. A Eliáš poveze slečnu sám. Ručí 
mi za ni a za celou jízdu. Jdi. — Vozkovi bryčky nechat dole dají 
oběd a obroku pro koně," volala za služkou. „Pojede pohodlně na 
prázdno sám zpět." 

„Tak dobyla jsem si vás ještě na chvíli," libovala si stará dáma 
vesele. „Pozvala bych sem také vašeho průvodce, podobá se však, že 
by mi docela nebyl povděčen, kdybych ho odtrhla od gladiol mé za- 
hrady — " 

„Pan doktor Šíma miluje náruživě květiny," vysvětlovala dívka. 

„E nimž Narcissa také náleží. Přejme mu tedy. Usedněte zase 
laskavě a vzdejte se obav. Pojedete jako v peřinkách a jako vítr. Vy- 
pravujte mi nyní něco z hezoučké, čisté pohádky svého života — " 

Narcissa, donucena přívětivým násilím staré dámy, jala se vypra- 
vovati. 

A čermenská paní nespustila s ní oči. Dala se ochotně a vděčně 
unášeti jarým proudem půvabného, hned smíchem zvonícího, hned hlu- 
bokým citem zvučícího, vždy však perlivého, sladce opojného přednesu 
luzné dívky. A velice nevlídně zakabonUa se velitelka dvorce na 
služku, přišedší za tři čtvrti hodiny se správou, že Eliáš jest připraven. 

„Na cestu vyprosím si ještě vaše rozhodnuti, milostivá slečno," 
žádala Narcissa stísněným hlasem. 

„Ah toť nemilé. Po čiré poesii čirá prosa," mrzela se slečna 
Sofie z Rejnburka, a rysy její tváře tuhly zvolna, nabývaly zase oby- 
čejného rázu; počítavý duch zištné velkostatkářky vynořil se z pozadí 
její duše, do něhož byl na chvíli zažehnán, naplnil ji zase a vyzíral 
šklebivě z každé vrásky jejího pergamenového obličeje. Bojovala s ním 
patrně tuhý boj. „Nemohu se na pojednou závěrečně rozhodnouti. Za 
budoucnost vám neručím. Ale prozatím jsem vám po vůli. Zamítnu 
nabídku chlumské obce a přijmu vaši. Nabízíte mi čtyři tisíce, vše, co 
máte — . Nu nejsem také bez srdce — dejte tři, ne — tři a půl. 
Za část nájemného může mi váš děd každým rokem namaloVati něco 
svatých, potřebuji je do kostelů svého patronátu. A pan Děkanovský 
nemá ve smlouvě, kterakým spůsobem jeho zakoupený malíř smi platiti 
své soukromé dluhy. Že? Hleďte, cestička, po které lze panu Strzidovi 
co chvíli z drápů obchodníkových uklouznouti — " 

Narcissa, jáss^íc dětinsky, chtěla zlíbati scvrklé, kostnaté ruce 
staré dámy. Vyškubly se jí a spočinuly žehnajíce na čilku spanilé 



Digitized by 



Google 



Narcissa. 341^ 

díyky. Dach lačné hamižnosti uklidil se opětně v pozadí, učiniv si po 
vůli, a pohnuta loučila se slečna Sofie z Rejnburka s Narcissou. 

Dlouho ještě sledoval její zrak nejkrásnější kočár čermenský, 
jenž obratným řízením £liásovým s větrem letěl o závod, až poslední 
mráček prachu na obzoru opět v bílou, střízlivou, nudnou plochu silnice 
zapadl. 

Po té vrátila se na své křeslo a položivši skráň do dlaní, snila 
neurčitý sen, setkaný z pouhých dojmů, jež zvučely jako souhra čistých, 
jemných akkordů, jež obracely se znenáhla v podobu svěžích, skvostných 
barev, plných harmonie, pelu a svítivosti, aby za chvilku zase proměnily 
se ve vábný vánek, složený z delikátních jarních parfumft, neb i v úryvko- 
vité, kaleidoskopické a stiKdavé obrázky z dob krásné, nezkalené vesny 
života. 

Leč dravý dábel hamižnosti byl na číhané. A jedva že zabloudilo 
oko dámy k rozloženým spisům, vyskočil z něho, zaryl se do cifer, 
hltal a přemílal je, zatínal své spáiý do kýžené kořisti — 

Po tuhém zápase odolala slečna z Rejnburka. Používajíc chvíli 
ochabnutí svého démona, uchopila ruče péro, a velkými, mužskými rysy 
načrtla na rub dopisu městské rady chlumské brouillon zamítavého roz- 
hodnutí a poslala ihned spisy do své kanceláře k formálnímu vyřízení. 

Jedva že minul týden Jaromírova pobytu na Újezdě, dodán mu 
pilný lístek toho znění: 

„Mon neveu! Yraf se ihned na Čermnou. Sofie.** 

Velitelský pozev tetin byl by jindy účinkoval na mladého muže 
jako nevítaná vybídka, by si přišel pro novou nesetmost, nové pokoření. 
Tentokráte však zaradoval se Jaromír nad pozváním a velebil zaň svou 
tetu. Yždyf víecka jeho mysl upínala se stále mocněji a toužebněji 
k ní s opětovnými prosbami, aby učinila mu po vůli a pomohla mu 
zachrániti odlesk rajských půvabů neznámé, čarovné krasavice před 
zmrháním a znesvěcením. 

První dny na starém hradě uprostřed lesů byly velebné svátky, 
prohřáté nezměrnou něžností blažené matky Jaromírovy, rozjasněné čistou 
září nevinných očí štastných dětí a slavené dychtivou, neúmomou horli- 
vostí oddaných, starých sluhů i ctihodného vychovatele Jaromírova, patera 
Maxima, jenž se si^mi mnichy závodil ve prokazování služeb a pozor- 
ností nástupci bývalých pánů na Újezdě a maličkým potomkům slavného 
zakladatele kláštera. 

Jaromír z Rejnburka byl obklopen četným a věrným dvorem, 
jemuž v chudobě dodávala lesku a rozmanitosti vzájemná nezkalená 
přízeň i vynalézavý chvat, zavděčiti se mladému pánovi, odlouditi mu 
vděčné slůvko, jeho matce tklivý úsměv, jeho dětem jásavý smích. 

U nohou obstárlé, bezvládné dámy, jejíž péče o vnuky vládla 
poaze láskyplným zrakem, batolily se a dováděly děti Jaromírovy jako 
čiperná kuřátka, obklopená i chráněná hradbou starochů, jichž posně- 
žené hlavy v obdivu a úzkostlivé bdělosti nad nimi se třásly. 

Mladý muž nesvěřil sice svoje poklady neobratným, kostnatým 
rukoum zámecké družiny, a rovněž tak nesvaloval své povinnosti na bedra 
gouvemantky a bonny, ba žárlil na přízeň svých robátek a nedůvěřoval 
nikomu. Přes to zůstavilo mu společné úsilí celé společnosti dostatek 



Digitized by 



Google 



342 JftD Lier: 

prázdných chvil, jež trávival nejraději na tahonreta a kolenon své matky. 
Uhohá paní ponStěla ho nerada od sebe, držívala si jej pevně za raku, 
kladla mu hlavu na svůj klín, hladila ho a na místě jejího mrtvého 
jazyka mluvily oči její týmž slastným, neskonale vélil^ a něžným 
svitem, jenž sálal nad ním v kolébce a provázel ho životem jako mocný, 
nehasnoucí, blahodějný, sílící a žehnající paprsek nebeské zíiíe. Jaromír 
byl u nohou zchromené matky opětně stastné a vděčné dítě, phié dů- 
věry a nadějí, plné úcty a blaživého poslušenství před božstvím ma- 
teřského srdce. 

A přec nebyl spokojen^ neměl stání a klidu. 

Po ztišení rozruchu citů a v nenáhlém opadání vln prvých dojmů 
ozýval se vnitrem Jaromírovým zase tichý, sladký, z hlubin jeho srdce 
vyznívající hlas. Vábil jej svůdně od Újezda, naplňoval jeho srdce 
opojnou hudbou a vyluzovál kolem něho růžový a zlatý obzor, jímž 
vznášela se jak hvězdná vidina lepotvárná, vítězně graciosní dívčí postava. 
Byla zajisté z kůru dobrých geniů, nebot ze třpytných hvězd jejího 
zraku a z liliových jejích ruček splýval k Jaromírovi jemný proud ry- 
zího, slastného kouzla, za jehož stiKbmým pásmem duše mladého maže 
vzhůru se nesla k dobru a krásnu. S povzdechem podléhal Jaromír 
neodolatelnému vlivu svého idolu, zažehnávav jej prosebně, šetrně jako 
milou, leč nevčasnou, rušivou fantasii, odprošoval matku a děti za tě- 
kání svých rozháraných myšlenek. A jedva že obrovským úsilím odvrátil 
se od světlého přízraku, nalezl jej opět, přímo před sebou, vedle matky, 
mezi svými dětmi, k nimž se neznámá péri jak anděl snášela, tulila. 
Přistupovala k nim tise, skromně, vlídně a přec tak vítězně, že — 

Ze si Jaromír posléze bezmála již zoufal v pomyšlení na prchavý 
čas, v jehož lůně skrývalo se tisíceré nebezpečí, hrozící krásce a jejím 
podobiznám v galerii Děkanovského — 

Ano, podobiznám. Jednoho dne zachvěl jím náhlý, neočekávaný 
dojem jako zázrak. 

Po naléhání otce Maxima vyslala konečně slečna Sofie z Rejnburka 
na Újezd zedníky, aby provedli něco nutných oprav podchycením vratkých 
zdí a zazděním nejhorších skulin. Mimo jiné bylo nutno otevříti odlehloo, 
zapomenutou komoru, do níž byl nikdo od nepamětných dob nevkročil. 
Udržela se tradice, že v kobce té bývaly ukryty vzácnější předměty za 
francouzské invase v Čechách, když v roce 1742. sedláci na panství, 
rozníceni francouzským dekretem o zrušení roboty a poddanství, bouřiti 
se počali. Po té uklizeno prý do ní něco bezcenného hamparátí. Tak 
pravil starý, věrohodný kastelán. Děl pravdu. V komoře byly skutečně 
jen spuchřelé trosky a tříšCky. Přes to nedal Jaromír jinak a přebíral 
se sám v suti a smetí, až vylovil z něho skutečně mnohý zajímavý 
střípek, a nalezl za hromadou veteše kámen ve zdi, jejž považoval za 
desku. Kázal jej vyjmouti. Neklamal se. Malý výklenek objevil se a v něm 
něco předmětů záhadné, více památné než hmotné ceny. Patrně soukromé 
rodinné relikvie, vzácné pouze tomu, kdo je ukryl. Mimo jiné nalezl 
zde Jaromír ploskou, kozí potaženou a pevným kováním spjatou skřínku. 
Dychtiv zvěděti, co v ní se tají, odnesl ji do svého pokoje, a otevřel 
ji po některém namáhání. Víko odskočilo, a — 

Na mladého muže usmívala se — ona. 



Digitized by 



Google 



Karcissa. 343 

Jejf báječné, azurové i temné, bezedné a sálavé oči, její bělostná, 
andělská, aksamitová, nevýslovnou něhou ozdobená tvář, její rtíky, žhavé 
a svaté, k Ubání opojné, a vše ve svěží barvě kvetoucího života! 

Za drahnou chvíli teprve probíral se Jaromír ze svého překvapení, 
jež zasypalo ho deštěm rftží a ponořilo do slastného víru skvostných, 
prchavých snft. Obraz byl delikátní, rozkošný pastel; jeho pomíjející 
půvab uchráněn před znenáhlou zkázou pečlivýma rukama, které jej 
před půldruhým stoletím v úkrytu zazdily. Nálezce vyňal kresbu po- 
zorně ze sldKnky, prohlížel ji dychtivě, a poznal na ní signaturu pro- 
slaveného malíře Jose£a Yiviena s letopočtem 1687. 

Nález byl sám o sobě drahocenný jakožto skvělý důkaz virtuos- 
nosti roztomilého francouzského mistra v pastelu, jakožto jedna ze pře- 
vzácných památek jeho umění, jež neporušené potrvaly a s nichž pů- 
vodní půvab nesprchal. Ale vše to bylo pojednou vášnivému ctiteli umění, 
Jaromírovi, úplně mimotní, dokonce podřízené. Jeho všecka mysl spěla 
horečně za rozluštěním jediné záhady: »Edo jest tato bohyně?!'' 

Se zimničným chvatem, sondami lačných zraků probádal mladý 
muž skřínku, ohledal každý rys, každou tečku na obraze. A nedopídil 
se ničeho. 

Vivien — 1687 — I Děkanovský snad přece měl pravdu! A blá- 
hové srdce rozněcovalo se tajuplnou láskou k rajskému zjevu, jenž 
dávno s povrchu zemského unikl a nyní jako nepokojný, nadpozemský 

duch je pokoušel . Jaromíra obcházel mráz. Jeho duševní stav 

nabýval nesnesitelné povahy. Teta musila přispěti k rozřešeni hádanky ! 

Jako na zavoláni přišel následujícího dne její pozev na Čermnou. 

Eliáš přivezl jej sám a čekal s povozem v nádvoří hradu. 

Rejnburk objal matku i děti, vrátil se k nim s políbením opět, 
a ještě jednou, rozběhl se po té do svého pokoje pro podivuhodný 
pastel a udílel pořade podrobné rozkazy na pečlivé opatření dětí, ještě 
na schodech, v nádvoří, na stupátku a s vozu již ujíždějícího. A všichni 
se tvářili, jako by je starostlivost otcova bezmála obveselovala. 

Ač vzrušená pozornost Jaromírova byla obrácena do vnitř a roz- 
bíhala se daleko od cesty, neušlo mu přece, že starý Eliáš spokojeně 
pod sebe se usmívá a chvílemi po očku potutelně po pánovi se ohlíží. 

„Yy jste nějak v nejlepší míře?'' prohodil mladý muž, když kočí 
povolil uzdu koním jízdou do příkrého vrchu podle srázného svahu. 

«Pan baron ráčí míti dobré oči,** odtušil vozka, obrátiv se na 
pole. Zrak i líc jeho prozrazovaly vděčnou radost za dovolení, že smí si 
uleviti. „Je mi ták nějak volno a mílo. Inu,* obrací se vítr, vyjasňuje se.** 

» Jinak si neumíte své potěšeni vysvětliti?" 

,Ba mohu, milosti. Čiji něco. To jsem chtěl říci. Podobá se, že 
na Čermné v málo dnech mnoho se změnilo." 

,V čem?" 

aS naší vrchností. Pan Eichelbauer — my mu říkáme jen tak 
Seppl, jako její milost; však si úcty valně od nás nezaslouží — pan 
Eichelbauer se nějak viklá v sedle. Znal bych milostivou slečnu špatně, 
kdybych se mýlil." 

Jaromírovi příčilo se pojednávati o této věci se sluhy; ba byla 
mu lhostejná. Neřekl ničeho. 



Digitized by 



Google 



344 J<ui lier: 

„Její milost stAně," promlQyil za chvíli zase Eliáš. 

„Co pravíte?! Moje teta jest nemocna?" vytrhl se mladý muž 
s úžasem a oleknutim z těkavých myšlenek, jež se ho poznovu zmoc- 
ňovaly. 

„Jest. Má sice jen migréna, ale milostivá slečna a migréna! Vždyt 
ani žádný na dvorci nepamatuje, aby jedenkráte zakašlala, na znby 
naříkala nebo čelo si obvazovala. Jsme z toho jak a vytržení. A její 
milost — neračte se pohoršiti . — jest po čertech ve zlé míře." 

„Přihodilo se jí něco?" uklouzlo Jaromírovi maní. Nemíval ve 
zvyku informovati se o důvěrných věcech mezi služebnictvem. 

„Bude tomu tak, milosti. Pan Seppl jí cosi vjrvedl. Nevíme ovšem, 
co a jak se sběhlo, ale písaři v kanceláři povídají, že pan Seppl odešel 
včera ze dvorce nějak bledý a roztržitý. A jen byl na chodbě, řinkl 
zvonek v pokoji milostivé slečny, jako by blesk do něho vjel, až se 
panská zděsila a všecka vyjevená k její milosti vrazila. A její milosti 
bylo zle a zle, musila ulehnouti, já jel pro doktora — * 

„Tot arci povážlivé!" 

„I kde pak, milostivý pane! Slečna něco vydrží. Zítra bude již 
zase běhati jako čečetka! Dnes ráno, když mne posýlala na Újezd pro 
pana barona, byla přepadlá, viděl jsem, že trpí, ale její oči jen jen štíh- 
lely! Seděla již zase ve své lenošce a pět adjutantů aby postačilo roz- 
nášeti její rozkazy. Inu, milostivá slečna umí poroučet! Takovou paní 
jo radost poslouchati. Vše se točí jak na obrtliku " 

Jaromír zastal svou tetu skutečně bledou, zmořenou, v lenošce. 
Toliko její šedé oči byly týž tvrdý, břitký ocel jako kdy jindy. 

Uvítala jimi chladně synovce a zatkla je do jeho tváře jak harpuny. 

Zlíbal jí ruce, těšil, vyptával se, vše prostě, srdečně, s úctou po- 
vinnou tetě, se sympatií, kterou dobré srdce nedá si vyrvati žádným 
ústrkem příbuzných, s účastenstvím opravdového, celého muže. 

Nechala ho mluviti, zírajíc naň jako bystrý inkvisitor. 

„Věřím ti," promluvila konečně. „Tobě, Jaromíre, jedinému. Tys 
hrdou, zbůjnickou svou hlavu nesehnul přede mnou nikdy ani pro 
vlídné slovo. A já tě věru odnaučovala důkladně, očekávati ode mne 
cokoli. Jsme si cizí, není-liž pravda?" 

„Po vaší vůli, tetinko." 

Kdyby Jaromír byl se zabýval studiem tvářnosti Sofie z Rejnburka, 
byl by postřehl ve vráskách kolem svadlých úst staré dámy mihnutí 
zvláštního úsměvu. 

„A po tvé vůli, Jaromíre,^ vracela čermenská paní klidně, a z je- 
jího tónu rovněž nevyzníval ani sled výtky nebo žaloby. „Tím lépe. 
Můžeme se dohodnouti věcně, sans phrase." 

„Poslyš, Jaromíre," pokračovala za chvíli, v níž si snad formu- 
lovala svou řeč. „Čítám šedesát a tři roky. Ale nejsem stará. Ani po- 
myšlení. Náhlá moje choroba byla mi právě potěšitelnou garancií dlou- 
hého věku. Přišla na mne jako zkouška pevnoty mého zdraví. Jsem 
s výsledkem úplně spokojena. Jak vidíš, nepotřebuji opory. Nechci 
žádné. Řídím si a budu říditi vše zase samt. Znám jen sluhy ve svém 
domě a nižádného vedlejšího pána. Nestrpím nijakého. Ale naskýtají 
se případy, ve kterých paní nemůže nebo nechce sama se exponovati. Jest 



Digitized by 



Google 



l^arcissa. 345 

třeba zástupce. Slaha jest k takové misi málo, nebo bývá neobratný, 
zpychne a osobuje si obratem ruky práva i čest. Zkusila jsem před 

lety něco podobného se svým řiditelem, jenž se opovážil . Pah ! — 

Potfebuji sice velmi zřídka ambasadéra, leč potřebuji ho někdy přec. 
Žádám, aby požíval mé důvěry, aby byl distingovaný, obratný, en un 
mot, pravý mftj representant. Až do včerejšího dne domnívala jsem se, 
že mám takového důvěrníka. H a une mine qui trompe. A mne hněte 
vlastně nejvíce, že dala jsem se klamati. Já, která si zakládá na svém 
osvědčeném talentu, prohlížeti každého. Je to člověk z občanské rodiny, 
kterou před mnoha lety můj strýc Edvard pólo z nedostatku sebevědomí, 
pólo ze spekulace poctil — však o tom víš. Zacházela jsem s Eichel- 
baaerem vlídně, ba kordialně, a ve snách nepřipadlo mi na mysl, že 
Seppl byl by schopen šílené domněnky, jako bych smazávala tak rozdíl 
mezi mnou a ním. Až včera na tomto místě — * slečna Sofie vztáhla 
roku a prstem křečovitě zakřiveným ukazovala na parketu před sebou 
jako na pelech ropuch — „zde vyznal se mi s impertinentní důvěrnosti 
a blbým úsměvem, když jsem ho na šmejdech se židovským spekulantem 
přistihla, že anticipuje — mé dědictví! Čí?! Ďl dědictví? vzkřikla jsem 
naň, a on opakoviJ, že mé. Yěru, železné mám zdraví, když neranila 
mne mrtvice nebo žluč se mi nerozlila. Já, Rejnburkovna, já zřídím si 
za dědice nějakého — nějakého Eichelbauera, štýrského kretina! Já, 
baronessa Rejnburková budu se s americkou bezohledností a energii 
ponižovati a lopotiti půl století, a vyrvu lichvářům a sprostým duším 
veškeren statek rejnburský, abych jej hodila do klínu — zase takové 
sprosté duši! Ma fois! Této imbécáité jest schopna jedině hlava tako- 
vého ^. Nu, jest již odklizen. Po té zvěděla jsem teprve od úřad- 

níků a sluhů, že skutečně byl považován za mého nástupce — .Hlupáci! 
Připletla-li se ti také někdy tato směšná myšlénka?" Zraky staré dámy 
vryly se do tváře Jaromírovy zase jako lancety. 

„Ne. Doslechl jsem sic o tom, ale nezabýval jsem se panem 
Eichelbaurem ani v dobrém ani ve zlém. A svými domysly neuváděl 
jsem ho ve styk s vámi, tetinko, ani jsem vám ho neodcizoval. Re- 
spektuji volnost vaší vůle, neptám se po ničem, nekritisuji nic. Jste 
svobodna jako já. Každý jdeme svou cestou, na vaši nezabloudí z mé 
strany ani stín myšlénky, která by obsahovala všetečnost neb odpovídala 
k otázkám, jimiž vás ani v duchu neobtěžuji.'' 

A zase kmitl se tuhými rysy na pergamenové tváři slečny z Rejn- 
burka lehký pablesk vnitřního hnutí. Tentokráte však nebylo v něm 
úsměvu. Hrdost, překvapení, leč i trpkost zachvěly se ji po líci zároveň. 

Jaromír byl pronesl svoje slova určitě, s úplnou, tedy dvojsečnou 
rozhodností. Měl je již dávno na jazyku. Výraz jeho klidných zraků, 
odpovídajících pohledu tetině, nezastavoval nijaké pochybnosti o tom, 
že nerozvažuje, učiní-li prohlášení na tetu dojem příznivý či nepříznivý. 

„Sbíháme od předmětu," prohodila čermenská pani, jakoby se 
probírala z nicoty prázdné rozprávky. „Povolala jsem té, abys mi řekl, 
zdali bys mi chtěl býti k ruce. Docela nezávazně, jako synovec, který 
tetu někdy doprovodí do divadla, jindy za ni dojde k obchodníkovi 
nebo odpudí od jejích dveří smělého dotěru. Nečiní tím nic namáha- 
vého nebo zvláštního, nežádá a nebere nic za tyto projevy střízlivého 



Digitized by 



Google 



346 J&n Lier: 

příbuzenství. My jsme si ovšem dzí. Leč i mezi cizími nebývá odpí- 
rána nikomu ochota, vyskytne-li se na jedné straně slušné požádání, 
na druhé dobrá vůle. Tuším, že by tě přece poněkud uráželo, kdyby 
některá Rejnbnrkovna, třebas já, svou důvěrou obmýšlela lidi nedůstojné. 
Nabízím ti ji — jak praveno — cize, v úplné vzájemné volnosti a pro 
mimořádné diskrétní případy. Chceš mi vyhověti?" 

„Jsem vám k službám, tetinko." 

„Dobře. Pozvala jsem si tě na rychlo, poněvadž právě namanul 
se mi takový případ. Nesnese hrubých rukou. — Vyrušil jsi mne z pro- 
bírání této otázky. Nech mi chvilku času, abych dospěla ke konklusi." 

„Na vzájem vyprosím si dovolení, abych si mohl zajíti do před- 
pokoje pro věc, kterou jsem si přivezl, abych vám ji ukázal. Bojím 
se tiké poněkud o ni — " 

Stará slečna kynula nedbale hlavou a pozvedla k svým očím ze 
stolu rozličné listiny, přebírala se v nich, pročítala, srovnávala. 

Jaromír vnesl zatím do jejího pokoje tiše skřínku s pastelovým 
obrazem. Nemoha odolati pokušení, aby se nepřesvědčil, zdali jemná, 
prchavá práce jízdou nebo všetečnými prsty vpředpokoji neutrpěla, po- 
zvedl víko. 

„Cos to přivezl?" ptala se stará dáma, vyslavši přes listiny vy- 
zvídavý pohled na skřínku. 

Mladý muž předložil tetě kresbu a vypravoval o svém nálezu, 
o úplném nedostatku všech zpráv na Újezdě; matka zírala na obraz, 
a temnou rouškou její paměti nepronikly ani paprsky zářící spanilosti 
neznámé krásky; otec Maxim nevěděl, kastelán rovněž tak — nikdo. 

„Což tys nebyl nikdy v Chlumu?" tázala se čermenská paní. 

„Nebyl. Jako chlapec býval jsem vzdálen s otcem v dalekých 
gamisonách a po jeho smrti ukládala mi úzkostlivá šetrnost vašeho 
majetku, bych se do něho ani jako host nevtíral. Ač matka vzbudila 
ve mně skutečně tužby, líčíc mi vybranou nádheru paláce, neosmělil 
jsem se vlouditi se tam ani potají. Dům prý vůbec není přístupný — " 

„Bude. Tobě nejprve. A tam nalezneš více takových portrétů 
naší pramáti, ženy prvního Retjnburka. Na Újezdě uchoval ji nepochybně 
její vnuk. Byl velikým ctitelem své babičky, která ho jako dítě — " 

Slečna z Rejnburka nedomluvila. Poslední slova její byla pohlcena 
spekulací. Skláněla se opět nad svými papíry, počítala, přemýšlela. 

„Ne, nemohu se rozhodnouti. Budu prozatím tiačiti jednoho 
druhým. A€ se derou a přebíjejí. Edo vydrží, bude kupcem," rozhodla 
se jako pro sebe, odkládajíc probrané spisy. 

A obrátivši se k svému synovci, jala se zvolna, suše vykládati: 

„Poskytuji ti nejprve příležitost k návštěvě Chlumu. Mám tam 
nepokojného n^emníka. Vyhání mi kupce z domu. Před nedávném vy- 
práskal jednoho bez rozmyšlení holí, předevčírem zas hodil mi dokonce 
jiného do vody. Tyto svévolnosti nemohu trpěti. Ale jsem zavázána 
přec k jakési šetrnosti. Nájemník jest starý muž, podivín, má své ma- 
roty. Mimo to pochází z rodiny, která se i bez predikátu blíží uroze- 
nosti; vineť se podél kmene našeho rodu od prvopočátku, ba přijala 
do sebe i vzácnou mízu naší krve. Dále pracovali právě členové této 
rodiny fejvíce na výzdobě mého paláce chlumského, a konečně slíbila 



Digiti 



zed by Google 



Narcissa: 347 

jsem před krátkém — ard yýmineině a bez všeliké závaznosti do ba- 
doacna — že podle možnosti svého nájemníka ušetřím, totiž palác ne- 
prodám, pokud se mi tak viděti bude. Není mi přáno státi dlouho 
Y podmíněném slově. Dům kupují najednou dva: Chlumská obec; dá- 
vála zprvu málo, vyhrožovala expropriací, odbyla jsem ji a nyní již se 
napravila; potřebuje dům k částečnému strhnutí a pruh parku, oboje 
k stavbě nové silnice; dům by si adoptovala pro své potřeby. Nabízí 
mi č^cet tisíc, nechává mi za to inventář a park, totiž stavební místa 
po obou stranách nové silnice. Ale již s ní konkuruje druhý kupec, 
první generální evropsko-amerícká banka; nabízí sto a dvacet tisíc za 
všechno. Dopočítám se teprve, co by bylo výhodnější. Tolik jest však 
dnes již jisto : Po mrtvém kuse mého jmění jest pojednou čilá poptávka. 
Ponžiju jí a rozmnožím svfij statek obrácením neplodné hmoty v plodný 
proud mobilního kapitálu. Jsem rozhodnuta dům prodati. Stane se 
tak. A s tímto rozhodnutím půjdeš ty k mému nájemníkovi do Chlumu. 
Ty budeš mu imponovati, pojednáš s ním kavalírsky, rozmluvíš mu 
vrtochy, skloníš ho mému určitému přání. Tobě neodolá, ty mu ode- 
bereš právo i odvahu, vyháněti mi kupce z domu a uctíš ho zároveň, 
přicházge k němu sám, jako representant mé rodiny. Mimo to jsi 2nalec 
umění ; oceníš a odhadneš mi obrazárnu a inventář paláce, abych věděla, 
s kým a jak nejlepší obchod se zdaří. Uchystej se na zítřejší ráno 
k odjezdu — " 

Mladý muž otálel. 

„Přeješ si?** ozvala se teta, netrpělivá zahloubati se opět v kal* 
kulace. 

»Mám odvahu, přednésti vám, tetinko, podruhé prosbu, již jeden- 
kráte odmítnutou. Ctím vaši vůli, vím, že jest pevná, že neznáte vrtka- 
vosti. A přece odvažuji se. Lhůta jednoho měsíce, smluvená s Deka* 
novským, dochází • 

Jedva že však pronesl první slova, ufala mu stará dáma řeč. 

„Nechci tě zklamati. Ano, mé rozhodnutí jest nezvratné. Nedám 
nic na tretky. Čtyři tisíce jsou velký peníz. Chyběly by mi do zaokrou- 
hlení sumy, kterou chci nazývati svou. A neslevím ani trojniku. Shro- 
máždím ji. — Bašta! — Apropos, Děkanovský! Tys tedy pronesl toto 
jméno poprvé přede mnou. Proto znělo mi povědomě, když ono děvče 
o něm vypravovalo ! Poslyš, toC nějaký lidokupec ! Můj chlumský ná- 
jemník prodal se mu v otroctví. A já starého ubožáka vlastně vyprostím 
z drápů vydřiducha, když se zbavím neužitečného domu, na němž lpí 
tak bláhově ten starý bloud Strzicius — * 

„Jak pravíte? Strzicius? Domníval jsem se, že rod ten vymizeli 
Vždyt není o něm slechu ! A on posud .A Děkanovský — a mo- 
nogram na kresbách — portrét naší pramáti — kterak to vše souvisí — 
nemožno, aby tato dívka — " Od zvolání údivu klesal rychle zvuk 
hlasu Jaromírova a poslední jeho slova vyzněla šepotem, jenž převáděl 
je na volné pole neslyšených myšlenek. 

Slečna Sofie z Rejnburka nedbala jich ani. Byla ještě ovládána 
jaksi ošklivým, hluboko pronikigícím dojmem, jejž zavinil pan Josef 
Eichelbauer svou plebejskou opovážlivostí, a soustřeďovala všecko své 

23 



Digiti 



zed by Google 



348 JftQ Lier: 

myšleni na změny, nastávající yyloačenim bývalého důvěrníka z orga- 
nismu správy. 

„Za některou dobu," prohodila jako hlasitým závěrkem svých úvah, 
„vyprovodíš mne laskavě na Lhotku. Seppl odejel do Vídně, či do 
Štýrska, snad pro sukurs proti mně. Poznávám nyní, že je dosti hloupý, 
aby spoléhal na mou domnělou slabost vůči němu. Až se vrátí, musí 
mi sdělati a složiti zevrubný účet ze všeho svého řízení na Lhotce. 
A ty mne vyprovodíš, neboť obávám se, aby mi nespůsobil zase takovoa 
hořkou chvilku jako včera." 

Této důležitosti nedbal zase Jaromír. Jeho duše těkala letem vy- 
plašeného, bloudícího a šáleného ptáčete z Prahy na Újezd, z Újezda 
do Chlumu a zpět, nalézigic všude sledy a nikde pravdu, stíhajíc teplé, 
zlaté paprsky, jež z ukrytého edenu vycházely a zase ve tmách a zá- 
hadách se ztrácely. 

Večeřel s tetou. Nerad, roztržitě. Vůči rozšafné, střízlivé zemance 
připadal si jako ztřeštěnec; mezi jasnou, ostře ohraničenou prosou je- 
jího okolí, byla pohádka jeho fantastické lásky jako bláhovým snem 
z tisíc a jedné noci, jenž zatoulal se na mrazivou poušC polární, kdež 
jeho vůni a něžnosti, jeho barvám a sladkému souzvuku vražedný chlad 
a pustá, němá noc se posmívají. 

Slečna Sofíe z Rejnburka mluvila málo, Jaromír ještě méně. A oba 
nepohřešovali nedostatek zábavy. Čermenská paní byla tak zvyklá, její 
synovec pak nevynikal čilým zájmem pro půvaby praktického života, jež 
ji všecku zaměstnávaly. 

Ulehl záhy. A nespal. Viděl ji, svou zbožňovanou, hroznou, bá- 
ječnou, neodbytnou. Nebyla nikde a přece bylo jí plno všude. Skláněla 
se nad ním, její hebký, čarovný vlas dotýkal se jeho skráni, až rozkoš 
ho prochvívala. Usedala vedle jeho lože a svým dechem líbala ma roz- 
pálené líce, úsměvem vnášela do jeho duše ráj blaha, luzným, milostným 
smíchem opojovala ho. A ručinka její smilovala se nad ním, uchopila 
ho za ruce, hladila je konejšivě a jistila mu: Ztiš se. Žiju. Doufej. 

A Jaromír doufal. VždyC všechno bylo tak životné a pravdivé, 
vše jevilo se zřetelně v záplavě stříbrné a růžové záře, kteráž z milo- 
vané vidiny vycházela, oslňujíc a rozněcujíc mladého muže, zapřádajíc 
ho do plamenných a vzdušných mráčků omamující erotické pohádky 
a klenouc nad ním zlaté sféry kýženého svrchovaného štěstí. 

Okřídlen touto nadějí spěchal příštího dne do Chlumu. I vozatajský 
virtuos Eliáš i rychlovlak dráhy nestačily mu. Předhonil je tisíctaráte 
a tisíckráte byl jimi stržen zpět. Byl téměř již unaven a oloupen lou- 
davostí jízdy o plné zadostiučinění, když na obzoru objevila se malebná, 
imposantní silhouetta města Chlumu. 

Z neznalosti místních poměrů vystoupil Jaromír na vlastním ná- 
draží, jež vzdáleno jest od města; osobní zastávka na další trati po- 
skytuje výhodu kratinké cesty, kteráž Jaromírovi se prodloužila. Byl 
sám jediný, jenž vystoupil. Uprášená, povozy rozbrázděná silnice nezvala 
vábně k chůzi. Za to vedl si tím svůdněji kočí jediného povozu, opeli- 
chaného, vratkého, nemytého omnibusu. Ujistil se cizince, zmocniv se 
jeho kabely a vymrštiv ji na střechu vozu. 



Digitized by 



Google 



Narcissa. 349 

Uvnitř seděli již dva pánové, lidé z města, kteří se z nádraží neb 
z jeho okolí domů vraceli. Jaromír přisedl k nim a rozvažoval v nej- 
bližšim okamžiku, je-li příjemnější vdychovati prach, zvedající se pod 
našimi nohami, nebo tonouti v šedivých oblacích, jež omnibus provázely 
a do něho vrstvu smetí za vrstvou ukládaly. 

Oba pánové z Chlumu mlčeli. Prohlídka cizince nedovolovala jim 
nijaké zaměstnání. Oceňovali, zkoumali ho, přikládali naň hádavým 
zrakem lupu své zvědavosti, od hlavy k patě, a podobalo se co chvíli, 
že by rádi překypovali otázkami. Vzezřeni neznámého nebylo však zár 
rukou, že by ochotně hodlal se vyzpovídati: odkud, kudy, kam, proč 
a jak — 

Chlumští se za chvíli uskrovnili. 

„ . . . dobrotu již dělati nebude," prohodil starší, patrně v po- 
kračování přetrženého hovoru. Výrok jeho zněl vážně, určitě, a tón 
i sebevědomí, jímž byl pronesen, souhlasily dokonale s tvářností malého, 
shrbeného pána. Držel se pevně vysoké hole s velikým stříbrným kno- 
flíkem. Tato hůl nahrazovala mu nedostatek přirozené důstojnosti; po- 
dobala se batonu tambourmajora, berli maršálské, žezlu vladaře. A na 
ni seděla jak rozčepýřený pták stará prací rukavička, zachycená vyschlou 
rukou starého pána a provázející jeho slova křečovitým třepotem. 

„Co pravíte, pane radní?" vzchopil se druhý soused, nepřipravený 
na obnovu hovoru. Byl vytylý, červený, zabíral místa za tři, odíukoval, 
potil se a svítil zlatem, rozhozeným štědře jako zednickou lžící po jeho 
rakou, vestě a košili. Podobně jako jeho chování byla nepochybně 
i jeho vnímavost, loudavá, pohodlná. Nebyl asi ještě hotov se svými 
úvahami o cizinci, když ho soused z nesnadné práce badatelské vytrhl. 

„Že 8 inženýrem nevydržíme,** opakoval pan radní. „Ty ženské, 
ty ženské ! Byl potřebný, skromný človíček — . Láska mu nasadila rohy 
a my abychom mu je sráželi. Čisté nadělení. Ale srazíme mu je. Tof 
by byl pěkný pořádek v obci — ** 

„A myslíte opravdu, že je do ní zamilován?" 

„Po uši 1 Což jste neviděl a neslyšel, jak nám vyváděl o komisi, 
jak nás pořade cpal do zadu a sebe před ni, kroutil očima, cukroval 
a sliboval, že se ihned uklidíme ? My se neuklidili. A náš inženýr, člen 
komise, byl by bezmála pomáhal starému bláznu vypráskati nás holí. 
A neobchází pořade tu poustku, nesmál se onehdy u rybníka, když 
Mikeš toho žida do vody házel? Nevzdychá a nemluví o ženění? Zkrátka^ 
není zamilován?" 

„Ale vždyC nic nemá?! Hehehe!" smál se tučný, lesklý soused. 

„A ona jak by smet! To je to, co mne pohoršuje," durdil se 
paD radní, a jeho rukavice rozlétla se omnibusem. „Inženýr — k smíchu! 
Náš sluha, náš strávník. Žebrotu si na krk neuvážeme. Je provisorní 
a zůstane, ale jak se ožení, půjde. Protože by používal svých dětí za 
přílohy k žádosti, aby byl definitivní. Rozumíte, Žemličko ? Dobro obce 
jde mi nade vše. Jemu nikoli. Co je mu po něm a co je tedy nám po 
něm? At padne. Inženýrů dostaneme! Za každého rumaře můžeme zlt;ra 
postaviti deset ! Tuhle jak jsme vypsali konkurs o podučitele, hlásilo se 
nám sedmapadesát studovaných lidí, doktorů, filosofů, inženýrů, filo- 
logů, — učiněná universita. Je bída, veliká nouze o místa, a proto aC 

23* 



Digitized by 



Google 



350 JftQ Lier: 

se nikdo nezeni, kdo nemá. Já mám, chvála boha dost, viděl jsem 
již Abrahama, a jsem v bázni boží pořád mládenec, ač na mne brali 
a berou čisté, mohovité holky — " 

,,1 vy berete také, příteli Nitko," smál se potutelně na široko 
pan Žemlička. „Yy starý podšívko, vy myslíte, že jsme byli slepotou 
poraženi a neviděli, jak jste se na ta nezdidhonoa komisi vyšňořil? A ne- 
doneslo se vám ještě, jak máte na inženýra proto s vrchu, že vás 
předhonil a před vámi děvčeti cukroval? A vy nevíte, kterak si tropí 
z toho inženýr posměch, že prý jste i konečně nalezl druhou svou ruka- 
vici? To nikdo v Chlumu nepamatiget Já sám nel Yiděl jsem ji o té 
komisi u vás poprvé." 

„Nectné — ' kasal se pan Nitka ve spolku se svou holí a ruka- 
vicí; střelil po očku na neznámého, jsa nepochybně nad potřebu roz- 
horlen upřímností pana Žemličky před cizincem. „A což, abych se po- 
mstil?! Abych na krásně učinil klevetníkům po vůli a odstřelil zpro- 
nevěřilému inženýrovi ptáčka před nosem?" 

„Inu, pan radní a pan Nitka může si lecjakého vyražení dopřáti, 
ale bývá dobře věděti napřed, bude-li nás vyražení potom šlákovitě 
mrzeti. Já bych byl na vašem místě se pvou ffintičkou opatrnější a po- 
myslil bych si, že již nejsem střelec nebezpečný." 

„Žemličko!?" žasl pan Nitka. Rukavice slétla ustrnutím na klín 
pana radního, „"^o od vás? Aha — aha — tož lidé přece jenom ne- 
Ihou. Že prý se strojíte nějak na námluvy. Nevěděli kam. A já vím. 
Již vím. Házíte si mne do příkopu, abyste měl volnou cestu sám. A vy 
se nestydíte? Máte syna studenta, dceru na vdávání — " 

„A jsem na svou pětačtyřicítku mladý vdovec," hájil se snižovaný. 

«Yy že byste skutečně provedl nerozum, přibrati si k svým od- 
rostlým pěti dětem šesté? Yždyf ta holčina je pouhé kotátko!" 

'„Jest. A co na tom? Yšak já bych si ji vychoval! A vychovám, 
abyste věděl," vyzradil se s váhou flegmatu pan žemlička. „A za rok 
se podívejte, jak bude jen jen kynout, jak jí budou lítati plecky od 
ruky! A věno I? Což pak musí mít každá přínos v penězích?" 

„Yařečkou vám nehne, člověče!" soptil pan Nitka. .Punčochu 
nespraví. Za sklo abyste si ji dal!" 

„Právě. Dám. Ta mi krám vyparádí, to bude tahoun. Lidé se 
pohrnou, aby ji viděli, aby si smlsli na jejích očích, jejích rukou, jejím 
vlasu! A jak jim bude pečínka z takových ručiček chutnati! Jako k zá- 
zračnému obrázku se k ní poženou! To že mi nic nevynese?" 

Páni byli si skutečně ve vlasech. Neostýchali se před Jaromírem 
zdánlivě v dřímotu pohříženým; seděl nehybně v koutě a mhouřil oči, 
jakoby spal. Pálily ho po noci na pólo probděné, po jízdě a prachem, 
jehož mračna nedopouštěla nijakou vyhlídku. 

„Tak? Ze sprosté spekulace byste si ji vzal? Nu, k ženění bývá 
tfeba dvou." 

„Tof ! Yšak je poslušná vnučka. A starý ji dá. Postavím mu ve 
dvoře za udímou atelier — " 

„Já dva," sliboval pan Nitka. 

„A ten žid koupí dům a nechá ho v něm." 



Digitized by 



Google 



NardsBa. 351 

»Nic nekoapí. My jej kapnjeme. Však on o dům nestojí, — 
o dČYČe se dral." 

,Jak že? O ni?'' podivil se pan Žemlička. 

Třetí sok objevil se na povrchn disknse a mžikem byli oba cti- 
bodní sonsedé proti němu svorní. 

,Ba. Úřadní jednání je zan^eno. Moha tedy promlaviti. On je 
spokojen se zmáchánim a nechce žalovat, nechce svědčit. Proč? Kdyby 
šel za obchodem, nedal by si líbiti nic. Důkaz makavý, že ne zde," 
pan Nitka pleskal se po čele, »nýbrž zde" — bnšil zase do prson. 

„Aby ho hosa — 1" přál mn pan Žemlička. ^A jak se toho krá- 
sného dítěte dopídil? Vždyf my sami, zde v obci, sousedé, my neměli 
o něm potuchy. A objevili jsme ji před čtyřmi nedělemi jako zako- 
paný pokladl" 

.Nějaká partika bude v tom," poučoval znalecky pan radní. 
, Chlapík vyskytl se tu z čistá jasná, zazvoní si tam*u vrat a na Mikše 
si spustí, že prý přichází svědomím vrchnosti. Nu, Mikeš se pozeptal 
u svého pána a ukázal hostí dvéře. Ale ten nelenil a za nějaký den 
přišel zas velitelsky, a dostal se iď k malíři. Yytasil se s dovolením 
od jakéhos pana £i — Eich — Eich — z místa nevím, jak se jmenige, 
řečený pan Eich — Eichel — i a€ mu říkají jak chtějí — jest prý 
pkomocníkem vrchnosti. Starý se na to ani neohlédl a vyhodil dotěru 
i s plnou mocí. Milá neodbytná duše nespokojila se tím. Obhlédl si 
přece něco; ďábel ho ponoukal, aby se pokusil potřetí. Yolil projíždku 
po rybníce na loďce a jako by maní vystoupil na břeh. A právě ne- 
daleko toho pěkného děvčátka. Vyslídil je patrně. Přitočil se k ní, 
tančil, dvořil se a klonil jako holub na báni, až mu zrak i sluch pře- 
cházely. Holka byla všecka v nesnázích, hošík — to churavé dítě, 
s kterým se piplá — byl poděšen. Ale pojednou lapla žida silná ruka 
za rameno. Starý malíř sám! Smýkl jím svému Mikšovi k nohoum. 
A Mikeš — jakkoli mrzák, má sílu ohromnou — uchvátil ho jako 
psíka a bác do vody s ním. Tam u břehu je proud, žid ocitl se v hlu- 
bině, polykal již vodu a slyšel andělíčky zpívat Mikeš se mu řehtal 
z plna hrdla — inu přihlouplý — a starý díval se na potrestaného 
vetřelce s rukama založenýma, jako skála, jako neúprosný soudce. Zatím 
odběhlo děvče k zátoce, — slouží jim za přístav — odvázala lodici, 
hodila na pólo utopenému provaz, veslovala, vlekla ho za sebou ve vodě 
stranou ke břehu mimo park, nechala ho vylézti — . Je tam bahnito, 
ten vyhlížel, hahahat Pak odrazila a vrátila se sama." 

„Panet" liboval si pan Žemlička. „Dívčina má ráz, odvahu. Z ní 
bude nějaká paní Žemličková! Jak se jmenuje skoupány člověk?" 

.WeisL Je generálním proku — " 

Omnibus vjel do vrat hostince a dunění v průjezde pohltilo zá- 
věrek řeči páně Nitkový. 

Jaromír vystoupil. 

Se schodů letěla panská. 

^Zapřáhat pro pana barona!" volala na podomka. 

Vyslanec čermenské paní vešel do jídelny, aby ovlažil vyprahlý 
jazyk a rozvážil, třeba-li se ubytovati. 



Digitized by 



Google 



352 JftQ Lier: Narcissa. 

„Pan baron poroučí krásný beefsteak ! Nahoru do pokoje I** křičel 
sklepník okénkem do kuchyně. 

„Víno panu baronovi," hlásil malý usmolený sklepní cek, vynořivší 
se odněkud ze sklepa a vlekoucí lahve. 

„Ráčíte poroučeti otevřený vůz, nebo krytý, pane barone?" ozý- 
valo se kdesi na dvoře kamsi nahoru. 

„Pro boha všemohoucího, co ti napadá!" zoufala si v kuchyni 
hostinská. „Josef nemtlžejeti spaném baronem. Takový neotesa! Kde 
je Antonín?" 

„Vozí seno," vyložil hostinský. 

„Ať nechá všeho a — " 

„V panu baronovi se nezmýlíte!" ujišťoval mezi dveřmi podomek 
listonoše, kterýž pronášel pochybovačsky naději, dostane-li se mu od- 
měny za pilné donášení listů. „On trousí peníze jako vy sňupavý tabák." 

„Pan lokaj našeho pana barona !** splašily se v kuchyni služky 
a letěly k oknům.* 

„Na páně baronův zdar!" vypil v průjezde kočí Josef plný plecháč 
piva ze zoufalosti, že jest odstrčen. 

Jaromír ohlížel se mamě, kde kdo by si ho povšiml. 

Vše fantilo se za panem baronem — 

„Ba že trousí penězi," podotkl prostý člověk, sedící na lavici pod 
oknem. Pokuřoval, popíjel a společně se svým soudruhem pozoroval 
shon v hostinci. Potvrzující jeho poznámka připínala se patrně k po- 
domkovu slavnému probílení. 

„Ale všecko také penězi nezmůže. Shání se tu — prý — po 
nějakých obrazech. Pověděli mu o Rejnburském domě — ač myslím, 
že on sám o něm již věděl. Šel tam, otvíral si všelijak. Mikeš ho 
nepustil. Ukázal Mikšovi skrze mříženi vrat pětku. Mikeš se obrátil 
zády. Vyňal desítku. Mikeš hodil rukou. Zablýskal mu padesátkou, 
stovkou a Mikeš spustil svůj hloupý, zvířecí smích, až se za břicho po- 
padal." 

„Jděte!" podivil se druhý. „A jak o tom víte?" 

„Inu, vždyť jsem sluha doktora Šímy. A Mikeš nedrží s nikým, 
jen se mnou. A to mi pověděl." 

„Kterak se jmenuje pan baron, ubytovaný u vás?" obrátil se 
Jaromír ke sklepníčkovi. 

„Pan Edvard Střela, baron z Rokyc." (Poknčování.) 




Digitized by 



Google 




Adam Asnyk: Legenda první lásky. 353 



Legenda první lásky. 

Báseň Adama Asnyka. 

Přeložil Fr. Kvapil. 

PJf ěl jsem ji rád, tak zdá se mi v skatku. 
t^ Ó I krásná byla y šestnáctém jaru, 
zrak její plál pln milostných žárů, 
v ráj daši vznesla z každého smatkn! 
Ký div, že v toužných oéích těch v žasu 
jsem srdce ztápěl v pohledu vzňatém, 
že o růžích jdem sníval, jež chvatem 
jí nad pletence vyběhly vlasů, 
tak, rty že chtěl jsem trhat je v šeru — 
Měl jsem ji rád, to přisáh' bych věru! 

Měl jsem ji rád, ach! — Klam již to není! 

V měsíčních nocích bloudil jsem zhusta, 

já každý její pohled zřel v snění 

a slyšel zvuk, jejž pronesla ústa! 

Když bezvědomě zřel jsem tak v hvězdy, 

rtík její sviť mi před zrakem vezdy — 

až pokušení hlod jal mě dravý, 

bych ve vzduch vyslal polibek žhavý. 

Lee nechtěl jsem jí urazit skromné 

a — že ji rád mám, dost bylo pro mne. 

Tot láska byla, láska však tichá. 

K ní přiznat jsem se bál i sám sobě — 

jen s květy jsem se radil v té době: 

,Proč je dnes smutná? Stále proč vzdychá?** 

Než o tom, její srdce co skrývá, 

ni lilje jsem se nechtěl ptát bílé — 

a někdy v sad když přiběhla snivá, 

jsem stál, zrak sklopiv, v rozkoši