Skip to main content

Full text of "Květy"

See other formats 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


3  6105  128  547  622 


Digitized  by 


Google 


\ž^'- 


■c-^^%\ 


Digitized  by 


Google 


R( 


Digitized  by 


Google 


KVĚTY. 

ROČNÍK  XXIV.     ^    _/>f  W  ^  KNIHA  XLIX. 


ZODPOVĚDNÝ  REDAKTOR  A  VYDAVATEL 


VÁCLAV  ČECH. 


PATISK  PŮVODNÍCH  PRACÍ  SE  VYHRAZUJE. 


DRUHÉ  POLOLETÍ. 


,KVÉTY-  VYCHÁZEJÍ  V  SEŠITECH  PO  8i/,  TISKOVÝCH  ARŠÍCH  DNE  1.  KAŽDÉHO  MĚSÍCE. 
PŘEDPLATNÉ   NA   ČTVRT   LÉTA   I  S   POŠTOVNÍ   ZÁSILKOU   5    K,   JEDNOTLIVÉ   SEŠITY 

PO  1  K  80  h. 

ADRESSA:  .KVĚTY-  V  PRAZE,  SOUKENNICKÁ  UL.  Č.  9  NOVÉ. 


V  PRAZE. 

MAJITEL   A   NAKLADATEL   VLADIMÍR   ČECH. 

1902. 


Digitized  by 


Google 


ALOIS  WIESNER  V  PRAZE, 

KNIHTISKAŘ  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

BTANFCřZD  UNiVCHBITY 

LIBRARI^a 

STACKy 

FEB  0  6  i^oj 


Digitized  by 


Google 


OBSAH. 


Strana 

Jaroslav  Vrchlický:  Nové  sonety 1 

Emil  Tré  val:  Silnější  než  milování.    Novela 9,  145 

Dr.  J.  V.  Prášek:  Jiljí  V.  Jahn.    Pohřební  vzpomínka 25 

Karel  Červinka:  Vrah 33,  167 

Viktor   Hugo:   Torquemada.    Drama   o   pěti   jednáních.    Přeložil   Jan 

Žeranovský 39 

Bohumil  Brodský:  V  hodinu  dvanáctou 51,  257,  318 

Anežka  Schulzová:  Zdenko  Fibich.  Hrstka  upomínek  a  intimních  rysův  67 
Alfred  Tennyson:  Ouinevra.    Z  .Královských  idyll"  přeložil  Antonín 

Klášterský 84.  220 

AI.  Mrštík:  Rok  na  vsi.    Kronika  moravské  dědiny  ...     93,  227,  616.  777 

Karel  V.  Hájek:  Monolog  zrazeného 103 

Jiří  Šumí n:  Přeludy.    Povídka 109.  196.  366.  530.  570.  736 

Hostem  u  básníků.    Překlady  Jaroslava  Vrchlického 137 

V.  Kréd  ba:  Eliza  Orzeszkowa 154 

Eliza  Orzeszkowa:  Z  různých  cest  Přeložil  Václav  Kredba  .  .  .  155 
Bedřich  Vilém  Spiess:    U  divého  muže.    Obraz  ze  života  dřevních 

sousedů  Malostranských     177.  278.  444 

Dr.  J.  V.  Prášek:  Staroegyptský  cestopis 190 

Z  básní  M.  Jahna        193 

Maurice  Maeterlinck:  Minulost.    Přeložila  Marie  Kalasová  .   .   .   .236 

Aug.  Eug.  Mužík:  Potopa.    Mystérium 243,  341 

Jaroslav  Vrchlický:  Tirésias 273 

Pavla  Maternová:  Marie  Konopnlcká.    Lístek  jubilejní 296 

Henryk  Síenkiewicz:  Marie  Konopnlcká.  Přel.  Pavla  Maternová  297 

Z  básní  Marie  Konopnícké.    Přeložila  Pavla  Maternová 302 

Karel  Scheinpflug:  Kolumbovo  Jitro 315 

John  Henry  Mackay:  Přítel  Jeník.    Přeložil  Jaroslav  Pšenička  .   .  353 

Z  básní  Karla  B.  Hájka 363 

Jan  z  Wojkowicz:  Elegie 389 

Helena  Noskova:  Prosté  srdce 393,  421 

Alfred  de  Vigny:  Z  knihy:  Osudy.    Překlady  Jar.  Vrchlického    .   .  409 

V.  M.  Kořánek:  O  výživě  rostlin 435 

Z  básní  Karla  V.  Hájka 441 

Vladimír  S.  Čech:  Západ 456 

Ant.  Šnajdauf:  Na  pohovce.   Seance 459 

Z  perské  poesie.  Přeložili  Přemysl  Hájek  a  Dr.  Jan  Axamit  .  .  .462 
Oskar  Levertin:  Kalonymos.  Rokoková  novella.   Ze  švédského  přeložil 

V.  P 471 


Digitized  by 


Google 


strana 

Fr.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'albeku 497 

Z  básní  J.  Oldřicha  Smejkala 511 

K.  V.  Havránek:  Konduktér  Buřil   .   .      ,; 515 

Jaroslav  Vrchlický:  Prchavé  iiluse  a  věčné  pravdy     545 

Růžena  Jesenská:  Hymnus  lásky  rajskýoh  zahrad 552 

Marie  Gebauerová:  Dárek 567 

Z  básní  Jindřicha  Štemberky    .    .^ 570 

Ludvik  Kuba:  Staré  malby  v  Hosfne  u  Budějovic 596 

Aug.  Eug.  Mužík:  ,,Mne  každý  znal" 616 

HugoSalus:  Zuzana  v  lázni.  Hra  o  jednom  dějství.  Přel.  A.  Metzl  633,  725 

Paul  Dumas:  Hra  náhody.    Přeložil  Josef  Zařičanský 643 

Karel  Scheipflug:  Smutek 654 

Dr.  Ant.  Šnajdauf:  „Uiice  Nerudova"  v  Plzní.  Mik.  Alešovi  k  padesátým 

narozeninám 657 

E.  V.  Turnovský:  V  poutech  oddanosti.    Kus  všední  tragiky  .        670,  689 
L.  de  Camoěs:  Z  lyriky.    Překlady  Jaroslava  Vrchlického    .   .   .    .  681 

Alois  Škampa:  Z  veršů  podzimních 771 

Anna  Maria:  Málem  vánoční 785 

Karel  Červinka:  Vytržené  listy 793 

Dr.  Ant.  Šnajdauf:  Inferno.    Chvíle  v  Hodinově  výstave 797 

Janko  Leskovar:  Katastrofa.    Z  chorvatStiny  přeložil  F.  R 802 


Vyobrazení:  Dvanáct  kreseb  Mikuláše  Aleše  k  národním  písním,  pohádkám, 
pověstem  atd.  —  Eliza  Orzeszkowa.  —  Marie  Konopnická.  —  K  článku  ,Z  Da- 
mašku do  Ba'albeku-:  Pohled  na  Ba'albek.  —  Brána  .Chrámu  slunceV  —  Zbytek 
peristylu  .Chrámu  slunce".  —  Jižní  a  západní  strana  .Chrámu  slunce".  —  Vnitřní 
stěna  .Chrámu  slunce".  —  K  článku  .Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic":  Cel- 
kový pohled  na  kapli.  -  Apsida.  —  Legenda  o  Sv.  Markytě,  výjev  první,  druhý, 
třetí,  šestý.  —  Zlomek  v  první  části. 


Digitized  by 


Google 


KNIHA  XLIX. 


ČERVENEC. 


SEŠIT  I. 


JAROSLAV  VRCHLICKÝ: 

Nové  sonety. 


RANNÍ  MODLITBA. 

Zas  na  dně  moudrosti  své  nevyzpytné 
jsi  určil,  Otče  světla,  v  světla  zdroje 
bych  na  píď  času  vhroužil  oko  svoje, 
píď,  již  zvem  dnem,  který  se  bleskem  kmitne. 

Jak  bratrů  sta  on  v  propast  věčna  slítne, 
dá  málo  radosti  a  mnohé  boje; 
v  skon  jeho  až  zřít  budu,  bez  úkoje 
kéž  nenechá  mne  v  touze  nenasj^né. 

Ať  nový  bratr,  jenž  se  zvedá  za  ním, 
jak  athletu  mne  najde,  do  arény 
jenž  vstoupá  vesel  s  žulovými  svaly. 

Af  víno  svěžesti  mi  stoupá  k  skráním, 
a(  cítím,  že  jsem  hoden  žití  ceny 
a  chvím  se  jak  zem  pod  centaura  cvaly. 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický: 

ORLU 
POD  KLINGEROVOU  SOCHOU  BEETHOVENA. 

Víš.  ptáku  skalných  sídel, 
že  sUčí  moje  leb  pro  rozpjetí  tvých  křídel? 
F.  Hugo. 

Tak  bájný  ty  Apokalypsy  ptáku, 
jsi  sletí  s  ledovců  sfér,  jež  se  tratí 
do  věčné  mlhy,  skály  na  úpatí, 
ku  nohám  tvůrce,  jenž,  stín  věčna  v  zraku, 

se  nořil  vidin  mojich  do  zázraků  .  .  . 
Zda  zřítelnice  vaše,  se  závrati 
když  utkaly  se,  daly  sobě  znáti, 
že  obě  zvykly  blýskavicím  v  mraku? 

Že  obě  pily  z  praručejů  světlo, 
že  obě  k  slunci  vracely  se  z  noci, 
že  v  obou  jaro  nesmrtelné  zkvětlo? 

Slet  orel  s  žezla  Zeva,  symbol  Moci? 
Co  skrání  genia  i  orla  létlo? 
Zda  bratři  byli  v  chvíli  té  či  soci? 


MLADÉMU  UMĚLCI  DO  PAMÁTNÍKU. 

Tvůj  koráb  ještě  leží  v  přístavu 
a  pomalu  se  k  cestě  první  strojí, 
tvá  vlajka  posud  bez  poskvrny  stojí, 
škleb  větrů  nezná,  blesků  záplavu. 

Na  volnou  plec  tvou,  hrdou  na  hlavu 
tká  slunce  Mládí  aureolu  svoji, 
vzlet  s  odvahou,  s  kterou  se  naděj  pojí 
v  zdar  budoucí  v  tu  šťastnou  výpravu. 

A  moře,  které  před  tebou  se  vlní, 
své  posud  skrývá  strže  v  dálku  mračnou 
před  zrakem  tvým,  jejž  zářné  formy  plní. 

Ó  zpij  se  jimi  I    Celou  duši  lačnou 
jim  otevři,  než  kaliti  se  začnou, 
af  první  blesk  již  tebe  neoslní. 


Digitized  by 


Google 


Nové  sonety. 

TVŮJ  ÚSMĚV. 

Jak  nebe  by  se  bylo  otevřelo, 
jas  náhle  zatopil  Tvé  snivé  tahy, 
cit  zakotvil  se  v  oka  hloubi  vlahý, 
až  zlatý  reflex  padl  na  Tvé  čelo. 

V  tvé  tváři  všecko  pod  tím  světlem  pělo, 
pod  sluncem  Hellady  tak  mramor  nahý 
pěl  paiany  své,  přes  Hymettu  svahy 
když  Foiba  čtyřspřeží  ku  moři  hřmělo. 

Jak  v  nekonečnost  dlouhé  louky  zkvětlé, 
to  narcissů  a  kosatců  směs  pestrá, 
by  rozvlnily  čalouny  své  světlé, 

po  nichž  by  duše  Tvoje,  Mládí  sestra, 
se  nesla,  kdyby  opustiti  měla 
ten  mramorový  palác  Tvého  těla. 


PŘED  TANCEM. 

Jak  zrcadlo  podlaha  vydrhnuta, 
jas  odpolední  proudem  po  ní  běží, 
za  každým  obrázkem  chvůj  trčí  svěží, 
na  kredenci  plá  mnohá  mísa  žlutá. 

Ve  středu  krčmy  kočka  nepohnutá 
ve  sfingy  pose,  mhouříc  oči,  leží, 
much  bzukot  s  oken  rozeznáváš  stěží, 
v  sluch  zní  ti  jako  struna  houslí  tknutá. 

Ba  visí  na  zdi,  čekajíce  pánů, 
sní  klarínet  a  trouba  v  koutě  s  basou 
v  tom  tichu  nedělního  odpoledne. 

Však,  řekl  bych,  dnes  potrvá  to  k  ránu, 
než  obklopený  výskající  chasou 
vsi  Don  Juan  svou  oběf  k  stropu  zvedne. 


1* 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický: 

TŘI  PORTRÉTY. 

I. 

CORNEILLE. 

Ctný  hidalgo,  jenž  zbloudil  v  půdu  Gallů^ 
jenž  mohl  hrdě  bratře!  říci  Cidu, 
jenž  v  stoicismu  svoji  nesl  bídu, 
jho  králů  nesnes  ani  kardinálů. 

On  „bonhomme",  v  zřítelnici  Ideálu 
zřel  orlím  okem  svým  a  v  pevném  klidu 
svůj  kalil  verš,  jenž  fal  vždy  v  srdce  lidu, 
jak  trpce  chutná  laur,  měl  poznat  v  žalu. 

Měl  slyšeti,  jak  bouří  chvála  davů 
však  jinému,  když  v  života  stál  sklonu 
a  jako  chleba  stejně  ztratil  slávu. 

Leč  rhytmický  spád  kovových  všech  zvonů, 
jež  rozhoupal  kdys,  vztýčil  jeho  hlavu, 
že  s  pohrdou  šel  velký  v  malých  shonu. 


II. 

RACINE. 

„Král  slunce,  stát  jsem  já!"  své  velebnosti 
zrcadlo  větší  nemoh  přáti  věru, 
své  slunce  vlil  tvých  veršů  na  nádheru, 
co  tys  přál  reflex  mu  své  velikosti. 

Co  škvárů,  cetek  marné  ješitnosti, 
co  dutých  frasí  armádě  i  kléru 
a  dvoru  celému  se  tvému  peru 
do  cesty  kladlo  cestou  k  nesmrtnosti. 

A  čím  byl  král,  tím  byl  jsi  v  svojí  říši, 
jda  v  slunci  milosti,  až  lidu  vzlykem 
jat,  ukázaťs,  co  slzí,  krve  stojí 

ten  lesk  s  tou  slávou,  a  co  na  dně  v  číši 
se  tají  žluče  —  v  nemilost  paďs  mžikem, 
v  čas  pravý  Smrt  že  slíbala  skráň  Tvoji. 


Digitized  by 


Google 


Nové  sonety. 

III. 

MOLIĚRE. 

Theatrum  mundí  velké  tvoje  dílo, 
co  hraje  tam,  to  nejsou  snů  tvých  stíny, 
jak  jiným  pěvcům  duší  ze  hlubiny 
se  derou,  by  je  slunce  osvítilo. 

To  živí  lidé,  skutky  jich  a  činy, 
krev,  tuk  i  kost  a  vše,  co  vskutku  bylo, 
se  zhustilo,  v  cítící  maso  slilo, 
jen  Shakespeare  můž'  jít  vedle  —  nikdo  jiný. 

Snad  právě  že  jste  soudili  svět  oba 
z  té,  dobou  kleté  Thespisovy  káry, 
jste  větší  byli  nežli  vaše  doba, 

že  soucit,  dobro,  láska,  hněv  i  zloba, 
klid  mudrcký  i  fanatismu  žáry 
jste  vtělili  i  věčnou  bolest  Joba! 


POSMRTNÁ  DÍLA. 

Čím  to,  že  vždy  jest  hlubší  účin  jich? 
Dech  přes  ně  Smrti  šel,  jak  ukončena, 
a  v  stopách  jeho  rostla  jejich  cena, 
být  autor  živ,  snad  stihnul  by  je  smích, 

neb  lhostejnost  —  teď  pro  vždycky  že  ztich, 
tu  mluví  hlasem,  před  nímž  chví  se  změna, 
snad  tím,  že  koketa  —  Smrt  —  vždyť  je  žena!  — 
se  dotkla  stran  těch  čerstvě  básněných. 

A  přec  to  jedno  nám,  když  „morituri" 
se  pozdravujem  ve  aréně  žití, 
vše  posmrtné  jest  —  pozděj  nebo  dřív  .  .  . 

Na  sochu,  obraz,  knihu  beze  chmury 
jak  na  mrtvého  dílo  uč  se  zříti 
a  budeš  jistě  k  živým  spravedliv. 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický: 
BALVAN  SISYFŮV. 

HRABĚTI  V.  BOOS-WALDEKOVI. 

Tys  zapomněl  na  bohatýra  báje, 
jenž  těžký  balvan  v  luzích  Styxu  válí, 
jej  nese,  drží  —  snad  se  neskutálí, 
teď  věří  sám,  však  u  skaliny  kraje 

Ten  smekne  se,  zpět  letí,  unikaje, 
ve  hromotřesku  padne  mezi  skály, 
kde  doma  byl,  —  On  za  ním  běží  z  dáli, 
výš  tlačí,  hrudí  oA  se  opíraje. 

A  znovu  válí  —  balvan  klesá  znovu, 
on  začíná  zas  v  nezdolné  své  muce. 
Již  chápeš  tu  svou  práci  Titánovu? 

Však  neustáváš  též.    V  tvé  pilné  ruce 
mé  dílo  roste,  nevšimnuto  žije  — 
Buď  zdráv,  ty  Sisyfe  mé  poesie! 


SMUTNÉ  VARHANY. 

CIZINEC. 

Proč  vaše  varhany  tak  smutně  kvílí? 
Tof  vzdech  a  nářky  celé  lidské  bídy, 
tof  chorál,  v  němž  se  mohly  Eumenidy 
ku  oběti  své  hlásit,  než  jim  sšílí. 

Vše  výkřiky  se  v  píšfaly  ty  skryly, 
jak  ve  protestu  věčném,  Atlantidy 
tak  mohla  revolta  znít,  v  pyramidy 
když  peřeje  se  nad  ní  v  chaos  slily. 

HROBNÍK. 

Ten,  pane,  taj  vám  vysvětliti  mohu, 
kýs  opat  varhany  chtěl  —  takto  čte  se  — 
mít  nové  lacině  a  k  chvále  Bohu. 

Z  cínových  rakví  hrobky  pod  kostelem 
dal  píšfal  nadělat,  proč  divíte  se, 
že  tyto  chví  se  celým  lidským  želem? 


Digitized  by 


Google 


Nové  sonety. 


PIVOŇKY. 

V  pivoňkách  hoří  celá  sláva  léta. 
Záhonů  našich  matrony  ty  žhoucí 
bez  pelu  mládí  nádherně  se  stroucí, 
bez  vůně,  jak  by  žár,  jejž  slunce  metá 

Ji  vypil  všecku,  šeptají  si:  Veta 
po  Vesny  kouzlu!  —  V  kotly  slyšíš  tlouci 
a  v  zvony  rozhoupané  intrad  vroucí 
kaskády  vpadnou  k  čtyřem  úhlům  světa. 

Z  košíčků  zdobných  dětské  ručky  sypou 
déšť  krvavých  těch  lístků  cestou  slávy, 
kde  oltář  pod  starou  se  tyčí  lípou. 

I  cítíš  v  žáru  chvít  se  země  tělo, 
jak  v  spoustě  těchto  lístků,  v  moři  lávy 
by  celé  léto  vykrvácet  mělo. 


REFLEXE  HISTORICKÁ 
při  čtení  kroniky  Quadagniniho  o  Arialdu  z  Milana. 

Je  divno,  že  i  popele  se  báli, 
když  upálili  kacířovo  tělo, 
i  popel  se  jim  plně  zničit  chtělo, 
ať  větrům  vržen  v  plen  či  v  mořské  skály. 

Pak  teprve  jim  klidné  sny  se  zdály, 
tu  hrdej  svrchované  vzpjali  čelo, 
coelo  tonantem  kdy  hlásalo  dělo 
nad  ušlapanými  lidstva  ideály. 

To  tradice  jsou  popele.    Však  také 
i  jiskry,  třeba  v  tom,  co  zhasnout  měly, 
své  mají  tradice  a  křivolaké 

Vždy  dráhy  zpět  si  najdou,  odkud  hřměly 
v  triumfu  prvními    V  snaze  krátkozraké 
tu  maličkost  mudrci  zapomněli. 


Digitized  by 


Google 


Jaroslav  Vrchlický:  Nové  sonety. 


PRO  UMÉLCE. 

Co  velké  v  kom  jest,  zůstane  vždy  stejně, 
af  uznáni  to  nezroseno  vlahou 
se  potácí  dál  s  ideálu  žáhou; 
jsou  laury,  jež  tká  příští  neprodejně. 

Tak  v  papoušků  kol  žvatlajících  hejně 
též  nestál  Dante,  spěje  strmou  drahou, 
tak  Michelangelo  se  soudu  váhou 
své  balvany  lkát  nechal  čarodějně; 

Však  nad  hmotou  dřív  zvítězil  v  nich  plně, 
ne  embrya  leč  celky  podávaje 
ve  kvádru  tíze  i  v  linií  vlně. 

Boj  s  hmotou  ukazovat  je  vždy  posa, 
jen  překonán  otvírá  pohled  v  ráje, 
když  zuří  zamčen  v  ňadrech,  spi  sub  rosa! 


PROLOGEM  K  XII.  LYRICKÝM  MEZIHRÁM. 

Divadlo  mít  v  dálce  kdesi  idealné 
bez  místa  a  doby  —  sen  to  bláznivý  I 
Drama  žádá  vždycky  příkré  protivy, 
dunící  krok  scénou,  posy  triumfálně. 

Flétna  bukolická  ve  své  písni  žalné 
zmlká,  ořům  děje  vlavé  do  hřívy 
když  hřmí  blesky  vášně,  ručej  pěnivý 
jak  se  střemhlav  řítí  v  katastrofě  valné. 

To  jsou  theorie  známé  z  poetiky! 
A  přec  v  hlavě  pěvce  taká  scéna  straší 
divadlem  buď  „v  křesle"  nebo  „na  svobodě"! 

A  již  pero  jeho  staré  stíny  plaší, 
vidí  snů  svých  vlny,  žití  trpaslíky 
duhou  poesie  spjaty  v  jedné  shodě. 


Digitized  by 


Google 


EMIL  TRÉVAL: 

Silnější  než  milování. 


Novela. 


(Pokračování.) 


Vše,  co  bylo  lidského,  citového  a  šlechetného  v  něm,  vše  to  vzbu- 
dilo se  a  zalévalo  jasným  proudem  jeho  přítomné  myšlení  i  ani- 
málni  bytí. 

Padevětský  počal  hráti  znova.  Zase  touž  píseň,  ale  jásavěji,  plněji. 
Melodie  barvitá  jiskiivým  mládím,  červenou  barvou  radosti,  podobná 
jasnému,  třepetavému  zvuku  křídlovky.  Tak,  jak  ji  z  mladých,  bujných 
ňader  vyráží  děva  česká.  Všichni  ji  viděli,  v  jediné,  krátké  suknici 
červené,  v  bílé  košilce,  celou  prostou,  kvetoucí,  jako  ty  fialy,  jež  na- 
trhané ležely  na  rozprostřené  trávnici.  Opálená  tvář  její  leskla  se  potem, 
oči  její,  modré  oči  —  nebylo  tu  mýlky  v  jejich  barvě  —  svítily  vesele, 
čtveračivě.  Jako  sedmihláskův  hlas  zněl  její  popěvek,  zatím  co  neúnavná 
ruka  její  srčivě  požínala  srpem  trávu  pro  rohatou,  vemenatou  kozu, 
jejíž  hlas  chvílemi  mektavě  pronikal  šumotem  rozjásané  krajiny  až  sem. 
Tak  bezstarostně,  bez  myšlenek  to  zpívala,  jen  k  vůli  zpěvu,  ze  záliby 
v  melodii,  že  ráda  poslouchala  svůj  mladý  hlas,  jako  ptáče  sedící  na 
nejvyšší  větvici  stromové  hledí  do  modré  výše  a  otvírá  zobáček  k  jásotu, 
trílkům  nekonečným,  neúnavným. 

Upřímná,  nevědomá  a  čistá  radost  ze  života  zaproudila  kolem, 
trhala  dne  i  noci  květy  ve  smíchu  zvonivém  a  v  slzách,  jež  tekly  bez 
příčiny  a  tváři  byly  spíše  rosou  než  trýzní.  Poletovala  nad  rovinou 
i  nad  močálem,  nad  krajem  srázu  i  nad  tajuplným  šerem  háje,  trhala 
první  květy  pod  posledním  jihnoucím  sněhem  i  poslední  nahé  kalíšky 
ocúnu,  tleskajíc  při  tom  vždy  stejně  radostné  rukama,  tak  rozlehtaná 
k  laškování,  tak  nepřístupna  trudu  a  rozhoupaná  ku  smělosti,  nadějím, 
vzletu  a  očekávání  samého  dobra,  samého  krásna  v  budoucnosti. 

A  srdce  všech  přítomných  neodolalo,  leč  otvíralo  se  a  zpívalo 
s  sebou,  tak  šťastně,  tak  dětsky  z  plných  prsou,  v  takovém  blahém  všeho 
se  zhostění,  jak  zpívá  se  jen  jednou  v  životě,  nikdy  více  se  nevracejícím 
okamžiku,  kdy  syn  lidské  matky  vyšel  již  z  šedivých  mlh  jarního  věku. 


Digitized  by 


Google 


10  Emil  Tré  val: 

stanul  na  prahu  poznávání,  neokusil  však  ještě  trpké  chuti  ovoce  zkuše- 
nosti.   Lalalal    Lalalal 

A  co  ptáček  jásal  ještě  své  trílky,  zazněl  v  bassu  hlas  mužný, 
jako  měkký  zvuk  violoncella.  Mladík,  hledající  svou  dívku,  která  odešla 
mu  kamsi  stranou,  snad  ukryla  se  mu,  pohlíží  na  něho  z  křoví  šelmovsky» 
snad  někde  z  šera  lesního,  do  něhož  zalehá  jeho  hlas  toužebný,  tázavý. 
Spatří  na  zemi  natrhané  fialy  a  ví,  že  milá  není  daleko. 

Červená,  modrá  fiala, 
kdes  ji,  má  milá,  trhala? 

A  rychlá  kadence  přibíhajících,  měkký  trávník  deptajících  nožek. 
A  na  to  jásavé: 

Trhala  jsem  ji  na  louce  — 

přetrženo  náhle  bolnou  vzpomínkou,  teskným  zabušením  srdce.  Snad 
byl  to  jen  sen,  snad  nebyl  to  jeho  hlas,  ale  mam  divoženky,  rusalky, 
jenž  ji  vábil.  Snad  ten,  jenž  přišel,  srdce  jejího  vyvolenec,  přináší 
smutnou  novinu.  Vidí  ji  na  něm  z  daleka,  tak  že  uprostřed  zpěvu 
veselého  náhle  ustane,  vzlykne  a  zakončí  žalným  výkřikem,  úděsem 
z  blížícího  se  neštěstí. 

Ano,  neštěstí  je  tu,  není  již  o  tom  pochyby.  Srdce  usedá  soucitem, 
ach,  bolest  a  předtucha  této  dívky  je  bolestí  a  předtuchou  naší,  studená 
hrůza  zastavuje  naši  krev,  tím  větší,  že  neznámá,  nepovědomá,  ne- 
dostižitelná ostrému  osvětlení  rozumu.  Obchází  vás  to  kol  do  kola, 
svírá  vás  to  v  neslyšných  závinech  hada,  vztahuje  po  vás  dlouhé, 
kostnaté  ruce  z  mlhy,  ze  tmy,  z  prázdna. 

Průvod  melodie  obmezoval  se  na  šumivé  a  chvějné  tony  pólo 
harmoniky,  pólo  dud.  Pravá  atmosféra  venkova  vanula  z  těchto  zvuků. 

A  nyní  zase  ten  přitmělý  zvuk,  zvěst  tragická,  ne  více  tušení, 
leč  strašlivá  jistota.  Celá  příroda  zvučela,  vzdychala:  Zabolelo  mne 
mé  srdce! 

Co  se  stalo?    Probůh,  co  se  stalo? 

Červená,  modrá  fiala  již  našla  místo  svého  určení.  Snad  na  rakvi, 
snad  za  kloboukem  v  dáli  odcházejícího.  Ano,  zajisté  že  v  dáli  od- 
cházejícího! Kvítka  loučení,  zrosena  žhavými  slzami,  kapajícími  přímo 
z  jihnoucího  srdce,  slzami,  proti  nimž  není  žádné  útěchy.  Blíž  a  blíž 
to  zaznívá  vojenským  pochodem.  Proto  ji  zabolelo  srdce.  Trhala  je 
milému  za  klobouček,  jímž  zamává  jí  s  bohem!  až  odejde  tam,  kde 
přilba  vojenská  tlačiti  bude  jeho  mladou  hlavu.  Snad  do  boje  proti 
nepříteli,  kde  položí  svůj  mladý  život,  a  mrtvé  tělo  jeho  padne  do  jámy. 

Doprovod  mění  se  ve  smuteční  pochod  s  rachotem  vojenských 
bubnů,  temnými  údery  hrany,   řinčením  ocele,  dálnými  výstřely  pušek. 

A  zase  vyhrocuje  se  vše  v  otázku  divnou,  násilnou,  ve  zvuk  do 
výše  se  ženoucí,  aby  tam  kdesi  nahoře  bolem  se  zalknul,  roztříštil, 
puknul,  zlomeným  hlasem,  rupnutím  utržené  květiny  a  šelestem  skrápa- 
jících  slz. 

Musilo  se  tak  státi?  Proč?  Ach,  k  čemu  tolik  bídy  na  světě?  Otázky 
ty  vlní  nitrem  posluchačů  a  nutí  z  očí  jejich  slzy.  Proč,  ach,  proč? 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milováni.  11 

Doktor  Jelec  prohlédl  závojem  svých  slz.  Viděl  bílou  šíji  Nástinu, 
jak  vlní  se  v  křečovitém  pohybu,  viděl  i  hlavy  ostatm'ch  dam  skloněné, 
jak  tisknou  kapesníky  k  očím.  Byly  tu  tlumočeny  jejich  boly  tak  do- 
konale, že  každá  svou  vlastní  duši  poznala  zobrazenu  v  těchto  v  jedno- 
duchosti své  velkolepých  konturách  hudebních.  Inspirace  geniova  sáhla 
směle  do  středu  veškerého  života,  do  vřelého,  tepoucího  jeho  srdce 
a  bezbolestně,  v  sladké  necitnosti  pozdvihovala  je  z  prsou  a  ukazovala, 
jako  kněz  při  oltáři  pozdvihuje  svatou  hostii  nad  patenou,  aby  klekali, 
kořili  se  zázraku  všichni  shromáždění. 

Muži  stáli  v  blahém  zapomnění  s  ústy  otevřenými,  v  neskutečnosti, 
jež  uchvacuje  člověka  při  událostech  kromobyčejných,  fenomenálních, 
snad  jednou  v  životě,  mnohého  ani  jedinkráte  v  tom  plahočivém,  nízkém 
životě,  v  přelézání  plže  po  hroudě  špinavé  země. 

Padevětský  odvrátil  oči  od  paní  Spalteholzovy  a  zahleděl  se 
v  neurčito,  někam  do  výše  před  sebe.  Kol  něho  vítr  a  bouře,  sténání 
a  výkřiky,  vzrušení  všech  citů  v  srdci  lidském  —  on  seděl  tu  nepohnutý, 
veliký,  tichý  a  jasný.  Interpret  osudu,  ukazatel  na  věčných  hodinách 
času,  hlasatel  klíčeni  i  zánilcu.  Ruce  jeho  jakoby  nenáležely  k  tomuto 
trupu  sochy,  kmitaly  se  v  jakémsi  šeru,  leč  to  šero  bylo  plno  podivné 
záře.  Piano  změnilo  se  pod  jeho  rukou  v  bytost  stohlasou,  storamennou, 
všemocnou. 

Nebylo  tu  více  červeného  a  modrého  kvítka,  nebylo  bolu  ženského 
srdce,  pouze  upomínky  z  melodie  zbyly  jako  náhodný  okraj  grandiosního 
obrazu  hudebního,  jenž  rozvinoval  se  před  zrakem  pokynem  samé 
Všemohoucnosti.  Rozpjetí  oblohy  nad  hučícím  oceánem,  divoké  výtrysky 
lásky  vod  k  nesmírnému  všehomíru,  rozpínání  se  po  nemožném,  gi- 
gantické vzmachy,  výkřiky,  letící  od  hvězdy  k  hvězdě,  výbuchy  až  po 
okraj  přeplněných  sopek,  touha,  změněná  v  šílenství  o  bohorovnosti. 
Byla  to  nejbizarrnější  symfonie  lidského  srdce,  o  níž  kdy  fantasie  snila, 
toto  dychtění,  toto  míření  až  v  zámezí  smrtelnosti.  Srdce,  z  něhož 
proudily  takové  veletoky,  jež  snilo  takové  velesny,  by  i  bylo  všeobsáhlé, 
nemohlo  upoutati,  těsnati  je  v  sobě,  jako  sebe  tvrdší  kov  není  s  to 
oddolati  tlaku  vznícených  plynů  výbušných.  Titanské  zápasy,  obrovité 
chtění,  zoufalé  zápolení  silného  s  Nepřemožitelným,  smrtelného  s  Ne- 
hynoucím, planoucího  se  Studenem  a  Prázdnem,  člověka  s  Bohem. 

Nebyl  to  Beethoven,  nebyl  to  Liszt,  nebyl  to  Padevětský,  byla  to 
Duše,  která  pěla  tu  iliadu   svých  zápasů   o  bájnou,  nedobytnou  Tróju. 

Byla  to  tragedie  nerovného  boje,  tragedie  přemáhání  neodporu- 
jícího, tragedie  ohromné  vnímavosti,  bezedné  malomoci  a  nekonečného 
utrpení.  Jedna  z  největších  scén,  jež  kdy  byla  líčena,  cítěna.  Neboť  plně 
pochopena,  uvědomena  vedla  by  nutně  k  rozvratu,  šílenství.  A  zase 
byl  v  tom  výraz  něčeho  mohutného,  nezničitelného,  co  upoutáno  hmotou 
bojuje  za  oproštění  a  výši. 

Z  přívalu  zvuků  tryskaly  vrcholy  rozkoše  celých  generací,  pěnící 
se  nad  vodami  v  šumění  rytmickém,  v  ideálních  harmoniích,  v  azuru 
nadvzduSném,  v  němž  zvučely  šelestem  křídel  cherubů  ty  tóny  červený 
a  modrý,  radost  a  síla,  mládí  a  dnešek,  rozvité  kalichy  naději,  pnoucích 
se  do  výše  po  nedosažitelném,  po  tajemstvích  vylétání,  květu,  rozkošaténí. 


Digitized  by 


Google 


12  Emil  Tréval: 

A  ráz  a  třesk! 

Praskot  a  řičeni  v  kouři,  zmatené  hlasy,  lijavec  padajících  křídel, 
trosek  zhaslých  paprsků,  pokálené  jasy,  ztrhané  úsměvy,  mrtvoly  květů, 
v  popel  sšedivělé  barvy,  vše  v  divé  panické  směsici  letící  níž  a  níže, 
hloub  a  hlouběji.  Jen  skrýti  se,  zalézti,  zmizeti  1  Hluboké  sténání, 
poslední  vzdory,  skřípoty  zubů,  pršky  slz.  Bolest,  oklamání,  mráz, 
temno  a  —  dokonávání. 

A  úderem  odbíjejících  hodin  odtepáno  na  pianě  ostrým,  neúprosným 
a  neklamným  slovem,  projíždějícím  srdce  chladně,  jistě  a  neodvolatelně 
mečem  poznání  v  ruce  velikého  popravčího: 

Nicota!    Nicota!  .  .  . 

Padevětský  zakončil  a  vstal. 

Ticho.  Přítomní,  jakoby  nenadali  se  ještě  konce,  čekali.  Jediný 
vzdech  zavanul  kolem.  Pak  zaburácel  potlesk,  volání  a  zase  potlesk. 
Padevětský  stál  nehnutě. 

Dámy  ho  obklopily,  pánové  tlačili  se  za  nimi.  Nasta  klesla  na 
kolena.    Manžel  její  rychle  ji  pozvedl. 

Doktor  Jelec  ničemu  se  nedivil.  Kleknutí  Nastino  neplatilo  člověku, 
leč  geniovi.  Bez  rozmýšlení  byl  by  mu  sám  ruku  políbil.  Chápal 
enthusiasmus  dam,  protože  jej  sdílel. 

To  nebyl  mikrokosmos  lidský,  ale  cizí,  ohromný  Sirius,  jenž  za- 
bloudil do  naší  nepatrné,  sluneční  soustavy,  jenž  o  celou  výši  lidskou 
přesahoval  normální  rozměry,  jenž  snad  ví,  co  my  ostatní  jen  tušíme, 
ten  obdivuhodný  cizinec. 

Pohlédl  znovu  na  Nastu  a  ulekl  se.  Jako  přimražen  díval  se  na 
ni.  Tvář  její  byla  bledá,  oči  však  zářily,  ba  přímo  vylézaly  z  hlavy, 
a  doktor  téměř  sám  cítil  žár,  jenž  ssálal  z  jejího  čela.  Pokusila  se 
několikráte  promluviti  k  Padevětskému,  hledala  jeho  pohled.  Jak  jejímu 
pohledu  doktor  rozuměl!    Byl  tak  výmluvný,  tak  jasný.  . 

To  byl  On! 

„Něco  tak  mocného,  především  mocného,  až  bych  sklonila  se, 
rozplynula,  zmizela  — "    Zda  nezní  to  tak  v  jejím  listu? 

Žena  ta  milovala.  Poprvé  v  životě  svém  milovala.  Skutečně 
a  neklamně. 

A  přece  místo  žárlivosti  jen  pbcit  hrůzy  a  soucitu  zachvěl  nitrem 
doktorovým.  Pohlédl  na  Padevětského.  V  oku  tohoto  všecek  žár  jakoby 
pohasnul.  Tma,  zavřená  brána,  chlad  a  nepřístupnost  čišely  z  něho. 
Doktor  poznal,  že  je  to  reakce  ohromného  jeho  ducha  po  neobyčejném 
napjetí,  a  že  v  reakci  té  utonul  každý  cit  lásky  k  Nastě.  Byl-li  tu  vůbec 
nějaký.  Byla  mu  nyní  lhostejná,  ba  snad  nemilá.  Tvořila  zhaslou  blu- 
dičku na  skvělé  jeho  dráze,  blednoucí  již  upomínku,  episodu  jedné 
neb  dvou  vět  v  dramatu  jeho  života. 

I  ona  to  poznala  a  zkameněla.  Oči  její  potáhly  se  šedou  mázdrou 
jako  u  umírajícího  ptáka.  Ohlédla  se  těžce  po  někom.  Doktor  pfískočil. 
Uhodl,  že  po  něm.  Tiskla  jeho  ruku.  Rty  její  zvráskovatělé  zsinavé 
namáhaly  se  vysloviti  něco,  ale  nevydaly  hlásku.  Jen  doktor  uhádl 
z  jejich  pohybů  slovo: 

„Semele!" 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milováni.  13 

A  počala  se  přede  všemi  chouliti,  zahalovati  v  jakémsi  ohromném 
studu.  Protože  duše  její  se  odhalila  poprvé  před  mužem.  Pohled  ten 
rval  duši. 

Padevétský  stál  jako  ledovec.  Pak  razil  si  bezohledně  a  rychle 
cestu  ven.  Impresario  jeho  kynul  pánům,  konejšil  je,  zdržoval  a  za- 
přísahal, by  umělce  nenásledovali,  ale  nechali  odejíti. 

A  tak  uniknul  Padevétský  všem  a  odebral  se  přímo,  bez  rozloučení 
do  hotelu  a  časné  ráno  opustil  Bolešno. 

Doktor,  vycházeje  s  professorem  po  koncertě  ven,  byl  překvapen, 
že  byla  již  hluboká,  tmavá  noc.  Koncert  trval  dvě  hodiny  a  přece 
uplynul  jako  sen. 

Před  nimi  a  za  nimi  hovořili  odcházející  v  jakémsi  rozjaření,  každý 
svým  způsobem  a  svým  výrazem  o  neobyčejném  požitku  uměleckém. 
Nebylo  žádných  znalců  mezi  nimi,  až  snad  na  jediného  Karníka,  a  ten 
mlčel,  přemožen  jakousi  hysterickou  ekstasí.  Ale  síla  umění  vyvřela  tu 
tak  bezprostředně,  tak  neodolatelně,  že  nemohlo  býti  mýlky  ani  pro 
sluch  nehudební,  pro  mysl  neuměleckou. 

Vzněty  procitlých,  ušlechtilých  citů  zatlačily  vše  ostatní,  vyšinuly 
kolot  myšlenek  ze  všedního  řečiště,  zatlačily  trud  a  strázeň  kamsi  do 
neviditelna.  Víno  života  překypělo  zase  jednou  přes  okraj  poháru 
a  házelo  své  perly  s  šumotem  do  výše. 

Doktor  vedl  se  s  professorem  pod  pažím.  Oba  vzrušeni  tiskli 
se  k  sobě.  Professor  přednášel  cos  o  Orfeovi,  Amphionovi  i  jiných 
hudebních  hercích,  doktor  však  poslouchal  velmi  roztržitě.  Chodili  ve 
vlažné  podzimní  noci  ulicemi.  Vše  zdálo  se  jim  býti  na  světě  krásné, 
všemu  nyní  rozuměli,  vše  chápali,  ale  jaksi  jinak  než  jindy,  lépe  a  pro- 
nikavěji.    Doktora  jímala  blažená  závrať. 

Nasto,  Nasto,  jak  tě  miluji! 

Byl  by  to  nejraději  vykřikl  do  celého  světa.  Nikdy  necítil  svou 
lásku  tak  plně.    Zdálo  se  mu,  že  miluje  stokráte  více  než  dříve. 

Jako  honba  mraků  na  nebi  míhaly  se  mu  v  mysli  dojmy  večera 
i  ve  spánku.  Mocný  pocit  zanícení,  ztracení  v  blahu  účinkoval  tak,  že 
zakryl  úplně  jiný  dojem,  dojem  děsu  a  neblahé  tuchy,  že  vymazal 
okamžik,  kdy  seznal  vášeň  Nástinu. 

Ráno,  jak  jen  mohl,  spěchal  k  Nastě.  Nalezl  ji  změněnu.  Trnutí 
nového  úleku  ho  pojalo. 

Nepřevlékla  se  od  včerejška.  Jen  svrchní  nádherný  šat  visel  pře- 
hozený nedbale  na  židli.  Seděla  v  molletonové  spodničce  s  bezsennýma 
očima,  těkajícíma  vůkol.    Podivná  zář  se  z  nich  linula. 

Nestěžovala  si  a  na  otázku  doktorovu  podotkla,  že  cítí  jen  to  staré 
napjetí  v  šíji.  Přešla  na  to  ihned  ku  včerejšímu  koncertu.  Těšila  ji 
patrné  slova  obdivu,  jimiž  neskrblil.  Vysvětlovala  mu  jednotlivé  ducha- 
plnosti  a  finessy  ve  hře  Padevětského.  Činila  to  chvatně,  nervosně 
a  Jaksi  neurovnaně.  Nedbala  jako  jindy  přiléhavosti  výrazů,  jakoby 
nestarala  se  o  to,  zda  bude  jí  porozuměno. 

Doktor  upozornil  Nastu  na  to,  že  třeba  bude,  by  si  ulehla  a  od- 
počinula. 


Digitized  by 


Google 


14  Emil  Tré  val: 

Zavrtěla  jen  hlavou  a  hovořila  dále,  bez  ustání,  jakoby  slyšeti 
chtěla  jen  svůj  hlas  a  přehlušovala  nějaký  jiný,  jenž  mluvil  k  ní  něco 
jiného,  co  nechtěla  slyšeti. 

„Dejte  mi  morfium!"  zažádala  pojednou  svým  lichotným,  měkkým 
hlasem. 

„Proč  to,  milostpaní?" 

„Ne  proti  bolení  hlavy,  na  to  jsem  již  zvyklá,  ale  protože  nebudu 
více  spáti.    Vím  to  jistě!"    A  přikývla  na  dotvrzenou  hlavou. 

Doktor  chopil  se  její  ruky  a  ohledal  tepnu.  Upokojil  se.  Neměla 
horečky.  Pohlédl  jí  do  očí.  Zřítelnice  levá  byla  větší.  Mrazivý  děs  ho 
projel.  Bojoval  o  chladnou  rozvahu.  Hysterie,  utěšoval  sám  sebe  v  duchu. 
Můj  bože,  která  pak  žena  je  nyní  normální? 

Hovořil  s  Nastou  buršikósně  a  žertovně.  Cítil,  že  klame.  Ji  chtěl 
klamati,  ale  klamal  sebe.  Bál  se  tázati  se  dále  na  něco  jiného,  nač 
věda  jeho  tázati  se  mu  velela. 

Odkládal  to  v  neurčité  naději,  že  vše  zase  pomine.  Jako  kdyby 
nenastalo,  čeho  se  bál,  když  o  tom  bude  mlčet.  Ach,  kdyby  se  to 
objevilo  hmotně,  nepopiratelně,  na  dosah  ruky  před  ním,  zavřel  by  oči! 

Služka  hlásila  návštěvy.  Nasta  zdvihla  se,  aby  odebrala  se  do 
salonu.    Doktor  ji  zadržel. 

„Milostpaní  —  v  tomto  úboru  — ?" 

„V  jakém  úboru?  Což  není  to  nejnádhernější  matiné,  jež  jste 
kdy  viděl?" 

„Tato  spodnička?"  zděsil  se  doktor. 

„Spodnička,  pravíte?  Zdá  se  mi,  milý  příteli,  že  to  ve  vašem 
mozku  není  v  pořádku." 

Pohlédl  jí  do  očí.  Třepetavé  jiskry  tančily  v  nich.  Pod  upřeným 
pohledem  jeho  se  utišovala.    Oblékla  župan. 

Ve  východu  z  domu  potkal  doktor  manžela  Nastina.  Lékař  se 
v  něm  probudil.  Nařídil  Nastě  klid  v  posteli,  studené  náčinky  na  hlavu, 
zatmělý  pokoj.    Lék  nepředepsal. 

„A  mluviti  smí?"  tázal  se  ředitel. 

„Ano,  jen  ne  o  Padevětském." 

Poprvé  s  ním  ředitel  úplně  souhlasil.  Večer  bylo  Nastě  lépe. 
Usnula  tvrdě  a  spala,  když  doktor  přišel.  Druhého  dne  nalezl  ji  mimo 
lože.  Přijímala  návštěvy,  při  nichž  mluvilo  se,  čeho  si  doktor  nejméně 
přál,  výhradně  o  Padevětském.  Večer  zase  Nasta  ležela,  zdánlivě  klidně, 
bez  horečky. 

Třetího  dne  volán  byl  doktor  přes  pole  k  operaci,  jež  zdržela  ho 
až  pozdě  do  noci.  Před  odjezdem  napsal  lístek  pro  ředitele,  by  na 
žádný  způsob  paní  ředitelová  nevstávala. 

Den  na  to,  vrátiv  se  z  ranní  visity  v  nemocnici,  nalezl  v  čekárně 
svého  ordinačního  pokoje  ředitele  Spalteholze.  Čekal  na  doktora  již  chvíli. 

Návštěva  tato  ohromila  doktora.  Zůstal  státi  opřen  o  dveře.  Cítil 
se  vinen,  ne  tělesně,  ale  duševně  před  tímto  mužem.  Nikdy  svou  vinu 
tak  intensivně  nepocítil  jako  v  tomto  okamžiku.  Byl  povinen  dáti  zadosti- 
učinění, za  vinu  smír. 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milováni.  15 

Pocit  chladu  a  mravenčení  proběhl  mu  od  slabin  k  žaludku.  Věděl, 
že  by  koktal,  kdyby  mluvil,  a  nemohl  také  přiměti  neposlušné  rty  k  prosté 
frási  uvítací.  Sklopil  oči,  snížil  hlavu,  očekávaje  s  němou  resignací  úder 
namířené  jakés  zbraně. 

Ředitel  Spalteholz  si  odkašlal.  Jaksi  smutně,  třesavě,  stařecky. 
Doktor  vzhlédl  a  setkal  se  s  pohledem  ředitelovým.  Pohled  ten  roz- 
ptýHl  jeho  obavy.  Pravil  mu:  Vím,  že  jsme  sokové  v  její  lásce,  ale, 
poněvadž  pro  ni  také  trpíš  a  budeš  trpěti,  odpouštím  ti. 

Stál  tu  shrben,  oběma  rukama  drže  lesklý  cylindr  a  pohlížeje  proti 
svému  zvyku  přímo  do  tváře  doktorovy.  Skřipec  visel  mu  na  šňůře 
na  prsou.  Elegantní  šat  jeho  byl  méně  pečlivě  než  jindy  upraven,  postoj 
jeho  rozkleslý.  Jakési  podzimní  teskno  jakoby  plížilo  se  kol  této  postavy 
a  zachvívalo  konečky  jeho  sporé  kštice,  jíž  prosvítala  lysá,  nažloutlá  leb. 

Jak  je  starý,  pomyslil  si  doktor,  A  nebylo  mu  přece  ani  šedesát  let. 

„Přicházím,  pane  doktore,  tázati  se  vás,  co  soudíte  o  nemoci  mé 
paní." 

„Změnilo  se  něco,  pane  řediteli?" 

„Myslím,  že  je  hůř.  Včera  k  večeru  začala  blouzniti,  dnes  leží." 

„Nu  —  a?- 

„ Zavolali  jsme  včera  doktora  Šlamboru." 

„Dobře.    A  co  říkal ?- 

„Nechtěl  jaksi  s  barvou  ven,  až  prý  s  vámi  promluví." 

„Předepsal  něco?" 

„Ne.  Jen  nařídil  činiti  totéž  co  vy.  Ale  odpusťte  a  dovolte.  Nejsem 
sice  lékařem,  ale  mně  se  ta  věc  již  dávno  nelíbí.  Stasi  bývá  chvílemi 
tak  podivná,  tak  zvláštní,  ne,  vyjadřuji  se  špatně,  tak  hrozná,  ano  hrozná, 
až  to  člověka  chytí  u  srdce  jako  kleštěmi.  Pohled  její  bývá  chvílemi 
jako  sklenný.  Onehdy  mi  řekla,  ode  kdy  že  mám  dvě  hlavy.  Někdy 
sáhne  pro  něco  a  přijde  rukou  vedle.  Ptám  se  jí,  prosím,  chci  jí  pomoci, 
uleviti  jí,  ale  ona  na  mne  pohlédne  tak  divně,  že  se  jí  bojím.  Věřte 
mi,  ona  je  velmi,  velmi  nemocná." 

Co  slyšel,  padalo  na  doktora  strašnou  tíhou.  To,  co  dosud  od  sebe 
odpuzoval,  čemu  se  bránil,  před  čím  se  skrýval,  již  ho  to  našlo. 

A  ještě  něco  mu  vysvitlo.  Ze  zvuku  hlasu  ředitelova,  z  malátných, 
starobných  pohybů,  z  hluboké  sklíčenosti,  jež  setřela  obvyklou  pósu 
nadutosti  a  uzavřenosti  ředitelovy,  seznal  doktor  to,  čemu  dříve  zpěčoval 
se  věřiti,  totiž  hlubokou  lásku  tohoto  muže  k  Nastě,  lásku  snad  jiného 
rázu,  než  byla  jeho,  ale  neméně  vroucí  a  celou  bytost  pronikající.  Ba 
měl  pocit,  že  sám  by  tak  milovati  ani  nedovedl,  tak  otrocky,  bez  nároků 
na  lásku  její.  Jeho  cit  pro  Nastu  zdál  se  mu  býti  proti  citu  tohoto 
muže  malým,  nízkým,  sobeckým. 

„Pojďme!"  řekl  doktor  bezezvučně.  A  kráčeli  spolu  rychlým  krokem 
k  ville.  Doktora  chytalo  cos  mrazivě  u  srdce.  Nyní  nabyly  pojednou 
hrozného  významu  ty  časté  migrény,  ty  pocity  kamenění,  na  něž  si 
stěžovala  .  .  .  Nepoznal  to  v  čas  a  zanedbal  svou  povinnost.  Leč  ne, 
i  včasné  rozpoznání  by  nic  na  chorobě  nezměnilo.  Vždyť  v  takovém 
případě  je  véda  malomocná  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


16  Emil  Tréval : 

Poslední  slovo  musí  býti  vyřčeno.  Rozhodnutí  se  blíží,  poznával 
to  dle  vzmáhající  se  úzkosti  své. 

Stanul  u  lože  Nastina.  Slečna  Graupnerova  vyšla  z  pokoje.  Zůstali 
s  ředitelem  sami. 

Ležela  hi  rozpálená,  jako  šarlatem  polita,  podivně  nepokojná.  Nehty 
jejích  prstů  byly  zulámány  a  krví  podlity.  Klepala  jimi  bez  ustání  do 
pelešte.  Chvílemi  chytila  se  za  vlasy,  vytrhla  několik.  Chumáče  jich 
ležely  na  pokrývce.    Nebyla  při  sobě. 

Doktor  měřil  teploměrem  tělesní  teplotu  Nástinu. 

Když  odhadl  teplotu,  obrátil  se  k  řediteli.  Byl  bled  jako  plátno, 
zrak  jeho  vyhasl.    Čelist  mu  klesala,  rty  sešedivěly. 

Úděs  jako  elektrická  jiskra  přeskočil  s  něho  na  ředitele.  Pootevřená 
ústa  tohoto  nebyla  s  to  vydati  otázku,  rty  marně  snažily  se  semknouti  se. 

Vytřeštěnými  zraky  pohlíželi  oba  mužové  na  sebe.  Zatajili  dech, 
a  v  ložnici  zavládlo  ticho.  Bylo  slyšeti  jen  rychlý,  sykavý  dech  nemocné, 
šust  prádla  a  peřin  a  žalostné  bzučení  kdes  v  koutě  umírající  mouchy. 
Hodinky  ve  vestách  obou  mužů  tikaly  v  šíleném  závodění. 

Venku  zadul  vítr  a  zabubnoval  na  tabule  okenní. 

Ředitel  přitiskl  drkotavá  kolena  k  sobě,  aby  nepodklesl,  a  zaklátil 
malomocně  rukama. 

Vzduchem  zavál  těžký  zápach  chorého,  lidského  těla. 

„Čtyřicet  stupňů!" 

Doktor  vyjekl  tato  slova  ze  zataženého  hrdla,  a  ředitel  pochopil, 
že  obsahují  strašný  ortel. 

„Čtyficet  stupňů,"  opakoval  mechanicky  po  lékaři. 

A  zase  okamžik  ticha,  šelestu  deště,  sípotu,  bzukotu  a  tikání  hodin. 
Jakýsi  stín  kradl  se  spuštěnými  záclonami  dovnitř,  bledý  svit  podmračného 
nebe  zesinal  ještě  více,  tmavé  čáry  a  vlny  prolínaly,  podřezávaly  a  vraždily 
jej.    Červené  tapety  na  zdích  nabyly  barvy  sražené  krve. 

„Pít,"  zasténala  nemocná  a  zamávala  rukama.  Ředitel  přiskočil  ke 
stolku  a  podal  nemocné  sklenici.  Chvěla  se  mu  ruka  tak,  že  část  limonády 
rozlila  se  na  peřiny.    Nasta  pila  malounko  a  zavrtěla  hlavou. 

Doktor  viděl  ze  zvláštního  pohybu  hlavy,  že  svalstvo  šíjové  je 
ztuhlé,  nehybné.    Nemocná  otáčela  hlavu  pohybem  celého  trupu. 

Ředitel  odstoupil,  postavil  sklenici  a  kapesníkem  stíral  s  čela  pot. 
Pohlížel  napjatě  na  lékaře,  jenž  konal  lékařské  své  šetření. 

„Zánět  mozkových  blan,"  řekl  doktor,  neodvažuje  se  pozdvihnouti 
zraku. 

„Zlé?"  tázal  se  ředitel,  utíraje  si  prsty  limonádou  polité. 

Doktor  kývnul  přisvědčivě  hlavou.  Ředitel  se  odvrátíl,  a  v  krku 
jakoby  mu  něco  přeskočilo,  zakloktalo. 

Vešla  slečna  Graupnerova  a  tichým  hlasem  podávala  lékaři  zprávu 
o  průběhu  nemoci  za  den  včerejší  a  za  dnešní  noc. 

Ředitel  přistoupil  k  doktorovi.  „Co  mám  činití?  Vynaložím  vše, 
musí,  musí  jí  bytí  zpomoženol  Za  každou  cenu!  Mám  povolati  kon- 
silium?    Koho  si  přejete?    Učiním  vše  I" 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milování.  17 

Divoká  žárlivost  vyšlehla  v  doktorovi.  Nesmyslná  žárlivost!  Vždyf 
mohl  volati  již  dříve  konsilium.  Ale  myslil  si:  Af  zahyne,  jen  af  nevidí 
ji  jiný  muž!    A  třeba  to  byl  lékař. 

Tak  bylo  předešlé  dni.  Nyní  však  vyvstala  proti  žárlivosti  jeho 
skutečnost  se  svou  celou  nelítostností.    Zdolala  ji. 

Ředitel  opětoval  svou  otázku.  Doktor  zavrtěl  beznadějně  hlavou. 
Ředitel  sepjal  ruce,  zalomil  jima  a  pak  položil  je  na  ramena  doktorova. 

,Ne,  ne!  Neztrácejme  naději,  doktore!  Jen  ne  malomyslněti!  Při- 
činíme se  všichni,  není-li  pravda,  aby  tato  drahá  duše  byla  zachována. 
Učiníme  zázrak,  bude-li  třeba.  Ano,  učiníme!  Vy  svou  vědou,  já 
ošetřováním.  Budu  ji  sám  hlídati,  nehnu  se  od  ní  jako  pes,  nechám 
všeho  jiného!  Jmenujte  mi  úkol  můj,  dám  vám  svou  krev  za  ni  s  radostí! 
My  ji  zachráníme,  řekněte  se  mnou:  My  ji  zachráníme!  a  do  smrti  Vám 
budu  děkovati.    Ach,  neberte  mi  naději!" 

Byl  to  paroxysmus  strachu,  jenž  našeptával  mu  slova,  jež  chtěl 
vlastně  slyšeti  od  lékaře.  Tento  se  poněkud  vzpamatoval.  Jakási  křeč 
zoufalství  vzpružila  jeho  svaly  a  smetla  ve  zmatku  a  překotu  pomyslů 
jeho  střízlivé,  lékařské  pozorování. 

„Ano,"  pravil  hlubokým  hlasem  a  vložil  energicky  dlaně  do  sebe. 
„Ano,  učiníme  vše!" 

Rozehřál  se,  svraštil  čelo  a  zaťal  zuby  v  pevném  odhodlání. 

„Mám  jí  ještě  tolik  co  říci,"  žadonil  ředitel,  „mám  tak  mnoho  na 
srdci.  A  ona  sama,  vždyf  ani  nežila.  Je  jí  teprve  pět  a  dvacet  let! 
Vždyť  je  to  dítě!  Moje  ubohé,  krásné,  krásné  dítě!  Zachraňte  ji  svou 
vědou,  a  budu  vaším  otrokem  I" 

Plakal.  I  doktorovi  draly  se  vzlyky  hrdlem  ven.  Věda,  ano,  věda! 
Ta  musí  dokázati,  seč  jest.  Věda  ji  musí  zachrániti,  sice  —  Doktor 
zaťal  pěstě,  zasvítil  očima,  a  pošklebek  potrhoval  jeho  rty,  jako  když 
hlásný  potrhává  provazem  požárního  zvonu. 

„Koho  mám  tedy  z  lékařů  přibrati,  pane  doktore?" 

„Koho  je  libo." 

„Doktora  Šlamboru?" 

„Ano." 

„A  snad  ještě  jednoho.  Víc  očí  více  vidí.  Snad  doktora  Wasserkopfa?" 

„Třeba." 

„A  nemám  také  telegrafovati  do  Prahy,  snad  pro  pana  professora 
Malíka?" 

„Se  vším  srozuměn,  pane  řediteli.  Ale  nyní  především  studené 
obklady!" 

„Ledové,  pane  doktore?" 

„Ledové." 

Slečna  Graupnerova  vyšla  a  ředitel  za  ní,  aby  rozeslal  posly  po 
lékařích  a  na  telegrafní  úřad. 

Doktor  zůstal  s  nemocnou  o  samotě. 

„Dono!"  ozval  se  jasný  hlas  Nástin. 

Zachvěl  se  na  celém  těle,  sklonil  se  nad  nemocnou  a  položil  na 
její  čelo  ruku.    Bylo  chladné,  nemocná  byla  při  sobě'. 

„Nastol" 


Digitized  by 


Google 


18  Emil  Tréval: 

Byl  to  pronikavý  ryk  na  smrt  raněného  zvířete,  jenž  vyšel  z  hrdla 
doktorova.  Krev  valila  se  mu  k  srdci,  na  okamžik  zatočilo  se  vše> 
převrátilo,  strop  byl  dole,  okna  šeřila  se  na  protější  straně. 

Z  nemocné  ovanul  ho  horký  výpar.  Oči  její  pohlížely  na  něho 
jako  zality  zelenavou  vodou,  odkudsi  z  hloubi  a  propadaly  se  stále  víc 
a  více.    Usmála  se  oprýskanými  rty. 

„Semele,  Dono  I    Semelel" 

Celá  duše  jeho  rozhučela  se  ozvěnou  a  přisvědčováním :  Semele! 
Spálená,  zničená,  krásná,  krásná  Semele  1 

„Zdálo  se  mi,"  zašeptala  Nasta,  zavírajíc  pomalu  oči,  „že  měla 
jsem  hrozné  bolesti,  že  umírala  jsem.    Byl  to  sen  —  bohudíky  I" 

Klesl  na  kolena,  nespouštěje  očí  s  drahé  tváře  její.  Ruka  slečny 
Graupnerovy  přiblížila  se  k  hlavě  s  ledovým  obkladem.  Oči  Nástiny 
zapadly  docela,  utonuly.  Když  ředitel  vkročil,  Nasta  již  blouznila. 
Doktor  vstal. 

„Zde  jsem,  Dono  I  Sem  ke  mněl  Oh,  já  vás  nepustím,  nemyslete 
si  to!    Vy  nesmíte  ode  mne  I    Leo  af  couvne!" 

Doktor  pohlédl  na  ředitele.  Trudovitá  tvář  jeho  plynula  v  slzách, 
trhala  sebou  a  šklebila  se  znetvořeným  rtem. 

„Stasi!"  vzlykal  a,  podloživ  ruku  svou  pod  šíji  nemocné,  zdvihl 
její  hlavu.    Otevřela  oči. 

„Leo,  ty  jsi  zde?  Tak  je  to  dobře!"  A  zavrtěla  se  na  ruce  man- 
želově lichotivě.  A  zase  třeštila.  Česky,  německy,  francouzsky.  Chvílemi 
vykřikla  pronikavě,  téměř  zavyla,  až  sebou  všichni  přítomní  trhli.  A  v  zá- 
pětí sípavě  šepotala,  což  bylo  ještě  strašnější. 

„Ty  krajky  se  přece  na  malovaný  šat  nehodí!  Ne,  slečno!  Co  si 
jen  myslíte!  Nevpouštějte  nikoho,  dokud  si  nerozpustím  vlasy!  Je  to 
divné,  není-Ii  pravda?  Roztodivné.  Lev  Padevětský,  a  já  myslila,  že  Lev 
Spalteholz.  Bože,  čím  mi  to  svíráte  krk.  Španělská  garotta?  Hohoho! 
Počkej,  kate!  Ale  já  chci  něco  zcela  jiného!  Isola  bella!  Na  Gardském 
jezeře  a  ne  v  Ostende.  Asi  půl  hodiny  od  Klemešic.  V  lese.  Ano,  ano! 

Nešij  ty  mi,  matičko, 
svatební  šaty  — " 

zapěla  tichounce  první  takty  červeného  sarafánu  měkkým,  srdcejemným 
hlasem.  „Probůh,  vyndejte  mi  to  strniště  z  hlavy!  Hohoho!  *  Pomoc! 
Maminko,  maminko!"    A  počala    plakati   dětskými,   protáhlými  vzlyky. 

„Stasi!"   sténal  ředitel. 

„Jdi  pryč!  Již  mne  vážou  do  pytle.  Sultán  tak  poroučí.  On,  kdyby 
byl  ženou,  by  nebyl  nevěren.  Do  moře  se  mnou !  A  nyní  zase  Dominik 
Padevětský!  Doktor  a  umělec!  Buď  zdráv,  polský  rytíři!  Ale  Semele 
není  hloupá,  směje  se  všem.  Všem!  Všecky  chce  míti  u  svých  nohou. 
Lidi  i  bohy!    Ach,  Dono,  Dono,  Dono! 

Ach,  odpusť,  za  to  prosím, 
divokou  tu  pomstu  mou  — " 

zpívala  hlasem,  v  němž  nebylo  nic  lidského,  pronikavým,  fíčícím,  až 
vystoupily   jí   oči   z  důlků   a  naběhly   žíly   na  krku.    Árie  Smetanova 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milování.  19 

z  „Dalibora"  zněla  tu  v  příšerné  karrikatuře,  v  ozvuku  přílišné  trýzně. 
Po  chvíli  pokračovala  klidněji. 

„A  potom  půjdu  do  Vídně  na  maškarní  ples.  Budu  Jupiterem 
a  spálím  všecky  ženy  na  prach  a  popel.  Červená,  ne  červená  —  modrá 
fiala.    Králi  Václave,  slyšte!    Já  jsem  to  páže: 

Une  dáme  belle  et  sage 

dont  les  rois  seraient  jaloux  .  . . 

Modré  mi  od  jakživa  nejlíp  slušelo.  Af  shoří  jako  sláma!  Na  prach 
a  popel!" 

Doktor  zacpával  si  uši  a  pobíhal  s  ostatními  kol  postele  jako  beze 
smyslů.  Se  rtů  jeho  syčelo  proklínání,  rouhal  se  všemu  na  zemi  i  na 
nebi.  On  nejlépe  věděl,  z  jaké  trýzně  prýštily  tyto  výkřiky.  Jaký  to 
hrozný  stav!    Jaké  bolesti!    Ubohá  milovaná!    Jak  rve  si  vlasy! 

Připravoval  vlastnoručně  studené  prostěradlo  na  celé  tělo.  Zavinuli 
Nastu.    To  ji  poněkud  utišilo.    Na  hlavu  jí  dali  měchýř  s  ledem. 

Zavzněl  zvonek,    j^editel  vyhlédl  oknem. 

„Pan  doktor  Šlambora,"  oznámil. 

Doktor  vyšel  kollegovi  vstříc  do  předpokoje. 

„Je  hůře?"  tázal  se  dr.  Šlambora,  odkládaje  havelok. 

Doktor  Jelec  sebral  všecku  svou  duševní  sílu,  aby  odpovídal 
souvisle  a  střízlivě  na  otázky  kollegovy.  Na  to  vešli  k  nemocné.  Zatím 
co  doktor  Šlambora  konal  svá  šetření,  dostavil  se  též  dr.  Wasserkopf. 
Tento  dle  zvyku  svého  počal  prudce  pobíhati  po  pokoji,  chytati  se  za 
hlavu  a  naříkati.  Na  to  jal  se  se  široka  přednášeti  o  způsobech  zánětu 
mozku,  jmenoval  různé  methody  léčební,  vychvaloval  jednotlivé  léky 
a  rozohnil  se  posléze  tak,  že,  stanuv  před  ředitelem  a  chopiv  ho  za 
knoflík  u  kabátu,  vyřknul  tuto  summární  sentenci: 

„A  upřímně  řečeno,  všecko  léčení  u  zánětu  mozku  je  marné, 
a  všecky  léky  dohromady  nestojí  za  nic!    Bašta  I" 

„Ale,  pane  kollego,"  napomínal  doktor  Šlambora.  „Ještě  jsme  se 
nedomluvili.    Prosím,  pojďme  do  vedlejšího  pokoje!" 

„Ano,  pojďme!" 

Případ  byl  od  počátku  beznadějný.  Lékaři  si  toho  netajili.  Leč 
přece  usnesli  se  neodnímati  řediteli  všecku  naději.  Telegrafické  povolání 
professora  Malíka  vzato  na  vědomí,  a  umluveno  nové  konsilium  na  večer. 

Výsledek  porady  sdělil  nejstarší  z  lékařů,  totiž  dr.  Šlambora,  řediteli. 
Léčení  dosavadní  schváleno,  a  přidán  jen  vnitřní  lék  na  užívání. 

Doktor  Jelec  vyprovázel  kollegy  ven. 

„A  vy,  kollego,"  oslovil  ho  Šlambora,  „jak  to  vypadáte?  Jako 
medium.    Dbejte  svého  zdraví,  a  nemeškejte  zde  dlouho." 

Doktor  Jelec  pohlížel  za  odcházejícími  a,  vida  kollegu  Šlamboru 
sestupujícího  po  schodech  opatrně,  s  rozpraženými  rameny,  vzpomněl 
na  porovnání  Nastino.  Byla  tu  rozhodně  podoba  s  čápem  sletujícím 
s  vysokého  stromu  kamsi  do  močálu  klovat  žáby. 

Nepochopoval,  jak  na  to  mohl  připadnouti  nyní,  ale  snad  byl  to 
nutný  odpočinek  štvaných  jeho  myšlenek. 


Digitized  by 


Google 


20  Emil  Tréval: 

Zůstal  u  nemocné.  Chtěl  ji  míti  v  ustavičném  dohledu,  míti  dozor 
nad  jejím  ošetřováním,  činiti  vše,  čeho  okamžik  by  vyžadoval. 

Přemlouval  se,  že  každý  okamžik  může  tu  býti  důležitý,  že  může 
nastoupiti  obrat,  kríse,  jež  nesmí  se  zanedbati,  propásti,  nýbrž,  kde 
nutno  zakročiti.  Včasným  nápadem,  příhodnou  manipulací,  operací,  sám 
bůh  ví  čím,  dá  se  snad  zachrániti  vše. 

Bylo  to  nevědecké,  absurdní,  cítil  to,  ale  přemlouval  se  tak  dlouho, 
až  tomu  uvěřil.  Byl  v  horečce,  v  napjaté  energii,  v  úžasné  hybnosti 
myšlenek.  Tisíce  nápadů  rojilo  se  mu  v  hlavě.  Pozbyl  kriticismu.  Vzpo- 
mínal na  podobné  případy  z  praxe,  z  knih,  z  vypravování  kollegů. 

Nasta  třeštila  zatím  dále.  Ostříhali  jí  hlavu,  aby  náčinky  a  náplastí, 
jež  doktor  na  své  vlastní  zodpovídání  kázal  přikládati,  bezprostředně 
mohly  na  kůži  účinkovati. 

Zašel  na  chvíli  domů  a  rychle  učinil  své  disposice  pro  příští  dny. 
Z  nemocnice  přišla  naléhavá  zvěst.  Osopil  se  na  posla.  Jaká  to  drzost! 
Nyní  přece  nemůže,  nesmí  od  ní.  Divil  se,  že  to  nechápou.  Žádati 
na  něm,  aby  staral  se  o  věci  cizí,  lhostejné,  o  strastí  osob  neznámých, 
ve  chvíli,  kdy  květ  jeho  života  nalomen  kloní  nádherný  svůj  kalich 
do  syré  země  .  .  .1    Zaštkal. 

Odkázal  lidi  na  svého  sekundáře  a  spěchal  k  ní,  k  Nastě.  Zatím 
přijely  dvě  klášterní  opatrovnice  z  Prahy.  Jedna  z  nich  a  ředitel  seděli 
stále  v  ložnici. 

K  večeru  přijel  professor  z  Prahy,  a  všichni  čtyři  lékaři  sešli  se 
u  lože  nemocné.  Professor,  vyšetřiv  Nastu,  odebral  se  do  jídelny  k  úřadě 
s  kollegy.  Schválil  úplně  dosavadní  léčení,  jen  kázal  hlavu  nemocné 
úplně  oholití.  Lék,  jenž  podáván  byl  v  roztoku,  kázal  podávati  v  prášku. 
To  bylo  vše. 

„A  předpověď,  pane  professore?"  zastavil  vycházejícího  doktor  Jelec. 

Světlo  vědy  se  zastavilo,  poopravilo  si  brejle  a  pohlédlo  na  tazatele 
se  shovívavým  úsměvem. 

„Letální,  kollego,  letální." 

A  ostatní  lékaři  přikyvovali  hlavami  a  usmáli  se  rovněž  nad  naivní 
otázkou.    Letální,  zcela  přirozeně,  že  letálníl    Smrtelný  I 

I  doktor  Jelec  tak  dříve  mluvíval,  když  byl  volán  ku  případu 
takového  druhu.  Letální,  také  tak  říkal,  letálníl  Ale  dosud  to  znělo 
přece  zcela  jinak.  Dosud  běželo  o  osoby  jiné  —  nyní  pak  o  Nastu. 
Proč  nyní  mu  krev  tuhla  v  žilách  při  věci  tak  samozřejmé? 

Věděl  to  přece,  ale  nyní  to  slyšel  poprvé  vysloveno.  Slova  pro- 
fessorova  zněla  mu  protivně,  jako  skřehotání  žáby,  jako  hluchý,  lhostejný 
zvuk  kopajícího  špičáku  hrobníkova.  A  pro  ten  úsměv  shovívavý,  jejž 
zřel  na  tvářích  mužů  vědy,  zanevřel  hluboce  na  vědu  plnou  pretensí, 
ale  v  jádru  jalovou,  chladnou. 

Ona  zemříti?  Rozpadnouti  se  v  nic?  Přestati  se  smáti,  jásati,  míhati 
se  v  přemíře  mládí  a  krásy?  Ona,  která  zasluhovala  jediná  nositi  hrdé 
a  slastiplné  jméno  ženy? 

Bez  ní  nemohl  si  představiti  svět,  bez  ní  hasnuly  jeho  průhledy 
do  budoucna,    otráven  byl  pramen   jeho  života.    On  žíti,  ona  zemříti? 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milováni.  21 

Zarputilý  vzdor  vzepřel  se  v  něm  a  ušlapal  surově  další  rozvíjení 
hrozné  té  eventuality.  Proti  všem,  proti  lidem,  přírodě,  nemoci  i  smrti 
bude  bojovati  jeho  láska.  Vždyť  podlehl  jí  sám  tak  úplně,  že  věřil 
v  její  vSemohoucnost.  Ozbrojí  ji  všemi  zbraněmi  vědy.  A  oklame-li  ho 
věda,  pak  i  jí  na  vzdory,  všemu  světu  i  Bohu  na  odpor,  a  kdyby  vězela 
již  v  čelistech  vše  požírajícího  zničení,  vyrve  ji  násilím,  vrátí  ji  životu 
jako  Orfeus  Eurydiku.    Vrátí  ji  sobě! 

Cítil,  jak  i  v  jeho  hlavě  se  cos  zapaluje,  a  v  uších  cítil  praskot, 
jak  svíral  pevně  čelisti  v  rozhořelé  energii. 

Budu  bojovati,  opětoval  sám  u  sebe,  a  každé  opětování  bylo  za- 
klínáním, obnovenou  přísahou. 

Professor  mluvil  s  ředitelem. 

„Oh,  ohl"  sténal  tento  při  výkladech  professorových,  pronášených 
suchou,  obchodnickou  šetrností  a  vrcholících  v  tom,  že  v  případech 
podobných  lidské  umění  je  malomocno,  že  dlužno  připraviti  se  na 
nejhorší,  ano,  nejhorší.  Ostatně,  že  nemocná  je  v  dobrých  rukou,  jak 
může  ubezpečiti  (při  tom  poklonil  se  lékařům),  léčení  je  úplně  správné, 
a  že  je  přesvědčen,  že  vše  bude  vykonáno,  co  by  nemocné  mohlo 
úlevy  zjednati. 

Ředitel  přelamoval  nervosně  prsty  a,  pohlížeje  kamsi  do  výše, 
spouštěl  rychlé  pohledy  na  professora. 

„A  nejsou  případy,  pane  professore,  že  se  i  taková  nemoc  uzdraví? 
Je  to  zhola  vyloučeno?  I  když  nemoc  přikvačí  tak  náhle  jako  u  mé 
nebohé  ženy?" 

„Náhle?"  odporoval  professor.  „Mýlíte  se,  pane  řediteli.  Vše,  co 
jsem  slyšel  od  kollegů  i  od  vás,  pane  řediteli,  ty  časové  tuhosti  v  šíji, 
bolesti  hlavy,  ta  změna  charakteru  poslední  čas,  diplopie,  chvilkové 
zapomínání  se  není  snad  v  očích  laika  ničím,  ale  v  očích  lékaře  vele- 
významným.  Byly  to  příznaky  disposice,  náchylnosti  dědičné,  jež  pak 
přešla  v  nemoc  samu.  Tato  probíhala  snad  delší  dobu  nepozorovaně, 
až  pojednou  propukla  s  vehemencí." 

„Nepozorovaně?"  namítl  ředitel,  jenž  lapal  každé  slovo. 

,Ó,  prosím,  pane  řediteli,  nepravím  tím,  že  by  bylo  bývalo  něco 
přehlédnuto  neb  dokonce  zanedbáno,  takové  případy  jsou  hned  s  počátku 
beznadějné,  ač  doznati  dlužno,  že  .  .  ." 

Tu  se  muž  vědy  spletl  a  hodil  nevrle  hlavou.  Zamračil  se  a  řekl 
zhurta:  „Ale  to  sem  nepatři!  Co  se  týče  uzdravení,  radím  vzdáti  se 
marných  nadějí.    Jsou  ovšem  případy  — " 

„Jsou,  pane  professore?"    Ředitel  všecek  ožil. 

„Zajisté,  že  jsou.  Nepopírám  toho.  Ale  to  je  velmi  vzácné,  a  není 
příčiny  k  jásání." 

„Jak  to?" 

„Následky  jsou  pak  žalostné.  Doživotní  šílenství,  idiotismus.  Mozek 
takovou  nemoc  beztrestně  nepřekoná.  Takového  uzdravení  vám,  pane 
řediteli,  z  humanity  ani  nepřeji," 

„Hohoho!"  zasmála  se  nemocná  pronikavým,  zvířecím  jakýmsi 
hlasem  a  pozdvihla  svou  obklady  jako  turbanem  otočenou  hlavu. 


Digitized  by 


Google 


22  Emil  Tréval: 

Professor  i  ostatní  odešli.  Jeptišky  naléhaly,  aby  nemocná  byla 
zaopatřena.  Stalo  se  tak.  Leč  kněz  udělil  pouze  poslední  pomazání, 
ježto  nemocná  nebyla  již  pfi  jasném  vědomí. 

j^editel  s  doktorem  dleli  buď  u  ní  bucf  ve  vedlejším  pokoji  u  partie 
šachovní.  Nikdo  z  nich  však  nemyslil  na  hru.  Mechanicky  pošinovali 
figurky,  vyskakujíce  pfí  každém  výkřiku  z  vedlejšího  pokoje  a  pohlí- 
žejíce na  sebe  zbledlí,  v  nevyslovené  obavě,  zda  není  již  všemu  konec. 
Tváře  jejich  ztrnulý  v  kámen. 

Doktor  byl  více  rozčilen  než  ředitel.  Tento  říkal,  že  připraven  je 
na  vše,  v  nitru  svém  však  přece  doufal.  Doktor  naopak  pronášel  stále 
slova  povzbuzující,  kul  plány,  zkoušel  léky,  v  srdci  svém  však  zoufal. 

Chodili  podle  sebe  jako  stíny,  zapomínali  na  sebe,  nejedli  a  nespali. 
Dělili  se  o  obsluhu  a  hlídání  Nasty.  Tak  minula  noc.  Ráno  přišli  kon- 
siliární  lékaři.  Stav  byl  nezměněný;  doktor  Jelec  těšil  se,  že  alespoň 
ne  horší. 

A  zase  vlékl  se  den,  v  témž  rozruchu,  v  týchž  úzkostech  jako 
včera.    Večer  sešli  se  lékaři  znovu. 

Kol  půlnoci  stoupla  teplota  u  Nasty  na  42  stupňů.  Doktor  kon- 
statoval to  se  zoufalým  pošklebkem  a  podal  teploměr  řediteli.  Tento 
několikráte  přetřel  si  oči  šátkem,  než  podařilo  se  mu  odhadnouti  výšku 
sloupce  rtuťového. 

Pohlédl  na  doktora,  jenž  měl  tisíc  chutí  rozběhnouti  se  a  o  zeď 
roztříštiti  hlavu,  jež  nedovedla  ničeho  vymysliti,  co  by  zastavilo  kvačící 
rozklad,  ba  ani  co  by  ulevilo  strašným  mukám  nemocné.  Oč  převyšovala 
jeho  duševní  muka  strašlivé  zápasy  této  mladé  ženy,  jež  zmítala  a  kroutila 
sebou  pod  surovou  patou  nemoci,  jejíž  duše  rvala  a  rozpoutávala  okovy 
tuhého,  teplého  masa,  bílých,  pevných  kostí. 

Zda  Dante  snil  o  podobných  mukách? 

Doktor  vzhlédl  a  viděl,  jaký  pohled  upírá  na  něho  ředitel.  Sršel 
zlobou  a  nenávistí. 

,A  to  se  nazývá  pak  lékařem!"  zařval  pojednou  ředitel,  až  jeptiška 
u  postele  sebou  trhla  a  se  skrčila  strachem.  „To  si  dá  říkati  doktor, 
studuje  školy,  pitvá  lidi,  a,  když  přijde  nemoc,  nemůže  člověku  pomoci. 
Zanedbána,  zavražděna,  zničena  je  má  ubohá  žena,  vinou  nevědomců, 
hlupáků,  padouchů  — I" 

„Pane  řediteli  I" 

„Opakuji,  padouchů  I  Což  není  povinností  lékařovou  nejen  léčiti, 
ale  též  předvídati?  Prý  náhle!  Hohoho!  Malé  nedopatření  jen,  vzácní 
páni,  ale  stojí  lidský  život.  A  jaký  život!  Vy  všichni  dohromady  nemáte 
ceny  jediného  jejího  vlásku!  Myslil  bys,  že  studují  všichni  stejně,  ale 
ne  I  Jeden  předvídá,  a  druhý  se  teprve  dovídá.  Nafoukanci,  ignoranti, 
břídilové  jste  všichni  dohromady!  Jděte  se  učit  k  pohodnému!  Co  řekl 
professor?  Oh,  já  čtu  mezi  řádky!  Ač  doznati  dlužno,  řekl.  A  to  mluví 
celé  knihy!  Knihy  o  nesvědomitosti,  o  lehkovážnosti,  o  zanedbání  nej- 
primitivnějších základů  lékařství.  A  takoví  lidé  se  approbují,  vysílají 
ven,  aby  pomáhali  na  onen  svět,  a  takovým  lidem  svěřujete  své  životy 
a  životy  svých  milých!  Co  máte  dělat?  Musíte.  Ó,  proklatá  hodina,  jež 
vnukla  mi  myšlenku  jíti  sem,  proklatý  kraj,  proklatý  lid  zdejší!    Urval 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milování.  23 

mi  mou  ženu,  světlo  mého  stáří,  mou  jedinou,  vroucně  milovanou  — 
mou  —  mou  —  ach!    A  odejde,   ani  se  se  mnou  nerozloučil    Ach!" 

Shroutil  se  na  zemi,  padl  na  tvář  a  zůstal  tak  ležeti,  skytaje. 

Doktor  za  výbuchu  bolu  ředitelova  stál,  chvěje  se  na  celém  těle. 
Krčil  rameny,  kýval  hlavou,  rozkládal  a  spouštěl  bezvládně  ruce,  vzdychal 
a  skytal  nosem. 

Ó,  snesl  by  více,  mnohem  více  a  rád,  dal  by  se  kopati  jako  pes, 
kdyby  jen  její  život  alespoň  o  rok  tim  prodloužil.    Svěsil  hlavu. 

Stál  ještě  tak,  žalostný  obraz  úplné  malomoci,  když  ředitel  se  již 
utišil  a  povstal.  Zželelo  se  mu  patrně  zdrceného  doktora,  nebof,  chopiv 
ho  za  ruku,  odváděl  ho  do  pokoje.    Usedli  ke  stolu. 

„Odpusťte,"  řekl  ředitel.  Doktor  kývl  hlavou.  Ach,  co  vše  toho 
dne  již  podnikl,  aby  pomohl,  ulevil,  překonal  hroznou  horečku,  (v  níž 
domníval  se,  že  hlavní  je  nepřítel),  ty  strašlivé  návaly  krve  k  mozku, 
ten  neustávající  nepokoj,  přecházející  zvolna  a  nezadržitelně  v  poslední 
prskot  dohořívající  lampy.  Obklady,  mazání,  léky,  injekce,  omývání 
a  lázně  celého  těla,  vše  zkusil.  Ba  i  žilou  pustil.  Bylo  mu,  jakoby 
silou  svých  rukou,  své  vůle  měl  udržeti  život  v  tom  těle,  jež  třímal 
ve  svých  pěstech,  jež  svíjelo  se  pod  jeho  stiskem,  poddávalo  se,  a  přece 
silou  neodolatelnou  tíhlo  od  něho  dál  a  dále,  k  neznámému,  zívajícímu, 
černému  východu. 

„Ano,  tak,  takl"  blouznila  Nasta,  když  svíral  její  hlavu.  „Tak  to 
mám  ráda  I    Tak  to  chci  I    Ano,  to  je  muži'' 

A  tiskl  ji,  jakoby  rozmačkati  chtěl  tu  znetvořenou,  bolavou  hlavu  její. 

Zkusil  všeho,  opravdu  všeho.  A  výsledek  toho  všeho?  Dvaačtyřicet 
stupňů!  Teplota  naprosto  usmrcující,  první  dotek  smrti,  všech  dnů  po- 
zemských večer. 

Nastu  chytaly  chvílem  i  záchvaty  dusnosti,  křeče  hlasivek,  a,  úsilně 
kašlajíc,  až  slzy  tryskaly  jí  z  očí,  zápasila  s  udušením. 

Doktor  měl  již  sám  chvíle  blouznění.  Vysílen,  vyčerpán  na  smrt, 
podřimoval,  ani  o  tom  nevěda.  Duše  jeho  otupovala  se  stálými  výkřiky, 
tím  sténáním  Nastiným  neukrotitelným,  protínajícím  břitce  tišiny  mlčícího 
a  v  úzkostné  očekávání  stopeného  domu.  Zdálo  se  mu,  že  jede  tiše  kdes 
na  kolesce  v  poušti,  a  zatím  slyšel  skřípání  zubů  Nastiných.  Hallucinace 
sluchové  přetvořovaly  mu  každý  zvuk  v  nějaký  různorodý  děj. 

A  to  bylo  dobrodiním.  Jinak  by  najisto  buď  sešílel  neb  skončil 
sebevraždou.  Měl  okamžiky,  kdy  jako  blesk  sjelo  to  do  jeho  nitra. 
Vše  v  něm  se  svíjelo,  skřípělo,  řvalo  s  tou  na  loži  o  závod  v  divokém 
zoufalství.  Chytal  ho  chvílemi  pud  chopiti  se  něčeho,  udusiti,  rozdrtiti, 
umlčeti  na  vždy  tu  sténající,  svíjející  se  hmotu,  jež  tak  těžko  na  loži 
umírala,  a  pak  sám  zemříti  —  ó,  jak  rád!  Prsty  křivily  se  mu  jako 
drápy.    Uškrtiti,  uškrtiti  1 

V  jednom  ze  záchvatů  hallucinačních,  kdy  slyšel  vyzváněti  zvony, 
klesl  na  kolena  a  modlil  se.  Vřele,  s  věrou  ve  skutečnosti  odlétlou, 
neexistující. 

Procitl  a  —  nepovstal.  Pověra,  ovšem,  ale  krásná  a  nyní  tak  vhodná. 
Jako  většina  roztříštěných  duchů  nepřemýšlel  nikdy  vážně  o  problému 
víry.  Vyhýbal  se  mu  a  spokojoval  se  s  banálními  formulemi,  kompromissy 


Digitized  by 


Google 


24  Emil  Tréval:  Silnější  než  milování. 

s  věrou  a  skepsí.  Věřil  a  nevěřil,  měl  jakousi  povrchní,  slepou  nevěru. 
Proti  víře  však  nevystupoval  nikterak.  Nejvyšší  božství  zahaloval  sám 
sobě  clonou  a  zval  je:  Kdo? 

Nyní  pojednou  věřil.  Rozhlédl  se  kol.  Nad  ložem  skučící  nemocné 
visela  umělecky  provedená  Madonna,  originál  německého  malíře. 

„Matko  milosrdenství  1    Naděje  naše!" 

Strhl  se  zdi  křížek  malý,  ve  sloni  vyřezaný  a  vložil  jej  Nastě  do 
dlaně.  Jeptiška  dívala  se  na  to  udiveně.  Pocítil,  že  provádí  kejkle,  ale 
jakési  očekávání,  naděje,  ozvuk  bývalé  víry  ožil  v  něm,  a  neodstupoval 
od  něho. 

Po  půlnoci  dostavil  se  dr.  Wasserkopf.  Měl  kdes  v  městě  noční 
návštěvu  a  použil  příležitosti  ku  návštěvě  nemocné  paní  ředitelové. 
Prohlédl  nemocnou,  proběhl  několikráte  pokojem,  sledován  napjatým 
pohledem  ředitelovým,  zavzdychal,  popotrhl  několikráte  pravým  ramenem, 
ale  zdržel  se  obvyklých  výkladů.  Majestát  blížící  se  smrti  uzamykal 
hovorná  jeho  ústa.    Odcházeje,  tisknul  řediteli  mlčky  ruku. 

Kol  čtvrté  hodiny  ranní  utišila  se  Nasta,  a  teplota  klesla  pojednou 
o  celé  tři  stupně.  Ředitel  přivítal  úkaz  ten  s  jásotem.  Smál  se  a  plakal 
zároveň  jako  nemluvně.  Naděje  jeho  byla  tak  silná,  že  strhla  i  duševně 
schváceného  doktora.  Podlehl  suggestivní  síle  této  radosti  a  počal  taktéž 
doufati.    Příroda  jest  často  divotvorcem. 

Napadlo  ho  zajíti  domů  pro  jistý  pro  situaci  příhodný  nástroj 
lékařský.  Jako  ve  snu  prošel  ulicemi.  Za  půl  hodiny  se  vrátil.  Nasta 
ležela  dosud  klidná,  dýchala  volněji,  teplota  stále  klesala.  S  radostným 
trnutím  zjistil  nyní  i  doktor  obrat  k  lepšímu.  Nebyl  to  již  nyní  žádný 
klam.  Odlehlo  mu,  jakoby  odvalil  kdos  s  duše  jeho  kámen  náhrobní, 
jakoby  chladná  křeč  prolínající  všecky  vnitřnosti  jeho  byla  náhle  po- 
pustila.   Seděl  u  Nasty,  netroufaje  si  ani  hlasitě  vydechnouti. 

(Dokončení.) 


Digitized  by 


Google 


J.  v.  Prášek:  Jiljí  V.  Jahn.  25 


Jiljí  V.  Jahn. 

Pohrobní  vzpomínka,  již  zvěčnělému  věnuje  Dr.  J.  V.  Prášek. 

V  druhé  polovici  měsíce  května  vzrušena  byla  veřejnost  pražská 
tragickým  osudem,  jímž  stížená  rodina,  jsoucí  z  nejvlastenečtějších 
po  všem  národě.  O  boží  hod  svatodušní,  18.  května,  po  kratičké  ne- 
moci zemřel  vynikající  politik,  spisovatel  a  učitel  národního  dorostu, 
školní  rada  Jiljí  V.  Jahn,  v  témž  téměř  okamžení,  když  tisícové  dne 
21.  května  ukládali  tělo  zvěčnělého  po  bok  ctihodným  rodičům  na 
novém  hřbitově  rodného  jeho  města  Pardubic,  loučila  se  s  životem 
v  následcích  téže  nemoci  ušlechtilá  družka  v  životní  pouti  jeho,  Božena 
Jahnová,  rodem  Svobodova,  paní  rovněž  vynikající  netoliko  vlasteneckou 
a  lidumilnou  myslí,  nýbrž  i  slynoucí  nadáním  hudebním  ve  světe 
uměleckém,  a  27.  května  podlehl  též  zákeřné  nemoci  jediný  vnuk 
zvěčnělých  manželů,  gymnasista  Jiljí  Pavlíček. 

Tragedie  vážené  vlastenecké  rodiny  projevovala  se  v  obrovském 
účastenství  při  pohřbu  obou  manželův  i  v  nesčíslných  projevech  sou- 
strasti pozůstalým.  Národní  kruhy  české  byly  si  vědomy,  že  v  řadách 
předních  bojovníků  za  nejvzácnější  národní  statky  rozevřela  se  mezera, 
téžko  nahraditelná.  Snad  dosti  bude  těch,  kteří  bohatstvím  duševního 
fondu  vyrovnají  se  Jiljfmu  Jahnovi,  ale  nemnozí  budou  nadšeni  vlaste- 
nectvím tak  idealným  a  sebezapíravým,  jako  vydavatel  „Kroniky  práce** 
a  životopisec  F.  L.  Riegra. 

V  národní  společnosti  české,  zvláště  v  Praze,  na  Král.  Vinohradech, 
v  Kolíně  a  v  Pardubicích,  po  sto  téměř  let  zaujímají  čestné  místo 
potomci  slezského  malíře  Quirína  Jahna,  který  za  dob  tereziánských  do 
Cech  se  přestěhoval  a  zde  nabyl  nového  domova.  Quirin  Jahn  uhostil 
se  v  Praze  v  domě  kláštera  oseckého  (Jilská  ul.  č.  10),  jenž  náleží 
k  farnosti  svatojilské,  odtud  pak  asi  datuje  se  obliba  jména  Jiljí  v  ro- 
dině. Vnuk  jeden  Quirína  Jahna  Jiljí  Jahn  vstoupil  do  služeb  král. 
komorního  panství  pardubského,  v  nichž  vytrval  až  do  ctihodného 
kmetství  svého.  Nejstarším  synem  jeho  byl  pak  Jiljí  Jahn,  jehož  před- 
časného skonu  veřejnost  česká  právě  oplakává. 

Bylo  mně  přáno  životními  osudy  státi  blízko  zvěčnělému  vlastenci, 
který  byl  prvým  mým  představeným  v  úřadě  a  po  třicet  téměř  let 
upřímně  oddaným  přítelem.  Buďtež  tudíž  prosté  řádky  tyto  věnován  jeho 
vzpomínce  jako  projev  nelíčené  úcty  i  pospolitosti   v  životě  veřejném. 

Byly  prvé  dny  října  r.  1874.  Absolvoval  jsem  právě  studia  uni- 
versitní a,  zašed  nahodile  do  Akademického  čtenářského  spolku,  jenž 
tehdy  umístěn  byl  v  domě,  kdež  nyní  pivnice  Chodérova,  potkal  jsem 
se  na  schodech  se  Zikmundem  Wintrem,  právě  jmenovaným  professorem 
realky  rakovnické,  který  z  dosavadního  svého  působiště  Pardubic  do 
Rakovníka  se  ubíral.  Winter  upozornil  mne,  že  jest  po  něm  v  Pardubicích 
uprázdněna  supplentura  proti  jiným  ústavům  výhodnější,  i  vyzval  mne. 


Digitized  by 


Google 


28  J.  V.  Prášek: 

pro  něž  byl  zřízen,  pořádal  spolek  tento  velmi  hojné  přednášky  o  důle- 
žitostech hospodářských,  spojené  někdy  i  s  výstavami.  Po  přednáškách 
bývala  volná  výměna  zkušenosti  a  názorů,  jíž  Jahn  živě  se  účastňoval. 
Ke  schůzím  Hospodářského  spolku  do  obcí  jednotlivých  vyjížděli  interes- 
senti  pardubští,  jak  praktičtí  hospodáři  tak  theoretikové  z  kruhův  intelli- 
gence,  u  velikém  počtu,  výlety  takovými  pak  šířeny  národní  vědomí 
a  smysl  pro  hospodářství  pokročilé  po  všem  okolí. 

Tyto  poměry  byly  příčinou,  že  vystoupil  V.  J.  Jahn  i  na  kolbiště 
politické.  Již  prvé  počátky  činnosti  jeho  měly  silně  politické  zbarvení, 
neboť  náleže  k  družině  „Máje",  vstoupil  Jahn  na  počátku  konstituční 
aery  s  přáteli  svými,  Hálkem  a  Nerudou,  na  dráhu  publicistickou.  Působil 
nejprve  v  „Nár.  Listech",  dokud  byly  majetkem  Riegrova  družstva^ 
a  později  přestoupil  do  „Národa*.  Sloh  příjemný  a  neobyčejně  výrazný, 
dle  potřeby  i  květnatý,  bohaté  vědomosti  historické,  politické  a  národo- 
hospodářské, zvláště  pak  pevný  politický  charakter,  který  sice  nepřerušoval 
slušných  styků  s  jinak  smýšlejícími,  ale  vždy  důsledně  stál  na  zaujaté 
jednou  postáti,  sblížily  mladého  žurnalistu  Jahna  s  Palackým  a  Riegrem 
tak  důvěrně,  že  Palacký  zval  jej  otcovsky  pouze  Jílkem,  Rieger  pak 
svěřil  mu  vynikající  úlohu  ve  svém  Slovníce  Naučném.  Věrně  oddaným 
stoupencem  otce  i  vůdce  národa  zůstal  Jahn  po  všechen  požehnaný 
život  svůj.  Za  prvých  svých  let  pardubských  tiyl  Jahn  v  Pardubicích 
a  okolí  vedle  doktorů  Žáka  i  Karla  Rotha  a  chrudimského  purkmistra 
Josefa  Klimeše  předním  důvěrníkem  českého  politického  vedení,  jemuž 
konal  platné  ač  nehlučné  služby  zvláště  za  dob  prvého  hnutí  táborového. 
On  sám  byl  ve  stálém  publicistickém  styku  s  orgány  Palackého  a  Riegra, 
při  čemž  dva  vynikající  tehdejší  publicisté,  oba  Jahnovi  spolurodáci 
a  vrstevníci  jakož  i  účastníci  politické  persekuce  r.  1868,  hluboko- 
myslný  Edvard  Zajíček  (t  1876)  a  bodrý  František  Kotek  (f  1886), 
byli  jeho  mezi  Pardubici  a  Prahou  prostředníky.  Tato  okolnost  do- 
dávala Pardubicům  zvláštního  významu  v  tehdejší  české  politice,  nebof 
Dr.  Žák  a  Jahn  spůsobili  v  působišti  svém  mnohý  významný  projev,  za 
podporou  snah  tehdejšího  českého  vedení.  Tak  zejména  tito  dva  mužové 
byli  příčinou,  že  tajné  porady  v  listopadu  r.  1870,  z  nichž  vyšlo 
ministerstvo  Hohenwartovo  a  články  fundamentální,  konány  byly  v  domě 
Žákově  v  Pardubicích.  Dosud  jen  zasvěcení  vědí  o  této  události  v  ži- 
votě našeho  národa  velice  důležité.  Z  účastníků  přímých,  kteří  v  Par- 
dubicích tehdy  meškali,  žijí  již  jen  Dr.  Rieger,  státní  rada  Braun  a  tajný 
rada  baron  Helfert.  Porady  trvaly  po  čtyři  dny,  a  sice  v  tajnosti  úplné; 
ani  Palacký  o  nich  nevěděl,  a  v  Pardubicích,  jakkoli  dům  Žákův  položen 
byl  na  živém  Zeleném  předměstí,  neměl  nikdo  ani  tušení,  co  se 
v  zadní  části  domu  dalo.  Dr.  Žák  psal  zápisník,  o  němž  pohříchu  není 
známo,  kde  by  byl.  Mně,  který  jsem  se  těšil  po  dlouhá  léta  neome- 
zenou přátelskou  jeho  důvěrou,  říkával  Žák  často,  že  protokol  i  své 
příslušné  doplňky,  porad  se  týkající,  uchovává  zapečetěny  v  pokladně, 
aby  po  smrti  jeho  byly  uloženy  v  českém  národním  musei.  Když  však 
6.  května  1896  v  Praze  skonal,  mrtvicí  byv  vyrván  obtížné  krční  cho- 
robě, nebyl  vzácný  dokument  přes  veškeru  péči  syna  jeho,  JUC.  Karia 
Žáka,  shledán. 


Digitized  by 


Google 


JíJjí  v.  Jahn.  29 

Jiný,  tenkráte  veřejný,  politický  projev,  důležitý  pro  národ  veškeren, 
podnítili  v  Pardubicích  Dr.  Žák  a  J.  V.  Jahn  v  srpnu  r.  1874.  Právě 
tehdy  po  nejtužší  aeře  politické  persekuce,  která  s  ministerstvem  Auers- 
perkovým  šla  v  zápětí  zmařeným  fundamentálním  článkům,  zdálo  se, 
že  z  Vídně  zavívá  vítr  poněkud  příznivější.  Bylf  v  místodržitelském 
úřadě  nahrazen  podmaršálek  baron  Koller  mírnějším  a  přístupnějším 
baronem  Webrem,  a  v  prvých  dnech  zářijových  očekáváno  Jeho  Veli- 
čenstvo císař  a  král  do  Prahy  a  k  velikým  manévrům  vojenským 
u  Brandejsa  n.  L.  Tu  překvapeny  byly  veřejnost  česká  i  kruhy  nám 
nepřátelské  zprávou  z  Pardubic,  kdež  v  řádné  schůzi  zastupitelstva, 
za  předsednictví  purkmistra  Karla  Černíka  konané,  přijata  jednohlasně 
adressa  ku  králi,  aby  za  pobytu  Jeho  ve  věrném  království  Českém 
pokračováno  bylo  v  jednání  vyrovnávacím,  vmísením  se  cizích  živlů 
r.  1871  přerušeném.  Zastupitelstva  českých  měst  o  překot  následovala 
příklad  pardubský,  který  alespoň  měl  ten  následek,  že  úkony  aueršperské 
vlády  až  do  jejího  konce  nebyly  již  národu  našemu  tak  nepříznivý. 
Vždyť  právě  před  příchodem  císařovým  do  Prahy  byla  do  správy 
státní  přejata  realka  kutnohorská,  a  některé  jiné  obecní  ústavy  poděleny 
subvencemi,  jakkoli  před  tím  vyučovací  zpráva  ke  všem  kulturním  po- 
třebám našim  chovala  se  odmítavě. 

Projev  pardubského  obecního  zastupitelstva  stal  se  již  ve  znamení 
národního  rozkolu,  neboť  při  lednových  doplňovacích  volbách  do  rady 
říšské  a  při  červencových  volbách  sněmovních  téhož  roku  roztržka  obou 
dávno  již  protichůdných  národních  stran  dokonána.  Roztržka  povolala 
J.  V.  Jahna  na  krátko  i  k  činné  účasti  politické.  Venkovské  obce 
okresů  pardubského,  holického  a  přeloučského  zastupoval  na  sněme 
zemském  od  r.  1861  Václav  Pour,  mlynář  na  Vale,  vlastenecký  osma- 
čtyřicátník,  o  němž  ještě  teď  vzpomíná  se  v  kraji,  kterak  r.  1848  vedl 
zástupy  lidu  proti  zámku  choltickému.  Pour  r.  1873  složil  spolu  s  27 
mladočeskými  poslanci  mandát,  hlasovav  před  tím  v  klubu  pro  obeslání 
sněmu,  načež  staročeská  strana  nabídla  proti  němu  kandidaturu  Jahnovi. 
Jahn  byl  také  r.  1874  a,  když  pro  neúčastenství  v  jednání  sněmovním 
s  ostatními  staročeskými  poslanci  mandátu  zbaven  byl,  r.  1875  opět 
velikou  většinou  zvolen.  V  paměti  tkví  mně  vzpomínka  na  volby 
r.  1875,  již  jsem  uslyšel  přímo  z  úst  Jahnových.  Na  schodech  v  den 
volební  —  myslím,  že  konala  se  volba  v  někdejší  radnici  —  potkali 
se  Pour  i  Jahn,  oba  osobně  dobří  přátelé.  Když  si  podali  ruky,  usmál 
se  Pour  a  bodrým  svým  způsobem,  narážeje  na  své  stáří  a  na  po- 
měrně ještě  mladý  věk  Jahnův,  prohodil:  „Příteli,  pán  bůh  dělá  zázraky; 
děláť  z  mladých  staré  a  ze  starých  mladé." 

Ale  této  politické  činnosti  Jahnově  nebylo  přáno  dlouhého  trvání. 
V  kruzích  pardubského  občanstva  i  professorův  stále  vzrůstala  touha, 
aby  obecní  realka  byla  přejata  do  správy  státní,  neboť  byly  obavy,  že 
při  vzrůstajících  nákladech  hmotných  nebyla  by  obec  s  to,  aby  utěšeně 
vzkvétající  ústav  vydržovala.  Zahájeno  tudíž  jednání  se  státní  správou, 
jež  podporovali  mocní  přímluvci,  zejména  rodák  pardubský,  pozdější 
český  místodržitel  podmaršálek  Dr.  Alfred  rytíř  Kraus.  Při  kterési  pří- 
ležitosti   učiněna    byla    ve  Vídni    poznámka,    že    v   čele   ústavu    stojí 


Digitized  by 


Google 


30  J.  V.  Prášek: 

» deklarant",  a,  když  jednání  bylo  ukončeno,  nebyl  ústav  do  státní 
správy  přejat,  nýbrž  subvence  na  7000  zl.,  počínajíc  r.  1876,  zvýšena. 
Jahn,  nechtěje  býti  překážkou  přejetí  nutného  pro  uchování  ústavu,  ne- 
přijal již  další  kandidatury  sněmovní,  načež  r.  1876  na  místě  jeho 
zvolen  poslancem  mlynář  František  Moravek  z  Opatovic.  Oběf  tato 
se  osvědčila,  neboť  od  1.  ledna  1880  byla  realka  pardubská  ve  státní 
správu  přejata. 

Druhé  a  vlastní  období  politické  činnosti  Jahnovy  zahájeno  r.  1885 
a  potrvalo  odtud  až  do  konce  jeho  života.  Od  r.  1873,  když  zavedeny 
byly  přímé  volby,  zastupoval  městskou  skupinu  pardubskou  na  radě 
říšské  Dr.  Žák  a  účastnil  se  s  ostatními  českými  poslanci  od  r.  1879 
vynikajícím  způsobem  jejího  jednání,  jakkoli  politická  tato  činnost  jeho 
byla  spojena  s  těžkými  obětmi.  Ku  konci  prvého  období  Taaffova  pro- 
hlásil tudíž  Žák,  že  nehodlá  již  kandidovati,  načež  vyzván  důvěrníky 
jednotlivých  měst  Jahn,  aby  se  podjal  kandidatury.  Byl  také  zvolen 
imponující  většinou,  načež  po  celé  období  byl  z  nejpilnějších  a  nej- 
přednějších českých  zástupců.  Zvláště  platné  služby  konal  Jahn  v  po- 
třebách středoškolských,  jsa  zpravodajem  budgetního  výboru  o  položce 
gymnasijní.  Bylo  to  v  době  tak  zvaných  Gautschových  ordonnancí, 
kterýmiž  veřejnost  česká  byla  velice  vzrušena.  Než  do  této  vzpomínky, 
která  nechce  býti  životopisem,  nenáleží  vyčítati  Jahnovy  parlamentární 
zásluhy  zevrubně;  učiní  to  zajisté  jiní  a  na  místě  příhodnějším. 

Gautschovy  ordonnance  podryly  mocné  dotud  postavení  strany 
staročeské  tou  měrou,  že  při  nových  volbách  sněmovních  roku  1889 
Dr.  Žák  sice  ve  svém  volebním  okrese  zvolen,  ale  v  Pardubicích  na  se 
soustředil  menšinu  hlasů.  Zdálo  se,  že  okolnost  tato  nemá  rázu  symptoma- 
tického,  neboť  již  v  září  téhož  ještě  roku  staročeská  strana,  již  Dr.  Žák 
a  Jahn  vedli,  zvítězila  při  obecních  volbách  v  Pardubicích  velikými 
většinami  ve  všech  třech  sborech,  načež  Žák,  zvolen  byv  purkmistrem, 
zahájil  činnost  veleúspěšnou,  z  níž  Pardubice  bezděky  ještě  dnes  těží. 
Ale  zdání  toto  klamalo.  Když  r.  1891  byla  říšská  rada  rozpuštěna, 
nebyl  již  Jahn  zvolen,  nýbrž  po  odstupu  ušlechtilého  vlastence,  zemského 
inspektora  Jana  Kosiny,  zvolen  kandidát  v  politickém  životě  nehrubě 
známý.  Samy  Pardubice  demonstrovaly  proti  ryzostí  politického  cha- 
rakteru Jahnova  většinou  téměř  dvoutřetinovou;  v  blízké  Přelouči 
odevzdán  pro  Jahna  jediný  hlas.  Tak  dokonalý  byl  převrat  poměrů 
národních. 

Z  parlamentární  arény  byl  sice  Jahn  vytlačen,  ale  ne  z  kolbiště 
politického.  Staročeská  strana  v  Polabí  pokusila  se  r.  1889  o  novou 
organisaci,  v  níž  vynikajícími  členy  byli  z  Pardubic  Dr.  Žák,  Jahn, 
Dr.  Formánek  a  někteří  blízcí  jejich  přátelé.  Sídlem  té  organisace  byl 
Kolín,  kdež  tehdy  ještě  staročeská  strana  měla  dominující  posici.  V  Ko- 
líně konány  občasné  veřejné  schůze,  v  nichž  staročeská  strana  hájila 
se  proti  útokům  vítězné  strany  mladočeské  a  pozdvihovala  varovných 
hlasů  svých.  Dr.  Žák,  sám  jsa  rodákem  kolínským,  z  pravidla  před- 
sedával,  Jahn  pak  nikdy  nebyl  ve  schůzích  ani  poradách  pohřešován, 
ač  zřídka  veřejně  promlouval.  Když  pak  r.  1894  přesídlil  trvale  do 
Prahy,   tu  stanul  ihned   v  popředí  staročeského  „Českého  Klubu",   jsa 


Digitized  by 


Google 


Jiljí  v.  Jahn.  31 

posléze  i  jeho  starostou.  Vedle  toho  neúnavně  účastnil  se  a  sice  jako 
staročeský  zástupce  jednání  ústředního  výboru  „Matice  Školské",  která 
jej  posléze  ustanovila  i  svým  místopředsedou. 

Nechaf  tudíž  soudí  se  o  politickém  směru  Jahnovu  jakkoli,  jednoho, 
charakternosti  totiž  politické,  jemu  neupře  žádný,  ani  rozhodný  odpůrce. 

Svou  veřejnou  činností  byl  Jahn  učitelem  lidu,  jako  ředitel  realky 
a  Skol  k  ní  přidružovaných  po  více  než  tři  desítiletí  byl  i  horlivým 
a  pečlivým  učitelem  národního  našeho  dorostu. 

Realka  pardubská  jest  z  nejstarších  tohoto  způsobu  ústavů  českých. 
Vedle  obou  realek  pražských  s  rakovnickou  a  libereckou,  které  děkují 
vznik  svůj  arcibiskupu  Chlumčanskému,  česká  pak  realka  roku  1848, 
založeny  byly  v  létech  padesátých  toliko  realky  v  Lokti,  Kutné  Hoře 
a  r.  1860  v  Písku.  Přihlížejíc  k  tomuto  velikému  nedostatku  realek  již 
tehdy  se  osvědčujících,  odhodlalo  se  r.  1863  obecní  zastupitelstvo 
pardubské  doplniti  dosavadní  trojtřídní  realku  třídami  vyššími,  a  mezi 
professory,  kteří  byli  na  nový  ústav  povoláni,  jmenován  i  Jahn,  načež 
již  po  roce,  maje  teprve  28  let  věku  svého,  zvolen  ředitelem.  Odtud 
po  třicet  let  stál  Jahn  v  čele  ústavu,  na  němž  v  létech  šedesátých 
a  sedmdesátých  shromažďovali  se  žáci  ze  všech  severovýchodních  krajů 
českých  a  z  přilehlé  Moravy,  ano  i  ze  Slovenska  a  z  Bulharska.  V  úřadě 
svém  vedl  si  Jahn  naprosto  samostatně.  Nepůsobiv  před  tím  na  ústavě 
jiném,  vytkl  si  svůj  zvláštní  směr,  jehož  zásadou  bylo,  že  sboru  pro- 
fessorů  byl  duševním  vůdcem,  žákům  otcem.  Nemiloval  byrokratických 
způsobů,  nýbrž  přicházel  vstříc  každému  vlídně,  bez  předsudků,  bez 
hořkosti;  ano,  dovedl  potlačiti  i  mnohou  hořkost,  ve  sboru  se  vyskytnuvší. 
Neúnavně  o  to  pečoval,  aby  mladistvý  ústav  nepohřešoval  náležitostí 
k  rozvoji  svému  potřebných.  Již  po  dvou  létech  měla  obětavostí  obce 
pardubská  realka  novou,  na  tehdejší  poměry  velikolepou  budovu,  jejíhož 
slavného  zasvěcení  účastnil  se  sám  František  Palacký.  V  nové  budově 
pečoval  Jahn  o  sbírky,  kabinety  a  zvláště  o  knihovnu,  kteráž  nyní  jest 
chloubou  ústavu.  Ze  skromných  jinak  prostředků  školských  dovedl  vždy 
vyšetřiti  peníz  potřebný,  aby  veškery  naučné  publikace  české  a  přední 
německé  nebo  francouzské  pro  knihovnu  byly  zakupovány.  Sám  horlivě 
účastnil  se  vyučování  chemii  a  přírodopisu,  avšak  dle  potřeby  i  češtině 
a  frančině,  a  pečoval  za  prvých  let  i  o  to,  aby  žáci  realky  měli  příle- 
žitost v  nepovinných  hodinách  přiučovati  se  jazyku  latinskému,  jehož 
znalost  si  on  sám  osvojil  pílí  soukromou.  Horlivost  učitelská  ohrozila 
měrou  na  výsost  nebezpečnou  i  skálopevné  jinak  zdraví  jeho.  Při 
chemickém  pokuse  v  laboratoři  r.  1869  nepozorností  žáka  pokusu  při- 
hlížejícího způsoben  výbuch,  který  Jahna  oloupil  o  jedno  oko  a  druhé 
povážlivě  oslabil.  Ale  ani  touto  vážnou  nehodou  nedal  se  Jahn  odstrašiti, 
nýbrž  vedle  realky  vyučoval  i  na  městské  vyšší  dívčí  škole  a  na  prů- 
myslové škole  pokračovací,  kteréžto  školy  po  delší  čas  i  řídil. 

V  budově  reální  bydlil  Jahn  až  do  odchodu  svého  na  odpočinek 
a  za  prvých  let  byl  rodinný  chrám  jeho  i  středem  čilých  styků  spole- 
čenských. Paní  Jahnová  pořádávala  večery,  jichž  se  účastňovali  professoři 
s  dámami  svými,  a  notability  vlastenecké  z  města.  V  přátelském  bese- 
dování   pěstovány   byly    vedle  hudby,    zpěvu   a   vhodných   přednesův 


Digitized  by 


Google 


32  J.  V.  Prášek:  Jiljí  V.  Jahn. 

i  hovory  o  současném  stavu  politiky  a  literatury.  Súčastnil  jsem  se 
několika  těchto  večerův  a  vzpomínám  na  ně  podnes.  Byl  to  pravý 
český  duch  pospolitosti  společenské,  který  tu  vanul.  Jahn  i  chof  jeho 
byli  roztomilými  hostiteli  ku  všem  účastníkům,  škrobenost  a  osobivost 
jednotlivců  byly  z  besed  těchto  zásadně  vyloučeny,  naproti  tomu  dobrý 
vtip  aneb  anekdota  se  zrnkem  pravé  attické  soli  vděčně  byly  přijímány. 

Jahnův  dům  byl  i  shromaždištěm  všech  vynikajících  českých 
a  slovanských  osobností,  jež  do  Pardubic  zavítaly.  Jahn  hosti  své 
prováděl  ochotně  po  městě,  vysvětloval  součástky  památného  pernštejn- 
ského  hradu,  rád  se  ubíral  s  nimi  i  na  nedalekou  Horu  Kunětickou, 
jejíž  uchování  před  barbarskou  devastací  pokládal  za  přední  úkol  všech 
činitelů  města  i  okolí.  Také  uváděl  hosti  své  do  Měšfanské  Besedy, 
aby  seznali  společnost  v  českém  venkovském  městě.  Častěji  pobýval 
u  něho  slavný  buditel  lužických  Srbů,  buděšský  kanovník  Hórnik;  také 
Josef  Fric  po  návratu  do  vlasti  několikráte  meškal  návštěvou  u  Jahna. 

R.  1894  J.  V.  Jahn,  dovršiv  třicítiletí  své  ředitelské  činnosti  a  vy- 
znamenán byv  hodností  školního  rady,  odešel  do  Prahy  na  zasloužený 
odpočinek.  Rodné  město  bez  rozdílu  stran  rozloučilo  se  s  ním  způsobem 
okázalým,  při  čemž  starší  i  mladší  žáci  jeho  závodili  v  projevech  vděčnosti 
i  oddanosti.  Jahn  odstěhoval  se  do  Prahy,  do  domu  kláštera  sedleckého 
v  ulici  jilské,  kdež  již  bydlil  před  100  a  více  roky  předek  jeho  Quirin 
Jahn.  Ale  neúnavný,  ideální  duch  Jahnův  neznal  odpočinku.  Prost  jsa 
věcí  úředních,  pracoval  Jahn  oblíbeným  svým  směrem  ve  všech  sobě 
přístupných  sborech  vlasteneckých  i  vědeckých.  Byl  horlivým  členem 
výboru  a  později  místopředsedou  Ústřední  Matice  Školské,  ve  kteréž 
hodnosti  hlavně  pečoval  o  matičně  střední  školy  na  Moravě  a  Slezsku, 
zasedal  ve  výboru  Chemické  společnosti,  jejíž  vědecký  časopis  redigoval, 
byl  členem  domácí  rady  a  posléze  i  starostou  „Českého  Klubu "^  jehož 
porad  závažným  hlasem  svým  horlivě  se  účastňoval,  od  r.  1895  byl 
ředitelem  dívčího  gymnasia  spolku  „Minervy",  pečuje  neúnavně  o  jeho 
doplnění  a  rozšíření,  vedle  toho  pak  navštěvoval  i  schůze  vědeckých 
spolkův,  odborem  vzdálenějších,  chtěje  takto  udržovati  se  ve  stálé 
evidenci  ruchu  vědeckého. 

Uprostřed  této  pilné  vlastenecké  práce  překvapila  Jahna  smrt. 
R.  1901  nešťastnou  náhodou  zlomil  si  nohu,  ale  zdálo  se,  že  mohutná 
jeho  konstituce  tělesná  odolala  nehodě.  11.  května  t.  r.  ještě  předsedal 
ve  schůzi  „Českého  Klubu",  přišed  ale  domů,  pocítil  nevolnost  a  po  dva 
dny  poléhával.  Ve  středu  cítil  se  zotaveným,  i  pracoval  u  svého  stolu, 
ale  k  večeru  přinucen  ulehnouti  znovu,  načež  lékaři  konstatovali  ne- 
bezpečný zánět  plic.  Ušlechtilá  chof  ošetřovala  onemocnělého,  až  i  sama 
touž  chorobou  byla  zachvácena.  18.  května  skonal  Jahn,  a  21.  května 
následovala  jej  věrná  družka  jeho  života. 

Odešel  vlastenec  vzácného  zrna,  věrný  ideálům  mládí  svého. 
Zásluhy  Jahnovy  nejprve  ocenili  po  zásluze  přečetní  jeho  žáci.  Když 
r.  1887  slaveno  bylo  pětadvacítileté  výročí  pardubské  realky,  sjeli  se 
z  blízka  i  z  dáli  žáci  Jahnovi,  kteří  ve  vynikajících  namnoze  poměrech 
osvědčovali  již  pověst  jména  českého.  Při  slavné  hostině  v  „Měšfanské 
Besedě"  byl  Jahn   středem    nelíčených  ovací,  a  když  nálada  jevila  se 


Digitized  by 


Google 


KareJ  Červinka:  Vrah.  33 

nejvřeleji,  navrhl  jeden  z  předních  žáků  Jahnových,  chvalně  známý 
spisovatel  český  Jan  Diviš  Čistecký  rytíř  ze  Šerlinku,  ředitel  cukrovaru 
přeloučského,  aby  přítomní  sebrali  základ  ku  studentskému  nadání  pro 
abiturienta  pardubské  realky,  které  by  neslo  jméno  nadání  Jahnova. 
Návrh  potkal  se  s  nadšeným  souhlasem,  a  tak  jest  jméno  J.  V.  Jahna 
na  vždy  sloučeno  se  semeništěm  vlastenectví  a  osvěty,  jemuž  zvěčnělý 
nejlepší  své  síly  věnoval. 


KAREL  ČERVINKA: 

Vrah. 


(Pokračování.) 
VII. 


Dámy  teď  za  bariérou 
na  lavicích  shromážděné, 
vděčné  posluchačky,  když  jde 
o  vraždu  tak  zajímavou, 
jako  vražda  tahle  ta, 
kapesníky  vylovily 
rychle  z  kapes,  přiložily 
je  ku  očím  zavlženým, 
vůně  parmských  fialek 
vplula  ve  vzduch  prosycený 
potem  soudců  tělnatých, 
návladní  však  zase  zlomil 
ostrou  špičku  u  své  tužky, 
proto  opět  vytáh*  nůž, 
znova  tužku  ořezoval, 
obhájce  si  čechral  vousy, 
stenografoval  si  cosi, 
při  tom  stále  opakoval 
ovšem  v  duchu  pouze  jen: 
—  Vida,  chlapa,  znamenitě 
jak  se  hájí,  ten  to  zná, 
z  všeho  drama  udělá, 
tam  ty  dědky  balamutí, 
osmi  hlasy  řeknou:  Ne!  — 
Musím  mluvit  s  redaktory, 
aby  to  vše  rozšlapali, 
trošíčku  to  okrášlili, 
dám  jim  napřed  svoji  řeč,    — 
sám  si  půdu  připravuje. 


Digitized  by 


Google 


34  Karel  Červinka: 

tohle  jenom  trošíčku 
opepří  se,  přemaluje, 
dobře,  dobře,  tatíčku, 
vy  to  máte  v  malíčku  1 


VIII. 

Vrah  se  nyní  plaše  ohléď 
do  zadu,  kde  dámy  stkaly, 
rozčísl  si  rukou  vlasy, 
pomalu  zas  pokračoval: 
—  Přespali  jsme  noc  a  ráno 
vstali  jsme  jak  obyčejně. 
Zapřáhl  jsem  naše  kravky, 
brány  naložil  a  pluh, 
žena  s  dcerou  sedly  na  vůz, 
jel  jsem  do  pole  tak  stejně, 
jako  vždycky,  od  jakživa 
jak  by  žena  s  námi  byla, 
na  nic  jsem  se  neptal  jí, 
kde  to  byla,  odkud  v  světě 
vrátila  se  zase  k  nám. 
Všickni  tři  jsme  pracovali 
s  přestávkou  jen  v  poledne, 
večer  jsme  se  unavení 
do  chalupy  navraceli, 
pospolu  jsme  večeřeli, 
já  si  opět  uleh*  v  postel 
neodstrojen,  zapáliv  si 
svoji  dýmku,  kouřil  volně, 
se  vším  smířen,  co  tu  bylo, 
co  tu  je,  co  nemělo  být, 
viděl  jsem,  že  všade  vždy 
pánem  osud  zůstane! 
Tak  jsme  žili  mnoho  týdnů, 
žně  už  zase  začínaly, 
svázali  jsme  žito  v  snopy, 
domů  jsme  je  odváželi, 
soudek  pálenky  jsem  koupil 
pro  sekáče,  pro  dělníky, 
jež  jsem  musil  přijednati, 
do  sklepa  jsem  postavil  jej, 
to  byl  všeho  začátek  I  .  .  . 

Přijeli  jsme  večer  z  práce, 
já  si  zase  uleh'  v  postel. 


Digitized  by 


Google 


Vrah.  35 


zapáliv  si  dýmku,  kouřil,  -— 

žena  s  dcerou  poklizely, 

v  stáji  krávy  napájely, 

okno  bylo  otevřeno, 

a  jím  proudil  do  světnice 

vlahý  vzduch,  jenž  pln  byl  vůně 

z  otav  právě  posečených. 

Spokojen  jsem  pokuřoval, 

z  luk  se  ještě  ozval  chřástal, 

koroptve  se  svolávaly, 

potichu  se  šeřilo, 

splývalo  to  vše  v  mé  uši, 

v  spánek  mě  to  zkolébalo, 

já  jsem  ani  nevěděl, 

jak  jsem  usnul!  —  Když  jsem  procit, 

bylo  okno  zavřeno  už, 

dýmka,  jež  ml  vypadla  z  úst, 

na  zemi  se  válela, 

vedle  ní  však  na  podlaze 

žena  má,  neodstrojená, 

ležela  a,  když  jsem  zdvih'  ji, 

procitla,  cos  blábolila, 

a  já  cítil  hnusný  zápach: 

byla  zpita  kořalkou! 

Svlékl  jsem  ji  jako  dítě, 

do  postele  uložil  ji, 

ze  stáje  jsem  vzal  si  houni, 

lehl  jsem  si  na  zápraží, 

byla  vlahá  letní  noc, 

nebe  jasné  jiskřilo  se 

hvězdičkami,  měsíc  mlčky 

díval  se  mi  do  myšlenek, 

smál  se  mému  zoufalství!  .  .  . 


IX. 

Druhého  dne,  když  jsme  vstali, 
láteřil  jsem,  proklínal  ji, 
špatného  cos  odsekla  mi, 
uřízl  jsem  tedy  prut, 
sbil  jsem  ji  pak  do  krvavá 
v  přístodolku,  aby  dcera 
neviděla  její  hanby, 
do  sena  jsem  jí  pak  smýknul, 
sám  jel  s  dcerou  na  pole. 


Digitized  by 


Google 


36  Karel  Červinka: 

K  poledni  za  námi  piišla, 
chopila  se  svojí  práce, 
neřekla  mi  ani  slova  — 
Když  jsiem  brázdy  vyorával, 
krávy  moje  poháněla, 
pracovala,  jakoby  se 
pranic,  pranic  nestalo  .  .  . 


Večer  však  se  opila  zas, 
ještě  hůře  nežli  včera, 
po  světnici  vrávorala, 
chraplavě  cos  zpívala, 

—  divné  písně,  —  u  nás  na  vsi 
jakých  nikdy  nezpíváme, 

divná  vína  jmenovala, 

vyprávěla,  jak  je  pila, 

bůh  ví,  kde  —  jak  velcí  páni 

byli  kdysi  žádostiví, 

a  tak  dále  —  —  _  —  —  — 

—  —  —  —  —  —  Já  ji  chytil, 
do  stodoly  jsem  ji  odvlek', 

zase  sbil  ji  do  krvavá, 
do  sena  ji  uložil  pak,  — 
sám  jsem  přinesl  si  houni, 
ulehl  jsem  na  zápraží, 
byla  opět  vlahá  noc, 
nebe  jasné  jiskřilo  se 
hvězdičkami,  měsíc  mlčky 
díval  se  mi  do  myšlenek, 
smál  se  mému  zoufalství  .  .  . 


To  se  všecko,  jak  to  tady 
povídám,  opakovalo, 
když  však  byla  míra  plna, 
jednoho  dne  časně  z  rána 
ztratila  se  žena  s  dcerou, 
když  jsem  vstal,  já  našel  prázdnou 
postel,  kde  si  lehly  večer,  — 
po  stavení  jsem  jich  nejprv 
hledal  v  prvém  rozechvění, 
k  starostovi  pak  jsem  běžel, 
odtud  do  města  hned  přímo, 
u  četníků  jsem  to  hlásil, 
u  hejtmana  okresního, 


Digitized  by 


Google 


Vrah.  37 


protokoly  se  mnou  ihned 

sepsali  a  zavedli, 

pátrali,  jak  bývá,  když  se 

ztratí  někdo  — -  nadtož  ženská  .  . 

V  novinách  to  také  bylo 

vylíčeno,  tenkrát  číslo 

novin  po  vsi  putovalo, 

ukazovali  si  prstem 

na  mne,  pouze  někteří 

soucitně  mě  litovali, 

ale  jiní  sváděli  vše 

na  mne  —  inu,  jak  to  bývá  I  — 

Vrah  se  dlouze  odmlčel,  to 

jakoby  se  rozpomínal, 

že  chtěl  ještě  něco  říci, 

neměl  však  slov  pohotově. 

Návladní,  jenž  nebyl  pohnut, 

chvílemi  dál  řezal  tužku, 

na  stolici  sebou  vrtěl, 

za  zlé  měl  už  předsedovi, 

že  tak  dlouho  nechá  vraha 

mluvit,  co  sem  nepatří, 

že  ho  ani  nevyruší, 

k  stručnosti  ho  nevyzve. 

Obhájce  se  také  divil 

předsedovi,  on  však  zas 

v  duchu  chválil  jej,  že  klidně 

poslouchá  i  se  senátem. 

V  sále  bylo  dusné  vedro, 

porotcové  potili  se, 

soudcové  i  auskultant, 

jenž  měl  sepsat  protokoly. 

Tepla  žár  vše  umrtvoval, 

ba  i  říznost  předsedy, 

ospale  jenž  poslouchal  a 

při  tom  v  duchu  přemítal,  že 

za  tři  dny  to  sotva  skončí  —  — 

Náhle  však  se  vzpamatoval, 

rozkřikl  se  zase  řízně: 

—   „Už  jste  dost  nám  napovídal, 

ale  k  jádru  nepřišel  jste  — 

tohle  všecko  jest  jen  motiv, 

příčina,  proč  věc  jste  spáchal, 

ale  vypravujte  nyní, 

jak  jste  proved  vraždu,  nebof 

pouze  o  to  jedná  se." 


Digitized  by 


Google 


38  Karel  Červinka:  Vrah. 

Návladní  hned  pomyslil  si: 
To  je  dost,  že  probudil  se 
ze  spánku  a-  že  to  přetrh*,  — 
zdá  se,  že  už  také  trpí 
na  změknutí  mozku!  —  —  Pak 
upřádal  si  v  duši  své  sny, 
jakým  bude  předsedou  on, 
až  se  stane  vrchním  radou, 
předsednictví  dostane, 
kterak  bude  řízným,  krátce 
všecko  bude  odbývati, 
takovouhle  porotičku, 

—  vraždu  zcela  doznanou  — 
sfoukne  za  den,  —  a  ten  dědek 
tady  bude  po  tři  dny  to 

na  vidlicích  roztahovat, 
jako  loňská  povidla. 
Návladní  dál  předl  sny  své  .  .  . 
V  statusu  jest  ještě  vzadu, 
taková  je  líná  doba, 

—  zdravá,  nikdo  neumírá, 
staří  dědci  plesnivící 

do  pense  se  nehýbají, 

vše  je  jak  loď  zamrzlá, 

s  hora  chodí  děsné  nosy, 

můžeš  dělat  nad  své  síly, 

kam  se  koukneš  —  dědek  bílý 

sedí,  ještě  výš  chce  dojít, 

špatné  je  to  velice 

u  vznešené  justice. 

Návladní  teď  vzpomenul  si 

na  tetičku,  která  z  mládí 

s  lajtnantem  se  zapomněla  — 

(měli  se  prý  šťastně  rádi)  — 

jenerál  ji  jakýs,  který 

do  věci  se  mimovolně 

také  připleť  —  protěžoval, 

a  na  jeho  přímluvu 

dostala  se  k  Rothschildovi, 

ovšem,  pouze  jako  kojná, 

ale  když  pak  odcházela, 

samoten  chéf  domu,  jemuž 

vyživila  dědice, 

pravil  měkce:  „Slečno  Nělly, 

budete-li  něco  někdy 

chtíti  —  všecko  vymohu  vám, 

korespondenční  jen  lístek 

napište  mi  —  !  —  Vaše  služby 


Digitized  by 


Google 


Viktor  Hugo:  Torquemada.  39 

umím  dobře  ocenit ..." 


Vrah  však  náhle  zkřivil  ústa, 

a  z  nich  vydral  se  mu  skřek, 

divoce  si  vlasy  rozčís*, 

rozkročil  se  kazatelsky, 

návladnímu  přetrh'  další 

vidiny  o  kariéře, 

o  tetičce,  Rothschildovi, 

starých  slibech,  starých  službách, 

lajtnantovi,  jenerálu, 

o  všem  tom,  co  mohlo  jej 

vynésti  do  šesté  třídy 

dietní,  ach,  na  to  křeslo, 

kde  si  hověl  předseda, 

vážený  pan  předseda  .  .  . 


(Dokončení.) 


Torquemada. 

Drama  o  péti  jednáních.    Napsal  Viktor  Hugo. 

Přeložil  Jan  Žeranovský. 

(Dokončení.) 

JEDNÁNÍ  TŘETÍ. 

(Jest  noc.  Terassa  v  tajném  parku,  nazvaném  ,Huerto  del  Rey*  v  Seville.  Terassa 
jest  široká.  Sousedí  na  právo  a  na  levo  se  stromořadími  V  pozadí  spadá  náhle 
ve  schodiště,  jehož  schody  není  vidět  a  po  kterém  se  vystupuje  z  hlubin  zahrady 
na  tuto  terassu.  Ti,  kteří  přicházejí  tímto  schodištěm,  objeví  se  nejdříve  vrchní 
částí  těla,  pak  je  vidět,  jak  jich  přibývá  až  ke  chvíli,  kdy  stojí  ve  stejné  výši 
s  terassou.  Na  terasse  jest  mramorová  lavice.  Hloubka  zahrady  ztrácí  se  v  přítmí 
za  svahem  terassy  ke  schodům.  Docela  v  pozadí  horská  krajina.  Samota.  Měsíc 

za  jednání  pochází  výše.) 

Výstup  první. 

Torquemada.    Gucho. 

(Vstupují  stromořadím  s  pravé  strany,  Gucho  veda  Torquemadu.    Gucho  tiskne 
jednou  rukou  své  dvě  loutky  ke  hrudi  a  druhou  podává  Torquemadovl  klíč.) 

Gucho. 
Jen  vzpomnět,  monseigneur,  si  račte,  že  jsem  já  to, 
jenž  klíč  vám  vydávám  v  park  tajný,  králův  sad  to, 
já,  Gucho,  šaška  v  němž  má  král  náš  panující. 


Digitized  by 


Google 


40  Viktor  Hugo: 

Ký  zločin  zas  je  v  tom?    To  nedovedu  říci. 
Já  nevyznám  se  zde.  Já  aspoň  na  tom  stojím, 
by  vy  jste  zůstal  tu,  a  vše  zřel  okem  svojím. 
O  svatá  kláštera  zde  práva  jde  a  děvy, 
již  král  chce  uchvátit,  ač  z  rodiny  se  jeví, 
v  snub  dána  bratranci,  jenž  žhne  k  ni  lásky  vznětem. 
Tof  všecko,  co  já  vím  o  plánu  onom  kletém. 
Já  králův  blázen  jsem.    Jej  rozesmávám  v  chmuře. 
(Torquemada  vezme  klíč  z  rukou  Guchových.) 
(Gucho  stranou.) 
Jet  bídák  udavač.    Však  pečen  být  je  hůře. 
Já  volil  již!    Zdrav  Bůh!    A  neblázním  však  za  nic 
snad  štěstím  svítit  kdys  v  autodafé  tam  z  hranic! 
Chci  svítit  jako  duch,  však,  pane,  ne  jak  svíce. 
Teď  ptám  se:    Komu  já  jsem  asi  věrný  více? 
Sám  sobě!    Stačí  to!    Vy  zmetci,  jichž  jsem  plodem, 
vám  silák,  rek  jsem  byl,  vše  niče,  v  duši  s  hlodem? 
Jsem  mučen,  přející  si  smrt.    Jste  v  klamu  prudce! 
Co  ještě  přijde  vše?    Já  myju  si  své  ruce. 
Král,  kdybych  shořel  já,  se  ani  nezarmoutí. 
Ten  starý  dobrák  tu  jen  prstem  může  hnouti, 
a  jeho  majestát  v  své  na  břich  bací  kráse! 
Tož  raděj  udavač.    Tím  hůř!  A  myslit  na  se! 
Já  z  hry  se  vyvléknu  a  vytratím  se  v  tichu. 

Torquemada 
(pozoruje  klíč.   Stranou.) 

Král  sotva  rozhřešen,  již  znova  v  stopách  hříchu. 
Je  špatný. 

(Gucho  odebral  se  do  pozadí  terassy.    Vysílá  pohled  do  temné  hloubi  zahrady.) 

Gucho 
(stranou). 

Skupinu  tam  pod  stromem  lze  znáti, 
snad  chtí  se  přes  schody  sem  mramorové  dáti. 
Jsou  tfi.    Proč  tři?  —  Však  co,  to  „Proč''  teď  málo  chytí, 
je  spasme,  za  mnou  ať  se  všecko  v  propast  zřítí! 

Torquemada 
(stranou  obhlížeje  zahradu). 

Tak,  to  ten  tajný  park,  ta  skrýš  pro  vášní  zchvaty. 

(Odchází  pomalu  do  stromořadí  na  levé  straně.) 

Gucho 
(stranou  dívaje  se  ke  schodišti). 

Hle,  jdou.    My  půjdem  též. 

(Odchází  stranou,  kterou  přišel.  Vidět  vstupovati  a  přicházeti  schodištěm  markýza 

de  Fuentel  v  předu,  pak  dona  Sancha  a  doňu  Rosu  v  hábitech  noviců  jako 

v  jednání  prvním.    Markýz  je  vede,  prst  na  ústech,  obezřetně  se  ohlížeje.) 


Digitized  by 


Google 


Torquemada.  41 

Výstup  druhý. 

Markýz  de  Fuentel.    Don  Sancho,  Doňa  Rosa. 

Markýz. 

Novické  vaše  šaty, 
až  svitne  bílý  den,  by  nebezpečím  byly. 
Však  pusto  tu,  již  noc,  kdo  zří  vás?    Bože  milý  I 
Jste  vysvobozeni.    A  kdo  by  domníval  se, 
že  tady  jste?    Však  já  jsem  cestou  jinou  dal  se, 
než  cestou  obvyklou,  nás  nikdo  nesledoval. 
Já  poslal  lidi  zpět,  jež  dřív  jsem  potřeboval, 
však  dosud  ještě  nic  se  neprovedlo.    V  spěchu 
teď  šaty,  koně  sem  a  odjet,  co  lze  dechu. 
Nic  dél  než  do  zítřka  si  smíme  myslit  na  to. 
(Prohlížeje  si  osamělá  stromořadí  parku.) 
Oh,  bránu  zavřel  jsem  tak  dobře!    Bůh  snad  dá  to! 
Král  sám  by  vstoupit  moh'.    Však  odjel. 
(K  donu  Sanchovi.) 

Princi  drahý, 
madame,  mně  svěřte  se.    Bych  došel  v  cíl  své  snahy, 
vás  odtud  vyvléci,  jest  vše,  co  třeba  k  věci, 
bezmála  ukrutné,  však  já  si  upřel  přeci 
a  před  nebezpečím  jen  sílím,  nejsem  znaven. 
Můj  život  zasvěcen  vám  dvěma.  —  Z  kláštera  ven, 
tof  první  jesti  krok,  ven  ze  Španělska,  druhý. 
Hle,  duch  můj  neplodný  tak  není,  na  vtip  tuhý. 
Však  přes  hranice  jak  se  dostati  lze  směle? 
Střet  Torquemada  se  již  přes  Španělsko  celé, 
a  králův  úpadek  mu  skládá  jeho  výši. 
Já  vnik'  v  dva  kláštery.    To  inquisitor  slyší, 
a  dá  mne  stihat  hned.    Zde  ještě  nic  nám  není, 
však  jiný  útulek  chci  mít,  než  svit  vzplá  denní. 
Král  moh'  by  přijít  v  to.    Ah,  co  pak  činit?    Najít 
tu  koho,  kdoby  chtěl  vás  zachránit  a  hájit? 
Mnich  byl  by  nejlepší.    Neb  naši  kněží  hladcí 
jsou  všemohoucí  tu.    Jdu  hledat.    Však  jsou  zrádci. 
V  čas  prodá  ruka  jich  ty,  které  zakoupí  ji. 
Oh,  kéž  bych  v  bezpečí  vás  zřel  již  ve  Francii! 
Mám  přání  nejedno,  z  nichž  taj  vám  sejmu  ztmělý: 
že  tento  tajný  park,  ač  značně  osamělý, 
jest  soused  paláce,  v  němž  officium  svaté, 
tam  kde  zřít  jeho  zeď  a  žaláře  zdi  spjaté. 
Já  v  mžik  vás  opustím.    V  smrt,  v  útěk  spolu,  děti? 
Buď!    Najdu  úkryt  vám.    A  jak  se  musím  chvěti! 
Však  jedno:  žijete!    Ó,  žehnání  vám  dvojí. 

Don  Sancho. 
Ah,  vše  jsme  dlužni  vám! 


Digitized  by 


Google 


42  Viktor  Hugo: 

Markýz. 

Ó,  drazí  ptáčci  moji, 
je  třeba  prostředku,  jak  z  nástrah  vyváznete. 
Nuž,  slyšte. 

Sancho. 
Jak  se  vám  teď  odvděčit  nám?    Rcetel 

Markýz. 
Když  šťastni  budete. 

(Odejde  stranou,  kterou  odešel  Gucho.) 

Výstup  třetí. 

Don  Sancho.    Doňa  Rosa. 

Don  Sancho. 

Ah,  zřít  tě  zas,  se  chvěji, 
tof  ráj  jest.    Pro  tě  však  se  chvět  jest  beznadějí! 

Dona  Rosa. 
Bůh  spojil  znova  nás,  zas  spasí  nás. 

(Dívá  se  na  něho  opojena.) 

Můj  drahý! 
(Vrhnou  se  druh  druhu  vášnivě  do  náručí.) 

Don  Sancho 
(vzhKžeje  do  noci  nad  svou  hlavou.) 
Ó,  s  hvězdné  výše  té,  tak  plné  nebes  vláhy, 
zda  nesestoupí  sem  kdos  nesmrtelný,  smělý, 
jenž  skryl  by  tě  v  svůj  stín?    Což  nebes  prostor  skvělý 
již  nemá  andělů,  a  andělé  ne  křídla? 

Dona  Rosa. 
My  máme  přítele,  víš,  muž,  jejž  kdys  jsem  zhlídla? 

Don  Sancho. 
Hle,  sám  jest  vyděšen.    Jet  všude  nebezpečí. 

(Objeví  se  Torquemada.  Jest  ve  tmě  stromů.  Slyšel  tato  poslední  slova.  Poslouchá 

a  dívá  se.    V  pološeru  zkoumá  dona  Sancha  a  doňu  Rosu  s  jakýmsi  rostoucím 

překvapením.    Ani  ona  ani  Sancho  jej  nevidí.    Don  Sancho  bere  doňu  Rosu  za 

ruku  a  zdvihá  oči  k  nebi.) 

Oh,  kdo  přec  ochrání  tě  mocnou  svojí  péčí? 

Torquemada. 


Já. 


(Oba  se  obrátí  užaslí.) 

Výstup  čtvrtý. 

Don  Sancho,  Doňa  Rosa,  Torquemada. 

Torquemada. 
Poznávám  vás  zas. 

Dofla  Rosa. 
Ten  stařecí 


Digitized  by 


Google 


Torqeumada.  43 

Torquemada. 

Člověk  skrytý, 
zatracen  Gomorrhou  a  Sodomou  zas  bitý, 
jenž  vámi  zachráněn,  vy  neznámé  mi  děti. 
Já  v  hrobě  pohřben  byl,  tu  slyším  vás  tam  spěti 
a  vyprostili  jste  mne  z  něho.    Holubice 
a  orel  jste  vy  dva,  mne  z  něho  zachráníce. 
Vám  dvěma  děkuji,  že  den  zřím  ještě  bílý. 
Ah!    Jste  mi  zachránci,  teď  dojde  na  mne,  milí. 

Dona  Rosa. 
Tof  stařec  ten. 

Torquemada. 
Váš  šat,  jenž  ze  šerky  je  zboží, 
že  zasvěceni  jste,  mi  praví.  Matce  Boží. 
Já  shledávám  vás  ty,  jak  tehdy  jsem  vás  spatřil. 
Já  nežil  bych  teď  již,  ni  k  mrtvým  nebyl  patřil; 
vy  snesli  jste  se  tam  jak  spasní  andělé  mi; 
vy  jste  mne  spasili.    Bůh  cestami  teď  svými 
mne  přivést  dnešní  den  se  v  cestu  vaši  snaží. 
Vy  pomoc  voláte,  já  podávám  vám  páži. 
Bůh,  aby  střežil  je,  svatého  Dominika 
dal  Petru  druhému,  mně  králi,  v  zlo  jenž  vniká. 
Já  jdu  a  slyším  vás.    Jste  v  nebezpečí,  zdá  se. 
Jste  něčí  zajatci?   Jak  pomoci  vám  má  se? 
Bůh  jakous  povinnost  tu  konat  vnuk'  mi  v  duši, 
bych  vstoupil  v  palác  ten  tu  tajů  divných  snůši. 
Já,  Zdař  Bůh!  najdu  vás,  a  neztrnul  jsem  plaše, 
to,  Bůh  že  vede  nás  i  mé  i  kroky  vaše. 
Já  byl  již  ve  hrobě,  vy  přišli  jste.    Ty,  jatá, 
ty,  zajat,  chvějete  se  v  místě  tmy.    Sem  chvátá 
můj  krok.    V  smrt  beze  mne,  jak  bez  vás  já,  by  šli  jste, 
vy  na  útěku  jste,  já  v  patách,  tušili  jste? 
Jak  stihli  jste  až  sem?    Jak  já  jsem  stanul  tady? 
Vy  zázrak  byli  jste,  já  div  jsem  v  tyto  spády. 
Však  ví,  co  činí.  Bůh. 

Don  Sancho 
(k  doně  Rose). 
On  jest  to! 

Torquemada. 

Nebojte  se, 
jsemť  já  zde.    Zhlédnu  past.    Neb  pohřbiv  v  samotě  se, 
jsa  mnich,  znám  v  lidech  se.    Já  miluji  vás,  děti, 
a  proti  králi  též  chci  v  obranu  vás  spěti. 

Don  Sancho. 
Přec  králi  samému  jste  blízko? 

Torquemada. 

Nad  ním!    Výše! 


Digitized  by 


Google 


44  Viktor  Hugo: 

Don  Sancho. 
Co  tedy  jste? 

Torquemada. 
Sám  nic.    Však  všecko  pro  Ježíše. 

Don  Sancho. 
Jak  jmenujete  se? 

Torquemada. 
Mé  jméno:  Spása.    Dosti! 
Jsem  ten,  jenž  zemi  zří  ve  strašné  průsvitnosti 
a  pod  ní  peklo  tam.    Mé  zraky  se  v  ně  vštíply, 
stihají  démony,  již  krčí  se  tam  zchlíplí, 
a  vidím  ve  hloubi  ten  jícen,  postrach  massy, 
žár  temný,  a  já  mám  tu  urnu,  jež  jej  zhasí. 
Však,  rcete  přec  též  vy,  jak  znějí  vaše  jména. 

Don  Sancho. 
Princ  Sancho  z  Burgosu. 

Dona  Rosa. 

Já  Rosa  z  Orthez  rčena. 

Don  Sancho. 
My  zasnoubeni  jsme. 

Torquemada. 
Vy  as  jste  učinili 
jen  sliby,  dispensí  jež  rozvázat  lze,  milí. 
Však,  jak  jste  přišli  vy  v  park,  tuto  skrýši  temnou? 

Don  Sancho. 
Král  poslal  násilím  mne  v  klášter.  Rosu  se  mnou. 
My,  my  jsme  uprchlí. 

Torquemada. 

Vy  pokutu  jen  dáte. 
Král  platit  bude  víc,  neb  hřích  má  větší,  znáte! 
Že  klášter  Boží  přec  být  musí  vazbou  králi. 
Tof  hřích.    Tam  nucení  se  nikdy  nevídali. 
Jste  volni.    Doufejte  jen,  Roso,  Sancho  pevně! 
Co  chcete  ještě  teď? 

Don  Sancho. 

Chcem,  otče,  sňatek  zjevně. 

Torquemada. 
Bud,  já  vás  oddám  sám. 

Doňa  Rosa. 

Ó,  monseigneur,  jak  snésti  .  .  . 
(Chce  se  mu  vrhnout  k  nohám.    Torquemada  jí  to  posuňkem  zabraňuje.) 

Torquemada. 
Ráj  mrtvým  náleží,  však  živým  patří  štěstí; 
hle,  co  tu  nesu  já,  jenž  cítím  v  duchu  žalmů, 
tu  v  pravé  pochodeň  a  v  levé  zase  palmu. 
Vám  žehnej  Bůh! 


Digitized  by 


Google 


Torquemada.  45 

Don  Sancho. 
Ó,  plesl  oh,  nevím  proč,  však  stále 
když  jsem  vám  na  blízku,  já  nebojím  se  krále. 
A  kdybych  někoho  se  bál,  tož  vás.    Ó,  vy  jste,  pane, 
jak  Prozřetelnost  nám,  jež  nad  námi  tu  stane. 
Mám  cit,  že  hrozný  jste  a  vznesen. 

Torquemada. 

Roso  malá, 
jak  Ráchel,  Jakuba  když  uzřevši,  si  vzala, 
tak  Sancha  pojmete  si  mužem.    Boží  ruka 
ves  králův  zmaří  plán,  jenž  všecek  se  mi  vnuká. 
Já,  ano,  spasím  vás,  vás  oba,  spoléhejte! 

Doňa  Rosa. 
Oh,  ať  jste  kdokoliv,  kněz,  biskup,  dík  náš  mějte  I 
Vám,  otče,  žehnáme.    To  mžik  byl  štěstím  vzňatý, 
že  chtěl,  neb  že  chtěl  Bůh,  ó,  kmete  dobrý,  svatý, 
že  slyšeli  jsme  váš  vzdech  ze  hrobu  tak  Jilasný. 

Don  Sancho. 
Já  na  to  vzpomínám,  jsem  ještě  tam,  den  krásný 
byl  v  dubnu,  růže  já  jsem  trhal  v  plném  květu, 
a  za  motýli  zas  má  Rosa  spěla,  vše  tu 
se  dělo  ve  slunci,  jež  svítilo  nám  v  duši. 
Pak  nastal  večer  již,  vnik*  výkřik  v  ráz  v  mé  uši, 
jak  kdos  by  umíral,  a  zřím  tu  kámen  sivý 
a  naslouchám  .  .  . 

Doiía  Rosa. 
A  děrs:    Tam  člověk  v  hrobě  živý! 
Jej  spasme!    Kámen  však  byl  těžký  velmi,  velmi. 

Don  Sancho. 
Vždyť,  Roso,  na  blízku  byl  zcela  kříž. 

Doňa  Rosa. 

Tak's  děl  mi, 
a  vytrh*s  jej. 

(Na  Torquemadovi  jest  pozorovati  hnutí  úžasu.) 

Don  Sancho. 
Nuž  tak,  já  vzal  jej,  dobrou  páku, 
a,  diky  kříži,  hrob  se  podal  jeho  tlaku, 
se  otevřel,  a  vy  jste  z  hrobu  vyšel  živý. 

Torquemada 
(stranou). 
Suď  Bůh!   Jsou  ztraceni! 

Don  Sancho. 

My  dva,  já  zdvihám  chtivý, 
a  Rosa  tlačí  jej,  a  balvan  nadzdvižený, 
hle,  otevřel  nám  hrob. 


Digitized  by 


Google 


46  Viktor  Hugo: 

Torquemada 
(stranou). 

Kříž  zkořán  vytržený! 
Toť  svatokrádeže  jest  vrchol.    Oheň  v  třasu 
se  na  ně  rozevři!    Jsou  mimo  všecku  spásu. 
Hle,  jsou  již  mimo  stín  ten  smírný  Kalvárie! 
To,  běda,  není  již  jen  s  králem  historie, 
tof  s  Bohem! 

(K  donu  Sanchovi  a  doně  Rose.) 
Kovová  ta  páka,  jste  si  jisti, 
že  byl  to  kříž? 

Don  Sancho. 
Tak  jest.    Pod  starou  zdí  se  místí, 
vstál  vztyčen  nad  travou,  jež  byla  suchá  zcela, 
já  chyť  jej  v  pěsti  své. 

Torquemada 
(stranou.) 

Kříž  vytrhla  dlaň  smělá! 
Kříž!  —  Jedno!    Spasme  je.    Však  jinak,  hrůzy  Boží. 
A  hned  tu  hodinu. 

Don  Sancho. 

Zde,  kdy  se  tmy  kol  množí, 
jsme  beze  přátel  tu,  i  útulek  nám  schází; 
nám  spásou  jste  jen  vy,  seigneur. 
Torquemada. 

Jen  tiše,  drazí. 
Já,  ano  —  spasím  vás. 
(Odchází  pozadím,  a  vidět  jej,  jak   pomalu  se  noří  a  mizí  na  svahu  schodiště.) 

Výstup  pátý. 

Don  Sancho,  dona  Rosa. 

Doňa  Rosa. 

Dík  vzdáti  klekněm  nyní. 
Tof  pomoc  s  nebe  jest!    Bůh  pro  nás  zázrak  činí. 
Jak  člověk  doufá  rád,  v  tom,  Sancho,  pravda  skrytá, 
a  každé  větve  se,  ať  která,  rád  tak  chytá. 
Kmet,  námi  zachráněn,  hle  v  tomto  domě  tmavém 
a  spasí  nás.    Tak  jest,  já  věřím,  doufám.    Právem? 

Don  Sancho. 
To  jistě!    Doufej  jen,  má  drahá!    Život  dluží 
on  nám,  teď  dá  jej  nám.    Ah,  duch  můj  tím  se  vzmuží, 
jsem  jako  opojen. 

(Táhne  ji  k  sobě.) 
Pojď,  pojď  si  oddechnouti! 
Ten  stín,  jenž  ze  křídel  se  serafinů  hroutí, 
jej  cítím,  na  čelech  nás  dvou  jak  chladí,  kana. 
Zasáhlaf  mezi  nás  a  hvězdy  ruka  chranná. 


Digitized  by 


Google 


Torquemada.  47 

Dona  Rosa. 
Tak,  ruka  Boži  to,  jež  chrání  nás. 

Don  Sancho. 

Ó,  rci  mi, 
zda  slyšíš  blížit  se  ráj  zvuky  blaženými. 
(Ukazuje  jí  park  a  husté  stromoví.) 
Ta  příroda  vše  kol  jest  jako  souzvuk  lyry. 

Doňa  Rosa. 
Ah,  při  shledání  vše,  co  chvělo  se  v  nás  víry, 
vše  na  rty  najednou  vám  přijde:  s  minulostí 
i  přítomnost,  co  vše  jste  trpěl,  chtěl,  se  vhostí. 
Co  nocí  bezesných.  Bůh,  jeho  slitování, 
zlí  lidé,  naposled  se  duše  neubrání 
a  „Miluji  těl"  rce  mi,  a  vše  jsme  řekli,  zříme. 
Já  tolik  plakala!    Když  konec  naději  mé, 
a  toho  kláštera  já  v  hloub  vržena  zcela, 
niť  našich  osudů  jak  trhá  se,  jsem  zřela, 
a  srdce  obou  nás  od  sebe  odervána, 
a  choutka  králova  jen  zhruba  načrtaná, 
ó,  děs!  Já  cítila  se  silnou,  statnou  v  žití 
a  hrdou  přála  však  si  často  mrtvou  býti. 
(Matná  zář  měsíce  počíná  se  míchati  s  tmavými  průhledy  obzoru.) 

Don  Sancho. 
A  já,  kdy  znala  bys!  .  .  .  Však  pusťme  již  ty  zkazky. 
Jen  srdce  žije  přec,  v  sled  zbude  triumf  lásky. 
Vše  druhé  zřítí  se  a  zhyne.  V  sňatku  vězí 
nás  obou  spasení!    Já  věřím  tomu  knězi. 
On  vrací  jenom  nám,  co  od  nás  dostal.    Drahá, 
mne  miluj!    Luny,  viz,  jak  nad  hory  jde  dráha. 
Ty  vody,  lesy  zři,  v  nichž  duch  jest  nekonečný, 
vše  tato  krása  zde  jest  Boží  duch  jen  věčný. 
Ta  všecka  lahoda,  v  to  krásné  místo  vseta 
nám  káže  věřiti  a  z  Božích  úst  jest  věta. 
Již  dál  se  nestrachuj,  má  krásná  duše  v  štěstí! 
Bol,  tof  jest  lilie,  a  naděj  růží  jesti. 
Bol,  ten  se  otevře.  Bůh  změkčen  pláče  s  výše, 
a  to  jest  naděje.  Věř,  bol  náš,  nesen  tiše, 
jím  pohnul.    Neznámí  nás  strážci  opatrují. 
Zřím  stíny  kolem  nás,  jež  péče  síf  kol  snují. 
Co  říc'  ti?    Miluji  tě  nad  vše!    Zvítězíme, 
a  modř  tam  z  oblohy  hloub  srdcí  našich  jíme. 
Jen  doufejme! 

Doňa  Rosa. 
Já  vím,  kdos  má  nás  zachrániti. 
Já  doufám.'  Doufat  jest  se  zrodit. 

Don  Sancho. 

Láska  —  žití. 


Digitized  by 


Google 


48  Viktor  Hugo:  Torquemada. 

Doňa  Rosa. 
Co  mám  já  v  duši  své?    Ah,  říci  jsem  ti  chtěla, 
jak  tebe  miluji! 

Don  Sancho. 
Pojď  blíže  tedy. 
(Rosa  se  blíží.) 

Zcela  I 
(Rosa  se  přiblíží.   Oba  klesnou  na  lavici,  doňa  Rosa  v  náruč  dona  Sancha.) 

Doňa  Rosa 
(na  něj  patříc). 
Ó,  Sancho,  králi  můj!    Jsem  vámi  přeblažena! 

Don  Sancho. 
Má  Roso,  za  krátko  my  budem'  muž  a  žena. 
Ach,  Roso,  pravda  to!    Bůh  přijde,  slyšev  tebe. 
To  slovo  „manželé"  zda  chápeš,  slovo  s  nebe! 
Tof  krása,  tělo  jest  tvé  cudné,  požehnané. 
—  Oh,  vy  sny  v  klášteře!    Oh,  bezsennost,  jež  plane!  — 
Být  chotěm!    Anděla  smět  chytit  sladkou  mocí. 
Tě  vidět  každý  mžik  a  mluvit  ve  dne  v  noci 
vše  slova  štěstí  k  ti  a  slyšet  tvoje  zase, 
ve  chvění  zlíbati  vše  úsměvy  v  tvé  kráse. 
Ráj  míti  za  jho  tak,  jak  povinnost  co  je  mi! 
A,  kdo  ví?  v  brzku  snad,  ó.  Roso,  nerdi  se  mi! 
zřít,  prsty  malými  jak  sladká  bytost  stiská, 
tvou  přerozkošnou  hruď,  z  níž  věčná  krása  tryská. 
A  slyšet  žvatlati  mu  z  úst,  v  nichž  med  se  ssedá: 
zvuk:  matko! 

Doňa  Rosa 

(zbožňujíc  jej). 

Otče!  zas  dí  tobě,  drahý. 

(Za  jejich  vytržení,  v  pozadí  za  svahem  schodiště  a  nad  ním  objeví  se  hrot 
černého  praporu.  Prapor  se  vztyčuje  pomalu.  Viděti  jej  brzy  celý.  Ve  středu 
má  umrlčí  hlavu  a  dvě  kosti  křížem,  bílé  v  černém  poli.  Toto  vzrůstá  a  blíží  se. 
Don  Sancho  a  doňa  Rosa  se  obracejí  zkamenělí.  Prapor  vztyčuje  se  dále.  Vidět 
kápí  jejího  praporečníka  a  po  pravé  i  po  levé  straně  kápě  dvou  řad  kajicníků 

černých  a  bílých.) 

Don  Sancho. 

.     Běda! 

(Koně  c.) 


Digitized  by 


Google 


z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


-^ ^= 

■v^x. 

1       ^^ 

1 ^ il 

Má   "^ 

H 



w  - 

"^ 

m-^^^—á 

-  * 

J 

^ 

[         1 

I^^ 

^ 

^^^S 

^^^^^^i 

L^^í 

BOHUMIL  BRODSKÝ: 

V  hodinu  dvanáctou. 


(Pokračováni.) 


Ondřej  pozoroval,  že  sestra  po  celý  zbytek  večera,  když  ještě  seděli 
u  škatulek,  je  podivně  rozechvěna,  nepokojná  a  nepozorná.  Škatulky 
se  jí  kazily,  padaly  z  rukou.  Brzy  se  mračila  a  pevně  rty  svírala,  brzy 
bezděčný  úsměv  rozsvětlil  její  rysy,  a  výraz  její  tváře  stával  se  roz- 
touženým, jakby  radostné  obrazy  táhly  její  hlavou.  Nepřikládal  tomu 
žádné  váhy.  Chycený  srnec  a  přítomnost  adjunkta  ji  tak  rozrušily.  Je 
bojácná  a  tuze  se  lekla.  Má  už  takovou  starostlivou  povahu,  že  na 
všechny  víc  pamatuje  než  na  sebe.  Ale  v  tomhle  případu  miSže  bý\ 
klidná,  nebezpečenství  už  pominulo.  Dnes  není  čas,  aby  s  ní  mohl 
mluvit  o  své  myšlence  jít  do  zámku  k  paní  hraběnce,  ale  zítra  to  už 
dokáže,  vezme  si  ji  stranou  a  získá  ji.  Oh,  to  budou  druzí  koukat, 
až  jim  poví,  co  všechno  on  provedl. 

Ale  ku  podivu,  na  druhý  den  našel  Manču  ještě  jaksi  roztržitější 
a  zarputilejší  než  před  tím.  Sotva  mu  na  otázky  odpověděla  a  vyhýbala 
se  každé  důvěrnější  rozmluvě.  Přičítal  to  její  hádce  s  matkou.  Rozborová 
se  podivila,  když  přišedši  v  poledne  domů  spatřila,  že  Manča  vaří  maso. 
Proto  tedy  dnes  zůstala  doma.  Vymlouvala  se  ráno,  že  musí  před  svátky 
vyprat,  ale  zatím  sháněla  mlsy. 

„Kdes  vzala  maso?"  ptala  se. 

, Ondřej  je  přinesl  pro  Tomáše,"  odpověděla  Manča  klidně. 

«Ajaj,  pro  Tomáše.    Pro  nás  nic?" 

,Ne,  pro  nás  nic.    My  jsme  zdrávi." 

,S  takovými  řečmi  mi  dej  pokoj,"  rozkřikla  se  baráčnice  podrážděně. 
„Tuhle  člověk  dře  do  úpadu  a  za  to  slyší,  že  pro  něj  nic  lepšího  není. 
Buď  budeme  jíst  všichni  jedno,  nebo  nedostane  žádný  nic.  Máš  krásnou 
lásku  k  matce!" 

,A  vy  krásnou  lásku  k  nemocnému  dítěti!  Že  vám  to  není,  ma- 
minko, líto  a  hanba  takhle  před  Tomášem  mluvit.  Kdybych  chtěla  já 
nebo  tatínek  nebo  Ondřej  také  maso  jíst,  nic  bych  neříkala.  Ale  jen 
vy  sama  koukáte  Tomáše  o  poslední  kousek  potěšení  přivést." 


Digitized  by 


Google 


52  Bohumil  Brodský: 

S  pece  ozvalo  se  tiché  stkáni.  Tomáš  těšil  se  celé  dopoledne  na 
maso,  nalézaje  se  téměř  u  vytržení,  že  najednou  bude  jíst  takovou 
lahůdku.  Manča  ho  poučovala,  jak  má  s  masem  zacházet,  aby  si  mohl 
jiné  dny,  když  všichni  jsou  ve  fabrice,  sám  maso  vaiit.  Ve  své  chorobné 
mysli  představoval  si  již,  jak  bude  sílit,  jak  se  mu  vrátí  svaly,  a  jak 
jednoho  dne  s  Ondřejem  půjde  do  lesa  dříví  rubat.  Do  fabriky  už 
nepůjde,  kdyby  mu  tam  plné  kapsy  zlata  slibovali.  A  najednou  matka 
mu  nepřeje  lahůdky,  matka  hrozí,  že,  nedostane-li  ona,  nedostane  také 
on.  Slova  Mančina  rozlitostnila  ho  tak,  že  ani  neslyšel,  co  dále  se 
mluvilo.    Plakal  usedavě,  jakoby  svou  záhubu  oplakával. 

„Peklo  mám  na  světě,"  nadávala  Rozborová  v  slepé  zuřivosti. 
„Napřed  mi  bábu  na  krk  uvázali,  abych  dřela  na  tu,  a  teď  zas  mám 
mít  hlad,  aby  měl  Tomáš  dost.  Výmluvy  se  vždycky  najdou.  Snězte 
si  to,  ale  ode  dneška  si  pro  svou  výplatu  budu  chodit  sama  a  koupím 
si  sama,  co  budu  chtít." 

„Třeba,"  řekla  Manča  studeně.  „Když  vám  naše  brambory  ne- 
chutnají, kupte  si  kořalku  a  maso." 

„Taky  že  koupím,"  křičela  umíněně.  „Dej  mi  mé  peníze.  Nic  už 
od  tebe  nechci." 

„Nemám  ani  krejcaru.  Víte,  že  jsem  dala  všechno  na  dluh  u  Špice. 
Ale  abyste  nenaříkala,  dám  vám  maso."  Rozborová  chvíli  ještě  křičela, 
hubovala,  ale  na  konec  se  usmířila  a  vzala  opravdu  část  masa  pro 
Tomáše  určeného.  Když  dojídala,  pristrčila  zbytek  muži,  aby  dala  na 
jevo,  že  není  tak  lačná,  za  jakou  ji  mají.  Ale  Rozhora  odstrčil  misku 
a  klidně  loupal  brambory  dál.  Ušklíbla  se  výsměšně  a  dojedla,  čím 
pohrdal.  Večer  opakoval  se  týž  výstup  a  byl  mnohem  vášnivější  než 
v  poledne.  Konec  tomu  učinil  Rozhora.  Když  žena  příliš  mnoho  křičela, 
vstal  od  stolu  a  postavil  se  před  ženu. 

„Mlč,"   povídal  hrozivě. 

„Proč  bych  mlčela?"  volala  rozvášněna. 

„Protože  poroučím!"  rozkřikl  se  zle,  jak  ho  ještě  neslyšela.  „Buď 
budeš  jíst  co  já,  nebo  tě  vystrčím.  Než  jdeš  spát,  nepomodlíš  se,  ale 
kdybys  spatřila  kořalku,  budeš  sedět  do  půlnoci.  Ani  slova!  Ondřej 
přinesl  maso  hochovi,  a  tomu  to  zůstane.    A  teď  k  práci." 

Rozbory  se  žena  přece  jinak  bála  než  dcery,  a  nepochybovala,  že 
by  ji  vystrčil.  Tetelíc  se  hněvem,  sedla  ke  škatulkám.  Slyšela,  jak  Tomáš 
na  peci  jí,  a  každé  jeho  zamlasknutí  jakoby  ji  píchalo.  Tohle  Manči 
neodpustí.  Dostane  se  jí  na  peníze,  a  pak  si  nakoupí,  co  bude  chtít.  — 

Ondřej,  naplněn  myšlenkami  o  cestě  do  zámku,  nemohl  trvaleji 
zabývat  se  rozhoriením  proti  matce.  Teprve  záhy  před  spaním  podařilo 
se  mu  Manču  vyvést  do  komůrky.  Tu  velmi  horiivě  počal  jí  vykládat 
návrh,  k  němuž  podnět  dal  Klváň.  Manča  ho  pozorně  poslouchala, 
chvíli  mlčela,  ale  potom  prudce  se  vztyčila. 

„Nepůjdu  nikam,"  povídala  náhle  hlasem,  který  nepřipouštěl  odporu. 
„Před  několika  dny  bych  snad  byla  šla,  ale  teď  nepůjdu.  Af  jdou 
někteří  mužští.    Nebo  jiná  děvčata.    Já  nepůjdu." 

Darmo  Ondřej  prosil,  doléhal.  Vždy  stejně  úsečné  odpovídala,  že 
ona  nepůjde.  A  příčinu,  proč  nechce  jít,  mu  neřekla.  Rozmrzen  odešel 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  53 

spát,  a  druhý  den  přiběhl  opět  na  noc  domů,  aby  získal  někoho  k  cestě 
k  hraběnce.  Všichni  hořeli  radostí,  že  se  jim  objevuje  naděje  k  ulehčení, 
ale  jeden  strkal  na  druhého,  aby  s  deputací  šel.  Strach  před  továrnou 
je  držel.  Věděli,  že,  kdyby  se  páni  ve  fabrice  o  tom  dověděli,  že  by 
bylo  zle,  že  by  je  propustili  z  práce. 

,Nechcete-li  žádný,  půjdu  sám,"  zvolal  rozmrzen.  A  aby  jim  ukázal, 
že  dovede  držet  slovo,  připravil  se  v  neděli  k  cestě  do  zámku.  Večer 
mělo  býti  veliké  podělování  v  zámku,  a  Ondřej,  spoléhaje  na  dobro- 
tivost hraběnčinu,  doufal,  že  mu  popřeje  sluchu  a  vyslyší  jeho  prosbu. 
Celou  cestu  sestavoval  v  hlavě  způsob,  jakým  svou  prosbu  přednese, 
a  zachvacován  vždy  vábnější  představou,  utvrzoval  se  v  přesvědčení^ 
že  půjde  nazpět  se  splněnou  nadějí  a  bude  moci  přinést  do  Mezilesí 
radostnou  zprávu. 

Se  srdcem  mocně  bušícím  prosil  vrátného,  aby  mu  vymohl  před- 
puštění  u  paní  hraběnky.  Vrátný  nedůvěřivě  si  ho  prohlížel,  žádal,  aby, 
co  chce  paní  hraběnce  říci,  dal  si  napsat  a  písemně  poslal.  Ale  když 
Ondřej  tolik  usilovně  prosil,  obměkčil  se  a  šel.  Za  chvíli  dostal  Ondřej 
rozkaz,  aby  šel  nahoru.  V  rozpacích  a  rostoucí  tísní  stoupal  po  schodech, 
pokrytých  koberci.  Lokajové  posměšně  si  jej  prohlíželi  a  významně 
hlavami  na  sebe  kývali.  Cítil  hanbu  a  nejraději  by  byl  se  obrátil  a  utekl. 
Ale  už  mu  otevřeli  dveře,  a  on  se  octl  v  nádherném  pokoji.  Paní  hra- 
běnka ještě  se  dvěma  dámami  seděla  u  krbu  a,  dívajíc  se  naří  lorgnetem, 
usmívala  se,  jakby  cosi  zajímavého  spatřila. 

Lokaj,  jenž  stál  za  Ondřejem,  musil  ho  několikrát  pobídnout,  aby 
Sel  dál  a  povídal,  co  chce. 

„Statný  hoch,"  chválila  hraběnka  po  francouzsku. 

.Pravý  horal,"  přikyvovala  společnice. 

„Ale  úžasně  neohrabaný,"  zasmála  se  třetí.  Smích  ten  dovršil  jeho 
rozpaky.  Chvíli  to  trvalo,  než  konečně  promluvil.  Zajíkavě  začal  líčit 
bídu  v  Mezilesí,  tovární  poměry,  sklíčenost,  jež  nepřipouští  naděje,  že 
za  nynějších  poměrů  se  věci  v  Mezilesí  změní.  Viděl,  že  ho  poslouchají 
se  zájmem,  že  se  přestávají  usmívat,  a  že  chvílemi  se  paní  hraběnka 
schoulila,  jakby  ji  bylo  zima.  I  lokaj  za  Ondřejem  stojící  se  přestal  smát. 
Když  povídal,  jak  kostižer  a  souchotiny  jeho  krajany  mrzačí,  když  po- 
vídal, jak  pro  bídu  ani  bramborů  se  najíst  nemohou,  jak  o  dobytek 
přišli,  tu  paní  hraběnka  vztáhla  proti  němu  ruku. 

„Dost,  dost,"  volala  nervósně.   „To  je  strašlivé.  A  jaké  máte  platy?" 

Povídal,  co  dostávají,  jaké  pokuty  musí  odvádět,  jak  jsou  zapro- 
dáni Špicovi  a  vydáni  na  milost  a  nemilost  úředníků,  kteří  propuštěním 
mohou  každého  nadobro  zničit.  A  přešed  k  myšlence  Klváněm  dané, 
že  by  sirkárna  mohla  proměněna  být  v  továrnu  na  celulosu  a  tím  ves 
zachráněna,  prosil  svým  neumělým,  ale  tím  větší  dojem  působícím 
způsobem,  aby  se  paní  hraběnka  přimluvila,  aby  byla  továrna  v  Mezilesí 
zakoupena  nebo  jiná  na  blízku  vystavěna. 

„Pro  ty  lidi  musí  se  něco  stát,"  řekla  paní  hraběnka  rozhodně 
a  kynula  lokaji.  Chtěla  ho  poslat  pro  hraběte,  ale  v  téže  chvíli  vstoupil 
hrabě  sám.  Letmo  dotkl  se  pohledem  Ondřeje,  ale,  jakoby  ho  neviděl, 
přistoupil  k  hraběnce. 


Digitized  by 


Google 


54  Bohumil  Brodský: 

, Dostal  jsem  nepříjemnou  zprávu, *  pravil  po  francouzsku.  „Ne- 
lekejte se,  má  milá,  ale  musíme  odříci  slavnost." 

„Probůh,  co  se  stalo?"  křikla  uděšeně.  „Mluvte  přece."  A  vidouc 
v  ruce  jeho  telegram,  prudce  po  něm  sáhla.  Hrabě  utrhl  a  vzal  ji  za  ruku. 

„Zmužilost,  Klotildo,"  pravil  mocně  rozechvěn,  „Eugen  je  nemocen." 
Eugen  byl  mladý  hrabě  a  nalézal  se  právě  v  Paříži. 

„On  je  mrtev,  viďte,"  rozkřikla  se  zoufale,  potácejíc  se. 

„Ne,  zlomil  si  nohu  při  pádu  s  koně.  Dal  jsem  rozkazy,  aby  bylo 
vše  připraveno  k  okamžitému  odjezdu." 

„Ano,  ano,  rychle  pryč.  Vy  mi  neříkáte  plnou  pravdu,  on  je  mrtev." 
A  propukla  v  křečovitý  pláč.  Hrabě  objal  ji  rukou,  a  obě  dámy,  také 
polekané  a  zděšené,  nahýbaly  se  k  ní  se  svými  flacony  voňavek.  V  té 
chvíli  se  hrabě  obrátil  a,  spatřiv  Ondřeje,  zamračil  se.  Ukázal  velitelsky 
ke  dveřím. 

„Pryč,  okamžitě,"  poroučel,  metaje  blesky  rozhněvaného  pohledu 
na  lokaje.  A  ten  v  náhlé  horlivosti  vrazil  do  Ondřeje,  strkaje  ho  ke 
dveřím.  „Pryč,  okamžitě,"  opakoval  po  hraběti.  Ondřej  nevěděl,  co  se 
děje.  Bylo  mu,  jakoby  náhle  vystřízlivěl  z  nesmírného  opojení.  Viděl 
se  blízek  splnění  svých  snů,  že  bylo  potřebí  jen  rukou  po  nich  sáhnout, 
a  najednou  se  vše  rozplynulo  jako  vzdušný  obraz.  Potáceje  se,  vyšel 
na  chodbu,  kde  běhali  sluhové  v  jakémsi  horečném  chvatu  a  ustrašení. 
Boje  se,  aby  se  na  něho  nevrhli,  rychle  seběhl  se  schodů  a,  octnuv 
se  venku,  zastavil  se,  aby  nabral  dechu.  Jeho  tělo  svíjelo  se  jako 
v  bolestech.  Omámení  ustoupilo  ledové  skutečnosti.  Celou  svou  duši 
bolestně  se  svíjející  odkryl  při  své  prosbě.  Ale  najednou  vyskytlo  se 
něco  neznámého,  co  ho  odhodilo,  co  zmařilo  a  zbořilo  směle  stavěnou 
jeho  myšlenku.  Viděl  také  bohaté,  mocné  lidi  plakat  a  zoufale  naříkat. 
Domníval  se,  že  pláč  a  nářek  hledá  jenom  baráky,  a  zatím  vetřel  se 
až  do  zámku,  do  těch  nádherných  pokojů,  z  nichž  mu  bylo  úzko, 
a  kde  by  nemohl  bydlit  ze  strachu,  že  se  tam  udusí.  Snad  to  osud 
tak  chtěl,  snad  právě  vyčíhal  si  chvíli,  kdy  by  mu  připravil  nejtrpčí 
sklamání. 

Teď  je  konec.  A  přece  stál,  doufaje,  že  snad  se  paní  hraběnka 
upokojí,  že  ho  nazpět  zavolají  a  dají  mu  útěchu.  Nemohl  se  spřátelit 
s  myšlenkou,  že  by  tak  docela  bez  naděje  se  vracel. 

„Co  tu  zevlujete?"  obořil  se  naň  vrátný,  spěchaje  kolem  něho. 
„Nevíte,  že  tu  nesmí  nikdo  překážet?" 

„Snad  mě  zavolají,"  sděloval  svou  myšlenku. 

„To  tak  I  Teď,  kdy  se  vrchnost  chystá  do  Paříže,  kdy  umírají 
strachem  o  svého  jediného  syna,  budou  mluvit  s  takovým  neotesancem. 
Pryč  odtud,  hezky  rychle." 

Šel.  Vrátný  mu  oči  otevřel,  a  on  se  až  bál,  jak  tu  mohl  stát 
a  čekat,  když  se  tady  neštěstí  stalo.  Tedy  odjíždějí,  pryč,  daleko. 
O  Paříži  nevěděl,  ale  tušil,  že  je  to  daleko,  poněvadž  v  pověstech 
starých  vojáků  byla  Paříž  někde  na  konci  světa.  A  syn  jim  stůně. 
Měl-li  ještě  jiskřičku  naděje,  ta  nyní  zmizela.  Nadobro  a  navždy.  Teď 
nepomůže  nikdo.  Hrabě  nebude  vůbec  továrnu  stavět.  Pro  koho  také? 
Ztratí-li  syna,    oroč  by  se  staral?    A  v  Mezilesí   zůstane  sirkárna,  lidé 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  55 

budou  se  rodit  a  umírat,  vzdychat  a  pracovat,  jist  orambory  a  prosit 
Špice,  aby  čekal.  Všechno  půjde  svým  krokem.  Otec  s  matkou  sestárnou, 
zemrou,  Manča  se  vdá  a  přivede  někoho  do  baráku,  a  začne  znovu 
V3rrastat  nové  pokolení,  které  už  ani  vědět  nebude,  že  druhdy  v  Mezilesí 
lidé  jinak  vypadali,  že  byli  od  něčeho  jiného  živi  než  od  fabriky,  a  že 
by  se  na  světě  mohl  někdo  objevit,  kdož  by  z  nezištné  lásky  byl 
ochoten  ulehčit  jim  a  dopomoci  k  lepšímu  životu. 

Šel  zpáteční  cestou  mechanicky,  nevěda  ani,  jak  daleko  už  dorazil, 
a  bolí-li  ho  nohy.  Lhostejně  pohybovala  se  noha  po  noze,  krok  ke  kroku 
se  řadil.  Necítil  ani  potěšení,  že  se  blíží  k  domovu,  ani  omrzelost,  že 
marně  vážil  cestu.  Proč  také?  To,  co  podnikl,  je  odbyto.  Zbavil  se 
marných  myšlenek.  Mezilesským  nezbývá  než  trpět  a  mlčet,  nebo  se 
vzepřít  a  potom  odstěhovat  se  jinam,  rozprchnout  se  do  všech  koutů 
světa.  Dnes  to  všechno  bylo  lhostejné,  dnes  by  se  byl  nerozehřál,  ani 
kdyby  mu  byli  sami  přišli  vstříc  a  řekli,  že  se  vydají  na  cestu,  jakmile 
jen  slůvko  řekne.  — 

Když  přicházel  k  Mezilesí,  jakoby  ránu  mezi  oči  dostal.  Spatřil 
proti  sobě  jít  Holma  se  ženou.  Holma  poznal  hned.  Nandu  pouze  dle 
postavy,  přes  to,  že  ji  dlouhá  léta  neviděl,  hluboko  se  vryla  v  jeho 
mysl.  Vyhnuti  nebylo,  musil  se  s  nimi  setkat.  Šli  také  k  lesu.  Bezpochyby, 
že  krásný  zimní  den  vylákal  Holma,  a  že,  ustrnuv  se  jednou  nad  svou 
ženou,  šel  s  ní  společně  ukázat  se  světu,  dopřát  jí  nalokat  se  volného 
vzduchu  a  podívat  se  na  okolí. 

Vše  ostatní  zmizelo  Ondřeji  z  mysli.  Potká  je,  hučelo  mu  hlavou, 
a  spatří  tu,  pro  kterou  chvátal  z  vojny,  která  měla  provázet  ho  životem 
a  stát  se  mu  družkou  jeho  životního  zápasu.  Nemohl  jí  slíbit  hojný 
stůl  jako  Holm,  městské  šaty,  v  jaké  byla  oblečena,  ani  klobouk,  který 
měla  na  hlavě,  ale  tolik  by  jí  byl  mohl  slíbiti,  že  se  za  ni  nikdy  stydět 
nebude  a  že  jí  nikdy  neublíží. 

Podívá  se  na  ni,  myslil  si,  přicházeje  blíž.  Musí  se  podívat,  vy- 
padá-li  tak  jako  dřív.  A  potom,  až  ji  uhlídá,  už  nikdy  víc  na  ni  ne- 
pomyslí. Vždyť  se  zřekla  svého  předešlého  života,  nemá  nic  společného 
s  lidmi,  ze  kterých  vyšla,  nenáleží  k  nim  a  necítí  s  nimi.  Jak  vypadá 
Holm,  věděl,  jaké  je  povahy,  také  mu  bylo  známo.  Teď  chce  vidět, 
jak  vypadá  ona.  Upřel  z  daleka  na  ni  oči  a,  kráčeje  tak,  nespouštěl 
zraku,  nedbaje,  vidí-li  ho  Holm  či  ne. 

Nanda  podívala  se,  až  když  byl  několik  pouze  kroků  vzdálen. 
Lekla  se,  maličko  se  zastavila  a  potom  bojácně  šla  při  straně  stezky, 
jakoby  se  mu  vyhýbala.  Ale  nemohla  očí  od  něho  odvrátit.  Strach 
smíšený  se  zvědavou  bázní  tkvěl  v  jejím  pohledu.  Ondřej  viděl,  jak 
napřed  zbledla  a  potom  rychle  se  zarděla.  Ale  změna  barvy  ho  ne- 
zajímala. On  pozoroval,  že  její  postava  stala  se  ještě  štíhlejší,  že  její 
tvář  je  hubená,  kosti  vysedlé,  nos  ostrý.  Utrpení,  af  duševní  či  tělesné, 
bylo  vryto  na  jejím  obličeji,  a  ruměnec  zakrýval  její  chorobnou  bledost. 
Hluboká  bolest  a  soustrast  se  v  něm  ozvala.  Kdyby  bývala  vypadala 
spokojeně,  kdyby  byl  na  ní  znát  blahobyt,  byl  by  přešel  tvrdě,  a  vnitřní 
zloba  proti  ní  nikdy  by  byla  nevymizela  z  jeho  srdce.  Ale  že  poznal 
její  utrpení,  které  se  nedalo  zakrýti,   považoval  se  za  pomstěna,  a  ani 


Digitized  by 


Google 


56  Bohumil  Brodský: 

jediný  záchvěv  nevrlosti  proti  ní  nezčeřil  jeho  nitro.  Vážně,  s  tklivým 
soucitem  setkaly  se  jejich  pohledy,  a  Ondřej  byl  blízek  odhodlání 
zastavit  se  a  oslovit  ji. 

Ale  již  ho  Holm  vytrhl  ze  zamyšlení.  Že  se  mu  dost  z  cesty 
nevyhnul,  strčil  do  něho,  až  zavrávoral. 

„Nemotoro,  nemůžeš  se  vyhnout?"  rozkiíkl  se  zlostně.  „Koukej 
se  tak  drze  na  někoho  jiného." 

Ondřej  se  zastavil.  Žíly  na  spáncích  mu  naskočily,  a,  zatav  zuby, 
chystal  se  skočit  na  Holma.  Ale  Nanda,  obrátivši  se,  chytila  Holma  za 
ruku,  táhnouc  ho  k  sobě. 

„Co  děláš?"  volala  úzkostně.    „Vždyť  ti  nic  neudělal." 

„Af  jde  z  cesty,  chlap  nestydatý,"  křičel  Holm.  „Díval  se  po  tobě, 
jakobys  s  ním  do  práce  chodila." 

„Ondřeji,  jdi,  jdi,"  prosila  úpěnlivě.  „Měj  ty  rozum.  Udělej  mi 
to  k  vůli.    Vidíš,  že  je  rozhněván." 

„Půjdu,  k  vůli  tobě,"  řekl  těžce.  „Tohle  bylo.  Holme,  po  druhé. 
Až  to  bude  po  třetí,  poteče  tvá  nebo  moje  krev.    Pamatuj  si  to." 

„Zavřít  tě  dám,  žebráku,  však  ty  zkrotneš,"  volal  za  ním. 

Ale  Ondřej  šel  dál,  vždy  rychleji,  aby  ho  neslyšel.  Bál  se,  že  by 
se  nepřemohl,  že  by  po  něm  skočil,  a  to  nechtěl.  Když  ho  ona  prosila, 
aby  k  vůli  ní  se  přemohl.  Ale  až  ještě  jednou  se  střetnou,  pak  už  af 
padne  oko  nebo  zub,  jeden  z  nich  musí  padnout. 

Jakoby  ho  rozčilení  vzpružilo  a  tupou  resignaci  zapudilo,  křepče 
šel  k  vesnici.  Nenese  sice  radostné  noviny,  ale  nese  něco  přece.  Jednak 
je  v  něm  potvrzeno,  že  nevinně  trpí,  že  lidé,  kteří  o  jejich  postavení 
v  Mezilesí  pravdy  se  dovědí,  shledávají  poměry  jejich  strašnými,  jako 
hraběnka  bezděky  stvrdila.  A  tu  nesmí  nikdo  říci,  budou-li  se  bránit, 
že  tak  činí  z  pouhého  vzdoru.  Také  nyní  ví,  že  na  nikoho  se  nemohou 
víc  spolehnout  leč  na  sebe.  A  kdo  ví,  zda  právě  toto  vědomí  neučiní 
je  nejzmužilejšími.  Teď  už  nebude  se  ohlížet  po  ničem,  a  nic  jeho  mysl 
nezmate.  Cítí  se  opět  silným,  tím  silnějším,  čím  pevnější  je  jeho  pře- 
svědčení, že  i  ta,  kterou  mu  urvali,  je  nešťastna  a  musí  snášet  jho, 
ve  kterém  ji  neúprosně  drží.  Dvoje  cesta  je  jen  možná,  buď  záhuba 
fabriky,  nebo  záhuba  těch,  kdož  fabrice  otročí. 


Týden  po  cestě  do  zámku  dostala  celá  rodina  Rozborová  z  továrny 
výpověď.  Sám  správec  před  ostatními  přišel  ji  dávat.  Byl  rozrušen 
a  křičel,  až  všecek  ve  tváři  zrudl,  a  hlas  mu  selhával. 

„Žádný  výdělek  pro  vás  ve  fabrice  není,"  křičel,  rukama  hroze 
Rozboroví  do  tváře.  „Ani  pro  vás,  ani  pro  vaši  ženu,  ani  pro  vaši 
dceru.  Buřiči  jste,  špatní  lidé,  podvodní,  úskoční,  drzí.  Vy  si  budete 
troufat  na  nás?  Vy  nás  budete  roznášet  po  světě  jako  lidožrouty?  Co 
by  z  vás  bylo,  kdyby  nás  nebylo?  Kdo  vás  živil,  za  vaši  špatnou 
práci  hříšné  peníze  platil?  A  takový  f loutek,  kterému  mléko  po  bradě 
teče,  otrhaný,  hloupý,   opováží  se  jít  až  do  zámku  a  tam  žaluje!   No, 


Digitized  by 


Google 


v  liodinu  dvanáctou.  57 

vyžalovall  Hnali  ho,  jak  se  na  něho  patřilo.  A  my  tu  nejsme  o  nic 
menší  páni.  My  taky  můžeme  ukázat,  že  na  nás  něco  záleží.  Pan 
majitel  továrny  své  peníze  na  cestě  nenasbíral,  aby  je  rozhazoval  darmo- 
šlapům a  lenochům.  Nic  mu  na  tom  nebude  záležet,  když  bude  továrna 
zavřena.  Pak  každý  uhlídá,  odkud  vezme  peníze.  Prozatím  chci  u  ostatních 
zamhouřit  oči.  Ale  běda,  jak  zpozoruji  nějakou  vzpouru.  V  tu  chvíli 
je  po  práci,  a  v  tu  chvíli  jsou  tu  četníci.  Pamatujte  si  to  dobře  všichni. 
My  platíme,  my  poroučíme.  Pane  pokladníku,  dejte  Rozboroví  peníze, 
a  to  vám  povídám,  až  přilezete  s  prosbou,  dveře  vámi  vyrazím." 

Rozhora  stál  pokojně  a  díval  se  mu  pozorně  do  očí,  jak  by  po- 
slouchal nějakou  zajímavou  novinu.  Když  se  mu  zase  ruka  správcova 
před  očima  zatřepala,  pohodil  hlavou  a  usmál  se. 

„To  je  kázání,"  povídal  klidně.  „A  hrozeb!  Vy  mi  toho  hrozně 
málo  zadarmo  dáte,  udřel  jsem  se  tu  já  a  celá  rodina.  Ale  vy,  páni, 
jste  sem  přišli  hubení  a  vypásli  jste  se  tu.  Požehnej  vám  Pán  Bůh. 
Já  bez  vás  taky  budu  živ.  Měl  jsem  mít  rozum  a  před  dvaceti  lety 
se  obrátit  k  fabrice  zády,  vysmál  bych  se  dnes." 

,Mlč,  nevíš,  co  povídáš!"  okřikla  ho  Rozborová  jedovatě.  „Kluk 
tě  taky  zkazil.  Vzácný  pane  správce,  mně  nemají  za  zlé,  já  za  nic 
nemohu.  Darmo  doma  napomínám  a  okřikuji.  Je  jich  na  mě  jako  krup, 
a  musím  do  kouta.  Já  jsem  nevinná.  Byla  jsem  vždycky  spokojená 
a  budu  zas.    Já  snad  do  fabriky  mohu." 

„Ne,"  křikl  zlostně.    Rozborů  v  vzdor  v  něm  vřel. 

„Můj  ty  Bože,  jak  já  k  tomu  přijdu?"  nabírala  plačky.  „O  ničem 
jsem  nevěděla,  až  teď.  Oni  přede  mnou  jsou  samá  tajnost  a  matky  si 
nic  nevážejí.  Vzácný  pane,  smilujou  se.  Slibuji  jim,  že,  jak  se  něco 
dovím,  všechno  jim  povím." 

„To  je  hanba,"  zvolal  kdosi  ze  zástupu  tlumeně.  Správec  se  chvatně 
otočil  a  zamračeně  přeměřil  zástup. 

„Kdo  to  zavolal?"  ptal  se  pánovitě.    Ticho  bylo  odpovědí. 

„Ještě  jedno  takové  zavolání,  a  továrna  je  zavřena,"  rozkřikl  se 
prudce.  „Žádný  vzdor  nestrpím,  slepou  poslušnost  chci  mít.  Řekl  jsem, 
že  od  Rozborů  nesmí  nikdo  do  práce,  a  dost.  Táhněte,  sice  vás  dám 
vystrčit. " 

„Mám  já  živobytí!"  naříkala  Rozborová,  zvolna  kráčejíc  za  mužem. 
„Jaký  táta,   takový  syn  a  dcera.    Jsem   mezi  nimi  jako   v  kriminále." 

„Rozborová!"  zavolal  správec,  když  už  byla  mezi  dveřmi.  Otočila 
se  radostně.  „Abyste  viděla,  že  nejsme  tak  špatní  jako  váš  syn,  vy 
jediná  smíte  do  práce.    Ale  to  vám  povídám,  dáte  na  syna  pozor." 

„Aby  jim  to  Pán  Bůh  stonásobně  zaplatil,"  velebila,  ženouc  se 
po  jeho  ruce.  Dělal,  jakby  utrhoval,  ale  potom  si  dal  přece  jen  ruku 
políbit. 

„Lituji  vás,  milá  matko,  že  máte  tak  špatnou  domácnost,"  povídal 
s  blahosklonnou. povýšeností.  „Jinak  bych  se  nad  vámi  neustrnul.  Nu, 
jděte,  jděte,  nemám  rád  mnoho  díků."  A  složiv  ruce  na  zádech,  šel 
s  hlavou  hrdě  vztyčenou  do  své  kanceláře. 

Když  přišla  Rozborová  domů,  Rozhora  už  seděl  u  večeře.  Mlčel 
a  ženy  si  ani  nevšiml.  Po  večeři  vyňal  peníze,  které  u  výplaty  dostal. 


Digitized  by 


Google 


58  Bohumil  Brodský: 

ale  nedal  je,  jak  obyčejně,  všechny  Manči.  Rozpočítával  je  chvíli  a  potom 
větší  hromádku  vysypal  před  dceru,  menší  položil  před  ženu. 

„Mančo,  ode  dneška  budeš  vařit  jen  pro  mě  a  Ondřeje.  Matka 
si  bude  vařit  sama,*'  povídal  drsně.  «Ani  slova,  já  budu  mlčet,  a  ty  mlč 
taky,"  řekl  hrozivě  ženě,  jež  uhodila  Ižicí.  „Tady  jsem  zase  pánem  já, 
a,  jak  něco  řekneš,  postěhuješ  se  do  fabriky.  Dost  o  tom."  A  vstav, 
vzal  dýmku,  aby  si  nacpal.  Manča  nevěděla,  co  se  ve  fabrice  stalo. 
Odběhla  hned  po  práci  domů,  nečekajíc  ani  na  výplatu.  Tomáš  nyní 
doma  pomáhal  vařit,  sedaje .  u  plotny  a  bavě  se  svými  myšlenkami. 
Zvěřina  již  došla,  ale  za  to  měl  dvě  lahve  vína,  které  mu  o  svátcích 
poslal  Klváň.  Manča  měla  víno  zavřené  a  nalévala  denně  bratru  do 
hrnečka,  aby  měl  čím  se  posílit. 

Když  však  viděla  otce  neobyčejně  rozhněvaného  a  slyšela  jeho 
neočekávaný  rozkaz,  tušila,  že  se  něco  při  výplatě  stalo.  Nepátrala 
po  tom.  Však  Ondřej  se  to  doví,  až  půjde  na  tácky.  Dověděl  se  to, 
a,  když  Manči  všechno  vypravoval,  zbledla,  a  její  chřípě  chvěly  se 
rozčilením.  Neříkala  nic.  Ale  v  jejím  srdci  vyhasl  zbytek  citu,  který 
dosud  chovala  k  matce.  Nechtěla  otce  poslechnout,  chtěla  přes  jeho 
zákaz  vařit  pro  všechny.  Ale  když  se  nyní  dověděla,  jak  matka  je 
všechny  potupila,  jak  veřejně  se  jich  zříkala  a  na  ně  žalovala,  jakoby 
srdce  jí  zatvrdlo.  Stavíc  snídaní  na  stůl,  položila  lžíce  pouze  pro  otce 
a  Ondřeje.  Rozborová  čekala,  že  i  ona  dostane.  Teď,  vidouc  počínání 
Mančino,  podrážděně  vstala  a  vyběhla  ven.  Za  chvíli  vrátila  se,  nesouc 
v  lahvičce  kořalku  a  v  papíře  kus  salámu.  Posadila  se  k  oknu,  aby  ji 
viděli,  a,  pojídajíc  salám,  připíjela  si,  pomlaskávala  a  tvářila  se  nesmírně 
spokojeně. 

Roztržka  v  rodině  byla  dokonalá.  Ráno  vstal  Rozhora  s  Ondřejem, 
aby  hledal  v  lese  práci.  Neměl  důkladného  obleku  a  obuvi,  ale  Ondřej 
půjčil  mu,  co  měl  pro  svátek,  a  jaksi  slavnostně  vedl  otce  do  lesa. 
Manči  byla  doma  dlouhá  chvíle.  Přála  si  mít  nějakou  práci  a  netrpělivě 
přecházela  po  baráku,  chvílemi  hovoříc  s  Tomášem,  chvílemi  poklízejíc. 
Večer  se  rozeběhla  ke  Smutným  a,  když  se  vrátila,  byla  spokojenější. 
U  Smutných  jí  slíbili,  že  se  postarají,  aby  dostávala  pod  rukou  k  lepení 
škatulky.  Z  každého  známého  baráku  jí  trochu  papíru  dají  a  škatulky 
od  ní  udělané  na  své  jméno  odvedou.  Mnoho  arci  tím  nevyzíská,  když 
bude  pilná,  nejvýš  patnáct  krejcarů,  poněvadž  před  matkou  lepit  nesmí, 
ale  i  to  bude  dobré.  Aspoň  koupí  pro  Tomáše  něco  lepšího  nebo 
zaopatří  věci  k  šití  a  správce  šatů. 

Byly  to  nyní  pro  ni  chvíle  opravdového  duševního  požitku,  když 
byla  zbavena  společnosti  továrenské,  když  neslyšela  kluzké  vtipy  do- 
zorců a  významný  smích  těch  několika  vyznamenávaných  dělnic,  které 
se  netajily  svými  styky  a  zřejmě  dávaly  na  jevo,  že  si  smějí  ve  fabrice 
jinak  počínat  než  druzí.  Stálý  nepokoj,  stálé  honění  k  činnosti,  nadávky 
a  necudnosti,  hrozby  a  pošklebky  byl  ten  chléb,  kterým  se  všichni  při 
práci  živili,  vlastně  živeni  byli,  poněvadž  dozorcové  nedali  si  vzíti 
palmu  hrubosti. 

Hovoříc  s  Tomášem,  připadala  si  jako  spokojeně  dřímající.  Pouze 
chvílemi  bylo  jí  trapno,  že  ona  doma  zahálí,  kdežto  druzí  pracují.  Tak 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  59 

provázela  myšlenkami  ubožáka  otce,  který  se  odhodlal  k  těžké,  nezvyklé 
práci,  jen  aby  nebylo  doma  nouze.  Vydrží  to?  Kéž  by  Klváň  dal  mu 
nějaké  lehčí  zaměstnání.  A  sotva  si  Klváně  připomněla,  vlna  blažené 
ostýchavosti  zalévala  její  nitro.  Rděla  se  vždy  bez  příčiny  a,  jakoby 
Tomáš  četl  v  její  hlavě,  odcházela  kvapně,  aby  venku  přestála  nejprudčí 
nával  svého  rozechvění.  Přitisknuta  někde  v  komoře  čelem  o  stěnu, 
dlaněmi  spánky  svírala  a  vášnivě  si  vyčítala,  že  takovými  hloupými 
věcmi  svou  hlavu  plní.  Nic  nesmí  o  Klváňovi  myslit,  je  to  dětinské, 
nesplnitelné,  nemožné.  Zavinila  to  všechno  tím  neprozřetelným  slovem 
tehdy  venku  při  odchodu  adjunktově  a  už  by  to  odvolala,  jen  kdyby 
zase  přišel.    Ale  Klváň  nedával  o  sobě  ani  věděti.  — 

Při  těch  soukromých  myšlenkách  také  o  matce  často  přemýšlela. 
Cítila  hlubokou  bolest  z  roztržky  a,  chladně  uvažujíc,  obviňovala  sebe 
z  nelásky  a  hrubosti.  Umínila  si,  že  pozvolna  matku  domácnosti  vrátí, 
že  raději  sama  něco  snese,  jen  aby  nebyl  u  nich  takový  nepřirozený 
život.  Bylo  by  to  ještě  horší,  kdyby  se  matka  dala  na  pití  a  potom 
se  spustila  jako  Vejvoda  nebo  jiní,  kteří,  co  vydělají,  v  kořalce  utápí 
a  vlekou  se  jako  stíny. 

Ondřej  s  otcem  nevrátil  se  celý  týden.  Strach  o  ně  stoupal  každým 
dnem,  a  nebýt  Tomáše,  kterého  neměla  komu  svěřit,  byla  by  se  za 
nimi  pustila.  Ale  stále  si  přece  jen  myslila,  že  Ondřej  by  měl  rozum 
a,  kdyby  se  něco  stalo,  vzkázal  by  nebo  by  přišel  sám  to  povědět. 
Jasné  počasí  se  změnilo,  a  každý  den  padal  sníh,  někdy  tiše,  bez  větru, 
jindy  spojen  s  vánici.  Slyšíc  hvízdat  meluzinu  a  dívajíc  se  okénkem 
na  husté  mraky  sněhu,  bičované  a  štvané  vichřicí,  úzkosti  o  otce  umírala. 

V  sobotu  v  poledne  podařilo  se  jí  matku  zase  příměti,  že  sáhla 
po  lžíci  a  přisedla  k  jídlu  dcerou  uvařenému.  Vzpírala  se  zle,  ačkoliv 
v  jejích  lačných  očích  byla  touha  po  jídle  napsána.  Kdykoliv  Manča 
přistrčila  před  ni  misku,  odstcčila  ji  zlostně  a  v3rtahovala  lahvičku 
s  kořalkou,  pijíc  o  překot  a  posmívajíc  se  svou  napilou  tváří.  Ale  hlad 
přece  ji  zkrotil,  a  s  jakous  bojácností  brala  lžíci  do  ruky,  poprvé  také 
dotazujíc  se  po  muži,  kdy  přijde  a  vzkázal-li  něco.  Mírně  odpovídala 
Manča,  zakrývajíc  svou  bázeň  o  otce,  a  tvrdila,  že  otec  asi  jistě  večer 
se  vrátí. 

Uhodla.  Přišel  za  tmy  s  Ondřejem.  Manča  měla  připravenou  večeři 
a,  sotva  zaslechla  kroky,  stavěla  polévku  na  stůl.  Tentokráte  také  pro 
matku  vedle  otce  zase  misku  přichystala  a,  vyhýbajíc  se  pohledu  matčinu, 
tím  nedočkavěji  dívala  se  ke  dveřím.  Otec  s  bratrem  vešli  pokr3rti  sněhem, 
s  botami  omrzlými,  skřehlí  a  vysíleni.  Ondřej  byl  zardělý,  a  jeho  oči 
vesele  se  setkaly  s  pohledem  Mančiným.  Ale  Rozhora  byl  zimou  modrý 
a  třásl  se  jak  osyka.  Nemohl  ani  mluvit  a  těžce  dopadl  na  lavici.  Bez 
otázek  vylila  polévku  na  jeho  misku,  a  on  hltavě  se  pustil  do  jídla. 
Když  vedle  něho  žena  přisedla,  úkosem  po  ní  mrskl  okem,  ale  jedl  dál. 

Teprve  po  večeři  vypravoval  Ondřej.  Napřed,  jak  je  v  lese  zle, 
co  je  tam  sněhu,  a  že  nízké  porosty  jsou  úplně  zaváty.  Polovina 
dřevorubců  do  lesa  ani  nechodí,  a  ti  druzí  že  mají  zlou  cestu.  Kdyby 
byl  Klváň  nezaopatřil  jim  u  hajného  nocleh,  těžko  by  byli  mohli  v  lese 
vydržet.    Ale  takhle  přece  mají  to  mnohem  lepší  než  jiní.    U  hajného 


Digitized  by 


Google 


60  Bohumil  Brodský: 

v  teple  se  vyspí,  hajná  jim  za  několik  krejcarů  dá  k  snídaní  i  večeři 
polévky,  a  tak  mohou  vydělávat.  Pan  adjunkt  je  dal  k  lehké  práci, 
nakládají  dříví  a  prohazují,  kde  je  nejhůř,  sníh.  Druzí,  kteří  musí  ve 
sněhu  stát,  kácet,  kmeny  z  chvoje  vysekávat,  těm  je  hůř,  ti  se  zamáčí, 
a  prsty  jim  omrzávají.  Manča,  slyšíc  o  adjunktovi,  kterak  otce  a  bratra 
šetří,  jak  jim  ulehčuje,  div  potlačila  slzy,  které  se  jí  do  očí  draly. 
Dobrý  člověk!  Čím  se  mu  může  odměnit?  To,  nač  on  narážel,  bylo 
jen  chvilkové  rozčilení.  Na  vážné  důsledky  nelze  ani  pomyslit,  k  ně- 
jakému zahrávání,  k  ukájení  náruživosti  ona  nikdy  nepřistoupí,  a  on 
sám  snad  není  ani  schopen,  aby  co  takového  žádal.  Nejlíp  bude,  vyhne-li 
se  mu  a  předejde-li  každému  styku  s  ním.  Kéž  by  raději  se  odtud 
odstěhovali  někam,  kde  by  našli  práci  méně  namáhavou  a  méně  na 
rozmarech  zaměstnavatelů  závislou.  — 

Zvlášť  potom,  když  slyšela,  jak  těžkou  otci  připadala  jeho  nová 
práce,  byla  všecka  sklíčena  a  tím  houževnatěji  držela  se  myšlenky,  že 
musí  společně  s  Ondřejem  píditi  se  po  něčem,  co  by  přineslo  ulehčení 
celé  rodině.  Tomáš  je  blízek  smrti,  matka  nevypadá  nejzdravěji,  a  ještě 
by  otec  měl  zahynout?  Je  na  něm  vidět  smrtelnou  únavu,  a  snadno  se 
dá  vysvětliti,  že  jeho  tělo,  uvyklé  na  práci  v  uzavřené  místnosti,  ku  které 
není  zapotřebí  tolik  síly  jako  obratnosti,  poklesá  u  díla,  při  kterém  musí 
napnouti  se  všechny  svaly,  a  při  kterém  ostrý  zimní,  horský  vzduch  vy- 
žaduje pevného  těla  a  otužilosti. 

Rozhora  ležel  celou  neděli  jak  zabitý  a  až  k  večeru  opustil  lože,  aby 
se  trochu  narovnal.  Manča  ho  prosila,  aby  do  lesa  nechodil,  že  nějaký 
čas  vystačí  s  penězi,  které  Ondřej  přinese,  ale  Rozhora  zavrtěl  hlavou. 

„Taky  zvyknu,  a  bude  mi  to  zdravější,"  povídal  se  smutným 
úsměvem.  „Nejhorší  je,  že  jsem  začal  v  zimě.  Ale  i  to  přejde.  Jak 
se  sníh  slehne,  a  cesty  utvrdnou,  bude  zas  lip.  Ve  fabrice  si  nesmí 
myslit,  že  bez  nich  člověk  zhyne  jako  zvěř." 

A  šel  ráno  zase  na  celý  týden.  Manča  po  straně  nakazovala 
Ondřeji,  aby  na  otce  dbal. 

„Neboj  se,  bez  tvého  vyzvání  dělám,  co  se  dá,"  povídal  s  laskavým 
úsměvem.  „Někdy  se  až  otec  mrzí,  že  ho  mám  za  slabocha.  Jak  to 
jeden  měsíc  vydrží,  bude  vyhráno.  Už  se  taky  těší,  že  z  jara  prodá 
chalupu,  a  že  se  odstěhujeme  blíž  k  pile.  Jen  dbej,  aby  Tomáš  se 
toho  dočkal." 

Tak  smutně  utíkal  týden  po  týdnu.  Sněhu  leželo  na  horách  a  lesích 
celé  spousty.  Baráky  Mezilesské  byly  v  něm  ukryty,  a  jen  nakloněné 
střechy  vyčuhovaly  nad  závěje.  Vyházené  stezky  křižovaly  náves  a  ústily 
k  fabrice,  pochmurně  se  dívající  do  opuštěné  krajiny.  Skrovné  zásoby 
paliva  rychle  vytrácely  se  těm,  kdož,  nechtíce  zameškat  práci  ve  fabrice, 
málo  si  ho  nastřádali.  V  sněhovém  moři  k  lesu  se  broditi  nebylo  lehko, 
a  mimo  to  jejich  stopy  prozrazovaly  je,  kdyby  byli  větší  strom  nebo 
mnoho  chvoje  nasekali.  Hajný  po  celé  dny  obcházel  ves,  hromuje  a  vy- 
hrožuje. Nepokutoval  ještě  žádného,  ale  svou  přítomností  zastrašoval  je, 
aby  dle  chuti  paliva  neodnášeli.  A  v  téže  době,  kdy  shon  o  palivo  byl 
nejpalčivější,  a  kdy  lidé  v  barácích  tetelili  se  zimou,  naléhali  správéc 
a    úředníci   k  největšímu    spěchu,   jakoby   se   objednávky   byly   zdvoj- 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  61- 

násobily,  a  oni  chtěli  všem  vyhověti.  Kdykoliv  někdo  z  dělníků  vy- 
chybil,  lítaly  nadávky,  vyhrůžky,  pokuty. 

„My  vás  živíme,  nám  musíte  sloužit,"  slyšeli  dělníci  stokrát  za 
den.  A  děsíce  se  smrti  z  hladu,  snažili  se  vyhovět  pánům.  Aby  paliva 
ušetřili,  obmezovali  vařenou  stravu  a  pokládali  doušek  kořalky  za  jediný 
prostředek,  kterým  by  se  udrželi  při  síle.  Ale  třeba  že  na  venek  byli 
poslušnými  až  k  poníženosti,  přece  to  mezi  nimi  vřelo,  a  myšlenky, 
které  před  rokem  ještě  považovali  by  za  nesrozumitelné  bláznovství, 
dnes  byly  jejich  duševním  chlebem,  kterým  zaháněli  roztrpčenost  proti 
nouzi.  Jak  dlouho  však  mohlo  trvati  toto  nepřirozené  kvašeni,  kde  pokora 
a  jitření  pod  jednou  střechou  se  tlačily  a  skrytě  spolu  zápasily? 

Páni  ve  fabrice  cítili  se  bezpečnými.  Majíce  v  rukou  strašnou  zbraň, 
vyhnání  a  odepření  chleba,  domnívali  se,  že  dovedou  veškeren  odpor 
zlomit  a  v  zárodku  udusit.  Ostatně,  nyní  měli  pokoj,  všudy  bylo  ticho, 
a  oni  přičítali  to  vyhoštění  Rozborových  z  fabriky.  Tím  je  zkrušili, 
smáli  se  mezi  sebou,  a  ten  nemotorný  Rozhora  vzpomíná  si  jistě  nyní 
při  své  práci  v  třeskutém  mrazu  a  sněhu  na  teplé  síně  fabriční. 

Měli  poněkud  pravdu.  Ondřej  k  vůli  otci  trávil  celý  týden  v  lese, 
přicházeje  vždy  v  sobotu  večer  domů.  Neopomenul  sice,  přišel-li  dříve, 
jíti  hned  někam  na  tácky,  nebo  aspoň  v  neděli  vyhledal  soudruhy,  ale 
za  zimy,  při  které  cvakají  zuby,  a  okénka  jsou  ledem  pokrytá,  těžko 
se  každý  rozehřeje.  Nebyla  však  slova  jeho  nadarmo  pronášena,  třebas 
nejevily  se  účinky  jejich  na  venek.  Střádala  se,  pojilo  se  jedno  ke 
druhému,  tvrdlo  a  utužovalo  se,  aby,  až  přijde  příhodná  doba,  všechna 
najednou  jasně  zazářila  před  jejich  očima  a  byla  hmotou  zápalnou, 
která  by  poskytla  požáru  dostatečně  potravy. 

Snad  všem  v  Mezilesí  vedlo  se  hůř  než  Rozborovým.  I  oni  cítili 
nouze.  Špic  doléhal  na  ně  s  neúprosnou  tvrdostí,  aby  svůj  dluh  zaplatili, 
a,  kdykoliv  Manča  přinášela  částku,  kterou  by  vyrovnala  dluh  za  týden 
udělaný  a  dodávala  malou  částku  na  starý  dluh,  vždycky  Špic  huboval, 
nadával  a  hrozil.  Nemůže  jim  čekat  a  nebude  jim  čekat,  volal,  natřásaje 
se.  Nemá  jistoty  u  nich.  Takoví  nepokojní  lidé  mohou  jednoho  dne 
utéci,  a  kde  by  on  přišel  ke  svým  penězům?  Důvěřuje  pouze  hodným 
lidem  a  ne  buřičům.  Páni  z  fabriky  se  beztoho  na  něho  mrzí,  že  čeká 
lidem,  kteh'  fabriku  ostouzejí.  A  takový  jeden  pán  je  mu  milejší  než 
deset  baráčníků.  Platí  hotově,  hodně  utratí  a  nenazlobí  se  jako  oby- 
čejný člověk. 

Manča  nechávala  jeho  řeči  bez  povšimnutí.  Dívala  se  chladně  před 
sebe,  a  když  trochu  ustál,  žádala,  aby  jí  v  knížce  potvrdil,  co  zaplatila. 
To  také  Špice  velice  dopalovalo.  Málokterý  dělník  dával  si  něco  stvrzovat. 
Všichni  téměř  na  slovo  věřili  panu  Špicovi,  který  se  dušoval,  že  mezi 
lidmi  přichází  o  peníze  a  že,  až  přijde  léto,  stáhne  dluhy  a  vystěhuje 
se  z  té  Siberie,  kde  zakopal  své  peníze  a  marně  lidem  sloužil.  Ale 
Manča  chtěla  mít  všechno  černé  na  bílém,  a  nedala  se  ošidit.  Tato 
nedůvěřivost  čpěla  Špice  víc  než  dluh  Rozborových. 

Pak  ale  přišly  ku  placení  daně.  Tehdy,  když  nákaza  dobytka  pře- 
kazila prodej  zabavených  věcí,  úřady  polevily,  čekaly.  Ale  po  vánocích 
dolehly  s  tím  větší  neúprosností.  Nyní  platit,  nebo  začne  prodej.  Exekutor 


Digitized  by 


Google 


62  Bohumil  Brodský: 

rozzuřený,  že  musí  v  takové  neschůdné  a  zimavé  cestě  do  Mezilesí, 
a  to  po  několikáté,  běhal  jako  rtuf  od  baráku  k  baráku.  Nic  nechtěl 
slyšet,  žádný  nářek  a  výklad  nebyly  nic  platné.  Prolezl  barák  a  hledal, 
kde  by  co  vhodného  k  zabavení  našel.  Kozy,  peřiny,  kusy  lepších  šatů, 
zásoby  píce,  všechno  spisoval  a,  pohroziv,  že  za  čtrnáct  dní  přijde  pro- 
dávat, odcházel,  těše  se,  že  se  tentokráte  upomínáni  starých  dluhů  zbaví. 

U  Rozborů  nedoplatky  daní  rozvrátily  veškeré  rozpočty  Mančiny. 
Těšila  se,  že  teď  přece  vyváznou,  že  se  Špice  zbaví.  Domnívala  se, 
že  staré  dluhy  daní  byly  jim  odpuštěny  vzhledem  na  ztrátu,  kterou 
pádem  plavky  utrpěli.  Měla  také  dost  co  shánět  na  úroky  z  dluhu  na 
baráku  váznoucího,  nemohla  šetřit  ani  na  Tomáši,  který  již  tak  seslábl, 
že  ani  pec  neopouštěl,  ani  na  otci,  jehož  namáhavá  práce  v  lese  vy- 
silovala. Matku  také  odstrkávat  nechtěla,  aby  ji  získala  pro  domov 
a  vzbudila  v  ní  vřelejší  city  k  domácím.  Nezbývalo  než  šetřit  na  sobě 
a  na  Ondřeji.  Bývalo  jí  líto  bratra,  když  přicházel  domů,  a  ona  nemohla 
mu  poskytnout  nic,  co  by  mu  bylo  odměnou  za  celotýdenní  přičinění. 
Ale  Ondřej  jí  dobře  rozuměl  a  z  vlastního  popudu  projevoval  taková 
přání,  aby  neupadla  do  nesnází. 

Nevěříce,  že  by  hrozba  exekutorova  mohla  býti  vykonána,  žili 
Mezilesští  svůj  těžký  život  den  ke  dni,  trpíce  zimu  a  trpíce  hlad. 
Každého  rána  dívali  se  k  obloze,  protrhne-li  se  olověný  příkrov,  který 
nebe  zatahoval,  a  vysvitne-li  slunce,  aby  otevřelo  cesty  a  zmenšila 
závěje.  Ale  počasí  se  ustálilo.  Mrazy  a  lehké  větříky  střídaly  se  pravi- 
delně, a  malé  poprašky  sněhu  zvětšovaly  sněhové  hradby. 

Za  čtrnáct  dní  objevil  se  zase  exekutor.  Přišel  s  ozbrojenou 
assistencí  a,  začav  od  prvního  baráku,  dražil  zabavené  věci.  Mezilesí 
oživlo.  Lidé  s  chvatem  skrývali,  co  bylo  zabaveno,  ale  exekutor,  cítě 
za  sebou  pomoc,  křičel,  že,  kdo  nevydá,  co  mu  bylo  zabaveno,  bude 
ještě  dnes  odveden  do  vězení  a  tam  si  svůj  pych  odsedí.  S  tvářemi 
vyděšenými  dívali  se  lidé  na  to,  jak  rychle  byli  zbavováni  svých  věcí. 
Za  exekutorem  přišel  řezník  se  svými  učedníky,  kupuje  Smahem  za 
fatku  kozy,  a  objevil  se  pan  Špic,  který  kupoval  peřiny  a  ostatní  věci. 

Pláč,  nářek,  prosby  a  výčitky  rostly  a  měnily  se  v  směsici  hlasů, 
které  se  z  dálky  podobaly  křiku  zástupů  stojících  u  hořícího  města. 
Dělnice,  spínajíce  ruce,  žádaly  řezníka,  aby  kozy  neodváděl,  a  tlačily 
se   ke  Špicovi,  aby  koupené  věci  jim  ponechal,  že  je  zaplatí. 

„Přidejte,  musím  mít  jistotu,"  povídal  chladně. 

A  ony  přidávaly.  Byla  to  podivná  dražba.  Špic  vydražil  peřinu 
za  čtyry  zlaté,  ale  majiteli  ji  přenechal  za  sedm  š  tou  podmínkou,  že 
za  dva  měsíce  dostane  peníze.  Ne-li,  přijde  si  pro  peřinu  a  vezme  si 
ji  bez  předchozího  upomínáni.  Ten  aspoň  čekal.  Ale  řezník  nechtěl 
o  čekání  a  ustoupení  ani  slyšet. 

„Zaplaťte  na  každém  kuse  o  zlatku  víc,  dejte  mi  peníze  na  ruku 
a  nechám  kozu  zde,"  povídal  lhostejně.  Kde  však  vzít  peníze?  Čím 
platit,  když  se  musí  dívat  na  prodej  svého  majetku,  nemohouce  zaplatit. 

Ochraptěný,  jako  na  celý  svět  rozhněvaný  exekutor  přišel  až 
k  Rozhorovům.    Manča  byla  sama  doma  a  přivítala  pány  v  síni. 

„Zaplatíte?"  ptal  se  exekutor  krátce. 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  63 

» Nemám  čím,"  řekla  chladně. 

» Dejte  sem  peřiny.*  Zabavil  u  Rozhorů  peřiny,  kterými  Tomáš, 
ona  a  Ondřej  se  přikrývali. 

,Svou  a  Ondřejovu  dám,  ale  bratrovu  ne,"  povídala  příkře.  „Stůně 
a  potřebuje  ji." 

,To  bych  se  na  to  podívali"  rozkřikl  se.  „Každý  říká,  že  ji 
potřebuje.  Koukejme  se  na  panenku,  jak  se  staví.  Taková  pýcha,  ale 
platit  ne.  Za  několik  dní  tu  budu  zas,  leží  už  u  soudu  žádost  na  prodej 
chalupy.  Neplatíte  daně,  neplatíte  úroky,  neplatíte  nic,  ale  na  pýchu  je, 
že?   Však  vy  zkrotnete." 

„Když  má  být  chalupa  prodána,  zaplatím  tedy  daně,"  řekla  klidně. 
„Mnoho-li  to  dělá?"  S  výlohami  bylo  osm  zlatých.  Měla  devět  uscho- 
váno na  úroky,  ale  tady  se  jednalo  o  peřinu  Tomášovu,  a  to  bylo 
přednější.  Přinesla  peníze  a  dávala  je  exekutorovi,  jenž  byl  překvapen. 

„Podívejme  se,  jak  najednou  peníze  jsou,"  povídal  kysele.  „Napřed 
vzdor  a  potom  peníze." 

„A  kdy  já  dostanu  peníze?"  křičel  Špic  lačně.  „Já  mám  čekat? 
Mně  jsi  nemohla  zaplatit?    Budu  žalovat,  zítra  pošlu  žalobu." 

„Třeba  dnes,"  řekla,  hořce  se  usmívajíc.  „Chcete-li,  prodejte  mě, 
dejte  nás  všechny  oběsit.  Přišel  jste  mezi  nás  otrhaný,  jako  jsme  teď 
my,  ale  pomohl  jste  si,  viďte.  Páni  vás  mají  rádi,  a  my  chudí  jsme 
vám  jen  na  škodu!  Vy  jste  dobrodinec!"  A  změřila  ho  takovým  opo- 
vržlivým pohledem,  že  pan  Špic  nemohl  pro  zmatek  hned  pronést 
ani  slova. 

„Slyšíte  to,  slyšíte  to,"  breptal  k  exekutorovi,  všecek  se  kohoutě 
a  rameny  trhaje.  „Takovou  odměnu  mám  za  svou  dobrotu.  Takový  život 
je  tu  mezi  nevzdělanými,  sprostými  lidmi.  A  pak  mám  mít  svědomí, 
pak  mám  čekat!  Není-li  pak  jeden  pán  lepší  než  padesát  takových? 
Ale  tohle  si  nedám  líbit.  Exekuce  musí  být  co  nejdřív.  Já  ji  naučím. 
A  nic  neprodám,  ani  kdyby  dukáty  platila." 

Exekutor  už  odcházel,  ale  Špic  brebentil,  láteřil  a  pomstu  sliboval. 
Baráčnice  za  ním  škodolibě  se  smály  a  v  duchu  chválily  Manču.  Ale 
ta  už  byla  ve  světnici  a  chladně  uvažovala,  co  tomu  všemu  řekne  otec 
a  Ondřej,  co  si  počnou,  až  přijde  exekuce.  Ztratí-li  vlastní  střechu  nad 
hlavou,  co  z  nich  bude?  Kam  se  odstěhují,  když  je  jich  přece  tolik? 
Snad  se  ukvapila,  snad  neměla  hned  platit.  Ale  jak  by  byla  zachránila 
Tomášovu  duchničku,  která  kryje  jeho  vyschlé,  obolavěné  údy? 

Ne,  nadarmo  by  sebe  z  něčeho  vinila.  To  už  je  jejich  neštěstí, 
které  se  na  ně  hrne  a  které  po  nich  vztahuje  své  spáry,  aby  je  za- 
rdousilo. Dost  se  bránili,  všichni  se  namáhali,  ale  teď  už  nestačí  jejich 
síly.  Když  se  domů  matka  vrátila,  vyčítala  dceři,  že  celý  svět  proti 
nim  popuzuje,  že  Špic  přiběhl  si  do  továrny  stěžovat  a  tam  vykládal, 
jak  směle  mluvila,  jak  ho  urážela. 

„Af  se  stane,  co  stane,  já  za  nic  nemohu,"  volala  v  náhlém  roz- 
jitření.    „A  z  Mezilesí  nepůjdu." 

Manča  se  přemohla  a  neodpověděla.  Proč  vyvolávat  znovu  výstupy, 
které  se  jí  hnusily  a  které  zvětšovaly  dusivé  ovzduší  jejich  domácnosti. 
Tiše  přejde  prese  všechno  a  vyčká  poslední  ránu  osudu. 


Digitized  by 


Google 


64  Bohumil  Brodský: 

Když  v  sobotu  sdělovala  otci  a  Ondřeji,  co  se  za  jejich  nepří- 
tomnosti stalo,  svěsil  Rozhora  hlavu,  a  Ondřej,  přimknuv  oči,  jakoby 
vzpomínal. 

„Lip  by  bylo  prodat  stavení  z  ruky,"  řekl  po  chvíli.  „Utržilo  by 
se  o  nějakou  desítku  víc.  Nějaký  čas  bychom  byli  zde  v  podruží 
a  potom  si  najdem  byt  jinde." 

„Ale  já  s  vámi  odtud  nepůjdu,"  opakovala  Rozborová  zlostně. 

„Nehádejte  se  a  nechtě  toho  všeho  být,"  ozval  se  Rozhora.  „Co 
má  být,  ať  se  stane.  Peníze  neseženeme,  a  lip  bude,  když  se  zbavíme 
dluhů,  abychom  se  mohli  dosyta  najíst.  Ty  se,  Ondřeji,  poohlédni,  do 
které  vesnice  bychom  se  měli  přestěhovat.  Jak  sejdou  sněhy,  odejdeme." 

„Ale  beze  mě,"  vyjela  Rozborová. 

„Chceš-li,  třeba,"  povídal  lhostejně  a  šel  vyhledat  lože.  -- 

Exekutor  darmo  nestrašil.  Za  čtrnáct  dní  přišel  s  úřední  vyhláškou. 
Věřitel,  sedlák  ze  vsi  za  lesy,  který  Rozhorovi  a  několika  jiným 
baráčníkům  půjčil  před  lety  peníze,  vymáhal  nyní  své  pohledávky. 
Lidé  špatně  platili,  a  mimo  to  stěhoval  se  sám  za  synem,  úředníkem 
do  Prahy.  Prodával  statek  a  stahoval  peníze.  Exekuce  byla  podána 
na  všechny  dlužníky.  Na  Rozborový  mimo  to  také  exekuce  na  zaplacení 
dluhu  Špicova.  Druzí,  kterým  hrozil  prodej,  tuze  se  nelekali.  Však  on 
pan  Špic  za  dobrý  úrok  převezme  dluhy  na  sebe.  Ale  od  Rozborových 
nikdo  ani  nepomyslil  jít  se  dovolávat  jeho  milosrdenství.  Ne,  už  je 
konec.  Jednou  se  musí  míra  pro  ně  určená  naplnit  a  naplní  se  teď. 
Oni  už  o  nic  nestojí,  než  o  uhájení  svého  života.  Manča  zvolna  počala 
prohlížet  stavení  a  shromažďovat  věci,  které  bude  moci  potřebovat. 
U  Svatoňů  vyjednala  pronajetí  úzké  světničky,  kam  se  přestěhují,  a  tam 
ve  volných  chvílích  odnášela  zbytky  jejich  bývalého  blahobytu,  možno-li 
tak  nazvati  život,  který  vedli,  dokud  je  příšera  fabriční  práce  nerdousiia. 

Prohlížejíc  jednoho  dne  různé  hamparátí,  které  s  půdy  do  komory 
složila,  byla  překvapena  příchodem  staré  Bartlové.  Byla  to  posluhovačka 
u  správcových.  Těžší  práce  u  úředníků  musily  vykonat  mladší  dělnice 
po  práci.  Dostaly  za  to  něco  k  jídlu,  někdy  nějaký  starý  cár,  který 
paničky  nemohly  potřebovat,  a  tak  zastávaly  služky.  Bartlová  a  ještě 
jiná  babka  posílkovaly  u  úředníků  mezi  dnem,  živíce  se  odpadky  se 
stolů  svých  pánů. 

Bartlová  napadala  trochu  na  nohu,  a  říkali  jí  pajdavá.  Ačkoliv 
byla  ze  vsi,  mezi  vesnické  lidi  málo  přišla.  Neměl  ji  nikdo  rád.  Ráda 
klepala,  vyzvídala  a  donášela.  Měla  úzký,  chytrý  obličej,  šedivé,  pichlavé 
oči  a  usmívala  se,  jakoby  stále  jedla  něco  přesládlého.  Manča  s  ní 
nikdy  nemluvila  a  cítila  k  ní  skrytý  odpor.  Teď  se  jí  až  lekla,  když 
babka  tiše  se  za  ní  ukázala. 

„Pomáhej  Pán  Bůh,"  začala  Bartlová  zpívavým  hlasem.  „Pořád 
pilná?" 

„Mnoho  toho  neporazím,"  odbývala  ji  Manča,  dívajíc  se  na  ni 
pátrá vě  se  strany.     „Co  nám  nesete  dobrého?" 

„I  raději  bych  odnesla,"  zachychtla  se  babka.   „Vaši  nejsou  doma?" 

„Ne,"  řekla  Manča  zkrátka.  „Jen  Tomáš  leží  ve  světnici.  Máte-li 
pro  tatínka  nějaké  vzkázání,  vyřídím  mu  to." 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  65 

,Bůh  chraň,  jsem  ráda,  že  si  s  tebou  mohu  popovídat.  Ty  ne- 
chvátáš, a  já  mám  taky  času  dost.  Ale  táhne  to  na  nás,  zavru  trochu." 
Přivřela  dveře  do  síně  a  potom,  vklouznuvši  do  komory,  zavřela  také 
zde  dveře. 

„Máte  tu  teď  prázdno,"  drmolila,  nevšímajíc  si  udiveného  pohledu 
Mančina.  „Potkalo  vás  několik  nehod,  a,  jak  slyším,  na  chalupu  je 
exekuce.    To  je  toho  moc  najednou,  z  toho  se  ani  neseberete." 

„Na  tom  nezáleží,  on  nikdo  darmo  nic  nepřidá,"  odbývala  ji 
Manča  hrdě. 

„Pravda,  holka,  pravda,  ale  přece  se  někdy  stává,  že  přijde  dost 
malá  příležitost,  a  pomoc  je  hned.  Každý  na  světě  má  nějaké  trápení. 
Tuhle  náš  pan  správec.  Kdo  ho  zná,  musí  říci,  že  je  to  dokonalý  pán, 
ze  všech  těch  pánů  nejlepší.  No,  nějakou  chybičku  taky  má,  ale  tu 
máme  všichni.  Za  to  ale  jaké  má  trampoty.  Paní  mu  stůně,  o  svátcích 
ji  odvezl  do  Vídně,  a,  jak  mu  píšou,  mrzák  z  ní  bude.  Sem  teď  ani 
nechce  jet,  až  v  létě,  a  on  chudák  má  starostí  až  nad  hlavu.  Fabrika 
není  maličkost,  a  vedle  toho  trápení  v  domácnosti." 

„Af  zkouší,  natrápil  se  jiných  dost,"  povídala  Manča  tvrdě. 

„Tak  nemluv,"  kárala  babka  uraženě.  „Kdybys  to  znala,  jako  já 
to  znám,  jinak  bys  soudila.  On  musí  hubovat  a  být  přísný,  jinak  to 
ti  takového  pána  nejde.  Jiní  jsou  ještě  přísnější.  Jako  ku  přikladu  s  vámi. 
Jeho  to  dost  mrzí,  že  se  máte  zle,  ale  když  ty  máš  hlavu  jako  ocelovou." 

„Nám  není  hůř,  než  když  jsme  chodili  do  fabriky.  Věčná  škoda, 
že  jsme  dřív  nepřestali." 

„Ty  jsi,  holka,  prudká,"  mrzela  se  Bartlová.  „Nic  nerozvážíš. 
Vidíš,  dnes  máš  pěknou  příležitost  pomoci  všem  vám.  Chalupa  by  vám 
zůstala,  dluhy  by  byly  zaplaceny,  věř  mi,  až  mi  z  toho  hlava  jde  kolem, 
jaké  máš  štěstí.  A  záleží  to  jenom  na  tobě.  Dobře  mi  rozuměj,  jedná 
se  o  mnoho,  a  kuj  železo,  dokud  je  žhavé." 

„Co  to  všechno  povídáte?"  ptala  se  podivně  zaražená.  „Řekněte 
j)římo,  co  máte  za  lubem,  nerada  dlouho  nadarmo  stojím  a  čas  mařím." 

„Vím,  vím,  musíš  se  přičiňovat,  jinak  to  při  takové  nouzi  není. 
Ale  mohla  bys  si  odpočinout,  dobře  se  najíst,  pomět  se  jako  úřednice. 
Když  nechodíš  do  fabriky,  měla  bys  se  poohlédnout  po  jiném  výdělku. 
Mladá  jsi,  zdravá  jsi,  což,  do  služby  bys  nechtěla?"  A  vrásky  babčiny 
složily  se  v  nejsladčí  úsměv. 

„Do  služby?    Kam?" 

„Nikam  daleko,  někde  tady.  Řeknu  ti  rovnou,  pan  správec  hledá 
služku,  nějakou  mladou,  obratnou,  čilou,  která  by  mu  vedla  domácnost. 
Vzal  by  si  tě,  postaral  by  se  o  tebe,  všecko  by  zaplatil  a  na  vaše 
měl  ohled.  Líbíš  se  mu,  Mančičko,"  dodávala,  snižujíc  hlas  a  důvěrně 
ji  berouc  za  ruku,  „hleděl  by  si  tě.  Je  sám,  má  takový  smutný  život, 
^  o  peníze  není  u  něho  zle.  Chodila  bys  jako  úřednice,  úctu  bys  měla, 
a  jednou,  po  čase,  až  by  paní  zhasla,  možná,  možná  .  .  .1"  A  zakývala 
prstem  významně  ve  vzduchu. 

Manču  jak  by  cosi  udeřilo  přímo  do  prsou.  Vytřeštila  na  Bartlovou 
oči  a  dívala  se  na  ni  chvíli,  jak  by  nechápala. 


Digitized  by 


Google 


66  Bohumil  Brodský:  V  hodinu  dvanáctou. 

„Vidíš,  jaké  máš  štěstí/  smála  se  babka  radostně.  „To  by  se 
každé  nestalo.  A  co  by  jich  na  to  čekalo.  Kdybych  ruku  vystrčila  a  jen 
malinko  se  zmínila,  oč  se  jedná,  chytaly  by  mě  se  všech  stran.  Pepka 
Kaulichová,  Francka  Výhoňová,  ale,  zkrátka,  všecky.  Každá  by  se  ráda 
přistrojila,  najedla,  a  v  chalupách  to  není,  to  přece  jen  páni  zůstanou 
páni.  Tak,  děvečko  zlatá,  tak.  Ale  tys  přece  jen  onačejší.  Bůh  ví,  že 
se  všem  tak  líbíš.  Holky  ti  závidí  a  páni  se  mrzí,  že  do  fabriky  ne- 
chodíš. Bylo  to  skoro  dobře,  že  jsi  na  čas  vyrazila.  Stala  jsi  se  vzácnější. 
Takové  štěstí  tě  potkalo!  Škoda,  že  nejsem  já  mladá,  žádnou  bych  tam 
nepustila.  Teď  mi  ale  pověz,  kdy  nastoupíš.  Musím  přinést  milostpánovi 
odpověď." 

„On  sám  vás  ke  mně  poslal?"  zeptala  se  Manča,  a  její  svítící  se 
oči  upíraly  se  na  Bartlovou  tak  podivně,  že  jen  její  horlivost  ji  činila 
slepou. 

„To  víš,  že  on  sám,"  zasmála  se  rozpustile.  „Už  několik  dnf 
o  tobě  začínal,  všelijak  se  do  toho  pouštěl,  ale  jakoby  se  styděl.  Ale 
dnes  to  z  něj  vyhrklo.  Víš,  na  mě  on  drží,  poctivě  jsem  mu  vždycky 
sloužila  a  radila,  a  myslím,  že  ty  na  mě  taky  nezapomeneš.  Dosloužím 
ti  taky  ve  všem  a  dovedu  mlčet,  mám  z  takových  věcí  rozum." 

„Jste  vy  ale  špatná  baba,"  řekla  pojednou  Manča  opovržlivé 
a  změřila  ji  pohledem  plným  pohrdání.  „Do  hrobu  máte  skok  a  ješté 
takové  hanebnosti  sháníte.    Fuj,  styďte  se." 

„Co  co,"  lekla  se  babka  a  chvatně  ucouvla,  jak  Manča  před  ni 
naplila.    „Jaká  špatná  baba,  jaké  hanebnosti?!" 

„Špatná,  hříšná  baba  jste,"  rozkřikla  se  Manča,  nedovedouc  se  už 
přemoci.  „Špatnější  než  ten  špatný  milostpán.  To  už  vám  na  tom  není 
dost,  že  všichni  téměř  hlady  umírají,  že  se  sotva  vlekou,  že  jste  je 
o  všechno  okradli,  to  teď  ještě  chcete  mladé  životy  zatáhnout  do  bahna? 
Za  kus  cáru  a  za  trochu  jídla?  Oh,  vy  byste  zasloužila!"  volala  se 
stoupající  náruživostí,  přistupujíc  k  ni  blíž  a  pěstěmi  před  očima  jí  hrozíc. 
Oči  její  hořely  jak  plameny,  a  její  mladé  tělo  napjalo  se  jako  prut. 
„Naplit  vám  plné  oči,  vám  i  správci.  Na  hanebnosti  peníze  má,  a  za 
práci  platit  nechce,  proklatec?  Co  si  o  mně  myslí?  A  jak  jste  se  vy 
mohla  opovážit  s  takovou  ke  mně  přijít?  Jsem  snad  tak  špatná,  abyste 
mně  ještě  takhle  ubližovali."  (Pokračování.). 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich. 

Hrstka  upomínek  a  intimních  rysů  v. 
II. 


(Dokončení.) 


UMĚLEC. 

Zdenko  Fibich  —1 
Jakou  představu  vybavuje  toto  jméno  u  obecenstva? 

„Fibich?  —  Ale  ten  přece  nedávno  zemřel?  —  Tak?  Nevím. 
Možno.  Prosím  vás,  umírá  stále  tolik  lidí!  —  Ale  musil  zemřít,  poně- 
vadž se  sbírá  na  pomník.  —  Už  zase  něco!  Ty  vlastenecké  sbírky,  to 
jest  už  hotové  odírání.  —  Psal  také  pro  divadlo,  že  ano?  —  Ale 
nedává  se  to.  —  Já  od  něho  neznám  skoro  nic.  —  Já  také  ne.  — 
A  co  vlastně  napsal,  prosím  vás?  .  .  .* 

Věc  se  má  asi  takto: 

Letíte  plachtovou  lodicí  po  hladině  mořské.  V  dáli,  na  obzoru, 
za  hustou  záclonou  mlh  vynoří  se  před  vámi  lehce  nadechnuté,  vzdušné 
a  neurčité  obrysy.  Leží  tam  ostrov.  Locfka  letí  dále,  a  divákovi  utkví 
v  mysli  jen  ty  vzdušné,  vzdálené  obrysy.  Jaký  jest  ten  ostrov?  Plochý 
suchopar?  Nebo  rozkošná  krajinka,  směle  vypjatých  vrcholův  a  bujné 
vegetace?    Nevíte.  — 

Podobně  jest  tomu  s  jménem  neznámého,  nepochopeného  umělce. 
Jaký  jest  ten  neznámý  ostrov?  Pustina  nebo  ráj?  Nevíte.  Hádáte. 
V  takovém  případě  stačí,  aby  ve  vzduchu  ocitla  se  taká  nebo  onaká 
fráze.  Obecenstvo  se  jí  uchopí  a  vydává  ji  houževnatě  za  svůj  úsudek, 
jsouc  Sfastno,  že  tak  lacino  si  vykoupilo  svou  nevědomost. 

Není  nikterak  škarohlídným  posuzováním  poměrův,  tvrdíme-li,  že 
Fibich  posud  jest  takovým  neznámým,  v  mlhách  ukrytým  ostrovem, 
ztrácejícím  se  v  dalekém  obzoru,  za  neznámými  moři  .  .  . 

Až  slunce  pravého  poznání  a  pochopení  rozptýlí  tyto  mlhy,  a  ne- 
známý ostrov  objeví  se  v  celé  nádheře  a  bohatosti,  stane  mnohý  divák 
před  ním  ve  zbožném  úžase. 

Hromadný,  frázovitý  úsudek  obecenstva  o  Fibichovi  zněl  a  zní, 
že  hudba  jeho  jest  těžká,  nepřístupná,  nemelodická  —  a  dzácká.  — 

5* 


Digitized  by 


Google 


68  Zdenko  Fibich. 

Korrigujte  takový  vydlužený,  hromadný  úsudek  davu  I  —  Nemožno. 
Byl  by  to  donquijotský  zápas  s  větrnými  mlýny  předsudku,  předpojatosti 
a  zaslepené  nevědomosti.  Proti  komu  byste  vlastně  chtěli  bojovat? 
Proti  jakés  neurčité,  beztvárné,  neosobné  hmotě,  o  níž  Ibsen  ve  svém 
„Peer  Gyntu"  praví,  že  jest  to  onen  nebezpečný  nepřítel,  jenž  nikdy 
nebojuje  a  tím  právě  vždycky  vítězí! 

Čím  nesprávnější  a  nespravedlivější  bývá  takový  hromadný  úsudek, 
tím  tíže  možno  ho  vyvrátiti,  poněvadž  věcné,  logické  důvody  nemají 
zde  ceny.  Jediným  prostředkem  k  nápravě  jest,  poskytnouti  obecenstvu 
příležitost,  aby  bezprostředně,  tváří  v  tvář,  seznalo,  co  nepoznané  po- 
suzuje —  a  odsuzuje. 

V  tom  ohledu  však  povolaní  činitelé  v  našem  životě  hudebním 
a  divadelním  jednali  a  jednají  v  přímém,  křiklavém  opaku  k  své  po- 
vinnosti. 

Nevšímavost,  odmítavost  a  nepřátelská  nevraživost  těchto  instancí 
vůči  Fibichovi  budí  v  mnohém  ohledu  vzpomínku  na  analogii  s  tragickým 
osudem  Smetanovým.  Jen  že  Smetana  i  v  nejhorších  dobách  vždycky 
měl  šik  věrných  přátel,  již  pro  něho  neúnavně  a  neohroženě  bojovali, 
kdežto  Fibich  stál  po  celý  život  opuštěn  a  sám! 

Však  byť  poměry  byly  sebe  nepříznivější,  skutečné  umění  konečně 
zvítězí.  V  tom  právě  jeho  božská,  vítězná,  nezmarná  síla,  jeho  znak, 
dle  něhož  pozná  se,  jako  démant  dle  tvrdosti.  Proto  též  dflo  Fibichovo 
v  budoucnosti  zaskvěje  se  v  záři  pravého  porozumění  a  ocenění.  Žel 
však,  že  ani  paprslek  z  té  aureoly  nepronikne  už  nikdy  do  temných 
hlubin  hrobu,  k  vychladlému,  utichlému  srdci,  aby  sdělil  mu  příchod 
toho,  po  čem  to  srdce  za  života  marně  práhlo  a  toužilo! 


Zde  stručný  nástin  činnosti  Zdenka  Fibicha: 

Zůstavil  625  skladeb,  mezi  nimi  valnou  částí  díla  velikých  roz- 
měrův,  skladby  dramatické,  sborové,  symfonické,  komorní,  atd. 

Fibich  byl  skladatelem  vzácné  všestrannosti.  Není  oboru  hudebního, 
kde  by  nebyl  zůstavil  jménu  svému  trvalý  pomník,  od  mše  přísného 
slohu  církevního  až  k  opeře  nejsmělejšího  rázu  pokrokového;  od  drobných 
skladeb  klavírních  až  k  mohutné  stavbě  symfonie ;  od  dětského  popěvku 
až  k  velikým  skladbám  sborovým. 

Dvě  význačné  vlastnosti  charakterisují  jeho  umělecký  profil:  jest 
ve  všem  pokrokář  a  aristokrat.  Není  snad  díla,  v  němž  by  nebyl  podal 
něco  nového,  af  obsahem,  af  formou.  Není  jediného  taktu,  v  němž  by 
se  nejevila  naprostá  noblessa,  ušlechtilost  a  vytříbenost  esthetická.  Každá 
skladba  jest  plodem  zralého  rozmyslu  a  úvahy.  Fibich  vléval  své 
myšlenky  do  forem  pevných  a  dokonalých,  jako  by  byly  ulity  z  bronzu. 

Zní  to  snad  paradoxně,  však  postrádáme  tu  skoro  někdy  malou 
slabost  nebo  nedokonalost.  Větě  této  dlužno  správně  rozuměti:  stále 
bdělá,  stále  neúnavná  reflexe  umělcova  vyhladila  a  odstranila  je  od  kořene. 
Však  při  tom  setřela  též  někdy  pel  tvořící  bezprostřednosti,  jež  tak 
neodolatelně  jímá  a  podmaňuje.    Následek  toho  jest,    že   při  některých 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  69 

sldadbách  neubráníme  se  dojmu,  jakoby  reflexe  stála  mezi  námi  a  tvůrčí 
myšlenkou  umělcovou.  Tato  poznámka  vztahuje  se  však  jedině  a  vý- 
hradně na  některá  díla  ze  středních  let  činnosti  Fibichovy,  hlavně 
v  desítiletí  mezi  lety  1880 — 90.  Díla,  jež  podal  nám  před  touto  dobou 
a  opět  po  ní,  v  náhradu  za  to  jen  kvetou  tvůrčí  svěžestí  a  silou. 

Fibich  nebyl  vlastně  nikdy  začátečníkem.  Totiž,  vyrozumíváme-li 
tím  tápání  v  nejistotě,  hledáni  sebe  sama,  zápasení  s  formou  a  s  vy- 
jádřením myšlenky.  Již  nejprvnější  skladby  jeho  jeví  nesmírnou  vyzrálost 
duchovní,  jasné  uvědomění  zvoleného  cíle  a  dokonalé  ovládání  všech 
prostředků  technických.  Roku  1874,  maje  věku  23  léta,  Fibich  napsal 
svou  první  symfonickou  báseň,  „Othello".  V  letech  1896—97  došla  tato 
skladba  provedení  v  řadě  koncertů  v  Německu;  v  Berlíně,  v  Hamburku, 
v  Drážďanech,  atd.  Úspěch  byl  skvělý.  A  nikdo  ani  netušil  v  díle  pokus 
začátečníka,  jenž,  smělým  duchem  pokrokovým  veden,  postavil  se  již 
před  třicíti  lety  na  novou  tehdy  a  tím  nebezpečnou  a  choulostivou 
půdu  symfonické  básně. 

Při  té  příležitosti  nemohu  opomenouti  jedné  věci:  Stran  pokroko- 
vosti panují  u  nás  poněkud  provinciální  náhledy,  dle  nichž  předposlední 
móda  jest  vždy  novinkou.  Tím  dá  se  vysvětliti,  že  ku  př.  u  nás 
skladatel  třeba,  jenž  po  pětadvacítileté  činnosti  v  poslední  době  obrátí 
se  na  pole  symfonické  básně  nebo  wagnerovské  opery,  jest  vyhlašován 
za  ducha  pokrokového  a  moderního,  kdežto  umělec,  kráčející  skutečně 
v  čele  pokroku,  zůstává  nepochopen  a  neuznán.  — 

Fibich  prodělal  přísnou  školu.  Již  v  prvních  letech  gymnasijních 
studií  dostalo  se  mu  řádného  vyučování  hudebního.  Záhy  ukázaly  se 
slibné  výsledky.  Jako  čtrnáctiletý  hoch  řídil  na  koncertě  v  Chrudimi  první 
větu  své  první  symfonie  Es-dur,  Nadání  jeho  projevilo  se  tak  rozhodné, 
že  nemohlo  býti  pochyby  o  jeho  příštím  určení  a  povolání.  Roku  1865 
poslali  ho  rodiče  na  konservatoř  do  Lipska,  kde  strýc  jeho,  Raimund 
Dreyschock,  bratr  slavného  pianisty  Dreyschocka,  byl  professorem  houslí. 
V  Lipsku  mladičký  Fibich  pobyl  od  roku  1865—67.  Professory  jeho  byli 
hlavně  Moscheles,  Jadessohn  a  slavný  theoretik  Richter. 

Z  Lipska  odebral  se  r.  1868  za  účelem  dalších  studií  do  Paříže,. 
kde  mladý  umělec  záhy  se  stal  velice  oblíbenou  a  hledanou  osobou. 
Nevěda  ani  jak,  ocitl  se  náhle  ve  víru  a  proudu  společenského  života 
pařížského.  „Monsieur  Fibiš"  —  jak  vyslovovali  jeho  jméno,  nesměl 
nikde  chybět.  Byla  to  pro  něho  úloha  nezvyklá  a  nedovedl  v  ní 
zdomácněti.  Uvedení  své  do  vybraných  kruhů  společenských  v  Paříži 
děkoval  okolnosti,  že  postavení  a  styky  jeho  otce  opatřily  mu  dopo- 
ručení do  vynikajících  šlechtických  domů  v  Paříži.  Ačkoliv  Paříž  mladému 
umělci  slibovala  též  po  stránce  hmotné  skvělé  výhody,  —  nabízelo  se 
mu  množství  hodin  za  podmínek,  v  poměrech  našich  úplně  báchorko- 
vitých,  —  přece  mladičký  zpěváček  při  první  příležitost  opustil  nád- 
hernou klec  a  utekl  se  do  svých  drahých,  rodných  lesů.  Přes  mládí 
své  a  svou  nezkušenost  cítil,  že  Paříž  není  místem,  kde  vážný  hudebník 
moderního,  pokrokového  směru  mohl  by  na  duchu  prospívati,  růsti 
a  zdokonaliti  se.  Mimo  to  cítil  též  nebezpečí  lákavých  poměrů,  v  nichž 
se  ocitl,   a  jež  tak  málo  byly  příznivý  vážné   snaze  a  práci  umělecké. 


Digitized  by 


Google 


70  Zdenko  Fibich. 

Na  rok  ztrávený  v  Paříži,  Fibich  vzpomínal  s  úsměvem,  jako  na 
veselou  episodu,  jako  ku  př.  na  večer  ztrávený  v  divadle,  v  rozmarné 
straussovské  operettě.  I  v  pozdních  letech  rád  rozhovořil  se  o  svých 
zkušenostech  z  velikého  světa.  Lze  si  představiti,  že  plachému,  samo- 
tářskému jinochovi,  jenž  žil  až  posud  pohřížen  ve  své  umění  a  v  pří- 
rodu, bylo  asi  podivno  kolem  srdce,  když  poprvé  ocitl  se  na  parketách 
velikých  salonů  pařížských.  S  humorem  Učíval,  jak  stařičká  vévodkyně 
X,  do  jejíhož  domu  též  byl  doporučen,  v  pravdě  mateřsky  se  ho  ujala; 
učila  ho,  jak  má  chodit,  sedat,  pohybovat  se  v  různých  okolnostech 
společenského  života,  jak  má  se  odívat  —  i  do  konce,  jak  má  tančiti 

Rád  připomínal  si  též  různé  rozmarné  historky,  jež  zažil.  Ku  př.: 
býval  častým  hostem  v  jisté  anglické  rodině,  usídlené  v  Paříži.  Matka 
i  tři  dcery  vynikaly  pravou  anglickou  vážností  a  nábožností.  Neděle 
světila  se  s  neúprosnou  přísností;  číst  směla  se  jen  bible,  hrát  jen 
nábožné  skladby.  Kdysi  v  neděli  prosily  Fibicha,  aby  něco  zahrál. 
Mladistvá  bujnost  pokoušela  ho,  aby  zažertoval  si  se  svým  ztrnulým 
okolím.  Jal  se  hráti  velice  uměle  a  spletitě  kombinované  kontrapunktické 
variace  na  český  lidový  popěvek:  „Af  se  pingl  hází  na  té  naší  hrázi", 
tvrdě,  že  jest  to  thema  z  Bacha.  Smál  se  srdečně  při  upomínce,  jak 
prý  všechny  čtyři  Angličanky  dělaly  nesmírně  vážné,  dlouhé  tváře 
a  s  nábožnou  opravdovostí  naslouchaly  .  .  . 

Jedna  věc  v  Paříži  byla  Fibichovi  s  velikým  užitkem:  Louvre. 
Každé  volné  chvíle  užil  k  studiu  uměleckých  pokladů  zde  nahromaděných. 
Možno,  že  tato  šťastná  okolnost  položila  základ  k  tomu,  že  jal  se  vě- 
decky a  odborně  studovati  výtvarná  uměni  a  že  po  celý  život  zachoval 
jim  vřelý  interess. 

Z  Paříže  odebral  se  Fibich  do  Mannheimu,  kde  ztrávil  rok  1870 
v  horlivém  studiu  pod  znamenitým  vedením  Vincence  Lachnera.  Útulný 
Mannheim  s  bohatým,  čilým  životem  uměleckým  zachoval  Fibich  po 
celý  život  ve  vděčné  upomínce.  Záhy  zde  zdomácněl.  Umělecké  kruhy 
přijaly  ho  s  bodrou  srdečností.  Bylo  to  neskonale  příznivější  ovzduší 
pro  mladého  umělce,  než  salony  pařížské.  Také  z  této  doby  připomínal 
si  rád  různé  episodky.  Ovšem,  jiného  rázu!  Jak  ku  př.  vsadil  se,  že 
zpaměti  napíše  partituru  ouvertury  k  „Čarostřelci",  a  skutečně  skvěle 
vyhrál,  k  nesmírnému  úžasu  a  podivu  mannheimských  přátel  svých. 

Rok  1873-74  Fibich  ztrávil  ve  Vilně,  jakožto  učitel  hudby  na 
několika  středních  školách.  Pak  usadil  se  již  trvale  v  Praze,  kde  setrval 
až  do  své  smrti.  Mimo  letní  prázdniny  neopustil  Prahu  po  celou  tu  dobu. 

Jest  přímo  nepochopitelno,  že  muž  jeho  ducha,  nadání  a  vzdělání 
nedopracoval  se  nikdy  žádného  postavení  ve  veřejném  životě  své  vlasti. 
Mezi  lety  1875 — 78  byl  druhým  kapelníkem  —  vlastně  spíše  sbor- 
mistrem —  prozatímního  divadla  v  Praze.  Asi  půldruhého  roku  před 
svou  smrtí  byl  dramaturgem  Národního  divadla.  Jinak  však  byl  nucen 
k  uhájení  existence  své  lopotiti  se  úmorným  dáváním  klavírních  hodin  I 

Závist  prostřednosti  a  duchovní  impotence  zavírala  mu  všechny 
cesty.  Po  celý  život  stál  mimo  proud  veřejného  života. 

Ačkoliv  byl  znamenitým  paedagogem  a  učencem  ve  svém  oboru, 
jenž  též  theoreticky  pronikl  až    ke  kořenům   svého  umění  a  obsáhl  je 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  71 

úplně  a  cele,  přece  konservatoř  pražská  nepovolá  a  ho  za  professora. 
A  přece  mohlo  býti  vyznamenáním  pro  ni,  měla-li  by  muže  takového 
ve  svém  středu. 

Ačkoliv  byl  dramatikem  prvního  řádu  a  též  theoreticky  vynikal 
v  tomto  oboru  velikým  vzděláním  esthetickým  a  historickým,  přece 
nevydobyl  si  stálého  a  přiměřeného  postavení  u  divadla,  ač  trvalá 
působnost  jeho  na  tomto  poli  mohla  ústavu  našemu  uměleckému  býti 
s  nesmírným  užitkem. 

Také  jinak  stál  mimo  veškery  funkce  a  úřady. 

A  tak  prošel  životem  naším  veřejným  nepoznán,  neoceněn,  nemoha 
pohříchu  uplatniti  a  zužitkovati  bohaté  dary,  jež  na  dně  duše  jeho  se 
skrývaly. 

Mužové  universálního  vzdělání,  širokého  rozhledu,  ryzí  povahy 
a  ideálního  snažení  jsou  pravými  zúrodňovateli  národního  života.  Oni 
přivádějí  vláhu  do  suchoparu  všednosti,  oni  rozsévají  sémě  živé  myšlenky, 
oni  razí  cesty  na  neschůdné  půdě  a  oni  podnikají  boje  s  předsudkem 
a  zpátečnictvím. 

Duchové  tito  jsou  vzácné,  ojedinělé  výjimky.  Přirozeno,  že  již 
percentuálním  poměrem  na  malý  národ  připadá  z  nich  praskrovný  počet. 
Tito  duchové  jsou  nejvzácnější  částkou  jmění  národního,  největším 
skvostem  v  národní  klenotnici.  Dnes  nikdo  není  o  tom  v  pochybě,  že 
jedině  výsledky  práce  na  poli  kulturním  pošinují  národ  do  popředí, 
dodávají  mu  ceny,  významu  a  důležitosti.  Proto  již  se  stanoviska  ryze 
praktického  mělo  by  se  přesně  dbáti  toho,  aby  každá  síla,  každý  talent 
postavil  se  na  místo,  kde  přinesl  by  co  možno  nejvíce  prospěchu  věci 
národní.  Pohříchu  bývá  tomu  právě  naopak  I  Místo  podpory  a  povzbuzení 
dostává  se  pracovníkům  těmto  jen  překážek  a  útiskův.  Tak  bylo  tomu 
též  s  Fibichem. 

Představme  si  ho  v  postavení  hodném  jeho  ducha  a  vědomostí, 
v  činnosti,  vyžadující  rozvinutí  všech  mohutností  a  sil  duchovních  tak, 
jak  bylo  snem  a  ideálem  jeho.  Do  jaké  výše  byl  by  povznesl  hudební 
život  náš,  jehož  rozvoj  valně  trpí  tím,  že  duchové  malí  a  slabí  zaujímají 
veliká  a  důležitá  místa.  Na  pravém  místě  mohlo  z  činnosti  jeho  plynout 
požehnání  tisícům.  Místo  toho  byl  však  nucen  ve  svém  ústraní  vpravo- 
vati  více  méně  a  též  nejméně  nadaným  žákům  a  žákyním  škály  a  roz- 
ložené akkordy! 

Ovšem,  za  jiných  poměrův  by  skladatel  nadání  Fibichova  mohl 
věnovati  se  výhradně  svému  uměni,  své  tvořivosti  umělecké.  U  nás, 
v  našich  skromných  poměrech  však,  pohříchu,  i  největší  umělec  musí 
nějakým  zaměstnáním  a  postavením  zajistiti  si  chléb  svůj  vezdejší,  aby 
pak  ve  volných  hodinách,  jako  luxus,  mohl  pěstovati  své  umění.  Fibi- 
chovým největším  ideálem  bylo,  kdyby  mohl  věnovati  se  jen  komposici, 
kdyby  nemusil  čas  a  síly  ubíjeti  vedlejším  zaměstnáním,  ještě  k  tomu 
pro  jeho  ducha  a  vzdělání  tak  malicherným.  Ideál  ten  vzal  si  s  sebou 
do  hrobu  I 


Digitized  by 


Google 


72  Zdenko  Fibich. 

Ačkoliv  Zdenko  Fibich  ve  všech  oborech  umění  hudebního  zanechal 
díla  ceny  trvalé,  přece  těžisko  činnosti  jeho  leží  na  poli  dramatickém. 
Co  vykonal  zde,  stojí  v  čele  operní  produkce  moderní  doby. 

„Blaník",  „Nevěsta  messinská",  „Hippodamie*,  „Bouře",  „Hedy", 
„Šárka",  „Pád  Arkuna",  etappa  za  etappou  smělého  bojovníka,  jenž 
dobře  si  jest  vědom,  že  stojí  v  první  řadě,  že  každý  krok  musí  jíti 
neústupné  vpřed,  aby  konečně  prapor  svůj  vztýčil  u  cíle. 

Dramatická  tvorba  lákala  Fibicha  již  v  dětských  letech.  Pokud 
pamatoval,  uvědomil  si  procitnutí  nadání  hudebního  asi  tak  ve  věku 
desíti  let.  Že  stalo  se  tak  právě  v  tuto  dobu,  bylo  vlastně  dílem  náhody. 
Do  domu  rodičů  Fibichových  počal  tehdy  docházeti  mladý  úředník 
lesní,  výborný  pianista. 

Fibich  poprvé  slyšel  Mozarta,  Beethovena,  Schumanna.  Mezi  tím> 
co  pianista  hrál,  seděl  slabounký,  vytáhlý  hošík  se  zádumčivým  pohledem 
vedle  něho,  jako  by  byl  ztrnul  pod  dotykem  kouzelného  proutku.  Pod 
vlivem  tohoto  zjevení  hudební  krásy  rozžehlo  se  světlo  v  jeho  dětské 
dušince.  Již  tehdy,  ve  věku  desíti  let,  uvědomil  prý  si  pevně  a  jasně^ 
že  zde  našel  svůj  životní  cíl.  Před  tím  bylo  prý  ideálem  jeho  státi  se 
spisovatelem.  Záhy  jal  se  pak  básniti  divoké  romantické  texty  a  pokoušel 
se,  komponovati-  k  nim  hudbu.  Sotva  mu  minul  čtrnáctý  rok,  vydal  se 
směle  k  Sabinovi  a  žádal,  aby  mu  napsal  operní  text.  Sabina  prý 
s  úžasem  a  zvědavě  prohlížel  si  miniaturního  umělce  —  a  slíbil.  Věc 
se  různými  okolnostmi  protahovala,  tak  že  až  za  dvě  léta  mladičký 
skladatel  dostal  se  k  svému  textu. 

Sabina  soudil  asi,  že  pro  nedospělého  začátečníka  jest  každá 
absurdnost  dost  dobrá,  a  podal  mu  v  „Bukovinu"  slátaninu  romantické 
naivnosti,  nepřirozenosti  a  triviální,  jarmareční  poesie.  Dikce  připomínala 
klassické  plody  básnické  našeho  Kopeckého.  Roku  1870  Fibich  „Buko- 
vina" komponoval,  za  tři  léta  po  ukončení  dostala  se  opera  na  jevišté 
prozatímního  divadla.  Již  tento  mladický,  nezralý  pokus  začátečnický 
choval  v  sobě  lví  dráp;  přes  všechny  vady,  poklesky  a  nedostatky 
mluvil  z  díla  silný  dramatický  talent. 

Dojmy  dětství  bývají  nejsilnější.  Fibich  narodil  se  v  lese  a  vyrostl 
v  lese.  Přirozeno,  že  žádné  dílo  operní  literatury  nemohlo  tak  hluboce 
rozzvučeti  nejtajnější  struny  jeho  duše  jako  „Čarostřelec",  se  svou  ne- 
skonalou poesií  lesní,  se  svou  čarovnou  romantikou  tajemných,  nadpři- 
rozených  mocností,  sídlících  od  nepamětných  dob  v  přítmí  lesních  samot. 
S  přáním  psáti  operu,  ozvalo  se  současně  v  prsou  mladičkého  skladatele 
přání,  napsat  něco  „Čarostřelci"  podobného.  Proto  asi  lesní  rámec 
s  romantickým  zabarvením  několika  scén  zaslepily  ho  v  „Bukovinu" 
tak,  že  odhodlal  se  komponovat  tuto  stvůru  literární.  Škoda!  Lze  klidné 
říci:  kdyby  text  stál  v  „Bukovinu"  na  té  výši  jako  hudba,  bylo  by 
dílo  dnes  schopno  života. 

„Bukovin"  jest  psán  ve  slohu  starší  opery,  většinou  s  uzavřenými 
čísly.  Zajímavo,  že  již  v  tomto  prvním  pokusu  vyskytuje  se  několik 
výborně  užívaných  příznačných  motivů,  jakožto  doklad,  jak  skladatel 
od  prvního  počátku  tíhl  k  slohu  moderního  dramatu  hudebního. 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  73 

Není  účelem  této  povšechné  črty  podávati  kritiku  a  rozbor  dél 
mistrových.  Takový  úkol  přesahoval  by  nékolikonásobně  rámec  téchto 
řádků.  Omezíme  se  více  na  poznámky  a  detaily,  týkající  se  osobního, 
intimního  vztahu  mezi  autorem  a  jeho  díly  a  na  nékteré  význačné 
momenty,  vztahující  se  k  vzniku  a  rázu  té  oné  skladby.  Mimo  to  bude 
s  interessem  sdéliti,  jak  Fibich  soudil  sám  o  vnitřním  tvůrčím  processu,* 
jejž  prodélal,  hlavně  o  poměru  svém  k  Wagnerovi. 


Fibich  byl  dramatikem  prvého  řádu. 

Vzácnou  náhodou  spojily  se  v  osobnosti  jeho  všechny  vlastnosti, 
jež  nutný  jsou,  aby  skladatel  byl  dramatikem:  v  první  řadě  dokonalá 
vnitřní  rovnováha,  soustřeďující  všechny  schopnosti  a  síly  k  určitému 
cíli  a  podrobující  si  i  obraznost,  aby  nebloudila  v  neurčitu,  nýbrž  upjala 
se  jen  k  dané  situaci.  Dále  jasná  logika,  spojující  různé  součástky  drama- 
tické skladby  v  organický  celek,  jemuž  pak  cit,  vášeň  a  síla  utvářivá 
vdechují  život.  Dále  smysl  pro  výběr  charakteristických  stránek  a  hlavních 
plastických  obrysův  a  pro  duchovní  obsah  slova. 

Slovo  a  ton  splynuly  v  dílech  Fibichových  dokonale,  zřekly  se 
své  vlastní  existence,  aby  utvořily  onen  nový  živel,  ležící  v  pojmu 
hudebně  dramatickém.  — 

Druhou  operou  Fibichovou  jest  „Blaník"  (napsán  1875—77,  pro- 
vozován 1881),  dílo  periody  „Sturm  und  Drang". 

V  době  mezi  komponováním  „Bukovina*'  a  „Blaníka"  Fibich  se- 
známil se  s  hudebními  dramaty  Wagnerovými.  Moderní  reformatorské 
idee  velikého  dramatika  uchvátily  pokrokového  ducha  jeho  tak,  že  přilnul 
k  nim  s  celou  horoucností  a  stal  se  jejich  nadšeným  vyznavačem. 

Vliv  Wagnerův  pozorujeme  v  „Blaníku"  hlavně  na  rozšířené,  veliké 
formě  scénické,  uvolněné  širokým  proudem  polyřonním,  na  důsledném 
užíváni  příznačného  motivu  a  na  pečlivém  dbaní  správné  deklamace 
slova.  Však  přes  tento  vliv  zůstala  hudba  v  „Blaníku"  svěží,  samo- 
statná, s  vysloveným  rázem  národním. 

Příští  opera,  „Nevěsta  messinská",  následovala  až  r.  1883.  Fibich 
byl  duch  železné  důslednosti  a  logiky.  Nikdy  nestanul  na  půl  cestě. 
Ujal-li  se  myšlenky,  provedl  ji  až  k  nejkrajnějším  důsledkům.  Tak  bylo 
tomu  též  s  principy  uměleckými,  které  převzal  z  Wagnera.  Promyslil 
a  vyčerpal  je  až  k  základům,  ba  vedl  je,  jak  uvidíme,  dále  než  jejich 
původce. 

Známa  jest  pověst  o  magnetickém  kopci.  Takovým  magnetickým 
kopcem  v  moderním  světě  hudebním  jest  Wagner.  Moc  jeho  byla  a  jest 
neodolatelná.  Koho  dotkl  se  jeho  vliv,  cítil  se  přitažen,  přičarován 
a  pozbyl  své  vůle,  svých  myšlenek,  svého  vkusu,  slovem,  své  samo- 
statné, vlastní  osobnosti.  Hudební  kruhy  celého  vzdělaného  světa  za- 
přáhly  se  do  jeho  triumfátorského  vozu,  celý  šik  moderních  skladatelů 
vzal  na  sebe  dobrovolně  jho  jeho  epigonství. 


Digitized  by 


Google 


74  Zdenko  Fibich. 

Pozorujeme-li  dnešní  život  hudební  celého  vzdělaného  světa,  vi- 
díme, že  stojí  ve  znamení  Wagnerově,  a  sice  tak  výhradně  a  výlučně, 
s  tak  horečnou,  slepou  exaltovaností,  jak  není  toho  příkladu  v  dějinách 
kulturních,   že  některý  umělec  byl  by  dopracoval  se  podobného  vlivu. 

Dle  tohoto  úkazu  obecného  lze  teprve  představiti  si  v  pravdě  ele- 
mentární sílu  vlivu  jeho  na  ducha  kongeniálního,  na  ducha  jemu  spřízně- 
ného, jenž  má  sám  dosti  tvůrčí  velikosti  a  síly,  aby  pochopil  a  obsáhl 
všechny  idee  a  ideály  Bayreuthského  mistra  v  celém  jejich  rozsahu. 

Tak  bylo  tomu  u  Fibicha. 

Ve  střední  periodě  jeho  podmanil  si  ho  Wagner  tak  úplně,  že 
vzal  mu  vlastní  individualitu  jeho. 

Fibich  jal  se  nápodobiti  Wagnera,  jal  se  kráčeti  co  možno  přesně 
v  jeho  stopách,  uskutečňovati  jeho  intence  a  ideály:  Přijal  jiným  stvo- 
řenou, jiným  vypracovanou  formu  výrazu  tvůrčího  a  odíval  jím  svého 
ducha.  A  díla  taková,  byf  relativně  nesla  všechny  známky  mistrovství, 
pro  umění  jsou  bezvýznamná  a  mrtvá. 

Samostatnost,  originálost,  vlastní  individualita  tof  jedině  a  věčné 
v  umění  má  cenu  a  význam. 

Ostatně  v  tomto  případě  nejlepším  dokladem  jest,  že  ani  jediný 
z  epigonů  Wagnerových  nepodal  dílo  ceny  trvalé. 

Každý  umělec  musí  najíti  si  sám  svůj  osobitý  výraz  pro  to,  co 
chce  říci.  Musí  stvořiti  si  svůj  sloh.  Vydluženým  výrazem  nepronesl  posud 
nikdo  nic  velikého.  Wagner  pro  svou  individualitu,  pro  svůj  talent,  pro 
jeho  přednosti  i  nedostatky  našel  si  svůj  sloh,  mistrně  a  s  geniálním 
bystrozrakem.  A  životní  dílo  jeho,  bezprostřední,  dokonalý  výron  jeho 
individuality,  jest  v  sobě  uzavřenou,  ukončenou  uměleckou  epochou. 
Jest  to  mohutný,  ve  všem  organicky  spjatý  a  ukončený  celek,  k  němuž 
nikdo  nemá  co  přidati  a  přivěsiti,  celek,  jenž  sám  sebou  došel  svého 
dovršení,  svého  nejvyššího  cíle. 

Není  snad  třeba  blíže  podotýkati,  že  některé  reformy  jeho  jsou 
rázu  obecného,  a  týkají  se  vůbec  našeho  moderního  pojmu  opery 
a  slohu  hudebně-dramatického,  aniž  by  tím  však  podmiňovaly  u  jedno- 
tlivce vzdání  se  tvůrčí  samostatnosti  a  neodvislosti.  Žádný  skladatel 
správného  směru  neopomine  přijati  to,  čím  Wagner  operu  starší  doby 
přenesl  na  stanovisko  moderního  dramatu  hudebního.  Jsou  to  jisté 
časové  vymoženosti,  jimž  bylo  by  zpozdilo  se  vyhýbati,  poněvadž  tím 
stavěl  by  se  člověk  proti  pokroku  a  rozvoji  opery  a  uvízl  by  na  za- 
staralém stanovisku.  Však  každý  duch,  nadaný  tvůrčí  silou  a  fondem 
vlastní  invence,  omezí  podobný  vliv  jen  na  stránku  zevní,  však  jinak 
uchová  si  svou  samostatnost.  Bude  si  vědom,  že  nejprimitivnější  pokus 
k  originalitě  má  více  ceny,  než  nejdokonalejší  kopie.  Nestane  se 
otrockým  napodobitelem,  nýbrž  bude  čerpati  z  velikého  vzoru  spíše 
poučení,  aby  též  podobně  vypracoval  se  k  vlastnímu  slohu,  výrazu 
a  k  dokonalému  rozvinutí  a  uplatnění  své  vlastní  individuality.  Dráha 
umění  jest  stále  otevřená,  ani  největší  jednotlivec  nemůže  ji  uzavříti, 
ukončiti.  Vede  stále  ku  předu,  za  novými  cíly,  do  neznámých  světů. 
Skutečný  tvůrčí  duch  neohlíží  se  nikdy  zpět,  kráčí  vždy  směle  a  ne- 
ohroženě ku  předu. 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  75 

Fibich  neobmezenému  vlivu  Wagnerovu  zaplatil  daň  své  samo- 
statnosti „Nevěstou  messinskou".  Tato  opera  jest  úplně  odlikou  děl 
Wagnerových.  Jest  to  dílo  vysoké  ušlechtilosti,  silného  výrazu  tragického, 
směru  ideálního.  Však  jest  to  ledová,  mramorová  socha,  bez  teplého 
života.  Když  Fibich  později  se  vymanil  z  tohoto  epigonství,  stala  se 
mu  „Nevěsta  messinská"  úplně  cizí.  Prohrával-li  ji,  říkával,  že  nedovede 
se  už  ani  vůbec  vpraviti  do  oné  nálady  a  atmosféry  duchovní,  z  níž 
vyrostlo  toto  dílo. 

„, Nevěsta  messinská*  jest  mi  docela  cizí,  zdá  se  mi,  že  jsem  ji 
vůbec  nepsal,"  říkával  často.  „A  musím  se  přiznati,  že  toto  chladné, 
nesamostatné  dílo  mě  samotného  nudí." 

Jak  vymanil  se  Fibich  z  čarovného  kruhu  vlivu  Wagnerova?  Po 
způsobu  svém,  velice  logicky  a  radikálně. 

Provedl  myšlenku  až  do  posledních  důsledkův  jejích,  šel  směrem 
jejím  přímo  ku  předu  a  učinil  tak  ještě  krok  dále  za  Wagnera.  Tím 
ocitl  se  na  nové,  vlastní  půdě  —  a  byl  zachráněn! 

Od  hudebního  dramatu  zpěvně  recitovaného  dle  určité  výšky  tonu, 
přešel  k  hudebnímu  dramatu  prostě  mluvenému  —  k  melodramatu, 
a  vytvořil  svou  mohutnou,  úchvatnou  trilogii  „Hippodamie". 

V  oboru  melodramatu  jest  Fibich  neobmezeným  vládcem.  Vedle 
trilogie  napsal  ještě  řadu  koncertních  melodramat,  jež  byla  mu  jaksi 
průpravou  k  velikému  melodramatu  scénickému. 

Esthetika  upírala  vždy  oprávněnost  této  formě  umělecké  a  v  době 
moderní  pokládala  ji  vůbec  za  překonané  stanovisko.  Jak  známo,  po- 
chází idea  melodramatu,  jakožto  dramatu,  provázeného  hudbou,  od  Jeana 
Jacquesa  Rousseaua,  jenž  r.  1773  vdechl  jí  život  svým  „Pygmalionem". 
Zajímavo  jest,  že  vlastní  proniknutí  a  uplatnění  děkuje  tento  druh  umě- 
lecký českému  skladateli,  Jiřímu  Bendovi,  tedy  krajanu  Fibichovu,  jenž 
ku  konci  století  osmnáctého  přivedl  ho  k  velikému  rozkvětu  a  zjednal 
mu  podiv  celé  Evropy, 

Po  Bendovi  byl  to  tedy  opět  Čech,  jenž  sto  let  po  něm,  ku  konci 
století  devatenáctého,  vzkřísil  a  oživil  tuto  zatím  opět  zapomenutou 
formu  uměleckou. 

Ovšem,  mezi  melodramatem  Bendovým  a  Fibichovým  jest  takový 
rozdíl,  že  dílo  Fibichovo  jeví  se  činem  úplně  novým,  originelním. 

Základní  rozdíl  stručně  lze  vyjádřiti  takto:  V  starém  melodramatu 
hudba  a  slovo  nesplynuly  v  jeden  celek,  nespojily  se,  nýbrž  vystupovaly 
střídavě.  Při  deklamaci  umlkala  hudba  a  naopak.  Nebyl  to  celek,  nýbrž 
oba  živly,  slovní  i  hudební,  byly  rozkouskovány  a  střídavě  na  sebe 
se  navazovaly. 

Hudbě  připadl  jakýsi  podružný  úkol,  že  v  pausách  deklamace  jaksi 
retrospektivně  přidávala  své  úryvkovité  reflexe  a  líčení. 

V  melodramatu  moderním,  tak  jak  Fibich  je  vytvořil,  plyne  slovo 
básnické  i  hudba  současně  v  nepřetržitém  proudu.  Spojuji  se  v  ne- 
rozlučný, organický  celek,  v  němž  jeden  živel  podporuje  a  sesiluje 
druhý.  Mezi  slovem  a  tonem  panuje  dokonalá  rovnováha  a  harmonie. 
Současným  spolupůsobením  hudby  sesiluje  se  netušené  smysl  a  účin 
slova   básnického   psychologicky,    náladově   i   malebně.     Pod    dojmem 


Digitized  by 


Google 


76  Zdenko  Fibich. 

současné  illustrace  hudební  nabývá  slovo  neobvyklé  plastiky  a  účinnosti. 
Nikdy  nespojila  se  dvě  umění  k  tak  úzkému  a  vřelému  svazku  jako 
zde  poesie  a  hudba.  Každé  z  nich  zůstává  úplně  neporušeno,  a  přece 
tvoří  společně  nerozlučný  celek.  Fibich  před  trilogií  „Hippodamie** 
napsal  šest  melodramat  určených  pro  koncert:  „Štědrý  den*,  , Pomsta 
květin",  „Věčnost",  „Královna  Ema",  „Vodník"  a  „Hakon".  Poslední 
dvě  melodramata  jsou  s  průvodem  orchestru,  ostatní  čtyři  s  doprovodem 
klavírním.  Tři  z  těchto  skladeb  vynikají  skvostně  vystiženým  tonem 
národním:  „Vodník",   „Štědrý  den"  a  „Věčnost". 

Fibich  jest  jediným  z  českých  skladatelů,  jehož  bohatá  lýra  umě- 
lecká vykazuje  též  hluboké  struny  balladové. 

V  uvedených  třech  melodramatech  rázu  národního  uplatnil  mistr 
tuto  charakteristickou  zvláštnost  svého  mnohotvárného  talentu  způsobem 
tak  výrazným  a  skvělým,  že  skladby  tyto  zůstanou  vždy  typickým 
vzorem  českého  ducha  balladového. 

Málokterý  umělec  pozoruje  okem  tak  nepředpojatým  a  jasným  svůj 
vlastní  tvůrčí  proces.  Fibich  byl  si  v  každé  době  přesně  vědom,  kam 
směřuje,  jaký  cil  si  vytkl,  a  znal  též  v  každé  době  rozsah  i  hranice 
svých  sil.  Hluboké  vědecké  vzdělání  vytříbilo  v  něm  přísnou  autokritiku. 
Uvědomoval  si  jasně  proces,  jímž  nadání  jeho  prošlo,  než  vypracovalo 
se  k  úplné  samostatnosti  a  podalo  pak  své  nejkrásnější  květy.  Do- 
kládal sám: 

„Po  „Nevěstě  messinské"  byl  jsem  sám  sebou  nespokojen  a  sklíčen, 
disgustován.  Cítil  jsem,  že  nejsem  na  pravé  cestě  a  hlavně,  že  nejsem 
na  své  cestě.  Nejjasnějším  dokladem  toho  mi  bylo,  že  mezi  kompono- 
váním „Nevěsty  messinské"  byl  jsem  nucen  k  vůli  zvolenému  slohu, 
jejž  jsem  chtěl  zachovat  úplně  čistý,  potlačovat  v  sobě  často  mocné 
hnutí  melodické  invence  a  ducha  hudebního,  již  snažili  se  prolomiti 
pouta  slohu  chladně  deklamatorniho,  slovem,  že  musil  jsem  umlčovat 
v  sobě  hudebníka  a  vlastní  individualitu.  Cítím  ještě  nyní,  jak  jsem 
okřál,  když  se  naskytla  příležitost  k  rozvinutí  živlu  hudebního,  jako 
v  předehře  k  II.  jednání  a  ve  smutečním  pochodu.  Jsou  to  nejlepší 
čísla  partitury,  poněvadž  jsou  ve  všem  má.  Došel  jsem  nezlomného 
přesvědčení,  že  v  hudbě  největší  cenu  má  melodie.  To  jest  vlastní 
talent,  vrozený  dar,  všemu  ostatnímu  možno  se  naučiti,  ale  krásná, 
plná,  široká  melodie  jest  vnuknutí  genia.  Směr  wagnerovský  proto 
vzbudil  takové  zástupy  nenadaných  skladatelů,  poněvadž  nevyžaduje 
invence  hudební.  Z  jedné  melodie  staré  italské  opery  nadělali  by  mo- 
derní wagneriani  příznačných  motivů  na  celou  partituru.  Příští  veliký 
skladatel,  jenž  postaví  se  v  čelo  produkce  dramatické  a  otevře  jí  nové 
dráhy  a  směry,  jistě  bude  veliký  melodik." 

Mistr  Fibich  cítil,  že  není  na  pravé  cestě.  Pouhým  napodobovatelem 
Wagnerovým  nechtěl  býti,  a  přece  se  mu  zdálo,  že  jen  na  té  cestě  jest 
možný  pokrok.  Tento  rozpor  vnitřní  zavinil,  že  Fibich  v  letech  nej- 
většího rozmachu  tvůrčích  sil,  na  dlouhou  dobu  odvrátil  se  od  produkce 
dramatické,  ač  byla  nejvlastnějším  polem  jeho. 

„Nevěsta  messinská**  psána  r.  1883,  příští  opera  „Bouře"  násle- 
dovala až  r.   1894. 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  77 

V  létech  1889—91  povstala  trilogie  „Hippodamie".  Zde  Fibich 
směru  hudebního  dramatu  postavil  korunu  a  přivedl  ho  k  vrcholu, 
k  némuž  ani  Wagner  nedospěl.  Tím  též  v  nitru  jeho  proces  tento  byl 
ukončen.  Neměl,  co  by  na  poli  tomto  ještě  připojil  a  dále  řekl.  Ocitl 
se  na  rozhraní,  kde  otevřela  se  před  ním  náhle  nová  cesta;  cesta,  kde 
našel  sebe  sama  a  svou  vlastní  uměleckou  individualitu. 

Lze  říci,  že  dramatická  činnost  Zdenka  Fibicha  rozpadá  se  na  dvě 
periody,  mezi  nimiž  melodramatická  trilogie  „Hippodamie"  tvoří  rozhraní. 

Perioda  první  vyvrcholila  naprostým  přilnutím  k  směru  wagnerov- 
skému. Perioda  druhá  znamená  emancipování  vlastní  individuality  umě- 
lecké a  rozkvět  a  uplatnění  živlu  hudebního. 

Fibich  podržel  ovšem  vymoženosti  reformy  Wagnerovy,  ale  jen 
tak  dalece,  jak  každý  moderní,  pokrokový  umělec  vážné  snahy  musí 
je  podržeti,  nechce-li  uvíznouti  na  mělčině  zpátečnictví,  však  hudba 
jeho  odhodila  pouta  slohu  výlučně  deklamatorního  a  ovinula  se  von- 
nými, svěžími  květy  bohatých  melodií.  Mechanismus  příznačného  motivu 
mistr  v  operách  druhé  své  periody  valně  omezil  a  v  dílech  posledních 
odstranil  skoro  úplně.  A  Musa  jeho,  radujíc  se,  že  zbavena  jest  cizího 
jha  a  porobení,  rozepěla  se  hudbou  krásy  úchvatné,  mohutné  a  opět 
sladké  a  tklivé  a  podávala  hravě  dílo  za  dílem,  z  nichž  každé  jest 
skvostem  poesie  a  hudební  krásy,   dramatické  síly  a  smělé  originality. 

.Bouře",  ,Hedy%  „Šárka",  „Pád  Arkuna"  —  jaká  to  závratná 
stupnice!  Není  lze  ani  odhadnouti,  kam  by  byl  tvůrce  těchto  děl  dospěl, 
kdyby  smrt  nebyla  podťala  strom  jeho  života  právě,  když  rozpučel 
a  rozkvetl  v  celé  síle  a  kráse. 

A  kde  jsou  ty  tajuplné  stíny  nezrozených  -tvůrčích  myšlenek,  jež 
hlavou  jeho  táhly  jako  mléčná  dráha  rodících  se  hvězd,  a  jen  čekaly, 
až  dotkne  se  jich  teplý  dech  jeho  umění,  aby  vlil  jim  věčný  život . . .? 
Jaká  bolest,  že  rozplynuly  se  a  zanikly  pio  vždycky  .  .  . 

Nejdražší  z  oper  byla  Fibichovi  „Hedy";  byla  nejbližší  jeho  srdci 
a  byla  též  výronem  nejintimnějších  citů  a  myšlenek  jeho  jako  žádné 
z  ostatních  děl  dramatických.  Tisíc  nitek  osobních  vztahův  spojovalo 
umělce  a  jeho  dílo.  Této  okolnosti  lze  namnoze  děkovati  bezprostřední 
vroucnost,  něhu  a  vášeň,  jimiž  ovanut  jest  tento  svěží,  rozkošný  květ 
erotiky,  jemuž  právem  dostalo  se  přívlastku  „jižní  Tristan". 

Tragická  upomínka  poutati  se  bude  vždy  k  „Pádu  Arkuna"  — 
k  posmrtnému  dílu  mistra  Fibicha. 

Jakmile  Fibich  ujal  se  myšlenky  komponovati  „Pád  Arkuna",  pod 
nikl  cestu  na  Rujanu.  Chtěl  spatřiti  posvátná  místa,  kde  stával  Arku- 
na výběžku  bílých  skal,  sklánějících  se  nad  modravým  zrcadlem  hladinin 
mořské;  chtěl  dát  působit  na  sebe  bezprostředně  celou  mohutnou  poesíy 
a  úchvatnou  náladu  těchto  míst,  aby  vlil  je  ve  svou  hudbu. 

UsídHl  se  na  několik  dní  v  proslulých  lázních  Sasnice.  Bylo  to 
počátkem  června.  V  lázních,  v  saisoně  přeplněných  nejvybranější  spo- 
lečností, nebylo  ani  hosta.  Sasnice  mají  rozkošnou  polohu  na  vyvýšeném 
břehu  nad  mořem,  s  úchvatným,  širokým  rozhledem  na  dalekou  hladinu 
mořskou  a  na  přístav  sasnický,  plný  parníků,  nákladních  lodí  a  bárek 
rybářských.   V  bezprostřední  blízkosti  lázní  jsou  lesy,  což  činí  Sasnice 


Digitized  by 


Google 


78  Zdenko  Fibich. 

tak  milým  pobytem.  Mohutné,  bukové  lesy  a  bílé  vápencové  skály  jsou 
charakteristickými  krásami  Rujany. 

K  Arkunu  vede  dvojí  cesta.  Buď  po  souši,  čarovnou  lesní  krajinou, 
nebo  po  moři.    Fibich  zvolil  cestu  po  zemi. 

Vyskytl  se  tu  obrovský,  patriarchální  kočár,  hotová  archa  Noemova, 
v  jehož  měkké  náruči  nesmírné  pohodlně  vykonala  se  cesta,  připomí- 
nající nejkrásnější  poesii  lesní  Ruysdaela  a  Hobbemy. 

Na  cestě,  v  hloubi  hvozdů,  skrývá  se  jezírko  bohyně  Herty,  ne- 
veliké, však  náladou,  tlumeností  barev,  tajuplným  tichem  vtiskne  se 
vám  ten  obrázek  nezapomenutelně  do  mysli.  U  jezírka  zvedají  se  jakés 
valy,  o  nichž  jde  pověst,  že  stával  tam  Hertin  chrám. 

Asi  na  polovině  cesty  k  Arkunu  pozvedá  se  nad  mořem  srázně  po- 
věstný Stubenkammer  s  Královským  stolem,  nejvyšší  to  body  na  Rujané, 
s  nichž  jest  okouzlující  rozhled.  Další  cestou  nekonečnými  lesy  dorazí 
se  k  mysu,  vybíhajícímu  bílými,  srázně  spadajícími  stěnami  skalnatými 
do  moře.  Zde,  na  tom  mysu,  stával  Arkun,  zde  plál  v  celé  záři  jako 
slunce  ve  výši,  hlásaje  slávu  a  moc  mohutného  kmene  slovanského. 
Zde  zvedal  se  purpurový,  zlatem  svítící  chrám  všemocného  boha  Svanto- 
vita,  před  nímž  skláněl  se  i  mnohý  kmen  germánský,  a  o  jehož  přízeň 
ucházíval  se  i  mnohý  kníže  křesťanský. 

Dnes  všude  pusto  a  prázdno.  Jen  maják  a  stavení,  sloužící  za 
hostinec. 

S  hlubokým  pohnutím  cítíte  zde  tragiku  dějinného  fáta,  drtícího 
železným  krokem  svým  i  nejskvělejší  výkvět  lidské  energie  a  mohutnosti. 

Na  obraznost  Fibichovu  právě  tato  tragika  rozdílu  mezi  minulostí 
a  přítomností  působila  dojmem  rozhodujícím. 

Obraznost  měla  zde  volné  pole,  a  pod  dojmem  tradice  a  přírod- 
ního okolí  počala  ihned  stavět,  spřádat,  malovat  a  oživovat,  a  zároveň 
celá  myšlenka  svou  čistě  lidskou  stránkou  posunula  se  zde  srdci  umělcovu 
tak  blízko,  jak  třeba,  aby  mohl  vlíti  jí  teplou  krev  svých  vlastních  cév. 

Od  oné  návštěvy  Fibich  přilnul  k  místu  tomu  s  celou  horoucností 
své  duše  a  říkával  vždy  ,náS  Arkun". 

Přes  pokrokový  ráz  a  ideálně  aristokratický  směr  těšily  se  opery 
Fibichovy  u  obecenstva  vždy  pěknému  úspěchu.  Hlavně  ovšem  díla 
poslední.  Bylo  třeba  dopřáti  jim  jen  pevného  místa  v  repertoiru,  aby 
zapustily  kořeny  do  srdcí  obecenstva.  Bylo  nutno  poskytnouti  obecenstvu 
příležitost,  aby  blíže  seznalo  tato  díla,  vymykající  se  všední,  průměrné 
tvorbě  a  vyžadující  hlubšího  pojmutí  a  pochopení.  Jsou  to  díla,  jimiž 
obecenstvo  se  vychovává,  ušlechfuje,  díla,  jež  nikdy  nesestupují  k  obe- 
censtvu, nýbrž  žádají,  aby  obecenstvo  povzneslo  se  k  nim.  Přirozeno» 
že  díla  taková  nemohou  okamžitě,  na  první  ráz  upoutati  obecenstvo 
a  získati  si  jeho  lásku  a  porozumění.  Musí  si  dříve  vychovat  své  obe- 
censtvo, a  k  tomu  třeba  času  a  příležitosti.  Své  postavení  mohou  vy- 
dobyti si  postupně,  krok  za  krokem,  jako  vše,  co  v  umění  jest  krásného^ 
cenného  a  velikého  —  a  trvalého! 

Však  divadlo  chovalo  se  k  Fibichovi  s  onou  neodpustitelnou  ne- 
tečností  a  lhostejností,  jež  stala  se  pravidlem  vůči  produkci  domácí. 
Vzhledem  k  uvedeným  právě  vlastnostem  oper  Fibichových  byl  úspěch 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  79 

jejich  mravní  i  hmotný  skutečně  překvapující.  Však  i  kdyby  tomu  tak 
nebylo  bývalo,  bylo  by  povinnosti  našeho  divadla,  jakožto  ústavu  urče- 
ného v  první  řade  ku  podporování,  šíření  a  pěstění  domácího  umění, 
aby  samo  snažilo  se  získati  obecenstvo  pro  díla  tak  vysoké  umělecké 
hodnoty.  Leč  divadlo  jednalo  v  přímém  opaku,  ničíc  samo  každou 
možnost  sblížení  mezi  díly  Fibichovými  a  obecenstvem.  Každé  opeře 
dopřáno  několik  povinných  představení,  a  pak  co  možno  nejrychleji 
uložena  do  hrobky  archivu  k  věčnému  spánku. 

Proč? 

Těžká  odpověď!  Jsou  to  ta  jistá  bolavá  ,Proč?"  našeho  života 
veřejného,  na  něž  jest  těžko  odpovídati,  nechce-li  člověk  zabočiti  příliS^ 
daleko  a  dotknouti  se  též  temných  stránek  našeho  charakteru  národního. 

Toto  „Proč",  samo  o  sobě  na  pohled  nepatrné,  souvisí  s  řadou 
jiných  „Proč",  jež  všechna  dohromady,  od  nejstarších  dob,  připravila 
nás  o  mnoho  samostatnosti,  duchovní  neodvislosti,  sebeúcty,  národní 
síly,  uvědomělosti  a  kulturní  vyspělosti. 

Jest  to  již  národní  kletbou  naší,  že  koříme  se  a  klaníme  se  ciziné 
a  všemu,  co  z  ní  pochází,  a  podceňujeme  nebo  i  tupíme,  co  dobrého 
a  krásného  vznikne  v  našem  středu. 

Jak  jinak  bylo  by  možno,  že  vystavíme  si  divadlo  za  peníze  těžce 
nastřádané  z  mozolů  našeho  lidu  a  pak  vlastním  umělcům  našim  do- 
přejeme jen  nepatrný  koutek  v  něm?  — 

Fibich-  při  celé  své  bohaté  činnosti  nedočkal  se  ani  toho,  aby  dvé 
díla  současně  stála  na  repertoiru,  ač  přál  si  toho  tak  vřele  1  V  divadle 
vypravili  vždy  jen  novinku,  záhy  ji  odložili  a  čekali  zas  až  do  příští 
novinky. 

Jasnému,  nepředpojatému  rozumu  jest  taková  absurdnost  nepo- 
chopitelná: Máme  divadlo,  vystavěli  jsme  si  je  s  největšími  oběťmi, 
máme  své  výborné  umělce,  na  něž  by  každý  národ  mohl  býti  pyšen,. 
podávají  nám  cenná,  krásná  díla,  ale  my  v  divadle  svém  hostíme 
sebranku  z  celého  světa,  často  zcela  bezcennou,  a  umělci  naši  jsou 
zde  jen  trpěnými  pastorky. 

V  poslední  době  poměry  se  ještě  zhoršily.  Co  tu  bylo  krásných 
frází  a  dojemného  deklamování  o  českém  umění,  o  lásce  k  českému 
umění,  o  povzneseni  a  pěstění  českého  umění,  atd.,  když  nová  správa 
ujala  se  vedení  Národního  divadla. 

Člověk  stává  se  u  nás  již  skeptickým,  nedůvěřivým.  Však  v  tomto- 
ohledu  myslím,  že  i  největší  skeptik  více  čekal,  než  se  uskutečnilo. 
Nebof  horlivé  opakování  jediné  opery  a  jediné  činohry,  jejichž  autoři 
divadlu  jsou  velice  blízcí,  neznamená  přec  ještě  pěstění  domácího 
umění.  Nechceme  tím  říci,  že  ona  dvě  díla  by  hodnotou  svou  uměleckou 
ona  místa  v  repertoiru  nezasluhovala,  bylo  by  to  předpojatostí,  jíž 
hlavně  v  poměrech  našich  dlužno  se  vystříhat.  Však  tvrdíme,  že  jest 
v  literatuře  naší  dramatické  více  děl,  jež  hodná  by  byla  této  pozornosti. 

Vůči  památce  a  dílům  Zdenka  Fibicha  zachovala  se  nynější  správa 
způsobem,  jenž  hledá  přikladu  sobě  rovného. 

Dle  všeho  dá  se  souditi,  že  ze  všech  činův  nové  správy  tento- 
čin  zachová  se  nejdéle  v  upomínce,  poněvadž  víže  se  k  jménu  umělce,, 


Digitized  by 


Google 


80  Zdenko  Fibich. 

jež  tak  dlouho  bude  se  vyslovovat,  dokud  české  slovo  bude  zníti. 
Jednání  správy  divadla  jest  tedy  vlastně  velice  chytré,  jest  to  jakési 
negativní  pojiSfování  si  nesmrtelnosti.  —  Vrcholem  všeho,  byla  premiéra 
„Pádu  Arkuna".  Žádný  nepředpojatý,  věci  znalý  člověk  neupře,  že  Fibich 
po  Smetanovi  jest  první  český  skladatel  dramatický.  Při  premiéře  „Pádu 
Arkuna'*  bylo  tomu  sotva  tři  neděle,  co  spočíval  na  hřbitově  Vyšehradském. 
A  divadlo  nemělo  k  němu  ani  tolik  povinné  piety,  aby  památce  jeho 
vzdalo  hold  připomínkou  nějakou  na  jevišti.  Obraz  s  hrstkou  zelených 
listů  byl  by  stačil,  aby  dal  se  výraz  upomínce  na  toho,  jenž  poslední 
svou  silu  životní  zde  vdechl  dílu,  k  němuž  dle  úsudku  celé  vážné 
a  soudné  kritiky  nemáme  pendant  v  naší  literatuře  operní. 

V  podobném  případě  není  taková  věc  malicherností,  nýbrž  prostě 
požadavkem  lidského  citu. 

Přes  skvělý  úspěch  „Pád  Arkuna"  po  několika  představeních  zmizel 
v  bezedných  hlubinách  archivu. 

Dva  měsíce  po  smrti  Fibichově,  dne  21.  prosince,  bylo  tomu 
padesát  let,  co  mistr  se  narodil. 

Myslím,  že  dny  podobného  významu  národního  i  Eskymáci  a  Hotten- 
totti  uctívají.    U  nás  den  ten  přešel  bez  nejmenšího  povšimnutí. 

Jak  podivně  vedle  toho  vypadá  skvělý,  okázalý  způsob,  jímž 
oslavovali  jsme  nedávno  pamětní  den  Victora  Huga! 

Zde  octli  bychom  se  opět  v  začarovaném  kruhu  oněch  bolestných 
„Proč?"  .  .  . 

Divadlo  nevěnovalo  Zdenku  Fibichovi  za  celou  činnost  jeho  ani 
ten  jediný  večer  na  uctění  jeho  padesátých  narozenin!  Taková  fakta 
jsou  výmluvná  a  charakterisují  celkové  poměry. 

Nyní  jest  Fibich  půldruhého  roku  mrtev,  za  ten  čas,  kromě  oněch 
několika  povinných  představení  po  premiéře  „Pádu  Árkuna",  neobjevila 
se  na  repertoiru  ani  nota  z  jeho  pera. 

Af  správa  divadelní  srovná  to  se  svým  svědomím  —  může-U! 
Úkaz  jest  tím  trapnější,  an  v  čele  hudebního  vedení  Národního  divadla 
stojí  muž,  jehož  mistr  Fibich  počítal  mezi  své  nejmilejší  žáky,  a  jenž 
jistě  má  více  příčin  k  vděčné  upomínce,  než  k  podobnému  potupnému 
ignorování  památky  zesnulého. 


Několik  stručných  slov  o  přehledu  dalších  skladeb  Zdenka  Fibicha. 
Vedle  děl  dramatických  zanechal: 

Pět  ouvertur.  Dvě  z  nich  vysoce  cenné:  „Ouvertura  k  Noci  na 
Karlštejně",  hraná  s  velikým  úspěchem  v  řadě  koncertů  zahraničných, 
jako  v  Londýně,  v  Pešti,  ve  Vídni,  v  Drážďanech,  atd.  Dále  ouvertura 
„Komenský*. 

Obě  tato  díla  vynikají  bohatou  polyfonií,  mistrnou  thematickou 
prací  a  „Noc  na  Karlštejně"  hlavně  krásou  zpěvných,  poetických  themat. 
Instrumentace,  jako  u  Fibicha  vždy,  jest  skvělá,  plna  geniálních  effektů 
a  nových  kombinací.  Se  stanoviska  odborně  hudebního  vyžadovala  by 
tato  jediná  otázka  instrumentace  u  Fibicha  celou  obšírnou  studii. 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  81 

Ostatní  tři  skladby:  veseloherní  ouvertura  D-dur,  ouvertury  D-moIl 
a  E-dur  jsou  méně  významné. 

Tři  symfonie,  z  nichž  každá  má  svůj  ostře  odlišený  charakter: 
F-dur,  Es-dur,  E-moll. 

Symfonie  F-dur  jest  výraz  upomínek  z  mládí,  vyniká  romantickou 
malebností  a  svěžím,  poetickým  líčením  rámce  přírodního,  v  němž  ne- 
schází ani  šumění  a  šelest  lesů,  ani  omšená  zřícenina  starého  hradu, 
ovinutého  baladovou  bájí. 

Symfonie  Es-dur  opakem  k  romantické  F-dur  jest  rázu  ryzí 
klassičnosti.  Jest  to  jedna  z  nejdokonalejších  skladeb  Fibichových, 
dílo  obdivuhodné  mohutnosti  výrazu,  vnitřní  rovnováhy  a  čistoty  slohu 
symfonického. 

Symfonie  E-moll  přináší  opět  jiný  charakter.  Klassický  sloh  symfonie 
uvolněn  zde  jaksi  duchem  moderním.  Jest  to  jedna  z  nejoriginelnějších 
skladeb  Fibichových,  jež  dramatickou  oživeností  a  vášnivostí  výrazu 
dělá  dojem  hudby  programní.  Vzácnou  původností  vyniká  rozkošné 
scherzo  této  symfonie. 

Sedm  symfonických  básní:  „Othello",  „Záboj,  Slavoj  i  Luděk", 
„Toman  a  lesní  panna",  „Vesna",  „Bouře",  „Vigiliae"  a  „V  pod- 
večer". 

O  symfonické  básni  „Othello"  jsme  se  již  zmínili.  Zajímavo  pro 
osudy  umělců  a  jejich  děl  jest,  že  krásná  skladba  tato,  jež  v  nej- 
novější době  vydobyla  si  všeobecný  obdiv,  při  prvním  provedení  svém 
v  koncertě,  řízeném  Smetanou,  propadla  úplně  u  obecenstva  i  u  kritiky. 
Ba  kruhy,  Smetanovi  nepřátelské,  užily  této  příležitosti,  aby  mohly  tupiti 
velikého  mistra,  že  prý  takové  nezralé  začátečnické  pokusy  provádí 
na  koncertech. 

„Othello"  vyniká  vzácnou  plastikou  živě  kontrashi jících  themat 
a  žhavým,  sladkým  dechem  erotickým. 

„Záboj,  Slavoj  i  Luděk"  jest  první  symfonická  báseň,  jež  ještě 
před  Smetanovým  cyklem  „Má  vlast"  obrala  si  českou  národní  látku 
za  podklad  a  takto  poprvé  živel  tento  uvedla  na  pole  moderní  hudby 
programní.  Smetama  byl  nadšen  touto  skladbou,  mladičký  autor  společně 
s  výborným  pianistou  Ludevítem  Procházkou  musil  mu  dílo  několikrát 
předehrát,  a  Smetana  obdiv  svůj  nejlépe  vyjádřil  tím,  že  mohuhié 
thema  Vyšehradu  ze  skladby  Fibichovy  přejal  do  své  symfonické  básně 
„Vyšehrad". 

„Toman  a  lesní  panna"  a  „Vesna"  vyznačují  se  znamenitě  vy- 
stiženým  národním   tónem   a   bohatě  plynoucím  proudem  melodickým. 

„Bouře"  podobně  jako  „Othello"  podává  malebný  hudební  obraz 
k  fantasticko-symbolickému  dílu  Shakespearovu. 

„Vigiliae",  jejichž  název  nutno  pojímati  jako  noci  probdělé  v  bás- 
nickém snění,  jsou  dva  vřelé  výlevy  nejryzejší  citové  lyriky. 

„V  podvečer",  jest  snad  nejpopulárnější  z  Fibichových  skladeb 
orchestrálních,  jež  na  každém  koncertu  vždy  rozpoutává  pravou  bouři 
nadšení.  Vším  právem.  Jest  to  jarní  idylla  barev  neskonale  poetických, 
sladce  sladěných,  obrázek  plný  kouzla  a  vůně  vlahého  večera,  kde 
líbezný  zpěv  kosa  závodí  s  jásáním  láskou  přeplněného  srdce. 

6 


Digitized  by 


Google 


82  Zdenko  Fibich. 

Skladby  komorní:  Trio  F-moll,  smyčcový  kvartet  A-moll,  klavírní 
kvartet  E-moll,  smyčcový  kvartet  G-dur,  kvintet  D-dur. 

Trio  F-moll  pro  klavír,  housle  a  violoncello  spadá  již  do  r.  1872. 
Zůstalo  v  rukopise,  ačkoliv  několikrát  úspěšně  se  hrálo. 

Smyčcový  kvartet  A-moll,  rovněž  rukopisný,  vyniká  svěžím  rázem 
a  přináší  novinku:  užito  zde  poprvé  polky  jakožto  scherza,  což  později 
tak  často  se  opakovalo  I 

Klavírní  kvartet  E-moll  a  kvintet  D-dur  jsou  nejcennější  díla  Fibichova 
v  tomto  oboru. 

Kvartet  E-moll  jest  originelní  skladba  bohatě  tryskající  invence 
a  vzácné  myšlenkové  hloubky,  jež  též  za  hranicemi  těší  se  veliké 
oblibě. 

Kvintet  D-dur  vedle  krásy  a  výraznosti  themat  přináší  zajímavou 
novinku  ve  svém  složení:  jest  psán  pro  klavír,  housle,  violoncello, 
lesní  roh  a  klarinet,  tak  že  jest  to  jakýsi  miniaturní  orchestr,  v  němž 
zastoupeny,  jsou  všechny  skupiny  nástrojů. 

Smyčcový  kvartet  G-dur  působí  zpěvným,  jasným  rázem  národním, 
však  jinak  nestojí  na  stejné  výši  se  skladbami  dříve  uvedenými. 

Z  ostatních  menších  skladeb  jmenujeme: 

Variace  B-dur  pro  smyčcový  kvartet,  kanón  pro  klavír  a  dvoje 
housle;  sonatinu  D-moll  pro  klavír  a  housle;  romanci  B-dur  pro  klavír 
a  housle;  idyllu  „Jasná  noc"  pro  klavír  a  housle;  selanku  B-dur  pro 
klarinet  a  klavír. 

Velice  bohatá  jest  činnost  Zdenka  Fibicha  na  poli  skladeb  klavírních. 

Nejsou  to  skladby  vypočtené  na  laciné  effekty  virtuosní  techniky, 
nýbrž  hluboce  procítěné  výrony  nitra  umělcova.  Jest  to  poesie  tónu, 
plynoucí  bezprostředně  ze  srdce  a  hledající  opět  vřelé  srdce,  aby  jí 
porozumělo,  v  ní  se  pokochalo,  a  našlo  v  ní  útěchu  i  občerstveni  ve  víru 
všedního  života.  Tyto  básně  hudební  nejblíže  stojí  hluboké  a  vroucí  poesii 
klavírních  skladeb  Schumannových,  s  nimiž  je  poutá  úzká  spřízněnost 
duchovní. 

Klavírní  skladby  „Z  hor"  jsou  řadou  přírodních  obrázků  z  Alp, 
v  nichž  hřeje  a  jásá  opět  nadšená  láska  mistrova  k  přírodě. 

Význam  zcela  mimořádný  v  seznamu  skladeb  Fibichových  zaujímá 
rozsáhlá,  352  klavírní  kusy  obsahující  sbírka  „Nálady,  dojmy  a  upo, 
minky".  Sbírka  tato  pro  psychologické  studium  individuality  umélcovy- 
pro  poznání  nejhlubšího  nitra  jeho,  má  význam  neocenitelný. 

Jest  to  denník,  v  němž  umělec  v  nevelkých  skladbách  úžasné 
rozmanitosti  a  mnohotvárnosti  zachycoval  dojmy  a  události  svého  života. 
Každý  z  těch  rozkošných  kousků  skrývá  v  sobě  kus  života  umělcova, 
jeho  bezprostřední  myšlenky  a  city,  záchvěvy  jeho  nitra,  úder  jeho 
srdce,  sny,  touhy,  radosti  a  žal  jeho  duše. 

Jaké  to  bohatství  hudebních  myšlenek,  jaká  rozmanitost  forem 
a  rythmúl 

Kousky  jsou  většinou  krátké,  rychle  a  bezprostředně  zachycené, 
však  právě  tato  stručnost  formy  přinesla  s  sebou  vzácné  zhuštění 
a  vyvrcholení  vnitřního  obsahu. 


Digitized  by 


Google 


Zdenko  Fibich.  83 

Setkáváme  se  v  téchto  kratičkých  básních  s  mohutnými  akcenty 
citů,  vášně,  tragiky,  opojné  rozkoše  i  zoufalé  bolesti,  pochmurné  melan- 
cholie i  jásavé  radosti,  a  sice  v  takové  sile,  jak  vyskytují  se  jen  na 
vrcholu  velikých  forem  a  skladeb. 

Op.  41  obsahuje  171  kus. 

Op.  44  má  33  čísla  a  nese  název  „Novella".  Jest  tu  předmluva, 
úvod,  čtyři  kapitoly  a  epilog. 

Op.  47  přináší  148  skladeb. 

V  poslední  době,  po  smrti  mistrově,  vyšly  ještě  tři  sešity  „Nálad, 
dojmů  a  upomínek",  a  pak  sbírka  pěti  delších  skladeb,  nazvaná 
.Malířské  studie".  Tato  sbírka  jest  jedním  z  nejcennějších  děl  Fibi- 
chových. Myšlenka  jest  úplně  nová:  obraz  převeden  v  hudbu;  dojmy, 
obrazem  poskytované  oku,  podávány  zde  prostředky  hudebními  sluchu. 
Jest  to  zvukové  přebásnění  předmětu  výtvarného,  programní  hudba 
s  úplně  novým  námětem. 

Posud  při  hudbě  programní  volen  za  podklad  vždy  výtvor  básnický, 
slovní,  zde  poprvé  užito  k  tomu  účelu  díla  malířského,  výtvarného. 

Fibich  rozřešil  tento  problém  s  celou  mohutností  své  obraznosti, 
s  poetickým  jemnocitem  a  se  skvělou  plastikou  výrazu.  A  co  hlavního, 
všechny  tyto  skladby  též  bez  ohledu  na  program  svůj,  jen  se  stano- 
viska absolutní  hudby,  jsou  vždy  srozumitelný  a  krásny. 

Též  v  oboru  skladeb  čtyřručních  činnost  Fibichova  vykazuje  řadu 
cenných  prací.  Uvádíme:  „Mignons",  „Zlatý  věk",  „Fugato",  „Kanón", 
„Ciacona",  „Impromtu"  a  „Sonáta  B-dur". 

Zbývá  obor  hudby  vokální.  Též  zde  nalézáme  skladby  ryzí  ceny 
umělecké.  Vytříbený  smysl  Fibichův  pro  obsah  slova  básnického  vy- 
tvořil vždy  hudbu  těsně  přiléhající  k  zvolenému  předmětu  a  vynikající 
náladovosti  a  charakteristikou. 

Zůstavil  celý  poklad  písní,  z  nichž  teprve  nepatrná  část  vyšla  tiskem; 
dále  dvě  veliká  díla  sborová  s  průvodem  orchestru:  „Jarní  romanci" 
a  „Meluzinu". 

K  doplnění  celku  podotýkáme,  že  Fibich  zabočil  i  do  přísného 
slohu  církevního  a  napsal  cennou  mši  F-dur  pro  smíšený  sbor  s  obli- 
gátním doprovodem  varhan. 


To  asi  v  nejstručnějších  rysech  přehled  činnosti  Zdenka  Fibicha. 
Jaké  bohatství  a  jaká  všestrannost! 

Maně  se  vynořuje  neodbytná  otázka,  nezasluhuje-li  tvůrce  tolika 
cenných  a  významných   děl   trochu   lásky  a  pozornosti   svého   národa  I 

Životní  dílo  Fibichovo  leží  dnes  mrtvo! 

Kdy  nadejde  mu  den  vzkříšení? 

Na  Zdenku  Fibichovi  spáchaly  se  těžké  křivdy.  Doba  jest  příliš 
blízká,  aby  bylo  možno  vylíčiti  vše  objektivně.  Dělalo  by  to  dojem 
osobní  zaujatosti,  osobních  motivů  a  vlivů.  Otázka  jest  příliš  vážná, 
než  abychom  chtěli  strhnout  ji  v  podobné  nízké  podezření. 

6* 


Digitized  by 


Google 


84  Alfred  Tennyson: 

Však  přijde  doba,  kdy  pravda  svou  železnou  rukou  nakreslí  vše 
v  pravých,  spravedlivých  rysech. 

Fibich  jako  umělec  i  jako  člověk  prošel  cestou  křížovou,  z  níž 
vysvobodila  ho  jen  -  -  smrt.  Odešel  chůd  a  neoceněn,  nezbaviv  se 
nikdy  starosti  o  zítřek,  nedočkav  se  nikdy  ocenění  ani  jednoho  ze  svých 
děl.  Byl  to  muž  vzácného  ducha,  ryzí,  šlechetné  povahy,  ideálního 
snažení  a  nesmírného  vzdělání.  Byl  to  umělec  geniem  obdařený,  jenž 
smělým,  pokrokovým  duchem  svým  povznesl  hudbu  naši  k  výši  doby. 
Podal  národu  svému  spravedlivě  vše,  co  nejlepšího  v  duši  jeho  leželo, 
podal  to  rád,  nadšeně  a  nezištně.  Nežádal  si  za  to  nic  než  trochu 
uznání  a  porozumění  —  a  nikdy  se  jich  nedočkal! 

Měl  život  ubohý  a  těžký  a  prošel  jím  s  mužnou  hrdostí,  zůstav 
do  posledního  dechu  věren  svým  ideálům.  Zlo  snášel  jako  hrdina 
a  z  dobrého  se  těšil  jako  dítě.  Po  celý  život  pracoval  s  obětavým 
nadšením  a  s  láskou  pro  svůj  národ,  v  jehož  středu  žil  jako  cizinec, 
a  z  jehož  středu  odešel  jako  cizinec. 

Kéž  tyto  řádky  rozptýlily  by  aspoň  poněkud  husté  mlhy,  halící 
posud  osobnost,  jméno  a  činnost  Zdenka  Fibicha  I 

Anežka  Schulzová. 


ALFRED  TENNYSON: 

Guínevra. 

z  .Královských  idy  11-  přeložil  Ant.  Klášterský. 

Od  dvora  krále  prchla  Guinevra 
a  v  Almesbury  v  svatém  domě  teď 
seděla,  plačíc;  malá  dívka  jen 
s  ní  dlela,  novicka:  svit  slabý  plál 
v  jich  středu,  tlumen  plížící  se  mhou, 
neb  —  měsíc  nezřít,  ač  byl  úplněk  — 
mha  bílá  venku  jako  k  tváři  šlář 
se  lípla  k  mrtvé  zemi;  kraj  byl  tich. 

Že  královna  sem  prchla,  příčinou 
sir  Modred  byl;  on  králi  nejbližší, 
jenž  byl  mu  strýcem,  jako  lstivý  zvěr 
tich  ležel,  k  trůnu  upíraje  zrak, 
vždy  k  skoku  hotov,  čekal.    Proto  též 
on  dusil  v  lidu  hymny  o  králi, 
na  rtech  svých  úsměv  tiché  pohrdy, 
kul  pikle  s  pány  Oře  bílého, 
jež  —  pohan  plémě  —  Hengist  zůstavil. 


Digitized  by 


Google 


Guinevra.  85 

a  toužil  zanést  svár  a  roztržku 
v  kruh  Artušův,  jej  v  strany  roztříštit 
pro  zrádný  cíl  svůj;  a  všech  jeho  snah 
pružinou:  krutá  k  Lancelotu  zášť. 

Neb  stalo  se  kdys  v  čas,  kdy  celý  dvůr, 
šat  zelený,  pln  per,  jimž  smál  se  máj, 
jak  zvyk,  na  jarní  slavnost  vyjel  si 
a  vrátil  se,  že  Modred,  zrak  jen,  sluch, 
na  zahradní  zdi  výš  se  vyšplhal, 
by  vyslídit  moh  taj  kýs  hanebný. 
Zřel  královnu,  Enidu  po  boku, 
z  všech  nejlepší,  a  Vivianu  Istnou, 
jež  nejhorší  z  žen  byla  u  dvora, 
víc  nezhlíď  však,  neb  Lancelot,  jda  kol, 
skryt  jeho  vystih*;  a  jak  sadař  když 
zelenou  sejme  s  zelí  housenku, 
jej  Lancelot  strh  dolů  za  nohu 
a  jako  červa  na  zem  hodil  jej; 
však  poznav  prince,  ač  ho  střísnil  prach, 
tu,  v  úctě  krále  krev  i  v  zlosynu, 
se  omlouval,  jak  moh,  a  rytířsky, 
bez  posměšku;  neb  tenkrát  cizí  byl 
škleb  Artušovým  vzácným  rytířům, 
leč  chromý-li  kdo  byl  neb  hrbatý, 
ti,  jimž  Bůh  krásná,  štíhlá  těla  dal, 
mu  posměch  přičtli  k  dobru  jeho  vad, 
a  laskavě  jej  vždycky  přijal  král 
i  jeho  kruh.    Tak  i  sir  Lancelot 
teď  pomoh  princi,  jenž  si  otřepal 
kolena  zdraná,  usmál  se  a  šel. 
Však  pohana  ta  malá  pro  vždy  již 
v  něm  hlodala,  mu  srdcem  vířila, 
jak  ostrý  vítr  dlouho  v  močále 
kdes  víří  malém  kolem  kamene 
na  pustém  břehu. 

Když  to  Lancelot 
vyprávěl  královně,  tu  zasmála 
se  lehce  zprv,  zříc,  v  prach  jak  Modred  pad*, 
pak  otřásla  se  (žena  ve  vsi  dí: 
Mnou  otřáslo  to,  kdos  mi  přes  hrob  jde!) 
a  zas  se  smála,  slaběj  však,  neb  již 
zpol  tušila,  že  on,  ten  lstivý  zvěr, 
jí  půjde  v  sled,  až  najde  hřích,  a  pak 
na  jméně  jejím  věčný  ulpí  kal. 
Od  dob  těch  zřídka  mohla  v  sále  snést 
i  jinde  liščí,  úzkou  jeho  tvář, 
Istný  úsměv,  šedý,  vytrvalý  zrak; 


Digitized  by 


Google 


Alfred  Tennyson: 

od  dob  těch  Mocnosti,  jež,  duše  stráž, 

j{  pomáhají  věčné  od  smrti 

a  v  neštěstích  ji  chrání,  počaly 

ji  štvát  a  trýznit    Často  hodiny, 

co  poklidně  král  vedle  oddýchal, 

za  mrtvé  noci  hrůzných  tváří  shluk 

k  ní  spěl  a  mizel,  neb  zas  jakýs  děs  — 

jak  nejistý  zvuk  vrzajících  vrat 

když  slyšeti  kdes  v  domě  zakletém, 

kde  na  zdích  vraždy  krev  lpí  jako  rez  — 

jí  bránil  spát;  však  usnula-li,  sen 

tak  strašný  snila  —  zdálo  se  jí  v  snách, 

že  v  pláni  šíré  dlí  před  západem, 

a  od  slunce  tu  k  ní  se  řítilo 

cos  hrůzného,  a  před  tím  jeho  stín 

spěl,  až  se  dotk  jí;  obrátila  líc, 

a  hle,  od  nohou  šířil  se  jí  stín 

a  padl  tmou  přes  celou  zemi,  měst 

kde  požár  plál     -as  křikem  procitla. 

A  rozruch  ten  se  nemenšil,  leč  rošt, 

až  i  tvář  krále  jasná,  bez  viny, 

i  domácího  žití  vlídný  řád 

jí  zpříčily  se.    A  tu  řekla  v  sled : 

„Ó,  Lancelote,  vraf  se  ve  svůj  kraj, 

neb  zůstaneš-li,  sejdeme  se  zas, 

a  sejdem-li  se,  zlý  kdys  přijde  mžik, 

kdy  hanby  čmoud  se  vyvalí  a  vzplá 

před  lidem  vším  i  králem,  jenž  nám  pán!" 

A  Lancelot  vždy  slíbil,  zůstal  však, 

a  zas  se  scházeli.    Tu  řekla  zas: 

,Ó,  Lancelote,  máš-li  rád  mě,  jdi!" 

A  ujednali  pak  si  jednu  noc, 

(kdy  vzdálen  dobrý  král),  že  sejdou  se 

a  rozloučí  pak  navždy.    Ubledlí 

se  sešli,  v  dlani  dlaň  a  v  zraku  zrak 

na  lůžka  její  kraji  seděli, 

trhaně  mluvíce:  byl  slední  mžik 

to,  vášeň  loučení.    A  Modred  šel, 

své  stvůry  vzal  na  věže  cimbuří 

si  za  svědky  a  vzkřiknuv,  co  měl  sil: 

„Ven,  zrádče,  ven,  teď  dopaden  jsi!"   hnal 

se  k  Lancelotu,  jenž,  se  vyřítiv 

jak  lev,  naň  skočil,  srazil  jej,  že  pad 

bez  sebe;  stvůry  odnesly  jej  pryč, 

a  ticho  zas.    Tu  ona:  „Konec  je! 

Jsem  potupena  pro  vždy!"    On  však  řek: 

„Má  hanba  je,  neb  můj  byl  hřích;  leč  vstaň 

a  v  pevný  hrad  můj  prchni  nad  mořem. 


Digitized  by 


Google 


Quinevra.  87 

tam  chci  tě  stříc  po  žiti  svého  skon, 

tě  proti  světu  bránit  žitím  svým." 

Tu  odvětila:  „Tak  mne  bránit  chceš? 

Ne,  příteli,  my  s  bohem  dali  si. 

Kéž  přede  mnou  bys  samou  stfk  mě  moh! 

Má  hanba  je,  já  byla  choť,  a  iy 

byls  bez  ženy  —  teď  vstaft,  a  prchněme, 

neb  do  kláštera  chci  se  uchýlit 

a  vyčkat  soud!*    Tož  koně  přived  on, 

ji  vsadil  naň,  pak  v  svého  vyšvih  se, 

a  jeli  spolu  až  na  rozcestí, 

kde  s  polibkem  se  v  slzách  rozešli, 

on,  v  úctě  slední  přání  královny, 

zpět  jel  v  svůj  kraj,  však  ona  v  Almesbury 

noc  cekMi  spěla  třpytem  lesů,  lad 

a  slyšela  lkát  duchy  lesů,  lad, 

a  v  ní  též  lkalo:  Pozdě,  pozdě  již! 

Pak  v  chladném  větru,  jenž  vlá  před  jitrem, 

se  havran,  kráče,  skvrna  v  nebi,  vznes, 

i  myslila:  Již  cítí  smrti  žeň, 

neb  severních  teď  moří  pohané, 

jež  dvora  slabost,  jeho  hříchy  zvou, 

lid  počínají  bít  a  plení  zem. 

A  když  pak  stihla  Almesbury  v  sled, 
tu  řekla  jeptiškám:   „Mě  stihá  hon 
mých  nepřátel,  ó,  sestry  smířené, 
mě  skryjte,  přejte  asyl  mi,  však  znát 
své  chráněnky  nechtějte  jméno,  než 
čas  přijde,  říci  je!"    A  krása,  vděk 
tak  okouzlily  je,  že  nechaly 
všech  otázek. 

Tak  statná  královna 
u  sester  dlela  týdny,  neznámá, 
bez  styku,  jméno  tajíc,  netoužíc, 
v  svůj  vryta  bol,  po  knězi,  hostiji; 
jí  družkou  byla  malá  dívka  jen, 
jež  bavila  ji  žvastem  dětinským, 
jenž  často  dal  jí  zapomnít;  však  dnes, 
tu  noc,  zvěst  divě  letíc  kol,  až  sem 
se  dostala,  že  Modred  schvátil  říš 
a  s  pohany  se  spojil,  co  byl  král 
na  Lancelota  táh:  i  myslila: 
Ach,  jakým  záštím  asi  lid  i  král 
mne  nenávidí!    V  dlaně  skryla  líc 
a  ztichla,  až,  snést  ticha  nemohouc, 
je  dívka  přetrhla,  řkouc:  „Pozdě  již! 
Kolik  as  hodin?"    Když  ni  odpověď 


Digitized  by 


Google 


88  Alfred  Teniiyson: 

však  nedostala,  počl.a  bzučet  si 

zpěv,  od  sester  jejž  znala:   „Pozdé  již." 

To  slyšíc  královna,  líc  pozvedla: 

,Ó,  děvče,  pěj,  když  zpívat  se  ti  chce, 

a  sejmi  tíž,  af  mohu  zaplakat!" 

Tu  malá  dívka  ráda  pěla  hned: 

„Tak  pozdě,  pozdě  jel  a  tmavá,  chladná  noc! 
Tak  pozdě,  pozdě  je!  jen  ještě  vejít  moc! 
Je  pozdě,  pozdě  již!  vám  nelze  vejit  víc. 

Ne,  světla  nemáme,  my  proto  kát  se  chcem, 
a  když  to  ženich  zví,  snad  odpustí  nám  všem. 
Je  pozdě,  pozdě  již!  vám  nelze  vejít  víc. 

Ni  světla,  pozdě  tak!  a  tmavé  noci  chlad! 
Ó,  vpusťte  nás,  af  zář  si  mužem  vyhledat! 
Je  pozdě,  pozdě  již:  vám  nelze  vejít  víc. 

Což  neslyšely  jsme,  že  ženich  sladký  je? 
Ó,  vpusťte  nás,  nechť  pozdě,  slíbat  šlépěje! 
Ne,  ne,  je  pozdě  již!  vám  nelze  vejít  víc* 

Tak  pěla  novicka,  co  královna, 
na  rukou  skráň,  si  vzpomínajíc  dne, 
kdy  přišla  sem,  se  dala  do  pláče. 
Tu  malá  řekla  povídalka  jí: 

nÓ,  vzácná  paní,  prosím,  neplačte, 
však  dovolte,  bych  slovy,  nízká  tak, 
jež,  neznajíc  nic,  zná  jen  poslouchat  — 
a,  neposlouchám-li,  tu  přijde  trest  — 
vám  směla  mírnit  žal;  vždyť  neplyne 
ze  zlého  činu,  toho  jista  jsem, 
zříc  vaši  krásu  a  váš  něžný  vděk. 
Jen  s  žalem  krále  srovnejte  svůj  žal 
a  shledáte,  že  menší;  v  krutý  boj 
•  on  proti  Lancelotu  vytáh  teď 
ztec  jeho  hrad,  kde  drží  královnu, 
a  Modred,  jemuž  správu  svěřil  vši, 
ten  zrádce  —  ach,  má  paní,  krále  bol 
pro  sebe  sama,  královnu  i  říš 
být  musí  třikrát  větší  nežli  váš. 
Že  velká  nejsem,  svatým  děkuji. 
Neb,  přijde-li  kdy  na  mne  jaký  bol, 
tu  zalkám  v  tichu,  a  po  slzách  lip. 
Však  kdyby  i  nás  malých  velký  byl 
bol  jako  velkých,  k  jejich  pNpočíst 
je  bolu  to,  že  nemohou  skrýt  pláč, 


Digitized  by 


Google 


Guinevra.  89 

nechť  sebe  víc  po  tichu  touží,  v  mrak. 
Tak  povídá  se  v  Almesbury  tu 
o  králi  dobrém,  hříšné  královně; 
já  králem  takým  s  takou  chotí  být, 
bych  přála  si  tu  špatnost  její  skrýt, 
však  nešlo  by  to,  kdybych  byla  král.* 

Tu  v  srdce  smutné  broukla  královna: 
Chce  zabít  mě  to  dítě  tlachem  svým? 
Však  nahlas  děla:  .Zdaliž  nemusím, 
když  bídný  zrádce  pána  sesadil, 
lkát  s  celou  říší,  žal  nést  obecný?" 

,Ba  —  řekla  dívka  —  žal  to  všech  je  žen, 
neb  ženou  byla  ona,  jejíž  hřích 
jen  zmatek  zanes  ve  Artušův  kruh, 
jejž  založil  král  dobrý  dávno  již 
za  znamení  a  divů,  zázraků 
na  Camelotu,  dřív  než  pojal  choť." 

Tu  myslila  zas  v  duchu  královna: 
Což  zabít  chce  mě  řečí  bláhovou? 
Však  nahlas  mluvila  a  řekla  tak: 
„Ó,  dítě,  skryté  ve  zdích  kláštera, 
co  ty  o  králi,  jeho  kruhu  víš, 
co  o  znameních,  divech,  mimo  ty 
tak  prosté  zázraky  zde  v  klášteře?!" 

Jí  odvětila  žvavá  novicka: 
, Nechť,  přece  vím:  zem  plna  znamení 
a  divů  byla,  než  král  pojal  choť. 
Tak  děl  mu  otec,  a  on  rytířem 
sám  kruhu  byl  —  hned  jak  byl  založen. 
Jel  z  Lyonessu  tam  a  vyprávěl, 
že,  jak  tak  jel,  as  hodinku  neb  dvě 
po  západu,  dle  břehu,  uslyšel 
podivnou  hudbu  —  stanul,  točil  se, 
a  tu  po  celém  pustém  pobřeží 
to  viděl:  oheň  strážný  nad  hlavou 
a  divé  světlo  moře  u  svých  pat, 
kol  na  skalisku  plálo  skalisko 
v  dál  ve  bohaté  srdce  západu, 
a  v  svitu  tom  roj  mořských  panen  plul, 
a  z  moře  vstal  řad  příšer  —  lidskou  hruď  — 
v  zem  šíře  celou  hlubý  moře  hlas, 
na  nějž  se  malé  víly  strží,  skal 
hned  ozvaly,  jak  dálný  zněl  by  roh. 
Tak  povídal  můj  otec  —  tak,  a  dál, 


Digitized  by 


Google 


90  Alfred  Tennyson: 

když  za  jitra  jel  lesy  šerými, 

tři  duchy  spatřil  plesem  šílené, 

jenž  slétli  na  kvét  štíhlý  u  cesty, 

že  pod  nimi  se  tfás  jak  bodlák,  tři 

když  o  semeno  rvou  se  stehlíci; 

a  za  večerů  hrál  mu  před  koněm 

zas  třpytný  kouzel  kruh  a  trhal  se 

v  jich  úprku  a  zas  se  spjal  a  hrál 

a  trhal  —  žití  plná  bylaf  zem. 

A  když  pak  přišel  posléz  v  Camelot, 

kruh  tanečníků  vzdušných,  v  dlani  dlai), 

kol  svítilny  tam  v  síni  vznášel  se, 

a  v  síni  samotné  byl  taký  kvas, 

o  jakém  žádný  nesnil;  rytíř  měl 

tu  každý,  co  jen  přál  si,  rukou  však, 

jež  sloužily  mu,  nezřel;  povídal 

též,  v  sklepích  dav  prý  duchů  otylých 

narážel  čepy,  sudy  obkročiv, 

co  nápoj  tek:  tak  plesal  člověk,  duch 

v  čas,  nežli  přišla  hříšná  královna." 

Tu  trochu  hořce  řekla  královna: 
„Tak  plesali?    To  špatně  věstili 
i  duchové  i  lidé!    Předvídat 
což  nemoh  žádný,  ani  otec  tvůj 
tak  moudrý  s  všemi  divy,  říše  zlo?" 

Jí  povídavá  na  to  novicka: 
„Ó,  ano,  jeden  bard;  můj  otec  děl, 
že  mnohý  vzácný  zpěv  pěl  válečný 
i  v  samé  blíži  loďstva  nepřátel, 
ve  středu  příkrých  skal  a  příboje 
a  mnoho  písní  zpíval  tajemných 
o  žití,  smrti  na  vrcholcích  hor, 
když  kolem  tísnil  roj  se  duchů  skal, 
vlas  rosný,  větrem  vlající  jak  plam; 
tak  říkal  otec  —  a  tu  noc  pěl  bard 
o  Artušových  slavných  bojích,  pěl 
íc  víc  snad  nežli  člověk,  klnul  těm, 
jimž  Gorloise  nepravý  byl  syn: 
neb,  odkud  přišel,  nikdo  nevěděl, 
však  po  bouři,  kdy  dlouhé  vlny  ráz 
se  tříštil  o  tes  skalin  Bud  a  Boss, 
den  jako  nebe  tichý  vstal,  a  tu 
se  nahé  dítě  našlo  v  písčinách 
u  Dundagilu,  břehů  kornšskýcli, 
a  to  byl  Artuš.    Tu  byl  vychován, 
až  jako  krále  označil  jej  div. 


Digitized  by 


Google 


Guinevra.  91 

A  jeho  hrob  že  bude  lidem  skryt 

jak  jeho  původ;  najít  kdyby  moh 

z  žen  jednu  velkou  ve  svém  ženství  tak 

jak  v  mužství  on,  tu  —  tak  ten  pěvec  pěl  — 

ti  dva  že  mohli  obrátit  by  svět. 

Však  náhle,  právě  písně  uprostřed, 

on  zavrávoral,  s  harfy  klesla  dlaft, 

a  obrátil  se  bled  a  byl  by  pad, 

leč  zvedli  jej  —  však  nechtěl  povědít 

své  vidění;  než  kdo  by  nevěřil, 

že  Lancelota,  královny  zřel  hřích." 

I  myslila:  Hle,  k  trýzni  navedly 
ji  abatyše,  prostá  na  pohled, 
i  sestry!    A  líc  kloníc,  mlčela. 
Tu  dívka  v  pláč  se  dala,  spjala  dlaň 
a,  stydíc  se  za  žvavost  žvatlavou, 
že  pro  jazyk  ji  plísní  —  pravila  — 
dost  často  zde,  „a,  jestli,  paní  má, 
vám  zdá  se,  že  vás  trýzním,  smutnou  tak, 
já  nezpůsobná,  tlachem,  pověstmi, 
jež  od  otce  mám,  též  mě  plísněte, 
jen  nenechte  mě  pro  otce  mít  stud, 
jenž  z  nejvzácnějších  mužů  byl,  ač  sám 
zval  Lancelota  nejvzácnějším;  on, 
pět  tomu  let,  mi  padl  v  turnaji, 
mě  zanechav;  však  z  oněch  ostatních 
a  z  dvou  pro  dvornost  nejvíc  slavených, 
ó,  plísněte  mě,  nevhod-li  se  ptám, 
však,  prosím  vás,  kdo  vzácnější  byl  z  nich, 
když  blíž  jste  byla,  Lancelot  či  král?" 

Tu  královna  líc  bledou  zvedla,  díc: 
„Sir  Lancelot,  jak  rytířů  je  mrav, 
k  všem  paním  dvorný  byl  a  v  boji  pak 
neb  kolbišti,  on  nikdy  nemyslil 
na  prospěch  vlastní,  a  tak  také  král 
i  v  boji  tuhém  nebo  turnaji 
na  prospěch  vlastní  nedbal,  a  ti  dva 
svým  mravem  byli  nejvzácnější  z  všech, 
neb  marností  mrav  není,  nýbrž  květ 
to  povah  věrných,  mysli  šlechetné." 

„Tak!  —  řekla  dívka  —  mrav  tak  čárný  květ? 
Pak  Lancelotův  musí  tisíckrát 
být  méně  vzácný,  neb,  jak  pověst  dí, 
byl  nejzrádnějším  druhem  na  světě." 


Digitized  by 


Google 


92  Alfred  Tennyson:  Guinevra. 

Jí  smutně  na  to  řekla  královna: 
„Do  kláštera  zdí  úzkých  sevřena, 
ó,  co  ty  víš,  co  svět,  co  všecka  zář 
a  stíny  jeho,  všecka  moc  a  žal? 
Když  Lancelot,  ten  rytíř  nejlepší, 
byl  jeden  mžik  míň  šlechetný  než  vždy, 
pak  modli  se,  by  peklu  unikl, 
a  pro  tu  plač,  jež  v  ten  jej  hnala  žár!" 

„Já  —  dívka  dí  —  se  modlím  za  oba, 
však  všecko  spíš  bych  věřila  než  to, 
že  Lancelot  měl  vzácný  mrav  jak  král, 
jak,  myslím  si,  že  byla  byste  vy 
tak,  jaká  jste,  být  hříšnou  královnou.* 

Tak,  tlachalú  jak  zvyk,  tu  trápila, 
již  chtěla  těšit,  ranila,  co  lék 
jí  chtěla  dát,  když  náhle  zlobný  žár 
vzplál  v  líci  královny,  jež  vykřikla: 
„Kéž  není  v  světě  dívky  jako  tyl 
Tys  nástroj  jich,  jsi  navedena  štvát 
mě,  trýznit,  trápit,  bídná  špehýřko 
a  proradoh    Když  v  bouři  propukl 
ten  Guinevry  hněv,  dívka  zvedla  se, 
jak  závoj  její  bledá  stála  tu,  n 

se  chvíc,  jak  pěna  když  tkví  příboje 
ve  větru,  padnout,  prchnout  hotova, 
a  královna  když  řekla:   „Odejdi I" 
tu  v  hrůze  utekla.    A  druhá  samotná 
si  vzdychla,  počla  srdce  sbírat  zas, 
řkouc:  „Prosté  dítě,  plné  bázně  jen, 
nic  netuší,  to  sám  se  zrazuje 
ten  děcka  hloupější  můj  plachý  hřích. 
Však,  nebesa,  mně  pomozte  se  kát! 
Co  jiného  se  kát,  než  v  myšlenkách 
ni  nejtajnějších  hříchů  nepomnít, 
jež  rozkošnou  nám  daly  minulost, 
a  já  jsem  přisáhla,  jej  nezřít  víc, 
jej  nezřít  víc!" 

(Dokončeni.) 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi. 

ČERVENEC. 
Kronika  moravské  dědiny.    Napsal  AI.  Mrš  tik. 

NEŠČASNÉ  ČLOVĚK. 

—  a Kinzll  A  —  a,  podivéme  se!  Keré  ďas  jé  zas  přinesl! 

Vopica  —  hotová  vopica." 

,A  def  je  celé  černé  a  voteklé!    Že  mu  zas  někdo  hublížil.  — " 

„Neščasné  člověk!    Co  chvíla  jé  někdo  dobije.  —  —  — " 

S  Jakýmsi  velmi  důležitým  chvatem  pobíhal  Kinzl  po  dědině,  jakoby 
z  Habrůvky  chtěl  ven  a  nemohl  trefit.  Konečně  přece  našel,  co  hledal : 
starostu.    Filipek  s  motykou  na  rameni  vracel  se  z  polí. 

„Co  ti  zas  čert  sem  donesl?  Seš  te  hale  hudéchané  a  jakési  z  hjinýho 
elementu.  K  sobě  neseš  hani  podobné!''  vítal  starosta  „jedneho  velkýho 
svýho  tryznitela". 

Kinzl  vysekl  Filipkovi  švarnou  poklonu  a,  mačkaje  čepici,  v  póse 
velkého  trpitele  dovolával  se  přednostovy  podpory  a  moci. 

Smysl  Kinzlovy  řeči  byl,  že  potřebuje  „chudobné  list'. 

„A  nač  potřebuješ  chudobné  list?" 

„Do  špitala  s  něém  pudu.   Bez  chudýho  listu  mě  tam  nevezmó." 

„No  —  pod  žádno  protekcijó  ti  chudobné  list  vedat  nemožu.  Haž 
ti  prohlídne  a  huznajó,  že  seš  vopravdu  na  dranc,  pak  se  ti  tam  beztak 
nechajó,  a  vo  chudé  list  bodó  si  sami  psát.    Ha  co  ešče  chceš?" 

„Maličkost  na  cestu." 

„Decke,  dež  do  Habrů vke  přindeš,  potřebuješ  maličkost.  Kolikrát 
huž  místem  dostaťs  ne  maličkost,  hale  velkó  maličkost,  a  v  Habrůvce 
přeci  zvostaťs  pro  zlost.  Te  mně  se  zdá  žádáš  takovó  maličkosf,  jako 
ti  na  cestu  dali  v  Havranicích.  Tam  seš,  dež  né  celé,  haspoň  jedno 
noho  taky  příslušné.  Maličkost  chceš!  —  MeslíS  te,  že  v  Habrůvce  te 
maličkosti  dělá  vobecní  bék?  Nač  potřebuješ  tu  maličkost?  Nic  ti  ne- 
hodě platná.  Já  ti  Kincle  znám  a  já  ti  něco  povím:  Dež  bodeš  mět 
hlad,  vepté  se.   Chlebem  se  nevožereš,  a  napiješ-li  se  z  pumpě  vodě, 


Digitized  by 


Google 


94  AI.  Mrštik: 

nebodeš  mět  hani  žízeň.  Na  to  dává  Bůh,  otec  nebeské,  takovó  hórodu 
vodě,  hábe  nikdo  nemosel  mět  žižeň.  Do  přikope  si  lehni,  dež  nebodeš 
moct  hjit.  Vodpočni  si  a  di  zas  kósek  dál.  A  tak  pořád  dál  a  vod 
Habrůvke  dál,  haž  ti  hani  vidět  nebodem.  Tak.  A  do  brněnskýho  špitala 
šak  přeci  nějak  dondeš." 

„Hale,  velevážené  pane  přednosto  vůbce  Habrůvke,  def  neboďte  tak 
tvrdé.  Su  dobité,  neščasné  člověk,  vidíte,  že  tam  do  večera  nedondu." 

„Di  ráno!" 

„Hani  ráno  dež  vendu,  tož  tam  nedondu.  Hani  za  deň,  hani  za 
dva.  Bolavá  hlava  je  bolavá,  a  na  tu  já  scu  tú  maličkost.  Na  přeraženo 
hlavu.  Klanicó  mě  mlátil,  moteko  na  mě  hledal  a  že  mě  zabije  a  zabije." 

„Měl  ti  zabít." 

„To,  haž  mozek  mně  z  hlave  tekl,  a  zrovna  cúrečkem  kapala  krýv 
háji  z  hubě.    Def  sem  do  Habrůvke  sotva  došili" 

Starosta  zašilhal  nějak  útrpně  na  Kinzlovu  pomačkanou  hlavičku. 
Mozek  .sice  neviděl  nikde  ,týct",  ale  přece  sáhnul  do  kapsy  pro  ma- 
ličkost a  vylovil  tři  krejcary.  Kinzl  obrátil  je  na  dlani,  ale  maličkost 
byla  maličkost.  I  za  tu  byl  vděčným  a  hnal  se  po  starostově  chlupaté 
tlapě.  Přednosta  utrhnul.  „To  ne,  to  ne  I  Za  tři  krécare  si  dát  polóbnót 
ruku!    Hani  za  šesták,  hani  —  hani  —  hani  za  nic  na  světě!" 

Rozešli  se.  —  —  — 

Darebná  by  byla  otázka  —  kdo  je  Kinzl.  Rozumnější  by  bylo  — 
kdo  byl,  protože  milosrdný  Bůh  už  dávno  jej  povolal  tam,  kde  rány 
nebolí  a  kde  nikdo  nebije  „klanicó".  —  „Neščasné"  to  byl  člověk, 
Taková  neužitečná,  vším  světem  štvaná,  nikomu  prospěšná,  kde  komu 
škodná  zvěř;  trpitel  i  „žralok".  Ráno  holoubek,  večer  tygr,  lenoch 
i  pracovník,  hrubiján  i  služebník  nejponíženějšího  druhu,  často  zloděj, 
ale  rytíř  zas  celý  bez  hany  a  vady,  obraz  Boží,  jak  jej  Bůh  vyzdvihnul 
nade  všecky  tvory,  ale  zas  pod  obraz  Boží,  jak  hluboko  jen  poklesnout 
dovede  lidská  tvář.  Všecky  ty  odpory  shromážděné  v  jednom  člověku 
řídily  se  dle  toho,  jak  mnoho  bylo  těch  „maličkostí"  posbíraných  světem 
a  „rozšmelcovaných"  ihned,  jakmile  se  ocitly  v  jeho  hrůzně  rozklesnutých 
pařátech.  Boží  ptáček;  nesel,  nežal,  Habrůvku  jen  za  stodolu  měl  a  do 
té  zalezl  vždy,  když  odevšad  jej  vyhnal  vítr  zlý  a  „mráz". 

Divným  řízením  osudu  a  bývalého  starosty  Marečka  stal  se  i  Kinzl 
kdysi  Habrůvským  občanem,  protože  Habrůvka  byla  rodným  jeho  hnízdem. 
V  Habrůvce  mimo  zlou  chvíli  nikdy  nepobyl.  ObjeviMi  se  v  létě  — 
jistě  přišel  postrkem.    Jeho  táta  byl  odkudsi  z  německých  hor. 

Krejčovině  se  učil,  ale  živil  se  nádenničinou.  Živil  se  nádenničinou, 
ale  nikdo  nikdy  nepamatoval,  že  by  byl  on  s  motykou  a  motyka  s  ním 
setrvala  až  do  skonání  dne.  Ale  stalo  se  přece,  že  buď  jehla  nebo 
motyka  přece  se  ocitla  v  jeho  rukou.  Byly  to  snad  jediné  chvíle,  kdy 
se  cítil  cele  člověkem.  Tenkrát  i  „véborně  rozprávěl",  napomenutí  dával 
jiným   a   křivými   svými   prsty   na   samečka   poukazoval   jako   na   nej- 

úhlavnějšího  nepřítele  lidstva. Plat  brával  vždy  hned  mezi  prací. 

Ale  tím  okamžikem  končila  hned  také  lepší  jeho  část  a  začínala  černá. 
Z  holoubka  rázem  byl  dravec,  z  trpitele  žralok,  z  pracovníka  lenoch, 
Kinzl,  stvořený  k  obrazu  Božímu,  v  mžiku  se  převrátil  v  postrach  všeho 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  93 

vůkolí. Splašeně  táhly  slepice,  třásli  se  psi,  zalízaly  kočky,  lidé 

zamykali  dvory  na  dvé  závory  a  s  řetězů  pouštěli  svoje  , Cikány". 
Kořalku  miloval,  jen  za  kořalku  byl  hotov  složit  život  svůj,  pro  ni 
a  jen  pro  ni  pouštěl  se  do  práce  i  nejsmradlavějši,  jen  když  „páchla* 
kořalkou.  Za  ni  a  jen  pro  ni  by  byl  ruku  položil  do  výhně  majstra 
Pštrosa  —  jen  v  ní  byl  celý  svůj  a  celý  muž,  i  když  kůži  mu  nafoukla 
a  oči  zatáhla  mhou;  když  jí  neměl,  ruce  se  mu  třásly  a  „rozum  ne- 
mluvil".   Oh,  že  netekla  potokem,  nepadala  deštěm,  nepramenila 

ze  skály!    Spatně  byl  dle  něho  zřízen  svět.  —  —  — 

Strašlivý  měl  Kinzl  vzhled.  Opuchlý  modřinami,  byl  až  černý  v  tváři, 
hlavu  měl  z  polovice  ovázanou  červeným,  krví  prosáklým  šátkem,  za 
pravým  uchem  v  parném  slunci  černala  se  mu  jak  na  mrtvole  ssedlá 
rána.  Pochrámanou  měl  i  ruku,  levou  nohu  vlekl  za  sebou  jak  po- 
střelený zajíc. 

A  přece  běhal  —  ne  že  by  chodil,  ale  běhal,  do  slova  běhal. 
Než  se  dočkal  starosty  z  polí,  oběhal  už  celou  dědinu,  posbíral  „ma- 
ličkosti" v  klášteře,  na  faře,  rány  ukázal  i  hraběti,  ranami  se  pochlubil 
i  milostpaní  Ebr,  všude  vyprosil  „maličkost",  aby  na  cestu  měl  do 
špitálu.  Polovici  příspěvků  už  také  ukryl  u  své  „milé"  a  zas  se  pustil 
na  sběr.  —  — 

„A  prosím  ti,  vekládé,  kdo  ti  to  tak  šikovně  zrychtoval?  Vepadáš, 
jakobes  přišil  rovno  z  Bosně." 

„Havranické  Nádenníček.  Po  celé  tédeň  sem  mu  pracuval  a  místová 

véplate  —  totok  mně  hudělal.  To,  jak  su  zakrvácené  a  zmučené 

Tak  pudu  háji  do  špitala." 

„A  co  te's  mu  hudělal?  —  Vekládé!" 

„A  nic.  Debech  mu  bel  jediném  slovem  hublížil.  Nic  —  no  nic." 

A  Kinzl  lehl  si  pod  jabloň.  Čekaje,  až  zchladne  sluníčko,  aby  ho 
rány  tolik  nepálily.    Za  měsíčku  že  se  vydá  na  Brno. 

Vybral  se  teprv  na  druhý  den  k  polednímu. 

Rány  otrnuly,  „maličkosti"  měla  hospoda,  a  celá  Habrů vka  brala 
jed  na  to,  že  Kinzl  do  Brna  nedojde. 

No  —  nedošel. 

Hodili  jím  do  „díry"  jak  zdechlinou. 


Z  TÝDNE  PŘED  SV.  JAKUBEM. 

PO  DEŠTI. 

Za  blednoucího  rána  do  zmořeného  údolí  spadl  dlouho  želaný  déšf. 
Spláchnul  prach,  smočil  cesty,  ošumělou  zeleil  vypral,  že  zavoněla  zas, 
jak  z  jara  jen  vonívá  po  dešti.  Nasákla  rokle,  plnou  vlnou  trávy  zalila 
se  všechna  úžlabí. 

Rázem  zjasnily  se  tváře  zemědělců,  hlasy  úpalem  stísněné  roze- 
zvučely se  na  plno,  upřímnější  byl  smích,  veselejší  zpěv,  bujnější 
a  rozpustilejší  jakoby  náhle  rozvázaný  vtip  a  žert.  Jak  lehounká  pírka 


Digitized  by 


Google 


96  AI.  Mrštík: 

odfouknuty  všecky  starosti,  a  přednosta  Filipek  dokonce  prohlásil,  „tak 
že  mu  néni,  hani  dež  se  napije  vína".  —  — 

Vždyť  v  noci  padaly  tisíce  a  tisíce;  lidé  slyšeli  je  za  noci  padat. 

A  probudilo  se  krásné  letní  ráno.  Zpíval  svět.  Hašteřili  se  vrabci, 
švitořivé  honily  se  vlaštovky  —  husy,  hrdličky,  hmyz,  kohouti,  skot  — 
plna  byla  dědina  jakýchsi  rozlehlých  i  neviditelných  zvuků.  Prudkým 
plamenem  vzňalo  se  slunce,  až  píchalo,  jak  ostře  se  opíralo  o  zmladlou 
zem  a  povrch  její  měnilo  v  stříbro.  Lijákem  světlého  toho  tepla  za- 
párovala  se  vlhkem  zčernalá  zem.  Došky  kouřily,  jakoby  pod  nimi 
hořelo.  Nad  střechami  chvěl  se  rozžhavený  vzduch.  K  zbělenému  nebi 
stoupaly  páry  v  ohromných  chmárech,  v  tichu  dne  nehnul  se  list,  ne- 
zašuměl  strom. 

„Bode  bořit  dnes.    Huž  se  to  nahučilo.' 

„Bořku  hano,  jen  krópe  ne;  Ježíši  Kriste,  jen  krópe  ne!  Tak  to 
všechno  krásně  stojí  —  —  Rozmlátile  be  nám  to  všecko.  Rýž  beztak 
huž  políhá." 

A  míjel  v  znoji  den. 

ZNOJ. 

Vstalo  zas  polehlé  žito,  v  zrání  praskal  klas,  paprsky  jehlami  svými 
pronikaly  i  nejtemnější  sh-omů  stín. 

Náves  po  celý  den  prázdna.  Jen  děti  ze  školy  přeběhly,  panské 
vozy  v  řadách  protáhly  se  příšernou  svou  jednotvárností.  S  motykou 
na  rameni  přešel  hospodář,  s  kosou  za  sebou  jako  smrt  se  motal  horkem 
jako  kůň  s  pole  odfrkující  sekáč.  Někde  u  dveří  žebrák  zabrblal, 
vyschlými  hrdly   vřeští   v  záhumení  nezdolatelné  Líšenky:    Kuřatáááá! 

A  zas  ticho,  prázdno.  —  Hřbitov  a  ne  ves. 

Líně  še  převaluje,  popojde  a  zas  na  zem  sebou  řízne  chlupaté 
psisko,  a  zuřivě  rudým  jazykem  lapá  po  dorážející  mouše.  Vstane  zas, 
přejde  dva,  tři  kroky,  popotáhne  se  do  stínu  dál  a  zas  malomocně  řítí  se 
k  zemi  v  kříži  jak  sražený.  Psí  to  byly  dni.  Husy  v  rybníčku  s  rozkoší 
smáčí  bílé  své  peří,  bělásci  jak  rozeseté  papírky  kolébají  se  v  letu  nad 
kaluží.  Návsí  až  bílé  úpalem,  lemováno  řadami  bělostných  domků,  jemně 
šepotá  osamělými  stromy,  jen  nepatrně  provívané  vzduchem  zmrtvělým. 

V  kovárně  zvoní  perlík.  Neúnavný  majstr  Pštros.  Vždy  ve  všem 
celý.  V  krčmě  strašný,  doma  při  kovadlině  jak  bez  rozumu  rozhání  se 
centovými  svými  kladivy.  Kdesi  na  dvoře  hospodář  přiklepává  kosu 
k  odpolední  žni.  Už  začínají,  už  jsou  tu  ty  dlouho  čekané,  vroucně 
vymodlené,  potem  i  slzou  vykoupené  žně. 

Zlato  rozlévá  se  po  kopcích,  zlato  teče  údolím,  v  žitech  jemné 
zaznívá  břinčící  ostří,  rychle  prosýchající  hrsti  v  těžké  snopy  váže  všude 
po  zemi  hemžící  se  lid.  Na  všech  stranách  v  rozlitém  tom  zlatě  svítí 
bílé  košile  sekáčů  a  v  širokém  vzmachu  míhají  se  znojem  v  pravidelném 
tempu  hodin.  Vesele,  hvízdavě  syká  ostrý  svist  blýskajících  kos.  Jak 
jiskry  by  odtud  šlehaly  —  jiskřil  jimi  celý  kraj.  Krásný  byl  pohled  na 
široké  lány  Silúvského  panství.  Dlouhá  řada  sekáčů  v  bílých  košilích 
až  po  pás  sepjatých  řemenem  velikými  rozmachy  v  mžiku  požíná  pole 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  97 

celý  kus.  Na  právo  od  nich,  hned  za  cestou,  v  tábořišti  za  sebou,  nad 
sebou  v  podobě  stanů  kupí  se  narovnané  mandele,  a  mezi  nimi  hejna 
pestře  podvázaných  vazaček.  V  měkkounkých  tercích  zní  zpév  a  pokřik 
horkem  a  pilnou  prací  rozveselených  děvčat,  z  daleka  slyšet  hromadný 
a  šťastný  smích. 

I  sedláci  kosí  zlato  svých  polí,  na  nic  nemyslí,  ničeho  jiného  v  sobě 
necítí,  o  ničem  jiném  nemluví,  o  jiném  nesní,  a  s  čím  vstávají  a  s  čím 
léhají,  je:  jak  bezpečně  a  brzy  domů  svézt  překrásnou  tu  úrodu,  jaké 
na  obili  nepamatují  už  ani  holohlaví  stařečci.  Nebylo  kdy  myslit  na 
hlouposti;  všechnu  mysl,  všechna  srdce  zaujala  zbožná  zanícenost  v  práci 
na  poli.  V  Habrůvce  zůstali  jen  churavci  a  starci.  Mrtvo  je  v  ní,  nic 
se  s  ní  neděje,  mimo  práci,  shon  a  rychlý  běh  s  chvatem  jak  k  požáru 
spěchajících  tlup  i  jednotlivých  postav  nevidět  ani  jiného  konání.  I  hospoda 
je  prázdna  —  —  Mouchy  se  v  ní  prohánějí,  a  vysedá  v  ní  komorník 
Zelbr  sám.  Jen  na  rychlo  se  zastaví  hospodář,  zavlaží,  vypije,  spláchne 
škrablavý  prach  snopů  zalepující  mu  krk  a  už  zase  spěchá  v  jas,  skáče 
do  zlata  polí,  rozhání  se,  požíná,  kosí  —  jen  ještě  oči  k  nebi  pozvedne 
a  už  mrtva  k  zemi  klesá  krásná  řada  chrp  —  ještě  se  zachvěje,  zavlní, 
prudce  sebou  trhne  a  už  podříznut  k  zemi  se  kácí  štíhlý  stonek  koukolu. 
Voní  mateřídouška,  bohatstvím,  životem,  štěstím  a  krásou  plní  se 
stodol  stín. 

Už  první  vysoké  jak  chalupy  a  celá  stavení  nastavěné  vozy  man- 
delů valí  se  do  brány  dědiny. 

Plně  nad  Habrůvkou  a  nad  celou  vůkolní  zemí  rozevřena  je 
Boží  dlaň. 

PRÁZDNINY. 

V  dusné,  dětmi  přeplněné  učírně  dokonal  pan  rechtor  výroční 
svou  práci. 

Naposled  sešly  se  Habrůvské  děti  do  školy,  naposled  vedly  se 
průvodem  k  slavné  mši  svaté,  svátečně  oblečen  do  chrámu  vešel  i  lid. 
Děti  přišly  už  bez  knížek.  A  tím  už  začínal  kozáčky  jejich  život  — 
přírodě  vrácena  byla  jejich  příroda.  Oh  —  —  trávník,  strniska,  husy, 
slunko  nad  hlavou,  teplo  pod  sebou,  vzduch  a  volnost,  volnost  a  zlatý 
vzduch  pod  nebem  modrým  a  horkým,  v  široširých  polích,  na  svahu 
kopců,  na  dně  údolí,  v  zahradách,  vinohradech  a  propadlištích  divokého 
lesa!  Svoboda,  zvůle  a  ta  sladká,  sladká  lenost  od  rána  až  do  tichého 
večera,  od  neděle  do  neděle  po  plných  šest  týdnů  —  jak  psici  vyhřívat 

se  to  bude  před  domem  i  za  humny  —  v  písku  i  brodidle; 

tak  těm  dětem  očka  zářila,  a  měly-li  vždy  řeči  dost,  toho  dne  nebylo 
je  možno  ani  ukrotit.  I  v  kostele  štěbetalo  to  jak  hejno  housátek, 
a  Fókalů  Mikša,  když  z  kostela  vycházel,  myslil,  že  na  tom  místě 
hned  u  sochy  sv.  Jana  vyhodit  sebou  musí  v  kotrlec. 

Pozpívaly,  pomodlily  se  s  velebníčkem  na  poděkování  Duchu  sva- 
tému a  vyšly,  aby  naposled  usadily  se  na  chvilku  do  lavic  tentokrát 
už  jaksi  cizích,  nehostinných,  ne  už  tak  družných  a  neslučitelných 
s   představou   školy.     Už   tu    byly  jen   jaksi   prozatím,   aby   vyslechly 


Digitized  by 


Google 


98  AI.  Mrštík: 

„ponaučení*  rechtora  a  přijaly  „školní  zprávy".  „Zprávy'  přece  je 
jak*s  tak's  zajímaly,  ale  to  ponaučení  mohl  si  dobře  pan  rechtor  nechat. 
Mluvil  beztoho  jen  do  vzduchu.  Poslouchaly  sice,  ale  neposlouchal 
nikdo.  Ani  školní  zprávy  nevyvolaly  žádného  zvláštního  vzrušení.  Když 
byly  tu,  byly  tu  —  ale  —  —  —  že  se  ten  pan  rechtor  také  s  tou 
zbytečností  píše!  —  —  — 

Konečné  byly  puštény  z  dusné  učírny  a  ocitly  se  mimo  trýznivý 
dům,  kterého  žádné  z  těch  dětí  nemilovalo  a  přece  tolik  si  odtud 
odnášelo  v  život.  —  —  —  — 

Pan  rechtor  se  usmíval.  Sám  cítil  blahodárnou  dobrotu  těch  chvíli 
a  budoucí  dobré  ovoce  nutného  „zla".  Jak  jich  ty  děti  jednou  užijí?  — 
Rozvije  se,  zakyete  každé  to  zrníčko  zaseté  do  duší  čilých  a  zdravých, 
nebo  se  stane  zbraní  mnohem  hrubší  a  dravější,  než  byla  ta  z  dob 
zdivočilého  stavu  lidstva?  —  —  — 

Nad  touto  záhadou  „prý"  civilisace  —  zamyslil  se  pan  rechtor 
a  porozhlédnul  se  za  sebe  i  kolem  sebe. 

Lid  nezdál  se  mu  o  nic  lepším  než  byl  —  povaha  lidu  o  nic 
ryzejší,  než  bývala  —  —  jakoby  člověk  nezměnitelně  zůstat  měl  jen 
„člověkem"  a  ne  opravdu  lidským  tvorem. 

A  nemají-li  mít  jiného  výsledku  ty  útrapy  za  celý  rok  pro  něho 
a  ještě  víc  pro  maličké  ty  tvory  —  —  k  čemu  civilisace,  když  není 
intelligence? 

K  čemu  civilisace,  když  proti  intelligenci  podává  stále  jen  ostřejší 
a  účinnější  zbraň? 

K  čemu  to  všechno? 

Strašné  pomyšlení  každé  marnosti. 

A  pod  hruškou  se  schoulil  pan  učitel  a  mrtvě  se  díval  na  roz- 
cházející se  jak  kozičky  poskakující  děti  —  —  —  Bohu  dík,  už  je 
také  vidí  naposled  a  z  té  duše  přál  jim  volnosti,  které  by  jim  sám 
dopřál  od  jara  snad  až  do  sněžné  zimy. 

Ztichla  škola. 

Rozkřikla  se  dědina. 

Jen  v  duši  rechtorově  bylo  smutno,    Ah!    Jak  smutno! 

RYBÁŘOVA  STAŘENKA. 

Sotva  děti  vyběhly  ze  školy,  už  hořely  radostí  a  prstem  ukazovaly 
na  kovářku,  jak  v  potu  tváři  marně  domů  honí  bagouny.  Jak  kozlíci 
skákali  stádem  a  rejdištěm  byl  jim  celý  Habrůvský  „rynk". 

Za  humny  protáhnul  se  naříkavý  signál  pastýřovy  trubky.  Ženské 
otevřenými  vraty  vyháněly  dobytek.  Statky  i  statečky  jak  na  zaraávnutí 
čarodějného  proutku  vysílaly  ze  svých  zdí  rohaté  ty  dobráky;  hrouchaly 
karabáče  pastuchových  synků,  bučely  krávy,  bujně  a  zrovna  tak  roz- 
pustile jako  školáci  poskakovaly  roztroušené  kozy  -  celá  dědina  se 
zamrvila  náhle  životem  a  vádou. 

Pastýř  už  byl  na  dolním  konci  dědiny,  a  kovářka  dosud  bagounů 
neměla:  poblázněni  smečkami  nadhánějících  je  kluků  lítali  po  dědině 
splašení.    Kovářka  už  jen  stála  a  zástěru  smáčela  potem  a  slzami. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  99 

Jeden  z  těch  „diviaků*'  —  černý  a  strašný  jak  čert  —  div  neporazil 
Rybářovu  stařenku.  S  puténkou  namáhavě  vlekla  se  od  obecní  studny. 

„Co  že  se  vám,  stařenko,  stalo?  Pláčete!  —  — "  ptal  se  mistr 
Pěnička. 

Stařenka  prohlídla,  a  rychle  oddychujíc,  postavila  puténku.  Svým 
vzezřením  hleděla  přesvědčiti  mistra  Pěničku,  že  nepláče. 

„Ná,  co  be  se  mně  stalo?    Nic  se  mně  nestalo,"  pravila. 

„Máte  voko  celý  černý,  ste  samá  modřina.    Spadla  ste?" 

Stařenka  se  zasmála  a  zamyslila  se. 

„Ba  spadla,"  pravila  a  jakoby  ještě  víc  se  scvrkla.  —  „Můj  senáček 

Rebář  mě  tak  spravil. To  huž,  milé  brachu,  mám  včil  deň  jako 

den.  Místo  véměnku,"  dodala  trpce.  Smála  se  dosud,  ale  nějak  divně 
se  smála. 

„Pré  sem  hukradla  dvacet  krécarů  — "  pravila  a  už  bez  přetvářky 
přejela  si  seschlým  hřbetem  ruky  krhavé  své  oči.  „Jak  nějaké  sódcí 
mě  vesléchal,  div  mě  pod  přísahu  nebral,  háji  mě  celo  svlíkl,  prohledal 
kde  co  a  potem,  dež  nic  nenašil,  háji  mně  nabil.  —  —  Ta  děvčiska 
sesepale  se  na  mě  a  jak  dračice  mě  škubale  a  drncale  —  celo  mě 
dodrncale  a  nic  hjinýho,  nežli  že  te  peníze  vzala  já.  Kdo  hjiné  pré! 
Pořád  pré  se  motám  s  místa  na  místo,  nic  přede  mnó  pré  néni  h jistý. 
A  já  chudák  stará  —  def  bech  na  tú  dvacítku  hani  neviděla.  Pán  Bůh 
mu  to  vodpusf!  Taky  má  svý  sóžení  a  neví  jak  z  něho,  tak  si  zlost 
velívá  na  mně.  Šak  nevím  —  —  nevím!  —  —  Dež  se  na  něé  po- 
dívám —  celé  černé  se  mně  decke  zdá,  ha  přeběhne  mě  zima 

Zlýho  nepoznávám  nic,  je  to  přeci  jen  můj  syn  —  moja  vlastní  krýv. 
Néni  chvíle,  hábech  na  něé  nemeslila  a  do  ruko  nevzala  růženec.  Hani 
nespím  ha  jen  se  modlím  —  takové,  takové  černé  se  mně  zdá,  černé  — 
černé  —  černé.  Nevím,  co  to  je,  hale  Pánbu  jé  vopatruj!  Jen  hábe  to 

nebelo  pro  něho  něco  zlýho. Co  meslíš,  Filipe?"  pravila  stařenka 

a  obrátila    na  mistra   zpříma  zpytavé,  v  tu  chvíli   až  bžodavé  své  oči. 

Mistr  Pěnička  nemyslil  vůbec  ničeho,  ale  stařenka,  když  odešel, 
dlouho  ještě  stála  a,  do  země  jak  zakopnutá  vedle  své  putýnky,  hleděla 
upjatě,  určitě  stále  na  jedno  místo. 

„Takové  černé,  černé  se  hjí  zdál     -  —  — 

SMUTNÉ  DUŠE. 

Na  den  sv.  Jakuba. 

Co  záře  bylo  ve  vzduchu,  veselosti  v  srdcích!  Tomu  déšť  zachránil 
zemáky,  jinému  vzkřísil  cukrovku,  přes  noc  naskočila  píce  zas  třetímu. 
Žně  v  proudu,  na  statcích  zrovna  bil  hrom.  Až  úzko  bylo  člověku  při 
pohledu  na  to  rvaní  přírody,  kterou  s  polí  zrovna  kradli,  bojíce  se 
dešťů.  Chválili  si  ječmen,  chválili  pšenici,  ale  rýž  velebili  všichni.  Už 
léta  a  léta  nebyla  tak  dlouhá,  jediná  a  těžká  —  hustá  jako  štěť.  Pod 
kosou  bylo  cítit  jak,  těžká  zrnem,  kácí  se  k  zemi  a  stranou  se  stele 
za  krokem  hospodářovým. 

Jen  Rybář  všude  na  polích  viděl  zkázu  a  zmar.  Jen  Rybář  sklízel 
ovoce  zanedbané,  v  nepravý  čas  vykonané  práce  a  trvalého  na  to  sucha. 

7* 


Digitized  by 


Google 


100  AI.  Mrštik: 

Se  všech  stran  zela  naft  prázdnota,  mrtvolný  puch  stlívání,  nicota  po- 
sledních a  už  jediných  jeho  nadějí.  Hlava  rvoucí  se  s  dluhy  a  životem 
marně  pronikala  svým  důmyslem  beznadějný  zápas.  Řítilo  se  to  se 
všech  stran.  Valilo  se  to,  valilo  kol  něho  jak  průtrž  a  na  vybřednutí 
nebylo  už  prostředků  ani  sil.  Stébel  se  chytal  a  pomáhal  si  malicher- 
nostmi až  směšnými.  I  po  šestácích  vypůjčoval,  vymlouvaje  se,  že  nemá 
drobných  do  hry.  Zatím  neměl,  čím  by  hradil  nejnutnější.  V  horečné 
chůzi  přebíhal  kopce  několikrát  za  den,  od  notáre  k  advokátovi,  od 
věřitele  k  věřitelům,  od  věřitelů  zase  k  notáři  a  tak  den  ze  dne,  stále 
úkvapněji,  stále  častěji  —  krůpěje  potu  na  něm  ani  neoschly.  Kartami 
ubíjel  hrůzu  své  duše  večer,  vyhrál  den  jeden,  prohrál  den  druhý, 
vydělával,  prodělával  a  víc  prohrával  a  víc  prodělával,  než  získal.  Na 
konec  už  nikdo  s  ním  ani  hrát  nechtěl,  protože  zůstával  dlužen  a  ne- 
platil. Na  druhý  den  tentýž  úprk  a  nový  shon,  nebylo  cesty,  které  by 
nebyly  přeběhly  jeho  nohy,  nebylo  dědiny,  které  by  byl  nenavštívil 
ve  své  úzkosti.  Všude  míval  přítele,  všude  nacházíval  otevřenou  dlaň. 
Dnes  i  dveře  před  ním  zavírali  a  kde  jej  vyprovázeli,  zavírali  za  ním, 
aby  se  nevrátil.  Jak  před  zlodějem  prchal  před  ním  lidský  tvor.  Vraceje 
se  večer  domů  —  snad  čertu  by  se  byl  upsal  svou  krví,  kdyby  byl 
pomohl,  nohu  uříznout  by  si  byl  dal,  kdyby  věděl,  že  získá  zas,  co 
ztratil  -     čeho  už  nenašel. 

Štvala  jej  ta  Habrůvka  a  celé  vůkolí  jak  zvěř,  a  jediného  oka 
kdyby  byl  shlédnul,  že  zalilo  se  lítostí.  Jen  ramenoma  krčila  rodná 
jeho  dědinka,  kdo  mohl,  ještě  přiložil,  a  stále  v  těsnější  a  těsnější  kout 
bez  východu  a  zniknutí  tlačil  jej  kde  kdo. 

Poslední  špetku  naděje  rozmetal  před  jeho  očima  až  dosud  jediný 
jeho  spasitel,  notář  v  Borové. 

V  tu  chvíli  se  před  Rybářem  zatmělo  —  zavlnila  se  země. 

Smutná  byla  jeho  duše,  jak  smutná  dovede  být  jen  ve  chvílích 
nejosudnějších. 

Když  domů  se  vracel,  sednul  v  lese  na  kmen  věkem  poražené 
borovice  a  plakal  hlasem  srdečným. 


Také  u  Filipků  měli  zármutek. 

„ —  A  milé  tatínku,  drahá  maminko,  nic  si  z  teho  neděléte, 

že  se  Mářa  vdává  a  bere  si  teho  Kuču  z  Křovan  místová  mně.  Dež 
Toničku  si  chcete  nechat  u  sebe,  nechtě  —  dobře  tak  bude.  Je  v  dobrech 
rukách,  lepších,  než  jaký  vokázala  vona.  To  přeci  měla  nedělat.  Mět 
se  mnó  Toničku,  po  mně  se  hani  nevohlídnót  a  vdávat  se  za  hjinýho, 
s  kerým  jakživa  nic  hani  neměla  a  keré  hjí  bel  cize.  To  přeci  je  mně 
na  ňu  líto  a  hanba  —  nedovedu  vám  to  hani  veřict,  jak  to  je.  —  — 
Za  dvě  léta  mohl  sem  si  ju  vzít  a  do  tý  době  béla  be  huž  nějak 
vobstála.  Šak  ste  ju  neveháněli,  měli  ste  ju  huž  jako  za  vlastní.  Hale 
dež  ne,  tož  ne.  Hani  se  neztratím  já,  hani  Tonička.  Já  hjí  té  svarbe 
dopřiju;  dež  je  tak  nedočkavá,  haf  zkusí.  —  —  — " 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  101 

Tak  psal  Filipků  Antoš  z  Polska. 

Nečekala  tedy  Mářa  na  Satanáša,  až  z  vojny  dojde  a  „z  haňbe 
juvetrhne".  Všecko  hodila  za  sebe,  lásku,  Antoše  i  s  Toničkou  a  brala, 
co  bylo.  Věřila  Antoši,  který  odcházel,  ale  nevěřila  Antoši,  až  přijde 
z  vojny.  Jednu  nechal  před  vojnou  a  také  s  děťátkem;  po  vojně  nechá 
druhou  a  třetí  —  —  neušetří  ani  Toničky.    Tož   co  si  vyčká?  —  — 

A  vskočila  do  vdavek  jak  bez  hlavy. 

Když  se  maminka  vdávala,  dcerka  její  —  Tonička  —  hrála  si 
u  Filipků  s  plačící  stařenkou.  Jakoby  jí  ani  nebylo.  Kolem  oken  průvod 
šel,  kolem  oken  se  vracel  —  bez  slávy,  bez  hudby  a  křiku  —  tiše 
se  sešel,  tiše  se  rozešel  —  a  hned  následujícího  dne  viděli  nevěstu 
na  poli.   Věděl  Kuča,  koho  si  bere:  dřela  a  uměla  pracovat  jako  kůň. 

„Oh,  oh  —  te  sirotečku  malé!"  přivinula  k  sobě  dítě  plačící  sta- 
řenka a  šla  do  kuchyně  chystat  na  oběd. 


V  překrásné  pohodě  žní  jediná  jen  hruška  Plhalova  jakoby  vnitřním 
neduhem  sžíraná  smutně  ševelila  žlutou  svojí  korunou.  Žloutla  a  schla 
už  od  jara  a  těmi  poloholými  snítkami  a  žlutí  chudokrevných  lístků 
zvyšovala  ještě  ponurý  vzhled  statku  s  mladou  vdovou. 

S  malou  dcerkou  Terezkou  čekala  Plhalka  tam  uvnitř,  až  ji  zvonky 
zavolají  k  pohřbu  muže  a  otce  zároveň.  Tvrdé  tahy  jejího  obličeje 
změkly,  v  očích  v  chorém  přísvitu  dne  doužkoval  zbytek  posledních 
slz.  Neplakala  tak  pro  smrt  svého  muže:  to  věděla,  že  umře  a  byla 
připravena  na  jeho  smrt  už  od  velikonoc.  Zvykla  vdovství  už  předem. 

Měsíce  už  byla  víc  vdovou,  nežli  ženou  živého  neživého  muže. 

Ale  ta  zloba!  Ta  zvůle,  ta  žluč,  kterou  dolili  kalich  už  beztak  vrchovatý 
hořkostí  I 

Už  na  druhý  den  po  sepsání  závěti  přišla  Plhalova  matka  a  pravila: 

.Vidíš,  Babuško,  te  máš  moc  práce,  seš  sama,  žně  přede  dveřma, 
všecko  jen  na  tobě  leží,  na  tobě  visí,  dobetek,  drůbež,  děti,  potah  — 
na  pacholka  spolehu  néni,  děvečku  si  držet  nemožeš  —  jak  ešče  ke 
všemu  vopatrovat  máš  Josifka?  Def  háji  debe's  chcela  —  nestihneš  to 
vo  flěé  se  starat,  jak  teho  žádá  hubohé  jeho  stav.  Seš  huž  celá  zmá- 
mená, nevespalá,  ešče  sama  do  nemoce  hupadneš  a  kdo  si  pak  s  tém 
všeckem  poradí?  Pusf  Josefa  k  nám.  Já  jé  vezmu  k  sobě  do  vopatrování 
a  dobře  jé  vopatřím.  Nemám  toliž  na  pilno,  haspoň  jemu  poslóžím, 
a  bodeš  bez  starostí,  v  hospodářství  nic  nezanedbáš  a  po  žních,  dá-li 
Pánbu,  můžeš  si  jé  k  sobě  zas  vzít.  Viď,  Josífku,  že  pudeš  k  nám?" 

„Hale  — "  pokusila  se  namítnout  Plhalova  —  „dež  nemáte  tak 
na  pilno,  muhla  běste  tadyk  hu  něho  posedět,  co  já  budu  v  pólu. 
Vopatruvat  jé  možete  hu  mně." 

Josef  se  po  ní  ohlédnul. 

Plhalova  se  lekla  toho  pohledu. 

1  matky  Josefovy  se  lekla.    Věděla,   když  nesvolí,   jak  bude  zle. 

Složila  to  tedy  na  vůli  Josefovu. 


Digitized  by 


Google 


102  AI.  Mrštík:  Rok  na  vsi. 

Josef  ničeho  neměl  proti  tomu.  Sám  naznával,  že  nechuravi  jen 
on  už  sám,  ale  i  když  v  poli  nebyl,  cítil,  že  hyne  žena  s  ním  i  .hospo- 
dářství celé.    Souhlasil. 

Tak  jí  odvlekli  na  smrt  nemocného  muže  z  domu.  Pólo  ho  nesli, 
pólo  se  vlekl  sám.  Smutně  a  naposled  se  rozhlížel  svým  modrým, 
krotkým  okem  po  návsí  své  rodné  dědiny.  I  té  usýchající  hrušky  před 
statkem  si  všim'  a  zatřásl  hlavou.  „Půjde  — "  zašeptal.  Naproti  u  domu 
své  matky  se  přidržel  rukou  zdi  a  ještě  jednou  se  zatočil  a  porozhlédnul 
milovaným  vůkolím. 

A  na  druhý  den  už  musila  se  Babuška  dovědít,  že  Josefa  špatně 
opatrovala,  že  míval  hlad,  a  nebýt  toho,  byl  by  Josef  ještě  dlouho  vydržel. 
Ale  co  Josef,  když  Babuša  po  třetí  už  myslí  na  vdavkyl 

A  Plhal  umřel. 

Umíral,  když  černé  mraky  zatahovaly  svět,  nebe  hořelo  v  bouřích, 
chrčel  hrom  a  dědinou  se  valilo  bláto  kopců  se  špínou  cest. 

A  Babušce,  ženě,  ani  vědět  nedali,  že  umírá.  Až  ráno  o  tom 
zvěděla,  když  muž  byl  už  studený,  a  ten  umíráček  s  věže  jakoby  sám 
jí  připomínal,    to  že    platí  jí.    Žalným  svým   „srdcem"  oplakával  smrt. 

Veškerá  hloubka  bolesti  vystoupila  pojednou,  jako  když  řeky  pře- 
trhnou se  hráze  a  voda  valí  se  v  širé  roviny.  Klesla  jak  větrem  schvá- 
cená  a  plakala  celý  den. 

Šla  s  nůší  trávy  a  slzami  kropila  cestu.  Brala  za  kliku  svého  domku 
a  div  na  prahu  nepadla  lítostí.  A  ta  lítost,  že  v  poslední  hodince  s  mužem 
se  ani  rozloučit  nemohla,  trýznila  ji  víc,  než  sama  smrt. 

Byl  pohřeb.  Právě  v  nejpilnější  čas,  kdy  po  cestě  i  silnicí  k  Habrůvce 
válely  se  celé  stohy  těžce  naložených  fur. 

Lidí    na  pohřeb    sešlo  se    malounko.     Tak  tak   že  sehnala  nosiče. 

Když  zazpíval  pan  rechtor  „Smilujte  se,  ó  přátelé  — "  zaskučela 
matka  zesnulého  a  sřítila  se  na  kolena  u  samé  rakve.  A  když  zaskučela, 
omdlela  hned  na  to.    Udeřením  v  záda  vzpamatoval  ji  muž. 

Naříkaly  na  hřbitově  dvě:  matka  i  žena. 

Žena  tiskla  hlavu  a  svinula  se  na  vykopané  hlíně,  jak  dítě  když 
si  hraje;  stkala  krotce  v  prudké  bolesti. 

Matka  křičela  a  řvala,  do  hrobu  hrozila  skočit,  do  tvrdé,  vyschlé 
hlíny  zarývala  křivé  svoje  prsty  a  když  po  druhé  omdlívala,  chtěli  ji 
od  hrobu  odtáhnout.  Ale  vzpamatovala  se  a  zařvala  znovu.  Na  tvářích 
okolostojících  mihnul  se  úsměv  a  opovržení  vyzíralo  z  nepohnutých  očí. 
Podivno!  Za  života  se  nestarala  o  něho  po  kolik  let,  nemocného  navštívit 
přišla,  až  teprv  když  závěf  pořizovat  přislíbil  a  nyní  takový  řev!  - 
Zpozoroval  pohledy  lidí  i  Bláha  a  hanbil  se. 

„Decke  tak  dělá,"  podotkl  kdosi  vzadu. 

„Salvě  Regina  —  — "  zanotil  rechtor  do  hýjení  žen,  odcházeje 
s  knězem  k  hlavnímu  kříži. 

„Ach,  muži,  zlaté  muži,  co  sem  ti  jen  hudělala,  že's  nehumíral 
v  mech  rukách?"  jak  ptáče  zanaříkala  Babuška. 

„Dítě  drahý,  mý  jediný  dítě,  háji  te  mě  vopóščíš!  Co  já  si  včil 
počnu  bez  dětí?!    Pět  sem  hjich  huž  pochovala  a  včil  háji  tebe  I* 


Digitized  by 


Google 


Karel  V.  Hájek:  Monolog  zrazeného.  103 

To  byly  zas  výkřiky  matky  odhrnující  spadlé  šedivé  vlasy  z  pří- 
šerně zrůznéného  obličeje. 

Omdlelou  znovu  odtáhl  muž  a  třel  jí  spánky  utrženou  travou. 

„Co  hale  děláš  za  hlópostil  Def  toli  neskuč,  def  plač  jako  hjiníl" 

„Drazí  bratři  a  sestry!  —"  klidným,  vyrovnaným  hlasem  zvyku 
přešel  k  obvyklému  pořádku  věcí  Hrózek  za  Babuščina  stkaní.  „Po- 
modleme se  třikrát  Otčenáš  a  třikrát  Zdrávas  za^duši  zemřelého!  Ve 
jménu  Otce " 

Rozcházeli  se  lidé  a  pozastavovali  u  hrobů  svých  zemřelých.  — 
Zůstalo  u  rovu  jen  něco  málo  zvědavých  dětí  a  zlomená  vdova. 

Ze  Studýnkovy  chalupy  slyšet  bylo  štěkavý  zpěv  kanárka. 


KAREL  V.  HÁJEK: 

Monolog  zrazeného. 

Ó  jak  to  srdce  žalně  bilo  na  poplach, 
když  ucítilo  strašlivý  ten  dým 
z  požáru  zrady,  jímž  jsi  bytost  mou 
ve  popel  obrátila  v  hrozném  odhodlání! 
Spíš  myslil  jsem,  že  nebe  nebem 
a  slunce  sluncem,  země  zemí  nebude, 
než  že  bys  Ty,  Ty  mohla  zrušit  přísahy 
o  lásce  věčné,  jejíž  krásným  snem 
jsi  rozplesala  smutnou  duši  mou, 
a  že  bys  Ty  být  mohla  —  nebýt  Ty! 
A  Tys  to  dovedla  .  .  .  Tys  šípy  všechny, 
jichž  láska  k  Tvému  srdci  tolik  vyslala, 
zachytla  hbitě  o  povinnosti  štít 
o  z  hroší  kůže  povinnosti  štít. 
Do  ruky  v  rukavičce  bělostné 
(z  hlazené  kůže  dobrých  úmyslů!) 
jsi  vzala  nůž,  nůž  vzala  jsi, 
ostrý  nůž  zrady,  jímž  jsi  přeťala 
zmučené  duše  žíly  veškery, 
že  všechna  víra  v  lidi  oživlá 
i  naděj  slunečná  ve  lepší  instinkty 
a  všechna  láska  překotem  se  vydraly 
ze  břehů  srdce  obětovaného, 
by  horkým  pískem  lačně  zhltnuty, 
jejž  strašný  samum  navál  řeči  Tvé, 

zanikly  nadobro! 


Digitized  by 


Google 


104  Karel  V.  Hájek: 

Přišla  jsi  v  hedváb  citu  oděná 

se  Spasitele  vypůjčenou  aureolou 

a  jménem  lásky  zavraždila  mne, 

bys  zachránila  sebe  jinému 

a  sobě  duše  poklid  ztracený. 

Tys  povinnosti  lásku  zabila! 

Slyš,  lásku,  naši  lásku  zabila! 

A  přece  povinnosti  jsou  jen  kněžkami, 

bohyně  lásky  —  bez  níž  ničím  jsou, 

a  jejich  pohoří  se  potud  zelená, 

jen  pokud  na  ně  její  slunce  svítí, 

a  bez  ni  mrtvy  jsou  a  ledový. 

A  Ty  jsi  lásku  zíbilal 

Beránka  zařízla  jsi  ochotně, 

by  vlk,  jenž  chtěl  Té  zdávit  neblahou, 

tou  obětí  se  pěkně  nasytil. 

A  upír,  jenž  Tvou  krev  dřív  lačně  pil, 

on  ještě  musí  Tvou  i  moji  duši  vyssát  do  kapky, 

by  moh'  být  živ. 
Neb  on  žít  musí!  —  Kážef  povinnost, 
že  vlci  musí  žít  i  upíři  .  .  . 
A  oddaně  chceš  v  ruce  jeho  vložiti 
posvátnou  vázu  duše  té, 
jež  není  duší  Tvou,  vždyť  dáti  chceš 
tu  novou  duši,  jež  z  Tvé  duše 
mou  duší  oplozená  zrodila  se  — 
a  Ty  tu  vzácnou  vázu  etruskou 
chceš  svěřit  rukám  Galia  hrubého, 
jenž,  vzácné  ceny  její  neznaje, 
ji  vášní  svojí  rozbije  a  vztekle  rozšlape. 
Ó  velkodušná  dobrodějko  má, 
jež  tím  chceš  zachrániti  srdce  mé, 
že  nožem  zrady  otevíráš  je! 
Mne  spasiti  chceš  a  dát  svobodu! 
Ó  jak  jste  strašní  lidé  dole  tam. 
Vás  nelze  milovat  .  .  .  Ó  Bože  můj, 
ty  jiný  Bože,  než  jest  jejich  Bůh, 
vid,  že  mne  nenutíš  je  milovat? 
Jest  božským  dost,  když  nenávidět  nebudu 
těch  černou  hlinou  naplněných  vrhliků, 
v  nichž  bujně  rostou  květy  sobectví. 
Teď  nezbývá  již,  nežli  milovat, 
ó  slunce.  Tebe,  paprsky  jež  svými 
snad  sežehne,  však  nezradí! 
A  Tebe,  vichře,  jenž  snad  metlami 
sešlehá  svými,  ale  nezradí! 
A  Tebe,  černý  valný  proude,  nad  nímž  jsme 
tolikrát  stáli,  slastně  vznícení, 


Digitized  by 


Google 


Monolog  zrazeného.  105 

a  zřeli,  jak  jsi  ve  svých  loktech  objímal 

milence  s  horoucnosti  dojemnou 

hvězdnaté  nebe,  věrnou  milenku. 

Ne,  on  ji  nikdy  neopustí,  ni  ona  jeho. 

I  když  mu  mraky  ji  svým  černým  křídlem  ovinou, 

i  pak  ho  nezradí,  a  s  mraků  davem  žárlivým 

se  vrhne  mu  ve  náruč  milující. 

Neb  ona  věrně  miluje,  a  nezradí, 

a  on  —  spíš  zabije,  však  nezradí! 

Však  za  to,  že  Tě,  slunce,  tolik  miluji, 

i  Ty  mně  láskou  splať  a  —  bleskem  sežehni  mne! 

A,  vichře,  za  to,  že  Tvým  metlám  neklnu, 

jak  stromům  Tebe  v  podzim  prosícím, 

bys  ze  vztažených  k  Tobě  ramen  větví  jich 

jim  oderval  již  listy  uvadlé, 

mně  se  suchého  srdce  mého  pně 

též,  prosím,  servi  zvadlé  citů  listoví! 

A  plášť  svůj  ohromný  mi  ovin  kolem  hrdla 

a  udus  mne! 
Lépe  sejít  tak,  než  lítostí  se  zalknout 

nad  její  zradou. 
A  ty,  černý  proude  tajemný, 
nalezneš  ještě  místa  v  náručí 
ne  pro  milenku  jen,  i  pro  toho, 
jenž  Tvou  milenku  i  Tebe  miluje? 
Až  hvězdná  nebesa  chtít  budeš  schvátit  zas 

ve  svoje  náručí, 
já  skokem  předejdu  je,  k  Tobě  vrhnu  se 
a  mezi  Vámi  v  slastném  objetí 
se  Vaší  láskou  budu  hřát,  až  ztratím  paměť 
dnů  minulých  a  všeho,  všeho, 
všech  hříchů  i  té  zrady  velkodušné  .  .  . 
A  chladně  vrazivši  nůž  v  srdce  mé 
a  takto  proklávši  i  sebe  lepší  část, 
jež  před  Tebou  se  v  útulek  ten  ukryla, 
jsi  jako  heroina  odešla, 
jež  přežít  dovede  i  svoji  smrt! 
Ó  není  citů,  jako  nebe  vysokých, 
jsou  hluboké  jen  jámy  chvojí  citu  přikryté, 
jichž  na  dně  vyjí  vlci  sobectví. 
A  růží  není,  ani  lilijí. 
Co  růží,  lilijí  se  jeví  nám, 
jsou  zakuklené  rulíky  a  blíny. 
Ah,  Tvoje  city  větší  nebyly, 
než  city  dojatého  děvčátka, 
jež  drobty  krmilo  si  ptáčka  malého, 
jenž  hladem  lásky  mřel  a  zimou  třásl  se. 
A  dobře's  učinila,  že  jsi  raději 


Digitized  by 


Google 


106  Karel  V.  Hájek:  Monolog  zrazeného. 

jej  sama  zabila,  by  netrápil  se  již, 
když  on  sám  neměl  k  tomu  odvahy. 
Jsem  mrtev  již  —  však  strašný  trest 
za  víru  v  Tebe,  lásku,  naděj  zločinnou 
mne  stihl  přece:  Strašno  jest 
být  mrtvým  již,  však  svojich  snů 
se  proto  nezbavit  a  jich  červům  být 

nezmarnou  potravou. 
Kdys  chtěl  jsem  v  moři  lásky  utonout 

a  Tvojí  láskou  upít  se: 
Teď,  když  všech  slavných  přísah  zabyvši, 
mi  zhasila  jsi  světlo  lásky  své, 
když  přestala  jsi  být  mou  silnou  pavézou, 
když  umdlelo  Tvé  lásky  rameno: 
Ó  země,  země,  ze  všech  jícnů  svých 
svou  hořkost  vychrli,  af  jí  se  upiju, 
ať  v  jejím  moři  nyní  utonu, 
neb  není  příčiny  a  radosti 
ni  stínu  vůle  již  dál  živu  být. 

Když  Tys  mne  zradila! 


lir 


Digitized  by 


Google 


--m^^:^.^ 


'^^^'^:>  ?f 


:a> 


I 


z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


JIŘÍ  SUMÍN : 

Přeludy. 

Povídka. 


(Pokračování.) 


PO  chvíli  sundávala  právě  s  vyvýšené  části  sporáku  obrovskou  mísu 
s  těstem,  když  přišel  opět  zamoučený  mladík,  a  zdvořile  odhodil 
čepici  u  dveří.  Zatím  co  Polda  hnětla  těsto,  přidržoval  jí  úslužně  mísu, 
šeptaje  při  tom  jakýsi  tajný  vzkaz  mladého  pána,  ale  tak  krotce  a  ne- 
směle, jako  by  byl  přišel  především  k  vůli  tomu,  aby  kuchařce  po- 
sloužil a  pak  teprve,  aby  cosi  vyřídil.  Byl  se  vzkazem  dávno  hotov, 
ale  poněvadž  kuchařka  nedala  na  jevo  nejmenší  známky  souhlasu,  ani 
odporu,  přidržoval  úslužně  mísu  dále,  dívaje  se  se  zálibou,  jak  se  žlu- 
ťoučké těsto  pod  vařekou  vzdouvá  a  trhá,  loupá  a  krájí,  a  teď  už  jen 
co  Polda  povrch  urovná  a  křížem  poznačí  .  .  .  Tak  tecTI  A  Polda 
vypjala  se  jako  athet,  zvedla  mísu  nad  hlavu  a  stojíc  na  špičkách 
s  vypoulenýma  očima  a  zamodralou  tváří,  postavila  ji  zase  nad  sporák. 

„Nu  tak,  Poldo  . . .?  Poldy nko  . . .?"  pobíhal  za  ní  zamoučený  chasník. 
Pohlédla  na  něj  roztržitě,  jakoby  nechápala,  kdeže  se  tu  vzal. 

„A  cože?"  divila  se.  „Vidíme,  hleďme!  náš  mladý  pán  by  chtěl 
být  se  svým  mlsným  jazykem  vždycky  na  dvojích  hodech  najednou.  — 
Marš  tam  I" 

A  čím  více  blížilo  se  poledne,  tím  větší  podiv  zmocňoval  se 
vždy  děvčete  pro  tuto  malou,  snědou  ženštinu,  jež  jí  připadala,  jako 
kouzelnice  uprostřed  své  dílny.  Pak  prostírány  tři  stoly:  jeden  v  po- 
kojích pro  pány,  druhý  v  čeledníku  pro  dělníky  a  pacholky  a  třetí, 
největší  a  nejchudší  snad,  na  chodbě  pro  služky,  učně,  krajánky  a  roz- 
ličné „pocestné*,  jež  si  přišli  vyprositi  „něco  od  oběda".  A  rázem 
dvanácté  hodiny  byly  stoly  těsně  obsazeny.  Venku  u  domovních  dveří 
čekalo  ještě  několik  schýlených  postav,  jimž  se  u  třetího  stolu  místa 
nedostalo.  —  Tu  zdálo  se,  jakoby  nohy  Poldiny  nedotýkaly  se  již  země. 
Potem  zalita,  uřícena,  ve  tváři  fialová,  zdála  se  lítati  v  horké  páře, 
jež  ji  obklopovala.  Její  hubené,  obnažené  ruce  stále  se  s  něčím  divoce 
potýkaly,  a  z  úst  jejích  zaznívaly  krátké  úsečné  rozkazy,  jadrné  a  ne- 


Digitized  by 


Google 


110  Jiří  Sumín: 

odmluvné,  jako  povely  při  požáru.  Její  oči,  jež  bděly  na  stráži,  jakoby 
na  všech  stranách  číhaly  úklady  a  lest,  setkávaly  se  tu  často  s  ustrašeným 
pohledem  nové  služky,  jež  stála  v  koutě  odstrčena,  nevědouc  čeho  se 
chopiti.  Vmísila-li  se  mezi  služky,  jež  obklopovaly  stůl,  na  němž 
Polda  dělila  pokrmy,  chtíc  se  zmocniti  mísy,  aby  ji  donesla  na  stůl, 
odstrkovaly  ji  stranou. 

„Jsi  špinavá,"  říkaly. 

„Jdi  s  cesty,  nešiko,"  odháněly  ji,  pokud  nezalezla  zase  do  kouta. 

Služky,  čistě  vystrojené  s  vymydlenýma,  bílýma  rukama,  pobíhaly 
zatím  rozčileně,  vrážejíce  stále  do  sebe,  brzy  shlukly  se  v  pevné  klubko, 
nemohouce  se  vyplésti,  aby  se  hned  zase  splašeně  rozutekly. 

Dvě  slečny,  mladistvé  svěží  blondýnky,  jedna  štíhlá  s  ohrnutým 
nosíkem  a  pichlavýma  očima,  s  dlouhými  copy  na  zádech,  druhá  tlustá, 
těžkopádná  s  červenou  selskou  tváří  a  hustými  krátce  střiženými  ka- 
deřemi jako  vlna  mladého  jehněte,  přicházely  tou  dobou  do  kuchyně 
pomáhat.  Ale  starší  tančila  obyčejně  kolem  stolu  na  chodbě,  bud  sama 
s  podepřenými  boky,  nebo  s  některým  chasníkem  a  druhá  uchycovala 
kousky  masa  Poldě  pod  nožem,  nemohouc  se  dočkati  oběda,  tak  že 
mezi  povely  Poldinými  bylo  slyšeti  často:  „Viktorko,  pryč  s  prsty  I* 
zatím  co  ostří  nože  svištělo  jí  pod  rukou. 

Na  stole  nakupené  mísy  probíhaly  s  úžasnou  rychlostí  několikerýma 
rukama.  V  čeledníku  zazvonily  lžíce,  na  chodbě  kdosi  skuhravým 
hlasem  odříkával  Otčenáš.  Dva  kotly,  vedle  plotny  zvlášt  vytápěné,  vy- 
chrlily vrchovaté  necky  knedlíků,  a  Polda  zmizela  úplně  v  páře,  jenom 
její  krátké,  úsečné  povely  zněly  ochable  kuchyní,  zatím  co  s  fialové 
tváře  stékal  po  bradě  pot  kapka  za  kapkou. 

Obyčejně,  když  krájela  hovězí  maso,  kladouc  je  na  plochý  dře- 
věný talíř  tak,  aby  se  podíly  nedotýkaly  —  stolovníci  v  čeledníku 
libovali  si  napíchnouti  dva  kusy  na  místě  jednoho,  obviňujíce  pak  ku- 
chařku, že  zavinila  „nedorozumění"  tím,  že  podíly  byly  „slepené"  — 
objevil  se  občas  ve  dveřích  kuchyně  mlynář,  veliký  ramenatý  muž 
s  vyholenou  řeznickou  tváří  a  hustou  hřívou  plavých,  prošedivělých 
vlasů  s  kulatými  brejlemi  na  očích,  provázen  strakatým  poloslepým 
psem,  jenž  se  stěží  vlékl  na  vysláblých  starých  nohách,  jsa  příliš  vy- 
krmen. Anežka  znala  ho  dobře,  vídala  ho  jezditi  kolem,  dokud  byla 
u  rodičů,  i  ve  vsi  ve  společnosti  sedláků.  Patřil  k  lidem,  jež  nelze 
přehlednout;  zdaleka  bylo  slyšet,  že  se  blíží,  a  jakmile  se  objevil,  bylo 
ho  jaksi  plné  oči.  Hřmotný,  červený  až  do  fialová  —  dával  si  dvakráte 
do  roka  pouštěti  žilou,  aby  ho  neranila  mrtvice  —  s  dunivým  silným 
hlasem,  jenž  zřídka  umlkal,  a  nadbytkem  živosti  v  posunu  i  pohybech, 
zdálo  se,  jakoby  bezděky  všecky  zatlačoval  do  pozadí. 

*  Anežku  vždycky  napadl  strach,  aby  nezpozoroval,   že   tu  stojí  ne- 
činně a  zevluje  pouze,  i  přitiskla  se  ještě  více  do  kouta,  aby  ji  neviděl. 

Ale  hlas  jeho,  jindy  tak  hlučný  a  pevný,  zněl  v  kuchyni  nějak 
rozpačitě  a  nejistě.  Byl  sice  pánem  jinak  v  celém  domě,  ale  zde  zrovna 
o  dvanácté,  vedle  silné,  nepotlačitelné  autority  Poldiny,  cítil  se  jaksi 
očividně  nepatrný  a  zbytečný.  S  obočím  vysoko  vytaženým  a  po- 
otevřenými rty  natahoval  krk,  aby  viděl  přes  hlavy  ostatních. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  111 

„Poldo!...  kde  pak  jsi,  Poldo ?**  volal  protáhle  lichotivým,  mazlivým 
hlasem,  jakoby  chlácholil  splašeného  koně.  „Aha,  tam  jsi  ty  čtverácko! 
No,  dobrá,  buď  si  tam,  však  já  té  vidím.  Nevyrušuj  se,  vždyť  vím,  že 
je  poledne.  —  A  tak,  co  pak  jsem  chtěl  říc*,  Poldo!  .  .  .  krájíš  ma- 
síčko? No,  krájej,  krájej  ...  já  můžu  počkat ...  co  by  ne!  Však 
nehoří.  A  tak,  aby  se  nezapomnělo,  Poldo  .  .  .  tentok  .  .  .  jsou  tam 
krajánci,  víš?  Dala*s  jim,  Poldo?  Ne,  aby  to  snad  musilo  být  hned, 
nejsou  první,  tof  se  ví,  jenom  aby  se  nezapomnělo.  Nechtěli  fedruňk, 
že  prý  radči  něco  od  oběda.  Nu,  jářku,  čekejte,  musím  se  zeptat  ku- 
chařky, jestli  jí  co  zbylo,  to  není  jenom  tak  .  .  .** 

„Tímto  před  stárka?"  označovala  kuchařka,  zamračená  a  zlostná, 
největší  podíly  na  mísách,  jakoby  ani  netušila,  že  tu  kdosi  je  a  mluví  k  ní. 

,Tak,  Poldo,  tak  to  patří . . .  Taky  jsem  býval  stárkem,"  hladil  pán 
dále  dobrého  tahouna  po  zježené  srsti.  „Aby  se  tedy  nezapomnělo . . . 
ale,  .safraporte,  máš  tu  teplo  ...  tak  mně  brýle  zašly  . . .  Tak  tedy,  abych 
domluvil:  Krupař  Janeček  se  ženou  a  dcerou  jsou  u  nás  už  čtvrtý  den. 
Včera  dojedli,  co  si  vzali  ssebou,  a  tak  mě  prosili  .  .  .  tof  se  ví  .  .  .! 
jakž  by  ne  .  .  .?  Peněz  nemají,  a  mana  jim  s  nebe  nespadne  .  .  .  Ne, 
aby  to  musilo  být  hned,  tof  se  ví  .  .  .  počkají.  Jářku:  dostanete,  ale 
musíte  počkat,  až  řeknu  kuchařce  . . .  No,  tak  tedy  . . .  nezapomeň,  Poldo ! 
Jakž  by  ne,  tof  se  ví:  Dej  jim,  dej!" 

Polda  neodpovídala,  ale,  když  odcházel,  sekla  po  něm  zlým  jedo- 
vatým pohledem,  tak  že  opět  stanul  zaražen.  Byl  to  kus  nerozluštěné 
sociální  otázky  mezi  kuchařkou  a  pánem.  Polda  tvářila  se,  jako  by  byla 
povinna  navařiti  pouze  pro  domácí,  kdežto  pro  „přespočetné",  jak  jim 
říkala,  musil  pán  v  pravém  slova  smyslu  kus  jídla  vyžebrat. 

„Co  zas  povídáš.  Poldo,  co  . . .?  Panenko  Maria,  zas  ti  toho  chybí? 
No,  ale  řekni  mi,  duše  křesfanská,  proč  toho  nenaděláš,  proč  toho  ne- 
nakuchtíš?  Vždyf  je  s  námi,  chvála  bohu . . .  vždyf  se  studna  nepřebere ..." 

Zalomil  rukama,  a  hlas  jeho  měkl  a  rozplýval  se,  jakoby  se  chtěl 
rozplakat.    Ale  Polda  mlčela  zatvrzele. 

„Dvacet  let  tě  učím  vařit.  Dvacet  let  ti  říkám:  radč  víc,  radč  kousek 
přidat  a  trošku  přisypat .  .  .  Af  si  toho  radč  zbude!  Vždyf  se  studně 
nepřebere  .  .  .!  Ale  ty  neposlechneš,  ty  si  domýšlíš,  že  sloužíš  pořád 
ještě  u  nebožky  paní  rentmajstrové  a  vaříš  pro  starou  paní  a  pro  kočku 
a  pro  psa.    Tak  co  povídáš,  Poldo  ...  co?    Chybí  ti  toho,  viď!" 

„Starýho  čerta,  povídám,  aby  věděli!  A  jdou  už,  prosím  jich,  jdou, 
polívka  jim  vystydne!" 

„No,  to  jsi  hodná.  Poldo!    Já  jsem  se  lekl,  že  ti  toho  chybí." 

A  pán  odcházel  spokojen,  vždyf  to  byl  nejzdvořilejší  ton,  jakým 
vysílená,  uřícená  Polda  o  polednách  dovedla  mluvit. 

Podivovala-li  se  Anežka  první  dny  množství  jídla,  jež  chrlily  obrovské 
mísy  na  stoly  čeledi,  žasla  přímo  nad  úpravou,  jakou  tu  a  tam  v  neděli 
a  o  svátcích,  nebo  výminečně  všedního  dne,  byli-li  hosté,  dávala  Polda 
pokrmům  určeným  pro  stůl  pánů.  Bylo  to  pro  ni  cosi  nevídaného,  tyto 
strakaté  věnečky  na  okraji  mis,  tyto  směle  vypjaté  věžičky  a  lákavě 
nakupené  vrcholky.  A  pak  různé  ty  šprýmy  neúnavných  rukou  Poldiných, 
jež  daly   máslovému  těstu  věrnou  podobu  mrkviček  a  hub,  a  chutnou 


Digitized  by 


Google 


112  Jih'  Sumín: 

masovou  kaši  zabalily  do  kapustových  listů.  Hotovým  zázrakem  zdály 
se  jí  podivné  kytice,  povstalé  pod  rukou  Poldinou  z  luštěnin,  zeleniny, 
rybiček,  okurek  a  hub,  které  slečna  nazývala  salátem.  Anežka  zabývala 
se  vážně  otázkou,  bude-Ií  se  to  vskutku  jíst,  či  staví-li  se  to  na  stůl 
pouze  pro  podiv.  Její  obdiv  pro  Poldu  stoupal  každým  okamžikem. 
Zdálo  se  jí,  že  služba,  již  dosud  pokládala  za  nezbytnost,  vyvolanou 
bídou  rodičů,  může  být  takto  čímsi  nadmíru  krásným  a  záviděníhodným. 
O  takové  dovednosti  nikdy  nesnila,  nikdy  ji  vůbec  netušila.  Polda 
vyrostla  před  ní  v  tajemnou,  zázračnou  bytost,  jež,  jak  se  jí  zdálo, 
celému  domu  velela,  jejíž  práci  všichni  obdivovali  a  chválili,  a  na  níž 
všichni  záviseli.  Její  podivuhodné  výtvory,  po  nichž  všichni  lačněli, 
jakoby  ji  pozvedaly  z  rad  obyčejných  lidí.  Což  byli  vedle  ní  páni, 
kteří  to  všechno  snědli!  —  A  zatím,  co  dravci  žaludek  polykal  toto 
nesmírné  sousto,  činnost  Poldina  zvolna  ochabovala,  pot  usychal,  tvář 
nabývala  obvyklé,  popelavé  barvy,  oparný  vzduch  kuchyně  stydnul, 
a  kuchařka,  jež  všechny  nasytila,  požila  znechuceně  sotva  několik  na- 
hodilých soust,  shromažďujíc  zatím  pokrmy  pro  psy  do  dřevěných 
kbelíků.  Za  to  však  donášeny  jí  stále  džbány  piva  —  řikala,  že  cítí 
uvnitř  žár,  jenž  nesnese  teplých  pokrmů,  a  jejž  třeba  hasiti  —  a  Polda 
pila,  pila,  až  sotva  stála  na  nohou,  načež  vydrápala  se  jako  kočka  po 
čtyřech  do  výklenku  kotliny,  aby  tu  usnula  tvrdým  spánkem,  až  do  té 
chvíle,  kdy  obrovský,  dravci  žaludek  opět  velitelsky  zavolá  po  novém 
soustu. 

A  když  nová  služka  myla  nádobí,  šplouchajíc  se  celé  hodiny  v  horké 
vodě,  nadšení  pro  tento  druh  služby  přerůstalo  její  chudou  mysl  a  za- 
stínilo veškery  skryté,  nejisté  tužby,  jež  od  nedávné  doby  jako  zžíhající 
vřelá  pára  proudily  jejím  srdcem.  Takovou  Poldou  být,  takovou  kouzel- 
nicí se  stát,  zdálo  se  jí  největším  štěstím,  nejvyšším  cílem  života. 
Zároveň  však  jímal  ji  stesk,  nebof  cítila,  že  jí  nikdy  nebude,  nebof 
nemá  v  sobě  ani  za  mák  její  odvahy  a  dovedností,  že  to,  co  před 
sebou  vidí,  dovede  ji  zmásti  a  unést,  ale  že  nikdy  nebude  s  to,  aby 
dílo  to  podrobně  prohlédla,  v  mysli  zachytila  a  provedla.  Ale  směr 
jejích  tužeb  byl  tímto  poznáním  ostře  vyznačen,  jenom  k  Poldě  se 
tlačila,  Poldě  chtěla  být  na  blízku;  nádobí  bude  mýt,  plotnu  vytápět, 
dříví  a  vodu  nosit  a  Poldě  se  při  tom  obdivovat,  Poldě  jako  pravá 
ruka  její  sloužit,  od  časného  jitra  do  pozdní  noci,  hledajíc  kus  štěstí 
v  tom,  bude-li  Jí  přáno,  přistrčiti  po  polednách  znaveným  nohám  Pol- 
diným  stolički^  po  níž  by  znavená,  upracovaná  kuchařka  vylezla  do 
výklenku  kotliny,  aby  si  odpočala. 


IV. 

Chytřejší  služky  stranily  se  kuchyně;  bylaf  tu  práce  těžká,  bez- 
oddyšná,  za  stálého  dozoru  nevrle,  upracované  Poldy.  Všude  jinde: 
v  pokojích,  v  prádelně,  ve  chlévech  našly  se  veselé  chvilky  pohovy, 
štébotu  a  smíchu,  ale  v  kuchyni  nebylo  se  lze  hrubě  ani  zastavit,  tím 
méně    pohovořiti   klidně.    Chvílemi    panoval    tu    přímo    pekelný    lomoz 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  113 

a  ruch.  Ale  Anežka  byla  jako  okouzlena  tímto  ovzduším.  Měla  radost, 
že  práce  počíná  se  jí  dařiti,  a  spokojenost  její  kalila  tou  chvílí  pouze 
lhostejnost  Poldina,  jež  neměla  pro  ni  slovíčka  uznání,  ba  ani  vlídnějšího 
pohledu.  Zdálo  se,  že  nepozoruje  vůbec  jejího  pokroku,  jako  si  ne- 
všímala s  počátku  její  nemotornosti.  Ba  z  nenadání,  bylo  to  v  druhém 
týdni  Anežčiny  nové  služby,  obořila  se  na  ni  ostře. 

„Proč  nepozdravuješ  milostpaní?" 

Děvčeti  klesly  malomocně  ruce.  Vždyf  ona  naprosto  zapomněla, 
že  je  zde  mimo  Poldy  ještě  jakási  paní. 

„Neviděla  jsem  ji,"  omlouvala  se. 

„Tak  co  si  nevšímáš?  Máš  se  dívat  lidem  do  očí  a  nechodit  jako 
ve  mdlobách,"  hartusila  kuchařka,  jež  nebyla  k  upokojení. 

Jestliže  vše,  co  spatřila  v  tomto  domě,  Anežku  překvapovalo  a  uná- 
šelo, převyšujíc  její  chudé  představy  o  zámožnosti  a  blahobytu,  byla  to 
zrovna  osobnost  panina,  jež  ji  sklamala.  Kdykoliv  slyšela  mluviti  o  zá- 
možných ženách,  její  obraznost  propůjčovala  jim  cosi  z  podoby  jejích 
, bohatých"  tetiček  ve  vsi.  Buďto  byl  to  široký  podbradek  o  třech  po- 
schodích, nebo  silná,  pyšně  vypjatá  prsa,  pánovi^,  sebevědomý  pohled, 
výraz  tvrdý  a  pyšný,  jenž  by  jako  dravci  zobák  k  boji  vyzýval,  sekal 
a  do  prachu  srážel. 

Ale  nova  paní  neměla  žádného  z  těchto  darův. 

Jak  že?  To  tedy  byla  paní,  ta  malá  hbitá  osůbka,  jež  občas  při- 
běhla do  kuchyně,  aby  si  kamarádsky  pohovořila  s  kuchařkou,  ač  ji 
tato,  jsouc  někdy  v  špatném  rozmaru,  nebo  příliš  zaměstnána,  odstrkovala 
nešetrně  stranou,  a  jež  někdy,  propukla-li  mezi  nimi  hádka,  odcházela 
vždycky  odzbrojena  a  poražena?  To  že  byla  paní  v  tomto  velikém, 
pyšném  domě?  —  Anežka  nevšimla  si  jí  dosud,  zdálo  se  jí,  že  má 
jakousi  podobnost  s  Poldou.  Ale  příštího  dne  z  rána,  sbírala  pod 
kolnou  jedlové  třísky  na  zatápění.  Mlynář  přecházel  po  dvoře  se  svým 
strakatým  psem  a  hovořil  s  kýmsi  na  protějším  břehu.  Anežce  zdálo 
se,  že  je  to  Polda,  jež  v  koutě  pod  kolnou  přehazuje  rybářské  sítě. 
Bylo  jen  nápadno,  že  kuchařka  odložila  svou  bílou  zástěru  a  zabývá 
se  rybářským  náčiním,  teď,  kdy  je  tolik  práce  v  kuchyni. 

„Heli,  pojď,  Heli  .  .  .!"  volal  mlynář  několikrát. 

I  toto  volání  bylo  již  Anežce  známo,  ale  domnívala  se,  že  platí 
tomu  nerozlučnému  starému  psovi  pánovu. 

Ulekla  se  téměř,  když  ozvala  se  pojednou  odpověď  těsně  za  ní, 
tam,  kde  stála  domnělá  Polda.  „Milostpaní  1"  rozbřesklo  se  jí  rázem.  Ne- 
mohla tomu  téměř  ani  uvěřiti,  ale,  bojíc  se  Poldy,  pustila  rychle  košík 
s  třískami  a  běžela  napraviti  bezděčnou  nezdvořilost. 

Byla  překvapena,  že  paní  nejen  znala  její  jméno,  ale  promluvila 
s  ní  velice  vlídně  o  rodičích  i  o  rodině  Březánkově  a  na  konec  otázala 
se,  zdali  se  jí  nestýská.  —  Ale  dosáhnouti  té  červené,  promrzlé  ruky, 
jíž  dle  rozkazu  Poldina  měla  políbit,  se  Anežce  nepodařilo.  A  když 
paní  odkvapila  za  mužem,  stála  chvíli  nad  košíkem  třísek,  všecka  roz- 
rušena a  zmatena  touto  neočekávanou  laskavostí.  Myslila,  že  jí  zde 
nikdo  nezná,  tak  cizí  se  tu  cítila,  a  pojednou  přijde  paní  a  promluví 
s  ní  o  všech  těch  milých,  již  jí  byli  nejbližší,  a  ještě  se  otáže,  zda-li 

8 


Digitized  by 


Google 


114  Jiří  Sumín: 

se  jí  nestýská.  Chápala  dobře,  že  mohla  mezi  vyšňořenými  služkami 
přehlédnouti  tuto  nepatrnou,  prostou  osůbku,  ale  nedovedla  se  zbaviti 
kouzla,  jímž  dotkla  se  jejího  srdce.  Zdánlivá  podobnost  s  Poldou 
zmizela  úplně;  bylaf  pani  menší,  plnější,  tvář  její  byla  skoro  kulatá, 
bílá,  s  výrazem  jakési  plamenné,  nezdolné  výbojnosti,  nebo  klidně  roz- 
hořené, neutuchající  vášně,  jež  ji  činila  zajímavou  a  omládlou;  její 
vždy  laskavé,  zářící  oči  zdály  se,  jako  mythický  roh  hojnosti,  rozhazovati 
•vůkol  sebe  dary  štěstí  a  lásky. 

Ale  byl  to  také  jediný  paprsek,  jenž  padl  občas  z  těchto  zářivých, 
dobrých  očí  do  sirého  srdce  děvčete.  Byla  stále  osamocenější.  Polda, 
k  níž  se  tlačila  svým  vroucím  obdivem,  nevšímala  si  jí  víc,  než  pokud 
potřebovala  jejích  rukou,  a  služky,  vidouce  ji  tak  naivní  a  nezkušenou, 
stranily  a  vysmívaly  se  jí,  hledíce  využitkovati  její  očividné  snahy,  za- 
líbiti se  a  vyhověti,  tím,  že  vložily  na  ni  tolik  práce,  že  klesala  téměř 
únavou.  A  nemohla-li  stačiti,  tropily  z  ní  žerty,  oddalujíce  ji  pohrdlivě 
svých  důvěrných  styků. 

Za  několik  neděl  byla  prací  tak  zmořena,  že  pozbývala  již  veškeré 
vnímavosti  pro  nové  dojmy,  jež  s  počátku  tak  jaře  a  slibně  kypřily 
úhory  její  mladé  duše.  Zdomácněla  rychle,  vhrížila  a  připjala  se  k  no- 
vému domovu,  ne  jako  slibný  štěp,  žijící  vlastním  životem,  ale  jako  hladký 
kůl,  vnořený  do  země  tíží  břemene,  jež  naň  vloženo.  Vídala  sic  často 
novou  svou  paní,  jež  ji  sic  někdy  vlídně  oslovila,  ale  nevšímala  si, 
čím  trpí.  A  děvčeti  bylo  pojednou  jaksi  všecko  lhostejné  a  cizí.  Nic 
ji  nepřekvapilo  a  nevzrušilo,  leč  když  na  její  slabá  ramena  nakládáno 
nové  břímě.  Život  zdál  se  jí  pojednou  hrozně  jednotvárný  a  těžký. 
Byl  to  nekonečný,  lopotný  shon  od  časného  rána  do  pozdní  noci.  Čím 
více  se  naučila  a  dovedla,  tím  více  na  ní  žádáno.  Její  ruce,  jimž  bylo 
uloženo,  obnovovati  všecek  ten  chlubný,  rychle  mizející  lesk  rozvěšeného 
nádobí,  byly  do  krve  prodřeny  a  prožrány  žíravinami.  A  co  ji  v  srdci 
hluboce  pokořovalo,  ač  jen  s  ostychem  se  k  tomu  sobě  samé  do- 
znávala —  neznala  dosud  mladého  pána!  Jak  bodavě  pravdivá  byla 
drsná  slova  tetinal  To,  co  tehdy  sotva  chápala,  bylo  jí  nyní  úplně 
jasno  a  pochopitelno.  Mladý  pán  byl  pro  ni  nedostižitelný.  Věděla,  že 
má  své  pokoje,  své  koně,  své  přátele,  kteří  k  němu  dojíždějí  z  města, 
a  jež  on  navzájem  navštěvuje  a  slyšela  již  také  několikrát,  jak  některá 
služka,  stojící  právě  u  okna,  jaksi  rozjařeně  zvolala:  „Mladý  pán  přijel!" 
načež  ostatní  rovněž  přistoupily  k  oknu  zrovna  tak  vesele  a  rozjasněně 
jako  prvá.  Ale  ona  netroufala  si  nikdy  přistoupiti;  především  měla 
vždy  plné  ruce  práce,  jsouc  zpravidla  vždy  špinavá  a  ubrouzdaná,  tak 
že  nechtěla  být  spatřena,  a  pak  bránil  jí  jakýsi  trapný,  skličující  ostych, 
jímž  jakoby  duše  malátněla  a  údy  dřevěněly,  jenž  probouzel  v  ní  strach, 
že  jí  lidé,  jakési  popírané  tajemství  z  oči  vyčtou  a  z  podlosti  ji  obviní. 

Matka,  jež  ji  poprvé  navštívila,  spatřivši  ji  tak  neúpravnou  a  špi- 
navou a  tak  očividně  zmalomyslnělou  prací  i  sklamáním,  rozčilila  se 
náramně.  Pravila,  že  přichází  vlastně  se  smutnou  novinou,  ale  pro 
nářek  a  lítost  nemohla  dlouho  pověděti,  co  se  přihodilo.  Nebyla  to 
maličkost.  U  Březánků  měli  dvojčata,  a  hospodyně  byla  na  smrt  ne- 
mocna.   A  ona,  nehodná  a  hloupá  osoba,    postavila  se   do  cesty  samé 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  115 

Prozřetelnosti  Boží.  Ó,  kdyby  aspoň  mohla  Anežka  nazpět,  ale  co 
nejdřív,  nejradéji  hned,  ale  všecko  je  marné,  jednak  je  vázána  na  novou 
službu,  jednak  ani  nemocná  hospodyně  ji  nepřijme!  Ó,  kterak  chybila 
a  prohloupila  zasel  Ale  dcera,  jež  chápala  již  matčiny  skryté  záměry, 
opřela  se  rozhodně.  Stýskalo  se  jí  sice  po  dobrých  lidech,  u  nichž 
ztrávila  tolik  roků,  ale  to  se  již  nemohlo  vrátiti,  jako  se  nemohlo 
vrátiti  její  dětství. 

„Nechci  již  být  chůvou!"   bránila  se  rozhodně. 

A  matka,  nespokojena  víc  než  kdykoliv  se  svým  osudem,  se 
sebou,  s  dcerou  i  s  místem,  jež  se  jí  zdálo  nyní  tak  málo  výhodným, 
snažila  se  dáti  všem  na  jevo  své  sklamání.  Rozhořčeně  vytýkala  Poldě, 
že  trpí  nepořádek  a  nedbalost  její  dceři,  a  nepřikáže  ji,  aby  se  častěji 
převlékla. 

Ale  kuchařka,  špatně  pochopujíc  ctižádost  chudé  matky,  rozkřičela 
se  o  svých  starostech  a  práci,  o  shonu  a  chvatu  v  kritické  chvíli  o  po- 
lednách,  o  mimořádných  stolovnících,  již  ji  tolik  dopalovali!  Konečně 
však  dala  matce  za  pravdu,  rozzlobila  se  na  dceru,  pohrozila  jí,  načež, 
náhle  udobřena,  tázala  se  vážně,  má-li  Anežka  vskutku  co  převléci, 
neboť  vzpomněla  si  právě,  že  přišla  s  malým  jen  uzlíčkem. 

Ale  zdálo  se,  že  přeslechla  matka  tuto  otázku. 

„Sama  jí  hábky  vyperu  a  vyžehlím,  nemá-li  času  na  to,  jen  af 
nedělá  rodině  hanbu.  Co  by  řekl  můj  bratr,  který  byl  tři  léta  starostou, 
kdyby  ji  viděl  takhle?  Jsme  chudi,  ale  u  nás  není  špíny  a  nepořádku. 
Zakládám  si  na  tom,  jak  by  ne?  Ani  v  panském  domě  není  čistěji,  než 
u  mne!"  křičela,  chlubně  se  ohánějíc,  tak  že  Polda  polekaně  couvla, 
hledíc  s  respektem  na  tuto  ženu  v  okrajkových  papučích  a  děravém 
vlnáku  s  vyškubanými  třásněmi.  Ale,  sotva  že  se  paní  objevila  ve 
dveřích,  statná  postava  sebevědomé  matky  malomocně  se  sklátila,  a  jako 
schvácená  a  ochromlá,  počala  tak  dojemně  naříkati  nad  zanedbaným 
děvčetem,  že  paní  rychle  do  kapsy  sáhla,  jsouc  překvapena  i  dojata 
přísnými  požadavky  chudé  matky. 

„Nemají  za  zlé,  paní  maminko,  jsme  chudí  lidé  a  nemáme,  než 
svou  poctivost  a  čistotu.  Děvče  je  mladé,  af  pracuje!  Není-li  ve  dne 
času,  však  je  noc  dlouhá,  nemusí  ji  celou  prospat.  Mé  ruce  se  na- 
pracovaly,  až  se  mi  prsty  do  půli  smetly,  však  se  můžou  podívat,  jak 
je  mám  kratičké.  Kdyby  ji  tak  viděl  můj  bratr,  co  byl  starostou,  a  můj 
starý,  jak  má  on  měkké  srdce,  musil  by  nad  ní  zaplakat." 

Ale  když  pak  sháněla  Anežka  své  špinavé  hadříky,  jež  matka,  stůj 
co  stůj,  chtěla  vzít  domů  vyprat,  pověděla  jí  mezi  čtyrma  očima  své 
pravé  mínění. 

„Hloupé  děvče,  co  se  tak  dřeš?  Myslíš,  že  musíš  všecko  sama 
slíznout?  Podívej  se,  co  dělají  druhé!  Potřebu  jen  očima  hodit  a  už 
vím,  kolik  udeřilo.  Ostatní  děvečky  chodí  si  jako  slečny,  nakadeřené, 
s  bílými  zástěrami,  a  před  prací  každá  zalézá,  jako  pes  před  muchami. 
A  ty  se  na  ně  dřeš!" 

Polda,  vidouc  Říhovou  odcházet  s  uzlíkem  prádla,  přinesla  jí  kus 
mýdla  z  komory,  ale  musila  ji  dlouho  prosit  a  chlácholit,  než  ho  při- 
jala.   Od  té   doby   cítila   Anežka,    že   vlivem    matčiným    povznesla   se 


Digitized  by 


Google 


116  Jiří  Sumín: 

náhle  v  očích  svého  okoH.  Služky  přestaly  si  z  ní  tropit  smích,  paní 
více  si  jí  všímala,  a  Polda  v  dobře  míněné  horlivosti  hubovala  ji  od 
rána  do  večera.  Práce  jí  však  neubylo,  nedovedla  se  jí  vyhnouti,  a  mimo 
to  žádáno  na  ní,  aby  chodila  úpravně  a  čistě.  Z  bohatého  života,  jenž 
proudil  kolem  ní,  všecko  jí  unikalo,  živořila  ve  stínu  udřené,  mrzuté 
Poldy,  znajíc  toliko  její  radosti  a  zábavy,  jež  pro  ni  nebyly  radostmi, 
a  její  mrzutosti  a  nehody,  jež  přede  všemi  ona  musila  odpykati. 

Poněkud  jasnější  chvíle  nadešly  jí  občas  u  večer,  když  nebylo  hostí, 
a  v  pokojích  zvučnými,  zvonovými  záchvěvy  rozezpívala  se  harfa.  Polda, 
na  jejíž  úzké,  tvrdé  dráze  životní  odumřelo  znenáhla  vše  radostné 
a  svěží,  zachovala  si  silnou  vášeň  pro  hudbu  své  paní.  Bujela  v  jejím 
vypoceném,  seschlém  těle,  nad  sálající  plotnou,  jako  horský  lomikam 
rostoucí  ve  skulině  vyprahlé  skály,  na  níž  vše  ostatní  hyne  a  schne. 
Jakmile  zazněly  první  akkordy  hudby  —  bylo  to  zpravidla  tou  dobou, 
kdy  kuchyně  po  krátkém  poklidu,  oživovala  zase  přípravami  k  večeři  — 
Polda  zotvírala  dveře  pokojů,  aby  dobře  slyšela,  a  jako  dotknuta  ča- 
rovným prutem,  všecka  proměněna  a  rozjařena,  křepčila  po  kuchyni, 
od  plotny  ku  stolu  nebo  ku  špalíku  a  nazpět  a  házela  tělem  podle' 
taktu  se  strany  na  stranu,  tak  že  se  chvílemi  zdálo,  že  její  malá,  veli- 
kým vrkočem  zatížená  hlava  musí  odletět.  A  dychtivě  čekala,  brzy-li 
zazní  některá  z  jejích  oblíbených  písní,  aby  mohla  paní  svým  zpěvem 
doprovázet.  Bylo  jí  obyčejně  dlouho  čekati,  neboť  její  hlas  nebyl  vá- 
bivý  a  rušil  hudební  náladu  ostatních,  a  mimo  to  čekali  dcery  i  manžel, 
každý  se  svými  písněmi,  jež  chtěli  zazpívat.  A  mlynářka,  sáhla-li  s  chutí 
ku  svému  nástroji,  tak  nerada  jim  vyhovovala,  zejména  na  kuchařku, 
zdálo  se,  že  zapomíná.  Ale  Polda  zlostným  pokřikem  a  broukáním  vy- 
nutila si  posléze  svůj  díl. 

Anežka  zalekla  se  přímo,  když  poprvé  slyšela,  jak  zahřměl  velikou 
kuchyní  Poldin  drnčivý,  páví  hlas,  provázen  vášnivými  gesty,  při  nichž 
tělo  prohýbalo  se  jako  prut,  a  kuchyňský  nůž  jezdil  kolem  hlavy  jako 
indická  dýka  kol  nezranitelné  tváře  fakira: 

„Na  pile  jsme  dořezali, 
na  mlýně  jsme  domleli, 
pantáta  nám  poděkoval, 
povandrujem  v  pondělí. 

Napřed  stárek,  potom  mládek, 
sám  pantáta  pozadu, 
práska  ale  si  nechala 
panímáma  pro  radu." 

A  poněvadž  po  každé  písni  strhla  se  hádka  o  příští  číslo,  Polda 
diplomaticky  zanotovala  jinou,  doufajíc,  že  strhne  paní  s  sebou: 

„Mlynářský  chasníček,  jako  andělíček  . .  .* 

Ale  v  pokoji  strhl  se  křik. 

„Ne,  ne,  ne,  maminko,  teď  zahřej  o  poustevníku!" 
„Jděte  mi  k  šípku  s  vaším  poustevníkem,"  zlobil  se  mlynář.  „Zahřej 
nám  teď  , Selské  osvobození*." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  117 

„Totě  píseň,  s  tou  by  došel  do  Vambeřic  na  pouf,"  broukala  Polda. 

„Opravdu,  je  delší  než  píseň  ke  mši  svaté,"  přidaly  se  k  ní  slečny. 

„A  hloupá,  že  by  i  to  naše  malé  tele  nad  ní  zabečelo,"  zaťala 
zase  kuchařka. 

„No,  no.  Poldo,  poraď  si,  jářku:  poraď  si!"  káral  ji  mlynář.  „Dej 
si  pozor  na  svůj  špičatý  jazyk,  ať  si  ho  nepřekousnešl  To  je  památná, 
politická  píseň,  co  pak  ty  víš?  V  roce  šedesátémtřetím  byli  k  vůli  ní 
dva  mlynářští  zavřeni." 

„Hřej,  mami,  tu  hanáckou  o  nevěrné  paní,  víš,  přijde  tam: 

Pověz  te  mně,  paní  má  —  čí  to  klobók  s  pantlama?" 

„No,  tak,  to  je  slovo!"  chválila  kuchařka,  a  pán  musil  dále  čekati 
na  svou  památnou,  politickou  píseň,  pro  niž  byli  v  roce  šedesátémtřetím 
dva  krajánci  zavřeni.  A  když  na  konec  přece  na  ni  došlo,  slečny  do- 
páleny opustily  pokoj,  a  kuchařka  dávala  svou  nevoli  hlasitě  na  jevo. 
Nejvíce  rozčiloval  ji  zvláštní  refrain,  jenž  měl  být  jakýmsi  výkřikem 
chvály  a  podivu  nad  tím,  o  čem  vyprávěla  sloka,  a  jejž  mlynář  zpíval 
s  takovým  citem  svým  dunivým,  hřmotným  basem,  až  se  otřásala  okna: 

^Ale!  ale!  ale!  —  Co  pak  ale  —  ale? 
Co  pak,  inu  ale  —  což!" 

„No,  no,  no!  není-li  to  —  nepřirovnávajíc  —  jakoby  psi  vyli  při 
měsíčku?"  revoltovala  kuchařka. 

Někdy  i  slečny  snažily  se  přerušiti  „památnou"   píseň. 

„Tatínku,  Konrád  tí  vzkazuje,  abys  se  přišel  podívat  do  mlejnice, 
co  se  to  u  nás  strašného  děje:  všecky  myši  utíkají  ze  mlýna  a  skáčou 
po  hlavě  do  vody,  jakoby  si  chtěly  zoufat." 

Ale  on  nedbal  na  ně,  a  s  prorockou  vážností  zpíval  sloku  za  slokou, 
neodpustív  jim  ani  poslední,  při  níž  všichni  propukli  v  smích: 

,  Raduje  se  z  toho  i  naše  kobyla, 
že  se  té  prokleté  roboty  zbavila. 
Ale!  ale!  ale!    -  Co  pak  ale  --  ale? 
Co  pak,  inu  ale  —  což!" 

Ale  kuchyně  zatmívala  se  již  horkou  parou,  a  ostré,  čpavé  vůně 
vytryskly  nad  sálající  plotnou.  Bylo  třeba  zavřití  dveře  pokojů,  neboť 
i  ruch  a  chvat  se  zdvojnásobňoval.  Ale  zpívalo  se  dosud,  služky,  které 
přicházely  a  odcházely,  zachycovaly  stíumené  tony,  navazujíce  k  nim 
své  hlasy,  odcházely  s  nimi,  odnášejíce  je  s  sebou,  tak  že  celý  dům 
zpíval,  všude  ozývaly  se  jásavé  tony,  jako  protáhlé  paprsky  vytrysklé 
ze  společného  ohniště. 

A  po  večeři,  když  bylo  uklizeno  nádobí,  přicházeli  Poldini  přátelé. 
Byla  to  věru  zvláštní  společnost,  již  soustřeďovala  Polda  kolem  sebe 
v  kuchyni  za  dlouhých  zimních  večerů,  v  létě  pak  pod  verandou  u  vchodu, 
neboť  dále  nemohla  se  ani  na  okamžik  vzdálití.  Velice  vítaným  hostem 
bývala  tu  Poldina  dobrá  přítelkyně,  bývalá  farní  kuchařka,  Naninka  jí 
říkali,  vysoká,  suchá,  s  velikýma,  modrýma  očima,  tvářemi  s  ruměncem 
zralé  broskve  a  svěžími,  úsměšnými  rty,  jež,  zdálo  se,  posmívaly  se  letům. 


Digitized  by 


Google 


118  Jiří  Sumín: 

jež  tak  malomocně  přes  ně  přeletěla,  jež  s  prstem  na  ústech  a  očima 
tajemně  převrácenýma  vyprávěla  důvěrnosti  ze  svého  života,  jenž  ji 
sklamal  a  rozhořčil,  nejvíce  však  směle  přibarvené  historky  o  nynějším 
faráři,  jemuž  se  mstila  za  to,  že  ji  ani  za  cenu  celého  farního  fundu 
instruktu,  jenž  mu  mohl  připadnout  po  zemřelém  předchůdci,  nechtěl 
přijati  do  služby,  a  přivedl  si  mladou  hospodyni.  Pak  přicházela  sem 
stará  Dráčkova,  žena  kováře  a  porodní  babička,  snědá,  s  ježatými,  černými 
vlasy  a  malinkýma  očima  s  hrozným  obočím,  jakási  všecka  černá  a  chlupatá, 
s  tlustými  rty,  vypravující  šeptem  tajemství  své  dlouholeté  prakse  tak, 
že  ji  bylo  možno  slyšeti  za  druhými  dveřmi,  nebof  i  hlas  její,  jakoby 
vycházel  z  kotlů  vařící  vody,  jež  šuměla,  syčíc  a  žbluňkajíc  kol  tajemně 
vydechovaných  slov.  Občas  přenocovala  zde  zelenářka  Cilka,  donášející 
na  venkov  ranné  druhy  zelenin,  hostinským  pak  pečivo  a  uzenky,  jež 
se  přivalila  plnými  dveřmi,  širší  než  delší,  ač,  když  před  spaním  sházela 
se  sebe  přebytečné  špinavé  sukně  a  vlňáky,  zbyl  z  úctyhodného  toho 
objemu  pouhý,  suchý  došek,  ale  z  hromady  hadrů,  jež  sházela  se  sebe, 
mohla  si  udělati  lože  i  s  přikrývkou,  duše  velice  prostá  a  nadšená 
s  hlavou  nikdy  nečesanou,  ale  plnou  zázraků  a  mystérií,  obětující  svůj 
dědičný  podíl  na  granátový  šperk  pro  dřevěnou,  zubem  času  ohlodanou 
postavu  bohorodičky  v  koutě  pod  kůrem  a  svůj  výdělek  na  ověnčení 
korouhví,  za  nimiž  kráčela  jednou  do  roka  s  kusem  chleba  a  troškou 
zápražky  v  hrníčku  na  dalekou  očistnou  pouť.  Přinášela  noviny  z  blízka 
i  z  daleka,  jež  vyprávěla  směle  a  jadrně,  bez  ohledů  a  pruderie,  dobře 
volenými,  šťavnatými  slovy,  při  čemž  jazyk  její  zadrhoval  se  o  dva 
dlouhé,  viklavé  zuby,  visící  s  hořejší  čelisti.  Vzácnějším,  ale  ne  řídkým 
hostem  býval  tu  dohazovač  Marek,  bývalý  mlynářský  dělník,  jenž 
pohrdl  řemeslem  od  té  doby,  co  proslul  tím,  že  vedl  deputaci  mlynářů 
kterési  říčky,  jež  hrozila  změniti  tok,  k  místodržiteli,  vydávaje  se  za 
mlynáře,  poněvadž  nikdo  z  postižených  nechtěl  býti  řečníkem.  Vysoký, 
sehnutý  poněkud,  v  dlouhém,  schořicovém  kabátě,  s  tváří  spokojenou, 
diplomaticky  vážnou,  vyholenou,  lesknoucí  se,  s  malým,  ohnutým  nosem 
a  věnčen  měkkých,  ryšavých  vousů,  táhnoucích  se  pod  bradou  k  uším, 
jako  proužek  liščí  kožešiny,  obcházel  známé,  nabízeje  své  služby.  Poldě 
namlouval  ženicha  —  záležitost  tato  byla  jednou  z  nejvážnějších,  jež 
kroužek  v  kuchyni  projednával  —  a  přijímal  zálohy  na  různé  pochůzky. 
Byl  svobodomyslný,  všemu  se  posmíval  a  časem  snažil  se  osvítiti  své 
společníky,  dokazuje,  že  nahoře  není  nic  a  dole  také  nic,  a  že  vše  je 
vymyšleno  na  oklamání  chudého  lidu.  Naslouchali  mu  pozorně,  debatovali 
vážně,  ač  jeho  názory  odmítali  se  zjevným  odporem,  ale  odpustili  mu, 
když  se  na  konec  s  nimi  shodl,  že  „cosi  musí  být",  ať  už  je  to  nad 
námi  a  pod  námi,  nebo  kdekoliv.  Toliko,  byla-li  Cilka  přítomna,  docházelo 
k  prudším  výstupům.  Pak  přešlo  se  ku  kartám,  vykládány  sny  pomocí 
snáře  a  starých  tradic,  a  sázeno  do  loterie.  Marek  také  si  přisadil,  a  Cilka 
ráno  odnesla  čísla  do  koUektury.  Jeho  příchylnost  ke  kuchyni  a  Poldě 
lze  vysvětliti  toliko  tím,  že  byl  hrozný  jedlík.  Nikdy  v  tomto  kroužku, 
jenž  ho  shovívavě  přijímal,  nemluvil  jinak,  než  s  plnými  ústy.  Jeho 
kapesní  nůž  co  chWle  zajížděl  rušně  do  chleba,  ulamuje  veliké  skývy. 
Dojedl    všecky   zbytky,    ať  to   bylo   cokoliv,  a  všecko    zapíjel  kyškou, 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  119 

maje  plný  krajáč  stále  po  ruce.  Od  Poldy  snesl  zlé  rozmary  i  hrubství, 
ale  hluboce  cítil  se  uražen  a  zanedbáván,  dala-li  Polda  toho  dne,  kdy 
byl  přítomen,  psům  vyvařenou  zeleninu  z  polévky,  nebo  nějaký  zbytek 
příkrmu.  Často  býval  všestranně  zaměstnán,  mléči  žádali  na  něm  pro- 
středky proti  krysám  a  proti  kolice  koní,  a  služky  chtěly,  aby  jim  napsal 
milostné  dopisy.  Vyhověl  všem,  ač  dopisy  psal  nerad  a  dal  si  je  dobře 
zaplatit,  protože  ho  stály  mnoho  práce.  Každou  větu,  jakoby  namáhavě 
ze  sebe  vysoukal  a  vypotil.  Při  psaní  počínal  si  velice  obřadně.  Přestal 
jíst,  vyzkoušel  péro,  posadil  se  zpříma  jako  školák  v  lavici,  nohy 
natáhl  pod  stolem  a  s  velikou  opravdovostí  pustil  se  do  práce.  Každá 
věta  strašně  ho  zmohla:  kýval  hlavou,  vystrkoval  jazyk,  maje  oči  vy- 
pouleny, při  tom  více  a  více  hrbil  hřbet,  obličej  naklonil  a  křečovitě 
stáhl,  načež  v  usilovném  napjetí  pozvedl  nohy  od  země.  Pak  odšoupl 
papír,  olízl  péro,  hleděl  upjatě  na  napsanou  větu  s  výrazem  zděšení, 
pak  přečetl  ji  nahlas  a,  pohlednuv  pyšně  na  přítomné,  pokynul  samolibě 
hlavou.  Listy  jeho  nebyly  dlouhé,  ale  rád  se  jimi  honosil.  Ty,  jež  se 
mu  zvláště  podařily,  uměl  obyčejně  z  paměti.  —  A  konečně  býval  zde 
nejvěrnější  soudruh  Poldin,  zbabělý  a  pověrčivý  dělník  Plichta,  bývalý 
tulák,  jejž  neštěstí  přikovalo  k  místu,  jako  uzda  divokého  koně.  V  malém 
tom  kruhu  těšil  se  nemalé  pozornosti,  což  si  tím  více  liboval,  poněvadž 
soudruzi  tropili  si  z  něho  smích  a  žerty.  Jeho  plachý  zjev  měl  cosi 
zarážejícího,  odporného  v  tomto  prostředí.  Byl  vytáhlý,  plešatý,  s  úzkýma 
ramenama  a  dlouhým  krkem,  na  němž  kulatá,  malá  hlava  s  tupým 
smáčknutým  nosem  a  nepravidelnýma,  kulatýma  očima  stále  se  kývala 
a  třásla  jako  ve  strachu,  nebo  nepřetržitém  hloupém  údivu.  Druhdy 
toulavý,  nestálý  dělník,  o  němž  žena  celé  měsíce  nevěděla,  zůstal  plachý 
a  nespolečenský,  hledě  úzkostlivě  uniknout,  objevila-li  se  v  kuchyni  cizí 
tvář,  nebo  přišel-li  někdo  z  pokoje.  Nevěda,  co  počíti  se  svýma  velikýma 
dlouhýma  rukama,  stále  si  hladil  koleno  a,  chtěl-li  promluviti,  několikrát 
hlavu  do  ramen  vstrčil  a  oči  přimhouřil,  jak  dělávají  mladí  kohouti, 
když  se  vyzývají  na  souboj.  Jeho  největší  životní  příhoda,  jež  ho 
učinila  předmětem  Poldina  soucitu,  byla  stejně  hloupá,  jako  podivná. 
Ve  své  rodné  vsi,  již  po  celá  léta  míjel,  měl  vedle  vlastní  rodiny 
klevetivou  švekruši,  jež  ho  pomlouvala  a  očerňovala  u  ženy.  Málomluvný 
a  chudý  slovními  výrazy,  pomáhal  si  vůči  ní  pohlavky.  Ale  v  posledním 
případě,  když  se  s  ní  chtěl  „vyrovnati",  vyhýbala  se  mu  tak  usilovně, 
že  jí  nemohl  nikde  postihnout.  Byl  pozdní  podzim,  pud  tažného  ptáka 
se  v  něm  ozval,  rodná  ves  ho  nudila,  chtěl  do  světa,  ale  nechtěl  za 
sebou  zůstaviti  čestný  dluh  pohaněného  manžela.  I  počíhal  si  na  ni  za 
tmavého  jitra  u  kostela,  nebof  vypátral,  že  chodí  denně  na  roráty.  Ale 
přechytl  se,  zpohlavkovav  ničeho  netušící  ženu  starosty,  jež  dobrodružství 
toto  zaplatila  životem.  Byla  to  žena  chorá,  trpící  organickou  vadou 
srdeční,  ale  její  náhlý  skon  —  zemřelaf  téhož  dne,  sotva  se  na  několik 
okamžiků  probravši  z  mdloby,  do  niž  upadla  —  zůstavil  tolik  temného 
a  ohromujícího  na  této  příhodě,  že  Plichta,  jenž  div  že  nebyl  rozsápán 
rozhořčeným  lidem,  byl  ihned  odveden  do  vyšetřovací  vazby.  Byl  jako 
omráčen,  v  jeho  slabé  hlavě  zavládl  naprostý  zmatek,  poslední  zbytek 
jeho  skrovné  soudnosti  unikl  mu  v  ohni  křížových  otázek  a  spletitých. 


Digitized  by 


Google 


120  Jiří  Sutnín: 

vychytralých  nástrah  dlouhého  vyšetřování.  Ze  všeho,  co  se  s  ním 
dělo,  co  slyšel  a  tušil,  zbyla  mu  toliko  jistota,  že  provazu  již  neujde. 
Byl-li  vyslýchán,  hleděl  před  sebe  V3rtřeštěně,  nechápaje  často,  co  se 
k  němu  mluví,  pletl  soudce  tím,  že  tvrdošíjně  lezl  do  pasti,  do  níž 
chtěli  vinníka  obratně  zahnati  a  polapit.  Obhájce  ničeho  s  ním  nepořídil ; 
bylf  docela  apathický  k  jeho  povzbuzujícím  radám.  Ale,  na  štěstí,  vy- 
skytla se  svědkyně,  jež  dovedla  rozvázati  oprátku,  již  si  ohromený 
vinník  zadrhl  kolem  krku.  Byla  to  jeho  klevetná  švakrová.  Především 
přesvědčila  všechny,  že  osudné  pohlavky  nebyly  určeny  nikomu  jinému, 
nežli  jí,  pověděla  a  dokázala  také,  proč  a  zač;  dále  ujistila,  jsouc  sama 
živým  důkazem  svého  tvrzení,  že  pohlavky  švakrovy  nejsou  smrtelné, 
neboť  jich  dosti  odnesla,  a  posléze  dokumentovala,  nikoli  bez  úspěchu, 
že,  kdyby  byly  osudné  rány  dopadly  tam,  kam  byly  namířeny,  nebylo 
by  se  stalo  žádné  neštěstí,  nebof  ona  není  lekavá,  a  pozná  po  tmě 
ruku  švakrovu. 

Plichta,  byv  úplně  osvobozen,  pocítil  pojednou  živě  svou  nevinu. 
Ač  byl  by  asi  dosti  apathický  vyslechl  nejpřísnější  rozsudek,  plakal  nyní 
nad  sebou,  když  uvážil,  co  vše  nevinně  zažil  a  vytrpěl.  Maje  v  dobré 
paměti   výbuch    hněvu,   jímž   zachvácen    byl   vůči  němu  lid  rodné  vsi, 
pocítil  neskrotnou  zášť  proti  všem.  Ocitnuv  se  na  svobodě,  letěl  přímo 
do  Žďárce  s  úmyslem,    že  zapálí  dědinu.    Ale  lidé  vítali  ho  přátelsky 
a  srdečně,   jsouce   plni   účastenství  k  jeho  osudu.    Tu  vzdal  se  svého 
úmyslu,    maje    dojem,    že  pravého  nepřítele,    jenž  všechny  tyto  dobré 
lidi  proti  němu  poštval,  třeba  dříve  vypátrati.    Nemohl  opustit  vesnici, 
dokud  se  nepomstil.  Prosil,  aby  ho  přijali  do  práce  ve  mlýně,  kde  už 
několikrát  byl  zaměstnán.  Ale  mlynář  váhal;  Plichta  byl  nestálý,  svárlivý 
a  rád  vyhrožoval.  Nemoha  se  ho  zbaviti,  ustanovil  podmínkou,  že  Plichta 
odprosí  a  usmíří   se   s  mužem  a  matkou  nešťastné  (Řehákové,    jež  mu 
tak  osudně  vběhla  do  rány.  Plichta  vyhověl  nerad,  ale  vyhověl  přece, 
jen  aby  moh'  zůstati,  maje  zase  o  nepřítele  méně    a   těše  se,    že  mu 
len  pravý  nyní  neunikne.    Tak   zahryzl    se  do  své  příhody,   jež  zdála 
se  mu   nanejvýš   záhadnou  a  ohromující.    Jeho  samolibost  vzpírala  se 
tomu,  že  by  se  byl  stal  obětí  hloupé  náhody,  a  jeho  vztek  za  to,  co 
vytrpěl,  a  co  mu  hrozilo,  nutně  potřeboval  soka  a  nepřítele.  Byl  stále 
na  stráži,  vyzvídal,  špehoval,  podezříval  a  hrozil,  ale  domnělý  nepřítel 
unikl   mu   bez  stopy,    toliko  přízrak  nešťastné  ženy  děsil  ho  ve  snách 
a  hleděl  na  něj  ze  tmy  vyděšenýma  očima  z  křídově  bledé  tváře.  Jeho 
neutuchující    chtivost    odvety   a   satisfakce    pustila   se    na   nové   cesty. 
Nebylo  snad  zde,  co  tak  dlouho  hledal?  Jaké  to  tajemné  vztahy  byly 
mezi  ním  a  ženštinou,  jež  mu  tak  svévolně  přišla  do  cesty,    nebránila 
se,    nekřičela,    ale   strnula   mu   pod    rukou  jako  dřevo,    aby  tím  jistě  ji 
zničila  sebe  i  jej?  Pojednou  zdálo  se  mu,  že  to  nebyla  obyčejná  žena. 
Bývalať  taková  bledá,  průhledná,  neměla  dětí  a  snad  ani  radosti  v  životě. 
Když  byl  ve  vězení,    dusívala   ho   můra  ve  spaní,  a,  kdykoliv  procitl, 
viděl  vždy  ten  křídově  bledý  obličej  s  vyděšenýma  očima  .  .  .  Zde   to 
tedy  bylo!  Z  těchto  záhadných  sfér  vyšel  podnět  k  jeho  zničení,  jemuž, 
jako  zázrakem,  unikl.  Ale  nebezpečí  neminulo  úplně.  Dosud  ho  pronásleduji 
její  ztrnulé  zraky,  dosud  vídá  ve  tmách  její  křídově  bílou  tvář.  A  pří- 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  121 

hoda,  do  níž  se  zahryzl,  jen  aby  si  vylámal  zuby,  rozplynula  se  v  mlhách 
pověrčivého  blouznění.  Mužům  poskytoval  tím  nevyčerpatelnou  látku 
k  žertům  a  škádlení.  Všichni  ho  ujišťovali,  že  Řeháčka  chodí  v  noci 
po  mlýně  a  ptá  se  po  něm.  Jeho  povídání  omrzelo  záhy  všechny, 
a  jedině  Polda,  jež  ve  shonu  denní  práce  zapomněla  vše  ostatní,  byla 
s  to  vyslechnouti  ho  zase  příštího  večera. 

Mezi  těmito  lidmi,  jichž  cesty,  minuvše  nejvyšší  vrchol  života 
a  radosti,  spěly  jednostranně  v  šedý  soumrak  stáří,  trávila  Anežka  své 
večery.  Konala  stále  tutéž  práci,  majíc  před  sebou  prkno  s  prosátým 
popelem,  cídila  nádobí,  jehož  chlubný  lesk  v  parách  kuchyně  tak  rychle 
se  ztrácel.  A  zatím  co  z  čeledníka,  kde  služky  draly  peří,  mlečky 
a  chasníci  přicházeli  pod  různými  záminkami,  posedět  a  pohovořit, 
ozýval  se  hovor,  smích  i  zpěv,  co  v  pokojích  zvonily  sklenice,  šuměly 
karty,  a  proudil  hovor  přerušovaný  výkřiky  hráčů,  naslouchala  zde  těm 
podivným  příběhům  a  vzpomínkám  lidí,  již  vrací  se  zpátky  do  minulosti 
pro  radost  a  štěstí,  a  již  jednotvárný  svůj  život  povzbuzují  otázkami 
k  Osudu,  hledajíce  jeho  odpověď  ve  snách  neb  v  kartách,  jakoby  ho 
chtěli  tímto  úsilím  donutit,  aby  vychladlému  popelu  jich  tužeb  a  vášní 
dal  ještě  jednou  vzplanouti  a  rozhořeti  se. 

A  když  Polda  osamotněla,  přicházela  občas  paní,  aby  s  ní  o  čemsi 
důvěrném  pohovořila  šeptem,  při  zavřených  dveřích.  Ale  ani  ona  ne- 
přinesla sem  radosti  a  veselí,  jež  tryskaly  z  kroužku  každodenních 
hostí;  přicházela  smutná  a  vážná,  její  úsměvná  tvář  bývala  v  těchto 
chvílích  zamračená  a  mrzutá,  její  živá  gesta  zmrtvělá  a  ochablá.  Činila 
dojem,  jakoby  si  byla  přišla  postěžovat  a  odlehčiti.  A  šlo  tu  zajisté 
o  vážné,  choulostivé  záležitosti,  neboť  Polda  byla  paninou  důvěrnici 
a  rádkyní.  Anežka  však  neposlouchala,  co  si  vypravují,  pracovala  tím 
horlivěji,  když  viděla,  že  chvílemi  umlkají  a  ohlížejí  se  po  ní  úkradkem, 
zdali  neposlouchá.  Často  poslala  ji  Polda  ven  pod  průhlednou  záminkou, 
z  níž  dobře  vyrozuměla,  že  zde  překáží.  Tu  prodlévala  v  tmavé  chodbě, 
třesouc  se  zimou  a  nemohouc  překonati  plachý  ostych,  jenž  jí  bránil 
vejíti  takto  špinavá,  s  umazanýma  rukama  do  čeledníka  mezi  ostatní. 
Služky  nepřátelily  se  s  ní,  zatlačujíce  a  vypuzujíce  ji  ze  svého  kruhu, 
jakoby  jim  překážela,  tušíce  v  ní  nebezpečnou  sokyni,  třeba  ještě  ne- 
vyspělou,  neznající  síly  svých  zbraní. 

Jednou,  když  takto  stála  za  dveřmi  ve  tmavé  chodbě,  zaslechla, 
jak  hosté  v  pokoji  chystají  se  k  odchodu.  Sháněli  se  jen  po  paní,  aby 
se  jí  poroučeli.  V  ševelu  a  ruch  rozchodu,  zazněl  hrmotný  hlas  mlynářův : 

„Konráde,  doprovoď!" 

Zachvěla  se,  tisknouc  se  do  kouta.  Hned  na  to  vyšel  ze  dveří 
vysoký,  suchý  stařec  s  drobnou,  staromodně  vyšňořenou  paní,  v  nichž 
poznala  vesnického  nadučitele  s  chotí,  za  nimi  vyšla  jich  dcera  Božena, 
vysoká,  krásná  dívka  v  jednoduchých  šedivých  zimních  šatech,  jejíž 
svěží,  bezvadný  zjev  činil  dojem  právě  rozvinutého,  netknutého  květu. 
Otec  i  matka  zmizeli  jaksi  náhle  v  šeru  schodiště,  ale  dívka  opozdila 
se,  ocitnuvši  se  těsně  po  boku  mladého  muže,  jenž  nesl  rozsvícenou 
lampu.  Když  došli  ku  dveřím,  otevřené  křídlo,  jaksi  nahodile,  jakoby 
průvanem,  se  přivřelo,  a  mladý  muž  přitiskl  dévče  k  sobě  a  chvatně  je 


Digitized  by 


Google 


122  Jiří  Sumín: 

políbil.  Cosi  zaznělo,  jako  tlumený  výkfik,  pak  několik  nesrozumitelných 
slov,   jako   tajná  úmluva,    a   pak  spěšné   kročeje   po  dlážděni  chodby. 

, Děkujeme,  příteli,  už  jsme  v  bezpečí,  a  měsíc  svítí.  Dobrou 
noci"  ozval  se  zdola  vážný,  stařecký  hlas. 

Ale  on  zvedl  lampu  výš  a  hleděl  napjatě  za  nimi.  Pak  zapadly 
dveře,  průvan  proletěl  chodbami,  a  lampa  shasla. 

Mladý  muž  zasmál  se,  jakési  polohlasité  slovo,  v  němž  stápěla  se 
všecka   ta   jeho   skrytá   radost   a   štěstí,    uklouzlo   bezděky  jeho  rtům. 

Anežka  vrátila  se  do  kuchyně  zmatená,  bledá.  Paní  tam  více  nebyla, 
a  Polda  si  jí  nevšímala.  Usedla  do  svého  kouta,  ale  nemohla  pracovati, 
její  ruce  jakoby  zdřevěněly,  její  nitro,  jakoby  svírala  bolestná  křeč. 
Vzpomněla  si  na  tetu,  jejímž  bodavým  slovům  jakoby  narostly  nové 
trny  a  hroty.  Proč  tento  závratný  sen  tak  hluboce  zakotvil  v  její  skromné 
duši,  jen  proto,  aby  ji  mučil,  štval  a  děsil!  Jak  to  bylo  vše  krásné, 
co  viděla  před  sebou  I  Ale  proč  jej  nikdy  nevídá,  jako  ostatní  členy 
rodiny  svých  pánů?  Kde  prodlévá,  co  dělá,  že  v  několika  týdnech 
podařilo  se  jí  teprve  jednou  zahlédnouti  z  povzdálí  tento  zjev,  jenž 
tak  dlouho  vyplňoval  její  duši,  tak  že,  objeviv  se  na  krátko,  zdál  se 
jí  pouhým  přeludem?  Je  pravda,  že  skutečně  ho  viděla?  Otec  ho  před 
tím  volal?  Byl  to  skutečně  on?  Proč  ho  nespatřila  příští  den,  nebo 
následující?  Zmizel,  a  nebylo  ho  již.  A  zatím,  co  luzný  zjev  mladého 
pána  mizel  víc  a  víc  v  mlhavé,  nedostupné  výši,  nový  obraz  muže 
blízký  a  skromný,  zakotvil  zvolna  v  hlubinách  dívčích  snů. 

Často  vedle  jiných  dělníků  mihly  se  kuchyní  skromné  postavy 
dvou  promoklých  a  umoučených  hochů,  již  číhali  obyčejně  na  příležitost, 
uzmouti  Poldě  nějaké  lepší  sousto,  nebo  stropiti  žert.  Kuchařka  byla 
k  nim  nápadně  shovívavá,  ba  zdálo  se,  že  se  jí  chvílemi  po  nich 
stýskalo.  Všechno  jim  dovolila.  Starší,  vysoký,  zrzavý,  činil  ubohý 
dojem  svými  děravými  rukávy,  špinavým  prádlem  a  sešlapanými  botami. 
Nános  bílého  prachu  zmírňoval  příznivě  zrzavou  barvu  jeho  vlasů 
i  velikých  skvrn  na  obličeji,  jehož  výraz  nebyl  prost  bezděčné  komiky. 
Jeho  malý,  ohrnutý  nos  byl  nějak  hluboko  zapadlý  v  ploché  tváři 
s  velikou  bradou,  jejíž  ústa  nad  míru  široká,  poněkud  vysoko  umístěná, 
otvírala  se  tak  nápadně,  jakoby  obě  čelisti  byly  pohyblivé.  Anežka 
zvěděla  o  něm,  že  se  jmenuje  Klapka  a  že  platí  za  dovedného  dělníka, 
jenž  mnoho  vydělává,  ale  ještě  více  propíjí.  Druhý  byl  hezký,  černooký 
hoch,  jehož  kulaté  tváře  s  malým  knírem  jakoby  dosud  nevyzrály 
z  okrouhlé  plnosti  zdravého,  buclatého  kluka.  Byl  rovněž  komický, 
zejména,  tvářil-li  se  vážně,  káraje  Klapku  z  hloupých  žertů,  ovšem  jen 
tak,  aby  ho  tím  více  podnítil.  Ač  býval  klukovsky  rozpustilý  a  drzý, 
Anežka  nemohla  pochopiti,  jaké  to  milé  kouzlo  hledělo  z  jeho  smavých, 
ohnivých  očí,  jaká  to  srdečná  důvěrnost  smála  se  na  ni  z  jeho  hezkých, 
pobledlých  tváří.  Bylo  jí,  jakoby  jej  byla  dávno  znala,  a  jakoby  kdysi 
byli  spolu  bývali  důvěrní  a  dobři.  Jména  jeho  se  nedověděla.  Polda 
i  Klapka  přezdívali  mu  „bucíček",  což  se  dobře  hodilo  k  dětské  plnosti 
jeho  okrouhlých  tváří.  Hned  první  dny,  když  ho  spatřila,  přála  si 
zvěděti  o  něm    něco  bližšího,    i   otázala  se  naň  jedné  ze  služek.    Ale 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  123 

ta  změřila  si  ji  jaksi  výsměšně  a  odbyla  ji  jizlivou  otázkou:  „Líbí  se 
ti?  Můžeš  si  ho  namluvit." 

Netázala  se  tedy  již,  ale  náhoda  brzy  ji  s  ním  sblížila.  Často 
přicházel  odpoledne  do  kuchyně,  když  služky  odešly,  a  ona  tam  zůstala 
samotná  se  spící  Poldou.  Ale  ani  on  jí  ničeho  bližšího  o  sobě  nepověděl. 
Když  se  ho  tázala  po  jeho  rodišti,  odpovídal  žertem. 

, Nevím  ničeho  o  světě,  nebyl  jsem  dosud  na  vandre,"  říkával. 
,A  jestli  mi  starý  poděkuje,  půjdu  přímo  k  dědkovi  na  moře.  Ty's 
o  něm  ještě  neslyšela?  To  je  náramně  bohatý  mlynář.  Jeho  mlýn  vy- 
padá jako  veliké  pohoří,  a  žlaby  jsou  několik  mil  dlouhé.  Tam  sedlák 
vjede  s  fůrou  obilí  i  s  koňmi  na  koš,  pytlíkem  vyjede  ven  a  má 
semleto.  Mlýnské  kameny  jsou  tam  tak  obrovské,  že  ti,  co  křešou 
spodek,  neznají  se  ani.  A  udělá-li  běhoun  snášku,  narazí  jedním  koncem 
o  nebe,  a  druhým  o  peklo."    „Nu,  nevěříš  mi?" 

Žertoval  s  ní,  škádlil  ji  a  na  konec  namaloval  spící  Poldě  uhlem 
ze  sporáku  vousy  pod  nosem  a  utekl.  Anežka  domnívala  se  s  počátku, 
že  Polda  bude  zuřit,  až  procitne  a  zví,  že  je  začerněna.  Ale  mýlila  se. 

„Poldynko,  už  zase  máte  vousy,"  oznamovala  jí  soucitně,  když 
kuchařka  skočila  s  kotliny. 

„Ať  si  mám,  co  ti  potom!"  odbývala  ji  zhurta,  jakoby  uražena 
její  poznámkou.  Když  procitla  z  odpoledního  spánku,  myla  se  vždycky 
ze  zvyku,  ať  již  měla  vousy  nebo  ne. 

„Bucíčku,"  vyhrožovala  někdy,  jsouc  ve  špatném  rozmaru,  „jestli 
mně  ještě  jednou  dopálí,  popadnu  vařečku,  a  pak  uvidí,  jak  se  z  něho 
bude  prášit!" 

Vyhrůžky  tyto  zněly  však  velmi  dobrácky  u  porovnání  k  tomu, 
jak  se  Polda  chovala  k  jiným.  Tomuto  nezvedenému  hochu  bylo  patrně 
vSechno  dovoleno. 

Jednoho  večera,  když  Anežka  ležela  již  v  posteli  —  spávala 
s  ostatními  služkami  v  odlehlé  komoře,-  kdež  líhaly  po  dvou  v  jedné 
posteli,  zpozorovala,  že  se  děvčata  potají  o  čemsi  radí. 

„Dnes  má  ,bucíček*  hlídku,  těšily  se.  Jistě  že  provede  s  Klapkou 
zas  nějaký  žert." 

„Už  mu  brouky  vyskákaly,  posledně  ho  starý  zpohlavkoval  a  slíbil, 
že  ho  vyžene,  svede-li  ještě  něco,"  odporovala  sestárlá,  mrzutá  Tonka, 
s  dolíčkovanou  tváří  a  rukama  stále  rozmočenýma  a  těžkýma,  jako 
pisty,  jež  dlela  obyčejně  celé  dny  v  prádelně  a  první  bývala  na  loži. 
Přely   se   chvíli.    Mnohé  z  nich    mínily,    že    „bucíček"    nemá   strachu. 

„Uslyšíte-li  v  noci  něco,  zbuďte  mě!"  zvolala  na  konec  Zefka, 
jež  Anežce  od  prvního  okamžiku  imponovala  svým  městskýr^  oděvem 
i  účesem,  jakož  i  svou  unylou,  bledou  tváří,  jejíž  výraz  byl  stále 
omrzelejší  a  strojenější. 

V  noci  probudil  Anežku  pronikavý  křik  a  smích,  jenž  se  rozléhal 
po  celém  domě.  Otevřenými  dveřmi  vanul  do  komory  mrazivý  vzdnch, 
a  služka,  jež  s  ní  sdílela  lože,  byla  pryč.  V  tom  již  stanul  kdosi  ve 
dveřích. 

„Tončo,  vstaíl  přece  .  .  .  pojď!"  voláno  odtud. 

Tonča  obrátila  se  těžce  na  loži. 


Digitized  by 


Google 


124  Jiří  Sumín: 

„Dej  mi  pokoj  .  .  .  takové  bláznovství  ..."  pravila  líným,  nosovým 
hlasem. 

„Pojď,  hloupá  I    Stojí  to  za  podívání." 

„A  co  zas  tropí  ,  .  .?"  otázala  se  živěji. 

Anežka  zaslechla  několik  vět,  přerušovaných  tlumeným  smíchem, 
z  nichž  jen  zvolna  dovedla  si  udělati  pojem  o  darebáctví,  jež  spácháno 
v  noci.  Zvěděla,  že  několik  žen,  jež  usnuly  na  zanášce  u  svého  mletí, 
bylo  pojednou  probuzeno  pekelným  šramotem.  Čtyry  kočky,  jimž  uvázány 
na  ocasy  nadmuté  puchýře  s  několika  hrachy  uvnitř,  a  pánův  starý  ne- 
důtklivý pes,  puštěny  současně  na  zanáSku.  A  když  se  vyděšené,  roze- 
spalé mlečky,  jimž  se  zdálo,  že  celé  peklo  vyřítilo  se  mezi  ně,  strašně 
křičíce,  chtěly  spasiti  útěkem,  ztrácely  v  běhu  své  těžké,  řasnaté  sukně, 
jichž  tkaničky  byly  přeřezány. 

„Ah,  to  je  .  .  .  to  je  k  popukání!"  byl  stálý  refrain,  jenž  provázel 
podrobnosti  této  příhody.  Tonča  více  neváhala.  Když  odešly,  Anežka 
rozhodla  se  náhle  a  spěchala  za  nimi,  tam,  kde  otřásalo  se  smíchem 
mužských  hrdel  a  zděšeným  pískotem  žen.  Nespatřila  však  ničeho 
z  celé  té  švandy,  stihnuvši  právě  k  závěru,  kdy  rozzuřený  mlynář,  vy- 
řítiv se  z  pokoje,  vyťal   „bucíčkovi"  několik  pohlavků. 

„Darebáku,  to  je  hlídka?  Ven  z  domu!  Marš  na  vandr!  Já  ti  dám, 
tropit  neplechu!  Uvidím-li  tě  tu  zítra  ráno,  poženu  tě  býkovcem  až  za 
dědinu!" 

Všecek  rudý  pobíhal  ve  zmatku,  s  výhružnými  zraky,  jakoby  se 
měl  zalknouti  nahromaděným  vztekem,  jenž  burácel  v  jeho  prsou,  a  zase 
jakoby  krotil  sama  sebe,  ve  strachu,  že  vykoná  něco  nenapravitelného. 

„Ani  tomu  nebohému  starému  psovi  nedá  pokoj!"  vybuchl  znova 
a  opět  rozehnal  se  za  vinníkem,  aby  ho  ztrestal. 

Anežku  pojala  úzkost  z  tohoto  výjevu.  Celá  tato  příhoda,  již  se 
všichni  tolik  smáli,  nestála  věru  za  takový  konec.  Po  celou  noc  ne- 
zamhouřila již  oka.  Ráno  vstala  časně,  neboť  se  domnívala,  že  ubohý 
hoch,  jenž  tak  těžce  odpykal  svou  nezvedenost,  k  níž  zajisté  Klapka 
dal  podnět,  přijde  do  kuchyně  dát  s  bohem.  Ale  čekala  nadarmo.  Polda 
byla  dnes  tak  popudlivá  a  nevrla,  že  si  netroufala  promluviti  s  ní  o  tom. 
Později  vyšla  na  dvůr,  pátrajíc,  zda  ho  někde  neuvidí,  či  zda  už  odešel. 
Čeledín,  jenž  právě  zapřáhal,  obrátil  se  ku  starému  dělníku,  stojícímu 
na  pavlači. 

„Nu,  jak?  Co  dělá  bucíček?"  otázal  se,  hlučně  se  zasmáv. 

Dělník  se  zamračil. 

„Co  by  dělal?  Vyspává  hlídku,"  pravil  suše. 

Anežka  vrátila  se  uspokojena  do  kuchyně,  doufajíc,  že  snad  mu 
bylo  odpíštěno.  Ale  o  polednách  chtěla,  stůj  co  stůj,  do  čeledníka,  aby 
zvěděla,  sedí-li  s  ostatními  u  stolu.  Ač  musila  svésti  boj  o  mísu 
přikrmu  s  jinou  služkou,  jež  jí  upírala  právo  nositi  na  stůl,  přesvědčila 
se,  že  „bucíčka"  není  tu  již. 

Ale  odpoledne,  když  osamotněla  s  Poldou  ve  ztichlé,  chladnoucí 
kuchyni,  zrovna  když  byla  nejvíce  proniknuta  zármutkem,  že  odešel 
navždy,  aniž  se  s  ní  jen  pohledem  rozloučil,  objevil  se  tu  zčista  jasná, 
a,  jakoby  se  nic  nestalo,  udělal  Poldě  obrovské  kníry,  zažertoval  s  děvčetem 


Digitized  by 


Google 


Keludy.  125 

divočeji  a  rozpustileji,  než  jindy,  náhle  pak,  zaslechnuv  skřípáni  dveil 
v  pokoji,  zmizel,  jako  blesk,  neodpověděv  jejím  naléhavým  otázkám, 
odejde-li  opravdu,  či  ne. 


Bylo  to  v  neděli  po  večeii  —  večeřelo  se  toho  dne  záhy,  neboť 
páni  byli  den  před  tím  v  městě  na  plesu,  a  služky  měly  dnes  dovoleno 
k  muzice  —  přišla  paní  do  kuchyně  se  starostlivou,  vážnou  tváří 
a  hovořila  dlouho  s  kuchařkou.  Poněvadž  hovor  nebyl  tlumen  a  vý- 
znamně přerušován,  jako  jindy,  Anežka  zvěděla  vedle  různých  podrob- 
ností o  plesu,  že  se  mladý  pán  nastudil  a  že  musí  na  noc  vypíti  čaj. 
Služky  strojily  se  již,  a  ona  myla  samotná  spousty  nádobí,  pohlížejíc 
chvílemi  závistivě  ku  dveřím  komůrky,  za  nimiž  ozýval  se  rozčilený 
hovor  děvčat,  svědčící  o  chvatu  a  nedočkavosti,  když  neočekávaně  zazněl 
kuchyní  stručný  rozkaz  Poldin. 

„Utři  si  ruce!    Doneseš  mladému  pánovi  čaj." 

Trhla  sebou,  pak  nedůvěřivě  rozhlédla  se,  komu  to  praví.  Jí? 
Skutečně,  jí  to  platilo  I  Zbledla,  nohy  chvěly  se  pod  ní.  Až  se  zalekla 
síly  této  potměšilé,  hříšné  myšlenky,  jež  prese  všechny  nepříznivé 
okolnosti  žila  v  jejím  nitru,  hluboce  zakořenělá  a  mocná.  Okamžik 
stála  bezradně  s  vytřeštěnýma  očima  a  chvějícími  se  údy,  ale  pak  pře- 
konala strach  i  ostych,  rychle  se  přistrojila,  ruce  vydrhla,  vlasy  přičísla, 
převlékla  sukni  i  kazajku  a  přepásala  novou  zástěru. 

Polda  hleděla  na  ni  spíše  udiveně,  nežli  mrzutě,  ale  neřekla  ani  slova. 

Nikdy  nebyla  v  pokojích  mladého  pána,  nicméně  kráčela  odhodlaně 
a  jistě.  V  prvním  studeném,  tmavém  pokoji  překvapily  ji  zamoučené  šaty 
rozházené  na  podlaze.  V  druhém  pěkně  zařízeném,  osvětleném  velikou 
lampou  s  modrým  hedvábným  stínítkem,  zahlédla  prvním  okamžikem 
mužskou  postavu  v  šedém  soukenném  županu,  ležící  na  divaně.  Netroufala 
si  pohlédnout  na  něj  zpříma,  neboť  srdce  mocně  jí  tlouklo,  a  ruce  chvěly 
se  jí  tak,  že  stříbrná  lžíce  slabě  zvonila  o  sklenici.  Ale  muž,  ležící  na 
pohovce,  ani  se  nepohnul,  když  vstoupila. 

„Prosím,  mladý  pane,  kuchařka  posílá  čaj,"  vypravila  ze  sebe. 

Cosi  zabručel,  pomalu  se  zvedl,  nepohlédnuv  na  ni.  Ale  když 
přistoupil  blíže  ku  světlu,  div  nevykřikla  překvapením:  Vždyť  to  byl 
„bucíček"! 

„Božínku,  to  jste  vy  ..  a  já  ...  já  myslila,  jaký  pán!"  pravila 
radostně  s  prostoduchou  důvěrností. 

Hleděl  na  ni  udiven  a  mrzut.  Nechápal  dobře  jejích  slov,  cítil  se 
i  poněkud  uražen.  Ale  ona  stála  u  něho,  důvěrně  se  usmívajíc,  v  jakémsi 
radostném,  ohromujícím  údivu.  Měla  dojem,  jakoby  tento  muž,  jejž  teta 
neprávem  tak  vysoko  vyzvedla,  aby  ji  tím  více  pokořila,  není  než  oby- 
čejným dělníkem,  jenž  chodí  umoučen  a  promrzlý,  pracuje  zároveň 
s  ostatními,  stojí  na  stejné  s  ní  úrovni,  I  on  patrně  pochopil,  že  byl 
předmětem  nedorozumění  této  prostinké,  naivní  dívky,  jejíž  svěží,  polo- 
détský  zjev  jej  vábil  a  okouzloval.    Jeho  unavená,  mrzutá  tvář  oživla. 


Digitized  by 


Google 


126  Jiří  Sumín: 

usmíval  se  potměšile,  když,  sedaje  k  čaji,  navazoval  s  ní  hovor,  aby 
ji  u  sebe  déle  pozdržel.  Ale  pojednou  shledal,  že  její  důvěrnost  rychle 
mizí,  že  pohlíží  nai^  cize  a  ustrašeně,  jakoby  se  byla  zmýlila.  Čím 
déle  hleděla  na  něj,  stojíc  ohromena,  jako  vrostlá  do  země,  tím  ne- 
známější jí  připadal.  Ne,  to  nebyl  ten  rozpustilý,  ale  milý  hoch,  jejž 
vídala  každodenně,  jenž  s  ní  přátelsky  žertoval  a  hovořil.  Bylo  jí,  jako 
by  byl  jen  k  vůli  ní  užíval  onoho  přestrojení,  aby  ji  poškádlil  a  vysmál 
se  jí  pak.  Nyní,  kdy  ho  viděla  v  pravé  podobě,  byl  docela  jiný.  Byl 
sličný  sice  se  svou  jemnou,  snědou  tváří,  ale  mnohem  starší,  než  se 
zdál  ve  svém  zamoučeném  šatě,  kdy  zabílený  obličej  hrál  čtveráctvím, 
a  ohnivé,  černé  oči  jiskřily  se  vesele.  Všimla  si  jeho  rukou,  jež  byly 
plné  a  jemné,  ruce  tyto  nikdy  nepracovaly!  Jeho  oči  byly  dnes  zapadlé, 
matné.  Cítila,  že  klukovství,  jež  mu  všichni  promíjeli,  nesvědčí  více 
tomuto  muži,  a  že  je  provádí  zajisté,  ne  z  bezděčné  potřeby  jinošských 
výbuchů,  ale  promyšleně,  z  bujnosti  a  dlouhé  chvíle.  A  Klapka  nebyl 
asi  jeho  přítelem,  spíše  jeho  šaškem.  Ano,  byl  to  před  ní  ten  nedostižný 
mladý  pán,  jenž  si  s  ní  tak  nemilosrdně  zahrál.  A  opodál  na  psacím 
stole  stála  podobizna  krásné  dívky,  již  tehdy,  doprovázeje  hosty, 
za  dveřmi  políbil.  Usmívala  se  tak  vítězně  ze  svého  bohatého  rámu, 
s  obnaženými  rameny,  svůdná  a  krásná,  s  kyticí  růží  v  hlavě  a  na 
prsou.  Ano,  ten  skromný,  milý  hoch,  jenž  s  ní  každodenně  hovořil  a  žerto- 
val v  kuchyni,  zmizel  rázem  a  na  vždy.  Jaká  škoda!  Neznámý  záhadný 
pán  objevil  se  pod  jeho  přestrojením,  jenž  ponechal  si  veškeré  kouzlo, 
náležící  tomu  prostému  hochu,  ale  jak  daleko,  jak  vysoko  jí  unikl! 
A  jak  zde  bylo  u  něho  krásně  a  blaze!  Nevěděla  ani  hrubě,  co  k  ní 
mluví,  ale  tušila,  že  se  jí  vysmívá,  neboť  rty  jeho  cukaly  bezděčným, 
potlačovaným  smíchem.  Chválil  ji,  že  je  hezky  ustrojena,  a  mrzutě  mluvil 
o  včerejším  plesu  v  městě,  jenž  za  nic  nestál  a  nebavil  ho.  Pak  tázal 
se,  nepůjde-li  také  s  ostatními  k  muzice.  Ale  ona  polohlasitě  a  plaše 
odpověděla,  že  nepůjde,  a  že  ji  to  netěší. 

„A  se  mnou  bys  šla?"  tázal  se,  dopíjeje  zvolna  čaj. 

Šla  by,  ale  neumí  tančit. 

To  byla  arci  chyba,  kterou  prý  musí  brzy  napraviti.  A  pak  si  spolu 
zatančí  v  hospodě  u  muziky. 

A  když  byl  dopil  čaj  a  obrátil  se  pojednou  k  ní  plnou  tváří, 
zarděla  se  a  ucouvla,  jako  by  se  ho  byla  ulekla.  Stála  před  ním  ustra- 
šená, plachá,  rdíc  se  rozpaky  a  odpovídajíc  polohlasitě  na  jeho  otázky. 
Tento  bezradný  ostych,  živený  vyšlehujícím  plamenem  vášně,  jej  mátl 
a  pobuřoval.  Jeho  hovor  vázl  a  nucené,  hledaně  navazován,  umlkal 
chvílemi.  Když  se  přiblížila,  sáhajíc  třesoucí  se  rukou  po  táci  s  prázdnou 
sklenicí,  obemkly  ji  pojednou  jeho  paže,  a  horká  hlava  přitiskla  se  náhle 
k  jejím  prsoum.  Vykřikla,  ale  nebránila  se,  nemajíc  síly  odstrčiti  krásnou 
tu  hlavu,  jež  se  k  ní  tlačila,  jako  očarována  podávajíc  se  kouzlu  neznámé 
rozkoše,  jež  horce  a  opojně  projela  jejím  tělem.  Hlas  jeho  byl  změněn, 
a  tváře  mu  hořely.  Každé  slovo,  jež  zašeptaly  jeho  ohnivé  rty,  jakoby 
mělo  jiný,  záhadný,  dalekosáhlý  smysl,  každý  pohled  jeho  planoucích 
zraků,  jakoby  žhavého  olova  naléval  do  jejích  žil.  Zdálo  se  jí,  že  musí 
shořet  vnitřním  tím  žárem,  že  se  musí  zalknouti  nahromaděným  horkým 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  127 

dechem,  jenž  rozpínal  její  hruď.  Zapomínala  úplně,  že  by  měla  již  odejíti, 
a  že  ji  čeká  práce  v  kuchyni.  A  on  tiskl  ji  k  sobě  vždy  silněji,  nemoha 
se  nabažiti  dotyku  tohoto  svěžího,  sotva  dospělého  těla,  chvějícího  se 
prudkým,  bolestným  tepotem  jarních  míz,  jež  bodavý  paprsek  sluneční 
poprvé  vzbouřil  a  zkrušil  předtuchou  krutých,  horlivých,  vítězných  sil. 
Pojednou  jakoby  se  vzpamatovala,  učinila  pokus  vymknouti  se  mu  a  utéci. 
Celá  hrůza  možného  poklesku  zjevila  se  před  ní.  Ale  on  svíral  ji  tím 
pevněji,  hledě  laskáním  a  výbuchy  vášně  zlomili  její  odpor.  Bylo  jí 
těžko  a  dusno  pojednou.  Slzy  stáhly  jí  hrdlo,  bolestné  Stkaní  otřásalo 
jejím  tělem,  ale  mocná,  tíživá  slast  tišila  její  rozechvění,  jako  olej 
zbouřené  vlny.  Zdálo  se  jí,  že  vidí  zející  propast,  šalebně  ukrytou 
věncovím  zeleně  a  květů.  A  přece  cosi  mocnějšího,  než  tento  mučivý 
pocit  bezvládné,  porážející  nevolnosti,  pod  níž  klesala,  držel  ji  sevřenu 
v  kleštích  jeho  vůle,  oddanou,  poslušnou,  šťastnou.  —  Studeně  projela 
jí  pojednou  jeho  slova,  když,  zvolniv  své  rámě,  pohlédl  jí  pátravě  do 
tváře  a  otázal  se,  má-li  snad  ještě  práci  v  kuchyni.  Ztěžka  se  roz- 
pomínala. Ach,  ano,  nechala  tam  hromadu  nedomytého  nádobí.  Byl 
překvapen  tímto  doznáním,  a  neubránil  se  úsměvu. 

„Jdi  tedy,"  pravil,  vtisknuv  jí  do  rukou  tác  se  sklenicí,  „a  pak 
sem  přijď!" 

,Ano  .  .  .  prosím,"  odpověděla  zmateně,  jak  ji  zde  naučili  odpo- 
vídati na  rozkazy  pánův.  Ale  jemu  zdála  se  tato  odpověď  chladnou 
a  nejistou,  i  rozběhl  se  za  ní,  když  již  byla  u  dveří. 

„Přijdeš  .  .  .  přijdeš?"   naléhal  prosebně,  svíraje  ji  v  náruči. 

„Ano,"  zašeptala,  ale  on  ještě  nebyl  spokojen  a  domníval  se,  že 
se  ho  chce  zbavit. 

„Přísahej!"  žebronil,  drže  ji,  jako  v  kleštích  sevřenu. 

„Ano,"  odpověděla  prostě  a  pevně. 

Sotva  zazněly  chodbou  její  nejisté,  vrávoravé  kroky,  a  již  otvíraly 
se  dveře  kuchyně;  Polda  čekala  na  ni  netrpělivě. 

„Nu,  ale  u  všech  všudy!  poslouchej:  co  ...  co  ...  co  je  to  za 
způsob  tady  totohle!  Co  pak  tam  tak  dlouho  děláš?"  projelo  řinčivě 
celým  domem. 

Polda  stála  před  ní  v  hrozivé  pose  s  podepřenými  boky,  vy- 
stupujíc na  špičky.  Anežka  netroufala  si  na  ni  pohlednout  a  v  duchu 
pocítila  poprvé  odboj  proti  jejímu  tyranství. 

„A  co  bych  dělala?"  zvolala  uraženě.  „Stála  jsem  u  dveří,  mladý 
pán  kázal  mi  čekati,  až  vypije  čaj." 

Polda,  překonána  touto  kurážnou  odpovědí,  neřekla  více  ani  slova.  — 
Bylo  pozdě  již,  když  Anežka  uklidila  nádobí.  Polda  už  ležela  na  loži, 
a  služky  byly  pryč.  V  pokojíku  bylo  již  dávno  ticho,  panstvo  bylo  ne- 
vyspalé po  včerejšku,  a  proto  ani  hostí  dnes  nebylo.  Jen  v  kuchyni 
ještě  řinčelo  nádobí,  a  zvonily  chvatné  kroky  děvčete.  Chvílemi  stanula 
všecka  v  sebe  zatonulá,  zapomínajíc  na  vše  vůkol,  a  pak  zase  se  roz- 
běhla, jakoby  vše  to  chtěla  jedním  rozmachem  vykonati  a  skončiti.  Po 
chodbě  bloudily  netrpělivě  tiché,  plíživé  kroky,  zastavujíce  se  u  dveří 
kuchyně,  hned  ztrácely  se  v  tichém,  pokradmém  šelestu,  jakoby  chtěly 
uniknout  podezření,    hned  zase  zazněly  vyzývavě  a  hřmotně,    dávajíce 


Digitized  by 


Google 


128  Jiří  Sumín: 

na  jevo  podrážděnost  dlouhého  čekání.  Když  posléze  byla  s  prací 
hotova  a  otevřela  dveře,  stál  před  ní  rozechvělý  a  bledý,  s  horoucí 
prosbou  ve  smutných,  planoucích  zracích,  jakoby  byl  ne  již  nedostižným 
obrazem  jejích  snů,  ne  svrchovaným  pánem  jejího  srdce,  ale  pokorným, 
oddaným  otrokem  a  sluhou  —  —  —  —  —  —  —  —  —  —  —  — 

Blažené  chvíle  skryté  lásky  plynuly  jako  horké  vřídlo  v  útrobách 
skal.  Téměř  nikdo  jich  nesledoval  a  netušil.  Bylo  ovšem  jisto,  že  tento 
horký,  mohutnící  proud  vyhledá  otvor,  jímž  vyvře  a  provalí  se  na  světlo 
denní.  Ale  prozatím  nebylo  nebezpečí. 

Zanedlouho  Anežka  vzbuzovala  pozornost  svým  sličným  zjevem. 
Strojila  se  nyní  tak  úpravně  a  vkusně,  aniž  potřebovala  Poldina  po- 
vzbuzení. Vyspěla,  rozkvetla,  záříc  vnitřním  blahem  a  štěstím. 

„To  dělá  dobrá  strava,"  říkávala  Polda. 

Byla  s  ní  nyní  úplně  spokojena,  neboť  i  práce  šla  jí  teď  dobře 
od  ruky.  Jindy  pracovala  tak  těžkopádně  a  nejapně,  neboť  skličovala  ji 
předtucha  špatného  výsledku.  Nyní  byla  jako  vyměněna,  jsouc  bystrá, 
chápavá  a  obratná.  Těžké,  drahé  nádobí,  jež  jindy  tiskla  křečovitě, 
opírajíc  je  o  stůl,  ze  strachu,  aby  snad  přece  jí  nevyklouzlo,  takže 
v  Poldě  všecko  vřelo  při  pohledu  na  tuto  nemotornost,  lítalo  nyní 
v  jejích  rukou.  To,  co  nemohla  pochopiti,  čemu  ji  nebylo  lze  naučiti, 
přišlo  pojednou  samo  sebou,  kdy  nejméně  na  to  myslila.  Vše  zdálo  se 
jí  nyní  radostné  a  snadné.  Jakoby  byla  dlouho  bloudila  se  zavázanýma 
očima,  domnívajíc  se  býti  uprostřed  neznámých,  pustých  lesů  a  hledajíc 
cestu  k  domovu;  a  pojednou  páska  spadla  jí  s  očí,  i  vidí,  že  není 
v  neznámém  lese,  ale  doma  již  u  samých  dveří.  Všecka  ta  práce,  jež 
stála  před  ní  nakupena,  jako  hora,  balvany  těžkých  starostí  a  strachu 
před  bojem  o  život,  Polda  se  svým  nedostižným  uměním  i  služky  se 
svou  obratností  a  výsměchem,  vše  zmizelo  před  ní  v  propadlišti  prázdného 
sklepení  v  pohrdlivém  zapomenutí  a  v  chladu  a  tmě.  Hluboký,  plachou 
bázní  prosycený  respekt  před  „pány"  zmizel  na  dobro.  Co  jí  bylo  do 
nich?  On  byl  jejím  pánem,  a  nikdo  jiný.  A  Polda,  tato  ubohá,  směšná 
osůbka,  jíž  karty  každý  den  věštily  štěstí,  a  jíž  život  přinášel  jen  práci 
a  dření,  vzbuzovala  jen  její  útrpnost.  Mohla  ji  hubovat  od  rána  do 
večera,  nezabolelo  ji  to.  Co  jí  bylo  do  ní?  Co  na  tom,  zdali  jí  vy- 
hověla, nebo  ne?  K  vůli  němu  zde  především  byla,  a  ne  k  vůli  černé 
Poldě.  On  dal  jí  pokyny,  jak  má  kuchařce  odmlouvat,  jak  ji  umlčet, 
jak  na  ni  vyzrát;  poradil  jí,  jak  se  má  vyhnouti  práci  a  hubovat  při 
tom  na  lenost  ostatních.  Se  služkami  se  nepřátelila,  zůstávajíc  stranou 
v  úkrytu  se  svým  tajemstvím,  se  svým  štěstím.  Prázdné  nedělní  chvíle 
trávila  čtením  knih,  jež  on  jí  zapůjčil.  Jeho  bytost  prolnula  skrz  na  skrz 
její  duši,  myslila  stále  na  něj,  odejel-li  v  neděli  do  města  mezi  soudruhy, 
byla  znepokojena  a  nešťastna,  nemohouc  se  dočkati  jeho  návratu.  Ostatně, 
neměl  před  ní  tajemství,  a  sděloval  s  ní  potaji  vše,  co  se  sběhlo  v  kroužku 
jeho  přátel. 

Ovšem,  že  toto  skryté,  jásavé  štěstí  mělo  také  své  stíny,  své 
příznaky.  Nemohla  dobře  pochopiti,  proč  tak  často,  když  hledala  příle- 
žitost setkati  se  s  ním  o  samotě,  vráží  všude  na  vyšňořenou,  pyšnou 
Zefku,  s  unylou,  bledou  tváří,  jejíž  výraz  byl  stále  strojenější  a  omrze- 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  129 

lejší.  Jindy  upjata  a  nevšímavá  vůči  nové  služce,  tlačila  se  nyní  k  ní, 
pronásledujíc  ji  svýma  zapadlýma,  nevyspalýma  očima.  Co  chtěla  na 
ní?  Někdy  objevila  se  před  ní  tak  zlomena  a  nešťastna,  že  bezděky 
uklouzla  Anežce  otázka,  co  se  jí  přihodilo.  Ale  ona  neodpověděla, 
stiskla  výsměšně  rty  a  pohodila  pyšně  hlavou.  Snažila  se,  nevšímati 
si  jí,  ale  Zefčiny  oči  stále  ji  hledaly  a  pronikaly,  jakoby  pátraly  po 
tajemství,  ukrytém  v  jejím  nitru.  Pak  děsila  ji  svými  narážkami  a  vý- 
sméšky.  Věděla  něco?  Proč  ji  stále  pronásleduje  a  mučí?  Čím  více  se 
jí  stranila  a  pomíjela  ji,  tím  hrozivěji  vystupovala  před  ní. 

„Vím  všecko  o  tobě  I"  zasyčela  jí  nejednou  do  tváře. 

Děvče  ztrnulo  hrůzou. 

„Co  víš?"  vykoktala  posléze  bledými  rty.  Ale  odpovědi  nedostala. 
Několik  dní  tonula  v  neurčitém  strachu,  jakoby  se  blížilo  nějaké  ne- 
štěstí. Ale  Zefka  dala  jí  pak  delší  čas  pokoj.  Nicméně  bylo  vždy  cosi 
výhružného  a  divokého  v  pohledu  této  schvácené,  nešťastné  bytosti, 
jejíž  zapadlé  oči  se  šířily  a  vystupovaly,  jakoby  ujídaly  té  bledé, 
omrzelé  tváře.  A  když  se  jí  zdálo,  že  Anežka  je  nějak  zvláště  šťastna 
a  veselá,  poděsila  ji  opět. 

„Zítra  řeknu  všecko  paní!" 

Anežce  zdálo  se  od  té  chvíle,  že  zde  začíná  neúprosný  konec 
jejího  štěstí,  tonula  ve  stálém  strachu  a  úzkostech,  jakoby  jí  meč  visel 
nad  hlavou.  Ale  když  se  svěřila  Konrádovi  se  svými  obavami,  vysmál 
se  jí  a  nazval  Zefku  neškodným  bláznem. 

Tyto  břitké  zbraně  otupily  se  a  selhávaly  brzy  v  rukou  Zefčiných, 
ale  nešťastná  sokyně  dovedla  si  vyhledati  nové.  Jednou,  když  Anežka, 
stojíc  u  okna,  pohlížela  na  společnost  známých  hostí,  jež  odcházela 
právě,  a  mezi  nimiž  zajímala  ji  zejména  štíhlá,  pyšně  vypjatá  postava 
dcery  nadučitelovy,  přistoupila  k  ní  náhle  a  pravila  šeptem: 

„Vidíš,   to  je  jeho  nevěsta.    Miliskuje  se  s  ní  za  zády  rodičův." 

To  byla  nová,  vydatná  zbraň,  tak  neomylná  a  břitká,  že  zraňovala 
vždy  znova  a  znova,  aniž  se  hrot  jej[  ulomil,  aniž  se  otupila.  Bylo  na 
tom  něco,  jak  Anežka  dobře  věděla.  Žárlivost  činila  ji  ostražitou  a  vy- 
nalézavou. Hledala  stále  příležitost,  vídati  tuto  krásnou  dívku  a  vniknouti 
do  jejího  prostředí.  Krása  jeji  zdála  se  jí  méně  nebezpečna,  když  ji 
viděla  častěji,  a  nalézala  útěchu  v  tom,  když  poznala,  že  hmotné  po- 
měry četné  rodiny  nadučitelovy  jsou  tak  skromné,  že  nevzbuzují  závisti, 
a  že  pyšnou  tu  slečnu  lze  někdy  zastati  v  oděvu,  jenž  nebyl  lepší, 
než  jaký  ona  nosila  při  práci.  Záhy  zpozorovala  také,  že  jakási  nakvašenost 
počíná  vříti  mezi  oběma  rodinami,  jež  byly  tak  dlouhou  dobu  upřímně 
přátelské  a  družné.  Mlynářka  ve  svých  důvěrných  hovorech  s  Poldou 
dávala  se  unášeti  hněvem,  takže  zapomínala  i  obvyklé  opatrnosti.  Anežka, 
ostražitější  a  chápavější  než  jindy,  nedala  si  uniknouti  ani  slova.  Z  roze- 
chvění panina  vyznívala  patrná  úzkost  z  hrozící  nešťastné  volby  synovy. 
A  nebyly  to  jen  hmotné  poměry,  jež  činily  matce  pomyšlení  na  toto 
spojení  tak  trapným  a  horkým,  ale  především  dívka  samotná.  Bylo 
však   známo,    že   je   to   dívka   pracovitá  a  vzorná,    o   jejíchž    dobrých 

9 


Digitized  by 


Google 


130  Jiří  Sumín: 

vlastnostech  každý  mluví  s  respektem.  Ale  mlynářka  odmítala  ji  tím 
rozhodněji,  čím  méně  jí  dovedla  vytýkati. 

„Nehodí  se  do  naší  rodiny,  a  tím  je  řečeno  vše!"  bránívala  se 
vášnivě,  sedíc  za  kuchyňským  stolem  s  rozpálenou  tváří  a  planoucíma 
očima.  Ale  často  bezděky,  cítíc,  že  v  jejích  rukou  sbíhají  se  nitky 
osudu  této  krásné,  chudé  dívky,  puzena  přirozenou  svou  dobrotou, 
snažila  se  proniknouti  ku  kořeni  této  slepé  zášti,  již  k  ní  cítila. 

Neupírala  jí  dobrých  vlastností,  stále  ujišťujíc,  že  zasluhuje  vše 
dobré.  Ah,  ovšem,  je  to  výtečná  dívka  I  Jak  pečlivě  je  vychována! 
Kolikrát  již  o  tom  všem  uvažovala!  Její  otec  je  výtečný,  úctyhodný 
muž,  její  matka  duše  tak  šlechetná  a  milá,  že  nikdy  lepší  nepoznala. 
Ale  Božena  —  tof  zvláštní!  nerozumí  snad  tomu  děvčeti.  Stane-li  se 
její  snachou,  nebude  ji  milovat,  ani  nenávidět,  ale  bude  se  jí  bát.  Sama 
neví  proč.  Tato  dívka,  jíž  by  s  radostí  odpustila,  kdyby  byla  ztřeštěně 
zamilovaná,  mučí  ji  přímo  svou  mrzkou  vypočítavostí  a  chladnokrevným 
manévrem.  Ano,  je  rozumná!  Nikdy  nevyvedla  hloupý  kousek,  nikdy 
nevyslovila  nevhodného  slova.  Ona  vůbec  nezná  jiných  slov,  než  při- 
měřených a  vhodných,  nedovede  jinak  jednati,  než  přesně  a  správně. 
I  její  tvář,  jejíž  výraz  se  nikdy  nemění,  má  cosi  z  této  bezvadné 
dokonalosti.  Ač  je  stejně  stará  s  Konrádem,  nemá  smyslu  ani  shovívavosti 
pro  jeho  klukovské  zábavy  a  radosti.  —  Co  naplat?  Každý  ví,  že  je 
to  výtečná  dívka.  Dovede  přistrojit  stůl  pro  labužníka  i  bramborové 
placky  štěrkáře;  dovede  zahrát  na  klavír  svýma  studenýma,  tvrdýma 
rukama,  i  napojit  malé  telátko  první  den  po  odsadu ;  dovede  tak  dobře 
nasadit  kvočnu  jako  zazpívat  árii,  zná  životopisy  literátů  a  politiků 
zrovna  jako  domácí  prostředky  proti  svrabď  a  škrkavkám.  Nepraví  to 
věru  děvčeti  na  úkor  ...  je  to  hezké,  taková  všestrannost  v  tomto 
věku  ...  je  to  dokonce  závidění  hodno.  Nikdy  se  nepodřekne,  nic 
si  nesplete.  Pozdě  do  noci  šije  prádlo  pro  své  malé  sourozence,  ráno 
uklidí  pokoje,  vypere  dvě  putny  prádla,  a  ještě  zbude  jí  dosti  času 
a  svěžesti,  aby  se  bezvadně  ustrojena,  s  nejnovějším  účesem  a  s  chladným 
úsměvem,  zalhávajícím  snad  vnitřní  stesky  a  žaloby  —  ač,  kdož  ví, 
ostatně!  —  procházela  dvě  hodiny  pod  okny  Konrádovými,  pyšně  jako 
princezna,  jejíhož  srdce  třeba  dobyti  krutými  zkouškami,  a  jež  ničeho 
o  tom  neví,  že  ten  ztřeštěný  hoch  ztrácí  hlavu,  kdykoliv  se  takto 
objeví. 

Hloupý,  hloupý  kluk! 

Neví,  co  to  je,  ale  zdá  se  jí,  že  to  děvče  nemá  vlastně  srdce. 
Připadá  jí,  že  i  duše  její  rozdělena  je  na  pravidelné  komůrky,  tak 
přesně  a  opatrně,  že  žádné  vášni,  žádnému  zájmu  není  ponecháno 
o  píď  místa  více.  Všecko  je  souměrné  a  klidné.  Nechť  nadějný  ženich 
otevře  kterékoliv  z  těchto  dveří,  nikde  nevyruší  a  nepřekvapí,  všude 
najde  vrozený  pořádek  pečlivé  hospodyně  a  prostřeno  pro  dvě  osoby. 

„Ale  to  všecko  není  špatné,  viď.  Poldo?  Můj  muž  říká:  Upřímně 
řečeno,  nedivím  se  Konrádovi.  Kdybych  byl  mladým  mužem,  jenž  se 
ohlíží  po  nevěstě,  sám  bych  o  ní  uvažoval.  Tato  dívka  neleká  se  přísné 
zkoušky,  aby  dosáhla  nejlepšího  výsledku.  Ona  se  jistě  dobře  provdá. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  131 

nebof  dává  se  vésti  jedině  rozumem  tam,  kde  ho  všichni  ztrácejí.  — 
To  všecko  je  hezké,  viď  Poldo?  Já  vlastně  nevím,  co  se  mi  na  ní 
nelíbí,  nebof  cítím,  že  jsem  ti  to  pravé  neřekla." 

A  nedovedla  v  tomto  případě  nikdy  říci  to  pravé,  ač  její  nechuť 
k  této  dívce  byla  víc  než  pouhá  žehravost  milující  matky,  jež  nechce 
zadarmo  odstoupiti  jiné  ženě  srdce  synovo.  Ona,  jež  milovala  společnost, 
hostiny,  karban  a  sport,  jež  proběhala  celé  dny  na  březích,  často  v  dešti 
a  blátě,  lovíc  ryby,  jež  trávila  noci  u  karetního  stolu  a  mnohdy,  obje- 
vila-li  se  vydra  v  pobřežních  děrách,  zapomínala  na  několik  dní  všecko 
vůkol,  běhajíc  ubrouzdána,  zamazána  a  udržujíc  celý  dům  v  napjetí 
svýma  chtivýma,  planoucíma  očima  a  vášnivými  gesty,  a  jíž,  jakoby 
na  dně  duše  hořel  stále  doutnák  utajené  vášně,  aby  příležitostně  vzplanul 
a  strhl  všechny  s  sebou,  jež  svými  choutkami  a  bezstarostností  mohla 
být  odstrašujícím  příkladem  „vzorných  hospodyní",  na  jejíž  účet  bylo 
lze  svésti  každou  nehodu,  každou  katastrofu  —  kdyby  náhodou  nějaká 
přikvapila  —  cítila  hluboký  odpor  vůči  této  dívce,  tak  rozumné  a  vy- 
počítavé, jež  za  všech  okolností  nalezla  příležitost,  aby  pověděla  ne- 
nápadně, co  vše  umí  a  dovede.  Mlynářce  zdálo  se,  že  vybroušené 
zbraně,  jimiž  tato  vzorně  vychovaná  dívka  bojuje  o  svou  existenci, 
namířeny  jsou  především  proti  ní.  V  jejím  domě  panovaly  sice  kázeň 
a  pořádek,  ale  bylo  to,  jak  nikdy  se  o  tom  neklamala,  spíše  její  štěstí 
než  výsledek  nějaké  zvláštní  péče  a  námahy.  Tajemství  tohoto  úspěchu 
bylo  v  tom,  že  se  dovedla  obklopiti  hodnými  lidmi,  jež  si  podrobovala 
a  připínala  k  svému  osudu  spíše  shovívavostí  a  dobrotou,  než  prozíravostí 
a  strategickými  výpady  zvláštních  odměn.  Často  s  utajenou  samolibostí 
naslouchala  nářkům  svých  četných  přítelkyií,  jež  měly  ohromné  potíže 
s  několika  služebnými.  Některá  dokonce  nevěděla  si  rady  s  jedinou 
služkou  a  dovedla  vyprávět  o  jejích  špatných  vlastnostech  od  rána  do 
večera,  aniž  byla  hotova.  Jestliže  okolnosti  vyžadovaly  více  služebných, 
dámy  přicházely  z  míry,  naříkaly  bezradně,  celý  jejich  obzor  dovedl 
zastříti  tento  nekonečný  spor  s  čeledí,  mezi  níž  cítily  se  zaprodány 
a  zrazeny.  Naslouchala  jim  s  účastenstvím  a  libovala  si  v  duchu  své 
výminečné  štěstí.  Nebof  tato  vzpupná  a  mnohohlavá  saň,  jíž  říkaly 
čeleď,  o  níž  tolik  strašného  slyšela,  jejímž  odbojem  třásly  se  bezpočtu- 
kráte  její  přítelkyně,  nemajíce  síly  udržeti  uzdu,  jež  často  zemdleným 
a  usmýkaným  vládkyním  vypadla  z  rukou,  tato  obávaná  obluda  kráčela 
před  ní  vždy  poslušně  a  vzorně,  s  uzdou  bravurně  přes  hlavy  hozenou, 
řízena  toliko  nahodilým,  krátkým  pohledem  od  karetního  stolu  mezi 
dvěma  partiemi  hry. 

A  toliko  Polda  snad  dovedla  na  chvíli  zaplašiti  obavy  starostlivé 
matky,  před  níž  vznášel  se  obraz  nevítané  snachy  s  osudností  přízraku, 
jenž  hrozil  ztroskotati  mír  v  rodině  a  zničiti  štěstí  všech.  Mělaf  Polda 
tolik  dokladů  o  chytrosti  a  bystré  prozíravosti  mladého  pána,  že  ne- 
připustila ani  na  okamžik,  že  by  on  v  té  odvážné  sázce  životní,  již 
nazývají  lidé  sňatkem,  mohl  vyjíti  s  losem  obehraného.  Oh,  bucíček 
byl  nevyrovnatelný  lišák  I  Pro  své  doklady  chodila  daleko  sice,  až 
k  dobám  jeho  dětství,  ale  byly  za  to  tak  pádné  a  přesvědčivé,  že  se 
nedalo  ničeho  namítati.  Dosud  žasne,  vzpomíná-li,  jaké  to  bylo  nadané. 


Digitized  by 


Google 


132  Jiří  Sumín: 

chytré  dítě.  Když  mu  bylo  devět  roků,  a  otec  přísně  doháněl  jej  k  ne- 
náviděným knihám  a  sešitům,  tu  jednou  po  výstupu  s  otcem,  při  němž 
osvědčený  vychovatelský  nástroj,  důkladný  to  karabáč,  s  rukojetí  ze 
srnčího  běhu,  jemuž  se  populárně  říkalo  ^ srnčí  nožka",  odehrál  svou 
úlohu,  prohlásil  rozhodně,  že  už  má  toho  týrání  dost  a  že  se  raději 
ožení.  Vyhlídl  si  také  nevěstu,  sestru  Dráčkové,  o  níž  slyšel,  že  je 
bohatá  vdova,  třebaže  kulhala  a  měla  bělmo  na  levém  oku.  A  což 
teprve,  když  chodil  s  Poldou  na  jarmark  I  Všecko  chtěl  koupit,  všecky 
koně  na  kolotoči  ojezdil,  od  komediantské  boudy  se  nechtěl  hnout, 
ale,  když  chtěla  na  něm  peníze,  jež  mu  rodiče  dali  na  útratu,  nebylo 
lze  vytáhnouti  jeho  ruku  z  kapsy  a  ještě  méně  peníze  z  ruky.  A  když 
nebylo  jinak,  protrhl  kapsu  a  peníze  pustil  nohavicí  do  punčochy.  Co 
měla  Polda  dělat,  než  zaplatit  ze  svého.  Oh,  bucíček  je  lišák,  na  toho 
ženská  nevyzraje! 

Za  těchto  šeptaných  hovorů  v  ústraní,  jež  končívaly  vždy  podob- 
nými uklidňujícími  doklady  staré  kuchařky,  spor  dobrých  dosud  přátel 
se  přiostřoval  a  nabýval  vždy  prudšího  rozmachu.  Mluvilo  se  o  něm 
již  veřejně.  Příčinou  bylo,  že  prozíravá  Božena  cítila  se  víc  a  víc  za- 
nedbávána, ba  skoro  již  opuštěna  svým  ctitelem  a  soudruhem  z  dětských 
let,  což  přičítala,  nevědouc  o  jeho  tajné  lásce,  nepříznivému  vlivu  rodičů 
Konrádových,  tušíc,  že  jí  nepřejí.  Při  tom  nemohlo  ujíti  všeobecné 
pozornosti,  že  ona  i  rodiče  její  se  zimničným  úsilím  zatahují  sítě,  aby 
přilákali  zpět  a  polapili  přelétavého  motýla.  A  toto  úsilí,  jež  ostatně 
zůstalo  bez  výsledku,  pociťovali  rodiče  Konrádovi  jako  lest  a  zradu  se 
strany  svých  nejlepších  přátel.  Zanedlouho  roztržka  byla  úplná,  aniž 
kdo  tušil,  co  bylo  pravou  příčinou  její,  a  v  kroužku  denních  hostí 
vznikla  veliká  mezera,  z  jejíhož  prázdna  jakoby  se  vyvlékalo  pásmo 
urážek,  klepů  a  pomluv,  jimiž  se  dlouholetí  přátelé  navzájem  zasypali. 

Ale  pak  už  nastal  milencům  naprostý  klid  a  bezpečí,  nic  nerušilo 
je  v  lásce,  jež  byla  tím  horoucnější,  čím  tajnější  a  nebezpečnější  pro  oba. 

Občas  přišla  ještě  matka  Anežčina,  ustaraná  a  nespokojená,  žádajíc, 
aby  se  vrátila  zpět  do  vsi,  neboť  u  Březánků  vyvíjely  se  nyní  poměry 
tak  neblaze,  že  jí  tam  bude  nezbytně  třeba.  Hospodyně,  která  stůně 
a  ledva  se  vláčí  po  domě,  stále  lituje,  že  nemá  nikoho  věrného  k  ruce. 
Už  tři  děvečky  vystřídaly  se  od  vánoc,  a  žádné  z  nich  nemohla  důvěřovat. 
K  tomu  zemřela  náhle  její  jediná  sestra  i  se  svou  dcerou  v  jednom 
týdni  nakažlivou  „hlavničkou",  což  hospodyni  strašně  dodalo  .  .  .  Povídá 
se,  že  bude  mnoho  dědit  po  sestře,  ale  ona  nechce  ani  slyšet  .  .  . 
Testament  není  ještě  otevřen,  a  lidé  šeptají,  že  Březánková  jara  nedočká. 
Kdyby  to  tak  mělo  být  pravda,  pak  by  byl  Březánek  nejbohatším 
sedlákem  v  okolí  a  k  tomu  —  nedej  Bůh!  —  vdovcem! 

A  znepokojená  matka  průhledně  naříkala,  že  ona,  nešťastnice, 
zasáhla  drzou  rukou  v  nevyzpytatelné  cesty  osudu,  že  rada  sestřina 
byla  původem  veškera  neštěstí,  že  už  nikdy  nebude  mít  klidu,  ani 
radosti,  a  snad  dokonce  hlady  zemře  někde  za  plotem,  neboť  muž 
propije  co  nevidět  poslední  došek  toho  starého  baráku,  jenž  byl  jediným 
jejich  majetkem. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  133 

Na  Anežku  působily  sice  tyto  nářky  zdrcujícím  dojmem,  dala  matce 
celou  svou  službu,  ale  zároveň  prohlásila  rozhodně,  že  k  sedlákovi 
sloužit  již  nepůjde. 

A  pak  nadešly  krásné  měsíce  letní,  paní  se  slečnou  odjely  do 
lázní,  do  mlýna  přijeli  na  prázdniny  dva  úředníci,  staří  to  soudruzi 
mlynářovi,  s  nimiž  se  po  celý  den  zabýval,  ničeho  si  nevšímaje. 

Nyní  byli  milenci  úplně  volni  a  bezpečni,  jejich  láska  měla  již 
pro  Konráda  skoro  nudnou  příchuť  dlouho  trvajících,  veřejných  poměrů, 
v  nichž  není  vzrušení  a  nebezpečí.  Nebylo  divu,  že  se  stával  chvílemi 
již  omrzelý  a  lhostejný.  Žár  jeho  lásky  byl  příliš  mocný,  a  trávil  dlouho 
ze  sebe.  Toto  prostinké  děvče  neslibovalo  již  překvapení,  ani  nových 
radostí.  Tuto  lásku,  jež  vyprchávala  z  jeho  srdce  jako  vůně  utrženého 
květu,  nebylo  lze  obnoviti,  ani  žíti  znova.  Nudil  se  tím.  Pravda,  děvče 
ho  miluje,  skočilo  by  pro  něj  do  vody.  Ale  především  není  takových  obětí 
třeba,  a  kdyby  mu  to  skutečně  prospělo  nějak,  a  chtěla  to  učinit,  sám 
by  ji  zadržel  a  řekl:  Nečiň  tak,  snad  potkáš  v  životě  člověka,  jenž 
bude  menším  darebákem,  než  já  jsem  byl  .  .  .  Ostatně,  což?  .  .  .  Mnohý 
na  jeho  místě  stejně  by  jednal.  Nudil  se  opravdu,  chvílemi  živě  to 
cítil.  Ale  nebylo  mu  ostatně  zle,  přál  si  ovšem  nějakou  změnu  a  ne- 
bezpečí, ale  život  je  tak  skoupý,  a  člověk  musí  rychle  brát,  co  podává, 
nebo  v  nejbližším  okamžiku  zavře  pevně  šetrnou  svou  dlaň  a  nedá 
ničeho.  Děvče  bylo  stále  zamilovanější  a  usilovně  snažilo  se,  pobaviti 
ho.  Jeho  matka  ve  svých  dopisech,  adresovaných  otci,  připojovala  krátké 
listy  pro  Poldu,  psané  obyčejně  na  rychlo,  tužkou,  na  ledabylém  kousku 
papíru.  Byly  to  obyčejně  rozkazy  stran  nákupu  a  zásob.  Jednou  pozorovala, 
že  Polda  stále  odchází  do  čeledníka,  aby  si,  záříc  radostí,  znova  a  znova 
přečetla  jakési  pochlebné  místo  dopisu  své  paní,  jejž  měla  uschovaný 
ve  svém  prádelníku.  Anežce  podařilo  se  zmocniti  se  tohoto  lístku,  jejž 
donesla  Konrádovi,  vědouc,  že  ho  tím  rozesměje.  Vedle  podrobných 
pokynů,  kolik  sklenic  jednotlivých  druhů  zavařeniny  třeba  naložiti,  stálo 
tam:  Tatínek  mi  píše,  že  je  s  Konrádem  velice  spokojen,  je  prý  teď 
vážný  a  dobře  se  chová,  a  hlavní  věc:  s  Boženou  se  neschází,  což  mě 
náramné  těší.  Zajisté,  že  ty,  milá  Poldo,  jež  jsi  byla  vždy  druhou 
matkou   mých  dětí,  máš  o  to  největší  zásluhu,  i  děkuju  ti  tuto. 

Jí  bylo  to  náramně  směšno,  neboť  věděla,  že  hlavní  zásluhu 
nO  dobré  chování"  Konrádovo  nemá  Polda,  nýbrž  ona.  A  byla  úplně 
spokojena,  jakoby  štěstí  její,  zbudované  na  vratkých  základech,  bylo 
neochvějné  a  nekonečné.  Nemyslila,  že  by  se  mohlo  vyskytnout  jakékoli 
nebezpečí.  Božena  zřídka  se  objevovala,  a  zlomyslná,  jizlivá  Zefka  ustala 
nadobro  se  svými  výhrůžkami.  Zlostně,  pohrdavě  ošklíbala  se  na 
všechny,  stále  tvrdíc,  že  dá  na  prvního  výpověď. 

Klidný,  šťastný  čas  přeléval  se  nepozorovaně  do  nekonečných  vod 
minulosti.  A  horké  vřídlo  jejich  lásky  plynulo  stále  nepozorovaně  pod 
zemí,  na  dně  skalnatých  slují,  nezvěstno  oku  lidskému.  Plynulo  tiše, 
nešumělo,  nebouřilo,  nepodrývalo  pevných  stěn,  neprolamovalo  se 
na  venek.  Bylo  snad  souzeno,  aby  znenáhla,  bez  bouří  a  otřesů,  vy- 
sílené a  schbdlé,  vyteklo  průlinou  na  světlo  denní. 


Digitized  by 


Google 


134  Jiří  Sumín: 


VI. 


Byl  již  pozdní  podzim,  ve  mlýně  chystala  se  obvyklá  svato- 
martinská  slavnost,  k  níž  sjížděli  se  přespolní  hosté.  V  poslední  době 
Konrád  byl  divně  podrážděn  a  nevrlý,  takže  Anežka  zažila  několik 
smutných  týdnů.  Několikrát  utrhl  se  na  ni  tak  nevlídně,  že  se  neubránila 
slzám.  Tu  byl  hned  zase  dobrý  a  omlouval  svou  prchlivost.  Nicméně 
zanedlouho  znova  se  osopil  pro  nic  a  za  nic,  hněvaje  se,  že  Anežka 
vypadá  tak  podezřele  a  divně,  ač  by  mohla  vypadat  zcela  jinak,  kdyby 
nebyla  tak  lhostejná  a  netečná.  Jenom  zdaleka,  v  trpkých  narážkách 
dotýkali  se  toho,  co  ji  stihlo,  ano  popírali  to  chvílemi,  jako  trapný 
klam,  jakoby  se  báli,  doznati  si  to  otevřeně.  A  tak  bylo  jí  úplně 
lhostejno,  co  se  děje  kolejn  ní,  ač  celý  dům  tonul  v  jakémsi  radostném 
očekávání.  Konrádovi  namlouvali  tehdy  bohatou  nevěstu,  a  její  první 
návštěva  měla  nepozorovaně  splynouti  s  všeobecným  veselím.  Ale  ona 
byla  Konrádem  tak  jista,  že  na  to  ani  nemyslila.  Byla  již  zvyklá  těmto 
zdánlivým  nebezpečím  a  hrozícím  otřesům,  vědouc,  že  jsou  neškodné. 
Jenže  mnoho  práce  bylo  tou  dobou  v  kuchyni,  a  nepomáhala  výmluva> 
ani  lest,  všechny  musily  pevně  zachytit,  aby  se  hnulo  těžké  to  břemeno 
s  místa.  A  jí  bylo  stále  tak  těžko  a  nevolno.  Čím  více  se  poddávala 
starostem  a  obavám,  tím  větší  tíseň  padala  na  ni.  Snažila  se  tedy  přemoci  se, 
poháněna  zejména  Konrádovou  nevrlostí,  a  nemysliti  na  to.  Pekla  s  Poldou 
martinské  „podkovy",  všecka  prožehnuta  žárem  sálající  pece,  zpocena 
a  uřícena.  A  zrovna  v  nejnapjatějším  okamžiku,  kdy  totiž  Polda  házela 
„podkovy"  po  lopatě  do  pece,  a  ona  stála  u  ní,  podávajíc  ji  dlouhé 
prkno  se  slibným  pečivem,  ucítila  pojednou,  jak  mdlá  vůně  pečiva,  již 
počínal  chrliti  široký  otvor  pece,  dráždí  nesnesitelně  její  čivy.  Ale,  děj 
se,  co  děj,  v  takovém  okamžiku  nemohla  Poldě  vypovědět  službu. 
Rostoucí  nevolnost  byla  však  silnější,  než  její  dobrá  vůle.  Pojednou 
prkno  jí  vyklouzlo  z  rukou,  lístka  slibných  „podkov"  sesypala  se  do 
popelníka,  a  ona,  svírajíc  křečovitě  zvrácené  prkno,  klesla  bez  vědomí 
na  zem. 

Když  se  probrala  z  mrákot,  stála  nad  ní  Polda,  poněkud  vyděšena 
a,  jako  vždy,  směšná  i  v  nejvážnější  chvíli. 

„Matičko  nebeská!  Kdosi  tě  uřkl.  Stiskni  nos  do  prstů  a  odplivni 
třikrát  přes  levé  rameno,  bude  ti  hned  dobře." 

Ačkoliv  tento  prostředek  znamenitě  účinkoval,  takže  mohla  Anežka 
v  malé  chvíli  pokračovati  v  práci,  cítila,  že  je  jí  stále  nevolno,  pichlavé 
horko  projíždělo  jí  tělem,  a  před  očima  jakoby  se  chvílemi  vznášel  dusný 
oblak  prachu. 

Příštího  dne  jedlo  a  pilo  se  mnoho,  a  s  Poldiny  fialové  tváře 
stékala  po  celý  den  kapka  za  kapkou.  Hosté  se  střídali,  občas,  když 
vyšla  náhodou  na  chodbu,  vtiskl  jí  někdo,  jenž  odcházel  právě,  několik 
šestáků  do  dlaně. 

Pak  tančilo  se  na  zanášce,  kdež  hráli  tři  místní  hudebníci,  sedíce 
v  pozadí  na  mýtní  truhle.  Místnost  byla  úplně  vyprázdněna,  sloupy, 
mlýnské  koše  i  trámy  byly  ověnčeny  chvojím,  jež  svěže  vonělo  do 
mrazivého  vzduchu.  Byli  tu  téměř  všichni  hosté  shromážděni,  a  mnoho 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  135 

nezvaných  vetřelců  tlačilo  se  na  schodech  i  u  vchodu.  Spatřila  tu,  jež 
dnes  slula  „nevěstou",  třeba  by  jí  zítra  již  nebyla.  Tenounká,  dlouhá, 
sehnutá  trochu,  jako  přílišnou  slabostí,  skromně  obdařena  přírodou, 
prozrazovala  své  tajemství  blaženým  úsměvem,  pronásledujíc  Konráda 
očima.  Byla  zde  však  také  Božka;  samotná,  bez  rodičů  byla  přijala  pozvání 
s  tím  klidem  a  smělostí,  jež  jí  byly  vlastní.  Stála  tu  vážně  se  svým 
odměřeným,  tichým  úsměvem,  bezvadná  a  pyšná.  Jen  její  hluboké, 
krásné  oči  plály  dnes  tak  rozháraně  a  divoce.  —  Anežka  stála  chvíli 
u  vchodu  mezi  diváky,  ač  ji  ve  všech  údech  mrazilo,  a  nohy  se  jí  třásly. 
Jakási  bodavá  tesknota  nutila  ji,  vytrvati  zde  a  pohlížeti  na  Konráda, 
jenž  vystrojen  a  rozjařen,  zdál  se  krásnější  než  jindy.  Dychtivě  pásla 
po  jeho  pohledu,  ale  on  ji  neviděl,  a  tančil  tak  divoce  a  vášnivě,  zpit 
vnitřní  radostí  a  vítězstvím,  lehko  nabytým,  že  se  zdálo,  jakoby  nohy 
jeho  nedotýkaly  se  země.  Bloudíc  stále  očima  za  ním,  střetla  se  bezpočtu- 
krátě  s  pohledem  Zefčiným,  Boženiným  i  té  tenounké,  slabé  dívky, 
prozrazující  své  tajemství  blaženým  úsměvem,  i  zdálo  se  jí,  jakoby  tu 
o  něho  zápasily,  pojídajíce  se  navzájem  očima. 

Jejím  sestydlým,  chvějícím  se  tělem  projelo  chvílemi  pichlavé  horko, 
když  ucítila  pátravé  ženské  pohledy,  jež  se  vpíjely  do  její  tváře. 

Poldina  přítelkyně,  stará  Dráčkova,  všecka  černá  a  huňatá,  se  přitlačila 
na  chvíli  těsně  vedle  ní.  Pozorovala  zpříma  i  se  strany,  funěla  nosem 
a  někdy  povzdechla  hlasitě,  volajíc  jméno  boží,  nebo  některého  svatého. 
Činila  tak  ze  zvyku,  ale  Anežce  bylo  těžko  a  nevolno  vedle  ní.  Po  chvíli 
viděla  ji  v  důvěrném  hovoru  s  některými  ženami  ze  vsi.  Strkaly  hlavy 
dohromady,  rozhazovaly  rukama  a  pohlížely  na  ni  úkradkem. 

Ale  v  nejbližším  okamžiku  již  nemyslila  na  ně,  neboť  přišel  Konrád 
a,  ač  dobře  věděl,  že  se  dosud  tančit  nenaučila,  vyzval  ji  k  tanci.  Když 
s  ním  nešla,  zadupal,  jako  hoši  u  muziky,  kývl  na  starou  Dráčkovou, 
jež  byla  dosud  dobrou  tanečnicí,  a  roztočil  babici  tak  divoce,  že  im- 
provisovaný  taneční  sál  otřásal  se  smíchem  a  pochvalou,  Anežka,  roz- 
veselená a  šťastná,  sledovala  nyní  jeho  bouřlivý,  vítězný  rej,  v  němž 
vznášel  se  neúnavně,  jakoby  ho  vnitřní  oheň  pozvedal  od  země.  Záhy 
poznala,  že  to  není  ani  Božena,  ani  Zefka,  ani  ta  tenká  slaboučká  dívka, 
prozrazující  své  tajemství  blaženým  úsměvem,  k  nimž  se  Konrád  nej- 
častěji  vrací,  nýbrž  nedávno  provdaná,  hezká  paní  starého  revírníka,  jež, 
vyprostivši  se  z  náruči  Konrádovy  tak  stydlivě  a  upejpavě,  přisedla 
k  muži  jako  dospívající  dceruška,  jež  chce  svému  otci  svěřiti  své  první 
dobrodružství. 

Ale  Konrád,  pustiv  ji  z  objetí,  spěchal  dále,  jakoby  se  bál,  že  se 
nenasytí,  nenabaží  tohoto  šílenství.  K  nevěstě  choval  se  velmi  uctivě 
a  něžně,  Boženu  svíral  v  náručí,  jakoby  se  chtěl  dát  sežehnout  roz- 
páleným mramorem  jejího  těla,  mladou  paní  uchvacoval  jako  lupič 
a  Zefku  bral  jako  nezbytnost  s  pohrdavým  vědomím  své  přesily,  jež 
ví,  že  na  všecko  stačí.  A  byly  tu  ještě  jiné  a  jiné,  jež  čekaly  na  něj. 
Žádné  nepominul,  uspokojiv  všecky,  dávaje  se  všem  a  všem  zas  unikaje, 
aby  spěl  dále  — k  jiným.  Jeho  oči  zářily  a  unikaly  tomuto  prostředí. 
Nebylo  tu  ničeho,  co  by  ho  trvale  upoutalo.  To  byly  jen  první  chudé 
květy  blížícího  sé  nádherného  jara.   Ale  on  ví,   že  zanedlouho  rozkvete 


Digitized  by 


Google 


136  Jiří  Sumín:  Přeludy. 

celý  sad,  všude  bude  jich  plno  a  plno,  a  všecky  pokvetou  pro  něho! 
Jeho  říše  je  to,  on  bude  v  ní  králem  a  vládcem.  Na  něho  čekají.  A  ty, 
u  nichž  se  jako  přelétavý  motýl  jednou  již  zastavil,  volají  ho  toužebně 
zpět.  Ale  on  nepůjde,  neboť  sad  je  pln  květů,  všecky  jsou  okouzleny 
skvělými  barvami  jeho  křídel,  zvou  a  volají  ho.  A  on  ví,  že  jsou  mezi 
nimi  květy  nádherné  a  vonné,  jakých  dosud  nepoznal.  —  Ovšem,  snad 
také  najdou  se  tu  a  tam  jedovaté,  potměšilé  kaHchy,  jak  často  již  slyšel, 
jež  tím  úsilovněji  zvou,  tím  horečněji  se  nabízejí,  aby  se  náhle  sevřely 
a  krutě  usmrtily  lehkověrného  návštěvníka,  jakoby  jim  k  úplnému  vyžití 
jejich  vášně  bylo  třeba  jeho  zoufalství  i  jeho  smrtelného  zápasu.  Jsou 
takové  květy,  ale  k  těm  on  se  přiblíží,  jen  aby  je  podráždil,  oklamal 
a  ztrestal.  A  pak  poletí  zas  dál  od  květu  ku  květu,  od  vítězství  k  vítězství. 

Několik  dní  po  této  zábavě,  brzy  po  poledni,  když  Polda  oddala 
se  obvyklému  odpočinku,  přišel,  jak  obyčejně,  Konrád,  stále  chladnější 
a  mrzutější,  a  huboval  na  rodiče,  neboť  mu  bránili,  aby,  jako  jiní  pří- 
slušníci jeho  řemesla,  odešel  do  světa  na  zkušenou,  ovšem,  ne  pěšky, 
s  uzlíkem  na  rameně,  ale  s  nabitou  tobolkou  i  kapsami.  Anežka,  jíž  se 
jeho  úmysl  rovněž  nelíbil,  vytkla  mu  podrážděně,  že  se  jí  snad  chce 
zbavit.  Vznikla  mezi  nimi  hádka,  prudká,  vášnivá,  jako  nikdy  dosud. 
Ona  cítila,  že  těmito  mocnými  nárazy  hroutí  se  vetchá  budova  jejího 
štěstí,  i  umlkla,  odporujíc  mu  toliko  slzami.  Ale  on  byl  ještě  více  po- 
drážděn, vytýkal  jí  sobectví  a  nemotornost,  a  bylo  viděti,  že  by  se 
s  chutí  rozkřikl,  nebo  dupnul  zlostně,  kdyby  to  bylo  možno.  Nikdy 
ho  neviděla  tak  rozezlena  a  myslila,  že  se  bude  dlouho  hněvat.  Ale 
on  ještě  nedomluvil,  jakoby  polovici  nevybouřené  zlosti  náhle  spolkl, 
nebo  zapomněl,  nahnul  se  ke  dvířkám  sporáku,  hledaje  dobře  prohořelý 
uhel.    řileděla  na  něj  udiveně. 

„Tak,  moje  nebohá  Poldo,  zanedbával  jsem  tě  v  poslední  době, 
ač  přece  vím,  že  máš  pěknější  sny,  cítíš-li  pořádné  ,husarské*  kníry 
na  své  panenské  tváři." 

Načmáral  spíci  kuchařce  kníry  tak  pozorně  a  důkladně,  jakoby  to, 
proč  se  právě  s  Anežkou  utkal,  bylo  docela  vedlejší  a  malicherné  vedle 
tohoto  slavného  aktu,  jejž  konal  s  neobyčejnou  svědomitostí  a  s  ne- 
vyrovnatelným  mistrovstvím. 

Odešel  docela  usmířen,  jako  by  se  nic  nebylo  přihodilo.  Sotva 
dozněly  na  chodbě  jeho  kroky,  Anežka  zaslechla,  jak  kdosi  u  dveří 
otřel  pozorně  nohy,  sténal  a  odkašlal  nápadně.  Jakési  skličující  tušení 
projelo  jejím  nitrem.  (Pokračování.) 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel  VÁCLAV  ČECH. 
Majitel  a  nakladatel  VLADIMÍR  ČECH.  —  Tiskem  ALOISA  WIESNERA. 

V  PRAZE  1902. 


Digitized  by 


Google 


^^^^==^?= 

ř-ř" 

íH 

-^^^ 

ř 

_     j 

'^     -                 í 

^ 

í'-~^:^^£^—-=^ 

bss 

'    Vr  "▼^ř"-**("-^Í£'úaí»tí 

'a^-^'^^— ^ 

lU^ 

^^S 

KNIHA  XLIX. 


SRPEN. 


SEŠIT  II. 


Hostem  u  básníků. 

Překlady  Jaroslava  Vrchlického. 

I. 

GIOSUÉ  CARDUCCI: 

CHRÁM  V  POLENTĚ. 

Sám  a  štíhlý  zvedá  se,  s  vrchu  k  vrchu 
jakby  kynul  poutníku,  strmý  cypřiš. 
K  němu  patříc  Francesca  žhoucí  zrak  svůj 
ladila  v  úsměv? 

Trčí  skála,  nehrozí  ale:  k  výši 
vážně  hledí,  přemýšlí,  lodník  dole, 
křídla  vesel  třímaje,  hlatí  pluje 
Adrie  noční, 

Kde  se  kouří  sedláka  střecha,  žlutou 
který  míchá  pšenici  v  lesklém  kotli, 
tam  kde  chmurná  orlice  druhdy  snila 
starého  Quida. 

Stínem  květu  Krása  jest.    Nad  ním  těká 
bílý  motýl  míhavý,  Poesie; 
mrtvý  ohlas  polnice,  jenž  se  ztrácí, 
světská  je  vláda. 

Časů  přelet  s  barbarů  tichem  zdeptá, 
z  proudů  věcí  vítězně  vždy  se  noří, 
maják  jeden  stoletím  světlo  nesa  — 
idea  pouze. 


10 


Digitized  by 


Google 


138  Jaroslav  Vrchlický: 

Aj,  zde  kostel!    Zvedá  se  v  středu  mrtvých, 
kteří  tady  z  římského  lidu  leží, 
druhdy  lid  to  z  Polenty,  který  Dante 
zvěčnil  svou  písní. 

Snad  zde  kdysi  poklekl  Dante,  valné 
čelo,  které  na  Boha  zřelo  z  blízka, 
sevřel  v  dlaně  po  krásném  svatém  Janu 
ve  slzách  hořkých. 

Žhavé  slunce  vniklo  sem  z  dálných  lesů, 
padlo  v  moře.    Vyhnance  myslí  táhly 
pohostinské  vidiny  z  výšin  Ráje, 
bijíce  křídly, 

Co  zde  v  kruhu  oblouků  krátkých  peruf 
čistou  směrem  k  Východu  otvíraje, 
jásal  žalm  «in  Exitu  de  Aegypto" 
bouřlivou  slokou 

Žití  plný,  italský  rode  valný, 
kde  tvá  svítá  pochmurná  noc,  tam  leží 
bledých,  dávných  století  charé  stíny, 
básníka  viz  tam! 

V  chrámech  těchto  na  hrobech  otevřených 
nataženi  v  šedivých  kytlích  otci 
posypané  popelem  černé  kštice, 
proudící  větrem 

Na  krucifix  byzanský  zraky  vzpjaty, 
v  jejichž  bělmu  hubenost  sesinalá, 
lkali  hlasně  o  milost  pro  kmen  starý, 
pro  slávu  Říma. 

Z  hlavic  sloupů  příšerné  tvary,  masky, 
k  upomínce  argivských,  starých  mistrů 
sny  a  křeče  divoké  šilhavého 
západu  plody. 

Stvůry  divné,  zvířecí  z  Orientu, 
v  matném  lampy  plamenu,  jenž  se  míhal, 
v  hnusném  spolu  zkroucené  obejmutí 
síru  a  peklo 

Hloupě  dolů  chrlily  na  klečící 
stádo  zbožné;  v  pozadí  křtitelnice 
malý  s  rohy  zrzavý  ďábel  civěl 
v  příšerném  šklebu. 


Digitized  by 


Google 


Hostem  u  básníků.  139 

Zatím  venku  po  horách,  pláních  hřměla 
zima  doby  barbarské;  jak  šíp  rychlý 
černý  koráb  mihl  se  větry  s  bohem, 
vyjícím  s  přídy. 

Chrlil  oheň  Odina,  chrlil  vzteky 
na  dvou  moří  zrcadlo  usmívavých, 
hradby,  města  ramena  bílá  pnoucí 
k  Enosigeu. 

Běda!    Běda!    Kosmatých  hřebců  bouře 
hunských,  avarských,  chvící  se  jezdci  děsem 
táhnou,  co  se  za  nimi  zlá  Smrt  šklebí, 
sbírajíc  klasy. 

Kriste!    Kriste!    Jícny  své  černé  hroby 
otvírají,  do  větru,  v  mlhy,  k  slunci 
pláčí  z  hrobu  blažených  mučenníků 
vyvrhlé  kosti. 

Již  jde  Vandal  kosmatý  s  dlouhým  vousem, 
sestupuje  s  kastellů  neodvislých, 
dělí  —  zbytky,  popely,  poušf  zde  celou 
oštěpu  hrotem. 

Zachvácení  otroci,  oloupení, 
vám  dnes  patří  otčina,  chrám,  hrob,  domov, 
to  jen  vaše,  zapomnít  hleďte  taky, 
nechtějte  vidět. 

Sem  též  jednou  schváceni,  oloupeni 
přijdou  vaši  lupiči,  schvatitelé 
zrovna  jako  v  kypícím  vinobraní 
v  šumících  kádích 

Naházená  s  pahrbků  vlaských,  bílá 
s  černou  réva  sšlapána,  rozdrcena 
ve  svém  zmaru  sílící,  vonné  víno 
v  kvasu  tom  čistí; 

Tady  Boha  mstitele  přede  tváří, 
Boha,  který  odpouští,  vítěz  s  rabem, 
ti,  jež  s  Pánem  smířila  modlitbami 
Teodolinda ; 

Ti,  jež  Řehoř  v  otrocká  slákal  pouta, 
Tvojím  jménem  hřímaje,  věčný  Říme, 
síly  staré  pamětní  v  nové  lásce 
utvoří  obec. 

10* 

Digitized  by  VrrOOQlC 


140  Jaroslav  Vrchlický: 

Zdráv  mi  budiž  s  pavlánu  hor  svých  mezi 
Bertinorem  opřený  smavým,  mezi 
plání,  nad  níž  Cesena  trůni  k  moři 
hrdinů  matka, 

Zdráv  buď,  chráme  zpěvů  mých  I    K  této  staré 
matce  svojí  italský  obnovený 
lide,  jemuž  přehojné  kyne  žití, 
modlitby  svoje 

Obrať  v  prosbách!    Zvonů  všech  jasné  hlasy 
kyňtež  tobě!    Zvonice  obnovená 
zpívej  kraji  od  svahu  k  svahu  slavné 
Ave  Maria! 

Ave,  matko!    Vzduchem  když  běží  tiše 
tento  pozdrav  pokorný,  smrtelníci 
hlavy  svoje  obnaží,  schýlí  čelo 
Dante  i  Harold. 

Fléten  tichých  zjemněná  melodie 
mezi  nebem  nezřena,  mezi  zemí 
táhne  tiše,  duchové  těch,  kdo  byli, 
jsou  nebo  budou? 

Zapomnění  pozvolné  nudy  žití, 
tichý  povzdech  myšlenkou  zatížený, 
sladká  tužba,  zaplakat  v  taji  sobě, 
ovládá  duše. 

Mlčí  šelmy,  mlčí  též  lidé,  věci, 
různý  západ  ve  azur  rozplývá  se, 
srázné  stráně  šeptají  rozvlněné 
Ave  Maria! 


Vysvětlivky:  Starý  kostel  Svatého  Donata  v  Polentě  jest  původem 
z  Vni.  století  a  v  listinách  976  jest  o  něm  zmínka.  Měl  býti  před  několika  léty 
již  zbořen,  ale  byl  zásluhou  dona  Luigiho  Zattiniho  veřejnými  sbírkami  zachráněn 
a  restaurován  (1897).  V  chrámku  tomto  primitivních  byzantských  sloupů  s  barbar- 
skou ornamentikou  modlil  se  prý  Dante,  když  hledal  v  Polentě  na  své  vyhnanecké 
pouti  přístfeší.  —  Cypřiš,  o  němž  je  v  počátku  básně  zmínka,  byl  21.  července  1898 
bleskem  sžehnut  a  26.  října  novým  nahrazen  na  památku  Francescy  z  Rimini 
Pante  Inf.  V.),  která  dle  tradice  prý  k  němu  vzhlížela,  a  jejíž  jméno  nesl. 


Digitized  by 


Google 


Hostem  u  básníků.  141 

II. 

ALFRED  DE  VIGNY: 

PROLOG  KE  KNIZE  OSUDY. 

Od  časů  stvoření  od  první  jeho  chvíle 
Osudu  každého  mohutné  nohy  s  výše 
skráň  každou  tížily,  na  každém  lpěly  díle. 

Tu  čelo  každičké  se  uklánélo  tiše, 
jak  čelo  vola  když  svou  hlubou  brázdu  táhne, 
se  štěrku  nevyhne,  jda  rovnou  čarou  v  líše. 

V  jho  těžké  z  olova  tu  chladné  božství  vpřáhne 
leb,  oči  lidí  všech,  z  nichž  otroky  své  dělá, 
bez  hvězdy  bloudící  ve  poušti,  která  práhne. 

Tu  v  poutech  s  námahou  se  zvedá  noha  smělá, 
za  prstem  kovovým  jdouc  ve  osudném  kruhu, 
za  prstem  Vůlí  zlých  a  neodvratných  zcela. 

Ó  božství  pochmurné  východních,  cizích  luhů, 
vy  sochy  bez  hnutí,  v  závojích  bílých  ženy 
svou  tíhou  drtící  nás  bědný  zástup  sluhů! 

A  jako  supů  roj  v  svém  letu  zaražený 
ve  stejném  pořádku,  v  témž  počtu  lne  druh  k  druhu, 
nad  smrtelníků  Ibí  se  vznáší  roztažený. 

Své  spáry  složily  bezcitně,  okázale, 
na  rodů  zdivených  vlas  děsem  rozježený 
v  jhu  muže  vlekouce  a  ženu  v  slzách,  v  žale. 

Tu  večer  stalo  se,  že  ta  planeta  naše 
prach  dávný  setřásla,  křik  zazněl  vichru  letem: 
Hle,  mladý  athlet  jde,  ó  vizte  Mesiáše! 

Má  čelo  krvavé,  bok  zdrán  oštěpu  hnětem, 
hle,  fatalita  mře  pod  nohou  věštce  plaše, 
kříž  roste,  stoupá  výš,  nad  celým  pne  se  světem  I 

A  před  hodinou  tou,  kdy  věci  ty  se  staly, 
byl  člověk  schýlený,  šel  zdrán  a  s  bledým  retem, 
však  po  výkřiku  tom  v  ráz  všichni  lidé  vstali. 

Z  jha  svorů  železných  své  údy  vybavili 
kol  všecky  národy  a  v  jednom  sboru  lkali: 
Ó,  Pane,  pravdou  jest,  že  Osud  zhas  v  té  chvíli? 


Digitized  by 


Google 


142  Jaroslav  Vrchlický: 

A  bylo  viděti,  jak  dav  se  k  nebi  žene 
dcer  Osudů,  jež  spár  otvíraly  z  vší  síly, 
ten,  kterým  tížily  vše  rody  opuštěné. 

Své  nohy  kovové  do  řízy  skryly  svojí 
i  ruce  bezcitné,  obličej  stuhlý,  krutý 
si  zvolna  nesouce  výš  v  nepočetném  roji. 

Bez  kl^del,  bez  ruchu,  let  sotva  postihnutý, 
jak  večer  jeví  se  k  obzoru  vzdálenému, 
když  tíhne  posupně  mrak  těžkou  bouří  vzdutý. 

Vzlyk  štěstí  ze  srdce  trysk  lidu  veškerému, 
v  své  dráze  nezměrné  se  země  pozachvěla, 
jak  zachvěje  se  kůň,  když  uzda  sňata  jemu. 

Vše  hvězdy  dojaté  v  ráz  umlkly  tu  zcela 
a  zdaly  s  člověkem  —  ač  hrůza,  děs  je  střebe, 
na  výrok  nejvyšší,  jejž  Všemocnost  by  děla. 

Když  k  Pánu  vrátily  se  tyto  dcery  Nebe, 
jak  byly  by  se  zas  v  své  rodné  sešly  říši, 
kol  trůnu  Jehovy  v  kruh  seřadily  sebe. 

A  stejným  pohybem  své  zvedly  ruce  k  výši 
a  v  sboru  zapěly,  Bolesti  hymno  tebe! 
Svá  čela  sklonily  tak  bledá,  klidná  v  tiši: 

„My  jdeme  žádati  o  zákon  budoucnosti, 
my.  Pane,  Osudy  jsm*e  lidstva  bledé,  chladné, 
jichž  vláda  neměla  by  klesnout  v  schátralosti. 

Dny,  léta  válely  jsme  v  dlani  svojí  zrádné, 
rci,  máme  žíti  dál  či  skončit  v  minulosti 
Velmocí  nebeských  my  sestry  světovládné? 

Pasf  velkou  Osudu  ty  drtíš  jednou  ranou, 
kam  řadou  století  padala  v  otrlosti, 
lze  naplnit  hrob  v  kraj  a  padák  hodit  stranou? 

Což  nepovedem  dál  ty  chabé,  chmurné  davy, 
ty  třtiny  vteřiny,  tu  na  smrt  smečku  štvanou 
až  v  cesty  zámezí,  kteréž  jsou  konec  tmavý? 

Vždyť  kadlub  života  jen  my  jsme  vyhloubily 
a  všecky  vášně  tam,  svou  lávu,  vlily  rády, 
až  události  tam  se  všecky  roztavily. 


Digitized  by 


Google 


Hostem  u  básníků.  143 

Teď  ze  železných  desk,  kam  naše  vryty  řády, 
co  fatalitou  zvem,  tvá  ruka  vymazává, 
ty  nohy  člověka,  jenž  otrok,  volníš  všady. 

Kdo  ponese  teď  tíž,  před  kterou  neustává 
se  chvět,  kdo  stvořen  jest,  tu  myšlenky  tíž  valnou 
jíž  v  svétě  za  název  se  Zodpovědnost  dává?" 

A  ticho  nastalo,  zem  zastavila  dálnou 
svou  pouť  jak  kocábka  na  proudech  v  bouři  lité, 
jež  bez  veslařů  v  noc  se  zmítá  mlhou  kalnou. 

V  tom  zazněl  mocný  hlas  s  té  výše  v  nebi  skryté, 
kde  světy  bez  konce  se  rodí  ve  prostoru, 

ten  země  hlubiny  naplnil  v  řeči  hbité: 

„Jsem  Milost.    Jménem  mým  vy  dolů  zpátky  v  sboru, 
neb  člověk  na  vlnách,  af  jak  chce  čas  se  mění, 
jen  plavcem  bude  mdlým  na  moři  pochyb,  sporů. 

Vy  skráně  dotkněte  se  jeho  v  zamýšlení, 
páž  jeho  rozdělí  vln  propast  jako  horu, 
neb  bude  hledati  cíl  svého  předurčení. 

V  myšlence,  že  jest  pán,  šťastnějším  bude  spíše 
v  zlém  boji  proti  vám  a  marném,  nejhorším, 

v  němž  rovnováhu  sám  já  držet  budu  s  výše. 

Dech  svůj  i  sílu  svou  mít  ze  mně  bude  s  vším 
mnou  jeho  zásluha  a  zákon  stálý  zde  je: 
To  dělat,  já  co  chci,  by  přišel  tam,  kam  vím  I* 


K  své  věčné  kořisti  sbor  opět  na  zem  spěje, 
by  připadla  mu  zpět  nad  veškerenstvem  vláda, 
nad  rodem  odbojným,  jenž  vyplašen  se  chvěje. 

A  bylo  slyšeti,  jak  chmurná  jejich  řada 
se  vrací,  nohy  žen  se  v  dopadáni  řítí, 
jak  v  hrobek  našich  dno  když  těžká  rakev  padá. 

V  svou  ruku  ze  stínů  tu  každá  muže  chytí; 
leč  duše  silnější  v  tom  děsném  ve  souboji 
se  s  duchy  těmito  již  lip  dovede  bíti. 

Jich  prsty  falešné  nadzvednem  leckdy,  svojí 
se  vůlí  vzneseme  vždy  výš  až  ku  oblasti, 
kde  ozářená  skráň  se  s  nebes  stropem  pojí. 


Digitized  by 


Google 


144  Jaroslav  Vrchlický:  Hostem  u  básníků. 

Našimi  nad  mysy  a  štíty  zříme  třásti 
se  fatální  jich  prst,  před  námi  pozvedá  se 
a  vzmachem  jediným  nás  kácí  do  propasti. 

Ó,  v  jakém  zoufalství  se  zmítáme  a  zase  I 
Jest  žernov  uvolněn,  jenž  poutá  nás,  však  běda, 
kdo  drží  za  řetěz?    Jsi  ty  to,  Bože,  zase? 

Svých  skutků  rozhodčí  nechť  srdce  pravdu  hledá 
a  kráčí  za  ctností,  kde  vůně  její  vane, 
se  láskou  zažíhá  či  geniem  se  zvedá. 

Kéž  stíny  Osudů  nepřekážejí.  Pane, 
všem  krásným  povzletům  svou  nepohnutou  hrází, 
od  velkých  úsilí  pryč  rány  nečekané  I 

Ó,  děsu  předměte,  jímž  rekům  síla  schází! 
Otázky,  před  nimiž  i  světec  mlčky  stane! 
Ó,  Taji,  mukou  zlou  jež  silné  duše  mrazí! 

Či  psáno  bylo  to?  Je  naše  pravda  jistá? 
Ve  knize  Boha  dí  Orient,  jenž  se  plazí 
v  svých  poutech.    Západ  však  dí  v  odvet: 

V  knize  Krista. 

Psáno  v  Maine  Giraud  (Charente)  27.  srpna  1849. 


Digitized  by 


Google 


EMIL  TRÉVAL: 

Silnější  než  milování. 


Novela. 


(Dokončení.) 


CO  způsobilo  tento  převrat?  Vzpomínal,  co  činil,  co  bezprostředně 
před  obratem  činil.  Vzpomněl  na  modlitbu.  Jakási  posvátná,  hlu- 
boká, rozjasněná  vděčnost  rozlila  své  proudy  v  jeho  nitru.  Duše  jeho 
přijímala  v  radostné  ochotě  nový  křest,  a  strom  víry  jeho  zazelenal 
a  rozkoSatil  se  jako  druhý  div. 

O,  sanctissima,  o,  plissima, 
dulcis  virgo  Maria!  .  .  . 

Gymnasijní  melodie  zvučela  mu  hlavou,  a  svěžest  mládí,  průvody 
zlatotkaných  ornátů,  dalmatik,  atmosféra,  plná  zvuků  zvonů,  zpěvu, 
květin  a  slunečního  jasu  ovanula  ho  vůní  kadidla,  dechem  mystiky. 

A  láska  jeho  k  té,  již  vyrval  smrti,  již  si  vybojoval,  kterou  téměř 
znovu  stvořil  v  bolestech,  zušlechtila  a  očistila  se  k  jasnému  plápolu. 
Stala  se  nyní  drahou  duši  jeho,  tak  jako  dříve  byla  drahou  tělu.  Vidina 
jakéhos  ideálního,  nesobeckého  přátelství  snášela  se  k  němu  jako  bílá 
holubice  v  zoři  svítajícího  dne.  Ovzduší  naplněno  bylo  harmonií  všeho 
tvorstva,  všech  věcí  na  světě. 

Objevilo  se  mu  vše   v  jádru  své  krásy,    v  gloriole  produševnění. 

Jak  kochal  se  v  údivu  kollegů  při  ranním  konsiliu  následujícím! 
Jak  komicky  prodloužil  se  nos  Šlamborůvl  Hotový  čáp!  A  zase  mával 
křidly  haveloku,  letě  klovat  žáby.  Doktor  smál  se  srdečně.  I  Wasserkopf 
nabyl  zase  svého  dřívějšího  temperamentu  a,  běhaje  pokojem,  nepřestával 
opakovati:  „Vždyť  jsem  to  říkali  Vše  je  dobré,  vše  je  dobré!  Velmi 
vzácný  případ!" 

Nasta  spala  spánkem  hlubokým,  tvrdým,  dlouhým.  Doktor  se  ne- 
divil. Po  takové  ohromné  bouři  v  organismu  byla  to  přirozená  reakce. 
Mohla  spáti  čtyřiadvacet  hodin,  a  nebylo  by  v  tom  nic  divného.  Teprve 
k  polednímu  otevřela  oči.  Byla  tak  slabá,  že  nemohla  ani  promluviti. 
Rty  dala  pouze  znamení.  Podali  jí  píti.  Pila  dlouho  a  hltavě.  A  zase 
spala.  Až  večer  procitla.  Horečka  zmizela  úplně,  ale  Nasta  nevstávala. 


Digitized  by 


Google 


146  Emil  Tréval: 

Dali  jí  jísti  a  piti,  krmili  ji  jako  dítě.  Jedla  po  dětsku,  jaksi  neobratně, 
pouštěla  sousta  z  úst.  Nevšímala  si  nikoho  kol  sebe,  nepoznávala  nikoho 
a  nemluvila.  A  spala  zase  celou  noc  až  do  poledne  druhého  dne.  Teprve 
třetího  dne  měla  oči  otevřené.  Posadili  ji  na  loži.  Ale  musili  ji  podepříti, 
aby  se  nezvrátila.  A  posud  nepromluvila  ani  slova.  K  otázkám  s  počátku 
vrtěla  hlavou,  později  si  jich  nevšímala.  Čtvrtého  dne  konstatovali  lékaři, 
že  oněměla.  Jen  surové,  skřeku  pávímu  podobné  volání  vyrážela,  kdykoli 
chtělo  se  jí  pokrmu  neb  nápoje. 

Ke  třem  lékařům  přibral  ředitel  ještě  doktora  Šetka  a  Vltavského. 
Byla  doktorů  plná  světnice.  Všichni  shodovali  se  v  konečném  úsudku: 
Ochrnutí  těla  a  hluchoněmota  následkem  změkčení  mozku.  Dr.  Vltavský 
připojil  brutálně  výklad  vědecké  diagnosy.    Počínající  blbost,  řekl. 

Zákeřnosti  osudu!    Kletbo  zázraků!    Tof  pomsta  přírody. 

Rány  doktorovy  znovu  se  rozjitřily.  Tedy  proto  byla  zachráněna, 
proto  přemohla  jednu  z  nejstrašnějších  nemocí!  Za  cenu,  aby  zůstala 
jako  torso  pro  znalce  krásy,  jako  zkomolený  památník  zmizelé  žá- 
doucnosti,  němý  živok,  výstražný  příklad  pomíjejícnosti  pro  moralisty, 
prázdná  schrána  bývalého  jasu! 

Ach,  tof  nejhroznější  umírání,  umírání  duše! 

A  zase  v  přemíře  své  trýzně  smál  se  doktor  sardonicky*  a  krčil 
rameny  nad  novým,  strašným  ortelem  mstivé  přírody. 

Ale  nepodá  se!  Toho  triumfu  nad  svou  láskou  nedopřeje  ani  takové 
smrti!  Nikomu  a  ničemu  na  světě  vůbec  ne!  Hrdost  jeho  vzepjala  se 
jako  titan  a  potřásala  vzdorně  pěstí  kamsi  do  Neznáma.  On  setrvá  při 
ní,  dokáže,  že  jeho  láska  je  nesmrtelná,  nezničitelná,  silná  nade  vše 
pomyšlení. 

Bude  při  ní,  i  kdyby  z  bývalé  nezbylo  než  kostra,  úlomek  člo- 
věka, zbytek  a  pahýl,  pouhý  pojem  a  vyvanuta  upomínka.  Není  možno, 
aby  něco  na  světě  mělo  nějaký  nepříznivý  vliv  na  jeho  city.  Pokud 
sám  bude  duševně  normálně  žíti,  pokud  paměť  ho  nezradí,  bude  žiti 
jeho  láska.    Vědomé  umenšení  její  je  naprosto  vyloučeno. 

Ale  nastává  boj  nový,  úporný,  napjetí  všech  sil  vyžadující.  Boj 
ne  více  o  zdraví,  leč  o  vzduch  pro  plápol  duše.  Síly  jeho  se  před- 
cházejícím zápasem  nevyčerpaly,  naopak,  zocelily. 

Ponořil  se  do  studií  fysiologických  a  psychiatrických  se  zuřivostí, 
jíž  žízní  umírající  dere  se  k  zahrazenému  pramenu  vody,  porážeje  bez- 
ohledně všecky  překážky. 

Domníval  se  kdysi  bytí  zasvěcencem,  vítězem,  vládcem  v  říši  vědy, 
v  oboru  umění  lékařského.  Duch  jeho  obsáhnul  všecky  jeho  rozlohy 
i  taje,  nic  nezdálo  se  mu  bytí  nejasného,  nic  nedosažitelného.  Problémy 
ležely  tu  u  nohou  jeho  rozřešeny,  rozloženy  v  jednoduché  prvky.  Nebylo 
záhad,  nebylo  nejistoty  a  pochybností.  Bujarost,  nezkušenost  a  energický 
optímismus  mládí  zastíraly  svými  duhovými  závoji  srázy,  zívající  propastí 
a  mezery  v  obrazu,  nad  nímž  lehká  mysl  poletovala  jako  motýl  s  květu 
na  květ,  živic  se  jen  vůněmi  a  medem.  Zde  vystavěl  kdysi  oltář  svým 
úspěšným  snahám,  svým  blahým  nadějím,  svému  bohu  Neznámému, 
Bytostí,  v  niž  věří  mysl  i  sebe  silnější,  neboť  bez  opory  této  by  se 
zhroutíla  jako  réva,  odtržená  od  kmenu,  kol  něhož  se  vine. 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milování.  147 

A  nyní  přikvačil  vítr,  oderval  tu  révu,  zpřelámal  její  odnože,  a  obraz, 
plný  půvabu,  stal  se  chaosem  plným  hrůzy. 

Nelady,  nesrovnalosti,  protismysly,  sofismata  odhalovaly  se  cynicky 
před  kritickým  jeho  zrakem,  šklebily  se  mu  drze  do  tváře.  Tázal  se, 
pátral  ve  smrtelné  úzkosti  své  duše,  a  hle,  věda,  jeho  vznešená  paní, 
jeho  bohyně,  zůstávala  němá,  odpírala  unavené  noze  jeho  místečka 
pevného  k  odpočinku,  k  dostupu,  vše  chvělo  a  kolísalo  se  pod  ním 
jako  záludný  povrch  bažinaté  tůně. 

Vědo!  Čím  více  nořil  se  do  tvých  hlubin,  tím  více  haslo  světlo 
poznání,  čím  více  snažil  se  proniknouti  k  jádru  poznatků,  těch  pyšných, 
velebených  vymožeností,  tím  více  měkla,  unikala,  rozplývala  se  mu  jeji 
podstata.  Fysiologie!  Hříčka  pro  virtuosy  prázdných  slov!  Pósa,  dobrá 
pro  nějakého  Wasserkopfa! 

Příšera  nicoty  ploužila  se  z  podnoží  vesmíra  a  všech  jeho  věcí 
a  zívala  na  něho  výsměšně  prázdnýma  očima  Šílenství. 

Obrátil  se  jinam.  Bádal,  rozbíral  kriticky,  uzavíral  Ipgicky,  pronikal 
k  počátkům  a  původům  —  s  týmž  negativním  výsledkem. 

Rozbřeskoval  mu,  ba  rozpaloval  se  do  osli^ující,  vše  do  ostrých 
kontur  a  stínů  ozařující  bengálský  oheň,  plný  výsměchu,  mrtvolné  světlo 
malomoci,  toto  jediné  přiměřené  slunce  malomoci  a  rozkladu. 

Véda,  jejíž  líčidlo  prohlédl  a  nepravé  vnady  seznal,  jako  nenasytná 
koketa  obrátila  se  k  němu  zády,  za  někým  mladším,  jenž  jako  hejl 
sedne  zase  na  vějičku.  Hnus,  to  byla  výslednice  moudrosti  Šalomounovy. 
I  on  zakoušel  tohoto  pocitu. 

A  jako  nevěrný  praporečník,  jenž  poznal,  že  bojuje  pro  lež  a  bez- 
práví, v  plné  vřavě  bitevní  lámal  prapor,  na  jehož  barvy  kdysi  slavnostně 
přisáhl.  Zachvíval  se  v  samých  základech  duševního  života.  Rva  se 
divoce  s  neznámými  nepřátely,  cítil,  že  zbrafí  jeho  obrací  se  proti  vlastní 
hrudi.  Modly  jeho  válely  se  v  prachu,  bohové  umírali,  a  kdos  stolařil 
již  na  rakvi  pro  nevychladlá  ještě  těla. 

Syrá,  opuštěná  jím  ornice  na  oteckých  lánech  mu  zavoněla  tak 
mocně,  tak  přitažlivě  a  hojivě!  Neměl  ji  nikdy  opustiti.  V  rolnictví, 
v  prostém,  přirozeném,  nevášnivém  životě  bylo  jeho  poslání,  tam  tkvěly 
kořeny  jeho  života.  Zde  jako  vytrženy  z  živné  půdy  vlají  a  mávají 
vzduchem,  marně  hledíce  se  zachytiti,  prostředí  sobě  přizpůsobiti. 

Doktor  Jelec  odtrhl  se  sám  od  sebe,  od  zřícenin  svého  já  a  obrátil 
se  zase  k  zevnějšku.  Viděl  Nastu  a  trnul,  jak  se  změnila.  Bujná  kštice 
její  padla  již  před  krisí  za  oběť,  a  lysá,  žlutavá  lebka  probleskovala 
slabounkým,  zcuchaným  chmýřím.  Čelo,  dříve  ladné,  obletované  zlatými 
vlnkami  kučer,  vyboulilo  se  a  jako  vyvýšilo,  za  to  oči,  ty  bývalé 
nádherné,  modré  plameny,  zapadly,  pohasly,  zmenšily  se  v  úzké  štěr- 
biny, protáhly  se  na  přič,  jakoby  bezbrvými  víčky  se  smály.  Lesklá, 
šupinatě  se  olupující  kůže  obepínala  vyvstalé  kosti  jařmové  a  výčnělek 
horní  čelisti  s  obnaženými  stále  zuby.  Se  rtů  vymizel  laškovný  úsměv, 
sesinaly,  a  jako  do  kamene  vtesalo  se  místo  bývalé  grácie  kol  koutků 
i  komissury  jejich  cenění  zvířecí  žravosti.  Nehty  na  končetinách  ztvrdly 
a  zkřivily  se  jako  drápy.  Jako  při  konservování  mrtvoly  přejelo  cos 
po   tváři   té   žíravinou,    smazalo   tahy,    nabílilo   kůži    neproniknutelnou 


Digitized  by 


Google 


148  Emil  Tréval: 

vrstvou  líčidla  clownova.  Vše  jemné,  produševnělé,  lidské  a  především 
ženské  zmizelo,  a  tupá  bezvýraznost  rozprostírala  své  pouště  na  zni- 
čeném obrazu  bývalé  stkvělosti. 

Leč  on  ji  i  takto  miloval.  Miluji!  opakoval  sám  k  sobě,  hledaje 
dychtivě  ve  zpustošené  tváři  té  bývalé  milované  rysy. 

Ústa  Nastina  blekotala  nesrozumitelné  zvuky,  smála  se  surovým 
hrdelním  řehotem,  vyrážela  skřeky  hladového  páva  neb  nečlánkované 
ryky  hluchoněmých,    Z  úst  tekly  jí  bez  ustání  sliny. 

Nemohla  sebou  sama  hnouti.  Krmili  ji,  čistili  ji,  vozili  ven  jako 
malé  dítě  tu  ubohou,  blbou  Nastu.  A  duch  její  zatemňoval  se  a  hasnul 
víc  a  více.  Doktor  pohlížel  na  to  a  cítil,  jak  s  ní  i  on  zvolna  umírá. 
Jako  lékař  však  věděl,  že  tělesně  může  ještě  Nasta  žíti,  mnoho  let  žíti. 

A  také  musí  žíti!  Vždyť  k  tomu  pracoval  sám  s  veškerou  silou 
své  vůle!    Vždyf  byl  hotov   za  fysický  život  její   dáli  sebe!    Ah,  ah! 

A  nyní  umíral  on.  Avšak  přece  ne!  Něco  v  něm  musí  žíti,  bude 
žíti  osudu  na  vzdory,  musí  přetrvati  vítězně  i  zákony  času.  Vždyf  přisahal, 
že  vytrvá,  že  vše  překoná.  Chce  dostáti  své  přísaze.  Láska  jeho  pře- 
konala přece  samu  smrt! 

Přesvědčoval  se,  že  miluje  i  tento  úpadek,  tuto  trosku  své  Nasty. 
Rozpálil  se  energií  a  horlivostí. 

Pohlížel  na  Nastu  s  láskou  tak,  jako  kdysi  na  ni  hledíval.  A  citil, 
že  něco  v  něm  se  zlomilo,  zapraskalo.  Položil  ruku  na  její  čelo.  Neladný 
skřek  byl  reakcí  na  jeho  laskání.  Vzal  její  na  kost  vyhublou  ruku 
a  políbil  ji.  Zavíraje  oči,  přilnul  k  ní  vášnivě  svými  rty.  Zápach  jako 
po  umrlčině  ho  ovanul. 

Pozvedli  Nastu.  Ležela  na  zbytcích  pečeného  kuřete.  Zapomněli 
je  pod  ní,  zahnívalo. 

A  zase  cos  jakoby  se  v  nitru  lámalo.  Šly  na  něho  mdloby.  Od- 
stoupil a  pohlédl  na  ředitele.  Zpozoroval  ošklivost  a  odpor  v  bledé 
jeho  tváři.  Viděl  v  něm  jako  v  zrcadle  vlastní  své  nitro.  I  muž  její, 
jenž  ji  tak  zbožňoval,  přestával  ji  milovati. 

Praskání  a  lámání  v  jeho  nitru,  to  byla  umírající  jeho  láska. 

Myslil,  že  není  hrůzy,  jíž  by  byl  zůstal  ušetřen.  Ale  nyní  poznal, 
že  dna  svého  pokoření  do  této  chvíle  nedostoupil. 

Hanba!  Hanba!  Stud  duše.  Tak  bylo  Nastě,  když  odmítnul  ji 
Padevětský.    Ký  div,  že  z  toho  zSílela. 

Nejmocnější  cit,  jehož  byl  schopen,  láska  jeho,  věkovitá,  jak  za 
to  měl,  sám  život  jeho  duše,  počala  couvati  před  nepřítelem. 

Silnější  než  milování?    Co  jest  to  na  světě? 

Jako  smyslů  zbavený  vrhl  se  na  kolena  k  loži,  pokrýval  ruku 
Nástinu  i  celé  tělo  polibky.  Byla  v  tom  laskání  zuřivost,  výčitky  svě- 
domí, lítost  i  obnovení  přísahy  a  —  rozloučení. 

Ale  láska? 

Cítil,  že  nesmí  se  více  takto  k  ní  přibližovati,  že  veškeren  hmotný 
styk  na  příště  je  nemožný.  A  přece,  to  patří  k  lásce.  Suchá  theoretická 
vášeň  při  chladných  smyslech,  tato  tartufferie  čistoty  z  nouze,  jaké  to 
protismysly!  Nikoli,  právě  naopak,  soustředí  žár  svých  smyslů  do  duše, 
prolne,  ztělesní  duši  —  —  —  I  když  touhy  nejvíce  se  rozpálí,  tiché 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milování.  149 

musí  zůstati  vrcholy  pocitů  smyslných.  Láska  jeho  zvýšiti  musí  svůj 
presto!.  Duch  jeho  pronikne  i  zvířecí  tvary,  zkrásní  je,  půjčí  jim  her- 
melín  vznešenosti. 

Ne,  není  možno,  aby  z  jeho  lásky  zbyl  jen  jakýsi  symbol.  Ne, 
ne,  to  vše  působí  jen  nemoc,  jen  nemoc.  Vzpomněl  si  na  své  bývalé 
pocity  u  nemocných  ženského  pohlaví.  U  pacientek  byl  vždy  jiný.  Viděl 
pouze  nemoc  a  nikdy  ženu.  Snad  má  týž  pocit  nyní  u  Nasty,  a  vše 
bude  jinak  až  —  až  —  —  Nedomyslil,  zrak  jeho  utkvěl  na  řediteli. 
Ten  nebyl  lékařem  a  přestal  milovati,  on,  jehož  láska  byla  kdysi  bez- 
mezná,  otrocká. 

Odvrátil  rychle  zrak,  aby  neviděl  odlesk  vlastní  své  zrady.  Pak 
pomyslil  na  dlouhou  nastávající  útrapu  —  životem  to  přece  nazvati 
nemohl  —  a  hlava  se  mu  zatočila. 

Nemoc  činila  Nastu  nevědomou,  snad  šťastnou.  Jaká  to  útěcha 
pro  srdce  milující,  útěcha  bodlinatá,  jako  koruna  z  trnů  na  hlavě.  Ona 
snad  nikoli  nešťastná,  on  však  na  vždy  zničen,  protože  na  vždy  musí 
ji  milovati. 

Chtěl  neslyšeti,  ale  musil  naslouchati  tomu  vnitřnímu  lámáni,  hrou- 
cení  se,  jež  káralo  ho  ze  lži.  Nebude  ji  stále  milovati!  Je  to  klam. 
Protože  již  nyní  přestává  ji  milovati.  Protože  setkal  se  s  nepřítelem, 
jenž  je  silnější  než  láska  i  smrt  a  jenž  má  jméno  choroby,  stálé,  ne- 
zhojitelné choroby. 

Před  branami  blázinců  umírají  lásky,  a  nevyléčitelnost  osvobozuje 
srdce.  A  v  poznání  tomto  rozplývaly  se  poslední  zbytky  jeho  vášně, 
a  krev  jeho  srdce  ubíhala  za  nimi.  Hluboké  předsmrtné  mdloby  obklíčily 
jeho  vědomí  .  .  . 

, Stasi,  má  drahá,  vroucně  milovaná  ženo!  Neodcházej!  Pro  rány 
boží!" 

Pronikavé  volání  toto  probudilo  doktora  Jelce  ze  spánku.  Protřel 
si  oči,  sáhl  na  čelo  a  zmaten  vstal  z  křesla,  v  němž  byl  usnul. 

Pohlédl  na  hodinky.    Bylo  pět  z  rána.    Spal  zrovna  hodinu. 

Uzdravení,  idiotie  Nastina  byly  tedy  pouhým  snem,  snem  jediné 
hodiny. 

,Ona  umírá!"  vykřikl  na  něho  ředitel,  drže  v  náruči  bezvládné 
tělo  Nastino.    Ozývalo  se  slabé  chrčení. 

„Umírá?    Bohudíky  I- 

Nevěděl,  co  mluví.  Jaká  to  hudba  ve  slově:  Umírá,  myslil  si. 
Vítej,  veliká  měnitelko  všech  věd,  útěcho  a  naděje  všeho,  co  k  životu 
bylo  stvořeno! 

Přistoupil  k  loži.  Puch  země  vanul  již  z  vychládajícího  těla,  visícího 
v  loktech  vzlykajícího  ředitele.  Doktorovi  bylo  nyní  tak  jasno,  tak 
samozřejmo  a  přirozeno,  proč  žena  ta  zemříti  musí.  Nedosahoval  k  jeho 
hledisku  ani  stín  nějakého  sobectví,  v  jakémsi  oproštění  vší  všednosti, 
obyčejnosti  uznával  to,  upokojen  to  pozdravoval. 

Smrt  její  může  býti  lásce  jeho  životem,  život  její  byl  by  její  smrtí. 
Bojoval  ve  snách  proti  větrným  mlýnům,  přemáhal  ve  snách  nebojovné, 
protože  nepřemožitelné.  Nyní  konečně  pochopil,  vrátil  se  k  normálu, 
počne  znovu  od  a. 


Digitized  by 


Google 


150  Emil  Tréval: 

Slabé  chrčení  Nastíno  se  sesílilo  v  chrapot,  a  křeč  zalotncovala 
tělem  jejím  jako  trhaná  vlna.  Zapadlá,  fialová  víčka  zvolna  se  rozvírala. 
Utichl  v  hrůze  i  šepot  jeptišek,  odříkávajících  modlitby  umírajících. 

Zsinalé,  zkornatělé  již  rty  Nástiny  hnuly  sebou,  sblížily  se.  Oba 
mužové  sklonili  se  k  ní. 

nNe!« 

Šeptla  jediné  slovo  to  již  z  nesmírné  dáli,  víčka  její  zase  zapadla, 
ústa  se  rozesmekla  s  klesající  čelistí.  Tělem  probíhaly  podivné  proudy, 
zprohýbaly  je,  jakoby  nemělo  kostí.  Čelisti  rozechvěly  se  znovu,  sevřely, 
a  ozval  se  skřípot,  vrzání  protáhlé,  jako  když  zaskřípe  klíč  v  neotvíraném 
zámku,  jako  když  rozvírají  se  zvolna  a  těžce  veřeje  ve  stěžejich  zareza- 
vělých,  dveře  zavřené   na  celý  dlouhý  život  lidské  bídy  zde  na  zemi. 

Tělo  uložené  na  lože  zvolna  se  protáhlo  .  .  . 

Doktor  octnul  se  venku  v  tmavé  ještě  noci.  Ani  jediná  hvězda 
nesvítila  na  obloze.  Prudký  studený  vítr  vál  od  severu,  sem  tam  šlehla 
ho  osamělá  kapka  deště  do  tváře.  Kráčel  tmou,  nevěda  kam.  Nohy 
jeho  hledaly  si  samy  cestu  a  nalezly  ji. 

Potřeboval  nutně  tělesný  pohyb  na  vzduchu,  únavu  fysickou,  aby 
utišil  rozbolněné  nervy  a  předrážděný  mozek.  Šel  proti  větru,  aby 
nevanul  na  něho  puch  města.  Zdáío  se  mu,  že  vítr  odhání  od  něho 
i  přízrak  mrtvé  jeho  lásky,  jenž  kráčel  mu  neslyšně  po  boku.  Paměf 
jeho  byla  přeplněna,  jako  fotografická  deska  astronomického  přístroje, 
na  niž  účinkují  po  celé  hodiny  paprsky  hvězdnatého  nebe.  Zhuštěné 
dojmy  splývaly,  křížily  se  a  potlačovaly  se  vzájemně.  Žádný  z  nich 
nemohl  vyniknouti,  ovládnouti  zorné  pole. 

Bludný  krok  doktorův  zastavil  se  na  haldě  popelu.  Pohlížel  dolů 
do  tmy,  jež  vlastně  nebyla  tmou,  leč  zážehem  a  plamenem.  Z  hutí 
pod  ním  vyšlehovaly  ohnivé  jazyky,  žířily  výhně  pecí,  valil  se  narůžo- 
vělý  kouř.  Krvavá  záře  polévala  šedivou  oblohu.  Z  hald  lítaly  celé 
ohňostroje  tančících  raket  a  jisker,  a  jako  žhavý  had  vinula  se  úbočím 
dolů  láva  strusková.  V  jasu  a  ohni  tměly  se  přímé  čáry  komínů  továr- 
ních, a  ječivý   hlas   parních   píšfal   rozbodával   zakrvácená  ňadra  Tmy. 

Nebyla  to  věru  noc  posvěcená  odpočinku,  spánku,  leč  noc  plná 
pachtění,  zápasu,  práce  a  přemáhání  hmoty  násilím  a  ohněm.  Checht 
parních  kladiv  hlásal  triumf  ducha  nad  hrubou  silou.  Míhání  trpasličích 
postav  lidských  v  záplavě  plamenů,  železa  a  par  zdálo  se  býti  samo- 
vražedným  rejem  mušek  kol  plamenu,  pobíháním  mravenců  v  kupě  jehličí. 

Odsouzenci,  karyatidy,  mužové  tvrdých  mozolů,  zajisté.  Ale  snad 
za  to  pracovníci  bezpečného  pobřeží,  v  duševním  bezvětří,  klidných 
hladin,  neuvědomělí  účastníci  lidského  štěstí.  A  snad  i  to  vše  je  illuse. 
I  v  kytlích  zuří  vášně,  tepe  totéž  žádostivé  srdce  lidské,  hryže  červ 
neštěstí.  Snad  i  oni  úmornou  prací  ohlušují  hlas  svědomí,  usmiřují  viny 
neznámé.  Snad  závidějí  lépe  oděným  spolulidem  s  měkkými  dlaněmi, 
ale  za  to  chorým  mozkem  a  rozervanou  myslí,  snad  spřádají  úklady, 
jak  přepadnouti  je,  oloupiti,  zavražditi  některého  z  domnělých  vyvo- 
lenců Štěstěny. 


Digitized  by 


Google 


Silnější  než  milování.  151 

A  znenáhla  splýval  šum  kolkolem  v  jediný,  táhlý,  nepřetržitý  zvuk, 
jako  v  dutí  ohromné  polnice.  Ve  zvuku  tom  byl  pláč,  výskot,  checht, 
řev  hněvu,  sykot  nenávisti,  výkřiky  bolu,  prosby  o  smilování  a  chrapot 
umírajících.  Zvuk  se  sesíloval,  již  nezněl  v  míře  pozemské,  to  kázal 
rozezlený  Soudce  andělu  svému  dmouti  silou  takovou,  že  padali  lidé, 
bořily  se  domy,  vyvracely  se  stromy,  a  odlétaly  náhrobky  s  hrobů. 
Z  bažin  a  rákosí  zemského  rmutu  vstávali  mrtví. 

Dies  irae,  dies  illa  — ! 

Hlas  posledního  Soudu. 

Doktor  sestoupil  s  haldy.  Velkým  obloukem  obešel  město.  Zpěv 
kohoutu  dozníval  za  ním,  zaléhal  v  dáli. 

Výhní  noci  vycházel  k  spánku  nového  dne  a,  než  postavil  nohu 
na  nový  stupeň  života,  rozhlížel  se  a  hltal  očima  všecku  tu  strázeň, 
v  jejíž  pletivu  i  on  se  dosud  zmítal. 

Cítil  v  tom  hluku,  nepokoji  a  plápolu  na  oko  zmateném,  jakousi 
sílu  a  určitost,  jakési  pohánění  v  jistý  směr,  v  jakýsi  přístav,  cíl,  útulek. 

Ve  žhavé  noci  poznávání  zrál  a  prohledal  jeho  duch,  bolest  zjasnila 
mu  zrak  k  tušení  pravdy.  Dozpívána  právě  odvěká  elégie  lidského 
milování,  a  dozvuky  nápěvu  žalovaly  již  v  nezměrných  dálkách. 

Velké  žároviště  dohořívalo,  a  v  duši  šeřila  se  tichá,  smutná  zora. 

Vkročil  do  zjasnělých  již  ulic.  V  uších  zněl  mu  bzukot  a  ševel 
ranního  mlčení.  Sel  cestou  svou  ze  široka,  nadnášen  neviditelnými 
vlnami.  Vše  zdálo  se  mu  býti  nové,  ztrnulé,  ztichlé,  jako  pohrouženo 
v  očekávání,  odmlčení,  údiv  a  otázku. 

Lidé  pohliželi  na  něho  tak  podivně  a  zvědavě.  Zraky  jejich  tázaly 
se:  Zemřela  ti? 

A  to  „ti"  vyráželi  a  zabodávali  mu  do  prsou,  nevědouce,  že  jsou 
prázdná,  vyhořelá,  černá  .  .  . 

Vítr  se  utišil.  Nehnutost  úlevy,  jakási  vaně  teplá,  narkotická  vlála 
vůkol.  Myslil  na  ni  —  Nastu.  Zrakové  hallucinace  náhrobků  vyskako- 
valy ze  země,  v  sluch  zalehlo:  Salvě  regina  tenkými,  dětskými  hlasy 
z  dáli  a  tlumeně,  kdosi  zaštkal,  a  na  údy  kladla  se  podmanivá  tíže 
hřbitovní  hlíny.  A  z  mlh  a  par,  jež  zahalovaly  dosud  to,  co  duše  jeho 
hledala,  jež  zbyly  ještě  po  překonaných  nepokojích  a  děsném  výšinu 
a  vratu  v  jeho  pouti,  rodila  se  v  bledých,  měsíčních  čarách  silhouetta 
jiné  hlavy  ženské,  staré,  vrásčité,  s  laskavýma  očima,  hlava  jeho  matičky. 

Proč  zatoužil  po  ní  v  tuto  chvíli?  Zda  proto,  že  minulo  to,  co 
oddělovalo  jejich  duše?   Že  zbyl  po  tom  jen  pouhý,  mroucí  vzlyk? 

Konejšivá  něha,  vůně  balsámu  osvěžila  jeho  znavené  nervy.  Ach, 
jaké  prameny  mají  pro  něho  nezrozené  ještě  dny?  Nežádal,  neočekával 
ničeho  —  jen  odpočinek  I    Spánek  těla  i  duše! 

A  vzpomínka  na  matku  zúrodnila  prázdno  jeho  rozvratu  k  ruchu 
klíčivému.  Pracovalo  to  v  něm  tiše,  ale  vytrvale,  zaplašovalo,  zarovná- 
valo, automaticky,  bez  jeho  uvědomění  a  vůle,  jako  první  zaproudění 
Sfav  k  raněnému  místu,  první  rozběhy  živého  organismu  k  pomoci, 
k  zavírání,  k  hojení. 


Digitized  by 


Google 


152  Emil  Tréval:  Silnější  než  milování. 

Potřeboval  klidu.  K  životu  neb  k  smrti.  Netoužil  po  prvém,  nebál 
se  druhého.  Ať  dokoná  se,  co  mistryně  všech  léčitelů  neb  všech  po- 
pravčích zahájila. 

Slyšel  kolem  hlas  jeseně,    vážné  kajícnice:   Na  poušf!    V  ústraní! 

Otevřela  se  mu  tichých  věcí  krása.  Unavený  mozek  jeho  potřeboval 
klidu  v  tomto  i  příštím  pokolení,  renovaci  sil. 

Čekal,  poddával  se,  čekal. 

IV. 

Když  přiblížil  se  k  domu,  bylo  ještě  šero.  Z  okna  vyhledala  však 
již  matka.    Spatřil  ji,  než  stiskl  kliku  vrat  domovních. 

Zatanul  mu  před  očima  pokoj  její,  přeplněný  starobylým,  dubovým 
nábytkem,  vykládaným  a  malovaným,  zděděným  po  babičce.  Vzpomněl 
na  útulný  zápach  po  červotočině,  starém  laku,  suché  levanduli,  na  láhve 
s  uměle  sestaveným  umučením  Páně  uvnitř,  na  různé  škatule,  ošatky, 
umělé  kytice,  trety,  pokryté  pečlivě  bílými  plenami  a  během  let  pod 
těmito  již  vybledlé  a  zvětšelé.  Cos  teplého,  živého  a  konejšivého  ho 
obešlo. 

A  tu  pojednou  vyhouplo  se  to  před  ním  jako  předsvit  před  slunce 
východem,  to,  nač  stále  čekal,  vyvstalo  před  ním  s  naprostou  jistotou 
pravdy,  pochopení,  co  má  činiti,  a  k  čemu  ještě  není  pozdě. 

Veliký  Pan,  duch  tichých  samot,  zašuměl  mu  po  druhé  kol  hlavy 
perutí. 

Kmen  jeho  života,  podrůstající  až  dosud  jakousi  těsnou  chodbou 
ven  k  světlu,  násilně  ohnutý,  prorazil  tísnící  klenbu,  vzpřímil  se,  vraceje 
se  do  polohy,  již  určila  mu  sama  tvůrčí  příroda,  ku  směru  přímému, 
ku  kořenům. 

Matko,  moje  matko!  Tvá  bolest  a  modlitba  vykoupily  mi  svobodu! 
Nevýslovné  překypění  vděčnosti  táhlo  ho  k  rodičce.  Toužil  po  její 
soustrasti,  jejím  laskání  a  za  to  chtěl  jí  říci  to,  nač  ona  čekala. 

Stanul  před  ní.  Oči  jejich  šedivé  a  tak  sobě  podobné  setkaly  se. 
Pohledem  tázaly  se  a  odpovídaly. 

„Zemřela." 

„Chvála  bohu!" 

A  hned,  uleknuvši  se  své  radosti,  kála  se  matička  z  hříchu  a,  po- 
křižovavši se,  sepjala  ruce  k  modlitbě:  „Odpočinutí  lehké  dejž  jí, 
ó  Pane  — " 

„A  světlo  věčné  ať  jí  svítí!**  dodal  syn. 

Matka  počala  se  třásti  na  celém  těle. 

„A  —  a  —  a?« 

Hlava  její  se  rozklepala  na  tenkém,  žilnatém  krku.  Oči  její  vpily 
se  dychtivě  a  úzkostlivě  do  tváře  synovy,  jež  chvěla  se  neméně  v  pro- 
pukajících slzách.  Z  těchto  očí  mateřských  vyhledal  na  něho  celý 
svět  lásky. 

Poklekl  před  matkou,  vzal  ruce  její  do  svých  a  vzhlédl  k  ní. 
Z  očí  vyřinuly  se  mu  nezastavitelné  proudy  slz. 

„Matko,  nechám  tu  všeho,  a  budu  rolníkem!" 


Digitized  by 


Google 


Eliza  Orzeszkowa. 


Digitized  by 


Google 


154  V.  Kredba:  Eliza  Orzeszkowa. 


V.  KREDBA: 

Eliza  Orzeszkowa. 

V  tichém  zátiší  grodenském  na  Rusi,  vzdálena  hlučného  ruchu  měst- 
ského, žije  slavná  spisovatelka  polská,  Eliza  Orzeszkowa.  V  tomto 
zátiší  vzaly  původ  svůj  nejznamenitější  práce  její,  které  Orzeszkowou 
postavily  po  bok  velikému  Sienkiewiczi.  Literární  činnost  její  počala 
roku  1866,  kdy  uveřejnila  v  „Tygodniku  illustrowaném"  svoji  spiso- 
vatelskou prvotinu.  První  větší  román  „Ostatnia  milošč"  pochází 
z  r.  1868.  V  pozdějších  pracích  proniká  už  zřejmě  a  s  úspěchem  snaha 
spisovatelčina:  vylíčiti  společenský  život  polský.  V  tom  směru  projevila 
Orzeszkowa  nevšední  dar  pozorovatelský.  Bedlivým  studiem  nejnovějších 
poměrů  společenských  a  prohloubenou  analysí  jejich  šířil  se  každým 
rokem  obor  tvořivosti  autorčiny  a  v  dílech  „Dziurdziowe"  (1885) 
a  „Chám"  (1888)  zazářilo  už  mistrovství  autorčino  plným  leskem. 
Charakteristickým  rysem  vyspělé  tvorby  Orzeszkowé  je  psychologické 
prohloubení,  vroucí  cit  a  upřímná  něžnost. 

Literární  činnost  Orzeszkowé  je  velmi  obšírná.  Mimo  shora  uve- 
dené práce  vyšly  zvláště:  Eli  Makower  (1875),  Rodzina  Brochwiczów 
(1876),  Meir  Ezofowicz  (1878),  Z  róžnych  sfér  (1880-1882),  Sylwek 
cmentarnik  (1881),  Widma  (taktéž).  Nad  Niemnem  (1.888),  Ascetka 
(1892),  Bene  nati  (taktéž),  Dwa  bieguny  (1893),  Australczyk  (1895), 
Melancholicy  (1896),  Piešň  przerwana  (taktéž),  Iskry  (1898,  v  českém 
překlade,  bohužel,  neúplné),  Argonauci  (1900)  a  nejnověji  „Chwile", 
sbírka  novel,  z  níž  vyňata  práce,  níže  v  překladu  podaná. 

Orzeszkowa  narodila  se  roku  1843  v  Milkowszczyzně  u  Grodna. 
Otec  jí  záhy  zemřel,  a  Orzeszkowa  dána  do  klášterního  pensionátu  ve 
Varšavě.  V  šestnácti  létech  provdala  se  za  bohatého  statkáře,  s  nímž 
byla  však  rozvedena.  Provdavši  se  podruhé,  záhy  opět  ovdověla  a  usa- 
dila se  trvale  v  Grodně.  R.  1879  založila  si  Orzeszkowa  knihkupectví 
ve  Vilně,  ale  po  třech  létech  nakladatelství  úředně  uzavřeno,  a  spiso- 
vatelka dána  pod  policejní  dozor.  Stalo  se  to  v  době,  kdy  chystáno 
vydání  anthologie  české  poesie  v  polských  překladech  a  dějin  českého 
znovuzrození. 

Orzeszkowa  požívá  dnes  slávy  téměř  světové.  Díla  její  překládána 
jsou  do  předních  jazyků  evropských,  ba  i  do  hebrejštiny.  Do  češtiny 
přeložena  celá  řada  velikých  prací  Orzeszkowé  v  překladech  namnoze 
výborných. 

(Jako  pramenů  k  úvodu  užito:  Dr.  P.  Chmielowski:  Zarys  naj- 
nowszej  literatury  polskiej,  Ottův  Slovník  naučný  a  Jelínkovy  „Pohledy 
do  Litvy".) 


Digitized  by 


Google 


Eliza  Orzeszkowa:  Z  různých  cest.  155 


ELIZA  ORZESZKOWA: 

Z  různých  cest. 

Se  svolením  spisovatelky  přeložil  Václav  Kredba. 

yyy  noho  let  už  uplynulo,  co  sestra  Klára  uzavřela  život  ve  dvou 
/  \  slovech :  modlitba  a  milosrdenství,  na  konec  pak  vymýtila  ze  sebe 
pojmy:  já  a  štěstí,  a  nahradila  je  jinými:  Bůh  a  posvěcení. 

Mnoho  let  uplynulo,  co  z  nivy  života  netrhala  jiných  květů  nežli 
ty  úsměvy  úlevy,  které  pod  její  rukou  a  pohledem  rozkvétaly  na  ložích 
nemocnice,  a  ty  mystické  vůně  nebe,  které  splývaly  v  ni  někdy  z  veli- 
kých a  rozmodlených  tišin  kaple  a  klášterní  cely.  Přemáháním  a  bez- 
senností  scvrklé  její  rysy  .už  pokryly  se  bledostí  tak  průzračnou,  že 
v  hlubokém  stínu  kornetu  podobaly  se  delikátně  vykrojené  oplatce; 
paměť  její  až  na  pokraj  vyplnila  se  vzpomínkami  na  lidskou  bídu 
a  oběti,  vlastními  silami  duše  i  těla  přinášených,  ale  ještě  nikdy,  jako 
tohoto  dne,  duše  její  nebyla  tak  otřesena  a  vůle  silně  napjata.  Když 
vedle  provázející  jí  sestry  Benigny  šla  po  hladkém  chodníku  ulice, 
veliké  město  kypělo  kolem  ruchem  a  šumem  příjemné  hodiny  před- 
večerní.  V  hrkotu  nesčetných  kol,  lesknoucích  se  očí,  smějících  se 
a  rozpovídaných  úst,  sestra  Klára  šla  tichým,  prudkým  krokem,  se  srdcem 
sevřeným  a  ustrašeným,  s  neustálou  myšlenkou  na  to,  co  prožila  mi- 
nulé noci,  a  na  to,  co  snad  ještě  prožít  bude  musiti. 

Po  celou  minulou  noc  hlava  ženská,  ještě  mladá,  strašlivě  vyhublá, 
v  houšti  černých  vlasů  jako  v  pochmurném  oblaku  zmítala  sebou  před 
její  očima  na  podušce  nemocničního  lože;  ruce  bez  krve,  s  prsty  vy- 
schlými jako  píštěle,  vztahovaly  se  k  ní,  a  hlas,  vycházející  z  prsou, 
těžce  oddychujících,  z  úst,  jejichž  krásné  linie  ani  předsmrtná  muka 
setříti  nedovedla,  mluvil,  šeptal,  chroptěl: 

,Jdi,  sestro,  k  němu,  jdi,  pros,  aby  odpustil,  aby  ti  řekl,  že  od- 
pouští, neboť  musil  mnoho  trpěti,  —  teď  chápu,  co  trpěl,  když  sama  — 
Ó,  Bože,  ale  já  netoliko  za  odpuštění  chci  ho  žádati  —  Ty,  sestro, 
snad  se  zalekneš,  až  ti  povím,  jakou  prosbu  —  Je  to  neslýchané 
ohavné,  aby  někdo,  jenž  tolik  zavinil,  odvážil  se  ještě  takovou  prosbu  — 
ale  já  nevím  si  jiné  rady  —  já  s  tím  strašlivým  nepokojem  o  ni  ze 
mříti  nemohu  —  zkusím  to  —  snad  pro  milosrdenství  —  Jdi,  sestro, 
pověz,  že  ona  za  nic  nemůže,  taková  je  malá,  sličná,  opuštěná  —  Viděla 
jsi  ji  včera!  Viď,  že  je  anděl?  Červík  maličký,  po  němž  budou  všichni 
šlapati  —  Ale  ty,  sestro,  nevíš,  nemůžeš  pochopiti,  co  chci  od  tebe  — 
od  něho!  Nakloň  se,  poslouchej!  Vyzpovídala  jsem  se  už,  kněz  mi 
dal  rozhřešení  —  teď  ty,  sestro,  poslouchej,  abys  věděla,  jak  Pán 
Bůh  tresce  ~- 

Pláčem  se  zajikla  a  potom  dokončila: 

, A  co  mu  máš  říci  —  jak  ho  prositi  .  .  .* 

IP 


Digitized  by 


Google 


156  Eliza  Orzeszkowa: 

Ruce,  hotové  kosti,  tak  ji  za  hábit  zatáhly,  že  musila  při  lůžku 
pokleknouti.  Musila  také  často  nachýliti  ucho  k  tváři  nemocné,  aby  do- 
slechla, co  mluvila.  V  sále  nemocnice  dohasínala  noční  lampa,  sen 
zavíral  víčka  i  tém,  kdož  nejkrutěji  trpěli,  šero  nahlíželo  do  oken, 
krůpěje  potu  vystupovaly  na  čelo  sestry  Kláry,  ale  nemocná  ještě  mluvila, 
vypravovala,  stěžovala  si  na  svůj  osud,  na  lidi,  na  samu  sebe,  čím 
dále  méně  sebe  vědoma,  s  čím  dále  více  chvějícími  se  slovy  na  ústech, 
časem  rozrušena  až  k  hlubokému,  dlouhému  pláči,  časem  rozjitřena  až 
ku  kletbám,  sesílaným  na  běh  života,  na  vlastní  srdce,  na  člověka, 
který  ji  zvábil  přeludem  nezměrného  štěstí  a  potom  strhl  ji  do  propasti 
bezedné  trýzně.  Ale,  cokoliv  a  jakkoliv  mluvila,  jako  osten,  ustavičným 
bodáním  připamatovávající  se  srdci,  na  ústa  její  vracelo  se  slovo:  ona! 
A  pak  najednou  prosba,  plná  dechů,  sálajících  ^rem,  a  pohledů,  za- 
litých slzami: 

„Jdi  k  němu  I  pros,  služebnicí  Kristovou  jsi,  Kristus  poručil  za- 
chrániti hynoucí  —  řekni  mu,  že  Kristus  poručil  odpouštěti  —  že 
veřejné  hříšnici  odpustil  —  že  děti  měl  rád  . . .  Af  slituje  se  nad  malým 
červíkem,  zvedne  se  země  —  aby  ho  nezašlápli  .  .  .  Může  to  učiniti, 
jen  kdyby  chtěli  Je  bohatl  Viděla  jsem  ho  z  povzdálí  —  takový  je 
silný,  zdravý,  lidé  se  mu  klanějí  —  se  všech  stran  klanějí  —  ani  stopy 
na  něm  jakéhokoliv  neštěstí  .  .  .  Kdežto  já  I  Ó,  Bože,  což  pak  já,  na 
mně  už  nezáleží  I  Pro  mne  už  všechno  to  tam  ...  to  tam  ..." 

Zaplakala  znovu. 

„Ale  ona!  ona!  ta  moje  hvězdička  zlatá!  Jdi,  sestro,  k  němu! 
O  ní  mluv  —  za  ni  pros!  Vypravuj,  jak  jsem  bídná,  a  jaká  ona  je 
malá,  sličná,  že  za  nic  nemůže  ..." 

Proto  na  sklonku  májového  dne,  v  kypění  velkého  města,  ve  vůních 
akátů,  po  zahradách  rozkvétajících,  ve  světlech  západu,  které  tu  a  tam 
kladly  růžová  pásma  na  sněžnou  běl  jejího  kornetu,  šla  —  k  němu. 
Vedle  ní  ramenatá  a  čerstvější  sestra  Benigna  cupala,  mlčíc  a  časem 
vznášejíc  na  družku  dobré,  tázavé  oči.  Ale  delikátní  rty  sestry  Kláry 
pevně  byly  sevřeny.  Nemohla  prozraditi  cizího  tajemství,  musila  sama, 
vlastními  silami  zvednouti  kříž  povinnosti  a  milosrdenství. 

Bylf  to  kříž.  Při  myšlence,  čí  práh  přestoupí,  ke  komu  bude 
mluviti,  zmocňovala  se  jí  bázeň,  stud,  především  pak  hnus,  s  nimt 
nadarmo  bojovala,  nemohouc  ho  přemoci.  Věděla,  že  nelze  jí  nikoho 
souditi  ani  tupiti,  bojovala  tedy  s  hnusem,  který  neztenčen  tajil  se 
v  srdci  a  znepokojoval  ji  pocitem  spáchaného  hříchu.  Její  povolání 
a  povinnosti,  které  plnila,  přiváděly  ji  často  ve  styky  s  lidmi;  také 
jméno  tohoto  člověka,  proslulé  talentem,  rozumem  a  energií,  již  dříve 
několikráte  zavadilo  o  její  sluch.  Neslyšela  o  něm  nic  zlého,  ale  vě- 
děla, že  žije  pohřížen  v  tom  duševním  poblouzení,  v  těch  hustých 
mlhách,  které  teď  lidem  zakrývají  nebe.  Náleží  také  zajisté  k  těm,  kteří 
s  odvážlivou  myslí  životem,  oddaným  samolibým  věcem  a  rozkošem, 
zvětšují  toto  poblouzení  a  tyto  mlhy  čím  dále  více  zatemňují. 

Rozum,  talent!  Zdaž  vždycky  jsou  pochodněmi,  svítícími  lidským 
krokům,  aby  nesběhly  s  cest,  vykázaných  jim  moudrostí  a  vůlí  Boží?- 
Bývajíf  také  —  jeho  rukou  jsou  snad  rovněž  —  jiskrami,  rozněcujícími 


Digitized  by 


Google 


z  různých  cest.  157 

v  duších  požáry  zoufalství  a  vzpoury.  Co  bylo  jisto  —  že  byl  světákem, 
dělícím  život  mezi  práci,  poskytující  mu  bohatství  a  slávy,  a  mezi  roz- 
koše, jimiž  svět  krmí  smysly  a  prázdnotu  oblíbenců  svých  i  osudu.  Slyšela, 
že  žije  v  nadbytku,  obklopen  tím  krásnem,  které  lahodí  smyslům  a  vede 
k  zbožňování  hmoty  a  její  tvorů.  Věčné  obíhání  okruhu  dočasných 
interessů,  věčné  koření  se  tělesnému  požitku,  hluk,  zástup,  lidské  chvalo- 
řečení,  —  tof  atmosféra,  ve  které  dýchá,  pokrm,  kterým  živí  se  ta 
duše  —  zajisté  ovšem  spokojená  a  hrdá!  Je  triumfator,  jistě  hrdopýšek, 
jeden  z  těch,  kterým  štěsti  přálo  podle  lidí  —  ale  podle  Boha?  „Běda 
vám,  boháčům,  nebof  máte  svoji  radosti"  Ostatně,  Bůh  af  ho  soudí  I  — 

Co  však  sestře  Kláře  zdá  se  úplně  jistým,  je  to,  že  za  chvíli,  on 
i  ona,  sejdou  se  spolu  s  cest,  tak  nesmírně  různých,  jako  kdyby  ne- 
bylo jich  na  jedné  zeměkouli.  Ce^  jsou  si  tak  nepodobny,  že  mezi 
těmi,  kteří  jimi  spějí,  existovati  musí  propast  nemožností.  Kterak  že 
ona,  pokorná  jeptiška,  jazyku  světa  neznalá,  mluviti  bude  s  tím  člověkem, 
kterému  „se  všech  stran  klaní  se  lidé,*  a  jehož  řeč  jest  zajisté  ochotnou 
služebnicí  úskočné  mysli! 

Promlouvajíc  toliko  ve  jménu  Boha,  zdaž  přesvědčí  toho,  který 
snad  v  Boha  nevěří?  Aby  pak  dosáhla  zamýšleného  účelu,  potěšit 
umírající,  a  nevinné  dítě  zachrániti  od  záhuby,  toužila  by  i  promluviti 
jazykem  toho  světa,  k  němuž  on  náleží,  ale  nedovede  toho,  zapomněla 
ho,  a  není  si  jista,  sluší-li  se  přísnou  myšlenku  Boží  na  milosrdenství 
ovíjeti  ve  vábně  vyšívané  závoje  světské?  Kterak  že  tedy  dovedou 
pochopiti  se  navzájem  a  u  planoucího  sloupu  oběti  svorně  se  sejíti  — 
z  tak  různých  cest?  .  .  . 

Avšak  i  jej  potkalo  jednou  neštěstí;  prst  Boží  dotkl  se  ho  trestem 
nebo  výstrahou.  Avšak  ucítil-li  silně  tento  dotyk,  jest  pochybno.  S  těch, 
kteří  lehce  šinou  se  povrchem  života,  lehce  též  svezou  se  rány  života. 
Kdo  nesestupuje  do  vlastní  hloubi,  do  toho  hloubi  také  nic  neproniká. 
Jestliže  osudná  tato  příhoda  zadala  mu  ránu,  jistě  ji  zahojila  mast, 
složená  z  milého  trávení  času  různým  způsobem,  ze  zajímavých  cest, 
krásné  výbavy  —  kdož  ví?  —  snad  z  týchž  pocitů,  které  lehkomyslná 
stopa  té  nešťastnice  pošlapala  a  dlaň  jiné  nanovo  roznítila,  nebof  činil 
kroky  za  účelem  rozvodu  .  .  . 

Sestra  Klára  slyšela  o  tom  a  teď  myslila  na  to,  že  nepamatuje  se 
na  křivdu,  spáchanou  na  oné;  chtěl  s  jinou  jít  k  oltáři.  Ano,  křivdu,  nebof 
sestra  Klára  nemůže  ubrániti  se  myšlence,  že  poklesek  této  ženy  spadá 
netoliko  na  její,  nýbrž  i  na  jeho  svědomí.  Byla  tak  mladá!  On,  starší, 
měl  více  zkušenosti  a  rozhledu;  proč  nepronikl,  nevytušil,  nezabránil, 
nevystříhal?  Snad  i  pýchou  a  nevěrou  svojí  otrávil  její  duši  a  jako 
v  honbě  za  světskými  rozkošemi  zavedl  ji  na  scestí!  Kéž  by  tuto  vinu 
svoji  chtěl  pochopiti  a  uznati!  Odpustil  by  snad  umírající  a  splnil  její 
prosbu.  Ale  sotva  lze  připustiti,  aby  se  to  státi  mohlo.  „Což  s  trní 
česají  se  jahody  nebo  s  ostnu  fíky?" 

Pýcha  zaslepuje.  Rozkoše  světské  —  tof  prach,  který  člověku  za- 
kr3^á  skvrny  jeho  duše.  Jen  pokorným  a  cnostným  dovoluje  Bůh 
v  proudech  svědomí  vyloviti  perlu  pokání.  Avšak  milost  Boží  vždy 
a  všude  může  působit,  a  ji  sestra  Klára  vzývá  na  pomoc,  vstupujíc  na 


Digitized  by 


Google 


158  Eliza  Orzeszkowa: 

ozdobné  schody  krásného  domu.  Sama  nezmůže  ničeho.  „Nemůžeš 
učiniti  jediného  vlasu  bílým  nebo  černými"  Modlí  se  tedy  v  duchu. 
Prosí  Boha  za  světlo  a  nadšení;  krátká  modlitba  a  cit  povinnosti  vzněcuji 
jí  smělost.  Směle  také,  ač .  delikátně,  tiskne  prstem  knoflík  zvonku 
u  dveří,  na  nichž  oči  její  mechanicky  čtou  nápis:  ,Česlav  Zanimirski. " 


Otevřenými  dveřmi  kabinetu  viděti  jídelnu  s  těžkým  dánským  stolem 
uprostřed  a  zavěšeným  nad  ním  mnohoramenným  lustrem.  U  stěny 
skříň,  rovněž  dánská,  těžká  a  jemnou  řezbou  pokrytá,  přenádherná. 
Od  tmavých  stěn  odrážejí  se  připevněné  k  nim  staré  kamenné  ozdoby, 
Delfty,  pocházející  z  Holandska,  s  malbou,  která  en  grisaille  před- 
stavuje fantastická  zvířata  a  rostliny. 

Na  jiném  místě  přerývá  stěnu  pruh  tmavého  dřeva:  to  jsou  hodiny, 
zavřené  ve  starobylé  skřínce,  tak  vysoké,  že  ciferník  jejich,  veliký,  se- 
stárlý,  vybledlými  růžemi  ověnčený,  takřka  zpod  stropu  hledí  na  pokoj, 
jehož  bohatství  skrývá  se  pod  přísnou  clonou  tmavých  barev  a  těžkých 
útvorů.  Totéž  je  v  kabinetě.  Ze  skříně  na  knihy,  jejíž  úhledné  sloupy, 
zrcadlová  skla  a  dlouhé  řady  knih  skoro  zúplna  zakrývají  jednu  ze 
stěn,  z  velikých  poprsí  dvou  velikých  věštců,  z  rozvěšených  na  stěnách 
starých  rytin  a  oríginelnich  malířských  skiz,  z  velikého  psacího  stolu, 
pokrytého  množstvím  papírů,  z  vybledlého  gobelínu,  který  delikátními 
barvami  a  mlhavými  konturami  jako  rozprchávajícím  se  přeludem  naplňuje 
roh  pokoje,  vychází  jakási  atmosféra,  vůně,  dech,  jichž  sestra  Klára 
najednou  pochopiti  ani  popsati  nemůže. 

Sloužící  doprovodil  ji  sem  a  požádal,  aby  chvíli  ráčila  sečkati. 

Družka  její  zůstala  v  sousedním  pokoji,  kdežto  ona  v  kabinetě, 
který  ihned  nazvala  v  myšlenkách  pracovnou,  usednuvši  na  křeslo,  nej- 
blíže u  dveří  stojící,  očekávajíc  rozmluvu,  kterou  v  tvář  s  vlastníkem  tohoto 
bytu  zapřísti  musí,  rozhlíží  se  kolem,  přemýšlí  a  cítí  nejasný  úžas. 

Docela  jinak  představovala  si  toto  místo.  Nemyslila  na  ně  mnoho, 
ale,  když  měla  sem  vstoupiti,  mimovolné  působení  obrazotvornosti  zjevo- 
valo jí  lesky  kovů,  jiskřivé  barvy  drahocenných  látek,  pozlacené  předměty, 
atlasy,  podušky,  naplněné  hebkým  peřím,  obrazy,  od  nichž  oči  její 
budou  musit  prchati.  A  zatím  je  tu  šero  —  neboť  nábytek  je  tmavý, 
a  za  okny  visí  zelená  clona  stromů  rozlehlé  zahrady.  Je  tu  také  ve- 
lice čisto. 

Nic  divného.  V  obydlí  bohatého  člověka  již  předem  nebylo  lze 
připustiti  prachu  na  nábytku  nebo  smetí  na  podlaze.  Ale  nikoliv  tuto 
prvotní  čistotu  vycifuje  sestra  Klára.  Je  to  cosi  daleko  subtilnějšího, 
jdoucího  z  ticha,  které  tu  panuje,  ze  zeleně  za  okny,  z  nedostatku 
směšností,  přepychu  a  toho  nepořádku  věcí,  který  charakterisuje  nevkus 
návyků.  Skvrny  mohou  lpěti  netoliko  na  nábytku,  nýbrž  i  vznášeti  se 
ve  vzduchu.  Zde  však  nebylo  cítiti  skvrn.  Je  tu  velice  čisto.  Při  tom 
nic  se  neleskne,  nekřičí,  nevtirá  se  do  očí  s  drzostí  bohatství,  které 
samo  sebou  jest  cílem  a  rozkoší.  Žádných  zakřivenin,  rozmarů  a  ne- 
srovnalostí. Jako  hudební  tóny  pro  ucho  splývají  linie,  výborně  volené, 


Digitized  by 


Google 


z  různých  cest.  159 

do  oka  v  libý  akkord,  trochu  vážný,  ale  přes  to  hluboký.  Sestra 
Klára  nedovede  si  tuto  věc  vysvětliti  z  toho,  co  zakouší,  ale  je  to 
dojem  umfrněnosti  a  harmonie. 

Dlouhá  chvíle  uplynula,  nežli  myšlenkou  její  pronikla  slova:  Velice 
krásněl 

Neznala  názvů,  historie  ani  peněžní  ceny  předmětů  ji  obklopujících, 
avšak  uslyšela  vylouděný  jimi  akkord  krásna.  Byl  to  při  tom  akkord, 
ve  který  bez  váhání  vnořiti  se  mohla,  nebof  vycházel  z  věcí,  sice 
materielních,  avšak  v  nich  tkvěl  a  do  atmosféry  přeléval  se  duševní 
prvek,  vzdušný,  cosi  jako  modlitba  nebo  zpěv  němých  věcí.  Nedaleko 
dveří,  na  kraji  křesla  sedíc,  sestra  Klára  v  zamyšlení  šeptala: 

, Krásné  I" 

V  hloubi  duše  její,  pokorná  a  ztajená,  hořela  jiskra  poesie;  zdaž 
by  bez  toho  mohla  býti  tou  poetkou  činu,  jakou  jest  sestra  milosrdenství? 
Nahlížejíc  tedy  do  rohu  pokoje,  naplněného  mlhavými  barvami  a  kon- 
turami gobelínů,  s  úsměvem  na  bledých  ústech  pomyslila  si: 

„Jako  prchající  sen!"  — 

Ticho.  Do  obydlí,  umístěného  mezi  velikým  dvorem  a  rozlehlou 
zahradou,  vřava  města  doléhá  z  povzdálí,  slabě,  právem  kontrastu  pro- 
hlubujíc ještě  panující  tu  ticho.  Navzájem  mísí  se  s  ním  ohlas  roz- 
mluvy, vedené  za  několika  zavřenými  dveřmi  několika  mužskými  hlasy. 
Ze  zvuku  těchto  hlasů  uhodnouti  možno,  že  je  to  porada,  ve  které 
mínění  se  křižují  a  časem  mezi  sebou  bojují.  Pojednou  jeden  z  roz- 
mlouvajících povýšil  poněkud  hlas,  a  tu  ode  stěn  stlumeným  zvukem 
ticha  kabinetu  vpadla  slova: 

,Chceme-li  dosáhnouti  cíle  ..." 

Další  slova  utonula  ve  vzdáleném  šumu  hlasů. 

Zrak  sestry  Kláry  tkvěl  na  předmětu,  ozdobujícím  roh  velikého 
psacího  stolu.  Byl  jím  keř  vřesu,  v  majolikové  váze  kvetoucí,  produkt 
skleníkového  pěstění,  v  tomto  velkoměstském  obydlí  připomínající 
lesní  zátiší  a  žlutý  písek,  nasypaný  na  krajích  lesů. 

Ode  stěn,  z  hloubi  obydlí,  v  zelený  polostín,  vrhaný  rostoucími 
za  okny  stromy,  vpadají  znovu  hlasitě  pronesená  slova: 

,To  je  zrovna  nemožnosti" 

A  hned  jiným  hlasem  pronesená: 

,To  je  povinnost!" 

Potom  kdosi  tam  hlasitě  čísti  začíná,  a  při  doléhajícím  ode  stěn 
šumu  čtoucího  hlasu  poprsí  věštců  patří  v  prostranství  se  zadumáním 
v  mrtvých  očích.  Po  několika  minutách  šum  čtoucího  hlasu  umlká,  za 
to  několik  hlasů  najednou  prohlašuje: 

„Bravo I  bravo!    To  je  pravda!  pravda!" 

Kdosi  tam,  za  stěnami,  slaví  triumf,  získav  pro  svou  myšlenku 
několik  jiných  smýšlení.  V  zeleném  polostínu  kabinetu  rozlévá  se  liliový 
úsměv  lesního  květu,  starý  gobelín  blouzní  v  rohu  pokoje  jako  prchající 
přelud  snu,  ode  dveří  zavřených  doléhá  několik  mužských  kroků  stoupa- 
jících po  kobercích  a  podlaze.  Hlasy  rozmlouvajících  stále  se  blíží, 
a  slova,  která  pronášejí,  jsou  zřetelnější: 

» Přesvědčil  jste  nás  úplně  ..." 


Digitized  by 


Google 


160  Eliza  Orzeszkowa: 

„Především,  sbírky  ..." 

„A  příslušné  síly!" 

„Kdy  bude  schůze?" 

„Nelze  odkládati  I  « 

„Co  se  odkládá,  uteče." 

Stanuli  v  sousedním  pokoji;  ve  smíšených  hlasech  rozeznati  lze 
Časem  pronesená  data,  číslice,  jména.  Jdou  znovu,  dveře  se  otvírají, 
a  kabinetem  prochází  několik  lidí  různých  vzrůstů  a  různého  věku 
s  tvářemi  velice  oživenými.  Při  spatření  sestry  milosrdenství  všichni 
jednomyslně  před  ní  se  shýbají  v  úklonách,  plných  hluboké  úcty,  ale 
bez  údivu,  neboť  náležejí  k  těm,  kteří  na  světě  tak  mnoho  vidí  a  skoro 
všechno  znají,  že  skoro  ničemu  diviti  se  nemohou. 

V  předpokoji  rozmlouvají  ještě,  a  sestra  Klára  zatím  dveřmi,  které 
po  odchodu  jejich  zůstaly  otevřeny,  dívá  se  do  hloubi  salonu,  z  něhož 
opět  vane  dech,  pro  ni  neočekávaný. 

V  hloubi  salonu  stěny  pokryty  jsou  velkými  i  menšími  rámy, 
a  v  nich  malované  tváře,  obleky,  hesla.  Je  to  sbírka  portrétů,  miniatur, 
emailí,  s  přepodivnou  delikátností  sňatých  ze  starobylých  signetů. 
Uprostřed  obraz  největších  rozměrů,  na  němž  rytíř  s  tváří,  čarovně 
krásnou,  a  koněm,  na  nějž  vsedá,  a  s  vojskem,  jemuž  velí,  vrhá  se 
ve  zpěněné  vlny  Elstery.  Nad  touto  dramatickou  scénou  pod  napudro- 
vanou  parukou  tvář  královská,  která  dramatu  toho  vycítiti  není  schopna. 

Na  miniaturách  třpytí  se  z  dáli  obleky  pradědů  i  prabáb,  ze  stolku, 
stranou  pošinutého,  dívá  se  jako  Mars  bílý  vojín  ze  starého  saského 
porcelánu  ...  a  sestra  Klára  vycifuje  linoucí  se  od  toho  všeho  vůni 
věcí,  dávno  známých,  vřele  pamatovaných,  blízkých  a  drahých.  Zvláště 
od  bledých  rysů  rytíře,  vyskakujícího  na  koně  do  zpěněné  řeky,  vane 
k  ní  upomínka  dětství  a  prvních  let  mladosti.  Týž  obraz,  jenom  že 
v  menších  rozměrech,  nacházel  se  ve  venkovském  dvorci,  pod  jehož 
střechou  spatřila  světlo  denní;  pamatuje  se  naň,  od  té  doby,  co  začala 
rozeznávati  předměty,  tímto  světlem  oblévané,  připomíná  jí  otcovské 
oči,  které  naň  často  patřily,  i  také  ramena  matčina,  která  ji  k  němu 
Často  zdvihala. 

Může  to  být,  aby  zde  v  tomto  obydlí,  padla  v  ni  jiskra  citů,  jí 
tak  vlastních,  drahých,  čistých,  z  ramen  mateřských  vzniklých?  Zrovna 
tak  jako  ten  květ  na  psacím  stole  I  Neboť  v  první  mladosti  kterak  měla 
ráda  ty  pokorné  vřesy,  liliovou  mlhou  pokryté  mechy  lesní  a  lesní 
písek  I  Kéž  by  mohla  teď  z  této  vázy  utrhnouti  několik  větviček,  při- 
nésti je  té  nešťastnici,  k  vůli  níž  sem  přišla,  a  občerstvivši  jejich  svěžestí 
oči  její,  vyprahlé  slzami  a  horečkou,  vložiti  je  v  její  vyhublé  dlaně 
jako  zřejmé  znamení  odpuštění  I 

Od  zbloudilé  sem  květiny  lesní  zrak  její  odpoutává  bledý  rytíř  na 
obraze  a  potom  poprsí  poety,  jehož  mramorové  oči  otevřenými  dveřmi 
dívají  se  na  malovanou  tvář  bohatýra. 


Digitized  by 


Google 


z  různých  cest.  161 

Když  Zanimirski  s  tázavým  pohledem  hluboce  ukláněl  se  před 
jeptiškou,  jí  se  zdálo,  že  z  teplého  a  milého  snu  budí  ji  cizí  a  mrazivá 
skutečnost. 

Zrovna  tak,  ano,  zrovna  tak  si  ho  představovala:  spokojen  s  sebou 
a  se  světem,  zaujat  záležitostmi  světa,  od  hlavy  k  patě  pokryt  pečetí 
světské  nádhery  a  sebevědomí.  Vzrůstu  byl  prostředního,  čelo  jako 
u  mladíka  hladké  a  směle  vzhůru  vypjaté,  v  tmavých  očích  silný  a  pro- 
nikavý lesk,  na  ústech  úsměv  radosti,  kterou  musil  býti  tak  naplněn,  že 
až  vydírati  se  mu  musila  na  venek.  Rysy  tváře,  stažené  a  pravidelné, 
zakulatily  se  dole  pod  krátce  přistřiženým  vousem,  což  dodávalo  tváři 
známky  blahobytu  a  fysického  zdraví.  Před  obrazností  sestry  Kláry 
raimovolně  stanula  vyhublá  žena,  v  bolestech  těla  i  duše  předčasně 
umírající  na  nemocničním  loži.  Jaký  to  rozdílí  Z  dvojice  lidí,  kteří  spolu 
započali  život,  teď  v  polovici  jeho,  jeden  tak  ztroskotaný,  druhý  tak 
kvetoucí!  Z  dvojice  spoluvinníků  . . .  neboť  neklamně  část  viny  na  jeho 
ramenou  spočívá,  jenom  že  on  toho  neviditelného  břemene  necítí 
v  triumfující  své  radosti  života  ... 

Na  tváři  Zanimirského  skutečné  zračila  se  radost.  Byl  taktéž  ne- 
smírně zaujat,  a  množství  myšlenek,  naplňujících  mu  hlavu,  množství 
úkolů,  které  na  něho  čekaly,  bylo  lze  uhádnouti  z  nepřemožitelného 
zamyšlení,  naplňujícího  oči,  z  kvapných  pohybů,  jakými  přehazoval 
na  stolku  kupy  papírů  a  olůvkem  na  listu  papíru  cosi  zběžně  zapisoval. 
Potom  obrátil  se  k  hostovi  a  vlídným  pokynem  ruky  ukázal  na  jedno 
z  dvou  křesel,  zrovna  u  stolku  proti  sobě  umístěných.  Ta  bílá  ruka 
s  nuceným  pohybem  znova  připomněla  sestře  Kláře  ty  skoro  mrtvé 
ruce,  na  které  té  noci  tak  dlouho  hleděla.  Kéž  Bůh  ji  posilní!  Ve  jménu 
Boha  mluviti  bude  k  tomuto  člověku,  tak  strašlivě  jí  i  tamté  nešfastnici 
nepodobnému! 

„Poslouchám,  sestro!    Čím  mohu  sloužiti?" 

Delikátní  rty  sestry  Kláry  nechvěly  se,  když  promluvila: 

« Přicházím  od  smrtelného  lože  té,  kteréž  jste  před  oltářem  božím 
sliboval  lásku  a  věrnost  do  smrti.  Pro  lásku  Krista  a  pro  poslušenství 
Jeho  rozkazů  přicházím,  abych  vám  opakovala  poslední  slova  a  prosbu 
vaší  choti,  Laury  Zanimirské,  dokonávající  svůj  život  v  naší  nemocnici." 

Hlas  její  zněl  odvahou  duše,  která,  promlouvajíc  ve  jménu  zásady, 
vyšší  nade  vše,  neleká  se  ničeho.  Byla  připravena  uslyšeti  výkřik  ne- 
návisti, spatřiti  obraz  pohrdání,  snad  i  hrubého  gestu,  slova.  Naproti 
témto  předvídavým  výbuchům  člověka  uraženého,  dojista  podrážděného 
a  mstivého,  měla  připlývající  na  mysl  spoustu  slov,  přesvědčivých 
sladkých,  jako  přikázání  Kristovo,  a  kdyby  nastala  potřeba,  hřímajících 
ve  jménu  Kristově.  Ale  nepředvídala  ani  neočekávala  právě  toho,  co 
se  stalo.  Bylo  lze  se  domnívati,  že  slova,  jí  vyslovená,  byla  pro  Zani- 
mirského tím  hromem,  který  na  blízku  člověka  udeřiv,  nezabíjí  ho, 
nýbrž  odnímá  mu  sluch  a  řeč. 

Vyhlížel  jako  ohluchlý  a  oněmělý.  Kůže  i  svaly  tváře  začaly  se 
mu  chvčti,  svíjeti  se,  stahovati,  až  celá  stanula  ve  vráskách,  jako  v  pro- 
tahovaných   všude   na  čele,   lících,   kolem  úst  i  očí   hlubokých   rysech 


Digitized  by 


Google 


162  Eliza  Orzeszkowa: 

bolesti.  Záda  jeho  se  shrbila,  prsty,  objímající  lenoch  křesla,  ztuhly, 
v  očích,  široce  rozevřených,  honila  se  bludná  svétélka  zmatenosti. 

„Laura  .  .  .  umírající  ...  v  nemocnici!" 

Po  tomto  zajíkavém  šepotu  panovalo  v  pokoji  dlouhé  ticho,  které 
přerušovalo  toliko  ostré,  krátké  cvrlikání  vrabců  za  okny. 

Ale  ne  nadarmo  Česlav  Zanimirski  slynul  energií,  která  dávala  mu 
sílu  opanování  mnoha  vécí  i  úmyslů.  Opanoval  teď  sama  sebe.  Vzpa- 
matoval se,  pohledu  poručil  klid;  jenom  na  tváři  zůstaly  vrásky  jako 
tvrdým  prstem  vyhloubené  rýhy. 

„Kterak  to?  Odkud  sem  přišla?  Na  co  umírá?  Proč. . .  v  nemocnici? 
Co  se  stalo?    Zdaž  zůstala  opuštěnou  ..." 

Slova  počala  mu  váznouti  v  hrdle,  přemohl  se  však,  aby  dokončil. 

„Od  toho,  k  vůli  némuž  mě . . .  který  vzal  na  sebe  zodpovědnost . . . 
strašlivou?    Či  .  .  .  či  .  .  .« 

„Ano,"  řekla  sestra  Klára. 

Ruce  Zanimirského,  ty  bílé,  úhledné  ruce,  sevřely  se  tak  silně,  že 
bylo  lze  vzíti  je  za  symbol  toho  bolu,  který  někdy  svírá  srdce  lidské 
jako  v  železných  kleštích. 

„Ano,  tedy  ano!"  neustále  pronášel,  a  hlava  nízko  sklesla  mu 
do  dlaní. 

Opět  vrabci  samojediní  ostře,  krátce  cvrlikali  uprostřed  ticha.  Sestra 
Klára  seděla  nehybně;  ve  stínu  kornetu  oči  její,  modré  jako  nebe, 
dívaly  se  na  zdrcenou  hlavu  člověka  s  výrazem  čehosi  nebeského, 
snad  lítosti  anděla  k  lidským  bědám. 

„Předvídal  jsem  to,  a  proto  staral  jsem  se  všemožně,  abych  jí 
vrátil  volnost  zjevného,  právního  zasnoubení  ..." 

Teď  sestra  Klára  zvolala: 

„Proto?    K  tomu  cíli  jste  to  činil?" 

Vznášeje  k  ní  udivené  oči,  tázal  se: 

„K  jakému  jinému?" 

„Bylo  lze  připustiti,  že  .  .  ." 

„Že  k  vůli  sobě  .  .  .?" 

Po  rtech,  trochu  se  chvějících,  přeletěla  mu  ironie.  Zticha  a  zvolna 
odpověděl: 

„Nikoliv,  sestro;  vesna  vrací  se  co  rok,  ale  ve  ztroskotání  se  štěstí 
lidského  nejhroznějším  je  to,  že  víra  v  jeho  možnost  navrátiti  se  ne- 
může. Jestliže  city  mizejí  jako  stíny,  drolí  se  jako  hlína,  hnijí  jako  látka, 
k  čemu  to  .  .  .?  Dověděl  jsem  se,  jak  chatrné  jsou  zámky  toho,  kdo 
je  staví  ze  stálosti  lidských  citů,  i  toužil  jsem,  pokud  lze,  uchrániti  od 
sesutí  ten  zámek,  který  ona  sobě  postavila,  ačkoliv  ..." 

Učinil  rukou  gest  pochybování. 

„Ačkoliv  i  o  tom  jsem  věděl,  že  byla  to  bídná  chatrč,  kterou 
z  bahna  země  vybudoval  vichr  poblouzení  .  .  .  Zdaž  s  trní  sbírají  se 
jahody  vinné  .  .  .?" 

„Zdaž,  provází-li  slepý  slepého,  nesřítí  se  dolů  obadva?"  se 
sklopenými  víčky  zašeptala  jeptiška. 

Potom  zticha  také  se  otázala: 

„Vy  tedy  jste  se  staral  o  její  budoucnost?" 


Digitized  by 


Google 


z  různých  cest.  163 

„A  O  její  duši  také/  odpověděl. 

„O  .  .  .  duši!"  zvolala  sestra  Klára. 

Zanimirski  vznesl  na  ni  pohled,  až  na  dno  zřítelnic  smutný  a  la- 
hodný a  řekl: 

„Či  nepoznal  jsem  tuto  ženu  jako  čisté,  zářivé  děvčátko . . .  jako 
poupě  květu  předivně  svěží  .  .  .?  Ó,  sestro  I  Není  snad  na  zemi  žalu 
tak  hořkého  jako  ten,  kdy  duše,  kterou  člověk  miloval  jako  zářivou  — 
hasne  I  To  jakoby  slunce  haslo!  Toužil  jsem  zachrániti  bezpečnost  jejího 
losu  a  lesk  její  duše.  Ale  zmizela.  Pět  let  nevěděl  jsem,  kde  se  nachází, 
a  co  se  s  ní  děje.  Bez  ní  pak  nic  učiniti  jsem  nemohl.  A  stalo  se! 
Ničemu  jsem  nezabránil.  Nezadržel  jsem  běhu  tragoedie.  Neodvrátil 
jsem  od  ní  trestu  či  pokuty,  která  na  ni  jedinou  spadla  za  vinu  její 
i  .  .  .  moji!" 

„I  vaši  vinu?" 

V  otázce  této  bylo  tolik  údivu,  sestra  Klára  tak  dalece  neočekávala 
tohoto  přiznání  k  vině,  že  Zanimirski  vznesl  k  ní  udivené  oči,  a  opět 
ironie  přeběhla  mu  po  ústech. 

„Máš  mě,  sestro,  za  člověka,  který  nikdy  nesestupuje  do  vlastní 
hloubky.  Na  povrchu  svědomí,  v  jeho  nejmělčejších  vrstvách,  nacházejí 
se  hrubé  viny  tělesných  vražd  a  loupeží,  ale  daleko  hlouběji  hledají 
skvrny  své  ti,  kteří  všem,  kromě  sebe  samých,  zdají  se  neposkvrněnými. 
Náležím  k  takovým.  Na  cti  a  svědomí  mém  nikdo  skvrny  nepozoruje  — 
kromě  mě  samého.  Jenom  že  příliš  pozdě  jsem  je  zpozoroval.  Nenáležím 
k  těm,  kteří  tak  lehce  šinou  se  povrchem  života,  že  rovněž  lehce  svezou 
se  s  nich  rány  života.  Když  tato  rána  na  mne  dopadla,  v  ohni  muk 
srdce  objevila  se  pravda.  Rozumí  se,  sestro,  rozumí  se,  že  byl  jsem 
taktéž  vinníkem!" 

„Kterak  to?" 

Chvíli  mlčet,  sbíral  myšlenky  a  slova,  která  snad  rozptyloval  plamen 
muk  srdce.    Potom  začal: 

„Snad  příliš  dlouho  tě  zdržuji,  sestro . . .  snad  máš  málo  času  .  . . 
Nejsem  nakloněn  ke  sdílnosti  .  .  .  mám  zmlklé  srdce.  Při  práci  rukou  . 
a  hlavy  jest  druhů  mnoho,  ale  při  té,  která  odbývá  se  v  hloubi,  nikoho. 
Ve  světě,  mezi  lidmi,  mluvím  mnoho  —  zde,  v  tomto  tichu  —  není-li 
pravda,  že  skoro  klášterním?  —  bývá  se  mnou  jen  ono,  to  ticho  .  .  . 
Avšak  toužil  jsem  časem  po  nějaké  dobré,  andělské  duši  .  .  .  takové 
jako  jsi  ty,  sestro  .  .  .  ach,  jak  časem  toužím  po  dobré  sestře . . .  Ale 
to  je  vždycky  ..." 

Kynul  pohledem  na  starý  gobelín  v  rohu  pokoje. 

„. . .  takový  prchající  přelud  .  . .  Nikoho  ze  svých  . .  .  Neboť,  sestro, 
lidé  duší  v  duši  nedívají  se  sobě  nikdy  I  Vždycky  jen  povrch . . .  povrch ..." 

Skloněn  poněkud,  s  tváří  na  dlani,  povznesl  k  bledé  tváři  a  sklo- 
peným vičkám  jeptišky   zrak  téměř  dětinský,    tak  pokorný  a  důvěřivý. 

„Je  to  jednoduché,"  mluvil.  „Na  křivých  a  těsných  základech  my, 
nestálí  lidé,  tyčíme  budovy  své,  proto  také  nestálé  střechy  jejich  padají 
nám  na  hlavy.  Byl  jsem  jako  jiní.  Miloval  jsem  žár  její  zřítelnic,  purpur 
úst,  sladkost  objetí,  důvtip  rozmluvy  —  povrch,  povrch,  ze  kterého  jak 
včela,  sbírajíc  z  květu  nudy,  soudil  jsem,  že  štědře  platím,  dávám-li  jí 


Digitized  by 


Google 


164  Eliza  Orzeszkowa: 

navzájem  svůj  povrch  k  milování.  To  je  tuze  všední.  Vede  to  k  užívání, 
jen  k  užívání  1  To  je  tuze  elementární,  tuze  materíelní,  a  poesie  na  tuto 
nahotu  vrhá  závoj,  působící  klam,  že  tam  je  něco  více,  výše  —  tak 
lehoučký,  že,  jakmile  orkán  vášně  zaduje  ..." 

Učinil  rukou  lehkovážný  gest: 

„.  .  .  anebo  zefírek  nudy  zavěje  ..." 

Sklonil  nízko  hlavu. 

„Když  se  to  stalo,  zpozoroval  jsem,  že  zanedbal  jsem  duši  této 
ženy,  že  jsem  vlastně  o  ní  nikdy  nepřemýšlel.  Jaké  tóny  vyluzovaly 
z  ní  dotyky  světa?  Jaké  stály  v  úkrytu  a  číhaly  na  ni  potřeby  a  po- 
kušení? Kde  byla  ukryta  zřídla  její  slabosti  a  síly?  Kdo  je  někdy  zvědav 
na  takovéto  věci?  Život  jako  prudký  potok,  s  korytem  po  břehy  plným, 
kypí  a  pádí!  Zaměstnání,  zábavy,  naděje,  nepokoje!  Hodiny  i  dni  roz- 
plývají se  jako  mlha  v  úpalném  slunci.  Není  času.  Na  sestoupení  do 
nitra  milované  bytosti  není  času!  Jádro  věci,  samo  jádro  milování, 
zůstane  neviditelným  za  závojem  z  půvabné  příze.  Přízi  však  pronikne 
červ  a  jádro  přehryže  ...  a  člověk  milující  .  .  .  cha,  cha,  cha!  .  .  . 
milující! . . .  nezpozoruje  toho,  nezabrání,  nezachrání!  a  přece  —  miluje! 
Avšak  jsme  slepci!  ,Vede-li  pak  slepý  slepého,  zdaž  nesřítí  se  dolů 
obadva?*    Moje  to  vina!  moje  vina!" 

Vzpamatoval  se  a  spěšně  začal  se  vyptávati: 

„Tedy  je  velice  nemocna?  Trpí  mnoho?  Jaká  je  to  nemoc?  Snad 
by  pomoc  .  .  .?" 

Zrak  se  mu  zaleskl.  Odhodlal  se  k  činu  —  rychleji,  rychleji 
k  činu! 

„Lékaři?  peníze?    Snad  změna  podnebí ..." 

Sestra  Klára  záporně  kynula  hlavou. 

„Nikoliv.    Už  nic  .  .  .  Je  to  otázka  .  .  .  několika  dnů  ..." 

V  očích  ucítila  vlhkou  mlhu  při  pohledu  na  hlavu  tohoto  člověka, 
která  nízko  na  dlaně  sklesla,  šeptajíc: 

„Ubohá!  ubohá!  ubohá!" 

Po  chvíli  se  otázal: 

„Řekla  jsi,  sestro,  že  má  nějakou  prosbu  ..." 

„Jedinou  toliko,  ale  tak  vážnou  a  .  .  .  smělou  ..." 

Byla  na  rozpacích.  Teď  teprve  ucítila,  že  tato  smělá  prosba  může 
býti  také  ukrutnou.  Ukrutným  bylo  násilí,  které  sama  sobě  učiniti 
musila,  aby  dívčími  ústy  dotkla  se  kalů  života.  Ale  on  jí  ho  ušetřil. 

„Osiří  někdo  po  ní?" 

Jakým  způsobem,  jakým  uhádl  nápad  tak  podivný  a  odvážlivý, 
že  povstati  mohl  toliko  v  horečce,  v  zoufalství,  v  hryzení  svědomí, 
tváří  v  tvář  se  smrtí?  Uhádl  však.  Sestra  Klára  zašeptala! 

„Robátko  ubohé  .  .  .  děvčátko  maličké  .  .  .  vydané  bídě  a  zkáze!" 

Byla  chvíle  mlčení.    Zanimirski,   dívaje  se  na  jeptišku,  promluvil: 

„Nemluv  ničeho  více,  sestro.    Vím  ..." 

Kvapným  pohybem  vstal  s  křesla;  sestře  Kláře  zdálo  se,  že  rysy 
jeho  se  zaostřily  a  ztvrdly.  Odvrátil  se,  přešel  pokojem  a  stanul  obrácen 
k  oknu  takovým  způsobem,  že  profil  jeho  zaostřil  se  v  pozadí  okennice 
a  zelené  za  ní  záslony,  ostrý  a  tvrdý,  jakoby  kamenný. 


Digitized  by 


Google 


z  různých  cest.  165 

Minuty  plynuly.  Jeptiška  se  skloněnou  hlavou  myslila  na  to,  že 
Bůh  jí  poručil,  býti  dnes  svědkem  těžkého  boje,  vedeného  v  duši 
člověka.  V  mysli  její,  neznámo  odkud,  vyvstala  dvě  slova: 

^V  krásné  duši!" 

Začala  se  modliti: 

,Bože,  posilni  svého  šlechetného  a  trpícího  tvora  I" 

Už  nezpozorovala  vzrušujícího  kontrastu  mezi  chudou  ženou  z  ne- 
mocničního lože  a  člověkem,  který  trávil  život  v  tomto  krásném  obydlí 
a  v  šumu  světovém. 

» Nevyzpytatelnými  jsou  v  rozmanitosti  své  cesty  Tvé,  ó.  Pane, 
jimiž  stvoření  svá  vodíš  uprostřed  běd  a  smutků  země!" 

Minuty  plynuly.  V  sousedním  pokoji  hodiny  začaly  odbíjeti.  Zpod 
stropu  od  starého  ciferníku,  ověnčeného  vybledlými  růžemi,  plynuly 
zvolna  basové  a  táhlé  zvuky.  Vlna  melancholie  přetékala  toto  obydlí, 
v  jehož  ticho  od  zeleného  závoje  listí  plynouti  začala  růžová  světla 
zapadajícího  slunce. 

Sestra  Klára  pomyslila  si: 

«Jako  v  klášteře!- 

A  potom  ještě: 

„Duch,  chce-li,  dýchá." 

Zanimirski  odvrátil  se  od  okna,  postoupil  několik  kroků  a,  stoje 
před  jeptiškou,  oddělen  od  ní  velikým  psacím  stolem,  otázal  se: 

„Kde  se  nachází?" 

Povznesla  oči,  nejisté,  mají-li  se  báti  či  radovati,  ale  nesetkala  se 
s  jeho  pohledem.  Víčka  měl  sklopena,  byl  velice  bled,  v  prstech,  po- 
někud se  chvějících,  držel  tužku. 

^Jaká  je  adresa?"  otázal  se  ještě. 

Naznačila  jméno  bídné  uličky  a  všední  pojmenování  lidí,  které 
rychle  zapsal  na  lístek  a  potom  začal  mluviti: 

„Řekni  jí,  sestro,  co  žádá,  že  učiním  všecko,  cokoliv  je  v  mé  moci. 
Ať  je  klidná  ...  Ať  této  noci  klidně  usne.  Zítra  ...  o  které  hodině 
lze,  sestro,  navštíviti  vaše  nemocné?  Zítra  přijdu  k  ní,  povím,  co  za- 
mýšlím, jak  s  návrhem  jejím  naložím  ...  a  prositi  jí  budu  .  .  .  prositi 
budu,  aby  svědomí  a  srdce  její  nesoužilo  se  ani  tím,  co  učinila,  ani 
tím,  co  zanechává  ..." 

V  míře,  jak  mluvil,  sestra  Klára  povstávala  s  křesla,  s  očima  radostí 
rozjasněnýma  a  se  zpívajícími  v  mysli  slovy: 

„Uzříte  nebe  otevřené  a  Anděly  boží  ..." 

Ale  verš  biblický  přerušen  byl  jejím  údivem.  Co  se  stalo?  Odkud 
v  tomto  člověku  tak  náhlá  změna?  S  tváře  jeho  zmizely  vrásky,  čelo 
opět  jako  dříve  se  vyhladilo  a  uklidnilo,  pohled  tmavých  zřítelnic,  kdesi 
v  prostoře  tkvících,  pln  byl  tiché,  ale  sladkými  krůpějemi  ze  samého 
dna  jeho  bytosti  se  prýštící  radosti. 

Ruce  sestry  Kláry  skřížily  se  znenáhlým  pohybem;  v  mysli  jako 
hymna  zněla  slova: 

„Uzříte  nebe  otevřené  a  anděly  boží,  vystupující  a  sestupující... 
Zdaž  duch  tohoto  člověka  nevystoupil  do  výsosti  nebeských  a  nese- 
stoupil  s  nich  k  pozemským  bědám  jako  Anděl  Boží? 


Digitized  by 


Google 


166  Eliza  Orzeszkowa:  Z  různých  cest. 

S  očima,  zalitýma  v  slzách,  jala  se  mluviti: 

„Teď  už  vím,  dohaduji  se  .  .  .  Bůh  dal  mi  poznati  zřídlo  radosti 
a  triumfů  vašich.  Taliovým  jako  v  této  chvíli  viděla  jsem  vás  před  za- 
početím naší  rozmluvy.    Zajisté,  i  tehdy  .  .  . 

„Ó,  nic  velikého  ..."  přerušil  kvapně  a  s  úsměvem,  „zcela  nic 
velikého  I  Odehnal  jsem  trochu  lidi  od  nich  samých  .  .  .  Neboť  lidé, 
sestro,  lnou  nesmírně  k  sobě  samým,  a  potřebí  časem  jednou  rukou 
odtrhnouti  je  od  toho  nejvyššího  předmětu  milování  a  druhou  ukázati 
na  něco  jiného!  ..." 

„Na  něco  jiného?  na  co?"  ptala  se  jeptiška. 

„Na  lidské  utrpení  a  božské  ideje,"  odpověděl. 

Rozmlouvali,  stojíce,  odděleni  velikým  psacím  stolem.  Světla  západu, 
stále  útočněji  prodírajíce  se  zelenými  listy,  stále  mohutněji  zasypávala 
byt.  Plno  zlatých  střel  a  rubínových  krůpějí  bylo  teď  na  mramorových 
poprsích  věštců,  ve  sklech,  zastiňujících  knihy  a  rytiny,  na  papírech, 
pokrývajících  psací  stůl.    Po  těchto  papírech  svezly  se  oči  jeptišky. 

„Práce!"  pomyslila  si. 

A  hlasitě  opakovala: 

„Božské  ideje!" 

„Ano,  sestro,"  odpověděl.  „A  co  bychom  si,  nešťastní,  počali  na 
zemi,  kdyby  nebylo  těchto  hvězd,  na  našem  nebi  zapálených?  Boří-li 
se  a  pod  nohama  nám  uniká  půda  vlastního  štěstí,  zachycujeme  se 
paprsků  jejich  zoufalýma  rukama,  a  jen  jejich  světlo  rozptyluje  naše 
tmy  .  .  ." 

„Světlo  světa,"  šeptala  sestra  Klára. 

V  téže  chvíli  v  hloubi  salonu  vyšlehla  houšť  světel  tak  veliká,  že 
připoutala  k  sobě  oči  obou  rozmlouvajících.  To  od  zapadajícího  slunce 
ohromná  červenozlatá  záře  přemohla  konečně  ohradu  z  listí  a  padla 
na  obrazy,  pokrývající  stěny.  Teď  teprve,  v  této  záři,  zahořely  zlacené 
rámy,  zajiskřily  se  na  miniaturách  barvy  obleků  pradědův  i  prabáb, 
emaile  signetů  zasvítily  štíty  a  kříži;  nejvyšší  pak  a  nejvýraznější  — 
bledý  rytíř  na  koni  nad  zpěněnou  řekou  —  očima  rozplamenénýma 
díval  se  přímo  na  dva  páry  očí,  jednomyslně  na  něj  se  dívajících. 

Teď  sestra  Klára  jasně  slyšela  ten  zásvětný  zpěv,  kterým  duch 
člověka,  řízený  duchem  Božím,  opájí  časem  mrtvé  věci.  Byly  to  šelesty 
neviditelných  křidel,  plápoly  plamenů,  hořících  před  neviditelnými  oltáři. 
V  její  vlastním  srdci  rozlévala  se  radost  anděla,  který  unáší  k  nebi 
lidskou  duši,  jemu  samému  z  míry  podobnou.  S  úsměvem,  soustřeďujícím 
v  sobě  tuto  radost,  promluvila: 

„Třeba  mně  už  jíti!  Třeba  mně  co  nejspěšněji  donésti  radostné 
poselství ..." 

V  tom  pohled  její  padl  na  tyčící  se  v  rohu  psacího  stolu  ker 
kvetoucího  vřesu.  Plana  v  záři  sluneční,  zdál  se  býti  zabloudilým  sem 
z  daleka  veršem  polní  písně. 

„Milý  květ!  Kterak  blíže  znala  jsem  ho  ve  dnech  dětství  a  mladosti!" 
Zanimirski  vztáhl  ruku,  začal  delikátní  větvičky  kvapně  trhati  a  pak 
podal  je  sestře  Kláře  se  slovy: 


Digitized  by 


Google 


Karel  Červinka:  Vrah.  167 

„Dones  jí,  sestro,  tyto  květy,  které  nejednou  trhali  jsme  spolu  za 
jitra  naší  lásky  .  .  .  ubohé  I" 

S  takovým  výrazem  očí,  s  jakým  člověk  nahlíží  do  propasti,  dodal : 

„Všecko  začíná  se  v  úsměvech  a  končí  se  v  slzách!" 

Jeptiška  s  květy  v  bílých  rukou  stála  v  pásmu  světla,  jehož  růžové 
krůpěje  mihaly  se  na  černém  jejím  hábite  a  bílém  kornetě. 

„Třeba  mi  už  jíti  I"  opakovala,  ale  neodcházela. 

Zakoušela  pocit  něčeho,  ještě  nedokončeného.  Ano,  nevyřkla  slova: 
„odpuštění"  ani  jednou.  A  už  nevyřkne.  O  Bohu  rovněž  nemluvila  vůbec 
a  mluviti  nebude.    Cítí  tu  přítomnost  Boží  .  .  . 

S  úklonem  na  odchodu  řekla: 

„Bůh  budiž  vždycky  s  vámi!" 

Skláněje  nízko  hlavu,  odpověděl: 

„Modli  se,  sestro,  za  ty,  nad  nimiž  za  bezsenných  nocí  nebdí 
ničí  milosrdenství  .  .  .• 


KAREL  ČERVINKA: 

Vrah. 


(Dokončení.) 

XI. 


„Inu  tedy  — "  pokračoval 
vrah,  věc  chtěje  zkrátiti, 
„uplynulo  zase  roků 
několik,  a  já  je  prožil 
při  své  nízké  sedlačině.  — 
Ztvrdnul  jsem  —  ó,  to  je  pravda 
jako  člověk,  jemuž  vezmou 
zločinci  a  darebáci 
víru  v  lidskou  spravedlnost, 
víru  v  spravedlnost  boží  —  — 

Tedy  jako  abych  krátce 
pánům  všecko  vypověděl: 
Ženu  moji  policajt  zas 
večer  kdysi  přivedl!  —  — 
Rozedraná,  v  sešlých  cárech, 
v  tváři  zrudlá  od  kořalky, 
pokleslá  tam  zcela  nízko, 
kam  jen  může  poklesnouti 
lidský  tvor,  jenž  kupčí  se  vším, 
nejen  se  sebou,  však  také 


Digitized  by 


Google 


168  Karel  Červinka: 

s  dítětem  .  .  . 

—  —  —  —  Já  ptal  se  pouze: 

,Kde  je  Zúza?*    Zaskučela 

cosi  jako  kočka,  které 

utopili  koťata, 

tož  jsem  sbil  ji  do  krvavá, 

vlasy  jsem  jí  s  hlavy  trhal, 

k  podlaze  jsem  smýknul  jí, 

poleno  jsem  od  plotny  zdvih*, 

tím  ji  tloukl,  kopal  jsem  ji, 

plil  jsem  po  ní,  ale  ona 

jako  honící  pes  jenom 

bití  moje  přijímala, 

slova  jsem  z  ní  nedostal  .  .  . 

Pak  jsem  uskokem,  lstí  zkoušel 

tajemství,  jež  nechtěla  říc*, 

vyzvěděti,  ale  ona 

byla  němá  jako  skála, 

až  mi  hlavou  bleskl  nápad 

kořalkou  tu  ženskou  opít, 

a  pak  všecko  vyzvědět. 

Pod  záminkou,  sekáči  že 

zase  přijdou,  přivezl  jsem 

soudek  pálenky  a  dal  jej 

do  komory,  od  níž  klíč 

odevzdal  jsem  jí.  —  Co  chtěl  jsem, 

úplně  se  podařilo: 

opila  se  večer,  abych 

nevěděl,  a  tu  jsem  lstivě 

po  dobrém  s  ní  začal,  řek'  jsem, 

jak  to  krásné  je  tam  v  světě, 

když  tam  stále  utíká,  — 

hrneček  jsem  z  poličky  vzal, 

kořalky  jsem  natočil, 

povídal  jsem,  af  to  praskne, 

jsme  jen  jednou  na  světě, 

nejprve  jsem  sám  se  napil, 

pak  jsem  hrnek  podstrčil  jí, 

zasmála  se  divoce  a 

napila  se  kořalky. 

Úplně  už  byla  spilá, 

když  mi  začla  vypravovat 

o  pokojích  s  kobercemi, 

s  velikými  lampami, 

o  pánech,  již  přicházejí, 

staří,  mladí,  ale  všickni 

platit  musí,  a  jak  teče 

víno  proudem,  —  orkestr 


Digitized  by 


Google 


Vrah.  169 


veselí  to  doprovází  —  — 
takhle  dál  mi  blábolila  — 

Povídal  jsem:  ,Jen  by  Zúza 
našla  si  též  dobrou  službu, 
aby  také  užila, 
něco  sobě  ušetřila!*  —  — 
Neodpověděla  na  to, 
schýlila  se  po  hrnečku, 
hrneček  však  prázdný  byl, 
pohleděla  žádostivě 
na  mne  a  já  pravil  v  smíchu 
líčeném  — :  Tož,  ať  to  praskne, 
jsme  jen  jednou  na  světel 
Odešel  jsem  do  komory, 
zase  kořalku  jsem  přines*, 
,Kde  je  Zúza?*  ptal  jsem  se. 
Divoce  se  rozchechtala: 

—  ,Tam  je,  odkud  já  jsem  přišla!* 
vyhrklo  z  ní  a  už  zase 

po  kořalce  sahala. 

Vypila  ji  jedním  rázem, 

ku  posteli  svalila  se, 

a  já  už  byl  odhodlán. 

Viděl  jsem  své  dítě  tam  v  těch 

pokojích,  v  těch  s  kobercemi, 

s  velikými  lampami, 

páni  kam  k  ní  přicházejí, 

staří,  mladí,  ale  všickni 

platit  musí,  a  jak  teče 

víno  proudem,  orkestr 

veselí  to  doprovází  .  .  . 

tam  jsem  viděl  svoje  dítě, 

dítě,  které  odvedla  mi 

tam  v  ta  místa,  odkud  přišla 

přivedená  po  šupu. 

Napil  jsem  se  plným  douškem 

kořalky  a,  posíliv  se, 

šel  jsem  ven  do  přístodolku, 

sekeru  vzal  nejostřejší, 

volně  jsem  se  v  jizbu  vracel, 

ještě  jednou  jsem  se  napil, 

lampičku  blíž  postavil, 

abych  viděl  na  svou  práci. 

—  Na  podlaze  válela  se, 
spala  tvrdě,  nevěděla, 

když  jsem  divoce  se  rozpřáh', 
sekerou  jí  upocené 


12 


Digitized  by 


Google 


170  Karel  Červinka: 

čelo  proťal  ..." — 

—  —  —  —  Vrah  si  oddych', 
oči  jeho  zamžikaly, 
porotcové  zbledli  hrůzou, 
dámy  ani  nedutaly  .  .  . 


„Za  nohy  jsem  pak  ji  chytil, 
vlekl  jsem  ji  do  úvozu, 
úvozem  dál  po  hroudách 
ku  řece  a  tam  jsem  tělo 
její  shodil  do  vody.  — 
Domů  šel  jsem  pomalu  a 
na  podlaze  krev  jsem  utřel, 
kousek  mozku,  jenž  tam  ležel, 
do  plotny  jsem  zahodil. 
V  sváteční  pak  jsem  se  šaty 
ustrojil  a  do  města  Sel, 
po  půlnoci  dorazil  jsem 
ku  četnické  stanici. 
Musil  jsem  tam  dlouho  zvonit, 
než  se  páni  probudili, 
konečně  však  strážmistr  přec 
zvonění  mé  zaslechl. 
.Slyšel  jsem  tam  dole,  kterak 
okno  zlostně  otevírá, 
křičí  vztekle:  ,No  tak,  co  je, 
strejce,  co  tak  zvoníte?*  — 
Povídal  jsem:  ,Jdu  se  hlásit, 
abyste  mě  zavřeli,  já 
právě  doma  zabil  ženu  .  .  .* 
Křičel:  , Chlape,  táhni  dále 
tam,  kde  jsi  se  napil,  nebo 
slezu  dolů,  hned  tě  zavru, 
že  stráž  v  noci  urážíš!* 
—  Musil  jsem  se  zapřísahat, 
že  jsem  doma  zabil  ženu, 
strážmistr  však  nevěřil, 
vztekle  třísknul  zase  oknem, 
ale  dolů  nesešel. 

Nevěděl  jsem,  co  mám  dělat, 
věděl  jsem,  že  musím  za  to 
pověšen  být,  že  to  zákon, 
že  tu  není  vyhnutí, 
tak  jsem  stál  tam  malomocně 
za  srpnové  vlahé  noci, 
hvězdy  nad  mnou  mihotaly, 
na  dveře  jsem  tupě  hleděl. 


Digitized  by 


Google 


Vrah.  171 


na  zavřené  dveře  domu 

u  četnické  stanice. 

Na  lavičku  sedl  jsem  si 

před  domem,  kde  s  podvečerem 

strážmistr  vždy  sedával  a 

z  dýmky  svojí  pokuřoval.  — 

Hodinu  jsem  takhle  čekal, 

a  když  nikdo  nešel,  tak  jsem 

na  lavici  leh*  a  spal 

do  rána,  kdy  otvírali 

zase  dům  ...  Tu  teprv  dovnitř 

mohl  jsem  a  vše  jsem  hlásil. 

Strážmistr  hned  řetízky  ml 

na  ruce  dal,  odvedl  mě 

k  soudu  —  bál  se  najednou, 

^bych  snad  mu  neutekl:  — 

Tak  to  bylo  —  to  je  vše  — !" 


XII. 

Řadu  svědků  vyslýchali, 
kteří  měli  dokázati, 
vrah  že  není  takým  vrahem, 
jakým  se  tu  právě  doznal. 
Všelijaké  podrobnosti 
vycházely  na  jevo, 
různé  známky  lakomosti, 
dychtivosti  po  penězích, 
výroky  též  závadné, 
vše,  co  mohlo  usvědčovat 
vraha  zcela  doznaného  .  .  . 
Předseda  vždy  ozýval  se: 
„Kolego,  to  pište,  tohle 
zas  je  novum  I"    Auskultant 
škrábal  to  vše  jako  kočka, 
vztekle,  ale  myslil  při  tom: 
„Dědku,  máš  to  v  protokolech, 
kdybys  četl,  neříkal  bys, 
je  to  novum,  neštval  bys  mne, 
abych  tady  škrábal,  škrábal 
za  sto  korun  měsíčně, 
zbytečně  a  rozličně!" 
Návladní  se  dotazoval, 
chtěje  vraha  utopiti, 
neboť  měl  jej  v  podezření, 
ie  jej  porotcové  sprostí. 


12^ 


Digitized  by 


Google 


172  Karel  Červinka: 

když  jim  takhle  na  citlivost 
tloukl  jako  v  románě  — 
Svědci  se  zas  zaplétali 
v  rozpory,  z  těch  obhájce  hned- 
otázkami,  poznámkami, 
chtěje  vraha  zachrániti, 
soukal  svoje  tkanice 
přeobratně  velice.  — 
Slovy  mnoho  bojováno 
o  vraha  už  doznaného, 
předseda  se  usmíval  a 
myslil  sobě:   „Mládí,  mládí f 
jeden  jnyslí,  že  je  tady 
proto,  aby  připravoval 
lidi  o  krk;  druhý  myslí, 
že  je  tady  dovoleno, 
zabíjeti  ženu,  jen  když 
člověk  vzal  si  zbrojní  pas!  — 
Resumé  jim  podám,  chlapům, 
červenat  se  oba  musí, 
co  jim  řeknu,  jak  to  všecko 
porotcům  zde  vysvětlím  I"   — 


Řeči  byly  strašně  dlouhé, 
senát  při  nich  strašně  zíval, 
dámy  plakaly  však  vzadu, 
vrah  byl  se  vším  spokojen, 
seděl  tu  jak  někdo,  který 
na  něco  jistého  čeká, 
bohužel  zde  v  případě  tom 
byla  to  jen  šibenice, 
ale  vrah  se  zdál  i  s  touto 
zcela  býti  srozuměn  .  .  . 
Konečně  se  o  otázkách 
senát  usnes*,  přečetl  je 
auskultant  a  po  resumé 
obšírném  a  nestranném 
porotcové  ze  svých  lavic 
do  pokoje  odcházeli 
vedle  sálu  jednacího. 
Ku  dveřím  se  postavil  hned 
na  stráž  sluha  z  kriminálu, 
aby  páni  porotcové 
nebyli  v  své  poradě 
něčím  vnějším  vyrušeni  .  .  . 

Vraceli  se  majestátně 
jako  Honza,  který  zabil 


Digitized  by 


Google 


Vrah.  173 


jednou  ranou  třináct  much, 
neměli  to  na  čepicích, 
blýskalo  jim  to  však  z  pleší, 
a  to,  o  čem  usnesli  se, 
velevážně  promluvilo 
panem  hlavním  porotcem: 
„Všemi  hlasy:  ano  I  —  ano!"  - 

Návladní  zas  mluvil.    Krátce! 
Obhájce  pak  po  něm  sbíral 
okolnosti,  které  vrahu 
polehčují,  odporoučel 
soudcům  vraha,  a  tak  dále. 
Vrah  se  klidně  usmíval, 
velice  se  upokojil, 
slyšev  votum  pánů  soudců 
z  lidu,  kteří  jednohlasně 
oprátku  mu  přisoudili. 
Ale  tito  jaksi  schlíple 
vraha  nyní  prohlíželi, 
čekajíce,  že  se  shroutí, 
pokořen  před  jejich  votem 
na  hromádku  zoufalosti. 
Při  tom  pot  si  utírali, 
část  jich  v  duchu  litovala, 
že  tu  řekli:  ano  —  vinen! 
Konečně,  co  je  jim  po  tom, 
po  té  celé  proceduře, 
že  ten  člověk  bude  viset,  — 
kdyby  řekli  nevinen, 
jednoduše  — :  nevisel  by! 
Takhle  si  jej  na  svědomí 
vzali  všickni  jednohlasně, 
nebudou  moc  k  vůli  němu 
po  několik  nocí  spát  —  — 

Ale  soud  si  barety  už 
posadil  teď  na  své  hlavy, 
těžkopádně  ubíral  se 
ku  poradě  o  rozsudku. 

Neradil  se  dlouho,  záhy 
navrátil  se  bez  baretů, 
u  stolu  se  usadil  a 
předseda  pak  první  sobě 
hlavu  baretem  zas  pokryl, 
po  něm  votanti,  —  vše  vstalo, 
prohlášen  byl  rozsudek  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


174  Karel  Červinka:  Vrah. 

Stíny  už  se  v  chodbách  tměly^ 
vrah  se  do  nich  zadíval, 
když  jej  v  celu  odváděli, 
při  tom  však  se  usmíval. 

On  už  k  smrti  odsouzený 
cítil  cosi  sladkého, 
smrti  zaslíben  —  už  ceny 
život  neměl  pro  něho. 

Mizí  klam  a  pravda  vstává, 
zastře  lidské  slabosti  — 
člověk  duši  odevzdává, 
hříšnou  duši  věčnosti. 


Na  kolena  poklek'  vrah, 
modlil  se  hned  po  návratu, 
z  hříchů  kál  se,  k  šibenici 
pokorně  se  připravoval, 
litoval  a  nelitoval, 
ale  k  Bohu  sedláků 
navracel  se  myšlenkami, 
proti  Jehož  pfíkázáním 
sekerou  svou  děsně  zhřešil. 

Nahoře  však  senát  právě 
dál  se  radil  o  tom,  má-li 
vrah  být  popraven,  či  nemá  .  . 
Návladní  vstal  nejprv.    Návrh', 
aby  vrah  byl  pardonován, 
návrh  svůj  pak  odůvodnil 
všestranně  a  důležitě. 
Stejně  také  druzí  soudci 
navrhli,  by  odporučen 
vrah  byl  —  neboť  zachovalý 
dosud  byl  a  tak  vše  dále: 
Tak  se  stalo  jednohlasně, 
že  byl  vrah,  jenž  toužil  umřít, 
k  šibenici  ve  své  cele 
kajícně  se  připravoval, 
doporučen  jednohlasně 
císařově  milosti  I  —  —  — 


Digitized  by 


Google 


<^^:^~m 


Z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


BEDŘICH  VILÉM  SPIESS: 

U  divého  muže. 

Obraz  ze  života  dřevních  sousedů  Malostranských. 

Přijdouce  s  Karlova  mostu  na  Malostranský  rynk,  spatříme  v  levo 
široký  průlom,  kterým  nedávno  zjednána  pohodlná  kommunikace 
mezi  rynkem  tím  a  ulicí  Karmelitskou,  druhdy  také  Újezdem  nazývanou. 
V  průlome  tomto  stály  prvé  tři  domy:  dva  čelem  do  náměstí  obrácené 
měly  číslo  pop.  269  a  270;  třetí  nazad  s  nimi  sousedící  označen  byl 
číslem  298.  Budova  č.  270  slula  druhdy  domem  „Šlyslpergerovským" 
či  „u  zlatého  klíče"  (později  ^u  Klíčů")  a  náležela  svým  časem  slavnému 
učenci  českému  Janu  Kocínovi  z  Kocinétu.  Dům  č.  298  tvořil  nároží 
někdejšího  Újezda  a  těsné  uličky,  kterou  se  odtud  domem  Šlyslpergerov- 
ským  na  rynk  chodívalo;  a  tomu  říkali  staří  „u  divýho  muože"  a  novější 
,u  Goliáše".  Podobu  jeho  spatřujeme  na  Jansově  akvarelovém  obraze 
(4.  v  Herainově  Staré  Praze  reprodukovaném).  Byl  to  dům  prostranný 
o  dvou  patrech  a  třech  renaissančních  štítech  a  pocházel  bez  pochyby 
ze  16.  století.*)  V  domě  tom  odehrála  se  historie,  o  niž  se  níže 
s  laskavým  čtenářem  sdílím.  Vypravuji  tu  na  základě  soudních  a  jiných 
akt,  kterých  jsem  se  v  archivu  města  Prahy  dopídil.  Prosím  tudíž,  aby 
milý  čtenář  příběhů  těchto  nepokládal  za  pouhé  smyšlenky,  než  za  čirou 
pravdu  a  skutečnost,  byf  i  předkům  našim  ne  příliš  lichotivou.  Jen  zde 
onde  jsem  pro  souvislost  musil  přičiniti  nějakou  drobotinu,  kteráž  stě- 
žejným událostem  není  na  ujmu,  anobrž  je  do  jasnějšího  staví  světla. 
Kladu-li  osobám  slova,  jež  skutečně  pronášely,  beze  změny  s  dialekti- 
ckými zvláštnostmi  a  mluvnickými  poklesky  do  úst,  činím  tak  za  úmyslem, 
abych  vypravování  svému  dodal  lokálního  a  časového  koloritu  a  spolu 
folkloristům    našim    podal  příspěvek   k  poznání   lidové  mluvy  tehdejší. 


*)  Vedle  něho  stál  (a  ještě  stojí)  dům  č.  299  tolikéž  tvaru  štítovitého,  zvaný 
.u  bílého  mostu*  snad  proto,  že  v  těchto  místech  býval  kdysi  takový  most  pres 
příkop  městský.  Na  Sadelerově  prospektu  Prahy  z  r.  1606  oba  domy  .u  divého 
muže*  i  .u  bílého  mostu"  jsou  také  vyznačeny. 


Digitized  by 


Google 


178  Bedřich  Vilém  Spiess: 

1. 

Klimentovi  Kechlovi  z  Hollenštejna  dafílo  se  čím  dále  tím  hůře. 
Bůh  ví,  čím  to  bylo.  Snad  že  v  krvi  jeho  vězela  rozmařilost  po  matce 
Anýžce,  která  podruhé  se  provdavši  za  Matyáše  Wackerlu,  s  ním  netoliko 
vlastní  jmění,  než  i  statek  obou  synů  svých  Linharta  a  Klimenta,  jim 
od  nebožtíka  otce  Hanuše  Kechla  odkázaný,  z  valné  části  „promrhala, 
utratila  a  je  o  nemalou  summu  na  penězích  hotových,  klenotích,  šatech 
chodících  a  lehacích,  též  jiném  nábytku  připravila". 

Leč,  nechť  si  byla  příčina  stálé  jeho  tísně  peněžní  jakákoli,  tolik 
jisto,  že  dovedl  si  Kliment  z  ní  pomáhati.  Meltě  v  Menším  městě 
Pražském  blíže  Újezdské  brány  dům  nárožní,  jenž  „u  divýho  muože" 
slul  a  s  domem  urozeného  pána  Joachyma  z  Kolovrat  a  na  Kosatkách, 
purkrabí  Karlštejnského,  sousedil  a  nazad  k  domu  Šlyslpergerovskému 
pnléhal.*) 

V  prvém  patře  domu  toho  byl  pokoj,  svobodným  mužům  velice 
příhodný  k  obývání.  A  ten  pronajímal  Kechl  nejraději  mladým,  urozeným 
pánům.  S  jedním  z  nich,  stavu  rytířského,  s  panem  Karlem  Přehořovským 
z  Kvasejovic,  seznámil  se  při  pivě  a  víně  „u  Hans  Turků",  v  kterémžto 
nákladnickém  domě  měl  Přehořovský  také  byt  najatý.  Tomu  pánu  Kliment 
nejednou  říkával,  „aby  se  k  němu  stěhoval,  že  mu  chce  pokoje  dáti, 
a  netoliko  pokoje  dáti,  ale  všeho  domu  postoupiti". 

Dobrý  mladý  pán  neodolal  lákání  KHmentovu,  prohlédl  si  byt  i  jeho 
příslušenství  a,  shledav  je  sobě  býti  vhod,  smluvil  se  s  Kechlem,  že 
mu  za  ně  ročně  dávati  bude  30  kop  grošů  míšeňských  a  že  se  k  němu 
některý  den  po  sv.  Havle  nejblíže  příštím  hodlá  přistěhovati. 

Prvé  však  že  dlužno  pokoj  hořejší  náležitě  upraviti,  poněvadž 
v  něm  jak  strop  tak  vlašský  komín,  štukatorskou  prací  ozdobený,  zubem 
času  již  valně  jest  ohlodán,  a  povšechná  malba  pokoje  vybledlá  i  v  ne- 
souhlase s  barvou  nábytku  jeho,  Karlova.  Také  dubové  dveře  že  prý 
po  důkladnějším  kování  a  okna  po  novém  nátěru  volají.  Pan  Kliment, 
usmívaje  se,  naslouchal,  nepřisvědčil,  ale  také  neodpíral. 

I  neminuly  ani  čtyři  neděle,  a  pokoj  zaskvěl  se  v  plné  nové  kráse. 
Ký  div,  že  Karel  s  veselou  myslí  ubytoval  se  v  něm  hned  nazejtří 
po  sv.  Havle  léta  Páně  1588,  kdežto  sluha  jeho  Jan  Hendrych  Štohl, 
z  Dejnova  rodilý,  uvelebil  se  v  přízemním  bytě  o  světnici  a  kuchyni. 
Oběma  koňům  pánovým  upraveno  útulné  místo  v  hospodářově  marštali, 
a  péče  o  ně  svěřena  čeledínovi,  k  tomu  zvláště  zjednanému,  Matouši. 

Úslužnost  a  ochota,  kterou  hospodář  hosti  či,  jak  tehdáž  říkali, 
„pokojníku"  svému  při  každé  příležitosti  dával  na  jevo,  i  nelíčená 
srdečnost,  s  kterou  jej  paní  Anna  Kechlová  nejen  prvého  dne  než 
i  při  dalších  návštěvách  přijímala,  které  jí  jednak  ze  dvornosti  jednak 
za  rozličnými  potřebami  domácími  byl  učinil,  zpříjemňovaly  panu  Karlovi 


*)  Uzoučká  ulice,  od  chrámu  sv.-Mikulášského  jižně  ke  kostelu  P.  Marie 
Vítězné  se  táhnoucí,  byla  druhdy  na  severním  konci  svém  (u  domu  Č.  p.  300) 
uzavřena  branou,  jež  slula  Újezdskou  na  rozdíl  od  brány  Kartouské,  Karlem  IV. 
u  Hladové  zdi  zřízené. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  179 

nové  bydlo  velice.  Roztomilý  způsob,  kterým  mladá  ta  paní  dovedla 
hovor  navazovati  a  rozpřádat,  zamlouval  se  mu  čím  dále  tím  více  tak> 
že,  kdykoli  příležitost  vhodná  se  naskytla,  s  ní  si  pohovořil.  Tuze  rád 
také  zažertoval  se  synáčkem  jejím  Adámkem. 

Kliment  jevil  upřímnou  radost,  vida,  že  páně  Karlova  příchylnost 
k  rodině  jeho  vzrůstá,  a  přičiňoval  se,  seč  byl,  aby  si  přátelství  člena 
tak  vzácného  a  zámožného  rodu  získal  i  udržel.  Navštěvoval  jej  zhusta 
i  bavíval  vypravováním  všelijakých  příhod  ze  života  malostranských 
sousedův,  jichž  se  buď  sám  byl  dožil  buď  doslechl.  Občas  ho  pak 
vybídl,  aby  s  ním  večer  strávil  v  kruhu  veselých  přátel  jeho.  Přehořovský, 
shledav,  že  to  vesměs  počestní  a  vážení  měšťané  a  že  s  bodrou  šetrností 
k  němu  se  chovají,  chodíval  mezi  ně  bez  ostychu  a  rád.  Však  nikdy 
nepil  z  míry,  a  hodinu  před  půlnocí  neb  ještě  dříve  vracel  se  domů, 
a  Kechl  z  pravidla  s  ním. 

Poměr  obou  nových  přátel  stával  se  co  den  důvěrnější.  Že  se 
Karel  za  přízeň  jemu  prokazovanou  všelijak  snažil  odvděčovati,  rozumí 
se  při  muži  pečlivě  vychovaném  a  v  blahobyte  vyrostlém  samo  sebou. 
Znamenaje,  kterakou  radost  Kechlův  Adámek  mívá  z  koní  jeho,  kdykoli 
je  vidí  z  domu  vyjíždět  aneb  zase  vjížděti,  vyzval  paní  Annu,  aby 
časem  se  synáčkem  do  okolí  pražského  si  vyjela.  Aby  radost  hochovu 
dovršila,  poslala  matka  k  Flavínovům  pro  bratránka  jeho,  osmiletého 
Jeníka  Kechla,*)  a  tak  vyjela  s  oběma  hochy  za  slunného  listopadového 
dne  do  Ovence.  Uhostivši  se  ve  dvoře  Flavínově,  strávila  tu  velmi 
příjemně  několik  hodin.  Šafář  Vaněk  Kamenický  prováděl  je  stájemi 
a  ukazoval  všecko  hospodářství;  žena  jeho,  šafářka  Anna,  snášela,  kde 
co  dobrého  měla,  a  děti  jejich  s  hochy  hrály  a  proháněly  se  vesele 
po  dvoře  i  sadě. 

Jeník,  k  večerou  domů  přišed,  nestačil  dědouškovi,  panu  Vítu 
Flavínovi,  a  dceři  jeho  Johance  vypravovati,  co  vše  byl  cestou  viděl 
a  jak  krásně  ve  dvoře  se  bavil.  Hned  nazejtří  přišel  Jeníkův  praeceptor 
k  Přehořovskému,  aby  jménem  páně  Flavínovým  srdečně  mu  poděkoval 
za  radost,  jeho  vnukovi  vyjíždkou  včerejší  způsobenou,  i  doložil,  že 
by  starého  pána  velice  potěšilo,  kdyby  urozený  pán  z  Kvasejovic 
v  prázdnou  některou  chvíli  neobtěžoval  si  jej  v  prostém  jeho  bydle 
navštíviti. 

„Prosté"  to  bydlo  byl  jeden  z  největších  domů,  který  ještě  dnes 
svým  zvláštním  malováním  v  čele  dodává  rynku  Malostranskému  staro- 
bylého rázu  a  názvem  svým  „u  Splavínů"  či  „u  Flamínů"  dosud  byf 
i  znetvořené  jméno  našeho  pana  Víta  Fiavína  z  Rottenfeldu  a  na  Pokra- 
ticích  připomíná,  jenž  v  něm  přes  čtyřicet  let  bydlel. 

Jsa  přehojným  „statečkem"  nadán,  požíval  Flavín  jako  neobyčejně 
bystrý  právník  zvučného  jména  a  jakožto  místosudí  dvorský  království 
Českého  těšil  se  obecné  vážnosti.  Jakkoli  od  úmrtí  duchaplné  manželky 

*)  Byl  to  syn  Linharta,  svrchu  vzpomenutého  bratra  Klimentova,  jenž  měl 
za  manželku  Annu,  dceru  Flavínovu.  Oba  rodiče  r.  1582  na  morovou  ránu  zemřeli. 
Sirotka  jejich  vzali  Flavínovi  k  sobě  do  domu  a  chovali  jej  za  vlastního  syna. 
Později  opatřili  mu  praeceptora  či  vychovatele. 


Digitized  by 


Google 


180  Bedřich  Vilém  Spiess: 

jeho,  paní  Evy  z  Pokratic,  v  domě  smutek  se  byl  zahostil,  a  bývalé 
veselí  dosud  se  nenavrátilo,  tož  přece  v  něm  nepotuchla  staročeská 
opravdu  hostinnost  a  srdečnost,  s  kterouž  jak  hospodář  tak  na  místě 
nebožky  Evy  nejmladší  dcera  její  Johana  vítali,  kdokoli  z  četných  pří- 
buzných a  z  četnějších  ještě  přátel  do  domu  přišel.  Občas  sezval  jich 
pan  místosudí  dvorský  počet  valný  a  dal  jim  vystrojiti  „tučnější"  oběd. 

A  k  takovému  obědu  byl  v  den  sv.  Mikuláše  také  náš  Přehořovský 
pozván;  neboť  hned  při  prvé  jeho  návštěvě  byli  otec  i  dcera  shledali, 
že  pani  Anna  Kechlová  pranic  nepřeháněla,  chválíc  vysoce  uhlazený 
mrav  i  rozmarný  hovor  švarného  toho  šlechtice.  A  tak  mimo  vše  nadání 
své  seznámil  se  Karel  rázem  s  předními  měšťanskými  rodinami  Menšího 
města  Pražského  a  nad  to  s  muži  jiných  slavnějšími:  M.  Danielem 
Adamem  z  Veleslavína  a  soudruhy  jeho  Janem  Kocínem  z  Kocinétu 
a  Adamem  Hubrem  z  Rysenpachu.*) 

Svoji  nad  tím  radost  dal  Přehořovský  slovy  vřelými  na  jevo  nejen 
paní  Kechlové,  sedě  při  hostině  podle  ní,  nýbrž  také  z  rána  doma 
panu  Klimentovi,  který  hostiny  včerejší  nebyl  se  účastnil.  Předstíraltě 
chorobu  jakousi ;  v  pravdě  však  choval  v  srdci  svém  kyselost,  že  Flavín 
v  posledních  dobách  —  nemilou  snad  zkušeností  jsa  poučen,  měšce 
svého  před  nim  pečlivě  utahuje. 

A  pan  Kliment  přec  peněz  teď  více  než  kdy  má  potřebí!  Zima 
na  krku,  zima  dle  všech  známek  předešlé  krutější.  V  dřevníku  pak 
není  téměř  polena  I  „Však  nevypomohl-li  opatrný  Vít,  pomůže  bohdá 
nezkušený  Karel,"  tak  si  pomyslil  Kechl  a  přiměl  Přehořovského,  že 
hned  nazejtří  koupil  hrubé  dvě  haldy  dříví  pro  sebe  i  dal  je  svými 
koňmi  svážeti  do  dvora.    Matouši  kázal,  aby  je  rozštípal. 

Dříví  jak  měkkého  tak  tvrdého  bylo  tolik,  že  ho  dřevníky  sotva 
pojaly.  „Toť  zásoba,  jež  nám  oběma  do  jara  vystačí,"  zvolal  jakoby 
překvapen  hospodář,  „příští  zimu  zase  já  zjednám  dříví  s  dostatek." 
A  při  tom  zůstalo.  Zima  míjela,  a  s  ní  také  paliva  v  dřevnících  ubývalo; 
neboť  kromě  čeledi  Karlovy  i  chasa  hospodářova  jím  kde  kterou  místnost 
vesele  vytápěla. 

Zatím  připadl  pan  Kliment  na  nový  zdroj  k  rozhojnění  důchodů, 
nápadně  se  ztenčujících.  —  Na  dvoře  stál  starý  vetchý  dům,  v  němž 
druhdy,  dokud  ještě  Kechlův  děd  s  matčiny  strany,  pan  Laurenc 
Waldtmann**)  byl  na  živu,  pivo  se  vařívalo.  Po  smrti  jeho  za  nehospo- 
dářství  matčina  živnost  ta  docela  přestala,  až  teprv  Kliment  ji  zase 
provozovati  počal,  ale  nikoliv  sám,  ani  v  domě  vlastním,  nýbrž  ve 
spolku  s  Janem  Orgiesem  v  domě  tohoto  měšťana  a  přítele  svého  na 
Újezdě.  Chtěl-li  tedy  ladem  ležících  prostor  v  nádvorním  onom  domě 
náležitě  využitkovati,  musil  jej  podrobiti  důkladné  přestavbě,  k  níž  se 
mu  však  peněz  nedostávalo.  Nezbývalo  tudy,  než  sobě  jich  vydlužiti 
a  dáti  v  zástavu  dům   „u  divého  muže",    který  společně  s  chotí  svojí^ 

*)  Srovnej  mou  studií  ,Jan  Kocín  z  Kocinétu  a  jeho  doba"  (Osvěta  1876, 
str.  797,  1877  str.  103,  188. 

**)  Po  tomto  majiteli,  tuším,  říkalo  se  domu  jeho  „u  Waldmanna*,  po  Česku 
pak  „u  lesm'ho"  či  „u  divého  muže*. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  181 

držel.*)  Soused  jeho,  urozený  pán  Joachym  z  Kolovrat,  měl  dosti 
hotových  peněz  i  nerozpakoval  se  vyhověti  dútklivé  prosbě  manželův 
Kachlových  a  půjčil  jim  dne  1.  srpna  1589  „čtrnácte  set  kop  míšeň- 
ských na  tolařích  dobrých  stříbrných  rázu  J.  M.  císařské  a  kurfiřta 
Saskýho,  jeden  každý  tolar  po  šedesáti  groších  míš.  a  jeden  groš  po 
sedmi  penězích  malých  počítajíc". 

„Kteroužto  summu  i  s  ourokem  na  to  vzešlým  J.  M.  pánu  zase 
dáti  a  zaplatiti  mají  od  Actum  zápisu  tohoto  ve  dvou  letech  pořád 
zběhlých,  konečně  na  též  minci  a  tolařích  rázu  J.  M.  císařské  a  kurfiršta 
Saskýho  a  žádné  jiné.  A  podlý  toho  též  jsou  se  napsaní  manželi  dobro- 
volně svolili  a  zavázali,  že  domu  svého  nárožního,  jenž  slově  „u  di- 
výho  muože",  žádnému  jinému  prodávati,  zapisovati  ani  zastavovati 
žádnejm  vymyšleným  spuosobem  moci  smíti  nemají,  a  žádných  dluhů 
více  na  témž  domě  činiti,  zapisovati  nemají  a  moci  nebudou  bez  vuole 
nadepsaného  pana  Joachyma  z  Kolovrat.  A  kdyby  koliv  týž  duom  jejich 
na  prodej  byl,  jemu  panu  Joachymovi  z  Kolovrat,  dědicuom  a  budoucím 
páně  jej,  zač  spravedlivě  stojí  a  dva  od  stran  páni  přátele  uznají,  pro- 
dati mají." 

Summa,  kterou  si  od  urozeného  pana  souseda  byl  vypůjčil,  zdá 
se,  nestačovala  na  uhrazení  jednak  stavebního  nákladu,  jednak  dluhů 
i  dloužků,  které  Kechl  tu  onde  měl,  sice  by  byl  sotva  ještě  jinde 
o  půjčku  se  ucházel,  jakož  patrno  ze  zápisu  v  knihách  městských^ 
učiněného  týž  den  jako  smlouva  předešlá. 

Zníf  doslova  takto: 

„Kliment  Kechl  z  Hollenštejna  a  Anna,  manželka  jeho,  stojíc  osobně 
v  raddě,  přiznali  se,  že  jsou  dlužni  dluhu  pravého  a  spravedlivého  šest 
set  kop  miš.  Janovi  Cirnerovi  mladšímu  z  Lebendorfu  a  Barboře,  man- 
želce jeho.  Kteroužto  summu  jim  zase  dáti  a  zaplatiti  mají  od  Actum 
zápisu  tohoto  v  puol  létě  pořád  zběhlém  konečně  beze  všech  jich 
manželuov  škod  a  outrat  i  prodlévání  dalšího." 

Kromě  peněz  měl  Kechl  ku  stavbě  ještě  dobrých  potahů  potřebí,, 
a  k  jednomu  z  nich  snadno  si  dopomohl.  Vtipným  svým  způsobem 
dovedl  pana  Karla  přesvědčit,  že  by  bujným  jeho  ořům  šlo  více  k  duhu,, 
kdyby  zbůhdarma  v  marštali  nestáli,  než  denně  dvě,  tři  hodiny  pracovali. 
Mohli  by  hravě  na  příklad  rum  z  domu  a  kámen,  cihly,  písek  a  vápno 
do  domu  vozit.  On,  Kliment,  že  chce  za  „forování"  milerád  tolik  dáti, 
kolik  pan  Karel  za  spravedlivé  a  slušné  uzná. 

A  tak,  maje  peněz  hotových  s  důstatek  a  výborný  a  laciný  potah 
na  snadě,  pustil  se  Kechl  chutě  do  stavby,  a  než  napadal  prvý  snížek, 
proměnila  se  stará  nízká  budova  s  vysokou  šindelovou  střechou  v  úhledný 
jednopatrový  dům  s  důkladným  prejzovým  krytem  o  třech  bytech:  dvou 
malých  dole  a  velkém  nahoře.  Také  dvůr  nabyl  jiné  tvářnosti;  větší 
polovina  jeho,  s  domem  Šlyslpergerovským  hraničící,  byla  zdělána 
v  pěknou  zahrádku  s  roztomilou  besídkou  v  koutě. 

*)  Upsalif  si  oba  vzájemně  všecek  statek  svůj  23.  října  1584,  jak  pravdě 
se  podobá,  brzy  po  svatbě  své. 


Digitized  by 


Google 


182  Bedřich  Vilém  Spiess: 


Hmotné  výhody,  které  KHment  z  Karlova  v  domě  pobytu  měl, 
nemohly  přirozeně  zůstati  bez  účinku  na  vzájemný  poměr  obou  mužů. 
Z  hosta  i  hospodáře  stali  se  přátelé  téměř  nerozluční.  Maje  naprostou 
v  Kechla  důvěru,  Přehořovský  s  ničím  se  před  ním  netajil  a  ve  společ- 
nosti jeho  počal  si  též  v  nočních  po  Praze  toulkách  libovati.  Při  tom 
nejednou  stal  se  bezděčným  účastníkem  výjevů,  jež,  aby  dobrému  jménu 
a  cti  jeho  šlechtické  nebyly  na  ujmu,  za  každou  cenu  chtěl  udržeti 
v  tajnosti.  A  cenu  tu  přinášel  si  vychytralý  přítel  jeho  pode  jménem 
větší  nebo  menší  půjčky  domů. 

A  znamenaje,  že  —  ačkoli  jeseň  byla  již  valně  pokročila,  hospodář 
ani  ochoty,  a  byf  i  vůli  měl,  bezpochyby  zase  grošů  nemá,  by,  jak 
loni  byl  přislíbil,  dříví  na  zimu  opatřil,  kázal  Přehořovský  zase  čele- 
dínovi svému  navozit  paliva  spotřebu,  rozštípati  je  a  narovnati  v  dřevníku, 
i  nebránil,  aby  rodina  i  čeleď  hospodářova  jím  topila. 

Prese  všecku  obratnost,  s  kterou  Kechl  peníze  z  přátel  svých 
uměl  vytloukati,  poskytovalo  finanční  hospodářství  jeho  přec  jen  pořád 
obrazu  neutěšeného,  anobrž  čím  dále  tím  žalostnějšího. 

Čeleď  jak  Kechlova  tak  Karlova  o  tom  dobře  věděla  a  sobě 
i  jiným  vypravovala.  Eva,  dcera  Kateřiny  Rosické,  přinesla  Klementovi 
od  pana  Karla  uherskej  zlatej  a  slyšela  od  čeládky  Kechlovy  několikrát, 
že  Přehořovský  Klementovi  peníze  půjčoval. 

Kateřinu,  dceru  „Hertyščinu*  *)  u  Kechla  sloužící,  poslal  hospodář 
k  panu  Karlovi  dvakrát  pro  tolar.  Jednou  po  ní  uherskej  zlatej  mu 
poslal.  „A  některého  času  poslal  mne  opět  pro  tolar  a  on  mu  poslal 
zlej  a  já  mu  jej  zase  donesla." 

Kuchařka  Maryana  Šmoterlová  „nejednou  než  množstvíkráte  cho- 
dívala k  panu  Karlovi,  aby  panu  Klementovi  půjčil.  „Pan  Karel  po  ní 
„jemu  posílal  někdy  dva,  někdy  tři  tolary  i  zlatý."  A  jednou  prosil  ho 
za  tři  zlatý,  poslal  mu  jich  pět.  „A  nikdy  ho  neoslyšel,  když  k  němu 
o  půjčku  mě  poslal.  Toho  jsem  také  povědomá  —  doložila  ještě  — 
že  i  jiná  čeládka,  kteráž  sloužila  u  pana  Karla,  jemu  Klementovi  množství 
kop  odnesli." 

Tomu  přisvědčil  sluha  Karlův  svrchu  vzpomenutý  Štohl:  nosil  prý 
od  pána  svého  peníze  KHmenlovi  Kechlovi  rozdílně  a  po  málu,  někdy 
po  pěti  dukátích,  někdy  po  třech  tolařích  a  tak  rozličně,  i  hádám,  že 
by  všeho  učiniti  mohlo  asi  okolo  puol  druhého  sta  více  nebo  méně. 

Podobně  i  Jeroným  Martinus  a  Kryštof  Rysler,  kteří  se  u  Přehořov- 
ského  ve  službě  vystřídali,  nosívali  od  pána  peníze  Kechlovi  po 
několikrát;  „kterýmižto  penězi  (KHment)  jiným  platil,  jako  tomu 
prokurátorovi,  který  bydlil  u  Červinků  a  již  umřel".**)  A  Matouš,  jenž 
druhdy  také  u  Přehořovského  čeledínem  býval,  ale  později  do  služeb 
Kechlových  přešel,   vypravoval:     „Mě  pán  nahoru   k  panu  Karlovi  pro 

*)  dceru  Hertykové. 
•  ")  Na  ten  čas  neumíme  pověděti,  jak  se  prokurátor  ten  jmenoval. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  183 

peníze  posílal,  aby  mu  půjčil  dukát,  někdy  dva.  To  jsem  chodil  né- 
kolikrát  nahoru,  někdy  přinesl  a  někdy  nepřinesl,  neb  mi  kázal  pan 
Karel  říci,  že  ho  není  doma.  A  dal-li  jest  mi  kdy  on  p.  Karel  dva, 
kromě  po  dvakráte  po  jednom  dukátu,  nebo  tři  pojednou,  toho  nemohu 
povědíti.  To  jsem  také  slejchal,  že  pan  Karel  panu  Klementovi  půjčuje 
peněz  a  že  mu  jest  (tento)  dlužen."  „Kam  je  pak  p.  Klement  peníze 
od  pana  Karla  vypůjčené  dával,  platil-li  jest  jima  dluhy  své  lidem, 
čili  jest  je  propil,  toho  já  nevím,"  doložil  Matouš.  Tímto  dodatkem 
podal  prostoduchý  muž  klíč  na  objasněnou  rozháraného  KHmentova 
hospodářství. 

Vyráželtě  —  abychom  se  po  způsobu  lidovém  vyjádřili  —  klín 
klínem  a  zapíjel  neblahý  stav  svůj  z  nemíry  v  šenkovních  domech 
přátel  svých  a  sousedů  Malostranských. 

O  tomto  vyrážení  klínu  klínem  byl  by  nejlépe  mohl  vypravovati 
hlavní  Kechlův  věřitel,  svrchu  jmenovaný  purkrabí  Karlštejnský.  Ještě 
neuplynulo  ani  půlletí,  a  pan  Kliment  znova  zaklepal  na  dveře  urozeného 
pana  souseda  svého  i  vyložil  mu  jasně  a  obšírně,  že  se  mu  ještě  tři 
sta  kop  míšeňských  nedostává,  aby  Jeho  Milost  i  tentokráte  mu  z  tísně 
laskavě  vypomoci  ráčil.  I  nezbývalo  panu  Joachymovi  než  dáti  důtklivé 
prosbě  sousedově  milostivý  u  sebe  průchod.*) 

A  maje  úroky  platiti,  přišel  Kliment  opět,  ale  s  manželkou  svojí 
cele  pobledlou,  i  naříkali,  že  nemají,  z  čeho  by  úroky  Jeho  Milosti 
zaplatili,  a  prosili  tak  dlouho,  až  pan  purkrabí  k  summám  nahoře 
psaným  ještě  čtyři  sta  kop  míš.  jim  připůjčil  „na  ten  způsob  a  ty 
všecky  vejminky,  jakž  zápis  hlavní  to  v  sobě  obsahuje  a  zavírá."  V  těch 
400  kopách  byli  ovšem  obsaženi  ourokové,  z  výš  položených  summ 
prošlí.**) 

Po  roce  týž  tklivý  výstup  se  opakoval,  a  dluh  Klimentův  vzrostl 
zase  o  dvě  stě  kop  grošů  míš.,***)  jimiž  dostoupil  dluh,  na  domě 
.,u  divého  muže"  vtělený,  výše  2300  kop  míš.,  a  z  těch  měl  Kechl 
ročně  138  kop  grošů  panu  Joachymovi  z  Kolovrat  platiti!  Ký  div,  že 
vida  blížiti  se  kvapem  okamžik,  kdy  s  dobrou  ženou  i  milým  synkem 
bude  mu  opustiti  domu  po  matce  zděděného,  jako  bylo  mu  před  ně- 
kolika léty  tolikéž  pro  dluhy  zbýti  se  zahrady  na  Oujezdě,  po  otci 
zděděné  a  „na  Knížectví"  zvané,  ký  div,  že  Kliment  Kechl,  nad  erbem 
svým  i  hodnosti  konšelskou  f)  se  zapomínaje,    divý  bol    v  pivě  utápěl. 

A  tato  jeho  nectnost,  v  niž  na  jaře  r.  1590  byl  upadl,  jakož 
i  neomalenost,  s  kterou  Karlovo  přátelství  vykořisťoval,  naplňovala 
tohoto  spravedlivou  nevolí  a  hořkostí  tak,  že  se  posléze  odhodlal, 
přátelským  stykům  s  ním  rázem  učiniti  konec. 

Nejvhodnější  k  tomu  prostředek  byl  lístek,  v  němž  zdvořile  sic, 
ale  rozhodně  Kechlovi   na   pamět   uvedl,    že   svrchovaný   již   čas,    aby 

*)  Zápis  o  tom  ze  dne  9.  ledna  1590. 
**)  Úmluva  stala  se  dne  16.  listopadu  1590  v  radě  městské. 
^**)  Smlouva  o  to  datována  dne  20.  října  1591. 

t)  Erbem  nadáni  byli  oba  bratří  Kechlové,  Linhart  a  Klement,  dne  1.  srpna 
r.  1580.  —  Mezi  obecními  staršími  nalézáme  Klimenta  Kechla  již  r.  1586;  zastával 
tehdáž  úřad  purkmistrovský  Menšího  města  Pražského. 


Digitized  by 


Google 


Bedřich  Vilém  Spiess: 
IH4 

u      chnd  spolu  konečně  počet  učinili.  Na  miste 
pro  uvarováni  /««''*^';'?  '!^ts*éniii  h™«>ého  odbytí  a  sprostých  nadávek. 

o  to  cestou  veřejnou,    úřední    Mečíř  Petr  Koch,    jenž  toho  času  úřad 
purJcmistrovský  držel,  domlouval  rozvadéným  přátelům,  aby  se  na  soudy 
proto  nevydávali,    než  smírně  se  porovnali.    K  čemuž  když  Karel  byl 
svolil,  přiznával  se   před  purkmistrem  KUment   Kechl   k  dluhům  a  při- 
povídal  je  zaplatiti.    «Tehdáž   také   jistý   šuldbrief   před  rukama  byl." 
Přehořovský,  dobře  věda,   „jaký  to  šuldbrief  a  proti  jakému  reversu  pod 
dověrností  a  dobrým  srozuměním  učiněn  byl,"  navrátil  jej  Klimentovi, 
kterýž   také  tu   hned   od   něho   pečeť  odtrhl.    Dluhopis   ten,   o  němž 
v  aktech  tak  záhadně  se  mluví,  pocházel  jistě  z  doby,  kdy  oba  přátelé 
v  nezkalené  shodě  a  bujném  veselí  kdesi  v  Praze  noci  ubíjeli. 


3. 

Po  smírném  tomto  narovnání  obnovili  host  i  hospodář  styky  své, 
ale  styky  ty  neměly  již  bývalé  upřímnosti  ani  srdečnosti.  Jestliže 
Přehořovský  i  nyní  ještě  hospodáři  leckdys  drobnými  zápůjčkami  vy- 
pomáhal, nečinil  tak  z  přátelské  ochoty  k  němu,  nýbrž  k  vůli  paní 
Anně,  s  kterouž  prese  všeliká  s  KHmentem  nedorozumění  a  nešvaření 
trval  stále  v  nejlepší  shodě. 

Osvědčovalaf  mu  roztomilá  hospodyňka  napořád  náklonnost  opravdu 
sousedskou  a  byla  mu  na  způsob  mateře  ve  všelikých  potřebách  panické 
jeho  domácnosti  radou  i  skutkem  nápomocna.  Proto  nerad,  tuze  nerad 
vídal  ji  strádati,  a  byl  by  jí  sebe  větší  oběť  ochotně  přinesl,  kdyby 
slůvkem  jen  byla  o  ni  požádala.  Jediné,  oč  ho  s  planoucí  tváří  časem 
poprosila,  bylo,  aby  jí  a  Adámkovi  krásné  své  vraníky  k  odpolední 
vyjížďce  zapůjčil. 

S  ochotou  mnohem  menší  přenechával  spřež  svoji  manželu  jejímu, 
aby  mu  dělali,  cokoli  bylo  potřebí;  zejména  aby  —  jak  Matouš  tvrdil  — 
vozili  bláto  před  domem  a  hnůj  od  marštale,  něco  na  břeh,  něco  do 
Flavínovy  zahrady.*) 

.  Nechtěje,  aby  —  byť  i  za  mzdu  slibovanou  —  ve  službě  cizí  se 
trmáceli,  zbavil  se  jich  raději:  poslal  je  na  statek  otcovský  do  MéSic 
u  Tábora. 

Náhradou  za  ně  opatřil  si  pan  Karel  kozla,  ne  tak  sobě  ku  krato- 
chvíli, jako  spíše  na  velikou  obveselenou  Adámka,  tehdáž  již  sedmiletého. 
Možná  také,  že  doufal  tím  odvděčiti  se  paní  Anně,  matce  jeho.  A  vskutku 
ráda  dívala  se  roztodivým  těm  rejdům  a  skokům,  jež  pěkné  a  bujné  to 
zvíře  na  dvoře  provozovalo,  i  smála  se  srdečně,  když  drobné  její  pachole, 
za  ním  pobíhajíc,  vesele  povykovalo  aneb  všelijak  je  dráždíc,  útokům 
jeho  mrštně  se  vyhýbalo.  Že  by  dítěti  ublížil,  neobávala  se,  vědouc, 
že  kozel  není  zlé  povahy  a  děti  že  má  rád. 

^)  Zahrada  Plavínova  prostírala  se  kdesi  v  končinách  nynější  zahrady 
Valštýnské. 

Digitized  by  VrrOOQlC 


U  divého  muže.  185 

Jinak  s  výrostky.  Takových  dvé,  učedlníků  zlatnických,  bylo  v  domě. 
Ti  často  zlou  hru  s  kozlem  provádějíce,  v  nelibky  jeho  upadli.  Kdykoliv 
se  objevili  na  dvoře,  kozel  vztekle  na  ně  útočil,  že  s  těží  prudkých 
jeho  nárazů  znikali. 

Kdysi  z  večera  jeden  z  těch  Němčíků,  Hans  Walch,  před  roz- 
drážděným kozlem  prchaje,  do  kuchyně  a  z  té  do  dílny  zlatníkovy  se 
utekl;  leč  kozel  za  ním,  a  kde  jaký  hrnec,  malý,  velký,  ten  stal  se 
obětí  jeho  zuřivosti.  Střepy  a  obsah  hrnců  pokrývaly  v  divé  směsi 
vyšlapanou  podlahu. 

Když  zlatnice  Krystyna,  z  pokoje  svého  v  druhém  patře  sběhši, 
tuto  ohavnost  spuštění  dole  spatřila,  zalomila  rukama  a  běžela  vzhůru 
na  pavlač  i  vrazila  do  pokoje  Přehořovského.  Nenalezši  tu  pána,  vzkázala 
po  sluhovi  jeho,  kterýž  právě  poklízel,  že  urozeného  pána  nechá  prosit, 
aby  kozla  zavříti  neb  jinak  opatřiti  dal.    Že  jen  škodu  dělá. 

Jeroným  Martinus,  také  Němec,  chtěje  této  prosbě  krajančině  většího 
zjednati  důrazu,  nesmlčel,  jakž  pravdě  se  podobá,  pánu  svému  pohrůžek, 
které  před  tím  kdysi  z  úst  zlatníkových  v  příčině  toho  kozla  byl  zaslechl. 
A  proto  nemohla  odpověď  Přehořovského  jinak  než  zhruba  a  sprostá 
vyzníti:  „Wann  der  Goldschmidt  fiinf  oder  sechs  wMren  und  den  Pock 
schlQgen  oder  was  thaten,  so  woll  er  sie  die  Stiegen  runderwerfen." 
Ký  div,  že  po  té  ve  zhorka  nakvašeném  Němci  zlatníku  to  jen  vřelo, 
až  tytýž  i  vyvřelo. 

Bylo  tak,  že  pan  Karel  Přehořovský  zase  doma  nebyl.  Tehda 
bujný  kozel  provedl  zvůli  svou  na  kuchařce  zlatníkově,  Anně  Minichové, 
jež  ubožec  sama  druhá  byla.  Než  poslyšme  z  úst  jejích  vlastních,  jak 
se  věc  přihodila: 

„leh  bin  runter  mít  einem  Topf  gangen  und  hab  woUen  Zugemies 
kaufen.  So  kombt  der  Pock  gegen  mir  und  stóst  mich  etlichmal  auf 
eine  eisene  Thier,  dass  ich  gefallen  bin  und  hab  nicht  khene  schreien 
noch  mich  rtiren.  Darnach  ist  kommen  der  Kaczin  (Káčin),  die  unter 
dem  Rathaus  fail  hat,  Dochter*)  und  ein  Diener,  den  ich  nicht  khent 
hab,**)  und  haben  den  Pock  von  mir  weggejagt.  So  bin  ich  aufgestanden 
und  hab  wollen  in  meiner  Frau  Zimmer  gehen.  Und  wie  ich  bin  hinauf- 
kommen,  bin  ich  onmechtig  worden  und  darniedergefallen.  So  kombt 
die  Frau,  und  wie  ich  mich  widerumb  ermant,  fragt  sie  mich,  was  mir 
ist.  So  hab  ich  gesagt:  der  Pock  hat  mich  gestossen.  So  hat  sie  gesagt, 
ich  soli  mich  legen,  und  hat  mich  selbst  zu  Bette  geftirt." 

I  běžela  zlatnice  k  domácí  paní  a  žádala,  aby  jí  zaječího  sádla 
dala,  že  její  kuchařku  kozel  utrkl,  i  že  strach,  aby  nepotratila. 

Potom  když  Karel  Přehořovský  domů  přišel,  mluvila  s  ním  Krystyna 
o  zlé  té  příhodě.  Přehořovský  pravil,  že  tím  vinen  není,  že  kozel 
žádnému  nic  neublížil,  když  mu  pokoj  dali. 

*)*  Kateřina,  dcera  Kačina  t.  j.  Kateřiny  Hertykové,  hokyně  na  podsíni 
radniční,  o  níž  už  svrchu  stala  se  zmínka. 

**)  Byl  to  Kryštof  Ryzner,  znova  najatý  sluha  Přehořovského,  jenž  však 
teprv  1.  srpna  nastoupiti  měl  službu,  a  proto  ho  Minichová  nemohla  znáti. 

13 


Digitized  by 


Google 


186  Bedřich  Vilém  Spiess: 

Když  pak  zlatnice  odešla,  stál  p.  Karel  na  schodích  a  Anna  Kechlová 
na  druhých  u  mřížky  a  rozprávěli  spolu  z  strany  toho  kozla. 

V  tom  šel  Jan  Vendl  Pensl,  zlatník,  dolů  mimo  pana  Karla  a  řekl 
mu  německy:  „Přehořovskýl  já  tvým u  kozlu  nohy  přetnu."  A  on  vece: 
„Jestli  ty  mu  nohy  přetneš,  já  je  tobě  také  zase  přetnu."  Proti  tomu 
zase  zlatník  řekl  truc:  „Udělej  to  I"  načež  Přehořovský  vzkřikl:  „Což 
ještě  trucuješ?!"  a  sběhl  dolů  se  schodů,  dal  zlatníkovi  pohlavek,  a  on 
jemu  zase  dal,  ale  chybil  se  ho  a  uhodil  ho  v  rameno.  A  tu  jest  zlatník 
lál  a  šelmoval  německy,  i  šel  do  krámu.  Přehořovský  za  ním  a  dobyl 
tulichu,   křiče:    „Kdybych   sobě  nevážil,    že  bych  tě  tu   hned  nechal!" 

To  vidouc,  sběhla  hospodyně  dolů,  a  on  Přehořovský  pral  zlatníka 
v  hlavu  hruškou  u  tulichu.  Zlatník  vlezl  pod  stůl  a  jednostejně  lál 
a  šelmoval.  Pán  na  něho  pod  stoleček  bil  a  pral.  „Asi  třikrát  ho  tak 
tou  hruškou  prý  štychal." 

Učedlníci,  vedle  v  sednici  pracující,  Hans  Walch  a  Lorenz  Pensl, 
vidouce  to,  jali  se  křičeti,  načež  protější  soused  Jiřík  Špalek  a  jeho 
služka  Alena  Chroustková,  Tomáš  Krays  a  jiní  lidé  přiběhli.  Paní  Kechlová 
tahala  pana  Karla,  pořád  ještě  dýku  obnaženou  v  ruce  třímajícího,  ven 
z  krámu. 

V  tom  Kateřina  Hertyková,  kuchařka  její,  vidouc,  že  zlatníkův  otec 
sbírá  do  kaliot  kamení,  vzkřikla:  „Varujte!  Varujte!  sbírá  kamení!" 
A  služebník  Karlův  Jeroným  lál  starému  Penslovi,  že  sbírá  kamení. 
Tehdy  on  utekl  nahoru  a  za  ním  syn  zlatník.  Přehořovský  chtěl  po 
tom  starém  hoditi  kamenem,  než  poklouz  se,  upadl.  „A  já  —  vypravuje 
paní  Kechlová  —  volala  jsem  na  zlatnici,  aby  šla  dolů  a  řekla  svýmu 
muži,  aby  se  spokojil  a  nelál.  Tehdy  ona  přišla  dolů,  a  já  pana  Karla 
prosila,  aby  šel  nahoru,  aby  toho  tak  nechal.  I  šel  nahoru  (do  našeho 
pokoje),  a  my  zavřeli  mříži,  aby  nemohl  dolů." 

Zatím  zlatník,  vzav  kord  pod  páždí  a  ručnici  půlhákovou*)  do 
rukou,  vyběhl  z  bytu  svého  hořejšího  na  pavlač.  Žena  jeho  chytla  se 
ho  hrdla  a  prosila  pro  buoh,  pro  pána  boha,  aby  se  spokojil.  A  on 
položil  tu  ručnici  **)  na  římsu  na  pavlači  a  přikládal  kohoutek  a  pobízel 
p.  Karla  Přehořovského,  jestli  dobrý,  aby  se  s  ním  šel  bíti  na  světlo 
a  ne  ve  tmě.  A  šelmoval  mu.  Potom  přiběhl  na  dvůr  s  kordem  dobytým 
a  pobízel  p.  Karla,  když  z  vokna  vyhlídal,  nadávaje  mu  šelem  a  z  kurvy 
synů.  A  žena  jeho  držela  a  prosila  ho  pro  pána  Boha,  aby  toho  nechal. 

„A  pan  Karel  řekl,  abych  ho  pustila  —  vypravuje  paní  Anna  — 
že  již  nemůže  toho  od  něho  snášeti.  A  já  ho  pustiti  nechtěla,  než 
řekla  jsem  mu,  že  sobě  to  může  jiným  spuosobem  k  nápravě  přivésti. 
A  on  vykoukši  (!)  z  vokna,  na  něho  kýv  hlavou  a  smál  se  a  něco  řekl 
německy,  nevím  co." 

■")  Hákovnice  byla  střelba  o  jedné  hlavní  pažbě,  na  níž  byl  železný  hák, 
jímž  se  při  střílení  do  dřevěného  kozlíku,  před  střelcem  do  země  zatllnutého, 
vložila  a  upevnila.  Dvoj  háku  sloužili  dva  muži  a  stříleli  8 — 4  loty  olova.  — 
Půlhák  vyhazoval  kulemi  2  lotu  olova,  bez  kozlíku  z  rukou  se  střílelo,  protož 
slul  i  ručnice,  mušket  později.  (Winter,  Kult.  obraz  č.  mést  I.  str.  268.) 
**)  Krystyna  tvrdila,  že  ta  ručnice  nebyla  nabita. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  187 


Co  se  tehdáž  v  domě  jeho  dalo,  toho  nebyl  hospodář  očitým 
svědkem.  Odebrav  se  z  domu  hned  po  obědě,  zašel  do  kovárny  na 
Oujezdě,  pohovořil  s  mistrem  kovářem  Petrem  Vakundou  a  manželkou 
jeho  Dorotou.  Tovaryše  jeho  Kyliána  Štainera,  Němce  až  z  Wilgen- 
umbstetu  u  Mohuče,  vyplísnil,  že  dosud  mu  neukoval  k  dvířkám  za- 
hradním závory,  jíž  nezbytně  má  potřebí,  an  kozel  páně  Karlův  do 
zahrádky  jeho  vbíhaje,  v  ní  dělá  nemalou  škodu. 

Vystoupiv  z  kovárny,  spatřil  svého  zvláště  milého  přítele  Jana 
Gertenštyla,  an  k  bráně  Kartouské  spěchá.  Stiskli  si  pravici  a  spolu 
něco  promluvivše,  zaměřili  rovnou  k  Orgiusovi. 

Tam  bylo  neobyčejně  hlučno.  Načalif  právě  várku  hořkého,  jakáž 
se  dávno  již  nebyla  prý  vydařila. 

Červencové  slunko  venku  jen  pražilo,  ký  div,  že  KHment  Kechl 
dílem  ze  žízně,  dílem  ze  zvyku  žídlík  za  žídlíkem  vyprazdňoval,  a  teprv 
když  Petřín  temné  stíny  své  nad  Menším  městem  Pražským  byl  rozestřel, 
vybral  se  milý  náš  soused,  o  kostrbaté  dlažení  klopýtaje,  z  domu 
šenkovního. 

Tu  odkudsi  přišel  mu  v  cestu  písař  úřadu  rychtářského,  pan  Jan 
Boršic.  Chtěje  se  panu  obecnímu  staršímu  nějak  zavděčiti  —  mezi  jiným 
jakoby  maní  mu  napověděl,  ale  pak  k  naléhání  jeho  zevrubně  oznámil, 
že  před  týdnem  as  došla  pana  hejtmana  města  tohoto  supplikací  Karla 
Přehořovského  z  Kvasejovic,  ve  které  týž  urozený  pán  si  prý  trpce 
stěžuje  do  něho,  pana  Klimenta,  že  mu  přes  všeliký  příkaz  páně 
purkmistrův  dluhu  svého  nesplácí,  ni  celkem,  ni  v  částkách,  že  tudíž, 
ač  nerad,  vznáší  k  němu,  panu  rychtáři,  uctivou  a  snažnou  prosbu,  aby 
jemu  k  spravedlivým  penězům  za  panem  Klimentem  váznoucím  ráčil 
dopomoci. 

Soptě  hněvem,  chvátal  KHment  domů,  odolávaje  četným  laryním 
či  harapannám,  které  před  „domky"  na  Oujezdě  stojíce,  jej  všelijak 
k  sobě  vábily.  Hned  v  průjezde  domu  svého  narazil  na  zlatníka.  Ten 
patrně  naň  čekal,  aby  hned  za  tepla  široce  a  dlouze  mu  vyložiti  mohl, 
co  a  kterak  se  dnes  v  domě  sběhlo.  Svaloval  ovšem  všecku  vinu  na 
Přehořovského. 

To  byla  voda  na  Klimentův  mlýn.  Vychrlil  spoustu  nadávek  tak 
hlasitě,  že  čeleď  z  domu  se  sbíhala,  a  když  také  Jeroným  Martinus 
na  pavlači  se  objevil,  křičel  hospodář  zdola  naň  německy,  aby  čistému 
pánu  svému  vyřídil,  že  i  s  kozlem  svým  z  domu  kliditi  se  musí;  že 
on  KHment  o  takového  výtržného   „pokojníka"   nic  nestojí. 

Co  vzkázáno,  *  to  věrně  bylo  vyřízeno.  Nazejtří,  jakmile  z  lůžka 
povstal,  sedl  pan  Karel  k  stolku  a  napsal  lístek  paní  Anně  Kechlové 
v  ten  rozum,  že  nemíní  se  z  domu  tohoto  vystěhovati,  dokud  pan 
manžel  její  nezaplatí,  cokoH  mu  dlužen;  —  že,  jakkoliv  na  hrubý  špalek 
radno  bráti  hrubý  klín,  nechce  přece  tak  učiniti,  poněvadž  hrubství 
hospodářovo  klade  na  vrub  pivní  opičce,  která  ho  včera  zase  za  pačesy 
držela.    Ji,  paní  Annu,  že  i  na  dále  má  ve  vší  úctě  a  vážnosti;  že  si 

13* 


Digitized  by 


Google 


188  Bedřich  Vilém  Spiess: 

jen  z  té  duše  své  přeje,  aby  se  jí  mohl  brzy  činem  nějakým  odvděčiti. 
Na  konec  pak  ledabyle  doložil,  že  bezděčného  původce  vší  té  výtržnosti 
včerejší,  svého  kozla,  dává  —  ač  dopustí-li  paní  —  rozmilému  synku 
jejímu  Adamovi  darem. 

Zapečetěný  lístek  donesl  ihned  Jeroným  Martinus  hospodyni. 
Opravdu  kavalírský  tento  počin  Přehořovského  neminul  se  na  citlivou 
ženu  s  mocným  účinkem.  Bylaf  od  těch  čas  k  němu  mnohem  důvěrnější^ 
ač  nevybočovala  nic  z  mezí  počestnosti.  Důvěrnost  její  záležela  v  tom, 
že  teď  —  což  prvé  nikdá  nečinila  —  leckdys  postěžovala  si  jemu  do 
manžela  svého. 

A  zavdávaltě  k  tomu  KHment  bohužel  I  spravedlivou  příčinu.  Co  paní 
ubohou  zvláště  kormoutilo,  bylo,  že  Kechl  poslední  dobou  sklenářské 
řemeslo  si  znechutil  a  tolikéž  obchod  sklem,  jejž  paní  Anna  po  rodičích 
byla  zdědila,  zanedbával.  Kratochvíli  svoji  mimo  dům  vyhledávaje, 
v  nákladnických  domech  k  sousedům  přisedal,  s  nimi  při  hořkém  pivé 
obecní  i  soukromé  věci  přemílal,  zkrátka,  čas  i  peníze  zbůhdarma  utráceL 
Někdy  —  a  toho  bylo  hospodyni  nejvíce  žel  —  zakarbanil  si  hluboko 
do  noci  s  bujnou  chasou  dvoru  císařského. 

Přijda  pak  domů,  zlost  svoji  vyléval  na  čeledi,  ba  i  na  manželce, 
jež  tím  ovšem  vinna  nebyla,  že  živnost  tolik  co  dříve  nevynášela,  a  že 
dluhů  na  domě  váznoucích  neubývalo,  než  valem  přibývalo.  Nedostatek 
peněz  pociťovala  ubožka  čím  dále  tím  více,  ba  leckdys  nebylo  v  dome 
ani  tolik  denárů,  kolik  jich  na  stravu  rodině  a  čeledi  nezbytně  bylo  potřebí. 

V  takých  trapných  dnech  uchylovala  se,  všecka  studem  zarudlá, 
k  svému  hosti  s  písemnou  prosbou,  aby  jí  něco  grošů  zapůjčil.  Dvorný 
přítel  ochotně  a  rád  vypomáhal  roztomilé  paní  a  po  sluhovi  svém  Kryštofu 
Ryzlerovi  posílal  jí,  oč  byla  žádala.  Hned  nazejtří  aneb  jistě  do  tří  dnů 
splácela  pořádná  hospodyně  dloužky  své  vždy  s  nějakým  srdečným 
vzkazem. 

Jinak  však  vedl  si  Kliment.  Ten  sobě  ani  nevzpomněl,  že  již  lhůta 
minula,  kterouž  jemu  pan  purkmistr  Petr  Koch  loni  k  zapravení  peněz 
Přehořovskému  dlužných  naposled  a  s  pohrůžkou  trestání  byl  vyměřil. 
A  když  mu  to  p.  Karel  připamatoval  lístkem  pečlivě  zapečetěným,  jal 
se  Kechl  před  Kryštofem  o  „urozeném  pánu  z  Harapanic  na  Frejířově" 
vtipkovat  a,  vždy  více  se  rozehřívaje,  jemu  všelijak  spílati,  ba  posléze 
pohrozil,  nevystěhuje-Ii  se  do  dvou  neděl  z  domu,  že  hnáty  mu  zpřeráží. 

Nezbývalo  tudíž  než  právu  dáti  volný  průchod.  Karel  Přehořovský, 
vzav  na  se  roucho  sváteční,  šel  k  panu  Matyáši  Velvarskému,  ouřad 
purkmistrský  tehdáž  držícímu,  vznesl  naft  a  na  pány,  že  „KHment  Kechl 
z  Hollenštejna,  hospodář  jeho,  veliké  jemu  příkoří  činí  a  příčiny  vždycky 
k  zlé  vůli  dává,  tak  že  před  ním  ani  hrdlem  bezpečen  není",  žádaje, 
„aby  v  té  věci  náležitě  opatřen,  a  Kliment  vedle  zasloužení  byl  ztrestán 
vězením." 

„Kteréžto  vznešení  když  KHmentovi  Kechlovi  v  známost  bylo 
uvozováno,  tomu  všemu  odpíral  a  příčinu  svády  na  pana  Přehořovského 
přenášel,  velice  sobě  do  něho  stěžuje,  že  mu  se  z  domu  vystěhovati 
nechce,  ježto  on  o  takového  hosta  nestojí." 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  189 

„Proti  tomu  pan  Přehořovský  replikoval,  že  KHment  Kechl  svévolné 
příčiny  k  sváde  dává,  protože  jemu  do  několika  set  tolarů  dlužen  jest, 
a  těch  jemu  zaplatiti  nechce,  než  toliko  zlou  volí  z  takového  dluhu  se 
vytáhnouti  usiluje.  A  protož  on  že  se  jemu  z  domu  pohnouti  nemíní, 
leč  svých  peněz  jemu  půjčovaných  zase  dostane." 

I  aby  se  tomu,  co  jest  mezi  nimi  z  strany  toho  dluhu,  snáze  vy- 
rozumělo, poroučeno  bylo  panu  Přehořovskému,  aby  seznam  dluhů 
Kechlových  podrobný  podal,  a  bude-Ii  o  málo  činili,  že  je  páni  přátelsky 
porovnati  chtějí.  Ale  když  ani  jednu  ani  druhou  stranu  nebylo  lze 
oblomiti  k  smíru,  odložil  jim  pan  purkmistr  Menšího  města  Pražského 
na  průvody  vedle  práva  a  dal  jim  to  svým  servusem  ohlásiti. 

Ledva  zavřel  servus  po  hlubokých  úklonách  za  sebou  dveře,  spěchal 
Přehořovský  k  pulpitu  a  otevřel  jej.  Bylo  tam  množství  listů  a  spisů 
bez  ladu  a  skladu.  Na  vrchu  ležel  lístek  Aninou  rukou  psaný.  Přečet 
jej,  usmíval  se  líbezně  a  uschoval  jej  pečlivě  v  zásuvce.  Z  hromady 
pak  vybíral  listy  a  útržky  listů,  Klimentem  mu  zaslaných.  Sedl  za  stůl 
a,  srovnávaje  listy  dle  vročení,  číslice  v  nich  rudkou  podtrhával.  A  prací 
tou  ubil  celé  skorém  odpoledne. 

Když  se  schylovalo  k  večeru,  sešel  na  dvůr,  kdež  Adámek  právě 
s  kozlem  se  mořil,  chtěje  jej  do  vozíku,  panem  Karlem  mu  také  daro- 
vaného, zapřáhnouti.  Poradil  a  pomohl  mu  a  po  té,  uchýliv  se  do 
zahrádky,  zaměřil  k  besídce,  kdež  spanilá  hospodyně  ruční  prací  všecka 
byla  zabavena. 

Piisednuv  k  ní  s  jejím  ovšem  dovolením,  zaplašil  brzo  rozmarným 
hovorem  nejen  ostýchavost  její,  než  i  chmurné  myšlenky,  které  jí 
hlavou  táhly. 

Za  soumraku  se  rozcházejíce,  stiskli  si  srdečně  ruce.  Krásné,  temné 
oči  její  hleděly  upřeně  za  rytířem,  an  po  pavlači  k  pokoji  svému  kráčel. 

Druhého  dne  ráno  vypisoval  si  pan  Karel  čísla  včera  rudkou  pod- 
tržená, byly  to  peněžité  částky  hospodáři  zapůjčené.  A  sloupec  sum 
těch  vzrůstal,  až  téměř  dva  archy  vyplnil.  I  bylo  hotových  peněz  za 
Kechlem  váznoucích  —  dobře  sečtených  —   393  kop  46  gr. 

Ale  to  nebylo  vše.  Na  rohatince  nad  pulpitem  visela  řada  vrubů, 
a  ty  pan  Karel  jal  se  řadou  pečlivě  prohlížeti.  Podávaly!  věrný  obraz 
onoho  „forování  z  domu  a  do  domu",  jež  se  po  celičká  dvě  léta,  co 
Přehořovský  koně  choval,  dalo  na  účet  Klimentův.  A  bylo  for  těch 
několik  set. 

A  což  dříví  I  Po  dvě  zimy,  jakž  víme,  vozil  a  kupoval  za  drahně 
kop  pan  Karel  dříví,  a  hospodář  i  čeládka  vesele  z  něho  pálili. 

Vše  to  Přehořovský  pečlivě  v  druhém  „auszugu"  sestavil  a,  pozorně 
sčítaje,  seznal,  že  mu  hospodář  v  těch  příčinách  209  kop  hraditi  jest 
povinen.  Na  konci  tohoto  „vejtahu"  připomenul,  že  sobě  prvé,  než  se 
k  , divému  muži"  přistěhoval,  pokoj  s  nemalým  nákladem  upraviti  dal, 
a  za  to  že  aspoň  25  kop  míš.  jemu  přísluší. 

„A  tak,  porazí-li  se  od  sum  svrchu  vytčených,  co  jsem  jemu  panu 
hospodáři  za  byt  od  něho  najatý,  totiž  za  pokoj  hořejší  a  za  světnici 
s  kuchyní  v  přízemí  a  marštal  dle  ústní  mezi  námi  úmluvy  po  čas 
svého  bydlení  platiti  měl,  ale  dosud  nezaplatil,  totiž  105  kop,  učiní  to 


Digitized  by 


Google 


190  J.  V.  Prášek: 

nenepatrnou  zajisté  summu  522  kop  46  grošů  míšeňských,  jež  mně 
hospodář  můj  pan  Kliment  Kechl  z  Hollenštejna  spravedlivě  dluhuje.  ** 

Dopsav  to,  zamyslil  se  a  pojednou,  udeřiv  se  v  hlavu,  trpce  se 
usmál.  Vždyť  měl  kromě  balíku  „milostných  lístků''  páně  Kechlových 
v  rukou  „šuldbríef"  jeho,  jenž  zněl  na  66  kop  míš.,  a  jiný  ještě  úpis, 
kterým  přítel  Kechlův  pan  Jan  Gertenštyl  vlastnoručně  stvrzuje,  že 
35  kop,  jež  si  paní  Anna  Kechlová  s  vědomím  manželovým  byla  od 
něho,  totiž  Prehořovského,  vypůjčila,  na  sebe  k  zaplacení  přejal. 

A  těmito  „vejtahy"  a  písemnými  jich  doklady  vyzbrojen,  kráčel 
pevným  sice  krokem,  ale  s  malou  v  srdci  nadějí  urozený  pán  Karel 
Přehořovský  z  Kvasejovic  po  rynku  k  radnici  Menšího  města  Pražského, 
aby  je  složil  na  právě  v  ruce  předního  písaře  radního,  slovutného  pana 

Jana    KoCÍna    z   Kocinétu.  (Pokračování.) 


DR.  J.  V.  PRÁŠEK: 

Staroegyptský  cestopis. 

Staří  Egypťané  za  nejslavnějších  svých  dob,  za  králův  XVIII.  a  XIX. 
dynastie  (v  XVI.  až  XIII.  stol.  př.  Kr.),  z  různých  příčin  podnikali 
veliké  cesty  po  rozsáhlé  říši  své,  ve  třech  zemědílech  se  prostírající, 
a  zůstavili  nám  zajímavé  cest  těchto  popisy.  Znám  jest  velmi  důležitý 
popis  cesty  po  Sýrii  a  přístavních  městech  foinických,  jejž  za  dob  více 
marnivého  než  slavného  Ramsa  II.  (1347 — 1281  př.  Kr.)  pořídil  vyšší 
důstojník  jakýsi  nebo  mohar,  a  za  let  právě  uplynulých  vynesl  na  povrch 
ruský  egyptolog  Vladimír  Semenovič  Golenišev  jiný,  neméně  poutavý 
cestopis  z  doby  asi  o  dvě  stě  let  pozdější. 

Konaje  téměř  každoročně  vědecké  cesty  po  Egyptě  a  jeho  soused- 
ských krajích,  získal  Golenišev  papyrový  svitek,  hieraticky  psaný,  v  němž 
shledával  cestopis  egyptského  vyššího  úředníka  po  východní  části  moře 
středozemního  a  po  pobřeží  syrském.  Slavný  staroorientálista  professor 
oxfordské  university  Dr.  A.  H.  Sayce,  meškaje  právě  po  stálém  svém 
zvyku  přes  zimu  v  Egyptě,  byl  prvý,  který  s  Goleniševem  cestopis 
zkoumal,  a  od  něho  dostalo  se  mně  i  listem  zprávy,  jíž  jsem  užil  ve 
svých  Dějinách  starověkých  národů  východních  I.,  právě  k  vy- 
dání upravovaných.  Různé  okolnosti  byly  příčinou,  že  cestopis,  ve  vě- 
deckém světě  papyrem  Goleniševovým  zvaný,  nebyl  po  mnohá  léta 
publikován.  Teprve  v  jedenadvacátém  svazku  Masperova  Recueil  des 
Travaux  relatifs  á  la  philologie  et  archeologie  égyptiennes  et  assyriennes 
r.  1899  vydán  byl  prvopis  zajímavé  cesty,  nyní  pak  na  snadě  jsou 
i  dva  podstatně  souhlasící  překlady  vynikajících  egyptologů,  professora 
na  pennsylvánské  universitě  ve  Filadelfii  dra  W.  Maxe  Múllera  (v  Mit- 
teilungen   der  Vorderasiatischen  Gesellschaft    1900,   19  sld.)  a  ředitele 


Digitized  by 


Google 


staroegyptský  cestopis.  191 

egyptského  oddělení  král.  museí  berlínských  professora  dra  Adolfa  Ermana 
(v  Zeitschrift  fiir  Aegyptologie  XXXVIIL,  1  sld.). 

Soudím,  že  cestopis  tento  vzbudí  zájem  i  u  českých  čtenářů.  Jest 
sice  pohHchu  značnou  měrou  porušen,  ale  to,  co  zachováno,  přece 
poskytuje  poutavý  obraz  života  za  tehdejších  časů.  Původcem  cestopisu 
jest  vznešený  praelát  říšské  svatyně  boha  Amona  ve  Thébách,  Unu-Amon 
jménem,  který  v  sedmém  roce  thébského  velekněze  a  pozdějšího  krále 
Hrihora  vypraven  byl  do  syrských  zemí  opatřit  stavební  dříví  pro  veliký 
posvátný  člun  božství  Amon-Ra.  Maje  doporučující  listy  velekněze, 
opatřené  pečetí  Amonovou,  odebral  se  nejprve  Unu-Amon  do  tehdejšího 
královského  sídla  Táni  ve  východním  Deltě,  ku  dvoru  krále  Nsi-bi-neb- 
dcde  (v  řeckém  rouše  Smendés)  a  choti  jeho  Ta(nt)-Amon  zvané.  Král 
tento  jest  prvý  král  tak  zvané  XXI.  dynastie,  jehož  nastoupení  klásti 
sluší  do  r.  1063  př.  K.  (srv.  mé  Dějiny  starověkých  národů  východ- 
ních I.,  287).  Ježto  Unu-Amon  praví,  že  podnikl  cestu  svou  v  pátém 
jeho  roce,  spadala  by  cesta  tato  do  r.  1059  př.  Kr.,  tudíž  do  mládí 
Samuelova. 

Slyšmež  nyní  cestovatele  sama,  pokud  z  valně  porušeného  textu 
lze  smysl  slov  jeho  správně  vyložiti:  Přišed  do  Táni,  odevzdal  Unu- 
Amon  králi  i  choti  jeho  pověřující  listy  thébského  velekněze,  k  jichž 
obsahu  a  přání  pronesenému  tito  ochotně  přisvědčili.  V  Táni  pobyl 
Unu-Amon  asi  15  dnů,  načež  vstoupil  na  královskou  loď,  již  spravoval 
kapitán  Mangabuti  a  vyplul  do  velikého  more  syrského.  Nejprve  přistáli 
v  Doru,  na  pomoří  palaestínském  jižně  mysu  Karmela,  kdež  vládl  kníže 
Badir.  Obyvatelé  města  byli  Cakaru,  t.  j.  Teukrové  starších  dob  řeckých, 
kteří  súčastnili  se  velikých  výprav  maloasijských  a  ostrovských  národů 
do  Sýrie  a  k  hranicům  Egypta,  když  pak  tyto  vpády  ustaly,  nepochybně 
se  soukmennými  Filistaii  usadili  se  na  pomoří  palaestínském.  Badir 
poctil  Egypťana  dary,  ale  lodníka,  který  z  Unu-Amonovy  lodi  v  přístave 
prchl  a  cenné  věci  odcizil,  odepřel  vydati.  Ani  námět,  že  odcizené  věci 
náležely  thébskému  bohu  Amonovi,  neměl  účinku.  Konečně  stal  se 
Unu-Amonu  Badir  tak  nepohodlným,  že  po  devítidenním  pobytu 
v  Doru  vydal  se  na  další  cestu  do  foinického  města  Tyra,  které  již 
tehdy  vynikalo  rozsáhlým  kupectvím  a  dalekými  plavbami  svých  oby- 
vatelův. Ale  v  Tyru,  jak  se  zdá,  byl  Unu-Amon  opět  oloupen  a  snad 
i  o  loď  svou  připraven,  neboť  na  „sidonské"  t.  j.  foinické  lodi  již 
nazejtří  po  svém  příchodu  odcestoval  dále  na  sever  do  města  Bybla, 
spravovaného  knížetem  Zikarbaalem. 

Zikarbaal  byl  vladař  mocný,  který  proti  Egyptu  hleděl  zajistiti  ve 
všech  kuších  nezávislost  svou,  s  Tyrem  však  a  Sidonem  žil  v  ne- 
přátelství. Když  přistál  Unu-Amon  v  přístave  města  Bybla  s  lodí  sidon- 
skou,  obdržel  rozkaz  Zikarbaalův,  aby  přístav  opustil.  Unu-Amon  se 
zdráhal,  když  pak  po  19  dnech  přece  hotovil  se  k  odpluti,  nařídil  mu 
poslem  Zikarbaal,  aby  zůstal  do  zítřejšího  dne.  Po  delším  váhání 
Egypťan  svolil,  z  rána  pak  s  poctami  dopraven  byl  na  břeh  do  paláce 
knížecího,  který  se  rozkládal  na  pobřeží.  Zikarbaal  přijal  jej  ve  večeřadle 
v  prvém  patře,  zády  obrácen  jsa  k  velikému  oknu,  odkudž  byla  vyhlídka 
na  rozbouřené  vlny  , velikého  moře  syrského".  Egypťan  pozdravil  slovy: 


Digitized  by 


Google 


192  J.  V.  Prášek:  Staroegyptský  cestopis. 

« Milost  Amonova  (budiž  s  tebou)",  ale  Zikarbaal  ptal  se  po  listech 
pověřujících  a  hněvivými  slovy  upíral  Unu-Amonovi  pravé  jeho  poslání. 
Příčinou  knížecího  hněvu  bylo,  že  nepřiplul  Unu-Amon  do  Bybla  ani 
na  egyptské  ani  na  Zikarbaalově  lodi,  jichž  prý  v  přístavích  krále  Smenda 
toho  roku  bylo  dvacet,  nýbrž  na  lodi  sidonské.  Patrně  obchodní  žárlivost 
podnítila  hněv  Zikarbaalův  proti  příslušníku  spřáteleného  egyptského 
státu,  který  plavil  se  na  lodi  foinické,  s  Byblem  soutěžící.  Když  poněkud 
zlost  Zikarbaalova  se  utišila,  chtěl  znáti  pravý  úkol  Unu-Amonova  poslání. 
Egypťan  odvětil,  že  žádá  stavebního  dříví,  jakéhož  poskytovali  Egypťanům 
i  předkové  Zikarbaalovi.  Tento  však  projevil  kupeckou  svou  povahu. 
Doznal  totiž,  že  sice  poskytovali  otec,  děd  a  praděd  jeho  králům  egypt- 
ským dříví  stavebního,  ale  že  král  egyptský  posílal  vždy  šestero  lodí 
se  vzácnostmi  egyptskými  pro  klenotnici  knížat  byblských.  Zikarbaal 
při  tom  kladl  důraz  na  nezávislost  svou,  která  neplní  rozkazů  cizích, 
nýbrž  ochotu  ochotou  odvažuje,  kdežto  Unu-Amon  přichází  bez  darův 
obvyklých.  Z  archivu  svého  dal  přinésti  zápisy,  které  dotvrditi  měly 
obsah  slov  jeho.  Ani  prý  lanoví  na  dovážení  drv  potřebného  nepřivezl 
si  Unu-Amon.  Při  tom  hrozivě  podotýkal,  jak  zachoval  se  k  dřívějším 
poslům  egyptským,  kteří  po  17  let  zdržováni  byli  v  zemi  jeho,  až 
pomřeli,  i  vyzýval  posměšně  Unu-Amona,  aby  shlédl  hroby  jejich. 
S  pohoršením  odmítal  však  Egypťan  Zikarbaalův  návrh  na  výměnu 
egyptského  zboží  za  cedry  libánské,  prohlašuje,  že  cedry  ty  nejsou 
majetkem  Zikarbaalovým,  nýbrž  boha  Amona,  pána  všeho  světa,  jemuž 
jest  požadavek  Zikarbaalův  rouháním,  na  konec  pak  požádal  o  svého 
písaře,   který  by  dopsal   králi  Smendovi   o  příslušné   písemné  rozkazy. 

Do  pátého  měsíce  čekal  Unu-Amon  na  vyžádané  královské  rozkazy, 
s  nimiž  zaslány  byly  i  zlaté  a  stříbrné  nádoby,  drahocenná  roucha, 
kůže  volské,  ryby  i  jiné  vzácnosti.  Kníže  přijal  radostně  tyto  dary 
i  vypravil  ihned  300  mužův  a  tolikéž  volů  s  dozorci,  aby  drva  káceli 
a  sváželi.  Po  půl  léta  trvala  práce,  než  bylo  dříví  u  přístavu  shromážděno. 
Potom  kníže  pozval  Egypťana  na  rozloučenou  a  při  té  příležitosti  opět  se 
boboval,  že  nedal  žádaného  dříví  z  povinnosti,  nýbrž  z  dobré  vůle  své. 

Již  chtěl  vyplouti  Unu-Amon  k  návratu  do  vlasti,  a  ejhle!  na  moři 
objevilo  se  11  korábů  loupežných  Cakarů,  kteří  patrně  číhali  naň,  aby 
jej  v  širém  moři  přepadli  a  oloupili.  S  pláčem  stěžoval  si  Unu-Amon 
knížecímu  písaři,  ten  podal  zprávu  pánu  svému,  kníže  pak  dojat  jsa, 
pohostil  egyptského  posla  a  kázal  přivésti  egyptskou  pěvkyni,  aby 
zarmouceného  zpěvem  svým  potěšila.  Nazejtří  vydal  kníže  přísný  rozkaz 
Cakarům,  aby  egyptskou  loď  beze  škody  propustili. 

Teď  teprve  počíná  pravá  Odysseia  Unu-Amonova.  Bez  překážky 
opustil  sice  přístav  dorský,  ale  prudký  jihovýchodní  vítr  zahnal  jej  ku 
břehům  země  Arasa,  nepochybně  ostrova  Kypru  anebo  pobřeží  kilického. 
Obyvatelé  země  zajali  Unu-Amona  a  vlekli  jej  na  prostranství  města, 
kdež  na  soudě  zasedala  panovnice  jejich  Chatibi,  aby  byl  jako  kořist 
moře  usmrcen.  Když  přiváděli  Unu-Amona,  přecházela  právě  Chatibi 
z  jednoho  domu  svého  do  druhého.  Unu-Amon  poklonil  se  kněžně 
a  vzkřikl,  kdo  z  přítomných  zná  jazyka  egyptského.  Když  se  ze  zástupu 
jeden  přihlásil,  vyzval  jej,  aby  řekl  kněžně:   „Slyšel  jsem  o  tomto  městě 


Digitized  by 


Google 


z  básní  M.  Jahna.  193 

až  do  sídla  Amonova,  že  sice  užívají  lsti  v  každém  městě,  v  zemi 
Arasa  že  ale  dbají  práva."  Tu  odvětila  kněžna:  „Co  tím  chceš  říci?" 
Unu-Amon  odpověděl:  „Moře-li  rozbouřeno,  a  vítr  nepřízni  v,  že  (k  břehu) 
pohání,  kde  ty  vládneš,  tož  zajisté  nedovolíš,  aby  očekávali,  usmrtiti 
mne  chtějíce.  Jsem  posel  Amonův,  a  přece  stále  jsem  pronásledován." 
Slova  jeho  neminula  se  účinkem,  neboť  ze  zlomkovitého  konce  papyru 
a  z  úvodní  zprávy  dovídáme  se,  že  Unu-Amon  šťastně  se  do  Théb 
navrátil,  vyřídiv  své  poslání. 

Prostinké  ale  přece  velice  zajímavé  vypravování  toto  podává  poutavý 
obraz  pospolitosti  mezi  národy  a  státy  jednotlivými  před  3000  roky. 
Egypt  jest  sice  v  popředí  politickém,  a  jeho  hlavní  bůh  thébský  ovládá 
tehdejší  svět,  přes  to  však  i  malí  státové  odvažují  se  již  vzdorovati 
zpuchřelému  žezlu  faraónů,  jichž  moc  závisela  výhradně  na  milosti 
thébského  velekněze  Amonova. 


Z  básní  M.  Jahna. 


ROZSÉVAČI. 

Seješ  ty  a  seje  on, 
každý  jiný  na  záhon, 
každý  v  jiné  pole: 
on  tam  seje  nahoře 
po  nesmírném  úhoře, 
a  ty  seješ  v  dole. 

Seješ  ty,  on  seje  též, 
hvězdy  on  tam  a  ty  réž 
dole  na  svém  laně; 
on  je  seje  velký,  tich, 
od  něj  zář,  a  do  tvých  lích 
stín  paď  zadumaně. 

Seješ  ty,  on  také  tak. 
Podívej  se  do  oblak 
na  to  zrní  zlaté!  — 
Ty  jsi  člověk  a  on  Bůh, 
ale  oba  na  svůj  luh 
stejně  rozséváte. 


Digitized  by 


Google 


194  Z  básní  M.  Jahna. 

DUŠIČKY. 

Dvě  dušičky  se  střetly  u  bran  ráje  — 
ta  jedna  čistá,  druhá  střísněna  je, 

tu  jednu  kryje  šat  jak  lilje  bílý, 
tu  druhou  viny  hrozně  seskvrnily. 

I  vstoupily  před  soudce  duše  obě  — 
sám  boží  Syn  je  vlídně  volá  k  sobě, 

I  hledí  v  ně  a  pátrá,  zkoumá  zraky 
té  jedné  světlo,  druhé  stín  a  mraky. 

A  zdá  se,  dál  že  pohled  jeho  bloudí, 
jak  toho,  který  srdce,  ledví  soudí. 

A  srdce  čisté  v  ráz  se  odhalilo  — 
v  něm  jako  v  hrobě  obíleném  bylo, 

však  z  druhého,  jak  odstřelo  je  tělo, 
to  krví  horkou  náhle  vyprýštělo. 

Dí  Kristus  k  němu:  Světla  zřelo^s  málo, 
však  mnoho  trpělo^s  a  milovalo, 

pojď,  vládni  nebem,  sedni  k  mému  stolu  í 
a  skvrny  s  něho  rázem  prší  dolů. 

A  k  druhé  duši:  Spěj  tam  dolů,  zpátky 
v  tu  lidskou  bídu,  v  útrapy  a  zmatky, 

své  srdce  sžehni  žárem  lásky  pravým, 
a  miluj,  trp!  —  já,  Kristus,  ti  to  piavím, 

jdi,  lásku  ve  svět  nes  jak  nebes  věno  — 
a  mnoho  tobě  bude  odpuštěno! 

A  s  bílými,  sněžnými  perutěmi 
jak  holubice  klesá  druhá  k  zemi  .  .  . 


DVA  TULÁCI. 

Kdys  tuláci  dva  lehli  v  stínu  lesa, 
noc  byla,  zřeli  ve  hvězdnatá  plesa. 

I  řekl  jeden:  ,Ty,  co  zříš  tam  vzhůru?* 
—  Nic,  jenom  zlatě  tečkovanou  chmuru.  - 

,A  já  zřím  tamo  zlatou  nebes  bránu, 
kam  spějí  duše  jako  ptáci  k  ránu.' 


Digitized  by 


Google 


z  básní  M.  Jahna.  195 

—  Ty  myslíš?    Mně  to  pohádka  jen  dětská. 
Hrob  —  všeho  konec!  Tof  má  pravda  všecka.  — 

,A  já  měl  ženu  kdysi,  čtyři  děti, 
bloud  nechtěl  by  své  opět  uviděti.* 

—  A  já  jsem  sám.  Co  je  mi  po  tvém  nebi?  — 
,A  proto  nemáš  Boha  v  černé  lebil* 

A  spali.    Jeden  ráno  prociť  svěží  — 
a  místo  druha  dlouhý  nůž  jen  leží. 

I  hledí  vzhůru:  druh  tam  s  větve  visí 
a  zsinalé  jak  noc  jsou  jeho  rysy. 

,Kdo  cesty  Tvoje  zbádá  dokonale?* 
řek*,  druha  odřezal  a  kráčel  dále  .  .  . 


MYRTA. 

Myrta  pučí,  myrta  raší,  zalévám  ji  každý  den  — 
nepadneš  mně  do  náručí  šfasten,  vesel,  spokojen? 

Myrta  raší,  myrta  kvete,  slzami  ji  zalévám  — 
černé  oči,  což  tak  těžká,  což  tak  dlouhá  cesta  k  vám? 

Myrta  kvete,  myrta  vadne  jako  srdce  ve  hrudi  — 
už  je  žádný,  ani  Bůh  sám,  nepotěší,  nevzbudí. 

Z  prutů  sobě  vínek  sviju  —  af  má  hadí  podobu!  — 
až  já  umřu,  dejte  mně  ho  na  památku  do  hrobu!  .  .  . 


PISEN. 

Kdyby  se  jen  otevřela 
ona  ústa  nesmělá, 
já  bych  je  už  na  vše  časy 
polibkem  svým  zavřela. 

Kdyby  se  ty  plaché  ruce 
dotkly  jednou  rukou  mých, 
nepustila  bych  je  nikdy, 
nikdy  do  dnů  nejdelších. 

A  kdyby  to  divné  srdce 
tiše  řeklo  mi:  jsem  tvé!  — 
já  bych  za  ně  navždy  dala 
svoje  srdce  mladistvé  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


JIŘÍ  SUMÍN: 

Přeludy. 

Povídka. 


(Pokračování.) 


Ve  dveřích  objevila  se  matka.  Suchá,  bledá,  výhružně  vzpřímená, 
s  přísně  sevřenýma  rtoma,  ve  svých  křiklavě  sedraných,  ale  čistých 
a  pečlivě  vyspravených  hadrech  stála  tu  jako  živý  symbol  umlčovaného 
svědomí  a  probodávala  ji  svýma  pronikavýma  očima.  Několik  vteřin 
hleděla  tak  na  ni,  jako  ohromena,  pak,  přistoupivši  k  ní,  vykřikla  při- 
dušeně několik  vášnivých,  výhružných  vět. 

Nemluvily  mnoho.  Anežka  neodmlouvala,  nezapírala,  stála  před 
matkou  bezmocná  a  zdrcena,  cítíc,  že  nadešla  obávaná  chvíle,  kdy 
nejhlubší  tajemství  jejího  srdce  počíná  se  rozbíhati  po  okolí,  provázeno 
zlomyslnou  všetečností,  jež  zatleská  do  dlaní  a,  upozorňujíc  nevšímavé, 
volá:  Slyšte!  slyšte!  To  hrozné,  obávané  bylo  tedy  zde.  Strašný  byl 
první  tento  dotyk  veřejnosti,  jež  uchvátila  její  tajemství.  Myslila  v  duchu 
na  úzkou  lávku  nad  čeřící  se  řekou,  umístěnou  tak  vysoko,  aby  ji 
bouřlivé  jarní  vlny  nestrhly,  a  odsud  skok  do  hlubin  zdál  se  jí  jedinou 
možnou  odpovědí  na  lidskou  zvědavost. 

Všecka  starost  matčina,  celé  její,  až  k  šílenství  stupňované  napjetí 
vybuchlo  v  nedočkavé  otázce:  S  kým? 

Odpověď  upokojila  ji  zjevně,  ale  její  výhružné,  zostřené  pohyby, 
jimiž  vyjadřovala  svůj  vztek  i  své  zoufalství,  se  neuklidnily. 

„Musím  si  promluvit  s  paní!"  zvolala  přísně. 

Dívka  zalekla  se  těchto  slov,  a  návštěva  u  tety,  významně  a  plně 
osvětlena,  oživla  rázem  před  ní.  Pojal  ji  strach,  že  matka  přichází,  aby 
ji  oloupila  o  její  štěstí  a  sobecky,  nepřátelsky  využila  poklesku  toho, 
jenž  ji  miloval.  Litovala,  že  tak  neprozřetelně  vyzradila  jí  pravdu, 
a  počala  se  brániti. 

„Jsou  tam  hosté ...  a  pak  ...  já  nechci,  aby  se  to  jeho  rodičům 
doneslo  .  .  .  Nestarejte  se  o  mě,  já  odejdu  ...  nic  na  vás  nechci  .  .  . 
však  on  mě  neopustí." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  197 

Ale  v  nejbližším  okamžiku  již  litovala  této  odvážné  odpovědi 
a,  ohlušena  silou  výčitek  i  hrozeb  matčiných,  jež  padaly  jí  do  duše 
jako  smrtící  rány,  následovala  jí  do  pokojů. 

V  pokojích  toho  dne  hrálo  se  vášnivě. 

Hlavní  příčinu  zavdal  bohatý  obchodník  s  obilím  z  Uher,  jenž  byl 
kdysi  obávaným  věřitelem  mlynářovým,  prohnaný,  uhlazený  dobrodruh, 
divoký  a  surový  pod  svou  maskou  galantního  světáka  a  náruživý  hráč. 
Ve  velkém  pokoji  s  prostým,  starým  nábytkem  sedělo  asi  deset  osob 
kol  hrubého  stolu,  zahaleno  v  oblak  tabákového  dýmu.  Byla  to  trochu 
zvláštní  společnost  náruživých  hráčů,  jež  se  zřídka  sejde,  a  stejně  dobře 
by  se  vyjímala  v  elegantní  herně  jako  v  začazené  krčmě  venkova. 
Všichni  cítili  se  doma,  tam  jako  zde.  Nebyli  vybíraví  a  počínali  si 
nenucené.  Muži  pili  společně  pivo  z  kamenných  džbánů  a  plivali  na 
podlahu.  Partie  končila  právě,  a,  ježto  se  hrálo  „vysoko",  napjetí,  hřmot 
a  křik  stupňovaly  se  každým  okamžikem.  Rozčilené  tváře  shlukovaly  se 
vytrženě,  pěsti  bezděky  dopadaly  na  stůl.  Pensionovaný  štábní  lékař, 
bledý,  nezdravě  naduřelý,  s  otylou  šíjí,  jež,  zdálo  se,  že  hrozí  puknutím, 
zatínal  své  žluté,  nezdravé  zuby  a  hrochtal  cosi  nesrozumitelně.  Mlynář 
funěl,  nahýbaje  se  nad  kartami  své  ženy,  jež  hrála  klidně  s  rozpustilou 
svévolí  uličníka.  Uherský  host  držel  již  dlouho  džbán  v  třesoucí  se 
ruce,  a  rozčilení  nedalo  mu  se  napíti.  Jeho  dlouhá,  žlutá  tvář  zlostně  se 
zachvívala.  Všichni  provázeli  vyhazované  karty  bezděčnými  výkřiky, 
vydrážděnými  napjetím  posledních  vteřin  před  ukončením  bitvy.  Jen 
starý,  plešatý  revírník,  s  bílým,  poustevnickým  plnovousem,  jenž  prohrál 
během  několika  roků  značné  své  úspory  a  žil  nyní  ze  skrovné  pense 
s  ustavičnou  touhou  „zhojiti  se"  tam,  kde  byl  pošramocen,  držel  mlčky 
suchý  prst  na  čele,  hledě  úzkostlivě  vypoulenýma  očima  na  zadní  stranu 
karet  svého  protivníka,  jakoby  viděl  proti  sobě  namířenu  zbraň  pytláka. 

Matka  s  dcerou,  stanuvše  ve  dveřích,  couvly  polekaně.  Nikdo  je 
nepozoroval,  jen  starý  pes,  ležící  u  dveří,  pozvedl  udiveně  svou 
velkou  hlavu. 

„Teď,  ach,  teďl  Hospodine!  Trumfa  na  to!  Zab'  ho,  zabM"  křičel 
mlynář,  zvedaje  nad  stolem  svou  rudou  tvář. 

„Nebalamuf!"  odbyla  ho. 

„Hospodine!    Ty  dnes  prohráš  fůru  žita  a  koně  i  s  postrojí." 

„Přidej  ještě  bič!"  křičela,  odstrkujíc  ho. 

Náhle  umlkli  všichni,  poslední  karty  dopadaly  na  stůl  za  napja- 
tého ticha. 

„Hm,  to  je  paní!"  zašeptala  jízlivě  stará  žena  u  dveří.  „S  koňským 
handlířem  hraje  ...as  děčínským  Roubíčkem!  To  je  kus! .  . .  S  první 
ženou  se  dal  rozvést,  druhou  vyhnal,  a  třetí  mu  utekla  .  .  .  Pořádná 
paní  by  před  nim  naplivla." 

U  stolu  zvonily  peníze.  Revírník  vytahoval  bankovky  studenýma, 
třesoucíma  se  rukama.  Vojenský  lékař,  zvrátil  hlavu  na  zad,  přimhouřil 
oči,  vystrkuje  špičku  jazyka:  počítal.  Na  čele  stály  mu  krůpěje  potu. 
Uherský  host  hrábl  několikrát  do  svých  hlubokých,  kožených  kapes, 
vyhodiv  pokaždé  na  stůl  hrst  stříbra.  Nemusil  ani  přepočítávat,  tak  byl 
jeho   hmat  vycvičen   ve  styku   s  penězy.    V  těžké   supění  a  hluboké. 


Digitized  by 


Google 


198  Jiří  Sumin: 

hrčivé  oddechy  mísil  se  klidný,  zpěvavý  hlas  mlynářčin  s  přízvukem 
rozpačité  školačky. 

„Čtyřikrát  osmnáct  .  .  .  čtyřikrát  osmnáct.  —  Tatínku:  čtyřikrát 
osmnáct  .  .  .?" 

„Prosím  pěkně,  paní  maminko,  musím  s  nimi  promluvit,"  ozval 
suchý  se,  pevný  ton  těsně  za  jejími  zády. 

Ohlédla  se  nevrle. 

Pokorně  schýlená,  neštěstím  jako  k  zemi  sražená  postava  s  vyzý- 
vavým, přísným  výrazem  pohlédla  jí  do  tváře. 

Lekla  se  jí  téměř.  Zmateně  dívala  se  chvíli  na  děvče  vyděšené 
a  třesoucí  se  a  zase  na  hrozivý  výraz  obličeje  matčina. 

„Ale  .  .  .  vždyť  je  tam  Polda,"  odbývala  je  poněkud  udiveně 
a  nejistě. 

„Prosím  pěkně,  paní  maminko,  mně  do  Poldy  nic  není." 

Tento  studený  pichlavý  ton,  provázen  pevným  pohledem,  nepři- 
pouštěl již  odbytí. 

Vstala  tedy  a  odešla  s  nimi  do  vedlejšího  pokoje. 

„Co  tedy?"   tázala  se,  sedajíc  neklidně  na  pohovku. 

Shroucená,  neštěstím  k  zemi  sražená  postava  náhle  se  vztyčila 
a  studeným,  pichlavým  tonem  počala  hovořiti  o  své  chudobě  a  o  svých 
cnostech.  Mlynářka  neposlouchala  ji  dlouho,  unavený,  rozptýlený  výraz 
její  tváře  soustřeďoval  a  tuhnul  víc  a  více  v  zděšeném  napjetí  úzkosti 
a  strachu.  Její  ruce  několikrát  se  prudce  pozvedly,  jakoby  chtěly  zadržeti 
proud  těch  vychloubavých,  pichlavých  slov  pohněvané  matky,  ale  klesly 
zas  bezmocně  na  klín,  a  ulekané,  kouřem  zrudlé  oči  upíraly  se  chvílemi 
na  plačící  děvče  u  dveří. 

Pojednou  vyskočila  jako  uštknuta  a  rozběhla  se  ke  dveřím,  stanula 
však  zase  bezradně  a  malomocně,  zalomíc  rukama. 

„Nedělejte  dlouhých  řečí,  a  řekněte  to  přímo!  Ona  cosi  svedla  .  .  . 
s  Konrádem  .  .  .  s  Konrádem  zajisté!"  přerušila  povídavou  matku. 

Zase  se  bezradně  rozběhla  ke  dveřím,  ale  strach  před  mužem  tak 
ji  zarážel  a  ohromoval,  že  klesla  znova  na  židli,  jako  smyslů  zbavena, 
hledíc  vyjeveně  před  sebe.  Když  se  poněkud  vzpamatovala,  spěchala 
na  chodbu,  poplašným  hlasem  volajíc  Poldu.  Matka  hleděla  za  ní 
udiveně,  vytržena  ze  své  úlohy,  nevrla  a  zlostná. 

Polda  přiběhla  okamžitě,  vyděšena  a  rozespalá  s  mistrnými  kníry 
pod  nosem,  jak  byla  právě  skočila  s  kotliny.  Nebylo  to  nic  divného; 
vídali  ji  tak  často. 

Dlouho  nemohla  pochopit,  oč  vlastně  jde. 

„Poldo,  co's  mi  to  udělala?"  naříkala  paní.  „Proč  jsi  přijala  toto 
nezkušené,  mladé  děvče  do  domu  ?  .  . .  Víš  přece :  kluk  je  nezvedený  .  .  . 
Bože,  co  teď,  doví-li  se  to  otec,  snad  ho  zabije." 

Polda,  již  úzkost  panina  zbavovala  rozvahy,  chápajíc  zvolna,  za- 
vrávorala, a  její  oči  dosud  tupě  upřené  na  děvče,  obrátily  se  v  sloup. 

„Matičko  nebeská!  A  já  jsem  si  povídala,  co  pořád  ta  křížová 
sedma  stojí  do  domu !  —  A  onehdy  mi  cosi  šeptala  stará  Dráčkova  — 
či  zdálo  se  mi  to?  Ba  ne,  povídala  mi,  ať  si  všimnu  toho  děvčete,  ale 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  199 

já  jsem  jí  řekla:  Jdi  ty  hloupá  babo,  ty  nemyslíš,  než  na  své  kšefty. 
Děvče  je  spořádané,  a  nemělo  ještě  milého." 

„Tys  chybila,  Poldo.  Ty  jsi  vinna.  Víš,  že  kluk  je  nezvedený, 
a  nastrčíš  mu  hloupé,  nezkušené  děvče.  Kdyby  se  to  aspoň  otec  ne- 
dověděl I" 

Polda  tvářila  se  uraženě. 

, Prosím  pěkně,  ony  jsou  všecky  hloupé  a  nezkušené,  když  jde 
o  práci;  ale,  jde-li  o  darebnosti,  mají  hned  rozumu  dost." 

Nešťastná  matka,  jež  tu  nyní  stála  shroucená  a  ubohá,  vztyčila  se 
hrozivě.  Kdo  že  se  opovažuje  házet  blátem  po  jejím  dítěti  ?  Její  dcera 
byla  zbožně  vychovaná,  ctnostná  1  Ale  zde  se  zkazila,  zde  přišla  o  čest. 

Polda  zesínala.  Nemohla  snésti  pohany  domu  svých  pánův,  jenž 
jí  byl  drahým,  jako  vlastní  domov.  Osopila  se  zlostně,  a  hádka  pro- 
pukla. Sápaly  se  na  sebe  a  hrozily  si  pěstmi.  Jízlivá,  výsměšná,  zlá 
slova  padala  s  obou  stran.  Mlynářka  stála  bezradně  nad  nimi,  lomíc 
rukama  a  chlácholíc  Poldu. 

Čísi  kroky  spěly  právě  chodbou.  Polda  se  zarazila  a  naslouchala 
u  dveří. 

,To  je  Konrád,  zavolej  ho,"  pravila  paní  rozhodně. 

Zvolna,  se  strachem  otvírala  dveře. 

„Bucíčku,  maminka  ho  volá,"  pravila  sklesle. 

V  pozadí  temné  chodby  objevila  se  bílá  postava  Konrádova.  Spatřiv 
Poldu  s  mistrnými  „husarskými"  kníry,  jež  jí  byl  namaloval,  vztyčil  se 
po  vojensku  a  salutoval  jí. 

Byla  by  ho  ráda  připravila  na  nemilý  výstup,  kroutila  zděšeně 
očima,  označujíc  cosi  hrozného,  byla  by  mu  nejraději  poradila,  aby 
utekl  daleko.    Ale  na  venek  tvářila  se  přísně. 

„Počkal,  však  uvidí  .  .  .  však  mu  tatínek  dá:  v  kostele  hvízdat!" 

Konrád  vběhl  vesele  do  pokoje,  zalekl  se  však  a  couvnul  náhle; 
pak  násilně  přemohl  zmatek,  a  všecek  zardělý  obrátil  se  k  nim  zády 
a  natáhl  se  v  křesle  u  okna. 

„Je  to  pravda?  Je  to  pravda?"  naléhaly  na  něj  matka  i  Polda, 
a  v  jejich  hlase  ozývala  se  prosba,  aby  řekl,  že  není. 

Hodil  po  nich  smělým,  vzdorovitým  pohledem  a  mlčel. 

„Mluv  přece!   Je  to  možné?   Je  to  pravda?" 

»Bodejf,  že  je!"  pravil,  pohlednuv  směle,  uraženě  na  všecky, 
jakoby  chtěl  říci,  že  dobře  ví,  že  se  všechny  proti  němu  spikly,  aby 
mu  způsobily  nesnáze  a  ostudu,  ale  on  že  se  ničeho  neleká. 

„Nešťastné  dítě!  utíkej  zrovna  k  tetě  do  města,  sice  tě  otec  za- 
bije!"  hořekovala  matka,  lomíc  zoufale  rukama. 

Polda  vzpomněla  si  především  na  osvědčený  vychovatelský  nástroj 
s  rukojetí  ze  srnčího  běhu,   jemuž  se  populárně   říkalo  , srnčí  nožka". 

„Matičko  nebeská!  To  bude  ,srnčí  nožka*  skákat!  Honem  si 
navlékl  tři,  nebo  čtyry  kabáty,  než  se  to  tatínek  doví!  Jinak  ho  roz- 
seká. Ten  ho  zmaže,  uvidí!" 

Ale  on  nehnul  se  s  místa,  a  odpovídal  jen  zlostnými,  pohrdlivými 
pohledy,  jež  jim  měly  říci,  že  tak  se  nemluví  s  mužem,  za  nímž 
přichází  děvče  s  nároky  tak  vážnými. 


Digitized  by 


Google 


200  Jiří  Sumín: 

Avšak  poplašná  zpráva  tato  prolítla  domem,  chytajíc  se  půdy  jako 
dozralé  símě  větrem  přihnané. 

Náhle  otevřely  se  dveře,  rudá,  starostlivě  svraštělá  tvář  mlynářova 
nachýlila  se  zvědavě  do  pokoje.  Jeho  oči  padly  na  shroucenou  postavu 
chudé  matky  a  zvolna,  šíříce  se  udiveně,  přesunuly  se  na  uplakané 
děvče,  aby  se  pak  setkaly  se  vzdorovitým  pohledem  synovým. 

„Co  se  zde  děje?  —  Oč  se  hádáte?  .  .  .  Nu,  co  je?"  tázal  se 
tlumeným,  zadýchaným  hlasem,  maje  obočí  napjatě  vytaženo,  s  plachým, 
cukavým  výrazem  vypoulených,  bledých  svých  očí. 

Výmluvné  ticho  rozhostilo  se  v  pokoji.  Paní  tiskla  úzkostlivě  šátek 
k  ústům,  jakoby  chtěla  udusiti  pláč,  jenž  jí  stahoval  hrdlo,  Polda  se 
svými  hroznými  kníry  postavila  se  tak,  jakoby  chtěla  svým  tělem  chrá- 
niti „bucíčka"  před  prvním  výbuchem  hněvu  otcova.  Hlasitý  vzlykot 
mlynářčin  prolomil  tenkou  hráz  mlčení. 

Výkřiky  vzteku,  klení,  nadávky,  úpěnlivé  kvílení  i  tvrdě  odražená 
slova  provalila  se  jako  láva  ze  sopečného  zjitření  duší.  A  všichni  stáli 
tu  bezradně,  překvapeni  katastrofou,  jež  nedala  se  zmírnit,  ani  odvrátit. 
Mlynář,  soptě  hněvem,  vzbuzoval  strach  svou  tváří  do  krvavá  rudnoucí 
i  vypoulenýma,  strašlivě  se  šířícíma  očima,  v  nichž  jakoby  uzrával 
strašlivý  jakýs  úmysl.  Strach  nepřemožitelný,  výbušný  strach  pojal 
ženy,  nevyjímaje  ani  matku  svedeného  děvčete,  jež  v  tomto  poráže- 
jícím zděšeni  zapomněla  docela,  jak  vysoko  chtěla  odhadnout  ztracenou 
čest  dceřinu. 

„Milostpane,  já  jsem  vinna.  Děvče  bylo  hloupé  a  nezkažené.  Ne- 
měla jsem  ji  sem  posílat,  když  jsem  věděla,  že  je  zde  dospělý  syn  . .  .* 
shuhrala  poníženě. 

„Dost,  dost!"  zakřikl  ji  hrubě,  odporně  dotknut  lísavým  tonem. 
„Především,  nejsem  žádný  milostpán  ...  A  dospělý  syn  nemusí  být 
ještě  darebákem  .  .  .  Ale  já  dobře  vím,  že  mám  darebáka!"  —  Po- 
stoupil výhružně  proti  synovi,  ale  couvnul  zase,  odražen  jeho  rozhodným, 
tvrdým  pohledem. 

„Matka  ho  zkazila!"  vykřikl  ostře. 

Přeli  se  chvíli,  jakoby  pod  tíží  neočekávané  rány  cítili  potřebu 
navzájem  se  obviňovat. 

„Já  jsem  ho  zkazila!"  naříkala  paní.  „V  šalandě  se  zkazil,  abys 
věděl!  Vyrostl  mezi  chasou,  a  kolik  je  mezi  nimi  spořádaných  lidí? 
Však  měl  učitele,  byl  ve  školách,  proč  ho  lépe  nevychovali?  —  Ale 
ty  jsi  vším  vinen  .  .  .  ty's  ho  zkazil  .  .  .  nechtěla  jsem,  aby  šel  k  ře- 
meslu ...  Ty  a  Polda  .  .  .  Polda  je  vinna." 

Kuchařka,  lomíc  rukama,  až  jí  v  kloubech  praštěly,  obracela  oči 
v  sloup,  couvala  po  zpátku  do  kouta;  nebof  černá  Polda  nebyla  již 
černou  Poldou,  setkala-li  se  s  mlynářem  mimo  kuchyni.  Pištěla  nepři- 
rozeným, uctivým  hlasem,  činíc  dojem  sesazeného  despoty,  postaveného 
před  soud  svých  poddaných. 

„Matičko  nebeská!  Teď  se  to  sveze  na  mne!  Dvaatřicet  lidí  ke 
stolu,  a  ještě  má  kuchařka  myslit  na  takové  věci?  Kde  by  se  to  člo- 
věku směstnalo!  I  tof  by  musila  být  hlava  jak  dvacítiliberni  sud. 
Udeří  dvanáctá  ..." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  201 

«Mlč  mi  s  tou  dvanáctou,"  osopil  se  na  ni  mlynář.  Nemohl  snésti 
její  písklavě  pronikavý  ton  nyní,  kdy  v  jeho  hlavě  svářily  se  lítost 
a  hněv. 

Ale  Poldě  zdálo  se,  že  povinna  jest  mnoho  říci,  a  že  vše  bude  dobře, 
jakmile  to  poví.  Děsilo  ji  toto  trapné,  napjaté  ticho,  jež  vpadalo  mezi 
ně  hrozivě,  jakoby  pobízelo  k  jakémusi  shrašnému,  tvrdému,  rozhodnutí. 

„Nic  bych  neříkala,"  pokračovala  žalostné,  „kdyby  nebylo  aspoň 
těch  přespočetných  .  .  .  Ale  pán  přijde:  Dej  jim,  dej!  Však  se  studně 
nepřebere.  Ba  věru,  nepřebere!  Všecko  se  vyčerpá,  ba  i  voda  ve 
studni.  —  Tof  se  ví,  že  jsou  mlynářští  darebáci!  Jak  mají  na  dvakrát 
do  huby,  už  každému  jazyk  metá  z  koutka  do  koutka,  jak  mlsnému 
kocourovi.  Fazolí  mi  jíst  nechtějí,  a  zapomnět  tak  klíček  u  komory: 
vale,  slanino !  Ti  ho  zkazili,  darebáci  ...  ti  jsou  tím  vinni.  Jak  pak  ne  ? 
Vždyf  co  chvíle  vedou  některého  v  řetízkách  na  Mírov." 

Mlynář,  nemoha  nalézti  klidu  pro  své  rozhodnutí,  vztekal  se  uvnitř 
na  Poldu.  Její  zpěvavý,  vyděšený  hlas  dorážel  jako  roj  bzučících 
komárů  na  jeho  těžkou  hlavu. 

„Mlč  už,"  okřikl  ji  několikrát.  „Co  se  mi  to  opovažuješ  hanobit 
řemeslo?" 

Ale  docílil  tím  pouze,  že  ulekaná  kuchařka  vpadla  hlasem  v  polohu 
ještě  uctivější  a  nesnesitelnější.  Nevěděla  už  co  říci,  ale  byla  pře- 
svědčena, že  prokazuje  všem  veliké  služby  .  .  .  když  vůbec  mluví.  Bála 
se  toho  hrozivého  ticha,  jež  pobízelo  k  jakémusi  rychlému,  tvrdému 
zakončení.    Ostatně,   jestliže  se   jim  to   nelíbí,    nemusí   to  brát   vážně. 

„Nu,  božínku,  řeč  je  řeč,"  hájila  se.  „Nemají  za  zlé,  řeč  se  mluví, 
chléb  se  jí  .  .  .  Ale  já  to  na  sobě  nenechám!  Matičko  nebeská,  přijala 
jsem  dévče  .  .  .  kdož  věděl,  co  v  ní  sedí?  A  práci  jsem  si  s  ní  dala! 
Učila  jsem  ji  pažitku  krájet,  na  lukše  rozvalovat,  omletky  obracet  .  .  . 
Ale  kuchařka  z  ní  nebude,  to  řeknu  napřed.  Ohně  se  bojí  jako  žid 
flinty  a,  má-li  rozklepnout  vejce,  všecka  se  třese.  Hubatá  nebyla,  jen 
co  je  pravda.  Ale  řeknu  jí,  na  příklad:  Doskoč  do  sklepa  pro  zeleninu! 
A  ona  se  mi  vrátí  za  tři  čtvrti  hodiny  všecka  zamoučená  a  ucuchlaná 
a  přinese  mi  na  okrinku  trochu  ztuchlých  krup.  Napovídám  si:  snad 
nedoslýchá,  či  co  tam  sedí?  —  A  vidouc,  že  pán,  na  němž  visela 
svýma  ustrašenýma  očima,  stále  zlostněji  sebou  škube,  spustila  obvyklý 
nářek:  Nemohu  všecko  prozkoumat  a  vyzpytovat . . .  udeří  dvanáctá  ..." 

„Mlč,  ty  stará  treperendo,  tof  se  ví,  žes  přitom  nebyla!"  zakřikl 
ji  vztekle.  ,Jdi  se  raděj  umýt!  Totě  kuchařka!  Chodíš  po  domě,  vou- 
siska  jak  husar.  Že  ti  není  hanba  dělat  pořád  maškaru  na  stará  kolena ! 
Kdyby  se  tu  namanulo  malé  dítě,  dostane  z  tebe  psotník." 

Polda,  jež  si  pozdě  připamatovala  „bucíčkovy"  šprýmy,  rozhlédla 
se  zděšeně  a  pak  rychle  zahalila  zástěrou  tvář  až  po  oči  a  zahanbena 
vyběhla  z  pokoje. 

„Proč  ji  hubuješ?"  ujala  se  jí  paní,  tiše  plačíc.  „Není  ti  nic  do 
kuchařky,  já  se  nevadím  s  tvými  chasníky.  Děti  ji  počernily,  a  ty  ji 
vyhubuješ  a  dětí  nepokáráš,  takový  jsi  otec.     Pak  dáváš  vinu  jiným." 

Mluvila  z  téhož  důvodu  jako  Polda,  ale  řeč  došla  jí  dříve.  Když 
Polda  odešla,  tíž  synova  poklesku  padla  na  ně  ještě  trapněji  a  bolest- 

14 


Digitized  by 


Google 


202  Jiří  Suinín: 

něji.  Bylo  jim  volněji,  dokud  překřikovala  jejich  starost,  dokud  jí  ne- 
musili  pohlédnouti  z  blízka  v  tvář.  Matka  plakala  tiše,  otec  chodil 
sehnut  po  pokoji,  a  to,  co  dralo  se  mu  na  jazyk,  značilo  spíše  lítost 
a  bezradný  zmatek,  než  pevné  rozhodnutí  a  opravdový  hněv. 

„Koupil  jsem  mu  k  vánocím  konicky  a  vozík,"  vzpomínal,  za- 
stíraje pohrdlivým  tonem  bolest  a  sklamání,  „aby  nemusil  všude  pěšky, 
když  už  přece  je  dospělý  ...  Ať  má  své  koně!  Co  na  tom,  je-li  o  dva 
více  u  žlabu!  —  Slíbil,  že  bude  za  to  hodný!  Už  i  po  nevěstě  jsem 
se  mu  ohlížel  .  .  .  Nepůjdu  ještě  do  výminku,  nevydržel  bych  bez 
práce  .  .  .  ale,  ať  se  ožení,  aby  .  .  .  aby  ...  byl  pokoji  Místa  mám  dost, 
ustoupíme  mladým,  aby  se  cítili  volní  a  spokojeni.  A  co  přijde,  všechno 
přijmeme  s  láskou,  vždyť  jsme  rodiče  .  .  .  Ale  teď  je  konec!  Tof  by 
byla  pěkná  svadba!  Musil  bych  hanbou  někam  utéci,  abych  neslyšel, 
co  si  lidé  povídají.  Ano,  jati  dám  nevěstu!  Chasničit  budeš  dál!  A  se 
mzdy  ti  budu  strhovat  na  vydržování  tohohle  .  .  .  děvčete.  A  koně 
a  vozík  ti  prodám  a  tím  ji  vyplatím.  Abys  věděl,  ničemo,  že  k  vůli 
tobě  nebudu  druhých  dětí  okrádat." 

Zrak  jeho,  padnuv  náhodou  na  vetchý  oděv  podruhyně,  zachytil  se 
pozorně  na  jejím  děravém  vlňáku  a  sešlapaných  střevících.  Jakýsi 
mírnější,  jakoby  smířlivý  ton  zabarvil  jeho  hlas,  když,  náhle  opustiv 
pokoj,  křičel  dále  po  chodbách  o  nevděku  synově. 

Trapné  vyzývavé  ticho  projelo  jako  mrazivý  vítr  pokojem,  kdež 
obě  matky  rozezlené,  omlouvajíce  v  duchu  každá  své  dítě  a  obviňujíce 
druhé,  zadržovaly  násilně  trpká  slova,  deroucí  se  na  jazyk.  Mlynářka 
vstala  posléze  a  vyňavši  ze  svých  úspor,  jež  strádala  dcerám  na  výbavy, 
rychle,  jako  úkradkem,  několik  bankovek,  vtiskla  je  do  rukou  podruhyně, 
jakoby  chtěla  koupiti  její  mlčení  i  uchlácholiti  její  hněv,  nevědouc  hrubě, 
co  dává,  a  nezastírajíc  snahu,  zbaviti  se  jí  konečně. 

„Aby  tatínek  nevěděl  ...  a  .  .  .  pomlčte,  prosím  vás,  pokud  bude 
možno,"   řekla  přidušeně. 

Matka  svedené  dívky  přijala  neochotně,  skorém  bez  díků,  po- 
hlédnouc  pozorně  na  peníze  a  pak  pátravě  na  matku  i  na  syna,  jakoby 
k  tomuto  daru  navazovala  mlčky  otázku  stran  budoucnosti  dceřiny. 
Rozešli  se  napjatě,  skoro  nepřátelsky.  Konrád  stoje  u  okna  stále  s  týmž 
chladným  vzdorovitým  výrazem,  jakoby  všecky  obviňoval,  že  se  proti 
němu  spikli,  aby  mu  způsobili  ostudu  a  nesnáze,  nevšímal  si  ničeho. 
Když  matka  s  dcerou  odcházely,  ani  hlavy  neotočil.  Netroufal  si,  či 
nestál  o  ni  více? 

Anežka,  pochopujíc  pojednou,  že  odchází  na  vždy,  a  že  doba  jejího 
štěstí  mizí  náhle,  jako  křišťálový  palác,  jehož  se  dotkla  zlá  víla  svým 
kouzelným  proutkem,  rozplakala  se  hořce.  Počínala  si  tak  zoufale,  že 
matka,  jež  s  podivuhodnou  duchapřítomností  vybírala  v  čeledníku  její 
hadříky,  pečlivě  přepočítávajíc,  zdali  něco  neschází,  musila  ji  konejšiti. 

Když  vyšly  ze  vrat,  objevil  se  před  nimi  mlynář,  jenž  je  zde 
patrně  očekával.  Prohodiv  chladně  a  mrzutě  cosi  o  vzájemném  neštěstí, 
odpočítal  matce  větší  peněžní  obnos  na  „první  výlohy".  Teprve,  když 
povšiml  si  děvčete,  jež  usedavě  plakalo,  zmírnil  se  poněkud  jeho  přísný, 
tvrdý  ton. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  203 

„Do  práce,  nebo  na  výdělek  ji  teď  nehoňte,"  pravil.  „Však  vás 
v  bídě  nenecháme  .  .  .  Tof  se  ví !  A  .  .  .  tento  .  .  .  starý  ať  jí  neubli- 
žuje, rozumíte?  Děvče  za  nic  nemůže  .  .  .  kluk  je  nezvedený;  ženské 
ho  rozmazlily." 

VII. 

Po  dlouholeté  službě  v  cizích,  ale  vlídných  a  spořádaných  do- 
mácnostech, kde  našla  přízeň  i  štěstí  své,  vracela  se  tedy  Anežka 
do  své  rodné  chaty  za  vsí  na  přícestí,  jež  ji  v  prvních  dobách,  kdy 
okusila  jinde  zaslouženého  chleba,  děsila  svou  bídou,  kdykoliv  pomyslila 
na  návrat.  Později  byla  už  téměř  jista,  spoléhajíc  na  své  zdravé  ruce, 
že  se  už  nikdy  nevrátí.  A  teď  přišlo  to  pojednou  tak  neočekávaně 
a  neodvratně.  Nyní,  kdy  viděla,  jak  starostlivé,  štědré  ruce  cpou  peníze 
do  matčiny  lakotné  dlaně,  jen  aby  ona  se  svým  neštěstím  i  se  svou 
láskou  byla  rychle  odstrčena  a  zapomenuta,  bylo  jí,  jako  by  byla  za- 
prodána a  odsouzena  k  těžkému  žaláři,  pod  dozorem  matčiným.  Jak 
křivě  a  nespravedlivě  dívali  se  všichni  na  jejich  poměr,  obviňujíce 
Konráda.  Kdyby  se  odvážila  promluviti,  kdyby  vůbec  její  slova  něco 
platila,  byla  by  je  ráda  zakřikla,  vědouc,  že  mu  křivdí,  jen  aby  ho 
proti  ní  popudili  a  rozloučili  je  na  vždy.  Ale  palčivé  to  slovo,  za  něž 
se  nestyděla,  jež  by  byla  ráda  vyřkla,  aby  ulevila  své  stísněné  duši, 
nepřešlo  nikdy  přes  její  nepovolné  rty.  Cítila  jistě,  že  přišla  tam 
s  rozkvetlou  tužbou  v  mladých  svých  ňadrech,  oslněna  a  zmámena 
obrazem  muže,  jenž  jako  první  červánek  pronikl  temný  obzor  její 
dětské  duše,  jemuž  v  prvním  rozmachu  procitlé  vášně  v  ústrety  letěla 
a  k  nohám  se  vrhla. 

Hojnost  a  poměrný  blahobyt  rozhostil  se  nyní  ve  staré  chatě  za 
vsí  na  přícestí.  Hned,  jak  vstoupila  s  matkou  do  jizby,  poznala,  že 
není  třeba  báti  se  výčitek  a  hněvu.  Otec  domluvil  se  s  matkou  jediným 
pohledem,  jejž  opětovala  tato  nevrlým  ujištěním,  že  je  vše  v  pořádku, 
a  že  se  nemá  do  ničeho  plést,  odstrkujíc  ho  zlostně,  když  chtěl  na- 
hlédnout, co  schovává  před  ním  do  truhly,  již  pečlivě  uzamkla.  K  dceři 
choval  se  šetrně  a,  mluvil-li  s  kým  v  narážkách  o  jejím  neštěstí,  dával 
na  jevo,  že  se  nedá  se  svými  nároky  jen  tak  polehku  odbýt.  Matka 
v  ješitné  touze  zablýsknouti  se  před  známými  penězi,  kupovala  na  oko 
hned  pole,  hned  krávu,  nevědouc  pro  co  se  rozhodnout.  Popírala  však 
rozhodně  původ  toho  skrovného  majetku,  jenž  se  jí  neočekávaně  octl 
v  rukou,  tvrdíc,  že  je  to  vlastní  její  úspora.  Na  oko  tvářila  se,  jakoby 
byla  velice  nešťastna,  naříkajíc,  že  vzala  dceru  z  dobrého  místa,  jen 
aby  ji  vehnala  do  neštěstí  a  hanby.  Ve  skutečnosti  bouřilo  to  v  ní, 
ješitnost  a  pýcha  zachovalé  ženy  sváděla  urputný  boj  s  lakotou  tak 
neočekávaně  uspokojenou,  ale  požadující  víc  a  víc.  Její  fantasie  pře- 
skakovala zase  obvyklý  vývoj  blahobytu  a  stanula  zarputile  na  nej- 
vyšším stupni.  Ale  Březánek  měl  být  co  nevidět  vdovcem,  a  tu  zdá  se, 
kynulo  dceři  víc  než  v  tom  pyšném,  bohatém  domě,  kde  jí  odbudou 
pouhou  almužnou.  Jen  aby  zase  neprohloupila,  nedopustila  se  osudné 
chyby!  Pravda,  pro  začátek  jsou  k  ní  neočekávaně  štědří,  ale  co  bude  dále? 

14* 


Digitized  by 


Google 


204  Jiří  Sumín: 

Kdož  ví,  ostatně?  Takový  mladý  párek  nelze  jen  tak  lehce  rozdvojiti 
pouhým  křiknutím.  Jako  když  po  ptácích  hodí:  rozletí  se,  zmizí  lidským 
zrakům  a  zase  se  spojí.  Tomu  nikdo  nezabrání. 

Na  zimu  přišel  domů  bratr  Anežčin,  jenž  si  odbyl  trest  v  káznici, 
lenivý,  spustlý,  jejž  nikdo  ve  vsi  nechtěl  do  služby  pro  jeho  neurvalost 
a  vyhrůžky,  opíjel  se  často,  tropil  rámus  a  všem  nadával.  Také  sestra, 
churavá,  skoro  neschopná  práce,  ač  pracovala  přece,  protože  by  jinak 
musila  zemříti  hladem,  přišla  se  podívat  nebylo-li  by  lze  odpočinouti 
a  přiživiti  se  zde  na  chvíli.  Strpěli  ji,  ale  hádky,  odporné  smlouvání 
a  výčitky  byly  na  denním  pořádku.  Tito  příživníci  byli  matce  velice 
proti  mysli,  nebof  peněz,  za  něž  chtěla  koupit  krávu  nebo  pole,  ubý- 
valo tak  rychle,  že  nevěřila  ani  svým  očim.  Tyto  peníze,  jež  v  její 
hlavě  probudily  tolik  přání,  vytékaly  jí  skrze  prsty  jako  voda.  Přála 
si  koupiti  nějaký  kus  nábytku  do  jizby  a  velice  toužila  míti  svou 
senem  vystlanou  postel  přikrytu  červenou  vlněnou  přikrývkou,  jak 
viděla  u  sestry,  aby  to  u  nich  nevypadalo  tak  chudě  a  uboze,  pro 
případ,  kdyby  k  nim  „někdo"  přišel.  Koupila  však  toliko  zrcadlo  se 
zlatým  rámem,  jež  tu  křičelo,  vybíhajíc  nesrovnale  ze  svého  prostředí, 
a  před  nímž  každý  známý,  jenž  náhodou  vešel,  stanul  s  otevřenými 
ústy,  odcházeje  s  přesvědčením,  že  to  jistě  „ten  lump"  někde  ukradl. 
Otec  a  bratr  celou  zimu  nepracovali  a  k  jaru  usmyslili  si  vyspraviti 
děravou  doškovou  střechu  a  obehnati  zahrádku  i  dvorek  tyčkovým 
plotem.  Střecha  potřebovala  sice  opravy,  ale  poměrně  drahý  plot  kolem 
rozválené  chaty  bodal  závistivé  sousedy  do  očí,  tak  že  v  jadrných  na- 
rážkách odhadovali  původ  tohoto  chvilkového  blahobytu. 

Anežce  bylo  stále  nesnesitelněji  mezi  pokrevními  přátely,  kteří  žili 
z  její  hanby,  a  jichž  zahálku  platila  draze  svým  hořem  a  svými  slzami. 

Lekla  se  přímo,  když  je  pojednou  navštívila  „bohatá"  teta  z  města> 
jejímž  vlivem  byla  přijata  ve  mlýně.  Sotva  vešla,  zasmála  se  rozpustile^ 
těkajíc  kolem  svýma  smavýma,  bezstarostnýma  očima. 

„Safraporti,  ta  vám  tam  semlela  na  hody  I"  zvolala  nezastřeně. 

„Co  myslíš?"  hájila  se  Říhová  s  líčenou  nevolí.  „Snad  jsme  tím 
něco  získali,  ne?  Leda  ostudu.  Je  nám  to  dost  těžké,  protože  jsme 
poctiví  lidé.  A  k  tomu  musíme  ji  teď  živit.  Pak  .  .  .  pak  půjdu  ovšem 
k  advokátovi.  Chválila*s  je,  jak  jsou  štědři.  Ba  věru!  Jen  jednou  dali 
mi  tam  trochu  krup,  ale  ne  těch  droboučkých,  co  sami  jedí,  ale  takových 
hrubých  jak  koňské  zuby.  Však  jsem  je  vysypala  slepicím." 

Ale  hned  na  to  pospíšila  si,  aby  se  pochlubila  sestře  svými  zá- 
sobami v  komoře  a  svou  úsporou. 

„A  což  Konrád  .  .  .  chodí  sem?"  otázala  se  teta  s  nemalým 
zájmem. 

Otázka  tato  vyvolala  ohnivý  ruměnec  na  tváři  Anežčině.  Bylo  jí, 
jako  by  se  byla  teta  nenadále  dotkla  skryté,  bolavé  rány.  Ale  Říhová 
uměla  si  pomoci. 

„Co  tě  napadal"  zvolala.  „Můj  starý  by  ho  prohnali  Což  už  není 
hanby  dost?  Jsme  chudí  lidé,  ale  dbáme  o  čest.  Však  jsem  jim  tam 
pověděla:  Poctivost  a  čistota,  to  jsou  naše  jediné  statky,  a  vy  jste  nás 
o  ně  připravili." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  205 

Anežka  vycházela  často,  bloudíc  celé  půldny  po  polích,  podle 
cest,  jež  vedly  ke  mlýnu.  Palčivá  touha  setkati  se  s  ním  nebo  uviděti 
ho  aspoň  zdaleka,  vyháněla  ji  z  domu.  Po  celý  čas  nemyslila  než  na 
něj.  Odcházela  s  takovým  rozechvěním,  připravena  na  cosi  ohromně 
důležitého,  co  musilo  již  konečně  nadejít.  Co  mu  všecko  musí  říci! 
Celý  život  její  závisí  na  tom.  Jestliže  ho  neuvidí  a  neřekne  mu  to  vše, 
pak  se  s  ní  stane  cosi  hrozného.  Pak  nezbývá,  než  skok  s  té  vysoké, 
rozviklané  lávky  dolů  do  šumivých  proudů  hlubin.  A  čím  častěji  vracela 
se  sklamána  domů,  tím  vytrval eji  ho  hledala,  tím  rozechvěněji  ho  čekala. 
Už  byl  nejvyšší  čas!  Bloudila  pozdě  do  noci,  upírajíc  smutné  oči  stále 
tam,  kde  vyčnívala  bíle  zaprášená  střecha  veliké  budovy  nad  vrcholky 
topolů  a  vrb,  zoufale  se  vzpírajíc  tvrdé  nezbytnosti,  jež  pobízela  ji 
suše  na  cestu  k  domovu,  tvrdíc,  že  dnešek  byl  zase  marný  a  že  je  již 
nezbytně  ztracen.  Co  se  stane,  jestli  ho  neuvidí  a  nepoví  mu  to?  Ně- 
kolikrát zahlédla  ho  jeti  mimo  silnicí  do  města,  ale  jen  se  mihl  podle 
oken,  tak  plaše  a  bleskorychle,  jako  zlé  svědomí.  Ani  hlavy  neobrátil 
k  jejich  oknům,  jakoby  ani  nevěděl,  že  tuto  bydlí. 

Počátkem  léta  povila  hocha.  A  ze  mlýna  přicházely  toliko  dary 
a  podpora  pro  matčiny  lakotné  ruce,  ale  ani  záblesk  útěchy  pro  její 
opuštěné,  sklamané  srdce. 

Hned  první  týden  přišla  z  nenadání  Polda  pozdě  večer,  nějak 
plíživě,  tajemně,  jako  na  zapřenou  a,  prohlížejíc  pozorně  dítě,  napomínala 
je  obvyklým  svým  příkrým,  úsečným  tonem,  aby  o  ně  svědomitě  pečo- 
valy, narážejíc,  že  to  nedělají  zadarmo,  že  mají  všechno  dobře  za- 
placeno. 

Říhová  byla  velmi  popuzena,  připomínajíc  stále,  že  Polda  přišla  na 
špehy  a  že  přijde  zajisté  častěji. 

Nemýlila  se.  Měla  sice  zlost,  ale  chovala  se  k  ní  vlídně  a  skoro 
poníženě. 

A  Poldiny  návštěvy,  zprvu  krátké  a  nenadálé,  prodlužovaly  a  ustálo- 
valy  se  znenáhla.  Jednou,  když  zvláště  dlouho  prodlévala,  přešlapujíc 
rozpačitě  u  kolébky,  prohodila  pojednou  nesměle,  že  by  dítě  ráda  vzala 
domů  ukázat. 

Anežka  zalekla  se  tohoto  návrhu.  Onen  cit  trpkosti,  již  cítila  k  těm 
pečlivým,  štědrým  rukám,  jež  stále  cpaly  peníze  do  matčiny  lakotné 
dlaně,  jen,  aby  ji  zbavily  všech  nároků  a  odšfouchly  ji  daleko,  aby 
byla  rychle  zapomenuta  a  nahrazena,  propukl  nyní  v  nesmiřitelnou 
žehravost  a  nedůvěru.  Nechtěla  Poldě  dítěte  svěřiti. 

, Nedivte  se,"  omlouvala  ji  matka,  ^bojí  se  o  dítě.  Vidí,  že  k  ní 
nemají  citu,  jako  žebráka  ji  odbývají  .  .  .  jak  by  jej  měli  pro  dítě?  Pan 
Konrád  jezdí  kolem,  ani  se  neohlédne.  Nač  má  nosit  dítě  na  oči,  jako- 
bychom  ho  tím  chtěli  zahanbit,  nebo  se  mu  vtírat?  Chudé  děvče  má 
také  cit.- 

Ale  Polda   prudce   vybuchla,    vytýkajíc  jim  nevděk  a  pokrytectví. 

Tu  konečně  svolily  obě,  obávajíce  se  roztržky  a  hněvu.  Toho  dne 
Polda  poprvé  odnesla  dítě  do  mlýna  a  vrátila  se  s  ním  teprve  pozdě 
v  noci,  uvnitř  zjevně  spokojena  a  šfastna.  K  naléhání  staré  podruhyně 
uklouzlo  několik   významných  slov  jejím   zamlklým  rtům,   jež  dovedly 


Digitized  by 


Google 


206  Jiří  Sumín: 

stříd  tajemství  rodiny,  s  níž  byla  srostla.  Slečnám  řekla  prý,  že  je 
to  sirotek  po  jejím  bratrovi,  jenž  nedávno  zemřel.  Vydíraly  prý  si  dítě 
z  náručí  a  chtěly,  aby  bylo  ponecháno  ve  mlýně.  Konrád  seděl  jako 
zařezán,  a  po  celý  večer  nepromluvil,  až  se  Poldě  chtělo  smát.  A  když 
se  byla  na  chvíli  odmlčela,  odvažujíc  pečlivě,  co  ještě  možno  říci, 
vyhrkla  pojednou:  «Je  to  moc  hezký  chlapeček,  když  člověk  pomyslí 
na  všecky  poměry  a  uváží  to  kolem  a  kolem,  musí  nad  ním  zaplakat. 
Ale  naši  ho  neopustí.  Krev  není  voda.  Až  se  pan  Konrád  ožení,  a  oni 
půjdou  na  výminek,  vezmou  si  dítě  ssebou  do  města." 

Odnášela  pak  častéji  dítě,  nedbajíc  pichlavých  poznámek  podruhyně, 
jež  měla  za  to,  že  netřeba  dítě  přenášet,  neboť,  kdyby  měl  ten,  jenž 
má  k  němu  největší  povinnosti,  lidské  srdce  v  těle,  mohl  by  se  přijít 
na  ně  podívat.  Polda  bývala  zjevně  popuzena  těmito  nájezdy. 

„Co  chcete?"  hubovala,  „vždyť  mě  sem  páni  posílají.  Myslíte,  že 
chodím  o  své  újmě,  nebo  na  procházku?  Náš  mladý  pán  má  dobré 
srdce,  povídejte  si  co  chcete.  Je  trochu  svévolný,  po  zlém  s  ním  nic 
nespraví,  ale  po  dobrém  možno  jej  kolem  prstu  ovinout.  A  jak  je  teď 
hodný  a  pečlivý!  Pán  se  již  o  nic  nemusí  starat,  ani  ho  již  ráno  stárek 
nebudí,  jako  jindy.  Velmi  se  změnil  náš  mladý  pán!  Tak  je  teď  vážný, 
že  si  s  ním  ani  nikdo  netroufá  zažertovat.  S  Klapkou  už  nekamarádí 
a  mě  už  také  přestal  dopalovat.  Nu,  všecko  má  svůj  čas.  Dospěl 
a  zmužněl.  Pán  má  z  něho  radost.  Snad  i  to  neštěstí  bylo  k  dobrému. 
Co  pak  vy  víte  .  .  .?  Člověk  nemůže  všecko  povědět.  U  nás  se  tohle 
nebéře  na  lehkou  váhu.  Kdyby  se  na  dítě  zapomínalo,  myslil  by,  že 
k  němu  nemá  povinností,  že  se  jen  zaplatí,  a  dobrá!  A  to  tak  nejde, 
holečku!  Dítě  je  tvé  od  první  chvíle  až  do  posledního  dechu.  Žádné 
zapírání  ...  tu  se  nic  nedá  změnit  a  zakrýt  ...  tu  je  závazek  pro  celý 
život!"  Zalekla  se,  neboť  se  jí  zdálo,  že  ve  svém  rozhorlení  zašla  příliš 
daleko,  a  umlkla  náhle. 

Při  nejbližší  narážce  staré  podruhyně,  jež  nemohla  bez  trpkostí 
snésti  myšlenku,  že  dcera  je  svým  milencem  na  vždy  opuštěna,  odbyla 
ji  Polda  ještě  ostřeji. 

„Co  pak  ještě  chcete,  nevděčná  osobo?  Však  jsem  to  řekla  pánům, 
co  tu  povídáte.  Mluvilo  se  o  tom,  ba  i  před  panem  farářem.  Chcete, 
aby  sem  Konrád  za  ní  přišel  .  .  .?  Kam  by  to  vedlo?  Že  se  ne- 
ohlédne .  .  .?  Nu,  dobře  má!  Sám  pan  farář  ho  za  to  chválí.  Vzíti  si 
ji  nemůže,  a  tak  —  je  konec!" 

Tato  slova  zařízla  se  Anežce  do  srdce,  v  němž  umíraly  poslední 
naděje.  Od  té  chvíle  nečekala  ničeho  již,  ano  i  na  dítě  pohlížela 
s  tesknotou,  tušíc,  že  jí  později  bude  odilato  a  odcizeno. 

Ale  Říhová  se  svým  nevyčerpatelným  darem  nadějí  a  ctižádosti 
jen  tajemně  oči  přivírala,  tisknouc  úsměšně  rty,  jakoby  věštecky  za- 
držovala veliké  slovo,  jež  si  ponechává  na  konec. 

Než,  jednou,  v  neděli  ráno,  přichvátala,  těžce  supíc,  z  kostela  a,  hodíc 
hřmotně  na  truhlu  svou  starou  modlitební  knihu,  strhla  zlostně  šátek 
se  sebe. 

„Konrád  jezdí  kamsi  za  nevěstou!"  zabouřilo  to  z  jejích  úst  jako 
vzteklá  vichřice  vetchou  chatou. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  207 

Anežka  ztrnule  na  ni  pohlédla. 

„Dávno  jsem  si  to  myslila,"  pronesla  zbledlými  rty. 

Matka,  zsinalá,  třesoucí  se  zlostí  a  sklamáním,  bodavě  na  ni  po- 
hledla. 

, Myslila?  Jak  by  ne!  Jsi  hloupá,  jako  pařez  ...  tak  .  .  .  protože*s 
si  to  myslila  .  .  .  Vím,  že  jsi  boží  dar  bez  kvasnic.  Kam  tě  Člověk  ráno 
postaví,  tam  tě  večer  najde.  Druhá  na  tvém  místě  —  oh,  panečku,  to 
by  bylo  co  povídat!  —  Ale  ty,  jen  s  hanbou  přijít  rodičům  na  krk 
a  o  čest  se  nestarat.  —  Já  to  nepřežiju!" 

Otec,  ulekán,  povstal,  bázlivě  ke  zdi  se  přitlačil,  hledě  s  respektem 
na  ženu.  Pojala  ho  úzkost,  že  pravidelnému  přílivu,  jenž  tak  pěkně 
svědčil  jeho  názorům  na  život  a  práci,  hrozí  překážky  a  nemilé  pře- 
rušení. 

pCo  říkáš?**  obrátila  se  k  němu  žena,  ale  on  jen  zdlouha  obočím 
pohnul  a  hlavou  zakýval.  „A  nic,  viďl"  pokračovala.  „Jsi  boží  dřevo, 
jako  tvá  dcera.  Kdybys  byl  na  ni  vzal  provaz,  když  ti  přišla  s  hanbou 
domů,  byl  bys  jí  nahnal  rozumu.  Všici  jste  stejní.  Jen  sedět  a  jíst  .  .  . 
a  čekat,  co  přijde  ...  co  pánbu  dá."  —  Otec  zhurta  očima  mrkal, 
utkvívaje  brzy  na  dceři,  brzy  na  ženě,  jakoby  čekal  od  ní  jakýsi  ne- 
příjemný rozkaz,  jejž  však  byl  ochoten  ihned  vykonat.  —  „MěFs  ji 
vyhodit  i  s  děckem,"  pokračovala  matka,  „aby  věděH,  že  máme  čest. 
A  že  ji  neprodáme  za  pytel  hrachu  a  mouky  I"  Otec  kabonil  se  víc 
a  více,  chvílemi  zaklel  také  a  pohrozil  ještě.  —  „Bože,  proč  mám  tak 
tupou  dceru,"  naříkala  matka.  „Jen  se  podívej  na  sebe!  Celé  léto  jsi 
na  slunci  nebyla  .  .  .  ruce  máš  jako  slečna  ...  Eh,  darmo  mluviti 
Tupým  nožem  chleba  neukrojíš,  jenom  ho  podrtíš." 

^Ale,  peníze  .  .  .  vždyť  on  chce  peníze,"  vydechla  dcera  ustrašeně. 

^A  mlč,  hloupá!  Peníze  .  .  .  peníze!  Nu,  co  pak  jich  nemá  dost?" 

Zamyslila  se,  hledíc  upjatě  do  okna,  zatím  co  zlý  úsměch  škubal 
jí  rtoma. 

^A  jak  ujížděl!  Bože,  ten  jel!  Nu,  jako  blázen.  Baby  z  Újezda 
na  mé  volaly:  Tetko  Říhová,  hleďte,  váš  bývalý  zeť  už  jezdí  za  ne- 
věstou .  .  .!  Ještěry!  Však  jsem  jim  dala  .  .  .!  A  jak  jel  mimo  hospody, 
mužští  vyběhli  ven,  chtěli  se  podívat  na  koně  ...  má  nové  .  .  .  ale, 
kdež  už  byl.  Zatra!  povídají,  ten  uhání!  Bez  ptaní  poznat,  že  jede  za 
nevěstou  ...  to  je  ženich  nedočkavý!" 

Slzy  svezly  se  jí  po  tváři,  jakoby  žárlila  na  tu,  k  níž  takto  pospíchal. 

„A  jak  na  nás  pamatují!  Polda  už  tu  nebyla  čtrnáct  dní.  Naposled 
nám  i  děcko  nechají  na  krku." 

Chvíli  mlčela,  hryzla  se  do  rtů,  pojednou  propukla  v  okázalý, 
křečovitý  pláč. 

„A  ta  chuděrka  .  .  .  tetička  Březánková  už  leží  na  smrtelné  posteli. 
Včera  u  ní  byl  panáček  s  Pánem  Bohem  ...  Už  ani  nemluví  .  .  .  Ach, 
ta  dobrá  duše  a  milá  .  .  .  zítřka  už  se  nedočká.  Kdyby  ještě  aspoň  rok 
vydržela,  ale  tuto  ...  v  takové  chvíli  .  .  .  Ten  nebude  ani  měsíc 
vdovcem  .  .  .  Ah,  Bože,  Bože,  zač  mě  takto  trestáš?!" 

Nikdy  nezdála  se  jí  těsnější  a  odpornější  rodná  chata,  jako  nyní. 
Nový  tyčkový  plot,  jenž  se  dosud  bělel  a  odrážel  křiklavě  od  schátra- 


Digitized  by 


Google 


208  Jiří  Sumín: 

lého  staveni,  jakoby  celému  okolí  připomínal  její  hanbu.  Sváry  a  různice 
byly  na  denním  pořádku.  Ale,  když  se  znenadání  objevila  Polda,  stichlo 
vše,  a  napjatě  čekali,  co  přináší. 

„Tak,  bude  u  vás  svadba?"  otázala  se  Říhová  laskavě. 

Polda  všecka  zazářila. 

„Bude,  ale  až  v  masopustě.  Je  to  ještě  dlouho,  ale  ať!  Však  čas 
uteče.  Mladý  pán  je  celý  blázen.  Neděle  se  dočkat  nemůže." 

„A  bohatá  je  . .  .?« 

„To  nevím.  Ale  pěkná,  moc  pěkná  I  Podobiznu  její  nosí  v  notesu 
a  pořád  se  na  ni  dívá." 

Těžké,  nepoddajné  ticho  vleklo  se  trýznivě  pokojem.  Anežka,  cítíc, 
že  osud  její  je  navždy  spečetěn,  přála  si  být  někde  daleko,  daleko 
odsud,  aby  už  nikdy  neslyšela  těchto  slov,  jež  ji  bodala  jako  žhavé 
šípy,  aby  nemusila  více  dýchati  vzduch  tohoto  vězení,  jenž  ji  otravoval 
a  dusil. 

„Nu,  tak  —  to  je  radosti,"    protáhla   matka  stísněně   skrze  zuby. 

„Moc  se  z  toho  těšíme,"  doznávala  Polda.  „Povídá  se  sice  o  ne- 
věstě, že  je  světácká.  Ale  to  nevadil  Naše  paní  je  také  veselá.  Když 
se  na  bále  nevytančí,  zlobí  se  týden  na  pána.  A  jemu  už  se  nechce 
do  skoku."  Zasmála  se,  a  zrak  její  padl  na  kolébku  s  dítětem  a  nějak 
starostlivě  se  zastínil. 

„Škoda,  že  jste  mu  dali  jméno  Konrád!  Vezmou-li  si  ho  staří, 
a  otec  ho  nezapře,  pak,  narodí-li  se  mu  syn,  nebudou  mu  moci  dát 
jeho  jméno.  Ostatně,  snad  by  bylo  lip,  kdybyste  si  ho  nechali;  mohli 
by  vám  na  něj  platit." 

Ano,  něco  takového  musilo  znenáhla  přijít.  Bláhová  naděje,  že 
jí  teď  náleží,  neměla  více  potravy  pro  své  houževnaté,  nezmarné  kořeny. 
Stále  hůř  a  nevlídněji  bylo  nyní  v  rodné  chatě.  Matka  ji  neustále  plí- 
snila a  snula  odporné  záměry.  Když  Polda  dlouho  nepřicházela,  posílala 
ji  s  dítětem  do  mlýna.  Prudké  hádky  a  hrubé  výstupy  byly  na  denním 
pořádku.  Ale  ješitná  stařena  musila  posléze  umlknouti,  neboť  podpora 
přicházela  štědře  a  pravidelně,  takže  žili  z  ní  všichni.  Posléze,  krátce 
před  vánocemi  objevila  se  Polda.  Zraky  všech  visely  jí  netrpělivě  na 
rtech,  ještě  nežli  ústa  otevřela. 

„Poldynka  na  nás  zapomíná  ...  jak  by  ne?  Je  plno  práce  před 
svadbou." 

„Ba  ne,  sešlo  s  toho,"  řekla  studeně.   „Už  je  konec!" 

„Cože  .  .  .?« 

„Už  je  konec?  —  Ah,  však  po  tom  nic  nebylo!  Dejte  svatý  pokoj, 
s  takovou  . . . !  To  by  byla  mlynářka !  Jenom  po  bálech  a  po  muzikách  . . . 
a  za  mužskými  celá  blázen.  Hanba  povídat.  Sama  pana  Konráda  zvala 
a  jaké  listy  mu  posílala!  Až  jsem  se  musila  červenat,  když  mi  to  paní 
Četla  ...  ne,  jak  jsem  stará  děvka,  tak  bych  mužskému  nepsala.  A  tato 
slečna  .  .  .!  A  to  chtěla  jen,  aby  za  ní  jezdil,  bavil  ji  a  kytice  posílal. 
A  jak  o  ni  řekl,  počala  se  vytáčet.  Že  ho  má  ráda,  ale  na  mlýn  že  se 
nevdá.  Mlynářka  že  není  žádná  paní,  že  to  je  poloviční  selka  .  .  .  Tož 
tak!  Však  už  se  vdává  —  opice  ošklivá!  ~  oficíra  si  bére." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  209 

.Oficíral"  A  na  tváři  matčině  objevil  se  zase  tajemný,  mnohoslibný 
úsměv,  jenž  jakoby  věštecky  zadržoval  veliké  slovo,  jež  třeba  na  konec 
promluviti. 

„Ale  což,"  pokračovala  Polda,  „nevěst  máme  —  darmo  mluvit! 
Pořád  vzkazují.  Paní  se  se  mnou  o  každé  radí:  Co  říkáš.  Poldo,  jak 
se  ti  líbí?  .  .  .  Můžeme  si,  chvála  bohu,  vybrat,  berou  na  něj!  A  jemu 
je  to  jedno:  Vyberte  mi  kterou  chcete,  říká.  Ale  když  je  jich  tolik,  tak 
je  volba  těžká  ...  Až  z  Rakous  nám  jedna  vzkázala.  Ah,  kdyby  měl 
všecky  navštívit,  nestačilo  by  mu  dní  do  roka." 

„Nevezmete  maličkého  s  sebou  .  .  .?  Už  ho  dávno  neviděli." 

„Eh,  dejte  pokoji"  utrhla  se  nevrle.  „Paní  má  chudák  jiné  starosti! 
Je  to  zrovna  k  zbláznění  u  nás!  Však  jste  o  tom  jistě  slyšeli  .  .  .  tof 
se  ví,  dívky  všecko  vynesou.  Slečna  zamilovala  se  do  stárka  a  nechce 
od  něho  upustit.  Je  to  takový  úlisný  Čech  kdesi  od  Lanškrouna  .  .  . 
Říká,  že  má  také  mlýn.  Ale  pán  to  tam  zná.  To  je  takový  úrodný 
kraj,  říká,  oves  aby  tam  sázel  šidlem  a  brambory  střelným  prachem 
ze  země  dobýval.  A  pan  Konrád  .  .  .  pan  Konrád  od  té  doby  ...  ne- 
stojí za  nic!" 

„Nestůně  snad?" 

„Nestůně  zrovna,  ale  jaksi  .  .  .  není  ve  své  kůži.  Jíst  se  mu  nechce, 
a  pánovi  ve  mlejnici  všecko  poplete.  Onehdy  se  mléči  servali  ...  to 
byla  mela!  Pán^byl  volán  na  úřad.  Všichni  mu  domlouvají,  nic  naplat. 
Pán  ho  posílá  do  města,  aby  se  povyrazil.  Povyráží  se,  jen  co  je 
pravda  .  .  .  však  to  jistě  víte,  jezdí  tudy  mimo.  —  Bože  nebeský, 
nikdy  to  nedělal!  a  teď  přijíždí  z  města  s  houfem  kamarádů  a  — 
vždycky  opilý!  A  kdyby  to  aspoň  pomohlo!  Ale  na  druhý  den  sedí 
zase  sám  v  pokoji,  nic  nedělá,  a  nic  nedbá,  a  nemluví  s  nikým.  A  s  ro- 
diči se  stále  hašteří  .  .  .  neví  sám,  co  chce.  Člověk  nemůže  všecko  po- 
vědět. Paní  má  stále  oči  uplakané  a,  zeptám-li  se,  proč  pláče,  vždy 
totéž  odpoví:  Malé  děti,  říká,  pijí  mléko,  ale  velké  krev."  —  Zarazila 
se,  neboť  zdálo  se  jí,  že  řekla  příliš  mnoho,  poseděla  ještě  chvíli,  zamlklá 
a  nevrla,  náhle  pak  povstala,  jakoby  se  na  přítomné  byla  rozhněvala, 
zabručela  pozdrav  a  bouchla  dveřmi. 

Ale  její  slova,  rozhozena  v  chudé  chatrči  jako  štědrá  zrna,  počala 
klíčiti  zázrakem  nadějí.  Ano,  cosi  se  dělo  s  Konrádem.  Jindy  vyjížděl 
z  domů  nedočkav,  vyšňořen,  vesel  a  vracel  se,  zejména  v  poslední 
době,  skleslý  a  vážný.  Nyní  pak  odjíždí  nedbale  ustrojen,  klidně  a  tupě 
a  vrací  se  rozjařen  a  špit.  Jindy  projel  mimo,  aniž  hlavy  obrátil,  nyní 
hledí  často  do  oken  a  usmívá  se  drze.  Zamyslili  se  hluboce.  V  jakých 
ohních  žádostí  a  vášní  skoupala  se  mladá  jeho  duše  .  .  .  jaký  obraz 
zachytí  se  nyní  v  prázdném,  rozrytém,  bolavém  a  pustém  srdci,  pra- 
hnoucím horečnou  touhou  mládí  po  lásce  a  štěstí? 

Matka  celé  noci  nespala,  smělé  záměry  rojily  se  zase  v  její  hlavě. 
Ale  nic  vhodného  nenacházela,  co  by  dceru  sblížilo  s  bývalým  mi- 
lencem, a  nesmělé  pokusy  její  vesměs  selhaly. 

Konečně  po  dlouhé  době  přišla  zase  Polda  v  neobvyklé,  odpo- 
lední době. 

„Jdu  pro  chlapce,"   řekla  mrzutě,   „rychle  ho  ustrojte,  nemám  času!" 


Digitized  by 


Google 


012  Jiří  Sumín: 

„Už  běhá,  Poldy nko,  jen  se  podívejte,  jak  se  batolí.  Milostpaní  si 
zas  na  něj  vzpomněla?" 

„Ah,  ne!  Mladý  mě  posílá!" 

„Ale,  je  ješlě  den  .  .  .  lidé  vás  budou  vidět." 

„Ale  af!  Když  ho  tam  chce  mít,  ať  ho  má!" 

„Nu,  stydět  se  za  něj  nemusí,  je  to  dítě  jako  obrázek." 

Polda  stiskla  jen  své  suché,  zamlklé  rty  a  odkvapila  s  dítětem  na 
ruce.  Hleděly  za  ní  udiveně,  hledajíce  vysvětlení  k  těm  skoupým,  za- 
hořklým  slovům,  jež  pronesla.  A  když  ničeho  nenašly,  čekaly  dychtivě, 
s  jakou  se  Polda  vrátí.  Přišel  večer,  přišla  i  noc,  leč  i  Polda  se  ne- 
vracela. Nedovedly  si  vysvětliti  tento  podivný  vrtoch  Konrádův.  Anežka, 
jíž  napadlo,  že  jí  snad  chtějí  již  dítě  odejmout,  stála  do  pozdní  noci 
u  okna,  nemajíc  klidu  a  nevědouc,  co  počíti. 

Pojednou  matka,  jež  ulehla  záhy,  prudce  z  postele  vyskočila. 

Rozčilení,  jež  vzbudila  tato  záhadná  příhoda,  zbělelo  její  tvář, 
zmatek  a  napjetí  chvěly  se  jí  v  očích. 

„Nezůstaneme  přece  po  celou  noc  v  nejistotě,"  pravila  rozhodně. 
„Dítěti  mohlo  se  něco  přihodit.  Oblec  se  rychle  a  jdi  tam!  Je  noc,  ale 
což  .  .  .!  Však  trefíš.  Jen  jdi  a  tluč  na  vrata,  až  ti  otevrou.  Nedej  se 
odbýt,  děj  se,  co  děj!  Máš  právo  ...  jsi  matka.  Bez  dítěte  mi  nechoď!" 

VIII. 

Na  věži  vzdáleného  vesnického  kostelíka  odbíjela  půlnoc,  když 
zazvonila  Anežka  u  mlýnských  vrat. 

„Jdu  si  pro  chlapce,"  pravila  několikrát  dělníkovi,  jenž  jí  přišel 
otevřít.  Hleděl  na  ni  lhostejně,  skoro  s  úsměškem,  jakoby  ho  to  ani 
nepřekvapovalo,  že  ji  zde  vidí.  Nesměle  kráčela  špatně  osvětlenou 
mlejnicí,  myslíc  na  to,  najde-li  otevřený  vchod  do  chodby,  vedoucí 
k  ložnici  pánů  i  k  bytu  Konrádovu.  Překvapilo  ji,  když  dělník,  jenž 
jí  vrata  otvíral,  pozoruje  nyní,  kam  jde,  významně  hlavou  pohodil 
a  studeně,  skrze  zuby  se  zasmál.  Stanula  a  hleděla  na  něj  tázavě, 
náhle  sklíčena  neurčitou  obavou.  On  však  si  dále  jí  nevšímal,  přitahuje 
pytel  ke  koši.  Ale  když  chvíli  tak  nerozhodně  stála  s  nevyslovenou 
otázkou  na  rtech,  tu,  zanechav  práce,  přiblížil  se  jí  náhle. 

„Tak*s  to  byla  včera  přece  ty!"  promluvil  jí  zblízka  do  tváře 
tím  hlasem  jadrným,  jenž  dobře  proniká  ve  hřmotu  dílny.  —  „A  já  se 
s  Klapkou  hádal,  že  je  to  jiná." 

„Kdy?"  otázala  se  živě. 

„Včera  .  .  .  vlastně  tedy,  dnes  už  to  bylo,  po  půlnoci  jsi  odchá- 
zela těmito  dveřmi." 

„Já?  —  Ne,"  řekla  dlouze,  a  v  hlavě  její  nakupila  se  nesrovnale 
tato  slova,  jež  nebyla  s  to  dost  rychle  pochopiti.  —  „Jdu  si  pro  svého 
chlapce,"  pravila  důrazně,  „nevíte,  prosím  vás,  je-li  nahoře  nebo  u  Poldy 
v  čeledníku?" 

Hleděl  na  ni  nechápavě,  rozvazuje  pytel  u  koše. 

„Ah,  ne,"  zvolal  pojednou,  jakoby  se  náhle  na  cosi  upamatoval. 
„Mladý  ho  tu  vodil." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  21 1 

„Vodil  ho?    Tudy  .  .  .  tudy  ho  vodil?"  řekla  udiveně. 

„Nu,  ano/  zasmál  se  studeně  a  suše.  „Vodil  ho  za  ruku  a  všem 
se  chlubil,  že  je  to  jeho  syn.  Jakobychom  to  nevěděli!"  Několikrát  po- 
hodil úsměšně  hlavou,  sehnut  nad  košem,  do  něhož  vysýpal  žito. 

Stála  u  něho,  nevědouc,  jak  navázat  své  dojmy  k  této  podivné  zprávě. 

, Chlubil  se  .  .  .?  A  proč  se  chlubil?" 

Pohlédl  na  ni,  živě  svitě  svými  velikými,  bílými  zuby. 

,Nu,  protože  už  zas  je  v  marši.  Jak  se  do  toho  dá,  jakoby 
o  rozum  přišel.  Až  je  z  něho  strach.  S  počátku  to  trvalo  pouze  den, 
dva,  a  teď  řádí  třeba  čtrnáct  dní,  a  už  by  mohl  věru  přestat,  neboť 
neni  už  hlupoty  ani  klukovství,  jež  by  byl  neproved.  —  Ten  už  ne- 
bude dělat  dobroty!" 

„A  prosím  vás,  jak  to  .  .  .?"  zastoupila  mu  cestu,  když  chtěl  již 
odejít. 

„Jak  to?"  rozhodil  široce  rukama  a  zasmál  se  této  naivní  otázce, 
nevěda,  co  odpovědět.  —  Trhl  ramenoma,  pošinuje  čapku  a  hledě  s  ní 
zažertovat.  „Ďas  ví,  jak  to  přijde.  To  je,  myslím,  taková  nemoc,  jako 
u  koní  příHš  dobře  krmených.  Začnou  najednou  zuřit,  kousat  a  tlouci 
sebou,  až  z  toho  pojdou.  Jenom  že  u  lidi  trvá  to  déle,  a  konec  bývá 
všelijaký."  Zasmál  se  hlasitě  a  zmizel  v  šedavém  prachu,  mezi  naku- 
penými stohy  obilí. 

Zmatena  vešla  do  tmavé  chodby,  hmatajíc  nejistě  po  zdech.  Ne- 
věděla určitě  co  chce,  ale  přála  si  za  každou  cenu  bližšího  vysvětlení 
o  tom,  co  právě  slyšela.  Nemyslila  na  to,  proč  a  kam  jde,  a  co  se  s  ní 
stane.  V  nejhorším  případě  ji  snad  vyženou.  Co  na  tom?  Vezme  své 
dítě  a  půjde  ...  V  tom  noha  její  narazila  o  tvrdý  předmět,  a  cosi  pře- 
vrhlo se,  šramotíc  v  nočním  tichu.  V  ložnici  pánův  ozvaly  se  hlasy, 
ale  v  tom  už  pronikl  sem  jasný  pruh  světla  z  pokoje  Konrádova. 

„Konečně!"  pravil,  když  k  němu  vešla,  polomrtvá  leknutím.  „Už 
jsem  myslil,  že  čekám  nadarmo.  Kdybys  nebyla  přišla,  byl  bych  toho 
kluka  hodil  do  vody." 

Zalekla  se  jeho  hlasu,  jenž  zněl  zhruble  a  drsně,  jako  by  jím 
divoká  jakás  vášeň  třásla.  Neusmál  se  ani  svému  žertu,  a  klesl  zemdleně 
na  pohovku.  Hleděla  tázavě  do  jeho  změněné,  přepadlé,  ale  zmužnělé 
tváře,  zda  žertuje,  či  mluví-li  vážně.  Nepořádek  v  jeho  pokoji  rovněž 
ji  překvapil.  Bylo  zde  jako  po  pitce,  podlaha  plna  hlíny  a  skvrn  od 
jídla,  pod  stolem  ležela  rozbitá  sklenice  a  cínová  pivní  konev  ze  ša- 
landy,  u  kamen  odhozené  zbytky  doutníků  vedle  provrtaných  zátek 
a  vyprázdněných  láhví.  Nepoznávala  už  tohoto  bytu,  jenž  býval  tak 
útulný  a  krásný,  neboť  paní  pečovala  zde  přísněji  o  pořádek,  než  ve 
společných  místnostech.  Ale  odporný  tento  dojem  zmírňoval  pokojný, 
pravidelný  oddech  jejího  hocha,  jenž  ležel  nesvlečen  napříč  Konrádovy 
postele.  Strach,  jenž  se  ji  zmocnil,  když  vstupovala  do  předsíně,  ustoupil 
brzy,  a  při  pohledu  na  dítě,  spící  v  jeho  posteli,  bylo  jí,  jakoby  zde 
měla  své  nepopiratelné,  dobré  právo.  Co  jí  zaráželo  a  odpuzovalo, 
unikalo  prozatím,  zastíněno  hřejivým,  hluboce  cítěným  štěstím,  že  po 
dlouhé  rozluce  zas  je  u  něho,  že  se  nepodařilo  těm  štědrým,  opatrným 
rukám  zapuditi  ji  navždy. 


Digitized  by 


Google 


212  Jiří  Sumín: 

„Jak  je  to  tu  divné,"  řekla  nesměle,  „jindy  zde  bývalo  tak  mile 
a  krásně  ..." 

„Nu,  což,"  pravil  nemile  dotknut,   „měl  jsem  zde  kamarády." 
„Ale  okna  jsou  nemyta,  a  záclony  tak  začazeny  ..." 
„Ah,    pravda,   služky  jsou   nedbalé,  a  matka   mi  sem    nedohlíží." 
„Nedohlíží  .  .  .?  A  proč?"  tázala  se  se  zatajeným  dechem. 
„Zlobí  se,"    pronesl   zvolna    úsměšně  a  trpce.    „U  nás  se  všecko 
nadsazuje    a  přepíná,   ač   každý   se   může   přesvědčit,   že   nejsem   tak 
špatný,  jak  mě  dělají.  Vždyť  jsem  mlád,  peněz  mám  dost,  a  —  dělají 
to  tak  všichni.  Otec  má  ostatně  rozum,  ví  že  to  jinak  nejde,  každý  se 
musí  vybouřit,  ale  matka  .  .  .  matka !  Eh,  což,  nezáleží  mi  na  ni,  vždyť 
ona  nic    nezkusila,  a  o  světě  nic  neví.    Jenom  že   mne  už  nic   netěší. 
Zábavy  jsou  tak  pitomé,  a  kamarádi  se  mi  zprotivili  .  .  .  všecko  se  mi 
hnusí  .  .  .  pojď,  sedni  si  ke  mně!"   Vztáhl  k  ní  ruce  a  usmál  se  něžně. 
Jeho  přepadlá,  zmužněla  tvář  měla  výraz  teskného  smutku. 

Nebránila  se,  naopak  zdálo  se  jí,  jakoby  se  byla  neočekávaně  při- 
blížila vytouženému,  opojnému  štěstí.  —  Od  té  doby  náležela  mu  zase, 
jsouc  vždy  pohotově  snésti  vše  od  něho  a  pro  něj,  ničeho  mu  nevy- 
týkati  a  nezazlívati,  vzíti  za  vděk  osudem  oddané  otrokyně,  sloužící 
do  posledního  dechu  nevděčnému  pánu  v  nadšeném  sebezapření  a  ne- 
změrné lásce,  doufajíc  pevně,  že  přivede  jej  zase  zpět  na  dobrou  cestu, 
s  níž  odbočil  v  době  odloučení.  Než  přece,  zblížíc  se  s  ním  podruhé, 
děsila  se  neblahých  převratů,  jež  se  s  ním  udaly.  Byly  chvíle,  kdy  zoufala 
nad  jeho  životem.  Připadal  jí  jako  nalomený  štěp,  jenž,  nezaceliv  ránu, 
vyhání  z  černého  kořene  ničivý  podrost  nízkých,  hrubých  pudů  a  ni- 
čemných, svévolných  choutek.  Zdálo  se  chvílemi,  že  chorým  kmenem 
proudí  ještě  zdravá  míza,  že  se  rána  zaceluje  a  hojí,  a  že  raší  již  ušlechtilé 
omlády,  když  pojednou  ničivý  podrost  opět  vše  zahlušil  a  vysílil. 

V  rodné  chatě  na  přícestí  stal  se  nyní  vítaným  a  váženým  hostem, 
jehož  přání  a  pokyny  byly  poslušně,  s  přehnanou  ochotou  plněny,  jehož 
špatným  pudům  bylo  hověno  a  lichoceno.  Zde  prospal  své  špatné  chvíle 
po  bouřlivých  nocích  a  divokých  pifkách,  zde  prodléval  vystřízlivělý  po 
lehkovážných,  bujných  kouscích,  vyčkávaje,  až  přejde  doma  první  nával 
hněvu,  sem  přicházel  nabažit  se  tiché,  oddané  lásky,  jež  všecko  odpouští 
a  zapomíná,  když  přesycen  hledal  změnu  a  poklid.  Překvapovalo  ho,  že 
byl  laskav,  otcovsky  něžný  ku  svému  dítěti,  k  němuž  častým  stykem  při- 
růstal silným  vzmachem  svých  neskrocených  vášní,  kdežto  jí  náležely  jen 
černé  chvíle  jeho  mládí,  chmurné  popeleční  středy,  jež  se  stále  střídaly 
s  divokými  masopustními  úterky.  A  pak  zase,  jakoby  jí  ani  nebylo. 

Polda  přicházela  občas  na  špehy,  ne  však  sdílně  a  přátelsky;  jako 
dříve  dítěte  si  vůbec  nevšímajíc,  resignovaně  usedla  v  zástolí  se  se- 
vřenými, trpce  zamlklými  rty,  zdlouha,  skoro  ironicky  pokyvujíc  hlavou 
k  lichotným  řečem  staré  podruhyně.  A  když  byla  dlouho  marně  vyčkávala, 
napínala  sluch  a  projížděla  stavení  svými  břitkými  pohledy,  přerušila  ji 
nevlídně.  „Řekněte  mi  přece:  náš  mladý  pán  tu  není?  Nezapírejte,  koně 
jsou  doma,  do  města  nejel,  a  v  naší  hospodě  by  tak  dlouho  nevydržel. 
Co  by  tam  dělal?  Ostatně  byli  tam  chasníci  .  .  .  Milostpaní  mě  posílá, 
nelžete!  Pěkně  se  odměňujete  za  všecko  dobré." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  213 

Zlomyslný  úsměv  škubal  širokýma  rtoma  staré  podruhyně. 

,Vy  nám  vždycky  ubližujete,  ale  já  už  jsem  tomu  zvyklá.  Však 
to  pámbiček  v  nebi  všecko  porovná,  uvidíte!  Řeknu  vám  zrovna,  co 
bych  zapírala:  byl  tu  před  hodinou.  Nemůžem  ho  přece  vyhodit,  když 
řekne,  že  se  jde  na  dítě  podívati.  Vždyť  je  jeho!  Nebýt  dítěte,  netrpěla 
bych  ho  tu  ani  pět  minut.  A  jak  ho  má  rád,  věřte,  to  je  až  k  pláči! 
Málo  který  muž  má  takové  srdce  k  dětem.  Můj  starý,  na  příklad,  nemohl 
děti  ani  cítit.  Bože,  co  jsem  vystála!  Co  pak  vy  víte,  Poldynko,  co 
vdaná  žena  zkusí.  —  Když  tak  pana  Konráda  vidím,  jak  krásně  s  tím 
dítětem  zachází,  věřte,  ani  mnohá  žena  neumí  tak  pěkně  na  dítě  pro- 
mluvit, tu  si  často  myslím:  af  se  o  něm  povídá  cokoliv,  srdce  má  zlaté. 
Šťastná  žena,  která  ho  dostane.  Však  —  nezapírejte,  ptala  jsem  se 
pradleny  —  už  se  zase  cosi  u  vás  kutí,  snad  už  ohlášky  měly  býti." 

„Není  z  toho  nic,"  doznávala  Polda  málomyslně.  „Ano,  chtěli  už 
jit  na  faru,  ale  zatím  se  staří  na  něho  přeptali,  nevěsta  presenty  vrátila 
a  vzkázala,  ať  už  nejezdí.  Pán  si  to  moc  zabírá.  Takové  hanby  se  nenadal.* 

,Zlí  lidé  ho  očernili.  Což  na  tom?  Však  se  ta  pravá  najde,"  vy- 
zvídala dále. 

„Ba  že  se  najde,"  usmála  se,  „už  jenom  jediná  zbývá,  ta,  kterou 
nejdříve  nechtěli." 

Ve  tváři  staré  podruhyně  nepokojně  to  zacukalo. 

„Ah,  prosím  vás,  ne  snad  dokonce  .  .  .  Božka  učitelova?" 

„Nu,  což  by  ne?  Už  se  smířili.  Náš  pán  víc  než  rok  nemluvil 
s  učitelem.  A  prve,  jací  přátelé,  však  víte!  Nu,  ale  —  což  jaké  tajnosti? 
Už  to  ví  celá  dědina.  V  neděli  jsme  měli  hosty.  Polesný,  pan  farář, 
nu  a  ti  ostatní  ...  a  přivedli  ssebou  pana  učitele.  Šel  jaksi  nerad,  tak 
jakoby  nevěděl,  má  či  nemá.  Ale  všici  mu  přimlouvali,  a  tak  přece  vešel, 
a  usmířili  se.  Když  si  připíjeli,  náš  pán  povídá:  Děti  nás  rozdvojily, 
ať  nás  tedy  smíří.  Nechtěl  jsem,  aby  si  vzal  můj  syn  děvče  bez  peněz, 
víš,  jsem  obchodník  ...  ale  potom  se  stalo,  však  ty  víš  o  všem,  sám 
tě  prosím  o  ruku  tvé  dcery  pro  syna.  Doufám,  že  ho  napraví.  —  Tak 
bylo  u  nás  zas  jednou  veselo.  Pan  Konrád  už  tam  byl  třikrát,  jenom 
že  .  .  .  A  tu  Polda  smutně  položila  čelo  do  dlani  a  zavrtěla  hlavou. 
Člověk  nemůže  všecko  povědět,"   dodala  sklesle. 

Podruhyně  seděla  chvíli  jako  zdřevěnělá,  malomocný,  jízlivý  úsměšek 
škubal  jí  rtoma.  To  byla  jediná  cesta,  kterou  jim  mohl  uklouznout,  tato 
chudá  dcerka  učitelova,  které  třeba  přivříti  oko,  chceli  se  provdati! 

„Ale,  pro  boha!"  vykřikla  podrážděně,  „vždyť  ona  nemá  ani 
krejcaru." 

„*Ale  je  ve  všem  cvičená,  pracovitá  a  spořivá  a  k  tomu  ze  spořá- 
dané rodiny.  Sama  slepice  nasazuje  i  drůbeži  zasýpá.  A  jaká  kuchařka ! 
Poslala  onehdy  naší  paní  k  svátku  mísu  cukroví,  co  sama  napekla.  Paní 
nám  dala  všem  okusit,  moc  to  bylo  dobrý,  všici  to  chválili!" 

Tu  už  se  podruhyně  nemohla  překonat. 

„Nono,  totě  chvály!"  vybuchla  posměšně,  ve  tváři  všecka  rudá 
hněvem  a  závisti.  „Ale,  když  už  si  chce  vzít  bez  groše,  proč  si  ne- 
vezme tu,  kterou  svedl,  které  zkazil  život?  Proč?  Takové  se  mé  děvče 
vyrovná,  pracovitá  je  také,  však  víte.  Cukroví  péct  neumí,  ale,  záleží-li 


Digitized  by 


Google 


214  Jiří  Sumín: 

tolik  na  tom,  tak  ji  naučím.  Umím  dělat  přesné  rohlíčky,  hoblovačky, 
medvědí  pracky  ..." 

Polda  rozhořčeně  povstala  a  nemohouc  ji  překřičet  rozběhla  se  ke 
dveřím,  jakoby  nechtěla  ani  vyslechnout  tuto  smělou  řeč. 

„Ale,  osobo,  co  to  mluvíte?"  Zrak  její  se  užasle  převracel,  tak  že 
bylo  viděti  jen  bělmo  oka.   „Služka  .  .  .  služka,  která  ..." 

„Služka  taky  dovede  být  paní.  O  je!  Pani  být  je  snadnější,  než 
služkou.  Kdo  umí  pracovat,  umí  taky  poroučet." 

Polda  otvírala  již  dveře,  ale  celá  její  postava  na  prahu  ještě  jednou 
výhružně  se  vztyčila,  aby  vyčkals,  až  staré  dojde  dech. 

„A  já  jsem  to  naši  paní  dávno  předpovídala,  že  vy  se  jí  špatně 
odměníte  za  její  dobrotu  ...  vy  ...  vy  (Poldiny  oči  zlostné  vystouply, 
a  pěstě  zaťaly  se  výhružně)  vy  čertova  pomahačko!" 

„Černá  vráno  .  .  .  ramenáčko  ponurá!  máš  vztek,  že  o  tebe  nikdo 
nestál  ..."  Polda  bouchla  dveřmi  a  utíkala  poháněna  nadávkami,  jež  se 
jí  sypaly  na  hlavu  jako  krupobití.  Tehdy  byla  tam  naposled. 

Konrád  činil  dojem  ztraceného  syna,  jenž  se  již  nikdy  nevrátí 
k  otci.  Tupě,  s  cynickým  úsměškem  hleděl  do  proudu  života,  od  něhož 
si  tolik  sliboval,  a  jenž  tak  málo  dával.  Všecko  bylo  mu  snadno  dosa- 
žitelno,  že  to  téměř  ztrácelo  cenu,  sevšedřiovalo  a  nudilo  dřív,  než 
se  z  toho  potěšil.  Jediná  žena  ho  sklamala,  ale  byla  to  zrovna  ta,  již 
nejvíce  miloval.  V  prvních  dnech  chtěl  si  zoufat,  naříkaje  v  duchu,  že 
mu  vůdčí  hvězda  shasla  nad  hlavou,  a  že  za  temné  noci  ztratil  směr 
cesty.  Ale  už  tehdy  měl  okamžiky,  kdy  celé  to  zoufalství  pronikal  až 
do  dna  svým  znaleckým  pohledem  života  a  žen,  kdy  cítil,  že  černé  ty 
vody  smutku  prorostlé  jsou  nezmarem  lidské  hlouposti,  s  jejíž  pomocí 
hrál  tak  dobře  úlohu  naivního  panoše  a  nadšeného  trubadura,  zveda- 
jícího daleko  viditelnou  svatozáři  nad  hlavou  vychytralé  kokety.  Na- 
leznuv jednou  tento  hrot  komiky  ve  strži  své  lítostí  a  hoře,  vyhledával 
takové  prostředí,  jež  by  to  procifující  pokoření  vyzvedlo  a  uplatnilo. 
Ale  veselost  jeho  byla  spočátku  ubohá.  Zdálo  se  mu,  že  život  jeho 
jest  nenahraditelně  ochuzen,  že  slibuje  tím  méně,  čím  více  by  chtěl 
a  potřeboval.  Usilovně  vyhledával  nové  zdroje  radosti  a  požitku,  dávaje 
se  uchvátiti  divokým  vírem,  jenž  sám  silou  tříštil  překážky,  odhazoval 
rozpaky  i  stud,  lámal  předsudky  a  strhoval  vše  ssebou.  Ale  na  tom  ne- 
bylo dosti.  Jeho  srdce  stále  po  čemsi  volalo  tak  usilovně  a  pánovitě,  že 
chtělo  být  upokojeno  za  každou  cenu.  Potřeboval  mnoho,  chtěl  všechno. 
A  hloupý  život,  jenž  mu  dal  znenáhla  všeho  okusit,  sliboval  méně 
a  méně.  Usilovně  hledal  to  nepovědomé,  nedostižné,  což  jediné,  jak 
cítil,  dávalo  smysl  jeho  životu,  klid  jeho  rozhárané  duši.  Nemohl  takto 
žít,  všecko  se  mu  protivilo,  dráždilo  ho  svou  všedností,  jíž  byl  tak  syt, 
pohádalo  ho,  aby  vše  znova  ochutnával,  srovnával,  odhazoval,  hledal 
a  hledal!  Byl  pohoršen,  bylo-li  mu  vytýkáno,  že  příliš  mnoho  užívá. 
Čeho  užil?  Hloupé,  ošklivé  pitky,  po  nichž  se  probudí  pod  stolem, 
a  ženy  .  .  .  ženy  tak  protivné  a  nudné,  že  je  třeba  vystrčiti  je  za  dveře. 
Je  to  zábava?  Je  to  radost?  —  A  tak  už  nezbývalo,  než  vrhnouti  svou 
lodici  na  širé  moře,  počkati  si  na  pořádnou  bouři  a  pak  zvednouti 
kotvu  a  svinouti  plachty.  Pluj!  novou,  nevyzkoušenou,  hazardní  cestou 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  215 

k  neznámým  břehům,  k  zemím,  kterých  jsem  ještě  neviděl,  a  které 
skrývají  to,  po  čem  nepřestává  volati  mé  ochuzené  srdce.  A  vítr  zahnal 
ho  zase  tam,  odkud  vyplul,  zbyly  mu  zase  tytéž  „radosti  a  zábavy", 
ošklivé  pitky,  po  nichž  probouzel  se  pod  stolem,  a  ženy  .  .  .  ženy,  jež 
možno  vystrčiti  za  dveře.  ^ 

V  této  horečce  marného  dychtění  a  bouřlivých  zmatků  nezdála  se 
mu  sprostá  chata  za  vsí  na  přícestí  tak  hloupá,  jak  se  zdálo  na  první 
pohled.  Nenacházel  zde  odporu.  Všichni  se  mu  kořili,  dotazujíce  se 
o  závod,  čeho  si  přeje  a  co  poroučí.  A  jeho  kluk  byl  takový  milý 
čipera!  Více  a  více  si  zde  liboval  a  zvykal. 

Zdálo  se,  že  je  už  téměř  jejich.  Ještě  sváděli  ovšem  rodiče  s  ne- 
věstou zarputilé,  liché  boje  o  tuto  bezmocnou  hříčku,  kolísající  se  stále 
na  vlnách  rozmaru  a  mladické  svévole.  Občas  zdálo  se  již,  že  ne- 
přátelské strany  ustávají  v  boji,  ježto  cena  kořisti  stává  se  stále  po- 
chybnější. Konrád  nikdy  nežil  bezuzdněji.  Úsilí  a  hněv  rodičů  jakoby 
jej  tím  více  jitřil,  zbavoval  rozvahy  a  hnal  do  nejzazších  krajností  proti 
vlastní  vůli. 

Nevěděli  již  jakými  prostředky  ukrotit,  k  čemu  jej  připoutati.  Všecky 
pokusy  selhávaly,  odrážely  se  jeho  zarputilostí  jako  hrách  o  zeď.  Tu 
otec,  dav  si  jej  jednoho  dne  zavolati,  prohlásil  slavnostně  u  přítomnosti 
svých  nejlepších  přátel,  že  se  ho  odříká,  zbavuje  ho  veškerých  nároků 
na  ovoce  vlastní  své  práce  a  zároveň  poroučí,  aby  opustil  navždy 
rodný  dům.  Mnoho  pláče  a  rozechvění  provázelo  tento  akt. 

Konrád  cítil  se  především  zasažena  na  bolavém  místě  pokořené 
hrdosti.  Což  nebylo  dosti  na  tom,  co  ho  stihlo?  Ještě  oni  spiklí  se  proti 
němu?  Cítil  nepřekonatelný  odpor  ku  svým  přátelům  a  příbuzným.  Hle, 
proč  oni  jsou  všichni  tak  po  svém  způsobu  šťastni  a  spokojeni,  a  jen 
on  nemůže,  a  nemůže!  A  myslí  snad,  že  bez  nich  bude  žebrákem? 
To  si  počkají!  Což  neumí  pracovat?  Nemá  vysvědčení  ze  škol  i  ze 
řemesla?  —  Ah,  teď  uvidí! 

Opustil  ihned  rodný  dům  a  usadil  se  v  chatě  své  milenky.  Proti- 
vilo se  mu  to  sice,  ale  nikde  nebylo  mu  volněji.  Jaksi  klidno  a  studeně 
jasno  bylo  teď  v  jeho  srdci.  Teď  přece  ví,  co  chce  a  kam  míří!  Ó,  však 
ho  teď  poznají!  —  Myslili,  že  přijde  prosit  o  „fedruňk".  Co  se  mu 
stane?  Vždyť  umí  pracovat  .  .  .  Pracovat!  Nikdy  věru  nemyslil  na  to, 
co  dovede.  Hloupý  vandrák  se  uživí,  a  on  by  se  neuživil?  Má  čtyry 
realky,  průmyslovou  školu  a  vysvědčení  řemeslníka.  Tak  což? 

A  v  duchu  už  sbíral  svá  vysvědčení  do  vandráckého  rance,  pouštěje 
se  na  novou  cestu  za  chlebem.  Celkem  vzato,  nebylo  to  neštěstím, 
skoro  ho  bavilo,  že  jeho  otci  přece  konečně  něco  napadlo.  Byl  všecek 
zaujat  tímto  novým  směrem,  tak  že  se  zdálo,  jakoby  byl  nastal  obrat 
k  lepšímu.  Dopsal  několika  zámožným  mlynářům,  vesměs  to  známým 
otcovým,  zda  by  ho  přijali  za  stárka.  Napjatě  čekal,  kterak  pochodí. 
Domníval  se,  že  nastoupil  cestu,  na  níž  třeba  býti  připraven  na  různá 
překvapení  a  sklamání.  Ale  všichni,  jakoby  se  byli  umluvili,  odpověděli, 
že  ho  přijímají,  a  že  může  nastoupiti  ihned. 

Byl  okouzlen  tímto  úspěchem,  jejž  přičítal  své  zdatnosti  a  svým 
vědomostem.    Nebyl  však  dosud  rozhodnut,  kterak  se  zařídí.    Bylo  by 


Digitized  by 


Google 


216  Jiří  Sumín: 

nejlépe  v  tomto  případě,  kdyby  měl  vlastní  svou  domácnost.  Ženy 
dosud  o  něj  sváděly  boj,  zejména  Božena  vystupovala  vždy  energičtěji, 
což  zdálo  se  mu  neiílamným  důkazem,  že  to  nebylo  jen  jeho  výhodné 
postavení,  a  e  především  jeho  osobnost,  jež  okouzlovala.  Než  i  zde  byl 
veliký  klam,  jak  později  poznal.  Za  to  Říhová,  slyšíc,  že  je  vyděděn 
a  vyhnán,  couvala  zděšené. 

Dávno  toho  zasloužil,  myslila  si,  jeho  míra  je  už  vrchovatá.  Ale 
Brezánek  byl  tehdy  již  vdovcem  a  nebyl  věru  hluchým  k  její  lítosti, 
a  její  nářky  na  neštěstí  dceřino,  jež  ona  zavinila  tím,  že  ji  vzala  z  hod- 
ného, pořádného  domu,  způsobovaly  mu  radostné  vytržení.  Jen  že  ne- 
dovedl se  tak  hladce  a  zastřeně  projevit,  a  tu  vždycky  nějaká  hloupost 
připletla  se  mu  na  jazyk,  tak  že  se  na  sebe  mrzel  a  stával  se  nesmělým. 

Ale  před  Konrádem  využitkovala  Říhová  dobráctví  mladého  vdovce 
svým  způsobem. 

„Ten  starý  blázen  se  mě  nasouží!  Splašil  se  na  stará  kolena  za 
naší  Anežkou.  Nabízí  pořád,  že  si  jí  vezme  i  s  dítětem. 

„Co?  —  s  dítětem  .  .  .1  Dítě  je  mé,-  utrhl  se  Konrád. 

Ale  boj  o  tuto  pochybnou  kořist  nebyl  dosud  dobojován.  Chvílemi 
ochaboval  již,  jakoby  nikdo  nestál  o  vítězství.  Ale  znenadání  znova 
se  rozzuřil,  a  štěstí,  nejsouc  nikomu  věrno,  kolísalo  se  strany  na  stranu. 
Nedalo  se  předvídati,  jaké  překvapení  přinese  nejbližší  chvíle. 

Teprve,  když  měl  Konrád  nastoupiti  místo  stárka,  rozhodl  se  po- 
jednou, že  se  ožení.  Uvažoval  o  tom  chladně.  V  těchto  chvílích,  kdy 
střeštěná  bujnost  ustupovala  šedivému  vystřízlivění,  ozývaly  se  v  jeho 
nitru  výčitky  a  stud.  Bránil  se  jim,  pokud  mohl,  sváděje  vše  na  rodiče 
a  domácí  poměry.  Potřeboval  jakési  očisty  a  satisfakce  zároveň.  Na- 
mlouval si,  že  mu  bylo  velmi  ukřivděno,  a  byl  by  rád  každého  o  tom 
přesvědčil  a  dokázal,  že  je  lepším,  než  jeho  pověst. 

„Budu  nyní  řádným,  prostým  dělníkem,"  říkal  si  často.  Cítil,  že 
to  nebude  snadné,  a  že  by  bylo  nejlépe,  kdyby  se  oženil.  Božena  se 
mu  nehodila.  A  pak,  bylo  zde  dítě,  o  něž  se  nyní  musil  starati ;  nebof, 
kdo  ví,  co  by  se  stalo,  snad  by  si  ho  chtěl  dokonce  nějaký  selský 
mailas  přivlastniti.  Rozhodl  se  tedy,  že  si  vezme  Anežku;  umí  pracovat 
a  vpraví  se  lépe  do  nových  poměrů.  Božena  stěží  by  byla  spokojena, 
a  nezdržela  by  se,  aby  v  nestřeženém  okamžiku  nešla  žebrati  k  jeho 
rodičům.  Vezme  si  tedy  tu,  která  již  byla  matkou  jeho  dítěte.  A  tím  budou 
zahlazeny  všecky  hloupé  kousky  jeho  mládí,  všecky  dluhy  vyrovnány, 
a  všecky  hříchy  odpykány.  Bude  to  tak  hezké,  a  svět  aspoň  uvidí,  je-li 
on  ten  špatný,  nesvědomitý  hýřil,   o  němž  lidé  tolik  špatností  nabájili. 

Byl  tedy  rozhodnut,  a  neváhal  ani  na  okamžik,  úmysl  svůj  provésti. 
Poplach,  jejž  způsobila  zpráva  o  jeho  sňatku  ve  mlýně,  byl  mu  naprosto 
nepochopitelný.  Co  vlastně  chtějí  ještě  od  něho!  Vždyť  se  ho  již  odřekli, 
a  on  jich  také.  Proč  ho  nenechají  jíti  vlastní  cestou?  —  Vyskytli  se 
dokonce  dobří  přátelé,  již  se  nabízeli,  sprostředkovati  smír  s  rodinou. 
Tvrdili,  že  otce  snadno  usmíří,  a  že  „vydědění"  bylo  pouze  na  oko, 
pouhý  pokus  o  jeho  záchranu.  Nicméně,  kdyby  setrval  na  svém  úmyslu, 
oženiti  se  s  bývalou  služkou,  pak  ovšem,  nebude  již  sejití,  neboť  strhne 
tím  poslední  most. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  217 

Nebyl  ani  s  to  vyslechnouti  tyto  dobré  lidí.  Byl  teď  hotov  a  od- 
hodlán. Mél  novou,  jasnou  cestu  před  sebou,  vždyť  jeho  dosavadní 
život  se  mu  věru  už  hnusí.  Jim  se  to  vše  zdá  dobré  a  krásné,  ale 
měli  by  to  prožíti,  jako  on  I  Vždyť  se  mu  doma  nevedlo  lip,  než  mla- 
dému chrtu,  který  se  stal  miláčkem  staré  panny.  Stále  na  provázku, 
stále  v  peřinkách,  ba  vlnku  v  uších,  pásek  s  rolničkami  na  krku  a  roz- 
žvýkanou housku  před  sebou.  Při  tom  byl  stále  plísněn.  Počkej,  ošklivý, 
zas  máš  zamazané  pacičky  I  Nespůsobo,  panáčkuj  hezky!  Ale,  jestliže 
se  trošinku  vzepřel,  ženské  daly  se  do  křiku,  a  otec  běžel  pro  srnčí 
nožku.  —  Vůbec,  už  od  dětství  mnoho  vystál:  skočil-li  přes  dva  schody, 
byl  bit,  šlápl-li  kočce  na  ocas,  byl  bit.  A  všecko  svezlo  se  na  něj: 
jestliže  kohouti,  nebo  páv  vytratili  ocasy,  řeklo  se,  že  jim  je  vyškubal ; 
jestliže  poloslepý  pes  otcův,  vylizuje  nádobu  příliš  úzkou,  nemohl  vy- 
táhnout hlavy,  řeklo  se,  že  mu  ji  tam  vrazil;  jestliže  některá  z  bab, 
jež  draly  večer  peří,  zdřímla  si  trochu,  a,  zapomněvši  se,  náhle  kýchla 
tak,  že  peří  vyletělo  do  stropu,  řeklo  se,  že  ji  šimral  mokrou  stírkou 
pod  nosem;  jestliže  krajánek,  unaven  dlouhou  cestou,  svalil  se  na  dvoře, 
zrovna  tam,  kudy  vozy  jezdí,  řeklo  se,  že  ho  spil,  a  musil  ho  za  trest 
odvléci  pod  kolnu;  jestli  některé  mlečce  přetrhla  se  tkanička  u  sukně, 
řekli,  že  on  ji  naříz',  a  musil  babu  odprosit!  —  A  což  teprve  jiných 
klepů,  vážnějších,  o  kterých  již  nechce  mluvit,  musil  hořce  odpykati! 
Neříká,  že  by  byl  svatý,  ale,  kdyby  mu  byli  přáli  trochu  samostatnosti, 
všeličehos  byl  by  se  vystříhal.  Chtěl  se  pouze  odškodnit  za  dlouhé  týrání. 
Je  nyní  rád,  že  bude  samostatný.  Trochu  svobody  je  mu  již  třeba,  a  nezná 
oběti,  jež  by  mu  byla  příliš  velkou,  aby  se  vykoupil  z  tohoto  domácího 
tyranství  a  ženské  hrůzovlády.  Bude  prostým,  řádným  dělníkem,  ale 
nebude  ve  své  osobní  svobodě  omezován,  jako  malé  děcko. 

Přípravy  ku  sňatku  vykonal  rychle.  Byl  by  rád  zaslechl  odněkud 
trochu  chvály  a  uznání  za  tento  krok.  Očekával  to  přímo.  Ale  farář, 
o  němž  se  domníval,  že  je  mu  to  na  prvním  místě  dlužen,  zůstal 
zamlklý  a  chladný.  Při  naučení  i  obřadech,  hleděl  přes  hlavu  ženichovu, 
jako  by  nevěděl,  že  má  před  sebou  bývalého  žáka  a  syna  svého  přítele. 
Ani  mu  ruky  nepodal, 

Konrád  byl  tím  strašlivě  dotčen. 

,Tak,  vida,  to  je  kněz!"  odlehčoval  si  v  duchu.  „Já  tuto  vyko- 
návám křesťanskou  povinnost,  pokání  takřka,  dávaje  se  oddati  s  dívkou, 
která  je  mi  vlastně  lhostejná,  jako  každá  jiná,  a  on  se  k  tomu  tváří, 
jakoby  mu  to  nebylo  vhod.* 

Svadba  byla  velmi  smutná,  bez  hostí.  Říhová,  v  níž  poslední  vy- 
jednávání s  rodiči  ženichovými,  vzbudilo  zlé  tušení,  že  s  vyděděním 
nejsou  již  žádné  žerty,  nabyla  přesvědčení,  že  prohloupila  strašně,  a  po 
celé  oddavky  i  cestou  k  domovu  plakala  usedavě. 

Když  přišli  z  oddavek,  Konráda  čekalo  nemilé  překvapení.  Mlynář, 
jenž  mu  slíbil  místo  stárka,  oznamoval  dopisem,  že  není  s  to  dostáti 
slovu,  ježto  prý  se  poměry  závodu  nepříznivě  změnily. 

Byl  jako  omráčen.  Chtěl  se  již  stěhovati,  a  teď  mu  snad  bude  čekat 
několik  týdnů.  A  tato  špinavá  chata  už  se  mu  věru  hnusí,  rád  by  odsud 
vyvázl. 

15 


Digitized  by 


Google 


218  Jiří  Sumín: 

Byl  smutný  podzimní  čas.  Pršelo  neustále,  široké  močály  svítily 
se  na  polích  mezi  černou  půdou,  jíž  stále  ubývalo,  v  příkopech  podle 
cest  hnila  voda.  Obloha  plna  mračen  a  deště  visela  nízko  nad  zemí, 
šedým  vzduchem  nasyceným  vodními  párami  třepotaly  se  houfce  kvílících 
vystěhovalců,  překvapených  nepohodou.  Konrád,  jenž  prožil  po  svadbě 
několik  nesnesitelných  týdnů,  hledaje  místo  stárka,  spatřil  jednoho  rána 
tři  vysoko  naložené  fůry  přikryté  nepromokavými  plachtami  odjížděti 
silnicí  do  města.  Ježto  potah  i  čeleď  byly  ze  mlýna,  vzbudilo  to  jeho 
zvědavost  v  nejvyšší  míře.  Nemohl  uhádnouti,  co  to  odvážejí.  Nebyla 
to  mouka,  ani  obilí,  spíše  podle  ostře  vytyčených  hran  podobalo  se  to 
nábytku.  Ale  kam  by  vozili  nábytek?  Že  by  snad  otec  byl  zapůjčil 
potahy  někomu  ze  známých,  jenž  se  stěhoval?  Pozdě  v  noci  jely  vozy 
nazpět  a  příštího  rána  vysoko  naložené  a  přikryté  odjížděly  opět.  Konrád 
styděl  se  vyjíti  z  chaty,  aby  oslovil  některého  čeledína.  A  když  tak  ze 
zvědavosti  učinila  jeho  tchyně,  nedostalo  se  jí  odpovědi.  Tak  nenáviděli 
ji  všichni.    A  zvědavost  vzrůstala. 

V  sobotu  přišel  bratr  Anežčin,  jenž  pracoval  ve  Žďárci,  se  zprávou, 
že  se  do  mlýna  sjede  na  zejtří  mnoho  hostí.  Bude  prý  tam  hostina  na 
rozloučenou. 

Na  rozloučenou?  S  kým?  Snad  s  některým  mladým  úředníkem 
z  panství,  jenž  nemá  vlastní  domácnosti,  a  jenž  by  se  tudíž  rozloučil 
u  nich.  To  bylo  velice  pravděpodobno,  neboť  se  už  cosi  podobného 
přihodilo.  Ale  ty  fůry  .  .  .? 

Brzy  potom  obeslán  byl  Konrád  k  notáři.  Říhová  trnula  ...  to 
zajisté  k  vůli  vydědění!  Ale  jemu  bylo  vše  lhostejno. 

Vrátil  se  k  večeru  pěšky,  zablácen,  v  myšlenkách  minuv  daleko 
chatu,  jakoby  ji  nepoznával.  Vrátil  se  však  a  zlostně  vraziv  do  dveří, 
neodpověděl  k  naléhavým  otázkám,  k  čemu  ho  bylo  u  notáře  třeba. 
Byl  jako  vyměněn.  Seděl  za  stolem,  hledě  upjatě  před  sebe  a  nevida 
nikoho  vůkol.  V  jeho  prsou  mocně  to  pracovalo,  byl  pobouřen  do  nej- 
hlubších útrob. 

„É,  to  jsem  dnes  panáčkoval  krásně  před  starým!"  vybuchl  ně- 
kolikrát. 

„Je  to  pravda?  Je  to  pravda?  —  É,  ovšem,  je  to  příliš  podobno 
na  ty  naše  staré  blázny,"  mumlal  po  tichu.  „Jak  že  to  bylo?"  vzpo- 
mínal zase.  ,Syt  lítosti  a  hanby  a  odmítaje  veškerou  zodpovědnost  za 
jeho  nezřízený  život,  jejž  nejsem  s  to  napraviti,  nechtěje  také  nadále 
trpěti,  aby  svaloval  vinu  na  mě  a  na  rodinu,  jakobychom  překáželi  jeho 
nápravě,  odstupuji  mu  nezkráceně  dědičný  jeho  díl  a  odcházím  na  od- 
počinek.* —  É,  to  jsem  krásně  panáčkoval  před  starým." 

Tři  dni  seděl  tak  s  hlavou  ve  dlaních,  nechtěje  o  příčině  svého 
rozechvění  s  nikým  mluviti.  Ve  sporu  s  rodinou,  jejž  svévolně  vyvolal, 
bylo  mu  hozeno  rozhodné  slovo,  na  něž  nedovedl  odpověděti.  ,Jsi 
samostatný,  učinil  jsem  svou  povinnost,  dal  jsem  ti  co  tvého  a  je  mi 
to  věru  lhostejno,  zdali  to  za  rok  probiješ  —  neznám  tě  již!*  A  on 
nedovedl  říci  nic,  jen  panáčkoval  krásně.  Jak  rád  by  se  byl  něčeho 
svému  srdci  drahého  v  tom  okamžiku  vzdal,  aby  vyrovnal  částečně 
tuto   neočekávanou   velkomyslnost!    Ale  byl   tak  bezmocen  a  chůd,  že 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  219 

bylo  třeba  zůstati  pokořeným  dlužníkem.  Zároveň  cítil,  že  ona  mocná 
vzpruha,  jež  po  několik  měsíců  určovala  směr  jeho  jednání  a  citů,  zlo- 
mila se  náhle,  že  pevný  cíl  jeho  zmizel,  vzdor  jeho  byl  zlomen,  a  stud 
vystoupiv  ze  zálohy  držel  mu  před  očima  zrcadlo  vlastního  života. 

Říhová,  dověděvši  se  tuto  novinu  od  jiných,  dovedla  stěží  zatajiti 
svou  jásavou  radost.  Ale  chování  zeťovo  vzbuzovalo  obavy.  Ve  svém 
rozběhu  za  prácí  a  polepšením,  jejž  mu  diktoval  dílem  vzdor,  dílem 
stud,  byl  tak  neočekávaně  zaskočen  a  prominuto  mu  pokání.  Proč  tu 
tedy  nyní  sedí,  jakoby  nevěděl,  co  počíti  s  nabytým  štěstím.  Činila 
narážky,  že  rodiče  již  odjeli,  a  že  vše  je  zotvíráno  a  svěřeno  cizím 
rukám,  ale  on  jakoby  neslyšel.  Posléze  jsouc  netrpělivá  vybídla  ho  roz- 
hodně, aby  se  tam  šel  přece  podívat. 

Váhal  chvíli,  ale  pak  vzchopil  se  zvolna  a  odcházel,  nepohlédnuv 
ani  na  ženu  a  dítě,  jakoby  je  nehodlal  vzíti  ssebou.  Anežka  poháněna 
matkou  ustrojila  se  rychle  a  šla  s  dítětem  za  ním.  Teprve  u  mlýnských 
vrat  jej  dohonila. 

Na  dvoře  stála  dosud  poslední  fůra  nábytku,  a  Polda  vyjevena 
a  bledá  šukala  po  dvoře,  ač  už  několikrát  stanula  u  vozu,  ale  zase  se 
rozběhla,  nemohouc  se  odhodlati,  vystoupiti  konečně  na  vůz,  jenž  chtěl 
odejet.  Před  mlejnicí  stálo  několik  zamoučených  postav.  Dráčkova 
s  Naninkou  pobíhaly  kolem  Poldy,  dotazujíce  se  jí  o  závod  rozplakanými, 
pohřebními  hlasy,  co  že  ještě  hledá.  Kolny  byly  nápadně  prázdné,  tu 
a  tam  scházel  předmět,  srostlý  s  fysiognomií  místa,  takže  prázdnota 
bila  přímo  do  očí.  Stavení  s  otevřenými  okny  bez  záclon  dýchalo  již 
studeným  dojmem  opuštěnosti  a  prázdnoty. 

Ale  jakmile  novomanželé  vešli  do  dvora,  bílé  postavy  vzhlédly 
k  nim  udiveně,  rychle  se  rozestouply,  jakoby  se  chtěly  rozutéci,  a  pak 
plaše,  s  rozpačitým  úsměvem,  pozdravily  nového  pána.  V  tom  Polda, 
popohnána  zjevem  nové  paní,  vyskočila  střelhbitě  na  vůz.  Rozechvěna 
usedla  vedle  vozky  na  otep  sena  a  potahujíc  rozpačitě  svou  černou  šálu, 
rozhlédla    se  smutně   naposled   svýma  zapadlýma,   výmluvnýma  očima. 

„Tak  s  pánem  bohem!"  zvolala,  hledíc  kamsi  vzhůru  k  otevřeným 
oknům  prázdného  bytu,  a  v  jejím  hlase,  jenž  se  v  půli  lítostivé  přerval, 
jako  přepjatá  struna,  bylo  cítiti,  s  jakou  námahou  a  odhodlaností  byl 
vypraven  a  když  přece,  nevydržev  napjetí  náhle  povolil  a  selhal,  tu 
jako  když  praskne  nám  pod  rukou  láhev,  již  jsme  chtěli  pevně  uzavříti, 
roztekl  se  vůkol  její  měkký,  lítostivý  pláč. 

Všechny  to  mrazivě  projelo,  bílé  postavy  ztrácely  se  rychle  ve 
dveřích,  čeledín,  zapomenuv,  že  chtěl  již  trhnouti  opratěmi,  hleděl 
vzhůru  do  oken,  jakoby  čekal,  že  z  prázdného  bytu  zazní  hlas  v  od- 
pověď na  Poldino  „s  Bohem!"  Chvíli  bylo  ticho.  Zdálo  se,  že  všichni 
trnou  v  úžase,  cítíce  šinouti  se  mimo  záhadné,  nezvratné  kroky  osudu. 
Cize  zazněl   tu  chraplavý   hlas   vozkův.    Koně   zvolna   zabrali  a  vyjeli 

ze   vrat.  (Pokračování.) 


15* 

Digitized  by  VrrOOQlC 


220  Alfred  Teiinyson: 

ALFRED  TENNYSON: 

Guinevra. 

z  , Královských  idyll-  přeložil  Ant.  Klášterský. 

(Dokončení.) 

A  CO  tak  říkala, 
již  pamět  z  mysli  starém  po  zvyku 
se  vykradla  jí  zpět  v  ty  zlaté  dny, 
kdy  prvně  zřela  jej,  kdy  Lancelot 
znám  nejlepší  co  rytíř,  mužů  květ, 
jak  posel  přišel,  k  pánu  svému  zval 
ji  Artuši  a  odved  ji  a  kdy, 
co  družiny  jich  vzadu  daleko, 
ve  při  neb  sladké  řeči  o  lásce 
a  lovu,  turnajích  a  plesu  (máj 
byl  právě  tenkrát,  o  hříchu  ni  sen) 
přes  háje  jeli,  z  nichž  se  každý  zdál 
jak  květů  ráj,  přes  hyacintů  luh, 
kde  jak  když  nebe  na  zem  slaví  vjezd, 
od  vrchu  k  vrchu  a  jak  každý  den 
v  poledne  zřeli  v  krásném  dole  kdes 
hedbávné  stany,  které  Artuš  král 
pro  oddech  nebo  odpolední  klid 
dal  stavět  posly  před  nimi;  vždy  dál, 
až  před  západem  zase  spatřili, 
jak  Pendragona  velkého  plá  drak, 
jenž  korunoval  krále  skvělý  stan, 
u  bystřiny  neb  tiché  studánky. 

A  královna  co  ve  svém  ztrnutí, 
tak  minulostí  letíc  bezděky, 
až  došla  tam,  jak  krále  spatřila, 
jenž  jel  jí  vstříc,  a  vzdychla,  shledavši, 
že  konec  cesty,  jak  se  zdál  jí  král 
bez  lásky,  chladný,  klidný,  ne  jak  on, 
„ne  jak  můj  Lancelot!"   —  co  snila  tak, 
a  v  myšlenkách  zpol  zase  hřešila, 
tu  k  vratům  kláštera  vjel  v  zbroji  muž. 
A  šepot,  hukot  v  celém  klášteře, 
pak  náhle  výkřik:   „Král!"    I  seděla 
jak  socha,  pjala  sluch;  však  zbroj  a  krok 
když  dlouhou  chodbou  od  vrat  zněly  blíž, 
tu  se  sedadla  klesla  na  zemi 
a  ležela  tu  tváří  k  podlaze; 


Digitized  by 


Google 


Guinevra.  221 

svou  mléčnou  paží,  tmavým  vlasem  svým 
před  králem  tmou  své  líce  zakryla. 
A  slyšela  v  tmách,  ozbrojence  krok 
jak  pristoup  k  ní,  pak  ticho  a  pak  hlas, 
jenž  jednotvárně,  duté  zněl,  jak  duch 
by  hlásal  soud,  hlas  krále  změněný: 

„Tak  nízko  ležíš,  dítě  toho,  jejž 
jsem  ctil,  jenž  šťastný!  před  tvou  hanbou  shas? 
Jak  dobře,  že*s  se  matkou  nestala! 
Jsou  plody  tvými,  dětmi  meč  a  plam 
a  trosky  jen,  zákonů  rušení, 
lest  přátelství  a  krutost  nepřátel, 
těch  pohanů  od  moří  severních, 
jež,  Lancelot  kdy,  pravá  ruka  má, 
můj  nejmocnější  rytíř,  se  mnou  byl, 
jsem  v  této  zemi  Krista  všude  kol 
v  dvanácti  velkých  bitvách  porazil. 
A  víš,  zkad  teď  přicházím?  —  od  něho, 
z  té  hořké  pro  mne  bitvy  s  ním:  a  on, 
jenž  neváhal  mi  horší  ránu  dát, 
si  rytířskosti  tolik  zachoval, 
že  nepozved  své  paže  na  krále, 
jenž  pasoval  jej;  mnoho  rytířů 
tu  padlo  však  a  dost  jich  (celý  rod 
se  jeho  k  němu  shluk)  mu  v  kraji  zůstalo. 
A  mnozí  zas,  když  Modred  vzpouru  zvěd, 
svých  nedbavše  lén,  přísah,  přidali 
se  k  Modredovi  —  zbytek  zůstal  mně. 
A  zbytku  toho  chci  tu  nechat  část, 
mně  věrné  muže,  pro  něž  žiju  jen, 
by  chránili  tě  v  těžké  hodině, 
by  jediný  ti  nebyl  skřiven  vlas. 
Ne,  neboj  se,  stříc  po  svůj  skon  tě  chci, 
ač  vím,  že  jestli  stará  proroctví 
se  neklamala,  pro  svou  smrt  si  jdu. 
Tys  žití  mému  sladkost  nedala, 
bych,  král,  o  žití  příliš  pečoval, 
neb  zničila  jsi  žití  mého  cíl. 
Trp  se  mnou  slední  mžik,  kdy  představím 
ti,  pro  tvé  dobro,  hřích,  jejž  spáchalasl 
Když  opustili  Římané  nás,  řád, 
jejž  dali  nám,  se  zvolnil,  loupeží 
když  plnily  se  cesty,  tu  a  tam 
jen  hrdinský  čin  křivdu  shlazoval. 
Však  já  jsem  první  z  králů  sjednotil 
rytíře  bludné  říše  té  a  všech 
kol  říší  pode  mnou,  jsa  hlavou  jich, 


Digitized  by 


Google 


222  Alfred  Tennyson: 

v  ten  svého  kruhu  řád  tak  překrásný, 

tu  slavnou  družinu,  ten  lidstva  květ, 

by  za  vzor  sloužil  světu  mocnému 

a  nových  dob  byl  krásným  počátkem. 

V  mé  ruce  měli  své  klást,  přísahat, 

že  krále  budou  ctít,  jak  když  je  král 

jich  svědomím  a  to  zas  králem  jich, 

bít  pohanství  a  Krista  šířiti, 

kol  jezdit,  lidské  napravovat  zlo, 

ne  utrhat,  ni  utrhání  dbát, 

žít  sladký  život  v  ryzí  čistotě, 

jen  jednu  rád  mít,  té  se  držeti, 

jí  dobývat  si  činy  vzácnými 

po  léta,  až  se  získá;  neznalf  jsem 

lepšího  mistra  věru  pod  nebem, 

než  jakým  k  dívce  dívčí  láska  je; 

ne  jen,  že  mírni  drsnost  mužovu, 

leč  povznáší  jej,  učí  hovorům 

a  mravům  hladkým,  budí  ctižádost 

a  lásku  k  věrnosti,  čímž  z  muže  muž. 

A  zrálo  vše,  než  tebe  jsem  si  vzal! 

Já  věřil:  Hle,  zde  družka,  která  cit 

má  pro  mé  snahy,  plesá  s  plesem  mým! 

Tu  s  Lancelotem  vznik  tvůj  podlý  hřích, 

pak  přišel  hřích  Tristrama  s  Isoltou, 

pak  jiní  v  stopách  mocných  reků  těch, 

si  vzavše  příklad  zkázný  z  velkých  jmen, 

tak  hřešili,  až  hnusný  opak  jen 

se  všeho  stal,  co  chtělo  srdce  mé, 

a  vše  tvůj  čin!    Tak  život,  jejž  jak  dar 

jsem  Boží  střeh  před  zkázou,  před  škodou, 

žel  velký  není  ztratit;  myslím  spíš, 

jak  smutno  Artuši  by  bylo  žít 

a  v  opuštěné  síni  sedět  sám 

a  rytířů  řad  nezřít,  na  nějž  zvyk*, 

a  neslyšet  o  vzácných  činech  zvěst, 

jak  v  zlatých  časech,  než  tvůj  přišel  hřích. 

Neb  kdo  z  nás  zbylých  moh  by  chválit  ctnost, 

by  nezdálo  se,  že  tě  bodnout  chce? 

Na  Camelotu,  Usku  v  síních  tvých 

by  z  místa  k  místu  krad  se  tich  tvůj  stín, 

a  znovu  by  mě  tebou  trýznily 

tvůj  visící  šat,  prázdná  ozdůbka, 

neb  tajemný  krok,  znící  na  schodech. 

Neb  nemni,  nechtíc  pána  milovat, 

že  lásku  k  tobě  ztratil  též  tvůj  pán. 

Z  tak  slabé  látky  nejsem  utvořen! 

Však  v  hanbě  přec  tě  musím  zanechat! 


Digitized  by 


Google 


Guinevra.  223 

Mně  zeměškůdcem  nejhorším  je  muž, 

jenž,  k  vůli  sobě  ať  či  dětem  svým, 

by  krev  svou  chránil  hanby,  ženě  své, 

ač  zradu  zjistil,  dál  dá  řídit  dům: 

neb  zbabělostí  jeho  nechána 

svém  na  místě,  za  čistou  platíc  dál, 

jak  nová  nemoc,  lidem  neznámá, 

prolézá  davy,  jež  se  nechrání, 

blesk  bezbožný  v  svých  očích,  vyssává 

nám  druhů  věrnost,  tepnu  pohání 

v  let  ďábelský  a  mládež  otráví. 

Však  nejhorším  by  z  nejhorších  byl  král! 

Radš  žalné  srdce  krále,  pustý  krb, 

než  abys  ty  zas  usedla  si  v  zář, 

pro  posměch  lidu,  proklínána  jím!" 

On  zmlk,  a  ona  lezla  kousek  blíž, 
a  rukama  mu  nohy  objala. 
Ze  zdáli  trubky  ztracené  zněl  zvuk; 
pak  zařehtal  kůň,  u  vrat  čekaje, 
jak  na  hlas  druha,  a  on  mluvil  dál: 

„Leč  nepřišel  jsem  stihat  viny  tvé, 
já  nepřišel  ti  klnout,  Guinevro, 
mně  soucitem  se  velkým  spíš  chce  mřít, 
že  zřím  tě  ležet,  zlatou  hlavu  tvou, 
mou  pýchu   v  lepších  dnech,  zde   u  mých  pat. 
Hněv,  myšlenky  jenž  na  zákon  mí  hnal, 
na  zrady  ortel,  na  smrt  v  plamenech, 
(když  zvěděl  jsem,  že  tu  se  skrýváš),  prch. 
Bol  —  kterým,  když  jsem  svážil  srdce  tvé 
s  tím  příliš  věrným,  by  tvůj  snilo  klam, 
mé  slzy  vzplály  —  přešel,  z  části  již. 
A  přešlo  vše,  hřích  zhřešen,  a  já,  hle, 
ti  odpouštím,  jak  odpouští  nám  Bůh, 
ty  pro  svou  duši  učif)  ostatní. 
Jak  opustit  však,  co  jsem  měl  tak  rád! 
Ó,  zlaté  vlasy,  v  nichž  jsem  často  hrál, 
nic  netuše!    O  formy  královské, 
ó,  kráso,  jaké  žena  neměla, 
až  s  tebou,  kletba  říše,  přišla  v  svět! 
Já  nesmím  tknout  se  rtů  tvých   —  nejsou  mé, 
však  milence  —  mé  nikdy  nebyly; 
já  nesmím  vzít  tvou  dlaň,  je  masem  jen, 
a  masem  zhřešilas,  a  maso  mé 
na  poskvrněné  tvoje  křičí  jen: 
,Mně  hnusíš  sel*    A  přec  ó,  Guinevro, 
že  kromě  tebe  ženy  neměl  jsem. 


Digitized  by 


Google 


224  Alfred  Tennyson: 

mně  masem  láska  vnikla  v  život  tak, 

že  osudem  mým:  dál  tě  milovat. 

Nechť  každý  věří,  že  tě  dál  mám  rád. 

Snad  jednou  —  a  ty  duši  očisf  tak 

a  tak  se  otci  svému,  Kristu  vzdej  — 

my  před  Bohem  se  sejdem,  a  ty  vstříc 

mně  skočíš,  přihlásíš  se,  poznavši, 

že  mužem   tvým   jsem   —  ne  kýs  nízký  duch, 

ni  Lancelot,  ni  jiný.    Tu  mi  nech, 

tě  prosím,  naděj.    A  teď  musím  jít, 

neb  noci  tmou  znít  slyším  polnici, 

již  volají  mě,  krále,  vésti  voj 

v  dál  na  západ  do  bitvy  veliké, 

kde  bít  se  mám  se  synem  sestry  své, 

jenž  s  pohany  je  spojen,  s  rytíři, 

již  byli  mi,  jej  zabit  a  jít  sám 

si  pro  smrt  neb  kýs  osud  tajemný. 

Ty  zůstaneš  a  zvíš  tu  výsledek. 

Však  já  se  nikdy  nevrátím  sem  víc, 

ni  k  tobě  nelehnu,  tě  neuzřím  — 

buď  sbohem  již!" 

A  co  se  svíjela 
mu  u  nohou:  dech  krále  cítila 
u  šíje  své  a  nad  svou  hlavou  v  tmách 
se  chvěti  krále  žehnající  dlaň. 

Pak  naslouchajíc,  až  se  vzdálil  krok, 
se  zvedla  bledá,  okno  nalezla 
v   své   úzkosti.    Snad   zřít   bych  —  myslila  — 
tvář  jeho  mohla,  sama  nezřena! 
A,  hle,  on  seděl  u  vrat  na  koni, 
kol  jeptišek  řad  —  každá  se  svící  — 
tu  stál,  a  on  je  žádal,  královnu 
by  chovaly  a  střehly  pro  vždycky. 
A  za  řeči  níž  helma  padla  mu, 
kde  zlatý  Britský  připevněn  byl  drak, 
i  nemohla  tak  spatřit  jeho  tvář, 
jež  jako  andělská  líc  plála,  zřela  jen, 
jak  mlhami  a  v  světel  zákmitu 
plá  Pendragona  velikého  drak, 
v  noc  celou  šíře  ohně  jasnou  mhu. 
A  tu  on  rozjel  se;  a  víc  a  víc 
kol  krále  kroužil  opar  měsíčný, 
že  zahalen  v  něm,  obra  fantomem 
se  Artuš  zdál  a  šed*  a  šeď  vždy  víc, 
až  jen  jak  mha  před  zrakem  jejím  táh, 
se  duchovíte  žena  v  osud  svůj. 


Digitized  by 


Google 


Guinevra.  225 

Tu  rozpjala  páž,  hlasně  vykřikla: 
„Ó,  Artuši  I"  —  hlas  náhle  selhal  jí, 
a  pak  —  jak  proud,   jenž  ze  skal  vytrysknuv, 
do  vzduchu  padá,  dole  sbíraje 
však  síly,  pádí  v  údol  —  vypukla 
v  tak  vášnivý  pláč. 

„Odešel!  —  můj  pán! 
Pro  hřích  můj  hubit  a  být  zahuben! 
Mně  odpustil  —  já  mluvit  nemohla. 
Jak?   Sbohem?   Já  též  sbohem!  měla  říc, 
však  jeho  milost  dusila  mě.    Král, 
můj  věrný   pán  je  pryč!    Jak?    Svým  jej  zvu? 
Přec  jiného  stín  ještě  svírá  mě 
a  poskvrňuje:  sám  mě  přece  král 
zval  poskvrněnou!    Mám  se  utratit? 
Co  plátno  to?    Hřích  shladit  nemohu, 
když  duše  duší,  ani  hanbu  svou, 
a  neshladím  jí  ani  životem. 
Dni  přejdou  v  týdny,  týdny  v  měsíce, 
měsíce  seřadí  se  do  roků, 
a  roky  povalí  se  v  staletí, 
a  jméno  mé  dál  bude  potupou. 
Já  ztráty  slávy  nemusím  však  dbát, 
svět  nechám  být,  a  ona  světa  věc. 
Leč  dál?    V  co  doufat?    Ó,  je  naděj,  je, 
když  netropil-li  smích  si,  mluvil  tu 
o  naději!    Ne,  smích  on  netropí 
si  nikdy,  to  jen  malých  duší  dým. 
Ó,  žehnán  král  buď,  jenž  mi  odpustil 
mou  zradu  a  mně  naděj  zanechal, 
že  v  srdci  vlastním  smazat  mohu  hřích 
a  jeho  být  zas  družkou  v  nebesích 
kdys  před  Bohem!    Ó,  vzácný,  veliký, 
jenž  pevný  byls,  jak  světce  svědomí 
ve  víru  smyslů,  v  středu  rytířů  — 
ty,  k  němuž  bludná,  chtivá  rozkoše 
má  pýcha,  jež  všem  dojmům  podlehla, 
zřít  nechtěla,  zpol  výší  zhrdajíc, 
k  níž  nechtěla  neb  nemohla  se  vznést; 
já  mnila,  dýchat  že  mi  nelze  vzduch 
té  přísné  čistoty  a  jasnosti, 
já  chtěla  barvy,  žár  a  našla  je 
u  Lancelota  —  teď  zřím,  jaký  jsi, 
že*s  největší  a  člověk  nejvíc  z  všech, 
ne  Lancelot  ni  jiný!    Žádný  zde? 
by  králi  rek,  jak  pozdě  miluji? 
Teď  --  dřív   než   půjde   v  bitvu    velkou?    Ne! 
Mně  samé  říc*  to  čistším  životem. 


Digitized  by 


Google 


226  Alfred  Tennyson:  Guinevra. 

teď  smělost  by  to  byla.    Bože  můj, 
več  svět  tvůj  krásný  mohla  změnit  jsem, 
jej  v  lásce  mít,  jenž  nejvyšší  tvůj  tvor! 
Má  byla  povinnost  jej  milovat, 
můj  prospěch  byl  to,  kéž  jsem  znala  jej! 
má  radost  mohla  být  to,  jen  ji  zřít! 
To  zřít,  mně  drah  moh  být  jen  nejvyšší, 
ne  Lancelot  ni  jiný!" 

Náhle  dlaň 
ji  chytil  kdos,  i  shlédla  níž,  a  hle, 
tu  dívka  pláče  uctivá,  i  dí: 
„Což,  děvče  malé,  lze  mi  odpustit?" 
Zrak  zvedla  pak  a  sestry  spatřila 
kol  zbožné  v  slzách;  srdce  jihlo  ji, 
a  plačíc  s  nimi,  takto  pravila: 

„Teď  znáte  mě,  mě  bídnou,  která  jsem 
cíl  krále  velký,  snahu  zmařila! 
Ó,  kláštera  kol  obkličte  mě  zdmi, 
mé  sestry,  hlas  af  hanby  neslyším! 
Lát  sobě  nemusím,  má  dál  mě  rád! 
Ó,  nepochybujte,  že  má  mě  rád! 
Tak  neděsím-li  vás  a  nebrání 
vám  stud,  mě  sestrou  zvát:  mě  nechtě  tu: 
šat  černý  s  bělí  nosit,  být  jak  vy, 
půst  s  vámi  trpět,  ne  váš  sdílet  kvas, 
lkát  s  vaším  lkaním,  nerušit  váš  ples, 
však  neplesat;  dbát  s  vámi  obřadů, 
se  modlit,  ležeti  před  vaším  oltářem, 
i  nejnižší  tu  práci  konati; 
v  zdích  smutných  chodit  zde  a  rozdílet 
dar  chudým,  chorým,  kteří  bohatší 
a  zdravější  mne  v  očích  Krista  jsou; 
jich  hnusných  ran  dbát  a  tak  léčit  svou, 
a  v  činech  lásky  žíti,  v  modlitbách 
ten  šerý  konec  hříšných  dnů  svých,  zmar 
jež  pánu  mému,  králi  přinesly!" 

Tak  děla,  ony  v  svůj  ji  vzaly  střed, 
a  v  naději  a  strachu:    „Pozdě  již?" 
zde  žila  pak  po  abatyše  skon. 
Tu  abatyší  čistý  pro  život 
a  dobré  skutky,  píli  v  úřadě 
i  důstojenství,  které  měla  dHv, 
ji  zvolily,  i  žila  v  hodnosti 
té  krátké  roky  tři  a  odešla 
tam  v  ony  světy,  kde  je  věčný  mír. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsL 

ČERVENEC. 
Kronika  moravské  dědiny.    Napsal  AI.  Mrš  tik. 

Z  TÝDNE  PO  SV.  JAKUBU. 
DĚTI. 

Neděle  jak  neděle,  hned  po  požehnání  a  ráno  hned  po  mši  svaté, 
zasvěcena  bývá  v  Habrúvce  karbanu.  Umouněné  taroky  tleskají 
o  stoly  v  obou  hospodách,  u  Katze  i  Rybáře.  „O  nic"  hrají  veliké  ty 
děti,  ale  s  takovou  náruživostí,  jakoby  šlo  o  statisíce.  Hráli  by  o  fazole, 
o  vinceltle,  o  sirky,  kdyby  se  nestyděli,  a  pustí-li  se  kdo  do  hry  s  pěti 
krejcary  v  kapse,  jistě  s  nimi  vystačí  až  do  noci.  Celá  hospoda  je 
hoře,  když  u  některého  stolu  padne  contra,  a  hráč  na  vodu  se  spustí 
s  rozkřídlenýma  a  jakoby  na  dobytče  napřaženýma  rukama.  Celý  týden 
pak,  na  polích  i  v  černé  hodince  za  tmy,  vypravuje  se  o  veliké  té 
porážce,  ve  které  Pavlíček  přišel  i  o  poslední  své  dva  krejcary.  Za 
pivo  zůstal  dlužen. 

Antoš  Prudek  třásl  se  vždy  jako  v  zimnici,  když  po  dlouhém 
rozjímání  odhodlal  se  konečně  prohlásit  „ultimo". 

Stréček  Hrabálek  od  požehnání  až  do  tmavého  večera  stále  se 
jen  divil  a  divil. 

„AjajajajI  Totok  se  podívéme!  To  je  divná  věc.  Taková  karta! 
Mně  nic  a  druhýmu  všecko!" 

„A  totok  se  podívéme!  Tož  ták  to  dopadá?  Ajajajaj!  Totok  je 
zas  divná  hra!" 

„Ajajajaj!  Totok  ešče  jakživ  neviděl  svět.  To  bech  se  na  tú  kartu 
nebel  meslil!  Taková  neplecha  a  beru,  a  prvka  —  kartě  jak  modlitbě 
a  prohrám!" 

, Turecké  požehnání"  míval  Dóbek,  pod  stůl  nad  každou  , špatnou" 
uplivnul  se  Mikulica.    Rybník  býval  pod  jeho  židlí,  a  už  mu  přistavili 


Digitized  by 


Google 


228  AI.  Mrštik: 

jednou  i  putynku.  I  s  plnou  rukou  taroků  prohrál  vždy  Ryšánek.  Když 
spočítal  pak  vSechny  své  pojmy  a  nemohl  se  dopočítat  šestatricíti, 
zblednul,  zavrtěl  jak  v  umírání  hlavou  a  s  křikem  vstal  od  stolu.  Se 
hřmotem  hraje  Valoch,  poťouchle  podvádí  Jurčák,  pod  stolem  znamení 
dává  Očadlík,  s  žalostným  nářkem  od  hry  vstává  Franěk,  nejmizerněji, 
ale  vždy  s  pevnou  výhrou  hraje  fořt,  v  zoufalství  a  strašné  klení  svými 
chybami  uvádí  hráče  Matula.  —  —   — 

Přestane  každý  hrát,  kdykoliv  mu  napadne.  Jen  když  několik 
krejcarů  vyhrá,   je  spokojen   na  celý  týden  a  od  stolu  vstává  blažený. 

„A  já  už  teho  nechám!"    Položí  karty  a  jde. 

Na  jeho  místo  honem  sedne  jiný. 

A  děti  hrají  si  dál.  Jak  na  honěnou,  na  slepou  bábu  —  „kukyš". 
U  některého  stolu  se  jich  za  odpoledne  vystřídá  třeba  deset. 

Ten,  který  „mosel  dum",  trčí  v  hospodě  ještě  dvě  hodiny  a  dvě 
hodiny  pije  z  židlička,  který  „vyhrál". 

Kdo  nikdy  neplatil,  byl  vždycky  Řeřucha. 

Neplatili  jiní,  neplatil  ani  on. 

„Tak  tobě  su  dlužen  šest  krécarú,  tobě  tři  a  hjim,  pane  zahradník, 
vosům  —  pravda?  —  V  nedélu  hjim  to  dám,  dneské  sem  huž  všecko 
prohrál." 

A  nic  neprohrál,  S  čím  ke  stolu  sedl,  s  tím  v  kapse  odchází. 
Často  i  vyhrál  a  přece  zůstal  dlužen.  A  v  neděli  prohlásil:  „A  kdo 
pak  be  se  s  tém  v  hlavě  nosil!"  Nechtěl  ani  uvěřit,  že  by  byl  zůstal 
co  dlužen. 

Zahradník  už  měl  tak  po.  Habrůvce  celý  kapitál.  Ten  mu  zůstal 
dlužen  deset,  jiný  šest,  třetí  čtyry,  pátý  pět  —  po  léta  mohl  mít  z  těch 
peněz  dům,  jak  říkal  sám.  S  ním  také  každý  rád  hrál.  Dobře  hrál  — 
a  platil  jak  „čestné  muž".  Nečestní  už  z  řemesla  platili  jen  tenkrát, 
když  už  nikdo  s  nimi  nechtěl  hrát. 

Časem  k  tarokům  zasednou  i  vybraní:  pan  rechtor,  zahradník, 
pantáta  Pavlík,  Dóbek.    Hrají  přesně,  ale  hrají  výš. 

„Do  takové  kumStovné  hre  čert  hábe  še  póščal,"  prohlásil  Ryšánek. 
„To  néni  pro  nás,"  a  odtáhnul  závistně  k  jinému  stolu,  kde  hráli  zas 
beze  všech  „kumštů".  Po  něm  ostatně  zbyl  vždy  „kukaček"  celý  houf. 
Nevídaná  byla  pro  ně  tak  hazardní  hra. 

„Jak  povídám  — "  naříkal  zas  zahradník  —  „devět  taroků  mám, 
dva  ještě  přikoupím,  dvojku  složím,  dvacítku,  vosumnástku,  křížovýho 
a  pikovýho  krála  —  a  prohrám  zas!  Já  už  nevím,  jak  povídám,  co  to 
dnes  je.  Přece  hrám  vopatrně  a  čítám,  že  se  nezmejlím  a  —  jak  po- 
vídám —  hra  zas  je  v  pekle.  —   —  — " 

To  ovšem  nevěděl,  jak  povídám,  že  za  ním  stojící  Matěj  dal 
Dóbkovi  znamení,  aby  nesl  piky.  Špičkou  od  dýmky  jen  vousisko  si 
tak  přejel  na  levou  stranu,  a  Dóbek  už  věděl,  kterou  má  nést. 

Tož  piky! 

A,  jak  povídám,  hned  první  král  byl  bit. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  229 


CUKRLE. 


Krásný  podvečer.  Teplé  slunce  sklání  se  za  koruny  parku.  Vysoko 
nad  šumnými  jeho  vrcholy  vzduch  stříhají  vlaštovky  a  dlouhými  křivkami 
stáčí  se  k  dědině.  Tichý  ruch  šumí  s  polí,  s  Padělku  zpívají  pasačky 
brouzdající  se  strniskem  v  bílém  houfci  hus. 

Zarachotil  vůz,  zdvihlo  se  mračno  prachu  zvířeného  dětskou  hrou. 

Teploučký  vánek  jemně  laská  rozpálenou  tvář. 

Na  svých  krátkých  nožkách  do  polí  si  vyšel  velebný  pán.  Zvolna 
pokuřuje  denní  svůj  „doutníček",  zasazený  v  zakouřenou,  z  mořské 
pěny  vkusně  vykrouženou  špičku.  U  zámecké  brány  smeknul  a  s  holou 
hlavou  postál  před  sochou  Panny  Marie.  Zvolna  klade  zas  klobouk  na 
stříbro  svého  stáří  a  ohlíží  se  po  svém  psíku;  před  deseti  lety  mu 
přezděl  jménem  Cukrie.  Bílý,  vypasený,  capratý  psík,  jehož  matka  byla 
asi  pinč  a  otec  nějaký  nezdařenec  za  humny. 

„Cukrie,  Cukrie  —  kde  tě  ďas  nosí?!*' 

A  Cukrie  vymetá  rohy,  čichá  sem,  čichá  tam  a  pitvorně  přiskakuje 
ku  svému  pánu. 

Štěká. 

,Máš  radost,  máš  radost  —  viď?  —  —  I  —  i  —  i  —  —  — 
safraporte,  kde  pak  si's  tu  nožku  zamazal?    Ukaž!" 

Cukrie  podává  nožku  a  dívá  se  velebníčkovi  do  očí. 

^I  ty  šelmo  prohnaná!  -  —  Počkej  jen,  počkej  —  to  víckrát 
se  mnou  nepůjdeš." 

A  Cukrie  skáče,  štěká,  odpovídá  —  pohazuje  oháftkou  jak  fangličkou. 

„Cože  to  povídáš?  Že  za  to  nemůžeš?  A  kdo  za  to  může,  já?" 

A  čerti  vědí,  co  Cukrie  bělovlasému  stařečkovi  povídá.  Ale  stařeček 
mu  rozumí,  a  Cukrie  zas  rozumí  jemu.  —  —  —  —  — 

„Oh,  to  je  nesmírně  chytrý  pes  — "  rozhovořil  se  o  něm  jednou 
dětinský  už  stařeček.  —  „Jen  mluvit,  jen  mluvit!  Všemu  rozumí,  všeho 
si  všimne,  všemu  se  naučí.  Míč  doma  celý  den  nosí,  z  koutu  do  koutu 
prackou  ho  pokuluje,  a  přísně  se  na  něho  podívat  —  bože,  uchovej! 
Hned  zaleze  pod  sofféé  a  do  večera  nevyleze.  Stydí  se.  Na  okně  vy- 
sedá, když  odejdu,  a  naproti  mně  běží,  když  vidí,  že  se  vracím.  Prosit 
umí,  mašíruje  jak  voják  a  jen  chléb  a  maso,  šelma,  nebere.  To  jediné 
mě  na  něj  mrzí.  Jen  mléko,  jen  mlíčko.  Polívky  když  se  dotkne,  to 
musí  být  už  ukrutný  hlad.  —  —  A  psů  se  bojí.  Oh  jé,  ten  se  bojí 
psů!  Onehdy  před  fořtovými  utekl  a  —  ten  tam!  Volám,  pískám,  sám 
běžím  a  hledám  —  Cukrie  pryč.  —  Horák,  kostelník,  hospodyňka, 
Francka  —  kdekdo  hledal  a  sháněl,  Cukrie  nikde.  Hospodyňka  plné 
oči  slz  po  vinohradech  mezi  stromy  bloudila  jak  mátoha.  —  , Cukrie, 
Cukrie*  volala,  a  Cukrie  nikde.  Jakoby  zem  se  pod  ním  slehla  —  psa 
nikde.  Šla  Hložková  s  pole.  Prý  viděla  jakéhosi  bílého  psa  pod  ořechem 
v  Hložinách.  Honem  musila  Francka  do  Hložin.  No,  přinesla  ho,  při- 
nesla v  náručí.  Tak  se  chudák  třásl  ještě  strachy.  Považte  si,  až  do 
Hložin  strachem  před  psy  utekl!  Pod  ořechem  skrčený  seděl  a  ne  se 
domů  odvážit.    Tak  se  těch  psů  bál!" 


Digitized  by 


Google 


230  AI.  Mrštík: 

Deset  let  už  tak  chodili  spolu  —  velebníček  s  Cukrlem  a  Cukrle 
s  velebníčkem,  a  velký  to  bude  zármutek,  přežije-li  stařeček  své  chytré 
Cukrle. 

„ Já  tédeň  jen  debech  měl  takové  život,  jako  má  ten  pes  — " 

prohlásil  cestou  Sékora  —   „hnerf  tó  motekó  říznu." 


SRPEN. 

ZEDNÍK  HORBIŠEK. 

Na  den  sv.  Dominika. 

Habrůvkou  co  den  hrčí  kočáry.  Ze  zámku  odjíždějí  hosté  a  při- 
jíždějí noví.  Kočí  Antoš  zavrtěl  hlavou  a  že  už  je  „z  teho  ježďání 
celý  nervósni".  —  — 

Do  kláštera  nastěhovaly  se  už  nové  sestry. 

Také  kočáry  Frau  Ebr  byly  neustále  na  nádraží  v  Dubňanech. 
Konce  nemělo  to  stěhování  jeptišek. 

Ve  zmatku  a  stěhování  ztratily  se  sestřičkám  i  „hodiny".  I  do 
kostela  chodily  pozdě.  V  neděli  —  velebníček  už  na  kazatelně,  Frau 
Ebr  se  slč.  Luis  v  oratoriu,  na  mši  došlo  už  i  panstvo,  a  jen  místa 
sester  stále  ještě  zela  prázdnotou.  Oknem  oratoria  vyhlídala  milostpaní 
a  zelenala.  Na  její  rozkaz  sezelenala  i  slečna  Luise  a  rozběhla  se  za 
sestrami.  Skokem  přehnala  se  terrassou  kostela  a  schodky  jí  nestačily, 
jak  křepelčími  běhy  kvapila  sestrám  naproti.  Právě  klidně  zamykaly 
klášter.  Teď  zas  sestrám  nožky  nestačily,  jak  rychlými  skoky  běžely 
v  Boži  stan.  I  sukně  si  nadzdvihly  jak  dámy,  a  všimnul  si  Janek 
Řeřucha,  že  nosí  i  „dráždivý  spodničke". 

Po  mši  počkala  si  na  ně  milostpaní  na  můstku. 

Prý  si  i  dupla  lakovanou  špičkou  střevíčku  a  červená  jak  šatka 
odříkala  sestrám  všechny  svoje  zákony.  Viděl  a  slyšel  prý  to  všecko 
stréc  Hrabá  lek.  —  —  —  —  —  — 

Mistru  Pšeničkovi  nestačilo  dne,  aby  přivedl  klášter  zas  do  býva- 
lého pořádku.  Zedníku  Horbiškovi  zas  o  den  nebylo  —  ale  krátký  mu 
byl  i  týden.  Jeden  zlatý  20  kr.  dostával  denně  od  práce  —  a  když  se 
jej  ptali,  kdy  bude  hotov,  řekl  s  rozvahou:  „No,  pomalu  to  všecko  može 
bét  — "  a  hodil  hlavou  k  šedému  domu  Frau  Ebr,  když  po  obědě  volným 
krokem  ubíral  se  ku  své  práci,  táhnoucí  se  už  „do  nekonečnosti".  — 
„Takový  práce,"  pravil  s  úsměškem  —  „mosí  si  člověk  vážit!  Ve- 
hužitkovat  hjí  a  né  s  í^ó  spěchat!  Taková  práca  néni  každé  deň,  hani 
každé  tédeií,  ba  možeme  říct,  že  se  nepřitrefí  hani  za  kolik  let!  Hale  — 
pomalu,  všecko  može  bét." 

A  pomalu,  tak  za  týden,  za  dva  už  opravdu  něco  bylo.  Aspoň 
zídku  vyspravil. 

Potkal  strýčka  Horáka,  a  půl  hodiny  bylo  třeba,  než  se  domluvili, 
odkud  dovézt  nejlepší  písek  na  mahu  k  omítání. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  231 

Potkal  tetku  Žvástovou,  a  byla  to  opravdu  „zednická"  chvíle,  než 
se  s  ní  domluvil,  prodá-li  mu  tu  slíbenou  jalůvku  či  neprodá. 

Konečně  vzal  lžíci  do  ruky  a  ohlížel  se,  kde  ale  stojí  nádoba 
s  maltou.    Měl  ji  hned  u  nohy. 

Ale  v  tom  šel  kolem  Matyáš  Dlapka. 

Do  nádoby  zpět  hodil  HorbiSek  lžíci  s  maltou  a  mnohoslibným 
kývnutím  hlavy  pozval  Dlapku  k  sobě  dál.  Jen  „haf  ide  dál"  —  tam 
k  nádobě  s  maltou  u  hromádky  cihel,  kde  ve  skulině  zarovnané  cihlami 
pečlivě  skrýval  samečka  se  „zednickou".  —  —  Jen  se  tak  ohlídl  na 
všecky  strany,  vytáhl  vodu  života  a  podal  Matýskovi.  „No,  nal  — " 
hodil  hlavou  významně  vzhůru,  jakoby  se  nahýbal.  A  Matyáš,  panský 
dráb,  „zabezpečiv  si  okolí"  —  nedal  se  pobízet,  přihnul  a  napil  se 
a  jak  na  věčnost  ještě  jednou  sklínku  překlopil  a  podal  Martinovi. 
Sehnuv  se  za  zídku,  napil  se  i  Martin  a,  mlasknuv  jazykem,  samečka 
skryl  zas  do  hromádky  cihel. 

Odešel  Matyáš,  do  práce  konečně  dal  se  Martin. 

Byly  dvě  hodiny. 

Ne,  ještě  se  nedal  Martin  do  díla.    Položil  lžíci  a  cpal  dýmku. 

„Ha  včil  to  pude  s  dampfem  — "  přitlačil  víčko  dřevěnky. 

Zapáleno  měl,  ale  „s  dampfem"  to  přece  nějak  nešlo. 

Napletla  se  mu  stará  Fraílková  s  děckem  v  náručí. 

Zvolna  v  hovoru  plynula  tak  Martinovi  práce  a  s  prací  čas. 

Opravdu  si   té  práce  vážil.  —   —   —   —   —   —   —   —   —    — 

S  dětmi  od  tří  do  šesti  let  po  boku,  s  dětmi  do  tří  let  v  náručí 
nebo  na  zádech  trousily  se  do  kláštera  ženy  k  zápisu  do  jesliček 
a  dětské  zahrádky. 

Šly  zpět  s  nářkem. 

„Do  jesliček  pro  letošek  děti  neberem  a  na  jaře  jen  ty  nejchudší," 
zněla  krátká  zpráva  sestry  představené. 

„Co  si  počnu,  Krista  Pána? I  Starší  mosí  do  škole,  sic  z  harreštu 
nevendu  a  sama  hábech  béla  hu  maléch.  Co  vedělám?  Jak  to  huživím?" 

Za  Pazderkovou  naříkaly  i  ostatní. 

„A  jak,  kde  kláštera  nemají?"  namítla  jim  na  útěchu  sestra. 

Také  Kunzka  přišla  a  do  dětské  zahrádky  dala  zapsat  svého  Karlíka. 

Milostpaní,  když  uviděla  strašné  to  jméno  v  seznamu  dětí,  zrudla 
jak  karafiát. 

„A  byla  tady  —  v  kláštere?" 

„Byla.    1  s  chlapcem." 

Teprv  nyní  poučila  Frau  Ebr  nové  sestry  o  tom,  kdo  Kunzová 
je,  čím  byla.  A  hned  sedla  ku  psacímu  stolku  a  napsala  Kunzové  list, 
že  —  když  už  se  stalo,  stalo  se,  a  ničeho  proti  tomu  nemá,  aby  „ubohé 
dítě,  které  za  nic  nemůže,  vzdalováno  bylo  dobrodiní  dětské  zahrádky". 
Ale  —  vyprošuje  si,  aby  ona,  pí.  Kunzová  s  novými  sestrami  v  sousedství 
sice  v  pokoji  a  křesťanském  míru  živa  byla,  ale  nikdy  a  nikdy  víc  ne- 
vkročovala  ve  zdi  kláštera.  To  že  si  zapovídá,  poněvadž  by  tak  jen 
připomínala  svou  osobou  nešťastných  a  pro  klášter  záhubných  události. 

Sestry  zas  dostaly  rozkaz,  sousedství  se  vyhýbat. 

Kunzka  nemeškala  a  psaní  okamžitě  dala  kolovat  dědinou. 


Digitized  by 


Google 


232  AI.  MrSUk: 

KONCEM  ŽNÍ. 

Vavřinec,  první  podzimec. 

Na  sv.  Vavřince. 

Planou  žňové  dny.  Ráno  vstává  v  krev,  ospalý  a  jako  vysílený 
ukládá  se  den  k  večernímu  spánku. 

A  kraj  osmutňuje  holými  strnisky,  „v  řadách"  mrtvě  kupí  se  slo- 
žené mandele,  tolik  připomínající  stany  vymřelého  táboru.  Oko  živí  už 
jen  široké  lány  zdravé  tmavých  řep  a  pruhy  selských  brambořišť.  Už 
jen  sem  tam  po  kopcích  se  ješté  zlatí  zbylý  pruh  ovsa,  kousek  ječmene, 
zelená  dorůstající  jetel.  Po  sirniskách  s  dětmi  potulují  se  už  bílé  houfy 
hus,  a  koroptve  vyrážejí  z  turčisk,  vyplašeny  slídivými  čumáky  panských 
psů.  Jednotlivě  už  i  vrány  krákají  po  mezích,  nad  lány  lidem  opuštěnými 
sletují  se  holubi,  aby  sklidili,  co  nesklidila  žeň. 

Zástupy  panských  dělnic  s  hráběmi  překročují  s  nivy  na  nivu 
a  za  zpěvu  shrabují  utroušená  stébla. 

Pojednou  zařval  podnapilý  Křápek: 

Decke  mně  má  žena  říkávala, 
že  be  mně  půl  srdca  darovala, 
Chcela  řezat,  neměla  nůž, 
dež  sem  jí  ho  dával,  nechcela  huŽ. 

„To  béla  žena  —  milý  vy  ženský  —  ej  to  béla  žena!"  zastavil 
se  uprostřed  děvčisk  a  podepřen  o  hrábě  s  líčenou  zamyšleností  hleděl 
před  sebe.  —  »Dež  se  mě  brala,  třikrát  ze  svarbe  zešlo;  decke  před 
vohláškama  dostala  takové  strach,  že  be  se  béla  snáď  hani  nevdala, 
nebét  mě.  A  k  smrti  taky  se  nijak  nemuhla  vodhodlat.  Pan  falář  némíň 
pětkrát  ju  zavopatřoval ;  meslil  sem  si,  huž  —  huž  —  huž  mně  Pánbu 
vod  ní  pomože,  a  podívéme  se,  decke  vokřila.  Pěkně  sem  ju  mosel 
prosit,  hábe  huž  temu  jedno  konec  hudělala.  —  No,  dež  nic  hjináč  — 

řekla  jen  , Martinku*  -  -  a  vodešla. Vzal  bech  si  z  vás  nekeró,  hale 

těžko  mezi  váma  vebírat.  Po  tmě  nevidíš,  a  ve  dně  ste  všecky  stěny." 

Děvčata  zavřískala. 

„Povříslem  vás  huškrtit,  to  vám  patří  —  a  ne  si  vás  vzít  ženská." 

Křápek  umlknul. 

Nad  průvodem  pohrabovaček  přenesl  se  koš  špačků.  První  zpráva 
jeseně.  Přilítli  jak  na  dané  znamení.  Ještě  včera  nebylo  jediného  špačka 
v  okolí  a  najednou  cosi  zavichřilo,  zašumělo  nad  hlavou  a  jak  černá 
předzvěst  s  příšerným  chvatem  přehnalo  se  to  nad  hlavou.  Celý  mrak 
se  jich  mihnul  ve  sraženém  koši  nad  stromy,  zatočili  se  obloukem, 
nadzvedli  se  do  výšky  a  pak  šikmo  stále  jako  v  jedno  těleso  slití 
rychlostí  střely  dopadnuli  k  zrnatému  strnisku.  Tak  s  pole  na  pole, 
s  mandele  na  mandel  přetahují  podzimní  ti  ptáci  a  kam  zapadnou, 
zrnko  neobstojí.  Celý  širý  kraj  je  hodovní  jejich  síní  a  už  jen  čekají, 
až  zelený  stůl  přírody  jim  skytne  poslední  a  nejkrásnější  číslo  hostiny: 
dozrávající  hrozny.  —  —  —  — 

Fukary  hučí,  rostou  vymlácené  stohy,  oněmují  pole,  do  údolí  krade 
se  cosi  nevýslovně  smutného,  ale  krásného  —  —  — 

První  vítr  fouká  z  bříz.    Dozrává  čas. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  233 

TRPKÝ  CHLÉB. 

Na  nebe  vstoupení  Panny  Marie. 

Správce  panství  silůvského  s  celou  desítkou  osmahlých,  v  panských 
i  vojenských  službách  zhrublých  drábů  stojí  na  poli  a  od  slunce  východu 
do  slunce  západu  lomozí  se  pfed  ním  lid. 

V  sobotu  na  večer  k  výplatě  seSel  se  velký  tábor  nádenníků  obojího 
pohlaví  s  chlapci  a  ledva  škole  odrostlými  děvčátky.  Byli  tu  i  Habrůvští. 

Ke  stolu  přistoupil  Pazderka  Cyrill. 

„Kolik  máš?"  oslovil  Pazderku   pokladník   německým  přízvukem. 

„Šest.- 

„Tady  stojí  jen  pet,"  ukázal  pokladník  na  výkaz. 

„Tož  někdo  se  mélí,  já  hale  ne.  Vím,  co  dělám.  Mám  tadek  svědků 
padesát  — "  rozehnal  se  Pazderka   hrnkem   po  všech   kolem  stojících. 

„Herr  Adjunkt!"  zavolal  kassír  pří  ručího. 

Ten  potvrdil,  že  Pazderka  Cyrill  má  šest  dní  a  Pazderka  Jan 
jen  pět  dní. 

Zlostně  vysázel  pokladník  dva  zlaté  čtyřicet  krejcarů  za  celo- 
týdenní  práci. 

„A  proč  nesmékneš,  des  seš  u  vépláty?    Dolů  s  čepicól" 

„Za  téch  pár  krécarů  mám  eSče  smekat?  A  před  kém?  Co  za  to 
dostanu?" 

„Nausšmeissenl" 

„Nausšmeissen?"  nahnul  se  Pazderka  a  přitlačil  se  na  výplatní  stůl. 

Suchá,  chlupatá  ruka  pokladníkova  pleskla  o  Pazderkovu  tvář  a  už 
tvrdé  ruce  drábů  nesly  Pazderku  z  vrat. 

Ropot  zástupu  přešel  v  nesmělý,  tichý  šum,  když  pokladník  chladně 
prohlásil,  že  zavře  pokladnu  a  odejde,  nebude-li  ihned  ticho. 

Hrozící  bouře  rázem  ulehla. 

Teprv  na  druhý  den  projádřila  se  vůle  lidu  jiným  způsobem. 
Křovanští   napsali  psaní  a  v  něm   složili   všechnu  bídu   svého  utrpení. 

Psaní  znělo: 

„Ubozí  dělníci  u  Silůvky. 

Žádáme  vás.  Pane  novináři,  abiste  do  novin  dal,  jak  se  máme 
u  Silůvky  v  práci.  V  zimní  dobu  na  jednu  vépřež  před  sedmo  hodino 
začnem  a  táháme  až  do  půl  páté  do  noce.  Dež  je  delší  deň,  haž  do 
šesti.  Mužští  majó  denně  28  krécarů,  ženský  25.  Na  rozsívání  prášku 
z  jara  muži  50  kr.  a  nerozsívajó-li  celé  deft,  tož  jen  30  kr.  Za  půl 
dna  nedajó  nic,  nestojí  pré  to  za  psaní.  A  ešče  žádají,  habesme  si 
ten  prášek  sami  po  pólu  roznášeli.  To  běsme  nevedělali  hani  na  sůl. 
Při  sázení  bramborů  majó  muži  40  kr.  denně  a  sami  si  měche  mosí 
roznášet  po  širokéch  nivách.  Měche  se  složí  jen  na  óvratích  a  me  sami 
si  mosíme  brambore  po  pólu  roznášet,  haf  je  pole,  jak  chce  dlóhý 
a  široký.  Do  prostřed  polí  nedajó  jet,  že  be  se  pole  huježďalo.  A  tak 
se  jich  radši  mosí  trhat  šest  nebo  vosům  s  nošením  do  kopců,  a  ti 
pak  tú  mzdu  hábe  dali  doktorům.  Ha  za  nima  stojí  dráb  a  jen  nadává 
a  křičí.  Děž  se  nekeré  zastaví  a  chce  si  voddechnót,  huž  na  něho  volá, 

16 


Digitized  by 


Google 


234  AI.  Mrštík: 

a  kolikrát  je  horko  z  jara  a  hani  vodáka  nedajó,  hábe  lid  vobčerstvil. 
A  tak  pít  mosime  z  bařin  na  lókách,  a  zas  nám  nadávaje,  že  ztrácíme  čas. 

A  tak  nám  nezbévá,  než  buď  krást,  nebo  chodit  po  ptaňú  nebo 
vraždit. 

Só  včil  žňa.  Jindá  dělalo  v  ten  čas  200  dělníků,  a  včil  jich  takové 
velké  statek  v  népilněéší  čas  huživí  sotva  padesát.  V  zimní  dobu  jen 
deset.  Mašině  nás  zabijó.  A  ešče  chcó,  hábe  jeden  dělník  dělal  za 
deset.  I  dež  zima  bélo,  pan  správce  ženském  s  hlav  vlňáke  strhoval, 
že  pré  nemůžó  dělat,  protože  pré  só  jak  svázaný.  U  véplate  že  jeden 
měl  ruke  v  kapcách  a  nechcél  smeknót  čepicu,  tak  jé  tiskli,  haž  mu 
cúrečkem  krýv  tekla  po  bradě,  a  sfackovali  jé.  To  za  tú  krvavó  mzdu. 
Starších  chlapů  přes  50  let  hani  do  práce  nechcó.  A  dež  si  má  lid 
v  népilněéší  čas  něco  po  země  vedělat,  zavolajó  si  Poláke,  a  ti  hjim 
pracujó  vo  polovic  laciněéš.  Tak  se,  prosíme  vás,  hujmite  teho  hubohýho 
lidu  a  napište,  jak  to  s  náma  je. 

S  úcto 

Pavel  Řebačka.- 


Podivuhodně  vzkvetla  bílá  slečna  Olga  od  jarní  své  choroby.  Dozrála 
májem  v  rozkošnou  pannu,  zkrásněla  létem  v  zarůžovělou  nevěstu. 

Kočí  Král  —  ach,  to  nebyl  kočí  Král  —  to  byl  štolba  vévody, 
jak  tu  na  kozlíku  seděl,  třímaje  v  rukavičkách  bílých  černolesklé  řemení. 
To  nebyl  krok  koní;  jak  po  peří  by  jeli,  snad  ani  půdy  pod  seoou 
necítili,  jen  jen  se  mihaly  štíhlé  jejich  nohy  v  jarém  poklusu.  Leskla 
se  řemení,  leskla  se  srst  koní,  bleskotala  ekypáž,  s  vkusnou  nonchalancí 
v  záplavu  krajek  a  šedesátitisícové  věno  ponořena,  kolébala  se  v  kočáře 
unavená  a  přec  svěží  nevěsta. 

Druhá  ekypáž,  třetí,  čtvrtá  —  řetězem  povozů  zatažen  byl  celý  pruh 
silnice  plazící  se  vzhůru  tam,   kudy  cesta  vede  k  borovskému  kostelu. 

A  pak  sedělo  všechno  kolem  stolů,  přetížených  kyticemi  růží 
z  panské  zahrady.  Usmívala  se  bílá  nevěsta,  samolibě  kníry  sobě  hladil 
ubrouskem  trochu  už  „podražený"  ženich. 

Do  stmívání  večera  otevřenými  okny  bouřila  hudba  piana,  s  oken 
do  tmy  v  útržcích  snášel  se  smích. 

Své  hody  na  dvoře  mělo  i  služebnictvo. 

Tichá,  srpnová,  krásná  noc,  plná  ševelů  listí  a  měkkého  šoumánf 
neviditelných  křídel  větříku. 

Před  dvorem  podle  lesa  rozzuřil  se  hlídačův  pes. 

Tam  jak  ohromné  koráby  horou  za  sebou  táhlo  se  pět  velikých 
stohů  složeného  ječmene,  pšenice  a  slámy. 

Obešel  hlídač  dvůr,  obešel  i  stohy  a,  odpískav  deset  hodin,  spěchal 
zas  do  dvora,  kde  na  mísách  červenaly  se  koláče,  kolem  májky  vrávoravě 
kolísal  se  tanec.  Řady  srovnaných  pluhů  a  zmrtvělých  hospodářských 
vozů  tratily  se  kamsi  do  tmy. 

Velký  pohár  vína  novomanželům  na  rozloučenou  pozdvihl  družba 
jménem    hostů   chystajících  se   k  odjezdu.  —  —  Nějak  zlomeným  uí 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi. 


235 


jazykem  s  pohárkem  šampaňského  v  ruce  za  nevěstu  a  za  sebe  děkoval 
mu  ženich. 

Ale  nedomluvil. 

Hrkly  židle  —  vstávaly  postavy  —  tváře  bledé  všechny  obráceny 
byly  jedním  směrem  od  stolu. 

„Hoří!"  slyšet  bylo  odkudsi  zdola  zahrady  a  po  domě  jak  jedním 
hlasem  rostla  strašná  zvěst. 

,  Hoří  I  Hoří!" To  nebyl  lidský  hlas  —  to  byl  ryk  zděšením 

zadrhnutého  hrdla. 

„Hoří!"  třáslo  se  na  rtech  zbledlých  dam. 

Ohromným  plamenem  ozářeno  bylo  veškeré  prostranství  před 
domem.  Lid  jak  černý  hmyz  chumtal  se  v  děsném  zmatku  na  různo. 
V  tichu  úděsu  slyšeti  bylo  příšerný  praskot  plamenů  —  nebe,  celé  za- 
saženo, hořelo  jak  za  nejkrásnějšího  slunce  východu.  K  oknům  skočili 
muži  —  divokou  krásou  požárů  polily  se  černé  jejich  úbory. 

Klidně  k  oknu  přistoupil  správce. 

„Hleďte  zachránit  krajní  stohy!"  volal  dolů  oknem  k  zmatenému  lidu. 

„Obilí?    Či  jenom  sláma?" 

„Ječmen  —  pšenice." 

„Elendes  Volk!" 

„Pojištěno,"  pronesl  správce  a  šel  se  převléci  do  hospodářského 
svého    „azoru". 

Rostl  požár,  v  půlhodině  v  jednom  plameni  stálo  všech  pět  stohů 
najednou. 

Hosté  se  rozjížděli. 

Odjížděla  s  ženichem  i  bílá  nevěsta. 

A  do  daleka  a  do  vysoká  dlouho  ještě  za  nimi  hořela  svatební 
ta  svíce,  kterou  na  cestu  jí  rozsvítil  vděčný  lid. 

Ne,  nemohlo  být  nádhernější  svíce  k  svatebnímu  loži! 

Nevěsta  se  ještě  třásla  tesknou  jakousi  předtuchou,  když  na  první 
stanici  svatební  cesty  konečně  do  náručí  ženichovi  sklesla  jako  zlomená. 

Pět  stohů  v  jednom  plameni  vzňatých  stálo  před  ní!  Mrtva  víc 
než  živa  cítila  je  v  sobě  hořet  místo  plamenů  rozkoše. 


16* 

Digitized  by  VrrOOQlC 


236  Maurice  Maeterlinck: 

MAURICE  MAETERLINCK: 

Minulost 

z  nové  knihy  .Le  Temple  enseveli"  přeložila  Marie  Kalasova. 

I. 

Za  námi  prostírá  se  naše  minulost  dlouhou  perspektivou.  Spí  v  dáli, 
jako  město  pohroužené  v  mlze.  Některé  vrcholky  ji  označují  a  ovlá- 
dají. Některé  vynikající  děje  vyčnívají,  podobny  věžím,  jedny  ozářeny 
ještě,  jiné  polozbořené  a  schylující  se  znenáhla  pod  tíhou  zapomnění. 
Stromy  ztrácejí  listí,  kusy  zdí  opadávají,  veliké  prostory  stínu  se  roz- 
kládají. To  vše  jest  na  pohled  mrtvé,  a  zdá  se,  jakoby  nemělo  jiného 
pohybu,  než  kterým  je  zdánlivě  oživuje  pomalý  rozklad  naší  paměti. 
Avšak,  vyjma  tento  život,  vypůjčený  od  samé  smrti  našich  upomínek, 
zdá  se,  že  všecko  je  konečně  ztrnulé,  na  vždy  nezměnné  a  oddělené 
od  přítomna  i  budoucna  proudem,  jejž  nic  už  není  s  to  přebroditi. 
Ve  skutečnosti  tu  vše  žije;  a  pro  mnohého  z  nás  horoucněji 
a  hlouběji  než  sama  přítomnost  nebo  budoucnost.  Ve  skutečnosti  jest 
toto  mrtvé  město  nejúčinnějším  ohniskem  existence;  a  podle  toho,  jaký 
duch  tam  koho  uvádí,  čerpají  z  ní  jedni  všecky  své  poklady,  druzí 
všecky  v  ní  utápějí. 

II. 

Jest  to  s  našemi  myšlénkami  o  minulosti  jako  s  našemi  myšlénkami 
o  lásce,  o  spravedlnosti,  o  osudu,  o  štěstí  a  o  většině  oněch  mocných 
duchovních  ústrojí,  představujících  veliké  síly,  jichž  jsme  poslušní. 
Obdrželi  jsme  je  hotové  od  těch,  kteří  nás  předcházeli;  a  i  když  se 
vzbudí  naše  druhé  vědomí,  to,  jež  se  domýšlí  nepřipouštěti  už  ničeho 
se  zavřenýma  očima,  a  i  když  usilujeme  prozkoumati  jich,  maříme  čas 
otazováním  se  těch,  které  mluví  hlasně  a  neustále  se  opakují,  na  místě 
abychom  pátrali,  není-li  jiných  vůkol  nich,  nepromluvivších  ještě. 

Obyčejně  netřeba  nám  jíti  daleko,  abychom  je  odkryli,  čekají  v  nás, 
abychom  k  nim  promluvili.  Ostatně,  nejsou  nečinný  v  svém  mlčení. 
Nad  hovornými  přesvědčeními  řídí  klidně  část  našeho  skutečného  žití, 
a,  jsouce  bližší  pravdy  než  uspokojené  sestry  jejich,  jsou  často  prostší 
a  krásnější. 

III. 

Mezi  těmito  hotovými  myšlénkami  jsou  ony,  jež  vedou  naše  po- 
jímání minulosti,  zvlášf  ustálené.  Díky  jim,  jeví  se  nám  minulost  mocí 
tak  důležitou,  tak  neotřesnou  jako  osud.  Jest  osudem  jednajícím  nazad 
a  podává  ruku  osudu  jednajícímu  předem.  Podává  mu  poslední  článek 
našich  pout.  Pohání  nás  s  toutéž  neodolatelnou  násilností,  s  jakou  nás 
onen  přitahuje.  Možná,  že  násilnost  její  jest  ještě  úchvatnější  a  ukrut- 


Digitized  by 


Google 


Minulost.  237 

nější.  Možno  pochybovati  o  osudu.  Jest  to  bůh,  jehož  vlivu  mnozí 
nepodléhají.  Avšak  nikoho  nenapadne  upírati  působivosti  minulosti. 
Zdá  se  nemožným,  aby  kdo  nepoznal,  dříve  nebo  později,  jejího 
vlivu.  I  ti,  kdož  nepřipouštějí  ničeho,  co  není  dotykatelné,  přenášejí  na 
tuto  minulost,  jíž  mohou  se  dotknouti  prstem,  všechen  účinek,  všechny 
myšlénky  o  taji  a  zakročení  svrchované  moci,  jichž  upírají  tomu,  co 
popírají,  činíce  z  ní  takřka  jediného,  a  tím  hroznějšího  boha  svého 
bohůprázdného  Olympu. 

IV. 

Věru,  působivost  minulosti  jest  z  nejtěžších,  jež  leží  na  lidstvu 
a  schyluje  je  k  smutku.  Přece,  nebylo  by  žádné  povolnější,  ochotnější 
bráti  se  směrem,  jejž  bychom  jí  vytkli,  dovedouce  lépe  využitkovati 
této  její  povolnosti.  Uvážíme-li,  náleží  nám  minulost  rovněž  tak  sku- 
tečně jako  přítomnost,  a  jest  poddajnější  budoucnosti.  Stejně  jako  pří- 
tomnost, mnohem  více  než  budoucnost,  jest  všecka  v  naší  myšlénce, 
a  neustále  v  rukou  našich:  a  to  jest  pravdou  nejen  v  oblastech  naší 
materíelní  minulosti,  kde  nám  lze  ještě  rozpoznati  zhoubu,  již  jsme 
způsobili,  nýbrž  i  v  částech  oné  minulosti,  jež  zdají  se  nenapravitelně 
odvráceny  od  našich  příliš  pozdních  dobrých  úmyslů,  a  především  od  naší 
minulosti  mravní  a  všeho,  co  v  ní  považujeme  za  nenapravitelné. 

V. 

Říkáme:  „co  minulo,  minulo";  a  není  to  pravda;  minulost  jest  vždy 
přítomna.  „Neseme  tíhu  své  minulosti,"  říkáme;  a  není  to  pravda;  jest 
to  minulost,  která  nese  naši  tíhu.  „Nic  nemůže  vymazati  minulost"; 
a  není  to  pravda;  přítomnost  a  budoucnost,  na  nejmenší  znamení  naší 
vůle,  přehlížejí  minulost  a  smažou,  co  jim  velíme,  aby  smazaly.  „Ne- 
zničitelná, nenapravitelná,  nezměnná  minulost!"  a  ani  to  pravda  není. 
Jest  to  přítomnost,  která  je  nezměnná,  a  nenapraví  ničeho  u  těch,  kteří 
takto  tnluví.  „Má  minulost  jest  špatná,  smutná,  prázdná,"  říkáme  ještě, 
„nenalézám  v  ní  ani  jediné  chvíle  krásy,  štěstí  nebo  lásky;  nevidím  v  ní 
než  trosky  bez  velikosti  ..."  a  vše  to  není  pravda;  nebof  vidíte  v  ní 
přesně  co  sami  do  ní  vkládáte  v  okamžiku,  kdy  na  ni  hledíte. 

VI. 

Minulost  naše  závisí  všecka  od  naší  přítomnosti  a  mění  se  usta- 
vičně s  ní.  Bére  na  se  ihned  tvar  nádob,  do  nichž  naše  dnešní  myšlénka 
ji  sbírá.  Je  udržována  v  naší  paměti,  a  není  nic  tak  proměnného,  tak 
přístupného  dojmům,  nic  tak  málo  neodvislého  jako  tato  paměť,  živená 
a  utvářená  neustále  naším  srdcem  a  naším  rozumem,  jež  stávají  se 
menšími  nebo  většími,  lepšími  nebo  horšími,  podle  snahy  naší.  Co  pro 
každého  z  nás  jest  důležitým  v  minulosti,  co  nám  z  ní  zbývá,  co  jest 
částí  nás  samých,  nejsou  vykonané  skutky  nebo  přihodivší  se  události, 
jsou  to  mravní  reakce,  vyvolané  v  nás  událostmi,  které  se  udaly;  jest 
to  vnitřní   bytost,   již   napomáhaly   utvářeti;  a  tyto   reakce,  tvořící  nej- 


Digitized  by 


Google 


238  Maurice  Maeterlinck: 

vnitrnější  a  nejvyšší  bytost,  závisí  jedině  od  způsobu,  jakým  pohlížíme 
na  události  minulé. 

Proměňují  se  dle  mravné  podstaty,  s  níž  se  v  nás  utkávají.  Nuže, 
na  každém  stupni,  jehož  rozum  náš  a  city  naše  dostoupily,  přeměňuje 
se  mravní  podstata  naší  bytosti;  a  i  nejnezměnitelnější  skutky,  jež  zdají 
se  zatmeleny  v  kameni  a  kovu,  ihned  berou  na  se  zcela  jiné  vzezření, 
přesunou  se  a  oživí,  dávají  nám  rady  dalekosáhlejší  a  smělejší,  uchvacují 
paměť  k  svému  vzestupu  a  z  hromady  trosek,  tlících  v  stínu,  budují 
město,  jež  se  opět  olidňuje,  a  nad  nímž  opět  vychází  slunce. 

VIL 

Libovolně  klademe  za  sebe  jistý  počet  událostí.  Vykazujeme  jim 
místo  na  obzoru  našich  upomínek;  a  umístivše  je  tam,  domníváme  se, 
že  náležejí  světu,  v  němž,  prese  všecko  usilování  všeho  lidstva  už 
nelze  sebrati  ani  jediného  květu,  osušiti  ani  jediné  slzy.  Avšak,  divný 
odpor!  připouštějíce,  že  už  nemáme  pražádného  vlivu  na  ně,  jsme  pře- 
svědčeni, že  ony  působí  na  nás;  v  pravdě  však  nepůsobí  na  nás,  než 
když  se  zříkáme  působiti  na  ně.  Minulost  stane  se  rozhodnou  jen  těm, 
jichž  mravný  život  se  zastavil.  Od  té  chvíle  bére  na  se  svou  hroznou 
podobu.  Od  tohoto  okamžiku  jest  za  námi  opravdu  nenapravitelno, 
a  tíha  toho,  co  jsme  učinili,  padá  na  bedra  naše. 

Avšak  dokavad  nepřestali  jsme  žíti  duchem  a  karakterem,  setrvává 
nerozhodnuta  nad  naší  hlavou;  a,  podobna  oněm  ochotným  oblakům, 
jež  Hamlet  ukazuje  Poloniovi,  Čeká,  až  jí  náš  pohled  ukáže  tvář  naděje 
nebo  ústrachu,  zmatku  nebo  jasu,  již  v  sobě  vzděláváme. 

VIII. 

Sotva  že  naše  mravní  činnost  umdlévá,  minulé  události  se  shluknou 
a  přepadnou  nás;  a  běda  tomu,  kdo  zotevírá  jim  dveře  a  dá  jim  usaditi 
se  u  svého  krbu  I  O  závod  zahrnují  jej  dary,  způsobilými  rozbiti  všecku 
jeho  srdnatost.  A  i  ta  nejšťastnější  minulost  a  nejušlechtilejší,  když  jí 
dovolíme  zjednati  si  přístup  v  nás,  ne  jako  host,  jejž  jsme  si  pozvali, 
nýbrž  jako  parasit,  jenž  se  vtírá,  jest  stejně  nebezpečnou  jako  minulost 
neblahá  a  zločinná.  Nepřináší-li  tato  než  malomocné  výčitky  svědomí, 
přivodí  ona  jen  marné  želání;  a  výčitky  i  želání,  vniknuvší  v  nás  takto, 
jsou  nám  stejně  zhoubnými.  Máme-li  vyvoditi  z  minulosti,  co  obsahuje 
cenného  —  a  obsahuje  takřka  všecko  naše  bohatství  —  jest  nám  uchýliti 
se  k  ní  v  době  plnosti  své  síly,  vejíti  k  ní  jako  pán  v  své  panství, 
vybrati  z  ní,  co  se  nám  hodí,  a  zůstaviti  jí  ostatek  a  zakázati  jí  pře- 
kročiti náš  práh  bez  našeho  povelu.  Jako  všecko,  co  nežije  celkem  než 
na  útraty  naší  duchovní  síly,  naučí  se  i  ona  brzo  poslušnosti.  Možná, 
že  pokusí  se  zprvu  nepovoliti;  uteče  se  k  uskokům,  prosbám.  Bude 
nás  chtít  zlákati  a  obměkčiti.  Ukáže  nám  sklamané  naděje,  radosti,  jež  se 
už  nikdy  nevrátí,  zasloužené  výčitky,  mrtvou  lásku,  skonávající  nenávist, 
pozbytou  víru,  ztracenou  krásu,  vše,  co  bylo  jednoho  dne  čarovnou 
zpruhou  naší  horoucnosti  k  žití,  a  co  tyto  trosky  chovají  v  sobě  smutků 


Digitized  by 


Google 


Minulost.  239 

budících  upomínky,  a  mrtvých  štěstí.  My  vSak  půjdem  mimo,  odehnavše 
rukou  hejno  upomínek,  jako  moudrý  Odysseus,  v  noci  Kimmerické, 
odehnal  mečem  černou  krev,  jíž  měly  oživiti  a  nabyti  na  chvíli  řeči, 
všecky  stíny  mrtvých  —  i  sám  stín  matky  jeho  —  jichž  otazovati  se 
nebylo  jeho  posláním. 

Přikročíme  přímo  k  takové  radosti,  k  takové  lítosti,  k  takové  vý- 
čitce, jichž  rada  jest  nutná,  otážeme  se  přesně  této  nespravedlnosti, 
buď  abychom  ji  napravili,  je-li  ještě  možno,  buď  abychom  popatřením 
na  onu,  již  jsme  spáchali,  a  jejíž  oběti  už  není,  nabyli  nutné  síly  po- 
vznésti se  nad  nespravedlnosti,  jež  bychom  byli  schopni  spáchati  dnes. 

IX. 

Ano,  i  kdyby  v  minulosti  naší  byly  zločiny,  jichž  naše  nejlepší 
vůle  už  nemůže  odčiniti  a  jichž  účinků  není  s  to  zastaviti  —  uvážíme-li, 
mimo  všecky  vztahy  času  a  místa,  dalekosáhlost  každé  lidské  existence  — 
íyio  zločiny  vykročí  dojista  z  našeho  života,  jakmile  ucítíme,  že  žádná 
moc  tohoto  světa  by  nás  nepřiměla  ku  spáchání  podobných  zločinů. 
Nejsou  odmrštěny  na  venek,  neboť  málo  co  se  zapomíná  a  odpouští 
ve  vnější  oblasti;  budou  dále  míti  své  hmotné  účinky,  nebof  zákony 
účinků  a  příčin  jsou  neznámy  zákonům  našeho  svědomí.  Avšak  před 
soudem  naší  osobní  spravedlnosti,  jenž  jediný  má  rozhodný  vliv  na 
náš  nedostižitelný  život,  jenž  jediný  nás  soudí  účinně  až  na  dno  duše, 
a  jehož  výroku  není  pro  nás  vyhnutí,  zlý  skutek,  na  nějž  pohlížíme 
s  mísia  vyššího  onoho,  na  němž  byl  spáchán,  jest  skutkem,  jenž  už 
není,  leč  aby  nám  učinil  těžkým  sestup,  a  jenž  nemá  nadále  práva 
stavěti  se  před  nás,  leč  skláníme-li  se  opět  nad  propastí,  již  hlídá. 

Ovšem,  patří  k  nejhlubším  smutkům,  míti  v  své  minulosti  skutky 
nespravedlivé,  jichž  všecky  cesty  za  námi  jsou,  takřka  zahraženy,  jichž 
oběti  už  nelze  vypátrati,  pozdvihnouti  a  utěšiti.  Jest  to  jedna  z  bolestí, 
jež  se  zapomínají  nejpomaleji,  zneužili-li  jsme  své  moci  k  utiskování 
slabšího,  jenž  konečně  podlehl;  zranili-li  jsme  nespravedlivě  a  smrtelně 
srdce  milující  nás,  nebo  zamítli-li  jsme  prostě  dojemnou  přízeň,  jež  se 
nám  nabízela.  Jest  nutno,  aby  takové  skutky  těžce  ulehly  na  život  náš. 
Avšak  podle  hlediště,  na  něž  jsme  postavili  naše  přítomné  svědomí,  jest 
jediné  na  nás,  aby  tato  tíha  vedla  k  vzestupu  nebo  sestupu  všechen 
náš  mravný  osud.  Jest  nevyhnutelno  —  nebof  téměř  nic  neumírá,  co 
činíme  —  jest  nevyhnutelno,  aby  mnohé  z  nespravedlivých  skutků  po- 
vstaly jednoho  dne  a  žádaly  svůj  díl,  jenž  jim  dosud  náleží,  a  zahájily 
zákonnou  odvetu.  Tu  zasáhnou  náš  vnější  život;  avšak,  než  budou  s  to 
dotknouti  se  nejvnitrnější  bytosti,  sídlící  v  středu  tohoto  života,  bude 
jim  projíti  rozsudkem,  jejž  jsme  již  nad  sebou  samým  vyřkli;  a  povaha 
tohoto  rozsudku  určí  další  kroky  tajemných  vyslaných,  přišedších  z  hlubin, 
kde  se  utváří  věčná  rovnováha  účinků  a  příčin.  Jestliže  jsme  se  sebe 
upřímně  otázali  a  odsoudili  s  výše  svého  nového  vědomí,  nebudou  to 
neočekávané  a  hrozivé  mstitelky,  jež  uvidíme  vystupovati  se  všech 
stran,  nýbrž  laskavé  návštěvnice,  téměř  přítelky  očekávané,  přicházející 
v  tichosti.  Vědí  předem,  že  naleznou  člověka,  jenž  už  není  oním  zlo- 


Digitized  by 


Google 


240  Maurice  Maeterlinck: 

čincem,  jejž  vyšly  hledati;  a  na  místě  myšlének  vzpoury,  zoufalství, 
nenávisti,  na  místě  trestů,  jež  ponižují  a  zabíjejí,  vlijou  v  srdce  naše 
myšlénky  a  tresty,  jež  ušlechfují,  očisťují  a  utěšují. 


X. 

Co  z  mnoha  věcí  —  pocházejí  téměř  všecky  z  téže  zásady  důvěry 
a  horoucnosti  —  co  odlišuje  šťastné  a  silné  od  plačících  a  beznadějných, 
jest  mnohem  méně  to,  co  učinili  nebo  zakusili,  než  způsob,  jímž  si  pH- 
pomínají,  co  učinili  nebo  zakusili.  Sama  o  sobě  není  pro  nikoho  šťastna 
minulost;  a  lidé,  jimž  štěstí  přálo,  pováží-li,  co  zbývá  z  let  uplynulých 
v  největším  štěstí,  mají  snad  spíše  důvod  k  smutku  než  nešťastní,  pře- 
hlížející zbytky  života  běd.  Vše,  co  jednoho  dne  bylo  a  není  dnes, 
sklání  k  smutku,  zejména,  co  bylo  tak  krásno  a  tak  šťastno.  Předmět 
lítosti  —  nechť  hledíme  k  tomu,  co  bylo,  nebo,  co  mohlo  být  —  jest 
tedy  skoro  stejný  pro  všecky;  a  smutek  jejich  měl  by  býti  tentýž. 
Přece  není  tentýž;  zde  vládne  bez  ustání,  a  tam,  neobjevuje  se  než 
po  dlouhých  přestávkách.  Závisí  tedy  asi  od  něčeho  jiného  než  od 
vykonaných  skutků.  Závisí  od  způsobu,  jakým  člověkem  na  ně  účinkuje. 

Vítězové  tohoto  světa,  ti,  kteří  nemaří  času  uzavíráním  obzoru 
smyšlenými  pojmy  o  nezměnitelnu  a  nenapravitelnu,  ti,  kteří  zdají  se 
znovuroditi  každého  rána  v  světě,  ohrožujícím  se  stále  do  budoucna, 
ti  vědí  pudově,  že,  co  se  zdá  nebýti  již,  jest  vždy  nové,  že,  co  jest 
na  pohled  konečné,  se  teprve  naplňuje.  Vědí,  že  roky,  jež  vzal  jim  čas, 
jsou  ještě  při  práci,  a  pod  novým. pánem  jsou  ještě  poslušný  bývalého. 
Vědí,  že  minulost  jejich  jest  v  stálém  pohybu;  že  včerejšek,  jenž  byl 
neblahý,  chorý  a  vinný,  navrátí  se  všecek  radostný,  nevinný,  omladlý 
na  cestě  zítřka.  Vědí,  že  obraz  jejich  není  konečný  v  uplynulých  dnech, 
že  stačí  jedna  myšlénka  nebo  jeden  rozhodný  skutek,  aby  bylo  zpře- 
vráceno celé  dílo.  Vědí,  že,  byť  rozkládal  se  za  nimi  sebe  starší,  sebe 
hustší  stín,  stačí  učiniti  posun  radosti  nebo  naděje,  aby  stín  ihned  jej 
opakoval  a  zanesl  až  k  oněm  malým  troskám  jejich  prvního  dětství, 
a  vyvodil  z  těch  střepů  neočekávané  poklady.  Vědí,  že  všecko  může 
přiodít  se  krásou  a  státi  se  lepším  účinkem  vratným,  a  že  i  sami  mrtví 
rozbijí  své  rozsudky  na  dně  svých  hrobů,  aby  soudili  znovu  minulost, 
již  dnešek  oživil  a  přeměnil. 

Jsou  šťastni,  kdož  nalézají  tento  dar  pudu  v  své  kolébce.  Neměli-liž 
by  jich  následovati  ti,  jímž  nebyl  udělen,  a  není-liž  posláním  lidské 
moudrosti  vésti  nás  k  dosaženi  těchto  spásných  pudů,  jichž  nám  pří- 
roda odepřela? 

XI. 

Neusínejme  v  své  minulosti.  Čím  jest  šťastnější  a  slavnější,  tím 
nám  musí  býti  podezřelejší,  směřuje-li  sklenouti  se  v  klenbu  nad  naším 
životem,  nemění-li  se  neustále  před  naším  zrakem,  přivyká-li  přítomnost 
vcházeti  k  ní  ne  jako  dobrý  dělník,  přišedší,  aby  tu  vykonal  práci,  již 


Digitized  by 


Google 


Minulost.  241 

mu  vykázal  dneSek,  ale  jako  nečinný  a  příliš  důvěřivý  poutník,  jenž 
se  spokojuje  patřením  na  krásné  nehybné  trosky. 

A  nemějme  pro  ni  onu  hlubokou  úctu,  již  nám  pud  velí,  budí-li 
v  nás  tato  úcta  strach  porušiti  pořádek.  Lepší  jest  minulost  všední, 
zůstávající  na  svém  místě  v  mlhách,  než  nádherná  minulost,  jež  chce 
voditi,  co  jí  už  nepatří.  Lepší  jest  přítomnost  prostřední,  avšak  živá, 
a  jednající,  jakoby  byla  sama  na  světě,  než  přítomnost  hrdě  skonávající 
v  poutech  čarovného  druhdy.  Jeden  krok,  jejž  činíme  v  této  hodině 
k  nejistému  cíli,  jest  důležitější  pro  nás  než  tisíc  mil,  jež  jsme  urazili 
k  skvělému,  ale  zmlklému  vítězství. 

Minulost  naše  nemějž  jiného  poslání  než  povznésti  nás  k  okamžiku, 
v  němž  jsme,  a  opatřiti  nás  zde  potřebnou  zbraní,  zkušeností,  myšlenkou 
a  radostí.  Jestliže  právě  v  tomto  okamžiku  nám  ubéře  nebo  na  sebe 
obrátí  část  naší  energie,  bylo  by  lépe,  jakkoliv  slavnou  byla,  kdyby  jí 
nebylo  bývalo.  Dovolíme-li  jí  spoutati  jediný  gest,  jejž  jsme  chtěli  uči- 
niti, tu  započíná  naše  smrt,  a  budovy  budoucnosti  berou  ihned  na  sebe 
podobu  hrobů. 

XII. 

Jsou  minulosti  ještě  nebezpečnější  než  minulosti  štěstí  a  slávy; 
ty,  jež  jsou  olidněny  fantomy  příliš  mocnými  a  příliš  drahými.  Jest 
mnoho  těch,  kteří  hynou  v  objetí  svých  milovaných  stínů.  Nezapo- 
mínejme těch,  jichž  zde  už  není;  avšak  budiž  nám  jejich  ideální  pří- 
tomnost nikoliv  trýzní,  nýbrž  útěchou.  Seberme  a  zachovejme  v  duši 
věrné  a  šťastné  těmi  slzami,  dny,  jež  nám  byli  darovali.  Odešedše,  za- 
nechali nám  to  nejčistší  z  toho,  co  byli;  neztrácejme  v  těchže  temnotách, 
co  nám  zanechali  a  co  nám  smrt  vzala.  Kdyby  sami  se  na  svět  vrátili, 
moudří,  kdyžtě  zřeli,  co  nám  ještě  skrývá  toto  pomíjející  světlo,  myslím, 
že  by  nám  řekli:  „Neplačte  tak.  Slzy  vaše,  ty  nás  nevzkřísí,  spíše  nás 
vysilují,  poněvadž  vysilují  vás.  Odtrhněte  se  od  nás,  nemyslete  již  na 
nás,  dokavad  myšlenka  na  nás  mísí  jen  slzy  k  životu,  zbývajícímu  vám 
ve  vašem  vlastním  životě.  My  již  netrváme  než  ve  vašich  vzpomínkách ; 
ale  mýlíte  se,  domnívajíce  se,  že  ty  jediné,  jež  se  nás  tknou,  jsou  ty, 
jež  nás  želí.  Všecko,  co  činíte,  to  všecko  na  nás  vzpomíná  a  utěšuje 
duše  zemřelých,  aniž  sami  o  tom  víte,  aniž  vám  třeba  obraceti  se  k  nám. 
Zarmucuje-li  náš  bledý  zjev  vaši  horoucnost,  hyneme  smrtí  ještě  citel- 
nější a  neodvolatelnější  smrti  první;  a,  skláníte-li  se  příliš  často  nad 
našimi  hroby,  béřete  nám  život,  lásku  a  srdnatost,  které  se  domníváte 
nám  navraceti." 

„My  ve  vás  jsme;  v  celém  žití  vašem  jest  život  náš;  a  vzrústáte-li, 
třeba  zapomínajíce  nás,  rosteme  s  vámi;  a  stíny  naše  oddéchají  jako 
vězňové,  jichž  vězení  se  pootvírá." 

„Jestli  jsme  se  něčemu  novému  přiučili,  zde,  v  tomto  světě,  ve 
kterém  se  nalézáme,  jest  to  zajisté  to,  že  dobro,  které  jsme  učinili, 
dokavad  jsme  byli  jako  vy  na  zemi,  nevyváží  zlo,  jež  způsobuje 
myšlénka,  ubírající  sílu  a  důvěru  životu." 


Digitized  by 


Google 


242  Mauríce  Maeterlinck:  Minulost. 

XIII. 

Především,  nezáviďme  minulosti  nikoho.  Minulost  naše  byla  utvo- 
řena námi  samými,  pro  nás  jediné.  Jest  tou  jedinou,  která  nám  patři; 
tou  jedinou,  která  nás  má  naučiti  pravdě,  jíž  nás  nikdo  nemohl  naučiti, 
tou  jedinou,  která  nám  dává  silu,  jíž  nám  nikdo  nemohl  dáti.  Dobrá  či 
špatná,  zářivá  či  chmurná,  jest  pro  nás  jako  museum  chovající  jediná 
veledíla,  nepromlouvající  než  k  nám;  neboť  žádné  cizí  veledílo  nerovnalo 
by  se  skutku,  jejž  jsme  vykonali,  políbení,  jež  nám  bylo  dáno,  kráse, 
již  jsme  pocítili,  utrpení,  jež  jsme  protrpěli,  úzkosti,  jež  nás  svírala, 
lásce,  jež  nás  zasypala  úsměvy  nebo  slzami.  Naše  minulost,  to  jsme 
my,  co  jsme  a  co  budeme;  a  na  této  kouli  neznámé,  kde  se  zmítáme, 
nikdo  —  od  nejšťastnějšího  k  nejnešťastnějšímu  —  nikdo  nemohl  by 
předvídati,  čeho  by  ztratil,  maje  nahraditi  cizí  stopou  stopu,  již  mu 
bylo  zanechati  v  světě.  Naše  minulost,  to  jest  tajemství  naše,  hlásané 
ústy  let,  to  jest  nejtajuplnější  obraz  naší  bytosti,  zachycený  a  přechová- 
vaný Časem.  Obraz  není  mrtev;  pouhé  nic  jej  sníží  nebo  ozdobí,  dovede 
se  ještě  vyjasniti  a  zachmuřiti,  smáti  nebo  plakati,  vyjádřiti  nenávist 
nebo  lásku,  avšak  jest  na  vždy  rozeznatelným  mezi  myriádami  obrazů 
vůkol  něho. 

Představuje  nás  za  námi,  jako  snahy  naše  a  naše  naděje  před- 
stavují nás  v  budoucnu;  a  tyto  dva  obrazy  se  směšují,  aby  nám  samým 
pověděly,  co  jsme. 

Co  jest  závidění  hodno,  nejsou  skutky  minulosti,  nýbrž  ona  du- 
chovní tkáň,  jíž  upomínka  na  dny  minulé  zahaluje  moudrého.  Tato 
tkáň,  nechť  jest  utvořena  v  žalu  nebo  v  radosti,  nechť  povstala  z  pře- 
bytku nebo  z  bídy  událostí,  může  být  stejně  cennou;  a  nemohli  bychom 
říci,  vidouce  ji  stkvíti  se  na  žití,  jež  jí  bylo  obetkáno,  zdali  byly  draho- 
kamy a  hvězdy,  jimiž  se  třpytí,  nalezeny  v  sporém  popelu  chaloupky  nebo 
na  prahu  paláce. 

Není  minulosti  prázdné  nebo  chudé,  není  událostí  bědných,  není 
než  událostí  bedně  přijatých.  Kdyby  se  vám  opravdu  nic  nebylo  udalo, 
toť  bylo  by  událostí  nejneobyčejnější,  která  se  kdy  komu  udala,  a  mohli 
byste  z  ní  vyvoditi  světlo  neméně  neobyčejné.  Ve  skutečnosti  tytéž 
možnosti  a  přibližně  tytéž  příležitosti  očekávají  a  naskytují  se  většině 
lidí.  Okolnosti  a  jejich  vzezření  jsou  různé,  avšak  mnohem  méně  než 
vnitřní  reakce.  I  nejnepatrnější  a  nehotová  příhoda,  padnuvší  do  plod- 
ného ducha  a  plodného  srdce,  nabude  snadno  mravné  výše  a  mravných 
rozměrů  události  analogní,  jež,  na  jiné  ploše,  by  otřásla  celým  národem. 

Tomu,  jenž  by  viděl  před  sebou  rozloženy  různé  minulosti  lidského 
shromáždění,  a  jenž  by  nepostřehl  zároveň  mravných  důsledků  všech 
těchto  různých  a  nepodobných  událostí,  bylo  by  velice  nesnadno  určiti, 
kterou  z  těchto  minulostí,  by  si  přál  prožíti.  Možná,  že  by  se  smrtelně 
mýlil,  zvoliv  existenci,  z  níž  vyzařují,  podobna  ohromným  šperkům,  ne- 
vyrovnatelná  štěstí  a  triumfy,  zatím  co  by  oko  jeho  lhostejně  míjelo  jiné, 
zdánlivě  pusté  a  nicméně  plné  jasných  emocí  a  vznešených,  spásných 
myšlének  činících  ji  nad  míru  šťastnou,  avšak  nejevících  se  oku.  Neboť 
dobře  víme,  že  stačí  jediná  myšlénka  aby,  jako  velkým  vítězstvím  nebo 


Digitized  by 


Google 


Aug.  Eug.  Mužík:  Potopa.  243 

velkou  porážkou,  zpřevráceno  bylo  vše,  co  nám  osud  dal,  a  co  pro  nás 
chová.  Nečiní  hluku,  nenarazí  ani  na  kamének  na  illusorní  cestě,  již 
zhme;  avšak  tiše  staví  nezničitelný  jehlanec  na  zatáčce  skutečnější 
cesty,  kudy  se  bere  tajný  život;  a  náhle  vše,  co  se  nám  přihodí,  i  samy 
divy  nebe  a  země,  berou  se  novým  směrem. 

Co  jest  nejdůležitější  v  životě  Siegřrieda,  není  okamžik,  kdy 
kuje  zázračný  meč,  ni  onen,  kdy  potře  draka  a  donutí  bohy,  aby  mu 
postoupili  místa;  ani  to  není  ona  chvíle,  kdy  nalézá  lásku  na  hoře 
v  plamenech;  jest  to  krátký  okamžik,  uloupený  věčným  soudům,  malý, 
dětenský  gest,  kdy,  přibližuje  nedopatřením  ke  rtům  jednu  z  rukou  po- 
třísněných krví  své  tajné  oběti,  a  oči  jeho  a  uši  jeho  se  otevírají;  rozumí 
skryté  mluvě  všeho  vůkol,  přistihuje  při  zradě  trpaslíka,  představujícího 
zlé  mocnosti,  a,  náhle,  naučí  se  činiti  co  jest  mu  činiti. 


Potopa. 

Mystérium  od  Aug.  Eug.  Mužíka. 

(Panu  Svatopluku  Čechovi.) 
OSOBY: 

Noe,  vyznavač  Hospodinův. 
Elám,  jeho  syn. 

I. 
PJ^ED  STANY  NOEMOVÝMI. 

Tedy  řekl  Hospodin:  Vyhladím  se 
země  člověka,  kterého  jsem  stvořil, 
od  Člověka  až  do  hovada,  až  do  země- 
plazu, až  i  do  ptactva  nebeského; 
nebo  líto  mi,  že  jsem  je  učinil. 
Qenesis  VI,  7. 

Noe. 
Co  máš  to? 

Elám. 
Hnízdečko,  jen  pohleď,  otče,  sem, 
však  zlehka!  —  pobouřit  je  nesmíš  dotekem, 
jen  dívat  sel  .  .  .  Ó,  hleď,  to  hnízdečko  tak  malé, 
a  holá  mláďátka  v  něm  třesou  se,  hleď!  ...  —  Ale 
ty  mračíš  se?    Proč  as? 

Noe. 

To  hříčky  jsou  zas  jen! 
Ty  spíš  mých  příkazů  máš  býti  poslušen, 
ne  stále  toulat  se  jak  děcko  pošetilé. 


Digitized  by 


Google 


244  Aug.  Eug.  Mužík: 

a  mnít,  že  věčny  jsou  ty  mládí  lehké  chvíle. 
Já  stokrát  radil  ti,  bys  vyšších  cílů  byl 
přec  pamétlivl 

Elám. 
A  to,  to  není  vyšší  cíl, 
bych  tomu  pomáhal,  kdo  pomoci  má  třeba, 
af  srdce  mého  to  neb  mléka  nebo  chleba? 
Být  šťasten,  šťasten  tím,  že  jiné  šťastny  činím, 
a  stokrát  bera  víc  svým  skromným  dobrodiním? 

Noe. 
Zas  v  mysli  Zillu  máš,  a  to  jsou  její  řeči  — 
ta,  věru,  divně  nám  se  za  tu  milost  vděčí! 

Elám. 
Má  Zilla  předobrá!  ...  Již  její  slyším  smích, 
až  uzří,  k  ovečkám  co  ptáčat  milounkých 
jí  náhle  přibylo!  .  .  .  Jak  matka  všemu  je, 
a  stejnou  láskou  nás  jak  všecko  miluje. 

Noe. 
To  děvče  —  sirotek  —  tě  pomátlo  už  zcela! 
To  dítě  neblahé!  .  .  .  Kéž  raděj  zkameněla 
má  ruka,  nahý  meč  kdy  napřáhal  jsem  na  ně!  .  . 
Jak  rodiče,  měl  ji  jsem  zabít  odhodlaně  —  — 

Elám. 
To's,  otče,  nedoved!  ...  Ty  její  velké  oči 
tak  smutně  po  tobě  se,  ustrašeně  točí, 
—  tys  vyprávěl  to  sám  —  a  tebe  lítost  jala. 

Noe. 
Ten  kletý  pronárod!    Ta  skvrna  země  stálá, 
jež  Boha  k  pomstě  štve  a  láká  naše  syny 
a  činí  účastný  je  bezedné  své  viny! 
Ta  krása  jejich  dcer,  jež  srdce  lidská  schvátí, 
že  boží  synové  s  to  nejsou  odolati  —  — 
ó,  kletba,  kletba  jim!    A  Zilla  jednou  z  nich, 
ten  drobný,  nevinný  a  rostoucí  přec  hřích! 
Však  pomsta  kráčí  již  —  —  ať  s  nimi  také  nás 
pak  jeden  nestihne,  týž  zkázy  strašný  ráz! 
To  dítě  prokleté  a  z  prokletého  rodu! 

Elám. 
To,  otče,  neříkej!    Když  jednoho  jen  plodu 
nám  zlato  podá  strom,  tož  není  strom  ten  klet! 
A  ona  k  domovu  víc  nezatouží  zpět  — 
zde  domov  její  jest!    Co  mé,  je  také  její, 
náš  bůh  je  bohem  jí  —  a  chléb  náš  darmo  nejí, 
tak  pilná  je,  že  máť  ji  jako  dceř  svou  chová! 

Noe. 
Již  dosti  řečí  těch  —  mou  žluč  tvá  budí  slova! 
Ó,  slyš  mne,  Elame!  ...  Ty  víš  to,  drahý,  sám, 
že  v  lásce  nad  všecky  tě  děti  svoje  mám. 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  245 

ty,  ty  můj  nejstarší!    Ví  Jahve  to,  že  tobě 
vše  obětuji  rád!  .  .  . 

Elám. 
Dík,  otče,  leč  —  nač  v  zlobě 
a  výčitce  to  díš?  .  .  .  Já  miluji  tě  též, 
tys  vlídný,  dobrý  tak! 

Noe. 
Však  jednou  vzpomeneš, 
až  mrtev  budu  já,  a  ty  pak  na  své  děti, 
jak  na  tebe  teď  já  chtít  budeš  pohleděti, 
jak  rád  jsem  tebe  měl! 

Elám. 
Já  vím,  můj  otče  —  dík! 
Však  hleď,  ta  ptáčatka,  slyš  jejich  žalný  křik  — 
to  hladem  úpí  tak  —  —  já  k  Zille  půjdu  s  nimi  —  — 

Noe. 
Zde  postůj,  Elame,  a  slovy  oteckými 
teď  nezhrdej  —  ó,  slyš!  ...  Co  teď  ti  dopovím!  .  .  . 
Já  v  lásce  tebe  mám,  jak  jenom  míti  smím, 
neb  Jahve  nebrání  nám  v  lásce  té.    Ach,  rád 
té  lásce  k  tobě  chtěl  bych  i  svůj  život  dát, 
by  On  zde  nebyl  dřív!  .  .  .  Tys  nejstarší  můj  syn, 
ty  zmnožíš  símě  mé,  jak  děl  mi  Hospodin, 
a  v  tobě  jméno  mé  žít  bude!    Otců  prach 
ty  neznectíš,  to  vím,  neb  vina  ani  strach 
v  tvých  žilách  neproudí. 

Elám. 
Nač  bát  se,  otče  můj?  .  .  . 
Noe. 
Jen  jednoho  se  bát  —  to  sobě  pamatuj, 
tož  hněvu  Jeho!  .  .  .  Víš?  .  .  . 

Elám. 

Ach  —  Jahve?  .  .  . 
Noe. 

Ano,  Jeho! 
On  otcem  všechněch  nás,  on  z  milosrdí  svého 
nám  dává  v  každý  čas,  co  potřebí  je  k  žití, 
to  z  ruky  Jeho  vždy  jak  z  humna  máme  vzíti, 
jež  otevřeno  všem!  .  .  . 

Elám. 
On  miluje  nás,  vím, 
my  zase  jej  —  —  co  víc? 

Noe. 
Ach,  strašným  tajemstvím 
ty  sobě  pohráváš  jak  pode  skalou  dítě, 
až  skála  upadne  a  na  prach  rozdrtí  tě!  .  .  . 
Neb,  synu,  slyš,  co  dím:  on  Jahve,  nad  nebesy 
jenž  vládne.  Věčný,  Sám,  teď  strašlivými  děsí 


Digitized  by 


Google 


246  Aug.  Eug.  Mužík: 

mne  starců  věštbami!  ...  ba  více,  než  smím  říci, 
neb  pouhá  vzpomínku  již  ledoví  v  mé  líci, 
jak  smrti  mrazivá  by  ruka  dotkla  se  mne! 
Je  dneska  jasno  již,  co  včera  ještě  v  temné 
se  roušce  jevilo!  ...  V  prach  padni  a  mne  slyš, 
co  nyní  povím  ti,  jen  v  prachu  slyšet  smíš  — 
tak  slavné,  strašné  to  ...  V  své  mysli  dosud  zmoci 
to  nemohu,  neb  slyš,  můj  synu,  dnešní  noci 
jsem  ve  snách  viděl  Jej!  .  .  . 

Elám. 

Můj  otče  —  koho?  .  . 

Noe. 


Boha 


A  já  jsem  neumřel,  a  s  lože  vznesla  noha 

mne  živého  —  ó,  diví  .  .  .  Já  Bohem  dotčen  byl, 

jak  s  tebou  tak,  s  ním  já  tvář  tváří  hovořil, 

a  zdráv  jsem  povstal  zas!  .  .  .  Já  slyšel  —  co  jsem  slyšel! 

Jsem  dosud  pomaten,  jak  z  doupěte  bych  vyšel, 

v  němž  strašný  sídlí  lev!    Ó,  kéž  v  můj  zemský  sluch 

ta  slova  nevnikla!  .  .  .  Jak  mrtev,  něm  a  hluch 

já  před  ním  v  mrákotách  svých  snů,  on  nade  mnou 

ve  slávu  oblaků  jsa  oděn  tajemnou, 

mlčících  andělů  dav  kolem  Něho  vane 

jak  kdy  se  zjeví  lev,  tvor  každý  hrůzou  stane!  .  .  . 

Je  pomstou  naplněn  ten  nezkrocený  lev, 

všech  žádá  národů  a  všeho  lidstva  krev! 

Elám. 
Ó,  běda,  otče,  nám!  ...  Co  díš,  je  hrůzné  tak, 
neb  pohled  na  Něho  jen  duchů  snese  zrak, 
a  člověk  před  Ním  —  list,  jenž  vichr  v  letu  stíhá, 
jen  suché  rákosí,  jež  stepní  požár  sžíhá!  .  .  . 
Tys  Boha  uviděl!  .  .  .  Buď  sláva,  Jahve,  sláva 
a  díky  Ti  a  ples!  .  .  .  Zem  celá  Tobě  vzdává 
se  v  slasti  tichounké  jak  drobný,  rosný  květ, 
když  chcem  jej  trhati  a  skráň  si  ovíjet. 
A  Ty  bys,  tvůrce  všech,  tak  nelítostný  byl? 
Ó,  milý  otče  můj,  ó,  tys  Jej  uprosil, 
že  v  líci  s  úsměvem  On  řekl  zase  nám: 
,Jen  šťastni  buďte  si  —  já  více  nežádám!* 

Noe. 
Já  nesměl  prosit  jej  —  však  přece  —  za  nás  jen, 
můj  rod,  jenž  věren  Mu!  on  bude  ušetřen, 
až  celý  klatý  svět  zmar  jako  vítr  sklátí!  .  .  . 
Ten  nekonečný  zisk  pak  budeme  svým  zváti, 
a  potají  se  smát,  až  nastane  ten  Čas!  .  .  . 
Já  dosud  jako  hrom  ten  Jeho  slyším  hlas, 
jímž  vyzývá    mne  tak:    ,Žij  dál,  své  děti  ploď, 
však  z  dříví  pevného  si  stavěj  velkou  loď. 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  247 

to  spásou  bude  vám!  .  .  .*  Elame,  strašné  věci 
se  dfti  budou!  .  .  .  Hle,  již  vidím  proudy  téci, 
bez  konce  potopu!  .  .  . 

Elam. 

Kde? .  .  . 

Noe. 

Nikde  .  .  .  mluvil  jsem, 
co  dosud  ztajeno  má  zůstat  lidem  všem, 
i  moji  rodině!  .  .  .  Ó,  drahý  synu  můj, 
jak  skála  prostřed  vod  vždy  pevný  vírou  stůj, 
neb  Jahve  jesti  Bůh,  Bůh  veliký  v  své  zlosti, 
a  lidmi  uražen  pak  vraždí  bez  milosti. 
Já  za  Ním  chodil  vždy.    A  kdyby  velel  On, 
a  tebe  divokých  též  vášní  pudil  hon 
jak  jiné  k  neřestem,  já  bez  rozpaků  všech 
bych  smrtí  strestal  tě!  .  .  .  Však  nyní  bázně  nech, 
jen  ulož  v  pamět  si,  co  řekl  jsem  ti  nyní, 
ty  kráčej  cestou  svou,  ať  k  záhubě  jdou  jiní!  .  .  . 

Elam. 
Ó,  dosti,  otče  můj  —  ty  lekáš  mne!  ...  Já  byl 
tak  šťasten,  vesel  dnes!    Já  ráno  zabloudil 
jsem  kousek  od  stáda  a  vešel  do  lesiny, 
kde  zurčel  pramének,  kde  tisíceré  stíny 
se  listím  houpaly  a  světlo  v  nich  si  hrálo, 
a  všecko  jásalo  a  rozkoší  se  smálo, 
a  zvalo  k  sobě  mne  též  v  ples  ten,  hry  a  ruch. 
Já  viděl  motýlků  tam  třepot,  broučků,  much, 
jak  zlata  živého  .  .  .  Pták  volal  na  ptáka, 
a  stromy  zvučely  a  pěla  oblaka, 
a  šeptal  potůček  a  jásal  každý  kámen!  .  .  . 
Já  divnou  rozkoší  byl  jako  špit  a  zmámen, 
ty  divy  viděl  jsem  —  tak  všecko  bylo  krásné, 
a  šťastné  bez  konce!  ...  Ty  zvuky  milohlasné, 
jak  harfa  líbezná,  již  Jubal,  děd  náš,  kdysi 
si  k  plesu  ustrojil,  v  níž  slast  se  s  touhou  mísí, 
a  radost  s  nadějí!  ...  Já  musil  jsem  se  ptáti, 
zkad  ono  štěstí  jde,  a  odkud  můž*  se  bráti, 
když  tolik  je  ho  kol!  .  .  .  Jde  ze  všech  věcí  těch 
jak  hudba  stlumená,  jak  díků  vroucí  vzdech, 
že  živy,  živy  jsou,  ač  v  radosti  snad  krátké, 
však  přece  žití  jich  jest  blažené  a  sladké! 
Tak  život  vzavše  svůj,  zas  jiným  život  dají, 
ty  z  jejich  objetí  a  lásky  vyrůstají 
a  zase  živy  jsou!  .  .  .  Toť  slast  je  největší, 
být  živ  —  ó,  býti  živ!  .  .  .  Žít  v  klidu,  bezpečí, 
a  lásce  vzájemné.    Toť,  otče,  božský  dar, 
jejž  Jahve  poskyť  nám!  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


248  Aug.  Eug.  Mužík: 

Noe. 

A  přec  vše  stihne  zmaří  .  .  . 

Elám. 
Že  zmar?  .  .  .  Ten  souzen  nám,  ba  všemu  zmar  zde  kyne, 
však  v  tom  je  útěcha,  že  neví,  kdy  kdo  zhyne. 
Ať  tedy  veselí  se,  dokud  živ  a  mlád, 
af  žití  pouhému  zde  každý  již  je  rád, 
nechť  člověk,  zvíře  to  neb  nejbídnější  věc  — 
vždyť  v  Bohu,  v  Bohu  jen  vše  zmizí  na  konec 
a  to,  ach,  není  smrti  .  .  . 

Já  dále  kráčel  lesem, 
a  celé  okolí  mne  provázelo  plesem, 
a  družnou  radostí  I  .  .  .  Tam  zval  mne  k  spánku  mech, 
tam  palma  kynula  mi,  sladkost  ve  hroznech, 
tam  včely  zlato  své  mi  nabízely  medu, 
a  pramen  ústům  mým  dal  chladný  doušek  ledu. 
Strom  stín  mi  nabízel,  a  kdo  ach  neměl  nic, 
ten  aspoň  bratrské  mi  slovo  spěchal  říc' 
a  být  mým  soudruhem  jak  ve  hrách  dětem  dítě. 
A  já  to  vida  vše,  tu  všecku  lásku  cítě, 
jsem  láskou  splácel  tol  .  .  .  Já  všemu  druhem  byl, 
a  pocit  neznámý  mně  srdce  rozvlnil, 
slast,  která  z  věcí  všech  mu  kyne,  v  ně  se  loudí, 
a  tam  jim  zahřátá  zas  zpět  v  ty  věci  proudil  .  .  . 
Však,  otče,  najednou  —  —  ó,  želí  .  .  .  Tam  v  křovíčku 
kdes  ukryt  seděl  pták  ...  tu  jeho  písničku 
já  dosud  slyším  —  —  zřím  naň,  zbožně  udiven, 
—  tak  vroucně  díváme  se  na  tvůj  oltář  jenl  .  .  . 
Ta  drobná  hlavička  —  —  a  zpívala  tak  milo, 
že  celé  tělíčko  se  slastí  tetelilo, 
jak  drobný  obláček  I  .  .  .  Mně  v  srdci  bylo  sladce, 
jak  kdy  jsem  před  léty  se  tulil  k  svojí  matce 
a  o  pohádku  zdál  I  .  .  .  Nad  propastí  se  sklání 
to  křoví,  a  přec  v  něm  se  skrývá  ve  ústraní 
hnízdečko,  písklata  se  krčí  v  něm  a  smavě 
tak  tiše  pípala  a  krčky  nedočkavě 
k  své  matce  vzpínala,  a  za  potravu  zdála; 
však  ta  jich  neslyšíc,  jen  před  svým  hnízdem  stála 
a  sladce  pěla  tak,  snad  chtěla  vysloviti 
svou  písní  všecku  slasť,  již  srdce  zbožně  cítí. 
Ať  mladí  volali  —  však  starý  onen  pták 
jen  zpíval,  upřeně  se  díval  do  oblak, 
jak  Toho  tam  by  zřel,  o  Němž  tvůj  výrok  byl, 
že  všecko  ku  štěstí  jen,  blahu  utvořil. 

Noe. 
Ne  k  štěstí,  k  službě  jen  a  ku  požitku  nám 
a  Sobě  ku  slávě  I 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  249 

Elám. 
Já  stanul,  zřím  též,  kam 
se  díval  onen  pták  ...  V  tom  dravec  obrovitý, 
jenž  číhal  na  stromě,  tam  lestně  v  listí  skrytý, 
se  snesl  jako  blesk  a  na  ptáčka  se  vrh', 
dřív  než  jsem  pohnul  se,  jej  s  jeho  vétve  strh', 
a  zmizel  —  —  peříčko  jen  zkrvácené  zbylo, 
kde  ještě  před  mžikem  to  něžné  srdce  bilo!  .  .  . 
Já  křičet,  plakat  chtěl  a  klnout  prudkým  hněvem, 
mně  zdá  se,  celý  les  že  smíchu  pustým  řevem 
ten  zločin  provází,  tu  vraždu  násilnickou!  .  .  . 
Já  viděl  před  sebou  ach  první  vraždu  lidskou, 
když  Kain,  praděd  náš,  k  své  pomstě  ruku  vztah* 
a  proklet  Jehovou  pak  bloudil  v  pustinách. 
Proč,  rci  jen,  otče  můj,  proč  v  světě  to  se  děje? 
Proč  slabých,  pokojných  se  nevinná  krev  leje, 
proč  síla  vítězí,  proč  srdce  rváno  v  kusy?  .  .  . 
Proč  v  světě  vládne  zlo?    Proč,  otče? 

Noe. 

Být  to  musí. 
On  bolest  stvořil  též,  a  s  vinným  nevinný 
vždy  bude  pykati  za  cizí  zločiny. 

Elám. 
Já  nechtěl  bych  to  zřít  —  —  věř,  otče,  lásku  každou 
bych  musil  ztratiti  bezprávnou  onou  vraždou, 
mně  vše  to  příčí  se,  jak  tebe  nenadálá 
by  něčí  surová  dlaň  škrtila  a  rvala!  .  .  . 
Leč  nyní  musím  jít  —  ti  mladí  nedočkavě 
se  hlásí  o  pokrm  —  —  já  se  stromu  je  právě 
snes'  Zille  v  dar  —  kde  jest? 

Noe. 

Tam  v  stanu,  plátno  tká. 

Elám. 

Ta  radost  bude  mít!  ...  Ta  drobná  holátka 

od  smrti  zachrání  je  Zilla  má. 

Noe. 

Snad,  chvíli, 


než  vzrostou,  zahynou 
však  nežli  bude  to  — 


Elám. 

Vím,  vše  se  k  zkáze  chýlí, 


Noe. 

Ó,  dřív,  bláhové  dítě, 
než  tušení  kdo  má.    Hněv  boží  kráčí  hbitě!  .  .  . 
Ó,  blah  jsi,  hochu  můj,  že*s  doposud  tak  mlád, 
že  nevíš,  co  to  hřích,  že  pouze  našich  stád 
si  hledíš,  dětských  her!  .  .  .  Svět  ku  žatvě  již  zralý, 
hřích  jak  pláň  hořící  v  zrak  Jahve  děsně  pálí, 

17 


Digitized  by 


Google 


250  Aug.  Eug.  Mužík: 

on  žár  ten  uhasi!  ...  Je  strašný  Bůh  se  mstící!  .  .  . 
Já  pověděl  ti  dost  a  víc  ti  nesmím  říci, 
jen  nám  že  záchrana  a  nový  život  svítal 
Kdo  vinen,  nevinen  —  to  Jahve  nepočítá!  .  .  . 
VSak  ví§,  když  ve  stádech  nám  vypuk*  kdysi  mor, 
my  hnali  v  rovinu  se  s  nimi  s  výše  hor, 
a  z  roviny  zas  zpět,  dál  od  strašného  místa, 

—  tam  přec  snad  krajina  té  nákazy  je  čistá, 

a  —  —  běda,  nebyla!  .  .  .  Těch  býků,  ovcí,  krav!  .  . 

Však  jako  sekerou  by  bušil  do  jich  hlav, 

tak  padalo  to  vše  ...  my  zdrceni  jsme  stáli, 

na  další  neštěstí  jsme  mysliti  se  báli, 

a  aby  strašný  mor  ten  pevnou  našel  hráz, 

my  celé  pobili  jsme  stádo  v  jeden  ráz, 

af  morem  schváceno,  af  zdrávo  ještě,  čilo. 

Tak  celé  plemeno  ach  vyhubeno  bylo 

a  ohněm  spáleno  —  —  však  jiná  zachráněna, 

ač  věru  veliká  to  byla  spásy  cena!  .  .  . 

To  měj  si  za  příklad!  .  .  .  Hněv,  vilnost,  záští,  váda» 

vše  svojí  záhuby  od  přísných  nebes  žádá, 

hřích  k  nebi  stoupá  až  jak  strašný  výpar  moru, 

a  boží  synové  ve  běsném  k  Němu  vzdoru 

ku  dcerám  vcházejí,  jež  z  kletého  jsou  kmene. 

Tak  všecko  šíleně  se  za  svým  chtíčem  žene, 

za  sličnou  marností  —  —  ó,  hrůzný  je  to  čas! 

Na  horách  nejvyšších  již  svatý  oheň  zhas', 

jejž  naši  dědové  kdys  Jahve  pálili!  .  .  . 

Neb  bohy  jiné  již  si  také  stvořili, 

a  žertvy  nosí  jim!    Je  dovršena  míra, 

a  záhy  nesmírná  se  prostře  noc  zas  šírá 

nad  celou  zemí  tou  .  .  .  A  vše,  co  vůkol  dýše, 

pak  rázem  zahyne  .  .  .  Vše  nejmocnější  říše 

těch  obrů,  veliká  jich  města,  hradby,  valy, 

vše  Anděl  záhuby  již  v  stín  svých  křídel  halí. 

A  zhyne  každý  tvor,  jenž  chodí  zde  a  lítá, 

—  když  Jahve  hněviv  jest,  tu  žertvy  nepočítá, 
jež  padnou  za  obět  té  strašné  Jeho  zlosti. 

My  nad  tím  budem'  stát  a  zřít  vše  bez  lítosti, 

až  přijde  onen  den,  tak  děsný  jako  moře, 

a  bude  úpění  a  tisíceré  hoře, 

a  nikde  záchrany  a  nikde  spasné  zoře, 

a  stoupat  Záhuba  od  hory  bude  k  hoře!  .  .  . 

Elám. 
Tož  všecko  zahyne,  můj  otče?  .  .  . 

Noe. 

Vše,  co  žije,, 
a  voda  jen  a  noc  vše  ve  své  lůno  skryje, 
tak  strašná,  velebná,  jak  tenkrát  při  stvoření, 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  251 

když  pustá  zela  zem  a  prázdná  v  teskném  snění, 

tma  nad  propastmi  jen,  a  nad  vodami  Duch 

se  vznášel,  jediný  to  život  kol  a  ruch! 

My  ujdem  záhubě  I  .  .  .  Bůh  na  nás  nehněvá  se, 

my  všecko  přežijem',  a  po  té  hrůze  zase 

ten  zalidníme  svétl  ...  Já  v  cestách  Jeho  chodil, 

na  světa  zločinech  já  nikdy  neměl  podíl, 

jak  hnusný  s  těla  hmyz,  jak  se  sandálů  prach 

já  střásal  se  sebe  tak  styky  s  ním,  a  strach 

jsem  šířil  do  kola  jen  před  svým  velkým  Bohem, 

a  šedin  dočkal  se  ach  v  krvi,  boji  mnohém, 

a  zvěř  Mu  přinášel  i  lidi  v  oběti!  .  .  . 

To  darmo  nebylo!  .  .  .  Teď  můžeš  viděti, 

co  značí  Jeho  bát  se,  jaký  prospěch  z  toho, 

když  nelze  spoléhat  tu  v  bídě  na  nikoho! 

Af  zhyne  celý  světí    Já  s  plesem  zrak  svůj  vztyčím, 

že  zkázy  obecné  účasten  nejsem  ničím, 

ni  sebou,  rodinou,  ba  ani  stádem  svým, 

neb  Jeho  pomocí  já  všecko  zachráním. 

Jen  plémě  prokleté  těch  zavržených  lidí 

ať  strašný  boží  soud,  ať  trest  svůj  v  hrůze  vidí, 

nám  bude  slavný  den  to,  vítězství  a  slávy, 

den,  který  zvýší  nás  a  nešlechetné  zdáví, 

a  bude  památkou  až  světa  do  skonáni, 

jak  msti  se  Jahve  náš  a  nezná  slitováni! 

Elám. 
Že  tak  se  mstíti  chce!  .  .  . 

Noe. 

Ba  ano,  bez  lítosti, 
a  hrůzou  hříšníci  hrýzt  budou  svoje  kosti, 
a  chvíli  klnoutí,  kdy  počala  je  matka. 

Elám. 
A  což  má  ptáčata?  —  Co  Zilla  moje  sladká? 
A  její  ovečky?  ...  Já  nesměl  bych  je  ztratit! 

Noe. 
Bůh  může  tisíckrát  ti  zase  všecko  vrátit, 
a  ona  dívčina  —  tvou  sestrou  přece  není, 
a  jinou  lásku  k  ní  ty  necítíš!    Však  změní 
se  vše,  až  dospěješ,  pak  vyberu  ti  ženu, 
jež  vždycky  ku  lásce  má  náruč  otevřenu, 
ta  ale  z  našeho  jen  rodu  bude.    Sám 
pak  zvíš,  ký  sladký  cit  ach  v  hrudi  kypí  nám, 
a  Zilla  —  Zilla  ta  —  —  ta  zapomněna  bude!  .  .  . 

Elám. 
Ne,  nikdy,  otče  můj!  ...  Já  zřím  ji,  slyším  všude, 
kam  jenom  zrak  a  sluch  mne  vede.    V  každém  plese 
to  její  slyším  hlas:    i,Můj  drahý,  milujme  se, 
jsem  dítě  jako  ty  —  chci  býti  sestrou  tvojí!  .  .  . 


17* 


Digitized  by 


Google 


252  Aug.  Eug.  Mužík: 

Já  nemám  nikoho,  můj  otec  padl  v  boji, 

a  matku  —  matičku  —  jsem  nepoznala  ani!  .  .  . 

Však  ty's  mi  za  ně  vším!  —  — "    A  drobnou  svojí  dlaní 

mne  hladí  ...  „Já  to  vím/  tak  mluví,  „otrokyní 

že  tvojí  býti  mám,  můj  rod  že  kletba  stiní, 

jak  tvrdí  otec  tvůj,  však  vším  chci  býti  ráda, 

tvou  služkou  poslední,  když  vůle  tvá  tak  žádá, 

neb  ty  jsi  dobrý  tak!  .  .  ." 

Tak  mluví  často  ke  mně, 
a  zní  ta  její  řeč  tak  unyle  a  jemně, 
jak  šumot  větérku,  když  objeví  se  náhle 
vděk  lovcům,  pastýřům  na  pláni  parnem  sprahlé. 
A  jí  bych,  otče  můj,  jí  měl  bych  zapomnít?  .  .  . 

Noe. 
Bůh  v  bouři  bude  loď  a  v  boji  vždy  náš  štít, 
on  sám  mi  okáže,  co  činiti  s  ní  mám, 
a  potom  zjeví  se,  co  nyní  skryto  nám. 

Elám. 
Již  dosti  hrozeb  těch!    Mě  hrůza  jímá  z  nich! 
Má  Zilla  —  —  slyším  již  ten  bujný  její  smích  — 
a  moje  ptáčata  —  —  již  očka  se  jim  klíží  —  — 
ó,  nebojte  se  nic  —  —  vám  nikdo  neublíží! 
(Odchází  do  stanu.) 

Noe. 
Jdi,  hochu,  jdi  si  zas  a  hřej  si  dále  jen, 
než  přijde  zoufalý  ten  hněvu,  hrůzy  den!  .  .  . 
Co  říci  potom  smíš,  až  to  se  stane  všecko? 
Či  plány  Boha  plést  by  mělo  hloupé  děcko? 
A  Zilla,  děvče  to  —  —  ta  zhyne.  Boží  soud 
tak  kázal  —  před  ním  my  jak  dým  jsme  jen  a  troud, 
jen  na  mžik  zaplanem'  a  shasneme  hned  zas. 
Dám  hněvu  Jeho  též  to  dítě  na  pospas. 


II. 
NA  KORÁBU. 

A  Uk  vyhladil  Bůh  všelikou  podstatu, 
kteráž  byla  na  tváři  země.  od  člověka 
až  do  hovada,  až  do  zeměplazu  a  až 
do  ptactva  nebeského,  vyhlazeno  jest. 
pravím,  se  země;  a  zůstal  toliko  Noe. 
a  kteříž  byli  s  ním  na  korábu. 

Genesis  VII.  23. 

Noe. 
Tof  onen  strašný  den  ~  den.  Bože,  hněvu  Tvého, 
den  hrůzy,  záhuby  a  hněvu  nesmírného, 
jenž  s  vodou  bez  konce  se  valí  světem  tím. 
Od  moří  propastí  já  k  Tobě  obracím 
svůj  zrak,  jenž  doposud  je  znaven  obrazy, 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  253 

jichž  pouhá  vzpomínka  mou  duši  zamrazí, 

a  na  něž  zapomnít  víc  nelze  smrtelníku! 

Já  slyšel  rouhání  a  vřavy  sterých  vzkřiků, 

a  kletby,  hrozby,  pláč,  že  ohluchnul  jsem  tím, 

a  moře  dunění  již  ani  neslyším. 

Po  vodách  bezmezných  já  anděly  tvé  zřel, 

jich  křídel  ostrý  jas  mne  světlem  provázel, 

jich  stín  tam  padal  v  důl,  kde  jako  bední  mloci 

se  lidé  zmítali  v  té  nekonečné  noci. 

Svět  celý  vymizel!  .  .  .  Tam  kdesi  na  dně  vod 

teď  klidně  spočívá  ten  kletý  země  rod, 

jejž  Jahve  opustil,  ti  obři  neživí, 

v  svém  skonu  velební,  teď  ještě  strašliví! 

Vše  v  černém  hrobě  spí,  jen  my  jsme  zbyli.  Panel 

Ó,  zázrak  nesmírný,  kdy  smysly  rozervané 

to  chápat  nemohou,  kdy  ústa  beze  zvuku 

jsou  pro  ta  trápení  a  tisícerou  muku, 

jež  viděti  daťs  nám!    Má  celá  rodina 

je  zachráněna  —  —  dík!  .  .  .  Na  ústa  zločinná 

jsi  položil  Svůj  prst  a  rázem  oněměla, 

a  na  Tvůj  jeden  kyn  vymřela  země  celá! 

Tys  propast  otevřel  a  studnice  všech  mraků, 

a  jako  vodopád  to  dštilo  od  oblaků, 

den,  týden,  měsíc,  rok!  .  .  .  V  tom  přívalu  já  stál 

jak  vůdce  vojů  Tvých  a  Ty  jak  velký  král, 

jenž  k  sobě  povznáší,  kdy  jemu  tak  se  zlíbí. 

Tvá  voda  očistí,  tvůj  oheň  všecko  tříbí, 

ty  z  moře,  pevniny  i  mraků,  slunce,  hvězd 

jsi  upravil  si  trůn,  jenž  bez  zachvění  jest! 

Hossanna,  Pane  náš,  Ti,  Bože  můj,  buď  sláva! 

Ji  hřímá  Tobě  hrom,  ji  řve  vod  spousta  tmavá, 

ji  vichr  zpívá  Ti,  plán  moře  daleká, 

ji  buší  bázlivě  i  srdce  člověka! 

Ve  živlů  velebě  Ty  zjevuješ  se  nám. 

Bůh  bez  konce  a  vždy,  Ty  sám.  Ty  sám.  Ty  sám! 

My  před  Tebou  jen  kal,  jen  slina,  dým  a  smetí! 

Kéž  moje  modlitba  ach  plesná  k  Tobě  vzletí, 

jak  mdlý  a  slabý  pták,  jenž  vznést  se  nemá  síly, 

a  dolů  vrací  se  vždy  zase  v  krátké  chvíli! 

Tys  pán  —  já  otrok  Tvůj  —  ty  povel,  jak  jen  chceš, 

vždy  sluhu  věrného  Ty-  ve  mne  nalezneš!  — 

Tys  kázal  —  já  byl  hluch,  jak  skála  k  nářkům  všem! 

Ni  jeden  nespasil  se  na  korábu  mém 

z  těch  plemen  bezbožných,  ni  Zilla,  dítě  to, 

jež  v  lůně  matčině  již  Tebou  prokleto. 

Tys  spánek  předlouhý  na  syna  mého  slal, 

by  nezřel  její  smrt  .  .  .  Tys  chladný  kámen  dal 

v  má  ňadra  za  srdce  —  já  moh'  se  dívat  klidně. 


Digitized  by 


Google 


254  Aug.  Eug.  Mužík:  Potopa. 

jak  hyne  ve  vlnách  a  nepodat  ji  vlídně 

své  ruky  záchranné  ...  a  slyšet,  ústa  siná 

jak  v  posled  šeptají  si  jméno  mého  syna!  .  .  . 

Jen  on  je  neslyšel,  on  příliš  tvrdě  spal, 

co  koráb  náš  jak  mrak  pln  blesků  nes'  se  dál 

od  břehu  kletého,  jenž  vlnou  rván  a  drán, 

ku  břehu  jistému,  jímž  můj  je  Bůh  a  Pán. 

On  tiše  dosud  spí  —  té  hrůzy  ušetřen, 

hle,  jak  se  usmívá!  .  .  .  Ó,  spi,  spi  dále  jen! 

Však  hle,  on  vzbouzí  se  .  .  .  Jen  zticha,  srdce  mé, 

my  dva,  ó,  jen  my  dva  teď  bdíti  budeme, 

mé  srdce,  které  proň  jak  žertva  nocí  plane, 

Ty  pouze  změřiti  je  můžeš,  mocný  Pane! 

Ó,  tak  mi  nezazlí,  že  nitro  mé  v  něm  nebe 

si  hledá,  na  chvíli  že  zapomní  i  Tebe! 

Ty  nespíš,  Elame?    Ó,  moje  dítě  drahé, 

již  zbuď  se,  chvíle  nám  zas  nastávají  blahé, 

je  všecko  skončeno,  je  všecko  zapomněno, 

zas  radost,  naděje  a  štěstí  naše  věno, 

zas  nebe  usměje  se  na  nás  modré,  čisté, 

i  pláně  zelené  i  lesy  hustolisté, 

zas  pestrých  kvítků  dav  k  hrám  plesným  pokyne  ti! 

Zas  jará  píseň  tvá  nad  prahy  země  vzletí 

jak  jásot  skřivánka,  zas  běhat  budeš  v  luhu, 

a  nových  vyhledáš  si  zvířátek  —  svých  druhů, 

neb  naše  stáda  vše  i  každičký  rod  zvěře 

jsem  pevně  uzamknul  zde  za  dubové  dvéře. 

Tož  vstai^  už,  neboj  se,  vstaň,  dítě  moje,  vstaň, 

a  se  mnou  Jahvemu     se  nesmírnému  klaň, 

spoj  mladistvý  svůj  hlas  v  hlas  můj  i  zvěře  řev, 

af  koráb  hlaholí  jak  duchů  chvalozpěv! 

Af  píseň  vítězství  a  díků  výš  se  nese, 

kde  chmura  poslední  se  ještě  v  slzách  třese, 

kde  za  ní  smrtelným  se  dětem  skrývaje 

Bůh  přece  vidí  je  a  stále  slouchá  je! 

Nad  vůni  tučných  kyt  jej  zvábí  líbezněji, 

když  naše  modlitby  jak  oběť  k  Němu  spějí! 

(Pokračování.) 


Digitized  by 


Google 


v  třcKíiérřv  byeicm 


Z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PlSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


BOHUMIL  BRODSKÝ: 

V  hodinu  dvanáctou. 


(Pokračování.) 


Bartlová  zalezla  až  do  kouta  za  dveře.  Držíc  ruce  jako  k  obraně 
vztažené,  vyděšeně  dívala  se  na  Manču. 

« Vždyť  já  nemyslila  nic  zlého,"  jektala  ustrašeně.  „Musila  jsem  jít, 
když  mi  bylo  poručeno.  Já  vím,  že  jsi  spořádaná,  hodná,  ctnostná  ..." 

„Teď  to  víte  a  dřív  ne?  Vaše  štěstí,  že  není  Ondřej  doma.  A  správci 
vyřidte,  že  je  mi  každý  dělník  milejší  než  on,  že  by  zasloužil,  abych 
to  jeho  nešťastné  ženě  napsala.    To  je  krásný  milostpaní" 

Babka  přimhouřila  oči  a  krčila  se  tichounce,  ani  nedutajíc.  Náhle  se 
Manča  obrátila  ke  dveřím.  Prudce  je  otevřela  a  vztáhla  velitelsky  ruku. 

„Táhněte!"  křikla  úsečně.  Hezky  rychle,  neobyčejně  svižně  vy- 
skočila babka  do  síně.  Zdálo  se  jí,  že  Manča  za  ní  stojí,  aby  ji  bila. 
Chytila  za  dveře  u  síňce  a  skokem  byla  venku.  Chvíli  klusala,  potom 
opatrně  se  obrátila  a,  vidouc,  že  ji  Manča  nepronásleduje,  zhluboka 
si  oddechla. 

„Blázen!"  prohodila  sama  k  sobě.  „Jako  čert  se  sápe.  Fúrie  I 
Vyvádí  to  a  hlady  to  zachází.  Taková  nectná  slova!  No,  počkej,  tohle 
ti  omastím!  A  jak  vyhrožuje!  Co  by  měla  všech  pět  olízat!  Za  měsíc 
by  brala  jako  slepá!" 

Se  vztekem  chvátala,  aby  mohla  hodně  brzy  správci  opakovat,  jak 
Manča  mluvila.  Musí  ji  zkrotit,  nafoukanou  žebrotu,  už  taky  za  to,  že 
jí,  staré  ženské,  taková  ošklivá  jména  dávala.  Správec  je  mocný  pán, 
s  ním  se  nesmi  hrát.  A  na  truc  dokáže,  že  ještě  zítra  bude  jiná  ve 
službě,  a  tu  si  jinak  zaváže.  Musí  jí  za  dohození  dát,  slíbit  hodně 
mnoho.  Ona  není  tak  hloupá,  aby  ji  nedovedla  vypíchnout  a  jinou, 
povolnější,  do  tepla  usadit. 

Dva  lidé  v  Mezilesí  byli  dnes  v  takovém  rozmaru,  že  jim  nebylo 
radno  přijít  na  blízko.  Byl  to  pan  správec  a  Manča.  Jenže  Mančin  zlý 
rozmar  neodnesl  nikdo,  leč  ona  sama.  Když  Bartlová  utekla,  náhle  slzy 
jí  vytryskly,  a  ona  v  usedavém  stkaní  oplakávala  útok,  který  se  na  ni 
stal.    Což  už  nejsou  lidmi,    že  i  takové  věci  na  nich  žádají?    Což  už 


Digitized  by 


Google 


258  Bohumil  Brodský: 

ani  v  tom  nemají  svědomí?  Třásla  se  jako  list  pod  dojmem  hanebné 
nabídky  a  marně  hledala  ve  své  hlavě  nějakou  svou  vinu,  pro  kterou 
ji  správec  i  Bartlová  uznali  za  schopnu,  že  jim  bude  povolnou. 

Správec  nedovedl  se  tak  přemoci,  aby  zlost  svou  skryl,  a  nepova- 
žoval svůj  vzkaz  za  tak  špatný,  aby  se  jim  tajil.  Hrubě  odmítl  ochotné 
nabídnutí  Bartlové,  jež  slibovala  přivést  jinou,  rozumnější. 

„Až  budu  chtít!"  křikl  pánovitě.  „To  už  bych  tak  málo  platil, 
abych  nedovedl  zkrotit  obyčejnou  holku  z  baráku?  Když  nechce  po 
dobrém,  povolí  po  zlém.    Počkám,  až  přijde  k  rozumu." 

A  v  návalu  pokořené  ješitnosti  šel  do  fabriky.  Ptal  se  dělníků, 
u  koho  budou  Rozboroví  bydlit,  bude-li  jim  barák  prodán.  Když  mu 
pověděli,  že  u  Svatoi^ů,  došel  na  Svatoňe. 

„Vezmete-li  bez  mého  dovolení  Rozborový  do  bytu,  není  pro  vás 
i  pro  vaši  ženu  žádná  práce  ve  fabrice,"  oznamoval  příkře.  A  nečekaje 
na  otázky  udiveného  Svatoňe,  zašel  za  Rozborkou.  Dal  si  ji  zavolat  na 
chodbu  a  tam  jí  sdělil,  že  tentokrát  i  ona  nenajde  práce,  dokud  Manča 
nepůjde  k  němu  do  služby.  „Jste  její  matka  a  ukažte,  dovedete-li  si 
práce  u  nás  vážit.  Zeptejte  se  Bartlové,  jak  jsem  chtěl  být  k  vaší  dceři 
laskavý,  a  co  ona  na  to  vzkázala.  Teď  už  nepovolím,  kdybyste  na 
kolenou  přede  mnou  lezla.  Přiveďte  Manču  do  služby,  a  od  toho  dne 
dostanete  nejlehčí  práci  a  dvojnásobný  plat." 

Manča  se  poněkud  už  opanovala,  aby  matka,  až  přijde  z  fabriky,  nic 
nepozorovala,  když  baráčnice  všecka  rozčertěna  vrazila  k  ní  do  komory. 

„Seber  si  své  šaty  a  pojďl"  zavolala  určitě. 

„Kam?" 

„K  panu  správci.  Poroučím  to!  Takhle  šlapat  svoje  i  naše  štěstí? 
Které  celá  ves  bude  závidět?  Nevídáno,  však  tvé  krásy  neubude,  a  nic 
lepšího  tě  nečeká." 

„Maminko,  vy  se  nestydíte  takhle  mluvit?"  zvolala  v  úzkostném 
ohromení. 

„Ne,  nestydím.  Však  ty  tak  stydlavá  jindy  nejsi,  za  adjunktem 
dovedeš  ven  chodit.  Nic  se  na  mě  nedívej,  nebojím  se  tě.  Myslíš,  že 
jsem  slepá?" 

„Maminko,  přisahám  vám,  že  se  mě  ani  nedotkl,"  v  nesmírném 
ustrašení  povídala,  všecka  se  třesouc  pod  tíhou  obvinění. 

„To  říká  každá.  Povídala  jsem,  abys  šla.  Všichni  si  pomůžeme, 
ty  nejvíc.  Dělej !  To  bych  raději  do  vody  skočila,  než  se  dočkala,  abys 
nás  ještě  o  tohle  okradla." 

„Vy  jste  zlá  matka,"  povídala  jako  ze  sna,  tisknouc  hlavu.  „Ne, 
to  není  ani  možná,  aby  některá  matka  takhle  mluvila." 

„Že  tě  udeřím,  budeš-li  dál  takhle  mluvit!"  sápala  se  Rozborová. 
„Na  to  bych  se  podívala,  aby  se  jednou  něco  po  mém  nestalo.  Oblékej 
se,  hned.    Sama  tě  tam  dovedu." 

„Já  nepůjdu  nikam!"  křikla  Manča  zoufale  a,  rozrazivši  dveře 
u  komory,  veběhla  do  světnice.  Matka,  sršíc  vztekem,  za  ní.  Manča 
postavila  se  za  stůl  a,  těžce  oddychujíc,  pozorovala  matku.  Tomáš  na 
peci  nazvedl  hlavu  a  polekaně  podíval  se  na  matku  a  sestru.  Byl  by 
rád  zavolal,  ale  už  jen  sípal,  a  nebylo  ho  slyšet. 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  259 

,Mančo,  bude  to  tvé  nebo  moje  neštěstí/  vyhrožovala  Rozborová. 
,  Umoudři  se.« 

,,  Nedám  se  prodat,  nepůjdu  páchat  hanebnosti.  Tomáši,  podívej  se, 
maminka  chce,  abych  šla  ke  správci,  abych  se  mu  zaprodala.  Nedej 
mě,  bratře."    A  úzkostné  zavzlyknutí  vydralo  se  jí  z  hrdla. 

„Ano,  volej  ho,"  posmívala  se  matka.  „Kdybys  měla  cit,  šla  bys 
a  zaopatřila  mu  něco  dobrého  k  jídlu  a  pití." 

„Chceš,  Tomáši,  abych  k  vůli  tobě  šla?"  volala  náruživě. 

„Nechoď,  Mančo,  pro  Boha,  nechoď,"  sípal  namáhavě.  „A  vy*ií 
dejte  pokoj,  styďte  se." 

„Ano,  tebe  se  leknu  a  tebe  se  budu  ptát.  A  nepřestanu,  dokud 
nepůjde.  Zas  mě  vyhnali,  a  tentokrát  jsem  marně  prosila.  Za  nějaký 
den  chalupu  nad  hlavou  nám  prodají,  vyženou  nás,  a  když  to  ona 
může  zamezit,  najde  si  výmluvu,  postaví  si  hlavu.  Já  vím,  proč  to  je. 
.Ondřej  jí  hlavu  pomátl,  a  jiný  jí  sedí  v  mysli.  Takové  stydlavé  jsou 
nejhorší." 

„Utec,  Mančo,  utec,"  sípal  Tomáš  s  pece. 

„Viď,  že  nevěříš  tomu,  co  maminka  povídala!"  volala  úzkostně, 
měříc  vzdálenost  ke  dveřím. 

. Hanba  je  to,  hanba,"  sípal  a,  cítě,  že  jeho  hlas  nemá  náležité 
váhy,  tloukl  hubenou  pěstí  o  pec. 

„Kdybys  ležel,  jsi  beztoho  na  zhasnutí,"  pohrdavě  na  něj  zavolala, 
obracejíc  tvář  svou  k  peci.  Té  příležitosti  použila  Manča.  Skokem  byla 
u  dveH.  Rozborová  rozeběhla  se  za  ní,  ale  zachytila  pouze  cíp  její 
kazajky.  Už  myslila,  že  ji  zadrží,  ale  Manča  mocným  trhnutím  vytrhla 
se  z  její  ruky,  a  kus  látky  zůstal  vězet  v  ruce  Rozborové.  Spousta 
nadávek  letěla  za  ní.  Baráčnice  ve  slepé  zlosti  mezi  dveře  se  postavila 
a  na  náves  za  ní  křičela  potupná  slova.  Na  štěstí,  nebylo  nikoho  venku. 
Manča  jako  oslepená  běžela  ke  Svatoňovům.  Nikdo  nebyl  doma,  a  ona 
vrazila  do  světničky,  kterou  ke  stěhování  připravila.  Zde  chytila  lepší 
svou  kazajku  a  šátek  a  už  chvatně  utíkala  k  lesu. 

Musí  hledat  ochranu,  musí  ji  otec  s  Ondřejem  zachránit.  Taková 
hrůza,  jakou  nyní  pociťovala,  nikdy  ještě  jí  nelomcovala.  Už  i  po  ní 
sahají,  i  ji  chtějí  rdousit  a  ztupit.  Ne,  ne,  k  tomu  nesvolí,  kdyby  třeba 
otec  s  bratrem  ji  nutili.  Sezná-li,  že  i  oni  jsou  toho  náhledu  jako  matka, 
rozběhne  se  z  lesa  někam  do  širého  světa,  kam  ji  oči  ponesou,  af  třeba 
na  cestě  zahyne.  Ale  ne,  živobytí  si  vždycky  najde,  jen  když  se  nebude 
třást  podívat  se  poctivým  lidem  do  očí. 

Ohlížela  se  stále  cestou,  nepronásleduje-li  ji  někdo.  Ušlapaná  stezka 
byla  jí  vodítkem,  a  když  se  v  lese  octla,  bojácně  se  rozhlížela.  Nedej 
Bůh,  aby  potkala  Klváně.  Hanbou  by  se  propadla,  poněvadž  by  mu 
nemohla  říci,  co  se  jí  stalo,  a  on  by  se  mohl  domýšlet,  že  za  ním 
přiběhla.  Po  půl  hodině  chvatné  cesty  slyšela  vzdálené  rány  kácených 
stromů.  Ulevilo  se  jí,  a  ona  napjala  veškeré  síly,  aby  byla  záhy  u  bratra. 
Les  se  počal  světlit,  a  ona  cítila  kouř  dýmu  z  ohně,  který  dřevorubci 
pálili,  aby  se  měli  kde  ohřát.  Nyní  se  zarazila,  že  mezi  mnoho  lidí 
přijde.  Ale  jakmile  si  vzpomněla,  že  se  domů  nemůže  vrátit,  odhodlaně 
vyšla  na  kraj  paseky.   Viděla  pracující  řezat  a  štípat  a  hledala  zrakem 


Digitized  by 


Google 


260  Bohumil  Brodský: 

otce  a  bratra.  Byli  na  druhé  straně  paseky,  podřezávajíce  mohutnou 
jedli.  Zamířila  tedy  k  nim,  se  sklopenou  hlavou  spěchajíc  kolem  lidí. 
Pozdravovala,  a  oni  udiveně  se  po  ní  ohlíželi,  kde  se  tu  v  té  zimě 
bére  ženská. 

„Jako  srnka,"  slyšela  za  sebou  kteréhos  dělníka  zálibně  zvolati. 
,Ta  as  umí  tancovat."  Manča  se  zapálila  a  spěchala  ještě  víc.  Jindy 
by  si  byla  dovedla  jejich  slova  vysvětlit,  ale  dnes  jí  připadala  jako 
posměch,  jako  zakryté  volání  toho,  co  jinými  slovy  správec  vzkazoval. 
Domácí  byli  zaměstnáni,  že  ji  nepozorovali,  až  k  nim  přišla.  Když  je 
oslovila,  oba  uleknuté  se  po  ní  ohlédli. 

„Hele,  Manča  I"  zavolal  Ondřej  a,  stíraje  pot  s  čela,  vesele  se 
na  ni  usmál.     „Co  se  stalo?    Není  zle  s  Tomášem?" 

„Ne,  není.  Něco  vám  povím,  ale  teď  si  dodělejte,  co  máte,  nebudu 
to  tady  říkat." 

„Zas   už   nějaká   smutná   novina,"    povzdychl    Rozhora   a   ohýbal, 
koleno,  aby  přiklekl  k  pile  a  řezal. 

„Ba,"  řekla,  cítíc,  že  na  ni  všechen  zažitý  zármutek  znovu  padá. 
Mlčeli.  Oba  muži  horlivě  řezali,  a  potom,  když  byli  hotovi,  vzal  Ondřej 
sekeru  a  několikrát  fal,  aby  strom  podetnul  a  skácet  mohl.  Rozhora 
křikl  na  nejbližší  dělníky,  aby  odstoupili,  a  potom,  vzepřev  se  s  Ondřejem 
proti  tělu  sochorem,  nahýbal  je.  Zvolna  nakloňoval  strom  korunu,  za- 
šuměl ve  vzduchu  a  už  s  praskotem  padl  k  zemi.  Zmrzlá  půda  zaduněla, 
rána  rozlehla  se  lesem,  a  bylo  ticho. 

„Nu  tak,  co  se  stalo?"  povídal  Ondřej,  zacházeje  dál  do  lesa. 
Rozhora,  hřeje  prsty  pod  paždími,  mlčky  šel  vedle  nich. 

„Musila  jsem  utéci,"  začala  váhavě.  „Maminka  mě  nutila  ke  správci." 

„Co  tam?"  podivil  se  Ondřej. 

„Nevím,  jak  ti  to  říci.  Napřed  s  tím  přišla  Bartlová."  A  zvolna, 
matouc  se  v  rozpacích,  opakovala  svůj  hovor  s  Bartlovou.  Občas  za- 
hořela její  tvář,  a  její  hlas  zanikal.  Ondřej  se  několikrát  zastavil,  odplivl, 
ale  neříkal  nic.  Až  když  přišlo  k  tomu,  že  matka  přiběhla  dceru  nutit, 
ošklivě  zaklel.  To  ji  zarazilo,  a  snažila  se  svou  rozmluvu  s  matkou 
podati  mnohem  mírněji,  než  byla. 

„No,  zapíráš,  ale  nechť,"  povídal  tvrdě,  a  hrozba  se  chvěla  v  jeho 
hlase.  „Ty  bys  za  námi  neběžela  jen  tak  pro  maličkost.  Už  se  jim 
zachtělo  také  naší  cti?  Bože,  chraň  mě,  abych  ho  nepotkal.  Už  za  sebe 
neručím.  Co  tomu  říkáte,  tatínku?  Má  se  Manča  vrátit?  Myslím,  aby 
zůstala  u  hajnů." 

„To  ne,  to  ne,"  zvolala  rozechvěně.  „Tam  nepůjdu  za  nic  na  světě. 
Vrátím  se  domů,  ale  prosím  vás,  abyste  dnes  šli  se  mnou,  abyste  mne 
nedali.  Já  ke  správci  nepůjdu,  prosím  vás,  nenufte  mne  k  tomu." 
Nemohla  zadržet  pláč. 

„Mlč,  bláhová,  kdo  by  co  takového  od  tebe  mohl  chtít?"  chlácholil 
ji  Rozhora  neobyčejně  laskavě.  „Půjdeme  s  tebou,  a  tentokrát  promluvím 
si  se  ženou  já  o  samotě.  Bijí-li  do  nás  se  všech  stran,  nesmí  aspoň 
ona  bít." 

„Nevyhánějte  ji,"  prosila  tklivě.  „Nemůže  za  to.  To  ji  ve  fabrice 
zkazili.    Pořád  takové  řeči   slyší  a  vidí,   jak  jiní  si   pány  předcházejí. 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  261 

Není  sama,  všichni  o  tom  takhle  soudí.  Ale  já  nemohu,  nemohu,  kdyby 
mě  někdo  zabil,  nemohu." 

„A  ani  nesmíš,"  ozval  se  Ondřej  příkře.  , Styděl  bych  se  mezi 
lidi  vejít,  kdybych  měl  sestru  takovou.  Ale  já  vím,  že  nejsi  taková," 
dodával  mírněji,  jakoby  jí  chtěl  odvahy  dodat.  „Vždycky  jsem  měl 
radost,  že  mám  takovou  sestru,  které  se  žádná  u  nás  nevyrovná." 

Chvála  z  úst  bratrových  jakby  ji  všecku  pozvedla.  Radostný  svit 
objevil  se  na  její  tváři,  a  úsměv  zapudil  slzy. 

„Je  jich  dost  hodných,  ale  nemohou  se  ubránit,"  povídala  měkce. 
„Kdybyste  vy  jinde  nevydělávali,  kdo  ví,  nemusila-li  bych  také  povolit. 
Ale  to  by  bylo  pro  mě  neštěstí,  které  bych  nepřežila.  Vraťte  se,  počkám 
tady  někde  na  vás,  a  potom  půjdeme  společně." 

„Zakusíš  zimy,  ale  jaká  pomoc.  Zajdu  si  k  panu  adjunktovi,  on 
nás  dřív  pustí." 

„Neříkej  mu,  prosím  tě,  že  jsem  tu,"  prosila  uleknuté. 

„Dětino,  to  on  už  bude  vědět,"  zasmál  se  Ondřej  a  rychleji  vy- 
kročil na  paseku.  Adjunkt  na  hořenním  konci  paseky  měřil  klády  a  dával 
jakés  rozkazy  hajnému.    Byl  překvapen  zprávou,  že  je  tu  Manča. 

„Co  se  jí  stalo?"  ptal  se  starostlivě,  jda  s  Ondřejem. 

„Líbí  se  správci,  chce,  aby  šla  k  němu  do  služby.  Slibuje,  že,  až 
mu  žena  zemře,  že  si  ji  vezme." 

,A  ona  půjde?"  ptal  se  Klváft. 

„Proto  je  tu,  že  před  ním  utekla,"  usmál  se  Ondřej  pyšně.  „Kdo 
naši  Manču  nezná,  ten  by  neřekl,  co  v  ní  je.    Ta  má  mou  krev." 

„To  vím,  že  se  do  Mezilesí  nehodila.  Dost  ohavné,  že  takové  věci 
musí  slyšet.  Věčná  škoda,  že  tehdy  mladý  hrabě  se  rozstonal,  když 
jsi  byl  v  zámku.  Už  by  byli  sirkáři  na  odchodu.  Mluvil  jsem  o  tom 
s  lesmistrem,  ale  ten  jen  krčí  rameny  a  povídá,  že  nemůže  nic  dělat, 
že  se  musí  čekat  na  příchod  pana  hraběte.  Nebude  to  až  z  jara,  a  kdo 
ví,  kdo  se  do  té  doby  nepostará,  aby  věc  jinak  vylíčil.  Tehdy  to  vrátný 
roznesl,  jak  se  od  lokaje  dověděl,  co  jsi  tam  hovořil,  a  byli  to  zase 
jen  dělníci,  kteří  to  úředníkům  donesli.  Nešťastná  nesvornost  a  závist!" 

Manča  viděla  KWáně  přicházet,  a  její  rozpaky  div  ji  na  útěk  ne- 
zahnaly.   Jen  s  těží  dočkala  adjunktova  příchodu  a  tiše  ho  pozdravila. 

„Máš  radostný  pobyt  doma,"  politoval  ji,  něžně  se  na  ni  dívaje. 
„Ale  nic  si  z  toho  nedělej.  Přestojíš  to  všechno.  My  tu  v  lese  také 
hubujeme  na  zimu  a  sníh  a  taky  se  dočkáme,  že  povolí,  a  že  se  za- 
hřejeme. Co  Tomáš?  Neviděl  jsem  ho  tak  dávno,  a  nerad  bych  vás 
vytrhoval." 

Mlčela.  Nevěděla,  co  říci.  Vycifovala,  že  si  Klváň  přeje,  aby  ho 
k  návštěvě  vybídla.  Její  nitro  po  tom  hořelo.  Ale  když  si  vzpomněla 
na  podezření  matkou  pronesené,  jakby  ledová  ruka  dotkla  se  její  hlavy. 

„Teď  u  nás  není  veselo,"  povídala,  zajíkajíc  se.  „Snad,  až  budeme 
z  Mezilesí,  bude  nám  lip." 

„Ba,  to  jste  měli  už  dávno  udělat.  Vidíš,  mohl  bych  sehnat  tolik, 
abyste  zaplatili  dluhy,  a  někdo  by  vám  na  mé  slovo  půjčil,  co  vázne 
na  chalupě.  Ale  pak  byste  zase  odkládali,  až  byste  ve  vsi  zbyli.  A  to 


Digitized  by 


Google 


262  Bohumil  Brodský: 

já  nechci.    Ondřej  už  pátrá,  a  hádám,   že  se  postěhujete    na  jisto.    Já 
sice  budu   k  vám  mít  dál,   ale  proto   k  vám  přece  se  přijdu  podívat." 

„Přijďte,*  vyhrklo  ji  mimoděk.  V  zápětí  se  zarděla,  ale  Klván  vy- 
četl z  jejího  výrazu,  jak  radostně  svolovala.  Pousmál  se  a,  obrátiv  se 
k  Rozboroví,  volal,  aby  nechal  práce.  Někdo  jiný  dodělá  za  ně,  co 
není  hotovo.  Musí  k  vůli  Manči  dostat  se  za  světla  domů,  protože  na 
noc  čeká  vítr,  který  zavěje  stezky,  a  kdo  nebude  mít  vysokých  bot, 
zle  se  bude  sněhem  brodit. 

„S  Bohem,  Mančo,**  zavolal  potom  na  děvče.  „Pozdravuj  Tomáše. 
Rád  bych,  abyste  se  brzy  stěhovali." 

Manča  také  ho  pozdravila,  tiše  a  bojácně,  a  její  velké  oči  provázely 
ho,  jak  šel  pasekou,  statný  a  mužný,  bez  falše  a  bez  přetvářky.  Dnes 
už  se  nedivila  sama  sobě,  že  v  nestřežené  chvíli  vyhrklo  jí  takové  ne- 
prozřetelné slůvko,  jako  tehdy  na  zápraží.  Děj  se  vůle  Boží.  Ona  se 
cítí  čistou,  ona  nic  špatného  nesmýšlí  a  v  nic  pyšného  nedoufá.  Ona  těší 
se  pouze  tím,  že  muž  tak  šlechetný  smýšlí  o  ní  lip,  než  všichni 
ostatní.  Af  už  jakkoliv  se  rozhodl,  ona  tolik  o  něm  ví,  že  nikdy  se 
k  ní  nepřiblíží  s  takovým  hanebným  návrhem  jako  správec. 

Malomluvně  klusali  všichni  tři  k  domovu,  Ondřej  napřed,  ona  nej- 
zadněji.  Pozorovala  přiohnutou  postavu  otcovu,  a  lítost  se  jí  drala  do 
srdce,  proč  ona,  mladá,  zdravá  nemůže  nalézt  práci  třeba  hodně  na- 
máhavou, která  by  jí  vynesla,  co  otci  jeho  výdělek.  Pak  by  otec 
musil  sedět  doma,  a  ona  by  běžela  ochotně  kamkoliv.  Ve  svých  dětských 
letech  bávala  se  nemluvného  otce,  ale  teď,  kdy  dovedla  nahlédnout  za 
jeho  drsný  zevnějšek,  věděla,  jak  je  má  rád  a  k  nim  lne. 

Když  vcházeli  do  vsi,  šli  právě  lidé  z  fabriky. 

„Nu  tak,  půjde  Manča  ke  správci?"  volal  Svatoií. 

„Nezlob,"  odbyl  ho  Ondřej  zamračeně. 

„Tobě  se  řekne  snadno,  nezlob,  ale  co  si  já  počnu?  Víš  přece,  že 
vás  nesmím  vzít  do  nájmu,  a  žádný  jiný,  dokud  správec  nedovolí. 
A,  jak  stará  Bartlová  propověděla,  je  to  jen  skrze  Manču.  Chce  ji  do 
služby.  Holka,  nebuď  blázen.  Myslíš,  že  tě  něco  hezkého  ve  světě 
čeká?" 

„ O  to  se  ty  nestarej.  Když  nemůžeš  vzít  do  nájmu,  nemůžeš. 
Než  nám  chalupu  prodají,  ještě  trochu  vody  uteče,  a  do  té  doby  se 
najde  jiný,  kdo  se  nebude  tak  správce  bát." 

„Milá  brachu,  ono  se  ti  to  lehce  vzdoruje,  když  máš  z  lesa  živo- 
bytí.   Ale  zkus  to  jako  já,  budeš  jinak  hvízdat." 

„Nic  ti  nevyčítám,  a  o  nic  tě  nežádám,"  odbyl  ho  Ondřej  chladně. 
„Jednou  budeme  všichni  za  jedno.  S  Bohem."  A  chvátal  za  otcem. 
Když  přicházel  k  baráku,  výkřik  bolesti  k  jeho  sluchu  zalétl.  Poznal 
po  hlase  Manču  a  několika  skoky  octl  se  ve  světnici.  Díval  se,  co  se 
děje.  U  okénka  stála  v  přítmí  matka,  celá  zděšená,  bledá  a  přikrčená. 
U  stolu  podpíral  se  Rozhora  a  vytřeštěným  pohledem  díval  se  k  posteli, 
kde  Manča,  štkajíc,  klečela.  Stoupl  na  špičky,  a  pronikavá,  dosud  mu 
neznámá  bolest  sevřela  jeho  nitro.  Cítil,  jak  se  zachvěl,  jak  mu  oči 
vlhnou,  a  hrdlo  se  stáhlo.  Nikdy  ještě  smrt  nevyrvala  mu  bytost  tak 
milou,  nikdy  nepoznal  konec  člověka  mladého,  tolik  trpícího  a  tak  málo 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  263 

uživšiho.  Svazky  krve,  které  ho  poutaly  k  Tomáši,  pojednou  se  hlásily 
ku  svému  právu,  když  spatřil  na  loži  nehybně  spočívajícího  bratra  a  sestru 
lkající  vedle  něho.  Nepotřeboval  vysvětlení.  Smrt  nepřichází  sladce 
a  s  omluvami. 

Byl  mrtev.  Skončily  se  jeho  naděje,  kterými  přimykal  se  k  novému 
ozdravění,  utekl  bědám,  které  neúprosně  drásaly  jeho  život  a  dávkami 
vrchovatými  plnily  jeho  bytost.  Nic  by  bylo  Ondřeje  tolik  nehlodalo, 
čekal  skon  bratrův,  ale  hluboký,  palčivý  stesk,  že  bratr  odešel,  aniž  je 
viděl  kolem  sebe,  aniž  jim  byl  ruku  stiskl,  aniž  byl  cítil  chladivou 
jejich  dlaň  a  slyšel  laskavá  jejich  slova,  to  lomcovalo  v  zoufalé  bolesti 
nitrem  jeho.  Naklonil  hlavu  ke  stěně,  a  úpěnlivý  sten  vydral  se  z  jeho 
srdce.  Otcova  záda,  jež  před  sebou  viděl,  roztřásla  se  také,  a  pláč,  pláč 
chudých  plnil  nízkou  jizbu. 

Nikdo  se  neptal,  jak  skonal,  a  Rozborová  mlčela.  Strnule  trvala 
na  svém  místě,  děsíc  se  pohledu  k  posteli.  Teprve,  když  Manča  přestála 
první  nával  bolesti,  vstávala  těžce,  aby  rozžehla  světlo.  Neviděla  pro 
slzy  ani  otce  ani  bratra.  Po  paměti  nahmátla  sirky  a  rozsvítila.  Když 
se  světlo  po  světnici  rozlilo,  všichni  mimoděk  pohleděli  na  jedno  a  téže 
místo  vedle  stolu,  a  hrůza  je  pojala.  Kaluž  krve  černala  se  na  uhnětené 
hlíně.  Jako  na  povel  podívali  se  na  matku.  Zdálo  se,  že  čekala  na 
tento  tázavý  pohled.    Trhla  sebou  a  rukou  ukázala. 

„Vylila  se  mu  z  úst,*  povídala  tiše. 

„Jak  přišel  dolů?"  ptal  se  Rozhora,  jenž  věděl,  že  Tomáš  už 
kolik  týdnů  pec  neopouštěl. 

„Sám  slezl.  Chtěl  za  Mančou.  Ta  je  toho  vinna.  Proč  utíkala, 
nikdo  jí  nic  nedělal.* 

„Já  že  jsem  vinna  smrtí  bratra?"  řekla  Manča,  vytřeštivši  oči  fta 
matku. 

„Já  ne." 

„Tedy  já.  Protože  jsem  před  vámi  utekla  I  Ty,  bratře,  to  víš,  ale 
nemůžeš  mluvit.  Viď,  že  jsem  nechtěla  tvé  smrti."  A  s  novým  zalkáním 
se  vrhla  k  mrtvému.    Ondřej  popošel  za  ní  a  dotkl  se  jejího  ramene. 

„Pojď,  Mančo,  nech  ho  spát,"  povídal  temně.  «Kdo  jeho  konec 
urychlil,  af  to  spořádá  se  svým  svědomím.  Musíme  se  poradit,  co  dělat. 
Já  ráno  časně  dojdu  pro  peníze.  Pochováme  ho  ještě  ze  svého  a  po- 
chováme ho  poctivě." 

Dala  se  jím  odvést.  Upravili  v  komoře  místo  a  potom  umyli 
nebožtíka.  Byl  ho  trochet,  kost  a  kůže.  Výraz  bolesti  tkvěl  v  jeho 
rysech,  a  jeho  rty  potřísněny  byly  krví.  I  tu  smyli,  v  jeho  nejlepší 
šaty  ho  oblekli  a  položili  na  poslední  odpočinek,  v  místa,  kde  spával 
a  snil  o  své  mladosti  a  spřádal  představy  o  šťastnější  budoucnosti. 
Tušili,  že  po  odchodu  Mančině  z  domova  něco  se  stalo,  o  čem  matka 
ví,  ale  nedoléhali  na  ni,  nežádali  vysvětlení. 

Ostatně,  tak,  jak  si  to  představovali,  tak  se  shodovalo  vše  se 
skutečností.  Když  Manča  Rozborové  utekla,  a  tato  v  síni  spílala,  Tomáš 
s  nasazením  posledních  sil  lezl  s  pece.  Nemohl  přece  nečinně  patřit 
na  týrání  sestřino,  kterou  tak  horoucně  miloval,  nemohl  dovolit,  aby  jí 
matka  ublížila.  Ve  své  bláhové  domněnce  představoval  si,  že  je  povolán 


Digitized  by 


Google 


264  Bohumil  Brodský: 

jako  muž  ji  hájit  a  bránit.  Chytil  se  stolu,  poněvadž  nohy  jeho  po- 
klesaly, a  hlava  se  mu  točila.  Ven  dojít  nemohl,  a  nesmírná  úzkost 
se  ho  zmocňovala.    V  tom  vracela  se  matka. 

„Vida,  teď  máš  síly  dost,  ale  na  práci  jsi  slabý,"  vykřikla  jizlivě. 
Tomáš  rozčilen  díval  se  na  matku.  Tvrdá  její  výčitka  zabolela  ho  v  hloubí 
duše.  Chtěl  něco  říci,  ale  náhle  se  mu  před  očima  zatmělo.  Zamával 
rukama  a  padal  k  zemi.  Proud  krve  vyhrnul  se  z  jeho  úst.  Zachroptěl 
krátce  a,  když  Rozborová  k  němu  přiskočila,  byl  mrtev.  Bázeň  ji  pojala. 
Odvlekla  ho  na  lože,  ale,  jakoby  se  děsila,  že  by  mohl  ještě  procitnout 
a  na  ni  žalovat,  nepřivolala  žádných  lidí.  Vracející  se  domácí  byli  první, 
kteří  se  o  smrti  Tomášově  dověděli. 

Toho  dne  Rozborová  doma  nespala.  Tetelíc  se  hrůzou,  vyprosila 
si  u  babky  Smutné,  aby  jí  vedle  sebe  na  loži  popřála  do  rána  přespat. 


VI. 

Sněhové  spousty  dusily  vysočinu  se  zavilou  neúprosností.  Na 
počátku  března  vyjasnila  se  obloha,  a  nastalo  několik  teplých,  až  ne- 
přirozeně parných  dní.  Sněhové  závěje  se  sesazovaly,  a  sníh  měnil 
se  v  řídkou,  vodnatou  kaši.  Kudy  dříve  chodilo  se  přes  závěje,  tam 
bylo  neschůdno,  poněvadž  každý  zapadával  hluboko  do  špinavé  vody. 
Ujezděné  cesty  byly  kluzké  a  plny  ledu,  pastviny  podobaly  se  močálům 
podél  nízkých  břehů  řeky.  Kdo  chtěl  po  pastviskách  přejíti,  musil  vy- 
hledávat si  cestu  dalekými  oklikami  a  dlouho  bloudit,  než  našel  příhodné 
místo,  kde  by  nezapadl  do  rašelinitých,  rozbahněných  tůní.  Bylo-li 
Mezilesí  dříve  odříznuto  od  celého  světa  a  těžce  přístupno,  bylo  nyní 
tím  více.  Ale  přes  to  těšili  se  lidé,  že  aspoň  jaro  se  ukazuje.  Očekávali 
od  jara  vysvobození  z  hrozného  zajetí,  úlevy  a  posilnění.  Zima  vy- 
čerpala jejich  síly,  že  se  všichni  vlekli  jako  stíny,  s  vrytým  utrpením 
ve  tváři  a  zoufalstvím  ve  svých  zapadlých  očích. 

Ale  jejich  radost  netrvala  dlouho.  Po  parných  dnech  navěsily  se 
na  oblohu  opět  olověné  mraky,  a  jakoby  zima  chtěla  znovu  s  veškerou 
zuřivostí  uhájit  svou  moc,  spustil  se  sníh.  Sněžilo  bez  přestávky  po 
tři  dny.  Těžký,  vodnatý  sníh  spočíval  na  větvích  lesů,  až  se  lámaly. 
Cesty  staly  se  nesjízdnými,  a  mlhy  zatáhly  obzor.  V  Mezilesí  bylo  jako 
ve  vězení.  Unavení,  vysílení  znovu  vyhazovali  sníh,  tentokráte  ne  pouze 
na  stezkách,  ale  také  kolem  baráků  a  se  střech.  Slabé  krovy  povolovaly 
pod  neobyčejnou  tíhou,  do  baráků  vnikala  voda,  a  kdo  měl  ve  sklípku 
trochu  bramborů,  s  hrůzou  odnášel  je  někam  na  suché  místo,  aby  jediné 
jeho  živobytí  nebylo  zničeno,  a  aby  mu  něco  zbylo  k  jarnímu  sázeni. 

Ve  fabrice  byli  také  velice  mrzutí.  Nečekali  takové  změny  počasí, 
spoléhali  se  na  lepši  časy,  a  nyní  viděli,  že  nemají  ani  dost  paliva, 
ani  dostatečnou  zásobu  dříví.  Chtíce  nechtíce  musili  sáhnouti  k  zařízení, 
které  už  jednou  v  letošní  zimě  učinili.  Obmezena  totiž  výroba,  a  dělníci 
musili  se  střídat.  V  téhle  době,  ve  které  potřebovali  nejvíce  posily, 
byli  nejkrutěji  navštíveni!    To  bylo  přece  přílišné! 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  265 

Rozboroví  nemohli  také  několik  dni  do  lesa.  Nebylo  ani  dovoleno 
v  lese  pracovat,  aby  se  nestalo  nějaké  neštěstí.  Rozhora  seděl  doma, 
chvílemi  přecházeje  po  baráku  a  spravuje,  co  se  spravit  dalo.  Manča 
měla  nyní  málo  práce.  Přehlédla  zásobu  šatstva  a  prádla,  spravujíc  vše 
a  čistíc.  Kam  se  postěhují,  nevěděli  a  jaksi  nedbali.  Bylo  jim  lhostejno, 
co  se  s  barákem  stane.  Smířili  se  s  tou  myšlenkou,  že  staveni  ztratí, 
a  byli  skoro  rádi.  Proč  si  stále  ztrpčovat  živobytí  starostmi,  jak  zaplatit 
úroky  a  dlužný  kapitál,  když  toho  není  potřebí.  Arci,  jinde  budou  platit 
nájem,  ale  to  už  bude  náležet  k  obvyklým  vydáním.  A  mimo  to,  budou 
nájem  platit  jinde,  ne  v  Mezilesí,  tedy  na  onom  místě,  kde  najdou 
výdělek,  a  kde  je  očekává  konec  takového  strastiplného  života.  Ale 
dokud  nebudou  musit,  nebudou  se  stěhovat.  První  lhůta  dražby  vyprší 
v  několika  dnech,  ale  nebude-li  dražit  jejich  věřitel,  pan  Špic  vzdor 
tomu,  že  také  se  se  svou  pohledávkou  přihlásil,  dražit  nebude.  On  si 
počká  na  druhou  či  na  třetí  lhůtu,  aby  dostal  barák  hodně  lacino.  Opraví 
jej,  olíčí  a  potom  někomu  draze  prodá.  Bude  mít  o  jednoho  otroka  víc. 
Ale  co  na  tom  jim.  Rozborovým,  záleží?  Už  nic  nechtějí,  na  nic  nečekají, 
na  nic  se  netěší.  Setrvají  v  baráku  buď  do  té  doby,  než  najdou  si 
jiný  byt,  nebo  než  stavení  bude  prodáno.  Potom  už  se  někam  utekou. 

Jen  Rozborová  nemohla  snést  myšlenku,  že  by  mohlo  k  prodeji 
baráku  dojít.  Upoutána  k  fabrice  po  dlouhou  řadu  let,  tolik  si  na  život 
v  továrně  zvykla,  že  nemohla  pochopit,  že  by  se  daly  na  světě  vydělat 
peníze  také  nějakou  jinou  prací,  než  v  sirkárně.  Ze  všech  citů  a  představ 
neponechal  jí  úmorný  život  nic,  než  lásku  k  továrně.  Odvykla  muži, 
odvykla  dětem,  odvykla  vroucnějším  citům.  Špinavý,  znemravftujicí 
pobyt  ve  fabrice  udusil  vše,  a  zůstala  příchylnost  k  té  mrtvé  budově, 
stále  sírou  a  fosforem  zapáchající,  pochmurné  a  nelítostné,  která  za  léta 
svého  trvání  uchvátila  již  sta  obětí.  Jak  bude  bez  ní  živa?  Co  učiní, 
odstěhuje-li  se  muž  s  dětmi?  Na  čas  snad  by  si  vydělala  tolik,  aby 
mohla  být  živa.  Ale  což,  rozstůně-li  se?  Kdo  potom  se  jí  ujme?  Kdo 
potom  jí  dá  jíst? 

Nepřičítala  vinu  stěhování  svému  muži  nebo  Ondřeji.  Ale  veškera 
její  zášf  padala  na  Manču.  Ta  vždycky  pozvedala  pyšně  hlavu  proti 
fabrice  a  pánům,  ta  vzdorovala,  odporovala,  ačkoliv  byla  pouhou  dělnicí. 
Ona  ve  své  pýše  míří  Bůh  ví  kam  a  zavlekla  ostatní  do  takového 
neštěstí.  Jí  je  arci  při  tom  dobře,  nic  nedělá,  seděla  doma  koiik  neděl, 
když  ještě  matka  do  fabriky  chodila,  ale  jak  bude  dál,  jak  se  bude 
žít  jinde? 

Manča  vycifovala  nenávist  matčinu,  ale  pomíjela  ji,  jakby  nic  ne- 
viděla a  ničemu  nerozuměla.  Lekala  se  své  zatvrzelosti  proti  matce, 
a  nechtěla  rozmnožovat  svou  úzkost,  která  často  ji  při  pomyšlení  na 
její  zvláštní  poměr  k  matce  zachvacovala.  Ačkoliv  v  ní  tkvělo  určité 
přesvědčení,  že  se  matka  nikdy  nezmění,  nikdy  k  rodině  nepřilne,  přece 
stále  očekávala  něco,  co  by  přivodilo  změnu  a  navrátilo  rodině  matku. 
Očekávala  to  tím  houževnatěji,  poněvadž  v  ní  tkvěla  předtucha,  že 
v  Mezilesí  není  ještě  všechno  urovnáno,  že  ještě  se  dočká  chvíle,  při 
které  naplní  se  strašlivá  ona  odplata,  která  pomstí  všechny  křivdy  na 
Mezilesských  páchané. 

18 


Digitized  by 


Google 


266  Bohumil  Brodský: 

Za  touto  odplatou  jako  za  fantomem  kráčel  Ondřej.  Jeho  nitro 
chvělo  se  lačnou  touhou  po  msté.  Když  teď  nepohodou  byl  nucen 
doma  trávit,  nezdržel  se  v  baráku  než  chvilku  ráno.  Okolnosti  samy 
mu  napomáhaly,  aby  mohl  po  celý  den  scházet  se  se  známými.  Kteří 
dnes  nebyli  doma,  byli  doma  zítra.  A  nyní  všichni  rádi  ho  poslouchali, 
všichni  žíznivě  ssáli  jeho  ohnivá  slova,  kterými  dotýkal  se  jejich  bolesti. 
Otevíral  před  jejich  očima  úpadek,  ve  kterém  se  nalézali,  bezohlednost, 
s  jakou  bylo  s  nimi  jednáno,  marnost  naděje,  že  jim  pomůže  někdo 
jiný,  leč  oni  sami.  Líčení  širokého  světa  a  jiných  poměrů  v  něm 
panujících  bylo  oním  lákadlem,  po  kterém  dychtivě  vztahovali  své  ruce, 
ale  jehož  nemohli  dosíci,  poněvadž  fabrika  stála  jak  příšera,  bránící  jim 
volnější  vzlet  a  svobodnější  oddychnutí.  Takových  jako  Rozborová  bylo 
málo.  Jindy  jim  všem  nenapadlo  pozastavit  se  nad  živořením,  nad 
trampotami  je  svírajícími.  Fabrika  připadala  jím  jak  posvátná,  vysoko 
stojící  bytost,  které  neradno  se  dotknout  a  neradno  pohněvat.  Teď 
minula  něha,  a  zůstala  nenávist,  tím  zavilejší,  čím  jejich  útrapy  stávaly 
se  nesnesitelnějšími.  Dnes  už  nebylo  ani  zdání  po  úctě  k  úředníkům 
továrním.  Chovali  se  k  nim  sice  se  stejnou  pokorou  jako  dřív,  ale  tato 
pokora  byla  otrávena,  byla  pouze  maskou,  za  kterou  číhala  touha  po 
pomstě. 

Úředníci  netušili,  že  fabrika  stává  se  nenáviděnou,  a  že  ti  vyzáblí, 
bledí  lidé,  kteří  ji  každodenně  plnili,  lačně  touží  po  tom,  aby  ji  mohli 
zničit.  Považovali  zamlklost  dělníků  za  následek  nouze,  v  zimě  zažité. 
Každoročně  k  jaru  bývala  taková  nouze,  a  po  každé  umdlévaly  duševní 
i  tělesné  síly  továrních  dělníků.  Až  přijde  léto,  zase  se  vykřísají,  začnou 
být  veselejšími  a  dostanou  roupy,  které  zase  zima  zkrotí.  Jen  aby  už 
nastaly  lepší  časy,  ne  snad  k  vůli  dělníkům,  ale  k  vůli  obyčejnému 
chodu  továrny.  Čím  menší  výroba,  tím  menší  zisk,  a  tím  také  mrzutěji 
vypadají  dopisy  majitele,  který  vinu  menšího  zisku  přičítá  úředníkům. 
Ovšem  že  úředníci  menší  výrobou  zakrývají  všelicos,  co  by  zcela  správně 
mohli  uvést  na  své  kapsy,  ale  svět  o  tom  neví,  a  nesmí  vědět.  — 

Čtrnáct  dní  panovala  obnovená  zima.  Uhodily  mrazy,  vánice,  a  jen 
s  těží  udržovala  se  továrna  v  chodu.  Potom  nastaly  teplejší  dny,  a  počasí 
trvale  se  lepšilo.  Ovšem,  tak  jako  v  kraji  zde  na  vysočině  nebylo,  ale 
přece  jen  vyvyšovala  se  obloha,  a  obrovské  závěje  se  nížily.  Rozboroví 
chodili  opět  do  lesa,  a  lidé  přestávali  vyhazovat  sníh.  Tu  a  tam  začernala 
se  oschlá  zem,  a  slabé   deštíky   rozpouštěly   nahromaděný  sníh  a  led. 

První  prodej  baráku  minul  bez  výsledku.  Z  kupců  dostavil  se 
jediný  Špic.  Věřitel  hlavního  dluhu  byl  již  v  Praze  a  v  bezpečném 
očekávání,  že  barák  bude  prodán  za  víc  než  za  tři  sta,  neposlal  nikoho 
ke  dražbě.  Pan  Špic  vyčkal  a,  když  nikdo  mimo  něho  nepřišel,  vzdal 
se  dražení.  Proč  by  chvátal?  Barák  mu,  tak  jako  tak,  padne  jako  zralé 
jablko  do  klína  a  ne  sám.  Je  jich  několik,  a  ty  bude  moci  skoupit  za 
směšně  malou  cenu.  Potom  se  usadí  v  Mezilesí  pevněji.  Bude  mít 
stoupence,  kteří  budou  odkázáni  na  jeho  milost  a  nemilost,  a  ti  mu 
zjednají  větší  váhy  před  ostatními.  Ono  v  Mezilesí  není  zle  být  živ, 
ale  nesmí  se  to  říci,  aby  si  ti  lidé  tuze  mnoho  nedovolovali. 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  267 

Ondřej  měl  již  byt  vyhlédnutý  a  smluvený.  Měli  se  stěhovat  do 
vesnice  nedaleko  pily.  Skoro  samí  dřevorubci  tu  bydlili,  lidé  statní 
a  zdraví,  kteří  sice  na  růžích  ustláno  neměli,  kteří  musili  tvrdě  zápasit 
o  každé  sousto,  ale  kteří  při  tom  neztráceli  své  zdraví,  a  nebyli  otroky 
cizích  pánů.  Mzda  byla  na  celém  panství  stejná,  byla  vyplácena  bez 
pokut,  správně  a  svědomitě.  Sem  se  odstěhují,  jen  co  budou  lepší  cesty, 
a  co  se  k  pile  sveze  dost  po  lesích  poraženého  dříví.  Půjde-li  Rozborová 
s  nimi,  nevěděl  ani  Ondřej,  ani  druzí.  Netázali  se  jí,  a  ona  se  před 
nimi  nezmínila.  Sešla  a  ještě  víc  se  v  sebe  uzavřela.  Celé  hodiny 
vyseděla  mlčky  u  okna,  dívajíc  se  k  fabrice  upjatým  pohledem,  jakby 
duchem  sledovala  práci,  která  za  těmi  zdmi  pravidelně  se  odbývá.  — 

Den  před  druhou  dražební  lhůtou  —  byla  právě  neděle  —  bylo 
v  Mezilesí  neobyčejně  živo.  Slunce  hřálo,  a  jeho  paprsky  vylákaly 
většinu  obyvatelů  na  náves.  Nebyli  však  tak  klidni,  tak  smutně  zaraženi 
jako  jindy.  Cosi  neobyčejně  mocného  jimi  hýbalo.  Rokovali  v  hloučcích, 
a  občas  ten  či  onen  hlas  vášnivě  pronikl.  Ondřej  Rozborů  nebyl  ráno 
doma.  Spěchal  k  výplatě,  která  se  nyní  odbývala  u  lesního  úřadu, 
poněvadž  cesty  byly  již  schůdnými,  a  přestalo  tedy  vyplácení  po 
myslivnách.  Mezilesští  čekali  na  jeho  příchod.  Občas  ten  či  onen  z  nich 
přišel  k  baráku  a  ptal  se  Rozbory  či  Manči,  co  se  to  děje,  že  Ondřej 
tak  dlouho  nejde.  A  vždy  slyšeli  stejnou  odpověď,  že  Ondřej  nepřijde 
až  k  poledni.  Manča  několikrát  vyšla  před  barák,  podepřela  se  o  stěnu 
a  dívala  se  zachmuřeným  pohledem  na  oživenou  náves.  Někdy  cosi 
pohrdavého  trhlo  jejími  rty.  Ale  jinak  byla  klidná,  jakoby  se  jí  ten 
zvláštní  ruch  netýkal. 

Ano,  netýkal  se  jí.  Ona  neměla  už  s  továrnou  co  dělat,  ani  její 
otec,  ani  bratr.  Jim  byla  cizí,  nic  jim  neposkytovala,  a  oni  nechtěli, 
aby  jim  cosi  poskytovala.  Jim  byla  macechou,  připravovala  jim  vždycky 
kruté  okamžiky,  chtěla  je  zničit,  ale  oni  se  nedali.  Za  to  však  ti  ostatní 
byli  na  ni  odkázáni,  drželi  se  jí,  a  nikdo  z  nich  se  neodvážil  proti 
fabrice  se  postavit.  Tehdy,  když  Svatofi  z  bázně  před  propuštěním 
odřekl  jim  přenechat  najmutý  byt,  darmo  se  otazovala  tu  i  onde.  Všichni 
se  lekali  následků,  všichni  se  báli,  aby  nepřišli  o  chléb.  Teď  tedy  ať 
si  vyřídí  své  záležitosti  s  továrnou  sami. 

Ale  ať  se  přemlouvala  jakkoliv,  že  necítí  žádného  zájmu  na  sběhší 
se  události,  nebylo  pravda,  že  jest  klidná.  Rozechvění  lomcovalo  jejími 
údy,  a  krev  pálila  v  jejích  spáncích.  Páni  z  fabriky  se  starali,  aby  dělníci 
nezbujněli,  a  k  ostatním  břemenům  přiložili  břemeno  nové.  Včera  před 
výplatou  správce  jim  oznámil,  že  letos  v  létě  přijede  rodina  majitele 
továrny  na  letní  byt  do  Mezilesí,  a,  poněvadž  bude  potřebovat  ke  svým 
projížďkám  řádné  cesty,  že  se  musí  cesta  z  Mezilesí  až  k  okresní  silnici 
důkladně  upravit.  Za  tou  příčinou  nyní  každé  neděle  odpoledne  musí 
všichni  dělníci,  kteří  chodí  do  fabriky,  ať  mužové,  ať  ženy,  jít  na  upra- 
vování silnice  pracovat.  Kdo  má  nástroje  doma,  vezme  si  své,  kdo 
nemá,  budou  mu  půjčeny.  A  jakmile  nastanou  delší  dny,  musí  také 
po  práci  v  továrně  jít  na  hodinu  či  dvě  na  silnici. 

,Bude  to  pro  vás  jako  zábava,"  povídal  správec  milostivě.  .Po- 
hybování na  zdravém  vzduchu  je  zdravé.   A  také  pro  vás  bude  řádná 

18- 
Digitized  by  VrrOOQlC 


268  Bohumil  Brodský: 

silnice  výhodná.  Aspoň  bude  v  zimě  snadnější  příjezd,  a  nebude  se 
musit  ve  fabrice  zahálet.  Je  to,  ostatně,  povinností  obce,  aby  své  cesty 
v  pořádku  udržovala,  a  já  jsem  vám  shovíval,  jak  jsem  mohl.  A  abyste 
si  nemyslili,  že  vás  chci  zkracovat,  dostane  každý  ode  mne  skleničku 
kořalky  na  posilněnou.  Páni  úředníci  budou  dohíížet,  aby  se  náležitě 
pracovalo,  a,  kdo  neposlechne,  bude  pokutován.  Ode  zítřka  za  týden 
začneme.  Pan  továrník  přijede  za  dva  měsíce,  a  do  té  doby  musí  být 
cesta  hotova.  Čím  víc  se  přičiníte,  tím  dřív  to  bude  hotovo.  Rozuměli 
jste  mi?" 

Po  jeho  řeči  bylo  ticho.  Sklíčeně,  klopíce  oči,  vyslechli  nové  na- 
dělení, kterého  se  jim  dostalo.  Odporovat  neodvážil  se  nikdo,  a  správec 
jejich  mlčení  přijal  za  souhlas.  Mlčky  shrábli  při  výplatě  peníze  a  mlčky 
se  rozešli  do  baráků.  Ale  teprve  pak,  když  seděli  ve  svých  bytech, 
rozleželo  se  jim  v  hlavách,  co  je  od  nich  žádáno.  Má  přijet  továrník, 
bohatý  pán,  a,  aby  se  mohl  se  svou  rodinou  pohodlně  vozit  v  kočárech, 
mají  dělat  silnici,  zadarmo,  v  neděli  odpoledne  a  po  práci.  Za  to  dostanou 
skleničku  kořalky,  a,  kdo  neposlechne,  bude  pokutován.  Tohle  jim  přece 
nešlo  do  hlavy.  Tohle  bylo  tak  nemilosrdné,  že  pozbývali  trpělivosti 
i  ti  nejtišší. 

Sotva  se  ráno  udělal  den,  sotva  se  oblekli,  šel  druh  druha  vyhledat, 
aby  s  ním  pohovořil  o  tom,  co  se  stalo,  a  jak  si  počínat.  Rozhorlení 
bylo  všeobecné,  ale  také  všeobecná  nerozhodnost.  Jho,  které  nesli,  příliš 
hluboko  zařezalo  se  do  jejich  duší,  než  aby  měli  odvahy  mužně  je 
setřásti.  Odsuzovali  počínání  správcovo,  ale  při  tom  se  ohlíželi,  aby 
je  nikdo  neviděl.  Čekali  na  Ondřeje,  jakby  tušili,  že  jim  jeho  přítomnost 
dodá  to,  čeho  sami  nemají.  Tolik  si  byli  jisti,  že,  povolí-li  tentokráte, 
musí  povolit  vždycky,  že  správec  nespokojí  se  pouze  úpravou  silnice, 
ale  najde  jinou  práci,  kterou  budou  konat  za  skleničku  kořalky.  Jak  jen 
to  udělat,  aby  se  břemene  zbavili,  a  neztratili  výdělek?  Snad  Ondřej 
poradí,  byl  ve  světě  a  i  jinak  je  bystrý  hoch.  Fabriky  se  nemusí  bát 
a  kdo  ví,  nezastane-li  se  jich. 

Když  Ondřej  přišel,  bylo  skoro  poledne.  Už  na  cestě  ho  chytili 
a  horlivě  vykládali,  co  se  stalo.  Poslouchal  je,  stíraje  si  pot  s  čela 
a  tluka  holí  o  kámen. 

,Co  jste  řekli  správci,  když  vám  pověděl,  co  od  vás  žádá?"  ptal 
se  potom,  rozhlédnuv  se  po  několika  dělnících,  kteří  ho  obklopovali. 
Neodpovídali  chvíli. 

„Nu,  mlčeli  jsme,"  povídal  Bílý  krotce. 

„Hm,  byli  by  blázni,  aby  se  vás  báli,"  řekl  pohrdavě.  „Myíffte, 
že  by  vás  byli  všechny  z  fabriky  vyhnali,  kdybyste  jim  byli  řekli,  že 
neposlechnete?  Holenkové,  máte  srdce  z  tvarohu.  Takhle  se  nesmí  jednat, 
když  jde  o  vlastní  kůži.  Mohou  být  rádi,  že  mají  takové  laciné  dělníky, 
a  oni  jsou  rádi.  Hubovali  by  snad  chvíli,  ale  potom  by  zkrotli,  byli 
by  ticho,  a  neodvážili  by  se  vícekrát  něco  takového  chtít.  Teď  chvátám 
domů,  mám  hlad.  Ale  odpoledne  přijdu  na  náves.*  Pozdravil  je  a  klusal 
k  domovu.  Dělníci  s  rukama  na  zádech  ještě  chvíli  postáli,  stísněně  to 
Či  ono  prohodili  a  potom  šli  také  domů. 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  269 

Když  bylo  po  obědě,  zapálil  si  Ondřej  dýmku  a  šel  ven.  Manča 
vyšla  za  ním  na  zápraží. 

, Radili  se  s  tebou?"  ptala  se  jaksi  dychtivě. 

„Radili,"  přikývl,  ,ale  těžká  pomoc.    Tuze  se  bojí." 

„ViS,  jak  by  si  pomohli?" 

„Zda  vím?  Lehko!  Ale  musili  by  si  pomyslit,  že  Mezilesí  není 
celý  svět.  A  toho  oni  nedovedou.  Ale  tentokrát  na  ně  upletli  takový 
bič,  že,  když  ten  je  nepopožene,  nic  víc  je  nezmění.  Uvidím,  co  udělají. 
Seznám-li,  že  povolili,  postěhujeme  se  hned.  Nechci  se  na  to  déle  dívat." 

„Ondřeji,  pomoz  jim,"  prosila  náhle  neobyčejně  vřele.  Podíval  se 
na  ni,  pousmál  se  a  máchl  rukou. 

„Nebýt  vás  doma,  už  by  to  tu  všechno  jinak  vypadalo.  Ale  af. 
Řeknu  jim  poctivě,  co  si  myslím.  Na  nich  je,  aby  si  vybrali,  chtějí-li 
poslechnout.  S  Bohem,  Mančo,  jdi  se  někam  k  lesu  projít,  vypadáš  jako 
vybílená."    A  už  zvolna  šel   na  náves,   kde   se  začali  scházet   dělníci. 

„Pojďme  trochu  za  ves,"  vyzval  je  Ondřej.  „Tady  je  všechno 
slyšet,  a  ženské  by  roznesly  každé  slovo." 

Šli  tedy  za  ves.  V  houfcích  po  několika,  dýmajíce  a  věsíce  hlavy, 
vlekli  se  na  konec  vsi,  kráčejíce  po  cestě,  kterou  měli  proměnit  v  silnici. 
Balvany  vyčnívaly  po  různu,  a  špinavá  voda  blýskala  se  v  kolejích 
a  vytlučených  kalužinách. 

„Tak  tady  se  má  dělat  silnice.  Až  k  okresní.  Je  to  dobré  půl 
hodiny.  Kdyby  to  bylo  jinde,  odbylo  by  se  to  hračkou.  Vyhodily  by 
se  příkopy,  navezl  drobný  kámen,  a  bylo  by  to  hned.  Ale  tady,  kde 
jsou  kameny,  že  jimi  pět  lidí  nehne,  že  se  na  to  bude  musit  vzít  páka 
a  palice,  kde  budete  stát  ve  vodě  a  tlouci  velký  kámen,  aby  se  daly 
výmoly  zaplnit,  tady  za  dva  měsíce  hotovi  nebudete.  Ano,  kdyby  řekli, 
že  vám  dají  plat,  jakobyste  chodili  do  fabriky,  že  na  měsíc  se  přestane 
ve  fabrice  pracovat,  pak  bych  vám  řekl,  abyste  to  udělali.  Ale  takhle, 
af  to  dělá,  kdo  chce  zabít  své  zdraví." 

„Tak,  tak,"  kývali  radostně,  a  jejich  tváře  se  vyjasňovaly. 

„Tím  se  to  neodbude,  musíte  začít  sami,"  schlazoval  jejich  zanícení. 

„Jen,  kterak?"  prohodil  Smutný  starostlivě. 

„Velmi  snadno.    Řekněte  jim  to." 

Nastalo  mlčení.  Toho  povídání  kdyby  nebylo,  nebo  kdyby  aspoň 
někdo  to  vzal  na  sebe.  Každý  ve  svém  srdci  byl  přesvědčen,  že  se 
k  takovému  úkolu  nejméně  hodí. 

„Vidíte,  jak  se  bojíte,"  vytýkal  Ondřej  trpce.  „Strachem  se  nic 
nedokáže.  Když  jim  nechcete  říci,  aby  vám  za  tu  práci  platili,  když 
se  nechcete  ozvat,  že  vy  silnici  nepotřebujete,  že  vaše  povozy  ji  ne- 
vylloukly,  že  vy  tudy  se  vozit  nebudete,  a  že  tedy  nejste  povinni  cestu 
déM  sjízdnější,  aspoň  mlčky  se  braňte.  Budoucí  neděli  odpoledne  máte 
začít.  Chtějí  vás  okrást  i  o  ten  jediný  den  zaslouženého  odpočinku, 
který  popřávají  fabričním  koním.  Cítíte-li  dobře  bezpráví,  které  se  vám 
děje,  nechoďte,  krátce.  Násilím  vás  sem  nepovlekou,  a,  když  nepřijde 
nikdo,  nebudou  pokutovat  žádného." 

„To  jsem  taky  já  povídal,"  hlásil  se  Pátek  horlivě.  „Nikdo  nepůjde, 
a  bude  po  práci.    Af  si  vystaví   silnici  sami,   af  zjednají   dělníky,  my 


Digitized  by 


Google 


270  Bohumil  Brodský: 

půjdeme  rádi,  bude  nám  tu  Ifp,  než  ve  fabrice.  Ale  musíme  to  udělat 
všichni. " 

„To  je  to  hlavní,  abyste  jednou  se  všichni  usjednotili  a  vystoupili 
ve  svém  zájmu  svorně,"  horlil  Ondřej,  rozpaluje  se.  n Vždyť  to  každý 
ve  vsi  cítí,  jak  s  vámi  nelidsky  se  zachází,  jak  si  dělají,  co  sami  chtějí, 
jak  nedbají  zákonů,  a  mají  vás  za  horší  než  němou  tvář.  Kdo  vám 
pomůže,  nepomůžete-li  si  sami?  Úřadové  nevědí,  co  se  tu  děje,  vy 
se  to  bojíte  udati,  ať  tedy  jednou  to  propukne.  A  třeba  vás  všechny 
pokutovali,  nic  se  toho  neobávejte.  To  udám  třeba  sám,  a  uhlídáte, 
je-li  na  světě  všechno  dovoleno.  Proto  jen,  že  jste  vždycky  mlčeli,  že 
vždycky  jste  tiše  snesli,  af  dělali,  co  chtěli,  jen  proto  je  tu  tolik  bídy. 
Kdyby  šlo  po  mém,  zítra  ráno  již  všichni  bychom  se  sebrali  a  odešli 
do  světa.  Najedli  bychom  se  jinde  taky,  a  nikdo  by  vás  nenutil,  abyste 
za  kořalku  dělali  v  neděli  silnici  pro  pohodlí  pánům." 

„Nebýt  stavení,  stěhoval  bych  se  hned,"  kasal  se  Bílý. 

„Držíte  se  stavení,  které  je  na  polovic  cizí!  Co  vám  vynáší?  Jste 
z  něho  živi?  Nic  z  toho,  ale  protože  máte  vlastní  barák,  proto  tu  žijete 
jako  v  zakletí.  Nám  prodaji  barák,  a  myslíte,  že  nebudeme  bez  něho 
živi?  Lip  než  zde.  Znám  to  tu  dobře,  narodil  jsem  se  zde  a  vím,  jak 
je  každému.  Máte  zavázané  oči  a  držíte  se  místa,  kde  jste  se  zrodilí. 
Na  to  ale  nekoukáte,  že  za  to  také  brzy  umíráte,  a  že  je  u  nás  tolik 
mrzáků,  jako  není  v  celém  okolí.  Seberte  se  zítra  a  pojďte  se  mnou, 
pryč,  mezi  jiné  lidi.  Poběhnou  za  vámi  a  budou  vás  prosit,  abyste^  se 
vrátili,  že  už  budou  jinak  si  počínat.    Nu?" 

Zase  mlčeli  a,  ostýchajíce  se  před  Ondřejem,  dívali  se  kamsi  jinam, 
aby  se  s  jeho  pohledem  nestřetli.  Ondřej  se  hořce  pousmál  a,  zapaluje 
si  dýmku,  chvíli  mlčel. 

„Co  bychom  tu  dlouho  stáli,"  povídal  potom  úsečně.  „Radili  jste 
se  se  mnou,  a  já  nemohu  nic  jiného  poradit,  než  abyste  na  silnici 
nechodili.    To  je  nejmírnější  cesta." 

„Udáš  to,  když  nás  budou  pokutovat?"  ptal  se  Vejvoda. 

„Slíbil  jsem  to  a,  co  jsem  slíbil,  udělám." 

„Tak  nepůjdeme  nikam,"  rozhodl  Bílý  a  kurážně  se  po  ostatních 
otočil. 

„Nepůjdeme,"  souhlasili  všichni  ulehčené. 

„A  kdo  půjde,  je  zrádce,  a  nesmí  mezi  nás,"  dodával  Bílý,  roz- 
ohftuje  se.  „V  neděli  zůstaneme  doma  a,  když  pro  nás  přijdou,  vy- 
mluvíme se,  že  jsme  nemocní." 

V  náhlé  veselosti  zasmáli  se  všichni  a  přikyvovali,  to  že  bude 
nejlepší,  a  že  to  bude  také  veselé  dívat  se  na  mrzuté  tváře  úředníků. 
Jakoby  tíseň  jejich  prsou  mizela,  najednou  zdálo  se  všem  zcela  při- 
rozeno,  že  nepůjdou  na  silnici,  a  veškeré  obavy  jejich  mizely,  čím  déle 
stáli  a  rokovali.  Ti,  kteří  nebyli  přítomni,  musí  se  přidat,  to  už  zítra 
s  nimi  vyjednají,  a  také  se  musí  všechno  podržet  v  tajnosti.  Páni  jsou 
vykoukaní,  mohli  by  za  ten  týden  hodit  jim  kličku,  kterou  by  zmařili 
jejich  rozhodnutí. 

Ondřej  byl  s  počátku  velice  mrzut.  Nerozhodnost  dělníků  roztrpčila 
ho  zle.    Jak  mají  si   vybojovat   slušnější  život,   když   takhle   se  lekají 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  271 

bránit  se  ve  věci,  ve  které  každý  soudný  člověk  musí  se  bezcitnosti 
fabričních  úředníků  podiviti  I  Lépe  věru  mezi  ně  ani  nechodit!  Na  jedné 
straně  zeje  nahota  hrozných  jejich  poměrů,  na  druhé  lhostejnost,  jakou 
projevují.  Zvolna  kráčel  k  baráku.  Spatřiv  však  postavu  Manči  mihnout 
se  před  barákem,  vzpomněl  si  na  její  prosbu,  aby  jim  pomohl,  a  jeho 
roztrpčenost  zvolna  mizela.  Zastavil  se  a  sečkal,  až  dělníci  k  němu 
přicházeli.  Začal  s  nimi  hovořit,  ale  ne  už  o  jejich  budoucím  odporu, 
ale  o  jiných  věcech.  Stával  se  klidnější  a  spokojenější.  Nyní  teprve  mu 
napadalo,  že  vlastně  cesta,  kterou  si  k  odporu  zvolili,  jest  nejlepší 
a  pro  ně  nejvhodnější.  Dlouholeté  otroctví,  ve  kterém  jejich  city  a  srdce 
byly  udušeny  a  ujařmeny,  nedá  se  svrhnouti  na  ráz  a  snadno.  Už  to, 
že  na  silnici  nepůjdou,  bude  proražením  okovů  je  svírajících  a  zábřeskem 
nových  dnů.  Ano,  dost  to  bude,  a  budou-li  míti  páni  ve  fabrice  rozum, 
seznají,  že  je  čas,  aby  obrátili,  aby  na  zlepšení  postavení  dělníků  po- 
mýšleli a  tak  před  vypuknutím  větší  ještě  nespokojenosti  odstranili 
příčinu  k  vypuknutí  bouře. 

Po  celý  týden  každodenně  přicházel  večer  domů  a  zaběhl  vždy 
do  toho  či  onoho  baráku,  aby  promluvil  se  známými  a  udržel  v  nich 
odhodlání,  jak  si  mají  pro  budoucnost  počínat.  Seznával,  že  jsou  ku 
podivu  nadchnuti,  a  že  nekolísají.  S  lačnou  nedočkavostí  hleděl  vstříc 
nedělnímu  odpoledni.  Ráno  v  neděli  poslal  otce,  aby  šel  pro  výplatu 
do  lesního  úřadu  sám,  a  pln  netrpělivosti  přecházel  mezi  baráky.  Viděl, 
jak  se  dostavuje  u  dělníků  rozčilení,  jak  upadají  v  nezvyklé  rozechvění 
a  duševní  zápas.  Teď  na  tom  záleželo,  aby  vytrvali  několik  hodin,  aby 
nepodlehli  nátlaku.  Jak  to  dokáží,  pak  jsou  osměleni,  přestojí  první 
pocit  bázně  a  budou  vytrvaleji  odporovat  nárazům  hrozeb. 

Jsa  sám  rozčilen,  neviděl  rozčilení  Mančina,  která  mlčky,  ale  všecka 
bledá,  nepokojně  přecházela  po  světnici  a  chvatně  dokončovala  oběd.  Dřív 
než  jindy  stavěla  polévku  na  stůl,  ale  sama  sotva  smočila  lžíci  v  jídle. 
Nechutnalo  jí  a  Ondřeji  rovněž  ne.  Jen  matka,  ačkoliv  ji  podezřívavě 
pozorovala,  hltavě  jedla.  Ondřej  chvíli  postál.  Potom  chvatně  sáhl  po 
čepici  a  vyšel  ven  na  náves.    Za  hodinu  se  věc  rozhodne.    Jak? 

Pustil  se  na  konec  vsi,  chtěje  býti  přítomen  výsledku.  Nikdo  tu 
ještě  nebyl,  a  on,  nemoha  pro  nepokoj  duševní  zde  vydržet,  vracel  se 
do  vsi.  A  zase  šel  zpátky.  Když  už  po  několikáté  přicházel  na  náves, 
spatřil,  jak  několik  lidi  zadem  za  baráky  krade  se  na  konec  vsi.  Byli 
to  Pubalovi,  Kaulichovi  a  Výtoňovi.  Majíce  lopaty  a  motyky  k  boku 
přitisknuty,  šli  jako  zloději,  aby  je  nikdo  nespatřil. 

Zlost  zalomcovala  Ondřejem.  Tušil  dávno,  že  se  najdou  zrádci, 
ale  přece  jen  jejich  objevení  naplniho  ho  hněvem.  Byl  blízek  vybuchnutí 
a  málem  by  se  byl  za  nimi  rozeběhl  a  veřejně  jim  zrádcovství  vytkl. 
Ale  potom  se  přece  přemohl  a  zůstal  na  návsi.  Af  si  onino  jdou,  ti 
věc  nezmění,  jen  když  veliká  většina  zůstane  věrna  usnesení. 

Teď  nastává  rozhodný  okamžik.  Od  Špiců  vychází  správec  s  ně- 
kolika dozorci.  Vysoká  postava  Holmova  převyšuje  ostatní.  Hovoří  hlučně, 
německy  a  čemusi  se  smějí.  V  prostřed  návsi  se  zastavili  a  poslouchali 
správce,  jenž  ukazoval' holí  na  cestu  a  cosi  jim  vysvětloval.  Asi  svůj 
plán,  jak  zřídí  pohodlnou  silnici  až  nahoru  k  fabrice.   A  už  zase  jdou 


Digitized  by 


Google 


272  Bohumil  Brodský:  V  hodinu  dvanáctou. 

dále.  Puzen  zimničnou  zvědavostí  šel  zvolna  za  nimi.  Přicházejí  na 
konec  vsi,  kde  čeká  asi  deset  lidi.  Zastavili  se,  a  správec  rozhorleně 
se  pfítomných  ptá,  kde  jsou  ostatní.  Krčili  rameny.  Věděli,  proč  druzí 
nepřišli,  ale  báli  se  je  prozradit. 

„Když  jsem  já  po  obědě,  mohou  být  všichni,"  křičel  správec. 
„Jděte  pro  ně,  ať  jdou  hned,  sice  že  nedostanou  žádné  kořalky." 

Dozorci  se  rozeběhli  k  barákům,  a  správec  podrážděně  ukazoval 
dělníkům,  kde  a  jak  mají  začít  kopat  příkop  vedle  budoucí  silnice.  Dali 
se  do  práce,  a  pan  správec,  přecházeje  kolem  nich,  švihal  holí.  Spatřil 
Ondřeje  opodál  stojícího  a  zamračeně  naft  se  zadíval.  Ale  Ondřej  ne- 
sklopil oči  a  vzdorně  popošel  ještě  dál.  Zapálil  si  dýmku  a,  cítě,  jak  se 
ho  zmocňuje  jakási  veselá  nálada,  Sel  správci  dokázat,  že  se  jeho  roz- 
hořčení nebojí  a  že  se  nikterak  nepovažuje  za  povinna  jemu  se  vyhnout. 

„Co  tu  zevluješ?"  rozkřikl  se  naň  správec,  když  došel  na  několik 
kroků  ke  kopajícím  a,  pohodlně  se  rozkročiv,  díval  se  na  ně. 

„Co  je  ti  po  tom?"  odpověděl  Ondřej  chladně.  Správec  vytřeštil 
naft  oči.  Myslil  si,  že  se  přeslechl,  neboť,  aby  mu  takový  obyčejný 
člověk  mohl  vědomě  tykat,  to  nepovažoval  vůbec  za  možné. 

„Cos  to  řekl?"  ptal  se  znovu,  blíže  se  hrozivě  k  němu. 

„Že  ti  po  tom  nic  není,  stojím-li  tu.  Zde  je  obec,  mám  tu  takové 
právo  jako  ty."  Vzpřímil  se  mužně  a  díval  se  bez  bázně  do  rudnoucí 
tváře  správcovy. 

„Víš,  s  kým  mluvíš?"  ptal  se  správec,   jen  s  těží   se  přemáhaje. 

„Velmi  dobře.    Ty  jsi  správec  fabriky." 

„Ničemo,  ty  se  odvažuješ  mně  tykat?"  vybuchl  správec,  vztekem 
se  třesa. 

„Pozor  na  jazyk,  nejsem  ničema,  a  tihle  lidé  slyšeli,  že  jsem 
nenadával.  Dokud  budeš  ty  mně  tykat,  budu  já  tobě.  Jsem  poctivý 
člověk,  a  nezávisím  na  tobě." 

„Darebáku,  ještě  mně  vyhrožovat?  Taková  žebrota,  taková  ničemná 
cháska?    Počkej,  tebe  já  zkrotím." 

„A  já  tebe.  Pubale,  Kaulichu  a  Výtoni,  jste  svědky,  že  mi  správec 
nadával  a  co  nadával.  Uhlídáme,  platí-li  zákon  jen  pro  pány,  nebo  také 
pro  chudé." 

„Jdi  žalovat,  jdi,"  křičel  správec  vztekem  ve  tváři  modrý  a,  dupaje 
nohama,  necítil  se  ani,  co  počíná.  „U  soudu  budu  opakovat,  že  jsi 
ničema,  darebák,  buřič,  holota.    Táhni  nebo  na  tebe  vezmu  hůl." 

Hroze  holí,  přistupoval  k  Ondřeji.  Ale  ten  se  ani  nepohnul.  Jen 
jeho  svraštěné  obočí  svědčilo,  že  v  něm  zlost  také  vře.  Neodpovídal 
na  nadávky  správcovy,  ale  blýskajícím  se  okem  pozoroval  hůl.  Správec 
byl  na  dosah,  ale  hůl  jeho  nepadala.  (Pokračování.) 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel  VÁCLAV  ČECH. 
Majitel  a  nakladatel  VLADIMÍR  ČECH.  —  Tiskem  ALOISA  WIESNERA. 

V  PRAZE  1902. 


Digitized  by 


Google 


KNIHA  XLIX. 


ZÁŘÍ. 


SEŠIT  III. 


JAROSLAV  VRCHLICKÝ: 

Tirésias. 

L 

Rád  nemám  násilníky  toho  světa 
a  nejím  s  králi  u  jednoho  stolu, 
neb  zřídka  bývá,  na  jednom  že  stvolu 
květ  ducha  ryzí  s  drzí  zvůlí  zkvetá. 

Duch,  orel,  musí  býti  sám,  když  vzlétá, 
a  jinou  nechce  ani  aureolu 
než  tu,  jež  stkána  z  jeho  vlastních  bolů, 
tká  v  duši  kruhy,  jako  má  strom  léta. 

Vždy  bezvýsledný  jest  boj  s  divou  zvůlí, 
duch  ryzí  musí  podlehnout  v  něm  vždycky; 
znám  svory,  Prométheovi  jež  skuly 

Moc  se  Silou  kdys  na  Kavkazském  štítu. 
Jak  moh  by  lepší  býti  tyran  lidský, 
jak  nežli  bůh  můž  člověk  víc  mít  citu? 


II. 


V  mém  vytržení  Olympičtí  kdysi 
mne  vznesli  v  střed  svých  mramorových  síní, 
já  Zeva  viděl,  jak  jej  orel  stíní, 
stih  v  jeho  tazích  Nesmrtnosti  rysy. 


19 


Digitized  by 


Google 


274  Jaroslav  Vrchlický: 

Pod  anemon  a  hyacintů  vlysy, 
kol  stěn,  kde  perleťové  plálo  jíní, 
se  tísnili  kol  nebešťané  líní, 
však  nad  nimi  jsem  stín  zřel,  kterak  visí. 

A  stín  ten  rostl,  a  čím  dál  byl  větší, 
tím  více  zlato,  mramor,  opál  plály, 
až  okolí  se  třáslo  v  světla  křeči. 

Tak  před  bouří,  když  mrak  zahalí  nebe, 
než  větry  plachty  svoje  rozhoupaly, 
plaš  celým  ohněm,  nesmrtelný  Febe! 


III. 


Zev  s  Junonou  se  octli  náhle  v  sporu, 
kdo,  zdali  bozi  nebo  lidé  větší? 
Jak  zvykem,  zlobnou  utkali  se  řečí, 
až  každý  v  svém  víc  zatvrdil  se  vzdoru. 

Mne  soudcem  zvolili,  na  moji  horu 
se  snesli  v  lidských  postavách,  lstí,  léčí 
v  mou  sáhli  hruď,  až  přes  víe  nebezpečí 
jsem  řekl  mínění  své  bez  odporu. 

Já  většího  jsem  člověka  být  soudil 
tím,  budoucnost  že  nezná,  bez  schopnosti, 
by  v  tajemství  se  věčná  Fáta  loudil. 

A  z  lidí  kdo  jest,  muž  či  žena,  vyšší? 
Já:  Žena,  cítí  s  větší  subtilností 
a  život  příští  nosí  v  ňader  tiši. 


IV. 

A  proto  odměnou  mi  dáno  Zevem, 
že  mohu  jasně  v  budoucnosti  čísti, 
že  v  lidské  rody  zřím  jak  v  spadlé  listí, 
když  Boreas  je  shání  s  dutým  řevem. 

A  proto  Junony  jsem  stížen  hněvem, 
že  nezřím  hvězdy,  jak  se  v  pádu  čistí, 
v  tmách  Chaosu  že  po  vždy  musím  břísti^ 
sfér  kolébán  jen  harmonickým  zpěvem. 


Digitized  by 


Google 


Tlrésias.  275 


A  proto  básníci  jsou  moje  děti 
z  všech  nejmilejší,  v  šírém  kruhu  země, 
jim  slyšet  dáno  a  co  slyší,  pěti. 

Já  nezaleknu  se,  mně  sílu  dává, 
co  z  asfodelů  niv  blíž  vane  ke  mně, 
tof  sestra  Nesmrtelnosti  jest  —  sláva! 


V. 


Hvězd  oči  k  spící  zemi  obrácené 
se  zatínají  v  oči  slepce  hřeby, 
když  nahodile  pozvedne  je  k  nebi, 
jež  v  nesměrný  se  oblouk  nad  ním  klene. 

Mně  zdá  se,  že  jsou  více  rozžhavené 
a  ironickým  že  se  smíchem  šklebí, 
jak  věděly  by,  čeho  zapotřebí 
má  tvor,  jenž  lká  k  nim  z  duše  roztoužené. 

Já  nelkám  více,  sotva  víc  by  řekly, 
než  vím,  té  duši  bolem  utýrané, 
mít  samy  cit,  by  spíš  se  nad  tím  lekly. 

Co  utrpení,  trudů,  křivd  a  zloby 
již  přehnalo  se  přes  to  lidstvo  zdrané, 
po  kterém  nezbude  nic  nežli  hroby. 


VI. 


Co  bozi  činí,  všecko  správně  činí. 
To  poznal  jsem,  kráčeje  země  květem, 
a  na  prahu,  když  měl  jsem  stát  se  kmetem, 
jich  největší  jsem  poznal  dobrodiní. 

Kde  tamarišky  Alfea  břeh  stíní, 
v  čas,  rosu  včela  žíznivým  když  retem 
z  narcissů  ssaje  unavena  letem 
neb  v  jitrocele  stříbrodechém  jíní, 

Dva  hady  zřel  jsem,  kruhy  v  lásce  splítat 
a  pojímat  se  na  výsluní  v  písku, 
v  symbolech  věčnosti  se  spolu  kmitat. 

A  nevím,  proč  jsem  holí  napřaženou 
v  ráz  samce  zabil  a  v  tom  v  jednom  trysku 
jsem  změnil  pohlaví  a  stal  se  ženou. 

19* 

Digitized  by 


Google 


276  Jaroslav  Vrchlický: 

VIL 

A  všecko,  co  jsem  posud  žil,  to  zase, 
však  jinak  padesát  let  žil  jsem  znova, 
mně  oblohy  i  země  krása  nová 
se  v  jiném,  větším  objevila  jase. 

Dřív  pouze  v  síle,  teď  jsem  dýchal  v  kráse 
a  k  jádru  vnikal  dál  za  masku  slova, 
až  taj  jsem  poznal,  jejž  v  svém  klíně  chová, 
svět  celý  ztopený  v  tmě  zářil  v  jase. 

A  člověka,  jak  taj  ten  luští  marně, 
jsem  teprv  okem  ženy  lépe  chápal 
a  miloval  jsem  dosud  víc  a  žárně. 

Tu  stejně  po  letech  mi  mužství  dáno, 
jak  vzato  kletbou,  abych  ve  tmách  tápal, 
však  opakem  své  já  v  nich  našel  ráno, 

VIII. 

Proč  má  mne  litovat  kdos,  že  jsem  slepý? 
Rád  sám  bych  věděl,  co  tu  ještě  k  zření, 
snad  hvězdné  oči  stejném  u  jiskření? 
Zda  moře  val,  jež  o  zemi  se  třepí? 

Snad  Zevův  oblouk  nebes  velkolepý? 
Snad  Chaos  noci,  v  odvěkém  kde  tření 
se  zmítá  Život,  porod  jako  mření, 
nad  nimiž  staré  Fátum  po  tmě  dřepí? 

To  všecko  zřel  jsem  řadou  dlouhých  roků, 
ba  víc  než  to,  novinkou  ani  bozi 
by  nebyli  víc  vyhaslému  oku. 

A  proto  zrak  můj  Juno  zastínila, 
vždyť  zbytečně  mi  Zeus  blesky  hrozí, 
mne  zničit  chtíc,  mně  dobro  učinila. 


IX. 


Však,  co  je  vzato  oku,  stokrát  uchu 
se  ve  odstínech  nejjasnějších  vrací, 
čím  bouří  mraky,  co  zpívají  ptáci, 
vše  znám,  jak  v  centru  sedím  všeho  ruchu. 


Digitized  by 


Google 


Tirésias.  277 


Hlas  vichřic  v  zářícím  i  v  slepém  vzduchu 
znám,  Kyklopův  jak  podzemní  zlou  práci, 
vím,  kmen  čím  roste  výš  a  čím  se  kácí, 
taj  zvuků  řeším  na  moři  i  v  suchu. 

A  v  srdcí  lidských  tepu,  v  krve  dráze 
čtu  jako  soudce  zásluhu  i  vinu, 
vše  lidské  duše  vidím  chodit  naze. 

To  že  mi  uši  vylízali  hadi 
na  Kitheronu,   když  jsem  zdřímnul  v  stínu  .  . 
Ó,  cypřiše,  jak  černý  stín  váš  chladí! 


X. 


Co  uši  moje  vylízali  hadi, 
a  věštění  dar  dopřáli  mi  bozi: 
znám  smrtelníků  hruď,  jsou  přeubozí 
a  v  nezdar  vlastní  vždy  se  ženou  rádi. 

Ba,  nejchytřejší  přímo  v  zhoubu  pádí, 
af  pěstí  vzdoru  svého  marně  hrozí, 
ať  trpí  tiše  v  prachu  všední  prosy, 
zří  tupě  v  kvas,  jímž  příroda  je  vnadí. 

Tak  proti  vůli  zlověstným  jsem  ptákem 
se  lidem  stal,  a  vždycky  nešťastníka 
má  věštba  bouří,  stížená  zlým  mrakem. 

Spíš  zajdu  k  moři,  v  nehostinné  lesy, 
ať  do  vichřice  supí  hlas  můj  hýká, 
než  v  lidi  zmar  by  sypal,  noc  a  děsy  I 


lír 


Digitized  by 


Google 


BEDŘICH  VILÉM  SPIESS: 

U  divého  muže. 

Obraz  ze  života  dřevních  sousedů  Malostranských. 


(Pokračování.) 


V  den  památný  sv.  Tymotea  či  dle  našeho  počtu  dne  22.  srpna 
léta  Páně  1591  bylo  stání  k  průvodům. 

Původ  či  žalobník  pan  Karel  Přehořovský  přišel  se  svým  plno- 
mocníkem;  obvinéný  Kliment  Kechl  také  nehodlal  mluviti  sám  od  sebe 
než  skrze  přítele.  Po  zahajovacích  formalitách  mluvil  plnomocník  páně 
Karlův,  že  k  tomuto  zaneprázdnění  opatrných  a  slovutných  pana  purk- 
mistra a  pánův  zavdal  příčinu  pan  Kliment  Kechl  svou  nevděčností, 
jemuž  p.  Karel  Přehořovský  každého  času,  kdyžkoli  a  kohokoli  k  němu 
posílával,  na  zlatě  a  tolařích  v  nemalém  počtu  odsilal,  a  nikdá,  zprosta 
mluvě,  ho  neoslyšel.  I  maje  se  s  ním  o  takové  půjčky  přátelsky  smlu- 
viti, jakž  se  mu  od  p.  purkmistra  nejednou  poručení  stalo,  a  jakž  na 
poctivého  člověka  náleží,  dluh  spravedlivě  povinný  s  vděčností  zaplatiti, 
toho  učiniti  nechtěl,  než  toliko  k  112  kopám  se  přiznával. 

Po  té  jal  se  přečítati  kromě  spisů  svrchu  vzpomenutých  výpovědi 
svědků  jak  očitých  tak  „ušatých",  již  v  té  příčině  zde  na  právě  letos 
po  dva  dni   slyšáni  byli,  a  posléze    některé  odstavce   práv  městských. 

Po  té  žádal  plnomocník,  aby  pan  purkmistr  a  páni  klientovi  jeho 
k  vykázaným  prvé  summám  milostivě  dopomoci  ráčili.  „Neb,  jakž  peníze 
na  právě  složeny  budou,  že  se  z  domu  Klimenta  Kechla  hned  vystěhuje, 
a  o  něj  nic  nestojí." 

Proti  tomu  od  Klimenta  Kechla  skrze  přítele  mluveno:  „Aby  dluh 
522  kop  46  gr.,  jakž  jej  p.  Karel  Přehořovský  v  jakéms  auszugu  svém 
poznamenal,  byl  proveden,  že  toho  slyšáno  není,  a  protož  tím  po- 
vinen nebude." 

„Co  se  šuldbrifu  dotýče,  k  tomu  se  ovšem  přiznával.  Někteří 
svědkové  sic  o  jakýchsi  rozdílných  půjčkách  dosti  skrovných  rozprávějí, 
ale  jeden  s  druhým  se  nesrovnává,  času  jistého  žádný  nejmenuje  aniž 
co  v  jistotě  jistí,  a  tak  nic  podstatného  a  právního  nesvědčí." 


Digitized  by 


Google 


Bedřich  Vilém  Spiess:  U  divého  muže.  279 

«Aie  nic  divného  není,  že  p.  Přehořovský  takové  svědky  sobě 
sebral,  poněvadž  mezi  hospodářem  a  hostem  často  se  sbíhá,  že  sobě 
peněz  půjčují  i  je  sobě  splácejí,  zvláště  když  se  spolu  přátelsky  a  bratrsky 
v  domu  snášejí.    Což  i  mezi  nimi  mnohdykrát  bývalo." 

„Co  se  dříví  dotýče,  poněvadž  toho  od  p.  Karla  nekupoval,  on 
také  mu  nic  neprodával  ani  ho  za  ně  neprosil,  než  dopřál-li  je  čeládce 
bráti,  že  to  z  dobrého  přátelství  činil.  Neb  kdyby  jinak  bylo,  byl  by 
se  o  to  k  němu  domlouval,  a  aby  mu  čeládka  nebrala  dříví,  při  něm 
náležitého  opatření  v  té  věci  hledal.  A  protož,  nekoupiv  takového  dříví 
od  něho,  nevěda  také  nic,  mnoho-li  toho  či  málo  bylo,  že  mu  žádným 
vynahrazováním  za  ně,  rovně  jako  za  nějaké  fůry  placením  povinen 
není.  Neb  koní  od  pana  Přehořovského  nenajímal,  anobrž  poněvadž 
koně  u  něho  choval,  že  také  hnůj  a  jinú  nečistotu  od  nich  dáti  vy- 
vozovati povinen  byl." 

„Z  strany  pokoje  jestli  p.  Přehořovský  sám  o  své  ujmě  a  bez 
dovolení  jeho  v  tom  něco  stavěl,  že  tím  sám  vinen.  Neb  toho  žádná 
důležitá  potřeba  nevyhledávala,  poněvadž  v  témž  pokoji  mnohá  hrabata 
bydlívala  i  s  ním  dobře  spokojena  bývala.  A  tak,  kdo  na  cizím  gruntu 
staví  aneb  bez  vědomí  i  dovolení  pána  něco  napravuje,  ten  to  jemu 
daruje." 

„Při  svém  přiznání  k  jisté  částce  dluhu  že  stojí,  ale  však  plno- 
mocník  p.  Přehořovského  právem  městským  toho  nedotáhne,  že  jemu 
celou  summu,  totiž  522  kop  46  gr.  povinen  jest.  Práva  zajisté  městská 
patrně  vyměřují,  že  každý  původ  svou  žalobu  provésti  povinen  jest. 
A  tak,  ačkoli  pan  Přehořovský  ve  spisu  jistou  summu  předložil,  však 
jí  neprovedl,  Kliment  jemu  mimo  to,  k  čemu  se  dobrovolně  přiznal, 
ničímž  dále  povinen  není.  Však  když  se  od  toho,  co  pan  Přehořovský 
od  pokoje  spravedlivě  povinen  jest,  strhne,  tedy  ostatek,  jakž  se  z  domu 
vystěhuje,  hned  jemu  dodati  chce;  s  tim  se  poroučeje  k  uvážení  a  opa- 
tření spravedlivému." 

Na  to  plnomocník  pana  Přehořovského  replikuje,  že  se  svědkům 
klientovým  divní  výkladové  dávají. 

„Ale  by  třebas  jisté  summy  neseznávali,  ani  času  nejmenovali,  však 
Kliment  Kechl,  poněvadž  nic  neodvedl  a  toho,  že  ty  dluhy  zaplatil, 
neukázal,  dluhu  se  neočistí,  tím  svého  svědomí  nespokojí.  Běda  zajisté 
tomu  člověku,  kterýž  věda,  že  od  přítele  peněz  sobě  důvěrně  vypůjčoval 
a  že  mu  spravedlivě  dlužen  jest,  však  dluhu  přece  odpírati  smí  I" 

„A  poněvadž  pak  Kliment  Kechl  dobrovolně  se  přiznává,  že  jeho 
čeládka  dříví  pana  Karla  Přehořovského  pálila,  for  také  množství  jemu 
bylo  činěno,  že  to  obédvé  také  jemu  zaplatiti  povinen  jest." 

„Co  se  pak  nákladu  na  opravu  pokoje  dotýče,  že  přítel  KUmenta 
Kechle  způsobu  města  tohoto  povědom  není.  Zde  zajisté  dvořané, 
cožkoli  na  zlepšení  pokojův,  v  nichž  bydlejí,  vynaloží,  všecko  všudy 
až  do  nejmenšího  hřebíčku  sobě  počtou  a  potom  z  nájmu  hospodáři 
vyrazí.  A  poněvadž  pak  p.  Karel  tím  nákladem  pokoj  jeho  zlepšil,  že 
mu  jej  zase  vynahraditi  spravedlivě  povinen  jest." 

„Co  pak  summ  z  ruky  své  do  ruky  jeho  Přehořovský  Kechlovi 
půjčoval,  že  toho  do  50  kop  gr.  č.  učiní.  Ale  nemaje  té  půjčky  kým 


Digitized  by 


Google 


280  Bedřich  Vilém  Spiess: 

provésti,  že  již  to  své  neopatrnosti  přičísti  musí  a  že  to  pánu  Bohu 
poroučí,  kterýž  svým  časem  půjčujícímu  a  dobrodiní  činícímu  jinou 
stranou  tu  škodu  vynahradí,  a  toho,  kterýž  dluh  spravedlivý  zapírati 
smí,  spravedlivě  ztresce." 

Opět  od  KHmenta  Kechla  skrze  přítele  mluveno,  „že  se  plnomocník 
p.  Karla  příliš  hrubě  honosí,  jakoby  od  jeho  principála  znamenitá  dobro- 
diní přijímal;  ale  on  proti  tomu  s  dobrým  svědomím  mluviti  smí,  že 
těch  dobrodiní  velmf  na  skrovně  poznal,  anobrž  že  pro  něho  k  zname- 
nitým škodám  přišel.  A  protož  že  se  tý  pohrůžky  nic  nebojí,  aby  ho 
Bůh  pro  pana  Karla  Přehořovského  v  té  příčině  trestal." 

,Z  strany  dvořanů  dává  se  tomu  místo,  že  ti  proti  hospodářům 
mnohých  svobod  požívají.  Ale  p.  Přehořovský  že  žádným  dvořenínem 
Jeho  Milosti  císařské  není,  než  toliko  jest  u  něho  nájemníkem.  A  protož, 
co  jest  koli  bez  vědomí  a  dovolení  jeho  na  ten  pokoj  vynaložil,  že 
mu  toho  zase  vynahrazovati  povinen  není  a  nebude." 

Naposledy  od  plnomocnika  doloženo,  že  Kliment  dluhu  ničímž 
neodvedl  a  že  tím  spravedlivě  povinen  jest. 

S  tím  strany  ku  právu  přistoupily  a  se  k  uvážení  poručily. 

Tu  pan  purkmistr  a  radda,  v  práva  nahlédše  a  toho  všeho,  co  zde 
čteno  i  co  dále  k  tomu  od  stran  mluveno,  bylo,  bedlivě  pováživše,  dne 
1.  října  1591,  takto  mezi  stranami  ortelem  svým  vypověděli. 

„Poněvadž  pan  Karel  Přehořovský  z  Kvasejovic  toho,  že  by  od 
léta  1588  až  do  léta  tohoto  1591  Klimentovi  Kechlovi  dluhu  pravého 
a  sečteného,  na  kterýž  by  ourok  po  ta  léta  jíti  měl,  393  kop  46  gr. 
míš.  na  hotových  penězích  půjčiti  měl,  jakž  jest  sobě  to  do  vejtahu 
svého  ku  právu  složeného  vepsal,  ani  registry  pořádnými,  ani  cedulemi 
řezanými  ani  šuldpryfem  spečetěným,  ani  svědky,  kteřižby  o  takové 
summě  něco  jistého  a  patrného  oznamovali,  jakž  práva  o  provozování 
dluhu  vyměřují,  neprovedl :  z  té  příčiny  Klimentovi  Kechlovi  z  Hollen- 
štejna  proti  panu  Karlu  Přehořovskýmu  dává  se  za  právo,  tak  že  jemu 
mimo  112  kop  gr.  míš.,  k  nimž  jest  se  dobrovolně  přiznal,  ničímž 
dále,  což  se  koli  v  tom  předním  vejtahu  jeho  p.  Karla  Přehořovského 
obsahuje,  povinen  není." 

„Ale  přiznalou  summu  jemu  ve  dvou  nedělích  složiti  povinen  jest 
podle  práva,  však  s  tím  pií  tom  doložením,  což  se  koli  od  nájmu, 
počítaje  za  každý  rok  po  30  kop  míš.  spravedlivě  vyhledá,  to  sobě 
Kliment  Kechl  vedle  vlastního  uvolení  p.  Karla  Přehořovského  napřed 
poraziti  má." 

„Ale  jakž  pozuostalá  summa  vedle  přiznání  KHmenta  Kechle  na 
právě  složena  bude,  tehdy  pan  Karel  Přehořovský  přijma  ji,  hned  také 
z  domu  jeho  beze  vší  odpornosti  vystěhovati  se  povinen  bude." 

„Co  se  pak  poznamenání  v  druhém  vejtahu  dotýče,  kteréž  se 
vztahuje  předně  na  opravu  pokoje,  v  němž  bydlí,  potom  na  pálení 
dříví  za  dvě  létě  a  naposledy  na  forování  k  domu  i  z  domu:  poněvadž 
p.  Karel  Přehořovský  toho  předně,  že  bez  takové  opravy  v  domě 
Klementa  Kechle  v  najatém  pokoji  nižádným  zpuosobem  bezelstně 
bydleti  nemohl,  a  hospodáře,  aby  mu  to  opraveno  bylo,  napomínal; 
potom  že  Kliment  Kechl  se  u  něho  nějaké  dříví  dlužil  i  jiného  koupiti 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  281 

připovídal;  naposledy  že  od  něho  koně  jeho,  aby  těmi  k  domu  i  ven 
z  domu  forováno  bylo,  najal  nebo  zjednal,  ničímž  vedle  práva  neprovedl 
a  neukázal;  z  těch  příčin  i  v  tom  druhém  artykuli  KHmentovi  Kechlovi 
proti  panu  Karlovi  Přehorovskému  z  Kvasejovic  dává  se  za  právo  tak, 
že  jemu  žádným  placením  aneb  nahrazováním  věcí  v  druhém  vejtahu 
poznamenaných  povinen  není  vedle  práva.  Však  škody  z  duoležitých 
a  hodných  pfíčin  mezi  stranami  se  zdvihají." 


6. 

Jakkoliv  Přehořovský  od  spolusousedů  Kechlových  jiného  nálezu 
se  nenadal,  přece  byl  jím  všecek  roztrpčen.  Aby  se  z  toho  povyrazil, 
uposlechl  svých  bratří,  zvoucích  jej  k  honům,  jež  letos  zvláště  vy- 
datnými býti  slibovaly. 

Odjížděje  z  Prahy,  připomenul  svému  příteli  právnímu,  aby  jménem 
jeho  v  čas  odvolal  se  k  právu  vyššímu. 

V  kroužku  rodných  bratří  Václava,  Jana  a  Kuneše  ztrávil  veselé 
dni  na  statcích  otce  svého  Jana  v  Přehořově  a  Vesci;  také  do  Ratibořic 
se  podíval  na  báně,  z  nichž  rod  jeho  tolik  stříbra  těžil.  Dva  dni  prodlel 
ještě  u  milých  starých  rodičů  svých  na  Táboře,  ale  déle  ho  to  venku 
nestrpělo,  než  neodolatelně  zase  do  Prahy  táhlo. 

Sluhu  poslal  napřed  se  zavazadly.  Ryzler,  záhy  z  rána  hlavního 
města  dojev,  nemálo  byl  překvapen,  vida,  že  dvéře  dolejší  kuchyně 
jsou  vypáčeny.  Překvapení  jeho  však  změnilo  se  v  úžas,  když  spatřil, 
že  také  okno  z  kuchyně  na  pokoj  vyraženo,  a  dvéře  že  jsou  dokořán. 
Stůl,  na  němž  Přehořovský  před  odjezdem  svým  nemálo  od  hedbávných 
a  jiných  věcí  složeno  měl,  byl  prázdný. 

Zle  tu  nezvaný  jakýs  host  hospodařil ;  pobraltě  dle  odhadu  Kryšto- 
fova ne-li  více  aspoň  za  šest  set  kop  míš. 

Na  učiněný  sluhou  pokřik  sběhli  se  kde  kdo  z  domu,  „hausknecht", 
čeládka  i  nájemníci.  Kateřina  Krokvičková,  která  v  přestavěném  domku 
na  dvoře  ve  sklepě  (v  přízemí)  bydlela,  prý  v  noci  slyšela,  že  se  v  domě 
tlouklo,  ale  že  neví,  kdo.  Podobně  vypravovala  dcera  její  Kateřina: 
, Slyšela  sem  v  noci,  když  sme  leželi,  veliký  tlučení  na  dvéře,  než 
nevím,  na  který."  Totéž  Lydmila  Valentová*)  tvrdila,  řkouc:  „Ležela 
sem  s  Kateřinou  Krokvičkovou  v  jejím  sklepě  a  slyšela  sem  v  noci 
tlučení  v  domě.    Ale  nevím,  kdo  jest  tloukl  a  kde  na  který  dvíře." 

Zloděje  nechytli,  ježto  i  vrata  —  jak  stará  Krokvičková  jistila  — 
když  časně  na  ráno  s  dcerou  svou  šla  z  domu,  proti  zvyku  byla  otevřena; 
ale  domněnky  všelijaké  pronášeli;  zvláště  ta  nabyla  u  nich  vrchu,  že  to 
zloděj  cizi  nemohl  býti,  nýbrž  domácí;  cizí  že  by  nebyl  taK  hlučně  sobě 
při  počinu  svém  vedl. 

Posléze  odvážil  se  Kryštof  Ryzler  samého  hospodáře  z  krádeže  té 
podezírat.  Jaké  toho  měl  důvody,  není  sice  z  akt  zjevno,  ale  pravdě  se 
podobá,  že  někdo  z  domu  přilákán  tlučením  k  oknu  dolejšího  pokoje, 


*)  .dcera  Valenty  vinaře  u  Vakundový  kovářky  na  Oujezdě". 

/Google 


Digitized  by  ^ 


282  Bedřich  Vilém  Spiess: 

v  něm  Kechla  při  nekalé  té  práci  postřehl  a  objev  svůj  nápotom  sluhovi 
pošeptal. 

Vůči  rozšafné  hospodyni  ovšem  Ryzler  podezření  toho  neprojevil, 
než  uctivě  se  pokloniv,  vyřídil  jí  srdečné  pozdravy  od  celé  rodiny 
Přehořovských  a  od  paní  mateře  Karlovy  vzkaz,  aby  paní  Anna  co 
nejdříve  ji  na  novém  zámku  v  Měsících  navštívila,  že  prý  ji  všickni 
tuze  rádi  uvidí  a  vším  pohodlím  opatří.  Potom  snesl  do  kuchyně  dary, 
jí  od  urozené  paní  Mariany  Prehořovské  zaslané:  bečku  výborného 
másla,  koš  čerstvých  vajec,  něco  zajíců  a  koroptví  šest  párů. 

Oproti  tolikerým  důkazům  nelíčené  přízně  jak  ohavným,  jak  mrzkým 
jevil  se  býti  čin,  jehož  se  —  jakž  i  ona  tušila  —  zvrhlý  její  muž  byl 
dopustil!    Zprotivil,  zošklivil  se  jí  od  té  chvíle  naprosto. 

Přehořovský  k  večerou  byl  také  již  doma. 

S  láskou  v  srdci,  s  díkem  na  rtech  a  s  nachem  studu  ve  tváři 
vkročila  paní  Anna  do  pokoje  jeho,  sama  —  co  nemívala  v  obyčeji. 
Nemohouc  slova  ze  sebe  vypraviti,  potácela  se  v  před.  Pan  Karel  ji 
v  pádu  zachytiv,  v  blahém  opojení  ji  v  náruč  svou  sevřel  a  líbal  a  opět 
v  spanilou  tvář  líbal.  —  — 

Tehdáž  paní  Anna   poprvé  zapomněla,    že  jest   ženou  Kechlovou. 

Oloupiv  Klimenta  o  poklad  nade  vše  dražší,  kterak  byl  by  směl 
Přehořovský  stihati  jej  pro  krádež. věcí  nepoměrně  levnějších?  A  tak 
minula  historie  o  vyražení  dveří  a  okna  na  pokoj  jeho  beze  všech 
zlých  následků. 


Ale  pře  o  nezaplacený  dluh  Kechlův  vlekla  se  dále.  Přehořovský 
odvolal  se  z  rozsudku  práva  městského  k  právu  vyššímu.  O  čemž  když 
Kliment  „u  Petržilku"  se  dozvěděl  a  když  mimo  to  na  vlastní  uši  za- 
slechl, kterak  zlomyslný  jakýsi  vtipkář  u  sousedního  stolu  hostům  vy- 
kládati se  jal,  že  prý  dům  páně  Klimentův  co  nejdřív  svůj  štít  zamění, 
že  se  tam  nebude  více  „u  divýho  muože"  říkati,  nýbrž  „u  divýho 
paroháče":  tehda  Kechl  vztekem  rty  si  hryže,  piternu  opustil  a  domů 
se  hnal  žáhu  si  schladit  na  jednom  z  nich,  na  „pokojníku"  svém  neb 
na  ženě.  Tato  na  štěstí  doma  nebyla,  a  proto  snesla  se  bouře  nad 
hlavou  Karlovou. 

Přehořovský  bavil  se  právě  v  hořejním  pokoji  s  bratrem  sluhovým, 
Bartolomějem  Ryzlerem  o  rodišti  jeho  Mostu,  kteréž  město  pana  Karla 
zajímalo.  Když  pak  spolu  po  schodech  scházeli,  vyřítil  se  proti  nim 
hospodář  a  na  způsob  lidí  smyslů  zbavených  jal  se  křičeti:  „Přehořovský! 
bodej  tebe  hrom  zabil!  Poď  se  mnou!  Jsi-li  dobrej  a  jestli  v  tobě  krůpě 
dobrý  krve,  bí  se  se  mnou!" 

Potom  po  druhé:  „Věřím  pánu  bohu,  že  z  nás  některý  nebožtíkem 
bude,  než  appellaci  dole  bude."  —  A  posléze  vmetal  mu  v  tvář:  „Snad 
najímáš  pacholky,  aby  mě  tak  mlátili  a  zamordovali,  jako  si  dal  pana 
nebožtíka  Smiřického  zamordovati!" 

Tím  zavdal  zběsilec  znova  příčinu  k  trojí  rozepři  soudní:  K  prvé, 
v  níž  činiti  bylo  o  pohrůžku  Kechlovu,  že  Karla  nebožtíka  udělá;  k  druhé. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  283 

kdež  činiti  bylo  o  nářek,  že  Přehořovský  na  pana  Smiřického  navozoval 
a  jeho  zamordoval;*)  a  k  třetí,  v  níž  činiti  bylo  o  to,  že  Kliment  pana 
Karla  v  domě  svém  k  bitvě  pobízel. 

Svědci  o  to  třikráte  slyšáni,  ale  stání  k  průvodům  se  nekonala; 
rozvaděné  strany,  zdá  se,  smířily  se  zase. 

Také  nevole,  která  byla  zavládla  mezi  Přehořovským  s  jedné 
a  zlatníkovou  rodinou  s  druhé  strany,  v  krátké  na  to  době  ustoupila 
dobré  vůli. 

Zlá  příhoda  s  kozlem,  o  níž  jsme  svrchu  byli  vypravovali,  měla 
dvojí  neblahý  účinek:  za  prvé,  že  ubohá  Minichová  ji  odstonala,  jsouc 
celé  skorém  léto  k  lůžku  připoutána;  za  druhé,  že  mezi  rytířem  naším 
a  zlatníkem  rozepře  povstaly  a  před  pana  purkmistra  a  pány  se  dostaly 
k  vyslyšení  a  rozeznání  právnímu. 

Při  jednom  ze  stání  o  to  konaných  Jan  Wendl  Pensl,  bráně  se 
excepcí  či  neodpovídáním,  mezi  jinými  slovy  od  sebe  skrze  přítele  dal 
prý  mluviti:  „Chce-li  pan  Karel  Přehořovský  z  Kvasejovic  proti  němu 
zřízení  zemského  X.  Xll.  užiti,  tehdy  že  jest  povinen  stav  svůj  provésti 
a  ukázati.  ** 

Toto  nařknutí,  jakoby  sobě  osoboval,  co  mu  rodem  a  právem 
nenáleží,  Karla  v  hloubi  duše  urazilo.  Nebyltě  Přehořovský  „erbovník" 
ledakterýs,  jakých  tehdáž  v  městech  Pražských  a  jiných  pobíhalo,  než 
pocházel  z  rodu  vladyckého,  usedlého  na  Kvasejovicích  od  starodávna. 
Když  pak  kdosi  z  toho  rodu  v  15.  století  nabyl  Přehořova  u  Soběslavi, 
zvali  se  on  i  potomci  jeho  odtud  rytíři  Přehořovští  z  Kvasejovic 
a  měli  ve  znaku  svém  ptáka  zelenavého,  na  břiše  žlutého,  an  stojí 
na  větvi  barvy  skořicové,  z  níž  pětilistá  ratolest  vyrostla;  nad  přilbou 
bylo  totéž.**) 

Rytíř  Václav  Přehořovský  z  Kvasejovic,  děd  páně  Karlův,  žije 
v  Táboře,  seděl  od  r.  1521  v  radě  pro  drahná  léta  a  konal  městu 
mnohé  platné  služby.  Před  r.  1541  koupil  kmecí  dvory  v  Maleníně 
a  ves  Ratibořice,  u  které  k  nemalé  jeho  radosti  brzo  potom  bohatá 
stříbrná  ruda  byla  objevena.  Po  smrti  jeho  rozdělili  se  (r.  1554)  synové 
o  dědictví  otcovské  tak,  že  mladší  Oldřich  dostal  vsi  Přehořov,  Lžín, 
Sobědraž  a  Záluží,  starší  Jan,  otec  páně  Karlův,  nechal  si  Ratibořice, 
Podolí,  ves  pustou  Čabel  a  dvůr  v  Maleníně. 

K  tomuto  dílu  svému  přičinil  Jan  (1577)  statek  Měšice,  jejž  za 
6550  kop  míš.  byl  od  tchána  svého,  urozeného  pána  Kuneše  Dvoreckého 
z  Olbramovic,  koupil,  z  čehož  ovšem  radost  nemalou  měla  paní  Marjana 
Přehořovská  z  Olbramovic,  matka  páně  Karlova,  a  to  tím  větší,  když 
v  tomto  rodném  sídle  jejím  pan  manžel  vybudoval  nový  zámek.  Nemáte 
odtud  daleko  do  Tábora,  kdež,  jsa  rychtářem  Jeho  milosti  císařské, 
zpravidla  přebývá.  Zdědiv  nedávno  také  ještě  díl  bratra  svého  Oldřicha, 


*)  Zavdal-li  Přehořovský   k  ohyzdnému  tomu  nařknutí  nějaké  příčiny  čili 
nic,  o  tom  v  aktech  ničeho  jsme  se  dosud  nedočetli. 

**)  Vyobrazení  tohoto  erbu  najdeš  v  Sedláčkových  .Hradech  a  zámcích' 
na  příloze  ke  4.  dílu. 


Digitized  by 


Google 


284  Bedřich  Vilém  Spiess: 

vládne  tudíž  páně  KarliSv  otec  zbožím  tak  rozlehlým,  že  nejeden  z  pánův 
českých  mu  ho  záviděti  může,  ba  i  závidí.*) 

To  znali  páni  v  radě  městské,  a  neznali-li,  tehdy  jim  to  pan  Karel 
pověděl,  a  u  vědomí,  že  rodem  tak  starobylým  a  bohatým  honositi  se 
může,  naléhal  ve  spravedlivém  hněve  na  to,  aby  zlatník  Pensl  hlavně 
a  především  proto  byl  ztrestán,  že  se  troufal  stav  jeho  šlechtický  bráti 
v  pochybnost. 

Poněvadž  jak  v  této  tak  v  ostatních  rozepřích  činiti  bylo  o  důtku 
a  nářek  na  poctivosti,  uznali  pan  purkmistr  a  páni,  aby  rozepře  tyto 
byly  na  přátelskou  smlouvu  podány. 

A  protož  skrze  Andresa  Hercoka  jinak  Kroska,  na  ten  čas  purkmistra, 
Mistra  Bartoloměje  Havlíka  Srnovce  z  Varvažova  prymasa,  Filipa  Inder- 
feldera  z  Inderfeldu  a  Petra  Kocha  mečíře  osoby  radní,  nařízené  smlouvce 
a  prostředky,  na  nichž  obě  dvě  strany  dobrovolně  přestaly,  v  outerej 
den  památný  sv.  Matěje  apoštola  Páně  r.  1592  takto  po  dosažení  od 
obojí  strany  moci  ubrmanskou  vejpovědí  přátelsky  jsou  porovnáni: 

„Co  se  koli  na  onen  čas  mezi  panem  Karlem  Přehořovským 
z  Kvasejovic  z  náhlosti  a  popudlivosti  i  hněvu  pod  večír  jak  slovy  tak 
skutkem  zběhlo  a  přitrefilo,  že  to  všecko  se  zdvihá,  moří,  kazí  a  v  nic 
obrací  tak  a  na  ten  zpuosob,  že  nic  toho  ani  jedné  ani  druhé  straně  na 
ujmu,  dobré  cti  a  poctivosti  není  a  nemá  býti  nyní  i  na  budoucí  časy." 

„Obzvláštně  pak  pan  Karel  Přehořovský  z  Kvasejovic  v  tom  se 
na  poctivosti  opatřuje,  že  svrchu  uvedená  slova  Penslova  rodu  a  stavu 
jeho  pana  Karla  na  ujmu  nejsou  a  nižádným  zpuosobem  býti  nemají." 

„Jan  pak  Wendl  Pensl  s  Krystinou  manželkou  svou  pana  Karla 
Přehořovského  z  Kvasejovic  v  rodu  a  stavu  jeho  za  toho  držeti  mají 
povinni  jsou,  zač  ho  jiní  poctiví  lidé  mezi  stavy  království  Českého 
drží  a  mají,  pod  uvarováním  skutečného  trestání  a  propadením  právu 
pokuty  peněžité  vedle  uznání  právního,  jestli  by  panu  Karlovi  z  Kvase- 
jovic něco  toho,  což  touto  ubrmanskou  vejpovědí  zrušeno  a  umořeno 
jest,  buď  sami,  buď  skrze  někoho  jiného  pod  jakýmkoli  obmyslem  neb 
fortelem,  a  to  by    na  ně   ukázáno  bylo,    zdvihali   neb  zdvihati  chtěli." 

Pro  lepší  toho  bezpečnost  a  budoucí  pevnější  zdržení  byla  tato 
smlouva  před  stranami  přečtena  a  —  any  se  k  ní  přiznaly  —  s  jistým 
vědomím  a  dovolením  pana  purkmistra  a  pánův  jest  do  knih  městských 
vložena  a  vypsána. 

8. 

Když  pražští  sousedé  si  svozili  na  podzim  ze  svých  vinohradů 
vína,  mohl  každý  z  nich  na  svém  domě  vystrčiti  věník  a  pod  ním  směl 
bez  nesnáze  a  bez  úředních  překážek  svoje  víno  čepovati. 

Věnik  takový  pestrými  fábory  vyšňořený  houpal  se  vesele  také 
nad  vraty  domu  Jana  Orgiesa  či  Oriusa  na  znamení,  že  tu  kromě  hořkého 
piva  nyní  také  víno  šenkují. 

")  Bližších  o  rodě  tom  zpráv  dočteš  se  v  Deskách  zemských  1.  G  15.;  — 
51.  G  27.;  —  19.  M  18.  —  Srovnej  Sedláček  1.  c.  IV.  pag.  97.  152.  297. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  285 

Náleželtě  dům  tento  v  počet  domů  nákladnických ;  a  pivo  tu  čepované 
chutnávalo  dobře  malostranským  sousedům.  Vždyť  sládek  Jan  Mendyk, 
jenž  je  vařil,  počítán  k  nejlepším  svého  cechu  mistrům  a  mladá,  kyprá 
šenkýřka,  Anýžka  Soběhrdová,  uměla  trunk  pánům  hostem  jak  mladým 
tak  starým  půvabností  svou  i  lecjakým  vtipným  propověděním  zlahodnit. 
I  nebylo  tedy  divu,  že  prostorná  světnice  šenkovní  u  Petržilky  —  tak 
se  Orgiesovi  obecně  říkalo  —  nikdy  nebývala  prázdna,  ale  tuze  často 
tak  přeplněna,  že  hosté  nejen  všecky  stoly  po  ní  rozestavené  osedli, 
než  i  na  dlouhé  lavici  se  těsnali,  která  kolem  kamen  se  táhla. 

Kamna  ta  byla  veliká,  jako  v  kterékoli  sednici  vesnické,  a  stála  na 
zděném  „podkamní".  Měděný  „kakabus"  (kamnovec)  jen  se  svítil  a  od- 
rážel od  kachlíků  temnozelených,  tu  onde  povydanou  prací  zdobených. 

Na  téže  straně  co  kamna,  ale  opodál  v  koutě  byl  stok  šenkéřský, 
na  něm  stála  schystána  kromě  pinty  a  půlpinty  řada  žejdlíků  tolikéž 
cínových,  ale  již  starších,  natlučených.  Několik  půlek  a  skleniček  na 
víno  se  za  nimi  lesklo  podle  veliké  plechové  hubatky,  kterouž  šenkýřka 
víno  dolévala. 

A  v  této  sednici,  k  níž  se  po  schodech  chodilo,  a  jež  od  jiných 
tehdejších  piteren  ničímž  se  nelišila,  sedělo  hned  z  rána  několik  hostů 
za  stolem  proti  kamnům.  Byl  to  bratr  Oryusův  Matouš  a  malíř  Jiřík 
Šic,  soused  práva  Matky  boží  'konec  mostu,  se  svým  pastorkem  Jiříkem 
Kadeřávkem.    Nepili  vína  než  pivo. 

Za  chvíli  vstoupil  do  světnice  Kliment  Kechl,  přisedl  k  nim  a  po- 
dával klobásu  a  jitrnici,  zbytky  to  vepřových  hodů  před  několika  dny 
v  domě  jeho  slavených.  Za  hovoru  s  ním  všiml  si  pojednou  malíř,  že 
kdosi,  maje  hlavu  zabalenu,  leží  za  kamny,  a  že  mu  Počepický  —  či, 
jak  se  pomahač  Oryusův  vlastně  jmenoval  —  Říha  Tymml  dává  vejce 
jísti.  I  ptal  se  Klimenta:  „Jaká  to  děvečka  za  kamny  leží?"  A  on  mu 
řekl:  „Ale,  mlč,  milý  bratr;  však  podivná  různice  byla  s  Poláky!** 
a  zrudnuv,  povstal  a,  jakoby  cos  pilného  jí  měl  pověděti,  k  Anýžce 
za  stok  se  odebral. 

„Já  také  záhy  z  rána  jsem  zaslechl,  že  by  se  Poláci  u  bratra 
mého  sekati  měli.  A  chtěje  jistoty  nabyti,  spěchal  jsem  semo,"  ozval 
se  Matouš  Oryus,  avšak  tak  hlasitě,  že  Počepický  s  kamen  seskočiv, 
ke  stolu  přistoupil  a  hlasem  tlumeným  prosil,  aby  o  včerejší  příhodě 
tak  hlasitě  nemluvili.  Vždyť  tuto  za  kamny  leží  ten  Polák  ssekaný.  Je 
mladý   to   šlechtic   z  království  a  jmenuje  se   prý  Mikuláš  Slomovský. 

Překvapení  a  úžas  zrcadlil  se  teď  ve  tváři  všech;  obrátili  zraky 
své  k  místu,  kde  ubohý  mládenec  s  obvázanou  hlavou  ležel. 

Ledva  však  Kliment  k  nim  zase  přisedl,  otevřely  se  dvéře  do  kořán, 
a  čtyři  Poláci  s  barvířem  či  bradýřem  přihrnuli  se  k  lůžku  těžce  zraně- 
ného. Hovořili  s  ním,  politovali  a  po  chvíli  snesli  ho  s  kamen.  Slomovský, 
přemáhaje  se,  postavil  se  na  nohy;  ale,  učiniv  několik  kroků,  mdlobou 
upadl  na  prahu  šenkovny  a  dávil  se.  Poláci  s  Počepickým  snesli  jej 
dolů  do  pokojíka  podle  šenkýřčiny  komory. 

Za  Poláky  vyšel,  všecek  sklíčen,  pan  Kliment  s  Matoušem  navštívit 
hospodáře,  v  horním  patře  bydlícího. 


Digitized  by 


Google 


286  Bedřich  Vilém  Spiess: 

Zbylí  v  piterně  hosté  obklopili  Anýžku  i  hartusili,  aby  jim  povědéla, 
co  a  jak  se  včera  tu  dalo. 

Ochotná  povždy  šenkýřka  i  tentokráte  hostům  neodolala,  i  jala  se 
svým  způsobem  vyprávěti. 

„Já  jsem  včera  nedávala  vína  než  pivo,  a  byli  u  nás  Poláci.  Bylo 
jich  bezmála  s  plnej  stůl.  Seděli  a  pili  pivo.  Potom  odešli  vSickni  pryč, 
a  věru  nepamatuji,  já-li  jsem  duom  po  nich  zavřela  čili  kdo  jiný.  Potom 
sládek  náš  zuostal  s  paní  v  světnici  a  hráli  v  karty.  A  pán  nebyl  doma. 
Já  jsem  za  kamny  ležela,  a  v  tom  přišli  dva  Poláci  a  tloukli  na  duom. 
A  paní  jim  velela  otevříti,  a  já  jsem  nedala.  A  oni  prosili,  aby  jim 
otevřeli,  že  co  propijí,  že  chtějí  rádi  zaplatiti.  I  otevřeli  jim  a  pustili 
je  nahoru,  a  oni  se  posadili  za  tamhle  ten  stůl,  kde  starší  hrál  s  paní. 
A  paní  odešla  od  stolu,  a  oni  sobě  kázali  vína  dáti.'' 

,A  ten  jeden  —  Slomovský  mu  prý  říkají  —  hrál  s  starším  v  karty 
o  víno.  A  ten  Polák,  když  měl  napsati  jednu  čárku,  tehdy  napsal  dvě, 
tři.  Potom  v  tom  přišel  pán  domů  s  p.  KHmentem  Kechlem.  A  ten 
Polák,  který  s  Mendykem  hrál,  hadrová!  se,  když  měli  platiti  za  víno. 
Starší  nechtěl  více  platiti  než  za  deset  žídlíků,  co  je  prohrál.  A  pán 
mu  lál,  aby  zaplatil,  a  sládek  lál  také,  že  pán  při  Polácích  stoji  a  při 
něm  nic,  a  šel  pryč  do  druhého  domu.^  A  ti  Poláci  měli  zaplatiti  za 
devět  žídlíků,  nechtěli." 

,A  ten,  který  s  tím  Slomovským  byl,"  přejal  šenkýřce  slovo  Po- 
čepický,  z  duly  zatím  se  vrátivší  —  chodil  po  světnici  a  povytahoval 
šavle  ven  a  pan  hospodář  řekl  jen:  ,Milí  páni,  seďte,  však  já  sám  dám,* 
A  připsati  dal  na  se  šest  žejdlíků  a  seděl  u  kamen.  A  ten  Polák,  který 
měl  šavli,  sázel  peníze,  a  neměl  než  čtyry  bílá.  A  paní  jich  nechtěla 
vzíti.    A  když  jich  paní  vzíti  nechtěla,  ten  Polák  je  rozházel." 

„Tak  dlouho  se  babkovali  —  skočila  zase  Počepickému  Anýžka 
do  řeči  —  až  pánu  a  KHmentovi  z  kurvy  synů  nadávali.  A  stáli  u  stolu 
u  dveří  p.  Kliment  s  tím  jedním,  a  pán  stál  u  černýho  s  tím  druhým, 
se  Slomovským.  A  potom  p.  Kliment  s  tím,  jako  s  ním  stál,  hnali  se 
ze  dveří  ven.  A  já  jsem  neviděla,  kdo  po  kordu  dobyl.  Byla  jsem 
v  tý  chvíli  v  komoře." 

„A  když  ten  mladý,  jako  stál  s  pánem,  slyšel  kordy  cinkati  vně, 
chtěl  běžeti  ven.  A  pán  mu  nedal,  popadl  ho  za  sukni,  a  on  se  mu 
přece  vytrhl  a  vyběhl  ven,  a  pán  také  běžel  za  ním.  A  já  neviděla 
jsem,  aby  měl  pán  tehdáž,  když  ven  běžel,  kord  dobytý,  než  potom, 
když  již  ten  Polák  zraněn  byl,  viděla  jsem,  že  měl  kord  dobytý." 

„A  jak  ten  Polák  ven  vyběhl,  tak  byl  zraněn  a  křičel  na  pana 
Klimenta,  že  jest  ho  zranil.  A  přišel  do  světnice,  a  krev  mu  tekla. 
A  dali  mu  stolici,  a  on  se  na  ni  posadil  a  potom  mdlobou  upadl  na 
zem.  A  já  mu  dala  polštář  pod  hlavu  a  křičela  jsem,  aby  šli  pro  barvíře." 

„Potom  tedy  já  šel  ven  —  doložil  Počepický  —  a  nalezl  jsem 
v  síni  v  koutě  šavli  toho  druhého  Poláka  ukrvavenou  a  nesl  jsem  ji  do 
šenkýřčiny  komory.  Pak  jsem  běžel  k  bradýři  Michlovi  Purkmeistrovi, 
aby  šel  k  nám  Poláka  zavázat.  Michl  nešel  sám,  než  poslal  svého 
tovaryše,  a  ten  ho  zavázal.    A  on  Slomovský  ležel  tu  přes  noc." 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  287 

Dozvěděvše  se  tak  zajímavých  novin,  a  to  z  prvého  pramene, 
chystali  se  všickni  hosté  právě  k  odchodu,  aby  se  o  ně  za  tepla  se 
svými  rodinami  a  přátely  sdělili;  ale  že  se  Kechl  s  Matoušem  zase 
k  nim  vrátil,  zůstali  s  nimi  ještě  seděti.  Neměli  příčiny  toho  litovati. 
Neboť  neminulo  ani  čtvrt  hodiny,  i  přišli  ti  čtyři  Poláci  z  duly  ke  stolu 
jejich  a  promluvili  k  Klimentovi  Kechlovi:  „Pane  KHmente,  nepřejeme 
vám  toho.  Vy  jste  dobrej,  poctívej  člověk,  a  tý  starosti  bychme  vám 
nepřáli,  kterouž  máte.  Neb  ten  mládenec  na  vás  praví,  že  jste  vy  jemu 
to  udělal. « 

Na  to  jim  Kliment  řekl:  „Má-li  čím  ukázati  neb  prokázati,  že  on 
svou  nevinu  chce  odvésti." 

Všecka  rozrušena  rozešla  se  společnost. 

Kechl  kráčel,  ba  nekráčel,  než  běžel  domů,  kdež  ho  ustrašená 
zlou  tou  pověstí  manželka  očekávala.  Nepromluvila  ni  slovíčka,  než 
vypukla  v  usedavý  pláč.  —  Kliment  toho  dne  nic  nepojedl  ani  nespal. 

Druhého  dne  z  rána  zastihl  ho  Jan  Cirner  mladší  z  Lebendorřu 
v  domě  Jana  Gertenštyle.  Vcházeje,  vrtěl  prý  Kliment  hlavou  a  řekl: 
.Bodejž  to  hrom,  co  jsme  hrubě  zavedli  I"  A  Cirner  se  ho  ptal,  kdež 
to?  A  on  řekl:  ,U  Petržilky."  I  ptal  se  ho:  Byl-li  jsi  také  při  tom? 
A  Kliment  řekl:  „Byl  jsem."  Cirner  zase  k  tomu  řekl:  „Jsi-li  pak  co 
vinen?"  A  on  řekl,  vrtě  hlavou:  „Nejsem;  než,  přijde-li  k  tomu,  že  já, 
vím  dobře,  kdo  to  udělal." 

Spěchaje  odtamtud,  sešel  se  Kechl  na  Oujezdě  s  Václavem  Lokajem, 
a  když  přišli  před  Vakundovic,  potkali  se  s  nimi  Poláci  Josef  Uher 
a  Baleár.  Oba  šli  od  Mikuláše  Slomovského  a  ptali  se  hned  KHmenta, 
co  učinili,  že  jsou  tovaryše  jejich  oba  tak  posekali. 

A  Kliment  odpíral,  že  on  tím  nic  vinen  není  a  že  se  žádného 
nedotekl.  A  chtěl  kord  svůj  dáti  ohledati,  bylo-li  by  na  něm  co  uznáno, 
že  by  chtěl  vinen  býti.  A  oni  mu  pravili:  „Když  jste  tam  jediní  sami 
čtyry  byli,  že  jste  musili  to  učiniti." 

Na  to  řekl  jim  Klement  Kechl,  aby  přišli  ve  dvanácte  hodin  ně- 
meckých k  Petržilkovi,  že  by  se  chtěli  urovnati  o  to,  aby  mezi  lidmi 
takového  pokřiku  nebylo.  Potom  když  tam  ve  dvanácte  hodin  přišli, 
Jan  Petržilka  nechtěl  k  porovnání  přistoupiti,  odpíral  tomu,  že  on  vinen 
nic  není.    A  Kechl  také  odpíral. 

Tehdy  ti  Poláci  přivedli  KHmenta  k  posteli  a  dotazovali  se  Miku- 
láše, kdo  jest  mu  to  učinil.  A  on  byl  velmi  mdlý,  že  skůro  mluviti 
nemohl.  Ukázal  prstem  na  KHmenta  Kechle,  že  jest  mu  to  učinil  a  žádný 
jiný.  Na  to  Kechl  se  přísahal,  že  mu  v  tom  křivdu  činí,  že  mu  toho 
neučinil.  Proti  tomu  Mikuláš  Slomovský  jest  zase  oznámil:  „A  já  také 
smím  přísáhnouti,  že  mi  toho  žádný  jiný  neučinH  nežli  ty."  A  KHment 
po  druhé  řekl:  Že  mi  vtom  křivdu  činíš.  A  Mikuláš  na  to  zase  řekl: 
»Již  jest  dosti,  když  jsem  jednou  pověděl."    S  tím  se  rozešli. 

Poláci  spěchali  k  Janu  Turopolskému,  jenž  v  domě  „u  černého 
lva"  řečeném  bydlel.  Bradýřský  tovaryš  Hans  Sh-oll  právě  mu  převazoval 
rány,  kteréi  t^ké  on  sobě  v  osudné  noci  byl  utržil. 

Kechl  totiž,  utkav  se  s  ním  v  špatně  osvětlené  síňce,  zranil  jej 
a  vyrazil  mu  šavli  z  ruky;  načež  se  spolu  s  Oriusem  na  Slomovského, 


Digitized  by 


Google 


288  Bedřich  Vilém  Spiess: 

který  svého  druha  brániti  chtěl,  obořili.  Ten  po  kratičkém  odporu  klesl 
k  zemi.  To  vida  odzbrojený  Turopolský,  prchal  po  schodech  dolů  na 
„krchow",  spílaje:  „Poďte,  z  kurvy  synové,  dolů  I"  A  oni  chtěli  dolů 
jíti,  ale  on  utekl.  Běžel  k  bradýři  Danielu  Markrabovi,  tloukl  na  dům 
a  prosil  Daniela,  aby  jej  uvázal,  že  zraněn  jest. 

A  když  vešel  do  světnice,  ptal  se  ho  Markrabě,  kdo  jest  mu  to 
učinil,  a  on  řekl:  ,Ti  Němečkové,  z  kurvy  synové.  Přísahám,  že  jich  tak 
nenechám."  A  trhal  se  tak  sem  i  tam  ve  světnici.  Když  pak  Markrabův 
tovaryš  Stroll,  rány  mu  obvazuje,  tolikéž  po  pachatelích  se  tázal,  od- 
pověděl mu  prý  Turopolský:  „Einer  wohnt  gegen  uns,  aber  bei  dem 
,Wildenem  Mann',  der  andere  soli  auf  dem  Aujezd  wohnen.  Mit  dem- 
selben  hátten  sie  sich  geschlagen.  Und  sie  hatten  mit  ihren  eigenen 
Sablen  sie  geschlagen  und  ihnen  die  Sabl  genommen.  Und  bat  mich  — 
vypravuje  dále  Stroll  —  ich  soli  lauíen  und  sehen,  wie  es  dem  andern 
Polaken  gehet.  So  hab  ich  gesagt,  dass  ich  das  Haus  nicht  weiss,  wo 
ich  ihn  sehen  soli." 

Turopolský  zůstal  přes  noc  u  bradýře,  ale  ráno  šel  pryč  do  svého 
bytu  „u  černého  lva".  A  tam,  jak  z  prvá  řečeno,  přišli  polští  soudruhové 
jeho,  aby  mu  oznámili,  čeho  byli  u  Petržilky  očitými  svědky.  Na  otázku 
Turopolského,  kterak  se  Mikuláši  vede,  pohlédli  rozpačité  jeden  na 
druhého,  a  Lokaj,  pokrčiv  rameny,  pravil,  že  mu  netuší. 

A  bylo  Slomovskému  čím  dále  tím  hůře.  Rána  byla  smrtedlná, 
tak  prohlásil  bradýř,  když  byl  s  večera  znova  ji  uvázal,  svému  pánu 
Michaelu  Purkmeistrovi.  A  proto  se  tento  hned  z  rána  odebral  k  tělesnému 
bradýři  J.  M.  Cis.  panu  Hanušovi  Althausovi,  jenž  byl  přísežným  mistrem, 
a  ohledali  spolu  zraněného  šlechtice,  aby,  bude-li  potřebí,  před  právem 
stvrditi  mohli,  že  rána  jeho  smrtedlná  jest. 

Byltě  Purkmeistr  bezpochyby  již  zaslechl,  že  Turopolský  zíta-a  neb 
pozejtří  před  purkmistra  předstoupiti  a  pro  vyhledání  toho  nočního  mordu 
právo  za  opatření  jak  osoby  své  tak  Mikuláše  Slomovského  žádati  hodlá. 

Při  lékařské  této  vejchozi  —  či,  jak  bychom  nyní  řekli  —  kommissí 
bylo  také  několik  krajanů  Slomovského  přítomno,  kteří  naplněni  žalem 
a  hořkostí  lůžko  svého  těžce  oddychujícího  tovaryše  obklopovali.  Jeden 
z  nich  otázal  se  Slomovského,  chtěl-li  by  nejsvětější  svátost  přijmouti, 
an  jakýsi  kněz  polský  z  města  Verblína  v  Praze  právě  mešká.  Mikuláš 
k  tomu  nic  nevece,  než  že  chce  s  nimi  do  Polsky  se  vrátiti. 

Ubožák  nevrátil  se  s  nimi  do  milé  vlasti,  než  —  za  několik  dní 
vypustil  mladou  duši  svoji.  Tělo  jeho  bez  hluku  uloženo  v  půdu  byť 
ne  rodnou,  aspoň  slovanskou  na  novém  hřbitově  hned  podle  domu 
Petržilkova  ležícím. 

Turopolský  za  několik  neděl  opět  statně  po  rynku  Menšího  města 
pražského  si  vyšlapoval. 

,Já  jsem  ho  dohojil  —  vypravoval  kdysi  ráno  Daniel  Markrabě, 
upravuje  panu  Karlu  Prehořovskému  vous  i  vlas  —  když  byl  se  mnou 
smlouvu  byl  učinil,  co  jest  mi  dáti  měl.  Ale  —  povzdychl  si  —  nemohl 
jsem  dlouhý  čas  na  něm  nic  míti,  až  jsem  ho  i  do  vězení  dáti  musil. 
A  on  jsouce  (!)  uvězněný,  pro  mě  jest  poslal  a  prosil  mé,  abych  tři 
zlatý  rýnské  od  něho  vzal,  že  jeden  šlechtic  polský,  jenž  tu  s  poselstvím 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  289 

jest,  chce  ho  penězi  založiti,  a  že  k  němu  půjde  a,  jak  mu  peníze  dá, 
že  mi  chce  doplatiti.  A  tak  potom  ten  šlechtic  ke  mně  chodil  a  ptal 
se  mě,  co  jest  mi  Turopolský  dlužen.  A  já  jemu  oznámil,  že  mi  má 
dáti  šest  rýnských.  A  on  pověděl,  abych  se  nestaral,  že  on  Turopolskému 
chce  peníze  dáti,  aby  mě  spokojil.  Ale  Turopolský  slíbil  mi  rukou  dáním 
u  vězení,  že  jako  dobrý  a  poctivý  šlechtic  mně  zaplatí.  Ale  potom 
vzavši  (I)  od  toho  peníze,  mně  jich  nedal,  než  pryč  utáhl." 


Odchodem  jeho  se  Kechlovi  a  Oryusovi  velice  odhlivilo.  Byltě 
Turopolský  jediným  z  Polákův,  jenž  nevinně  prolitou  krev  krajana  svého 
pomstiti  hrozil.  On  skutečně  také,  dokud  Smolovský  ještě  na  živu  byl, 
u  práva  se  toho  domáhal,  aby  dle  spravedlnosti  ztrestání  byli,  kdož 
Mikuláše  Slomovského  zroubali.  Ale  když  Mikuláš  brzo  umřel,  tehdy 
Turopolský  pro  osobu  jeho,  nemaje  žádného  plnomocenství,  práva  více 
nenastupoval,  než  krevním  přátelům  toho  pozůstavil. 

Však  ti  byli  daleko  kdes  v  království  Polském,  a. teď  i  jediný, 
ať  díme  korunní  svědek  noční  té  vraždy  do  ciziny  ušel.  Proto  oba 
z  ní  nařknutí  sousedé  z  plna  plic  si  oddechli.  Malomyslnost,  jež  — 
ač  všelijak  zastírána  —  je  dosud  byla  ovládala,  byla  pojednou  ta  tam, 
a  oba  jako  jindy  zase  v  kroužku  veselých  spolubesedníkův  popouštěti 
se  jali  uzdu  nekalým  vtipům  a  řečem  svým. 

Ba  Orgies  stával  se  i  troufalým.  Či  nebyla  to  troufalost,  že  před 
Matesem  Šamberou,  učedlníkem  zlatníka  Suttera,  v  domě  jeho  bydlícího, 
byl  se  v  příčině  Slomovského  vyjádřil:  „Mohl  jsem  já  to  tak  brzo 
udělati  jako  jiný,  neb  já  nežertuji." 

Manželka  pak  Orgiesova,  hovoříc  s  kuchařkou  téhož  zlatníka  s  strany 
nebožtíka  Poláka,  řekla  prý  jest:  „I  muoj  pěkný  muži" 

Mluvil-li  Orgies,  střízliv  jsa,  tak  neopatrně,  snadno  uvěříme,  že, 
truiiku  hořkého  neb  páleného  přebrav,  ještě  větší  neprozřetelnosti  se 
dopouštěl.  Pochloubalf  se  prý  před  svědky,  zejména  před  mydlářem 
Vondřejem  Koutkem,  Jeronýmem  Adamem  a  malířem  Absolonem  Polem, 
že  jsou  Mikuláše  Slomovského  zamordovali.  Vždyť  sám  KHment  Kechl, 
svrchu  vzpomenutému  mydláři  si  stěžoval:  „Při  sám,  přej,  není  dobře. 
Ten  Jan  Orgies  ještě  třebas  se  vinen  dá,  není  doma.*)  Než  když  mně 
přijde  na  těžký,  já  dobře  povím." 

Delirium  potatorum,  ve  které  Oryus  nyní  občas  upadal,  podlomilo 
statnému  druhdy  muži  nejen  duševní  ale  i  tělesnou  sílu  tak,  že  byť 
i  byl  chtěl,  nemohl  touž,  jako  dříve  péči  míti  o  domácnost  i  živnost 
svoji.  Tím  ovšem  škodil  nejen  sobě,  než  i  Kechlovi,  jenž  co  do  živnosti 
nákladnické  byl  s  ním  ve  spolku.  A  nyní  porozumíme,  co  Kechl  tím 
mínil,  řka  kdysi  k  písaři  rychtářskému  Janu  Boršicovi,  „že  jeho  Jana 
Orgiesa  nemůže  míti,  a  že  jest  tak  velice  svých  věcí  nepílen.  A  přijde-li 
potom  k  tomu,  a  on  tak  toho  pilen  nebude,  že  on,  KHment  Kechl,  dobře 
se  z  těch  věcí  vytáhnouti  chce." 

*)  Nemá  smyslů  pohromadě. 

20 

Digitized  by 


Google 


290  Bedřich  Vilém  Spiess: 

Obava  Kechlova,  ze  slov  jeho  tuto  uvedených  vyzírající,  že  krev 
Slomovského  přec  jen  mstitele  svého  se  dovolá,  splnila  se  dříve,  než 
se  byl  nadál.  Turopolský,  vyhledav  v  Poznani  příbuzných  Mikulášových, 
živým  skonu  jeho  vylíčením  oba  jeho  strýce  Maximiliana  a  Jana  Slomov- 
ského pohnul,  že  bez  odkladu  dali  u  práva  Menšího  města  pražského 
vznésti  na  KHmenta  Kechle  z  HoUenštejna  a  Jana  Orgiesa,  měšťany 
téhož  města,  žalobu  pro  zamordování  krevního  přítele  svého  Mikuláše 
Slomovského. 

Zpráva  o  tom  rozlétla  se  bleskem  po  Menším  městě  a  způsobila 
nemalý  rozruch  mezi  občanstvem;  zděšením  pak  naplnila  četné  příbu- 
zenstvo a  přátelstvo  Kechlovo. 

Sám  pan  Přehořovský,  všecek  sklíčen,  hlučným  společnostem  se 
vyhýbal,  doma  častěji  než  jindy  pobývaje.  Byltě  strach,  aby  paní  Anna 
Kechlová,  zdrcena  jsouc,  neupadla  v  šílenství.  Laskavým  přímluvám  a  do- 
mluvám přítelovým  a  lékařskému  věhlasu  dra  Jana  Benedikta  Tulipána 
posléze  přec  se  podařilo,  že  ubohá  paní  pozvolna  začala  duševního 
klidu  zase  nabývati.  Ale  žel  Bohu  I  na  krátko  jen.  Neboť  mysl  její 
poněkud  ztišená  nenadálou  příhodou  znova  byla  pobouřena. 

Byltě  lehkomyslný  KHment  bez  vědomí  Annina  a  proti  výslovnému 
znění  smlouvy  s  urozeným  pánem  z  Kolovrat  uzavřené  sobě  vypůjčil 
čtyři  sta  padesáte  kop  míš.  od  Šebestyána  Fuchsa,  a  jakkoliv  dobře 
věděl,  že  nemá,  čím  by  dluh  uhradil,  slíbil  přec,  že  do  roka  a  dne 
peníze  Fuchsovi  splatí. 

Zatím  rok  a  několik  neděl  bylo  minulo,  a  pan  KHment  přes  mnohá 
upomínání  nemohl  platiti.  Věřitel  jal  se  tudíž  právní  cestou  spravedlivých 
peněz  svých  dobývati  a  vymohl  si  posléze  ,při  ouřadě  J.  M.  císařské 
nad  appellacími  na  hradě  Pražském  nález,  kterýmž  jemu  od  Jich  Mil. 
pana  presidenta  a  rad  na  Klimentovi  Kechlovi  450  kop  míš.  přisouzeno 
bylo,  pro  kterouž  summu  exekucí  zvodem  a  zmocněním  domu,  v  němž 
KHment  Kechl  bydH,  řečeného  ,u  divých  mužuov*,  státi  se  měla." 

A  tak  nadcházela  osudná  ona  chvíle,  které  se  nebohá  paní  dlouho 
již  děsila,  kdy  vyhoštěna  měla  býti  s  rodinou  svojí  z  domu,  k  němuž 
byla  tak  přilnula. 

Ale  obávaná  ta  chvíle  tentokráte  jí  přece  ještě  nenadešla;  o  to  se 
postaral  k  nemalému  potěšení  Anninu  velmožný  purkrabě  Karlštejnský, 
urozený  pán  Joachym  Novohradský  z  Kolovrat.  Maje  sám  na  týž  dům 
manželů  Kechlových  pro  svůj  dluh  zvod  i  zmocnění,  způsobil,  že 
exekuce  ona  vykonati  se  nemohla  a  nesměla.  ,Však  aby  Šebestyan 
Fuchs  k  summě  přisouzené  tím  dříve  přijíti  mohl,  Jich  Milosti  pan 
president  a  páni  rady  ten  prostředek  najíti  a  panu  purkmistru,  pánuom 
poručiti  ráčili,  kdyžbykoli  J.  M.  pan  Joachym  Kolovrat  takovou  summu 
na  právě  složiti  ráčil,  aby  ji  přijali  a  JMti  pánu  zápisem  kněh  městských, 
jakž  za  obyčej  jest,  na  domě  KHmenta  Kechla  zjistiH  a  JMti  pánu 
náležitě  opatřili." 

^A  protož  p.  purkmistr  Filip  Inderřelder  z  Inderfeldu  a  páni  — 
dne  4.  června  r.  1592  —  summu  těch  450  kop  míš.  od  J.  M.  pána 
přijavše  ji  na  domě  často  jmenovaného  KHmenta  Kechle  a  Anny  man- 
želky jeho"   zjistili   a   k  předešlým   summám  JMti  pánu   připsali  „pod 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  291 

těmi  všemi  pokutami,  jakž  zápis  nejhlavnější  to  všecko  v  sobě  obsahuje 
a  zavírá".*) 

Tak  aspoň  jedno  nebezpečí  zažehnáno. 


10. 

Ale  hrdelní  pře,  do  níž  se  Kechl  s  Oryusem  byli  zapletli,  způso- 
bila i  na  radnici  pánům  nemalé  rozpaky.  Nejeden  z  radních  i  starších 
obecních  byl  buď  s  jedním,  buď  s  druhým  z  vraždy  nařknutých  ve  svazku 
přátelství  ne-li  příbuzenství.  Také  přední  písař  radní  pan  Jan  Kocín 
z  Kocinétu  náležel  k  příbuzným  Kechlovým  a  proto  nezapisoval  on,  než 
mladší  písař  pan  Vojtěch  Vartovský  z  Varty  v  „knihu  svědomí"  výpovědi 
svědků,   jichž   právní  přítel   bratří  Slomovských  se  byl   v  Praze  uptal. 

Svědci  byli  osoby  vesměs  nám  již  povědomé  buď  z  domácnosti 
Petržilkovy,  buď  z  oficín  bradýřských  aneb  ze  sousedstva  Malostranského. 
Jakkoli  všickni  svědkové,  očití  i  „ušatí",  přísahu  podle  práva  učinivše, 
vypovídali,  přece  nejeden  z  nich  —  zdá  se  —  stavěl  se  nevěda,  aby 
obviněným  nesvědčil  na  úkor.  Většina  však  vydala  svědectví,  v  ne- 
prospěch obviněných. 

Nejzávažnějším  a  tudíž  ovšem  i  nejnebezpečnějším  bylo  svědectví, 
jež  Jan  Turopolský  v  Polště  na  zámku  poznaňském  byl  vydal,  a  jež 
v  doslovném  znění  a  věrném  překlade  byli  skrze  přítele  podali  důstojný 
pan  Maximilian,  kanovník  poznaňský,  a  pan  Jan,  svrchu  řečení  vlastní 
bratří  Slomovšti. 

Oběma  z  vraždy  nařknutým  občanům  našim  především  a  hlavně 
o  to  běželo,  aby  Turopolský  jakožto  jediný  očitý  svědek  hrůzné  oné 
scény  noční,  byl  umlčen.  A  proto,  když  dne  4.  srpna  1592  hrdelní 
jejich  pře  slyšeti  se  začala,  a  na  svědomí  Jana  Turopolského  přišlo, 
hned  KUment  Kechl  a  Jan  Orgies  se  ozvali,  že  to  svědomí  čteno  býti 
nemá  z  několika  prý  podstatných  příčin,  které  právní  jejich  přítel  s  břitkou 
výmluvností  vyložil. 

Když  však  plnomocník  pp.  bratří  Slomovských  těmto  příčinám 
místo  dáti  a  od  svědomí  Turopolského  nikterak  upustiti  nechtěl,  pro- 
hlásili obvinění,  že  oni  při  svých  obranách  stojí  a  je  v  času  právním, 
když  jim  den  k  průvodům  jmenován  bude,  dostatečně  provésti  chtějí. 

S  tím  strany  ku  právu  přistoupily,  jimž  z  jistého  uváženi  pan 
purkmistr  Jan  Cívka  oznámení  učinil,  že  Kliment  Kechl  a  Jan  Orius, 
aby  své  takové  příčiny  provozovati  mohli,  k  týmž  průvodům  připuštěni 
býti  mají,  k  nimž  se  jim  odklad  činí  do  čtyř  nedělí  pod  ztracením  té 
pře  vedle  práva. 

A  při  stání  k  průvodům  —  jež  se  dne  1.  září  1592  konalo  — 
KUment  Kechl  z  Hollenštejna  a  Jan  Orgies  dali  čísti  svědomí  zde  registry 
zapsaná.    A  po  přečtení  jich  mluveno  skrze  přítele: 

*)  Vázlo  tudíž  na  domě  ,u  divého  muže*  celkem  2840  kop  gr.  míš.,  panu 
Kolovratovi  spravedlivě  dlužných,  počítajíc  v  to  také  90  kop  míš.,  jež  si  byli 
manželé  Kechlovi  dne  21.  ledna  1592  od  něho  vypůjčili. 

20* 


Digitized  by 


Google 


292  Bedřich  Vilém  Spiess: 

^Ze  svědků  některých,  nyní  čtených,  patrně  se  nachází,  že  Jan 
Turopolský  v  domě  Jana  Orgiesa  beze  vší  hodné  příčiny  svádu  začal, 
nevážně  a  lehkomyslně  v  domu  jeho  sobě  počínal,  ježto  Orgies  pro 
dobrej  pokoj  sám  to  víno,  o  kteréž  sváda  se  začala,  zaplatiti  chtěl; 
ale  Jan  Turopolský  se  spokojiti  nechtěl,  než  přece  šavli  svou  dobyl, 
kteráž  potom  po  zranění  Mikuláše  Slomovského  ukrvavena  nalezena. 
Což  za  dostatečný  důvod  jest,  že  Jan  Turopolský  nešlechetný  skutek 
nad  Mikulášem  Slomovským  provedl.  A  to  první  příčina,  pro  kterouž 
Turopolský  vedle  Práv  městských  v  této  rozepři  svědčiti  nemůže,  a  svě- 
dectví jeho  proti  nim  postačiti  nemá." 

„Druhá  příčina  jest,  že  dotčený  Turopolský,  aby  sobě  snáze  z  toho 
pomohl  a  pp.  strýcům  Slomovským  cestu  zavřel,  aby  na  něho  pro  ten 
mord  nastupovati  nemohli,  za  průvoda  se  proti  oběma  mým  klientům 
postavil  a  je  jak  sám  od  své  osoby,  tak  na  místě  Mikuláše  Slomovského 
u  práva  obvinil.  Ježto  Zřízení  zemské  a  práva  království  Českého  patrně 
vyměřují:  Kdoby  s  kým  na  roku  stával  aneb  kdoby  z  něčeho  vinil 
a  za  průvoda  se  postavil,  že  v  té  při,  aneb  kdyby  třebas  od  té  žaloby 
upustil  a  na  jiného  ji  převedl,  o  té  při  svědčiti  nemůže;  jinak  že  by 
původem  a  svědkem  býti  spolu  musil,  z  čehož  práva  nedopouštějí. 
A  protož  z  té  druhé  právní  a  podstatné  příčiny  svědomí  Jana  Turopol- 
ského  čteno  býti  nemá." 

Za  třetí  příčinu  uvedl  řečník,  že  Turopolský  po  takovém  účinku 
od  práva  království  tohoto  ustoupil  a  do  království  Polského  se 
obrátil,  kdež,  bezpochyby  chtěje  se  takového  mordu  očistiti,  proti  jeho 
klientům  s  pány  Slomovskými  se  spolčil,  s  nimi  radu  držel  a  z  toho 
tovaryšství  na  zkázu  i  konečnou  záhubu  pánů  obžalovaných  osobně 
jaké  svědomí  proti  právům  království  Českého  vydal. 

„Poněvadž  pánům  Kechlovi  a  Oryusovi  v  této  rozepři  netoliko 
o  řemen,  ale  o  celou  kůži  běží,  a  páni  Slomovští  jim  na  hrdlo  stojí, 
nemůže  jim  v  tom  žádný  za  zlé  míti,  když  své  neviny  vedle  zřízení 
zemského  a  práv  království  Českého  obhajují.  Než  aby  měli  nějak  jinak 
podle  způsobu  buď  království  Polského  buď  nětčího  zdání  a  vůle  slyšáni 
býti,  že  k  tomu  přistoupiti  nemohou." 

„Vůbec  všechněm  jest  vědomý  řád,  kterýž  se  při  vedení  svědků 
v  království  tomto  zachovává,  totiž  že  v  tejnosti  zůstávají  a  od  písařů 
přísežných  tak  se  bedlivě  chovají  a  opatrují,  aby  před  publikováním 
a  vyhlášením  jich  netoliko  strany,  anobrž  ani  soudcové  o  nich  žádné 
vědomosti  míti  nemohli.  Toto  pak  svědomí  Turopolského  že  jest  listem 
otevřeným  vydáno  a  od  strany  zjevně  proneseno.  Nad  to  výše,  kde  se  cti 
a  hrdla  dotýče,  že  v  království  tomto  Českém  zřízením  zemským  a  právy 
netoliko  obecným  lidem,  anobrž  všechněm  stavům  patrně  jest  vyměřeno, 
že  svědomí  pod  přísahami  zavřená  neb  zapečetěná  vydávati  mají." 

„Poněvadž  pp.  bratří  Slomovští  u  práva  tohoto  proti  nim  jako 
měšťanům  usedlým  a  dobře  zachovalým  soud  začali,  jim  k  hrdlu  sahají, 
že  také  v  tom  pořadu  práva  království  tohoto  jak  v  jiném  tak  při  vedení 
svědků  následovati  měli.  Čehož  poněvadž  neučinili  a  při  tomto  svědku 
Janovi  Turopolském  velice  práva  pochybili,  že  oni  svědomí  jeho  slyšeti 
povinni  nejsou." 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  293 

„Než  jestli  jsou  se  páni  bratří  Slomovští  s  čím  shotovili,  což  by 
proti  právu  a  zřízení  zemskému  nebylo,  že  to  rádi  slyšeti  chtějí,  po- 
roučejíce se  k  uvážení  a  opatření  spravedlivému  s  tou  protestací:  bude-H 
jim  od  pp.  bratří  Slomovských  další  příčina  dána,  aby  mohli  replikovati 
a  své  neviny  náležitě  obhajovati." 

Proti  tomu  od  původů  (žalobců)  mluveno  skrze  přítele  jejich: 

„Tito  obvinění,  nechtějíce  dopustiti  čísti  proti  sobě  svědomí  Jana 
Turopolského,  vymyslili  sobě  bezpochyby  jen  proto,  aby  ten  nešlechetný 
účinek  noční  při  zamordování  Mikuláše  Slomovského  na  ně  vyhledán 
býti  nemohl,  některé  příčinky  jalové  toho  svého  nenáležitého  předsevzetí. 
Ale  aby  to,  že  jsou  právní  a  podstatné,  tímto  průvodem  ukázali,  jakžkoli 
se  hrubě  honosí,  tomu  se  místo  nedává." 

„Nebo  neukázali,  aby  Jan  Turopolský  skutečným  počátkem  toho 
nešlechetného  mordu  byl,  anebo  že  někoho  z  nich  ranil  aneb  v  tom 
účinku  jejich  společníkem  byl." 

„Nad  to  výše  tuto  sami  proti  sobě  ukazují,  že  Jan  Turopolský 
od  nich  škodně  zraněn  a  Mikuláš  Slomovský  co  hovado  zroubán  byl. 
Kterouž  příčinou  Jan  Turopolský,  hnut  jsa  milosrdenstvím,  před  právo 
předstoupil  a  právo  za  opatření  jak  osoby  své  tak  Mikuláše  Slomov- 
ského žádal.  Ale  když  v  tom  Mikuláš  od  takového  zroubání  brzo  umřel, 
on  pro  osobu  jeho  právo  více  nenastupoval,  než  přátelům  toho  pozůstavil." 

„Kdež  Jana  Turopolského  také  tím  stíhají,  že  by  sám  sobě  proti 
nim  svědčiti  chtěl,  v  tom  jsou  obvinění  na  omylu.  Nebo  s  nimi  sám 
od  své  osoby  žádné  rozepře  nemá,  anobrž  co  se  osoby  jeho  dotýkalo, 
že  jsou  se  oni  s  ním  rádi  smlouvati  chtěli  i  na  díle  smluvili.  S  bratry 
Slomovskými  pak  že  by  v  této  rozepři  se  byl  spolčil,  s  nimi  na  roku 
stával,  s  nimi  v  radách  sedával,  že  toho  obvinění  ničím  neprovedli  ani 
nikdá  neprovedou,  rovně  jako  toho,  že  by  Turopolský  byl  nepřítelem 
obviněných.  Tím  jen  právu  zbytečné  zaneprázdnění  činí,  jiného  ne- 
obmejšlejíce,  než  pro  tu  postranní  rozepři  aby  hlavní  pře  zastavena  byla." 

Ohledně  námitky,  že  by  svědek  Turopolský  vedle  zřízení  zemského 
a  práv  království  tohoto  veden  nebyl  a  svědomí  nevydal,  od  původů 
doloženo,  že  „oni  byvše  v  daleké  krajině,  a  nevědouce,  budou-li  se 
moci  jakých  svědků  zde  (v  Praze)  uptati,  tak  se  v  této  věci  zachovali 
a  hotovili,  jak  země  jejich  za  právo  drží.  A  tomu  že  ani  Zřízení  zemské 
ani  Práva  městská  nejsou  na  odpor;  dopouštějíf,  aby  cizozemci  v  svých 
krajinách  svědomí  k  soudům  království  Českého  tak  vydávali,  jak  země 
za  právo  drží." 

„A  v  pravdě  tito  obvinění  byli  by  velmi  šťastni  i  ode  všech  chvá- 
lení hodni,  kdyby,  vypravíce  se  do  cizích  zemí  a  království,  svou  roz- 
šafností  to  způsobili,  aby  všecka  království  zřízením  zemským  a  právy 
království  Českého  se  spravovali;  ale  tohof  jim  způsobiti  možné  není 
a  nebude.  A  poněvadž  Jan  Turopolský  svědomí  tak  vydal,  jak  království 
Polské  za  právo  drží,  a  obvinění  právních  příčin,  pro  něž  by  svědomí 
jeho  čteno  býti  nemělo  a  postačiti  nemohlo,  vedle  práva  neprovedli, 
že  pp.  bratří  Slomovští  od  svědomí  Jana  Turopolského  nijakž  upustiti 
nemohou:  poněvadž  ten  při  té  šarvátce  byl  a  tak  nejlépe  o  té  vší  věci 
vysvědčiti  mohl." 


Digitized  by 


Google 


294  Bedřich  Vilém  Spiess:  U  divého  muže. 

„A  protož  pro  vyhledání  tak  nenáležitého  mordu  nočního  že  čteno 
býti  má  a  v  této  při  že  dostatečné  býti  může.  S  tím  že  se  poroučejí 
k  uvážení  a  opatření  spravedlivému." 

Zase  od  obviněných  skrze  přítele  mluveno: 

«0d  svědků  prve  čtených  slyšáno,  kterak  Jan  Turopolský  Danilovi 
Markrabovi  bradýři  rukou  dáním  svú  čest  a  víru  zavázal,  že  z  měst 
Pražských  vyjíti  nechce,  leč  mu  od  hojení  zaplatí.  Ale  nad  takovým 
slibem  že  se  zapomenul  a  víry  nezdržei.  A  proto  po  právu  tu  platném 
Jan  Turopolský  jako  ten,  kterýž  víry  nezdržei,  ale  nad  svou  ctí,  nad 
niž  v  světě  nic  dražšího  není,  se  zapomenul,  svědčiti  nemůže.  Práva 
zajisté  království  Českého  zjevně  vyměřují,  kde  se  hrdla  dotýče,  jací 
býti  svědkové  a  průvodové  mají,  totiž  světlí,  patrní,  dostateční  a  pořádní. 
Na  tom  nejpevnějším  gruntu  že  pánové  Kechl  a  Orgies  svou  spravedlnost 
a  nevinu  založili  a  vedle  práva  a  zřízení  království  Českého  spravedli- 
vého rozsudku  očekávati  budou  jako  ti,  kterýmž  lépe  jest  se  hájiti  nežli 
dopustiti,  aby  je  původcové  přemohli.* 

K  tomu  od  žalobců  mluveno  skrze  přítele:  „Kdyby  se  na  tu  dlouhou 
řeč  odpověď  dáti  měla,  že  by  tomu  mluvení  nikdá  konce  nebylo.  A  protož 
těm  zbytečným  obranám  že  v  ničemž  místa  nedávají,  poněvadž  se  tuto 
dotýče  vyhledání  nočního  nešlechetného  a  hrozného  mordu,  v  kterýchžto 
příčinách  zřízení  zemská  a  práva  království  Českého  i  těm  pochopům 
aneb  jiným  zavrženějším  lidem  svědčiti  dopouštějí.'* 

S  tím  strany  ku  právu  přistoupily.  Jim  z  uvážení  oznámeno  oustně: 
poněvadž  tato  pře  o  toho  svědka  vyslyšena  a  zavřena  jest,  aby  obě 
strany  ve  čtvrtek  nejblíže  příští  (3.  září  1592)  k  nálezu  stály.  Což 
když  učinily,  tehdy  pan  purkmistr  Petr  Koch  a  rada,  vše  s  pilností 
pováživše,  takto  mezi  stranami  svým  nálezem  vypověděli: 

„Poněvadž  Kliment  Kechl  z  Hollenštejna  a  Jan  Orgies  předně  toho, 
že  by  Jan  Turopolský  je  z  smrtedlného  zranění  Mikuláše  Slomovského 
při  právě  tomto  právní  a  pořádnou  žalobou  obvinil;  potom,  že  by  on  sám 
Mikuláše  Slomovského  zamordoval;  a  naposledy,  vybrav  se  z  království 
tohoto  a  obrátiv  se  do  království  Polského,  aby  se  takového  mordu  tím 
snáze  očistil,  že  by  se  s  pány  bratry  Slomovskými  proti  nim  spolčil 
a  z  toho  tovaryšství  na  záhubu  jejich  osob  svědomí  proti  právům 
království  Českého  vydal,  vedle  práva  neprovedli:  z  té  příčiny  duostoj- 
nému  knězi  Maximilianovi,  kanovníku  Poznaňskému,  a  panu  Janovi, 
bratřím  vlastním  Slomovským  a  krevním  nejbližším  přáteluom  Mikuláše 
Slomovského  zamordovaného,  proti  nadepsaným  KUmentovi  Kechlovi 
z  Hollenštejna  a  Janovi  Orgiesovi  dává  za  právo  tak,  že  svědomí  Jana 
Turopolského  v  království  Polském  vydané  pro  vyhledání  nočního  mordu 

čteno    býti   má.«  (Dokončení.) 


Digitized  by 


Google 


G       @)- 


-(®       O 


iii;i.iiii!i:í  I  i;i;iiiiiiii'i  iJiiiiiii!iiiiiiii:ní::;!:!;iJj:i;i:iTiiii!!ii!i!i!i'!'!ii!:!!i!'!!^^       híijiIiíii  !ii!IiIii;iiij:íI!I!iiíiii!íiiiiii!iiiii!1  •  :•:  m:;:::  i  ::\\ 


^ 


e^ 


Marie  Konopnická. 


'"^ŇŠV) 


Ov^' 


[S 


Digitized  by 


Google 


296  Pavla  Maternová:  Marie  Konopnická. 


PAVLA  MATERNOVÁ: 

Marie  Konopnická. 

(Lístek  jubilejní.) 

Slavná  básnířka,  z  níž  před  třemi  lety  přinesly  „Květy"  ukázky  prosy 
i  poesie,  jakož  i  podobiznu  s  náčrtkem  životopisným,  dovršila 
letošního  roku  251etí  své  literární  práce.  V  celé  Polsce  oslavují  svoji 
jubilantku  s  dojemnou  vděčností  a  s  nejupřímnějším  nadšením.  Umělci 
výtvarní  i  hudební  skladatelé  druží  se  k  spisovatelům  a  básníkům, 
a  všichni  jako  jediná  umělecká  rodina  podávají  bez  řevnivosti  a  závisti 
vynikající  družce  vonné  květy  ducha  i  srdce  holdem  slavnostním.  Přední 
listy  belletristické  posvětily  jí  celá  slovem  i  obrazem  nádherně  vypravená 
čijla,  a  všecky  listy  vůbec  přinášejí  oslavné  články.  Nás  zajímá  nad  jiné 
článek  Henryka  Sienkiewicze,  uveřejněný  v  červnovém  čísle  „Bibliotéky 
Waršawské**,  který  níže  v  překladu  podáváme,  soudíce  důvodně,  že 
nemůže  proneseno  býti  slovo  závažnější  a  důvěry  hodnější  ani  u  nás 
o  slavné  polské  básnířce  než  slovo  neméně  velikého  básníka  prosou, 
soudruha  jejího  Henryka  Sienkiewicze.  Podáváme  však  čtenářům  českým 
nezkráceně  mínění  velikého  belletristy  polského  o  Marii  Konopnické 
také  proto,  že  jest  jím  krásně  ukázán  a  doložen  ideální  vztah  vzájemné 
radostné  úcty  a  lásky  mezi  druhy  v  umění,  kde  pravá  velikost  jedna 
nebojí  se  velikosti  druhé  a  nesnaží  se  malicherným  zastiňováním  oné 
vyvýšiti  nebo  lépe  osvětliti  sebe  samu  .  .  .  Zvláště  závěrečná  slova 
článku  Sienkiewiczova  jsou  po  té  stránce  nejvýš  pozoruhodná. 

Pokud  sami  pověděti  můžeme  čtenářům  „Květů"  něco  nového  od 
poslední  své  zprávy  z  r.  1898,  zaznamenáváme  v  tvorbě  Konopnické 
novou  knihu  prosy  z  téhož  roku  (1898)  „Ludzie  i  rzeczy"  (Lidé 
a  věci),  sbírku  to  obrázků  z  cest  i  měst,  —  (z  níž  přeložen  článek 
„Za  krat^-  (Za  mříží)  v  „Ženském  Světě-  r.  1900,  dojemný  to 
obrázek  z  varšavského  života  vězeňského)  —  a  sbírku  poesií  „Italia", 
knihu,  stojící  na  výši  nejčistšího  nazírání  a  nejhlubšího  cítění  uměle- 
ckého, s  mistrným  podáním  obého  v  dokonalých  verších.  Z  knihy  té, 
jejíž  překlad  dokončujeme,  přinášejí  „Květy"  řadu  ukázek. 


Digitized  by 


Google 


Henryk  Sienkiewicz:  Marie  Konopnické.  297 


HENRYK  SIENKIEWICZ: 

Marie  Konopnická. 

Rreložila  Pavla  Maternová. 

yyy  luví  a  zpívá  —  jak  za  bytosti  tak  i  za  věci,  které  buď  si  ne- 
/  \  uvědomívají,  že  jsou,  anebo  jsou  němé.  A  vskutku:  všichni 
„vydědění**,  starci,  vdovy  a  sirotci,  všichni,  kdož  mají  hlad,  jimž  je 
chladno,  smutno  a  těžko  na  světě,  všichni,  již  úpí  pod  přesilou  přírody 
i  společnosti,  pod  pohrdou  a  pod  nemilosrdenstvím  mocných  —  kdyby 
směli  a  měli  vysloviti  v  písni  svůj  osud  a  svoje  hoře,  vypovídali  by 
je  Jejími  slovy.  Ona  jest  jejich  žalobou  nebesům  a  jejich  orodovnicí 
u  sy^ch.  Nejednou  pozvedala  k  výšinám  oči  plné  slz  nebo  i  hněvu 
a  tázala  se:  —  Proč  tomu  tak?  Proč  jest  tolik  zla,  tolik  bídy,  tolik 
utrpení,  tolik  zoufalosti?  —  Znělo  to  nejednou  jako  výčitka,  a  proto 
i  kritika,  zvlášť  ona,  jež  jest  spíše  přísnou  než  chápající  a  vlídnou,  vy- 
týkala jí  nejednou  nedostatek  víry  a  shody  s  výroky  Prozřetelnosti. 
Zapomínáno  při  tom,  že  takové  otázky  dává  Bohu  jménem  nešťastných 
nikoli  filosofický  duch,  který  v  něho  nevěří,  ale  bolem  rozryté  srdce, 
jež  trpí.  Zapomínáno,  že  podobných  žalob  plno  jest  ku  př.  ve  Starém 
Zákoně,  a  že  dostalo  se  jim  nejvyšší  sankce  v  Zákoně  Novém  slovy:  — 
„Bože  můj,  proč  Jsi  mě  opustil?"  —  Chudoba,  zatlačená  v  koleje 
bídy  a  neštěstí,  trpí  nejčastěji  bez  reptání,  myslíc,  že  to  přirozený  běh 
věcí  lidských;  ale  vycítí-li  srdce  básníkovo  bolest  všech,  pak  musí 
žalovat  —  žaloba  ta  není  nevěrou,  ale  spíše  modlitbou. 

I  táže  se  básnířka,  trpí,  pěje  a  mluví  —  za  podkroví  měst  i  za 
chaty  vísek,  ale  především  a  zvláště  za  tu  polskou  vesnici,  z  níž  vy- 
rostla, a  jež  ji  sobě  ke  cti  své  odkolébala.  Veřejné  selské  poddanství 
jest  věcí  minulosti;  minulo  —  a  již  se  nevrátí,  ale,  jako  dříve,  zůstal 
chlop  v  poddanství  u  temnoty,  v  závislosti  na  poloze,  na  úrodě  a  ne- 
úrodě,  na  větru,  dešti  a  krupobití,  na  nedostatku  nebo  nadbytku  práce,  — 
zůstal  ve  jhu  starosti,  choroby,  bídy,  smrti.  V  té  koudeli,  z  níž  se 
přede  šedá  nit  selského  života,  jest  více  uzlů  a  pazdeří  než  hladkého 
útku,  a  často  také  trhá  se  ta  nit  ukrutně  a  tragicky.  A  této  slasti 
i  strasti,  té  chudobě,  té  sirobě,  tomu  hladu  po  komůrkách,  těm  hojným 
slzám,  tomu  přirozenému  přilnutí  k  matce  zemi,  která  časem  objevuje 
se  macechou,  té  bezmála  mystické  závislosti  na  slunci,  na  mracích, 
deštích  a  kroupách,  těm  jenom  zpola  sebe  vědomým  myšlenkám,  citům, 
instinktům  dává  Konopnická  výraz  tak  mocný,  jak  toho  nikdo  před  ní 
nedovedl.  V  její  poesii  tkví  duše  chlopa  a  bije  chřopské  srdce;  jest 
v  ní  slyšeti  veské  zvony  i  zvonky  stád,  řinčení  kos  a  srpů  i  domácí 
tón  vesnické  písně,  a  jest  to  slyšeti  s  takou  silou  a  pravdou,  že  vůči 
umělecké  dokonalosti  těch  selských  ech  podléháme  dojmu,  jakoby  hrál 
někdo  na  vysokém  štítě  Parnassu  na  píšťale  vyřezané  z  polské  vrby.  — 
Ale  pravil  jsem,  že  mluví  nejen  za  lidi.  Vždyť  jest  ze  vsi  přímá  cesta 


Digitized  by 


Google 


298  Henryk  Sienkiewicz: 

k  přírodě.  Tu  opět  vkládá  v  ni  poetka  srdce  vlastní  a  zpívá  za  ni:  za 
roli  živitelku  i  lány  obilí  i  za  vonné  louky  i  za  mokré  nezabudky, 
které  „celou  hrstí  otevřely  modré  oči",  jakoby  udiveny,  že  někdo  do- 
vede za  ně  cítit  i  mysliti,  —  i  za  vrby  u  potoků  i  za  břízy,  které 
pláčí  pokaždé  z  rána  „perlami  rosy".  A  jest  v  tom  veliká  pravdivost  — 
i  rozlehlost  polí,  jest  síla  a  světlo  a  barva  a  vůně  a  takový  život, 
takový  nepochopitelný  dar  slévání  se  s  přírodou,  že  bezděky  se  ti  zdá, 
kdyby  vítr  mohl  svištěti  a  bor  šuměti  lidskou  řečí,  musil  by  vítr  vát 
a  les  šumět  jenom  Jejími  slovy. 

A  v  tom  tkví  veliký  význam  poetky  a  její  písně.  Jeden  z  kritiků 
dobře  pověděl  o  poetce,  že  přenáší  své  srdce  do  centra  všeho.  Jinými 
slovy  možno  říci,  že  jí  se  vyslovuje  země  i  lid,  který  ji  obývá.  Za- 
jisté, vznešený  to  úkol  básníkův!  Ale  poslední  dobou  zvykali  nás  pěvci 
naši  něčemu  jinému.  Někteří  vystavovali  na  odiv  svoje  nahé  duše,  na 
něž  nebyli  jsme  zvědavi,  žádajíce  si  pro  ně  našeho  obdivu  —  snad 
jako  pro  pustou  step,  zdupanou  stády  divých  a  bezuzdných  koní  — 
pudů;  ale  nebylo  v  tom  ani  pravdy  ani  síly.  Duše  byly  sice  vskutku 
dosti  pusté  —  ale  nikoli  rozsáhlé,  a  proto  divoké  ony  koně  podobaly  se 
spíše  červům  prolézajícím  návoz  nežli  splašeným  ořům.  Jiní  analysovali 
pečlivě  svoje  myšlenky  a  city,  svůj  vztah  ke  světu,  své  pochybnosti, 
své  nálady,  svoje  výpravy  do  končin  krásy,  v  říši  reflexe  nebo  snění 
a  tvořili  lyriky  často  velice  mistrné,  často  oděné  tak  vynikající  formou, 
že  to  až  zastiňovalo  obsah  —  což  přivodilo  jakousi  prázdnotu.  „Šumný 
let  obrovských  ptáků*  stal  se  již  vzpomínkou.  Po  většině  nebylo  vlastně 
nejen  nijakého  šumu,  ale  nebylo  ani  vůbec  vzletu.  Artifex  jevil  se 
znamenitým,  vat  es  zmizel  s  obzoru  literárního.  A  z  té  zevrubnosti 
analysy,  z  toho  miniaturního  způsobu  líčení,  z  toho  příliš  pečlivého 
výběru  slov  jako  kamenů  do  mosaiky,  z  toho  shledávání  citů,  myšlenek 
a  dojmů  hračkám  podobných  válo  cosi  chladného  a  soběstačného. 
Byl  to  především  nezměrný  egoismus,  který  poněkud  také  je  známkou 
staroby,  neboť  mládí  zajímá  se  spíše  světem  vnějším  nežli  vlastními 
těžkostmi.  Taká  byla  značnou  částí  nová  poesie  posledních  let  — 
nehledíc  k  oné  ještě  novější,  jež,  honíc  se  za  jakousi  pralešskou  samo- 
bytností,  uvolnila  a  pokazila  věky  vytvářenou  úpravu  formy  a  na- 
plnila ji  obsahem  tak  nejasným,  že  nikdo  nemůže  porozumět,  oč  vlastně 
jde.  Ale  většinou  poeta  Sobek  překvapoval  svět  filtrem  vlastního  já, 
tvoře  jen  sobkovskou  analysu  a  sobkovskou  lyriku.  To  je,  konečně, 
docela  pěkné  a  obohacuje  to  poklad  obecný,  má-li  taký  tvůrce  jméno 
Mickiewicz.  Stowacki  nebo  Krasiňski;  jinak  však  povstávají  věci  příliš 
pošetilé,  jakoby  bez  pohlaví  a  droboučké  písně,  „jakých  nevydechne 
široká  hruď*. 

Jest  pak  věcí  podivnou  a  zároveň  nesmírně  charakteristickou,  že 
s  oním  proudem  sobkovským  neplynuly  právě  ženy.  Neboť  zatím,  co 
poeti  muži  vpatřívali  se  v  sebe  jako  Buddha  ve  svůj  pupek,  ony  snuly 
starou  zlatou  nit  oné  tvořivosti,  jež  měla  právo  zvát  se  „million"  *.  .  . 
A   tak  jedna ^)   tká   hedbávím,    zlatem   a   duhou   na  obrovském   stavu 

*)  Deotyma.  Pozn.  překladatelky. 


Digitized  by 


Google 


Marie  Konopnická.  299 

pravé  epos,  v  němž  blýskají  zbraně  husarské  a  král  obr  vrhá  hrozný 
stín  na  panování  Moslemínovo;  druhá,  ^)  ač  nevázanou  mluví  řečí,  po- 
svěcuje celý  život  současné  společnosti,  dávajíc  život  ten  její  duši, 
starajíc  se  o  její  obnovu  i  vzpružení  —  a  vynášejíc  z  temna  známé 
postavy  a  známé  osudy;  třetí**)  vznáší  se  jako  labuť  ohromnými  křídly 
nad  námi,  a  v  křiku  toho  velikého  ptáka  slyšeti  jest  křik  země  i  lidu. 
Země  i  lid  jsou  v  ní  a  ona  labuf  v  nich.  A  ten  svazek  netrhá 
se  nikdy,  nebo,  vesluje-li  ona  sněhobílými  letkami  až  někam  na  kraj 
světa,  nad  nedohledné  pustiny  brasilské,  to  proto,  že  v  oněch  pustinách 
buší  polská  sekera  a  tekou  polské  slzy.  Vznáší-li  se  pod  nebem 
vlaským,  i  tam,  pod  paprsky,  chvějícími  se  ,z  azurových  stanů",  pod 
tím  ohromným  sluncem,  tváří  v  tvář  dni,  který  , nevstává,  leč  vzlétá", 
připomíná  sobě  svoji  severní  krajinu  a,  všecka  vzrušena,  dí  s  upřímným 
žalem : 

. . .  Leč  z  jiných  krajin  v  dáli  kráčí  moje  noha, 
tam  úsvit,  ráno  v  slzách,  dlouho  prosí  Boha, 
by  nekázal  mu  zírat  na  starý  bol  světa. 

Jinak  však,  přes  chvíle  žalu,  stesku  ba  i  hořkosti  milo  jest  jí 
v  tom  slunečném  kraji.  Kraj  ten  ji  oživuje,  posiluje,  rozehřívá  jí  křídla. 
Spojujef  poetku  s  Itálií  její  arijská  duše.  Cítí  tam,  co  cítí  každé  dítě 
latinské  kultury:  cítí  se  vnučkou  Itálie.  Chápe,  že  rodná  její  matka 
vyssála  z  oné  hrudi  víru,  vědu,  kult  krásy,  slovem,  celou  civilisaci. 
A  že  srdce  básnířčino  bije  stále  jediným  velkým  milováním,  že  její  oči 
nedovedou  jinak  než  s  touto  láskou  hleděti  na  svět,  naplňuje  ji  radostí 
a  nadšením  tento  pocit  bezprostředního  svazku  mezi  duší  roditelky 
a  onou  slunečnou  kulturou,  onou  nevyrovnanou  krásou. 

Pocit  tento  chvěje  se  v  každém  verši,  zjemňuje  vnímavost  poetčinu 
a  činí  ji  schopnou,  aby  hluboce  a  silně  vycifovala  italský  život  i  pří- 
rodu. Tak  loretské  zvony  zvučí  jí  jako  cosi  známého  a  kdysi  už 
slýchaného.  Rozkoš  oné  chvíle,  kdy  „Cimabue  štětce  složil  s  tváří 
tichou,  usměvavou"  procifuje  jako  Florenfanka  z  XIII.  věku.  Rozradují 
ji  též  nesmírně  „andělští  skřipkáři"  starého  Vivariniho,  Belliniho  nebo 
novějšího  Carpaccia.  Příroda,  památky,  obrostlé  břečfanem  a  divokým 
vínem,  pinie  na  pozadí  římských  západů,  cypřiše  hřbitovní  ve  Fiesole, 
blankytná  průzračí  San  Miniato,  veliké  rozlivy  benátské,  geniální  vý- 
tvory dláta  a  štětce  —  všecko  to  chvěje  strunami  její  duše,  pokud  se 
neodezvou  zvučně  a  vroucně  věčné  kráse  a  nevyzpívají,  co  vycítily. 

Zatím,  co  takto  přelétala,  af  už  za  Atlantik  či  pod  nebe  vlaské 
nebo  do  kraje  starého  Avignonu,  šířily  se  obzory  poetčiny,  poesie  její 
rostla  stále  novým  životním  jádrem,  a  forma  stále  se  zdokonalovala. 
Srdce  její,  letíc  za  chtopskou  družinou  do  brasilských  lesů,  trpělo  tam 
a  prožívalo  lós  celé  družiny  tak  mocně,  že  vzmocnivši  i  bez  toho  silnou 
obraznost,  dalo  jí  dar  takořka  jasnovidění  oceánů  a  pustin.  Kdo  je  zná, 
musí  přiznat,  že  tam  tak  jest,  jak  ona  vidí.  To  moře,  kdy  je  rozpoutá 
bouře,  takto  se  peří  a  právě  takovými  ryčí  hlasy;   pustina   pod  obrat- 

*)  Eliza  Orzeszkowa. 
**)  Konopnická. 


Digitized  by 


Google 


300  Henryk  Sienkiewicz: 

níkem  dýše  takovým  opravdu  smrtícím  výdechem.  Pravda,  vše  je  pravda! 
A  z  tohoto  uhodnutí  pravdy,  z  toho  nevystihlého  soucítěni  s  bludnou 
lidskou  družinou,  z  těch  jasnovidění  —  z  takovéhoto  nepochopitelného 
daru  vnikání  v  přírodu  živlů  i  lidí  mohla  toliko  povstati  ona  přímo 
obdivuhodná  píseň  o  Panu  Balcerovi,  v  níž  spanilá  sloka  honí  ještě 
spanilejší,  z  každé  září  krása,  pravda  a  síla,  a  všecky  spolu  tak  jsou 
prosté,  jako  duše  chíopa  a  tak  ušlechtilé  a  dokonalé,  jako  řecké  sloupy. 

Totéž  možno  říci  o  cyklu  « I  talia".  Jest  v  něm  vlaské  slunce 
a  vlaský  azur  a  vlaská  krajina  tak  plná  tiše  a  poesie,  jako  na  obrazech 
Boecklinových ;  i  prostota  Quatro-centa  i  nádhera  Renaissance  i  vycítění  celé 
té  hluboké  a  vzácné  kultury  tak  živé  a  znamenité,  jakého  dospěti  může 
jediné  dítě  národa,  který  po  dlouhé  věky  byl  jejím  korouhevníkem 
na  nejdále  posunuté  hranici. 

A  přece  zase  ten  nesmírně  pravdivý  a  věrný  obraz  Itálie  má  jisté, 
sobě  vlastní  zabarvení,  jehož  mu  dodalo  odražení  se  v  polské  zřítel- 
nici —  a  snad  v  polských  slzách.  Jest  v  těch  písních  jakýsi  ohlas, 
jenž  nadletuje  jakoby  velice  zdaleka,  jenž  něco  připomíná  a  jenž  se 
táže:  „Znáš-li  ten  kraj?"  Jest  jakási  tesknota  širých  polí,  a  když  znějí 
ku  př.  překrásné  zvuky:  „ — Slyš,  s  loretánské  věže  zvon  jak  Ave! 
prosí"  —  zdá  se  ti  bezděky,  že,  až  ten  zvon  přestane  bíti,  ozvou  se 
v  tiši,  pod  zlatou  a  liliovou  záplavou,  jakési  hlasy  v  dobře  ti  známém 
a  drahém  jazyce: 

, Zdrávas,  Maria,  milosti  plná,  Pán  s  Tebou  ..." 

A  vzpomeneš  sobě  na  tu  tichou  krajinu,  v  níž  bije  srdce  poetčino, 
a  za  niž  ona  mluví. 

A  tato  právě  schopnost  obdivuhodného  a  zároveň  věrného  pění 
za  zemi  a  lidi  —  schopnost,  propůjčená  toliko  vyvoleným  —  jest 
hlavním  znakem  poetky  i  její  poesie. 

Ale  to  není  ještě  vše.  Aby  někdo  vyzpíval  vesnu,  májovou  noc, 
světlo  měsíční,  tichý  klid  noci  a  vůni  bezu  a  jasmínu  —  musí  se  na- 
roditi slavíkem.  Čím  větší  šířku  života  objímá  básník,  čím  vyšší  city 
chce  vyjádřiti,  čím  více  touží,  čím  vznešeněji  myslí,  tím  více  musí 
míti  strun  ve  své  lyře.    Jak  o  tom  pěje  Stowacki: 

„—  Chci,  aby  jazyk  myšlenky  vše  vděky 

vždy  vyslovoval,  ohebný  a  křepý, 

byl  časem  prudký  jak  blesk  starověký 

a  časem  smutný  jako  píseň  stepi; 

byl  někdy  jako  postesk  Nymfy  měkký 

a  někdy  jako  andělů  řeč  lepý, 

by  všecko  proletoval  křídlem  ducha, 

by  v  sloce  takt  byl  —  a  ne  uzda  hluchá. 

•  Vše  zavřít  v  sloku,  zamhliti  ji  touhou, 
pak  blýskati  z  ní  blyskavicí  tichou, 
pak  zlaté  záře  objevit  ji  prouhou, 
pak  náhle  vzdout  ji  dávných  předků  pýchou, 
pak  Arachny  ji  utkat  prad  dlouhou, 
pak  slepit  z  hlíny  svojí  dané  líchou 
vlaštovčí  hnízdo  svoje  nad  veřeje, 
jež  v  sobě  slunci  na  východě  pěje." 


Digitized  by 


Google 


Marie  Konopická.  301 

A  právě  to  ona  umí,  a  to  v  stupni,  tak  vysokém  jako  málo  kdo 
ze  všech,  kdo  píší  dnes.  Jazyk  její  dovedl  vskutku  kanouti  jako  rosa, 
hráti  jako  píšfala  pastýřská,  tlouci  jako  slavík,  skřečeti  jako  orel,  hlučeti 
jako  bouře  —  a  býti  v  písních  polské  vsi  jako  děcko,  které  pláče 
anebo  dívčina  selská,  která  tančí  —  a  v  písních  biblických  jako  třesk 
hromu.  Ona  ti,  čtenáři  polský,  i  tvoji  zemi  i  tvoje  city  vysloví  a  vy- 
zpívá ve  tvé  krásné  mluvě  s  takou  silou  a  líbezností,  že  se  až  sám 
zadivíš  bohatství  té  mluvy.  Znáf  ona  skrz  naskrz  velkou  pokladnici, 
ví,  kde  leží  klenoty  a  čerpá  z  ní  oběma  rukama  a  rozhazuje  a  sype, 
ale,  rozhazujíc  a  sypajíc  —  ještě  přischrání. 


Vyzvedl  jsem  jen  kladně  stránky  její  písně,  neboť  v  také  chvíli 
tak  se  slušelo.  Vždyť  jsou  to  obžinkyl  Ostatně,  kdo  ví,  nemělo-li  by 
se  tak  činiti  vůbec,  mluví-li  se  o  tvůrcích  takové  míry.  Pták  to  široko- 
perutý,  strom,  který  vysoko  vyrazil  v  rodném  lese,  sláva  velká  a  jasná, 
pěvkyně  srdcem  milující,  duchem  i  mluvou  vládnoucí,  jedna  z  pravých 
dědiček  po  velké  epoše  národní  poesie.  Činnosti  takové  krátkými  slovy 
nelze  obsáhnouti  ani  jí  v  ně  pojati,  —  ale  sluší  se  a  spravedlivo  jest 
pokloniti  se  básnířce  a  uctíti  ji  ve  chvíli,  kdy  cítí  se  tím  povinnou  celá 
naše  veřejnost. 


Digitized  by 


Google 


302  Pavla  Matemová: 


Z  básní  Marie  Konopnické. 

Přeložila  Pavla  Matemová. 


JITRO  V  BENÁTKÁCH. 

Pták-slunce,  rajka,  vzlétl,  roztřepal  své  peří, 
půl  nebes  letem  vznítil,  projiskřil  půl  moře 
a  metnul  píseň  světla  šírém  po  prostoře, 
až  trubadura  noci,  měsíc,  vypěl  z  dveří. 

Zem  leží  v  perlách  rosy,  Danae.    Kol  spoře 
již  odcloněna  cípy,  chmura  mhly  se  šeří, 
a  zlatých  na  poduškách  slední  purpur  střeží 
si  jitra  růže  rudé,  padlé  z  rukou  Zoře. 

Den,  miláček  tvůj,  spěchá,  lepá  Itálie, 
v  mžik  nesmírné  tvé  vody,  širé  nebe  kryje, 
tvé  okřídlené  slunce  nevzchází  —  to  vzlétal 

Leč  z  jiných  krajin  v  dáli  kráčí  moje  noha, 
tam  úsvit,  ráno  v  slzách,  dlouho  prosí  Boha, 
by  nekázal  mu  zírat  na  starý  bol  světa. 


INCANTO. 

Chlad,  úsvit  šerý.    Porosené  peří 
mhly  z  Lida  táhnou  přes  dřímotné  vody. 
V  tom,  plusk!  ...  zdi  staré  arsenál  kde  šeří, 
loď  robotnická  brázdí  siné  brody. 

Tu  mladý  hlas  vpád  tiché  do  pohody, 
benátská  píseň  stará;  do  bezbřezí 
sto  mužských  hlasů  za  ní  v  doprovody 
jak  orkán  letí,  volnost  svoji  měří. 

A  ztichli.    Ve  mhlách  přes  Murano  plynou. 
Slyší    Z  huti  bystře  zvonu  zvuk  se  nese; 
a  znova  zpívat  začíná  hlas  mladý. 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Mane  Konopnické.  303 

A  znova  ze  sta  hrudí  za  dívčinou 
sto  mužů  zpívá.    Než  loď  břehu  tkne  se, 
jest  jejich  echo,  moře,  jas  kol  všady. 


ROLANDOVO  KOPÍ. 

Nuž  ukažte  mně  zbraň  tu  bohatýrů, 
to  dřevce  —  zbytek  velkých  kdysi  věků! 
Nech  zkoupu  duši  ve  mladosti  vděku, 
nech  kouzlo  její  opřede  mou  lyru! 

Jak  na  obrovskou  zrobeno  je  míru  I 
Kdo  z  vás  je  zdvihne,  děti  toho  věku? 
V  čí  slzách  zbraň  dnes  zaleskne  se  reků, 
zbraň  rytíře,  jenž  zhynul  za  svou  víru? 

Nuž  ven  s  ním  rychle  I    Snad  se  strhne  bouře, 
snad  blesk  se  vzbudí  v  šedé  mračen  chmouře 
a  sletí  na  hrot  zbraně  divu  hodné  1 

Leč  —  ticho.  —  Spi  jen  ve  prachu  a  stínu  .  . 
Dnes  nikdo  nedá  život  za  vidinu  .  .  . 
Ty  čekej  .  ,  .  čekej  ...  do  soudného  do  dne! 


MARINO  FALIERI. 

Jen  sedm  dní  má  doze  v  žalář  uvržený, 
by  v  život  zíral  zpátky  nežli  bude  sfatý. 
I  myslí  prvního  dne  na  zradu  své  ženy 
a  bije  do  zdi  hlavou,  proklíná,  sám  klatý. 

Den  druhý  zuří  pomstou;  lomcuje  tu  vraty, 
tu  řetězy  své  trhá,  na  smrt  rozvzteklený  .  .  . 
Dne  třetího  již  ztichnul.    Myslí,  smutkem  jatý, 
jak  křehkou  cnost  je  žen,  jak  šalebné  dob  změny. 

Dne  čtvrtého  vlas  její  kmitá  se  mu  zlatý 
a  ňader  alabastr  s  hrozny  sněžné  pěny  — : 
i  svíjí  se  Jak  červ,  svou  touhou  umučený. 

A  slovo  odpuštění  vzkazuje  v  den  pátý, 
a  v  šestý  —  nejsladšími  přizývá  ji  jmény  .  .  . 
mra  v  sedmý  s  její  visí  —  nevidí  své  katy. 


Digitized  by 


Google 


304  Pavla  Matemová: 

V  ZÁTOCE  BÁJÍ. 

VILLA  CICERONOVA 

Cicero?    Moře  samo  božským  rythmem  bilo, 
myšlenky  tůň  mu  v  slova,  v  hlásky  rozperlilo 
a  v  každou  vlilo  perlu  hudbu  svého  echa, 
že  ještě  po  staletích  ze  slov  znova  spěchá. 

Cicero?    Z  oné  vlny,  jež  mi  k  lodi  běží, 
ta  mluva  vstala  prudká,  příval  bez  otěží, 
řeč,  z  níž  se  jiskří  slunce,  na  rtech  s  pěnou  zhrdy, 
řeč,  při  níž  koleno  své  ohýbal  Řím  hrdý. 

Tu  tedy  pod  myrtami  procházel  se  v  chládku, 
své  každé  slovo  koupal  v  blankyte  jak  k  svátku, 
a  opojen  těch  vinic  lichotivým  šumem 
tu  stál,  že  lid  to,  mysle,  tu  se  vítal  s  tlumem. 

Tu,  měkkou  dlaní  bloudě  po  etrurské  váze 
se  učil  okrouhlost  jak  svírat  u  výraze, 
jímž,  nech  i  proklínal  by,  volaje:  „banital" 
přec  krása  chvěla  by  se,  jež  v  té  váze  skryta. 

Ah,  zřím  tě,  Katilinol    V  jasné  síni  sedí 
Římané  mlčenliví,  ostříhaní,  smědí, 
sníh  tógy  senátorské  jejich  údy  halí. 
Tak  sedli  do  půlkruhu,  aby  hlasovali. 

Jim  pýcha,  nedůvěra,  bázeň  stáhly  líce. 
Uprostřed  z  trojnoze  dým  od  kaditelnice 
se  tenkým  modrým  proužkem  do  podstropí  vije, 
kol  nahá  ovívaje  ramena  a  šíje. 

Posuňky  shodují  se.    Z  togy  hustořasé 
dvé  prstů  jak  srp  luny  stále  pozvedá  se; 
tam  oblouk  obočí  se  chmurný  hrozbou  klene, 
tu  vášeň  křiví  prst  u  ruky  napřažené  .  .  . 

Kraj  lavice  ty  sám,  ó  Katilino,  sedíš, 
svým  okem  násilnickým  tvrdě  k  zemi  hledíš. 
Tvář  z  bronzu  pobělala  .  .  .  zbělilo  ji  záští. 
Tvé  pěsti  na  kolenou  .  .  .  Vztekem  to  v  nich  praští. 

Vlas  zježený,  krk  schýlen  osudem  —  ne  zkruchou 
ty  mlčíš.    Kdybys  mluvil,  jasně  cítím  tuchou, 
ne  hlasem  svým  —  ty  mluvou  promluvil  bys  vlčí. 
Leč  mlčíš.    Blesky  z  mraků  bijící  —  tak  mlčí. 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Marie  Konopnické.  305 

Vidím  těl    Místo  prázdné  ke  tvému  se  druží: 
odsunuli  své  togy  opatrní  muži, 
by  roucha  nedotkli  se,  které  halí  tebe. 
Nad  hanbu  potupnější  kolkol  chlad  tě  zebe. 

Tam  jeden  z  výš  sedících  lebku  schýlil,  lysý, 
i  čelo,  znamenané  velkými  vpříč  rysy; 
v  dlaň  ukryl  oči;  prsty,  do  nichž  hlavu  sklání, 
zpět  tiskne  v  důlky  slzy,  stud  či  pohrdání. 

Šum  tichý  vane  síní;  naklánějí  hlavy, 
ne  slova  —  pohledy  jen  letí  do  rozpravy. 
Co  chvíli  kosou  střelu  víčka  propouštějí  — 
tam  na  rtech  jediného  duše  všechněch  Ipějí. 

Muž  stojí  před  sedadly,  postavy  jest  lepé; 
v  tom  sboru  jediný  snad  unik  vášni  slepé. 
S  posunem  vděkuplným  pěstěné  své  ruky 
teď  mluví.    Perly  tekou  —  jeho  slova  zvuky. 

On  mluví.    Každé  slovo  na  vážky  dát  zlaté  .  .  . 
Cicerol  —  Proti  němu  kdo  se  nepomate? 

„Občané  ..."  dí,  „vis  .  .  .  virtus  .  .  .  cnost,  jíž  vše  je  živo  ..." 
Hlas  zvučnější  je  spěže,  tvrdší  nad  kladivo. 

Schvěl  paprsk  sluneční  a  k  nohám  se  mu  stele. 

Dí:  „. . .  právo  .  .  .  národ  .  .  .  mír  .  .  ."  dí:  „. . .  spolubydlitelé  .  .  ." 

Jak  velké  výrazy!    Co  váhy  v  nich  a  síly  I 

Na  čele. širokém  mu  nabíhají  žíly. 

I  umlká  a  slouchá,  jak  se  ozvuk  nese, 
odražen  od  portiku,  po  všech  sloupů  lese, 
jak  vráží  do  hlavic  kol,  až  i  hyne  v  křoví, 
kde  šepce  akantu  list:  „Smrt  Katilinovil" 


I  slouchám,  ruka  do  vln  klesá  s  lodi  kraje, 
i  myslím,  minulost  až  sem  jak  dálkou  hraje, 
i  myslím,  klín  jak  moře  hluboký  a  siný  — 
a  jaká  bledá  na  dně  ta  tvář  Katiliny! 


NA  STARÉ  APSIDÉ. 

S  apsidy  staré  svítí  v  mosaik  vděku 
duch  onen  jarní  dávno  zašlých  věků, 
jenž  věci  velké,  nadzemské  a  boží 
znal  zaklít  v  kámen,  klada  na  něj  zoři 

21 


Digitized  by 


Google 


306  Pavla  Matemová: 

své  prosté  víry,  milou  tak  a  svěží, 
že  ranní  rosou  podnes  na  něm  leží, 
a  čí  kde  duše  unavená  práhne, 
jak  holub  z  dálky  sem  se  napít  táhne. 

S  apsidy  staré  zeď  se  zlatem  svítí: 
tam,  duší  Soudce,  Tebe,  Kriste,  zříti, 
máš  líce  mračné,  v  temných  barev  šatě  — 
věčného  ticha  dlíš  tu  v  majestáte. 
Kruh  lilií  kol  obstoupil  Tě  bílý, 
a  kočičky  se  stHbrem  k  Tobě  chýlí, 
i  hvězdy  v  jasné  přiletěly  zdobě, 
jít  hotovy  a  věrně  sloužit  Tobě. 

A  u  Tvých  nohou  se  stran  klekli  obou 
rab  ubožák  i  mocnář  touže  dobou. 
Jest  jeden  oděn  v  cáry  stářím  ztlelé, 
a  druhý  v  lesklém  zlatohlavu  cele; 
jest  jeden  spoután  za  své  těžké  viny, 
a  druhý  ubrán  v  hedbáv,  kožešiny; 
jest  jeden  v  šeru,  nade  druhým  duha  — 
však  před  Tvým  trůnem  ten  i  onen  sluha. 

Tam  klekli,  klečí  ...  A  Ty  stejně  dlaně 
Své  milosrdné  položil  jsi  na  ně; 
na  hlavu  v  prachu,  na  skráň  v  diadému 
soucitná  slza  spadla  oku  Tvému, 
a  v  stejném  smutku  tvář  svou  chýlíš  vlídnou 
nad  hlavou  jasnou,  nade  hlavou  bídnou, 
neb  víš,  ó  Soudce,  jenž  sem  vidíš  dolů, 
že  král  i  žebrák  —  stejně  syn  jest  bolu. 


V  LOGGIÍCH. 
I. 

Ó  moje  oči,  uchvácené  oči, 
Rafaelinskou  hled  váš  ryzost  zočí, 
i  pijte  tiše  z  božské  této  vázy 
čar  snivých  visí,  krásu  beze  hrází, 
ó  moje  oči! 

Myšlenko  moje,  ptáku  okřídlený, 

přeletný  světem,  věčně  žízniv  změny, 

jenž  svoje  péra  mléčnou  dráhou  roníš, 

slož  svoje  letkyl    Slunci  se  tu  kloníš, 

myšlenko  moje! 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Marie  Konopnické.  307 

Ó  moje  duše,  atome  ty  krásy, 
zde  nesmrtelný  stan  svůj  dostihla  jsi, 
zde  chvěj  se  v  duhy,  úsvity  a  svity, 
ty  přeblažená,  přeplněná  city, 
ó  duše  moje! 


II. 

Po  ambitech  San  Damasso 
písněmi  je  rozzvučíno: 
nahoře  až  pod  arkádou 
prozpěvuje  Jan  z  Udino. 

Jan  z  Udino?    Tomu  v  prsou 
zlatých  písní  roj  se  točí, 
zlaté  jaro  na  paletě, 
planoucích  on  dvé  má  očí. 

Pomyslí  —  a  už  to  zpívá, 
zazpívá  a  zvedne  ruku, 
ta  to  v  barvy  přečaruje, 
v  malovaný  ohlas  zvuku. 

Jan  z  Udino,  učeň  milý 
Rafaelských  čarodění 
fantastický  karton  mistrův 
fantastický  v  grotesk  mění. 

Rajské  ptactvo,  deště  kvítí, 
zoří  tkaný  týn  nebeský, 
divy  jakés  ze  zásvětí, 
rusalečné  arabesky. 

Arkádami  slunce  vpadá, 
ztápí  rysy,  v  barvách  hoří, 
vysněné  a  snivé  světy 
v  opálové  mlhy  noří. 

Záře  zlatá  kol  se  nese, 
vzduchem  zlatý  opar  svítí, 
les  tu  listím  z  ohně  třese, 
v  moři  klenoty  se  třpytí. 

Rozlétly  se  dveře  ráje, 
v  jitřenkových  růží  nachu 
serafíni  sedmikřídlí 
duhy  klenou  v  letek  vzmachu. 

21* 


Digitized  by 


Google 


308  Pavla  Maternová: 

Ve  průzory  křišťálové 
pohled  letí  sem  i  tamo, 
zvuk  se  chvějný  v  barvu  tríStí, 
barva  je  tu  znění  samo. 

Víc  a  více  světlo  hárá 
v  tóny  čisté  jako  víno  .  .  . 
Čarodějný  karton  mistrův 
dělá  freskou  Jan  z  Udino. 

Pluje  v  blankyt  zlaté  slunce, 
na  Petrově  pluje  lodi, 
po  ambitách  San  Damasso 
Giulio  Papá  v  běli  chodí. 

Chodí  v  běli,  ve  purpuru, 
orlí  čelo,  smědé  líce, 
z  rubínů  kříž  s  jeho  prsou 
metá  kolkol  blyskavice. 

Pronikavé  černé  oko 
do  vzdušných  se  do  vln  noří, 
v  znaku  ryby  na  prstenu 
zlatou  jiskrou  slunce  hoří. 

V  nachu,  v  rouchách  fialových 
dvůr  ho  čeká  na  úbočí, 
v  běli  kráčí  Giulio  Papá, 
nespouštěje  s  fresek  očí. 

Sám  on  vsáká  v  barvy,  svity, 
v  záď  až  pompejskou  se  vbělá  - 
i  jest  jednou  z  lepých  visí 
jasných  loggií  Rafaela. 


VILLA  WOLKOŇSKICH. 

I. 

Zamčená  .  .  .  Tichá,  v  trávnících  a  kvítí 
si  růže  střásá  spících  u  podvojí, 
s  cypřiši  vzadu,  v  mramorech  svých  stojí 
a  mlčky  svítí. 

Zamčená ...  Se  vším,  i  s  těch  kroků  spěchem, 
s  nímž  poutník  přibyl  dálné  ze  krajiny 
a  s  opojením  rozkoše  i  viny, 
slz,  smíchu  s  echem. 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Marie  Konopnické.  309 

Zamčená  .  .  .  S  žárem  rtů,  jež  hořely  tu, 
kdy  láska  plála,  práhlo  unesení, 
se  vzruchy  nocí,  s  mdlobou  nasycení 
vždy  v  rána  kmitu. 

Se  zoufalostí  střetů,  jež  chtí  z  duše 
pít  nekonečno,  rmut  však  pouze  pijí, 
i  s  melancholií,  jež  se  uvnitř  svíjí 
jak  v  rakvi  hluše. 

I  otvíráš  ty  tiché  síně  stinné: 
dech  mrtvých  růží  letí  ke  tvé  skráni, 
a  vlna  žáru  prudké  plápolání 
ti  v  ňadra  line. 

Dál  nepokročíš,  dech  se  v  prsou  tají, 
jen  oči  mhouříš  stoje  u  vidiny: 
tam  za  oponou  septy  dva,  dva  stíny 
se  objímají  .  .  . 


II. 


Je  večer;  leží  šírý  svět 

tak  tiše,  tiše, 
a  noc  svůj  bílý  rozvírá  květ 

a  vůni  dýše. 
Co  na  západě  plá  v  červáncích 

i  zem  i  nebes  taj, 
vlá  od  hor  sem  echo,  z  moře  lích: 

„Znáš-li  ten  kraj?" 

Tam  s  aqueduktu  padá  šer 

i  v  myrt  i  v  růže, 
leč  v  obloucích  den  si  střásá  s  per 

své  zlato  v  lůze. 
I  slétá,  lesk  roně  pod  obzor 

kams  v  lazurovou  báj  .  .  . 
Vlá  od  moře  echo,  vlá  i  s  hor: 

„Znáš-li  ten  kraj?" 

Slyš,  s  loretánské  věže  zvon 

jak  Ave  I  prosí  .  .  . 
Ó  modli  se  .  .  .  Noc  jde  a  smrt  a  skon, 

co  žije,  kosí. 
Tam  na  věži  leskne  se  kohoutek, 

tmí  cypřišů  se  háj  .  .  . 
Vlá  od  polí  echo,  vlá  i  z  řek: 

,Znáš-li  ten  kraj?" 


Digitized  by 


Google 


310  Pavla  Matemová: 

Jdou  výšinami  modré  mhly, 

jich  ruin  clona  .  .  . 
Vzduch  slzami  čímis  je  rozvlhlý, 

cos  mře,  cos  koná  .  .  . 
Ó  jaký  stesk  je  ve  mně  živ! 

Je  zamknutý  můj  ráj  .  .  . 
Vlá  od  řek  sem  echo,  vlá  i  z  niv: 

„Znáš-li  ten  kraj?" 


ZÁPAD  VE  FIESOLE. 

V  záři  stkví  se  jasné 
hor  stráně  všech, 
slunce  divukrásné 
plá  v  rubínech. 
Zvon  „Ave"  s  Bohem  dává  .  .  . 

„.  .  .  Maria  Panno, 

buď  zdráva  ..." 
A  chvěj nou  září  letí  zvuk 
kol  po  údolí  rosných  luk, 
a  v  růžích  slunce  hasne. 

Harfu  záře  zlatou 
sbor  cypřiší 
v  černé  struny  jatou 
zvěd  v  zátiší. 
I  hrají  hudci  prostí: 

«...  Zdrávas,  plná 

milosti  ..." 
Plá  s  Campaniili  bílá  věž, 
tam  lesklým  srdcem  zvonku  spěž 
tou  záplavou  zní  zlatou. 

Purpur  roucho  schvívá 
a  mizne  již, 
v  kosatcích  teď  splývá 
i  soumrak  níž. 
Již  bledne  topas  čistý, 

sypou  se 

ametysty  .  .  . 
Kol  vzduchem  voní  fialky 
a  s  vínkem  jich  se  do  dálky 
hor  modré  pásmo  dívá. 

Z  tyrkysů,  stříbra  sponou 
noc  spíná  pás. 


Digitized  by 


Google 


z  básni  Marie  Konopnické.  311 

neb  za  cypřiší  clonou 

svit  slední  shas. 

Třpyt  hvězd  se  v  rosách  myje  — 

„.  .  .  Zdrávas,  Panno 

Marie  I  ..." 
Stříbrní  duch,  stříbrní  svět, 
florencké  lilie  dýše  květ, 
kol  nivy  v  liliích  tonou  .  .  . 


MADONNY. 

IV. 

CORREGIO.*) 

Na  pahorcích  hasne  červánek  už  v  loži, 
a  tu  na  Tvém  klíně  spí  děťátko  boží. 

Dva  Ti  andělově  libé  písně  hrají, 
jeden  pěje  radost,  druhý  bolest  tají. 

Jednomu  se  v  rukou  zlaté  skřipky  lesknou, 
druhý  má  jen  flétnu  sirotecky  tesknou. 

Jedna  píseň  k  nebi  letí  perutěmi, 
druhá  píseň  vzdechy  zvolna  kane  k  zemi. 

Jedna  —  o  té  vesně,  co  je  věčně  mladá, 
druhá  —  o  tom  vichru,  kterým  listí  padá. 

Jedna  o  svítání  jasných,  tichých  zoří, 
druhá  o  volání  v  hluchých  nocí  hoři. 

Jedna  o  lazurů  velkém  tichu  kdesi, 
druhá  o  všech  bouřích,  které  zemi  děsí. 

Ta  tu  křivdou  sténá,  ta  se  sluní  v  síle, 
o  žiti  ta  zpívá,  —  ona  o  mohyle. 

Obě  nese  písně  zefyrovo  vání, 
jednu  v  samém  zlatě,   druhou  v  smutku  tmáni. 

Posloucháš,  a  smutný  pohled  Tvůj  se  dívá 
na  anděla  toho,  jenž  bol  země  zpívá. 


*)  Ve  Florencii,  v  Galerii  Pitti. 


Digitized  by 


Google 


312  Pavla  Maternová: 

ICNOTUS. 

VIII. 

VIRGO  NERA.*) 

Ó  nejsi,  duchu,  nepoznán, 
jen  zaklet  v  dílo  svoje! 
Ty  z  šírých  vyšeťs  života  bran 
přes  shaslých  sluncí  sloje  .  .  . 
Tys  vyšel  ranních  za  červánků, 
šeťs  raněný  a  bosý, 
a  z  růží,  zkvetlých  k  slunce  spánku, 
jež  o  štěstí  sny  nosí. 

Tys  vyšel  s  prahu,  jenž  ti  byl 
vždy  metou  míru  jasnou, 
a  tolik  jen  měPs  v  hrudi  sil, 
co  lampy,  nežli  shasnou. 
Tys  k  cíli  nešel  —   ze  bludu  kob  — 
kde  srdcím  kyne  slití, 
jen  jedno  čekalo  tě:  hrob, 
a  jedno's  odvrh:  žití. 

Kams  cestou  dlouhou,  pustou,  sám 
jsi  se  svým  zůstal  bolem  .  .  . 
Leč  nevzbudilo  tě  ku  slzám 
již  nic,  co  bylo  kolem. 
Už  za  tebou  byl  mladosti  sen, 
sen  dávný,  předaleký, 
a  tak's  tou  cestou  se  ubíral  jen, 
jak  do  moře  jdou  reky. 

Hlas  žádný  nespěl  za  tebou  tam 
ni  ohlas  zavolání, 

tvůj  dům  kdes  zamknul  Osud  ti  sám, 
v  něm  sednuv  v  zadumání. 
Co  vzalo  žití,  co  vzal  hrob  — 
zda  lišit  stojí  za  to? 
Jsou  mrtvoly  živé  za  všech  dob, 
jimž  srdce  z  prsou  vzato. 

Let  vln  se  tříští  o  bok  skal, 
a  slunce  dál  se  točí, 
a  v  zamhlenou  patří,  patří  dál 
zde  bezútěšné  oči. 

^)  Marseille,  St.  Victor. 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Marie  Konopnické.  313 

Kdo  žít  má  sílu,  ten  žití  král, 
kdo  umí  mřít  —  pán  skonu  .  .  . 
Leč  uchladlý,  tupý,  hluchý  žal 
ni  žezla  nemá  ni  trónu. 

Vzav  hůl,  on  cestou  kráčí  svou, 
za  bludnou  hvězdou  kráčí. 
Kdo  mrou  zde,  šfastnéjší  stokrát  jsou, 
kdo  klnou  i  kdo  pláčí. 
Leč  ty  jsi  mlčky  šel,  smutný  host, 
neprose  o  hostinu 
ni  smrt  ni  život.    Tobě  dost 
jak  vlny  plynout  v  sinu. 

Jen  jednou,  ó  chodce,  jen  jedinkrát 
jsi  stanul,  schýliv  čelo, 
kde  kámen  se  černal  ...  již  věky  snad 
se  od  něho  v  srdcích  tmělo. 
Naíí  dlouho  jak  ze  sna  jsi  zíral  jen, 
až  náhlým  citu  schvatem 
jsi  ve  hrudi  cítil,  že  kámen  ten  — 
že  kámen  je  ti  bratem. 

I  zachvělo  se  v  tobě  kdes 
slz  nevylitých  zřídlo, 
a  tak  jsi  zatkal,  jak  vyje  pes 
pro  staré  svoje  sídlo. 
I  propuk  dým  i  problesk  žár 
vší  srdce  tvého  silou, 
snů  mlžných  rej  se  zvedl  z  már, 
kde  spaly  pod  mohylou. 

Tu's  na  ten  balvan  s  pláčem  pad, 
jak  na  hruď  bratra  v  bolu, 
hruď,  prvně  jež  tu  i  sledně  snad 
zalkala  s  tebou  spolu. 
Cos  miloval  tu  i  co  jsi  snil 
vše,  štvaný  losu  hněvem, 
v  ten  balvan  jsi  vetknul  zbytkem  sil 
tím  sladkým,  božským  zjevem. 

Svůj  všecek  vzlet  jsi  vetknul  veň, 
vzlet  k  jitru,  k  zoři  denní  .  .  . 
A  všecku  strast  i  nadějí  tlen 
i  hořkost  probuzení. 
V  své  nejrannější  jsi  sáhl  dni, 
v  sad  žárem  ušetřený, 
a  lilie,  tam  jež  dýchaly  ti, 
jsi  vkouzlil  v  ten  zjev  ženy. 


Digitized  by 


Google 


314  Pavla  Maternová:  Z  básní  Marie  Konopnické. 

Dřív  nevzal,  nechtěl  přijat  svět, 
cos  dával  v  ducha  palu, 
až  zde  ten  kámen  trysknul  v- květ, 
v  květ  čistý  ideálu. 
Ne  kladivo  tvé,  ne  dláta  hrot 
tu  černou  vzrušil  hmotu: 
žár  objetí  tvého  a  smrtný  pot 
ji  vzbudil  ku  životu. 

I  přišla  tichá,  věčná  noc, 
jíž  hoře  tvoje  sňato, 
a  v  kámen  vešla  života  moc, 
a  člověk  umřel  za  to. 
Již  zamknul  oči  —  ještě  je 
k  své  práci  zvedá  z  šera  .  .  . 
—  Tak  po  neznámém  žití  sně 
zde  zbyla  „Virgo  Nera". 


NOC  V  NERVI. 

Jas  luny  bíle  skvoucí  tiše  do  vln  kane, 
noc  velkým  dýše  klidem,  jen  se  v  světle  brodí. 
Hle,  v  stříbrných  tam  mlhách  v  dáli  zadýchané  — 
zda  zas  to  není  On?    On,  po  moři  Jenž  chodí? 

Hle,  kterak  Jeho  stopou  pruh  tam  světla  plane! 
Jak  ze  vztažených  paží  modrý  svit  se  rodí! 
Hle,  jak  tam  stanul  tiše  u  rybářských  lodí, 
kde  chudí  spí  a  malí,  ruce  zpracované  .  .  . 

Jde  jako  z  šírých  lánů,  jež  jsou  chrpou  tkané, 
sníh  třpytný  jeho  roucha  moře  dotýká  se, 
v  přesmutném  nese  líci  tiché  smilování. 

A  za  Ním  náhle  vzlyk:   „Ó,  Pane,"  lká,  „ó.  Pane! 
Mrak  rukou  za  Ním  vzpjatých  v  lunném  stanul  jase  .  , 
A  po  propastech  moře  letí  pláč  a  lkáni. 


ADVOCATIO. 

Ne  proto  před  tebou  se  koří  duše  moje, 
že  taký  blankyt  v  tobě  čistší  nad  safíry, 
ne  proto,  že  tak  stříbrem  zvoní  tvoje  lyry, 
kdy  záplav  od  západu  oblijí  tě  zdroje. 


Digitized  by 


Google 


Karel  Scheinpflug:  Kolumbovo  jitro.  315 

Ne,  že  se  s  hukem  vichrů  vrháš  ve  své  boje 
a  blesky  bouří  tkaný  vzdouváš  příkrov  šírý, 
že  královské  jsou  hněvy,  strašné  jsou  tvé  víry, 
a  jek  tvých  propastí  že  tak  je  bez  úkoje. 

Leč  proto,  žes  tak  velké,  božsky  neobsáhlé, 
že  nikde  v  tobě  hrází,  mezí  nepocítí 
duch,  rozpjatými  křídly  v  dálky  tvé  se  noře; 

že  ze  všech  cest  jen  touto  srdce  žitím  zpráhlé 
se  v  nekonečnost  jakous  může  pohroužiti, 
jen  proto  se  ti  kloním,  toužím  k  tobě,  moře! 


KAREL  SCHEINPFLUG: 

Kolumbovo  jitro. 

—  Jen  jediný  den  mi  dejte, 
jen  jediný  den  a  noc. 
Pak  po  vůli  své  si  čiňte  — 
loď  vydám  ve  vaši  moc. 

I  odešli  beze  slova, 
však  v  zraku  jich  dalo  se  číst, 
v  tom  zraku,  v  němž  naděje  zhasla 
a  hořela  nenávist. 

A  zelené  vlny  šly  kolem 
jak  včera,  jak  předvčírem. 
Ó,  rcete  mi,  vlny  třpytné, 
je  daleko  ještě  Zem? 

Den  přešel  jak  hodina  jedna, 
a  večer  se  v  moře  klad. 
Ach,  večer  .  .  .  poslední  večer  .  .  . 
Dnes  nepůjdu  věru  spát. 

A  šedivé  vlny  šly  kolem 
jak  včera,  jak  před  stem  dní. 
Ó,  vlny,  přijde  má  Země, 
než  znovu  se  rozední? 


Digitized  by 


Google 


316  Karel  Scheinpflug: 

Pak  moře  černalo  zvolna. 
A  Sny  mé  vstávaly, 
hned  svůdně  kývaly  na  mne, 
hned  s  bohem  mi  dávaly. 

A  vidél  jsem  kraje  cizí 
pod  zářnými  nebesy, 
kde  závratné  čněly  hory 
a  divoké  pralesy, 

kde  v  netknuté,  širé  stepi 
se  svobodný  toulal  skot, 
kde  divé,  nespjaté  řeky 
svých  valily  spousty  vod, 

kde  žhavější  květ  měl  barvy 
a  ptáci  pestřejší  háv, 
kde  bujná,  panenská  půda 
se  dusila  přebytkem  šfav. 

Tu  zem  dát  lidem,  jim  vrátit 
ráj  ztracený  kletbou  viní 
V  tom  dotkl  se  kdos  mé  ruky  .  . 
Hoch  lodní,  náš  Benjamin. 

Tu  stojí,  drží  mou  ruku 
a  slzami  smáčí  ji. 

—  Ach,  pane,  já  se  tak  bojím  . 
Ti  .  .  .  oni  tě  zabijí! 

Jak,  byl  by  tu  přece  někdo, 
kdo  měl  mne  poněkud  rád? 
Či  strach  jen  o  vlastní  život 
v  tu  chlapeckou  duši  pad, 

a  tuší  hrůzu  dnů  příštích, 
když  nedojdem  přístavu, 
a  tuší,  že  padne  první, 
by  druhům  skyt  potravu? 

—  Ne,  netřeba  zoufat,  hochu, 
je  do  rána  času  dost. 
Své  slzy  osuš  —  jsi  plavec, 
jdi,  konej  svou  povinnost! 

To  slabé,  bezbranné  dítě, 
proč  bral  jsem  je  na  svou  loď? 

—  Ó,  Dálko,  napni  své  síly, 
zem  touženou  rychle  zroď! 


Digitized  by 


Google 


Kolumbovo  jitro.  317 

Ty  můžeš  a  ty  i  musíš! 
Tvá  hodina  bije  též; 
sic  staletí  s  tvůrčí  svou  silou 
dál  neplodná  zůstaneš! 

Zrak  vznícený  letí  v  dálku, 
však  bez  hranic  moře  je. 
A  na  nebi  zvolna  svítá  .  .  . 
A  za  mnou  zní  kročeje. 

Tak  přišli  zas  beze  slova, 
v  řad  staví  se  přede  mě. 
Tam  v  daleku  svítá,  svítá  .  .  . 
Hoch  v  koši  lká  dojemně. 

Mám  prosit  o  novou  lhůtu? 
Ne,  v  zraku  jich  dalo  se  číst, 
v  tom  zraku,  v  němž  naděje  zhasla 
a  hořela  nenávist. 

—  Své  slovo  jsem  dal.    Je  ráno. 
Loď  tedy  už  vaše  je. 
Kéž  nebe  ji  chrání  bouří 
a  vln  svých  peřeje. 

Vám  svěřuji  toho  hocha. 
On  synem  je  lodi  té, 
a  matka  vás  zahubí  všecky, 
jak  jeden  mu  zkřivdíte. 

Já  poplavu  k  svému  cíli, 
vy  vrafte  se  domů,  mdlí. 
Nuž,  s  bohem!  —  A  jedním  skokem 
jsem  dosáhl  zábradlí. 

V  tom  zlatý  oblouček  slunce 
se  vypjal  nad  moře  lem. 
A  hoch,  jenž  ukryt  byl  v  koši, 
zajásal  v  pláči:   „Zem!" 


Digitized  by 


Google 


BOHUMIL  BRODSKÝ: 

V  hodinu  dvanáctou.  (Dokončení) 

Co  se  to  děje?"  ozval  se  kdosi  za  ním  německy.  Maličko  se  otočil 
a  spatřil  Holma.  Ten  chodil  také  po  barácích  a  nyní  chvatně 
se  blížil. 

„Tenhle  dareba  zde  provokuje  a  tyká  mi,"  žaloval  správec  zlostně. 
„Nemá  zde  co  dělat." 

„Á,  to  je  ten  hodný  ptáček,  který  tak  dlouho  štval,  až  poštval," 
jedovatě  prohodil  Holm.  „Způsobil  pravé  vzbouření.  Všichni  vzdorují, 
nikdo  nechce  jit  na  silnici,  všichni  se  vymlouvají,  že  jsou  nemocní. 
Je  to  revolta,  která  musí  být  důrazně  potlačena.  Navrhuji,  aby  bylo 
posláno  pro  četníky,  a  aby  byl  tenhle  buřič  zatčen." 

„Zavřít  ho  dáme  a  každého,  kdo  se  zprotiví.  Táhni,  sice  uhlídáš  I" 
Nabyv  přítomností  Holmovou  kuráže,  znovu  rozkohoutěn  dorážel  na 
Ondřeje. 

„Povídám,  že  je  tu  obec,  a  že  tu  mám  právo  jako  ty,"  odsekl 
vzdorně. 

„Tak  ty  tak?"  přidával  se  Holm  ke  správci.  „Myslíš,  že  když  se 
ti  to  jednou  povedlo,  že  se  ti  to  povede  vždycky?  Půjčte  mi  tu  hůl." 
A  rychle  sáhnuv  po  holi  správcově,  s  jiskřícíma  očima  vrhl  se  na  Ondřeje. 
„Tu  máš,  ničemo,"  křičel  vztekle,  uhodiv  ho  do  ramene.  Správec  i  dělníci 
dívali  se  na  Holma,  správec  radostně,  dělníci  polekaně.  Holm  napřahoval 
hůl  po  druhé,  ale  už  mu  po  ní  Ondřej  skočil.  Jeho  tělo  napjalo  se 
jako  tětiva,  a  než  se  Holm  nadál,  cítil,  jak  mu  Ondřej  hůl  mocným 
škubnutím  vyškubl.  A  v  zápětí  dopadla  Holmovi  hůl  na  rameno  právě 
tak,  jak  dřív  Ondřeji.  Jen  že  Ondřejova  ruka  byla  pádnější,  a  rána  jeho 
bolestnější.    Hůl  zapraštěla  a  přelomila  se  ve  dva  kusy. 

„Dejte  mi  motyku,"  křičel  Holm  zběsile,  přiskakuje  k  Pubalovi. 
Správec  uděšen  couval,  a  dělníci  odskočili.  Holm  vytrhl  motyku  Pubalovi, 
jenž  ji  chtěl  odhodit  za  sebe,  a  chytiv  ji  oběma  rukama,  rozehnal  se 
po  Ondřeji.  Ten  čekal  jeho  úder  s  očima  široko  otevřenýma.  Když 
se  motyka    nad  jeho  hlavou  zakmitla,    uskočil  jako  úhoř.    Holm  ztratil 


Digitized  by 


Google 


Bohumil  Brodský:  V  hodinu  dvanáctou.  319 

rovnováhu  a,  klopýtnuv,  padal  za  motykou,  která  zazvonila  o  kámen. 
A  než  se  mohl  zvednout,  seděl  mu  Ondřej  v  týle.  Zapjal  se  mu 
oběma  rukama  kolem  hrdla  a  v  náhlém  vášnivém  rozčilení  sevřel  útočníka 
jako  ocelovými  svorníky. 

„Zabít  mě  chceš?"  křikl  náruživě  a  zatřásl  Holmem  jako  malomocným 
dítětem.  „Jako  na  zvíře  budeš  brát  motyku  a  hubit  mou  duši?  Zabiju  tě 
jako  vrabce.**  A  v  touze  pomstít  se  za  pohanu  mrštil  jím  vší  silou  o  zem. 

Těžce  dopadl  Holm  na  zem.  Jeho  čelo  padlo  na  hranu  motyky, 
a  hned  vytryskla  krev.  Holm  jen  zasténal  a  zůstal  v  bezvědomí  ležet. 

„Pomoc,  pomoc,**  rozkřičel  se  správec,  utíkaje  do  vsi.  Ondřej  byl 
skokem  za  ním.  Ztratil  rozvahu,  a  jen  touha  odplatit  se  za  pokoření  jím 
lomcovala.  Dopadl  správce  a  jednou  rukou  uchopiv  ho  za  límec,  odhodil 
ho  stranou  do  kaluže.  Špinavá  voda  vystříkla  vysoko,  a  správec  pokryt 
kalem  otočil  se  v  kaluži,  skrývaje  tvář,  aby  ho  snad  Ondřej  do  tváře 
neuhodil.  Třesa  se  rozčilením,  stál  tu  Ondřej,  a  jeho  krví  podlité  oči 
šíleně  se  rozhlížely.  Ze  vsi  přibíhali  dozorcové,  před  nimi  však  pádila 
Manča.  Dělníci,  kteří  dříve  pracovali,  stáli  sklíčeně,  zděšeně  pozorujíce 
Ondřeje,  nevrhne-li  se  také  na  ně. 

„Jidášové,**  řekl  Ondřej  namáhavě.    „Pojďte  bránit  své  pány." 

„Ondřeji,  co  to  děláš?"  zavolala  v  tom  Manča  zdaleka  úzkostlivě. 
„Pojď  ke  mně,  hned,  pro  Boha  tě  prosím." 

Otočil  po  výkřiku  zvolna  hlavu  a  viděl,  jak  úprkem  se  k  němu 
blíží.  Letmo  přehlédla,  co  se  stalo.  Zavěsila  se  na  bratra  a  vlekla  ho 
dále.  Dozorcové  přeběhli  kolem  nich,  ale  Ondřeji  se  vyhnuvše,  spěchali 
na  pomoc  správci  a  Holmovi. 

„Co  jsi  to  udělal?"  vynutila,  tetelíc  se  rozčilením  Manča. 

„Co  jsem  to  udělal?  Bránil  jsem  se!"  křičel  vášnivě.  „Spílali  mi, 
hůl  na  mě  vzali  a  motykou  mi  hrozili.  Zaslouží,  abych  je  zabil.  O  všechno 
nás  okradli  a  ještě  nás  budou  bít?  Protože  stojím  venku,  a  nechci  po- 
slechnout, když  mě  jako  psa  odhánějí?  Mančo,  nejlíp  tomu  udělat 
hned  konec  I" 

Začal  sebou  trhat,  aby  se  vyprostil  z  jejích  rukou.  Ale  ona  ho 
pevně  držela  a  vlekla  dál. 

„Dost,  Ondřeji,"  povídala  velitelsky.  „Pomstil  jsi  se,  a  teď  toho 
nech.    Snad  jsi  ho  nezabil?" 

Xehýnké  zamrazení  přejelo  zády  Ondřejovými. 

„Nevím,"  řekl  temně.  „Hodil  jsem  ho  na  zem.  Ale  af  se  třeba 
zabil.    Bral  na  mě  motyku.    Dá  po  druhé  pokoj." 

Za  nimi  ozvalo  se  zmatené  volání.  Jako  po  prohrané  bitvě  pobíhali 
dozorcové  kolem  ležících.  Správci  pomohli  brzy  nahoru.  Nebylo  mu 
ublíženo,  ale  pohled  na  bláto,  kterým  byla  pokryta  jeho  tvář  a  oděv, 
zděsil  je  víc,  než  kdyby  byli  viděli  krev.  Jeden  přes  druhého  volal 
o  pomoc  a  křičel,  aby  bylo  posláno  pro  lékaře.  Kaulich  s  Výtoněm 
prchali  do  baráků,  a  pouze  Pubal  obrátil  se  k  Holmovi,  aby  ho  zvedl. 

„Zabil  ho,  zabil!"  volalo  několik  hlasů.  „Chyťte  ho,  pomoc,  pošlete 
pro  doktora,  vodu  sem,  nosítka!" 


Digitized  by 


Google 


320  Bohumil  Brodský: 

Tento  chaos  hlasů  zatřásl  Ondřejem.  Zapotácel  se,  a  před  očima 
se  mu  zatmělo.  Ale  neklesl.  Šel  dál,  dávaje  se  vésti  Mančou,  jejíž 
třesoucí  se  ruku  cítil  ve  své. 

„Utec,"  povídala  tlumeně. 

„Neuteku,"  řekl  tvrdě.  „A  pusf  mě,  půjdu  sám."  Nepustila  ho, 
ale  chvatně  pobízela  ke  spěchu.  Z  baráků  vykukovali  lidé,  zvědavě 
pozorujíce,  co  se  stalo.  Když  spatřili  Ondřeje  s  Mančou,  a  potom  po 
návsi  přeběhl  Grohman,  volaje  stále  o  pomoc,  tušili,  že  se  něco  stalo, 
a  rychle  zalízali  do  svých  světnic.  Pouze  Vejvoda  a  stará  Smutná  od- 
vážili se  jít  se  podívat  k  místu,  kde  ležel  Holm. 

Byl  v  bezvědomí.  Dlouhá,  krvavá  rána  na  čele  z  daleka  se  rděla, 
a  volání  těch,  kteří  byli  kolem  něho,  vysvětlovalo,  co  se  stalo.  Když 
z  fabriky  tryskem  vyjel  povoz  pro  lékaře,  věděla  celá  ves,  že  Ondřej 
zabil  Holma.  Žena  Holmova,  lomíc  rukama,  běžela  po  návsi  za  svým 
mužem,  a  za  chvíli  odnášeli  na  nosítkách  raněného.  Zděšení  zachvátilo 
vesnici.  Nikdo  neodvážil  se  před  stavení,  ale  každý  hořel  touhou  zvědět, 
jak  se  vše  stalo. 

U  Rozborů  bylo  jako  v  hrobě.  Když  Manča  přivedla  Ondřeje 
domů,  tušili  již  otec  i  matka,  že  se  něco  přihodilo.  Rozhora  byl  před 
domem,  když  vlekla  Manča  bratra,  a  Rozborová  z  okna  pozorovala 
sběh  a  poplach. 

„Cos  to  udělal?"  ptal  se  Rozhora  Ondřeje  hned  mezi  dveřmi. 

„Nic,"  zvolal  se  skrytým  zaúpěním  ve  svém  hlase.  „Štvali  mě, 
a  já  se  bránil." 

„To  máš  z  toho,  že  chodíš  do  lesa,"  posměšně  vyjela  matka. 

„Ty  mlčí  Co  si  udělal,  z  toho  se  zodpoví.  Škoda,  že  jsme  se 
dřív  neodstěhovali.    Teď  se  budem  bránit.    Pověz,  jak  se  to  stalo." 

Těžce,  zastavuje  se  a  sbíraje  vzpomínky,  vypravoval  krátce  celou 
příhodu.  Manča  s  očima  na  jeho  rtech  lpícíma  poslouchala  jeho  slova, 
jak  by  chtěla  do  své  duše  vrýti  každou  nadávku  a  vyhrůžku,  která 
byla  na  Ondřeje  vržena.  Když  dopověděl,  zvolna  se  posadil.  Jeho  síly 
byly  vyčerpány,  a,  cítě,  že  nastává  nyní  nejkrutější  zápas,  zadíval  se 
k  zemi.  Nikdo  nepronesl  ani  slova.  Dusné  ticho  vládlo  ve  světnici,  jak 
by  bez  slz  oplakávali  úmrtí  některého  milého  člena  rodiny. 

Asi  po  hodině  zvedla  se  Manča.  Tiše  vytratila  se  ze  světnice, 
a  neskrývajíc  se,  přešla  po  návsi  k  baráku  Kaulichově.  Byl  to  dost 
dobrý  člověk,  ale  ženou  a  dcerami  okřičený  a  bázlivý.  Manča  se  šla 
ptát,  je-li  pravda,  jak  bratr  vše  povídal.  Důvěřovala  bratrovi  vždycky, 
ale  tentokrát  chtěla  mít  jistotu.  Tkvěla  v  ní  úzkost,  aby  Ondřej  v  roz- 
čilení neudělal  něco,  nač  se  nyní  nepamatuje  nebo  co  ze  strachu  skrývá. 
U  Kaulichů  se  jí  až  lekli.  Kaulich  byl  zmaten,  a  nevěděl,  co  se  s  ním 
bude  dít,  až  přijdou  četníci.  Se  smutnou  vážností  prosila  ho  Manča, 
aby  jí  pověděl,  kterak  se  sběhl  výstup  Ondřejův  s  úředníky.  Nechtělo 
se  mu,  všelijak  se  vykrucoval  a  tvrdil,  že  se  na  nic  nepamatuje. 

„Tolik  vím,  že  na  nás  Ondřej  volal:  Jidášovél  Jsem  nějaký  Jidáš? 
Mohu  za  to,  že  páni  chtějí,  abych  šel  na  silnici,  jinak  že  mč  budou 
pokutovat?    Ondřeji  je  hej,  chodí  do  lesa,  ale  co  já,  já?" 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  321 

„Svatá  pravda/  svědčila  Kaulichová,  zlostně  měříc  Manču.  „Kdo 
má  roupy,  af  si  je  provádí,  ale  nekazí  pokojné  lidi." 

,Vy  si  to,  sousede,  vezmete  na  svědomí  a  budete  svědčit  proti 
bratrovi?"  ptala  se  Manča  zamračeně. 

„Co  na  svědomí!  Povím,  jak  to  bylo.  Hádali  se,  ale  já  se  nekoukal, 
kdo  začal.  Až  když  to  bylo  s  motykou,  tak  jsem  viděl,  že  se  hnal 
jeden  na  druhého." 

„Bratr  taky  s  motykou?" 

„To  nevím,  ale  možná,"  hučel  Kaulich  pomateně. 

„Tuze  vás  to  mrzí,  že  vás  nazval  bratr  Jidášem?" 

„Jak  by  nemrzelo?"  durdil  se.  „Jaký  jsem  já  Jidáš!  Koho  jsem 
prodal?   Af  mi  to  ještě  někdo  řekne!" 

„Vidíte,  já  vám  to  řeknu.  Jste  Jidáš  a  horší  než  Jidáš.  Ten  zradil 
pouze  Krista  Pána  samotného,  ale  vy  zrazujete  celou  ves.  Srovnejte 
si  to  se  svým  svědomím!    S  Pánem  Bohem!" 

Zanechala  všecky  udivené,  neschopné  odpovědi.  Dostali  kuráž, 
až  když  byla  venku,  a  to  se  jim  ještě  nechtělo  dařit,  když  hledali 
důvody  k  svému  obhájení.  Manča  s  chvějícími  se  rty  vešla  do  nej- 
bližšího baráku-.  Patřil  Pubalům.  Šla  s  jakýmsi  zlostným  odhodláním, 
jakoby  chtěla  odbýt  si  to  nejhorší.  Pubalová  nebyla  doma,  byla  u  dcery. 
Pubal  stál  u  okna  a,  spatřiv  vcházející  Manču,  ucouvl  od  okna  za  stůl. 
Pozdravila  a  popošla  ke  stolu. 

„Prosím  vás,  povězte  mi,  kdo  byl  dnes  vinen,"  ptala  se  přímo, 
neobyčejně  vážně.  „Vím,  že  máte  na  Ondřeje  zlost,  ale  já  chci  vědět, 
dopustil-li  se  nějaké  špatnosti." 

„Proč  nám  zabil  zetě?"  vyhrkl  Pubal  lítostivě.  „Leží  jako  bez 
duše,  a  kdo  ví,    najde-li  ho  doktor  na  živu.    Co  bude  z  naší  dcery?" 

„Bůh  vás  potěš,  potkalo  vás  neštěstí,  ale  nás  taky.  Jde  o  to, 
byl-li  někdo  jiný  taky  vinen,  či  udělal-li  to  Ondřej  sám." 

„Správec  to  udělal!"  křikl  Pubal  v  bolestném  rozechvění.  „Proč 
ho  dráždil,  proč  mu  nadával  a  jiné  na  něho  volal?  Ondřej  chybil  jen 
v  tom,  že  tam  chodil.  Vím,  že  tam  šel,  aby  se  přesvědčil,  kdo  půjde 
na  silnici  pracovat,  že  tam  šel  proto,  že  jsou  druzí  nespokojení,  ale 
proč  právě  to  má  náš  zeť  odpykat?"  Slzy  mu  vyhrkly,  a  brada  se  mu 
pláčem  zatřásla. 

„On  snad  vzal  první  na  bratra  motyku,"  povídala  tiše,  rozumějíc 
jeho  bolesti. 

„Vzal,  to  je  pravda,  dělal  to  k  vůli  správci,  a  teď  za  to  má. 
Správec  neřekne,  jak  to  je,  bude  chtít  být  čistý,  a  podřízený  to  odpyká." 

„Když  řeknete,  jak  to  bylo,  nic  se  nestane,  a  vaše  dcera  musí 
dostat  náhradu.  Sousede,  nezahubte  nás,  mluvte  pravdu,  až  se  budou 
ptát.  Víte,  že  Ondřej  měl  tolik  vaši  Mandu  rád,  že  není  špatný  člověk, 
že  má  rodiče."  Cítila,  jak  se  jí  hrdlo  k  pláči  stahuje,  ale  přece  se 
přemohla,  aby  nepropukla. 

„Ty  si  myslíš,  že  budu  lhát?  To  ne.  Stokrát  jsem  řekl,  že  by 
dceři  i  nám  bylo  lip,  kdyby  byl  Ondřej  —  —  ale  af,  už  se  stalo. 
Povím,  co  jsem  viděl  a  slyšel.  Ondřeji  to  ale  nemohu  odpustit.  Co 
bude  z  mého  dítěte?"  Sevřel  ruce  a  zadíval  se  k  zemi.    Manča  dojata 

22 


Digitized  by 


Google 


322  Bohumil  Brodský: 

v  hloubi  svého  srdce,  soustrasně  se  na  něho  podívala  a  potom  zvolna 
couvla  ke  dveřím.  Tichounce  pozdravila  a  zamyšlené  vyšla  ven.  Postála 
na  zápraží  a  potom  se  pustila  k  Výtoňovům.  Napadla  Výtoné  na  zápraží. 
Zarazil  se,  ale  potom,  podrbav  se  za  uchem,  pousmál  se  rozpačité. 

„Jdeš  se  ptát,  jak  to  bylo?"  začal  sám  sníženým  hlasem.  „Holka 
zlatá,  celá  patálie!  Začali  naň  jako  na  lotrasa,  ale  on  se  nedal.  Pravda, 
jemu  je  hej,  tady  človék  by  si  něco  takového  nesměl  dovolit.  Ale 
patřilo  jim  to.  Jenže  musí  člověk  před  světem  mlčet.  Ti  by  brzy 
našince  zkrotili." 

„Ale  povíte  to,  až  se  vás  budou  na  to  vyptávat,  jak  to  bylo?"  řekla 
přímo. 

„Inu,  víš,  nerad,  tuze  nerad,  velcí  páni  mají  dlouhé  prsty  a  daleko 
dosáhnou." 

„A  když  budete  přísahat?" 

„Jak  to  půjde  na  přísahu,  budu  mluvit.  Takového  něco  si  na 
svědomí  nevezmu.  Uvidíme,  jak  to  všechno  půjde,  a  podle  toho  se 
budu  řídit.  Ondřejovi  neublížím,  vím,  že  je  našinec.  Je  trochu  prudký, 
nu,  odskáče  si  také,  takovému  mladému  zajíci  neublíží,  když  něco  zkusí." 

„To  bude  jeho  věc,  af  zkouší  za  to,  v  čem  bude  uznán  vinným, 
ale  musí  přijít  na  jevo  pravda,  aby  se  nemyslilo,  že  jen  chudí  lidé 
jsou  Spatní.    Pubal  bude  mluvit  taky  pravdu." 

„Pubal?  Tak  se  podívejme  I  Nu,  když  ten  bude  mluvit  pravdu, 
budu  já  taky  povídat.    Však  jsem  slyšel  a  viděl  všecko." 

„To  je  dobře,  aspoň  nebudete  říkat,  že  o  ničem  nevíte.  Nu, 
s  Pánem  Bohem!" 

„S  Pánem  Bohem,  panenko!  Pozdravuj  Ondřeje!"  A  zamnuv  si 
ruce,  tiše  se  zasmál.  Manča  kráčela  k  rodnému  baráku  s  hlavou  mírně 
vztyčenou.  Veškera  její  úzkost  zmizela.  Ano,  cosi  jako  uspokojeni 
plnilo  její  nitro.  Napadli  bratra,  jednali  s  ním  jako  s  tulákem,  a  on  se 
bránil,  hájil  svou  čest,  a  nedopustil  se  ničeho,  co  by  tížiti  mohlo  jeho 
svědomí.  Jeho  život  je  tak  drahý  a  vzácný,  jako  život  každého  jiného. 
Když  vešla  do  baráku,  pousmála  se  a  přistoupila  k  Ondřeji.  Pohladila 
ho  po  vlasech  a  usedla  vedle  něho. 

„Pubal  s  Výtoněm  budou  mluvit  pravdu,"  povídala  klidně.  Obrátil 
po  ní  oči  a,  spatřiv  její  světlý  pohled,  oddechl  si  z  hluboká,  a  slzy  se 
objevily  na  jeho  tvářích.  Rozhoda  také  díval  se  na  ni  zvědavě  a  za 
okamžik  se  tázal,  kdy  s  nimi  hovořila.  Pověděla,  a,  jakoby  volnější  větřík 
zadul  světnicí,  rozpovídali  se,  uvažujíce,  co  se  asi  stane. 

Také  na  návsi  bylo  živěji.  Lidé  dostávali  odvahu  a  s  počátku 
ostýchavě,  pak  s  tím  větší  odvahou  scházeli  se  v  hloučky.  Každý  chtěl 
vědět,  jak  se  vlastně  všecko  sběhlo.  Kolovalo  už  množství  různých 
pověstí,  ale  většina  jich  byla  nepravdivá.  Kaulich  se  ani  neukázal,  ale 
za  to  Výtoň,  rozkurážen  sdělením  Mančiným,  že  tchán  Holmův  bude 
mluvit  pravdu,  nechtěl  přijíti  o  vavříny  své  slávy.  Široce  vypravoval 
všechno  do  podrobná.  Jen  to  zamlčel,  co  Ondřej  na  ně  pokřikoval. 

„Chlapík  je  Ondřej,"  chválil  Pátek.  „Tak  se  to  patří.  Jen  se 
nedat.  Začátek  je  vykonán,  teď  už  to  ostatní  dokážeme.  Jak  přijede 
komisse,    řekneme,  že  nám  všem  páni  ubližují." 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  323 

„To  řekneme,"  svědčil  Bílý.  „Nesmíme  nechat  Ondřeje  v  kaši. 
Když  se  on  zastal  nás,  zastaneme  se  my  jeho,  sice  by  potom  s  námi 
dělali,  co  by  chtěli." 

„Zastaneme  se,"  souhlasili  všichni.  „Af  to  jednou  praskne." 

Než  přijel  lékař  a  četníci,  bylo  na  návsi  již  živo.  Ondřejův  příklad 
nesl  ovoce.  Vzdor  kypěl  a  zachvacoval  i  bojácné.  Všichni  dychtivě 
čekali,  až  přijede  komisse,  aby  mohli  mluvit. 

Před  večerem  přijel  lékař  s  dvěma  četníky.  Lékař  spěchal  k  loži 
Holmově,  a  četníci  šli  vyslechnout  správce,  poněvadž  k  Holmovi,  jenž 
byl  stále  ještě  v  bezvědomí,  nyní  nemohli.  Za  chvíli  vyšli  se  správcem, 
jenž  se  už  převlékl.  Jeden  z  nich  pustil  se  k  baráku  Rozborově,  druhý 
šel  pro  dělníky,  kteří  pracovali  na  silnici.  Správec,  za  kterým  se  hrnuli 
dozorcové,  vešel  napřed  do  hostince  Špicova,  kde  měl  býti  odbýván 
výslech.  Sotva  zašli,  hrnuli  se  také  dělníci.  Špic  nemohl  jim  ubránit. 
Byl  jich  plný  krám  a  nálevna,  tak  že  předvolaní  svědci  stěží  se  pro- 
drali ku  předu.  Četník  se  ptal,  co  tu  všichni  chtějí,  ale  oni  mlčeli. 
Teprve,  když  je  začal  posílat  pryč,  opřeli  se. 

„Chceme  vědět,  co  se  bude  jednat,"  řekl  Bílý  kurážně. 

„Ano,  chceme  to  slyšet,"  opakovali  druzí.  Četník,  vida  takové 
množství,  neodvážil  se  naléhat.  Ostatně,  mohou  třeba  vyšetřování  do- 
plnit. Tak,  jak  správec  věc  líčil,  jednalo  se  o  jakési  tajné  spiknutí  všech, 
a  zde  se  sezná,  v  čem  zlo  vězí.  Za  chvíli  po  ostatních  přišel  druhý 
četník  s  Ondřejem.  Za  nimi  šla  Manča.  Byla  bledá,  ale  nejevila  strachu. 
Správec,  vyhlédnuv  z  kasina,  zavolal  četníky,  žádaje  je,  aby  nepovolané 
ven  vytlačili.  Ale  tito,  poukazujíce  na  možné  nebezpečenství,  odepřeli 
tak  učinit. 

„Zavedeme  předběžné  vyšetřování,  a  na  základě  toho  budou  svědci 
voláni  k  soudu.  Čím  víc  svědků,  tím  lip.  Libo-li,  buďte  přítomen  také 
výslechu. " 

Pohněván,  vešel  správec  s  dozorci  do  nálevny.  Špic  připravil  pro 
četníky  stolek,  aby  mohli  činit  si  poznámky,  a  započato  s  výslechem 
Ondřejovým.  Byl  vyzván,  aby  opakoval,  co  se  odpoledne  stalo.  Za 
hlubokého  ticha  vypravoval.  Když  opakoval  nadávky  správcovy,  škubal 
tento  sebou  a  všecek  rozčepýřený  dával  na  jevo  posunky,  že  si  nepřeje, 
aby  směl  Ondřej  takhle  mluvit.  Ale  nebylo  mu  to  nic  plátno.  Všichni 
shromáždění  chovali  se  tiše,  a  on  musil  krotit  svůj  nepokoj. 

„Povídáte,  že  jste  se  jen  bránil,"  řekl  jeden  z  četníků.  „Chtěl 
jste  pana  Holma  zabít?" 

„Nechtěl.  Nevěděl  jsem,  že  padne  na  motyku.  Ale  on  mě  zabít 
mohl,  kdybych  se  byl  neuhnul.    Jsou  na  to  svědci." 

„Kteří  jste  při  tom  byli?"  Hlásili  se,  jmenujíce  svá  jména,  která 
byla  poznamenána. 

„Ať  mluví  Pubal,"  žádal  správec  netrpělivě.  „Ten  dosvědčí,  že 
Rozhora  lhal.    Je  to  zbůjník,  násilník  ..." 

„Prosím,  to  sem  nepatří,  to  račte  uvést  a  dokázat  při  soudu. 
Pubale,  lhal  Ondřej  Rozhora?" 

„Ne,  je  to  tak,  jak  povídá.  Nevezmu  si  na  svědomí  křivé  svědectví." 

22* 


Digitized  by 


Google 


324  Bohumil  Brodský: 

>To  má  Holm  pěkného  tchána,"  ušklíbl  se  správec.  Ale,  podívav 
se  maně  na  shromážděné,  zarazil  se.  Nikdy  nečetl  tolik  vzdoru  a  vy- 
hrůžky v  pohledech  dělníků  jako  v  téhle  chvíli.  Neznámé  uleknutí  jím 
projelo,  a  on,  přitlačiv  se  ke  dveřím  kasina,  zarytě  se  zadíval  před  sebe. 

»Co  vy,  Výtoni,  tomu  říkáte?" 

„I  prosím,  je  to  tak,  mohu  to  odpřísáhnout.  Ondřej  je  prudký, 
a  byl  hned  oheíl  na  střeše."  A  zasmál  se.  Jeho  smích  nakazil  druhé. 
Zasmáli  se  také.  Teprve,  když  vyvolával  četník  Kaulicha,  stišili  se. 
Kaulich  se  ošíval,  trhal  rameny,  pokukoval  kolem  sebe,  a  dlouho  nemohli 
se  na  něm  nic  dovědít.  Teprve,  když  netrpělivě  naň  pokřikovali,  bojácně 
se  ptal,  nedostane-li  pokutu. 

„Nikdo  nesmí  za  svědectví  býti  trestán,"  ujišťovali  ho  četníci. 

„Nu,  není  jinak,  Ondřej  nelhal,"  pronesl  chvatně.  A  také  ženy, 
které  byly  přítomny,  po  příkladu  mužů  souhlasně  pověděly,  že  Ondřej 
v  ničem  se  od  pravdy  neuchýlil.  Správec  začal  cosi  po  němečku  četníkům 
vykládat,  ale  mezi  dělníky  ozval  se  hrozivý  hukot.  „Nerozumíme  mu," 
volalo  několik  hlasů,  a  četníci,  neposlouchajíce  dále  správce,  sahali 
rychle  po  svých  pláštích. 

„Ondřeji  Rozhoro,  zatýkám  vás  jménem  zákona.  Radím  vám,  abyste 
se  nebránil,  a  pokojně  poslechl.  Čím  budete  ochotnější  a  pravdomluvnější, 
tím  lip  pro  vás.  Celý  případ  bude  spravedlivě  vyšetřen.  A  vy  ostatní 
rozejděte  se  klidně.  Nikomu  nebude  bezdůvodně  ublíženo." 

„Proč  ho  zatýkáte?"  zvolala  v  té  chvíli  Manča  rozhorleně. 

„Poněvadž  tak  žádá  zákon!" 

„Zatkněte  také  správce."    * 

„Ten  bude  také  předvolán.  On  pana  Holma  nezranil,  a  Rozhora 
bude  moci  u  soudu  říci  plnou  pravdu.  Jděte  domů,  radím  vám  to,  sice 
jinak  přitížíte  zatčenému  a  sobě." 

„Mančo,  poslechni,"  zavolal  Ondřej,  „pozdravuj  otce  a  čekej.  Vrátím 
se,  a  ne-li,  pak  víš,  co  máš  dělat.  Bratři,  jděte  také,  neprotivte  se  zá- 
konu, ale  nedejte  se  zotročit  znovu  fabrikou.  Jednou  musí  přijít  spra- 
vedlnost,  abyste  byli  živi  jako  lidé.    S  Bohem,  sousedé  a  sousedky  I" 

„S  Pánem  Bohem,  Ondřeji  I"  ozvalo  se  pohnutě  z  úst  všech. 
Všichni  hrnuli  se  k  Ondřeji,  aby  mu  ruku  stiskli.  Četníci  jim  nebránili. 
Znali  ze  zkušenosti,  že  není  radno  velké  massy  lidu  bezdůvodně  a  pro 
malichernosti  štvát,  a  to,  o  čem  se  za  tu  krátkou  dobu  v  Mezilesí  pře- 
svědčili, zanechalo  hluboký  dojem  v  jejich  srdcích.  Správec  přitočil  se 
za  četníky,  pln  strachu,  aby  se  dělníci  na  něho  nevrhli.  S  hrůzou  po- 
zoroval, že  najednou  se  před  jeho  očima  objevila  pevná  organisace, 
která  vynutila  jeho  bázeň,  ovšem,  že  jen  na  chvíli. 

Když  se  Ondřej  se  všemi  rozloučil,  vyšel  odhodlaně  ven.  Manča 
šla  ho  doprovázet,  a  veliký  zástup  šel  s  ní.  Došli  až  na  konec  vesnice, 
k  místu  dnešní  příhody.  Tu  se  zastavili.  Ondřej  zavolal  ještě  jednou 
„S  Bohémi"  a  všichni,  kteří  ho  až  sem  doprovodili,  pohnutě  za  ním 
volali  dokud  v  přítmí  nezmizel. 

„Neopustíme  hol"  volal  Bílý,  když  tma  pohltila  zatčeného  a  jeho 
průvodce.     „Je  čas,    abychom  se  bránili.    Všichni    za  jednoho  a  jeden 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  325 

za  všechny.  Kdo  chce  býti  zrádcem,  af  odejde.  Nestrpíme  zrádce 
mezi  sebou!" 

, Nestrpíme!"  ozvalo  se  bouřlivě. 

To,  co  v  dělnících  dřímalo,  co  neprobuzeno  spalo  a  jako  nepo- 
chopeno v  jejich  utýraných  duších  se  krylo,  to  najednou  z  mrtvých 
vstávalo.  Jasně  problesklo  jim  mlhami  těžce  spoutaného  života,  oč  byl 
jejich  život  připraven,  co  mohou  žádati,  jakých  hříchů  bylo  proti  nim 
se  dopouštěno.  Na  ráz  zmizela  bojácná  chabost.  Trpký  výkřik  je  spojil 
a  jejich  svaly  oživil.  Ondřej  stal  se  představitelem  jejich  osvobození, 
a  staré  jho  došlo  svého  konce.  Ve  vzduchu  visela  bouře,  která  se 
nedala  víc  zahnat  sliby  a  odkládáním.  Teď  bylo  potřebí  jednat,  rázně 
a  bezohledně,  a  oni  byli  odhodláni. 


VII. 

Ještě  večer  toho  dne,  obcházeli  dozorcové  a  kočí  z  továrny  po 
barácích  s  vyřízením,  že  se  v  továrně  pracovat  nebude,  aby  lidé  do 
práce  nechodili.  Tak  dlouho,  dokud  dělníci  hromadně  neodprosí  pana 
správce,  neslíbí,  že  budou  stavět  silnici  a  nepůjdou  jeden  den  zdarma 
na  silnici  pracovat,  bude  továrna  z  trestu  zavřena.  Jindy  by  tento  vzkaz 
byl  vzbudil  postrach.  Tentokrát  se  mu  smáli.  Tím  lip,  že  se  nebude 
pracovat.  Aspoň  si  jednou  odpočinou,  nanosí  si  dříví  a  opraví  po  jaru 
sněhem  poškozené  baráky.  Však  pánům  ve  fabrice  zajde  chuť  na  vzdoro- 
vání. Dělníci  byli  si  už  vědomi,  že  tak,  jako  oni  potřebují  peněz 
z  fabriky,  tak  potřebuje  fabrika  jejich  sil  a  sama  se  přihlásí  o  jejich  ruce. 

„Přidat  nám  musí,"  volal  Bílý,  jenž  se  stal  místo  Ondřeje  duší 
dělníků  a  po  barácích  chodil  rokovat.  „My  jsme  třicet  let  mlčeli,  a  oni 
poroučeli,  teď  se  karta  obrátila.  A  kdybychom  hlady  umřeli,  nepovolíme. 
Lip  umřít  najednou  než  pomalu." 

Vyhrůžka  správcova  vyzněla  na  prázdno.  Domníval  se,  že  svým 
zařízením  přivede  všechny  ke  svým  nohám  a  tu  bude  mít  příležitost 
pošlapat  buřičské  šije  nenáviděného  davu.  Když  po  odchodu  četníků 
a  lidu  osamotnél  s  úředníky  v  kasině,  veškera  jeho  zlost  propukla. 
Ačkoliv  se  přemáhal,  přece  jeho  slova  sršela  nenávistí. 

„Buď  anebo,"  povídal  příkře,  tetele  se  zlostí.  „Buď  přilezou  na 
kolenách,  nebo  je  zničím.  Náš  reservní  fond  vydrží  ztrátu,  kdyby 
třeba  celý  měsíc  se  nepracovalo.  Zakoupím  zásoby  odjinud  a  zítra 
podám  panu  továrníku  zprávu.  Téhle  holotě  neustoupím,  kdybych  měl 
třeba  postavení  své  ztratit.  Očekávám,  že  uznáte,  že  se  tu  jedná  o  čest 
všeho  úřednictva  a  že  svorně  se  mnou  budete  postupovat." 

„Radil  jsem   vždycky   k  neúprosnosti,"    řekl  pokladník   s  vysoká. 

„Jinak  s  nimi  nelze  jednat.  Však  oni  zkrotnou,  hlad  je  dožene. 
Vyhrožovali,  že  neustoupí.  Ukážeme  jim,  že  nečekáme  na  jejich  drzý 
vzdor  a  že  neustoupíme  my.  Doufám,  že  mohu  mluvit  tak  ve  jménu 
všeho  úřednictva." 

„Zajisté,"  odpověděli  sborem. 


Digitized  by 


Google 


326  Bohumil  Brodský: 

„Ujednáno,"  spokojeně  prohodil  správce.  „Hájení  našeho  stano- 
viska na  venek  béru  na  sebe.  To  by  byl  pěkný  pořádek,  aby  úředník 
byl  odstrkován,  poněvadž  lecjakéhos  chlapa  nazval  správným  jménem. 
My  musíme  být  chráněni,  stráž  sem  musí  přijít.  Časně  ráno  pošlu 
zprávu  úřadům  a  požádám  o  ozbrojenou  stráž.  Pohled  na  ručnice  bude 
lip  účinkovat,  než  nejlepší  slova." 

Dlouho  do  noci  horlivě  rokováno  o  zařízeních,  kterými  by  zjednán 
byl  starý  pořádek  v  Mezilesí.  Nálada  úředníků  byla  výtečná,  a  všeobecně 
uznáváno,  že  byl  už  nejvyšší  čas,  aby  Mezilesským  bylo  vryto  znovu 
do  paměti,  že  jsou  bez  fabriky  bezcenná  chamraď.  Když  mimo  to 
přinesl  jeden  z  dozorců  zprávu,  že  Halmoví  se  ulevilo,  že  nabyl  vědomí, 
připíjeno  na  jeho  zdraví,  a  správce  velebil  kollegialitu  skladníkovu, 
který  mu  s  nasazením  života  přispěl  ku  pomoci. 

Ráno  stála  továrna  tiše,  a  komín  nechrlil  své  obvyklé  sloupy  dýmu. 
Kočí  odváželi  zásoby,  a  dozorcové  prohlíželi  stroje.  Za  to  ve  vsi  bylo 
hlučno.  Jindy  opuštěné  baráky  hemžily  se  lidmi,  kteří  v  jakémsi  veselém 
chvatu  pobíhali  kolem  stavení.  Slunce  hřálo,  a  dělnice  vynesše  ven 
necky  praly  na  zápražích.  Mužové  prohlíželi  střechy,  upravovali  dvorky, 
chodili  do  lesa.  I  děti  jakoby  měly  prázdno  skotačily  po  návsi  pólo- 
oblečené,  křičíce  veselými  hlasy. 

Nejtišeji  bylo  u  Rozborů.  V  baráku  zůstala  pouze  Rozborová  a  ta 
se  nehnula  od  okna.  Byla  vyzáblá  a  její  výraz  byl  plný  nepokojného 
utrpení.  Ráno  odešel  muž  s  dcerou  do  lesa.  Manča  nastoupila  místo 
bratra,  odhodlaně  ohlásivši,  že  bude  otci  pomáhat,  aby  výdělek  se 
o  mnoho  nezmenšil.  Za  týden  měla  býti  třetí  dražba  na  jejich  barák, 
a  tu  už  bylo  potřebí,  aby  pomýšleli  na  stěhování. 

V  lese  už  někteří  dělníci  věděli,  že  se  v  Mezilesí  něco  sběhlo, 
poněvadž  četníci  vedli  Ondřeje  vesnicemi,  z  nichž  dělníci  do  lesa 
docházeli.  Když  se  nyní  Rozhora  dostavil  místo  se  synem  s  dcerou, 
shrnuli  se  k  nim,  žádajíce,  aby  jim  vypravoval,  co  a  jak  se  přihodilo. 
Ještě  ani  nezačal,  když  přichvátal  Klváň.  Byl  vzrušen  a  pátravě  se  na 
Manču  podívav,  osloviv  Rozboru  a  ptal  se,  co  to  v  Mezilesí  bylo. 

Povídal.  Kde  nevěděl  jistotu,  Manča  klidně  doplfíovala.  Dřevo- 
rubci kroutili  hlavami,  odplivovali,  ale  neříkali  nic.  Báli  se  před  ad- 
junktem. 

„Ondřej  to  odnese,"  povídal  Klváň  pochmurně.  „Zavrou  ho  podle 
toho,  jaké  zranění  Holm  má.  Proč  se  mezi  ně  míchá?  Povídal  jsem 
mu  už  dávno,  aby  se  odstěhoval." 

„On  nesmí  to  odnést,"  ozvala  se  Manča  podrážděně.  „On  nezačal, 
všichni  mu  to  dosvědčí." 

„Jen  aby  dosvědčili,"  výstražně  řekl  adjunkt.  „Čím  déle  bude 
továrna  zavřena,  tím  víc  bude  klesat  odvaha  dělníků  a  sami  se  budou 
poddávat. " 

„Slíbili,  že  se  nepoddají." 

„Sliby  jsou  chyby,  a  hlad  je  mocnější  než  právo.  Já  být  na  vašem 
místě,  odstěhoval  bych  se  ještě  dnes.  Ondřej  si  trest  odbude,  a  vy 
budete  v  pokoji.  Af  se  to  v  Mezilesí  skončí  jakkoliv,  dobře  se  to  tam 
neskončí." 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  327 

„Já  odtamtud  nepůjdu,"  řekla  Manča  vzdorovitě  a  odvrátila  se 
stranou. 

„Budeš  litovat,"  povídal  upřímně. 

„Af  třeba  život  ztratím,  ale  nezradím  ostatní.  Mohu  tu  být  s  otcem 
místo  Ondřeje?  Nežádám  takového  platu  jako  Ondřej."  Klván  podíval 
se  na  ni  pohnutě  a  beze  slova  vedl  Manču  s  otcem  na  druhý  konec 
paseky.  Přidělil  jim  loupání  kmenů,  které  měly  býti  odváženy  na  pilu 
a  kůra  na  tříslovinu.  Horlivě  dala  se  do  práce.  Tělo  ji  sice  bolelo,  ale 
její  vůle  byla  mocnější  než  slabost.  Zadržujíc  rychlé  oddychování 
pomáhala  otci  pákou,  aby  kmeny  otočili,  a  odlupovaia  kůru  nasáklou 
pryskyřicí.  V  poledne  posadila  se  opodál  na  pařez  a  vyňavši  z  kapsy 
hrst  pečených  bramborů,  počala  jísti.  Dělníci  roztroušeni  po  pasece 
jedli  z  přinesených  zásob  odpočívajíce  a  hovoříce. 

Po  chvíli  přiblížil  se  k  Manči  adjunkt.  Hajná  přinesla  mu  do  lesa 
oběd,  a  on  šel  s  ním  sem.  Manča  spatřivši  ho  maličko  sebou  trhla 
a  zadívala  se  jinam. 

„Pojď,  jez  se  mnou,"   řekl  teplým  hlasem. 

„Děkuji,  mám  co  jíst,"  povídala  zapálivši  se. 

„To  jsi  tak  zhrdla,  že  nic  ode  mne  nechceš?"  vyčítal. 

„Nemám  nač  být  hrdá,"  řekla  zvážněvši. 

„Nu,  nu,  pusf  smutné  myšlenky.  Tuhle  se  rozdělíme.  Mám  polévky 
dost,  a  ty  si  vem  kousek  masa  s  omáčkou.  Či  myslíš,  že  ti  to  rád 
nedávám?"  Obrátila  zvolna  k  němu  hlavu  a  potom  ostýchavě  natáhla 
ruku.  On  se  na  ni  pousmál  jakýmsi  radostným  úsměvem  a  podával 
jí  nádobku  s  masem.  Vzala  ji  a  červenajíc  se  vždy  ohnivěji  rozpačitě 
ponořila  lžíci  do  hrnku. 

„Smím  dát  taky  tatínkovi?"  ptala  se  tiše. 

„Jen  jez  sama,  on  jest  silnější  než  ty  a  dostává  od  hajné 
chleba." 

„To  taky  od  vás,  viďte?" 

„Proč  se  ptáš?"  odbýval  ji  rozmarně.  „Jez,  dokud  je  to  vlažné. 
Beztoho  to  vždycky  vystydne,  než  hajná  sem  to  přinese.  Já  ti  potom 
něco  povím.  Mám  od  rána  starost."  Zamlčeli  se  a  jedli.  Klváň  chvatně, 
zvyklý  polknout  vše  dychtivě,  a  brzy  odkládal  lžíci  a  hrnek,  ve  kterém 
byla  polévka.  Manča  si  také  pospíšila.  Styděla  se,  že  adjunkt  tak 
přede  všemi  k  ní  si  přisedl  a  s  ní  se  dělil.  Zdálo  se  jí,  že  jsou  na 
ni  obráceny  zraky  všech  dřevorubců.  Ale  vedle  tohoto  pocitu  ostýcha- 
vosti  slastný  pocit  radosti  jí  hýbal  při  myšlence,  že  Klváň  vedle  ní 
sedí  a  tak  laskavě  ji  vyznamenává.  Byla  by  nejraději  seděla  tak  mlčky, 
aby  nic  neříkal  a  nerušil  pokojný  požitek  vnitřní  radosti.  Ale  sotva 
dojedla,  už  Klváň  začal. 

„Byl  bych  k  vám  dnes  večer  šel,  kdybys  byla  s  otcem  nepřišla. 
Odbudu  si  to  zde.  Mančo,  udělej  mi  to  k  vůli,  odstěhuj  se  s  otcem 
hned  zítra.  Ondřej  byt  našel,  je  prázdný,  a  můžete  být  za  den  z  Mezi- 
lesí.  Až  budete  pryč  z  té  ošklivé  vesnice,  budu  moci  častěji  k  vám 
chodit  Víš,  že  tam  nechodím  k  vůli  úředníkům.  Jsou  mi  protivni, 
a  nechci  se  s  nimi  setkat.  V  Mezilesí  to  přijde  k  špatným  koncům. 
Pochybuji,  že  budou  všichni  svorní.  Úředníci  se  budou  mstít  a  budou 


Digitized  by 


Google 


328  Bohumil  Brodský: 

žaiovat  každého,  koho  při  něčem  dopadnou,  z  buřičství.  Budete  mít 
potahování,  nepříjemnosti,  a  na  konec  kdo  ví,  co  vás  čeká.  V  létě 
přijede  hraběcí  rodina,  a  pak  se  snad  dá  něco  dělat.  Čekám,  že  potom 
dostanu  místo,  že  budu  samostatným,  a  ty  snad  víš,  Mančo,  že  to  bude 
taky  pro  tebe  novina.", 

„Dej  vám  Pán  Bůh  štěstí,"  řekla  pohnutě,  hledíc  stále  před  sebe 
do  paseky. 

„Mně  štěstí  přeješ,  ale  sobě  ne?  A  nevíš,  že  mám-li  býti  šťasten, 
musíš  ty  být  při  mně?"  Zachvěla  se.  Vřelá  slova  adjunktova  nedala 
se  přeslechnout. 

„Takhle  nemluvte,"  povídala  zvolna.  „Vaše  cesta  vede  jinam  než 
moje.  My  se  pro  sebe  nehodíme,  bylo  by  to  neštěstí  pro  nás  oba. 
Já  jsem  pro  vás  nevyrostla,  připadalo  by  mi  to  jako  hanba,  že  jsem 
vás  zlákala.  A  vy  byste  taky  litoval.  Svět  je  široký,  a  je  v  něm  děvčat 
dost,  které  se  pro  váš  stav  hodí.  Já  z  Mezilesí,  dokud  nebudu  muset, 
nepůjdu.  Nezradím  ostatní  a  nezradím  bratra.  Ať  mě  potká  cokoliv, 
jsem  v  rukou  Božích." 

„Ondřej  té  zkazil  svými  řečmi,"  povídal  prudce.  „Co  dokázal? 
Nic,  než  že  sám  je  v  žaláři.  Jeden  nepřeláme  tolikeré  překážky. 
Dopustil  se  chyby,  která  zničí  veškeré  naděje.  Měl  napřed  hledat 
spojence,  domluvit  se,  uhnout  všem  výstupům,  až  by  býval  mohl  se 
všemi  společně  se  ozvat.  Takhle  sám  sebe  zkazil  a  Mezilesským  ne- 
pomohl. Bez  něho  budou  jako  třtina,  kterou  budou  úředníci  z  fabriky 
točit,  jak  budou  chtít." 

„To  není  pravda,"  zavolala  sebevědomé.  „Já  jsem  místo  bratra. 
Nedáme  se  už." 

„Ty^  chceš  být  vůdcem?"  podivil  se  opravdově.  „Děvče  mladé, 
nezkušené,  slabé?   Mančo,    to  nesmíš  udělat,  tam  se  nesmíš  pouštět." 

„Pustím  se,  už  je  to  hotovo.  Darmo  byste  se  mnou  mařil  čas. 
Nepostěhujeme  se,  dokud  se  vše  neskončí.  Bratra  musí  propustit, 
dělníkům  přidat,  správce  vyhnat.  Pak  začneme  pracovat.  A  pak  se  já 
také  odstěhuji."  Vstala  v  náhlém  pobouření.  Její  sličný  obličej  byl 
zachmuřený,  a  odhodlání  sršelo  z  jejích  očí. 

„Mančo,  zahyneš,"  povídal  důtklivě.  „Poslechni  mě  a  k  vůli  mně 
toho  nech.  Což  mě  nemáš  ráda?" 

„Nikoho  teď  nemám  ráda,  ani  sebe  samu  ne.  U  nás  musí  nastat 
spravedlnost.  A  nenastane-li,  pak  nevěřím,  že  je  na  světě  spravedlnost, 
pak  nevěřím,  že  také  chudý  má  zastání  a  může  být  šťastný." 

„Tys  mi  ublížila,"  řekl  pochmurně,  chystaje  se  od  ní  odejít. 

„Odpusťte  mi,  nemohu  jinak  mluvit.  Byla  bych  Jidášem  bratrovým 
a  tím  já  nebudu."  Odhodlaně  pustila  se  k  otci,  jenž  se  od  skupiny 
dělníků  blížil,  aby  začal  dál  pracovat.  Mlčky,  s  čelem  svraštělým  dala 
se  do  práce,  a  její  pružná  postava  míhala  se  kolem  otce,  až  se  dělníci 
divili,  kde  se  v  ní  bére  odvaha  a  vytrvalost.  Adjunkt  stál  na  druhém 
konci  paseky  a  občas  se  sem  k  ní  zadívav  zamyslil  se,  že  ani  dělníků 
nepozoroval. 

Po  čtyry  dni  chodila  Manča  s  otcem  do  paseky,  navracejíc  se 
vždy  večer  do  Mezilesí.  V  poledne  už  nikdy  s  Klváněm  nejedla.  Do- 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  329 

vedla  se  vykrást  z  paseky  dřív,  než  se  objevil  s  obědem.  Už  se  ani 
po  ní  neohlížel.  Mračil  se  celé  dny  a  utrhoval  se  na  dělníky,  kfeří 
ani  nevěděli,  co  se  mu  stalo. 

V  pálek  nepřišla  do  lesa  ani  Manča,  ani  Rozhora.  Byli  u  soudu. 
Dostali  obsílku  oni,  někteří  z  úředníků  a  dělníci,  kteří  byli  přítomni 
zranění  Holmovu.  Tohoto  den  před  tím  přijel  vyšetřovat  soudní  úředník 
do  Mezilesí,  poněvadž  jeho  zranění  bylo  vážné  a  lékař  pochyboval, 
že  by  brzy  mohl  povstati. 

Úředníci  se  správcem  v  čele  setkali  se  v  soudní  budově.  Správce 
pyšný  a  pohrdavě  se  dívající,  jakby  ani  neviděl  krčící  se  dělníky.  Pouze 
Manča  stála  bez  bázně,  neuhýbajíc  se  mu,  a  klidně  snesla  jeho  páno- 
vitý  pohled.  Před  počátkem  vyšetřování  veden  byl  kolem  Ondřej. 
Žalářník  šel  za  ním.  S  hlavou  vztyčenou,  usmívaje  se  smutně  na  otce 
a  na  sestru  přešel  kolem  nich,  letmo  stisknuv  jejich  ruce.  Pak  voláni 
jednotliví  svědkové.  Střídavě  jeden  úředník  a  jeden  dělník  vcházeli, 
aby  vydali  svědectví.  Poněvadž  zranění  Holmovo  bylo  uznáno  za  těžké, 
mělo  hlavní  líčeni  konat  se  před  porotou,  a  nyní  zaváděny  protokoly, 
aby  mohla  být  sestavena  obžaloba.  Hodina  po  hodině  utíkala.  Spocení, 
rozechvění  vycházeli  svědci  z  kanceláře  vyšetřujícího  soudce  a,  jakby 
se  jim  ulevilo,  že  jsou  opět  na  volném  vzduchu,  spěchali  přímo  domů. 

Poslední  na  řadu  přišla  Manča.  Po  obvyklých  formaliích  ptal  se 
soudce,  co  ví  o  oné  události,  při  které  by  bylo  málem  přišlo  k  vraždě. 

„Vím  tolik,  že  měl  být  zabit  můj  bratr,  a  že  za  to,  že  se  bránil, 
byl  zavřen,  a  pravý  vinnik  ponechán  na  svobodě." 

Soudce  překvapeně  upřel  na  ni  oči  a  přistoupil  k  ní  blíž. 

„Takhle  nesmíte  mluvit,  to  zní  jako  obžaloba  úřadů.  Ty  konají 
svou  povinnost,  a  kdo  bude  uznán  vinným,  ten  bude  pykati.  Vždy! 
jste  ani  u  místa  činu  nebyla." 

„Ale  viděla  jsem  vše,"  povídala  pevně.  „A  kdybych  neviděla, 
znám  bratra,  slyšela  jsem  svědky  a  znám  fabriční  úředníky.  Ti  nás 
chtějí  zahubit,  a  není  nikoho,  kdo  by  se  nás  ujal.  Už  dlouhá  léta  nás 
sužují,  a  svět  nás  nechává  bez  pomoci.  Lidé  u  nás  mrou  bídou  a  nemo- 
cemi, a  to  nikdo  nepřijde  a  neřekne  pánům,  že  to  nesmí  být.  Ale 
když  se  chudý  brání,  hned  je  vězení." 

„Řekl  jsem  vám,  že  takhle  nesmíte  mluvit,"  připomínal  jí  soudce 
důrazně.  „Když  vám  bylo  ubližováno,  proč  jste  se  nehájili?" 

„Před  kým  jsme  se  měli  hájit?  Kdo  se  ozval,  byl  vyhnán  z  práce 
a  stihán  jako  zločinec.  Je-li  Bůh  spravedlivý,  musí  také  dojít  na  pány 
z  fabriky." 

„Jste  tu  proto,  abyste  svědčila,  povídejte,  čeho  se  úředníci  z  fabriky 
dopouštěli,  máte  k  tomu  právo." 

„Nezavřete  mne  proto?" 

„Nebudete-li  spílat,  nikoliv,"  pousmál  se  úředník.  „A  povídejte 
pouze  to,  co  můžete  dokázat." 

„Všechno  mohu  dokázat,"  řekla  hrdě,  povídajíc  ústrky,  které 
dělníci  zažili,  nezamlčujíc  pokutování,  spílání  a  vyhánění,  kterým  byli 
častováni.    Na  konec,    hoříc  ve  tváři  studem,   doličovala,   jak  považují 


Digitized  by 


Google 


330  Bohumil  Brodský: 

mladé  dělnice  za  předmět  svých  choutek,  a  jak  správce  proti  její  rodině 
proto  nejvíc  soptí,  poněvadž  mu  nebyla  po  vůli. 

„Můžete  to  dokázat?"   ptal  se  soudce  krátce. 

„Odpřisáhnu  to  a  dokáže  to  moje  matka  a  Bartlová!" 

„Dobře.  Počkejte,  až  bude  vše  napsáno.  Pak  podepíšete  protokol. 
Nemůžete-li  něco  dokázat,  v  čas  to  odvolejte.  Vznesla  jste  těžké 
žaloby." 

„Nebojím  se.  Proč  stále  mlčet?  Af  umřeme  v  žaláři,  než 
takhle  žít." 

Soudce  přivolal  písaře  a  diktoval  mu  sdělení  Mančino.  Ona  stojíc 
poslouchala  zamračená  a  rozlítostněna.  Cítila  únavu,  ale  ani  se  nehnula. 
Když  byl  protokol  hotov,  přečetl  ho  písař,  a  Manča  pevnou  rukou 
podepsala.  Pak  se  rozpačitě  zastavila,  ačkoliv  jí  soudce  řekl,  že  už 
může  jit. 

„Přejete  si  něco?"  ptal  se  jí  laskavě. 

„Bude  bratr  odsouzen?"  ptala  se  bázlivě,  a  slzy  se  jí  zatřpytily 
v  očích. 

„Bezpochyby,  poněvadž  se  měl  omezit  na  svou  obranu  a  útočníky 
sám  žalovati.  O  tom  rozhodne  ostatně  vyšší  soud.  Ale  vzhledem 
k  okolnostem  myslím,  že  mu  nebude  vyměřen  velký  trest.  Přijměte 
mou  upřímnou  radu  a  nezůstávejte  dlouho  v  Mezilesí.  Odstěhujte  se 
odtamtud  co  nejdřív.  Je  vás  tam  škoda  a  kdo  ví,  jak  to  tam  jednou 
skončí." 

„Počkám,  až  jak  to  dopadne,"  povídala  s  důrazem.  „Oni  nás 
chtěli  zničit  a  budeme  se  bránit  všichni  společně." 

Soudce  pokrčil  rameny  a  odvrátil  se  od  ní.  Pozdravila  a  vyšla. 
Před  budovou  čekal  Rozhora,  a  oba  zamířili  chvatně  k  domovu.  Chvíli 
šli  mlčky,  chvíli  si  sdělovali,  jak  každý  z  nich  před  soudcem  hovořil. 
Cítili,  že  cosi  neznámého  je  obklopuje  a  hrozivě  se  k  nim  blíží,  ale 
nelekali  se.  Neměli  proč.  Jejich  srdce  přetékala  už  hořkostí,  a  v  takové 
chvíli  jest  člověku  jedno,  blíží-li  se  vichřice,  či  vychází-li  slunce. 

Byli  blízko  vsi,  když  za  nimi  ozvalo  se  hrčení  kočáru.  Měli  sotva 
kdy  uskočit  stranou,  aby  se  vyhnuli.  V  kočáře  seděl  správce  a  úředníci, 
kteří  byli  vyslýcháni.  Správce  spatřiv  je  okázale  odplivl  a  cosi  něme- 
ckého pronesl.  Ostatní  dali  se  do  potupného  smíchu.  Manča  zbledla 
a  Rozhora  se  zamračil.  Ale  neřekli  nic.  Manča  pozorujíc  ujíždějící  kočár 
jen  malou  chvíli  dávala  se  unášet  hněvem.  Pak  jakési  slastné  upokojení 
ji  plnilo.  Vzpomněla  si,  jak  správce  pro  ni  posílal,  jak  dychtivě  na  její 
příchod  čekal  a  jak  ona  ho  odbyla.  Ano,  jsem  lepší  než  on,  ozvalo  se 
hrdě  v  jejím  nitru.  Ta  slina,  kterou  chtěl  mě  potřísnit,  padá  na  něho 
zpět.  A  přijde  chvíle,  jistě  přijde,  její  vniterné  přesvědčení  ji  neklame, 
kdy  by  rád  tu  slinu  spolkl,  kdyby  mohl. 

Ve  vsi  už  na  ně  čekali.  Vyšetřování  zbouřilo  všechny  a  snad 
jediný  Kaulich  byl  ještě  nerozhodný.  Ti  ostatní,  jakby  už  prosákli 
kvasem,  nejevili  žádné  bázně.  Minulost  stála  před  nimi  jako  hrozný 
sen,  který  se  nevrátí  a  ani  se  nesmí  vrátit.  Horečná  naděje,  že  si 
nyní  polepší,  chytila  je  u  srdce  a  každou  hodinu  houstla  a  upevňovala 
se  v  jistotu.  Ano,  jakž  jinak,  musí  se  jim  přilepšit,  musí  s  nimi  jinak 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  331 

zacházet,  musí  přijít  radostnější  časy.  Počítali,  co  by  za  každou  práci 
měli  dostat  piidáno,    v  čem  by  jim  mělo  být  uleveno,    jak  přilepšeno. 

„Teď  anebo  nikdy,"  volal  Bílý  rozjařeně.  „Úřadové  všechno  vědí, 
neopustí  nás,  nedají  nám  ublížit.  Jen  se  nesmíme  bát." 

Shrnuli  se  kolem  Manči,  sotva  ji  spatřili,  a  doráželi,  aby  povídala. 
Jakoby  ji  potupa  správcova  ještě  zavilejší  učinila,  zvučným,  daleko 
slyšitelným  hlasem  povídala,  jak  žalovala  a  jak  všechno  bylo  napsáno. 

„Tohle  jim  dodá,"  jásal  Bílý  skákaje  a  rukama  šermuje.  „Je 
v  tobě,  děvče,  Ondřejova  krev,  ten  se  taky  nedá.  Výborně  jsi  to 
udělala.  Co  jsem  vám  povídal?  Jen  se  nebát!" 

Rokováno  na  návsi  až  do  noci.  Od  Špiců  dívali  se  na  tlumy 
dělníků,  a  zlost  zmítala  úředníky,  nejvíce  správcem. 

„Četníci  sem  musí  na  tu  holotu,"  křičel  tluka  pěstí  do  stolu.  „Oni 
revoltují  zcela  veřejně,  nebojí  se  zákonů,  vyhrožují." 

„Snad  by  neškodilo  maličko  jim  povolit,"  dovolil  si  Špic  bázlivě 
pronést.  „Mnoho  četníků  nám  sem  nepošlou,  a  co  si  pomůžeme  se 
dvěma  nebo  se  třemi?  Proto  mohou  stávkující  rozbít  všechno  i  mou 
hospodu  a  krám." 

„Od  čeho  mají  četníci  zbraně?"  křikl  správce.  „Af  střílejí.  Až  jich 
několik  padne,  zkrotnou.  Nebude  jich  škoda,  když  všechny  postřílejí." 

„Budeme  mít  nedostatek  dělníků,"  podotkl  Špic,  jenž  se  stále 
nemohl  ještě  spřátelit  s  myšlenkou  správcovou. 

„O  to  je  malá  starost.  Povoláme  dělníky  odjinud,  dáme  jim  slušný 
plat  a  budeme  pracovat  dál.  Kam  by  se  takoví  mrzáci  hrabali?  Čepicí 
je  rozeženem." 

„Nevím,  nevím,"  vrtěl  Špic  povážlivě  hlavou.  „Já  být  na  místě 
pana  správce,  přidal  bych  domácím,  co  chci  přidat  cizím,  a  zítra  by  se 
s    každým  prali,  kdo  by  něco  proti  továrně  řekl." 

„Řekl  jsem,  že  jim  nic  nepřidám!"  křičel  správce  vztekle.  „Na 
kolenou  musí  přilézt  a  prosit,  vyslechnout,  co  jim  povím,  a  potom  je 
vezmu,  ale  ani  krejcaru  nepřidám." 

„Chyba  je  to,  pan  správec  má  tvrdou  hlavu.  Ale  jaká  pomoc,  já 
dělám,  co  mohu."  Vyšel  do  krámu  všecek  mrzut.  Nechtělo  se  mu  to 
všechno  líbit  a  cítil  nezvyklou  bázeň. 

Správce  však  nepovolil.  Utekl  týden  a  továrna  byla  zavřena  stále. 
Přišli  četníci,  poseděli  u  Špice,  prošli  vesnicí,  ale  všudy  bylo  ticho. 
Pak  přišli  opět  a  chodíce  po  staveních  vyptávali  se,  co  ten  který  měl 
mzdy  a  pokut.  Zapisovali  si  a  zase  odešli.  Správce  odjel  po  neděli  do 
města  a  nepřijel  až  třetí  den.  Byl  mrzutý  a  vysílal  na  ves  pohledy 
plné  nenávisti.  Týž  den  dostala  Rozborová  a  Bartlová  obsílku.  Rozbo- 
rová se  jí  lekla.  Žila  do  té  doby  ve  stoupajícím  rozčilení  a  nyní,  když 
jí  úřední  posel  odevzdal  obsilku  a  řekl,  že  má  za  tři  dny  přijít  k  soudu, 
křičela,  že  nikam  nepůjde.  Když  jí  však  posel  řekl,  že  pro  ni  přijdou 
četníci,  dala  se  do  zlostného  pláče. 

„Při  ničem  jsem  nebyla  a  nic  nebudu  povídat.  Af  si  Ondřej 
odbyde  za  svou  bujnost." 

„Tohle  není  k  vůli  Ondřeji,"  povídala  Manča  studeně.  „To  je 
kvůli  mně,  že  jsem  nechtěla  jít  ke  správci,  když  pro  mě  vzkazoval." 


Digitized  by 


Google 


332  ,  Bohumil  Brodský: 

„A  to  je  taky  pravda,  to  já  povím,"  křičela  vášnivě.  „Mohla's 
tenkrát  poslechnout,  mohlo  nám  být  dobře.  Řeknu  tam,  jaká  jsi  pyšná 
a  domýšlivá."  Manča  neodpovídala.  V  jejím  srdci  zvedala  se  důvěra 
v  šťastné  vyřízení.  Páni  u  úřadů  si  jejích  žalob  všímají,  neopouštějí 
je,  a  snad  přece  najde  se  spravedlnost.  Vypravila  matku  hodně  časně, 
aby  se  nesetkala  s  Bartlovou,  a  netrpělivě  čekala  její  návrat.  Zapře-li 
matka,  je  zle. 

Ale  sotva  matka  při  návratu  mezi  dveřmi  se  objevila,  radostné 
ulehčení  se  jí  zmocnilo.  Se  sklopenýma  očima,  jakby  se  styděla  na 
dceru  se  podívat,  stísněná  a  bázlivá  odkládala  matka  šaty.  Manča  se  jí  na 
nic  netázala.  Znala  příliš  dobře  matku  a  věděla,  že  se  jí  u  soudu 
dostalo  poučení,  kdo  jednal  správně.  Druhého  dne  Bartlová,  nemohouc 
utajit  svého  tajemství,  pochlubila  se  staré  Smutné,  co  u  soudu  dostala, 
když  tam  poctivě  řekla,  jak  se  chtěl  pan  správce  o  budoucnost  Manči 
Rozhorové  postarat.  Málem  že  by  ji  byli  dali  zavřít,  jakoby  to  byla 
taková  špatná  věc,  když  se  holce  nahazuje  dobré  bydlo. 

Zvěst,  že  také  na  pana  správce  jdou  žaloby,  že  také  na  něho 
volají  svědky,  přijata  byla  s  jásotem.  I  na  pány  z  fabriky  už  dochází. 
Už  se  ví,  jak  platili,  jak  s  lidmi  zacházeli.  Jen  teď  necouvat  a  bude 
dobře. 

Ale  jiný  nepřítel  povstával,  který  začínal  podlamovat  jejich  síly. 
Hlad.  Nebylo  výdělku,  nebylo  peněz.  První  týden  dával  Špic  na  dluh, 
ale  druhý  týden  odepřel.  Bál  se  o  peníze.  Ukládal  skrytě  zboží  do 
sklepa,  aby  bylo  v  bezpečnosti,  a  ukazuje  lidem  poloprázdný  krám, 
dušoval  se,  že  nemá  peníze,  aby  jel  pro  nové  zboží. 

„Jděte  pracovat,  udobřete  pana  správce,  a  on  mi  dá  zálohu.  Jinak 
nemohu  dát  ani  za  krejcar  na  dluh." 

Věřili  mu  a  kdo  nevěřili,  nemohli  jeho  vzdor  zlomit.  Byl  jako 
kámen  a  jen  rameny  krčil.  Ve  vsi  bylo  zle.  Na  pěti  prstech  by  byl 
spočítal  ty,  kteří  měli  několik  krejcarů  hotových,  a  ti  je  úzkostlivě 
schovávali.  Ostatní  neměli  zač  koupit  soli,  omastku  a  jiných  potřebných 
drobností.  Jeden  chodil  dlužit  si  ke  druhému  a  všudy  slyšeli  nářek, 
že  sami  nic  nemají.  Zásoby  bramborů  mizely,  saháno  i  na  ty,  které 
měli  uschovány  k  sázení.  Čím  osadí  svá  políčka,  nevěděli.  Chtělo  se 
jim  jíst  a  jedli. 

Za  čtrnáct  dní  snědli  i  tu  zásobu  a  vypůjčovali  si  trochu  bram- 
borů od  těch,  kdož  měli  větší  zásobu.  Ale  hlad  už  se  šklebil  na 
všechny.  Jedlo  se  jednou  denně  a  málo,  a  oheň  v  jejich  očích  po- 
hasínal. 

Rozhorovi  od  cesty  k  soudu  nešli  víc  do  lesa.  Musí  nést  všechno 
s  ostatními,  řekla  Manča,  a  Rozhora  nic  nenamítal.  Každého  dne  čekali 
Ondřeje,  že  snad  bude  na  čas  propuštěn,  poněvadž  bylo  předběžné 
vyšetřování  skončeno,  ale  Ondřej  nepřicházel.  Když  nastal  hlad,  byl 
u  Rozborů  mezi  prvními.  Rozpůjčili,  co  měli.  Nestarali  se,  co  budou 
jíst.  Čekali,  dostane-li  se  jim  spravedlnosti.  Třetí  dražební  lhůta  prošla, 
a  nikdo  barák  nekoupil.  Špic  v  době  tak  pohnuté  bál  se  na  sebe 
upozorňovat,  těše  se,  že  přece  jen  mu  neujde.  Měli  tedy  kde  spát, 
ale  neměli  co  jíst.   Rozborová  lačně  jedla  skrovný  podíl,  bez  zdráhání 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  333 

přijímajíc  od  Manči,  co  jí  ze  svého  přistrkávala.  Ale  jednou,  když 
Manča  jí  dala  polovinu,  co  jindy,  vyskočila  a  hrozíc  pěstmi  před  očima 
dcery  křičela,  že  ji  chce  zahubit  a  hlady  umořit. 

„Nechci  umřít!"  volala  zoufale.   „Jíst  mi  dejte." 

Manča  seděla  strnule,  jakoby  matku  neposlouchala.  Po  chvíli  se 
zvedla  a  šla  ke  dveřím. 

„Ano,  musíme  dostat  jíst,"  povídala  hluše.  Zamířila  k  Bílému.  Pláč 
malých  dětí  ji  přivítal,  a  Bílý,  obrátiv  k  ní,  hlavu  podíval  se  na  ni 
lhostejně  a  bez  zájmu. 

„Umřeme  hlady,  oni  nám  musí  dát  jíst,"  řekla  zvolna.  Bílý  vy- 
třeštil na  ni  oči  a  chvíli  trval  tak  nehybně,  jakby  jí  nerozuměl.  Ale 
potom  vyskočil. 

„Jíst,  jíst,"  volal  vášnivě.  „Af  nám  dají  jist.  Pojďme,  oni  nám 
musí  dát  jíst."  A  děti,  zanechavše  na  okamžik  pláče,  volaly,  kdy  že 
dostanou  jíst.  Nedostaly  odpovědi,  poněvadž  byl  Bílý  už  venku.  Za- 
bouchal na  nejbližší  okno. 

„Ať  nám  dají  jíst,"  volal  hrozným  hlasem,  jakby  svolával  lidi 
k  požáru.  „Pojďme  k  nim,  oni  nám  musí  dát  jíst,  sice  umrou  naše 
děti  a  zemřeme  my." 

Hladové,  vyzáblé  postavy,  s  očima  horečně  se  lesknoucíma, 
vybíhaly  z  baráků.  Kouzelné  slovo  jídla  zahánělo  malátnost.  Muži 
i  ženy,  děti  i  starci  kupili  se  v  rostoucí  zástup,  množící  se  od  baráku 
k  baráku  a  svolávající  všechny,  aby  si  šli  pro  jídlo.  A  už  celý  ten 
pestrý  zástup  otrhaných  a  vyhublých  lidí  táhl  k  fabrice,  jež  pochmurně  se 
dívala  na  ně  svými  zaprášenými  okny.  Šli  mlčky,  nic  nemajíce  v  rukou. 
Manča  s  Bílým  v  čele  zamířili  k  domu,  kde  bydlil  správce.  Správce 
byl  právě  u  Špice  a  spatřiv  shluk,  poznal  nebezpečenství.  Poslal  rychle 
Špice  do  továrny,  aby  mu  přivedl  koně  a  skryl  se  zatím  na  kraji  sklepa. 
Budova  továrny  ho  zakryla,  když  vyskočiv  na  přivedeného  koně,  pobodl 
jej  tryskem  k  městu. 

Zástup,  naplněný  lačnou  touhou  po  jídle,  zastavil  se  před  úřed- 
nickým domem  a  chvíli  stál  mlčky,  čekaje,  až  se  některý  z  úředníků 
objeví.  Když  nikdo  nepřicházel,  počaly  se  ozývat  hlasy,  které  rostly 
a  burácely. 

„Jíst  chceme,  jíst  nám  dejte,"  křičeli  náruživě.  „Nedáme  se  hladem 
umořit." 

Ale  žádná  odpověď.  Tu  kdosi  hodil  kamenem  do  okna,  až  s  řin- 
kotem se  sklo  sypalo.  A  za  prvním  kamenem  déšť  jiných  letěl  k  oknům, 
a  okna  rázem  zela  holými  rámy. 

Jiskra  chytila,  požár  vyšlehl. 

„Jíst  dejte.  Nedáme  se  umořiti"  bouřili  všichni.  A  když  ani  to 
nepomohlo,  vrhli  se  všichni  do  vnitř.  Spatřili,  jak  pokladník  prchá 
chodbou  na  tovární  nádvoří.  Bez  rozkazu  pustili  se  za  ním,  křičíce  o  jídlo. 
Vida,  že  jim  neuteče,  obrátil  se  a  sepjal  ruce. 

„Nechtě  mne,  za  nic  nemohu,"  volal  zděšeně.  „Ať  vám  dá  pan 
správce,  co  chcete." 

„Kde  je  správce?"  volal  Bílý. 


Digitized  by 


Google 


334  Bohumil  Brodský: 

„Snad  u  Špiců.  Já  jsem  nevinný.  Dám  vám,  co  mám,  zde  máte 
mou  peněženku,  napijte  se  za  to.**  Podal  Bílému  peněženku.  Bílý  otočil 
se  po  ostatních,  čekaje,  co  řeknou. 

„Pojďme  se  napít,"  křikl  Vejvoda. 

„Pojďme!"  křičeli  po  něm.  Šli  tedy  jako  opilí,  majíce  radost,  že 
už  mají  na  kořalku.  Špic,  spatřiv  je,  chtěl  zavřít  krám,  ale  oni  ho 
předběhli. 

„Kořalku,  kořalku!"  volali  jásavě,  „Máme  peníze,  kořalku  sem!* 

Ustoupil  jim  ted}'  a  váhavě  vzal  peněženku.  Bylo  v  ní  asi  deset 
zlatých.  Ukryv  opatrně  peníze,  naléval  kořalku  do  sklenic.  Lačně  drali 
mu  sklenice  z  ruky,  pijíce  dlouhými  doušky.  Jejich  vyprahlé  útroby 
přijímaly  kořalku  jak  drahocennou  lahůdku.  Divoká  veselost  dívala  se 
z  jejich  pohledů,  a  jejich  tváře  se  rděly  chvilkovým  účinkem  kořalky. 
Ti,  co  byli  vzadu,  dostali  ovšem  málo.  Pohled  na  přednější  druhy, 
kteří  pili  ze  sklenic  naplněných,  aby  teprve  skrovné  zbytky  do  zadu 
podávali,  dráždil  je.  Závist  se  zvířecí  touhou  po  ukojení  tělesného  hladu 
nedala  jim  klidně  stát. 

„Pojďme  k  ostatním,  af  nám  taky  dají,"  křičel  Pátek,  šermuje  ve 
vzduchu  svýma  dlouhýma  rukama.  „Je  tu  účetní,  dozorcové  a  kdo  ví, 
nechytíme-li  při  tom  správce." 

„Pojďme,"  ozvalo  se  ochotně  sborem.  I  ti,  kteří  v  předu  stáli, 
když  viděli,  že  ostatní  druhové  chvátají  za  nějakým  novým  výdělkem, 
že  bude  zas  kořalka  a  s  tou  zapomenutí,  rozkoš  a  radost,  dopíjeli 
chvatně  a  utíkali  za  nimi. 

Teď  už  nebylo  tak  mrazivé  ticho,  tak  zlověstný  duch  v  zástupu. 
Smích  a  žerty  se  ozývaly,  a  někdo  zanotoval  hrubý  popěvek,  jak  ho 
ve  fabrice  slýchával. 

„Dejte  na  kořalku!"  křičel  Vejvoda  sotva  došli  k  domu,  kde 
bydlili  úředníci  nižšího  řádu.  „Rozbijeme  okna,  nedáte-li."  Úředníci 
byli  shromážděni  u  účetního,  zděšeně  se  radíce,  co  mají  činiti.  Účetní 
radil  k  útěku,  pokladník,  jenž  přestáv  nebezpečenství,  považoval  se 
za  vysvobozena,  tvrdil,  že  dělníci  nic  zlého  neučiní,  že  je  kořalka 
uchlácholí. 

„Pan  správce  tu  není,  a  to  je  znamením,  že  se  stará  o  pomoc. 
Za  několik  hodin  bude  pomoc  tu,  a  je  po  vzpouře.  Bylo  by  to  hanba, 
kdyby  se  rozkřiklo,  že  úředníci  utekli  před  opilou  lůzou." 

Ale  když  se  zvenčí  ozval  zlověstný  hukot,  zbledl  pokladník  první 
a  hledal  místo  v  nejzazším  koutě.  Volání  po  kořalce  bylo  až  do  pokoje 
rozuměti. 

„Dejte,  co  máte,"  křičel  pokladník.  „Oni  se  opijí,  a  bude  konec 
jejich  násilí.  Rychle,  než  se  rozzuří." 

S  neobvyklou  ochotou  vyprazdňovali  kapsy,  a  právě  když  první 
kámen  byl  vržen  k  oknu,  objevil  se  na  prahu  domu  účetní,  mávaje 
bílým  šátkem. 

„Přestaňte,  přátelé!"  volal  velmi  laskavě.  „Zde  máte  všechno,  co 
sami  máme.  Kdyby  na  nás  vše  záleželo,  měli  byste  se  jinak." 

Zástup  na  okamžik  stichl.  Objevení  účetního  a  jeho  zdvořilá  řeč, 
jim  tak  nová,  jejich  pozornost  na  chvíli  upoutala. 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  335 

A  účetní,  vida  je  uklidnělé,  s  úsměvem  natahoval  hrst  plnou  peněz 
proti  dělníkům. 

„To  bude  kořalky!"  rozkřikl  se  Vejvoda  jásavě,  dera  se  pro  peníze. 
Ale  už  ho  předešla  Manča. 

« Žádná  kořalka/  křikla  v  tom  Manča  náruživě  a  odstrčila  ruku 
Vejvodovu.  Až  do  této  chvíle  mlčela,  zamračeně  šla  s  ostatními  ke 
Špicovi  a  jako  bez  rozvahy  následovala  je  sem.  S  hrůzou  viděla,  že 
tak  dlouho  a  pracně  připravované  hnutí  najednou  se  tříští  o  slabost 
a  vrtkavost  dělníků,  kteří  utopí  rozum  v  kořalce  a  zítra  pokorně  přijmou 
dvojnásob  těžké  okovy.  „Žádná  kořalka!"  volala,  a  její  tvář  planula 
v  horečném  zanícení.  „Jist  se  nám  chce,  a  vaše  děti  mají  hlad.  Chceme 
chleba  ne  pro  dnešek,  ale  pro  budoucí  časy.  Nechceme  peníze,  chceme 
aby  se  v  továrně  pracovalo,  aby  se  mzdy  zvýšily,  aby  správce  byl 
propuštěn." 

Její  slova  účinkovala.  Až  na  několik,  kteří  u  Špice  stáli  nejblíže 
a  vlili  do  svých  hrdel  množství  kořalky  z  pivních  sklenic,  všichni  ostatní 
cítili,  že  Manča  dotkla  se  té  nejbolavější  struny  a  že  je  pamatuje  na 
pravý  cíl,  pro  který  se  shlukli. 

„Tak  je  to!"  křičeli  ze  zadu.  „Oni  nás  chtí  opít,  ale  my  se  ne- 
dáme! Jíst  chceme,  jíst!" 

„Ale  lidičky,  já  vám  nemohu  pomoci,"  naříkal  účetní,  pozbývaje 
odvahy  a  úzkostlivě  je  pozoruje.  „Já  nerozhoduji.". 

„Každý  rozhoduje!-  volala  Manča.  „Když  většina  úředníků  se 
nám  zaručí,  že  zítra  se  začne  pracovat,  že  lidé  dostanou  zálohy,  že 
budou  větší  mzdy  a  správce  že  bude  propuštěn,  odejdeme.  Správce  bez 
úředníků  nic  nesvede.  My  se  nedáme  oklamat.  A  chceme  odpověď  brzy, 
sice  si  pomůžeme  sami." 

„Počkejte,  zeptám  se  ostatních,"  pronesl  účetní  bojácně  a  rychle 
vešel  k  ostatním.  Venku  zástup  tlumeně  hučel.  Ti,  kteří  se  těšili  na 
kořalku,  rozmrzele  pronášeli  svou  nelibost,  a  ostatní  jim  odporovali. 
Někteří  jevili  známky  dostavující  se  opilosti.  Sesláblý  organismus  pod- 
léhal účinkům  kořalky,  a  jejich  kalicí  se  oči  také  bloudily  po  ostatních. 

„Proč  máme  poslouchat  ženskou,  takovou  žábu  nezkušenou,"  křičel 
Vejvoda,  potáceje  se  a  hroze  pěstí.  „My  jsme  muži,  my  si  všechno 
spravíme  sami.  Mohli  jsme  se  napít,  zahnat  hlad,  a  takhle  nedosta- 
neme nic." 

„Nemáš  děti,  lehko  se  ti  to  káže!"  křičela  kterási  dělnice. 

„Co  je  nám  po  dětech?  My  chceme  být  živi.  Af  nám  dá  účetní 
peníze.  Půjdu  si  pro  ně." 

„Ani  krok!"  křikla  Manča,  stavíc  se  proti  němu.  „Většina  roz- 
hoduje." 

„Z  cesty,  žábo,  nebo  tě  uhodím,  až  odletíš!" 

„Uhoďte.  My  nejdeme  se  opíjet,  my  nejdeme  žebrat,  my  máme 
právo  chtít,  co  je  naše.  Oni  nám  musí  dát,  co  nám  patří,  a  oni  nám 
to  dají." 

„Nezlob  a  jdi  stranou!"  hrozil  Vejvoda. 

„Nepůjdu.  Což  pak  vy  ostatní  nemáte  rozum?  Myslíte,  že  se 
starám  jen  o  sebe." 


Digitized  by 


Google 


336  Bohumil  Brodský: 

„Pravda  je  to,  Manča  má  pravdu.  Vejvodo,  jdi  stranou,  jsi  opilý!" 
Několik  rukou  natáhlo  se  k  Vejvodovi  a  smýkali  jím  nazpět.  Bránil  se 
vztekle  a  rozdával  rány.  Někteří  z  jeho  kamarádů  drali  se  mu  na  pomoc, 
a  povstávalo  klubko  zápasících.  Rozbouřené  vášně  činily  je  hluchými 
a  slepými.  V  tom,  když  počínal  být  zápas  povážlivý,  jediné  slůvko  je 
rozehnalo. 

„Četníci  jdou!"  křikl  kdosi  ze  zadu.  Rázem  bylo  po  potyčce, 
a  jako  na  povel  obrátili  se  na  zad.  Opravdu.  Dva  četníci  poklusem 
sem  přibíhali,  a  za  nimi,  sedě  na  koni,  zvolna  jel  správce.  Potkal  čet- 
nickou  hlídku  na  cestě  a  přiváděl  ji  k  ochraně  továrny. 

S  jakousi  veselou  zvědavostí  dívali  se  na  ně  dělníci.  Viděli  v  po- 
sledním čase  často  četníky  a  přesvědčili  se,  že  jim  neublížili.  Domnívali 
se,  že  i  tentokráte  budou  četníci  jejich  ochránci. 

„Co  se  to  děje!"  volal  velitel  hlídky  udýchaně.  „Jménem  zákona, 
rozejděte  se!**    A  sjímaje  ručnici  s  ramene  stavěl  se  na  práh  budovy. 

„Chceme  jíst!"  povídala  Manča  pevně,  bez  bázně  naň  upírajíc 
lesknoucí  se  oči.  „Lidé  hynou  hlady,  děti  pláčí,  a  továrna  je  zavřena. 
A!  nás  nechají  pracovat,  af  nám  přidají  na  mzdě,  af  správce  odejde 
z  fabriky." 

„Proč  vytloukáte  okna?" 

„Protože  nás  chtějí  odbýt  několika  krejcary  na  kořalku.  Nebojíme 
se  smrti,  je  to  jedno,  umřít  tak  či  onak." 

„Chovejte  se  pokojně,  zeptám  se  pana  správce,  co  říká  vašim 
podmínkám."  Zanechal  druhého  četníka  na  stráži  a  spěchal  za  správcem, 
jenž  objel  továrnu  a  z  druhé  strany  dojel  k  úřednickému  domu.  Seděl 
stále  na  koni,  aby  byl  připraven  k  útěku. 

„S  nikým  nebudu  vyjednávat,"  odbyl  četníka  tvrdě.  , Nedám  si 
od  nikoho  předpisovat!  Ať  se  pokoří,  af  povědí,  kdo  je  nejvíc  štval, 
a  potom  otevru  továrnu." 

„Béřete  na  sebe  velkou  zodpovědnost!" 

„Afsi,  to  je  má  věc." 

„Oni  nás  neposlechnou.  Není  moudré  dráždit  takový  zástup.  Může 
se  stát  neštěstí.  My  se  nesmíme  dát  pohanět,  a  ti  lidé  nechti  nic  zlého. 
Mají  hlad." 

„Přidal  jste  se  snad  k  nim?  Víte,  jaká  je  vaše  povinnost?" 

„Ano,  vím  a  konám  ji.  Vy  si  tedy  béřete  zodpovědnost  na  sebe, 
budeme-li  nuceni  sáhnout  ke  zbrani?" 

„Vše  si  zodpovím." 

Mlčky  obrátil  se  četník  a  vrátil  se  před  zástup. 

„Ve  jménu  zákona,  rozejděte  se.  Dnes  vám  nemohu  dát  odpověď. 
Zítra  přijde  komisse  a  vyšetří  vaše  přání.  Jednáte  nezákonně,  uškodíte 
si.  Jděte  domů." 

„Nikdo  se  nás  neujme,  nepomůžeme-li  si  sami.  Hned  chceme  od- 
pověď!" Bílý,  stoje  za  Mančou,  křičel,  až  mu  hlas  selhával. 

„Opakuji,  že  vám  ji  dát  nemohu.  Pan  správce  nechce  s  vámi 
vyjednávat,  a  já  nemám  právo  vám  něco  slibovat.  Dopustili  jste  se  ve- 
řejného násilí,    vytloukli  jste  okna,   rozejděte   se,    dokud   je   čas,    sice 


Digitized  by 


Google 


v  hodinu  dvanáctou.  337 

užijeme  zbraně."  Oba  couvli  až  na  práh  a,  majíce  zbraně  k  boku  při- 
tisknuté, vložili  prsty  na  spouště. 

„Jste  jen  dva,  a   nás  je  na  dvě  stě,  nebojíme  se,"  křičel  Pátek. 

„Nás  je  víc!  Zítra  by  nás  zavřeli!  Nikdo  nám  nepomůže!  Rozbijme 
fabriku,  která  nás  nechce  živit!"  Vášnivé  výkřiky  rostly  a  pojily  se 
v  divokou  směsici. 

„Jménem  zákona,  rozejděte  se!"  křičel  četník.  Ale  jeho  hlas  zalehl 
v  hukotu  rozbouřeného  množství.  Náhle,  jakoby  vichr  se  opřel  do  zá- 
stupu, mohutná  vlna  smykla  celým  zástupem.  Zadní  opřeli  se  jako 
na  povel  o  předáky,  a  celé  klubko  živých  těl  vrazilo  na  četníky. 

„Rozbijme  fabriku,"  zavzněl  povel.  Ale  už  vlna,  jakby  se  o  skalisko 
roztříštila,  učinila  zpětný  náraz.  Dva  podivné  výkřiky  zalehli  mezi 
vášnivé  volání.  Se  strany,  mávaje  vysoko  rukama,  dral  se  mezi  zástup 
adjunkt  Klváň. 

„Ustaňte!"  křičel  vysokým  hlasem.  „Ztratili  jste  rozum,  chcete 
svou  záhubu?" 

Dívali  se  naň  vyjeveně,  nechápajíce  hned,  proč  je  zdržuje  a  mezi 
ně  se  míchá.  Zatím  dral  se  Klváň  ke  schodům.  A  tu  zarazil  se  před 
hloučkem  lidí,  sehnutých  k  zemi.  Naklonil  se  také  a  už,  odhodiv 
nejbližšího,  klekl  rychle  a  sklonil  se  nad  tělem  Mančiným.  Ležela  na 
zemi.  a  z  jejího  hrdla  řinul  se  proud  krve. 

Jak  se  zástup  proti  dveřím  hnul,  Manča  vržena  byla  znenadání 
proti  bodáku.  Nemajíc  opory,  nalehla  celou  tíhou  na  ostrý  hrot,  a  chladná 
ocel  projela  hrdlem.  Četník  sice  rychle  zbraň  vytrhl,  ale  Manča  klesala 
už  k  zemi.  Ve  zmatku  a  za  volání  Klváňova  nikdo  toho  nepozoroval 
leč  nejbližší. 

„Mančo!"  rozkřikl  se  Klváň  zoufale,  dotýkaje  se  jejího  čela. 
Otevřela  zvolna  oči,  podívala  se  udiveně  na  Klváně.  Slabounký  úsměv 
zachvěl  se  na  její  rtech.  Pootevřela  je,  jakby  chtěla  něco  říci,  ale  v  téže 
chvíH  proud  krve  vyhrnul  se  z  jejích  úst  a  rozléval  se  po  její  tváři 
a  hrdle.  Bolestně  zachroptěla  a  jakby  si  oddechla,  naklonila  hlavu  maličko 
na  stranu. 

Druhého  dne,  sedíc  při  česání,  četla  paní  hraběnka  ranní  listy,  a  zrak 
její  padl  na  telegrafickou  zprávu,  líčící  výbuch  hladovíciho  lidu  v  Mezilesf. 
Se  živým  zájmem  přečetla  těch  několik  suchých  vět  a  potom,  zamhourivši 
oči,  nechala  noviny  padnout  na  klín  a  vyvolávala  představy  na  Mezilesí, 
které  v  ní  jiné  mocnější  dojmy  zatlačily  do  pozadí.  Ano,  již  se  jasně 
pamatuje,  jak  byl  k  ní  předpuštěn  onen  venkovský  hoch,  opálený  a  statný, 
jak  rozpačitě  jí  vypravoval  o  hrozné  bídě,  jak  ji  prosil  za  přispění. 
Byla  tehdy  dojata,  chtěla  mu  vyhovět,  ale  právě  vešel  hrabě  s  tou 
hroznou  zvěstí  o  nebezpečenství  synovu. 

Před  týdnem  vrátila  se  s  hrabětem  a  se  zotavujícím  se  synem  do 
vídeňského  paláce  a  od  té  doby  žila  v  jakémsi  opojení,  kdy  hojné 
návštěvy  a  nesčetné  písemné  projevy  ji  ujišťovaly  o  radosti  známých 
nad  uzdravením  mladého  hraběte. 

„Zazvoň,  že  nechám  prosit  pana  hraběte,"  obrátila  se  náhle  s  roz- 
kazem ke  komorné. 

23 


Digitized  by 


Google 


338 


Bohumil  Brodský:  V  hodinu  dvanáctou. 


Stávalo  se  zřídka,  že  dávala  hraběte  volati  v  tuto  chvíli,  kdy 
nebyla  toileta  její  skončena.  Po  chvíli  vešel  hrabě  a  políbiv  její  ruku, 
posadil  se  vedle  ní. 

„Odpusfte,  mon  chěre,  ale  jsem  velmi  nepokojná,**  vysvětlovala 
mu  s  mdlým  úsměvem  na  unavené  tváři.  „Zdá  se  mi  stále,  že  jsem 
cosi  dlužná  nebi,  že  nám  syna  zachránilo.  Právě  jsem  si  vzpomněla 
na  onen  chudý  lid  v  sousedství  našeho  panství.  Kupte  sirkárnu 
v  Mezilesí  a  dejte  jim  příležitost,  aby  si  tolik  vydělali,  by  neměli 
hladu." 

„Jak  si  přejete,  hraběnko.  Jsem  velmi  rád,  že  mohu  vaše  svědomí 
něčím  upokojit.    Ještě   dnes   dám   svému    zástupci  potřebné  rozkazy.* 

„Děkuji,  vím,  jste  vždy  velmi  pozorný."  A  podavši  mu  ruku,  stiskla 
ruku  jeho. 

„Osvícenost  jest  velmi  dobrotivá,"  zalichotila  komorná  po  odchodu 
hraběte. 

„Milá  Hermino,  jsem  matka  a  cítím  dobře,  co  to  jest,"  řekla 
hraběnka  polohlasně  a,  přimykajíc  oči,  schoulila  se  v  blaženém  pocitu» 
že  v  létě  poveze  syna  na  místo,  kterým  jeho  uzdravení  nebi  zaplatila. 


pj^j 


Digitized  by 


Google 


líe.    clo  vojny   pojcd^j 
^^  \  pojedeiiie    oba  c^Iya  - 


O' 


z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Potopa. 


Mystérium  od  Aug.  Eug.  Mužíka. 

(Pokračování  a  dokončeni.) 

III. 


PROBUZENÍ. 


A  zajisté  krve  vaší,  duší 
vacích  vyhledávati  budu. 
Genesis  IX.  S. 


Elám. 
Kde  jsem  to,  otče  můj? 

Noe. 

Jsi  v  rukou  mých,  ó,  dítě, 
a  v  rukou  Boha  jsi,  již  stejně  milují  tě, 
na  hlas  tvůj  čekají,  na  tvoje  probuzení, 
na  jeden  úsměv  tvůj  a  jedno  políbení! 
Pojď,  chvíle  nastala,  kdy  nová  doba  kyne, 
kdy  starý  zemřel  svět  ve  vodní  hloubi  jiné, 
kdy  větru  jarního  již  cítit  mocný  tep, 
a  zora  příštích  dnů  nám  líbá  chvějnou  leb. 

Elám. 
Tof  onen  koráb  jest,  jejž  vystavěl  jsi  v  skrytu, 
a  nyní  pevného  nám  skytá  všechněm  bytu? 
A  byla  potopa?  .  .  . 

Noe. 
Ó,  radš  se  nechtěj  ptáti  — 
při  pouhé  vzpomínce  mne  ještě  hrůza  chvátí!  .  .  . 
Však  my  jsme  spaseni  —  i  ty,  ty,  dítě  mé, 
a  Boha  slaviti  teď  všickni  budeme! 

Elám. 
Já  živ  jsem  a  já  bdím  —  ó,  diky,  otče,  dík! 
Já  vím,  já  tvrdě  spal,  jak  nikdy  smrtelník, 
a  mně,  ach,  bylo  tak,  tak  podivně  jsem  snil, 
jak  na  věky  bych  již  a  dávno  mrtev  byl. 
Však,  otče  můj   —  ten  sen,  já  strašný  sen  jsem  měli  . 


Digitized  by 


Google 


342  Aug.  Eug.  Mužík: 

Mně  bylo,  jak  bych  byl  prabábu  svoji  zřel, 

tož  Evu,  první  máf,  rodičku  všechnéch  lidí  — 

tu  hroznou  její  tvář  mé  oko  dosud  vidí  I  .  .  . 

Neb  jaká  kletba  to,  ach,  tíží  bez  lítosti 

tu  bednou  stařenu  a  sžírá  její  kostil  .  .  . 

Ta  bděla,  otče  můj,  jen  stále,  věčně  bděla, 

moc  spánku  blaživá  jí  víčka  nezavřela, 

ta  usnout  nemohla  —  ó,  strašný  byl  to  trest  I 

Jak  líce  mrtvoly  již  její  líce  jest!  .  .  . 

Mdlá  ona  ležela,  bez  žití  každý  oud, 

co  z  lůna  prýštil  jí  bez  konce  krve  proud, 

vždy  stále  dál  a  výš,  od  údolí  až  k  hoře, 

až  byla  bez  konce  jak  valné,  širé  moře. 

Jak  páchnul  celý  svět  a  rděl  se  krví  tou, 

do  hlubin  podzemních,  do  nebe  rozlitou! 

A  ona  kvílela  a  rvala  sobě  vlasy, 

ty  bílé,  mrazivé  jak  sněhu  dlouhé  pásy, 

však  usnout  nemohla  a  musila  jen  bdíti, 

jen  stále  cítit  vše  a  všecko,  všecko  zříti! 

Dva  její  synové,  jež  tenkrát  porodila, 

když  s  chotěm  ubohým  vyhnána  z  ráje  byla, 

ti  stáli  vedle  ní  a  v  ryk  se  davše  dravý, 

jak  zvěř  se  škrtili  a  rvali  bez  únavy  — 

páž  na  páž,  na  úd  úd,  vlas  v  jedno  krví  speklý, 

jak  v  sebe  zahryzli  by  tygři  dva  se  vzteklí! 

Hned  Ábel  vítěz  byl,  hned  Kain  zase  divý, 

na  bratra  trup  si  stoup,  se  krví  rdící,  živý, 

a  srdce  vyrval  mu  a  s  divou  touhou  v  líci 

se  chystá  pozřít  je  se  ještě  svíjející. 

Však  srdce  vyrvané  v  ráz  v  člověka  se  mění 

a  jme  se  zápasit  zas  znovu,  bez  umdlení. 

Jak  v  hadím  chumáči  vše  divoce  dál  rve  se! 

A  ohlas  vřavy  té  se  celým  světem  nese, 

bez  počtu  rodí  se  tak  stále  nových  lidí, 

bez  konce  vraždí  se  a  vztekle  nenávidí, 

bez  konce  nářek  zní  a  proklínání  řev, 

bez  konce  krev  je  kol  a  krev!  .  .  . 

Co  Jahve  s  výše  své  zří  na  to  mračný,  němý, 

stín  jeho  pochmurný  přikrývá  celou  zemi, 

jí  neosvítí  zář  ni  jedna  hvězda  plesná, 

kde  ve  tmě  půlnoci  jen  vražda  zuří  běsná, 

jen  kdesi  v  daleku  dvou  očí  divý  žeh 

tou  nocí  hlubokou  jak  žhavé  uhle  šleh'  — 

to  Satan  šklebí  se,  triumfu  svého  jist, 

že  celý  svět  mu  již  pad  tučnou  za  kořist!  .  .  . 

Tu  přišel  náhle  kdos  —  byl  z  Evina  též  rodu. 
Já  nezřel  jeho  líc  —  jak  slunce  na  východu 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  343 

tak  vznášela  se  z  tmy,  a  do  dna  srdce  mého 

se  záře  linula  a  kouzlo  světla  z  něho. 

Hned  zdálo  se,  jak  kol  by  májový  táh'  dech, 

jak  oddech,  jako  smír  a  těcha  v  bolestech, 

a  každý  tušil  cos,  jak  soustrast,  něžný  cit, 

jenž  dosud  smrtelným  byl  bldníkům  těm  skryt. 

Páž  k  vraždě  vztyčená  tu  klesá  v  objímání, 

polibkům  bratrským  se  Ábel  marně  brání, 

a  tam,  kde  krvavá  dřív  rána  planula, 

tam  slza  pokání  jak  rosa  kanula! 

Jen  jednou  kynul  on  —  a  stichla  bojů  vřava, 

a  kynul  podruhé,  krev  rázem  opadává, 

a  třetí  jeho  kyn  —  kde  moře  krve  stálo, 

tam  květů  smavá  pláň  a  zlato  klasů  vlálo! 

Tu  vzkřikl  Jehova,  a  jeho  trůn  se  kácí, 

jak  skála  sřícená  se  navždy  ve  tmě  ztrácí, 

tak  na  vždy  zachází  moc  jeho,  sláva,  pýcha, 

a  nová  blaženost  kol  vzchází  —  sladká,  tichá. 

A  jaký  náhle  div  —  hle,  Evu  spánek  jímá, 

jak  dítě  s  úsměvem  tu  na  rtu  zvolna  dřímá, 

páž  vztáhla  k  cizinci,  jak  žehnat  by  mu  chtěla, 

než  na  vždy  žasnula  a  sladce  oněměla!  .  .  . 

A  já  za  mužem  tím  šel  v  čele  druhů  svých  .  .  . 

Nás  bylo  přemnoho,  mně  duší  neznámých, 

jimž  jako  Kain  mně,  já  starým  jsem  se  zdál. 

A  já  jej  všady  zřel,  spě    za  ním  stále  dál, 

af  na  mžik  zmizel  nám  v  tom  širém  lidstva  moři, 

já  zřel  tu  hlavu  zas  plát  v  temnotě  jak  zoři. 

Teď  zmizel,  otče,  mně  —  —  kde  mohu  vidět  jej, 

ó,  kde  nám  hledati  ten  sladký  obličej, 

ten  úsměv  dítěte,  tu  něhu  drahých  licí, 

tu  bílou  slunce  zář  a  píseň  věčně  znící?  .  .  . 

Noe. 
Co  pravíš,  synu  můj,  jsou  děcka  sny  jen  prázdné 
—  tím  Satan  pokouší  nás,  svádí  v  tůně  srázné, 
a  pýchu,  rouhání  nám  v  žíly  nalívá! 
Zde  jiný  na  tebe  se  život  usmívá, 
zde  blahá  skutečnost!    Mne  viz  a  slyš  můj  hlas, 
tam  bratři,  matka  tvá  již  čekají  tě  zas! 
My  zachráněni  jsme!  .  .  .  Ó,  synu,  stlum  svůj  ples, 
by  srdce  nepuklo  ti  náhlou  slastí  dnes! 

Elám. 
A  Zilla,  Zilla  má?  .  .  . 

Noe. 
Jí  blaze  také  již  .  .  . 
Však  my  jsme  spaseni  —  či  moře  nevidíš, 
jak  nad  vším  živoucím  jak  hrob  se  klene  temně?  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


344  Aug.  Eug.  Mužík: 

Elám. 
Ať  Zilla  plesá  též  —  ať  hned  sem  přijde  ke  mně! 

Noe. 
Nač  Zilla?  —  Nech  ji  spát  a  sníti  v  pokoji! 
Ta  přání  mladosti  tvé  více  neskojí  — 
však  ví  to  pouze  Bůh,  co  ještě  má  se  díti!  .  .  . 
Hle,  v  dáli  jediná  ta  hvězda  v  mraku  svítí, 
ta  hvězda  naděje!  .  .  .  buď  stokrát  zdravena, 
jež  liješ  těchu,  mír  v  má  prsa  znavená! 
Ty  zárukou  jsi  nám,  že  záhy  uvidíme 
tvář  čistou  nebes,  zem,  jež  pod  vodou  teď  dříme! 
My  na  zem  vyjdem'  zas  a  s  námi  vše,  co  živé, 
žít  znovu  začneme,  však  šťastnější  než  dříve, 
já  tobě  ženu  dám  a  ty  mně  řadu  dětí, 
jež  věčně  ponesou  mé  jméno  ve  paměti! 

Elám. 
Jak,  otče  —  —  ženu  díš?  .  .  .    Což  možno  není  nám 
jak  sestra  s  bratrem  žít?    Já  více  nežádám! 
Což  zakázáno  nám  zde  tak  se  milovati 

jen  čistým  srdcem  svým?  .  .  .    DěFs,  všecko  zmar  že  schvátí, 
nuž,  proč  nám  třeba  vždy  jen  plodit  a  se  bíti? 
Což  vyšší  úděl  nám  zde,  otče,  nezasvítí? 

Noe. 
Tof  úděl  nejvyšší,  tof  úděl  mého  kmene, 
by  tak  se  rozmnožil  jak  vlny  nesečtené, 
jak  písek  bez  konce,  a  tak  byl  k  cíli  veden: 
bůh  jeden  nahoře,  a  dole  národ  jeden! 

Elám. 
A  nikdo  nemá  s  ním  los  žití  sdílet  krásný? 

Noe. 
Af  jiný  žije  též  —  ne  volný  však  a  šťastný, 
však  otroků  jen  rod,  jenž  jemu  za  podnoží, 
a  na  jehožto  šíj  on  patu  svoji  vloží! 
Tak  slavně  koráb  náš  si  cestu  vodou  razí, 
a  nedbá,  kolik  vln  se  v  bázni  pod  ním  plazí, 
tak  slunce  na  nebi  když  vzejde,  hvězdy  v  taji 
se  všecky  před  ním  v  dál  nevidnou  ukrývají, 
tak  orel  mohutný  když  nad  kraj  vzletné,  v  děse 
před  jeho  přemoci  roj  ptáčat  rozprchne  se, 
a  které  nepřehne,  to  skláceno  jím,  zhyne! 

Elám. 
A  já  jsem  vždycky  snil  o  sudbě  zcela  jiné, 
mne  jiná  tajemná  kás  touha  plnila, 
a  láskou  nesmírnou  má  prsa  zvlnila! 
Já  též  byl  pastýřem  těch  četných,  různých  stád 
jak  Ábel,  praděd  můj,  já  s  nimi  býval  rád, 
neb  v  míru,  pokoji  tak  blaze  bylo  nám! 
Pláň  jedna  podala  dost  pastvy  jim,  a  tam, 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  345 

kde  nazbyt  nebylo,  tam  svorni  jako  bratři 

se  dělí  o  sousto  —  af  všechno  všechněm  patří! 

Vždy  jedna  pohoda  a  jedna  vždycky  bída, 

před  spárem  zbojníků  druh  každý  druha  hlídá, 

a  všecky  hlídám  já,  mne  bůh  zas  se  své  výše  — 

tak  život  potůčkem  nám  klidným  plynul  tiše. 

A  všickni  šťastni  jsme,  jsme  jedna  rodina, 

a  každý  v  středu  svých  bez  bázně  usíná!  .  .  . 

Ten  o  přátelství  sen,  o  rovném  právu  všem, 

já  přál  si  v  zákony,  ach,  vtělit  v  žití  svém, 

ne  pán  já,  otrok  ty,  však  druzi,  bratři  dva, 

svou  každý  povinnost  a  každý  práva  svá! 

A  všecky  vespolek  af  jedna  láska  víže  — 

tak  bída  nejhorší  se  snese  bez  obtíže. 

Kdy  chybí  bratr  můj,  ne  pomsta  ani  trest, 

jen  odpuštění,  smír  af  údělem  mu  jest, 

a  nevím  již,  co  dít  —  —   však  něco  cítím  v  sobě, 

co  se  mnou  bude  žít  a  zajde  jenom  v  hrobě, 

a  ještě  potom  dál  zas  v  jiných  bude  žíti  — 

a  věčně,  ach,  ten  cit  má  v  srdci  lidském  tkvíti! 

Já  mohu  odpouštět  a  jenom  milovati, 

a  nikdy  vražditi  a  nikdy  pomstou  pláti, 

kdo  jinak  velí  mně,  ten  není  bratrem  mým, 

a  boha  svého  já  v  něm  více  nevidím! 

Jen  láska  bez  konce  se  v  hrudi  mojí  kryje  —  — 

jen  láskou  trvá  svět,  a  bůh  jen  láskou  žije! 

Noe. 
Mlč,  synu,  padni  v  prach  a  nerouhej  se  Bohu! 
Ó,  jak  jsem  vděčen  Mu,  že  s  tebou  mluvit  mohu, 
že,  hněvu  nádobu  když  vylil  na  svět  celý, 
my  ujít  jediní  jsme  Jeho  pomstě  směli! 
Stlum  vzdor  svůj,  repot  zlý,  a  nechtěj  jísti  plodu 
se  stromu  Poznání,  jak  z  prokletého  rodu 
bys  také  jedním  byl,  jejž  kletba  boží  schvátí! 
Za  svoji  záchranu  máš  Jemu  díky  vzdáti, 
za  žití  otcovo,  za  bratry,  matku  svoji, 
jichž  kotvou  stal  se  on  ve  strašném  živlů  boji. 
Co  do  jiných  ti  všech  —  kdo  Boha  nepřítel, 
ten  tobě  přítelem  by,  bratrem  býti  měl? 
A  Zilla  —  víš  to  přec  —  —  ta  z  krve  oné  byla, 
jež  pomstu  Jahvovu  nejvíce  rozjitřila!  .  .  . 
Tož  osud  společný  ji  stihnul,  zasloužený, 
a  dávno  dozněly  již  bědné  její  steny!  .  .  . 
Své  pyšné  čelo  skloň  —  a  Bohu  chválu  vzdej, 
již  kaj  se,  synu  můj,  mlč  a  se  nerouhej! 

Elám. 
Tož  mrtva  Zilla  je  —  —  je  mrtva,  Zilla  má?!  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


346  Aug.  Eug.  Mužík: 

Noe. 
Je  mrtva  —  buď  jí  mír!  ...  Již  dávno  neznámá 
ji  vlna  pohřbila  —  nech  v  klidu  již  ji  spáti  —  — 
tvé  bouřit  myšlení  se  více  nenavrátí. 

Elám. 
A  tys  byl  její  vrah! 

Noe. 
Já  nástrojem  byl  jen  — 
On  tak  mi  poručil,  já  byl  Mu  poslušen, 
On,  moudrost  odvěká,  ta  duše  všeho,  síla, 
jež  ke  svým  službám  jen  nás  všecky  utvořila. 
A  za  to  odměnou  nás  zachrání!  ...   Co  chceš, 
ty  červe  nicotný?!    Snad  skráň  svou  pozvedneš 
i  proti  Onomu,  jenž  v  záři  blesků  dlí, 
a  jehož  hněvnou  líc  pláň  moře  zrcadlí?  .  .  . 
Mlč,  hade  rouhavý,  a  dále  hryz  svůj  prach, 
již  zajdi,  nehnízdi  víc  v  jeho  myšlenkách, 
sic  s  žitím  synovým  já  zdrtím  tebe  —  vari, 
jenž's  Evu  pokoušel,  již  kliď  se,  ďáble  starý, 
nechť  moře  přikryje  tě  svými  hlubinami, 
však  nové  plodit  zlo  nevyjdeš  z  lodi  s  námi! 

Elám. 
Ne,  otče,  konec  již  —  —  je  konec  všemu  již, 
tvé  marno  úsilí  —  —  mne  více  nespasíš!  .  .  . 
Já  v  boha  nevěřím  —  tož,  otče,  tvého  boha, 
když  lidi  surově  tak  deptá  jeho  noha! 
Co  udělalo  mu  to  dobré,  tiché  dítě, 
že  jako  divá  zvěř  se  na  ně  vrhl  lítě, 
že  vylil  jeho  krev,  ach,  ve  mladosti  květu, 
když  člověk  nevinný  pln  nejčistších  je  vznětů? 
Co  udělaly  mu  ty  všecky  rody  bědné, 
že  na  jich  trápení  se  ani  neohlédne? 
Že  urazily  jej?  .  .  .   Muž'  ten  být  uražen, 
jenž  v  slávě  bez  konce  se  zvýší  každý  den, 
jenž  širá  nebesa  má  za  svůj  pyšný  trůn, 
a  zpěvy  andělů  a  hudbu  rajských  strun? 
Proč  touhu  ku  zlému  jim  tedy  v  srdce  nalil? 
Proč  jasný  jejich  zrak  v  stín  vášně  nectně  halil? 
Když  všecko  ví  a  zří,  proč  tak  své  stvořil  děti, 
by  pykaly  jen  vždy  svá  hříšná  předsevzetí? 
Proč  vzdor  a  pochybnost  jsi  vštípil  v  srdce  jich? 
Proč  cestu  k  poznání  jsi  věčnou  kletbou  stih'? 
Má  člověk  pokorně  jen  v  prach  před  tebou  klekat, 
má  jako  podlá  zvěř  jen  bez  konce  se  lekat, 
ne  rovný  k  rovnému  v  své  nevině  se  chýle, 
však  otrok  pánův  jen,  své  čítat  žití  chvíle, 
jak  jemu  zlíbí  se?  .  .  .   Jen  obětí  si  koupit 
svůj  život,  o  život  zas  jiné  tvory  zloupit. 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  347 

a  jemu  předkládat  je  vražděné,  by  krev 

jich  jemu  patřila,  jich  slední  bolný  řev? 

Kde  něha,  láska  jest,  již  tušili  jsme  v  žití, 

o  níž  jsme  věřili,  že  věčná  musí  býti, 

a  v  boha  vtělena,  ten  nejkrásnější  sen, 

jímž  člověk  spijí  se  zde,  věčně  neskojen?  .  .  . 

Své  srdce  neseme  ti  v  zbožných  modlitbách  .  .  . 

Je  z  ruky  vyrážíš  nám,  zašlapeš  je  v  prach, 

a  není  radosti  a  není  těchy  žádné, 

kde  místo  milosti  jen  věčná  přísnost  vládne  I 

Ty  nejsi  dobrotiv,  ty  nejsi  spravedliví 

Jak  člověk  pod  tebou  má  v  lásce  býti  živ, 

když  zří  tvou  úplatnost,  když  tvá  jej  křivda  děsí, 

když  vidí,  zvůle  jen  že  vládne  pod  nebesy? 

Ne  vlídnost,  útrpnost,  jen  pomsta  zákon  zde, 

a  kde  je  dobra  říš  a  pravdy,  světla  —  —  kde?  .  .  . 

Má  hruď  se  hrůzou  chví,  když  nic  tu  v  světě  není, 

co  Jahve  ukrutný  nad  svoji  pýchu  cení, 

čím  možno  vyprostit  se  z  těžké  jeho  ruky, 

jíž  připraveny  jsou  nám  tisíceré  muky, 

ach,  naší  bez  viny?  .  .  .   Kde  jsou  ty  sličné  děti, 

jež  vyšly  v  slunéčko  si  milé  pohleděti, 

a  místo  slunce  v  ráz  jen  strašný  zřely  mrak, 

jak  starých  pohádek  jich  černý,  děsný  drak? 

Ty  dívky  růžové,  jež  vyšly  věnce  víti, 

a  chtěly  milencům  je  na  skráň  položiti, 

a  samy  jsouce  květ  tak  čistý,  svěží,  smavý, 

tak  záhy  sestoupit  v  chřtán  smrti  měly  dravý?  .  .  . 

Ty  matky,  miláčky  jež  svoje  mříti  zřely, 

a  samy  zoufalstvím,  ach,  dříve  neumřely?  .  .  . 

Tys  věděl,  člověka  když's  tvořil,  bože  silný 

—  neb  vědom  všeho  jsi  a  svatý,  neomylný, 

že  toužit  bude  k  zlu!  .  .   Proč*s  tedy,  ach,  ten  žár 

mu  vložil  do  srdce?    To  záští,  závist,  svár 

a  vášně  bez  konce?  .  .  .   Proč  Poznání  jsi  strom 

mu  stavěl  do  cesty  již  v  luzném  ráji  tom, 

když*s  věděl,  strašlivou  jak  vůni  plody  mají, 

a  že  svou  tajemnou  jej  vůní  přilákají? 

A  z  plodu  onoho  proč  věčně  v  naší  hrudi 

se  kletý  zárodek  zas  ku  životu  budí? 

My  zlí  jsme,  nestoudní  a  zbabělí,  v  tom  jest 

též  našich  výtek  plod,  ten  neutichlý  trest! 

My  k  světlu  toužíme,  a  stále  ve  tmu  jdeme, 

a  život  krátký  jest,  a  hroby  jsou  tak  němé!  .  .  . 

Kam  jde  to  všecko  zde,  kde  všechněch  nás  jsou  cíle?  .  .  . 

To*s  ty  že  takovým  byl  mistrem  ve  svém  díle?  .  .  . 

Když  tvořirs  tento  svět,  snů  dlouhých  slavný  květ. 


Digitized  by 


Google 


348  Aug.  Eug.  Mužík: 

tys  všecko  rozvážil,  tys  všecko  umně  sčeť, 

tys  děl,  že  dobré  to,  že  plesat  možno  tobě! 

Tvé  dílo  počato  však  bylo  jenom  v  zlobě! 

Nám  radovati  se  a  jásat  možno  není, 

nám  dáno  úpěti!  .  .  .   Nač  v  tvůrčím  roznícení 

jsi  z  bláta  člověka  svým  dechem  volal  k  žití?  — 

Že  z  bláta  stvořen  jest,  on  věčně  v  sobě  cítí! 

Na  chvíli  kratičkou  proč's  jiskru  svoji  vznítil 

mu  v  duši  mrákotné  a  v  temnotě  jí  svítil, 

by  noc  jen  temnější  pak  zas  ji  naplnila, 

a  lidská  bytost  tak  jen  nešťastnější  byla? 

Proč  učinil  jsi  nás  víc  nežli  zvíře,  věc, 

když  stejný  osud  nám  přec  kyne  na  konec? 

Když  svoje  anděly  jsi  pádu  neochránil, 

proč  lidem  svobodnou  jsi  cestou  jíti  bránil? 

Ty  nejsi  otcem  nám,  ty  chceš  a  pášeš  zlo! 

To  hořké  poznání  mé  srdce  nalezlo, 

že  chvíš  se  zbaběle,  by  mocný  lidský  duch 

svým  křídlem  nevznesl  se  až  v  tvůj  tvůrčí  kruh, 

se  Stromu  Života,  jenž  v  ráji  tvém  je  skr3rt, 

by  plod  si  neutrh,  jímž  může  věčně  žít, 

a  býti  jako  ty,  jak  jeden  z  věčných  duchů!  .  .  . 

A  naše  volání  nedojde  tvého  sluchu, 

neb  ty  jsi  nepřítel  náš,  krutý  násilnik, 

jenž  čirou  náhodou  jen  ze  tmy  věčna  vznik', 

a  zase  náhody  té  rázem  pojednou 

se  sřítí  na  věky  v  tmy  propast  bezednou! 

Jak  před  tím  ty  se  chvíš,  nám  před  tebou  se  chvěti, 

a  stále  viděti,  jak  strašný  vichr  letí, 

jenž  smete  v  jednu  tůň  nás  s  tebou  beze  stop, 

a  nikdo  nezví  pak,  kde  společný  náš  hrob! 

Nuž,  dosti  —  —  nevěřím  již  v  tebe,  čiří  co  čiň, 

jak  had  se  úlisně  zas  k  srdci  mému  vin, 

to  srdce  pro  tebe  je  navždy  mrtvo  již  — 

je  kámen,  kámen  jen,  nuž,  uštkni  je,  když  smíš! 

Nuž,  bij  mne  hromem  svým,  zde  stojím,  sraz  mne  dolů, 

af  konec  podlé  hře,  af  moji  přes  mrtvolu, 

jak  oněch  obětí,  jichž  plno  moře  tvoje, 

se  také  divoce  vln  valí  běsné  roje! 

Jim  vel,  af  zdrtí  mne  —   —   však  mojím  pánem  nejsi! 

Dál  svoje  vladařství  a  svoje  blesky  měj  si, 

svých  rabů  zástupy,  jich  žertvy  čadivé, 

a  nových  rodů  zas  ty  tváře  bázlivé! 

To  všecko  můžeš  mít,  však  ne  již  moji  lásku! 

Ty  mne  se  netázav,  daFs  v  odvážnou  ji  sázku, 

ty  srdcem  dítěte  jsi  zhrdnul  v  kruté  pýše, 

a  nikdy  nesestoup*  jsi  k  němu  se  své  výše!  .  .  . 

Tys  nikdy  rukou  svou  tu  slzu  neosušil. 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  349 

když  touhou  po  ráji  jsem  srdce  bolně  krušil, 

tu  slzu,  bez  konce  již  každý  člověk  lije  I  .  .  . 

Tvůj  ret  ji  vypijí,  jak  poušť  kdy  rosu  pije, 

jen  víc  si  žádáš  jí,  vždy  větší  krve  daň! 

Ni  jednou  jako  máf  se  neusměješ  naň, 

jen  jako  těžký  mrak  mu  nad  hlavou  se  vznášíš, 

svou  hrozbou  pochmurnou  důvěru  dětskou  plašíš, 

a  odpor  nejvyšší  kdy  vzkypí  v  něm  a  stesky, 

ty  mníš,  že  zdusíš  je  vždy  znovu  svými  blesky! 

Je  neudusíš  víc!    Jich  síla  moc  tvou  předčí, 

neb  v  srdci  člověka  —  tam  touha  žije  větší 

po  dobru,  po  pravdě  a  lásce,  nežli  mníš! 

Je  nad  smrt  mocnější  —  co  proti  ní  ty  smíš? 

Nám  život  můžeš  vzít  —  však  to  je  vše  —  kdo  muž, 

ten  umře  jako  muž,  a  rab  —  ten  dále  služ! 

Máš  svoje  anděly,  jich  pluky  nekonečné, 

však  panování  tvé  —  to  však  být  nemůž'  věčné, 

neb  vím,  jak  nitro  tvé  cit  stálé  hrůzy  zebe: 

že  přijde  větší  kdos  a  s  oblak  srazí  tebe!  .  .  . 

Kdo  v  pravdě  veliký,  ten  jiných  neleká  se, 

a  slunce  stejně  vždy  plá  v  nesmrtelné  kráse. 

Ty  neznáš  milosti,  já  však  ji.  Přísný,  znám, 

a  božství  nového  již  víru  vyznávám. 

Je  každý  tuší  zde  —  kdo  zrozen,  tuší  je, 

a  k  tvému  oltáři  prach  cesty  pokryje! 

Již  jiný  povstává  bůh  z  všeho  lidstva  středu, 

bůh  lidmi  zrozený,  jenž  zná  jich  všecku  bědu 

i  všecky  radosti  a  do  dna  až  je  prožil, 

a  na  svá  bedra  žal  a  tíhu  všechněch  složil, 

že  trpěl  nad  všecky  a  za  všecky,  jen  tím 

se  nesmrtelným  stal  a  bohem  velebným! 

A  to  mé  srdce  dí,  že  nedaleká  chvíle, 

kdy  on,  ach,  zjeví  se  zde  v  kráse  své  a  síle, 

neb  já  když  trpím  tak  a  strádám,  na  můj  hlas 

on  musí  přijíti  —  —  již  nastal  jeho  čas!  .  .  . 

Má  bolest  bezedná  —  těch  lidí  muka  všech, 

jich  marné  volání  i  poslední  jich  vzdech  — 

ty  zaklínaly  jej  ...  já  vidím  jej,  již  jde, 

bůh  lásky,  milosti,  bůh  bědných  zde  již,  zde!  .  .  . 

A  to  je  nový  bůh,  jenž  tebou  nežehnán 
přec  bude  žehnati,  a  každý  země  lán 
svou  láskou  naplní  a  sluncem  tiché  slávy 
a  třtiny  nezlomí  a  neušlápne  trávy, 
a  červu  ve  prachu,  jejž  nikdo  necítí, 
on  s  cesty  vyhne  se  a  Ivíče  nasytí!  .  .  . 
Jho  lidí  polehčí  a  břímě  pozvedne, 
a  s  bratrem  nejnižším  on  k  stolu  zasedne. 


Digitized  by 


Google 


350  Aug.  Eug.  Mužík: 

a  kdo  je  nejchudší  a  ze  všech  nejbídnější, 

on  nejdřív  k  němu  jde,  bol  jeho  ukonejší! 

Jak  ovci  ztracenou  on  duši  hledat  bude, 

a  jako  jara  dech  on  vnikne  všude,  všude  I  .  .  . 

I^des  klnul,  Jahve  ty,  on  v  lásce  dobrořečí, 

kdes  vraždil,  rány  ty  on  lékem  něhy  zléčí, 

kde  slza  bázlivá  se  z  oka  lije  v  skrytu, 

on  nalezne  ji  vždy  a  setře  ve  soucitu! 

Kdo  churav,  neduživ,  ten  zdravým  bude  zas, 

kdo  slepý,  vidoucím  dá  svojich  očí  jas, 

kdo  chudý,  rozdávat  všem  jiným  bude  sám, 

a  bolest  největší  pak  slastí  bude  nám! 

Bůh  dobrých,  dětí  bůh  a  všech,  kdo  trpí  v  žití, 

kdo  zákmit  milosti  a  lásky  v  sobě  cítí! 

A  byťs  mu  vzdoroval,  on  k  tobě  přiletí, 

a  proseb  netřeba  mu  ani  obětí! 

Ó,  lidstvo,  plač  jen  dál  a  víc  lkej  bez  ustání  — 

z  tvých  slzí  prolitých  on  zrodí  se  a  lkáni, 

tvé  rány  —  jeho  krev,  tvá  bolest  —  jeho  tělo, 

jež  ve  tmě  pravěků  již  žádostí  se  chvělo, 

tě  žárně  obejmout,  a  k  srdci  přivinouti, 

jít  s  tebou  v  úsměvu  tou  celou  dnů  tvých  poutí! 

Já  nevím,  jak  jej  zvát,  však  cítím  v  srdci  svém, 

že  dávno  již  jej  znám,  že  věčně  žil  jsem  v  něm, 

že  vždycky  potají  jsem  bratrem  svým  jej  zval, 

když  první  lásky  cit  se  sladce  ve  mně  vzňal, 

a  když  jsem  Zilly  své  ty  zlaté  hladil  vlásky, 

on,  ach,  tam  s  námi  stál,  ten  nový  bůh,  bůh  lásky! 

Sne  lidstva  růžový,  ty  cite  bez  zisku, 
ty  plese  nebeský  v  nejhorším  útisku, 
jak  dnes  tě  cítím  já,  po  nekonečném  čase 
syn  lidstva  neznámý  tě  cítit  bude  zase! 
Přes  věků  rozhraní,  přes  národů  všech  změti 
já  vidím  jeho  líc,  můj  pozdrav  k  němu  letí! 
Ty  z  lidstva  nezmizíš,  a  po  staletích  znovu 
svou  rukou  pozvedneš  líc  rabskou  člověkovu, 
plod  smažeš  jeho  vin,  jej  vzpřímíš  v  jeho  pouti, 
by  hrdě  nebesům  směl  ve  tvář  pohlednouti! 
Ne  soudce  přísný  jen,  jen  Spravedlnost  krutá, 
jež  stále  třímá  meč  a  pouta  z  hanby  skutá, 
však  Milost,  Rovnost,  Smír  a  sladké  Odpuštění, 
jež  srdce  nejtvrdší  na  záhon  květný  změní! 
Ó,  Pane,  zjev  se  již,  jak  zjevil  se's  mi  ve  snu, 
af  touhou  omráčen  ti  s  plesem  v  náruč  klesnu! 
Ty,  bože,  zjev  se  mi,  af  umíraje,  zřím 
tvou  líci  nejsladší  a  zvát  tě  mohu  svým! 
Af  vidí  každý  z  nás,  že  nejsi  přelud  pouhý. 


Digitized  by 


Google 


Potopa.  351 

že  v  tebe  v  skutečnost  jsou  vtěleny  vše  touhy! 

Měj  rysy  matky  mé  a  něhu  mojí  Zilly  —  — 

ó,  já  té  vidím  již  —  obličej  zářně  bílý 

již  objevil  se  mně  —  —  tam  po  vlnách,  hle,  kráčí, 

jak  svaté  nohy  proud  mu  líbá,  jemně  máčí, 

jak  pod  ním  usmívá  se  bezdná  moře  pláň, 

a  věnce  zlatých  hvězd  tká  obloha  mu  v  skráň!  .  .  . 

To  není  slunce  zář  —  to  jeho  bílá  hlava 

v  té  hloubce  nesmírné  se  světle  rozžehává, 

to  není  červánek,  to  s  jeho  retů  plyne 

mu  úsměv,  růžovým  se  věncem  za  ním  vine, 

a  moře,  mrtvých  dav  jež  ve  svém  lůně  chová, 

tak  sladce  zvučí  kol  jak  harfa  Jubaloval 

Tys  Messias,  to  vím,  tys  přišel  na  můj  sten  — 

ó,  pojď,  já  s  tebou  jdu  —  jsem  dávno  připraven!  .  .  . 

Noe. 
Ó,  klaté  rouhání  —  zda  sluchu  věřit  mohu  —  — 
můj  syn,  to  dítě  mé,  má  krev  tak  mému  bohu! 
A  Ty  jej  nezdrtíš?!  .  .  .   Kde  tvoje  blesky  jsou, 
by  sklály  rázem  v  prach  tu  ruku  ničemnou, 
jež  v  pýše  pozvedla  se  proti  Pánu  světa?!  .  .  . 
Ta  ruka  ochromniž,  ta  budiž  navždy  kleta, 
ať  nemá  života,  ať  navždy  uvadne, 
a  jako  mrtvá  snět  od  něho  odpadne! 
Od  mého  rodu  on  af  odpadne  tak  navždy, 
a  jeho  Čelo  hůř  než  první  bratrovraždy 
buď  vinou  značeno!  .  .  .   Ó,  sraz  jej  bleskem  svým, 
af  jeho  bezmocnost,  af  Tvoji  mocnost  zřím! 
Či  má  snad  podlehnout  též  jiný  jeho  zlosti?  — 
Ne,  raděj  v  moře  sám  jej  srazím  bez  milosti! 

Elám. 
Nuž,  otče,  sraz  mne  již  —  zde  stojím,  sraz  mne  již, 
a  nic  se  nebráním,  jak  chceš,  vše  konat  smíš, 
já  nechci  déle  žít  —  mně  srdce  puká  v  stesku! 
Však  zda  mne  zdrtil  on?    Kde  hrůza  jeho  blesků? 
A  tak  se  nelekej,  já  sám  tam  půjdu  dolů!  .  .  . 
Tam  se  vším  smířím  se,  tam  bude  konec  bolu, 
tam  najdu  oba  zas  —  Jej,  již  jsem  ve  snu  zřel, 
a  Zillu,  Zillu  svou,  po  níž  jsem  touhou  mřel!  .  .  . 

Již  vidím  je  —  ó,  hleď  —  —  po  vodě  spolu  jdou, 

on  vede  Zillu  mou  jak  bratr  sestru  svou, 

jak  na  mne  kývají,  se  usmívají  jemně, 

a  stále  blíží  se,  a  vlnou  kráčí  ke  mně!  .  .  . 

Jdou  s  nimi  zástupy,  jež' vodou  pohynuly, 

ti  všickni  poznovu  z  vln  vstali  mračné  duli, 

jak  táhnou  bez  konce  —  a  vyrváni  jsou  moři. 


Digitized  by 


Google 


352  Aug.  Eug.  Mužík:  Potopa. 

vždy  nové  davy  jich  a  ze  dna  až  se  noří  .  .  . 
A  ruce  vztyčené  tou  bésnou  nad  peřejí 
v  šum  moře  hluboký  své  Halleluja  pějí! 
Jsou  matky,  děti  to,  jež  zas  se  našly  v  plese, 
jich  jásot  nesmírný  se  nekonečnem  nese, 
a  srdce  jejich  tak  jsou  spolu  v  jedno  slita, 
že  nikdo  již,  ni  smrt  je  nerozdělí  litá! 
Ó,  Jahve,  béda  ti,  svět  padá  z  tvojí  ruky! 
Čím  násilí  je  tvé,  čím  všecky  lidské  muky? 
Již  není  smrti  víc  —  jen  věčné  krásné  žití, 
neb  nikdy  neumře,  co  srdce  lidské  cítil 
Již  nový  vstává  den  —  již  stará  mizí  noc  — 
ó,  větší  láska  jest  než  násilí  a  moci 

Noe. 

Tam  kles*  ve  vodní  vír!  .  .  .  Tak  mstí  se  strašná  vina! 

A  zapomenu  já,  že  měl  jsem  kdysi  syna, 

z  mé  bude  paměti  on  navždy  vymazán, 

již  cítím  s  pevného  kdes  břehu  jemný  van  —  — 

já  vesel  vystoupím,  mně  nový  syn  se  zrodí, 

i  zvěři  bezpočet  ven  vyvedu  z  své  lodi, 

zde  dole  jeden  já,  Bůh  jeden  nahoře, 

a  Jemu  zasvětím  svůj  oltář  v  pokoře! 


Digitized  by 


Google 


John  Henry  Mackay:  Přítel  Jeník.  353 


JOHN  HENRY  MACKAY: 

Přítel  Jeník. 

Přeložil  Jaroslav  Pšenička. 

Ven!  —  Jen  ven!  — "  pravil,  téměř  zuby  skřípaje. 
Opustili  jsme   Společnost  literátu   a   rozhovor  její,    tak   špinavý 
a  nezdravý  jako  vzduch  hlučící  kavárny. 

Zabloudili  jsme  do  ní,  a  teď  vyhledali  jsme  zase  tichý,  čistý 
a  útulný  kout  své  staromodní  vinárny. 

Byl  „jiný,  než  jeho  knihy".  Knihy  jeho  byly  vážné,  těžké  a  hlu- 
boké; ale  on  byl  živý,  čilý  a  zdánlivě  skoro  bezstarostný.  Nemluvíval 
také  nikdy  o  své  práci. 

Víno  stálo  před  námi.  Srkali  jsme  z  prvé  číše,  spokojeně  na  sebe 
hledíce. 

„Přál  bych  si  vyslechnout  nějakou  příhodu,"  řekl  jsem. 

Znal  vyprávěti  takové  roztomilé  malé  povídky,  které  slyšel  od 
mladých  světáků  v  Picadilly,  nebo  od  studentů  Latinské  čtvrti,  nebo 
mezi  uměleckou  bohémou  Mnichovskou,  anebo  které  také  sám  zažil  na 
5vých  bezoddyšných  cestách  světem,  —  roztomilé  malé  povídky,  jaké 
nám  zanechal  Maupassant,  a  kterých  sám  nikdy  jinak  nevyužitkoval,  leč 
áe  někdy  je  vyprávěl. 

A  byl  dobrým  vyprávěčem,  ovšem  jen  v  nejužším  kroužku;  nějakou 
takovou  povídku  přál  jsem  si  vyslechnouti  tenkrát. 

„Chtěl  bych  nějakou  povídku,"  opakoval  jsem  líně,  když  neodpovídal. 

Pohlédl  na  mne  a  usmál  se  náhle.  Potom  však  tvrdý  výraz  nevole 
vstoupil  do  očí  jeho,  když  vece: 

„Chtěl  byste  si  poslechnouti  povídku?  —  Dobrá,  povím  vám  ji.' 

Odsunuli  jsme  sklenice  a  opřeli  jsme  se  v  zad. 


Před  třemi  léty  ocitl  jsem  se  zase  poprvé  v  Berlíně,  po  desítiletí 
jinde  ztráveném.  Měl  jsem  mnoho  práce,  bylo  třeba,  abych  počal  praco- 
vati ihned,  a  proto  nesměl  jsem  zmarniti  mnoho  času,  hledaje  byt. 
svolil  jsem  jihozápadní  část  města  —  a  najal  jsem  obydlí,  když  jsem 
přesvědčil  se  o  jeho  nerušeném  klidu. 

Byl  to  učiněný  kasární  dům.  Schodiště  bylo  tmavé,  každá  chodba 
měla  v  právo,  v  levo  a  přímo  jedny  neb  dvojí  dveře,  které  byly  posety 
štítky  porcelánovými,  schránkami  dopisními  a  navštívenkami;  schody 
nebyly  nikdy  pusty,  a  u  domovních  dveří  bylo  vždy,  ať  v  době  denní, 
ať  večerní,  příchozímu  prodrati  se  zástupem  hrajících  dětí. 

Nicméně,  byt  byl  prostorný  a  vhodný,  v  pozadí  nepříliš  dlouhé, 
^le  téměř  tmavé  chodby,  která  bývala  večer  osvětlována  svítilničkou. 
Dveře  jeho  směřovaly  do  této  chodby.    A  jizby  byly,  jak  řečeno,  tak 

24 


Digitized  by 


Google 


354  John  Henry  Mackay: 

nerušené,  jak  jsem  si  přál.  Pronajímatelka  byla  mi  hned  na  prvý  pohled 
nejvýše  nepříjemná:  dlouhá,  suchá  žena  se  zlým,  fanatickým  zrakem^ 
chladným,  nezvučným  hlasem,  skoro  příliš  čistotná  ve  svém  nevkusném 
kroji.  Náboženská  fanatická  nejhoršího  způsobu,  to  bylo  téměř  nepo- 
chybno.  Že  byla  lakomá,  seznal  jsem  ze  způsobu,  jakým  shrábla  prvé 
měsíční  nájemné. 

Zařídil  jsem  se  tak,  že  nemusila  mi  nikdy  ani  na  oči  přijít,  a  při- 
stěhoval jsem  se. 


Skoro  nikdy  jsem  ženy  té  neviděl,  a  bylo  mi  dobře  posluhováno; 
to  jest,  přišel-li  jsem  v  poledne  domů,  bylo  uklizeno,  a  když  vstoupil 
jsem  do  světnice  obytné  ráno,  bylo  snídaní  na  stole. 

Zdržoval  jsem  se  mnoho  doma;  jak  praveno,  měl  jsem  mnoho 
na  práci.    Týdny  míjely,  nečítány,  jako  dnové. 

Na  chodbě  ke  svému  bytu  obyčejně  nikoho  jsem  nezastal.  Dveře 
byly  vždy  pevně  uzavřeny,  a  nikdy  jimi  ani  hlásku  neproniklo.  Nemyslil 
jsem  jinak,  než  že  bydlím  na  té  chodbě  zcela  sám  se  svou  hospodyní. 
Ostatně,  dále  o  tom  jsem  nepřemýšlel,  ježto  jsem  nikdy  nebyl  obtěžován. 


Jednoho  večera  bylo  na  mé  dveře  tiše  zaklepáno.  Seděl  jsem 
u  stolku  a  psal  jsem. 

„Vstupte  — • 

Nesmělý,  jasný  hlas  řekl: 

„Telegram  — " 

Když  dopsal  jsem  větu,  ležela  depeše  na  stole  u  dveří,  ale  v  jizbé 
nebyl  již  nikdo. 

Jindy  chtěl  jsem  odeslati  psaní,  a  neměl  jsem  ani  pokdy,  abych 
poohlédl  se  po  posluhovi.  Vyšel  jsem  ven,  abych  otázal  se  hospodyně, 
ví-li  v  domě  o  někom,  kdo  by  pochůzku  vykonal. 

Zaklepal  jsem  na  dveře,  za  nimiž  jsem  domníval  se,  že  bydlí. 
Otevřela,  patrně  velice  jsouc  užaslá.  Po  té,  když  vyslechla,  oč  jde, 
zavolala  do  jizby:    „Jene,  rychle  — " 

Přistoupil  malý  hoch.  Odevzdal  jsem  mu  dopis  i  zpropitné  a  vštípil 
jsem    mu  adressu.     Odpovědi   nebylo  třeba,  a  tím  věc   byla  vyřízena. 

Stařena  stála  u  nás,  ani  slova  nemluvíc. 

Za  několik  dní  zaslechl  jsem,  kráčeje  chodbou  —  vracel  jsem  se 
v  hodinu  neobvyklou  domů  —  z  bytu  stařeny  potlačovaný  vzlykot 
a  vzdechy. 

To  bude  as  můj  malý  posel,  soudil  jsem.  Jak  na  snadě  tyhle 
děti  mají  přece  slzy  .  .  . 

Když  zase  za  několik  dní  byl  jsem  asi  desítiletým  hochem  plaše 
pozdraven,  aniž  jsem  dále  si  ho  povšiml,  byl  jsem  opětně  naň  upama- 
tován.    Ale  neviděl  jsem  ho;  bylof  na  chodbě  příliš  temno. 


Digitized  by 


Google 


Přítel  Jeník.  355 

Za  čtrnáct  dnů  byly  Velikonoce.  Byl  jsem  již  osm  neděl  v  Berlíně 
a  byl  jsem  zabrán  víc  než  kdy  jindy.  Hodlal  jsem  oba  dny  zůstati 
doma,  a  za  jejich  slavnostního  klidu  řádně  dát  se  do  práce. 

Na  boží  hod  o  polednách  bylo  v  domě  již  jako  po  vymření.  — 

Pojednou  ustal  jsem  psáti:  stará  šlesvicko-holštýnská  pověst  přišla 
mi  na  mysl  .  .  . 

Byla  zima,  a  byl  led  .  .  . 

Všecka  ves  jest  venku  na  ledě,  kde  pořádá  slavnost.  Jen  stará, 
chudá  matička  zbyla  zpět:  nemocna  na  loži.  S  něho  může  přehlédnouti 
hemžení  a  radovánky  na  ledě. 

Ale  vidí  ještě  víc,  čeho  nevidí  ostatní:  malý,  bílý  mráček  na 
obzoru,  který  zvěstuje  bouři  a  záhubu  celé  vsi.  I  zapálí  slámu  svého 
lože ...  a  když  poslední  lidé  dostihnou  břehu,  jsouce  voláni  požárem, 
praskno  led  .  .  . 

Tato  stará,  nepatrná  pověst   zbavila  mne   docela  chuti   psáti  dále. 

Byl  teplý  den.  Otevřel  jsem  okno,  i  procitla  ve  mně  touha  vyjíti  si. 
Zmocnil  se  mne  pocit  stísněnosti,  že  snad  jsem  jediný  člověk  v  tomto 
jinak  sty  lidí  obývaném  domě;  a  pocit  ten  stal  se  mi  nesnesitelným,  když 
Jsem  obrátil  se   zase   do  světnice,   naplněné  zatuchlým  teplem   kamen. 

Vyšed  na  chodbu,  spatřil  jsem,  že  dveře  k  bytu  mé  domácí  jsou 
otevřeny  dokořán,  a  prostřed  jizby  že  sedí  za  stolem  hoch,  který  tiše 
a  smutně  před  sebe  hledí. 

Povstal,  spatřiv,  že  se  blížím. 

„Jak,"  ptal  jsem  se  překvapen,  „ty*s  dnes  doma?" 

„Ano,"  řekl  tiše. 

„Proč  nejdeš  ven  pohrát  si,  hochu?" 

Váhal  odpověděti. 

„Nesmím  ..."  řekl  pak  tiše  a  velmi  rozpačitě. 

„Proč  nesmíš?" 

„Babička  zakázala." 

„Babička  odešla?" 

„Ano." 

„A  kdy  se  vrátí?" 

„O  deváté." 

„A  do  té  doby  máš  zde  setrvati  zcela  samoten?" 

„Mám  dávat  pozor,  není-li  vám  něčeho  třeba." 

„Řekla  to  babička?"  tázal  jsem  se  dále,  neboť  byl  to  prostě 
nesmysl,  ježto  nikdy  jsem  nic  nežádal. 

„.^no." 

„Nepotřebuji  ničeho,  a  proto  si  můžeš  vyjít." 

„Nesmím,"  řekl  zase  tak  tiše,  ale  rozhodně. 

Pohlédl  jsem  na  drobného  chlapíka,  jak  tak  přede  mnou  stál. 
Vypadal  bledě  a  choře,  jakoby  mu  nedostávalo  se  čerstvého  vzduchu 
a  dobré  výživy  zároveň,  byl  více  než  chudobně  oděn,  přes  den  svá- 
teční, a  vzbuzoval  dokonalý  dojem  hocha  zanedbaného,  který  nikdy 
neslyší  dobrého  slova.    Měl  prostě  vzhled  dítěte  otloukaného. 

Světnice  byla  ohyzdná  ve  své  nevkusné  pustotě,  jsouc  tak  střízlivá, 
holá,  nevlídná,  neútulná. 

24* 


Digitized  by 


Google 


356  John  Henry  Mackay: 

Všecko  to  mne  pobouřilo.  Jaká  krutost  zavříti  ubohé  dítě  z  některé 
ničemné  záminky  v  den,  kdy  každý  se  snaží  radovati  sel 

^Můžeš  si  vyjít,  nepotřebuji  ničeho,"  opakoval  jsem. 

Zůstal  státi. 

„Nechce  se  ti  snad?" 

Vzhlédl  ke  mně. 

„Nesmím,"  odpověděl  konečně. 

Byl  jsem  již  netrpěliv. 

„Já  však  chci  z  toho  odpovídati  sám  ..." 

Netroufal  si,  tof  bylo  jasno. 

V  tom  připadlo  mi  na  mysl,  že  nuditi  se  budu  dnes  tak  jako  tak. 
Usmyslil  jsem  si  tedy  vzíti  ho  s  sebou. 

„Půjdeš  se  mnou,  slyšíš.    Vezmi  klobouk,  převlečník  a  pojď!" 

Byl  ve  velikých  rozpacích,  a  ve  chvíli  té  byl  by  patrně  raději 
zůstal  doma.  Ale  strach  z  mého  rozhodného  hlasu  byl  přece  jen  větší, 
než  úzkost  před  bábou;  sňal  tedy  váhavě  se  hřebíku  svůj  klobouk. 

„A  tvůj  převlečník?" 

„Nemám  prevlečníku."    Byl  velice  zardělý  při  těchto  slovech. 

Vrátil  jsem  se  do  své  světnice  a  přinesl  jsem  plaid.  Ostatně,  den 
byl  teplý. 

Na  rohu  ulice  zavolal  jsem  drožku. 

„Hop  dovnitř.    Jak  se  vlastně  jmenuješ?" 

„Jeník,"  odvětil.    Svého  příjmí  nepověděl. 

„Vezte  nás  Mlynářskou  třídou  nahoru  mimo  pivovar  k  jezeru 
Plótzenskému  a  ke  střelnici,  však  víte  již  — " 

Tam  mohli  jsme  ocitnouti  se  nejdříve  na  čerstvém  vzduchu  a  v  lese. 

Jeník  posadil  se  do  vozu  a  složil  ruce,  jako  by  se  byl  odevzdal 
v  nevyhnutelný  osud. 

Musil  jsem  usmát  se,  vida  jej  tak  seděti  jako  hromádku  neštěstí, 
a  poprvé  jsem  si  ho  důkladně  prohlédl.  Měl  na  sobě  záplatovaný 
kabátek,  z  jehož  krátkých  rukávů  vyčuhovaly  ruce  a  jemná  zápěstí. 
Ale  jinak  bylo  to  nehezké  dítě;  barva  pleti  jeho  byla  žlutá,  čelo  hra- 
naté, uši  odstávající,  a  celá  hlava  byla  nějak  veliká  v  poměru  k  malému, 
slaboučkému  tělu.  Hezké  byly  jen  oči  jeho  a  pak  ústa,  která  byla 
aristokratické  jemnosti.  Vůbec,  tak  docela  bez  ra^y  nebyl,  ale  vše  bylo 
na  něm  zakrnělé,  nevyvinuté,  jak  jsem  již  řekl,  vyhladovělé  a  otloukané. 

„Tedy  Jeník  se  jmenuješ.    A  kolik  je  ti  let?" 

„Dvanáct ..." 

Kladl  jsem  mu  ještě  některé  otázky,  potom  počala  mne  věc  nuditi, 
a  zatím,  co  myslil  jsem  něco  jiného,  téměř  jsem  ho  zapomněl.  Když 
jsem  zase  vzhlédl,  byli  jsme  na  pusté  Tegelské  silnici  a  zahýbali  jsme 
právě  k  jezeru  Plótzenskému. 

Jeník  seděl  tiše,  ani  nedýchaje,  a  střetl  jsem  se  s  jeho  vážným, 
pozorným,  na  mne  upjatým  pohledem.  Nyní  teprve  jsem  zpozoroval, 
že  byl  na  svá  léta  staršího  zevnějšku,  a  bylo  mi  ho  zase  líto.  Zapřádali 
jsme  nesouvislý  rozhovor  až  ke  Střelnici. 

Tam  —  v  sále  byl  koncert  —  dal  jsem  nejprve  přinést  kávu 
a  ohromnou  porci  koláče  —  pak  ještě  jednu  —  konečně  ještě  jednu.  Při 


Digitized  by 


Google 


Přítel  Jeník.  357 

třetí  byl  trochu  úzkostliv,  ale  pokynul  jsem  mu,  že  netřeba  vše  to  zmoci 
dnes,  a  tak  si  zbytek  zabalil.  Zatím  prohlédl  jsem  si  ty  všecky  dobré 
lidi  kolem  a  činil  jsem  marné  pokusy,  byť  i  dost  málo  slyšeti  hudbu. 

Když  byl  hotov,  šli  jsme  k  jezeru. 

Ale  napřed  všecky  boudy  jsme  probrali:  házeli  jsme  míčem  po 
šeredných  panácích,  hráli  jsme  v  kostky  třikrát  po  desíti  haléřích  a  vy- 
hráli jsme  néco  strašného,  zkoušeli  jsme  elektriku,  ale  nevydrželi  jsme 
až  do  tisíce,  tak  že  jsme  —  bohu  buď  dnes  jeSté  činěn  dík  —  neobdrželi 
za  to  žádných  doutníků,  a  konečně  jsem  jej  posadil  na  kolotoč  a  nechal 
jsem  jej  vozit  se,  dokud  se  mu  chtělo. 

Tiše  a  přívětivě  prostíralo  se  jezero,  to  malé,  krásné  jezero  se 
šeredným  jménem.  Obešli  jsme  je,  a  mezi  střílnami  a  nekonečnými 
hřbitovy  vraceli  jsme  se  zpět. 

Jeník  capal  za  mnou  žlutým  pískem,  a  nemluvil  již,  ježto  nebyl  tázán. 

Když  dostihli  jsme  koňské  dráhy,  poseděli  jsme  ještě  půlhodiny 
při  sklenici  piva,  a  pak  jeli  jsme  domů.  Vrátí-ltse  jeho  bába  až  o  deváté, 
přijde  hoch  ještě  dávno  v  čas. 

Cestou  odpůldne  nepozbyl  sice  své  plachosti,  ale  přece  nebyl  již 
úzkostliv.  Tehdy  však  úzkostlivost  jeho  se  zřejmě  vracela.  Ale  když 
tázal  jsem  se  ho,  mám-li  ho  doprovoditi  nahoru,  potřásl  velmi  roz- 
hodně hlavou. 

Podal  jsem  mu  ruku  a  propustil  jsem  ho.  S  tichým  « děkuji  také 
pěkně"  loudal  se  ode  mne.  Vroucí  důraz  byl  v  těch  slovech,  tak  že  jsem 
nemohl  litovati  odpůldne,  pro  mne  přece  jen  trochu  nudného. 


Když  jsem  den  po  té  potkal  stařenu  na  chodbě,    oslovil  jsem  ji: 

„Dovolil  jsem  si  včera  odpůldne  vzíti  vašeho  vnuka  trochu  na 
čistý  vzduch." 

Neodpověděla,  ale  spočinula  na  mne  zlým  a  nenávistným  pohledem. 

Bylo  to  vypovědění  války.  Tři  dny  později  kradl  se  Jeník  na 
schodech  mimo  mne.    Zadržel  jsem  jej. 

„Nuže,  dopadlo  to  dobře?"  řekl  jsem. 

Neodpovídal,  nýbrž  plaše  pohlížel  k  zemi. 

„Proč  máš  stále  ruce  za  zády?" 

Spustil  je.  Pozdvihl  jsem  je  a  viděl  jsem,  že  byly  pokryty  pruhy, 
krví  podlitými. 

„Co  je  to?" 

Zase  neodpovídal. 

„Teď  pojď  se  mnou  do  mého  pokoje."  Tam  vzal  jsem  jeho  ruce 
do  rukou  svých,  a  otázal  jsem  se  ho  tak,  že  musil  odpověditi: 

„Tedy  tě  bije?  —  Čím?" 

„Pravítkem  ..."  koktal. 

„Proč?" 

„Poněvadž  jsem  v  neděli  odešel."  ^ 

„Bije  tě  často?"  —  Tuto  otázku  bylo  mi  opakovati.  Hleděl  dolů, 
mlčel,  a  pohyboval  bezhlasně  rty. 


Digitized  by 


Google 


358  John  Henry  Mackay: 

„Jak  často?"  doléhal  jsem. 

„Každý  den,"  zdálo  mi  se,  že  šeptá. 

Věděl  jsem  dosti.  Pustil  jsem  ruce  jeho,  ubohé,  malé,  hubené, 
vlhké  ruce  se  špatně  stříhanými  nehty,  s  bezmasými  kotníky,  s  jizvami, 
podlitinami  .  .  . 

Vystrčil  jsem  ho  ze  dveří. 

Když  vracel  jsem  se  od  oběda,  šel  jsem  přímo  ze  své  světnice 
do  světnice  domácí,  zaklepal  jsem  silně  a  ihned  jsem  vstoupil. 

Seděla  u  stolu,  hoch  proti  ní,  smrtelně  jsa  bled,  s  krvavým  pruhem 
na  čele,  třesa  se  a  vytřeštěný,  úzkostlivý  zrak  upíraje  na  svou  trýznitelku. 

Oba  vyskočili,  když  mne  spatřili  tak  neočekávaně.  Stařena  nezdála 
se  býti  uleklou,  ale  neskonale  užaslou.  Pozbyl  jsem  posledního  zbytku 
trpělivosti. 

,Rád  bych  s  vámi  mluvil,"  řekl  jsem,  „pošlete  svého  vnuka  ven." 
Nejprve  pohlédla  na  mne,  pak  na  něho,  pánovitě  pokynula  ke  dveřím, 
a  dítě  se  vytratilo.  " 

Seděli  jsme  nyní  proti  sobě,  a  mohu  vám  říci,  že  jsem  se  chvěl 
zlostí.  Rozpředla  se  dlouhá  a  protivná  hádka,  která  byla  zcela  bezúčelná, 
a  z  níž  mi  vysvitla  pouze  příčina  její  nenávisti  proti  vnoučeti.  Bylo 
nemanželské,  bylo  „skvrnou  rodiny",  její  „počestné  a  řádné  rodiny", 
která  „stále  kráčela  cestami  božími"  atd. 

Domlouval  jsem,  hrozil  jsem,  dával  jsem  se  unésti,  a  při  tom  stále 
měl  jsem  tak  zpola  pocit,  že  se  pletu  do  věci,  po  níž  mi  vlastně  ani 
nic  není.    To  věděla  tato  ohava,  a  tak  celá  věc  byla  bezúčelná. 

Za  řeči  užívala  nezřízeně  průpovědí  z  bible. 

Konečně  chopil  jsem  se  posledního  a  jedině  zbývajícího  prostředku. 

Položil  jsem  na  stůl  dvacetimarku  a  projevil  jsem  ochotu  vypláceti 
jí  měsíčně  tuto  částku,  užije-li  jí  k  dobru  svého  vnuka  a  slíbí-li  mi 
především,  „na  své  svědomí",  že  dítě  již  nikdy  nebude  kárati  tělesně. 

Nastal  boj  lakoty  její  s  její  zvířecí  krutostí.  Oči  její  pohlcovaly 
zlato;  když  jsem  již  netrpělivěl,  a  pohroziv  ještě  jednou,  že  hodlám  si 
nalézt  jiné  cesty,  chtěl  jsem  zase  peníz  shrábnouti,  dávala  se  do  pláče, 
a  já  zvítězil. 

„Ano  .  .  .  ano  —  dojista  .  .  ." 

Vyšel  jsem  zhnusen,  jako  zřídka  kdy. 


Od  té  doby  však  jsem  byl  na  číhané. 

Za  několik  dnů  lapil  jsem  Jeníka  a  podrobil  jsem  ho  důkladnému 
výslechu;  nikoli,  nebyl  vskutku  již  bit.  Ochladilo  se,  citelně  se  ochladilo. 

Jednou  viděl  jsem  jej  v  ledové  jizbě  smutně  seděti  u  knihy.  Stará 
odešla.  Vzal  jsem  polozkřehlého  k  sobě  do  světnice  a  dovolil  jsem  mu 
zůstati,  bude-li  zcela  tich. 

Usadil  jsem  ho  do  velikého  křesla  u  stolu,  ve  kterém  zcela  téměř 
zmizel,  a  sám,  sedě  k  němu  zády,  pracoval  jsem  dál.  Když  jsem  po 
hodině  se  obrátil  —  dávno  jsem  ho  již  pozapomněl  —  viděl  jsem,  že 
sedí  tam  nehnutě  a  tak  tiše,  že  sotva  si  troufá  dýchati. 


Digitized  by 


Google 


Přítel  Jeník.  359 

Od  té  doby  přicházel  častěji.  Zprva  jsem  ho  musil  vždy  přivést, 
po  té  hojně  užíval  svého  passe-partout.  Přišel  pokaždé  tak  tiše,  že  jsem 
ho  zřídka  kdy  slyšel.  Pak  zalezl  vždy  na  své  křeslo  a  položil  před 
sebe  knihu. 

Nerušil  mne.  Nic  od  něho  ke  mně  nedoléhalo,  leč  chvílemi  tichý 
pravidelný  dech,  a  někdy,  když  ustal  jsem  v  práci,  neskonale  opatrné 
obracení  listů  se  slabým  šelestem. 

Byl  dokonale  přestrašen,  ubožák,  a  trvalo  dlouho,  než  dal  se  k  tomu 
přiméti,  aby  odpovídal  na  všecky  otázky.  Sám  od  sebe  nikdy  mi  nic 
nevypravoval.    Ale  dostal  jsem  přece  z  něho,  co  věděti  jsem  chtěl. 

Nebylo  toho  mnoho:  nepatrná,  všední,  smutná  příhoda  dětská. 

Matka,  švadlena,  jednoho  dne  mu  dala  život.  Vyrostl,  jako  pře- 
vážná většina  chudých  berlínských  dětí:  zpola  na  dvoře  a  na  ulici, 
zpola  v  jediné  jizbě  matčině. 

Ale  v  prvých  svých  desíti  letech  přece  nepostrádal  zcela  lásky  její. 

V  šestém  roce  byl  poslán  do  školy,  a  v  desátém  roce  zemřela  mu 
máť:  byly  to  jeho  jediné  dvě  veliké  události  životní. 

Po  té  vzala  ho  bába  jeho  k  sobě,  a  od  toho  dne  byla  zapuzena 
z  jeho  života  každá,  i  sebe  menší  radost.  Nemluvil  nikdy  o  trestech, 
které  mu  bylo  vytrpěti,  ale  vypozoroval  jsem  ze  všeho,  jak  byly  as 
ukrutné. 

Zvolna  nabýval  trochu  živosti.  Ale  o  veselosti  a  rozmaru  nemohlo 
býti  řeči. 


Jednoho  večera  ukázal  mi  s  tváří  velice  vážnou,  co  mu  zůstavila 
matka.  Bylo  to  psaní  a  podobizna.  Když  umírala  a  naposled  byla  s  ním 
samotná,  vtiskla  mu  obé  do  ruky  a  napomenula  ho,  aby  nikomu  toho 
neukazoval,  ani  své  bábě.  List  pak  aby  otevřel,  až  bude  dosti  veliký, 
aby  mu  mohl  porozuměti. 

List,  který  napsala  několik  téhodnů  před  smrtí,  jak  svědčilo  poštovní 
razítko,  byl  nadepsán  nositeli  známého  jména  šlechtického  a  byl  opatřen 
poznámkou:  „Adressát  odcestoval",  což  ovšem  bylo  lze  čísti  také:  „Přijati 
odepřel".    Adressa  byla  psána  rukou  neumělou. 

Podobizna  byla  zhotovena  v  atelieru  z  prvých  v  Berlíně  a  byla 
patrně  výborná.  Srovnával  jsem  smutné,  napjaté,  neklidné  rysy  dítěte 
s  pyšnou,  tvrdou,  zdravou  a  téměř  krutou  tváří  otcovou:  nenalezl  jsem 
jiné  podoby,  leč  v  jemném  tvaru  nosu  a  v  jakémsi  trpkém  rysu  v  koutcích 
úst,  který  byl  u  tohoto  vyryt  přeceňováním  sebe,  u  onoho  nedůvěřivou 
uzavřeností.  Obraz  byl,  jak  bylo  zřejmo,  nesčíslněkráte  brán  do  ruky. 
Vrátil  jsem  jej  zase  hochovi  s  dopisem,  s  tímto  posledním  výkřikem 
zoufalého  srdce,  jež  marně  obětovalo  svou  poslední  hrdost  k  vůli  dítěti, 
které  milovalo,  a  jehož  nebylo  s  to  jinak  zachrániti. 

„Jeníku,  tyto  věci  musíš  velmi  dobře  uschovati,"  pravil  jsem, 
„a  nikdy  jich  nesmíš  ukázati  babičce." 

Přikývl  přesvědčeně. 


Digitized  by 


Google 


360  John  Henry  Mackay: 

O  několik  neděl  později  připadl  mi  zase  obraz  na  mysl.  Při  jakémsi 
slavnostním  představení  v  Opeře  šel  v  meziaktí  mimo  mne  po  schodišti 
dolů  vyšší  důstojník,  ne  právě  již  mladý  a  nápadně  vysoké  postavy. 
Tázal  jsem  se  na  jeho  jméno.  Znělo,  jak  jsem  tušil.  Ovšem,  Jeníkovi 
jsem  nevypravoval,  že  jsem  viděl  otce  jeho,  ale  myslil  jsem  si  všelicos. 

Toho  ubohého  chlapíka  otec  proklatě  špatně  vyzbrojil  do  boje 
o  existenci  ... 


Víte,  jak  vášnivý  jsem  obdivovatel  Doréův,  dnes  víc  než  kdy, 
ježto  dnes  každý  osel  odvažuje  se  ohrnovati  nos  nad  tím  gigantickým 
umělcem.  Mám  všecka  díla,  která  veliký  tento  duch  nám  nakreslil, 
a  působilo  mi  nezkalené  potěšení,  když  Jeník  na  otázku  mou,  které 
knihy  si  chce  prohlížeti,  vždy  odpovídal:   „Ty  velké." 

Podivno  —  někdy  jsem  sedal  s  nevědomým  dítětem  nad  těmito 
opravdu  velikými  knihami,  a  sledovali  jsme  ruku  v  ruce  tu  obrovskou 
fantasii  s  Dantem  do  pekel  a  s  Miltonem  do  ráje!  .  .  . 

Ale  celkem  zbývalo  mi  málo  pokdy  pro  Jeníka,  a  nechával  jsem 
ho  seděti  samotná,  co  zatím  jsem  psával.  Jedenkráte,  když  jsem  ustal, 
spatřil  jsem,  že  upírá  na  mne  oči. 

„Čím  by's  chtěl  býti,  Jeníku?"  tázal  jsem  se. 

Odpověděl  s  roztomilým  výrazem  radosti,  že  uhodl  jsem,  nač 
myslí:   „Básníkem!" 

Básníkem!  —  Myslím  skoro,  že  by  se  jím  byl  stal,  kdyby  — 


Ano,  kdyby!  .  .  .    Dovolte,  abych  byl  stručný. 

Dnové  zase  mizeli  jako  v  letu.  Byl  vůči  mně  naplněn  pohnutlivou 
vděčností,   která   se  často  projevovala    způsobem   v  pravdě   dětinným. 

Stal  se  mi  skutečné  milým. 

A  tehdy  došla  mne  zpráva,  jež  mne  nutila  téměř  neodkladně 
opustiti  Berlín. 

„Jeníku,"  pravil  jsem,   „musím  odtud  — " 

„Ne,"  odpověděl  mi,  ale  pohled  jeho  snažil  se  vypátrati,  žertuji-li 
čili  nic.    Pak  odešel,  a  toho  dne  již  se  nevrátil. 

Vypověděl  jsem  ihned. 

Když  platil  jsem  stařeně  naposled  nájemné,  promluvil  jsem  s  ní 
ještě  jednou  o  vnuku.  Prosil  jsem  ji  naléhavě,  aby  s  dítětem  zacházela 
lépe.  Žena  mlčky  naslouchala,  ale  zdálo  se,  že  za  tím  chladným  zrakem, 
který  na  mne  upírá,  jest  ukryt  záměr  nezvratný  .  .  . 

Peněz  jsem  jí  již  nedal.  Přijímala  je  stále  jen  za  to,  že  vnuka 
přestala  bít;  ani  ho  lépe  nevyživovala,  ani  neodívala,  a  na  další  nějaké 
výdaje  k  jeho  dobru  vůbec  nepomýšlela. 

Dal  jsem  tedy  peníz  jemu  samému;  vtiskl  jsem  mu  jej  do  ruky, 
odcházeje.    Staré  nebylo  ani  viděti. 

Jeník  v  p'osledních  dnech  byl  často  u  mne  a  býval  o  mnoho  tišší. 
Ale,    když   jsem    mu   dal    s  Bohem  —  vůz  čekal,  a  věci  mé  byly  již 


Digitized  by 


Google 


Přítel  Jeník.  361 

sneseny  —  a  když  jsem  k  sobě  vyzdvihl  jeho  malou,  jako  pírko  lehkou, 
unylou  postavu  —  ulekl  jsem  se  sám  nad  výrazem  jeho  obličeje.  Oči 
jeho  široce  byly  rozevřeny  a  hleděly  v  nevýslovné  úzkosti  do  očí  mých, 
v  tak  nevýslovné,  prosebné,  zoufalé  úzkosti,  že  jsem  znepokojen  řekl: 

„Ale,  Jeníku,  buď  přece  mužem  I  —  Vždyť  se  zase  shledáme, 
nezůstanu  vzdálen  na  vždy  — " 

Okamžení  cítil  jsem  ledovou  jeho  tvář  na  tváři  své,  pak  spustil 
jsem  jej  dolů  a  napsal  jsem  ještě  ve  spěchu  svou  trvalou  adressu. 
Vzal  lístek  bez  účasti. 

Stál  prostřed  světnice,  na  smrt  bled  a  jako  zlomen,  i  hleděl  za 
mnou  bez  slz,  jako  vždy,  také  ještě  v  této  minutě. 

Tak  vidím  jej  dosud. 


Za  rok  byl  jsem  v  Berlíně  zas.  Pevně  jsem  si  umínil,  že  při  prvé 
příležitosti  Jeníka  navštívím.  Ale  víte,  jak  s  takovými  úmysly  bývá. 
Bydlil  jsem  ve  zcela  jiné  čtvrti  městské,  a  míjel  týden  za  téhodnem, 
měsíc  za  měsícem,  aniž  jsem  svému  slibu  dostál. 

Potom  jednoho  rána  měl  jsem  dopis  mezi  druhými,  který  poslán 
byl  z  Berlína  do  města,  kde  ztrávil  jsem  zbytek  předešlého  roku,  a  odtud 
zase  do  Berlína  zpět,  a  jehož  adressa  psána  byla  velikým  stojatým  písmem 
žákovským.  Ležel  zde,  prostřed  všech  psaní  ostatních,  jako  by  byl 
zbloudil.    Ale  náležel  mně. 

Byl  od  Jeníka. 

Jen  jedno  mohu  vám  říci,  že  nic,  nic  mnou  v  životě  neotřáslo 
prudčeji,  než  ten  malý  list  ubohého  hocha.  Psal  mi  asi  toto:  že  mi 
musí  přece  psáti,  neboť  myslí,  že  nemůže  již  dlouho  žít;  stále  že  jest 
bit,  den  jak  den,  co  jsem  pryč;  byl  prý  jsem  k  němu  tak  dobrý,  a  zda-li 
brzy  se  nevrátím,  že  by  se  tak  velmi  radoval,  kdyby  mne  ještě  jednou 
uviděl  .  .  .    Podpis  byl:  Váš  milý  Jeník. 

Dopis  byl  psán  hranatým  velikým  písmem  dětským,  a  dojista 
u  velikém  rozrušení  a  úzkosti,  neboť  některá  slova  rozplynula  v  slzách. 
Tak  tedy  se  naučil  přece  plakat. 

Trvalo  téměř  osm  dni,  než  mne  psaní  došlo.  Dovoltež,  abych 
skončil  .  .  .  Odhodil  jsem  vše  a  sedl  jsem  do  drožky.  Za  půl  hodiny 
stanul  jsem  přede  dveřmi,  kterými  jsem  tak  často  vcházel,  a  prudce 
jsem  zazvonil. 

Slyšel  jsem  vleklý  krok,  který  jsem  znal.  Od  hlavy  k  patě  ne- 
změněna stála  žena  přede  mnou.    Byla  nezměrně  užaslá. 

„Dobrý  den,"  řekl  jsem,  vnímaje,  jak  drsně  zní  můj  hlas.  „Chtěl 
jsem  se  pozeptat  po  Jeníkovi." 

Žena  neodpovídala  a  nehýbala  se  s  místa,  ale  neuvěřitelně  sprostý 
úsměch  přelétl  její  obličej. 

„Kde  jest?"  ptal  jsem  se  téměř  hrozivě.  A  ježto  neodpovídala 
opět,  popošel  jsem  a  donutil  jsem  ji,  aby  ustoupila.  Váhavě  se  loudala 
do  kuchyně.  „Jest  zde,"  řekla  pak,  když  postřehla,  že  tvářím  se  vážně, 
a  ukázala  na  dveře.  Nikdy  tak  posupný  triumf  nespočíval  v  tak  málo 
slovech. 


Digitized  by 


Google 


362  John  Henry  Mackay :  Přítel  Jeník. 

Vstoupil  jsem  do  jizby.  Byla  prázdna.  Ale  dveře  do  jizby  sousední 
byly  otevřeny,  a  tam  —  na  bídné  rozedrané  posteli  —  na  znak  ležel 
Jeník.  —  —  Byl  mrtev. 

Spěchal  jsem  k  loži.  Chopil  jsem  se  rukou  jeho  —  klesly  chabě 
dolů;  zdvihl  jsem  bradu  do  výše  —  klesla.  —  —  Byl  mrtev. 

Usedl  jsem  na  okraj  lože. 

Dlouho  jsem  naň  pohlížel. 

Oko  jeho  pevně  bylo  zavřeno.  Znavený,  utýraný  výraz  —  týž, 
který  ho  za  živa  nikdy  neopouštěl  —  spočíval,  jen  že  v  míře  mnohem 
větší,  na  malém  obličeji. 

Náhle  jsem.  vyskočil.    Něco  jsem  zahlédl  —  co  to  bylo? 

Na  čele  rána,  na  rameni,  jež  nahé  prohledalo  roztrhanou  košilí, 
rána,  stáhl  jsem  tenkou  přikrývku  s  prsou  a  rozhalil  jsem  košili,  rána 
na  ráně,  pruh  na  pruhu,  jizva  na  jizvě  I  —  — 

Myslím,  že  jsem  křičel  hrůzou.  —  Ubila  ho  do  smrti! 

Zděšení  ledově  mne  mrazilo.  A  jak  jsem  opětně  hleděl  dítěti  v  tvář, 
zdálo  mi  se,  jakoby  se  otvíraly  tyto  hnědé,  jasné  a  nevinné  oči  a  mlu- 
vily ke  mně:  A  ty's  její  spoluvinník,  neboť  ty's  to  trpěl!  —  Mohrs 
mne  zachrániti,  a  nezachránirsl  —  — 

Zahalil  jsem  přikrývkou  jeho  ramena,  shrnul  jsem  s  čela  vlas,  ujal 
se  opět  studených  rukou  a  seděl  jsem  dlouho  na  okraji  lůžka,  sevřen 
pocity  hořčími  lítosti  .  .  . 

Konečně  jsem  se  vzpamatoval. 

Vyšel  jsem  na  chodbu,  bled  jsa  vzteky.  Šeredný,  nízký  obličej 
vysunul  se  ze  dveří  poslední  světnice  —  vyřítil  jsem  se  téměř  proti  němu. 

„Vražedkyně  — •  křičel  jsem,  „proklatá  vražedkyně  I" 

Myslím,  že  bych  ji  byl  zardousil. 

S  pronikavým,  ječivým  výkřikem  přirazila  a  uzamkla  žena  dveře, 
než  jsem  jich  dostihl. 

Bušil  jsem  do  nich  pěstí,  nevím,  jak  dlouho.    Neotevřela. 

„Však  již  otevřeš!"    Skřípěl  jsem  zuby. 

Potom  vrátil  jsem  se  k  mrtvému  dítěti.  Ale  bylo  mi  nemožné, 
pohleděti  na  ně  ještě  jednou.    Kvapil  jsem  odtud. 

Odjel  jsem  ke  starému  příteli,  advokátu.  Vyslechl  mne  velice  trpělivě. 

Ale  pak:  „Důkazy  .  .  .  Důkazy!"  —  A  dále,  účel?  —  Věc  byla 
již  jednou  dokonána  .  .  . 

Tak  se  také  stalo. 


Víte,  jak  málo  mi  na  tom  záleží,  co  s  našimi  těly  stane  se  po 
smrti.  Když  jsme  se  nejvíc  a  konečně  až  k  smrti  navzájem  utrápili, 
kvílíme  nejhlasitěji  a  nejžalostněji  pro  sebe. 

Ani  jsem  tam  již  nešel.  Ničeho  jsem  neučinil.  Ale  říci  vám  ne- 
mohu, Mackayi,  jak  velmi  a  kolik  hodin  jsem  trpěl  myšlenkou:  MohPs 
ho  zachránit,  a  nezachránirs! .  . .  Ale  tací  jsme:  na  všecko  máme  pokdy, 
co  leží  v  kolejích  našeho  života.  Ale  máme-li  jednou  —  nedoháněni  ně- 
jakou nezbytností  —  jednati  z  dobré  vůle,  selžeme,  selžeme  bídácky! . . . 
Jací  zbabělci  všichni  jsme  ve  službě  Života  ..." 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Karla  B.  Hájka.  363 

Umlkl.    Mlčeli  jsme  oba. 

Pak  chopili  jsme  se  sklenic,  ale.  víno  chutnalo  trpce  a  hořce. 

„Proč  svému  srdci  neulevíte,  a  proč  událost  tu  nenapíšete?"  pta 
jsem  se  dle  starého  receptu. 

Potřásl  hlavou. 

„Nikoli,"  pravil. 

„Napsal  bych  ji  — "  ujal  jsem  se  dále  slova. 

„Tak,"  vece  lhostejně. 

„A  nazval  bych  ji:  ,Přítel  Jeník*  ..." 

„Přítel  Jeníkl"  slyšel  jsem,  jak  v  trpkém  smíchu  opakuje.  „Ano, 
on  byl  můj  přítel,  ale  já  nebyl  přítelem  jeho.  Ubohý  Jeníku!  —  Proč 
jsi  nevyhledal  sobě  lepšího  přítele  .  .  .  Ubohý  Jeníku  I  ..." 

A  tehdy  —  v  té  chvíli  —  poznal  jsem  teprve  po  dlouholetém  styku 
v  něm  básníka,  básníka  „Písní  Smutku",  který  pěl  intimní,  bolestné 
a  vznešené  básně,  jež  oslové  kritiky  zavrhli,  a  jež  nejen  nevděčné, 
ale  i  hloupé  obecenstvo  nečetlo,  protože  sbásněny  byly  ve  verších. 


Z  básní  Karla  B.  Hájka. 


TO  BYLO  RÁNO! 

Jak  jsme  se  potkali!    V  tak  smutných  končinách 
a  v  připozdění  našich  nejplodnějších  dnů, 
v  tom  soumraku,  kde  každá  radost  hořkne  poznáním, 
a  kde  už  dávno  vyprchaly  vůně  illusí. 

Les  chmurný,  k  smrti  smutný,  melancholický  to  byl, 
a  cesty  odlehlé  a  zarostlé,  a  před  námi 
v  tak  zkličujících  tmách  se  ztrácely. 
Nic  už  jsme  nechtěli  a  nečekali  nic, 
jen  každý  tou  svou  cestou  jít  a  sám,  docela  sám, 
násilím  ode  všech  a  všeho  oderván, 
a  bolestí  jít  plamennou  a  velkou  očistou. 
Kam?  Kdo  z  nás  věděl,  kam?  —  Taková  dálka  mlhavá, 
tak  přísné  mlčení  před  námi  leželo, 
a  daleká  a  dlouhá,  dlouhá  cesta  setmělá 
alejí  vysokých  a  zamračených  pinií, 
a  před  námi  šlo  v  mlhách  teskné  tušení, 
nezodpověděného  bolest  mučivá 
a  strach,  strach  z  neznámého  ještě  někde  před  cílem 
a  nepohnuté  tmy  a  ticha  úzkost  smrtelná. 

V  tom  pozdním  soumraku,  v  těch  němých  samotách 
a  na  těch  místech  odlehlých  my  jsme  se  potkali  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


364  Z  básní  Karla  B.  Hájka. 

Ty's  naproti  mi  přišla,  dobrá,  „dobrá  jako  pole" 
a  jako  zvíře  čistá,  jako  skalní  pramen 
a  krásná,  krásná  jako  v  horách  západ! 

Jak  zázrak  přišla  jsi.    Takové  rozednění, 
tak  radostné  a  velké  ráno  přišlo  s  tebou, 
měl  nový  smysl  najednou  a  nový  cíl 
můj  život  před  tím  prázdný  k  zoufání, 
radostné  formy  všecko  mělo  kolem  nás 
a  nové  vůně,  nové  barvy  před  tím  nebývalé. 
Můj  smutný,  prázdný  život  přišla's  naplnit 
zázračným  obsahem  své  nadšené  a  čisté  duše 
a  slavný  sabat  vnesla  jsi  do  všedná  mojich  dnů. 
Tak  do  široka  rozepjal  jsem  zdravé  své  dvě  ruce 
vstříc  dálce  zářivé  a  novým,  volným  obzorům, 
nad  nimiž  slunce  vycházelo  velké,  planouc*, 
má  celá  bytost,  obrozená  novou  radostí, 
závratnou  radostí  a  touhou  znova  žít, 
se  opíjela  těmi  nádhernými  barvami 
a  liniemi  volných  dálek  rozlehlých, 
a  nové  mládí  rozzpívalo  se  v  mých  tepnách  bouřících. 

To  byla  vichřice,  co  spolu  unášelo  nás, 
a  byl  to  tanec  vášnivý  a  závrať  opojná, 
a  pod  nohama  země  mizela  nám  v  kruzích  vířivých, 
a  vzduch  byl  plný  květů  pršících  a  čistých  vůní 
a  plný  jásotu  a  extatických  výkřiků. 

To  bylo  ráno,  sladká  ženo  má, 
slunečné  ráno  v  měsíci  ohnivých  růží! 


ZA  VÁTÝ  HROB. 

Uprostřed  krajiny  nám  cizí,  neznámé, 
kam  za  mnou  štvaným  oddaně  jsi  šla 
v  očekávání  důvěřivém,  ženo  má, 
v  té  cizině,  kde  na  čas  smíme  spočinout, 
než  osud  dál  nás  bude  světem  štvát, 
v  těch  končinách,  kam  nikdy  snad  se  nevrátíme  víc, 
uprostřed  krajiny  nám  cizí,  lhostejné, 
pod  těžkou  hlinou  leží  naše  mrtvé  dítě  .  .  . 

A  bez  nápisu  je  ten  malý,  smutný  hrob, 
kde  naše  všecko  leží  pochováno, 
sníh  věje  se  přes  nízký  jeho  drn 
a  na  pěšinu  osamělou  mezi  hroby. 


Digitized  by 


Google 


z  básni  Karla  B.  Hájka.  365 

A  po  letech  zavěje  i  ty  stopy  dvě, 
dvě  stopy  výmluvné  v  té  samotě,  má  ženo, 
a  bez  nápisu  zůstane  ten  malý,  smutný  hrob, 
kde  pochováno  leží  dítě  tulákovo  .  .  . 


TUŠENÍ  VINY. 

Modlitbou,  tichou  a  pokornou  modlitbou 
chtěl  bych  se  vyplakat  u  tebe,  dobrá  má  ženo. 

Za  těžký  ten  smutek  dlouhých  let,  jež  leží  za  námi, 
dlouhých  let  samoty  uprostřed  slídivých  davů, 
banálních,  sprostých  a  špinavých  davů, 
za  všecko  bolestné  prázdno  zmařených  let, 
za  všecky  slzy  a  za  všecky  úsměvy, 
za  každý  okamžik  světlý  a  radostný, 
za  každý  pohled  tvůj  a  za  každé  to  slovo  útěchy, 
jež  v  těžkých  chvílích  mlčení  ty  dovedla*s  mi  dát  .  .  . 

Před  bolestným  oltářem  tvého  mateřství, 
jež  na  kříž  přibito  z  ran  těžkých  krvácí, 
kde  v  soumraku  tichého  smutku  jak  věčná  lampa 
mystickým  světlem  hoří  velké  srdce  tvé, 
na  tvrdých  stupních  toho  oltáře  bych  poklek'  rád 
a  diskrétní  zpovědí  svých  nejskrytějších  slz 
chtěl  bych  se  vyplakat,  má  trpitelko  tichá. 

Před  chmurné  portály  přísných  kathedrál 
se  přicházeli  hříšní  asketicky  kát, 
pokorně  v  režném  rouchu  stávali  u  dveří 
a  kolemjdoucím  vyznávali  viny  své, 
•do  štvavých  výčitek  jim  syčel  výsměch  ulice,  ' 
morálka  pohoršených  zástupů  jim  plila  v  tvář, 
a  oni  pokorně  a  tiše  ve  svém  rouchu  kajícném 
u  dveří  chrámových  se  sklopenýma  stáli  očima, 
pohříženi  do  svého  nitra  mučivé  tragiky, 
kam  jako  z  dálky  zaléhaly  hlasy  ulice 
a  posměch  těch,  kdož  kolem  kráčeli. 

Je  mi,  jak  sám  bych  kajícně  tak  stál 
před  chrámem  zamlklým,  kde  na  kříži 
bolestné  tvoje  mateřství  z  ran  těžkých  krvácí, 
sám,  trpící,  pohřížen  v  nitra  svého  tragiku 
a  zmučen  výčitkami,  které  chápat  neumím  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


JIŘÍ  SUMÍN: 

Přeludy. 

Povídka. 


(Pokračováni.) 


ČAST  DRUHA. 
I. 

Nesměle  a  plaše  zapadli  mladí  manželé  se  svým  dítětem  do  tohoto 
velkého  prázdného  domu,  náhle  zpustlého  a  rozkolísaného  bou- 
řemi jako  ohrožená  loď,  z  něhož  lepší,  stará  čeleď  zmizela,  nedůvěřujíc 
novým  poměrům.  Jako  znavení  poutníci,  do  včerejška  bez  chleba  a  bez 
přístřeší,  kteří  našli  prázdný  dům,  bez  vlastníků,  ohlíželi  se  nesměle, 
smějí-li  se  tu  opravdu  usadit.  Konrád  nepoznával  hřejivé  teplo  rodného 
hnízda,  všude  lekala  ho  mrazivá  prázdnota  velikých  pokojů,  tak  náhle 
a  bolestně  ztichlých,  jakoby  známý,  šťastný  život,  jenž  tudy  prošel, 
umlčen  byl  rázem  jedinou  ranou  osudu,  a  zanechal  tu  nezničitelnou, 
trpkou  vzpomínku  oné  žalostné  beznaděje,  jež  ho  odsud  vypudila.  Ne- 
bylo tu  útulno!  Cítili  to  tím  trpčeji,  čím  bezradněji  a  nepřipraveněji 
hleděli  vstříc  příštím  dnům. 

Anežka,  rozechvělá  posledními  otřesy,  poděšena  lhostejností,  s  jakou 
míjel  pohled  Konrádův  ji  i  dítě,  zrovna  jakoby  by  jich  tu  ani  nebylo^ 
lekala  se  tohoto  náhlého  štěstí,  nedůvěřujíc  jeho  třpytným,  chladným 
paprskům;  lekala  se  této  nepředvídané  skutečnosti,  jež  ji  postavila  na 
místo,  o  němž  nesnila,  jehož  zodpovědnosti  se  bála,  jakoby  brala  na 
sebe  veliký  dluh,  jejž  po  celý  život  nebude  s  to  splatiti.  Toužila  po 
jeho  lásce,  chtěla  být  jeho  ženou  v  těch  skrovných  poměrech,  do  nichi 
uvržen  byl  hněvem  rodičů,  ale  tento  neočekávaný  obrat  zbavoval  ji 
odvahy.  Bylo  zřejmo,  že  je  třeba,  aby  se  rychle  zařídili,  ale  netroufajíc 
si  podniknouti  nejmenšího  o  své  újmě,  obracela  se  bezradně  k  muži, 
čekajíc,  že  vysloví  nějaké  přání,  že  udělí  v  tom  smyslu  rozkazy.  Ale 
on  přecházel  s  místa  na  místo,  jakoby  se  nemohl  vyznati  v  tomto  osa- 
mělém bludišti,  nevšímaje  si  jí,  zatonulý  ve  vlastních  myšlenkách,  po- 


Digitized  by 


Google 


Jiří  Sumín:  Přeludy.  367 

hazuje  pohrdlivě  hlavou.  Zdálo  se  mu,  že  rodina,  jež  ho  dosud  tak 
nespravedlivě  a  nesnesitelně  týrala,  vymyslila  si  jen  nový  způsob  trestu. 
„Nu  ať  si,  afi  Nenaženou  mi  strachu,*  hovořil  zahořkle.  „Zůsta- 
neme zde  tak,  jak  nás  zařídili.  Maminka  se  vyznamenala!  Pro  sestry 
střádala  výbavu,  sotva  se  naučily  chodit;  a  mně  nechala  v  pokojích 
myší  díry  a  záclony  z  pavučin.  Pěkná  výbava!  Ale  af  si,  mně  se  to 
tak  líbí!- 

V  domě  vládlo  strašidelné  ticho.  První  noc  ztrávili  beze  sna,  se- 
díce na  dubových  lávkách  v  čeledníku.  Necítili  se  doma,  ale  jakási  ne- 
známá, tvrdá  tíže  ležela  jim  na  duši  a  bránila  jim  odejíti.  Jakoby  se 
báli,  že  sem  nebudou  zase  vpuštěni,  a  jakoby  byli  přijali  na  sebe  zod- 
povědnost za  vše,  co  by  se  zde  za  jejich  nepřítomnosti  mohlo  při- 
hodit. I  příští  den  míjel  zvolna  a  trapně.  Nebyly  jim  dosud  odevzdány 
klíče  od  mlejnice,  sýpek,  kolní  a  od  pokojů  Konrádových.  Stáje  byly 
prázdny,  dobytek  vyprodán,  jediný  pár  koní  s  čeledínem  nedávno  při- 
jatým odvážel  včera  poslední  fůru  nábytku  do  bytu  rodičův  a  dosud 
se  nevrátil.  Neměli  v  čem  vařit,  ani  nač  sednout.  Toliko  v  čeledníku 
zůstal  starý  „inventární"  nábytek,  těžké  zčernalé  lavice,  obrovský,  ne- 
motorný stůl,  jenž  pamatoval  několik  majitelů,  stoje  již  téměř  celé  sto- 
letí na  témž  místě,  Poldina  krátká,  roztřepaná  postel  s  podloženými 
nohami,  kuchyňská  police,  jež  by  se  byla  rozpadla,  kdyby  jí  bylo 
hnuto,  a  posléze  pověstný  sužitel  kuchařčin,  veliké  staré  hodiny  s  polo- 
vypouklým  obrazem  Tří  králů  nad  ciferníkem  a  hrozným  závažím^ 
k  němuž  přivěšeno  množství  starých  klíčů,  zlámaných  oškrd  a  zreza- 
vělých skob,  pod  jejichž  tíží  praskaly  často  napjaté  provazy,  aniž  byly 
s  to  udržeti  těžký,  loudavý  pohyb  primitivního  stroje,  jenž  si  osvojil 
kolísavý  chod  podnapilých  starců.  Konrád  s  rostoucí  netrpělivostí  po- 
koušel se  několikrát  vniknouti  pomocí  paklíčů  do  svých  pokojů,  ale  na- 
darmo. Byl  stále  nevrlejší  a  rozkřikl  se  zlostně  na  hocha,  jenž  tesknil 
a  chtěl  jít  „domů-. 

Příštího  dne  z  rána  objevil  se  posléze  Plichta,  kývaje  třaslavě 
svou  malou  plešatou  hlavou,  přeměřil  čeledník  dlouhými  kroky  a  jaksi 
tajemně,  obřadně  skorém,  položil  před  Konráda  klíč  od  jeho  pokojů. 
S  úlisným,  zakyslým  úsměvem  pohlížel  oddaně  na  nového  pána,  jakoby 
na  dně  duše  pohřbíval  vše,  co  o  něm  do  té  chvíle  byl  slyšel.  Roz- 
pačitě přejel  dlaní  lysé  temeno  a  zaklátil  hlavou. 

„Nic  nevzkázali,  prosím  .  .  ." 

S  opravdovým  ulehčením  vstupoval  Konrád  do  svých  pokojů. 
Bylo  mu,  jakoby  se  vracel  domů  z  daleké  cesty.  Ale  sotva  otevřel 
dvéře,  stanul  zaražen  na  prahu.  Na  protější  zdi  scházela  velká  podo- 
bizna matčina,  malovaná  před  pěti  lety,  v  době,  kdy  dcery  její  počí- 
naly se  slibně  rozvíjeti,  a  syn,  statný  moudrý  jinoch,  budil  v  ní  radost 
a  pýchu.  Trůnila  zde  dosud  jako  dobrá  bohyně  s  tím  svým  neodo- 
latelným šťastným  úsměvem,  těma  zářícíma,  sladkýma  očima,  jež  jako 
zázračný  roh  hojnosti  rozsýpaly  vůkol  dary  lásky  a  štěstí.  Pochopil,  ca 
to  znamená.  To  byl  poslední  políček  těch  měkkých,  teploučkých  ruček, 
jež  tak  vroucné  hladívaly!  —  Odešel  ihned,  jakoby  nemohl  snésti  po- 


Digitized  by 


Google 


368  Jiří  Sumín: 

hledu  na  prázdné  místo,  odkud  vzhlížela  k  němu  po  léta  matčina 
šťastná  tvář. 

Kdykoli  přiblížila  se  chvíle,  kdy  podle  domácího  řádu  zasedalo 
se  za  stůl,  objevil  se  v  čeledníku  Plichta,  rozpačité  potřásaje  hlavou 
a  pohrávaje  s  otevřeným  starým  křivákem,  při  čemž  zrak  jeho  upínal 
se  smutně  na  místo,  kde  jindy  stále  ležíval  pecen  chleba.  Teď  tam 
ničeho  nebylo,  a  mladí  manželé,  dosud  rozrušení  náhlým  obratem  ži- 
votní lodičky,  nerozuměli  tomuto  smutnému  pohledu.  Dosud  nevařili 
ani,  jídlo  přinášela  jim  (Říhová,  hrdá  a  omládlá,  pečujíc  o  ně  starostlivě, 
jsouc  tím  šťastnější,  čím  častěji  mohla  dojíti  „k  dceři  do  mlýna". 

Dny  míjely  trapně  ve  stálém  napjetí.  Konrád,  nemaje  dosud  hlavních 
klíčů,  necítil  se  pánem  v  domě,  očekávaje  stále  ještě  nové  styky  s  roz- 
hněvanou rodinou.  Připadalo  mu,  že  není  možno,  aby  byli  všichni  navždy 
se  vzdálili  a  nechali  jej  zde  samotná,  a  nechápal  také,  kam  se  poděly 
veliké  kusy  starého  nábytku,  zhotoveného  dle  mimořádných  rozměrů 
a  potřeb,  naprosto  nevhodného  pro  městský  byt  a  srostlého  téměř 
s  tímto  stavením  a  jeho  potřebami.  Od  Plichty  dověděl  se,  že  mu 
bude  odevzdán  inventář,  jen  có  dožádaní  znalci  budou  moci  přijeti. 
Klíče  byly  u  starosty.  Konrád  hleděl  s  rozechvěním  vstříc  tomuto  aktu 
„odevzdání",  k  němuž  očekával  otce.  Marně  naléhaly  na  něj  žena 
i  tchyně,  že  třeba  pomýšleti,  aby  se  zařídili.  Chodil  nepokojně  s  místa 
na  místo,  rozbíhaje  a  vraceje  se  jako  ze  slepé  ulice,  veda  v  duchu  boj  se 
svou  nepřející  rodinou,  jež  mu  tolik  ublížila,  a  potřásaje  pohrdlivě  hlavou, 
jakoby  jejich  uskoky  chtěl  zdolati  naprostou  netečností.  Tlak  zmatku 
a  tesknoty  ubíral  se  stále  do  této  vznikající  domácnosti,  mezi  překva- 
pené novomanžely,  již  to,  co  nazývali  lidé  jejich  štěstím,  pojímali  tak 
různým  způsobem.  Konrádovi  zdály  se  chvíle  ty  přímo  nesnesitelný. 
Dům  byl  jako  po  vymření,  mlýny  stály,  voda  hučela  tak  jednotvárně 
a  líně,  jakoby  se  vtírala  do  stavení,  mrazila  a  chvěla  na  jeho  prahu. 
Zápach  plísně  a  bahna  šířil  se  po  domě.  Na  dvoře  krákala  teskně  tou- 
lavá slepice,  holubi,  visící  na  okraji  dešťových  rour,  pohlíželi  slídivě  dolů, 
brzy-li  se  bude  zasýpat  drůbeži.  Ale  drůbeže  nebylo.  Hladoví  králíci 
panáčkovali  po  dvoře,  ohlodávali  staré  proutěné  koše  a  rozbíhali  se 
za  pastvou  do  zahrady.  A  podle  stavení  plížily  se  podezřelé  postavy, 
pohlížejíce  zvědavě  do  vnitř,  aby  sledovaly  postup  zkázy  v  tomto  domě, 
vydaném  na  pospas  rozkladným  živlům. 

V  neděli  konečně  zarachotil  na  dvoře  povoz,  a  zároveň  projely 
stavením  hlučné,  cizí  hlasy.  Konrád,  vyběhnuv  rozechvěn  na  chodbu, 
spatřil  před  sebou  skupinu  cizích  mužů.  Otce  však  mezi  nimi  nebylo. 
V  prvním  okamžiku  poznal  toliko  starostu  í^eháka  s  listinami  a  klíči 
a  dva  mlynáře  z  okolí,  Holiška  a  Řepku,  přátele  otcovy.  První  byl 
hřmotný,  dobrácký  vousáč  s  divokým  pohledem  kanibala,  druhý  štíhlý, 
zdvořilý  stařík  s  brejlemi  na  očích  a  pergamenovou  tváří  starého  kan- 
tora, kousavý  a  jedovatý,  stále  klopýtající  a  vrážející  do  předmětů  i  do 
lidí,  někdy  bezděky  následkem  krátkozrakosti,  někdy  úmyslně,  aby 
dopálil. 

Jakýsi  chlad  ležel  jim  na  tvářích,  když  oslovili  mladého  muže. 
Jejich  odměřená  slova,   krátký  stisk  ruky  pravil   zřejmě  Konrádovi,  že 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  369 

přicházejí  prokázati  službu  jeho  otci  —  nikoli  jemu.  Dali  se  ihned  do 
práce.  Po  celou  dobu,  pokud  dleli  v  domě,  bylo  Konrádovi,  jakoby 
byl  postaven  na  pranýř.  Rděl  se  a  bledl,  nejsa  s  to  pronésti  souvislé 
věty  a  nevěda,  kterak  se  tvářiti  k  tomu,  co  se  dělo   před  jeho  očima. 

Inventář  byl  mu  odevzdáván  podle  starého  seznamu,  zhotoveného 
před  třicíti  lety,  když  otec  jeho  přejímal  mlýn  od  svého  předchůdce. 
Scházelo  mnoho  potřebných  věcí,  skoro  všecky  nástroje  a  pomůcky 
novějšího  zařízení  a  z  toho,  co  zde  zbylo,  byly  věci  vesměs  tak  cha- 
trné a  sešlé,  že  nebyly  téměř  k  potřebě,  a  k  tomu  množství  starého 
harampátí,  nehodícího  se  naprosto  k  ničemu.  Nejprohnanější  chytrák  ne- 
jnohl  svého  nástupce  zlomyslněji  napálit,  než  jemu  to  udělal  otec. 
Znalci  i  svědkové  tiskU  nadarmo  rty,  aby  zakryli  škodolibý  úsměv. 
Řepka  se  náhle  rozveselil,  zavtipkoval  po  svém  způsobu,  a  jeho  ostrý, 
uštěpačný  smích  stále  se  rozléhal  dílnami. 

„Ah,  tohle,  ne,  to  je  věc!"  volal  stále. 

„Prosím,  pánové,  je  to  škopek  nebo  řešeto,  aby  nebylo  nedo- 
rozumění. Škopek  tedy,  znalec  musí  mít  jistotu  ..." 

Když  spatřil  starý  fukar  na  krupici,  jakého  se  tou  dobou  už  ne- 
užívalo ani  na  mlátě,  vytáhl  ramena  s  posuňkem  úžasu. 

„Pánové,  to  je  ten  památný  mlýnek,  na  kterém  se  přemílaly  staré 
dívky  na  mladé  I  Štěstí,  že  ho  dali  do  seznamu,  mohlo  se  jinak  na  něj 
isapomenout". 

Když  došlo  na  starý  stůl  v  čeledníku,  prohodil  Holíšek,  že  pa- 
matuje asi  „Prajze". 

,Co  Prajze!?  Napoliona!"  smáli  se  sedláci. 

Starosta,  jejž  mrzely  tyto  nešetrné  poznámky  znalců,  snažil  se 
osvětliti  staré  ty  věci  s  jiné  lepší  stránky. 

„Ah,  to  chlapi  pánové,"  volal  udeřiv  pěstí  na  stůl.  „Řeknu  vám: 
snědlo  se  při  něm,  že  by  to  potahy  z  celé  vsi  neutáhly,  a  přece  ho 
neubylo  ani  za  špendlíkovou  pálku." 

Vozy,  pluhy  a  ostatní  hospodářské  nářadí  bylo  jen  hromada  haram- 
pátí, hodícího  se  do  pece.  Hlučný  smích  otřásal  kolnami,  když  mu  vše 
to  podle  starého  seznamu  „odevzdávali".  Konrád  stál  na  dvoře,  nepo- 
slouchaje jich  více,  bled,  pokořen,  nemoha  přemoci  své  rozechvění.  To 
byl  poslední  políček  té  tvrdé  otcovské  dlaně,  vždy  pohotové  k  hrozi- 
vému rozmachu.  K  čemu  tato  komedie?  tázal  se  zatínaje  zuby.  Do- 
mníval se,  že  je  to  kus  neúprosné  otcovy  obchodní  správnosti,  má-li 
mu  býti  odevzdán  tímto  způsobem  zděděný  majetek,  nyní  však  viděl 
v  tom  jen  známý  způsob  trestu  a  msty.  Přál  si  jen,  aby  vše  již  bylo 
odbyto,  aby  byl  zase  sám  a  moh'  zavříti  za  sebou  dvéře  svého  pokoje. 

Konečně  vyšli,  veselí  a  rozehřáti,  jen  starosta  tvářil  se  vážně,  sklá- 
'daje  listinu  a  chystaje  se  promluviti  k  novému  majiteli  několik  srdeč- 
ných, blahopřejných  slov  při  odevzdání  klíčů.  Ale  soudruzi  ho  vyrušovali. 

„Nu,  co  dal,  to  dal  —  stroje  jsou  v  dobrém  stavu  a  víc  nebyl 
povinen,"  přetínal  proud  poznámek  a  řečí. 

„ Nebyl f  nebyl!"  smáli  se  vesele. 

Přejel  si  čelo  červeným  šátkem,  a  klíče  zazvonily  v  jeho  drsných, 
chvějících  se  rukách. 

25 


Digitized  by 


Google 


370  Jiří  Sumín: 

„Nu  tak,  mladý  hospodáři,  to  všecko  je  vaše,*  začal  vážně,  ale 
neukončil  věty,  neboť  znalci  a  svědkové  vyrušili  ho  svým  výbuchem 
smíchu. 

„Není  to  ovšem  zrovna  v  nejlepSím  stavu,*  pokračoval,  pohlédnuv 
mrzutě  na  své  rozjařené  soudruhy,  „ale  darovanému  koni  nehledí  se 
na  zuby.''  —  Snížil  hlas,  a  tvář  jeho  zastínila  chmura  vážnosti,  jež  tak 
dobře  sluší  hrubým,  stařeckým  letům:  „A  ostatně  .  .  .  kletba  neprorazí 
nebesa  a  každý  je  svého  štěstí  strůjce.  Jste  svým  pánem.  Všecky  cesty 
života  leží  otevřeny  před  vámi,  ale  vy  víte,  že  jenom  jedna  je  pravá. 
Té  se  držte !  Připomínám  vám  to  na  místě  toho,  který  zde  mezi  námi 
schází  .  .  .  Čeká  vás  těžký  úkol.  Ale  jste  mlád  a  jste  silen.  Pán  Bůh 
vám  pomoz  a  požehnej!" 

Těžký  svazek  klíčů  přešel  z  třaslavých  stařeckých  rukou  do  hebké> 
pevné  dlaně  mladého  pána.  Pravice  se  setkaly,  zdvořilé  formality  našly 
hladkou,  odměřenou  odvetu,  ale  sršivé  zraky  mladého  muže  rozbíhaly 
se  nepokojně,  jakoby  hledaly,  do  kterého  kouta  mrštiti  břemenem,  jež 
mu  vtiskli  do  rukou  v  podobě  klíčů  tohoto  vypleněného  a  zadluženého 
domu.  Posléze  zval  je  všechny  do  bytu,  chtěje  jich  podle  běžného 
obyčeje  pohostit,  ale  mlynáři  poděkovali  rozhodně  a  rolníci  zaraženi 
váhali  chvíli,  ale  pak  začali  se  nemotorně  vymlouvat  na  nedostatek 
času.  Někteří,  mezi  nimi  starosta,  byli  by  si  dali  říci,  ale  Konrád 
uražen  náhle  se  odmlčel,  neopakuje  více  svého  pozvání. 

Když  ještě  stáli  poblíže  domovních  dveří,  zatím  co  cizí  povoz 
zvolna  předjížděl,  vyšla  náhodou  Anežka,  netušíc,  že  se  s  nimi  střetne. 
Zalekla  se  překvapených,  pronikavých  pohledů  a  couvla  plaše  zpět. 
Ale  všichni  ji  viděli,  pohlédli  významně  na  sebe,  a  týž  potlačovaný 
úsměv,  jenž  objevil  se  na  počátku  odevzdávání  inventáře,  pohrál  i  nyní 
na  jejtch  rtech. 

„Ah,  mladá  paní!*  zvolal  Řepka  beze  zlého  úmyslu,  ale  vyznělo 
to  dvojsmyslně,  a  sedláci  nepokrytě  se  zasmáli. 

Konrád,  urďžen  odmítnutím  pohostinství  a  znova  pokořen  nemo- 
torným vystoupením  té,  již  učinil  družkou  svého  života,  jež  bezděčná 
poznámka  vtipkáře  učinila  ještě  trapnějším,  stěží  se  přemáhaje,  děkoval 
chladně  za  prokázanou  službu  a  neodpovídaje  již  na  blahopřání  k  šťast- 
nému počinu,  odešel,  nevyčkav  ani,  až  by  hosté  sedli  do  vozu. 

Po  prvé  v  životě  sehnul  se  pod  tíží  starostí,  zapomínaje  drobných 
ran  a  ostnů,  jež  bodaly  odevšad.  Byl  svým  pánem.  Jeho  majetek  složen 
na  dně  chatrné  loďky,  vydané  kolísavým  vlnám  úvěru.  Nemohl  jím  hnouti 
bez  nebezpečí,  že  se  loďka  překotí,  ani  zatížiti  ji  novým  dluhem.  Mohl 
šťastně  proplouti,  mohl  také  rázem  ztratiti  vše.  Nezbývalo  tedy,  než 
obratně  veslovati,  bdíti  stále  s  největším  sebezapřením,  s  nejkrajnějším 
napjetím  sil.  Nikdy  dosud  nepoznal  tak  perných  těžkých  chvil,  tak 
mozolné,  bezoddyšné  námahy,  tak  krutých,  neodbytných  starostí.  Dosud 
pohrával  si  směle  s  životem,  vyváděl  střeštěné  kousky,  tančil  nad 
propastmi,  hroze,  že  skočí  dolů  ze  vzdoru  nebo  svévole.  Ale  při  tom 
stále  cítil,  jak  se  po  něm  vztahují  starostlivé  ruce,  jak  prostírají  vůkol 
něho  ochranné  sítě  a  pomájiají  mu  nabýti  rovnováhy  po  chvílích  zá- 
vrati.   Prohýřil  své  mládí,  jako  dovedný  kejklíř  strhuje  v  úžas  diváky 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  371 

svou  smělostí,  již  rozdmychovalo  vědomí  bezpečnostních  opatření  oněch 
bdělých,  starostlivých  rukou.  Ale  nyní  vše  to  přestalo,  byl  zůstaven 
sám  sobě  a  s  bezpečím  zanikla  i  smělost.  Stal  se  krotkým  a  rozvážným. 
—  Ale  jak  jen  se  octl  na  této  šedivé,  prašné  cestě,  tak  žalostně  všední, 
tak  rovnoběžné  a  ploché,  bez  křižovatek,  svěžesti  pohledů  a  překva- 
pení? Tu  ho  odvrhly  ty  starostlivé,  opatrné  ruce  se  škodolibým  zadost- 
učiněním.  Odsud  nevy vázneš! 

Byl  v  trapné  situaci  malého  hospodáře,  jenž  nejen  že  nevyženil 
splátku,  jíž  byl  povinen  svým  sourozencům,  ale  jemuž  žena  nepřinesla 
ani  peřinu  pod  hlavu.  V  dílnách  a  hospodářství  zelo  tolik  mezer  a  potřeb, 
že  nebylo  ani  pomyšlení  opatřiti  nový  nábytek.  Anežka  spávala  na  Pol- 
dine  posteli,  a  něco  nábytku  z  pokojů  Konrádových  musilo  nyní  do- 
stačiti pro  celou  rodinu.  Oděvem  byl  Konrád  ještě  dosti  zásoben,  ale 
Anežka  neměla  dlouho  jiných  šatů,  nežli  ty,  jež  si  vysloužila  u  jeho 
rodičů.  Ale  to  vše  nebylo  ani  tak  trapné,  jako  zející  prázdnota  chlévů 
a  stájí  v  domě,  kde  dosud  hospodářství  a  průmysl  šly  ruku  v  ruce, 
a  odkázány  samy  na  sebe,  pomáhaly  si  navzájem.  Přijal  s  počátku  jen 
tři  chasníky  a  počalo  se  pracovati  s  velikými  obtížemi.  Vstával  časně 
ráno,  sbéhal  celý  dům,  zapisoval  mletí,  dohlížel  na  váhu  a,  bylo-li  třeba, 
sám  přichytil  a  pracoval  s  dělníky.  Byl  úslužný  k  mléčům,  psal  zdvo- 
řilé nabídky  hrubým  pekařům  i  židovským  překupníkům,  vstával  a  vy- 
cházel několikrát  za  noci  do  studených  dílen,  aby  nebyl  šizen  a  okrádán. 
Slo  to  s  počátku  těžce,  kolísavě  jako  chatrný  povoz  po  kamenité  cestě 
zatarasené  překážkami,  ale  šlo  to  přece,  a  bylo  patrno,  že  cesta  stává 
se  sjízdnější  a  bezpečnější.  Jen  že  veškerý  hmotný,  úspěch  jeho  práce 
pohlcoval  nenasytný  žralok  dluhu,  jejž  nebylo  lze  ztenčit  a  seslabit. 
Bylo  již  velkou  vymožeností,  když  mohli  konečně  koupiti  dítěti  po- 
stýlku a  dáti  opraviti  starou  pohovku,  snesenou  s  půdy. 

Konrád  vyhýbal  se  úzkostlivě  známým  a  navštívil-li  ho  někdo, 
nechal  se  zapřít,  skrývaje  se  třeba  po  celé  hodiny,  jen  aby  nemusil 
pohlédnouti  lidem  do  tváře  uprostřed  této  křiklavé  chudoby,  jež  ho  na- 
plňovala studem  a  ošklivostí.  Tak  spěl  dále  šedivou,  prašnou  cestou  v  potu 
tváře  a  vysílení,  bez  zastávky,  bez  osvěžení.  Rok,  dva  roky  uběhly, 
ale  jemu  zdálo  se,  že  čas  stanul  nad  touto  pustinou  života  a  nehýbe 
se  ku  předu.  Ano,  zde  ho  chtěly  patrně  mít  ty  opatrné,  starostlivé 
ruce!  Zde  už  mohly  klidně  spočinouti,  nebylo  již  třeba  bdíti  nad  ním. 
Je  svým  pánem,  af  si  dělá,  co  chce!  Může  běžet  bez  oddechu  podle 
nataženého  provazu,  cestou  přesně  určenou  a  vytyčkovanou,  anebo  může 
provaz  přeříznout  a  oběsit  se  na  něm.  Ale  jeho  ctižádost  byla  stále  na 
stráži,  nikomu  si  neposteskl,  tvářil  se  spokojeně,  ba  šťastně  skorém, 
kdykoliv  se  setkal  s  pátravými  pohledy,  jež  odhadovaly  přibližně  míru 
jeho  štěstí.  V  srdci  jeho  bylo  však  pusto  a  beznadějno,  jako  když 
prudký  mráz  spálí  jarní  zeleň  a  vy  hlodá  zárodky  všech  příštích  květů. 
Nepřemýšlel  o  tom,  pokud  by  se  mu  dovedlo  přiblížiti  prostinké  to 
stvoření,  jež  učinil  svou  ženou.  Nepřál  si  vůbec,  aby  se  mu  přiblížila, 
a  tak  zůstal  mezi  nimi  poměr  svrchovaného  pána  a  bezmocné,  tělem 
i  duší  oddané  otrokyně,  pro  niž  znamenalo  již  velké  štěstí,  že  byla 
vůbec  trpěna.  Uzavřel  svou  bytost  ve  vysokých,  nepropustných  hradbách 

25- 


Digitized  by 


Google 


372  JIK  Sumín: 

samoty,  odkud  pyšné  jeho  zraky  přehlížely  a  měřily  žebrácké  dary,  jež 
přinášel  život,  jako  na  posměch  jeho  nenasytným,  žíznivým  touhám. 
Každá  střeStěnost,  každá  mrzutost,  kterou  dříve  vyvedl,  měla  svůj 
dobrý  nebo  zlý  konec,  ale  tentokrát  zadrhl  si  kličku  kolem  krku,  dav 
se  vlákati  do  mraveniště  drobných  existencí,  jež  živoří  v  černých  sku- 
linách života  v  potu  tváře  a  odříkání  s  hlavou  k  zemi  skloněnou,  ne- 
znajíce svůdných  požitků,  opojných  vzrušení  a  omamných  snův.  Míval 
chvíle,  kdy  v  bezměrné  lítosti  potlačoval  slzy  ze  studu  před  sebou 
samým.  Jindy  nebyl  by  snesl  ani  pomýšlení  na  tento  bezradostný  klo- 
potný  život,  ale  nyní,  kdy  viděl  zblízka  nedostatek  a  hrozící  zkázu, 
pozbyl  své  odvahy,  netroufaje  si  více  otřásati  balvanem  starostí,  jenž 
ho  hnětl,  ze  strachu,  že  by  mohla  ještě  větší  tíže  nalehnout  na  jeho 
bedra,  nebo  sřítiti  se  docela. 

Ale  posléze  po  několika  letech  práce  a  strádání  objevil  se  konečně 
úspěch.  Byla  to  sice  stále  též  chatrná  loď,  kolísající  na  vlnách  úvěru, 
ale  již  bezpečných  a  stišených.  Nedostatek  ustoupil,  a  zásobený  dům 
plnil  se  čeledí  tím  více,  čím  jistěji  vracel  se  do  starých  kolejí. 

Vše  bylo  by  se  již  dařilo  dobře,  závod  měl  svůj  jistý  stejnoměrný 
chod,  pouze  nepatrná,  postranní  kolečka,  svěřená  řízení  hospodyně,  za- 
skřípěla chvílemi  povážlivě  a  zadrhla  pohyb  rozběhlého  kolosu  s  imper- 
tinencí  vlastní  všem  nepatrným  věcem.  V  kuchyni  vládla  hotová  anarchie. 
Konrád,  jenž  se  s  napjetím  všech  sil  držel  nad  vodou,  přivykl  všemu, 
ale  čeleď  chtěla  za  všech  okolností  svůj  díl.  Stále  se  střídala.  Někdy 
přijal  vyhladovělé  otrhané  lidi,  jimž  zvlhly  zraky  radostí,  když  dostali 
práci  v  závodě,  tak  slibně  se  rozvíjejícím.  Ale  sotva  si  ušetřili  několik 
grošů,  odcházeli  nevděčné,  s  hněvem  a  zarytostí,  jakoby  jim  bylo  ublí- 
ženo. Podařilo  se  mu  získati  lepšího  dělníka,  jejž  odloudil  sousedovi, 
chtěje  jej  připoutati  k  závodu  svému  výhodnější  mzdou.  Ale  zrovna 
tento  těžce  získaný  pracovník  natropil  nejvíce  mrzutostí,  jsa  neslýchané 
hrubý  k  mladé  pani  a  utíkaje  od  stolu  s  křikem  a  nadávkami,  jež 
nebylo  lze  umlčeti  a  jež  se  rozléhaly  po  domě  jako  vytí  hladového 
psa,  jenž  si  spálil  čumák  na  horké  potravě. 

Tato  neobratnost  hospodyně,  jež  ostatně  nepřekvapovala,  vrhala 
znenáhla  temný  stín  v  jednotvárnou  šeď  manželského  života.  Konrád, 
jemuž  se  zdálo,  že  je  dosti  shovívav,  promíjí-li  ji  to,  čeho  nemohla 
znáti,  rozhořčoval  se  nad  touto  domnělou  nedbalostí. 

Jiný  rovněž  trapný  pocit  oživovala  v  něm  matka  Anežčina,  již 
štěstí  dceřino  učinilo  nesnesitelně  chvástavou  a  nadutou.  Vidouc  ne- 
smělé, plaché  počínání  dceřino,  jež  se  nedovedla  vpraviti  do  svého 
postavení,  netroufajíc  si  nikomu  poručiti,  nikoho  pokárati,  hleděla  chybu 
její  napraviti  tím,  že  se  do  všeho  pletla,  všem  rozkazovala,  všechny 
plísnila,  af  už  našla  vhodnou  příčinu,  nebo  ne.  Avšak  tento  povýšený 
ton  nepřekážel  jí,  aby  přešla  v  náhlou  intimnost  se  služkami,  jimž  s  ve- 
likou zálibou  znova  a  znova  vypravovala  román  své  dcery,  z  něhož 
vysoukala  mnoho  příkladů  a  povzbuzení  křesfansko-mravoučných,  v  nichž 
zejména  moudrost  a  poctivost  matčina  stále  vítězila  a  triumfovala  nad 
necitností  bohaté  rodiny  zeťovy  a  zkaženým  okolím.  Ale  také  sličnost, 
dobré  vychování  dceřino  přišlo  jak  náleží  k  platnosti;  mělaf  mnoho  ná- 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  373 

padníků.  Konrád,  zachycuje  bezděky  úryvky  vypravování  vedeného  po- 
výšeným, prorockým  hlasem  vychloubavé  stařeny,  zlobil  se  nemálo,  Jsa 
před  služkami  líčen  jako  nyjící  milovník,  ale  nedosti  hodný,  a  házen 
do  jednoho  koše  s  vdovcem  Břežánkem,  kovářským  tovaryšem  a  jakýmsi 
štětkářem  z  blízkého  městečka,  jejž  Anežka  sice  neznala,  jenž  však, 
maje  málo  naděje  býti  vyslyšen,  tím  dojemněji  a  vytrvaleji  klepal  na 
nepřístupné  srdce  matčino.  Poznal  také  blíže  „bohatou"  tetu,  jež  opa- 
třila Anežce  službu  v  domě  jeho  rodičů,  zvěděl  vůbec  mnoho,  co  vědět 
nemusil  a  co  nedovedla  zmírniti  ani  prostoduchost  ani  chatrná  pamět 
žvatlavé  stařeny.  Konec  byl  zase  poučný,  neboť  zkažený,  lehkomyslný 
mladík,  dosáhnuv  svého  cíle,  to  jest  sňatku  s  chudou  počestnou  dívkou, 
stal  se  řádným,  pracovitým  mužem, 

Když  se  posléze  odhodlal  najmouti  obratnější  služku,  jež  by  se 
poněkud  vyznala  v  kuchyni,  stávalo  se  mu  toto  tlachání  nesnesitelným. 
Chudé  dívky,  jež  prošly  dressurou  městských  domácností,  mající  za 
sebou  léta  tvrdé,  bezoddyšné  práce  od  rána  do  noci,  schytralé,  vyšňo- 
řené, obratné  a  prozíravé,  jež  by  byly  dovedly  zaujati  jediným  oka- 
mžikem místo  paní  v  domě,  aniž  by  prozradily  svůj  dřívější  stav, 
naslouchaly  se  zatajeným  dechem  tomuto  neuvěřitelnému  příběhu  služky, 
jenž  budil  stejně  jejich  závist,  jako  jejich  ctižádostivost  a  sebevědomí. 

Ale  po  těchto  chvílích  důvěrného  sblížení  a  vzájemného  poznání 
kuchařky  a  tchyně  následovalo  obyčejně  náhlé  ochladnutí,  spory  a  hněv. 
Kuchařce  zdálo  se  pojednou,  že  si  zadala,  snažíc  se  vyhověti  tomuto 
„panstvu"  a  chovajíc  se  k  němu  zdvořile.  Jízlivé  poznámky  přetínaly 
začasté  vychloubání  stařeny. 

„A  což,  když  má  náš  pán  milostpaní  tak  rád,  jak  pravíte,  proč  ji 
nevodí  -do  zábav  a  do  společnosti?" 

Ale  zábava  a  společnost  byly  náhodou  věci  přesahující  obzor  ba- 
ráčnice  z  přícestí  za  vsí. 

„U  nás  je  muzika  jen  dvakrát  do  roka  a  to  je  pro  svobodné 
a  pro  chasu.   Ženatí  tam  nechodí." 

„A  proč  pán  hekoupí  milostpaní  městské  šaty,  klobouk  a  slunník?" 

„Ah,  prosím  vás,  kdo  ví,  jak  by  jí  to  slušelo  I  Jemu  se  líbí  tak, 
jak  je." 

„To  je  možné.  Ale  je  mi  divno,  že  pán  chodí  vždycky  tak  sám, 
sám  všecko  nakazuje  a  řídí.  Nikdy  se  neradí  s  milostpaní.  Někdy  jí 
sotva  odpoví." 

„Když  on  je  tuze  usedlý.  Velice  zvážněl.  Není  špásovný,  ale  rád 
ji  má  velice.  Ať  se  jakkoliv  na  ni  dopálí,  ruku  na  ni  nikdy  nevztáhne!" 

Postaveni  mladé  hospodyně  vůči  těmto  dovednějším  ženštinám,  jež 
záhy  postřehly  svou  převahu,  bylo  nad  míru  obtížné.  Všecka  se  třásla 
rozčilením,  když  přijímala  první  kuchařku,  nevědouc,  jak  tuto  velko- 
městsky vyšňořenou  dámu  osloviti.  Nejlepší  zkušenosti,  k  nimž  se 
v  čas  nouze  mohla  utéci,  pocházely  z  několikaměsíční  služby  v  tomto 
domě,  již  ztrávila  v  kuchyni  mezi  čeledí,  neproniknuvši  a  nepoznavši 
života  pánův.  Kuchařka  jí  tehdy  nejvíce  imponovala  a  proto  jsouc  plna 
dobré  vůle  prospěti  a  přiučiti  se  něčemu,  stále  upadala  v  obor  služky, 
přidělené  kuchařce  k  výpomoci.   Scházela  však  všude  pevná,  dovedná 


Digitized  by 


Google 


374  Jiří  Sumín: 

ruka  Poldina,  a  ty,  které  ji  měly  nahraditi,  zvětšovaly  začasté  nesnáze 
mladé  hospodyně,  žádajíce  jejích  rozkazův  a  rady.  Přihodila-li  se  ne- 
hoda, tu  nedovedná  kuchařka  troufala  si  vyplísniti  nedovednější  pani 
a  Říhová  musila  energicky  zakročiti,  aby  uhájila  autoritu  dceřinu  i  vlastní. 
Ale  ať  už  to  zavinily  důvěrné  chvíle,  v  nichž  si  navzájem  sdělovaly 
své  životní  osudy,  nebo  ony,  kdy  si  ostrým  tonem  vykládaly  své  od- 
lišné názory,  v  kuchyni  přihodilo  se  často  to,  co  se  přiházívalo  také 
bez  kuchařky;  buďto  se  nad  plotnou  objevil  zlověstný  modravý  kouř, 
prosycený  zápachem  spálených  pokrmů,  nebo  pohasl  oheň,  nevykonav 
svou  povinnost,  což  se  na  neštěstí  objevilo  teprve,  když  bylo  jídlo  na 
stole,  ač  nepřihodilo-li  se  jiné  nedopatření.  Těmto  nesnázím  snažil  se 
Konrád  čeliti  tím,  že  vyhnal  podle  okolností  někdy  tchýni,  někdy 
kuchařku. 

Ale  celkem  vzato  kuchařka  se  osvědčila.  Ne  že  by  strava  byla 
nyní  vždy  dobře  upravena  a  bezvadná,  ale  mužská  čeleď  majíc  se  na 
kom  vymstíti  pro  svůj  ošizený  žaludek,  přestala  se  střídati.  Nikdo  jim 
nebránil,  aby  kuchařku  podle  zásluhy  nevyplatili,  aby  jí  nehodili  nedo- 
vařený knedlík  do  tváře,  nebo  neposadili  ji  násilím  mezi  sebe  ke  stolu, 
aby  ji  » nakrmili"  kůrkami  spálených  buchet.  Nešli  proto  sytější  od 
stolu,  ale  šli  aspoí)  pomstěni  a  klidni.  A  přes  to,  že  se  kuchařky  ča- 
stěji  střídaly,  mohli  se  pochlubiti,  že  každou  z  nich  naučili  vařit.  Byla 
to  skutečná  vymoženost  na  klopotné  dráze  života,  jež  rozjasnila  po- 
jednou zachmuřená  mužská  čela,  jež  se  dosud  nevlídně  odvracela  od 
svého  pána,  jakoby  jim  byl  něco  dlužen. 

A  tak  spěl  život  mezi  malými  potyčkami,  většími  i  menšími  sta- 
rostmi, ztišený  a  klidný,  jako  horský  potok,  jenž  vpadl  do  údolí  mezi 
zdi  a  dvorky  dlouhého  špinavého  města,  když  byl  dříve  přeletěl  svě- 
žími lesy,  kvetoucími  lučinami,  skákal  po  skalách  a  pil  plnými  doušky 
žáry  sluneční;  a  cítě,  jak  ubývá  jeho  dráhy,  jak  kdesi  nedaleko  snad 
tuší  konec  své  pouti,  otřásá  se  v  zimomřivém  stesku,  volaje:  A  to  je 
všecko  již?    To  je  všecko?! 


II. 

Jednoho  letního  dne  k  poledni  vracel  se  Konrád  povozem  z  okres- 
ního města.  Začaly  právě  žně,  a  prudké  lijáky  zaplavovaly  zemi  za 
úmorného  parna.  Než  vyjeli  z  městských  ulic,  lilo  se  s  takovou  prud- 
kostí, jakoby  byia  rozpoutaná  vichřice  vymrštila  z  obvyklé  dráhy  těžké 
mraky  plovoucí  po  nebi  a  svrhla  je  dolů.  Ale  za  nedlouho  slunce  vy- 
svitlo, prozářilo  spousty  vod  ve  vzduchu,  jež  pozlaceny  a  zahřátý  náhle 
ochabovaly,  až  ustaly  docela.  Když  vyjeli  na  silnici,  vroubenou  koša- 
tými lipami,  voda  hrčela  ještě  do  příkopu,  a  koně  šplouchali  se  v  blátě, 
ale  po  nebi  hlubokém  a  modrém  pluly  stříbrné  obláčky  jako  stáda 
bílých,  vykoupaných  beránků.  Tichnoucí  vítr  ještě  chvílemi  se  ozval, 
zatřásl  košatými  lipami  a  rozvířil  nad  silnicí  oblak  zlatého  vodního  prachu. 

Kdosi,  jejž  bouře  zastihla  uprostřed  polí,  vykřikl  na  ně,  když  míjel 
povoz,  ale  hlas  jeho  zanikl  v  hrčení  kol  a  žbouchání  bláta. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  375 

Čeledín,  mladý  výrostek  ve  vojenské  čepici,  ohledl  se  nevrle  jako 
z  polodřímoty,  ale  v  jeho  plné  červené  tváři  nepohnul  se  ani  sval. 

„Kdo  to  byl?"  tázal  se  Konrád. 

„Chemik  z  barvírny  .  .  .  Hrazdil  zdá  se  mi,  že  se  jmenuje.  Ano, 
Hrazdil  .  .  .  kýve  .  .  .  mám  zastavit?" 

„Eh,  raděj  ne  I" 

„Kýve  .  .  .ukazuje  peněženku  ...  že  mi  jako  dá  tento  .  .  .  zpro- 
pitné  .  .  .  Mám  zastavit?"  hlas  jeho  zněl  zimničně. 

„Dělej  si,  jak  chceš." 

„Nu  co  naplat  .  .  .  pořád  kýve  .  .  .  neměl  jsem  se  ohlížet." 

Zastavil  a  věda,  že  pána  pozlobil,  schoulil  se  na  kozlíku,  jakoby 
mu  do  toho  nic  nebylo. 

Boty  čvachaly  odhodlaně  v  blátě,  a  hovorná  ústa  se  ozývala,  ač 
jim  nebylo  ještě  rozumět. 

„Pan  Sichar  ze  Ždárce  ...  že?"  volal  na  kočího.  „Vždyť  jsem  to 
věděl  .  .  .  Ale  pozdrav  tě  Bůh,  Konrádku,  to  jsme  se  dávno  neviděli. 
No  tak  mě  svezeš,  viď?  A  kde  vězíš  pořád,  ty  poustevníku?  Stále  v  lí- 
bánkách? Ale  to  už  je  trochu  dlouho,  poslouchej  .  .  .  trochu  dlouho  ..." 

Vysoký,  tenký  muž  s  bledým,  nepravidelným  obličejem,  posetým 
nápadnými  žlutými  skvrnami,  vtlačil  se  do  vozu,  upíraje  své  vystouplé, 
kalné  oči  s  dotěrnou  všetečností  na  bývalého  přítele,  při  čemž  jeho 
tenké  kloubnaté  prsty  mačkaly  vytrvale  jeho  pravici. 

„To  mám  radost,  hochu,  že  tě  takto  vidím,"  hovořil  trochu  zvysoka, 
ale  blahoskloně,  jakoby  chtěl  zapudit  plachost  a  ostýchavost  ubožáka, 
jemuž  byla  náhoda  příznivá.  „A  kde,  u  ďasa,  dřepíš?  To  je  už  doba, 
co  jsem  tě  neviděl!  Proč  nechodíš  do  společnosti?  Chybuješ  hochu, 
chybuješ,  nemáš  obchodního  ducha.  Měrs  nám  představit  svoji  paní  .  .  . 
počkej,  neříkej  nic!  Já  vím,  co  chceš  říc  .  .  .  já  vím!  Nu  ale  ke  mně 
jsi  ji  přece  mohl  uvést.  Znáš  mě,  že  neznám  předsudku,  ani  pruderie  .  .  . 
nám  jsi  ji  mohl  představit.  A  sám  také  nikam  nepáchneš.  —  To  jsi 
koupil  nový  kočárek  nebo  ojetý?  .  .  .  ojetý  trochu,  viď?  hned  jsem  to 
poznal,  ale  slušný,  docela  slušný  .  ,  .  Nu,  mám  z  tebe  radost.  A  dobře 
vypadáš,  hochu,  jenom  společnost  ti  schází." 

Konrád,  uhýbaje  těm  dlouhým  kloubnatým  prstům,  jež  mačkaly 
jeho  dlaně  —  měl  pocit,  jakoby  jich  měl  Hradil  na  každé  ruce  deset 
—  vzpomínal  si  nadarmo,  zdali  si  s  ním  opravdu  někdy  tykal. 

„Nemohl  jsem  hrubě  z  domu,  poněvadž  jsem  neměl  spolehlivých 
lidí  v  závodě  ..." 

„Já  vím,  já  vím.  Střídali  se  ti,  viď?  Nu  ale,  teď  už  se  to  trochu 
ustálilo  ...  Já  vím,  já  vím!  A  vede  se  ti  teď  lip?  Ano,  ano,  slyšel 
jsem.  Onehdy  jsem  mluvil  s  doktorem  Rybákem  z  Hustivar.  Je  před- 
sedou tamnější  záložny.  Mluvilo  se  o  tobě  jako  o  marnotratném  synu. 
Co?  povídá  doktor  Rybák,  kdyby  každý  tak  pořádně  platil  jako  Šichar 
ze  Žďárce,  to  by  byla  radost!  Tak  vidíš,  lidé  tě  podceňují,  protože  tě 
neznají.  Společnost  nedůvěřuje  tomu,  kdo  se  jí  straní.  Jen  přijď  mezi 
nás  a  uvidíš,  jak  se  lístek  obrátí.  Upřímně  řečeno,  myslilo  se  vše- 
obecně, že  budeš  za  rok  se  vším  všude  hotov.  Však  jsem  onehdy  po- 
vídal našemu  starému:    Co  se   divíte?    Vzal  si,  po  čem   zatoužil,  a  je 


Digitized  by 


Google 


376  Jiří  Sumín: 

spokojen.  Překážet  si  ovšem  nedal.  A  teď  je  šťasten  a  pracuje.  —  Ale 
společnosti  se  proto  vyhýbat  nemusíš.  Jen  s  kuráží  do  toho,  však 
ono  se  to  podá.  Neříkej  nic  .  .  .  já  vím,  co  chceš  říci,  já  vím,  já  vím! 
Ja  se  držím  slov  toho  slavného  Francouze,  jenž  pravil:  Člověk  musí 
proniknout  mezi  lidi  jako  koule,  nebo  protříti  se  jako  smrad." 

Konrád  vzpomněl  si  při  těchto  slovech,  že  měl  Hradil  dlouholetou 
známost  s  děvčetem  z  kantiny  nevalné  pověsti  a  že  se  s  ní  také  oženil. 
Pocházel  z  rodiny  velmi  chudé,  zápasil  po  celou  dobu  studií  s  krutou 
bídou,  jsa  strávníkem  nejchudších  tříd,  takže  stav  se  úředníkem  neznal 
společnost,  v  níž  se  octl,  nejméně  pak  oněch  zvyklosti  a  řádů,  jimiž 
řídí  své  vzájemné  styky.  A  tak  oženiv  se  s  kantinskou  sklepnicí,  jíž 
ženy  jeho  známých  nechtěly  přijmouti  do  svého  středu,  bavil  po  ně- 
jaký čas  okolí  svými  poklesky  proti  dobrému  tonu  a  obvyklým  pra- 
vidlům, takže  na  příklad  návště\-y  vykonal  před  svadbou  na  místě  po 
svadbě  a  ač  mu  jich  skoro  nikdo  neoplatil,  neurazil  se  proto,  naopak, 
když  se  mu  za  tři  měsíce  po  svadbě  narodila  dceruška,  pozval  si  ře- 
ditele závodu  za  kmotra  a  vystrojil  velikou  hostinu.  Tou  dobou,  když 
se  Konrád  rozešel  se  svými  přáteli,  byl  Hradil  předmětem  všeobecného 
údivu  i  výsměchu,  ale  znenáhla  přizpůsobil  se  zajisté,  a  čas  smazal  již 
asi  mnohý  klípek  a  vtip,  jímž  bavila  se  společnost  na  jeho  útraty,  a  po- 
něvadž byl  ve  svém  oboru  pilným,  svědomitým  pracovníkem,  jenž 
všechno  snesl  od  svých  představených  a  zároveň  se  snažil  vyždímati 
neúprosně  podřízené  mu  síly  ve  prospěch  závodu,  získal  si  brzy  pověst 
vzorného  úředníka,  jenž  nemůže  býti  přehlédnut. 

„My  ti  teď  žijeme  báječně  I"  chlubil  se  neustále.  Každou  neděli 
pořádáme  výlet  nebo  kuželkovou  partii  a  v  zimě  jsme  se  sjížděli  na 
čajové  dýchánky.  Řeknu  ti,  zrovna  leze  to  do  kapsy  takový  dýchánek» 
ale  když  můžeš  pohostit  takovou  společnost,  cítíš  přece,  že's  to  někam 
přivedl,  že  něčím  jsi.  Ne  na  všechny  se  ovšem  obejde  .  .  .  Prosím  tě> 
jsou  mezi  námi  lidé,  mají  totéž  vzdělání  jako  já  nebo  kterýkoliv  z  nás 
a  jsou  třeba  i  starší,  ale  postavení  je  skromné  a  peněz  nevyženili,  tak 
co?  Nemají  třeba  ani  pořádných  příborů,  ale  člověk  jim  to  nesmí  dát 
cítit.  U  mne  byli  všichni,  tof  se  ví.  Náš  starý,  ředitel  z  velkostatku, 
Hříva  ,  .  .  správec  —  Hříva  se  oženil,  víš  to?  Vídeňku  si  vzal,  brachu, 
ale  z  české  rodiny.  Ta  dělá  flanc!  Peněz  prý  dosud  nedostala,  až  po 
smrti  rodičů,  ale  ten  přepych!  Pět  pokojů  .  .  .  knížecí  zařízení!  A  lé- 
kárník Steiner  je  také  ženat.  Tomu  prý  jich  naklepali  ještě  před  od- 
davkami.  Její  otec  je  pokřtěný  žid.  Nábytek  není,  přísně  vzato,  moderní, 
ale  skvostný.  V  saloně  na  zdi  dva  francouzské  gobelíny,  nevelké,  ale 
staré,  po  350  zl.  Ostatek  samý  plyš,  záclony,  koberce,  garnitura  .  .  . 
V  jídelně  „persianer"  přes  celý  pokoj  .  .  .  benátská  zrcadla  .  .  .  mramo- 
rové sošky  .  .  .  staré  bronzy  .  .  .  zkrátka  věci,  které  nemůže  mít  leckdo  I 
Ah,  holečku,  zdvihá  se  to  u  nás!  Člověk  jako  já,  aby  se  už  styděl 
někoho  uvítat.  Nu  ano  .  .  .  mám  nábytek  za  osmnáct  set .  .  .  To  přec 
je  celé  jmění,  ne?  —  Nu,  vyženili,  chlapíci,  vyženili!  Když  se  tak 
s  nimi  v  duchu  porovnám,  nadávám  si  oslů!"  Zamlčel  se,  jeho  skráně 
a  uši  se  zapálily,  vystouplé,  kalné  oči  rozpačitě  zamrkaly.  Ale  v  tom 
vzpomněl  si  cosi  veselého  a  zasmál  se  z  plna  hrdla. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  377 

„Ale  to  ti  bylo  dobré,  to  jsme  se  nasmáli,"  pokračoval.  „Kdyl 
byl  u  Hřívy  čajový  večírek,  tof  se  ví,  že  se  nechal  vidět:  paštika,  losos 
s  majonésou,  zvěřina  a  jakési  ragout.  Zrovna  týden  na  to  byli  jsme 
u  ředitele,  to  je  přec  jeho  představený,  jak  ti  známo,  a  tam  nám  dali 
obložený  chléb  a  sardelové  máslo.  To  bylo  dobré!  To  jsme  se  nasmáli! 
Já  jsem  povídal:  Tohle  kdyby  se  mi  přihodilo,  tak  by  se  mi  zdálo, 
jakobych  byl  dostal  nos!  Na  mou  věru,  třeba  že  nevím,  co  je  to  dostat 
nos!  Důchodní,  ten  měl  radost.  Všichni  mu  to  přáli.  Dobře  mu  tak, 
nemá  se  nafukovt,  aspoň  nevypínat  se  nad  chefa  .  .  .  Zvěřina  —  ne- 
říkám nic  —  u  nás  byla  také  zvěřina.  Koupil  jsem  srnce  tam  od  vašich 
sedláků  .  .  .- 

„Kdo  má  teď  honitbu?" 

„Honitbu?  Ah,  s  tou  je  mela!  Měl  ji  Lucek.  Ale  nájemné  neza- 
platil a  ještě  prý  chce  žalovat.  Chodili  mu  tam  takoví  střelci,  že  mlá- 
tili všecko  napořád  i  v  čas  šetření  a  potají  prodávali  to  za  fatku  židům. 
Jiné  zase  nadlesní  podplatil,  ti  mu  pak,  když  byl  velký  hon,  nahnali 
všecku  zvěř  na  panské.  Tak  teď  je  to  tak  vybito,  že  tam  neuhlídáš 
ani  zaječího  chlupu.  Však  není  honitba  teď  pronajata,  nikdo  ji  nechtěl. 
Vzpomínali  tě.  Kdybys  to  vzal,  to  by  se  jim  ulehčilo.  Což  o  zvěř  ne- 
bude potíž.  Vždyť  na  panském  je  zvěře!  ...  a  stále  to  přebíhá  .  .  . 
Ona  více  jest  vyplašena.  Ale  hlídače  bys  musil  vzít.  A.  ne  každému 
dovolit  střílet.  Však  tam  některým  od  vás  bude  odňat  zbrojní  lístek. 
Nu,  a  pak  bude  pokoj.  Tak  vezmeš  to?  Já  bych  jim  vzkázal.* 

„Ne,  nevím  ještě.   Rozmyslím  si  to." 

„Tak  dobrá,  rozmysli  si  to  a  vzkaz  mi.  Víš,  kdybys  to  měl  ty, 
tak  bych  si  také  někdy  přišel  střelit,  ale  s  takovou  spřeží  ani  za  nic! 
—  A  jak  rodina?  Pořád  máš  jen  jednoho  prince?" 

„Dosud  ...  ale  možná,  že  nás  přibude." 

„Já  vím,  já  vím!  Slyšel  jsem.  Gratuluju!  Ale  poslouchej,  té  Božky 
je  mi  líto  ..." 

„Božky?  Proč?" 

„Nu,  proč?  Že*s  jí  to  tak  vyved!  Ona  se  dodneška  nemůže  vzpa- 
matovat. Svěřila  se  mé  ženě.  Milostpaní,  povídá,  mé  šíěstí  je  to  tam, 
já  už  ničeho  nečekám  od  života.  My  jsme  se  měli  od  malá  rádi,  ale 
macecha  je  macecha!  Ta  je  vším  vinna.* 

„Její  matka?" 

„Nu  ano,  haněla  tě.  Řekla  prý  jí,  než  takového  muže,  raděj  af  si 
uváže  kámen  na  krk  a  skočí  do  vody.  Však  ji  to  teď  Božka  stále 
vyčítá." 

„Její  matka  neměla  na  mé  rozhodnutí  nijaký  vliv." 

„Ale  Boženě  zbraňovala.  Říká  se,  že  jsi  se  oženil  navzdory,  pro- 
tože ti  dala  košem." 

„Do  dneška  jsem  nevěděl,  že  mi  dala  košem!" 

„Nezlob  se  .  .  .  víš  .  .  .  udělalo  to  takový  dojem.  Všeobecně  se 
o  tom  mluvilo.  Božku  to  teď  mrzí,  stále  mluví  o  tobě,  uvažuje  to  se 
všech  stran,  až  do  omrzení.  Já  tam  teď  nechodím.  Co  s  nimi  také. 
Starý  Jančík  je  už  všecek  zdětinělý  ...  už  dělá  dojem  idiota.  Divím 
se,  že  ho  nedají  do  pense.    Ženu  jsem  také  varoval.    K  čemu  takové 


Digitized  by 


Google 


378  Jiří  Sumín: 

styky,  jde  to  s  nimi  s  kopce  a  ve  zlé  chvíli  mohli  by  požadovat  bůh 
ví  jakých  služeb.  A  člověk  sám  má  se  sebou  co  dělat;  mám  čtyry  děti .  .  . 
Tak  raděj  dál  než  blíž  s  takovými." 

„A  co  se  vlastně  tam  pfihodilo?* 

,Nu  celkem  nic  nového.  Prosím  tě,  děti  rostou,  má  dvě  po  ne- 
božce a  sedm  s  druhou  ženou,  jak  ti  známo.  Zadlužení  jsou  také.  Víš, 
že  ručil  za  svého  bratra  stolafe.  Ten  pak  zahodil  hoblík  a  dělá  muziku. 
Učitel  Jančík  uprošoval  stále  záložnu,  aby  poshověli,  co  by  mu  rodina 
trochu  povyrostla,  že  mu  budou  děti  pomáhat,  a  nesplácel  ani  krejcaru. 
Ale  onehdy  měl  záchvat  mrtvice  a  tak  záložna  na  ně  teď  dolehla.  Není 
to  dost?  A  k  tomu  ona  to  vedla  trochu  vysoko,  tři  syny  mají  na 
školách  a  dcera,  ta  nevlastní  ..." 

„Jeta.  Už  je  učitelkou,  ne?" 

„Kde  pakl  Byla  vyloučena  zrovna  před  maturou.  Také  je  doma. 
Tak  není  to  dost?" 

Projeli  nevelkým,  čistým  městečkem,  v  jehož  ulicích  vládlo  hro- 
bové ticho.  Jen  staré  židovky  v  černých  nitěných  parukách  seděly  před 
svými  krámy  a  pletly  punčochy. 

„Není  zde  příliš  živo,"  poznamenal  Konrád. 

„To  je  tím,  že  jakmile  sedláci  odjedou  do  pole,  není  žádný 
měšfan  doma,"  smál  se  Hrazdil. 

Na  konci  široké  blátivé  ulice  s  nízkými  chalupami,  schoulenými 
pod  korunami  starých  hrušní,  zaleskly  se  na  slunci  řady  oken  v  průčelí 
veliké  zčernalé  budovy.  Byla  to  barvírna. 

„Rozmysli  si  to  brzy  s  tou  honitbou  a  vzkaz  mi,"  hovořil  Hrazdil 
ve  spěchu,  chystaje  se  seskočiti  dolů.  A  navštiv  nás  brzy  se  svou  paní 
Má  žena  bude  mít  velkou  radost." 

„Počkej,  doveze  tě  ke  dveřím." 

„Ne,  ne,  děkuji,  vždyť  už  jsem  doma." 

„Neskočíš  přece  do  toho  bláta.  Počkej!" 

„Ne,  ne,  ne,  už  jsem  dole  ..." 

Nedomluvil  již  a  zmizel,  zatím  co  vůz  uháněl  dále. 

Konrád  zapadl  na  sedadlo  omámen  hovorem  jako  sváteční  kuřák 
silným  doutníkem.  Celá  ta  společnost,  již  dříve  znal,  vyvstala  mu  před 
očima.  Steinmann  i  Hříva  byli  jeho  přátelé.  Byl  tehdy  lépe  situován 
než  oni,  častoval  je  a  platil  za  ně.  Zdálo  se  mu,  že  doby  ty  jsou  ve- 
lice, velice  daleko,  a  že  už  velmi  sestaral.  A  nic  už  tu  pro  něho  není, 
z  čeho  by  se  těšil.  Ostatně  netoužil  po  společnosti,  jejíž  slasti,  jak  se 
mu  zdálo,  pozůstávají  v  tom,  že  zámožnější  mohou  okázale  vystavovati 
své  výhody,  a  chudší  pokoušejí  se  závoditi  s  nimi  a  napodobiti  jich, 
že  si  navzájem  potěžkávají  kapsy  a  odhadují  šperky,  jež  mají  na  sobě. 
Pojednou  vůz  stanul,  což  ho  vyrušilo  z  myšlenek.  Výrostek  na  kozlíku 
nehybně  rozložen  jako  čínský  bůh,  seděl  tak  nevšímavě,  že  by  Kon- 
ráda do  smrti  nebylo  napadlo,  že  počítá  v  duchu,  kolik  dostane 
zpropitného. 

„Co  stojíš?"  křikl  na  něj,  vida,  že  zastavil  před  průjezdem  barvírny. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  379 

Zvolna  se  obrátil,  jakoby  byl  procitl  ze  sna  a  vida,  že  pasažér 
asi  dávno  zmizel,  vyvalil  oči,  a  dolejší  čelist  mu  náhle  klesla.  Ale 
rychle  se  vzchopil  a  práskl  do  koní. 

Následující  dny  Konrád  nemohl  se  zbaviti  divného  pocitu  napja- 
tosti a  vytržení,  jež  vyvolal  v  něm  hovor  s  Hrazdilem.  Co  žil  v  ústraní 
a  pracoval,  vzpomínka  na  blízké  okolí  a  společnost,  s  níž  se  druhdy 
stýkal,  byla  mu  nudná  a  všední.  Měl  za  to,  že  by  jej  jakákoliv  změna, 
nebo  dokonce  veřejné  mínění,  jež  tam  zavládlo,  sotva  dovedlo  vyru- 
šiti z  klidu.  Ale  nyní  bylo  mu,  jakoby  se  v  tom  proudu  života,  jenž 
plynul  daleko  od  něho,  pojednou  byla  vztyčila  vlna  a  postříkla  ho  od 
hlavy  k  patám.  Otřapil  se  překvapen,  stíral  se  sebe  pěnu,  jež  nesla 
na  sobě  stopu  kalu,  po  němž  se  vlekla.  Ale  údiv  jeho  nemizel.  Tedy 
Božena  dala  mu  košem?  Může  namítat,  co  chce,  takový  to  udělalo  vše- 
obecně dojem,  a  to  rozhoduje.  Starý  učitel  Jančík  měl  záchvat  mrtvice 
a  záložna  na  něj  doléhá  ...  A  Jela,  ta  bezuzdná,  rozpustilá  Jela  byla 
vyloučena  zrovna  před  maturou.  To  není  věru  nic  divného,  spise  je 
nápadno,  že  ji  nevyhodili  už  dávno  z  toho  ztrnulého  klášterního  paeda- 
gogia,  v  němž  ji  mučili  už  čtvrtý  rok.  Co  na  tom?  Nikomu  nezdaří  se 
všechno,  on  také  dost  zakouší,  ačkoliv  přece  se  najdou  ještě  lidé,  již 
dovedou  obratně  sáhnouti  v  osudí  a  vytáhnouti  si  šťastný  los.  Jako 
tenhle  Hříva  a  Steinmann.  Není  tomu  dávno,  co  podněcovali  jeho  lehko- 
myslnost a  tleskajíce  jeho  krkolomným  skokům,  lovili  při  něm  laciné 
požitky.  Ale  při  tom  neztráceli  s  očí  svůj  prospěch  a  po  prohýřených 
nocích  našli  své  střízlivé,  klidné  dny,  kdy  odsuzovali  ostře  cizí  lehko- 
myslnost a  plazili  se  po  břiše  před  zbohatlými  hlupáky,  kteří  měli  dcery 
k  zadání.  A  tak  založili  si  své  pohodlí  a  své  pravidelné  požitky  chytře 
na  majetku  svých  žen,  jejichž  pomocí  vyšinuli  se  nad  své  soudruhy, 
kteří  neměli  jejich  obratnosti  a  vkusu.  Nepřál  si  sblížiti  se  s  nimi,  ale 
honitba  jej  lákala.  Otec  jeho  měl  ji  v  nájmu  po  celou  řadu  let,  takže 
mu  připadalo,  jakoby  byla  jejich  majetkem.  Bolelo  ho  zrovna,  slyšeti, 
jak  je  zpustošena  nevědomostí  a  darebáctvím  lidí,  již  se  jí  zmocnili. 
Dlouho  se  rozmýšlel,  může-li  si  dopřáti  této  zábavy.  Měl  ovšem  nyní 
v  dílnách  několik  spolehlivých  lidí,  takže  mohl  na  několik  hodin  se 
vzdáliti,  ale  bylo  by  třeba  najmouti  hlídače,  a  při  nynějším  stavu  ho- 
nitba by  nevynesla  ani  tolik,  co  by  zaplatil  nájemného.  A  pak  bylo  ne- 
zbytno mysliti  také  na  to,  co  odstrašovalo  a  zrazovalo:  návštěvy 
a  hostění  střelců,  jež  za  nynějších  jeho  poměrů  nebylo  příjemné,  ani 
levné.  Nepodnikal  ničeho,  ale  bolelo  ho,  kdykoli  pomyslil,  že  bude 
záhodno  odmítnouti  nabídku  rolníků.  Bezděky  musil  mysliti  na  svého 
otce,  jenž  svůj  život  zde  dovedl  zaříditi  tak  příjemně  a  šťastně.  Zdálo 
se  mu,  že  nezná  šťastnějšího  muže,  než  byl  jeho  otec.  Po  čem  za- 
toužil, všeho  se  mu  dostalo.  V  mladších  letech  „koňařil",  jezdil  na 
velké  trhy  do  Polska  i  do  Uher,  hazardoval  jako  pravý  koňský  handlíř 
a  šibal,  ne  tak  pro  zisk,  jako  pro  zábavu  a  radost,  jakou  mu  posky- 
tovala krásná  zvířata,  jež  se  stále  střídala  v  jeho  stájích.  Chodil  na 
hony,  byl  náruživý  rybář,  zuřivý  karbaník  a  při  tom  věčně  zamilován 
do  své  ženy,  jejíž  sukně  musil  stále  slyšet  šustiti  kol  svých  nohou. 
Konrádovi  připadalo,   že  nepoznal  nikde  takové  harmonie  manželského 


Digitized  by 


Google 


380  Jiří  Sumin: 

života  jako  u  svých  rodičův.  Nejen  že  matka  držela  krok  s  otcem 
v  jeho  zábavě  a  radostech,  ale  také  i  on  dovedl  se  jí  přiblížiti  se  svým 
naivním  dobráctvim  a  prostomyslností  bodrého  venkovana.  Pamatuje  se, 
že  zároveň  s  matkou  hrával  s  dětmi  jich  hry,  zpíval  s  kuchařkou  při 
harfě  a  slzel  při  společné  četbě  naivních  povídek  a  starých  kronik. 
Nebylo  věru  šfastnějšího  muže  I  Ani  jedinou  neděli  neztrávil  v  takovém 
trudu  a  nudě,  jako  on.  Viděl  v  duchu  stále  před  sebou  tento  šfastný, 
radostný  život,  jejž  vysoko  cenil,  jemuž  se  obdivoval,  jejž  však  ne- 
mohl žít.  Dlouho  bojoval  se  svou  loveckou  vášní  a  posléze,  když  ut 
byl  odhodlán  přinésti  jí  nezbytnou  peněžní  obět,  napadlo  ho,  že  by 
tím  otevřel  dům  svůj  bývalým  přátelům  a  známým,  i  rozhodl  se  náhle 
s  bolestnou  jakous  zarputilostí,  že  honitby  nenajme.  Netajil  se  se  svým 
nedostatkem  začátečníka,  ani  se  nestyděl  za  svou  neurovnanou  do- 
mácnost, ale  manželství  své  skrýval  lidským  zrakům  jako  ránu  na  těle, 
již  všemožně  zapíral  a  přes  to,  že  tolik  bolela! 

Zatím  ve  vsi  rozpoutal  se  boj,  neboť  obyvatelé  rozdělili  se  na  dva 
nepřátelské  tábory,  z  nichž  jedni  stranili  obci,  jiní  nájemci  Luckovi,  jenž 
se  zdráhal  zaplatiti.  Zase  ta  touha  již  jednou  těžce  přemožená  a  odbytá 
zmocnila  se  ho,  mučíc  a  dráždíc  jej  dnem  i  nocí.  Na  popud  Hrazdilův 
obec  naléhala  na  něj,  nabízejíc  mu  honitbu  vždy  levněji. 

.Nemáte-li  peněz,  starosta  vám  zaručí,"  pošeptal  mu  radní  Bradák, 
opatrný,  vychytralý  hospodář,  s  tváří  vyzáblou,  modravě  šedou  a  veli- 
kýma odstálýma  ušima.  A  jakoby  ani  netušil,  jak  mladého  muže  touto 
poznámkou  urazil,  obrátil  se  k  svým  soudruhům:  Slevte  mu,  slevte,  af 
máme  pokoj,  bude-li  to  ještě  půl  roku  bez  pána,  neporadí  pytlákům 
ani  čert. 

„Nu,  kolik  podáváte?"  naléhali  na  něj. 

Aby  se  jich  zbavil,  podal  tak  málo,  že  zůstali  celí  zkoprnělí. 

„Ale  což,"  pobízel  Bradák,  „však  tam  nic  není,  nestojí  to  ani 
za  hrst  prachu.  K  velkému  honu  v  tomto  období  ani  nedojde.  Není 
zajíců,  ani  střelců.  Našim  odňali  zbrojní  lístky,  a  z  Hustivar  sem  už 
páni  nechodí.  Z  Březové  také.  Tak  co?  Aby  si  najal  a  zaplatil  munici. 
Dělejte,  mám  zapraženo,  pojedu  pro  jetel!" 

A  než  se  Konrád  nadál,  podali  mu  zdlouha  a  vážně  ruce  a  pro- 
hlásili, že  honitba  je  jeho. 

Ale  tato  zábava  dosti  lacino  získaná  sklamala  jej  poněkud,  nepři- 
nášejíc mu  s  počátku  radosti  a  osvěžení.  Samoten  plouhával  po  polích, 
probíhal  lesy  se  svým  loveckým  psem,  ještě  mladým  a  divokým,  a  vy- 
cházel za  měsíčních  nocí,  aby  proseděl  celé  hodiny  na  kraji  mýtiny, 
kdež  občas  zabloudil  srnec  svým  tichým,  půvabným  krokem.  Při  tom 
bezděčné  srovnávání  dneška  s  dřívějškem,  kdy  tu  naposled  honil,  dralo 
se  mu  na  mysl,  a  v  tom  náhlém  setření  illusí,  jež  stálo  tvrdě  na  roz- 
hraní oněch  dob,  připadala  mu  skutečnost  jako  nepěkný,  dlouhý  sen. 
A  tu  lovecká  vášeň  jeho  náhle  potuchla  a  hasla  pod  rozplizlým,  šedým 
smutkem,  jenž  dotíral  na  jeho  duši. 

Zřídka  setkával  se  se  známými,  jež  by,  jako  za  otcova  nájemství, 
použili  příležitosti  střeliti  si  v  jeho  revírech.  Býval  s  počátku  skoro 
překvapen,   když  mu   hajný   oznámil,   že  jsou  v  lese    páni  z  Hustivar 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  381 

a  hleděl  se  jim  vyhnouti.  Obyčejně  byli  to  sváteční  střelci,  jejichž 
hlavni  požitek  končil  hned  za  městem,  jímž  prošli  zvolna  a  pyšně 
v  novém  loveckém  obleku,  nebo  aspoň  v  mysliveckém  klobouku,  s  puškou 
na  rameně.  Ale  v  prosinci  začali  na  panském  mýtiti  velikou  plochu  lesa 
i  roznesla  se  pověst,  že  zvěř  houfně  přebíhá  na  obecní  pozemky.  Tu 
setkával  se  častěji  se  známými,  zejména  s  Hrazdilem  a  Hřívou,  již  se 
však  obyčejně  vraceli  po  prázdnu.  Jejich  chování  k  bývalému  soudruhu 
bylo  chladně  zdvořilé  a  upjaté.  Vyhýbali  se  mlýnu,  ale  vyhledávali  ho 
v  polích  a  vzkazovali  mu  po  hajném,  kam  by  měl  za  nimi  přijít.  Hříva 
<lokonce  s  počátku  mu  chtěl  vykat.  Konrád  nemohl  se  v  nich  jaksi 
vyznati.  Odpuzovali  a  dráždili.  Pochopil,  že  se  bojí,  aby  nevyužitkoval 
jejich  loveckých  vycházek  ku  sblížení  se  vlastní  rodiny  s  jejich.  Bylo 
by  to  zajisté  nesmírně  popudilo  jich  ženy.  Ale  proč  vlastně  přicházejí? 
Proč  ho  vyhledávají?  Co  chtějí?  Ježto  se  zmínil  Hrazdil  o  čajovém 
dýchánku,  jenž  se  u  něho  chystal  a  několikrát  musil  být  odložen,  do- 
mníval se,  že  potřebuje  zvěřinu  a  chce  použiti  levnějších  sazeb  pro 
střelce,  kdežto  Hříva  bezpochyby  chce  se  pochlubiti  vlastní  kořistí.  Ne- 
mohl se  však  zdržeti,  aby  se  po  straně  nezeptal  Hrazdila,  proč  Hříva 
—  hospodářský  správce  —  neloví  na  panském. 

„Předně,  sem  je  blíže,  a  pak  pohádal  se  s  nadlesním  na  čajovém 
večírku.  Nadlesní  je  veliký  sprosťák  a  závistník.  Vůbec  tyhle  čajové 
večírky,  čím  byly  skvělejší,  tím  větší  za  sebou  táhly  ohon  špíny 
a  klepů." 

Po  tomto  vysvětlení  zdálo  se  Konrádovi,  že  pochopil  příčinu  těchto 
vycházek.  Hříva  zajisté  dává  tím  nadlesnímu  na  srozuměnou,  že  si  může 
střelit  také  jinde,  a  Hrazdil,  jenž,  ač  byl  daleko  starší  Hřívy,  choval  se 
k  němu  s  lísavou  úslužností,  chodil  zajisté  jen  k  vůli  němu.  Když  se 
vraceli  společně  do  vsi,  vybízeli  ho,  aby  šel  s  nimi  posedět  do  ho- 
spody, ale  poněvadž  místnost  nebyla  příjemná  a  pivo  skoro  vždy 
špatné,  rozloučil  se  s  nimi  u  vrat  a  odešel  domů. 

„Hle,  vystřílel  jsem  dnes  za  dva  šestáky  munice,'  pravil  jednoho 
dne  Hrazdil  jaksi  podrážděně,  když  byl  Konrád  odmítl  jejich  pozvání. 
Dlouho  zněla  mu  v  uších  tato  slova,  jež  kdykoliv  si  jich  připamatoval, 
oživovala  v  něm  dojem  výčitky.  Ale  střelců  přicházelo  z  blízkého  města 
více,  než  si  přál. 

„Je  to  krásná  procházka  k  vám  do  Žďárce,"  říkali  mnozí.  „Žďárec 
má  krásnou  polohu,"  chválili  jiní,  ač  vesnice  ležela  v  dolíku  na  ba- 
žinách, jako  ubrouzdaná,  ztučnělá  kachna.  „A  jaký  vzduch!  Jak  je  tu 
zdrávo  I  Člověk  všecek  okřeje.  A  ten  váš  mlýn  je  jako  zakletý  zámek 
mezi  těmi  topoly.  Bože,  jak  tam  bývalo  veselo  za  vašich  rodičů!  Jak 
jsme  se  tam  bavívali!*  lichotili  mu  lidé,  kterých  sotva  znal. 

Sám  nikdy  nezatoužil  po  cizím  pohostinství,  a  dostalo-li  se  mu  ho 
náhodou,  přijímal  je  roztržitě  a  nevděčně  a  netušil  snad  ani,  že  jsou 
lidé,  jež  nic  tak  nepotěší,  jako  dostanou-li  jejich  děti  v  neděli  někde 
půl  hodiny  za  městem  několik  krajíců  namazaného  chleba,  a  že  ně- 
kdejší přátelé  jeho  zařadili  jej  mezi  „hlupáky",  kteří  rádi  „dělají  kava- 
líry" a  s  nimiž  lze  se  lacino  pobavit  a  vyhodit  si  z  kopýtka  na  jejich 
útraty.  Když  však  náhlá  nepohoda  zahnala  střelce  z  jeho  revírů  do  ho- 


Digitized  by 


Google 


382  Jiří  Sumín: 

stince  na  konci  dědiny,  kdež  často  promokli  a  hladoví  třásli  se  zimou 
při  špatném  pivě,  nezbývalo  než  dát  na  rychlo  připraviti  nějakého  ušáka 
a  vy  často  vat  je  čajem. 

„Však  s  tou  honitbou  nepochodil  zle  .  .  .  na  mou  věru,  má  to  za 
fatku!"  vyčítali  mu  po  straně  sedláci,  popíjejíce  chutě  čaj  z  velkých 
malovaných  hrnků,  jež  hostinská,  tlustá,  bezdětná  vdova,  dost  ne- 
ochotně sundala  s  parádní  police. 

Konrád  byl  spokojen  a  smířil  se  téměř  s  bývalými  přáteli,  když 
viděl,  jak  ochotně  přijímají  toto  skrovné  pohoštění,  zvlášť  Hříva,  jenž 
přece  —  jak  mu  pevně  utkvělo  z  prvního  hovoru  s  Hradilem  —  hostí 
své  přáteli  lososy  a  paštikami,  věcmi  to,  které  on  od  té  doby,  co  se 
rozešel  s  matčinou  kuchyní,  znal  už  téměř  jen  z  doslechu,  jak  pochutnává 
si  bez  okolků  na  zaječím  guláši,  dosti  špatně  připraveném,  a  popíjí  čaj^ 
který,  kdyby  tak  příliš  nepáchl  špatným  lihem,  měl  by  příchuť  zdra- 
votního  thé,  připravovaného  ze  sušených  koziček.  Jenže  místnost  měla 
špatná  kamna,  a  při  jistých  směrech  větru  vháněn  všecek  kouř  do  po- 
koje. Nemile  překvapeni,  běželi  pro  hostinskou,  aby  zařídila  rychlou 
odpomoc.  Zůstala  docela  klidná,  usmívajíc  se  jejich  žádosti. 

„Co  chcete?  Fouká  polák,  to  jinačí  nebude." 

„Vždyť  se  tu  udusíme." 

„Tak  otevřte  okna." 

„Nu,  ale  pak  zmrznem." 

„Tak  nechtě  zavřeno,"  vykolébala  se  sebevědomě,  jakoby  byla 
rozřešila  veliký  problém. 

Ostatně,,  netajila  se  tím,  že  je  těmito  schůzkami  střelců  nemile 
vyrušována.  Byla  zámožná  a  zabývala  se  více  hospodářstvím  než  ho- 
stinskou živností,  jež  jí,  rozené  selce,  byla  vždy  proti  mysli.  Bylo-li 
jí  vytýkáno,  že  špatně  jídlo  připravila,  měla  vždy  touž  odpověď. 

„Jděte  si  do  mlýna,  ať  vám  to  udělá  panímáma,  já  toho  nejsem 
učená,  a  ona  je  mladá  a  umí  se  lepší  otáčet." 

Ať  přesolila,  nebo  nedosolila,  nezbývalo,  než  se  vším  se  spokojit 
a  dobře  zaplatit. 

Kdysi  na  večer,  když  vyšli  z  hospody  po  nevydařené  večeři  do 
sychravé  tmy,  Konrád  všiml  si,  že  kdosi  několikrát  nesměle  odkašlal, 
jakoby  chtěl  na  sebe  upozornit.  Ohlédnuv  se,  spatřil  za  sebou  vetchou, 
už  silně  sehnutou  postavu  starého  učitele. 

„Jak  se  vede,  mladý  příteli?  Jak  se  vede?"  oslovil  ho  a  zase 
zakašlal. 

Konrád,  jenž  slyšel  o  smutných  poměrech,  jež  zavládly  v  jeho 
rodině,  domníval  se,  že  přichází  s  nějakou  důvěrnou  žádostí,  stanul, 
aby  je  střelci  předešli.    Ale  stařeček  mluvil  docela  hlasitě. 

„Přicházím  k  vám  s  návrhem,  mladý  příteli  .  .  .  žena  mě  poslala," 
dodal  důrazné  s  přídechem  nevrlosti  .  .  .  „Když  tak  ty  pány  hostíte 
mimo  dům  .  .  .  hostinská  se  na  to  zlobí,  jí  toho  není  zapotřebí  .  .  . 
tak,  kdyby  vám  to  bylo  vhod,  má  žena  by  vám  posloužila." 

Odmlčel  se,  a  Konrád  poněkud  polekán,  přemýšleje  o  dosahu  tohota 
návrhu,  mlčel  rovněž. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  383 

„Místa  máme  dost/  pokračoval  učitel  ostřeji  s  jakýmsi  záchvěvem 
hněvu,  nebo  lítosti  ve  hlase,  když  viděl,  že  mladý  muž  váhá.  „A  má 
žena,  jak  vám  známo,  je  výborná  kuchařka.  Nemusili  byste  se  dusit 
čmoudem,  ani  si  kazit  žaludek  špatnou  večeří.  Znáte  přece  moji  ženu, 
když  ta  se  nabídne  něco  zařídit.  .  ," 

„Ano,  ano,  o  tom  nepochybuji.  Ale  netroufám  si  téměř  ani  .  .  . 
Zdá  se  mi,  že  je  to  pro  milostivou  paní  příliš  velká  obtíž." 

„Eh,  obtíž!  Vždyť  ona  si  v  tom  libuje.  Víte,  že  chodí  vařit  na 
selské  svatby  i  krtiny  ...  tak  což?  Chcete-li,  tedy  jen  vzkažte,  všecko 
se  připraví,  a  nebude  vás  to  stát,  ani  tolik  jako  v  hospodě.  Oh,  co  se 
toho  ^če  .  .  .  však  víte  .  .  .  známe  se  přece,  he  he  .  .  ." 

Hlas  mu  uvázl,  jakoby  mu  náhlá  trpkost  zadrhla  hrdlo.  Na  otázku, 
jak  se  mu  vede,  pravil,  že  všem  daří  se  výborně,  hlavně  proto,  že 
jsou  zdrávi.  To  je  hlavní  věc.  Přátelé  naléhají,  aby  se  šetřil,  aby  šel 
do  pense,  ale  on  nepůjde. 

„Jste  statný  dosud,*  lichotil  mu  Konrád. 

„Jsem  statný,"  pravil  třaslavě,  „ale  pamět  mně  slábne,  a  — " 
poklepal  si  na  prsa  —  «není  dechu  v  dnech  .  .  .  není  dechu  v  dnech! 
—  Tak,  jakmile  vám  bude  libo,  vzkažte  jen  .  .  .  třeba  z  pole,  a  vše 
se  připraví  .  .  .  Jen  poručte,  jako  doma  .  .  .  jako  doma !"  Potřásl  hlavou 
dlouhým,  melancholickým  kyvem  starců,  jenž  vyjadřuje  hluboký  pocit 
marnosti  všeho,  a  rozloučiv  se  s  Konrádem  učinil  prudký,  výmluvný 
pokyn,  jímž  zdál  se  sama  sebe  ujišťovati,  že  je  hotov,  že  si  odbyl 
mrzutý  úkol,  jenž  mu  byl  uložen. 

Konráda  uvedl  jeho  návrh  v  trapné  rozpaky.  Předně,  svých  známých, 
již  sem  přicházeli  na  lov,  hostit  nehodlal.  Šlo  tu  hlavně  o  pouhý  úkryty 
nebo  ohřátí  se  v  čas  náhle  přikvapivší  nepohody,  při  čemž  mohli  dobře 
vzíti  za  vděk  pouhým  zákuskem,  jak  jej  náhoda  přinese.  K  pravi- 
delným hostinám,  jak  bývaly  u  jeho  rodičů,  nebylo  dosud  prostředků, 
ba  ani  příčiny.  Jaký  účel  měl  vlastně  tento  návrh  ?  Znal  dobře  starého 
poctivce,  jenž  by  se  nikdy  nepropůjčil  jakýmkoliv  nekalým  pokoutním 
záměrům.  Bylo  tudíž  dlužno^  počítati  s  úmyslem  prostým  a  přímým : 
nabízejí  mu  své  služby  k  vůli  zisku,  a  poněvadž  zisk  v  tomto  případě 
nemůže  být  velký,  tedy  —  z  nouze  snad!  Stařeček,  ostatně,  mluvil 
otevřeně:  Hostinské  toho  není  třeba,  má  žena  vám  poslouží  levněji. 
Z  pouhého  přátelství  mu  službu  tu  také  nenabízel,  Konrád  cítil  dobře 
záchvěv  trpkosti  v  jeho  hlase,  jejž  nebyl  s  to  potlačiti.  —  Není  po- 
chybností, jeho  osud  šel  těsně  mimo  jejich  dveří.  Bylo  by  snad  jeho 
i  jejich  štěstím,  kdyby  byl  stanul.  Ale  když  myslil  na  to,  srdce  mla- 
dého muže  nezachvělo  se  dojmem  vzpomínky,  ani  je  nesevřel  bol 
pozdní  lítosti. 

Chladně  a  rozumně  odhadoval  možné  výhody:  Byl  by  měl  v  Boženě 
přiměřeně  vzdělanou,  slušnou  ženu,  za  niž  by  se  nemusil  stydět,  s  rodiči 
by  se  nebyl  tak  příkře  rozešel,  a  otec  by  mu  v  tomto  případě  nebyl 
tak  tvrdé  a  nelítostně  stížil  jeho  začátek.  —  Ale,  ostatně,  kdož  ví,  co 
by  se  bylo  jinak  netušeného,  nepředvídaného  přihodilo?  Nebyl  tedy 
nešťasten,  vždyť  jeho  majetkové  poměry  byly  nyní  uspokojivé,  a  srdce, 
jeho,  pokud  šlo  o  Boženu,  klidno  a  němo.    Ale  bylo   mu  líto  starých 


Digitized  by 


Google 


384  JiříSumín: 

přátel,  zvláště  bývalého  jeho  učitele,  jenž  nejen  že  mu  na  dvoutřídní 
vesnické  škole  vénoval  více  péče,  než  byl  povinen,  ale  zabýval  se 
jím  nezištně  a  obětovně  po  celou  dobu  prázdnin,  pokud  byl  ve  školách. 
Pokud  byli  zde  rodiče,  odměňovali  se  mu  příležitostně  skrovnými  dary, 
a  on,  ač  věděl,  že  se  ocitl  v  nesnázích  a  nouzi,  ničeho  pro  něj  ne- 
učinil. A  tak  rozhodl  se  náhle,  že  přijme  jeho  návrh,  ne  proto,  aby 
lépe  vyčastoval  střelce,  ale  aby  vyhověl  starým  přátelům. 


III. 

Trochu  stísněn  a  roztržit,  rozběhl  se  Konrád  příštího  dne  do  školy, 
chtěje  jaksi  projeviti  zdvořilost  vůči  choti  starého  učitele,  jednak  do- 
hodnouti se  s  ní  stran  svých  hostí.  Bylo  bílé,  sněživé  dopoledne,  ale 
tak  vlažné,  že  voda  žblouchala  pod  nohama,  a  vesničané  nestačili  od- 
hazovati od  svých  dveří  sníh,  jenž,  těžký  a  zjihlý,  hrnul  se  stále 
s  břidlicových  střech.  Konrád  spěšně  přeběhl  cestu,  neboť  si  přál,  aby 
návštěva  jeho  vyvolala  co  nejméně  pozornosti  a  vzruchu.  Ale  ženy, 
jež  stály  u  stavení,  rozběhly  se  na  cestu,  aby  se  přesvědčily,  neklame-li 
je  zrak,  a  muži,  podepření  o  své  lopaty,  hleděli  za  ním.  Ve  školních 
dveřích  stálo  vytáhlé,  desítileté  Milce,  jejíž  široké  silné  zuby  divně 
vystupovaly  z  drobných,  stále  rozesmálých  tváří!  Spatřivši  jej,  zarado- 
vala se,  jakoby  to  byla  čekala. 

Když  zaklepal  na  dveře  přízemního  bytu,  zaslechl,  jak  zarachotila 
židle,  a  kdosi  v  největší  rychlosti  opouštěl  pokoj.  Chof  učitelova,  trochu 
překvapena,  s  udiveným  pohledem  utkvívajíc  na  dveřích,  jež  se  před 
jeho  vstupem  do  pokoje  prudce  zavřely,  sundávajíc  pomalu  brejle, 
vítala  ho  chladnou  vlídností  lidí  rozhodných  a  vypočítavých,  již  neznají 
překážek  a  nesnází  na  cestě  za  svým  prospěchem.  Konrádovi  zdála  se 
velmi  sestárlou,  nebof  pěkné  její  tahy  byly  silně  rozryty,  a  vpadlé,  zanícené 
oči  dodávaly  jí  chorobného  vzezření,  tak  že  se  spíše  zdála  babičkou, 
než  matkou  desítileté  Milce  a  dvanáctiletého  Zdeňka,  již,  šťouchajíce  se 
navzájem,  nahlíželi  zvědavě  do  pokoje.  Byla  prostě,  ale  vkusně  oděná, 
a  velkým,  pěkně  zařízeným  pokojem  vedla  stopa  harmonického,  vyššího 
života,  než  jaký  bývá  na  venkově  pravidlem.  Ale  stopa  ta,  zdálo  se, 
že  zaniká  a  mizí  někde  na  křižovatkách  osudu,  a  útulným  obydlím 
pronikl  tu  a  tam  strastný,  tajený  nedostatek,  jenž  ohlašuje  křiklavě 
5V0U  přítomnost,  přes  veškeré  úsilí  udržeti  vše  v  příslušném  řádu. 

Odhodila  hromadu  starého  oděvu,  jejž  spravovala,  ukazujíc  hostovi 
se  smíchem  děravé  kalhoty  chlapců. 

„Ti  to  znají,  viďte!  Jen  to  na  nich  hoří."  Chtěla  odbýti  záležitost 
krátce  a  chladně,  ale  zapovídala  se,  shledávajíc  pravděpodobné  důvody 
pro  svůj  návrh. 

„Můj  muž  je  od  poslední  své  nemoci  trochu  sklíčený  a  nervosní. 
Živou  mocí  nemohu  jej  přinutit,  aby  si  zašel  do  hospody,  nebo  do 
společnosti.  A  k  nám  už  také  nikdo  nechodí,  jsme  staří,  všichni  přátelé 
nás  opustili.  Toliko  pan  farář  nás  ob  čas  navštíví.  A  tak  si  myslím : 
povyráží  se  s  vámi  a  přijde  na  jiné  myšlenky." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  385 

Její  choré,  zanícené  oči,  jež  se  s  počátku  vyhýbaly  pohledu  na 
mladého  muže,  jakoby  je  pohled  ten  dráždil  a  pálil,  zdály  se  znenáhla 
uvykati  této  známé  a  kdysi  dosti  milé  tváři.  A  brzy  pocítili  oba  sílu 
dlouholetých  styků,  jež  vytvoří  znenáhla  jistý  stupeň  duševního  příbu- 
zenství a  umožňuje  chápati  navzájem  nové  duševní  stavy,  jež  jsme 
prožili.  Jsouc  hovorna  a  společenská,  cítila,  že  by  mu  měla  mnoho  říci, 
aby  doplnila  v  duši  jeho  obraz,  jejž  vtiskla  tam  dlouhá  léta  přátelství 
a  styků  s  jeho  rodiči.  Zároveň  však  pociťovala,  jak  cosi  hořkého  vtírá 
se  jí  do  duše  a  zadrhuje  hovorná  ústa.  Nicméně  lhostejný,  povšechný 
hovor  zahýbal  stále  na  postranné  cestičky  intimního  života,  ač  musil 
začasté  zaraženě  stanouti  a  obrátiti  jinam. 

«Ano,  ano,  spravuji  a  přešívám  staré  hadry,  to  je  má  celodenní 
práce.  Kuchyni  obstarají  již  děvčata.  Jaktěživa  jsem  se  nenadálá,  že 
budu  tohle  dělat.  Když  jsem  se  vdala,  neuměla  jsem  vzít  roztrhané 
kalhoty  ani  do  ruky.  Byla  jsem  učitelkou  hudby.  Do  pětatřicíti  let 
dávala  jsem  hodiny  na  klavír  a  dobře  se  nám  s  matkou  vedlo,  aniž 
jsme  se  musely  příliš  namáhat.  Když  se  o  mě  ucházel  můj  muž,  matka 
na  mě  naléhala,  abych  se  vdala.  „Jsem  stará,"  pravila,  „umru  brzy, 
a  ty  zůstaneš  opuštěna  a  omrzí  tě  život,  když  půjdeš  za  chlebem. 
Nebudeš  mít  nikoho,  kdo  by  ti  domácnost  obstaral,  kdo  by  tě  obsloužil, 
když  budeš  nemocna,  a  kdo  by  ti  oči  zatlačil,  až  umřeš.  A  když  se 
vdáš,  budeš  zaopatřena ;  mladá  nejsi,  děti  už  asi  mít  nebudeš  a  tak 
můžeš  být  bezstarostně  živa."  —  Poslechla  jsem  tedy,  ačkoliv  jsem 
nebyla  tak  zamilována  do  mého  muže,  jako  do  těch  dvou  roztomilých 
holčiček,  jež  mu  zůstaly  po  první  ženě.  Byla  jsem  blázen  za  dětmi. 
Jenom,  že  maminka,  chudák,  trochu  se  přepočítala,  dětí  měla  jsem  ještě 
sedm.  Neříkám,  že  by  byly  mé  děti  oproti  těm  prvním  zkráceny, 
třeba,  že  .  .  .  hm !  všemožně  jsem  se  vynasnažila  ...  a  nadarmo  .  .  . 
nadarmo!" 

Zdálo  se,  že  všecka  hořkost  slila  se  v  tomto  výkřiku,  zatím  co 
z  jejich  chorých,  zanícených  očí  sálal  plamen  hluboké,  utajené  lítosti 
a  vzteku.  Odmlčela  se,  zrudlá  a  zadýchaná,  cítíc,  že  se  dala  příliš  unésti, 
snažila  se  nabýti  klidu,  aby  napravila  své  unáhlení! 

„Vlastně,  neměla  bych  si  stěžovat,"  pravila  s  úsměvem,  jenž  neměl 
nic  společného  s  rozechvěním,  do  něhož  se  přivedla  vlastními  úvahami. 
„Muže  mám  hodného  a  bídy  jsem  dosud  nepoznala.  A  všichni  mě  musí 
poslouchat,  co  nařídím,  je  svaté,  af  se  to  komu  líbí  nebo  ne.  Všechno 
by  bylo  dobré,  nebýt  jen  toho  neštěstí  s  jeho  bratrem.  Ručili  jsme  za 
něj  a  teď  máme  dluh  na  krku.  Ale  jen  když  jsme  všichni  zdrávi! 
Z  dětí  máme  radost,  hoši  jsou  nadaní  a  dobře  se  učí,  jenom  že  to 
mnoho  stojí,  a  my  je  nemůžem  dostatečně  vydržovat,  a  tak  zakusí  dosti 
bídy  ve  školách.  Pavel  je  první  rok  v  Praze,  pravda,  z  domu  nedostane 
ani  krejcaru,  ale  na  prázdniny  a  na  svátky  přijede  přece  .  .  .  Jenom, 
že  nevím,   vydrží-li  to,   je  tak    vysílen  a  —  Jak   mě  to  nemá  bolet? 

jak  mě  to  nemá  bolet! Ale  což  s  dětmi  je  přece  radost!  Jistý 

kollega  mého  muže  měl  jedenáct  dětí.  A  všechny  tak  krásně  zaopatřil ! 
Těšíval  nás,  když  nám  náhle  přibývalo  rodiny :  ,Nic  si  z  toho  nedělejte, 
odmění  se  vám  jednou!   V  dětech  je  naděje,  v  dětech  je  budoucnost, 

26 


Digitized  by 


Google 


386  Jiří  Sumín: 

v  dětech  je  všecko!  Dost  jsem  se  nastaral,  ale  nelituji  toho;  z  každého 
dítěte  mám  jinou  radost.*  Nebyl  ještě  stár,  když  měl  již  děti  z  domu, 
a  zbytek  života  ztrávil  tak  bezstarostně  a  krásné.  —  Naše  děti  jsou 
všechny  nadané,  jenom  Milča  nám  dělá  starost.  Učit  se  nechce,  a  ač  je 
bita  jako  žito,  ze  školy  každý  den  uteče.  Muže  to  velice  rozčiluje. 
Deset  cizích  dětí  nerozčilí  prý  učitele  tak,  jako  jedno  vlastní.  A  Milča, 
ta  se  vydařila,  s  tou  zkusí,  chudák!  Když  byla  onehdy  visitace,  pan 
děkan  se  dvakrát  ptal,  čí  je  to  děvče.  Odpovídala  prý  tak,  že  se  všichni 
popadali  za  břicho.  Ale  pan  farář  mě  těší.  Říká:  Nic  si  z  toho  ne- 
dělejte, žena  nedobývá  si  svého  štěstí  hlavou.  Když  byl  kaplanem 
v  Březové,  měl  prý  žákyni,  jež  se  velice  podobala  naší  Milci.  Když 
vyšla  školu,  neuměla  dobře  číst  ani  psát.  Ale  ze  svých  spolužaček 
první  se  provdala  a  teď  je  paní  purkmistrovou,  muže  má  pod  pantoflem 
a  vládne  celým  městem.  —  Ano,  něco  je  na  tom,  věřte  mi!  Nebylo 
věru  nadanějších  dívčích  hlaviček,  než  byly  mé  nevlastní  dcery  Božena 
a  Jela.  A  krásné  byly  také,  toho  nelze  upřít ..." 

Z  jejích  tváří  i  očí  sálal  opět  onen  utajený,  hluboký  bol,  jenž 
hlodal  na  její  duši,  ale  překonala  se  rychle,  připomenuvši  sobě,  že  má 
před  sebou  jednoho  z  těch,  již  tak  špatně  ocenili  nadání  a  krásu  její 
nevlastní  dcery. 

V  tom  vrazila  Milča  prudce  do  pokoje,  a  stojíc  v  otevřených  dveřích 
hleděla  vyjeveně  na  hosta. 

« Maminko,"  volala,  „není  to  snad  můj  strýc  tuhle  ten  veliký? 
Počkej,  ty  nevíš !  Jednou,  už  dávno,  byla  jsem  ve  mlýně  a  hrála  jsem 
si  s  cizími  holčičkami,  a  ony  mu  říkaly  strýčku.  A  ta  jedna  mi  povídala : 
Říkej  mu  strýčku,  ty  hloupá,  vždyť  je  to  strýček  .  .  .  Ano,  ty  to  nevíš, 
mami,  ty's  tam  nebyla!  Je  to  můj  strýček!" 

Ošklíbla  se  zlostně  a  bouchla  dveřmi.  Řeč  její  byla  chybná 
a  z  tajného  pohledu  velikých  prázdných  očí  bylo  lze  poznati,  že  schází 
víc  než  nadání,  že  je  to  ubohá  dětská  dušička,  stlačená  hluboko  pod 
normál,  neschopná  vzrůstu  a  vývoje. 

Skoro  o  polednách  již  rozloučil  se  Konrád  se  starou  paní,  tak 
přátelsky  a  sdílně  naladěnou,  že  ho  nechtěla  dlouho  propustit,  ač  za 
tu  dobu,  co  s  ním  hovořila,  nespouštěla  domácnosti,  ani  rodiny  s  mysli. 
Několikrát  vyšla  na  chodbu,  by  udělila  rozkazy,  dvakrát  nabouchala 
Zdeňkovi,  ujistila  se  pohledem,  že  v  kuchyni  je  vše  v  pořádku,  hnala 
Milču  do  školy  a  vypeskovala  kohosi  za  dveřmi,  neznámo,  zda  nádennici 
nějakou,  nebo  dceru.  Bylo  patrno,  že  všichni  podrobují  se  jejím  přísným 
rozkazům  mlčky,  resignovaně  a  že  je  vykonávají  přesně,  s  obětavostí 
a  sebezapřením,   s  jakým  se  plní  rozkazy  kapitána   na  ohrožené  lodi. 

Ještě  téhož  večera  Anežka  nezvykle  rozechvělá  vstoupila  do  pokoje, 
kde  muž  její,  maje  před  sebou  velikou  knihu,  do  níž  zanášel  běžné 
výdaje,  seděl  u  psacího  stolu  a  pohvizdoval  tiše,  jak  činíval,  když  byl 
v  dobré  náladě.  Přešla  mimo,  čekajíc,  že  ji  osloví,  ale  on,  jak  se 
zdálo,  nepozoroval  její  přítomnosti.  Netroufajíc  si  vytasiti  se  s  tím,  co 
ji  hnětlo,  odcházela  zase.  Ale  u  dveří  náhle  se  obrátila. 

„Poslouchej  .  .  .  chasníci  při  stole  vyprávěli,  že  prý  jsi  byl  dnes 
ráno   ve  škole  ..."     Řekla  to  úsměvným,  nedůvěřivým  tonem,   jakým 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  387 

pronášíme  donášky  pošetilé  a  pravděpodobnéi  ale  přece  napjatě  čekala 
na  odpověď. 

„Byl,"  řekl  krátce  a  ostře. 

Zachvěla  se,  ale  čekala  dále,  jak  svou  návštěvu  vysvětlí,  nebo 
odůvodní.  Ale  on  mlčel.  Netroufala  si  tázati  se  po  něčem,  a  on  patrně 
ani  necítil  potřebu  rozptýliti  její  podezření;  bylo  mu  lhostejno,  co  si 
ona  o  tom  myslí.  Stála  tak  chvíli,  hledíc  na  něj  upjatě,  a  její  přepadlá 
líc,  valně  změněná  těhotenstvím,  usínala  zvolna.  Potlačujíc  slzy,  vy- 
běhla z  pokoje. 

Neušlo  mu  její  rozechvění,  ano  rozčilil  se  poněkud,  jda  po  stopách 
jejích  domněnek.  Co  si  myslí  bláhová?  Jakoby  ničeho  nevěděla  o  bře- 
meni, jež  mu  leží  našiji,  domnívá  se,  že  chce  lítat  o  závod  a  přeska- 
kovat překážky,  jak  cirkusový  kůň?  Ó,  cítí  to,  jak  je  ujařmen,  lho- 
stejný a  sestárlý  skorém!  Božena  .  .  .  Ano,  miloval  ji  horoucně  mezi 
osmnáctým  a  dvacátým  rokem.  Pak  ji  znenáhla  poznal,  zdála  se  mu 
všední  a  komickou  skorém  se  svou  vypočítavostí  a  svými  uskoky,  nejvíce 
pak  svým  sebevědomím  vzorné  hospodyně,  jímž  mu  chtěla  imponovati. 
Hospodyně  .  .  .  kuchařka  I  Pojmy  tyto  neležely  v  onom  pásmu,  kde 
hledal  ženu.  Hospodyně  .  . .  kuchařka  . . .  brrl  To  neuchvacujel  On  není 
z  těch,  kteří  hledají  družku  života  podle  těchže  známek,  jako  domácí 
potah.  A  jakou  vlastně  chtěl  ženu  ?  O  jaké  snil  ?  Snil  přece  o  ženě  . . . 
Domníval  se,  že  najde  ženu,  která  by  tvořila  část  jeho  bytosti  a  to 
ještě  krásnější,  bohatší,  lepší  část  .  .  .  toužil  po  té,  jež  by  mnohonásobila 
jeho  štěstí  a  přinesla  mu  nové  radosti  a  rozkoše,  jež  by  přijala  svůj 
osud  z  jeho  ruky  jako  lákavý,  svůdný  dar,  aniž  ho  zvážila  dříve  na 
tržní  váze  kramářů  a  překupníků!  Snil  o  tom,  že  potká  kdys  ženu, 
jež  uchvátí  jeho  duši  a  zmocní  se  ho  onou  strašlivou  silou  vášně,  jež 
by  nikdy  nepovolila  a  nikdy  ho  nevydala.  A  zatím,  co  vše  zažil,  bylo 
dost  krotké  a  střízlivé.  Hospodyně  .  .  .  kuchařka  ...  ne,  to  neuchvacuje ! 

Když  přivedl  své  přátely  poprvé  do  školy,  vešel  tam  tak  klidně 
a  bezstarostně,  jako  domů.  A  byl  se  vším,  jak  náleží,  spokojen.  Stůl 
byl  už  připraven,  a  velký,  útulný  pokoj  příjemně  vytopen.  Obyčejně 
vyhlídal  je  ve  dveřích  starý  učitel,  poněkud  zemdlený  a  rozmrzelý, 
jenž  se  zřejmým  úsilím  snažil  se  nabýti  vlídné  tvářnosti  hostitelovy, 
kývaje  zvolna  hlavou,  tím  dlouhým,  melancholickým  pokynem  starců, 
jenž  vyjadřuje  pocit  marnosti  všeho.  Zdálo  se,  že  dlouhá  mezera  leží 
mezi  ním  a  mezi  těmito  mladými  lidmi,  že  si  rozumějí  tak  málo, 
jakoby  mluvili  dvojí  řečí,  ale  on  kýval  ku  všemu,  chtěje  dáti  na  jevo, 
že  nemá  čeho  namítat  a  že  je  se  vším  spokojen  a  že  by  nenamítal 
ničeho  i  kdyby  nebyl  spokojen.  Toliko,  objevil-li  se  jeho  starý  přítel 
farář,  statný,  zarudlý  stařec,  s  pronikavýma  očima  a  hromovým  hlasem, 
ožil  na  chvíli  a  někdy  vzpomněl  si  dokonce  na  nějaký  drobný  příběh, 
jejž  zažil  v  posledních  dnech.  Ale  žena  jeho,  rozehřátá  a  veselá,  jakoby 
jí  tyto  malé  hostiny,  jež  naplňovaly  byt  vůní  dobrých  pokrmů  a  jarou 
náladou,  dávaly  zapomínati  bědných  poměrů,  v  nichž  se  ku  stáru  ocitla, 
bavila  hosty  tím  milým,  družným  způsobem  hovorných  žen,  jichž  ná- 
zorům  stáří  a  rozhled   dodává    kouzla   a   oprávněnosti,   třeba   bychom 

26* 


Digitized  by 


Google 


388 


Jiří  Sumín:  Přeludy. 


s  nimi  nesouhlasili.  O  dobrou  náladu  připravil  ji  někdy  Steinmann^ 
jenž  se  nyní  pravidelně  súčastňoval  lovu.  Byl  dosud  magistrem  v  otcové 
lékárně,  přes  to,  že  se  bohatě  oženil,  a  nebylo  jisto,  zda-li  mu  otec 
vůbec  za  živobytí  lékárnu  odstoupí,  což  ho  činilo  nespokojeným 
a  dráždivým.  Jsa  malé,  slabé  postavy,  s  tváří  bledou,  neštovicemi 
zjizvenou,  ale  výraznou  černými  slabými  kníry  a  vysoko  sklenutým 
obočím,  trhavých,  nervosních  pohybů,  s  pěstmi  ve  chvíli  podrážděnosti 
rychle  se  zatínajícími,  jakoby  stále  připravenými  k  ráně  a  s  pohledem 
bodavým,  jenž  měl  v  zásobě  celou  stupnici  výrazů  od  mrazivé  lho- 
stejnosti k  nejhlubšímu  opovržení  a  k  nejvyššímu  výšlehu  osobní 
pýchy,  vyvolával  všude  spory  a  hádky,  stále  hledaje  příležitost,  koho 
by  poškádlil,  a  rád  zavtipkoval  si  na  cizí  účet.  Při  tom  byl  nadmíru  ne- 
důtklivý, nesnesl  žertovné  poznámky  a  skoro  zženštile  citliv,  šlo-li 
o  příhodu,  jež  se  náhodou  dotkla  jeho  srdce.  Mstil  se  okamžitě  nejen 
za  sebe,  ale  i  za  druhé,  usurpuje  si  nad  věcmi  právo  soudce.  Byl  na 
podzim  vyhozen  ze  spolku,  jenž  byl  vinou  jeho  sváru  blízek  rozpadnutí, 
i  chopil  se  pušky  z  nudy  a  omrzelosti.  Přicházel  vždy  do  školy  se 
svými  soudruhy,  ale  nejedl  s  nimi  a,  posmívaje  se  jejich  libůstkám, 
dával  si  připravovati  jídlo  dle  své  chuti  a  na  svůj  účet,  při  čemž 
kritisoval  dovednost  staré  paní  a  týral  ji  svými  rozmary,  jakoby  byl 
v  hostinci.  Jinak  snášeli  se  všichni  dobře,  ba  spřátelili  se  a  přilnuli  k  sobě 
za  krátkou  dobu.  Konrádovi  neušlo,  že  se  všichni  vyhýbají  narážce 
na  jeho  manželství  a  že  za  jeho  zády  přetřásají  živě  poměry  v  rodině 
starého  učitele.  Okolnost,  že  se  žádná  z  dospělých  dcer  neukázala 
v  pokoji,  kde  se  scházeli  střelci,  zavdávala  příčinu  k  jakýmsi  tajemným 
septům,  jejichž  významu  nedovedl  se  domakati.  (Pokračování.) 


Digitized  by 


Google 


JAN  Z  WOJKOWICZ: 

Elegíe. 

Můj  bože,  jak  bych  žil,  můj  bože,  jak  bych  žil! 
Tak  nejen  rukama,  však  celým  tělem  chyť, 
tak  bych  ho  chyť  a  stokrát  zobjímal, 
zobjimal  tisíckrát  rukama  samá  křeč! 
Ten  zlatý  život  můj  I    Ty  plány,  naděje! 
Ta  celá  plátna  snů  na  obrazy  tak  krásné  — 
Ty  nejkrásnější  barvy  nanést  tam, 
odvážnou  rukou,  okem  zaníceným, 
horečkou  lásky,  lásky  blouznivé! 
Proč  malovat  je  ruka  seslábla,  oh  proč? 
Můj  bože,  jak  bych  žil,  můj  bože,  jak  bych  žil! 

Tak  plakal,  plakal  bych,  tak  srdcelomné  plakal  .  . 
Tak  jak  námořník  se  srdcem  dobrodruha 
lak  státi  na  břehu,  teď  když  se  zvečeřívá  .  .  . 
A  loď  má  odjíždí  tam  modré  do  dálky, 
už  lana  lomozí,  plachtami  bije  vzduch, 
a  lodní  orchestr  už  spustil  „válečnou". 
Jak  bolí  každý  zvuk,  nesený  v  dálku  moře, 
po  vlnách,  po  vlnách  tím  větrem  vzrušeným! 
Slyšet  ty  výkřiky,  slyšet  ta  pískání, 
slyšet  ten  ruch  a  šum,  dupání  palubou! 

Tam  v  dálce  ostrovy  jsou  zlaté  jako  sen, 
tam  ženy  zázračné  s  očima  jako  sen  — 
a  noci  červnové,  a  nebe  hvézdnaté! 
Tam  slavná  města  jsou  a  snivá  údolí, 
tam  krásná  cizina,  tam  věčný  smích  i  vzdech  .  .  . 
Tam  lásky  závratě  jak  vášeň  oceánu! 
Zde  tichý  námořník  a  výspa  opuštěná, 
záe  srdce  blouznivé  a  snivých  větrů  lačné 


Digitized  by 


Google 


Jan  z  Wojkowicz:  Elegie. 

a  hudby  na  moři  a  zlatých  ostrovů, 
závratných  vášní  žen  a  velkých  slavných  městf 
Slyšet  ty  výkřiky,  slyšet  ta  pískání, 
slyšet  ten  ruch  a  Sum,  překotnost  palubou  — 
odjezdu  vzrušenost,  radosti  dýchavičnost  — 
větření  čirých  ploch  na  moři  bezebřehém! 
Slyšet  tu  hudbu  už,  odvážně  radostnou  — 
co  vzrůstá  křik,  přehlušen  hudbou,  trhán, 
a  trhán  hlukem  vln  —  co  vlajky  třepetají 
se  nedočkavě  tak  —  co  hudba  trhaná 
ve  vlnách  umírá  .  .  . 

Má  loď  už  odjíždí  .  .  . 
Do  dálné  ciziny,  ke  zlatým  ostrovům, 
na  dálná  pobřeží,  kol  slavných,  velkých  měst  — 
k  těm  zlatým  ostrovům,  o  nichž  jsem  tolik  snil, 
na  dálná  pobřeží,  po  nichž  jsem  tolik  nyl, 
kol  velkých,  slavných  měst,  kterých  jsem  nespatřil 
Můj  bože,  odjíždí  —  a  je  to  moje  loď 
a  ona  odjíždí  —  s  ní  žití  mého  sen  .  .  . 

Odjíždí  na  věky  —  a  já  tu  zůstal  sám, 
rozený  námořník,  dobrodruh  blouznivý! 


Digitized  by 


Google 


z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  POHÁDKÁM  A  POVĚSTEM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


HELENA  NOSKOVA: 

Prosté  srdce. 


L 


Zdenka  Malá  loučila  se  s  domovem  a  minulostí.  V  bílém  úboru 
nevěsty,  s  napěněným  obláčkem  závoje  kolem  moderního  účesu 
přijímala  polibky  a  žehnání  rodičů  a  blahopřání  příbuzných  a  známých  — 
klidná  a  pro  okolí  uzavřena  jako  vždy. 

S  mladší  sestrou  Hanou  rozloučila  se  ještě  pokojněji,  skoro  upjatě 
a  jakoby  se  bála  důvěrnějšího  slova  i  pohledu. 

Měla  dvě  družičky.  Sestru,  oděnou  blankytně,  a  přítelkyni,  všecku 
růžovou. 

Modrá  byla  tiché,  starostlivé  dítě,  chvějící  se  stálými  rozpaky, 
přemítavé.  Pozorovala  sestru  plachýma,  ustrašenýma  očima  svých  sedm- 
nácti let.  V  těch  očích  i  v  nitru  měla  plno  slz,  plno  otázek  a  mladého 
úžasu,  ale  před  odmítavou  tváří  sestřinou  vše  v  ní  zmlkalo.  Neposteskla 
si,  nezeptala  se  na  nic. 

Družička  růžová  byla  o  tři  roky  starší,  ale  jako  rtuf;  ve  veselé 
tváři  stále  blýskaly  běloučké  zuby,  černé  oči  hned  se  smíchem  úžily, 
hned  zase  zvědavě  a  žádostivě  otvíraly,  a  kolem  úst  měla  od  usmívání 
tenké,  jako  špendlíkem  vyryté  čárky,  vrásky  šťastných,  temperamentních 
lidí.  Ona  objala  a  zlíbala  nevěstu  tak  horoucně,  tak  nadšeně,  jakoby 
celé  lidské  štěstí,  nejvyšší  a  nejslavnější  štěstí  v  náruči  držela. 

Zdenčin  chlad  jí  nemátl.  „To  nevěsty  tak  — "  myslila  si,  a  pak  — 
•  věděla,  ač  si  nijak  představit  neuměla,  že  jsou  na  světě  bytosti,  které 
srdce  nerozdávají  plnýma  rukama,  které  ani  v  největší  radosti  nekřičí, 
nehoří,  které  mohou  dokonce  nevěstami  být,  aniž  se  na  rozumu  po- 
mátly. Ona  by  se  pomátla,  to  je  jisto.  Byla  už  Zdenčinou  svatbou 
všecka  potřeštěna.  Ta  královská  vlečka,  ty  vzdušné,  sněžné  závoje 
illusionu,  střevíčky,  rukavičky  a  všecko  tak  bílé,  bílé,  skvostné  I  A  ta 
sláva,  můžeme-li  říci,  že  se  vdáváme,  ta  sláva,  to  štěstí!  Výbava  samý 
batist  a  krajky,  všeho  spousty,  bělostné  spousty  růžovými  pentličkami 


Digitized  by 


Google 


394  Helena  Noskova: 

svázané  ...  a  sotva  odstoupíme  od  oltáře,  už  každý  » milostpaní'', 
najednou  „milostpaní* I 

„Hano,  Hano,  považ,  kdyby  nám  tak...  Ale  když  ty  nejsi  pranic 
lehkomyslná  I  To  je  hrozné,  že  někteří  lidé  nedovedou  vyvést  ani  dost 
malou  hlouposti* 

Modrá  družička  se  ani  neusmála.  Veliké,  zmatené  oči  byly  by  se 
tak  rády  vyslovily.    Ale  nebylo  už  možno. 

Hostů  byl  plný  pokoj  .  .  .  všichni  se  smáli,  všem  bylo  příjemně, 
svátečně.  Hedvábné  vlečl^^  šuměly  po  kobercích,  kytice  těžce  voněly, 
páni  ve  fracích  a  skvělých  náprsenkách  klouzali  sem  tam  .  .  . 

Nastala  chvíle  utišení...  Matka  nevěstina,  silná,  kyprá,  růžolící  pa- 
nička, v  šatech  ovšem  černých  hedvábných  a  s  malinkým  kvetoucím  klo- 
boučkem, požehnávala  dceři.  Obličej  její  měl  výraz  úzkostlivě  slavnostní. 
Bylo  zřejmo,  že  je  si  vědoma  důležitosti  scény,  ale  nebyla  v  roli  své 
doma.  Měla  trému.  Zdálo  se  jí,  že  by  bylo  vhodno  zaplakat.  Jistě  by 
bylo  vhodno,  avšak  tréma  je  zlá  věc.  Až  bude  paní  Malá  sama,  jistě 
zapláče ;  v  saloně  před  hosty  není  jí  zcela  volno.  Vznesla  šáteček  k  očím, 
pomačkala  je,  pomnula,  pronesla  několik  nesrozumitelných  slov  hlasem 
zpěvavým  a  nepřirozeným  a  pokřižovala  čelo  nevěstino. 

Všechny  starší  ženské  v  pokoji  se  rozplakaly.  Jedna  malá,  tlustá 
paní,  jakási  teta,  naříkala  hlasitě;  a,  svírajíc  nos  kapesníkem,  omlouvala 
se  své  sousedce,  matce  ženichově: 

„Mně  je  každé  nevěsty  na  každé  svatbě  tolik  líto,  já  za  to  nemůžu." 

Matka  ženichova,  vysoká,  důstojná  dáma,  přiklonila  se  k  malé  tetě, 
stiskla  její  rámě  a  zakývala  hlavou: 

„To  já  taky  říkám,"  šeptala  a  vážně,  pomalu  zamrkala,  že  rozumí, 
„ženská  — "  ohlížela  se,  jestli  dívky  neposlouchají,  „ženská  je  v  tomhle 
vždycky  k  politování!" 

Teta,  neschopna  okamžitě  slova,  jen  dlouhým  pohledem  projevila 
hluboký  souhlas  a  také  se  rozkývala.  Stály  tak  chvíli  obě  matrony  proti 
sobě  beze  slova,  jen  ruce  se  tiskly,  a  hlavy  kývaly. 

Když  však  přistoupily  k  nevěstě,  i  jejich  tváře  se  slavnostně  roz- 
zářily, a  obě  mluvily  jen  o  štěstí  a  posvátném  účelu  ženy  .  .  . 

Bylo  pozdě. 

Bílou  nevěstu  se  zeleným  vínkem  odvážel  si  pán  v  salonním  úboru 
do  kostela.    Jeli  v  posledním  kočáře,  družičky  před  nimi. 

Růžová  zářila  jako  květ  v  slunci  barvami,  životem,  chutí.  Vrtěla 
se,  přesedávala,  muchlala  kytici  strnule  trčících  růží  v  manšetě  z  crepo- 
vého  papíru ;  široké,  krátké  rukávky  vzdouvaly  se  a  třásly  v  letu,  pra- 
ménky vlasů  se  odpoutávaly  a  lehtaly  ji  na  tvářích.  Po  očku  prohlížela* 
si  svého  mládence,  dá-li  se  s  ním  přece  mluvit,  je-li  naděje  na  nějaké 
malé  zamilování  nebo  aspoí)  zábavu  později  při  hostině  . . .  Ne,  nebylo, 
bohužel.  Mládenec  byl  mládenec  strnulý  jako  ta  jeho  kytice  a  trčel 
vedle  své  dámy  jako  ty  růže  na  drátech.    Škoda. 

Mluvil,  usmíval  se,  pohrával  si  klakem  v  ohromné  bílé  ruce  (nebo 
se  jen  zdála  v  bílé  rukavici  tak  velikou?)  —  a  byl  přesvědčen,  že  je 
elegantní  a  že  slečnu  baví. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  395 

V  kostele  bylo  to  zoufale  dlouhé.  Obřad  rozčiloval  obě  družičky. 
Růžovou  trápila  nuda,  modrou  ovšem  mnohem  více:  problémy. 

Bylo  jí  chudákovi  stále  úzkostněji.  S  hrůzou  sledovala  pořad 
ceremonií  .  .  .  ještě  je  čas  .  .  .  ještě  je  čas  .  .  .    Už  je  pozdě. 

Kněz  navlékl  prsteny,  proslovil  krátkou  řeč,  snoubenci  skroušené 
ji  vyslechli,  pak  povstali . . .  Známí  se  nahrnuli  —  nové  slzy,  gratulace, 
žehnání. 

Pozdě. 

Zdenka  byla  bledá,  trochu  plakala,  trochu  se  usmívala,  jak  bylo 
právě  třeba.    Z  kostela  odjížděla  teď  první.    K  svatební  hostině. 

Hostina  byla  ještě  delší  než  obřad  v  kostele.  Trvala  až  do  noci. 
Až  do  noci  nosila  se  jídla  a  pití  a  pronášely  se  přípitky  a  dělaly  vtipy, 
svatební  vtipy  I  Bylo  toho  pro  malou,  přemítavou  Hanu  trochu  mnoho! 
Neuměla  poslouchat  a  neuvažovat.  Nutno  přece  ke  všemu  míti  své 
stanovisko  1 

Kněz,  který  snoubence  oddával,  byl  dobrý  známý  ženichův.  Pozvali 
ho  také  k  hostině.  Byl  zábavný  pán.  Jovialní  mu  říkali.  Uměl  s  pa- 
ničkami každého  věku  žertovat,  uměl  je  bavit.  „Tenhle  velebný  pán!" 
říkaly  staré  a  upejpaly  se.    Mladé  neříkaly  nic,  jen  se  zvonivě  smály. 

Hlavně  na  svatbách  byl  velebný  pán  rád  vídán.  Nikdo  neznal  tolik 
příležitostných  anekdot,  tolik  lehounce  pikantních  nebo  i  hodně  pikantních, 
ale  dovedně  a  přece  srozumitelně  podaných  vtipů,  nikdo  neuměl  tak 
vytrvale  mluvit  a  pít  a  býti  stále  svěží. 

Růžovou  družičku  také  bavil.  Některým  anekdotám  rozuměla,  ně- 
kterým ne,  ale  smála  se  všem.  To  se  nám  děvčatům  hned  tak  nestane, 
abychom  směly  slyšet  všecko,  co  smějí  vdané.  A  pak  ten  velebníček  byl 
takový  komický.  Tlustý,  čisťounký  a  růžový  jako  prasátko  ...  a  v  bradě 
měl  veliký  dolík  .  .  . 

I  Hana  se  někdy  proti  své  vůli  musila  zasmát,  ale  vřelo  v  ní. 
Přála  si  utéci,  utéci  ... 

Ke  všemu  ještě  i  do  jídei  se  musila  nutit.  Kde  kdo  pobízel,  jakoby 
všichni  byli  hostinu  pro  ni  jen  vystrojili.  Jakoby  nebylo  možno  jinak 
než  od  dvanácti  hodin  s  poledne  do  desíti  večer  jísti  a  jísti.  Žaludek 
ji  rozbolel,  šaty  tísnily  —  hostina  zdála  se  jí  věčností  —  — 

Konečně  odjeli  manželé,  a  Hana  osaměla  v  dívčím  pokojíku.  Osa- 
měla se  svým  nepokojem,  se  svým  poplašeným,  udychtěným  srdcem, 
v  němž  bylo  tak  málo  veselosti,  tak  málo  mládí  a  živelnosti . . .  málo 
přírody  I 

Na  sestru  vzpomínala  brzo  bez  pohnutí,  bez  bolesti.  Nerozuměla 
jí,  byly  si  najednou  tak  vzdáleny.  Byla  to  vdaná  žena,  žena  svého 
muže.  A  byla  patrně  se  vším  srozuměna,  byla  snad  dokonce  i  šťastna. 
Inu  ano,  vždyť  měla  toho  člověka,  toho  pana  Duška  ráda!  Byl  to  přece 
sňatek  z  lásky ...  A  vdávají  se  většinou  i  bez  lásky,  a  jsou  také  rády! 

Ne,  zde  není  něco  v  pořádku.  Hana  cítila,  že  zde  něco  není  v  po- 
řádku. Buď  se  jí  cosi  tají,  nebo  se  mýlí .  . .  vždyť  už  není  dítětem  — 

Pocit  výlučnosti  a  nepřirozenosti  stával  se  Haně  od  svatby  sestřiny 
až  nesnesitelně  tíživým.  Až  dosud  nikde  nic  podobného  neslyšela,  nečtla. 
A  přec  sama  nepřipadala  si  nijak  nepřirozenou,  naopak,  nepochopitelní 


Digitized  by 


Google 


396  Helena  Noskova: 

a  nepřirození  byli  jí  všichni  ti  druzí  —  celá  ta  pouhá  odvěká  skutečnost. 
To,  čím  stojí  svět. 

Bylo  ji  sedmnáct  let.  Měla  neklidnou,  zvídavou,  všetečnou  dušičku . . . 

II. 

Po  návratu  ze  svatební  cesty  žili  Duškovi  jako  všichni  novomanželé 
v  bytě  novotou  zářícím,  stále  jako  čerstvě  umeteném,  s  nejmodernějším 
nábytkem  a  v  nejpřísnějším  pořádku. 

Zdenka  chodila  denně  ráno  s  naparáděnou  služkou  do  trhu,  nosila 
klobouky  jiných  tvarů  než  za  svobodna  a  jednou  v  týdnu  přicházela 
se  svým  mužem  na  večeři  k  rodičům. 

Poprvé  bylo  to  Haně  divné  viděti  tak  sestru  přicházet  a  odcházet 
jako  cizí.  Jakoby  nikdy  nebyla  náležela  duší  tělem  rodině  svých  rodičů, 
kteří  po  tolik  let  jí  byli  tak  potřební  .  .  . 

Už  jich  nepotřebovala.  Dosloužili  jí  —  —  šla  za  novými  zájmy, 
za  jinými  starostmi.  K  rodičům  docházela  už  jen  na  skok,  na  návštěvu, 
jako  k  dobrým  známým,  s  nimiž  hovoříme  o  svých  starostech  a  ptáme 
se  na  jejich.  —  Jako  cizí,  jako  nikdy  jinému  než  svému  muži  náležející. 

Brzy  však  i  tomu  Hana  uvykla.  Zdenka  skutečně  byla  už  jen 
hostem  u  rodičů  a  patřila  jen  do  svého  ii!:lizeného  b3rtu  k  mohutným 
svým  skříním  a  postelím  a  salonní  kuchyni.  —    . 

V  létě,  to  se  rozumí,  jelo  se  na  letní  byt. 

Paní  Malá  se  Zdenkou  a  Hanou.  Ubytovaly  se  ve  dvou  pokojích 
v  nové,  žluté  ville  s  čínskou  jakousi  stříškou  blíže  Prahy.  Malý  a  Dušek 
dojížděli  za  nimi  parníkem  každou  sobotu  a  zdrželi  se  vždy  přes  neděli. 

V  týdnu  posílal  Dušek  Zdeně  dopisy,  »jako  milenec,  pořád  jako 
milenec,"  říkala  paní  Malá,  „ten  tě  má  rád,  to  je  člověk.  Ten  by  pro 
tebe  dýchali" 

„Ale  mně  se  zdá,  že  píše  jen  o  sobě,"  pronesla  jednou  Zdenka. 

Matka  jí  zahrozila:  „Ty  tyl  Nehřeš.  Takových  mužů  jako  Dušek 
je  málo,  věř  mně  zkušené  a  važ  si  ho." 

Zdenka  bývala  mrzuta.  Vzpomínala  na  muže  Dodavými  poznám- 
kami; ráda  by  byla  věděla  (marně  to  zakrývala  formou  vtipu),  jak  je 
mu  tam  v  Praze  bez  ní. 

„To  víš,   stýská  se  mu,"  přispíšila  si   matka,   aby   ji  uchlácholila. 

„Však  on  se  potěší,"  uklouzlo  Zdence.  Znělo  to  jako  žert,  ale 
mohlo  tp  být  i  vážně  myšleno.  Hezká  ta  slova  nebyla;  Zdenka  jich 
také  hned  litovala,  a  paní  Malá  se  znepokojila. 

„Zdenko,  jen  to  ne,  jen  žárlivost  nel  Té  se  chraň.  I  kdyby  .  .  . 
nedopouštěj  pánbůh  .  .  .  ale,  i  kdyby,  víš,  se  ti  někdy  zdálo,  že  .  .  . 
raději  obě  oči  zavři  a  nepátrej  po  ničem;  buď  ráda,  když  o  ničem  ne- 
zvíš. Kam  bychom  přišly,  kdyby  nám  od  boha  nebyla  dána  shovívavost 
a  trpělivost.  Pamatuj  si,  že  spokojenost  v  manželství  má  žena  v  rukou, 
umí-li  vyhovět  a  přizpůsobit  se." 

Dlouho  ještě  vykládala  pani  Malá;  Zdenku  mrzelo,  že  se  prozradila, 
a  měla  se  od  té  chvíle  na  pozoru;  paní  Malá  ráda  zapomněla,  a  více 
se  o  tom  nemluvilo. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  397 

Haně  utkvělo  v  mysli  jen  jedno:  vyhovět  a  přizpůsobit  se.  Jen 
tak  se  vychází  s  muži?  podivila  se  —  a  hnedle  věděla  si  rady:  Buďme 
tedy  bez  nich.    Samostatný. 

Po  samostatnosti  beztoho  dávno  už  toužila  a  hned  po  vystoupení 
ze  školy  se  k  ní  připravovala.  Rodiče  jí  nebránili.  Byla  taková  tichá 
a  mírná  při  vší  své  rozhodnosti,  že  jí  ani  v  ničem  bránit  nedovedli. 
Nenapadlo  jim.    Nepozorovali  ani,  že  jí  ustupují. 

PNpravovala  se  právě  po  druhé  k  přijímací  zkoušce  do  učitelského 
ústavu.  Také  Zdenka  chtěla  kdysi  být  učitelkou,  ale  dřív  ještě,  než  se 
ke  zkouškám  připravila,  seznámila  se  s  Duškem,  a  bylo  po  samostatnosti. 
Hana  nedovedla  si  vysvětlit,  jak  se  to  vlastně  mohlo  stát.  Jistě  jen  ze 
slabosti  a  dobrosrdečnosti  Zdenka  tenkrát  povolila  přání  rodičů  a  do- 
mluvám příbuzných.    Kdož  ví,  nelituje-li  dnes  .  .  . 


lil. 

Po  prázdninách  přijata  byla  Hana  do  kursu.  Žila  teď  stále  jen 
v  představách  budoucnosti.  Přítomnost  byla  jí  jen  přípravou,  přechodem 
k  budoucímu  teprve  životu,  o  němž  přemítala  s  dětskou  zvědavostí. 

Až  bude  učitelkou  ...  Až  bude  ze  školy  do  školy  chodit  s  haldami 
sešitů  k  opravování  —  to  sice  nebude  příjemné,  a  ona  bude  často 
i  mrzuta,  bude  vzdychat  večer  při  žluté  lampě  nad  lesklým  papírem, 
popsaným  velikými,  komickými  písmeny  a  bude  se  nudit  při  čtení  hrana- 
tého slohu  dětských  úloh,  umdlévat  bude  —  ale  budou  to  její  povin- 
nosti, její  práce,  kterou  se  bude  živit,  kterou  bude  sama  ve  světě  stát, 
od  nikoho  závislá  1 

Bude  sedat  u  kathedry  před  tabulí  jako  na  trůnu  a  hledět  se  stu- 
pínku do  hloučku  pravidelně  rozsetých  malých  hlav viděla  se  na 

tom  stupínku  očima  těch  dětí  i  ty  děti  očima  svýma  v  lavicích  před  sebou. 

A  děti  .  .  .  neznámé,  záhadné  bytosti  .  .  .  Všelijaké  tváře,  ubohé, 
směšné  i  milé,  šklebivé,  schytralé  i  hloupé.  Všechny  děti  jsou  vlastně 
takové  ubohé  .  .  .  Sedí  v  těch  lavicích,  a  nenapadne  jim,  proč  vlastně 
vtlouká  se  tu  do  nich,  že  dvě  a  dvě  jsou  čtyři,  nenapadne  jim  zeptat 
se,  je-li  tomu  skutečně  tak,  a  co  je  té  cizí  slečně  do  toho? 

Tak  představovala  si  Hana  úzký  obzor  dětských  myslí,  ač  nevěděla, 
jsou-li  její  představy  správný.  Neznala  těch  malinkých  dětských  niter; 
na  své  dětství  pamatovala  se  jen  jako  na  řadu  episod,  radostných 
i  smutných  způsobem  tehdejšího  svého  nazírání,  a  teď  se  divila,  že 
všecko  tak  prostě  přijímala,  bez  rozmyslu,  bez  otázky,  že  ji  nenapadla 
se  tázat,  proč  dvě  a  dvě  jsou  čtyry  a  jsou-li  čtyry  opravdu? 

A  takové  malinké,  mělké  dušičky  bude  mít  před  sebou  a  bude  je 
učit,  protože  to  bude  její  povoláním,  její  chlebem. 

Jen  proto?  tázala  se  dále.  Bez  zápalu  pro  věc  samu?  —  Nevidí 
nutnosti  tohoto  zápalu  pro  dav  lhostejných,  cizích  tvorů  také  bez  zápalu. 
Jen  když  jim  důkladně  a  správně  vše  vyloží,  tím  jim  nejlépe  poslouží ; 
více  jim  netřeba. 


Digitized  by 


Google 


398  Helena  Noskova: 

Nebude  to  však  povrchní  .  .  .?  Což  duše  a  srdce?  Nemá  být 
učitelka  i  vychovatelkou  a  druhou  matkou  — ? 

Hana  byla  by  se  ráda  uvarovala  nepraktického,  přehnaného  nadšení, 

jímž  ženy  tak  často  z  pouhé  koketerie  plýtvají ale  nesvědomitosti 

a  nepoctivosti  bála  se  právě  tak. 

Vzpomínala  na  své  učitelky  z  obecných  škol  a  na  poměr  svůj 
k  nim.  Slečny  byly  buď  hodné  nebo  zlé.  Dle  toho,  jak  vyvolávaly, 
zkoušely  a  napomínaly.  Byly  buď  „zlato"  nebo  „protivy",  dle  toho, 
byly-Ii  vlídný  a  laskavý,  nebo  mrzuty  a  přísný. 

Později,  ve  vyšších  třídách,  v  měšťanské  škole,  kritisovalo  se  po- 
drobněji a  směleji.  Tu  byly  slečny  přepjaté,  byly  kokety,  byly  směšné. 
Staré,  se  svou  strašící  módou  a  matronskými  účesy,  ubohé,  ustarané, 
uzlobené,  zaprášené  bytosti,  byly  jen  pro  zábavu.  Mladší  zase  zvědavě 
prohlíženy,  stihány  slídivými  pohledy,  které  se  pásly  na  každém  ne- 
obratném pohybu;  posuzovány  toiletty,  chování,  nikdy  však  ne  vědo- 
mosti. Za  to,  která  byla  oblíbena,  do  té  byly  všecky  přímo  zamilovány, 
praly  se  o  čest,  pomáhati  ji  oblékat,  směti  jí  při  tom  klobouk  pohladit . . . 

Celkem  v  pojmu  učitelky  —  oblíbené  i  protivné  —  viděly  cosi 
výhradně  školního  a  nerodinného,  as  jako  v  třídě  nezbytné  lavice  a  tabule. 
Učitelka  byla  slečna,  kterou  si  nedovedly  myslit  jinak  než  ve  třídě 
u  stolku  s  notýskem  věčně  záhadného  obsahu  ...  Že  by  mohly  mít 
také  domov  a  rodiče,  na  to  si  ani  nevzpomněly. 

Hana  rozpomínala  se  dále,  jak  si  ty  školní  slečny  počínaly,  co  si 
asi  myslily  o  svých  žákyních  a  o  svém  úkolu.  A  podivila  se,  když  si 
uvědomila,  že  se  přemnohé  také  zlobívaly  a  rozčilovaly  —  ne  pouze 
z  povinnosti,  ale  že  skutečně  bývaly  roztrpčeny,  když  žákyně  neuměly 
nebo  něco  vyvedly.  Jedna  stará,  tlustá  slečna  v  první  měšfance  i  pla- 
kávala,  když  nemohla  hluk  v  třídě  utišit.  A  plakala  —  rok  co  rok  (po 
celé  škole  byla  proto  pověstná)  —  když  v  dějepisu  měly  o  Milotovi 
zrádci  a  čtly   báseň    „Již  půlnoc   se  rozložila   po  táboře   českém  ..." 

A  všecky  slečny  tak  pozorně  poslouchávaly  —  rok  co  rok  totéž  — 
co  žačky  odpovídaly.  Odkud  ten  zájem,  ta  opravdovost?  Proč  se  roz- 
čilovat pro  povinnost?  —  Snad  zvyk  a  ovzduší  tu  účinkuje. 

Počátky  jsou  asi  těžké.  Přemoci  v  sobě  sebe  a  býti  kusem  škol- 
ního příslušenství  .  .  . 

Nebude  jí,  jakoby  hrála  naučenou  roli? 

Ale  člověk  vpraví  se  do  všeho.  Po  letech  bude  i  ona  takovým 
udřeným,  zaprášeným  nábytkem  školním  .  .  . 

Odháněla  však  tuto  představu,  odkládajíc  ji  na  dobu  příští,  až  se 
trochu  více  vžije  .  .  .  Bylo  to  přec  jen  hořké  pomyšlení  a  chladilo 
její  nadšení. 

Samostatná  —  ano,  to  zní  hezky.  To  chce.  Ale  sama  — ?  Této 
myšlenky  se  lekala;  přistihla  se,  že  se  ji  lekala.  Co  tedy  chtěla?  Co 
si  měla  o  sobě  myslit,  jak  soudit  o  této  nesrovnalosti?  Měla  onu  sílu 
či  neměla? 

Hana  ve  své  úzkostlivé  snaze  býti  svědomitou  a  poctivou,  lekala 
se  každého  sebe  nepatrnějšího  zakolísání,  nejistoty,  neshody  vnitřní. 
Hned  stála  před  konfliktem.  A  pravou  hrůzu  měla  před  sentimentalitou. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  399 

před  pathosem  a  frásemi.  Znala  se  a  cítila  jistou  vrozenou  náchylnost 
ke  všemu  tomu  protivnému,  a  proto  si  nedůvěřovala,  proto  Icaždé  duševní 
své  hnuti  rozbírala,  kritisovala,  podezřívala;  podezřívala  sebe  samu  jako 
člověka  cizího,  jako  předmět,  který  se  jí  nelíbil,  a  který  opravovala 
a  předělávala.  Na  svých  patnáct  let  nerada  vzpomínala.  Svého  denníku 
a  všech  písemných  památek  z  minulosti  se  štítila,  a  nemohla  jich  vůbec 
už  čísti.  Schovávala  je  jen  proto,  aby  později,  až  bude  klidněji  na  vše 
pohlížet,  měla  jakýsi  přehled,  jakési  dokumenty;  a  pak  také  proto  jich 
nespalovala,  že  i  toto  spalování  bylo  by  se  jí  zdálo  pósou. 

Teď  stála  tedy  zase  před  konfliktem.  Má  tolik  síly,  sama  životem 
jít?  Nikoho  není  jí  třeba?  Stačí  jí  práce,  stačí  jí  studie?  Není  slabostí 
už  to,  že  se  ptá,  že  si  není  jista? 

A  leká-li  se  samoty,  koho  jest  jí  třeba? 

Se  společností,  s  kruhy,  k  nimž  rodina  její  náležela,  brzo  a  snadno 
se  rozešla.  Přestala  jednoduše  s  matkou  chodit  a  je  navštěvovat;  tichá 
a  zdánlivě  passivní,  přemohla  pouhým  svým  mlčením  každý  odpor  doma; 
povolovali  jí  mimovolně,  trochu  zaraženi,  a  jakoby  nevěděli  v  té  chvíli 
co  namítat.  Jen  matka  namítala,  ale  vždy,  až  když  krok  byl  vykonán. 
Tu  pak  naříkala,  jaké  jsou  teď  ty  děti,  odvolávala  se  na  své  zkušenosti 
a  odsuzovala  celou  tu  dnešní  dobu  —  Hana  neodporovala,  mlčela  a  šla 
dále  svou  cestou.  Nepřekážela  nikomu,  nežádala  ničeho,  nemohli  jí 
ničeho  vyčítat  ani  odpírat. 

Se  společností  se  tedy  nestýkala  a  lidí  neznala.  To  bylo  asi  to, 
čeho  jí  bylo  třeba:  znalosti  lidí.    Pak  teprve  nabude  oné  jistoty. 

Neznala  lidí.  Přála  si  je  poznat,  blízké  a  za  povšimnutí  stojící, 
nevěděla  však,  kde  je  hledat,  neměla  příležitosti.  Stále  jen  přemýšlela 
a  rozbírala:  Muž?  —  Zdálo  se  jí,  že  nikdy  ho  nepochopí.  Byla  stále 
přikloněna  k  pobouření  proti  „nim",  jakoby  se  v  ní  cosi  vzpíralo,  jakési 
vědomí  křivdy  a  vzdor,  odboj.  Ale  nezná  jich,  není  oprávněna  soudit, 
to  jest,  soud  její  nemá  významu. 

Žena,  dívka?  —  ach  ta  —  pokud  ji  zná  —  buď  vůbec  nemyslí, 
nesoudí,  nebo  tak,  že  to  nestojí  za  povšimnutí,  nebo  zatají  a  umlčí 
v  sobě  každou  jiskru  samostatnější  myšlenky  a  přizpůsobí  se,  poddá  se. 

Tolik  věděla,  a  to  bylo  málo.  Na  světový  názor,  na  životní  program 
to  bylo  skutečně  málo.  A  tyto  věci  nutno  přec  míti.  Hana  mocí  sháněla 
program.  Chodila  se  sklopenýma  očima  a  malou  dušičkou.  Styděla  se 
lidem  do  očí  pohlédnout.  Aby  tak  na  ní  poznali,  jak  je  mladá,  že  ani 
světového  názoru  ještě  si  nevypracovala! 

IV. 

Téhož  roku  na  podzim  otevřela  Zdenka  svou  domácnost  mladému 
světu  dilettantů  a  reformátorů  společenských.  Scházeli  se  u  ní  lidé, 
kteří  se  na  plesích  nudili,  a  přicházeli  i  skuteční  nadšenci,  kteří  viděli 
v  pokusu  paní  Duškové  záslužný  čin. 

Záslužným  zdál  se  i  Haně,  jak  pak  ne;  hned  na  prvním  večírku 
se  jí  zalíbilo.  Snad  více,  než  si  přála,  než  se  srovnávalo  s  rozumným 
a  klidným  nazíráním. 


Digitized  by 


Google 


400  Helena  Noskova: 

S  počátku  bylo  jí  tam  nevolno,  jako  v  každé  společnosti.  Nejvíce 
bála  se,  aby  snad  někdo  nedomníval  se  býti  povinen  ze  zdvořilosti  s  ni 
se  bavit.  Chodila  jako  po  špendlíkách,  plaše  se  ohlížejíc,  jestli  nikomu 
nepřekáží,  a  hledajíc  místečko,  kde  by  se  mohla  schoulit  a  jen  poslouchat 
a  pozorovat.  Byla  také  nemotorná  a  roztržitá,  těžko  se  na  parketách 
otáčela  —  horko  a  smutno  jí  bylo  v  prvních  chvílích,  ale  pak  brzo 
zdomácněla. 

Společnost  rozdělila  se  ve  dva  kroužky. 

V  jídelně,  větším  a  jasnějším  pokoji,  bylo  hlučněji  a  veseleji; 
v  menším  saloně  útulněji. 

Hana  připojila  se  k  menší  družině  v  saloně.  Byli  tam:  Mladý 
professor  Schwarz,  dva  studenti,  Hofman  a  Král,  pak  nedávno  promovo- 
vaný  lékař  se  svou  šestnáctiletou  sestrou,  minervistkou,  a  slečna  Horová, 
bývalá  přítelkyně  Zdenčina. 

Professor  sedl  si  pod  palmu  v  úhlu  a,  zpola  ukryt  za  třásněmi 
listu,  který  se  skláněl  nad  ním  jako  obrovská  ruka  s  množstvím  roz- 
tažených prstů,  díval  se  mezerami  jejich  na  své  společníky.  První  večer 
skoro  nemluvil;  jen  jednou,  když  se  ho  tázali  na  jakousi  odbornou 
věc,  zapřednášel  jako  s  kathedry,  plynně  a  ochotně,  ale  nic  víc,  než 
se  ho  ptali.  Hana  pozorovala,  že  se  zúmyslně  přemáhá,  jakoby  se  bál, 
že  něco  na  sebe  poví. 

Student  Hofman,  hoch  skromný  a  stydlavý  v  nové  společnosti, 
oživil  až  v  hovoru  s  doktorem  a  Horovou.  Ti  tři  mluvili  vznešeně; 
výhradně  kritisujícím  tonem;  doktor  byl  zvláště  důkladný  člověk.  Jediné 
prosté,  nahodilé  věty  nepronesl.  Každé  slovo  jeho  bylo  rozhodně  odů- 
vodněno, vědecky  přesno.  S  Hofmanem  a  Horovou  to  bylo  hotové 
odborné  pojednání.  Oni  vlastně  nemluvili,  nebavili  se;  rozbírali.  Dojmy, 
názory  i  city  rozbírali,  jakoby  referovali  v  novinách.  To  se  Haně  líbilo; 
nábožně  se  divila,  jak  učeně  se  dovedou  vyjadřovat.  Hofman  byl  jí 
skoro  příliš  učený,  až  trudno  jí  chudince  bylo,  když  přirovnávala,  jak 
sama  málo  ví.  Nejlépe  líbila  se  jí  klidná,  posuzující  pósa  slečny  Horové ; 
bylo  patrno,  že  mnoho  čte,  hlavně  nejnovější;  znala  i  cizí,  nejmladší, 
rojící  se  modernisty,  o  nichž  Hana  věděla  jen  jako  o  skupině,  jejíž 
jednotlivci   splývali  jí   v  jedno.    A  to  byla  zajisté  hanba,   že  splývali. 

Král  stále  revoltoval.  Nespokojenost  byla  jeho  živlem.  Začal  stu- 
dovat práva,  pak  přešel  k  filosofii,  a  teď  byl  zas  na  skoku.  K  medicíně. 
Chtěl  snad  všemi  fakultami  projít  a  nechat  pak  všeho. 

Hana  bezvolně  s  ním  sympatisovala.  Právě  jeho  těkavost  a  ne- 
spokojenost ji  zachytila.  Člověk  opravdu  nemůže  být  na  světě  hned 
tak  s  něčím  spokojen. 

Král  však  měl  ještě  to  neštěstí,  že  byl  vlastně  malířem,  ale  neměl 
talentu.  Tvořil  v  duchu  obrazy  a  byl  smuten,  že  je  neumí  na  plátno 
přenésti.  Takové  báječné  obrazy!  Hana  nevycítila  tu  ani  stínu  komičnosti. 

Na  druhém  večírku  přibyl  menšímu  kroužku  nový  člen,  právník 
Mareš.  Počal  se  bavit  s  gymnasistkou,  ale  jen  jako  se  bavíváme  s  každým 
hezkým,  mladým  děvčátkem,  jakoby  ani  nevěděl,  že  studuje,  třeba  teprve 
první  rok.  Gymnasistka  měla  krátké  vlasy,  které  si  však  zase  nechávala 
růst;    nevěděla  ještě,    na  čem    se  vlastně  ustálit,   jak  vystupovat  a  jak 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  401 

smýšlet;  tná-li  jevit  jakousi  pýchu  a  samostatnost,  či  naopak  skromnost; 
nebo  je  to  zcela  přirozené,  že  studuje  jako  hoch?  Pátrala  nesměle, 
nepřímými  otázkami  a  poznámkami  po  mínéní  Marešově.  Té  chvíle  byl 
jí  on  nejpovolanější  instancí;  od  něho  čekala  rozhodné  slovo,  jak  má 
nosit  vlasy  a  kterak  vystupovat;  ano,  zdálo  se  jí,  že  on  určí  jí  směr 
její  v  budoucnosti,  promluví-li  v  čas.  On  však  nechtěl  rozuměti.  Lichotil 
jí  a  pokořoval  ji  svou  nevážnou  galantnosti.  Odvrátila  se  od  něho 
rozmrzena  a  uražena. 

Mareš  popošel  k  Horové,  kterou  znal  z  universitních  přednášek, 
a  ptal  se  jí  se  zřejmým  úmyslem  parodovat  ji,  čtla-li  kritiku  v  posledních 
Rozhledech.  ^Ano,"  odpověděla  —  „a  pochutnala  si"  (oči  jí  labužnicky 
zasvitly,  posměchu  jeho  snad  ani  nevycítila).  Pak  rozhovořili  se  o  nějaké 
novince  literární.  Mareš  jí  ve  všem  odporoval.  Když  se  důkladně  po- 
hádali, řekla  Horová: 

„Ano,  zajímavé  je  to,  musím  si  to  také  přečíst.* 

„Vy  jste  to  nečtla?"  podivila  se  Hana. 

„Ne,  já  vůbec  skoro  nic  nečtu  mimo  kritiky.  Víte,  ty  různé  hlasy 
o  jednom  a  tomtéž,  vůbec  ten  tón  úsudkový,  rozbíravý  —  to  se  mi 
líbí.    Jinak  se  mi  málo  co  líbí  —  to  musí  být  —  dílo,  víte!" 

„Ale  pak  nemáte  vlastního  úsudku?" 

Mareš  poslouchal  s  lokty  o  kolena  opřenými,  pohoupával  se  na 
židli  a  smál  se,  pohlížeje  s  jedné  na  druhou. 

„Vlastní  úsudek?"  mluvila  Horová,  „o  ten  se  mí  ani  nejedná; 
mne  baví  různost  úsudků  cizích  —  a  ta  -  -  řekla  bych  .  .  .  pikantní 
příchuť  analyse;  posměšná,  pochybující,  opatrná  v  uznání  a  zdrženlivá 
v  nadšení  .  .  .  Konečně  i  svůj  úsudek  mohu  mít,  proč  ne?  Znám  své 
lidi,  vím,  čeho  který  dokáže,  a  že  pravdu  nemá  žádný  —  zkrátka, 
rozumím  jim  a  umím  si  z  nich  vybrat." 

„A  neujde  vám  nic  pozoruhodného?  Vždyf  jsou  věci  dobré,  které 
nedojdou  hned  pochopení  ...  A  kritikové  jsou  jen  lidé  .  .  .  Nejsou 
třeba  dnes  v  náladě,  článek  má  být  do  zítřka  hotov  .  .  .  nebo  jsou 
enthusiasti,  nebo  autorovi  známí  ...  Já  také  ráda  čtu  kritiky,  ale  — " 

Professor  Schwarz  počal  za  svým  listem  nepokojně  přesedávat. 
Teď  vyhlédl  a  zavolal   přes  stůl   na  Mareše:    „Co  pak  to  tam  máte?" 

Mareš  se  k  němu  nahnul:  „Ne,  mně  se  líbí,  jak  slečna  tamhle 
(ukázal  hlavou  na  Hanu)  otvírá  oči;  jak  se  diví." 

„Slečně  Horové?    Ano,  ovšem  ..." 

„Co,  , ovšem*!  Co  zas  máte,  jaké  ,ovšem*?"  obrátila  se  k  němu 
Horová  s  klidným  zasmáním;  bylo  zřejmo,  že  rozumí. 

Schwarz  také  jí  to  řekl.     „Proč  se  ptáte,  však  rozumíte." 

„Pořád  ještě  zdám  se  vám  takovým  originálem?" 

„Jen  se  smějte;  však  se  vám  to  taky  zdá;  a  lahodí  vám  toto 
vědomí,  nezapírejte.  Ale  věřte,  že  lépe  by  vám  slušelo  i  svědčilo, 
kdybyste  byla  trochu  všednější,  kdybyste  žila  více  citem  než  hlavou  — 
a  nebyla  taková  .  .  .  zvláštní  ..." 

„Zvláštní  .  .  .  dnes?  Milý  pane,  už  je  těžko  vynikat.  Těch  teprv 
je,  těch  nevšedních!    Těm  já  už  se  pranic  nepodivuji." 

Schwarz  opustil  svůj  koutek  a  přešel  k  Haně. 

27 


Digitized  by 


Google 


402  Helena  Noskova: 

,Vy  jste  jistě  rozumná  dívka  a  nedáte  se  tak  témi  knihami  for- 
movat, což?" 

„Inu  .  .  .  svou  slabost  mám  pro  ně  také." 

„Dobře,  ale  —  že  nevěříte  všemu,  co  čtete,  co  vám  třeba  jaksi 
imponuje?"  řekl  spíše  kladně  než  tázavě. 

Hana  neuměla  plouti  oním  lehkým  proudem  společenského  žvastu. 
Snažila  se  vždy  dle  nejlepšího  vědomí  a  svědomí  vypovídat,  důkladně, 
poctivě  vypovídat,  stále  jakoby  účty  skládala.  Tak  i  nyní,  zaražena, 
rozvažovala  o  pravém  smyslu  otázky  a  byla  v  rozpacích,  jak  vlastně 
má  odpovědět,  aby  mluvila  pravdu,  a  aby  její  pravda  měla  hlavu  a  patu 
a  nebyla  naivní,  nebo  příliš  zřejmá  .  .  . 

Proíessor  na  štěstí  na  její  odpověď  nečekal;  odpověděl  si  sám. 
(Viděl,  že  se  už  prozradil,  a  bylo  mu  volněji.    Rozpovídal  se.) 

„Sebe  musí  člověk  znát  a  sobě  věřit.  A  jako  žádný  dobrý  herec 
nesmí  procítit  a  vžít  se  ve  svou  roli,  nýbrž  hráti  jen  jako  pozorovatel 
a  šikovný  stavitel  svého  umění,  tak  i  kdo  čte,  musí  z  jisté  vzdálenosti . . . 
musí  zastati  svým  a  nedáti  se  vším  uchvátit." 

Horová  uchytla  se  podobenství  Schwarzova.  „Jak  jste  to  pravil? 
Dobrý  herec  že  nesmí  procítit  a  vžíti  se?  To  slyším  poprvé.  Myslila 
jsem  vždy,  že  naopak  — " 

„Dovolte,  slečno,  to  jste  jistě  slyšela  od  herců;  ti  se  tak  chlubí- 
vají  takovým  hlubokým  jímáním  své  hry;  snad  tomu  i  věří.  Ale  je  to 
nesmysl.  Marnivost  komediantská.  Vždyf  by  to  ani  dlouho  nevydrželi, 
jen  si  představte  —  Prosím,  takový  Hamlet  —  vždyf  by  ten  herec, 
který  by  se  tu  chtěl  „vžíti"  —  sám  musil  být  filosofem  —  nu,  a  to 
přec  nikdo  od  herce  nebude  žádat.  Herec  musí  se  jen  do  té  míry  ve 
svou  roli  vžíti,  aby  ji  správně  zadeklamoval  a  příslušnými  gesty  do- 
provázel. Jinak  může  —  musí  zůstati  tím,  čím  je:  povrchním,  primitivním 
člověkem,  bez  ducha  a  bez  svědomí,  ale  s  dobrým  žaludkem  a  zdravými 
plícemi;  prosím!" 

Hana  poslouchala,  vážná,  tichá,  o  každém  slovu  přemítající  a  o  důle- 
žitosti předmětu  svatě  přesvědčena. 

Horová  se  jen  lehce  usmívala;  a  když  professor  domluvil,  vpadla 
jeho  akcentem  i  gesty  (uměla  ho  znamenitě  napodobit): 

„Ano,  a  proto  i  člověk,  když  čte,  musí  zůstati  povrchní,  chytrou 
dušičkou  se  zdravým  žaludkem,  který  vše  spolkne,  a  s  tupými  tykadly, 
kterých  neomámí  nepohodlná  pravda,  která  —  atd.  Jen  vědět,  co  čteme 
a  deklamovat.    Prosím  — ?" 

Hana  ve  své  opravdovosti  ani  nepozorovala,  že  Horová  ironisuje. 
Schwarz  také  hned  nepochopil;  až  poslední  slova  jím  škubla.  Zamotal  si 
prsty  do  šfiůrky  u  skřipce  a  popleten  utekl  do  svého  úkrytu  pod  palmou. 

Horová  si  ho  už  nevšímala  a  bavila  se  vesele  s  Marešem.  Hana 
přemýšlela  o  slovech  Schwarzových:  „Sebe  musí  člověk  znát  a  sobě 
věfít."    Kdo  to  ale  může  —  ?    To  je  těžké.    Člověk  .  .  . 

Schwarz  zase  povstal  a  zas  k  ní  zamířil. 

Tu  však  vstoupila  sem  z  druhého  pokoje  Zdenka;  šla  ke  klavíru 
a  listujíc  v  notách  na  pultu  rozložených,  zakývala  na  sestru.  Hana  se 
přiblížila. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  403 

„Slečna  Šebestová  bude  zpívat,  doprovodíš  ji?  Vyhledej  Schu- 
manna.  Jak  pak  se  bavíš?  A  co  se  stalo  professorovi?  Myslila  jsem, 
že  jsou  s  Horovou  zas  dobří  ..."  —  „On  ji  má  rád  — ?"  —  „A  jak, 
ale  ona  se  mu  stále  vymyká  a  jen  ho  dráždí."  —  „Má  ráda  Mareše?"  — 
„I  ne,  proč?    Tak  sedni,  slečna  přichází." 

Hana  sedla  a  čekala.  Slečna  ještě  nepřicházela,  ba  nechtěla  vůbec 
zpívat,  že  nemá  pranic  nastudováno,  že  není  disponována  —  —  ne, 
ne,  ani  pomyšlení  — 

Všichni  věděli,  že  zpívat  bude.  Každá  salonní  umělkyně  se  dá 
nutit  a  prosit  a  jakživa  není  disponována,  nikdy  ničeho  nestuduje,  ale 
konečně  všecko  výborně  umí  a  zpívá  nejkrásněji,  i  když  nejvíce  chraptí. 

Půl  hodinky  se  slečna  Šebestová  zdráhala  a  veškeru  chválu  svého 
talentu  odmítala,  takže  ji  musili  chválit  tím  více,  až  do  únavy  a  do 
omrzení.  Teprve,  když  už  začali  ochabovat,  rychle  se  odhodlala  a  přešla 
ke  klavíru.    Jen  kdyby  nebyla  tak  strašně  indisponována  — 

Zpívala  hezky,  plným,  čistým  mezzosopránem.  Zdála  se  také  býti 
hned  jinou  bytostí.  Hana  se  divila,  jak  může  tak  hloupý  tvor  tak 
krásně  zpívat. 

Provázela  zpěvačku  akkordy,  lehce  a  tlumeně  plynoucími,  a  za- 
cházela při  tom  zrakem  ke  skupině  v  úhlu.  Zbyli  tam  jen  tři.  Horová 
s  Marešem,  před  nimi  stál  Hofman  a  rozkládal,  sekaje  nataženými  prsty 
do  vzduchu.  Professora  nebylo  vidět.  Ostatní  seskupili  se  kolem  klavíru. 

Po  zpěvu  vracela  se  Hana  ke  stolu  kolem  stojanu  s  knihami. 
Zastavila  se  před  nimi.  Nechtěla  rušit  trojici  u  stolu.  Jak  tak  stála 
s  rukama  složenýma  a  pohledem  upjatým  na  hřbety  knih,  přistoupil 
k  ní  Schwarz. 

Probouzely  v  něm  důvěru  a  sdílnost  její  tiché,  pozorující  oči. 
Vyhlédl  si  ji  za  důvěrnici  svou  a  za  přítelkyni  slečny  Horové;  zdálo 
se  mu,  že  by  mohla  vlivem  svým  dobře  na  Horovou  působit.  Ale 
dříve  chtěl  ji  ještě  lépe  vyzkoumat. 

„Ty  knihy!"  začal  a  hned  se  také  hájil:  „Nemyslete,  že  jsem  snad 
zpátečník,  probůh!  —  ale  tolik  je  jisto,  že  je  třeba  jisté  opatrnosti . . . 
je  tu  nepopiratelné  nebezpečí . . .  nemyslím  to  nijak  moralistně,  probůh, 
ne  —  Ale  prosím,  taková  mladá  duše,  vznětlivá  a  pro  vše  nové  předem 
už  zaujatá  ~  když  čte  tyhle  moderní  knihy  -^"  zvlnil  nervosně  obočí 
a  přerušil  se:   „Ale  pojďme  ke  stolu." 

Došli  tam.    Haně  tlouklo  srdce  jako  ve  škole  před  výstupem. 

„Co  vlastně  nazýváte  moderními  knihami?"  ptala  se,  „ty  módy 
se  dnes  tak  rychle  střídají,  já  se  v  nich  věru  nevyznám  — " 

„Ach,  tak  přísně  já  nerozlišuji  —  o  to  výslovně  nejnovější  se 
mi  nejedná.    Myslím  — " 

„Nu,  myslíte  — "  obrátila  se  k  němu  náhle  Horová,  jakoby  rázem 
chtěla  ukončit  nemilou  při,  „myslíte  Kreutzerovu  sonátu,  zkrátka." 

Jen  to  vyřkla,  vstal  Mareš  jako  uštknut  a  prchal  od  stolu.  Na 
druhý  konec  salonu,  těsně  ke  zdi  se  postavil  a  dal  se  do  prohlížení 
obrazů.    Ušklíbal  se  při  tom  zle. 

„Opakuju  vám  znova,"  mluvila  Horová,  „že  nijak  přesvědčena 
nejsem,  žádné  jistoty  nemám  — " 

27* 


Digitized  by 


Google 


404  Helena  Noskova: 

„Ale  pobouřena  jste,  vzruSena  —  a  to  je  právě  chyba.  Dříve  jste 
aspoň  měla  jistotu." 

„Nelituju  jí . . .  A  ostatně  —  jaké  pobouření . . .  Působila  na  mne, 
ovšem,  nedala  mi  klidně  přejíti ...  to  je  přece  přirozeno.  Viďte,  slečno," 
obrátila  se  k  Haně,  „že  i  na  vás  působila  — " 

„Ne  .  . .  to  právě  ne,  protože  ...  to  vše  jsem  měla  ze  sebe  .  .  . 
dříve  než  jsem  ji  čtla.  Byla  jsem  jen  překvapena  shodou  ..."  odpo- 
vídala Hana  mírným,  ztichlým  hlasem.  Schwarzovy  důvěry  a  naděje 
v  její  přispění  (porozuměla  mu)  bylo  jí  líto,  ale  pomoci  mu  nemohla. 

Odpověď  její  vyvolala  malou  sensaci.  Mareš,  neobraceje  se  od 
stěny,  zalomil  rukama.  Druzí  studentí  poposedli  a  zbystřili  pozornost . . . 
Problém!  Pozor  I  Doktor  si  odkašlal  a  chystal  přednášku  o  tolstoismu 
v  otázce  sexuelní  nebo  o  něčem  takovém. 

Schwarz  se  velice  rozčilil. 

„Ze  sebe!  Vy  že  jste  něco  takového  měla  ze  sebe!  To  není 
možno,  to  není,  zkrátka,  možno!" 

„Já  jsem  však  sonátu  skutečně  Čtla  později,"  vysvětlovala  Hana 
nevinně,  udivena  jeho  odporem. 

„Dobře,  dobře,  ale  něco  jste  přece  čtla  dříve,  ledaco  jste  také 
zaslechla,  mnoho  jste  přemýšlela  a  mudrovala  .  .  .  zkrátka,  ze  sebe 
nemohla  jste  nic  takového  mít  .  .  .  prostým  citem,  prostým  nazíráním 
nemohla  jste  k  tomu  dojít.  Ano,  to  je  právě  to . . .  prostota,  prostota! 
Ta  vám  schází  oběma,  o  to  vás  připravily  vaše  knihy  a  nepřirozené 
vývody  vašeho  filosofování.  Vy  samy,  přirozenou  cestou  srdce  nikdy 
byste  byly  k  těmto  koncům  došly.    Ale  ta  nešťastná  kultura!" 

To  zas  nesmírně  pobouřilo  Horovou.  Nešťastná  kultura  ...  ne- 
slýcháno! 

Jak  že  to  myslí?!  Co  tím  vlastně  chce  říci?  Staví  se  snad  dokonce 
proti  nejsvětějšímu  pokroku  —  či   co  to   má   ten  člověk   za  nápady!? 

Rozvinula  se  prudká  debata. 

Hana  chvíH  se  zájmem  poslouchala,  i  promluvila,  ale  náhle  umlkla, 
zaražena  vlastními  slovy  a  nespokojena,  že  se  prozradila,  nespokojena 
a  mrzuta  ze  všeho.  Takové  točení  v  kruhu  . . .  takové  zbytečné  akcento- 
vání věcí,  jež  se  rozumějí  samy  sebou . . .  spory  staré  a  nerozřešitelné  . . . 

Odšoupla  se  svou  židlí  dále  od  stolu.  Bylo  jí  zas  nevolno  —  zas 
cítila,  že  je  ve  společnosti,  kde  se  na  ni  dívají,  a  zas  nevěděla,  kam 
s  rukama,  a  zas  se  bála,  aby  se  nikdo  nenutil  ji  bavit  .  .  .  Dobře,  že 
mají  tu  debatu. 

Pozorovala  je.  Mluvili  všichni  skoro  současně.  Rozčilovali  se, 
hádali  se.  Horová  s  pozdviženým  obočím  hleděla  před  sebe,  mluvila 
klidně  a  ostře  a  tvářila  se  netečně. 

Mareš  pořád  stál  u  zdi  a  klepal  nervosně  špičkou  boty.  Konečně 
se  prudce  obrátil  a  přiběhl  ke  stolu  se  sepjatýma  rukama,  prose  úpěnlivě, 
aby  už  ke  všem  všudy  přestali! 

„Co  pak  necítíte,  jak  je  to  protivné?  Ty,  příteli,  nech  toho,  a  pojďme 
raději  tancovat.    V  saloně  už  se  taky  chystají  — " 

„Co  já,  já?    Já  přece  sonátu  nehájím!"  ohrazoval  se  Schwarz. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  405 

„No  to  by  tak  ještě  scházelo  I  Ne,  prosím  těl  Zatančme  si  raději! 
Slečno  Hano,  poručte  vynést  z  nějakého  zadního  pokoje  stoly  a  židle, 
tak  se  to  přece  dělá  —  ** 

U  piana  seděl  mladičký  konservatorista  s  útlým,  dětským  obličejem 
a  ženským  účesem  (měl  dlouhé  vlasy  uprostřed  rozčísnuté  a  kolem  Čela 
přes  uši  splývající);  —  chvílemi  pohrával  motivy  z  Griega.  Hladil  klá- 
vesy vláčnými  pohyby  dlouhých,  kostnatých  prstů,  soukal  tóny  a  dusil 
je  v  šepot,  stiskuje  levou  část  pedálu. 

Schwarz  zakýval  na  něho,  aby  hrál  silněji  a  něco  k  tanci. 

„Ano,  ten  vám  bude  hrát  k  tančil"  posmívala  se  Horová  zhrublým 
hlasem,  „kdo  hraje  Griega,  jiného  vůbec  nic  nehraje!" 

Konservatorista  se  začervenal  a  okamžitě  přestal. 

Uprázdnéna  jídelna;  všichni  se  tam  hrnuli.  Horová  s  Marešem 
první.    Rozmar  se  jí  vrátil.    Tančila  ráda,  a  bylo  jí  jedno,  s  kým. 

V  saloně  zůstali  jen  pianista  a  Schwarz  s  Hanou. 

Pianista  sedčl  volně  vzpřímen,  netrhaje  tělem,  s  hlavou  nazad 
nachýlenou.  Hleděl  přes  klavír  před  se,  naslouchaje  zálibně  své  hře, 
jakoby  sám  ani  nehrál,  ale  poslouchal  výkon  cizí.  Hrál  valčík.  Ruce 
jeho  zas  jen  hladily  a  soukaly  zvuky,  prsty  měl  skoro  stále  sevřeny, 
ani  při  fortissimu  neporušil  klidné  grácie  své  hry  a  měkkých  linií  těla 
i  rukou. 

Hanou  zachvěly  hovorné  a  lichotivé  íy  zvuky  jako  probuzená  před- 
stava čehosi  dávno  minulého  a  sotva  zažitého,  spíše  jen  zatušeného .  . . 

« Nechcete  si  také  zatančit?"  ptal  se  jí  Schwarz,  hledě  otevřenými 
dveřmi  do  pokoje,  kde  se  tančilo. 

„Ne,  počkejte  ..."  usmála  se;  věděla,  že  čeká  na  Horovou,  že 
s  ní  by  rád  tančil. 

„Hleďte,  jak  je  to  krásné,"  mluvil  roznícen,  ukazuje  jí  do  šumu 
a  veselí,  které  vířilo  v  jasu  pokoje  sytými  barvami  životní  radosti. 
„Řekněte  sama,  není  to  krásné?"  (Vyslovoval  obě  slabiky  táhle  a  něžně) 

„Taková  prostá,  přirozená  rozkoš mládí  —  život  tu  jásá,  kypí  — 

netají  se,  nemoří  odpíráním není  to  krásné?  Jen  pozorujte  ty  tváře 

zardělé,  ty  oči  smějící  se,  spokojené  —  ti  lidé  jsou  šťastni,  šťastnil 
Nechápu,  jak  možno  něco  takového  neuznávat,  necítit . . .  vždyť  život, 
život ..."    Udýchal  se  a  škubal  skřipcem. 

Pianista  hrál  stále  tišeji.  Teď  stlumil  hru  na  pouhý  dech,  který 
tančící  už  neslyšeli,  ale  roztočeni,  točili  se  stále  a  volali,  aby  hrál  dále. 

Do  salonu  vrátil  se  Mareš  s  Horovou;  žádali  pianistu  o  nějaký 
tanec  řadový.    Počal  hrát  čtverylku  operních  melodií. 

Páry  se  řadily.  Schwarz  požádal  Horovou  a  odešel  s  ní  do  jídelny. 

Starý  plesový  výbor  pobíhal  tam  splašeně  se  svou  dámou  a  sháněl 
všem  protějšky.  Byl  zvolen  za  arranžera  a  počínal  si  jako  na  plesích, 
lítal,  potil  se,  vykřikoval  své  rozkazy;  byl  to  jeden  z  oněch  podivu- 
hodných typů  společenských,  který  jakživ  dle  své  chuti  se  nepobaví, 
jen  o  zábavu  druhých  se  stará,  dá  se  tahat  sem  tam  za  kabát  —  „za- 
opatřte  mi  kolonu,  příteli;  představte  mé  sestře  několik  pánů;  seznamte 
mne  s  tou  a  tou;  potřebuji  protějšek,  sežeřite  mi  jej!"  —  a  výbor  se 
kloní  a  shání,  co  si  kdo  objedná,  nečekaje  ani  díků. 


Digitized  by 


Google 


406  Helena  Noskova: 

Páry  vyšly  proti  sobě  drobnými,  šoupavými  kroky;  bylo  málo 
místa,  ale  tím  více  smíchu.  Při  přecházení  na  druhou  stranu  a  průpletu 
tíseň  rostla,  dámy  vázly  uprostřed  a  výskaly,  jakoby  jim  šlo  o  život. 
Při  zákroku  vybočili  ze  svých  řad,  popletli  se  jedni  s  druhými  a  ne- 
věděli, kam  patří.  Arranžér  trhal  sebou  zoufale  a  křičel  tak  silně,  jakoby 
hořelo,  a  on  chtěl  zabránit  panice. 

„Páry  proti  hudbě!    Pozor,  prosím!" 

Mareš,  jenž  zůstal  v  saloně,  postoupil  teď  k  Haně.  Seděla  v  kou- 
tečku  pohovky,  skoro  jí  vidět  nebylo,  jak  se  choulila,  jak  byla  ticha 
a  nepatrná  ve  svých  vlněných  šatech  temněmodrých,  s  vysokým,  pevným 
límečkem  a  v  středověkých  rukávech,  které  jí  kryly  ruku  až  k  prstům.  Jen 
mladičký,  svěží  obličej  a  jen  ty  prsty  bělaly  se  v  stinném  úhlu  pokoje. 

Stanul  těsně  před  ní.  Že  byla  už  v  koutku,  nemohla  couvnout. 
Byl  veliký,  tenký  a  shlížel  k  ní  dolů  upřeně,  až  jí  bylo  nevolno.  Co 
pak  jí  chce?    Z  čeho  ji  bude  zkoušet? 

„Vy  netančíte,  slečno?" 

„Někdy  .  .  .  musí-Ii  to  být  .  .  ." 

„Nerada  či  ze  zásady?" 

(„Ze  zásady"  řekl  s  posměšným  důrazem.  Ale  ona  toho  nepostřehla.) 

Vzhlédla  k  němu  s  bázní;  myslí,  že  ji  musí  bavit? 

Opakoval  s  veselou  zvědavostí:    „Nerada  či  — " 

Nevycházela  z  rozpaků.    Bylo  jí  stále  hůř. 

Ráda  tančila,  což  o  to.  Asi  jako  Horová.  Ale  nevěděla,  jak  vlastně 
o  tanci  „soudit".    A  to  byla  ta  úzkost,  nebo  soudit  se  přece  musí! 

Někdy  se  jí  zdálo,  že  tanec  je  nehezké,  nemravné  a  nemoderní 
počínání;  byl  jí  směšný  a  hrozný  pohled  na  spocené  a  ze  všech  sil 
třeštící  párky,  vzpomněla-li  si  na  derviše  a  Indiány  a  jiné  příklady 
z  kulturní  historie,  ze  které  měla  vždycky  „výbornou".  Jindy . .  .  hlavně, 
když  sama  tančila  a  k  filosofickým  rozborům  nebylo  právě  nálady,  cítila 
jen  prostou,  zdravou  rozkoš  dětskou  . . .  skoro  jako  při  cvičení  v  Sokole. 
Jen  tak,  že  jí  srdce  o  poznání  veseleji  tlouklo,  byl-li  tanečník  hezký 
a  chytrý  hoch  .  .  .  Proč  však  o  poznání  veseleji  tlouklo?  Neznamenalo 
to  něco?  Byla  opravdu,  opravdu  rozkoš  její  tak  dětská,  jak  ji  cítila? 
Jmenuje  se  opravdu  Hana  Malá,  a  jest  hlava  na  její  ramenou  její  hlavou? 
Schoppenhauer,  totiž  Strindberg  .  .  .  Avšak  je  čas  odpovědít  Marešovi. 

Odpověděla:  „Dnes  se  mi  tanec  líbí,  a  ráda  tančím  .  . .  Ale  nevím, 
jak  budu  soudit  zítra  —  a  jesth  — " 

„Ach,  zítra,  zítra  ..."  usmál  se  on,  přivíraje  oči  jako  před  ne- 
smírnou dálkou. 

Pak,  vzhlížeje  k  ní  se  strany,  vyptával  se: 

„Znáte  dlouho  slečnu  Horovou?    Ne?    Jak  se  vám  líbí?" 

„Moc  se  mi  líbí,  jenže  nevím,  rozu  — " 

„Líbí?  Ale  jděte!  Ona  je  protivná.  Nemluvte  s  ní  raději.  Kdybyste 
věděla,  jak  je  to  směšné,  když  dívka  —  taková  hezká  dívka  jako  ona  — 
chová  se  takhle.  —  , Stavíte  se  snad  dokonce  proti  pokroku?*  —  Ha! 
Ne,  dejte  pokoj.  Teď,  když  tančí  a  nemluví,  je  milá,  je  půvabná.  Ale 
jak  se  dostane  k  té  zatracené  sonátě  nebo  k  něčemu  takovému,  je  hrozná. 
Já  nemám  rád  doktorky." 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  407 

„Tak  máte  rád  hloupé  —  ?!« 

Hana  rozevřela  oči  tak  ohromeně,  a  hlas  její  zněl  tak  ulekaně,  že 
se  .Mareš  hlasitě  rozesmál  a  nebyl  k  utišení. 

Pak,  pohlížeje  na  ni  lesklýma  očima,  řekl: 

„Vy  jste  milá  —I" 

Začervenala  se  a  rozpačitě  přikrčila.  Proč  se  jí  směje,  a  proč  se 
mu  líbí?  Mluvili  teď  přece  o  něčem  jiném.  Ano,  on  má  rád  hloupé, 
to  je  patrno.    Vyjádřila  se  trochu  naivně,  a  jemu  se  to  líbí. 

Protivný.    Nebude  s  ním  už  mluvit.    Co  si  o  ní  myslí? 

Když  se  konečně  dosti  nasmál,  přisedl  si  k  ní  na  pohovku  a  do- 
mlouval, aby  se  nedurdila,  že  ne,  že  nemá  rád  hloupé,  dokonce  ne  . . . 
Ona  mu  nerozumí  .  .  .  Hloupá,  chytrá  —  co  je  to?  To  přece  není 
neučená  a  učená.  To  není  nestudující  a  studentka  I  Jakoby  nebylo  stu- 
dovaných hlupáků  a  — 

„Já  rozumím!"  přerušila  ho  nevrle.  Poučuje  ji  tu  jako  právě  ne- 
studovanou a  hloupou  k  tomu. 

„Nerozumíte  I  Ne  a  ne  I"  řekl  jí  do  očí.  „To  není  tak  prosté.  Řekl 
jsem,  že  nemám  rád  doktorky,  a  vy  mi  na  to  ,tak  máte  rád  hloupé*  — 
dovolte,  to  není  porozumění.  Dejte  si  mne  do  klatby,  pro  mne  —  I  — 
ale  já  opakuju,  že  doktorky  rád  nemám.  KoUegyně  je  totéž  co  kollega 
a  ne  žena!  Ostatně,  to  je  také  v  pořádku,  ne?  To  vy  přece  chcete! 
Abychom  na  vás,  studující,  hleděli  kollegialníma  očima,  ne  očima  muže! 
Také  by  se  to  po  čertech  špatně  studovalo  vedle. . .  no,  třeba  vedle  vás!" 

Odsedla  znepokojena.  Řekl  to  tišeji  a  byl  tak  vesel .  .  .  Nevěděla, 
je-li  to  galantní  fráse  nebo  vyznání.  Nevěděla,  je-li  ještě  něco  mezi 
frasí  a  vyznáním  .  .  . 

On  se  pokorně  přiklonil. 

„Odpusťte  . . .  Jaká  jste  vážná! . . ,  S  Horovou  rozhodně  nemluvte, 
prosím  vás  ..." 

„Proč  prosíte?" 

„Proč  .  .  .?    I  na  to  musím  odpovědět?" 

„Ne,  ne  .  .  .  já  .  .  ." 

„Vy  jste  vážná!    Bože,  vy  jste  vážná!" 

Přišlo  jí  k  smíchu,  s  jakým  úžasem  říkal,  že  je  vážná  .  .  . 

„Učená?"  ptala  se. 

„Ne,  to  ne,  učená  ani  trochu,  bohudíky." 

Mluvil  spíše  k  sobě  a  bedlivě  ji  pozoroval.  Přímo  si  ji  prohlížel. 
Vlasy,  tvář,  šaty,  ruce  v  klíně  složené  .  .  .    Měřil  ji  a  prohlížel. 

„Nečtěte  všecko!"  řekl  náhle.  „Jsou  knihy,  které  nutno  žít  a  pak 
teprve  číst.  Co  pak  je  to  plátno,  svůj  díl  si  každý  musí  odžíti,  v  mládí 
odžíti  .  .  .  Schwarz  má  pravdu,  jen  ty  knihy  jsou  to,  nic  jiného.  Ve 
vás  to  nežije,  nemůže  žíti,  vy  samy  to  jednou  poznáte,  prohlédnete." 

„Ale  prostota  — ?  Té  je  přece  především  třeba  -  a  té  už  nemáme. 
A  zpět  nemůžeme,  nechceme." 

„Pokrokářky,  ovšem!"  smál  se  neuctivě,  „ale  vy  se  přesvědčíte, 
vy  jistě.    A  možná,  že  i  Horová.    Čert  ví." 

,Co  pak,  o  čem  se  přesvědčíme?" 

Usmál  se  záhadně. 


Digitized  by 


Google 


408  Helena  Noskova:  Prosté  srdce. 

„Schwarz  je  příjemný  člověk,  ale  ne  pro  ni.  Její  chladnost  je 
patrně  chladnost  k  němu,  ne  k  životu." 

V  jídelně  bylo  po  čtverylce.  Horová  přicházela  se  Schwarzem; 
uřícena,  rozjařena.    Nebyla  si  podobna. 

Mareš  upozornil  Hanu.  „No,  není  takhle  hezčí  a  milejší,  nesluší 
jí  to  lépe  než  exaktní  věda?" 

„i^ekněte  mi  ještě  .  .  .  proč  vás  ta  nešťastná  sonáta  vlastně  tak 
rozčilila?" 

„Protože  ...  je  to  beztaktnost,  ano,  jakási  beztaktnost  srdce  .  .  . 
Já  nevím  ...  ale  mně  se  to  zdá  být  hrozně  nevkusné  a  nejemné  .  .  . 
tak  příliš  vědecky  a  tak  veřejně ...  Já  jsem  pro  vyjadřování  výhradně 
básnické  v  tomto  punkte  ...  Vy  mi  nerozumíte.  Vy  jste  neměla  .  .  . 
no,  nedívejte  se  tak  na  mne  I  .  .  .  neměla  nikoho  ještě  ráda,  viďte.  Vy 
nerozumíte  ..." 

A  odvrátil  se  od  ní  rozpačitý,  červený.  Hleděla  udiveně  ...  ne- 
rozuměla vskutku. 


Večírky  u  Dušků  brzo  přestaly. 

Záhy  z  jara  odjela  Zdenka  na  venkov,  k  rodičům  svého  muže, 
prozatím  sama.    Churavěla.    Muž  a  matka  ji  často  navštěvovali. 

Haně  nezbývalo  času,  měla  mnoho  učení.  A  byla  by  si  k  sestře 
ráda  zajela;  stýskalo  se  jí  po  ní  více  než  v  prvních  dnech  jejího  provdání 
a  více  než  po  matce. 

Dávno  vycítila,  že  má  matka  Zdenku  radši  než  ji,  třeba  že  v  ničem 
ji  nezkracovala,  a  byla  stejné  vlídná  k  oběma.  Ale  se  Zdenkou  lépe  se 
shodovala,  Zdenka  uměla  své  přesvědčení  aspoň  zdánlivě  vůli  matčině 
podříditi,  uměla  zamlčeti,  čím  byly  si  vzdáleny,  takže  nikdy  ke  sporům 
nedošlo. 

Hana  se  matce  vymykala;  šla  si  svou  cestou  a  byla  v  očích  hodné, 
pohodlné  a  s  dobrým  svým  bydlem  spokojené  dámy  čímsi  podivným, 
nepochopitelným,  cizím.  Ptávala  se  někdy  samy  sebe:  „Kde  jsem  k  tomu 
dítěti  přišla?    Jak  to  možno,  že  je  to  moje  dcera?" 

Hana  bývala  po  odjezdu  sestřině  často  jako  bez  domova.  Matka 
zdržela  se  u  Zdenky  vždy  několik  dní;  Hana  s  otcem  chodili  do  hostince 
na  oběd,  doma  se  skoro  ani  nezdrželi,  jen  co  přespali.  Bylo  tam  prázdno 
bez  šukání  matčina.  Její  pruhovaná  kuchyňská  zástěra  smutně  visela 
na  dveřích  u  špižírny.  Malý  se  zlobíval,  že  vyjde  z  pořádku,  že  mu 
hospodská  strava  škodí  —  a  vůbec,  co  je  to  za  způsob,  ta  naše  máti 
nemá  žádný  rozum ;  Hana  mlčela.  Připravovala  se  takto  aspoň  na  svou 
budoucnost,  měla  příležitost  zvykat.  Bude  jednou  také  tak  sama,  bez 
rodiny  a  bez  domácnosti.  Její  rodinou  budou  cizí  děti,  a  její  domácností 

školní    síň  .  .  .1  (Dokončení.) 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel  VÁCLAV  ČECH. 

Majitel  a  nakladatel  VLADIMÍR  ČECH.  —  Tiskem  ALOISA  WIESNERA. 

V  PRAZE  1902. 


Digitized  by 


Google 


KNIHA  XLIX. 


ŘÍJEN. 


SEŠIT  IV. 


ALFRED  DE  VIGNY: 

Z  knihy:  Osudy. 

Překlady  Jaroslava  Vrchlického. 


DIVOŠKA. 
I. 

Vy,  Samoty,  jež  Búh  pro  Nový  stvořil  svět, 
pralesy  pannenské,  v  jichž  kleneb  hustou  snět 
noc  věčná  zapadla,  pod  kterou  slunce  žhoucí 
dva  pouze  chvějící  se  paprsky  má  skvoucí; 
(neb  západ  může  jen  a  můž  jen  paprsk  zory 
se  šikmo  svézti  v  stín  u  paty  sykomory). 
Pro  koho  cypřiše  vzdech  vysílají  v  stíny? 
Pro  koho  stlumily  sept  lesklé,  svěží  třtiny? 
Na  čí  krok  čekáte,  by  vaše  zhnětl  nivy 
a  který  vlastí  svou  kdys  zval  vás  národ  divý? 
Zda  velkých  jedlí  sbor  tak  svěží  a  tak  mlád 
i  zde  vyrůstá  též  ze  změti  lebek  snad? 
Zda  naše  povzdechy  z  urn  oněch  pocházejí, 
pod  krokem  zemdleným  jež  v  Indii  se  chvějí? 
Či  onen  pouští  ruch  ve  pláních,  jež  se  tiší, 
je  vzdechem  posledním  ztracených,  mrtvých  říší? 
Noc  naše  tmavá  jest,  zní  pouze  větrů  hles, 
a  celou  přírodu  spjal  cizí,  velký  děs. 
Do  smrků  dutiny,  kde  jaký  pták  byl,  vlít, 
a  všecka  zvířata  se  zavírají  v  klid 
pod  kůrou,  pod  mechem,  neb  mezi  kořeny 
a  v  sterých  pahýlech,  jež  v  prsf  jsou  vnořeny. 


28 


Digitized  by 


Google 


410  Jaroslav  Vrchlický: 

Bouř  z  dálky  duní  již,  a  celý  hvozd  se  kloní, 

a  velké  krůpěje  již  černavý  mrak  roní, 

boj  velký  chystá  se  a  útok  divoký, 

jejž  s  žhavou  oblohou  hvozd  svede  hluboký. 


II. 


Kdo  hledá  cestu  si  v  tom  hvozdě?    S  zimnici 
ve  tváři  divoSka  to  kráčí  bloudící, 
je  bledá,  u  prsů  jí  pláče  slabé  dítě. 
Po  sosně  skácené  jak  přes  most  spěla  hbitě 
a  druhou  rukou  tíž  na  zádech  tiskla  k  sobě, 
jak  toulec  visí  tam  jí  v  houni  druhé  robě. 
Má  vůli,  mladá  je  a  hrdě  krok  svůj  nese, 
v  své  říze  kosmaté  však  dál  se  celá  třese, 
nad  dětmi  prostírá  houň  řásnou,  kterou  v  boji 
i  míru  za  šat  si  anebo  lože  strojí. 
Když  byla  dlouho  již  patřila  do  trávy, 
ve  stvolech  hledajíc  sled  nohy  těkavý 
neb  jemném  na  písku  všech  lesních  zřídel  hojných, 
teď  stojí,  pátrajíc,  žeh  v  očích  nepokojných, 
po  které  cestě  as  a  kterým  listím  hus^m 
se  Rudoch  v  útěk  dal,  jenž  zvyk  již  bojům  pustým. 
A  bloudící  jak  rys,  jenž  hlad  má,  prchá  z  ticha, 
po  stopě  divocha  jdouc,  výdech  jeho  čichá, 
syn  téhož  kmene  on,  Indián  rovněž  byl, 
rod  jehož  její  rod  z  msty  kruté  povraždil. 
Naslouchá,  patří  kol  a  pochod  Huronů 
čenichá  na  mechu  i  větví  ve  sklonu. 
Křik  dálný  děsí  ji,  a  ve  hvozd  zelený 
se  vrhá  průsekem,  jenž  nově  mýtěný, 
víf,  že  tu  běloši,  af  ohněm,  železem 
ty  lesy  kácejí,  jež  sám  Bůh  našil  v  zem, 
že  v  dálku  šíříce  žár,  jímž  vše  zvápení, 
by  mohli  orati,  vše  sžehli  v  plameni, 
strom,  houští,  křoviny,  kterými  tekla  řeka. 
Ti  Angličané  teď,  jichž  hrozí  se  a  leká, 
jsou  pány  okolí  a  Osage  neurvalý 
jich  vyhledává  krb,  by  přístřeší  mu  dali. 


IlI. 


I  vstoupí  v  aleji,  pozornost  její  jímá 
plot  parku;  od  něho  jde  cesta  volná,  přímá 
až  k  domu,  vystavěn  jenž  v  anglickém  jest  slohu,, 
kam  vbité  dřevo  jest  do  cihel  v  každém  rohu, 


i 

Digitized  by  *   ~'  "  »•■.«-- 


/Google 


Alfred  de  Vigny:  Z  knihy:  Osudy.  411 

kde  střecha  dvojitém  se  ve  hřebenu  tají, 
zkad  uhlí  se  všech  stran  se  kouře  pozvedají; 
vše  zdravé,  zavřené,  kde  zářící  a  bílá 
se  v  chladný  pořádek  čistota  pojí  milá. 
Uzavřen  cizinci  dnes  dům  se  otevírá, 
jak  kiosk  lehounký  a  pevný  jak  věž  zírá. 
U  dveří  zaštěká  Novofoundlandský  pes, 
a  plaché  čeledi  se  mihne  kolem  směs, 
ve  tichém  pospěchu  po  domácí  své  práci 
s  talíři  po  schodech  se  mnohý  lokaj  ztrácí. 
Dvě  dívky  šesti  let,  naivní  pohled  mají, 
na  nahá  ramínka  si  pentle  připínají; 
jak  uzří  divošku,  k  ní  běží  a  jí  kynou, 
ji  uvádějí  dál  alejí  parku  stinnou, 
kde  rukou  obojí  trám  příčný  otevřely 
a  k  bledé  cizince,  tvář  hladíce  jí,  děly: 
„Máš  z  azalejí  snad  ty  krásné  šperky  různé? 
Či  mokasíny  též  tak  měkké  k  chůzi  luzné, 
že  jiná  matce  již  se  nezdá  obuv  dobrá, 
bez  jedné  trhliny  máš  celou  kůži  bobra? 
Prodáváš  kokosy  a  těsto  z  kukuřice? 
Ó,  věř,  chleb  anglický  nechutná  lip  a  více! 
Dnes  štědrý  večer  jest,  a  den  ten  každý  světí, 
je  bible  na  stole  v  ten  velký  svátek  dětí, 
již  sestry  s  maminkou  si  sedly  k  varhanám, 
u  dveří  bratr  jest,  v  hovorně  otec  sám." 

Divoška  hledí  kol,  mlčky  se  pousmívá, 
na  Londýnský  ten  dům  se  v  žasu  smutném  dívá, 
jejž  zhoubná  vichřice  do  lesů  vnesla  sem, 
kde  dříve  hamak  jen  v  svém  kyvu  zčeřil  zem. 
Dál  vešla  rozhodně  s  pohledem  klidným  v  síně, 
s  nímž  jiný  porovnán  jest  pohled  otrokyně. 

Hovorna  do  kořán  a  pulpit  v  středu.    S  klidem 
ve  Bibli  otec  čte  všem  této  farmy  lidem, 
choť  s  dětmi  vzpřímená  ve  naslouchání  stoji, 
dál  daňků  lovci  jsou,  jichž  Huroni  se  bojí, 
pak  hvozdů  dřevaři  a  lovci  buvolů 
a  čeleď  domu  vše  s  dělníky  pospolu. 

Pán  mladý,  plavý  jest,  šat  černý  má  a  vzhledu 
jest  vážně  přísného,  jímž  ctěn  jest  ve  svých  středu, 
jest  zdejší,  Angličan,  protestant,  nomad  k  tomu, 
a  knihou  jedinou  kněz  vládne  svého  domu. 
A  všady  kdokoli  na  chvilku  beseduje, 
o  každé  otázce  jak  papež  rozhoduje. 

28* 


Digitized  by 


Google 


412  Jaroslav  Vrchlický: 

On  bez  oltáře  jest,  rodina  věří  jemu, 
kněz,  otec  zároveň  zde  slouží  Bohu  svému. 

Ten,  který  vládne  zde  a  pyšným  dost  je  pánem, 
ve  vlastním  domě  svém  být  nechtěl  puritanem, 
zrak  najde  zrcadlo  na  ocelu,  jenž  zhněď, 
a  ruka  ohmatá  nábytek  s  lakem  hned, 
však  na  zdi  obrazů  nenajdeš  krajin  luzných, 
ni  velkých  mudrců  ni  vojevůdců  různých. 
Jen  pod  sklem  z  křišťálu,  jež  černý  festón  spjal, 
s  desíti  slůvky  list,  jejž  Washington  kdys  psal; 
pár  na  polici  knih,  jich  Shakespeare  začal  řadu, 
(na  dvojím  Anglie  ti  břehu  mají  vládu 
a  v  rohu  čekají,  jich  roucho  v  světle  hraje, 
na  četbu  večera  a  na  hodinu  čaje). 
Vše  připraveno  jest,  jak  být  má  v  počest  Bohu. 
Tu  paní,  sedící  ve  výklenku  až  v  rohu, 
s  úsměvem  andělským  a  luzným  rukou  mává, 
by  oči  sklonily,  znamení  dítkám  dává. 


IV. 


V  střed  síně  divoška  tu  předstoupila  blíž. 
„Buď  zdráv,  já  sama  jsem  a  žena,  pane,  slyš, 
jdu  prosit,  asyl  mi  v  svém  domě  vlídně  přej, 
mé  obě  děti  vem,  je  do  vězení  dej, 
af  otrokyní  jsem  tvých  dětí,  dívek  bílých, 
víc  kmene  nemám  již,  z  posledních  větví  zbylých 
vše  mrtvo.    Huroni  dnes  v  noci  skalpovali 
mé  bratry,  ni  můj  muž  se  neuchránil  v  dáli, 
zdi  kolem  v  popelu  s  prérií  celou  leží, 
své  děti  jedině  jsem  zachovala  v  řeži, 
víc  nemám  hamaku  a  nemám  kukuřice 
a  nemám  příbuzných  a  nemám  vlasti  více." 
To  praví  bez  pláče  a  u  prahu  si  sedne 
a  pevný  svůj  hlas  víc  k  hovoru  nepozvedne. 

Pán  domu  s  pohledem,  v  němž  lidskosti  ducn  plál, 
své  ženě  ruku  stisk*  a  něco  se  jí  ptal. 
„Má  sestro,"  pravil  pak,  „vstup  mojí  do  rodiny, 
víc  otců  nemáš,  tys  všech  slední,  bez  vší  viny; 
tě  krov  můj  hostinný  v  své  vítá  rodině, 
ať  rostou  děti  tvé  v  mých  středu  nevině. 
U  nás  se  naučí,  jak  zem  je  malá  v  práci, 
těm,  kteří  slouží  jí,  dědičné  právo  vrací, 
kdo  rukou  mozolnou  se  její  hroudy  drží. 
Kain,  rolník  z  písma,  zde  odměnu  svoji  strží. 


Digitized  by 


Google 


Alfred  de  Vigny:  Z  knihy:  Osudy.  413 

co  lovec  Ábel  zří,  jak  v  prázdných  lesích  kdes 

rod  jeho  vyhublý  se  toulá,  aby  kles, 

jak  vlci  ztracení,  kteří  se  spolu  rvou 

a  vztekem  slepí  jsou,  ve  hladu,  noční  tmou, 

bez  cíle,  divá  zvěř,  bez  duše,  řádu,  jména, 

že  Prací  pohrdli,  že  bezcenná  jim  Žena. 

Ó,  plémě  Rudochů!    Co  učinil  váš  kmen? 
HrucT  vaši  domu  vzduch  již  těsný  dusil  jen, 
mír,  zákon,  pořádek  plnily  záštím  vás, 
i  v  městech  zjařmených  národů  svatý  svaz 
tak  sevřely  nás  víc  v  rostoucí  stále  kruhy; 
teď  zákon  tíží  vás,  je  neúprosný,  tuhý, 
toť  zákon  Evropy,  jsou  těžká  jeho  slova, 
však  božský  jeho  kruh  v  svém  centru  Právo  chová, 
hold  moří  dvojích  těch,  jež  nese  v  každém  pásu, 
v  rozvoji  pomalém  tu  slavnou  jeho  krásu. 
Jak  moudrá  víla  ta  v  okružnou  pouť  se  dává 
a  všady  v  kroku  svém  stát  volný  zanechává, 
jak  město  založí,  dí  hrdá  k  lidem  všem: 
„Vy  Zákon  zvete  mne,  a  Svoboda  já  jsem!" 
Na  srázu  strmých  hor,  na  stráních  vršků  všech, 
od  Louisiany  dál,  Karolin  obou  břeh 
ji  rád  má,  Evropan  ji  zná,  rád  zří,  jak  vlaje 
jí  čapka  frygická  i  s  kopím  v  šíré  kraje, 
ta  čapka  fiygická,  k  níž  ve  spolku  se  věsí 
mohutná  sekera  mýtící  kol  vše  lesy. 
Já,  prostý  průkopník,  rozumu  jménem  jsem 
tu  píku  zabodnul  u  drnu  svého  v  zem, 
já  v  hvozdů  neznámých  jsem  nehostinný  střed 
tou  pádnou  sekerou  v  dál  šíré  cesty  ved. 
Mé  děti,  po  nich  pak  jich  děti,  celý  rod 
ten  zbytek  porazí  již  jako  o  závod, 
a  země,  kde  já  dlím,  jich  bude  zemí  zas. 
Zákona  svatého  to  bude  hlavní  ráz, 
že  velké  Přírody  nám  hlasy  přetlumočí. 
K  mým  dětem,  sestro  má,  své  něžné  obrať  oči 
i  k  hnědým  prsům  svým.    Hleď,  zda-li  pouze  žití 
tam  tobě  tryská  jen  —  lze  spokojenu  býti, 
když  zdraví  jedině  ti  v  skráni  zahoří, 
čím  plný  matky  prs  ku  děcku  hovoří, 
co  svatý  praví  zdroj,  jenž  z  modrých  žilek  stéká, 
co  praví  k  dítěti  vše  čisté  kapky  mléka, 
co  srdce  bušící,  jež  proudy  dál  je  žene? 
Ach,  ňadra,  srdce  dí  v  stesk  božský  roztoužené, 
v  němž  láska  s  bolestí  se  na  vzdychání  pojí 
ku  dásním  dítěte,  když  hledá  matku  svoji. 
Má  duše,  moje  krev,  můj  život  jen  tvým  sluje. 


Digitized  by 


Google 


414  Jaroslav  Vrchlický: 

ze  srdce  matky  mé  k  dnu  tvého  sestupuje, 
mnou  darmo  neprošla,  a  cudné  prsy  moje 
jen  síta  byly,  tkáň  pro  mateřské  ty  zdroje, 
tak  vše,  co  bylo  mým,  buď  tvé,  buď  tobě  dáno." 

V  to  Angličanka  dí,  jej  přerušujíc:  ,Anol* 
„Ba  ano  I"  divoška  též  vzdychla  a  prs  tuhý 
a  hnědý  skýtajíc  dítěti,  hošík  druhý 
co  páže  obojí  ku  matce  vzpínal  své. 

„Nuž,  hostem  naším  buď  a  žij  v  rodině  zde  I" 
dál  pravil  domu  pán,   „snad  křesťanstvím  tě  spojím, 
kdys  s  námi  ještě  blíž  můj  zákon  bude  tvojím, 
a  s  námi  oslavíš,  se  svými  přátely 
u  krbu  synů  tvých  hod  Vánoc  veselý." 


FLÉTNA. 

I. 

Kdys  chuďasa  jsem  zřel  ve  stínu  hlubokém, 
sed  pod  strom,  lavičce  hůl  svěřil  s  tlumokem 
i  klobouk  zvětralý,  chleb  černý  z  mošny  vzal, 
jej  chvátal  dojísti  a  pak  se  sníti  jal. 
Pak  jako  hledal  by  ve  dlouhém  stromořadí 
ty,  jehož  smutný  zpěv  by  vyslechli  si  rádi; 
však  stopy  chodců  všech  jak  málo  nes  park  šerý, 
a  všickni  chvátali,  mizeli  všemi  směry. 
A  s  nimi  prchala  almužna  a  též  čáka 
na  tvrdé  lože,  jež  v  uličce  úzké  láká 
na  trpkou  večeři  v  doupěti  nezdravém  .  .  . 
Sáh  muž  si  za  ňadra  v  posunku  váhavém, 
jakby  se  v  muku  svou  apoštol  připravoval, 
tři  kusy  flétny  své  odtamtud  vytahoval, 
je  spojil  k  třesoucí  se  bradě,  pak  je  vznes, 
pak  zkoušel  dech  i  ton  i  klapek  zdvih  a  kles, 
třel  eben  o  svůj  šat,  pak  zahrál  nesměle. 
Hrál.  —  Darmo  žíla  mu  naběhla  na  čele  .  .  . 
Však  nikdo  nešel  kol,  by  vyslechl  hru  jeho, 
byl  herec  ubohý  publika  nevděčného. 
K  umělce  klobouku  já  přiblížil  svou  ruku, 
než  vznést  moh  ke  mně  zrak,  v  němž  čet  jsem  těžkou  muku, 
v  tom  čase  odboje  a  pýchy  on  zřel  vlídně, 
ač  chuďas,  skromný  byl  a  jal  se  mluvit  vlídně. 


Digitized  by 


Google 


Alfred  de  Vigny:  Z  knihy:  Osudy.  415 

II. 

A  tak  mi  vylíčil  své  žití  zubožené. 
Hnán  oním  démonem,  který  nás  stále  žene, 
on  nesved  ničeho,  ač  zkusil  všecko  smělý, 
a  v  jeho  hovoru  se  vlnil  chaos  celý, 
vše  bylo  náhlý  vzlet,  šílená  ctižádost, 
a  pokus  zmařený,  jen  v  slovech  velikost. 

Ve  svojích  počátcích  on  ved  si  drze,  směle, 
jak  nápis  olbřímí  by  nesl  na  svém  čele, 
on  chodir  Paříží  svou  ješitností  hnán, 
jak  Byron,  Bonapart,  jak  básník,  kapitán, 
jak  dárce  zákona  či  náboženství  hlava; 
(všech  žáků  nákazou  se  tato  vlastnost  stává), 
on  jakýs  pantheism,  různými  věcmi  zdoben, 
snil  z  věku  zlatého  a  z  metempsychos  zroben 
byl  Buddhy,  v  srdci  svém,  že  vynalez  ho,  věřil, 
vše  na  ten  narážel  a  jím  též  všecko  měřil, 
že  obrat  udělá  jím,  doufal,  v  mudrosloví, 
však  podloudníkům  náš  věk  velmi  málo  hoví, 
v  ráz  s  výše  stržen  v  nic  pad  jeho  povzlet  smělý 
a  jedním  důkazem  prask  balón  jeho  skvělý. 

By  vztýčil  vlajku  svou,  on  nadchnul  ještě  jiné, 
jež  vítr  rozptýlil  .  .  .    Zřel,  cíle  že  se  mine, 
háv  věštců  odložil,  mdlý  chodil  v  jejich  kutně, 
(neb  prorok  ze  všech  sám  se  smáti  musil  smutně 
těm  posám  hrdiny,  kterými  krok  svůj  líčil, 
když  k  půtkám  obskurním  se  těžkopádně  vztýčil; 
dnes  mnohem  vážnější  na  dvojím  zhříval  svitu 
své  srdce.    Rozvaha,  již  na  jeho  zrels  štítu, 
a  Ryzost,  která  vždy  se  přizná  bez  vzdoru, 
tvář  bledou  barvily  mu  nachem  v  hovoru. 
On  pantheismus  již  i  jiné  chrámy  nechal, 
na  přídu  dramatu  své  jméno  vepsat  spěchal, 
tím  mořem  plavil  se,  jež  plno  klamných  hvězd  .  .  . 
Však  brzo  ztroskotal,  neb  neznal  jeho  cest; 
ba  dřív,  než  vlajku  svou  on  do  vzduchu  moh  vznésti, 
zřel  černé  vlny  jen  a  pusté  kolem  scestí, 
to  práce  oceán,  pláň  věru  bouří  plna, 
kde  drtí  tisíc  hlav  a  unáší  v  dál  vlna. 
Zde  zmítán  bez  síly  dnů  pár  a  bez  majáku 
v  žurnálu  záhybech  cíl  našel  svému  vraku; 
to  přístav  zoufalý,  jenž  často  jakby  z  proutí 
se  s  hostem  hladovým  v  tmu  ponoří  a  zhroutí, 
i  on  se  potopil,  nemaje  chleba,  řítil 
se  cestou  churavce  i  toho,  jenž  hlad  cítil. 


Digitized  by 


Google 


416  Jaroslav  Vrclilický: 

„Já  sténal,"  vyprávěl,  „že  duši  mám  tak  chabou, 
jak  ženská  byla  by,  tak  nestatečnou,  slabou, 
jež  nemůž  vykonat,  co  jednou  započala, 
při  cesty  začátku  již  první  mdloba  sklála. 
Má  sotva  myšlenka  se  vzpjala  nad  obzor, 
již  drtí  její  žár  a  zakalí  můj  zor, 
mé  staré  překážky  se  kupí  v  hroznou  srážku, 
jak  Pavel  poklekám  na  cestě  ku  Damašku. 
Proč,  praví  ke  mně  hlas,  jejž  rád  mám  a  se  lekám, 
jdeš  za  mnou,  na  tvoji  když  náruč  darmo  čekám? 
A  paprsk  mate  mne  a  ohlušuje  hlas, 
a  slepcem  zůstávám,  svou  kletbu  cítím  zas  — 


III. 


„Ne,"  křik  jsem,  uchopiv  v  své  dlaně  jeho  ruce^ 
„ne  v  řadách  starých  měr,"  já  opakoval  prudce, 
ni  v  našich  dogmatech,  jež  ve  školách  se  kují 
a  z  mistra  kathedry  se  ku  žákovi  snují 
s  rtů  Athenčíků  těch  bez  atticismu,  s  klidem 
sofismat  bubliny  již  v  oči  pouští  lidem, 
to  slovo  neprones,  jímž  odsouzen  by  byl 
víc,  kdo  je  duchem  slep,  než  slep  se  narodil. 

Již  dosti  útrapy,  se  stále  vinným  soudit 
pro  vlastní  neschopnost,  že  nutno  směrem  zbloudit, 
já  stejné  slabocha  jak  hrdinu  mám  rád 
i  stáhnu  rámě,  jež  se  vrhne  v  proudů  chvat, 
af  v  ledne  jezero,  af  do  výhně  se  vnoří, 
af  sopky  hluboké  dno  týrá  v  lávy  moři. 
Ten  Sisyf  odvěký  jest  krásný,  sám  a  zdrán, 
bez  křiku  sražen  zpět,  plameny  ošlehán, 
jenž  nikdy  nepřizná  se  k  svému  zkrvácení, 
vždy  skálu  letící  zvedaje  bez  prodlení, 
nechf  výš  kdo  dospěli  a  dobyli  již  slávy, 
zrak  obracejí  k  nám  do  hlubin  pohrdavý, 
tou  zhrdou  zhrdaje,  neb  slávy  na  vysoku 
tak  pevně  netkví  tam,  jak  zdálo  by  se  oku. 
Kdo  na  hoře  je  vždy?  —  I  silní,  plni  hrůzy 
zas  novou  horu  zlí,  již  nestrhli  dřív  chůzí, 
tak  mistr,  znalec  též  vám  ovšem  vědět  nedá, 
kde  klamně  přičítá  se  falešně  mu  věda, 
a  velký  že  jest  cíl,  kam  síla  jemu  schází, 
tak  vidí  každý  zeď,  jež  ducha  jeho  hrází. 

Na  těla  chabost  my  si  stěžujme,  ne  duše, 
mdlé  smysly  naše  jsou,  jich  snaha  vyzní  hluše. 


Digitized  by 


Google 


Alfred  de  Vigny:  Z  knihy;  Osudy.  417 

jen  tknou  se  uzlů  všech,  víc  zaplésti  je  spějí, 

jež  mohou,  dosáhnou  a  ne  těch,  které  chtějí. 

Jak  hrubý  tlumočník  božského  mluví  mistra, 

však  duše  pěje  dál,  co  sama  touží  bystrá, 

a  příklad  chcete-li,  zde  přirovnání  mějte, 

na  flétnu  hleďte  svou,  zvuk  její  poslouchejte, 

je  týž  to,  vykouzlit  jej  právě  ret  váš  chtěl. 

Či  není  hlubší  snad,  či  méně  měkce  zněl? 

Tu  těžké  dřevo  jen  váš  nosiž  všecken  hněv, 

neb  správný  byl  váš  dech,  však  falešný  jest  zpěv. 

Já,  který  nejsem  nic  a  z  pochyb  padám  v  snění, 

já  myslím,  po  smrti,  po  všeho  ukončení 

že  duše  úplně  svůj  najde  jasný  zrak, 

že  vlastni  dílo  své  posoudí  správně  pak, 

že  bez  obtíží  všech  se  vysloví,  vše  stihne, 

jak  sestry  nebeské  že  královnou  se  zdvihne, 

se  správně  ocení  dle  pravé  váhy  svojí, 

že  falešný  byl  dech  falešném  na  nástroji, 

že  mrzká  nebyla  ni  slavná,  nejsouc  volná, 

že  tělo  překážka  jí  bylo  pouze  bolná, 

pak  v  štěstí  tužeb  svých  zaujme  skolébána 

svou  radost  posvátnou  v  družině  duchů  Pána.'' 


IV. 


Tu  nádech  radosti  v  líc  chuďasovu  splýval; 
on  s  jiným  pohledem  se  na  svou  flétnu  díval, 
pak  lip  již  znaje  mne,  důvěrou  srdce  vzilaté 
ji  v  úcty  znamení  naklonil  po  dvakráte 
a  hrál,  ač  smutek  zbyl  jak  dřív  mu  v  obličeji, 
to  „Salvě  regina",  jež  Trappisté  vždy  pějí, 
však  pohled  něžnější  jak  nadšený  se  zdál, 
on  notou  správnější,  pevnějším  dechem  hrál. 


HORA  OLIV. 

I. 

A  tenkrát  byla  noc,  sám  Ježíš  dále  spěl, 
jak  mrtvý  v  rubáši  v  své  bílé  říze  šel; 
u  paty  pahrbku  tam  dleli  učenníci, 
kde  vítr  olivy  ukláněl  šelestící, 
a  Ježíš  pospíchal  a  se  jak  ony  třas, 
až  k  smrti  smutný  byl,  svit  v  chmurném  oku  zhas, 


Digitized  by 


Google 


418  Jaroslav  Vrchlický: 

měl  čelo  schýlené,  páž  složil  na  svůj  šat, 

jak  noční  zloděj  by  ukrýval  to,  co  krad; 

než  stezku  lépe  znal  balvany  rozmetány, 

až  stanul  na  místě,  jež  sluje  Getsemany. 

Tam  na  kolena  kles  a  čelo  k  zemi  schýlil, 

se  k  Nebi  zadíval  a  „Otče  můjl  Slyš!"  kvílil. 

Však  němý  nebes  lem  a  Bůh  byl  němý  tam. 

I  povstal  udiven  a  dál  zas  kráčel  sám, 

kol  olivníků  šel,  jich  dotýkal  se  chůzí, 

a  tek*  mu  po  hlavě  pot  krvavý,  pot  hrůzy, 

a  couval,  sestoupil  a  s  děsem  k  druhům  křik: 

„Což  nelze  modlit  se,  bdít  se  mnou  okamžik?" 

Však  těžký  smrti  sen  vše  apoštoly  stíní, 

a  k  hlasu  mistrově  hluch  Petr  jako  jiní. 

Syn  člověka  šel  zpět  a  k  nebi  oko  zvedal, 

jak  pastýř  Egyptský  on  po  obloze  hledal 

zda  Anděl  nemihne  se  v  hvězdné  někde  hloubi, 

leč  mračno  zármutku  jak  vdovy  závoj  snoubí 

se  v  dálce  s  obzorem,  poušf  zabírá  v  své  řasy. 

Za  tři  a  třicet  let,  co  trpěl,  vzpomíná  si, 

co  člověkem  se  stal,  nezdolným  poutem  děs 

na  srdce  smrtelné  mu  neodbytně  kles. 

Mráz  cítil.    Nadarmo  on  volal,  zas  a  zas 

„Můj  otče!"  vítr  však  vždy  zhltnul  jeho  hlas. 

Sed  na  písek  a  pad,  v  svém  trudu  jak  se  chvěl, 

o  světě,  člověku  myšlenku  lidskou  měl. 

A  zem  se  zatřásla,  neb  cítila  tu  tíž, 

s  kterou  pad  Spasitel  ku  nohám  Tvůrce  blíž. 


II. 


Děl  Ježíš:   „Otče  můj,  nech  žít  mne  kynem  svým, 
mou  knihu  nezavři  před  slovem  posledním. 
Svět  celý  necítíš,  rod  lidský,  jenž  v  něm  spěje, 
jak  trpí  v  těle  mém,  se  v  ruce  tvojí  chvěje? 
Neb  země  bojí  se,  že  bude  sama,  vdova, 
když  onen  umřít  má,  jenž  děl  k  ní  nová  slova, 
a  že  jsi  nenechal  pro  jeho  prsa  ledna, 
by  s  nebe  skanula  útěchy  krůpěj  jedna. 
Ta  těcha  čistá  je,  v  ni  tolik  něhy  bylo, 
že  lidstvo  smrtelné  div  celé  neopilo 
tou  kapkou  života  a  božství,  když  jsem  děl 
k  všem  lidem   „Bratrství!"  a  páže  otevřel. 

Své  bolné  poslání  jestli  jsem  naplnil 
a  jestli  Boha  jsem  pod  mudrce  tvář  skryl, 
když  lidské  oběti  jsem  cenu  změnil,  rád. 


Digitized  by 


Google 


Alfred  de  Vigny:  Z  knihy:  Osudy.  419 

ochoten,  za  tebe  jen  lidské  duše  brát, 

když  všade  za  věci  jsem  kladl  symboly 

a  slovo  za  boje,  za  poklad  oboly, 

jen  vína  rudý  proud  za  rudý  krve  splav 

a  chleba  bez  kvasnic  za  lidské  tělo  vzav, 

když  rozdělil  jsem  čas  v  dva  díly,  aby  byl 

ten  volný,  otrok  ten  —  Co  krví  svou  bych  myl 

za  celou  minulost  —  svou  cítím  muku  tuhou, 

přej,  abych  budoucnost  smyl  polovicí  druhou. 

Ach,  Otče,  vrhni  dnes  již  napřed  svoji  vůli 

té  krve  nevinné,  té  krve  lásky  půli 

na  hlavy  budoucích,  již  řeknou  ve  zpupnosti 

,jest  dovoleno  všem  smrt  dáti  nevinnosti!* 

My  víme,  zrodí  se,  však  v  příštích  věků  řadě 

z  tyranů  ukrutných  ve  Ižimudrců  radě, 

již  zkalí  národů  všech  ducha  a  již  v  taji 

i  duchu  spásy  mé  falešný  smysl  dají. 

Ach,  mluvím  posavad,  však  řeč  má  plná  bolů 

ta  na  jed  obrací  mou  každou  parabolu, 

ten  kalich  nečistý  vzdal  záští  plný,  hoře, 

nad  žluč  a  pelyněk  je  trpčí,  nad  slaň  moře, 

nad  pruty,  nad  biče  a  nad  korunu  z  hloží, 

nad  hřeby,  nad  kopí,  jež  v  ňader  bok  se  vloží, 

nad  kříž  jest  hroznější,  jenž  vztýčí  se  a  čeká. 

Ó,  nic  mne,  Otče  můj,  tak  jak  on  nepoleká! 

Když  Bohům  zlíbí  se,  že  přijdou  na  ten  svět, 

tu  mají  zanechat  jen  hluboký  tam  sled, 

a  jestli  nohy  své  jsem  na  tu  kouli  skládal, 

již  ustavičný  pláč  bez  klidu  v  sluch  mi  padal, 

jen  proto  stalo  se,  bych  Anděly  tam  nechal, 

jichž  stopy  zulíbat  by  lidský  rod  vždy  spěchal, 

tož  šťastnou  Jistotu  a  Naděj  s  důvěrou, 

jež  chodí  s  úsměvem  bran  Ráje  nádherou. 

Však  já  již  opustím  náhodou  tuto  zem, 

ač  nazvedl  jsem  jen  plášť  bídy  její,  něm, 

jenž  valné  v  záhyby  ji  halí  Věčna  v  strži, 

jejž  v  jednom  Pochybnost,  Zlo  v  druhém  konci  drží. 

Ach  Zlo  a  Pochybnost!    Je  zdrtit  v  okamžení 
a  tys  je  předzvídal,  nech,  dám  ti  rozřešení, 
žes  dovolil  je  sem.    To  obžaloba  jest, 
již  vidíš  se  všech  stran  tvé  celé  tvorstvo  nést. 
Na  hrobu  tvého  prsť  ať  mnohý  Lazar  vstoupí, 
na  smrti  velký  taj  ať  více  není  skoupý, 
a  všeho,  co  jen  zřel,  mu  vzpomínku  vrať,  cit 
ať  mluví  —  Co  tu  jest  i  co  má  konec  vzít. 
Co  v  srdce  Přírody  Pán  od  pravěku  vložil, 
co  ona  bere  pak,  by  každý  tvor  tím  ožil. 


Digitized  by 


Google 


420  Jaroslav  Vrchlický:  Alfred  de  Vigny:  Z  knihy:  Osudy. 

a  jaký  s  nebem  jest  rozhovor  její  němý, 

ta  láska  nesmírná  s  cudnými  pouty  všemi, 

jak  vše  se  potírá  a  vše  obnoví  v  taji, 

proč  něco  jeví  se  a  jiné  opět  tají, 

zda  hvězdy  na  nebi  svou  drahou  zkrušené 

jsou  jako  naše  zem  hříšné  či  spasené? 

Jest  země  k  vůli  nim,  jsou  ony  pro  ni,  báj? 

Co  pravdy  pohádka  a  co  má  jasu  taj, 

co  věda  hlupství  má,  co  klamů  rozum  mívá, 

proč  duše  spoutaná  se  v  úzký  žalář  skrývá? 

Proč  není  stezky  zde,  tož  mezi  cestou  dvojí, 

tož  mezi  poklidem  v  radostí  tichých  roji 

a  vzteku  bez  konce,  jenž  vášněmi  se  zpíjí 

ve  spárech  záchvatu  a  mezi  lethargií? 

Ach,  k  čemu  visí  Smrt  jak  posupný  meč  v  bolu, 

jenž  děsí  Přírodu,  že  slítne  mžikem  dolů, 

když  dobro,  spravedlnost,  když  neprávo  a  zloba 

jsou  v  kruhu  osudném  zlí  činitelé  oba, 

neb  velké  póly  dva  vesmíru  v  rovnováze, 

jež  drží  nebe,  zem  na  mohutné  své  váze? 

A  proč  duchové  zla  vítězi  musí  býti, 

když  nezasloužíš  zlo,  když  děti  musí  mříti? 

A  jsou-li  národy  snad  ženy,  jichž  pouf  určí 

hvězd  zlatých  řetězem  myšlenky  božské  tvůrčí, 

či  děti  bez  lampy,  jež  v  noci  zabloudily, 

jichž  nikdo  nevede,  jež  strkají  se,  kvílí? 

A  jestli  prchavý  až  času  orloj  v  blízku 

neb  v  dáli  upustí  své  slední  zrnko  písku, 

tvých  očí  jeden  hled,  tvých  hlasů  jeden  křik, 

mé  hrudi  jeden  vzdech,  kyn  mého  kříže  v  mžik 

spár  může  otevřít,  kde  věčných  muk  jsou  zřídla, 

že  pustí  lidský  lup  a  stáhnou  zpět  svá  křídla. 

Pak  někdo  zjeví  se,  jakmile  člověk  zví, 

z  míst  jakých  přichází  a  kam  jde,  tajemství." 


III. 


A  takto  hovořil  syn  Božský  k  svému  otci 
a  znovu  poklekl  a  čekal,  doufal  v  noci 
a  pak  se  vrátil,  řka:   „Již  Pane,  všeho  dost, 
ne  má,  af  vůle  tvá  se  stane  pro  věčnost!' 
Tu  přehluboký  děs,  k  němuž  se  úžas  pojí, 
smrt  jeho  zdlouhavou  i  muku  těžkou  dvojí, 
on  dlouho  rozhlíží  se,  nevidí  nic,  polem, 
jak  mramor  smuteční  jest  celé  nebe  kolem. 
A  země  bez  jasu,  bez  hvězdy,  zory,  děs, 
bez  duší  jemnosti,  jak  posavad  jest  dnes, 


Digitized  by 


Google 


Helena  Noskova:  Prosté  srdce.  421 

se  těžce  zachvěla  —  tu  kroky  slyšel  znít, 
zřel,  plížiti  se  v  tmách  Jidáše  smolnic  svit. 

MLČENÍ. 

Ó,  je-li  pravdou,  že  v  Zahradě  Písma  v  bázni 
Syn  člověka  vše  děl,  co  psáno  čte  zde  ret, 
když  něm  a  hluch  jest  Bůh  ku  tvorů  svojich  strázni, 
když  Nebe  v  stínech  nás  jak  zvrhlý  nechá  svět, 
za  Nepřítomnost  dá  svou  zhrdu  spravedlivý, 
na  Božství  mlčení,  jež  věčné,  pokud  živý, 
zas  věčné  mlčení  on  podá  za  odvet. 


HELENA  NOSKOVA: 

Prosté    srdce.  (Dokončeni.) 

VL 

Bylo  z  jara  po  poledni,  teplo  a  veselo  na  ulicích.  Po  deštivém  ránu 
se  náhle  vyjasnilo,  a  vzduch  se  zahřál. 

Hana  spěchala  z  ústavu.  Rozepjatý  kabát  tížil  ji  na  ramenou,  a  horko 
jí  bylo,  protivné  horko.  Zlobila  se,  že  si  nevzala  žaket  přes  ruku. 
„Odpoledne  půjdu  v  šatech,"  řekla  si  v  nejasné  touze  zavzdorovat  si 
nějak,  vybouřit,  co  ve  škole  musila  tiše  spolknout. 

Slečna  ji  viděla  včera  jít  s  Marešem.  Mohli  se  jí  vyhnout,  ale 
Hana  nechtěla  jako  školačka  utíkat  a  schovávat  se  —  proč?  Dnes 
ovšem  za  to  dostala. 

Byla  proto  mrzuta;  vzpomínka  na  včerejší  pichlavé  oči  slečniny 
a  nepříjemný  pocit  přemáhaného  zahanbení,  jež  ji  polilo  včera  i  dnes, 
stále  se  vracela.  Za  řeč  to  vše  nestálo  —  Mareš  ji  náhodou  potkal 
a  šel  s  ní  jen  proto,  aby  se  jí  zeptal,  půjde-li  na  výlet,  který  na  druhý 
měsíc  pořádají  akademikové  vinohradští  — 

Rozhodila  rukama,  rozbalujíc  kabát,  a  vrazila  do  dívky,  přes  ulici 
k  ní  běžící  s  radostným  voláním:  „Johanko,  Johanko!" 

Zaražena  stanula  Hana  před  malou,  silnou  osůbkou,  venkovankou 
tváří  i  oblekem.  Ale  už  ji  poznala  a  také  radostně  vykřikla:  „Ando I 
Já  tě  nemohla  poznat.    Co  tu  děláš?" 

„Kupuju  —  a  tak  —  to  víš,  co  my  z  venkova  v  Praze  děláváme. 
Já  .  .  .  ale  co  ty?  Povídej,  co  ty,  jak  se  máš?  Tak  dlouho  jsme  se 
neviděly.    Šest  let  —  považ!    Já  jsem  se  navzpomínala  — " 

Stály  ve  Štěpánské  ulici;  kolem  nich  proudily  děti  ze  škol  a  vrá- 
žely do  nich. 


Digitized  by 


Google 


422  Helena  Noskova: 

„Pojď  se  mnou  kousek,  Ando,  jdu  domů  z  kursu  — " 

Zavěsily  se  a  přitiskly  k  sobě,  rozveseleny  a  vzrušeny  shledáním, 
nejoddanější  přítelkyně  z  dětství. 

Anda  byla  z  Pošumaví.  (Malých  bývali  tam  o  prázdninách  na  letním 
bytě.)  Byla  z  chalupy,  nejstarší  z  pěti  dětí;  s  Hanou  seznámila  se  hned 
v  den  jejího  příjezdu.  Obě  byly  tehda  v  letech,  kdy  se  bez  rozmyslu 
plýtvá  citem  a  hýří  v  sdílnosti.  Hana  zamilovala  si  Andu,  že  byla  taková 
ubožka,  nesmělá,  tichá,  uctivě  a  něžně  se  oddávající;  snažila  se  vždy 
ji  přesvědčit,  že  není  mezi  nimi  rozdílu,  jsou-li  jen  obě  hodný  a  mají-li 
se  rády.  Chodívaly  spolu  do  lesa  na  černé  jahody,  zpívávaly  dvojhlasně 
na  půdě  v  seně  školní  a  národní  písně  a  povídávaly  si,  co  budou  dělat, 
až  budou  velké.  Hana  se  vdá,  dělají  tak  všecky  bohaté,  a  Anda  půjde 
do  Prahy  sloužit,  nebo  se  naučí  šít. 

Asi  rok  po  rozchodu  si  psávaly;  pak  už  jen  k  svátkům;  konečně 
i  to  utichlo.  Naposled  setkaly  se  na  výletu  před  šesti  roky.  Hana  vy- 
hledala tenkrát  Andu  v  jejich  chalupě,  zpola  do  země  zabořené,  v  hloučku 
dětí,  jichž  stále  přibývalo,  a  z  nichž  žádné  jakoby  neodrůstalo.  Chodívala 
k  nim  kdysi  často  a  ráda,  třeba  půl  dne  u  nich  vyseděla,  pozorujíc  cizí 
to  živoření  —  ale  tenkrát,  před  šesti  roky,  už  jí  tam  bylo  nevolno 
a  smutno  z  té  ponížené  radosti  Andiny. 

Dnes  byla  by  jí  ani  nepoznala.  Anda  byla  zakrnělá,  předčasně 
stárnoucí  a  široká  jako  ta  jejich  chalupa.  Byla  pečlivě,  svátečně  oble- 
čena —  na  první  pohled  prozrazovala  venkovanku  barvou,  střihem 
i  ozdobou  svých  šatů,  vojensky  modrých,  s  krajkami  a  prýmkovou 
bordurou  na  sukni,  límečku  i  rukávech,  svým  kloboukem  i  slunečníkem 
maloměstského  slohu. 

Vypravovala,  že  byla  vloni  v  Klatovech,  že  se  tam  učila  šít  a  vařit, 
a  že  letos  půjde  na  faru  za  hospodyni. 

Tu  se  odmlčela  a  zčervenala.  Haně  pranic  nenapadlo.  První  po- 
vrchní radost  ze  shledání  minula;  poznala,  jak  jsou  si  vzdáleny  mimo 
ty  vzpomínky,  a  nevěděla,  o  čem  jiném  s  chudinkou  mluvit.  Proto  jen 
tak  z  ochoty,  aby  ji  nezarmoutila  netečností,  podivila  se:  „Tak?  No 
vida,  na  faru  —  to  asi  umíš  dobře  vařit  ..." 

Anda  zatékala  bázlivýma  očima  po  tváři  družčině  a  vyznávala 
stísněně: 

„Vím,  co  mě  očekává  .  .  .  Jakáž  pomoc.  Ty  mě  snad  odsoudíš, 
Johanko  . . .  Ale  . . .  Bože,  vždyf  já  jsem  taky  dobře  vychována  a  k  po- 
ctivosti vždycky  vedena  ...  a  to  snad  není  hřích  .  .  .?  Vždyf  kněz  je 
taky  člověk  ...  ne?  Tak  co  na  tom  zlého.  I  tak  můžeme  být  hodnými 
lidmi  —  « 

Mluvila  tichým,  pokorným  hlasem  zotročených,  chudých  žen  a  usmí- 
vala se  bojácně,  jakoby  o  shovívavost  prosila  —  „nemohu  za  to,  musí 
tak  být  —  « 

Hana  pochopila  a  zachvěla  se  upřímným  soucitem. 

„Ne,  neodsoudím  tě,  Ando,  jistě  ne  — " 

Stanuly  proti  sobě  před  domem,  kde  Hana  bydlela,  a  podávaly  si 
ruce  k  loučení.  Hana  cítila  jen  útrpnost  s  dávnou  přítelkou  a,  jen  aby 
ji    nějak   potěšila,    zvala   ji   k  návštěvě  a  vyptávala  se    na  podrobnosti 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  423 

z  minula,  tisknouc  Andiny  silné  ruce,  jichž  tvrdost  pod  nitěnou  ruka- 
vičkou cítila. 

Andina  tvář  všecka  ožila. 

i» Johanko,  já  se  těším;  to  víš,  že  jsem  doma  nikdy  neměla  nic 
dobrého  .  .  .  Teď  teprve  budu  mít  nějaký  život .  .  .*  Přešlapovala,  po- 
třásajíc Haně  rukou  a  nepouštějíc  ji;  zdálo  se  jí,  že  by  měla  ještě  něco 
k  svému  ospravedlnění  uvést  ...  a  tu  si  vzpomněla:  „Víš,  Johanko, 
jak  jsme  si  říkávaly,  čím  která  budeme?  Tobě  se  to  vyplní,  ty  jistě 
se  vdáš,  ale  já...  musím  být  ráda,  že  se  zaopatřím,  af  už  jakkoliv." 

Rozešly  se.  — 

Hana  si  od  oné  chvíle  připadala  tak  nezaslouženě  volnou,  tak 
nadbytečně,  jako  by  jí  bylo  předáno  a  jiným  se  proto  nedostávalo. 
A  dlouho  vídala  v  myšlenkách  ten  provinilý  výraz  ujařmené,  obětavě 
se  vzdávající  ženskosti  bez  vlastní  vůle,  bez  protestu,  bez  pomyšlení . . . 
a  snad  šťastné  v  tom  novém  otroctví,  jež  se  jí  zdá  lepší  než  to  staré  — 

„Kněz  je  taky  člověk ...  Co  na  tom  zlého?"  —  Ta  ubohá  bytost 
jistě  jen  ze  slabosti  a  neschopnosti  neodváží  se  vzpírat  —  A  žádná 
šťastnější  její  družka,  které  náhodou,  díky  lepším  poměrům,  v  kostele 
bylo  požehnáno  i  světským  úřadem  povolení  dáno  —  nemá  práva  se 
jí  štítit  jako  čistá  nečisté,  neboť  není  mezi  nimi  takového  rozdílu.  Je-li 
jedna  znečištěna,  jest  i  druhá.  Jedno  a  totéž  se  stalo.  A  mimo  to  — 
obě  chtěly  se  zaopatřit.  Ani  však  ta,  která  z  lásky  se  vdává,  nemá 
práva  takové  Andy  se  štítit,  neboť  ta  Anda  i  v  tom  případě  jest  jen 
nešťastnější  a  není  nečistou,  zůstává-li  čistou  tam  ta  šťastnější. 

A  pak  —  co  je  vlastně  čistota  a  co  poklesek?  Jsou  dívky  tak 
zvané  počestné  a  čisté  —  jsou  jimi  skutečně  —  ale  proč?  Že  šťastnější 
okolnosti,  domácí  ochrana,  strach  či  jiné  příznivé  překážky  jim  klesnout 
prostě  nedaly.  V  nitru  však  dávno  klesly  myšlenkami  a  chtěním.  Jen 
to  tělo  uchránily  —  jejich  osud,  jejich  gardedámy  jim  je  uchránily  — 
Čím  je  ta  jejich  čistota  tělesná?    Co  je  vůbec  tělo,  tělo! 

Jak  se  octla  Hana  v  proudu  těchto  úvah,  bylo  jí  těžko  vyplésti 
se  a  vyjíti  s  klidem.  Šla  dále  a  dále  —  až  se  jí  hlava  zatočila,  až 
se  někdy  lekala  přísných  vývodů  svého  rozumování. 

Byla  stále  stejně  pevně  a  nábožně  přesvědčena,  že  láska  tělesná  je 
nepravostí,  kterou  život  čistý  vylučuje.  Ničím  nemohla  ji  ospravedlniti. 
Pak  ovšem  lidé  jí  blízcí  a  milí,  ale  v  tomto  s  ní  nesouhlasící  byli  jí 
nepochopitelní  a  klesali  v  její  očích;  trápila  se  proto,  nebyla  si  úplně  jista, 
je-li  oprávněna  je  odsuzovati.  Bylo  to  tak  divné  a  nehezké  a  naprosto 
nepochopitelné  .  .  .  všecko;  i  oni,  i  ona,  i  její  nazírání. 

Mluvila  o  tom  jednou  s  Horovou,  která  sama  ji  vyzvala;  zajímala 
ji  Hanina  zdánlivá  bezpečnost  a  jistota  přesvědčení.  Vyptávala  se  jí,  jak 
jí  nabyla  a  jak  si  ji  udržuje,  jakoby  to  byl  hmotný  majetek,  který  si 
můžeme  koupit  a  doma  do  skříně  uložit.  —  „Nemyslíte,  že  je  to  váš 
subjektivní  názor,  a  že  se  můžete  mýlit  — ?" 

„Mýlit ..."  Hana  rozevřela  poplašené  oči  —  „ovšem,  subjektivní 
názor ...  A  proti  tomu  příroda,  zákon  přírody,  jemuž  já  třeba  jen  ne- 
rozumím ...  nu,  dejme  tomu.  Ale  to  uvažte,  aspoň  to:  co  je  v  tomto 


Digitized  by 


Google 


424  Helena  Noskova: 

zákonu  bezohlednosti,  libovůle,  hrozné  libovůle  —  mám  totiž  na  mysli 
tvory,  vznikající  z  této  libovůle.  Děti  —  bytosti,  které  býti  nechtěly  —  * 

„Nechtěly  —  dovolte,  to  není  správné.  Neexistující  nemohou  chtíti. 
Nevíte,  jestli  by  ten  a  ten  člověk  byl  nechtěl  —  zde  vůbec  přestává 
všechno  naše  usuzování  na  pouhém  domyslu  —  ,což  kdyby!*  —  s  tím 
se  nemůže  přece  počítat,  na  tom  nelze  stavět.  Nemůžete  určitě  říci, 
jbytosti,  které  býti  nechtěly*  — • 

„A  také  nemohu  říci  ,bytosti,  které  býti  chtěly!*  A  proto  nejsme 
v  právu  lidi  na  svět  přiváděti.  Je  to  vždycky  bezohlednost,  nic  než 
bezohlednost,  libovůle  —  do  života,  do  boje,  do  možných  útrap  — 
neptati  se  —  Vůbec  nutiti  někoho  k  čemukoli;  určovati  cizí  život, 
cizí  osud." 

„Koho  se  však  chcete  ptáti?  Nemůžete  se  přec  ptáti  někoho,  jenž 
není.    Jste  naivní." 

„A  tím  jste  upokojena?  To  vám  stačí?  Odpovězte  mi  však  právě 
tak  rychle  a  trefně  na  první  otázku:  Jsme  v  právu,  jsme?  No,  zkuste 
zas  odbyti  mě  vtipem!" 

„To  nevím,  jsme-ii  v  právu,  nevím  vůbec  nic,  pochybuji  i  při- 
pouštím zároveň  —  nemám  žádné  jistoty,  a  divím  se,  že  vy  jí  tolik 
máte.  Odporuji  vám  jen  proto,  abych  tuto  vaši  jistotu  zkoušela,  a  také, 
abych  vás  přesvědčila,  že  se  můžete  mýlit  — " 

„Mýliti  se  ovšem  můžeme  všichni  —  A  právě  proto,  nevím-li, 
nejsem-li  si  něčím  jista,  raději  toho  neučiním.  Raději  se  nevdám.  Tím 
nikdo  neutrpí." 

„Že  ne?  Neexistující  ovšem  ne;  ti,  kterých  se  nemůžete  ptát.  Ale 
což  ten,  kdo  už  jest  a  kdo  vás  bude  mít  rád?" 

„Ale  pro  boha,  což  jest  jen  tento  jediný  nejvyšší  cil  člověka  — ? 
A  nedosíci  ho  —  neštěstí?  Jen  si  to  představte!  Rozvažte!  Jen  více 
opravdovosti  —  a  užasnete!    Vždyf  je  to  hrůza!" 

Hana  byla  si  v  té  chvíli  tak  jista,  její  přesvědčení  zářilo  tak  oslnivě, 
že  se  jí  zdálo,  jakoby  všemu  světu  zářilo,  a  všichni  že  v  této  chvíli  musí 
prohlédnout  —  že  není  možno,  aby  neviděli  této  ohromné  pravdy. 

Ale  záře  její  pohasla  v  klidu  a  v  nádheře  života  kolem  ní. 

(Bylo  k  večeru,  na  nábřeží.  Slunce  zapadalo  za  rozhlednou  na 
Petříně.  Na  Žofíně  byl  promenádní  koncert.  Vzdálenost  mírnila  nevkus 
hry  a  jímala  veselou,  jasnou  náladou.  Křovinami,  vroubícími  ostrov,  pro- 
kmitávaly  bělavé  toiietty  dívek,  šťastných  v  průvodu  nebo  blízkosti  mužů. 
Po  nábřeží  přecházeli  milenci  bezgardedam,  tiší,  nemluvní,  ksobě  přilnulí.) 

Haně  bylo,  jako  by  byla  v  prázdno  volala.  Její  ohromná  pravda 
neotřásla  nikým.  Láska  se  neulekla,  nezastyděla.  Svítila  a  hřála  kolem 
nejčistšími  světly.    Haně  bylo,  jakoby  sama  se  měla  zastydět. 

Sama  byla,  stále  sama  v  nesouhlase,  nepochopení  i  nedostatku 
vůle  ostatních.  Život  s  mládím  ruku  v  ruce  šel  kolem  ní,  netečný 
k  jejímu  volání  a  šťastný  ve  svém  přilnutí  k  druhu  .  .  .  šťastný,  silný, 
čistý.  Hana  tušila,  že  to  prosté,  prudké  mládí  nemá  příčiny  styděti  se. 
Šli  mnozí  tak  vážně  a  klidně,  jen  ruce  se  pevně  tiskly  . .  .  Jiní  se  smáli, 
škádlili,  ale  bylo  tolik  jisker  v  jejich  hlasech,  tolik  vítězství  v  jejich 
rozkoši;  bylo  tolik  pýchy  v  jejich  očích,  tolik  pýchy! 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  425 

VIL 

Výlet,  o  němž  se  Mareš  zmínil,  pořádán  byl  v  červnu.  Vyjelo  se 
za  pěkné  pohody  ve  dvě  hodiny  odpoledne  velkým  parníkem. 

Sešlo  se  několik  známých  ze  společnosti  Zdenčiny.  Také  Horová 
se  svou  matkou,  Schwarz  a  Mareš.  K  těmto  připojila  se  paní  Malá 
s  Hanou.  Matky  zahovořily  hned  o  svých  starostech  a  zájmech  mateř- 
ských a  hospodářských.  Mladí  ze  začátku  zdvořile  přislouchali,  pak 
se  oddělili. 

Horová  dala  si  vykládat  od  Schwarze  jeho  názory  o  nějakém  -ismu. 
Nejevil  k  tomu  chuti,  ale  pak  se  rozmluvil  a  nevěděl  kdy  přestat. 

Mareš  přecházel  kolem  nich  po  palubě  a  navrhoval,  aby  se  ještě 
pustili  do  hypnotismu  a  státního  práva.  Přivedl  si  pak  jednoho  kollegu 
a  postavil  se  s  ním  blíže  Schwarze.  Kollega  byl  náruživý  polemik. 
Zaslechl  dvě  tři  slova,  s  nimiž  nesouhlasil,  a  hned  se  pustil  do  debaty. 
„Pane!    Panel    Dovolte  ..."    Přisedl  k  Schwarzovi,  a  už  byli  v  sobě. 

Hanu  to  chvíli  bavilo,  ale  pak  odvrátila  se  k  barevnějším  dojmfim, 
k  životu  na  březích,  které  míjeli,  a  k  episodám  na  palubě.  Byly  to 
známé  obrazy,  jasné  a  pestré  scény  dovolených  lásek  a  salonních  flirtů 
s  dozorem,  trochu  jednotvárné,  trochu  hloupé,  ale  účelu  svému  postačitelné. 
Hana  těchto  radostí  neznala  a  nechápala;  tanečních  zábav  mnoho  ne- 
prodělala, a  ostatně,  byla  taková  vážná  a  ulekaná. 

Horová  měla  už  větší  rozhled;  znala  také  lépe  lidi.  Měla  radši 
muže  než  ženy.  Dívky  jí  byly  protivné  svými  úzkými  požadavky  — 
(tanec,  móda,  hubičky,  vdavky)  —  Takové,  jako  sama  byla  a  jako 
Hana,  považovala  za  ukázky  příštích  generaci,  za  ženy  ellenkeyovské, 
ač  ještě  nehotové.  Muže  měla  jen  proto  ráda,  že  se  s  nimi  lépe  sho- 
dovala. Jich  nazírání  na  ženu  ji  neodpuzovalo  jako  Hanu.  Promíjela 
jim  je  s  jakousi  blahosklonnou  shovívavostí,  jako  rozumnější  a  silnější. 

Schwarz  od  prvé  chvíle,  kdy  ji  poznal,  usiloval  o  její  oživení, 
volal  ji  do  tepla  mladých  rozkoší  a  žebral  o  její  oddanost.  I  dnes 
užil  každé  příležitosti  k  narážkám  a  útokům  na  její  chlad  a  suché 
rozumování  a  snažil  se  skoro  mocí  vtáhnouti  ji  do  života,  toho  drahého, 
zbožňovaného  života.  Bylo  mu  jí  líto,  ne  pro  ni  samu,  ale  k  vůli  sobě. 
Líto  mu  jí  bylo  jako  svěžího,  chutného  pramene,  jenž  plyne  kolem 
žíznivých  a  nikoho  nenapojí.  Proto  i  Haně  domlouval,  i  jí  mu  bylo 
líto,  ale  u  ní  věřil  v  obrat.  Zdála  se  mu  i  při  své  tichosti  a  odmítavosti 
mnohem  měkčí  a  životnější;  vytušil  v  ní  cit,  podléhající  náladě  a  krásným 
dojmům. 

Když  vystupovali  v  Závisti,  podíval  se  do  její  veselé  a  zrůžovělé 
tváře  a  usmál  se.    Ptala  se,  proč  se  směje. 

„Tak,  že  je  příjemno  se  smát;  a  že  i  vám  je  příjemno.  Viďte, 
že  je?" 

„Ano . . .  proč  asi?  Všechno  se  mi  dnes  tak  líbí.  I  to,  jak  jste  se 
prve  hádali.  Proč  jste  se  hádali,  ani  nevím;  ale  byli  jste  tak  směšní  — • 

29 


Digitized  by 


Google 


426  Helena  Noskova  : 

V  Závisti  zapadli  výletníci  do  restaurace  a  obsadili  všechny  stoly. 
Hned  bylo  rušno  a  živo  všude.  Sklepníci  pobíhali  mezi  stoly,  se  všech 
stran  svoláváni. 

Paní  Malá  se  už  od  paní  Horové  neodloučila.  Sblížilo  je  společné 
neštěstí;  obě  měly  „přepjaté  dcery".  Usedly  k  jednomu  stolu  s  nimi; 
Schwarz  a  Mareš  se  k  nim  pfipojili.  Zbývající  místa  zaujala  třetí  ne- 
šťastná paní  s  dvěma  dcerami  a  třemi  pány.  (Dcery  byly  hezké,  roz- 
pustilé dívčiny  a  měly  všude  mnoho  ctitelů,  protože  byly  hezké  a  roz- 
pustilé. Hoši  si  je  vzájemně  doporučovali  s  důvěrným  mhouřením  a  říkali 
jim  mezi  sebou  „legrační  holky".) 

Legrační  holky  se  smíchem  a  výskáním  se  usadily;  studenti  dva 
vedle  nich,  třetí  za  nimi.  Několik  jich  ještě  kolem  obcházelo.  Holky 
se  všemi  se  bavily. 

Matka  jejich  však  spokojena  s  nimi  nebyla.  Stěžovala  si  druhým 
paním,  jaký  má  s  nimi  kříž,  že  nemají  za  mák  rozumu;  jen  se  studenty 
si  hrát  —  a  opravdových  pánů  si  neváží,  nešťastné  holky.  Pokyvovala 
ustaranou,  v  samé  závisti  sešedivělou  hlavou  a  mořila  se  pohledem  na 
šťastnější  paní  Horovou,  jejíž  dcera  bavila  se  s  opravdovým  pánem 
s  plnovousem  a  postavením.    Jak  mají  někteří  lidé  štěstí,  ach  ano. 

Dcery  nebyly  zlé,  měly  i  jednu  dobrou  vlastnost,  právě  tu,  kterou 
jim  matka  za  chybu  přičítala,  že  totiž  skutečně  nikoho  do  sítí  nelákaly 
a  na  zaopatření  nemyslily.  Žily  jako  ptáci  ze  dne  na  den,  z  trilku  do 
trilku;  byly  rády  na  světě  a  nade  všecko  rády  s  hochy  dováděly.  Když 
se  chvilku  mluvilo  méně  vesele,  když  nevřískalo  se  přímo  smíchem, 
nebo  dokonce  vážně  někdo  promluvil,  zavrt^y  se  na  židlích  a  volaly: 
„Ale,  proč  nepovídáte  něco  k  smíchu?  Povídejme  si  něco  k  smíchu!" 

Haně  se  zalíbily,  ačkoli  mluvily  nesmysly;  bylo  jí  tak  příjemno 
dnes,  všecka  ožila.    Mareš  seděl  vedle  ní.    Měl  žízeň. 

Když  přinesli  pivo,  napil  se  s  velikou  chutí.  Nutil  Hanu,  aby  se 
taky  napila,  třeba  že  nemá  žízeň;  přijde  mu  na  chuť. 

Vyhověla.  Díval  se,  jak  smočila  vrchní  ret  v  pěně,  a  měl  z  toho 
radost.  Zaklátil  dlouhým  svým  tělem  ku  předu  a  na  zad  a  pak  se 
pohodlně  přihrbil.  „To  jsem  rád,"  pochvaloval  si.  Byl  rád,  že  se  napil, 
že  byla  sobota,  a  nemusil  se  bát  zítřejšího  časného  vstávání,  a  konečně 
byl  rád,  že  sedí  vedle  milého,  mladého  děvčete,  které  se  mu  od  prvního 
setkání  velmi  líbilo. 

Byl  z  venkova,  z  malého  statku,  dobrý  student.  Za  dva  roky  chtěl 
být  hotov  a  uměl  i  dřít.  Byl  v  několika  spolcích,  tu  jednatelem,  tam 
předsedou.  Doma  o  prázdninách  pořádal  přednášky  o  sociaUsmu,  ženské 
otázce,  o  rukopisných  sporech  a  básnících,  kteří  slavili  nějaké  jubileum. 
Měl  také  doma  lásku,  „známost";  děvče  ze  solidní  rodiny  maloměstské, 
s  kterým  už  v  gymnasiu  příbuzní  ho  zasnoubili;  nenamítal  proti  tomu 
ničeho,  byl  ochoten  třeba  si  ji  vzít  jednou,  už  k  vůli  slušnosti,  že  se 
o  tom  doma  několik  let  mluvilo  jako  o  hotové  události.  Ale  v  Praze 
nikomu  se  nepřiznal,  v  Praze  žil  svobodně  a  vesele,  užíval,  kde  se  co 
dalo,  bez  velké  škody  a  nemilých  následků ;  vycházel  dost  dobře  s  penězi 
a  ještě  lépe  se  svědomím. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  427 


Vin. 


Pod  verandou  restaurační  zimprovisovali  divadlo.  Vystoupil  student 
komik  a  přednesl  první  číslo  programu.  Napodobil  universitní  professory, 
a  to  tak  výtečně,  že  studenti  okamžitě  každého  poznali.  To  bylo  ovšem 
znamenité  a  zábavné. 

Schwarz  navrhoval,  aby  se  šlo  raději  do  lesa  a  nemrhalo  krásným 
časem.  Co  ten  tam  na  jevišti  umí,  to  jistě  všichni  dávno  znají;  po 
professorech  piijdou  hudební  nástroje,  pak  domácí  zvířata,  snad  také 
známí  herci  —  takový  komik  umí  všechno.  Mladí  poslechli  jeho  vyzvání, 
i  šlo  se.    Také  veselé  sestry  se  svými  hochy.  * 

Zašli  k  Málkovu  pomníku  a  usadili  se  na  travnatý  svah  pod  stromy. 
Byli  zcela  odloučeni  od  ostatní  společnosti.  Ze  všech  tváří  vyzírala  radost 
nad  tímto  útěkem,  radost  uvolněných  a  osamocených.  Horová  byla 
nejklidnější  a  časem  nenápadně  pozorovala  Hanu. 

Všichni  usedli  do  jedné  řady,  rozděleni  ve  tři  skupiny.  Sestry  se 
svými  rytíři  zůstali  pohromadě,  ostatní  po  dvou. 

Mareš  seděl  vedle  Hany,  trochu  výše  než  ona.  Chvíli  mlčeli.  On 
zahleděl  se  na  její  skloněnou  hlavu  a  krk  dopola  osmahlý.  Přemýšlel, 
jak  by  se  jí  mohl  dotknout,  aniž  by  ji  pohněval. 

Ona  shledávala  v  mysli  nějaký  vážný  předmět,  o  kterém  by  se 
mohla  rozvésti  debata.  Jeho  mlčení  ji  znepokojovalo.  „Nudí  se  se  mnou, 
myslí  si,  ze  ničemu  nerozumím  a  o  ničem  nedovedu  promluvit.  Jaká 
jsem  to  dnes?  Směji  se  prázdným  vtipům  a  raduji  se  bez  příčiny. 
Jistě  se  nudí . . .  jistě  mnou  pohrdá.  Ale,  co  na  tom?  Proč  mi  na  tom 
záleží?"  hned  se  zase  ulekla,  „proč  chci  být  k  vůli  němu  jiná,  než 
právě  jsem  — ?" 

Tu  se  k  ní  přiklonil  a  sevřel  jí  dvěma  prsty  napjatý  krk;  af  se 
zlobí  nebo  ne. 

„Co  jste  tak  zvážněla?" 

Vtáhla  hlavu  mezi  ramena,  střásajíc  jeho  ruku.  A  mluvila  s  roz- 
pačitým smíchem:  „Ne,  počkejte,  něco  jsem  se  vás  chtěla  zeptat,  co 
myslíte   — " 

„A  já  nemyslím  dnes  nic;  je  mi  tak  hezky,  a  tu  je  nejlépe  ničím 
se  nerušit  a  náladu  nekazit." 

„A  nemluvit  ani  nemyslit?    Jen  sedět  a  dřímat  snad?" 

„Ach  —  zas  ty  veliké,  užaslé  oči  I"  smál  se,    „vy  se  mi  líbíte!" 

Položil  dlaň  na  ruku,  již  měla  vedle  něho  na  zemi  položenu, 
a  opřel  se  o  ni  vší  silou.    Přestávala  se  divit  a  zamýšlet  .  .  . 

Schwarz  mluvil  o  štěstí.  Široce  a  dlouze  vykládal Hana  tu 

a  tam  nějaké  slovo  zachytila,  ale  smysl  celku  jí  unikal. 

Parné  odpoledne  táhlo  tiše  hlubokými  oddechy  prohřáté  země 
a  ostře  zářícími  úsměvy  sytě  modré  oblohy. 

Mareš  zavzdychl,  že  je  mu  horko,  a  žádal  Hanu,  aby  mu  dovolila 
u  ní  se  ochladit.    Měla  prací  halenku  s  volnými  rukávy  bez  podšívky. 

29* 


Digitized  by 


Google 


428  Helena  Noskova: 

Když  se  dotkl  její  paže,  ucítil  pod  měkkou,  tenkou  látkou  studené  maso ; 
obemknul  je  oběma  rukama  a  chladil  si  horké  dlaně. 

Jeden  z  družiny  veselých  děvčat  řekl  něco  velmi  směšného,  ca 
u  Mareše  vzbudilo  bouřlivou  veselost,  tak  že  umdlévaje  smíchy,  klesl 
Haně  tváří  na  rameno;  chvíli  tak  setrval,  přitulen  k  ní  jako  dítě,  když 
libuje  si  v  tělesné  blízkosti  matčině. 

Popatřila  na  něho  skoro  dojata,  jak  byl  milý  v  dětské  své  odevzda- 
nosti v  blaho  okamžiku.    I  jí  bylo  blaze. 

Brzo  ale  všichni  dostali  žízeň.  Vstali  tedy  a  rozběhli  se  po  svahu 
dolů,  dívky  urovnávajíce  pomačkané  sukně.  Cestou  potkávali  jiné  členy 
společnosti,  kjeří  se  také  rozbíhali  po  lese. 

Pobyli  chvíli  u  stolu,  napili  se  a  zas  se  vraceli,  po  skupinách, 
každá  jinou  cestou.  Hana  s  Marešem  sestoupili  k  potoku,  přestupovali 
ho  po  kamenech,  pomáčeli  si  boty,  a  všechno  bylo  jim  k  smíchu.  Byl 
to  už  takový  den  . . .  takový  jasný,  veselý  den,  chvíle  zapomnění  a  bez- 
starostného oddání  náladě  .  .  .  vykládala  si  Hana  .  .  . 

K  svému  místu  došli  dříve  než  ostatní,  kratší,  neschůdnější  cestou. 
Na  chvíli  tam  nahoře  osaměli.  Hana  rozběhla  se  do  vrchu,  on  za  ní, 
a  dostihnuv  ji,  chytil  ji  ze  zadu  kolem  pasu  a  dlaněmi  opřel  se  o  její 
boky,  slabě  ale  pevně  rýsované.  Zasmál  se  radostně  svému  nápadu, 
a  v  pocitu  samoty  a  blízkosti  milé  bytosti  stiskl  ji  silněji  a  zatřásl  jí 
jako  strůmkem.  Vymkla  se  mu  bez  hněvu  a  klesla  na  místě,  kde  dříve 
seděli,  do  trávy,  která  se  ještě  nevztyčila. 

Také  ostatní  vrátili  se  na  svá  místa  a  už  tak  setrvali  až  do  večera, 
který  nastal,  aniž  se  nadali.  Jistě  den  to  býl  takový,  opakovala  si  Hana* 
Jak  jinak  měla  si  vysvětlit,  že  tu  tak  seděla,  a  nenudila  se. 

Veselé  sestry  rozhovořily  se  o  divadle.  O  operách,  které  jsou  hezké 
a  které  fádní.  Hezká  opera  byla  ta,  která  měla  romantický  děj,  hodně 
milostných  duet  a  souboje  a  dlouhá  objímání  před  budkou  napovědovou. 
Fádní  všecky  opery  historické,  kde  bylo  mnoho  sborů,  rytíři  v  ošumělých 
zbrojích,  a  kde  láska  byla  „jen  tak". 

„Jako  tuhle  . . .  měli  jsme  Dalibora,"  vypravovala  jedna,  „já  vím, 
to  je  od  Smetany,  krásná  opera,  ale,  když  ty  sbory  .  .  .  kdyby  aspoň 
nebyly  tak  k  smíchu.  Dalibor  něco  zpívá  .  .  .  mezi  sborem  ruch.  Kdo 
stál  na  pravé  noze,  přestoupne  na  levou  . .  .  kdo  měl  levou  ruku  nahoře, 
dá  ji  dolů  a  zdvihne  pravou  . . .  Jitka  zpívá:  , Sláva  vá-ám,  sláva  vá-ám, 
muži  meče,  muži  slavní  I*  —  a  nebozí,  ošuntělí  muži  meče,  muži  slavní 
usmívají  se  tak  zoufale,  že  by  člověk  umřel  lítostí!" 

„Ale  to  je  pravda!"  uznávala  Hana  a  s  chutí  se  s  dívkami  smála. 

Potom  dokonce  i  o  hudbě  se  zmínily. 

„Já  mám  ráda,  co  je  pro  sluch,  víte,  ta  moderní  hudba,  to  nic 
není;  když  to  není  pro  sluch  —  no  ne?"  —  ale  už  ji  druhá  zakřikla: 

„I  přestaň  s  takovou!    Povídejme  si  něco  přece  k  smíchu!" 

„Vida,  i  ty  si  musí  něco  povídat,  aby  mohly  být  veselý  a  spokojeny," 
napadlo  Haně,   „a  já  jsem  spokojena  i  tak  .  .  .  Ale  co  dělat?" 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  429 


IX. 


Připozdívalo  se.  Všichni  byli  zas  u  stolů,  dopíjeli,  platili  a  čekali 
na  parník. 

Pod  verandou  po  vyčerpaném  programu  se  do  posledního  okamžiku 
tančilo  v  blikavém  šeru  lamp  a  smutném  skřípání  aristonu. 

Parník  se  opozdil.  Někteří  výletníci,  hlavně  matky,  pozbývali  už 
trpělivosti.  Tísnili  se  na  viklajícím  se  přístavu  a  klímali,  opírajíce  se 
o  zábradlí. 

Po  břehu  procházeli  se  mladí,  kterým  humoru  neubývalo. 

Mareš  stále  s  Hanou.  Vedl  se  jí  pod  paží,  přihrbuje  své  vytáhlé 
tělo,  aby  jí  byl  blíže.  Potkávali  se  s  jinými  dvojicemi,  také  s  pažemi 
spojenými  a  míjeli  se,  nepoznávajíce  se  ve  tmě. 

V  dálce  zasvitly  barevné  body  s  dlouhými,  klikatými  odrazy  ve 
vodě;  přiblížily  se,  parník  přirazil,  přístav  se  zakolísal.  Z  komína  vy- 
letěla prška  rudých  jisker  a  shasla  ve  vodě. 

Na  palubě  vyhledal  Schwarz  Mareše  a  Hanu  a  prosil  je,  aby  sešli 
dolů  do  kajuty. 

„Proč  pak?"  —  „No  pojďte,  pojďte,  učiilte  mi  tu  radost ..." 

Následovali  ho.  V  kajutě  sedli  si  pod  zrcadlo  za  stůl ;  Hana  vtiskla 
se  do  úhlu,  Mareš  sepjal  ruce,  lokte  opřel  o  kolena  a  vzhlížel  k  ní 
zdola  přátelským,  spokojeným  úsměvem  lesklých,  v  přítmí  zčernalých  očí. 

Jí  zahořela  krev  v  tvářích  a  rozlila  se  po  celé  její  bytosti.  Při- 
pomněla si  jako  ve  snu  prožité  odpoledne,  pak  večer  na  břehu  a  vrátila 
se  plachým  pohledem  k  jeho  schýlené  hlavě  a  obličeji  k  ní  obrácenému. 

Ochablá,  malátná  vzdávala  se  sládnoucí,  mdlé  náladě,  která  jí  duši 
i  tělo  opřádala,  vzdávala  se  moci  okamžiku.  „Jaká  strašná  síla  .  .  ." 
prolétlo  jí  myslí  jako  poslední  záblesk  rozvahy,  „možno  se  ubrániti? 
Ach  ano,  ale  proč?    Nechci.    Vzdávám  se  dobrovolně,  ráda." 

Založila  ruce  vzadu  za  pasem.  On  se  vzpřímil,  opřel  těsně  vedle 
ní  o  st&nu  a  vtáhl  nenápadně  ruku  za  její  záda;  tam  tiskl  jí  ruku,  stiskal 
prsty  jeden  po  druhém,  až  ji  to  bolelo.  A  při  tom  hleděli  lhostejně 
před  sebe. 

Schwarz  je  celé  půldne  tajně  pozoroval.  Měl  z  Hany  radost,  takovou 
melancholickou,  ale  přející  radost.  Přilákal  ji  sem  do  kajuty  jen  proto, 
aby  ji,  proměněnou,  oživlou  a  šťastnou,  ukázal  Horové  a  upozornil  ji 
tak  na  tuto  proměnu  i  na  toto  štěstí,  po  kterém  sám  marně  toužil. 

Postál  chvíli  před  nimi,  opřen  o  stůl  a  vyčkávaje  příhodné  chvíle. 
Pak  řekl,  dívaje  se  na  Hanu: 

„Vidíte,  slečno,  to  se  mi  na  vás  líbí;  že  jste  přec  jen  rozumná 
dívka,  ano.    Vy  hledíte  na  život  rozumně  ..." 


X. 


Počátkem  prázdnin  vrátila  se  Zdenka  do  Prahy.  Za  měsíc  narodila 
se  jí  dcera. 


Digitized  by 


Google 


430  Helena  Noskova: 

I 

Paní   Malá   byla   by   se   teď  nejraději   k  Duškovům   odstěhovala.  ! 

Denně  u  nich  bývala.    Muž  a  druhá  dcera  přestávali  pro  ni  existovat.  I 

Hana   stále   více   se   jí   odcizovala  a  lhostejněla.     Nebylo  nelásky  I 

mezi  nimi;  nevyskytla  se  dosud  příležitost  k  zřejmému  odporu  a  roz-  i 

hodné  roztržce.    Byla  jen  lhostejnost. 

Na  onom  výletě  pozorovala  paní  s  potěšením,  že  se  Hana  bavila. 
Ačkoli  Schwarzovo  dvoření  raději  by  byla  viděla  —  těšilo  ji  to  přec 
a  zadoufala,  že  se  Hana  konečně  taky  umoudří,  a  že  se  jí  taky  bude  moci 
chlubit  jako  kdysi  Zdenkou,  která  byla  její  hodnou,  milou  dceruškou, 
dávala  se  vodit  po  Ferdinandkách,  plesích,  filharmoniích,  komorních 
hudbách  .  .  .  jaké  to  byly  časy  .  .  . 

Ale  sklamala  se.  Nebylo  to  nic.  Hana  se  nijak  po  onom  výletě 
neumoudřila.  Jak  tam  zdála  se  všecka  proměněna,  oživena  —  tak  zase 
hned  druhého  dne  schladla.    Vrátila  se   do  své  přísné,  zamčené  duše, 

k  studiím  a  knihám na  žádný  výlet  už  nechtěla  jit,  ani  na  Žofín, 

ani  do  Stromovky  —   „Jdi  sama,    maminko,   když  se  ti   tam  líbí."   — 
„Ano,  sama!    Co  pak  se  to  hodí  pro  mne?    Co  by  řekli  lidé?" 

Podivín,  podivín  byla  ta  Hana.  Paní  Malá  zarmoucena  se  od  ní 
odvrátila  a  přilnula  celou  duší  k  Zdence  a  její  dcerušce. 

Také  Hana  Zdenku  často  navštěvovala  a  byla  raději  viděna  než 
matka,  protože  ji  nezasypávala  radami  a  pokyny  a  starostlivostí  až 
úzkostlivou  jako  matka,  protože  do  ničeho  nemluvila,  nikdy  nepřekážela. 

Sedávala  v  ústraní,  blíže  Zdenky,  když  tato  chovala  —  a  tiše, 
někdy  sama  nepozorována,  pozorovala  sestru  v  její  blaženosti.  Při  tom 
se  zas  k  neutišení  napřemítala. 

Žena,  matka.  Velká,  pěkná  slova  . .  .  Zvučná  slova.  Či  více  ještě? . . . 
Podivná  tajemství  .  .  . 

Zdenka  byla  jistě  nesmírně  šťastna.  U  cíle  byla,  u  nejvyššího,  snad 
ani  netušeného  a  neočekávaného  uspokojení  .  .  . 

Pravda,  mateřství  samo  je  jistě  z  tajemství  nejvyšších  a  nejkrásněj- 
ších a  znamená  asi  pro  každou  ženu  nevystihie  mnoho  —  Je  to'  ovšem 
zase  jen  výsledek  onoho  starého  domnění,  že  přivést  na  svět  člověka 
je  činem  zvláště  záslužným.  Ona,  Hana,  by  sotva  asi  tak  uspokojena 
mohla  být,  protože  nemá  onoho  domnění. 

Státi  se  matkou  nepovažuje  rozhodně  za  nic.  Toť  jen  nutný  ná- 
sledek —  Býti  matkou  —  to  už  je  něco  jiného.  Býti  jí,  starat  se  o  dítě, 
vychovat  je,  věnovat  se  mu  celou  duší  a  všemi  silami  —  ano,  o  tom 
už  možno  mluvit  jako  o  plněném  úkolu,  jako  o  správně  konané  po- 
vinnosti. Zásluhou  ovšem  není  ani  jedno  ani  druhé.  Zásluhou  nemůže 
býti  pouhý  nutný  následek,  zásluhou  není  plnění  povinnosti,  která  opět 
jest  jen  nutným  následkem  dalším.    Jedno  z  druhého  se  vyvíjí. 

Kde  je  tu  co  podivuhodného  — ? 

Jen  tajemství  jsou  podivuhodná.  Tajemství,  jež  jsou  zákony.  Nutno 
zákonů  poslouchat?  Jsme  povinni  snad  dokonce  jich  poslouchat,  či  aspoň 
omluvitelní,  posloucháme-li,  třeba  by  správný  nebyly  — ? 

Ne;  jsme-li  schopni  kritiky  —  ne.  Jen  slepí  slepě  poslouchají. 
Jen  nevědomost  nehřeší. 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  431 

Čím  dále,  tím  snadněji  řešila  si  Hana  tyto  své  otázky.  Ale  radosti 
a  klidu  už  proto  nenabývala.  Naopak  —  smutno  a  hořko  bylo  jí  v  srdci, 
smutném  a  slabém. 

Jednou  osaměla  s  dítětem  sestřiným  v  tiché,  odlehlé  ložnici.  Bylo 
srpnové  předpoledne,  sálavé  a  dusné.  Obě  okna  byla  otevřena,  režné 
záclony  spuštěny  a  ven  vysunuty.  V  pokoji  bylo  horké,  zlaté  pološero. 

Hana  seděla  ve  svém  koutku  a  chovala  dítě.  Spalo.  Obličejík  mizel 
mu  v  opentlené  karkulce,  lílko  zapadalo  do  peřinky.  Pěstičky  tisklo 
k  ústům  a  dýchalo  tak  slabě,  jakoby  ani-  nežilo  ...  A  Haně,  dlouho 
bez  pohnutí  nad  ním  skloněné,  bylo  náhle  těžko  a  žalně  k  zoufání; 
jako  před  nenahraditelnou  ztrátou  a  nedostižitelným  cílem. 

Tohoto  štěstí  nikdy  nepozná ;  nesmí.  Nebylo  by  omluvy  pro  ni 

Vidí  jasně,  příliš  jasně.  Slabost  by  to  byla.  A  i  kdyby  jí  vyhověla,  jak 
těžce  musily  by  na  ni  výčitky  doléhat!  Neboť  svědomí  jest  také  jedním 
z  oněch  podivných,  spolu  souvisících  tajemství.  A  ono  nutně  by  jí 
musilo  vyčítat  a  připomínat,  že  nejen  ničím  se  neproslavila,  ale  že  si 
to  dítě  jen  pro  svou  zábavu  zjednala,  jako  hračku,  aby  vyhověla  své 
choutce  .  .  .  neboť  jaký  jiný  účel  by  zde  byl?  .  .  .  Ne,  ona  nesmí. 

Nepřestávala  na  dítě  hledět.  Nemohla  se  odtrhnout.  Teskná,  malátná 
ztrnulost  rozlévala  se  jí  po  všech  údech  i  v  nitru.  Oči  jí  vlhly,  až  za- 
plakala, mírným,  vroucím,  ulevujícím  pláčem ;  želela  své  ztráty  a  loučila 
se  s  odepřeným  štěstím,  s  věrou  v  spravedlnost  zákona,  s  nevědomostí . . . 

Jak  mnohem  snáze  bylo  tu  Horové.  Ta  lehce  mohla  se  zříci  manžel- 
ství; měla  vše  k  disposici  —  chladnou  krev  i  lhostejnost,  ba  skoro 
nechuť  k  životu  rodinnému  a  všemu  jeho  příslušenství.  Na  dítě  hleděla 
jako  na  tvora  z  jiného  světa,  s  podivem  a  bez  vřelejší  účasti.  „Co  je 
to?  Má  to  taky  hlavu  .  .  .  vypadá  to  skoro  jako  člověk,  ale  není  to 
člověk.  Nemluví,  nemyslí,  jen  jí  a  křičí."  Kdyby  jí  byl  někdo  řekl, 
že  jednou  taky  tak  vypadala,  byla  by  se  tomu  rozhodně  opřela. 
„To  bylo  bůh  ví  co,  to  jsem  nebyla  já.  Já  jsem  se  narodila  o  několik 
let  později,  než  stojí  v  matrice." 

A  tak  ve  všem  byla  svobodna,  lhostejná  a  sebemocna  jako  filosof- 
pozorovatel,  stranou  života  stojící.  Jako  divák  v  divadle;  kus  ho  obvese- 
luje  neb  dojímá,  ale  on  sám  v  něm  nehraje,  jeho  se  to  netýká,  on  jen 
poslouchá  a  přemýšlí. 

Hana  však  stržena  byla  ve  hru,  vystavena  pocitům  a  vstavena 
v  roli,  těžkou,  složitou  a  neveselou  roli. 

Byla  by  nejraději  zavřela  oči  před  tím,  co  se  stalo,  byla  by  ráda 
zapomněla;  ale  na  jak  dlouho  bylo  by  jí  pomoženo?  Jednu  nesnáz  od- 
hodíš —  a  nová  číhá  o  krok  dále,  neboť  nejsi  ještě  u  konce,  máš  celý 
život  ještě  před  sebou.  A  síla  a  bezpečnost  už  se  shroutila,  štít  padl! 

Co  se  stalo  —  (tenkrát  v  Závisti)  —  nestálo  ovšem  zdánlivě  za 
řeč.  Avšak  —  —  právě  proto.  Právě  proto!  .  .  .  Nestálo-li  to  vše  za 
řeč  —  co  to  bylo?  Proč  byla  tenkrát  tak  spokojena,  proč  slábla  rozkoší^ 
proč  v  duši  jásala  —  ?  —  A  jak  lehce  se  vzdala,  jak  hravě  zbyla  se 
všech  svých  protidůvodů  tenkrát,  jako  by  jich  ani  nikdy  nebylo!  Jako 
by  to  ani  ona  nebyla  bývala;  —  kde  byla  v  oněch  chvílích  —  a  kam 
se  poděla  její  bezpečnost? 


Digitized  by 


Google 


432  Helena  Noskova: 

Nemilovala  ovšem  Mareše  —  (ne,  to  by  ještě  scházelo!)  —  ale 
tenkrát,  po  výletě . . .  když  jí  psal,  když  na  ni  čekal ...  a  konečně  — 
když  brzo  na  to  odjel  domů  na  prázdniny  —  —  —  Nebyla  tenkrát 
přesvědčena,  že  je  to  láska  — ?  (ubohé,  protivné  slovo,  jež  tak  mnoho 
i  tak  málo  znamená!) A  pak  —  ten  stesk  a  ta  záliba  ve  vzpo- 
mínkách! Ponižující  ta  bolestná  rozkoš  a  smutek  pro  sotva  poznané 
a  už  odňaté  štěstí  .  .  .    Jaké  štěstí  —  ? 

Dnes  pobledly  představy  a  vychladly  touhy,  ale  co  se  stalo,  nedá 
se  odčinit,  nedá  se  podceňovat  —  může  se  opakovat.  Rozum  jí  tak 
radil,  prostá  soudnost. 

Zaražena  prvním  tímto,  třeba  jen  chvilkovým  ústupem,  nedůvěřo- 
vala si  už,  a  byla  připravena  na  vše  možné. 

Nebýti  jen  té  studené  prázdnoty  —  snad  byla  by  uvěřila  v  návrat 
čistého  bezpečí  a  bývalé  jistoty  —  —  ale  tak,  jak  jí  bylo,  nemohla 
věřit.  Ta  prázdnota  ji  znepokojovala.  Ohlížela  se  úzkostlivě,  kde  by 
se  uchytila,  co  by  jí  duši  vyplnilo  a  stesku  zbavilo.  Práce  nestačila, 
studie  plnily  jen  čas;  v  duši  bylo  sucho  a  sucho. 

XI. 

Na  čas  přestala  sestru  navštěvovat.  Zdálo  se  jí,  že  ještě  více  tam 
slábne  a  jen  se  rozptyluje  v  holé  sentimentalitě.  Ale  brzo  přesvědčila 
se,  že  i  tak  slábne,  a  že  pramálo  platí  vzdalování,  když  duší  stále  byla 
u  Zdenky,  toužíc  stále  více  po  novém  a  úplném  sblížení  a  vysvětlení. 

Šla  k  ní  s  úmyslem  přímo  promluvit  a  zvědět,  co  Zdenka,  jak  se 
jí  zdálo,  před  ní  tajila. 

Bylo  krátce  před  štědrým  večerem. 

Zdenka  byla  sama  doma;  těšilo  ji,  že  sestra  přišla.  Sama  nechodila 
nikam;  jen  s  dítětem  denně  na  procházku.  Dítě  vyplnilo  celou  její  duši 
a  každé  pomyšlení.    Hana  měla   tu  odpověď  dřív,    než  se  ještě  ptala. 

„Jsem  teď  šťastna.  Je  to  divné,  tobě  asi  je  to  divné . . .  Zanedbávám 
všecko  ostatní.  Na  klavír  nesáhnu,  po  společnosti  nezatoužím,  do  knihy 
se  nepodívám  . . .  Věříš,  že  teď  nečtu  pranic,  a  že  je  mi  dobře?  Vysvětlit 
ti  to  nedovedu  . . .  Sama  se  tomu  nedivím.  Jest  to  —  a  já  jen  přijímám. 
A  jsem  šťastna  .  .  .  nemám  pro  to  jiného  slova  ...  ty  mi  snad  dobře 
nerozumíš  —  to  slovo  snad  tě  mate.  Cítím  sama,  že  dobře  nepřilehá  . . . 
Ty  nechápeš.    Dívka  to  nikdy  nepochopí.    Dívka  nepochopí." 

„Přec...  do  jisté  míry  aspoň,  myslím,  že  chápu.  To  je  mateřství... 
Ale  manželství  — ?"  ptala  se  Hana  dále  svým  tichým,  jasným  hlasem. 

Na  to  Zdenka  neodpovídala.  Dívala  se  jen  na  sestru,  zaražena, 
plaše  a  smutně. 

„Proč  mlčíš?"  pokračovala  Hana,  „jsme  sestry,  Zdenko  —  a  tak 
málo  se  známe.  Ty  přece  aspoň  podle  sebe  můžeš  o  mně  soudit.  Ale 
já  .  .  .  Zdenko;  jsi  šťastna  v  manželství?" 

„Proč  se  ptáš?"  vydechla  Zdenka. 

„Protože  je  mi  úzko...  protože  nerozumím...  ničemu  nerozumím, 
nemohu  pochopit...  a  protože  konečně  ráda  bych  věděla  aspoň  tolik: 
jsem-li  to  já  —  je-li  nás  více  —  či  jsou  to,  jak  povídají,  jen  ty  knihy  — ?" 


Digitized  by 


Google 


Prosté  srdce.  433 

Zdenka  se  zas  tak  plaše  na  Hanu  zadívala,  a  neodpovídala. 

„Ty  to  víš  — •  mluvila  Hana  dále,  „proto  jsem  přišla,  proto  se 
ptám.  Ty  přece  máš  svého  muže  ráda  ...  z  lásky  jši  si  ho  vzala . .  . 
Jsi  šťastna?    Je  život  tvůj  krásný,  plný?" 

Zdenka  snížila  hlavu.  Každé  slovo  sestřino  jí  zachvívalo,  ji  mučilo. 
Nemohla  snésti  ani  pohledu  její  dychtivě  rozšířených,  vroucných  a  naivních 
očí.  Bylo  v  nich  tolik  odvahy,  a  byla  v  nich  otázka  příliš  určitá  a  krutá. 

Byla  to  otázka  její  vlastní  bytosti.  Otázka,  kterou  sama  bála  se 
sobě  přímo  položiti,    A  nyní  měla  odpovídat .  .  . 

Má  svého  muže  ráda  ...  Z  lásky  si  ho  vzala.  Ovšem,  neboť  nikdo 
jí  nenutil.  Ale  bylo  jí  osmnáct  let;  a  byl  první  a  jediný,  jejž  poznala. 

Nosil  jí  knihy,  květiny . . .  mluvil  jemně  a  blízce  k  její  duši.  Věděl 
o  tolik  více  než  ona.  A  věděti,  mnoho  věděti  bylo  jí  tenkrát  vším! 
Zvykala  jeho  návštěvám,  jeho  knihám  i  jeho  květinám,  zvykala  večerním 
hovorům,  kterým  druzí  nerozuměli  —  (jak  jí  lahodilo  toto  osamění)  — 
Netoužila  tenkrát  po  ničem  dalším  a  úplnějším.  Změny  se  spíše  bála. 
Jen  něžné,  mazlivé  jeho  polibky  byly  jí  rozkoší.  Objetí  prudší  ji  lekala, 
budila  odpor  a  nechuť.  Byl  jí  v  některých  chvílích  hrozně  cizí  a  divný . . . 
a  směšný.    Nejraději  byla  by  sňatek  stále  poodkládala  —  — 

„Haničko  .  .  .  neptej  se.    Mne  se  neptej." 

Chtěla  říci  více,  mnohem  více.  Chtěla  zodpovědět  celou  tu  krutou, 
zapíranou  otázku.  Ale  bála  se  velkých  slov,  která  ničeho  nepovídají  — 
a  bylo  jí  trapno  z  toho  slavnostního  napjetí.  A  konečně  —  byla  by  jí 
Hana  porozuměla?  Sama  cítila  nejistotu  a  nejasnost  svého  postavení. 
Její  srdce  přece  také  chce  býti  šťastno!  Kdo  je  vinen  —  ona  či  její 
muž?  Byl  první,  jejž  poznala.  Byl  by  snad  někdo  jiný  .  .  .  bolelo  ji 
domysliti.    Pochybovala  a  byla  tak  unavena. 

Hana  vstala. 

„Půjdu."   —  Podávala  sestře  ruku. 

Zdenka  se  napolo  odvrátila. 

„Proč?"  zeptala  se  stísněně. 

Haně  klesla  ruka. 

„Počkej  chvíli . . .  Půjdu  kousek  s  tebou  . . .  musím  něco  koupit, 
na  ty  svátky,  to  víš  ..." 

Mluvila  náhle  rychle,  hlasem  nepřirozeně  důležitým.  Bylo  jí  sestry 
líto;  nechtěla  ji  tak  cize  propustit,  ale  srdce  otevřít  a  vstříc  vyjít  bylo 
jí  stejně  těžko.  A  tak  si  vzpomněla,  že  musí  jít  něco  koupit...  o  svátcích 
se  rozhovořila,  o  práci  a  starostech,  jaké  s  vánocmi  nastávají . . .  Chvatně 
se  oblékla,  a  obě  vyšly. 

Venku  oslnil  je  život.  Město  hlučelo  večerním  ruchem  předvánočním, 
rozsvěcovali  v  kavárnách  a  hostincích,  svištěly  dráty  elektrické,  výkladní 
skříně  zářily  do  šumu  a  zmatku  ulic.  Lidé  pobíhali  s  balíky  a  vánočními 
stromky,  všichni  zdáli  se  být  rozčileni,  ustaráni,  svátečně  vzrušeni. 

Zdenka  s  Hanou  bezděčně  vyhledávaly  třídy  nejživější,  ruch  nej- 
závratnější, kde  drnčely  zvonce  tramwayí  nejsplašeněji,  kde  byly  nej- 
větší sklady  hračkářské,  nejvíce  zmatku  a  vyjevených  dětí,  které  se 
pletly  v  cestu,  takže  stále  byly  odtrhávány  od  sebe,  a  slova  důvěrněj- 
šího nebylo  možno  pronésti. 


Digitized  by 


Google 


434 


Helena  Noskova:  Prosté  srdce. 


Před  skříní  „U  města  Paříže"  povídala  si  bodrá  venkovanka  do  hrsti: 

„To  je,  to  je,  co  ti  lidé  už...  jakživa  jsem  to...  rozum  zůstává 
člověku  ..." 

Stála,  rukou  podpírala  bradu,  lidé  do  ní  vráželi,  a  nemohla  jediné 
věty  dokončit. 

„ —  děkuju,  děkuju,  nápodobně...  já  se  porou..."  křičely  dvě 
paničky  s  nabitými  sítěnými  taškami. 

Sestry  došly  na  Vinohrady.  Šly  ulicemi  stále  tiššími  a  tiššími. 
Lehounký  sníh  počal  hustě  padat,  plnil  černé  rýhy  vozové  a  v  mlhavé 
záři  plynových  světel  stříbrně  se  leskl. 

Stoupaly  Korunní  třídou;  —  a  tu  před  jedním  domem  spatřili  hezký 
obrázek.  Hocha  s  děvčetem.  Loučili  se.  Pořád  si  jen  ruce  podávali 
a  „s  bohem"  říkali,  ale  nerozcházeli  se.  Konečně  pustil  hoch  ruce 
dívčiny,  sevřel  dlaněmi  její  obličej  a  pomalu,  vážně  a  dlouze  ji  políbil. 

Zdenka  stiskla  rámě  sestřino. 

„Božka.    Vidělas?" 

Božka  byla  růžová  družička  Zdenčiny  svatby. 

„Vidíš  —  té  se  ptej,  chceš-li  být  veselá!  Ona  je  schopna  přímo 
a  radostně  život  přijímat.  Ona  je  v  právu  a  je  hodná  .  .  .  Neporušila 
čistotu  tajemství;  neznesvěcuje  neznámé,  jež  není  ani  dobré,  ani  zlé, 
ale  nedotknutelné  ..." 

Hana  přišla  domů  jako  ve  snách. 

Vstoupila  do  svého  tichého,  prázdného  pokoje.  Nerozsvítila.  Z  ulice 
padal  sem  kalný  svit  plynu.    Jak  tu  bylo  ticho,  jak  prázdno! 

Z  dálky  slyšela  stále:   „Božka...  jí  se  zeptej.  Ona  je  hodná  — " 

„A  já,  já  ne  — ?"  ptala  se  velmi  nesměle  a  velmi  lítostivě;  jakoby 
prosila. 

Viděla  stále  v  duchu  vánoční  bílou  ulici,  stříbrný  sníh,  a  v  tomto 
chladném,  smutném  stříbře  veliké,  teplé  štěstí:  dívku  s  rukama  svislýma, 
s  tváří  štěstím  pobledlou,  se  rty  vášnivě  a  zbožně  se  podávajícími .  .  . 
Zima,  ulice,  lidé  přecházejí  —  ale  oni  vidí  jen  sebe,  cítí  jen  žádost .  .  . 
Hlava  její  spočívá  v  jeho  rukou,  duše  v  duši  .  .  . 

Neporušená,  neznesvěcená  tajemství  —  —  — 


Digitized  by 


Google 


v.  M.  Kořánek:  O  výživě  rostlin.  435 

V.  M.  KOŘÁNEK: 

O  výživě  rostlin. 

Voda  je  zdrojem  života  rostlin.  Pozemské  byliny  potřebují  vody 
k  svému  vzrůstu,  a  vodním  rostlinám  je  mimo  to  prostředím, 
v  němž  žijí.  Moře  má  své  mořské  řasy,  a  vody  sladké  hostí  řasy 
sladkovodní  a  rostliny  jevnosnubné.  Krátká  doba  sucha  usmrcuje  mnohé 
rostliny,  ale  některé  jsou  velmi  houževnaté.  Tak  mohou  výhonky  nopalu 
(Opuntia  corrugata)  až  65%  své  vláhy  ztratiti,  neodumřou  a  zvlhčeny 
opět  žijí.  Mech  skrutek  obecný  byl  6  neděl  v  suché  místnosti  a  Barbula 
unguiculata  20  neděl  a  zůstaly  živy.  U  mechů  ve  sbírkách  stanovilo 
se,  že  jejich  vegetativní  buňky  po  třech  letech  ztrácejí  života,  kdežto 
výtrusy  podržují  klíčivosti  déle.  Schimper  shledal,  že  vzklíčily  výtrusy 
mechů,  které  byly  60  roků  v  herbáři.  Řasy  Chlamidococcus  pluvialis, 
jež  byly  5  let  v  suchém  papíru,  oživly  dva  dny  po  navlhčení.  Také 
výtrusy  hub  podržují  dlouho  své  klíčivosti.  Lišejník  Sticta  pulmonaria, 
se  69%  vody,  byl  po  17nedělním  pobytu  v  exsikkatoru  živ,  ač  měl 
jen  57o  vody. 

Protoplasma  schnoucích  rostlin  je  kalná.  Od  stěny  buněčné,  k  níž 
za  živa  přiléhá,  je  odtažena  a  menšího  objemu.  Mezi  stěnou  buněčnou 
a  protoplasmou  vzniklý  prostor  naplní  se  vzduchem.  Přívodem  vody 
rozšiřuje  se  protoplasma  i  stěna  buněčná  a  v  buňce  obsažený  vzduch 
se  ve  vodě  rozpouští.  Vodní  rostliny  mají  mnoho  vody.  Množství  vody 
v  rostlinách  je  vůbec  značné,  je  tu  jako  voda  imbibiční,  nebo  jako 
voda  šťávy  buněčné  a  přichází  u  rostlin  na  1  díl  sušiny  4 — 9  dílů  vody. 

Působení  vody  v  rostlinu  počíná  při  klíčeni.  V  suchém  semenu 
bývá  10 — 12%  hygroskopické  vody.  Aby  semeno  klíčilo,  potřebuje 
přiměřené  vláhy,  tepla  a  přístupu  vzduchu.  Klíčeni  počíná  vnímáním 
vody  povrchem  semena,  s  kterou  zároveň  vstupuje  kyslík;  to  je  děj 
fysikalní.  Semeno,  botnajíc,  shušfuje  vodu  v  pletivu  svém,  a  tím  tvoři 
se  teplo,  jež  vstoupá,  když  počnou  se  měniti  organisované  látky  semena 
chemickými  ději.  V  nabotnalých  semenech  vlivem  enzymů  a  působením 
vody,  látek  semena  a  tepla  vzniká  klíčeni  a  vylučují  se  reagující  látky, 
jež  působí  na  prostředí  a  mezi  ním  a  rostlinou  zavádí  výměnu.  Dle  Hoff- 
manna  přijmou  suchá  semena  pšenice  456,  kukuřice  46*9,  ječmene  48*2, 
žita  57-7,  ovsa  59'8,  čočky  93-3,  hrachu  106-8,  cukrovky  120*5%  vody. 
Briem  shledal,  že  semeno  řepné  rychle  klíčí,  má-li  půda  až  177©  vláhy, 
a  dle  Procházky  počíná  klíčiti  při  97o  vlhkosti  a  při  277o  Wíčí  nejlépe. 

Helmont  (1577—1644)  chtěl  pokusem  dospěti  k  tomu,  že  voda 
jest  jediným  pokrmem  rostlin.  Dal  do  hrnce  vysušenou  zem  a  zvážil, 
pak  vsadil  vrt)u,  již  zaléval  dešťovou  vodou.  Vrbě  se  dařilo,  a  po  pěti 
letech  získala  na  váze  164  libry.  Ale  země  v  hrnci  jevila  ztráty  na 
váze.  Rostliny  ve  vodě  žijící  přibírají  vody  celým  svým  povrchem 
(řasy).    Pozemní   rostliny   vnímají    vodu    střebavými    kořeny.    Cévnaté 


Digitized  by 


Google 


436  V.  M.  Kořánek: 

rostliny,  z  tajnosnubných  kapradiny,  přesličky,  plavuné  a  z  jevnosnubných 
všecky  rostliny  mají  kořeny.  Mechům,  houbám,  řasám  kořeny  chybí. 
Hlavní  kořen  (kůlový)  vyvíjí  se  z  kořínku  klíčící  rostliny,  je  pokračováním 
stonku  a  je  mocně  vyvinut  u  jehličnatých  a  dvojděložných  rostlin,  jako 
u  stromů,  hrachu,  lnu  a  j.  Hlavní  kořen  má  obyčejně  větve  a  vlásky 
kořenné.  U  jednoděložných  rostlin  zakrňuje  hlavní  kořen,  a  vedlejší 
kořeny,  ku  př.  u  trav,  vynikají  na  dolením  konci  stonku  v  podobě 
svazků.  Vedlejší  kořeny  mají  také  kořenové  vlášení. 

Kořeny  jsou  na  rostoucím  vrcholku  obaleny  zvláštním  pletivem: 
čepičkou.  Čepička  je  tedy  na  špičce  kořene,  a  za  ní  je  zóna  měřící 
8 — 10,  často  jen  2—3  mm.,  kde  roste,  prodlužuje  se  kořen.  Střebavé 
kořeny  mají  prvotní  pokožku,  jejíž  skoro  každá  buňka  vyrůstá  v  láčko- 
vitý  výrůstek,  vlásek  kořenný,  jenž  rovněž  vodu  vssává.  Vlásky  kořenné 
jsou  zvětšením  pokožkových  buněk  v  délku,  vznikají  za  rostoucí  kořen- 
novou  špičkou,  žijí  jen  několik  dnů  a  odumírají  a,  jak  kořen  roste, 
novými  se  nahrazují.  Starší,  dále  za  špičkou  ležící  části  kořene,  jsou 
vlášení  prosty,  ač  dříve  je  měly.  Kořenová  špička,  se  stále  nově  se 
tvořícím  vlášením,  vniká  do  půdy,  ji  využitkuje,  a  rostouc  dále,  novou 
oblast  hledá.  Kořenové  vlášení  tím  je  delší,  čím  více  vody  potřebuje 
rostlina,  a  nemají  ho  hlavně  vodní  a  bahenní  rostliny,  jež  mají  vody 
k  použití  nadbytek,  a  pak  mnohé  rostliny  cibulovité.  Vlásků  kořenných 
čili  vláseniček  mají  rostliny  rozličné  množství.  Tak  jich  má  oves  na 
1  mm.^  450,  řepa  320,  ječmen  280  a  jetel  150.  Jsou-li  střebavé  kořeny 
porušeny,  rostlina  vadne.  To  viděti,  když  se  rostliny  přesazují.  Kořenové 
vlášení  s  půdou  srostlé  se  přetrhá,  a  teprve,  když  střebavé  kořeny 
vzrůstem  se  prodlouží  a  na  nich  vznikne  nové  vlášení,  jež  uvadlé 
rostlině  dostatek  vody  přivede,  tato  se  vzpamatuje. 

Nadzemními  částmi  jmenovitě  povrchem  listů  a  výhonků  přibírají 
rostliny  také  něco  vody  z  deště  neb  rosy.  Druhy  Dipsacus  vnímají  vodu 
ze  svých  listových  nádržek,  ale  to  množství  je  nepatrné  u  porovnání 
s  vodou  přijatou  kořeny.  Houby,  řasy,  mechy  a  vzdušné  kořeny  Orchideí 
opatřují  si  vody  ze  vzduchu  hygroskopicky. 

Tlakem  kořenů  způsobuje  se  ronění  šťávy.  Je  to  voda,  z  půdy 
kořeny  vjatá,  jež  má  rozpuštěno  malé  množství  rozličných  látek,  které 
byly  z  parenchymatických  buněk  do  cév  vtlačeny.  Uřízne-li  se  stonek 
silné  kukuřice  blízko  nad  zemí,  vytékává  z  řezu  proud  šťávy.  To  pozoruje 
se  po  ořezávání  révy.  Dá-li  se  na  řez  manometr,  vstoupá  rtuť  do  jisté 
výšky;  čím  je  řez  vyšší,  tím  jeví  se  tlak  menší.  Dle  Humboldta  vyteče 
z  řezu  agavy  americké  za  5  neděl  10  hl.  šťávy.  Porazí-li  se  stromy 
v  létě,  roní  nezřídka  pařezy  šťávu.  Ronění  šťávy  z  ran  pozorujeme 
u  javoru,  břízy,  buku,  habru,  ořešáku  a  j.  Tyto  stromy  po  celý  podzim, 
v  zimě  a  z  jara  přibírají  vody  svým  kořenovým  vlášením,  pokud  jim 
to  mráz  neb  sucho  dovoluje.  Na  jaře  před  rašením  listů,  kdy  odpař 
je  nejmenší,  zahřatím  půdy  zvyšují  se  osmotické  děje,  a  kořeny  vnímají 
tolik  vody,  že  její  množství  ve  dřevě  dosahuje  maxima:  v  cévách 
a  jinde  ztlačený  vzduch  vytlačuje  z  řezu  dřeva  šťávu.  Roflífií  přestane, 
když  odparem  listů  zmenší  se  množství  vody  ve  stromu,  a  tím  vzduch 
dřeva  se  zředí. 


Digitized  by 


Google 


o  výživě  rostlin.  437 

Jehličnatky,  jichž  střebavé  kořeny  soudružně  s  houbami  žily 
a  během  podzimka  a  zimy  odumřely,  přibírají  až  do  novotvorby  kořání 
nepatrně  vody  a  ztrácí  jí  odparem  tolik,  že  v  dubnu  a  květnu  mají  ve 
dřevě  vody  nejméně.  Když  se  jim  v  květnu  a  červnu  nové  kořínky 
utvoří,  vstoupá  vjem  vody  a  množství  její  ve  dřevě  k  maximu,  ač 
v  té  době  také  výpar  listů  je  největší.  U  jehličnatek  nevytéká  šťáva 
z  ran  nad  kořenem  učiněných.  Ráno  bývají  rostliny  svěží,  napjaty  a  vy- 
tlačují kapky  vody  na  kraji  listů,  jak  na  špičkách  listů  obilí  neb  jiných 
trav  je  viděti,  jmenovitě,  je-li  půda  teplá  a  vzduch  vlhký.  V  době,  kdy 
stromy  roní,  vystupuje  voda  v  kapkách  mezi  šupinami  pupenů,  jak 
u  habrů  za  teplých  slunečních  jarních  dnů  pozorovati  lze.  To  je  též 
působením  tlaku,  který  vodu  žene  rostlinou. 

Vývoj  kořenové  soustavy  rostlin  souvisí  s  potřebou  a  přístupem 
vody.  Střebavé  kořeny  vodu  čerpají,  starší  kořeny  ji  rozvádějí.  U  hrachoru 
lesního  nalezl  Frank  kořeny  3  m.  hluboko.  Nobbe  shledal,  že  společná 
délka  kořenů  obilí  obnáší  na  520  m.  Střebavé  kořeny  stromů  a  keřů 
pronikají  půdu  ve  vrstvě  30 — 40  cm.  hluboko.  Během  48  hodin  vssála 
fazol  půl  metru  vysoká  z  vodní  kultury  1  1.  vody.  Síla  kořenů  vodu 
ssající  podléhá  vlivům  vnějším.  Intensita  vnímání  vody  kořeny  závisí 
na  množství  vody  v  půdě  a  její  teplotě.  Tak  u  tabáku  a  tykve  je 
čerpání  kořenů  při  3-7—5®  C.  tak  slabé,  že  rostliny  ve  vlhké  půdě 
počínají  vadnouti. 

Střebavými  kořeny  přijatá  voda  vstoupá  do  hořeních  částí  rostliny, 
a  sice  až  do  listů.  Cévní  svazky  protahují  jako  vlákna  tělo  rostliny, 
jsou  ve  spojení  a  jdou  od  kořenů  do  osy  a  větví,  řapíkem  do  listů, 
kde  se  sítovitě  rozvětvují  a  poslední  nejjemnější  rozvětvení  slepě 
v  pletivu  listu  končí  (nervatura  listová).  Transspirační  proud  u  jevno- 
snubných  rostlin  jde  od  kořenové  špičky  do  středního  svazku  kořene, 
odtud  do  svazků  osních  a  pak  do  nervů  listových  a  pohybuje  se  dřevní 
částí  svazků  cévních.  Dřevní  části  svazků  cévních  tvoří  u  stromů  a  keřů 
dřevo,  a  voda  dřevem  pohybuje  se  nahoru.  Již  Hales  stanovil,  že  možno 
souvislost  kůry  a  dřeně  přerušiti,  aniž  by  při  čilém  odparu  listy  vadly. 
Je-li  souvislost  dřeva  přerušena,  kůry  a  dřeně  nikoli,  listy  vadnou. 
Pohyb  vody  děje  se  hlavně  v  mladším  dřevě,  bělí  totiž.  Běl  ztrácí  na 
vodivosti  přeměnou  v  starší  dřevo,  jádro,  jež  nemá  pro  vodní  transport 
významu.  Ve  dřevě  stromů  obyčejně  ubývá  do  vnitř  množství  vody, 
vzduchu  však  přibývá.  V  běli  mění  se  množství  vody  dle  roční  doby. 

Voda  vstoupá  hlavně  ve  vnějších  hotových  dřevních  kruzích,  vnitřní 
dřevo  účastní  se  na  tom  málo  a  nehotové  dřevo  také  málo.  Cesta,  kterou 
se  transspirační  proud  ubírá,  pozná  se  dle  Bokornyho  0"l7o  roztokem 
zelené  skalice,  jejž  rostliny  vssají,  a  železo  pozná  se  v  rostlině  červenou 
krevní  solí  a  kyselinou  solnou  zmodráním.  U  větve  modřínu  shledala 
se  kůra  a  dřeň  železa  prosta,  železo  bylo  ve  dřevě,  a  sice  byly  oba 
vnitřní  roční  kruhy  bez  železa,  tři  vnější  kruhy  je  měly,  a  nejmladší 
nehotové  dř«v©  nejevilo  zmodrání.  Ku  zkoumání  proudu  vody  užíti  lze 
dusičnanu  lithnatého,  jejž  rostliny  ve  vodném  roztoku  snadno  vnímají. 
Zaleje-li  se  slunečnice  zředěným  roztokem  lithnatým  a  vystaví  na  slunce^ 


Digitized  by 


Google 


438  V.  M.  Kořánek: 

lze  již  po  hodině  spektroskopicky  dokázati  v  listech  lithium.  To  ukazuje 
také  na  rychlost  pohybu  vody  v  rostlině. 

Dle  Sachsovy  imbibiční  theorie  pohybuje  se  voda  ve  ztloustlých 
stěnách  dřevních  buněk.  Dřevo  může  vnímati  vodu  mezi  své  molekuly. 
Imbibiční  voda  ve  dřevě  má  lehkou  pohyblivost,  a  odpařující  listy  svou 
potřebu  vody  odnímají  stěnám  dřevních  buněk.  Vzniklé  porušení  rovno- 
váhy rozšiřuje  se  ke  kořenům,  a  od  transspirujících  listů  působí  tedy 
ssavá  síla,  účinkující  na  pohyb  vody  v  rostlině.  Pokusy  Bokornyho 
ukázaly,  že  blány  dřevních  buněk  skutečně  jevily  železo.  Ale  samo  od- 
pařování není  silou,  kterou  se  voda  v  rostlině  zdvihá. 

Poslední  stanice  transspiračního  proudu  je  v  listech.  Nervy  listové 
zaopatřují  list  vodou  a  dávají  ji  transspirujícímu  pletivu.  Proud  transspiračni 
závisí  od  intensity  transspirace.  Vypařují-li  listy  mnoho,  přitéká  mnoho 
vody  a  naopak,  neb  voda  listům  přitéká,  když  ji  vypařují,  a  to  vy- 
konávají listy  nizounkých  bylin,  jako  listy  obrovských  stromů,  kde  voda 
vystupuje  na  150  m.  vysoko.  Hales  r.  1727  vyzkoumal  jev  transspirace: 
vážil  množství  odpařené  vody.  Hlavní  výpar  vody  děje  se  plochou 
listovou.  Listy  odpařují  jednak  průduchy,  jednak  buňkami  pokožky. 
Pokožka  jest  jednoduchá  vrstva  z  bezchlorofyllných,  vně  zkožnatělých 
buněk,  je  na  líci  a  rubu  listu  a  objímá  jeho  střední  pletivo  mesofyll, 
chlorofyllem  význačné,  jakož  i  pletivo  svazků  cévních,  jež  je  v  mesofyllu 
jako  nervatura  listová,  a  přivádí  mu  vodu  a  plyny  od  kořene;  vodu 
vodí  dřevní  část.  Vzduch  z  rostliny  cévy  svazků  cévních.  Stěny  dřevních 
cév  bývají  dírkované  a  jsou  ve  spojení  s  chodbami  mezibunečnými 
a  průduchy  se  vzduchem  vnějším.  Buňky  mesofyllu  mají  totiž  mezi 
sebou  dutiny  mezibunečné,  jež  jsou  spojeny  v  soustavu  dutin  čili 
v  chodby  mezibunečné  a  se  vnějším  vzduchem  jsou  ve  spojení  pomocí 
průduchů  čili  pichů.  Průduchy  tvoří  tedy  otvory  chodeb  mezibunečných, 
jsou  v  pokožce  listů,  velké  a  široké  listy  mají  je  v  rozmanitých  polohách, 
úzké,  jako  trávy,  v  řadách  a  skulinou  po  délce  listu.  Výpar  sprostředkuje 
tato  soustava  provětrávací,  kterou  plyny  a  tedy  i  vodní  plyn  z  vnitřka 
na  venek  se  dostává.  Výpar  reguluje  se  závěrečními  buňkami  průduchů. 
Jsou-li  rostliny  svěží,  tedy  napjatého  pletiva,  mají  průduchy  závěrečné 
buňky  otevřené,  které  při  s vadlém  pletivu  se  zavírají. 

Rostliny  mají  průduchů  rozličně,  a  s  tím  souvisí  také  transspirace. 
U  mnohých  listů  jsou  pichy  jen  na  rubu,  u  jiných  také  na  líci,  ale  rub 
listů  je  z  pravidla  bohatší  průduchy  než  líc,  toliko  na  vodě  plovoucí 
listy  leknínovitých  rostlin  mají  hojně  průduchů  na  hoření  straně  listové, 
kdežto  spodní  strana  na  vodě  ležící  skoro  žádných  nemá.  Na  květních 
lístcích  jsou  pichy  ojediněle  neb  žádné,  na  plodech  bývají  a  na  pod- 
zemních částech  rostlinných  skoro  bez  výjimky  chybí.  Počet  průduchů 
na  Hstech  jednotlivých  druhů  rostlinných  je  téměř  stálý.  Na  1  mm.* 
spodní  strany  listové  je  obyčejně  40—300  průduchů,  ale  bývá  jich  více, 
jako  řepka  má  jich  716.  List  révy  dle  Mullera  má  3,842.850  pichů. 
Stepní  rostliny  (kaktusy),  v  suché  půdě  a  horkém  ovzduší  rostoucí, 
chráněny  jsou  proti  výparu  silně  zkožnatělou  pokožkou  a  chudostí  prů- 
duchů v  listech. 


Digitized  by 


Google 


o  výživě  rostlin.  439 

Odpařená  voda  neuniká  pouze  průduchy;  také  rostliny  a  části  jejich, 
jež  jsou  bez  průduchů,  jako  mechy,  mnohé  květní  lístky  a  bezpichá  líc 
zelených  listů  živě  transspirují.  Velké  množství  vody  vydá  se  vzduchu 
buňkami  pokožkovými.  Buňky  pokožky  listové  odpařují  přímo  a  sice 
tím  více,  čím  jsou  jemnější.  Z  pravidla  jsou  na  rubu  listu  jemné  a  méně 
zkožnatělé  a  odpařují  na  rubu  listu  více  než  na  líci.  Tento  výpar  omezuje 
kutikula,  t.  j.  vnější  vrstva  blány  vnějších  stěn  buněk  pokožkových, 
kterou  celý  povrch  rostliny,  vyjma  špičky  kořenů,  je  pokryt.  Jeví  se 
jako  tenká,  těsně  přilehající  kožka  vnější  plochy  listové  neb  plodů.  Je 
z  látky,  korku  chemicky  příbuzné,  zvané  kutin.  Vodu  těžko  a  pomaleji 
propouští  než  z  buničiny  záležející  blána  buněčná.  Kutikula  čím  je  tlustší, 
tím  více  transspiraci  omezuje.  Jak  na  výpar  má  vliv,  viděti  na  oloupaném 
jablku.  To  scvrkne  se  na  vzduchu  ztrátou  vody  brzy,  kdežto  neoloupané 
dlouho  zůstává  šťavnaté.  Na  jiných  částech  rostlinných  nalézá  se  jako 
kožní  pletivo  vrstva  korková,  jako  u  stromů,  a  rovněž  slupka  bramboru 
je  z  korku.  Korek  transspiraci  rovněž  omezuje,  jak  se  u  oloupaných 
a  neoloupaných  bramborů  přesvědčiti  lze.  Nadzemní  části  osní  odpařují 
kožním  pletivem  celkem  málo,  mladé  větve  stromů  odpařují  více.  Kožní 
pletivo  kořenů  propouští  snáze  vlhkost  než  ústrojů  nadzemních,  a  proto 
nutno  chrániti  kořeny  při  přesazování  před  vyschnutím. 

Množství  vody  rostlinou  vypařené  je  velmi  značné.  1  cm.-^  hrachu 
vypaří  za  24  hodiny  2-5  g.,  konopí  9.3  g.  vody.  Haberlandt  uvádí, 
že  jarní  žito  odpaří  během  své  doby  vegetační  835,  pšenice  1180, 
ječmen  1237,  oves  2277  gramů  vody.  Aby  se  utvořil  gram  nadzemní 
suché  látky,  potřebuje  ječmen  310,  jarní  pšenice  338,  jarní  žito  353, 
oves  376,  hrách  282  a  červený  jetel  310  gramů  vody.  Dle  Hellriegla 
potřebuje  1  q.  ječmene  312  q.  vody  k  výparu,  to  je  na  ha.  15.379  hl. 
čili  vrstva  vody  15  cm.  vysoká.  Aby  vytvořila  cukrovka  gram  sušiny, 
přijme  a  odpaří  400  g.  vody.  Má-li  cent  cukrovky  25  kg.  sušiny,  je 
k  tvorbě  této  třeba  100  q.  vody  a  sklizeň  300  q.  řepy  z  ha.  potřebuje 
30.000  q.  vody  (Hollrung).  Dle  Browna  odpaří  1  m.^  listové  plochy 
slunečnice  za  pěkného  srpnového  dne  275  cm.^  transspirační  vody.  Když 
byla  energie  zářivá  desetkrát  menší,  vypařilo  se  96  cm.^  vody.  Velmi 
silná  kukuřice,  tabák  nebo  slunečnice  za  teplého  dne  červencového  vy- 
paří až  litr  vody,  a  šedesátiletý  buk  odpaří  v  zimě  nejméně  půl  litru 
vody  denně,  při  rašení  listů  4  1.  a  když  má  veškeren  list  vyvinut,  18  1. 
vody.  Hóhnel  udává,  že  ha.  115  let  starého  lesa  bukového  během 
vegetační  doby  odpaří  24  až  35  tisíc  q.  vody.  Výpar  rostlin  není  stejno- 
měrný, nýbrž  vstoupá  a  klesá  v  rozličných  hodinách  dne.  Maximum 
padá  na  dobu  od  12  do  2  hod.,  minimum  je  v  noci.  V  noci  je  více 
vody  v  listech  než  ve  dne.  Intensita  odparu  je  rozdílná  dle  množství 
vody  a  teploty  půdy  a  ovzduší,  dle  pohybu  vzduchu  a  jasnosti  světla. 
Při  vlhkém  vzduchu  je  transspirace  slabší,  při  suchém  silnější.  Po  dešti, 
kdy  vzduch  vlhkostí  je  nasycen,  pozemské  rostliny  ani  netransspirují. 
Vidíme-li,  že  vlhké  ovzduší  nebo  sprcha  na  listí  uvadlé  rostliny  osvěžuje, 
děje  se  to  hlavně  zabráněním  výparu,  a  rostlinám  umožňuje  se  tolik 
vody  nassáti,  aby  se  staly  napjaty.  Vodní  a  bahenní  rostliny  mají  výpar 
za  příčinou  vlhkého  ovzduší  menší  než  rostliny  pozemní.  Chladnějším 


Digitized  by 


Google 


440  V.  M.  Kořánek:  O  výživě  rostlin. 

vzduchem  se  výpar  snižuje,  vyšší  teplotou  a  silným  světlem  se  zvyšuje. 
Sluncem  osvětlené  rostliny  odpařují  více  vody,  že  jsou  zahřívány  i  osvětleny, 
a  v  noci  odpařují  méně,  že  tepla  a  světla  ubylo  a  není  fotosynthesy. 
Plocha  listová  odpařuje  méně  než  stejně  veliká  plocha  vodní;  ale  že 
společná  plocha  všech  listů  vegetační  plochy  je  mnohem  větší,  odpařuje 
více  než  plocha  vodní.  Rychlost  proudu  transspiračního  je  menší  při  slabší 
než  při  silnější  transspiraci.  Pres  určitou  mez  nevstoupne.  Je-li  odpař 
takový,  že  ztráta  vody  proudem  transspiračním  při  maximální  rychlosti 
se  nekryje,  usychá  rostlina.  U  rostlin  ve  vodě  žijících  transspirace  není. 
Jen  když  se  z  vody  vyjmou,  nastane  výpar  a  následkem  nedostatečné 
ochrany  kutikularní  je  velmi  silný.  Nechají-li  se  Spirogyry  neb  jiné  řasy 
na  vzduchu  ležeti,  transspirují  tak  rychle,  že  jejich  buňky  odumřou,  a  obsah 
z  nich  vyteče. 

Proud  transspirační  přivádí  rostlině  mimo  vodu  také  živiny.  Kořeny 
přijatá  voda  má  rozpuštěné  živiny,  které  rostlina  zadrží  a  čistou  vodu 
po  výtce  vypaří.  Ve  vodě  žijící  rostliny  a  jejich  části  vnímají  na  všech 
místech  svého  těla  pokožkou  vodu  a  v  ní  rozpuštěné  živiny.  Voda 
pohybuje  se  také  pletivem  od  buňky  k  buňce.  Z  části  slouží  k  tvorbě 
rostlinné  látky,  částečně  se  rozkládá,  a  vodík  za  vyloučení  kyslíka  spracuje 
se  dějem  assimilačním.  Voda  je  látkou  rozpouštěcí  a  rozváděči.  Přivádí 
do  listů  soli,  bez  nichž  není  fotosynthesy.  Voda  sprostředkuje  vstřebání 
živin  do  těla  rostlinného,  minerální  živiny  vcházejí  do  něho  vodou  roz- 
puštěny, nebo  činností  kořene  rozloženy,  rozkládají  a  zassimilují  se 
v  rostlině  v  ústrojné  látky.  Životní  pochody  rostlin  dějí  se  v  tekutém 
obsahu  vegetabilních  buněk.  Vstřebání  výživných  solí  obstarávají  střebavé 
kořeny  a  kořenové  vlášení  osmotickým  dějem.  Blanou  buněčnou  jejich 
pokožkových  buněk  dostávají  se  rozpuštěné  živiny  do  vnitř  buněk;  vnější 
blány  jejich  přitahuji  živiny.  Blanou  buněčnou  prostupují  látky  krystal- 
lisující.  Vnějšími  buňkami  přijaté  látky  vstoupají  pak  osmoticky  výše  do 
buněk.  Porušení  osmotické  rovnováhy  mezi  tekutinou  buněčnou  a  vý- 
živným roztokem  děje  se  spotřebou  živin:  živiny  spracují  se  v  buňkách 
na  jiné  látky  a  jako  živiny  zmizejí. 

Jednotlivé  druhy  rostlin  potřebují  minerálních  látek  rozličně.  Ne- 
vnímají jich  v  tom  poměru,  v  jakém  jsou  v  roztoku.  Roztok  může  býti 
bohatším  solemi  horečnatými  než  draselnatými,  a  rostlina  odnímá  těchto 
více  než  oněch.  Rostlina  si  dle  potřeby  vybírá  živiny,  a  tím  se  také 
vysvětluje,  že  může  se  dařiti  v  půdě  rozličného  složení,  a  že  na  téže 
půdě  rostoucí  rozličné  byliny  mají  nestejné  složení  popelu.  Každý 
rostlinný  druh  má  své  zvláštní  požadavky.  Rostliny  spotřebují  v  jedno- 
tlivých údech  svých  rozličné  množství  živin  a  vnímají  z  tekutiny  půdní 
především  ty  živiny,  které  vegetací  porušenou  rovnováhu  v  šťávě  buněčné 
vyrovnávají.  Liebig  našel  v  okřehku  poměr  kyseliny  sírové  k  fosforečné 
10:14  a  ve  vodě,  v  níž  žil,  10  :  3.  Voda  mořská  má  kuchyňskou  sůl, 
a  mořské  rostliny  jen  málo  ji  vnímají.  Drasla  je  v  ní  sotva  dvacátý  díl 
jako  natronu,  a  přece  nalézá  se  v  mořských  rostlinách  více  drasla,  že 
si  z  mořské  vody  draselnaté  soli  vybírají.  Řasy  vybírají  z  mořské  vody 
v  sledech  se  v  ní  nalézající  sloučeniny  jodu  a  nashromáždí  jich  tolik, 
že  jejich  popelu  používá  se  k  výrobě  jodu.  Z  roztoku  málo  zředěného 


Digitized  by 


Google 


z  básni  K.  V.  Hájka.  441 

přibírá  rostlina  poměrně  více  vody  než  solí,  rozkládá  tedy  roztok  v  řidší 
a  hustší  část,  onu  vnímá,  tuto  zůstavuje.  To  je  následek  silnější  spotřeby 
vody  transspirací.  Obrácený  poměr  může  býti,  je-li  potřeba  vody  vzhledem 
k  živinám  menší,  dostanou-li  rostliny  velmi  zředěný  roztok  výživný, 
nebo  zmenší-li  se  spotřeba  vody  výparem  následkem  vlhkého  vzduchu 
anebo  u  bylin  ve  vodě  žijících. 

Přiber  výživných  plynů  v  buňky  záleží  v  tom,  že  je  blány  buněčné 
přitahují  a  tekutina  buněčná  pohlcuje,  tedy  rozpouštějí  se  ve  vodě  blány 
a  obsahu  buněčného.  Přiber  děje  se  hlavně  zelenými  listy.  Provětrávací 
soustava  těla  rostlinného,  která  je  průduchy  ve  spojení  se  vzduchem 
rostlinu  obklopujícím,  obstarává  vjem  kyseliny  uhličité  a  kyslíka  i  jejich 
vylučování  a  vypouštění  vodní  páry. 

Voda  je  sprostředkovatelkou  všech  životních  pochodů  v  rostlině. 
Bez  ní  není  výživy,  není  vzrůstu,  není  jiné  životní  činnosti.  Voda  je 
zdrojem  života  rostlin.  • 


Z  básní  K.  V.  Hájka. 

PTÁK  HOSTINNÉMU  STROMU. 

(JENÍKU  A  HANÉ  KOVÁŘOVÝM.) 

Pták  vyplašený  lítám  světem, 
ah,  nikde  nelze  spočinouti 
Tak  unaven  jsem  stálým  letem, 
že  těžko  mi  již  křídlem  hnout. 

Nad  more  vzleť  jsem,  nad  Saharu, 
pod  sebou  písek,  bouře  jek; 
o  jaru  snil  však,  luzném  jaru, 
a  chtěl  na  tichý  ostrůvek. 

Nad  sněžnou  plání,  mraznou  plání 
jsem  temné  křídlo  dále  nes, 
všech  tužeb  zhasil  plápolání 
a  umřít  spěl  jsem  v  černý  'les. 

Však  na  té  bludné  kamsi  pouti 
jsem  padl  na  Váš  tichý  strom. 
Tak  lákalo  to  spočinouti, 
než  vyštve  mne  zas  sudby  hrom. 


30 

Digitized  by  VrrOOQlC 


442  Z  básni  K.  V.  Hájka. 

Té  Vaší  lípy  na  haluzích 
jsem  zapomněl,  že  chvilku  jen 
se  kochaf  smím  v  těch  cizích  luzích  — 
A  teď  to  vSe,  jak  zašlý  sen  .  .  . 

Jest  čas  se  zvednout  k  další  pouti, 
k  té  pouti  v  černý,  teskný  chlum; 
jest  čas  zas  plachty  rozvinouti 
a  křídlem  mávnout  v  mraků  tlum. 

^  Nuž  s  Bohem  buď,  ty  tichý  koutku, 
kde  stydlé  srdce  jsem  si  zhřál. 
Můj  stinný  strome,  do  těch  proutků 
kvěf,  zelenej  se,  rošti  dáli 

A  nebyl-li  jsem  Ti  vždy  světlem, 
z  černého  křídla  šel-li  stín: 
Ó,  věř,  že  krve  své  jsem  teplem 
vždy  chtěl  Tě  hřát  a  prost  jsem  vin  .  . 

Že  Ona  byla  milá  druže, 
a  Ty  jsi  byl  můj  milý  druh: 
Jí  s  šípku  mého  tato  růže  — 
a  Tobě,  Tobě  —  zaplať  Bůh! 


TOUHA. 

Ty  lidské  lásky,  jak  jsou  malé  přece! 
A  já  tak  stůňu  snem  o  lásce  nekonečné, 
bych  mohl  v  ní,  jak  v  křišťálové  řece 
svou  duši  obmyti  z  tak  mnohé  rány  sečné. 

Ó,  tisíckrát  bych  dal  si  zbodat  plece 
a  vydán  býti  chtěl  na  pekel  muky  věčné, 
jen  kdybych  na  prahu  té  strašné  světa  klece 
Ti  aspoň  pohlédnout  moh'  v  oči  sladkořečné. 

Snad  hvězdou  chvěješ  se  na  nebesklonu, 
snad  mluvíš  ke  mně  blahou  řečí  zvonů, 
neb  za  mnou  záříš.  Svatá,  v  mnohé  těžké  chvíli 
Však  jestli  souzeno,  po  žití  shonu 
že  navždy  v  tůni  nebytí,  ah,  ztonu: 
Před  skonem  přiviň  mne,  ó  Narcise  můj  bílý! 


Digitized  by 


Google 


z  básní  K.  V.  Hájka.  443 

ÚTĚCHA. 

VSe  jednou  —  pozděj'  —  přestane  tě  soužit: 
Rodičů  tvrdost,  nevděk  dětí  tvých, 
sobectví  druha  —  Nebudeš  víc  toužit 
na  zradu  ženy,  nepřítele  smích. 

Zvykneš  si  stínu,  jenž  se  bude  dloužit 
v  hodinách  žití  tvého  večerních, 
až  cesta  kamsi  začne  se  ti  oužit, 
a  ty,  jak  stín  ten,  budeš  něm  a  tich. 

Kdys  zoufalý,  že  všemu  máš  dát  s  Bohem, 
se  neohlédneš  potom  ani  zpátky 
tam,  kde  jsi  žil  ve  lásky  klamu  mnohém. 
A  klidně  rozvážeš  ty  všechny  svazky, 
kterými  spoutal  tě  zde  život  krátký, 
bys  navždy  utonul  tam  v  moři  věčné  Lásky  .  .  . 


HOLOUBEK. 

Ah,  lásky  tak  je  málo  zde, 
všude  jen  ryčí  sváry, 
všude  kol  krouží  luňáci 
se  vražednými  spáry. 

Jen  Vy  jste  mírný  holoubek 
padlého  s  křídly  sněhu, 
holoubka  máte  srdíčko, 
holoubka  tichou  něhu. 

Ó,  zůstaňte  tím  zázrakem, 
bez  vášně  leťte  světem  — 
hodí-li  po  Vás  kamenem, 
Vy  po  nich  za  to  květem! 

A  ňadro-li  Vám  rozklovou 
—  hřích  nebude  to  prvý!  — 
s  nebeským  za  to  úsměvem 
je  napojte  svou  —  krví! 


qp 


30* 
Digitized  by  VrrOOQlC 


BEDŘICH  VILÉM  SPIESS: 

U  divého  muže. 

Obraz  ze  života  dřevních  sousedů  Malostranských. 


(Dokončení.) 


11. 

Rozsudek  tento  jako  hrom  dopadl  na  hlavu  páně  KHmentovu.  Také 
Přehořovský,  jenž  za  otcovými  záležitostmi  byl  z  venkova  na  ně- 
kolik dní  přijel  do  Prahy,  všecek  byl  rozrušen,  zvěděv  z  úst  Ryzherových, 
kterak  pře  Kechlova  dopadla.  Krutý  bol  svíral  srdce  jeho,  vždyf,  utracen-li 
bude  Kliment,  o  čemž  nebylo  déle  pochybnosti,  zhanobena  bude  i  Anna 
a  nemožným  pro  něj  nápotom  všeliký  s  ní  styk. 

Tak  i  Ryzler  rozumoval,  povaluje  se  na  lůžku  a  nemoha  usnouti 
samou  starostí  o  pána  svého,  téměř  zoufalého. 

Z  rána,  panu  Kechlovi  přisluhuje,  vynakládal  veškeren  svůj  um  a  vtip, 
aby  pokleslou  mysl  jeho  pozvedl.  Přehořovský,  strnule  před  sebe  hledící, 
s  počátku  k  veškerým  těm  domluvám  ni  slůvkem  se  neozýval;  později 
však,  pookřáv,  zaplétal  se  mimoděk  v  hovor  s  milým  sluhou. 

„V  zlé  té  příhodě  jedině  pán  Bůh  mohl  by  nebohé  Anně  pomoci," 
pravil  Přehořovský. 

„Urozený  pán  tím  chce  snad  říci,  že  by  paní  Annu  toliko  smrt 
Klimentova  zachránila  před  hanbou.  Kéž  mu  zlý  duch  myšlenku  vnukne, 
aby  si  sám  sáhl  na  život  beztoho  ztracený." 

„Tomu  věř,  kdo  chceš,  já  nikoliv.  Té  důvěry  nemám  do  zhýralého 
Klimenta,  že  by  pro  zachování  poctivého  jména  rodině  svojí  dobrovolné 
se  rozloučil  se  životem." 

„Učiní  tak  tedy  mimovolně,"  doložil  Ryzler,  tvář  zachmuřiv,  šeptem, 
aby  pán  neslyšel.  Ten  zase  zadumal  se.  Octl  se  v  myšlenkách  na  utě- 
šeném zámku  Měšickém,  kdež  Anna  Kechlova  se  synáčkem  svým  od 
začátku  měsíce  srpna  meškala.  Urozená  paní  Marjana  Přehořovská  po- 
zvala ji  k  sobě  do  tohoto  zátiší. 

Na  zdravém,  vůní  luk  a  lesů  prosyceném  vzduchu  venkovském 
a  za  mateřské  opravdu  péče  šlechetné  hostitelky  nabývala  Anna  vůči- 
hledě  bývalé  své  svěžesti  a  síly.  Spanilostí  svou  i  nelíčenou  srdečností 
dovedla  si  získati  čím  dále  tím  větší  přízeií  všech  v  zámku. 


Digitized  by 


Google 


Bedřich  Vilém  Spiess:  U  divého  muže.  445 

Pan  Karel  radostí  téměř  se  rozplýval,  vida,  kterak  paní  jím  zbožňo- 
vané pobyt  u  nich  svědčí.  Často  s  ní  vyjížděl  do  pěkného  vůkolí  na 
ten  onen  poplužný  dvůr  otcovský,  a  nejednou  také  zavítali  spolu  do 
starobylého  druhdy  sídla  Žižkova,  do  města  Tábora,  kdež  otec  páně 
Karlův  stálé  měl  bydlo. 

Ladná  Lužnice  s  lesnatými  a  skalními  stráněmi  svými  naplnila 
mladou  Pražanku  nevýslovnou  rozkoší.  Chvíle,  které  v  malebném  tom 
údolí,  nejčastěji  na  člunku,  po  boku  páně  Karlovu  strávila,  vryly  se 
hluboce  v  rozjařenou  mysl  její;  čítala  je  povždy  k  nejsladším  upo* 
mínkám  svého  života. 

Tehda  mimoděk  zapomínala  na  domov  svůj  a  strasti  v  něm.  A  jen 
člověk  necita  byl  by  se  snad  odvážil  zkaliti  blažený  klid,  jemuž  se 
krásná  ta  žena  nyní  těšila.  A  proto  neměla  ani  potuchy  o  právním 
nálezu,  pro  Kiimenta  tak  osudném. 

Tím  hrozněji  zahřměla  jí  do  duše  náhlá  zvěst  o  tragické  smrti 
manžela  jejího. 

Přijeltě  z  Prahy  pan  Karel  Přehořovský  mimo  vše  nadání  k  večerou, 
všecek  ztrmácen  a  s  koně,  pěnou  pokrytého,  seskočiv,  spěchal  na  pokoj 
paní  mateře  své  zvěstovat  jí  hroznou  tu  novinu:  na  dnešek  po  půlnoci 
že  na  Újezdě  pan  Kliment  Kechl  nalezen  byl  blíže  někdejší  zahrady 
své  „na  knížectví"  zvané  mrtev,  v  tratolišti  krve.  Na  pokřik  ponocným 
způsobený  sběhli  se  kde  kdo  ze  sousedství  k  mrtvole,  i  shledali,  že 
tu  spáchána  úkladná  vražda.  Neboť  rána,  z  níž  krev  ještě  chlípěla,  zela 
mu  na  zádech  pod  pravou  lopatkou;  způsobena  byla  kulí  z  blízka  naň 
vypálenou.  „Po  vrahovi  nenalezli  pražádné  stopy,  aspoň,  pokud  jsem 
byl  ještě  v  Praze,"  doložil  pan  Karel,  z  hluboká  vydechnuv.  Nebo 
maní  dralo  se  mu  zase  na  mysl  důmnění,  ve  které  v  probdělé  dnešní 
noci  byl  pojal  Ryzlera,  poněvadž  ho,  když  mrtvolu  hospodářovu  domů 
přinesli,  doma  nebylo,  a  také  půlhák  jindy  nad  lůžkem  jeho  visící  na 
svém  místě  nevisel.  V  důmněnce  té  se  utvrdil,  shledav  po  příchodu 
Ryzlerovu  střelnou  jeho  zbraň  zas  na  místě  a  za  čerstva  vycíděnu. 
Dále  však  pátrati  neměl  ni  chuti  ni  odvahy:  běželof  o  hlavu  sluhy 
jemu  i  Anně  zvláště  oddaného  a  nad  jiné  věrnějšího;  běželof  o  zločin, 
z  něhož  —  toho  si  byl  pan  Karel  dobře  vědom  —  největší  přec  prospěch 
kynul  jemu  samotnému.  Nechtěl  tudíž  v  té  příčině  jistoty  nabyti;  záhy 
z  rána  klusal  z  Prahy  s  děsnou  tou  novinou. 

Paní  Marjana  Přehořovská  vyslechla  ji  s  utajeným  dechem  a  s  tváří 
zsinalou,  ale  zpamatovavši  se  za  hodnou  chvíli,  poradila  synovi,  kterakým 
způsobem  by  měl  o  přenešťastné  té  příhodě  paní  Kechlovu  uvědomiti. 
Karel  vešel  s  tlukoucím  srdcem  do  komnaty,  kdež  paní  Anna  s  Adámkem 
právě  laškovala. 

Činem  nejšetrnějším  jí  oznámil  —  smrt  manželovu. 

Nesnadno  vylíčiti  bouři,  kterou  neblahá  ta  zvěst  v  nitru  jejím 
způsobila.  Žal  její  byl  hluboký.  Mdloby,  do  nichž  opět  a  opět  upadala, 
naplňovaly  pana  Karla  a  starou  mater  jeho  vážnými  obavami,  ale  lékař, 
z  Tábora  na  rychlo  povolaný,  rozptýlil  je,  poukazuje  na  silnou  tělesnou 
povahu  nemocné.  Avšak,  když  paní  Anna  přání  projevila,  že  by  k  pohřbu 
manželovu  do  Prahy  jela,  rozhodně  ji  z  toho  zrázel. 


Digitized  by 


Google 


446  Bedřich  Vilém  Spiess: 

Pan  Karel  ovšem  také  vzdáliti  se  nemohl.  Nezbývalo  tudíž  než 
hned  na  zejtrí  vypraviti  jízdného  posla  do  Prahy  s  listem,  urozenému 
pánu  Vítu  Flavínovi  z  Rottenfeldu  znějícím,  v  němž  paní  Marjana  Pře- 
hořovská  z  Olbramovic  jménem  ubohé  vdovy  důtklivě  prosila,  aby  urozený 
pán,  čeho  k  pohřbu  zavražděného  bude  třeba,  z  přátelské  k  Anně  lásky 
ráčil  zaříditi;  peníze,  na  to  vynaložené,  že  jemu  syn  její  Karel,  jakmile 
do  Prahy  se  bude  moci  navrátiti,  s  díkem  nejvřelejším  splatí 


12. 

Účast  i  zvědavost  svedla  velké  množství  lidí  k  domu  „u  divého 
muže**,  když  majitele  jeho  z  něho  v  slavném  průvodě  naposled  vynášeli. 
Za  rakví  kráčel  synovec  nebožtíkův,  mladistvý  Jan  Kechl  z  Hollenštejna, 
vedle  děda  a  pěstouna  svého  Víta  Flavína,  za  nimi  v  dlouhé  řadě  jednak 
příbuzní  a  přátelé  nebožtíkovi,  jednak  konšelé,  úředníci  a  zřízenci  obecní 
Menšího  města  Pražského. 

Když  Kechla  byli  na  novém  hřbitově  vedle  Mikuláše  Slomovského 
k  věčnému  spánku  uložili,  rozcházeli  se  v  tlupách,  živě  o  záhadném 
jeho  skonu  hovoříce.  Poněvadž  vrah  dosud  nebyl  vypátrán,  a  vůbec 
ani  potuchy  po  něm  nebylo,  přemílaly  se  různé  o  něm  domněnky. 
Všecky  shodovaly  se  v  tom,  že  vrah  byl  as  zjednán,  a  že  příčinou 
toho  mordu  nepochybně  byla  —  žena  nějaká.  Nechť  se  věc  měla 
jakkoliv,  tolik  jisto,  že  smrtí  KHmentovou  odhlivilo  se  jak  rodině  tak 
příbuzenstvu  jeho.  Vždyť  z  hrdelní  jeho  pře,  prohrál-li  ji  —  jakož  se  vší 
pravdě  podobalo,  nemohlo  nikomu  z  nich  vyplynouti  nežli  —  zlehčení 
cti  a  veřejná  potupa. 

Nenadálou  smrtí  jeho  vzala  i  pře,  proti  spoluvinníku  jeho  Orgiesovi 
—  Petržilkovi  —  zdvižená,  nenadálý  obrat.  Byltě  se  Petržilka  spolu 
s  Klimentem,  dokud  tento  ještě  byl  na  živě,  z  nálezu  soudu  městského 
k  vyššímu  právu  odvolali,  a  když  appellací,  jsouc  vyřízena,  dolů  byla 
sešla,  byli  jak  plnomocníci  bratří  Slomovských  tak  Jan  Orius  před  pana 
purkmistra  Valentina  Mitvaře  a  pány  v  outerý  po  sv.  Havle,  to  jest 
dne  20.  října  1592,  zavoláni  pro  přeslyšení  té  appellace.  Tehda  Petržilka 
skrze  přítele  takto  se  prohlásil: 

„Poněvadž  Klement  Kechl  nešťastnou  příhodou  nočního  času  zrádně 
z  ručnice  od  někoho  zamordován  jest  a  tak  před  vyřízením  té  pře  umřel 
a  zahynul,  že  tato  appellací  čtena  býti  nemá,  a  on  že  ji  slyšeti  povinen 
není.  Nebo  práva  a  zřízení  zemská  patrně  vyměřují:  Když  společníci 
jednou  žalobou  jsou  obvinění,  zvlášť  kde  se  mordu  dotýče,  a  jeden 
ze  společníků,  prvé  nežli  ta  rozepře  svůj  konec  vezme,  prostředkem 
smrti  z  tohoto  světa  sejde,  že  ta  pře  konec  bere  a  s  umírajícím  umírá." 

Proti  tomu  od  plnomocníka  pánů  Slomovských  mluveno,  že  Jan 
Orius  sám  proti  sobě  tento  průvod  dal  čísti.  „Nebo  vede  k  tomu,  kdyby 
se  společníků  v  jedné  žalobě  a  při  dotýkalo  a  o  mord  nebo  čest  činiti 
bylo,  že  ta  pře  smrtí  jednoho  společníka  umírá:  tedy  na  druhou  stranu 
tomu  místo  dává,  kde  se  cti  a  hrdla  nedotýče,  že  tu  pře  smrtí  jednoho 
společníka    konce   nemívá.    Tato  rozepře   že   toliko   jest  interlogutoria 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  447 

o  svědka,  raá-li  čten  býti  čili  nemá.  Z  té  pilčiny  Jan  Orius  jako  sám 
živý  pozůstal,  tuto  appellací  slyšeti  povinen  jest.  Než  potom,  když 
ku  pii  hlavni  přijde,  bude-li  se  chtíti  oč  domlouvati,  že  to  dobře  učiniti 
moci  bude.  Pak-li  by  ji  slyšeti  nechtěl,  tedy  že  oni  vedle  práva  městského 
za  otevření  a  přečtení  té  appellací  žádají  jen  proto,  aby  se  tomu  vy- 
rozumělo, má-li  ten  svědek  čten  býti  čili  nemá.  S  tím  že  se  poroučejí 
k  uvážení  a  opatření  spravedlivému." 

S  tím  strany  ku  právu  přistoupily. 

Dva  dni  později  —  dne  22.  října  1592  —  pan  purkmistr  a  rada 
takto  mezi  nadepsanými  stranami  svým  ortelem  vypovědíti  ráčili:  „Ačkoli 
nález  práva  tohoto  v  interlogutorii  z  strany  svědomí  Jana  Turopolského, 
má-li  čteno  býti  čili  nemá,  na  onen  čas  učiněn  byl;  ale  poněvadž  se 
to  patrně  nachází,  že  táž  interlogutoria  původ  má  z  toho  průvodu,  kterýž 
páni  bratří  Slomovští  k  žalobě  své  na  Klimenta  Kechle  z  HollenStejna 
a  Jana  Oriusa  pro  zamordování  Mikuláše  Slomovského  při  právě  tomto 
na  onen  čas  společně  učiněné  vedli,  zřízení  pak  zemské  a  práva  krá- 
lovství českého  patrně  vyměřují:  „když  se  společníků  dotýče,  obzvláštně 
pak  v  rozepřech,  v  nichž  o  čest  a  hrdlo  činiti  jest,  že  živý  pozuostalý 
za  umrlého  odpovídati  povinen  není,  anobrž  že  takové  rozepře  smrtí 
jednoho  společníka  míjejí"  — :  z  těch  příčin  Janovi  Orgiesovi  proti 
plnomocníkuom  pánů  bratří  Slomovských  dává  se  za  právo  tak,  že  této 
appellací,  kteráž  za  živobytí  Klementa  Kechle  z  Hollenštejna  začla, 
a  z  průvodu,  kdež  o  mord  proti  oběma  společníkuom  činiti  bylo,  svuoj 
původ  vzala,  slyšeti  povinen  není  vedle  práva." 

Takým  činem  skoncována  pře,  jež  hladinu  všedního  života  malo- 
stranského velice  byla  rozčeřila. 


13. 

Jakmile  se  byla  vdova  Kechlova  na  venkově  pozdravila,  vypravila 
se  s  Adámkem  svým .  v  průvodě  Ryzlerově  do  Prahy  a  byla  tu  panem 
Karlem  Přehořovským  a  všemi  nájemníky  a  čeledí  v  domě  „u  divého 
muže"  uctivě  a  co  nejsrdečněji  uvítána. 

K  snažné  její  prosbě  navštívil  ji  hned  nazejtří  soused  a  přítel  její, 
slovutný  pán  Jan  Kocín  z  Kocinétu,  přední  písař  radní.  Poradivši  se 
s  výtečným  tím  právníkem,  nemeškala  se  zachovati  dle  věhlasné  jeho 
rady:  poprosila  Filipa  Inderfeldra  z  Inderfeldu  a  Jana  Gertenstyla,  t.  č. 
rychtáře  městského,  aby  nad  osiřelým  synem  jejím  Adamem  spolu  s  ní 
úřad  otcovských  poručníkův  laskavě  na  se  přijali.  Což  když  slíbili  učiniti, 
prohlásila  paní  Anna,  že  mimo  krám,  v  němž  jako  dosud  obchůdek 
sklenářský  provozovati  hodlá,  k  obývání  vdovskému  sobě  vymiňuje 
domek  na  dvoře  nově  vystavěný.  S  ostatními  byty  a  prostorami  že 
prosí,  nechť  páni  poručníci  naloží  tak,  aby  ubohému  sirotku,  na  nějž 
„divý  muž"  právem  dědickým  nyní  připadl,  po  zaplacení  úroků  pánům 
věřitelům  něco  aspoň  zbylo  na  výživu. 

Oba  páni  poručníci,  ujavše  se  správy  předluženého  toho  domu, 
zachovali  se  dle  přání  vdovina  a  kde  který  prázdný  ještě  kout  v  něm 


Digitized  by 


Google 


448  Bedfich  Vilém  Spiess: 

pronajali.  Starým  pak  nájemníkům  zvýšili  —  ač  měrou  slušnou  —  nájem. 
Někteří  se  tomu  podvolili,  tvrdohlavý  však  Němec  zlatník  Wendl  Pensl, 
raději  se  z  domu  vystěhoval. 

Také  panu  Karlu  Přehořovskému  bylo  s^e  rozloučiti  s  dosavadním 
svým  bydliskem.  Ztrativ  —  jak  svrchu  pověděno  —  při  svou  s  Klimentem 
Kechlem  při  právu  městském,  odvolal  se  k  právu  vyššímu.  Ale  Jich 
milosti  páni  radové,  nad  appellacími  zřízení,  ortel  první  stolice  zůstavili 
při  jeho  váze,  a  tak  bylo  se  Karlovi,  jakmile  mu  Kliment  Kechl  peníze 
spravedlivě  dlužné  na  právě  složí,  hned  z  domu  jeho  beze  vší  odpor- 
nosti  vystěhovati.  Pan  Kliment  však  —  z  pochopitelných  příčin  —  peněz 
na  právě  neskládal,  a  pan  Karel  neměl  ni  povinnosti  ni  chuti  opustiti 
byt  jak  úpravný  tak  útulný  a  sobě  milý. 

Když  však  pani  Anna  náhle  ovdověla,  uznal  útlocitný  šlechtic,  že 
na  čase  vystěhovati  se  z  domu,  o  jehož  spanilé  majitelce  ta  ona  sousedka 
již  rozhlašovati  si  troufala,  že  k  urozenému  pánu  hostu  svému  lne 
náklonností  více  než  sousedskou.  Prvé  však  se  spolu  dohodli,  že  Karlův 
sluha  Ryzler  v  přízemní  světnici,  kterouž  dosud  obýval,  i  na  dále  zůstane, 
aby  osiřelého  domu  opatroval  a  služby  .hausknechta''  i  vrátného  v  něm 
konal.  Znajíce  věrnost  i  oddanost  jeho,  mohli  se  do  něho  nadíti,  že 
nezklame  důvěry,  kterou  mu  dosavad  oba  dávali  na  jevo  tím,  že  sobě 
po  něm  posílali  Ušty  a  vzkazy,  o  nichž  ovšem  nebožtík  pan  Kliment 
věděti  nesměl.  Ryzler  i  příště  —  tak  doufali  —  vida,  nebude  viděti 
a  slyše,  nebude  slyšeti,  potřebu-li  uznají,  za  nočního  dostaveníčka  spolu 
si  pohovořiti,  se  pobaviti  a  potěšiti  na  způsob  dvě  duší  vroucně  se 
milujících  a  před  Bohem  spojených. 

Koncem  r.  1592  odstěhovali  se  pan  Karel,  ale  nedaleko.  Malý 
domek,  jejž  si  byl  od  Jana  Svatošovic  bečváře  se  vším  všudy  najal, 
stál  vedle  kostela  sv.  Mikuláše  a  „krchova"  při  něm.  V  hořejších  třech 
pokojích  ubytoval  se  Přehořovský  sám,  v  přízemku  vykázal  jednu  světnici 
Jeronýmu  Martinovi,  kteréhož  zase  do  svých  služeb  přijal,  a  druhou 
světnici  s  příslušenstvím  pronajal  Bartoloměji  Matesovi,  malíři,  a  manželce 
jeho  Kateřině.  Mates  mu  ,na  místě  činže  dělal,  co  jest  žádal",  to  jest, 
vymaloval  mu  dle  přání  a  vkusu  jeho  pokoje,  které  před  tím  jakýs 
Němec,  Gallus  Rys,  obýval.  Také  mnohé  od  dřeva  věci  a  kusy  nábytku 
pan  Karel  znova  tu  sobě  pořídil. 

Oba  milenci  —  na  oko  jen  od  sebe  odloučení  —  zvykali  ponenáhlu 
novým  poměrům  a  oddávali  se  —  jsouce  pospolu  —  blahu  ničím  ne- 
zkalenému.  Zvláště  paní  Anna  vůčihledě  pookřívala.  Peněžní  tíseň,  která 
do  nedávná  ji  svírala,  nemořila  ji  více;  pan  Karel  všemožnou  o  to  měl 
péči,  aby  všedními  těmi  o  denní  chléb  starostmi  milostná  tvář  Annina 
se  ni  na  chvíli  nezachmuřovala.  Ký  div,  že  blahobytem  i  půvab  její 
co  den  se  zvyšoval. 

Přehořovského  nad  tím  radost  byla  veliká  i  dávala  se  na  jevo 
štědrostí  vždy  skvělejší.  Jednoho  dne  —  tuším,  že  1.  března  1593  — 
oznámil  paní  Anně,  radostně  vzrušené,  že  jménem  jejím  uhradil  summu, 
kterouž  Janu  Cirnerovi  mladšímu  z  Lebendorfu  nebožtík  manžel  její 
zůstal  dlužen,  a  že  pan  věřitel  tento  se  uvolil,  stoje  osobně  v  radě, 
přiznati   se,    „že  jest   mu   nebožtík   Kliment  Kechl   z  HollenStejna   za 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  449 

živobytí  svého  s  Annou,  manželkou  svou,  summu  šest  set  kop  míš. 
podle  zápisu  povinnou  dal  a  vyplnil;  protož  z  přijetí  takové  summy 
že  ji,  Annu,  kvituje,  ze  zápisu  propouští,  prázdnu,  svobodnu  činí.' 

Prese  všecku  ostražitost,  které  jak  Přehořovský  tak  Kechlová  stále 
dbali,  a  přes  všelikou  tehda  pověrčivost  nemohli  zameziti,  že  leckdos 
ze  sousedstva  nynější  Annin  blahobyt  přece  jen  Plivníku  nepřipisovali, 
nýbrž  na  vrub  kladli  nevadnoucí  kráse  její,  kteréž  ona  prý  dovede  chytře 
využitkovatí. 

Z  břitkých  jazýčků,  kteří  podobným  rozumům  se  neostýchali  slov 
propůjčovati,  nejostřejší  asi  měla  Lidmila  Laštovičková,  manželka  hrnčíře 
a  souseda  od  Matky  boží  konec  mostu  Pražského,  která,  bůh  milý  ví 
z  jaké  příčiny,  byla  dávno  již  na  paní  Annu  zanevřela.  Chtíc  posléz  přítrž 
učiniti  takovým  nekalým  řečem,  vznesla  paní  Kechlová  u  práva  měst- 
ského žalobu  na  dotčenou  sousedku  Lidmilu  pro  slova  hanlivá,  na  porok 
poctivého  jména  jejího  pronesená,  bez  všeliiíého  s  strany  její  podnětu. 

Přes  to,  že  výrokem  pánů  dostalo  se  paní  Anně  veřejného  zadost- 
učinění,  zůstal  v  hloubi  jemné  duše  její  vězeti  ostrý  trn  —  vědomí, 
že  přec  jen  ona  sama  zavdala  podnět  k  nekalým  řečem,  dadouc  Pře- 
hořovskému  svolení  k  nočním  návštěvám. 

Všecka  rozlítostněna  a  roztrpčena  umínila  si  Anna  návštěvám  těm 
pohoršlivým  učiniti  jedním  rázem  přítrž:  opustiti  Prahu.  Poukazujíc  na 
vybledlou  poněkud  tvář  Adámkovu,  poprosila  pana  Flavína,  by  dopustil 
jí  se  synkem  stráviti  léto  i  podzim  na  tvrzi  jeho  v  Pokraticích.  K  čemuž 
když  stařičký  pán  vlídně  dal  svolení  —  tuše  bezpochyby  pravou  tohoto 
jejího  odhodlání  příčinu  —  odebrala  se  bez  průtahu  na  Flavínovo  zátiší 
v  rozkošné  krajině  Litoměřické.  Tam  opatřili  je  vším  pohodlím.  Chlapec 
vůčihledě  okříval  a  z  pobytu  venkovského  měl  ještě  větší  potěšení, 
když  milý  bratranec  jeho,  Jan  z  HoUenštejna,  s  panem  praeceptorem 
svým  po  nějaké  době  také  do  Pokratic  zavítali  na  zotavenou.  I  paní 
Anna  posléze  se  uklidnila  a  radovánkám  života  venkovského  z  plné 
duše  se  oddávala.  Dříve  než  se  nadálá,  uplynulo  léto,  i  jeseň  chýlila 
se  k  svému  konci. 

14. 

Obávaje  se,  že  by  v  nastávající  zimě  paní  Anně  a  synáčku  jejímu 
bylo  na  osamělé  tvrzi  Pokratické  příliš  teskno,  přiměl  pečlivý  její  hostitel 
Flavín  nevlastní  dceru  svoji,  paní  Rejnu  Ledčanskou  z  Aventýna,  aby 
Annu  Kechlovou  s  Adámkem  pozvala  k  sobě  na  Šeberov,  statek  to 
nedaleko  Hostivař,  slynoucí  hojností  všeliké  zvěře,  a  proto  manželovi 
jejímu,  Janu  Ledčanskému  z  Popic,  zvlášť  oblíbený. 

V  pohostinném  tom  domě  zažila  paní  Anna  za  zimy,  tytýž  dosti 
třeskuté,  mnoho  kratochvíle,  zejména  když  z  okolí  přátelé  a  sousedé 
Ledčanských  sjeli  se,  buď  návštěvu  jim  splatit,  buď  toho  neb  onoho 
polování  se  zúčastnit.  K  lovům  přijížděl  zpravidla  a  tuze  rád  pan  Karel 
Přehořovský  a  býval  hostem  ode  všech  rád  vídaným,  ale  paní  Anně 
zvláště  milým.  Ta  s  náchylností  k  němu  se  již  ani  netajila,  a  tak  mluvilo 


Digitized  by 


Google 


450  Bedřich  Vilém  Spiess: 

se  s  počátku  šeptem,  ale  potom  vždy  hlasitěji,  že  brzo  slaviti  se  bude 
sňatek  Annin  s  Karlem,  a  tak  že  krásná,  ale  chudá  vdova  městská  stane 
se  členem  starého  vzácného  a  bohatého  rodu  r3rtiřského. 

Hlas  o  tom  donesl  se  i  pánův  sousedů  Malostranských.  Ti  zprva 
vrtěli  nedůvěfívě  hlavou,  ale  posléze  uvěřili  přece,  když  sám  přední 
písař,  pan  Jan  Kocín,  byl  pověděl,  co  se  bylo  tyto  dni  sběhlo.  Na 
žádost  urozeného  pána  Joachyma  Novohradského  z  Kolovrat  byli  k  němu 
z  rady  p.  Abraham  Genychen  spolu  s  Filipem  Inderfelderem  a  Noe 
Ephenhauzerem  vysláni,  a  před  těmi  se  Jeho  Milost  pan  purkrabě 
Karlštejnský  přiznal,  že  jest  Anna  Kechlová  s  ním  o  všecky  summy 
na  onen  čas  Klimentovi  Kechlovi  z  Hollenštejna,  manželu  jejímu,  roz- 
dílných časův  půjčované,  i  ouroky  zadržalé  pořádný  oučet  učinila  a  jemu 
jak  summu  hlavní  tak  ouroční  zadržalou,  celkem  3234  kop  46  gr.  míš., 
odvedla  a  zaplatila.  Kterouž  summu  Jeho  Milost  pán  zouplna  přijav, 
že  ji,  Annu  Kechlovou,  z  ní  kvituje  a  ze  zápisů  těch  všech  propouští, 
prázdnu  a  svobodnu  činí. 

Nadřečení  páni  o  tom  zprávu  podali  v  plné  radě  dne  16.  června 
(1594),  doložil  Kocín,  usmívaje  se  potutelně,  jakoby  ještě  nějakou 
novinku  měl  za  lubem,  která  by  sousedy  u  něho  na  besedě  shromážděné 
mohla  nejen  pobaviti,  ale  i  překvapiti. 

„Tedy  pravda  přec,  co  si  lidé  šeptají,  že  Plivník,  ač  byl  z  domu 
jejího  vypuzen,  na  ni,  pani  Annu,  nezanevřel,  alebrž  i  na  dále  zlatem 
ji  občas  zasejpá,*'  ozval  se  na  nejzazším  konci  dlouhého  stolu  soused. 

„Plivník  —  neplivník  —  odsekl  Kocín  podrážděn  —  tolik  jisto,  že 
ubohá  vdova,  nechtíc  déle  podobných  pomluv  slyšet,  posléze  se  od- 
hodlala, rozloučiti  se  se  stavem  vdovským  — 

—  i  se  stavem  městským,"  vpadl  mu  zas  onen  prostořeký  soused 
do  řeči,  „a  dáti  ovšem  přednost  jak  stavu  manželskému  tak  rytířskému, 
není-liž  pravda,  slovutný  pane?" 

„Tak  se  skutečně  věc  má,"  přisvědčil  Kocín.  „A  ženichem  jejím  jest 
opravdu  urozený  a  statečný  rytíř  Karel  Přehořovský  z  Kvasejovic.  Jinak 
by  sotva  v  týž  svrchu  vzpomenutý  den  (16.  června)  byl  jménem  Anniným 
uzavřel  s  pány  otcovskými  poručníky  syna  jejího  Adama  smlouvu,  dle 
níž  za  jistých  podmínek  přejímá  paní  Anna  do  vlastnictví  svého  dům 
,u  divého  muže*,  jenž  Adamovi  Kechlovi  po  nešťastném  otci  dědictvím 
byl  se  dostal." 

Po  chvíli  obrátila  se  řeč  sousedův  zas  jinam,  zejména  k  nebezpečí, 
jež  s  strany  Turků  křesťanům  hrozilo  a  mysli  všech  strachem  a  hrůzou 
naplňovalo.  „Obávám  se,"  ozval  se  mistr  Daniel  Adam  z  Veleslavína, 
„že  letošní  rok  bude  velmi  obtížný  a  nebezpečný.  Turek,  ta  metla  boží, 
jakž  předešlého  roku  93.  započal  a  Chorvatskou  zemi  na  větším  díle 
vyhubil,  nebohé  lidi  křesťanské  nelítostně  pomordoval,  zajal  a  v  službu 
přetěžkou  sobě  podmaňoval,  opěty  letos  se  do  Uherské  země  obrátil, 
města  a  pevnosti  křesťanské  oblehl,  některých  dobyl  a  s  nebohými 
křesťany  tyransky  nakládal.  Usilujeť,  pokudž  na  něm  jest,  vždy  více 
nás  všecky  zkaziti,  v  nic  obrátiti  a  ze  všech  zemí  pryč  vyhnati.  Což  — 
doložil  hlasem  povýšeným  —  jistě  žádnému  jinému  než  sami  sobě 
a  hříchům  našim  přičísti  nemůžeme." 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  451 

„Jakž  jsem  zaslechl,  a  to  z  úst  ovšem  věrohodných  —  dí  na  to 
Kryštof  Kober  z  Kobersberka  —  hodlají  páni  ouředníci  a  soudcové 
a  místodržící  Jeho  milosti  císařské  mandáty  své  otevřené  do  krajů  všech 
vyslati  a  přísně  poručiti,  aby  všickni  vůbec  stavové  ku  pokání  svatému 
se  obrátili,  her,  tanců,  posvícení  i  jiných  všelijakých  rozpustilostí  aby 
zanechali,  ale  pánu  bohu  svému  každého  dne,  když  se  veliký  zvon 
zvoniti  bude,  kde  koho  takové  zvonění  zastihne,  aby,  kleknouce,  se 
modlili,  do  chrámu  Páně  se  scházeli,  litanie  a  jiné  pobožné  zpívání 
aby  ku  pánu  bohu  z  srdce  skroušeného  s  modlitbami  odsílali.' 

Brzy  po  týchž  mandátích,  o  nichž  Kober  přátelům  svým  se  byl 
zmínil,  přišel  opět  jiný  mandát  od  samé  osoby  Jeho  milosti  císařské, 
v  němž  přísně  i  pod  jistými  pohrůžkami  všem  všudy  přikazuje,  aby 
všickni  ničímž  sobě  leč  božské  moci  překážeti  nedadouce,  ten  pátek 
po  sv.  Bartoloměji  u  města  Znojma  nadjiti  se  dali,  a  tuž  mustrováni 
jsouce,  kde  jim  dále  od  osob  k  tomu  zřízených  ukázáno  bude,  proti 
nepříteli  aby  táhli. 

Všickni  stavové,  znajíce  toho  pilnou  a  vysoce  důležitou  potřebu, 
tak  poslušně  učinili  a  lid  svůj  k  témuž  mustruílku,  jakž  se  k  tomu 
nejspěšněji  přihotoviti  mohli,  vypravili:  stav  panský  a  rytířský  s  koňmi 
podle  šacunků  předešlých  a  s  desátým  člověkem  z  poddaných,  stav  pak 
městský  z  měst  s  osmým  člověkem  a  s  poddanými  svými  s  desátým. 

V  čele  válečného  houfce,  jejž  také  rytíř  Jan  Přehořovský  z  Kvase- 
jovic  do  pole  byl  vypravil,  přijel  k  Znojmu  syn  jeho  Karel,  ale  nevrátil 
se  jako  tak  mnozí  pro  nedostatek  peněz  a  tělesného  opatření  odtamtud 
zbůhdarma  zas  domů,  nýbrž,  přidruživ  se  s  lidem  svým  k  slovutným 
a  statečným  pánům  rytíři  Janu  Malovcovi  z  Malovic  na  Kamenici  a  Chej- 
nově  a  rytíři  Kryštofu  Vratislavovi  z  Mitrovic  na  Lochovicích,  táhl  s  nimi 
do  Uher  proti  sveřepým  Turkům. 


15. 

„Paní  Anna  z  Mostu"  —  tak  nazývali  Malostranští  vdovu  Kechlovu 
od  těch  čas,  co  se  byla  po  svém  návratu  z  pohostinných  Popic  nikoliv 
„u  divého  muže",  nýbrž  ve  vedlejším  domě  „u  bílého  mostu"  ubyto- 
vala —  měla  nad  nenadálým  odchodem  páně  Karlovým  na  bojiště  tuze 
veliký  zármutek,  avšak  nepřestala  ni  chvilku  důvěřovati  pánu  Bohu,  že 
její  ženich  živ  a  zdráv  se  vrátí  z  vojny.  Proto  konala  i  dále  všeliké 
přípravy  ke  smluvenému  s  ním  sňatku:  dala  především  upravovati  „u  di- 
vého muže"  byt  prostranný  a  šlechtickému  stavu  Karlovu  přiměřený; 
napotom  pronajala  domek  Svatošův,  jejž  Přehořovský  dosud  v  nájmu 
měl,  Kašparu  Nydrmayerovi,  zpěváku  Jeho  milosti  císařské,  i  kázala 
z  něho  všeliký  páně  Karlův  nábytek  přenésti  do  nového  jeho  Ijydla. 
Kryštof  Ryzler  a  Dukát  vyplnili  rozkaz  její,  snad  až  tuze  svědomitě, 
nebof,  jak  později  na  jevo  vyšlo,  odvozili  na  kolečku  také  leccos,  co 
k  svrškům  pánovým  nenáleželo. 

Dříve,  než  se  paní  Anna  nadálá,  přijel  Přehořovský  z  vojny  domů. 
Radost  jak  její  tak  Adámkova  byla  nevýslovná.  Opět  a  opět  musil  jim 


Digitized  by 


Google 


452  Bedřich  Vilém  Spiess: 

vypravovat  o  dobrodružstvích  a  svízelích,  jež  mu  bylo  v  Uhrách  snášeti. 
Ve  vřelém  objetí  rozmilé  nevěsty  své  zapomínal  na  ně  a  pociťoval  se 
nyní  ještě  blaženějším.  Aby  blaho  jeho  přec  bylo  trochu  skaleno,  o  to 
se  postaral  Václav  Svatošovic.  Poslal  k  němu  k  ,divokýmu  muži"  Jana 
Hendrycha,  střelce  při  branách  hradu  pražského,  s  Michalem  Pohanem 
na  den  sv.  Matěje,  apoštola  páně  (1.  1595).  Když  tam  přišli,  vyšel 
p.  Karel  z  pokoje  svého  a  vítal  je.  Potom  vzal  oba  za  ruku  a  posadil 
je  v  světnici  u  stolu  a  sám  se  posadil  na  stolici  proti  nim,  a  tu  Jan 
Hendrych  mu  pověděl,  že  Václav  Svatošovic  mu  dává  časně  znáti,  aby 
mu  duom  vyprázdnil,  že  on  sám  domu  svého  potřebovati  bude.  A  Pře- 
hořovský  jim  dal  odpověď:  jestliže  toho  bednář  při  něm  hledati  bude, 
jakž  náleží,  že  mu  dá  slušnou  odpověď.  Dále  jsou  ho  také  dotazovali 
s  strany  nějakého  odlámání  anebo  odtrhání  v  domě,  jestli  jest  to  čeládka 
jeho  s  dovolením  jeho  činila  či  nic.  A  on  odpověděl,  co  je  koli  dal 
lámati  anebo  trhati,  že  jest  se  to  s  povolením  jeho  dalo,  a  že  jest  jeho 
bylo.  S  tím  oba  sousedé  odešli.  Buď  že  se  zdál  způsob  výpovědi 
nenáležitým,  buď  že  i  nechtěl  podnájemníky  své  uvoditi  v  nesnázi,  pan 
Přehořovský  nehodlal  Václavovi  Svatošovic  býti  po  vůli  a  proto  byl 
při  appellacích  s  ním  srocen  před  kommissi  od  Jeho  milosti  císařské 
nařízenou.  Kommissaři  byli  kromě  císařského  rychtáře  Menšího  města 
Pražského  páni  doktor  Kramer  a  na  místě  prymasově  Jiřík  Gehl  z  Podhor- 
štejna,  i  sešli  se  v  pátek  po  svaté  Markétě  (14.  července). 

Tu  Václav  Svatošovic,  maje  svou  potřebu  přednésti  před  nimi 
zjevně,  jest  panu  Karlovi  Přehořovskému  z  oust  v  ouši  mluvil,  že  mu 
v  domě  jeho,  kterýž  až  posavad  v  nájmu  drží,  truhly  a  almary  vyloupal 
a  ty  pryč  z  domu  jeho  že  odnésti  a  pobrati  dal. 

Z  tohoto  nářku  cti,  naň  v  místě  vejsadním .  učiněného,  pohnal  pan 
Karel  bednáře  Svatoše  k  právu  městskému.  Svatoš  dal  před  pány  v  radě 
za  odpověď:  „Pamatuju  se  sic,  že  jsem  se  naň  pro  škodu  domlouvaly 
kterouž  mně  dobýváním  ze  zdí  nějakých  almar  učinil.  Ale  abych  uro- 
zeného pána  Přehořovského  těmi  slovy,  kteráž  v  žalobě  jsou  doložena^ 
naříkal,  tomu  světle  a  patrně  odpírám  a  nevěřím,  aby  ji  pan  Karel 
měl  provésti." 

Když  pak  při  stání  k  průvodům  čtena  byla  svědectví,  bylo  z  nich 
zřejmo,  že  čeleď  páně  Karlova  skutečně  nic,  co  by  bylo  Svatošovo, 
z  domu  nevynesla;  ale  z  toho,  co  Gallus  Ryz  v  témž  domě  za  své 
peníze  nadělati  dal,  že  něco  bylo  pobráno,  rozdarováno  a  něco  z  dobré 
vůle  tam  zanecháno. 

Nemaje  tudíž  k  tak  neřádnému  urozeného  pána  nářku  žádné  hodné 
příčiny,  byl  bednář  Václav  Svatošovic  přes  opětovné  své  ujišťování,  že 
pana  Karla  žádnou  krádeží  nenaříkal  a  posavad  nenaříká,  k  pětidennímu 
v  šatlavě  vězení  odsouzen. 

Zašlať  prý  potom  pěknému  tomu  domácímu  pánu  navždy  chuf 
k  podobným  vyděračským  pokusům.  A  pana  Karla  i  nevěstu  jeho  minula 
trpkost,  kterou  ošklivá  ta  věc  byla  v  nich  vzbudila. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  453 


16. 


Svatbu,  k  níž  vše  bylo  již  uchystáno,  odložili  pro  úmrtí  Václava 
Přehořovského,  staršího  bratra  páně  Karlova,  jenž  při  koupání  v  řece 
Lužnici  se  nachladiv,  zánětu  plic  podlehl.  Poněvadž  nebožtík  při  správě 
rozsáhlých  statků  rodinných  otci  vydatně  byl  nápomocen,  nastala  nyní 
panu  Karlovi  povinnost,  často  i  déle  pobývati  v  Táboře,  aby  stařičkému 
otci  byl   za  Václava   náhradou,    v  práci  oporou  a  v  zármutku  útěchou. 

Paní  Anna  měla  kromě  té  ještě  jinou  příčinu  ke  smutku.  Dobrý, 
starý  pán  Vít  Flavín  z  Rottenfeldu  zemřel  v  dubnu  měsíci.  Ohromné 
jmění  odkázal  z  větší  části  milému  vnuku  svému  Janu  Kechlovi  z  HoUen- 
Stejna  a  tak,  umíraje,  přivodil  mladý  ten  rod  erbovní  k  netušenému 
rozkvětu.  I  bylof  to  paní  Anně  v  jejím  zármutku  nad  ztrátou  otcovského 
toho  přítele  nemalou  útěchou.  K  Janu  Kocínovi,  jejž  Flavín  také  po- 
ručníkem  nezletilého  vnuka  svého  Jana  byl  stanovil,  obracela  se  nyní 
u  všelikých  svých  potřebách.  Z  jeho  návodu  a  tolikéž  z  obavy  nikoliv 
bezdůvodné,  že  by  domněnky,  jež  o  náhlém  skonu  manžela  jejího 
Klimenta,  druhdy  po  kalných  žlabech  Menšího  města  se  roznášely,  ovšem 
zase  ožily,  nedopustila  paní  Anna,  by  svatební  její  veselí  v  Praze  se 
konalo.  Za  to  tím  hlučnější  a  srdečnější  byla  svatba  v  Táboře  konec 
masopusta  r.  1596,  po  níž  se  novomanželé  v  témž  městě  usadili,  kdež 
jim  otec  páně  Karlův  v  domě  svém  skvostné  dal  upraviti  bydlo. 

Když  po  roce  paní  Anna  roztomilého  kloučka  povila,  jejž  o'slavných 
krtinách  v  Měsících  Janem  Šťastným  nazvali,  tu  již  starého  pána  Pře- 
hořovského na  světě  nebylo,  odpočíval  klidně  v  hrobce  farního  chrámu 
Táborského.  Hlavním  dědicem  rozsáhlých  jeho  statků  a  náčelníkem  rodu 
svého  stal  se  po  něm  pan  Karel  Přehořovský. 

Na  místě  Annině  by  snad  mnohá  paní  byla  zpýchala,  ale  ona 
k  velikému  potěšení  své  urozené  paní  tchýně  zůstávala  napořád  hospo- 
dyní rozumnou,  skromnou  a  tuze  šetrnou.  I  netrvalo  dlouho,  a  úspory 
její  obnášely  mnoho  kop  míšeňských;  jimi  zakládala  brzy  toho  brzy 
onoho  statkáře  ze  sousedství,  a  ti  jí  půjčky  zas  s  úroky  v  čas  spláceli. 

Jak  veliké  a  ovšem  milé  bylo  překvapení  páně  Karlovo,  když 
u  výroční  den  jich  zasnoubení  paní  Anna  do  komnaty  jeho  vstoupila 
a  jej  požádala,  aby  od  ní  na  památku  toho  významného  dne  a  na 
důkaz  vřelé  lásky  k  němu  přijal  darem  statek  Vřesce,  který  byla  od 
Jeronýma  Makovského  z  Maková  dne  22.  května  1602  byla  koupila 
za  summu,  jemu  před  tím  půjčenou. 

Činem  tím,  splativši  choti  svému  plnou  měrou,  čím  koli  jí  byl 
před  svatbou  k  uhrazení  dluhů  KHmentových  přispěl,  směla  teď  Anna 
s  dobrým  svědomím  a  bez  ostychu  s  domem  „u  divého  muže"  volně 
naložiti  a  proto  postoupila  jej  synu  svému  Adamovi,  jakmile  právních 
let  byl  nabyl. 


Digitized  by 


Google 


454  BedHch  Vilém  Spiess: 


17. 

Od  těch  čas  nejednou  shledáváme  Adama  jako  bratrance  jeho  Jana 
Kechla  ve  společnosti  mužů,  kteří  tehdáž  hlavní  účast  měli  u  veřejném 
životě  Menšího  města  Pražského.  Jsouce  s  nejedněmi  z  nich  jedné  víry 
i  ve  svazku  příbuzenském,  schvalovali  všeliké  kroky,  jež  tito  k  vymožení 
náboženské  svobody  podnikali,  a  fedrovali  je,  seč  byli,   také  hmotně. 

Také  Přehořovský  pilně  chodíval  na  sněmy  zemské  i  sjezdy  stavů 
evangelických,  kdykoli  pilná  toho  byla  potřeba,  i  stál  věrně  a  rozhodně 
při  straně  Václava  Budovce  z  Budova.  I  později,  když  odpořilí  stavové 
čeští  1.  1618  proti  císařskému  vojevůdci  Buquoyovi  pole  sbírali,  přidal 
se  Karel  Přehořovský  a  s  ním  pastorek  jeho  Adam  Kechl  k  vojům 
stavovským,  jež  se  pod  hrabětem  Thurnem  kolem  Budějovic  rozložily. 
Tehdáž  byl  pan  Karel  od  Aulnera  z  Birkenfelzu,  cis.  hejtmana  Budějo- 
vického, zajat  a  u  vězení  držán.  Direktoři  listem  zvláštním  Aulnera 
vybídli,  aby  Přehořovského  propustil  a  na  těle  mu  neubližoval.  Aulner 
odpověděl,  že  z  vazby  jej  bez  svolení  císařského  propustiti  nemůže, 
a  že  toho  zavinil  hrabě  M.  Thurn  a  jeho  nekázaná  čelecf  vojenská,  jež 
zle  kolem  Budějovic  řádí.  Svolení  císařské  nedošlo,  a  tak  hrdina  náš 
skončil  v  Budějovicích  život  svůj,  nevědomo,  zda-li  násilným  způsobem 
či  přirozeným. 

Jenom  šfastnou  náhodou  unikl  zajetí  Adam  Kechl  a  živ,  ač  s  těžkou 
ranou  na  rameni,  dostal  se  k  matce  své  do  Tábora.  Ale  rána,  jíž  Kechl, 
z  pole  prchaje,  nemohl  náležitou  péči  věnovat,  zaněcovala  se  čím  dále 
tím  více.  Marné  bylo  veškero  úsilí  lékařů,  Annou  k  lůžku  jeho  svolaných, 
marný  pláč  i  prosby  její  k  bohu.  Adam  vypustil  duši  svou,  a  ještě  se 
neslehla  hlína  nad  rakví  jeho  —  a  již  nová  hrozná  rána  dopadla  na 
hlavu  ubohé  ženy.  Hrabě  Thurn  poslal  Kunšovi  Přehořovskému  dne 
28.  července  list,  v  němž  podal  žalostnou  zprávu  o  úmrtí  bratra  jeho 
Karla  a  spolu  vyvrací  nářky  Aulnerem  mu  činěné. 

K  smrti  zarmoucena  ztrátou  obou  milovaných  duší,  zanevřela  paní 
Anna  v  srdci  svém  na  hraběte  Thurna  a  stranu  jeho,  jimž,  ať  právem 
či  nic,  na  vrub  kladla  své  neštěstí,  a  obávajíc  se,  že  by  poslední  a  jediná 
útěcha,  syn  její  Jan  Šťastný,  u  víru  revolučním,  do  něhož  Čechy  byly 
strženy,  také  vzíti  mohl  zkázu,  přidržovala  ho  stále  jen  k  pracím,  jichž 
správa  statků  rodinných  nezbytně  vyžadovala.  A  tím  stalo  se,  že  Jan 
Felix  Přehořovský  v  ústraní  stál,  když  veliká  tragedie  česká  dospěla 
k  peripetii  své,  k  bitvě  Bělohorské.  Dlouho  jí  ubohá  ta  žena  nepřežila: 
skonala  v  prosinci  r.  1620  v  náručí  vroucně  milovaného  syna,  přijavši 
od  něho  svatosvatý  slib,  že  pro  záchranu  sebe  a  rodu  přestoupí  k  víře 
katolické. 

A  věru,  nebýti  katolíkem,  stal  se  zajisté  obětí  téhož  tragického 
osudu,  jakýž  —  krom  jiných  z  jeho  příbuzenstva  —  stihl  Jana  Kechla 
z  Hollenštejna.  Ten,  odsouzen  byv  čtyř  pětin  jmění  svého,  vystěhoval 
se  z  vlasti  do  Freiberka  v  Míšni,  kamž  se  brzy  po  něm  vybrala  také 
s  rodinou  manželka  jeho  Anna,  rozprodavši,  cokoli  tu  po  slavném  otci 
svém,  Janu  Kocínovi  z  Kocinétu,  byla  zdědila. 


Digitized  by 


Google 


U  divého  muže.  455 

Jan  Šťastný  Přehořovský  zůstal  doma  v  klidném  držení  statků  po 
otci  zděděných  a  zjednal  rytířskému  rodu  svému  rozhojněním  jich  taký 
lesk,  že  nedlouho  po  smrti  jeho  ozdoben  byl  korunou  baronskou 
a  posléze  hraběcí.*) 

A  tak  stala  se  skromná  měSfanka  a  paní  ,u  divého  muože" 
zvláštním  řízením  osudu  pramateří  velmožných  pánů  hrabat  Přehořov- 
ských  z  Kvasejovic.**) 


-)  Jan  Šťastný  Přehořovský  z  Kv.  f  1639. 

manž.  Veronika  roz.  Častolárka  z  Dlouhé  Vsi.  f  1637. 

Kryštof  Karel  P.  z  K.  t  1695? 

od  r.  1663  svobodný  pán,  od  r.  1694  hrabě. 

František  Karel  hrabě  Př.  z  Kv.  f  1717. 

František  Hellfried,  hrabě  Př.  z  Kv.  f  23.  prosince  1723. 
poslední  potomek  svého  rodu. 

**)  Poznámka.  Vřelé  díky  vyslovuji  panu  archiváři  prof.  JUDru  Jaromírovi 
Čelakovskému,  jakož  i  panu  JU.  a  Ph Dru  Josefu  Teigovi  za  vzácnou  ochotu 
a  laskavé  přispění,  kdykoli  o  pomoc  i  radu  jsem  jich  požádal. 

Prameny,  jichž  jsem  v  archivu  města  Pražského  použil,  jsou: 

Kniha  číslo  1126  fol.  D  2,  2',  3,  3',  4,  16,  16',  22,  22',  23,  24,  E  5,  6.  13. 
13',  14,  14',  19,  19',  F  5,  G  18'-  -22',  H  3. 

Kn.  č.  1158  fol.  18,  255,  255',  256,  282—285,  294',  295. 

.    1159  fol.  71,  72,  75. 

.   2173  fol.  C  11,  ir,  12',  D  29.  E  4.  4',  25,  28,  F  5,  13. 

.   2175  fol.  G  17,  17',  20,  25. 

„   2214  fol.  E  29,  F  1,  2,  H  6,  12'. 

.   2215  fol.  E  2. 


Digitized  by 


Google 


VLADIMÍR  S.  CECH: 

Západ. 

Zděšené  Slunce  se  zoufale  brání 
příšerné  Ruce,  jež  v  propast  je  vleče; 
marně  lká  Jasný  Princ  o  smilování, 
z  zrádné  se  nevymkne  léče. 

Tvrdý  štěrk  Obzorů  šat  mu  rve  zlatý, 
bílého  těla  rve  plání  — 
krve  trysk  požár  teď  z  raněné  paty, 
zasmál  se  z  čela  a  dlaní. 

Nádherný  peřej  v  zlato  se  vpíjí,  ubíhá  ruče 

oblaků  sněhy, 
v  zátopě  rudé  na  ráz  vše  tone,  rubínu  v  zápas 

žár  zve  a  něhy.  — 

—  Podej  mně  ruku.    Ti  lidé  zde  kolem 
hledí  tak  divně  —  svit  žhavý  v  jich  oku  — 
reflex  snad  proudů,  jež  řítí  se  polem 
bez  hlesu  v  divokém  skoku. 

Všude  ten  šarlat!    Stéká  jim  s  rukou  —  opojná 

vůně  v  mozek  se  dere  — 
Pusf,  probůh,  ruku  I    V  Tvých  očích  rovněž 

rudé  zřím  jiskry  plát  steré! 


^;-' 

.^•j. 


Digitized  by 


Google 


y 


T 


JV».^4ri4^   i^bNA    y^^cJiÝ   HíVH^Ju 


Z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


mm^^f^W^^-- '^^  //' 


ANT.  ŠNAJDAUF: 

Na  pohovce. 

(Seance.) 

Jsou  chvíle,  kdy  oči  jsou  nějak  pročištěny,  a  my  překvapeni  vidíme 
jaksi  —  jinak.  Podivně  a  přece  pravdivě.  Tak  novým  se  zdá 
všecko!  I  nitek  a  stehů  a  švů  si  všímáme  .  .  .  Vůbec  žádná  drobnost 
není  nám  nehodnou  pozornosti.  Věci  jakoby  se  před  námi  rozkládaly, 
v  části  rozpadávaly,  svoji  celou  genesi  opakovaly  —  Zasníte  a  už  — 
básníte  nad  tím  roztočeným  strojkem,  který  kmitá  se  před  vámi  ze  všeho: 
každý  pohled  značí  něco  —  nového!  — 

Ležíte  chvilku,  oči  přivřené  . . .  Skulinečkou  mihají  se  stěny  poko- 
jíka vašeho,  jen  jako  stín  a  sen  se  třesou  —  Tu  zabodli  jste  chvatně 
oči  na  —  hodinách!  Pevně  zrakem  ke  stěně  je  držíte,  aby  vám  snad  - 
neodletěly!  Jak  jsou  —  podivné!  Tou  skříňkou,  ciferníkem,  těmi  kovo- 
vými příStipičky  dekorativními,  každou  vypuklinkou,  rysem  a  vrytém 
každým  jsou  tak  —  nové!  Opravdu  již  tolik  a  tolik  let  se  stěny  vám 
tikají  — ?  Jak  jemný,  hudebně  článkovaný,  diskrétní  zvuk!  Což  —  zvuk! 
Hlas  je  to  .  .  .    Zpěv  tlumený  .  .  .    Epopej  .  .  . 

Žádná  illuse:  vskutku  slyšíte  ty  první  pravidelné  údery,  jimiž 
rozhovořil  se  člověku  strojek,  z  hlubin  věčnosti  čas  vyvažující  a  od- 
važující . . .  vědérka  života  ...  A  pociťujete  rozkoš  toho  dávného  člověka, 
tvůrce  uspokojeného,  nad  vlastním  dílem  žasnoucího  —  vynálezce! 
Kdo  to  byl?  Ach,  naše  postřehy  minula  — !  Naše  vědomosti  o  těch  — 
prvních!  Hledáme-li  prvopočátky,  jsme  vždycky  v  —  mlhovinách,  ať 
již  jde  o  zárodky  systému  slunečního  nebo  první  hybné  páčky  hodin 
lidských  .  .  .  ,  Strom  člověčenstva  zachovává  věrně  jména  těch,  kteří 
zapsali  se  v  něj  —  železem,  ale  ne  jména  těch,  kteří  jej  pěstovali, 
ošetřovali,  potem  i  —  krví  svojí  zalévali."    (Heine.) 

Čí  důmysl  tiká  vám  to  se  stěny  tak  pozorně  a  nadšeně,  jakoby 
svoje  zrnečka  zlatá  probíral,  rozvrhuje  přesně  naše  minuty  na  vteřiny, 
potí  a  namáhá  se  —  za  nás?  Který  to  dobrý  člověk  skutečně  dovedl 
zřídit  ze  své  síly  perpetuum  mobile  —  pro  jiné?  A  snad  za  svůj  zájem 
o  „hračky"  byl  i  ne-li  týrán  „vážnějšími",  tedy  alespoň  —  ironisován  . . . 
Dobrý  duchu!    Tiká  to  se  stěny  tvá  --  nesmrtelností 

31* 


Digitized  by 


Google 


460  Ant.  Šnajdauf: 

Což  jest  —  jméno!  I  slavné  značky  lidí  —  Archimedes,  Galilei, 
Huyghens  atd.  (když  hodiny  volají  jen  jména  mechaniků,  třeba  ne- 
právem I)  —  nejsou  to  dnes  také  než  —  duchové?  Či  —  po  schola- 
sticku  -^  jen  flatus  vocis? 

Tak  osud  posléze  vyrovnává:  kdo  pracoval  v  zájmu  obecném, 
společném,  opravdu  někdy  usiloval  myšlenkou,  citem  a  rukou,  nemůže 
duchově  —  nežít.  Svou  prací  žije.  A  ještě  více  žije  zítra  nežli  dnes, 
zmnohonásobněn  . . .  Každé  dobro  není  jen  plodem,  jest  i  semenem  — 
Jak  radostně  žijí  ti  všichni  dobří  minulí  —  naší  radostí! 

Jak  uboze  také  —  nezmírají  ti,  kdož  zachovali  jména  bleskně 
zářivá,  ale  jichž  práci  sequentes  nuceni  jsou  —  odvalovat,  vyplítat 
a  plet,  aby  mohli  chodit  a  dýchat . . .  Jichž  život  pociťujeme  —  bolestí! 
Fysickou  nebo  morální  —  — 

Svatí  neznámí!  Anonymové  velkodušnosti,  jimž  „urván  lavřín 
z  bledých  skrání  ..." 

Cítíme  vás  jako  křídla  andělská,  životem  nás  nesoucí,  nad  propasti 
a  bařiny,  nad  morný  vzduch  vynášející  —  neviditelná! 

Jak  dobře,  že  vás  člověk  —  zvěda,  jen  svojí  slávy  a  svého  lesku 
dychtivý,  ač  jste  všude,  přece  —  nechopí ...  do  své  historie,  z  níž  učinil 
si  zrcadlo  své  marnivosti,  jako  motýly  ubohé  nepřišpendlí,  nepošpiní 
svými  prsty,   jež   zvykly   lačně  se  vztahovat   nebo  krutě  svírat  —  — 

V  mém  pokojíku?  Co  se  jich  tu  sešlo  v  té  malé  prostoře,  dvěma 
okny  osvícené  a  pěti  šesti  kousky  „nezbytností*  již  již  —  přeplněné! 
Tisíce  a  tísíce  .  .  .  Přes  moře  zemská  a  přes  moře  věků  ruce  si  po- 
dávají ...  A  každý  dotýká  se  nyní  důvěrně  duše,  šeptá,  čím  jest 
a  byl  —  — 

Hle,  proudí  na  mě  zde  měkké  slunce  polední,  těmi  okny  vyso- 
kými ...  A  protí  proudu  prachu  a  puchu  a  ruchu  jsem  přece  —  chráněn, 
chráněn  —  sklem!  Božímu  slunci  ono  nepřekáží . . .  Který  to  člověk 
takto  se  o  mě  postaral  a  již  před  —  tisíci  roky?  Jat  údivem  nad  roz- 
těkáním hutnin  ihned  něžně  pomyslil,  jak  toho  užit  k  radosti  člo- 
věka... A  k  jeho  rukoum  přilétalo  pak  tísíce  jiných,  přejímajíce  dílo, 
abych  já,  já  se  tu  nyní  kochal  rozkoší  a  bránil  zároveň! 

Přes  moře  zemská  a  přes  moře  věků  cítím  lásku  srdcí  neznámých . . . 
Jest  tak  nekonečně  tklivá,  protože  je  —  beze  slov!  Cítím  mateřskou 
lásku  dobrých  lidí,  která 

přes  časy,  přes  hrob  hoří: 
neumraziš  ji  na  horách, 
neuhasíš  ji  v  moři!    - 

Vzal  jsem  knihu  do  ruky. . .  Zdá  se  mi,  že  úslužný  duch  mi  ji 
podal;  vždycky  tu  podává,  po  níž  divně  jsem  zatoužil,  a  otevírá  místo, 
které  vzpomínkou  chtělo  právě  ožít  .  .  .  Jako  v  pohádce  ta  krkavčata, 
tí  mravenci,  ty  rybky:  Až  nás  budeš  potřebovat,  vzpomeň  si,  a  my 
ti  pomůžeme! 

A  knihy  jako  v  pohádce  pomáhají.  Závratné  temno  rozeženou, 
zármutek  divoký  roznesou  a  zanesou,  nejtesklivější  samotu  oživí. 

Vy  němí  dobrodinci! 


Digitized  by 


Google 


Na  pohovce.  461 

I  sladký  pěvec  náleží  již  jen  k  vám,  který  básnil  o  vás,  věštecky 
osvícen : 

Čtu  já  i  zemru,  čísti  budou  zas, 
až  přijdou,  najdou  moji  knihu  jíní, 
a  pocit  týž  se  vzbudí  ve  všech  nás. 
Vy  drobné  písmenky  . . . 
Jste  duchů  ústředí,  jste  obec  věčná 
z  té  země  vzniklých  duSí  bez  těla, 
cit  věčnosti  a  touha  nekonečna, 
jste  světlo  země,  když  se  zatměla, 
jste  trouba  znící  z  věků  do  věčnosti, 
jejíž  hlas  bude  slyšán  u  lidi, 
než  plémě  poslední  své  složí  kosti 
a  veliký  Žnec  žeň  svou  uklidí .  .  . 

(Josef  Jakubec.) 

Ale  neslyšíme  nikdy  hlas  jen  —  jedinečný,  toho  a  toho  básníka, 
věštce,  zakladatele  náboženství . . .  Slyšíme  zároveň  mohutným  chorem 
hlasy  těch  millionů,  kteří  předcházejíce  jej,  vyčisfovali  jeho  cit  a  mysl, 
formovali  jeho  mluvu...  Cože  jest  kultura?  „Souborná  činnost 
millionů*  známých  i  neznámých  ...  Již  první  ten  člověk,  který,  ubožák, 
hledal  přístřeší  proti  dravým  vichrům  a  dravé  —  zvěři,  nevěda,  staral 
se  —  o  mě! 

A  já  si  tak  hovím.  Tady  na  pohovce  milé,  utkané  pěkně,  zeleně 
barvené  a  dekorované  diskrétně.  Umělý  trávník  květy  posetý  .  .  .  Zde 
palmetty,  tam  růžice  .  .  .  Ach,  samé  pozdravy  z  toho  východu  dale- 
kého, kde  stála  kolébka  člověčenstval  Pozdravy  těch  pradávných 
lidí  někde  od  .Střechy  světa"  (na  jih  či  východ  či  —  západ?),  kteří 
druh  druhu  zavděčit  se  chtěli,  dnes  kobercem,  zítra  květy  na  něm  . . . 
Ta  dávná  láska  družná  přenesla  se  živým  citem,  nový  život  vždycky 
působícím,  až  sem  ke  mně  ubohému,  který  po  tisíciletích  člověčenstva 
(či  millionletích?)  diskutuji  o  „problémech"  individualismu  či  —  soli- 
darismu,  bestialismu  či  humanismu  .  .  . 

Nad  hlavou  mám  obrázek  Husa  poctivého.  Na  hlavu  chtějí  mu 
navléknout  čepici  —  masopustní.  A  vypínají  se  při  tom  na  těch  svých 
koních,  u  svých  halaparten  a  pod  svými  kapucemi. 

Mistře!  Mistře  —  není  to  Tvojím  dílem.  Tvojí  zásluhou,  že  tak, 
jak  právě  myslím,  také  mohu  a  smím  myslit  —  zde  na  té  pohovce  — ? 

Není  to  Tvojí  zásluhou,  že  z  těchto  oken,  do  nichž  proudí  vůně 
prosté  zahrady,  mám  před  očima  otevřený  —  svět?  Ano,  svět  celý: 
daleký  i  minulý  . . .  Tvojí  zásluhou  a  všech  těch  poctivých,  kteří  Tebe 
učili,  vidím  přes  ty  stromy,  přes  ta  pole  a  přes  tam  ten  hrad  chmurný 
na  obzoru,  který  měl  býti  „korunou"  Karlovou  (Karlskrone),  až  na  - 
kolébku  člověčenstval 

Mistře,  slávo  naše!  Vytrhnouti  jméno  Tvé,  Tvé  dflo  z  pokolení 
lidského,  nebylo  by  to  vytrhnout  hřeb  tím  konečkem  provazu,  po  němž 
zvolna  z  propasti  ke  světlu,  k  nebesům  otevřeným  se  vynášíme  a  — 
padnout  na  tisíciletí  zpět  do  rukou  těch  satrapů,  kteří  palmettami 
a  rosettami,  dávnými  symboly  lidí  —  milenců,  zdobili  pak  pyšně 
své  —  čelenky  a  cetky  zlaté? 


Digitized  by 


Google 


462  Přemysl  Hájek  a  Jan  Axamit: 

Mistře  —  reku!  Má  Tvůj  národ  po  staletích  Tvé  smrti  vítězné, 
která  osvobodila  svět,  býti  obětován  na  nádherném  oltáři  „pokroku 
lidstva",  „civilisace",  „vědy*,  „umění*  —  minotaurům,  satrapům  in- 
dividualismu —  svého?  — 

Okny  proudí  mi  světlo  až  z  východu  nejzazSího,  a  Karlskrone 
na  obzoru  svítí  v  něm  jako  vyhlodanýzub  starých  časů  —  železných. 

A  zlatý  proud  paprsků  slunečních  zamířil  mi,  hle,  na  protější  stěnu, 
přímo  na  obrázek  dětské  hlavičky.  Paprsky  po  obrázku  si  hrají,  celuji 
kadeřavé  vlásky,  růžovou  hubičku.  To  velké  slunce  ozařuje  obrázek  — 
mého  dítěte,  dítěte  láskou  zplozeného,  láskou  pěstěného. 

Dítě,  símě  budoucnosti!  Buď  nejen  semenem  života,  buď 
i  semenem  Světlal  Onoho  světla,  jímžto  pohádka  stává  se  —  životem 
a  život  —  pohádkou  nesmrtelnosti  .  .  . 


Z  perské  poesie. 

Přeložili  Přemysl   Hájek  a   Dr.  Jan  Axamit. 

Z  DÍVÁNU  DŽELÁLUDDÍNA  RÚMÍHO. 

Co  se  stalo,  Muslimové?    Věru  nemám  zdání, 
jsem-li  Křesťan,  Žid  či  Gabr,  Muslim  —  marné  ptaní! 

Z  Východu  ni  ze  Západu,  z  moře  nejsem,  země, 
z  dílny  přírody  ni  z  nebes  kolotavých  bání. 

Nejsem  ze  země  ni  vody,  ze  vzduchu  ni  ohně, 
z  nebe  nejvyššího,  z  prachu,  ze  jsoucnosti  ani. 

Ze  Saqsínu,  Indie  ni  Bulgháru  ni  Číny, 
z  krajin  obou  *Iráqů  ni  z  Chorásánu  plání. 

Původcem  ten  svět  ni  onen,  ráj  mi  není,  peklo, 
Adam,  Eva,  Rizván,  ani  Eden  v  zářném  plání. 

Bezmístno  je  moje  místo,  bezstopá  má  stopa, 

nejsem  tělo,  duch  —  jsemf  toho,  jenž  zve  k  milování. 

Odložil  jsem  dvojitost,  zře  světy  dva  být  jedním. 
Jednoho  jen  hledám,  znám,  zřím,  slavím  v  opěvání. 

On  je  prvým,  posledním.  On  zevně  je,  On  uvnitř, 
„Já  Hú"  volati,   „Já  man  Hú"   —  jiné  nemám  přání. 


Digitized  by 


Google 


z  perské  poesie.  463 

Číší  lásky  zpit  jsem,  v  zracích  zmizel  mi  svět  dvojí, 
jenom  orgie  a  pití  mé  teď  zaměstnám'. 

Ztrávil-li  jsem  bez  Tebe  já  v  žití  mžik  jen  jeden, 
od  té  chvíle  litovat  chci  žití  svého  v  lkáni. 

Jestliže  jsem  v  světě  tomto  chvíli  s  Tebou  pobyl, 
světy  dva  chci  zbloudit,  věčně  tančit  ve  jásání. 

Šemsi  Tebríz,  Bohem  zpit  jsem  v  tomto  světě  zplna, 
že  krom  orgie  a  pití  duch  cos  pět  se  brání. 

Poznámky.  GabrzrMag.  —  Saqsín,  město  v  zemi  Chazarfl,  sídlivších 
mezi  Krimem  a  Kaspickým  mořem.  —  'Iráqy  jsou  dvě  provincie  perské,  totiž 
*I. 'Adžamí  a  'I.  'Arabi.  —  Rizván  je  anděl,  který  má  klíče  ráje.  —  ,Já  Hú"  = 
Ó  On!  .Já  man  Hú*  =  Ó  On,  který  jest!  —  Šemsi  Tebríz  (=  Slunce  Tebrízu) 
jest  tachallus  (pseudonym)  básníkův.    Tebríz  je  rodiště  jeho. 


Malíř  jsem,  tvar  krásný,  obraz,  tvořím  každou  chvílí, 
v  blízkosti  Tvé  však  je  ruka  všechny  setřít  pílí. 

Zjevy  steré  vyvolávám,  nadchnu  všechny  duchem, 
zřím-li  zjev  Tvůj  —  přízraky  mé  v  ohně  žár  se  chýlí. 

Vinárníka  číšník  zda*s,  či  střízlivých  rád  nemáš, 

čili's  tím,  jenž  v  rum  vše  zvrátil,  co  jsem  stavěl  s  pílí? 

Rozpuštěna  v  Tobě,  s  Tebou  smíšena  je  duše, 
hle,  já  duši  budu  hýčkat,  neb  Tvou  vůni  sdílí! 

Kanouc,  krve  mojí  krůpěj  každá  k  prachu  Tvému: 
„Jen  Tvou  láskou  trvám,  citu  Tvého  předmět"  —  kvilí. 

Bez  Tebe  je  srdce  samo  v  chatě  z  vody,  hlíny: 
Vstup  v  můj  dům,  neb  jinak  já  jej  opustím,  ó  Milý! 


On:  ,Kdo  u  vrat?"    Já:  „Jen  sluha  pokorný  zde  stane." 
On:   „Tvé  zaměstnání?"    Děl  jsem:  „Jdu  Tě  zdravit,  Pane." 

„Dlouho  chceš  v  té  službě  trvat?"    „Pokud  volat  budeš." 
„Dlouho  chceš  tak  hořet?"    „Až  kdy  z  mrtvých  člověk  vstane. 

„Na  lásku  já  nárok  činil,  přísahám  Ti  věru, 

že  jsem  pro  ni  ztratil  moc  a  panství  —  kéž  mi  vzplane!" 

On  mi  pravil:   „Svědectví  chce  soudce  při  nárocích." 
Děl  jsem:  „Svědkem  bledost  má  i  slza,  v  líc  jež  kane." 


Digitized  by 


Google 


464  Přemysl  Hájek  a  Jan  Axamit: 

„Svědectví  Tvé  nepostačí.    Choréf  oko  tvoje." 
„Spravedlností  Tvou  svatou  se  zas  čistým  stane.* 

On  děl:   „Oč  se  snažíš?"    Řek'  jsem:  „O  přátelství  stálé." 
On  mi  pravil:  „Čeho  žádáš?"    „Přízně  Tebou  dané." 

„Co  je  Tvojím  společníkem?"    „Na  Tě  myslit,  Králi!" 
On:  „Kdo  volal  Tě?"    Já:   „Vůně,  jež  z  Tvé  číše  vane." 

On:  „Kde  je  to  nejkrásnější?"    „Císařský  Tvůj  palác." 
„Co*s  v  něm  viděl?"    „Zázraky,"  dím,  „steré,  nepřebrané." 

„Proč  je  palác  opuštěný?"    „Pro  lupiče  hrůzu." 
„Kdo  je  lupičem  tím?"    „Vina,  jež  nám  prsa  klane." 

On  děl:  „Co  je  bezpečnost?"    Já:  „Zdrženlivost,  zbožnost. 
„Co  je  zdrženlivost?"    Řek'  jsem:   „Cesta  k  spáse  zdané." 

On  děl:  „Kde  je  pohroma?"    Já:  „Vedle  Tvojí  lásky." 
„Jak  chceš  dojít  lásky  mé?"    „Tím,  co  je  stálost  zvané." 

Zkušenost  jsem  dal  vám  dlouhou,  nic  vám  neprospěla, 
lítost  má,  kdo  zkouší  věci  jednou  vyzkoumané. 

Ticho  I    Povím-li,  co  On  děl,  mimo  sebe  půjde 
každý  z  vás  —  strop  nezdrží  ho,  dveře  okované. 


Vzkaz  poslav  Ti,  já  k  hvězdě  včera  děl: 
„Té,  jež  se  luně  rovná,  pozdrav  sděl!" 

Skráň  schýliv:   „Poklonu,"  dím,  „slunci  nes, 
jež  mění  světlem  v  zlato  skalní  tes!" 

Hruď  odkryv,  rány  prsou  zjevil  jsem: 
„Mluv  o  mne  té,  jíž  krev  je  nápojem!" 

Bych  srdce  stišil,  já  se  kolébal, 
neb  kolébáním  uspíš  děcka  žal. 

Ty,  srdci,  děcku,  mléka,  pláč  v  něm  stlum. 
Dej  pomocný  vždy  beznadějných  stům! 

Tvé  město  první,  slední  srdcí  vlast, 
jak  dlouho  mé  má  nésti  psance  strast? 

Víc  nedím  —  hlavě  bol  bys  odňal  však, 
ó,  číšníku,  spi]  znavený  můj  zrak! 


Digitized  by 


Google 


z  perské  poesie.  465 

Muž  boží  bez  vína  je  stále  špit, 
muž  boží  bez  jídla  je  pln  a  syt, 

muž  boží  šílen  je  a  pomaten, 
muž  boží  nezná  pokrm,  v  loži  sen, 

muž  boží  v  šatě  dervišském  je  král, 

muž  boží  poklad  v  zdech  je,  kde  hrad  stál, 

muž  boží  ze  vzduchu  a  země  ne, 
muž  boží  z  vody  není,  plamene, 

muž  boží  moře  hlaf  je  bezmezná, 
muž  boží  perly  bez  mraků  dštít  zná, 

muž  boží  nebes,  lun  sto  svými  zve, 
muž  boží  sto  má  sluncí  v  duši  své, 

muž  boží  stal  se  moudrým  vírou  jen, 
muž  boží  bez  kněh  vědcem  učiněn, 

muž  boží  míjí  zbožnost,  bezbožnost, 
muž  boží  stejně  váží  hřích  i  ctnost,    . 

muž  boží  prchá  v  dál  před  Nejvyšším, 
muž  boží  slavnostně  je  čekán  Jím, 

muž  boží  skryt  je,  Šemsi  Dine,  spěj, 
muž  boží  kde  je,  pátrej,  najdi  její 


Ó,  Ty,  jenž  útěchou  Jsi  mojí  v  strastí  době, 
ó,  Ty,  jenž  pokladem  Jsi  ducha  ve  chudobě, 

já  ctím  Tě,  obraznost  co,  rozum  co  mi  nedal, 
to  v  duši  od  Tebe  já  návštěvou  být  shledal. 

Tvou  žiji  milostí,  tož  k  Tobě  hled  můj  zírá, 

ne,  Králi,  k  nádheře,  jež  matouc  krok  náš,  zmírá. 

Mně  sladší  přízeň  Tvá,  než  uchu  zpěv  je,  vzkazy 
jež  Tvé  mi  přináší,  ač  ne  Tvé  na  rozkazy. 

Mít  v  myšlenkách  Tě,  rty  co  modlitba  mi  vane, 
to  třeba,  nutno  mi,  jak  sedm  veršů,  Pane! 

Dík,  prosby  hříšníků  Ti  patří  —  přísným  zmámen 

Tvým  hledem:  „Předním  z  těch^s,"  dím,  „srdce  jichž  je  kámen.' 

Byť  všechna  království  mi  dary  přinášela, 
byf  skrytým  nezůstal  mi  poklad  žádný  zcela, 


Digitized  by 


Google 


466  Přemysl  Hájek  a  Jan  Axamit: 

já  duši  sklonil  bych,  v  prach  klad*  bych  líce  svoje 
a:   ,,K  Jedinému/  děl,  „mně  láska  milejší  je." 

Čas  spojení,  si  myslím,  že  je  věčným  žitím, 
neb  místa  že  zde  u  mne  nemá  čas,  to  cítím. 

Číš  žití,  spojení  je  jasnou  kresbou  na  ní, 
s  ní  bez  Tebe  se  mořit  marné  počínání. 

Dřív  deset  tisíců  měv  přání,  proň  plám  pouze, 
jsa  cizím  po  štěstí  teď  jiném  každé  touze. 

Já  Jeho  milosti  jsem  stal  se  šfastným  velmi, 
neb  nespatřený  Král:   „Ty's  duší  světa!"  děl  mi. 

Pln  vůně  slova  „On*  jsem  —  »Au!"  lká  v  ulic  změti 
mdlý  pes  —  a  osoby  já  nemám  druhé,  třetí. 

Ač  tělo  nemělo  vztah  k  duši,  ve  spojení 

s  ním  přece  zřel  jsem  Toho,  tělesným  jenž  není. 

Jsem  strastmi  sestárlý,  leč  „Tebríz*  jestli  dítě, 
tím  slovem  celé  mládí  mé  mi  navracíte. 

Poznámka.  Pln  vůně  slova  ,On*  jsem  —  .Au!"  lká  atd.  Slabika  .au* 
znamená  v  perštině  náměstku  .on',  jakož  i  onomatopoeticky  hlas  psí.  Tedy  je 
zde  slovní  hříčka. 


LYRIKA  Z  MEŠNEVÍ  DŽELÁLUDDÍNA  RÚMÍHO. 

Nám  láskou  hořké  sladkým  být  se  zdává, 
měď  láskou  nejčistším  se  zlatem  stává, 
je  láskou  kalný  zbytek  v  číši  vínem, 
v  lék  láskou  žal  se  změní,  kterým  hynem, 
trn  láskou  rozkvete  ve  vonné  růže, 
a  láskou  ocet  vínem  stát  se  může, 
ba  láskou  pranýř  méně  trůnu  není, 
a  láskou  v  štěstí  neštěstí  se  mění, 
je  láskou  žalář  jako  z  růží  loubí, 
a  láskou  každá  mříž  park  zkvetlý  vroubí, 
je  láskou  úpal  milým  světlem  s  hůry, 
ba  láskou  Devil  promění  se  v  Huri, 
co  láskou  kámen  másla  měkčím  bývá, 
vosk  láskou  ocele  zas  tvrdost  mívá, 
v  ples  láskou  promění  se  nám  bol  dravý, 
a  láskou  z  Ghulů  andělské  jsou  davy, 
hrot  láskou  chuf  má  medu,  nechf  hruď  protne, 
lev  láskou  jako  hravá  myška  krotne, 
zdráv  láskou  zdá  se  býti  ten,  kdo  chorý. 


Digitized  by 


Google 


z  perské  poesie.  467 

a  láskou  značí  milost  hněv  a  spory, 

smrt  láskou  přetváří  se  v  nové  žití, 

král  láskou  býti  otrokem  se  cítí.  — 

Když  zlo  vám  hrozí,  bděte  ostražitě: 

kdo  pozná  zlo,  ten  odvrátí  je  hbitě. 

Zrak,  zří-li  zla  a  dobra  příliv  stálý, 

vás  k  štěstí  povede  a  bolu  vzdálí. 

Neb  vězte,  stálost  v  duše  stavech  není, 

stav  jeden  v  druhý  bez  konce  se  mění. 

Strach  neznáte-li  po  prožitých  slastech, 

nač. těšiti  se  po  zmizelých  strastech? 

Ač  děsem  je  vám  anděl  po  levici, 

je  jiných  naděj'  onen  po  pravici. 

Kéž  s  každé  strany  jedno  křídlo  máte 

—  pták  s  jedním  nelítá  —  ó,  dobře  vzpjaté! 

Teď  volno  mi  snad  podržet  mír  celý, 

když  vysvětliti  věc  rty  moje  směly. 

Ten  jestli  vás  neb  onen  zákaz  hněte, 

zda  zná  kdo  vaše  přání  vlastně,  rcete? 

Vám  shodnou  se  světlem  jest  míti  duši, 

jak  Abraham  ji  měl,  jež  v  ohni  tuší 

kus  ráje  zbylý.    Nechtějte  zpět  jíti, 

tak  jako  kruh,  jejž  na  dveřích  lze  zříti. 

Co  , Přítel  Boha"  v  nebesa  se  vrátil, 

co  děl:  „K  té  Boha  hře  já  lásku  ztratil «  — 

od  oněch  dob  svět  otcem  nepojetí 

je  těm,  kdož  rozkošem  vstříc  zvykli  spěti. 

Poznámka.  Kéž  s  každé  strany  jedno  křídlo  máte;  totiž  naději  a  strach. 


Jenž  rovna  nemáš,  rozstři  nad  mnou  přízeň! 
Tou  rozmluvou  kruh  vpjaťs  mi  v  ucho,  žízeň 
mou  zkoj,  veď  za  kruh  ten  mne  v  sbor,  kde  žijí 
Tví  svatí,  v  exstasi  Tvé  víno  pijí! 
Když  mošus  Tvého  vína,  vonný  z  míry, 
já  vdech',  teď  neber  mi  je.  Pane  víry! 
Všem  dobrota  Tvá,  mužům,  ženám  stačí, 
jef  bezdná,  modliteb  ó,  Posluchači! 
Než  přešly  rty.  Tvé  modlitby  nám  dány, 
bys  vpustil  srdce  vždy,  otvíráš  brány! 
Co  listů  všemocné  Tvé  pero  psalo, 
až  nad  tím  kamení  se  voskem  stalo! 
Nún  píšeš  obočí.  Sád  píšeš  očí, 
Džím  ucha  —  až  se  smysly  vírem  točí! 
Tvé  listy  rozum  cvičí  a  jej  matou. 


Digitized  by 


Google 


468  Přemysl  Hájek  a  Jan  Axamit: 

piš,  zručný  Krasopisče,  rukou  svatou! 

Ty  světů  ideálních  formy  krásné 

vždy  píšeš  na  Nic,  že,  kdo  myslí,  žasne. 

Otiskneš  ideálů  listy  v  ducha, 

v  brv  oblouk,  v  očí  třpyt  i  v  ovál  ucha. 

Nic  milovati  —  tof  mým  vřelým  přáním, 

neb  láska  k  Ničemu  je  požehnáním! 

Bůh  píše,  aby  čtenář  listy  čítal 

a  dumaje  v  nich,  Jeho  milost  vítal. 

Jak  Gabriel  čte  rozum  v  rozechvění 

z  „desk  nezničitelných"  svůj  úkol  denní. 

Viz  listy  bez  ruky  na  ničem  psané, 

viz,  před  nimi  jak  člověk  zmaten  stane! 

Dum  vážných  vírem  zmaten  každý  z  lidí, 

že  poklad  najde,  věří,  po  něm  slídí. 

Poznámka.  Nún  obočí  atd.,  písmeny  arabské,  majíd  podobu  obočí  atd. 


Ve  vzývání  a  chválách  ctného  muže 
hlas  proroků  všech  ucho  slyšet  může. 
Tok  chvály  každé  v  jeden  proud  je  sveden, 
všech  nádob  obsah  vylit  v  okov  jeden. 
Jest  Jediný,  jenž  chval  je  cílem  sledním, 
tož  tresf  všech  věr  je  náboženstvím  jedním. 
Chval  předmětem  je  vždy  jen  Božstva  pojem, 
jenž  původcem  je  odrůd  jich  a  zdrojem. 
Lid  nevzývá  leč  Jediného  —  bloudí 
v  tom  pouze,  nesprávně  že  o  něm  soudí: 
Tak  je-li  světlem  stěna  ozářena, 
je  pojítkem  všech  paprsků  pak  stěna; 
ta  činí  však,  zář  reflektujíc  k  zdroji, 
vše  velké  malým,  kulhá  v  chvále  svojí. 
Neb  v  studánce  plá  obraz  luny  tklivý, 
kdos  vidí  jej  a  studánce  se  diví, 
a  chtěje  velebiti  měsíc  bílý, 
k  studánce  mluví,  nad  níž  zraky  chýlí. 
Ne  odlesk  ve  vodě,  on  lunu  chválí  — 
tak  nepojetím  zjevů  lid  se  šálí. 
Muž  zmaten  ve  vodě  zří  nebes  plamen, 
jas  luny,  míní  však,  že  svítí  pramen. 
Idoly  bludnými  se  lidstvo  mate 
a  trpí  strasti,  vášněmi  jsouc  jaté. 


Digitized  by 


Google 


z  perské  poesie.  469 

Ty  každé  noci  zbavíš  duše  těla, 
jak  tabule  vždy  vyleštíš  je  zcela, 
klec  otvíráš  jim  každé  noci,  Pane, 
pak  nevládnou  a  nejsou  ovládané. 
Jsou  vězni  v  noci  prosti  úzké  cely, 
a  králům  vyrván  majestát  je  skvělý. 

V  tom  stavu  na  zisk,  ztrátu  pomyšlení, 
ni  ohledu  na  lidí  rozdíl  není. 

Stav  mystika  je  jako  v  spánku  bdění: 

mnil  bys,  že  je  to  spánkem  probuzení, 

neb  on  je  ve  snách  vždycky,  za  dne,  noci, 

je  jako  péro,  jež  má  písař  v  moci. 

Kdo  nezří  ruku,  lnoucí  k  péru  tiše, 

že  péro  samo,  domnívá  se,  píše. 

Stav  tento  kdyby  mystik  šíře  líčil, 

on  hmotný  spánek  množství  by  tím  zničil. 

V  poušť,  které  rovno  není,  zbloudí  duší, 
kde  nic  klid  těla,  ducha  neporuší. 

Bez  jídla,  pití,  žádosti,  on  ptáku 

jsa  roven,  kleci  uniká  i  zraku. 

Leč,  přelstěn-li,  přec  v  léčku  padá  časem, 

zve  Všemocného  k  pomoci  svým  hlasem. 


Z  „BEHÁRISTÁNU-  ABDURRÁHMANA  DŽÁMÍHO. 

Dle  definice  starých  básnictví  jest  dítětem  fantasie,  působíc  vznětem 
na  posluchače,  budiž  si  pravdou  nebo  nikoli,  af  je  přesvědčuje  nebo 
ne,  jako  když  ku  př.  praví  se  o  víně,  že  jest  tekutým  rubínem  nebo 
prostě  rubínem  a  o  medu,  že  je  hořkým  nebo  kalným  výrobkem  včel. 
K  této  definici  novější  učenci  připojili  rozměr  a  rým  jako  důležité  faktory, 
a  někteří  myslí,  že  tyto  postačují.  Podle  nich  básnictví  jest  skládání 
dle  rozměrů  s  rýmy,  a  na  přítomnosti  nebo  nedostatku  fantasie  nezáleží. 

Jak  poesie,  také  paní  není, 

je  vrchol  krásy  v  ní,  a  utrpení 

je  větší  bez  ní,  těcha  marná  bez  ni, 

zvlášť  hruď-li  srdce  přemožené  vězní. 

Své  tělo  zdobí  verše  skvostným  šatem, 

lem  roucha  prošívá  si  rýmů  zlatem, 

kol  nožek  se  jí  redíf  v  kruhy  svíjí, 

a  čelo  její  září  fantasií, 

líc  srovnáními  plane  jí  jak  luna, 

stům  zbloudivších  tak  smysly  mate  slunná. 

Vlas  propletený  alliteracemi 

ve  vrkočích  dvou  spouští  sobě  k  zemi. 


Digitized  by 


Google 


470  Přemysl  Hájek  a  Jan  Axamit:  Z  perské  poesie. 

rty  symmetrické  pokladů  jsou  plny, 

a  drahokamy  věší  v  kučer  vlny, 

zrak  bystří  dvojsmysly  a  jimi  vzruší 

a  v  zmatek  vrhá  překvapenou  duši. 

Když  vločky  metafor  v  skráň  shrne  s  čela, 

tu  nad  pravdou  se  zvedá  rouška  stmělá. 

Poznámka.    Redifje  básnická  figura,  pn  které  se  ještě  po  rýmu  totéž 
slovo  ghazelicky  opakuje,  jako  ku  př.  ve  verších  Th.  Moora: 

There  shone  such  truth  about  thee, 
I  did  not  dare  to  doubt  thee. 


Jistý  muž  byl  navštíven  jakýmsi,  cizincem,  který  počal  mu  činiti 
výčitky  a  pravil:  „Je  to  možno,  že  bys  mne  neznal  a  že  bys  nedbal 
mých  práv  vzhledem  k  tobě?"  Muž  se  ulekl  a  odvětil:  „Nerozumím 
tomu,  co  díš."  Onen  pokračoval:  ,Můj  otec  přál  si  pojmouti  za  man- 
želku tvoji  matku,  a  kdyby  se  to  bylo  stalo,  byli  bychom  bratřími.* 
Muž  odpověděl;  „U  Alláha!  Následkem  toho  příbuzenství  budu  tedy 
dědit  já  po  tobě  a  ty  po  mněl" 

Kdo  nerozumným,  často  myslí  ten, 
že  povinno  vše  zahrnout  jej  přízní. 
Chtíč  jeho  v  čas-li  není  ukojen, 
tu  bývá  nešfasten,  štván  duše  trýzní. 


Jistý  básník  přinesl  kritikovi  báseň,  jejíž  jednotlivá  dvojverší  byla 
vybrána  z  různých  sbírek  básní  a  rhetorické  figury  z  různých  autorů. 
Kritik  pravil:  „Ty  jsi  mi  přivedl  stádo  velbloudů;  ale  kdyby  se  provaz 
přetrhl,  celé  stádo  rozběhlo  by  se  na  všechny  strany." 

Ve  chlouby  návalu  jsi  s  pýchou  děl: 
„Med  není  ničím  proti  veršům  mým." 
Leč  sebrars  disticha  jen  z  různých  míst, 
že  více  v  dívánu  tvém  není,  vím! 
Teď  kdybys  nazpět  vrátil  každý  verš, 
zbyl  prázdný  papír  by,  tak  tvrdit  smím. 


Digitized  by 


Google 


Oskar  Levertin:  Kalonymos.  471 


OSKAR  LEVERTIN: 

Kalonymos. 

Rokoková  novella.   Ze  švédského  přeložil  V.  P. 

Bylo  to  za  červeného  svitu  ranního,  v  době  snáv,  a  Kalonymos 
měl  sen,  co  zatím  purpurové  paprsky  spočívaly  na  jeho  přimknutých 
víčkách  očních. 

Kalonymovi  se  zdálo,  že  jest  dítětem  a  že  stojí  v  komnatě  své 
matky.  Tam  uvnitř  bylo  tma,  tu  pak  rozžehla  ona  voskové  svíce  na 
velikém  stříbrném  svícnu  chanukovém.  Nejprve  světlo  osamělé,  jež  tkví 
ve  zvláštním  rameně  před  sedmi  ostatními  a  značí  věčnou  naději  lidu 
israelského.  A  svíčkou  tou  rozžehnula  potom  ostatní  tři:  plamen  Juditin, 
chvějící  se  jako  slza  krvavá,  Debořin,  jenž  plápolal  jako  planoucí  srdce, 
a  světlo  Judy  Makabejského,  jež  se  obráželo  o  šero  horské  jako  hrot 
ohnivého  dřevce. 

Lesk  čtvera  těchto  světel  se  kladl  na  vysokou  její  postavu.  Byla 
dosud  žena  mladá,  ale  vlasy  jí  sešedivěly  na  temeni  za  jedinou  noc 
a  ležely  teď  ledově  šedé  ovinuty  v  těžké  pásce  kolem  úzkého  čela. 
Černé  její  oči  se  svítily  bez  slz,  i  promlouvala  modlitby  díků  za  bohatýry 
judské  hlasem,  jenž  přicházeje  z  daleka,  hlahoHl  jako  hlas  černé  krajiny 
zimní. 

Slova  jenom  zpola  srozumitelná  harašila  kolem  ucha  hochova  jako 
příboj  vzdáleného  proudu  o  slunný,  žlutý  břeh,  šeptajíce  a  uspávajíce. 
Když  však  matka  modlitbu  skončila,  vyňala  veliký,  podlouhlý  kámen 
z  nástěnné  skříně,  jež  chovala  v  sobě  nemnohé  klenoty  chudičkého 
domu,  sobotní  lampu  a  slavnostní  pohár. 

„Tuhle  tím  kamenem  byl  otec  tvůj  zavražděn,"  pravila,  „já  pak 
sedala  večer  jak  večer  a  rok  jak  rok  a  brousila  jej  do  ostna  jako  nůž, 
a  nůž  ten  obdržíš,  Kalonyme,  jakožto  dar  své  dospělosti." 

Potom  vzala  kámen  a  hranou  jeho  jako  břit  ostrou  řízla  do  ruky 
synovy,  tak  že  se  kůže  rozestoupila,  a  ruka  krvácela. 

Dítě  vzlyklo  hlasitě.  Matka  však  rány  neobvázala,  nýbrž  vzala 
hocha  na  klín  a  konejšila  ho  vypravováním.  Vypravovala,  jak  se  Judita 
ubírala  do  ležení  Holofernova.  „Bylo  jasné  jitro  letní,"  pravila,  „a  skřivan 
zpíval.  Malé,  lehké,  bílé  mráčky  vířily  po  obloze,  a  rosné  krůpěje  se 
třpytily,  visíce  na  stoncích  trávy,  jež  stranou  se  nachylovala  před  řasami 
jejího  hávu.  Judita  pozřela  vzhůru  do  modrého  povětří  očima  ztrnulýma, 
zavázanýma,  jako  kdyby  se  chtěla  probuditi  ze  sna.  V  hrdle  jejím  se 
ozývala  nepřekonatelná  touha  jásati,  i  div  se  nedala  do  křepčení  po 
lukách,  tak  že  zlaté  prsteny  zářily  na  jejích  kotnících. 

Měla  dosud  rodiče  na  živu,  a  jí  samé  se  zdálo,  že  děti  nosí  pod 
srdcem  a  pomalu  stárne  v  loktech  mužových.  Nemohla  však  ani  zpívati 
ani  tančiti^  Kroky  ji  vedly  cestou,  jež  jí  byla  vykázána,  a  pod  vlněným 
pláštěm  se  skrýval  na  jejím  srdci  meč  pomsty  jako  led  studený." 


Digitized  by 


Google 


472  Oskar  Levertln: 

Tak  vypravovala  Ráchel  Teura,  vdova  po  ukamenovaném  Baruch- 
ben-Esrovi,  sobě  a  dítěti  svému  příběh  Juditin,  a,  nežli  mohla  pokračovati 
a  vypravovati  také  o  Judovi  Makabejském,  veselém  junáku  pastýřském 
na  hoře  Modin,  o  něm,  jenž  nepřátele  israelské  hnal  před  sebou  jako 
plaché  ovce  a  kozy,  o  mlátě  božím,  jenž  odpůrce  judské  drtil  v  prach 
a  popel,  dítě  jí  v  náručí  usnulo.  Malá,  poraněná  ruka  ležela  zkrvácena 
na  bílé  její  sukni,  a  hnědá,  kučeravá  hlava  se  nachýlila  ke  spánku 
na  její  ňadra.  Zlehka  políbila  Ráchel  poraněnou  ruku,  lehce  se  usmívajíc, 
když  zdvihala  dítě  na  postel  a  cítila  na  ňadrech  svých,  že  mu  srdce 
bije  tak  pokojně  a  klidně. 

Potom  vzala  veliký  kámen  v  obě  ruce,  držela  jej  vzhůru  jako 
meč,  sedla  si  a  čekala  v  lenošce,  až  světla  uhasnou  a  odumřou:  krvavá 
slza  Juditina,  planoucí  srdce  Debořino,  Judy  Makabejského  hrot  ohnivého 
dřevce.  Konečně  se  kmitalo  jen  žluté  a  slabě  osamělé  světlo,  jež  vy- 
dávalo svědectví  naděje  Israelovy.  Potom  dohořelo  i  to.  Zápach  po 
spáleném  vosku  se  rozplynul  šerem,  které  ji  obestíralo  až  po  bílý  vlas 
na  čele. 

Ranní  zoře  plála  svůj  kratinký  čas  a  vybledla,  nežli  hodina  snů 
odbila,  a  K^lonymovi  se  zase  něco  zdálo,  při  čemž  první  paprsek  denní 
obestíral  jeho  klid. 

Kalonymos  viděl  ve  snách,  jak  se  právě  vrátil  z  pohřbu  matčina 
a  jak  stojí  teď  jako  osamělý  jinoch  v  osamělém,  pustém  domě  v  těsné 
ulici  židovské  v  Leeuwardech.  Posud  mu  ještě  zněl  v  uších  pohřební 
rituál,  jehož  jednotvárně  slavnostní  nářky  hebrejské  se  vzlykavým  vý- 
zvukem  srdce  stísněného  harašily  temně  a  podivně  v  jarních  mlžinách 
venku  na  hřbitově.  Mezi  tím  však  slyšel  těžce  a  temně  přítmím  rachotiti 
první  lopatu  země,  již  spustil  sám  podle  slavnostního  obyčeje  chvějící 
se  rukou  na  holá  prkna  rakve  matčiny,  duniti  vlhkou,  studenou  zem, 
v  níž  semena  letní  už  klíčila,  která  však  matku  jeho  zasvěcovala  zkáze. 

Přecházel  prázdnými  prostorami  sem  a  tam,  s  místa  na  místo  pře- 
nášeje kámen,  který  měla  nebožka  ještě  při  sobě  na  smrtelném  lůžku. 
Zdvihl  jej  oběma  rukama,  seznal,  že  jest  těžký,  a  nevěděl,  kam  se 
octnouti  nebo  co  si  počíti.  Jarní  odpoledne  se  usmívalo  vesele  oknem, 
co  mu  asi  přinese?  K  nenávisti  byl  zrozen  a  vychován,  a  těžce  si  zandal 
rukama  oči,  aby  nebyl  nucen  viděti  zářivý  večer. 

V  tom  se  otevřely  dveře,  a  do  vnitř  vstoupil  v  černém  kaftanu 
s  vlečkou  a  v  špičatém  klobouku  starý  jeho  učitel  Abraham  Kohen. 

„Sedíš  tu  sám,  Kalonyme,  a  naříkáš,"  pravil  šedovousáč,  pohlížeje 
na  jinocha  mdlýma,  hnědýma  očima.  Čelo  starochovo  bylo  jediná  hluboká 
vráska,  témě  a  vous  jeho  byly  šedivé,  on  však  se  dovedl  ještě  upajna- 
tovati,  co  všecko  může  člověk  vytrpěti,  je-li  mlád. 

Kalonymos  si  nachýlil  hlavu  na  rameno  starcovo,  a  proudem  mu 
vyhrkly  slzy  a  slova:  zármutek,  osamělost  a  kletba  nenávisti,  jež  mu 
byla  vložena  na  hlavu  a  v  pouta  jala  jeho  život.  Abraham-ha-Kohen 
kroutil  bílou  hlavou: 

„Synu  můj,"  pravil,  „nežli  bude  zase  večer  a  nastane  sobota, 
putuj  opětně  na  hřbitov  a  polož  kámen  pomsty  na  hrob  starých.  Jest 
jejich,   i   chtějí  jej  snad   v  den   hlavního  účtování  předložiti.    Ty  však 


Digitized  by 


Google 


Kalonymoš.  473 

buď  svoboden,  neboť  věz,  láska  jest  ryzí  zlato,  jež  přináší  úroky  z  úro- 
ků, msta  však  jest  dědictví  zlé,  a  nikdo  nebudiž  živ,  aby  se  mstil  za 
jiného." 

Kalonymoš  hleděl  starci  do  očí  úzkostně  a  pátravě.  Rada  ta  se 
mu  zdála  býti  rouháním  se  mrtvým.  Avšak  obstarožná  tvář  Abrahama- 
ha-Kohena  promlouvala  mocí  moudrosti  vyspělé  a  sešedivělé,  a  jinocha 
se  zmocnil  klid,  když  mu  rabbi  položil  na  témě  bílý  šat  a  na  pouf  mu 
požehnal.  I  vzal  kámen  a  nesl  jej  na  hřbitov,  jenž  ležel  v  polích  na 
rozlehlé  rovině,  obehnán  zdí  kamennou.  Avšak  dnes  se  nerozkládala 
obvyklá  ponurost  po  sadě  israelském,  jak  jej  Židé  nazývají.  Vrboví  ne- 
šelestilo  dnes  jako  jindy  o  zajatých  harfách  na  řekách  babylonských, 
nýbrž  chřestilo  vesele  a  vzdušně  jarním  vánkem.  Černý  bez,  strom 
loučení  a  rozchodu,  byl  obalen  velikými,  bělostnými  květy  hroznovitými, 
jejichž  vůně  kořenná  dodávala  uzavřenému  místu  libý  dech  tichého 
a  dobře  opatřeného  domova.  Modrým,  průsvitným  vzduchem  přiletovali 
tažní  ptáci  na  třepotavých  perutích,  přinášejíce  zprávu,  že  zase  jest  léto 
v  Kanaan,  a  že  opětně  květ  mandlovníku  a  úponky  vinné  révy  pro- 
kmitají  nad  zbořeným  chrámem  a  městem  na  svaté  hoře. 

Kalonymoš  padl  na  kolena  a  modlil  se: 

„Otče  můj,  jehož  jsem  nikdy  nepoznal,  ale  vždy  vidím  vedle  sebe 
v  stínu  večerním,  šedá  a  sehnuta,  jak  budu  jednou  sám  —  a  matko 
má,  jež  jsi  sobě  nedávno  ještě  obvazovala  čepec  kolem  bílé  hlavy,  jež  jsi 
odešla,  a  kterou  zase  očekávám,  že  překročí  práh,  jakmile  se  pohne 
závorka  na  dveřích  našich,  vězte,  že  skládám  k  nohám  vašim  toto 
znamení  pomsty,  neboť  znamenám  teď  v  sobě,  že  jste  sami  vychovali 
mé  srdce,  aby  se  sdílelo  o  lásku  a  ne  o  nenávist." 

Tak  a  za  jiných  slov  a  modliteb,  jež  duše  nashromáždila  a  sbásnila 
na  osamělých  potulkách  a  v  tichém  bdění  nočním,  tak  že  o  tom  ani 
nevěděl,  které  se  mu  však  teď  bezděčně  namanuly  na  jazyku,  složil 
kámen  potichu  na  zaházený  hrob,  jejž  hrobnik  pokryl  již  zelenými, 
rostoucími  stvoly  travnatými. 

Kalonymoš  se  ubíral  chladným,  modrým  večerem  domů.  Po  vší 
rovině,  kam  jen  oko  dohlédlo,  kvetly  bělostné  hyacinty  a  voněly  — 
celý  svět  se  otvíral  a  kvetl. 

Všecky  ty  četné  stožáry  s  lehkým  lanovím  a  bílými  plachtami, 
jež  se  objevovaly  na  řekách  a  v  průplavech,  vedly  jen  dále  k  novým 
bělokvětným  krajinám.  Kalonymoš  s  úsměvem  pohlížel  na  žluté  znamení 
židovské,  jež  měl  vyšito. na  tmavém  sukně  svého  kabátu.  Rozřešil  ča- 
rovnou moc  kružnice,  už  jí  nebyl  více  poután,  a  vstoupil  lehkým  krokem 
přes  práh  domácí  a  rozžehl  v  domě  svých  rodičů  sedm  plamenů 
sobotních  —  —  — 

Ostré,  březnové  světlo  štokholmské,  prosycené  leskem  sněhu 
slunečně  ozářeného  a  provanuté  pohnutým  vzduchem  mořským,  pro- 
budilo Kalonyma  v  podkrovní  komůrce  v  Dlouhé  třídě.  Nepamatoval 
si,  co  se  mu  zdálo,  nýbrž  jal  se  mezi  oblékáním  uvažovati,  jaké  po- 
vinnosti denní  na  něho  čekají.  Roztržitě  pohleděl  ven  na  město,  jež 
se  třpytilo  ranní  jinovatkou,  s  neznámými  domy,  schody,  po  jejichž 
stupních  nikdy  nekráčel,  a  se  zvukem  zvonů,  jenž  zněl  pro  cizince  chladně 

32 


Digitized  by 


Google 


474  Oskar  Levertin: 

a  bez  upomínek.  Avšak  dlouholetým  životem  poutnickým  si  odvykl 
přívětivému  uvítání  na  známých  místech,  a  města  a  lidé  v  jednom  kuse 
se  střídající,  s  nimiž  se  hled  jeho  setkal,  kdykoli  oči  otevřel,  dodávali 
mu  síly  v  povolání  poutníčkem,  v  němž  žil.  Putoval  zemi  od  země, 
všady,  kde  stála  synagoga,  obklopená  ponurými  čtvrtěmi  židovskými, 
aby  všady  hlásal  slova  lásky,  jež  ho  samotná  obdařila  klidem  a  pýchou. 
Putování  své  zahájil  s  ohnivou  důvěrou  a  pokračoval  v  něm  přes  všecko 
zklamání  a  pronásledování  s  rostoucím  nadšením  hlasatele  pravdy,  jehož 
posvátné  poslání  jest  trním  a  bičováním  jenom  posilňováno.  Rabbinové 
a  učenci  písma  ho  prokleli  před  otevřenými  svitky  posvátné  Thory  při 
svitu  věčné  lampy.  Dveře  se  za  ním  zavíraly  s  hanou  a  potupou 
o  černých  večerech  deštivých,  kdy  mysl  toužila  po  teple  a  hlava  po 
podušce.  Samota  všech  samot  —  již  zná  jenom  Žid  svými  bratřím! 
vyvržený  —  řídila  raněné  nohy  jeho  za  dlouhých,  ledových  večerů 
zimních  přes  role  bouřemi  zmítaná.  Co  však  na  tom  všem  záleželo? 
Ukázal-li  se  jen  jeden  pohled,  jenž  porozuměl,  dosti  bylo  odměny, 
a  na  štěstí  docházel  také  všady  chápavých  srdcí  starochů,  kterým  se 
zdálo,  že  v  jeho  slovech  poznávají  zapomenuté,  ale  drahé  přeludy,  na 
něž  si  rádi  ještě  jednou  vzpomínají,  nežli  přijde  smrt  —  mladých, 
jimž  ranec  na  zádech  nebo  obřadní  knížka  ve  škole  rabbinské  nepřekáží, 
se  stromy  a  oblaky  se  dáti  do  snění.  Tak  byl  Kalonymos  prese  všecko 
na  cestách  šťasten  a  dnes  v  noci  se  měl  po  týdenním  pobytu  ve  Štok- 
holmě  na  škuneru  odebrati  dále  do  Polska. 

Kalonymos  o  tom  zrovna  přemýšlel,  když  bylo  na  dveře  jeho  za- 
klepáno. Stařec  malý,  hrbatý,  snědý  jako  dřevo  mahagonové,  s  roz- 
cuchanou kozí  bradou,  jež  visela  po  tulenním  límci  jeho  pláště  jako 
mech  na  starém  stromě,  vstoupil  do  vnitř. 

„Požehnáno  budiž  jitro  tvé,"  pravil,  „Pán  tě  zachovej  při  zdraví 
a  radosti  a  šťastným  ti  učiň  počátek  přesnic." 

„Požehnáno  budiž  i  jitro  vaše  a  příchod  svátků,  pane  Snorove," 
pravil  Kalonymos,  poznav  drůbežáka,  jak  se  mu  officielně  říkalo,  čili 
košeráka,  jak  stál  na  svém,  aby  byl  jmenován.  Divil  se  návštěvě  staro- 
chově,  po  příčině  však  se  ani  neotázal,  bylo  by  se  to  protivilo  ucti- 
vosti, jíž  byl  povinen  jinoch  muži  Snorova  stáří  a  ctihodnosti. 

Staroch  neměl  na  pilno  s  vyřízením  svých  záležitostí.  Hovořil 
o  tom  a  onom,  až  pak  se  najednou  otázal: 

„Všiml-li  jste  si  pak,  Kalonyme,  lesklé  perly,  vzácného  drahokamu 
mezi  dcerami  švédského  Siona?" 

A  malý,  snědý  staroch  vytáhl  lesklou  tabatěrku  z  ruského  smaltu 
a  vzal  si  se  slzícíma  očima  velikou  šňupku,  jsa  dojat  skrytou  poesií, 
jež  spočívala  v  tabáku  jako  šťáva  ve  scvrklé  slupce  pomerančové. 

„Koho  to  míní  pan  Snorov?" 

„Sličnou  Esteru,  Esteru,  dceru  Jaira  Henocha." 

Kalonymos  se  ulekl.  Henoch  byl  vlastním  jeho  hostitelem,  v  jehož 
domě  přebýval,  i  nechápal,  kam  to  staroch  míří.  Snorov  kroutil  nad 
takovou  prostodušností  silně  prokvetalou  hlavou. 

„Neženatý  Žid  není  žádný  člověk,"  pravil,  „neboť  jest  psáno: 
,Muže  a  ženu  stvořil  a  nazval  jej  člověkem.*" 


Digitized  by 


Google 


Kalonyinos.  475 

A  černým  palcem  přitiskl  víko  tabatěrky,  mžouraje  při  tom  po 
mladém  muži. 

Tu  se  v  Kalonymovi  náhle  rozbřesklo.  Po  jeho  obličeji  se  mihl 
čtveračivý  záblesk.  Zuby  prokmitovaly  rty  mladistvě  lesklými.  Jenom 
hnědé  oči  zůstaly  jako  obyčejně  tmavé  a  nepřítomné. 

„Pan  Snorov  je  tedy  v  obci  také  dohazovačem?"  zvolal. 

„Ano,  jsem  jím  z  milosti  Všemohoucího,  a  k  tomu  ke  všemu 
věhlasným.  Avšak  ticho!  Cizi  jazyk  tě  může  chváliti,  nikoli  však  vlastni 
tvá  ústa!  Pánu  však  jest  povědomo  samotnému,  kolik  sňatků  jsem  při- 
vedl na  svět.  Ano,  ano,  je-li  člověk  košerákem,  vidí  nejlépe,  jak  jest 
důležito,  aby  se  tvorstvo  rozplemeňovalo." 

Byl  zase  dojat,  tentokráte  svým  důmyslem,  i  byl  žádostiv,  kdo  by 
asi  spočítal  všecky  pravdy,  jež  v  něm  vězí.  Byla  jich  celá  spousta 
jako  jader  v  jablku  granátovém. 

„A  nyní  má  pan  Snorov  na  mysli?"  rozpřádal  svou  dále  Kalonymos, 
jehož  bavilo  poslouchati,  jak  staroch  své  návrhy  vykládá. 

«Mám  na  mysli,  že  Estera  jest  radostí  a  pýchou  otce  Henocha  — 
nebesa  ho  zachovejtež  při  zdraví  a  blahobytu!  —  Co  chce  ona,  chce 
on.  I  viděl  jsem  při  stole,  jak  si  vás,  Kalonyme,  prohlížela.  A  chci 
vám  také  říci,  že  Henoch  jest  dvorním  klenotníkem  královým  — 
nechať  král  dlouho  žije  a  vítězně  vládne  nad  zemí!  —  a  že  jest  v  obci 
největším  boháčem.  Ovšem  pak,  praví  rabbi  Jochanan  —  neboť  nikdo 
nemůže  tvrditi,  že  Snorov  náleží  k  synům  prachu,  kteří  nic  nečetli 
—  že  se  při  sňatku  nemá  hleděti  ani  na  spanilost  ani  na  peníze.  Nedá 
se  však  popírati,  že  si  člověk  přeje,  má-li  jen  žena  nitro  čisté,  aby  se 
dovedla  obrátiti  jako  bazilišek.  A  co  se  týče  zlata,  jestiť  známo,  že 
jest  život  krásný,  ale  že  stojí  peníze.  Slibuji  tedy,  že  celou  záležitost 
pořídím,  a  to  pouze  za  procenta  věna  u  nás  obvyklá." 

Kalonymos  měl  radost  z  horlivosti  dohazovačovy. 

„Nejsem-li  jen  příliš  mlád,  abych  vstoupil  v  stav  manželský?" 
pravil. 

„Příliš  mlád!  Naopak.  Člověk  se  má  ženiti  mlád,  to  zachovává 
sílu  životní  i  štěstí.  Kdo  čekají,  až  sestárnou,  aby  se  oženili,  podobni 
jsou  muži,  jenž  má  dům,  a  jeho  neobývá,  až  počne  plesnivěti." 

„Já  však  jsem  nucen,  Snorove,  cestovati,  nejprve  do  Polska  a  potom 
dále.  I  jest  psáno,  že  cestující  a  kupci,  již  bývají  dlouho  vzdáleni, 
nesmějí  zůstaviti  ženy  samotné  u  studeného  krbu." 

Snorov  chtěl  výrok  tento  právě  vyvrátiti  výrokem  jiným,  když 
v  tom  právě  vstoupil   do   komnaty   domácí  pán,    zmíněný  již  Henoch. 

„Snorove,  Snorove,"  pravil,  klepaje  starochovi  důvěrně  na  rameno. 

„Už  na  nohách!  Která  z  panen  israelských  jest  to,  co  tě  vyslala 
za  jednatele  k  spanilému  Kalonymovi?" 

Stařec  i  jinoch  rozpačitostí  oněměli. 

„Ne,  ty  můj  stvořiteli,  snad  to  není  dokonce  vlastní  má  Estera, 
o  niž   za    mými   zády   provádíš   čachry?    Či   proč  jste  tak  zaraženi?" 

A  Henoch  se  smál  vřele  a  živě,  až  to  ozařovalo  celou  statnou 
jeho  postavu.  „Nu,  o  věci  této  si  promluvíme  později.  Teď  učiníme 
Kalonymos  a  já  Jeho  Excellenci  vrchnímu  místodržícímu  svou  poklonu, 

32* 


Digitized  by 


Google 


476  Oskar  Levertin: 

neboť  ho  chce  viděti,  nežli  odjede  —  ač-li  odjede.  A  baron  Krokvice 
je  muž,  jehož  viděti  stojí  za  to,  šlechetný  náš  ochránce.** 

Henoch  a  Kalonymos  v  širokých  pláštích  s  kožišinou  a  vlečkou 
kráčeli  po  schodech  dolů.  Henoch  vypadal  jako  paWarcha,  jenž,  byv 
z  vlasti  vypovězen,  nicméně  důstojnost  svou  si  zachová.  Nosil  sobolinu 
s  týmž  nenuceným  klidem,  jako  nosil  v  kmenové  své  zemi  lehký,  bílý 
plášť  vlněný,  a  veliký,  plochý  klobouk  s  vyhrnutou  střechou  slušel 
našedivělé,  dosud  však  ještě  mladistvě  svěží  hlavě  tak  pěkně  jako 
sametový  biret  v  městě  jeho  dědů  na  žlutém  Ebru.  Kalonymos  pak 
vypadal  jako  zajatý  princ  assyrský,  na  sever  přivedený,  Sanherib  nebo 
Tiglat  Pilesar,  s  nízkým  svým  obličejem,  z  jehož  bledého  oválu  vy- 
zíraly  hnědé  oči  a  rovný,  černý  vous. 

Oba  cizinci  se  ubírali  Dlouhou  třídou  dolů.  Ranní  slunce  se  za- 
chvívalo  prchavými  mlžinami  šera  jitřního.  Vlahý  vítr  třásl  starými  štíty 
po  stěnách:  medenice  holičova,  pohár  cínařův  na  uvítanou,  vřeteno 
provazníkovo  a  malý,  mosazný  anděl  strážný  nad  sklepem  ,U  zlatého 
míru"  prováděli  ve  svém  listnatém  věnci  kotrmelce  podle  nárazů  větru. 
Sedláci  s  kapucemi  hluboko  do  obličeje  staženými  jezdili  s  koňmi,  kolem 
nichž  stála  pára  na  způsob  oblaku  bílého,  vezouce  do  města  konve  mléka, 
a  rybář  v  šatech  dehtem  napuštěných  vykřikoval  svou  kořist  melodií  na 
způsob  chorálu:  „Štika  v  ledu  ulovená!  Štika  v  ledu  ulovená!"  Učenník 
safiáníkův  vyjel  za  řvaní  na  ulici  a  jal  se  roztáčeti  vyhrnovací  okenice. 
Policista  městské  stráže  však  tu  stál  zkřehlý  do  modra  v  modře  bílé 
uniformě,  pohlížeje  hrozivě  do  vnitř  dvorního  hostince.  Viděl  totiž 
samého  hostinského  státi  v  nálevně  v  pouhých  podvlékačkách  a  noční 
čepici  a  připravovati  si  v  ohromném  poháru  ranní  doušek  s  plovoucími 
hrozinkami.  Ve  vinném  sklepě  pak  seděli  dosud  Appelstubbe  a  jeho 
přítel,  vinopal  Lundholm,  přihlédajíce,  jak  se  perlí  španělský  malvaz, 
lesklý  jako  zlatý  písek,  dlouhou,  skleněnou  nálevkou  dolů  do  láhvi. 
Před  hostincem  „Hollaendska  Dyhn"  vylupoval  dobromyslný  manžel 
v  huňatém  kožiše  s  pomocí  lokaje  malou  milostivou  z  venkova  ze 
spousty  přikrývek  a  kožišin  dolů  z  cestovních  saní.  V  Baggenské  ulici 
se  víly  právě  probudily  a  vykukovaly  z  oken  s  nenapudrovanými  hla- 
vami, nebo  si  zapínaly  línými  prsty  zelené  pásky  hedvábné  na  svých 
živůtcích.  U  divadla  pak  stála  už  skupina  francouzských  hereček,  horlivě 
hovořících,  natřených  a  vyfintěných,  a  počestné  obchodnice,  jež  se 
ubíraly  do  hlavního  kostela  na  ranní  bohoslužbu,  chvátaly  kolem  fran- 
couzských kočkodanů,  jak  mohly  nejrychleji. 

V  portále  domu  vrchního  místodržícího  stál  Anderzin,  barona 
Krokvice  první  lokaj,  třepaje  šedivým,  tuleňovým  pláštěm  dámským, 
po  jehož  hedvábném  oblouku  měkkou,  dobře  opatrovanou  rukou  lichotivě 
jezdil.  Bylo  viděti,  že  jest  sluhou  vznešeného  přítele  žen. 

„Dobré  jitro,  Žide  Henochu,"  pravil,  „Jeho  Excellence  přijde  hned. 
Má  přijíti  naproti,"  i  ukazoval  sebevědomě  na  zámek  královský.  An- 
derzin mluvil  rád  „o  panstvu  zde  a  naproti."  —  „Však  hle,  tu  jde 
Jeho  Excellence  právě  po  schodech  dolů.  Vejdete-li  na  dvůr,  potkáte  ho." 

Henoch  a  Kalonymos  vstoupili  do  zahrady  paláce  místodržitelského, 
jehož   jemnotvarné    proporce    prozpěvovaly    klassickou    píseň    římskou 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  477 

v  slunném  jitru  štokholmském.  Sníh  na  zemi,  střechýle  na  vlysech 
a  bezlisté  stromoví  vyjímaly  se  tady  jako  cizí,  jako  kdyby  byla  nepřed- 
vídaná bouře  z  nenadání  uzavřený  a  pevně  ohraničený  sad  letni  spu- 
stošila.  Avšak  v  pozadí  mezi  obloukovitými  křídly,  kde  zdánlivá  per- 
spektiva otevírala  hlubokou,  sluncem  ozářenou  loggii,  zanášel  modrý 
vzduch  ssutiny  pryč  do  Itatie.  Kalonymos  sebou  trhl.  Jih  předků  jeho 
mu  vězel  v  krvi,  ačkoli  sám  v  Itálii  nebyl  nikdy. 

Stará  Excellence  přicházela  proti  nim  v  kožuchatém  plášti,  opírajíc 
se  o  hůl  se  stříbrnou  rukojetí.  Právě  opustil  svého  friséra,  a  nenabyl 
dosud  ještě  náležitě  denní  své  nálady.  Přes  všecko  bedlivé  pudrování 
a  barvení  spustlý  a  zemdlený,  jako  kdyby  byl  býval  překvapen  o  sa- 
motě a  v  nedbalkách. 

Stáří  se  blížilo,  ale  vášnivá  jeho  povaha  se  zdráhala  troubiti 
k  ústupu,  chtějíc  pořád  ještě  bezstarostně  jako  dříve  spalovati  světlo 
životní  na  obou  koncích  prací  a  rozkoší. 

Marně  radil  arcilékař,  že  jest  na  čase  uzdu  přitáhnouti  a  jeti  dále 
s  opatrností.  Ale  marnotratný  velmož,  jímž  byl  Karel  Krokvice  vezdy^ 
promrhával  poslední  síly  jako  vše  ostatní,  a  po  tomto  chorém  starci^ 
jenž  si  s  drzou  hloupostí  a  neohrožeností  zahrával  na  mladíka,  se  roz- 
kládal ráz  hazardního  hráče. 

„Dobré  jitro,  Henochu,"  pravil  Krokvice,  přívětivě  pokyvuje.  Mohlf 
dobře  vystáti  dvorního  klenotníka,  jenž  pečoval  o  značné  jeho  potřeby 
drobnůstek  a  šperků  ženských,  a  Henochova  postava  a  filosofická  sou- 
měrnost se  mu  osobně  zamlouvaly  nadmíru. 

„To  je  tedy  ten  mladý  Žid,  jejž  viděly  dámy  městské  tyto  dny 
na  ulici  a  o  němž  umějí  již  tolik  vypravovati  a  jehož  nazývají  sličným 
kupcem  Sindbadem,  Ali-Babou,  a  Bůh  ví,  ještě  jak." 

„Ano,  Excellence,  je  to  Kalonymos  z  Leenwardů,**  pravil  dvorský 
klenotník,  „syn  věhlasného  a  učeného  Barucha-ben-Esry ;  Kalonymos 
si  učinil  životním  úkolem,  navštíviti  všecky  obce  židovské,  byť  byly 
v  kterékoli  zemi.  Tak  se  dostal  i  sem." 

„Proč  to?"  vyzvídal  Krokvice. 

„Domnívám  se,  že  mohu  poučovati  utlačovaný  a  nešťastný  kmen 
svůj,  že  i  jemu  konečně  minula  doba  nenávisti,  že  však  jest  jim  třeba 
se  učiti,  aby  milovali  každého,  byť  se  přiznával  ke  kterékoli  víře,  by 
sami  se  stali  svobodnými." 

Kalonymos  mluvil  tato  slova  se  vzdorným  sebevědomím,  že  mu 
nebude  porozuměno.  Nemluvil  k  starému,  líčenému,  parfumovanému 
starci  v  hávu  dvorském,  nýbrž  k  jasnému  dni,  modré  obloze  a  k  sobě 
samému.  Tmavý  jeho  hled  byl  daleko,  daleko  odtud. 

,A  on  nemá  žádný  obchod  a  žádné  zboží  s  sebou?"  pravil  baron, 
prohlížeje  si  mluvčího  v  překvapení  a  s  nedůvěrou. 

Kalonymos  se  pousmál,  neobrátil  však  očí  k  vrchnímu  místo- 
držícímu;  kroutil  pouze  hlavou,  neodpovídaje.  Měl  bezmála  soustrast 
se  vznešeným,  starým  pánem,  palácem  a  tolika  lokaji  —  tak  vysoko 
se  vznášela  v  tu  chvíli  vlastní  jeho  duše. 


Digitized  by 


Google 


478  Oskar  Levertin: 

„Co  tím  myslí?  Milovati  každého  jako  bratra  I  Či  má  Žid  Henoch 
mne  nazývati  son  cher  frére,  a  já  mám  milovati  jako  bratra  Anderzina, 
jenž  tamhle  stojí  a  provětrá vá  plášť  mé  slečny?" 

Krokvicův  hlas  zněl  ostře  a  prudce.  Slova  Kalonymova  učinila  nan 
dvojí  dojem,  který  byl  tím  nepohodlnější,  že  si  jej  v  tom  okamžení 
nedovedl  dost  dobře  zjasniti.  Odpověď  mladého  Žida  se  dotkla  struny, 
která  teprve  nedávno  přestala  se  v  něm  ozývati  —  filanthropické  blou- 
znění všeobecné  dobročinnosti,  —  a  uvedla  mu  zároveň  na  paměf  ne- 
náviděné buřiče  pařížské.  Prohlédnuv  si  řečníka  ostře,  zvolal: 

„Snad  nenáleží  on  k  pařížským  křiklounům  a  biřicům  pouličním? 
Pak  by  udělal  lépe,  kdyby  si  sebral  honem  svůj  raneček  a  k  městu 
se  obrátil  zády.  Neboť  s  takovými  kulichy  býváme  král  Gustav  a  já 
velmi  zkrátka  hotovi." 

Z  nejasných  a  polofantastických  doslechů,  šířených  z  Ghetta  do  Ghetta 
a  v  temných  předsíních  chrámů  tichým  hlasem  opakovaných,  pronikla 
ke  Kalonymovi  předtucha  veliké  revoluce  francouzské  a  nadějí  Židů 
v  ni  kladených  jako  v  krvavý  pruh,  jenž  oznamuje  nový  den.  Pro 
něho  však  byly  tyto  události  jenom  pobídkou,  aby  vlastní  lodičkou 
vesloval  dále,  znamením,  jež  ho  v  životním  úkolu  jeho  posilňovalo, 
co  zatím  se  mu  zároveň  zdála  býti  víra  v  pomocnou  sílu  každým  rokem, 
jejž  prožil,  klamnější  a  klamnější. 

„Kdo  sahá  po  meči,  mečem  zahyne,"  odvětil  pouze  a  kroutil 
znovu  hlavou. 

Henoch  však,  vida,  že  hovor  vzal  nešťastný  obrat,  skočil  do  toho 
s  diplomatickou  zručností: 

„Vaše  Excellence,  Kalonymos  jest  ještě  mlád;  po  způsobu  hadím 
svleče  ještě  mnohokrát  kůži,  nežli  zemře.  A  moudrost  jeho  bude  jako 
nově  vylisované  víno  odpočívati  ve  sklepě  a  ležeti,  nežli  bude  podáno 
ponebí,  jako  jest  ono  Vaší  Excellence !  Mluví  však  svobodně,  poněvadž 
ví,  jak  vysokomyslně  Vaše  Excellence  jeho  souvěrce  ochraňovala,  když 
se  dohledávali  ochrany  a  záštity  ve  Švédsku." 

„Řeč  tvá  jest  zlato,  Henochu,  drahocenná  jako  poháry  a  sponky 
ve  tvém  skladě.  Ano,  podporoval  jsem  vás,  poněvadž  jste  podnikaví 
a  rozumíte  obchodu  a  jiným  věcem,  z  nichž  může  říše  míti  prospěch. 
A  mimo  to,  ať  si  jest  každý  blažen  dle  svého  soukromého  způsobu. 
Všecky  dotiré  cesty  vedou  do  Říma  a  do  království  nebeského,  a,  po 
které  kdo  jde,  po  tom  není  nikomu  nic,  kdo  nenáleží  k  duchovenstvu. 
Citlivé  srdce  rádo  podporuje  pronásledovaného  bližního,  a  vlídnost 
k  bídnému  a  utiskovanému  jest  první  cností  muže  osvíceného.  Však 
dosti  toho  —  a  teď.  Bohu  poručeno.  Ano,  milý  Henochu,  že  jsem  si 
právě  vzpomněl,  pošli  mi  ještě  takový  prsten  briliantový  jako  minulý 
týden,  ale  žádnou  taškařinu  s  růžicemi,  rozumíš!" 

„Kdybych  chtěl  jednati.  Vaše  Excellenci,  šibalsky  —  což  zakazuje 
Bůh  i  zákon  israelský  —  nepokusil  bych  se  o  to  se  znalcem,  jako 
jest  Vaše  Excellence." 

„Také  dvořan,  pan  dvorní  klenotník!  Ale,  mon  Dieu,  bezmála  bych 
byl  zapomněl  na  to  nejdůležitější.  Moje  mladá  niěce  Julie  si  přeje  na- 
prosto Ali-Babu  viděti." 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  479 

Baron  přistoupil  k  pravému  křídlu  a  volal  vzhůru  do  oken:  « Julie, 
Julie!  Ma  chérel  Ma  chěre!" 

Dveře  na  balkon  se  otevřely,  a  Krokvicova  poslední  niéce  —  půl 
tuctu  se  jich  už  objevilo  v  domě  od  smrti  barončiny  —  vyšla  ven, 
mladá,  rusovlasá,  jasnolící  dívka,  jež  si  přehodila  přes  noční  oblek 
pláštík  ledovou  liSčinou  lemovaný.  Nepudrované,  rusé  vlasy  splývaly 
v  kulatých,  zlatistých  kučerách  přes  nízké,  bílé  čelo,  a,  když  sebou  hnula, 
prokmitovala  její  ňadra  bílou,  krajkovou  náprsenkou  v  polootevřeném 
kožíšku.  Opatrně  vstupovala  v  bílých,  hedvábných  punčochách  a  ze- 
lených střevících  na  zasněžený  balkon.  Ranní  slunce  pojímalo  jako 
v  rámec  kučeravou  hlavinku,  činíc  zlatý  lem  na  plyšové  její  sukni. 
V  jedné  ruce  držela  cukrový  suchar,  jejž  si  vzala  z  podnosu  od  snídaní 
a  jímž  hodlala  k  sobě  přilákati  vrabce. 

„Co  jest?  Jsem  dosud  neustrojena  a  všecka  nahá.  Co  jest,  mon 
oncle     -  et  amil"  doložila  potichu  s  čtveračivým  pohledem. 

Baron  vida  ji,  vztyčil  se  jako  starý  kůň  vojenský,  když  uslyší 
čepobití.  Vnucoval  život  do  malátného  obličeje  a  pružnost  do  zemdlené 
postavy.  Upínal  na  ni  zrak  a  oháněl  se  hůlkou  v  povětří.  „Jsou  to 
jen  Židé,  jež  jsi  chtěla  viděti.  Starý  jest  přítelem  tvým  i  všeho  slabého 
pohlaví,  klenotník  Henoch,  jej  znáš.  Ale  na  mladého  se  koukni.  Zdá 
se,  že  je  to  jakýsi  způsob  kněze,  jenž  putuje  kolem  a  učí  své  sou- 
věrce milovati.  Nepotřebovala  by*s  lekci  o  tomto  umění?" 

„Milovati!"  Rusovlasá  Julie  nahnula  se  honem  přes  zábradlí,  hle- 
děla dolů  na  jinocha  a  smála  se,  majíc  jasnou  tvář  ostrým  sluncem 
březnovým  ozářenu. 

Henoch  sňal  po  kavalírsku  klobouk  a  pozdravil  elegantně,  usmívaje 
se  po  způsobu  starého  mudrce,  jehož  klidná  povolnost  zakrývá  veliké 
opovržení,  mudrce,  jenž  zná  vlastní  cenu  a  potupě  jiných  a  posměchu 
se  dává  roztříštiti  o  svou  sebevážnost  jako  pěna  mořská  o  skalisko. 
Kalonymos  však,  jenž  návštěvu  tuto  učinil  jenom,  že  potupa  náležela 
k  tomu,  co  mu  bylo  okoušeti,  a  co  předsevzetí  jeho  činilo  jen  ještě 
ohnivějším,  stál  tu  nepohnutě  jako  skála,  hledě  pořád  ještě  do  daleké 
vzdálenosti  po  modré  obloze.  Byl  jen  bledší  než  obyčejně. 

„Oncle,"  pravila  mladá  dáma,  kývajíc  ohnutým,  růžovým  ukazo- 
váčkem na  barona,  aby  k  ní  přišel,  „oncle,"  šeptala,  když  stál  už  vedle 
samého  balkonu,  „což  pak  se  mám  v  umění  milovati  ještě  tak  mno- 
hému přiučovati?  Je  však  chladno,"  rozpřádala  svou  dále,  i  zamrazilo 
ji  při  studeném  závanu.  Stáhla  si  plášf  těsněji  kol  sebe,  zalezla  celou 
malou  hlavinkou  v  kožišinovou  ovrubu,  tak  že  jen  modré  oči  ve  svitu 
slunečním  mžouraly  a  svítily. 

„Moji  vrabčíci,"  zvolala,  rozdrobujíc  jim  suchar,  „moji  šedí  vrabčícil" 

Když  pak  se  tito  slétli  na  posněženém  balkoně,  pípajíce  a  cvrli- 
kajíce, jako  zástup  šedivých,  hladových  dětí  žebravých,  vkradla  se  do 
vnitř  a  tisknouc  si  obličej  na  zavřenou  tabuli  skleněnou,  stála  tu  jako 
zvědavá  školačka  a  pozorovala  ptáčata,  jež,  majíce  drobečky  v  zobácích, 
poskakovala  kolem. 

Baron  pokynul  rukou,  že  audience  jest  skončena,  a  ubíral  se  rychle 
předsíní;  když  odešel,  následovali  oba  cizinci  pomalu  za  ním. 


Digitized  by 


Google 


480  Oskar  Levertin: 

Když  Jair  Henoch  pouštěl  Kalonyma  v  Dlouhé  třídě  zase  svými 
dveřmi,  nad  nimiž  byli  do  tmavého  kamení  vtesáni  dlouhonozí  jeřábi 
staré,  měšťanské  rodiny  Tranův,  byly  poslední  stopy  námahy  všedního 
jitra  ty  tam.  Tichý,  slavnostní  dům  očekával  každoročního  hosta,  pro 
nějž  matka  i  dcera  celé  dni  pekla  a  vařila,  a  pro  něhož  byla  domá- 
cnost zametena  od  půdy  až  po  sklep  —  slavnost  velikonoční.  Pří- 
zemek,  jenž  se  jindy  rozléhal  řinčením  kovu  a  hlukem  tovaryšů  v  dílně 
zlatnické,  a  kde  se  vyjednávaly  obchody  v  krámě  za  ustavičného  při- 
cházení a  odcházení,  stál  teď  prázdný  a  němý,  s  dveřmi  uzavřenými, 
a  zdál  se  býti  dvojnásobně  pustý,  poněvadž  v  krámech  okolních  byl 
všední  den.  Úzké  schody,  jejichž  zábradlí  se  lesklo  omítkou,  zapá- 
chaly pšeničnou  moukou  a  olejem.  Ale  z  bytu  samého  vanul  již  ode 
dveří  zápach  příští  slavnosti  po  spáleném  myrtoví,  dech  želaného 
ráje,  jenž  dodává  každou  sobotu  trpělivost  k  námahám  dní  pracovných. 

Bílé  záslony  se  lesky  na  tabulích  sluncem  ozářených,  bílé  ubrusy 
byly  rozestřeny  po  stolech  a  skříních,  a  na  dubových  policích,  z  nichž 
byl  odstraněn  každý  talíř  a  každý  stolní  příbor,  jenž  náležel  k  roku 
všednímu,  se  svítil  bílý  porculán  velkonoční  z  wedgwoodu. 

Paní  Růžena,  jež  šla  příchozím  v  ústrety,  vypadala  jako  živé  zo- 
sobnění slavnosti.  Byla  oděna  bělostně,  v  bílou  jupku  a  bílou  sukni 
s  vlečkou.  Byly  to  části  oděvu,  v  nichž  stála  jako  nevěsta  pod  nebesy, 
a  které  budou  také  jejím  rubášem,  neboť  jest  to  týž  oblek,  i  má  býti 
oblékán  v  hodinu  všeliké  radostí,  v  níž  může  Israel  zapomenouti,  že 
chrám  jeho  leží  v  rumech  a  popelu,  a  že  on  sám  bloudí  mezi  národy 
v  potupě  a  útisku. 

Stará  paní,  již  dlouholetá  nemoc  zmořila  a  zjemnila,  vypadala 
jako  malá  panenka  ze  sloni  ve  vší  té  bělostí,  s  úzkým,  ostrým  strano- 
rysem  a  hubenýma  rukama,  jež  bledožlutě  prokukovaly  z  krajkových 
manšet  u  rukávů.  Šedivé  vlasy  byly  hladce  učesány  po  skráních,  pod 
nabíranými  řasami  bílého  čepečku,  jehož  široké  podhradní  pásky  neza- 
vázáný  splývaly  po  úzkých,  nachýlených  ramenech.  Hnědé  její  oči, 
jediný  zbytek  mladosti  v  ztrnulém  obličeji,  zazářily  na  jejího  muže. 
V  životě  její  bylo  náboženství  nade  všecko,  to  však  upínala  především 
k  němu.  Starý  výrok  židovský,  že  svazky  manželské  se  uzavírají  v  nebi, 
platil  u  ní  do  slova,  i  nepochybovala  ani  na  okamžik,  že  týž  Bůh, 
jenž  vedl  Rebeku  od  vzdálené  studnice  v  Beth-Elu  k  živé  studnici 
Isakově  v  Kanaan,  i  ji  provázel  k  loži  jejího  manžela,  a  že  Pán,  hned 
když  se  narodila,  rozkázal  jednomu  ze  svých  písařův  andělských,  aby 
poznamenal  hrotem  na  voskové  tabulce,  že  dostane  Růžena  Golda  Hak- 
kaparova  za  manžela  Jaira  Henocha,  i  přes  to,  že  se  narodila  na  Du- 
naji a  on  na  Rýně. 

„Tuhle  vidíš,  Estero,  že  tatínek  nepřijde  nikdy  pozdě!"  zvolala, 
na  dceru  se  usmívajíc,  jež  jsouc  útiá  a  štíhlá  a  o  dobrou  hlavu  větší 
než  ona,  stála  vedle  ní,  také  v  bílém  hávu,  majíc  těžké,  černé  vrkoče 
spletené  na  temeně  v  korunu. 

„Ne,  do  modlení  schází  ještě  čtvrt  hodiny,"  pravil  Henoch  hlasem 
živým  a  vřelým  a  v  okamžení  si  hodil  modlitební  knihu  přes  ramena 
a  na   hlavu   přitiskl   sametovou    čapku.    Celý   dům    se  pak  shromáždil 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  481 

v  jídelně:  dva  malí  synové  manželů  v  zelených  suknicích,  hospodyné 
Bedfiška,  jež  následovala  za  paní  Růženou  z  dětského  domova,  pří- 
větivá, stará  čarodějnice,  s  vlasem  dosud  úplně  havraním,  rozcuchaným, 
spolu  s  rusovlasou,  vždycky  čerstvě  vyžehlenou  a  bručivou  Arnoštkou, 
křesťanskou  služkou  v  rodině,  jež  bude  už  brzy  deset  let  v  domě 
a,  ačkoli  vždycky  hromovala  a  protestovala  proti  « pověrám  a  hlou- 
postem," nicméně  se  stala  při  zachovávání  starých  řádů  v  domě  nej- 
pravidelnější a  nejurčitější. 

Tu  se  obrátil  Henoch  k  hebrejské  tabulce  na  stěně,  neboť  uka- 
zovala směrem  k  východu,  kde  třeba  vzývati  pána  všeho  světia,  a  zdvihl 
rukou  šat  pečlivě  zavázaný.  Odtud  vyňal  kousky  obyčejného  chleba, 
jež  byly  večer  před  tím  nalezeny  o  poslední  obchůzce  po  domě,  když 
pohromadě  a  společně  s  rozžehnutými  svícemi  voskovými  hledali  v  ka- 
ždém koutě  a  každém  rohu,  aby  zamezili,  by  zůstala  v  domě  zapo- 
vězená potrava.  Všecky  ty  kousky  nalezeného  chleba  vložil  Henoch 
teď  slavnostně  do  praskajícího  plamene  v  kachlových  kamnech.  Mezi 
tím  co  v  pýření  zuhelnatěly,  předčítal  modlitbu,  aby  všecko  těsto  kva- 
šené a  všecken  kvas  byly  zničeny,  tak  aby  jenom  v  domě  zůstal  ne- 
kvašený chléb  chudoby,  jejž  určil  Bůh  Israeli  k  požívání  na  poušti, 
a  jenž  měl  býti  teprve  na  ohništi  země  vlastenecké  promíšen  kořením 
života.  Potom  vítal  svátky  slovy  rituálu  slavnostně  vážnými  a  žehnal 
přítomné  podle  jejich  stáří.  Všichni  blahopřáli  druh  druhu.  Kalonymos 
povystoupil,  aby  Estere  vyjádřil  přání,  by  se  jí  dobře  vedlo,  slova 
dohazovačova  od  rána  mu  však  zněla  dosud  v  uších,  zbavujíce  hlas 
a  vystupování  jeho  obvyklé  bezpečnosti.  Dříve  si  mladé  dívky  ani 
nevšiml  —  teď  však  nebyl  s  to,  aby  na  ni  nepohleděl.  Tak  cítil,  jak 
hluboké,  černé  oči  její  táhnou  k  sobě  jeho  hledy  a  jak  v  nich  se  ztrá- 
cejí. Když  jí  podával  ruku,  chvěla  se  mu  tato  slabě. 

„Požehnané  svátky,  Estero,"  pravil,  a  všední  to  přání  se  mu  zdálo 
býti  hluboké  a  plné  tajného  významu. 

„Nechať  Pán  požehná  velikonoce  tvé,  Kalonyme,"  odvětila  Estera 
tenkým  svým  sopránem,  jenž  vynikal  týmž  křehkým,  snadně  lomeným 
výrazem  jako  všecka  útiá  její  postava  s  těžkými  vlasy,  jichž  stín  do- 
dával úzkému,  jemnému  obličeji  zabarvení,  jako  by  stála  vždycky 
v  tmavém,  zmírajícím  světíe  zapadajícího  večera.  Jak  tu  stáli,  byli  oba 
mladí  lidé  stejně  velicí,  rozestíralo  se  po  nich  cosi  příbuzného,  jež  lá- 
kalo k  důvěře.  Estera  se  usmívala,  jako  by  si  přála,  aby  Kalonymos 
zapředl  hovor.  On  to  znamenal,  zdálo  se  mu  však,  že  má  jazyk  pod- 
vázaný, a  stydě  se  okolostojících,  poodešel  od  jejího  boku.  Matka 
v  tom  pomohla  dceři,  jež  lehce  se  pýříc,  stála  uprostřed  komnaty,  za- 
volavši ji  k  sobě  k  nějaké  práci  domácí.  Všickni  shromáždění  rozptýlili 
se  zas,  ubírajíce  se  bílými,  myrtovím  páchnoucími  komnatami  každý 
do  svého  pokoje. 

Poslední  zařízení  pro  večer  byla  učiněna  po  krátkém  obědě,  když 
slunce  uhasínalo  na  šedé,  březnové  obloze  štokholmské  jako  vyhořelá 
hvězda,  a  soumrak  zapadal  tak  hustě  mezi  domy  v  Dlouhé  třídě,  že 
se  vzduch  v  klenutých  prostorách  kalil.  Ženy  dveřmi  přicházely  a  od- 
cházely, a  zápach  po  vonných  hrozinkách  a  sladkém   těstě  se  táhl  pod 


Digitized  by 


Google 


482  Oskar  Levertin: 

nízkými  stropy  po  všech  komnatách.  Ve  výklenku  u  okna  sedéli  na 
stoličce  perletí  vykládané  oba  hoši,  desítiletý  a  jedenáctiletý,  těsně  vedle 
sebe,  dřepějíce  nad  velikou  knihou  velikonoční  se  starobylými  mědi- 
rytinami, již  měli  na  kolenech  rozevřenou.  Malý,  horlivý,  světlolící  Michal 
se  měl  cvičiti,  podporován  jsa  bratrem,  rok  starším  a  o  mnoho  usedlejším, 
ve  čtení  hebrejského  textu,  jejž  bylo  čísti  nejmladšímu  členu  rodiny, 
a  jenž  obsahoval  otázku  dítek  k  starším,  proč  se  ta  slavnost  slaví. 
Michalovi  se  chtělo  spíše  dívati  se  na  obrazy,  neboť  na  nich  bylo  vi- 
děti mnoho  a  ledaco  z  příběhů  Mojžíšových.  Bylo  viděti,  kterak  strhl 
jako  malý  skrček  v  dlouhém  kabátě  a  v  trepkách  zlému  faraónovi  ko- 
runu s  hlavy.  Nejsa  úžasem  ani  slova  mocen,  upustil  egyptský  tyran 
žezlo  i  jablko  říšské  na  zem,  jak  tu  seděl  pod  třásněmi  královského 
baldachýnu  vedle  své  dcery  Badjahy,  jež  vyzírala  černýma  očima  zpod 
burgundského  čepce;  a  vedle  stál  jeho  hvězdopravec,  v  rovnováhu 
uváděje  rukou  hvězdnatý  globus  na  způsob  koule  u  kuželek.  Dále 
bylo  viděti,  kterak  Mojžíš,  teď  už  prorok  Páně,  s  rozcuchaným,  še- 
divým vousem  až  dolů  po  pás  a  v  kapuci  rabbinské  s  kožišinovým 
lemem  a  sponkou  obětuje  beránka  velikonočního.  Ten  bečel,  nůž  maje 
v  pleci,  pokukoval  však  přec  dobrý  beránek  nevinně  a  jasně  do  obličeje 
Mojžíšova  jako  Isak  do  obličeje  Abrahamova.  Konečně  bylo  viděti, 
kterak  lid  israelský  opouští  s  dětmi  a  celými  rodinami  o  půlnoci  zemi 
egyptskou.  Obě  pochmurná  města  otrocká,  Pithom  a  Rameses,  do  jejichž 
chrámů  modlářských  Židé  vláčeli  pod  karabáčem  dozorcovým  cihly 
a  slámu,  stála  teď  opuštěna,  každé  na  svém  temeni  horském,  s  goti- 
ckými věžemi,  altány  a  náspy  se  střílnami,  mezi  nimiž  egyptské  stráže 
spaly,  o  halapartny  své  se  opírajíce.  Pod  pahorkem  však  se  tlačili 
pacholci  israelští  a  služky  kolem  ohromného  vozu  voly  taženého,  na 
jehož  kozlíku  seděl  Mojžíš  se  Ziporou,  ostatní  pak  mužové  a  ženy 
byli  nacpáni  mezi  rozviklaná  prkna. 

Bylo  tam  ještě  víc  obrazů,  jež  si  chtěl  Michal  prohlédnouti,  Efraim 
však  obrátil  listy  k  pravému  místu,  a  klopýtl-li  bratr  při  modlení,  po- 
mohl mu.  Mezi  jejich  tenkými,  pronikavými  hlasy  dětskými  působila 
tvrdě  a  těžce  znějící  slova  jako  meče  v  rukách  příliš  něžných.  Černé 
kučery  jim  splývaly  po  čelech.  Zčervenali  horlivostí,  co  tu  tak  slabi- 
kovali na  sežloutlých  stránkách  staré  knihy  dále.  Obestíralo  je  odpo- 
lední šero,  a  hebrejské  čteny  se  jim  províjely  kolem  prstů  jako  temné 
značky  čarodějné. 

Tu  se  ubíral  otec  Henoch  kolem  nich,  na  oko  jako  by  si  jich  ani 
nevšímal,  neboť  nesměl  věděti,  že  se  připravují  na  večer.  Kalonymos 
však  na  ně  pokyvoval.  Když  tak  na  ně  hleděl,  oživl  v  něm  celý  jeho 
věk  dětský.  Cítil,  jak  cibulovité  květiny  libě  dýší  z  vysokých,  tmavo- 
modrých sklenic,  a  jak  sluncem  prosycený,  mlhavý  vzduch  holandský 
mírně  zavívá  do  komnaty.  Slyšel  matku,  jak  vypravuje  truchlým  svým 
hlasem :  slova  trest,  rána,  krev  a  smrt  padala  v  jednom  kuse  za  kle- 
sajícího šera.  Kalonymovi  bylo  tak  žalno  kolem  srdce,  že  obešel  mimo 
a  ustoupil  do  písárny  svého  hostitele,  kam  ho  Henoch  vedl,  aby  si  ješté 
jednou  klidně  pohovořili,  nežli  se  dostaví  hosté  svatodušní. 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  483 

Tam  uvnitř  v  malém  pokojíku  do  dvora  plápolal  v  kamnech  oheň. 
Poslední  záblesk  zimního  dne  sněhem  smrákal  se  pruhovitě  na  zelených 
kachlích,  po  bílém  mřežoví  kolem  kamenné  podezdívky  u  kamen  pak 
se  rozkládal  slabý  záblesk  ohně,  jenž  vzplanul,  kdykoli  plamen  za- 
chvátil březové  dříví.  Podobizny  a  knihy  podél  stěn  v  šeru  zmizely. 
Zápach  tabáku  vanul  všemi  výplněmi  nábytku,  a  i  teď  sňal  Henoch 
ihned  dlouhou,  bílou  dýmku  s  řimsy  na  stěně.  Nebylo  jisto,  snáší-li  se 
se  zákonem  v  čas  tento  kouřiti.  Henoch  však  se  pevně  přidržoval 
starých  zvyklostí  bez  otrocké  podřízenosti  a  s  patrnou  zálibou  si  za- 
pálil svůj  kanastr  papírovým  fidibusem.  Poněvadž  Kalonymos  nekouřil, 
vyndal  staroch  z  rohové  skříně  zelenou,  baňatou  lahvici  s  gdaňským, 
žlutým  likérem. 

„Stárne-li  a  chladne  mužova  krev,  má  právo  dohledávati  se  mla- 
distvého tepla  ve  víně,"  říkával,  „a  staré  tělo,  od  něhož  se  vzdaluje 
klid,  jest  nuceno  hledati  uspávači  prášek  v  konvici." 

Nalil  malé  sklenky  až  na  vrch  a  připil  hosti.  Potom  se  posadil 
do   lenošky,    hleděl    chvilku   na    zlatisté    světélkování   nápoje  a  počal: 

„Jsem  tak  stár,  Kalonyme,  že  bych  mohl  býti  tvým  otcem,  a  Žida 
bez  rodičů,  jenž  spí  pod  střechou  mou,  hodlám  ostatně  pokládati  vždycky 
za  svého  syna." 

Slavnostní  začátek  se  velmi  dobře  hodil  k  tomu,  jak  tu  seděl 
v  pološeru  ve  veliké  lenošce.  Jak  z  široka  a  bohatě  bylo  všecko  v  po- 
stavě jeho  založeno!  Nebylo  tam  nikde  nic  odměřeno  šetrně.  Hlava 
lehce  prošedivělá,  dosud  však  mladistvá,  byla  široká  a  mohutná,  postava 
ramenatá  a  silná,  a  vousy  splývaly  dolů  na  vysoko  klenutý  hrudník 
jako  bujný,  bílý  hedváb. 

Mírně  vráskované  čelo  prokmitalo  zpod  čapky,  a  oči  jiskřily  a  se 
lesky  ohnivě. 

Ač  na  něm  nebylo  viděti  šedesátníka,  cítil  Henoch  nicméně,  že  se 
blíží  ke  konečnému  záhybu  na  stinné  pěšině,  nebof  pravil : 

„Děti  a  blázni  mluvívají  pravdu,  a  pošetilý  Snorov,  jenž  nabízel 
dnes  ráno  moji  dceru  Esteru,  nalezl  tentokráte  zrno  jako  slepá  slepice. 
Muž,  jenž  nemá  syna,  jest  odumřelý  strom,  a  kdo  zemře,  nežli  mu 
vyrostou  syni,  uvadá,  nežli  ovoce  dozraje.  Oba  moji  synové  —  kéž 
je  obdaří  nebesa  rozumem  a  dlouhým  životem  —  jsou  dosud  malí, 
a  ač  by  se  to  stalo  velice  proti  mé  vůli,  mohu  uslyšeti  snad  dříve, 
nežli  tuším,  anděla  smrti  řetězem  chřestícího.  Ty's  mi  drahý,  Kalonyme, 
zdali  bys  nechtěl,  nemaje  ani  otce  ani  matky,  nás  staré  učiniti  svými 
rodiči?  I  dáme  ti  jedinou  dceru  svou  za  ženu,  tak  že  ti  netřeba  sloužiti 
sedm  let." 

Klidné  teplo,  jež  naplňovalo  tichý  pokojík,  dým  z  tabáku,  jenž 
v  šeru  zapisoval  vyvanující  a  opětně  se  vracející  písmo  let  stejně  se 
vlnících,  slavnostní  večer  s  dětskými  upomínkami  —  všecko  vzbuzovalo 
v  Kalonymovi  náladu,  jež  mu  byla  z  brusu  nová.  Meltě  jinak  povahu 
zpěvavého  ptáka,  jenž  jest  nevědomě  puzen,  poletovati  větvici  od  vě- 
tvice, aby  na  každé  letorosti  zapěl  svou  píseň  a  potom  s  povznesenými 
perutěmi  táhl  dále.  Teď  pociťoval  poprvé  štěstí  úzkých  břehů,  jež  do- 
volují proudu  v  hlubinách  se  sbírati,  aby  byl  tichý  a  jako  zrcadlo  jasný. 


Digitized  by 


Google 


484  Oskar  Levertin: 

Stolička  pod  jeho  nohama  a  lenoch  židle  za  jeho  zády  obetkaly  ho 
nepozorovaně,  ale  pevně.  Jak  tu  seděl,  zdálo  se  mu  jako  ve  snách, 
že  Estera  přistupuje  k  jeho  židli,  ztepilá  a  tichá,  s  děckem,  jež  spi  na 
bělostných  loktech  jejích.  Ale  z  pod  přimknutých  víček  očních  děcka 
toho  probleskoval  vlastní  jeho  hled,  takořka  z  dálky,  jež  se  nevynořila 
ještě  ani  na  obzoru,  jejíž  vzdálený  vzduch  však  viděl  přec  očima  ho- 
chovýma, ačkoli  v  něm  bude  sám  jen  jako  zvuk  jistého  jména. 

„Neodpovídáš,  zdalis  našel  zalíbení  na  Estere  mé,"  rozpřádal 
Henoch  svou  dále.  „Pokud  se  jí  týče,  domnívám  se,  že  mysl  její  je 
ti  nakloněna,  a  náklonnost  ženy  jest  pravým  prstenem  manželským, 
jenž  způsobuje,  že  snáší  starosti  hospodyftské  a  břemena  mateřská 
snadně  jako  zlaté  sponky  na  pásu  svatebním.  Nevěsta  jest  to,  jež  po- 
svěcuje lože.  Tak  stojí  i  ve  staré  knize  Othiotě  —  že  Bůh  sám  za- 
plétal vlasy  Evě,  první  nevěstě." 

„Mám  tedy  v  tomto  domě  zůstati?"  Kalonymos  se  ohlédl  s  užaslým 
a  cizím  pohledem. 

„Ano,  a  staneš  se  podílníkem  všeho,  co  jest  mé,  i  naučil  bych 
tě  sám  všemu,  čeho  ti  třeba  věděti  o  všech  drahokamech,  tak  že  bys 
obchodu  našemu  rozuměl." 

Kalonymos  se  usmíval. 

„Ano,  synu  můj,  teď  se  tomu  směješ  a  myslíš  si:  Co  jest  mi  do 
obchodu?  A  naučirs  se  pohrdati  penězi  jako  předmětem  potupy  Židů. 
Kdyby  však  mohl  zlatý  peníz  mluviti,  řekl  by:  ukraden,  jsem  kámen, 
jenž  táhne  k  zatracení,  nalezen,  jsem  udicí,  na  níž  zůstává  hřích  viseti, 
darován,  jsem  vnadidlem,  jež  láká  k  lehkomyslnosti,  v  potu  tváře  však 
vydělán,  jsem  odměnou,  jež  přináší  chlebu  koření  a  domu  radost.  Dobře 
jest  započíti  prázdným  ranečkem,  je-li  člověk  mladý  a  lehký  a  chce-li 
daleko  dojíti,  ale,  až  budeš  starší  a  ucítíš,  že  jsi  spleten  se  životem, 
dodá  ti  statek  poctivě  vyzískaný  pocitu  domova  a  štěstí  a  osladí  ti  stáří." 

„Což  moje  cesty,  otče  Henochu,  všecky  ty  chrámy,  jichž  jsem 
dosud  neviděl,  v  nichž  si  však  přeji  stanouti  a  prorokovati  dobu 
lásky  bratrské  .  .  .  ." 

„Ano,  nutká-li  tě  hlas  odejíti,  odejdi  jménem  Páně.  Pak  si  zakoupíš 
hrob  jinde,  abys  čekal  na  Mesiáše  a  na  čas  lásky  bratrské.  Rabbi  Je- 
huda  psal,  že  čas  ten  nadejde  v  pětaosmdesátém  jubilejním  roce  světa, 
to  jest  roku  5480,  kdy  se  narodil  vlastní  můj  otec.  Otec  můj  čekal 
svých  osmdesát  let  a  nebyl  člověkem  šťastným,  nýbrž  pronásledovaným, 
jenž  celý  svůj  život  bloudil  a  bloudil,  až  odtud  odešel,  malý,  šedý 
staroch  —  vděčná  mu  budiž  památka  I  Teď  říkávám  vždycky  s  rabbim 
Chainanem,  že  dříve  bude  vybojován  zápas  mezi  Gogem  a  Magogem, 
a  í^ím  a  Cařihrad  padnou,  nežli  čas  ten  nadejde.  Tak  máme  před  sebou 
čas,  my  oba,  ty  i  já,  Kalonyme." 

Hlas  starochův  se  stal  dutý  a  těžký.  Odložil  dýmku  stranou  a  chvilku 
po  tmě  mlčel.  Potom  si  vzal  bílý,  posmrtný  plášť  a  hodil  jej  přes  sebe, 
neboť  nadešel  právě  památný  večer  osvobození,  vyjití  a  putování  pouští. 
Oheň  uhasí.  Ve  sněžném  přítmí  malé,  temné  komnaty  stál  jako  vysoký, 
bílý  přízrak. 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  485 

„Teď  mysleme  jenom  na  slavnost  a  buďme  veselí/  pravil,  «a  chceš-li 
se  pak  vydati  na  cesty,  odebereš  se  na  loď,  až  bude  po  večerní 
slavnosti."  — 

V  komnatě  obytné  čekali  už  pozvaní  kolem  domácí  paní,  jež  v  bílém 
svém  obleku  uvítala  příchozí  přívětivě  v  koutku  na  pohovce.  Vedle  ní 
stáli  oba  její  bratři,  Mořic  a  Martin.  Oba  byli  svobodni  a  proto  také 
vždycky  na  svátcích  u  sestry.  Byli  si  ostatně  tak  nepodobni,  a  jeden 
opak  druhého,  jak  jen  možno.  Mořic,  učitel,  byl  dlouhý,  kostnatý  člověk 
s  řídkými,  červenými  vlasy  a  vousy,  silnými,  ale  vyhublými  tahy  a  skle- 
něnýma očima  pod  brejlemi.  Mluvil  hlasem  tichým,  děkoval  zbytečně 
a  prosil  často  za  odpuštění,  při  čemž  mechanicky  si  mnul  bledé  ruce, 
jako  kdyby  se  byl  právě  umyl,  jako  by  se  ustavičně  bál  prachu.  Žádný 
člověk  nevěděl  nežli  samé  dobré  věci  o  vlídném  podivínovi,  jenž  žil 
jen  mezi  svými  knihami  a  školáky.  Všecko  na  něm  však  svědčilo,  že 
trápí  sebe  sama  a  osobu  svou  častuje  potravou  žalářní. 

Vtipkář  obce  —  Jakub,  vetešník  řemeslem,  jenž  byl  právě  v  kom- 
natě přítomen  a  byl  třetím  ve  skupině  kol  paní  Růženy  —  nazval  ho 
kdysi  rozbitým  džbánem,  a  duše  jeho  prý  přišla  na  svět  tak  drolivá, 
že  se  tmel  mezi  jednotlivými  střepinami  při  sebe  menším  dotknutí  roz- 
padl. Když  s  ním  někdo  mluvil,  mohl  bytí  jist,  že  obdrží  hned  potom 
dopis  s  výkladem  neshod,  jichž  nikdy  ani  nebylo,  nebo  odvolání,  jehož 
nebylo  třeba ;  a  nejedná  hlava  s  podivem  se  vrtěla  nad  jeho  písmenami 
s  úzkostlivým  krasopisem  načrtanými.  Děti  pak  měly  rády  hubeného 
muže  s  vřelým  hlasem,  jenž  kladl,  když  je  učil,  ruce  své  kolem  jejich 
ramen  —  studené,  zmrzlé  jeho  prsty  dotkaly  se  tak  rády  něčeho  ži- 
vého —  a  z  jehož  zásuvky  v  psacím  stole  nalezly,  ubírajíce  se  domů, 
kapsy  u  kabátů  plné  sladových  pokroutek  a  perníkových  oříšků.  Když 
pak  nastal  večer,  viděli  lidé  z  domu  protějšího,  jak  učitel  chodí  mezi 
tolika  otevřenými  knihami  sem  a  tam,  a  ve  svitu  kouřící  svíčky  lojové 
v  mosazném  svícnu  obrážel  se  zvětšený  stín  vychrtlého  jeho  obličeje 
a  o  sebe  se  mnoucích  rukou  fantasticky  na  čalouně. 

Martín,  dvorní  krejčí,  nejmladší  z  bratrů,  byl  však  světák.  Vyučil 
se  v  Paříži  a  mluvil  rozkošnou  řrančinou  krejčovskou.  Byl  v  obci  první, 
jenž  odložil  židovský  kroj,  a  vystupoval  jako  nejmódnější  Jean  de 
France  v  napudrovaném  copu,  v  hedvábných  kabátech  vyšívaných 
a  v  hedvábných  punčochách.  Vášnivé  a  neovládané  posuny  židovské 
zaokrouhlil  jen  stěží  a  přiučil  se  z  veselohry  a  stykem  se  služebnictvem 
vznešeného  panstva  některým  znamenitým  způsobům  šlechtickým,  jako 
po  prstech  v  jemných  střevících  hedvábných  sem  a  tam  se  komíhati, 
při  čemž  setřel  palcem  a  ukazováčkem  domnělé  zrnko  Sňupavého  ta- 
báku s  nabíraného  límce,  nebo  se  opírati  s  nohama  křížem  přeloženýma 
o  kachlová  kamna,  loktem  se  opíraje  o  římsu,  ukazovák  klada  v  za- 
myšlení na  skráň.  Básnička  „Les  ařfaires  et  Voltaire"  pronikla  ven  a  ven 
všecko  jeho  bytí,  i  shromažďoval  bohatství  s  nepředpojatou  a  uhlazenou 
pochybností  světáckou.  Pokud  se  týče  židovstva,  stavěl  na  odiv  filo- 
sofickou chladnomyslnost,  nad  mravy  a  zvyky  krče  rameny,  nemoha 
však  utíumiti  vrozenou  náklonnost  ke  starobylým  obřadům.  Jakkoli  ná- 
ležel   mezi  týdnem   ke   svobodným   myslitelům,  byl    v  sobotu   Židem 


Digitized  by 


Google 


486  Oskar  Levertin: 

a  způsoboval,  že  členové  jeho  rodiny  spráskli  ruce  v  úžasu  a  pohoršení 
nad  závratnou  změnou  hedvábných  vest,  závěškův  a  řetizkův  u  hodinek 
v  jeho  toaletě. 

Třetí  ve  skupině,  řečený  již  vetešník,  nazývaný  také  „Dvoj-Jakub," 
poněvadž  se  jmenoval  pro  jistotu  jménem  i  příjmením  podle  patriarchy, 
byla  malá  postava,  jež  se  podobala  čertíku  kartusiánku,  načernalý  a  hop- 
savý,  s  vlasy  nad  hravýma,  lstivýma  očima  jako  les  hustými.  Narodil 
se,  tak  říkajíc,  v  šatně  a  teď  ji  měl  sám  proti  německému  kostelu.  Celý 
svůj  život  strávil  mezi  šatstvem  a  domácím  haraburdím,  jež  nastupovalo 
po  bývalém  lesku  na  pouf  k  ponížení  stále  hlubšímu  a  hlubšímu,  až 
dospělo  v  hadry,   jak  to   bývá  v  polotmavém   krámečku   vetešnickém. 

Sem  se  dostal  harasový  kabát  kavalírův,  když  se  v  otřené  kapse 
skrýval  hřeben  lokajův  místo  voňavky  švihákovy,  jakož  i  úbor  dvorské 
krásky,  když  se  v  něm  Lízka  vytančila  ve  Vauxhallu  a  lemy  potrhala. 
Rytinami  zdobené  svícny  na  nočním  stolku  nebožtíka  Excellencpána 
a  kratiknot  soudního  písaře,  prohýbaná  cínová  mísa  konšelova  a  sváteční 
džbánek  sedlákův  žily  tu  v  sousedstvu  na  témž  stole,  spojeny  spo- 
lečným zákonem  degradace.  Docela  v  zadu  v  boudě  pak  seděl  Dvoj- 
Jakub,  a  zvyk,  hleděti  na  svět  vší  tou  veteší,  učinil  z  něho  jakýsi 
způsob  cynického  mudrce.  Jako  by  byl  zrovna  ve  svém  živlu,  hvízdal 
si  vesele  zabořen  v  potrhané  sedadlo  bývalého  křesla  salonního  a  míval 
malé,  filosofické  rozhovory  se  starou,  velikou,  pólo  roztrhanou  podo- 
biznou, jež  stála  proti  němu.  Byl  to  rytíř  ze  šestnáctého  století,  jehož 
brnění  a  řetěz  rytířský  nebylo  na  tmavém,  nepronikavém  plátně  pod 
žlutě  bledým  obličejem  vojenským  s  černými  valousy  a  se  zaťatými 
rty,  tvářnosti  hromadného  ubíječe  kacířů  španělských,  hrubě  ani  znáti. 
„Dobré  jitro,  pane  hrabě  z  Červotočiny.  Jak  se  ráčí  míti  milostivý  pán?" 

Dvoj-Jakub  upíral  nestydatě  a  dotěrně  podobizně  oči  v  tvář.  »Ach, 
Vznešenosti,  tady  není  hrdost  na  svém  místě.  Vždyť  pak  jsme  si  před 
naším  pánem  všickni  rovni,  samý  šmejd  a  veteš,  zrezavělé,  staré  ku- 
thany  a  koulovité  hrnce  cínové."   — 

Tyhle  tři  lidi,  mezi  sebou  tak  nerovné,  spojovala  paní  Růžena 
v  tom  okamžení  v  koutě  na  pohovce  tichou,  odměřenou  přívětivostí. 
Její  vybledlý,  vyzáblý  obličej  a  dalekohlede  oči  vynikaly  zvláštní  mocí, 
vzbuzovati  v  lidech  pobožnost  a  smířlivost.  V  její  přítomnosti  se  protivy 
a  nesrovnalosti  setřely  samy  od  sebe,  nepřátelství  a  zvučné  hlasy  se 
zmírnily.  Již  vědomí  pospolitosti  se  zbožnou  touto  paní,  jíž  bylo  tajné 
písmo  náboženství  v  životě  vším,  posvěcovalo  pásky  jinak  nedostatečné, 
zároveři  pak  i  sjednocovala  důmyslná  slova  starobiblická,  jimiž  mysli 
přítomných  k  ní  byly  upoutány.  Četné  dítky,  jež  se  shromáždily  kolem 
synů  domácího  a  hrály  s  nimi  loterii  —  chudé  děti  bývají  o  velko- 
nocích  hosty  samozřejmými  —  pozdvihly  oči  od  ořechů,  zeleného  váčku 
s  čísly  a  od  listů  s  čísly  a  sklíčky,  aby  ji  poslechly,  jak  vypravuje 
o  chudé,  prostomyslné  Židovce,  která,  nemajíc  v  sobotu  do  lampy  oleje, 
nalila  octa,  a  hle,  ten,  jenž  dává  oleji  hořeti,  dal  i  octu  sílu  svítivou. 
Jenom  Estera  neposlouchala  řeči  matčiny.  Stála  u  stěny  vztyčena  a  ticha, 
v  zamyšlení  hledíc  ke  prahu,  přes  nějž  právě  otec  a  Kalonymos  vstu- 
povali. Potom  odešli  všickni  do  sálu. 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  487 

Veliký  prostor  byl  všecek  zabrán  stolem  velikonočním.  Ubrus 
zářil  ve  svitu  rozžatých  světel  voskových  na  třech  kandelábrech  stří- 
brných, a  veškeré   poháry  stříbrné  se  třpytily  v  kmitavých  plaméncích. 

Na  konci  jednoho  stolu  však  se  proměnila  slavnostní  tabule  v  oltář 
obětní.  Tam  se  leskly  dva  poháry  stříbrné,  jeden  pro  prvního  zpěváka, 
a  druhý,  jenž  byl  dolit  až  na  vrch,  pro  hosta  ustavičně  očekávaného, 
proroka  Eliáše,  bezprostředního  předběha  Mesiášova,  který  také  sestoupí 
při  večerní  osvětě  slavnosti  vehkonočni  a  vykoupí  Israele.  Tam  ležely 
na  stříbrných  miskách,  v  bílé  ubrusy  zahaleny,  nekysané  chleby  chu- 
doby a  pouti  po  poušti,  osolená  voda,  jež  znázorňovala  útisky  a  otroctví 
v  zemi  egyptské,  skopový  hnát,  jenž  uváděl  na  pamět  velkonočního 
beránka,  a  vejce  na  tvrdo  uvařené,  znak  života  v  jeho  proměně  a  vy- 
plnění. 

Před  těmito  miskami  se  Henoch,  přední  zpěvák  a  otec  domu, 
usadil  na  vysoké,  čestné  židli,  choť  maje  vedle  sebe,  a  oba  starochové 
v  bílém  oděvu  trůnili  na  konci  stolu  jako  král  a  královna.  Nejblíže 
nich  seděly  všecky  děti,  kudrnaté,  černé  hlavy  chlapecké,  hladce  uče- 
sané, nachýlené  skráně  dívčí,  dlouhou  řadou,  a  malé  ručky  se  chápaly 
horlivě  pohárů,  v  nichž  se  perlilo  pěnivé,  hrozinkové  víno  mladosti. 
Za  malými  seděli  zase  starší,  bratří  paní  Růženy  a  věčně  lomozící 
vetešník  Jakub.  Docela  vzadu  měl  místo  Kalonymos,  proti  Estere. 

Na  chvilku  nastalo  ve  velikém  prostoru  úplné  ticho.  Dvojitá  okna 
byla  zakryta  bílými  záslonami.  Z  ulice  sem  nepronikal  žádný  zvuk. 
Dleli  daleko  od  obyčejných  míst  a  let,  na  palmovém  ostrově  v  moři 
časů,  a  na  vodním  zrcadle  obzoru  se  vynořoval  palác  mrtvých  faraónů, 
pískové  útesy  pouště  a  země  Kanaanské  daleké  chrámy  na  horách,  ve- 
čerem ozářených,  šáchorem  vroubených.  Hlasem  zvučným,  plným  života, 
přerušil  Henoch  mlčení,  předčítaje  modlitbu  úvodní: 

„Hle,  tohle  jest  chléb  chudoby,  jejž  jedli  otcové  naši  v  zemi 
egyptské.  Kdo  má  hlad,  nechať  jí  s  námi,  kdo  jest  potřeben,  svěf 
velikonoce  s  námi  —  tenhle  rok  zde,  příští  za  panování  Israele,  tenhle 
v  otroctví,  příští  na  svobodě." 

Odmlčel  se,  a  matka  dala  Michalovi,  jenž  měl  vpadnouti  teď 
otázkou,  pod  ubrusem  malé  znamení.  Dětským,  nejistým  hláskem  od- 
říkával chlapec  zvuky,  pro  hlasy  staré  a  tváře  svraštělé  se  hodící.  Oči 
všech  byly  na  něho  upjaty.  Malou,  tmavou  hlavou  kudrnatou  se  na- 
chýlil až  nad  samou  knihu.  Stín  prstu  doprovázejícího  poletoval  po 
stránce  na  způsob  černého  motýle.  Konečně  byl  hotov  a  doříkal  hlasem 
ostrým  a  šťastným  slova  závěrečná.  Všickni  kývali  a  kutáleli  k  němu 
přes  stůl  ořechy  a  ovoce.  Tu  však  počal  Henoch  vypravovati  o  Egyptě. 
Přednáška  jeho  nebyla  ani  řeč  ani  zpěv,  nýbrž  směsice  obou.  Bzučel 
slova  dle  starých,  ode  dávna  dochovaných  melodií,  ze  země  do  země 
přenášených  se  zákonem  a  slovy  potupnými,  otcem  synovi  odkázanými, 
se  všemi  výpravami  a  strastmi,  nezničitelných  jako  naděje  lidu,  po- 
divných jako  vzpoury  počátkem  starých  dob,  slavných  jako  opakování 
přípovědí  nezlomných,  byť  i  dosud  nesplněných.  K  těmto  prastarým 
melodiím  však  připojoval  všecky  ostatní  popěvky  v  životě:  zpěv  matky 
nad  kolébkou   prvorozencovou,  svatební  sbory  hlasů  dětských  v  domě 


Digitized  by 


Google 


488  Oskar  Levertin: 

nevěstině,  kolozpěvy  o  dnech  radostných,  ba  i  pouliční  píseň  hocha 
savojského  s  průvodem  harfy,  vše  to  splývalo  ve  veliký  proud,  v  jehož 
jednotvárném  bublání  utonuly  věky  a  bolesti  celých  století. 

Čím  více  však  se  Henoch  do  děje  zabíral,  tím  dramatičtěji  zněl 
jeho  hlas.  Obřad  se  měnil  v  duchovní  divadlo,  a  postava  předního 
pěvce  jednala  a  rostla.  A  kolem  stolů  vpadali  do  toho  podle  libosti, 
šeptajíce  si  nebo  se  smějíce.  Náboženské  vypravování  bylo  v  domě 
známým  hostem,  a  jednáno  s  ním  důvěrně  a  bez  ohledu,  je-li  případno 
čili  nic.  Kalonymos  slyšel,  jak  učitel  sleduje  text  pološeptem  a  hlasem 
bezvýrazným  a  stísněným,  poslouchal,  kterak  dvorní  krejčí  vplétá  fistulí 
poklony  pro  „sa  belle  niěce,  sa  chěre  Esther,"  jakož  i  kterak  Dvoj- 
Jakub  přizvukuje  hlasem  chraptivým.  Sám  však  z  toho  všeho  nechápal 
nic,  a  jásot  dětí  vedle  něho  doléhal  k  uchu  jeho  jako  z  veliké  dálky. 
Zdálo  se  mu,  jakoby  ležel  na  písku  domorodého  pobřeží  holandského, 
a  mezi  tím,  co  šero  noční  houstne,  jakoby  slyšel,  kterak  vlnobití  mořské 
šumí  legendy  o  spustlém  a  roztříštěném  Israeli. 

Vypravování  velikonoční  započalo  o  sedmi  mistrech  judských, 
o  pěti  rabbinech  z  dob  císaře  Hadriana:  Elieeserovi,  Josuovi,  Eleasar- 
ben-Assarjovi,  Tarphonovi  a  Akibovi.  Kdysi  o  velikonočním  večeru 
seděli  v  městě,  kde  Akiba  učil,  v  révoplodném  Bene-Beraku  v  Pale- 
stýně,  rozmlouvajíce  v  chudobném  letohrádku  Akibově  o  slavnosti  ve- 
černí tak  horlivě,  až  byli  klepáním  vyrušeni.  Byli  to  žáci  školy  rab- 
binské,  již,  spatřivše  stolice  učitelův  prázdné,  s  úžasem  volali,  že  jest 
na  čase  vykonati  ranní  modlitbu.  Pět  oněch  rabbinů  neznamenalo,  že 
noc  za  jejich  rozhovoru  se  skončila. 

Kalonymos  viděl  před  sebou  všech  pět.  Byl  tam  Elieeser  jako  šipka 
rovný,  s  velikým,  nehybným  obličejem  kamenným  a  seschlou  rukou  ve 
vousech  krápníkově  šedivých.  Mluvil  jenom  v  přikázáních  hlasem,  jenž 
se  podobal  ozvěně  z  uzazděných  komor  hrobových  a  ze  sřícených 
chrámů.  Na  vše  pak,  nač  zákon  nedal  odpovědi,  odvětil  i  on:  „O  tom 
zákon  neví  nic,  o  tom  nevědí  naši  praotcové  nic,  o  tom  nevím  já  nic,* 
nebo  donutil  všetečného  tazatele  k  mlčení  otázkami  vzájemnými  jako: 
Kolik  asi  ulit  zvětralo  na  břehu  mezi  Joppe  a  Askalonem,  nebo  kolik 
strastí  bude  lidu  israelskému  ještě  přetrpěti.  Když  pak  nastalo  ticho, 
proměnil   se   zase  hlas  jeho   v   měděnou   tabuli   s   moudrostí   zákona. 

Tu  byl  malý,  hrbovatý  Josua  s  kravskou  nohou,  vyučený  Spen- 
dlíkář,  se  znamením  chudoby  a  nízkého  rodu  ve  stlačeném  obličeji 
a  rukama  od  štipce  a  kladiva  mozolovitýma.  Řemeslo  ho  naučilo  ctnostné 
skromnosti  a  uctivosti  k  silám  života.  Padesát  dobře  odměřených  úderů 
kladivem  na  mosazný  drát  vymáhal  stvol  jehly  a  rovněž  tolik  podbradka 
kolem  ouška,  když  však  jehla  potom  ležela  hotova  na  kovadlině,  byla 
stvořena,  aby  spojovala  a  sjednocovala,  nikoli  aby  bodala  a  ranila. 
A  když  připadla  noc,  sedal  Josua  u  vchodu  černé  kovárny  a  sledoval 
putování  hvězd  podél  obratníku.  Jak  to  jiskřilo  kol  jejich  drah  ne- 
beských, a  čím  by  byly  noc,  pouště  a  moře  bez  lesku  stříbrných  hvězd ! 
A  tu  si  také  myslil,  že  mají  svůj  lesk  a  svou  úlohu  i  drobné  hlavičky 
špendlíkové,  jež,  byvše  nedávno  ukovány,  prokmitaly  v  černém  uhlí  vy- 
haslé výhně,  a  Josuovo  srdce  překypovalo  vzýváním  nekonečna.  Avšak 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  489 

Elieeser  a  Josua  byli  staří,  Eleasar-ben-Assarja  byl  mlád  a  truchlil  proto. 
Po  meči  i  po  přeslici  mu  proudila  v  žilách  nepokojná  krev  královská, 
a  matka  jeho  byla  sličnou  druží  Bereniky,  s  níž  si  hrávala.  Sám  byl 
spanilý  a  moudrý  jako  mladý  Šalomoun,  a  přece  se  upínaly  oči  jeho 
snivě  pryč  od  školy  a  kazatelny.  Při  západu  slunce  sedával  na  střeše 
mramorového  svého  domu,  maje  ruce  obě  rozpjaté  k  západu,  při  čemž 
se  rtové  jeho  slabě  pohybovaly.  „Zbožný,  vzdychající  prosebnik,"  říkal 
lid,  co  však  Eleasar-ben-Assarja  citoval,  byl  Homer.  Studoval  v  Alex- 
andrii, a  Diotima  se  stala  tajnou  důvěrnicí  jeho  srdce.  Choval  však 
v  sobě  tolik  královské  pýchy,  že  se  neodřekl  břemene  nenávisti  a  opo- 
vržení, jež  mu  bylo  od  narození  uloženo  s  lidem  svým  snášeti.  Tak 
se  navrátil  domů  a  snažil  se  teď  mezi  starými  knihami  honem  se- 
stárnouti. 

Čtvrtý,  rabbi  Tarphon,  byl  mocný  hřímatel  a  káratel,  nejpřísnější 
v  Israeli.  Hněv  obyčejně  zachvíval  bílou  jeho  hřívou  kolem  olivově 
žlutého  čela,  a  silné  jeho  čelisti  chřípaly,  kdykoli  řádil  proti  křesťanům 
a  pohanům.  Nebyl  však  také  vlídný  ani  proti  vlastnímu  masu  a  vlastní 
krvi.  Kletbu  měl  rovněž  tak  snadno  po  ruce  jako  jiní  požehnání,  a  syny 
a  příbuzné,  kteří  přestoupili  předpisy,  vlastní  rukou  vyrazil  z  domu. 
Když  už  bylo  pozdě,  slyšeti  bylo  ještě  hromový  jeho  hlas  večerem, 
a  jinoši,  již  kráčeli  po  cestách  temnosti,  uspěšovali  kročeje,  kdykoli  se 
ubírali  kol  jeho  domu. 

Rabbi  Akiba  však,  vykladatel  a  hlasatel  všeho,  byl  mezi  těmi  pěti 
přece  jen  nejznamenitější.  Již  jako  chlapec  uměl  všecka  písma  čísti 
a  jim  rozuměti :  linie  a  vrásky  na  ploché  dlani  lidské,  vlákna  na  listech 
a  oka  v  pavučinách.  Když  chodil  jako  hoch  pastýřský  za  stády,  naučil 
se  řeči  zvířecí,  vykládal  bzučení  včel  a  zpěv  ptačí,  mluvil  celé  hodiny 
s  moudrým  pardálem  nebo  s  osamělými  hady  nočními  a  rozuměl 
známkám  prchavých  obláčků.  Když  vyspěl  v  muže,  překonal  všecky 
znalce  písma.  Mojžíš  a  proroci  vyložili  hlavní  přikázání,  Akiba  vyložil 
každý  bod  Thory.  Příslovce  a  drobná  slůvka,  která  jiní  opomíjeli,  staly 
se  jemu  zlatými  sponami  pravdy,  a  dvojí  abeceda  přírody  a  písma 
hlásala  jeho  duši  jedno  a  též  slovo  o  jediném  Bohu  a  jeho  zkoušeném, 
ale  jednou  vítězstvím  korunovaném  lidu. 

To  bylo  těch  pět  rabbinů  v  Bene-Beraku.  Kolem  do  kola  se  ozý- 
valo řinčení  dřevců  a  dusot  koňský.  Všude  po  Kanaan  zuřil  odvěký 
boj  s  Římany  na  obranu  země,  žen  a  dětí  a  chrámu  Šalomounova,  jejž 
Titus  srovnal  se  zemí,  jenž  však  už  zase  povstal  z  popelu  a  otevře- 
nými dvoranami  hory  Siona  volal  k  nebesům.  Poslední  bohatýr  Judstva, 
ten,  jejž  Akiba,  vykladač,  nazval  „Synem  hvězdy*  hned  při  prvním 
pohledu,  jímž  mu  popatřil  do  tváře,  a  jemuž  holdoval  jako  Mesiáši, 
Simon-bar-Kochba,  v  jehož  rameni  znovu  povstala  síla  Samsonova 
a  v  jeho  srdci  odvaha  Judy  Makabejského,  ten  vedl  zástupy  k  vítězství 
a  odnímal  oriům  římským  město  za  městem.  Hle,  to  byla  příčina,  proč 
pět  těch  rabbinů  vykládalo  tentokráte  velikonoční  text  s  takovým  nad- 
šením jako  ještě  nikdy  před  tím,  tak  že  noc  uprchlá,  aniž  to  znamenali. 

Mladistvá  víra  osmdesátiletého  Aziby  opojovala  ostatní.  Svit  stří- 
brné lampy  chrámové  slavnostně  ozařoval  ubrus,  a  víno  plápolalo  v  po- 

33 


Digitized  by 


Google 


490  Oskar  Levertin: 

hárech.  Postavy  mrtvých  bohatýrů  se  vynořovaly  ze  šera,  vztyčujice 
černé  hlavy  a  břitké  čepele  až  k  vazbé  krovové.  Šum  města  sedmi- 
pahorkového,  jemuž  patero  rabbinů  naslouchalo  za  jarního  jitra,  když 
se  blížili  k  Římu,  aby  Caesara  úpěnlivě  žádali  o  milost,  a  který  tehdáž 
v  ranním  tichu  travnaté  roviny  naplnil  ňadra  jejich  nezapomenutelnou 
zoufalostí  nad  jměním  Edomitů,  rozplýval  se  nyní  před  vítězným  lo- 
mozem Josuovým  a  Davidovým  jako  vzdálený  příboj.  Což  nemůže 
Pán  poslati  ještě  jednou  nejmocnějšího  ze  svých  andělův,  anděla  smrti, 
jako  spojence  svého  kmene,  a  proměniti  krev  hroty  Titovými  prolitou 
v  novou  obět  velikonoční,  jež  by  v  noci  osvobození  zářila  na  prahu 
i  veřejích?  Což  nemůže  ohnivý  sloup  ještě  jednou  vyšlehnouti  ze  země, 
dospěti  až  k  nebesům  a  státi  Israeli  pochodní  vítěznou  a  nepříteli 
zhoubným  požárem  ?  Jedna  noc  přesnic  —  tak  učí  písmo  —  se  stane 
nocí  Mesiášovou  —  není-liž  Bar-Kochba  slibovaný  mstitel  a  pán?  Tak 
se  vyptávalo  těch  patero  druh  druha,  patříce  žhoucím  okem  ven  do 
temnoty.  Kroutili  dlouhými  bradami.  Slunce,  jež  oslňujíc,  vstávalo  z  more 
a  ozařovalo  hřebeny  střech  Bene-Beraku  ohnivě,  zdouvalo  jejich  srdce. 

Ale  ach,  „Syn  hvězdy"  padl  na  bojišti  a  měl  žili  dále  v  paměti 
lidské  jenom  s  potupným  jménem  „Syna  lži."  Sloupy  chrámu  zpola 
vztyčené  byly  rozbořeny  naposled,  a  hora  Siónská  se  stala  hromadou 
kamení,  hnízdem  krkavců,  brlohem  šakalů.  Patero  rabbinů  bylo  vesměs 
ukamenováno  nebo  upáleno,  Elieeser  se  zákonem,  Josua,  moudrý  špen- 
dlíkář,  Eleasar,  zamyšlený  snílek,  a  Tarphon,  mocný  káratel.  Poslední 
zemřel  na  hranici  Ben  Akiba  sám,  zdrcen  zklamanou  nadějí,  ale  vzpřímen. 
Netrhaje  z  těla  vlhký  plášť  vlněný,  jímž  se  úpal  prodlužoval,  stál  v  pla- 
menech, vykládaje  jako  ve  škole  rabbinské,  jsa  šťasten,  jak  pravil,  „že 
může  život  svůj  věnovati  Pánu,"  zbožný  přítel  slovních  hříček  až  do 
posledního  vydechnutí.  Ten  byl  poslední  zápas,  jejž  bojovalo  Judstvo 
mečem,  a  noc  v  Bene-Beraku  nocí  výpravy  na  putování  po  poušti, 
delší  než  bylo  epyptské,  kde  manna  nepršela,  ani  ve  dne  nevytry- 
skovaly  jasné  prameny,  kde  nebylo  v  noci  sloupův  ohnivých  ani  chrámů, 
které   kývaly,  a  ani  cíle,   putování    pouští,   jež  trvá  až   dosud.  —  — 

Tak  snil  Kalonymos  mezi  předčítáním,  a  zkoušky  v  legendách 
o  Mojžíšovi  se  mu  zdály  býti  starostmi  dětí  proti  starostem  dospělých 
a  všemu  tomu,  co  od  té  doby  Israele  potkalo.  Teprve  potom  počal 
černý  les  hučeti  nářky  nikdy  neutuchající.  Bloudili,  kamkoli  se  obrátili. 
Kalonymos  se  snažil  myšlenky  své  zastaviti  a  upjati  je  na  přítomnost. 
Ohlížel  se  s  pohledem,  jenž  se  mihl  s  obličeje  na  obličej.  Potom  se 
upamatoval  na  vlastní  dobu,  a  kde  jest,  a  oddechl  si  z  hluboká. 

Henoch  za  přemítání  Kalonymova  dočetl  daleko.  Okusili  trpkých 
zelin  egyptských  a  obětovali  beránka  velikonočního.  Červené  moře  roz- 
dělilo své  vlny  a  uprchlíkům  utvořilo  cestu. 

Přední  zpěvák  pohleděl  od  knihy  vzhůru  s  chlapeckým  výrazem 
na  obstárlém  a  přece  ještě  mladistvém  obličeji.  Stáhnuv  si  čapku  na 
stranu,  kývl  na  děti  a  provolal  ode  dávna  dochovaný  žert:  „Co  však 
je  nám  vlastně  po  tom?"  —  aby  po  malé  přestávce  plné  smíchu  po- 
znovu uvedl  na  pamět,  že  každý  z  přítomných  byl  dnes  večer  také  ze 
zajetí  egyptského  vysvobozen.  Přišla  večeře  a  přerušila  svými  pokrmy 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  491 

a  veselosti  na  chvilku  předčítáni.  Vonělo  to  olejem  a  apichem,  a  kolem 
ohromného  pečiva  se  ozýval  hlasitý  smích.  Kalonymos  však  se  nedovedl 
zachovati  při  náležité  míře.  Staří  se  snažili  vřaditi  cizince  do  řetězu 
rodinného,  on  však  se  cítil  vzdáleným.  Náležel  sem  a  přece  ne  více 
nežli  ke  všem  těm  tisícům  domovů,  v  nichž  se  četla  táž  slova  s  týmž 
hořem,  a  se  ozývaly  též  žerty  kolem  týchž  sladkých  a  kořenných  krmí. 
Když  bylo  odklizeno,  a  čtení  zase  počalo,  byl  znovu  osamocen  a  po- 
hrouživ se  v  půlnoční  temno  na  pobřežních  oblázcích  v  Holandště, 
slyšel  zase  legendy  mořského  příboje  israelského. 

A  Kalonymos  pravil  sám  k  sobě:  „Vrhni  hrst  třísek  do  moře, 
i  bude  jimi  zmítáno  o  skály,  a  shnijí,  nebo  je  vlny  roztříští;  kolik  však 
bouří  a  přívalů  mořských  zmítalo  těmi  tříslcami,  a  nezničily  je!  Jako 
kdyby  Starý  svět  nedostačoval  lidské  bídě  a  bludným  jejich  cestám, 
stáli  na  palubě  kolem  Krištofa  Kolumba,  pátrajíce  bloudivým  zrakem  po 
světě  Novém,  aby  nezůstala  ani  stopa  země,  již  by  krví  a  slzami 
svými  neskropili. " 

A  Kalonymos  pravil  sám  k  sobě:  „Pálej  opálkou  obilím  naplněnou 
v  povětří,  a  zrní  vyžene  kořeny,  bude-li  míti  zemi,  aby  v  ní  vyrostlo. 
Klíčí,  má-li  slunce  a  rosu,  a  obaluje  se  korunou  květů,  je-li  mu  popřáno 
dost  času  a  ochrany  před  větrem.  Na  hromadě  kamení  však  a  ve  sklepě 
ledovém  neroste  nic,  a  plevy  se  rozmetou  a  zahynou  větrem.  Jsou 
však  druhy  semen,  jež  se  rozpučí  kdekoli,  na  pouštích  i  na  skále,  jež 
vyrůstají  po  tmě,  jsou  šlehány  bleskem  a  přinášejí  ovoce  —  jmenujte 
si  je  třeba  plevami,  ač  se  obyčejně  plevou  nenazývá,  co  se  zelená 
a  přináší  ovoce." 

A  Kalonymos  pravil  sám  k  sobě:  „Dlouhá  jest  noc  slunovratu 
zimního,  spojená  s  trampotami,  žízní  a  dušením  nočním.  Jazyk  se  lepí 
na  podnebí,  krev  vře  pod  kozí,  a  tobě  se  zdá  ve  snách,  že  ti  to  šlapou 
po  ňadrech  železem  okované  paty  anebo  kladivo  buší  a  buší,  aby  ti 
prohnalo  víčka  oční  hrotem  železným.  Tato  noc  však  a  ta  můra  trvaly 
sta  a  sta  let,  a  pokaždé,  kdykoli  strážcové  ohlašovali  parním  rohem 
ranní  červánky,  byla  to  večerní  zoře  se  svým  pableskem  na  víčkách 
jejich  očí,  a  noc  se  svými  temnostmi  trvala  dále." 

A  Kalonymos,  popatřiv  na  Henocha,  pravil  sám  k  sobě:  „Šedivce, 
může  srdce  tvé  ještě  bušiti?  Ty,  jenž  jsi  viděl  jako  socha  na  zapo- 
menutém hrobě  místo,  jež  jsi  obýval,  spustošené  v  kamenité  pole,  ty, 
jenž  jsi  ve  všech  nocích  měsíčných  usnul  s  hlavou  o  stěnu  žalosti 
opřenou  a  ráno  se  probudil  pode  jhem.  Tys  prorokoval  ve  školních 
síních  starého  Babylona  tisíciletou  říši,  upadFs  o  slavnostech  římských 
pod  kopyta  závodících  koní  a  byFs  mrskán  štíry.  Pluh  a  vinný  lis  ti 
byly  vyrvány  z  rukou,  meč  z  pochy,  a  žnec  a  válečník  byl  snížen 
k  míře  a  váze  a  uvržen  v  pouta.  Nicméně  tě  pořád  ještě  držel  anděl, 
jenž  tu  byl  od  počátku,  nežli  se  světlo  a  tma  rozdělily,  a  jenž  potom 
letěl  přes  Sinai  a  Hebron,  anděl  slova.  Tak's  přemítal  jako  spoutaný 
a  opovržený  s  Araby  o  závod,  zpíval  ve  sboru  s  trubadury,  vykládal 
Kabbalu  a  Averhoa,  vysvětloval  prastarou  víru  a  moudrost  prastaré  po- 
chybnosti, až  se  rozplynula  myšlenka  tvá  v  zbožňování  světa,  jenž  byl 
tvým   vězením.    A  jsa  veden   za   ruku   andělem  slova,   putovars  mezi 

33* 


Digitized  by 


Google 


492  Oskar  Levertin: 

rovníkem  a  točnou,  a  teď  sedíš  zde  ve  sněhu  a  slavíS  vysvobození 
z  —  Egypta." 

A  Kalonymos,  popatřiv  na  Esteru,  pravil  sám  k  sobě:  ,Nač  tě  mám 
nazývati  nevěstou?  Jsi  mou  sestrou,  sestrou  utrpení  po  celá  století.  Co 
spanilých  jmen  a  smutných,  hrdých  osudů  ti  mohu  dáti  darem?  Jmeno- 
vala jsi  se  Miriam,  měla's  v  černých  vlasech  zlatou  síť  a  smaragdy 
a  vetkala's  sobě  na  dvoře  mramorovém  obětní  nůž  do  prsou,  abys 
nepřečkala  hanbu  svého  pohlaví.  Byla*s  nazvána  černou  růží  z  Tudely 
a  kráčela's  háji  myrtovými  v  plášti  brokátovém  a  v  olivových  fáborech 
kolem  skrání.  Jehuda  ben  Haleny  tě  viděl  ve  svých  snech  a  opěval  tě, 
a  otec  tvůj  tě  zabil,  jako  se  roztřišfuje  znesvěcená  nádoba  chrámová. 
Jmenovala's  se  Milostností  a  přebývala*s  ve  starém  Wormsu,  chudobná, 
počestná  žena,  jež  chodí  těsnými,  smutnými  ulicemi  a  v  nízkých  ko- 
můrkách len  češe  a  přede.  Muž  tvůj  byl  jen  chudý  česač  vlny,  ty*s 
však  mu  zpívala  v  jeho  chudobě  dále  a  rodila's  mu  dcery,  jež  jsi  za- 
vraždila vlastní  rukou  v  ženské  lázni  ve  Wormsu,  když  křižáci  město 
židovské  zapálili.' 

„Chceš  míti,  Estero,  ještě  více  jmen  a  smrtelných  legend?  Jest 
jich  tolik,  že  si  lze  vybrati.  Teď  snad  chápeš,  sestro,  proč  tě  nechci 
nazvati  nevěstou.  Nevěsta  —  to  jest  přípověď  dob3rtého  štěstí,  šeptané 
rozkoše  a  vyznání  radostného  tajemství  dvou  duší.  Nitrem  nás  obou 
jest  však  zármutek  a  tajemstvím  nás  obou  nedostatek  domova.  Tak 
nosíme,  sestro,  oba  týž  pečetní  prsten  s  obrazem  téhož  chvějícího  se 
plamene,  a  co  bychom  si  počali  s  prstenem  jiným?* 

Táta  koupil  kozlátko, 
grešli  za  ně  dal; 
náhle  přiběh'  kocourek 
a  kozle  roztrhal. 
Kozle,  kozlátko! 

Ale  malou  za  chvílí, 
kot  co  kozle  plení, 
skočí  k  tomu  rychlý  pes,  — 
kočky  též  už  není. 
Kozle,  kozlátko! 

Co  pes  s  kočkou  zápolí 
a  z  ní  maso  trhá, 
hůl  seskočí  se  stěny, 
na  psíka  se  vrhá. 
Kozle,  kozlátko! 

Tu  však  vedle  z  hranice 
plamen  povyšlehne, 
všecko  v  popel  obrátí 
a  hůl  také  sežhne. 
Kozle,  kozlátko! 

Ten  byl  poslední  zpěv  toho  večera  a  vypravování  velkonočního. 
Za  chvilku  se  utišila  bouře  v  ňadrech  Kalonymových,  a  myšlenky  jeho 
se  zastavily.  Stará  píseň  dětská  s  nesmyslnými  litaniemi,  s  rythmem 
deště  pomalu  padajícího,  s  jednotvárností  bez  slz  a  zvuku  utlumila  tak 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  493 

říkajíc  dlouhou  řadu  šeptaných  a  opakovaných  slov,  jimiž  chorobný  ve 
spánek  uspává  na  loži  své  trápení,  vše,  co  cítil,  co  si  myslil,  vše,  co 
zapomněl,  a  vše,  co  nemohl  nikdy  vyjádřiti  v  životě  svém  o  osudech 
lidu,  jehož  byl  synem.  Oči  jeho  se  zalily  slzami,  a  jal  se  zpívati 
dětským  zvukem  hlasu  svého: 

Tu  však  voda  z  studánky 
vyvalí  se  tokem, 
oheň  pak  je  v  zápětí 
ulit  chladným  mokem. 
Kozle,  kozlátko! 

Však  hle,  v  tom  tu  z  ohrady 
statný  býk  se  řítí, 
chlasce,  až  se  zdaří  mu 
pramen  vysušiti. 
Kozle,  kozlátko! 

Však  již  řezník  pozvedá 
sekeru  svou  břitkou, 
býk  už  také  kácí  se 
mrtev  v  zemi  sypkou. 
Kozle,  kozlátko! 

Zpěv  byl  jednohlasý.  Vyzpívané  a  unavené  hlasy  starých  a  vysoké, 
jasné  hlásky  malých  se  prostupovaly,  a  v  jednotvárné  ukolébavce  dětské 
rýmovačky  zmizelo  všecko,  staré  vypravování  o  strastech  a  meči.  Svíce 
na  svícnech  skoro  dohořívaly,  a  plamence  stále  se  úžící  se  míhaly  po 
podlaze  na  způsob  krvavých  nitek.  Šero  prosycené  zpěvem  a  slovy 
biblickými  rozkládalo  se  slavnostněji  po  ubruse,  v  jehož  stříbře  se  světla 
lámala  a  třepotavě  obrážela.  Děti  byly  od  žen  odneseny  v  náručí  na 
lože,  a  odrostlí,  stojíce  ve  skupinách,  hodlali  druh  s  druhem  dáti  se 
do  hovoru,  nezdařilo  se  jim  však  přijíti  do  pravého  tonu. 

Henoch  pozoroval  Kalonyma  chvilku  pátravě  zkušeným,  hnědým 
okem,  jež  po  večerní  pobožnosti  s  dvojnásobnou  jasností  zářilo,  a  pravil 
vlídně: 

„A  teď  půjdeš  na  loď,  Kalonyme?" 

„Ano,  otče  Henochu,  i  děkuji  vám  všem  a  přeji  šťastné  pokračování 
svátků  velikonočních  —  a  sám  půjdu  svou  cestou  .  .  .  dále." 

Řka  to,  cítil  Kalonymos,  jak  se  zraky  všech  na  něho  upínají:  paní 
Růženy  s  úžasem,  s  výčitkami,  učitelův  úpěnlivě,  s  úctou  obžalobce 
sebe  sama  před  pevnou  vůlí,  ostatních  toliko  s  upokojením,  že  odjede 
a  zmizí  z  kruhu  člen  cizí  a  rušivý.  Estera  pak  vstala  se  židle  u  okna, 
kde  seděla,  hledíc  do  bílých  záslon,  o  něž  se  železné  tyče  zvenčí 
obrážely  jako  trámoví   ve  věznici,  a  pravila   hlasem  slabým  a  tichým: 

„Doprovodím  Kalonyma  na  loď." 

Na  bledém   jejím   obličeji   se   neobjevil   ani  nádech    nějakého  za- 
barvení,  ačkoli  uhodla,    co  si  přítomní  myslí.    Otec  její   pak   prohodil* 
s  jemností  ženskou: 

„Dobře  tak,  dcero  má,  vykonej  povinnost  otcovu  k  hosti,  neboť 
jsem  zemdlen  a  toužím   po  podušce.    Vždyť  jsem  také  urazil  dlouhou 


Digitized  by 


Google 


494  Oskar  Levertin: 

cestu  mezi  Egyptem  a  Kanaan,  a  třeba  lid  můj  nereptal,  jest  nicméně 
přece  nesnadno,  býti  pouští  předním  zpěvákem  . . .  Dobrou  noc,  přátelé! 
Čeledín  vás  doprovodí,  Estero,  a  posvítí  lucernou.  —  A  teď  se  měj 
dobře,  Kalonyme,  budeme  na  tě  vzpomínati  o  každé  slavnosti  veliko- 
noční, až  budeme  lámati  chléb  putování  na  poušti  —  a  pokoj  budiž 
s  tebou  po  všech  cestách  života!" 

Cestující  byl  v  okamžení  hotov,  maje  lehký  raneček  na  rameně. 
Dlouhým  pohledem  si  vštípil  do  paměti  síň  a  její  hosty  a  s  odleskem 
uhasínajících  červených  světel  velkonočních  v  zřítelnici  sešel  dolů  do 
tmavé  síně,  kde  Estera  a  poloospalý  čeledín  s  lucernou  čekali.  Tak 
vystoupili  ven  na  ulici. 

Na  hlavním  kostele  odbilo  zrovna  jedenáct,  a  svítilna  ponocného 
na  dlouhém  bidle  se  ztrácela  v  záhybu  bílé  ulice  jako  malá  hvězdička. 
Počalo  tak  hustě  sněžiti,  že  nebylo  ani  viděti  drobná  světla  na  rozích, 
bílý  sníh  však  svítil  bledým  svitem  po  ulici  sám.  Sníh  padal  neustále, 
nikoli  však  v  divém  sčeření  větru  ani  v  těžkých  chomáčích  zimního 
šera,  nýbrž  v  lehkých,  měkkých  paprscích  noci  březnové,  a  vůně  čerstvě 
napadaných  spoust  sněhových  naplňovala  povětří.  Domů  a  ulic  nebylo 
skoro  ani  viděti  —  všecko  bylo  bílé,  čisté,  netknuté.  Zdálo  se,  jakoby 
člověk  se  procházel  tajeplnou  zahradou  arktickou,  kde  sněžné  růže 
plotů  sypou  bílé,  vonné  listí  k  zemi. 

Kalonymos  si  vykračoval  a  oddychoval  příjemně.  S  pocitem  úlevy 
vyšel  z  uzavřené  síně  a  úmorného  hnutí  duševního  ven  do  přírody. 
V  nitru  svém  byl  naplněn  mladistvou  radostí,  že  nenese  s  sebou  nic 
jiného  nežli  raneček,  jímž  klátil  v  ruce,  že  nemá  žádného  jmění  ani 
statku,  žádného  domova  a  žádných  pout,  nýbrž  že  může  jíti  volně 
jako  to  slovo,  jehož  byl  hlasatelem,  lehce  jako  bílá  vločka  sněžná,  jež 
na  vrtošivé,  ale  předepsané  dráze  prostorem  se  dotekla  jeho  tváře. 

Mezitím  co  nabýval  jeho  obzor  zase  šíře  nekonečnosti,  probudil 
se  v  něm  také  zároveň  onen  proud  ze  zdroje  lásky,  jemuž  dal  osud 
vzniknouti  v  jeho  nitru,  a  jehož  hukot  v  nejhlubších  základech  jeho 
duše  oněměl  všemi  těmi  vzpomínkami  na  krev  a  smrt  toho  večera. 
Jak  plachý  a  slabý  byl  ten  malý  proud,  ale  přes  to  jak  nerozlučný 
se  zřídlem  omlazení  a  odpuštění! 

Kalonymos  se  usmíval,  když  vesele  poznával  zase  svou  vřelost, 
jíž  vše  roztálo,  utěšitelku,  jež  má  tu  moc,  že  uláme  všechny  ostny. 
Ach,  že  mohl  býti  dluh  bezpráví  a  útrap  zaknihován  v  pamětných  spisech, 
jest  důkazem  jeho  pomíjejícnostil  Který  mistr  v  počtářství  pomyslil  kdy 
na  to,  aby  vypočítal  nekonečnost  skutků  lásky?  A  ostatně,  co  znamená 
dnes  účet  včerejší?  Každému  člověku  jest  život  nový  a  láska  nová 
a  neposkvrněná. 

Jeho  bytostí  pronikala  hluboká  svoboda,  jež  se  zakládá  na  smíření, 
a  poslední  kámen  tížných  starostí  toho  večera  mu  spadl  se  srdce.  Hleděl 
tiše  na  Esteru,  jež  šla  v  kožiše  po  jeho  boku,  i  zmocnila  se  ho  bratrská 
*  touha,  sděliti  se  s  ní  o  hojnost  své  duše.  Jak  bledá,  jak  něžná,  jak 
zjemněna  skrytou  a  ustavičnou  touhou  kráčela  po  jeho  boku,  a  jak 
podivně  přes  to  působil  sníh,  jenž  s  ledným  jiskřením  se  zachycoval 
černých  jejích  vlasů  nad  tou  nízkou,  jihokrajní  hlavou!  Rebeka  u  studnice 


Digitized  by 


Google 


Kalonymos.  495 

Eleasarovy,  Rut  na  poli  Bozóvě,  obetkána  mocnými  city  a  barvami 
sněhovými!  A  nicméně,  mohla  snad  jenom  zde  —  což  o  tom  věděl?  — 
zrovna  zde,  v  tomto  chladu  a  osamělosti  nabýti  oné  rázovité  touhy, 
vášně  a  hrdé  těžkomyslnosti,  nedotknuté  ničím  malicherným  a  nízkým, 
jak  pozoroval,  že  ona  jest.  Hleděl  jí  tázavě  do  obličeje,  jenž  byl  slabě 
ozařován  svitem  lucerny  čeledínovy  a  jenž  v  šeru  a  vločkách  sněžných 
se  leskl. 

,Estero!- 

„Kalonyme,"  pravila,  a  výraz  její  byl  jiný  než  před  tím. 

Pozoroval,  že  se  prosekala  klamnou  nadějí  a  že  porozuměla  jeho 
skrytým,  němým  myšlenkám.  „Kalonyme,"  pravila,  a  hlas  její  se  po- 
dobal hlasu  sestry  všemu  rozumějící,  o  níž  právě  k  sobě  mluvil,  „ne- 
myslíš, že  bude  někdy  jinak,  že  bude  i  nadále,  jak  bývalo . . .  Hůl  na 
kočku  a  kočka  na  myš  a  myš  na  provaz  —  nepřestane  nikdy  hanobení, 
a  spravedlnost  boží  se  nikdy  nad  světem  nevyjasní?" 

„Nevím,  Estero,  vím  však,  že  jest  velikou  věcí  snášeti  nespra- 
vedlnost, když  člověk  sám  holduje  pravověrnosti.  A  kromě  toho  — 
spravedlnost  a  nespravedlnost?  Je-li  spravedlností  božský  plán  všeho- 
míra,  jenž  jest  složen  v  srdcích  lidí  nejlepších  a  vyvolených,  a  ne- 
spravedlností celý  řetěz  odpadání  od  plánu,  jenž  v  uskutečňování  jeho 
na  zemi  naší  musí  vyjíti  na  jevo,  pak  jest  nutno,  aby  byla  i  nespra- 
vedlnost, a  kdož  ví,  do  jaké  míry  jest  nutnou  obětí  pro  trvání  všeho- 
míra.  Tak  budou  míti  jenom  o  čest  více  věrná  ramena,  jež  byla  určena, 
aby  nesla  posvátné  břímě  nespravedlnosti." 

„Zdá  se  mi,  že  ti  dobře  nerozumím,  Kalonyme." 

„Ne,  Estero,  až  budeš  míti  jednou  dva  syny  nestejné  povahy 
a  nestejné  v  poměru  k  mocnostem  života  dávajícím  a  odnímajícím 
a  rozdílné  v  moci  snášeti  starosti  vlastní  i  tvé,  oba  však  stejně  potřebné 
pro  tebe  i  navzájem  mezi  sebou,  snad  mi  pak  porozumíš." 

Poutníci  za  tohoto  hovoru  zůstavili  klidné  ulice  za  sebou  a  došli 
ven  na  lodní  most,  kde  vál  vítr.  Sněhem  bylo  slyšeti,  jak  se  vlny  honí 
a  bez  ustání  bijí  o  břeh,  a  větřík  mořský  dýchal  mezi  ně  už  chladně 
a  cize.  Za  několik  minut  se  měli  rozloučiti  I  Kalonymos  vypadal,  jakoby 
chtěl  ještě  něco  připojiti  k  tomu,  co  řekl,  v  tom  však  potkali  jiného 
chodce,  jenž  tápal  sněhem  bez  svítilny.  Čeledín  zdvihl  lucernu  až 
k  obličeji  chodcovu,  a  ten  se  náhle  ve  svitu  zastavil. 

„Pro  pána  krále,  panna  Henochova  a  v  tenhle  čas,"  pravil,  zdvořile 
snímaje  klobouk  a  s  úžasem  si  prohlížeje  Kalonyma. 

Byl  to  mladý  muž,  hezkého,  právě  švédského  vzezření,  štíhlá, 
rusá  postava,  s  blaženým  úsměvem  v  jasných,  modrých  očích.  Bujará 
radost  společenského  večera  štokholmského  ovívala  jej  ovzduším  živou 
myslí  a  veselostí,  i  zdálo  se,  jakoby  se  těšil,  že  na  své  pouti  večerní 
podniká  zápas  s  větrem  mořským  a  vším  tím  sněhem  vířivým.  Límec 
pláště  vzhůru  neměl.  Dal  větru  a  sněhu  bičovati  do  svého  obličeje, 
a  v  osamělosti  zimní  noci  byla  duše  jeho  až  na  vrch  plna  jeho  mla- 
dosti a  jaré  mysli. 

„To  jest  host  mého  otce,  Kalonymos,  jehož  doprovázím  na  loď. 
Pojede  časně  ráno  do  Libavy  a  chce  na  palubu." 


Digitized  by 


Google 


496  Oskar  Levertin:  Kalonymos. 

Estera  slyšela  vlastní  hlas  jako  dálkou  změněný  a  doložila  pak 
hlasitěji  Kalonymovi: 

„To  jest  náš  soused,  kapitán  obchodní  lodi  Trana." 

„Tak,  tak,  cizinec,*  pravil  Trana  svěžím,  zvonivým  hlasem,  „to  se  asi 
nakolébáte,  neboť  vane  od  severozápadu,  zítra  se  dostaví  bouře  —  avšak 
šťastnou  cestu  jako  vždycky.  A  dobrou  noc  a  boží  mír,  panno  Estero.  * 

Hlas  jeho  zněl  tak  vřele,  když  se  k  mladé  dívce  obrátil,  že  Kalo- 
nytnos  poznal,  jak  vysoké  místo  zabírá  v  myšlenkách  jeho.  Estera  se 
zapýřila,  když  skláněla  hlavu  na  rozloučenou.  A  kapitán,  bzuče  si  ně- 
jakou písničku,  zmizel  ve  sněhu  a  kráčel  dále  přes  všecku  tmu  rovnou 
cestou  s  jistotou  muže,  jenž  jest  si  sebou  jist. 

Mezi  tím  Kalonymos  a  Estera  ztratili  nit  dřívějšího  hovoru,  aby 
jí  už  znovu  nenalezli.  Jen  ještě  několik  kroků,  a  šerem  se  probleskovala 
chladně  zelená,  syčící  voda,  po  jejíž  vlnách  se  veliké,  bílé  vločky 
sněhové  kolébaly  a  jako  potápky  mořské  mizely.  Byly  u  mostu,  vedle 
něhož  Kalonymův  škuner  stál. 

„Tak  sličné,  modré  oči,"  pravil  Kalonymos  a  pohleděl  ještě  jednou 
bratrsky  na  bledou,  útlou  dívku.  „Ano,  Estero,"  rozpřádal  svou  dále, 
„oči  jsou  venkoncem  všecko.  Černé  oči  a  modré  oči,  oči,  které  roz- 
umějí, a  oči,  které  se  ještě  nenaučily  sobě  rozuměti.  Ale  všady  na 
světě,  kde  jsou  lidské  oči,  jest  také  láska,  jež  působí,  že  lidé  žijí 
a  všecko  přemáhají." 

To  byla  poslední  slova  Kalonymova.  Uchopil  se  Estery  za  obě 
ruce,  pevně  je  tiskl,  hledě  jí  při  tom  hluboko  do  očí,  a  zmizel  na  palubě. 

Estera  stála  na  břehu,  šerem  po  něm  pátrajíc,  nerozeznala  však  nic 
více  nežli  stín.  Padal  sníh,  vír  mořský  dul  silnějšími  a  silnějšími  nárazy 
z  dálky,  a  člun  rval  za  řetězy  a  chtěl  odtud.  Tu  přitiskla  Estera  obé 
ruce  na  rty,  natáhla  je  sněhem  ke  tmavé  vodě  a  obrátila  se  k  městu. 
Cizinec  zmizel,  jak  přišel.  Obrazotvorností  svou  si  představovala  už  jen 
nejasně  postavu  jeho,  ale  jeho  tmavý,  černý  pohled  si  zapamatovala 
nesmazatelně  a  potichu  si  opakujíc  slova  jeho  o  očích,  které  rozumějí 
nebo  se  naučí  jednoho  dne  rozuměti,  ubírala  se  temnotou  a  vánicí  za 
malou  lucernou,  jež  ji  vedla  k  domovu. 


Digitized  by 


Google 


Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'albeku.  497 


FRANT.  KLEMENT: 

Z  Damašku  do  Ba'albeku. 

Nemáte  chuť  na  výlet  do  Ba*albeku?"  tázal  se  nás  jednoho  dne 
přítel  Burchard  v  Damašku. 

,Ano,*  odvětil  jsem,  »ale  pod  jednou  podmínkou." 

„A  ta  by  byla?" 

„Že  pojedeme  ku  slavným  zříceninám  údolím  Barady  přes  Dumar, 
Fidše,  Suk  Uadi  Barada  a  ez  Zebedany  nahoru  a  pak  rovinou  Bka'a, 
podél  úpatí  Libana  do  Štory  a  po  bývalé  silnici  francouzské  dopravní 
společnosti  nazpět  do  Damašku.  Pochod  do  Ba'albeku  rozdělíme  si  na 
dvoudenní  sedm  a  šest  hodin  trvající  jízdu,  v  městě  zřícenin  zůstaneme 
den  a  potom,  pobyvše  dvanáct  hodin  v  sedle,  vrátíme  se  zpět  do 
syrského  ráje." 

Postavou  drobounký,  ale  jinak  železnou  otužilostí  vynikající  „globe- 
trotter"  projevil  s  tímto  rozvrhem  souhlas  slovem :  „Ujednáno",  pak  dal 
ihned  svému  sluhovi  náležité  rozkazy,  totiž,  aby  připravil  naše  cestovní 
houně  a  tlumoky  s  potřebami  ku  spaní,  načež  jsme  vyhledali  pronajimatele 
ořů,  a  ujednali  s  ním,  aby  nás  z  rána  o  páté  naše  stále  předplacené 
koně  očekávaly;  tím  byly  naše  cestovní  přípravy  vykonány. 

Kolem  rozsáhlé  louky  „Merdš",  sloužící  za  vojenské  cvičiště,  ujížděli 
jsme  za  krásného  jitra  podél  řeky  Barada  do  Dumaru,  dále  na  křižovatce 
zabočili  jsme  ze  silnice  francouzské  dopravní  společnosti  v  právo  na  tak 
zvanou  vesnickou  kolejovou  cestu,  vinoucí  se  úzkou,  říční  úžlabinou 
směrem  k  pustému,  Damaščany  „Sahara"  zvanému  pásmu,  z  něhož 
vstupuje  se  do  smavého  údolíčka,  jehož  hustě  porostlá  úbočí  mnohé 
malebné  zátiší  tvoří.  Stále  podél  břehů  Barady  směřuje  dosti  pohodlná 
silnička  kolem  malebných  skalnatých  stěn  a  tu  onde  kolem  svahů,  mírně 
vzhůru  stoupajících,  topoly,  platány,  morušemi,  ořechy  a  četnými  keři- 
nami  pokrytých,  z  nichž  nepatrné  domky  menších  vesnic  vykukují.  Tak 
mineme  vesničku  Ašrafije,  kterouž  spojuje  zajímavá  skalní,  místem  krytá 
místem  otevřená  chodba  s  osadou  Besinou,  ležící  půl  hodiny  výše, 
a  v  krátké  době  octneme  se  u  skalního,  do  vápencovitého  úbočí  tesa- 
ného průkopu,  jenž  končí  u  neobyčejně  vydatného  pramene  el  Fidše, 
jehož  obrovské  množství  křišfalovitě  čisté  a  výborné  vody  tok  rychle 
proudící  Barady  jak  náleží,  sesilňuje.  Vodní  spousty,  vyrážející  v  bouřném 
šumotu  a  hukotu  pod  starým  vyzděním  ze  skály  na  zemský  povrch, 
vrhají  se  po  krátkém,  asi  sto  kročejů  dlouhém  toku  do  Barady.  Jsem 
pevného  přesvědčení,  že  mocný  strumen  el  Fidše  totožným  jest  s  pra- 
menem starého  věku  Pharphar-em,  jehož  zřídlo  zachyceno  ve  zmíněném 
tesaném  průkopu  a  vedeno  pak  stokovým  vodovodem  do  nádherné 
Palmýry,  slavného  města  Zenobiina.  Svérázně  malebný  obraz  poskytují 
zříceniny  malého  chrámečku  nad  pramenem,  kde  v  dobách  pohanských 
vodním  božstvům  obětiny  přinášeny  bývaly.  Pobortěné  stěny,  polámané 


Digitized  by 


Google 


498  Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'aibeku. 

sloupy,  balvany  a  semo  tamo  rozmetané  zdivo  věnčí  šťavnatá  zeleň 
keřů  a  košatých  stromů  staré  svatyně,  a  dole  po  straně  pramene  za- 
růstají trosky  malé,  prastaré  kapličky  křesťanstva,  na  nichž  tu  a  tam 
pěkné  ještěřice  do  zdroje  slunečního  světla  pohlížejí. 

Krásně  umístěná  vesnice  Fidše  známa  je  Damaščanům  hlavně  proto, 
že  se  v  ní  nalézají  rozsáhlé  zahrady  třešňových  stromů,  honosících  se 
nadmíru  chutným,  nyní  v  Orientu  tak  vzácným  ovocem.  Lucullus,  římský 
vojevůdce,  přivezl  —  dle  Plinia  —  třešňový  strom  z  Kerasu  na  pontském 
pobřeží  Malé  Asie  do  Říma,  a  dle  tohoto  místa  pojmenováno  toto  zá- 
živné  ovoce.  Řecky:  Kerasos,  latinsky:  cerasus.  Obyvatelstvo  z  FidŠe 
dodávalo  mameluckým  sultánům  do  Egypta  každého  roku  několik  košů 
tohoto  ovoce,  a  nemálo  mlsní  Damaščané  putují  houfně  v  době,  kdy 
třešně  zrají,  na  tato  místa  a  pochutnávají  si,  jak  náleží,  na  tomto  daru 
štědré  přírody.  V  Sýrii  jsou  třešně  vzácnou  zvláštnůstkou,  a  živě  pa- 
matuji se  na  zamračený  obličej  Maronity  z  Biskinty  na  Libanu,  jenž 
mě  podaroval  větvičkou  se  třemi  třešničkami  a  hněval  se,  že  tento 
vzácný  dar  náležitě  neobdivuji. 

Za  vesnicí  Fidše  ustupuje  kyprá  zeleň  porostlých  svahů  kolmým 
stěnám  úžiny,  jíž  teče  Barada,  pak  rozšiřuje  se  zase,  a  když  jsme  byli 
minuli  tři  malé  osady,  projíždíme  těsně  při  vesnici  Suk  (tržiště)  Uadi 
Barada  údolím  nanejvýš  romantickým.  Tato  zdravotně  výhodně  umístěná 
osada  rozkládá  se  na  ssutinách  starověkého  města  Abila,  kdysi  hlavního 
sídla  provincie  Abilene,  jež  na  rozdíl  od  jiných  osad  stejného  jména 
pojmenováno  Abila  Phoenices  a  později  Lisaniae  ad  Libanum.  Bylo  to 
město  rozsáhlé  a  značně  zalidněné,  které  stalo  se  i  sídlem  biskupa, 
avšak  v  průběhu  několika  staletí  zmizelo  beze  stopy  s  povrchu  země 
a  objeveno  později  cestovateli  jen  dle  nápisů,  do  skal  vytesaných. 
O  něco  dále  vzhůru  vjíždíme  do  chladem  provanuté  skalní  trhliny, 
nebo-li  říčního  průsmyku,  jímž  si  Barada  cestu  proklestila,  a  v  jejím 
korytu  nahromaděny  jsou  tu  a  tam  obrovské  balvany,  sřítivší  se  se 
skalních  boků  do  řečiště.  Nad  nynější  při  korytu  založenou  silničkou  vedla 
Římany  do  skály  vytesaná,  nyní  téměř  neschůdná  cesta,  a  tam  nalézají 
se  dva  dosti  objemné  latinské  nápisy,  jež  sdělují  cizinci,  že  následkem 
zborcení  skal  zbudován  byl  za  císařů  Aurelia  a  Lucia  Věra  (161  až 
172  po  Kr.)  Abilčany  nový  most  právě  na  tom  místě,  kde  se  nalézal 
starý  Juliem  Verem  zničený  přechod.  Opodál  na  různých  místech  spatřiti 
lze  stará  pohřebiště,  města,  umístěná  v  četných  jeskyních,  a  kdo  má 
zálibu  u  vyhledávání  zřícenin,  nalezne  v  okolí  nynější  vesnice  roz- 
metané dorické  i  řecké  sloupy,  zdivo  chrámu,  reliéfy  a  jiné  tesané 
výzdoby,  pak  tu  a  tam  i  řecké  nápisy  na  balvanech,  a  úslužné  oby- 
vatelstvo nabízí  cizincům  četné  staré,  však  většinou  bezcenné  a  špatně 
zachované  mince. 

Z  říční  sluje  vybočuje  cesta  na  levou  stranu  říčky  se  vstupem  do 
roviny  ez  Zebedani,  hodinu  cesty  široké,  bující  hustou  zelení  ovocných 
stromů,  zejména  ořechů  a  jabloní,  mnohých  keřin  a  lánů  úrodou  k3rpících 
polností,  z  nichž  nejvýše  stříbrolesklé  listy  topolů  vynikají.  Z  povšech- 
ného okolního  útvaru  táhlých  hřebenů  horstev  na  stranách  západní 
a  východní  soudíme,  že  tato  rovina  kdysi  jezero  tvořila,  a  že  prudkost 


Digitized  by 


Google 


CQ 


Digitized  by 


Google 


500  Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'albeku. 

vodního  příboje  vyhlodala  si  pozvolna  cestu  do  skalních  útrob,  jimiž 
jsme  právě  projeli.  Po  téměř  dvouhodinné  jízdě  rovinou  stanuli  jsme 
v  rozsáhlé  a  výhodně  umístěné  vesnici  Ez  Zebedani  s  2800  obyvateli 
•zdravého  vzezření,  jimž  čistota  a  jemnost  horského  vzduchu  ve  výšce 
1213  m.  n.  m.,  jak  náleží,  svědčí.  Rozkošné  podnebí  přiláká  každoročně 
značné  množství  Damaščanů  k  letnímu  pobytu  do  této  malebné  osady. 
Hranici  západní  strany  rozsáhlého  údolí  tvoří  pilovitě  vytvořený  hřeben 
horstva,  z  jehož  lůna  řeka  Barada  vyvěrá. 

V  Zebedany  není  o  místnosti  ku  přenocování  nouze,  a  v  malé 
chvilce  nalezli  jsme  v  rodině  křesťanského  Maronity  dosti  pohodlné 
přístřeší,  to  jest  dosti  pohodlné  ve  smyslu  orientalském.  Oznámili  jsme 
hostiteli,  že  máme  vlastní  potřeby  ku  spaní,  a  hodný  ten  muž  kázal 
ihned  ženským,  aby  důkladně  pokropily  a  zametly  kamennými  plotnami 
dlážděnou  podlahu,  poněvadž  prý  se  tím  blešstvo  aspoií  částečně  roze- 
škáče.  V  tomto  ohledu  měl  pravdu :  blešstvo  se  rozeskákalo,  ale  z  državy 
své  přece  jen  vypudit  se  nedalo.  Obvyklá  skopovina  s  rýží  a  zeleninou 
byla  domácí  paní  vlastnoručně  a  velmi  chutně  připravena,  načež  po 
večeři  zahájeno  známé  v  těchto  končinách  vyptávání.  Přítel  Burchard 
těšil  se  rozhodně  větší  pozornosti  přítomných  domorodců,  nebof  byl 
příslušníkem  známé  jim  říše  „Almanja",  kdežto  já  chudák  .Nemsaui", 
čili  Rakušan,  pocházel  jsem  z  končiny  jim  neznámé,  což  postačilo,  aby 
na  mne  tak  trochu  s  patra  pohlíželi.  Jediná  patnáctiletá  domácí  dceruška 
zajímala  se  zvědavou  otázkou  o  mou  nešťastnou  bytost.  Tázala  se  totiž, 
jsem-li  „mutdžauvic"  t.  j.  ženat.  Když  jsem  se  po  této  otázce  zadíval 
na  její  jemnou  a  průhlednou  pleť,  na  kyprá  ňadra  a  do  jejích  krásných 
gazelích  očí,  byl  bych  bezmála  ženu  zapřel,  avšak  svědomitost  a  dobré 
vychování  zvítězily,  a  já  odvětil  s  kuráží:  „Ano!**  —  „To  je  škoda," 
pravila.  Proč,  nemohu  povědět.  Přáli  jsme  si  navzájem:  „Lailtak  sá  idi" 
(dobrou  noc)  a  z  rána  o  páté,  když  jsme  se  za  četných  „ma'  assalámi*" 
loučili,  provolali  „Mar'haba"  (šťastný  zdar)  naší  cestě,  a  pak  to  šlo 
dále  k  Ba'albeku. 

Směr  cesty,  stále  stoupající,  vedl  nás  kolem  vesničky  Bludanu 
k  osadě  Hauar,  uprostřed  polností  s  tmavočervenou  prstí  ležící,  a  krátce 
na  to  u  vesnice  Saradži  ocitli  jsme  se  u  rozhraní  vod;  potok  u  cesty 
plynul  směrem  severním,  oproti  přítokům  Barady,  na  jih  a  východ 
spěchajícím.  Za  vesničkou  Jahfufe  rozevírá  se  úchvatný  pohled  na 
obrovskou  náhorní  rovinu  Bka'a,  a  na  Libanon.  Na  levé  straně  v  zadu 
vidíme  rozměrný,  kupolí  krytý  hrob  třetího  syna  Adamova  „Šita"  t.  j. 
Setha,  o  němž  nám  na  dotaz  u  cesty  stojící  rolník  vypravuje,  že  umístěn 
je  pod  hrobní  vyzdívkou,  20  metrů  dlouhou.  To  se  rozumí,  že  je  pravost 
tohoto  hrobu  naprosto  zaručena  a  tak  pravá  jako  náhrobní  kobka  v  Džeddě 
na  Rudém  moři,  v  níž  odpočívá  naše  pramáti  Eva. 

Hlubokým  údolím  Taijibe  spěcháme  k  studni  a  vesnici  stejného 
jména  Berdai,  a  na  to  v  krátké  době  kyne  nám  již  temná  zelen  stromů 
Ba'albeckých,  z  nichž  vynikají  ohromné  sloupy  a  zříceniny  slavných 
chrámů.  Po  zabočení  na  silnici,  vedoucí  ze  Štory,  uháníme  závodovým 
tryskem  k  cíli  své  cesty  a  za  pět  minut  staneme  v  prastaré  Heliopolidě. 


Digitized  by 


Google 


Brána  .Chrámu  slunce* 


Digitized  by 


Google 


502  Frant.  Klement: 

Před  tficíti  lety  byl  zde  každý  cizinec,  cestující  beze  stanu,  od- 
kázán bytem  na  některého  Drúza  neb  Metuala,  před  patnácti  lety  zbu- 
dován nepatrný  hostineček,  a  nyní  naleznete  v  Ba'albeku  „Grand  Hotel 
de  Palmyre",  jehož  majitel  pan  Mimikaki  požaduje  15  a  záhy  z  jara 
za  žní  turistů  18  až  20  franků  denně  bez  nápojů.  Hotely  ,ď  Europe" 
a  „Victoria",  náležející  rodině  Perikli  a  Antoniu  Arbidu,  umístěny  jsou 
ve  společném  domě,  což  dlužno  připočísti  na  účet  vychytralosti  těchto 
prohnaných  Řeků,  kteří  si  dle  návalu  také  výši  svých  cen  od  10  do 
20  franků  denně  určují.  Konečně,  nelze  se  majitelům  hotelů  diviti, 
neboť  cizinci  věnují  Ba'albeku  obyčejně  jen  24  hodin,  kterýžto  čas 
na  nocleh  a  zběžné  prohlédnutí  slavných  zřícenin  dostačí. 

Ba'albek,  v  biblí  Baalath,  Baalgad  aneb  Baalhamon  (město  Bálovo), 
u  Řekův  Heliopolis,  u  starých  Arabů  a  Syřanů  Ba*aldach  zvaný,  byl 
prý  původně  (?)  Šalamonem  zbudován,  kdežto  dle  jiných  podání  byl 
jím  jen  značněji  rozšířen.  Určitější  zprávy  z  III.  a  IV.  století  zmiňují 
se,  že  Heliopolis  bylo  město  římské  kolonie,  že  slavné  chrámy  na  zá- 
kladech ze  starších  dob  zbudoval  císař  Antonius  Pius,  a  že  později 
imperatorové  Caracalla  a  Philippus  rozsáhlé  vestibulum  připojili.  Ohromná 
přední  svatyně  byla  pantheonem,  čili  chrámem  všech  bohů  Heliopole, 
jakož  i  svatyní  Jupiterovou,  a  druhý  menší  chrám  zasvěcen  byl  jedině 
Baalovi.  Theodosius  pobořil  částečně  velesvatyni  lak  zvaných  pohanů 
a  zbudoval  tam  křesťanský  chrám.  Po  oblehání  Abu  Ubeidou  padlo 
město  do  rukou  Arabův  a  proměněno  v  pevnost,  o  niž  později  Seld- 
šukové  a  Egypťané  zápasili.  Bouřná  doba  Saladinova,  křižáků  a  napotom 
Timurova  uvedla  Ba'albek  téměř  na  pokraj  záhuby,  a  po  ní  vymizel 
na  dlouhou  dobu  z  dějinných  pamětí.  V  šestnáctém  století  objeven  byl 
opětně  Evropany.  Co  nezničily  válečné  výpravy,  pobořila  častá  země- 
třesení, zejména  zemětřesení  z  r.  1 759,  ale  co  z  města  zbylo,  jest  navzdor 
všem  těm  hrozným   pohromám  velikolepé  a  nevšední  úctu   vzbuzující. 

Zlatá  doba  bezplatné  návštěvy  zřícenin  minula,  každý  cizinec  musí 
za  povolení  ku  prohlídce  zbytků  rozvalin  jednu  medžidii  (4  K)  zaplatiti, 
a  v  Serai  jej  odevzdají  zvláštnímu  strážníku,  v  jehož  průvodu  se  pak 
ubírá  z  nynější  vesnice  směrem  západním  ku  vchodu,  jenž  vede  pod 
stlačenými  oblouky  podzemních  místností  na  východní  stranu  zřícenin. 
Tam  se  nalézalo  kdysi  rozměrné,  k  velké  bráně  vedoucí,  nyní  beze 
stopy  zmizelé  schodiště,  na  jehož  místě  svěží  zahradní  zeleň  bují. 
Z  polohy  dvanácti  sloupových  podpatků  pozorujeme  obdélníkový  tvar 
portika,  na  dva  z  nich  vytesán  nápis,  obsahující  zprávu  o  věnování 
tohoto  chrámu  Antonínem  Piem  a  Julií  Domnou.  Po  stranách  umístěny 
byly  mohutné  věže,  které  navzdor  různým  přístavkům,  z  dob  Saracenů 
náležitého  obdivu  zasluhují.  Portikem  vcházelo  se  příční,  třemi  vchody 
opatřenou  a  vkusně  zdobenou  stěnou  do  nádvoří.  Nyní  vstupujeme 
levým  otvorem  —  dva  jsou  zazděny  —  do  šestihranného  75 V^  m. 
širokého  a  téměř  60  m.  dlouhého,  vskutku  skvostného  přededvořf, 
z  něhož  se  pak  do  hlavního  neobyčejně  rozměrného  dvora  vcházelo. 
Před  každou  ze  šesti  bran  naznačeného  přededvoří  umístěny  byly 
4  sloupy,  stěny  zdobeny  výklenky,  mezi  nimiž  se  nalézaly  vchody  ku 


Digitized  by 


Google 


z  Damašku  do  Ba'albeku.  503 

pěti  stejně  rozměrným  komnatám.  Z  těchto  uvedených  podrobností 
zachovaly  se  jen  hlavní  zdi  a  několik  mušlovitých  výklenků. 

Ze  tří  dřívějších  bran  zbyla  jen  pravá,  a  touto  vstupujem  do 
134  m.  dlouhého  a  113  m.  širokého  nádvoří,  které  jest  obdivuhodné 
svými  rozsáhlými  stěnami,  jež  dle  korinthského  způsobu  pilíři,  četnými 
různotvarnými  výklenky,  těžkými  štíty  a  bohatě  zdobenými  kapitély 
okrášleny  jsou,  dále  povalenými  syenitovými  sloupy  —  jež  stávaly  před 
vchody,  za  stěnami  nádvoří  umístěných  komnat  —  a  spoustou  zdiva 
ve  středu  prostoru,  kde  druhdy  umístěn  byl  chrám  křesťanů.  Z  obrov- 
ského pantheonového  velechrámu  nalézají  se  tam  takřka  jen  úryvky 
zbytků,  avšak  právě  tyto  úryvky  dokazují  nám  jasně,  že  pocházejí 
z  velestavby,  nad  jiné  vynikající  svou  mohutností  a  věhlasné. 

Proslulá,  na  terase,  15  metrů  vysoké,  umístěná  svatyně  obemknuta 
byla  na  délku  osmnácti  a  v  šířce  10  obrovskými  peristylními  sloupy, 
z  nichž  tu  do  modravého  blankytu  nebe  trčí  zbytek  šesti,  osmnáct 
a  půl  metru  vysokých  titanů,  jež  sestaveny  jsou  ze  tří  stejnoměrných, 
v  průřezu  přes  dva  metry  měřících  balvanů,  z  nichž  nejvyšší  v  krásné 
korinthské  hlavice  upraveny  jsou.  Na  těchto  osazen  jest  pět  a  půl 
metru  vysoký  architrav  s  vlysem,  zubnicí  a  římsou.  V  němém  obdivu 
klaníme  se  těmto  starým  velikánům  a  litujeme,  že  tak  nemůžeme  učiniti 
i  před  slavnou  svatyní,  ze  kteréž  se  tu  povalují  celé  spousty  balvanů, 
ohromné  kusy  pobořených  sloupů  a  mohutné  vrstvy  rumu.  Dosud  stojící 
zbytky  žalují  nám  na  sveřepé  ruce  ničících  je  Arabů  a  Turčínů,  kteříž 
v  mrzké  lakotě  i  ty  železné  pruty  dobyti  chtěli,  jimiž  sloupy  dole  a  jejich 
části  mezi  sebou  upevněny  jsou.  A  nyní?  Nyní  postačí  silnější  záchvěv 
země,  aby  se  zbytek  té  bývalé  slávy  za  ohromného  rachotu  sřítil  a  do 
rumiště  zapadnul. 

Perlou  zřícenin  v  Ba'albeku  dlužno  nazvati  menší  Jupiterův  slunci 
zasvěcený  chrám,  po  straně  velkého  nádvoří  se  nalézající,  jenž  tvoří 
samostatný  celek,  a  do  něhož  se  po  zvláštních,  před  dvojitým  sloupo- 
řadím portálu  končících  schodech  vcházelo.  Šestatřicet  korinthských  — 
po  délce  vždy  15  a  na  šířku  8  —  sloupů  tvořilo  peristyl,  chrám  pů- 
vodně obklopující,  za  nímž  se  u  vzdálenosti  tří  metrů  stěny  svatyně 
čili  cely  nalézaly.  Pohlédneme-li  v  mezeře  mezi  sloupy  a  chrámovou 
stěnou  do  výše  čtrnáctimetrové,  tu  pozorujeme,  že  na  hlavicích  sloupů 
osazená  nástropní,  se  zdí  chrámovou  spojená  plocha  z  rozměrných 
a  přímo  skvostně  zdobených  kvádrů  pozůstává,  do  nichž  vtesány  jsou 
vkusně  sestavené  troj-,  čtvero-  a  šestihrany,  v  jejichž  ověnčených  a  doko- 
nale provedených  úponkovitých  rámcích,  různá  poprsí  císařů,  císařoven, 
bůžků  a  bohů  se  nalézají.  Fanatičnost  a  nenávist  mohamedanů  nalezla 
tu  pro  své  střelecké  umění  vhodné  terče,  což  mělo  za  následek,  že 
jsou  takřka  všechny  ty  obličeje  Jupiterů,  Ganymedů,  Led  a  jiných 
z  mytologie  známýclí  postav  značně  zohyzděny.  Část  nejlépe  zachova- 
ného peristylu  možno  obdivovati  hlavně  na  straně  severní,  kde  stojí 
dosud  9,  pak  na  jihu,  kde  stojí  4  sloupy  a  jeden,  na  hladkou  stěnu 
se  opírající,  řekli  bychom,  na  smrt  raněný  velikán,  jenž  svým  pádem 
dva  kameny  do  cely  vrazil.  Na  straně  západní  spatřujeme  tři  celé, 
architravem  spojené  titany,   kdežto   u  čtyř  jiných   jen  ještě   asi  třetina 


Digitized  by 


Google 


Zbytek  peristylu  , Chrámu  slunce*. 


Digitized  by 


Google 


Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'albeku.  505 

z  původní  délky  zbyla.  Ze  směsice  ohromných,  semo  tamo  kolem 
chrámu  rozmetaných  sloupů  a  balvanů  vypůjčili  si  saracenští  a  turečtí 
stavitelé  nemalý  počet  kubických  metrů  na  své  stavby. 

Překrásná  jest  veliká,  bohatě  zdobená  brána  chrámová,  kteráž  z  ne- 
velké předsíně  do  vnitř  budovy  vede.  Postranní  portálové  obruby,  se- 
staveny jsou  vždy  ze  tří  titanských  balvanů  (nejsou  monolitní,  jak 
Baedeker  a  četní  jiní  badatelé  zaznamenávají),  na  nichž  též  ze  tří  ka- 
menů složený  příčník  spočívá.  Tento  portál  překypuje  takřka  všelikými 
okrasami  slohu  korinthsko-římského,  ale  nečiní  nijak  dojmu  unavující 
přeplněnosti,  ba  zamlouvá  se  spíše  harmonickým  souladem  všech  částí. 
Nejvyšším  symbolickým  motivem,  jenž  jaksi  oživující  síly  slunce  ozna- 
čoval, jsou  révové  úpony,  zpod  jejichž  listů  malincí  bůžkové  lásky 
prozírají,  a  kteréž  vedle  těchto  žitnými  klasy  hojně  propleteny  jsou. 
Jedna  třetina  výše  brány  zasypána  je  ssutinami,  a  těsně  za  dveřním 
vroubením  a  částečně  i  v  něm  nalézají  se  kamennými  deskami  kryté 
vchody  točitého  schodiště,  jež  vedlo  na  bývalou,  Saraceny  později 
cimbuřím  opatřenou  střechu.  V  uplynulém  století  sjel  následkem  země- 
třesení střední  kámen  příčníku  portálu  tak  hluboko,  že  by  byl  vypadl, 
a  nastalo  nebezpečí  sřícení  se  celé  hořejší  části  portálu.  Za  svého  prvního 
pobytu  v  Ba'albeku  pohlížel  jsem  velmi  nedůvěřivě  na  tento  Damoklův 
kámen,  ale  vzhledem  k  tomu,  že  tak  visí  už  po  113  let,  doufal  jsem 
správně,  že  mi  na  hlavu  nespadne.  Na  tomto  závěrečném  celníku  vy- 
tesán je  mohutný  orel,  z  jehož  zobce  vinou  se  květinové  festony  k  bůžkům 
v  právo  a  v  levo  v  povypuklinách  provedeným.  Mimo  křídelní  konce 
na  postranních  kamenech  nelze  nyní  z  orla  ničeho  spatřiti,  neboť  sníživší 
se  kámen  podepřen  na  rozkaz  jednoho  z  gubernatorů  v  Damašku  zděným 
pilířem,  kteréžto  nutné  opatření  arci  celku  k  ozdobě  není. 

Vnitřek,  do  značné  výše  zasypané  cely  poskytuje  dosud  jasný  obraz 
původního  tvaru  a  krásného  souladu.  V  podélných  stěnách  spatřujeme 
řady  zpola  vyčnívajících  rýhovaných  sloupů  korinthského  slohu  a  na 
jejich  hlavicích  čtvero  vrstev  kamenného  kládí,  na  němž  vyčnívající 
a  pěkně  zdobený  architrav  umístěn  jest.  Mezi  sloupy  vloženy  jsou  nad 
sebou  dvě  řady  výklenků,  z  nichž  dolejší  kulatým  obloukem  a  hořejší 
trojhranným  štítem  s  patřičnou  římsou  uzavřeny  jsou.  Před  zadní  stěnou 
bylo  vyvýšené  pódium  s  podstavcem  pro  sochy  božstev,  na  němž  později 
křesťany  zbudován  byl  oltář.  Po  stranách  tohoto  hlavního  místa  krásné 
svatyně  stály  vysoké,  vypouklými  okrasami  zdobené  podpatky  a  na  nich 
jemně  provedené  sloupy.  Samo  sebou  se  rozumí,  že  si  zde  většina 
cestujících  dopřeje  zábavy  zvěčniti  se  podpisem  na  stěnách. 

Turecká  vláda  vykonala  by  záslužný  čin,  kdyby  aspoň  část  v  Da- 
mašku lenošících  vojínů  do  Ba'albeku  vyslala,  aby  na  nejnutnějších 
místech  aspoň  drobnější  ssutiny  odklidili.  Vstupné  vynáší  ročně  značný 
obnos,  avšak  většina  z  něho  utone  v  bezedných  kapsách  velitele  Seraie, 
a  zbytek  zmizí  v  kanceláři  gubernatorské  v  Damašku. 

Zachce-li  se  někomu  podívati  se  do  rozsáhlých  podzemních  kobek 
chrámu,  nalezne  nedaleko  vyvýšeného  sanctum  otvor,  jímž  se  vstupuje 
do  podzemí.  Neradím  to  však  nikomu.  Předně  tam  nenajde  cizinec  nic 
obzvláště   pozoruhodného,  a  za  druhé  jsou  průlezy  mezi  sřítivšími  se 

34 

Digitized  by  VrrOOQlC 


o. 

3 


Digitized  by 


Google 


Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Pa'albeku.  507 

balvany  dosti  nebezpečny.  Proti  chrámovému  vchodu  stojí  pěkná  a  mo- 
hutná, ze  staviva  chrámů  zbudovaná  věž  z  dob  saracénských  s  úhledným 
krápníkovitým  portálem  a  nadmíru  pevnými  kasematami. 

Zeď  terasy,  na  níž  stál  věhlasný  velechrám,  neopomene  nikdo 
navštíviti,  zabočíme  tedy  i  my  z  Akropolidy  dolů  ku  stěně,  asi  22  m. 
vysoké  a  z  neobyčejně  velikých  balvanů  zrobené.  V  mohutném  výběžku 
zdi  nalézají  se  dvě  brány  ku  podzemním  sklepením  pod  svatyněmi, 
jejichž  spodní  vrstvy  kamenů  obrovitostí  vynikají  a  různé  základy  nej- 
starších staveb  v  Palestýně  a  Sýrii  připomínají.  Nedá  se  arci  popříti, 
že  zde  hořejší  část  kvádrových  stěn  a  některá  z  podzemních  klenutí 
se  závěrečnými  kameny,  z  nichž  část  jest  poprsími  zdobena,  původu 
římského  jsou,  avšak  všecky  tyto  základy  jsou  do  určité  výše  z  hrubých, 
jen  na  hranách  přitesaných  kamenů  zbudovány,  a  právě  tyto  kameny 
značí  doby,  římskou  říši  předcházející.  Za  svého  posledního  pobytu 
v  Ba*albeku  vylezl  jsem  z  podzemních  kleneb  a  ubíral  se  směrem 
severním  na  stranu,  kde  nahoře  vysoké  sloupy  peristylu  velkého  chrámu 
do  výše  ční,  abych  za  čerstvého  dojmu  podzemní  kameny  se  zevnějšími 
srovnal.  Tam  zařaděno  do  zdi  devět  kamenů  úctyhodné  míry,  obnášející 
9*54  m.  délky,  4*92  m.  výšky  a  3  m.  šířky.  Tyto  obrovské  kvádry 
jsou  však  rozhodně  jen  mláďátka  vůči  třem  arcititanům,  umístěným  dále 
na  straně  západní,  při  jichž  spatření  nezná  obdiv  turistů  mezí.  Téměř 
sedm  metrů  měří  dolejší  vrstvy  balvanů,  na  nichž  spočívají  tyto  bez 
odporu  největší  stavební  kameny  celého  světa.  Rozměry  jich  obnášejí 
na  délku  19-2  m.  —  19'45  m.  —  19*5  m.,  při  výšce  a  tlouštce  téměř 
4metrové.  Všeobecně  se  soudí,  že  tyto  obrovské  balvany  Bálově  modlo- 
službě zasvěcené  budově  náležely,  a  že  dle  nich  pojmenován  velechrám 
v  Ba*albeku  svatyní  tří  kamenů  —  Trilithon  —  kdežto  Arabové  —  jako 
vždy  při  obrovských,  jim  nepochopitelných  stavebních  výkonech  — 
tvrdí,  že  duchové  kameny  tyto  do  zdi  zasadili.  V  němém  úžasu  po- 
hlížíme vzhůru  na  tyto  stářím  omšené  svědky  pradávných  časů  a  v  duchu 
rozvažujeme,  jak  tato  obrovská  tíha  skal,  vážící  přes  15  tisíc  metrických 
centů,  na  tato  místa  z  lomů  ode  zdi  12  minut  vzdálených  dopravena 
a  na  podložku  tak  vysokou  vsunuta  byla. 

Z  těchto  míst  kráčíme  k  vesnici,  v  níž  stojí  malá,  syrské  Aphroditě 
„Hedoně"  posvěcená  svatyně  tvaru  polookrouhlého,  k  níž  jest  za  několika- 
piastrový  bakšiš  přístup  soukromým  domem,  a  kteráž  se  dosud  ve  stavu 
dosti  dobrém  nalézá.  Polokulatý,  z  8  sloupů  utvořený  peristyl  slohu 
korinthského,  pak  výklenky,  co  do  tvaru  podobné  oněm  v  chrámu 
Jupiterově  (slunce)  na  Akropolidě,  festóny  ve  vrysu  a  pěknými  pilíři 
krášlený  zevnějšek  cely  tvoří  souladný  celek  této  velmi  úhledné  stavby. 
Uvnitř  chrámečku  pohlížíme  do  blankytu  nebeského,  neboť  střecha  se 
sřítila  a  z  ozdobných  částí  nápadný  jsou  nám  jen  ve  stěnách  cely 
umístěné  výklenky  (dva  obloukovité  a  jeden  se  tříhranným  architrávkem). 
Křesfanům  byla  svatyĎka  kapličkou  a  na  místě,  kde  kdysi  stávala  socha 
Venušina,  vytvořená  umělcem  s  podepřenou  o  hlavu  levou  rukou, 
s  průsvitným  závojem  na  obličeji,  vyjadřujícím  smutek  (dle  popisu 
Macrobiova),  zařízen  oltář  vyznavačů  učení  Kristova.  Jak  zde  oslavována 
Venuše,  o  tom  se  nemůžeme  ani  přibližně  zmíniti.  Divím  se  tomu,  že 

34* 


Digitized  by 


Google 


< 

i 


o 


Digitized  by 


Google 


Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'albeku.  509 

mohamedáni  četné,  na  stěnách  se  nalézající  kh'že  z  dob  křesťanských 
nezničili. 

Po  zevrubném  prozkoumání  všech  nadmíru  zajímavých  zřícenin 
Ba'albeku  shledáme,  že  obsahují  zbytky  staveb  pěti  různých  období. 
Původní  a  nejstarší  budovy,  jež  rozmetány  jsou  téměř  až  do  základů, 
pocházely  z  dob  před  Šalamonem  aneb  Šalamonových,  na  ně  postaveny 
římské  chrámy  Antonínem  Piem,  pak  umístěna  ve  středu  pantheonu  na 
povel  Theodosiův  křesťanská  basilika,  potom  přišli  Saracéni,  kteří,  zničivše 
basiliku,  zbudovali  několik  přístavků  a  pevnostních  staveb,  na  něž  ko- 
nečně Turci  několik  mizerných  a  neladných  dodatků  přilepili. 

O  nynější  vesnici  Ba'albeku  nedá  se  mnoho  vypravovati.  Podotýkám 
jen,  že  počet  jeho,  nyní  1800  duší  čítajícího  obyvatelstva,  pozvolna 
vzrůstá  a  k  národnostem  Maronitů,  Metualiů,  Řeků  a  Arabů  náleží, 
kdežto  kaimmakam  a  malá  posádka  původu  tureckého  jsou.  Brítsko- 
syrská  missie  postavila  si  zde  pěknou  školu,  do  které  lapá  duše  jino- 
věrců. Vesnická  „mečeta  Saladinova"  přechovává  červený  porphyrový 
hrob  místního  svatého,  a  sloupy,  jakož  i  ostatní  stavební  hmoty  této 
svatyně  pocházejí  samozřejmě  z  Akropolidy. 

Na  straně  severozápadní,  za  vesnicí,  nedaleko  rozsáhlých  kasáren 
Ibrahimových,  nalézají  se  ve  zříceninách  sebrané  a  vykopané  okrasy 
a  sochy,  z  nichž  nejpečlivěji  provedena  jest  na  křesle  sedící  Římanka^ 
připomínající  sochu  starší  Agrippiny  v  Neapoli  a  jinou  na  Kapitolu 
v  Římě.  Při  kopání  základů  některých  novostaveb  nalezeny  hrobní 
komory  neobyčejných  rozměrů,  a  tamější  obyvatelé  zařídili  si  v  nich 
spíže  a  sklepy. 

Na  obchůzce  po  bližším  okolí  ocitneme  se  v  zajímavých  starých, 
nyní  silně  pískem  zavanutých  lomech,  kde  se  ohromné,  k  těmto  stavbám 
nutné  balvany  lámaly  a  připravovaly.  Cesta  k  těmto  lomům  vede  po 
silnici  k  Štoře  směrem  jihovýchodním.  Tam  stojí  a  leží  dosud  několik 
kvádrů  velikánů  buď  částečně  aneb  zcela  otesaných.  Největší  z  nich 
a  též  i  větší  všech,  jež  jsou  v  terase  Akropolidy  uloženy,  jest  na  všech 
stranách  otesán,  a  jen  malá  část  na  jeho  spodní  straně  souvisí  dosud 
se  skálou.  Kámen,  tento  zvaný  „Polední"  aneb  „Kámen  těhotných" 
(hadžar-el-hubla),  měří  21  m.  35  cm.  délky,  4  m.  33  cm.  výšky  a  4  m. 
šířky.  Viděl  jsem  tam  posledně  několik  starších  pánů  a  dam  původu 
anglického,  kterak  se  po  hořejší  ploše  kamene  projížděli  a  hlasitými: 
„Splendid  indeedl"  —  vskutku  skvělé  —  svůj  obdiv  na  jevo  dávali. 
„Kamenem  těhotných"  jmenuje  se  tento  titan  proto,  poněvadž  se  ho 
dle  prastaré  pověry  dotýkají  bezdětné  ženy,  aby  došly  mateřství. 

Hrobní  komory  v  okolí  Ba*albeku  postrádají  zajímavých  podrob- 
ností, a  cizinec  učiní  lépe,  když  se  odebere  ku  zbytkům  staré  opevňovací 
zdi  nedaleko  výšiny  na  straně  severovýchodní,  odkud  jest  na  zříceniny, 
vesničku,  obrovskou  rovinu  a  za  ní  vystupující  táhlé  horstvo  Líbánu 
pěkná  a  poutavá  vyhlídka. 

Kolkolem,  kam  jen  oko  dohlédnouti  může,  stála  za  starých  časů 
četná  města,  neboť  Coelesyrie  a  rovina  kolem  Ba'albeku,  Bka'a  (Bika) 
zvaná,  vynikala  úrodností,  a  četné  potoky  z  Libanu  a  Antilibanu  proudily 


Digitized  by 


Google 


510  Frant.  Klement:  Z  Damašku  do  Ba'albeku. 

touto  rozsáhlou  končinou.  Nedaleko  Ba'albeku,  poblíž  vesničky  Moghur 
SaHde,  nalézá  se  vodní  rozhraní  na  jih  plynoucí  řeky  Litany  (Lita) 
a  na  sever  proudícího  Orontu  (Nahr-el-Asi).  Vesnice  tak  zvaného  ,pole 
ba'albekského"  mají  více  méně  chudinské  vzezření,  a  vyčnívající  při 
nich  pahrbky  byly  dle  všeho  užívány  za  vyhlídky  pro  stráže  v  dobách 
bouřných  a  nejistych,  podobně  jako  v  Hauránu.  Nejnižší  bod  roviny, 
nedaleko  vesnice  Barr  Elias  na  silnici  ze  Štory  do  D^;našku,  jest  870  m. 
nad  hladinou  mořskou  povýšen,  a  z  toho  plyne,  že  se  zde  valně  ne- 
daří květeně,  jakouž  nalézáme  na  pobřeží  syrském,  v  rovině  Saronu 
v  Palestýně  a  v  nížině  Jordánu.  Révy  však  a  moruše,  obilí,  kukuřice, 
zeleniny  a  jiné  plodiny  jsou  zde  vždy  a  všude  výborné  jakosti. 

Na  konec  stručného  tohoto  popisu  zajímavostí  Ba'albeku  stůjtež 
zde  ještě  dvě  málo  známé  dějinné  drobnůstky.  V  Ba'albeku  vynalezl 
Kallinikos  (Collinicus),  za  vlády  Basila  Pogonata  zde  narozený,  tak 
zvaný  „řecký  oheň"  ze  smíšeniny  síry,  uhlí,  pryskyřice,  smoly  a  sanytru, 
jehož  se  mnoho  při  oblehání  měst  užívalo.  Také  dějepisec  Takied-din- 
Ahmed  narodil  se  zde  (r.  1367)  v  jednom  předměstí  Ba'albeku,  dle 
něhož  jmenoval  se  pak  Makrissi. 

Spokojeni  opouštíme  Ba'albek.  Z  dálky  zahledíme  se  ještě  jednou 
směrem  ku  městu  zřícenin,  a  cestovní,  bujnou  obrazností  značně  nadaný 
přítel  volá  hlasitě:  „Nepřipadají  vám  tyto  do  modravých  nebes  trčící 
sloupy  bývalého  velechrámu  jako  šest  obrovských  strun  nějaké  titanské 
veleharfy?"    Odpovídám  suše:  „Ne!"  a  vesele  jedeme  dále. 


Digitized  by 


Google 


z  básní  J.  Oldř.  Smejkala. 


v  KRÁSNÉ  CHVÍLI. 

Stříbrný  oblak  opojných  forem 
vyvstanul  tiše  nad  černým  borem 
v  náladu  snivou  .  .  . 

Sladký  jak  hudba  zázrak  ten  bílý 
rozepjal  křídla  k  slavnému  cíli 
a  plul  v  dál  sivou  .  .  . 

V  poklidu  tichém  dřímá  kraj  celý 
nad  ním  se  výší  k  nebi  bor  stmělý, 
kde  čar  ten  jasný. 

Oblak  v  dál  pluje,  a  bor  se  výší 
omamnou  hudbu  duše  má  slyší. 
Tof  moment  krásný. 


ZA  VEČERA. 

Vzdáleně  znějí  večerem  hlasy  — 
náladou  soumrak  vyznívá. 
Daleký  obzor  pln  světlé  krásy 
sladkou  se  něhou  zardívá. 

Mihnou  se  nebem  černí  dva  ptáci  - 
pohne  se  poklid  nad  zemí. 
Rozmach  jich  křídel  v  dálku  se  ztrácí 
výšina  mírem  oněmí  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


512  Z  básní  J.  Oldř.  Smejkala. 

Vybelhá  tulák  z  lesního  pHtmí, 

nudný  mu  klid  je  večera 

Frivolní  píseň  prudkými  rythmy 
zabouří  náhle  do  šera. 

Povzdychnou  stráně,  dřímavé  lesy 
těžce  jich  tkne  se  ozvěna; 
zardí  se  západ  nad  horou  kdesi, 
a  soumrak  lehce  zčervená. 


CESTOU. 

Plá  cesta  k  lesu  bělavá, 

v  modravém  stínu  hasne 

u  cesty  chata  vyčkává 
v  idyllce  čarokrásné. 

Tou  cestou  půjdu  v  touze  zas 
v  okýnku  spatřím  tebe: 
ruměnec  v  tváři,  černý  vlas, 
blankytných  očí  nebe. 

A  se  mnou  zatočí  se  svět, 
les,  cesta  splyne  v  jedno  — 
a  zase  z  těch  míst  odcházet 
mně  bude,  oh,  tak  bedno! 


Digitized  by 


Google 


z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  POHÁDKÁM  A  POVĚSTEM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


K.  V.  HAVRÁNEK: 

Konduktér  Buříl. 

Novela. 

I. 

Pořádná  holka  jde  do  služby  a  nevyhledává  fabriku.  Ale  to  by  ne- 
mohla být  na  každé  muzice  první  a  poslední,  za  hadr  a  šperk 
by  dala  duši.  Ne,  ne,  neříkáme:  Nebav  sel  Bav,  ale  což  to  musí  být 
taková  větrnice?" 

„Hlavně  dobrá  společnost,"  podotkl  otec,  » vyučil  jsi  se  řemeslu 
a  máš  se  jednou  stát  sedlářským  mistrem,  proto  se  nezahazuj." 

,A  jakou  mámu  ta  holka  má,  ani  neví,  čí  jel  Kopřivka,  dítě  z  kopřiv, 
a  ty  — " 

„Maminko!"  zvolal  zamračený  syn,  naslouchající  domluvě  rodičů, 
a  bouchl  dveřmi.  Odcházel  obyčejně  rozhořčen  po  výkladu  matčině, 
která  brávala  celou  historii  na  přetřes  od  počátku. 

„Co  to  do  kluka  vlezlo,"  vrtěli  hlavou  staří,  „býval  tichý,  pořádný, 
a  teď  najednou  ..." 

Ano,  Jiřík  se  změnil  podstatně.  Nejdříve  býval  zádumčiv,  potom 
stesk  mizel,  a  jinoch  si  počínal  prozpěvovati. 

Zpíval  o  samotě,  ve  volné  přírodě,  se  žárem  jinošským,  s  touhou, 
která  dovede  porušiti  mozek,  která  člověku  vlévá  ohnivou  energii  a  zároveň 
umí  zabíjeti.  Pozvolna  propracovala  se  touha  k  činu,  a  netrvalo  dlouho, 
jinoch  opouštěl  říši  snivých  písní,  aby  se  vrhl  do  bouřného  života. 

„Tvrdá  lebka,"  mínil  otec,  „houževnatá  povaha,  s  tou  my  staří 
nesvedeme  ničeho.  Jen  kdyby  byl  odveden,  na  vojně  se  mu  všecko 
z  hlavy  vykouří,  a  dostane  chuf  podívati  se  do  světa." 

Přání  rodičů  se  částečně  splnilo,  Jiřík  byl  odveden  k  zemské 
obraně,  ale  po  odbyté  vojančině  obnovil  známost  s  Albinou  zase. 

„Proč  si  nehledáš  místo?  Je  to  hanba  denně  civět  u  fabriky 
a  čekat  na  přadlačky.    Jdi  do  světa,"  domlouval  mu  otec. 


Digitized  by 


Google 


516  K.  V.  Havránek: 

„Nemusíte  mne   vyhánět,   půjdu  sám,   jen  sečkejte,'    odvětil  syn. 

„Nikdo  tě,  hochu,  nevyhání,"  podotkla  měkce  matka,  „trápí  nás, 
vidíme-li,  jak  se  pro  tu  fabričku  hubíš." 

„Já  čekám  na  místo.  Jeden  frajvilik,  jemuž  jsem  u  pluku  posluhoval, 
mi  slíbil  protekci  svého  otce,  vysokého  úředníka  u  dráhy.  Zadal  jsem 
si  ihned  po  vystoupení  z  kasáren,  čekám,  abych  tím  řemeslem  mohl 
praštit." 

„Toho  snad  neučiníš!"  ulekl  se  otec.  „Řemeslo  je  dobrá  věc.  Co 
by  ze  mne  bylo,  kdybych  se  nebyl  naučil  krejčovině?  A  tak  se  na 
stará  kolena  přece  živobytí  vytlouká." 

„Tomu  nerozumíte,  tatínku,  jste  ze  staré  mody.  Co,  řemeslo!  Dnes 
platí  služba,  to  je  zlaté  dno.  Ráno  sotva  se  probudíte,  máte  svůj  jistý 
obnos  pod  polštářem.  A  uniforma  nade  vše.  Potom  se  chci  oženit, 
vzít  si  Albinu." 

„Ježíš  Maria,  on  se  zbláznil,"  křižovala  se  matka,  „on  by  si  tu 
fiflenu  vzal!" 

„Hned  ne,"  obrátil  se  Jiřík  k  matce,  „až  budu  mít  definitivu. 
A  s  fiflenou  přestaňte,  z  Albíny  bude  nějaká  žena,  nestarejte  se.  Ta 
má  v  malíku  víc  než  celá  Fanka  Zabránecká  v  kotrbě.  Pořád  mi  ji 
strkáte,  ale  Albina  je  chytrá,  a  já  hloupé  nemiluji." 

„Tak  k  dráze  půjdeš,"  pronesl  otec,  „a  myslíš,  že  ti  dají,  kdo  ví 
co!    Několik  grošů,  a  za  ty  budeš  věčným  otrokem." 

„To  otroctví  má  plnější  žlab  než  ta  svoboda,  a  potom  rozhoduje 
spokojenost,  a  té  se  mi  dostane  jen  s  Albinou.  Však  na  malé  službě 
nesestárnu,  a  počátek  je  všady  zlý.  Jsem  dorostlý,  a  nedám  si  před- 
pisovati!   Ani  v  tom,  co  mám  dělat,  ani  s  kým  mluvit!" 

„Dítě,  nemluv  tak  vzpůrně,"  vzlykala  matka.  „Srdce  mi  usedá, 
vidím-li,  že  kopeš  hrob  nejen  sobě,  ale  nám  všem  ..." 

„Nech  ho,"  rozhodl  starý  Buřil,  „on  je  dorostlý,  to  znamená,  že 
nám  přerostl  ...  A  ty,  jdi,  vezmi  si  tu  fabričku,  ale,  jak  tu  stojím  pod 
tím  božím  obrazem  — "  starý  Buřil  vztáhl  ruku  jako  k  přísaze,  „ne- 
máme syna,  nehlas  se  k  nám !  My  se  nikdy  k  tobě  hlásiti  nebudeme. " 

Ale  Albina  byla  příliš  lákavou  gazelou  pro  mladistvého  lovce,  a  Jiřík, 
ačkoliv  jej  hrozby  a  hněvy  rodičů  hnětly,  přilnul  k  ní  tím  více. 

Konečně  došla  odpověď  od  dráhy,  Jiřík  byl  přijat  za  provisorního 
brzdaře.  Měl  se  představiti  přednostovi  v  Polanci,  kde  po  lékařské 
prohlídce  bude  vřaděn  do  party.  Rodičové  se  s  ním  rozloučili  s  nadějí, 
že  neobětuje  jejich  lásku  za  přízeň  fabričky.  Ale  neuplynul  ani  rok  od 
té  doby,  a  po  městečku  se  roznášelo,  že  Albina,  fešná  a  divoká  přadlačka, 
vystoupila  z  fabriky  a  žije  nyní  s  mladým  Buřilem  v  Polanci.  Pokrytectví 
maloměsta  hryzlo  na  tomto  košťálu  a  z  nudy  rozdmychovalo  nešvár 
u  Buřilů. 

„Ještě  divoké  manželství,"  horlil  starý,  „taková  ostuda,  každý  o  tom 
mluví,  člověk  nemůže  ani  hlavy  vystrčit."  A  Buřilka  plakala.  Dopsali 
hned  Jiříkovi.  List  obsahoval  jen  domluvu  a  slzy.  Syn  list  pročetl 
a  tázal  se  své  družky: 

„Co  říkáš,  Píno?" 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  517 

^Jsi  dosud  maminčin  mazánek?  Víš,  že  já  takových  řečí  nedbám. 
Staří  na  mládí  zapomněli  a  teď  mají  jen  bručivou  náladu,"  odvětila. 
,Měla  jsem  tě  ráda  a  přišla  jsem,  co  chceš  více?  A  moje  matka  mi 
sama  dohazovala  starého  Leršmída,  abych  s  ním  měla,  že  bych  dostala 
peněz,  co  bych  chtěla,  ale  co  mi  po  matce  a  po  tom  dědkovi!  Já  jen 
k  tobě  .  .  ." 

Rozmluva  skončena  milostnou  scénou.  Albině  bylo  osmnáct,  Jiříkovi 
dvacetpět  let  Mládí  vidělo  před  sebou  toliko  otevřené  nebe,  cítilo 
vánek  jara,  a  co  jim  po  nějaké  zimě,  když  vášeň  žene  teploměr  do 
úžasné  výše,  kde  energie  vyvírá  v  sladkém  požitku.  A  když  v  tomto 
tropickém  a  vulkanickém  životě  se  ukázal  některý  mráček,  tu  ruka  ne- 
známého čaroděje  vypjala  na  nebi  duhu,  a  mrak  zhynul  v  modru, 
neboť,  kde  je  naděje,  je  život. 

Jiřík  stal  se  definitivním,  konal  řádně  službu  a  měl  dobrého  pří- 
mluvce. Později  přesazen  do  Prahy.  Psal  rodičům,  že  pojme  Albínu 
za  ženu,  ale  nedostalo  se  mu  odpovědi.  Ani  tenkráte,  když  je  zval 
na  svatbu,  a  tak  se  odbyl  sňatek  tiše.  Však  Albína  svoji  matku  také 
dvakráte  nezvala.  Jiřík  věděl,  že  nemá  více  rodičů,  ale  jako  mladý 
muž,  jenž  si  je  vědom  své  síly,  zíral  pouze  ku  předu,  a  neohlížel  se 
více  do  zadu.  A  tak  byl  jeho  život  v  tom  zákonném  manželství  utěšený. 
Ubytovali  se  na  Žižkově,  v  tom  výše  položeném  zákoutí  Velké  Prahy, 
které  má  již  téměř  svůj  ráz.  Není  to  ovšem  ráz  Hradčan  s  pyšnou, 
strnulou  gothikou,  s  plísní  nádhery  šlechtických  paláců,  v  nichž  kdys 
bujely  lichoty  nevolníků  a  intriky  velmožů,  místo,  kde  hýřil  král  cizák, 
co  mezí  tím  se  lid  rval  o  kousek  jeho  slávy  a  krvácel  pro  svobodu 
a  volnost  svědomí;  také  to  není  ráz  ponurého  zákoutí  na  Větrníku 
s  tím  tíživým  vzduchem,  ovívajícím  smutné  budovy,  jež  jako  maják 
chmurných  cest  přijímají  netečně  polibek  slunce,  a  kde  za  chladnými 
stěnami  se  ozývá:  Ejhle,  člověk  I  Leč  ta  těžká  atmosféra,  nenasytná, 
dychtivě  hltá  každý  výraz,  aby  se  echem  nedoneslo  tam,  kde  hřích 
přepychu,  marnivosti  a  zvířecího  egoismu,  pozvedající  oči  zbožně 
vzhůru,  nechce  býti  vyrušován,  neboť  se  šepce:  Jen  klid  buď  tam  i  nám! 
To  zákoutí,  v  němž  se  na  Žižkově  ubytovali,  nebylo  rajskou  Chavilou 
se  zlatonosným  Pisonem,  ani  kteroukoliv  biblickou  krajinou.  Koutek 
těch  včeliček,  rozletujícich  se  po  luzích  a  sbírajících  med  pro  majitele 
úlů!  Na  východ  i  na  sever,  tam  dole  trčí  do  výše  komíny  jako  pomníky 
nové  doby  živým  tvorům  v  lidské  poušti  a  pod  nimi  Thermopyly 
statečných  svalů  a  prsou.  Zde  jsou  sídla  lidí  se  všemi  znaky  práce. 
Zápach  potu  se  směšuje  s  výpary  velkoměsta.  Tu  zdravá  prst,  tam 
hniloba,  a  jako  na  okraji  palouku  raší  konvalinka  vedle  pryskyřníku, 
lilie  vedle  vlčího  máku.  Ve  všedních,  nevzhledných  budovách,  obydlených 
až  po  střechu,  bydlí  skutečná  starost  o  živobytí,  ať  s  květem  mozolů 
na  rukou  či  bez  něho,  také  falešná  radost  a  bolest,  již  shluk  ctností 
či  neřestí  činí  jaksi  vznešenou.  Malichernost  maloměsta  promítá  velko- 
městská nedbalost,  jako  tak  zvaný  dobrý  ton  zlozvyky  nonchalantního 
kavalíra.  Někdy  sem  zasahuje  demagog  Bída,  aby  si  urval  několik 
lístků  břečtanu  pro  slávověnec  na  svá  nestoudná  prsa,  a  tu  se  ozývá 
i  vytí  šakala  i  hyeny.  A  z  toho  všeho  hněte  si  život  svou  směs,  plnou 


Digitized  by 


Google 


518  K.  V.  Havránek: 

nesrovnalosti,  ne  hořkou,  ne  kyselou,  ne  sladkou.  Před  budovami  bývají 
často  tlupy  dětí,  jichž  líce  by  se  mohly  rdíti  bezstarostným  nachem. 

Ulice  se  oživují  nejvíce  v  těch  hodinách,  kdy  v  závodech,  továrnách, 
v  ústavech  nastává  odpočinek.  A  tu  oživne  vše,  ulice  jako  Příkopy 
a  Ferdinandka  o  promenádě,  ale  bez  té  elegance,  však  mnohdy  s  vášněmi 
téže  úrovně.  Prostá  halena  dělníka,  vracejícího  se  z  práce,  druží  se 
k  haleně  uniformní  toho  kterého  zřízence,  a  v  těsných  jizbách  nastává 
hovor  a  křik.  Jiřík  za  své  prázdně  býval  toliko  doma  a  nevyhledával 
žádných  společností.  Prohodil  slovo  s  bezprostředními  sousedy  na  chodbě, 
pohovořil  se  ženou  a  pobavil  se  s  malou  Žanynkou,  která  se  ocitla  na 
tom  božím  světě  o  nějaký  měsíc  dříve,  než  po  zákonu  mravokárců  býti 
mělo.  Ona  byla  miláčkem  a  mazánkem  tatínkovým.  Ačkoliv  měl  Jiřík 
jako  brzdař  skrovný  příjem,  přece  vycházeli  dobře.  Žena  uměla  hospo- 
dařiti a  slušně  sebe  i  dítě  šatit.  Buřil  neměl  dostí  slov  k  její  šetrnosti. 

„A  osvědčuje  se  stará  pravda,"  říkával  svým  soudruhům,  když 
se  shromáždili  v  zavazadelně  nebo  v  kasárnách  na  krátkou  besedu, 
„žena  je  vše  I  Můžeš  míti  tisíce,  a  kdo  ví  jaké  postavení,  nehospodářská 
žena  rozmete  všecko.  A  proto  si  vážím  Albiny,  to  je  hospodyně.  Chytrá 
a  vypočítavá.  Neošidí  ji  nikdo  na  světě.  Na  haléř  si  umí  vše  rozpočítat, 
a  při  tom  čistota  v  bytě,  nikde  ani  dloužku,  a  jak  si  chodí,  ne?  Musili 
jsme  kousek  nábytku  kupovati  za  kouskem,  neměli  jsme  ničeho,  a  teď, 
ať  se  někdo  podívá!  Člověk  žasne,  že  to  může  ta  ženská  uspořit,  ale 
ona  počítá,  to  a  to,  tak  a  tak,  a  již  vidíte  I  Teď  koupila  divan,  stál 
osmnáct  zlatých  — " 

„Což  vaše,"  podotkl  konduktér  Žabka,  ,»to  je  ženská,  a  věru,  že 
je  jich  málo  nejen  na  Žižkově,  i  v  Praze.  Jako  z  cukru.  A  umí  se 
šatit,  má  vkus." 

„Vkus  ve  všem,"  potvrzoval  Buřil,  jemuž  uznání  předností  ženy 
lichotilo. 

Jiřík  byl  po  celé  tři,  čtyři  roky  šťasten,  v  domácnosti  nemíval  ni 
nejmenší  mrzutosti,  žena  byla  nejen  dobrou  hospodyní,  ale,  jak  sám 
kolikráte  doznati  musil,  i  manželkou.  Co  bývalo  u  sousedů  za  vády, 
tenké  zdi  a  stropy  propouštěly  leckteré  drsné  slovo,  jež  by  jinak 
v  tomto  příbytku  štěstí  a  spokojeností  bylo  cizí.  V  poslední  době  se 
doma  připravoval  ku  zkoušce  kondukterské,  zmítán  nahnaným  strachem, 
jak  to  dopadne.  Soudruzi  mu  vyprávěli  o  přísnosti  zkušebních  komisařů, 
a  jaké  kdo  měl  obtíže,  jak  ten  a  ten  měl  padnouti,  ale  nedal  se. 

Bohudík,  zkoušku  měl  nyní  za  sebou,  zkušební  protokol  ležel 
v  aktech,  a  proto  se  mohl  těšiti,  že  k  jedné  rozetě  na  límci  blůzy  při- 
bude druhá.  Nebyl  rozmrzelým  na  zdlouhavý  postup,  byl  jedním  z  těch, 
kteří  se  u  dráhy  naučili  nefoukati  do  mouky,  aby  se  nepoprášili,  čekal. 
Pomalu  jej  přibírali  na  výpomoc  k  osobníkům,  a  tím  se  jeho  jízdné, 
či,  jak  se  po  starém  zvyku  říkalo,  „mílové",  o  něco  zvýšilo,  a  doma  žil 
tichým  blahem  skromných  lidiček  a  bavíval  se  zase  s  malou  Žanynkou, 
jíž  co  nevidět  nastane  obrat  a  konec  té  bezstarostnosti,  které  se  při- 
pisuje blaženství,  započne  škola  a  s  ní  nový  směr  útíému  rozoumku, 
nové  závěry  a  dojmy.    Škola!    Co  tu  bylo  látky  k  hovoru. 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  519 


II. 

Za  chladného  večera  vyšplhal  se  brzdař  Buřil  do  druhého  poschodí 
a,  úzkou  chodbou  prošed,  ocitl  se  u  dveří  svého  příbytku.  Světnice 
byla  zamčena,  ale  hned  mu  kdosi  otevřel. 

„Ah,  to  jsi  ty?  Maminka  není  doma?"  tázal  se  Žanynky,  odkládaje 
plášf,  lucernu  a  kabelku. 

„Tak  dlouho  jsem  zde  sama,"  zastesko  si  děcko. 

„Dlouho  .  .  .  Aj,  aj!  Však  mami  přijde  .  .  .  Pojď  na  klín,  tak! 
Mami  šla  nejspíše  pro  večeři!?" 

,A  to  s  tím  pánem?  Ten  je  divný,  táti!"  žvatlalo  dítě.  „Má  brejle 
a  tak  je  k  smíchu!    A  prstenů  co  má  .  .  ." 

„Co  to  mluvíš,  jaký  pán?"   tázal  se  otec. 

„Jaký?    No,  ten,  co  sem  chodívá,  když  nejsi  doma." 

„Ale  dítě  ...  Pán  ...  Co  by  zde  dělal?" 

„Je  jej,  táti,  ty  jsi!  Nic.  Přijde  sem  a  mluví  s  maminkou  a  směje 
se,  a  maminka  také  ..." 

„A  .  .  .  a  .  .  .  dávno  sem  již  chodívá?" 

„Ne  .  .  .  dávno,  ale  dřív  sem  chodíval  hodnější.  Ten  mi  nosíval 
bombo,  a  tenhle  nic.  Přijde,  a  maminka  mne  odvede  k  paní  Skrbkové 
naproti,  a  potom  jdou  snad  pryč.  Alespoň  mi  maminka  říkává,  že  jde 
do  města,  abych  byla  hodná,  a  já  si  tam  hraju." 

«Kde?« 

„U  paní  Skrbkové." 

„A  co  říká  paní  Skrbková  ..." 

„Nic,  co  by  říkala.    Maminka  jí  něco  řekne  — " 

„A  co,  co  — " 

„Co?"  Žanynka,  jako  když  přemýšlí,  a  potom  pronesla:  „Aby 
dala  na  mne  pozor." 

„A  paní  Skrbková?"  naléhal  Buřil  dychtivě. 

„Paní  Skrbková?    Řekne:    Nestaraj  sel" 

«A  ty?" 

„Já?    Hraju  si  .  .  ." 

„Tys  malá  žvatlalka,  nevíš,  co  mluvíš  .  .  .  Sečkej,  zeptám  se  paní 
Skrbkové,  kam  maminka  šla." 

„Tatí,  mám  již  hlad,  a  není  zde  kouska  chleba." 

„Přijdu  hned,  počkej  ..." 

S  divným  pocitem  vešel  k  sousedce.  Nechápal,  co  dítě  vlastně  již 
vyřklo,  chtěl  zvěděti  vše  od  Skrbkové.  Strach  sáhl  svojí  spárou  do  jeho 
nitra,  jež  vzpěčovalo  se  věřiti  a  vidělo  přece  jenom  ještě  omyl.  Co 
děcko  namluví  .  .  . 

Skrbková  byla  posluhovačkou  a  obstaravatelkou  všeho  možného, 
stará  žena,  jejíž  dcera  sloužila  ve  městě.  Měla  na  bytě  tři  dívky,  dvě 
švadleny  a  jednu  modistku,  a  protloukala  živobytí  ze  dne  na  den.  Byla 
doma,  když  Buřil  vkročil. 

„Nevíte  kam  šla  žena?"  ptal  se  jí. 

„A  což  není  paní  kondukterka  ještě  doma?" 


Digitized  by 


Google 


520  K.  V.  Havránek: 

^Ne,  proto  přicházím.    Dala  vám  sem  Žany?I" 

„Dala,  dala,  a  já  myslila  — " 

„Odešla  prý  s  nějakým  pánem  I" 

„Nevím,  já  se  o  nic  nestarám.  Jsem  zde  na  desátý  rok,  ale  jen 
proto,  že  se  nestarám  o  jiného  — " 

Skrbková  se  tvářila  tajemně,  jako  když  se  bojí  něco  říci. 

„Něco  mi  chcete,  ne?"  ptal  se  zvědavě. 

„No,  ale  nehoří  .  .  .  Ačkoliv  ..." 

„Nuže  I" 

„Paní  kondukterka  si  vypůjčila  na  ty  náušnice  patnáct  zlatých. 
Obstarala  jsem  to,  a  dnes  na  to  zapomněla,  a  ten  člověk  ...  V  za- 
stáváme by  tolik  nepůjčili,  to  víte  .  .  .  Měl  se  zaplatit  úrok.  Ona  platívá 
vždy  na  patnáctého,  když  jí  přinášíte  peníze  ..." 

„Já  .  .  .  patnáctého?  ..." 

„Ano,  říkává,  že  má  na  prvního  plat  malý  a  patnáctého  velký ..." 

„Ale  ...  Můj  Bože!" 

Buřilovi  se  mihlo  cosi  strašlivého  hlavou.  On  bral  službu  prvního, 
a  někdo  druhý,  tajemný,  jí  přinášíval  větší  plat  patnáctého  .  .  . 

„Až  žena  přijde  .  .  .  promluvíme  si  .  .  ." 

„Ne,  ne  I  Prosím  vás,  neříkejte  jí  to.  Ona  sama  .  .  .  Já  .  .  .  Jsem 
starostlivá,  to  víte,  a  ona  by  se  mrzela.  Já  jsem  myslila,  že  o  tom 
víte  a  tedy  ..." 

„O  čem?    O  čem?" 

„No  .  .  .  no  .  .  .  o  tom  dluhu  I    Ale  neříkejte  ..." 

„Nestarejte  se!" 

Obrátil  se  a  odešel  do  příbytku  svého. 

„Neseš,  táti?"  uvítalo  jej  děvčátko. 

„Co?"  ptal  se  roztržitě. 

„Večeři.    Mám  hlad  a  mami  nejde!" 

„Večeři,  ach  ano  ...  Mé  dítě  .  .  .  Bože  .  .  .  Což  jsem  pomaten? 
Ne,  ne,"  volal  v  duchu.  „Vše  se  vysvětlí,  kdo  ví,  co  to  je!  Náušnice, 
dluh,  velký  příjem  patnáctého  .  .  .  Zblázním  se  .  .  .  Ó,  ženo!  A  ona 
nejde!    A  dítě  zůstaví  té  cizí   ženě    zde  ...   Co  se  to  děje?" 

„Počkej,  rozsvítíme,  je  tma,"  pronesl  k  dceři,  „tak.  A  nyní  .  .  . 
Půjdu  mamince  naproti  .  .  .  Ona  přece  musí  přijíti,  a  .  .  .  koupím  .  .  . 
koupím  ti  uzenky,  chceš?" 

„Chci  .  .  .  Mám  hlad  ..." 

Vzal  čepici  a  jen  v  blůze  vyšel,  bez  pláště.  Na  prsou  cítil  ne- 
snesitelný tlak,  spíš  vrávoral,  než  šel  tou  prázdnou  ulicí,  která  se  oživí 
zase  před  závěrem  domů.  V  uších  mu  hučela  sta  telegrafních  drátů, 
do  nichž  se  opřel  orkán  divého  osudu.  Mozek  byl  v  zimničném  napjetí. 
Zastavil  se,  aby  se  vzpamatoval,  ale  z  polotmy  vynořoval  se  zjev  jeho 
milené  ženy,  byl  světlý  jako  zjev  bílého  cheruba,  a  již,  již  chtěla  duše 
jeho  vyřknouti  kletbu  všemu  podezřívání,  když  se  tu  před  jeho  zrakem 
cherub  měnil  v  hrůznou,  odpornou  hydru,  a  vítr  mu  hučel  do  uší: 
Klamala  tě,  ona  nebyla  nikdy  důvěry  hodnou!  Vítr  ustal.  Mřivé  ticho  . . . 
Nevěděl,  kde  stojí.  Všecko  se  mu  zdálo  býti  cizí,  i  ta  dlouhá  špinavá 
zeď,    plná  prachu,    kolem   níž   kráčíval   denně.    Ve   svítilně   se   chvělo 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  521 

světlo  jako  kuřátko  před  jestřábem,  zasklení  řehtalo  a  drkotalo  .  .  . 
Všecko  mu  ubíhalo  před  zrakem.  Zachycoval  klamy,  jež  zrak  na  okamžik 
pohltí,  ale  mozek  nestráví.  Slyšel  divoké  fandango  při  klepotu  kastanět, 
domníval  se,  že  sedí  v  budce  uhánějícího  vlaku,  a  do  vířivé  hudby 
nárazníků  zasahovala  kola  svým  občasným  skřípěním  .  .  .  Ubíral  se 
rychle  dále  a  šel  a  šel  ...  A  myšlenka  rodila  myšlenku,  byly  to  závody 
rychlíků  s  nadsmyslnou  rychlostí,  všecka  zem  se  kolem  otřásala,  ano 
i  on  sám  se  chvěl.    Bylo  chladno,  teď  se  otřásl  .  .  . 

V  těchto  trapných  myšlenkách,  schopných  zabíti  člověka  v  člověku, 
prošel  celý  Žižkov,  až  stanul  za  viaduktem  před  nádražím,  odkud  se 
ozýval  signál  odjíždějícího  vlaku.  Mozek  zabývající  se  dosud  jevy 
horečnými  chopil  se  tohoto  signálu,  jako  něčeho,  co  skutečně  jest,  co 
se  v  prostoru  nalézá  a  má  své  dimense,  určité,  neklamné.  A  tím  vcházely 
myšlenky  do  cest  života  všedního,  v  němž  není  snění  ani  blouznění, 
ale  čirá,  hmatavá  pravda.  Rozčilení  krok  za  krokem  ustupovalo,  jako 
růže  večera  ustupuje  fialce.  Buřil  odhadoval,  který  že  to  asi  vlak  odjíždí 
a  kam,  která  parta  má  dnes  službu,  a  tu  došlo  k  tomu,  že  se  tázal,  proč 
zde  vlastně  stojí? 

,Šel  jsem  pro  večeři  .  .  .  Dítě  nejedlo  I  Je  to  nesvědomité  od 
ženy,  odejíti  ..."     To  dítě,  jeho  milé  dítě  .  .  . 

Ubíral  se  zpět.  Spěchal,  leč  obchody  byly  zavřeny.  Přistoupil 
k  svítilně  a  vytáhl  služební  hodiny.  Půl  desáté!  Jak  to  možno?  Tak 
dlouho  prostál  u  nádraží  I  A  Žanynka  čeká!  Nezbývalo,  než  se  uchýliti 
do  výčepu.  Tam  koupil  salámka,  tuto  pražskou,  nyní  v  Čechách  sevše- 
obecnělou  specialitu,  a  kousek  chleba.  Sám  neměl  pomyšlení  na  jídlo.  Byl 
tím  jist,  že  bude  žena  doma  ...  A  nemohlo  jinak  býti  I  Připravoval  se, 
co  jí  řekne.  Měl  klíč  od  domu.  Vkročil,  přeletěl  schody  a  vstoupil  do 
příbytku.  Lampa  hořela  na  stole,  ve  světnici  panovalo  ticho,  a  za  stolem 
sedící  děvčátko  spalo.  Z  hladu  usnulo,  mihlo  se  mu  hlavou,  i  uložil 
dítě  pozorně  do  postele.  A  ženy  doma  nebylo.  Rozčilení  se  vzmáhalo 
opět.  Ulehl  neodstrojen  na  divan.  Stáhl  lampu.  V  tiché  tmě  tikaly 
černolesské  hodiny,  a  dítě  oddechovalo.  Buřil  se  nemohl  dočkati  jitra. 
Zavřel-li  oči,  viděl  prostovlasou  ženu,  kterou  vytáhli  z  vody,  anebo 
zohavenou  mrtvolu  pod  těžkými  kolesy  nákladního  osmikupláku.  A  vždy 
to  byla  jeho  žena!  Volila  raději  smrt  než  jeho  výčitky,  jeho  opovržení. 
Před  čtvrtou  hodinou  rozsvítil,  vyzul  vysoké  boty  a  přecházel.  V  tom 
spatřil  na  prádelníku  papír.  Instinktivně  po  něm  sáhl.  „Co  jest  to?" 
Přistoupil  k  lampě  .  .  .    „Tužkou  psáno  .  .  .   Písmo  její  ruky,  její  ..." 

Četl. 

„Představovala  jsem  si  život  jinak,  ale  bylo  mi  osmnáct  roků. 
Myslila  jsem,  že  budeš  chytrým,  abys  získal  dosti  peněz,  a  tys  přinášel 
skoro  almužnu,  a  já  musila  peníze  mít.  Z  čeho  by  se  byl  koupil  ná- 
bytek, šat,  a  jíst  se  chce  také.  A  potom  je  zde  jiný  život.  A  teprve 
zde  jsem  se  přesvědčila,  že  jsem  hezká,  a  to  že  je  moc.  Dnes  mám 
rozum,  nejsem  venkovská  slíva.  Co  s  těmi  tvými  pár  groši?  Zařekla  jsem 
se  nemít  více  žádného  fakana,  člověku  krásy  nepřidá.  Nepátrej  po  mně, 
bylo  by  to  marné,  já  se  k  tobě  nevrátím,  a  žábu  si  nech  na  památku, 
že  jsem  byla  tak  hloupá  a  měla  ji  s  tebou  I    Jsem  z  Prahy  pryč!" 

35 


Digitized  by 


Google 


522  K.  V.  Havránek: 

Ani  slova  více,  s  tím  odešla. 

Buřil  uslyšel  rachocení  hromu  v  prsou  a  prudké  údery  v  mozku. 
Teď  věděl  vše,  vše . . .  Klesl  na  stolici.  Opřel  si  hlavu  do  dlaní.  Dech 
se  mu  úžil,  ale  ni  jediné  slzy  nepocítily  jeho  řasy,  oči  měl  široce 
otevřené  a  jako  strnulé.  Okamžik,  dva  .  .  .  Přicházela  zuřivost.  Byl  by 
zničil  vše,  celý  svět,  celé  okolí,  vše,  nebe  i  zem.  Ale  zuřivost  ne- 
potrvala  také  dlouho,  až  přichvátala  lhostejnost,  ne  olympická  klidnost 
nebo  resignování,  ale  tupá  lhostejnost  s  otázkou,  proč  dále  žíti?  Moře 
pohltilo  vše,  af  má  i  mne. 

« A  to  mi  napíše  takové  s  Bohem!  A  já  ji  měl  tak  rád,  že  jsem 
jí  obětoval  rodiče!    Bídná  žena  .  .  .    Zhynu,  zhynu  .  .  .* 

„A  to  jsi,  tatí,  vzhůru?"  probudilo  se  děcko.     „Či  spíš?" 

„Ne,  ne,  bdím,  dítě!"  zvolal  a  pospíšil  k  děvčátku,  jež  sedělo 
na  posteli.    Jal  se  dítě  libatí. 

„A  maminka  není  doma?"  tázala  se  Žanynka. 

„Ne  ...  ne,  není  ...  ale  .  .  ." 

Musil  přemáhati  pohnutí. 

„A  to  nepřijde?  Odjela?  A  daleko?  Až  za  Olšany  a  za  Prahu? 
Kýváš?    Jejejl    A  kdo  bude  teď  mojí  maminkou?" 

A  hle,  touto  naivní  otázkou  jako  když  nový  paprsek  Slehne  do 
zuboženého  jeho  nitra.  Mám  pro  koho  žití,  jsem  zrazen,  ale  nikoliv 
opuštěn,  volala  silná  jeho  povaha  a  houževnatě  se  chápala  této  naděje. 
Jako  zázrakem  rozptýlily  se  mraky,  hrozící  udusití  zdravý  mozek. 

„Já  ti  budu  maminkou,"  volal  a  líbal  děvče. 

„Ale  ty  jsi  tatí,  vžáyí  nemáš  sukně,  to  by  spíš  paní  Skrbková 
mohla  býti  maminkou!" 

„A  měla  bys  ji  ráda?" 

„No,  měla,  ona  je  hodná  a  říká,  že  jsem  jako  obrázek!" 

„A  poslouchala  bys  ji?" 

„Proč  ne!  Ona  není  zlá,  a  neumí  se  ani  hněvati.  A  říká,  že  je 
chudá  ..." 

„Nemáš  hladu,  dítě?" 

„Ne,  táti!    A  ona  mi  střihá  obrázky!" 

„Já  ti  uvařím  kávu,  chceš,  Žanynko?" 

„A  sám  bys  vařil?    Tak  vař,  táti,  já  se  budu  dívat!" 

Děvčátko  se  zálibou  pohlíželo  na  otce,  a  steré  myšlenky  jako 
v  klubíčku  motaly  se  v  malé  hlavince.  Blaženě  se  usmívalo,  zavíralo 
očka,  až  usnulo.  Tiše  stál  nad  ním  otec.  Příšerná  tragedie,  která  se 
měla  odehráti,  bleskem  naděje  změněna  v  činohru,  a  kdo  ví,  ne-li  se 
šťastným  zakončením.  Děs  minula  neustupoval,  ale  byl  životní,  úžasně 
napnutou  energií  zatiačen. 

Buřil  uvažoval,  co  počne,  aby  mu  tato  naděje  zůstala.  Vše  si 
promyslil  a  uvážil.  Věděl,  že  neujde  posměchu,  zůstane-li  v  domě,  ale 
nechtěl  ničeho  měniti,  aby  děvčeti  nepřipravil  nové,  neznámé  poměry. 
Ráno  zůstavil  Žanynku  péči  Skrbkové  a  odebral  se  na  nádraží  požádati 
přednostu  za  dovolenou. 

„Stěhujete  se?    Či  stůně  vám  žena?"  ptal  se  přednosta. 

„Ne,"  odvětil  tiše  a  stydlivě  žadatel,  „ale  utekla  mi  .  .  ." 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  523 

„Jak  ...  a  vy  ji  stíháte?" 

„Nikoliv.  Bylo  by  to  marné,  zůstavila  mi  tento  list,  račte  čísti . . . 
Mám  dítě  a  chci  se  o  ně  postarati,  najati  hospodyni  ..." 

Přednosta  pročetl  list,  zavrtěl  hlavou. 

„A  nemáte  nikoho,  komu  byste  dítě  svěřil?    Nemáte  rodičů?" 

„Mám,  ale  rodičové  na  mne  zanevřeli,  že  jsem  ji  pojal  za  ženu,  tu . . ." 

„Ji  nemusíte  litovati,  to  nebyla  žena  I  Ale  dítě  svěřiti  cizí  osobě, 
vy  jste  po  celé  dny  pryč  .  .  .    Proste  rodiče,  raději  ..." 

.Nemohu  ..." 

„Tak  na  čtyřiadvacet  hodin,  déle  ne!  Zítra  čtvrtá  parta  s  Rejskem 
k  stodvacítcel" 

„Děkuji,  pane  přednosto  ..." 

Za  okamžik  věděla  stanice,  že  Buřilovi  utekla  žena,  a  událost  se 
přetřásala   ve  skladištích,   v  zavazadelně,   v  kasárnách  i  v  úřadovnách. 

Buřil  se  při  návratu  setkal  v  domě  se  zvědavými  zraky  sousedů, 
a  nebylo  nikoho,  jenž  by  nebyl  věděl,  co  se  přihodilo  v  malém  bytě 
v  druhém  poschodí  s  vyhlídkou  do  dvora.  I  děti  si  o  tom  vyprávěly, 
ale  s  děckou  filosofií.  Kondukterka  utekla  muži,  šlo  od  úst  k  ústům, 
a  tato  věta  s  příslušným  zabarvením  se  rozvinovala  u  pekaře,  mlékařky, 
u  krupaře,  hokynáře,  u  kupce  i  uhlíře.  Velkoměstský  žaludek  má  ostřejší 
šťávy  než  maloměstský,  proto  spotřebuje  více  koření,  více  dráždidel, 
ale  za  to  snadno  tráví,  a  zítra  nebude  třeba  o  kondukterce  ani  slechu. 

„Táti,  že  prý  jsem  sirotek.  Když  jsem  byla  u  paní  Skrbkové, 
přišly  tam  Matějovská,  Uhelcová  a  paní  Bartoňovská  z  prvního  poschodí, 
litovaly  mne,  že  mi  utekla  nehodná  maminka,  a  hladily  mne ...  A  co 
je  to  sirotek?" 

„Nic,  dítě,  nic,"  odvětil  otec.  „To  proto,  že  maminka  odešla!" 

„Ale  je  ošklivá,  viď,  táti!" 

„Nesmíš  tak  říkati  ..." 

„Proč  ne.  Paní  Bartoňovská  to  také  řekla,  a  my  budeme  mít  paní 
Skrbkovou,  že  ano?" 

Políbil  dítě  a  vyjednával  s  touto  ženou.  Vytrval  po  celý  den  doma 
a  zabýval  se  svojí  dceruškou. 

„Nemám  než  tebe,  dítě,"  pravil  si  v  duchu,  „rodiče  jsem  ztratil, 
ženu  ...  ale  tebe  nesmím  ztratiti  ...  Ty  mi  nahradíš  všecko  ..." 

Staří  rodičové  Jiříkovi  měli  pravdu,  byla  to  houževnatá  povaha, 
a  silná  .  .  . 

III. 

Žany  bylo  šestnáct  roků.  Bývala-li  jako  děcko  obrázkem,  byla 
nyní  půvabným  obrazem.  Štíhlá,  souměrná,  s  takovým  roztomilým 
obličejem,  jaké  malovával  český  Seifert  za  prvých  let  svého  pobytu 
v  Mnichově,  ale  se  zářným  zrakem  jižního  typu.  Chodívala  dříve  do 
šití,  dnes  k  modistce.  Buřil  byl  jí  otcem  laskavým,  ale  spolu  přísným, 
až  úzkostlivě  přísným.    Těšilo  jej  však,   že  si  hospodyně  dívky  hledí. 

„Takhle  nemůžete  vyjít,  Žanynko,  přičešte  si  vlas  do  zadu ...  A  zde 
máte  povolený  steh  na  karnýru  .  .  .  Přišijte  si  to!"  říkávala  Skrbková. 

35* 


Digitized  by 


Google 


524  K.  V.  Havránek: 

A  Žanynka  měla  Skrbkovou  ráda,  a  pro  tyto  vlastnosti  své  hospo- 
dyně přehlížel  Buřil  její  drsnou  nevlídnost,  s  jakou  se  často  u  ní  setkával 
sám,  když  to  či  ono  nedopatření  v  domácnosti  vytýkal. 

Jednou  potkal  náhodou  známého  soudruha  cizí  dráhy,  Vokrouhlíka. 
Staří  známí  se  zastavili,  potřásli  si  ruce,  pohovořili  spolu  o  poměrech 
drah  a  kráčeli  vedle  sebe. 

„Taková  náhoda  I  Jak  dlouho  jsme  se  neviděli,"  pronesl  Vokrouhlík. 
„Tedy  štreku  máte?    A  já  lokální,  však  jest  to  jeden  čerti* 

„Jenom,  že  se  při  lokálním  člověk  může  vyspat  doma,  a  nemusí 
se  válet  po  těch  tvrdých  slamnících  v  kasárnách,"  podotkl  Buřil. 

„To  ano,  v  tom  je  výhoda,  má-li  člověk  rodinu,"  potvrdil  Vokrouhlík. 
„Je  to  cikánský  život  u  té  jízdy,  a  člověk  při  všem  neví,  komu  vyhovět, 
těm  instrukcím  anebo  obecenstvu,  nebo,  kdyby  se  měl  každý  ten  paragraf 
zachovávat,  neobstáli  bychom  na  místě  ...  A  podívejte  se  tam  na  ten 
červený  klobouček  na  protější  straně  . . .  Ale  kam  se  díváte,  již  je  pryč! 
Škoda,  že  jste  té  žáby  neviděl." 

„Proč  škoda?"  tázal  se  BuHl. 

„Inu,  takové  učiněné  žižle,  co  tomu  může  být,  patnáct,  více  ne! 
Ale  vypálená!  Samá  stužka  a  lesklá  titěra,  talmi.  Vozívám  ji  s  tím 
Ořechovským,  neznáte  ho?" 

«Ne!" 

„Býval  zlatníkem  nebo  čím,  starý  darebák  prostě,  ale  boháč.  Má 
v  Josefově  asi  dva  domy  a  jeden  na  Vinohradech.  Vdovec,  má  provdané 
dcery  a  dorostlé  syny.  Jeden  prý  je  dokonce  nějakým  doktorem.  Ten 
si  ji  vozí  na  letní  byt  a  vždy  ve  zvláštním  kupé.  A  to  mi  ničema 
vtiskne  do  ruky  nějaký  desetník,  člověk  by  mu  to  raději  hodil  pod 
nohy,    ale  má  roční  lístek,  a  potom   mám  doma  devět  krků!    A  vy?" 

„Jedinou  dceru." 

„A  žena?    Zdráva?" 

„Umřela." 

„A  proč  se  neženíte?  Či  máte  dorostlou  dceru?  Věřte,  není  nad 
pořádek,  máme-li  někoho  doma,  jenž  se  o  nás  stará!  Nechodíváte  do 
hospody?" 

„Ne!  Člověk  má  toho  ze  služby  dosti,  ještě  aby  šel  se  mučit 
do  hospody." 

„Ba,  máte  pravdu.    Kam  vy?    Já  jdu  na  levo  .  .  ." 

„A  já  nahoru!    S  Bohem,  na  shledanou!" 

„Na  shledanou!" 

Sotva  že  přišel  Buřil  domů,  pohřešil  dceru. 

„Říkal  jsem,"  domlouval  Skrbkové,  „abyste  ji  nikam,  zvlášť  na 
večer  nepouštěla!" 

„Však  ji  nikdo  neukradne,  šla  si  jen  pro  stuhu,"  odvětila  nevrle 
Skrbková. 

Mezitím,  co  zasedal  Buřil  za  stůl,  vrátila  se  Žanynka.  Jako  diblík 
vletěla  do  světnice. 

„I  božínku,  tys  již  doma?"   užasla,  když  spatřila  otce. 

„Já  ano,  ale  dcera  nebyla  doma.  Co  je  to?  Vícekráte  ať  mne 
nezlobíš.    Na  stuhy  je  za  dne  dosti  času!"  pronesl  otec. 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  525 

„Vždyť  je  teprve  večer/  nadhodila  Skrbková. 

„Ponechte  si  poznámky  a  dejte  večeři." 

Ale  jeho  obličej  se  rychle  vyjasnil,  když  spatřil,  jak  čile  se  dcera 
chopila  mísy  bramborů,  aby  ji  postavila  na  stůl.  Z  pochoutky,  často  na 
tabuli  se  objevující  vystupovala  vonná  pára.  Žanynka  postavila  vedle 
mísy  slánku  a  položila  na  stůl  kousek  chleba  a  usedla  se  zářícím, 
radostným  obličejem,  z  jehož  zraků  plálo  dovádivé  a,  jak  se  zdálo, 
blažené  mládí. 

IV. 

Od  té  doby,  kdy  se  Buřil  střetl  s  Vokrouhlíkem,  uplynul  rok,  ne-li 
více.  Konduktér  Buřil  měl  tři  rozety  a  mohl  doufati,  že  časem  vymění 
jasně  modrou  blůzu  za  temnomodrý  kabát  se  stříbrnými  epoletami. 
V  červenci  to  bylo,  kdy  v  lokální  partě  onemocněl  konduktér  Hamtil, 
a  Buřil  vyhlédnut  za  jeho  náměstka.  Místo  doprovázky  osobní  dva- 
ačtyřicítky  dostal  lokální  šestašedesátku,  která  vyjížděla  o  dvě  hodiny 
později  než  osobník.  Vlak  stál  připraven,  a  Buřil  vykazoval  cestujícím 
místa.  Lokálního  vlaku  používali  většinou  Pražané,  bydlící  na  venkově, 
a  zřídka  kdy  jiní  cestující.  Byl  nával  v  posledním  okamžiku,  když 
zvolal  elegantní  pán,  stojící  před  závojem  zastřenou  dámou,  tísnící  se 
v  davu:   „Druhou  třídu  I    Chci  býti  samoten,  pane  konduktére  I" 

„Račte  odpustit,  nebude-li  návalu,  s  radostí,"  odvětil  Buřil,  „jsem 
nováčkem  při  vlaku,  a  neznám  dosud  jeho  frekvence  ..." 

Vykázav  žadateli  druhou  třídu,  spěchal  uspokojiti  obecenstvo,  žá- 
dající třídu  třetí.  Třetí  třída  bývá  vždy  a  zvláště  v  červenci  četně 
obsazena,  kdežto  druhá  třída  řidčeji  se  obsazuje. 

Za  starším  elegánem  vklouzla  do  kupé  ona  zastřená  dáma,  které  si 
konduktér  nemohl  ani  povšimnouti.  Cestující  zavřel  okno  i  dveře  v  kupé. 

Mezitím,  co  Buřil  umísťoval  cestující,  hovořil  starý  elegán  se  za- 
střenou dámou. 

„Nevěděla  jsi,  že  tatík  provází  tento  vlak?" 

„Kde  bych  věděla,  až  dosud  měl  osobník.    Strachy  trnul" 

„Může  z  toho  vzejíti  skandál.  A  vrátit  se  by  bylo  nápadným.  Vidíš, 
byt  nechceš,  a  s  tou  Skrbkovou  mne  to  již  mrzí.  Baba  vykořisťuje 
tebe  i  mne!     Přikrč  se   do  kouta,   přijde   před  odjezdem   dekupovat!" 

„Skrbková  má  chytré  nápady.  Co  bych  si  počala,  nemít  ty  nové  šaty?" 

„Pst .  .  ." 

Okno  brklo,  objevila  se  hlava  Buřilova,  cvakl  klíč,  dveře  se  otevřely. 

„Prosím  lístky,"  salutoval  konduktér. 

„Roční,"  odvětil  nedbale  elegán  a  ukazoval  legitimaci.  „Zde  lístek 
mé  dámy  I" 

„Děkuji  I" 

Buřil  neměl  času  k  rozhlížení. 

„Máme  to  za  sebou!    Bylo  ti  úzko?"  tázal  se  pán. 

„No,  to  by  byla  Sodoma!  On  myslí,  že  prosedím  celý  den 
u  modistky.    Budu  snad  jeptiškou,  ne?" 

„Máš  pravdu,  užívej!" 


Digitized  by 


Google 


526  K.  V.  Havránek: 

„Mlčte,  vy  jste  ten  pravý.  Užívej  I  Máte  mne,  a  co  z  toho  mám?" 

„Když  se  dělíš  se  Skrbkovoul  Nabízel  jsem  ti  padesátku  měsíčně 
a  všecko  pohodlí  i  živobytí.  Proč  jsi  nechtěla?  Měla  bys  hned  peníze!" 

„Však  je  musím  mít,  abych  si  mohla  muže  koupit.  Bohaté  to  jinak 
nedělají.  Ale  konduktéra  bych  si  nevzala  ani  za  svět!  Ustavičně  je 
doma  hostem,  a  co  potom  žena!    Ta  je  jako  drátenice  opuštěná." 

„Závoj  uvolni,  již  vyjíždíme.    On  sem  více  nepřijde." 

„Bojím  se,  kdyby  — " 

„Jezdívám  často,  můžeš  se  bezpečit." 

„No  tak  .  .  ." 

„(^ekni  mi,  kdo  tě  naučil  tomu  rozumování?" 

„Jakému?  O  tom,  že  to  je  jedno,  jak  se  děvče  prodá,  jen  když 
z  toho  něco  má?  Kdo  jiný,  než  vy  sám!  Ale  je  to  pravda.  Byla  bych 
hloupá,  abych  neprodávala,  jenom  že  jsem  se  vám  prodala  lacino,  dala 
se  přemluvit." 

„I  mlč,  lacino,  jiný  na  mém  místě  by  dosáhl  vše  u  tebe  a  — 
mnohem  levněji." 

„Hm,  ale   musil  by  jinak  vypadat.    Já  jsem  mladá  a  hezká  ..." 

Pan  Max  Ořechovský  seděl  vedle  Žany  Buřilové.  Vlak  drkotal 
ze  stanice  .  .  .  Pan  Ořechovský  změnil  letošním  rokem  své  letní  sídlo 
a  zvolil  vzdálenější.  Vlak  jel  zvolna.  V  hovoru  zabráni  přeslechli  otevření 
dveří,  až  spatřili  konduktéra  v  kupé.  Ořechovský  vyskočil  a  obratně  se 
postavil  před  dívku. 

„Přejete  si?"  tázal  se. 

„Odpustíte  mému  opomenutí . .  .  Ráčíte  vystoupiti  ve  stanici  nebo 
v  zastávce?"  ptal  se  Buřil. 

„Ve  stanici." 

„A  tato  dáma,"  obrátil  se  Buřil  k  dívce,  jejíž  třesoucí  se  ruka 
snažila  se  marně  přehoditi  závoj.  Konduktér  se  mechanicky  nahnul  a  po- 
hlédl na  dívku  a  —  vykřikl.  Ne,  ne,  to  nebyl  výkřik  člověka,  to  byl 
skřek  a  bolestné  zavyti  štvané  zvěře,  vidoucí  svoji  zkázu.  Chtěl  zvolati 
„Žanko",  ale  hrdlo  se  křečovitě  stáhlo,  krev  v  žilách  se  proměnila  ve 
žhavé  olovo,  obličej  sesínal,  zornice  oka  se  rozšířila,  rty  zmodraly, 
a  v  mozku  pocítil  takovou  bolest,  jako  kdyby  někdo  byl  mu  tam  vrazil 
rozpálený,  břitký  nůž.  Nevypočítatelným  mžikem  byl  ochromen,  nepo- 
doben člověku,  ale  mrtvole.  A  srdce  uvnitř  přece  bušilo,  a  jak  bušilo!  Tam 
rozlévala  se  lítostná  bolest  nad  jistou  ztrátou.  Čeho?  Toho  srdce  ne- 
vyslovilo, nemohlo  vysloviti.  Leč  vteřinou  se  vše  změnilo,  ztuhlost  orga- 
nismu přešla  v  ďábelský  vztek,  který  vyžehl  ohnivým  Pyriflegethonem, 
že  člověk  ustupoval  v  člověku. 

Buřil,  odstrčiv  Ořechovského,  chtěl  se  vrhnouti  na  dceru,  a  běs 
řval  v  něm  jedno  a  totéž:   „Pod  kolo,  pod  kolo!" 

Ale  Ořechovský  mu  chtěl  zabrániti,  aby  se  k  dceři  nedostal,  a  proto 
se  vrhl  Buřil  na  tohoto.  Nastal  zápas.  Ořechovský  stlačil  pomocný  signál. 

Toto  vše  netrvalo  dvě,  tři  minuty,  vždyť  vlak  přejel  teprve  závěrnou 
výhybku.  Vzduchem  se  rozlehlo  písknutí  výstražného  signálu,  strojvůdce 
sáhl  k  regulátoru,  brzdy  skřípěly,  pára  dosupěla,  a  píste  učinily  poslední 
pohyb.  Vlak  stál.  Ustrašení  cestující  vyhledali  oknem.  Z  jednoho  vagónu 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  527 

druhé  třídy  znělo  volání  o  pomoc.  Přichvátali  průvodčí  vlaku,  vnikli 
do  vozu,  a  cestující  tam  se  nalézající  byli  zachráněni  z  rukou  zřízence, 
jenž  byl  zachvácen  náhlým  šílenstvím.  Tak  se  vyprávělo  zvědavcům. 
Dostavili  se  staniční  zřízenci,  kteří  Buřila  obstoupili,  a  vlak  po  vzrušující 
scéně  a  po  nahrazení  nutného  zřízence  jel  dále. 

Konduktér  Buřil  nezuřil,  byl  tichý.  Mechanicky  kráčel  ve  středu 
zřízenců  do  stanice.  Ale  uvnitř  neměl  klidu.  Na  mozek  útočily  Erinnye, 
a  co  kdysi  tam  bylo  uloženo,  to  vypuzovaly  ven,  a  tisíce  dojmů  z  ne- 
šťastných i  šťastných  dob  si  klestilo  dráhu,  že  nepostačilo  jim  srdce 
svoji  bránu  otvírati.  Bylo  již  znavené  a  krvácelo,  ale  mozek  byl  po- 
doben sopce.  Povolaný  lékař  kázal  Buřila  dopraviti  do  ústavu  choro- 
myslných  .  .  . 

„To  bude  skandál,"  zlobil  se  Ořechovský  v  kupé  uhánějícího  vlaku, 
a  Žanynka  vztekem  slzela.  „Věc  přijde  do  novin,  chlap  bude  postaven 
před  soud  a  odsouzen,  ale  má  čest,  má  čest!" 

Avšak  „věc"  nepřišla  před  soud,  ani  do  novin.  Pan  Ořechovský 
se  svěřil  lékaři,  jenž  uměl  hojiti  báječně  hladce  podobné  čestné  jizvy, 
a  doktor  se  přičinil,  že  jeho  čest  mu  zůstala.  Nebylo  žalobce,  nebylo 
soudce,  a  proč  by  se  dráha  exponovala?  Buřil  byl  z  blázince  propuštěn, 
ale  u  dráhy  s  ním  zavedli  disciplinární  vyšetřování.  Někdo  mu  poradil, 
aby  podal  žádost  za  propuštění.  Nezdráhal  se.  Podepsal  protokol,  shrábl 
peníze,  jež  mu  vyplatili,  a  šel.  Kam?  Kamkoliv,  jen  ne  domů.  To 
věděl,  že  domova  více  nemá,  a  byl  by  mohl  zvolati  s  Byronem : 

„Můj  domov  pust,  krb  osaměl  v  mém  domě,  teď  v  jeho  zdech 
smí  bejlí  růst,  pes  u  bran  vyje  pro  mne  ..."  To,  v  co  věřil,  ukázalo 
se  býti  hnusným  podvodem  a  jediný  břeh,  který  mu  zůstal,  servala 
boháčova  choutka.  Co  teď?  A  co!  Jaký  život  bez  naděje?  Potloukal 
se  v  Praze,  vyhýbaje  se  Žižkovu.  Přišel-li  do  hostince,  plaše  se  ohlížel, 
a  jakýsi  strach  před  něčím  neznámým  jej  pudil  s  místa  na  místo.  Časem 
mu  hučívalo  v  uších,  a  tu  zaslechl,  že  to  není  hukot,  ale  slova  rodičů. 
V  takových  okamžicích  jeho  nitro  měklo,  a  v  očích  objevovaly  se  slzy. 
Lidé  se  ohlíželi  po  člověku,  jenž  se  náhle  stal  měkkým,  a  šeptali  si: 
„Ten  přebral,  až  slzí!"  A  v  řídkých  .okamžicích  duševní  rovnováhy  se 
v  něm  počínal  vzmáhati  vztek.  Proklínal  vše,  co  mu  osud  dal,  proklínal 
nebe  i  zem  i  sebe.  Až  se  dostavily  zase  černé,  děsivé  stíny,  tu  rodičů, 
ženy  i  jediného  dítěte  1  A  tu  volala  jeho  duše  o  smilování.  Raněn 
v  nejchoulostivějším  místě  v  srdci  shořením  naděje  v  dítě,  cítil  bolest, 
a  přece  musil  tuto  ránu  sám  dále  jitřiti.  Ne  on  to  činil,  ale  ta  v  něm 
dohořívající  energie,  která  dovede  člověčské  já  vypnouti  k  nebeské 
duze.  Ale  následkem  ustavičného  jitření  počínal  zvykati  mukám,  jeho 
cit  se  otupoval,  až  stal  se  poznenáhla  takřka  immunním.  On  si  zoufal, 
ale  energie  mu  vypovídala  službu,  a  proto  snažil  se  oživiti  bývalé  síly, 
tu  vzteklým  počínáním,  tu  měkkostí,  ale  to  vše  se  dostavovalo  bez  jeho 
vůle.  Ačkoliv  to  paradoxní,  lze  přece  říci,  že  neměl  více  žádné  vůle 
vlastní.  Počínal  jako  stařec  vzpomínati  na  věci  dávno  minulé  s  obdivu- 
hodnou přesností,  ale  hned  vše  zapomínal  a  hrabal  se  v  bolestné  mi- 
nulosti  nedávné.   V  jeho   hlavě   se  zahosťoval   chaos,  neurčitost  a  jen 


Digitized  by 


Google 


528  K.  V.  Havránek: 

strach,  děs,  ten  zůstával  v  něm.  Kdo  by  se  směl  tohoto  člověka  ujati, 
podati  mu  ruky?  Který  člověk  by  to  mohl  býti?  Rozpoznával  mnohé. 

„Lidé  se  domnívají,  že  blázním?  Oh  ne,  vidím,  slyším  vše,  ale  co 
mi  to  plátno?  Proč  je  člověk  nešťasten?" 

A  časem  zase  slyšel  zřetelný  hlas:  Táti,  táti  I  A  tu  klesal  pod 
echem  doznívajícím  z  neviditelných  břehů  minula.  A  potloukal  se  s  místa 
na  místo.  A  přitom,  ačkoliv  jasné  představy  o  tom  neměl,  se  mu  zdálo, 
že  chladná  tekutina,  kterou  pil,   hasí  požár  v  nitru.    Pil  tedy  více  .  .  . 

A  najednou,  jako  když  zmizí.  Skončil  trapný  život?  Či  zapadl 
v  cizí  kraje?  Nebyl  nikde  k  spatření. 

A  Žanynka,  která  s  počátku  se  na  tatíka  zlobila,  že  je  ze  staré 
mody  a  připravil  ji  o  ctitele,  si  pozvolna  navykla  samostatnosti.  S  po- 
mocí pani  Skrbkové  prodala,  co  se  prodati  dalo.  A  pro  Buřila  neplakala 
ani  jedna,  ani  druhá,  naopak. 

„Říkám,  takový  nerozumný  tatík  nezaslouží,  aby  měl  tak  hezké 
dcery,  jako  je  Žany,"  pravila  komusi  paní  Skrbkoyá.  „A  teď  kdo  ví,  kde 
mu  je  konec  I     Co  má  holka  dělat,  chudáček!" 

A  chudáčkovi  byla  asi  praktickou  rádkyní.  Možno,  že  se  Žanynky 
přece  jen  zase  ujal  ctihodný  pan  Ořechovský,  aby  jí  věnoval  několik 
okamžiků  svého  vzácného  života.  Náležel  k  té  lepší  společnosti,  která 
žije  pro  sladké  vzpomínky.  A  Žany  může  později  třeba  vystupovati 
v  Čelnějších  městech  Německa  a  pohybovati  se  ve  fashionable  kruhu, 
než  bude  pudr  a  krém  bez  účinku,  a  potom  se  vrátí  do  české  vlasti, 
aby  prošla  stupnicí  od  lehkého  empiru  až  ku  dnu,  anebo  se  provdá 
a  stane  se  matkou,  ale  které  neštěstí  jest  větší  —  ví  Bůh. 

A  po  několik  roků  nebylo  o  Buřilovi  ani  slechu.  Potuloval  se 
z  kraje  do  kraje.  Peníze,  jež  od  dráhy  obdržel,  dávno  utratil,  a,  jak 
nyní  žil,  žije  člověk,  jenž  si  není  vědom  toho,  co  činí.  Štván  vnitřním 
strachem  před  čímsi  neznámým,  vyhledával  nejraději  samoty.  Až  na 
své  potulce  vrátil  se  do  Prahy.  Ale  na  něm  se  plně  osvědčila  síla 
změny.  Kdo  zřel  by  v  zracích  dávné  jiskry  lesk?  ...  Ta  klenba  toho 
nebe,  jež  druhdy  budoval,  se  sřítila,  ach,  proč  nepochovala  jej  pod 
svými  ssutinami?  Jen  když  se  opájel,  pociťoval  k  lidem  družnost,  leč 
ne  přátelství  nebo  lásku.  Rád  viděl,  když  se  mezi  sebou  rvali,  třeba  do 
krve,  jako  psi  o  kost.  To  bylo  jedinou  jeho  rozkoší.  Tak  jako  v  mozku 
panovala  vzpoura,  přál  vzpouře  před  zrakem.  A  bezděčně  mu  přišla 
tato  záliba  jsoucí  vlastně  v  odporu  s  vnitřním  strachem.  Leč  ten  v  opo- 
jení mysli  ustupoval.  A  sám  často  zasahoval  do  středu  sváru,  vzdýmal 
jeho  vlny.  Tak  se  objevil  v  novinách  se  svým  jménem. 

V  rubrice  ,Ze  soudní  síně". 

V  jedné  kořalně  v  páté  čtvrti  vznikla  rvačka,  vše  rozbito,  strážník 
zraněn,  a  teprve  policejní  posile  se  zdařilo  výtržníky  zatknouti.  Jiřík 
Buřil  byl  všeho  příčinou. 

„Proč  jste  vybízel  opilce,  aby  se  vrhli  na  stráž?"  tázal  se  před- 
seda soudu  obviněného. 

Buřil  však  lhostejně  mávl  rukou,  a  neodpověděl. 

A  žaloba  byla  důmyslně  sestavena.  Veřejný  žalobce  vysbíral  ztra- 
cené  klásky  na  strništi   mládí  obviněného   a   vylíčil   celý   jeho   život. 


Digitized  by 


Google 


Konduktér  Buřil.  529 

Tento  člověk  měl  zabezpečené  postavení,  měl  ženu,  měl  rodinu,  ale 
démon  zla  v  něm  dřímající  se  občasně  probouzel.  Sličná  a  mladá  žena 
byla  jím  vypuzena  z  kruhu  své  domácnosti,  musila  opustiti  své  dítě 
a  odejíti,  neboť  měla  u  něho  život  nesnesitelný.  Svoji  dceru  svěřil 
toliko  najaté  ženě,  a  kdo  může  dnes  říci,  co  s  touto  dívkou  spustlý 
otec  zamýšlel?  Byl  propuštěn  od  dráhy,  když  se  dopustil  přehmatu  na 
cestujícím.  Čestném  muži,  jenž  se  chtěl  opuštěné  dívky  ujati,  aby  ji 
chránil  před  spáry  krkavce  —  otce  I 

Shovívavostí  osudu  nebyl  pro  veškeré  tyto  skutky  postaven  před 
soud,  až  teprve  nyni,  kdy  se  ukázal  v  pravé  své  podobě,  jako  surový 
ničitel  zákona,  a  jeho  dcera,  sloužící  kdesi  v  Německu,  se  musí  rdíti, 
že  nese  jméno  člověka,  jenž  nebyl  hoden  ani  své  ženy,  ani  své  dcery, 
aniž  hoden  jest  jakékoliv  milosti  před  lidskou  spravedlností  I 

V  novinách  stálo,  že  mluvil  obhájce  pod  dojmem  vzletné  a  pře- 
svědčující řeči  žalobcovy,  a  proto  vyřkla  porota  své  „vinen"  jednohlasně 
na  základě  snesených  důkazů.  A  obžalovaný,  jako  když  naslouchá  ne- 
tečně, jako  zvíře  zbavené  čidel,  které  však  přece  jenom  ještě  žije. 
A  má  své  choutky,  když  chce,  pije  a  kouše.  A  když  kouše,  jak  jinak, 
volá  se:  Ejhle,  bestie  .  .  . 

Obecenstvo,  jež  se  scházívá  k  těmto  smutnohrám,  se  hrnulo  ze 
soudní  síně.     Venku  potkal  přítel  známého. 

„Co  to  bylo  za  přelíčení?** 

„Eh,  nic  sensačního.  Taková  ztracená  existence,  všední,  nic  za- 
jímavého ..." 

A  proč  jen  volá  svatý  Marek  ve  svém  evangeliu : 

Kdo  má  uši  k  slyšení,  slyš!? 

Všední  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


JIŘÍ  SUMÍN : 

Přeludy. 

Povídka. 


(Pokračování.) 


Ale  jednou,  když  se  sešlo  ve  škole  více  hostí  —  zamrzly  tou  dobou 
nedaleké  rybníky,  a  hejna  divokých  kachen  objevila  se  na  obecních 
pozemcích,  sevřených  mezi  dvěma  rameny  čilé,  dosud  bystře  proudící 
řeky,  což  podnítilo  ochablou  již  loveckou  vášeň  —  Steinmann,  roz- 
mrzelý  jakousi  soukromou  příhodou,  týral  starou  paní  víc  než  kdykoliv, 
tak  že  se  zdálo,  že  již  již  musí  povoliti  její  vzácný  společenský  takt, 
jenž  vždycky  našel  mírnou  protiváhu  vůči  podrážděnému  soptění.  Ale 
posléze,  nevědouc  si  rady,  zavolala  do  vedlejšího  pokoje  na  svou  dceru, 
aby  jí  vypomohla.  Hovor  ztichl,  mnohé  zraky  upjaly  se  na  dveře 
vedlejšího  pokoje,  ale  Božena  se  neobjevila.  Po  chvíli  přišel  farář, 
a  Konrád  prosil,  aby  mu  byl  donesen  příbor.  Ale  stará  paní,  příliš  za- 
městnána Steinmannem,  zapomněla  a,  poněvadž  ji  toto  opomenutí  vůči 
stálému  příteli  zamrzelo  víc,  než  vše  ostatní,  zavolala  dceru  ještě  jednou 
ostřeji  a  naléhavěji  a  když  se  neobjevovala,  obrátila  se  k  muži: 

„Tak  se  podívej,  tatínku  .  .  .  řekni  jí  přecel* 

Rychle  vstal  a  vešel  do  sousedního  pokoje.  Dlouho  se  nevracel, 
což  vzbuzovalo  stále  větší  pozornost.  Hovor  tichl,  mysl  všech  soustředila 
se  na  témž  předmětu.  Tu  a  tam  prohozena  polohlasitá  poznámka,  ale 
významná  a  překvapující  pro  Konráda,  že  nechtěl  věřiti  svému  sluchu. 

Ve  vedlejším  pokoji  přímo  u  dveří  ozval  se  důrazný,  naléhavý 
hlas  učitelův. 

„Bláhové  dítě,  co  ještě  čekáš?  .  .  .  K  čemu  to  stranění  se  a  vy- 
hýbání? .  .  .  On,  jako  každý  druhý  .  .  .  vždyť  je  konec  mezi  vámi  .  .  . 
bláhové  dítě  ...  je  po  všem,  na  vždy  po  všemi" 

Vešla  konečně,  vzrušena  a  rozpálena,  s  nejistým  pohledem  a  hlavou 
sklopenou.  Nebyla  z  těch  dívek,  jež  nesou  plaše  svůj  bol  a  dovedou 
pouze  mlčky  zblednouti,  když  se  někdo  dotkl  jejich  rány.  Zdálo  se  jí, 
že  bolest  její  je  vše,  co  jí  zbylo  z  jejích  nadějí  na  život  a  štěstí. 
Živila  ji  neustále,  jitřila  a  pěstovala  ji  takřka  uměle,  ukazujíc  ji  všem 
se  zóufalostí  tonoucího,   jenž  volá:  , Vizte  přec  a  pomozte!  pomozte  I' 


Digitized  by 


Google 


Jiří  Sumín:  Přeludy.  531 

Od  té  doby,  co  se  Konrád  oženil,  nespatřila  muže,  jenž  by  byl  po  ní 
zatoužil,  jako  ho  nespatřila  nikdy  před  tím.  Její  píle  a  pracovitost,  jež 
nyní  nikomu  neimponovala,  neměla  vzpruhy  a  podkladu.  Zanedbávala 
se,  přestala  se  strojit,  a  zdálo  se  ji,  že  vůčihledě  stárne  á  odkvétá. 
Bylo  po  všem !  Jen  ta  bolest  zbyla  a  vědomí,  že  neobstála  ve  zkoušce, 
jíž  ji  osud  podrobil,  neboť  nebyla  z  těch  zpozdilých,  jež  drží  se  pevně 
ruky  toho,  jejž  milují  a  zavrou  pouze  oči,  cítí-li,  že  se  rozběhl,  aby 
se  sřítil  do  propasti.  Pustila  ho  a  stanula  na  samém  okraji  u  vědomí 
své  převahy,  neboť  měla  už  dost  jeho  ztřeštěnosti  a  hloupých  kousků  — 
A  tu  se  našlo  nicotné,  hloupé  stvoření  a  upjalo  se  na  něj,  nemajíc  co 
ztratit.  A  hle,  co  všichni  s  jistotou  předvídali  —  nestalo  se.  On  se 
nesřítil  dolů,  prošel  ku  všeobecnému  podivu  po  samém  okraji  nejistých, 
drobivých  břehů  a  nyní  stoupá  klidně  po  stráni  společenského  blahobytu 
výš  a  výš!  Není  to  k  zoufání,  že  neobstála  v  této  hloupé  zkoušce, 
ona,  tak  obratná  a  dovedná  ve  všemi  Měla  za  to,  že  on  stejně  trpí, 
neboť  podceňovala  hluboce  tu  „zkaženou,  nicotnou  ženštinu",  již  si, 
byv  od  ní  opuštěn,  pověsil  ze  zoufalství  na  krk. 

„My  se  již  nesmíme  setkat,  my  se  nesmíme  spatřiti  I*'  naříkala 
zoufale.  A  léta  míjela,  a  odnikud  nepřicházel  záblesk  naděje,  zdálo  se, 
že  půvab  jejího  těla  kvetl  nadarmo,  že  horká  touha  v  jejím  srdci  musí 
vyvříti.  Jen  ta  bolest  zmařených  nadějí,  ta  zbyla,  stejně  živá  a  palčivá 
jako  na  počátku,  a  nezbývalo  jí  jiné  útěchy,  než  zabývati  se  vzpomín- 
kami, krášliti  a  obohacovati  je  v  jich  beznadějné  marnosti,  jako  pleteme 
vždy  čerstvý  věnec  kol  drahého  rovu.  A  čas  prchal,  míjel  už  poslední 
stanice  kvetoucí  mladosti,  a  její  nepokoj  vzmáhal  se  každým  dnem.  Proč 
žila?  Pro  koho  trpěla  a  pracovala?  Proč  je  vůbec  ještě  na  světě? 
Její  bolest  mluvila  vždy  hlasitěji,  její  zoufalství  ozývalo  se  vždy  častěji, 
tím  vysíleným  tonem  tonoucího,  jenž  volá:    ,Pomoztel  pomozte!*" 

„Vyrušujeme  vás  .  .  .  promiňte,  jsme  už  takoví  neodbytní  vetřelci," 
promluvil  Konrád  do  toho  trapného  ticha,  v  němž  tušil  pro  sebe  cosi 
pokořujícího  a  neočekávaného. 

Chtěla  promluviti,  ale  rty  její  se  jen  zachvěly,  ve  zbledlé  tváři 
bolestně  to  zacukalo,  a,  majíc  v  očích  mhu,  kladla  třesoucí  se  rukou 
příbor  vedle  Konrádova  talíře,  nevědouc,  co  počíti  a  proč  byla  vlastně 
zavolána.  Na  jakýsi  dotaz  odpovídala  zmateně,  s  hrdlem  staženým, 
vrávorajíc  od  stolu,  jakoby  se  o  ni  pokoušela  závrať.  Pojednou,  jakoby 
se  vzpamatovala,  vzchopila  se  a  chvatně  odcházela  z  pokoje.  Ale,  ještě 
nežli  stihla  ku  dveřím,  vydral  se  jí  z  hrdla  dušený,  srdcervoucí 
vzlykot. 

Všichni  zůstali  jako  omráčeni,  trapné  vzrušení  opanovalo  je  tou 
měrou,  že  nikdo  nenašel  vhodného  slova,  jímž  by  toto  překvapení 
trochu  zastřel,  nebo  odsunul.  Cítili,  že  stali  se  bezděčnými  svědky 
trapného  výjevu,  tak  neočekávaného  a  frapantního,  že  neměli  ani  pokdy 
odvrátiti  zrak,  přes  to,  že  cítili,  jak  velice  bylo  třeba,  aby  zůstal 
tajemstvím.  Hříva,  jakoby  chtěl  prchnouti  před  tím,  co  se  mu  zdálo 
malým  skandálem,  odstoupil  k  oknu  a,  přitlačiv  se,  hleděl  upjatě  ven 
do  vsi.  Hra  zdil  prohlížel  své  nehty  s  výrazem  takového  omráčeni,  jaké 
zmocňuje  se  malých,    vyhýčkaných   psíků,    již   byli    znenadání    hozeni 


Digitized  by 


Google 


532  Jiří  Sumín: 

do  vody,  Steinmann,  bled  a  rozechvěn,  překládal  nohy,  vrhaje  zuřivé 
pohledy  na  Konráda,  maje  sto  chutí  povědět  mu  své  mínění  o  jeho 
ženitbě.  Toliko  starý  učitel,  aniž  se  tvářil  jinak,  než  cítil,  nebyl  pře- 
kvapen, ani  dost  málo  zaražen. 

„Bláhové  dítě  .  .  .  bláhové  ...  Co  pořád  má?  Vždyť  je  po  všem . . . 
je  po  všem  I  Nemělo  to  být .  .  .  osud.  Všecky  nás  obviňuje  ...  já  jí 
nebránil  .  .  .  Znal  jsem  ho  od  dětství  ...  já  vždycky  v  něho  věřil  ..." 

Suchá,  třaslavá  ruka  spočinula  na  rameni  Konrádově,  ale  on  cítil 
v  tom  okamžiku  touhu,  setřásti  ji  se  sebe  jako  hmyz. 

Farář,  zlostí  zarudlý,  sekl  po  něm  pronikavým  svým  pohledem, 
jakoby  na  lichotnou  poznámku  učitelovu  odpovídal  rozhodným :  Já  ne ! 

„Jak  se  jí  třásly  ruce!"  zašeptal  Steinmann,  poddávaje  se  svému 
pohnutí. 

Konrád  stál  chvíli  v  onom  naprostém  sebezapomnění  člověka, 
jehož  duší  otřásly  náhle  za  sebou  silné,  odporující  sobě  dojmy.  S  po- 
čátku nechtěl  uvěřiti,  že  by  rozechvění  Boženino  bylo  v  nějakém  vztahu 
k  jeho  osobě.  Pak  zdálo  se  mu,  že  se  stal  směšným,  jako  tragický 
hrdina,  jenž  na  konci  dramatu  balansuje  v  očích  diváků  mezi  komikou 
a  politováním.  Pojednou  zmocnil  se  ho  vztek,  myslil,  že  přátelé  vyvedli 
mu  smělý,  darebný  kousek.  Ale  pohled  farářův  pravil  zřejmě,  že  jediným 
darebákem  je  zde  on.  Co  chtějí?  Co  mi  mohou  vytýkat,  tázal  se, 
přemýšleje,  jak  se  sem  vlastně  dostal.  Pozvali  mě  a  teď  mi  tohle  vy- 
vedou, zlobil  se  v  duchu.  Ale  poznámka  Steinmannova  pronesena 
měkkým  tonem  pohnutí,  smetla  náhle  tyto  dojmy  a  zašeřila  ostře  strmící 
kontury  křiklavé  příhody  tlumeným  nádechem  bizarnosti  a  záhady.  „Jak 
se  jí  ruce  třásly  I"  zaslechl  několikrát.  Náhle,  jakoby  byl  unášen  pří- 
valem, podlehl  témuž  dojmu,  jako  ostatní.  Ale  bránil  se  mu,  zlobil  se 
na  sebe,  v  hlavě  však  pociťoval  již  závrať  vznětlivé  duše,  jež  se  dá 
vždycky  strhnouti  vlnou  citu,  vztyčivší  se  nad  ní. 

Pobyt  ve  škole  byl  mu  od  té  chvíle  trapný,  dotazování  a  narážky, 
jakoby  se  chtěl  vyhnouti  a  straniti,  ještě  trapnější.  Zdálo  se  mu  také, 
že  třeba  předejíti  špatným  výkladům,  a  mimo  to,  že  je  nezbytno  cosi 
poctivě  zabezpečit  a  upevnit,  jako  se  upevňuje  porouchaná  hráz,  ohro- 
žená povodní,  jako  se  zazdívají  nebezpečné,  podzemní  štoly,  z  nichž 
hrozí  požár  a  záhuba. 

Ostatně,  i  Božena  cítila,  že  musí  napraviti  onen  bezděčný  výbuch, 
k  němuž  ji  strhl  rostoucí  vnitřní  nepokoj  a  trudné  rodinné  poměry. 
Vypomáhala  nyní  matce,  krotké  a  schladlé.  nezapírajíc  bojácnou  ósty- 
chavost,  jež  se  jí  zmocňovala  při  vzpomínce  na  trapnou  tu  chvíli.  Byla 
ostatně  zahrnována  pozorností,  hosté  chovali  se  k  ní  velmi  šetrně, 
mazlili  se  s  ní  téměř,  jako  s  dítětem,  jemuž  bylo  ublíženo.  Jakýsi 
pokus  útěchy  měl  jí  být  poskytnut  všeobecným  přesvědčením,  že 
Konrád  doma  nenachází  nižádné  radosti,  a  že  všechny  jeho  šťastnější 
chvíle  pošinují  se  do  školy. 

Zdálo,  že  Konrád  nevšímá  si  těchto  narážek,  ač  stále  zápasil  se 
zvláštní  stísněností,  jež  se  podobala  skoro  mánii :  trapné  napjetí  mučilo 
ho,  jakmile  ucítil  její  přítomnost,  zdálo  se  mu,  že  není  před  ní  ani 
okamžik  jist,    neboť,   majíc  sympathie   celé  společnosti   na  své  straně, 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  533 

mohla  se  dát  strhnout  kdykoliv  novým  výbuchem  hoře,  aby  mu  způ- 
sobila rozpaky  a  obvinila  jej  z  křivdy,  již  na  ni  spáchal.  Jen  znenáhla 
se  uklidnil  a  byl  jí  vděčen,  vida,  že  chová  se  zas  klidně  a  rozumně. 
Zdálo  se,  že  je  to  zase  ta  vzorná,  výtečná  hospodyně,  trochu  přepjatá 
ve  své  péči  a  přesnosti,  již  stále  stavěla  na  odiv,  jako  přemoudřelé 
děti  svůj  rozum. 

Ale,  měli-li  se  spolu  stýkati,  bylo  třeba,  aby  jejich  poměr  byl 
zevně  urovnán,  aby  nic  více  nepřipomínalo  minulost,  aby  stáli  vůči 
sobě  jako  lidé  lhostejní  a  cizí.  Božena  věnovala  této  snaze  tolik  horli- 
vosti a  prováděla  obratné  manévry,  k  nimž  bylo  třeba  malých  lstí 
a  tichých  dorozumění,  s  takovou  chutí  a  obratností,  že  připadalo  Kon- 
rádovi, jakoby  napínala  všecky  síly,  aby  sklamala  pozornost  svých 
přátel.  K  čemu  to?  myslil  si.  Co  as  zamýšlí?  Pocity,  jež  vzbudila 
v  něm  její  truchlá,  beznadějná  láska,  byly  hotový  chaos  údivu  i  od- 
mítavé příkrosti,  roznícené  mužské  pýchy  i  onoho  svůdného  nebezpečí, 
jehož  je  si  vědom  každý  muž,  jenž  zvěděl,  že  je  milován  hezkou 
ženou,  jež  nenáleží  nikomu.  Někdy  připadalo  mu  směšným  ono 
bezradné  zděšení,  jež  se  ho  zmocnilo  v  první  chvíli,  někdy  zdálo  se 
mu  zase,  že  chvíle  ta  tvoří  jakýsi  mezník  v  jeho  životě,  u  něhož  ústí 
nové  cesty  a  čekají  nové  zápasy.  Nicméně,  býval  příjemně  rozjařen, 
stále  v  dobré  náladě,  jakoby  jakýsi  teplý,  slibný  paprsek  byl  utkvěl 
v  jeho  hrudi,  pracoval  a  lopotil  se  s  takovým  úsilím,  jakoby  jeho 
denní  zaměstnání  bylo  se  stalo  lehčí  a  radostnější,  jakoby  zisk,  jejž 
přinášelo,  byl  se  stal  žádoucnější  a  potřebnější  než  před  tím.  Učinil 
mnoho  pro  starého  učitele,  namlouvaje  si,  že  činí  tak  z  vděčnosti 
k  dobrému  starci,  na  jehož  poslední  chvíle  zdály  se  doléhati  stále  větší 
strasti  a  trampoty.  A  tak  vyvinul  se  mezi  nimi  zvláštní  důvěrný  a  srdečný 
poměr,  jenž  ovšem  činil  čest  rodiny  starcovy  nedůtklivější  a  nedotknu- 
telnější nežli  před  tím.  Avšak  přes  veškeré  slibně  utvořené  vztahy, 
přes  bezvadné,  hladké,  konvenienční  styky  a  veškerou  líčenou  lho- 
stejnost, již  dávali  si  mladí  lidé  na  jevo,  cítili  všichni  vůkol  nich  bez- 
radný zmatek  vzbouřených,  mladých  duší,  jež  bludně  běhají  na  pomezí 
těsného  kruhu,  do  něhož  Je  zaklel  osud,  když  byl  radost  i  štěstí  jejich 
položil  mimo.  A  všichni  čekali  s  napjetím  a  roztoucím  zájmem,  že  dříve 
nebo  později  budou  svědky  vzrušující  podívané,  že  se  tu  cosi  silného 
musí  zhroutit,  cosi  vysokého  klesnout,  cosi  svatého  zdrtit  a  rozšlapat. 
A  byli  žádostiví,  jak  z  těchto  trosek  vyváznou  ti,  již  hrozili  vyvolati 
tuto  spoustu. 

IV. 

Uplynuly  tři  měsíce,  lovecká  vášeň  ustoupila  jinému  sportu,  při- 
měřenějšímu období,  ale  venkovská  škola  zůstala  na  dále  svátečním 
střediskem  kroužku  přátel,  jenž  se  šířil,  čím  více  blížilo  se  léto,  neboť 
nedostatek  výletních  míst,  kde  by  bylo  lze  dostati  přiměřené  občerstvení, 
činil  úslužnost  choti  nadučitelovy  tím  hledanější.  Z  pravidla  přiváděli 
sem  nyní  muži  své  rodiny,  nebo  své  známé.  Tak  zdomácněla  tu  zase 
paní  Hrazdilová,  již  z  dřívějška  známá  s  rodinou  nadučitelovou,  suchá, 


Digitized  by 


Google 


534  Jiří  Sumín: 

bleďoučká,  chorobného  vzezření,  jejíž  ustaraná,  sežloutlá  tvář  neměla  již 
ničeho  z  onoho  svěžího  půvabu,  jímž  jako  kantinská  sklepnice  okouzlo- 
vala, obklopena  čtyřmi  holčičkami  tlustých,  bezbarvých  tváří,  v  nichž 
podoba  otcova  tak  převládala,  že  připomínaly  svým  ztuhlým  výrazem 
loutky  v  hračkářském  krámě  různé  velikosti,  ale  s  hlavičkami  stejného 
modelu.  Zatím  co  manžel  její,  jenž  se  poněkud  styděl  za  svůj  ,  dívčí 
pensionát",  jak  říkal  svým  dcerám,  přicházíval  vždy  ve  společnosti  svých 
přátel,  Steinmanna  a  Hřívy,  jsa  šťasten,  že  se  může  z  blízka  podivovati 
eleganci  jejich  velkoměstských  žen,  Hrazdilová,  chudě  oděna  a  zemdlena 
cestou,  jež  ji  vysilovala,  přivlékla  se  ve  společnosti  své  příbuzné,  vdovy 
po  kanceHstovi,  ženštiny  velice  domýšlivé  a  jedovaté,  jíž  byla  zavázána 
tím,  že  dlužila  jí  menší  obnos  peněz,  jejž  si,  provdavši  se,  vydlužila  bez 
vědomi  manželova,  ostýchajíc  se  mu  doznati,  že  se  jí  nedostává  prádla 
a  potřebného  oděvu.  A  tak  žena  tato  osobovala  si  nad  ní  jistou  nadvládu, 
udílela  jí  rady,  jež  se  podobaly  rozkazům,  poučovala  ji,  jak  se  chovati 
a  co  činiti,  a  dosud  i  ve  společnosti  týrala  ji  svými  významnými  pohledy 
a  posuny,   jimiž  schvalovala  nebo  neschvalovala  její  slova  a  počínání. 

Jen  na  krátko,  tak  aby  společnost,  jež  se  scházela  ve  škole,  cítila 
veliký  význam  této  události,  zasedly  zde  dámy,  jež  tou  dobou  tvořily 
ozdobný  pozlacený  vrcholek  společenské  budovy  malého  města,  Stein- 
mannová  s  Hřívovou,  nerozlučné  přítelkyně,  spojené  svazkem  stejného 
strádání  velkoměstských,  požitkuchtivých  žen,  náhle  odstavených  na 
venek,  dříve  než  bylo  jim  přáno  nabažiti  se  do  sytá  lesku,  vzruchu 
zábav  a  pohodlí,  jakého  si  mohou  dopřáti  zámožné  ženy  velkého  města. 
Poněvadž  přinesly  ssebou  peníze  na  venek,  kde  tak  málo  bylo  lze  za 
ně  užiti,  mstily  se  za  to  pohrdáním  a  úsměšky,  affektovaně  stavíce  na 
odiv  svou  nostalgii  po  jiném,  vyšším  světě,  jíž  zdály  se  zmírati.  Ostatně, 
měly  již  obě  první  květ  mladosti  za  sebou,  a  nebylo  těžko  uhádnouti, 
že  dohnal  je  sem  nešťastný  vítr,  jemuž  se  odevzdaly  po  marném  čekání 
bezvětří.  Starší,  choť  lékárníkova,  byla  štíhlá,  omrzelá  blondýna  s  vlasy 
skoro  popelavými,  jejíž  poněkud  silný  nos  jevil  předčasnou  náchylnost 
k  radosti,  s  mdlýma,  unavenýma  očima,  jimiž  sentimentálně  pozorovala 
své  voskově  bílé,  pečlivě  pěstované  ruce,  bohatě  ozdobené  náramky 
a  prsteny.  Hřívová  byla  veliká,  silná  žena  nemotorně  rostlá,  s  vypouklými 
zády  a  silně  vystouplými  boky.  Hezký  její  obličej  věnčen  spoustou 
hnědých,  hrubých  vlasů  měl  výraz  vnímavé  měSťácké  dobromyslnosti, 
jež  se  však  lehce  popouzí  a  pohoršuje.  Byla  žvatlavá,  ale  bez  pýchy, 
trochu  obmezena,  dosti  však  příjemná,  vážíc  si  ostatně  náhody,  jež  ji 
povýšila  na  nejelegantnější  dámu  malého  města,  o  čemž  stále  toužila 
býti  ujišťována. 

Tyto  ženy,  hovořící  stále  o  svém  pohodlí,  o  svých  radostech 
a  zábavách,  jež  jim  nedostačovaly,  o  svých  toilettách,  jichž  ceny  pře- 
háněly a  jež  rychle  odhazovaly,  o  svých  služkách,  jež  jim  nevyhovovaly, 
stále  nespokojené,  stále  na  skoku  za  nově  objevenou  sensací  a  slibným 
požitkem,  přetřásajíce  zprávy  o  milostných  pletkách  a  dobrodružstvích 
svých  přítelkyň  s  tajeným  úsměvem  a  jiskřícím  zrakem  spoluvinnic,  při- 
nesly nový  kvas  do  ztuhlého  hoře  Boženiny  zmalomyslnělé,  zemdlené 
duše.    Ony,  jež  toužily  stále  po  velkých  městech,  jako  by  byla  jejich 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  535 

doménou,  ač  cení  jich  kulturní  výši  jen  podle  výkladních  skříní  a  pro- 
menád, jež  mluví  pohrdlivě  o  velkých  koncertech,  jež  je  víc  nelákají 
a  jež  jí,  hudebně  vzdělané  dívce,  připadají  jako  pohádka,  jako  sen, 
jež  si  z  dlouhé  chvíle  vypůjčí  knihu  z  otcovy  chudé  knihovny,  kterou 
ona  desetkrát  přečtla,  jimž  je  dovoleno  ničeho  neznáti,  ničeho  nedělati, 
ignorovati  literaturu,  bagatelisovati  hudbu,  poházeti  špínou  a  pohrdáním 
herečku,  jež  v  malém  ensemblů  vynikla  nad  ostatní,  brousiti  nejhrubším 
způsobem  svůj  vtip  o  slavného  virtuosa  za  to,  že  jich  nudil  svým 
uměním,  aniž  tím  jejich  vážnost  poklesla,  aniž  společenské  postavení 
jejich  pozbylo  svého  lesku,  tyto  ženy  svýma  bílýma,  bohatě  ozdobenýma 
rukama,  jež  nikdy  nepracovaly,  učinily  průlom  do  silné  zdi  životních 
zásad,  v  nichž  byla  vychována,  a  otevřely  novou  vyhlídku  do  neznámých 
jí  dosud  proudů  života.  Směšní  a  ubozí  připadali  jí  nyní  její  rodičové, 
již  se  snažili  vštípiti  jí  tolik  dobrého,  užitečného  a  ideálního,  a  přece 
tato  zdlouhavá  cesta  měla  týž  cíl,  jakého  dosáhne  jiná  obratně  vrženým 
lassem  na  šíji  své  kořisti.  Její  duše,  zdrsnělá  marným  bojem,  libovala 
si  v  tomto  nečistém  ovzduší.  Všecka  zasněna  do  svých  nových  dojmů, 
mlčelivá  a  skromná,  jak  nikdy  nebývala,  visela  na  rtech  choti  lékárníkovy, 
když  s  humorem  vyprávěla,  jaký  úžas  vzbudil  její  pravopis  u  desíti- 
letého hocha  její  přítelkyně,  jíž  poslala  několik  řádek.  Dodala  rychle, 
že  byla  vychována  ve  švýcarském  ústavě,  ne  aby  omluvila  svou  neznalost 
mateřštiny,  ale  aby  dala  na  jevo,  že  bylo  nadbytek  prostředků,  aby  si 
osvojila  vše,  co  chtěla  a  čeho  potřebovala.  Pak  s  lehkou  ironií  vy- 
právěla o  literní  učitelce,  jež  se  jí  přišla  představiti  —  manžel  její  byl 
předsedou  místní  školní  rady  —  a  projevila  při  tom  očekávání,  že  ona 
jí  návštěvu  oplatí.  A  mírným  úsměškem  a  pohozením  ramen  naznačila 
nevhodnost  a  komičnost  tohoto  pozvání.  Božena,  jíž  postavení  učitelky 
velmi  imponovalo,  spatřila  je  nyní  v  jiném  světle.  Dosud  vážila  si 
učitelek,  jejichž  vzdělání,  průměrně  vzato,  převyšovalo  duševní  obzor 
ostatních  žen,  a  měla  za  to,  že  působením  svým  zajišťují  si  trvalou 
úctu  svého  okolí.  Ale  s  hlediště  paní  Steinmannové  vypadaly  opravdu 
jen  jako  lepší  druh  chůvy,  ustanovený  k  jejímu  pohodlí.  Životní  názor 
těchto  dam,  jejž,  zdálo  se,  že  podpírají  výhody  jich  postavení,  připadal 
Boženě  velmi  závažný  a  oprávněný.  Rychle  vžila  se  do  jich  duševních 
oblastí,  kde  cítily  se  tak  povýšeny  a  volny,  a  bylo  jí  při  tom,  jako  by 
byla  odhalila  smělý  podvod,  jako  by  byla  nalezla  velikou  chybu  v  životním 
díle  svého  dobráckého  otce,  za  niž  trpěla.  Kult  ženy,  jež  vedle  privilejí 
svého  pohlaví  sdílí  celou  moc  mužova  postavení,  často  svízelného  a  těžce 
nabytého,  jehož  výhody  zdá  se,  že  vrcholí  v  lesku  a  nádheře,  jež  ob- 
klopuje jeho  družku,  jíž  rukama  probíhá  skoro  celý  obnos  jeho  hmotného 
zisku,  ponechávajíce  jaksi  stranou,  skoro  ve  stínu  prostého,  udřeného 
pracovníka,  rozpaloval  Boženě  víc  a  více  hlavu.  Její  závistí  zakalené 
zraky  přehlížely  četné  zástupy  trpitelek  a  pracovnic,  hledajíce  slunných 
prostředí,  kde  v  nadbytku  a  zahálce  hověly  si  ženy  šťastné  a  bez- 
starostné. Usilovně,  s  horečným  napjetím  hledala  bludný  směr  jejich 
stop,  odhadovala  jich  obratnost  i  vnitřní  hodnotu.  Ale  na  všech  cestách, 
vedoucích  k  tomuto  pozemskému  ráji,  potkávala  cosi  neproniknutelného, 
mlčelivý  stín  záhady,  kámen,  jenž  oživne  v  rukou  té,  jež  si  vysloužila 


Digitized  by 


Google 


536  Jiří  Sumín: 

čarovný  proutek,  nebo  ufala  draku  devět  hlav,  tajemnou  bránu  na  devět 
zámků  zamčenou,  již  nestekou  ani  dělové  koule,  jež  se  však  otvírá 
v  určitou  chvíli  na  neslyšené  zaklepání,  na  nevyslovenou  prosbu  — 
mužovu  duši.  Než,  darmo  hledala  zákony,  jež  stanoví  a  určují  jeho 
volbu.  Nebyl  proto  zlý,  zvolil-li  špatnou  ženu,  nebyl  vždycky  jemnocitný 
a  šlechetný,  jemuž  se  dostalo  ženy  krásné  a  vzorné.  Tou  dobou  do- 
věděla se  také,  že  vdává  se  právě  její  bývalá  přítelkyně,  s  níž  jí  druhdy 
rodiče  zakázali  styk  pro  lehké,  jak  se  jim  zdálo,  chování.  A  dívka  ta, 
jež  byla  sirotkem  po  učiteli,  byla  o  čtyři  roky  mladší,  nerovnala  se  jí 
co  do  krásy,  vychování  nedostalo  se  jí  skoro  žádného,  a  nedovedla  než 
plésti  pruty  na  lýkové  dámské  klobouky,  při  čemž  vydělala  třicet  krejcarů 
denně.  A  nyní  se  tedy  vdává  za  přednostu  malé  stanice,  člověka  velmi 
slušného  I  Dověděvši  se  o  tom,  Božena  nespala  celou  noc.  Bylo  to 
novým  dokladem,  jak  se  rodiče  na  ní  provinili  I  Nebyl  Konrád  téměř 
její?  Nebyl  nyní  stejně  nešťasten  jako  ona?  A  což  jsou  opravdu  oba 
povinni  pykati  do  smrti  za  hloupost  svých  rodičů?  A  tu  cítila  v  sobě 
sílu  i  chuť  vyrvati  osudu  násilím,  co  jí  bezprávně  bylo  vzato.  Ať  už 
je  to  komu  vhod  nebo  ne,  ať  si  lidé  říkají,  co  chtějí  I  Vždyť  život  její 
nemá  jinak  smyslu  ani  ceny. 

Stávala  se  nyní  opravdu  útočnou  a  smělou,  uvádějíc  do  rozpaku 
přítele  z  mládí,  hašteříc  se  neustále  s  rodiči,  uspokojena  toliko  tím,  že 
společnost,  jež  se  u  nich  scházela,  přetřásala  s  živým  zájmem  podivný 
příběh  její  lásky,  jemuž  scházelo  dokončení,  a  k  němuž  pojilo  se  množství 
otázek,  jež  by  již  rádi  viděli  zodpověděny. 

Konrád,  zprvu  zaražen  a  nesmělý,  počal  zvolna  zkoumati  situaci, 
v  níž  se  octl.  Nevěřil  jaksi  svým  smyslům.  Netroufal  si  však  pátrati 
zpříma  s  očima  otevřenýma,  zdálo  se  mu,  že  může  být  sklamán  a  učiněn 
směšným,  i  tápal  tiše  kolem  sebe,  tváře  se,  že  ničeho  nevidí.  A  nebylo 
to  věru  špatné  I  Duch  jeho  mládeneckých  let  v  něm  oživl  a  našeptával 
mu  tisíceré  hlouposti.  Vědí  zde  přece  všichni,  že  je  ženat.  Nikdo  ovšem 
nemluví  o  jeho  ženě,  jako  by  byla  nezvěstná,  ale  každý  ví,  jak  se 
věci  mají.  Nikdo  ho  také  nenavštěvuje,  jakoby  jeho  domácnost  nebyla 
způsobilá  k  návštěvám.  Ostatně,  je  mu  to  lhostejno  . . .  Jenom  že,  chtějí-li 
mu  snad  tito  dobří  lidé  něco  prominout ...  a  vypadá  to  podle  toho . . . 
pak .  . .  pak  snad  za  sebe  nestojí.  Ostatně,  kdož  ví !  —  V  duchu  divil 
se  smělosti,  s  jakou  dovedla  si  Božena  Nebojovati  okamžiky  samoty 
s  ním,  zvykl  si  míti  ji  u  stolu  vedle  sebe  a  snášeti  při  tom  jedovaté 
pohledy  farářovy,  jenž  se  patrně  na  něj  zlobil.  Jakkoliv  se  nijak  ne- 
prohřešil,  připadal  si  v  této  společnosti,  jako  fešácký  manžel,  jenž  nosí 
snubní  prsten  v  kapse  u  vesty. 

Tu  pak  z  nenadání,  když  seděl  vedle  Boženy  —  jaksi  nemotorně 
pošinul  židli,  takže  se  mu  skutečně  zdálo,  že  sedí  příliš  těsně  — 
pozoroval,  že  farář  sekl  po  něm  několikrát  svýma  bodavýma  očima. 
Konrád,  jenž  před  touto  širokou,  červenou  tváří  sedával  kdysi  ve  Školní 
lavici,  věděl  bezpečně,  že  po  takovém  bodavém  pohledu,  zůstal-li  totiž 
bez  povšimnutí  —  přilítl  v  zápětí  pohlavek,  nebo  něco  podobného. 
Jen  že  teď  se  již  nebál,  byl  dobře  naladěn,  všecko  zdálo  se  mu  krásné, 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  537 

a  co  nebylo  krásné,  jako  ku  příkladu  tato  široká  červená  tvář,  bylo  aspoň 
komické.    A  tak  se  bavil  a  smál. 

„Vaše  paní  vypadá  velmi  špatně.  Podivil  jsem  se  věru.  Co  jí  as 
schází?"  obrátily  se  k  němu  ty  zlomyslné,  bodavé  oči.  Bylo  to  poprvé, 
co  zde  bylo  vzpomenuto  jeho  ženy.  Účinek  byl  trapný.  Všichni  se 
odmlčeli. 

,.Moje  žena?"  vypravil  Konrád  udiveně  ze  sebe,  tváře  se  jako 
fešácký  manžel,  jemuž  snubní  prsten  v  kritickém  okamžiku  vypadl 
z  kapsy.  „Myslím,  že  to  přinášejí  známé  okolnosti..."  řekl  rozpačitě. 

„Nu  a  kdy  čekáte  tu  —  radostnou  událost?"  znělo  to  přes  stůl 
zase  tak  drsně  a  ostře,  jako  když  sekerou  do  špalku  tne.  A  byly  tu 
přece  dámy,  jež  se  mohly  dokonce  začervenat.  Tak,  tu  ji  máte,  tu 
nezvěstnou! 

„Kdy  to  .  .  .  čekáme?  Snad  ...  nu,  už  teď  .  .  .  každou  chvíli," 
odpověděl  trhaně,  jakoby  se  doznával  k  zločinu.  Bylo  zase  tak  ne- 
snesitelně ticho.  Kterási  dáma  zhluboka  povzdechla,  lékárník  škubal 
nervosně  obočím.  Božena  byla  bledá,  a  ruce  se  jí  chvěly.  Nadučitel 
počal  stísněným,  třesoucím  se  hlasem  hovořiti  o  svých  pláních,  jež  už 
po  třetí  štěpoval,  a  zase  se  neujaly.  Byly  už  všecky  křivé  a  pahejlo- 
vité ...  a  bůh  ví,  čím  to  je,  vždyť  jsou  už  přímo  směšné.  Ano,  byly 
směšné,  a  nikdo  na  ně  teď  nemyslil.  Jenom  Konrád  s  úsměvem  zpola 
naivním,  zpola  darebáckým  prohlásil,  že  by  je  rád  uviděl.  A  tak  se 
hned  zvedl  a  vyklouzl  z  pokoje.  Ale  ostatní  zvedli  se  a  vyšli  za  nimi. 
Konrád  slyšel,  jak  se  hovor  náhle  rozproudil,  a  jak  rychle  byl  zůstaven 
stranou,  a  jak  živě  byli  něčím  zaujati. 

A  záhy  osaměl  v  sadě  s  Boženou.  Byla  velmi  rozechvělá,  viděl, 
že  zadržuje  pláč. 

„Řekni  mi,  miluješ  ji?"  vybuchla  pojednou. 

Byl  zmaten.  Taková  otázka!  Poněvadž  plakala,  přitáhl  ji  k  sobě 
a  líbal  ji,  jakoby  nevěděl,  co  činí.    Nebylo  to  ostatně  poprvé. 

„Pan  lékárník  vyprávěl  zrovna  o  jednom  ze  svých  přátel,  jenž  se 
nešťastně  oženil,"  pravila  s  tichou  nadějí  v  očích. 

„Nu,  a  co  učinil?" 

„Dal  se  rozvést  a  vystěhoval  se  do  ciziny,  aby  se  směl  znova 
oženit." 

Opodál  za  šeříkovým  keřem  cosi  se  pohnulo.  Dvé  širokých,  jiskrných 
očí  pod  obočím  směle  vyklenutým,  trochu  silným,  skoro  srostlým  nad 
jemným,  táhlým  nosíkem  hledělo  na  ně  skrze  křoví.  Viděl  ještě  chladné, 
bílé  čelo  a  červená,  trochu  malá  ústa,  pootevřená  jako  úžasem.  Viděl 
někdy  tuto  dívku?  Ano,  vždyť  ji  znal.  Byla  to  Jela.  Jen  že  je  tomu 
dávno,  co  ji  neviděl  z  blízka,  a  teď  vypadala  tak  docela,  docela  jiná. 

„Je  tam  někdo,"  upozornil  Boženu.  Tvář  její,  na  niž  nyní  padl 
plně  jeho  zrak,  zdála  se  mu  nudná  a  ustaraná,  ustaraná  tou  hloupou, 
zpola  komickou  starosti  o  muže,  jenž  nepřicházel.  Když  pohlédla  do 
křoví,  tvář  její  zkřivila  se  vztekem. 

„Slidička  potměšilá!  Ta  se  nás  všech  natrápí.  Před  chvílí  ji  matka 
vyplatila,  a  už  zase  dopaluje." 

36 


Digitized  by 


Google 


538  Jiří  Sumín : 

Konrád  zarděl  se  nevolí  a  pohlédl  zlostně  na  Boženu.  Proč  tak 
drsně  vyjela  na  sestru  v  jeho  přítomnosti?    Bylo  mu  Jely  lito. 

Božena  porozuměla  jeho  pohledu. 

„Jen  se  jí  neujímej.  Měl  bys  ji  znát!*'  Křoví  se  zase  pohnulo, 
červená  blusa  probleskla  zelení,  bílá  ruka,  svírající  knihu  s  černými 
deskami,  rozhrnula  několik  větví,  sklánějících  se  příliš  nad  chodníkem. 
Tiché  kroky  zašelestily  po  trávě,  a  postava  zvolna  mizela  v  houští, 
jako  by  se  byla  potopila. 

„Prosím  tě,  neříkej,  že  jsme  o  tom  mluvili,"  pravila,  když  vy- 
cházeli ze  sadu. 

„Nevím,  co  míníš." 

„Míním  to  . .  .  víš  . . .  co  říkal  lékárník,  o  tom  . . .  rozvodu.  Třeba 
vyčkati,  jak  to  dopadne  .  .  .  s  tvojí  ženou." 

Stanul,  ale  rychle  se  vzpamatoval  a  vyšel  ze  dveří.  Byl  téměř  uražen. 
Pohlédl  na  ni  vážně  ze  spodu,  jako  by  byla  řekla  něco  ošklivého.  Ale  ona 
toho  necítila.  Nikdy  snad  neměla  nešťastnějšího  okamžiku.  Zdála  se  mu 
úplně  lhostejná,  a  cosi  jako  odpor  vůči  ní  zdvihalo  se  v  jeho  duši. 
Zároveň  cítil  však  hořkost  a  stesk,  jako  by  byl  ztratil  cosi  milého. 

Když  vešli  do  pokoje,  kdež  hosté  stáli  ve  skupinách  připraveni 
k  odchodu,  všiml  si,  že  hovoří  o  čemsi  vážném  a  skormucujicim. 
Uprostřed  stál  Hrazdil  s  hlavou  sklopenou,  mlčky  hledě  do  země.  Teprve 
teď  všiml  si  Konrád,  že  zde  schází  dnes  jeho  žena.  Ona  to  byla,  o  níž 
nyní  hovořili  hlasem  hlubokým  a  soucitným,  jak  se  hovoří  o  těch,  jimž 
se  již  všechno  odpouští.  Byla  nemocna.  Dámy  dotazovaly  se  znova 
a  znova  po  podrobnostech.  Kašlala  od  března  stále  víc  a  víc.  Mívá 
ob  den  horečku  a  musí  často  ulehnout.  Jaké  má  ubohý  manžel  nesnáze 
se  čtyřmi  dětmi!  Všichni  ho  litovali,  a  on  děkoval  obřadně,  dojatým, 
šeptavým  hlasem  nešťastníka,  jenž  ví,  co  ho  čeká. 

Konrád  vrátil  se  toho  večera  mrzut  a  rozladěn.  Nešel  ani  hned 
domů,  bloudil  po  lukách  podle  břehů.  Nikdy  necítil  takovou  tíhu 
a  osamělost  na  duši,  jako  dnes.  Zaujímal  přece  jen  zvláštní  postavení 
v  onom  kroužku  přátel,  s  nimiž  se  stýkal.  Zdálo  se  mu,  jako  by  se 
byl  s  nimi  na  vždy  rozešel,  jakoby  nikdy  nemínil  mezi  ně  vkročiti. 
A  Božena?  .  .  .  Božena  byla  zrovna  taková  jako  před  lety,  vypočítavá 
a  sobecká.  Tak  surově  zněla  mu  teď  její  slova  ve  vlažném  vzduchu 
a  pozdním  tikání  ptačích  mláďat  v  pobřežním  křoví.  „.  .  .  jak  to  dopadne 
s  tvojí  ženou."  Ne,  věru,  útlocit  nebyl  nikdy  její  slabostí.  A  Hrazdil . . . 
Hrazdil  bude  tedy  vdovcem.  Vida!  Vzpomněl  si  také  na  Jeliny  černé, 
jiskrné  zraky  a  úžasem  otevřená  ústa,  jak  je  zahlédl  skrze  křoví.  Ano, 
byl  to  velice  trapný  okamžik.  Bezděky  musil  na  ni  mysliti,  jak  ji  vídal 
často  s  batistovým  šátečkem  na  hlavě  hluboko  do  očí  staženým,  jakoby 
se  ostýchala,  nebo  hněvala.  Cosi  zdravě  venkovského  lpělo  na  její 
pěkné,  bujně  vyvinuté  postavě  přes  dlouhý  pobyt  v  městě.  Byla  skutečně 
tak  krásná,  jak  se  mu  jevila  skrze  křoví,  či  byl  to  nějaký  mimořádně 
výhodný  moment?  Byl  poněkud  zvědav  na  to,  co  ji  vypudilo  z  ústavu, 
a  jak  asi  doma  žije.  Neměl  vlastně  intimnějších  zpráv  o  rodině  nad- 
učitelově.    Byl  vítán  jako  zámožnější  příbuzný,   jejž  možno   tu  a  tam 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  539 

požádati  o  malou  službu,  ale  před  nímž  třeba  zamlčeti  vše,  co  by 
nečinilo  dobrý  dojem.  Nikdo  k  němu  nepřicházel  kromě  Milce,  jejíž 
zakrnělý,  vývoje  neschopný  rozoumek  omlouval  asi  tuto  nepřístojnost, 
za  niž  bývala  kárána.  Říkala  mu  nadále  strýčku,  zdomácněla  téměř  ve 
mlýně  a  snad  také  všelicos  vyřkla,  byvši  dotazována  za  jeho  zády. 
Tak  se  mu  aspoň  zdá.  A  jemu,  věru,  nikdy  nenapadlo  vyzvídati  na  ní. 
Připadalo  by  mu  to,  jakoby  se  díval  lidem  večer  do  bytu  oknem,  kde 
záclona  nepřiléhá.  Ale  přece  jaksi  živěji  než  jindy  očekával  příštího 
dne  její  příchod.  Přilítla,  jak  obyčejně,  brzy  po  ránu,  ještě  nemyta  a  ne- 
česána,  majíc  na  levé  noze  roztrhanou  vlastní  botku  a  na  pravé  dobrou 
bratrovu, 

„Strýčku,  prosím  tě  pěkně,  dej  mi  dva  krejcary,"  volala  ještě  za 
dveřmi.  „Chci  se  učiti  šít,  a  doma  mi  nechtějí  dát  nití,  že  prý  je  to 
škoda.    Jehlu  mám." 

„Jsi  hodná,  Milčo,  že  chceš  šít,"  pravil  jí  laskavě.  „A  co  dělají 
sestřičky?" 

Ušklíbla  se  a  mávla  rukou. 

„Zlobí  .  .  .  pořád  zlobí.    Člověk  nemá  chvilky  pokoje." 

„Snad  se  zase  nehašteří?" 

Neříkala  ničeho,  jen  upjala  své  vystouplé,  prázdné  oči  kamsi  pod 
stůl  a,  olizujíc  hořejší  ret,  kývala  tupě  hlavou  se  strany  na  stranu.  Po- 
jednou oživla. 

„Strýčku,  řekni  mi,  co  je  to  herec,  he-rec,"  vyrazila  důrazně. 

„Což  to  nevíš?"  horšil  se. 

„Vím.    Řekni  mi  jenom,  je-li  to  člověk  nebo  kůň?" 

„Ale,  Milčo!" 

„Člověk  je  to,  viď!  Já  si  to  myslila,  že  to  musí  být  člověk.  Ale 
podívej  se  strýčku,  jak  to  přijde:  tak  herec  je  člověk,  a  herka  je  kůň. 
Či  není  herka  kůň?  —  Tak  vidíš,  jak  se  to  hodí  dohromady?" 

„Takové  nápady!  ..." 

„Nu,  ano  .  .  .  vidíš  .  .  .  když  mě  nechtějí  vzít  nikdy  s  sebou  do 
města!" 

„A  co  bylo  s  tím  hercem?" 

Byla  již  u  dveří,  a  majíc  dva  krejcary  v  ruce,   vracela  se  nerada. 

„Nevím.  To  Boža  říká  Jele  cosi  o  herci,  když  se  hádají."  A  pak 
mu  pověděla  ještě,  že  vesnický  kupec  má  za  oknem  klubíčko  nití,  veliké 
jako  její  pěsf,  jež  stojí  dva  krejcary.  Oči  jí  zářily,  skoro  střemhlav 
slítla  se  schodů  a  utíkala  do  vsi. 

Tedy  herec!  Zdá  se  věru,  že  Jela  pustila  se  daleko!  A  jak  lehce 
lze  na  Milci  vyzvídat!  Výhoda,  která  má  dvojí  ostří.  Zdá  se,  že  zdržuje 
se  příliš  u  jeho  ženy  neboť  často  jídá  s  nimi  u  stolu.  A  jeho  žena, 
jež  vypadá  nyní  tak,  že  lidé  téměř  žasnou,  spatřivše  ji  vysílenou 
a  sežloutlou,  s  tím  ohromným  životem,  jehož  stále  přibývá,  jakoby  vy- 
ssával  veškeru  mízu  jejího  těla,  chodí  nyní  zamlklá  v  jakési  pochmurné 
uzavřenosti,  jakoby  na  dně  duše  její  uzrával  jakýsi  temný  úmysl.  Spatřiv 
ji  dnes  ráno,  vzpomněl  si  na  Boženinu  poznámku  o  rozvode.  Nemohl 
sic  říci,  že  by  byl  šťasten,  ale  byl  jist,  že  to,  co  trhá  svazky,  mezi 
ženou  a  dětmi,  musilo  by  být  rozhodně  silnější,  než,  co  on  k  Boženě  cítil. 

36* 


Digitized  by 


Google 


540  Jiří  Sumín: 

Za  půl  hodiny  přiběhla  Milča  s  hlasitým  nářkem.  Pláč  její  bylo  slyšeti 
hned  od  školy.  Jak  uslyšel,  že  se  přibližuje,  pojala  ho  zlost,  že  je 
v  práci  vyrušován.  Ale  byla  již  zde  s  tím  hrozným  křikem,  jenž  pro- 
nikal kosti,  s  tváří  slzami  zalitou  a  umazanou.  Neříkala,  co  se  stalo, 
nemohouc  sevříti  čelisti,  hořem  rozestouplé,  ale  pocuchané,  slzami  pro- 
močené klubíčko  tlustých  režných  nití  v  jedné  a  jehla  v  druhé  ruce 
svédčily  o  tom,  že  vytoužené  klubíčko  nehodí  se  do  její  jehly.  Ostatně, 
si  mnoho  od  Konráda  neslibovala.  Jediný  pohled  na  jeho  zamračenou 
tvář,  a  ihned  obrátila  se  ke  dveřím  pokoje,  kde  doufala  nalézti  jeho  ženu. 

„Neplač,  probůh,  neplač  tolik,  nemohu  to  slyšet.  Přestaň,  dám  ti 
cosi  hezkého,"  konejšila  ji  Anežka.  Ale  křik  trval  dále,  zatím  co  bylo 
slyšeti  chvatné  přehazovaní  zásuvek  šicího  stolu.  Pojednou  však  stichl 
rázem,  jakoby  hrdlo,  z  něhož  vycházel,  byla  sevřela  mohutná  ruka.  Po- 
otevřenými dveřmi  protáhla  se  Milčina  tenká,  snědá  ruka,  držící  mezi 
prsty  maličkou  cívku  s  návinem  jasně  modrých  nití.  A  zářivým,  vítězným 
pohledem  vyjádřila  své  nevýslovné  štěstí.  Pak  s  nimi  obědvala  i  večeřela. 
Konrád  připomněl  si  pozdě,  že  měl  být  opatrnější.  — 

Odpoledne,  když  pracoval  ve  svém  pokoji,  přišel  dělník  z  dílny 
se  zprávou,  že  venku  přede  mlýnem  stojí  nějaký  pán  a  žádá,  aby  mu 
byl  mlynář  vyvolán.  Bylo  mu  řečeno,  že  je  nahoře  v  pokojích,  ale  on 
stojí  na  svém,  a  nechce  jit  do  vnitř. 

Překvapen  tímto  podivným  požadavkem  neznámého,  Konrád  sešel 
ihned  dolů.  Stál  před  ním  Hrazdil.  Sotva  spatřil  Konráda,  rozběhl  se 
k  němu  a  v  nezvyklém  návalu  srdečnosti  tiskl  mu  ruce,  tak  že  jeho 
měkké,  vlhké  prsty  zdály  se  chvíli  přikliženy  ke  Konrádově  dlani. 

„Odpusť,  že  vyrušuji,  příteli,  mám  k  tobě  malou  prosbu  .  .  . 
prosbičku  .  .  .  Víš,  co  mě  stihlo.  Má  ubohá  žena  se  rozstonala.  Věděl 
jsem  již  dávno,  že  to  s  ní  není  valné,  ale  netušil  jsem,  že  to  přijde 
tak  náhle.  Jsem  naprosto  nepřipraven  .  .  .  Musím  ji  přece,  víš,  k  vůli 
lidem,  poslat  někam  do  lázní  .  .  .  Víš,  řekne  se:  úředník,  a  ničeho  ne- 
vynaložil!  A  konečně,  je  to  poslední  oběf  .  .  .  poslední!  A  pak,  doma 
vskutku  nemá  chvilky  oddechu;  tak  musí  to  být!  Přišel  jsem  tě  tedy 
prosit,  abys  mi  podepsal  směnku  .  .  .  pouze  čtyry  stovky  ..." 

„S  radostí!    Moh'  jsi  říc  hned  včera  ..." 

„To  se  rozumí,  že  nemusíš  mít  nejmenších  starostí,  jsem  pořádný 
člověk,  jak  ti  známo  .  .  .  pensi  mám  ...  a  děti  jsou  pojištěny  na  .  . ." 

„Ale,  prosím,  nech  toho  ..." 

„Nu,  a  to  se  ví,  že  se  vynasnažím,  abych  to  brzy  splatil,  nechci 
přece  mít  dluh  na  krku  ..." 

„Nemluv  již  o  tom,  udělám  ti  to  rád  .  .  ." 

„Já  vím,  já  vím,  jenom  dovol,  chci  říci,  ještě  tohle:  Moh*  jsem  po- 
žádat Steinmanna,  nebo  Hřívu,  ale  víš,  připadalo  mi  to,  jakobych  snad 
zneužíval  jejich  přátelství.  Jsou  to  přece  skoro  boháči  vedle  nás,  a  tak 
jsem  si  řekl:  Rovný  k  rovnému,  tak  to  bude  lípl  Pouhé  čtyry  stovky, 
jak  pravím.  Blanket  mám  zde  už  vyplněný,  pouze  tvůj  podpis  schází." 

Zdráhal  se  jíti  do  vnitř,  chtěje  stůj  co  stůj  vyčkati  na  dvoře.  Když 
se  Konrád  vrátil  s  vyplněnou  směnkou,  zastrčil  ji  Hrazdil  mechanicky 
do  kapsy,  jakoby  již  na  ni  nemyslil. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  541 

„Ale,  poslouchej,  byl  ten  farář  beztaktní  včera.  My  jsme  měli  na 
něj  vztek.    Steinmann  pravil,  že  by  ho  byl  zpolíčkoval." 

„A  proč?    Nepamatuji  se  na  nic." 

„Že  se  nepamatuješ?  Dovolí  Což  nevíš,  jak  se  tě  z  čistá  jasná 
se  zlomyslným  úsměvem  otázal,  jak  se  daří  tvé  ženě?  ByPs  v  rozpacích, 
všichni  to  viděli." 

„Ano,  vzpomínám  si!  Ostatně,  proč  by  se  nesměl  tázat  na  mou 
ženu?    Zrovna  tak  jako  na  tvou!" 

„Tak?  ...  tak!  Dovol,  já  tě  nechápu;  člověk  tě  vždycky  shledá 
jiným,  než  očekává.  Chudák  Božka  .  .  .!  Tak  ti  děkuju  srdečně.  Jak 
praveno,  obavy  nemusíš  mít  žádné!    I  kdybych  umřel  ..." 

„Přestaň  s  tím,  sic  tě  vyhodím!" 

„Nu,  ty  jsi  opravdu  šlechetný  člověk,  Konráde.  To  se  ti  musí 
nechat.  Já  vždycky  říkám:  Ty  máš  v  sobě  cosi  kavalírského.  Víš  co? 
Chci  ti  také  prokázat  nějakou  službu.  Dám  ti  dobrou  radu,  poslyš! 
Chceš-li,  aby  se  tvá  paní  poněkud  přizpůsobila  našemu  niveau  ...  nu, 
rozumíš  mi,  aby  se  vpravila  do  společenského  prostředí,  které  jí  přece 
bylo  cizí,  tedy  ti  sem  pošlu  na  nějaký  čas  paní  Hrdličkovou,  vdovu 
po  kancelistovi,  již  asi  znáš.  Je  to  rozšafná  dáma.  Mezi  námi  řečeno, 
má  žena  je  jí  velmi  zavázána.  Přihodí  se  všelicos.  Jsou  to  starosti: 
domácnost,  kuchyně,  etiketa,  hlavně  etiketa!  O  tom  má  žena  neměla 
zdání!  Inu,  kde  pak!  Kantinská  sklepnice  a  etiketa,  he,  he!  Ale  byli 
jsme  to  zbrklí  kohouti,  my  dva!  Co?  Nu,  tedy  ti  ji  pošlu.  Ušetříš  si 
blamáže,  kdyby  tě  někdy  napadlo  uvést  svou  paní  do  společnosti,  nebo 
kdyby  toho  snad  okolnosti  žádaly.  Ovšem,  zaručuji  diskrétnost!  Nikdo 
se  o  tom  nedoví." 

Konrád  tvářil  se  velice  hloupě;  nechápal  ani  slova. 

„Cože?  Poslat  mi  chceš  vdovu  ...  Tu,  tu  vdovu  .  .  .?  Jak  to 
myslíš?    K  nám  do  domu  .  .  .  učit  etiketě?    U  sta  hromů!" 

„Dovol,  netušíš  ani,  co  ta  ženská  dovede,  co  v  ní  je!  Ano,  čekej 
jen,  až  ji  uslyšíš!    Ta  poznala  svět  .  .  .  sloužila  u  generála  ..." 

„U  generála?  Nevím,  co  tím  chceš . . .  Myslíš-li  tu  vdovu  ...  tu, 
však  víš,  tu  po  kancelistovi,  tak  raděj  mlč!  Je  mi  na  nic,  když  ji  vidím 
sekat  pukrlata  a  kroutit  očima.    Vyhodil  bych  ji." 

„Dovol,  ty . . .  ty  nevíš,  co  mluvíš.  Ty . . .  ty  sám  moh*  bys  k  ní 
chodit  do  školy,  třeba  že  myslíš,  že  jsi  vzdělaný  člověk.  Ano,  ty,  ty 
sám  .  * .  i  tobě  mnoho  chybí,  ani  netušíš . . .  Kolikrát  o  tobě  mluvila!" 

Tvář  se  mu  zruměnila,  uši  mu  hořely,  dělal  veliká  gesta,  jsa  uražen 
tímto  nevděkem.  Stáli  proti  sobě  jako  dva  kohouti.  Konrád  s  rozježenými 
vlasy,  koule  zlostně  očima,  ve  zmatku,  že  cosi  důležitého  přeslechl, 
nebo  že  zavládlo  nedorozumění,  postupoval  jaksi  výbojně  proti  němu, 
jakoby  mu  chtěl  zasadit  štulec  do  žeber. 

„O  mně  že  mluvila?  Že  mi  cosi  chybí ...  Ta  vdova  po  gene  . . . 
Ty  říkáš,  že  je  to  vdova  po  generálu?  Ďasa,  po  generálu!  Byl  vysloužilý 
četník,  vždyť  jsem  ho  znal.    Pak  ho  udělali  kancelistou. " 

„Kdo  mluví  o  generálu?"  Hrazdil  cítil,  že  by  nyní  vdovu  snížil, 
kdyby  opravil,  že  sloužila  u  generála. 


Digitized  by 


Google 


544  Jih'  Sumín:  Přeludy. 

„Ostatně/  pokračoval  Konrád  týmž  lehkým  tonem,  « nechlubím  se, 
vždyť  mám  také  svůj  kříž:  Stará  Dráčkova  sedí  mi  čtrnáct  dní  na  krku 
a  stále  mi  totéž  hučí  do  uší.  Už  zase  na  mě  číhá  tuhle  pod  žúdrem. 
Ted  odchází,  vidouc,  že  nejdu  sám." 

Ale  když  se  přiblížili  k  žúdru,  zavolal  na  ni. 

„Jen  pojďte  ven,  babizno,  však  já  vím,  že  zase  na  mne  číháte. 
Nepřibral  jsem  tyto  pány  proto,  že  bych  se  vás  bál!" 

Zvolna  vyšla,  shrbena  poněkud,  všecka  snědá  a  huňatá  s  chundelatými 
šedinami  kol  tváře  a,  sahajíc  po  ruce  farářově,  pozdravovala  s  vlídností, 
jež  jí  nebyla  vlastní,  již  si  jen  stěží  osvojila  za  dlouholeté  své  činnosti. 
Nedělní,  černý,  blýskavý  šorec  měla  uvolněný  a  kordulku  rozepiala.  Ale 
neostýchala  se,  pouze,  že  byla  bez  zástěry,  přeložila  v  předu  nesešité 
půle  svého  „blyskáče"  přes  sebe,  poněvadž  jimi  vítr  potřásal,  a  při- 
držela je  dlaní. 

„Ale,  prosím  s  ponížeností,  chtěla  jsem  jenom  slovíčko  promluvit 
s  mladým  pánem." 

„Nu,  a  tak  to  máme  tedy  jít  stranou?"  vyzvídal  farář. 

„Ah  ne,  není  třeba.  Když  velebný  pán  dovolí,  nu,  však  nejsme 
už,  jak  se  říká,  bosí.    Však  jsme  tu  všici  obuti  a  důkladně  ..." 

„Ba,  a  řekněte:  okuti.    Nu,  tak  co  máte  spolu?" 

„Nu,  poníženě  prosím,  velebný  pane,  však  to  také  vědí  ...  To 
už  je  čekání!  Každý  večer,  když  se  kladu  na  lože,  říkám  starému: 
Vyskoč  rovnýma  nohama,  kdyby  někdo  zaklepal.  Plechový  hrnec  jsme 
si  uvázali  na  kliku,  abychom  byli  spíš  vzhůru.  Ale  nikdo  neklepe. 
A  já  už  nesmím  ani  hlavy  vystrčit.  Jak  jdu  po  návsi,  hospodyně  vy- 
bíhají: Dráčkova,  nu,  jak?  Co  nového  ve  mlýně?  —  Radní  Haluzka  mi 
včera  povídá:  Vy,  babo,  nestojíte  už  za  nic,  vás  už  ani  nebudeme  volat." 

Smáli  se  jí,  ale  ona  zvážněla  pojednou,  oči  zableskly  se  pod  šedivým 
obočím,  a  malé  její  černé  ruce  mihly  se  hrozivě  ve  vzduchu.  Nebylo 
to  k  smíchu  I    Už  je  tomu  čtrnáct  dní,  co  takto  čeká.       (Pokračování.) 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel  VÁCLAV  ČECH. 
Majitel  a  nakladatel  VLADIMÍR  ČECH.  —  Tiskem  ALOISA  WIESNERA. 

V  PRAZE  1902. 


Digitized  by 


Google 


KNIHA  XLIX. 


LISTOPAD. 


SEŠIT  V. 


JAROSLAV  VRCHLICKY: 

Prchavé  illuse  a  věčné  pravdy. 

NOVÉ  SONETY. 


JAN  Z  PATHMU. 

Proč  v  mysl  mou  se  vracíš  neustále 
pod  orla  svého  snící  perutěmi, 
ó,  bájný  kmete,  světlo  ručejemi 
jejž  ztápělo  na  Pathmu  strmé  skále? 

Žhavého  kotle  vření  vytrvale 
jsi  snesl,  prorockými  zornicemi 
tys  v  slunce  patřil,  pohrdaje  zemí, 
sám  velký  v  lásce  své  i  ve  svém  žale. 

Kdys  mistra  na  prsou  jsi  ležel  snivý, 
zrak  něžný  zvedaje  ku  Slitovníku, 
zřers  v  Kaný  jako  Gethesemanu  divy. 

Pak  plachý  visionář  v  snů  svých  lese 
s  fantomy  v  boji  v  hřmění  vod  a  ryku 
do  vichrů  lkal  jsi  stejně:  Milujte  sel 


KRČMÁŘ. 

v  to  ještě  dosud  bych  se  v  žití  vpravil, 
jak  hostinský  žít  v  lesní  krčmě  kdesi, 
při  louči  oknem  dívati  se  v  lesy, 
na  hosty  čekáním  se  neunavit. 


37 


Digitized  by 


Google 


546  Jaroslav  Vrchlický: 

Již  klepe  kdos  —  noc  u  tebe  chce  strávit . . 
jdeš  otevřít  .  .  .  kdo  vejde?    V  citů  směsi 
jej  vítat,  jídlo  nést  a  snad  se  děsí 
on  mne  jak  jeho  já  .  .  .    Snad  chce  se  baviti 

Je  hovorný  a  dobrý  —  zmlklý,  spurný? 
Co  vede  jej  sem?    Přespí,  půjde  z  rána? 
Zda  návštěvy  své  tady  stopu  nechá? 

Je  chůd,  je  bohat?    Z  losů  černé  urny 
je  plný  nebo  prázdný?   Jest,  čím  zdá  se? 
Zvím  v  skutku,  koho  hostila  má  střecha? 


SAMOTA. 

Tu  myslím  opuštěných  vodních  květů, 
Jež  samy,  mlčící  se  k  tůni  chýlí, 
tu  horských  štítů,  sněhu  povlak  bílý 
kde  vetknut  svítí  od  počátku  světů. 

Ba  ještě  lip,  tu  mrtvých,  chladných  retů, 
když  víko  rakve  z  rukou  těch,  kdo  zbyli, 
nad  tělem  spadlo  v  rozloučení  chvíli, 
kdy  vskutku  konec  bouřím,  vášní  hnětu. 

Neb  dokud  cosi  v  hloubi  duše  hne  se, 
co  chce  a  touží,  v  světlo  křičí,  úpí, 
sám  nejsi  ani  na  moři,  ni  v  lese. 

Však  z  tebe  tvoje  samota  když  vzrůstá, 
když  k  všemu  lhostejný  jsi  již  a  tupý, 
zvíš,  kterak  pevná  má  ten  polyp  ústa. 


S  BOHÉMI 

Nač  dávat  s  Bohem  někomu  a  spěchem? 
Stál  někdo  za  to,  což  jej  plně  známe? 
Či  lip,  což  všemu  s  Bohem  nedáváme 
vždy  každou  vteřinou  a  každým  dechem? 

My  žvatlavým  se  klamat  dáme  echem, 
však  pustý  břeh  je  svět,  kde  o  břeh  láme 
se  cit  a  vášeň,  všecko  kde,  čím  plámě, 
zarůstá  brzy  třeslicí  a  mechem. 


Digitized  by 


Google 


Prchavé  illuse  a  věčné  pravdy.  547 

Snu  každému  dáš  s  Bohem,  jak  jej  sníš 
a  vínu,  sotva  nalita  je  číš 
a  retu,  sotva  přitísk  jsi  jej  k  svému. 

Tak  žiješ  v  neustálém  loučení 
a  život  není  přes  vše  snažení 
než  jedno  s  Bohem  ráji  ztracenému! 


POCHYBNOSTI. 

Bez  pochybností  moci  jíti  světem, 
to  byl  by  triumf  vůle  vítězící, 
nad  otevřeným  hrobem  s  bílou  kšticí 
stát  jako  druhdy  s  plavou  nad  poupětem; 

S  tímž  v  duši  štěstím,  s  vášní  stejným  vzletem 
a  s  nedotknutou  od  zlých  vrásek  lící; 
jen  Done  Juane  moh's  jásající 
tak  žitím  jít,  nezlekán  lichým  tretem. 

A  kdo  ví  ještě  ve  posledním  mžiku, 
než  do  pekel  sjeKs  v  hodovníků  křiku, 
když  komtur  na  vrata  již  pěstí  třískal, 

Nechf  vytrvalý  ve  vzdoru  i  zlobě 
tu  otázku  jsi  nepoložil  sobě: 
Co  vlastně  s  celým  rouháním  jsem  získal? 


SKEPTIKOVÉ  V  UMĚNÍ. 

Vás,  které  věčný  Ideál  vždy  hněte, 
že  pro  krásu  vy  nejvíc  vytrpíte, 
vás  nelituji,  nebo  v  duši  skryté 
vy  máte  poklady,  jichž  nezvednete! 

Kdo  hravě  tvoří,  stále  lehce  kvete, 
leč  s  Jakubem  vy  stejně  zápasíte, 
a  nežli  s  dílem  svým  se  rozloučíte, 
vy  sestárnete  v  strázni  dlouholeté. 

Však  ze  stálého  s  Ideálem  styku 
co  tajných  slastí,  sladkých  rozechvění, 
vám  podává  se  v  nestřeženém  mžiku! 


37* 

Digitized  by  VrrOOQlC 


548  Jaroslav  Vrchlický: 

Vy  jdete  sami,  netřeba  vám  díků 
ni  oslav,  sami  jste  již  oslaveni 
své  skepse  mukou,  těžkou  smrtelníku! 


MARII  KONOPNICKÉ 

R.  1902. 

Po  léta  zní  Tvůj  kouzelný  zpěv  sladký 
a  rád  jsem  vždycky  naslouchal  mu  z  dáli, 
ať  z  Fiesole  vánky  kol  něj  vály, 
ať  k  Polsku,  k  domovině  tíhnul  zpátky! 

Máf  děcka  přítulnost  a  něhu  matky, 
má  Polky  zrak,  jejž  v  úsměvu  pláč  kalí, 
když  cítí,  mamince  co  udělali, 
a  jak  v  to  málo  je  ten  život  krátký! 

Od  pokácených  číší  hodokvasu, 
kde  Plato  s  žáky  rozebíral  krásu 
v  zem  Dantovu,  kde  „si"  tak  sladce  zpívá, 

Vše  zpět  Tě  neslo  domů,  vždy  jen  domů 
a  píseň  Tvá  v  třesk  štítu  a  hluk  hromu 
zní  echem  vlasti,  filomela  snivá  .  .  . 


TORSA. 

Dost  často  torso  víc  než  celek  poví. 
Hleď  na  Venuši  a  tvoř  dále  v  duchu! 
Co  zříš,  je  krása,  ale  zapřeš  tuchu, 
co  není,  vděk  že  zbudilo  by  nový? 

Víc  básnit  mlčením  lze  nežli  slovy 
a  nejvyšší  co  v  tvorčím  vyvře  ruchu, 
snad  zmlkne  v  tom,  co  zazní  v  srdci  hluchu, 
blesk  zalekne  se  paže  titanový! 

Vždy  celek  můžeš  pozorovat  klidný, 
však  v  torso  kladeš  víc,  neb  taj  vždy  leká 
a  láká  zároveň,  zříš  v  dílny  nitro. 

Kde  sveden  boj  ten  vznešený  i  bídný, 
kde  před  Andělem  syn  člověka  kleká 
a  zničen  klesá,  nepozdraviv  jitro! 


Digitized  by 


Google 


Prchavé  illuse  a  věčné  pravdy.  549 

OTÁZKY  V  NOCI. 

Kam  zveš  mne,  neúprosná  sfingo  tmavá? 
Já  sotva  prs  tvůj  rozeznávám  v  šeru, 
lví  spáry  cítím,  kamkoli  se  beru, 
duch  vzdoru  pln  se  zbabéle  ti  vzdává. 

Co  hříčky  víry,  ctnosti,  pravdy,  práva, 
když  opak  jejich  v  každém  číhá  směru, 
když  všady  lokám  jednu  atmosféru, 
jež  dusí  jen  ...    Co  mlčíš,  vyzývavá? 

Kde  Ultima  je  Thule  tvá,  kde  valný 
Tvých  Oidipů  je  hřbitov?  Marně  zády 
jej  zakrýváš  i  podstavec  svůj  skalný. 

Neb,  Chiméro,  tvé  hřbitovy  jsou  všady 
a  celý  svět  jest  jeden  močál  kalný, 
nad  kterým  tvůj  checht  ječí  zla  a  zrady  I 


INSATIATA. 

Tu  jedu  krůpěj  Adam  od  Lility 
na  Evu  přenes,  z  ní  v  rod  lidský  spěla, 
dál  štěpována  bujela  a  vřela, 
vše  proniknula  myšlenky  a  city. 

Svá  prsa  obrň  démantnými  štíty, 
af  víra  je  či  vůle  skouti  chtěla, 
vstříc  Prométheův  pozvedni  jí  čela, 
ten  nepřekonáš  jed  v  tvých  žílách  skrytý. 

Toť  lučavka  je  všechněch  Ideálů, 
tof  nový  osten  každé  pochybnosti 
a  bezdná  studna  nekonečných  žalů. 

Jak  sluje,  ptáš  se.    Nikdy  nemá  dosti! 
Žen  ptej  se,  mám-li  pravdu,  řeknou  tobě. 
Smrt,  žena  též  tím  šklebí  se  i  v  hrobě. 


Digitized  by 


Google 


550  Jaroslav  Vrchlický: 


OTROCI. 


Svét  vidét  jednou  volný,  bez  otroků! 
Sny  zlaté  Shelleye  i  Campanelly 
zřít  skutečností,  jaký  sen  to  smělý, 
jenž  zasloužil  by  nesmrtelnou  sloku. 

Však  skutečnost,  žel,  vždycky  s  pláčem  v  oku 
jej  zapře,  nebo  surový  pád  ztmělý 
vždy  vládnouti  a  tyranem  být,  velí, 
v  jho  deptat  slabé  v  tríumfalném  skoku. 

Kdos  vetší  chce  být  vždycky  a  dát  cítit, 
že  pravé  větší  jest  a  nemá  síly, 
by  tento  zděděný  pud  v  sobě  zdusil. 

Tak  celý  svět  se  musí  ve  zmar  zřítit, 
neb  volnost  kdo  by  toužil  s  celou  pílí, 
svých  vášní  otrok  sám  by  přestat  musil. 


CARPE  DIEM! 

Dnes  k  Leukonoi  Horácova  rada 
zní  mohutněji  jako  úder  zvonu, 
když  padesátkou  tíhne  život  k  sklonu, 
a  smutný,  dlouhý  stín  když  ze  všad  padá. 

Dnes  lépe  ocení  se  každá  vnada, 
víc  mluví  k  srdci  hudba  sladkých  tonů, 
květ  silněj  dýše  každém  na  záhonu, 
víc  bolí  dnes  podzimních  vichrů  váda. 

Za  sluncem  obrací  se  toužebněji 
zrak  lačný  plný  života  a  díků, 
dnes  pevněj  tiskneš  nepříteli  ruku; 

A  tichý,  blízký  konci  v  beznaději 
dnes  Neprchej!  bys  řekl  okamžiku, 
byf,  co  chtěl,  nesl  -r-  nenesl  by  muku. 


Digitized  by 


Google 


Prchavé  illuse  a  věčné  pravdy.  551 

KRUCIFIXU  U  VETEŠNÍKA. 

Dál  stranou,  icorsa  ruch  kam  sotva  vniká, 
ve  spleti  uliček,  jež  v  Ser  se  klívi, 
jak  šilhalo  by  na  chodce,  v  dál  civí 
ve  oblouk  vzpjaté  okno  vetešníka. 

Tam  staré  vásy,  mince,  svícen,  dýka, 
cín  zašlý  korbelů,  bronz  štítů  živý; 
na  černém  kříži  v  této  změti  snivý 
plá  ze  sloně  obličej  Slitovníka. 

Ó,  Kriste  I  Kolik  dlaní  v  slední  muce 
k  rtům  tisklo  tebe  v  žití  těžkém  skonu, 
jež  líbaly  tvé  skráně,  nohy,  ruce! 

Kdo  koupí  odsud  tě,  než  znova  začne 
ta  křížová  tvá  cesta  milionů 
v  zář  nejistou  z  té  jisté  bídy  mračné? 


KENTAUR. 

V  hru  oblaků,  jak  bývá  v  podjeseni, 
jsem  vhroužil  oko,  tvar  jich  nový  stále 
v  kentaura  vzrostl,  který  nenadále 
se  zvedal  v  změti,  jež  se  pořád  mění. 

Výš  vzletět  chtěla  v  lehkém  opojení 
tvář  lidská  s  hrudí,  hřbet  však  roven  skále 
tíh  k  hmotě  a  já  cítil  v  hořkém  žale 
boj  odvěký  v  dvou  světů  zápolení! 

Svit  slunce,  těkající  v  této  změti, 
dal  náhle  netvoru  dvě  křídla  bílá 
a  kolos,  půl  stín  a  půl  světlo,  letí  .  .  . 

Ó,  snílkové!    Ó,  tvůrci  Ideálu, 
v  kom  jednou  promluvila  křídel  síla, 
ví,  co  to  stojí,  křídlem  unést  skálu! 


qp 


Digitized  by 


Google 


RŮŽENA  JESENSKÁ: 

Hymna  lásky  rajských  zahrad. 


I. 


Stála  s  očima  ošizenýma,  upřenýma  do  neurčité  dálky,  jakoby  po- 
slouchala .  .  .  Někdo  ji  volá  . . .  Někdo  ji  volá  ...  A  slyší,  slyší 
šumění  větrů  a  podivnou  píseň  harf,  zavěšených  někde  snad  na  sklo- 
něných větvích  stromů,  slyší  kvílení  jezů  velikých  řek  a  tíkání  ptáků 
ze  snů,  slyší  bolesti  svého  srdce  —  — 

A  zase  někdo  volá,  někdo  ji  vzdálený  volá  I 

Své  jméno  slyší:   „Maria,  Maria!" 

Ach,  kdo  ji  volá? 

Jde,  jde  vstříc  tomu  svému  jménu,  sladce  vzdýchanému  hlasem 
rozvlněným  milostí.  Jak  krásné  je  jméno  její  vysloveno  tímto  hlasem. 
Sama  opakuje  tiše  a  se  smutným  úsměvem  své  jméno. 

„Hledám  osvobození  od  tísně  světa,"  řekla  pokorně  a  setřela  slzy. 

A  tyto  myšlenky  táhly  její  duší,  která  chvátala  vstříc  svému  jménu: 

„Smutno  je  ve  světě,  neboť  krev  se  prolévá,  a  slzy  tekou,  a  ne- 
šťastni jsou  všickni,  kdo  krev  prolévají,  i  čí  krev  je  prolita,  i  kdo  pláčí 
i  kdo  slz  usušit  nemohou  nebo  nechtějí. 

Veliké  stíny  hříchů  plazí  se  ulicemi  světa. 

Nejnešťastnější  jsou  hřešící.  Ach,  slyšela  jsem  chřestit  řetězy  na 
hubených  rukou  a  slyšela  jsem  nářek  dětí,  kterých  se  nedotkly  lilie 
milosrdenství,  slyšela  jsem  výkřik  šílenců  a  zoufajících. 

Velikými  prameny  tekou  slzy  —  země  je  nasáklá  jimi,  jakož  i  oblaka 
plující  nad  ní,  a  z  nich  stvořena  jsou  moře. 

Svět  je  zmítání  duší.  A  v  tom  klesání  Vysílených  a  Pokořených 
a  Opuštěných  a  Ztracených  hrčí  s  tempem  dupajících  kopyt  kočáry 
Povýšených  a  třeští  pozauny  Vládnoucích.  Viděla  jsem  děti,  plazící  se 
v  prachu  a  týrané  záští  dospělých,  a  nikdo  se  neslitoval  nad  nimi,  viděla 
jsem  lidi  k  smrti  prací  znavené  —  a  slyšela  jsem  za  nimi  letící  strašné 
slovo  „lůza",    viděla  jsem  padající  ženy,  a  jiné  ženy,   místo  aby  vinu 


Digitized  by 


Google 


Růžena  Jesenská:  Hymna  lásky  rajských  zahrad.  553 

jejich  svěcené  vody  křížem  smyly,  házejí  po  nich  těžkými  kameny 
a  třísnř  je  jedovatými  slinami,  viděla  jsem  Silné  a  Povýšené,  kteří  jsou 
vinni  poklesky  Slabých  a  Ponížených,  viděla  jsem  vítězství  přetvářky, 
klamu,  lichocení  a  pýchy,  byla  jsem  přítomna  odsuzování  Ubohých 
a  Nepočítajících.  Viny  a  ctnosti  proplétaly  se  mými  cestami  jako  hadi 
a  stonky  lilií,  ale  těžko  bylo  rozhodnout  o  královské  koruně  činů  nej- 
lepších. Komu  ona  náleží?  Snad  Někdo  nad  námi,  Onen  Velký,  Neznámý 
dovede  rozhodnout  —  bude-li  mu  libo  rozhodovat.  A  jak  si  představujeme 
tu  jeho  vůli,  je-li  to  vůle,  a  je-li  to  On  —  Ach,  jsme  malí  a  nechápající 
a  jsme  jako  mravenci,  lezoucí  na  žebřík  z  růží,  opřený  o  jednu  z  hvězd, 
jsme  tak  malí  a  neurčití  ve  svém  určení,  trápíme  se  navzájem  nepřízní, 
vypočítavostí,  touhou  po  statcích  pozemských,  po  všem  pomíjejícím, 
a  zapomínáme,  že  sami  jsme  nejvíce  pomíjející.  Jak  důležitá  je  naší 
ješitnosti  a  maličkosti  jediná  paštika,  upečená  u  dvorního  dodavatele 
nebo  malá  pentlička  dekorační  v  knoflíkové  dírce!  Bože  —  a  nad  námi 
číhá  Smrt  a  setne  nás  —  nás,  právě  jako  kulka  zabije  srnku  s  lítostivým 
vroucím  pohledem  sladkých  očí,  jako  běžící  noha  zdupne  sedmikrásu 
se  začervenalými  pláčem  víčky.  A  co  bude  dál?  Co  bude  ze  sedmi- 
krásy, ze  srnky,  včelky,  z  nás?  Ó,  šťastnější  je  včela  nežli  my,  neboť 
neví  a  žije  a  netrpí,  a  ještě  šťastnější  sedmikrása,  a  nejšťastnější  kámen, 
o  který  opírá  svůj  stonek  a  květ.  Měsíc  se  dívá  na  nás,  a  hvězdy  se 
dívají  a  nevědí  víc  o  nás  nežli  my  o  nich.  A  kdybychom  o  nich  sebe 
více  věděli,  nic  nevíme.  Ubohost  našeho  vědění  a  neproniknutelnost 
k  vědění  I 

Je  ticho,  jen  stromy  zpívají  a  harfy  na  nich  zavěšené  —  a  srdce 
moje  zpívá  —  A  někdo  volá  v  dálce  moje  jméno.  Ach  jdu,  ach  jdu. 
Proč  asi  mám  přijít  k  hlasu  volajícímu?  Smutno  je  ve  světě!  Neoschly 
slzy  očí  mých,  neboť  pláču  pro  všecky,  kteří  trpí!  A  kdož  netrpí?  Tiše 
pasoucí  se  Stáda  netrpí.  Štěstí  chodí  po  světě  v  bílé  říze,  která  krvácí 
rudými  růžemi,  po  špičkách  chodí,  jakoby  létajíc,  a  líbá  nepozorovaně 
Vyvolené,  ale  polibky  jako  motýl  chvějí  se  na  čelech,  jako  stopy 
blednoucích  hvězd,  a  Štěstí  letí  dál,  dál,  aby  rozdávalo  jinde  pomíjející 
dary  svých  žhavých  polibků.  Radosti  jako  květy  porůznu  na  louce  rostou 
mezi  lidmi  a  stále  vykvétají  a  stále  vadnou.  Ale  neštěstí  visí  nad  životem 
všech  jako  morová  mračna,  která,  odcházejíce,  přicházejí  znovu.  Všecky 
bolesti  a  bídy  jejich  vzala  bych  na  sebe,  abych  za  všecky  já  jediná 
trpěla,  ale  je-li  to  možná?  Podařilo  se  to  někomu  dosud,  ať  ho  jme- 
nujeme Člověkem  nebo  Bohem?  Jak  zastavit  potoky  krve,  jak  vysušit 
moře  slz,  jak  v  písně  proměnit  vzdechy  a  kvílení? 

Od  sebe  začít,  svoje  bolesti  hojit,  sebe  křísit?  Ach,  kdybych  tolik 
nebyla  ztratila!  Mnoho  víry  jsem  ztratila,  neboť  poznání  věcí,  které 
budily  mé  nadšení,  jejich  příčin  a  podrobností  ochladilo,  vystřízlivělo 
mou  extasi. 

Co  nadějí  zhynulo  v  mých  dnech  a  letech ;  neboť  vysoké  a  daleké 
byly  mé  sny;  nebyly  to  jen  louky  pasoucího  se  Stáda.  —  A  duše  mnou 
milované  ztrácejí  se  a  blednou  jako  hvězdy  přicházejícím  dnem. 

Jak  krásné  bylo  by  stále  žít  v  soumraku,  aby  nezbledly  milované 
duše  přicházejícím  dnem  poznání!   Připadám  si  tak  bezcenná  a  marná. 


Digitized  by 


Google 


554  Růžena  Jesenská  : 

Proč  jsem  přišla  mezi  ony,  kteří  bloudí  po  jednom  z  těch  kulatých  světel 
vesmíru,  které  sluje  země,  a  nevědí,  proč  bloudí,  jako  já  to  nevím?  — 
Ale  bojují,  pláčou  a  jásají,  vypínají  se  a  pokořují  —  a  myšlenky  jejich 
a  nálady  a  revolty  a  modlitby  a  kletby  a  zlořečení  a  chvalozpěvy 
a  hymny  a  výkřiky  —  všecko  hrne  se  do  prostoru  neznámých  horizontů 
a  zaniká  jako  zpívání  ptáků  v  lesích  a  řvaní  lvů  na  poušti. 

Proč  jsem  přišla?  Chci  odejít  na  místo  světa,  neobsazené  lidmi, 
políbit  zemi  matku,  které  náležím,  a  vstoupit  do  její  lahodné  temnosti, 

zakrýt  se  závojem  jejího  šera  a  mlčení Příliš  mnoho  jsem  viděla, 

cítila  a  ztratila! 

Ale  někdo  Neznámý  volá  mne  . . .  volá  . . .  jakoby  mne  napomínal 
a  miloval  —  —  — " 

Zastavila  se  a  poslouchala  a  zatajila  dech.  Slyšela  zase  své  jméno . . . 
Hle,  zelené  mlhy  zahrad,  prosvětlené  zazlacenými  parami,  jako  odlesky 
chrysolitů  vznášejí  se  pod  ní.  Stojí  u  brány  neznámého  sadu.  Zahořklá 
vůně  ovocných  květů  obláčkem  snáší  se  k  jejímu  čelu  — 

Někdo  otevírá  bránu  —  Hle  —  Onen,  kdo  ji  volal,  stojí  před  ní  — 
On  vzdálen  slyšel  její  myšlenky  a  miloval  ji  .  .  . 

Ponořila  rozsvícené  zraky  do  jeho  pohledu,  plného  očekávání 
a  něžné  odevzdanosti. 

,Jak  dlouho  jsem  tě  hledal  a  na  tebe  čekal,  růže  má,''  řekl  tiše 
a  připjal  ji  k  srdci  svému. 

Zapomněla  na  všecky  křivdy,  valící  se  řekami  za  ní,  na  všecky 
bolesti,  plačící  v  dálce,  na  všecko  ztracené  a  marné.  Štěstí,  letící  kolem, 
zastavilo  se  a  plaše  dotklo  se  její  hlavy.  Stál  před  ní,  líbal  s  jejích  očí 
slzy  a  pil  z  jejích  úst  všecky  bolesti  a  žaloby  a  touhy.  A  v  zázračný 
med  proměnily  se  v  jeho  ústech.  A  kam  vešla  za  onu  bránu  —  to 
byly  Zahrady  Rajské  .  .  . 

11. 

Zahrady  Rajské  —  zavřely  za  nimi  svou  bránu  .  .  .  zahrady  hlu- 
boké jako  tajemství  života  a  rozevřené  náručí  svých  kouzel  k  věčně 
se  měnícímu  nebi,  které  té  chvíle  bylo  vysoké,  lazurové  a  jenom  tam, 
kde  se  sklánělo  k  růžovým  a  bílým  oblakům  kvetoucích  stromů,  zlatilo 
se  proudem  paprsků  slunce. 

Jdouce,  dívali  se  do  bílých  a  růžových  oblak  kvetoucích  stromů. 
Ó,  jaké  zázraky  chvějí  se  nad  jejich  hlavami,  omamující  barvy  a  vůně, 
písně  ptáků  probuzené  milostí  zvoní  a  vzdýchají  a  zpívají  a  dotýkají 
se  jejich  srdcí  jako  andělskými  křídly. 

A  když  větřík  sáhne  do  strun  vzdáleným  harfám  —  zakvílí  po- 
divný úsměv  zelení  shýbnutých  větví.  Potoky  světlých  vod  hrčí  pres 
tiché  oblázky  mezi  pomněnkami,  a  včely  bzučí,  listí  šeptá,  a  tolik  zvuků 
mluví a  přece  takový  slavný  klid  lahodně  objímá  rozechvělá  prsa. 

Cesta  široká,  daleká,  plná  stínů  a  světel,  a  jiná  květinami  propletená 
a  paprsky  teplá,  nízká  a  snivá,  a  zase  jiná  loubim  zarostlá  a  zvonečky 
zfialovělá,  a  ještě  jiná  plná  divokých  pivoněk  růžových  a  rudých  jako 
pokračování  radostí,  a  další  cesta  vysokými  tmavými  cypřišemi  sesmut- 


Digitized  by 


Google 


Hymna  lásky  rajských  zahrad.  555 

něná  jako  rozřešená  otázka  života.  Fontány  zpívaly,  a  zapadající  slunce 
zlatilo  vody  jantarovým  snem,  bílé  mramorové  sochy  jemně  ohebné 
třpytily  se  v  proměnlivosti  sladkých  barev. 

Maria  s  Janem  kráčeli,  mlčíce,  ale  duše  jejich  mluvily  tichým  hovorem 
splývání.  Věky  táhly  nad  jejich  hlavami  jako  oblaka,  pozlacená  zapada- 
jícím sluncem.  Blahoslavená  Samota  spojených  duší,  požehnaná  Samota 
vroucností  a  něžností  spojených  srdci! 

Větve  kvetoucích  bezů  jako  tisíciramenné  svícinky  hořely  k  večerní 
blednoucí  obloze,  i  slavík  zpíval,  a  země  dýchala  rozhřešení  všem, 
padajícím  k  ní  v  Sílení  nepřemožitelných  polibků. 

Stín  skály  položil  se  na  zelený  pažit  ovocných  sadů,  lípy  zachvěly 
rozpjatými  rameny  jako  v  očekávání,  lilie  rozsvícené  oranžovými  světly 
pelu  vydechly  omamné  prameny  vůní. 

Motýli  lítali  jako  usmívání  barev  po  sladkých  korunách  květin, 
broučkové  lezli  po  trávě  a  pěšinách  a  převraceli  se  a  padali  jako 
opili  láskou. 

Jan  a  Maria  šli  pod  jabloňovými  oblaky  květů  —  a  líbali  se 
jako  ve  snu. 

Nebylo  třeba  povídat  ani  vysvětlovat  —  oni  se  znali,  i  když  se 
nikdy  před  tím  neviděli,  a  všecky  záhady  byly  rozluštěny  ve  velmi 
jasné  a  srozumitelné  štěstí.  V  zahradě  Ráje  jsou  zelené  louky  plny 
horoucích  květů,  louky  sladkých  Samot,  a  pak  jsou  tam  hluboké  lesy 
Přemýšlení,  a  jsou  tam  místa,  svatá  místa,  kam  lidská  noha  dosud 
nevkročila,  a  kde  srdce  lidské  nezatlouklo  —  —  —  a  kde  je  ticho 
očekávání  —  Jsou  to  místa  příštího  Nanebevzetí. 

Jan  a  Maria  hledali  ta  místa,  ale  nevěděli,  že  jich  hledají. 

Tam  hle,  kde  se  nádherný  obraz  nových  cest  rozevřel,  celý  keř 
bílých  růží  kvete,  a  tam  skoro  naproti  kvetoucí  milá  srdíčka,  jako  na 
šňůrce  navlečená,  růžová,  visí  s  větví. 

Maria  zavřela  oči  a  řekla:  „Má  duše  je  plna  tebe,  co  se  to  stalo 
se  mnou?" 

Právě  té  chvíle  zaplanula  veliká  hvězda  na  nebi  nad  nimi,  jakoby 
odpovídala  za  Jana. 

, Východní  hvězda?"  zeptala  se  Maria,  s  tichou  odevzdaností  sklá- 
nějíc se  na  jeho  prsa. 

Fialky  dlouze  zavoněly  z  tmavého  křoví  jasmínu  a  brslenu,  a  jedna 
harfa  vzdychla  na  snivé,  staré  lípě. 


III. 

Do  posvěcených  míst  Nanebevzetí  v  Ráje  zahrad  přišel  Jan  s  Marií. 
Vstoupili  tam  náhle  —  aniž  věděli;  záhon,  kde  kvetly  myrty  přestoupili 
a  ohlédli  se  po  něm  s  úsměvem.  Dívali  se  pak  dlouho  na  sebe  a  cítili 
chvění  Věčnosti  nad  svými  hlavami.  Přijímali  neporušené  krásy  Rajských 
zahrad  a  přijímali  Sebe. 

Ach,  místo  Nanebevzetí!  Závoje  sladkých  barev  řasily  se  se  stromů 
a  stínily  perspektivu  dalekých  cest.  Teplo  a  útulno  bylo  kolem,  a  roz- 


Digitized  by 


Google 


556  Růžena  Jesenská: 

pjatá  náruč  chvěla  se  vzduchem,  prodýchaným  kouzlem  neoklamaných, 
vítězných  večerů.  Jan  a  Maria  usedli  na  bílou  lavičku,  a  ruce  jejich  se 
propletly  v  objetí,  podobném  srůstání  líbezných  lodyh  květin,  zraky  jejich 
se  měnily  a  přecházely  v  snivé,  opojené  hledění  do  nepřístupného  nebe. 
On  přivinul  ji  k  sobě  a  pil  z  jejích  úst,  jakoby  se  chtěl  napojit  ze  zřídel 
věčnosti.  Ona  cítila  božství  v  nevyčerpatelném  blahoslaveností  dávání  — 
Jakoby  tělesně  mizela  v  těch  objetích  a  polibcích,  a  Duše  jakoby  roz- 
vfrala  nepoznaná  křídla  vstříc  k  záhadě  věčnosti  a  nesmrtelnosti.  Nikdy 
ani  v  přemýšlení  ani  v  práci  ani  v  nadšení  necítila  tak  jsoucnost  duše 
jako  v  té  chvíli,  kdy  byla  unášena  Láskou  Člověka-Boha.  Bez  vy- 
světlování oba  všecko  o  sobě  věděli,  bez  hovorů  všecky  myšlenky 
navzájem  byly  přečteny. 

Vstali  a  vešli  do  bílé  svatyně  Polibků,  která  stála  blízko  jako  sladký 
zázrak,  snivě  zastíněna  dvěma  cypřišemi,  v  nichž  přitlumeně  vzdýchali 
opojeni  dva  bílí  motýli.    • 

Díval  se  na  ni,  díval  se  na  ni,  a  polibky  jako  nesmrtelné  květy 
ve  hvězdy  proměněné  padaly  na  rozechvěné  její  tělo.  Cítila  nesmírnost 
Přijímání,  v  němž  hoří  všecky  dary  jejího  srdce,  a  v  němž  lilie  Duše 
stávají  se  Růžemi  bolestně  radostné  oddanosti. 

Neslyšitelné  stíny  noci  pluly  kolem,  a  nepochopitelné  stávalo  se 
pochopitelným.  Polibky  kanuly  jako  krůpěje. rosy  na  žíznivou  půdu. 
A  byla  úroda  duší  ochotná,  sladká  a  nesmrtelná. 

Přicházely  chvíle,  kdy  Jan  a  Marie  nevěděli  nic,  nežli  že  se  milují 
a  líbají  a  splývají.  Vešli  za  hranice  lidského  bytí  —  někam  nad  svět 
a  mimo  svět.  Jan  vstal  opit  jejími  polibky  a  hlavu  měl  zdviženu  jako 
ponořenu  do  podivných  oblak  inspirace.  Byl  jako  proměněný  v  Boha 
v  extasi  Tvoření. 

A  okna  svatyně  rozkvetla  náhle  plná  pomněnek,  které  zvědavě 
nahlížely  do  vnitř,  a  vlaštovky  na  římse  usedly  a  povídaly  si  o  lásce 
života  a  budoucnosti  lásky.  Nocí  nesly  se  jako  světelné  paprsky  omamné 
vzdechy  Milosti. 

Maria  věděla,  proč  přišla  do  Rajských  zahrad:  protož,  aby  milo- 
vala a  vydala  Nekonečnost  lásky.  Planula  jako  hvězda  na  Východě, 
a  neuhasí nala  .  .  .  Člověk  může  zastavit  dech  v  okamžicích  velikých 
posvěcení  a  může  přijmout  křídla  andělů.    Vyšli  z  komnat. 

Šli  ruku  v  ruce,  snivě  zaslzené  zraky,  spojeni  a  odevzdáni  jeden 
druhému  jako  Poslové  božích  rozkazů  Šli  zase  pod  kvetoucí  jabloně 
a  mandloně  a  třešně,  šli  nachýleni  k  sobě  a  vztyčeni  k  nebi.  „Chci 
nasycovat  tvoji  duši,  dokud  živa  budu,"  řekla  Maria,  „a  chci  žít,  dokud 
budeš  přijímat  mou  duši.  Nic  déle.  Není  třeba  dlouho  žít,  aby  život 
byl  užitečný  a  významný.  A  já  netoužím  dlouho  žít,  ale  plně  žít  toužím.* 

A  polibky,  které  mu  rozdávala  cestou  mezi  záhony  tmavých,  teplých 
růží,  nebyly  jen  touhou  po  Pokračování,  ale  byly  i  touhou  květiny 
úponkovité,  kterou  je  i  nejsilnější  žena  —  „Proč  žijeme  ještě  dál?" 
ptala  se  s  úzkostí,   „bojím  se,  že  zmizí  mé  štěstí." 

„Netaž  se  a  miluj!"  řekl  zamyšleným  a  vzdáleným  hlasem. 

Věky  táhly  nad  nimi  jako  vyplněné  snění  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Hymna  lásky  rajských  zahrad.  557 

j,Mám  klid  viry  v  tebe/  usmála  se,  když  jí  podal  jednu  utrženou 
růži.  ,Ve  věčnost  tvé  lásky.  Věřím,  že  mne  budeš  milovat  věčností, 
jíž  se  kořím,  že  mne  budeš  milovat  něžností,  která  mi  plane  horoucím 
světlem  v  duši,  ty  milovaný  a  milující!  Chci  být  sestrou  tvé  práci,  klečet 
před  oltářem  tvého  tvoření,  chci,  aby  z  mé  duše  vycházel  sílící  pramen 
tvé  svaté  inspiraci,  abys  žehnal  každé  minutě  přítomnosti  mé  duše. 

Chci  být  milenkou  tvého  srdce,  milenkou  s  věncem  nevadnoucích 
růží,  napojených  krví  mého  života.  Chci  být  tvým  křídlem,  které  tě 
ponese  do  nejvyšších  končin  krásy  a  tvoření,  a  nastavím  ti  prsa  svá, 
abys  vysílen  závratným  letem  —  odpočal  na  nich. 

Být  tvojí  a  být  jí  s  celou  oddaností  a  horoucností  —  ach,  úžasné, 
spasně  velebné  vědomí." 

Jan  se  schýlil  a  řekl:   ,Má  sestro  a  milenko,  ženo." 

Poklekli  na  vonnou  dobrou  zemi  a  řekli:  „Je  teplá  a  plná  růží." 

Maria  vzdychla.    ,A  srdce  v  ní  tluče." 

Dívali  se   na  mravence  a  broučky,   jak  lezou   po  lodyhách  bylin. 

„Všude  je  život,"  dýchali  do  vysokých  trav. 

Slunce  svítilo,  ale  stromy  kvetoucí  dávaly  stín. 

Usnuli  na  růžovém  místě,  plném  mateřídoušky  pod  unyle  šepta- 
jícími břízami . . .  Byl  plný  bílý  den,  a  oni  ještě  věrně  snili  o  komnatě, 
kterou  opustili. 

IV. 

Jednoho  dne  vyšli  z  Rajských  zahrad  na  dalekou,  bílou,  Širokou 
cestu.  V  poli,  jež  napjato  bylo  až  k  nebi,  stál  vysoký  topol,  tmavý 
a  smutný. 

Šli  ruku  v  ruce  až  k  němu.  Na  bílou  cestu  vrhal  topol  černý  stín, 
podobný  štíhlému  kříži. 

Jan  řekl:  „Slunce  zapadá,  pospěšme,  abychom  došli  ku  břehu.  Je 
tam  malý  rybářský  přístav.    Odpočineš  si."    A  šli. 

Paprsky  slunce  jako  pramínky  krve  chvěly  se  živě  po  daleké  pláni. 

Na  mezi  vedle  pole  minuli  dva  podle  sebe  rostoucí  bohaté  trsy 
slziček. 

„Snad  dva  milující  při  loučení  je  zde  vyplakali,"  řekla  Maria. 

Tichý,  plačtivý  hlas  zvonku  rozletěl  se  večerem,  jako  zakvílení 
postrašených  ptáků,  kteří  spěchají  k  hnízdům. 

Domečky  nízké,  přikrčené  k  bílým  rozpukaným  skalám,  a  jiné 
rozběhlé  po  planině  se  zahrádkami  plnými  kvítí  se  objevily.  Na  plůtkách 
napjaty  sušily  se  rybářské  sítě,  a  tam,  tam  —  hle,  už  se  rozsvěcuje, 
a  obzor  objímá  v  pohybu  právě  zastavené,  milostně  utišené,  odpočívající 
moře.  Zeleň  moře  malachitová,  sladce  promodralá  a  nerozsvícená  ležela 
na  prsou  země  až  k  nebi.  Jediná  loďka  plula  na  konci  obzoru,  dálkou 
učiněná  maličkou  jako  kolébající  se  mušlička  z  nejmenších. 

Marii  rozechvělo  moře,  jakoby  ji  upamatovalo  na  domov,  který 
nemá  moří.  Rozpjala  ruce,  přivřela  oči  a  říkala:  „Miluju,  miluju  moře. 
Zůstaňme  tady!" 


Digitized  by 


Google 


558  Růžena  Jesenská: 

Stáli  na  břehu,  a  moře  je  vybízelo  na  svá  prsa.  A  bylo  jim  obéma, 
jakoby  se  měli  vrhnout  do  jeho  náruči.  Slunce  zmizelo,  růžová  srdíčka 
červánků  potápěla  se  do  zelených  stínů  vod  a  třásla  se,  jakoby  chtěla 
opadat. 

Usedli  na  břeh  vedle  bílých  křídových  skal  a  dívali  se  do  zelených 
zpěvů  vln.  Bílí  ptáci  lítali  nad  vlnami  a  plakali,  jakoby  ztráceli  lásku. 

„Moře   patří  všem,"  řekla   dětinsky  a  loket   opřela   o  jeho   rámě. 

„Ó,  jistě  všem,"  zasmál  se  a  zvednuv  pazourek,  hodil  jej  do 
přílivu  rozesmaných  vod. 

Položila  hlavu  na  tu  bílou,  tichou  skálu  a  jemu  podala  vláčně  ruce. 

„Miluju  tě,  miluju  tě,"  šeptala  v  nadšení,  „a  jako  moři  na  věky 
jsem  se  ti  vzdala." 

„Moje  duše,"  zadýchal  a  políbil  ji. 

„Půjdeme  spolu  daleko  podél  břehu  až  tam,  kde  končí  křídová 
skála  a  nad  propastí  moře  stojí  rybářská  chatrč  s  rozvěšenými  sítěmi 
na  plotu  milé  zahrádky.    Můj  drahý!" 

„Ne,  půjdeme  blíže,  půjdeme  do  malého  domku,  který  se  dívá 
do  moře  jako  šťastný  plavec,  vysvobozený  z  nebezpečí  smrti  —  — 
a  tam  budeme  se  líbat  jako  tančící  vlny  v  bouři." 

„V  bouři,  v  bouři." 

„Ale,  duše  drahá,  polož  si  hlavu  na  moje  rámě." 

„Ano,  neboť  jsem  tvoje." 

Šli  domů  a  byli  vážní,  jakoby  kráčeli  na  pouť  zaslíbení. 

Růže  pletly  se  kolem  okna  jejich  líbezné  jizby  a  voněly  růžovou 
vůní  Království.  Ona  jako  lilie  světel  položila  hlavu  na  jeho  rámě  a  tiše 
zpívala  píseň  svého  domova  o  sladké  pasačce,  která  trhala  slzičky  a  pro 
lásku  zemřela.  Její  rty  byly  rozevřené  jako  růže,  plny  nové  hudby 
vzkříšení  a  sílicích  snů. 

„Pojď  ke  mně,  vstup  do  mých  chrámů,"  řekl  její  milenec.  Ona 
se  usmála,  vědoma  si  svých  cílů. 

„Myšlenka  bílá  a  krásná  jako  holubice  sedí  v  mé  hlavě,"  šeptala 
sotva  slyšitelně,  „víš  o  ní?" 

„Ó,  mluv,  hudbo  rajská,"  vzdechl  toužně. 

„Jako  tíha  slunečné  záře  leží  mi  v  prsou:  mít  tvoje  dítě  —  tvé 
dítě..." 

Zachvěla  se  a  zamlčela. 

On  pohlédl  na  ni  vroucně  a  neodpověděl  k  dechu  jejího  svá- 
tečního snu. 

Maria  cítila  se  unavenou,  a  šli  tam  do  zahrádky,  která  se  vinula 
kolem  rybářského  domečku,  šli  a  usedli  na  lavičku,  a  Maria  zase  po- 
ložila hlavu  na  Janovo  rámě.  Bílý  plamének  vinul  se  po  plotu  a  besídce 
a  domku,  jako  věnce  myrty  bělaly  se  jeho  větve  nesmírně  lahodnými 
bílými  a  světle  zelenými  květy. 

Večeřeli   pod  loubím   bílého  plamínku  a  hleděli  důvěrně   k  moři. 

Lidé  prostí  a  dobří  chodili  kolem  nich  po  špičkách,  jakoby  se  báli, 
aby  nerušili  snů  Rajských  zahrad. 

Ó,  moře,  jako  spící  děťátko  tiché  a  lahodně  do  dálky  obzoru  rozkvetlé, 
moře  stmívajících  barev  —  mizící  —  a  dál,  dál,  skoro  neviditelné  .  .  .1 


Digitized  by 


Google 


Hymna  lásky  rajských  zahrad.  559 

Hvězdy  se  v  něm  rozsvěcely  a  zase  hasly  a  zase  jasně  vylétaly. 
A  barvy  temněly  jako  naděje,  proměněné  v  sklamání. 

Maria  zavřela  oči  a  usnula  Janovi  v  náručí.  Nad  ni  zachvělo  se 
v  šumění  květů:  « Zdrávas  Maria,  milostí  plná." 


»Chci  nasycovat  tvou  duši,  dokud  budu  živa.  A  chci  žít,  dokud 
budeš  přijímat  mou  lásku.  Nic  déle.  Není  třeba  dlouho  žít,  aby  život 
byl  užitečný  a  významný.  A  já  netoužím  dlouho  žít,  ale  plně  žít  toužím, " 
říkala  Maria,  sotva  pohybujíc  rty,  a  dívala  se  ku  břehu  moře ;  neboť  Jan 
odešel  a  nevracel  se. 

Moře  se  proměňovalo,  a  ona  se  mu  svěřovala. 

„Ó,  jak  bylo  by  možná,  aby,  kdo  mne  poznal,  kdo  pil  z  duše  mé 
a  srdce  mého,  mne  opustil?"  šeptala. 

A  moře,  jasně  modré,  soucitné  a  sladké  a  tiché,  odpovídalo:  i,Ano, 
ano,  jak  bylo  by  možná?" 

„Vždyť  nenalezl  by  pramene  laskavějšího  a  slunnějšího!  A  kdyby 
se  teď,  teď  vrátil,  anebo  kdybych  věděla,  že  teď  vzpomíná,  to  bylo  by 
království  citu.    Jsem  královna  citu." 

A  moře,  přes  něž  letěl  stín  těžkých  mraků,  bolestně  rozechvěné 
moře  povídalo:  ,Ale  království  citu  není  na  tomto  světě." 

Maria  sepjala  ruce  a  dívala  se  k  moři.  Zelený  pruh,  skoro  prozlacený, 
zhasl.  A  zdálo  se  jí,  že  v  ponurém  stínu  dole  —  hluboko  dole  něco 
průsvitně  září  jako  křišťálový  zámek. 

„To  jsou  pohádky,"  mávla  rukou  a  dívala  se  na  bílé  skály  břehů, 
na  jednu  cestu,  po  které  odešel. 

Dlouho,  dlouho  žila  v  rybářském  domečku  před  otevřeným  mořem. 

Prosté  ženy  a  rybáři  i  děti  ji  milovali  a  vymýšleli  si  o  ní  legendy. 

„Neviděli  jste  tenkrát,  když  přišla,  že  právě  do  plamínků  na  za- 
hradě padla  veliká  hvězda?  Nepozorovali  jste,  že  za  jedinou  noc,  kterou 
tu  trávila,  všecky  stromy  rozkvetly,  všecky  jabloně?  Růžová  oblaka 
byl  celý  sad. 

A  nevšimli  jste  si,  že  kříž  na  kostele  svítil  jako  velebná  svátost 
o  vzkříšení,  ačkoliv  slunce  bylo  zapadlo?  Nepamatujete  se  na  to,  že 
tenkrát  Estella  na  smrt  stonala  a  ráno  po  příchodu  cizí  krásné  ženy 
vstala  zdráva? 

A  ten,  který  ji  provázel,  odešel!  Nikdo  neví,  odkud  a  proč  přišli." 

Ale  Maria  vzdychla:  „Protože  království  citu  není  na  tomto  světě." 

Byla  den  ode  dne  smutnější. 

Když  zvonek  rozptyloval  své  jemné  tony  večerní,  rozplakal  ji, 
když  děti,  běhajíce  kolem  domku,  zpívaly  a  volaly  radostné  výkřiky 
k  nebí,  plakala,  když  moře  vášnivými  slokami  bouřlivé  písně  se  při- 
bližovalo k  její  duši,  žasla  a  volala  s  ním:  „Jsem  sama,  sama  .  .  . 
smiluj  se.  Bože." 

„Což  nechceš  být  sama,  ženo!"  ptalo  se  jizlivě  moře  a  tmavě  se 
vzpínalo  k  nebi,  jako  očarované  nenávistí. 


Digitized  by 


Google 


560  Růžena  Jesenská: 

„Smrt  je  b]^  sama,"  sklonila  hlavu  a  nedívala  se  více.  .Daleká 
moje  vlasti,  kdybys  tu  byla,  nebo  já  s  tebou,*  modlila  se  a  napřáhla 
ruce  k  východu,  .snad  nebylo  by  mi  tak  těžko.  Ale  on  tu  není,  on, 
který  mi  dal  život.    Proč  tedy  mám  žít?" 

A  tiše  nesmělý  hlas  v  prsou  ji  odpověděl.  Poklekla.  A  tenkrát  se 
na  ni  dívaly  ženy,  které  velmi  trpěly.  A  řekly:  .Ona  je  nešťastnější 
nežli  my,  nereptejme  více." 

Chodila  podle  břehu,  jakoby  hledala  navrácení  do  Rajských  zahrad, 
ale  všecky  cesty  zarostly  od  té  doby,  a  stopy  byly  ztraceny. 

S  něžností  oddaného  dítěte  myslila  na  Něho,  který  odešel,  a  opa- 
kovala si  se  zavřenýma  očima  do  nekonečna  jeho  slova,  jeho  pohledy, 
jeho  polibky.  — 

Přicházel  místo  něho  někdo  jiný.  Nový,  Neznámý. 

Z  jejího  srdce  přicházel.  V  jeho  novém  těle  bušilo  Janovo  srdce. 

Po  moři  blízko  břehu  plula  veliká  loď  skoro  průhledná  jako  zjevení, 
jako  locf  Mrtvých.  Maria  se  dívala  na  ni  a  v  naději  čekala,  kdo  vy- 
stoupí, ale  loď  se  vzdálila  jako  sen. 

A  nové  plamínky  dávno  na  zahradě  odkvetly,  jabloně  dávno  vy- 
daly úrodu,  větry  divoce  zatřásly  chudými  střechami  a  kvílely,  kvílely. 
A  tenkrát,  jedné  bouřlivé,  velmi  tmavé  noci,  bezhvězdné  a  bezsenné, 
stal  se  zázrak  života :  děťátko  jako  jabloňový  květ,  nadýchané  růžovými 
barvami,  živé,  sladké  jako  Předpovědění  —  přišlo.  Dříve  nežU  Otec 
se  vrátil,  přišel  Syn.  Maria  přivinula  ho  k  sobě  a  šeptala  horoucí 
modlitby,  plné  závratné  oddanosti  a  pokory. 

.Miluju,  miluju  tvého  otce,  děťátko  tiché,  lahodné,  miluju,  miiuju 
toho,  kdo  mi  tě  dal.  A  nikdy  ho  nespatřím?  Ó,  kdyby  on  tatáž  světla 
viděl,  která  mně  svítí,  ale  jiná  planou  nad  domovem  jeho  duše.  On 
nechtěl  a  nedozví  se.  Ani  dýchání  vzduchu  nepřijmu  od  něho  pro  tebe, 
děťátko!  Půjdeme  spolu  tam,  kde  nalezneme  a  zlíbáme  stopy  jeho  kroků, 
děťátko,  synu  náš.  —  Bože,  jak  slabá  jsem  bez  něho,  i  když  mám 
tebe!  A  tobě  jak  by  lépe  bylo  s  ním  i  pod  jeho  sluncem  lásky  nežli 
pouze  u  mne!  On  má  sílu,  která  chrání,  on  může  dávat,  dávat  a  nikdy 
není  chůd.  Ale  tvoje  matka  je  poslední  z  posledních.  Všecko  rozdala. 
Jemu  rozdala.  Je  bohatá  jen  tebou.  Tys  všecko  její  bohatství.  Ale  ráda 
by  se  rozdělila  o  to  veliké,  co  má,  s  ním.  Kdyby  on  chtěl!  Ale  i  když 
nechce,  miluji  ho,  neboť  tebe  miluji.    A  ty  jsi  on." 

On  poslal  psaní  a  peníze,  ale  ona  rozdala  všecko  chudým  rybářům 
a  jejich  ženám.  Četla  psaní  a  řekla,  složivši  smutně  ruce:  .A  jednou, 
až  veliký  bude  svátek,  řekne  více.  Nebudu  snad  již  žíti,  ale  vyslovena 
budou  ona  slova.  Předvídání  je  jako  splnění  zákona.  Miláčku  milý," 
dýchla  děťátku  do  tvářičky,  jako  když  slunce  přelétne  —  »jsme  sami! 

Ale  byla  jsem  milovaná  jako  málokterá  žena.  Můj  život  byl  hjrmnou 
lásky.    A  ty  jsi  Požehnání  té  lásky. 

Přijímám  ráda  Požehnání  boží.  Ó,  jak  krásné  je  moje  dítě.  Bude 
krásnější  a  lepší  nežli  On  i  nežli  já  i  nežli  my  oba  dohromady,  bude 
jeho  bytost  nad  námi  planout  jako  hvězda  nad  utišeným  mořem." 

Líbala  jeho  milou  tvář,  proměnlivé  rty,  modré,  sladké  oči,  měkkou 
hlavičku  se  zlatými  vlásky. 


Digitized  by 


Google 


Hymna  lásky  rajských  zahrad.  561 

A  hvězdy  svítily  nad  vesnicí,  nad  přístavem,  nad  mořem,  nad 
začátkem  nového  Srdce,  stvořeného  v  zahradách  rajských. 

A  Maria  slyšela  tlouci  srdce  Hvězd. 

Ženy,  starci,  muži  i  děti  přicházeli  a  usmívali  se  na  ni  a  dotýkali 
se  jejích  rukou  jako  Svátosti. 

VI. 

Jednoho  večera,  děťátko  na  klíně  chovajíc,  k  moři  se  dívala.  A  na 
té  modravé  daleké,  zase  utišené  prostoře  spatřila  jako  vidění  podivné 
známé  cesty  a  stromy  a  louky  a  vesnice  a  zázračné  obrazy  drahého 
rodného  města.  Všecko  jako  v  mlhavém  vlnění  se  chvělo,  mizelo 
a  jasnilo  se.    A  srdce  její  tlouklo. 

Hle  —  domov  přichází  k  ní.  Zastřela  tvář  rukama,  a  slzy  kanuly 
na  hlavičku  děťátka. 

„Ty  země  daleká,  nešťastná,  vábíš  mne  k  sobě,  já  musím  jít.  Ty 
cípku  země,  rozrytý  kopyty  koňskými  v  tisíce  vrásek  neuhladitelných, 
ty  země  rozhněvaná,  neukonejšená  ani  otcovským  slovem  útěchy  ani  ukolé- 
bavkou mateřskou,  ty  ubohá  slzami  prosáklá  a  bolestmi  ubraná,  roz- 
drásaná otrockými  řetězy  a  přec  tak  sladká,  měkká,  jediná,  rozechvěná 
citem  a  zjemněná  přestálými  mukami,  ty  hřešící  těžkou  nenávistí  bratra 
k  bratru  —  ó,  kéž  bych  mohla  olivový  věnec  položit  na  tvá  horoucí 
prsa!  Blouzním  jako  všickni,  kdo  jsou  vzdáleni  od  tvé  bídy  a  tvých 
poklesků,  vidím  tě  světlou  a  miluji  tě  láskou,  oslepenou  dálkou. 

Ty  drahá  vlasti!  Ach,  vlasti  —  (opíjím  se  tím  slovem)  ty,  jež  ve 
vrchu  zeleném  skrýváš  se  svatým  Václavem  v  čele  spící  ozbrojené 
rytíře,  čekající  na  povel,  aby  tě  vysvobodili,  když  bude  nejhůře,  ty 
s  bílou,  bílou  plání  na  srdci,  které  krvácelo,  ty  plná  legend  se  slávou 
krveprolití  a  smrti  na  bledém  čele,  ty  potácející  se,  nepevná,  nejistá 
životem,  ty  smějící  se,  zpívající  a  tleskající  a  při  tom  smutně  krvácející 
z  nesčetných  ran  —  miluji  tě. 

Maličká,  maličká  jako  děťátko  moje,  a  veliká  jako  má  láska  — 
vlasti  má,  jdu  za  tebou!  Ať  kroky  dítěte  mého  zarostou  v  půdě  tvé 
a  skropí  ji  svým  potem  a  krví. 

Dám  ti  své  dítě  —  a  dám  ti  tedy  všecko,  co  mám  —  dám  ti 
svou  lásku  i  naději. 

Mé  dítě  bude  tvým  apoštolem,  protože  nemůže  být  tvým  králem. 
Ale  často  apoštol  více  může  nežli  král. 

Ó,  kdyby  byl  králem,  ty  zazářila  bys  gloriolou  štěstí,  všecky  jizvy 
tvé  by  zarostly  zlatem  bohatství  a  krásy,  všecky  vrásky  tvé  by  se  vy- 
plnily růžemi  .  .  . 

Ale  apoštol  dá  ti  na  věky  věků  v  posilu.    Mé  dítě,  pojď! 

Třebas  kůrky  chleba  jísti  budeš,  neskloň  hlavu  před  Mocnými  toho 
světa,  neznesvěť  svobodu  své  chudoby  a  vůle.  Buď  jako  žula,  která 
objímá  horami  tvou  vlast,  bucf  jako  horský  potok,  který  si  klestí  cestu 
k  moři  z  těla  hor,  nepoddej  se,  miluj,  stírej  slzy  a  dávej,  dávej,  aniž 
přijímati  budeš!  Proto  jsi  přišel.  A  proto  já  odcházím  od  břehů  moří. 
A  proto,  anděle  můj,  jsme  sami,  abychom  pochopili  Nepochopitelné. 

38 


Digitized  by 


Google 


562  Rfižena  Jesenská: 

Přijde-li  otec  tvůj  a  k  srdci  tě  přitiskne,  nekal  mu  chvíle  shledání 
výčitkami,  a  modlete  se  za  mne.  On  nevěděl,  přijímav  mne,  že  svátost 
přijímá.    On  neví  o  tobě  a  nedohlédl  hloubky  mého  srdce. 

Je  nevinen.  Ale  vy  se  setkáte!  Jsem  seslabena  příliš,  než  abych 
se  dočkala  vítězství  své  lásky.  Ale  já  v  ni  věřím.  Ach  —  věřím  — 
to  je  málo.    Já  jsem  jí  jista." 

Děťátko  spalo  jí  v  náručí.  Odcházela,  provázena  družinou  dobrých 
vesničanů,  rybářů.  Stály  dlouho  ponuré  vysoké  postavy  nehybné  — 
zadívané,  zamyšlené  na  břehu  moře  —  za  ní  se  dívající  —  až  zraky 
se  jim  kalily,  dlouho  dívaly  se,  jakoby  se  loučily  s  Krásou.  Ona  se 
ohlédla  a  rukou  zamávla  a  zaplakala.  Moře  se  chvělo,  jako  ve  stkaní  — 
bylo  bílé  jako  lákavými  krajkami  nadýchané  a  svatebními  vonnými  závoji 
zahalené,  tajemné,  kyticemi  proházené,  štkajicí  v  loučení  a  sladké  zpo- 
vědi a  rozpačité  tisíci  otázkami,  které  nikdy  nikdo  nezodpovídá. 

A  zase  přišla  k  topolu,  jenž  vrhal  do  polí  smutně  tmavý  stín 
štíhlého  kříže.  A  bylo  jí  těžko,  protože  nikdo  nepodpíral  její  kroky; 
nesla  pacholátko  a  neměla  nikoho,  kdo  by  jí  ulehčil  a  potěšil. 

Moře  se  vzdalovalo,  až  zmizelo  jako  sen.  Domov  se  blížil.  Rány 
byly  hluboké  a  slabost  veliká.  Děťátko  sladké  na  rukou  spalo  a  snilo. 
Bylo  šťastné. 

VIL 

Hymny  lásky  chvěly  se  modrým  nebem  a  padaly  k  zemi  jako 
květy  jabloní.  Jan  s  hlavou,  přemýšlením  sklopenou,  kráčel  bílou  kame- 
nitou zaprášenou  cestou. 

„Řetězy  mocnými  spojeny  jsou  naše  duše,"  řekl  tiše  a  myslil  na 
ni.  „Proč  jsem  odešel  od  ní?  Ona  je  žena  a  seslabovala  by  snad  vůli 
mých  cílů,  cítím  však  touhu  zase  ji  spatřit.  Tolik  něžností  bylo  v  její 
oddaností  a  tolik  síly  v  její  lásce." 

Hle,  před  ním  na  silnici  stojí  stařec  a  kývá  hlavou,  jakoby  při- 
svědčoval  nějaké  veliké  myšlence.  Jeho  pohled,  upřený  na  Jana,  jakoby 
měl  v  hlubinách  rozžhavěnou  Prozřetelnost,  která  bolela  Jana  jako 
Nenávist  a  Výsměch. 

„Jdi  přímo  a  nalezneš!"  řekl,  jakoby  Jana  znal  a  čekal.  „Ať  alespoň 
Ztracené  nalezneš,  ale  pomni  —  na  věky  Ztracené  ...  Jdi  —  ověšuj 
se  pentíemi  úspěchů,  procházej  ulicemi  fanfár  a  zvedajících  se  číší 
s  pěnícím  vínem,  přjjímej  úsměvy  a  pohledy  Mnohých,  opijej  se  jimi, 
zobej  přízně  z  rukou,  okrášlených  diamantovými  prsteny,  buď  zlatým 
Ptákem  —  ozdobným  Papouškem,  který  sedá  na  kruhu,  připevněném 
nad  stolem  s  připravenými  velikými  hody;  padej  na  tvář  před  Mocnými, 
rozdávej  se  jim  jako  chlouba  jejich  hostin,  obětuj  jim  obzory  svých 
illusí,  slunné  ticho  svých  inspirací,  intimní  tiukot  svého  srdce  ..." 
Stařec  s  jízlivosti  syčel  poslední  slova  a  mizel  v  ohebu  úzké  pěšiny, 
stíněné  hustými  jilmy  .  .  . 

Jan  šel  dále  bílou  cestou  a  opakoval  vzrušeně:  „Obětuj  jim  obzory 
svých  illusí,  slunné  ticho  svých  inspirací,   intimní   tiukot  svého  srdce." 

„Na  koho  myslil  ten  stařec,  ke  komu  mluvil  záhadné  věty?" 


Digitized  by 


Google 


Hymna  lásky  rajských  zahrad.  563 

Jan  upjatě  myslil  na  Marii  a  rozpínal  ruce   po  sladké  její  vidině. 

„Rozbiju  všecky  své  modly,  odhodím  všecky  třp)rtivé  cáry  života, 
všecky  balasty  dnešků,  zapřu  v  sobě  všecky  žízně  po  falešné  slávě, 
odříkám  se  všeho,  co  zvoní  potleskem  přítomnosti,  ale  umírá  se  za- 
padajícím sluncem,  *"  šeptal  vzrušeně.  ,A  odejdu  do  ticha  drahých  krajů 
s  ní,  která  požehná  mé  práci  a  nebude  rušit  mých  snů,  které  přijdou 
jako  vidění  toho,  co  chci  stvořit  —  —  V  ní  je  má  spása  ..." 

A  Maria  došla  s  děťátkem  k  rybníku,  který  ležel  zadumán  na  daleké 
rovině,  porostlé  bohatými  křovinami  a  pokryté  kvetoucími  lučinami. 
Děťátko,  napojené  a  spící,  položila  vedle  sebe.  Políbila  zem  a  ssála  její 
mateřskou,  teplou  vůni.  Slzy  volně  padaly  do  trávy  vedle  kvetoucích 
třezalek,  slziček  a  zvonečků.  — 

„Odpočineme  tady,"  vzdychla  a  zavřela  oči. 

Hlava  jí  klesala,  ale  vztyčila  ji,  spatřivši  náhle  před  sebou  starce, 
kývajícího  zasmušile  hlavou. 

„Království  citu  není  na  tomto  světě,"  říkal  si,  jakoby  plakal. 
„Ó,  kde  jsem  už  slyšela  tuto  větu?"  polekala  se  Maria.  A  velebný  obraz 
moře  rozlil  se  před  jejím  zrakem. 

,1  já  tu  větu  vyslovila  —  snad  mne  slyšel  ten  člověk." 

„Ne  tebe,  ale  hvězdy,"  odpověděl  kmet  jejím  myšlenkám. 

„A  co  vládne  na  tomto  světě?"  zeptala  se  ho  nesměle. 

„Nevíš  to?    Netrpíš  tím?    Zlato  a  moc  Povýšených." 

„A  kdo  vládě  té  podléhá,  co  soudíš  o  něm?" 

„Je  slepý  pro  království  citu.  Pro  hmotu  nevidí  duše.  A  nedosáhne 
království  Nesmrtelných." 

Stařec  se  vzdaloval. 

Maria  vzdychla:  „Ještě  jedno  mi  pověz:  Kde  jest  onen  svět 
Království  citu?" 

Stařec  se  obrátil  a  řekl  smutně:   „V  říši  duší  Vyvolených." 

Maria  sepjala  ruce,  sklonila  tvář  k  dítěti  a  zašeptala:  „Buď  jedním 
z  Vyvolených,  neboť  jsi  vyšel  z  trůnu  mé  lásky,  buď  Tvůrcem  ne- 
smrtelných cítění  a  vzrušení  a  toužení." 

Závrať  schýlila  hlavu  její  do  kvetoucích  trav. 


Cizí  člověk  kráčel  po  tiché  hrázi  rybníka.  Neviděl  zemdlených, 
štíhlých  těl  rusalek,  proplétajících  se  v  rákosí  a  šustících  růžovými  řasami 
svých  rouch,  neviděl  oblouků  věnců,  kterými  zdobily  své  rozpuštěné 
vlasy,  vonící  touhou  žhavých  polibků,  nepodléhal  kouzlu  očí,  míhajících 
se  za  větvemi  starých  vrb  .  .  . 

Ale  uslyšel  pláč  dítěte  a  spatřil  na  kvetoucí  hrázi  rybníka  ženu, 
bílou  jako  sen,  ležící  nehybně,  mrtvou  a  vedle  ní  děcko,  mávající 
ručkama  a  plačící,  plačící  .  .  .  Sklonil  se  k  ženě,  sáhl  na  její  čelo  — 
bylo  smrtelně  studené  jako  bílý  mramor  v  kostele  —  Vzal  dítě  a  díval 
se  na  ně. 

38* 


Digitized  by 


Google 


564 


Růžena  Jesenská:  Hymna  lásky  rajských  zahrad. 


, Krásné  jako  anděl,"  řekl,  „a  daleko  široko  ani  živé  duše  .  .  . 
zahyne  tady ...  A  ona?  Není  jí  opuštěné,  osamocené  pomoci.  Umřela 
tady  .  .  ."  • 

Odnášel  dítě  a  tiskl  je  k  srdci.  Záchvat  lásky  a  něžnosti  pocítil 
k  tomu  cizímu  děcku.  Slunce  zapadalo,  a  člověk  s  dítětem  v  náručí 
vrhal  na  bílou  silnici  stín  obra. 

Bůh  Hospodin  se  všude  kolem  proměňoval  v  květy  a  travičky 
a  stromoví  a  průzračnost  vzduchu. 

„Sirotku  ubohý,  drahý,"  šeptal  cizí  muž,  „dám  ti  teplo  svého  srdce." 

Odcházel  daleko  do  velikého  města,  kde  bije  mnoho  srdcí  ve 
zvonech  starých  věží,  a  kde  s  jedné  milé  zvonice  jako  úsměv  zkadeřené 
kane  do  soumraku  s  drobounkých  zvonků  Mariánská  píseň. 


A  Jan,  který  byl  otcem  dítěte,  kráčel  přímo  k  rybníku,  nevěda  ani, 
že  plní  rozkaz  starcův.  Došel  ke  hrázi  rybníku  osamoceného  v  kraji. 
Daleko  široko  nebylo  vesnice  ani  člověka,  jen  ptáci  lítali  po  stromech 
a  chvílemi  kvíleli  touhou  .  .  . 

A  hle  —  tam  z  kvetoucí  prochladlé  trávy  hleděla  na  něho  bílá, 
bílá  tvář  ženy  . . .  známá  tvář,  sladká  tvář,  až  srdce  se  zatřáslo  úzkostí . . . 
neboť  měsíční  bělost  té  tváře  omračovala  výmluvností  Smrti. 

Hymna  lásky  rajských  zahrad  zachvěla  se  mu  závratně  v  prsou. 
Zoufalý  poklekl  oddaně  k  mrtvé  své  Královně  citu.  A  hlavu  přižehl 
k  jejímu  smutně  zastavenému  srdci,  které  dozpívalo  horoucí  hymnu  života. 

A  v  tom  nesmírném  mlčení  Smrti  slyšel  ztracené  sloky  svého  Štěstí. 


Digitized  by 


Google 


(   """^V-. 


vyhy  vc»jtta  Wťv^ 

nrni,5cl    hy  nml  cijAr 
řonícíVx  ^Áf :      ^ 


z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Marie  Gebauerová:  Dárek.  567 


MARIE  GEBAUEROVÁ: 

Dárek. 

Chodila  do  druhé  třídy  a  jmenovala  se  Oliva.  Měla  neobvyklé  jméno, 
tím  neobvyklejší,  že  byla  dítě  chudých  rodičů.  Ale  její  zevnějšek 
odpovídal  zvláštnímu  jménu. 

Byla  drobné  postavičky,  něžné  jako  kytička.  Snědá  tvář  měla 
neobyčejně  jemné  tahy,  kaštanové  vlasy  byly  hebké,  se  zlatovým  ná- 
dechem. Byla  vždy  tichá,  klidná,  nebylo  v  ní  dětské  bujnosti  a  skotači- 
vosti,  veliké  temně  modré  oči  se  dívaly  smutně.  I  úsměv,  který  hrál 
kolem  úst,  byl  smutný. 

Byla  vždy  záhy  ve  škole,  skoro  první,  a  se  svého  místa  v  druhé 
lavici  na  kraji  se  nehnula,  pozorujíc  dovádění  kamarádek,  které  plně 
užívaly  chvíle  ,před  vyučováním  f,  chvíle  to  všem  školákům  —  vedle 
přestávky  v  deset  hodin  —  nejmilejší  z  celého  dne  školy. 

Učitel  malé  Olivy  byl  starý  bělovlasý  pán,  milý,  vlídný,  shovívavý. 

Oliva  ho  měla  z  celé  své  dětské  duše  ráda,  očí  s  něho  za  vy- 
učování nespouštěla,  a  meškal-li  chvíli   za  lavicemi,   už  se  jí  stýskalo. 

Pan  učitel  měl  Olivu  také  rád.  Rád  ji  pohladil  po  měkkých  vlasech 
a  často  se  na  ni  usmál.  Její  hlásek  byl  tenounký,  nesmělý,  mnohdy 
z  bázně  neb  z  ostychu  selhal;  ale  pak  vždy  dokončily  větu  veliké 
modré  oči  dítěte,  jimž  pan  učitel  dobře  rozuměl. 

Vždyf  znal  ty  oči  dětí,  kolik  se  jich  už  naň  z  těch  lavic  dívalo 
za  celou  dobu  jeho  působení!  On  učil  ty  oči  číst  písmenky,  a  sám 
se  zase  učií  číst  v  nich  i  to,  o  čem  děti  samy  nevěděly,  že  v  nich 
mají  napsáno. 

Z  Oliviných  očí  vyčetl  celou  historii  smutného  dětství,  jež  ji  ani 
nepřiučilo  veselému,  zvonivému  smíchu.  Vyčetl  z  nich  hlubokou  budoucí 
povahu,  plnou  tichých  citů,  plnou  vážné  opravdovosti. 

Často  jí  zvedl  bradičku  a  s  úsměvem  se  jí  do  těch  očí  díval, 
hovoře  s  ní  při  tom  o  sterých  drobnostech,  jež  vyplňují  život  tako- 
vého dítěte. 

Takový  hovor  —  třebas  jen  několik  slov  —  býval  Olivě  vždy 
velikou  radostí.  Celá  její  drobná  postavička  se  při  tom  zachvívala  blahem. 

Ale  jedno  veliké  přání  chovala  malá  Oliva  v  hloubi  své  čisté  duše. 
Jak  ráda  by  byla  přinesla  někdy  panu  učiteli  kytičku! 

Šťastnější  své  družky  stihala  smutným  pohledem,  když  kladly  na 
stůl  kytičku,  a  od  pana  učitele  se  jim  dostalo  za  to  několika  vlídných 
slov.  Nezáviděla  jim  projevu  přízně,  pocítila  jen  mocnou  touhu  také 
způsobit  panu  učiteli  radost,  příjemnou  chvíli,  vzbudit  jeho  úsměv, 
laskavý  pohled  —  —  — 

Až  jednou  se  přece  usmálo  na  Olivu  veliké,  veliké  štěstí.  Cho- 
dívala do  školy  kolem  květinářky,  která  měla  na  ošatce  celé  hromady 
kytiček,    dle  doby  roční   buď  fialek   pomněnek,   růží,  narcisů  —   ano. 


Digitized  by 


Google 


568  Marie  Gebauerová: 

narcisů!  Jen  jeden  takový  krásný  bílý  narcis  kdyby  mohla  panu  učiteli 
přinésti  Ale  byla  chudá,  chudičká!  Nikdy  neměla  ani  krejcaru.  A  přece 
se  stala  jednou  paní  dvou  těch  krásných,  bílých  narcisů! 

Květinářka  vídala  drobné  dítě  chodit  kolem,  zachytila  často  toužebný 
pohled  modrých  očí,  a  snad  že  sama  měla  takové  dítě,  snad  že  šla 
jen  za  hlasem  srdce,  kývla  jednou  na  Olivu  a  dala  jí  dva  narcisy.  Jak 
po  nich  Oliva  sáhla!  V  obličeji  se  nezračila  radost,  ale  spíše  strach, 
že  ruka,  podávající  narcisy,  se  stáhne  zpět . . .  Ani  skoro  nepoděkovala, 
běžela  do  školy,  co  krok  stačil.  Přede  dveřmi  se  na  okamžik  zastavila, 
pozvedla  narcisy  k  nosíku  a  přesvědčivši  se,  že  voní,  vešla  do  třídy. 
Zaměřila  rovnou  ke  stolku,  kde  pan  učitel  již  psal. 

Natáhla  ruku  s  květinami.  Pan  učitel  pozvedl  hlavu,  a  jeho  oči 
se  potkaly  s  očima  Olivy. 

Veliké  krásné  oči  dítěte  zářily  radostí,  celý  obličej  se  usmíval, 
v  drobné  postavičce  bylo  tolik  něžné  přítulnosti! 

Starý  pán  pocítil  milé  jakés  teplo  v  hrudi,  usmál  se  na  Olivu,  vzal 
narcisky  a,  voně  k  nim,  pravil:    „Ty  mi  neseš  kytičky?    Tos  hodná." 

Oliva  kývla,  usmála  se  rozpačitě,  a  oči  jí  zvlhly.  Pak  se  obrátila 
a  drobnými  krůčky  spěchala  do  lavice  na  své  místo.  Malou  její  duši 
zatopil  slastný  cit,  půldne,  které  pak  ve  škole  prožila,  bylo  pro  ni 
kusem  štěstí. 


Ale  dnes,  to  bylo  kytic!  Velebný  pán  měl  svátek  a  dostal  mnoho 
květin.  Tak  krásných  květin  Oliva  ještě  ani  neviděla.  Poznala  mezi 
nimi  růže,  narcisky,  konvalinky,  ale  byly  tam  také  krásné  rudé  zvonky, 
a  mnoho  jiných  květin,  jejichž  jmen  neznala. 

Jedna  kytice  byla  ze  samých  žlutých  růží  a  narcisů.  Ta  byla  nej- 
krásnější. Tu  kdyby  byli  dali  raději  panu  učiteli !  Oliva  měla  velebného 
pána  také  ráda,  ale  jednu  tu  kytici  mohly  dát  dívky  panu  učiteli,  nebo 
velebný  pán  sám  mu  ji  mohl  dát. 

Po  škole  nesly  některé  žačky  velebnému  pánu  k3^ce  domů,  na 
faru.  Oliva  nenesla,  ale  šla  za  nimi,  jestli  snad  přece  nepošle  velebný 
pán  některou  panu  učiteli. 

Neposlal.  Dívky  vešly  všecky  do  fary  a  vrátily  se  bez  kytic; 
každá  si  nesla  obrázek. 

Kytice  byly  postaveny  ve  vásách  na  oknech  bytu  velebného  pána. 

Oliva  chodila  kolem  dívat  se  na  ně.  Jak  byly  krásné  v  těch  vásách  I 

Pozorovala  je  tak  dva  dny.  Třetího  dne  k5^c  za  oknem  nebylo. 
Kam  se  asi  poděly?  Kde  asi  jsou?  Oliva  na  chvilku  stanula,  ale  než 
si  mohla  ve  své  fantasii  kytice  někde  představit,  uviděla  je.  Otevřenými 
vraty  viděla  do  dvora  fary,  a  tam  v  koutě  u  zdi  ležely  —  kytice.  Oliva 
se  téměř  ulekla  a  maně  přikročila  blíž.  Ano,  jsou  to  ty  kytice!  A  oni 
je  už  vyhodili! 

A  Oliva  jde  mimovolně  soucitně  blíž,  už  je  u  květin.  Hle,  právě 
na  vrchu  leží  ta  krásná  z  růží  a  narcisů !  Je  trochu  pomačkaná,  některé 
lístky  jsou  scvrklé,  ale  je  to  přece  jen  ta  nejkrásnější  k5^ce.  Oliva  se 


Digitized  by 


Google 


Dárek.  569 

shýbá,  zvedá  ji  a  voní  k  ní.  Ucítila,  že  ještě  voní.  Prohlíží  ji,  a  při  tom 
se  jí  v  duši  vynořuje  lákavá  představa:   mohla  by  ji  dát  panu  učiteli! 

Představa  láká,  láká,  Oliva  neodolá. 

Prohlíží  kytku  znova  a  vidí  ji  nyní  pěknější  než  před  chvílí.  Stopky 
jsou  sice  tak  nepříjemně  lepkavé,  ale  otře  je  kusem  papíru. 

A  jde  s  kyticí  ze  dvora. 

Zamíří  ke  škole.  Dnes  zase  jako  tehdy,  když  nesla  dva  narcisy, 
jde  s  rozechvěním.  Je  trochu  jiné  dnes  než  tehdy.  Tehdy  to  byla  jen 
čistá  radost,  která  jí  popoháněla  srdéčko  k  rychlejšímu  tluku,  dnes  je 
tu  trochu  úzkosti.  Ale  jde  přec.  Přede  dveřmi  třídy  dnes  jako  tehdy 
přivoní  a  pak  vstoupí.  Pana  učitele  ještě  ve  třídě  nebylo.  Oliva  si 
z  hluboká  oddechla  a  šla  ke  stolku.  Položila  kytici  na  stůl  —  jiné 
dívky  to  také  tak  dělávaly  —  a  šla  na  své  místo. 

Usedla  a  trochu  zmateně  se  rozhlížela. 
,  Nemyslila   na   nic  jiného   než   na   otevření   dveří   a   na   vkročení 
páně  učitelovo. 

Konečně  I    Olivě  se  zatajil  dech. 

Děti  pozdravují  povstáním,  pan  učitel  jde  k  věšáku,  kam  odkládá 
klobouk. 

Oliva  ho  sleduje  krok  za  krokem,  pozoruje  každičký  jeho  pohyb. 
Srdéčko  jí  tluče,  v  očích  stále  se  jeví  zmatek. 

Pan  učitel  jde  ke  stolku.    Teď,  teď  uviděl  kytici?    Co  asi  řekne? 

Olivino  rozechvění  dostoupilo  vrcholu. 

Ale  co  to?  Pan  učitel  se  neusmívá!  Naopak,  čelo  se  mu  svraštilo! 
A  teď,  teď  kytici  odSoupl!  Olivě  zmizel  rozpačitý  úsměv  s  tváře,  oči 
se  ustrašeně  rozevřely,  a  kolem  rtů  zacukalo.  Pan  učitel  nemá  radost! 

Útlá  hruď  dítěte  je  sevřena  bolestným  sklamáním.  Oliva  svým 
jemným  citem  pochopila,  že  chybila.  A  rána  bolela  tím  víc,  že  byla 
vlastně  odměnou  za  lásku.  Oliva  nevěděla,  proč  ji  to  tolik  bolí,  cítila 
jen,  že  bolí. 

Pan  učitel  však  také  již  pochopil.  Pochopil  také,  jaké  vlastně  bylo 
jeho  bezděčné  jednání,  a  aby  neznámou  dárkyni  vyvedl  z  rozpaků,  do 
kterých  —  tušil  —  přišla,  usmál  se  a,  rozhlížeje  se  svýma  dobrýma 
očima  po  dětech,  ptal  se:  „Kdo  mi  to  přinesl?" 

Oliva  vstává,  nesměle  vztahuje  ruku,  oči  se  ustrašeně  dívají  a  již 
již  se  plní  slzami. 

Pan  učitel  se  zarazil.  Tedy  Oliva!  A  bylo  mu  smutno,  jako  by 
se  byl  dopustil  zločinu. 

Obrátil  se  od  stolku  a  sešel  k  Olivě.  Pohladil  jí  měkké  vlasy 
a  řekl  jí:   „Tedy  tys  mi  kytku  přinesla?    Jsi  hodná.  Olivo." 

Dítě  přikyvuje,  dívá  se  učiteli  do  očí,  ale  po  tváři  se  jí  kutálí 
slza  za  slzičkou.  Neotírá  jich,  padají  na  zelené  prkénko  lavice.  Snad 
o  nich  ani  neví,  ony  jen  tak  samy  padají  .  .  . 

A  po  celé  vyučování  sleduje  zase  pana  učitele,  leč  smutný  úsměv 
je  znatelnější  než  jindy. 

Vždyť  pan  učitel  neměl  radost,  ani  si  nepřivoněl  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


570  Z  básni  Jindřicha  Stemberky. 


Z  básní  Jindřicha  Stemberky. 


v  MĚSÍČNÉ  NOCI. 

Jak  tropů  květy  plane  nahých  šíjí  běl, 
hvězd  jiskrami  to  září  v  stínu  hladkých  čel, 
a  vůně  žhavá  dýchá  z  šťastných  lící; 
sál  hýří  rozkoší  a  světel  záplavou, 
a  sladká  hudba  lije  se  v  noc  modravou, 
jež  mateřsky  se  tulí  k  zemi  spící. 

Dál  nízký  domek.    Jako  slza  z  tmavých  řas 
plá  oknem  zamlženým  lampy  chudý  jas, 
jak  protest  marný,  výčitka  jak  tichá; 
snad  bledá  žena  nad  chudobnou  postýlku 
se  kloní,  slzíc,  k  nemocnému  andílku, 
jenž  ze  sna  šeptá  „maminko"  a  vzdýchá. 

Snad  dělník  zlomený  se  hrbí  nad  prací, 
by  spící,  pro  které  mu  srdce  krvácí, 
jít  s  hladem  v  lože  nemusili  zítra. 
Snad  básník  ve  svých  visí  luzném  objetí, 
se  vznáší  do  snů  mystického  nadsvětí, 
jež  usmívá  se  věčným  kouzlem  jitra. 

Snad  srdce,  jehož  květy  spálil  žití  mráz, 
tam  na  modlitbách  vzývá  zašlý  lásky  čas, 
a  v  rány  otevřené  teskně  patří. 
Snad  muž,  jenž  nepochopen  světem,  luzou  štván, 
tam  v  trosky  kácí  Ideálu  hvězdný  stan, 
v  němž  všichni  měli  stanouti  jak  bratří.  — 

Sál  hýří  v  čarolesku  světel  záplavou, 
a  sladká  hudba  lije  se  v  noc  modravou, 
jež  s  vonným  oddechem  se  k  zemi  shýbá; 
zde  hudba,  ples,  tam  práce  znoj  a  bolu  stesk, 
a  nad  vším  jedné  luny  konejšivý  lesk, 
jímž  nebe  chaloupku  i  palác  líbá. 


Digitized  by 


Google 


z  básní  Jindřicha  Štemberky.  571 


V  LESE. 

Mořem  paprsků  se  slunce  na  svět  smálo, 
na  květnatý  luh,  jenž  perlami  byl  zrosen, 
na  proud,  v  jehož  vlnách  diamanty  hrálo. 
Lesem  vál  jak  jitřní  modlitba  zpěv  sosen, 
trilky  skřivánčí  kdes  plesně  tryskly  vzhůru, 
beránků  kde  stádo  plulo  po  azuru, 
ptačí  hlásky  vpadly  nad  zčeřenou  tůní  — 
les  i  pažit  dýchal  mládím,  teplem,  vůní. 

Náhle  písně  zmlkly.    Měkký  vánek  vzduchu 
tóny  hudby  teskné  došeptal  mi  k  sluchu, 
jemné,  jak  by  z  věčných  přicházely  dálí, 
slabé,  jak  by  na  svých  vlnách  usínaly, 
jako  přidušený  tikot  spících  ptáčků, 
jako  zmírající  echo  umíráčku, 
jako  hořký  nářek  ztraceného  Mládí, 
jako  „s  bohem"  dvou,  již  mívali  se  rádi, 
jako  úděs  vesmíru,  když  hvězda  spadne, 
leknínu  vzdech,  když  ho  vody  urvou  chladné. 

Tony  rostou,  vlní  vzduch,  a  táhlé  rytmy 
pláčem  rozteskňují  lesa  ztichlé  přítmí, 
sosny  vážně  mlčí,  řeka  ztišila  se, 
slunce  zašlo  jako  očí  úsměv  v  řase, 
pták  se  stulil  v  hnízdě,  přikrčil  se  k  druzi, 
kalichy  své  zavřel  i  trs  planých  růží, 
všecko  obestřel  dech  neznámého  žele, 
že  se  zachvěla  i  puklá  struna  v  těle. 

Hudba  zmlkla,  ozvalo  se  „Miserere". 
Lesní  cestou  pohřeb  vesnický  se  bere. 
Malá  bílá  rakev,  rozmarina  na  ní, 
staroušků  dvé,  pláč  jim  hlavy  k  prsům  sklání, 
zlomená  jak  peruť  na  kříži  flor  visí, 
za  křížem  tlum  drobných  družiček  se  mísí 
jako  rozvlněný  záhon  květných  stvolů, 
hudebníků  řada,  nevšímavá  k  bolu, 
sivý  kněz  a  ministrantů  komže  rudé, 
zástup  mužů,  žen  a  dětí  z  vísky  chudé, 
jako  stín  vše  přišlo,  jako  stín  se  ztrácí  .  .  . 

Sosny  vzdychly,  v  hnízdech  zachvěli  se  ptáci. 
Velkých  perutí  van  lesní  šuměl  plání. 

Vzduchem  pílil  Kdosi,  před  Nímž  vše  se  sklání. 


Digitized  by 


Google 


JIŘÍ  SUMÍN: 

Přeludy. 

Povídka. 


(Pokračování.) 


Snad  jste  se  přepočítala  .  .  .  Nebo  jste  nedočkavá,"  dobíral  si  ji 
farář. 

„Ano,  nedočkavá,"  potvrdil  mlynář,  „ona  by  nám  ráda  posloužila 
dvakráte  do  roka." 

, Abyste  jen  té  radosti  nepřinesla  pak  víc,  než  čekají,"  napovídal 
farář,  zdlouha  pokyvuje  hlavou. 

„Ah,  to  už  nebude!"  ufala  rozhodně.  Založila  ruce  přes  prsa 
a  řízným  posuňkem  odmítala  farářovu  domněnku.  —  „To  se  nikdy 
neomešká,  co  velebný  pán  myslí,  a  tohle  je  omeškáno!  ...  to  je 
omeSkáno!" 

„S  takovou  na  mně  sedí  už  čtrnáct  dní,"  smál  se  mlynář.  „Jakobych 
to  měl  v  moci." 

Odcházeli,  smějíce  se. 

„Inu,  mužským  je  to  vždycky  k  smíchu,"  řekla  rozmrzele,  po- 
blednouc  za  nimi. 

Konrád  se  obrátil. 

„Nu,  máte-li  mi,  babo,  co  říci  mezi  čtyřma  očima,  tedy  jen  přijďte, 
já  vás  nevyhodím." 

Byli  u  fary  a  rozcházeli  se  se  smíchem.  Farář,  podávaje  ruku 
mlynáři,  nějak  udiveně,  teple  nafi  pohlédl,  jakoby  ho  dobře  nepoznával. 

A  večer  Konrád  opravdu  čekal  Dráčkovou,  neboť  zdálo  se  mu, 
jakoby  její  temné,  potměšilé  zraky  cosi  tajily.    Nepřišla  však. 

Zas  týden  míjel  v  lopotné  práci.  Závod  tak  slibně  rostl,  jenže  se 
stále  nedostávalo  spolehlivých  pracovních  sil.  Chvílemi  Konrád  cítil,  že 
práce  jest  jeho  jediným  štěstím,  a  zkvétající  závod  jedinou  pýchou. 
Připadalo  mu,  jakoby  toto  vlastní  rukou  nastřádané  jmění  mělo  být 
prostředkem  k  dosažení  čehosi  drahocenného  a  nezbytného  pro  štěstí 
jeho  života  a  klid  jeho  duše.  Prozatím  těšil  se  i  tím,  že  mohl  pomáhati 
starému  učiteli,  k  jehož  rodině  přilnul  v  ploché  jednotvárnosti  vesnického 
života  jako  k  pokrevním  přátelům,  aniž  si  cos  zvláštního  sliboval.  Jeho 


Digitized  by 


Google 


Jiří  Sumín:  Přeludy.  573 

okamžitá  vášeň  vyšlehla  chvílemi  a  shasla  zase,  jako  skrovný  nadbytek 
nespotřebovaných  sil,  jenž  se  rychle  vyčerpá.  A  nepřemýšlel  nikdy, 
hasla-li,  zdusena  tíhou  okolnosti  či  nedostatkem  potravy.  Jenže  tento 
týden  byl  neobyčejně  krušný.  Jeden  z  dělníků  pohmoždil  si  ruku, 
a  Konrád,  aby  vyřídil  zakázky,  byl  nucen  pracovati  za  něj  tři  dni  a  dvě 
noci,  než  se  dostavil  vhodný  náhradník.  A  pak  čekala  ho  spousta  vlastní 
práce,  již  byl  zanedbal.  Kromě  toho  dostavila  se  první  zjevná  roztržka 
se  ženou.  Změnila  v  poslední  době  své  chování  k  němu,  že  jí  téměř 
nepoznával.  Jindy  skromná  a  oddaná,  vzhlížející  k  němu  jako  k  modle, 
z  jejíž  ruky  byla  ochotna  přijati  svůj  osud  mlčky  a  odevzdaně,  stávala 
se  nyní  nedůtklivou  a  útočnou,  jakoby  hledala  pevné  opory  k  boji, 
jehož  se  snad  obávala,  nebo  jejž  pokládala  za  nezbytný.  Často  měla 
oči  uplakané  a,  jsouc  velmi  podrážděna,  zdála  se  hledati  záminku  ku 
sporům  a  drobným  potýčkám.  Mluvil-li  k  ní  smířlivě,  dotazuje  se  po 
příčině  jejího  hněvu,  nebyla  někdy  s  to  odpověděti  mu  pro  slzy,  jindy 
zas  jakoby  jí  bránila  náhle  se  jí  zmocnivší  hrdost  a  opovržení.  Poslední 
dobou  navykla  si  usedati  v  chodbě  na  posledních  stupních  kamenného 
schodiště,  nebo  docela  u  vchodu  na  zápraží  s  některou  služkou  nebo 
mlečkou,  jak  činívají  vesnické  ženy,  když  v  prázdné  chvíli  zevlují  na 
kolemjdoucí.  Nemoha  toho  snésti,  Konrád  upozornil  ji  na  nevhodnost 
takového  návyku.  Ona  však  odpověděla  uraženě,  že,  co  jemu  se  líbí, 
není  náhodou  jí  teď  pohodlno,  a  dala  se  do  pláče.  Nechal  ji  tedy 
s  pokojem,  ale  styděl  a  hryzl  se  uvnitř,  kdykoliv  ji  viděl  seděti  na 
zápraží  s  hlavou  obrácenou  do  dvora,  aby  ji  něco  neušlo. 

Velmi  rozladěn,  ale  s  patrným  ulehčením  odcházel  v  neděli  do 
školy.  Těšil  se  přímo  na  tuto  chvíli,  jež  v  pustině  všední  lopoty  zna- 
menala cosi  jako  zelenou  oasu,  kdež  čerpána  posila  pro  další,  nudnou 
pouf.  Cítil,  že  stává  se  mu  zvykem,  jejž  nemohl  tak  snadno  postrádati. 

Nedělní  společnost  byla  již  pohromadě,  pouze  divili  se  všichni, 
že  dosud  nepřišel  Hrazdil.  Konrád  tázal  se,  nejel-li  snad  za  ženou. 
Než  přátelé  viděli  ho  ještě  v  poledne  a  tvrdili,  že  hodlal  najisto  přijíti. 
Vyskytlo  se  mínění,  zda-li  snad  nedostal  telegrafickou  zprávu  a  nemusil 
na  rychlo  odejeti.  Tu  vzpomněl  si  Konrád  na  poslední  příhodu  Hrazdi- 
lovu  s  paní  Hrdličkovou  a,  sděliv  ji  s  ostatními,  vyslovil  domněnku, 
zda-li  se  snad  přítel  neomeškal,  vyčkávaje  někde  za  vraty,  až  zmizí 
nebezpečí  nevítané  společnice. 

„Vskutku,  už  přicházejí, **  zvolal  Steinmann,  stoje  v  sadě  poblíže 
plotu. 

V  tom  již  vcházel  Hrazdil  s  výrazem  nezadržitelného  vzteku  v  roz- 
durděné  zpocené  tváři,  maje  před  sebou  obstárlou,  ale  mladistvě  vy- 
fintěnou vdovu,  na  niž  tentokrát  nevyzrál.  Zatím  co  ona  sekala  obřadné 
poklony,  nejdřív  jednu  větší  do  polokruhu  s  umělým  prohnutím  lýtek, 
platící  celé  společnosti,  pak  menši  a  menší,  každému  zvlášť,  podle 
společenských  stupňů,  ulehčil  si  Hrazdil  za  jejími  zády  několika  zoufa- 
lými gesty,  jež  měly  vyložiti  jeho  nehodu. 

Chtěli  se  ovšem  tvářiti  vážně,  ale  smích  propukal  v  samé  blízkosti 
vyšňořené  vdovy  jako  rakety  nepodařeného  ohňostroje,  praskající  na  zemi. 


Digitized  by 


Google 


574  m  Sumín: 

Ačkoli  veselost  neochabovala,  Konrád  pociťoval  víc  a  více  tíživou 
sklíčenost.  Nepřišlo  to  pojednou,  snad  se  to  nastřádalo  v  jeho  duši 
za  celý  týden,  ba  snad  za  delší  ještě  dobu  I  A  nebyl  s  to  vpraviti  se 
do  šťastné  nálady,  jež  tu  zavládla,  vždyť  on  věru  neměl  příčiny  radovati 
se  s  ostatními.  Snad  nikdy  dosud  nepocítil  tak  živě,  jak  vysoká  byla 
sázka  o  štěstí  života,  již  prohrál.  Šedý  stesk  osamění,  jejž  mužně  snášel, 
poprvé  zavlál  růžovým  závojem  nové,  nejisté  touhy.  Všichni  zde  byli 
tak  šťastní  a  veselí,  všichni  měli  více  záruk,  více  jistoty,  více  naděje 
na  štěstí  nežli  on.  Ani  práce,  jež  ho  jindy  blažila,  neměla  pro  něj 
významu  a  hodnoty;  ničeho  na  ni  nestavěl,  ničeho  si  nesliboval,  a  sama 
sebou  nemohla  mu  být  cílem.  A  dnes,  jako  by  se  byli  všichni  spikli 
proti  němu.  Hrazdilovým  vtipům  dovede  se  věru  smáti  jen  ten,  kdo 
hledá  záminku  zaradovati  se  hlasitě  nad  svým  vnitřním  štěstím.  Tak 
mu  to  připadalo.  Bolelo  ho  i  to,  že  Božena  byla  tak  veselá  a  nevšímala 
si  ho  jako  jindy,  i  nadučitelová  neměla  pro  něj  víc  toho  tklivého, 
vděčného  úsměvu,  jakým  ho  vítávala  jindy.  Nadučitel,  stařecky  skleslý 
a  apathický,  nevšímal  si  nikoho,  pouze  na  něm  chvílemi  utkvěl  svýma 
vyhaslýma,  těkavýma  očima,  jakoby  se  čehosi  od  něho  obával.  A  že 
dnes  farář  nepřišel . . . !  Jaksi  živě  vtírá  se  mu  na  mysl,  že  pravidelné 
návštěvy  jeho  v  tomto  domě  jsou  naprosto  nemístné,  křiklavé  přímo. 
Dosud  si  toho  neuvědomil,  až  teprve  teď,  kdy  cítí,  že  jich  nemůže 
postrádati,  že  všude  jinde  vtírá  se  mu  neodbytněji  jeho  osamělost. 
Později  tíže  života  ho  hněte.  A  takový  odpor  cítí  k  sobě  samému! 
Jakoby  ta  těžká,  hrubá  práce,  pod  níž  prohýbal  se  během  týdne,  za- 
nechala v  něm  rmut  i  kal  nízkého,  šlapaného  života  i  jeho  neradostný 
úděl.  Či  je  to  kletba  vybouřených,  do  dna  vypitých  radostí  mládí,  jež 
mu  činí  život  prázdným  a  nudným,  a  dává  umříti  jeho  nadějím  i  touhám 
dříve,  než  vyzněly  plně?  Tupě  a  lhostejně  civí  zde  v  osudné  chvíli, 
v  níž  jiný  muž  vítá  štěstí  a  požehnání  života,  k  níž  připíná  nové  naděje, 
nové  starosti  a  záměry.  Jej  však  nic  nepotěší,  nic  nezarmoutí.  Sedí  tu 
mezi  ostatními,  aby  přehlušil  svůj  marný  stesk  po  čemsi  zašlém,  pro- 
žitém, obtížný,  nudný  vetřelec  odporný  sám  sobě. 

V  kuchyni  řinčelo  kávové  nádobí,  byla  to  Jela,  jež  se  tam  otáčela 
kolem  plotny.  Nízkým  oknem,  zpola  zastřeným  zahradní  kalinou,  ově- 
šenou bílými  květy,  podobnými  sněhovým  koulím,  mihla  se  občas  její 
plná  postava,  jež  však  nikdy  nestanula,  aby  vzhlédla  do  sadu  ku  stolům, 
jakoby  tam  nikoho  pro  ni  nebylo.  V  chodbě,  dlážděné  červenými  cihlami, 
stanuly  čísi  kroky . . .  Hrazdil  chce  zrovna  zazpívati  kuplet,  jehož  text 
nezná  z  paměti,  a  Božena,  přehazujíc  noty,  stojí  vedle  něho,  skloněna 
nad  stolem.  Kroky  na  chodbě  se  dosud  nevzdálily  ani  nepřiblížily.  Je 
to  zvláštní,  jak  je  dnes  vnímavý  pro  každý  zvuk  z  věnčí,  jakoby  čekal, 
že  přijde  kdosi  a  pošeptá  mu,  aby  spěchal  domů.  Nu,  ať  přijde  nebo 
nepřijde  .  .  .!  Kroky  na  chodbě  zase  se  ozvaly  a  opět  stanuly.  Ne,  to 
už  se  netýče  jeho  I 

Nadučitelová  nahnula  se  ku  předu  —  tak  že  vidí  as  toho,  jenž 
stanul  v  chodbě  —  její  oči  užasle  vystoupily.  Co  to?  Jakoby  jí  projel 
mráz,  zachvěla  se,  zbledla,  její  pleť  stáhla  se  jako  pod  vlivem  mrazení 
tak  silně,  že  i  tahy  se  změnily.  Natáhnouc  zvolna  krk  ku  předu,  jakoby 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  575 

přitahována  příšerným  zjevením,  jež  tam  spatřila,  vstala  a  s  očima  vpřed 
zabodnutýma  vlekla  se  ku  předu. 

Co  se  tam  děje? 

V  tom,  bohudík,  ozval  se  v  kuchyni  hlas  Jelin.  Vlídný  a  při  tom 
tak  zvučný  a  ohebný.  Kdo  by  uvěřil,  že  ta  zamračená  dívka  má  takový 
lahodný  hlas? 

„Ano,  ano,  prosím,  zde,  v  zahradě  1    Račte  jen  dále!" 

Vchod  zakrýval  s  té  strany  keř  plně  kvetoucích  kalin. 

Ale  u  protějšího  stolu  už  spatřili  příchozí.  Společností  projel  záchvěv, 
jež  zdál  se  víc  než  překvapeni,  jež  hraničil  na  samý  úžas.  A  některé 
zraky  obrátily  se  s  týmž  výrazem  zděšení  k  němu. 

Nahnul  se  ku  předu  s  tím  pevně  zakotveným  klidem,  pomocí  něhož 
lze  snésti  ránu  do  hlavy  a  nepohnouti  brvou. 

Opodál  stála  —  jeho  žena. 

Byla  vskutku  hrozná  ve  svém  rozčilení,  jež  třáslo  její  dlouhou, 
zašpičatělou  bradou  tak,  že  čelisti  cvakaly,  a  jež  hrozilo  zhroutiti  a  zdrtiti 
její  postavu,  tak  nebezpečně  zatíženou,  vyčerpanou  a  chorou.  Vyzáblý 
její  obličej  byl  promodralý,  a  zapadlý  zrak  planul  jako  v  šílené  extási. 
Její  dutý,  selhávající  hlas  posouval  se  s  nadlidskou  námahou  z  roz- 
třesených čelistí  a  ztuhlých  rtův. 

„Přišla  jsem  . . .  ano  . . .  divíte  se  . . .  Mám  snad  právo  přijíti  tam, 
kam  chodí  můj  muž  ..." 

Nadučitelová  zalomila  rukama,  jakoby  prosila  o  smilování. 

„Pamatujte  se,  pro  bůh,  vždyť  jste  v  počestném  domě.  Vždyť 
jsou  zde  jiní  také." 

„Ano,  jsou  ...  se  svými  ženami ...  ale  on  . . .  on  chodí  za  vaší 
dcerou  .  .  .  ano,  ano,  všichni  to  vědí,  co  zde  tropí  .  .  .  všichni  mi  to 
říkají  .  .  ." 

Božena  vykřikla  jako  smrtelně  raněna  a  rozplakala  se  hlasitě. 

« Mohla  přec  počkat . . .  však  už  to  se  mnou  dlouho  trvat  nebude  . . . 
ne,  nebude  . . .  však  vím,  že  umru  ...  i  vy  to  všichni  víte  .  . .  Ale  dokud 
jsem  zde,  nedám  se  odkopnout . . .  jsem  žena  ...  a  vy  .  . .  vy  . . ." 

Zdálo  se,  že  nabývá  více  a  více  smělostí,  ale  v  tom  setkala  se 
s  tvrdým,  ocelově  obrněným  pohledem  svého  muže,  jenž  ji  pomátí. 
Jako  by  byla  zapochybovala  o  svém  právu,  jako  by  se  byla  zalekla 
toho,  k  čemu  se  odhodlala. 

„Dosti!"  řekl  jen.  „Viděla*s  již,  co  zde  ,ti'opím«  a  —  můžeš  jíti 
V  jeho  pevném  hlase  zvučelo  ostří  čerstvě  nabroušené  ocele. 

Zapotácela  se,  jako  by  ji  byl  bodnul  dýkou.  Nehlesla  již,  hrdlo  její 
nemělo  zvuku.  Zdála  se  poděšena  tím  zmatkem  vůkol,  tím  pláčem  vý- 
bušným, jenž  žaloval  hlasitě  hroznou  křivdu,  již  způsobila,  i  tím  pevným 
rozkazem,  jenž  jí  velel  odejíti  bez  uklidňujícího  slova,  bez  smířlivého 
pohledu.    Pokořena,  s  nadlidskou  námahou  vlekla  se  ku  vchodu. 

Společnost  zůstala  na  chvíli  jako  zkamenělá.  Nebýt  hlasitého  pláče 
Boženina,  snad  by  ani  nebyla  hned  tak  procitia  z  této  ztrnulosti. 

Hrazdil  nejdříve  se  vzpamatoval.  Zdálo  se,  že  je  .mu  Boženy 
nesmírně  líto.  Přistoupil  k  ní  několikrát  a  zase  se  vzdálil,  jakoby  ne- 
mohl nalézti  vhodného  slova  k  její  útěše. 


Digitized  by 


Google 


576  Jiří  Sumín : 

„Kdyby  mně  tohle  žena  vyvedla,  přisámbůh,  já  bych  Ji .  .  .••  za- 
mumlal skrze  zuby,  vrhnuv  pohrdlivý  pohled  na  Konráda,  příliš  klidného 
a  mírného,  jak  se  mu  zdálo. 

I  lékárník  měřil  již  již  cestu  prudkými  kroky.  Zdálo  se,  že  hledá 
jen,  komu  tento  skandál  přičísti  na  vrub  a  s  kým  ho  súčtovati. 

Jeho  choť  tvářila  se  rozpačitě,  neboť  bylo  se  jí  omluviti,  že  se 
cos  podobného  mohlo  přihoditi  v  její  přítomnosti. 

„Chtěla  jsem  odejít  .  .  .  ano,  už  jsem  vstávala,  ale  .  .  ." 

Její  přítelkyně  smála  se  do  hrsti  a  kopala  potají  svého  muže. 
Bavilo  ji  to  nesmírně. 

Ale,  chladně  uváženo,  bylo  to  něco  neslýchaného  1  Podobný  skandál 
ve  společnosti  tak  vybrané.  Bude  to  škodolibosti,  až  se  to  dovědí  v  mésté. 
Bylo  třeba  pomýšleti  na  satisřakci  a  rozhodnouti  se,  s  kým  přerušiti 
styky.  Takovým  eventualitám  se  napříště  nikdo  nevystaví.  A  spravedlivý 
hněv  zmítal  se  se  strany  na  stranu,  nemoha  se  nikoho  plně  zmocniti 
Nadučitelová  stála  dosud  s  rukama  zoufale  zalomenýma  jako  kamenná 
socha  Utrpení.  Božena  plakala  hořce.  Nadučitel,  skleslý  a  apathický  — 
kdož  by  čekal  více  vnímavosti  od  jeho  sešlého  stáří  —  zdál  se  chápati 
jen  zpola,  kývaje  hlavou  smutným  posunem  starců,  jenž  praví,  že  vše 
je  marnost  a  marnost.  Konrád  seděl  tu  velmi  klidně,  odřukuje  veliké 
kotouče  dýmu.  Kdož  by  ostatně  nerozuměl  tomuto  klidu?  Byl  to  klid 
zpoličkovaného,  jenž  chce  přítomným  říci,  že  necítí  studu  ani  bolesti. 
Bylo  to  ostatně  jen  korrektní. 

Teprve  nyní  všimli  si,  že  v  kuchyni,  kdež  přestaly  zvonit  kávové 
příbory,  děje  se  něco  zvláštního.  Zcela  zřetelně  ozval  se  pojednou 
Jelin  hlas  tak  zvučný  a  ohebný,  jak  to  slyšely  před  chvílí. 

„Jen  se  upokojte,  milá  paní  I  Ne,  teď  vás  nemohu  nechat  odejít! 
Posečkejte  okamžik,  až  se  poněkud  zotavíte.  A  také  vás  nemohu  pustit 
samotnu.  Jen  okamžik,  co  odstavím  kávu... I  Ano,  ano,  pochopuji  vás 
úplně  .  . .  Jste  v  právu.  Ale  nesmýšlejte  o  nás  zle,  věřte,  otec  je  poctivec 
skrz  na  skrz.  Však  víte,  co  ho  potkalo  na  starost:  Připadl  mu  na  krk 
bratrův  dluh,  nyní,  když  neměl  již  ani  úvěru  ani  přátel  a  tím  méně 
jmění.  Váš  pan  manžel  prokázal  mu  neocenitelnou  službu,  zaručiv  se 
za  něj.  Bože,  je  to  těžká  oběť,  je  to  ovšem  jaksi  slastno  najít  takového 
přítele,  ale  přece  to  tíží...  Jak  rád  by  se  mu  otec  odvděčil!  Kolikrát 
posílal  mě,  abych  šla  k  vám  a  poprosila  vás,  abyste  přicházela  s  nim. 
Jeho  návštěvy  nebyly  by  došly  tak  špatného  výkladu.  Ale  —  tof  se  ví  — 
maminka  s  Božkou  vždycky  ho  ukřičely,  a  tak  k  tomu  nedošlo."  — 
Pojednou  hlas  její  zavzněl  ještě  určitěji  a  zřetelněji,  ačkoliv  toho  nebylo 
ani  třeba:  „Je  pravda  ovšem,  že  bychom  byli  musili  oželetí  mnohou 
vzácnou  návštěvu,  jež  nás  teď  poctívá,  ale  na  tom  by  celkem  pranic 
nezáleželo."  —  Její  další  slova  byla  tu  a  tam  přerušována  tichými 
námitkami  té,  jež  vzlykala  na  prahu  kuchyně.  „Jen  se  upokojte,  neplačte, 
probůh,  ublížíte  si! . . .  Nu,  nechcete-li  poshovětí,  půjdu  s  vámi  hned  . . . 
samotnu  vás  nepustím  .  .  .  ano,  ano,  já  vás  úplně  pochopuju  .  .  .  jste 
v  právu  ...  je  nehodný,  že  vás  teď  opouští  ..." 

Teď  konečně  nastalo  uvolnění,  jaké  následuje  v  přírodě,  když 
bouře,   jež  se  mohla  vyraziti,    propukla  posléze,  a  vítr,   jenž   se  vrhal 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  577 

se  strany  na  stranu,  jakoby  se  nikam  nemohl  vtěsnat,  nalezl  konečně 
volnou  cestu.  Konrád  zasažen  slovem  „nehodný",  zdál  se  ztráceti  svůj 
olympský  klid.  Dvakráte  trhl  sebou,  ano,  učinil  dokonce  pokus  povstati, 
ale  na  štěstí  upustil  od  toho. 

Vida,  on  je  tedy  nehodný.  Za  to,  že  dřel  po  celý  týden  jako 
tažný  dobytek,  v  neděli  jako  každý  vesnický  krejčík  nebo  švec  si  vyšel 
mezi  přáteli,  za  to,  že  nechtěl  proseděti  odpůldne  se  ženou  na  zápraží, 
kdež  se  mohl  pobavit  zápasy  mladých  kohoutů  a  zevlovat  na  kolemjdoucí. 
A  rozlíceně  bránil  si  v  duchu  svůj  kousek  radosti,  již  mu  v  bídném  tom 
životě  přinášela  chvilka  s  přátely. 

Společnost  oddechla  si,  jako  by  byla  dopadla  vinníka,  jenž  chtěl 
mezi  ně  zasíti  rozkol. 

To  je  tedy  ta  famosní  Jela,  vyloučená  kandidátka,  v  jejíž  knihách 
našlo  se  po  tuctech  milostných  psaníček,  a  jež  by  byla  nejraději  pře- 
vrátila klášterní  paedagogium  v  taneční  síň,  nehledě  ani  k  tomu,  co 
mohlo  zůstati  tajemstvím  a  co  nebylo  úplně  zaručeno.  Lze  jí  věru  lehce 
uvěřiti,  že  by  byla  s  to  posadit  bývalou  služku,  jež  se  povznesla  tím, 
že  svedla  syna  svých  pánů,  sem  mezi  ně,  buď  jen  ze  závisti  k  sestře 
nebo  z  nedostatku  společenského  taktu.  A  konečně,  kdož  ví,  jak  to 
vše  bylo  nastrojeno.  Nápadno  je,  že  Jela  mohla  velmi  dobře  skandálu 
zabránit  a  neučinila  tak.  Bylo  třeba  jen  vyvolat  mlynáře  do  chodby, 
a  věc  byla  odbyta.  Ale  všichni  se  pamatují  na  Jelinu  škodolibou  po- 
bídku: „Ano,  je  v  zahradě.  Račte  jen  dále  I"  A  celkem  vše  to  nestojí 
za  řeč.  Nadučitelová  vzpamatovala  se  úplně,  a  Božena  přestala  plakati. 
Se  všech  stran  dostalo  se  jí  náležité  satisfakce,  pouze  se  čekalo,  že  by 
ji  měl  Konrád  za  urážku,  jíž  se  jí  nevinně  dostalo,  odprositi  nebo  vůbec 
omluviti  to  nějak.  Hrazdil  mu  také  mínění  toto  zřetelně  stlumočil.  Jinak 
ale  choval  se  zcela  korrektně.  Dámy  konečně  vypily  vychladlou  kávu, 
tak  mizerně  dnes  připravenou,  ale  páni  naříkali,  že  pivo  nebylo  dosti 
ochlazeno,  a  tak  seděli  dosud  při  nedopitých  sklenicích.  Rozcházeli  se 
později  než  obyčejně,  vzrušení  i  hněvivě  podráždění,  nevědouce,  mají-li 
se  hněvati  či  ne. 

Konrád,  když  ubíral  se  domů,  zpozoroval  pozdě,  že  se  musí  setkati 
s  Jelou,  vracející  se  ze  mlýna.  Oba  učinili  pokus  vyhnouti  si.  A  když 
to  nešlo.  Jela  byla  první,  jež  přímo  k  němu  zaměřila. 

„Odpusťte  mi,  že  jsem  vás  urazila,  věřte,  mrzíme  to,  vždyť  jsem 
nebyla  v  právu.  Ale  bylo  mi  tak  líto  vaší  paní ...  tak  mi  jí  bylo  líto  . . . 
ona  byla  tak  zděšena  a  stále  šeptala:  ,Bože,  co  jsem  udělala  I'** 

Přijal  mlčky  její  omluvu,  trochu  pomaten  jejími  rozpaky  i  tím 
zvláštním  dojmem,  jakým  působila  na  něj  její  zdravá  krása  s  tím  nad- 
bytkem krve  i  forem,  nepěstěná  a  bezděčná,  jak  divoký  mák,  prudce 
intensivní  zvláštním  svým  pozadím  i  tím,  co  z  bytosti  její  zůstávalo  mu 
dosud  neznámo  a  nevysvětleno.  Neopomenul  zmíniti  se  trpce  o  lopotné 
týdní  horké  práci,  o  nudě  venkova  a  krátkých  okamžicích  nedělní  zábavy, 
na  něž  domnívá  se  míti  právo. 

Neříkala  ničeho,  ale  zrak  její  ztopil  se  bezděčně  v  jeho  očích, 
jako  by  jej  byla  zapomněla  vytrhnout,  zaujata  vzpomínkou.  On  uhádl, 

39 


Digitized  by 


Google 


578  JiH  Sumín: 

že  myslí  nyní  na  to,  jak  minulé  neděle,  objímaje  její  sestru,  byl  přistižen 
jejím  nahodilým  pohledem.    Rozpaku  ovšem  přibylo. 

„Tak  odpusťte  mi,  nebyla  jsem  v  právu,"  loučila  se.  Bylo  však 
patrno,  že  by  ráda  ještě  něco  řekla.  „Vaše  paní  .  .  .  ano,  chtěla  jsem 
říci . . .  vaší  paní  není  dobře  ...  je  tam  ta  žena  . . .  víte  . . .  Dráčkové! 
Chci  pouze  říci,  kdybyste  potřeboval  v  kuchyni  nějakou  ženskou  vý- 
pomoc, af  je  to  kdykoliv,  jen  vzkažtel  Tatínek  bude  velmi  rád,  když 
vám  budeme  moci  posloužiti." 

Nemyslil  na  to,  co  mu  nabízí,  domníval  se,  že  chce  ho  jen  po- 
bídnout, aby  pospíšil  domů,  naznačivši  mu,  oč  jde. 

Čekal  na  pacholky,  již  se  dosud  nevrátili  z  večerních  potulek. 
Bylo  již  jedenáct  hodin,  když  se  vrátil  jeden  z  nich,  i  poručil  mu 
zapřáhnouti  a  přivézti  doktora. 

Chvílemi  naslouchal  vzdechům  své  ženy  i  hlasitým  modlitbám  staré 
Dráčkové,  volající  neustále  svatou  Annu  na  pomoc.  Po  půlnoci  stařena 
vrazila  k  němu  polosvlečená,  rozcuchaná,  s  růžencem  a  špinavými 
škapulíři  na  krku.  Pot  perlil  se  jí  na  čele  a  ruce,  jako  k  modlitbě 
sepjaté,  praskaly  v  kloubech. 

„Musí  být  doktor  .  .  .  Kriste  Ježíši  I  .  .  .  Dvě  svíčičky  jsem  dnes 
rozsvítila  svaté  Anně  v  kostele  pod  kruchtou  .  .  .  Ale  tady  už  svatá 
Anna  nepomůže,  ani  kdyby  se  osobně  na  moje  místo  postavila.  ** 

Pravil  jí,  že  doktor  bude  zde  co  nevidět,  ale  ona  nechápala,  kde 
by  se  tu  vzal,  a  velmi  polekána  líbala  škapulíře  a  spínala  ruce  k  nebi. 

Jak  jí  jen  říci,  že  musí  být  doktor?  Ženy  se  velmi  bojí  doktora. 
Ani  ona  nerada  volá  doktora,  ač  už  dvakráte  bylo  jí  pohrozeno  ztrátou 
diplomu  a  vězením.  Ale  ona  se  raději  modlí  k  svaté  Anně  a  vzývá 
všecky  svaté  mučednice,  panny  i  vdané.  Někdy  to  pomůže  ...  A  tu 
musí  ho  poprositi,  aby  sám  šel  připravit  paní  na  doktora.  Ona  má 
tvrdou  povahu,  ale  tohle  nemůže  .  .  . 

V  tom  zastavil  vůz  pod  okny,  a  ona,  zvěděvši,  že  to  doktor,  pro 
nějž  bylo  před  hodinou  posláno,  líbala  na  rychlo  škapulíře  na  líc  i  rub 
a,  vzývajíc  hlasitě  své  přímluvkyně  u  Boha,  spěchala  k  ženě.  A  zatím 
co  po  schodech  zněly  pevné,  mužské  kroky,  dům  probouzel  se  poplašnou 
zprávou,  jež  zvedala  ospalé  hlavy  a  přinutila  mnohé  vyseděti  do  rána 
na  studeném  schodišti  a  naslouchati  s  hrůzou  hlasu  doktora,  jenž  zněl 
uprostřed  nočního  ticha,  šeptaných  rozkazů  a  soucitných  vzdechů  žen 
jako  údery  na  kovovou  desku. 

Konrád  probděl  zbytek  noci,  chodě  po  pokoji. 

O  osmé  hodině  ranní  otevřely  se  dveře,  a  doktor  ve  zpocené 
košili  s  vlasy  přilípnutými  k  čelu  strčil  hlavu  do  pokoje. 

„Nemáte  váhu  po  ruce?  Je  to  neobyčejně  silné,  chci  vědět,  kolik 
to  váží  .  .  ." 

„Přinesu  vám  ji.    Je  to  děvče?" 

.Kluk." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  579 


Příštího  dne  z  rána  Konrád,  stanuv  na  prahu  kuchyně,  byl  pře- 
kvapen, spatřiv  tu  cizí  dívku  v  červených  šatech  s  krátkými  rukávy, 
jejíž  bohatý  černý  vlas  mdlých  odstínů,  jak  ho  viděl  ze  zadu  prostě 
zadrhnutý  nad  bílým  tylem,  připomněl  mu  na  okamžik  nádherné  dívčí 
profily,  vzniklé  pod  štětcem  umělců  více  sen  než  pravda,  více  přelud 
než  skutečnost.  Byla  to  Jela.  Nějak  zcela  nově,  cize  mu  připadala  v  těchto 
červených  šatech,  s  velikým  límcem  a  mírným  výstřihem  u  krku.  Když 
se  plně  obrátila,  kouzlo  částečně  zmizelo,  ale  přece  nebyla  to  ta,  kterou 
znal.  Řekla  mu  rozpačitě,  že  jeho  paní  poslala  pro  ni  včera  večer, 
a  omlouvala  se,  jako  by  byla  jista,  že  ji  zde  nevidí  rád. 

„To  je  mládí!"  řekl  si  s  truchlým  povzdechem,  cítě  mizeti  tento 
dojem  uprostřed  útoku  všedního  života.    Dále  si  jí  nevšímal. 

Její  výpomoc  v  domácnosti  byla  opravdu  vydatná.  Všude  bylo 
cítiti  její  pevnou  ruku.  On  pociťoval  ji  nejvíce  při  stole.  Bylo  mu, 
jako  by  byl  zasedl  doma  za  otcovský  stůl,  nebof  objevily  se  pokrmy 
navlas  stejně  připravené  jak  za  regimu  Poldina.  Jenže  každý  chtěl  mít 
Jelu  pro  sebe,  nejvíce  šestiletý  Konrád.  Anežka  rovněž  nerada  pouštěla 
ji  z  pokoje. 

„Neodcházejte,  slečno,  af  si  tam  navaří,  co  chtějí,"  říkala  jí. 

Připadalo  mu  zvláštní,  že  nenalézá  na  ní  ten  šedý  přídech  školního 
prachu,  pod  nímž  více  méně  mizí  čistý  výraz  ženství  těch,  kdož  ztrávily 
mládí  ve  školních  škampách;  byla  svěží,  veselá,  a  nezdálo  se,  že  by 
jí  nebylo  vhod  ztráviti  půldne  ve  společnosti  nahluchlé  služky  a  po- 
hovořit s  chasníky  v  čeledníku  při  stole.  Kdykoliv  spatřila  novorozeného 
hošíka,  všecka  se  rozjásala  jako  dítě  nad  nevídaně  slibnou  hračkou. 

Jednou  časně  z  rána  potkal  ji  na  schodech  s  maličkým  v  náručí. 
Odcházela  s  ním,  nebof  křičel  hladem,  a  matka  dosud  spala.  Když  ji 
oslovil,  vyprávěla  mu  s  velikým  zájmem,  jak  včera  k  večeru  přistoupila 
ke  kolébce,  domnívajíc  se,  že  maličký  spí.  Ale  on  měl  očka  otevřena 
a  dumlal  palec.  Ano,  pomysleme  si,  třetí  den  a  už  dumlá  palec!  Doma 
jí  to  nechtěli  věřit.  Ale  Dráčkova  to  viděla  a  moc  se  tomu  podivila. 
A  Jela  usoudila  z  toho  ve  shodě  s  Dráčkovou,  že  to  bude  dítě  ne- 
obyčejně bystré  a  nadané.  Když  už  chtěl  odejít,  vstoupila  mu  rozpačitě 
do  cesty.  Ráda  by  věděla,  jak  se  bude  jmenovat.  Nechtěla  uvěřiti,  že 
na  to  dosud  nepomyslil.  Ona  četla  nedávno  krásný  román,  na  jehož 
hrdinu  nemůže  zapomenout.  Jmenoval  se  Ondřej.  Ne,  před  tím  se  jí  to 
jméno  ani  trochu  nelíbilo,  ale  co  četla  ten  román,  zdá  se  jí  neobyčejně 
krásným.  A  byla  velmi  šťastna,  když  jí  slíbil,  že  se  bude  tedy  jmeno- 
vati Ondřej. 

„Vypadáte  takto  jako  venkovská  madona,"  řekl,  přelétnuv  ji  na- 
posled dlouhým  pohledem. 

Zarděla  se  a  pohlédla  na  něj  tak  překvapeně,  jakoby  ho  nepo- 
znávala nebo  pochybovala  o  tom,  že  slyšela  dobře. 

Několik  dní  později  zastihl  ji  v  zahradě  za  řekou,  procházející  se 
se  starším  hošíkem  cestičkami,  vroubenými  záhonky  macešek. 

39* 


Digitized  by 


Google 


580  Jiří  Sumín: 

„Hleďte,"  pravila,  schýlena  nad  květinami,  „to  jsou  takové  malinké 
opičí  tvářičky,  a  když  chodíme  po  cestičce,  zdá  se  mi,  jakoby  se  na 
nás  dívaly." 

„Když  jsem  vás  dříve  vídal,  bývala  jste  vždycky  taková  vážná, 
zachmuřená,  že  bych  si  vás  nebyl  troufal  osloviti." 

„Já?  Ah,  ano!  Víte  snad,  co  mě  potkalo.  Umínila  jsem  si,  že  se 
do  smrti  nepodívám  na  muže.  Ale,  konečně:  co  pak  oni  za  to  mohou, 
že  jsem  byla  tak  hloupá?" 

„Hloupá?"  vyzvídal. 

„Nu,  což  to  bylo  jiného?  Dostávala  jsem  psaníčka,  sama  nevědouc 
od  koho  —  neboť  v  klášterním  internátě  má  člověk  nejlepší  mínění 
o  elegantním  muži,  procházejícím  se  dole  po  chodníku  —  a  byla  jsem 
dost  smělá,  že  jsem  na  ně  odpovídala.  Nepsala  jsem  ovšem  listy  sama, 
bývalo  nás  při  tom  súčastněno  nejméně  deset.  Dopisy,  jež  jsem  potaji 
dostávala,  byly  velmi  krásné,  všechny  jsme  se  na  ně  těšily  ..." 

„Vaše  přítelkyně  byly  tedy  zvědavé?" 

„Ah,  že  byly  zvědavé,  to  jim  věru  nezazlívám,  ale  že  byly  tak 
potměšilé  a  ze  závisti,  ano,  z  pouhé  závisti  mě  udaly,  to  jim  do  smrti 
neodpustím." 

Hlas  jí  selhal,  bylo  patrno,  že  se  přemáhá,  aby  nezaplakala. 

„Je  vám  patrně  líto  zklamaných  nadějí?" 

„Vždyť  já  jsem  neměla  docela  žádných  naději!  Já  jsem  ho  ani 
neznala.  Řeklo  se  mi  pak,  že  je  to  spustlý  člověk  —  herec.  ,Spustíý*, 
rozumíte,  proto  spustlý,  že  byl  herec.    Nu,  ať!" 

„Ano,  ale  já  myslil  povolání,  k  němuž  jste  se  připravovala." 

„Ah,  toho  mi  také  nebylo  líto.  Bylo  mi  líto  pouze  rodičů.  Povolání 
ve  škole?  Ne,  po  tom  jsem  nikdy  netoužila.  Vážím  si  velice  vzdělání 
a  jsem  šťastna,  že  mi  bylo  přáno  zvěděti  více  o  světě  i  o  životě  lidském 
než  mnohým  ženám.  Ale  —  vám  to  mohu  říc',  vy  jste  ženatý  muž  — 
čím  více  jsem  dospívala,  tím  vyšším,  důležitějším  a  —  žádoucnějším 
zdálo  se  mi  povolání  ženy  v  rodině  oproti  všemu  ostatnímu,  třeba  že 
celá  výchova  naše  směřovala  k  tomu,  utvrditi  v  nás  opačný  pojem. 
Povolání  jsem  tedy  nelitovala,  ale  přes  to  byla  to  pro  mě  hrozná  rána. 
Už  to  Kainovo  znamení,  jež  vpaluje  takové  vyloučení.  Když  jsem  jela 
domů,  plakala  jsem  celou  cestu.  Myslila  jsem  chvílemi  na  to,  vystoupiti 
na  nejbližší  stanici  a  vrhnouti  se  pod  vlak.  Také  jsem  se  pokoušela 
vyšetřiti,  je-li  možno  provésti  tento  záměr,  ač  nevím,  byla-li  bych  měla 
v  poslední  chvíli  dostatek  odvahy.  Když  jsem  takto  přecházela  několik 
minut  po  peróně  malé  stanice,  přistoupil  ke  mně  nádražní  úředník 
a  pravil:  ,Co  je  vám,  slečinko,  snad  vám  umřel  milý?  Neplačte,  milé 
dítě,  chcete-li,  vezmu  si  vás,  jak  tu  stojíte,  třeba  v  jediných  šatech.* 
Snad  to  nemínil  vážně,  snad  byl  i  ženat,  ale  neuvěříte,  jak  jsem  mu 
byla  vděčná  za  tato  dosti  banální  slova.  Tak  jsem  se  jimi  uklidnila 
a  potěšila!  Řekla  jsem  si,  vždyť  je  pro  ženu  ještě  jiné  východiště  z  této 
smutné  situace.  Provdám  se  za  prostého,  hodného  muže,  řemeslníka 
nebo  dělníka,  budu  pracovat  a  budu  skromná,  velmi  skromná,  abych 
mu  vynahradila,  že  jsem  byla  chudá  a  ničeho  jsem  mu  nepřinesla. 
Budu  žít  jen  jemu  a  budu  mu  velice,  velice  vděčná  za  každý  okamžik 


Digitized  by 


Google 


Keludy.  581 

štěstí,  jehož  se  dožiju.  —  Ano,  to  mě  tehdy  napadlo,  a  také  jsem  to 
řekla  rodičům.  Vzdělaný  nebo  zámožnější  muž  si  mě  ovšem  nevezme, 
ale  proč  bych  se  nemohla  provdati  jako  tisíce  chudých  děvčat,  chci-li  být 
jako  ony  skromná  a  pracovitá?  —  Vám  to  mohu  říci,  vy  jste  ženat,* 
dodala  s  rozpačitým  úsměvem. 

Byl  podivně  dojat  tímto  doznáním,  ale  jaksi  břitce  dotkla  se  vždy 
její  poznámka  „vy  jste  ženat,  vám  to  mohu  říci".  Jakoby  řekla:  Vy  nejste 
více  muž,  před  nímž  se  žena  halí  v  neproniknutelný  závoj  tajemství, 
na  vás  už  nezáleží.  A  přece  byl  jí  i  vděčen  za  toto  doznání.  Bylo  mu, 
jako  by  byl  našel  klíč  k  její  bytosti,  a  kdykoliv  myslil  na  ni,  byl  mu 
tento  tajný  její  záměr  měřítkem  jejího  smýšlení  i  jednání.  Jeho  žena 
zvolna  se  pozdravovala.  Chodil  zase  do  školy,  ač  se  tam  méně  bavil  než 
dříve  a  často  ukládal  si  schůzku  s  přáteli  jako  konvenienčni  povinnost, 
třeba   se  mu  zdálo,   že  by  jeho  nepřítomnost   nebyla  ani  pozorována. 

Na  sklonku  léta  zemřela  paní  Hrazdilová.  Téhož  dne,  kdy  se  o  tom 
Konrád  dověděl,  navštívil  ho  Hrazdil  neočekávaně  zdrcen  a  zmalomyslnělý. 

„Co  jsem  poslední  dny  prodělal,  nezapomenu  po  celý  život,"  na- 
říkal. „Nebohá  má  žena!  Jak  je  mi  líto,  že  jsem  ji  nenavštěvoval,  když 
byla  v  lázních!  —  Vidíš,  příteli,  nenadal  jsem  se,  že  se  svou  starostí 
padnu  zase  tobě  za  krk.  Potřebuju  dvě  stě  zlatých.  Byl  jsem  již  u  Hřívy 
i  u  Steinmanna.  Hřívu  požádal  jsem  přímo  o  půjčku.  Ale  kdež!  Vytáčel 
se  všelijak,  nakonec  řekl  mi  přímo,  že  hotových  peněz  nemá.  Žena  jeho 
dostává  jakýsi  roční  důchod,  pouhý  příspěvek  na  domácnost  a  na  toilety. 
Jeho  služné  prý  při  tom  ani  nestačí.  Peníze  dostane  až  po  smrti  rodičů. 
Řekl  mi  přímo,  abych  šel  k  tobě.  Ale  já  šel  dřív  k  Steinmannovi.  Sotva 
jsem  mu  řekl,  co  chci,  strašně  se  rozčilil.  ,Připomínáš  mi  jenom  mé. 
otroctví,*  pravil,  , nemám  peněz  ani  úvěru;  otec  drží  své  a  žena  své, 
a  tak  jsem  tu  pouhý  jejich  otrok,  odkázaný  na  libovůli  obou  ..." 

„Snad  přepíná!" 

„Snad,  ale  —  trval  na  svém.  Také  mi  radil,  abych  šel  k  tobě. 
jDěkuju  ti,*  řekl  jsem,  ,toho  už  najdu  sám.*  —  Ano,  tak  jsem  mu  řek*, 
af  si  z  toho  vybéře,  co  chce.  Blanket  mám  s  sebou,  zde  jest.  Obavy 
nemusíš  mít  žádné.  Po  novém  roce  povýším,  jak  ti  známo,  nu,  a  pak 
už  tím  nějak  zatočím," 

„Nu,  a  vdovcem  as  také  nezůstaneš  a  —  jak  tě  teď  znám  — 
zajisté  se  přičiníš,  abys  při  tom  nepřišel  zkrátka  jako  poprvé." 

Hrazdil  rozčileně  povstal,  přejel  si  čelo  vlhkou,  stále  zpocenou 
dlaní  a  zadýchaně  se  rozhovořil. 

„Ženit!  Příteli,  kdybys  tušil,  jak  se  mi  už  pouhé  toto  slovo 
hnusí!  Ženit!  Ne!  Měl  bys  vědět,  co  jsem  prožil  v  posledních  dnech, 
v  prvních  ranních  hodinách  dneška!  A  jak  shasla,  bylo  mi,  jako  bych 
byl  jejím  vrahem.  Tak  ji  teď  miluju  nepřítomnou  a  mrtvou,  jako  jsem 
ji  miloval  v  prvních  dnech  manželství,  než  se  mezi  nás  vetřela  společnost 
se  svými  požadavky  a  přívalem  špíny  a  lží.  Nebýt  toho,  byli  bychom 
si  náleželi  podnes  tak  upřímně  a  věrně  jako  v  první  hodině  manželství. 
Nu,  dnes  je  marno  o  tom  uvažovati.  Ale  budu-li  se  kdy  ženit,  učiním 
to  jen  k  vůli  dětem.  A  nejméně  dvacet  tisíc  věna  budu  požadovat . . . 
ano,  ano,  jinak  —  raději  zůstanu  vdovcem." 


Digitized  by 


Google 


582  Jiří  Sumín: 

Ještě  nežli  odešel,  rozhlédl  se  pozorně  po  bytě. 

„Jsem  zde  poprvé,  a  věru,  není  to  tak  zlé  u  tebe,  jak  lidé  klepou.* 
Snížil  důvěrněji  hlas  a  sesílil  důraz  významným  trhnutím  oka.  „Vidél 
jsem  tvou  paní,  opravdu  slušná,  velice  slušná  dáma.** 

Konrád  pfípomněl  si,  že  měla  jeho  žena  náhodou  dnes  poprvé 
laciný  župan  s  tureckým  vzorkem,  jejž  Sila  společně  s  Jelou  a  do  něhož 
dlouho  se  strojila  a  ještě  déle  pak  váhala,  než  se  odhodlala  vyjíti  takto 
vystrojena  mezi  čeleď.  Jakýsi  ošklivý  stud  probouzela  v  něm  celá  ta 
nenáhiá  přeměna  její,  k  niž  se  odhodlala  za  pomoci  Jely.  Nestyděl  se 
za  to,  že  si  vzal  služku,  ale  první  nesmělé  a  neobratné  kroky,  jimiž 
se  chtěla  vyšinouti  a  uplatniti  na  místě,  jež  jí  náleželo,  naplňovaly  ho 
odporem.  Chvílemi  měl  chuť  zakřiknouti  ji,  jakoby  si  brala  víc  než  jí 
dovolil,  víc  než  jí  hodlal  dáti.  Ve  skutečnosti,  již  si  však  neuvědomil, 
ztrácela  tím  poslední  zbytek  přirozeného  jarního  pelu,  jenž  ho  přivábil 
a  jenž  mu  lahodil  dosud.  Ve  své  bezradnosti  a  opuštěnosti  chopila  se 
křečovitě  pomocné  ruky,  již  jí  šlechetně  nabídla  Jela. 

Byla  to  veliká,  šťastná  událost  v  jejím  životě,  toto  setkání  s  jemnou, 
rozumnou  dívkou,  jež  se  k  ní  láskyplně  sklonila,  jsouc  ochotna  zodpo- 
vídati tisíce  otázek,  jež  na  ni  dorážely  se  všech  stran,  a  na  něž  nenalézala 
odpovědi.  A  cítíc  upřímný  stisk  této  pomocné  ruky,  jež  ji  vyváděla 
znenáhla  z  tísně  a  bezradnosti,  aniž  jí  dala  pocítit  svou  sílu  a  převahu, 
pojala  k  Jele  hlubokou  vděčnost,  zbožňovala  ji  přímo,  žárlíc  na  každý 
okamžik,  jejž  ztrávila  mimo  její  domácnost,  stále  se  obávajíc,  že  se  jí 
vzdaluje,  že  ji  chce  opustiti.  Cítíc  k  ní  nezvratnou  důvěru,  jež  činí 
sdílnost  sladkou,  jakoby  odhalené  rány  hojivým  balsámem  natíral,  zvedla 
před  ní  svou  minulost  jako  zablácenou  škebli,  aby  ji  otevřela  ostrým 
nožem  pravdy  a  ukázala  jí  zpola  chlubně,  zpola  bolestně,  jaký  zázračný 
poklad  přinesly  jarní  vody  jejího  temného  mládí. 

Avšak  tento  druh  důvěrnosti  způsoboval  jejímu  muži  jisté  útrapy, 
o  nichž  neměla  potuchy.  Způsob,  jakým  podávala  svůj  příběh,  jak  jej 
zabarvovala,  co  vyzvedla  a  co  promlčela,  stavěl  mu  příliš  ostře  před 
oči  její  vnitřní  bytost  tak  prostou  a  hrubou,  tak  úplně  sourodou  oněm 
příbuzným  z  baráku  ze  vsi  na  přícestí,  jež  si  zošklivil,  tkvící  celým 
kořenem  v  oné  horké  sterilní  půdě,  v  níž  vybujel  nezmar  drobných 
uskoků,  malomocného  naparování  a  malých  podlosti  žvatlavé  její  matky. 
Cítíc  se  dlouho  odstrkována  se  svého  místa  paní  a  hospodyně  a  za- 
stíněna služkami,  na  nichž  závisel  všechen  postup  a  úspěch  práce 
v  domácnosti,  Anežka  ubíjela  Jelu  tisícerými  otázkami,  chtíc  zmocniti  se 
stůj  co  stůj  práva  tak  dlouho  jí  odpíraného.  Často  sedala  ztrnulá,  pohřížena 
v  myšlenkách,  s  očima  neklidně  planoucíma,  jakoby  si  v  duchu  opako- 
vala vše,  čeho  se  dověděla,  jakoby  se  usilovně  z  paměti  učila,  čeho* 
mohla  dosíci.  Dařilo  se  jí  dobře,  a  zanedlouho  troufala  si  víc  a  více, 
stále  opřena  o  Jelu,  stále  se  dožadujíc  jejího  ano,  neb  ne.  Mezi  jiným 
počala  se  dožadovati  povinného  respektu,  jehož  se  jí  dosud  nedostávalo 
od  čeledi  v  náležité  míře,  ano  troufala  si  i  zasáhnouti  energičtěji  hrozbou 
nebo  propuštěním,  kdekoliv  se  vyskytl  pokus  vzepříti  se  jí.  Osmělivši 
se  jednou,  vystupovala  již  jistěji  a  všecka  zaujata  velkou  proměnou, 
jež  se   v  ní  i  kolem  ní  děla,    nevšímala  si  téměř   ničeho   mimo   dům. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  583 

Pozdravivši  se  úplně,  chodila  již  hrdě  po  domě,  se  svým  krásným, 
silným  dítětem,  jakoby  to  ani  nebyla  ta  skromná,  plachá  žena,  jež  se 
skrývala  se  svým  hořem,  náhle  vyrostla  nad  všecky  ty  drobné  svízele 
a  trampoty,  a  chlubíc  se  všem  svým  zdravým,  silným  hošíkem,  jenž 
by  jí  byl  málem  stál  život,  cítila  takovou  radost  a  jistotu,  jakoby  byla 
překonala  nejen  zlý  osud,  ale  i  smrt  samu.  Lidé,  pozorujíce  tuto  změnu, 
počínali  uznávati  právo  takového  vystoupení  a  zapomínali  její  původ, 
uznávali,  že  třeba  ji  respektovati,  a  lichotili  jí. 

Ona  však  necítila  se  dosud  úplně  jista;  stálaf  tu  příliš  osamělá 
se  svými  nároky,  bez  opory  a  pomoci;  příliš  polekána  občasnou  ne- 
vrlostí  manželovou,  jenž  jakoby  nechápal,  že  vše  to  mělo  již  dávno 
být,  a  že  to  tak  být  musí. 

Jelina  svěží  veselost  prvních  dnů  ustoupila  znenáhla  tiché  ochablosti, 
smutnému  zasnění,  v  němž  bylo  lze  tušiti  nudu  i  osamělost,  zvlášť 
kdy  trpký  jakýsi  údiv  vrýval  se  chvílemi  kol  jejích  malých,  ohnivých 
rtů.  Konrád  cítil,  jak  její  smutné,  temné  oči  utkvívají  na  něm  občas 
tak  těžce  a  pronikavě,  jakoby  se  chtěly  zabodnout  v  nejskrytější  místo 
jeho  duše.  Vzdalovala  se  ráda,  vyhledávajíc  chvíle  samoty,  tichého 
zasněni  nad  životem,  jenž  míjel,  aniž  mu  mohla  na  práh  přítomnosti 
položiti  těžkou  otázku  své  duše,  a  donutiti  ho,  aby  se  nad  ní  zastavil 
a  zodpověděl  ji,  než  vproudí  do  nekonečných  vln  minulosti  a  zmizí 
beze  stopy.  Ale  odpověď  nepřicházela,  a  život  plynul  jako  kalně  zelená 
řeka,  nad  níž  stávala  zadumána  a  v  jejíchž  vlnách  viděla  stále  týž  houpající 
se,  pokřivený  obraz  pobřežních  osyk  a  bříz,  vedle  zčernalých  zdí, 
prázdnotou  zejících  oken,  vysokých  štítů  a  pokřivených,  omšelých  střech. 

Ale  nikoho  netrudiia,  nikomu  nedávala  ochutnat  hořký  nektar  života, 
jejž  pila  její  duše.  Ráda  vyhledávala  osamělý  spustlý  cíp  zahrady,  kde 
si  před  lety  s  dětmi  tohoto  domu  často  hrávala,  a  kde  nyní  pěšinky 
byly  zarostlé  a  tráva  nepožata. 

Zde  hovory  její  hřály  často  teplem  vzpomínek. 

Ah,  ano,  je  tu  ještě  stále  táž  stará  třešně  a  táž  houpačka,  jako 
když  byly  dětmi.  Jen  že  houpačka  je  už  spuchřelá,  a  zrezavělé 
háky  skřípají  a  trámy  hrozí  sesutím.  Je  to  už  ovšem  dávno,  velmi 
dávno,  co  se  zde  houpávaly  ona,  Boža  a  jeho  sestry.  Ah,  Konrád  ne- 
tuší zajisté,  jakým  býval  hrdinou  v  krotkých  snech  jejího  dětství.  Jednou  — 
zda-li  pak  se  pamatuje?  —  hráli  si  v  pokoji,  zatím  co  venku  zuřila 
bouře.  Večer,  když  bouře  ustala,  vyřítili  se  všichni  na  dvůr,  ač  byla 
již  tma  a  blátivo.  V  tom  kdosi  vzpomněl,  že  v  zahradě  u  plotu  zrají 
hrušky,  a  že  jich  tam  as  vítr  hodně  setřás'.  Úprkem  hnali  se  do  za- 
hrady, tak  že  jim  bláto  stříkalo  až  na  hlavy.  Ale  z  křovin  u  plotu 
zela  již  černá  tma,  tak  že  se  zarazili,  netroufajíce  se  přiblížiti.  Bylo 
však  už  viděti  také  spadalé  hrušky  roztroušené  v  trávě  i  na  chodníku. 
Byli  by  už  zapomněli  na  svůj  strach,  když  tu  Konrád,  jenž  byl  první  u  cíle, 
zalekl  je  tajemným  gestem:  „Počkat I •*  zvolal  tichým,  podivně  huhňavým 
hlasem,  jenž  budil  v  nich  hrůzu,  tak  že  jedna  z  jeho  sester,  jež  zvedla 
hrušku,  ihned  ji  zase  upustila.  „A  což,**  pokračoval  týmž  tlumeným, 
huhňavým  hlasem,  „což,  kdyby  pojednou  takhle  z  toho  křoví  vynořila 


Digitized  by 


Google 


584  Jiří  Sumin: 

se  ruka  . . .  taková  bílá,  umrlčí  ruka ...  a  ta  bílá,  umrlčí  ruka  by  vás 
všecky  takhle  ..."  Sehnul  prsty  jako  drápy  a  vypoulil  oči.  Kterási 
vykřikla,  a  pádem  hnaly  se  všecky  zpět.  Lávka  přes  vodu  byla  jim 
úzká,  žádná  nechtěla  být  poslední.  Křičely  z  plna  hrdla.  —  Ale  on 
po  chvíli  přišel,  hrušek  měl  plné  kapsy  a  plnou  čepici,  pochutnával  si 
na  nich,  ale  která  se  mu  nelíbila,  nakousl  jen  a  zahodil.  Ony  pak 
chodily  za  ním,  sbíraly  a  jedly  odhozené  hrušky,  stále  ještě  plny  hrůzy, 
jež  však  víc  a  více  ustupovala  obdivu  statečnosti,  s  jakou  se  Konrád 
zmocnil  své  kořisti. 

Smála  se  shovívavě  svým  blouznivým  vzpomínkám,  houpajíc  ma- 
lého Konráda  na  zpuchřelé  houpačce,  k  níž  musila  se  prodrati  houštím. 
Veliká  zahrada,  dříve  pečlivě  ošetřovaná  zahradníkem  za  vedení  matky 
Konrádovy,  jež  byla  náruživou  milovnicí  květin,  byla  nyní  valně  za- 
nedbaná a  spustlá.  Na  zahradníka  nebylo  lze  pomysliti,  a  jinak  nebylo 
zde  nikoho,  jenž  by  se  jí  byl  chtěl  zabývati.  Poměry,  jež  diktovaly 
neúprosnou  spořivost,  dovolily  sotva  nádenníka,  jenž  vyčistil  z  jara  hlavní 
cestičky.  Ovšem  že  spustlá  zahrada  nebyla  ještě  docela  zbavena  svých 
krás  a  nádhery.  Byly  to  hlavně  bujné  květnaté  keře,  jež  ji  z  jara  zdo- 
bily, a  Jela  přes  to,  že  končilo  již  léto,  našla  snadně  šťavnatě  zelené 
pruty  japonské  kerrie,  jež  časné  jaro  pokrývá  plnými  žlutými  růžičkami, 
kdežto  pozdější  horké  měsíce  ověsily  ji  chorobně  bledě  skvrnitým  listem, 
našla  tu  nádherné  stromky  prunusu,  celá  houští  šlechtěného  hlohu,  šeříku, 
tavolníků  a  weigelií,  ale  růže  byly  většinou  vyhynulé,  vzácné  stromky 
magnolií  čněly  tu  zpola  omrzlé,  aniž  jim  kdo  věnoval  tolik  péče,  aby 
odstranil  suché  větve.  Ale  u  besídky,  kol  níž  hýřívala  největší  nádhera 
květů,  rozmohlo  se  několik  mladých  tamaryšků,  jež,  svěsivše  své 
chmýrnatě  jemné  větve  až  k  zemi,  udusily  všechno  vůkol.  Z  květin 
zbylo  zde  jen  několik  nezmarně  vytrvalých  druhů,  z  nichž  mnohé 
vzrostly  v  široké  trsy,  mnohé,  vyživše  půdu,  šinuly  se  dále,  jiné  živořily 
z  milosti  sousedů,  jiné  zase  zplaněly,  zvrhly  se  nebo  zanikly  docela. 
Všechny  však  téměř  měly  již  své  vegetační  období  za  sebou  a  svými 
nahými,  suchými  lodyhami,  na  nichž  visely  plevy  vyprchalých  semen 
s  mdle  zelenými  nebo  žloutnoucími  již  listy,  přispívaly  jen  k  tomuto 
obrazu  neladů  a  zkázy.  Ale  našla  se  zde  přece  místečka,  jež  vzbudila 
radostný  úžas.  Tak  jednou,  když  zašla  Jela,  provázená  Konrádem, 
poněkud  níže,  kde  řeka,  vroubící  tuto  část  zahrady,  tvořila  oblouk, 
spatřili  tu  široký  pažit,  pokrytý  zvláštními  bledě  růžovými  květy,  jež 
připomínaly  na  první  pohled  měsíční  růže.  Avšak  ne,  růže  to  nebyly! 
Chvíli  stáli  užaslí  nad  tímto  překvapujícím  objevem.  Nikdy  dosud  ani 
v  parku  ani  v  přírodě  nespatřili  cos  podobného.  Co  to  as  bylo?  Ale 
vzpamatovali  se  současně  a  oba  vykřikli  radostí.  Byla  to  popínavá,  svlačco- 
vitá  rostlina,  k  níž  se  z  jara,  když  vyháněla  z  vytrvalého  kořene  dlouhé 
šlahouny,  stavěly  drátěné  pyramidky,  po  nichž  se  šplhala  do  výše  a  po- 
kryla je  pak  svými  bledými  květy.  Ale  nyní,  kdy  jí  nikdo  nepřistavil 
pyramidek,  rozběhla  se  bujně  po  travnatém  koberci,  upínala  se  po  stéblech 
trav  a  suchých  lodyhách  loňských  kopřiv,  tak  zmohutnělá,  rozkošná 
a  svěží  jako  veselá  krasavice  v  nedbalkách. 

„Calystegiel"  vykřikli  zase  současně  její  jméno. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  585 

„Pranic  se  netrudí  slabošskou  ctižádostí  popínavých  rostlin,  jež 
chtějí  stůj  co  stůj  do  výše." 

A  nejméně  změny  nalezla  Jela  na  konci  zahrady,  dlouhém  to, 
zvolna  se  úžícím  pruhu,  sevřeném  s  jedné  strany  nevysokou  strání, 
s  druhé  hlubokou  temné  šumící  řekou,  jejíž  zelenavá  hladina  zarovná- 
vala břehy,  pruhu,  vybíhajícím  v  ostrý  hrot,  ohrazený  zčernalými  zdmi 
stodol  a  stájí,  podle  nichž  rozkládaly  se  staré  keře  černého  bezu,  ne- 
dotknutelného mocí  dávnověké  pověsti,  jež  tvrdila,  že  na  kořenech  jeho 
žije  skřítek,  střehoucí  domácí  mír  a  zle  se  mstí,  je-li  znepokojován.  Tato 
část  zahrady  nebyla  nikdy  vzdělávána  a  sloužila  za  rejdiště  dětí.  Jen 
že  blízká  stráň,  porostlá  neprostupnými  houštinami  šípkoví,  ostružin,  trní 
a  hlohu,  nad  nímž  tyčily  se  ojediněle  lepkavé  olše  a  stříbřité  topoly, 
jež  byla  z  jara  bezpečným  domovem  drobných  pěvců,  házela  sem 
bezděky  semena  svých  houštin,  jež  rychle  se  uchycujíce,  bujely  a  činily 
ji  téměř  nepřístupnou.  Konrád  zastal  zde  Jelu  častěji,  sklíčenu  oním 
tichým  vnitřním  smutkem,  jenž  nesnese  pátravého  pohledu  a  jako  vodní 
dravec  ponořuje  se  do  hlubin.  Jednou  zvedla  zde  porcelánovou  hlavičku 
loutky  s  uraženým  krkem,  již  našla  ve  křoví,  blíže  houpačky. 

Zda-li  pak  se  na  ni  pamatuje?  tázala  se.  Zajisté  nikoli.  Ale  ona 
poznala  na  první  pohled,  že  je  to  beznosá  Anča,  jež  byla  služkou 
veliké  panny  s  rusými  kadeřemi  v  atlasových  šatech.  Ah,  zde  bývalo 
krásně!  Často  si  vzpomíná  na  hrůzokrásné  dobrodružství,  jež  zde  zažila. 
Bylo  to  jednou  z  jara,  když  všichni  obyvatelé  těchto  houštin  pějí  nad 
hlubinou  řeky  své  písně  a  žalmy.  Konrád  vypátral  tehdy  hnízdo  pěnkavy 
zde  na  stráni  zrovna  pod  tou  nachýlenou  olší.  On  se  zajisté  nepamatuje, 
poněvadž  to  nebylo  asi  jediné  hnízdo,  jež  viděl.  Ale  ona  viděla  pouze 
jediné.  Konrád  vedl  je  tam,  každou  zvlášť,  trním  a  bodláčím,  a  ještě 
velel,  aby  kráčely  tiše  po  špičkách,  jinak  že  ptáčky  vyplaší.  A  když 
se  podívaly  se  zatajeným  dechem  na  šest  drobounkých  holátek,  draly 
se  zase  houštím  zpět  a  pak  přes  příkop,  naplněný  vodou,  a  přes  viklavý 
plot  zpět  do  zahrady.  Byly  strašně  poškrábány,  i  z  rukou  tekla  jim  krev, 
šaty  měly  rozervány  a  smočeny.  Bály  se  jíti  domů,  ale  přece  cítily 
velikou  radost  z  toho,  co  spatřily.  —  Pojednou  vzpomněla  si  také,  že 
touto  dobou  zářily  tu  nádherně  rudé  květy  gladiolů,  pestré  růžice  jiřin 
a  zejména  krásné  dosny,  ano,  dosny  s  květy  rudými,  vroubenými  zlato- 
žlutou stuhou  a  jiné  s  květy  žlutými  a  rumělkovými,  tak  divně  žíhané 
a  tečkované,  že  připomínaly  podivnůstky  orchideí.  Kdykoli  v  parku 
uviděla  takovou  dosnu,  bylo  jí,  jakoby  na  ni  pohlédla  známá  milá  tvář. 
A  kam  že  se  poděly  tyto  krásné  květiny,  že  jich  tu  více  není? 

Stěží  se  upamatoval. 

Dosny,  ach,  ano,  to  byly  snad  ony  choulostivé  květiny,  jichž  hlízy 
přechovávala  matka  přes  zimu  v  temperované  místnosti.  Ano,  zajisté .  . . 
A  co  se  s  nimi  stalo?  Inu,  zůstaly  zároveň  s  jiřinami  a  gladioly  ve 
sklepě  a  tam  zajisté  shnily,  poněvadž  je  nikdo  z  jara  nevysvobodil. 

Sesmutněla  velice.  Bože,  jaký  osud!  Taková  krása  musí  shnit  ve 
sklepě.    Jak  nespravedlivé,  jak  hrozné! 

Anežka  zkoušela  své  první  samostatné  kroky  v  domácnosti,  jsouc 
chvílemi  unesena  vlastním  úspěchem.  Nejen  že  jí  čeleď  nyní  poslouchala. 


Digitized  by 


Google 


586  Jiří  Sumín: 

ale  i  manžel  ustupoval  zvolna  před  rozhodnosti  jejich  nároků.  Byla 
šťastna,  ale  chvílemi  zmocňovala  se  jí  úzkostná,  zlá  předtucha.  Jestliže 
Jela  odejde,  muž  se  jí  nezastane,  ona  si  v  kritické  chvíli  nebude  vědět 
rady,  a  vše  obrátí  se  zase  na  ruby. 

„Jelinko  drahá,  neopouštějte  nás,"  prosila  často,  vrhajíc  se  Jele 
na  krk,  „budu  vám  do  smrti  vděčná,  a  nebudu-li  s  to  pro  vás  ničeho 
udělat,  budu  se  do  smrti  za  vás  modlit,  já  i  moje  děti  I" 

A  Jela  trávila  prázdné  chvíle  v  zahradě  buď  s  větším  hochem 
nebo  zaměstnána  nějakou  ruční  prací.  Bylo  třeba  opraviti  trochu  k  vůli 
ní  sborcená  sedátka  v  besídce,  ale  i  pak  míval  Konrád  jakýsi  skličující 
dojem,  když  zastal  ji  v  temném,  zahnívajícím  domku,  jemuž  svislé  větve 
tamaryšku  dodávaly  teskného,  náhrobního  kouzla.  Dal  tudíž  zříditi  lavičku 
hned  u  břehu  ve  stínu  bříz  a  byl  pak  častěji  jejím  společníkem,  moha 
odsud  přehlédnouti  dům  a  být  snáze  pohotově,  bylo-li  ho  třeba. 
A  spustlá  zahrada  nabývala  Jelinými  vzpomínkami  nového  kouzla.  Tichá 
zákoutí,  zvláště  způsobilá  k  té  či  oné  hře,  dostala  své  staré  dětskou 
fantasií  vymyšlené  názvy,  a  každý  strom,  každý  keř  opředen  byl  pů- 
vabem malého  příběhu,  jehož  byl  svědkem,  a  obrazy  šťastného  dětství 
vystupovaly  na  místech  sevšednělých  jednotvárností  života  jako  staré 
fresky  pod  špinavou  omítkou. 

Jelina  paměť  zdála  se  nevyčerpatelná. 

Ah,  ano,  zde  zrovna  u  této  staré  jabloně  se  to  přihodilo.  Ne- 
zapomene nikdy  na  tento  podivný  strom  s  nízkou  poměrně  korunou 
a  tlustým  kmenem,  v  němž  zela  ošklivá  kolmá  díra,  památná  tím,  že 
hnízdíval  v  ní  podivný  pták,  černě  šedý  a  tak  smělý  a  útočný,  že  se 
ho  téměř  báli.  „Liberka"  říkali  té  jabloni  podle  váhy  obrovských  tvrdých 
plodů,  jež,  spadnouce,  roztříštily  se  na  padrť.  A  zde  .  .  .  ano,  zrovna 
zde  v  té  zdi  měl  by  být  hřebík  . . .  Našla  ho  skutečně  I  Rezavý,  zkřivený, 
ale  je  zde  dosud  I  Byla  jím  kdysi  přibita  bezhlavá  ještěrka,  jíž  Konrád 
uťal  hlavu  sekyrou  v  hrdinské  illusi,  že  stíná  draka.  A  poněvadž  pohnula 
ještě  ocasem,  když  byla  už  bezhlavá  a  na  zdi  přibita,  vzniklo  pevné 
přesvědčení,  že  jí  budou  teď  narůstat  nové  a  nové  hlavy  jako  pravému 
drakovi.  Dlouho  stály  tu  bez  hlesu,  přikovány  hrůzou,  a  Konrád  se 
sekyrou  v  ruce  a  zaťatými  zuby  čekal  na  dračí  hlavu!  Ah,  jakým  on 
býval  vždycky  hrdinou !  —  A  tam  pod  tou  vysokou  hrušní  s  rozdvojenou 
korunou  mívaly  své  dětské  záhonky.  Jednou,  když  zahradničily,  vyskytl 
se  tu  starý  krajánek,  jenž  s  nimi  rád  žertoval  a  dal  jim  kornoutek  se 
žlutým  práškem,  ujistiv  je,  že  to  dukátové  semínko.  Byly  u  vytržení. 
Osely  záhonek,  ohradily  plůtkem  a  zapřísahaly  se  svatosvatě,  že  to 
neprozradí  Konrádovi,  neboť  se  ho  bály,  že  by  jim  pokazil  sklizeň. 
Ale  Boža  vyžvatlala  mu  to  ještě  týž  den,  a  když  tam  příštího  rána 
přišly,  byl  plůtek  vytrhán  a  záhonek  pošlapán.  A  Konrád  se  jim  škodo- 
libě smál,  dotazuje  se,  zda-li  už  rostou  dukáty.  Zlobily  se  na  něj, 
plakaly  dokonce,  jsouce  přesvědčeny,  že  by  dukáty  jistě  byly  narostly, 
kdyby  nebyl  Konrád  záhonek  pošlapal.  — 

A  Jela  dovedla  se  tak  rozkošně  smát  a  byla  tak  roztomilá,  vy- 
právěla-li  žertovné  historky. 

Ale  brzy  potom  přišla  k  němu  Anežka,  sklíčena  smutnou  bezradností. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  587 

Jela  přišla  toho  rána  velmi  uplakána,  a  ačkoliv  hovořila  a  smála 
se,  bylo  viděti,  jak  si  potaji  utírá  slzy.  Snad  měla  mrzutost  s  matkou 
neb  se  sestrou  a  snad  zrovna  k  vůli  tomu,  že  k  nim  chodí. 

A  bylo  patrno,  že  jí  bylo  Jely  velmi  líto,  a  že  cítila,  že  ji  ne- 
dovede potěšiti. 

Konrád  spatřil  Jelu  teprve  k  poledni.  Šla  ze  zahrady,  nesouc  jakousi 
zeleninu.  Byl  takový  horký,  jásavě  šťastný  podzimní  den,  zajisté  jeden 
z  posledních,  kdy  země,  dlouho  ranní  rosou  svlažena,  dýchá  vůní  plodů 
a  zdá  se  plýtvati  zbytkem  svých  sil,  u  vědomí  brzkého  konce,  kdy 
ovoce  zraje,  nalité  hrozny  sládnou,  včely  sklízejí  poslední  kořist,  a  slunce 
jako  šetrný  hospodář  lahodí  všude  svou  pobídkou,  aby  si  pospíšili 
loudaví  a  zahaleči,  aby  užívali  rychle  a  hojně,  neboí  dílo  bude  do- 
vršeno a  brzy  nastane  doba  mdlé  ztrnulosti  podobné  smrti. 

Když  vstoupila  Jela  na  lávku,  vedoucí  přes  řeku,  zpozorovala  jej 
a  snažila  se  usmáti.  Pak  stanula  uprostřed  lávky  s  tím  výrazem  roz- 
pačitým, jímž  snažila  se  zastříti  svou  skleslost  a  bol,  obrátila  se  k  němu. 

„Což,  kdybych  skočila  zde  dolů  . . .  utopila  bych  se  jistě?"  otázala 
se  se  smutným  úsměvem.  Ačkoliv  chtěla  žertovat  a  vypadat  při  tom 
klidně,  bylo  patrno,  že  její  ohnivě  ruměnné  tváře  hoří  vnitřním  roze- 
chvěním, a  oči  s  víčky  zarudlými  leskly  se  ostřeji. 

V  tom  okamžiku  pocítil  nepřemožitelnou  touhu  rozběhnouti  se  k  ní 
a  vzíti  ji  pevně  za  ruku. 

Ale  když  se  jí  přiblížil,  stal  se  tak  plachý  a  zbabělý,  že  se  jí 
netroufal  dotknouti,  cítě  zároveň,  že  mu  nestačí,  naprosto  nestačí  vzíti 
ji  za  ruku.  Pohlédli  si  hluboce  do  očí.  On  poněkud  plaše  jako  vinník, 
ona  zase  tak  pátravě  a  hluboce,  jakoby  chtěla  proniknout  v  nejskrytější 
místo  jeho  duše.  Ale  pojednou  zrak  její  nejistě  sebou  trhnul  jako  někdo, 
jenž  se  chce  ponořit  do  hlubiny  a  ucítí  pod  sebou  mělké  dno.  Pak 
rozhlédla  se  vůkol,  jakoby  se  chtěla  ujistit,  zda-li  zde  nikoho  není,  jenž 
by  byl  viděl,  co  viděla  ona,  a  rozběhla  se,  jakoby  mu  chtěla  uniknout. 
On  přecházel  pak  dlouho  po  břehu  s  hlavou  sklopenou,  pátraje  ne- 
důvěřivě v  hlubinách  své  duše.  Tedy  tohle  by  naň  ještě  čekalo?  Něco 
tak  nebezpečného,  neblahého  a  —  hrozného,  něco,  co  nemůže  a  nesmí, 
nesmí  se  stát?  Ne,  tisíckrát  ne!  I  kdyby  to  měl  vyrvati  ze  sebe  i  s  krva- 
vými útrobami  a  pojit  pak  jak  zbabělé,  hloupé  štěně!  A  přece  to  zde 
bylo!  Cítil  to  v  celém  těle,  ve  všech  žilách,  hlava  jeho  byla  tím  plna, 
a  srdce  volalo  po  ní  každým  svým  úderem  vždy  hlasitěji  a  hlasitěji! 
Ah,  vida  ho,  starý  hýřil  uviděl  hezké  mladé  děvče  a  zbláznil  se  jak 
kominický  tovaryš.  Říkali  o  něm  doma,  že  byl  ničemou,  ale  on  tomu 
nevěřil,  až  teprve  teď,  teď,  co  to  v  sobě  cítí  tak  silné  a  vítězné,  prese 
všecky  protesty  rozumu,  teď  tomu  začíná  věřit.  Ovšem,  že  bude  mlčet 
jako  hrob  a  hrýzti  se  tak,  jak  praví  pověst  o  hadu,  jenž  sama  sebe 
požírá.  Jen  že  nemohl  teď  snésti,  když  seděla  samotná  a  tiše  o  čemsi 
přemítala.  Zdálo  se  mu,  že  sní  o  tom  „prostém  a  hodném **  muži,  jenž 
ji  měl  učinit  šťastnou,  jak  tomu  chtěly  illuse  její  dívčí  duše. 

Musil  se  sám  sobě  přiznati,  že  žárlí,  divoce  žárlí  na  toho  j,  prostého, 
hodného**  muže,  a  že  by  měl  sto  chutí  přivésti  jí  nějakého  opilého 
chrapouna,  aby  rozptýlil  její  sen. 


Digitized  by 


Google 


588  Jiří  Sumín: 

A  dny  míjí  zvolna,  on  chodí  znepokojen  a  překřikuje  ostře  a  vý- 
směšně hlas  svého  srdce. 

Ve  škole  bývá  teď  tak  hrozně  nudno.  Hrazdil  nepřichází,  dámy 
se  nudí,  neodkládají  téměř  a,  sotva  usednouce,  odcházejí  zase,  nebof 
den  se  krátí,  a  cesty  jsou  blátivé.  Střílí  se,  ale  nějak  beze  všeho  anima. 
Božena  vtipkuje,  že  Hrazdil  zkoumá  terén  u  kterési  bohaté  dědičky, 
je  plna  hořkosti  a  jedu,  jejž  mu  chce  stůj  co  stůj  dát  vypít,  jakoby 
neměl  dost  na  svém. 

Ještě  že  ho  někdy  Milča  rozesměje. 

„Strýčku/  praví  mu  důvěrně,  „myslím,  že  se  budu  brzy  vdávat. 
Chodí  k  nám  hajný  Mářa,  zastavuje  se  pod  okny  a  říká  mamince: 
,Milostpaní,  dejte  mi  některou  ze  svých  dcer,  kterou  chcete,  mně  je  to 
jedno.  Vy  máte  jen  hezké  dcery.*  A  Boža  ho  nechce.  Jela  také  ne. 
Já  ho  chci,  ale  maminka  říká,  že  musím  trošku  počkat.  Nu,  tak  co  na 
tom?    Počkám  trošku  a  pak  si  ho  vezmu." 

Smál  se,  ale  zpráva  ta  uvázla  mu  v  duši  hlouběji  než  tušil.  Po 
celý  týden  zabýval  se  Mářou.  Nazýval  ho  ubohým  chlapíkem  se  šišatou, 
prázdnou  lebkou  a  přihlouplou  tváří,  s  nízkým  čelem,  na  němž  kulaté 
skvrny  obočí  připomínaly  druhý  pár  „očí",  jimiž  se  honosí  jezevčíci, 
jenž  chodil  prkenně  se  špičkami  nohou  obrácenými  do  sebe,  s  břichem 
k  páteři  přirostlým,  pohazuje  ramenem,  aby  lépe  cítil  rozkoš  nésti 
starou  brokovnici,  a  jenž  hlučně,  desetkrát  za  sebou  opakoval  vtipy 
adjunktů,  opiče  se  po  nich  a  zkoušeje  hráti  si  na  pána.  — 

Obraz  ten  stále  doplňoval  podrobnostmi,  komolil  a  stíral,  jakoby 
se  s  ním  někdo  přel  a  opravoval  jeho  karikující  tahy. 

A  sotva  se  uklidnil,  zdálo  se  mu,  že  našel  v  nejbližším  svém  okolí 
muže,  jenž  zdál  se  způsobilým  státi  se  tím  „hodným,  prostým"  mužem, 
o  němž  snila  Jela.  Byl  to  dělník  Kužma,  tou  dobou  nejlepší  síla  jeho 
závodu.  Otec  zemřel  mu  záhy,  matka  znova  se  provdala,  a  jemu  zůstal 
v  záložně  malý  kapitál  po  otci,  jenž,  nežli  vyrostl  a  co  chasničil,  vzrostl 
na  několik  tisíc.  Neměl  vychování,  četl  málo,  a  písmo  jeho  bylo  hrozné. 
Měl  však  vrozenou  bodrost  a  vtip,  bystrý  postřeh,  uměl  se  bít  se  skoupým 
osudem  a  svíral  v  hrsti  pevně,  co  mu  byl  urval.  Jeho  způsoby  nebyly 
ovšem  jemné,  ale  hrany  jejich  splošfovala  skromná  umírněnost,  jež  pro- 
zrazovala, že  cítí  svůj  nedostatek.  Ochota  a  zájem  prostého  člověka, 
jenž  ničeho  nepřezírá,  jenž  s  otevřeným  srdcem  vnímá  své  prostředí 
a  s  otevřeným  srdcem  se  podává,  příjemný  zevnějšek  a  zejména  jakýs 
pronikavě  teplý  paprsek  jeho  malého,  černého  oka  dobývaly  mu  rychle 
obliby  i  důvěry.  Poslední  dobou  podnikal  ^iž  kroky  o  své  usamostatnění, 
a  Konrád,  jenž  mu  byl  upřímně  nakloněn,  byl  v  každém  pokuse  jeho 
rádcem  a  pomocníkem.  Zprvu  chtěl  si  pronajati  mlýn,  ale  pak  vyskytla 
se  v  okolí  poměrně  zámožná  vdova  mlynářka  s  jedním  dítětem,  jež 
hledala  muže.  S  počátku  váhal,  vtipkoval,  že  je  příliš  statná,  a  že  se 
bojí,  že  mu  někdy  nabije,  ale  navštiviv  ji  několikrát,  zalíbil  si  jí  a  chystal 
se  ku  svatbě.  Pojednou  však  —  Konrádovi  zdá  se,  že  změna  stala  se 
tou  dobou,  kdy  se  ve  mlýně  objevila  Jela  —  přestal  vdovu  navštěvovat, 
jako  by  byl  na  vše  zapomněl,  a  křestní  list,  s  nímž  chtěl  jít  na  faru, 
nosil  zmuchlaný  v  kapse  u  vesty.    Často  bylo  ho  viděti,  jak  se  plížil. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  589 

jako  kuna  podle  stájí,  aby  dobře  viděl  do  protějších  oken,  kde  bylo 
možno  spatřiti  Jelu.  Ale,  snad  to  byla  pouhá  náhoda,  snad  se  Konrád 
nadarmo  mučil  domněnkami  a  podezřením,  snad  to  byl  stále  týž  neklid, 
brázdící  jeho  duši,  jakoby  žhavým  železem  přehazoval  všecky  vrstvy, 
aby  se  mohl  zarýti  v  nejhlubší  její  dno,  až  by  vykřikla  divokým,  nízkým 
výkřikem  dravce  k  smrti  utýraného. 

Přecházel  po  břehu,  hledě  na  pustnoucí  sad,  na  zvlhlé  průčelí  domů, 
na  zčernalé  rámy  okenní  a  staré  pěšinky,  jež  šlapaly  od  malička  jeho 
nohy,  a  na  všem  nacházel  nový,  dosud  nikdy  nepostřehnuty  ráz  po- 
chmurné tesknoty,  jenž  probouzel  v  něm  vědomí,  že  vše  to  je  mu  po- 
jednou drahým,  možnou  pomíjejicností  onoho  svazku,  jímž  cítil  se  srostlý 
se  svým  okolím  a  jejž  si  uvědomil  poprvé  v  předtuše  katastrofy,  v  ne- 
zvratné Jistotě  veliké  prohry  života,  jež  byla  zpečetěna.  A  jakoby  stu- 
denýma rukama  přehazoval  položky,  jež  způsobily  tuto  strašnou  bilanci, 
a  zastavoval  se  nad  vyplýtvaným  bohatstvím  svého  srdce.  Vždyť  už  má 
strach  z  takových  ubohých  chlapíků,  jako  je  Kužma  nebo  dokonce  Mářa  I 

Kdosi  ho  volal.  Ne,  neměl  ani  na  okamžik  klidu,  chtěli  ho  mít 
stále  celého  tam  ty  drkotavé  stropy  a  zdi,  jakoby  náležel  jen  těm 
břichatým  sedlákům  a  prohnaným  kupčíkům,  a  jakoby  měl  být  jinak 
už  hotov  se  světem  a  zejména  s  tím  svým  hloupým  srdcem.  Ale  sotva 
vešel  do  dílny,  na  dvoře  strhl  se  křik.  Služka  přilítla  za  ním  se  zprávou, 
že  nad  slípčím  dvorkem  krouží  zase  týž  dravec,  jenž  už  byl  uchvátil 
dvě  odrostlá  kuřata.  A  druhá  již  přinášela  mu  pušku.  Prošel  shrben 
několik  tmavých  komůrek  a  chlívků,   s  nechutí   podrobuje  se    nátlaku. 

Nad  prostranstvím  s  vysokou  ohradou  kroužil  veliký  krahujec  vy- 
soko pod  bledým,  podzimním  nebem.  Tak  dovedně  a  graciesně  opisoval 
veliké  a  menší  kruhy,  nadnášel  se  střelhbitě,  tuhnul  v  nehybný  černý 
bod  a  zase  si  zakroužil,  jako  v  ješitném  rozmaru,  aby  ukázal  svou  sílu, 
půvab  a  moc.  Ptactvo  křičelo  úzkostně  v  křoví  na  březích,  kohout, 
zalezlý  pod  vozem,  hrčel  temně,  jakoby  prosil  slepice,  aby  ho  nepro- 
zrazovaly.  Ale  samozvaný  vladař  nad  nimi  nevšímal  si  nikoho  a  pro- 
váděl svůj  tanec  v  oblacích,  ne  jakoby  podnikal  cosi  na  popud  hladového 
žaludku,  nýbrž  až  s  ješitnou  malicherností,  jakoby  zkoušel  dovednost 
baletního  mistra  vzdušných  sfér.  Pojednou  však  padal  střelhbitě,  za- 
kroužil nízko,  mžikem  se  vznesl  a  zase  padal  na  dostřel,  jakoby  se 
mu  zachtělo  smělého  manévru  před  ústím  pušky. 

Na  pavlači  v  průčelí  hlavní  budovy  třeskly  skleněné  dveře.  To 
jistě  Jela  vstoupila  na  pavlač.  Hlas  Kužmův  na  nádvoří  stal  se  tou 
chvílí  nápadně  zřetelný  a  jako  smích  zněl  sem  dovádivě  a  rozpustile 
přes  nízké  střechy. 

„Ah,  slečno  Jelo,  kdybych  měl  taková  křídla  jako  ten  dravec,  ani 
bych  se  nepodíval  na  slípčí  dvůr,  ale  vás  bych  si  popaď  a  odnesl  bych 
vás  daleko,  daleko,  že  by  vás  nikdo  nenašel . . .  Ale  vy  byste  nechtěla . . . 
viďte!  ...  Vy  byste  se  bránila,  oči  byste  mi  vyškrábala,  a  zatím  by 
přiběhl  někdo  . . .  někdo,  kdo  by  vás  velice  pohřešil  a  vyrval  by  mi  vás.  ** 

Znělo  to  tak  horečně  a  vroucně,  že  se  toho  Konrád  nikdy  nenadal 
do  toho  « ubohého  chlapíka".  Mířil  nyní  do  oblak,  plných  ohně,  a  ten 
malý,  černý  dravec  v  oblacích  pohrával  si  s  ním  tak  obratně,  jako  by 


Digitized  by 


Google 


590  Jiří  Sumín: 

si  byl  hru  tuto  do  posledních  podrobností  nacvičil.  Kéž  by  ho  už  ko- 
nečné skolil,  kéž  by  viděl  jeho  tmavou  hustou  krev  a  jeho  cukající 
přeražená  křídla  v  prachu  na  zemi!  Třeba  to  nebyl  on,  jenž  chtěl 
unésti  Jelu. 

Jela  zasmála  se  rozpačitě  a  váhala  okamžik  s  odpovědí.  Kéž  by 
ho  již  pořádné  odbyla! 

„Ah,  co  vás  napadá  .  .  .  haha  ...  co  vás  napadá?  Mne  .  .  .  mne 
nemá  nikdo  rád,  ani  moje  maminka!" 

Ruce  mu  klesly.  Jak  dobře  jej  ranila  do  srdce,  nevědouc  ani,  že 
tu  stojí!  To  byla  krásná  slibná  odpověď  pro  toho  , ubohého  chlapíka", 
jenž  tam  zajisté  radostně  poskakuje  pod  pavlačí  a  směje  se  rozjařeně. 

„Ale,  slečno  Jelo,  co  to  povídáte?  ...  co  to  povídáte!" 

Pažba  třeskla  o  kámen. 

, Hlupáku!  ...  vy  tam!  .  .  .  pokazil  jste  mi  ránu,"  křikl  na  něj 
v  největším  vzteku. 

Na  nádvoří  veliký  poplach. 

„Kdo?  Kdo  pokazil  ránu?  ...  ale  vy  osli,  proč  jste  pokazili  ránu?" 
křičí  Kužma  na  své  soudruhy. 

A  když  objevil  se  s  nevybitou  puškou  a  nevybitým  vztekem  na 
nádvoří,  shlukli  se  všichni  kol  něho.  Kužma,  zvěděv,  že  on  to  byl, 
jenž  pokazil  ránu,  zůstal  jako  omráčen. 

„Ale  jak  jsem  moh'  pokazit  ránu  ...  já  stál  tuhle  pod  pavlačí .  . . 
přímo  pod  pavlačí  jsem  stál  ...  no,  necht  řekne  strýc  Ondřej ...  no, 
povězte,  strýčku  .  .  .1" 

„Ba,  tak,  tak...  pod  pavlačí,"  opakuje  jako  ozvěna  dunivý  hlas. 

Jela  visí  nachýlena  přes  zábradlí  a  hledí  tak  užasle,  jakoby  se 
vpíjela  svými  žhavými  zraky  v  nejskrytější  místo  jeho  duše.  V  jejich 
otevřeně  přátelském,  srdečném  poměru  nastává  tímto  okamžikem  kri- 
tický obrat. 

Utrhl  se  nevrle  a  odcházel. 

Nu,  mrzí  se.  Shodli  se  na  tom,  že  nemožno  zazlívati  mu.  Pokazil 
ránu,  a  takovou  ránu  .  .  .! 

Ve  dveřích  stanul,  zaražen  pronikavým  pískotem  na  slípčím  dvoře. 
Svist  velikých  křídel  zašuměl  vzduchem.  Dravec,  svíraje  ve  spárách 
svou  kořist,  vznesl  se  pyšně  do  výše.  Rudé  kapky  krve  padaly  jako 
rubíny  na  nízké  střechy,  zatím  co  výkřik  úžasu  a  rozhorlení  zazněl 
nádvořím. 

„Výborně,  chlapíku,  dobře  jsi  vykonal  svou  věc!  Kdo  by  té  za- 
bíjel, samotáři  výšin,  pro  hloupou  kuru,  jichž  se  tolik  popelí  ve  hnoji." 
A  trochu  se  rozveselil  zimničným  křikem,  jímž  se  za  ním  vrhli,  jakoby 
byl  hluch,  volajíce  po  jeho  ráně. 

Jen  že  od  té  doby  již  řidčeji  mluvíval  s  Jelou.  Tíživý  ostych 
vložil  se  mezi  ně,  utrhoval  a  mátl  předivo  jich  rozmluv.  Octnul-li  se 
s  ní  náhodou  o  samotě,  Jela  vtáhla  hluboce  do  sebe  vzduch  a,  upírajíc 
naň  své  široce  otevřené,  polekané  oči,  ucouvla  bezděky,  jakoby  se  ho 
bála.  On  nedotazoval  se  po  jejích  citech,  bylo  jakési  ochromení  v  jeho 
rozběhu  za  novým  štěstím,  jakoby  neměl  sily  a  odvahy  pronásledovati 
krásný  obraz,   ale  měl  zůstati  ztrnulý  a  zničen  nedostižným,  prchavým 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  591 

přeludem.  Jeho  dny  byly  stále  trpčí,  a  pod  břemenem  práce  a  starostí 
vzdouval  se  nepokoj  eruptivni  silou  vnitřních  ohňů,  jimž  je  vždy  příliš 
křehkou  kůra  zemská.  Bloudíval  samoten  v  polích,  pomíjeje  příležitosti 
výstřelu.  Chvílemi  připadal  si  nebohý  a  směšný  zároveň.  Pole  zatím 
spustla,  podzimní  vítr  bičoval  řídnoucí  houštiny  a  vyssával  poslední 
zeleň.  Lípy  svlékaly  se  již  jako  dívky  po  plesu  lehce,  resignovaně, 
lhostejno,  byl-li  ples  radostný  či  sklamal-li  je.  Co  na  tom?  Je  pozdě  . .  . 
chce  se  spát!  Pozdní  květy  rudých  jiřin,  jež  smály  se  do  nedávná  přes 
nízké  ploty  vesnických  zahrádek,  shasly  přes  noc  jako  poslední  kahánky, 
jimž  nejdéle  stačila  životní  síla  pod  smrtícím  dechem  blížící  se  zimy. 
Stály  tu  nyní  zničeny  se  zčernalými,  zahnitými  lodyhami,  majíce  své 
pyšné,  královské  hlavy  sraženy  k  zemi,  jež  potřísnila  jich  mrtvou  nádheru 
a  jízlivým  posměškem  zahnala  naděje  poupat.  Ale  chvílemi  prodralo  se 
slunce  navršenými  kupami  mraků,  bílé,  radostné  na  své  daleké  pouti, 
šťastno  i  na  odchodu.  Jeho  úsměv  probouzel  vzpomínky,  prolíval  mlhy 
tekoucím  zlatem,  vše  prohřál  a  opojil,  mnohé  ještě  vzkřísil  a  uzdravil, 
démanty  posel  zelená  luka,  zahrál  s  bledými  květy  ocúnu  a  spadalému 
listí  dodal  svěžesti  a  lesku.  V  houštinách  živěji  zatipali  ptáci,  země 
zavoněla  hořce  a  zdravě,  dlouhé  ojínělé  pavučiny  visely  jako  miniaturní 
festony  od  stromu  k  stromu,  od  větve  k  větvi,  jakoby  připraveny  k  ta- 
jemné, pohádkové  slavnosti  uprostřed  zavládlého  klidu  a  ticha  za  po- 
sledních tklivých  úsměvů,  posledních  oddechů,  posledních  výtrysků 
vábivě  zahořklých  vůní  usínající  přírody.  A  do  všeho  vkládal  se  obraz 
veliké  krásné  touhy,  tak  bolestně  dráždivé  svou  nedostupnou  marností. 
Otočil  na  něj  vždy  prudčími  dojmy,  jakoby  tvrdé  rozhraní  položil  mezi 
nedávnou  dobu  tupého  klidu  a  bolesti  dneška.  S  ošklivostí  ohlížel  se 
zpět  na  svůj  život.  Ovšem,  vedlo  se  mu  obstojně . . .  měl  starosti,  měl 
práci ...  i  děti  přišly,  a  lidé,  vždy  moudří  a  pozorní,  pokyvovali  hlavami, 
dávajíce  na  jevo,  že  to  není  vše,  a  že  stále  cosi  schází.  A  přece  mu 
bylo  dobře,  pokud  to,  co  mu  scházelo,  nespatřil  vlastníma  očima. 
Oddal-li  se  na  chvíli  illusím,  jež  sklenuly  zázračné  mosty  nad  propastí 
rozluky,  zdálo  se  mu,  že  touto  láskou  cosi  nového,  krásného  v  něm 
klíčí  a  se  rozvíjí,  že  vnitřní  štěstí  jeho  se  zmnohonásobňuje,  že  život 
rozpíná  se  k  novým  výškám  a  novým  obzorům.  —  A  zase  pojal  ho 
strach,  že  vše  to  bude  třeba  vyrvati  ze  srdce  a  zašlápnout.  Život  jeho 
bude  pak  těžký,  bídný,  těžký  a  bídný  potud,  pokud  místo  v  jeho  duši, 
kde  měl  vyrůsti  veliký,  nádherný  květ  jeho  štěstí,  nezahluší  plevelem 
všedností  a  svízelů  denních.  Ovšem,  Jela  byla  krásná,  připomínal  si 
s  úsměškem,  jímž  stíhal  občas  svůj  zápal,  ale  on  viděl  dosti  krásných 
dívek,  jež  ho  nezaujaly,  a  cítil,  že  by  Jelu  miloval  i  tehdy,  kdyby  čas 
nebo  zlá  náhoda  zevnějšek  její  změnily.  Skryté,  nepostihnutelné  kouzlo 
její  bytosti,  k  němuž  se  žíznivá  duše  jeho  prissála,  jako  motýl  k  orose- 
nému květu,  zmocnilo  se  ho,  držíc  ho  ve  smutném,  beznadějném  zajetí. 
Všecka  skvělá  chlouba  a  svrchovanost  pána  přírody  vyprchala  za  jeho 
vášně.  Nebylo  v  ní  prudkých  žádostí  sobeckého  mládí,  jež  hledá  jen 
rozkoš,  nebylo  tu  šosácké  hrdosti  muže,  jež  se  zmocňuje  krásné  ženy 
jako  vzácného  drahocenného  ptáka  a  chová  jej  nákladně  s  pocitem 
přepychu,  i  když  už  písně  jeho  umlkly,  a  dává  si  zpívati  jinde;  byl  to 


Digitized  by 


Google 


592  Jiří  Sumín: 

především  nenadálý  souzvuk  srdcí,  tak  jásavě  a  úchvatně  vyznělý  v  nudě 
a  suchoparu  jeho  života,  bylo  to  nenadálé  vnitřní  rozpjetí  dvou  duší, 
jež  si  daly  pocítiti  radost  své  blízkosti  jako  holubi,  zahnaní  bouří  pod 
cizí  krov,  kde  bolesti  utržených  ran  i  úzkost  srdce  konejší  teplý  pocit 
doteku  křídla  soudruhova.  Ano,  byl  už  tak  slab,  tak  zemdlen  bojem, 
že  si  přál  soudruha,  třeba  ne  rovného,  třeba  slabšího,  a  možno-li  lepšího 
trochu,  než  byl  sám,  jenž  by  nudu  prašných  cest  dovedl  zaplašiti  třeba 
chudým  kvítkem  utrženým  kdes  na  mezi,  jenž  by  ve  štěrku  silnice 
poznal  stopy  horských  křišťálů,  svezených  s  výšin,  soudruha,  jenž  by 
boje  a  nehody  jeho  nudné  pouti  snášel  s  ním  tak  věrně  a  oddaně,  jak 
to  dovede  pouze  žena!  Jeho  život  nebyl  by  již  hluchou  pouští,  byl  by 
krásnou  pohádkou,  ať  již  veselou  nebo  smutnou.  Snil  o  tom  jako  o  něčem 
dalekém  a  nemožném  a  zase  jako  o  blízkém  a  nutném.  Štěstí  i  neštěstí, 
nejvyšší  požehnání  i  nejkrutější  kletba,  vše  smíšeno  v  horkém  varu 
krve,  promílalo  do  nekonečna  bolestný  výron  jeho  touhy. 

A  když  byl  blouznil  až  do  soumraku,  chodě  samoten  v  pustých, 
zamžených  polích,  a  jeho  kroky  instinktivně  zaměřily  ku  vsi,  tu  pro- 
bouzel se  pod  úderem  střízlivé  skutečnosti,  jež  mu  zela  do  tváře  nudná 
a  všední. 

Truchlá  bezmyšlenkovitost  ho  opanovala;  zdálo  se  mu,  že  vše  již 
domyslil  a  dosnil  až  do  konce  směšně  a  marně,  a  že  není  ničeho  již, 
co  by  ho  zaujalo,  aniž  by  ucítil  střízlivý  výsměch  pravdy  a  tyranii  fakt. 

Když  pak  vešel  do  vsi,  kdež  osvětlená  okna  dobrých  sousedů 
pohlédla  mu  do  tváře,  tu  bezděky  zapřel  sama  sebe  a,  postaviv  se 
podle  nich,  posuzoval  svůj  život  jejich  očima,  starýma  povrchníma 
očima,  jež  usuzují  podle  vlastní  hlavy  a  obklopují  naše  jméno  pověstí, 
jako  staří  hvězdáři  svými  domněnkami  obklopovali  neznámé  světy,  uni- 
kající naprosto  jich  obrazivosti.  Slyšel  zřetelně  jich  jadrné,  hlučné  hlasy, 
přetřásající  tajemství,  jež  mohlo  dnes  či  zítra  uniknouti  jeho  srdd. 

„Zbláznil  se  zase  starý  hýřil  .  .  .  bodejť  by  ne?  .  .  .  hezké,  mladé 
děvče  ...  to  se  mu  podobal** 

A  v  štěbotu  a  smíchu  slyšel  i  vážný,  rozhořčený  hlas  otcův. 

„Nenapraví  se  . . .  nenapraví  se,  kdyby  ho  mezi  mlýnskými  kameny 
třeli" 

Spěchal  do  školy,  nevěda  dobře  proč,  neboť  tam  nyní  nikdo  ze 
známých  nepřicházel. 

Pouze  staří  přátelé,  farář  a  učitel  seděli  pospolu.  Mluvili  málo. 
Jen  polovičními  větami  a  slabými  gesty  dorozumívali  se  o  tom,  co 
se  právě  vynořilo  z  jejich  paměti.  Farář  kouřil  silné  doutníky,  a  jeho 
hlas  zvučný  a  silný,  zvedal  stále  klesající  hlavu  starého  kantora,  jako 
skryté  péro. 

Když  k  nim  vešel,  pohlédli  na  něj  radostně  a  teple.  Těšilo  je, 
že  k  nim  přichází,  ač  si  hrubě  neměli  co  říci 

Božena,  jež  mu  otvírala,  řekla  mu  v  temnu  chodby  tichým,  vášnivým 
hlasem,  že  ji  chce  usoužit,  a  že  si  musí  zoufat.  Vítala  ho  nyní  skoro 
vždycky  tak.  Vyzvěděla  od  Milci,  jak  se  žena  jeho  za  pomoci  Jeliny 
vpravuje  do  svého  úkolu,  a  zdálo  se  jí,  jako  by  byla  připravována 
o  poslední  špetku  svých  nadějí,    ba  skoro  —  svých  práv.    A  Konrád, 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  593 

jenž  málo  na  ni  myslil,  vzdaloval  se  důvěrných  okamžiků  s  ní,  a  někdy 
celý  večer  na  ni  nepohlédl,  jakoby  jí  zde  ani  nebylo,  utvrzoval  ji  ne- 
vědomky v  těchto  domněnkách.  Ale  slova  její  ho  pobouiila,  tak  že 
se  sotva  dovedl  opanovat.  Hrozila-li  mu,  že  si  bude  zoufat,  překypělo 
jeho  nešťastné  srdce,  a  řekl  jí  přímo,  že  by  měl  k  tomu  více  příčin 
než  ona.  Ale  někdy  vůbec  jí  neodpověděl,  a  měřil  ji  od  stolu  studenými, 
pohrdlivými  pohledy,  jakoby  se  tázal,  co  vlastně  chce  a  jaké  má  k  němu 
právo.  Tu  plakávala  v  kuchyni  výbušně  a  hořce,  až  to  chvílemi  vyrušovalo 
staré  pány  z  hovoru.  Farář  utkvíval  na  něm  svými  pátravými  pohledy, 
jakoby  se  tázal,  co  jí  udělal.  Ale  učitel  upokojil  je  oba,  vysvětluje, 
že  má  dcera  hysterické  záchvaty  a  že  pláče  pro  nic  za  nic. 

A  tak  bylo  nejmoudřejší,  zůstal-li  k  jejím  útokům  klidný,  simuluje 
bezcitnost,  jako  jezevec  simuluje  smrt,  je-li  napaden.  Cosi  táhlo  ho 
neoddolatelně  do  tohoto  ovzduší  Jelina  domova,  kde  za  konejšivého 
hovoru  starých  pánů  moh'  nerušené  mysliti  na  ni.  Jen  farářovy  pátravé 
oči  ho  chvílemi  vyrušovaly.    Zlobil  a  přel  se  s  nimi  v  duchu. 

Ano,  hleďte  si  na  mě  nedůvěřivě,  však  víte,  že  jsem  byl  vždycky 
darebákem.  Jela  to  také  pamatuje.  Postrašil  jsem  děvčata  „umrlčí  rukou **, 
abych  mohl  sám  sníst  spadalé  hrušky,  pošlapal  jsem  záhonky,  kde  bylo 
zaseto  dukátové  semínko,  tak  že  dukáty  nenarostly,  přibil  jsem  na  zeď 
bezhlavou  ještěrku  a  čekal  se  sekyrou  v  ruce,  že  jí  budou  narůstat  nové 
hlavy,  jako  drakovi,  a  abych  je  moh'  stínat.  Za  to  byl  jsem  hrdinou 
jejich  dětských  snův.  A  vy  jste  říkali  už  tehdy,  že  jsem  malou  ničemou, 
protože  jste  mi  jen  záviděli  štěstí  u  děvčat. 

Bavili  se  skvostně.  Nejdřív  rozhovořili  se  živě  o  tom,  proč  dnes 
nikdo  nepřišel.  Konrád,  jenž  poplácal  nohama  bláto  za  humny,  činil 
2de  dojem,  jakoby  přicházel  z  daleka  a  měl  mnoho  co  říci.  Pověděl 
jim  tudíž,  že  viděl  dva,  tři  střelce,  a  že  to  mohli  být  známí.  Líčil,  jak 
^e  mu  jevili  za  večerní  mlhy,  kudy  šil  a  kde  zmizeli,  a  na  konec  dospěl 
Je  závěrku,  že  to  vlastně  nemusili  být  známí,  ba  ani  ne  střelci.  Chvílemi 
jakoby  hovořily  pouze  rty,  a  jejich  duše  usínaly,  nebo  odletovaly  jinam. 
Učitel  z  těžká  napřimuje  svou  stále  klesající  hlavu,  tázal  se  ho  po  třetí, 
je-li  zítra  středa.  Dvakrát  odpověděl  mu  skoro  nevědomky,  až  po  třetí 
všiml  si  jeho  staré,  umdlené  hlavy,  jež  stále  klesala  a  třásla  se  jako 
podzimní  list,  podtržený  mrazem.  Ah,  ano,  potřebovala  již  prázdně  jeho 
stará  hlava,  ale  nechtěl,  a  nechtěl  si  jí  dopřát,  jakoby  nebyl  dosud  vy- 
konal svůj  úkol. 

„A  vy  jste  stále  nějaký  zamlklý,"  vybafl  mu  farář  s  velikým  kotoučem 
dýmu  přímo  do  tváře. 

Zamlklý!  To  tak  ještě!  Pouze  unaven,  unaven  je  velmi,  nohy  ho 
bolí  a  celé  tělo. 

„A  co  jste  zabil?  vybafl  zase. 

„Co  zabil!  —  Dva  zajíce!"  vykřikl  jako  při  zkoušce,  v  níž  by 
byl  již  již  neobstál. 

A  zase  byl  všecek  pobouřen. 

„Jen  si,  probůh,  nemyslete,  že  duše  má  stává  se  válečným  polem 
nové  vášně.  Jen  to  ne!  Vy  nevíte,  jak  lehko  je  svést  ženu,  jejíž  osud 
je  nám  lhostejný!  —  Ale  —  Jelu?  Jen  si  nemyslete,  že  svádím  Jelu! 


Digitized  by 


Google 


594  Jiří  Sumín: 

Já  ji  střežím  sám  před  sebou,  jako  před  jinými,  hlídám  ji  stále,  že  by 
ji  vlastní  matka  lépe  nehlídala.  —  Pravda,  poslal  jsem  krajánka  k  té 
statné  vdově,  aby  se  vyjádřila,  myslí-li  to  s  Kužmou  upřímně  .  .  .  Ale 
tím  není  nic  ztraceno  ...  to  není  mé  poslední  slovo.  Jsou  okamžiky, 
kdy  ztrácím  odvahu  a  vzdávám  se  všeho  obětavě  a  čestně.  —  A  Božena? 
Ah,  co  musím  trpěti  pro  těch  několik  studených  polibků  za  vašimi  cti- 
hodnými zády!  To  je  příběh  tak  morální  a  odstrašující,  že  byste  ho* 
moh*  vyprávět  snoubencům,  za  naučení.  Ostatně,  jste  také  trochu  mým 
spoluvinníkem." 

Ulehčilo  mu,  neboť  farář  rozhovořil  se  o  pastýřském  listě,  jednajícím 
o  odpustcích.  Jeho  myšlenky  hnaly  se  přes  úryvkovité  hovory  starce, 
jako  vítr  přes  strniště. 

„Ano,  jsou  dosud  takové  jemné  duše,  jimž  nestačí  pouhé  odpuštění 
a  pokání.  Mazlí  se  se  svým  svědomím  a  pláčí  nad  nim  jako  malé 
děvčátko  nad  loutkou,  z  jejíž  protržené  nohy  sypou  se  pihny,  a  zvedají 
sepjaté  ruce  k  Tomu,  jenž  se  s  námi  věru  nikdy  nemazlil,  a  jenž, 
chtěl-li  nás  svými  skutky  něčemu  naučiti,  musí  se  horšiti,  že  jsme  ho 
pojali  obráceně.  Ale  hezké  je  žíti  tak  klidně  a  morálně  jako  tuhle  náš. 
farář,  obraceti  zraky  ku  hvězdám,  tišiti  svou  krev  ošklivostí  nad  cizími 
hříchy  a  —  tloustnouti  při  toml" 

Učitel  pozvedl  nějak  energicky  hlavu,  bylo  patrno,  že  celá  jeho- 
bytost  je  prodchnuta  tím,  co  mluví. 

„Celé  neštěstí  mých  dětí  je  v  tom,  že  jsem  byl  dlouho  podučitelem. 
Kdybych  se  byl  oženil  o  deset  let  dřív  .  .  .  ano,  o  deset  let!  .  .  .  mé 
děti  byly  by  dnes  zaopatřeny.  Nu,  představme  si,  že  by  mi  teď  ještě 
zbývalo  deset  let.  Za  deset  let  budou  všechny  mé  děti  v  tom  věku, 
že  mě  nebudou  více  potřebovati.** 

„Ovšem,"  doplňoval  Konrád,  „za  deset  let  ellipsa  naší  pozemské 
dráhy  obrátí  nás  zpola  zády  k  slunci  života,  lásce,  ač  nenastane-li 
dlouhá  polární  noc  s  vyhlídkou  na  probuzení  v  den  Soudu  .  .  .  nebo 
i  bez  vyhlídky." 

Odcházel  pak  s  farářem,  jenž  mu  u  svého  domu  mlčky  podal  svou 
bílou,  hebkou  ruku.  Ale  mladá  hospodyně,  švitorná  a  veselá,  vděčná, 
že  dovedl  starého  pána  až  k  domu,  vyběhla  za  ním  a  přála  mu  dobrou 
noc.  Vůbec  velice  mu  prospívala  přízeil  starého  pána.  Sedláci  už  za- 
pomínali téměř  na  jeho  divokou  mladost,  a  malé  děti  zmýlily  se  někdy 
a  chtěly  mu  líbati  ruku. 

A  když  vešel  domů,  úzkým,  postranním  vchodem,  vedoucím  přímo- 
do  bytu,  na  nejhořejším  stupni  schodiště,  objevila  se  Jela. 

Oba  vykřikli  radostí,  šťastní,  že  se  setkali. 

„Tak  vy  nahoru  a  já  dolů,"  pravila. 

Ale  on  stál,  aby  prodloužil  tuto  chvíli,  a  zadíval  se  na  ni. 

„Jelo,  řekněte  mi,  že  jsem  darebák!  Řekněte  mi  to,  vy,  jediná, 
máte  k  tomu  právo  ..." 

„Probůh,  co  jste  udělal?" 

„Nic,"  zasmál  se  smutně.    „Jsem  příliš  zbabělý." 

„Tak,  proč  mě  lekáte,"  oddechla  si. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  595 

Stály  u  schodů  v  malé  studené  since  s  podlahou  z  velikých  bři- 
dlicových dlaždic  a  zpola  zazděným  oknem  u  stropu. 

«A  kde  jste  se  toulal  po  celý  půlden?    Honil  jste?** 

„Honil  jsem  váš  obraz,  jenž  mi  stále  unikal.  —  Byl  u  Kužmy 
nějaký  posel,  nevíte?" 

„Kužma?    To  je  ten  zrzavý?" 

„Vy  neznáte  Kužmu?  Ah,  vy  jste  hodná,  Jelo!  —  Počkejte,  do- 
provodím vás." 

„Ne,  ne,  nel"  '       ' 

„Doprovodím  vás,  nemůžete  jít  sama.  Starý  Horák  chodí  opilý 
po  vsi  a  hulákal" 

„Já  se  nebojím.    Já  .  .  .  vidíte?"    (Napřáhla  ruku.) 

Prosmýkl  se  dveřmi,  jež  mu  chtěla  zavřít  před  nosem,  a  kráčel 
podle  ní.  Ale  venku,  ve  tmě  pod  hvězdami,  jejich  bezstarostnost  náhle 
unikla,  a  tíživý  ostych  oddělil  je,  jako  by  si  byli  úplně  cizí  a  nevěděli 
pojednou,  jak  se  tu  spolu  octli. 

Ale  Jela  nepozorovala  jeho  nesnází,  cítíc  nad  sebou  jeho  temnou, 
strašnou  moc,  jež  odzbrojovala  jejího  ducha  a  uspávala  její  vůli.  Při- 
padalo jí,  jakoby  šla,  pohlcena  jeho  stínem,  přitahována  a  svírána  jeho 
blízkostí,  omámena  teplem,  jež  tušila  v  jeho  v  pevných  loktech. 

„Čekal  jsem  vás  ...  co  jste  dělala  dosud?" 

Slova  jeho  zněla  tak  divně  z  jeho  blízkých  rtů,  jakoby  ji  obestírala 
zapomněním  a  kouzlila  nový  svět  kol  nich.  Bránila  se,  jako  muška 
uvázlá  v  pavučinách.  Ale  v  jejím  hlase,  jenž  chtěl  znět  žertovně  a  vesele, 
třásla  se  struna  skryté  bolesti  a  strachu. 

„Váš  prvorozený  nechtěl  mě  pustit.  Šel  do  postýlky  jen  s  pod- 
mínkou, že  budu  povídat  pohádku." 

„A  tak  jste  vykládala?    Jakou?" 

„Mám  i  vám  vykládat? 

„Ano,  vykládejte.  Dávno  jsem  neslyšel  pohádky.  Myslím,  že  už 
ani  žádné  nejsou,  že  se  všechny  rozpadly  v  prach  a  popel  tou  chvíli, 
kdy  jsem  přestal  věřiti  v  čarovný  tolar,  jenž  se  stále  vrací  do  sáčku 
svého  majitele,  a  v  sedmimílové  boty  chudého  ševče."       (Dokončení.) 


AiV 


Digitized  by 


Google 


596  Ludvík  Kuba: 


LUDVÍK  KUBA: 

Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic. 

(Snímky  fotografické  laskavě  obstaral  p,  V.  Kroh,  vrch,  kníž.  inženýr  v  Praze.) 

Ze  nejstarší  stavitelskou  památkou  na  Budějovicku  je  kaple  v  blízkém 
Hosíně,  z  níž  vzrůstem  kostela  stala  se  pouhá  sakristie,  je  známo. 

Nejvyšší  bod  ve  věnci,  obkličujícím  dolinu  budějovickou,  je  nyní 
ovšem  pouhá  ves,  ale  nedaleko  jsou  stopy  pradávné  tvrze,  a  děkanský 
chrám  zdejší  čítal  až  do  18.  st.  ke  své  osadě  i  blízkou  Hlubokou, 
nyní  městečko  s  okresním  soudem  a  známým  zámkem  knížecím.  Město 
Otakarovo  vypadá  odtud  jako  jablko  uprostřed  mísy  a  Vltava  jako 
stříbrný  nůž  u  něho  ležící.  Jen  nádherné  panorama  šumavského  před- 
voje  —  Blanského  lesa  —  odtud  imponuje,  kdežto  pyšné  sídlo  Schwarzen- 
berků  se  ztrácí:  Hluboká  je  pro  Hosín  opravdu  —  hlubokou.  Asi  patnácte 
panstev  vystřídalo  patronát  nad  zdejším  kostelem,  jak  nás  o  tom  po- 
učují jejich  znaky,  na  kostele  se  skvějící;  ale  ty  nesouvisí  s  bohatým 
nadáním  kostela,  za  něž  fara  děkuje  výhradně  okolnímu  lidu.  Památek 
zde  při  tom  všem  není  valných  —  vždyť  zde  býval  patronem  (právě 
před  Schwarzenberky)  sám  pověstný  Marradas  —  jen  chudý  zápisník 
kněze,  tuším  ze  šestnáctého  století,  jako  náhrada  matriky  se  zde  nalezl, 
pak  primitivní  monstrance  a  zajímavá  křtitelnice  kamenná. 

Toto  prosté,  avšak  monumentální  dílo  staročeského  dláta  a  pak 
řečená  kaple  —  vlhká  a  temná  kobka  —  jsou  nejcennějšími  dary,  za 
něž  Hosín  děkuje  minulosti.  Zejména  kaple,  původu  románského,  do- 
stala už  v  ranné  době  klenbu  gotickou,  na  níž  žebra  se  ve  dvou 
bodech  křižují  a  tím  kapli  ve  dvě  části  dělí.  Okrouhlá  absida  a  čtver- 
hranný půdorys  (asi  7  :  4)  zůstaly  beze  změny.  Žebra  počínají  primi- 
tivními konsolami,  z  nichž  některé  nesou  nedovedně  vytesané  obličeje. 

Roku  1899  starý  kostel  zbourán  a  nový,  nádherný  —  ve  slohu 
románském  dle  plánu  vrch.  inž.  J.  Sedláčka  z  Hluboké  —  zbudován. 
Stará  kaple  při  tom  však  zachována  a  k  nové  budově  s  obratností  ne- 
nápadně připojena.  Úloha  sakristie  s  ní  sňata  a  původní  čestný  význam 
jí  vrácen.  Ba,  ještě  více:  i  její  původní  výzdoba,  pokud  se  pod  omítkou 
nalezla,  znovu  k  životu  vzkříšena.  Stalo  se  tak  zvláštní  šťastnou  náhodou. 

V  absidě  totiž  musily  se  zazdíti  dveře,  kdysi  nesmyslně  vybourané, 
a  tu  z  pod  omítky  počaly  vystupovati  smělé,  mohutné  obrysy  monu- 
mentálních iigur,  jež  po  úplném  odkrytí  spojily  se  v  jednoduchou,  ale 
imposantní  komposici,  představující  apotheosu  Nejsv.  Trojice.  Malba 
nedovedným  odkrýváním  utrpěla  četných  ran  a  seků,  ale  protože  pro- 
vedena ve  velikých  plochách  jednoduchými  konturami,  bylo  jasno,  že 
snadno  se  škoda  napraví  a  malba  zachrání. 

Také  toho  zplna  zasluhovala. 


Digitized  by 


Google 


Slaré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  597 

Výtvor  pochází  z  doby  románské,  a  je  vlivu  byzantinského.  Bůh 
Otec  sedí  tu  čelem,  a  přísná  symetrie,  do  krajnosti  provedená,  sesiluje 
jeho  kamenný,  tvrdý  výraz,  výraz  vznešené  nedotknutelnosti.  Smělou 
svojí  siluetou .  působí  mocně,  gigantské  rozměry  dávají  mu  poněkud 
ráz  pohanského  božstva.  Sedí  tu  On  —  jediný,  veliký  a  mocný,  a  všichni 
ostatní  jsou  už  lidmi  jako  my:  i  Syn  na  kříži,  jehož  dřevěná  ramena 
v  rozepjatých  rukou  drží,  i  světice,  po  dvou*)  s  každé  strany  stojící, 
i  andělé,  již  za  ním  v  podobě  okřídlených  jinochů  obrovský  baldachýn 
rozestírají.  Rovněž  Duch  Svatý,  bělající  se  na  jeho  ňadrech,  má  podobu 
obyčejné  holubice  a  nikoliv  orla,  a  jen  postava  Jeho  je  tu  nejmocnější. 
S  ledovým  klidem  patří  dolů,  s  klidným  posuňkem  ukazuje  obětované 
své  dítě,  bez  výčitky  i  bez  lítosti,  jak  se  sluší  opravdu  na  Nejvyššího. 
Nálada  vznešeného  majestátu  proniká  vše,  i  dvořeniny  jeho,  stojící  tu 
jako  svíce,  velebně  i  zdrželivě,  hlavy  stáčející  k  Pánu  na  znamení 
poslušenství.  .  Nic  neruší  božského  klidu,  ani  theatrálně  zdvižené  jich 
ruce,  v  nichž  drží  odznaky  svých  důstojenství  (dnes  bohužel  už  málo 
zřetelné).  Vše  je  na  obraze  kolmé  a  vodorovné,  nebof  kolmost  značí 
výši  a  vodorovnost  nekonečnou  moc,  všecko  je  klidné  a  mlčelivé,  ba 
i  sám  divák.  Nebof  při  své  prímitivnosti  malba  zaráží  a  poráží,  jako 
to  činí  mosaikové  malby  z  dob  prvopočátků  křesťanských,  jež  vtiskly 
ráz  tvorbě  celých  staletí.  A  jejich  dech  dotýká  se  zde  bezprostředné 
našeho  líce. 

Pouze  kaple  svatého  KHmenta  ve  Staré  Boleslavi  —  pokud 
mi  známo  —  může  se  u  nás  vykázati  malbami  z  téže  nebo  snad  starší 
doby.**)  Ovšem  je  to  kaple  větší  a  tudíž  na  výzdobu  bohatší.  Ale 
malíři  pocházeti  mohli  ze  stejné  doby,  ze  stejné  školy.  Jen  kolorit  je 
zásadně  různý:  na  Hosíně  je  vše  v  tonu  žlutohnědém  a  hnědočerveném, 
vše  jako  by  bylo  zlaté  a  brokátové,  v  Boleslavi  pak  vše  duhově  pestré, 
vzdušně  průzračné,  a  bohatý  kolorit  nestal  se  nikterak  koloritem  těžkým. 

Dostal  jsem  se  čirou  náhodou  k  objevení  malby  Hosínské.  Přísný 
a  určitý  styl  každé  linie,  důsledně  prováděná  charakteristika  a  osobitost 
celého  výtvoru  upozorňovaly  na  sebe  každého.  Bylo  jasno,  že  máme 
před  sebou  doklad  tradice,  dle  které  se  v  jisté  době  —  prozatím 
přesně  neurčitelné  —  malířské  umění  u  nás  pěstovalo.  Byl  jsem  tázán, 
zda-li  bych  očištění  a  šetrné  opravení  maleb  nechtěl  předsevzíti,  a  svolil 
jsem,  když  jsme  se  byli  dohodli  o  zásadách,  dle  nichž  práce  měla 
býti  provedena.  Usnesli  jsme  se:  nic  nepřidávat,  barvu  jen  osvěžit 
a  upevnit,  a  čáry  a  plochy  scelovati  jen  tam,  kde  není  ani  nejmenší 
pochyby  o  linii  nebo  barvě  plochy. 

Jsou  to  zásady  příliš  přirozené,  ba  samozřejmé,  a  zdá  se  ne- 
pochopitelným, že  je  potřeba  vůbec  o  tom  jednati.  Může-liž  někoho 
napadnout  ke  staré  malbě  něco  přimalovat,  když  přece  je  jasno,  že  se 
to  v  duchu  původního  autora  nikdy  státi  nemůže?  Může-li  někdo  práci 
cizí  přikrýti  prací  svou  tak,  aby  přece  platiti  mohla  za  práci  původní? 
Může-li  někdo  s  dobrým  svědomím  přimalovat  a  přemalovat  starý  obraz 

*)  Jedna  z  nich  zničena,  když  byly  kdysi  vybourány  dveře. 
**)  Zásluhu  o  její  odkrytí  má  hlavně  vdp.  íarář  J.  Šittler  na  Žižkově. 


Digitized  by 


Google 


Kaple  Hosínská:  Pohled  celkový. 


Digitized  by 


Google 


Ludvik  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  599 

jen  k  vůli  tomu,  aby  byl  úplným  a  , obnoveným',  když  pohřbí  se  tím 
pro  vždy  ta  část,  jež  byla  původní?  Tak  se  zeptá  každý  nestranný 
myslitel. 

Ale  zkušenost  učí,  že  dle  těchto  zásad  se  nikde  nejedná.  Doklady 
toho  nám  poskytují  Karlův  Týn,  Zvíkov,  Hora  Kutná,  Slavětín,  Plzeň, 
Jindřichův  Hradec,  Třeboň  —  a  jestli  na  Hosíně  jsme  konečně  přece 
principy  ony  přivedli  k  platnosti,  je  to  hlavní  zásluhou  osoby,  od  níž 
jednání  se  strany  patronátu  záviselo. 

S  prací  další  se  ihned  započalo.  Předně  odkrýváno  dále,  nebof 
byly  oprávněny  naděje,  že  se  ještě  více  maleb  pod  omítkou  kryje. 
Nejen  po  stěnách,  ale  i  na  stropě  a  zebrách  ukazovaly  se  sledy  maleb, 
a  naděje  naše  se  splnily.  Již  v  týdnu  —  měl  jsem  dva  zručné  po- 
mocníky —  objevili  jsme  na  pravé  stěně  cyklus  výjevů,  semknutých 
nahoře  klenbou.  Dvěma  silnými  kruhy  —  červeným  a  modrým  — 
rozdělen  byl  ve  tři  řady,  z  nichž  v  prvé  byl  jeden  výjev,  v  druhé 
dva,  ve  třetí  tři.  Celek  měl  tedy  formu  trojúhelníkovou.  Malba  byla 
sice  ještě  jakoby  pod  sněhem,  nebof  odkrývání  —  úžasně  namáhavé 
a  pracné  —  nebylo  na  čisto  provedeno  a  celou  stěnu  pokrývala  dosud 
tenká  vrstva  vápenná,  se  stěnou  dlouhými  věky  jako  v  cement  stmelená. 
Ale  když  jsme  pokropili  zeď  vodou,  vrstva  stala  se  průhlednou  a  malba 
náhle  prohlédla  jakoby  z  mlhy,  jasně,  svěže  a  dost  určitě.  Byla  tu 
zobrazena  patrně  legenda,  a  sice,  jak  později  dokázal  p.  Sedláček, 
legenda  o  sv.  Markytě. 

Bylo  nyní  snadno  srovnávati  nový  nález  s  obrazem  starým.  A  bylo  to 
i  zajímavo.  Ne  snad  pro  zevní  rozdíl  obou  komposic  —  tam  jednotný 
obraz,  zde  řada  výjevů  v  různá  patra  rozdělená  —  ale  pro  hluboký 
rozdíl  vnitřní.  Na  prvním  obraze  klid  a  vznešenost,  autorita  a  poslušenství, 
všemohoucnost  a  nedotknutelnost,  vůbec  božství  s  veškerou  pýchou 
nebeskou  a  svrchovaným  majestátem  —  na  obraze  druhém  starosti 
života  vezdejšího,  praobyčejný  ruch  pozemský,  ačkoliv  látka  obrazu 
zůstala  náboženskou.  Tam  vše  tiše  a  mlčky  sedí,  stojí  nebo  klečí  a  oči 
figur,  na  nás  pozemšťany  dolů  hledící,  mají  výraz  aristokratické  blaho- 
sklonnosti  —  zde  oči  všech  po  nás  jako  po  sobě  rovných  spoluobčanech 
bystře  a  čiperně  se  točí,  vše  kvapí,  kluše  na  bujných  konících,  ukazuje 
a  povídá  si,  žaluje  a  napomíná,  odsuzuje  a  trestá,  vězní  a  popravuje, 
a  to  vše  s  takou  naivní  upřímností  a  opravdovostí,  jaké  jen  děcko  je 
schopno. 

A  umění  tehdy  vskutku  prodělávalo  periodu  dětské  naivnosti,  protože 
jen  tou  cestou  mohlo  se  zbaviti  mrtvého  mosaikového  stylu  byzantinsko- 
románského  a  dopracovati  se  umění  ze  života  plynoucího,  duši  lidské 
bližšího.  Bez  ohledu  na  látku  oba  směry  svým  vnitřním  názorem  stály 
k  sobě  v  příkrém  poměru  umění  ryze  církevního  k  umění  profánnímu, 
světskému.  Tam  vždy  Bůh  jen  a  osoby,  na  nichž  se  jeho- božství  pro- 
mítalo, čili  poměr  Boha  k  člověku  —  zde  naopak  jen  poměr  lidí 
k  lidem  ačlověka  kBohu.  A  tím  došlo  se  k  resultatu  zcela  opačnému: 
tam  člověk  v  blízku  Boha  stával  se  sám  božím  —  zde  promítalo  se 
člověčenství  na  Bohu  a  On  stával  se  člověku  podobným,  všech 
záchvěvů   a   citů   lidských   schopným,   dle   potřeby   měkkým   nebo  ne- 


Digitized  by 


Google 


Kaple  Hosínská:  Absida. 


Digitized  by 


Google 


Ludvík  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  601 

úprosným,  shovívavým  nebo  přísným,  usměvavým  nebo  hrozivým.  Jen 
tím  se  od  ostatních  lidí  počal  lišiti,  že  byl  prost  hříchu  a  —  schopen 
zázraků,  bez  nichž  před  zaslepeností  lidskou  by  byl  ztratil  jistě  veškeru 
vážnost,  úctu,  autoritu.  Tak  nám  líčí  od  těch  dob  Boha  a  jeho  dvořanstvo 
všichni  malíři,  Boticelli  i  Rubens,  Tizian  i  Důrer,  Rafael  i  Rembrandt, 
a  osamělá  výminka  mystického  genia  Florentinského,  Fra  Angelica  da 
Fiesole  nic  na  tom  faktu  nemění. 

Tuto  velikou  změnu,  jež  se  v  evropském  umění  provedla,  cítíme 
v  malém  i  v  malé  hosínské  kapli,  vidíme  zde  konec  epochy  jedné 
a  počátek  druhé,  a  dovedeme  si  potom  snadno  povšimnouti  i  rozdílů 
jiných,  se  změnou  souvisících.  Už  je  ta  tam  osa  vertikální  a  horizontální, 
nejhledanější  je  čára  šikmá,  tak  že  ruce  a  nohy  na  přič  a  křížem  jen 
lítají,  úhly  ostré  a  tupé  převládají,  a  samy  hlavičky  figur  kladou  se 
nejraději  stranou  trochu  šikmo,  jedná-li  se  o  výraz  měkkosti,  nebo 
zdvihají  bradu,  jde-li  o  vyjádření  krutosti.  Linie  tyto  zřejmě  harmonují 
s  plochou,  již  klenba  gotická  vymezila,  a  nám  je  jasno,  že  legenda 
vznikla  buď  současně  s  novým  stropem,  nebo  potom.  Dvě  epochy, 
o  nichž  stavba  kaple  mluví,  našly  se  tedy  i  v  malbách:  románská 
a  gotická. 

Šlo  nám  nyní  méně  o  dokonalé  očištění  legendy,  což  slibovalo 
zdlouhavou  a  trpělivou  práci  mnoha  dnů,  nýbrž  o  brzké  zjištěni,  co 
na  ostatních  místech  ještě  pod  omítkou  se  kryje,  abychom  co  nejdříve 
dostali  celkový  dojem  všeho.  Zjištěno,  že  nového  elementu  se  zde  více 
nenalézá  nijakého.  Vše  ostatní  má  rovněž  původ  v  době  gotické,  jako 
odkrytá  legenda.  Bohužel  už  nic  tak  celistvého  a  úplného  jako  tuto 
jsme  nenašli.  Vše  ostatní  bylo  buď  vybouráváním  oken  a  dveří,  pří- 
stavbou nebo  vlhkem  poškozeno,  přirozeno,  že  jen  kusé  nebo  nezřetelné 
malby  se  našly.  Hned  stěna  proti  sv.  Markytě  vyzdobena  legendou  velice 
podobnou,  zajímavě  komponovanou  vzhledem  k  oknu,  ve  zdi  se  naléza- 
jícímu. Ale  zvětšováním  okna  polovina  malby  zničena.  V  přední  části 
kaple  rovněž  dva  kusy  maleb  objeveny,  a  sice  na  levo  hlava  žoldnéře, 
na  právo  jakýsi  diákon  čte  sedě  z  evangelia,  maje  psa  a  nádobu  u  sebe ; 
anděl  s  prosícíma  rukama  vznáší  se  před  ním,  ale  tělo  mu  již  schází. 
(Tento  zlomek  různí  se  podstatně  od  ostatního  svým  provedením  a  ná- 
padně připomíná  malby  ve  zvikovské  kapli,  po  stranách  ve  výklencích 
se  objevující.)  Na  zebrách,  z  cihel  zbudovaných,  objeveny  zajímavé  orna- 
menty, na  každém  „kamenu*  jinačí,  a  mezi  žebry  jsou  prvá  čtyři  pole 
světlá  modrošedá  s  červenými  hvězdami,  zajímavě  rozestřiknutými,  a  druhá 
čtyři  pole  vykazují  postavy  andělů,  krásně  se  odrážející  od  temně  modré 
plochy,  poseté  velikými,  bílými  hvězdami.*)  To  vše  je  vysloveně  gotické, 
a  jen  veronicum,  jež  dva  andělé  nad  absidou  drží,  zdá  se  pocházeti 
z  doby  stejné  jako  obraz  Nejsv.  Trojice.  Ale  nedostatečná  zachovalost 
nepřipouští  závěrek  určitý,  poněvadž  snad  už  zde  bylo  něco  přemalováno. 

Že  obě  legendy  nejsou  starší  než  gotický  strop,  toho  máme  za- 
jímavý doklad  ve  druhé  kusé  legendě.  Tam  vztahuje  jedna  z  figurek 
ruku  se  spuštěným  mečem,   ale  protože  se  nalézá  u  samého  kraje,   je 


*)  Strop  temný  se  světlými  hvězdami  připomíná  opět  Libiš  na  Mělnicku. 

/Google 


Digitized  by  ^ 


•o 
o 

9 


< 


Digitized  by 


Google 


Ludvík  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  603 

pěst  s  mečem  zapuštěna  do  tmavé  klenby,  což  roztomile  působí. 
Oríginelní  nápad  svědčí  o  duchapřítomnosti  malířové,  jejž  ani  nedostatek 
místa  nezalekl.  A  svědčí  to  i  o  tom,  že  malíř  své  výtvory  vlastně 
improvisoval. 

Ale  o  tom  později.  Je  potřebí  pokusiti  se  dříve  o  to,  abychom 
získali  přibližný  aspoň  pojem  o  stáří  budovy  i  maleb. 

Kostel  zdejší  připomíná  se  už  r.  1330.  S  letopočtem  tím  by  se 
snesla  gotická  restaurace  kaple,  a  zobrazené  legendy  mají  výborný 
pendent  v  jindřicho-hradecké  legendě  svato-jirské,  jejíž  letopočet  malířem 
označen:  1338.  Také  malby  apoštolů  mezi  okny  v  jindřicho-hradeckém 
kostele  sv.  Jana  Kř.,  charakterem  sem  patřící,  náleží  v  tutéž  asi  dobu, 
neboť  musily  býti  vytvořeny  před  husitskými  válkami,  když  za  nich 
kostel  vyhořel,  načež  opatřen  byl  novým  stropem,  jenž  malby  přetíná. 
Také  malby  v  Brandýse  n.  L.  jsou  hosínské  a  jindřicho-hradecké  legendě 
neobyčejně  podobny,   a    původ  kostelíka  klade  se   do  třináctého  věku. 

Ale  hosínské  legendy  zdají  se  starší  než  svato-jirská,  nebof  tam 
ještě  schází  naprosto  krajinářský  živel,  vše  odehrává  se  v  prázdném 
prostoru,  na  pódiu  bez  kulis,  bez  udání  místa  i  okolností,  a  následkem 
toho  jsou  výjevy  mnohem  lapidarnější  a  shrnutější  ve  výrazu  než 
v  legendě  jindřicho-hradecké,  kde  krajina  tvoří  pozadí  i  rámec,  tak  že 
malíř  nucen  výjevy  od  sebe  výslovně  oddělovati.  Hosínský  umělec, 
omezen  ve  svých  vyjadřovacích  prostředcích  na  pouhou  siluetu  figury, 
je  nucen  pověděti  jediným  tímto  slovem  vše,  co  pověděti  třeba,  kdežto 
autor  legendy  svato-jirské,  maje  mluvu  bohatší,  mohl  se  rozptylovati 
v  podrobnostech.  Proti  kompaktnímu  a  stručnému  podání  legendy  hosínské 
v  šesti  toliko  výjevech  má  se  nekonečné  drobení  legendy  svato-jirské 
s  52  výjevy  právě  tak  jako  intensivní  vystihování  myšlenek  a  nálad 
hosínského  autora  proti  rozvláčně  vypravovatelskému  tonu  malíře  jindřicho- 
hradeckého. A  totéž  možno  říci  o  legendě  Sv.  Kateřiny,  r.  1894 
v  Plzni  objevené  a  celou  kapli  vyplňující,  která  je  sice  ještě  mladší 
než  legenda  svato-jirská,  ale  celkem  také  spadá  v  tuto  skupinu  staro- 
českých maleb  svým  druhem  a  podáním.  A  co  psaly  naše  časopisy, 
že  pochází  asi  z  r.  1460,  je  udáním  naprosto  mylným.  Každým  způsobem 
je  třeba  tyto  legendy  podrobně  srovnati  a  není  pochyby,  že  se  dojde 
k  zajímavým  a  důležitým  výsledkům  přes  to  vše,  že  některé  z  maleb 
jsou  již  opraveny,  t.  j.  přemalovány. 

Že  právě  legenda  svato-jirská  je  mladší  hosínské,  tomu  nasvědčují  ještě 
mnohé  jiné  důležité  okolnosti.  Hosínský  chrám  je  připomínán  už  tenkrát, 
když  vymalována  legenda  svato-jirská,  ale  to  už  se  nazývá  kostelem 
Sv.  Petra  a  Pavla.  Tedy  naše  kaple,  posvěcená  Nejsv.  Trojici  už  tenkráte 
byla  podřízenou  částí  svatyně  a  je  původu  tedy  staršího,  co  je  konečně 
dokázáno  už  jejím  románským  původem.  A  byvši  podřízena,  stala 
se  mnohem  spíše  popelkou  nežli  předmětem  další  přestavby  a  malířské 
výzdoby.  A  mimo  to  je  látka  malby  velice  významná.  Líčí  se  tu 
sv.  Markyta,  a  právě  tato  svatá  byla  za  Přemysla  Otakara  II.  ve  veliké 
oblibě.  Dostaltě  vítěz  Kressenbrunnský  ve  svatvečer  světice  12.  července 
r.  1260  od  papeže  Alexandra  IV.  rámě,  zub  a  dvě  části  lebky  na  památku 
svého   velikého   vítězství.    Je   známo,    čím   tento   král   jižním   Čechám 


Digitized  by 


Google 


o 


3 
O. 
to 


< 


Digitized  by 


Google 


Ludvík  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  605 

a  hlavně  Budějovicku  byl.  Zakladatel  Zlaté  Koruny  je  nejen  zakladatelem 
Budějovic,  ale  i  budovatelem  tamnější  znamenité  stavby  gotické,  kláštera 
a  kostela  na  Vltavě.  Je  pravdě  velice  podobno,  že  tou  dobou  (1265) 
sgotisována  kaple  hosinská  klenbou  i  —  asi  také  —  malbou.  Touto 
ovšem  jen  částečně,  protože  je  zřejmo,  že  v  této  druhé,  gotické  epoše 
nejméně  dva  malíři  pracovali,  což  současně  se  asi  nedělo. 

Že  konečně  kroje,  v  malbách  se  vyskytující,  jsou  znakem  nemalé 
váhy,  jde-li  o  dobu  vzniku,  je  jasno,  a  protože  nejpozdějším  kostýmem 
je  oblek  žalářníkův,  zřejmě  na  Otakarovu  dobu  ukazující,  nalézáme 
i  zde  oporu  pro  náhled,  že  legenda  hosinská  je  starší  jindřicho-hradecké. 

Ale  při  tom  všem  tyto  dvě  malby  v  řadě  všech  řečených  jsou  si 
nejbližší,  mají  mnoho  společného  v  komposici  a  různých  motivech,  a  tím 
více  je  politování  hodno,  že  jest  nemožno  srovnávati  i  vlastní  práci  obou 
malířů,  jich  postup,  techniku,  rukopis  jich  štětce,  temperament  a  vervu, 
která  na  nástěnných  malbách  vždy  se  jeví,  protože  žádají  rychlou  práci. 
Je  to  nemožno,  protože  jindřicho-hradecká  legenda  je  —  jak  se  u  nás 
říká  —  obnovena,  což  značí:  přemalována.  Není  zde  už  ani  čárky, 
ani  stopy  po  štětci  autorově,  kresba  byla  novým  malířem  jednotvárně 
tlustou  čarou  vesměs  stejně  objeta  a  barevná  plocha  znovu  natřena, 
a  zbyla  nám  jen  komposice  jako  taková  (ačkoliv  i  ta,  dle  udání  hrad- 
ního vůdce,  „věrně  doplněna  dle  nákresu  v  bibliotéce  zachovaného"). 
V  Hosíně  postupovali  jsme  jinak.  Práce  původního  malíře  jsme  úzkostlivě 
šetřili,  linie  opatrně  jsme  spojili  jen  na  místech,  kde  která  byla  po- 
raněna, a  tím  zachován  nezměněn  nejen  původní  švih  a  charakter 
křivky,  ale  i  to,  co  se  nedá  slovy  snadno  definovati,  co  je  výsledek 
nálady  a  temperamentu,  se  kterým  ruka  umělcova  vede  tužku  a  štětec, 
a  co  potom  označujeme  mlhovitě  výrazy  jako  verva,  cit,  elegance, 
svěžest,  duch,  žilobití  a  pod.  Je  jasno,  že  bezohledným  obtáhnutím 
linií  čarou  novou  napořáde  stejnou  musí  býti  zbavena  linie  původní 
nejen  všeho  toho,  co  ji  oduševňovalo,  co  tvořilo  její  vnitřní  krásu, 
a  zač  děkovala  výhradně  náladě  a  individualitě  autorově,  ale  i  toho, 
co  jako  tradice  a  duch  doby  se  v  ní  obráželo,  co  nazývá  se  stylem 
v  širším  smyslu,  co  rádo  bere  na  se  formu  určitého  schématu,  ba  i  ša- 
blony, což  však  je  opět  individualitou  doby.  Novou  čarou,  sebe 
opatrněji  vedenou,  hyne  obé:  tvářnost  a  individualita  umělcova  i  tvářnost 
a  individualita  doby,  a  štětec  restaurátorův  podobá  se  v  tom  případě 
jehle,  jež  autorovi  šije  rubáš.  Přepišme  v  celku  starý  vybledlý  rukopis 
sebe  opatrněji  —  nemá  více  ceny. 

Tím,  že  jsme  na  Hosíně  vycházeli  ze  zásady,  že  veškerá  positivní 
práce  při  restaurování  je  zlo,  jež  nutno  omeziti  na  nejmenší  míru,  do- 
dělali jsme  se  výsledku  překvapujícího,  ač  zrovna  zde  pracováno  s  pod- 
mínkami nesmírně  těžkými,  aČ  stěna  na  mnohých  místech  s  omítkou 
byla  spojena  ve  skálu,  a  malby  musily  býti  očisťovány  dlátky  jehlám 
skoro  podobnými,  ač  vždy  ještě  na  mnohých  místech  zůstala  vrstva, 
jež  kryjíc  kresbu,  činila  ji  matnou.  Nejen  že  vystupuje  zde  zřetelně 
schematické  provádění  rukou,  nohou,  očí,  prstů  a  nehtů,  že  je  jasnou 
šablona,  již  měl  rutinovaný  malíř  před  očima,  nebo  lépe  řečeno,  v  krvi, 
ale  vzkřísili  jsme  k  životu  i  řadu  linií  původních  a  pomocných,  vypravujících 


Digitized  by 


Google 


606  Ludvík  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic. 

o  tom,  jak  malíř  komponoval  přímo  na  stěnu,  jak  rozvrhoval  figuru 
nejprve  v  celkových  obrysech  a  plochách,  a  teprv  potom  do  nich 
detaily  vkresloval,  nebo  po  případě  všecko  měnil.  Vidíme,  jak  původně 
jinak  mínil  ruku  andělovu  položiti,  jak  hlava  světice  i  s  očima,  nosem 
a  ústy,  původně  černě  načrtnutá  (ve  výjevu  popravním)  leží  jinak  nežli 
potomní  červená  kresba  definitivní.  Na  rouchu  kata  a  jeho  meči  můžeme 
pozorovati  postup  práce  od  velkého  a  celkového  k  malému  a  jednotlivému, 
a  to  uvádí  nás  do  duševní  dílny  tvůrcovy,  jenž  měl  tolik  podobného 
s  moderním  plakatistou,  nebof  silhouettou  a  dekorativně  rozčleněnou 
plochou  musil  také  dociti  obojího,  i  výrazu  i  krásna.  A  jaká  mluva  linie 
k  nám  na  Hosíně  hovoří  nyní,  po  usilovném  boji  se  skalistou,  ne- 
přístupnou stěnou!  Linie  tenká  a  svižná  střídá  se  s  těžkou  a  širokou, 
splývá  barevně  s  plochou  obklíčenou,  nebo  se  od  ní  tonem  příkrým 
odlišuje,  vše  to  dle  toho,  jak  toho  umělecký  ohled  žádá,  a  jak  to 
můžeme  sledovati  i  na  Muchových  plakátech! 

Jindřicho-hradecká  legenda  veškerých  těchto  půvabů  po  své  opravě 
postrádá,  což  je  pochopitelno,  když  víme,  že  práce  stará  úplně  je  při- 
kryta prací  novou.  Ale  nepochopitelno  je,  že  takové  postupování  se 
starými  památkami  je  možné,  a  ještě  podivnějším,  že  tak  s  nimi  nakládá 
umělec,  doporučený  samou  vídeňskou  c.  k.  centrální  komisí  pro  za- 
chování starých  památek.  Tím  způsobem  a  touže  rukou  zničeny  také 
malby  apoštolů  v  kostele  Sv.  Jana  Kř.  v  Jindř.  Hradci,  o  nichž  jsem 
už  mluvil,  a  toutéž  rukou  úředně  pověřenou  ničí  se  současně  staré 
malby  v  Třeboni.*)  Nevadí,  že  vídeňský  umělec  je  jiných  náhledů, 
než  jaké  zde  hájíme,  že  má  jiné  zásady,  nežli  pro  které  zde  horujeme, 
ale  stačilo  by,  kdyby  měl  smysl  pro  uměleckou  stránku  starých  těch 
památek  a  cit  pro  naivnost  a  raffinovanou  prímitivnost  výtvorů  zdánlivě 
tak  prostičkých,  skoro  neumělých.  Stačilo  by,  kdyby  cítil  ku  př.  tu  sílu 
tradice,  umělecké  potence  a  citu,  jež  jsou  obsaženy  v  nejprimitivnější 
kresbě  staroegyptské  —  a  už  jednal  by  jinak.  Ten  cit  buď  nezná,  nebo 
jej  potlačuje.  Jeho  methodou  ubijí  se  veškery  positivní  přednosti  a  ceny 
starých  maleb,  a  zbývají  na  stěně  jen  doklady  o  tom,  co  ony  staré 
doby  nedovedly.  Dětinsky  něžná  naivnost  nahrazena  hrubostí,  raffinovaná 
prímitivnost  —  neumělostí,  osobitost  celku  —  komisní  bezcharakterností. 
Slepý  byrokratismus  ve  formě  svinských  štětin  řádí  po  starobylých  stěnách 
našich  historických  památek,  a  nešťastná  Vídeň,  jež  nám  už  tolik  zla 
způsobila,  chce  býti  důslednou  i  zde! 

Pravda:  českými  restaurátory  až  dosud  provedené  opravy  v  Hoře 
Kutné,  v  Slavětíně,  v  Plzni  a  na  Karlovu  Týně  a  Zvíkově  nedají  se 
rovněž  schvalovati,  ale  právě  v  posledním  bodě  liší  se  výhodně  od 
vídeňského  umělce:  naši  lidé  snažili  se  umělost  starých  nahraditi  umělost 
svou.  Není  to  jednání  kritické,  ale  osobně  je  poctivé  a  slušné.  Zejménai 
Petr  Maixner,  maje  za  nemožno  vzkřísiti  umělce  starého,  nabídl  sám 
sebe.  Vídeňský  umělec  nedává  nic,  a  vše  jen  potírá.  Dělá  to  důkladně 
všude  —  jako  z  platu.  Po  legendě  svato-jirské  zničil  v  Jindř.  Hradci 
velkolepě  komponové  malby  u  Sv.  Jana  Kř.,  zmíněné  už  obrovité  postavy 

*)  Psáno  v  září  1902. 


Digitized  by 


Google 


ca 

•O 
c 

00 


o 


Digitized  by 


Google 


608  Ludvík  Kuba: 

apoštolů  mezi  okny,  pocházející  ze  14.  věku.  Neviděl  jsem  malby  od- 
kryté ve  stavu  původním,  ale  tvůrce  grandiosních  figur  nemohl  se  nikdy 
vyjadřovati  tak  beztvarnou,  tak  bezcharakterní  kresbou.  Jsou  to  opět 
malby  vesměs  ploché,  kdy  se  nemodelovalo  vůbec  nebo  jen  málo, 
a  kdy  j)rovedení  spočívalo  jen .  v  pevném,  vytříbeném  schématu  a  břitké, 
smělé,  rutinované  linii.  Ale  o  tom  vSem  dnes  není  potuchy,  a  místo 
nohy  visí  tu  —  kůže  v  pět  cípů  rozstřižená  a  místo  ruky  —  hloupá 
boule.  Každému  laiku  je  jasno,  že  umělec,  jenž  tak  směle  vládnul 
prostoru  s  tribuny  duchapřítomného  dekoratéra,  jenž  měl  tolik  velikého 
slohu  a  fantasie,  nemohl  míti  ruku  tak  nerozhodnou  a  neposlušnou, 
leda  by  jej  byla  mezitím  mrtvice  ochromila  — 

Věcný  obsah  legendy  by,  myslím,  nudil.  Legenda  jako  legenda. 
Křesťanské  dítě  —  pohanští  rodiče.  Dítě  je  tvrdošíjné,  a  neposlouchá. 
Ale  to  je  v  tomto  případě  správné.  Další  nitky  chopí  se  Amor  a  přede 
síf  na  pravověrnou  duši.  Že  v  erotickém  intermezzu  je  mládí  a  krása 
na  straně  křesťanské  a  nabídka  a  pokročilost  věku  u  ohavného  pohana, 
se  rovněž  rozumí  samo  sebou.  A  také  resultat  je  samozřejmý:  ne- 
ústupnost položena  s  novým  učením  na  jednu  lavici  a  bita  společným 
kyjem.  Po  obvyklém  mučení  a  věznění  tvoří  poprava  konec  všech  legend, 
jež  se  většinou  jen  v  detailech  liší.  Opravdu  také  zbytky  druhé  legendy 
hosínské  neobyčejně  se  podobají  legendě  o  sv.  Markytě,  některé  výjevy 
jsou  si  navzájem  varianty,  skoro  duplikáty. 

Nás  musí  zajímati  více,  jak  malíř  s  látkou  naložil,  jak  úlohu  svoji 
pojal,  jak  ji  zredukoval  a  vyčerpal.  Měl  co  dělat,  chtěl-li  v  šesti  toliko 
výjevech  předvésti  tragický  příběh  sv,  Markéty. 

Už  první  obraz  svědčí  o  zručném  ekonomovi.  Aspoň  mám  za  to, 
že  zobrazení  na  trůně  sedící  a  ornamenty  obklíčené  světice,  přijímající 
z  pravá  hold  vzpřímených  zvířátek,  je  spojením  apotheosy  sv.  Markéty 
a  oné  doby  z  jejího  mládí,  kdy  byla  pastýřkou. 

Ani  vesnická  pěstounka,  jíž  děvče  svěřeno,  a  která  z  něho  udělala 
křesťanku,  ani  ovdovělý  otec,  pohanský  kněz  Edesius,  žijící  v  Pisidii 
v  Malé  Asii  ve  třetím  století  po  Kr.,  nejsou  na  malbě  vzpomenuti. 

Za  to  vladař  Pisidský,  Olibrius,  vystupuje  už  ve  druhém  výjevu. 
Cválá  na  koni  provázen  jezdcem  ze  zadu  a  veden  běhounem  s  roz- 
žatou pochodní.  Ukazují  si  dlouhými  prsty  vzhůru  na  světici  ve  výjevu 
prvém,  a  poznáváme  z  toho,  že  tu  světice  předvedena  už  v  té  době, 
kdy  otcem  jako  dospělá  dívka  a  utvrzená  křesťanka  z  domu  vyhnána, 
věnovala  se  tomu,  co  jako  dítě  konala  —  pastýřství. 

Ruch  a  veselá  nálada  ovládá  i  bodré  koníky  a  sceluje  scénu  na  tolik, 
že  výjev  druhý  může  bezprostředně  státi  hned  vedle.  Je  to  vážná 
scéna:  světice  stojí  před  domlouvajícím  vladařem.  Je  obklíčena  žalář- 
níkem s  jedné  strany,  a  s  druhé  drzým  darebákem,  jejž  křivý,  velký 
nos,  nekonečné  oko  a  chromé  nohy  tak  charakterisuji,  že  už  bylo 
málem  zbytečno  malovati  mu  v  otevřená  ústa  křivý  patrně  zlolajný, 
vypláznutý  jazyk. 

Světice  totiž  nechce  přijmouti  milostné  návrhy  vladařovy,  neboť 
„slíbila  Bohu  čistotu  již  tenkráte,  kdy  nechápala  významu  slova  toho*. 
Pohanskému  vládci   v  takovém   případě   počne   ovšem   překážeti   i  ná- 


Digitized  by 


Google 


staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  609 

boženské  přesvědčení  spanilé  dívky,  proti  kterému  by  jinak  nic  nebyl 
namítal.  Tím  počíná  tragedie,  která  vyplňuje  ve  třech  scénách  spodní 
pás.  Zde  opět  se  ukazuje  obratnost  malířova,  jenž  aranžoval  vše  tak, 
že  výjev   za  výjevem  může   následovati   bez  přestávky  a  bez  mezery. 

Nejdříve  je  světice  ke  kolu  přivázána  a  dvěma  lotry  nemilosrdně 
šlehána.  Nejhůře  zachovaný  obraz  z  celé  legendy  je  přece  —  dík  své 
lapidárnosti  —  velice  zřetelný  a  působivý. 

Vedle  —  uprostřed  pásu  —  je  červená  budova,  klenutá  a  dvěma 
věžatými  arkýři  opatřená,  v  průřezu  nakreslena,  v  ní  pak  světice  s  palmou 
a  křížem  v  ruce  se  tiše  modlí.  Každým  způsobem  to  představuje 
věznění  ubohé  trpitelky,  ale  protože  spodní  část  těla  mizí  v  tajuplných 
modrých  a  bílých  skvrnách  a  ve  fantasticky  vedených,  zajímavých 
liniích,  jež  by  mohly  i  vlnobití  představovati,  myslím,  že  je  tu  opět 
sloučení  dvou  scén,  scény  žalářní  se  scénou,  když  byla  světice  hozena 
do  vody,  aby  se  utopila.  Ale  ona  tenkráte  nejen  se  neutopila,  ale  ze 
všech  ran  naopak  náhle  se  uzdravila  a,  na  vlnách  se  vznášejíc,  velebila 
Pána.  A  lid,  vida  tento  zázrak,  počal  se  odvraceti  od  pohanství  a  obraceti 
se  k  učení  Kristovu.    Nezbylo  vladaři,  nežli  svatou  nadobro  utratiti. 

To  znázorňuje  výjev  poslední,  až  na  obličej  kata  bezvadně  skoro 
zachovaný.  Mistr  popravčí  vážně  rozkročen,  ztěžka  utírá  zahalenou  levicí 
obrovský  meč,  aby  se  připravil  ke  druhé  ráně.  Neboť  prvá  rána  ne- 
stačila, a  hlava  světice,  pokorně  před-  ním  klečící,  drží  ještě  částí  šíje: 
důkaz  o  nezdolnosti  těla,  které  přímo  zázračně  všem  mukám  až  dosud 
vzdorovalo.  Ale  při  vší  nezmarnosti  tělesné  duše  její  už  prchá,  a  anděl 
do  nastavené  pleny  ji  zachycuje. 

Dole  v  rohu  —  dle  tehdejšího  zvyku  -  klečí  malá  figurka  proseb- 
níkova,  z  jehož  sepjatých  rukou  vine  se  vzhůru  jako  modlitba  bílá 
stužka;  snad  bylo  na  ní  psáno:  Oroduj  za  nás!  I  roucho  postavičky  je 
kající,  prosté.  Představuje  patrně  dárce  (donátora),  jehož  nákladem 
malba  způsobena.  Škoda,  že  se  tu  poblíž  nenašlo  ani  nápisu  ani  leto- 
počtu, jako  se  v  podobných  případech  stává. 

Kusá  legenda  na  stěně  protější  tvoří  skutečně  protějšek;  opět  žádný 
živel  krajinářský,  jen  poněkud  jiná  barevná  harmonie  a  poblíž  okna 
figurky  menšího  měřítka.  Jinak  zde  rovněž  vidíme  rozehnané  hnáty 
poskakujících,  rozsápaných  mučitelů,  židle  s  trupy  soudců,  bezhlavou 
stepilou  dámskou  postavu,  poprsí  světice  opět  v  rámu  nějakému  domu 
podobném,  kterýžto  obraz  je  nejlépe  zachován  se  závěreční  scénou . 
popravčí,  v  níž  se  všecko,  všecinko  opakuje  až  na  toho  andělíčka 
s  duší  v  šátečku!  Způsob,  jakým  variant  proveden,  je  velice  lichotivým 
dokladem  pro  tvořivost  umělcovu  —  neboť  je  skoro  jisto,  že  obě  legendy 
mají  společného  autora. 

Technicky  tato  stěna  je  tím  zajímavá,  že  kresba  má  nepochybný 
znak,  jenž  dokazuje  původnost  malby.  Linie  jsou  vryty,  vtisknuty 
hluboho  v  jemnou  maltu,  a  to  je  zároveň  důkazem,  že  malby  jsou 
freska.  Omítka  zde  byla  mnohem  snáze  odstraněna  než  se  stěny  protější, 
kde  rýh  jsem  nenašel.  Ale  snad  jen  proto  ne,  že  omítka  s  malbou 
tvořila  skálu. 

41 


Digitized  by 


Google 


•o 

n: 

o 

Vi 

O. 
&> 

O 
< 


Digitized  by 


Google 


Ludvík  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  611 

Malována  je  druhá  legenda  rovněž  v  .plakátovém  stylu*,  plochy 
barevné,  charakteristické  ve  výrazu  a  dekorativně  účinné,  jsou  lemovány 
lehkou  linii  a  protkány  řidce  lehkou  kresbou,  omezující  se  jen  na  to 
nejnutnější  a  pomáhající  si  opět  schématem  a  šablonou.  Tím  více  musíme 
cenit  sílu  výrazu,  jakou  dal  malíř  v  obou  malbách  na  jevo.  Jsa  spoután 
dobou  a  slohem  na  všech  údech,  dociluje  přece  každou  figurkou  toho, 
co  zamýšlí.  Jeho  světice  jsou  vždy  dámy  distinguované,  elegantní, 
chování  co  nejslušnějšího  a  důstojného,  jsou  plny  reservy  a  grácie, 
a  aristokratická  hrdost  jim  nepřekáží  býti  křesťansky  pokornými  a  vroucně 
nábožnými.  A  stejně  ostatní  figurky.  Mají-li  si  povídat,  opravdu  si  povídají, 
mají-li  spěchat,  vskutku  spěchají,  jako  zase  soudce  opravdu  hrozí,  a  dareba 
vskutku  pomlouvá.  A  s  jakou  horiivostí  vykonávají  svou  úlohu  biřicové 
a  kat,  jsem  se  jíž  zmínil. 

Snaha  po  výrazu  co  nejsilnějším,  když  prostředky  jsou  tak  sporé, 
má  v  zápětí  mnohé  zvláštnosti,  jež  jsou  nám  dnes  nezvyklými  a  tudíž 
směšnými,  pak-li  se  nedovedeme  vpraviti  na  stanovisko  doby.  Malba 
může  působiti  jen  silhouettou  —  to  je  základní  věta  malířova  creda.  Proto 
silhouettu  bohatě  člení,  proto  vše  na  obvodu  raději  přežene  a  sesílí,  proto 
ruce  —  jimiž  zde  musí  lidé  hlavně  hovořiti  —  raději  prodlužuje,  a  zejména 
prsty.  Ale  jen  tenkráte,  jsou-li  na  obvodu,  tvoří-li  silhouettu,  vybíhají-li 
do  plochy  okolní.  Mizí-li  ruka  v  ploše  figury,  je  velikost  její  přiměřená, 
a  prsty  jsou  normálně  dlouhé. 


Pro  hosínskou  kapli  je  škoda,  že  nezachovaly  se  malby  v  klášterním 
kostele  budějovickém,  založeném  od  Otakara,  jež  se  objevily  prý  na  stěnách 
u  příležitosti  posledního  nedávného  přemalování.  Snad  bychom  byli  našli 
ještě  jiné  práce  zajímavého  autora  legend  hosínských. 

Ale  ku  vzdechům  podobným  naskýtá  se  u  nás  vůbec  příčin  napořád. 
V  nymburském  hřbitovním  kostelíku  gotickém  přišlo  se  rovněž  před  lety 
na  staré  malby,  a  zedník  je  prostě  na  rozkaz  vyšší  zamaloval.  V  Kejích 
u  Prahy  stalo  se  před  lety  (1859)  podobně,  a  kdo  myslí,  že  se  podobné 
věci  dříve  „ovšem  mohly  přiházet,  ale  nikoliv  nyní",  ten  budiž  poslán 
do  Brandýsa  n.  L.  podívat  se  do  řečeného  již  kostelíku,  pocházejícího 
2  prvé  doby  gotické  u  nás.  Výlet  vykoná  s  požitkem,  nebof  svatyně 
stojí  na  kopečku  uprostřed  chaloupek,  tak  zajímavě  položených,  že  netřeba 
býti  archeologem,  aby  se  poznalo,  že  stojíme  u  kolébky  nynějšího  města. 
Nabaženi  rozhledem  vstupme  dovnitř.  Sluha  „Sokolů"  nám  otevře,  nebof 
obec  —  jí  kostel  patří  —  propůjčila  svatyni  jednotě  za  cvičebnu.  Ostatně 
jsem  se  už  zmínil  v  „Nár.  Listech"  o  tom,  jak  vnitřek  vypadá,  a  redakce 
ohlavila  zprávu  moji  názvem  „Barbarství*.  Nesouhlasím  s  tím,  protože 
zde  scházel  vědomý  úmysl  toho,  co  provedeno.  Zde  byl  —  dle  mého 
přesvědčení  —  příčinou  nedostatek  smyslu  pro  podobné  věci.  Celý  kostel 
totiž  —  jak  náhodou  i  zúmysla  odstraněná  omítka  ukázala  —  je  pln  staro- 
bylých maleb  (s  hosínskými  legendami  ve  stejnou  asi  periodu  spadajících, 
ba  nachází  se  zde  i  motiv,  připomínající  obraz  hosínské  N.  Trojice). 
A  do  těchto  stěn  natlučeno  hřebů  a  háků,   na  nichž  visí  nářadí,  šaty, 

41  ♦ 


Digitized  by 


Google 


612  Ludvík  Kuba:  Staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic. 

lampy,  emblémy  s  hesly  „Tužme  sel"  „Osvétou  k  svobodě!"  a  pod., 
ba  i  konsoly  s  poprsími  našich  velikých  lidí  Jungmannů  a  Tyršů,  Havlíčků 
a  Palackých  I    Větší  ironie  sotva  lze  si  pomysliti. 

To  stane  se  v  zastrčeném  koutku  nebo  mimo  dosah  povolaných 
orgánů  —  jaký  diví  Ale  my  navštívíme  hradčanský  velechrám,  kde  sta 
rukou  buduje  na  velkolepém  dokončení  dómu,  kde  bohaté  tisíce  vy- 
placeny umělcům  za  nové  malby  ceny  záhadné  i  nezáhadné,  a  tím  vším 
oslněni  si  snad  ani  nevšimneme,  co  se  děje  se  znamenitými  malbami, 
jež  nejen  v  klassické  kapli  Sv.  Václava,  ale  i  po  stěnách  chrámu  z  dob 
starých  se  zachovaly.  Prach  je  zžírá,  ony  v  temnotě  mizejí,  host  jich  ne- 
postřehne, a  vůdce  na  ně  nepoukáže.  Vyprávěl  mi  kostelník  letos  (1902), 
že  zde  kdosi  nedávno  fotografoval  u  jednoho  z  postranních  oltářů.  Aby 
malby  byly  zřetelnější,  jednoduše  je  houbou  namočil.  Svého  cíle  dosáhl, 
ale  prach  ještě  lépe  rozmazán,  do  nejjemnějších  pórů  stěny  rozetřen, 
a  —  jak  sluha  povídá  —  malby  jsou  od  těch  dob  ještě  méně  znát 
než  dříve.  Chrám  vyplňuje  se  ponenáhlu  malbami  novými,  o  nichž  se 
náhledy  více  už  nerůzní  —  a  díla  opravdových  mistrů  starých,  ponechána 
osudu,  hynou  a  zacházejí. 

Kdyby  byla  příčinou  zjevů  takových  nevědomost,  stačilo  by  vzdělání, 
aby  byla  odstraněna:  přečetlo  by  se  několik  knih,  a  vědělo  by  se,  co 
se  dosud  nevědělo.  Ale  příčina  je  hlubší:  nedostatek  citu,  jenž  je 
výsledek  vychování,  a  tu  se  počítá  s  ciframi,  u  nichž  jednotkou  je  život 
lidský,  celé  pokolení.    Náprava  je  zde  možná  jen  velice  pozvolna. 

Musíme  se  smířiti  s  myšlenkou,  že  je  tomu  tak.  Žijeme  v  době, 
která  věří  jen  v  prvou  příčinu  těch  zjevů  a  v  prvou  cestu  jakožto 
prostředek  k  jich  odstranění.  Pouhé  vědění  zdá  se  býti  klíčem  ke  všemu, 
úředně  pak  povýšeno  za  Ducha  Svatého.  Zeměpanský  c.  k.  stavební  úřad 
shledá  ku  příkladu,  že  kostel  původně  gotický  má  renaissanční  nebo 
barokní  přístavek  nebo  oltáře,  a  protože  dáno  heslo  o  purismu  slohovém, 
vydá  se  zatykač  na  všechny  anděly  a  svaté,  již  v  kostele  s  kazatelny 
troubí,  a  jichž  vydutá  roucha  na  oltáři  vysoko  nad  kolena  se  vznáší, 
skonfiskují  se  nádherně  řezané  nebo  tepané  výtvory  fantastického  baroku, 
a  do  svatyně  uvedou  se  „slohově  přísné"  truhlářské  výrobky  naprosté 
bezcennosti.  A  stejně  stane  se  se  stavbou,  jestli  nevyhovuje  úředně 
uznanému  purismu:  úředně  se  jí  střihne  na  nový  mundúr,  jehož  pro- 
vedení se  cestou  offertní  zcela  korrektně  zadá  tomu,  kdo  má  nejlevnější 
nabídku.  Že  by  sloh  byl  něco  více  nežli  pouhý  soubor  principů,  že  to 
byl  teprve  duch  doby,  jenž  pomocí  oněch  principů  něco  uměleckého 
a  svého  vytvořil,  na  to  se  nemyslí.  Naše  doba,  jež  slohu  nevytvořila 
(pokusy  o  nový  jsou  nedávné  a  neukončené),  měla  dosti  schopnosti, 
aby  všem  slohům  se  naučila  rozumět.  Ale  to  je  pouhá  analysa,  k  tomu 
stačí  bystrý  um,  a  přednost  tu  jí  můžeme  lehko  přiznat.  Ale  ona  měla 
i  dosti  troufalosti,  aby  ve  všech  slozích  tvořila.  A  to  je  přece  —  až 
na  výjimky  velikých  talentů  —  nemožno.  V  tom  je  pravým  opakem 
dob  minulých,  dob  skromnosti,  jež  každá  držela  se  pouze  svého  a  raději 
budovu  zbavila  slohové  jednotnosti  nežli  umělecké  ceny. 

Dnes  děje  se  naopak  —  jednolitý  sloh  je  vše!  To  je  heslem 
rozhodčích  orgánů,  a  tím  způsobem  ku  př.  v  mém  rodišti  přes  veškera 


Digitized  by 


Google 


> 
o. 

> 

E 

Ní 


C 


Digitized  by 


Google 


614  Ludvík  Kuba: 

upozorněni  soukromých  znalců  oltáře  rozštípány  dříve,  nežli  mohly  býú 
zakoupeny  pro  musea,  ba  i  obraz  Sv.  Jana  Nep.  od  Balka  propadl 
takovému  autodafé  na  nádvoří  poděbradského  proboštství  před  třemi, 
čtyřmi  léty!  A  u  sv.  Barbory  v  Hoře  Kutné  běs  purismu  sházel*  oltáře 
a  spřevracel  skvostné  lavice  a  rumem  zasypal  znamenité  obrazy  ve 
spravedlivém  rozhořčení  nad  —  jiným  jich  slohem! 

Je  zajímavo,  jak  liché  vědění  úřední  podává  si  ruku  s  nevěděním 
většiny  kléru.  Naše  duchovenstvo,  jež  ustanoveno  za  kustoda  nej- 
populárnějšího musea  uměleckého  —  kostela  —  nemá  smyslu  pro 
uměleckou  stránku  pokladů  sobě  svěřených,  má  jen  zájem  prosté  kuchařky, 
jež  chce  míti  kuchyni  čistou  a  v  ní  vše  nové  nebo  jako  nové.  Nemluvím 
zde  o  čestných  a  vzácných  výjimkách,  nýbrž  o  většině  duchovenstva,  jež 
je  hotovo  ihned  dát  všecko  znovu  natřít,  nepozlacené  pozlatit,  otlučené 
ohoblovat,  tmavé  strakatě  obarvit,  a  hlavně:  staré  novým  nahradit. 
Každý  cár  se  přijme,  do  chrámu  pověsí  bez  nejmenšího  ohledu  na  lad 
a  vkus,  na  umělecký  dojem,  a  s  největší  ochotou  vyhodí  se  staré  po- 
klady a  nahradí  se  novým  chamradím.  Mladší  pokolení  mezi  duchoven- 
stvem tento  nedostatek  svého  stavu  uznává,  ale  těžko  jej  napravuje, 
protože  dobrá  vůle  nestačí.  Ten  může  odstraniti  jen  vychování  a  školy. 
Pak  nebudou  se  vyměňovat  drahocenná  stará  roucha  za  nový  škvár, 
jejž  úskočný  a  podloudný  cizinec  faráři  nabídne,  pak  nedají  přemalovat 
každému  řemeslníku  nebo  domácímu  nedouku  starobylé  vzácné  obrazy, 
pak  nebudou  odkázáni  na  komisní  poučení  stavebního  dozorčího  úřadu, 
ba  dovedou  se  i  v  zájmu  uměleckého  krásna  nivellující  snaze  úřední  opřít. 

Ten  obrat  v  duchovenstvu  je  svrchovaně  na  čase.  Je  sice  pořade 
ještě  mnoho  těch,  kdo  věří  v  zásluhy  církve  o  umění,  ale  není  jich 
málo,  kteří  tvrdí  opak,  kteří  myslí,  že  tenkráte  se  umění  na  ňadrech 
církve  nejlépe  dařilo,  když  byla  nejpohanštější,  kdy  papežů  bylo  několik, 
kdy  Řím  se  svými  kardinály  podobal  se  Olympu,  v  němž  si  božstva 
krátí  chvíli  způsobem  co  nejvíce  bezuzdným.  Jsou  lidé,  kteří  myslí,  že 
to  byla  vždy  jen  náhoda,  když  se  pravé  umění  s  církví  ku  svému 
prospěchu  sekalo,  že  celé  prvé  tisíciletí  bylo  křesťanství  pro  ně  smrtelnou 
ranou,  že  obrození  ducha  klassického  vytvořilo  renaissanci  a  že  jen 
jezovitská  touha  lid  oslniti  a  sílu  umění  upotřebiti  ke  svým  agitačním 
účelům,  chrámy  přeplnila  vířivým  a  křepčícím  barokem,  jenž  ve  sku- 
tečnosti je  méně  religiosní,  a  spíše  schopným  v  člověku  zdání  vzbuditi, 
že  si  celé  nebe  i  se  svatými  i  světicemi  zaskočilo  k  nám  oddat  se  na 
okamžik  hříšným  slastem  pozemským.  Jestli  nyní,  to  jest  už  od  doby 
Josefa  II.,  jenž  dal  smrtelnou  ránu  tomuto  kultu,  v  kostelích  nastala 
doba  opačná,  a  od  správců  duchovních  se  nežádá  ani  renaissance,  ani 
barok,  a  jen  aby  bylo  vše  nové,  čisté,  lesklé,  pestré,  bez  ohledu  na 
uměleckou  toho  všeho  cenu,  může  se  lehko  státi,  že  zvítězí  náhled 
těch,  kteří  o  poměru  umění  k  církvi  mají  náhled  číslo  druhé. 

Ale  obrat  v  duchovenstvu  ještě  není  vše.  Hlavu  hřebu  zasáhnem 
teprve  tehdy,  až  dotkneme  se  těch  elementů,  jež  s  uměním  jsou  bez- 
prostředně ve  styku,  a  to  jsou  jednak  státní  dozorčí  orgány  umělecké, 
jednak  umělci,  pokud  se  restaurováním  zabývají.  Jímá  nás  prostě  úžas, 
sledujeme-li,  jak  dosud  se  souhlasem  konservátora  nebo  místních  učitelů 


Digitized  by 


Google 


staré  malby  v  Hosíně  u  Budějovic.  615 

kreslení  dávají  se  staří  mistři  opravovati  obyčejnému  venkovskému  malíři 
(v  Budějovicích  nedávno  dána  na  pospas  tím  způsobem  dvě  krásná  díla 
z  kostela  sv.  Mikuláše,  nádherný  tabulový  obraz  v  Domaníně  u  Třeboně 
před  dvacíti  lety  přemalován  po  jedné  straně  řemeslníkem  z  Vimperka 
atd.)-  Zkáza  Karlova  Týna  způsobila  pochopitelné  vzrušení  a  vzbudila 
žádoucí  reakci  aspoň  v  oboru  maleb,  a  jen  je  litovati,  že  ostražitost 
tím  nezvýšena,  a  že  je  možno  provozovati  onaké  hříchy  proti  Duchu 
Svatému  dále.  Co  se  děje  na  českém  jihu,  o  tom  jsem  se  již  zmínil 
a  poukázal  jsem  na  ironickou  stránku  této  živelní  katastrofy,  neboť  jí 
zavinila  —  vídeňská  c.  k.  centrální  komisse  pro  zachovávání  uměleckých 
památek  I  Ironická  stránka  zvětšila  se  pak  sama  sebou  v  tom  smyslu, 
že  domácí  restaurátory  stihlo  na  Karlovu  Týně  prokletí,  kdežto  cizí 
restaurátor  zcela  potichu  zde  řádí,  ba  ve  své  zhoubné  činnosti  je  našimi 
lidmi  —  lidmi  nejušlechtilejších  snah  a  jinak  neobyčejného  ostrovtipu  — 
co  nejvíce  protěžován  a  podporován.  Je  svrchovaně  nutno  obraceti 
pozornost  vzdělaných  kruhů  našich  na  poklady,  jež  nám  minulost  naše 
vrací,  protože  jen  tím  dosažena  bude  u  nás  samostatnost  úsudku  a  ne- 
závislost od  vídeňského  komanda. 

Končím  přáním,  aby  se  zraky  našeho  vzdělanstva  stočily  více  na 
český  jih,  kde  kdysi  naše  umění  tak  kvetlo,  aby  Jindřichův  Hradec, 
Třeboň,  Žirovnice  staly  se  poutnickými  místy  všech  umění  milovných 
našinců,  a  odborníci  aby  věnovali  pozornost  předmětům,  jimž  zkáza 
hrozí.  Neboť  dovídám  se,  že  i  klassický  chrám  sv.  Jana  Křtitele,  v  němž 
jsou  malby  z  našich  nejkrásnějších,  nejvzácnějších,  nejskvostnějších, 
mají  rovněž  v  krátké  době  propadnouti  ruce  vídeňského  mistra  opravčího, 
ve  skutečnosti  však  —  popravčího. 


Digitized  by 


Google 


AUG.  EUG.  MUŽÍK: 

„Mne  každý  zná!'' 

v  POLI. 

Mateřídouška  voní  na  mezi, 
křepelka  cinká  svými  penězy, 
mráčkové  táhnou  jako  v  snách, 
srdce  se  bh'ží  po  špičkách. 

Vítr  tak  tiše,  tak  tiše 
jak  z  nitra  všeho  dýše, 
ševeH,  nic  že  nebolí, 
že  může  umřít  kdokoli! 

Králové,  knížata,  vzácné  dámy, 
pojďte  sem,  pojďte  do  pole  s  námi, 
dáme  vám,  než  se  rozvějí, 
rozvitou  Marnost  s  Nadějí. 

FIALKA. 

Fialka  kvete  potají, 
lístky  se  do  cizích  skrývají, 
kvítek  se  do  nebe  tiše  kouká, 
nehledej,  květy  kde  pyšní  se  louka! 

Já  jsem  nebeský  mazlíček, 
sluníčko  můj  je  tatíček, 
maměnka  rosa  a  mladá  zem, 
srdce  lidské  mým  hrobečkem. 


Digitized  by 


Google 


Aug.  Eug.  Mužík:  .Mne  každý  zná!-  617 

Chceš  mne?    Jen  netrhej,  vůni  mám, 
ale  travkám  ji  raděj  dám  — 
ubohé  —  z  mokrých,  slizských  tůní 
nemohou  nikam  na  výsluní! 

A  vždyť  u  vás  je  holátek 
také  ubohých  děťátek  -  - 
k  sluníčku  touží  stokráte, 
stále  je  do  tmy  strkáte! 


ZAPOMNĚNÍ  SEBE. 

Že  jsem  dnes  sebe  zapomněl, 
oči  jsem  k  nebi  zvednout  směl, 
byl  jsem  tak  šťasten,  řečí  vil 
s  květy  jsem,  stromy  hovořil. 

Děvče  mne  nechtělo  —  rytíře, 
dlužného  za  zlaté  krunýře; 
a  já  jsem  krunýř  svlek'  a  spal, 
krásný  sen  o  růžích  se  mi  zdál. 

Ještě  když  jsem  se  probudil, 
růže  jsem  vonný  ozon  pil, 
u  mých  nohou  si  dítě  hrálo, 
do  slunce  jarního  se  smálo. 

Navždy,  můj  krunýři,  s  bohem  již, 
skořápko  prázdná,  rezavět  smíš. 
Modrý  a  růžový  v  poli  květ, 
daleko,  široko  boží  světí 

Jenom  ne  člověka!    Zotvírat 
stodoly  chci,  aby  neměl  hlad, 
ale  nic  od  něho  nechci  vzít     - 
král  jsem  a  mám  svůj  myší  skryt. 


VEČERNÍ  NÁVRAT. 

Je  večer  —  šero  stře  se  nebesy 

-  to  táhne  jakés  vážné  procesí. 

Bez  písní,  sošek  stínem  táhne  stromů 

-  to  lidé  práce  znavení  jdou  domů. 


Digitized  by 


Google 


618  Aug.  Eug.  Mužík:  ^ 

Ty  těžké  nohy  jdou  a  jdou  a  jdou  — 
a  celý  vesmír  tiší  mluvu  svou. 

A  celý  vesmír  ptá  se  v  údivu, 
kde  tolik  práce  chleba  za  skývu! 

Když  shon  je  skončen,  když  je  skončen  den, 
ó,  dejž  jim,  Pane,  tichý,  klidný  sen! 

A  z  rána  k  novému  kdy  vstanou  dílu, 
ó,  dej  jim.  Pane,  k  utrpení  sílu! 

Než  procesí  to  v  dál  se  ubéře, 
smekněte  zbožně,  pane  páteře! 

Ach,  jedním  z  nich  bych  byl  tak  rád,  tak  rád, 
a  potom  spát,  tak  u  své  matky  spát!  .  .  . 


DVÉ. 

I  kráčela  šustíc  hedvábem, 
a  záříc  noblessou,  půvabem, 
jak  velký  čínský  podzimní  květ, 
a  chladná,  vznešená  jako  led. 

I  nosila  uhlí,  černá  byla, 
a  shrbená,  vrásčitá,  zarputilá, 
jak  s  nemocí  bez  konce  —  nouzí  svou, 
a  jako  srostlá  s  nůší  toul 

A  druhá  na  ni  nevzhledla, 
a  nad  jejím  trápením  nezbledla, 
jen  do  sebe  se  všecka  tají, 
a  „sestro,  sestro!*'  neřekla  jí. 

Prý  jednou  Krví  vykoupeny, 
a  jednou  řečí  odkojeny  — 
a  mezi  oběma  velká  mez: 
kde  končí  člověk  -    a  kde  pes?!  .  .  . 

Ubohý,  ubohý  lidumile, 
tvé  theorie  jak  jsou  shnilé  — 
za  dámou  jdeš  a  parfum  čicháš, 
a  nad  otrokem  jedva  vzdycháš! 


Digitized  by 


Google 


.Mne  každý  zná!"  619 

KDOS  TU  ŠEL  .  .  . 

Rosa  chladná,  čistá,  bila, 
panenslcy  tak  zasmušilá  .  .  . 

Kdos  Velký,  Čistý  tudy  šel, 
protože  list  se  bázni  chvěl, 
a  kudy  kráčela  noha  svatá, 
tam  vzrostl  květ  a  ji  líbat  chvátá, 
ten  rudý  jak  krev,  ten  bílý  jak  sníh, 
a  do  rána  tisíce  bylo  jich. 

A  šlo  tady  Božství  či  Život  jen, 
však  raněn  a  Bolestí  posvěcen?  .  .  . 


VÍTÉZ. 

I  táhl  vítěz,  oděn  pláštěm  —  krví, 
a  srdce  celé  země  hřměla  jemu  vstříc, 
neb  lidská  krev  —  ta  pole  dobře  mrví, 
a  z  hrobů  četných  obilí  zas  vzroste  víc  I 

U  hranic  začlo  to  —  v  střed  země  dav  se  řítí  \ 

dál,  dále  vděčných  úřadů  na  povel,  « 

zvonice  zněly,  jak  by  Ježíš  měl  kol  jíti,  ^ 

a  kardinál  ve  hávu  zlatém  vstříc  mu  spěl.  1 

« 

Prach,  davy,  baldachýn  ...  zas  hřmi  ta  děla, 
družičky  sypou  kvítí  —  matky  plakat  nesměly; 
jak  rachot  hromů  kanonada  nebem  spěla, 
a  strmé  hory  pomezí  ji  nazpět  srážely. 

I  hroby  mrtvých  chvěly  se  a  pukly, 
a  bylo  vidět  vstávat  kostry  rozryté  — 
v  revoltu  velkou  suché  páže  jich  se  shlukly, 
a  tváře  bezmasé  se  smály  komedii  té. 

Ve  zlatém  ornáte  se  biskupové  blíží, 
a  „Te  deum''  mu  pějí,  hudba  svatá  zní  .  .  . 
V  hold  velký  slavný  šíje  mužů  se  níží  .  .  . 
O  skvělém  banketu  již  každý  sní. 

Tisíce  květů  zdupáno  . . .  když  průvod  minul, 
zas  ticho  nastalo,  a  ušlápnutý  květ 
svůj  kalich  v  parném  umírání  svinul, 
a  marně  toužil  rosou  rány  omýjet. 


Digitized  by 


Google 


622  AI.  MrStík: 

„No,  col  Bela  vodjakživa  taková  smutná  a  divná,  na  mesli  jako 
vtipná  a  přeci  pomjatená.  Huž  za  svobodna  bévala  taková  krotká.  Tancu- 
vala,  Jakobe  s  nuceňó,  a  dež  zpívala,  hani  to  žádné  zpěv  nebel;  já  se 
decke  mosela  dát  do  pláče,  dež  vona  zpívala.  S  nikém  nic  neměla, 
s  nikém  nekamarádila  a  dež  se  vdala  —  háji  na  svarbu  šla  jako  ve  snách 
—  pak  s  ňó  bélo  ešče  hůř.  Kopala  na  tovarechu,  kopala,  hale  jedinýho 
slovíčka  debe  béla  promluvila  za  celé  deň.  Neščasná  béla,  neščasná, 
a  snáď  huž  se  taková  narodila,  protože  vod  malička  béla  taková.* 

, Povídaje  lidi,  že  skočila  do  vodě." 

„A  bode  temu  tak,"  tetka  nato,  rozvazujíc  snopy.  ,Huž  dež  sme 
na  tú  póf  šle  spolem,  béla  jakási  zas  nesvá.  Pořád  zvostávala  vzadu, 
v  Brně  nahlížela  do  každýho  krámu  a  vokna,  v  Kartózích  hani  s  náma 
ve  stodole  nespala;  v  kotku  na  dvoře  seděla  a  vzdéchala  haž  do  bílýho 
dňa.  Tam  si  hustlala  a  tam  taky  spala  celo  noc.  Dobře  sem  ju  slešela 
vzdéchat  a  říkat:  Ach,  Bože  I  Ach,  Bože,  spravedlivé  Pane  můj!  Panenko 
Marja!  —  —  To  huž  je  tak  vosud  člověka,  že  buď  mu  při  narození 
hrá  mozeka  nebo  bijó  hrané.  Pré  se  šak  háji  narodila,  dež  komusi  na 
věži  zvonile  hrané.  Proto  béla  decke  jako  hrob.  A  bodete  vidět,  totok 
huž  hjinačí  nebode,  a  mrtvo  ju  nando,  mrtvo,  a  huž  se  nevrátí.  Takoví 
lidi  nehumírajó  hani  smrfó  vobyčejnó  —  decke  hjinačí." 

„A  Rebář  taky  ešče  néni  duma?" 

,Néni." 

Po  té  zprávě  zavládlo  ještě  přísnější  ticho. 

Že  byla  chvíle  svačiny,  nechali  na  chvíli  práci. 

Mlatem  zavoněl  čerstvě  pečený  chléb  —  už  z  nového  žita.  Hospodář 
krájel  jen  a  rozdával,  a  všichni  chválili,  jak  vydařený  je  to  letos  Boží 
dar.  —   —   —  — —  —  —  —   —  —   —  — 

Rybář  na  třetí  den  byl  mimo  dum. 

Staral  se  zas  o  něho  kde  kdo. 

Jak  do  hlavy  zaražený  hřebík,  v  patě  zarostlý  trn  nedal  ani  na 
nic  jiného  myslit  než  na  sebe,  a  také  po  léta  a  léta  tkvěl  v  mysli 
i  srdci  celé  Habrůvky,  rozčiluje  ji  bezmála  každým  dnem.  Kdysi  podruh, 
pak  obchodník  s  povidlím,  pak  domkař  a  zas  handlíř,  kramář  a  pachtýř 
v  jedné  osobě,  sedlák,  kupec,  radní  i  správce  kontiibučenské  záložny, 
upír  všech   židů   a   živitel   čtvrtého   stavu   Habrůvky,   radost  a   opora 

jedněch,  bolest  a  tvrdý  kNž  druhým po  léta  a  léta  byl  takovou 

zvláštností  dědiny,  že  jej  ani  nejmenovali,  ale  rukou  ukazovali  svým 
známým  a  říkali:  „Totok  je  náš  Rebář."  —  To  jakoby  říci  chtěli: 
„Není  druhého  Rybáře  na  celém  širém  světě."  Byli  lidé,  kteří  ani 
o  Habrůvce  nevěděli  a  Rybáře  znali.  Neohrožený,  bystrý,  v  obchodu 
čilý,  v  práci  neúmorný,  v  jednání  opatrný,  v  řeči  mistrný,  v  pohodlí 
skromný,  ale  silný  ve  vůli  a  dychtění  byl  zároveň  třtinou  v  rukou 
nenasytných  a  těch,  kdo  lví  jeho  hřívu  oščudlat  znali  kudlou  nebo 
nůžkami,  koupenými  na  pohled  za  zcela  jinými  účely.  V  jeho  sítích 
zapleteno  bylo  mnoho  ryb,  ale  když  sám  se  ocitnul  v  zadrhnutém 
nevodu,  zděšení  zmocnilo  se  celého  okresu.  Třásli  se  nejenom  dlužníci, 
ale  i  věřitelé  a   s  věřiteli   ručitelé   a   s  nimi   smečka   lidí   kdysi  jemu 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  623 

poddaných  a  nyní  láteřících  na  něho  jako  na  původce  hříchů  celé 
Habrůvky. 

Naděje  na  vyklouznutí  pozbýval  už  Rybář  sám.  Týden  ubíhal  za 
týdnem,  a  jeden  horší  druhého.  Když  bylo  sucho,  nebylo  dělníků, 
a  když  dělníci  byli,  zatmělo  se  na  všech  čtyřech  stranách  světa,  a  dešťům 
konce  ani  nebylo.  Vzrůstal  plevel,  zasýchalo  osení,  nadobro  zničen, 
v  mrvu  obrácen,  na  hnojiště  vyhozen  byl  nadějný  plod.  Po  žních 
všichni  už  měli  do  posledního  klásku  sklízeno,  vymláceno,  a  Rybářovi 
ještě  stály  mandele  na  polích,  a  v  nich  prškami  černal  a  porůstal  klas. 
To  nebyly  snopy,  to  byl  drn  vzrostlý,  bujně  zelený  —  jen  se  na 
sluníčku  smál.  Mlátil,  kde  co  přece  sklidil,  a  zrno  nikomu  tak  bídně 
nesypalo  jako  jemu.  Se  Špičáku  klidil  víc  ovsice  než  ječmene,  a  na 
Sedlisku  zakrnělou  řepu  nebyl  by  snad  vzkřísil  už  sebe  vydatnější 
déšť.  —  Prodal  vymlácený  ječmen  a  on  byl  také  jediný,  který  odcházel 
s  trhu  s  cenou,  jaké  židé  neplatili  ani  jednomu.  Až  líto  ho  bylo  lidem, 
když  viděli,  jak  jeden  prut  zkouší  po  druhém  a  marně  vyvrátit  hledí 
stahující  se  nad  ním  mřížoví.  Jako  za  živa  pohřben.  Marný  zápas.  Tím 
víkem  nepohne  už  ani  ruka  ze  železa. 

V  poslední  chvíli  sháněl  ještě  muziku. 

„A  kýho  šlaka  zas  mozekal"  rozvaloval  se  starosta  Filipek  v  bez- 
starostné zbujnosti  a,  pojídaje  s  vypracovanou  chutí  jak  cihla  velikou, 
kadlátkami  plněnou  buchtu,  měřil  blahosklonně  Rybáře  svýma  očima. 
„Def  máš  peníze  za  ječmen.    Pres  hutržil  přes  tři  sta!" 

„£h,  radši  mně  haní  nevzpomínéte  I  Počítal  sem  za  ječmen  na 
tisíc  renskéch  a  mám  —  —  def  to  žádné  hani  nechápe,  co  to  pro  mě 
je  místo  tisíca  mět  jenom  něco  přes  tři  stal  Nevím,  kam  hjich  napřed 
zanýst.  Zeť  čeká,  notář  čeká,  Kunz  brble  —  —  meslím  si:  včil  po 
žAách,   lidi  sklidili,   prodali,   přeci  bech  si  tó  mozekó  trochu  pomuhl.* 

„Milé  Cyrille "  starosta  Filipek  vstal  a  vypučil  proti  Rybářovi 

celé  své  tělo  —  „hábech  ti  to  jednosténě  a  bez  tancuvání  řekl,  já  ti 
pomůct  nemožu  a  nemožu  a  taky  nepomůžu.  Podlivá  hóřadního  na- 
řízení, dež  chceš  mět  mozeko,  možeš  ju  mět,  hale  mosíš  těch  padesát 
renskéch  složit  jako  kócí,  že  se  vo  mozece  nic  nesemele.  Složit  je 
mosíš,  debés  měl  krást.  Všade  při  mozekách  se  bijó,  obzvlášf  v  tento 
bujné  čas,  a  tak,  hábe  se  tak  nebili,  a  netekla  nadarmo  císařská  krýv, 
k  vůlivá  zákonitýmu  pořádku  vydalo  hétmanství  takový  nařízení,  že  to 
kócí,  haf  huž  ho  složí  stárci  nebo  hospodské  —  kócí  mosí  bét.  Majó-li 
stárci,  haf  dajó  stárci,  máš-li  te,  dé  te.  A  mozeka  bode.  Já  protivá 
temu  nic  nemám,  hale  protivá  zákonu  stavjat  já  se  nebodo.  To  sám 
huznáš,  že  s  palagrafem  nésó,  jak  se  říká,  žádný  transparente.  Jen 
jedno  se  do  těla  zavrtá  a  sedí  zakročené  jako  nebozíz  a  votočí-li  se 
ti  jedno  vokolo  krku,  huž  jé  rovno  víckrát  nosit  nebodeš.  Tak  je  to, 
milé  Cyrille.- 

„Hale,  to  přeci  v  žádným  zákoně  nestojí!  Přeci  se  taky  v  zákonech 
veznám  a  vím,  co  može  bét  a  co  nemože  bét!" 

„Stojí,  nestojí  —  —  hétmanství  je  zákon  sám.  Per  se  s  něém, 
možeš-li!" 


Digitized  by 


Google 


624  AI.  Mrštík: 

Rybář,  mačkaje  v  rukou  klobouk,  stál  skroušeně  s  nakloněnou 
hlavou,  jakoby  stál  nad  čímsi  hrobem. 

„Dal  bech  já  téch  padesát  renskéch,"  pravil  konečně,  „hale  co!  — 
Serve  se  mně  tam  někdo  třeba  naschvál,  jen  hábe  mně  připravil  vo  to 
kócí  a  co  já  si  potem  vežaluju?  Kdo  mně  co  dá?  Takovéch  vtáků  néni 
v  Habrůvce  málo.    Néni  si  na  nich  co  vzít,  kde  se  hojit,  a  ti  hakorát 
na  vostudu  jen  číhajó.  —  — " 

Starosta  nakusoval  druhou  buchtu. 

„Víš  te  co,"  načal  Filipek  z  jiného  konce  —  „já  ti  něco  poradím. 
Di  te  na  hétmanstvi  a  hupros  pana  hétmana,  jak  tudkaj  prosíš  mě. 
A  dones  mně  pár  řádků,  že  ti  mozeko  bez  kócí  povolit  možu.  Snáď 
jé  huprosíš.    Pan  hétman  je  prchlé  člověk,   hale  néni  zlé."   —   —  — 

To  bylo  v  neděli  po  požehnání. 

V  pondělí  ráno  šel  Rybář  na  hejtmanství  a  —  už  se  nevrátil. 

Z  Dubňanského  trhu  ve  čtvrtek  přijížděli  už  lidé,  a  po  Rybáři 
dosud  ani  stopy. 

„A  néni  duma?" 

„No  néni!" 

„A  Vrbčena  —  je?" 

„Ta  je  duma,  hale  neveleze  celé  deň.  Ešče  v  pondělí  ráno  viděli 
jé  vod  ní  vodcházet.  Na  to  šil  na  hétmanstvi  a  vod  tý  chvíle  preč. 
Jako  pára  dež  se  větrati." 

„Eh,  šak  von  se  vrátí  jako  tenkrát  v  země!" 

„A  pane,  včil  nemá  proč  se  vracet.  Letošní  rok  jé  zahubil  načisto. 
Těžko  se  vracet,  dež  néni  hani,  s  čém  be  začal  nanovo." 

Hledali  Rybáře  po  všem  okolí,  v  pivovaře  u  Slavkova,  v  ulicích 
brněnských,  na  trhu  v  Břeclavě,  na  jarmarku  v  Dubňanech,  na  úřadě 
v  Borové  —  pět  Krištofem  najatých  lidí  slítalo  venkoncem  celou  krajinu; 
Krištof  zef  sám  koně  zapřáhnul  a  jezdil  kolem  Habrůvky  na  několik 
hodin  daleko.  A  všichni  se  vraceli  s  prázdnou.  Kdyby  jen  stín  Rybáře 
byl  kdo  viděl!  To  tam  bylo  Anežčino  věno,  to  tam  Krištofovo  sirotčí 
dědictví,  i  na  jeho  úvěr  a  na  jeho  jméno  skoupené  ovoce  zůstalo  mu 
nyní  na  krku,  a  v  posledních  dnech  ještě  zaplatil  za  něho  sto  zlatých, 
kterých  náhle  po  něm  žádal  pivovar. 

I  jiným  bylo  zle. 

Toman  Rybářovi,  jako  švakru  svému,  dosild  ručil  v  Cyrillo- 
Metodějské  záložně  na  osm  set  zlatých.  Jak  pelyňkem  otrávený  v  pláči 
chodil  po  dědině  a  odhaloval  bezmasými  rty  mrtvolně  vyceněné  svoje 
zuby,  tak  že  se  zdálo,  jakoby  se  tomu  smál. 

Také  starosta  Filipek  ručil  za  stovku,  ale  jen  se  tak  zakolíbal  na 
své  sukovici;  ani  v  tomto  okamžiku  neopustil  jej  úřední  klid. 

Hrabálek  trnul  o  šedesát  zlatých,  které  za  Rybáře  vydal  a  kon- 
tribučenské  záložně  dosud  nevrátil. 

Jakub  Horbišek  až  do  zdí  vrážel  zamyšlen,  jak  to  bude  „včil 
s  tém  polem",  za  které  v  zimě  už  Rybářovi  zaplatil  sto  padesát  zlatých 
a  dosud  neměl  v  rukou  ani  kupu  ani  kvitance. 

Naříkal  i  Studynka. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  625 

„Pro  Jéžiše  Krista vosmdesát  renskéch  sem  mu  v  pořádnosti 

vodevzdal  a  dlužní  úpis  mně  nevrátil,  pré  jé  nemože  nahjít.  Snáď 
nebodo  moset  platit  ešče  jedno? I" 

Ale  nejzoufaleji  už  si  počínal  Pavel  Kunz.  Hned  na  jaře  půjčil 
Rybářovi  400  zl.  Nerad  se  s  nimi  loučil,  a  jen  ty  desítiprocentové 
úroky  to  byly,  které  jej  přivedly  na  myšlenku  tak  ďábelskou.  Od  té 
doby  nespal,  nejedl  strachem  a  když  přece  vzal  lžíci  do  ruky  a,  nabrav 
polévky  ze  společné  mísy  k  ústům  ji  povznesl,  to  byla  doba,  než  tu 
lžíci  dostal  k  ústům!  Tak  se  mu  ruka  třásla.  Polévka  všechna  vykapala 
mu  na  stůl,  a  žena  musila  mu  zvláštní  talíř  až  pod  bradu  dát  —  snad 
by  jí  byl  vykaňhal  tak  celou  mísu.  Tak  se  žehnal  se  svými  čtyřmi  sty 
a  deseti  procenty,  které  víc  jej  bolely  než  jiného  tisíce. 

Kolář  Šimek,  majstr  Pštross,  krejčí,  sedlář  i  Miklík  švec,  chalupníci, 
nádenníci,  řemeslníci  všichni  —  snad  od  horního  konce  dědiny  až  na 
dolní  kde  kdo  —  nebylo  snad  jednoho  člověka  v  celé  dědině  mimo 
faráře  a  zámek,  na  kterém  by  Rybář  nebyl  vymodlil  něco  v  hodinách 
úzkosti  nebo  dlužen  nebyl  zůstal  za  přeši^^  kabát  Studynkovi,  krejčímu 
nebo  Pštrosovi,  majstrovi,  za  přibíjení  podkovy. 

Marně  po  muži  doptávala  se  Rybářka. 

Lidé  vraceli  se  z  trhu,  a  nikdo  nic  nevěděl. 

Plakala  a  motala  se  jako  bez  hlavy. 

„Oh,  já  to  vím,  já  to  vím  I  Všecke  peníze  sebral  —  huž  je  to 
takový!  A  mě  tu  nechal  s  dětima.  Šest  dětí!  Kriste  Jéžiši  spravedlivé, 
co  si  jen  počnu  s  tolika  dětima!?'' 

Plakaly  děti,  slzela  děvčata. 

„A  mami  —  kde  só  tatínek?"  ptala  se  Pepuša  s  hubičkou  za- 
patlanou  od  trnek. 

„Já,  dítě  drahý,  nevím,''  zalomila  matka  rukama  a  do  nového 
dala  se  pláče. 

Jako  přízrak  chodila  po  domě  stařenka. 

^ Černé černé takové  celé  černé jen  to  ne, 

jen  to  ne  I"  odháněla  stále  cosi  rukou,  tiše  pošeptávala  v  skromném 
koutě  kuchyně  a  chvílemi  se  modlila  nahlas. V  tu  chvíli  vy- 
padala ta  kuchyně  jak  umrlčí  komora,  kde  v  přítmí  ležel  mrtvý. 

Věřitelé  jezdili  do  Habrůvky. 

Četníci  jedni  odešli  v  poledne,  na  večer  přišli  druzí. 

A  zatím  venku  v  štěstí  a  slávě  hověl  si  celý  svět.  Měkkounce 
Soumaly  stromy,  krásným  leskem  hrála  zelen  na  slunci,  ether  v  žáru 
chvěl  se  nad  hřebeny  střech,  až  oči  oslepovala  rozžhavená  ocel  jakoby 
krajem  pohozeného  rybníku  a  potoka.  Jiskrami  pohrával  zvířený  prach 
silnice,  padaly  a  v  jeho  zlatě  jako  duchové  zjevovaly  se  a  mizely  zas 
lidské  postavy. 

A  vlaštovky  zaplétaly  se  v  rozházené  sítě  slunečních  paprsků,  jich 
zlato  na  křídla  jim  kapalo,  a  v  nedozírných  výškách  všude  jejich  let 
stihalo  od  země  až  po  oblačný  svět  bez  konce  a  hrází.  —  —  —  — 

Ještě  toho  večera  po  dubňanském  trhu  pronesl  kdosi: 

42 


Digitized  by 


Google 


626  AI.  Mrštík: 

„Snáď  se  nevoběsil?" 

Kdo  první  ta  slova  prohlásil,  nikdo  nevěděl,  ale  byl  tu  a  rázem 
promluvil  z  duše  všech.  Tak  nevyhnutelným  se  zdál  všem  právě  tento 
konec  Rybářův. 

Tu  se  stalo  něco  podivuhodného. 

K  ránu  —  ještě  bylo  tma,  a  slabounký  jen  svit  nad  Silůvským 
bořím  oznamoval  blízký  den  —  na  Knštofově  dvoře  objevil  se  náhle 
ponocný  Hrózek,  zsinalý  a  chorý  jako  duch. 

Krištof  spravoval  vůz. 

Strašný  byl  Hrózkův  vysoký  zjev.  Zahalen  v  potrhanou  i  záplato- 
vanou jakousi  halenu  s  šišatou  kapuci  přetáhnutou  přes  hlavu  a  vy- 
vezenou do  nesmírného  hrotu,  přicházel  sem  přímo  ze  svých  nočních 
potulek.  Vousy  v  zsinalé  tváři  měl  nějak  děsivě  vzpříčeny  na  různé 
strany.  Funěl,  a  ruce  se  mu  nepokojně  chvěly.  V  ranním  šeru  stál  tu 
jak  přízrak  za  Krištofem  k  zemi  sehnutým  a  teprv,  když  zakašlal  z  trubic 
nocí  provlhlých,  lekl  se  a  obrátil  i  hospodář. 

Krištof  zdřevěněl.  Jeho  se  v  tu  chvíli  nenadal.  —  A  když  změřil 
celou  tu  příšeru  od  zablácených  bot  až  po  tu  šišatou  kapuci  a  ošklivé 
vousy,  vypustil  z  rukou,  co  v  nich  právě  držel  a  zostra  pohlédnul  na 
Hrózka. 

„Nelekéte  se,  pane  Krištof,  mám  strachu  sám  dost.  —  To  je  divná 
věc!"  pravil  Hrózek  tajemně,  a  zmodralé  rty  se  mu  zachvěly,  a  pod 
očima  prodlel  na  okamžik  jakýsi  plachý,  nejistý  pohled.  —  „Du  vám 
veložit  sen,  keré  sem  dneské  v  noci  měl." 

Krištof  mávl  rukou. 

„Eh,"  jakoby  řekl.  Ale  zahleděv  se  ještě  jednou  do  ztrhané  tváře 
Hrózkovy,  pobídnul,  aby  vypravoval. 

Po  dvoře  plovalo  tajemné  šero  rozcházející  se  noci. 

„Tak  hale  po  půlnoci  — "  začal  Hrózek  —  „dež  sem  huž  vodtróbil 
dvě  hodině,  sedl  sem  si  na  kládě  pod  školo  a  sedím.  A  dež  tak  sedím, 
zdřímnu  si.  A  tuf  najedno  přede  mnó  se  cosi  světlá  a  —  co  se  mně 
nezdálo?  Vidím,  ve  snu  vidím,  vod  hospodě  Rebář  de.  Bel  voblečené 
a  celé  jakési  nepodobné  k  sobě.  Přistópí  haž  ke  mně  a  ruce  tak  drží 
pn  sobě  a  povídá:  Prosím  vás,  Hrózku,  přeci  měvodneste  a  ne- 
nechéte  mě  v  lesu  zežrat  vod  muchl  —  Tak  to  řekl  a  zas  vodešil, 
jak  přišil.  A  světlo  bélo  kolem  něho.  Na  to  sem  se  probudil  a  du  vám 
to  říct.    Ten  sen  néni  hani  jako  sen  —  —  —  — * 

„To  ne to  ne to  nevypadá  po  dobrým,"  pravil  Krištof 

zplna  a,  šilhaje  po  Hrózkově  obličeji,  sledoval  roztěkané  jeho  oči.  — 
„A  co  tím  myslíte,  Hrózku?"  zdvihl  Krištof  hlavu. 

„No,  já  meslím,  habeste  jé  jako  nechali  hledat. Já  ve  sne 

věřím " 

„A  kde  myslíte,  že  ho  máme  hledat?" 

Hrózek  zpozoroval  zabodnuté  Krištofovy  oči  ve  svůj  obličej  a  za- 
bodnul zas  v  jeho  tvář  oči  svoje.  Měřili  se  okamžik.  Pak  Hrózek  se 
sehnul  a  zdvihnul  se  země  pohozený,  železný  klínek. 

,Vo  tem  nic  já  nevím,  kde  běste  jé  měli  hledat.  Hledat  jé  všade. 
Je-li  co  na  tem,  nandě  se." 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  627 

„Šel  běste  taky  hledat?" 

„Sám?« 

,Ne.    S  mém  pacholkem." 

, Třebas.    Zandu  jen  na  chvilku  dům." 

„Tož  jděte  a  zastavte  se  tul    Pošlu  pro  pacholka." 

Hrózek  odcházel  sehnut  a  pokašlávaje.  Prošed  zášeřím  kůlny  pří- 
zračně  zas  jako  duch,  vyvstal  v  celé  ohromné,  kapuci  šišatě  zahrocené 
své  výšce  na  svítajícím  návsí.  —  —  — 

A  ještě  než  slunce  vyšlo,  míjel  už  Hrózek  s  Krištofovým  pacholkem 
•dědinu  a  za  dědinou  pole,  až  došli  k  lomům  ve  Stračinkách. 

A  tak  se  zdálo,  jakoby  Hrózkovi  sen  víc  ještě  byl  vyjevil, 

Šel  jako  na  jisto. 

Od  Stračinek  do  lesa  už  bylo,  jen  co  by  kamenem  dohodil. 

Slunce  nejkrásněji  z  rána  svítilo,  všechen  vesmír  tonul  v  rozsáhlé, 
nevystihle  čisté  jakési  blaženosti,  v  jaké  si  hoví  v  létě,  kdy  kdejaký 
tvor  se  těší  zvířecí  rozkoší  z  života  a  kras  přírodou  jemu  posk)rto- 
vaných  —  když  tu  náhle  břitce  projel  vzduchem  srdceryvný  výkřik, 
<a  po  výkřiku  hned  z  hospody  jakoby  požárem  štvaná  vyletěla  Rybářova 
Sefka.  Už  bez  hlesu,  bez  pláče  svalila  se  na  zem  a  teprv  za  chvíli 
v  prachu  cesty  svíjejíc  se  v  křečích,  povylezla  na  pařez  u  zahrádky 
a  tu  se  dala  do  úžasného  lkaní. 

Rukama  lomíc,  vyběhla  Rybářka  z  domu  za  Selkou  a  s  ní  v  nářku 
•drobné  děti,  držíce  se  po  stranách  špinavé  její  sukně.  I  Rybářka  bez 
hlesu,  bez  pláče,  jako  němá  vyrazila  do  slunce  a  náhle,  jakoby  jí  nohy 
podrazil,  shroutila  se  k  zemi.  Než  vypravila  ze  sebe  zvuk,  nehty  zuřivě 
škrábala  zemi.  S  bolestným,  křečovitým  pláčem  vyběhla  i  Petruša 
s  Julkou,  ale  rychle  zas  uhnuly  do  šera  síně,  když  viděly,  že  kolem 
matky  kupí  se  už  zástup.  Na  okamžik  vstala  vždy  Rybářka,  jakoby 
utéci  chtěla  o  kus  dál,  ale  zas  se  sřítila  a  zas  po  zemi  lezla  jako  červ 
a,  nemohouc  vypravit  ze  sebe  souvislejších  slov,  jen  rukama  nad  hlavou 
lomila  a  roztřepanými  prsty  vzhůru  rvouc  vlasy  —  plakala  krví. 

„Oh  —  oh 1"  bolestně  skučela  jakoby  v  strašlivých  bolestech 

vnitřních  a  zmatené  hladila  hlavičky  svých  kuřátek »Co*s  nám  to 

hudělal,  Cyrille,  co's  to  jen  hudělal!"  lkala  Rybářka  a,  klesajíc  vedle 
Sefky  zas  na  hromadu  dříví  shozeného  k  plotu,  hlavou  tloukla  o  pařez. 

Slzy  v  očích  svítily  lidem  kolem  stojícím. 

S  Anežkou  i  Krištof  přiběhl  zsinalý,  třesoucí  se  jako  prut  a  také 
nemohl  hned  promluvit.  Vniknul  do  nálevny  a  pobíhal  tu  jak  v  kleci 
zavřená  zvěř.  Co  v  ruce  držel,  to  položil  a  běžel.  Opuštěný  dům 
s  otevřeným  krámem  doma  střežilo  jediné,  packami  na  prahu  se  čistící 
koťátko. 

Dobelhala  se  i  Rybářova  stařenka a  už  se  ani  neptala,  když 

viděla  Rybářku,  škubající  sebou  v  bolu  na  zemi.  Vrásčitá  její  tvář 
několikrát  sebou  škubla,  sepjala  ruce  a  tak  zůstala  stát  podepřena  o  roh 
zdi,  jak  u  chrámu  Páně  stávají  žebráci. 

„Můj  syn  —  můj  syn  I"  zašeptaly  pojednou  třesoucí  se  její  rty  — 
-a  víc  už  nikdo  od  ní  neslyšel.  V  mátohách  jak  mrtvicí  stížená  zapotácela 

42* 


Digitized  by 


Google 


628  AI.  Mrštík: 

se  stařenka  k  síni  —  krok  sem,  krok  tam,  ještě  jednou  zalomila  rukama, 
pohlédla   k  čistému  nebi  a  srdečně  zaplakala   do  chatrné   své  zástěry. 

Lidé  raději  odcházeli. 

I  rechtorovi  zvlhly  oči,  když  Weděl  na  nešfastnou  rodinu. 

A  to  slunko  stále  tak  milounce  hřálo,  nebe  bylo  stále  tak  krásně 
blankytné,  mladistvě  snivé,  svět  čistý  a  šťastný!  Švitořily  vlaštovky, 
šuměl  list,  v  lehounkém  šelestu  přehnioval  se  slabý  proužek  potůčku. 
Z  kostela  mírně  rozlévala  se  hudba  chrámová  a  zbožný  zpěv  na  mši 
trvajícího  lidu.  —  —  —  —  —   —  —   —  —   —  —  —  —   —  — 

Babky  trousily  se  do  kostela  na  mši  svatou,  když  do  dědiny  první 
o  všem  zprávu  přinesl  Hrózek,  udýchán  chůzí  a  s  chvějící  se  bradou. 

„Huž  sme  jé  našli,"  líbal  velebníčkovi  u  fary  ruku. 

Velebníček  vytřeštil  na  Hrózka  oči,  jakoby  chápal  a  nechápal, 
rozuměl  a  přece  nerozuměl,  věděl  i  nevědě    zároveň. 

„Huž  sme  jé  huřízli,"  dotvrdil  Hrózek  svoje  poslání  a  dodal: 
„V  lese  za  Stračinkama." 

Velebníček  rozhodil  ruce  a  tleskl  prsty  levé  ruky  o  dlaň. 

„Dyť  sem  si  to  myslil,  že  to  jinak  nemůže  ani  skončit!  Takový 
život  ani  jinam  nevede,"  zakýval  ještě  hlavou  a  vyšel  vstříc  milostpaní 
Ebr,  ubírající  se  se  svou  společnicí  na  každodenní  mši. 

„Mein  Gott,  dieses  Ungltickl  —  Arme  Kinder!" 

„Tak  tedy  přece  je  to  pravda?"  zastavil  před  školou  Hrózka  zas 
pan  učitel. 

„Je  —  je  —  je!  Hnetf  za  lomem  v  hóščině  našel  jé  Krištofůj 
Josef.  Mladé  takové,  hale  desítileté  dóbek  a  na  jeho  haluzi  visel.  Šak 
béla  zlomená.  A  na  řemenu.  Smečka  béla  haž  na  konci  haluze.  Nebét 
chumáča  zadrhnutýho  listu,  bel  be  se  hutrhl.  Hale  ten  list  jé  zdržel, 
a  tak  visel.  Dobře  se  říká:  na  pavučině  visí  život  člověka.  —  —  — 
A  pravó  nohu  měl  podloženo  pod  levó,  a  vobě  nohe  měl  v  kolenách 
vohnutý.  Vod  pondělka,  meslím,  tak  visel.  Tělo  ztuhlý  na  roh  a  hubu 
plno  muších  strusků.  A  celé  černé.  Strašné!  Du  to  říct  do  hospodě. 
Krista  Pána,  to  bode  čisté  deň!"  dodal  Hrózek  a  odcházel.  — 

Také  pacholek  Josef  se  vracel. 

„To  je  podivný,"  zastavil  se  před  školou,  „že  hu  sebe  nic,  hale  nic 
neměl  a  přeci  decke  míval !  Hani  peníze,  hani  tú  velkó,  červeno  šrajtoflu, 
hani  ten  veliké  nůž  s  bíléma  kostima,  hani  hodinke  s  řefázkem  —  nic, 
nic!  Zrovna  jakobe  jé  tam  někdo  bel  našil  a  vokradl  vo  všecko,  tak 
mně  to  připadá.  Def  to  néni  hani  k  víře  podobný,  že  be  temu  mohlo 
hjináč  bét.  Přeci,  než  šil  do  Dubňan,  bral  všecke  peníze  sebó,  co  měl, 
hale  na  štere  sta  pré  teho  bélo,  a  včil  neměl  v  kapcách  hani  krécara. 
Jen  směnke  v  kabátě  zvostale.  Te  meslím  huž  hani  čert  nechtěl.  Jedna 
na  pět  set  a  druhá  na  pětasedumdesát  renskéch.  Šak  vod  Svatech.^)  A  při 
vekslech  bele  te  listke,  že  ešli  sce  prodlóžení,  hábe  pré  zaplatil  hóroke 
s  patřičnó  splátko  a  zažádal  vo  nový  směnke.  Šak,  meslím,  huž  hani 
na  te  hóroke  nesehnal,  a  splátke  —  kde  be  bel  vzal  na  splátkél?  Hani 
ručit  huž  mu  nikdo  nescél.  —  —  —  — " 


""■)  Od  Cyrillo-Metodějské  záložny  v  Brně. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  629 

Nuž,  kdo  by  byl  den  před  tím  v  noci  hlídal  Vrbčeninu  chalupu 
pod  lesem,  byl  by,  as  po  desáté  hodině,  jistě  zahlédl  cosi  dlouhého 
přesmýknouti  se  přes  branku  sem  a  přes  branku  zase  tam,  ale  to 
v  takové  tichosti,  že  tišeji  ani  kočka  nemohla  dopadnout  na  čtyři  své 
tlapky,  jako  dlouhá,  černá  ta  postava  dopadla  na  své  dvě.  V  chaloupce 
nepohnulo  se  nic.    Na  blízku  za  chvíli  troubil  ponocný  jedenáct. 


SHASLÉ  SVĚTLO. 

V  znoji  dne  i  chládku  noci  visel  Rybář  v  lese  na  stromě  s  koleny 
stále  tak  ohnutými  do  kleče,  jakoby  se  teprv  po  smrti  srdečně  modlil. 
Z  hlavy  zlomené  vzad  hrůzně  vyzíraly  skelné  jeho  oči  vytlačené  hla- 
dově k  čistému  blankytu  nebes.  Sojka  uličnicky  povykovala  mu  nad 
hlavou,  straky  hubovaly  —  kdož  ví,  zda  na  sebe  či  na  toho  tam  dole 
černocha  s  odporně  zkřivenou  hubou,  a  jen  hmyz  v  mracích  a  se  všech 
stran  obletoval  už  zapáchající  jeho  mrtvolu  —  jemnou  hudbou  křídel 
provázeje  příšerný  svůj  hod.  Žalostně  zazpívala  nad  Rybářem  žluva 
s  pěnicí.  Pak  ještě  jakýsi  ptáček  se  rozpovídal  na  nejnižší  haluzi,  ale 
to  bylo  také  jediné,  co  živého  se  pohnulo  na  blízku.  Hrobový  klid  se 
šířil  od  mrtvoly  a  ukládal  svůj  přísný  ráz  i  všemu,  co  v  slunci  planulo 
kolem.  Nepohnul  sebou  ani  list.  Jen  světlo  s  lupenu  na  lupen  živě 
kapalo,  jakoby  se  slívalo  a  zem,  vystlanou  mechem  a  lesním  kvítím, 
měnilo  v  překrásný  koberec,  vyšitý  zlatem  a  stříbrem  přírody  v  jejím 
nejpyšnějším  květu. 

Jen  jednou  zatoulal  se  kolem  bažant,  míře  pod  les  za  rozsypaným 
zrnem  strniska.  Jakoby  hořel  v  té  záři  sluncem  vzníceného  ústraní. 
Krví  a  kovem  zahrálo  na  něm  peří,  táhnouc  se  po  táhlém  jeho  krku. 
Ostražitými,  červeně  vroubenými  zraky  zahleděl  se  na  škaredého  člo- 
věka, posetého  mrakem  much  a  přikrčil  se  k  zemi.  Pojednou  brknul 
a  úprkem  rozehnal  se  strání  dolů  v  bezpečný  kout  Sovích  hor. 

Poznal  člověka. 

Obvyklou  svou  drahou  srna  s  kůzletem  protáhla  se  kolem  na  pastvu 
a  zabočila  k  Rybářově  jetelině.  V  tom  zarazila,  rozhrnula  na  celou  šíř 
velké,  temné,  divukrásné  svoje  oko  a,  zvětřivši  morový  zápach  mrtvoly, 
opatrně  odplížila  se  i  s  kůzletem  v  úbočí  husté  doubravy. 

Lidé  oklikou  vyhýbali  se  Stračinkám,  daleko  zacházel  si  i  hajný 
Kuchyňka,  vyhýbali  se  nešťastnému  tomu  místu  ostří  lesiíáci. 

Chladno  tu  bylo  v  noci  a  děsivá  tma;  hrůzně  nesly  se  nad  lesy 
temné  zvuky  rohů  z  okolních  vsí. 

O  všem  tom  už  Rybář  nevěděl  nic.  Čekal  už  jen  na  poslední  své 
úřední  jednání  —  se  soudní  komissí.  —  —  —  — 

,A  kdo  jé  tam  hlídá?"  ptal  se  Martinek  své  matky,  vykopávající 
nedaleko  Stračinek  zralé  zemáky.  Běložluté  z  důlků  vyvalovaly  se 
v  takové  hojnosti,  jaké  už  nebylo  po  mnoho  let. 

„Eh,  kdo  be  jé  tam  vartuval!"  kopla  a  při  tom  plaše  se  ohlédla 
žena  po  Stračinkách.    „Meslím  ftáci;  dež  se  tam  nebál  po  štere  noce. 


Digitized  by 


Google 


630  AI.  Mrštík: 

pátó  huž  se  bát  nemosír  Včil  huž  jé  čert  nevezme,"  dodala  a  pospíchajíc 
s  kopáním,  výhradně  se  věnovala  žlufounkým  svým  „kanárkům". 

„Jen  to  mně  je  nápaditý  a  nemožu  to  nijak  svém  rozumem  pojmót, 
kdežto  mě  něco  tak  hunem  nevošidí,  hale  to  nemožu  pochopit,  kam 
se  poděle  peníze  a  te  hodinke,  co  hu  sebe  měl  —  —  — *  rozkládal 
starosta  Filipek  a  do  knížky  hleděl  četníkovi,  zapisujícímu  si  všecky 
údaje  smrti  Rybářovy.  —  „A  měl  hu  sebe  háji  peníze,  háji  portmonku, 
háji  hodinke.  Přeci  jeho  nádenníci,  v  Stračinkách  šak  dělajó  šutr,  peníze 
hu  něho  viděli!  Dával  hjim  do  předu  papírové  pětku  a  ešče  pré  měl 
šrajtoflu  nabito  bankocetlama.  A  dobře  si  všimli  a  slešeli,  dež  Rebář  po- 
díval se  na  hodinke  a  povídá :  ,Mosím  hjít  do  těch  Dubilan,  huž  je  deset. 
Po  poledňu  nesu  tam  nic  platné.*  Na  to  šil  k  lesu  a  les  jé  zavřel.  — " 

Také  Rybářka  vypravovala,  co  věděla. 

„Vidím  jé  dosavád,  jakobe  to  bélo  před  chvíló.  Šil  do  šenkovne^ 
votevřel  šuple,  počítal,  prst  si  slinil  a  počítal  preč  a  potem  povídá: 
Tadek  vám  nechávám  dva  renský  drobnéch  na  dodání  a  vostatní  si 
beru,  debech  na  hotovosti  potřebuval  na  hétmanství.  —  A  peníze  velkým 
co  hutržil  za  ječmei^,  te  měl  hu  sebe,  háji  hodinke  měl.  —  — " 

Všecky  hlavy  v  Habrůvce  byly  nad  tím  už  vykrouceny. 

Podezřelým  byl  všem  Hrózkův  sen. 

Prohledalo  se  všechno  u  Hrózka  i  u  Krištofovýho  pacholka  Josefa. 

A  když  všecko  vyšlo  na  márno,  prohodil  dokonce  kdosi  z  Rybá- 
řovy přízně: 

„A  šak  doví,  ešli  se  sám  voběsil!" 

V  pondělí  kdosi  zahlédl  Vrbčenu,  když  „naparáděná"  šla  Stračin- 
kami  do  Dubňan. 

Dali  se  tedy  do  hledání  i  ve  Vrbčenině  chatrči. 

Vrbčena  s  chutí  i  na  půdu  jim  vlézti  kázala  a  sklípek  sama  otevřela, 
jen  ať  všechno  si  prohlídnou  a  nehledají  u  ní,  „co  beztak  huž  někde 
mají  sami"   —  uštknula  jizlivě  slídící  u  ní  představ. 

„Eh,  plke  babský  a  samý  důminke,"  prohlásil  radní  Chalupa.  „Me 
nemůžeme  říct  ne,  dež  komiss  řekne  hano.  Kam  máme  hjít,  dež  ne 
k  tobě?"  obrátil  se  proti  ní  a,  změřiv  ji  „mužským  okem",  odvrátil  se 
zas  a  čekal  na  četníky.  —  — —  —  —  —  —  —  —  —  — 

Bylo  parné  a  dusné  odpůldne,  když  soudní  komisse  v  zaprášeném 
kočáře  dojela  na  návsí. 

Ke  hřbitovu  sběhli  se  lidé  a  houf  dětí.  Mezi  diváky  pestřily  se 
i  naškrobené,  hluboko  do  očí  stažené  „kukle"  děvčat  Rybářových.  Pro 
hanbu  a  pláč  ani  blíž  si  netroufaly  a  jen  tak  povzdálí  se  dívaly  zpod 
stříšky  staženého  šátku. 

S  komissí  ke  hřbitovu  přicházel  starosta  Filipek.  Tlustý  obvodní 
lékař  stíral  krevnaté  a  potem  neustále  zalité  své  tváře  do  mokrého  už 
šátku.  Za  ním  hned  do  vrchu  stoupal  plešatý  soudní  příručí  židovského 
typu  a  soudní  písař  se  skřipcem  na  nemotorně  do  tváře  vlípnutém  nose. 

Od  lesa  právě  přijížděl  vůz  s  Rybářem. 

Naposled  vezli  hospodáře  vlastní  jeho  koně. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  631 

V  opilé   slávě,    jakoby   bůh   ví   co   vezl,   na  žebřině   vozu   seděl 
Chocholáč. 

„A  nemožeš  slízt?"  volal  na  Chocholáče  u  hřbitova  starosta  Filipek, 
když  viděl,  jak  prací  vysílení  koně  těžce  zapínají  do  kopce. 

„Nemožu.  Hutekl  be  mně.  To,  jak  se  hébe!"  volal  Chocholáč, 
se  smíchem  se  kývaje  na  žebřině. 

Ztuhlý,  černý,  skrčen,  jak  byl  uříznut,  ležel  Rybář  na  prostřené  slámě. 

Vůz  zastavil  u  brány. 

Chocholáč  stahoval  mrtvolu  s  vozu. 

„Pomožte  mul"  křiknul  soudní  příručí  na  zevlujícího  Bařinu. 

Bařina  máchnul  jen  rukou  a  druhou  zapjal  pod  zástěrou  do  kapsy. 
Neměl  se  k  pomoci. 

„PudeS  nebo  nepudeš?*  tahal  Chocholáč  nebožtíka  za  nohy  a,  vrá- 
voraje  se  strany  na  stranu  na  opilých  svých  nohách,  cloumal  Rybářem 
tak  dlouho,  až  cosi  ruklo  a  buchlo.    Ztuhlé  tělo  dopadlo  na  zem. 

Ze  zástupu  proniknul  ledvím  otřásající  nářek  Rybářových  dcer. 

„Co  pak  s  něém  nemožete  lepší  zacházet?!"  vyjela  ostře  nej- 
starší Julka. 

„Možu  já  za  to,    že  je  tak  tvrdé?    Proč  mně  nikdo  nepomože?" 

Soudní  příručí  se  rozkročil. 

„Poslouchejte,  vy  jste  ožraly." 

„No,  poslušně  prosím,  pane  sódcí,  su,  je  to  pravda.  Su  navalené 
jako  kanón,  pane  sódcí  —  hale  šak  střízlivé  bech  to  nezdržel  a  mosel 

sem  teda  pít,  hábech  přemuhl  v  sobě  tú  vošklivost tú  špatnost, 

pane  sódcí,  jaká  hjide  z  teho  člověka,"  pravil  Chocholáč  a  dotknul  se 
botou  na  zemi  ležícího  Rybáře. 

Konečně  za  pomocí  radního  Chalupy  naložil  Chocholáč  Rybáře 
na  ramena  a  odnesl  jej  do  kostnice. 

„Bel  huž  za  živa  lehké,  včil  je  ešče  lehčéší,"  zavtipkoval  starosta. 

Komisse  utáhla  se  do  kqstnice. 

„To  si  můžete  vzít,"  hodil  adjunkt  svléknuté  šaty  Chocholáčovi 
k  nohoum. 

Chocholáč  se  zasmál  a  hodil  zánovní  Rybářovy  šaty  do  kouta. 

Pod  hřbitovem  švec  Veleba  řezal  kousíčky  z  řemenu,  na  nějž 
Rybář  se  byl  pověsil.    Každý  chtěl   „pro  ščestí". 

Starosta  vyhnal  ze  hřbitova  zvědavce  a  uzamknul  bránu. 

Komisse  pracovala.  —  — —  —  —  —  —  —  —  —  — 

Sluníčko  nížilo  se  v  klíny  hor. 

Rozešli  se  lidé  i  komisse  —  u  hřbitova  zůstalo  jen  několik  chlapců. 

Zůstal  v  kostnici  Rybář  sám. 

„Já  bech  jé  přeci  rád  viděl  rozšmikanýho  — "  pravilo  pojednou 
Pazderkovo  dvojče. 

„Ja,  rozšmikanýho,  a  kostnica  je  zamčena!" 

„Ha  néni!    Podive  se,  Chocholáč  zapomněl  zamknót." 

Hložků  Honza  natáhnul  krk  jak  větřící  zvěř. 

„Já  se  tam  kóknu.  Kdo  chce,  haf  leze  za  mnó,"  rozhodnul  se 
pojednou  Honza  a  s  hbitostí  kuny  stál  už  na  vysoké  zdi  hřbitovní. 
Za  ním  Pazderci,  za  Pazderky  škrábali  se  ostatní. 


Digitized  by 


Google 


632  AI.  Mrštík:  Rok  na  vsi. 

Honza,  stoje  na  zdi,  rozhlídnul  se  sokolím  zrakem  a  seskočil.  Za 
ním  na  hroby  seskákali  druzí. 

Jak  kočka  opatrně  bral  se  Honza  ke  kostnici  a  strčil  do  dveří. 
Byly  opravdu  jen  přivřeny. 

Na  Rybáře  hledělo  několik  párů  vyvalených  očí.  Honza  zafal  zuby 
do  horního  rtu  a  kradl  se  k  mrtvole,  oblečené  jen  v  bílý  spodní  šat. 
Ležel  jen  tak,  na  několika  prknech  černých  mar.  A  všem  se  zdálo  — 
v  kostnici  jakoby  cosi  mocně  dýchalo. 

Cosi  šustlo  a  Vinckovi  se  zazdálo,  Rybář  tou  rukou  jakoby 
udělal  —  —  takhle  —  —  — 

,Von  je  živé  I"  zaječel  Kocmánek,  a  současně  svalil  se  ke  zdi 
u  dveří  přistavený  rýč. 

Snad  kdyby  ta  hřbitovní  zeď  byla  bývala  ještě  jednou  tak  vysoká, 
Honza  by  ji  byl  jistě  přelítl  jak  chrt.  Hůř  bylo  s  ostatními.  Nijak 
nemohli  ve  spěchu  najít  ve  zdi  vydrolené  díry  —  —  —  Ale  Honza 
Hložků  nebyl  by  Hložkem,  kdyby  byl  utekl  jen  tak.  Na  zdi  nabyl  zas 
staré  odvahy  a  na  vrch  už  bez  bázně  pomohl  i  ostatním. 

Domů  je  zahnal  teprv  kolem  jdoucí  radní  Mikulica. 

Dveře  kostnice  zůstaly  otevřeny  dokořán. 

Teprv  na  druhý  den  brzynko  z  rána  uklidili  umytou  a  převlečenou 
mrtvolu  do  rakve. 

V  koutě  hřbitova  za  kostnicí  ustlal  Chocholáč  Rybářovi  poslední 
lůžko. 

Tam  ho  i  zahrabal. 

Jen  Rybářovy  dcerky  s  matkou  tu  byly,  vrabci  a  dvě  stařeny 
žebrácky,  modlící  se  Otčenáš. 

Jak  psa  by  zahrabávali. 

Někdo  však  tu  byl  přece  ještě. 

Stříbrovlasý  velebníček  těšil  sirotky. 

Kleknul  a  dlouho  se  modlil. 

A  vyprávěla  Babáčková,  žebrácká,  že  hořce  i  zaslzel. 

A  tichounké,  teplounké  ticho  rozestřelo  se  hřbitovem,  zalitým 
krásnou  září  srpnového  dne. 

Velebníček  vzpomínal  na  Rybáře. 

Jaký  to  byl  člověk!  Jakou  silou  zachvacoval  kolem  sebe  vše, 
načkoliv  pohlédnuli  Krásnou  budoucnost  mohl  založit  sobě  i  svým 
a  zatím  —  —  —  — 

Dobře  se  říká:  Na  blátě  začal,  na  blátě  žil,  na  blátě  skončil.  — 
Bůh  mu  dej  odpočinutí  věčné,  a  zem  budiž  mu  lehoučká. 


Digitized  by 


Google 


Hugo  Salus:  Zuzana  v  lázni.  633 


HUGO  SALUS: 

Zuzana,  v  lázní. 

Hra  o  jednom  dějství.    Přeložil  A.  Metzl. 

OSOBY  DÉJE: 

Rezata,     \     .  .  . 

Jehabot,   I  ^^^  ^^"^^^• 
Šimon,        I 
Gamaljel,    I  ;,.  ^     .  .  ^. 

zachariáš,    ^^y^  «*^f^^^"y- 

Nahor,        • 

Zuzana,  vdova  po  Joakimovi. 

Daněl,  cizí  jinoch. 

Jáhel,       I 

Alžbéta,       ^ 

Dabira,        ^^"^  ^  ^^^"^^^• 

Sára,        I 

Abed,  i    ,  .  , 

Giězi    I  ^^^  pochopové. 

Lid,  drábové. 

Jeviště   představuje  prostor  pahrbky  obklíčený,  jenž   se  tří  stran   plotem   jest 

obehnán.  Na  pravé  straně  ohraničené  prostory  čtyři  vyvýšená  sedadla,  před  nimiž 

dvě  místa  pro  soudce.    V  pozadí  stromy. 

Výstup  prvnL 
Abed  a  Giézi,  oba  pochopové,  připevňují  trám  u  plotu. 

Giézi. 
Hleď,  ať  jsi  hotov  brzy!    Však  už  slunce 
nám  do  zad  praží  zle!    A  pak  —  je  čas. 

(Zaclání  rukou  očí  a  dívá  se  k  vesnici.) 
Kol  z  vesnic  zahaleči  se  již  blíží, 
na  plzké  divadlo  se  radujíce. 
Nu  ovšem,  mladí  hoši  jsou  tu  též! 
Ty  poženu  ...  To  pro  děti  nic  není! 

Abed. 
Jak  tomu  věřit  .  .  . !    Deset  let  jsem  sloužil 
u  Joakima,  jenž  teď  nebožtík, 
znám  Zuzanu,  než  vdovou  stala  se, 
a  byl  bych  přísahal,  že  znám  ji  skoro 
jak  vlastní  dceru.  (V  pochybách.)   Kdož  se  vyzná  v  dětech?! 
Což  mohu  přísahat .  .  .?  —  Však,  co  to  díml 


Digitized  by 


Google 


634  Hugo  Salus: 

Jak  pochybovat  smím,  když  soudci  naši, 

již  pány  nad  námi,  ji  zastihli 

se  laskat  s  hochem!    Fi,  o  fi,  té  hanby, 

jež  kalí  světlý  obraz  nebožtíkův 

a  jemu  spánek  v  tichém  hrobe  rve  I 

Giězi. 
Nech  v  klidu  toho,  kdo  již  v  hrobě  spí  I 
Tak  krásnou  být,  tak  dobrou,  milou,  něžnou, 
jak  byla  Zuzana  .  .  .!    Snad  ještě  včera! 
A  má  dnes  před  lidem  —  —  má  přede  mnou, 
dnes  přede  mnou  se  z  hříchů  zpovídati! 
A  nemá  odvážit  se  ve  tvář  zřít 
mně,  jemuž  včera  roucho  darovala, 
mně,  k  němuž  přicházela  den  co  den, 
když  v  horečce  jsem  ležel*  loni!    Dnes 
mám  spoutat  ruce  její  blahodárné! 
Ten  kůl  zde  přiraz  víc  —  a  nešetř  se! 
Já  jsem  se  dnes  už  potil  věru  dost. 

(Utíraje  si  čelo.) 
Slyš,  kdyby  včera  ještě  někdo  mě 
byl  zastavil  a  řek':  „Giězi,  hleď, 
tof  škoda  přec  .  .  .  zde  Zuzana  je,  žena 
vší  krásou,  bohatstvím  i  vnadami 
od  Boha  samotného  požehnána, 
a  rok  již  úhorem  jí  leží  pole, 
a  bez  lásky  tu  jako  vdova  žije: 
což,  Giězi?  Mníš  snad,  že  její  vnady 
též  ladem  leží  .  .  .?"  —  a  byl  mrkal  okem  — 
já  byl  bych  před  soud  vlekl  toho  lotra, 
já  —  pochop,  však  spravedlivý  chlap, 
já  —  přísahám  —  byl  bych  jej  před  soud  vlekl; 

(vypíná  se) 
ten  byl  by  koukal!  —  Pospěš  si,  afs  hotov! 
Tys  hotov  již?    Tož  dobrá! 

(Zkoumá  znalecky,  zda  trám  drží.) 

Bude  držet? 
Teď  pojď!    Vem  sekeru  a  ryčku!    Pospěš! 

Výstup  druhý. 
Daněl  se  k  nim  přiblíží.    Ptá  se  skromně: 

Daněl. 
Ó,  rcete,  hodní  muži,  šel  jsem  dobře? 
Zde  mladá  žena  —  Zuzanou  ji  zovou  — 
před  soudci  svými  bude  státi? 
Abed. 

Ano. 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  635 

Daněl. 
Jsem  cizinec.    Já  prošel  mnohý  kraj, 
zlým  neklidem  v  dál  věčně  hnán  a  puzen. 
Tak  včera  večer  přišel  jsem  v  tu  ves, 
a  právě  kolem  zahrady  jsem  kráčel  — 

tu  slyším  křik  ...  jen  zděšení  tak  úpí 

Já  dovnitř  .  .  .  Ne,  že  byl  bych  zvědav  snad  — 

a  uzřím  ženu  vám,  tak  překrásnou, 

já  dosud  také  krásy  v  žití  nezřel, 

a  služky  stály  u  ní,  pomáhaly 

jí  oblec  polonahé,  bílé  tělo, 

a  starci  dva  o  smilstvu  blábolili  .  .  . 

Já  ještě  mlád  jsem  —  víte,  ještě  mlád, 

(jakoby  si  netroufal  to  říci) 
ach,  tato  žena,  Zuzanou  ji  zovou, 
jest  krásnější,  než  ve  snu  mohu  sníti  .  .  . 
Já  celou  noc  —  jak  šílen  —  běhal  v  polích  .  .  . 
já  musím  uzřít  ji  .  .  .  Tak  krásna  je, 
a  její  krása  jest  tak  (hledá  slov)  milá,  něžná: 
tak  něžným  vinník  přece  nemůž*  býti 

Abed 
(soucitně). 
My  sami  s  těží  tomu  mužem*  věřit! 

Daněl 

(váhavě). 
Snad  směšno  to:  mě  zvali  doma  „snílkem"  .  .  . 
Jsem  okouzlen  snad  její  bájnou  krásou; 
však  myslím  si:  Kdo  tak  jest  požehnán, 
kdo  krásou  tak  jest  žehnán  Bohem  samým 
a  před  ostatním  lidem  vyznamenán: 
já  nechápu,  by  nebyl  hoden  něhy, 
jíž  tělo  jeho  Bůh  byl  obestřel. 
Já  celou  noc  jsem  dneska  bloudil  v  polích, 
na  onu  krásnou,  mladou  ženu  mysle, 
a  nemohl  jsem  dál,  a  zde  jen  meškám, 
a  chci  jen  zřít,  zda  krása  klamat  zná  I 

Giězi 
(povrchné  a  s  důrazem). 
Ba  věru  zná!    Já  viděl  jsem  již  v  žití 
dost  krásných  žen  před  soudnou  stolicí! 
Mně  líto  Zuzany  je  —  věřte  —  líto! 
Mně  ještě  včera  darovala  plášf 
a  byla  do  včerejška  čistou,  cudnou: 
však  naši  soudci  ...  ti  ji  zastihli: 
a  my  jsme  sluhy  jen  a  posloucháme. 

Daněl 

(rychle). 
Jsou  soudci  dobří  lidé  však? 


Digitized  by 


Google 


634  Hugo  Salus: 

Jak  pochybovat  smím,  když  soudci  naši, 

již  pány  nad  námi,  ji  zastihli 

se  laskat  s  hochem  I    Fi,  o  fi,  té  hanby, 

jež  kalí  světlý  obraz  nebožtíkův 

a  jemu  spánek  v  tichém  hrobě  rve! 

Giězi. 
Nech  v  klidu  toho,  kdo  již  v  hrobě  spí  I 
Tak  krásnou  být,  tak  dobrou,  milou,  něžnou, 
jak  byla  Zuzana  .  .  .!    Snad  ještě  včera! 
A  má  dnes  před  lidem  —  —  má  přede  mnou, 
dnes  přede  mnou  se  z  hříchů  zpovídati! 
A  nemá  odvážit  se  ve  tvář  zřít 
mně,  jemuž  včera  roucho  darovala, 
mně,  k  němuž  přicházela  den  co  den, 
když  v  horečce  jsem  ležel*  loni!    Dnes 
mám  spoutat  ruce  její  blahodárné! 
Ten  kůl  zde  přiraz  víc  —  a  nešetř  se! 
Já  jsem  se  dnes  už  potil  věru  dost. 

(Utíraje  si  čelo.) 
Slyš,  kdyby  včera  ještě  někdo  mě 
byl  zastavil  a  řek':  „Giězi,  hleď, 
tof  škoda  přec  .  .  .  zde  Zuzana  je,  žena 
vší  krásou,  bohatstvím  i  vnadami 
od  Boha  samotného  požehnána, 
a  rok  již  úhorem  jí  leží  pole, 
a  bez  lásky  tu  jako  vdova  žije: 
což,  Giězi?  Mníš  snad,  že  její  vnady 
též  ladem  leží  .  .  .?"  —  a  byl  mrkal  okem  — 
já  byl  bych  před  soud  vlekl  toho  lotra, 
já  —  pochop,  však  spravedlivý  chlap, 
já  —  přísahám  —  byl  bych  jej  před  soud  vlekl; 

(vypíná  se) 
ten  byl  by  koukal!  —  Pospěš  si,  afs  hotov! 
Tys  hotov  již?    Tož  dobrá! 

(Zkoumá  znalecky,  zda  trám  drží.) 

Bude  držet? 
Teď  pojď!    Vem  sekeru  a  ryčku!    Pospěš! 

Výstup  druhý. 
Daněl  se  k  nim  přiblíží.    Ptá  se  skromně: 

Daněl. 
Ó,  rcete,  hodní  muži,  šel  jsem  dobře? 
Zde  mladá  žena  —  Zuzanou  ji  zovou  — 
před  soudci  svými  bude  státi? 

Abed. 

Ano. 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  635 

Daněl. 
Jsem  cizinec.    Já  prošel  mnohý  kraj, 
zlým  neklidem  v  dál  věčně  hnán  a  puzen. 
Tak  včera  večer  přišel  jsem  v  tu  ves, 
a  právě  kolem  zahrady  jsem  kráčel  — 

tu  slyším  křik  ...  jen  zděšení  tak  úpí 

Já  dovnitř  .  .  .  Ne,  že  byl  bych  zvědav  snad  — 

a  uzřím  ženu  vám,  tak  překrásnou, 

já  dosud  takě  krásy  v  žití  nezřel, 

a  služky  stály  u  ní,  pomáhaly 

jí  oblec  polonahé,  bílé  tělo, 

a  starci  dva  o  smilstvu  blábolili  .  .  . 

Já  ještě  mlád  jsem  —  víte,  ještě  mlád, 

(jakoby  si  netroufal  to  říci) 
ach,  tato  žena,  Zuzanou  ji  zovou, 
jest  krásnější,  než  ve  snu  mohu  sníti  .  .  . 
Já  celou  noc  —  jak  šílen  —  běhal  v  polích  .  .  . 
já  musím  uzřít  ji  .  .  .  Tak  krásna  je, 
a  její  krása  jest  tak  (hledá  slov)  milá,  něžná: 
tak  něžným  vinník  přece  nemůž*  být! 

Abed 
(soucitně). 
My  sami  s  těží  tomu  mužem'  věřiti 

Daněl 

(váhavě). 
Snad  směšno  to:  mě  zvali  doma  „snílkem"  .  .  . 
Jsem  okouzlen  snad  její  bájnou  krásou; 
však  myslím  si:  Kdo  tak  jest  požehnán, 
kdo  krásou  tak  jest  žehnán  Bohem  samým 
a  před  ostatním  lidem  vyznamenán: 
já  nechápu,  by  nebyl  hoden  něhy, 
jíž  tělo  jeho  Bůh  byl  obestřel. 
Já  celou  noc  jsem  dneska  bloudil  v  polích, 
na  onu  krásnou,  mladou  ženu  mysle, 
a  nemohl  jsem  dál,  a  zde  jen  meškám, 
a  chci  jen  zřít,  zda  krása  klamat  zná! 

Giězi 
(povrchně  a  s  důrazem). 
Ba  věru  zná!    Já  viděl  jsem  již  v  žití 
dost  krásných  žen  před  soudnou  stolicí! 
Mně  líto  Zuzany  je  —  věřte  —  líto! 
Mně  ještě  včera  darovala  plášf 
a  byla  do  včerejška  čistou,  cudnou: 
však  naši  soudci  ...  ti  ji  zastihli: 
a  my  jsme  sluhy  jen  a  posloucháme. 

Daněl 

(rychle). 
Jsou  soudci  dobří  lidé  však? 


Digitized  by 


Google 


636  Hugo  Salus: 

Giězi. 

Oj,  hochu, 
jsou  soudci  lidu  našeho  I    Co  ptáš  se? 
Daněl 
(v  myšlenkách). 
Jen  lidé  nejlepší  by  měli  souditi 
Zvlášf  nad  ženou! 

Abed. 
Och,  jdi  mi,  hochu,  jdi! 
My  kdys  též  mladí  byli  jako  ty 
a  leccos  myslili!    Teď  staří  jsme 
a  činíme,  co  jiní  od  nás  zdají. 

Daněl. 
Já  děkuji  vám. 

(V  myšlenkách  odcházeje) 

Počkám  přec  na  výrok  soudců! 
(Odejde.) 
Abed. 
Tof  chytrý  jinoch. 

(Vystoupí  ženy.) 

Giězi. 
Chytrý  —  je  to  řeč! 
Je  hloupý  bloud,  nic  víc! 

Výstup  třetí. 
Jáhel,  Alžběta,  Dabira,  Sára,  ženy  z  vesnice,  se  přiblíží. 

Jáhel. 

Již  jdete  domů? 

Giězi. 
I  —  —  zaskočíme  k  obecnímu  dvoru 
se  zbavit  nářadí  a  všední  šaty 
vyměnit  za  sváteční.    Pěkný  svátek! 

(důležitě) 
Vždyť  před  soud  povedem  dnes  Zuzanu. 

Alžběta. 
Rci,  Abede,  je  tomu  tak,  jak  praví? 
Ji  oba  soudci  v  zahradě  prý  našli 
s  jakýmsi  —  ne,  já  stydím  se  to  říci, 
jak  prý  ji  našli. 

Abed. 
Ech  —  což  pak  vím  já! 

Sára. 
Prý  s  mladým  hochem.    (Ku  Gieziovi.)   Nuž,  rci  něco  ty! 

Giězi 

(uražen). 
Vždyť  od  —  —  Abeda  chtěly  jste  mít  zprávu! 
Co  ptáš  se  mne?    Což  pak  jsem  já  váš  Abed? 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  637 

Jak  mluvit  mám,  když  Abeda  se  ptáte? 
Však  dovíte  se  toho  záhy  dost! 
Teď  sedí  ve  věznici  —  tamhle,  nu  .  .  . 
a  pláče,  vzdychá,  rve  si  plavý  vlas. 

Alžběta. 
Já  tomu  nevěřím! 

Sára,  Jáhel,  Dabira. 

Z  nás  žádná  —  žádná! 

Dabira. 
Já  znám  ji  již,  co  živa! 

Sára. 

A  já  též! 
Jáhel 
(nakvašena). 
Já  ještě  dér  — !    Tak  malá  byla  vám, 
k  nám  běhávala  .  .  . 

Nikdo  nechce  věřit, 
že  můž'  to  být. 

Giězi. 

Jak  pak  to  nemůž'  být? 
Vždyť  oba  soudci  přec  ji  jasně  zřeli! 
Kdes  v  zahradě  prý,  u  bezových  keřů 
se  večer  koupala  .  .  .  Byl  parný  den, 

(čtverácky) 
no,  bylo  asi  hezky  parno  v  sadě! 

Dabira. 
Já  pravím  však,  že  Zuzanu  znám  lépe. 
Je  vzorem  žen,  tak  hrdá  je  jak  krásná, 
tak  krásná  jako  ctnostná,  i  tak  cudná! 
A  je-li  jedna  ctnostnou  v  zemi  této, 
když  jedna  nebožtíka  věrně  želí 
a  věrnost  zachovává  v  cti  a  studu, 
jest  Zuzana  to!    Však  se  soudci  mýlí! 

Alžběta. 
Já  myslím  též,  že  soudci  oklamáni. 
Máf  novou  služku  právě  Zuzana, 
jak  ona  velká  je,  má  plavý  vlas, 
snad  ona  služka  v  sadě  laškovala  .  .  . 

Giézi 
(jí  se  posmívaje). 
Aj,  laškovala  —  hm,  tof  hezky  zní! 
Jak  pravíš?    Laškovala  .  .  .? 
Alžběta. 

Dej  mi  pokoj! 
(K  ženám.) 
My  sečkáme,  až  přijde  Zuzana, 
a  budem  svědčit,  že  ji  dobře  známe. 


Digitized  by 


Google 


638  Hugo  Salus: 

Jáhel. 
To  o  té  služce  můžeš  soudcům  říc! 

Abed. 
Pojď  domů,  Giězil 

Giězi. 
Už  jdu,  už  jdut 
(K  ženám.) 
Vy  jděte  hezky  dál!    Je  ještě  čas  I 
Však  nezmeškáte  .  .  .  Jděte  jenom  —  —  tak  I 
(Zahání  křičící  ženy.    Abed  jde  za  ním  s  nářadím.) 

Abed 
(odcházeje). 
Nu  ovšem,  s  jeho  ryčkou  mám  se  vláčet! 

Výstup  čtvrtý. 

Rezata  a  Ichabot,   oba  staří  soudci,  se  blíží.    Rezata,  živější  i  chytřejší;  Ichabot, 
bázlivý,  zamlklý,  druhému  se  ve  všem  podřizující. 

Ichabot. 
Ó,  kdyby  ten  den  hrůzy  již  byl  pryč! 
Ó,  kdyby  ten  den  hanby  již  byl  pryč! 
Já  k  soudu  jdu  .  .  .  jdu  k  soudu  jako  soudce 
a  strachy  mřu!    Ó,  Bože,  trestáš  těžce! 
Již  celé  měsíce  jsem  beze  klidu, 
mé  srdce  drásá  vášeň  šílená! 
Já,  starý,  chorý  muž,  jenž  zřím  již  v  hrob, 
mě  takle  vášeň  mohla  zaslepiti! 
Jsem  nad  hrobem  —  ba,  jednou  nohou  v  hrobě  .  .  . 
Ó,  kéž  tam  ležím  již  a  mám  už  pokoj. 

Rezata 
(obě  uši  si  zacpávaje). 
Jen  kdybys  nebyl  taký  škemral  věčný! 
Hleď  na  mě!    Mám  strach  já?    Nač  lekáš  se? 
Čiň,  co  já  pravím,  mluv,  co  já  jsem  řek'. 
Nám  věří  přec! 

Což  můžeš  za  své  vášně? 
Jsi  vinen  ty,  že  krev  tvá  ještě  víří, 
což  můžeš  krotit  se,  když  oko  vzplane? 
Což  mohu  za  to,  že  jak  mladík  cítím? 
Jsem  hříšník  já,  že  ona  je  tak  vnadná, 
že  při  chůzi  se  v  bocích  kolébá, 
a  dělá  cudnou  se,  by  svedla  nás?! 
Tak  rozkošná  a  hříšně  krásná  žena! 
Slyš!  pravím:  hříšně  krásná.    Oko  mé 
se  kalí  již  .  .  .  Když  není  hříšně  krásna, 
jak  moh'  jsem  tedy  zřít,  že  krásná  jest! 
Den  jako  den  přede  mnou  kráčívala 
a  na  svých  bocích  širokých  se  nesla. 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  639 

a  hlavu  skláněla  na  kypré  šiji, 
a  šátek  ku  svým  ňadrům  pevně  tiskla, 
tu  lehce  odkryla  se,  tu  ho  stáhla: 
kdo  vinen  jest?    Jen  ona,  ona  jen! 
A  včera,  když  jsme  v  zahradě  se  sešli, 
tak  náhodou  se  střetli:  což  jsem  věděl, 
že  také  tebe  vnadou  svojí  spletla, 
a  věděl  tys  o  vášni  mé? 

Nuž,  hleď, 
když  dva  ctihodní,  sšedivělí  muži, 
jimž  dávno  vřelé  touhy  odumřely, 
jsou  rozníceni  ženou  mladistvou, 
a  kostmi  vyschlými  žár  plane  v  nich, 
že  klidu  neskytá  jim  lůžko  více: 
kdo  vinen  — ?    Co?  snad  starci?  věříš  tomu? 
A  když  jsme  včera  u  potoka  stáli, 
kde  křoví  krylo  nás,  a  ona  přišla, 
a  služky  propustila,  svlékla  se  —  — 
a  do  vln  vstoupila  —  tak  krásná  —  och, 
tak  —  —  nemám  pravdu,  dím-li:  hříšně  krásná  — 
a  nechtěl  bys  ji  ještě  jednou  zřít  — 
a  nechtěl  bys  ji  znovu  nahou  zřít? 
Proč  láká  nás  svým  luzným,  nahým  tělem? 
Proč  naše  city  chladně  odmítá?! 
Proč  tupí  nás? I    Proč  úpěla  jak  dítě? 
Teď  musí  pykat,  že  je  hříšně  krásná! 
Což  v  uších  nezní  ti,  jak  křičela: 
„Pro  boha,  starci  --  nechtě  v  klidu  mě! 
Co  jsem  vám  učinila,  starci,  rcete!" 
Co  mohli  jsme  s  ní  chtít,  dva  seschlí  starci! 
Jsme-li  tak  staří,  choří,  beze  vlády, 
a  na  smrt  čekáme,  by  si  nás  vzala, 
jak  vánek  seschlé  snětí  odnáší, 
nač  úpěla?    Nač  skrývala  svá  ňadra 
tak  křečovitě,  nač  se  tulila 
a  v  jasné  vlny  klekla  před  námi, 
jež  nebyly  tak  závistivý,  skrýt  ji! 
Pak  služky  přišly  .  .  .  Kdyby  moudrá  byla, 
tu  byla  mlčela  by  —  šla  by  dneska 
vítězstvím  bohatší  před  lidem  pyšněl 
Co  měli  činit  jsme,  když  tolik  lkala, 
a  jako  beze  smyslů  úpěla! 
A  když  pak  přišly  služky  a  nás  zřely, 
nás  zřely  oba  před  svou  nahou  paní: 
byrs  strachy  ochromen!    Já,  moudřejší  však, 
jsem  rozkaz  dal,  by  nahou  oblékaly, 
a  pro  dráby  jsem  poslal  .  .  .  Hloupá  žena! 
Má  dnes  snad  vůkol  celá  obec  hlásat, 


Digitized  by 


Google 


640  Hugo  Salus: 

že  po  ní  pásli  jsme?   To  bys  snad  chtél? 

Měl  děkovat  bys  mi  za  moji  moudrost, 

jež  mě  i  tebe  před  tou  hanbou  chrání. 

Nač  křičela?    Jen  z  ješitnosti  I    Chtěla 

všem  říc,  jak  její  krása  starce  spletla  I 

Ty  bát  se  chceš?    Chvět  před  rozsudkem  vlastním, 

před  rozsudkem,  jejž  ty  sám  proneseš?! 

Hleď  na  mě,  Ichabote!    Jsem  snad  taký, 

by  strach  má  ústa  vázal?  —  Neznám  strachu! 

Ichabot. 
Já  však  se  její  světlých  očí  bojím, 
a  jejích  úst,  těch,  bratře,  bojím  se, 
jak  po  nich  žíznil  jsem  a  ještě  žízním  .  .  . 
Ó,  neblahý,  ó,  neblahý  to  den! 

(Při  posledních  slovech  objeví  se  Danél.    Vše,  co  mluví,  zní  tonem  významným* 
jak  by  kdos  s  vyšších  světů  mluvil.) 

Výstup  pátý. 
Daněl,  Ichabot,  Rezata. 

Daněl. 
Jsem  krví  nevinen,  jež  dnes  má  téci! 
(Oba  soudci  zděšeně  naň  polilédnou.  Opakují  jeho  slova  skoro  nevědomky  po  něm.) 

Ichabot  a  Rezata. 
Tys  krví  nevinen,  jež  dnes  má  téci! 

Rezata 
(se  vzpamatuje). 
Kdo,  cizince,  jsi?    Pověz! 
Daněl. 

Spravedlnost 
jest  Páně,  není  s  tohoto  zde  světa! 
Jste  vy-li  soudci,  buďte  spravedliví! 

Rezata. 
Z  kterého  kmene  jsi,  chci  vědět,  hochu! 

(Opět  dřívějším  tonem.) 
Že  tvoje  slova  nerovná  tvým  vouskům, 
jež  příliš  řídký,  by  je  zastínily. 

Daněl. 
Mé  jméno  Daněl  jest. 

Rezata. 

Tvé  jméno  drzost! 
Ty,  kloučku  prostořeký,  osměluješ 
se  mluvit  k  nám,  k  nám,  soudcům  sšedivělým, 
co  právo  a  co  spravedlnost  jest? 

Ichabot 
(tiše). 
Tak  příkře  nemluv  s  ním!    Mám  strach! 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  641 

Rezata 
(k  Danělovi). 
K  našemu  kmeni  nepatříš  —  tož  táhni! 
Co  tobě  do  našeho  práva  —  kliď  se! 

Daněl. 
Dle  kmenů  není  právo  rozděleno. 
Z  oblaků  tmavých  hrozí  ruka  Páně. 
On  žhavý,  soudný  meč  v  své  pěsti  třímá 
a  po  tom  mršti  jim,  kdo  křivě  soudil! 

(Odcházeje.) 
Jsem  krví  nevinen,  jež  dnes  má  téci. 

Rezata. 
Jen  hezky  táhni,  holobrádku  drzý, 
sic  vinen  byl  bych  já  prolitou  krví! 

(K  Ichabotovi,  hněvivě.) 
Ten  zmetek!  —  Nás  chce  poučovat 
svou  prázdnou  řečí,  svatohledem  drzým! 
Ty,  baba,  chvěješ  sel    I  —  styď  se  přec! 

(Naléhavě.) 
Teď  pozor,  lid  již  jde  i  stařešiny! 

Výstup  šestý. 
Čtyři  starci  vystoupí,  provázeni  velkým  množstvím  lidu. 

Rezata 

(hovorně). 
Zdráv,  Gamaljeli,  sousede  buď  milý; 
i  ty,  můj  Zachariáši!    Jakž  je  s  žitem? 
Oj,  sedni,  Šimone,  jef  cesta  dlouhá, 
a  ty  jsi  sesláb  nemocí  svou  těžkou. 
Co  říkáš,  Náhore,  k  té  trudné  zprávě, 
pro  niž  jsme  tebe  vyrušili  dnes? 

Náhor. 
Je  smutná  věc  to,  vskutku,  trudná  zpráva! 
Kdo  o  Zuzaně  byl  by  to  jen  věřil?! 

Gamaljel. 
Já  nejtíž,  přátelé,  to  nesu  .  .  .  Věřte! 
Viáyí  víte,  Joakim,  choť  její  mrtvý, 
byl  sestry  mé  syn  nejmilejší  .  .  .  Zemřel, 
a  její  radost  všechna  mrtva  s  ním: 
teď  ve  své  snaše  miluje  jej  dále. 
O  ohavném  tom  činu  dosud  neví. 
Tuf  pochopíte,  jak  mám  srdce  těžké, 
že  dnes  mám  soudit  nad  miláčkem  jejím! 

Rezata 
(pokrytecky). 
Ó,  dobrý  Gamaljeli,  běda  mi, 
že  takou  bolest  jsem  ti  způsobil! 

43 


Digitized  by 


Google 


642  Hugo  Salus:  Zuzana  v  lázni. 

Jest  těžký  úřad  náš,  mě  často  tíží  —  — 
Leč,  když  mé  vlastní  oko  vše  to  zřelo, 
jak  proti  Jákimovi  hřešila  — 
já  miloval  jej  jako  vlastní  krev  svou  — 
když  Ichabot  i  já  jsme  vše  to  zřeli  .  .  . 
věř,  kdyby  Zuzana  mou  byla  dcerou, 
já  odsoudil  bych  ji  .  .  .  Jsemf  spravedliví 

(Při  těchto  slovech  probere  se  Ichabot  ze  zdánlivého  svého   klidu  a  obrátí  se 

k  Náhorovi.) 

Ichabot. 
Rci,  Náhore,  znám  tobě  jakýs  Daněl? 
Ty  přece  často  projdeš  celým  krajem. 
Já  o  něm  mnoho  slyšel. 
Náhor. 

Neznám  ho. 

(Zatím  sednou  stařešiny  na  připravená  pro  ně  místa.    Dva  obecní  sluhové  za- 
držují lid  holemi.) 

Hlas  z  lidu. 
Co  do  mě  strkáte?    Což  mohu  za  to, 
že  ze  zadu  se  tlačí? 

Jiný. 

Ticho  .  .  .!    Jdou  už. 
(Slyšeti  z  dáli  hlas  rohů.) 
Třetí. 
Jdi  dál! 

Žena. 
Jen  nebuď  drzý!    Co  pak  myslíš? 

(Čtyři  ženy  z  vesnice  se  blíží.  S  nimi  se  objeví  Daněl  a  zmizí  vzadu  mezi  lidem. 
Ženy  se  tiaČÍ  ku  předu  k  ohrazení.) 

Dabira. 
Nás  pusťte  v  před,  my  budem  svědčit  tady! 

Kdosi  z  lidu 
(směje  se). 
Rád  viděl  bych,  jak  ženy  svědčil 

Jáhel. 

Kmotře, 
snad  jste  tak  laskav,  necháte  nás  v  před, 
neb  o  Zuzaně  Alžběta  chce  svědčit. 

(Lid  pustí  ženy,  jež  postaví  se  k  plotu.  Zatím  přiblíží  se  oba  pochopové  se 
Zuzanou  a  vkročí  na  ohrazené  místo.  Hlas  rohů.  Soudcové  zaujmou  svá  místa, 
stařešiny  ze  svých  sedadel  povstanou.  Zuzana,  jejíž  tvář  zahalena,  vedena  jest 
pochopy  k  určenému  pro  ni  místu.  Pochopové  odstoupí  od  ní,  Zuzana  stojí 
samotná  před  soudci.   Pochopové  zarazí  kopí  do  země.) 

Gamaljel. 
My  stařešiny  jsme  a  otci  vaši, 
jsme  vámi  zvoleni  na  příkaz  Boži, 
stříc  jeho  slov  a  jeho  zákona, 
jejž  daroval  nám  z  velké  lásky  svojí. 


Digitized  by 


Google 


Paul  Dumas:  Hra  náhody.  643 

(S  pozdviženýma  rukama.) 
I  modlíme  se  k  němu  v  této  chvíli, 
by  oka  svého  záři  dal  nám  platí,    ■ 
nás  světlem  naplnil,  jež  jeho  darem. 
Neb  lidé  jsme  a  z  prachu  utvoření, 
a  naše  oko  zírá  v  temnotu. 

(Zuzana  při  zvuku  jeho  hlasu  pozdvihla  hlavu.  Též  ona  zdvihla  ramena  k  modlitbě. 
Obec  trvá  po  delší  čas  v  němé  modlitbě.    Pak  praví:) 

Záchariáš. 
Duch  Boha  věčného  nad  námi  vlá. 
Nuž,  zpravte,  soudci,  nás,  oč  dnes  se  jednal 

(Rezata  v  pokrytecké  zbožnosti  má  svá  ramena,  ač  ostatní  je  dávno  již  spustili, 
stále  ještě  jako  v  zanícení  pozdvižena.    Nyní  se  probouzí,  jak  slyší  se  zavolán. 

Stařešiny  se  usadí.) 

(Dokončení.) 


PAUL  DUMAS: 

Hra  náhody. 

Přeložil  Jos.  Zařičanský. 

Těžký,  studený  popel,  který  zanechávají  v  nás  stravující  se  dni  .  .  . 
říkáme  tomu  zkušenost  .  .  .  jest  ve  skutečností  jen  hořké  skla- 
mání,  nezhojitelná  nedůvěra,  a  v  ubohých,  trpce  zkoušených  duších  .  .  . 
zášf ;  .  .  .  však  jsou  jistá  slova,  z  nichž  se  dá  utkatí  rouška,  halící  náš 
zármutek. 

Ach,  i  já  nabyl  jsem  dostí  zkušeností,  zkušeností  před  desítí  lety, 
v  době  necelé  hodiny,  20.  srpna  189... I  Nemohu  se  zhostití 
vzpomínky  ještě  jednou  ve  mně  se  budící  .  .  .  nebyl-li  to  ostatně 
sen  ...  I  Jak  bych  si  přál,  aby  to  býval  jen  sen ! 

Ve  vsi  El  Azeregu  měl  jsem  přítele  polního  hlídače  Sebastiana 
Vaucoeura.  Když  jsem  jednoho  večera  jel  se  svým  soudruhem,  soudcem 
Ludvíkem  M  .  .  .  .,  El  Azeregem,  setmělo  se  už  tak,  že  neviděvše  na 
cestu,  musili  jsme  od  další  jízdy  ustati.  Slezli  jsme  s  koní  a  .  .  .  ku 
podivu,  zrovna  před  domem,  kde  bydlel  Vaucoeur.  Vaucoeur  nebyl 
doma,  jeho  žena  nás  přivítala.  Usmívající  se  mládí,  spanilost,  něžný 
obrázek  dvou  dítek  na  klíně  matky,  skytaly  nám  po  několik  minut 
rozkošný  pohled.  Brzy  potom  prázdnili  jsme  sklenice  na  zdraví  své 
hostitelky,  upírajíce  na  tak  roztomilé  stvoření  planoucí  své  zraky. 

Jednou  byl  Vaucoeur  doma.  Jako  vždy,  drže  dýmku  mezi  zuby 
a  v  rukou  motyku,  okopával  zeleninu,  která  rostía  kolem  jeho  tiché 
hájovny.  Přivítal  nás,  k  soudci  choval  se  zdrželivě  a  uctivě,  vůči  mně 
nešetřil  však  nijaké  sváteční  formy. 

43* 


Digitized  by 


Google 


644  Paul  Dumas: 

Drsnou,  velkou  svojí  pravicí  zajel  do  vnitřní  kapsy  své  kazajky 
a  vyndal  z  ní  list  ve  žluté  obálce.  Chlubivé  zvolal:  ,2^se  mám  dopis 
z  La  Feuillée"  a  při  tom  se  smál,  jen  se  mu  třásla  brada  s  plavým, 
rozcuchaným  vousem. 

I,  A  já  téžl**  řekl  jsem  a  také  jsem  list  z  kapsy  vytahoval. 

Vaucoeur  byl  můj  krajan,  a  to  byla  první  příčina  našeho  velkého 
přátelství  .  .  .  náhoda,  že  jsme  se  oba  narodili  v  La  Feuillée,  v  líbezném 
to  zeleném  koutku  na  břehu  veliké  Rhóny,  náhoda,  která  po  různých 
cestách,  po  tolika  letech  a  přes  širou  propasf  zapomenutí  zase  nás 
svedla  v  takové  dáli  na  žlutých  pláních  Oranska. 

,Ano,  mám  dopis  z  La  Feuillée  I*  Vypravoval  noviny  a  co  dělají 
staří  jeho  známí.  Pak  přišla  řada  na  mne.  Otevřev  list,  zvěstoval 
Jsem:  ,Víš-li,  že  zemřel Tardibau,  který  byl  nedávno  zvolen  starostou. . . 
a  statek  Ailletův  jest  prodán  za  sto  tisíc  franků"  ...  a  ještě  jiné  věci. 

Jindy,  když  jsme  sem  přijeli  o  snídani,  musili  jsme  usednouti 
v  rodinný  kruh  kolem  pečených  brambor,  jichž  příprava  byla  vzácným 
tajemstvím  paní  Vaucoeurové.  Potom  nás  uctívali  zajícem  na  černo 
aneb  nějakou  koroptví  s  kapustovým  zelím. 

,Ach,  upřímně  řečeno,  nerad  jsem  vídal  takovouto  zvěř  na  stole 
hajného  I*  Přítel  Vaucoeur  však  neopomenul  nikdy,  dříve,  než  se 
chopil  nože,  aby  jedl,  pobízeti:  „Pane  soudce,  okuste  kousek  ko- 
roptve, kterou  mi  dnes  ráno  poslal  X.  nebo  Y."  A  byla  to 
lež.  Koroptve,  které  jsme  u  Vaucoeura  jedli,  nestřílel  nikdo  jiný  než 
on.  Pytlačil,  jak  se  mi  sám  přiznal,  vždy  kdykoliv  mohl,  zuřivě  a  proti 
všem  nařízením,  kterými  se  zapovídaly  takovéto  kratochvíle,  zvlášť 
zřízencům  polního  hlídačství.  Kolikrát  jsem  mu  po  přátelsku  vytýkal 
toto  nebezpečné  opomíjení  úřadní  povinnosti.  On  se  však  tak  dobrácky 
usmíval,  když  jsem  mu  domlouval. 

„Nevídáno,  to  jest  hrozné  provinění,  když  si  člověk  pro  zábavu 
vystřelí  do  hejna  koroptví!* 

Vaucoeur  měl  ještě  jiného  koníčka,  což  mne  přimělo,  že  jsem  ho 
často,  důtklivé  a  přísně  káral.  Při  každé  příležitosti  dával  totiž  na  jeve, 
prohlašoval,  ano  hrdě  doznával,  že  pohrdá  Araby,  těmi  ničemy,  jak 
se  jim  u  nich  vůbec  říkalo.    Při  tom  nemyslil  ostatně  na  nějakou  lest. 

Nejsem  sice  arabofilem,  ale  vždy  jsem  se  vzpíral  tomu,  když 
začal  Vaucoeur,  supě  zlostí,  nadávat:  „Špinavý  národ.  Na  laso  s  nimi, 
uvázáni  na  lase  měli  by  se  honiti" 

Ostatně  mu  promíjím,  jsa  přesvědčen,  že  nemyslil  ani  ne  stou 
část  toho,  co  mluvil. 

Jisto  jest,  že  jeho  ráznost,  již  jevil  ve  své  službě,  nikdy  ne- 
zavdala podnětu  k  nějakým  výtržnostem.  Podobným  ničím  nikdo  nemohl 
ho  viniti.  A  pak  měl  tak  veselou,  dobráckou  tvář.  Pod  hustým  obočím 
jiskřily  mu  žárným  leskem  černé  oči;  hlava  na  slunci  jako  z  bronzu 
ulitá,  ostříhaná,  tvář,  která  se  smíchem  stále  rozšiřovala,  krásný, 
jemný  vous,  silné,  mrštné  údy,  učiněný  vzor  muže. 

Zdál  se  až  krásným,  ale  po  zralém  uvážení  tělesně  krásným 
nebyl ;  k  jeho  kráse  nejvíce  přispíval  skvost  —  jeho  srdce.  Zbožňoval 
svou  ženu,   miloval  k  zbláznění  své  dva  synky,   dovádivé  to  caparty. 


Digitized  by 


Google 


Hra  náhody.  645 

kteří  stále  jen  na  stromy  útočili.  Za  jediný  úsměv  své  Marie,  za  jedno 
dlouhé  políbeni,  které  mu  jeho  maličtí  vtisknuli  na  tvář,  odměňoval 
se  pohledem,  který  se  nedá  vylíčiti.  Nikdy  nešel  do  krčmy,  a  byl 
milý  všem.  Nevyhledával  přátelství,  které  by  jej  mohlo  připraviti 
o  oběd  uprostřed  milých.  A  tak  žil  šťasten  ve  svém  hnízdě.  To  vše 
bylo  příčinou,  že  jsem  přec  miloval  tohoto  samotáře. 

Považte  nyní  mou  ránu,  která  se  dotkla  celé  mé  duše.  Šel  jsem, 
netuše  ničeho,  navštívit  Ludvíka  do  jeho  úřadovny. 

, Právě  odjíždím  do  El  Azeregu,"  pravil  kvapně.  ..Dnes  ráno  byl 
Vaucoeur  zavražděni" 

,Vaucoeur  zavražděni*  Obešel  mne  mráz  a  v  očích  se  mi  dělaly 
mžitky.  I, Mrtev?"  ptám  se.  Ani  jsem  jasně  neviděl. 

„Jest  střelen  do  slabiny.  Jest  to  snad  jeho  poslední!" 

Sluha  dával  uzdu  koni  soudcovu,  tlumočník  Aron  Samama  a  písař 
Duvert  mlčky  sedali  na  koně. 

«A  lékař?"  ptal  jsem  se  udýchán.  „Gariea  tu  není?" 

„Ten  popadl  tašku  a  odejel  napřed  s  četníky." 

„Duverte,  Samama,  jste  připraveni?  Na  koně  I" 

„Počkejte  na  mne  I" 

.Za  několik  minut  seděl  jsem  též  na  koni.  Cválali  jsme  po  silnici 
k  £1  Azeregu. 

„Vaucoeur  zavražděn?  Jest  to  možno?  Zavražděn,  a  kým?  Kterým 
padouchem?  Proč?  Jak  hrozná  to  rána  pro  jeho  nešťastnou  ženu,  pro 
jeho  dětil  Takový  svazek  lásky,  tak  násilně,  pitomě  zrušený,  ony 
bytosti  zničeny  I"  Ne,  nemohu  říci,  co  jsem  zakusil. 

Silnice  do  El  Azeregu  jest  smutná  a  pusta  a  vždy  špatná;  pře- 
tíná tichou  step,  zahalenou  zakrslými  palmami  jako  pláštěm  smrti, 
í^eka  Oned  Branis,  vinoucí  se  hadovitě  krajem,  místy  jest  vyschlá. 
Chumáčky  vavřínových  snítek,  které  rostou  mezi  oblázky  v  řečišti, 
podobají  se  květinám  mezi  kostmi  mrtvých.  Smutný  jest  pohled  na 
opuštěné  dvě  francouzské  farmy,  které  zvedají  své  červené  střechy 
uprostřed  čtverhranu  vinic. 

Jindy  jsem  nikdy  nepociťoval  takových  dojmů.  Naopak,  miloval 
jsem  tento  kraj  a  odevzdával  jsem  se  svým  snům,  cestuje  jeho  pustými 
dálemi. 

Ludvík  mne  i  sebe  těšil :  „Také  možno,  že  na  celé  věci  nic  není, 
že  to  jen  nějaké  škrábnutí,  které  se  za  tak  nebezpečné  rozkřikuje. 
Uvidíš,  že  budeme  s  Vaucoeurem  zase  zeli  sázeti." 

On  jediný  přerušil  mlčení,  ale  nepromluvil  ničeho  kromě  těchto 
slov,  která  jsem  za  nemístná  pokládal,  poněvadž  vyjadřovala  před- 
sudek soudce  ze  řemesla. 

Takt  koňského  cvalu  odměřoval  velmi  zdlouhavě  vteřiny,  které 
jsem  počítal.  Konečně  jsme  uzřeli  střechy  a  zahrady  El  Azeregu. 

„Ale  Vaucoeur,  ubohý  Vaucoeur,  zda-li  jest  ještě  živ?"  Tázali 
jsme  se  na  to  lidí. 

„Ano,"  volal,  na  nás  kovář  Rousselot,  když  jsme  za  bouřné 
vichřice  do  vsi  přijížděli. 

„Žije I  Vrah  byl  zatčen!  Pane  soudce,  naložte  sním  dle  práva!" 


Digitized  by 


Google 


646  Paul  Dumas: 

Zdálo  se  mi,  že  tato  slova  naděje  ulétala  s  burácejícím  větrem. 
Jak  smutně  stály  tu  ty  malé  domky,  roztroušené  po  délce  širokých 
ulic  —  jak  smutné  byly  branky,  skroucené,  plazící  se  keře  a  zdrá- 
pane  jich  stíny  pod  vysvitlým  sluncem  I  Osamělý  nový  kostel  opuštěn, 
celá  obec. v  řídké  páře  vlhké  krajiny,  bydliště  to  obyvatelů  s  vyzáblými 
tvářemi  .  .  .  ó,  jakým  smutkem  vše  to  mne  naplňovalo! 

Můj  kůň  se  zastavil  před  domem  Vaucoeurovým.  Míval  zvyk 
zde  si  odpočinouti.  Zadržoval  jsem  slzy,  když  jsem  s  něho  sestoupil. 

„Spravedlnosti .  .  .  Smrt!  ..."  Výkřiky  tyto  a  temná  proklínání 
vycházely  ze  zástupu  lidí,  kteří  zde  stáli.  Na  hlavách  měli  bílé  čepice 
nebo  široké,  plstěné  klobouky.  Přiběhli  ze  svých  dílen  nebo  z  polí 
a  nakupivše  se  před  vraty,  rozhořčeni  vespolek  rozprávěli. 

Rychle  jsme  jimi  prošli.  Ve  světnici  nalezli  jsme  ještě  mnoho 
jiných  lidí.  Bylo  zde  cítit  jodoformový  zápach.  Garieu,  nakloněn  nad 
ložem,  činil  opatrné  pohyby.  Na  prostěradle  uzřel  jsem  krev.  Paní 
Vaucoeurová,  v  slzách  tonouc  a  klečíc  na  kolenou,  držela  lék  .  .  .  lah- 
vičku naplněnou  červenou  tekutinou.  V  prostém  taláru  stál  zde  ad- 
ministrátor Derangin,  vedle  četníci  a  tam  .  .  .  můj  ubohý  Vaucoeur,  můj 
ubohý  Vaucoeur! 

Ležel  natažen,  oči  zavřeny,  ústa  zkřivena,  obHčej  súžený  a  ssinalý ; 
síly  ho  opouštěly,  vůle  shasínala,  a  on  jako  bezduchý  snášel  tiše  muka 
obvazování.  Na  vyšší  části  jeho  stehna  zela  hluboká,  čerstvá  rána 
s  roztříštěnými  kraji ...  asi  na  píď  dlouhá. 

Když  Garieu,  upevniv  poslední  obvaz,  se  vzpřímil,  otevřel  raněný 
oči.    Spatřiv  nás,  zasténal. 

„Vy  zde?" 

Uchopil  jsem  ho  za  ruku.  Úzkostným  zrakem  hledal  svou  ženu, 
která  se  na  někoHk  minut  vzdálila.  Pak,  tiskna  mne,  strnulými  prsty  při- 
táhl mou  hlavu  k  sobě  a  tiše  řekl : 

„Jsem  ztracen!    Všemu  jest  konec!  .  .." 

„Co  tě  napadá?  ..."  vzkřikl  jsem. 

„Nemluv  tak  zpozdile.    Budeš  zachráněn!" 

„Jsem  ztracen.  Až  se  vrátíš  do  La  Feuillée  .  .  .  staré  známé  .  .  . 
víš?  Zde,  pan  Derangin  přislíbil  mi  něco  od  vlády  pro  mou  ubohou 
Marii.    Postarej   se  o  to,    aby  nebyla  opuštěna  ...  ani  moji  maličtí!* 

Pohnutím  sevřen  nemohl  jsem  odpověděti. 

Paní  Vaucoeurová  se  zatím  vrátíla.  Opět  sklesla  před  ním  na  ko- 
lena, zdrcena,  celá  bez  sebe. 

„Ach!  ..."  povzdychl  tiše  Garieu,  jejž  jsme  všichni  v  koutě  ve 
světnici  obklopili. 

„Hrozný,  hrozný  to  případ!  Ránu  nelze  ohledatí  a  neví  se,  co 
v  ní  vězí.  Jest  to  střelná  rána  z  velmi  malé  vzdálenosti  způsobená, 
rozšířená  shůry  dolů,  z  pravá  na  levo.  Vznikla  arabským  výstřelem, 
strašnou  střelou,  plněnou  kameny,  nebo  snad  i  hřebíky.  Velmi  těžké 
to  poranění.  Ubohý  muž,  může  dotrpěti  každou  minutu.  Potřebuje 
klidu.  Nesmí  sebou  ani  dost  málo  pohnouti,  nesmí  mluviti!" 

Z  té  příčiny  nebylo  možno  žádati  od  raněného  dlouhých  soudních 
seznání.     Za  to  četnický  vůdce,  Fautelli,  v  podstatě  znal  již  jeho  vý- 


Digitized  by 


Google 


Hra  náhody.  647 

povědí.  Hlídač  udal  mu  jméno  vraha.  Jmenoval  se  Cheuríli  Omar, 
známý  pobuda.  Pocházel  z  Mahaudie,  asi  dva  kilometry  od  El  AzeregU; 
Četnící  ihned  zatkli  zločince,  který  se  nalézal  spoután  v  sousedním 
stavení.       , 

,Vaucoeure  .  .  .  ."  pravil  Ludvík,  přiblíživ  se  k  poraněnému, 
„.  .  ,  přísahejte,    že   budete   mluviti   plnou  pravdu,  nic,    než  pravdu!" 

„Přísahám!  ..."  řekl  Vaucoeur. 

Bolestný  jeho  zrak  utkvěl  na  jeho  ženě  a  naší  skupině. 

„Fautelli,"  pravil  soudce,  ,.  .  .  poví,  jak  na  Vás  bylo  útočeno. 
Pak  teprv  udáte  vše  sám.  Poslouchejte  dobře.  Nemusíte  ničeho  při- 
pojovati leč  nezbytné  opravy." 

Fautelli  předčítal  své  záznamy: 

„Polní  hlídač  Vaucoeur  jel  dnes  ráno  o  čtvrté  hodině  na  své 
dvojkolce  na  farmu  Pavanin  směrem  ku  Ksar-el-Abiodu.  Jel  sám.  Měl 
s  sebou,  jak  obyčejně,  ku  své  obraně  dvojku,  nabitou  patronamí 
s  broky  čís.  8.,  pak  brašnu  a  zásoby,  Věci  tyto  pohromadě  s  puškou 
uloženy  jsou  pod  lavicí.  U  Ksar-el-Abiodu  nepozoroval  ničeho  nápad- 
ného. Odejel  z  farmy  o  šesté  hodině  přímo  k  El-Azeregu.  Když  se 
přiblížil  ke  vsi  asi  na  osm  set  kroku,  nepotkav  dříve  ani  živé  duše, 
tu  pojednou  uzřel  za  posledním  křovím  na  kraji  silnice,  asi  čtyři 
kroky  před  koněm  po  levé  straně  vysokou  postavu,  oblečenou  v  špi- 
navém plášti,  mající  obličej  zpola  zahalený  kápí  tohoto  oděvu.  Tento 
člověk,  nepromluviv  ani  slova,  vrhl  se  na  hlídače  a  vystřelil  na  něj 
z  pušky  nebo  z  pistole,  kterou  pod  svými  cáry  ukrýval.  Hlídač  Vau- 
coeur, ač  těžce  raněn  na  stehně,  měl  přece  tolik  síly,  že  se  nahnul 
a  uchopil  kolbu  své  pušky;  avšak,  zvedaje  zbraň,  aby  střelil  po  útoč- 
níku, jenž  zatím  už  prchal,  nepochybně  zavadil  spouští  o  řemení  brašny, 
takže  rána  vyšla  a  kule  projela  bednou  vozíku.  Tato  náhoda  poskytla 
vrahovi  času,  že  zmizel  ve  křoví.  Vaucoeur  nicméně  přece  mohl  jej 
dosti  dobře  postihnouti  a  zjistiti  v  něm  řečeného  Cheurfli  Omara  Abdel- 
kadera  z  Mahaudie.  Tento,  známý  soudu  jakožto  nebezpečný  člověk, 
měl  si  právě  odbýti  trest  šestiměsíčního  žaláře  pro  krádež,  byv  od- 
souzen na  udání  hlídače  Vaucoeura.  Vzdor  bolesti,  kterou  mu  poranění 
působilo,  mohl  přece  zraněný  v  jízdě  pokračovati  a  dojeti  domů, 
kdež  mu  ihned  lidé  první  ochrany  poskytli.  Po  svém  příchodu,  sotva 
asi  deset  minut  po  zločinné  události,  učinil  Vaucoeur  své  ženě  a  ně- 
kolika sousedům  toto  udání,  jak  přečteno  bylo,  těmitéž  usvědčivými 
slovy. " 

Vaucoeur  nepřerušil  ani  slovem  Fautelliho.  Oči  měl  zavřeny,  jeho 
bledost  mne  děsila. 

„Nuže,  milý  Vaucoeure,"  pravil  soudce,  , slyšel  jste  dobře?  .  .  . 
Jsou  tato  udání  správná?" 

„Ano,  pane  soudce,  jest  tomu  tak,  jest  vše  pravda  ..."  povzdechl 
nešťastník. 

„Řekněte  mi,  učinil  na  vás  Arab  útok  z  pravá  nebo  z  leva?" 

„Z  leva  .  .  .« 

„Poslyšte  ..."  pravil  Ludvík,  „něco  se  mi  zdá  býti  zvláštním. 
Bude  nutno,  pane  doktore,  abychom  k  okolnosti  té  přihlíželi,  a  abyste 


Digitized  by 


Google 


648  Paul  Dumas: 

pronesl  své  mínění,  co  se  toho  týče.  Míním  totiž,  zda  jest  sedadlo 
vozíku  značněji  vyvýšeno?" 

Odešli  jsme  asi  na  pět  minut,  abychom  se  podívali.  Přesvědčili 
jsme  se,  že  člověk  vyšší  postavy,  stoje  u  vozíku,  mohl  by  zrovna 
dosáhnouti  doprostřed  těla  kočího,  sedícího  na  kozlíku. 

,Tof  přece  samozřejmo,"  pomyslil  jsem  si,  popuzen  touto  pře- 
mrštěnou nedůvěřivostí  soudcovou.  Zdálo  se  mi,  že  nemusil  býti  Vau- 
coeur  ani  soudcem  vyslýchán;  to,  co  přečteno  bylo,  dostačovalo  ku 
zjištění  neklamné  pravdy.  Rychle  jsem  odstoupil  na  několik  kroků  od 
tohoto  hnusícího  se  mi  vozíku,  potřísněného  kapkami  krve.  Ludvík 
však  chladnokrevně  vyšetřoval,  při  čemž  podotknul: 

„Krvácení  musilo  býti  velmi  hojné,  podívejte  se,  pane  doktore. 
Při  tom  však  přec  vsákla  veškerá  krev  do  dna  vozíku,  takže  snad 
nebude  ani  možno  přesně  udati  místo,  kde  byl  zločin  spáchán.  Ach  .  .  . 
zde  jest  díra,  způsobená  ručnicí  Vaucoeurovou  I  Právě  na  vnitřní 
straně  vozíku.  Okraj  její  jest  zevnitř  hladký  a  opálený,  vnitř  pak  třískami 
vrouben  a  dosvědčuje,  že  rána  vyšla  z  vnitřku  ven.  Ostatně  jest 
ještě  puška  zde,  namířená  hlavní  dolů.  Jeden  kohoutek  jest  spuštěn. 
Ach,  hleďte,  spoušf  jest  uvízlá  v  řemení  tašky.  Z  toho  plyne,  že  udání 
Vaucoeurovo  zakládá  se  na  pravdě.* 

„Ty  bys  pochyboval?"  —  zvolal  jsem  vzrušen,  ano  uražen. 
Uchopil  jsem  Ludvíka  za  ruku  a  řekl  jsem  rozhořčeně: 

„Domnívám  se,  že  nikdo  nemá  práva,  podezřívati  svědectví  muže, 
kterýž,  jsa  v  náruči  smrti,  přísahá.  Uvaž  to  dobře  I* 

„Zajisté,"  odpověděl  Ludvík  klidně,  a  vždy,  jak  byl  zvyklý,  ne- 
nucené a  sarkasticky. 

„Co  však  jest  tobě  do  toho?  To  jest  moje  věci" 

Ó,  té  kruté  scény,  jež  následovala. 

Četníci  k  rozkazu  soudcovu  přivedli  zatknutého  muže.  Strkali  jej 
přímo  do  světnice,  kde  ležel  zraněný.  Nemohl  jsem  se  zdržeti.  Zlostný 
výkřik  vydral  se  mi  z  úst,  když  jsem  jej  spatřil.  Biřic,  surovec  tu 
stál.  Ovšem,  vím,  že  nám,  lidem,  kteří  jsme  ukrutni  a  hned  odsuzujeme, 
každý  člověk  zdá  se  míti  nešťastné  vzezření,  hodící  se  k  zločinu, 
který  mu  přisuzujeme.  Ale  tento  zde  I  Opravdu,  nebylo  divu,  že  jsem 
se  tak  rozvzteklil,  když  jsem  spatřil  jeho  pochmury  a  hrůzný  profil, 
když  na  mne  loupnul  potměšilýma  očima,  maje  otevřena  tupá  ústa, 
v  nichž  se  leskla  řada  hustých,  bílých  zubů,  a  blbě  se  klátil.  Jeho 
čelo,  stisknuté  několikrát  kolem  hlavy  otočeným  šátkem,  skrývalo  se 
pod  smrdutou  kápí.  Netvor  ten  převyšoval  nás  všechny  o  celou  hlavu. 
Roztrhaný  šat  visel  na  něm  od  nahých  ramen  až  po  veliké,  bosé  nohy. 
V  kruhu  našem,  kteří  jsme  byli  po  evropsku  oděni  a  kteří  jsme  jej 
hněvu  plnými  zraky  pozorovali,  připadal  mi  jako  divé,  nečisté  zvíře, 
na  něž  se  dívají  lidé  mřížemi  ohrady  v  zahradním  zvěřinci. 

„Jest  to  ten  člověk  zde,  Vaucoeure?" 

„Ano  .  .  .  jest!" 

Hlídač  právě  otevřel  oči.   Spatřiv  muže,  opětoval  slabým  hlssem: 

„Jest  to  Omar.  Nemůže  to  býti  jiný,  než  on  I" 


Digitized  by 


Google 


Hra  náhody.  649 

V  slovech  těchto  zračila  se  jakás  posvátná  hrůza.  Utkvělo  mi 
hluboko  v  paměti,  kterak  jindy  Vaucoeur  často  pronášel  zlostně  slova : 
, Špinavý  ten  národ.  Měli  by  se  vodit  na  lase  I*  A  přece  to  byl  týž 
člověk,  který  nyní  na  tohoto  nejpodlejšího  tvora,  ano  svého  vraha, 
hněvu  necítě,  zraky  obracel  a  shovívavým,  dětským  hlasem  na  něj 
mluvil.  Tato  šlechetnost,  toto  vznešené  milosrdenství  mne  bolestně 
dojaly,  ještě  více  nežli  slova  lékařova,  jeho  zmínka  o  hrozící,  neodvratné 
smrti  trpícího. 

Vaucoeur  vypouštěl  duši,  která  opouštěla  bídné,  zloby  plné  po- 
zemské údolí. 

Omar,  k  němuž  tlumočník  Samama  přistoupil,  aby  mu  opakoval 
výpovědi  poraněného,  zvedl  k  nebi  ukazovatel  pravé  ruky,  divokými 
vzorky  tetované,  která  tak  hanebný  zločin  spáchala,  a  chraptivým 
hlasem  dovolával  se  svojí  neviny: 

„Ve  jménu  Boha!  V  nikom  nekyne  mi  spása  a  pomoc,  jen 
v  Bohu  I   Nikdy  jsem  tomu  člověku  ničeho  zlého  neučinil!" 

„Kde  jsi  byl  dnes  ráno?" 

„Doma,  v  své  chatrči,  mezi  svými.  Mám  svědky.  Přísahám  jménem 
jediného  Boha!  Ctím  hlídače,  vážím  si  ho  jak  otce!" 

Náhle  skočil  bandita,  čehož  jsme  již  zabrániti  nemohli,  k  loži  ra- 
něného, nachýlil  se  k  němu,  uchopil  jeho  ruku,  která  již  byla  bez 
vlády,  a  hltavě  přitiskl  ji  ke  rtům. 

Všichni  jsme  vykfíkli  a  společně  chytili  jsme  jej  za  cáry  a  ošklivostí 
naplněni  zamezili  jsme  jeho  líbání. 

Vaucoeur  ani  sebou  nehnul. 

„Ach,  jak  vznešeně  dotrpěl!"  pravil  jsem  Deranginovi,  kterýž 
jako  já  stěží  zdržel  se  pohnutí. 

„Ano,   pane  Derangine,   jest  to  rek,    —  plnitel  své  povinnosti!" 

Duchovní  dodal: 

„Telegrafoval  jsem  prefektovi.  Chtěl  jsem,  aby  prsa  tohoto  poctivce 
zdobil  čestný  řád!" 

„Ztrácí  očividně  síly,"  pravil  nám  Garieu  „.  .  .  ještě  jen  okamžik!" 

Lékař  nedovolil  mi,  abych  zůstal  u  svého  ubohého  přítele.  Proto 
jsem  vsedl  s  ostatními  na  kůň,  a  jeli  jsme  hledat  místa,  kde  byl  zločin 
spáchán.  Když  bídák  Omar,  jejž  naše  koně  ze  dvora  svými  prsy 
vystrkovaly,  objevil  se  před  očima  lidu  na  ulici  sroceného,  nastal  křik 
plný  vzteku  a  pomstychtivosti. 

„Zabte  hol  .  .  ."  volalo  se. 

Lidé  se  sbíhali  před  zločince,  a  z  nich  jakýs  občah  Sicard  udeřil 
jej  hrozně  pěstí  v  tvář.  Četníci  s  velkou  námahou  zabránili  činu  pomsty, 
a  shromážděný  dav  utišil  se  náhle,  jevě  při  tom  radost,  když  jsem 
k  němu  promluvil: 

„Jest  to  on,  vrah!  Vaucoeur  jej  poznal.  Utište  se,  jeho  hlava 
náleží  nám.  Uzříme  ji  padnouti  od  trupu  na  návsi  v  £1  Azeregu!" 

Pomalu  jeli  jsme,  Omara  s  sebou  vedouce,  směrem  ku  Ksar-el- 
Abiodu.  Učinivše  asi  osm  set  metrů,  najednou  jsme  zvolali: 

„Zde  to  jest!" 


Digitized  by 


Google 


650  Paul  Dumas: 

Vskutku,  ocitli  jsme  se  u  velikého  křoví,  které  rostlo  na  kraji 
cesty.  Postavili  jsme  se  napfíč  do  řady.  Dva  četníci  a  dva  obecm' 
zřízenci  postupovali  opatrně  po  blízkém  strništi,  aby  objevili  stopy 
vrahovy.  Ludvík  a  já  šli  jsme  po  silnici.  Skoro  za  okamžik  zastavil 
mne  Ludvik : 

,Krev!- 

Na  zemi  uprostřed  silnice,  mezi  kolejemi  v  prachu,  na  místé  asi 
padesát  čtverečních  centimetrů  velikém,  objevily  se  červené  kaluže  krve. 

, Nelze  více  pochybovati  o  tom,"  pravil  jsem  «...  vidíš,  že  se 
potvrzuje  Vaucoeurovo  udání.  Chlap  čekal,  skr3rt  v  posledním  houští 
na  levo  a  odtamtud  náhle  až  sem  přtkvapil.* 

V  tom  zakašlal  starosta,  který  s  námi  byl  a  zamračiv  se,  řekl: 
„Mné  se  naopak  a  ku  podivu  zdá,  že  se  véc  neshoduje;  nebo,  jak 
vysvětlíte  tyto  skvrny  krve?" 

„Ach,  dobře  si  je  vysvětluji,"  pravil  jsem,  ,ony  naznačují  místo 
zločinu!" 

„Ale,   když   krev,  jak   jsme   se  přesvědčili,    z  vozíku  nekapala!" 

„Vaucoeur  byl  nejspíše  napaden  dole  a  ne  ve  vozíku.  A  když 
tomu  tak  není,  jest  možno  dobře  předpokládati,  že,  b3rv  raněn,  na 
okamžik  dolů  sestoupili" 

„To   se  nedá  mysliti,  a  ostatně  nám  nic  podobného  neřekl." 

„Avšak,"  namítnul  jsem,  do  jisté  míry  popleten,  „krvácení  bylo 
hrozné  I  Nemyslíš,  Ludvíku,  že  mohlo  něco  krve  vyprýštiti  skulinami 
prkna  ve  vozíku?" 

„Velice  to  překvapuje,  že  jsme  nenalezli  podobných  skvrn,  vždy 
četněji  a  četněji  u  sebe  se  vyskytujících,  na  cestě,  po  které  Vaucoeur 
ku  vsi  jel.  Měli  bychom  se  vrátiti  do  El  Azeregu  a  hledati  červenou 
stopu  krve." 

„Jest  to  logika!"  odtušil  jsem  nevrle.  „Tvé  vývody  jsou  zbytečné. 
Na  tom  málo  záleží,  zda-li  byl  Vaucoeur  napaden  ve  vozíku  nebo  na 
silnici  a  zda-li  si  ty  nemůžeš  jistých  věcí  vysvětliti,  kterých  nemohl 
umírající  tobě  vyložiti,  nemaje  jasného  vědomí  aneb  síly.  Jest  zjištěna 
věc,  která  mne  uspokojuje,  a  proti  níž  nedá  se  nic  namítati.  Vaucoeur 
byl  smrtelně  a  veřejně  napaden,  on  to  řekl.  Tvé  vyšetřování  jest 
velice  neprozíravé,  můj  drahý,  a  příliš  oddáváš  se  této  zbytečné  práci." 

„Máš  pravdu,"  zabručel  Ludvík,  zamysliv  se. 

Četníci  oznamovali,  že  nevypátrali  žádné  stopy  aniž  nějaké  nové 
známky.  Nebylo  to  nic  divného,  nebof  zem  byla  příliš  suchá. 

Potom  dospěli  jsme  tryskem  přes  žlutá  strniště  k  táboru  Maho- 
medánskému,  kdež  jsme  spatřili  šest  nebo  sedm  bud,  šest  nebo  sedm 
to  začazených  plachet,  podepřených  na  kolech.  Na  kostře  skalného 
pahrbku  byly  zavěšeny  na  hřebech  špinavé  cáry.  Soudce  chtěl  u  Omara 
nalézti  zločinnou  zbraň.  Vjeli  jsme  mezi  stádo  malých  ježatých,  hu- 
bených volů,  kteří,  ač  sotva  na  třesoucích  se  nohou  státi  mohli,  přece 
se  namáhavými  skoky  rozptýlili.  Dva  mladí  mužové,  stojíce  ve  svých, 
hmyzem  prolezlých  cárech,  nevšímali  si  ani  našeho  příchodu.  Když 
jsme    se   přiblížili,   rozeznali   jsme   osm   lidí,    kteří   byli   skupeni  před 


Digitized  by 


Google 


Hra  náhody.  651 

stany  na  úpatí  skály.  Zahaleni  v  bílých  kápích,  upírali  na  nás  zá- 
dumčivé  zraky.   Viděli  nás  k  sobě  přijížděti,  ale  ani  se  nehýbali. 

,Hle,  zhovadilí  zlosynovél  Pohleďte  na  ty  zákeřnické  tváře!" 
zvolal  jsem.  Rád  bych  byl  viděl  tento  lid  bouřiti  a  vztekati  se,  že 
se  mu  připisuje  tak  ohavný  čin.  Byl  bych  tomu  býval  rád,  kdyby 
se  byl  sbíhal  kolem  nás  a  žádal,  aby  se  ho  zastalo  samo  právo. 
V  duchu  jsem  si  představil  Vaucoeura  a  slyšel  jsem  jeho  staré  po- 
řekadlo: I,  Na  laso  s  nimi.  Pravím  vám,  že  jiného  nezasluhuji  nežli 
voditi  je  na  lase!" 

Skočil  jsem  první  v  jich  stan,  ač  se  na  mne  psi  vztekali ;  odehnal 
jsem  je  karabáčem. 

„Chátro,"  vzkřikl  jsem,  ,. .  .  vidíte  zde  soudce  a  četníky!  Vstaňte!" 

Ku  podivu:  rázem  odvázali  praky  s  kolenou  a  vzchopivše  se, 
metali  trefnýma  rukama  na  psy  kameny,  až  se  od  jejich  břich  odrážely. 
U  každého  z  nás  ocitnul  se  z  nich  jeden,  jenž  buď  zadržoval  třmen 
nebo  koně  bral  za  uzdu.  Ukázali  nám  nebojácným  pohybem  ruky 
chatu  Omarovu.  U  ní  na  zemi  seděla  hrozná  postava  stařeny,  pode- 
přená oběma  rukama  o  hůl  . .  .  matka  to  Omarova,  která  patrně  ne- 
tušila, oč  se  jedná;  mladá  jeho  žena  klopila  stydlivě  k  zemi  své 
sametové  oči  .  .  .  kolem  byla  hromada  polonahých  dětí  ....  Četníci 
všechny  vyhnali,  ohledavše  dřív  jejich  cáry.  Přeházeli  jsme  všecko, 
džbány,  měchy,  tykve,  pytle  s  ječmenem,  rohožky,  odvlekli  jsme  be- 
čící kůzle,  prohledli  všecko  movité  hamparátí,  ale  podezřelého  nic 
jsme  nenalezli  —  a  zvlášť  nijaké  zbraně. 

Vyptávali  jsme  se  objrvatelů  stanu.  Dle  souhlasného  svědectví 
všech  dlel  Omar  ve  své  chatě  od  časného  rána  do  okamžiku,  kdy 
byl  zatčen. 

„Oh,"  pomyslil  jsem  si,  „jsou  to  bídní  podvodníci!"  Dobře  jsem 
viděl,  kterak  v  lhostejných  tvářích  zračí  se  lež. 

Mezitím  prohodil  jakýs  mladý  pastýř  lehkomyslné:  „Omar  odešel 
ráno  do  stanu  Beni  Slimana  navštívit  jednoho  ze  svých  strýců!" 

Stan  Beni  Slimana  byl  právě  odtud  na  cestě  do  El  Azeregu.  Za- 
jásali jsme.  Alibi  vrahovo  bylo  zhaceno. 

Skoro  v  témž  okamžiku  přichvátal  Fautelli,  drže  velikou  bambitku. 
Nalezl  ji  pečlivě  ukrytou  v  trnovém  plotě,  kterým  byla  obehnána  chata 
Omarova.  Se  zimničním  chvatem  prohlíželi  jsme  tuto  zbraň  z  dávného 
století,  na  jejíž  kolbě  byl  otočen  provázek.  Byla  vypálena.  Soudce 
vstrčil   do  hlavně  prst  a  vytáhl   jej  očerněný  sazemi  a  čpící   prachem. 

„Omare,  náleží  ti  tato  bambitka?" 

„Ano." 

„Proč  jsi  ji  schovával?" 

„Věděl  jsem,  že  jest  Arabům  zakázáno  míti  zbraň.  Bál  jsem  se 
úřadů!" 

„Tato  bambitka  byla  před  chvílí  vypálena!  ..." 

„Vystřelil  jsem  z  ní  několikráte  včera  o  svatbě  své  sestry 
Halimaty. " 

S  nevolí  poslouchal  jsem  bídníka.  Zlost  se  ve  mně  nanovo 
ozvala.    Řekl  jsem  Ludvíkovi: 


Digitized  by 


Google 


652  Paul  Dumas: 

„Nuže,  jsi  přesvědčen?" 

„Oh,  tenkráte/  odpověděl  soudce,  mna  si  ruce,  „mátne  ptáčka 
v  pasti." 

V  tom  nás  pojala  nová  hrůza.  Po  pláni  uháněl  tryskem  jezdec 
v  modrém  plášti  proti  nám. 

.Noviny  z  El  Azeregu  ..." 

„Co  se  stalo?"  Lékař  Garieu  vzkazoval,  že  poraněný  nešťastník 
právě  dotrpěl  .  .  . 

Třetího  dne  dostavil  se  Garieu  k  soudci  Ludvíkovi,  u  něhož  jsem 
právě  diel,  a  odevzdal  mu  malý  baliček.  Klada  jej  na  stfil,  pravil: 

„Našel  jsem  tyto  věci  v  ráně  mrtvoly  a  odvádím  je  zde.  Po- 
dívejte se  na  ně!" 

Soudce  psal.  Já,  sedě  vedle  něho  a  drže  noviny  v  ruce,  vzpomínal 
jsem  právě  na  slova  Deranginova,  pronesená  večer  na  hřbitůvku  v  El 
Azeregu  nade  hrobem,  do  něhož  jsme  Vaucoeura  pochovali.  Po  řeči 
jeho  přečetl  vládní  úředník  telegramm,  oznamující,  že  paní  Vaucoeurová 
byla  jmenována  ošetřovatelkou.  Tak,  díky  pomoci  veřejných  úřadů, 
bylo  postaráno  o  budoucnost  nebohé  vdovy  a  dvou  sirotků,  a  tím  vy- 
plněno poslední  přání  Vaucoeurovo.  Tenkráte  s  lehčím  srdcem  vrátil 
jsem  se  z  pohřbu. 

„Aj,"  pravil  Ludvík,  odkládaje  péro  „.  .  .  doktore,  vyf  přinášíte 
věci,  kteréž  nás  o  mnohém  mohou  přesvědčiti." 

Popadl  balíček,  rozvázal  motouz  a  rozbaloval  papír.  Ničeho  ne- 
říkajíce, hleděli  jsme  zvědavě,  co  bude  v  papíře.  Nalézalo  se  tam: 
plstěný,  kulatý  útržek,  několik  smačkaných  broků  čís.  8.,  dvě  nebo 
tři  třísky  z  kosti  a  několik  dřevěných  odštěpků,  vše  uschlou  krví  po- 
třísněno. 

„To  vše,"  pravil  lékař,  „bylo  v  ráně,  když  jsem  ohledával  mrtvolu." 

Dodal  pak  chvástavě,  jak  byl  zvyklý: 

„Příliš  velký  přepych  v  tom  arabském  náboji!  Drobné  honecké 
broky  místo  roztepané  a  na  kousky  rozkrájené  olověné  kulky,  pravá 
patronova  cupanina  místo  zátky  z  hadru  ...  a  pak  dřevo !  K  čemu 
dřevo?  U  kozla,  tomu  nerozumím!" 

Ludvík  se  náhle  zasmušil.  Vzal  kousky  dřeva,  a  nepromluviv, 
rychle  odcházel.  Vozík  hlídačův  byl  zabaven  a  schován  v  kolně  vedle 
soudní  budovy. 

„Oho,"  pravil  soudce  polohlasně  sám  k  sobě,  „o  tom  se  musím 
na  vlastní  oči  přesvědčiti,  abych  uvěřil." 

Potom  rovnal  odštěpky  jeden  po  druhém  k  sobě  od  okrajů  díry 
v  bedně  vozíku,  již  udělala  střela  Vaucoeurová.  Zkoušel  je  vměstnati 
do  natrhlin  v  prkně,  zda-li  by  nebyly  odtamtud,  a  když  to  všelijak  ně- 
kolikrát opakoval,  zvolal  konečně: 

„Podívejme  se!" 

Strnul.  Většina  z  nich  hodila  se  dokonale  na  místa,  kde  bylo 
prkno  výstřelem  odštípáno.  Soudce  zvolal:  „Nemohu  ani  svým  očím 
věřit!" 

„To  přec  nemožno!"  zvolal  jsem.  „Jen  pohleď,  vždyť  mají  třísky 
docela  jinou  barvu  než  vozík!" 


Digitized  by 


Google 


Hra  náhody.  653 

Soudce  odškrabal  opatrně  krev  s  jednoho  kousku  perořízkem. 
Ihned  uzřeli  jsme  stopy  žluté  barvy,  jíž  byl  celý  vozík  natřen. 

,Není  víc  pochybnostil* 

, Nikoli,  ne,  ne,"  zajíkal  jsem  se,  cítě,  že  mi  udivením  krev 
prouditi  přestala,  »ne,  tof  nemožné,  to  se  nedá  vysvětliti  I" 

Tu  Ludvík  uchopil  mne  za  ruku,  upřel  na  mne  ostře  zrak  jako 
vyšetřující  soudce  a  úsečně  se  mne  jako  svědka  otázal: 

„Ty  a  Vaucoeur  byli  jste  důvěrnými  přáteli.  Nezapírej,  viď,  že 
střílíval  a  často.    Není-liž  pravda?* 

Odpověděl  jsem:  ,Ano,  střílíval  I" 

„Ach,  už  to  máme  1"  pravil  chladně  soudce,  „tvůj  přítel  Vaucoeur 
se  na  cestě  sám  zastřelil.  Omar  jest  nevinen!" 

„Tof  nemožno!"  vzkřikl  jsem. 

„Nuže,  poslyš,  jak  se  má  asi  celá  ta  záležitost,"  pravil  Ludvík. 
„Vše  jest  velmi  jednoduché.  Když  jel  Vaucoeur  do  El  Azeregu,  nejspíš 
uviděl  s  vozu  v  příkopě  vedle  silnice  koroptve.  Mžikem  octnul  se  dole. 
Sestupuje  vzadu  s  vozíku,  zvedl  se  na  špičkách  nohou  a  při  tom 
ručnici,  kterou  držel  v  pravici,  položil  do  vozíku,  a  to  tak,  že  ústí 
její  hlavně  obráceno  bylo  proti  němu,  právě  asi  do  výše  jeho  slabin, 
když  s  vozíku  seskočil.  Při  rychlém  pohybu,  jejž  učinil,  když  zase 
uchopil  pušku  u  spouště,  vyšla  rána,  a  celý  náboj  octnul  se  ve  stehně 
i  s  odštěpky  z  prkna  vozíku.  Vaucoeur  byl,  jak  jsme  jej  všichni  znali, 
silný  muž.  S  velikou  ovšem  námahou,  avšak  přec  vylezl  na  vozík,  a  po- 
poháněje koně,  dojel  do  El  Azeregu.  Po  té  cestě  viděl  se  ztracena. 
Vzpomínka  na  ženu  a  děti,  které  opuštěny  a  bez  pomoci  měl  zůstaviti, 
vnukla  mu  pak  onu  ďábelskou  myšlenku.  Nezbývalo  mu  více  času, 
než  dvě  minuty,  aby  vše  podrobně  zosnoval.  Jaká  to  síla  duševní! 
A  jak  zase  hrozné  jest  a  ohavné,  co  jsem  napsal  do  těchto  soudních 
akt,  kolik  našel  jsem  různých  shod  a  důkazů  pro  to,  abych  utratil 
hlavu  nevinného  Omara!  Ó,  ubohá  ty  spravedlnosti,  která  se  dáváš 
oslepiti  často  jen  pouhou  hrou  náhody!" 

Byl  jsem  nadobro  poražen,  vše  to  bylo  očividno.  Puška  Vau- 
coeurova,  nabitá  broky  čís.  8.,  ony  kaluže  krve  na  silnici,  tvar  rány  na 
stehně,  jdoucí  z  pravá  na  levo  .  .  .  vše  se  shodovalo.  Vše  nasvědčovalo 
hrozné  události  a  zvlášť  onen  nepřirozeně  tesklivý  hlas,  vskutku  však 
bázlivý,  jímž  pronášel  Vaucoeur  přísahu  a  obžalobu!  Tento  Vaucoeur!  . . . 
Mohl  to  učiniti?  Ano!  .  .  .  Slyšel  jsem  v  duchu  opět  jeho  ohavná  slova! 
Nebyla  ničím,  než  pouhou  lží!  .  .  . 

Ludvík  zazvonil  a  objevil  se  sluha.  „Běž  do  věznice  a  přiveď  sem 
Cheurfli  Omara!" 

Po  několika  minutách  vstoupil  do  úřadovny  Arab,  kterýž  nás 
všechny  svojí  postavou  převyšoval.  Nad  levým  jeho  okem  byla  znáti 
široká  modřina,  která  mu  zbyla  po  ráně,  již  mu  dat  pěstí  osadník 
Sicard. 

„Můžeš  se  navrátiti  domů,"  pravil  mu  soudce.     „Jsi  svoboden!" 

Slyše  to,  ani  se  neochvěl,  nýbrž  prostě  pravil:  „Chvála  Bohu! 
Odplať  Vám  Bůh,  pane  soudce,  a  dlouho  Vás  zachovej!" 


Digitized  by 


Google 


654  Karel  Scheinpflug:  Smutek. 

Přehodiv  si  pak  půl  svého  roztrhaného  pláště  přes  levé  rameno 
a  takto  připraven  na  dlouhou  zpáteční  cestu,  ještě  dodal : 

^  Jazyk  svědkův  jest  hadem,  který  se  napájí  lží  I* 

„Bohužel,  že  tomu  tak  někdy  bývá,*  bručel  Ludvík  pro  sebe. 

„Ale  nevinnost  může  se  beze  strachu  podívati  do  očí  spravedli- 
vého muže  I" 

„Bohužel,  zde  se  stal  omyl,"  řekl  soudce. 

Omar  mne  uchopil  za  ruku.  Pak  se  na  nás  všechny  významně 
zadíval.  Výraz  jeho  obličeje  byl  při  tom  neobyčejný  .  .  . 

Mlčky  sledovali  jsme  zraky  ubohého  Omara,  který  dlouhými  kroky 
odcházel  k  dalekému  obzoru  ...  na  svobodu  I  .  .  . 

Vzpomněl  jsem  si  na  Vaucoeura  v  rakvi  ležícího.  Viděl  jsem  jej 
s  onou  lží  na  mrtvých  rtech. 

Nemohl  jsem  se  zdržeti  slz !  .  .  . 


KAREL  SCHEINPFLUG: 

Smutek. 

Nad  tůní  se  sklánějí  vrby  vykotlané, 
a  z  vody  vychází  smrti  chlad. 
Nebudu  plakat  —  k  čemu  ty  krůpěje  slané? 
Nevzkřísí  těch,  jež  měl  jsem  rád. 

Plaménky  žluté  tančí  si  na  bažinách, 
a  z  lesa  je  slyšet  housle  výskati. 
Naděje  klamné!  tlete  tam  ve  hlubinách. 
Štěstí  mé  více  se  nevrátí. 

Skleněné  vrchy  na  dalekých  obzorech  planou, 
na  jejich  vrcholu  hoří  den. 
Ó,  kolikrát  spadl  jsem  s  perutí  polámanou  1 
Spěte,  mé  touhy,  spěte  jen  .  .  . 

A  měsíc  tak  vlídně,  tak  konejšivě  září 
houpavým  větví  zášeřím. 

Ach,  já  byl  už  tolikrát  oklamán  vlídnou  tváří  .  . 
Ne!  nevěřím,  nevěřím,  nevěřím! 


Digitized  by 


Google 


^.iKv<l^& 


Z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NARODNÍM  POHADKÁM  A  POVĚSTEM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


DR.  ANT.  ŠNAJDAUF: 

„Ulice  Nerudova"  v  Plzni. 

MIKULÁŠI  ALEŠOVI  K  PADESÁTÝM  NAROZENINÁM. 

Náš  dobrý  mistr  Mikuláš  dospěl  tedy  již  věku,  ve  kterém  je  umělcům 
dovoleno  —  začínati.  Totiž  v  ideálním  Státě,  jak  jej  konstruoval 
mudřec  Platón.  A  náš  Aleš  vskutku  teprve  začíná  —  působit.  Začíná 
tedy  v  pravdě  žít  umělecky.  Nemá  sice  jména  zahraničného,  také  se  ne- 
blyští  hvězdami  na  náprsence,  které  obecenstvu  úsudek  tak  —  usnadňují, 
také  nebude  již  rozhodovati  v  České  Galerii,  ale  již  kde  kdo  u  nás 
cítí,  Aleš,  to  že  jest  to  specifické  umění  české,  tedy  --  nepochybné. 

Jako  Čech  jest  náš  mistr  ovšem  již  osudem  —  demokrat.  Ne- 
vybíral si  nikdy  v  obecenstvu;  nechtěl  snad  mít  jen  to  nejvrchnější, 
smetánku  společnosti,  mecény  —  Proto  nemusíme  snad  až  do  Vídně 
nebo  tak  někam,  abychom  se  potěšili  nejlepšími  jeho  díly.  Zůstal 
v  Čechách  a  ani  tu  výhradně  se  neoddal  službám  toho  nejvyššího, 
naší  Prahy  královské,  ačkoli  to  matička  demokratů.  Rozséval  všude 
po  Čechách,  kde  právě  zatoužili  po  českém  zrní. 

V  Plzni  máme  zvláště  hojné  požehnání  z  jeho  štědré  ruky.  Kdyby 
šlo  o  to  uctíti  zde  Aleše  ulicí  —  totiž  jen  pojmenováním  některé  ulice, 
jistě  by  hned  několik  ulic  se  hlásilo,  jim  že  jméno  to  přísluší .  . .  Jsou 
to  ulice,  v  nichž  jméno  Alešovo  vysloviti  musíte,  třeba  nebylo  na  nároží 
psáno.  Domy  je  volají:  ty  výjevy  z  české  epopeje,  af  bohatýrské,  af 
humorné,  jež  s  fasád  jejich  se  usmívají  do  všedního  hemžení  —  — 
I  vysoké  návštěvy  dávají  si  zde  jméno  našeho  mistra  i  několikrát  vy- 
slovovat a  přidávají  si  pak  k  němu  esthetické:  Hm,  hm!  (V  řeči  arti- 
kulované znamená  asi:  Je  umění  možno  také  bez  mecénů  —  bez  nás  — 
bez  kommissí?) 

Jedna  ulice  jméno  Alešovo  nejen  volá,  ale  přímo  výská  .  .  .  Pět 
moderních  domů,  jak  řadou  v  jednom  bloku  stojí,  unisono  účastní  se 
této  stálé  demonstrace  — 

A  právě  tuto  ulici,  nejalešštější,  nemůžeme  pro  našeho  mistra 
anektovat.  A  bohužel,  ani  naši  potomci  (třeba  již  všichni  právováreční) 


44 


Digitized  by 


Google 


658  Ant.  Šnajdauf: 

nebudou  moci.  Aleš  sám  to  zavinil.  Přepustil  celý  ten  svůj  zajisté 
ideální  majetek  -~  Nerudovi!  Mezi  umělci  ději  se  transtrakce  tak 
lehce  —  — 

Kdyby  tak  Neruda  —  věděli  Zatoužil  si  jednou  míti  z  těch 
510  mil.  km*  povrchu  zemského  alespoň  tolik  opravdu  svého,  aby 
si  mohl  na  to  oběma  nohama  stoupnout,  dupnout  a  houknout:  Tady 
jsem  já,  Jan  Neruda  I  My  house!  —  Ale  osud  dává  lidem  sladkého 
dřeva  a  podobných  pochoutek,  co  si  jen  přejí,  nejčastěji  když  na  ně 
už  ani  —  zubů  nemají  a  ani  ne  —  chuti  (jak  si  také  povzdechl 
zmoudřelý  Neruda). 

Munificencí  Alešovou  jest  „Nerudova  ulice"  na  Říšském  předměstí 
(Neruda-Gasse)  opravdu  ulicí  —  Jana  Nerudy.  Zde  totiž  na  Nerudu 
vzpomenout  si  i  —  musíme!  Musili  jsme  i  tehdy,  když  jsme  neměli 
právě  namířeno  do  „Nerudovy  pivnice",  bohužel  krátce,  jako  všechno 
krásné,  trvavšíl  (Teď  zase  jen:  Jídelna  —  Bierhalle.)  Jinde  vzpomínají 
jenom  nároží  literátů,  politiků,  slavných  vlastenců Ovšem  vzpo- 
mínají také,  když  už  i  nikdo  z  lidí  nevzpomíná,  ty  vděčné  ulice! 

Mikuláš  Aleš  bere  věci  do  opravdy.  Když  už  má  něco  se  — 
jmenovat,  musí  to  také  —  být.  Provedl  tedy  v  „Nerudově  ulici",  jež 
ústí  do  náměstí  „Radeckého"  —  apotheosu  Jana  Nerudy.  Zapálil  zde 
arcimistru  péra  ohnivými  barvami  tryznu  posmrtnou,  jaká  ani  v  Praze 
mu   nehoří,    ač   Neruda   je    především   poetou   —   Prahy   —    „Prahy, 

toho  srdce  země*  —  tam  každého  kamene  se  i  pérem  dotknul 

o  Plzni  vyslovil  jen  divnou  chválu,  že  je  zrovna  tak  krásná  jako 
Athény  —  nové!*) 

Původci  této  stati  jubilejní  přikázal  osud,  aby  od  řady  let  denně 
několikrát  Nerudovou  ulicí  v  Plzni  prošel.  Ano  i  mu  nakázal,  aby  zde 
denně  několik  hodin  pobýval,  v  potu  hlasivek  svých  chleba  si  dobývaje 
a  na  moudrosti  životní  přibývaje.  (Ale  bohužel  nikoli  jako  —  první 
tenórista!)  Je  zajisté  omluvitelno,  jestli  při  vábné  příležitosti,  již  nabízí 
jubileum  dobrého  bližního,  který  stal  se  bezděkým  sociem  jeho  bonorum, 
chce  se  i  se  čtenářem  sděliti. 

Nuže: 

Náš  dobrý  mistr  Mikuláš  vybral  ze  své  pětky  činžáků  plzeňských 
pro  Nerudu  dům  právě  prostřední  (číslo  8).**)  A  tento  dům,  přirozeně 
ostatním  vévodící,  zvůlí  Alešovou  září  od  parapetu  druhého  poschodí 
až  k  římse  okapní  trofejemi  svého  ideálního  majitele,  dekorací  v  pravdě 
jen  Nerudovým  duchem  stvořenou,  jeho  idoly  posvěcenou  —  — 

Především  září  tam  Praha.  Opravdu  zlatem  tam  září  Praha  slovan- 
ská . . .  Mlčie  v  jutřníem  spaní,  Vltava  sě  kúřie  v  ranníej  páře  —  pod 
chmurným  mostem  Karlovým  . . .  Nad  procitající  Prahou  a  nad  krajem, 
jenž  na  pravém  břehu  řeky  také  troskou  vyznačen,  svítí  veliké  hvězdy  — 
„Kosmické  písně".  Majestátní  Pegas,  k  zemi  na  břehu  řeky  hluboce 
skloněn,  dumá  snad,  jak  — 


*)  , Obrazy  z  ciziny-  (1872)  str.  65.    Řádku  před  tím  však  stojí:   .Nechoď 
vůbec  do  Athén,  je-li  ti  milý  sen!" 

**)  Jen  na  činžácích  pracoval  —  prospěchář!  Veřejné  budovy  malovali  jim'. 


Digitized  by 


Google 


.Ulice  Nerudova"  v  Plzni.  659 

vffivé  časy  se  valí, 

minulost,  přítomnost,  budoucnost, 

ach,  jedna  se  ve  druhou  halí. 

A  my,  elegicky  i  hymnicky  dojati,  dumáme  s  ním,  osiřelým  soudruhem 
velkého  člověka,  o  ,malé  hvězdičce,  kol  níž  se  velké  točí  —  — " 

Jde  to,  ach,  jde!  Jen  každý  hleď 
k  vlastnímu  dobře  jádru 

Hned  vedle  Prahy  (s  druhé  strany  podprsníku,  jejž  balkón  roz- 
děluje) rozevřen  svět  .  .  .  Pyramidy . . .  Sfinx  .  .  .  Arab  na  oři  letí . . . 
Město  mečet . . .  Poušť  a  moře  . . .  Ohnivé  stěny  Pompej . . .  „Obrazy 
z  ciziny",  ty  naše  Legendy  věků  —  —  Divadla  přítomna  a  hřbitovy 
minula,  mezi  nimiž  plaše  poletuje  lidská  myšlenka  užaslá,  chvějící  se . . . 
„Jak  nemít  soucitu  s  tou  velkou,  divnou,  záhadnou  historií  lidstva,  s  tím 
pracujícím,  nadšeným,  vždy  znovu  mrskaným,  vždy  znovu  vítězícím 
duchem  lidským?"  (Jeruzalém  1870.)  Neruda  otevírá  průduchy  tohoto 
soucitu  héroického,  otevírá  svět  .  .  . 

Nad  těmito  dvěma  freskami,  hlavní  směr  a  ráz  Nerudova  díla 
obrazně  vystihujícími,  kypí  na  všech  plochách  mezi  okny  ornament 
stejně  významný.  Na  první  pohled  dekorativní  fantasie  některého  sta- 
rého našeho  mistra  miniatur,  nějakého  Janička  „Zmilelého",  nebo  mistra 
„zelené"  komnaty  Zvíkovského  zámku.  Ale  bujná  vegetace  Alešovy 
ruky  má  vlastní  ideový  kořínek.  Listoví  a  květoví  zdá  se  být  jen  pro- 
dloužením a  zobdobením  párat  těch  orlů  a  těch  sov,  které  tam  v  rozích 
hlavních  ploch  pevně  se  tyčí,  slavnostní  stráž,  zde  trianglu,  jenž  upraven 
na  lýru  symbolickou,  na  právo  pak  Pegasa  emblemního.  Dravá  sila  ve 
službách  humanity  . . .  Sarkasmus,  který  je  chirurgickým  nástrojem  .  .  . 
Na  stuhách:  Feuilletony,  Malostranské  povídky  —  — 

Pod  ornamentem,  který  již  jasně  mluví,  vyniká  na  jedné  straně 
nádherný  polštář  s  čapkou  —  šaška  (v  oblasti  orlů);  na  druhé  straně 
polštář  —  s  těžkou  knihou  kovanou  (v  oblasti  sov)  .  .  . 

Nahoře  vedle  dat  narození  a  úmrtí  vynikají  ještě  ty  prosté  kartuše 
rytířského  ducha  Nerudova,  trojúhelníky  slavné  — 

V  dolním  koutě  celé  dekorace  zastrčeno  veliké  péro  brkové  s  fá- 
borem  červenobílým  . . .  Trčí  tam  jako  blesk  svatého  Jiří,  blesk,  který 
„zemi  odmykává"   —  zemi  českou  —  — 

To  se  to  dýchá  před  takovým  domem  —  nerudovskýml  Jako  na 
oltář  se  díváte  ...    A  denně  tak  můžete!  — 

Umělci  výtvarní  kvality  Alešovy  bývají  také  dobrými  kritiky  i  literár- 
ními. Silně  literárními  musí  být  již  z  vlastního  povolání.  Kam  by  došli 
jenom  s  tužkami  a  štětci  —  bez  knih!  Bez  srůstu  s  kulturou  předchozí, 
jež  s  pokolení  na  pokolení  není  zajisté  přenášena  jen  —  krví!  Také 
dobývat  nutno  toho,  co  otcové  nám  zanechali,  chceme-li  v  pravdě  to 
mít  —  řekl  Goethe. 

Aleš,  jak  naznačeno,  prostě  rozluštil  literární  otázku:  Čím  Neruda 
vlastně  jest?  Nejen  u  nás,  i  jinde  dlouho  sem  tam  přecházeli,  ne- 
vedouce, jaké  jméno  feuilletonistům  specie  Nerudovy  dát  .  .  .  Jsou  to 
opravdu  —  žurnalisté?  Nejsou  to  spíše  —  spisovatelé?  Či  jsou  to  — 

44* 


Digitized  by 


Google 


660  Ant.  Šnajdauf: 

básnici?  Nebo  —  iiorribile  —  učenci?  Ti  divní  potrhlí  lidé,  kteří  z  vážností 
slcokem  přecházejí  v  žert  a  ze  žertu  ve  vážnost  až  mrazivou.  Ve  světě, 
jakož  známo,  hlavně  na  tom  záležívá,  jaké  jméno  čemu  se  dá . . .  Ano, 
jména  vymýšlejí  se  i  —  před  věcmi,  rhytmy  a  rýmy  před  básněmi.  Neruda 
měl  pak  svoji  radost,  že  vlastně  není  „ani  pravý  literát,  ani  pravý 
žurnalista,  vůbec  nic,  což  pravého  jest  ve  světě".  O  poměru  svého 
učenectví  k  svému  básnictví  nezanechal  dissertace  žádné.  A  tak  asi 
nejspíš  sám  trochu  zavinil,  že  „byl  jako  básník  stále  odstrkován,  nedral 
se  nikdy  do  popředí".  Ipse  fecisti,  Nerudo  I  Měl  jsi  se  přece  —  do- 
mluvit —  napovědět  kritice  — 

Aleš-kritik  položil  jako  na  vážky  s  jedné  strany  biretek  orolničko- 
váný,  s  druhé  těžký  foliant  okovaný  —  — 

Tak  I  Pravé  slovo!  A  nemusilo  být  ani  —  promluveno.  Pravé  slovo 
o  spisovateli-siláku,  který,  ani  nechtěje,  sebe  portrétoval:  „z  železa 
svaly,  z  žuly  hnát,  při  tom  jak  dítě  hravý".  (Prosté  motivy:  Chtěl 
bych  být  jak  ten  podzimek!)  Žurnalista  — ?  Básník  — ?  Učenec  — 
filosof?  (Ale  nenapsal  prý,  četli  jsme,  ani  jediného  feuilletonu  filosofi- 
ckého!) Ach,  strasti  nás  slovorytců  a  slovozpytců!  Když  už  na  jméně 
záleží,  jmenujme  našeho  „feuilletonistu"  třeba  —  přírodní  silou. 
Alespoň  bude  označeno  to,  co  —  nehyne. 

v  Pro  Aleše  také  dlouho  neměli  jméno.  Odborníkům  zdál  se  tak 
málo  —  malířem  a  vůbec  —  umělcem.  Malířství  znamená  přece  — 
malování,  ten  „čin,  když  někdo  maluje",  jak  Jungmann  vykládá,  kdy: 
něco  pomalovává  —  To  bylo  odborníkům  tak  —  samozřejmé.  A  Aleš 
více  „pisal"  ...  A  také  bylo  samozřejmé.  Což  je  samozřejmým  již 
panenkám  rozkvetlým,  které  vcházejí  v  první  ples,  že  umělecké  je  totéž 
co  —  plesové,  totiž  že  značí:  graciosní  těla  a  pohyby  graciosni, 
kam  se  obrátíme  ...  A  medvěd  Mikuláš  pisal  věci  tak  divné,  bály 
v  pravdě  —  medvědí  —  Ani  tváří  nafouklých  a  tlapek  tlapkatých 
se  —  nelekal! 

Tu  objevila  se  Alešova  „Vlasf",  plná  takových  nehorázníků  — 
bez  rukavic,  a  Neruda  zvolal  unesen:  Překrásná  báseň  česká! 

Zmatek  teprve  .  .  . 

Nežertoval  snad  „feuilletonista"? 

Neruda  —  silák,  pouštěje  do  kraje  své  „drobounké  vírové  děti" 
a  pro  hračku  do  cesty  jim  foukaje  „písek  a  listí  a  smetí",  tak  rád 
podšitě  si  zahvízdnul,  zaironisoval,  rád  „jiné  jiným  pověděl"  (jak  by 
as  o  něm  žáčkům  vykládal  Coraenius). 

Mluvil,  bohužel,  pravdu  nejvážnější  — !  Ale  odborníci  mohli  si  přes 
to  svoji  radost  zachovat.  Aleš  přece  jen  nebyl  —  malířem!  Básníkem 
byl,  ano  —  básníkem!  („Básník"  je  také  slovo  pěkně  podšité,  chvála 
i  bouchanec  zároveň!) 

Ale  v  bouchancích,  které  jsme  dostali,  bývá  někdy  také  naše  — 
čest,  čest  Geusů.  V  úsudku,  že  „Aleš  řadí  se  k  oněm  umělcům,  kteří 
jsou  více  poety  nežli  malíři",  jest  dnes  vskutku  všechna  —  čest 
Alešova. 

Poeta,  český  poeta,  jeden  z  nejhlubších,  svého  způsobu  i  —  jediný 
jest  náš  Mikuláš  Aleš   po  obecném  teď  přesvědčení!    Umělec  tedy  se 


Digitized  by 


Google 


.Ulice  Nerudova"  v  Plzni.  661 

všemi  podstatnými  znaky  pojmu:  cele  svůj  a  cele  národní  zároveň, 
individualita,  v  níž  se  vyšší  život  národní,  jeho  život  ideový  i  mravní, 
mohutně  i  nově  obráží! 

Poeta  rázovitého  vědomí  českého,  t.  j.  „vědomí  založeného  na 
staleté  tradici,  jež  žádá  češství  zmnohonásobené  poznáním  minu- 
losti, duševním  společenstvím  s  jejími  snahami,  s  jejími 
triumfy  i  katastrofami". 

Mikuláš  Aleš  nejen  zná  české  dějiny  jako  kterýkoli  professor,  on 
i  žije  ve  všech  i  nejodlehlejších  dobách  českých  stálými  vzpomínkami, 
jako  by  hned  s  plky  Čechovými  byl  přišel  v  sieže  žírné  vlasti  a  do 
dneška  —  chvála  pánu  bohu  —  pěknému  zdraví  se  těšil . . .  Ano,  on 
i  v  prvotním  životě  Slovanů  tak  je  obeznámen,  až  se  zdá,  že  by  mohl 
vlastními  pamětmi  nejkompetentněji  rozhodnout  otázku,  kdeže  byla 
evropská  pravlast  Slovanů? 

V  naší  ulici  Nerudově  tak  se  guslar  náš  zase  rozezpíval,  rozskan- 
doval  o  dobách  dávných  i  pradávných,  že  vědečtější  potomci  naši  jistě 
neuvěří  ve  správnost  Alešova  —  křestního  listu.  Snad  i  dokáží  (při- 
drží-li  se  oné  nejnovější  methody  heuristické,  jížto  hravě  lze  vyložiti 
nejen  veškeru  genesi  Rukopisu  Králodvorského,  ale  i  —  původ  Světa*), 
že  mistr  Mikuláš,  zvaný  také  Alš  (neshodli  jsme  se  ještě,  jak  ho 
skloňovati)  narodil  se  docela  jinde  nežli  v  jihočeských  Miroticích  a  ně- 
kolik století  před  18.  listopadem  r.  1852  —  Možná  pak,  že  prohlásí 
ho  totožným  s  oním  Alšem  čili  Alšikem  z  Březí  rodu  vladyckého, 
biskupem  litomyšlským,  který  „když  oblehli  v  březnu  r.  1425  Sirotci 
Litomyšl,  sebral  na  radu  přátel  svých  klenoty  své  a  utekl  s  nimi 
a  s  kanovníky  svými  do  Moravy".  O  dalších  osudech  tohoto  biskupa 
a  tudíž  i  —  pokladu  jeho  do  té  chvíle  ničeho  bohužel  nevíme  I  (Ottův 
Slovník  I.  772.) 

Tímto  jednoduchým  obratem  historické  exegese  mnoho  by  se  již 
z  plzeňské  produkce  Alešovy  vysvětlilo!  Již  nyní  jsou  totiž  všelijaké 
pochybnosti  o-  původství  těchto  fresek.    Věda  žije  pochybnostmi. 

Mohl  někdo  jiný  Žižku  tak  živě  zpodobiti,  jako  zde  v  Nerudově 
ulici  (čís.  2)  se  to  stalo,  ne-li  současník,  ano  přítel  jeho  intimní?  Sku- 
tečného rytíře  Žižku,  ušlechtilé,  ale  také  pevné  tváře,  obránce  pravdy 
Boží  i  jazyka  slovanského?  Nebo  item  —  Velikého  Prokopa? 
(čís.  10).  Item  —  Roháče?  (čís.  6).  Item  —  Jiříka?  (čís.  10)  atd. 
(Nelze,  bohužel,  jedním  dechem  vypsati,  co  vše  dalo  by  se  uvésti  na 
podporu  výkladu  možného,  že  Mikuláš  Alš  byl  hlavou  —  kanovníků 
českých  15.  století.**) 


*)  Viz  návod  k  ní  v  pilném  historickém  díle  .Literatura  česká  19.  století" 
a  jinde. 

**)  Na  tři  z  možných  zakuklených  těch  kanovníků  dovoluji  si  zde  upozorniti, 
ponechávaje  jiným,  aby  podrobně  vyšetřili  jejich  účastenství  při  schování  pokladu 
(v  Plzni,  v  ulici  Nerudově).  Jest  to  především  architekt  p.  Rud.  Stech,  šíře 
již  známý  čechisator  plzeňských  íasad,  který  všechno  smluvil,  a  pak  maWři  Kra- 
jíček a  Bosáček,  kteří  na  domech,  kde  nalézají  se  kartony  jubilujícího  deli- 
quenta,  sgrafitem  a  al  fresco  zakryté,  dlouho  kutili!  Pan  Krajíček  na  domě 
čís.  2  v  roce  1894,  p.  Bosáček  na  domech  6's.  4  a  10  v  roce  1897,  na  ostatních 
v  roce  1898. 


Digitized  by 


Google 


662  Ant.  Šnajdauf: 

Historické  vyšetřování*)  v  tomto  směru  jest  bohužel  poněkud 
stiženo  tou  prožluklou  okolností,  že  prohnaný  Alšík  portrétuje  i  praotce 
Čecha  (čís.  10),  dále  svatého  Prokopa  (tamtéž),  Přemysla  Otakara^ 
toho  našeho  „Alexandra"  (č.  2),  Karla  Lucemburka  (tamtéž),  Mistra 
Jana  (čís.  6),  JanaAmosa,  Rudolfa  II.  (čís.  2),  Španěly,  Jezovity, 
posléze  i  švédského  K^nigsmarka  (tamtéž),  a  to  se  stejnou  lehkostí, 
jakoby  líčil  své  dědečky,  strýčky  a  prastrýčky  nebo  hosty,  kteří  byli 
„u  nich"  (v  Miroticích  či  kde\  na  posvícení  .  .  .  Snad  tímto  způsobem 
chce  nejjistěji  desorientovat  ubohou  historii  českou,  která  tolik  se  již 
nazkoušela. 

Však  dobře  ví  povedený  mistr,  co  historie  ta  zkusila  I  Za  dnů  pravosti 
radostné  vynášel  jednoho  z  trýznitelů  její,  jako  Bivoj  kance  divokého 
na  vlastních  zádech  —  (Ale  nebyl  to  snad  živočich  z  řádu  kopytníků, 
homo  sapiens  to  byl,  professor,  z  durynských  lesů  .  .  .) 

Rozumí  se.  že  se  mistřík  jen  tak  zkroušeně  tváří,  když  illustruje 
na  domě  čís.  6  cifru  1620  zádumčivým  stylem  kaplánka  klecanského, 
až  se  chvějete  jako  při  vroucím  zpěvu  pašijovém,  a  zdá  se  vám,  že 
vy  jste  tím  staříkem  s  podvázanou  rukou,  který  na  konci  se  ubírá 
s  družinou  svojí  kolem  hrůzného  spáleniště  pryč  —  pryč  —  Bodláčí 
v  cestě  bují,  nad  hlavou  krkavci  plují,  kůň  zvětřelý  řehce,  vám  krev 
se  staví  i  proudem  prosakuje  .  .  . 

Také  ovšem  se  jen  tváří  (tentokrát  trochu  folkroristicky  a  po  ji- 
ráskovsku  střízlivěji),  když  líčí  horiení  Psohlavců,  hleďte  (čís.  2),  o  papír 
právo  na  vlastní  život  opírajících  .  .  .  léta  Páně   1695. 

Zcela  průhlednou  mystifikací  jest  Vzkříšení  (čís.  2,  fronta  na 
náměstí  Radeckého).  Připsán  rok  1895  a  na  obzoru  ve  slunci  vychází  — 
koruna  I  Naše  koruna  I  Mohutný  lev,  jenž  hrdě  sedí  na  své  poušti  (blíže 
Bílé  Hory  před  letohrádkem)  má  tlapku  k  ráně  připravenu  jako  Roháč 
Siónský  svůj  palcát  (za  rohem  v  ulici  Nerudově),  kdyby  snad  slunce 
zamýšlelo  nějakou     -  stávku! 

Jef  alibi  mistra  Mikuláše  vzhledem  k  událostem  století  patnáctého  — 
nemyslitelným!  (Palacký  mluví  mnoho  také  o  jakémsi  Aleši  Holickém 
ze  Šternberka  z  té  doby,  „který  prodal  celé  zboží  holické  —  komu» 
neznámo".)  Ten  člověk  —  totiž  náš  Mikuláš  -  že  snad  se  nedíval 
na  triumfální  vjezd  „kacířů"  do  Basileje:  na  kalich  a  vousy  Prokopovy, 
talár  Rokycanův,  na  slavnostní  pláštík  a  brnění  pana  Viléma  Kostky 
atd.  (čís.  10).  To  jest:  na  domněle  triumfální  vjezd  —  hor  přicházejících 
k  Mohamedovi  .  .  .  Měl  zajisté  náš  Mikuláš  dobře  všechno  s  chytrým 
kardinálem  Juliánem  smluveno! 

Nebo,  že  nebyl  lišák  ten  —  po  bitvě  u  Lipan  —  s  vojskem  naivního 
Hynce  Ptáčka  na  honbě  za  oriem  ze  Sióna?  Kdo  mohl  rameno  Roháčovo 
tak  —  vypodobit,  ten  musil  spár  ten  pocítit  na  —  vlastní  hlavě!  (čís.  6). 

Jenom  prokoukávejte  dobře  ty  nádherné  kolčí  helmice  pánů  z  Růže, 
statných  jezdců,  až  do  těch  hrdel  a  pat  obrněných  proti  „lupičům 
a  žhářům"  (čís.  10)  a  prokouknete  někde  —  biskupa!  Biskupa  Alšika! 

*)  íatooftr  znamená  bohužel  napřed  , vyšetřovati"  a  potom  teprve  -«-  vy- 
pravovati. 


Digitized  by 


Google 


, Ulice  Nerudova"  v  Plzni.  663 

Umí  si  ten  náš  zaklobaný  a  zazobaný  papeženec  —  nyní  dokonce 
mezi  námi  jubilující  a  tedy  juchuchující  mistr  Mikuláš  —  maskovati 

Ovšem:  muž  vždycky  počítavý,  vypočítavý!  —  Nový  důkaz  nám 
podává,  že  umění  vskutku  žije  jen  —  suggescemi,  nápověďmi.*) 

Ale  doufám,  že  jsem  na  některé  ty  povedenosti  již  definitivně  přišel. 

Hleďte  hned  ty  pleky  Čechovy,  (abychom  začínali  methodicky 
čili  —  chronologicky,  od  jedničky,  od  Adama).  Jsou  na  postranní  fagadě 
shora  uvedeného  domu  č.  10,  která  jest  již  částí  ulice  Škodovy.  —  Opravdu 
pluky  lidí  .  .  .  Jako  když  se  voda  přivalí,  objevili  se  na  temeni  vrchu  . . . 
Vůdce,  praotec  náš,  postoupil  v  před,  zastavil  a  obrácen  k  zástupům 
nadšeně  rozpřahá  pravici  .  .  .  Rozpřahá  pravici,  jakoby  chtěl  k  srdci 
všech  strhnouti  ty  hory  na  dolinách,  bory  na  skalinách,  vody  na  lučinách  — 
Hle,  i  květ  se  před  vámi  skvěje  a  než  nadějete,  slyšíte  burácející 
hlahol:  A  to  je  ta  země  krásná,  země  Česká,  ^jakoby  hory  s  horami 
válely".  Do  opravdy  slyšíte  hymnu  těch  lidí,  ba  aniž  víte,  také  jim 
pomáháte  —  —  A  prosím:  ti  lidé  jsou  někde  z  pátého  století  po 
Kristu  Pánu!  Staví  ještě  na  odiv  své  škaredé,  všelijakými  „mětkami" 
pověrečnými  poryté  „diedky  svoje"  —  jen  se  podívejte  na  toho  po- 
hana —  s  copem  —  v  předu!  Nosí  krzna  divná,  sukně  a  klobúky, 
že  by  jen  Dr.  Zíbrt  dovedl  je  řádně  popsati  .  .  . 

Ale  ani  tento  anachronismus  do  nebe  přímo  húkajúcí  není  ještě 
vším!  Umělec  ošidil  nás  i  jinak:  když  se  dlouho  díváte  —  ale  hodně 
dlouho!  —  pozorujete  pojednou,  že  to  vlastně  nejsou  ani  pleky  před 
vámi  —  embrya  příštích  c.  k.  regimentů  — :  sedm  lidí  všeho  všudy 
tam  stojí  a  všelijak  si  váhy  dodává,  sedm  lidí  i  s  praotcem  Čechem  . . . 

Ale  ani  to  není  ještě  všechno!  Když  se  totiž  ještě  bedlivěji  díváte,, 
ustrnete:  vždyť  ani  těch  sedm  lidí  (od  let  skoro  denně  z  okna  je 
počítám!)  nemáme  —  celých!  Nohy  jim  scházejí  .  .  .  Ano  sám  praotec 
náš  kasá  se  před  námi  —  beznohý!  Však  se  dívejte,  jak  uměle  houpá 
se  na  berli  levičkou  .  .  . 

•  Odporučovalo  by  se  —  vždyť  na  všechno  chodíme  s  liniálem, 
normou,  hotovým  slovem  —  přesně  změřit  ty  všechny  čáry  a  čárky  — 
není  jich  mnoho  —  jimiž  umělec  před  očima  vám  vibruje,  aby  vám 
vemluvil,  co  zrovna  chce,  co  se  mu  ráčí!  Exaktně  by  se  vidělo,  že  to 
všeclino  raffinovanost,  jež  hledá  mezi  umělci  v  Čechách  sobě  rovné. 
Těch  několik  metrů  čar  a  čárek  prahrubých  —  vlna  poslední  kvality, 
žádné  hedbáví!   —  vsugerovalo  vám  celý  zemský  ráj  napohled... 

S  mravním  rozhořčením  se  odvracíte  —  — 

Ale  tu  už  vás  chytá  —  Svatý  Prokop.  (Hned  vedle  praotce 
pohana  na  téže  fasádě  postranní.) 

Opravdu  jste  se  —  zarazili.  Až  duchovitá  důstojná  postava  .  .  . 
Celá  tmavá.  Jen  vol^  prorocký  svítí  majestátně  jak  ledovcové  témě 
velehory.  Ta  mocná  zlatá  záře  kolem  hlavy  —  to  jakoby  slunce  za  horou 
vycházelo  .  .  . 

*)  O  tom  napsal  Francouz  Sourian  krásnou  knihu  ,La  suggestion  dans 
Tart*.  Aleš  ji  patrně  také  četl.  Bylť  jeho  strýcem,  jak  obecně  již  známo,  .starý 
švališer  z  francouzských  válek"  a  Tomáš  se  jmenuje! 


Digitized  by 


Google 


664  Ant.  Šnajdauf: 

Od  tohoto  muže  důstojného  chtěli  byste  opravdu  býH  poučováni. 
Díváte  se  po  ústech,  co  promluví .  .  .  Světec  stoji  mohutně  jako  strážný 
duch  těch  lesů  a  skal  dokola  —  —  rukou  jen  k  zemi  kyna  —  — 
klidně,  nehroze  —  —  I  nedivíte  se,  že  kníže  Nimrod  s  tím  pyšným 
rouchem  zlatoskvoucím  klesá  v  kolena  před  poustevníkem  a  svatým 
krotkým  zvířetem  vedle  něho,  které  zarazilo  lovce  svým  —  křížem, 
symbolem  utrpení  i  přírody,  ne  jen  lidí  a  národů  Kristových  .  .  .  Sami 
skláníte  se  s  ním  jako  před  majestátem  —  Svědomí. 

A  tak  těžko  se  pak  —  zvedáte.  Kolem  tichá  ulice  —  naproti 
škola,  „humanitatis  officina"  —  —  Eh,  takový  magnetisér  ten  Aleš  — 
Alšík  —  Mikuláši  Ano  Mikuláš  —  ještě  se  strašáky  na  nás  půjde! 
S  „ctnostnými  příšerami",  jak  krásně  se  vyjadřuje  Nietzsche  Fridrich  . .  . 
„Máme  také  nad  morálkou  dovést  stát,"  pravil  týž  veselý  —  Zarathustra. 

Pryč,  za  roh  I  A  až  na  druhý  roh  k  náměstí  Radeckého,  kde  tak 
veselý  život  proudí,  vojáci  bubnují,  také  muzika  časem  hraje  —  ve  středu 
a  v  sobotu  —  po  cvičení  —  Tak!  Tady  se  to  vojanské  krvi  jinak  proudit 

Však  tatínek  deset  let  poslouchal  bubny  a  trubky,  ještě  s  Radeckým 
v  Itálii  krásné,  u  Custozzy,  v  Miláně,  u  Novary  .  .  . 

To  je  přece  místo  pro  —  Přemysla  Otakara!  (Začátek  či  konec 
Nerudovy  ulice,  čís.  2.)  Ale  měl  by  být  obrácen,  aby  také  viděl  na 
náměstí  slavnému  maršálku  posvěcené  s  tím  „pekhausem"  uprostřed  — 
To  se  tady  komanduje   „železnému  králi"! 

Ale  divný  voják  ten  Přemysl!  Divný  komandant!  Křídla  sice  na 
přílbě,  lev  na  prsou  a  ruka  na  pavéze  ohromné,  ale  nad  mohutnou 
bradou  tahy  tak  měkké,  oči  zářivé,  skoro  snivé,  jakoby  jen  pro  básnické 
dumy  stvořené  .  .  .  Hleďte,  železný  král  dívá  se  na  —  západ  slunce! 
Či  východ  je  to?  Oružení  rytíři  zastavili  koně,  zatkli  kopí  a  zpod  těch 
masek  a  střech  železných  dívají  se  zároveň  s  vůdcem  .  .  .  Hle,  do 
moře  zapadá  či  z  moře  vychází  to  slunce  zářící!  Balt  až  k  patám 
křesťanského  krále,  „štítu  chudých  a  utiskovaných  proti  pychu  a  ne- 
pravostem mocných"  valí  své  vlny  dravé  ...  O  čem  dumá  Alexander 
náš?  Vidí  ten  svůj  —  západ?  Vidí  —  „kterak  sami  oba  náčelníci  světa 
křesťanského,  často  nesvorní,  papež  i  král  Římský,  každý  pro  zvláštní  své 
prospěchy,  umluvili  se  byli  spolu  k  jeho  záhubě,  berouce  si  na  pomoc 
i  nevěru  a  zradu,  i  vášně  a  předsudky  lidské?"  (Palacký)  Vidí  až  i  — 

cestu  z  Durnkrut  k  naší  Bílé  Hoře, 

širokou  cestu  tu  krvavou ?  (J.  S.  Machar.) 

Či  na  východ  slunce  se  dívá?  Na  východ  toho  slunce,  jež  osvítilo 
dříve  blízké  pláně  a  stepi  slovanské? 

Ať  jakkoli  dumá  Alexander  náš,  z  té  čisté,  hluboké  tváře  ne- 
klamně vyciťujete,  že  jsou  to  dumy  svaté,  dohody  s  přírodou,  dohody 
se  svědomím  vlastním,  modlitby  k  Neznámému  —  Ty  oči  slovanského 
krále  chtějí  jen  —  dobru!    Dobru  svých  i  cizích  — 

Leť  vzhůru,  prapore  náš  mléčně  bílý, 
Přemyslův  orle  plný  vzdušné  síly  — 
pod  tebou  květ  se  rozlož  krásou  tklivý: 
jak  bílý  bůh  to  národ  spravedlivý! 


Digitized  by 


Google 


.Ulice  Nerudova"  v  Plzni.  665 

Už  zase  —  imperlinentní  magnetiséur  —  falsator!  —  Nerudovy 
verše,  Nerudovy  city  a  jsme  ve  třináctém  století  I    Počkej,  Alšíku! 

Ale  co  čekat  od  lidi  tak  nenormálních,  jako  jsou  básníci  Alešovy 
specie?  Ti  někdy  budou  spravovat  své  city  podle  řádného  kalendáře? 
občanského  nebo  církevního?  Neruda  vymyslil  pro  ně  už  kalendář  zvláštní, 
vlastně  kalendářik  —  „Kalendářík  lidstva*.  Jen  nakoukněte  do  té  michaniny 
divných  svatých  a  svátků  divných  .  .  .  Však  se  ta  novota,  až  čtvrt  sto- 
letí stará,  špatně  ujímá  —  je  tam  tak  málo  pikantního!  Ale  přece  tam 
najdete  všelico  starého,  také  den  sv.  Rufa,  srpen  26.,  den  sklizně 
Otakarovy  za  —  spravedlnost  —  Ovšem  jsou  ty  divné  svátky  prý  tak 
vybírány,  aby  uvědomovaly  předem  o  životě  slovanském  a  českém 
zvlášf  I  Ale  prosím  vás,  uvědomovat  a  dokonce  slovansky  uvědomovat  ~ 
kalendářem!  Chtít  „i  z  běžících  po  sobě  ročních  dnů  míti  popud  k  vážněj- 
šímu přemýšleni!"    Je  to  něco  —  normálního? 

Patrně  má  takové  zbrklé  myšlenky  i  Aleš  s  těmi  divnými  sva- 
tými a  svátky  divnými  na  obyčejných  fasádách  občanských  domů.  (Při- 
chází ku  př.  zase  s  6.  červencem.  Do  opravdy  —  na  čísle  6.)  Kdyby 
mu  byli  plzeňskou  novou  Měšťanskou  Besedu  svěřili  —  heCte,  máme 
na  ní  vedle  Palackého,  Havlíčka  a  Smetany  také  jméno  —  Nerudovo !  — 
ten  by  byl  takový  representační  dům  zřídil!  Patří,  prosím,  takové 
tendenční  rejdy  do  umění?  Dělají  takové  věci  —  jiní?  Uznanější 
čeští  umělci?  A  také  mají  myšlenky,  své  myšlenky,  i  odvážné.  Když 
jeden  z  nich  pojal  myšlenku  zpodobiti  Pravdu,  napadlo  mu,  je  snad 
také  upřímným  Čechem,  přitáhnouti  za  vlasy  hned  nějakého  českého  — 
mučennika,  jehož  zajisté  ctí — ?  Hezkou  ženskou  namaloval,  kterou 
do  plesu  by  sice  nepřipustili,  ale  také  na  hranici  škvařit  nikdo  ji  ne- 
požene,  ale  s  gustem  vždycky  se  podíváte,  jak  je  bez  předsudku, 
jak  se  nebojí  a  nestydí  ta  —  hezká  ženská,  ta  Pravda  —  rozumějte 
dobře!  —  o  níž  pěje  Kollár 

Pravda  jest  co  cedry  na  Libanu, 
ti,  již  na  ní  dují  větrové, 
jenom  šíří  sladkou  její  manu  . .  . 

Umění  je  ovšem  od  „uměti".  Co  Aleš  umí,  už  jsme  viděli. 
Hypnotisovat  umí!  Docela  po  živnostníčku  hypnotisovat.  Namluví  vám, 
že  máte  před  sebou  ku  př.  moře  a  vy  to  moře  —  vidíte! 

Však  se  podívejte!  Je  to  nějaké  —  moře?  Maloval  by  tak  moře 
Kniipfer,  Ajvazovskij,  Turner  nebo  některý  jiný  z  mistrů  mystického 
živlu,  z  něhož  prý  povstal  svět?  Rovná  čára  —  asi  metr  —  v  pozadí, 
v  popředí  pak  několik  čar  obloučitých  s  nějakým  krajkovím.  Pravda, 
snad  nějaký  Hokusai  nebo  Toyokuni  by  vodu  také  tak  prostě  narýsnul, 
ale  to  jsou  právě  —  trpaslíci,  jsou  to  Japonci.  „Německý  professor 
by  si  dřív  zoufal,  než  by  Japanci  vpravil,  co  že  je  „die  Kunst  um 
ihrer  selbst  willen,"  musil  o  těch  trpaslících  napsat  Neruda.  Na  vídenské 
výstavě  v  r.  1873  před  jeho  očima  „špendlíčkem  kopali,  prstíčkem 
hrabali" ! 

Ovšem  naší  distanci  od  obrazu  také  stačí  málo  čar  a  trochu  toho 
živého   vydutí   plochy    barvou,    ale   sáhl    by   k   prostředku  tak  jedno- 


Digitized  by 


Google 


666  Ant.  Šnajdauf: 

duchému  ku  př.  —  hýbáme  mrtvým,  když  živí  jsou  příliš  živí  — 
Vácslav  Brožík?  Jediná  vlna  a  zastupuje  —  moře.  Bohužel,  jak  pra- 
veno, vy  si  to  moře  i  představujete,  opravdu  je  vidíte. 

Ale  tu  vám  dobře  napadá,  že  jste  takovým  způsobem  byli  ošizeni 
již  i  při  sv.  Prokopu,  od  něhož  jste  tak  pospíchali!  Počkej!  Aleš  — 
faleš,  však  se  to  rýmuje! 

Hledíte  vzhůru  jak  očarováni.  Málem  byste  byli  trkli  do  slečinky 
městské  —  —  Asi  čtvrtinka  dubu  velikého,  kousek  kapradí  a  vidíte 
a  dýcháte  —  les!  Kousek  jako  břidlicové  tabulky  školní  a  vy  zříte 
skály  věkovité,  chvějete  se  před  těmi  obrovskými  strážci  samoty,  již 
prý  „země  plameny  v  nezdolná  pouta  kují".  Ale  věc  je  z  hořejší  po- 
známky o  knize  „La  suggestion  dans  Tart"  prostě  vysvětlitelná.  Aleš 
studoval,  jak  jsme  nahoře  tvrdili  čili  dokázali,  knihu  Sourianovu  a  do- 
vede pak  ovšem  snadno  všecko  vsuggerovati,  i  „chlad  kamene,  zvuky, 
vůně  ..."  (viz  tam  oddíl  „La  suggestion  visuelle"  str.   156.*).  Jiným 

kniha  do  ruky  se  nedostala  a  ti  pak  ovšem  věci  takové  nedovedou 

Brožík  ku  př.  snažil  se  sice  také  suggescí  zrakovou  vyvolat  nám  vůni 
15.  století,  když  2.  března  léta  1458  zvoláním  slavným:  „Živ  buď 
Jiří,  král  Český"  roznesla  sě  radost  po  všíej  Praze,  roznesla  sě  radost 
kolkol  Prahy,  rozlétla  sě  radost  po  všíej  zemi,  po  všíej  zemi  od  ra- 
dostnéj  Prahy  ...  A  vsuggeroval  Brožík  tuto  vůni?  Vidíme  ochotnické 
představení  slavných  pánů  ze  smutného  konce  19.  století  .  .  . 

Vůbec  by  se  mělo  Alešovi  více  na  prsty  hledět.  Jako  již  pozorně 
na  prsty  se  díváme  nejen  účetním  a  ministrům  všelikým,  ale  i  všem 
lidem  z  t.  zv.  našeho  probuzení  národního  .  .  .  Víme  ku  př.  skoro 
o  každé  již  větě  slavného  „Proslovu"  Kollárova,  odkud  je  —  vzata. 
Jak  bychom  nevěděli?  Vždyt  i  všechna  t.  zv.  vzájemnost  slovanská 
jest  vzata  z  —  německého.  Tvrdíme  čili  dokazujeme.  Z  vlastní  hlavy 
mají  naši  lidé  přece  málo,  ne? 

Odporučovalo  by  se  všecky  zahraniční  styky  Alešovy  dobře  vy- 
šetřit (tavoQslv),  Podezřelým  jest  zajisté  jeho  poměr  k  modernímu 
impressionismu. 

Zásada  tohoto  zázračného  vynálezu  nové  doby  je  tak  prostá: 
Nemaluj  a  nekresli  více,  nežli  je  zapotřebí  diváku,  aby  měl  dojem, 
který  —  podle  intence  tvojí  —  míti  má!  Čili:  co  můžeš  říci  slovem 
jedním,  nevykládej  deseti  slovy  synonymnímil  Podle  této  zásady  se 
sice  řídili  všichni  zralí  umělci  od  pradávna.  Již  Apelles  shrnul  ji  v  heslo : 
V  čas  odtrhnout  ruku  od  obrazu  (Manum  de  tabula !)  Ale  my  moderní 
máme  potřebí  —  vynalézat.   I  vynalézáme  tedy,  co  právě  chceme  .  .  . 

Richard  Muther  tedy  osvítil  tu  světodějnou  událost  vynálezu 
impressionismu  —  Francouzy,  Manetem  a  jeho  Aronem  — Emilem 
Zolou.  „Fiat  lux!"  nazývá  se  ta  slavná  kapitola  slavného  eklektika, 
u  něhož  musíte  při  každé  nové  stránce  zapomenout,  co  jste  četli  na 
stránce  předchozí,  tak  vás  dovede  strhnout  —  stylem En  passant 


")  Uvádím  určité  místo,  aby  snad  naposled  nemyslel  někdo,  že  je  všechno  — 
žert,  tedy  věda  pro  zasmání!  Při  takové  methodě  heuristické  učenci  se  — 
nesmí  smáti. 


Digitized  by 


Google 


.Ulice  Nerudova"  v  Plzni.  667 

připomíná,  že  vlastně  již  Angličan  Madox  Brown,  potom  Velasquez 
a  Hals  (v  17.  století)  a  j.,  potom  Japanci  byli  také  —  impressionisty. 
Chytáte  se  posléze  za  hlavu  (dosáhnete  bohužel  jen  na  vlastní):  Tak 
co,  Herr  Muther,  kde  pak  vlastně  jsme  s  tím  —  impressionismem  ? 
S  — ismy  manipuluje  se  tak  snadno,  — ismus  bývá  klobouk,  který 
nemůže  se  roztrhnout,  tlačme  do  něho  co  tlačme. 

*  Muther  připomněl,  že  Manet  byl  jednou  také  v  Praze.  A  tu  tedy 
pokyn  budoucím  historikům  umění,  kteří  zajisté  budou  mít  dost  času 
prázdného:  Nenapověděl  snad  Alešovi  ten  jeho  „impressionismus"  — 
Manet?  Ovšem  Aleš  tenkrát  v  Praze  asi  nebyl,  snad  ještě  mořil  pro- 
fessory  na  písecké  reálce,  ale  —  nemohl  si  Manet  zajet  do  Písku? 
Ejhle,  jak  snadno  lze  uzle  gordické  rozvazovat  —  i  bez  mečů  I 

Jiná  jest  otázka,  zda-li  by  Alešovi  všechna  moudrost  Manetova 
byla  co  platná.  Co  by  mu  byl  Manet  asi  ukázal?  Barevný  dojem  ko- 
čičky, která  stojí,  aby  stála,  nebo  neolympické  krásky,  která  je  nahá, 
aby  byla  nahá.  —  Snad  by  medvídek  Mikuláš  (maloval  sv.  Vácslavy 
„ode  čtyř  let  jistě''!)  byl  i  řekl:  „Víte,  mosjé  Manet,  vy  jste  zname- 
nitý maitre  impressioniste  —  plenairiste  (Aleš  mluví  dobře  francouzsky, 
viz  důkaz  nahoře  pod  čarou  I)  ale  —  po  našem  slovanském  —  žádný 
živopisec  —  umělec  I  Malujte  své  kočičky  a  Olympie,  my  už  zůstaneme 
při  —  našich  svatých!" 

Ovšem  by  se  takovouto  řečí  dopustil  Aleš  plagiátu,  který  by 
u  něho  překvapoval.  Plagiátu  na  kacířském  názoru  autora  této  stati 
jubilejní.  Ale,  bohužel,  i  tento  autor  dopustil  se  hořejšími  slovy  ne 
sice  plagiátu  —  kdož  pak  by  o  sobě  mluvil  způsobem  tak  neslušným !  — 
ale  „assimilace"  cizí  myšlenky.  Jen  si,  prosím,  najděte  Nerudův  vý- 
stavní referát  z  r.  1869  (Žerty  hravé  a  dravé),  nadepsaný  „Bez  my- 
šlenky" (týká  se  moderního  „vynálezu  bezmyšlenkovitosti  umění") 
a  uvidíte,  že  uvedená  dramatická  rozmluva  s  Manetem  jest  jen  masko- 
vaným krátkým  obsahem  oné  stati  nebásnické.*)  Ovšem  kdož  ví,  kde  — 
Neruda  .  .  .  Neprozkoumány  ještě  všecky  zahraničně  jeho  spády,  zvláště 
styky  s  Itálií  jsou  podezřelé!  Víte  —  ale  aby  to  nikdo  snad  neroz- 
zvonil !  —  přišlo  se  již  na  divné  pletky  s  mnichy  .  .  .  cherchez  la  — 
Terésa  á  Gesu !  —  Ach,  ti  naši  lidé  mají  tak  málo  z  vlastního  citu, 
z  vlastní  hlavy !  Jenže  —  o  tom  bylo  by  zapotřebí  rozsvítiti  zase  novou 
hvězdičku. 

Faktum  jest,  že  náš  mistr  Mikuláš  jest  impressionista  —  nápadný. 

Nejde  snad  jen  o  impressionismus  prostý!  Což  o  to:  vytýčit  po- 
stavu několika  tahy,  pevně  ji  opříti  plochami  jednoduše  odstíněnými, 
že  nepotácí  se  v  plenairu  jakoby  jen  stín  sebe  sama  —  to  jsou  ko- 
nečně elementa  umělectvíl   Jsou  to  tvaroslovné  základy  řeči  výtvarné. 

*)  Stať  ta  i  tím  je  zajímavou,  že  Neruda  zde  trochu  posuje  —  jak  dnes 
beze  všech  pós  říkáme  —  proroka,  věc  u  něho  neobvyklá.  Píše :  ,Ta  výtvarnost 
bez  myšlének  na  štěstí  hned  zas  nepominula;  našlo  se  pro  ni  .obecenstvo" 
a  nové  umění  se  udrželo  co  Jkola",  která  nás  bohdá  dlouho  blažiti  bude  a  ko- 
nečně až  na  onen  blažený  stupeň  bezmyšlenkové  dokonalosti  přivede,  kdy  budem 
jen  jíst  beze  vší  papriky,  pít  beze  všeho  spirutusu  a  bavit  se  pouze  díváním  na 
vlastní  pupek.* 


Digitized  by 


Google 


668  Ant.  Šnajdauf: 

Ale  ani  vyznačení  individuálnosti  a  typičnosti  zjevu,  jeho  životnost 
tedy  —  není  ještě  důkazem  síly  a  dovednosti  zvláštní!  Jest  to  stále 
jen  studium  studijní,  důkaz  schopnosti  pozorovací  a  správného  užití 
výrazu  —  pro  makavý  dojem  zvenčí  I 

Alešovy  výrazy  obrazné  mají  dojmovost  ještě  vyšší  I  Jsou  zároveň 
formami  života  vyššího  ideového,  stejně  ve  zjevech  individuálních  jako 
nad  nimi  a  kolem  nich  plynoucího,  jehož  postřehování  dáno  jest  schop- 
nostem a  vyškolenostem  právě  jen  geniálním  .  .  . 

Alešovy  práce  jsou  divy  plenairu  kulturního,  časově  přesné  ome- 
zeného, historicky  památného.  Jsou  hlubokými  studiemi  lidí  nikoli  jen 
jakožto  fantomů,  „skvrn  barevných"  —  — 

Chcete  se  prochvět  na  chvíli  dojmem  našeho  století  čtrnáctého? 
Toho  slavného  století,  kdy  kladeny  základy  nejen  ke  chrámu  sv.  Víta, 
k  universitě  „světové",  ke  Karlstadtu  (tak  mělo  býti  zváno  —  Nové 
město  Pražské !),  ke  Karlshofu  (Karlovu),  ale  i  k  hrozné  národní  sebe- 
obraně „Husitů"  ve  století  15.  — ?  Vizte  památný  výjev,  kdy  Karel  IV. 
(v  císařské  koruně)  odevzdává  zakládací  listinu  vysokých  škol . .  .  (č.  2.) 
Slávy  dost  na  jeho  ornáte,  na  zádi  prestolu,  na  pluviálu  Arnošta  z  Par- 
dubic s  obrázky  svatými,  na  širokých  reverendách  professorů  —  — 
Ale  každá  ta  hlava  ceremonující  jest  jiný  svět,  jiný  zájem!  Srovnejte 
jenom  tu  hlubokou  myslitelskou  tvář  českého  pána,  jenž  stojí  u  Arnošta, 
s  tváří   mnicha  v  pozadí,   jenž   drží   berlu   prvního  arcibiskupa  —  — 

A  pochopíte  pak  i  veškeru  životnost  obrazu  vedlejšího,  na  témže 
domě:  „Žižka  u  Rábí".  Mezi  družinou  vůdce  jednookého  s  červenou 
čapkou  (což  na  tom,  že  Žižka  nosil  prý  čapku  zelenou!)  naleznete 
tutéž  tvář  myslitelskou,  jenže  zpřísnělou,  zrytou,  s  okem  rozhořelým, 
nad  ní  pak  cep  okovaný .  .  .  Suita  Žižkova  ubírá  se  s  vůdcem  za 
prostou  monstrancí  na  tyč  zvednutou  —  — 

Chcete  plenair  století  pak  následujícího?  Totiž  slavný  konec  jeho, 
dobu  Rudolfovu?  (čís.  2,  fronta  na  náměstí  Radeckého).  Slníte  se 
na  chvíli  tou  dobou  mecenášství  světového,  „zlatou"  dobou  české 
literatury  .  .  .  Hle  hvězdozpytec,  muž  ze  země  daleké,  vykládá  učeli- 
vému  císaři  divné  světů  kolotání  na  globu  —  —  Důstojně  vykládá 
v  plášti  důstojném,  i  pes  u  křesla  vznešeného  posluchače  zdá  se  být 
obrácen  pozorností  vážnou  k  muži  vědy  vznešené,  královny  věd  .  .  . 
Panoš  —  v  úboru  španělském,  elegantním  jako  velitel  jeho  —  na 
míse  přináší  konvici  vzácnou  —  také  as  ze  země  daleké  —  — 

Před  portierou  páni  čekají  .  .  .  Čeští  páni?  Snad  ten  zamyšlenec 
s  límcem  nabíraným,  který  chová  na  ruce  jako  děfátko  svitek  důležitý .  .  . 
Ale  collocutor  jeho  v  hábite  a  plášti  černém  ?  Ty  ostré  rysy  sotva  vy- 
pěstilo dětství  mezi  Čechy,  jako  Čechy  nevypěstily  ty  bělizny  dlouhé 
a  klobouky  rohaté. 

Až  muž  vědy  domluví,  přijdou  na  řadu  mužové  politiky.  Domácí 
zpovědník  —  v  popředí  stojí  —  má  audienci  první  —  —  Bude  jed- 
náno o  majestát? 

Dýcháte  rozechvěni  ten  horký  vzduch  před  r.  1620,  plenair  vědy 
a  umění,  deputací,  disputací  a  intrik  —  — 


Digitized  by 


Google 


, Ulice  Nerudova"  v  Plzni.  669 

A  nechce  se  vám  pak  staviti  se  před  tím  staříkem  na  koni,  který 
cifru  illustruje  (dům  č.  6),  staříkem  s  rukou  podvázanou  —  ten  jeho 
kůň  je  tak  lidský,  ano  více  než  lidský  I  —  pryč  —  k  světlu  někam  — 
k  libé  pastvě  očí  .  .  . 

Dost  světla  za  tím  tragickým  rubem  —  za  celým  tím  pohnutým 
životem  poctivého  národa,  jak  zde  z  kouska  ulice  můžeme  jej  pře- 
hlédnouti: za  těmi  průvody  krásných  koní  vedených  buď  k  bojům 
krvavým  („Žižka",  „Roháč",  „Páni  z  Růže",  „KOnigsmark"),  buď 
k  triumfům  chvilkovým  (V  Basileji,  Jiří  v  Praze)  .  .  . 

Ale  divák  každý  sám  musí  světlo  to  si  rozsvítiti!  Umělec  může 
jen  slova  podat,  na  nás  jest  vybavit  ze  slov  —  představy  .  .  . 

Nejvíce  světla  toho  z  hranice  Husovy  září  (čís.  6)  .  .  .  Ale 
kdež  hranice,  jakou  snad  čekáte!  Jen  plamen  spíš  —  dekorativní, 
ač  mohutný!  To  jakoby  šlehalo  před  vámi  nadšení  Mistrovo,  který 
vedle  na  klekátku  chrámovém  kleče  z  Bible  se  modlí  .  .  .  Plameny  ty 
nepálí,  jen  hřejí  —  —  Snad  Mistr  unesen  je  právě  místem:  „Amen, 
amen,  pravím  vám:  pakli  zrno  žitné  padši  v  zem  neumře,  ono  samo 
zůstane,  apaklif  umře,  mnoho  plodu  přinese  ..."  Hle,  jak  krásným 
je  vztýčena  hlava  ta  citem!  —  Nebo  dumá  ta  hlava  čistá,  Zjevení 
Janovo  prožívajíc,  o  jednom  tom  ze  svých  „devíti  kusů  zlatých": 
„Blaženi  jsou,  kteříž  v  Pánu  Bohu  umírají,  jimž  řekl  Duch,  aby  od- 
počinuli od  svých  prací,  a  skutkové  jejich  jdou  po  nich?  a  dumá 
tak  —  naposled?  Hle  z  plamenu  krásného  holubice  krásná  vylétá.  .  . 
Vylétá  a  přelétá 

Z  růže  kvítek  vykvétá:    Hned  vedle  Jana  Husa   —  Jan  Amos. 

Prach  Husův  vlny  Rýna  neroznesly, 
on  pojednou  se  spojil  v  bytost  lidskou: 

v  Tvou,  Comenie,  postať  gigantickou 

Kde  Hus  ustal  v  práci, 
tam  Amos  vstoupil  v  šlépěj  jeho  svatou 

Hle  Amos  učí .  .  .  Také  učí,  vizte,  jak  — 

svět  se  točí  vůkol,  vůkol  v  světě  všecko  se  válí 
zhůru  dolů  — , 

avšak  zároveň  učí  tomu,  „co  přirozenost  lidskou  nějak  zdokonaliti 
může".  —  Moudrosti  učí  z  utrpení  předků.  —  A  všechny  učí,  ne  vy- 
volence jen,  svět  učí  —  —  — 

Žákem  Amosovým  jest  i  mistr  Mikuláš  Aleš.  Věrným  žákem 
od  let  dětských  do  padesátky. 

Již  začíná  učiti  také  sám  .  .  .  Začíná  působit  náš  —  Záboj 
zlatých  prstů  na  varytě  zvučném,  pěním  srdce  jímá.  —  — 

Pěj,  Mikuláši,  pěj  dál  tu  svoji  píseň  z  středa  hoře  ...  Pěj  a  juchej, 
mládce! 


Digitized  by 


Google 


E.  V.  TURNOVSKÝ: 

V  poutech  oddanosti. 

Kus  všední  tragiky. 

I. 

Štědrý  večeři  Všude  teď  asi  zasedají  k  večeři,  myslím  si,  a  začínám 
rychleji  přecházet  prázdnou  nádražní  čekárnou  a  hvízdat  si  potichu 
refrain  nějaké  veselé  dávno  zapomenuté  písně. 

Štědrý  večeři  Dle  dávného  zvyku  všichni  členové  rodiny  se  shro- 
mažďují, . . .  eh,  přerušuji  se,  vtíravé  reflexe,  reflexe  těch,  již  jsou  osamělí ! 

A  znovu  se  snažím  nemyslit  na  nic,  znovu  hledám  refrain  sv  é 
písně.  — 

V  čekárně  je  teplo. 

Železná  kamna,  jež  stojí  v  koutě  u  dveří,  jsou  rozpálena  do  červena. 
Mdlá,  ospalá  nálada  plíží  se  nevlídnou,  prázdnou  místností,  osvětlenou 
spoře  dvěma  petrolejovými  lampami.  Mřížkovým  okénkem  u  „kassy" 
viděti  úředníka,  sedícího  u  telegrafu.  Zdá  se  mi,  že  spí,  nebo  dřímá. 
Pokaždé,  když  jdu  vedle  okna,  pohlédnu  naň,  ale  on  se  ani  nehýbá. 
Hlavu  maje  skloněnu  do  dlaní,  lokty  opřeny  o  stůl,  sedí,  zatím  co 
telegraf  klepe  a  pohrkává,  a  vítr  venku  skučí  a  otřásá  skly  luceren. 
Hledím  naň  se  zájmem,  nebof  vidím,  že  je  ještě  mladý,  velice  mladý, 
napolo  hoch.  —  Spí.  A  spáti  nemá  I  Za  tak  mnohé  je  zodpovědný, 
nebof  tu  sedí  sám,  ale  snad  je  přemožen  a  znaven  .  .  .  kdož  ví.  Spí, 
a  jistě  sní  o  domovu,  o  večeři  štědrovečerní  a  nezapomenutelných 
hrách!  —  Snad  má  kdesi  otce,  matku,  bratry...  a  tu  sedí  zcela  sám, 
na  zapadlé,  osamělé  stanici,  odříznut  od  světa  a  odloučen  ode  všech, 
kteří  jsou  srdci  jeho  blízcí  a  drazí .  . .  Anebo  je  osamělý  jako  já,  nemaje 
zhola  nikoho  a  jen  z  ochoty  tu  sedí  za  staršího  úředníka,  jenž  má 
doma  ženu  a  děti  .  .  .  kdož  ví  .  .  . 

Znovu  zrychluji  krok  a  hledám  refrain  písně,    dávno  zapomenuté. 

Čas  se  plíží  tak  zvolna,  do  odjezdu  vlaku  ještě  tolik  mi  zbývá. 
Kdyby  aspoň  někdo  ještě  přišel,  myslím  si,  abych  tu  nečekal  tak  sám. 


Digitized  by 


Google 


E.  V.  Turnovský:  V  poutech  oddanosti.  671 

Ale  dnes  nikdo  nejede,  kdo  nutně  nemusí,  dnes  je  štědrý  den,  a  potom 
ta  vánice  venku!    Kdo  by  se  odvážil  — ^? 

Znovu  přecházím  sem  a  tam,  tiše  si  hvízdám,  a  snažím  se  ne- 
myslit na  nic.  — 

Uplyne  chvíle. 

Bozit  To  byla  věčnost!  Zdá  se  mi,  že  jsem  se  ocitl  už  kdesi 
mimo  svět.  Všecko  zmizelo,  všecko  je  pouhým  snem:  i  moje  návštěva 
tam  na  východě  v  rodném  opuštěném  hnízdě,  i  cesta  vánicí  sem  na 
nádraží,  i  Praha,  cíl  mé  cesty  —  všecko  zmizelo,  jen  ta  nepatrná 
osamělá  stanice  a  já  čekající  na  ni  existujem'. 

Čas  se  plíží,  plíží  .  .  . 

Pocit  osamění  roste,  jakési  usnění  přimyká  mé  oči,  a  v  čekárně 
je  takové  ospalé  teplo. 

Jediný  pohled  na  lavici,  stojící  podél  zdi  u  kamen,  a  už  usedám 
na  ni,  hlavu  zahořuji  do  límce  a  počínám  dřímat ...  V  tom  bouchnou 
dveře.  Vzbouzím  se,  a  polekaně  tam  hledím  .  .  .  „Ah,  konečně  I"  za- 
raduji se.  Dva  lidé  vcházejí  dovnitř,  muž  a  žena,  oba  mladí;  smějí  se 
a  dupají.    Oba  jsou  celí  bílí,  úplně  zachumelení. 

„Ah,  zde  je  teplo,  Jenouši,  zde  je  teplo!" 

„Konečně,  konečně!" 

A  veselý,  dětinný  smích,  oklepávání  šatů.  Ona  vyjímá  kapesník 
a  oprašuje  jej,  on  zas  ji,  a  oba  se  při  tom  smějí  bezstarostně  a  roz- 
poutaně jako  dvě  velké  děti. 

„No,  dost  už,  dost!    Přestaň,  vždyť  mě  biješ!" 

Hledím  na  ně  jako  ze  sna  vzbuzený,  a  duší  se  počíná  šířit  teplo. 
Hle,  těm  zde  není  teskno,  ti  dva  jistě  nesní  o  kouzlu  chvíle  štědro- 
večerní! 

Ona  je  nevelká,  štíhlá  brunetta,  asi  dvacíti  let.  Krasavice!  Myslím 
si:  Bozi,  jaké  štěstí  moci  ji  nazývati  svou!  Závoj  má  zcuchaný  a  shrnutý 
s  takovou  dětskou  legerností  nad  čelem,  tváře  jí  planou  od  mrazu 
a  prudkých  pohybů,  černé  jiskřivé  oči  jen  jen  se  nití  zpod  dlouhých 
delikátních  řas,  a  na  kožešinovém  boa  uvízly  jí  vločky  sněhu,  jež  ve 
světle  lampy  se  třpytí  jako  stříbrné.    Eh,  víla,  živoucí  víla! 

Hltám  očima  každý  její  pohyb,  a  ona  se  na  mě  usmívá,  není 
uražena  mou  lačnou  zvědavostí,  a  mladý  muž,  její  průvodce,  hladí  svůj 
plavý  vous  a  rovněž  se  usmívá. 

„Odpusťte,  vyrušili  jsme  vás,  viďte?"  zašveholí  znenadání  ona  a  už 
stojí  přede  mnou  s  neodolatelným  šelmovským  úsměvem.  „Koulovali 
jsme  se  před  nádražím,  a  vy  jste  tak  smutný!  —  Kam  jedete?  — 
Snad  do  Prahy?  My  jedem'  do  Prahy,  vy  také?  Ah,  to  je  rozkošné, 
konečně  nepojedem'  sam.i,  víte,  dnes  takřka  nikdo  nejezdí,  nám  je  to 
pravda  jedno,  ať  jedem'  sami  nebo  ne,  ale  přece.  —  Jendo,  pán  jede 
také  do  Prahy." 

Usmívám  se,  přikyvuji  a  hledím  s  jednoho  na  druhého,  nemoha 
se  pořád  ještě  vzpamatovat  z  příjemného  úžasu  a  překvapení. 

V  tom  také  mladý  muž  přistupuje  ke  mně,  usmívaje  se  radostně 
nad  mým  úžasem. 


Digitized  by 


Google 


672  E.  V.  Turnovský: 

Vysoký,  plavovlasý,  s  ostrou  španělskou  bradkou,  vypadá  jako 
čtyřiadvacítiletý,  ač  je  mu  jistě  mnohem  více.  Ale  v  rysech  jeho  za- 
rdělých  tváří  je  tolik  neporušenosti,  celý  jeho  mladistvý  zjev  dýchá 
takovou  svěžestí  a  mládím,  že  při  prvém  spatření  byste  mu  jistě  ne- 
hádali více. 

,My  se  neznáme,"  praví  vlídně,  „já  jsem  Jarkovský,  chemik,  moje 
žena,"  ukazuje  na  ni,  smějící  se,  a  v  tom  prostém  lakonickém  před- 
stavování je  tolik  půvabu  a  opovrhování  vší  konveniencí,  v  pohledu 
jeho  světlých  očí  je  tolik  oduševnění  a  mladistvého  sebevědomí,  že 
jsem  tím  vším  uchvácen,  a  dlouze  a  silně  tisknu  jeho  ruku. 

„Tož  pojedeme  společně,"  opakuje  mladá  žena,  a  zas  obrací  se 
k  němu.  „Ale,  Jendo,  ty  koule  poslední  ti  neodpustím,  vlastně  bychom 
měli  jiti  pokračovat  hned,  ale  mě  tolik  zebe,  hleď,  ruce  mám  hotový 
led  . . ."  a  tiskne  mu  obě  ruce  dlaněma  na  tváře  a  naklání  se  k  němu, 
a  líbá  ho  na  rty  a  směje  se  při  tom  a  neomlouvá,  jakoby  se  to  roz- 
umělo samo  sebou. 

„Novomanželé,"  myslím  si  a  nějak  zklamaně  poodcházím  stranou, 
nechtěje  je  rušit,   ale   v  témž  okamžiku   ozývá  se   za  mnou   její  hlas: 

„Pane,  pojďte  mezi  nás!  Jste  tak  smuten,  a  já  nemám  ráda 
smutné  tváře!" 

S  úsměvem  se  tedy  přivtěluji  k  nim,  chvíli  přecházíme  čekárnou 
sem  a  tam  a  hovoříme  o  vánici,  o  pravé  štědrovečerní  náladě,  ale  ani 
slovem  se  nezmiňujeme  o  tom,  proč  sami,  místo  abychom  byli  doma 
u  svých  rodin,  čekáme  tu  na  osamělé,  ztracené  stanici  na  vlak . . .  oni 
ani  slovem  se  o  tom  nezmiňují,  jakoby  pro  ně  vůbec  nebylo  této  chvíle 
význačné,  jakoby  sobě  sami  byli  celým  světem  a  nepostrádali  nikoho 
a  ničeho,  a  já  —  samotář  —  rovněž  nemluvím  o  tom,  protože  hovor 
vzbouzí  jen  trpké  vzpomínky  a  prázdno  v  duši.  A  tak  přecházíme 
nevelkou  čekárnou  a  hovoříme  péle-méle  o  všem  možném,  jako  lidi, 
kteří  se  prvně  setkali  v  životě.  — 

Za  hovoru  míjí  čas  nepozorovaně  rychleji. 

„Lístky?!"  ozve  se  za  námi  mladistvý  hlas.  Mladý  úředník,  pro- 
buzen snad  zvoněním,  otvírá  okénho  u  „kassy"  a  tázavě  na  nás  po- 
hlíží. —  Teď  teprve  plně  vidím,  že  jsem  se  nemýlil,  že  je  velice  mlád, 
bezvousý  ještě.  Hrnem'  se  k  němu  všichni  tři  se  smíchem,  a  předháněje 
jeden  druhého  jako  děti. 

„Do  Prahy,  tři  lístky  do  Prahy,"  švitoří  mladičká  žena,  a  úředniček 
se  červená  a  pln  rozpaků  sebou  vrtí  a  lístky  jí  uctivě  podává. 

„A  kdy  už  pojedem'?"  ptá  se  dále  s  šelmo vským  koketním  úsměvem 
mladá  žena. 

„Co  nevidět,  prosím,  v  několika  minutách  ..." 

„Díky.  —  Jaký  je  ještě  mladičký,"  dodává  šeptem,  když  nám 
lístky  rozdala.  „Jak  se,  chudinka,  zarděl,  když  jsem  naň  promluvila. 
A  celou  noc  zde  snad  musí  sedět  sám.  Jistě  se  mu  stýská  po  domovu 
a  po  matince.    Takový  mladý  ..." 

„A  což  vám,  milostpaní,"  pravím,  „vám  se  nestýská?  Štědrý 
večer,  a  vy  na  cestě  — ?" 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  673 

„My?"  rozesmála  se  s  dětinnou  radostí.  ,Ah,  vy  nás  neznáte,  vy 
nás  neznáte!  My  jsme  ptáci,  viď,  Jendo,  my  jsme  jako  ptáci,  tak  volní, 
tak  těkaví,  my  nemáme  domova,  ne,  ne,  nikoho  ...  my  jsme  sami, 
a  je  nám  tak  dobře  ...  My  nikde  ani  nepřivyknem,  nezkusil  jste  to? 
Dnes  jsme  tady,  a  sotva  jsme  několik  lidí  poznali,  několik  dojmů  za- 
chytili, už  jsme  zase  pryč  . . .  třeba  ne  někdy  dobrovolně,  třeba  nucení 
okolnostmi,  ale  na  tom  nezáleží  .  .  .  Jedeme  do  Prahy  a  nevíme  kam, 
ke  komu,  k  nikomu,  rozumí  se,  to  je  u  boha,  viď,  Jendo  ..." 

Rozesmála  se  tak  bezstarostně  a  pohlédla  na  mladého  muže  ták 
důvěřivě,  že  jsem  se  pln  obdivu  a  zvědavosti  na  ni  zadíval. 

,A  vy?"  obrátila  se  najednou  žertovně  ke  mně.  „Proč  vy  nejste 
doma  .  .  .?  vám  se  také  nestýská?  či  .  .  .* 

„Jsem  také  sám  . . .  také  jako  pták  . . .  jenže  ne  tak  roztoulaný," 
usmál  jsem  se. 

„Ah,  to  je  dobře,"  zatleskala  ručkama,  „tak  jsme  se  sešli,  vybraná 
společnost.  —  Tož  může  býti  pro  vás  ctí,  v  našem  spolku  býti  třetím, 
ha  —  ha  —  ha,  to  se  povedlo,  to  se  povedlo  ..." 

Smáli  jsme  se  všichni  tomu  nápadu,  i  mladý  její  muž,  jenž  až 
dosud  s  radostným,  nadšeným  úsměvem  ji  poslouchal,  se  rozehřál. 

„Někdy  svádí  osud  lidi  podivuhodně,"  řekl  „ostatně  ještě  se  ne- 
známe vespolek,"  dodával  reservovaně.  „Ale  to  prozatím  stačí.  Je  štědrý 
večer,  a  vy  odkudsi  kamsi  jedete,  jste  sám,  pro  vás  neexistují  radosti 
ostatních,  třebas  byste  si  jich  snad  přál  ...  a  my  také  odkudsi  kamsi 
jedeme,  jsme  také  sami,  pro  nás  také  neexistují  radosti  ostatních  .  .  . 
rozdíl  je  snad  jen  v  tom,  že  my  zatím  po  nich  netoužíme,  že  nám 
je  takto  nejlépe  ..." 

„Ano,  výborně,  výborně,"  vpadla  ona  nadšeně,  „všimnul  jste  si, 
jak  to  postřehl  můj  hošíček?  Výborně,  výborně  . .  .1  To  je  znamenité," 
volala,  tleskajíc  ručkama  v  nadšení  jako  dítě. 

Usmíval  jsem  se  nad  nimi  oběma,  a  v  duši  mi  bylo  tak  radostno 
a  veselo. 

Rád  bych  byl  o  nich  zvěděl  více,  než  až  dosud  jsem  věděl,  po- 
čínali mě  oba  nadmíru  zajímat.  V  duchu  připravoval  jsem  si  už  i  otázky, 
abych  se  zeptal,  ale  v  tom  ozvalo  se  zvonění  elektrických  zvonců. 
Signály!    Signály! 

Zastavujeme  se  a  nasloucháme. 

Z  dáli  je  slyšeti  temný  hukot,  zřetelný  i  v  tom  vytí  větru.  Vlak 
se  blíží.  Všichni  se  hrnem*  ku  skleněným  dveřím,  vedoucím  na  perron. 
Elektrické  zvonce,  zladěné  v  tercích,  ozvou  se  ještě  jednou,  na  to 
bouchnou  kdesi  dveře,  jakési  hlasy,  větrem  přerývané,  slyšeti  venku, 
dva  neb  tři  zřízenci  nádražní  míhají  se  tam  a  skládají  na  násep  nějaké 
zboží  nebo  zavazadla. 

Hukot  se  blíží  víc  a  víc,  malé  nádražíčko  se  všecko  otřásá,  a  hle, 
už  zaplály  ve  tmě  dvě  rudé  ohnivé  oči,  a  celý  sloup  ohnivých  jisker 
rozlétl  se  stranou. 

Vlak  staví  před  stanicí  s  pronikavým  hvízdáním,  jež  tak  žalobně 
vyjímá  se  v  hučení  vichřice.    Otvíráme  dveře  a  vycházíme  ven  do  té 

45 


Digitized  by 


Google 


674  E.  V.  Turnovský: 

psoty  a  vánice.  Klobouky  si  nutno  pfídržet  a  kabáty  upnout,  neboť 
vítr  je  zběsilý  a  bezohledný  .  .  . 

Konduktér  pobíhá  s  lucernou  podél  vlaku  sem  a  tam  a  odkazuje 
nás  na  vlastní  naši  žádost  do  coupé,  kde  nikoho  není. 

Zavírám  dveře,  v  coupé  je  zima  .  .  .  Mladý  muž  se  zachvivá 
a  s  humorem  proklíná  nešetrnost  drah  vůči  passagerům.  Pak  usedne 
do  kouta  s  úsměvem  ospalého  člověka,  chystajícího  se  spát .  .  . 

„To  vám  nemusí  nijak  překážet,"  usmívá  se  vlídně  a  omlouvá. 
„Máte-li  chuť  hovořit,  žádné  ohledy,  nepřekáží  mi  to.  Mohu  spát  i  při 
největší  bouři.  —  Jsem  jist,  že  zaspím  soudný  den,  viď,  Olo?!" 

„Oh,  ne,  já  tě  vzbudím,"  směje  se  mladičká  žena,  „vzbudím  tě  a . . ." 

.Nu,  a?" 

Naklonila  se  k  němu,  cosi  mu  se  smíchem  pošeptala  a  hlasitě  a  se 
smíchem  dodala:   „A  pak  budem'  spát  dál!" 

Mladý  muž  se  rozesmál:  „Pravda,  pravda!  Pro  nás  dva  nebude 
soudu,  ne,  ne,  rozhodně  ne,  pro  nás  dva  ne  .  .  ."  a  dlouho  se  tomu 
radostně  smál,  krče  se  v  koutě  a  ohrnuje  límec  svého  kabátu,  zatím 
co  ona  usedala  vedle  něho,  a  já,  chytaje  každé  jejich  slovo,  naproti  nim. 

Konečně  jsme  se  usadili,  našedše  nejpohodlnější  posice,  a  čekáme 
mlčky,  až  vlak  se  hne. 

Venku  vítr  se  zrovna  svíjí,  pod  vozy  se  proplétá,  lucernami  zvoní 
a  tak  žalobně  naříká. 

Spousty  sněhu  ukládají  se  na  okénka,  aby  v  nejbližším  okamžiku 
byly  zas  větrem  smeteny. 

.  .  Slyšeti  bouchání  dveří  u  vozů,  volání  konduktérovo,  a  do  toho 
všeho  zavyje  z  nenadání  parní  píšfala.  Jedeme.  Světla  staniční  mihnou 
se  několikrát  kolem  nás,  zablesknou  se  v  oknech,  a  ve  chvíli  zapadne 
vše  do  tmy  a  sněhu,  jakoby  tu  v  těch  končinách  nikdy  ani  po  stanici 
nějaké  nebylo  památky  ...  a  jen  vlak  se  otřásá,  oddychuje  a  drnčivě 
uhání  vpřed  s  rostoucí  rychlostí,  s  rostoucím  chvěním. 

Chvíli  sedíme  tiše. 

Mladičká  žena  usmívá  se  na  mě  tak  důvěřivě  jako  na  dávného, 
osvědčeného  přítele,  a  v  mé  duši  je  tak  teplo  pod  vlivem  toho  pohledu, 
tak  radostno  a  klidno. 

Chvílemi  zahledí  se  na  svého  mladého  muže,  a  tu  její  obličej 
zazáří  pokaždé  takovou  něhou,  láskou  a  obdivem,  jeho  ospalé  oči  tak 
vesele  a  šťastně  se  roznítí,  že  radostí  bych  se  dal  do  zpěvu  nad  těmi 
mladými,  šťastnými  lidmi. 

„Kdo  asi  jsou?"  myslím  si.  „A  jaký  je  jejich  život,  že  takto  jím 
mohou  procházet  s  úsměvy  na  rtech  a  radostí  v  každém  pohledu? 
Odkud  to  zabloudili  k  nám,  z  jaké  planety?  A  jaká  to  síla  tajemná 
umožňuje  jim  zachovat  si  neporušenost  mládí  a  jeho  nejvzácnější 
přednost:  nadšení?" 

Jak  rád  bych  byl  zvěděl  o  nich  více,  jak  rád  bych  byl  znal  jejich 
tajemství!  Ale  nevěděl  jsem,  jak  začít,  abych  se  nezdál  vtíravým  a  ne- 
urazil je  ...  (A  zatím,  aniž  bylo  třeba  mnoho  se  vyptávat,  dověděl 
jsem  se  cestou  všeho  —  netuše,  že  mi  to  bude  jednou  tak  osudným!) 

Vlak  uháněl  tedy  vánicí  a  tmou,  v  coupé  se  počínalo  šířit  teplo  . . . 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  675 

Zdálo  se  mi,  že  mladý  muž  usnul.  Pohlédl  jsem  na  něho  pozor- 
něji . . .  Hle,  oddychuje  rovnoměrně,  hlava  mu  skleskla  poněkud  níže . . . 
Spí.  A  v  tom  už  i  ona  si  toho  všimla  a  naklání  se  k  němu  s  takovou 
zbožností  a  láskou  jako  matka  nad  spícím  děckem.  Naslouchá.  i.Spí!" 
šeptá,  s  úsměvem  se  obracejíc  ke  mně.  „Spí  můj  hošíček,  unavil  se 
cestou,  unavil  .  .  .  takřka  mě  nesl  ...  až  sem,"  a  podkládá  mu  svůj 
vlastní  kabát  pod  hlavu,  aby  ho  netlačilo,  a  se  šfastným  úsměvem 
obrací  se  znovu  ke  mně. 

Dodávám  si  odvahy  a  navazuji  rozhovor: 

, Odpusťte,  milostpaní,  odkud  až  račte?" 

„Ah,  jaké  odpusťte  a  račte,"  šeptá  s  úsměvem.  „My  jsme  dnes 
vykonali  ohromný  kus  cesty  .  .  .  alespoň  myslím.  Jdeme  z  Borohradu, 
byli  jsme  v  jeho  rodišti,  u  jeho  bratra.  Dobří  lidé,  zdržovali  nás,  ne- 
chtěli nás  pustit,  ale  dětí  mají  plnou  sedničku,  uložit  nás  nemají  kam, 
toť  víte,  návsi,  v  takové  malé  chalupě...  Byli  celí  nešťastní,  chudáci  I 
A  tak  jsme  se  vydali  na  cestu.  Ale  pravda,  takto  vy  ničemu  nerozumíte, 
to  je  vlastně  nekonečná  písnička  .  .  .  My  vlastně  jdeme  až  z  Hradce, 
v  Borohradu  jsme  se  jen  stavěli.  Celou  noc  bych  vám  o  něm  mohla 
vypravovat  a  o  našem  životě,  a  neskončila  bych." 

Odmlčela  se  a  pohlédla  na  spícího  muže,  jenž  ze  sna  cosi  šeptal 
a  usmíval  se.  Táž  něha  a  láska  jako  prve  ozářily  její  drobný,  roz- 
košný obličej. 

„Vidíte,  pane,"  pokračovala  šeptem,  a  oči  jí  nadšením  zaplály. 
„On  je  takový  člověk,  nu,  nedovedu  vám  říci.  Genius  srdcem,  nebo 
ještě  lépe,  veliké  dítě,  veliké  vousaté  dítě ...  to  je  on,  ano,  a  já  s  ním 
jdu  všude  .  .  .  vidíte.  Šla  jsem  za  ním  z  domova,  k  vůli  němu  jsem 
opustila  všecko:  i  bohatství,  i  postavení  společnosti,  k  vůli  němu  jsem 
se  rozešla  i  s  rodiči,  a  jdu  s  ním  všude  . . .  Teď  jede  do  Prahy,  jedu 
s  ním,  má  v  plánu  cestu  do  Ameriky,  pojedu  s  ním,  a  kdyby  jel  na 
severní  točnu,  pojedu  s  ním  také!  Takový  je  to  člověk!  —  Ah,  že  ho 
neznáte,  že  ho  neznáte,  jistě  byste  si  ho  zamiloval,  vždyť  jeho  nelze 
si  nezamilovat  navždy!  —  A  přece,  vidíte,  má  tolik  nepřátel,  kam 
přijdeme,  tam  jsou  všichni  proti  němu!  Bože,  co  už  vytrpěl,  co  už 
vytrpěl,  a  všecko  jen  pro  své  velké,  geniální  srdce  .  .  .  Jiný  na  jeho 
místě  dávno  už  by  byl  zmalomyslněl,  zatvrdl  a  zhořkl ...  A  on,  vidíte, 
učiněné  dítě  ..." 

Znovu  se  odmlčela  a  počala  mu  rovnat  plaid  pod  hlavou,  něžně 
se  při  tom  usmívajíc  a  cosi  sama  k  sobě  šeptajíc. 

Hledím  na  ni,  a  překvapením  a  obdivem  ani  nedýchám. 

Byl  takový  nápadný  kontrast  mezi  její  zjevem  dosti  elegantním, 
mezi  její  smíchem  a  dětskou  téměř  rozpustilostí  tam  v  čekárně  na  stanici 
a  mezi  tonem  těchto  jejích  slov  i  perspektivou,  již  mi  náhle  otevřela! 

„Studoval  jste  v  Praze?"  zeptala  se  najednou,  vzbouzejíc  se  ze 
snění.  „Studoval?  A  co?  Chemii?  Na  technice?  Tedy  jste  ho  musil 
znát.  Studoval  také  chemii,  s  bratrem  mým,  Vilémem  . .  .  Před  dvěma 
lety  absolvovali.  Neznal?  Ani  bratra  .  .  .?  To  je  divné  .  .  .  škoda!" 
a  lítostivě  a  zklamaně  se  usmála,  jakoby  m.ě  litovala,  že  jsem  je  ne- 
poznal a  přišel  tím  o  štěstí  celého  života. 

45* 


Digitized  by 


Google 


676  E.  V.  Turnovský: 

Usmál  jsem  se  jejímu  zaníceni  a  pod  vlivem  jejich  slov  začal  jsem 
si  ho  prohlížet  pozorněji.  Jak  spal,  hlava  se  mu  svezla  na  stranu  do 
kouta  coupé,  a  světlo,  blýkajicí  na  stropě  vagónu,  osvětlovalo  právě 
jeho  výraznou  nezapomenutelnou  tvář. 

Vzpomínal  jsem,  vzpomínal,  viděl-li  jsem  ho  kdy,  ale  nemohl  jsem 
vzpomenout,  a  pak  mně  tak  se  zachtělo  poslouchat  ji  dále  a  zvěděti 
více,  tak  jsem  zatoužil  poznati  tajemství  jejího  života,  že  znovu  jsem 
se  obrátil  k  ní,  jakobych  ji  povzbuzoval  k  pokračování,  řka: 

„Ne,  ne,  milostpaní,  nemohu  se  upamatovatl" 

Ale  hned  jsem  poznal,  že  netřeba  ji  povzbuzovati,  že  jí  samé 
působí  největší  rozkoš,  může-li  vyprávěti  o  něm. 

„Studoval  tedy  na  technice,''  začínala  sama,  „můj  bože,  ta  doba, 
kdy  jsem  ho  poznala,  nikdy  mi  nevymizí  z  paměti!  Jak  já  byla  tenkrát 
šfastná,  neuvěříte!  Jsem  šťastna  i  teď,  sám  to  vidíte,  ale  tehdy  to  štěstí 
moje  bylo  tak  nové,  tak  opojné  a  draze  vykoupené!  Vy  nemáte  ponětí, 
ne,  ne . . .  Já  myslím,  že  žádné  druhé  ženě  není  přáno  něco  takového 
žít!  Představte  si:  můj  otec  byl  boháč,  stavební  rada,  byrokrat  a  bůh 
ví,  co  všecko  ještě!  Já  byla  vychovávána  jako  všecky  dcery  našich 
boháčů  a  městských  patriciů.  Žijete  v  Praze,  viďte!  A  znáte  je  tedy, 
ty  naše  dcerky  patricijské?  Alespoň  částečně.  Nu,  vidíte!  Dovedete  si 
to  tedy  představiti.  Od  mládí  mě  mučí  vychovatelkami,  pianem  a  nej- 
různějšími trety,  jež  mají  ze  mne  udělati  velkou  dámu  . . .  Matinka  mě 
vodí  do  plesů,  na  návštěvy,  do  divadel,  zmírá  úzkostí  při  každém  mém 
chybném  kroku,  potají  sní  o  ženiších  a  příštích  mých  úspěších.  Tatínek 
mě  odváží  na  rok  do  Berlína  do  jednoho  světoznámého  pensionátu, 
a  aby  ukonejšil  svoje  vlastenecké  svědomí  —  neboť  tvrdí  o  sobě,  že 
je  vlastenec,  přes  to,  že  nečetl  snad  jediné  české  knihy  a  studoval  na 
německých  školách  —  omlouvá  se,  že  jen  proto  mě  poslal  do  Berlína, 
abych  dokonale  ovládla  německou  řeč!  (Ale  na  tom  konečně  nezáleží 
a  není  to  nic  u  nás  zvláštního!)  Dvakrát  v  měsíci  přijíždí  za  mnou,  aby 
se  přesvědčil,  jaké  dělám  pokroky,  při  nějaké  příležitosti  se  dovídá 
kdesi  o  proslulé  zpěvačce  Wildové,  a  jelikož  se  domnívá,  že  mi  to 
rozhodně  nebude  na  škodu,  budu-H  umět  i  zpívat,  dává  mi  u  ní  zapsat 
čtyři  hodiny  zpěvu  týdně,  nelituje  peněz,  ani  času  ...  nu,  krátce,  oba 
se  s  matínkou  přičiňují  všemožně,  aby  nepropásli  ani  jediné  příležitostí, 
o  níž  se  domnívají,  že  by  mohla  rozšířiti  obzor  mého  vědění,  vlastně 
lépe  řečeno,  která  by  mě  aspoň  o  krok  přivedla  blíže  k  onomu  ideálu, 
který  by  rádi  ze  mne  udělali:  k  ideálu  vzorně  vychované  dívky,  která 
bude  mít  věnem  slušných  pár  tisíc  a  třípatrový  dům  na  Novém  Městě! 
Krátce  a  dobře,  pečují  o  mě  vzorně,  neboť  jinak  by  se,  myslím,  dost 
nudili,  kdyby  neměli  nás.  Vilka  a  mě.  Hlavně  matinka,  která  je  ješté 
mladá  a  plná  života,  nevynechává  jedinkého  plesu,  jediné  zábavy,  aby 
mě  tam  neuvedla  a  sama  se  při  tom  nebavila  též  .  .  .  To  všecko  je 
pěkné,  a  dle  jejich  přesvědčení  i  dle  jejich  výroků,  chvályhodné  .  .  . 
ale  co  je  to  vše  platné,  když  já  při  vší  té  jejich  péči  a  starostiivosti 
necítím  se  ani  dost  málo  šťastnou  a  spokojenou.  Často  nemohu  po- 
chopiti, proč  se  mám  učiti  anglickou  mluvnici,  když  do  ní  nemám  pra- 
žádné chuti   ani  lásky,   často  nechápu,    proč   se  mám  usmívat   co  nej- 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  677 

libezněji  a  tvářit  se  nadSenou  ve  společnosti  Frau  von  Wohanka,  nebo 
Frau  Berlitz  .  .  .  když  obě  ty  dámy  jsou  mi  nejprotivnější  ze  všech, 
jež  znám  a  od  nichž  bych  se  často  odvrátila  nejraději  s  vysloveným 
opovrženími  Často  nechápu,  nu,  krátce,  mnoho  toho  nechápu  a  mnohdy 
si  postavím  hlavičku,  a  mohou  prosit,  vyhrožovat,  nedonutí  mě  k  ničemu! 
Ale  čas  je,  bohužel,  tak  dlouhý,  tak  vytrvalý,  časem  i  kámen  povolí 
stálému  tlaku  ...  A  tak  se  tedy  i  já  časem  vpravuji  do  všeho,  při- 
vykám, krotnu ...  Už  se  i  dovedu  usmívat  a  býti  udivena  v  rozhovorech 
s  Frau  Berlitz,  mluvím  už  i  anglicky,  třeba  hodně  falešně  a  se  strašným 
přízvukem,  ale  mluvím,  a  známí  se  mi  obdivují,  jsou  nadšeni  mými 
pokroky,  a  já  je  poslouchám  a  tak  offícielně  se  k  tomu  usmívám,  jakoby 
mi  bůh  ví  jak  lichotily  jejich  komplimenty ...  Už  i  hraji  Schumanna, 
Chopina,  třebas  se  často  stydím  v  duši  před  sebou  samou,  když  mi 
tleskají  a  chválí  mě  a  rozplývají  se  obdivem  ...  Už  si  i  zvykám  tvářiti 
se  na  promenádě  vznešeně  nepřístupnou  a  ledovou,  už  se  dovedu 
i  nadchnouti  pro  lawn-tenis  a  jízdu  na  kole  ...  nu,  krátce,  kde  kdo, 
matinkou  počínaje,  je  mnou  nadšen  a  předpovídá  mi  veliké  úspěchy 
ve  společnosti. 

Přicházejí  poznenáhlu  návštěvy:  mladí  i  starší  muži  nejrůznějšího 
charakteru  i  postavení,  ale  ovšem  dobře  vesměs  situovaní:  úředníci 
státní,  doktoři,  dva  docenti  z  techniky  baví  se  se  mnou,  to  jest,  říkají 
mi  nejprve  mnoho  nadšených  slov  o  mé  podivuhodně  prý  jemné  pleti, 
o  mých  báječných  očích,  o  mém  jiskřivém  prý  temperamentu,  později 
dovolují  si  více,  tisknou  a  líbají  mi  potají  ruce,  šeptají  mi  o  lásce, 
o  nevýslovném  prý  štěstí,  jež  pro  ně  leží  v  mých  něžných,  rozkošných 
prý  ručkách  ...  A  někteří,  hlavně  ti  starší  a  zkušení,  jako  je  ku  př. 
doktor  Richtr,  odvažují  se  i  více  a  kradí  mě  i  líbají  na  šíji  a  vyznávají 
se  zcela  otevřeně,  a  jiní  zas,  pathetičtější,  horují  frásovitě  o  mé  kráse, 
a  div  neprosí,  aby  směli  býti  mými  sluhy  nebo  otroky.  Můj  bože," 
rozesmála  se  a  udýchaně  naklonila  se  do  předu.  „Vy  víte,  že  nepře- 
háním, ale  vzpomínajíc  na  to  dnes,  nedovedu  se  ubrániti  trpkosti, 
a  karrikovat  to  všecko  poněkud.  —  Můj  bože,  všecko  bylo  tak  falešné, 
tak  umělé.  Vím  dobře,  že  všichni  vidí  ve  mně  především  skvělou  partii, 
že  moje  postava,  náhodou  přímá,  svěží  tváře  a  všecka  ta  směs  kusých 
vědomostí  jim  prese  všecko  nadšení  a  smyslné  roznícení  je  druhotnou 
věcí,  vidíte,  všecko  to  vím,  a  já  se  přece  bavím  se  všemi,  všecky 
vyslýchám,  poněvadž  stále  na  cosi  čekám,  po  něčem  toužím,  co  není 
nic  jiného  než  láska,  které  dosud  neznám,  po  níž  stůně  mé  srdce, 
unavené  přetvářkou  a  pustým,  effektním  chladem  toho  života,  v  němž 
žiji.  Jen  proto  bavím  se  tedy  se  všemi  těmi  lidmi,  jen  proto  vyslýchám 
jednoho  po  druhém,  stále  s  touž  usměvavou,  vylhanou  tváří,  s  týmž 
odkazováním  na  otce  a  matku,  co  ti  k  tomu  řeknou  —  ano,  jen  proto, 
neboť  jinak  tak  jimi  opovrhuji,  takové  cítím  v  duši  zoufalé,  ssavé  teskno 
a  prázdno,  takovou  někdy  nenávist  k  sobě  i  k  nim,  že  se  sotva  zdržuji 
a  přemáhám,  abych  nevypadla  ze  své  role,  ze  své  přetvářky!  Ano,  tak 
čas  míjí,  je  mi  osmnáct  let,  matinka  počíná  zcela  srozumitelně  mi  dávati 
na  jevo,  že  bude  čas  se  rozhodnout,  počíná  mluvit  o  jistých  lidech, 
kteří   jí   by   se  zdáli   nejvhodnějšími  a  nejzáviděníhodnějšími  partiemi: 


Digitized  by 


Google 


678  E.  V.  Turnovský: 

,01o,  ten  pan  doktor  Richtr  je  znamenitý  muž!  Já  být  na  tvém  místě 
a  měla  se  rozhodnout,   tož  vždycky  jen   pro  něho  bych  se  rozhodla  I* 

Anebo:  ,Nikdo  se  mi  dnes  tak  nelíbil  jako  doktor  Richtr!  Ten  člověk 
rozumí  životu.  S  ním,  věru,  může  každá  jen  poněkud  rozumnější  žena 
být  dokonale  šťastná.  Všimla  sis  dnes,  jak  jemně  se  usmál,  když  Mina 
Rohanova  přisedla  k  němu  a  začala  mu  cosi  šeptat?  Taková  chuděra! 
Kam  to  myslí?  —  Ale  on  je  tak  jemný,  tak  delikátní, .  nikoho  neurazí, 
nikomu  nezpůsobí  nic  nemilého  ani  trapného  .  .  .  Nechápu,  Olo,  že  si 
ho  nevšímáš  více,  opravdu.  Přemýšlej  o  tom!  Tací  muži  jsou  vzácni. 
Všichni  by  ti  ho  záviděli.*  — 

Tak  a  podobně  stará  se  o  mě  matinka  den  za  dnem,  a  já  se  zatím 
bavím  se  všemi,  jak  mohu,  a  nerozhoduji  se  pro  žádného  zvlášť.  Dokonce 
podezřívám  i  matinku,  že  sama  je  zamilována  do  Richtra  a  že  jen  proto 
mi  ho  tak  vřele  odporučuje!  Počínám  jí  nedůvěřovat,  a  smutek  můj 
jen  roste. 

Často  v  noci,  když  nemohu  spát,  přemýšlím  o.  tom,  proč  jsem  tak 
nespokojená,  proč  nemohu  být  šťastná,  tak  jako  je  ku  př.  moje  přítel- 
kyně z  pensionátu,  Emma  Mayerova,  proč  necítím  k  nikomu  lásky,  proč 
jsem  taková  ledová,  jak  mě  počínají  nazývati  ti,  jež  jsem  zklamala,  proč 
mi  říkají  koketa,  a  bůh  ví,   o  čem   všem   přemýšlím  a  koho  obvinuji. 

Někdy  dokonce  si  umiiíuji  býti  vřelejší,  přístupnější,  býti  krátce 
jako  jiné,  jako  je  třeba  Emma,  jíž  počínám  záviděti  její  pověst  rozto- 
milé, okouzlující  dámy  i  její  šťastné,  zanícené  úsměvy,  když  ji  potkám 
na  korsu  v  průvodu  jejího  snoubence  doktora  Weinera. 

Ale  po  několika  marných  pokusech  vzdávám  se  zas  všeho  a  znovu 
přicházím  k  Vilkoví  a  stěžuji  si  mu  na  své  neštěstí,  nudu  i  bezúčelnost 
svého  života.  A  on,  Vileček,  se  jen  trpce  usmívá  a  dlouze,  s  takovým 
mladistvým  nadšením  i  sarkasmem  mi  vykládá,  že  jsem  z  největší  části 
vším  vinna  sama,  že  sice  poměry,  v  nichž  jsem  rostla,  mnoho  zavinily, 
a  v  mnohém  mě  i  omlouvají,  ale  že  přece  jen  nemám  dosti  energie 
a  vůle,  že  jsem  příliš  zchoulostivělá,  neboť  kdybych  prý  jen  upřímně 
chtěla,  přinutím  otce  i  matku,  a  obrátím  horem  nohama  celý  svůj  i  jejich 
život!  Ale  radí  mi  prý  především,  abych  už  začala  jednou  vážně  čisti, 
odporučuje  mi  jisté  knihy,  radí  mi  vystříhat  se  společnosti  jistých  lidí, 
jako  on  si  to  prý  zařídil  a  isoloval  se,  radí  mi  zanechati  už,  pro  bůh, 
všeho  sportu,  nechápe,  jak  já,  která  jsem  prý  tak  hrdá,  která  tak  pře- 
zírá všecky  ty  panáky  a  nafintěné  loutky,  dovedu  s  nimi  závodit  a  hrát, 
a  tak  dále,  nu,  radí  mi  toho  mnoho,  nadšený  hoch  —  a  já  konečně, 
ač  s  nevalnou  důvěrou,  počínám  dbáti  jeho  rad. 

Především  čtu.  Až  dosud  jsem  sice  také  četla,  až  pHliš  mnoho 
některý  čas,  ale  jen  abych  zahnala  nudu,  a  knihy  jen  zábavné  a  lehoučké, 
prosím  vás,  co  čte  většina  našich  slečen  v  tom  věku?  Marlitku,  Ohneta 
a  několik  pikantních,  dráždivých  knih  podobného  genru! 

Ale  nyní  čtu  knihy,  jež  mi  Vilek  odporučil,  jeho  zamilované  knihy. 
Čtu  Madame  Bovary,  Kareninu,  počínám  je  hltat  v  pravém  slova 
smyslu,  čtu  je  znovu  a  znovu,  opíjím  se  jimi  .  .  .  Zdá  se  mi,  že  ony 
hrdinky  žijí  ve  mně,  stotožňuji  se  s  nimi  a  tak  jsem  jimi  zmámena, 
že  když  čtu   o  smrti  paní  Emmy  Bovaryové,   zdá  se  mi,   že  ani  mně 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  679 

nic  jiného  nezbývá,  když  život  jest  takový  hrozný  a  brutální!  Ano,  tu 
poprvé  zjevuje  se  mi  život  ve  vší  své  hloubce  a  hrůze,  a  já  žasnu 
nad  svou  ubohostí  a  slepotou!  —  Ale  místo  posily,  místo  zapomenutí, 
jež  jsem  doufala  nalézti,  cítím  jen,  jak  roste  můj  smutek,  jak  se  potvrzuje 
všecko,  co  jsem  až  dosud  pouze  cítila,  neuvědomivši  si  to!  Vidím 
najednou  všecku  marnost  a  prázdnotu  života,  nechápu,  proč  žiji,  a  mám 
strach  a  hrůzu  z  těch  let,  jež  mi  snad  ještě  zbývá  prožiti.  Pocítím 
závrať  z  těch  perspektiv  a  odhazuji  ty  hrozné  knihy  od  sebe,  jsem 
z  nich  všecka  chorá,  omlouvám  se  nemocí,  nikoho  nechci  vidět,  až 
doma  polekaní  volají  lékaře,  a  ten  starostlivě  konstatuje: 

,Nervy,  nervy,*  a  radí:  ,hodně  klidu,  nečíst,  změnit  podnebí,  odjet 
někam  ven,  bude  prý  teď  jaro*  atd.  atd.  Otec  je  polekán,  uvažuje,  kam 
se  mnou  jet,  a  já  se  už  těším,  že  odjedu  a  zbavím  se  na  čas  všech 
známých  i  všech  hořkých  vzpomínek  —  když  tu  poznám  jej,  jej,  mého 
drahého,  jediného,  a  vše  se  změní  rázem  ..." 

Odmlčela  se  a  obrátila  k  mladému  muži,  spícímu  tak  klidně,  jakoby 
spal  v  nejtišším  zátiší.  Její  tváře  během  řeči  zrudly,  oči  se  zanítily, 
a  všecka  její  něha  a  láska  k  mladému  muži  vústila  v  jediný  ten  pohled, 
kterým  naft  pohlédla. 

Seděl  jsem  a  vzrušením  zapomněl  dýchat  a  bál  se  i  pohnout  na 
sedadle,  jako  bych  byl  hypnotisován  .  .  . 

„Nenudím  vás?"  zašeptala,  „vidíte,  tak  se  člověk  rozpovídá  a  svěří. 
Nikdy  jsem  vás  neviděla,  vlastně  vás  ani  neznám,  a  vypravuji  vám  celý 
svůj  život.  Je  to  podivné,  někdy  člověk  mlčí,  léta  mlčí,  nikomu  se 
nesvěřuje,  af  šťasten  či  nešťasten,  ale  najednou  se  setkáme  s  člověkem, 
který  bůh  ví  čím  si  získal  naši  důvěru,  a  svěříme  se  mu  se  vším,, 
i  nejtěžší  zločin  jsme  snad  s  to  na  sebe  vyzradit.  Věřte,  či  nestává 
se  vám  tak?  Stává!  Pravda.  Tedy  nenudím-li  vás,  zajímá-li  vás  to , . .?" 

„Oh,  ne,  naopak,"  ujišťuji  ji  a  pln  obdivu  i  nadšení  na  ni  po- 
hlížím.    „Naopak!" 

A  ona  se  usmívá  tak  tiše,  skorém  vděčně,  a  pak  šeptem  pokračuje: 

„Jednoho  dne  tedy  přijde  Vilém  domů  —  bylo  to  na  počátku 
dubna,  ah,  ano,  zcela  určitě  se  pamatuji,  každou  podrobnost,  všecko, 
všecičko!  —  přijde  a  s  takovým  nadšením  mi  vypravuje,  jak  poznal 
člověka . . .  takového  člověka,  nu,  to  prý  nelze  vyjádřit,  ne,  ne,  třeba 
ho  vidět,  slyšet,  krátce  třeba  ho  poznat  osobně. 

A  já  ho  poslouchám  a  nedůvěřivě  se  usmívám,  můj  bože,  vždyť 
znám  svého  Vilečka,  vždyť  se  pamatuji,  kolikrát  už  takhle  přišel,  všecek 
nadšen  a  rozehřát,  že  objevil  zvláštního,  originelního  člověka,  vždyť  se 
pamatuji,  kolikrát  už  takhle  blouznil  přede  mnou  a  jak  brzy  vždycky 
schladnul  a  potom  se  už  o  novém  svém  ideálu  nezmiňoval,  nebo  dokonce 
nemohl  pochopit,  jak  mohl  být  takový  osel,  který  se  domníval  že  ještě 
teď  existují  nevšední,  originelní  lidé!  — 

Znala  jsem  tyto  jeho  slabosti,  byla  jsem  do  všech  zasvěcena, 
a  věděla  jsem,  že  ještě  to  bude  dlouho  trvat,  než  Vileček  vystřízliví 
a  vzdá  se  objevování  herou,  kteří  snad  existovali  nanejvýš  v  jeho  snech! 

Znala  jsem  jeho  nadšenou,  ohnivou  povahu,  bože,  vždyť  byla  jsem 
sama  také  taková,  vždyť  jsem  cítila,  že  jemu  bude  vždycky  třeba  někoho. 


Digitized  by 


Google 


680  E.  V.  Turnovský:  V  poutech  oddanosti. 

koho  by  mohl  obdivovat  a  zbožňovat,  komu  by  se  mohl  cele  oddat, 
tak  až  by  sama  sebe  zapomněl! 

To  jsem  všecko  věděla  a  proto  jsem  se  jen  nedůvěřivě  usmála, 
když  zmíněného  dne  tedy  přišel  a  s  takovým  nadšením  mi  začal  vy- 
pravovat o  nové  své  známosti. 

,Ty  se  směješ,  já  vím,'  řekl  mrzutě,  ,ale  dnes  jsem  se  nezmýlil. 
Ostatně,  to  je  těžké  vypravovat,*  a  odmlčel  se  a  počal  rozčileně  pře- 
cházet pokojem. 

Mlčela  jsem  rovněž,  sedla  si  na  divan  a  s  úsměvem  čekám,  až 
se  uklidní  a  počne  vypravovat.    Ale  jeho  zlobí  můj  tichý  úsměv. 

,Nu,  nemohu  ti  bránit.  Nevěř!  Ale  je  to  neobyčejný  člověk,  opravdu,* 
řekl  a  nejistě  se  usmívá. 

,Nu,  tak  už  vypravuj!  Jak  mohu  soudit,  když  ho  neznám  a  nic 
o  něm  nevím  .  .  .* 

Pamatuji  se,  jak  radostně  spustil,  jako  by  byl  jen  čekal  na  moje 
povzbuzení: 

,Tož  vidíš,  ten  člověk  mi  byl  nápadný  hned  ze  začátku  ...  Do 
laboratoře  se  dal  zapsat  skorém  poslední,  s  nikým  jsem  ho  nikdy  ne- 
viděl mluvit.  (Přijde  jen,  postaví  se  u  skupiny  rozprávějících,  chvíli 
poslouchá,  ale  když  slyší,  že  se  stále  a  stále  hovoří  jen  buď  o  práci 
v  laboratoři,  o  professořích  a  zkouškách,  nebo  o  tom,  kam  kdo  mini 
jíti  po  absolvováni,  jakou  karrieru  udělat,  jakou  má  kde  kdo  protekci, 
nebo  slyší  vtipy,  vždy  tytéž  a  tytéž,  o  professořích  nebo  o  ženách, 
a  spolužácích  —  usměje  se  tak  shovívavě,  jako  se  usměješ  nad  dětmi, 
jež  si  sdělují  své  naivní  plány  nebo  nějaká  tajemství,  a  odejde  zase 
tiše  ke  svému  stolu,  kde  nenápadně,  nikoho  si  nevšímaje,  nikoho  se 
o  radu  netázaje,  pracuje  a  stává.) 

Všiml  jsem  si  ho  hned  a  okamžitě  jsem  vycítil,  že  to  není 
tuctový  člověk,  ani  žádný  streber-karrierista,  ale  také  ne  žádný  ,ílamendr* 
ani  lenoch,  nebo  blaseovaný,  passivní  Oblomov  (víš,  na  tolik  kategorií 
lze  ty  hochy  někdy  dělit).  Poznal  jsem  tedy  okamžitě,  že  nepatří  ani 
do  jedné  z  nich.  A  jako  jsem  si  všiml  já  jeho,  všiml  si  on  i  mne .  . . 
Vidíš,  to  je  zvláštní  a  vlastně  proč  zvláštní . . .?  Ostatně,  na  tom  nezáleží. 

Čtu  včera  Mackayovi  ,Anarchisty*,  a  on  přijde  ke  mně,  nahlédne 
mi  přes  rameno  do  knihy  . . .  Prudce  jsem  se  obrátil .  . .  Stál  a  usmíval 
se  na  mě  vlídně  . . .  , Konečně  první  člověk,  který  se  tu  o  něco  zajímá,* 
řekl  mi,  a  já  ti  byl  na  to  v  té  chvíli  tak  hrdý,  jako  by  mi  to  byl  řekl, 
bůh  ví,  jaký  slavný,  znamenitý  muž.  (Dokončení.) 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel  VÁCLAV  ČECH. 

Majitel  a  nakladatel  VLADIMÍR  ČECH.  —  Tiskem  ALOISA  WIESNERA. 

V  PRAZE  1902. 


Digitized  by 


Google 


KNIHA  XLIX. 


PROSINEC. 


SEŠIT  VI. 


L.  de  Camoes:  Z  lyriky. 

I. 

SONETY. 

Překlady  Jar.  Vrchlického.*) 

I. 

ČTENÁŘŮM. 

Ach,  pokud  Fortunou  mi  ještě  zbyla 
jen  skrovná  naděj  malých  radování, 
hnán  půvabem  líbezných  snů  a  zdání, 
jsem  psáti  jal  se,  jaká  jejich  síla. 

Však  ze  strachu  mne  láska  oslepila; 
mnou  poučen  že  nikdo  víc  by  přání 
po  lásce  neměl,  že  jsem  zmlk  v  svém  lkáni, 
ký  podvod  mi  a  lest  jen  připravila. 

Ó,  vy,  jež  láska  v  různé  cesty  žene, 
když  přinutí  vás  čísti  v  knížce  malé 
o  případech,  jež  věru  rozmanité; 

Vše  pravdou  je  tu  a  nic  vybásněné, 
jak  láska  vámi  vládne  neskonale, 
když  cítíte,  mé  verše  pochopíte! 


*)  Ukázky  z  výboru  lyfických  básní  Camoěsových  k  tisku  připraveného. 

46 


Digitized  by 


Google 


682  Jaroslav  Vrchlický: 

II. 

BÁSNÍKOVA  LÁTKA. 

Tak  sladce  o  lásce  má  zpěv  můj  zniti, 
tak  bytost  její  s  ním  být  v  souladu, 
že  v  tisícerém  lásky  případu 
i  srdce  bezcitné  se  musí  chvíti. 

Hruď  každá  ještě  požárem  se  vznítí, 
až  všecky  taje  v  zjevném  výkladu 
hněv  hrozný,  skrytý  kvil,  boj  o  vládu, 
vzdor  úzkostný  i  marný  bude  zříti. 

Však  v  očích  vašich  pokárání  tuše  — 
tak  sladké  jsou  a  tvrdé  přec  —  ó,  paní, 
jen  v  nejistotě  k  nim  se  můj  zpěv  zvedá; 

Což,  kdybych  pět  chtěl  velkost  vaší  duše, 
jež  v  tazích  vašich  svítí  v  luzném  plání, 
zřím,  vše  mi  schází:  Umění,  Duch,  Věda! 


III. 

TRUDY  ŽIVOTA. 

Pln  nadějí  já  píseň  jsem  kdys  tkal 
o  tom,  čím  celý  Olymp  se  kdys  chvěl, 
pak  naříkal  jsem,  že  jsem  bolest  pěl, 
teď  hořem  zmožen  lkám,  že  dřív  jsem  lkal. 

Když  vážím,  co  jsem  získal,  po  čem  plál, 
mých  trudů  příval  tolik  na  mne  hřměl, 
že  nejhlubší  z  všech  zachvátil  mne  žel, 
že  onen  první  bol  z  všech  dávno  tál. 

A  pravdou-li,  že  z  jedné  muky  vstává 
zas  nová,  by  až  v  řetěz  rozbujely, 
pak  bol  můj  naděje  se  v  konec  vzdává; 

Což,  ukáže-li  vše  se  podvod  smělý? 
Ó,  zaslepená  myšlenko  ty  Ihavál 
Což  o  požitku  snít  chceš  život  celý? 


Digitized  by 


Google 


L.  de  Camoěs:  Z  lyriky.  683 

IV. 

SMUTNÝ  OSUD. 

Co  Amor  chtěl,  bych  plně  ten  bol  cítil, 
jenž  jinak  v  světě  na  mnohé  se  dělí, 
mne  v  ruce  Fortuny  dal,  neb  zřel,  celý 
můj  život  že  již  všecku  bídu  chytil. 

Ta,  by  se  marnou  chloubou  neroznítil, 
mne  mukou,  jíž  mne  zahrnul  ten  smělý, 
tak  bez  soucitu  strhla,  všemi  žely, 
že,  kde  bol  jaký,  hned  se  na  mne  řítil. 

Tož  naříkám  já  ve  střídavém  zpěvu, 
všem  za  obraz  a  příklad  podán  lidem, 
jež  tyrani  ti  oba  podmanili; 

Tak  šílenství  zde  míchám  v  jejich  hněvu 
do  veršů,  ten,  jenž  vzdal  se  tužeb  s  khdem, 
že  málo  tak  mu  takou  kratochvíli! 


V. 

MOC  ČASU. 

Čas  mocný  roky,  dne  a  chvíle  tráví 
a  smělost,  sílu,  vědu,  um,  jak  spěchá, 
ba  čest  i  slávu  zlý  čas  minout  nechá 
a  sebe  sama  v  sobě  samém  taví. 

Čím  blažil  ples,  čím  bol  tě  ranil  dravý, 
čím  nevděk  dral  i  krutost  trpkodechá, 
a  spása  z  něho  trysknout  můž'  i  těcha, 
až,  paní,  pohled  váš  to  svolí  smavý. 

Čas  za  denní  svit  noc  dá  tmavou  na  zem 
a  bouře  šer  za  slunce  záblesk  milý, 
můž*  po  radosti  smutný  nářek  nésti. 

Však  vím,  že  roztříští  své  všecky  síly 
o  démantové  prsy  vaše  rázem, 
v  nichž  spí  má  naděj,  bolest  má  i  štěstí. 


46* 


Digitized  by 


Google 


684  Jaroslav  Vrchlický: 

VL 

NAROZENÍ  A  SMRT. 

Jest  jistě  lepším  poslední  den  v  žití, 
den  tiché  smrti,  než  byl  první  v  něm, 
mžik  lepší,  jenž  jest  koncem  bolům  všem, 
jež  musili  jsme  léta  procítiti. 

• 

Pryč  s  tužbou  po  štěstí,  již  srdce  cítí, 
to  přání,  jak  vše  jiné,  lose,  veml 
Ples,  jejž  svět  dává,  nicotným  jest  snem, 
a  tělo  od  země  muž'  klid  jen  míti. 

Bůh  toho  činy  přísně  sváží  s  hněvy, 
kterému  svěřil  poklad,  by  jej  vrátil, 
v  den  soudu  chuďas  boháčem  se  zjeví. 

Ten  bědný,  bližního  jejž  nářky  zkruší, 
v  soud  vyzve,  jeho  pot  by  hořký  splatil, 
pro  mrzký  žold  jenž  prodal  svoji  duši. 


VII. 

CO  JEST  LÁSKA. 

Jest  láska  neviděný  vzňatý  žár, 
bez  ran  je  stav,  jejž  těžké  rány  tráví, 
je  neklidu  pln  stav,  jenž  klidem  baví, 
bol  bez  bolu,  jímž  rozum  padá  v  zmar. 

Bez  vůle  je  to  vůle  plný  var, 
je  toulka  samotáře  mezi  davy, 
je  blaha  jásot  a  jest  nářek  lkavý, 
je  ztráty  tušení,  kde  číhá  zdar. 

Je  dobrovolně  v  zajetí  se  dát, 
je  služba,  odměnou  smrt  které  zbývá, 
je  vlastní,  vítězné  se  síly  vzdát. 

Čím  to,  že  v  stejných  pudů  padá  svor 
hruď  lidská,  v  kterou  její  přízeň  splývá, 
když  sama  s  sebou  láska  taký  spor? 


Digitized  by 


Google 


L.  de  Camoěs :  ^  lyriky.  685 

VIII. 

VENKOVSKÉ  VILLE. 

Má  villo,  ve  Syrt  poušti  nevraživé, 
můj  spasný  tráme,  zátoko  ty  tichá, 
po  noční  bouft  máj  kde  v  slunci  dýchá, 
ty  krove  míru,  lásky  loubí  snivé: 

Tvůj  práh  jak  stíhám  v  mysli  míru  chtivé, 
prch  bídě,  za  nímž  světa  vřava  lichá, 
zdar  s  jásotem  se  do  snů  jeho  míchá, 
s  ctí  sláva  hlásí  se  zas  v  tužbě  živé. 

Květ  z  jara  a  plod  zralý  v  podjeseni 
zde  jasné  vody  s  šumem  obtékají, 
mne  jako  s  nocí  zří  zde  veselého; 

Zde  v  lásce  slavíci  mé  ruší  snění, 
a  trud  a  starost,  hosté  srdce  mého 
a  traviči,  v  hrob  tady  uléhají. 


IX. 

SMRT  KRISTOVA. 

Plod  svatého  je  stromu?  —  Svatá  šťáva. 
Pro  koho?  —  Celé  lidské  pokolení. 
Co  z  ní?  —  Prostředek  všeho  k  vyléčení. 
A  čeho?  —  Hříchu,  pekla  trest  jenž  dává. 

A  působí?  —  Že  Satan  sám  se  vzdává. 
Co  spáchal?  —  Jab'kem  přines  provinění. 
Jak?  —  Smrti  vydal  nás  i  Závidění. 
To  mohl?  —  Ano,  býval  tvorstva  hlava. 

Kdo  slezl  strom?  —  Bohatýr  s  nebe  slet. 
Proč?  —  By  nás  pod  ochranou  svojí  ved. 
Kam?  —  V  ráj,  když  tento  opustíme  svět. 

Je  cesta  tam?  —  On  ukáže  ji  hned. 
Co  vede  jej?  —  Jen  věčné  lásky  vznět. 
Proč  má  nás  rád?  —  Svůj  obraz  že  v  nás  zhled. 


Digitized  by 


Google 


686  Jaroslav  Vrchlický: 

X. 

LABUTÍ  PÍSEŇ. 

Když  labuť  hodinu  své  smrti  cítí, 
že  poslední  jí  chvilka  žití  míjí, 
hlas  tklivější  vzpne  v  plné  harmonii 
kol  pustým  břehem  v  zkalených  vod  sítí. 

I  naříká,  že  krátké  tak  jest  žití 
a  nevrací,  co  vlny  věčna  skryjí, 
tak  slaví  v  poslední  své  melodii 
dne  konec  smutný,  který  se  v  noc  řítí. 

Tak  rovněž,  když  jsem  tušil,  moje  paní, 
cíl  smutný,  v  kterém  lásky  zápal  hynul, 
že  naděj  nezbyla  mi  po  všem  boji: 

Já  sladší  píseň  zapěl  v  umírání, 
nechť  v  rozbouření  i  váš  hněv  mi  kynul, 
o  falši  vaší  i  o  lásce  mojí. 


XI. 

BEZ  RADY. 

Co  doufáš  naději?  —  Jen  prosím,  lkám. 
Kdo  vinen  toho?  —  Nestálá  má  snaha. 
Jak  žiješ  žití?  —  Spor  jen  se  mne  zmáhá. 
Co  říkáš,  srdce?  —  Bijíc,  láskou  plám. 

Co  cítíš,  duše?  --  Lásky  žal  a  klam. 
Co  zbývá  tobě?  —  Cit,  jenž  chví  se,  váhá. 
Co  drží  tebe?  —  Co  mně  vzdát  se  zdráhá. 
A  myslíš  na  to?  —  Ve  tvář  dnům  i  tmám. 

Co  podpírá  tě?  —  Co  jsem  zvolil  sobě. 
A  co  si  přeješ?  —  Ukončiti  žití. 
To  mníš,  že  dobře?     -    Láska  takto  ždá. 

Co  tam  tě  žene?  —  Celé  moje  bytí. 
A  jaké  to  jest?  —  V  bídě  jen  a  v  mdlobě. 
Kdo  vhroužil  je  tam?  —  Pouze  láska  má. 


Digitized  by 


Google 


L  de  Camoes:  Z  lyriky.  687 

XIL 

KRUTÝ  GENIUS. 

Mé  bludy,  osud  můj  i  láska  žhoucí 
se  zapřísáhly  proti  mně  v  můj  zmar, 
těch  prvních  třeba  nebylo,  však  žár 
mé  lásky  stačil  k  tomu  všemohoucí. 

Vše  přešlo  teď.    Však  čím  musílo  tlouci 
mé  srdce  kdys,  když  rval  je  žalů  spár, 
tak  silné  jest,  že  v  štěstí,  příští  zdar 
o  minulost  se  tříští  tužba  vroucí. 

Mé  bludy  se  mnou  šly  po  žití  celé, 
Fortuně  trestati  mne  dovolily 
sny  ničemné  a  naděj  v  hrudi  mojí. 

Od  lásky  měl  jsem  vždy  jen  klamy  smělé, 
kéž  jednou  mstivost  nasytit  mám  síly, 
jíž  krutý  génij  můj  se  na  mne  zbrojí. 


XIII. 

ORFEUS. 

Orfeus,  pěvec,  v  lásky  sladkém  bolu 
šel  za  ztracenou  Nymfou  v  Orkus  tmavý, 
a  neúprosný  s  harfou,  jak  báj  praví, 
i  hlasem  udolal  jej  ve  zápolu. 

Ixion  zastavil  se  na  svém  kolu, 
a  kolem  zatracenců  ztich  pláč  lkavý, 
on,  konejše  všech  nářek  usedavý, 
víc  trpěl  všech,  za  všecky  cítil  spolu. 

I  naslouchala  přesladkému  zvuku 
dvě  božství  pekelná  a  jata  v  zase 
mu  dovolila  vzít  ji  za  odměnu 

A  vyvést  v  den.    On  šel,  jí  podal  ruku, 
však,  bědný,  že  se  ohled  na  svou  ženu, 
v  ráz  odloučeni  oba  pro  vždy  zase. 


Digitized  by 


Google 


688  Jaroslav  Vrchlický:  L.  de  Camoěs:  Z  lyriky. 

XIV. 

KDO  POCHOPÍ  TO? 

Já  v  jednom  pláči  a  se  směju  hned 
a  doufám,  zoufám,  nemám  rád  i  mám, 
hned  veselím  se  a  hned  trpce  lkám, 
jdu  v  nedůvěře  ve  důvěry  sled. 

Jsem  slepý,  abych  jiné  cestou  ved, 
bez  křidel  lítám,  nemám,  co  si  ždám, 
a  mluvím  nejlíp,  když  to  zanechám, 
bez  soka  v  hádku  pouští  se  můj  ret. 

Co  nemožno,  já  vidím,  že  se  stalo, 
být  beze  změn  bych  chtěl  se  zaměňovat, 
chtěl  v  poutech  být  a  vyproštěn  být  z  nich; 

Být  viděn,  neviděn  si  srdce  přálo, 
být  láskou  jat,  se  volně  pohybovat  .  .  . 
V  těch  protivách  mé  žití  prchá  v  mih. 


XV. 

LOUČENÍ. 

Mne  nechtě,  milé,  sladké  písně  moje, 
mne  nechtě,  nástroje  mé  naladěné, 
mne  nechtě,  řeky  v  loukách  stříbropěnné, 
mne  nechtě,  stinné  stráně  a  v  nich  zdroje! 

Mne  nechtě,  zábav  mých  a  plesů  roje, 
mne  nechtě,  hry  a  tance  roztoužené, 
mne  nechtě,  stád  mých  tlumy  rozptýlené, 
mne  nechtě,  v  pastorálách  lásky  boje! 

Mne  nechtě,  hvězdy,  luno,  Apolline, 
mne  nechtě  v  srdci  bol  a  naříkání, 
mne  nechtě  trpět  od  pólu  až  k  pólu  I 

Mne  nechtě,  žerty,  hříčky,  laškování, 
rád  zanechám  vás  jak  zde  všecko  jiné, 
jen  to  ne,  co  zde  usmrtí  mne  v  bolu. 


Digitized  by 


Google 


E.  V.  TURNOVSKÝ: 

V  poutech  oddanosti. 


(Dokončeni.) 


Počali  jsme  hovořit.  Nejprve  přirozeně  o  ,Anarchistech*.  Ptal  se  mne 
na  úsudek,  ale  já  ti  v  tu  chvíli  ne  a  ne,  kdybych  se  byl  propadl 
do  země,  nedovedl  jsem  se  sebrat  a  formulovat  mu  jej.  A  přece  jsem 
knihu  už  jednou  četl.  Tolik  jsem  se  zastyděl!  Hle,  jak  čtu,  myslil  jsem 
si  a  přiznal  si,  že  o  většině  knih,  jež  jsem  četl,  byl  bych  na  rozpacích, 
kdyby  se  mne  byl  takto  zpříma  zeptal. 

Najednou,  bůh  ví  proč,  jsem  cítil,  že  jemu  nemohu  odpovědět 
šablonovitě  a  povrchně.  Tak  jsem  se  bál,  abych  si  před  ním  nezadal. 
Začal  jsem  se  omlouvat,  že  jsem  knihu  jen  tak  prolistoval,  že  jsem 
dosud  důkladně  nečetl.  A  on  se  jen  usmál,  zrovna  tak  shovívavě,  jako 
se  usmíval  nad  ostatními,  bez  ironie,  bez  škodolibosti,  a  řekl  prostě: 
,Je  mi  ten  ideál  šťastného  jeho  jedince  tak  sobecký,  ubohý  a  omezený. 
A  ostatně,  celý  ten  individualismus  a  všichni  ti  páni!  —  Přečtěte  si  to 
ještě  jednou,  a  pak  mi  řekněte,  jak  to  vám  připadá!*  A  dost.  Víc  o  tom 
nemluvil.  A  mně  bylo  tak  klidno,  v  jeho  společnosti,  tak  mi  imponovala 
ta  jeho  jistota  a  stručnost! 

Počali  jsme  hovořit  o  spolužácích,  o  našem  studentstvu  vůbec, 
o  našich  literárních  dekadentech,  krátce  o  všemožném,  tof  víš!  Dodal 
jsem  si  odvahy  a,  abych  jaksi  smazal  ten  pojem,  který  si  o  mně  učinil, 
když  jsem  mu  nedovedl  říci  nic  precisního  o  .Anarchistech*,  řekl  jsem 
mu,  co  soudím  o  t.  zv.  celé  naší  dekadenci,  o  celé  té  literatuře  mladých 
z  devadesátých  let . . .  A  on  se  mnou  tak  živě  souhlasil,  vskutku,  celý 
byl  nadšen. 

,Ah,  ano,  máte  pravdu!  Byli  jen  průkopníky,  a  tím  je  řečeno  vše! 
V  tom  je  jejich  zásluha  i  slabost!  Dovedli  súčtovat  se  starými,  ukázat, 
oč  jsme  se  opozdili  za  jinými,  ale  sami  nic  nového,  svého  nepřinesli. 
Ukázali  na  cizí  mistry,  ale  sami  je  nedovedli  ztrávit .  .  .  Krátce,  bylo 
mezi  nimi  málo  pevných,  samostatných  lidí!  Zabarikádovali  se  před 
životem  a  svoji  slabost  skrývali  pod  maskou  opovržení  a  ironie!  Mnoho 
četli  a  zbožňovali  cizí  mistry  a  oslepli  pro  život,  jenž  kolem  nich  vřeli 


Digitized  by 


Google 


690  E.  V.  Turnovský: 

Nu,  vidíte,  teď  jsem  vám  tu  zadeklamoval,  a  v  podstatě  je  to  totéž,  co 
jste  vy  řekl  tak  prostě  1  Ah,  vy  jste  jeden  z  těch  vzácných,  opravdu! 
Myslím,  z  těch  bohatých  našich  hochů!  Všichni,  jež  až  dosud  znám, 
jsou  filistři,  dokonalí  synáčkové  svých  otců!  Těm  se  o  literatuře  ani 
nezdá!  Kde  pak,  bože,  na  ni  vzíti  času!  Jsou  samý  sport  a  zábava! 
Medáci!  Cucají  sladkost!  A  až  se  přecucají,  a  v  ústech  jim  počne 
hořknout,  ožení  se,  a  pak  stloustnou!  Vidíte,  to  jsou  jedni!  A  druzí 
jsou  také  sportsmany,  ale  duševními.  Amateuři!  Oni  dělají  všemožné: 
malují,  píší  třebas  i  básně,  vědecké  úvahy,  komponují,  hrají,  ale  ve  všem 
jsou  jen  amateury.    I  v  lásce,  v  životě,  ve  všem!    Nu,  vidíte!* 

Tak  ti  nadšeně  mluvil!  Krátce,  zamilovali  jsme  se  do  sebe  navzájem. 
Navštívil  jsem  ho  v  jeho  bytě.  Je  úplně  sám,  nikoho  nemá,  než  bratra, 
někde  na  vsi.  V  Praze  má  příbuzné,  dost  prý  bohaté,  ale  rozešel  se 
s  nimi  hned  v  první  den,  když  přišel  do  Prahy! 

Chtěli  ho  vydržovat,  a  za  to  si  jaksi  osobovali  právo  mentorovat 
ho  a  poučovat!  Chodí-li  prý  v  neděli  do  kostela,  s  jakými  lidmi  se 
stýká,  nu,  totéž,  co  u  nás,  co  dělal  náš  papá.  Od  toho  dne  je  nenavštívil. 
Raději  trpěl  bídu  a  hlad.  Přál  bych  ti  vidět  jeho  byt!  Zůstává  až  pod 
střechou,  platí  asi  5  zl.  měsíčně!  —  Nu,  to  je  báječné!  U  samé  oblohy, 
měsíc  ti  mu  svítí  do  oken,  a  ve  dne  vidí  přes  všecky  střechy,  bůh  ví, 
kam!  Má  tam  jen  postel,  divan,  stůl  a  umývadlo!  Nikdo  ho  nevyrušuje, 
nikdo  se  oň  nestaral,  ah,  že  já  to  o  sobě  nemohu  říci!  Záviděl  jsem 
mu,  opravdu. 

Vařil  mi  čaj,  a  při  tom  stále  mi  něco  vypravuje.  Je  velice  sečtělý 
a  zkušený.  Pilně  studuje,  žije  .  .  .  především  žije!  Všeho  si  ti  tolik 
všímá,  nic  mu  neujde,  o  všecko  se  tolik  zajímá,  bože,  já  proti  němu 
jsem  tak  prázdný  a  povrchní,  hlavně  povrchní!  Krátce  a  dobře:  amateur! 
Třebas  nepíši  verše,  ani  nekomponuji!  Na  tom  nesejde!  On  je  hned 
u  jádra  věci,  hned  je  s  ní  hotov,  a  dál  se  tím  nemučí  jako  já  .  .  . 
Skok  a  ráz,  a  už  je  to  překonáno!    Kdežto  já  .  .  .  eh,    darmo  mluvit! 

Žije  jen  z  kondic  a  podpor,  ale  slovem  si  ti  nepostěžuje,  stále  je 
veselý,  nadšený  a  zpívá  si!  Povídal  mi,  že  někdy  v  noci  dlouho  ne- 
usne, svítí-li  měsíc  . . .  Tož  se  prý  sebere,  ustrojí  a  jde  ven  a  bloudí 
ulicemi  a  blouzní!  Říká  tomu  lyrické  noci.  A  co  už  zkusil!  Bože,  o  tom 
my  nemáme  ponětí!  Když  ti  vypravuje,  jak  se  zde  probíjel  první  rok, 
jak  byl  živ  jen  chlebem  a  sýrem,  ani  bys  neuvěřila,  že  je  možno  tak 
žít  a  nezoufat  si.  A  on  ti  to  vypravuje,  jakoby  se  ho  to  ani  netýkalo, 
nebo  jakoby  se  to  rozumělo  samo  sebou!  Krátce,  podivuhodný  člověk! 

Dnes.  mě  doprovázel  až  k  domu,  ale  nahoru  se  mnou  nechtěl  jít. 
Tolik  se  ti  bránil  a  omlouval!  Nedovede  si  prý  dělat  násilí  a  přetvařovat 
se  a  nerad  se  prý  vůbec  seznamuje.  A  ještě  milejší  mu  jsou  prý  lidé 
z  posledních  čtvrtí,  aspoň  jsou,  jací  jsou,  odvrhli  všecky  formy  a  spo- 
lečenské ceremonie,  kdežto  mezi  vyššími  stavy  prý  už  člověk  vskutku 
neví,  je-li  komediant  nebo  šašek  nebo  co  .  .  .  tak  se  přetvářka  prý  mezi 
nimi  stala  už  nutností!  Nu,  mnoho  mi  toho  napovídal  a  s  takovým 
nadšením.  Snad  později  si  dá  prý  říci  a  navštíví  mě,  ale  dnes  jaksi 
není  naladěn,  neví  prý,  jestli  by  se  vžil  do  slušné  pósy  a  neurazil 
kde  koho.  Kdyby  prý  nemusil  jít  předsíní  a  s  nikým  se  nesetkal,  ještě 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddaností.  691 

by  si  snad  dal  říci,  ale  takto,  nu,  podivín  . . .  Nevím,  učiníš-li  si  představu 
o  něm  podle  toho  všeho,  ale  je  to  nejoriginálnější  člověk,  s  kterým 
jsem  se  až  posud  setkal,  opravdu  I  Litoval  jsem,  že  není  básník,  ten 
člověk  kdyby  psal . . .  Měl  jsem  ho  i  v  podezření,  že  píše,  ale  on  se 
jen  usmál  a  řekl:  ,Bože,  teď  máme  u  nás  tolik  talentů!  Vždyť  píše 
každý  .  .  .  Tolik  papíru  se  potiskne,  tolik  národního  jmění  promrhá! 
Považoval  bych  to  za  hřích  proti  všem,  rozmnožovat  řady  těch  lidí, 
opravdu!  Také  jsem  myslil,  že  mám  talent  —  který  pak  mladý  člověk 
si  to  nemyslí!  —  také  jsem  psal,  nebojte  se!  Také  jsem  kazil  papír 
a  vysiloval  mozek,  a  snad  vskutku  mám  i  kus  talentu . . .  (aspoň  jeden 
redaktor  mi  to  důsledně  tvrdil,  což  mu  ovšem  nijak  nepřekáželo,  aby 
mi  mé  pokusy  všecky  důsledně  vracel)!  A  buď  za  to  pochválen  ten 
výborný  muž!  Konečně  mě  přece  vyléčil!  A  co  také  s  tím?  To,  co 
cítím,  všecku  tu  krásu  života,  i  jeho  neskonalou  bídu,  nedovedu  vyjádřit 
tak,  aby  to  srdce  rozbušilo  a  v  mozcích  zapálilo!  A  než  být  jedním 
z  těch  amateurů,  píšících  z  momentů  pro  moment,  raději  nicl* 

Takový  ti  je  přímý,  prostý,  takové  určité,  pevné  má  přesvědčení 
o  všem!  Ah,  ano,  Olinko,  s  ním  bys  se  nenudila,  ne,  ne,  miláčku,  to 
není  pan  doktor  Richtr,  samolibý,  rytířský  founa  a  .  .  .  eh  .  .  .*  tu  se 
najednou  zachmuřil  a  odvrátil  se,  viděla  jsem,  jak  cosi  šeptá  tiše  pro 
sebe  sama,  a  tváře  jeho  tak  sesmutněly  .  .  .  Ale  než  jsem  mohla  pro- 
mluviti, už  se  zase  smál  jakoby  nic  a  počal  mě  objímat  a  líbat. 

Neušla  mi  sice  ta  náhlá  změna  jeho  tváře  i  vzrušení,  jež  se  ho 
zmocnilo,  ale  nepřemýšlela  jsem  o  tom  v  té  chvíli,  teprve  druhého  dne 
po  trapných  scénách  mezi  otcem  a  matkou  dověděla  jsem  se  příčinu 
všeho! 

Ale  tehdy,  vidíte,  poslouchala  jsem  ho,  ani  nedýchajíc,  a  zapomněla 
jsem  na  svou  nemoc,  na  bolesti  hlavy,  na  nudu,  na  vše ...  To  bylo  po 
dlouhé,  dlouhé  době,  co  jsem  zapomněla  na  sebe  samu  a  své  bolesti! 

Seděla  jsem  na  divaně  a  pamatuji  se,  jak  mi  srdce  živě  bušilo, 
jak  jsem  se  v  soumraku  dívala  na  Vilka  a  dychtivě  lapala  každé  jeho 
slovo!  Ano,  tehdy  poprvé  pocítila  jsem  takový  hluboký,  živý  zájem 
o  člověka  jiného,  cizího,  tehdy  poprvé  jsem  si  uvědomila  svoje  sobectví 
a  zhrozila  se,  jak  jsem  tak  mohla  žít  ve  stálých  starostech  a  úzkostech 
o  svoji  vlastní  osobu,  že  jsem  prudce  najednou  vstala  z  divanu,  když 
mě  Vilek  přestal  objímat,  a  začala  jsem  přecházet  setmělým  pokojem 
sem  a  tam  a  šeptat  si:  ,To  je  divné,  zvláštní.* 

A  Vilém  to  zaslechl,  viděl,  že  na  mě  působilo  jeho  vypravování, 
byl  tím  zřejmě  potěšen  a,  jako  by  byl  uhádl,  co  se  ve  mně  děje,  řekl: 

,To  je  divné,  jací  lidé  žijí  na  světě,  viď?  A  ty  o  tom  ani  nemáš 
tušení  .  .  .  Ah,  ano,  zbožňujem'  jen  sebe  ...  co  je  to  plátno  ...  za- 
býváme se  příliš  mnoho  sebou  samými.* 

A  já  byla  tak  tím  vším  zaujata,  že  jsem  mu  ani  neodpověděla. 
Ale  najednou,  beze  všeho  uvažování  a  rozmyslu,  jsem  řekla:  , Vilku, 
musíš  mě  s  ním  seznámit  za  každou  cenu  .  .  .  ano?* 

Můj  bože,  tak  živě  ho  vidím,  jak  se  rozesmál! 

,A  což,  nebude-li  se  ti  líbit,  není-li  hezký,  nebo  má-li  už  nějakou 
lásku  .  .  .*  řekl. 


Digitized  by 


Google 


692  E.  V.  Turnovský: 

A  já  vám  zbledla,  jakobych  už  na  něho  žárlila,  ještě  ho  ani  neznajíc. 

jPravda/  šeptám  a  zardívám  se  nad  svou  nedočkavostí  a  naivitou. 

Jako  by  mi  bylo  ne  osmnáct,  ale  teprve  patnáct  let,  a  jako  bych 
už  nebyla  slyšela  vyznáni  tolika  pánů  .  .  .  tak  mi  bylo  v  té  chvíli 
i  stydno  i  radostno  zároveň. 

A  on,  Vileček,  stojí  naproti  mně  a  tak  radostně  a  šelmovsky  se 
usmívá. 

,Proč's  mi  tedy  neřekl,  že  má  lásku?*  durdím  se,  abych  zastřela 
svoje  rozpaky  .  .  . 

A  on  se  najednou  rozesměje,  postaví  se  naproti  mně  a  praví  tak 
konejšivě,  jakoby  dítě  konejšil: 

,Ah,  ne,  dušinkol  Ne.  Nemohu  nic  tvrdit  —  ale  myslím,  že  lásku 
žádnou  nemá  I  Ne,  ne,  a  ostatně  uvidíme  zítra.  Přivedu  ho,  když  si 
to  přeješ.  Zítra  odpoledne.  Platí?  Přivedu  ho  do  zadního  salonu,  aby 
nemusil  jít  kuchyní  a  s  nikým  se  nesetkal . . .  Jinak  by  mi  sem  nešeL 
Dobrá.    Platí  tedy  .  .  ?* 

A  já  mu  svědčím  nadšeně  a  točím  se  po  pokoji  a  sebe  samu 
nepoznávám. 

,A  což?*  praví  ještě  Vilek  (vidím,  že  se  mu  zachtělo  už  škádliti 
mě  do  konce),  ,což,  zamiluješ-li  se  do  něho,  nebo  on  do  tebe  .  .  .?! 
Musíme  přece  pomyslit  na  všecky  možnosti,  miláčku,  to  nelze  jen  tak. 
Či  nestane  se  tak  . . .?  Nemusím  se  bát  .  .  .?  Abyste  jednou  nenaříkali 
na  mě  .  .  .* 

Stojí  naproti  mně  a  tak  upřímně  se  směje,  a  já  cítím,  že  by  si 
to  přál  spíše,  než  ne,  že  by  mě  tak  rád  viděl  šťastnou!  Všecka  jeho 
láska  ke  mně  zaznívá  mi  z  toho  jeho  smíchu  I    Výborný  hoch! 

A  vidíte,  dočkal  se  všeho,  dobře  prorokoval,  ale  dlouho  se  nade 
mnou  neradoval,  dlouho  nade  mnou  netesknili  Zemřel  právě,  když  mi 
bylo  nejhůře,  když  otec  i  matka  vůči  nám  se  úplně  zatvrdili  k  vůli  mé 
lásce  I  Tehdy  to  tolik  na  něho  působilo,  stále  mi  vyčítal,  že  se  ve  mně 
prý  přece  jen  neklamal,  že  jsem  přece  jen  slaboška,  bez  vůle,  bez 
špetky  samostatnosti,  že  přece  jen  podlehnu.  —  Jednoho  večera  jezdil 
dlouho  a  vášnivě  na  kluzišti,  nachladil  se  a  dostal  zápal  plic.  Umíral 
tak  mlád  —  bylo  mu  teprve  23  let  —  a  tak  nerad.  Ještě  před  smrtí 
zapřísahal  otce  a  vynutil  na  něm  slib,  že  mě  nikdy  k  ničemu  nebude 
nutit!  Bohužel,  i  to  bylo  marné  ...  ale  vidím,  že  jsem  odbočila,  musím 
vyprávět  po  pořádku,  abyste  věděl  všecku  souvislost. 

Tedy:  oné  noci  po  rozpravě  s  Vilémem,  bože,  nedovedu  vám  říci, 
jak  jsem  byla  dětsky  zvědavá  a  nedočkavá!  Jak  dlouho  jsem  nemohla 
usnouti  Ležím  a  přemýšlím  o  všem,  co  Jenda  mi  vypravoval,  a  snažím 
se  učinit  si  určitou  představu  o  jeho  heroovi.  Ale  marně.  Jen  cosi  nového^ 
neurčitého,  ale  tolik  slibujícího,  tolik  rozehřívajícího  plní  mé  srdce. 

Nemohu  vydržet  ležet,  vstávám  a  přecházím  po  pokoji,  radostný 
neklid  jímá  celou  moji  bytost,  jemné  chvění  zachvacuje  mé  tělo,  a  je 
mi  tak  divně,  tak  radostno  i  úzko  zároveň,  jako  mi  bývalo,  když  jsem 
se  před  lety  vzbouzela  k  životu  , . .  když  mě  matinka  poprvé  vystrojenou 
a  zardívající  se  uváděla  do  ozářeného  tanečního  sálu  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  693 

Otvírám  okno  a  rozhalena  vychyluji  se  ven  do  jarní  noci,  studené 
a  zamlžené.  Ulice  pode  mnou  je  prázdna,  lampy  jsou  zhasnuty . . .  Hledím 
ven  a  ničeho  nevidím,  zachvívám  se  chladem  v  podivné  horečce. 

Matinka,  spící  se  mnou  v  téže  ložnici,  vzbouzí  se  hřmotem,  jejž 
způsobilo  okno,  a  všecka  je  zděšena  a  pohněvána  .  .  . 

,Aber,  Ola,  welcher  Unsinn !  Venku  taková  studená  noc,  a  ona  se 
postaví  k  oknu  I    Chce  se  nachladit?* 

Ale  já  jsem  tak  opojena  očekáváním,  touhou  a  nevím  čím,  že 
teprve  za  chvíli  odpovídám: 

,Ano,  hned  zavru  I  Odpusť,  mama,  hned!*  A  zatím  ani  nezavírám, 
ani  se  od  okna  nehýbám!  Ah,  ano,  té  noci  jsem  poznala,  co  je  to  touha, 
a  rázem  jakobych  byla  vyléčena  I  Pamatuji  se,  že,  když  jsem  se  k  ránu 
probudila,  pocítila  jsem  se  úplně  zdravou,  po  bolestech  hlavy  ani  pa- 
mátky, jen  slabé  chvění  se  mne  zmocnilo  při  myšlence,  že  vlastně  i  dnes 
se  mohu  zklamat,  že  nemám  dosud  vyhráno  ...  ale  ta  myšlenka  byla 
záhy  zaplašena  očekáváním  a  dětinnou  netrpělivostí,  jíž  jsem  se  až  smála: 

,Hie,  já,  která  se  nudí  u  lawn-tenisu  mezi  důstojníky  a  všelijakými 
pány,  chvěji  se  nedočkavostí  a  sh-achem  před  příchodem  člověka,  kterého 
ani  neznám,  a  o  němž  jsem  si  z  vypravování  bratrova  utvořila  představu 
jako  o  nesmělém,  podivínském  člověku,  plném  nezvyklých  nápadů 
a  umíněností.' 

Smála  jsem  se  tomu,  ale  všecky  argumenty  byly  marné.  Neklid 
nezmizel,  a  když  bratr  najednou  odpoledne  vletěl  ke  mně  do  pokoje, 
rozradovaný  a  udýchaný  a,  tleskaje  rukama  jako  dítě,  křičel:  , Přiveď 
jsem  ho,  přived*.  To  je  znamenité!  Jaký  ti  měl  strach!  A  jak  se  dal 
pobízeti  Pojď  tedy!  Neví,  že  jsem  šel  pro  tebe,  utekl  by  mi,  kdyby 
věděl . . .  Pojď!  —  *  tu  jsem  pocítila  takový  tlukot  srdce,  jakobych  měla 
jít  na  popravu. 

,A  bude  se  mnou  mluvit?*  ptám  se.  ,Mám  jít?  Ale  já  nepůjdu. 
Vilku,  když  je  takový  divný  .  .  .  třeba  odejde  .  .  .* 

Vilém  se  tolik  rozesmál. 

,Ah,  to  se  povedlo,  to  se  povedlo!  Teď  se  budou  oba  stydět!  To 
se  povedlo!    Ah,  ne,  pojď,  a  nebuď  dítě  .  .  .!* 

Šli  jsme  tedy.  — 

Vypravuji  vám  to  snad  všecko  příliš  detailně,  viďte,  a  jistě  vás 
nudím,  ale  vidíte,  pro  mě  má  každá  podrobnost,  každé  nepatrné  slůvko 
z  té  doby  takový  význam  — !  Můj  bože,  vy  mi  odpustíte,  snad  se 
nudíte,  ale  já  jsem  tak  šťastná,  vzpomínajíc  nyní  na  to  vše!** 

Umlkla,  ale  vidouc,  že  neodpovídám,  že  sedím  všecek  plný  účasti, 
pokračovala  radostně: 

„Vešli  jsme  tedy  do  salonu.  Přiznávám  se  vám,  v  první  chvíli 
neviděla  jsem  ničeho  a  nikoho.  Tak  jsem  byla  rozrušena.  A  najednou 
z  kouta  pohovky,  na  níž  až  dosud  seděl,  zvedne  se  nevysoký,  štíhlý 
mladíček,  dlouhovlasý,  v  černých,  otřelých  šatech,  se  světlými  vousky 
na  bradě  i  pod  ,nosem,  a  beze  všech  rozpaků.  (Já  si  ho  dle  řečí 
Vilkových  pořád  malovala  podivínsky  nesmělého  a  ostýchavého,  a  on 
zatím  beze  všech  rozpaků  . . .  jen  překvapen  —  později  mi  řekl,  mnou, 
mou  postavou  a  krásou  prý  obličeje  —  a  se  zřejmým,  netajeným  obdivem 


Digitized  by 


Google 


694  E.  V.  Turnovský: 

a  zálibou  pohlíží  na  mě  a  blíží  se  k  námi  Všecko  si  pamatuji  tak  živě!) 
Vilek  s  úsměvem,  ale  daleko  rozpačitější  než  on,  nás  představil,  a  hráze 
byly  prolomeny,  abych  to  řekla  tak  frásovitě.  Moje  rozpaky  a  napjetí 
rázem  zmizelo,  když  jsem  pohlédla  do  jeho  světlých,  dětsky  téměř 
rozradovaných,  nadšených  očí! 

Vidím,  že  jeho  nadšeni  platí  mně,  a  nepociťuji  únavu  ani  odpor, 
jako  při  nadšených  pohledech  Richtrú  a  Frímlů.  Oh,  naopak,  tak  je 
mi  pojednou  radostno  a  volno,  takovou  hrdost  pociťuji  u  vědomí,  že 
jemu  jsem  se  zalíbila,  že  radostí  div  se  nedám  do  tance. 

Vilek  nás  okamžik  pozoruje  s  nadšením  a  pak  se  začne  tak  radostně 
smát  a  pobíhat  po  pokoji,  můj  bože,  tak  živě  ho  vidím,  jak  rukama 
tleská  a  cosi  mluví  k  sobě  samému,  duše  zlatá! 

Usedli  jsme  ke  stolu  a  po  prvních  všeobecných  slovech  a  frásích, 
jimž  jsme  se  při  nejlepší  vůli  nemohli  vyhnout,  rozhovořili  jsme  se 
péle-méle  o  všem  možném. 

Vilek  přinesl  tajně  z  kuchyně  čajník,  cukr,  vodu,  líh  a  rum, 
a  počali  jsme  vařit  čaj. 

Po  celou  tu  dobu,  co  jsme  hovořili,  seděl  on,  Jenda,  naproti  mně 
na  divaně  a. tak  přímo  hledí  mi  do  očí,  tak  nenucené  se  usmívá,  tak 
je  mnou  nadšen,  že  neustávám  se  radostí  červenat  a  nijak  se  nesnažím 
tvářit  se  interessantní  nebo  vznešeně  nepřístupnou  jako  jindy,  oh,  ne, 
naopak,  pod  pohledem  jeho  dětsky  rozradovaných  očí  je  mi  tak  volno, 
tak  prostě,  že  mi  ani  nenapadne  na  něco  podobného  pomyslit. 

Nalévám  čaj  do  sklenic,  usmívám  se  jeho  radosti,  s  níž  mě  lichotivě 
a  s  dětským  nadšením  nazývá  hospodyňkou  . . .  nalévám,  a  pijem'  všichni 
a  ani  z  daleka  nepomyslíme,  že  by  nás  moh'  z  nenadání  někdo  z  do- 
mácích přepadnout!  —  Smějem*  se  rozjařeně,  vypravujeme  si  navzájem 
nejrůznější  věci,  Vilek  chodí  po  pokoji  a  zpívá  svou  zamilovanou 
slovenskou:  ,Já  som  báča  starý  .  .  .',  a  my  s  Jendou  sedíme  naproti 
sobě  a  hovoříme,  hovoříme. 

,Proč  jste  k  nám  nepřišel  už  dříve?  Vilek  mi  řekl  .  .  .*  pravím, 
a  on  se  naklání  ke  mně  přes  stůl,  pohlédne  mi  zářivě  do  očí  a  od- 
povídá: ,Ah,  bože,  já  neměl  ponětí,  já  nevěděl,  že  jste  tak,  tak,  ne, 
nepředstavoval  jsem  si  vás  takto,*  a  najednou  se  odmlčí  a  začervená, 
a  v  tom  okamžiku  je  tak  roztomilý,  že  div  se  ovládám,  abych  se  k  němu 
nenaklonila,  nechytila  ho  za  hlavu  a  nezlíbala. 

,Mám  tolik  zkušenosti!  Kdybyste  věděla,  nedivila  byste  se...  ne... 
Ale  vy  — I* 

Nedořekl,  jen  na  mě  upřel  ty  své  neodolatelné  oči  a  tak  nadšeně 
se  usmál,  až  se  mi  hlava  zatočila. 

Obracím  se  po  Vilkoví,  viděl-li-nás.  Ale  on  stojí  u  okna  a  vidí 
všecko.  Když  se  po  něm  ohlédnu,  obrací  se  stranou,  jakoby  si  nás 
nevšímal,  nic  neviděl,  ale  já  vidím,  že  se  usmívá,  že  je  čemusi  rád, 
a  skočím  k  němu  a  začnu  ho  objímat  a  líbat  v  návalu  takové  ne- 
zkrotné radosti. 

On  se  mi  vymyká,  směje  se  .  .  . 

,Divoška,  hlehle  ji!' 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  695 

A  já  iDM  ústa  zacpávám,  líbám  ho  znovu  a  najednou  přiskočím 
od  něho  k  Jendovi  (on  sedí  na  divaně  a  s  úsměvem  nadšení  na  mě 
hledí).    Přiskočím  k  němu,  ruce  mu  položím  na  ramena  a  pravím: 

,Vy  nás  rozhodně  budete  musit  navštěvovat  častéji,  pane  Jarkovský! 
My  se  tu  tolik  nudíme,  hrozně,  viď,  Vilku  .  .  .?* 

Ale  Vilek  se  jen  šelmovsky  usmívá  .  .  . 

,Já  ne,  jestli  ty  .  .  .?' 

A  tu  on,  Jenoušek,  najednou,  jak  jsem  mu  ruce  tak  položila  na 
ramena,  zvolna  je  s  ramen  snímá,  bére  je  do  svých  a  zprvu  s  takovým 
skoro  dětským  úžasem,  jakoby  se  divil,  že  mám  tak  malé  ruce,  nebo 
jakoby  vůbec  poprvé  měl  ženské  ruce  ve  svých,  tak  se  na  ně  zadívá, 
pohlédne  vzhůru  ke  mně,  oči  mu  planou  takovou  odvahou  a  nadšením, 
a  on  tiskne  obě  mé  ruce  na  své  rty  a  líbá  je  tak  nenasytně  a  vášnivě. 
Já  se  mu  nijak  nebráním,  všecka  jsem  jako  odzbrojena  jeho  smělostí 
a  prostotou  .  .  .  neboť  vidím,  on  je  už  takový,  on  nejen  nedovede 
ovládat  svá  pohnutí,  ale  ani  se  nesnaží,  aby  je  ovládal,  on  vždy  jeví 
se  takým,  jakým  je,  tak  bezprostředním  a  při  tom  tak  dětsky  prostým. 

Chvíli  tak  drží  mé  ruce  ve  svých  a  celuje  je,  když  v  tom  (vidíte, 
to  je  snad  velice  effektní,  a  jistě  to  vypadá  příliš  románově,  co  vám 
teď  povím,  a  zatím  ve  skutečnosti  udalo  se  všecko  tak  prostě,  jedno- 
duše, přirozeně  a  celý  můj  další  osud  to  zpečetilo,  že  dnes  ve  vzpo- 
mínkách nejeví  se  mi  to  nijak  románovým  a  zvláštním!)  .  .  . 

V  témž  okamžiku  tedy,  co  on  držel  mé  ruce  ve  svých  a  celoval 
je,  a  Vilek  u  okna  pozpěvoval  si  svou  zamilovanou  píseň  —  otevřely 
se  dveře,  a  naše  matinka,  elegantně  oblečená  a  připravená  kamsi  na 
návštěvu,  všustila  v  hedvábných  šatech  do  salonu. 

Nedovedete  si  představit  naše  překvapení  a  rozpaky.  Všichni  tři 
jsme  tu  byli  tak  bezstarostní,  tak  zaujat  jeden  druhým,  že  jsme  ani 
nepomyslili  na  možné  vyrušení. 

Vilek  se  prudce  obrátil  od  okna  a  polekaně  hleděl  matce  vstříc, 
já  v  prvním  okamžiku  tak  byla  zmatena,  že,  místo  abych  se  byla  Jendovi 
nějak  nenápadně  vytrhla  a  vpravila  se  do  lhostejné  nějaké  pósy,  zůstala 
jsem  prostě  stát,  čímž  se  stalo,  že  matka  zcela  dobře  viděla,  jak  Jenda 
tiskne  mé  ruce  ve  svých.  Jediný  Jenda  zachoval  klid.  Lekl  se  sice 
také,  ale  okamžitě  se  ovládl,  což  mě  značně  uklidnilo.  Ale  tu  stalo  se 
něco,  nač  do  smrti  nezapomenu.  Jenda  místo  aby  byl  vstal  a  pustil 
mé  ruce,  lehce  se  jen  matce  uklonil  a  znovu  si  sedl,  ignoruje  úplně 
její  překvapení  a  rozpaky. 

A  zatím  ona  stojí  u  dveří,  vzpřímená,  páchnoucí  parfumy,  a  přísně 
hledí  s  jednoho  na  druhého,  čekajíc  vysvětlení. 

Konečně  se  vzpamatuje  Vilek  a  vysvobozuje  nás. 

,To  je  můj  kollega  a  přítel  Jarkovský,*  praví  a  najednou  se  tak 
sebevědomě  vypne,  ,odpusfI* 

Matka  překvapeně  pohlédla  na  mě,  jakoby  nemohla  cosi  pochopit, 
a  škodolibě  se  usmála. 

Pak  se  Jendovi  lehce,  sotva  znatelně  poklonila,  při  čemž  nevýslovně 
pohrdlivě  utkvěla  na  něm  očima. 

Ten  její  pohled  mě  přímo  bodl. 


Digitized  by 


Google 


696  •  E.  V.  Turnovský: 

Prudce  jsem  se  obrátila  na  Jendu,  postřehMi  ho,  a  tu  jsem  se 
všecka  polekala  a  zděsila. 

Jenda  s  týmž  ironicky  sarkastickým  úsměvem,  kterým  ona  pohlédla 
naň,  hleděl  na  ni  a  při  tom  se  jf  znova  uctivě  uklánél. 

Nic  si  nedovedete  představit  urážlivějšiho  a  zlomyslnějšího,  než 
bylo  jeho  chování  v  té  chvíli. 

Vycítila  jsem:  Ti  dva  nikdy  nebudou  přáteli,  a  pocítila  jsem  takový 
strach  z  budoucích  dnů,  jako  by  mi  už  bylo  nezbytně  třeba,  aby  opak 
byl  skutečností. 

,01o,  pojď!  —  Hledám  ji,  a  ona  se  tu  baví,*  řekla  matka  tak 
pichlavě,  až  jsem  se  všecka  zarděla  ...  a  ještě  jednou  utkvěvši  na 
Jendovi  zdrcujícím  a  teď  už  zřejmě  opovržlivým  pohledem,  odSustila 
ze  salonu. 

Po  jejím  odchodu,  nu,  tak  mi  bylo,  div  jsem  se  nedala  do  pláče 
hněvem,  pokořením  i  lítostí. 

Cítila  jsem,  že  Jenda  musil  být  v  nejhlubších  hlubinách  nitra  uražen 
tím  pohrdlivým  jejím  pohledem,  když  se  jí  dovedl  tak  zlomyslně  ukloniti 
(neboť,  že  by  i  on  byl  z  části  vinen,  nechtělo  už  moje  srdce  připustiti, 
všecku  vinu  svalujíc  jen  na  ni).  A  tu  poprvé  v  životě  pocítila  jsem 
k  matce  tolik  nenávisti  a  vzdoru,  že  nejen  jsem  neposlechla  a  nešla 
okamžitě  za  ní,  ale  ani  nešla  s  ni  na  návštěvu  k  Frimlovům,  kam  byla 
pozvána. 

Po  jejím  odchodu  bylo  chvíli  ticho. 

Vilek  se  rozpačitě  usmíval,  já  hleděla  zoufale  s  jednoho  na  druhého. 

,Odpusf,*  řekl  najednou  Vilek,  a  slova  jakoby  ze  sebe  trhal,  ,matka 
je  .  .  .  nu  . .  .  eh  .  .  .*  zakoktal  se,  začervenal,  mávnul  hněvivě  rukou 
a  div  se  nedal  do  pláče. 

Ale  Jenda  se  jen  shovívavě  usmíval. 

,Ah,  neznepokojuj  se!  Toho  si  ani  nevšimnu.  Podobným  věcem 
jsem  už  zvykl.  Dostalo  se  mi  konečně  už  horšího  pokoření  v  našich 
patricijských  rodinách  . . .  Nedávno  jsem  dostal  výpověď  z  kondice  jen 
proto,  že  se  prý  příliš  sebevědomě  chovám,  jakobych  jim  dělal  prý 
milosti  nějaké,  zatím  co  stále  si  mám  být  vědom,  že  milost  prokazují 
oni  mně.  Nu,  vidíš.  A  ostatně,  vždyť  jsem  snad  také  vinen . . .  Nedovedu 
se  přemoci . . .  Vidím-li,  že  jsem  přezírán  nebo  podceňován,  počnu  se 
tak  usmívat . . .  takové  mi  to  působí  potěšení ...  To  usmívání  mě  už 
stálo  mnoho.  Už  na  reálce  jsem  býval  proto  trestán,  professor  češtiny 
mi  vždycky  říkal:  ,Vás  to  někdy  bude  mrzet,  Jarkovský,  ten  váš 
impertinentní  smích.  Jste  v  stavu  rozzuřit  sebe  mírnějšího  člověka 
k  neopanování.*  Tož  se  upokojí  Nic  to  nebylo!  Ale  nepůjdu  sem  víc. 
NeměFs  mě  ujišťovat,  že  se  s  nikým  nesetkám,  vidíš*  —  smutně  se 
usmál,  ale  okamžitě  dodával:  ,Ale  jinak  to  nic  nebylo,  buďte  oba  jen 
klidni.  Je  mi  líto  jen  vás  .  .  .  člověk  by  nevěřil  ...  a  nehledal  tolik 
kastovní  pýchy  v  tak  maličkém  národě,  jako  je  náš  ...  —  Ale  jinak 
buďte  jen  klidni.* 

Poslouchala  jsem  ho,  ani  nedýchajíc,  a  při  slovech:  ,Nepůjdu  sem 
víc,*  pocítila  jsem  lítost,  ale  mlčela  jsem,  kousajíc  se  do  rtů. 

Počali  jsme  se  rozcházet. 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  697 

Smutek  mi  svíral  srdce. 

Na  schodišti  se  s  námi  Jenda  loučil. 

Podala  jsem  mu  ruku,  a  on  ji  stiskl  tak  vděčně  .  .  .  Najednou, 
pohleděv  mi  do  očí,  řekl  s  úsměvem  plným  nejistoty:  ,Ale  uvidíme  se 
ještě,  pravda,  na  ulici  nebo  někde  .  .  .?' 

Můj  bože,  jak  horlivě  jsem  přisvědčila,  jak  ochotně  jsem  mu  sdělo- 
vala, kam  chodím,  kdy  a  specielně  kdy  chodím  sama,  bez  matky,  nebo 
s  Vilkeml  A  on  tak  radostné  se  usmíval  a  do  očí  mi  hleděl . . .  Štěstí, 
po  němž  jsem  tohk  práhla,  jež  jsem  až  dosud  marně  hledala,  zazářilo 
mi  tu  z  jeho  očí  vstříc,  a  já  jakobych  už  věděla,  že  je  třeba  pevně 
ho  uchvátiti,  aby  se  nerozplynulo,  povzbuzovala  jsem  ho  úsměvem 
a  horlivostí  též. 

Ujednali  jsme  se,  že  druhého  dne  ráno  sejdeme  se  v  novoměstském 
parku  naproti  německému  divadlu  všichni  tři  —  a  rozešli  jsme  se. 

Vilek  doprovázel  Jendu  na  ulici,  já  vrátila  se  do  salonu.  Najednou 
jakoby  mi  cosi  scházelo,  jakoby  část  mé  bytosti  se  ztratila,  tak  mi  bylo, 
když  jsem  vešla  do  prázdného  salonu  a  pohlédla  na  místo  na  divaně, 
kde  Jenda  seděl. 

,Co  se  děje  se  mnou?*  pomyslila  jsem  si  a  najednou  jsem  radostně 
začala  přecházet  po  pokoji,  usmívat  se  před  se  a  cosi  šeptat  .  .  . 

,01goI    PůjdeS-li  pak  konečně!* 

Trhla  jsem  sebou  .  .  .  Matka  ve  vedlejším  pokoji  mě  zaslechla 
a  volala.  Celá  ta  trapná  osudná  scéna  znovu  prošla  mou  duší,  a  týž 
pocit  nenávisti  a  vzdoru  jako  prve  prochvěl  mým  nitrem. 

Všechna   znepokojena  a  rozrušena   vcházím   do  pokoje   za  ní .  .  . 

Stála  u  toilettního  stolku,  bože,  tak  živě  ji  vidím,  oblečená,  při- 
pravená k  odchodu,  v  ruce  držíc  fiolu  s  nějakou  voňavkou,  skrápěla 
jí  svůj  šátek  a  čekala  na  mě. 

Byla  velice  nádhery  milovná,  oblékala  se  stále  v  nejtěžší  robyj 
a  velice  ji  rmoutilo,  že  přílišným  užíváním  pudru  a  šminky  počínaly 
už  vráskovatět  její  tváře,  jež  dosud  byly  neobyčejně  krásny  .  .  . 

Když  jsem  vešla  do  pokoje  —  pamatuji  se,  jak  plaše  a  vzdorně 
zároveň  jsem  se  usmívala  —  ona  obrátila  se  prudce  ke  mně,  přísně 
se  zachmuřila  a  řekla: 

,Nu,  konečně!    To  byla  doba!* 

Hledím  na  ni,  koušu  se  do  rtů,  očima  počínám  prudce  mrkat,  aby 
mi  z  nich  nevyhrkly  slzy,  ale  při  tom  se  nicméně  usmívám  dále. 

Ona  hledí  okamžik  na  mě  a,  jakoby  četla,  co  se  ve  mně  děje, 
počíná  mluvit,  zprvu  tak  zticha  a  rozhorleně,  potom  tak  pichlavě  a  po- 
vzneseně, že  se  všecka  hněvem  chvěji  a  sotva  přemáhám,  abych  se 
buď  nedala  do  smíchu  nebo  do  zpěvu  a  nevymstila  se  jí  tak  za  všecka 
ta  zlá  slova. 

,Já  se  vám  divím,  opravdu.  Vilkoví  i  tobě!  —  Jaké  to  má  stále 
známosti?!  Ví  přece,  jak  to  má  tatínek  nerad,  stýká-li  se  s  takovými 
všelijakými  lidmi!  Strašný  chlapec!  —  A  přece  ani  jemu  se  tak  nedivím 
jako  tobě,  odjakživa  býval  výstřední  a  bude  do  smrti!  Ale  ty  .  .  .!? 
Taková  hrdá,  vybíravá,  už  si  i  o  tobě  šeptají,  že  se  ani  nevdáš,  budeš-li 
se  takhle  chovat  ...as  takovým  člověkem  si  hraješ!    Kdyby  ti  bylo 

47 


Digitized  by 


Google 


698  E.  V.  Turnovský: 

patnáct  let,  nedivila  bych  se  ti . . .  ale  takto!  Ne,  to  nechápu!  Opravdu? 
Takový  strašný  člověk,  tak  urážlivě  se  mi  smál,  takový  nezpůsobný  . . . 
a  ona  si  mu  dá  ruce  líbat,  divím  se  ti!  Zvláštní  vkus!  Ale  ovšem,  kdo 
vybírá  atd.  —  Nu,  jen  tak  dál,  Olinko,  jen  tak  dál . . .  To  je  odměna 
za  naši  péči  a  starost .  .  / 

Až  potud  mluvila  tiše,  jakoby  povznesena  nade  všecko,  ale  pfi 
představě  mé  nevděčnosti  nebo  čeho  se  už  neopanovala:  ,Ale  to  bylo 
naposledy!*  rozkřikla  se  podrážděně.  ,Víc  af  ho  zde  nevidím!  Urážet 
se  nedám  ve  svém  vlastním  domě,  to  si  zakazuji!  Tolik  práva  přece 
ještě  mám,  žádat  od  svých  roztomilých  dětiček  .  .  .* 

Prudce  jala  se  navlékat  a  zase  strhovat  rukavičku  s  levé  ruky 
a  přecházet  rozčileně  po  pokoji.  Najednou,  než  mohu  se  vzpamatovat 
z  bolestného  úžasu  a  pronésti  nějakou  omluvu,  obrací  se  ona  ke  mně 
a  praví  velitelsky: 

,Tak,  a  teď  si  pospěš!  Stroj  se!  Slíbila  jsem  navštíviti  paní  Frimlovou.' 

Stojím  a  nehýbám  se,  hrdlo  mi  to  svírá,  tisíce  námitek,  tisíce 
prudkých  slov  dere  se  mi  na  jazyk. 

,Ne,  nikam  nejdu,*  pravím,  , nikam.* 

,A  proč?*  vybuchuje  matka.  ,í^ekni,  že's  nemocná!  í^ekni!  Ha  — 
ha  —  ha!* 

Oh,  jak  mě  tu  zabolel  ten  její  smích!  Zdálo  se  mí,  že  ji  nepo- 
znávám, že  jsem  dosud  neměla  o  ní  ponětí.  ,Taková  to  tedy  byla 
nemoc!  Ah,  tak  . . .  bůh  ví,  jak  dávno  se  už  scházejí!  Nu,  .to  je  krásné! 
Před  lidmi  takovými,  jichž  by  si  měli  vážit  a  pokládat  si  za  čest  styk 
s  nimi,  před  těmi  se  zavírají,  těm  se  vyhýbají,  omlouvají  se  nemocí, 
a  v  takových  známostech  si  libují.  Ah,  jen  tak  dál,  dětičky,  jen  dál! 
Ale,  až  přijde  Vilek!  Ty?  Ty  jednou  budeš  moci  jen  na  něho  naříkat, 
jen  na  něho,  na  drahého  Vilečka,  pamatuj  si  to!  Tedy  nepůjdeš?  Ne? 
Dobře!  Jak  je  libo  I*  a  řkouc  to,  bouchla  dveřmi,  až  se  dům  otřás', 
a  odešla.-  — 

Osaměla  jsem. 

Nedovedu  vám  vyjádřit  ten  úžas,  to  pokoření,  tu  hořkost,  jež  se 
ve  mně  probudily  těmi  jejími  slovy.  Až  dosud,  jakobych  ji  neznala,  to 
byla  pořád  jen  starostlivá,  pečlivá  matinka,  pravda,  ještě  trochu  světa 
milovná,  hrdá  na  svou  imposantní  postavu,  na  úspěchy  svého  mládí, 
a  dosud  koketující  a  těšící  se  přízni  různých  vysoce  postavených  osob, 
ale  přece  jen  ovládající  se  a  patrně  honosící  se  svou  ctností,  o  níž  až 
dosud  neodvážila  jsem  se  pochybovat  (musíte  vědět,  že  tatínek  byl 
o  25  let  starší,  učiněný  staroušek,  kdežto  ona  v  osmatřicíti  letech  bujela 
životem  a  mládím).  A  já  ji,  třebas  ne  zrovna  milovala  plnou,  dětinskou 
láskou  (neboť  bývala  vždy  poněkud  nepřístupná  a  prostá  jakékoliv  senti- 
mentality) přece  jsem  vzhlížela  k  ní  s  bázní  a  úctou  ...  a  často  jsem 
bývala  na  ni  hrdá  ve  společnosti,  kde  se  všecko  otáčelo  a  soustřeďovalo 
kolem  ní.  —  A  teď  najednou  jako  bych  byla  nahlédla  do  hlubin  jejího 
nitra,  až  posud  přede  mnou  zavřených  .  . .  Byla-li  až  dosud  pro  mě  uza- 
vřenou, v  nitru  snad  nepříliš  šťastnou,  ale  na  venek  klidnou,  starostlivou 
matkou,  zjevila  se  mi  teď  všecka  její  povznešenost  a  uzavřenost  tak 
malicherně   bezcitnou   a  ubohou    v  té    kastovní   pýše,    že   všecka   úcta 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  699 

i  onen  tajný  soucit  s  ní  rázem  se  rozplynuly,  a  místo  nich  zaujala 
nenávist,  nenávist  hořká,  zlá  a  bolestná. 

Teď  jako  bych  poprvé  si  byla  uvědomila,  že  všecka  její  starostlivost 
a  péče  byly  vlastně  tyranií  a  nejhorším  despotismem. 

Každé  její  slovo  znovu  se  vzbouzelo,  jakobych  je  dosud  slyšela 
znít,  a  taková  vášnivá  touha  se  mě  zmocňovala,  vymstít  se  jí  za  všecku 
tu  bezcitnost  a  povýšenost,  zbavit  se  jí,  odejít  od  ní  navždy. 

Najednou  jsem  si  doznala,  že  vlastně  nikdy  nebylo  v  ní  lásky 
k  nám,  že  nikdy  ona  se  s  námi  nelaskala,  nikdy  něžným,  zdrobnělým 
jménem  nás  nezavolala  —  že  vždycky  rozumové  důvody  a  rady  jen 
udílela  ...  i  její  způsob,  kterým  mi  Richtra  doporučovala,  jevil  se  mi 
teď  tak  tvrdě  bezcitným  a  bezohledným,  že  rázem  jsem  dospěla  k  pře- 
svědčení, poslechnu-li  ji,  svolím-li,  budu  jen  nešťastna,  ano,  zcela  jistě 
budu  nešťastna.  Ale  proč  budu  nešťastna,  na  to  jakobych  váhala  nebo 
bála  se  odpovědět. 

,Což  ho  mám  ráda?  Jednou  jsem  ho  uviděla,  a  zamilovala  se  jako 
patnáctiletá  dívenka,  jež  vzplane  jediným  pohledem?*  ozval  se  sám  od 
sebe  niterný  hlas.  Ale  čím  více  jsem  o  něm  přemýšlela  a  všecky  po- 
drobnosti si  znovu  připomínala,  tím  jasněji  jsem  poznávala,  že  ano,  že 
se  neklamu,  že  jsem  se  vskutku  zamilovala  .  .  . 

Vždyť  je  mi,  bože,  jakobych  ho  ne  dnes,  ani  včera,  ale  dávno, 
dávno  už  znala  .  .  .!  Vždyť  pfí  pouhé  myšlence,  že  ho  víc  neuvidím, 
jsem  se  sotva  ubránila  slzám. 

A  najednou  všecky  důvody,  jimiž  jakobych  samu  sebe  omlouvala, 
stavěly  se  přede  mnou  .  .  .  Vždyť  osud  všecko  tak  řídil,  jen  abych  se 
s  ním  sešla,  jen  abych  ho  poznala.  Hle,  bratr  o  něm  mluvil,  sám  si 
ho  napřed  zamiloval,  přived*  ho  a  předem,  jakoby  tušil,  že  si  ho  za- 
miluji, mě  varoval  .  .  ,  Kdyby  byl  přišel  jen  o  týden  později,  nebylo 
by  ničeho,  byla  bych  odjela  a  nikdy  ho  snad  ani  nepoznala,  a  to  sama, 
jakobych  tušila,  že  si  ho  zamiluji,  před  samým  odjezdem  požádala  jsem 
bratra,  aby  ho  přiveď  a  seznámil  mě  s  ním  .  ,  . 

,Ah,  ano,  my  dva  nutně  se  musili  sejít,  my  dva  jsme  si  souzeni,* 
šeptala  jsem  si  v  radostném  zanícení  a,  usmívajíc  se  před  se  při  vzpo- 
mínkách na  něho,  chodila  jsem  po  pokoji  sem  a  tam,  snila  tisíce  snů 
o  zítřejším  setkání  a  zcela  zapomínala  na  to,  co  mě  ještě  čeká  v  nej- 
bližších chvílích,  až  se  matka  vrátí,  a  otec  se  vše  doví. 

Asi  v  půl  hodině  vrátil  se  Vilém  domů  a  zastal  mě  zamyšlenu, 
sníci  nad  klavírem,  jemuž  jsem  chtěla  svěřit  všecku  tu  změť  pocitů, 
jež  se  dnes  nahromadily  v  mém  nitru.  — 

,Víš,  Olgo,  to  bylo  dnes  surové  od  máti,*  začal  Vilek,  sotva  vešel 
do  dveří.  ,Tolik  mě  to  bolí.  Ne!  To  je  strašné  . . .  takoví  lidé  ...  A  co 
říkala  tobě,  prosím  tě?* 

,Můžeš  si  myslit,*  řekla  jsem  a  v  opětném  návalu  hněvu  a  roz- 
hořčení pověděla  jsem  mu  všecko  a  celou  scénu  vylíčila. 

,Ah,  jen  ať  mu  to  poví,*  vzkřtkl,  když  jsem  řekla,  že  to  otci  sotva 
zatají,  že  naopak  asi  všecko  zveličí.  ,Ať  poví,*  opakoval  se  semknutými 
čelistmi.  ,Ať  poví.  Ne,  to  je  hrozné!  Ale  ať  to  praskne,  dnes  si  to 
povíme  konečně,  dnes  musí  nastat  mezi  námi  úplné  jasno,  ano,  nedám 

47* 


Digitized  by 


Google 


700  E.  V.  Turnovský: 

se  už  omezovat  v  ničem,  ani  v  tom  nejmenšími  Dost  dlouho  jsem  se 
dal  otloukat,  dost  jsem  byl  poddajný  a  formoval  se.  Ale  dnes  toho 
mám  dost  .  .  .  ano  .  .  / 

Vidím  ho,  jak  v  mladistvém  rozhořčení  přechází  setmělým  pokojem, 
jak  polohlasitě  mluví  sám  ssebou  a  vzrušeně  gestikuluje  rukama.  Bože, 
kolikrát  jsem  ho  už  viděla  takhle  rozrušeného,  kolikrát  už  takhle  se 
střetnul  s  otcem,  a  jak  já  celkem  cize  pohlížela  na  všecky  ty  jeho 
krisei  —  A  dnes?  Dnes,  bože,  tak  s  ním  cítím,  tak  mu  rozumím,  chtěla 
bych  mu  říci  nějaké  něžné  povzbuzující  slovo,  polaskat  ho,  svou  účastí 
zmírnit  jeho  bol,  ale  on  se  najednou  zastavuje  sám  přede  mnou  a  praví 
rozechvěle:  ,A  co  ty,  chuděrko?  Co  ty  tomu  říkáš?  Ty's  tak  bezmocná! 
Co  si  počneš?  Vždyť  on  se  ti  zalíbil,  dušinko,  já  viděl,  vidíš,  vidíš, 
jaký  jsem  byl  dobrý  prorok  I  Nu,  hleďl  Ale,  co  si  počneš?  Vždyf  oni 
jsou  v  stavu  střežit  tě  jako  vězně  .  .  .* 

A  hlas  se  mu  tolik  chvěje,  co  mi  to  říká,  a  jeho  oči  jsou  plny 
soustrasti.  Cítím  všecku  tu  beznadějnost  jeho  slov  a  místo  odpovědi 
objímám  ho  kolem  krku,  hlavu  kladu  na  jeho  prsa  a  tiše  se  rozeštkám. 

,Ah,  nepláči  Proč  naříkat  předem?  Ty's  mi  pěkná  hrdina!  Vždyf 
přece  jen  na  tobě  samé  bude  záležet,  a  kdyby  se  všecko  spiklo,  nic 
to  nebude  plátno,  budeš-li  jen  ty  chtít  sama  rozhodovati* 

A  těší  mě,  povzbuzuje,  i  svou  pomoc  slibuje,  duše  zlatá! 

Uklidňuji  se,  sebedůvěra  vzrůstá,  ale  najednou  mi  napadá,  co  on, 
Jenda,  neklamu-li  se,  a  opatrně  se  počínám  vyptávat  Vilka,  co  říkal,  jak 
to  naň  vše  působilo,  a  dovídám  se  víc,  než  si  přeje  moje  opojené 
srdéčko. 

,Ah,  měla's  ho  vidět,*  referuje  radostně  Vilek,  ,měla's  ho  vidět, 
jak  tebou  byl  nadšen!  Jak  blouznil!  Jako  dítě!  Nu,  je  zamilován,  to  je 
marné,  to  je  marné,  a  ty  také,  oba,  oba,  vidíte,  jací  jste  mi  hrdinové!* 

A  rozesmál  se  nade  mnou  tak  radostně,  tak  šťastně!  Oba  jsme 
v  té  chvíli  zapomněli  na  to,  co  nás  čeká,  až  se  matka  vrátí,  znovu 
jsme  si  vypravovali  celý  průběh  Jendovy  návštěvy,  každé  jeho  slovo 
jsme  si  opakovali,  každý  pohyb.  A  zatím  v  pokoji  se  úplně  setmělo, 
v  ulicích  rozsvítili  lampy  .  .  .  Hovoříme  v  temnu,  najednou  skřípnou 
dveře,  a  otec  s  matkou  vcházejí  do  pokoje. 

Srdce  moje  přestalo  tlouci. 

Vilek  se  neklidně  zvedl  a  vztyčil  do  takové  bojovné  pósy. 

,Proč  nerozsvítíte?*  ptá  se  matka.  Z  tonu  těch  slov  je  cítil  hněv. 
Napadá  mi,  že  asi  otci  už  pověděla  cestou  všecko  ...  a  celá  se  choulím 
strachem.  — 

Vešla  služka  a  rozsvítila  lustr. 

,Vilku,  pojď  sem  na  slovo,*  řekl  najednou  otec  a  odešel  prudce 
z  pokoje. 

,Ah,  tedy  nejdříve  Vilek,  ubohý,*  myslím  si  a  čekám,  brzo-li  mě 
matka  počne  plísnit  znovu,  ale  ona  mlčky,  mlčky  se  svléká.  A  na  mě 
všecko  padá  v  tom  tichu,  nejraději  bych  se  rozběhla  a  utekla  ven. 

Matka  se  převlékla  a  mlčky  odchází  do  kuchyně.  Chd  jít  za  ní, 
ale  ona  mi  najednou  chladně  kyne  rukou:  ,Počkej  zde,  tatínek  ti  cosi 
chce  říci!* 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  701 

,Ah,  tak  I*  usměji  se  stísněně.  Jemné  chvění  probíhá  mi  zády. 
, Dobře,  počkám!*  A  najednou  taková  směsice  vzdoru,  odhodlání  a  strachu 
zároveň  zavíří  mým  nitrem,  že  už  už  chci  odejít  a  vykonat  nějaký  ne- 
předložený kousek,  odejít  třeba  do  noci  a  nevrátit  se  dlouho,  vytrestat 
je,  vymstít  se  jim  za  všecka  ta  muka  nespravedlivá  a  zlá.  Ale  okamžitě 
zas  zjeví  se  mi  všecko  tak  dětinským  a  marným,  že  zůstávám,  vzrušeně 
jen  přecházejíc  po  pokoji  a  čekajíc,  až  dojde  na  mě  rada.  Najednou 
v  předsíni  ozve  se  otcův  hlas  tak  hněvivý  a  zároveň  plný  přemáhání, 
aby  nepropukl  vší  silou,  že  jsem  se  až  zachvěla. 

, Darebák  darebný!    Tak  se  odměnil!* 

Chápu,  že  to  patří  Vilkoví  a,  všecka  se  chvějíc  strachem,  čekám 
otce.    Srdce  mi  bije  tak  vzrušeně. 

Vešel  hřmotně,  pohlédl  na  mě,  bože,  do  smrti  nezapomenu  na 
podivně  sešklebený,  násilný  výraz  jeho  sestárlého  obličeje.  Lítost  i  strach 
smísily  se  ve  mně.  Ale  místo  přívalu  hněvivých  slov,  varování  a  vý- 
čitek, jež  jsem  čekala,  řekl  jen  s  obvyklou  lakoničností: 

, Zítra  odjedeš!  Lékař  nařídil.  Připrav  se!*  A  dost.  Několikrát  přešel 
prudce  po  pokoji,  vidím,  že  by  mi  rád  řekl  víc,  ale  že  se  mu  mne  asi 
zželelo  .  .  .    Mlčky  odešel  z  pokoje. 

V  prvém  okamžiku  pocítila  jsem  takové  uvolnění,  tak  jsem  byla 
ráda,  že  se  všecko  jen  takto  skončilo,  div  jsem  si  radostí  nezavýskla. 

Ale  najednou  mě  napadlo,  že  jen  proto  musím  odjet,  abych  se 
nesetkala  více  s  Jendou,  a  tu  jsem  se  vzdorně  rozesmála  a  pocítila 
najednou  takový  nával  radosti  nad  jejich  bezmocnou,  marnou  starostli- 
vostí a  přísností,  že  v  té  chvíli  zapomněla  jsem  všech  hořkostí  a  smutku. 

,Ah,  jak  jsou  naivní,  jak  jsou  naivní!*  šeptala  jsem  si  s  vítězným 
smíchem.  ,Jak  jsou  naivní  a  ubozí  v  té  starostlivosti  o  mě!  Jakoby 
tím,  že  mě  odvezou,  mohli  zabránit  tomu,  co  přece  leží  mimo  dosah 
vší  jejich  moci!* 

A  hned  si  představuji,  jak  si  budeme  dopisovat  navzájem,  on, 
Jenda,  že  je  volný,  jemu  že  nikdo  nebude  moci  zabránit,  aby  za  mnou 
nepřijel  a  nevyhledal  mě  .  .  .  bože,  tak  jsem  byla  zaujata  všelijakými 
plány,  že  jsem  si  ani  nevšimnula,  že  otec  s  matkou  dnes  večeřeli 
v  saloně  a  ne  v  jídelně  s  námi. 

Po  večeři,  když  Vilek  odešel  do  svého  pokojíku,  vytratila  jsem 
se  nepozorovaně  za  ním,  abych  vyzvěděla,  co  všecko  mu  otec  říkal, 
a  jak  se  to  mezi  nimi  skončilo. 

,Ano,  skončilo,*  řekl  Vilek,  ani  nevyčkav,  až  dokončím  otázku, 
a  hořce  se  rozesmál.  Tak  ho  vidím,  jak  se  přemáhal,  aby  potlačil  slzy 
a  hněv.  ,Navždy  skončilo.  Ah,  měla*s  ho  vidět  a  slyšet,  jak  se  na  mě 
rozkřikl!  On  že  si  zakazuje,  abych  takové  všelijaké  lidi  přiváděl  do 
jeho  domu,  že  už  mi  to  několikrát  zakazoval,  že  se  hanbí  za  takového 
nezdárného  syna,  který  trpí,  aby  jeho  matka  byla  v  jeho  přítomnosti 
urážena  od  všelijakých  lidí .  .  .  Víc  ať  se  neopovažuji  někoho  zas  při- 
vésti, a  podobně!  Dokud  jsem  závislý  na  něm,  musím  prý  poslouchat, 
to  af  nespouštím  se  zřetele  ...  Až  budu  hotov,  pak  af  si  dělám,  co 
chci,  potom  že  mě  nechce  znát,  jelikož  beztoho  ode  mě  nic  nemá  prý 


Digitized  by 


Google 


702  E.  V.  Turnovský: 

k  očekáváni  než  hanbu  a  zármutek . . .  Ale  dokud  jsem  v  jeho  domě, 
že  si  přeje,  abych  krotil  všecky  svoje  choutky,  alespoň  tak  dalece,  aby 
to  jiné  neuráželo.  Nu,  celé  litanie  to  byly.  I  cosi  o  cti  rodiny  a  dobrém 
jméně  pronesl ...  ha  —  ha  —  ha  . . .  a  nejvíc  jen  o  ni  se  mu  jednalo, 
jen  o  ni!  Na  ni  nedá  dopustit,  bože,  a  přece  ví  .  .  .  ne,  tak  podléhati 
Já  vím,  co  ho  bolí  nejvíc  .  .  .  vím  ...  Že  ji  ignoruji,  že  ji  nemohu 
mít  rád,  že  vím  všecko  .  .  .  Proto  mě  tak  nenávidí,  a  přece  nic  říci 
nemůže!  Tak  se  jí  zastává!  To  je  hrozné!  —  Vidíš,  pak  přešel  k  tobě 
a  tu  si  nejvíc  na  mně  schladil  žáhu!  Budeš-li  prý  jednou  nešťastna,  af 
já  si  to  přičtu,  já  že  jsem  tě  zkazil,  já  že  se  jen  přičiňoval,  abych  ti 
všecky  illuse  otrávil,  lidi  znechutil,  a,  bůh  ví,  co  všecko.  Na  konec,  když 
viděl,  že  se  ani  nehýbám,  ani  nebráním,  rozkřikl  se:  ,A  ostatně,  mám 
tvých  vzdorů  už  dost!  Nejlépe  bude,  když  my  dva  se  spolu  budeme 
co  nejméně  stýkat.  Vidím,  že  je  už  marné  s  tebou  mluvit,  škoda  každého 
slova.  Dneškem  tedy  počínaje,  zakazuji  si,  abys  přicházel  do  salonu, 
nebo  do  jídelny,  když  tam  budu  já.  Slyšíš?  Pamatuj  si  to,  nevděčníku!* 
Domluvil,  bouchnul  dveřmi  a  odešel.  Jak  vidíš,  stalo  se  jen,  co  se 
nutně  musilo  stát.    Dříve  nebo  později.* 

Tu  se  odmlčel  a  hořce  usmál. 

Najednou  dodal  roztouženě: 

,Bože,  kdybych  už  byl  hotovi  Konce  roku  nedočkám!  Ah,  jak  si 
potom  oddychnu!* 

Když  jsem  mu  řekla,  že  zítra  musím  odjet,  zarazil  se  a  pak  řekl 
soustrastně:  ,Nu,  a  ty?  Pojedeš?  Pojedeš,  toť  se  ví,  co  máš  dělat. 
Hrozné!* 

Zmalomyslněla  jsem. 

,Ale  dopisovat  si  budem'  přece  moci,*  pravím  smutně. 

, Ovšem,  ovšem.  Ale,  co  dál?  Myslíš,  že  ti  někdy  svolí,  abys  mohla 
jednat  samostatně?  Nikdy  .  .  .!  Bože,  vždyť  je  znáš!  Vždyť  o  tebe 
pečovali,  tolik  peněz  vyházeli,  ha  —  ha  —  ha!  Vždyť  mají  na  tebe 
právo,  chápeš  to?  Vždyť  ty  musíš  být  vděčná,  nesmíš  se  jim  V3anykat, 
vždyť  oni  si  to  draze  zaplatili ...  co  tě  napadá  . . .?  Co  by  si  počala 
máti  s  Richtrem?  Vždyť  už  dávno  mu  tě  zaslíbila,  oh,  dávno,  velice 
dávno,  neměla*s  ani  tušení,  dušinko.  Chodila's  ještě  v  krátkých  sukénkách. 
Všecko  vím,  všecko  jsem  viděl  i  slyšel.  A  pak  jsem  je  měl  milovat! 
Protože  jí  se  Richtr  líbil,  protože  sama  ho  měla.  Ne,  ona  se  opováží 
doporučovat  ti  ho!  Jak  je  ten  život  hnusný,  hnusný!  Odpusť,  vždyť 
ty's  tak  čistá,  snad*s  ani  netušila,  a  já,  bože  .  .  .* 

Počal  mě  zdrcenou,  ohromenou  objímat  a  laskat.  , Odpusť  mi,  že 
jsem  ti  to  řekl!  Tak  dlouho  jsem  mlčel,  a  snad  jsem  měl  vůbec  mlčet, 
odpusť  mi,  dušinko,  odpusť!* 

Nedovedu  vám  vylíčit,  co  jsem  všecko  tehdy  procítila  v  několika 
vteřinách.  Jakobych  nahlédla  najednou  do  závratné  propasti,  o  níž  jsem 
měla  sotva  slabé  tušení,  sotva  slabé  zdání. 

,Tak  to  tedy  bylo,  tak?*  šeptala  jsem  si  zdrceně,  vymykajíc  se 
z  Vilková  objetí  a  ujišťujíc  ho,  že  jsem  klidná,  aby  se  nestrachoval, 
ba  dokonce  Ihouc,  že  jsem  to  všecko  tušila,  ba  věděla  dávno,  atd. 
A  zatím   jsem  jen  cítila,   jak   se  mi  hlava  zatočila   nad  tím  poznáním. 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  703 

Jakou  jsem  to  potom  měla  noc,  nedovedu  vám  vylíčiti.  Nespím 
a  přemýšlím  o  všech  návštěvách  Richtrových,  o  každém  jeho  slově 
i  slově  matčině,  všecky  podrobnosti  znovu  vyvolávám,  všecky  zdánlivě 
nevinné  úsměvy  obou  a  vyznání  Vilkovo  vyvstává  tu  znovu  přede  mnou 
se  vší  svojí  brutální  prostotou  a  samozřejmostí.  Ah,  ano,  všecko  je  tak 
jednoduché,  a  já  byla  tak  slepá,  bože,  to  je  hrozné!  A  proto  on  byl 
tedy  Vilek  tak  šťasten,  když  viděl,  že  jsem  se  zamilovala  do  Jendy. 
Můj  bože,  ten  hoch,  duše  zlatá. . .  Vilečku,  Vilečkul  A  co  otec?  Ví-li, 
věděl-li?  Jak  by  nevěděl!  A  přece  mlčel,  nikdy  si  slovem  nepostěžoval, 
nic  nedal  na  sobě  znát,  ba  tvářil  se  dokonce  šťastným,  a  dopustit  na 
ni  nedal . . .  Lidé,  lidé,  jak  dovedete  žít  s  tolikerou  lží  a  přetvářkou  . , . 
Ubohý  papínku!    Ubohý  .  .  .  zmíralo  soustrastí  moje  užaslé  srdce. 

To  byla  hrozná  noc! 

Matka  spala  na  posteli  naproti  mně.  Tak  klidně,  rovnoměrně  dý- 
chala, a  každé  to  její  oddychnutí  vzněcovalo  mě  k  nové  nenávisti 
a  znovu  jitřilo  bolest  mého  nezkušeného,  užaslého  srdce.  Pamatuji  se, 
že  jsem  i  vstala  s  takovým  nesnesitelným  napjetím  a  touhou  po  sebe- 
mučení,  rozsvítila  tiše  lampu  a  svítila  si  na  ni,  spící!  Ah,  jak  mě  tu 
zraňoval  pohled  na  její  prsa  odhalená  a  tak  oslnivě  bílá  a  plná!  Jaké 
to  peklo  nenávisti  zapálilo  moje  srdce!  Hle,  tu  spí  a  tak  nevinně  vy- 
padá! Jak  je  to  možné,  bože,  jak  je  to  možné?  Očima  jsem  se  vpíjela 
do  jejích  tváří,  jakobych  chtěla  vyčíst  z  nich  vše  . . .  Ale  tváře  byly  tytéž 
jako  jindy,  nic  se  nezměnilo  v  jejích  tazích,  pravidelných  a  dosud 
krásných  .  .  .!    Jak  budu  moci  zítra  do  nich  pohledět .  .  .? 

Pohnula  se  ve  snu,  ruce  bílé  a  plné  vztáhla  po  čemsi  do  předu, 
a  já  se  tak  ulekla,  div  jsem  lampu  z  ruky  nevypustila.  Zhasla  jsem 
a  ulehla,  a  znovu  se  mučila  myšlenkami,  jež  jednou  vzbuzeny,  nechtěly 
ulehnout,  nechtěly  oddechu  dát  uštvané  mé  hlavě. 

Ano,  to  byla  nejhroznější  noc  v  mém  dosavadním  životě  —  na 
ni  nikdy  nezapomenul 

Rána  jsem  se  sotva  dočkala. 

Jakmile  se  rozbřesklo,  vstala  jsem,  vzbudila  Vilka,  a  vyšli  jsem  ven. 

Teprve  venku,  na  jarním  slunci,  ve  vzduchu  studeném  a  svěžím, 
jsem  okřála  a  zapomněla. 

Domovník  právě  otvíral  vrata  a  uctivě  nás  zdravil,  když  jsme 
sestoupili  se  schodů.  V  parku  křičeli  drozdi,  rosa  se  třpytila  na  loňské, 
vybledlé  trávě,  a  vzduch  byl  takový  svěží  a  navlhlý,  na  všem  třpyt 
a  jas  jarního  slunce  . . .  bože,  s  jakou  rozkoší  jsem  vdechovala  studený 
vzduch  jara,  jak  nedočkavě  jsem  se  rozhlížela  parkem,  nečeká-li  někde 
už  ten,  jenž  měl  býti  a  byl  mým  spasitelem,  jenž  mě  záhy  měl  vy- 
vésti z  toho  života  lží,  skrývaných  vášní  a  surového  násilí,  páchaného 
v  zdánlivě  nevinné  formě  jedněmi  na  druhých.  Můj  bože,  to  jitro  budu 
vždy  čítati  k  nejkrásnějším  chvílím  svého  života!  Po  oné  noci,  kdy 
nahlédla  jsem,  jakoby  poodhrnutou  záclonou  v  taje  , života',  bylo  to 
jako  vysvobození  z  mého  úžasu,  zoufalství  a  bolesti.  A  také  každou 
podrobnost,  každé  slůvko,  které  bylo  proneseno  onoho  jitra,  uložila 
jsem  jako  nejdražší  reliquii  ve  své  paměti.  — 


Digitized  by 


Google 


704  E.  V.  Turnovský: 

Když  jsme  vešli  na  cestu,  běžící  středem  parku,  zastavili  jsme  se 
a  počali  se  roziilížet  ...  V  tom  z  příčné  ulice  jedné  vychází  Jenda. 
Uviděl  nás  a  tak  radostně,  tak  udýchaně  běžel  nám  vstříc. 

,Nu,  jak  bylo?*  volá  z  dáli. 

,Dost  dobře,*  lže  Vilek,  ,ale  Olga  dnes  přece  musí  odjet . .  .  lékař 
prý  nařídil  .  .  .* 

Vidím  Jendu,  jak  se  zarazil,  smutně  na  mě  pohlédl  a  za  chvíli 
řekl  zlomeným  hlasem:  ,Tušil  jsem,  nu,  co  plátno  .  .  .* 

,Ale  budu  vám  psát,  a  vy  mně  též,  a  budete  mě  moci  s  Vilkem 
tajně  navštívit,  ano,  to  musíte,  to  musíte,  to  bude  nádherné,*  počala 
jsem  horovat,  jen  abych  okamžitě  zapudila  smutek  a  zklamání,  jež  se 
tak  nelíčené  zobrazily  na  jeho  tvářích  .  .  . 

Usmál  se,  vzal  mě  za  ruku,  vidím,  jak  mu  oči  planou,  a  že  by 
si  nejraději  zavýsknul. 

,Máte  pravdu,'  praví,  náhlou  radostí  se  zajíkaje,  ,ano,  přijedem', 
přijedemM  Ale,  bože,  jak,  nevím  ...  jak  jsem  si  zasloužil  .  .  .  Ne,  ne, 
to  je  příliš  ...  A  přece,  vidíte,  takový  je  člověk !  Štěstí  nechce  uvěřiti^ 
ještě  by  se  rozmýšlel  a  uvažoval  .  .  .* 

A  najednou   moji  ruku    zvedl  a  tak  vášnivě   ji  počne  celovat  .  .  . 

,Dovolte,  já  odejdu,*  ozval  se  Vilek.  Rozpačitý,  šťastný  úsměv 
ozařoval  jeho  bledé  tváře. 

Nezdržovali  jsme  ho. 

Udali  jsme  si  místo,  kde  se  sejdeme,  a  Vilek  odešel  opačným 
směrem. 

Zavěsila  jsem  se  v  Jendovo  rámě,  a  tak  stulení  k  sobě  přecházeli 
jsme  jistě  hodinu  prázdným  parkem  sem  a  tam. 

Svěřovala  jsem  se  mu  se  vším,  vyzpovídala  jsem  se  mu  právě  tak» 
jako  teď  vám,  a  on  je  střídavě  pohnut,  střídavě  nadšen  . .  .  Hned  počne 
obdivovat  moje  ruce,  hned  se  ptá,  smí-li  mi  tykat,  hned  jako  dítě  do- 
týká se  krajek  na  mém  živůtku,  hladí  mi  ruku,  konejší  mě  a  vypravuje 
takové  dalekosáhlé  plány  do  budoucnosti  o  tom,  jak  odejdem*  spolu 
odtud,  jak  ujedem'  daleko,  on  že  letos  ukončí  studia,  a  jako  chemikovi 
celý  svět  je  mu  otevřen,  a  já  svědčím  ke  všemu  i  k  tomu,  že  starému 
pořádku  společenskému  nutno  dáti  vale,  že  je  třeba  rozbít  ty  staré 
formy  ohledů,  závazků  i  předsudků  společenských,  já  mu  věřím  úplně, 
tak  se  mi  zdá,  že  ta  slova  všecka  platí  jen  a  jen  mně,  že  na  mě  se 
vztahují  především  všecky  ty  snad  naivní,  ale  v  jeho  ústech  tak  opravdově, 
vážně  znějící  fráse. 

Cítím,  že  mu  podléhám,  že  ztrácím  vládu  na  sebou  samou,  že  se 
od  nynějška  nebudu  moci  bez  násilí  vrátiti  k  dřívějšímu  svému  životu, 
že  od  této  chvíle  postačí  jen,  aby  pokynul,  a  já  že  půjdu  za  ním  všude> 
kamkoliv,  bez  rozvahy,  bez  zdráhání  .  .  . 

Ano,  dnes  mohu  říci,  že  toto  jitro  a  předcházející  noc  rozhodly 
navždy  o  mém  životě. 

Všecko,  co  následovalo,  bylo  už  jen  důsledným  rozvíjením  a  do- 
vršením toho,  co  v  těchto  chvílích  uzrálo  v  mém  nitru.  — 

Odpoledne  toho  dne  měla  jsem  odjet  s  matkou  do  Vlkova,  kde 
jsme  měli  villu  a  kde   jsme  pravidelně  bývali  letním  bytem.    A  zatím 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  705 

k  nejradostnějšímu  překvapení  mému  i  Vilkovu  nejeli  jsme  nikam.  V  po- 
slední chvíli  —  všecko  už  bylo  k  odjezdu  připraveno  —  vešla  matka 
do  salonu  a  chladně   řekla:    ,Zůstaneme.    Za  měsíc  pojedem*  všichni.* 

Tak  jsme  zůstali. 

Dovtípili  jsme  se  s  Vilkem,  že  to  má  být  obrat  v  taktice,  a  ne- 
mýlili jsme  se.  Otec  s  matkou  patrně  si  uvědomili,  že  násilím  tu  ničeho 
nezmohou,  a  obrátili  methodu.  Vskutku  od  toho  dne  všecko  se  změnilo. 
Přáli  nám  úplnou  svobodu,  do  návštěv  nás  nenutili,  omlouvajíce  mě 
chorobou  a  Vilka  studiemi,  slovem  se  nezmiňovali  o  tom,  co  se  mezi 
námi  sběhlo,  jako  by  všecko  bylo  už  dávno  zapomenuto  .  .  .  krátce, 
změnili  úplně  ton  —  ale  jen  na  oko,  jen  zdánlivě. 

Ve  skutečnosti  nás  střehli  a  špehovali  neúnavně.  Nejednou  se  stalo, 
že  z  nenadání  na  ulici  nebo  v  parku  proti  mně,  vedoucí  se  s  Jendou, 
objevila  se  matka  a,  obrátivši  se,  aby  nás  nemusila  potkat,  odcházela 
opačným  směrem  zpět.  Po  takovém  překvapení  čekala  jsem  vždycky 
domluvy,  rady,  výstup  —  ale  k  mému  překvapení  nebylo  nikdy  ničeho, 
jen  jsem  potom  vždycky  pozorovala,  že  matka  po  takovém  setkání  je 
ještě  chladnější,  možno-li,  ještě  uzavřenější,  než  bývala  před  tím. 

Tak  ponenáhlu,  jak  v  nich  sílilo  přesvědčení,  že  všecky  jejich  tajné 
naděje  v  obrat  jsou  marný,  že  moje  náklonnost  nebyla  jen  hrou  nudící 
se  dívenky  ani  náhlým  vzplanutím,  z  něhož  se  za  několik  dní  vy- 
střízliví —  rostla  i  jejich  uzavřenost  a  chlad  vůči  nám  den  ze  dne. 

Jednoho  večera  mě  matka  zastavila  na  schodech  (před  chvílí  mě 
totiž  potkala  na  ulici  s  Jendou  a  počkala  tu  na  mě)  a  řekla  chladně, 
s  trpkou  uštěpačností: 

,Tedy  budem'  přece  strojit  svatbu?* 

Chvíli  jsem  na  ni  hleděla  mlčky,  všecka  nenávist,  vzbuzená  vy- 
znáním Vilkovým  a  dřímající  ve  mně,  vztyčila  se  tu  proti  ní. 

,Budem\*  řekla  jsem  a  stísněně  jsem  se  usmála. 

Ona  okamžik  hleděla  na  mě,  usmívala  se  tak  malomocně  a  škodo- 
libě zároveň,  a  už  už  jakoby  cosi  chtěla  říci,  snad  nějaké  zlé,  pichlavé 
slovíčko,  ale  opanovala  se,  obrátila  a  mlčky  a  tak  smutně  jala  se  stoupati 
po  schodech  nahoru. 

Najednou  mi  jí  bylo  líto.  Tolik  jsem  zatoužila  po  tom,  aby  mezi 
námi  zase  bylo  jasno  jako  dříve,  tak  se  mi  v  té  chvíli  zdálo,  že  bych 
jí  vše  odpustila  a  zapomněla  —  ale  ona  přímo  ubíhala  přede  mnou, 
nepřístupná,  odmítavá,  chladná. 

Zanevřela  jsem  tu  na  ni  dvojnásob. 

Od  té  chvíle  viděla  jsem,  že  se  úplné  vzdala  všech  nadějí  v  obrat, 
a  nevím,  uvěříte-li  mi,  řeknu-li  vám,  že  od  té  doby  tak  se  s  otcem 
zatvrdili  (neboť  otec  jí  podléhal  vždy  a  ve  všem  po  celý  svůj  život), 
tak  schladli  vůči  nám,  že  od  té  doby  žili  jsme  vskutku  ne  jako  jedna 
rodina,  ale  jako  rodiny  dvě. 

Stýkali  jsme  se  jen  u  stolu,  mluvili  jsme  spolu  jen  to  nejnutnější 
a,  když  jsme  v  květnu  odjížděli  na  letní  byt,  přivykli  jsme  už  všichni 
tak  onomu  trapnému  spolužití,  tak  jsme  se  odcizili  jedni  druhým,  že 
zdálo  se,  nic  už  nebude  moci  změniti  náš  život  a  vrátit  ho  v  bývalé  koleje. 


Digitized  by 


Google 


706  E.  V,  Turnovský: 

Já  s  Vilkem  přijímala  jsem  to  jako  trapnou  sice  a  smutnou  nutnost, 
ale  celkem  bylo  nám  oběma  tak  volněji  a  lépe  než  dříve.  Především, 
zbavila  jsem  se  tak  všech  návštěv  a  všech  lidí,  s  nimiž  stýkati  se  bylo 
by  po  tom  všem,  co  předcházelo,  pro  mě  takřka  nemožnosti,  a  pak 
byla  jsem  tak  volná,  tak  jsem  se  mohla  oddat  všem  svým  snům  a  svému 
Jenouškovi ! 

Na  villu  mi  psal  často  dopisy,  dvakrát  mé  překvapil  tajnou  návštěvou, 
vystoupiv  z  nenadání  proti  mně  jednoho  červnového  večera  u  zahrádky 
villy  a  zlíbav  mě  všecku  jako  opilou  náhlým  jeho  zjevením.  Matka,  jež 
uhádla  vše  z  mé  veselosti,  slovem  se  o  tom  nezmínila ...  a  já  už  se 
těšila,  že  časem  smíří  se  se  vším,  přivykne,  Jendovi  odpustí,  a  mé  štěstí 
vzrůstalo  tu  při  tom  do  bůh  ví  jakých  rozměrů!  — 

Zatím  přišly  prázdniny.  Jenda  dokončil  studia  a  odjel  do  Boskovan 
do  cukrovaru,  kde  obdržel  místo  chemika,  Vilek  přijal  místo  prozatímního 
učitele  na  realce  staroměstské.  Prázdniny  uplynuly,  vrátili  jsme  se  znovu 
do  Prahy,  a  tu  mi  nastaly  nejtrapnější  chvíle,  nejbolestnější  snad  z  celého 
mého  života. 

Do  Prahy  vrátila  jsem  se  zamlklá,  tolik  mě  počínalo  všecko  tížit, 
tolik  jsem  trpěla  tím  stálým  napjetím  v  domě. 

Malomocné,  ustarané  vzezření  otcovo  i  neoblomný  a  přece  tak 
trpký  vzdor  matčin  tolik  zraňovaly  moje  nitro,  tenkrát  tak  přecitlivělé. 
A  k  tomu  mi  Jenda  psal  nekonečné  dopisy,  plné  touhy  po  mně  a  plné 
stesku  nad  tím  životem  továrenským,  tak  hrubě  vysilujícím  svou  jedno- 
tvárnou prací  a  ovzduším,  jež  přirozeně  stisňovalo  jeho  volnou,  vše 
přímé  a  krásné  milující  duši.  Vilek  žil  jen  knihám,  uzavíraje  se  víc 
a  víc  ve  svém  pokoji,  a  čas  od  času  míval  ke  mně  trpké  řeči,  plné  výčitek 
o  tom,  že  přece  se  jen  prý  ve  mně  klamal,  domnívaje  se,  že  samostatně, 
bez  skrupulí  rozhodnu  o  svém  životě.  — 

To  všecko  mě  tolik  zraňovalo  a  vysilovalo,  a  nejvíc  mě  bolely 
pochybnosti  Vilkový,  jichž  nespravedlivost  jsem  mu  tolikrát  trpce  vy- 
čítala, dokazujíc  mu,  že  ještě  je  čas,  že  ještě  neví,  a  není  v  právu, 
když  o  mně  pochybuje. 

, Ještě  je  dost  času,  dost  času!?*  smával  se  tu  hořce,  ,a  nač  čekáš, 
na  zázrak  či  nač?  Ale  to  je  to,  přeceňoval  jsem  tě,  a  ty  sebe  sama 
také,  vidíš  I  —  Oh,  ta  výchova,  ta  výchova  . . .  vidíš,  to  jsou  pouta  . . . 
Co  ti  vlastně  brání,  abys  přímo  šla  a  řekla:  ,Matinko,  papínku,  vy  víte, 
atd.,  já  jsem  já,  vy  jste  vy,  moje  štěstí  celkem  bude  záviset  vždycky 
jen  od  toho,  jak  já  o  sobě  rozhodnu,  vy  jste  mě  sice  vychovali,  ale 
nyní  rozhodně  skončila  vaše  úloha,  a  za  všecko,  co  počnu  nyní,  ponesu 
vždycky  a  vždycky  jen  zodpovědnost  já  a  zase  já.  Uznáte,  že  vděčností 
nemůže  se  přece  nazývat  slepá  poslušnost  nebo  povolnost  tam,  kde 
každý  má  jednati  za  sebe  sama,  samostatně.  Taková  poslušnost,  vlastně 
tedy  vděčnost,  uznáte,  byla  by  jen  ponížením,  otroctvím,  atd.  Pravím 
vám  to  proto,  ne  abych  vás  prosila,  nebo  se  jen  tázala,  uznáváte-li  to, 
ale  jen,  abyste  věděli,  a  nebyli  překvapeni  v  poslední  chvíli  krokem, 
k  němuž  mi  snad  nikdy  nesvolíte  vůbec,  nebo,  svolíte-li,  tedy  jen 
z  nutnosti  a  bezbrannosti,  a  hlavně  proto,  aby  se  zachovalo  decorum, 
a  aby  pověsti  rodu  nebylo  ublíženo  v  očích  společnosti,  kdyby  se  stalo, 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  707 

a  já  odešla  náhodou,  bez  vaSeho  svolení  za  ním,  atd.  —  Co  ti  tedy  brání, 
abys  se  k  tomu  odhodlala?  Co?  Nic.  Soucit  s  nimi,  ha  —  ha  —  ha! 
A  strach  před  životem,  o  němž's  jen  čítala,  a  k  němuž  máš  jen  ne- 
důvěru .  .  .!  Zhýčkaly  té  příliš  měkké  podušky  našeho  salonu,  bez- 
starostný a  přece  tak  nudný,  nudný  život ...  ve  společnosti,  kterou 
přece  tak  nenávidíš  .  .  .  Nač  čekáš?  Oh,  to  je  hrozné,  jak  jsou  naše 
síly  ochromeny  .  .  .* 

Uznávala  a  dávno,  dávno  jsem  uvažovala  o  tom  všem  taktéž, 
a  přece  nedostávalo  se  mi  stále  odvahy  k  onomu  vyznání,  přece  jakobych 
stále  čekala,  že  se  všecko  ještě  změní,  že  se  rodiče  dobrovolně  pod- 
dají —  přece  čekala  jsem  stále  ještě  zázrak. 

A  zatím  uplynul  říjen,  uplynul  i  listopad,  společnosti  jsem  se  vy- 
hýbala, nikam  jsem  nešla,  zhubeněla  jsem,  zbledla,  návštěvy,  jež  při- 
cházely, zoufale  mě  nudily  a  zvolna  řídly.  Všichni,  jakoby  tušili  rozklad 
v  naší  rodině,  a  třebas  neznali  jeho  příčiny,  počali  se  nám  vyhýbat . . . 
což  mě  ovšem  nejméně  rmoutilo  .  .  . 

Tak  den  plynul  za  dnem,  jeden  tesknější  druhého,  a  já  stále  čekala, 
stále  doufala  v  obrat,  a  kolísala  mezi  rozhodnutím  odjet  bez  svolení 
jejich,  nebo  donutit  je  ke  svolení,  třebas  navždy  se  pak  zatvrdili  vůči 
mně.  Bůh  ví,  jak  by  to  bylo  ještě  dlouho  se  mnou  trvalo,  jak  dlouho 
bych  byla  ještě  čekala,  kdyby  se  byl  Vilek  nerozstonal,  jak  jsem  vám 
řekla,  a  samota  a  opuštěnost  po  jeho  smrti  mě  byly  nepřinutily  k  roz- 
hodnému kroku. 

Jednoho  dne  —  bylo  to  ku  konci  listopadu  —  Vilek  ulehl  a  roz- 
stonal se,  a  jeho  nemoc,  jež  se  ohlásila  hned  s  počátku  beznadějnou, 
sblížila  nás  opět  všecky  na  dlouhý  čas  a  ve  mně  vzbudila  naději  na 
smírné  rozluštění  a  zakončení  vzájemného  vzdoru  a  nepřátelství.  Nad 
lůžkem  Vilkovým,  nad  ním,  v  horečce  blouznícím,  opět  jsme  se  sešli . . . 
ah,  ty  večery  a  noci,  jež  jsme  ztrávili  nad  ním,  ty  mi  nikdy  z  duše 
nevymizí  .  .  . !  Otec  s  matkou,  jakoby  se  náhle  ucítili  vinnými,  jakoby 
oni  sami  byli  zavinili  jeho  nemoc,  tak  závodili  v  horlivosti  při  jeho 
obsluhování,  tak  se  ukázali  něžnými  a  nešťastnými,  zvláště  otec,  jenž 
co  chvíli  poklekal  u  lůžka  Vilková  a  odprošoval  ho  za  všecko,  čím  ho 
kdy  zarmoutil,  a  sliboval  nahraditi  mu  vše,  až  se  uzdraví  —  byl  velice 
ubohý  a  politováníhodný. 

Jednou  —  na  to  nikdy  nezapomenu  —  bylo  již  zřejmo,  že  se 
Vilek  neuzdraví  (lékař  odešel  toho  dne  velice  znepokojen),  otec  také 
přisedl  k  jeho  lůžku  a  počal  ho  těšit,  že  se  jistě  uzdraví,  zcela  jistě 
uzdraví,  lékař  prý  dnes  byl  rozhodně  klidnější,  a  i  sám  doufá,  kdežto 
dříve  prý  pochyboval.  Tak  ho  těší  a  slibuje  vše  mu  nahradit,  všecko 
odčinit,  čím  ho  kdy  zarmoutil.  A  tu  Vilek,  horečně  oddychuje,  očima 
zmatenýma  a  zanícenýma  hledaje  mě,  zachraptěl:  ,Jí  to  nahraďte,  jí, 
jí,  já  ne,  já  už  ne  .  .  .* 

Rozplakala  jsem  se  nad  oběma,  a  tu  otec  rukou  dáním  musil  Vilkoví 
slíbiti,  že  nikdy  mi  nebude  v  ničem  bránit,  ani  mě  nutiti,  nebo  dopo- 
ručovat mi  Richtra.  Při  jméně  Richtrově  otec  sebou  škubnul,  bolestně 
se  usmál,  rukama  zalomil  a  tak  žalostně  zahořekoval,  že  mi  srdce  div 
nepuklo  nad  ním: 


Digitized  by 


Google 


708  E.  V.  Turnovský- 

,Ah,  děti,  děti!  Jak  bycii  to  mohl,  jak  bych  to  mohl?  Vždyť  vy 
nemáte  tušem'1  Ne,  ne,  buď  klidný,  synáčku  můj  I  Buď  klidný!  Jen  co 
se  pozdravíš,  vše  bude  u  nás  jiné  .  .  .  vše,  vše  .  .  .* 

Matka  celé  dny  chodila  jako  oněmělá,  nehořekovala  jako  otec,  a  jen 
plaše  se  dívala  na  vyhublý,  horečně  planoucí  obličej  Vilkův  a  plaše  se 
vyhýbala  i  mým  pohledům. 

Ani  tu,  kde  tak  těžko  bylo  se  ovládat,  ona  se  nedala  úplně  strhnout 
žalem,  nepřístupná  jako  vždy  a  trpící  potají  a  mlčky. 

V  těch  jejích  plachých  pohledech,  jimiž  se  rozhlížela  Vilkovým 
pokojem,  vyhýbajíc  se  jeho  očím,  v  těch  pohledech  četla  jsem  tenkrát 
celou  její  bytost,  ku  podivu  tvrdou,  takřka  neženskou,  a  moje  srdce 
odpouštělo  tenkrát  i  jí. 

V  noci  z  posledního  listopadu  na  první  prosinec  Vilek  zemřel. 
Bděla   jsem   u  něho   právě   sama,    otec  i  matka  i  služka  zmoření 

odešli  spát. 

Smrt,  jakoby  chtěla  oklamat  všecky,  zdálo  se,  že  prchá  od  jeho  vy- 
hublého těla,  toho  dne  vůbec,    zdálo  se,    že  vše  obrací  se  k  lepšímu. 

Vilek  i  usnul,  byl  daleko  klidnější,  horečka  ustala.  Odešli  tedy 
uklidněni,  nařizujíce  mi,  abych  okamžitě  je  vzbudila,  kdyby  usnuli, 
a  nemocnému  se  přitížilo. 

Sedím  tedy  u  něho  a  háčkuji. 

Najednou  slyším  ho  ze  sna  mluvit,  blouznění  se  vracelo  a  daleko 
intensivněji  než  dříve.  Hned  mě  napomíná  a  kára,  proč  prý  Jendovi 
nepíši,  hned  mě  posílá  pro  Jendu,  chce  ho  vidět,  hned  s  ním  mluví 
a  prosí  ho,  aby  mě  neopouštěl,  aby  mě  miloval,  že  jsem  prý  taková 
ubohá  a  opuštěná,  tak  úpěnlivě  za  mě  prosí  a  hned  zas  se  usmívá  .  .  . 
můj  bože,  srdce  ve  mně  usedalo,  a  přece  jsem  se  musila  přemáhat, 
aby  si  toho  nevšimnul,  a  nepřitížilo  se  mu  ještě  víc. 

Bylo  o  půlnoci,  když  vysílen  usnul  ...  a  usnul  navždy. 

Sedím  v  pokoji  u  istolu,  je  tu  teplo,  dusno,  lampa  vrhá  po  stěnách 
i  stropě  stíny,  jen  podlaha  je  osvětlena. 

Sedím  a  znavena  dřímám,  tak  horečně  dřímám,  ale  i  ve  snu  slyším 
jeho  těžký  dech  .  .  .  Najednou  zmocní  se  mne  nevýslovná  úzkost  .  .  . 
Vzbouzím  se  polekaně,  pohlédnu  naň,  poslouchám.  V  pokoji  je  takové 
úžasné,  hrozné  ticho.  Vyskočila  jsem  jako  šílená,  vzala  lampu,  svítím 
si  naň.  Ležel  bez  pohnutí,  jakoby  spal,  prsa  poloobnažená  nezvedala 
se  už  tak  hrozně  nahoru  a  dolů,  ale  byla  úplně  nehybná,  oči  zavřeny 
jako  ve  spánku  .  .  .  Vykřikla  jsem  zděšeně,  vzbudila  otce  i  matku  .  .  . 
byl  mrtev! 

Všichni  jsme  oněměli  bolestí. 

Jen  otec  sřítil  se  na  zemi,  hlavu  položil  na  jeho  vyhublá,  chladnoucí 
prsa  a  tiše  stkal  a  něžně  jeho  jméno  opakoval  . .  .  Srdce  ve  mně  pukalo 
při  tom  .  .  .  Matka  úžasně  bledá,  jako  zkamenělá  stála  u  jeho  hlavy, 
s  očima  zalitýma  slzami,  a  cosi  šeptala  sama  k  sobě.  — 

Pohřbili  jsme  ho  za  tři  dny. 

Studená,  officielní  pompésnost  a  nádhera  pohřbu  tolik  zraňovaly 
moje  srdce,  bože,  do  smrti  budu  slyšet  ty  zvony  a  temné  akkordy 
smutečního  pochodu.    Falešný  ten  život,    plný  lží,    jenž  tolik  zraňoval 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  709 

jeho  passivní,  přímou  duši,  triumfoval  i  tu,  na  jeho  cestě  poslední. 
Kráčíme  za  rakví,  vedouce  otce,  s  matkou,  každá  s  jedné  strany,  a  když 
zazní  první  tony  pochodu,  a  průvod  se  hne,  šlehne  mi  najednou  duší 
vzpomínka  na  pohřeb  čísi,  který  jsme  jednou  s  Vilkem  potkali,  plný 
nádhery  a  pompy  .  .  . 

,Pojď,  vyhnem'  se!*  řekl  tehdy  Vilek,  , nemohu  tu  komedii  vidět, 
srdce  bolí  při  tom  pohledu!* 

A  já  na  to  vzpomenu  nyní  a  tak  se  rozeštkám,  že  mě  musí  jedna 
dáma  vést,  abych  snad  nepadla  lítostí  a  bolem  do  mdlob.  — 

Pohřbili  jsme  ho.  Vrátili  jsme  se  domů.  Několik  dní  bylo  u  nás 
tak,  že  jsem  myslila,  že  zde  nevydržím,  bude-li  to  trvat  déle . . .  Otec 
i  matka  sestarali  za  krátký  čas,  chodili  tiší,  zpokornělí,  návštěvám  se 
počali  vyhýbat,  tenkrát  ani  Richtra  nezvali,  a  on  se  dlouho  neodvažoval 
přijíti.  Čekala  jsem,  že  teď  snad  přilnou  i  ke  mně,  obměkčí  se  a  pře- 
stanou mi  bránit.  Tak  ráda  bych  jim  byla  vyšla  v  ústrety,  tak  vděčně 
bych  to  byla  přijala!  Ale  záhy  jsem  se  přesvědčila,  že  marně  jsem  čekala. 
Byli  sice  ke  mně  vlídnější,  laskavější,  ale  každé  zmínce  o  Jendovi  se 
tolik  vyhýbali,  když  jsem  od  něho  dostala  dopis,  odcházela  matka 
vždycky  z  pokoje  a  celý  den  pak  chodila  a  vyčítavě  na  mě  pohlížela. 
Pocítila  jsem  konečně  všecku  marnost  svého  čekání.  A  najednou  jsem 
se  mezi  nimi  pocítila  tak  opuštěnou  a  cizí,  tolik  jsem  zatoužila  vymanit 
se  z  té  chmurné  nálady,  jež  tu  zůstala  od  Vilkový  smrti,  že  ku  konci 
ledna,  nedbajíc  už  ničeho,  odhodlala  jsem  se  přímo  vyznati  se  matce. 

Toho  dne  přišel  totiž  Richtr,  a  matinka  ho  přijala  sice  důstojně 
a  vážně,  jak  se  k  jejím  černým,  smutečním  šatům  slušelo,  ale  mně, 
jejíž  oči  byly  teď  tolik  zbystřeny,  neušlo  radostné  zablesknutí  v  jejích 
černých  očích  ani  úzkostlivý  neklid  a  zachmuřený  obličej  otcův  při  jeho 
vstoupení.  Seděl  dlouho  v  saloně  a  mluvil  mnoho  frásí  a  těšil  oba, 
nálada  byla  taková  napjatá,  hovor  stále  vázl  .  .  .  nesnesla  jsem  toho, 
a  odešla  jsem.  Za  chvíli  odešel  i  otec,  slyšela  jsem  ho  dlouho  pře- 
cházeti ve  vedlejším  pokoji,  a  srdce  mi  zmíralo  soustrastí  nad  ním, 
slabochem.  — 

A  když  potom  Richtr  odešel,  a  matka  osaměla  v  saloně,  já,  jakoby 
návštěvou  Richtrovou  povzbuzena,  vešla  jsem  k  ní  a  vyznala  se  jí  ze  všeho. 

Tak  jasně  si  pamatuji  onu  scénu,  tak  živě  vidím  matku,  jak  se 
zarazila,  jak  němě,  vyčítavě  na  mě  pohlédla. 

,Bože,  dítě,  chceš  mě  tedy  přece  dobit?*  vzdechla.  A  já,  vzpomí- 
najíc na  ono  zablesknutí  v  jejích  očích,  když  prve  Richtr  vcházel  do 
salonu,  pocítila  jsem  k  ní  znovu  všecku  nenávist,  smrtí  bratrovou  uspalou, 
a  ta  její  slova  připadala  mi  tak  patheticky  falešná  —  nevím,  bože,  snad 
jsem  se  mýlila,  ale  v  té  chvíli  byla  bych  jí  neuvěřila,  kdyby  si  snad 
byla  vlastní  srdce  vyrvala  z  těla!  Usmála  jsem  se  jen,  snad  i  opovržlivě 
a  vzdorně,  a  pokrčila  rameny. 

Ona  okamžik  hleděla  do  prázdna,  pak  se  ke  mně  obrátila  a  řekla: 
,Nemáš-li  tedy  slitování,  a  —  a  — *  Najednou  zvedla  ruku  a  pokynula 
mi,  abych  odešla. 

Za  dveřmi  jsem  slyšela,  jak  se  rozplakala. 


Digitized  by 


Google 


710  E.  V.  Turnovský: 

Dodnes  mi  zůstalo  záhadou,  zda-li  proto,  že  jsem  ji  neposlechla, 
či  proto,  že  se  cítila  vskutku  nešťastnou,  či  proto-li,  že  už  tolik  sestárla, 
nevím,  a  tehdy  jsem  se  ani  nesnažila  uhodnout.  Ta  neústupnost  její, 
i  vědomé  podvádění  otce,  i  jeho  ubohost  a  bezradnost  ubily  ve  mně 
všechen  soucit  s  ní. 

Radujíc  se,  že  konečně  osudné  slovo  je  už  vysloveno,  odešla  jsem 
do  svého  pokoje  a  napsala  Jendovi  radostný,  vítězný  dopis,  v  němž 
jsem  ho  žádala,  aby  určil  čas  svatby,  a  vyšla  jsem  ven,  do  ulic  za- 
sněžených, neboť  mé  radosti  bylo  příliš  těsno  mezi  čtyřmi  stěnami  pokoje. 

Hodinu  jsem  tak  bloudila  sem  a  tam  jako  opojená,  vzpomínajíc 
Vilka  a  teskníc  při  myšlence,  že  jemu  nebylo  přáno,  aby  se  této  mé 
radosti  dočkal. 

Když  jsem  se  po  chvíli  vracela  domů,  potkala  jsem  na  chodbě  otce. 

Pohlédl  na  mě  vyčítavě,  zarazil  se.  Poznala  jsem,  že  už  s  matkou 
mluvil,  že  už  ví  vše. 

Nedočkavě  jsem  se  k  němu  obrátila. 

,Vím  už,  vím.  Čekal  jsem,  že  budeš  mít  s  námi  více  slitování. 
Nu,  jdi,  jdi  I    Co  plátno  .  .  .    Jen  abys  byla  šťastna  I* 

Zarazila  jsem  se. 

Vzpomněla  jsem  si,  jak  Vilkoví  umírajícímu  sliboval,  že  mi  vše 
nahradí  a  nikdy  v  ničem  mě  nebude  obmezovati,  a  zachvěla  jsem  se 
téměř  soucitem  nad  ním,  slabochem,  jenž  matce  tak  podléhal. 

,Jaký  člověk  í*  šeptala  jsem  si,  a  soucit  za  chvíli  ustoupil  takové 
nenávisti  a  odporu. 

Odešla  jsem  od  něho  s  plným  vědomím,  že  tu  je  skončeno  už 
vše,  tu  že  jsem  už  dohrála,  a  že  mi  zbývá  jen  už  odjet,  odjet  co 
nejrychleji  a  navždy  se  rozloučit  se  starým  tím  životem,  s  nímž  už 
jsem  beztoho  jen  souvisela  svým  jménem  rodovým  a  řadou  hořkých^ 
bolestných  vzpomínek. 

Za  tři  neděle  jsme  měli  svatbu. 

Na  ni  budu  také  do  smrti  vzpomínat.  Hostí  nebylo,  oddavky  byly 
prosté,  časně  ráno  odjeli  jsme  ve  fiakru  do  Jindřišského  kostela,  dali 
se  oddat,  otec  i  matka  Jendovi  div  se  nevyhýbali,  mluvili  s  ním  jen  to 
nejnutnější,  a  po  oddavkách,  po  obědě,  jenž  byl  velice  krátký  a  trapný 
pro  všecky,  odjeli  jsme  s  Jendou  do  Borkovan  a  rozloučili  se  s  nimi 
navždy. 

Když  jsme  se  loučili,  otec  neodolal. 

Dosti  dlouho  se  přemáhal,  ale  konečně  to  nevydržel.  Rozplakal  se, 
Jendu  i  objal  a  začal  se  i  omlouvat,  chuděra,  cosi  koktal  o  těžkostech 
života,  který  někdy  prý  lidi  rozvádí  a  činí  nepřáteli  z  těch,  kteří  by 
se  vlastně  měli  milovat  atd.  Na  konec  řekl:  ,S  bohem*  a,  objav  mě> 
počal  znovu  plakat  a  prosit  mě  za  odpuštění  a  žehnat  mi: 

,S  bohem,  miláčku,  a,  bude-li  ti  kdy  smutno,  zklame-li  tě  život, 
přijď  jen  ke  mně,  já  tě  vždycky  rád  uvidím  a  budu  na  tebe  pamatovat. . .' 

Zaplakala  jsem  si  nad  ním  a  objala  ho  naposledy.  Tak  jeho  celá 
povaha  v  té  poslední  chvíli  se  mi  odhalila,  a  já  už  ne  odpor,  ale  ne« 
konečný  soucit  odnášela  jsem  s  sebou  v  duši  —  nad  ním! 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  '  7U 

Za  to  matka  ani  nehlesla,  mlčky  jen  mě  políbila,  Jendovi  ruku 
stiskla,  šeptajíc:  , Odpusťme  sil*  a  odešla,  nechavši  nás  s  otcem  o  samotě. 

Odjeli  jsme. 

Tu  bych  vám  mohla  vypravovat  o  novém  svém  životě,  o  prvních 
dnech  spolužití,  o  tom,  jak  jsme  byli  šťastni  spolu  tam  v  té  zapadlé 
vesničce,  odkud  Jenda  každodenně  docházel  do  blízké  továrny,  ale  bylo 
by  v  tom  pro  vás  tak  málo  zajímavosti,  vždyť  to  štěstí  lidské  je  tak 
u  všech  stejné  ve  vnějších  svých  příznacích,  a  lidé  šťastní,  tak  jeden 
druhému  podoben,  jako  vejce  vejci.  Řeknu  vám  jen,  že  tam  zažila  jsem 
nejtišší,  nejkrásnější  dny  svého  života.  Tam  nám  bylo  tak  dobře,  v  té 
samotě,  mezi  lidmi  prostými,  s  nimiž  nad  to  necítili  jsme  tenkrát  žádnou 
potřebu  stýkati  se,  tam  nám  bylo  dobře.  Otec  každého  prvního  v  měsíci 
na  nás  vzpomínal  a  posílal  70 — 100  zl.  Jenda  bral  z  továrny  50  zl. 
své  služby,  hmotně  tedy  jsme  byli  zabezpečeni. 

Jediné,  co  kalilo  naši  spokojenost,  byla  továrna.  Ten  život  tam 
rozhodně  nebyl  pro  Jendu.  Nenaříkal,  pravda,  nikdy,  ale  já  viděla  dobře, 
jak  se  cítil  spoután  a  unaven,  jak  fysicky  tak  duševně. 

Na  štěstí,  dlouho  jsme  tam  nebyli.  Ředitel  Jendu  nenáviděl,  každé 
chvíle  se  střetii  spolu,  a  vzájemná  antipathie  vzrůstala  v  obou  den  za 
dnem.  Ředitel  byl  člověk  prchlý  a  mstivý,  běda  tomu  dělníku  nebo 
úředníku,  na  kterém  počal  vybíjet  svůj  hněv.  Takto  postižený  nesměl 
mu  do  cesty  vkročit,  aby  ho  nevypeskoval,  nebo  —  byl-li  to  úředník  — 
nějakým  vtipem  nebo  narážkou  a  často  jedovatou  a  sprostou  ho  ne- 
obdařil. 

Jeho  nepřátelství  s  Jendou  skončilo  při  příležitosti,  která  byla  pro 
Jendu  charakteristickou. 

Jednoho  večera  v  únoru  přišel  Jenda  z  továrny  rozjařen  domů 
a  už  ve  dveřích  volal: 

,Tak  už  jsem  si  z  toho  pekla  pomoh'.    Raduj  sel* 

A  vesele,  radostí  se  takřka  zajíkaje,  vypravoval  mi,  jak  se  vše  sběhlo. 

,To  děvče,  víš,  ta  Maryša  černooká,  jak  jsem  ti  ji  ondy  ukazoval, 
přišla,  chudinka,  dnes  ke  mně  na  půdu  —  prohlížel  jsem  tam  melassu  — 
jsem  přesvědčen,  že  mě  tajně  zbožňuje,  na  mou  duši,  ale  žárlit  nemusíš. 
Přišla  a  stěžuje  si  mi  na  ředitele,  že  ji  stále  znepokojuje,  pořád  ho  má 
prý  za  zády,  a  jen  když  se  o  ni  může  otřít.  A  ona  má  prý  hocha  kdesi, 
nebo  co,  nu,  krátce,  nechce  se  mu  dát,  není  z  těch  ostatních.  Tak  se 
ti  na  mě  dívala,  takové  má  oči  jako  laň  a  taková  je  čisťounká,  radost . .  . 

,Pane  Jarkovský,  tak  a  tak,  prosím  vás,  zastaňte  se  mě,  on  je 
v  stavu  mě  vyhnat,  a  co  bych  si  počala . .  .*  Při  tom  se  tolik  červená, 
roztomilá  je.  ,Já  vím,  že  vy  nemůžete,  ale  přece,  když  bude  vědět, 
že  o  tom  vy  víte,   snad  mi  dá  pokoj,    před  vámi  se  bude  stydět  .  .  .' 

Vtipná  hlavička!  Dobrá!  Slíbil  jsem  jí,  a  zachvíti  potkám  ředitele. 
Uviděl  nás  oba,  že  vycházíme  z  půdy. 

, Jarkovský,  Jarkovský!  To  je  pěkné,  takovou  ženu  mladičkou  mít 
doma  a  s  děvčaty  chodit  po  půdách  .  .  .* 

Při  tom  se  ti  tak  zlostně  usmívá. 

,Ah,  ne,  pane  řediteU,*  pravím,  ,není  to  sice  žádné  hrdinství,  ale, 
kdyby  před  každým  byla  Maryška  tak  jistá  jako  přede  mnou  .  .  .* 


Digitized  by 


Google 


712  E.  V.  Turnovský: 

,Cože?*  vybuchl.  ,Jak  to  myslíte?  Urážet  se  nedám!  Rozumíte! 
A  ostatně,  zapomněl  jsem  vám  říci,  že  budeme  nuceni  jednu  chemickou 
sílu  propustit,  pan  Vaňorný  zastane  vše.  Už  se  o  tom  mluvilo.  Bude 
tedy  lépe,  ohlédnete-li  se  jinde,  místo  abyste  se  pletl  do  věcí,  do  kterých 
vám  zhola  nic  není.* 

, Dobře,  pane  řediteli!  Ale,  má-li  to  znamenat  výpověď,  tedy  s  bohem! 
Zítra  už  nepřijdu !•    A  podávám  mu  klidně  ruku. 

Zblednul.  Vím,  že  si  myslil,  bůh  ví,  jak  budu  překvapen  a  udiven. 

Ruku  mi  nepodal  a  odešel. 

Tak,  a  teď  si  oddychnu  na  nějaký  čas.  Ohlédnu  se  jinde.  Pokusím 
se  o  nějaké  místo  professorské  na  reálce,  a  nebude-li  nic,  tož  se,  mi- 
láčku, připrav.  Pojedem'  do  světa,  daleko  ...  za  oceán.*  A  jako  dítě 
se  rozradoval  nad  svými  představami. 

Zůstali  jsme  tu  až  přes  prázdniny.  Potom  Jenda  dostal  místo  pro- 
zatímního učitele  chemie  na  reálce  v  Hradci.  Ale  ani  tam  jsme  nebyli 
déle  než  rok.  Už  nám  patrně  je  souzeno,  toulat  se  s  místa  na  místo, 
jako  stěhovavým  ptákům,  jak  jsem  vám  už  řekla. 

Ředitel  reálky  byl  přísný,  despotický  člověk.  Jenda  říká,  že  měl 
být  generálem  a  ne  paedagogem.  S  Jendou  se  srazili  hned  ze  začátku. 
Pan  ředitel  zpozoroval,  že  Jenda  doprovodí  v  neděli  své  žáky  do  kaple, 
a  pak  vždy  odchází  domů.  To  se  mu  nelíbilo.  Všichni  professoři  ho 
v  tom  už  poslouchali,  všichni  si  dali  říci  a  pro  příklad  žactvu  zůstávali 
po  celou  mši  v  kapli.  A  Jenda  ne.  Domluvil  mu  tedy.  Jenda  odpověděl, 
že  to  je  věc  jeho  svědomí,  a  že  nemůže  dávati  příklad  k  něčemu,  s  čím 
jeho  svědomí  nesouhlasí.  Pohoršení  že  v  tom  nevidí  žádného,  a  konečně, 
i  kdyby  bylo,  dán  tím  mladým  mozkům  podnět  k  přemýšlení  aspoň, 
ale  on  že  své  žáky  zná,  mezi  nimi  že  není  takřka  jediného,  který  by 
o  takových  věcech  přemýšlel,  což  je,  bohužel,  smutné.  On  že  má  rád 
mladé  hochy,  plné  zájmu  a  ne  lhostejné,  výchovou  sdressované  loutky, 
nesamostatné,  nemyslící  atd.  Namluvil  toho  řediteli  asi  mnoho,  protože 
ředitel  od  té  doby  s  ním  už  nemluvil,  a  vyhýbal  se  mu.  Za  to  jeho 
přednášky  navštěvoval  nejčastěji  a  na  jeho  třídu  nejvíce  dohlížel. 

Jednou  přišel  také  k  Jendovi  do  třídy  na  inspekci.  Jenda  přednáší, 
a  tu  pan  ředitel  poroučí,  aby  před  ním  několik  žáků  vyzkoušel,  že  prý 
nahlížel  do  katalogu,  a  nelíbí  se  mu  známky  leckterých  atd.  Jenda  prý 
měl  sto  chutí  odbýt  ho,  že  už  zkoušel  prve,  že  měl  dříve  přijít,  teď 
že  na  to  není  čas,  ale  konečně  mávnul  rukou  nade  vším. 

Poslechl. 

Zavolá  jednoho  žáka  prostředního  nadání.  Chlapec,  na  štěstí,  zná 
dost.  Ale  pan  ředitel  se  dovoluje  a  dává  žáku  otázky  sám.  Chlapec 
vázne,  nezná  některé  důležité  formule  reakcí  chemických,  pan  ředitel 
se  tázavě  obrací  na  Jendu,  jakoby  se  ptal,  co  to  znamená,  jakoby  chtěl 
říci,  to  že  je  trestuhodné,  když  žák  nezná  takovou  důležitou  reakci. 
A  tu  Jenda  s  ohromným  klidem  odpovídá:  ,NemQÍiu  za  to,  pane  řediteli. 
Tak  daleko  moje  moc  nesáhá.  —  A  nestalo  se  nic  zvláštního,  ostatně. 
Jeho  mozek  patrně  nechce  být  skladištěm  formulí  a  čísel.* 

A  ředitel  se  rozpálil,  vzal  klobouk  a  utekl. 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  713 

Před  koncem  roku  oznámil  Jendovi,  že  je  propuštěn,  jelikož  se 
přihlásil  kandidát  zkoušený,  a  tomu  že  se  dá  asi  přednost. 

Vycítili  jsme,  že  to  bylo  jeho  dílo,  že  na  jeho  přímluvu  se  tak 
stalo,  a  mávli  jsme  nad  tím  rukou.  Človék  přece  nebude  si  hned  zoufat 
při  každém  nezdaru.  Zůstali  jsme  tam  do  včerejška.  Peníze  došly, 
nezbývá  než  ohlédnout  se  znovu  někde.  Jedem*  do  Prahy  .  .  .  snad 
se  něco  pro  něho  tam  najde  .  .  .  spoléhám  na  něho  a  sama  také  do- 
vedu leccos  ..." 

Usmála  se  tak  důvěřivě,  tak  naivně  zazněla  mí  ta  její  poslední 
slova,  že  jsem  se  sotva  ubránil  soucitnému  úsměvu.  Ale  ani  slovem 
jsem  neporušil  její  naděje  a  důvěru. 

„Vidíte,  jak  božsky  spí,  jak  je  klidný,"  obracela  se  k  mladému 
muži,  „jak  bylo  by  možno  jemu  nedůvěřovat  .  .  .?" 

Mlčel  jsem,  pohnut  tím  vším,  a  téměř  se  zbožným  obdivem  hleděl 
jsem  na  ni. 

„A  vaši  rodiče?  Co  o  nich  víte?  Proč  se  k  nim  nyní  neobrátíte?" 
zeptal  jsem  se  za  chvíli. 

„Ah,  pravda,  o  nich  jsem  vám  zapomněla  říci.  Otec  nám  tedy 
dlouho  posílal  a  vzpomínal,  i  matka  vždycky  připojila  několik  řádků, 
ale  tak  officielně  chladných,  že  jsme  snadno  uhodli,  ona  že  se  s  námi 
už  nikdy  úplně  nesmíří.  Až  jednoho  měsíce  —  bylo  to,  tuším,  v  červnu 
před  prázdninami  —  nepřišly  ani  peníze  ani  žádná  zpráva.  Dobře, 
myslíme  si,  otec  asi  poslechl  jí,  a  bude  konec.  V  duchu  tenkrát  roz- 
loučila jsem  se  s  nimi  navždy.  Ale,  celkem,  nebolelo  mě  to  příliš  .  .  . 
když  konec,  tedy  konec  úplný.  A  ony  zásilky  —  byť  bylo  třeba  omezit 
se  nyní  v  lecčems,  což  mě,  přepychu  uvyklou,  časem  dost  bolelo  — 
přece  jen  vypadaly  tak  jako  almužna,  nebof  matka  občas  si  neodepřela, 
aby  mě  neupozornila,  že  sama  jsem  vinna,  nedostává-li  se  mi  všeho 
někdy,  nebof  sama  jsem  spěchala,  sama  jsem  štěstí  odmítala  atd.  Smířili 
jsme  se  s  tím  tedy  záhy.  Až  tu  za  nějaký  čas  dostáváme  telegrafickou 
zprávu  o  úmrtí  otcově.  Zemřel  prý  náhle,  raněn  mrtvicí,  a,  chci-li  prý 
být  přítomna  jeho  pohřbu,  af  přijedu  okamžitě,  nebof  nazítří  je  pohřeb, 
atd.  Ohromilo  mě  to,  a  poslední  věty  tak  chladné  mně  sevřely  srdce 
takovou  lítostí.  Zdaž  nezněly  jako:  ,Chceš-li,  přijeď,  ale  mně  bude 
milejší,  nepřijedeš-Ii  .  .  .!?*  Připomněla  jsem  si  tu  vše,  co  mezi  námi 
se  dělo,  vzpomněla  jsem  si  i,  že  bych  tam  snad  našla  i  Richtra  .  .  . 
a,  když  jsem  se  svěřila  Jendovi,  řekl  totéž:  ,Chceš-li,  jeď,  ale  lépe 
uděláš,  nepojedeš-li.  Ušetříš  si  alespoň  mnohou  bolest.  Dědit  stejně 
nebudeš  . . .'  zasmál  se,  a  najednou  řekl,  zvážněv:  ,Jak  stará  je  matka?' 
Když  jsem  mu  řekla,  že  neplných  čtyřicet,  zakýval  jen  hlavou,  a  já 
vycítila  vše.  Zprvu  mě  ta  domněnka  zabolela,  starou  nenávist,  onu 
starou,  o  niž  už  Hamlet  drásal  svoje  passivni  srdce,  pocítila  jsem 
vzbouzet  se,  ale  pak  jsem  se  uklidnila  a  —  nejela  nikam.  Za  nedlouhý 
^as  dovídám  se,  že  se  matka  bude  vdávat  a  odjede  do  Vídně.  A  ženich? 
Bože,  snadno  uhodnete!  Richtr,  ano,  týž  Richtr,  jehož  mi  kdysi  tak 
vřele  doporučovala.  Vidíte!  A  bůh  s  ní!  Jak  bych  jí  mohla  zazlívati 
nebo  odsuzovati?  Můj  bože,  mladá  léta  utratila  s  otcem,  jenž  byl  takový 
starý  už  (snad  jí  ho  kdysi  právě  tak  vnutili,  jako  ona  zas  chtěla  Richtra 

48 


Digitized  by 


Google 


714  E.  V.  Turnovský: 

vnutit  mně),  chtělo  se  jí  žít  jak  odolat,  bože,  když  příležitost  je  tak 
snadná  a  svůdná!?  A  snad  ona  velice  trpěla,  neboť  byla  neobyčejně 
hrdá,  a  přece  musila  se  skiývat  a  jednat  potají . . .  snad  ji  to  pokořovala 
a  zraňovalo  právě  v  její  hrdosti,  kdož  ví?  Vždyť  jsou  takové  hlubiny 
v  duši  lidské,  a  kdo  z  nás  smí  se  opovážit  hodit  po  druhém  kamenem? 
Kdo  z  nás  je  cist  přede  všemi?  Dávno  jsem  jí  odpustila,  a,  je-li  šťastna, 
nechť  nevzpomíná  a  zapomene  tak,  jakoby   ničeho  nikdy  nebylo  ..." 

Umlkla,  a  já  chvíli  hleděl  na  ni  se  zbožným  nadšením.  Najednou 
sehnul  jsem  se  k  ní,  cítím,  že  se  již  neovládám,  hledám  její  ručku 
a,  našed,  počínám  ji  líbat  a  blábolit:  „Odpusťte,  odpusťte,  vždyť  vy 
jste  anděl  .  .  .  anděl,  a  já  tak  dávno  už  ztratil  všecku  víru  v  život, 
v  lidi  .  .  .!    Bože,  jak  jsem  šťasten  .  .  .!" 

Zvolna  vytrhla  mi  ručku,  usmála  se  na  mě  sladce  a  chvíli  tak  na 
mě  hledí  zářivýma  očima,  vidím,  že  by  mi  ještě  ráda  cosi  řekla,  ale 
jen  hlavou  kývá,  teskně  se  usmívá  a  hlavu  najednou  klade  na  rameno 
mladého  muže. 

Zdá  mi  se,  jakoby  náhle  litovala,  že  se  mi  tak  svěřila,  jakoby  ji 
cosi  znepokojovalo,  i  pohledem  se  mi  najednou  vyhýbá  a  je  plna  rozpaků. 

Hledím  na  ni  polekán,  ale  ona  se  najednou  usměje  a  praví: 
„Tak,  a  terf  budu  spát.  Jsem  unavena."  A  já  vycítil,  že  si  již  nepřeje, 
abych  se  jí  na  něco  ještě  ptal.  Zavřela  se,  zavřela,  myslím  si,  a  tak 
je  mi  najednou  čehosi  líto,  jakoby  cosi  krásného,  nedostižitelného  na 
okamžik  tu  zasvítilo  přede  mnou  a  hned  zase  zmizelo. 

Ztichnul  jsem  a  pln  malomocné  touhy  na  ni  pohlížel. 

Uplynula  chvíle.  Vlak  uháněl  bez  oddechu,  zastavuje  krátce  jen 
na  větších  nádražích. 

Pohlédl  jsem  na  ně  a  vidím,  že  oba  spí.  Ona,  hlavu  majíc  opřenu 
na  jeho  rameni,  on,  skrčen  v  koutě.  Tak  klidně,  božsky  klidně  spí. 
Vlak  drnčí,  otřásá  se,  venku  je  metelice,  a  oni,  bože,  jedou  do  hlavního 
města,  kde  nikdo  je  nepřivítá,  nepohostí,  kde  nikoho  nemají,  a,  hle,  spí 
klidně  jako  děti  za  bouře!    Šťastní,  šťastní  lidé! 

Opřel  jsem  se  o  opěradlo  a  počal  dřímat.  Ale  i  ve  snu  jakobych 
slyšel  její  vroucný,  oduševněný  hlas,  i  ve  snu  stále  jsem  ji  viděl,  jak 
oddaně  a  s  něhou  klade  svůj  vlastní  plaid  pod  jeho  hlavu,  aby  ho 
netlačilo,  a  jak  šeptá  při  tom  sama  k  sobě:  „Unavil  se  můj  hošíček, 
unavil.' 

Spali  jsme  až  do  Prahy.  Když  se  vlak  na  nádraží  zastavil,  vzbudili 
jsme  se,  jako  se  vzbouzí  mlynář,  když  jeho  mlýn  se  zastaví. 

Vzbudili  jsme  se,   zasmáli  se   tomu   vesele  a  vystoupili   z  coupé. 

Mrzlo  slabě,  vánice  ustála. 

Nádraží  bylo  prázdné,  smutné,  světla  z  větší  části  shasnuta.  Nikdo 
nečekal  v  temné  místnosti,  kudy  se  vychází  od  vlaku. 

Loučíme  se  venku,  na  ulici.  Srdce  se  mi  svírá  nad  nimi.  Chtěl 
jsem  jim  nabídnouti  svůj  pokoj,  ale  neměl  bych  kam  je  uložiti.  Omlouval 
jsem  se,  ale  mladý  muž  mi  horlivě  děkoval:  „Ah,  ne,  ne,  my  jdeme 
do  hotelu.  Zítra  už  sezeném'  nějaký  byt.  Na  shledanou  tedy!  Snad 
se  ještě  někdy  sejdeme." 

Podal  mi  ruku,  již  jsem  vroucně  stisknul. 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  715 

Ona  se  rozloučila  se  mnou  usměvavě  a  klidně:  , Buďte  s  bohem 
a  už  neteskněte  nad  životem.    Je  krásný,  když  ho  milujem'." 

Políbil  jsem  naposledy  její  drobnou,  bílou  ručku,  a  rozešli  j[sme  se. 

Ještě  několikrát  jsem  se  ohlédl  za  nimi,  jak  se  vzdalovali,  zavěšeni 
v  sebe,  až  úplně  mi  zmizeli  s  očí  za  rohem  ulice,  do  které  vešli.  A  tu, 
obrátiv  se,  zahleděl  jsem  se  upřeně  v  ono  místo,  kde  naposledy  se 
mi  zamihli,  jakobych  je  tam  dosud  musil  uvidět  a  přesvědčit  se,  že 
se  nemýlím,  že  nesním,  že  skutečně  to  byli  lidé,  s  duší  a  tělem,  a  ne 
pouhé  přízraky  nebo  mé  vlastní  vidiny,  za  hořkých,  teskných  chvil  v  mé 
duši  zrozené. 

Noc  byla  mrazivá,  ulice  prázdné,  mé  kroky  se  ozývaly  tiše  na 
zasněženém  chodníku,  a  když  jsem  pohlédl  vzhůru,  uviděl  jsem  hvězdy, 
lihotající  se  tu  a  tam  na  tmavých  nebesích. 

„Nesnil  jsem,"  šeptám  si,  „nesnil."  Podivuhodní  lidé  I  Oba!  A  ona 
zvlášť.    Jaké  štěstí  moci  ji  nazývati  svoul    Jaké  štěstí! 

Duši  maje  plnou  záře  a  jasu,  kráčel  jsem  zvolna  prázdnými,  za- 
sněženými ulicemi  do  svého  bytu. 

Její  drobný,  rozkošný  obličej,  hned  nadšený,  plný  lásky  a  něhy, 
hned  zářící  soucitem  doprovázel  mě  až  do  mého  studeného,  opuštěného 
pokojíku. 

Ulehnu  a  najednou  si  připomenu,  že  dnes  byl  štědrý  večer,  dnes 
že  opakovala  se  památka  té  veliké  Noci,  jež  před  dvěma  tisíci  léty 
byla  svědkem  stělesnění  té  největší  a  nejčistší  Lásky,  o  níž  kdy  jen 
srdce  lidské  mohlo  sníti,  a  já,  osamělý  člověk,  že  zúmyslně  jsem  odjel 
z  Prahy  do  svého  rodiště,  nemaje  tam  přece  zhola  nikoho,  že  odjel  jsem 
jen  proto,  abych  byl  daleko  ode  vší  radosti  těch,  kteří  v  tento  večer 
ve  středu  svých  rodin  nebo  přátel  mohou  se  oddat  alespoň  na  několik 
hodin  rozkoši  zapomenuti  i  kouzlu  chvíle,  lidskému  srdci  tak  drahé. 

To  vše  mi  šlehlo  bleskem  hlavou,  a  já,  vzpomínaje  na  ni,  na  malou 
rozkošnou  tu  ženu,  na  její  oddanost  a  něhu,  zašeptal  jsem  sám  k  sobě: 

„Hle,  přece  jen  bylo  mi  souzeno,  abych  dnes  aspoň  na  několik 
hodin  zahřál  svoje  znavené  osamělé  srdce  v  paprscích  lásky,  v  niž  jsem 
už  dávno  ztratil  všecku  víru  i  naději.    Přece  I    Přece!" 

S  úsměvem  na  rtech  usínal  jsem  té  nezapomenutelné  noci,  a  moje 
sny  zas  po  dlouhé  době  byly  plny  touhy  a  nadějí. 


II. 

Uplynulo  půl  léta. 

Počínalo  jaro  ...  V  pražských  parcích  zelenaly  se  už  všecky  keře, 
stromy  i  trávníky.  Na  Karlově  náměstí  odkryli  už  i  oba  vodotrysky, 
a  odpoledne,  když  jarní  slunce  zářilo  a  voda  v  basinech  šplounala  a  se 
pěnila,  bývaly  cesty  parku  plny  promenujících.  Dámy  v  nových,  jarních 
toilettách,  studenti,  pensisté,  chůvy  s  dětskými  kočárky,  a  mezi  nimi, 
všude,  za  každým  krokem  míhaly  se  malé,  umouněné  prodavačky  květin, 
nabízejíce  neúnavně  první  fialky,  hyacinthy,  lilie  ...  Na  ulicích,  vy- 
sušených jarním  větrem,   skrápěli  zas   každodenně   prach,   a  Václavské 

48* 


Digitized  by 


Google 


716  E.  V.  Turnovský: 

náměstí,  Příkopy  v  podvečery  bývaly  přeplněny.  Jaro,  jaro  všude,  na 
všem.  — 

Se  svými  známými  z  vlaku  jsem  se  dosud  nikde  nesetkal,  ač  jsem 
se  dlouho  po  nich  ohlížel  na  ulicích  i  ve  veřejných  místnostech  a  v  nej- 
různějších částech  Prahy  je  hledal. 

„Odjeli  asi,"  říkal  jsem  si,  „snad  se  už  toulají,  bůh  ví,  kde,  snad 
bída  je  odtud  vyhnala,  ale  oni  si  nezoufají,  oni  své  štěstí  nosí  ssebou. 
Snad  jsou  dávno  někde  už  za  hranicemi,  nerozluční,  druh  neopouštěje 
druha,  v  těsném  oddání,  ve  vzájemné  lásce  ..."  Celé  pohádky  mi  tu 
o  nich  spřádala  moje  vznětlivá  fantasie.  Dlouho  jsem  na  ně  vzpomínal, 
a  zvláště  jí,  ji  nemohl  jsem  zapomenouti. 

Často  jsem  na  ulici  potkal  dámu,  velice  jí  podobnou,  a  tu  vždy 
s  tlukoucím  srdcem  jsem  si  ji  prohlížel  a  zklamán  pokaždé  malomocně 
jsem  odcházel. 

„Buďte  s  bohem!  A  už  neteskněte  nad  životem.  Je  krásný,  když 
ho  milujemM" 

Oh,  ano,  ve  svém  osamění  jsem  na  tato  slova  často  vzpomínal, 
ale  vždy  jen  stesk  a  marná  touha  po  ní  jako  po  stělesnění  vší  krásy, 
lásky  a  něhy  plnily  při  tom  moje  osamělé  srdce. 

A  dni  míjely,  míjely ...  zas  v  jednotvárném  rhytmu,  v  opakování 
téže  nudy,  téhož  prázdna,  nic  nezasvitlo,  co  by  na  chvíli  aspoň  ozářilo 
a  rozehřálo  můj  nevlídný  život  samotáře,  ponořeného  zas  do  své  skepse 
a  marných  touh  .  .  . 

Pozapomněl  jsem  tu  na  své  známé  a  vzdal  se  zvolna  už  všech 
nadějí,  že  se  s  nimi  kdy  ještě  setkám.  Až  přece  jednoho  dne  —  to 
už  jaro  bylo  v  plném  květu,  a  moje  samota  mě  tížila  dvojnásobně  — 
nevím,  v  které  už  kavárně  pražské  sešel  jsem  se  s  mladým  hochem- 
krajanem,  od  něhož  mezi  jiným  jsem  se  dověděl,  že  jsou  dosud  v  Praze. 

To  bylo  tak: 

Vejdu  ráno  náhodou  do  kavárny  na  šálek  kávy,  a  tu  od  jednoho 
stolu  proti  mně  běží  bezvousý,  červený  mladíček,  podává  mi  rozrado- 
vaně  ruku,  je  plný  nadšení  nad  naším  setkáním,  uctivě  mě  zve  ke  svému 
stolu,  s  touž  uctivostí  se  vyptává,  co  dělám,  pracuji-li  nebo  co,  nikde 
mě  prý  nevidí,  snad  nevyhýbám  se  životu,  já,  který  prý  byl  vždycky 
plný  energie  a  temperamentu  atd.,  nu,  všecek  je  nadšen,  neboť  je  ještě 
velice  mlád  a  první  rok  v  Praze,  jemu  je  ještě  všecko  tak  nové,  tak 
důležité,  každý  článek  v  revuích  musí  přečíst,  o  každé  sbírce  básní  musí 
vědět,  každé  schůzi  spolku,  v  němž  je  členem,  musí  býti  přítomen  . . . 

Usedám  tedy  s  úsměvem  k  jeho  stolu,  neboť  jeho  upřímné  nadšení 
je  mi  tak  milé,  a  zatím  co  piji  kávu,  dovídám  se  péle-méle  všemožné: 
Co  dělají  doma,  Machar  prý  vydá  novou  sbírku  básní,  parlament  se 
rozešel,  Čapek,  ten  co  se  mnou  prý  studoval,  se  před  měsícem  zastřelil 
z  omrzelosti  nad  životem,  a  na  konec,  že  dnes  večer  náš  krajinský 
spolek,  jehož  jsem  býval  před  léty  členem  a  dokonce  jednou  i  před- 
sedou, pořádá  v  hostinci  u  Trakala  schůzi  s  přednáškou  jakéhosi  prý 
Jarkovského  o  filosofii  Nietzscheové. 

Při  jméně  „Jarkovský"  jsem  sebou  škubnul  a  počal  se  vyptávati 
nadšeného  hocha,  ví-li  o  něm  více,   zná-li  ho  snad  blíže,   ale  dověděl 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  717 

jsem  se  jen,  že  je  to  prý  , neobyčejný,  temperamentní  člověk",  že  je 
prý  v  redakci  „Pochodně*,  u  nich  ve  spolku  že  už  jednou  přednášel 
o  literatuře  mladých  a  že  sebou  tenkrát  přivedl  dvě  dámy,  z  nichž 
jedna  byla  prý  jeho  žena  a  druhá,  neobyčejně  prý  krásná,  byla  bývalá 
prý  herečka  a  pianistka  ...  a  obě  byly  patrně  do  něho  zamilovány . . . 

To  ovšem  stačilo,  aby  můj  zájem  o  ně  vzrostl  znovu  až  k  touze, 
setkati  se  s  nimi  a  vyzvěděti  více. 

Požádal  jsem  okamžitě  nadšeného  hocha,  vzal-li  by  mě  ssebou  do 
schůze,  že  bych  rád  s  oním  Jarkovským  mluvil,  že  ho  znám  a  dlouho 
už  ho  po  Praze  marně  hledám,  k  čemuž  mladík  radostně  svoloval, 
všecek  se  zardívaje  a  považuje  to  jistě  za  bůh  ví  jakou  čest,  že  se 
bude  moci  pochlubiti  svojí  známostí  se  mnou  a  představiti  mě.  — 

Toho  dne  sotva  jsem  se  dočkal  večera. 

Přesně  v  ustanovený  čas  stál  jsem  na  chodníku  před  restaurací 
Trakalovou. 

Nadšený  hoch  přišel  v  malé  chvíli  za  mnou  a  okamžitě  mě  zavedl 
do  vnitř,    do  zadního   velikého  lokálu,   kde  se  měla   schůze  odbývati. 

Bylo  ještě  záhy. 

Venku  jasný  den,  ale  v  lokále  už  svítil  plyn,  záclony  byly  spuštěny. 

Několik  mladých  hochů  sedělo  ve  skupinách  tu  a  tam  kolem 
kulatých,  bíle  prostřených  stolků  a  bavili  se,  hlučně  hovoříce. 

Při  našem  vstupu  někteří  živě  povstali,  vítali  vesele  mého  prů- 
vodce, představovali  se  mi,  a  poučeni  jím  o  mém  bývalém  členství 
a  předsednictví   spolku,   uctivě   mě  zvali   k  několika  stolům   najednou. 

Přiběhl  ochotný  sklepník  a  obsloužil  nás  smíchovským  pivem. 

Usedli  jsme  hned  u  dveří,   odkud  bylo  lze  celý  sál  přehlédnouti. 

Moje  nedočkavost  rostla  každou  vteřinou.  Sedím  a  bezmyšlenkovitě 
kývám  hlavou  k  poznámkám  mladého  hocha  a  netrpělivě  se  obracím 
ku  dveřím,  vchází-li  nějaký  nový  host. 

Uplyne  chvíle. 

Sál  se  zvolna  plní,    noví  mladíci  přicházejí,   schůze  bude  bohatá. 

V  nedočkavosti  ani  nepozoruji,  že  mi  sklepník  už  přináší  druhou 
sklenici,  že  jsem  první  vypil  v  několika  minutách  .  .  . 

Najednou  dveře  se  nehlučně  otvírají,  a  do  sálu  vchází  dáma, 
černě  oděná  ... 

Jediný  pohled,  jediný  moment,  a  už  vstávám  a  jdu  jí  vstříc. 

„Milostpaní!" 

Pohlédla  na  mě  překvapeně,  usmála  se,  ale,  pro  boha,  co  to  . . .? 
To  není  už  ten  dětský  bezstarostný  a  rozradovaný  úsměv,  jenž  mi  utkvěl 
ve  vzpomínce  na  ni,  zdá  se  mi,  jakobych  pod  tímhle  úsměvem  viděl 
blesknutí  vzpomínky  a  skrývaný  smutek,  skrývaný  žal  I  A  ani  její  tváře 
nejsou  už  tak  zdravě  zardělé  a  svěží,  jako  byly  tenkrát,  a  pod  očima 
dokonce  jakobych  postřehl  temné  pruhy,  a  oči  se  mi  zdají  zardělé, 
jakoby  od  pláče,  a  i  šaty  jsou  otřelé  a  celý  ústroj  nějak  nedbalý. 

Tiše  a  tázavě  hledím  na  ni. 

„Tedy  přece  jsme  se  setkali,"  šeptá  a  vlídně  se  usmívá.  „Přece!" 
Ale  okamžitě  se  odmlčuje  a  rozpačitě  se  rozhlíží  sálem. 

Tisíce  domněnek  zaviři  tu  mým  mozkem. 


Digitized  by 


Google 


718  E.  V.  Turnovský: 

„Kam  si  sednout?"  praví,  a  já  se  vzpamatuji  a  nabízím  jí  svůj  stůl. 

Usedla. 

Přes  rty  dere  se  mi  stále  otázka: 

„Kde  je  on?    Proč  jste  přišla  sama?*' 

Ale  mlčím  a  neodvažuji  se  ptáti,  neboť  si  připomínám  slova  mla- 
dého hocha  o  dvou  dámách,*  jež  byly  prý  obě  do  něho  zamilovány, 
a  zdá  se  mi,  že  už  vím  vše  .  .  . 

„Nu,  jak  se  vám  vedlo  stále?"  obrací  se  ke  mně,  „zanechal  jste 
svého  stesku?    Poslechl  jste  či  ne?" 

Usmívám  se  a  pravím  šetrně: 

„A  vy?    Jak  se  vám  vedlo,  milostpaní?" 

„Dobře.  Tof  víte.  Člověk  nesmi  nikdy  zoufat.  Jsem  kassírkou 
v  administraci  ,Pochodně*.    Už  od  zimy." 

A  zase  dost.  Zase  se  odmlčuje  a  vyjímá  stříbrné  miniaturní  hodinky 
a  tak  nedočkavě  se  rozhlíží  kolem  sebe. 

Jsem  tím  vším  zmaten,  nemohu  odolat,  abych  se  nezeptal;  „Od- 
pusťte, kde  je  pan  Jarkovský?"  a  rázem  tak  neodstranil  napnutou  náladu. 

„Hned  přijde,  hned!  Už  by  zde  měl  být  .  .  ."  vpadla  horlivé 
a  znovu  se  zadívala  na  hodinky. 

„A  co  dělal  on?  Je  zdráv?"  ptám  se  dále,  nemoha  se  už  vyhnouti 
rozhovoru  o  něm. 

„Ah,  on?  Vždyť  ho  znáte,  vždyť  víte.  Stále  týž,  ten  se  už  ne- 
změní. Dítě,  učiněné  dítě.  Pamatujete  se  přece,  vypravovala  jsem  vám 
tenkrát  všecko  ..." 

„Ano,  pamatuji,  pamatuji,"  svědčím  horlivě  a  dále  se  netáži,  neboř 
vidím,  jak  je  jí  bolestno  mluvit  o  něm,  jak  se  jí  hlas  chvěje,  a  oči  vlhnou. 

Umlkáme  oba. 

Dopíjím  druhou  sklenici. 

Sál  se  zatím  naplnil.  Všecky  stoly  jsou  už  obsazeny.  Hovor,  smích 
a  šum.  Kouř  z  doutníků  a  papyros  stoupá  vzhůru,  sklepník  pobíhá 
horlivě  od  stolu  ke  stolu.  Hledím  kradmo  na  ni  a  teď  teprve  vidím, 
že  takřka  sestárla  za  krátký  ten  čas,  tváře  její  jsou  vyhublé  a  bledé. 
Už  nepochybuji  o  tom,  že  mezi  nimi  je  konec,  ty  tváře  mluví  příliš 
zřejmě.    Nekonečný  soucit  vzdýmá  moje  srdce. 

„Jak  jste  se  dověděl?"  ozývá  se  z  nenadání  sama.  To  mlčení 
je  jí  patrně  trapnější  než  rozhovor. 

„Náhodou,  zcela  náhodou,  milostpaní,"  pravím  horlivě,  „tu  ten  pán 
mi  řekl  .  .  ." 

Zadívala  se  na  mladého  hocha,  jenž  odsedí  k  vedlejšímu  stolu, 
aby  nás  nerušil,  zakývala  zamyšleně  hlavou  a  zase  umlkla. 

Srdce  se  ve  mně  všecko  tetelí  soucitem. 

V  tom  otvírají  se  dveře,  a  očekávaní  vcházejí.  Pamatuji  se:  v  tom 
okamžiku  jakoby  všecko  zmizelo  kolem  mně,  jakobych  ohluchl,  a  celá 
moje  bytost  soustředila  se  v  mých  očích,  jež  jsem  na  ně  upřel. 

Vešel  on,  Jarkovský,  a  s  ním  ne  mladá  už  dáma,  nevýslovně 
bledých  tváří,  s  podivuhodně  černýma  očima,  oděna  velice  vkusně 
a  bohatě.    On  je  týž,  jak  mi  utkvěl  v  paměti  z  vlaku:  Svěže  zardělý 


Digitized  by 


Google 


v  pouiedi  oddanosti.  719 

v  tvářích,  mladistvě  pružný  a  nenucený.  Uklání  se  na  všecky  strany, 
mnohým  zde  přítomným  podává  ruce  a  usmívá  se. 

Srdce  se  ve  mně  staví. 

Pohlédl  jsem  na  Olgu.  Její  tváře  jsou  zardělé,  napnutý  úsměv  kmitá 
se  na  sevřených  rtech,  a  její  oči   se  zrovna  vpíjí  do  obou  příchozích. 

Ještě  nás  neuviděli,  nebof  stojí  k  nám  obráceni  zády. 

Ale  najednou  on  se  obrátil  a  uviděl  nás.  Do  smrti  nezapomenu 
na  výraz  jeho  obličeje  v  tom  okamžiku.  Zarazil  se,  lehce  zbledl,  ale 
okamžitě  se  ovládl  a  usmál  takovým  násilným  Ú3měvem,  jenž  mě  ne- 
nechal ani  okamžik  v  pochybnostech  o  tom,  co  se  mezi  nimi  dělo. 
Tak  mu  neslušel  ten  násilný  úsměv,  tolik  viny  vyjádřilo  se  v  něm 
jediným  smrštěním  sv£|lů.  A  i  způsob,  jakým  nás  vítal,  ruce  nám  po- 
dával a  bledé  své  dámě  poroučel,  aby  si  sedla  k  našemu  stolu,  byl 
takový  násilný,  tak  se  namáhal  vypadati  nenucené,  prostě,  přirozeně, 
ale  prese  vše  jeho  namáhání  byl  stále  násilný  a  plný  neklidu. 

„Paní  Javorská,  moje  přítelkyně,*  představoval  dutým  hlasem  a  ještě 
jednou  se  nám  pokloniv  a  očima  se  vyhýbaje  Olze,  odcházel  prudce 
ke  stolu  v  čele  lokálu,  odkud  měl  přednášeti. 

Sedím  jako  na  řeřavém  uhlí,  usmívám  se  právě  tak  nucené  jako 
všichni,  a  abych  přerušil  trapné  ticho,  pronáším  několik  obvyklých  frásí 
k  neznámé  dámě,  jež  se  jen  usmívá,  hlavou  kývá,  ale  neodpovídá. 

„Opozdili  jste  se,"  praví  najednou  Olga  a  při  tom  se  tak  nucené 
usmívá  a  nutí  v  klid,  že  mi  srdce  div  žalem  nad  ní  nepukne. 

,Ah,  ne,  vždyť  je  dost  času,*  směje  se  Jarkovská,  „ale  byli  bychom 
přišli  pozdě,  kdybych  mu  nebyla  stále  připomínala,  aby  už  šel.  Nechtělo 
se  mu  . . ."  a  najednou  se  zarazila,  uvědomivši  si  asi,  že  takto  nemůže 
mluviti  se  svou  bývalou  sokyní  .  .  . 

Těch  několik  vteřin,  jež  uplynuly,  než  začal  přednášet,  bylo  mi 
věčností.  Nikdy  v  životě  jsem  nepocítil  intensivněji,  co  hrozného  je 
v  tom,  když  člověk  čeká  na  vysvobození  z  trapného  postavení,  a  zatím 
ten,  jenž  jediný  nás  může  z  něho  vysvoboditi,  nalézá  se  v  podobné 
situaci  a  neví  si  z  ní  rady  též.  —  Viděl  jsem,  že  i  on  je  rozrušen, 
že  nás  zde  rozhodně  nečekal,  a  čekal-li,  tedy  nechtěl  sem  jíti,  jak  řekla 
jeho  přítelkyně.  Viděl  jsem,  že  jen  proto  listuje  v  papírech,  jež  vyňal 
z  náprsí,  aby  nabyl  času  k  uklidnění. 

Konečně  přece  začal. 

Hlas  se  mu  zcela  patrně  chvěl,  a  oči  se  vyhýbaly  plaše  našemu  stolu. 

O  čem  mluvil  ze  začátku,  skutečně  nedovedu  říci,  poslouchal  jsem 
pozorně,  každé  jeho  slovo  jsem  slyšel,  ale  nerozuměl  jsem  ničemu,  tak 
jsem  byl  tím  vším  rozrušen. 

Pamatuji  se  jen,  že  shromáždění  zde  mladíci  chvílemi  ho  přerušovali 
pochvalnými  výkřiky,  výborně,  výborně,  nebo  podobně,  ale  proč  tak 
volali,  třebas  jsem  se  snažil  porozuměti,  nevěděl  jsem.  Teprve  později 
jsem  postřehl,  že  to  bylo  při  jakési  applikaci  Nietzscheových  aforismů 
na  naše  poměry,  a  teprve  když  i  on  se  uklidnil  a  začal  přednášet  nadšeně, 
s  úplným  zapomněním  sebe  i  okolí,  počal  jsem  i  já  chápati  plněji. 

První  věty,  jež  jsem  zachytil,  byly  tyto: 


Digitized  by 


Google 


720  E.  V.  Turnovský: 

^Farisejští  před  životem  stydí  se  za  své  vášně,  káží  potlačování, 
askesi,  nazývají  se  vítězi,  zatím  co  jsou  jen  tajnými  hříšníky,  kteří 
obcházejí  morálku,  na  niž  se  odvolávají,  neboť  potají  všichni  mlsají 
a  hodují,  a  světu  se  do  očí  staví  jako  čistí,  silní,  neposkvrnění.  Farí- 
seové,  hroby  obílené!  Ale  dáti  se  strhnouti  vášní,  třebas  celý  svět  se 
hrozil  a  soudil,  třebas  vlastní  srdce  později  pykalo,  a  srdce  jiných  při 
tom  zmíralo  ...  ne,  toho  nejsou  schopni,  k  tomu  pozbyli  vší  odvahy 
a  přímosti.  Raději  rozdrobí  a  zdusí  svou  vášeň,  nebo  v  tajných,  malých 
dávkách  ji  vybíjí  .  .  .    Fariseové  a  hlasatelé  záhrobí  ..." 

Dále  jsem  neposlouchal  zase. 

Co  jsem  slyšel,  stačilo  mi. 

Oh,  ano,  chápal  jsem,  jasně  jsem  chápal.  Vím,  proč  mu  tváře 
zaplály,  a  proč  několikrát  pohlédl  přímo  vyzývavě  na  mě,  když  to 
pravil.  Pochopil  jsem,  proč  se  dovolává  morálky,  síly  a  bezohlednosti, 
pochopil  jsem,  proč  se  dovolává  Zarathustry,  on,  jenž  kdysi  řekl 
o  anarchismu  Mackayově:  ,Je  mi  ten  ideál  šťastného  jeho  jedince 
příliš  sobecký,  ubohý  a  omezený.  A  celý  ten  individualism  a  všichni 
ti  páni."  Oh,  ano,  pochopil  jsem.  Zdaž  neřekl  to  tak,  jakoby  těmi 
slovy  chtěl  sebe  sama  přesvědčiti,  sebe  sama  omluviti  před  sebou 
i  před  námi?  —  V  tom  okamžiku  se  mi  i  zdálo,  jakoby  tušil,  že  se 
s  námi  tu  setká,  a  úmyslně  vyvolil  si  toto  thema. 

Bylo  mi  ho  líto  v  té  chvíli.  — 

Pohlédl  jsem  na  obě  ženy.  Poslouchaly  ho  obě  jako  proroka,  obě 
tu  seděly  jako  hypnotisovány.  Tváře  Olginy  se  rděly,  oči  zanícené 
upíraly  se  na  něho,  a  ona,  ona  druhá,  jež  tak  najednou  vstoupila  mezi 
ně  a  rozbila  jejich  štěstí  —  hleděla  na  něho  s  nadšením  a  pýchou 
člověka,  jenž  se  chlubí  vlastnictvím  věci  zvláštní,  nevšední,  již  míti 
není  přáno  každému  druhému.  „Jaký  muž!"  zdálo  se,  že  říkají  mi  její 
podivuhodně  černé  oči.  „Jaký  muž!  Všichni  jste  jím  udivení,  všichni 
mi  ho  musíte  závidět ..." 

Odvrátil  jsem  se  od  ní  nenávistně  a  pohlédl  na  Olgu. 

„Poznáváte  ho?"  šeptala  a  skláněla  se  ke  mně,  abych  neviděl  slzy, 
jež  jí  vhrkly  do  očí.  „Poznáváte  ho?  Ten  má  právo  tak  mluviti.  Viďte? 
On  jediný!  Žádný  z  nás  nesmí  se  opovážiti  to  říci,  abychom  se  mu 
nevysmáli  .  .  .    Jen  on." 

Šeptala  to  s  takovým  podivným  nadšením  a  dýchala  při  tom  tak 
vzrušeně. 

Sálem  v  tom  zazněl  potlesk  mnoha  dlaní  a  volání  výborně,  výborně. 
Jarkovský  končil  a,  ukláněje  se  spěšně,  přišel  k  našemu  stolu,  oblékl 
se  a,  podav  ruku  mně  i  Olze,  všecek  rozrušen  odcházel,  očima  jen 
pokynuv  bledé  dámě,  aby  ho  následovala. 

Když  se  octnuli  za  dveřmi,  provázeni  stále  neutuchajícím  potleskem, 
pocítil  jsem  takové  ulehčení,  jakoby  mi  balvan  spadl  se  srdce.  — 

Pohlédl  jsem  na  Olgu,  maje  v  úmyslu  začíti  o  čemkoliv,  jen  abych 
se  vyhnul  hovoru  o  něm  a  nemusil  drásati  její  zkrvavené  srdce,  ale 
ona  sama  se  ozvala  dříve,  než  jsem  mohl  promluvili:  „Vy  se  divíte," 
řekla  a  najednou  se  vzrušeně  rozesmála  a  zarděla.  Celý  sál  obracel  se 
totiž   k  našemu   stolu,    ozýval   se   šepot,   vysvětlování.     Chtěl  jsem   jí 


Digitized  by 


Google 


v  poutech  oddanosti.  721 

navrhnouti,  abychom  raději  odešli  a  vyhnuli  se  všem  těm  dotěrným 
zrakům  a  poznámkám,  ale  ji  už  nebylo  možno  zadržeti,  ona  musila 
se  svěřiti  a  ulehčiti  si: 

.Vy  se  divíte,  můj  bože,  a  přece  je  všecko  tak  přirozené,*  šeptá 
a  za  ruku  mě  bére  a  do  očí  mi  tak  vzrušeně  hledí,  všecka  zardělá 
a  plná  neklidu.  „Vždyť  víte,  že  stálým  klidem  a  štěstím  by  se  člověk 
zalknul.  A  jeho  znáte,  on  je  takový  přímý  a  nespoutaný,  vždyť  musil 
pociťovati  moji  lásku  jako  pouta,  aby,  ano,  to  je  přece  tak  přirozené. 
Co  je  na  tom  zvláštního?"  Odmlčela  se  a  oči  na  mě  tak  úzkostně 
upírá.  „Setkali  jsme  se  s  ní,  byla  námi  nadšena,  zvala  nás  k  sobě, 
neboť  je  bohatá,  a  my  s  počátku  byli  v  tom  tak  bídně,  bože,  co  si 
počnete,  když  samou  láskou  člověk  nemůže  být  živ?  —  Neodřekli 
jsme,  přijímali  jsme  její  dobrodiní,  ale  netrvá  to  dlouho,  a  já  vidím, 
že  ho  okouzlila,  že  ho  udivila,  neboť  zná  lidi,  a  jeho  nebylo  těžko 
udiviti,  bože,  vždyť  ho  znáte,  vždyť  on  je  dítě,  učiněné  dítě  ...  a  jí 
se  chce  něčeho  zvláštního,  neboť  ona  mnoho  žila,  i  v  umění  se  po- 
koušela, byla  i  herečkou  a  je  unavena  vším  .  .  .  Hledá  zvláštní  lidi, 
chtěla  by  omládnout,  chtěla  by  se  osvěžit  jeho  nadšením,  a  on?  On 
ji  zatím  miluje  bez  nároků,  tak  prostě,  jako  miloval  mě.  Vidíte,  já  to 
vím,  a  přece,  co  je  mi  to  plátno,  vím,  že  to  sám  už  tuší,  že  proto  není 
šťasten,  že  už  prohlédl,  vždyť  jste  viděl,  jak  se  mi  vyhýbal  .  .  .?  Můj 
bože,  snad  i  cítí,  že  mi  ublížil,  že  trpím,  ale  hlavně  proto  se  mi  vy- 
hýbá, že  není  šťasten,  že  už  počíná  srovnávat  a  vidí,  že  i  já  to  vím 
a  že  nicméně  nemohu  ho  nenávidět,  nemohu  ho  zapomenout . . .  Ano, 
proto,  jedině  proto  utíká  přede  mnou.  Musí  to  být  hrozné  pro  něho. 
Bože,  co  bych  za  to  dala,  kdyby  byl  šťasten,  co  bych  za  to  dala  I 
Snad  bych  ho  potom  dovedla  i  nenávidět,  ale  takto?  Ne,  to  je  hrozné. 
Já  vím,  že  se  nevrátí,  že  mu  hrdost  nedovolí,  a  přece,  jak  bych  ho 
radostně  přijala,  jak  bych  ho  přijala  a  odpustila  mu.  Vždyť  vy  víte, 
čím  pro  mě  byl,  co  pro  mě  znamená,  vždyť  vy  víte  všecko ...  co  je 
na  tom  tedy  zvláštního  .  .  .?" 

Hledím  na  ni  pohnut,  slov  nenalézám,  a  ona  mluví  jako  v  horečce, 
jako  v  extasi. 

Sál  je  zpola  vyprázdněn,  většina  studentů  odešla  domů,  jen  ti 
veselejší  zůstali. 

Béru  ji  náhle  za  ruku,  tisknu  ji  ve  své  a  blábolím  cosi,  jako: 
„Co  jen  mám  učinit,  abyste  byla  šťastna,  bože,  co?  Vždyť  vy  jste 
anděl  .  .  .  poručte,  a  já  učiním  vše,  všecko  učiním  . . .  celé  noci  jsem 
na  vás  vzpomínal,  celé  noci  jsem  o  vás  snil  .  .  .  bože  ..." 

Ale  ona  najednou  polekána  vytrhuje  ruku  svou  z  mé  a  tak  prosebně 
se  na  mě  zadívá. 

„I  vy?"  vydechne.  „Ah,  nepřidávejte  k  mému  hoři  ještě  více  .  .  . 
Vždyť  víte,  že  jen  utrpení  vám  z  toho  vzejde,  jen  utrpení.  Ne,  ne, 
odpusťte,  nevypravovala  jsem  vám  všecko,  abych  se  vám  zjevila,  bůh 
ví,  v  jakém  světle,  ne,  ne,  to  byste  se  mýlil.  Vždyť  já  ho  miluji  teď 
více,  než  kdy  jindy,  vždyť  to  vidíte,  můj  bože,  odpusťte  mi,  a  ne- 
vyhledávejte mě  již,  prosím  vás  za  to." 


Digitized  by 


Google 


722  E.  V.  Turnovský:  V  poutech  oddanosti. 

A  vstává,  aby  odešla,  platí  svoji  útratu,  jedinou  sklenici  piva,  jíž 
se  dosud  nedotkla,  zatím  co  já  jich  vypil,  nevím  už  sám  kolik  .  .  . 

Hledím  na  ni  malomocně,  chtěl  bych  ji  doprovoditi  nocí  do  jejího 
bytu,  chtěl  bych  jít  vedle  ní,  slyšet  její  hlas,  svou  uštvanou  hlavu 
složit  v  její  oddané  ruce  a  všecku  pomoc,  jíž  jsem  schopen,  jí  na- 
bídnout, ale  vše  je  marné,  vše  se  rozbíjí  o  jediné  to  přiznání,  ie  ona 
ho  miluje  teď  ještě  víc,  než  kdy  jindy.  A  tak  sedím,  ani  se  nehýbám, 
jen  ruku  jí  podávám  a  tisknu  její,  a  němě  se  jí  ukláním. 

Odešla.  Zvedl  jsem  se  za  chvíli  za  ní,  ale  flomů  jsem  nešel  .  .  . 
Ve  vedlejší  hospůdce  zpil  jsem  se  té  noci  poprvé  v  životě  do  zapomenutí. 


III. 

Uplynulo  několik  dní. 

Každého  večera  chodil  jsem  kolem  okna  administrace  „Pochodně", 
ale  dovnitř  jsem  se  neodvážil.  Často  už  ruku  jsem  kladl  na  kliku  u  dveří, 
chtěje  vstoupiti,  ale  tu  zjevila  se  mi  pokaždé,  jak  tak  prosebně  na  mě 
hleděla  zanícenýma  očima,  a  já  tu  malomocně  jsem  odstupoval  od  dveří, 
přecházeje  zase  po  chodníku  kolem  okna  a  čekaje,  až  kolem  šesté  vyjde 
z  administrace  a  půjde  domů.  Tu  pravidelně  jsem  ji  pak  sledoval  jako 
stín,  zmíraje  strachem,  aby  se  neohlédla  a  jediným  svým  pohledem 
nevzbudila  všecko  moje  zoufalství  a  marnou  touhu.  — 

Jednoho  večera  jsem  ji  neviděl  vyjíti  ze  skleněných  dveří  ad- 
ministrace. 

Neviděl  jsem  ji  ani  večera  následujícího. 

A  když  ani  třetího  dne  nevyšla,  dodal  jsem  si  odvahy  a  vešel 
dovnitř. 

Mladý  muž  stál  tam    u  pulpitu  a  oblékal  se,   chtěje  právě  odejít. 

„Přejete  si?**  řekl,  když  jsem  vstoupil. 

„Není  zde  už  paní  Jarkovská?*  vykoktal  jsem. 

„Není.    Předevčírem  vystoupila.    Chtěl  jste  jí  něco?* 

„Ah,  ne,"  koktám  užasle.  „Nechtěl,  ale  neračte  vědět,  kde  je  nyní?" 

„Nevím!  Ale  říká  se,  že  prý  odjela  do  Paříže  v  těchto  dnech . . . 
Blouznila  o  tom  cosi  .  .  .  Její  bývalý  muž  tam  snad  odjel  s  jinou .  . . 
Nevím.    Snad  jela  za  nimi." 

A  mladík,  skončiv,  lhostejně  se  usmál,  jako  by  mi  byl  referoval 
o  nějaké  obchodní  záležitosti. 

Vyběhl  jsem  ven,  bez  omluvy,  bez  pozdravu  a,  když  jsem  si  ještě 
jednou  opakoval  jeho  zprávu,  zasmál  jsem  se  tak  hořce  a  hlasitě,  že 
stařec  jakýsi,  jdoucí  vedle  mne,  se  po  mně  obrátil  a  hlavou  zakýval, 
jakoby  pochyboval  o  zdraví  mého  mozku. 

„Jela  za  ním,  a  on  ujel  s  jinou!    Ha  —  ha  —  ha!" 

Nevím,  jak  plynul  potom  čas,  nevím,  jak  uplynulo  jaro,  a  nechápu, 
že  jsem  dosud  živ,  že  jsem  si  kulkou  neprohnal  hlavu  v  těch  hrozných, 
nekonečných  dnech  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


v 


Z  KRESEB  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Hugo  Salus:  Zuzana  v  lázni.  725 


HUGO  SALUS: 

Zuzana  v  lázni. 

Hra  o  jednom  dějství.    Přeložil  A.  Metzl. 

(Dokončeni.) 

Rezata. 
Duch  Boha  věčného  nad  námi  vlá! 
Mám  udati  ten  příběh,  Ichabote? 

(Než  ještě  tento  odpoví.) 
Nuž,  budiž!    Usvědčuji  Zuzanu, 
jež  vdovou  Jákima,  dceř  Helkia, 
že  cizoloží  a  že  věrnost  ruší! 
My,  oba  soudci  —  ten  zde,  Ichabot, 
a  já,  Rezata,  z  lidu  vyvoleni, 
ve  službách  práva  Páně  sšedivěli, 
my  před  lidem  ji  oba  žalujeme. 
Náš  zrak,  jenž  v  žití  mnoho  strastí  spatřil, 
náš  zrak,  jenž  po  takové  podívané 
již  nemůže  se  těšit  slunce  září, 
tq  hanbu  zřel,  jíž  teď  ji  obviftujem. 
Vy  znáte  Joakimův  sad!    Tam  potok, 
jenž,  právě  dešti  vzedmut,  v  křoví  plyne  .  .  . 
My  zašli  včera,  jeho  jekem  teskni, 
těch  chudin  myslíce,  jimž  zkázou  hrozí, 
blíž  k  sadu  —  —  Koho  shlédnem  u  potoka, 
tam,  kde  keř  bezový  jej  nejvíc  stíní: 
Svou  služku  s  sebou,  stála  Zuzana 
blíž  vody.    Neviděla  nás  .  .  .  Leč  my 
jsme  zřeli,  jak  své  vrchní  roucho  svlékla, 
jak  chtěla  by  své  tělo  v  proudu  schladit. 
Jest  tomu  tak,  jak  pravím,  Ichabote? 

Ichabot. 
Tak  tomu  jest.    Den  velmi  parný  byl  — 

Rezata. 
Den  parný  byl,  a  bouře  hrozila. 
Tu  propustila  chvatně  svoji  služku, 
sluch  napínala  k  vrátkům  zahradním, 
pak  šaty  spustila  i  obuv  svlékla, 
a  košili  svou  k  zemi  shodila  .  .  . 
až  nahá  stála  .  .  .  večer  parný  byl  .  .  . 
Jest  tomu  tak,  jak  pravím,  Ichabote? 

Ichabot. 
Tak  tomu  vskutku  jest. 


Digitized  by 


Google 


726  Hugo  Salus: 

Rezata. 

Nuž,  tak  zde  stála, 
a  nestyděla  se  tam  nahá  stát. 

(Všecek  stržen.) 
Tož  af  též  nyní,  před  celistvou  obcí, 
jak  zákon  káže  ženám  smilnivším, 
na  ortel  nahá  čeká! 

(Pohnutí  v  lidu.    Ženy  křičí.) 
Rezata. 

Velím  tak! 
(Oba  pochopové  přiblíží  se  k  Zuzaně.    V  témž  okamžiku  pozdvihne  se) 

Gamaljel. 
Já  jménem  zákona  však  pravím:  ne! 
Což  odsouzena  jest?   Jen,  je-li  špatná, 
af  stane  se,  jak  soudce  právě  žádal. 
Já  prosím  vás,  můj  výrok  af  zde  platí! 
(Tichý  souhlas  v  lidu.  Rezata,  vystřízlivěv,  kyne  pochopům,  aby  odstoupili.) 

Rezata. 
Pak  setrvám  již  na  výroku  svém. 
(Zuzana,  jež  téměř  k  zemi  sklesla,  se  zdvihá.) 

Zuzana. 
Ó,  Bože,  tak  již  daleko  to  se  mnou? 

(Ke  Gamaljelovi.) 
Měj  za  to  dík,  ve  jménu  Joakima. 
Ó,  Bože  věčný,  v  čem  jsem  prohřešila? 
A  jest-li  vyvoliPs  mě  —  znič  mě  zcela! 

Rezata. 
Já  tedy  hlásat  chci,  jak  věc  se  má  .  .  . 
I  stála  svlečena  tam  .  .  .  zcela  nahá, 
a  ve  vlnách  se  shlížela  a  smála, 
jak  vilné  ženy  před  zrcadlem  činí : 
svých  vlasů  kadeře  si  rozvolnila 
a  prsty  svými  hebce  hladila, 
pak  na  svých  ňadrech  ustlala  jim  měkce 
a  často  slouchala,  zda  kdo  se  blíží  .  .  . 
Tak  stála  jistě  —  hodiny  čtvrt  asi, 
a  dala  sluncem,  které  studem  plálo, 
tím  božím  sluncem  svoje  tělo  líbat. 
Tu  slyšet  šelest .  .  .   Zajásala  v  touze    — 

(Zuzana  až  dosud  strnule  naslouchala  žalobě.    Nyní  přemohl  ji  stud  před  lidem^ 
vzchopí  se  a  obrátí  se  k  stařešinám.) 

Zuzana. 
A  nyní,  volám  k  Bohu,  slyšte  mě! 
Ve  jménu  Boha,  který  pravdu  ví, 
ve  jménu  Boha,  jenž  mě  soudit  bude 
a  jenž  mě  těžce  zkoušel,  slyšte  mě! 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  727 

Vy,  muži  —  slyšte!    Buďte  spravedliví! 
Vy,  ženy  však,  vy  ženy  mého  kmene, 
jež  štěstí  manželského  požíváte: 
kdo  o  mně  myslí  tak,  ať  předstoupí 
a  strhni  šat  mi  k  hanbě  s  mojich  ramen! 
Já  neždám  o  milost  —  chci  přísný  soud! 
(Rezata  dává  znamení  pochopům,  kteří  se  neodvažuji  sáhnouti  na  Zuzanu.) 

Rezata 
(k  stařešinám). 
Teď  mlčiž  ona! 

Ženy 
(hrozivě). 
Ne  —  ať  jenom  mluví! 
Mluv,  Zuzano! 

Zuzana 
(předstoupí  před  křesla  soudců  a  klesne  před  nimi  k  zemi). 

Ó,  jestli  srdce  máte  — 
a  máte  děti  přec  ve  květu  mládí  — 
vy  těžce  zkoušeli  jste  mě  .  .  .!    Bůh  s  vámi! 
Co  vina  má?    Buď  kleto  tělo  moje, 
když  ono  mojí  hanbou  vinno  jest! 
Ó,  milost! 

Rezata. 
Milost .  .  .  když  jsi  sesmilnila? 
Vy,  stařešiny!    Moudrý  Gamaljeli! 

Zuzana. 
Vy,  stařešiny      -  slyšte,  smilujte  se! 
Ó,  Gamaljeli,  strýce  nebožtíka, 
ty  máš  mě  za  takou,  jak  oni  tvrdí? 

Hlasy  z  lidu. 
Mluv,  Zuzano,  my  tebe  slyšet  chceme! 
Mluv,  Zuzano! 

Zuzana. 

Co  spáchala  jsem.  Bože, 
že  čistou  včera  ještě  byla  jsem  .  .  . 
vy  zdravili  jste  mě  a  byli  přátely, 
a  dnes  zde  v  bídě  mám  k  vám  úpěti! 
Já  nemám  odvážit  se  zraku  povznést  .  .  .?! 

Rezata 
(vpadá  jí  do  řeči). 
Jí  uchopte  se,  pochopové!    K  místu 
ji  odveďte  a  střežte!    Ona  mlčiž! 
(Pochopové  odvlekou  Zuzanu  od  stařešin.) 

Rezata 

(k  lidu). 
Což  beze  smyslů  jste,  vy  hloupí  lidé? 
Jste  omámeni  svůdnou  lící  její, 
že  před  soudem  tak  chováte  se  drze?! 


Digitized  by 


Google 


728  Hugo  Salus: 

Zde  my  jsme  soudci,  my  zde  poroučíme! 
Že  její  líce  není  právě  hnusná, 
a  že  má  vilný  zrak,  jste  beze  smyslů 
a  jí  se  zastáváte  —  šílení?! 

(Lid  odporuje.) 
Já  chci  vám  ukázat,  kdo  soudcem  zde! 
Teď  mlčte,  nestoudní  —  —  sic  s  vámi  zle! 
(Pyšně  se  ohlédne  kolem.    Lidé  skloní  zraky  před  ním  a  zmlknou.) 

Rezata. 
Já  jeStě  říc  vám  chci,  co  přišlo  dál  .  .  . 
I  prasklo  v  křoví  .  .  .    Nedaleko  nás, 
kde  právě  stáli  jsme,  se  sněti  hnuly, 
a  z  houští  vystoup  mladík  stepilý. 
A  Zuzana,  jež  vdovou  Joakima, 
tak  beze  studu  —  nahá,  prostá  mravů, 
mu  vyšla  vstříc  —  jak  právě  nahá  byla, 
a  líbala  jej,  tiskla  k  ňadrům  svým, 
a  tak  vám  byla  prosta  všeho  studu, 
že  my  dva  starci,  slzy  ve  svých  očích, 
tím  hnusem  poděšeni  v  duše  hloubi, 
jsme  z  nuceného  svého  úkrytu 
ze  křovin  vystoupili  strestat  ji! 
Jest  tomu  tak,  jak  pravím,  Ichabote? 

(Rychle,  než  Ichabot,  odpoví,  pokračuje.) 
Tu  obrátil  se  muž  ten  proti  nám  — 
—  neb  my  jsme  staří,  hnus  nás  rozechvěl  — 
a  chopil  nás  a  do  křoví  nás  vrhl 
a  ve  tvář  tloukl  nás  a  tupil  nás: 
My  o  pomoc  jsme  vzkřikli.    Tu  on  prch  .  .  . 
Leč,  ač  byl  pryč,  my  vrhli  jsme  se  na  ni, 
a  ona,  hanba  kmene  našeho, 
a  přede  Bohem  věčná  ohava, 
se  poddávala  nám  —  chcem-li  jí  šetřit! 
(Ženy  zděšeně  vykřiknou.    Muži  proti  Zuzaně  se  sápou.) 

Hlasy  z  lidu. 
Ji  kamenujte,  kamenujte! 

(Stařešiny  pozdvihli  se  z  míst.) 

Rezata 

(k  lidu). 

Ticho! 
My  soudci  jsme  nad  lidem  v  Israeli. 
My  lidem  zvoleni  jsme,  stříci  práva. 
Teď  kamenovat  chcete  ji  .  .  .    Zda  zříte, 
jak  drzí  byli  jste,  když  hlas  váš  soptil, 
když  právo  zbouřené  jste  chtěli  rušit! 
Tak  byla  bez  studu  —  nám  dávala  se, 
když  ušetříme  jí  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  729 

(Rozčilení  v  lidu  stále  vzrůstá.  Ženy  zahalují  své  tváře  a  s  hnusem  odvracejí  se 

od  Zuzany.) 

Nové  výkřiky  z  lidu. 

Smrt  prokleté! 

{Zuzana  v  beznaději  klesla  na  kolena.    Nyní  vzpíná  ramena  k  stařešinám  a  křičí 
v  nejhlubší  tísni  své  duše.) 

Zuzana. 
Ó,  slyšte  mne,  pro  milosrdnost  Boží! 
Tři  slova  slyšte  jen:   Já  nevinna  jsem! 
(Její  slova  zaniknou  v  ryku  lidstva.) 

Lid. 
Ať  mlčí  —  ona  zohavuje  soud! 
Smrt  prokleté!    Nám  vydejte  ji  k  trestu! 

Zuzana. 
Ó,  Joakime,  jediná  má  spáso, 
stůj  při  mně  v  chvíli  této  přehrozné! 
Ty  víš,  ty  víš,  že  já  jsem  nevinna! 

Rezata 
(křikem  lidu  nabyv  odvahy). 
I  ptám  se  tebe,  jenž's  též  práva  strážcem 
a  svědkem  zločinu,  ó,  Ichabote, 
jest  tomu  tak,  jak  pravím?    Prohlaš  jim  to! 

(Bezhlasé  ticho.    Ichabot  předstoupí.    Jest  úplně  ssinalý  rozechvěním,  jak  zraky 

všech  naň  jsou  upřeny.) 

Ichabot 
(s  největší  námahou). 
Co's  pravil,  Rezato  — 

(V  témž  okamžiku  protlačil  se  Daněl  davy  lidstva,   stojí  náhle  mezi  Abedem 
a  Giezim  a  zdvihá   ruku.    Ichabot  jej   spatří,  zděšením  ustupuje  a  vzpírá  proti 

němu  obě  ruce.) 

Daněl 
(klidně). 

Mne  poslyšte. 
Jsem  krví  nevinen,  jež  dnes  má  téci. 

Lid 
(ve  velikém  úžasu). 
Kdo  jest  ten  cizí  hoch?!    Jej  vyslyšte! 

Ichabot 
(zcela  beze  smyslů). 
Ó,  běda  nám  —  náš  konec  přikvačil! 

(Daněl,  před  nímž  pochopové  bezděky  ustupují,  kráčí  mezi  nimi  v  ohrazené  místo 
k  Zuzaně,  klade  jí  ruku  na  hlavu  a  praví.) 

Daněl. 

Vstaň,  Zuzano  —  a  děkuj  Pánu  nebes! 

(Zuzana  zvolna  povstává,  hledí  v  zanícení  na  Daněla.) 

Zuzana. 

Ó,  dík!    Kdo's,  cizí  muži,  že's  tak  dobrý 

a  se  ztracenou  mluvíš  před  lidem? 

49 


Digitized  by 


Google 


730  Hugo  Salus: 

Gamaljel. 
Rci,  odkud  přicházíš,  a  kdo  tč  poslal? 

Rezata 
(se  vzpamatuje,  se  zdánlivým  rozhořčením). 
Jste  beze  smyslů  I    Šíleni  jste!    (K  Danělovi.)    Zpět! 

Lid. 
My  chceme  slyšet,  co  ví  cizinec  I 

Daněl 
(kráčí  od  Zuzany  zvolna  k  soudcům,  stane  —  bez  pósy  —  před  Rezatou  a  hledí 

mu  vážně  do  očQ. 
Hleď  do  očí  mně,  soudce;  pak-li  můžeš, 
chci  obrátit  se  a  jít  cestou  dál. 
(Rezata  snaží  se  mu  hledět  do  očí,  nedovede  však  jeho  zraku  snésti.) 

Daněl. 
Nuž,  poslyšte  mne,  starci  této  obce; 
Bůh  ví  i  o  lístku,  jenž  s  větve  padá! 
Já  Daněl  zovu  se  a  jsem  vám  cizí: 
jak  mohl  škodit  bych,  k  vám  tuto  mluvě? 
Neb  hodna-li  ta  žena  trestu  jesti, 
co  plátno  slovo  mé  před  soudem  Božím? 
Však  —  jsou-li  oba  soudci  vaši  vinni, 
a  byf  jich  slovo  znělo  hlasem  hromu, 
a  každý  výrok  mečem  byl:  on  zasáh 
by  jenom  jich.    Neb  Bůh  jest  soudcem  naším. 
Chci  hlásat  vám,  co  duchu  mému  vštípil, 
on,  jenž  jest  soudce  náš  a  plný  lásky  .  .  . 
Jsou  —  pravím  —  jsou-li  oba  tito  zde 
tak  dobří  soudci  i  tak  spravedliví, 
že  jejich  slovo  této  ženě  klne, 
jsou-li  tak  čistí,  bez  úmyslu  zlého: 
pak  kamenujte  mě  s  tou  hříšnicí! 
Jsem  cizinec  a  viděl  jsem  ji  včera, 
když  pospíchal  jsem  právě  kolem  sadu, 
a  ona  naříkala  o  pomoc. 
Však  —  co  jsem  uzřel  ji,  já  pouze  vím: 
že  trpí  nevinně  .  .  .    Bůh  mi  to  praví. 
Neb  vězte:    Jsemf  syn  chudých  rodičů, 
a  matka  má  mně  dala  soucit  znáti, 
že  duše  má  se  chví  při  bolu  druhých, 
jak  harfa  chví  se  při  souzvuku  hlasů  .  .  . 
A  ona  stála  tam,  tak  plna  bolu  .  .  . 
já  nechci  žíti  dél  —  byl-li  to  klam! 
Neb  toto  jesti  štěstí  vyvolených: 
bol  cizí  procifují  svojí  duší 
a  znají  těšit,  ježto  sami  trpí. 
I  hlásám  před  vámi,  té  obce  starci, 
i  před  celistvou  obcí  hlásám  pravdu: 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázní.  731 

Má  duše  čista-li  ...  tož  hlásám  pravdu  I 
A  Iže-li  duše  má  —  pak  zabte  mne. 

(K  Ichabotovi.) 
I  ptám  se  tebe:  mluvil  pravdu  on? 
Jest  vinna  žena  tato? 

(Ticho.) 
(Ichabot  namáhá  se,  by  promluvil.    Jeho  rty  se  pohybují,  leč  nemohou  vydati 
hlasu.    Lid  údivem  ochromen.    Rezata  tlačí  se  před  Ichabota,  postaví  se  směle 

před  Daněla.) 

Rezata. 
Co  jeho  ptáš  se?    Kdo  ti  právo  dal? 
Jste  vy  zde,  starci  .  .  .?    Klaníte  se  mlčky 
před  tímto  hochem,  jemuž  z  drzých  retů 
se  slova  prýští  —  slova  beze  smyslu?! 
Jsme  soudci  my,  anebo  on?    Co  pravil, 
co  pravil  závažného,  že  jste  zmlkli, 
a  právo  rušíte  .  .  .  pro  jeho  drzost?! 
Čím  vinil  nás,  ten  drzý  holobrádek, 
že  údivem  jste  žasli?    Rozvášněn  jest 
zlým  chtíčem  po  vnadách  té  kypré  ženy, 
chce  být  jí  milencem! 

Daněl. 

Nuž,  slyšte  mě! 
Já  zřel  jsem  ženu  tuto,  polonahou, 
jak  za  hlasem  jsem  šel,  jenž  v  sad  mě  ved. 
Já  před  celistvou  obcí  hlasně  pravím: 
Ta  žena  krásná  jest,  můj  junný  žár 
se  vznítil  krásou  těla  jejího; 
neb  mladý  jsem,  a  moje  duše  žízní 
po  kráse,  po  slunci  a  po  štěstí. 
Já  vzhled  jsem  k  ni,  má  duše  jásala 
vstříc  kráse  té,  již  moje  zraky  zřely. 
Mne  neviděla  .  .  .    Vážně  vznesla  hled 
a  plna  smutku  v  dáli  hleděla  .  .  . 
Já  celou  noc  jsem  dneska  probloudil, 
a  noc  ta  byla  touhou,  bojem,  spásou. 
Neb  vřelé  písně  své  ač  ve  mně  touha 
svým  měkkým  hlasem  pěla  —  ó,  tak  sladce  — 
přec  stále  zazníval  v  ty  sladké  tony 
ten  výkřik  plný  děsu  ze  sadu, 
že  jen  jsem  myslil  na  ten  smutný  zjev. 
I  ozářil  mě  Bůh  té  noci  světlem: 
já  smím  se  těšit  krásou  ženy  té. 
Neb  očištěn  jsem  byl  v  té  tmavé  noci, 
a  co  zde  dím,  já  mluvím  srdcem  svým. 
I  pravím  vám:  ta  žena  není  vinna! 
Leč,  dí-li  soudce,  že  jen  slova  mluvím, 
a  že  se  opíjím  těch  zvuků  zněním, 

49* 


Digitized  by 


Google 


732  Hugo  Salus: 

já  prosím  vás  —  mne  slyšte  srdci  svými: 
i  bez  moudrosti  pravda  vítězi! 

(Pokročí  k  jednomu  ze  starců,  Náboroví,  a  praví,  dotýkaje  se  jeho  úst  —  aniž 

to  činí  strojený  dojem.) 

Však,  rci  nám  ty,  jenž  starý  jsi  a  moudrý, 
co  v  čistém  srdci  ty  jsi  pocítil, 
když  tento  soudce  mluvili 

Slyšte  starce! 

(Náhor  se  pozdvihl  a  mluví  s  vřelým  zanícením,  zrak  maje  upjatý  na  Daněla,  jakoby 

mluvil  jeho  slova.) 

Náhor. 
I  bez  moudrosti  pravda  vítězí. 
Já  tebe  ptám  se  —  velemoudrý  soudce  — 
i  vás  se  táži,  statní  mužové: 
jest  mezi  vámi  kdo,  jenž  číhal  by, 
když  žena  k  lázni  strojí  se  a  svléká? 
A  byl  by  v  úkrytu  a  čekal  by, 
až  šat  i  obuv  s  těla  odloží, 
a  číhal  by,  až  sejme  košili, 
a  zůstal  by  —  jak  tento  děl  —  a  číhal 
^čtvrt  hodinky  jen"   —  aniž  by  se  hnul 
a  spěchal  pryč,  by  ženě  neublížil? 
Jest  mezi  vámi  kdo  tak  nestoudný? 
(Lid  obrátí  se  s  nevolí  proti  soudcům.) 

Náhor. 
Jakž  mohli  věděti,  „čtvrt  hodinky", 
—  jak  tento  dí  —  co  ona  svlečena 
u  vody  stála,  nač  tam  čekala? 
Jsou  naši  soudci  vtipní  tak,  že  tuší, 
než  ještě  stal  se,  zločin  hrozící  .  .  .? 
A  stáli  proto  jen  ...  ne  vášní  slepi, 
a  zostudili  ženu  zrakem  svým  .  .  .?! 
(Mlfí.    Soudci  by  rádi  před  jeho  zrakem  prchli.) 

Lid 
(hrozivě). 
Tož  oni  vinni  jsou! 

Zuzana 
(jásavě). 

Měj  dík,  Bože, 
že's  toho  spasitele  seslal  mi! 

(Vrhne  se  před  Daněla.) 
Měj  díky,  cizince! 

(Daněl  odmítá  skromné.) 

Daněl. 

Mně  neděkuj! 
Já  dnes  tak  šťasten  jsem,  já  našel  sebe! 
Jak  skrovná  je  ta  moudrost,  již  jsem  nalez. 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  733 

a  která  jako  zázrak  ve  mně  plane: 

že  tebe  spasil  jsem,  že  lid  mi  věří, 

jen  že  chci  pravdu  —  nic,  leč  čirou  pravdu. 

A  že  ta  pravda  zázrak  koná  — 

(Obrátí  se  k  Ichabotoví.) 

Mluví 
Vím  —  duše  tvá  že  chce,  bys  řekl  lidu, 
kdo  vinen  jest. 

(Vede  Ichabota  k  starcům.) 

Ichabot 
(váhavé). 
Zuzana  není  vinna  I 
My  byli  choří  vášní  po  té  ženě, 

náš  rozum  zmaten  byl  (zcela  zdrcen),  neb  my  jsme  staří, 
my  žíznili  po  jejím  teplém  mládí. 

Hlas  z  lidu. 
Nuž,  kamenujme  je,  ty  proklatcel 

Ostatní  lid 
(váhavě,  jakoby  se  bál  za  přítomnosti  Danělovy  souditi). 
Je  kamenujme! 

Jeden  z  lidů. 
Slyšme  Danéla! 
Šimon. 
Af  pochopové  spoutají  je! 
(Oba  pochopové  vezmou  Zuzaně  pouta  a  vloží  je  soudcům  na  ruce.) 

Zuzana 
(v  největším  štěstí,  nedůvěřujíc  si). 
Jsem  tedy  opět  čistá  I 

(Spěchá  k  ženám  a  objímá  Alžbětu.) 
Jsem  zase  vaše,  čistá  jako  vy?! 
A  jako  hrozný  sen  mi  tato  chvíle 
s  mých  teskných  zraků  padá  .  .  . 
(Ku  Gamaljelovi.) 

Gamaljeli, 
zas  u  mne  můžeš  stát,  mé  Čelo  líbat, 
já  opět  mohu  ve  tvé  zraky  zřít  .  .  .1? 

Gamaljel 
(sestoupil  se  svého  sedadla,  obejme  ji  před  lidem  a  líbá  ji.    Ženy  štkajQ. 
Má  drahá  Zuzano,  ach,  odpusf  mi! 

Zuzana. 
Teď  opět  k  hrobu  Jákimovu  mohu, 
smím  sedět  u  něho,  jak  dříve  často 
jsem  dlela  u  lůžka. 

(K  Danělovi,  prostě.) 
Vše  tobě  vděčím. 
Mé  srdce  plno  slov  jest  ne  vykvetlých, 


Digitized  by 


Google 


734  Hugo  Salus: 


jak  ručej,  který  kamením  se  dere 

a  o  balvany  vzpírá  se,  až  prasknou  .  .  . 

proud  jarých  vln  vytryskne  k  světlu  rázem, 

a  nezná  rozbouřen  ni  cíl  ni  hráz: 

tak  tobě  děkuji,  a  každé  slovo 

se  skrovné  zdá  mi,  na  rtech  chvěje  se, 

a  přec  by  rádo  bylo  teplé,  vroucí. 

Jak  nevděčnou  bych  byla,  cituprázdnou, 

můj  dík  když  nebyl  by  slov  mojich  větší  .  , 

(U  nohou  Danělových.) 
I  kdybys  nebyl  Bohem  ke  mně  seslán, 
a  pouze  čísti  uměl  v  duších  lidských  .  .  . 
Neb  —  s  trpícím-li  cítíš:  budiž  žehnán, 
pak  cítíš  štěstí  jeho  též  I    Ó,  dík! 

Daněl 
(ji  pozdvihne). 
Dnes  jest  den  sváteční,  den  štěstí  mého! 
Mně  neděkuj!    Neb  moje  duše  kypí, 
jest  plna  paprsků  a  slunných  písní. 
Mé  srdce  chvělo  se  ve  stínu  pochyb: 
teď  Boží  slunce  září  v  srdce  mé 
a  plní  mi  je  pyšnou  útěchou. 
Teď  cítím  to  a  jásám  a  jsem  šťasten: 
Bůh  sílu  dal  mi,  zvěstovati  pravdu, 
jež  bez  účelu,  bez  úmyslu  jest: 
a  sílu  dal  mi,  důvěru  i  lásku. 
Mně  proto  neděkuj!    Dík  tvojí  kráse, 
dík  upřímný  .  .  .  neb  já  jsem  ještě  mlád  .  . 
leč,  dnes,  co  vím,  že  pravda  vítězí, 
že  pravda  vítězí,  jen  že  jest  pravdou, 
a  že  jsem  vyvolen,  bych  pravdu  hlásal: 
já  nejsem  více  Daněl  —  snílek  bledý  .  .  . 
teď  vím,  že  žití  bohaté  mi  kyne! 
A  teď  jdu  dál  .  .  .   Já  přišel,  chudý  jinoch, 
a  s  velkým  darem,  vědom  síly  své, 
jež  dobro  koná,  šťasten  kráčím  v  dál  .  .  . 
(Lid  se  kol  něho  tísní  a  chce  jej  zadržeti.) 

Daněl. 
Ne,  nechtě  odejít  mě  v  samotu, 
by  slovo  Boží  ve  mně  k  plodu  zrálo, 
než  opět  mezi  vámi  budu  dlít. 
Vám  s  Bohem,  s  Bohem  dávám  všem. 

Zuzana 
(s  rozpřaženýma  rukama,  zoufale). 
Ó  —  opusť  nás!    Mé  díky,  že  jdeš  v  dál! 
Neb  nejsem  silnou,  hrdou  jako  ty, 
(s  vřelou  láskou) 


Digitized  by 


Google 


Zuzana  v  lázni.  735 

já  ženou  jsem  —  mé  díky,  že  jdeš  pryč. 
Ó,  pojďte,  ženy  .  .  .   S  Bohem  I 
{Obrátí  se  k  oněm  čtyřem  ženám,  jež  s  ní  odcházejí.) 

Rezata 
(naříká). 

Nechoď  od  nás, 
nás  ubohých  se  slituj! 

Daněl. 

Ne,  bych  soudil, 
jsem  seslán  Bohem  ...   Ti  af  soudí  pouze, 
jež  zvolíte  si  moudře. 

(Kráčí  do  pozadí.) 

Žijte  blaze! 

Hlasy  z  lidu. 
Kdy  k  nám  se  vrátíš  opět?! 
(Daněl  se  objeví  v  pozadí  na  výšině.    Obrátí  se  Ještě  jednou.) 

Daněl. 

Mír  buď  s  vámi! 

Rezata. 
Ó,  smilujte  se  s  námi  .  .  .1    Milost,  milost! 

(Za  posledních  slov  opona  padá.) 


Digitized  by 


Google 


---::^== 

=5:=^^^^ 

\z 

^ 

1 

rV-^^r-.-e:^"-. 

^':-"-     ""'^ 

■ 

1 ^ — fl| 

v«^ 

^                        " 

L_  J 

-~l  ^ 

— — — 1 

m—k 

^.--T-  -^ 

1 

-"■^r-^ 

^^3ž=Zr-_r.dyB 

Ti 

-==^»...n 

^ 

t-       ■tt"       » 

£ 

^^ 

fe^m^ 

JIŘÍ  SUMÍN: 

Přeludy. 

Povídka.  (Dokončeni.) 

Pausy,  jež  prokládaly  jejich  hovor,  jakoby  úryvky  a  věty  vlékly  za 
sebou  dlouhé  černé  stíny,  lekaly  Jelu.  Chtěla  proto  stůj  co  stůj 
hovořit  a  žertovat. 

, Poslouchejte  tedy:  Byl  jeden  otec  a  měl  tři  dcery." 

.Stačily  by  snad  dvě." 

„Ne,  byly  tři.  Starší  dvě  se  rády  strojily  a  stále  prosily  otce,  aby 
jim  kupoval  nové  šaty  a  šperky.  Nejmladší  nežádala  ničeho.  Ale  poněvadž 
byla  hodná  a  pracovitá,  otec,  jenž  odjížděl  do  města,  přál  si,  aby  také 
pronesla  nějaké  přání,  chtěje  jí  způsobiti  radost.  Přál^  si,  aby  jí  dovezl 
tři  bílé  růže  .  .  .- 

„Ne,  bílé  ne,  červené." 

«Bílé.- 

„Jelo,  vám  nesluší  bílé  růže,  vám  sluší  červené." 

„A  já  mám  ráda  bílé!  —  Tak  otec  jel  do  města,  ale  bílých  růží 
nikde  nespatřil.  Až  posléze  přijel  k  zakletému  zámku,  a  tam  ve  smutné 
spustlé  zahradě  kvetly  bílé  růže.  Ale  sotva  že  je  utrhl,  objevil  se  čaroděj 
a  zvěstoval,  že  ta,  jež  si  je  vyžádala,  musí  umříti  ..." 

„Ne,  tuhle  jsem  já  nechtěl.  Jelo!  Dost  již,  zdá  se  mi,  že  tohle 
skončí  ..." 

Jela  se  smála.  „Však  to  dobře  skončí  jako  v  pohádce."  Byli  už 
u  školy. 

„Ah.  že  krásné  chvíle  tak  rychle  utíkají  a  jsou  tak  vzácné." 

Sklonil  se  k  ní,  a  jeho  rty  dotkly  se  jejího  ramene,  jako  by  byly 
prožehly  oděv.  Jejich  ruce  se  našly,  ale  slova  uvázla.  Rozešli  se  rychle 
a  mlčky,  jakoby  mezi  ně  stříkla  vysoká,  černá  vlna  osudu  a  ukázala 
každému  jinou  tvář. 

Konrád  vrátil  se  domů  s  pocitem  vítězné  radosti,  jež  rozpínala 
křídla  vstříc  temné  budoucnosti,  jako  loď,  jež  vyplula  do  neznámých 
krajin,  rozvinuje  plachty  vstříc  neznámým  větrům  a  osudům. 


Digitized  by 


Google 


Jiří  Suniin:  Přeludy.  737 

Jeho  žena,  jež  čekala  na  něj,  oslovila  jej,  jakoby  cítila  potřebu, 
vysloviti  radost  nad  jeho  příchodem.  Odpověděl'  jí  skoro  vlídně,  ale 
zhrozil  se,  jakého  přemáhání  k  tomu  potřeboval,  a  jak  celá  jeho  bytost 
počíná  se  vzpouzeti  proti  její  blízkosti.  Jeho  vzbouřená  duše  nechtěla 
se  dlouho  ztišiti  spánkem.  Ochablost  a  Useň  padaly  mu  jako  můry  na 
prsa.  Pyšná  loď,  jež  letěla  radostně  za  svým  cílem,  svinula  několikrát 
plachty,  a  neznámý  proud  hrozil  ji  zahnati  do  mrtvých  vod. 

Ale  časně  ráno  proi^itl  s  jasnou  hlavou,  plnou  smělých  záměrů,  jež^ 
vyletovaly  hrozivě  jako  ohnivé  šípy  a  padaly  tiše  do  hlubin  jako  rackové. 
Na  nádvoří  ležel  ještě  ospalý  klid  časného  rána,  ale  stavení,  nedávno 
procitlé,  plné  ruchu  a  práce,  bručelo  již  do  kraje  svou  jednotvárnou  píseň. 
Svítání  ohlašovalo  se  nesměle  smutnou,  bělavou  šedí,  jež  prolnula  zvolna 
černé  spousty  mrakův  a  mlh,  jež  nevlídný  podzim  k  zemi  srážel  a  tlačil 
na  hrurf  stydnoucí  země.  Řeka,  rozčeřena  mlýnskými  koly,  zpěněná 
a  ječící,  zatáčejíc  se  svižně  kolem  stavení,  nesla  na  svém  neklidném 
povrchu  nesčetné  odrazy  světel,  podobna  nádherné  vlečce  svatebního 
roucha  královny,  přepásaného  zlatými  stuhami.  Stromy  na  břehu,  stopené 
v  mlhách,  šuměly  smutně.  Osyky  setřásaly  každým  pohybem  své  zlato- 
plavé  okrouhlé  listí,  jež  kupilo  se  kolem  kmenů,  skřivených  a  stářím 
chorých,  jako  hromady  rozkutálených  dukátů.  Jen  oprchlé  břízy  stály 
tu  mlčky,  jako  bílé  panny  s  rozpuštěnými  vlasy,  shlížejíce  se  ve  vlnách. 

Kdesi  daleko  nad  vodou  zazněl  pojednou  velitelský  hlas  pilařův^ 
chraplavý  a  drsný,  jako  křik  bahňáka.  Padlo  tam  náhle  několik  ran 
sekerou,  dřevo  zapraštělo,  zaduněly  železné  sochory,  ozvalo  se  i  několik 
jednoslabičných  z  hloubi  prsou  vyražených  povelů,  kusých,  křečovitým 
namožením  svalů  natržených  vět.  Cosi  zadunělo,  až  se  země  vůkol  za- 
chvěla, divoké  skřípnutí  ocelových  zubů  projelo  mlčícím  krajem,  a  v  tom 
již  prudkými  poskoky  rozhoupala  se  pila.  Řeka  se  ještě  více  rozčeřila, 
nadmula  se  vzpurně,  jakoby  se  chtěla  nové  té  síle  opříti  a  na  odpor 
postavit,  pak  vyhodila  první  vlnu  jako  obrovský  bílý  míč,  rozječela  se 
divějším,  pronikavějším  hlasem  a  supíc  hněvivě,  postříkla  nádvoří  a  po- 
házela břehy  bílou  pěnou. 

V  prvním  poschodí  třeskly  dveře,  vedoucí  na  pavlač,  a  dělník, 
jenž  měl  té  noci  hlídku,  křikl  na  pacholky  zlostně  a  omrzele,  že  je 
čas  zapřahat. 

Hřmotně  otvíraly  se  zčernalé  dveře  koníren,  ucpané  slaměnými 
víchy  a  houbovitě  nabotnalé  vypařeným  živočišným  teplem.  Nádvoří 
oživlo.  Těžké  boty  zacvakaly  po  dláždění,  pod  ko}nou  shluklo  se  ně- 
kolik postav,  aby  vytlačily  nákladní  vozy,  psi,  puštění  na  noc  se  řetězu, 
přihnali  se  rozdovádění  a  zdivočilí,  obskakujice  čeleď  s  radostným  ště- 
kotem. Staré  schody  zasténaly  a  vozy  otřásaly  se  rinčivě  pod  tíží  nákladu. 
Z  otevřených  chlévů  valila  se  bílá  čpavá  pára,  ozývalo  se  řinčení  po- 
strojů, dusot  koní,  chrupavé  žvýkání  krav,  táhlé  sýkavé  šplouchání  mléka 
do  napěněných  nádob,  a  broukavé  volání  děvčat,  sedících  pod  kravami 
u  teplých  vemen.  Pak  s  rachotem  ve  stěžejích  otevřela  se  vrata,  první 
vůz  zahrčel,  podkovy  křísly  o  dlažbu  a  v  prudkém  rozmachu,  vy- 
drážděném  napjetíra  posledních  vteřin  před  odjezdem,   zněly  velitelské 


Digitized  by 


Google 


738  Jiří  Sumín: 

pokřiky  Kužmovy,  jenž  stál  na  pavlači  jako  kapitán  na  svém  můstku, 
řídě  výpravu  rozčileně'  a  pečlivě. 

Konečné  vozy  s  nákladem  zarachotily  po  silnici,  zapadla  nádvorní 
vrata,  bílé  postavy  zmizely,  poslední  bouchnul  dveřmi,  až  se  okna  otřásla, 
a  nádvoří  ohluchlo  zase.  Jen  v  koutě  u  studně  prostydlé,  v  mnoha 
šátkách  zabalené  kravařky  myly  mlčky  nádobí  na  mléko. 

A  jasný,  podzimní  den  zdvihal  již  svou  klidnou  hlavu  z  podušek 
ospalých  mrákot  a  mlh.  Ještě  však  dlouho  zápasil  s  dřímotou,  těžce 
a  líně  protahoval  se  pod  nafouklými  duchnami,  jež  ho  přikrývaly,  jakoby 
se  nemohl  probrati  z  nočních  mátoh. 

Konrád,  procházeje  se  nepozorován  po  břehu,  čekal  na  jeho  pro- 
citnutí. Zdálo  se  mu,  že  vstává  radostný  a  slavný  jako  nově  korunovaný 
mladý  král,  že  přináší  klíč  milosti  k  rezavému  zámku  jeho  sudby,  klíč, 
jenž  uzavíral  neužité  poklady  života  a  pod  nímž  horké  sny  jeho  mládí 
čekaly  na  procitnutí. 

Rozednívalo  se.  Na  východě  vyšlehl  rudý  paprsek  zpod  hustých 
šedě  purpurových  mraků,  podobných  řeřavému  popelu,  a  rozhořel  v  mě- 
nivých barvách  žhavého  kovu  vzdáleným  ohněm,  jakým  hořívají  poklady 
v  témdni  pašijovém. 

Nízké  dveře  ve  zdi,  obrácené  k  silnici,  skříply  pronikavě,  pružná 
ženská  postava,  ledabyle,  jako  na  kvap  oděna,  zahalena  ve  staré,  turecké 
šále,  sběhla  chvatně  po  schodech.  Pohlédnuv  na  ni  pozorně,  zachvěl  se 
od  hlavy  k  patám.  Byla  to  Jela.  Cosi  se  přihodilo!  Spěchaje  jí  v  ústrety, 
setkal  se  s  ní  pod  klenutím  starého  podloubí  v  průčelí  budovy. 

„S  tatínkem  bylo  dnes  v  noci  zle,"  pravila.  „Vzpomněla  jsem  si, 
že  vaše  služka  jde  ráno  do  města,  i  přicházím  poprosit,  aby  se  stavila 
u  doktora." 

„Proč  jste  tak  sklíčena,"  ptal  se   jí  hlasem,  plným  vášnivé  něhy. 

„Měla  jsem  hrozný  strach,  kdyby  tak  umřel ..."  Nedořekla.  Pohlédla 
mu  plaše  do  očí,   ale  rychle  se  utrhla.    On  pochopil  však   její  obavy. 

„Proč  strach,  Jelo?    Pochopuji  vaši  bolest,  ale  —  strach  .  .  .?" 

Odpověděla  tichým,  smutným  gestem,  jenž  mluvil  její  skrytou 
bolestí  a  beznadějí. 

„Miluju  vás.  Jelo . . .  miluju  vás,  jak  jsem  nikdy  ženu  nemiloval. 
Vše,  co  mně  náleží,  je  vaše.  Zoufám  si,  nevěda,  co  počít,  abych  nabyl 
práva  na  vaši  lásku.  Chtěl  bych  složiti  svůj  osud  do  vašich  rukou, 
abyste  o  něm  rozhodla.  Žádejte  cokoliv,  všechno  vykonám  jako  váš 
sluha,  jako  otrok  ..." 

Otevřela  široce  své  krásné,  smutné  oči,  a  bolestný  úsměšek  zkřivil 
její  tvář. 

„Nyní  pochopuji  -  sestru!"  zasmála  se  studeně.  „Vy  jste  šťasten, 
vám  je  vše  dovoleno.  Ale  my  jsme  chudí  a  nešťastní,  a  není  pokoření, 
jehož  bychom  nebyli  zažili.  Zahráváte  si  s  námi,  protože  jste  nikdy 
netrpěl.  Vím,  že  lidé  špatně  o  mně  soudí,  ale  od  vás  jsem  toho  ne- 
čekala. Není  ani  pravda,  že  mě  milujete,  ale  horší  je,  že  se  mýlíte  ve 
mně.  Na  těchto  cestách  není  pro  mě  místa  ani  tehdy,  kdybych  vás 
milovala." 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  739 

Znělo  to  tak  rozhodně  a  tvrdě  a  bodalo  to  tak  ostře  a  hluboce, 
že  se  ani  nevzchopil  k  námitce.  Byl  tak  uražen,  tak  zraněn  jeji  odpovědí, 
že  by  ji  nebyl  chtěl  vyslechnout,  ani  kdyby  se  byla  vrátila  a  chtěla 
vše  odvolati. 

Vyšel  na  nádvoří.  Dlažba  byla  ovlhlá,  černé  mraky  bořily  se  níž 
a  níže.  Žhavý  popel  schladl.  Pomžívalo.  Rudý  paprsek  na  východě, 
podobný  vzdálenému  ohni,  jakým  hořívají  poklady  v  pašijovém  týdni, 
shasl  a  poklad  propadl  se  do  země. 


Ví. 

Byl  čas  jiskřivých,  únorových  mrazů.  Starý  učitel  ležel  od  podzimu, 
ochromen  záchvatem  mrtvice,  a  Jela  nacházela  vhodnou  příležitost  straniti 
se  svých  přátel.  Ale  čím  řidčeji  setkávala  se  s  Konrádem,  tím  více 
zraňovali  se  navzájem  svou  blízkostí,  tím  hrozivěji  kupila  se  mezi  nimi 
spousta  zadržených  slov,  jež  chtěli  k  sobě  promluviti,  tím  prudčeji  řádila 
bouře  utajovaných  a  zapíraných  citův.  Konrád,  hledaje  úlevy  v  obvyklých 
procházkách,  jež  navykl  si  v  období  lovu,  vycházel  pravidelně  do  polí. 
Krásné,  jasné  odpůldne,  jež  končilo  skoro  bez  přechodu  tmou,  zavedlo 
jej  dále  od  domova,  když  pronásledoval  podezřelého  muže  s  puškou 
a  psem,  jenž  se  procházel  v  jeho  revíru  a  jenž  se  mu,  jak  se  zdálo, 
vyhýbal.  Když  se  Konrádovi  konečně  podařilo  nadběhnouti  mu,  tak  že 
nemohl  uniknout,  poznal  v  něm  přítele  Hrazdila,  jejž  neviděl  ode  dne 
úmrtí  jeho  ženy,  kdy  mu  podpisoval  směnku.  Oba  byli  příjemně  pře- 
kvapeni. 

„Odpusť,  nejde  mi  věru  o  to,  že  bys  moh'  pokazit  rodinnou  idyllu 
zaječího  párku  v  mém  revíru,  ale  spatří-li  tě  někdo  s  puškou,  můžeš 
mít  nepříjemnosti." 

Hrazdil  vyvalil  oči  a  smekl  pušku  s  ramene,  rozhlížeje  se,  jakoby 
ji  chtěl  hoditi  někam  do  houští. 

„Ježíš  Maria!  Já  zapomněl,  že  je  čas  hájení  I  Já  vlastně  nehoním, 
já  . . .  já  —  tě  hledám.  A  viděl  jsem  tě  z  daleka,  ale  poněvadž  jsi  bez 
pušky,  řek'  jsem  si,  že  to  nejsi  ty,  a  vyhnul  jsem  se  ti.  Ne,  to  není 
Sichar,  řekl  jsem,  Šichar  by  šel  jistojistě  s  puškou  I  Neuvěřitelno,  jak 
je  člověk  někdy  pitomý." 

Smáli  se  srdečně  svému  setkání.  Konrád  povšiml  si,  že  Hrazdil 
nevypadá  dobře.  Byl  vyzáblý,  plešatý  a  pozbyl  jeden  z  předních  zubů. 
Mimo  to  i  jeho  zevnějšek  byl  méně  úpravný  než  jindy. 

„Patrně  jsi  všecek  zaujat  ženitbou  a  rozjařen  —  povýšením." 

„Ah,  děkuju  za  gratulaci,  abych  nezapomněl . . .  Dával  jsem  bene 
ovšem,   jako  vdovec  pouze  pánům.    Zval  jsem  tě,   proč  jsi  nepřišel?" 

„Počkám  až  na  svatbu,"  zasmál  se  Konrád. 

„Ah,  hochu,  to  nebude  tak  hned!" 

Stiskl  pušku  těsněji  k  sobě  a  uchopil  rámě  přítelovo.  „Jen  nechtěj 
být  vdovcem!  Nedovedeš  si  představit,  co  člověk  zkusí.  Ne,  nemysli, 
že  mám  zas  směneční  blanket  v  kapse  a  že  tě  požádám  o  podpis . . .!" 

„Nu,  to  by  nebylo  neštěstí!" 


Digitized  by 


Google 


740  Jiří  Sumín: 

„Ale  víš,  toužil  jsem  po  někom,  jemuž  bych  moh'  tak  zcela  upřímné 
otevřít  srdce  jako  tobě.  My  si  rozumíme,  viď?  —  Ano,  povýšil  jsem^ 
mám  titul  správce,  dva  tisíce  zlatých,  byt,  otop,  světlo  a  —  čtyry  děti. 
To  poslední  netáhne,  hochu!  Přiznám  se  ti,  že  není  v  okolí  děvčete 
s  věnem  dost  skrovným  i  větším,  u  něhož  bych  nebyl  zaklepal.  Nikde 
jsem  nepochodil.  Nu,  řekneš  snad:  Vzal  tě  ďas  s  tvou  zrzavou,  kozlí 
hlavou,  vždyť  nejsi  zrovna  k  zulíbání!  Máš  snad  pravdu,  ale  žení  se 
i  horší.  Víš,  co  je  příčinou  mých  nehod?  Klepy.  Bídné,  utrhačné  klepy. 
Povím  ti  celou  pravdu:  Znáš  Hrdličkovou,  vdovu  po  kancelistovi?  Tys 
jí  přezdíval  ,generálka*,  nevím  již  proč.  Vytasila  se  mi  s  dlužní  listinou 
na  šest  set  zlatých  s  podpisem  mé  ženy.  Nu,  podpis  by  nemusil  být 
pravý,  ale  jsou  i  svědci.  Nevím,  věru,  proč  má  žena,  jež  nebyla  zvyklá 
za  svobodna  přepychu,  dlužila  si  peníze,  když  se  ocitla  sňatkem  v  tak 
výhodném,  ba  na  její  poměry  přímo  skvělém  postavení!  A  k  tomu  ještě 
za  mými  zádyl.  Nu,  ale  s  mrtvými  nedá  se  debattovat,  a  dluh  byl  zde. 
Prosil  jsem,  aby  poshověla.  Chodila  ke  mně  pod  záminkou,  že  dohlíží 
na  děti  a  na  služebné,  v  pravdě  ale  nadcházela  si  mě,  nestydatě  jsouc 
chylrá  a  prohnaná,  čekala  na  slabou  chvíli  .  .  .  Nemám  tajemství  před 
tebou,  řeknu  ti  vše:  Dočkala  se  jí.  Neprohlédl  jsem  její  nástrahy  .  .  . 
zapomněl  jsem  se.  —  To  se  ví,  že  počítala  na  to,  že  se  s  ní  ožením. 
Rozuměj  dobře:  s  ní,  se  starou  babou  bez  krejcaru  peněz!  —  Od  té 
doby  říká,  že  jsem  jí  dlužen  tři  tisíce.  Měl  jsem  známost  se  slušným 
děvčetem  s  malým  věnem.  Byl  jsem  skoro  spokojen,  nemoha  docíliti 
víc.  Ale  k  vůli  tomu  bídnému  klepu  dostal  jsem  košem.  Prý:  tolik  dětí 
a  ještě  dluhy!  A  lidé  hlasitě  mě  snoubí  se  starou  vdovou  bez  groše, 
ona  prý  i  gratulace  již  přijímá.  Je  mi  až  na  nic  a  chvílemi  mám  z  toho 
strach.  K  tomu  domácnost  vúčihledě  pustne.  Přes  to,  že  spotřebuju  celý 
svůj  příjem,  děti  jsou  zanedbány  a  špatně  živeny.  Nevím  si  rady.  Ženské 
mě  obírají  jako  strom  u  cesty,  jenž  nikomu  nepatří.  Prádlo  dochází^ 
každou  chvíli  se  něco  ztratí  nebo  pokazí.  B}^  vypadá  hrozně,  služky 
staví  horké  nádobí  na  nepokryté  stoly,  nábytek  otírají  mokrými  hadry 
a  mé  košile  perou  kartáčem.  Tak  to  aspoň  vypadá.  Poslal  jsem  vyprat 
záclony,  a  vrátili  mi  je,  že  jsou  příliš  špatné  a  že  by  se  v  prádle  roz- 
padly. A  tak  je  to  se  vším.  Musím  se  oženit  buď  jak  buď,  sic  se 
jednoho  krásného  rána  probudím  bez  košile  a  večer,  až  půjdu  spát, 
nebudu  mít  peřiny  pod  hlavu.  —  Paní  Steinmannová  —  všecka  čest  této 
jemné,  distingované  dámě!  —  namlouvá  mi  .  .  .  neřeknu  ti  koho  .  .  . 
nu,  zkrátka  a  dobře:  děvče  bez  peněz.  Nemohu  se  k  tomu  odhodlat. 
Čekám,  váhám  ...  co  tomu  říkáš?" 

„Jen  neztrácej  mysli  k  vůli  potrhaným  záclonám.  Lidé  oželí  i  víc 
a  jsou  živi  i  bez  záclon." 

„A  chodíš  ještě  ...  do  školy?" 

„Ah,  ovšem.    Proč  se  .  .  .?" 

„Tak  .  .  .1  nu,  tedy  se  uvidíme.  Mám  ti  mnoho  říci,  ale  stmívá 
se  rapidně  a  teď  je  tolik  luzy  bez  práce  .  .  .  s  bohem!" 

Ve  škole  připravovalo  se  cosi  neobyčejného.  Jen  že  Konrád,  maje 
plnou  hlavu  Jely,  nevšímal  si  toho.  Farář,  sedě  u  postele  nemocného 
přítele,    pomžikoval    naň   chvílemi    nějak   významně,    ale  —    nadarmo. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  741 

Paní  Steinmannová  přijížděla  někdy  sama,  někdy  s  přítelkyní  v  saních, 
vystlaných  kožešinami,  a  na  jejich  úzce  sevřených  rtech  pohrával  zdvo- 
řilý, chladný  úsměv,  jenž  zavíral  ústa  její  jako  pečeť,  dokud  nepřišla 
chvíle,  kdy  bylo  jí  lze  zhostiti  se  potají  svého  poslání.  V  pokoji,  jenž 
sousedil  s  ložnicí  nemocného,  ležely  kupy  nastřihaného  plátna,  pro  něž 
obě  zmíněné  dámy  jevily  nápadný  zájem.  I  Hrazdil  přicházíval  zase 
v  určité  dni,  již  ne  tak  veselý,  pružný  jako  před  nedávném,  ale  jaksi 
bojácně  nerozhodný,  hluboce  vážný  a  chvílemi  téměř  nevrlý.  Strojil  se 
méně  pečlivě,  počínal  si  zde  jako  doma,  a  někdy  zdálo  se  přímo,  že 
zapomíná  nejdůležitějších  předpisů  etikety,  na  něž  kladl  vždy  veliký  důraz. 

Jakési  napjetí  šířilo  se  vůkol,  kdykoli  Konrád  vešel  do  školy. 
Jednou  odnesly  dámy  v  největším  chvatu  jakousi  rozhozenou  bílou 
látku  a  pohlížely  naň  tak  rozpačitě,  jakoby  ho  prosily  za  odpuštění, 
že  si  s  tím  nepospíšily.  Tu  a  tam  překvapen  byl  Konrád,  když  znena- 
dání zašustilo  hedvábí  kol  jeho  židle,  a  krásně  bílé  ruce  paní  lékárníkové 
dotkly  se  jeho  ramen.  Sklonila  se  k  němu  unyle  a  hovořila  s  ním  tak 
měkce  a  laskavě,  jakoby  měla  před  sebou  člověka  na  smrt  nemocného. 

Božena  přestala  ho  týrati,  a  její  tvář,  kdykoliv  naň  pohlédla,  měla 
výraz  jakési  mstivé  odhodlanosti. 

Jednou,  když  odcházel  s  farářem,  před  školou,  ve  tmě  u  stupátka 
saní,  jež  čekaly  dámy,  zaslechli  úryvek  hovoru,  vedeného  šeptem,  tak 
že  nepoznali  hlasu. 

„Povídá  se,  že  si  chce  zoufat.  Ježíš,  Maria,  já  bych  měla  strach," 
zaúpěl  zvídavý  jako  zimou  roztřený  hlas. 

„Všichni  mají  strach.  Jak  by  ne?  On  je  všeho  schopen.  Ale  což 
je  to  plátno?    Takhle  to  přece  zůstat  nemůže  ..." 

„O  kom  to  mluví?"  řekl  mu  farář,  když  poodešli,  tonem  zdušeným 
zadrženým  smíchem,  jenž  vyzněl  tak  umíněně  a  nápadně,  jako  když 
nechápavého  šťouchneme  loktem.  Ale  Jela  nebyla  tři  dni  ve  mlýně, 
a  Konrád,  jejž  tato  okolnost  pobuřovala,  přišel  sem,  aby  nalezl  příčinu 
tohoto  pozvolného  vzdalování,  jež  ho  bolelo.  Ale  nenašel  ničeho,  ani 
Jely  nespatřil  a  proto  odcházel  nedůtklivý  a  zhořklý.  Hovoru  si  hrubě 
nevšiml,  měl  dojem,  že  kohosi  litovali,  a  domýšlel  se,  že  by  to  moh* 
být  Hrazdil. 

„Nemůže  se  oženit,"  vysvětloval  faráři,  „tak  je  velmi  dopálen 
na  svět." 

Ale  příštího  dne,  když  pohřížen  byl  v  práci,  vběhla  k  němu  žena 
jeho  všecka  prozářena  radostí,   jéž  napjala  jásavě   struny   jejího  hlasu. 

„Máš  chvilinku  pokdy?    Jela  ti  chce  cosi  říc." 

Bylo  patrno,  že  stěží  dusí  na  rtech  radostné  překvapení.  Ale 
Konráda,  jenž  nemluvil  s  Jelou  po  několik  týdnů,  projela  zmínka  o  ní 
jako  rána  bičem.    Sotva  se  přemohl,  aby  odpověděl. 

Jela  vstoupila  tiše,  se  zatajeným  dechem,  jak  vstupuje  posel,  nesoucí 
zprávu  o  velké  porážce  nebo  ztrátě.  Nepohlédla  na  něj.  Její  zrak,  jenž 
jindy  padal  jako  olovnice  ke  dnu  jeho  duše,  odvracel  se  od  té  doby, 
co  hlubina  ta  samovolně  se  pozvedla  k  jejím  očím.  Ale  ve  hlase,  jímž 
ji  přivítal,  jakoby  tutlaná,  sálavá  bolest  nově  vyšlehla  hořkostí  vzpomínky 
a  zlým  tušením.    Slova,  jež  měla  připravena,  vázla  jí  na  rtech. 


Digitized  by 


Google 


742  Jiří  Sumín: 

„Přicházím  vás  o  něčem  zpraviti/  mluvila  rychle  a  sklíčeně,  bojíc 
se  pomlček,  jimiž  by  prokládala  hovor  jako  dlouhými,  černými  stíny, 
„snad  jste  si  povšiml,  že  se  u  nás  cosi  připravuje.  Mrzím  se,  že  to  před 
vámi  taji  .  .  .    Není  to  hezké  a  —  není  k  tomu  příčiny." 

„Vy  odjedete.  Jelo,"  vydechl  staženým  hrdlem. 

„Ah,  ne!  Odjela  bych  ráda,  kdybych  jen  měla  kam,"  řekla  trpce. 
Zamlčela  se,  zaražena  jeho  pohledem.  Stín  vlekl  se  dlouze  a  měkce, 
jakoby  střehl  úkryt  pro  toho,  jenž  by  chtěl  potaji  zaStkati.  Ticho,  jež 
nedovedli  opanovat,  pozvedlo  jejich  zraky.  Musili  na  sebe  pohlédnout, 
oba  zardělí  a  vzrušeni  tím  prudkým  dotekem  rány,  jež  je  soužila  oba. 
On  mlčel  tvrdě.  Jela  sáhala  po  sloyě  umíněně  a  neobratně  jako  dítě 
po  noži. 

„Přišla  jsem  vám  říci,  že  má  sestra  bude  se  vdávat.  Nevím,  proč 
to  dosud  před  vámi  tají.  Chtějí  vám  to  oznámiti  teprve  v  sobotu,  protože 
v  neděli  jsou  již  ohlášky  ..." 

Hleděl  na  ni  nechápavě,  jakoby  ještě  mnoho  čekal.  A  to  je  vše? 
Víc  už  opravdu  ne?  pravily  jeho  oči.  A  ukrývaje  povinnou  radost  ve 
zdvořilou,  blahopřejnou  formu,  poděkoval  Jele,  jakkoliv  nečinil  nároků, 
aby  s  ním  zpráva  ta  byla  sdělena  zvlášt. 

Jela  stála  zahanbena,  nenamáhajíc  se  již,  aby  navázala  hovor.  Chtěla 
mu  říci,  že  ženichem  je  přítel  jeho  Hrazdil,  ale  uráželo  ji,  že  se  po 
tom  sám  netáže.  Když  odcházela,  oči  její  pozvedly  se  tichou  výčitkou. 

„Vy  jste  nemiloval  mou  sestru,  byla  vám  lhostejná,  a  přece  šlapal 
jste  svévolně  po  jejím  srdci,"  chtěly  mu  říci. 

„Měl  bych  se  vám  omluviti.  Jelo,"  pravil  pojednou  vzrušeně,  jakoby 
zpráva,  již  uslyšel,  byla  již  nadobro  odváta  a  smetena  s  jeho  mysli. 
„Bolí  mě  vaše  chladné  vzdalování  a  nemohu  si  odpustiti,  že  jsem  vás 
urazil  .  .  .  Ano,  víc  a  více  cítím,  že  jsem  vás  velmi  urazil  tehdy  .  .  . 
Ale  cit,  jenž  se  mě  zmocnil,  byl  příliš  silný,  tak  že  jsem  byl  odhodlán 
pustiti  se  s  osudem  v  boj  o  své  štěstí.  Tuším  nyní,  že  by  to  byl  boj 
nerovný  a  marný!  Odpusťte  mi.  Jelo,  a  můžete-li,  omluvte  mě  tím,  že 
jsem  tak  příliš  vzdálen  všeho,  co  by  mi  mělo  být  blízkým  a  milým." 

Jela  neodpovídala,  těžká  vlna  lítosti  tlačila  její  hruď  a  stoupala  ji 
k  hrdlu.  Jak  jistě  dobýval  se  k  jejímu  srdci,  jež  se  mu  dávno  vzdalo. 
Což  byla  vyzrazena?  Věděl  již,  že  každá  myšlenka  náleží  jemu,  že  se 
zardívá,  zaslechne-li  jeho  jméno,  že  divá  se  za  ním  potaji,  aby  uzavřela 
jeho  obraz  ve  svou  duši  pevně  a  úzkostlivě,  jako  lakomec  zavírá  svůj 
poklad?  Připadala  si  svrchovaně  nešťastná  a  bídná,  tou  hříšnou  láskou 
k  němu  hodná  opovržení  celého  světa.  Byla  tak  bezmocná  a  mdlá. 
Podroboval  si  ji  každým  gestem,  každým  slovem  rostla  nad  ní  jeho 
suverénní  moc.  Jeho  bytost,  tak  rozdílně  posuzována  a  chápána,  jejíž 
tajemství  leželQ  hluboce  ukryto  pod  pestrým  obalem  pověstí  a  klepů, 
byla  jí  záhadná  a  obávána.    Proto  musila,  musila  se  mu  vymaniti! 

„Ah,  já  na  to  nemyslím,"  pravila  na  odchodu,  zardívajíc  se  hluboce. 
Ničeho  nevyzradila  ze  svého  tajemství,  ani  nenapověděla. 

V  sobotu  bylo  ve  škole  opravdu  velmi  živo  a  rušno.  Okolnost, 
že  přitížilo  starému  učiteli,  byla  záminkou,  že  sešlo  se  zde  mnoho 
zvědavých.     A  každý   otvíral    zvolna,    opatrně   podržuje    kliku,   jakoby 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  743 

zkoumal,  je-li  bezpečno  vejíti.  Konrád,  jenž  pochopil  konečně,  že  je 
předmětem  sensace  svedené  na  nepravou  stopu,  neměl  mnoho  práce, 
aby  ukázal  klidnou  tvář.  Ale  tajemství,  jež  střežil  ve  svém  nitru,  zdálo 
se  mu  dobře  ukryto  pod  pestrými  cáry  klepů,  jimiž  ho  milosrdně  odívali 
jeho  přátelé.  Rozhodl  se  neodhoditi  jich  docela.  Tvářil  se  velmi  pře- 
kvapeně, vyptával  se  na  podrobnosti,  prohlížel  svatební  šaty  i  předměty, 
chystané  pro  novou  domácnost,  zajímal  se  i  o  jídelní  lístek  svatební 
hostiny. 

Dámy  šeptaly  o  něm  uznale,  že  dovede  se  ovládati.  Ale  jemu 
zdálo  se  pojednou,  že  se  příliš  prozrazuje  i  zasypal  Hrazdila  výčitkami, 
nazývaje  ho  potměšilým  intrikánem.  Ale  když  měkké,  voskově  bílé  ruce 
paní  lékárníkové  dotkly  se  soucitně  jeho  ramen,  jako  člověka  trpícího 
a  na  smrt  nemocného,  tu  vzpomínaje  jejích  zásluh,  nepřekonal  se,  sevřel 
pevně  tyto  hedvábně  měkké,  jakoby  právě  z  peřinek  vybalené  ručky 
a  políbil  je  dlouze  jednu  po  druhé.  • 

Svatba,  konaná  ku  konci  března,  stala  se  význačným  mezníkem 
v  manželském  životě  Anežčiné.  Nejen  že  byla  zbavena  obávané  sokyně, 
ale  poprvé  podařilo  se  jí,  po  čem  dlouho  skryté  vzdychala:  vniknouti 
do  toho  slibného  jí  tak  houževnatě  uzavíraného  kruhu  městských  paní, 
kdež,  jak  se  jí  zdálo,  zůstávalo  neobsazeno  jedno  místo,  na  něž  ona 
měla  právo.  Šťastné  okolnosti  způsobily,  že  byla  vlídně  přijata.  Mnoho 
bylo  jí  prominuto,  a  její  hedvábí,  její  šperky  i  její  dobrá  vůle  dovedly 
mnohé  napraviti.  Zvláštní,  neoznačitelné  kouzlo  její  krásy,  jehož  si 
nikdy  nebyla  vědoma,  uprchlo  jako  nestřežený  pták,  zbyl  jí  toliko  půvab 
zdravé,  bujně  rozkvetlé  ženy,  trochu  nemotorné  přílišnou  tlouštkou 
a  trochu  všední  tím  úzkým  obzorem  prostičké  ženy,  postavené  výš,  než 
jí  slušelo,  i  skrovnými  schopnostmi  vývoje,  jehož  schopna  byla  její  duše. 
Ale  v  den  svatby  Boženiny  vesničtí  diváci  byli  mladou  mlynářkou 
uneseni.  Žádná  z  přítomných  dam,  ani  nevěsty  nevyjímaje,  nezamlouvala 
se  tak  dokonale  jejich  vkusu  jako  ona.  Její  zámožní  příbuzní,  sedící 
v  lavicích,  ukazovali  si  ji  pyšným  pohozením  hlavy,  a  ti  chudí,  stojíce 
bosi  u  kostelních  vrat,  vystupovali  na  špičky,  aby  ji  shlédli.  Nyní,  kdy 
tak  dokonale  zastínila  bývalou  sokyni,  zdál  se  román  jejího  srdce  šťastně 
rozuzlen.  Jen  že  úspěchy  těmito  nepřiblížila  se  srdci  manželovu.  Ostatně 
netřásla  se  již  o  jeho  lásku  jako  dříve,  nabývajíc  jistoty  praktické  ženy, 
jež  ví,  že  jí  dal  mnoho,  velmi  mnoho,  víc  než  by  jí  mohl  vzít,  a  byla 
ochotna  přivříti  tu  a  tam  oko,  kdyby  toho  bylo  třeba.  Její  život  plnou 
parou  veplul  na  dráhu  průměrné,  všednodenní  ženy  s  malými  zájmy 
a  chudým  rozhledem.  Nečetla  jako  dříve,  poněvadž  v  těch  kruzích,  kde 
ji  s  milostí  přijali,  nečetlo  se  vůbec,  pěstovala  úzkostlivou  žádostivostí 
styky  s  některými  ženami  úředníků,  jež  si  hleděla  nakloniti  různými 
dary,  jež  jí  poskytovala  její  domácnost,  sledovala  poměry  zámožnějších 
rodin  s  oním  zpola  žárlivým,  zpola  devotním  obdivem,  jemuž  se  naučila 
od  svých  přítelkyň,  znala  také  všecky  klepy  v  okolí,  šetřila  horečně, 
utrhujíc  všem  od  úst,  aby  si  mohla  koupiti  zas  nové  šaty,  opisovala 
kuchyňské  recepty  svým  hrozným  klikatým  písmem  ve  křivých  řádkách, 
šťastna,  mohla-li  se  svou  dovedností  zablýsknouti  před  některou  přítel- 
kyní, a  vyjížděla  občas  s  dětmi  v  kočáře  do  města  sebevědomá,  tlustá 


Digitized  by 


Google 


744  Jiří  Suraín: 

a  spokojena.  Jen  že  když  se  vrátila,  nebo  když  návštěvy,  jež  pHjímala 
s  napjetim  a  velikou  okázalostí,  odešly,  tu  jako  přemožena  těžkým  tím 
úkolem,  jakož  i  vědomím,  že  mnoho  vydala  a  mnoho  zameškala,  jakoby 
se  bála,  že  ji  někdo  vyplísní,  sházela  rychle  se  sebe  šaty,  jež  ji  ostatně 
tísnily,  a  doháněla  zameškanou  práci,  běhajíc  v  barevné  spodničce, 
5  límcem  pohodlně  uvolněným,  a  v  čas  oddechu  usedala  se  služkami 
na  zápraží,  navazujíc  svou  na  oko  přerušenou  intimnost.  Nerada  jedla 
s  mužem  u  stolu,  naříkajíc  na  nedostatek  času,  ale  v  pravdě  chutnalo 
jí  nejlíp  v  kuchyni,  kde  mohla  vyjídati  příkrou  Ižicí  z  mís  a  hrnců, 
přikusujíc  chleba  z  veliké  skývy.  A  poněvadž  měla  v  krátkém  čase 
tolik  nových  přítelkyň,  bylo  přirozeno,  že  nestála  více  o  Jelu  a  ne- 
pozorovala téměř,  že  v  kvapícím  spádu  událostí  úplně  se  sobě  odcizily. 

Jela  neopouštěla  nyní  lože  otcovo,  jehož  duše,  zapadajíc  v  závěje 
zapomněnlivostí,  odcházela  tiše  a  měkce,  necítíc  více  ostnů  a  hrotů 
pozemských  cest.  •Mluvil  již  málo,  nevěděl,  je-li  ráno  či  večer,  a  udiveně 
tázal  se  na  roční  období.  Zapomněl,  za  koho  provdal  svou  dceru,  a  bylo 
zřejmo,  že  zavládl  naprostý  klid  v  jeho  nitru,  že  všechny  tužby,  po 
nichž  spínala  se  kdysi  jeho  duše,  pokládá  za  vyplněny. 

„Ó,  Milča  má  krásný  hlas!  Hudební  talent,  jako  kdysi  matka!  — 
Zpívej,  zpívej,  sic  budeš  pást  husy!"  volal  silným  hlasem.  Ale  pak 
odmlčel  se  na  dlouho,  a  teprve  za  několik  dní  pohnuly  se  jeho  rty, 
tiše,  záhadně  jako  šelest  spadlého  listu. 

„To  jsem  rád,  že  to  tak  dopadlo.  Vždycky  jsem  prosil  Boha,  aby 
ten  dluh  neuvázl  cizímu  za  krkem,  aby  to  mohl  vyrovnat  syn  nebo  zeť." 

Ale  i  šelest  tichl  zvolna,  suchý  list  provlhl  a  pojil  se  se  zemí, 
z  jejíž  mízy  povstal. 

„Zítra  je  prázdno  .  .  .  zítra  je  prázdno!"  oddechoval  těžce. 

Jela  sedávala  s  Konrádem  u  jeho  lože.  Užívali  těchto  smutných 
chvil,  "zapomenutí  všemi,  jako  veliké  slavnosti  svých  srdcí,  kdy  duše 
svátečně  naladěná  odpočívá,  odhánějíc  nepokojné  včelky  myšlenek,  jež 
se  vyptávají  na  zítřek.  Často  bývali  samotni,  blízcí  svým  smutkem,  ale 
oddálení  zimavým  chvěním  uzrálého  plodu,  jímž  severní  větry  viklavě 
třásly,  aby  ho  strhly  a  oddělily  od  stromu  života.  Viděli  před  sebou 
nepřeklenutelnou  propast,  jež  je  dělila,  a  stojíce  nad  ní  sklíčeni  a  bez- 
mocní, snažili  se  zavříti  oči,  aby  jí  zapomněli.  On  cítil  velikou  úzkost 
bezbranné,  všem  nehodám  existenčních  zmatků  vydané  dívky,  strestané 
strašlivě  pro  nevinné  poblouznění  svého  srdce,  proskribované  a  opovržené. 
Trpěla  hrdě,  protože  trpěla  nevinně.  Ale  každý  krok  na  nepravé  cestě, 
kamž  ji  pudilo  její  srdce,  naplňoval  ji  hrůzou  a  zoufalstvím.  Tišil  tedy 
násilně  své  bouřlivé  tužby,  aby  ji  nezaplašil,  když  už  ji  nemohl  mít. 
A  tak  těšili  se  dále  z  tichých  chvil  svého  smutného,  prchavého  štěstí, 
jako  děti,  pohřížené  v  krásnou  hru,  jež  vědí,  že  každým  okamžikem  již 
musí  zazníti  přísný  tvrdý  hlas,  jenž  je  zavolá  a  rozvede. 

Chof  učitelova,  vědoma  si  těžkého  úkolu,  jenž  ji  čekal,  žila  již 
v  myšlenkách  lopotným  životem  chudé  vdovy. 

„Nyní  budu  žít  jen  svým  dětem...  svým  vlastním  dětem,"  říkávala 
Anežce,  již  od  svatby  navštěvovala.   „Nebožčiným  jsem  se  příliš  věno- 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  745 

vala,  tak  že  moje  byly  tím  zkráceny.  Boženě  toho  nevyčítám,  ale  Jela 
je  svéhlavá  a  neústupná.  Jak  otec  umře,  nechci  ji  ani  týden  v  domě. 
Odstěhuju  se  ihned  do  města,  abych  nemusila  na  hochy  platit.  Sama 
dosud  nevím,  co  počnu.  Nejraději  dávala  bych  zase  hodiny  na  klavír, 
jen  že  mé  ruce  jsou  nepřetržitou  prací  v  domácnosti  zhrublé  a  neohebné." 

„A  kam  půjde  Jela?"  tázala  se  Anežka. 

„Jela  hledá  si  místo  do  lepší  rodiny  k  dětem,  nebo  se  provdá  za 
hajného  Mářu.  Já  jí  radím,  aby  se  provdala,  ale  ona  asi  neposlechne. 
Ostatně  af  si  dělá,  co  chce,  doma  být  nemůže." 

Anežka  namítala,  že  se  Mářa  pro  Jelu  nehodí,  ale  paní  nadučitelová 
přesvědčila  ji,  že  Mářu  zná  špatně.  Dle  jejího  úsudku  byl  Mářa  slušný, 
sečtělý  člověk.  Byl  z  rodiny  velmi  spořádané.  Otec,  jehož  místo  mladý 
Mářa  zaujal,  byl  velmi  řádný  muž  a  vychoval  dobře  své  děti.  Dva 
synové  vystudovali,  jeden  knězem,  druhý  učitelem,  a  dcera,  jež  dostala 
slušné  věno,  provdala  se  za  chalupnika.  A  mladý  Mářa  sám  říkává: 
Jsem  na  tom  lip,  než  moji  studovaní  bratři.  Starší  je  kaplanem  kdesi 
v  horách  a  mladší  je  šestý  rok  podučitelem. 

„Bude  se  mi  stýskat  po  Jele,"  litovala  Anežka. 

Paní  nadučitelovou  tížilo  ještě  jedno  břímě,  jímž  nemohla  hnouti 
v  právo  ani  v  levo.  Byla  to  nejmladší  dceruška,  vyžadující  stále  pozor- 
nosti, jež  ničeho  nedělala  a  ničeho  neslibovala.  Aspoň  pro  první  čas 
zápasů  kdyby  ji  měla  s  krku! 

„Nám  se  bude  také  stýskat,  nejvíce  Milci.  Ta  nechce  ani  slyšet 
o  stěhování.    Leč  by  šli  s  námi  strýček  a  tetička.   Jinak  že  nepůjde." 

„Však  může  u  nás  zůstat;  máme  ji  rádi,"  odpovídala  Anežka 
polichocena  tímto  doznáním.  A  paní  nadučitelová  obracela  často  řeč 
tím  směrem,  aby  Anežka  mohla  opakovati  svou  přípověď. 

Konečně  shasl  sporý  plamínek  života  starého  učitele,  úzkostlivě 
hlídaný  Konrádem  a  Jelou.  Poslední  záblesk  naděje  shasl,  přísný  tvrdý 
hlas,  jejž  očekávali,  učinil  konec  krátkému,  bolestně  chudému  štěstí. 
Ač  již  věděli,  že  se  musí  rozejit,  váhali  tvrdošíjně,  hotoví  urvati  ještě 
několik  okamžiků  v  opojném  pomíjení  všeho,  co  je  volalo  jinam.  A  zatím 
co  přicházeli  sedláci  staří  i  mladi,  aby  poklekli  u  rakve  svého  starého 
učitele  a  v  roznícení  vroucí  modlitby  připomněli  si,  že  byli  dětmi,  že 
byli  drobnými  pláňaty,  šlechtěnými  touto  bezvládnou,  ledovou  rukou, 
nadučitelová,  rychle  hotova  se  svým  hořem  i  se  svými  slzami,  pobízela 
Jelu  ku  spěchu. 

„Rozhodni  se  rychle,  není  času  nazbyt.  Chceš-li  si  vzíti  Mářu, 
zůstanu  zde  k  vůli  tobě  šest  neděl;  jestli  ne,  jsem  do  prvního  pryč. 
Hoši  stojí  mnoho,  a  pense  je  malá." 

Jela  psala  žádosti,  opisovala  vysvědčení,  posílala  inserty,  nabízela 
se,  prosila.  — 

Pohřeb  ji  zoufale  rozrušil.  Božena  přijela  s  mužem  a  dětmi,  snažíc 
se  rozvinouti  chlubně  svůj  blahobyt  a  štěstí  před  pozornýma  očima 
tolika  svědků.  A  Jela  byla  přítomna,  když  Hrazdil,  vlivem  své  ženy 
pánovitý  a  nafoukaný,  zavolal  si  Konráda  stranou,  jako  by  byl  oprávněn, 
uděliti  mu  důtku. 

50 


Digitized  by 


Google 


746  Jiří  Sumín: 

„Nežádal  jsem  tě,  abys  za  něj  ručil:  dluh  padá  celý  na  tebe.  Na 
mě  nepočítej.  Řekl  jsem  rozhodně,  že  dluhů  platit  nebudu  a,  af  se  děje 
cokoliv,  nikoho  nevezmu  do  domu.    To  byly  mé  podmínky."  — 

A  paní  nadučitelová  prosadila,  že  Milča  zůstane  ve  mlýně. 

Po  pohřbu  Jela  žila  hrozné  chvíle  úzkosti,  zimničného  vzrušení 
a  beznaděje.  Zdálo  se  jí,  že  všecky  cesty  její  zasypány  jsou  kamením 
zklamání  a  neúspěchu.  Mizelo  před  ní  vše,  co  bylo  nejblíže  jejímu 
srdci,  stála  tu  osamělá  s  vědomím,  že  nemá  nikoho  na  světě.  Její  úsilí 
dobýti  si  místa  bylo  předem  podlomeno  a  ochabovalo  každým  novým 
nezdarem.  Nevlastni  matka»  jež  chvátala  za  svými  dětmi,  málo  dopřávajíc 
času  zármutku  nad  ztrátou  manžela,  jenž  ji  tak  špatně  opatřil,  zanechá- 
vala za  sebou  malé  a  větší  dluhy,  využitkujíc  do  krajnosti  každé  ochoty, 
každého  přátelství  s  bezohledností  člověka,  životem  zklamaného  a  oši- 
zeného. Jele  bylo  už  bolestně  stydno  v  rodné  vsi,  kde,  jak  se  jí  zdálo, 
četla  tiché  opovržení  na  tvářích  venkovanů.  Za  bezsenných  nocí,  kdy 
přestávala  volati  milosrdenství,  ale  žádala  jen  spravedlnost,  vyvstávala 
před  ní  její  hluboká,  beznadějná  láska  jako  pramen  bolesti,  trest  i  obžaloba. 
Kam  to  dospěla?  tázala  se  s  rostoucím  opovržením  k  vlastní  slabosti. 
Všecky  zažité  rány,  všecky  zhojené  bolesti  stály  podle  těch,  jež  dosud 
krvácely,  otvírajíce  jedovaté  kalichy  svých  nočních  květů.  Byly  rozhozeny 
po  celé  dráze  života  a  teď  shlukly  se  všechny  na  křižovatce,  aby  pod- 
lomily její  odvahu  k  další  cestě.  Žila  zlé,  zlé  chvíle,  kdy  zdá  se,  že 
cosi  číhá  v  úkrytu,  hřích  nebo  smrt.  Všechny  zklamané  naděje,  všechny 
ztracené  bitvy  a  nepřiznané  porážky  se  svými  zárodky  nákazy  a  katastrof 
naplnily  vzduch.  Přála  si  smrt,  protože  to,  co  žila,  bylo  těžší  nežli  smrt. 
Nesahala  po  ní  vzpurně  a  odvážně,  prosila,  aby  jí  byla  dána  jako  milost, 
jako  dar.  A  když  se  počalo  rozednívati,  poznala,  že  i  bez  úlevy,  bez 
naděje  musí  kráčeti  dále  se  svým  břemenem,  protože  život  nikdy  nestane 
ani  se  nevrací. 

Ráno  spěchala  do  mlýna  s  pevným  zimničním  rozhodnutím.  Ne- 
mluvila téměř,  jen  se  rozhlížela  po  všem,  co  jí  bylo  blízkým  a  milým, 
jakoby  vše  to  chtěla  pevně  uzavříti  ve  svou  paměť.  Venku  bouřil  suchý, 
mrazivý  vítr.  Jela  vběhla  do  sadu,  kde  stromy  a  křoviny,  pokryté 
rašícími  pupeny,  zmítaly  sebou  křečovitě,  bičovány  nevítaným  palčivým 
dechem  severu,  kde  proudící  míza  vedla  tuhý  boj  s  nepohodou,  jež 
kazila  její  dílo.  Hledala  vytrvale  ze  země  vypukující  květiny,  šťastné 
a  sladké  své  přátele,  jež  chtěla  naposled  pozdraviti  a  odnésti  ssebou 
jich  poslední  dojem,  v  němž  žilo  tolik  krásných  vzpomínek  uplynulých 
dnů.  Ale  i  ony  trpěly  a  bojovaly,  odvážně  vystavujíce  útlé  své  pupeny, 
jakoby  ničeho  nechtěly  slyšeti  o  protestech  sucha  a  mrazu.  Černé  větve 
jabloní  posázeny  byly  bílými  hrášky,  nadějnými  to  kyticemi  květů,  dosud 
sevřených  v  hedvábné  obaly,  kdežto  srstka  lákala  pohled  svou  vyspělou 
šťavnatou  zeleni.  Sivozelené  kornoutky  tulipánů  naplněny  byly  vodou 
přes  noc  zamrzlou,  tavolníky  objevovaly  se  v  rezavých,  liščích  kožíšcích 
beze  stopy  zeleně,  reveň  zimou  zčervenalá  vyhodila  na  povrch  své 
puky,  jako  veliké  sbalené  pěstě  mrazem  zkrvavělé.  A  jako  růžové, 
něžné   dětské  prstíčky   hlásila   se   k  svétu  křehká   dymnivka,    zatím  co 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  747 

smělejší  lilové  hlavičky  orlíčků  odhodily  již  bílé  kukličky,  tu  a  tam 
třepetajíce  zelenými  listy.  Fialky  voněly  na  slunných  březích  a  popínavé 
holandské  plaménky  měnily  náladu,  zelenajíce  se  radostně,  hned  zase 
plačíce  se  svislými  připálenými  listy,  nemohouce  zadržeti  oheň  a  sílu 
jarní  mízy,  jež  jim  stoupala  do  hlavy,  jako  silné  víno.  Jela  obracela 
se  k  nim,  jako  k  mrtvým  přátelům,  jež  chceme  vyvolati  z  hrobu,  poněvadž 
jim  máme  co  říci,  a  zatím  shledala,  že  žijí  a  zápasí,  hájíce  usilovně 
práv  svého  krásného  života. 

Odešla  pak  pevná  a  posilněna. 

Teprve,  když  ji  asi  týden  nespatřil,  Konrád  poptával  se  po  ní 
nesměle. 

Zvěděl,  že  se  nepohodla  s  matkou,  dala  si  odnésti  šaty  a  odešla 
Jcamsi.    Bezpochyby  má  již  místo,  nebo  je  někde  u  známých. 

Pátraje  po  ní  usilovně,  našel  teprve  za  několik  týdnů  její  stopu. 
Bydlila  v  odlehlé  vsi  u  cizích  lidí,  vyšívajíc  selkám  sváteční  šátky 
á  hedvábnými  námětkami,  aby  měla  být  z  čeho  živa.  Ale  vedlo  se 
jí  špatně.  Psala  stále  žádosti,  opisovala  vysvědčení,  inserovala,  nabízela 
se,  prosila  .  .  .    Ale  nic  nepřicházelo. 

Konrád  psal  jí  dlouhé  listy,  zakrývaje  ohnivý  květ  své  vášně 
zeleným  mechem  přátelské  náklonnosti,  jako  opatrný  zahradník,  jenž 
posílá  vzácnou  květinu  na  daleké  cesty.  Odpověď  nepřicházela.  Pak 
žádal  ji  o  schůzku,  jejíž  nutnost  skombinoval  velmi  raffinovaně,  že  tužby 
jeho  proplítala  tisícerá  omluva  a  lest.  Čekal  dlouhé  hodiny  v  zimničném 
napjetí,  ale  Jela  nepřišla.  Konečně  vracely  se  i  jeho  listy,  jako  by  ji 
nebyly  nalezly.  Nevěda  si  rady,  vyčkával  s  nervy  k  prasknutí  napjatými 
do  všech  končin  světa,  jež  byly  s  to  zachytiti  nejvzdálenější  ohlas.  Nic 
nepřicházelo.  Až  jednoho  dne  Anežka  zaměstnána  v  kuchyni,  slyšíc 
jej  přicházeti,  z  věnčí  zavolala  na  něj. 

„Dověděla  jsem  se  právě  novinu.  Jela  má  zítra  svatbu.  Mářu  si 
bére.    Paní  nadučitelová  bude  mít  radost." 

Stál  dlouho,  omráčen  zlověstným  bušením  ve  spáncích.  Přál  si, 
aby  žena  pokračovala,  aby  mluvila  dále,  zdáloť  se  mu,  že  slova  její, 
dopadající  brutálně,  jako  sečné  rány,  zachycované  holou  dlaní,  otupí  se 
a  seslábnou.  Ale  ona  mlčela  po  tomto  hrozném  seknutí,  jež  mu  profalo 
tepnu.  —  Avšak  ne,  to  nebylo  ostří  ocele,  to  nebylo  ani  olovo,  mířící 
do  výše,  nebo  dálky,  to  byl  potupný  úder  blátivé  hroudy,  jež  pokalí, 
ale  neusmrcuje.  Když  byl  proseděl  hodiny  v  malomocném,  sžírajícím 
hoři,  hleděl  se  vzmužit,  posilňuje  se  jedovatými  doušky  odporu  a  vzteku, 
jež  v  něm  probouzela  společnost,  jejímž  zásadám,  jak  se  mu  zdálo, 
obětovala  Jela  svou  lásku.  Zmítal  sebou  zoufale,  nevěda,  jak  snésti 
tuto  trýznivou,  neulevující  tíži  zármutku. 

K  večeru  dal  zapřáhnout  a  odjel  do  města.  Jeho  bolest  našla  týž 
průchod,  jímž  klestívala  si  cestu  nahromaděná,  stále  vybuchující  elektřina 
jeho  mládí.  Za  dva  dni  vrátil  se  přepadlý  s  vyzývavým  tvrdým  pohledem, 
ustárlý  a  přeměněný. 

50* 
Digitized  by  VrrOOQlC 


748  Jiří  Sumín: 


VII. 


Dvě  léta  uplynula.  Konrád  vrátil  se  úplně  k  zábavám  a  návykům 
svých  mládeneckých  let.  Odjížděl  stále,  častoval  přátele  buď  v  hotelích 
nebo  doma.  Jakmile  se  objevil  v  některém  okolním  městě,  byl  ihned 
obklopen  smečkou  mladých  lidí  dychtivých  volné  zábavy,  nebo  takových, 
již  se  pouze  chtěli  zadarmo  přiživiti.  I  v  jeho  domácnosti,  před  tím 
neznámé,  změnilo  se  mnoho.  Byla  jako  průchodní  dům  stále  otevřena 
veselým  poutníkům  života.  Jen  že  pohostinství  mělo  zcela  jiný  ráz 
jako  za  času  jeho  rodičů.  Nebylo  posvícenských  hostin  a  rodinných 
slavností,  byly  to  obyčejně  rychle  skombinované,  krátké,  pikantní  večeře, 
jejichž  dessert  hojně  zapíjený  prodloužil  se  do  rána,  nebo  pouhé  pitky, 
jimiž  končili  své  zábavy  mimo  dům.  Ženy,  ani  hospodyni  nevyjímaje, 
neobjevily  se  nikdy  s  pány  u  stolu.  Pfícházely  zřídka,  ale  přišly-li 
přece,  dostalo  se  jim  pohoštění  ve  vedlejším  pokoji,  kde  seděly  kol 
velkého  stolu  tiše  a  vážně,  jako  na  pohřební  hostině.  Mnohá  z  nich 
nechtěla  se  jen  tak  dobrácky  přenésti  prese  vše,  čím  bouřila  veselá  společ- 
nost vedle,  a  co  zaslechla  z  úryvku  řečí  příliš  hlasitě  pronesených, 
i  seděla  u  stolu  vzdorovitě  a  hořce,  nejedla,  nemluvila  a  ku  všem 
vlídným  pobídkám  odpovídala  kousavě:  ^Děkuju,  nechce  se  mi  ničeho. 
Já  čekám  na  svého  muže.** 

Ale  i  veselá  společnost  ve  vedlejším  pokoji  končívala  často  ne- 
vesele. V  pozdních  hodinách,  kdy  většina  stolovníků  usínala  s  hlavou 
na  stole  nebo  pod  stolem,  Konráda  zmocňoval  se  zvláštní  rozmar. 

„To  je  ta  luza,  jejímuž  mravnímu  rozhořčení  obětoval  jsem  své 
štěstí,"  připomínal  si  ji  zlostně. 

Škádlil  je  zlomyslně  a  tropil  s  nimi  brutální  žerty.  Přál  si  náruživé, 
aby  čeledín,  jenž  je  k  ránu  odveze,  vyvrátil  jich  do  vody,  nebo  da 
bláta.  Vyjednával  o  tom  s  pacholky,  slibuje  odměnu,  když  šikovně 
svrhnou.  S  počátku  nemohl  nikoho  získati.  Rokovali  o  tom  vážně  a  vrtěli 
hlavami.  Nešlo  jim  o  pány,  ale  o  koně.  Byli  to  mladí  hoši  z  okolí, 
Hanáci,  jichž  první  vášní  je  pěkný  kuří  a  pak  „jejich"  kůň,  to  Jest 
ten,  který  je  jim  svěřen.  A  jak  svrhnouti,  aby  se  koně  neoctli  v  ne- 
bezpečí? Odmítali  odměny  solidárně  a  pevně,  jakoby  sloužili  přede 
vším  hodným  těm  zvířatům,  soudruhům  své  lopotné  práce  a  pak  teprve 
jemu.  Měl  však  chytrého  dělníka,  Slováka,  jenž  neuměl  sic  jezdit,  ale  do- 
vedl prudkým,  surovým  kopnutím  pod  hubu  podráždit  koně  tak,  že  se 
vůz  nutně  musil  obrátit  vzhůru  boky.  Ten  tedy  prováděl  za  noci  na  pří- 
hodných obyčejně  „měkkých"  místech  s  pány  své  žerty.  Slušnější  lidé 
počali  se  straniti,  čímž  ovšem  schůzky  a  pitky  staly  se  pustší  a  divočejší. 

Anežčino  krátké  štěstí  rozplynulo  se  záhy  pod  tíží  nových  útrap,, 
práce  a  starostí.  Plna  úzkostí  pohlížela  na  svou  rozvrácenou  domácnost, 
kolísající  stále  v  divokém  rozruchu  hostin  a  pitek,  na  tento  nenadálý, 
hrozný  rozmar  manželův,  zahrávati  si  odvážně  se  životem  a  snad  sřítiti 
se  zvolna  po  nakloněné  ploše.  Neměla  odvahy  odporovati,  nebo  jen 
domlouvati  mu.  Nedopřál  jí  ani  oddechu,  byla  zapražena  od  rána  do 
noci,  nemajíc  času  ani  prostředků  poříditi  dětem  potřebný  oděv.  Nikdy 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  749 

nezažila  od  něho  tolik  zřejmé  nelásky  a  pohrdání,  nikdy  nedal  jí  po- 
cítiti, jakým  břemenem  je  jeho  životu,  až  teprve  nyní!  Tušila  to  vždy, 
ale  nyní  sám  jí  to  potvrdil  a  přesvědčil  ji  o  tom.  Neměla  již  přítelkyní, 
s  nimiž  by  závodila  v  klidu  rodinného  krbu;  pouze  z  potřeby  požalovati 
a  zastesknouti  si,  vyhledala  s  počátku  tu  neb  onu  známou,  ale  ucítivši, 
že  bol  její  nenachází  ohlasu,  nýbrž  stává  se  jen  předmětem  zvědavosti 
a  zábavy,  ochabovala  ve  své  důvěrnosti,  a  konečně  dusila  vše  v  sobě. 
Vzpomínala  nyní  často  na  Jelu  a  toužila  velice  sblížiti  se  s  ní  zase. 
Psala  jí,  ale  nedostala  odpovědi.  A  tak  čekala  oddána  svému  osudu, 
jenž  spěl  nutně  k  neblahým  koncům. 

Ale  i  manžel  její  měl  chvíle,  stále  řídcí  ovšem,  kdy  chtěl  se  za- 
držeti ve  svém  rozběhu  k  pádu.  Smutek,  jenž  ustálil  se  v  jeho  srdci, 
vynášel  ve  chvílích  zemdlení  lákavé  obrazy  smíru.  Jen  kdyby  nebylo 
tak  hrobově  pusto  v  jeho  srdci!  Bolest  utišila  se  na  chvíli,  zdála  se 
zhojena,  vracel  se  již  klid,  tupý  klid  bez  štěstí,  bez  nadějí,  ale  v  tom 
provalila  se  nová  rána  a  zase  zde  byla  táž  bolest,  táž  šílená  touha 
zbaviti  se  jí  rázem,  ponořiti  se  do  života,  jak  potápěč  do  hlubin,  státi 
se  buď  kořistí  jeho  dravých  vln,  nebo  vyplouti  zdráv,  nezranitelný 
a  tvrdý  z  kalných  jeho  proudů.  Ale  někdy  podával  se  i  lepším  citům. 
Zadržela  ho  na  chvíli  vzpomínka  na  děti,  nebo  pohled  staršího  hocha, 
pozorného  a  vnímavého,  jenž  tázal  se  výmluvným  dětským  okem:  „Kam 
nás  to  vedeš?" 

Zanedbával  velice  honitbu,  boje  se  dlouhých  smutných  cest  polem 
a  tichými  lesy,  kde  každý  strom,  každý  keř  byl  důvěrníkem  touhy 
jeho  a  sklamání.  Minulé  zimy  hajný  se  rozstonal,  byl  odvezen  do  nemoc- 
nice, ale  on  nevzal  již  jiného  na  jeho  místo.  Nehnulo  jím  ani,  když 
historky  o  smělých  pytlácích  a  lesních  zlodějích  hýbaly  všemi  myslemi 
a  jazyky  v  okolí.  Ale  jednoho  dne  přišel  k  němu  hraběcí  polesný, 
hřmotný  bělovlasý  stařec  s  odstálým  obočím  a  bujným,  zdivočilým  vousem, 
jako  pravý,  divý  muž  z  hor,  a  žádal,  aby  mu  půjčil  klíč  od  hlídačské 
boudy.  Chtěl  zaskočit  pytláky,  kteří  prý  odnášeli  kořist  obecním  lesem. 
Vylíčil  mu  podrobně  svůj  plán,  jenž  se  nesrovnával  s  pokusy  jeho 
představeného,  jenž  operoval  s  celým  štábem  myslivců  a  hajných  dosud 
bez  úspěchu. 

„Nadlesní  svolává  všechny  k  poradám,"  vyprávěl,  „debatují,  radí 
se,  kují  válečné  plány,  dnes  tam,  zítra  tam,  ale  já  říkám  lary  fary, 
myší  sněm  se  usnes'  pověsiti  kočce  zvonek  na  ocas.  —  Zlo  je  v  tom, 
že  se  brambory  neurodily.  Chudina  bére  všecko  napořád,  jak  velká 
voda.  Ukradli  by  nám  nos  mezi  očima,  kdyby  jim  dal  zaň  žid  sklenku 
pálenky.  U  mne  má  zvěř  pokoj.  Ale  zase  mi  chodí  do  lesa  takoví 
botanikové,  ne  aby  si  uťali  smrk  nebo  jedli,  ale  odtahají  mi  do  rána 
deset  sáhů  dřeva,  jakoby  nic." 

„Z  rubiska?" 

„Ne,  z  Bofíny." 

Konrád  zachvěl  se  neurčitou  vzrušující  předtuchou.  Bořina  náležela 
hájemství  Márovu.    Mlčeli  chvíli. 

„A  což  Mářa  .  .  .  nehlídá?" 

Polesný  vyskočil,  jakoby  ho  píchl. 


Digitized  by 


Google 


750  Jiří  Sumín: 

„Ali,  ten  ochlasla?  To  mám  z  toho,  že  jsem  jeho  kmotrem.  Musil 
jsem  chodit  v  noci  po  kolena  sněhem  půl  druhé  hodiny  cesty  do  seče, 
kde  bylo  složeno  dříví,  vzdálené  od  hájovny  dvacet  minut,  aby  zloději 
všecko  neodnesli.  To  mám  za  všecko  dobrodiní.  Věřte  mi,  nebýt  všelijakých 
ohledů  a  přímluv,  strýčkův  a  tetiček,  byl  bych  ho  dávno  vypráskal 
z  lesa.    Jiného  nezasluhuje." 

„Jak?    Cože?    Mářa  .  .  .?    Myslíte  Máru?« 

«Nu  ovšem,  že  Mářu.  Co  se  divíte?  Představujete  si  asi  toha 
vyfintěného,  potrhlého  paňácu,  jakým  býval  za  svobodna.  Toto!  Mél 
byste  ho  vidět.    Ani  byste  ho  nepoznal. 

„A  co  se  s  ním  stalo  I" 

„Hm,  co  se  s  ním  stalo!    Ďas  ví.    Nejspíše  samota  ho  otrávila." 

„Samota?  .  .  ." 

„Óh,  samota  je  hrůzný  lupič!  Ta  svleče  člověka  do  nahá  a  připraví 
ho  tak,  že  na  něm  naroste  zvířecí  kůže.  Znám  mnoho  případů.  V  mém 
rodišti  je  pěkné  výletní  místo,  pouhá  samota  s  nevelkým  hospodářstvím 
asi  tři  čtvrti  hodiny  za  městem.  Je  prý  velmi  výnosné.  Kdykoliv  se 
ocitne  v  prodeji,  hostinští  se  předstihují,  aby  je  získali.  Ale  pokud 
pamatuji,  každý  skončí  stejně:  jako  notorický  pijan  a  alkoholik.  Znal 
jsem  některé.  Když  tam  přišli,  byli  to  čilí  intelligentní  lidé,  plní  humoru 
a  pozornosti,  jak  se  žádá  při  jejich  obchodě;  za  deset,  patnáct  roků 
se  obyčejně  stěhují,  polozblblí,  třesoucí  se  pijane,  již  mnohdy  nemají 
ani  náležitého  ponětí  o  svém  majetku.  Oh,  samotu  každý  nesnese. 
Samota  je  hrozný  lupič!" 

Konrád  seděl  chvíli  zamyšlen. 

„Ah,  ano.!  pravíte  deset,  patnáct  roků  .  .  .  taková  doba  člověka 
předělá.  A  zvlášf  člověka  zvyklého  společnosti  a  ruchu,  jak  byli 
zajisté  ti,  o  nichž  jste  mluvil.  Ale  Mářa,  jenž  přece  na  samotě  vyrostl, 
byl  by  se  změnil  ve  dvou  letech?  ...  To  přece  zdá  se  mi  přílišné, 
povážíme-li,  že  ...  že  je  ženat  ...  a  šťasten,  jak  doufám  ..." 

„Máte  pravdu,  snad  v  tom  bude  něco  jiného.  Snad  už  dříve  pil, 
a  nevěděli  jsme  o  tom.  Snad  to  měl  v  sobě.  Ale  jedno  vím  jistě:  že 
už  toho  nenechá." 

„To  tedy,  hlídáte  na  jeho  místě?" 

„Totiž  teď  ne  ...  teď  ...  teď  se  .  .  ." 

„Polepšil?" 

„I  ne.  Vždyť  vám  povídám,  že  se  nepolepší  .  .  .  Ale  zkrátka : 
teď  nehlídám.  —  Jen   že  to  dlouho  nepotrvá  a  konec   to  vzít  musí." 

Konrád  cítil,  že  poslední  slova  přímo  vynutil,  že  naléhá  příliš 
zvídavě  a  nápadně.  Umlkl  tedy.  Polesný  potrhoval  rameny,  nemoha  se 
rozhodnouti,  jak  zarovnati  svou  řeč:  doplniti,  co  nařkl,  nebo  setříti  to 
radějw  Ale  cítil,  že  mlynář  upírá  na  něj  zraky  příliš  napjatě,  i  byl  jist, 
že  se  vytasí  s  otázkou.  Rozpovídal  se  tedy  zlostně,  broukavě,  ale 
s  jakousi  zřejmou  rozkoší,  jak  mluvíval  jen  o  věcech  význačných 
a  zajímavých,  vrhaje  krátké,  ostré  pohledy  k  pootevřeným  dveřím, 
zda-li  někdo  neposlouchá. 

„Povím  vám  to  tedy,  vždyť  ono  tak  jako  tak  sídlo  v  pytli  ne- 
zůstane a  konec   to   vzít  musí.    To  se  prostě   nemůže  trpět.    Zkrátka 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  751 

tedy:  Nevěděl  jsem  si  s  tím  pijanem  rady.  Kdykoliv  jsem  tam  přišel, 
abych  mu  domluvil,  vždycky  byl  zmáchaný  pod  obraz  boží.  ,Nu*,  pravím 
jednou  jeho  ženě,  ,s  tím  dobytkem  nebudu  už  ani  mluvit,  vy  jste 
ostatně  dost  rozumná  a  prozíravá,  abyste  pochopila,  že  to  tak  dále 
nepůjde.  Buďto  ho  hleďte  přimět,  aby  dělal  svou  povinnost,  nebo  se 
zrovna  stěhujte !  Takhle  to  trpět  nemohu.*  —  Za  nedlouho  šel  jsem  se 
večer  podívat  do  seče,  kde  se  ztrácelo  dříví  Márovi  přímo  pod  hubou. 
Byla  tmavá  noc  a  třeskutá  zima.  Z  daleka  slyšel  jsem  kroky.  To  je 
Mářa,  myslím  si,  hlídá.  Stanu  a  naslouchám  chvíli.  Vskutku,  přechází 
po  cestě,  jako  voják  na  stráži.  Trochu  nápadně  a  nešikovně  na  hajného. 
Nu,  ale,  jen  když  hlídá.  Žena  vyzrála  na  něj,  myslím  si.  Ale  pojednou, 
když  se  mi  nevědomky  přiblížil,  zdálo  se  mi,  že  to  Mářa  není.  Stál 
jsem  chvíli  nerozhodně,  pak  dal  jsem  znamení,  jež  jsme  měli  s  Mářou 
pro  rozličné  případy  umluveno  a  vskutku,  odpověď  zněla  správně.  Byl 
to  tedy  Mářa.  Hlídal.  Od  té  doby  dříví  se  neztrácelo.  —  Pak  šel  jsem 
tam  jednou  v  noci,  více  náhodou  než  úmyslně.  Všecko  bylo  pod 
sněhem  a  měsíc  svítil.  Uvidím  ihned  postavu  s  puškou  a  se  psem, 
jež  přechází  po  téže  cestě,  jako  tehdy  Mářa.  Co  pak,  myslím  si, 
zhloupl  už  tak,  že  tu  prociví  celé  noci?  Stojím  a  dívám  se,  dívám,  až 
se  mi  v  očích  dělají  mžitky,  a  čím  déle  se  dívám,  tím  více  trnu: 
Mářa  to  nebyl.  Dal  jsem  znamení  tiše,  nenápadně,  tak  že  je  neza- 
svěcený musel  přeslechnout,  ale  odpověď  byla  tu  hned,  jakoby  byl 
naň  čekal.  Co  to  znamená?  Bylo  nápadno,  jak  rychle  přešla  postava 
do  stínu  a  tam  zmizela.  Znamení  bylo  dáno  jistým  druhem  vábničky, 
jíž  se  užívá  k  přilákání  zvěře.  V  mém  revíru  pouze  já  a  Mářa  máme 
takové  vábničky.  Byl  jsem  však  přelstěn,  to  bylo  už  patrno,  a  bůh  ví, 
co  tato  lesf  skrývala  a  co  se  v  lese  dělo!  Dal  jsem  zase  znamení,  aby 
se  přiblížil.  Opakoval  jsem  je  vždy  důrazněji,  jako  bych  byl  v  nebezpečí. 
Ticho  .  .  .  žádná  odpověď.  Pojednou  vidím :  podezřelá  postava,  již  jsem 
měl  za  Maru,  krade  se  zvolna  ve  stínu  na  pokraji  lesa.  Pustil  jsem  se 
za  ní,  ale  ona  mi  obratně  unikala.  Bylo  pozdě,  byl  jsem  sám  a  unaven, 
ale  což  strachu  jsem  neměl.  Jak  ucítím  pytláka,  nebo  zloděje,  každý 
sval  ve  mně  hraje.  Buď  ty,  nebo  já,  a  to  hned :  jedna,  dvě  .  .  . !  Tu 
vidím,  jak  postava  vyrazí  z  lesa  a  horem  pádem  utíká  přes  úzký  cíp 
rubiska,  aby  stihla  na  druhou  stranu.  ,Stůj,*  křiknu,  , nebo  střelím  !* — 
Stanula,  více  padla,  a  cosi  černého  rozprostřelo  se  kolem  ní  .  .  .  Kriste 
Ježíši  .  .  .  strach  jsem  neměl,  ale  tak  mi  nějak  bylo  .  .  .  tak,  jakobych 
ani  nebyl  doma  ve  svém  revíru.  Přijdu  blíž,  byla  to  —  Márova  žena  I" 

Polesný  opsal  rukou  široký  kruh  a  se  zrakem  nezvykle  zněžnělým, 
upřeným  ve  zrak  mlynářův,  zakýval  těžce  hlavou,  výraz  to  překypu- 
jícího citu,  pro  nějž  nejemná,  neohebná  mluva  jeho  neměla  slov. 

„Víte  přece,  že  je  to  ženština  z  hodné  rodiny  .  .  .  Znal  jsem  její 
matku  ...  tu  vlastní  .  .  .  Eh,  nu  dobře,  že  mrtví  taje  tvrdě  spí  I  — 
Hned  ráno,  šel  jsem  na  něj.  Ani  jsem  dospat  nemohl.  , Nestydo  ha- 
nebná,* pravím,  ,tak  ty  posíláš  svou  mladou  ženu  hlídat  v  noci  do 
lesa,  abys  moh*  ležet  doma  a  opíjet  se?  —  Ať  mě  čert  skroutí  jak 
beranní  roh,  jestli  to  ještě  dnes  nebudou  vědět  všichni  naši  mládenci 
v  lese  I  Však  on  se  kterýsi  najde,  že  ji  tam  samotnu  nenechá  a  bude  — 


Digitized  by 


Google 


752  Jiří  Sumín: 

hlídat  s  ní.  Jiného  nezasloužíš,  lenochu  bezbožný  I*  —  Byl  zase  zpit, 
ale  hrozně  se  finožil:  ,Pane  kmotře,'  povídá,  ,tahle  panička,  to  není 
moje  žena.  Ona  si  mě  vzala  jen  před  světem,  že  nevěděla  kudy  kam, 
ale  dál  se  neznáme.  A  co  povídáte  o  hlídání:  nemám  strachu.  Dříví 
jsem  snad  dobře  nehlídal,  ale  ji  uhlídám  ...  a  kdybych  něco  zpozo- 
roval, zastřelím  ji,  jako  kunu.*  —  Eh,  nu,  blábolil,  ochlasta!  ,Mlč,* 
povídám,  ,tvá  řeč  se  nehodí  ani  brávkúm  do  koryta.'  -r-  Nu  ale,  nic 
jsem  nepořídil.  —  Márová  hlídá  dál.  Ale  dlouho-li  se  toho  lidé  nedovědí? 
Rozumí  se,  že  to  takhle  nemůže  zůstat.** 

A  rozhovořiv  se  starý  lesník,  nacházel  stále  nové  podrobnosti 
svého  důvěrného  sdělení.  Konrád  nemohl  se  dočkati  jeho  odchodu. 
Jela  oživla  strašlivou  mocí  ve  vzbouřených  představách  jeho  nitra. 
Podivná  zpráva  naplnila  hlavu  jeho  k  prasknutí,  jakoby  byla  ucpala 
všecky  východy  a  průduchy  jeho  paměti.  Černá  prorva  osudu  položená 
osudem  mezi  ním  a  milovanou  ženou  světélkovala  příšerně  a  vyzývavě. 
Couval  zbaběle,  protože  se  bál  zasáhnouti  rušivě  v  uklidněné  ovzduší 
jejího  osudu,  a  hle,  co  provedl  bez  něho  tento  příšerný  harlekýn 
intimní  arény  srdcí  ?  —  Jitřivá  bolest  se  šílenou  radostí  svíjely  a  rvaly 
se  v  jeho  nitru,  jako  dva  zuřiví  jedovatí  hadi.  V  okamžiku,  kdy  po- 
lesný  líčil  své  setkání  se  ženou  Márovou,  červ  dědičné  choroby, 
nedávno  oživlý  pitkami  a  podrážděný  hýřením,  zahryzl  se  mocně 
v  podajný  sval  jeho  srdce :  v  prsou  bušilo  mu  horké,  těžké  kladivo, 
a  zpěněná,  hustá  krev  stoupala  k  hlavě.  Ale  nedbal  toho  a  nemohl  se 
dočkati  večera.    Ještě  dnes  musel  do  Bořiny. 

Sotva  se  setmělo,  spěchal  černým  polem,  na  jehož  rýhách  a  hra- 
balinách  modeloval  mráz  zimní  škrabošku,  mistrnou  a  přece  mrtvou. 
Cesty,  jimiž  dávno  nešel,  byly  nyní  pusté  a  neschůdné  svými  u  příkopů 
nakydanými  hromádkami  zmrzlého  bláta,  svými  výmoly  a  dolíky,  za- 
rovnanými mléčně  bílou  vrstvou  ledu,  bořící  se  s  praskotem,  jako 
podlaha  z  tenkého  skla.  Obloha  byla  jasná,  bez 'mraků,  a  měsíc  ještě 
nevzešel.  Pouze  význačná  souhvězdí  zářila  v  hluboké  modři  prostoru. 
Zdálo  se  mu,  že  dávno  už  neviděl  hvězd.  Obracel  zraky  k  prosté  jich 
nádheře  a  vznešenému  klidu,  s  nímž  putovaly  přesně  určenými  cestami 
za  tajemným  svým  posláním  a  cílem.  Co  věděl  o  nich,  zdálo  se  jen 
k  tomu  způsobilým,  aby  pokořilo  smělost  a  pýchu  drobných  lidských 
červíčků,  šlapajících  kůru  malé  oběžnice  s  chladnoucím  jádrem.  Ale 
přece  bušilo  mu  srdce  temným  vzrušením,  zapalovaným  na  krátký 
okamžik  živelní  silou  atavismu,  oživujícího  cit  tajemné  vzájemnosti,  jenž 
činil  z  těchto  nebeských  poslic  jeho  důvěrnice,  jeho  věštkyně.  Jakoby 
toužil  zavolati  je,  vzpomínal  jména,  zejména  těch,  jež  před  tisíciletími 
pokřtila  arabská  moudrost.  Ale  plamének  důvěry  uhasí  rychle,  síla,  jíž 
byl  rozsvícen,  opotřebovala  se  příliš  dlouhými  pochody  proměn,  jimž 
podlehlo  lidské  nitro  od  těch  dob,  kdy  chaldejci  starých  Assyřanů  a  Baby- 
loňanů vyplýtvali  svou  prorockou  moudrost.  Tu  chtěl  si  aspoň  vštípiti 
jich  postavení,  vypočítávaje,  jak  daleko  pokročí  na  své  dráze,  které 
zmizí  s  obzoru  a  které  vynoří,  než  uvidí  Jelu.  Nad  hlavou  visela 
Kassiopeja,  zářivý  drobný  šperk  modrého  prostoru,  šikmo  hozena  šňůra 
báječných  perel,  jež  utkvěly  na  nebi  jako  klikatý  blesk.   Vůz  zatlačen 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  753 

k  obzoru  stál  vodorovně  a  klidně  připraven  k  odjezdu,  jakoby  do  něho 
mél  vstoupiti  někdo  s  té  vlhce  černé  linie  spící  Země;  na  východě 
vystupoval  předvoj  královské  družiny.  Vozka  s  Kapellou  a  za  nimi 
sotva  tušený  nádherný  Orion  vlékl  první  ze  svých  velikých  démantů 
ještě  po  zemi.  A  nad  lehkou  čárou  lesa  vyhoupla  se  Vega  uprostřed 
svého  drobného  komonstva,  ne  královna,  ale  první  krasavice  nebeského 
dvora,  bodajíc  přímo  svým  intensivním  modravým  třpytem,  jakoby 
střásala  se  sebe  nadbytečné  démanty,  a  za  ní,  slabě  vyznačena  drob- 
nými jiskrami,  královská  Labuf  vesmíru  rozpínala  křídla,  veslujíc  přímo 
k  zenithu. 

Lesními  cestami  vlékly  se  chmury  zimního  večera,  a  větřík,  ženoucí 
se  polem,  utichl  tu,  jakoby  byl  ulehl  k  nohám  starých  olší,  javorů, 
nemaje  síly  potýkati  se  s  nimi.  Jen  na  pokraji  lesa  a  v  mýtinách 
čechral  suchý,  nespadalý  list  mladých  doubců,  jež  šeptaly  harašivě  své 
truchle,  posmrtné  zkazky.  Měl  ssebou  pušku  a  psa,  ale  rozmyslil  se 
jinak,  psa  zahnal  od  lesa  a  pušku  umínil  si  zůstaviti  na  pomezí  vlast- 
ního revíru.  Ale  čím  více  blížil  se  k  místu,  kde  ji  chtěl  uschovati,  tím 
intensivněji  cítil  nejistotu  vůči  náhodám  samoty  a  noci.  Neodloživ  tedy 
pušky,  jež  ho  činila  sebevědomým  a  volným,  šel  černými  průseky 
s  nepropustnou  klenbou,  hustě  spletenou  z  vysokých  korun,  podobnými 
nekonečným  tunelům.  Touha,  jež  ho  štvala  těmito  neschůdnými  a  ne- 
bezpečnými cestami,  omamovala  ho  klamnými  sliby,  dávajíc  za  každým 
záhybem  tušiti  konec  cesty.  Ale  konce  nebylo,  les  byl  stále  divočejší, 
průseky  se  úžily,  práchnivé  pařezy  seděly  na  cestě  jako  hluché  baby 
a  vykřikly  zlomyslné,  kdykoliv  o  ně  zakopl.  Při  tom  klesala  odvaha 
ve  stejném  poměru,  jak  únava  rostla,  a  srdce  jeho  netrpělivě  po- 
drážděno bušilo  hlasitě,  jakoby  bilo  o  stěny  úzké,  černé  katakomby, 
nemající  konce. 

Za  dvě  hodiny  octl  se  konečně  na  mýtině,  kde  roztroušené  staré 
duby  zdály  se  pohříženy  v  dávnověkých  vzpomínkách,  a  jakoby  nerady 
procitaly  ze  svých  snů,  potřásaly  hněvivě  hlavami,  kdykoliv  proletěl 
mimo  mrazivý  větřík,  hvízdaje  rozpustilou  píseň  nočního  tuláka.  Nebe 
bylo  plno  drobounkých,  hustě  nakřesaných  jisker  a  malé  bílé  obláčky 
podobné  hustě  tkaným  pavučinám  smývaly  místy  tuto  třpytnou  nádheru. 
Sotva  rozeznal  Kassiopeju  utonulou  v  mléčné  dráze.  Zářivá  Vega  za- 
padala už  v  černé  krajkoví  lesa,  a  vůz  naklonil  se  poněkud,  jakoby 
sjížděl  s  kopce.  A  jako  svinutý  had  stáčel  se  kolem  černý  pás  lesů, 
tichých,  mlčenlivých  ale  především  podezřelých  a  zrádných.  Zdálo  se 
mu  nemožností,  aby  se  zde  setkal  se  ženou. 

Když  bloudil  asi  půl  hodiny  nahodilými  cestami,  vyhledávaje 
klikaté  úzké  pěšiny,  vinoucí  se  mlázím,  aby  se  mohl  snáze  vyhnouti 
nemilému  setkání,  zdálo  se  mu  pojednou,  že  nedaleko  na  holých, 
letos  vykácených  plochách,  jimž  se  z  opatrnosti  vyhýbal,  zazněly  kroky. 
Naslouchal  chvíli  se  zatajeným  dechem,  ale  kroky  ztichly,  pouze  lehký 
šelest,  jejž  mohl  způsobiti  běh  zvěře  nebo  psa,  nesl  se  k  němu,  vskutku 
pak  zaskučel  pes,  jenž  stanul  nedaleko  křoví,  za  nímž  byl  skryt,  patrně 
chytrý  ohař,  jenž  dává  na  jevo,  že  zvětřil  cizince.  V  tom  houkla  rána, 
silná,  daleko  slyšitelná,  jež  vpadla  do  pustého,  rozzívaného  ticha,  jako 


Digitized  by 


Google 


754  Jiří  Sumín: 

puma  mezi  spáče.  Všecko  se  zachvělo,  dlouze,  kvílivě  zmíral  zvuk, 
rozlétlý  v  širých  dálkách.  Pak  zase  všechno  ztichlo  nějak  vzrušeně 
a  vyčkávavě.  Konrád,  jenž  věděl,  že  je  zostřen  dozor  v  lesích,  doha- 
doval se,  že  to  může  být  hajný,  ale  mohl  to  být  také  naivní  kousek 
ženské  taktiky,  jenž  uvádí  zlodějům  a  pytlákům  na  mysl,  že  se  zde 
hlídá,  aby  rychle  zmizela,  nechtíc  svým  zjevem  vyvolati  otázku,  kdo 
že  to  hlídá.  Bylo  sice  na  pováženou  objeviti  se,  ale  cítil,  že  bez 
odvahy  ničeho  nepořídí,  kdyby  zde  civěl  tři  dni  a  noci.  Vystoupil 
tedy  odhodlaně  na  cestu,  jež  vedla  směrem,  odkud  zazněl  výstřel. 
Měsíc  stál  již  nad  lesem,  podoben  zářivé  bílé  hostii,  přelomené  v  půli, 
bezděčný,  lhostejný  svědek,  ale  přece  nebezpečný  a  zrádný. 

Na  cestě  postavil  se  proti  němu  veliký  hnědý  pes,  tiše,  ale  hrozivě, 
s  vyceněnými  zuby.  Nedaleko  ve  stínu  křivé  olše  skloněné  nad  cestou 
cosi  se  pohnulo.  Spatřil  podivnou  postavu,  jež  se  mu  zdála  příliš  vy- 
soká, ale  přes  to,  že  nad  ramenem  blýskala  se  hlaveň  pušky,  jeho 
bystré  oko  poznalo  ženu,  oděnou  dlouhým  kabátem,  jenž  splýval  až 
k  obrubám  sukní.  Spatřivši  ho,  trhla  sebou  a  prchala,  mizíc  víc  a  více 
v  houštinách  mlází. 

„Jelo,"  zvolal,  „jsem  to  já.  Budeš-li  chtít  prchnouti,  zastřelím  se 
před  tvýma  očima." 

Zasmála  se  a  ubíhala  dále.  Její  ostrý,  suchý  smích  projel  mu 
srdcem,  jako  studené  ostří.  Stanul,  nebof  zdálo  se  téměř,  že  tato  rána 
stačí,  aby  odrazila  útok  jeho  vášně. 

Ale  i  ona  stanula. 

„Já  věděla,  že  se  tohle  stane  ...  já  to  čekala  .  .  .  Čeho  se  nej- 
více bojím,  to  přijde  vždy  jisté  a  brzy  ..." 

Hlas  její  se  chvěl,  přeskakuje  celou  stupnici  tónů,  v  nichž  tají  se 
smích  i  pláč. 

Pohlédli  na  sebe.  Skrovné,  bledé  světlo  měsíce  posvítilo  na  tváře 
změněné  a  cizí,  a  radostná,  teplá  slova  pozdravu  zapadla  v  černou  tůň 
veliké  nejistoty.  Sešli  se,  jako  dva  trosečníci,  jež  táž  bouře  stihla 
odděleně,  v  různých  vodách,  tak  že  ji  i  různě  prožili.  Ale  on  byl  na 
tom  rozhodně  lip.  Obličej  jeho  sic  zhubeněl,  tak  že  lícní  kosti  byly 
sotva  potaženy  kůží,  jež  spadala  jaksi  přebytečně  na  dolejší  čelist, 
kdež  uložila  se  v  neznačných  kolmých  záhybech,  jež  se  prohlubovaly 
každým  úsměvem  neb  trhnutím  úst;  i  čelo  rozryla  široká,  nad  kořenem 
nosu  dvakrát  přetržená  rýha,  rozbíhající  se  nepravidelně,  ale  přes  to  — 
třeba  že  postava  jeho  byla  trochu  schýlena,  jakoby  si  byl  zvykl  chodit 
se  sehnutou  šíjí  —  jeho  silný,  několika  bílými  nitkami  protáhnutý  knír 
a  jeho  oko,  výbojné,  smělé  a  nepodajné,  měly  dosud  ono  kouzlo  síly 
a  moci,  pro  niž  je  tolik  víry  v  srdci  ženy!  Ale  Jela  podobala  se  ne- 
rozvité hynoucí  květině,  již  servala  bouře.  Její  vysílené,  zašlápnuté 
mládí  spínalo  se  usilovně  po  štěstí.  Ale  bylo  tu  mnoho  bolestných, 
nezhojitelných  poruch  bytosti  beznadějně  skleslé,  jež  otupila  všecky 
zbraně  v  boji  o  existenci,  byly  tu  otevřené  rány  duše  sklamané 
a  pokořené,  bez  vůle,  podajné  a  slabé,  pohrdající  sebou. 

S  těží.  poznával  její  ochablou,  zbledlou  tvář.  Touha,  jež  ho  hnala 
k  ní  nebezpečnými  cestami,    ležela   nyní   u   jejich  nohou  jako  spálený 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  755 

květ.  Mluvil  suše  a  střízlivě,  jakoby  chtěl  opraviti  vášnivý  výkřik,  jímž 
ji  zadržel.  Cítila,  že  jeho  hlas  nemá  již  té  vroucí  zžíhavé  prolínavosti 
svůdce,  jež  ji  druhdy  omamovala.  Bylo  to,  jakoby  nevěřil  tomu,  co 
mluví,  a  nechápal  dobře,  jak  se  tu  octnul. 

Zasmála  se  hořce: 

„Proč  jste  sem  přišel?" 

„Proč?"  opakoval  udiven,  ale  odpověď  jeho  vyzněla  tak,  jakoby 
byl  otázku  její  položil  stranou.  Mluvil  o  věcech,  které  je  oba  zajímaly 
a  jež  proudily  rovnoměrně  mezi  nimi,  nezbližujíce  je.  Spálený  květ 
jeho  touhy  ležel  již  za  nimi,  a  jeho  hlavou  táhl  tichý  stesk.  Ne,  to  nebyla 
ta  žena,  jejíž  obraz  prolnul  žhavé  jeho  sny.  Trpěla  asi  mnoho.  Osud  krutě 
na  ni  dolehl  po  rozchodu  s  matkou.  Jela,  jež  se  odhodlala  ku  sňatku 
s  Mářou,  měla  málo  společného  s  tou  jemnou,  blouznivou  dívkou,  jež 
snila  o  prostém,  hodném  muži,  ale  jejíž  představa  o  něm  neměla 
ničeho  společného  se  skutečností. 

Netajil,  že  zná  smutné  stránky  jejího  manželství,  a  mluvil  roz- 
horleně o  Márovi,  nazývaje  ho  zbabělým  a  podlým. 

Ona  mlčela  dlouho,  nemohouc  se  vzchopiti  k  obraně.  Vše,  co 
mluvili,  zdálo  se  jí  nekonečně  bezvýznamné  oproti  tomu,  co  ovládalo 
jejich  city.  Cítila,  jak  krok  za  krokem  prchá  kouzlo,  jemuž  se  druhdy 
tak  rychle  vzdával,  a  pojímal  ji  strach,  že  klesla  v  jeho  očích  na  stupeíl 
bídných,  šlapaných  tvorů,  jež  nedovedou  vzbuditi  než  politování. 
Chtěla  mu  mnoho  říci,  ale  bolest,  jež  se  jí  zmocnila,  zavírala  sterou 
pečetí  její  ústa.  Ale  pojednou  uvědomila  si,  že  čas  prchá  a  že  odejde 
brzy.  Jako  obnažený  meč  kmitla  se  před  ní  otázka,  přijde-li  zase. 
I  spěchala  horečně  otevříti  mu  svou  duši,  jako  plný,  rudý  květ,  napájený 
bolestí  a  hořem. 

„Ne,  křivdíte  Márovi,"  mluvila  se  zimničným  chvatem.  „I  já  jsem 
vinna.  Já  jsem  nejvíce  vinna.  Že  zde  chodím  samotná  v  noci  ?  Myslíte, 
že  mě  sem  posílá  ?  Jsem  zde  tak  ráda,  jsem  všude  ráda,  kde  není  on. 
A  pak  se  lekám  těch  konců ;  vím,  že  mi  mé  svědomí  řekne :  Tam  ty's 
ho  přivedla.  Tažte  se  mne,  proč  jsem  to  udělala,  kde  jsem  vzala  odvahu 
provdati  se  za  něj?  Sama  se  toho  teď  lekám.  Ale  jsou  tisíce  žen, 
které  se  provdají  za  muže  lhostejné  a  nenáviděné.  A  přece  žijí  pak 
šťastně,  nebo  aspoň  snesitelně.  Ale  co  se  mnou  se  děje,  nevím.  Po 
svatbě  prosila  jsem  ho,  aby  mě  nechal  odejít,  že  s  ním  nemohu  žít. 
Ale  on  jen  zuři  a  pije,  pustit  mě  nechce,  říká,  že  půjde  všude  za  mnou, 
nebo  že  mě  zabije.  Co  mám  dělat?  Zahubila  jsem  ho  a  sebe  také. 
Nenávidím  ho  co  den  víc,  ale  lekám  se  těch  konců  .  .  .  Stále  mi  hrozí, 
že  mě  zabije,  ale  já  se  ho  nebojím.  Ne,  muže  jako  on,  se  nebojím, 
pouze  jím  pohrdám.  Neleknu  se  ani,  drží-li  v  napřažené  ruce  nůž,  nebo 
chápe-li  se  zbraně.  Ne!  ,Zab,*  říkám  mu,  ,čím  dříve,  tím  lípl'  A  tak 
jsem  s  tím  srostla,  že  je  mi  vše  lhostejno.  Jen  v  noci  někdy  bývá  mi 
hrozně.  Někdy  se  probudím  a  s  úzkostí  uvědomuji  si,  kde  jsem  a  co  se 
se  mnou  stalo.  Zdá  se  mi  to  jako  hrozný,  hrozný  sen.  Je  zajisté  dost  lidí, 
již  trpí,  ale  co  se  se  mnou  děje,  zdá  se  mi  nesnesitelno  a  strašlivo. 
Vstávám,  vycházím  ven.  Les  kolem  šumí  jako  more,  a  mně  připadá, 
že  jsem  na  pustém  ostrově  a  kdesi    daleko   žijí   ještě  lidé,   již  na  mě 


Digitized  by 


Google 


756  Jiří  Sumín: 

zapomněli  a  k  nimž  se  nikdy  již  nevrátím.  Ale  někdy  připadá  mi,  že 
jsem  zde  už  hrozně  dlouho,  a  že  by  mě  tam  už  nikdo  nepoznal, 
kdybych  se  vrátila.  Často  zmocní  se  mne  touha  spatřiti  vaše  děti 
a  otázati  se  jich,  mají-li  mě  ještě  rádi.  Ale  ne,  oni  mě  již  neznají. 
Chtěla  bych  jen  vědět,  zda-li  by  se  na  mě  usmály,  kdybych  k  nim 
přišla,  nebo  zda-li  by  vykřikly  jako  před  cizinkou,  jíž  se  lekly.  Měla 
jsem  je  tak  ráda  I  Ze  všeho,  co  jsem  prožila,  pouze  vzpomínka  na  ně 
blaží  a  utěšuje.  Když  jste  mi  psal,  tehdy,  než  jsem  se  rozhodla  ku 
sňatku  s  Mářou,  myslila  jsem  stále  na  ně.  Jejich  světlé,  úsměvné 
hlavičky  mě  provázejí  jako  zjev  z  lepšího  světa.  Dívám  se  na  ně  ne- 
nasytně, přivolávám  je  znova,  a  znova,  a  pláču,  protože  mě  opouštějí, 
a  zůstavují  mě  samotnu  v  pustém  mém  okolí.  Mohla  bych  k  vám  přijít 
a  uvidět  je  zase.  Vaše  žena  mi  psala.  Ale  já  nenávidím  vaši  ženu. 
Nenávidím  ji  nejvíce  ze  všech  lidí,  kteří  mi  ublížili.  Ne,  že  by  mi 
byla  ukřivdila,  ani  ne  proto,  že  tak  brzy  na  mě  zapomněla,  když  se 
seznámila  s  těmi,  již  jí  dříve  pohrdali,  ale  nenávidím  ji  pro  její 
naprostou  spokojenost  s  tím  drobtem  blahobytu,  pro  její  tupou  lhostejnost, 
s  jakou  zůstavuje  stranou  celé  a  plné  štěstí  života,  neschopna  vzít 
a  neschopna  dáti" 

Hovořila  bezoddyšně  a  horečně,  jako  žena,  jež  má  celou  horu 
zármutku  na  prsou  a  chce  se  vymluviti  se  svého  trápení,  ale  nemá 
odvahy  svaliti  nejtěžší  balvan. 

Jeho  zádumčivost,  jeho  krátké,  střízlivé  odpovědi  ji  lekaly.  Vrhala 
se  na  něj  novým  proudem  slov,  jenž  měl  odplaviti  toto  nejasné  ticho, 
jeho  řečí.  A  když  tušila,  že  nadchází  chvíle  rozchodu,  její  pohledy 
změnily  se  v  úpění,  její  slova  v  zatajené  vzlyky.  Vskutku,  loučil  se, 
jakoby  nehodlal  přijíti  zase.  Ale  Jela,  jindy  tak  odmítavá  a  hrdá,  vy- 
tasila se  s  prosbou. 

„Prosím  vás,  Konráde,  vy  máte  tolik  různých  zbraní,  darujte  mi 
nějakou  starou  bambitku,  nebo  revolver.  Máme  pouze  tuto  brokovnici 
a  já  s  tím  neumím  zacházet.  Kdyby  mě  někdo  z  blízka  napadl,  musela 
bych  ji  odhodit  a  utéci.**  —  A  slzy  zalily  jí  zrak,  ne  protože  je  tak 
opuštěna  a  že  potřebuje  zbraně,  ale  protože  se  bála,  že  jí  zbraíí  pošle 
a  nepřijde  více. 

Ale  on  cítil  příliš  určitě,  co  na  něm  žádá. 

»Ano,  Jelo,  přinesu  vám  ji,"  řekl  nějak  znaveně  a  těžce,  jakoby 
ho  cosi  drtilo  a  tisklo  k  zemi,  „jen  mi  řekněte,  kde  vás  najdu,  abych 
nemusel  dlouho  bloudit." 

„Chodím  zde  vždycky  po  desáté  hodině,  obejdu  mýtinu  až  na, 
pokraj  lesa  .  .  .  Budu  vás  čekat." 

Řekla  mu  ještě,  kde  jsou  lesní  hlídky,  aby  na  ně  nevrazil 
a  rozešli  se  pak  jako  přátelé,  již  vědí,  že  si  slíbili  víc,  než  si 
mohou  dát. 

Teprve,  když  kráčel  chvíli  temnou  klenbou  lesa,  vzpomněl  si, 
že  se  měl  ohlédnout,  neboť  zdálo  se  mu,  že  Jela  stála  a  čekala  na 
jeho  poslední  pohled,  že  se  nehnula  s  místa,  pokud  jí  nezmizel  s  očí. 
Cítil  však,  že  je  bezmocen  a  slab  vůči  kruté  rozhodnosti  jejího  osudu. 
V  jeho  duši  zela  studená  tma,   jako  v  kryptě,    kde  dohořelo  poslední 


Digitized  by 


Google 


Keludy.  757 

světlo  ve  výroční  den  úmrtí.  Kráčel  pevně  a  jistě,  nemyslel  na  lesní 
hlídky,  ani  na  nebezpečí  pozdních  cest.  Nebylo  vůbec  hroznějšího 
nebezpečí  než  tato  studená  tma  jeho  duše,  kde  splynuly  hranice 
i  obzory.  Necítil  únavy  ani  tesknoty  jednotvárné,  pusté  cesty.  Mohl  by 
jít  takto  třeba  do  rána,  aniž  si  byl  vědom,  že  jde. 

Když  vyšel  konečně  z  lesa,  obrátil  bolestně  zraky  ku  hvězdám, 
hledaje  mlčenlivé  svědkyně  svého  sklamání.  Jeho  naděje  rozplyly  se 
zde  pod  touto  studenou,  modravou  klenbou  nebes.  Spěchal  za  krásnou 
svůdnou  dívkou,  po  jejíž  lásce  žíznil,  a  nešťastné,  ušlápnuté  stvoření 
chopilo  se  křečovitě  jeho  ruky.  To  byla  Jela!  Zdálo  se  mu,  že  byl 
mnohem  šťastnější,  dokud  o  ní  ničeho  nevěděl,  oproti  dnešku.  Měsíc 
svítil  bílou  září  horského  křišťálu,  a  jeho  rozlité,  tvrdé  paprsky  zdály 
se  z  blízkosti  jeho  odstrkovati  hvězdy,  jež  prořídly  zase.  Neúplné 
obrazy  souhvězdí  pošinuty  byly  tak,  že  je  sotva  rozeznával.  Vůz  visel 
kolmo  s  voji  spadenou  k  zemi,  jako  by  se  byli  koně  splašili  a  vyhodili 
pasažéry.  Ale  jižně  na  samém  obzoru  vystupovala  veliká,  silně  oscilující 
hvězda  zsinale  zelenavého  třpytu,  jíž  dosud  nikdy  nespatřil.  Byl  to  snad 
některý  z  řídkých  hostů  naší  oblohy,  jenž  se  objevuje  jen  na  chvíli, 
kdy  lidstvo  nejklidněji  zavře  oči.  Mohl  to  být  snad  Sirius  v  souhvězdí 
Psa,  ale  jemu  zdálo  se,  že  je  to  pravěká,  slavná  věštkyně,  jež  přichází 
vysloviti  mu  nepřízeň  bohův. 

Ale  on  už  ji  tušil  a  nelekal  se  jí. 

Ráno  však,  když  byl  po  tři  hodiny  spal  tvrdě  a  zdravě,  jak  již 
dávno  se  mu  nepovedlo,  a  snil  o  chladné  obloze,  plné  hvězd  a  záře, 
procitl  nějak  osvěžen  a  sílen.  Co  zažil  dnešní  noci,  zdál  se  mu  rovněž 
krásný  sen,  jenže  smutný,  nesmírně  smutný! 

Koupil  skvostný  revolver  nejmenšího  kalibru  v  ozdobném  pouzdře, 
jako  na  šperky.  Díval  se  na  něj  denně,  jsa  spokojen  se  svojí  volbou 
a  slibuje,  že  to  donese  Jele.  Jenže  dlouhá,  únavná,  vysilující  cesta  ho 
lekala.  Odkládal  dlouho,  kupil  omluvy,  protestoval  sám  proti  nim 
a  celkem  připadalo  mu,  jako  by  nemínil  dostáti  slovu.  Jenže  tou  dobou 
nudilo  ho  všecko,  nejezdil  do  města  a  nezval  si  hostí.  A  pojednou 
rozhodl  se,  že  půjde  k  Jele.  Přišlo  to  tak  náhle  a  neoddolatelně,  tak 
nějak  samo  sebou,  že  by  byl  šel,  i  kdyby  nebyl  slíbil. 

Večer  byl  klidný  a  jasný.  Drobné,  průsvitné  obláčky,  jako  roz- 
troušené labuti  peří  poházely  temnou  modř  oblohy,  proudíce  k  východu, 
jako  by  radostně  spěchaly  kamsi.  Za  nimi  prosvítala  první  čtvrt  měsíce, 
jenž,  proskakuje  mezerami  a  pronikaje  zářivě  bílé  kotoučky  pěny,  zdál 
se  letěti  po  nebi  jako  bílý  racek  s  roztaženými  křídly.  Byla  obleva. 
Země  se  černala  a  jihla,  na  cestách  leskly  se  kalužiny.  Nakydané 
hromádky  bláta  u  příkopů  tály  a  roztěkaly  se.  Ale  Konrád  nemyslil 
na  obtíže  a  svízele  cesty,  jakési  temné  tušení  bičovalo  jeho  mysl. 
Zdálo  se  mu,  že  nespatří  Jely.  Jestliže  věřila  jeho  slibu  a  čekala,  pak 
už  jistě  přestala  čekati  a  nepřijde  dnes.  Leč  by  mu  snad  přála  šťastná 
náhoda  .  .  . !  Tato  šťastná  náhoda  vyrůstala  před  ním  v  moc,  již  uctíval 
tichými  vzdechy  a  smlouval  se  s  ní  horečně,  jako  hříšník,  jenž  za- 
prodal duši,  když  mu  dochází  lhůta.  —  Spěchal  bezoddyšně,  jakoby 
mu  byl  někdo  řekl,   že   přichází   pozdě.    Chvílemi   zdála    se   mu  jeho 


Digitized  by 


Google 


758  Jiří  Sumín: 

cesta  nadobro  marná.  Ale  stav  jeho  duše  byl  takový,  že  bylo  mu  ne- 
malou útěchou,  mohl-li  pouze  hledati  Jelu.  Bylo  vedlejší,  co  znamená 
Jela  pro  jeho  vášeň  ;  pro  tuto  prozíravou  otravnou  prázdnotu  života  byla 
mu  životním  teplem  a  zásvitem  naděje.  Měl  pocit  jistoty,  že  nejde  za 
štěstím,  že  jen  neproniknutelná,  těžká  fatalita  sbližuje  jejich  bytosti 
ochuzené  a  nešťastné. 

Ale  když  po  únavném  bezoddyšném  spěchu  temnými  průseky, 
sklíčen  a  nedůvěilv,  vyšel  na  mýtinu,  stanul  jako  očarován  náhlou 
přízní  osudu.  Opodál  na  záhybu  cesty  stála  Jela  a  spatřivši  ho,  spě- 
chala v  ústrety. 

„Konečně,"  volala,  „tolik  se  načekám,  už  jsem  byla  jista,  že  vás 
již  nikdy  neuvidím." 

Poslední  slova  její  jako  by  pohltila  vlna  zármutku,  jež  tajila  ozvěnu 
dlouhého  čekání. 

„Jak  jsem  šťasten,  že's  přišla!"  pravil  vroucně  a  zdálo  se  mu, 
že  to  byl  on,  jenž  tak  žíznivé  čekal  na  tuto  chvíli.  Spěchal,  aby  ji 
sevřel  ve  svou  náruč,  jako  by  doba  odloučení  byla  z  nich  udělala  důvěrné 
milence. 

„Proč  to  nesmělo  být  dřív?"  šeptal,  líbaje  ji  poprvé  zbledlé, 
chvějící  se  rty. 

Jak  byla  změněna  !  Ten  zašlápnutý,  servaný  kvítek  zdvihal  usilovně 
hlavu  ku  slunci.  Nedbaje  bolestí,  ani  nezhojených  ran,  žaloval  jen,  že 
ho  chtějí  obelstít,  aby  se  nestal  účasten  radostí  života.  Byla  horečné 
rozechvělá,  chvílemi  vybuchla  v  pláč  jako  pod  tíhou  chmurného  závanu 
vzpomínky,  ale  rychle  se  ztišila  v  jakýsi  pevný,  jakoby  předem  vy- 
počtený klid. 

Chodili  temnými  průseky,  vyhledávali  úzké  stezičky  na  pokraji 
lesa,  zabíhali  hlouběji  do  mýtiny,  jako  děti  opojené  rozkoší  nové  hry. 
Ale  chvílemi  se  zastavovali,  hovoříce  vážně  o  svých  nadějích  a  o  svých 
obavách.  Jela  byla  znepokojena,  neboť  potkala  nedávno  dva  myslivce, 
již,  poznavše  ji,  strašně  hubovali  na  Mářu.  Domnívali  se,  že  ji  Mářa 
posílá  hlídat.  Ale  on  ji  nikdy  neposílal,  a  ona  také  nehlídala,  pouze 
čekala  na  něj. 

Ale  jméno  Márovo  vyvolalo  chmuru  na  tváři  Konrádově.  Proto 
odvrhla  je   rychle  ze  svých  hovorů,   jako  by  kámen  odkopla   z  cesty. 

Cítili,  že  nejsou  bezpeční  a  že  bude  třeba  rozhodnouti  se  brzy. 
Ale  prozatím  nenacházeli  ničeho,  než  nezbytnou  potřebu  dalších  styků. 
Jen  že  ohrožené  a  kolísavé  zdraví  Konrádovo  nesneslo  těchto  únavných 
nočních  procházek.  Dával  se  tedy  dovézti  do  nejbližší  vsi,  odkud  měl 
do  lesa  pouze  půl  hodiny  a  uplácel  kočího  dobrou  večeří  a  pivem,  aby 
nepátral,  kam  odchází.  Doma  si  hrubě  jeho  vyjížděk  nepovšimli ; 
trávívalť  poslední  dobou  často  večery  i  noci  mimo  dům. 

Byl  omládlý  a  pln  nadějí,  jako  by  se  mu  mělo  vrátiti  nové  jaro. 
Zdálo  se  mu,  že  teď  teprve  poznal  a  ocenil  Jelu,  že  našel  klíč  k  onomu 
tajemnému  kouzlo,  jemuž  podléhal  od  prvního  okamžiku.  Byla  mu  nyní 
blízka  a  jakoby  duševně  spřízněna  svou  chladnou  odvahou  i  svou 
hroznou  vytrvalostí,  s  níž  vrhala  se  stále  v  nebezpečí  k  vůli  němu. 
Jen  že  nyní,    kdy  viděl  padati  šerou,    pevně   spředenou  kukli,    do  níž 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  759 

opatrnost,  všeobecný  prospěch  a  síla  zvyku  uzavírá  dívčí  duši,  shledal, 
že  vysoká  vzdušná  síň  jejího  nitra,  jež  se  náhle  otevřela,  chová  ještě 
jedny  zavřené  dveře.  —  Zdálo  se  mu  chvílemi,  že  část  jejích  záměrů 
uniká  jeho  přehledu  a  jemné  struny  jejích  citů  zvučí  novými  tony. 

Snil  o  tom,  že  ji  brzy  odsud  odveze,  ale  netroufal  si  naléhati  na 
ni.  Oba  cítili,  že  slunce  jejich  lásky  nemá  již  té  síly  a  jasnosti  jako 
před  dvěma  lety;  byly  příliš  patrný  skvrny  rozmyslu  a  váhání  před 
rozhodnutím,  známky  ocháblosti  a  schlazení.  Byla  tu  sice  nesmírná 
přitažlivost  duší,  jež  cítí  možnost  vzrůstu  a  obrození  vzájemným  stykem, 
bylo  tu  mnoho  touhy  po  skrytém,  nerušeném  štěstí,  ale  scházela  odvaha, 
s  jakou  jí  jindy  vrhal  k  nohám  svůj  osud.  Lekali  se  chvílemi  tohoto 
úbytku  sil  a  nových  pout,  jež  přibyly  sňatkem  Jeliným.  Tu  a  tam 
bylo  také  cítit  závan  větru,  jenž  vody  jejich  budoucnosti  dělil  na  dva 
proudy.  Spřádala-li  Jela  své  sny  a  tužby,  bylo  mu,  jako  by  dlouhou, 
namáhavou  oklikou  chtěla  dojíti  blízkého  všedního  cíle.  Nechtěla  se 
sblížiti  s  lidmi,  jakoby  se  bála,  že  jí  dají  příliš  pocítit  její  úpadek 
a  neštěstí,  uvnitř  však  nezapomněla  být  hrdá  na  to,  čeho  se  odvážila. 
Nosila  na  krku  medaillonek  s  hlavičkami  jeho  hochů  a  dívala  se  na 
ně  s  takovou  láskou  a  vroucnosti,  jakoby  to  byly  vlastní  její  děti,  jež 
ztratila.  Bylo  s  těží  lze  poznati  v  ní  svěží,  odvážnou  dívku,  chtivou 
lásky  a  života,  jež  toužila  provdati  se  za  prostého  muže  a  v  hojném 
požehnání  chudých  rodin  nalézti  svůj  životní  úkol.  To  byla  tehdy  věrná, 
pravdivá  mluva  její  duše  i  její  krve.  Zdálo  se,  že  nemohla  vykonati 
cos  lepšího,  než  dáti  potomstvu  sílu  svého  ducha  a  zdraví  svého 
krásného  těla.  Ale  intimní  tato  mluva,  jež  se  kdysi  nevědomky  stávala 
tak  zřetelnou  a  důraznou,  umlkla  docela,  jakoby  ústa,  jež  ji  pronášela, 
byla  ztrnulá  a  oněměla  hrůzou  sklamání  a  sny  její  překročily  nyní 
hranice  neznámých  krajů. 

Chvíle  rozhodnutí  blížila  se  rychle.  Nebylo  už  věru  radno 
váhati  nadále.  Ač  byli  velmi  opatrní,  přihodilo  se  tu  a  tam  všelicos,  co 
mohlo  přivléci  katastrofu  ve  svých  důsledcích.  Večery  se  krátily,  tak 
že  bylo  třeba  posouvati  schůzky  do  nejpozdnějších  nočních  chvil,  a  cosi, 
jako  předzvěst  jara,  leželo  chvílemi  ve  vzduchu.  A  k  tomu  jméno, 
které  odvrhli  kdysi,  jakoby  kámen  odkopli  s  cesty,  vtíralo  se  víc  a  více 
do  jejich  rozmluv.  Bylo  třeba  počítati  s  ním  a  míti  se  na  pozoru, 
nebof  Mářa  tou  dobou  přestal  se  opíjet  a  konal  jakž  takž  svou  po- 
vinnost. Štěstí  ještě,  že  nevycházel  v  noci.  A  Jela,  uvyklá  nočním 
procházkám,  odvažovala  se  víc  a  více.  Prochodila  celé  noci  po  lese  beze 
zbraně,  a  skoro  bez  účelu,  pouze  aby  odvrátila  podezření  a  připravila 
si  větší  bezpečí  pro  chvíle,  kdy  se  měla  sejíti  s  Konrádem.  Ale  dosud 
nerozhodla  se  opustit  svého  muže  a  odejíti  s  jiným,  ba  měla  zlé, 
malomocné  chvíle,  kdy  zdálo  se  jí,  že  není  možno  osvoboditi  se  a  že 
bude  do  smrti  vláčeti  svá  pouta,  jako  trestanec  své  okovy.  Ale  okol- 
nosti nestrpěly  již  váhání.  Konrád  nemohl  už  užíti  obvyklé  cesty 
povozem,  nebof  připadalo  mu,  že  byl  již  dvakráte,  snad  i  třikráte  v  lese 
kýmsi  viděn  a  snad  i  poznán  a  posledně,  jak  pevně  věřil,  dokonce 
sledován.  Přestal  tedy  dojíždět,  jsa  odhodlán  použíti  zase  úmorné 
dlouhé  lesní  cesty. 


Digitized  by 


Google 


760  Jiří  Sumín: 

Byla  mrazivá  větrná  noc.  Měsíc  vyrůstající  z  první  čtvrti  houpal 
se  ve  mracích  jako  stříbrná  loďka,  s  níž  vlny  hrají.  Na  chvíli  vyhozen 
zazářil  třpytným  svým  přepychem,  ale  hned  zase  lomil  se  v  půli 
a  zmizel  náhle,  jako  stříbrná  gondola  pohlcená  dravou  vlnou.  Severní 
vítr  usurpoval  si  znova  vládu  a  chtěje  dobře  použíti  krátkého  času, 
jenž  mu  byl  vyměřen,  řádil  zběsile,  škubaje  a  nadnášeje  člověka,  jakoby 
chtěl  s  něho  servati  kůži  a  rozšlapati  v  něm  kosti. 

Konrád  unaven  a  stísněn  těžkou  předtuchou,  opatrně  vystoupil 
na  mýtinu,  maje  stále  na  mysli,  že  muselo  Mářou  cosi  hluboce  otřásti, 
jestliže  tak  náhle  vystřízlivěl  ze  svých  pijáckých  záchvatů.  Pouze  ne- 
pohoda a  krutá  zima  dodávaly  mu  dnes  smělosti. 

I  Jela  byla  velmi  znepokojena. 

„Bylo  by  mi  milejší,  kdybys  dnes  nebyl  přišel.  Takové  nepohody 
používají  rádi  pytláci  ku  svým  vycházkám,  a  setkání  se  s  nimi  není 
příjemné." 

Sotva  to  dořekla,  trhla  sebou,  načež  stáhnouc  ruce  úzkostlivě  k  tělu, 
předešla  ho  několik  kroků. 

„Někdo  se  za  námi  plíží,"  zaSeptla. 

„Neboj  se,"  pravil,  „mám  s  sebou  revolver.  Nepřicházím  sem 
nikdy  beze  zbraně." 

„Ah,  ne,"  šeptala,  majíc  ruce  položeny  na  rtech,  aby  se  hlas  příliš 
nerozptyloval,  „takového  nebezpečí  není,  jak  ty  myslíš.  Zdá  se  mi,  že 
je  to  Mářa." 

Chvíli  šli  mlčky,  nejisti  a  rozechvěni.  Cítili,  že  nadešlo  to,  co  při 
jejich  způsobu  života  a  stálém  váhání  nadejíti  muselo. 

Došli  na  rozcestí. 

„Rozejděme  se,"  pravila  Jela.  „Vždyť  může  myslit,  že  to  byl  lesní. 
Ne,  na  tebe  nepřipadne  .  .  .  S  bohem!" 

Ale  sotva  se  k  ní  obrátil  zády,  zazněl  lesem  výkřik,  jenž  se  po- 
dobal vzteklému  zařvání  raněného  zvířete  a  v  zápětí  zableskla  se  rána 
z  ručnice. 

Jela  vykřikla  jeho  jméno  s  úpěnlivou  úzkostí. 

Vrhl  se  zpět,  natahuje  spoušť  své  zbraně.  Ale  před  očima  se  mu 
zablesklo  a  na  zemi,  pod  jeho  nohama  rozstříkl  se  náboj  sekaného 
olova. 

Pouze  vteřinu  viděl  před  sebou  temnou,  sehnutou  postavy,  jež 
prchala.  Byl  to  Mářa.  Vyrušen  kroky,  jež  mu  byly  v  patách,  ohlédl 
se  a  klesl  k  zemi,  za  tím  co  v  hlubinách  lesů  zmíral  krátký,  nehlučný 
výstřel. 

Konrád  vydechl  jako  tonoucí,  jenž  poprvé  vtáhl  vzduch  do  plic 
a  pln  úzkostí  spěchal  k  Jelě,  stojící  opodál. 

„Nejsem  raněna,"  pravila,  blížíc  se  k  němu,  „vždyť  on  dávno 
zapomněl,  jak  jeho  puška  nese." 

Bylo  tma.  Pouze  vteřinu  stanuli  nad  temnou  hmotou,  ležící  bez 
hnutí,  jako  by  byla  splynula  se  zemí.  Konrád  rozsvítiv  sirku,  pozvedl 
levou  rukou  Márovu  hlavu.  Na  jeho  tváři  ležel  ztrnulý  klid  věčného 
snu,    pouze   nad  levým   okem  chvělo  se  dosud    několik   krůpějí   krve. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  761 

„Prchni!''  pravila  Jela,  zachvácena  hrůzou,  když  dohořelá  sirka 
spadla  do  trávy,  táhnouc  ho  pryč  od  mrtvoly. 

Ale  on  stál  s  umíněnou  svéhlavostí,  jakoby  nehodlal  odejit. 

„A  což  myslíš,  že  budu  zapírat?  Vždyť  on  mi  mířil  přímo  do 
tváře.  Není  nevinen,  protože  se  chybil,  a  já  nejsem  vinější  než  on, 
protože  jsem  ho  zasáhl.    Rána  šla  úžasně  dobře.*' 

, Prchni  I  Zachraň  sel"  vykřikla  Jela,  poděšena  jeho  klidem.  „Což 
nechápeš,  že  jsme  všecko  prohráli?  —  Pojď,  nedívej  se  tam  ...  I 
Teď  musíme  každý  svou  cestou,  nemůžem  zůstati  pospolu.  Jdi  domů ! 
Jdi!  A  nezbývá-li  už  ničeho,  zachraň  se  aspoň  svým  dětem." 

Byl  pobouřen  jejím  rozčilením  a  podroboval  se  bezděky  jejím 
rozkazům.  Rozloučili  se  na  pokraji  lesa.  Nikdy  neloučil  se  s  ní  tak 
těžce,  ač  ho  již  přímo  odstrkovala. 

„Já  tě  zde  nenechám,"  šeptal,  svíraje  její  vzpouzející  se  tělo. 

Měsíc  prosvitl,  jako  by  ze  své  výše  hodil  šikmo  na  mýtinu  svůj 
třpytivě  průsvitný  hav.  Jeden  cíp  zasáhl  temnou  hmotu  poblíže  rozcestí, 
tak  že  bylo  dobře  znáti  obrysy  těla,  ležícího  tváří  k  zemi. 

Odloučili  se  beze  slova.  Cítil  dlouho  studený  její  polibek,  jako  by 
se  ho  byly  dotkly  mrtvé  rty. 

Ale  náhle  stanula,  jako  pod  nátlakem  nově  vzplanuvší  myšlenky. 
Její  mramorová  tvář  měla  výraz  slavnostního  klidu. 

„Prosím  tě,  Konráde,"  volala,  „jen  žádných  obětí!  Víš  .  .  .  nebyl 
toho  hoden  ...  A  nechoď   sem,    já  nechci  .  .  .  slyšíš?  ...   já  nechci, 

abys  se  vydával  v  nebezpečí  ...  Já  přijdu  .  .  .  ano,  já  přijdu  a 

zůstanu  u  vás.  Buď  s  bohem!" 

Odcházel,  uchvácen  silou  jejího  rozhodnutí,  jemuž  se  bezděky 
podroboval.  Osamotněv,  přál  si  býti  co  nejdříve  doma.  Příhoda  s  Mářou, 
sběhnuvší  se  v  půlminutě,  příhoda  stejně  nahodilá,  jako  neodvratná 
a  nezměnitelná  vrývala  se  mu  na  vždy  do  duše  ostře  a  těžce.  Šířila 
a  rozestupovala  se,  drobné  a  pevné  její  jádro  obklopovala  krvavá  mlha, 
jež  hrozila  protáhnouti  se  v  nekonečný  ohon.  Ale  pojednou  síly  ho 
opustily,  shroutil  se  k  zemi,  a  jeho  vysílené,  choré  srdce  ustávalo 
v  chodu,  jako  porouchaný  stroj.  Kdyby  byl  měl  síly,  byl  by  spěchal  za 
Jelou.  Kolikrát  je  osud  rozvedl,  nechávaje  jim  toliko  chvíle,  jež  mu 
urvali  s  bezpříkladnou  odvahou.  Jen  tuto  chvíli,  kdyby  jim  byl  dopřál 
ztráviti  pospolu!  S  těží  vlékl  se  tmavým  lesem,  odpočívaje  chvílemi. 
K  ránu  vplížil  se,  jako  zloděj  do  svého  stavení  a  ulehl,  nejsa  již 
schopen  nejmenší  námahy.  Nicméně  přemáhal  se  a  zkoušel  postaviti  se* 
zpříma,  aby  mohl  zprávu  o  smrti  Márově,  jež  musela  sem  brzy  doletět, 
vyslechnout  klidně  a  pevně.  Schvaloval  nyní  Jelin  návod,  nevydávati 
se  v  nebezpečí.  Obchod  tou  dobou  velice  klesal,  dluhy  se  kupily, 
a  několik  měsíců  vyšetřovací  vazby  porazilo  by  ho  nadobro.  Měl 
chvílemi  téměř  strach,  aby  nebyl  vyzrazen. 

Ale  uplynulo  poledne  a  očekávaná  zpráva  nepřicházela.  Rozčilovalo 
ho  každé  hnutí,  každý  krok,  v  němž  tušil  příchozího,  a  posléz  zdálo 
se  mu  již  podezřelým,  že  nikdo  nepřichází.  Nemoha  snésti  této  ne- 
jistoty, vyšel  k  večeru  a  zaměřil  přímo  ku  vsi,  jež  byla  hájovně  nej- 
blíže.   Jestliže  Mářu  dosud  nenašli,    pak  rozhodně   vyhledá  Jelu.    Ale 

51 


Digitized  by 


Google 


762  Jiří  Sumín: 

sotva  se  přiblížil  k  prvním  stavením,  zarazil  se.  Na  návsi  panoval 
zimničný  ruch.  Lidé  stáli  a  hovořili  živě.  Za  vsí  na  malém  návrší 
u  hřbitova  ohrazeného  zčernalým  plůtkem  kupil  se  zástup  děti  a  žen. 
Nedaleko  stál  veliký  hnědý  pes,  rozhlížeje  se  kolem  a  věše  se  chvílemi 
lidem  na  paty,  jak  činívají  psi  bez  pána  a  bez  domova.  Byl  to  pes 
Márův,  jenž  provázíval  Jelu  na  jejích  nočních  potulkách.  Spatřiv  Konráda, 
pospíšil  si  k  němu  a  nespustil  se  ho  již. 

Konrád  sotva  si  ho  povšiml,  maje  za  to,  že  se  od  něho  odloučí 
na  cestě,  jež  vedla  k  lesu.  Když  vcházel  domů,  shledal,  že  vlna  sensace 
a  rozruchu  stříkla  až  k  jeho  dveřím.  Na  nádvoří  kupili  se  lidé  a  hovořili 
vzrušeně.  Jen  že  v  tomto  rozechvění  bylo  cosi  neočekávaného.  Ně- 
které ženy  pozvedaly  zástěry  k  očím  a  z  domů  zazníval  sem  hlasitý 
pláč,  jenž  patrně  ostatní  nakazil.  I  služka,  jež  nesla  vodu,  měla  oči 
uplakány. 

Vzpřímil  se,  jakoby  v  předtuše,  že  tu  někdo  stojí,  jenž  bude 
hlavním  svědkem  v  obžalobě  vznešené  na  něj. 

Služka,  jež  nesla  vodu,  předešla  jej. 

„Pán  už  je  doma,*  volala  do  kuchyně. 

Cítil,  že  se  více  osob  vyhrnulo  na  chodbu,  i  kráčel  po  schodech 
pevně,  jakoby  neviděl  a  neslyšel.  Byla  to  jeho  žena,  jež  plakala. 

, Konráde,"  volala  za  ním.  „Poslyš,  jaká  novina:  Jela  je  mrtva  . .  . 
ubohá  Jela  —  — !"  A  znovu  propukla  v  pláč. 

„Jela I"  vykřikl.  „Není  možnol"  Sběhl  rychle  se  schodů,  maje 
dojem,  že  jeho  rána  dnešní  noci  chybila  se  cíle  a  že  třeba  ihned 
napraviti  chybu.  Ale  krok  jeho  uvázl,  cítil,  že  není  schopen  zápasu, 
zejména,  je-li  již  pozdě. 

„Ano,  mrtva  je,"  pokračovala  Anežka,  zatím  co  chodba  plnila  se 
lidmi.  „Byla  nejspíš  přepadena  v  noci  nebo  časně  z  rána,  když  muž 
její  vyšel.  Ženština,  jež  jí  poklízí  dobytek,  našla  ji  zastřelenu.  Víc 
zatím  nevím,  ale  poslala  jsem  tam  chasníka,  aby  se  přeptal." 

Brzy  ocitl  se  samoten  mezi  čtyřmi  zdmi  svého  pokoje,  volaje  Jelu 
nejvroucnějšími  i  nejtrpčími  jmény,  jak  volána  nejdražší  bytost,  jež 
nás  opouští.  Jen  prázdnota,  smutek  a  žal  byly  ozvěnou  jeho  slov. 

Za  nedlouho  dozněl  k  jeho  uším  z  nádvoří  jakýsi  šum,  v  němž 
rozeznával  své  jméno.  Patrně  chasník  se  vrátil  a  žena  ho  volá.  Sklesle 
a  bez  zájmu,  jako  ten,  jehož  rozsudek  je  již  podepsán,  otevřel  okno. 
Vzrušení  mělo  novou,  chladnější,  ale  pronikavější  tvářnost.  Nikdo  již 
neplakal,  křeč  hnusu  a  odporu,  jako  by  byla  skřivila  všechny  rty. 
Chasník,  úsměvný,  červenolící  hoch,  hovořil  vesele,  šfasten,  že  mu  tolik 
lidí  naslouchá. 

„Tak  prosím,  ona  prý  si  to  udělala  sama.  Byla  tam  komise.  Našel 
se  lístek  a  je  na  něm  psáno:  Zastřelila  jsem  hajného  Mářu  v  sebe- 
obraně, když  ohrožoval  můj  život.  Nemohu  déle  žít  .  .  .  nebo  tak 
nějak.  Mářu  ještě  nenašli.  Lístku  všimli  si  pozdě,  a  teď  už  nikdo  nechce 
jít  do  lesa." 

Slova  úžasu  a  opovržení  prosýpala  hovor  jako  žíravina,  zatím  co 
veliký  hnědý  pes  běhal  po  dvoře,  jakoby  kohosi  hledal. 


Digitized  by 


Google 


Rřeludy.  763 

Konráda  zmocnil  se  ztrnulý,  bolestný  klid,  v  němž  jakoby  cítil 
zmírati  a  táhnouti  poslední  vzlety  a  rozmachy  své  duše.  Zdálo  se  mu, 
že  Jela  zašla  dále,  než  slíbila,  že  mu  svou  obětí  vzala  víc,  než  mu 
vracela. 

Pozdě  v  noci  ve  vedlejším  pokoji  ozval  se  naříkavý  pláč  jeho 
ženy.  Domnívajíc  se  patrně,  že  muž  její  odešel,  oddala  se  svému  hoři, 
jako  ten,  jenž  netuší  svědků  na  blízku.  Z  jejích  vzdechů,  nářků 
a  útržků  vět  bezděky  uklouzlých  cítil  veliký,  jemu  odporný  nárok,  jímž 
chudé  srdce  její  vlízavě  lísalo  se  k  té  ztichlé,  nešfastné  bytosti,  jež 
odešla  na  vždy.  Ale  ve  dlouhých  pozdních  hodinách  ten  neutuchající 
pláč  podmanil  si  ho  zvolna  a  on  cítil  nový  obdiv  k  té,  jež  přešla 
tudy  nepatrná  a  skromná,  zanechavši  velikou  víru  v  řídkou  a  vysokou 
ušlechtilost  srdce,  jíž  nesklamala  nikdy.  A  tu  nabyl  jistoty,  že  to  byla 
jeho  neodbytná  a  neutuchající  vášeň,  jež  vyžádala  si  této  strašlivé  oběti. 
Jitřivá  bolest  oživla  mu  v  prsou  a  rvala  jej  nenasytně  svými  dravčími 
spáry.  K  ránu  teprve  jakoby  hasla  zároveň  s  vědomím,  jež  unikalo  pod 
fysickými  útrapami,  jež  nabyly  vrchu. 

Po  několik  týdnů  zápasil  se  smrtí,  jež  se  zdála  blízká,  tak  že 
zatlačila  do  pozadí  vše  ostatní. 

Ale  pověst  o  neblahé  události  v  lese,  jež  se  zvolna  vytvořila, 
používajíc  všech  pravděpodobností  a  vyplňujíc  mezery  nesčetnými 
domněnkami,  nenechala  jej  docela  stranou.  Stále  přetřásána,  znova 
a  znova  modifikována  vlékla  se  bludnými  cestičkami,  hned  v  právo, 
hned  v  levo,  klopýtajíc  a  bloudíc,  uhodíc  jednou  na  pravdu  a  podruhé 
vedle.  Mělo  se  za  to,  že  mladý,  červenolící  chasník,  jenž  byl  v  osudný 
den  poslán  do  vsi,  ví  nejlépe,  co  vůbec  bylo  lze  věděti.  Zámožné 
mlečky  nakloňovaly  si  ho  zpropitným,  aby  jim  ničeho  nezamlčeh 

„Já  vím  všecko,"  říkal  pyšně  o  sobě,  „byl  jsem  v  hájovně  dvakrát. 
Jednou  mě  tam  poslali  a  podruhé  šel  jsem  tam  sám.  Viděl  jsem  revolver, 
jímž  měl  být  Mářa  zastřelen,  maličký  lesklý  .  .  .  Ale  koule,  jež  mu 
uvázla  v  lebce,  nehodila  se  k  němu  .  .  .  Pátralo  se  všemožně,  i  pytláci 
byli  vyslýcháni  .  .  .  tvrdilo  se  dokonce,  že  měla  milence.  Ale  polesný 
to  popíral  .  .  .  Hádalo  se  na  našeho  pána,  protože  jezdíval  prý  tam 
někam  do  vsi.  Jen  že  v  podezření  byla  mladá  selka,  jež  měla  muže 
půldruhého  roku  ve  špitále  a  tuze  na  pána  brala  .  .  .  Tak  aspoň  tvrdí 
kočí.  A  pak  tu  noc,  kdy  se  to  stalo,  pán  nikde  nebyl.  Koně  byli  doma, 
kočí  též,  a  pán  vstal  pozdě,  protože  byl  churav  ...  Už  před  tím  po- 
stonával  častO;  Ale  divné  je,  že  se  u  nás  toulal  veliký  hnědý  pes 
a  nedal  se  vyhnat.  Hajný  Moček,  když  ho  spatřil,  zavolal  na  jméno 
boží  a  dušoval  se,  že  je  to  pes  Márův,  a  že  to  hned  musí  oznámit. 
Ale  pes  nesnesl  hučení  vody  a  celé  noci  stál  u  žlabů  zrovna  pod 
pánovými  okny  a  vyl.  Jednou  chtěl  jsem  ho  odehnat,  a  v  tom  se  otevře 
okno  a  třeskne  rána.  Pes  skácel  se  do  vody  a  od  té  doby  ho  nebylo. 
Přišli  ho  hledat  polesný  i  mládenci.  Ale  neřekl  jsem  ničeho.  Kdo  ví, 
co  by  z  toho  pošlo.  Čert  ho  vem,  kdo  by  to  poslouchal?  .  .  .  Naše 
paní  moc  plakala  o  Márovou  .  .  .  nevím,  jak  to  přišlo!  ...  A  pak  si 
dala  malovat  její  obraz  podle  fotografie,  moc  pěkný  obraz,  jak  živá  je 
na  něm,  jen  promluvit.  Jen  že  tak  jaksi  divná,  ústa  se  usmívají,  a  oči 

51* 


Digitized  by 


Google 


764  Jiří  Sumín: 

jsou  temné  a  smutné  .  .  .  velice  smutné !  Pani  chtěla  pána  překvapit, 
ale  ...  tu  se  stalo  něco  .  .  .  nevím,  jak  to  přišlo  ...  ale  pánovi  při- 
tížilo  velice." 

Zde  končila  pověst,    ale  život  bídný  stále  ohrožený  vlékl  se  dál. 


VII. 

Léta  míjela.  Konrád  nezotavil  se  již,  živořil  však  dále,  cítě  usta- 
vičně smrt  na  blízku.  Život  jeho  stlíval  zvolna  pod  katastrofou,  jako 
bezduché  tělo  pod  náhrobním  kamenem.  Ale  nevolal  smrt,  naopak 
odbýval  ji  usilovně,  nebof  krise,  jíž  prodělávaly  závody  jeho  druhu, 
hrozila  udělati  z  jeho  synů  žebráky.  Počítal  s  úzkostí,  že  v  kraji,  kde 
dařilo  se  dosud  šesti  mlýnům  dosti  výnosným,  nátiakem  velkovýroby 
zbude  místa  toliko  jedinému,  jenž  se  nejdříve  přizpůsobí  požadavkům 
doby  a  bude  s  to  měřiti  své  síly  s  velkými  závody  zahraničními,  jež 
rozpínaly  svou  energii  do  jejich  oblasti.  Jeho  napjeti  rostio  tim  více, 
když  uvážil,  že  mezi  šesti  blízkými  soudruhy  mlynáři,  s  nimiž  si  podle 
starého  zvyku  tykal,  jsou  lidé  zámožní,  již  se  tohoto  smělého  kroku 
mohou  s  lehčí  myslí  odvážiti,  než  on.  Na  štěstí  byli  to  lidé  neprozíraví, 
zakrnělí  jednotvárností  venkova,  bez  obchodního  rozhledu  a  talentu. 
Naříkali  na  uherskou  mouku  a  nadávali  vládě.  Na  více  se  nezmohli. 
Ze  svých  synů  chtěli  mítí  učitele,  právníky,  kněze,  tvrdíce,  že  mlynářství 
se  přežilo.  Konečně  neměl  již  ze  všech  šestí  tolik  strachu,  jako  se  bál 
jediného  Žida,  jenž  chodil  sic  s  rancem  po  vesnicích,  měl  však  bohaté 
příbuzné  a  ustavičně  se  rozpaloval  chtivostí  postaviti  moderní  závod, 
jenž  by  v  kraji  musel  způsobiti  pronikavý  převrat  a  čelit  konkurenci 
s  cizinou.  Tu  už  nebylo  lze  váhati,  vyhodil  stroje,  strhl  budovu  a  stavěl 
znova,  opatřuje  si  úvěr  tím,  že  zadlužoval  část  po  části,  jak  přibývalo 
stavby.  Když  byl  hotov,  nepatřil  mu  ani  jediný  hřebík  ve  zdi. 

Nelitoval  však  tohoto  tance  nad  propastí,  věda,  že  tak  jako  tak 
musí  podle  ní  projíti. 

Vše  se  změnilo.  Staletá,  bzučivá  píseň  mlýna  utichla.  Černá,  slizká 
kola,  čeřící  vodu,  jež  se  na  ně  valila  s  hukotem,  ustoupila  nové  vy- 
datnější hnací  síle,  pracující  tiše  pod  hladinou  řeky,  a  v  zamlklých, 
vyprázdněných  dílnách  mlaskaly  řemeny  přenášející  sílu  na  stroje,  na 
pohled  velice  prosté,  jež  byly  však  s  to  pohltiti  denně  vagóny  obilí. 
Pestrý,  dobrodružný  život  mlýna  zanikl.  Přestal  vícedenní  pobyt  blízkých 
i  vzdálenějších  mléčů  a  tím  i  vyschl  bohatý  pramen  pospolitého  života, 
jejž  kořenilo  veselí,  karban,  pitky  a  sázky  i  neplechy  všeho  druhu.  Sedláci, 
již  přijížděli  nyní  se  svým  obilím,  pokud  neopatřiti  svůj  nákup  ze  skladů 
v  městě,  vyměnili  je  ihned  za  mouku  a  odjížděli,  aniž  vypřáhU  koně. 
Poměr  jejich  ku  mlýnu  nebyl  již  přátelský  a  srdečný,  nicméně  uspoko- 
joval vrchovatě.  A  nový  závod  uchvacoval  své  dílo  silnými  chápadly 
nového  důmyslu,  přetínaje  zvolna,  ale  na  vždy  žilobití  malých  mlýnů, 
jež  s  ním  nemohli  závodit.  Dobří  mužové,  již  býti  jich  vlastníky, 
nebyli  s  počátKu  ani  dost  málo  znepokojeni,  naopak  bavU  je  nesmírně 
ten  nový,  záhadný  kolos,  zatížený  úvěrem  a  nejistotou  odbytu,  tak  že 


Digitized  by 


Google 


Rřeludy.  765 

vypadal  jako  obrovská  loď  vržená  na  skálu.  Bůh  budiž  milostiv  hříšné 
duši  toho,  jenž  stál  u  kormidla !  Byli  bezstarostnými  i  poněkud  škodo- 
libými svědky  onoho  zápasu,  jejž  podnikla  s  napjetím  veškerých  sil 
nešťastná  loď,  aby  se  dostala  do  proudu.  A  ubohý  kormidelník,  jakoby 
neměl  jiné  starosti,  než  pečovati  o  jejich  zábavu,  seskočil  několikrát  se 
svého  vůdčího  místa  a  přišel  k  nim,  prose  a  nabízeje,  aby  se  s  ním 
spolčili.  Zasmáli  se  srdečně  a  —  politovali  ho.  Dva  z  nich  neopomenuli 
ujistiti  jej,  že  je  tak  nepobavil  od  té  doby  —  bylo  tomu  již  šestnáct 
let  —  kdy  mu  odváděli  inventář  mlýna.  A  pak  sledovali  dále  velkolepý 
ten  zápas  na  život  a  na  smrt.  Bylo  to  téměř  příšerné  podívání,  když 
zaznělo  několikrát  strašlivé  rupnutí  v  samých  základech,  načež  loď  za 
stálých  otřesův  pohnula  se  zvolna,  noříc  se  hrozivě  přídou  do  hlubin. 
A  pohyb  rostl  nezadržitelnou  silou,  až  pojednou  sřítila  se  dolů  a  zmizela 
téměř  pokryta  pěnou  vysoko  vytrysklých,  živoucích  vln.  Zdálo  se,  že 
je  po  všem.  Ale  znenáhla  vlny  se  ztišily  a  opadly,  loď  motala  se  chvíli 
na  vodách  jako  opilá  kachna,  načež,  vědoma  si  svého  bezpečí  i  sil,  vy- 
plula klidně  a  hrdě  do  bezpečných  vod  budoucnosti. 

„A  což  máme  my  snad  zaplatit  účty  toho  marnotratníka?''  tázali 
se  nyní  užaslí  konkurenti.  Na  okamžik  byli  bezradní,  ale  pak  upokojili 
se  aspoň  na  oko,  když  se  byli  navzájem  zavázali  čestným  slovem,  že 
mu  nezaručí,  kdyby  i  dobře  již  stál,  ani  haléře. 

Nejčipernějšímu  z  nich  shořel  pak  až  do  základu  dobře  pojištěný 
mlýn,  tak  že  se  v  čas  zachránil,  nepostaviv  ho  více.  Ale  ostatní  nemohli 
si  pomoci  tímto  způsobem,  ježto  již  první  případ  vzbudil  podezření, 
i  klesali  rychle. 

Ale  šťastný  vítěz  netěšil  se  ze  svého  úspěchu.  Vedl  podivný 
život,  plný  práce  a  strádání.  Zlato,  jež  protékalo  jeho  rukama,  nemělo 
pro  něj  ceny.  Churav  a  znechucen  životem,  neschopen  požitků  a  výhod, 
jež  mu  poskytovalo  jeho  jmění,  vláčel  se  po  domě  jako  živá  kostra, 
popíjel  minerální  vody  a  kyselé  mléko,  ošklíbaje  se  odporem. 

Nebyl  by  snesl  tento  nudný,  trapný  život,  nebýt  jeho  dětí.  Byly 
jeho  poslední  nadějí,  jakoby  jeho  hasnoucí  a  vyžilý  život  přeléval  se 
do  jejich  žil.  Sliboval  si  mnoho  od  svých  synů.  Jejich  budoucnost 
rozhořela  se  ve  snech  a  tužbách  jeho  duše  jasnými  barvami  vysokých 
cílů.  A  zdálo  se,  že  cíl  tento  roste  a  žhavějí  se  zapaluje,  čím  úmor- 
nější  práci,  čím  větší  rozčilení,  čím  obratnější  tanec  nad  propastí  kladl 
mu  v  oběť. 

Ale  skoupý,  potměšilý  osud  jeho  zůstal  důsledný,  a  když  byl 
nového  třpytného  toho  přeludu  využil  jako  poslední  vzpruhy  ku  práci 
dobyvatele,  nechal  ho  uhasnout  a  rozplynouti  se  v  mlhách  nejistoty, 
tak  že  na  sklonku  života  neviděl,  než  vykonanou  práci,  jež  jediná 
ze  všeho,  po  čem  toužil  a  za  čím  se  hnal,  stála  vytrvale  a  pevné 
jako  maják  vytčený,  v  bouřivých  oblastech  svítící  bludným  plavcům 
budoucnosti. 

Synové  sklamali  ho  nadobro.  Starší  byl  nadaný,  bystrý  hoch,  od 
něhož  mnoho  očekával.  Nebylo  mu  vhod,  když  se  syn  rozhodl  vstoupiti 
do  kadetní  školy,  ale  nepřekážel  mu.  Zdálo  se  však,  že  od  té  doby, 
co  hoch  oblékl  vojenský  stejnokroj,  život  v  domě  otcovském  pozbýval 


Digitized  by 


Google 


766  Jiří  Suraín: 

pro  něj  kouzla  a  přitažlivosti.  Netěšil  se  na  prázdniny  a  nikdy  nepoužil 
příležitosti  prodloužiti  je.  Stále  rozmrzen  trávil  doma  čas  svůj  skoro 
samotářsky,  jednotvárně  a  nudně.  Často  stěžoval  si  na  vlízavost  chu- 
dého příbuzenstva  se  strany  matčiny  a  rozčiloval  otce,  tvrdě,  že  v  blízkém 
okolí  není  jinocha,  s  nímž  by  se  mohl  stýkat  jako  se  sobě  rovným.  — 
Toliko  úspěchy  ve  školách  a  pochvala  učitelů  mírnily  zlý  dojem,  jejž 
zanechávala  jeho  odcizenost  a  výbuchy  jinošské  pýchy. 

Když  dospěl,  stal  se  obratnější,  nedráždil  již  otce,  nýbrž  opřádal 
jej  stále  jakousi  podezřele  nasládlou  úctou  a  pozorností,  k  čemuž  ne- 
milé vysvětlení  poskytovala  okolnost,  že  potřeboval  daleko  více  peněz, 
než  dovedl  pravděpodobně  odůvodniti.  Pobyt  v  domě  otcovském  byl 
mu  nezbytnou  povinností,  jíž  si  svým  způsobem  zpříjemňoval,  matce 
pak  trýznivou  obtíží,  tak  že  ani  nedovedla  zatajit  svou  radost,  když 
odjížděl.  Potřeboval  stále  mnoho  obsluhy,  vytýkal  jí  špatnou  kuchyni 
a  nemohl  jí  prominouti  její  důvěrnost  se  služkami  a  prostě  vedenou 
domácnost.  Mezi  dělníky  vyvolával  hněv  a  nepřátelství,  když,  tvrdě,  že 
nemůže  snésti  jich  shýčkaného  sebevědomí,  načichlého  socialismem, 
hledal  stále  příležitost  pokořiti  je,  zacházeje  s  nimi  jako  s  rekruty.  — 
Dědil  tvrdou,  mužnou  krásu  otcovu,  již  péče,  jakou  věnoval  svému  ze- 
vnějšku, i  důstojnická  uniforma  dovedly  nepoměrně  zvýšiti.  Jeho  pokoj 
byl  pln  různých  parfumů,  koupal  se  denně  a  nosil  měkké,  hedvábné 
prádlo,  jak  rozmařilé  ženy.  Jeho  příjezd  elektrisoval  v  domě  ženskou 
čeleď,  počínaje  čtrnáctiletou  pasačkou  husí,  až  k  otylé  nádvornici,  jíž 
přezdívala  chasa  „stará  kukaně".  Otec,  jenž  měl  ostatně  rovněž  bouřlivou 
mladost  za  sebou,  snažil  se  přimhouřiti  oko  nad  synovou  nevázaností, 
aby  mu  stálými  a  neplodnými  výčitkami  pobyt  v  rodině  nadobro  ne- 
znechutil. Nic  však  jej  trvale  neupoutalo,  doma,  ani  v  okolí.  Oženil 
se  záhy  a  velmi  bohatě  s  dcerou  pokřtěného  židovského  bankéře. 
Tehdy  otec,  jenž  poprvé  četl  jméno  synovo  psáno  německým  pravo- 
pisem, rozhněval  se  a  hrozil  mu  vyděděním,  nemoha  snésti  myšlenky, 
že  životní  úděl  jeho  vrcholí  v  tom,  aby  krví  i  potem  svým  posilnil 
proti  nám  výbojnou  posici  našich  dobrých  sousedův.  Syn  tehdy  povolil 
na  oko,  zaleknut  rozhodností  otcovou,  nicméně  neopomněl  připomenouti 
mu,  že  ve  společenských  sférách,  k  nimž  on  se  vyšinul,  v  naší  říši 
nelze  býti  než  Němcem. 

Mladší  syn  Ondřej  nesklamal  tolik,  protože  sliboval  méně.  Byl 
necitný,  drsný  hoch  malých  schopností  a  sobeckých  pudů.  Ale  když 
dospěl,  byl  vydatnou  silou  v  závodě,  pro  nějž  jevil  mnoho  poroz- 
umění i  záliby.  Zjev  jeho  byl  neúhledný ;  bylf  malé,  hřmotné  postavy, 
snědé,  skoro  bezvousé  tváře  a  velikých,  masitých  uší.  Neměl  štěstí 
u  žen  a  také  si  jich  nikdy  nevšímal,  pouze  když  přijel  starší  bratr 
domů,  tu,  zpozorovav  milostné  pletky,  jež  zapřádal,  zaujal  náhle  posici 
bojovného  kohouta,  jenž  na  vlastním  smetišti  shlédl  cizího  soka.  Nebyli 
nikdy  přáteli,  tím  méně  bratry  tito  muži  tak  rozdílní  a  celou  duší  zaujatí 
druh  proti  druhu.  Mučili  otce  svou  nesnášenlivostí  a  závistí,  jež  pro- 
pukávala  stále.  Mladší  nemohl  staršímu  odpustiti  hrozné  obnosy,  jež 
promarnil  a  o  něž  on,  jenž  ničeho  neužil,  domníval  se  býti  ošizen. 
Byl  lakomý,    rval  se  s  chudákem  o  každý  haléř,    neměl  potřeb,  nebof 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  767 

žádný  požitek  nepřevyšoval  u  něho  slast,  jakou  mu  způsobily  peníze, 
jež  svíral  v  hrsti,  i  nemohl  tudíž  pochopiti,  jak  lze  promarniti  takové 
sumy.  Závod,  jenž  vynášel  peníze,  zdál  se  jedinou  jeho  vášní,  jako  by 
nebylo  na  světě  ničeho,  co  by  stálo  za  povšimnutí. 

Na  sklonku  života  otce  cítil  jasně,  že  životní  energie  jeho  díla 
přešla  do  rukou  obratných  sice,  ale  špinavých  a  hrubých.  Někdy  vy- 
týkal si,  že  domácnost,  v  níž  vyspěli  jeho  synové,  byla  vždycky  roz- 
háraná a  neútulná,  ač  věděl,  že  i  za  nejhorších  podmínek  vyrostou 
mnohdy  zdární  a  poctiví  lidé.  Ostatně  nebylo  v  jeho  moci,  aby  na  tom 
něco  změnil.  Jejich  velký,  nový  byt  byl  i  nyní  pustý  a  neúpravný, 
jako  by  byl  zařízen  lidmi,  již  se  zde  usadili  jen  prozatímně.  Jediný 
pokoj  byl  úplně  opatřen  nábytkem,  a  sice  bylo  to  zařízení  z  jeho 
mládeneckých  let.  Jen  na  místě  obrazu  matčina,  jenž  mu  byl  v  hněvu 
odňat,  tohoto  obrazu  bohyně  Štěstí,  jejíž  oči  zdály  se  jako  zázračný 
roh  hojnosti  rozsýpati  vůkol  dary  lásky  a  blaha,  visela  podobizna  cizí 
dívky,  krásné,  ale  chladné,  jejíž  rty  usmívaly  se  sice,  ale  jejíž  zachmu- 
řené oči  hledaly  cosi  v  dálkách,  jakoby  tušily  svůj  neblahý,  těžký  osud. 
A  příchozí  utkvíval  dlouze  zrakem  na  tomto  obraze,  netroufaje  si  vy- 
sloviti otázku,  kde  se  tu  vzal,  a  co  znamená  zde  obraz  této  krásné, 
cizí  dívky. 

A  žena  jeho,  jež  s  ním  nikdy  nesdílela  jeho  bojův  a  strastí,  ani 
pokud  se  dětí  týče,  oddána  jeho  vůli,  jíž  často  nechápala,  ale  jíž  vždycky 
slepě  byla  poslušná,  jsouc  spokojena  a  hrdá  tím,  že  žila  po  jeho  boku. 
Nebyl  jí  nikdy  rovným  soudruhem,  byl  daleko  víc:  byl  svrchovaným 
pánem,  jehož  vláda  byla  někdy  bolestně  krutá  a  tvrdá,  ale  jemuž 
vždycky  slastno  bylo  sloužiti. 

Podvečer  jeho  života  vrhal  své  dlouhé,  beznadějné  stíny.  Nevy- 
cházel již,  trávil  celé  dny  v  pokoji,  buď  samoten,  nebo  ve  společnosti 
potulných  krajánků,  jichž  zkušenosti  ho  bavily,  nebo  bývalých  soudruhů 
mlynářů,  již  nyní  hledali  a  nalézali  u  něho  rady  i  pomoci.  Krajánek 
Tomšík,  jenž  si  zmrzačil  ruku  v  jeho  závodě  a  maje  zabezpečenu  bu- 
doucnost ze  záliby  a  zvyku  toulal  se  světem,  nejvíce  ho  bavil. 

„Nepoznal  jsem  světa,  nepřišel  jsem  dál,  než  za  humna,"  žaloval 
nemocný  trpce  se  svého  lože,  ,  kdyby  mě  byli  rodiče  pustili  na  vandr, 
bylo  by  všechno  jinak  skončilo." 

Přítomní,  mezi  nimiž  byl  kromě  Tomšíka  zchudlý  mlynář  Ho- 
ráček, byli  udiveni  tímto  doznáním.  Co  ještě  pro  bůh  mělo  lépe 
skončit? 

„Vždyť  je  to  u  nich,  pantatínku,  zrovna  takoyé,  jak  vypravuje 
pověst  o  dědku  na  moři.  Jen  že  to  byla  pouhá  pohádka  a  tohle  je 
pravda. " 

„Ano,  ale  u  dědka  na  moři  bylo  staré  zařízení  a  ne  válce  a  tur- 
biny,"  namítal  přítel  staré  doby  Horáček. 

„Staré  zařízení  ovšem  bylo,"  vzpomínal  Tomšík.  „Sedlák  vjel 
s  fůrou  na  koš,  za  chvíli  vyjel  pytlíkem  a  měl  semleto.  Jednou  prý 
sedlák,  jenž  jel  kobylou,  zapomněl  tam  hříbě.  Ale  našli  je:  páslo  prý 
se  u  vřetena.  A  chasníci,  když  křesali  kámen,  neznali  se  ani,  tak  byl 
veliký.    A  když  kámen  usazovali  a  udělal  ,snášku*,  narazil  prý  jedním 


Digitized  by 


Google 


768  Jiří  Suraín: 

koncem  o  nebe  a  druhým  o  peklo.  Je  pravda  tedy,  že  zahzení  bylo 
staré,  ale  výsledek  byl  sotva  lepší  jako  při  nynějším  novém." 

Odmlčeli  se.  Zdálo  se  jim,  že  s  postele  ozval  se  povzdech,  jenž 
zdál  se  tlumočiti  nespokojenost  s  tímto  velkolepým  dílem. 

„Časy  se  mění,"  pokračoval  Horáček.  „Já  na  přiklad  pamatuji 
ještě  ruční  mlýny.  V  čas  sucha  dělaly  nám  velkou  konkurenci.  Byl  to 
neveliký  kámen  v  lubě,  od  něhož  vedlo  malé  korýtko,  kterým  padalo 
mletí  na  slaměnku  nebo  do  mísy.  Pak  se  to  na  řešetě  prosívalo,  znova 
nasypalo,  při  čemž  se  kámen  trochu  přitáhl.  Co  se  semlelo,  nebylo 
možno  nazvati  moukou,  ale  lidé  tehdy  nebyli  tak  mlsní  jako  teď. 
Mlýnek  stával  v  síni  za  dveřmi  a  kdo  přišel  semlet,  musel  dát  mýto, 
jako  ve  mlýně.  Dělalo  nám  to  někdy  safraportskou  konkurenci." 

A  živě  a  sebevědomě  rozhovořil  se  o  ručních  mlýnech,  jsa  hrd, 
že  také  s  něčím  zápasil  a  něco  překonal. 

Nemocný,  naslouchaje  pozorně,  měřil  veliký  ten  spád  času  od  těch 
dob,  kdy  primitivní  kámen,  otáčený  rukou,  byl  jediným  nástrojem,  jímž 
člověk  zpracovával  požehnané  símě  našich  trav,  až  do  dnešních,  obratně 
složitých  strojův,  a  snažil  se  překlenouti  temno  budoucnosti  až  ku 
chvíli,  kdy  dnešní  stroje  v  pokroku  lidstva  klesnou  na  stupeň  oněch 
primitivních  kamenů  a  vystřídány  budou  novým  zázrakem  lidského  dů- 
myslu a  píle. 

Tak  trávil  své  poslední  dny. 

Kromě  chudých  příslušníků  jeho  cechu  byla  zde  prodavačka 
kuchyňského  koření,  Valaška  Marijána,  jež  se  neodb3rtně  tlačila  k  jeho 
loži 

„Ah,  pantatíčku  zlatý!"  vzlykala  často  u  jeho  podušek. 

Byla  to  do  nedávná  hezká  žena,  plná  bujnosti  a  veselí.  Nyní  byla 
velmi  sešlá,  trpěla  nouzi,  živic  svého  slepého  starého  muže.  Zdálo 
se  mu,  jakoby  přicházela  s  jakýmsi  nevypořádaným  účtem  některého 
z  jeho  synů,  jejž  si  netroufala  předložiti.  Dodával  jí  odvahy,  oslovuje  ji : 

„Jsi  ty  to,  Marijáno?  Nu,  jak  je  u  vás?" 

„Ah,  zle,  pantatíčku  zlatý,  potlúklo  u  nás!  Jaj,  to  byla  hrůza! 
No,  ale,  řeči,  snad  nebudu  mít  hladu!  Jak  jsem  přišla  sem  na  Hanu, 
ludé  mě  potěšili :  Nebeč,  Marijáno,  řeči  co  nabečíš  ?  Vyprodej  .si  kmín, 
jalovec  a  plevky  a  přijď,  dáme  ti  co  uneseš.  Dali  jsme  jiným,  ne- 
známým, co  přišli  od  vás  prosit,  dáme  aj  tobě.  —  Ah,  pantatíčku 
zlatý!" 

Chvíli  postála  mlčky  nebo  snažila  se  povyraziti  ho  veselou  vzpo- 
mínkou. 

„Když  jsem  byla  malá  dívča  a  chodila  jsem  světem  s  mamičku, 
přišly  jsme  sem,  jedúc  za  velikého  parna.  Měla  jsem  ruce  spuché  od 
slunka.  Jejich  paní  maminka  povídajú :  Pro  božky,  Marijáno,  veď  se  ti 
ty  ruce  rozpustijú  na  slunku !  a  darovali  mně  panskú  kacabajku  s  ruká- 
vama.  Ale  doma  jsem  v  ní  nesměla  chodit.  Ludé  na  mě  pakřikovali : 
Hleďme,  Marjána  se  popanštila!" 

Odešla,  ale  ještě  nedala  s  bohem. 

V  tom  už  zněl  vesnicí  její  smutný,  táhlý  hlas,  podobný  volání 
promrzlé,  hladové  sýkorky. 


Digitized  by 


Google 


Přeludy.  769 

, Kmínu  kupte!  Kmííí — nul" 

Za  chvíli  byla  tu  zase. 

,Ah,  pantatíčku  nejmilejší,  co  zkusí  chudobný  člověk  na  tom 
božím  světě  a  ještě   ho  straš'ja   po  smrti  peklem!"   vzlykala  do  hrsti. 

Tušil  již,  jaká  to  asi  tíž  leží  Maríjáně  na  srdci  a  na  svědomí. 
Vzpomínal,  jak  před  nemnoha  lety  viděl  ji  otáčeti  se  na  dvoře  kol 
svého  staršího  syna,  kyprou  a  svěží,  snažící  se  pomoci  jeho  paměti, 
když  jí  řekl,  že  ji  nezná:  ,Ah,  mladý  pane,  tož  oni  mě  neznajú? 
Vždyf  já  su  Marijána  s  kmínem.  Maríjánu  s  kmínem  neznajú?  Pro- 
dávám kmín,  plevky,  saturej,  natchové  koření  a  jalovec,  čerstvý  jalovec, 
mladý  pane,  však  jím  všecka  vonim."  --To  byl  asi  začátek  románu, 
o  jehož  pokračování  nedbal. 

„A  mladý  milostpán  nic  nepiští?"  ozvala  se  nesměle. 

„Jaký  milostpán!"  utrhl  se  nevrle. 

„Nu,  tak  teda:  pan  oficír  .  .  .  Ale  pro  božky,  vždyf  už  musí  být 
víc  jak  oficír:  oficírem  byl  hned,  jak  dostal  první  hvězdičku." 

Poslal  přítomné  pryč,  aby  si  promluvil  důvěrně  s  Marijánou. 

Toho  dne  Marijána  odcházela  s  očima  do  ruda  uplakanýma  a  šátkem 
hluboce  staženým,  jakoby  se  styděla  pohlédnout  lidem  do  očí.  Známí 
byli  překvapeni,  vidouce  ji,  jak  spěchá  vesnicí,  sehnuta  pod  svým 
ranečkem,  a  neslyšeli  při  tom  její  teskný,  táhlý  hlas,  podobný  volání 
hladové,  skřehlé  sýkorky. 

Za  nedlouho  po  tom  objevil  se  ve  mlýně  bledý,  kučeravý  klučík, 
odvážný  a  mrštný  jako  cikán,  ale  plachý  a  zbědačelý.  Bál  se  lidi 
a  utíkal  na  odlehlý  dvorek,  kdež  válel  se  celé  dny  se  psem,  honil 
drůbež  a  tahal  vepříky  za  ocas.  Když  ho  večer  ukládali  do  postele 
a  přikryli  peřinou,  křičel  a  bránil  se,  protože  byl  zvyklý  spávati  bez 
přikrývky  na  zemi. 

Tou  dobou  sudička,  jež  před  padesáti  lety  prvorozenému  tohoto 
domu  počala  přísti  nif  osudu,  jež  podle  báje  končí  hvězdou  v  oblacích, 
přiblížila  se,  aby  nif  přefala. 

Vše  nasvědčovalo  blízkému  konci.  Od  staršího  syna  z  Vídně 
přišel  naléhavý,  prosebný  list.  V  tak  vážné  chvíli  syn  chtěl  být  mužně 
přímý,  nebof  doufal,  že  otec  povznesl  se  stářím  nad  malicherné  před- 
sudky a  syn  nemá  víc  zapotřebí  přetvařovati  se  jako  školák.  Ano, 
byl  Němcem,  ale  což  na  tom?  Otec  zajisté  myslí  v  tomto  okamžiku 
na  boha,  jehož  jsme  všichni  dětmi.  A  pak  nechf  si  vzpomene  na  nedo- 
tknutelnost armády,  jíž  syn  slouží,  a  pochopí,  že  armádní  jazyk  jediný 
vystihuje  veliký  význam  toho,  čemu  se  jinak  říká  jazyk  mateřský. 
Nebyl  by  hoden  cti  nositi  kabát  císařův,  kdyby  smýšlel  jinak!  Krátce 
šlo  o  věc  nemalého  dosahu.  Ježto  syn  po  několik  roků  nebyl  doma, 
mohl  se  snad  otec  dát  přemluviti,  aby  obnosy,  jež  spotřeboval,  než 
dosáhl  kariéry,  připočteny  byly  ve  prospěch  podílu  bratrova,  jenž  tou 
dobou  pracoval  v  závodě.  Byla  by  to  nespravedlnost  spáchána  na  jeho 
dětech.  Poněvadž  bylo  třeba  dbáti  přesnosti  výrazu,  nemohl  tento 
důležitý  list  napsati  jinak  než  německy.  A  zase  mluvil  mnoho  jako 
k  slabomyslnému  starci  o  věčnosti  a  bohu.  I  jméno  na  konci  listu 
znělo  německy. 


Digitized  by 


Google 


770  Jiří  Sumín:  Přeludy. 

Ale  ten,  jenž  odcházel,  cítil  dosud,  že  mél  druhdy  energie  a  život- 
ního rozhledu  za  deset  uniformovaných  floutků,  jakým  byl  ten,  jenž 
k  němu  takto  mluvil,  vztyčil  se  uražen  na  svém  loži  a  odstrčil  ruku 
sudičky,  chystající  se  přetnouti  niť. 

Poslal  pro  notáře  a  změnil  svou  poslední  vůli.  I  synovi  od- 
pověděl. 

„Na  mém  dvoře,"  psal,  „válí  se  tvé  děcko  s  psem  a  s  prasaty. 
Přivedla  nám  je  chudičká  žena  z  hor.  Valaška  Marijána,  když  se  byla 
marně  doprošovala  na  Tobě  nejmenší  podpory  pro  ně.  Vida,  že  koříš 
se  v  pověrčivé  úctě  jakémus  kastovnímu  fantomu,  nemáš  však  ani 
zdáni  o  tom,  co  je  čest  člověka  a  muže,  přenesl  jsem  na  toto  dítě 
tvůj  dědičný  podíl." 

Obratem  přišel  telegram,  že  list  je  pouhým  nedorozuměním  a  celá 
rodina  přijede  týž  den  na  večer  navštívit  nemocného  otce.  Napjali 
síly,  cítíce,  že  není  času  smlouvati  se  s  umírajícím.  Snacha  naučila  se 
několika  českým  řrásím  a  děti  dovedly  říci  docela  správné :  Dobrý  večer, 
dědečku ! 

Jen  hodinu  před  tím,  než  stihli  na  místo,  sudička  přefala  niť. 
Zhynul  život  na  zemi  a,  podle  báje,  spojená  s  ním  hvězda  v  oblacích 
shasla.  V  tomto  okamžiku,  kdy  lidé  jsou  nejvíc  ochotni  odpustiti 
bližnímu,  tvrdili  všichni,  že  to  sic  nebyla  hvězda  šfastná,  ale  že  časem 
zářila  jasně. 


•v**? 


[m^^ 


Digitized  by 


Google 


ALOIS  ŠKAMPA: 

Z  veršů  podzimních. 

z  POTULEK. 

Jakoby  zakryt  bílých  do  halen 
v  podzimní  páře  kraj  spí  zavalen, 
stříbrnou  mlhou  řeka  oddychuje. 
Poslední  parník  dolů  po  ní  pluje  .  .  . 

Poslední  parník!    Náhle,  jako  duch 
zjevil  se  v  mlze,  koles  jeho  ruch 
lopatkou  pleská,  černou  vodu  čeří  — 
a  loď  zas  kvapem  ztratila  se  v  šeři. 

Poslední  parník!    Kouřem  šedivým 
zabarvil  mlhu,  zvukem  dunivým 
zahoukl  v  dálce,  tísněn  lednou  tříští  — 
a  již  se  nevrátí,  až  v  jaro  příští! 

Na  břehu  stojím,  bludný  poutník,  sám, 
a  na  rozmarné  toulky  vzpomínám, 
jež  druhdy  podnikal  jsem  lodí  touto, 
než  prst  můj  zlaté  obepjalo  pouto  .  .  . 

Kolikrát  z  Prahy  v  dálné  okolí 
já  lodí  tou  spěl  k  lesům,  do  polí 
a  v  upomínku  šťastném  po  výletu 
vozil  si  domů  kytky  vzácných  květů! 

Až  jednou  večer  na  mou  kytici 
upjal  se  v  touze  pohled  zářící 
neznámé  dítky,  která  se  mnou  jela  .  .  . 
Jak  vonnou  kořist  mou  mi  záviděla! 


Digitized  by 


Google 


772  Alois  Škampa: 

Už  tomu  dávno,  už  to  vše  jen  sen  — 
však  posud  vidím  žhavý  pohled  ten, 
jak  dlouho  těkal  po  květinách  jemně, 
až  v  rozpacích  se  kradmo  zdvihl  ke  mně  . 

Byla  v  něm  prosba,  jímal  plachostí, 
a  přec  měl  v  sobě  tolik  milosti, 
že  nach  mi  vznítil  na  ubledlém  spánku: 
ne,  nebylo  to  jenom  od  červánků! 

Zapadá  slunce,  řeka  v  ohni  plá, 
nad  naší  lodí  prapor  dýmu  vlá, 
stroj  klape  v  taktu,  kola  v  před  se  točí  - 
a  na  mě  patří  čarovných  'dvé  očí  .  .  . 

Zapadá  slunce,  všecko  přede  mnou 
mizí  a  splývá  v  mlhu  tajemnou, 
jako  když  přelud  na  mou  cestu  vkročí  — 
já  zřím  jen  hvězdy  čarovných  dvou  očí! 

A  jak  se  stalo,  ztěžka  povědět, 
že  v  dívčích  ručkách  octl  se  můj  květ, 
že  moji  kytku  odnesla  si  domů 
neznámá  kráska  —  i  mé  srdce  k  tomu! 


Jakoby  zakryt  bílých  do  halen 
v  podzimní  páře  kraj  spí  zavalen, 
na  řece  proudem  tříšť  se  točí  v  kolu    - 
poslední  parník  odplul  po  ní  dolů. 

Proč,  jak  ten  parník,  vyplula  mi  z  mlh 
vzpomínka  tklivá,  kterou  zrak  mi  zvlh'; 
proč,  kam  se  dívám,  kam  mi  noha  vkročí, 
jen  slunka  vidím  čarovných  dvou  očí?  .  .  . 

Z  mlžného  snění,  z  bludných  potulek 
vracím  se  domů,  v  teplý  útulek: 
tam,  co  jsem  dumal,  zjeví  se  mi  zjasna, 
když  na  mě  pohlédne  —  má  žena  šfastná! 


JESEŇ. 

Zlehýnka  v  očích  mlhou  zadýcháno 
vyplulo  z  lesů  zářijové  ráno, 
duhovou  rosou  lada  pokropuje, 
blankytným  vzduchem  babí  léto  snuje. 


Digitized  by 


Google 


z  veršů  podzimních.  773 

Sta  bílých  vláken  zachytlo  se  v  polích, 
růžovým  plamem  z  palouků  již  holých 
naháček  vyšlehl,  a  z  pýru  v  nivě 
pasácké  ohně  zadýmaly  sivě  .  .  . 

Než  příroda  se  v  spánek  ukolíbá  — 
čarovná  víla  na  oči  ji  líbá 
a  ňadra  její  láskou  hřeje  sladkou 
tak,  jakby  dítě  mazlilo  se  s  matkou! 

Jeseň  to  dýchla,  plná  poesie: 
ovocnou  vůni  šerem  zahrad  šije, 
oříšky  střásá,  šustí  zralým  chmelem 
a  hrozny  modrým  ojiňuje  pelem. 

Jeseň  to  přišla,  s  usměvavou  lící, 
tak  líbezná  a  sluncem  hárající, 
že  kře  i  stromy  barví  do  bohatá 
nádhernou  prškou  rumělky  a  zlata. 

Jeseň  to  kráčí  s  kvítkem  hořce  v  dlani  — 
a  já  se  dívám  ustrnulý  za  ní, 
kde  bytost  její  tolik  vnady  vzala, 
že  chocholouše  k  písním  rozplesala?  .  .  . 

A  přec  ta  krása  podzimního  kraje 
snem  tajemným  jak  mlhou  zastřena  je, 
jak  úzkost  by  ji  zasmušila  němá, 
že  plá  jen  dnes  —  však  zítra  život  nemá! 

Ó,  jeseni,  proč  na  tvé  líci  svěží 
i  těžká  slza  odříkání  leží; 
proč  bázeň  skryta  ve  tvých  očí  lesku?  .  .  . 
To  „proč"  já  tuším,  soudruh  tvého  stesku! 

Svůj  rozpuk  nemáš,  ozvuk  jsi  jen  léta, 
v  hluš  dozníváš,  jak  zakřiknutá  věta 
rtů  krásnějších  —  jež  zavrou  se  a  zmizí, 
když  drsně  umlčel  je  příklad  cizí! 

Zrozena  v  slunci  —  neskončíš  v  něm  pouti, 
v  žal  tvého  stáří  bude  vichr  douti, 
a  bílá  smrt  ti  vstane  před  očima  —  — 
ach,  zahyneš,  až  obejme  tě  zima! 


Digitized  by 


Google 


774  Alois  Škampa:  Z  veršů  podzimních. 


V  PROSINCI. 

Chladným  deštěm  šumí  to  a  zpívá 
jako  v  pláči  po  krajině  holé, 
nad  údolím  hustá  mlha  splývá, 
v  pláni  zmoklá  černají  se  role, 
a  tam  v  háji  šedých  mračen  hříva 
plouhá  se  až  osyk  haluzemi  — 
všade  smutno,  na  nebi  i  zemi. 

Hoj,  tu  náhle  vichru  divá  jízda 
šlehne  vzduchem,  zavzteká  se  polem, 
s  pustých  zahrad  vesničkám  rve  hnízda, 
řinčí  v  oknech,  cloumá  ploty  kolem, 
a  zas  úpí,  naříká  a  hvízdá, 
jakby  štvána  běsů  perutěmi  — 
všade  zápas,  na  nebi  i  zemi! 

A  zas  bouře  tajemně  a  zrychla, 
jako  vstala,  jinam  odletuje  .  .  . 
Ale  v  kraji,  jakby  smrt  sem  dýchla, 
zoufale  se  život  odmlčuje  .  .  . 
Usnul  vítr,  hudba  deště  stichla, 
mráz  jen  sipí  mezi  kalužemi. 
Všade  ticho,  na  nebi  i  zemi. 


w 


Digitized  by 


Google 


z  KRESÍ-B  MIKULÁŠE  ALEŠE  K  NÁRODNÍM  PÍSNÍM. 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi. 

SRPEN. 

Kronika  moravské  dědiny.    Napsal  AI.  Mrští k. 

LESNÍ  MŠE. 


Na  den  Anděla  Strážce. 
Tak  koncem  srpna,  jindy  počátkem  září  —  dle  toho,  jak  urovnán 
bývá  církevní  rok  —  mívá  Habrůvka  na  den  Anděla  Strážce  svou  zvláštní, 
jenom  jí  vlastní  nedělní  mši  svatou.  Ne  v  kamenném,  lidmi  vystavěném 
chrámu,  ale  před  oltářem,  který  z  celého  světa  zbudoval  si  Bůh  sám, 
v  borovém  háji  a  pod  bání,  do  daleka,  do  nesmírná  vyzdvižené  klenby 
nebeského  prostranství. 

„Kaple"  říká  lid  hraběcí  hrobce,  skryté  v  nejkrásnější  koutek  doliny. 
Návrším  zdvižena  nad  panský  rybník  bělá  se  ta  kaplička  ve  stínu  vy- 
soko načechraných  borovic  a  jak  daleko  rozhled  sáhá,  tak  daleko  svítí, 
odevšad  tě  vítá  a  všude  provází  a  ještě  na  cestu  ti  s  Bohem  dává 
bílý  její  svit. 

Borovým  tím  hájem  končí  už  zámecký  park  a  počíná  dubový 
selský  les. 

Ovocný  sad  běží  svahem  dolů,  zem  propadá  se  po  stranách, 
a  z  roklí  do  polí  škrábe  se  houšť  ostružin. 

Blaze  tu  sedícímu  na  jaře  v  modru  pomněnek,  když  mlékem  třešní 
kypí  stráň,  a  z  doubravy  žaluje  slavík.  Žežulku,  pěnkavy,  kosy,  kde- 
jakého ptáka  je  odtud  slyšet  —  a  v  létě,  kdy  před  kapličkou  růže 
zahoří,  a  tichnou  v  lese  ptáci,  zas  vzduchem  švíří  hmyz,  sladce  šoumá 
bor,  a  tam  na  poli  v  znoji  robí  lid. 

Ticho,   snivé,   velké,   čistě  svaté  ticho  neruší  tu  v  zimě  ani  hles. 

Pevné,  dubové  dveře  vedou  v  stánek  šlechtických  kostí,  práchni- 
vících  v  kovových,  víc  pokladnám  než  rakvím  podobných  truhlách, 
zaklíněných  v  zem.  A  nad  hrobkou,  v  pozadí  litinovou  mříží  hrazeného 
výstupku  do  výšky  borovic  hrbí  se  teprv  kaplička  bílá,  plná  zbožného 
ticha  a  míru.  Uschlé  věnečky  pomněnek  a  ztrouchnivělých  růží  ve  směsi 

52 


Digitized  by 


Google 


778  AI.  Mrštík: 

čerstvých  chrysanthém  a  živých  dosud  aster  mezi  obrazy  a  svícny,  před 
lesknoucím  se  oltářem  ostře  září  slzička  rudá  věčné  dohořívajícího,  věčně 
chlápnouciho  a  nikdy  nedohasínajicího  světla.  Klekátka  tam  v  tichu 
a  polotemné  samotě  vyzývají  k  modlitbě.  Zanícené  její  vroucnosti  ne- 
ruší tu  nic;  mřížovím  černé  natřené  brány  slabounce  jen  jako  vzpomí- 
nání zaléhá  sem  usínavý  světa  šum. 

Za  blábolení  zvonfi  a  křiku  hudby  habrůvské  ke  kapličce  po 
stezkách,  jakoby  bloudilo  a  cesty  najít  nemohlo,  hadovitě  souká  se 
z  křovin  a  zase  do  křovin  zalézá  zpívající  processí.  Dlouhý  řetěz 
habrůvských  děvčátek  vede  nová  učitelka  sestra  Cornelia,  sněžnou  svou 
rochetkou  ze  sboru  mužů  proniká  kněz.  Kancionály  tisknou  ženy, 
babkami  končí  průvod.  Postávají  vzadu  a  oddychují,  opírajíce  se  rukou 
o  strom.  Těžký  je  ten  kopeček  pro  stářím  schromlé  oudy;  duše  mladší 
sešlých,  za  živa  už  klesajících  těl  rychleji  pospíchá  do  kopce,  než  stačí 
schvácený  krok. 

Konečně  byl  průvod  u  cíle.  V  kapličce  u  klekátek  modlila  se  už 
„milost  hraběcí".  Do  trávy  posedali  muži  s  babkami  —  kolem  černě 
podestlané  kazatelny,  po  návrší  dolů  a  návrším  vzhůru  v  „svatý  tábor** 
rozložil  se  lid.  Přísné  ticho  chrámu  Božího  rušil  už  jen  švirgot  ptactva 
a  lehký  náraz   o  sebe   se  troucích  řetízků   u  kolébající  se   kaditelnice. 

Zamyšleně  kloní  se  k  zemi  přísným  podzimkem  života  zasivělé 
hlavy  dědoušků.  Stranou  stařeček  Chalupa  stojí  jak  osamělý,  přezrálý 
už  klas,  jejž  sekáč  minul.  I  starý  Valoch  ve  stínu  kaliny  do  dlaní 
položil  dočista  zbělenou  hlavu  po  starodávnu  přistřiženou  v  hřib.  Jen 
chvílemi  se  vždycky  ohlédnul  po  skupině  chasy,  která  tichým  šeptem 
rušiti  se  opovážila  svatý  klid.  Kdesi  v  roklině  pěnkava  volala  po  vodě, 
v  opuštěné  dědině  vysokým,  jak  polnice  pozdviženým  hlasem  kohout 
zazpíval  v  osluněný  kraj.  Kobylky  chřestily  suchými  svými  křídly,  pří- 
roda šťastně  dýchala  v  jitru  rozkošného  podzimu.  Žádný  pohyb,  žádný 
ruch  ani  zvuk  nekazil  velikého  ticha  svátečního  shovění.  Jen  tam  v  dálce, 
veliké  dálce,  po  hřbetě  Stráňovských  hor  tratí  zvolna  v  před  se  šinul 
tmavý  obrys  člověka.  Snad  poutníka,  ubírajícího  se  polní  cestou  do 
sousední  osady,  snad  očkař  sbíral  za  doby  mše  svaté  v  noci  polapenou 
zvěř.  Ke  Křovanům  rychlým  krokem  hnala  se  dvě  děvčata.  To  Rybá- 
řovy dcerky  s  doporučujícím  listem  pana  faráře  spěchaly  do  Brna,  po- 
prosit pány  u  Cyrillo-Metodějské  záložny,  aby  na  krátký  aspoň  čas 
zdrželi  rychlost  směnečného  řízení.  Od  „pohřbu"  tatínka  očí  dosud 
ani  neosušily. 

A  zatím,  co  obě  ty  dcerky  širokými  svými  sukněmi  se  přenášely 
přes  kopeček  mezi  Křovany  a  Habrůvkou  —  na  lehkou,  na  rychlo  ze 
dřeva  utesanou  kazatelnu  vystoupil  kněz  a  jal  se  kázat  shromážděným 
kolem  něho  křesťanům.  O  andělu  strážném  „kázaU  panáček"  a  o  tom, 
kterak  člověka  chrání  nejen  před  úhonou  těla,  ale  i  duši  mladou  střeží 
před  duševní  popravou.  Mluvil  k  dětem  na  výstupku  hrobky,  mluvil 
k  pannám  pod  kazatelnou  i  k  mládencům,  roztoulaným  pod  korunami 
borů,  vysoko  pozvedl  hlas  svůj  a  rukama  lomil  nad  těmi  dušemi  dívčími, 
které  nečítají  ještě  ani  plných  let  a  už  v  ráj  panenství  počítat  se  ne- 
mohou. —  —  Mářa  Petrášova  tam  za  rohem  hrobky  o  samotě  stojící 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsí.  779 

tak  sebou  trhla  a  za  roh  se  utáhla  ještě  víc,  že  jí  vidět  nebylo  už  ani 
špičky  hanbou  zarudlého  nosíčku.  Na  tváři  i  životě  zjevně  patrný  byl 
už  její  hřích.  Přespala  se  s  Jožkou,  nešťastná,  a  nyní  marně  slzou 
a  modlitbou  smířiti  se  snažila  dědinky  hlavu  stříbrnou.  Ne  o  ni,  o  příklad 
tu  šlo  i  výstražné  znamení,  a  proto  bez  milosrdenství  vydána  zde  ve- 
řejné pohaně  všem. Jak  jí  tam  chuděrce  za  rohem  musilo  být! 

Přece  už  sama  se  vylučovala  z  ostatních,  proto  se  i  postavila  skromňoučce 
za  roh  jak  ovečka  prašivá,  z  ovčince  vyvržená  —  ale  i  tu  za  roh  do- 
letěl za  ní  dobře  mířený  šíp  a  strašně  zabolel  v  srdci. 

„A  varuju,  varuju  vás,  chlapci  a  muži,  varuju  zvláště  před  svůdnicemi, 
ano  —  svůdnicemi,  které  tělu  svému  se  oddávají  a  na  blažené  království 
nebes  zapomínají.  —  —  Ó,  ty  svfldnice,  ty  bídné  I"  zvolal  velebníček 
v  les.  —  „Ty  nebezpečné,  vychytralé  svůdnice  ďábla,  které  nevinného 
dosud  svádějí  mladíka  i  počestného  muže  i  otce  dítek  a  manžely  žen 
a  od  stupně  k  stupni  jako  zvěř  člověka  stále  ženou  a  Štvou,  až  na 
šibenici  jej  přivedou  I " 

A  oči  velebníčkovy  mimoděk  se  upjaly  tam  pod  estrádu  hrobky, 
kde  vzdorně,  -jako  kamenná,  v  zem  pevně  zasazená,  neochvějná  socha 
vedle  Pazderkové  stála  sama  Vrbčena  s  obličejem  hluboko  stíněným 
kartounovou  kuklí.  Útoky  kněze  přijímala  s  okázalou  a  už  osvědčenou 
tvrdostí. 

Kněz  ohlásil  ještě  obvyklé  záležitosti  církevní,  dětem  a  rodičům 
oznámil,  že  nastává  zas  škola  —  —  a  požehnav  lid  i  lesy,  sestoupil 
s  kazatelny,  aby  sloužil  „lesní  mši  svatou". 

Šuměly  stromy  lesa  nad  rozloženým  táborem,  lehounký  van  pod- 
zimního větříku  hravě  povíval  řídkými  vlasy  sedláků.  A  k  nebi  rostla 
píseň,  obklíčená  krásou  přírody,  daleko  do  lích  a  odpočívajících  niv 
zapadaly  zvuky  třepotavé  křídlovky.  Zpíval  kde  kdo.  —  —  —  Výš 
postoupilo  slunce  a  po  zemi  se  rozložilo  v  mámivý  přísvit  světelných 
krás.  V  jich  ohni  chytal  kdejaký  tvar.  Líčka  děvčátek  podlívala  za- 
růžovělá  červeň  jahod,  víčka  očí  pomžikávala  oslněna  silou  světlem 
bohatých  nebes. 

I  mimo  les  a  mimo  svatý  tábor  lidu,  zdálo  se,  zavládnul  život 
jakéhosi  mimosvětského  vzezření.  Vrána  poděšená  zakrákala  nad  Vé- 
honem,  převrátila  se  na  mávajících  perutích  a  plápolajíc  černě  vzduchem, 
tak  bílým,  že  se  zdálo,  jako  by  byl  stříbrem  prosypán,  stočila  se  v  tmavý 
vinohrad.  Velebníček  končil  právě  mši,  děti  hotovily  se  k  odchodu, 
s  drnů  a  mechu  i  rozestlaného  jehličí  povstával  lid. 

„Bože,  chválíme  Tebe"  slyšely  ještě  pole  i  luh  a  lesy,  a  do  kostela 
k  požehnání  ubíral  se  průvod  zpět. 

Poslední  odcházel  stařeček  Chalupa.  A  ne  sám.  Mladý  hospodář 
Prudek  jak  podstavený  dubec  podpíral  staré,  seschlé  už  jeho  tělíčko. 
To  bývala  stařečkovi  nejvzácnější  chvíle  v  roce:  mše  svatá  v  plné 
přírodě,  pod  ochranou  chvějících  se  borovic,  v  svatyni,  vyzlacené  nej- 
krásnějším světlem  na  světě,  to  s  hůry  nekonečných  nebes  planoucí 
stálice,  v  zeleni  a  požehnaných  darech  drahé  přírody.  Ležel  už  po  šest 
neděl  na  suché  lámání  v  kloubech,  ale  dnes  ráno  vstal,  narovnal  se 
a  vyšel,   aby  snad   naposled   už  slyšel  a  viděl   svou  milovanou  „lesní 

52* 


Digitized  by 


Google 


780  AI.  Mrštik: 

mši**.  Na  zpáteční  cestě  musili  jej  v  chůzi  už  podepřít.  Klesala  vždy 
vzpřímená  jeho  hlava,  hasly  oči,  jakoby  raženy  náhlou  slepotou. 

„Nedočká,  nedočká  se  druhé  své  polní  mše,  nebode  huž  hani 
kočiček  světit  —  zima  jé  položí  najisto  — "  řekli  o  něm  v  průvodu, 
a  když  odešli,  zbyl  na  cestě  už  jenom  on  sám  a  Prudek.  Trvalo  dlouho, 
než  se  domů  dožejbral  a  jakoby  schodil  světy  —  rázem  se  sřítil  v  lůžko, 
aby  s  něho  víc  nepovstal. 

V  podzimní  vůně  znenáhla  se  tratil  líbezný  dech  kadidla. 

Zas  osaměl  tichý,  krásný  kout.    Nerušené  mrtví  dole  spí. 

A  zůstalo  jen  to  tichounké  ticho. 


LOUČENÍ. 

Na  mapě  jaksi  šourem  vržené  Moravy  najdete  Habrů vku  najisto, 
af  ji  hledáte  na  východě  nebo  na  západě,  na  půlnoc  nebo  stranu  po- 
lední. Není  na  Moravě  jedna,  a  každá  z  nich  podobá  se  Habrůvce  naší, 
jako  vejce  se  podobá  vejci,  kuře  kuřeti,  že  nevíš  ani,  z  kterého  je 
hnízda.  Jen  vidiš,  že  takových  se  rodí  víc  a  ode  všech  s  určitostí 
čekati  můžeš  osudy  bezmála  tytéž. 

Habrůvka  přežila  celý  rok. 

Mnoho,  mnoho  vody  uplynulo  rozlehlými  břehy  Moravy,  a  nedá 
se  říci,  že  by  za  celou  tu  dobu  v  Dunaj  s  vodou  steklo  něco  jiného, 
než  o  čem  vypravováno  zde  bylo  po  celý  rok. 

Pravda,  mnohý  z  těch  známých  odstěhoval  se  na  svaté  pole  dřív, 
než  napsáno  měl  ve  tváři,  ztvrdlé  a  sluncem  okoralé  na  mnoho  a  mnoho 
ještě  let.  Ale  sotva  odešli,  a  dříve  ještě  než  odešli,  leckde  právě,  když 
odcházeli,  nové  símě  zavrnělo  v  kolébkách  chalup,  a  často  několik  pláňat 
v  rodu  jednom  mnohonásobně  hradilo  ztrátu  štěpu  starého.  —  Pomřeli 
stařečci,  v  nové  starce  zběleli  muži,  v  babky  se  scvrkly  silné,  jak 
Morava  bohatě  nakynuté  ženky,  povdala  se  děvčata,  pochlapili  se  synci, 
v  krásné  a  čisté  šuhaje  dorostli  Francek,  Honza,  Tomáš,  Martin,  Bartoš. 
I  ta  děvčátka  drobná,  včera  ještě  svatá  a  batolící  se  ráno  do  školy  — 
z  nepohledné,  včera  ještě  nikým  nevšímané  kukličky  —  přes  noc  skoro 
vylétla  „babočka",  ale  taková  roztomilá  a  mnohoslibná  barvami  i  vzletem 
nějak  jinak  už  se  nesoucího  kroku,  že  rázem  k  sobě  upoutala  oči  všech, 
kdo  se  ještě  zabývali  touto  odrůdou  přírodopisu  a  nevěděli  dosud,  kam 
zařadit  nový  tento  zjev.  Ale  snad  jen  týden,  čtrnáct  dní  potrvaly  roz- 
paky; do  tří  neděl  bylo  už  jisto  zas,  že  se  ty  nožky  kladou  zrovna 
tam,  kde  před  nimi  vytlačeny  byly  mrštné  podpatky  jejich  předchůdkyň; 
a  když  brzo  na  to  došlo  k  muzice,  nebylo  jedné  ze  všech  těch  do- 
růstajících, která  by  jinam  v  kruhu  mířila,  než  kudy  se  motala,  a  od 
nepaměti   až   na  věky  věkův   motat  se  budou   všecky  dcerky  Moravy. 

Tak  život  v  Habrůvce  věčně  se  vlní,  věčně  se  kolíbá. 

Hudba  občas  zahraje,  výskne  hrdlo,  zapláče  půl  dědiny  —  a  už 
zas  sluníčko  se  směje,  už  zas  ji  hřeje  tu  Habrůvku  drobnou,  na  kterou 
už  po  tolik  století  svítilo,  a  Bůh  ví,  kolik  století  svítit  ještě  bude. 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsi.  781 

Filipek  už  dostarostoval.  Nerad  se  loučil  s  první  hodností  v  osadě 
a  do  smrti  on  sám  a  s  ním  celá  jeho  „rodina"  nezapomene  toho  těm, 
kdož  podvrátili  pod  ním  trůn. 

Dál  s  perlíkem  v  kovárně  a  se  samečkem  v  hospodě  bouří  majstr 
Pštros.  Šediny  nezkrotily  ještě  hrdinský,  jeho  hlas,  a  třeba  mu  zbylo 
už  jen  několik  zubů  po  každé  straně,  skřípá  jimi  zrovna  tak  strašlivě, 
jako  když  sanice  mu  svítily  dvojí  řadou  překrásných,  jako  z  cukru 
vyseknutých  ne  zubů,  ale  tesáků. 

Nezkrotla  ani  Vrbčena  a  dosud  světu  pyšně  opírá  plná,  silná 
a  zdravím  silně  nalitá  prsa.  Na  Rybáře  —  snad  už  ani  nemyslí.  S  jeho 
očima  zavřela  se  i  jeho  kapsa  a  v  poslední  době  už  i  svědomí  její  má 
pokoj.  Dlouho  ji  chodil  Rybář  strašit.  Za  černých,  strašlivých  nocí,  kdy 
hvízdal  vítr  a  praštěly  stromy  v  zahradách,  doma,  kdy  se  toho  v  dří- 
motách nejméně  nadálá,  náhle  strašně  to  zabušilo  v  okno,  a  ozval 
se  drsně  znějící,  nějak  huhňavě  zakuklený  hlas:  „Mařko,  pod  mě 
huříznót!"  —  —  Strachy  proudem  z  ní  těkával  pot,  a  bezesné  noci 
přiváděly  ji  v  zoufalství.  —  Ze  všeho  se  vykřesala,  a  teprv  po  létech 
vyšlo  na  jevo,  kdo  si  to  na  Rybáře  v  noci  hrál. — 

Smrt  do  země  položila  už  i  velebníčka  starého  se  srdcem  tak 
velkým  a  tak  dokořán  otevřeným,  že  se  do  něho  nejen  mohl  vejít,  ale 
také  opravdu  vešel  celý  svět.  Miloval  stařeček  mistrovské  to  dílo  Hospo- 
dinovo, a  srdečně  plakala  Habrůvka,  když  pochovávala  svého  tatíčka, 
nad  kterého  nebylo,  ale  kterého  brzy  zas  oželela  pod  dojmem  mistrovství 
kazatele  nového. 

Do  světa  rozprchla  se  rodina  Rybářova.  Poprodal  Krištof,  co  mu 
ještě  zbývalo,  a  s  nepatrným  zbytkem  sirotčího  svého  podílu  zapadl 
kdesi  ke  dráze,  kde  jej  přijali  za  brzdaře.  —  Se  ženou  se  rozloučil 
v  nemocnici  u  svaté  Anny  na  smrtelné  posteli.  —  Dožila  i  stařenka, 
do  služeb  odešla  a  do  Němec  provdala  se  děvčata,  s  malými  dětmi 
v  Habrůvce  zůstala  jen  bídně  se  životem  se  rvoucí  máť. 

Ničeho  se  nezměnilo  v  bílém  domě  Frau  Josefine  Ebr,  Directors- 
wittwe.  Na  jaře  přitáhnou,  na  podzim  odtáhnou,  s  růžencem  léhají, 
s  modlitbou  vstávají;  konají  dobrodiní,  kdy  se  jim  zlíbí  a  do  nebe 
trpělivě  a  oddaně  po  kuse  kus  zlatem  sobě  vykupují  cestičku  trnitou. 
Pět  jich  bylo,  pět  jich  zůstalo,  a  s  lidem  společného  měly  pouze  to, 
že  i  jim  bělel,  až  docela  zbělel  pečlivě  ukrývaný  vlas. 

Také  Studynka  dosud  žije  v  zamračené,  ale  nezapomenutelné  svojí 
jizbičce.  V  černých  hodinkách  hrává  na  svou  rozplakanou  citeru  a  pře- 
bíraje prsty  po  drátech,  osnuje  koňské  banketty,  krotí  zákazníky,  pak 
šlechtí  stromky  a  cvičí  kosa  i  psa. 

A  „jak  povídám"  —  i  šedivý  zahradník  o  nic  nezmládnul,  o  nic 
nesestárnul  a  krásný  jako  „bůh  otec",  odchová va je  poslední  výhony 
své  desítičlenné  rodiny,  sestávající  z  pěti  dcer  a  pěti  synů,  dosud  tak 
náruživě  čte  noviny,  hoří  politickým  ohněm  a  neděli  jak  neděli  širokým 
svým  palcem  k  ruce  mačká  pakátla.  —  —  —   —   —   —   —   —   — 

Těžko  se  obírat  všemi. 


Digitized  by 


Google 


782  AI.  Mrštík: 

Tak  mnohý  dopil  už  osudem  určené  mu  množství  kořalky  a  po 
provazech  svezl  se  v  hrob.  A  kdo  ještě  nedopil  —  jistě  dopije,  aby 
se  naplnila  slova  písma:   „Se  světa  sejde,  jak  na  něj  vejde." 

A  pijí  —  pijí.  Bože,  jak  všichni  pijí  I  Na  konci  horním,  na  konci 
dolním,  v  Rasovisku  i  za  humny,  ve  statcích  i  chaloupkách.  Je  to  pláč 
či  potřeba  radosti?  Žalost  nebo  nadbytek  sil?  Kdož  se  pro  Bůh  vyzná 
ve  všech  těch  důvodech,  pro  které  se  tak  často  a  tak  hrozně  spíjí 
Habrů vka,  ve  zlu  hledajíc  záminku  zla? I  Ale  jeden  rys  všem  je  spo- 
lečný —  a  ton  je  podivuhodný.  Nikdo  nelituje,  nikdo  nenaříká  — 
s  krásnou  statečností  a  neochvějnou  důvěrou  v  život  každý  nese  kříž, 
který  na  ramena  sobě  složil  sám.  Nezeli,  kdo  pozbyl,  pracně,  bez 
zoufání,  spokojeně  skoro  a  často  vesele  živí  se  pak  tím,  co  pohladil 
mozol  a  zrosil  pot. 

Padl  ten,  zvedl  se  onen;  ze  statku  do  chaloupky,  z  chaloupky  do 
statku  i  v  podruží  —  tak  se  to  míchá  a  mele  v  Habrůvce  malé  jako 
v  celém  světě  širém,  a  těžko  neznamenat  jakýsi  systém  života,  řídící 
všecky  ty  nitky  vzájemně  se  protínajících  osudů,  jistý,  pevný,  ustálený 
jakýsi  mechanismus  prostému  zraku  nepostižných  sil,  které  pro  nesmírné 
svoje  cíle  nejen  oběť  sobě  vyžadují,  ale  zároveň  i  tolik  statečnosti 
do  každého  vloží,  aby  žil,  zhřešil,  trpěl  a  padl  jako  relc.  A  snad  ani 
ta  sebevražda  není  tak  bezúčelná,  jak  prostému  se  oku  zdá.  —  Kdož 
to  posoudí  z  nás,  k  jakým  obratům  v  životě  jiných  potřebovala  náhlé 
té  smrti  nevyzpytatelná,  věčně  záhadná,  věčně  se  usmívající  i  mračící, 
ale  stále  božsky  klidná,  svatě  čistá,  krutá  i  milující,  ale  ve  všem  pevná 
příroda! 

Tak  se  upili  Kocmánci,  zemřel  „praotec"  Mareček  Josef,  dohospo- 
dařil  Mareček  Josef,  syn ;  na  židových  polích  jak  dobytče  s  ženou  o  kus 
chleba  zápolí  Dlapka,  bývalý  kostelník.  Na  lepší  místo,  kde  je  příjmů 
víc  a  práce  míň,  odstěhoval  se  rechtor,  a  hned  po  jeho  odchodu  zemřel 
stařeček  Chalupa. 

Nezlobí  se  víc  Babáčková  s  bradavicí  v  tváři  na  žebráka  Petráše, 
ale  také  Petráš  nezlobí  se  už  na  nebohou  Babáčkovou.  V  Charon  od- 
stěhoval se  i  Weiner  žid. 

Jen  Ahasver  posud  putuje  plazivým  svým  krokem  od  dědiny 
k  dědině  a  stane-li  se  jednou,  že  přísný  Jehova  k  sobě  povolá  i  jeho, 
bude  to  jistě  neklamné  znamení,  že  ve  světě  —  není  všecko  ve  svém 
pořádku. 

Ani  příroda  se  nezměnila. 

NesevSedněla.  Stále  milující  a  krásnější  zdá  se  duši  ještě  vzácnější; 
jak  malý  obrázek,  na  který  po  celý  život  rádo  oko  pohlíží  den  jako 
den  —  kniha  krásná,  jejíž  listy  baví  a  těší  rok  co  rok. 

Zima,  někdy  bílá,  někdy  černá,  s  dlouhou  nocí  a  krátkým  dnem, 
Mikuláš  s  čertem,  bláznivý  masopust,  dračky,  děvčata,  zabíjačky,  děti 
na  ledě,  mráz  a  jiskřivá  nádhera  poetického  adventu,  kostel  i  chaloupky 
zavinuté  do  sněhu,  veselé,  bouřně  hlaholící  zpěvy  vánoční,  „divadlo" 
v  klášteře  a  dlouhé,  dlouhé  hovory  lenivé  zimy  až  po  tu  chvíli,  kdy 
kalendáře  stěhují  se  pod  zčernalé  krovy  chat  a  hospodář  s  dětmi  po- 
čítají,   kdy   že  už  přece   o  slepičí  krok  a  o  hodinu   více   prodlouží  se 


Digitized  by 


Google 


Rok  na  vsL  783 

den.  —  Bože,  jaký  to  život,  jaké  bohatství  v  málu  I  —  —  Ledový 
měsíc  dosud  svírá  vody,  sníh  křupe  pod  nohou  —  s  usilovnou  činností 
a  hlav  lámáním  nekonečným  látá  představ  obecní  své  účty  a  výkazy, 
znamenané  nesmazatelnou  stopou  vepřového  guláše. 

A  zas  hromnice,  haldamáše;  svůj  bál  si  odtancuje  ženka  s  mužem, 

a  je  po  zimě. Bortí  se  ledy,  se  střech  valem  se  řítí  sněhy, 

zapláče  zima,  a  na  pokraji  lesa  už  ze  země  se  tlačí  sněženky.  Pryč 
stěhují  se  havrani,  bouří  větry,  hučí  les,  a  za  sladkých  skřiváncích  zpěvů 
oráč  do  vonné  země  poprvé  zas  zarývá  těžký  pluh.  V  kraj  dalekými 
zvuky  duní  velkonoční  zvon.  Čápi  v  řadách  táhnou  nad  údolím,  sluka 
hvízdne,  čejka  zapláče,  s  čermáčkem  v  rodné  lesy  zatáhnul  drozd. 
A  Habrůvkou  letí  rekrutské  písně,  na  výsluní  se  hadí  a  v  tlumu  žlu- 
ťoučkých housátek  se  válí  děťátka.  Se  sv.  Markem  bránu  jarnímu  teplu 
dokořán  odmyká  hrdinský  Jiří;  poslední  símě  zapadá  v  zteplenou  zem. 
Houstne  les,  květem  vyráží  každá  hůl.  I  voda  kvete,  a  v  barvy  se  halí 
i  mrtvý  plot.  Už  i  slavík  rozlívá  se  hvězdnou  nocí,  a  v  úkrytu  listí 
jak  ze  sna  Svíří  pěnice.  V  modlitby  křížových  dnů  volá  kukačka.  To 
vládne  už  měsíc  v  roce  nejkrásnější,  měsíc,  nad  který  v  světě  není, 
protože  plný  je  zeleně  polí  a  lesů,  a  vůní  tolik  se  rozlívá  prostorem, 
že  až  hlava  stůně  z  její  síly  a  duše  jak  znavená  ukládá  se  v  neklidný 
a  přece  sladký,  teplý  sen. 

A  sluníčko  sílí,  roste,  sálá,  pálí  —  bují  příroda,  plní  se  meze  — 
ve  vzduchu  myriády  hmyzu,  nebe  přeplněno  strašným  množstvím  hvězd. 
Bouře  někdy  hněvivě  zabrble,  hrkne  hrom,  a  duše  trne  před  blížící  se 
pohromou.  —  —  Buď  Bohu  chvála,  šťastně  se  mraky  přehnaly,  země 
se  směje  zas  nasycená  a  zmladlá  —  přes  noc,  zdá  se,  teprv  rozkvetla 
v  očekávaný  ráj.  Ale  tu  už  první  kosa  blýskne  na  slunci,  a  když  ta 
se  v  poli  objeví  —  stěhuje  se  jaro  s  polí  a  pod  úpalem  nebe  rychle 
k  zrání  spěje  klas.  A  než  se  kdo  naděje,  už  zráním  praská  pole  a  k  zemi 
léhá  zlato  niv.  Ani  času  už  není  k  obdivu  přírody.  K  práci,  sběru, 
sklizni  spěchá  dědina. 

A  hle,  už  hasne  poznenáhlu  den,  pustnou  sklizené  kopce,  s  po- 
sledními mandely  domů  se  vezou  ženci  a  žnečky,  a  hrnec  s  bujným 
říhotem  a  dožinkovou  písní  v  kousky  se  třepí  o  zavřená  vrata.  A  za 
vraty  už  je  cítit  buchty  jak  voní,  a  pod  hruškou  povrzává  harmonika. 
A  byl  už  věru  čas:  K  velkým  trhům  s  kapsou  hladovou  chystá  se 
hospodář. 

Zbělena  housata  jak  roznesené  ostrůvky  potulují  se  teď  nahatými 
strnisky.  Chladné  větříky  zavívají  v  mizivá  rána  a  růžové  západy.  Už 
i  kouř  se  táhne  z  brambořišť,  v  stmívání  teskně  rudými  zraky  do  daleka 
svítí  oheň  natí  a  trav. 

A  je  jeseň.  Ta  krásná,  ale  smutná  —  smutná,  ale  ku  podivu  jasná 
jeseň  s  nebem  zářivým,  vzduchem  průhledným,  s  dálkami  svítivými 
a  obzorem  jako  korunovaným  bílými  mlhami  ráno  a  krvavými  západy 
na  večeři  Vybledlý  naháček  vyzdobuje  zkosený  luh.  Jen  ještě  slunečnice 
nadnáší  se  ohromnými  svými  koláči.  Celými  požáry  barev  svítí  lesy.  — 
V  daleké  končiny  na  cestu  se  vydávají  vlaštovky. 

A  je  po  hodech. 


Digitized  by 


Google 


784 


AI.  Mrštík:  Rok  na  vsi. 


Na  dědinku  jakoby  těžký  převalil  se  mrak. 

Na  dušičky  Habrůvka  naposled  společně  vychází  pod  nebe  a  na 
hřbitově  vzpomíná  všech,  kdož  pod  drnem  dlí  a  vroucné  se  modlí 
i  za  ty,  na  které  nikdo  nepamatuje. 

A  už  listopad  dýchá  morovým  dechem  —  po  střechách  přes  noc 
položil  se  první  mráz. 

Tak  Habrůvka  s  přírodou  a  příroda  s  Habrůvkou  překonává  rok 
co  rok  a  za  cenu  dočasného  pobytu  zde  v  rodném  údolí  snáší  i  nej- 
krušnější světa  úhony.  Jedny  láska  pohladí,  jiné  pohněvá  zloba  — 
v  kalíšek  vína  nejedná  už  skrápla  slzička. 

Na  vše  Habrůvka  hledí  klidným  zrakem  stolka. 

Tak  přirozeným,  lidským  připadá  jí  každý  i  nejstrašnější  světa  běh. 
Neklne,  nelomozí,  nenaříká  bezmocně,  ale  když  trpí,  trpí  jak  zvěř  — 
tiše  a  oddaně,  jakoby  věděla  a  jasně  vždycky  si  připomněla,  že  z  hříchu 
teprv  kvete  ctnost  a  bez  hříchu  nebylo  by  ani  světla;  aby  světlo 
bylo,  musí  být  i  tma. 

Habrůvka  klade  se  v  sen. 

Nuž,  odpočiň  si,  dědinko  milá!  Dlouho,  dlouho  zachovejž  tě  Bůh 
a  živ  tvou  růžolící,  často  hladovou,  ale  vždycky  zdravou  a  silou  kypící 
mlaď.  Ochraňuj  tě  před  hladem  a  osudy  zlými,  ušetř  tě  bouří  a  hnévů^ 
mírni  tvou  zlobu,  dopřej  útěchy  v  lásce,  hříchy  ti  odpouštěj,  ve  všem 
ti  požehnej  a  za  tebe  oroduj  Panna  Maria. 

A  už  s  Bohem  buď  —  a  na  mne  pamatuj! 


Digitized  by 


Google 


ANNA  MARIA: 

Málem  vánoční. 


Hi!  hi!  hi!  les  amants  bizarres! 
Verlaine. 


Jako  pláč  a  smích  capriciosní  ženštiny  střídaly  se  toho  roku  déšť, 
mráz,  zásvit  slunce  a  plískanice.  Ani  to  nebylo  možno  zimou 
nazvat.  Poslední  týden  před  vánocemi  přišly  deště,  dlouhé  a  stálé. 
Pršelo  ráno,  v  poledne,  na  večer,  v  noci  —  pořád  pršelo.  Dny  měly 
odříkání  pozdních  dnův  podzimních,  jich  těžký  smutek  a  neprůsvitnou 
oblohu  jednotného,  šedavého  tonu.  Ale  večer  vše  bylo  jinačí  .  .  . 
Chodníky  se  leskly,  a  střechy  domů  se  třpytily.  Veliké  lampy  nade 
krámy  svítily  mdle  svými  bílými,  mléčnými  koulemi,  ale  přece  připadl 
na  každý  kámen  a  na  každou  šamotku  paprsekj  který  dostačil,  aby 
celý  chodník  se  chvěl  neklidným  a  plápolavým  přísvitem.  Nízké  lucerny 
a  vysoké  aristokratické  kandelábry  měly  světlo  pro  mihotavý  a  třaslavý 
povrch  všech  malých  a  velkých  louží.  Tramwaye  jezdily  rychle  a  pružně 
se  svými  modrými,  červenými,  žlutými,  zelenými  a  fialovými  světly, 
vlekouce  dlouhé  pentle  světelné  po  svých  mokrých  kolejích. 

Opatrní  a  choulostivé  chodili  spěšně  v  galoších,  starších  šatech, 
s  pozdviženými  sukněmi,  ohrnutými  kalhotami  a  s  deštníky. 

Ty  deštníky  by  byly  málem  mohly  zkazit  třpytivý  vzhled  ulice, 
kdyby  nebyly  byly  tak  různé.  Byly  těžkopádné  mezi  nimi,  zelenočerné, 
jež  stočeny  byly  neforemné ;  jiné  byly  elegantní,  a  chytli-li  jste  se  o  ně, 
slyšeli  jste  šust  jich  hedvábí  a  postřehli  dlouhou  a  jednoduchou  hůl; 
jiné  byly  také  elegantní,  ale  měly  vyzývavý  červený  proužek  a  bizarní 
rukověť;  jiné  nebyly  ani  hezké  ani  pretentiosní  ale  —  solidní;  jiné 
zase  pretendovaly  být  hezkými  laciným  způsobem,  měly  rukověť  z  celu- 
loidu,  a  nahoře,  docela  nahoře  malou  dirku  .  .  .  Hemžilo  se  deštníky  i 

Ale  on  a  ona  k  sobě  přitisknuti  jich  neměli  I  K  čemu?  Na  jejích 
obnošených  šatech,  kožešinové  čapce  a  jeho  svrchníku  nebylo  co 
k  zkažení.  Vypadala  docela  pikantně  jako  škole  odrostlá  dívka,  malá 
a  drobná,  s  obličejem  dětsky  koketním  a  dětsky  vyzývavým  jak  Greuze 
je  maloval,  velmi  živá,  s  velkýma  intelligentníma  očima.    Mimovolnou 


Digitized  by 


Google 


786  Anna  Maria: 

grácii  dítěte  s  vědomým  půvabem  ženy  —  rafinovaně  —  spojovalo 
jejích  20  let.  Byla  skutečně  velmi  hezká.  Tváře  jí  chůzí  zrůžověly, 
a  její  trochu  posměvačné  oči  ztemněly,  a  jako  by  nejen  zornice,  ale 
i  oči  se  byly  zvětšily,  a  to  všechno  víc  než  pohybem  tím  rozechvěním 
štěstí,  jež  cítila,  když  zavěšena  do  něho  ulicemi  chodila.  A  všichni 
mimojdoucí  se  na  ni  dívali . . .  ženy  trochu  zvědavě  a  trochu  závistivě . . . 
a  muži  nejdřív  zkoumavě  a  nedůvěřivě,  ale  pak  dlouze,  dlouze,  jako 
by  říkali:  stojíš  za  to,  jsi  skutečně  velmi  hezká,  velmi  hezká  .  .  . 
A  v  její  duši  vedle  sebe  a  na  sebe  se  kladly  pohled  nesmělý  gymna- 
sisty  s  vyžilým  starého  roué,  a  znalecky  ji  cenící  pohled  vyškoleného 
aestetika  vedle  trochu  nejistého  ale  přirozeného  pohledu  dělníka  — 
na  sebe  se  kupily  a  vzrostly  dohromady  v  jistotu  pohybu  a  opojení 
vlastní  hezkostí,  jež  zpupnou  jakous  svévolí  kořenila  nuanci  jejího 
hlasu.  Věděla,  že  je  hezká  .  .  .  cítila,  že  je  hezká  ...  a  nějakým  ne- 
známým vztahem  věcí  laskavější  naň  proto  byla  i  radši  ho  proto  měla. 
Hodnou  se  cítila  měkkého  a  lichotivého  pohledu  jeho  černých,  stále 
jako  zastřených  očí,  trochu  melancholických.  Podíval-li  se  na  ni  tak 
měkce,  ruku  mu  honem  stiskla,  ale  zároveň  se  zasmála.  Krátce  a  sotva 
slyšitelně.  Takovou  chuť  života,  štěstí,  lásky  cítila,  chuť  neklidnou 
a  opojnou,  chvějnou  a  znepokojující,  že  malé  to  zasmání  jí  bylo  jakousi 
úlevou. 

A  dospělí  ti  lidé,  muž  i  žena,  chodili,  jak  děti  chodí  a  oslněny  se 
zastavují  před  výklady,  chodili,  jak  gourmandi  vkusu  chodí  a  vyhlížejí 
věci  ne-li  hezké,  aspoň  zvláštní.  A  ona  pak  mívala  svoje  výkřiky 
obdivu  rychle  vzplanuvšího  a  neodolatelného  pro  rytbu  starých  sklenic, 
měkkou  modelaci  hlavy,  delikátní  tony  kodaňského  porcelánu  a  tvary 
a  dekor  holandských  fajencí.  Stála,  nehnula  se,  stále  k  němu  něco 
mluvila,  zase  se  smála,  a  zase  mluvila  před  výklady  bílým  světlem 
elektrickým  ozářenými,  až  prodavači  se  ven  z  krámu  nahýbali  a  diskrétně 
usmívali  na  její  oživenou  tvář.  A  on,  tváře  se  lhostejným  a  odmítavým,  jí 
odporoval:  „co  na  tom  jen  vidí,  to  že  je  hezké?"  —  ale  druhý  den, 
když  byl  sám,  věc  koupil.  A  večer,  když  se  spolu  u  krámu  zastavili, 
a  ona  neviděla  věc,  nad  kterou  se  včera  chvěla  nadšením,  kmitl  se 
jejím  obličejem  vítězný  úsměv:  „aha!"  A  slyšela,  jak  on  mluví  ne- 
přirozeně, přirozeně  majícím  být  hlasem,  pralhostejné  věci,  viděla,  jak 
se  dívá  upřeně  na  pranepatrnou  věc,  někde  v  koutě  postavenou,  za- 
chytla cukající  úsměv  pode  kníry  a  náhle  (jako  vyšetřující  soudce  roz- 
hodně řekne  vínníkovi:  vy  jste  to  udělal)  řekla:  ,ty  to  máš."  Nejdřív 
řekl:  ,ne?  to  je  přece  k  smíchu,"  ale  pak  to  nevydržel  a  řekl:  „ano" 
a  zlobil  se  sám  na  sebe,  že  to  řekl,  a  zase  byl  rád,  že  to  řekl,  aby 
s  ní  mohl  o  tom  mluvit .  .  .  neměl-li  by  to  snad  vyměnit .  .  .  není-li 
to  druhé  v  levo  tam  hezčí  ...  A  pak  se  smáli,  a  mluvili,  a  dívali, 
i  ruku  si  stiskli  —  a  zase  měli  strach,  aby  to  někdo  neviděl. 
A  uspokojení  se  mihlo  černýma  a  modrýma  očima,  když  se  shodli 
v  úsudku. 

Někdy  filosofovali  a  debatovali.  Říkali  všelijaké  věty  všeobecné 
o  umění  a  kráse.  „Symmetrie  je  obyčejným  lidem  náhražkou  krásy, 
a  prvním  pocitem    potřeby   její  ..."    Na  tu   větu  byli  oba  dva  velmi 


Digitized  by 


Google 


Málem  vánoční.  787 

dětinsky  pyšni.  On  říkal  trochu  suše  s  pedantickou  příchutí  učennosti, 
že  její  záliba  ve  věcech  neobyčejných  a  bizarních  vyplývá  z  umělecké 
potřeby,  jenže  je  jakousi  difformitou  ...  A  ona  se  smála  šťastným 
a  svévolným  smíchem  milující  a  milované  ženy  a  citovala  Voltaira: 
„L'art  ďennuyer  c*est  de  tout  dire  ..." 

On  na  ni  vzhlédl  a  řekl:  „teď  ..."  a  nedořekl. 

A  ona  se  ptala  rychle  a  bujně  a  vyzývavě:   ,co  teď?" 

„Vždyť  ty  to  víš,"  a  zase  se  usmál. 

„Ne,"  řekla,  ač  to  dobře  věděla.  Ale  chtěla  to  slyšet.  Protože  to 
není  vidět,  nechtěl  to  říc,  ale  pak,  podívav  se  jí  do  smějících  se  očí, 
a  docela  zlehka  tiskna  její  ruku,  řekl:  „Nemyslíš,  že  by  to  bylo  jinde 
hezčí  než  na  ulici?" 

A  zase  naschvál,  jako  by  nerozuměla,  dělajíc  se  udivenou,  ptala 
se:  „Kde?" 

„No  třeba  i  doma!" 

„Doma?"  řekla  jako  užaslá,  „jak  je  to  šosácké!"  nahlas  řekla, 
ale  uvnitř  myslila  „jak  je  to  hezké,  hezké." 

On  jako  by  byl  slyšel  ne  co  nahlas,  ale  co  uvnitř  řekla,  usmál 
se:  „Půjdeme  domů." 

Ona  trochu  ohrnula  své  vlnité  rty,  málo,  ale  přece,  ale  pak  na- 
jednou se  k  němu  obrátila,  záříc  a  svítíc  svýma  velkýma,  modrýma 
a  temnýma  očima,  šťastnýma  očima,  a  náhle  je  zase  sklopila,  a  šeptla 
tichounce,  tiše,  takže  on  to  spíše  uhádl  než  slyšel:  „Půjdeme  domů." 

A  domů  šli  .  .  .  Viděli  stát  u  hračkářských  krámů  děti,  které 
držely  usmívající  se  maminky  za  ruku,  a  jiné  děti,  slabé,-  bledé, 
v  hadrech  a  bez  maminky.  A  lidé  kolem  nich  pospíchali  s  ruměnci 
v  tváři,  s  balíky  v  rukou,  zaměstnáni  a  rozjařeni.  A  oni  šli  rychle, 
aniž  by  co  mluvili.  Jen  chvílemi  vzhlédly  černé  oči  zbožně  a  měkce 
na  modré  oči,  a  modré  oči  se  radostně  na  černé  oči  pousmály,  někdy 
větší  ruka  menší  stiskla,  a  menší  ve  větší  se  zachvěla  neklidem  a  ho- 
rečkou štěstí. 

Šli  .  .  .  Lampy  fantasticky  svítily  .  *.  .  Muži  a  ženy  horečkou 
vánoční  vzrušení  plnili  chodníky  ...  On  a  ona,  k  sobě  přitisknuti 
v  houfu  jim  cizích,  o  ně  se  nestarajících  a  jim  lhostejných  lidí,  cítili 
jako  zdvojnásobenou  intimitu  lásky.  Stajemňovali  svou  lásku  .  .  .  klopili 
násilně  víčka  na  své  jásající  oči,  a  když  si  někde  v  užší  uličce  ruku 
stiskli,  myslili  „honem,  než  to  někdo  uvidí  ..."  Hráli  si  s  láskou. 

Doma  ve  své  mladé  domácnosti,  pod  vysokou  lampou  s  červeným 
stínítkem,  vlajícím  a  graciosním,  u  které  se  tak  špatně  četlo  a  tak 
dobře  líbalo  — -  prohlíželi  všechny  tretky  a  drobnůstky,  které  jeden  pro 
druhého  skoupili.  Vybalovali  je  dychtivě  a  zahalovali  spěšně  do  šustících, 
hedvábných  papírů  ...  z  blízka  se  na  ně  dívali,  z  dálky  prohlíželi, 
v  rukou  obraceli,  kroutili ...  a  těšili  se  na  Štědrý  den,  dny  počítali,  čárky 
si  dělali;  čárky  škrtali  —  jaho  děti. 

A  jako  jindy  po  třiadvacátém  přišel  čtyřiadvacátý  prosinec  — 
jejich  první  společný  štědrý  den.  Když  se  ona  ráno  vzbudila  .  .  . 
hrklo  to  v  ní,  ne  strachem,  ale  takovým  divným,  radostným  nekHdem. 
A  když  pak  v  světlém  županu  přišla  polibkem  sladším  než  cukr  a  pá- 


Digitized  by 


Google 


788  Anna  Maria: 

lícím  víc  než  káva  mu  snídaní  osladit,  cítila  vůni  jehličího  smíšeného 
s  vůní  cukroví.  Vzpomněla  na  svá  dětská  léta,  jak  mívala  ráda,  když 
zavřenými  dveřmi  prováněla  Ježíškova  vůně  jehličí,  a  trouc  se  svou 
mýdlem  parfumovanou  tváří  o  jeho  ještě  neholenou  tvář,  řekla:  „Pane 
Ježíšku,  vy  jste  tam  dal  už  stromeček?  a  cukroví?" 

A  on  ji  vzal  za  slabou  ruku  v  zápěstí  a  řekl  s  prosbou  ve  svých 
jako  zastřených  očích:  „Sedla  si."  A  najednou  seděla  mu  na  klíně, 
drobná  a  bezbranná,  usmívajíc  se  modří  svých  očí  a  červení  svých 
rtů  .  .  .  Ale  poznenáhlu  úsměv  přestával,  rty  se  sevřely  a  oči  zvážněly 
a  ztemněly,  a  ona  jako  zmatená  se  trochu  vlásky  o  jeho  kabát  otřela, 
a  pak  malou  svou  hlavu  k  němu  přitiskla  —  pevně.  Chvíli  tak  seděli  — 
snad  dlouhou  chvíli.  A  najednou  jednu  ruku  uvolnila,  vztáhla,  a  hlavu 
jeho  blíž  ke  svým  rtům  přitáhla,  a  do  ucha  mu  šeptala,  přivírajíc  oči : 
„Viď,  že  se  máme  dobře  .  .  .  dohromady  .  .  .  hrozně  dobře  ..." 

On  se  na  ni  očima  pousmál.  Něžně.  A  beze  slova.  A  ona  trochu 
netrpělivě  a  trochu  koketně  řekla:   „Nebo  ne?  nebo  ne?" 

„No,  to  se  nemusí  ani  říkat  ..."  řekl  on,  štítě  se  slovy  sepnout 
to,  co  cítil. 

Ona  rychle  seskočila  s  jeho  klína,  a  dvakrát  drobnými  a  lehkými 
krůčky  ode  dveří  k  oknu,  a  od  okna  ke  dveřím  přešla,  a  pak  se 
zastavila  a  stahujíc  své  čelo  v  malou,  příčnou  vrásku,  a  opírajíc  se 
rukou  o  stůl,  kterou  si  zároveň  oči  zakryla,  cítíc  potřebu  to  říc  a  jaksi 
se  stydíc,  že  to  říká  spěšně,  bez  přízvuku,  jedním  hlasem  a  dechem 
řekla:  „Myslíš,  že  se  mají  jinde  lidé  tak  dobře,  jako  my?  tak  rádi 
jako  my?"  a  s  odmítavým,  docela  neuvědomeným  posuňkem  ruky, 
kterou  dosud  měla  oči  zakryty,  takže  se  najednou  zablýskly  velké  oči 
ve  velkém  pohrdání,  dodala:  „a  stojí  vůbec  něco  na  světě  za  to,  aby 
člověk  žil,  mimo  milování?" 

On  jí  ruku  pohladil  a  řekl  tonem  žertovným  a  lichotivým,  kterým 
sobě  i  jí  své  vzrušení  zakrýval,  „ale  proto  se  nemusí  tak  mračit."  Pak, 
než  odešel  do  kanceláře,  bylo  ujednáno,  že  ona  do  salonku  nesmí  na 
stromeček  se  podívat,  i  když  ví,  co  dostane,  nemusí  vědět,  jak  to  tam 
bude  vypadat,  a  že  k  jedné  přijde  domů. 

Nepršelo,  slunce  nesvítilo,  mráz  nebyl,  mlha  nebyla,  byl  takový 
neutrální,  obyčejný  den.  Listonoš  zvonil,  bába  s  jablky  zacinkla,  děvče 
poklízelo.  A  ona  chodila  neklidná  od  stolu  k  oknu,  stále  něco  rovnajíc 
a  svými  malými,  na  koncích  súženými  prsty  stále  se  něčeho  dotýkajíc, 
nevědomky,  z  potřeby  něco  dělat  a  něčím  hýbat.  Pak  se  u  okna  za- 
stavila a  dívala  se  na  spuštěné  story  v  protějším  okně.  Kdo  tam  asi 
bydlel?  Manželé?  Mladí?  Hezcí?  a  mají  se  rádi?  Potom,  najednou, 
myslila,  co  jí  je  vůbec  do  koho  na  světě  ...  Nic  ...  a  stáhla  opovržlivě 
vlnitou  linii  svých  úst  touživostí,  jíž  její  nejmenší  myšlenky  se  obrážely 
ve  tváři.  Pak  zase  pokojem  přešla  po  koberci,  po  pestré  guirlandě 
v  kraji,  skákajíc  lehkou  nožkou  z  jednoho  temného  květu  do  druhého 
a  vyhýbajíc  se  světlým.  Pak  najednou  polohlasitě,  smutně  a  táhle  za- 
zpívala: „II  y  avait  un  pauvre  gars,  qui  aimait  celle  qui  ne  Taimait 
pas  .  .  .",  celá  se  podávajíc  bezúčelnosti,  beznadějnosti  nálady  .  .  . 
a  rukou  máchla,    nedbale  a  resignovaně.    Bylo-li   co  horšího   na  světě 


Digitized  by 


Google 


Málem  vánoční.  789 

než  nebýt  milována?  A  co  hezčího  na  svétě  než  milovat?  Ne  málo 
a  chabě,  ale  strašně,  strašně  .  .  .  takže  láska  člověka  celého  schvátí  .  .  ., 
tělo  i  duši  ...  o  nikoho  se  nestarat  a  být  v  celém,  velkém  městě 
přeplněném  lidmi  sám  a  sama,  jako  někde  na  ostrůvku  malém,  zeleném 
uprostřed  šumícího  a  kypícího  a  barvami  hřejícího  moře  .  .  .  Jako 
Haidée  s  Juanem  .  .  .  nemoci  jeden  bez  druhého  žít  a  nemoci  jeden 
bez  druhého  zemřít  ...  a  najednou  vzpomněla  —  není  láska  vlastně 
egoistická  ?  Není  štěstí  lásky  jakous  drzostí,  zpupností  a  krutostí  k  těm 
lidem,  kteří  ani  mládí  ani  štěstí  nemají,  neměli,  nebudou  mít,  kteří 
nejsou  květy  života,  ale  chudé  jakés  býlí,  které  bez  barvy  a  vůně, 
nikým  nehledáno  a  neviděno  u  zdi  roste  .  .  .  Jako  ta  stará,  slepá  slečna, 
co  tady  na  rohu  bydlí.  Patnáct  let  na  očích  nosí  modré  brejle,  patnáct 
let  ruce  pletou  mechanicky  punčochy  ...  a  paměti  nemá,  žvatlá, 
žvatlá  .  .  .  mrtvé  se  živými  si  plete  a  přece  šije  —  ráda  šije.  Zajde  k  ní. 

Na  ulici  si  vzpomněla,  co  by  jí  mohla  přinést?  kytky?  bílé? 
tacety  ?  .  .  .  voní  ...  ale  vůně  pro  starou  slečnu  .  .  .  raději  cukroví  — 
a  do  krámu  vešla.  Vypadala  tak  dětsky  a  svěže,  že  prodavačka  se 
zcela  familiérně  na  ni  usmála  a  řekla:  „Hned,  slečinko,  hned  —  jen 
co  toho  pána  tady  obsloužím."  Ten  pán  byl  nějaký  venkovský  statkář,  ve 
vysokých  botách,  s  hranatýma  ramenoma  a  jasným,  dobrým  pohledem 
průhledných  modrých  očí.  Přede  vchodem  na  něj  čekal  žlutavý,  ven- 
kovsky vypadající  kočár  —  a  v  krámu  nejen  prodavačka,  ale  i  paní 
mu  posluhovala  —  byl  asi  zámožný !  Ona  viděla,  jak  se  ten  pán  obrátil 
s  dobráckým  úsměvem  své  masité  tváře  na  dvanáctileté  děvče,  silné, 
s  kulatým  obličejem  a  spokojenýma,  usměvavýma  očima,  podobnýma 
statkářovým  a  řekl:  „No,  jen  si  vyber,  co  chceš,  co  chceš,  holčičko." 
A  ona  neviděla  ještě  nikdy,  co  živa  byla,  zazářit  tolik  radosti,  dětinské 
a  stydlivé,  v  kterýchkoliv  očích,  jako  v  očích  holčičky.  Zářily  .  .  . 
svítily  ...  ty  dvě  nevelké  a  nepatrné  oči  bleděmodré  štěstím  a  radostí, 
až  se  ona  zachvěla  .  .  .  Myslila  si,  ty  oči  se  tam  lesknou,  protože  si 
smějí  vybrat  cukroví,  kolik  chtějí  .  .  .  zalesknou  se  později  snad  vlahou 
touhou  a  unylou  rozkoší  lásky  .  .  .  ale,  čím  se  budou  lesknout  pak, 
až  poblednou  a  pohasnou?  Nad  cukroví  12  let  je  láska  20  let,  ale 
láska  to  je  vrchol  hory,  na  nějž  nahoru  se  může  —  ale  výš  se  už 
nemůže  .  .  .  pak  se  musí  už  dolů  —  ale  musí  se  skutečně  dolů, 
nelze  zůstat  nahoře?  Když  z  krámu  vycházela  s  malým  čtyrhraným 
balíčkem,  nití  svázaným,  ohlédla  se  za  holčičkou,  ale  viděla  jen  krátký, 
tlustý  cop  negraciosní  jako  její  tělo  ve  tlusté  jupce.  Dětské  oči  na  ni 
už  nesvítily,  svou  dětskou  radostí. 

Stará  slečna  seděla  na  starém,  sedřeném,  rypsovém  kanapi,  prsty 
stejnoměrně  hýbala  a  nad  punčochou  kývala  svou  starou,  scvrklou, 
vrásčitou  bradou.  Neviděla,  je-li  to  ona  nebo  její  maminka.  Breptala  .  . . 
o  jednom  generálu,  který  ji  chtěl  a  kterého  ona  nechtěla  .  .  .  mezi 
starými,  uvadlými  rty  zamlaskalo  cukroví,  v  rukou  dráty  zacinkaly, 
a  pokojem  se  staromodním  nábytkem  zněl  hrčivý  starý  hlas,  spokojený, 
že  sám  sebe  slyší.  Ona  se  stále  dívala  na  hodiny,  na  kterých  ručička 
sotva  lezla  .  .  .  nudila  se,  ale  přece  čekala  .  .  .  myslila,  jaké  to  dobrodiní 
pro  toho  starého,  sotva  sedícího  tvora  mezi  bezzubými  dásněmi  roze- 


Digitized  by 


Google 


790  Anna  Maria: 

mílat  cukroví  a  mít  někoho,  kdo  ho  poslouchá  .  .  .  Ale  stále  do  těch 
nesouvislých  vzpomínek,  bezúčelných  otázek  staré  slečny  se  ji  pletla 
otázka,  není  on  už  doma?  Stále  měla  plné  vědomí  svého  štěstí  lásky, 
styděla  se  za  jeho  jásavost  u  přítomnosti  toho  napolo  zblblého  slepce, 
ale  stále  se  k  němu  vracela,  mimovolně,  proti  své  vůli,  točila  se  k  němu, 
jak  žlutý  květ  slunečnice  k  slunci.  A  pak  najednou  řekla  slečně,  že 
její  muž  přijde  domů,  o  hodinu  dřív  řekla  —  slepé  oči  ruměnce 
nevidí  —  ruku  jí  stiskla  a  už  byla  venku. 

Na  schodech,  na  ulici,  přes  ulici,  po  náměstí,  a  do  domu.  Když 
do  předsíně  vešla,  nevisel  na  věšáku  ještě  jeho  klobouk.  Ona  měla 
stále  jasně  dětský  pocit  radosti,  který  zneklidněn  ale  a  prohlouben  byl 
uvědoměním.  Radosti,  všechno  je  v  tobě  jen  ne  klid  .  .  .  Štěstí, 
všechno  je  v  tobě  jen  ne  klid  .  .  .  Lásko,  všechno  je  v  tobě  jen  ne 
klid  . .  .  Jste  výkvětem  života,  ale  taky  jeho  horečkou  . . .  Venku  zvonek 
zacinkal  krátce  a  jasně.  On  rychle  prošel  jídelnou  ani  se  na  ni  ne- 
ohlédnuv, schovávaje  něco  pod  kabát ...  Nic  se  neptala„nic  neříkala  .  .  . 
čekala,  rozčilená  a  neklidná,  na  večer.  Ve  4  hodiny,  když  se  začalo 
smrákat,  si  lehla  na  pohovku.  Pokoj  se  stal  tajemným  svými  hlubokými 
stíny  a  zásvity  světla,  jež  okny  pronikaly  .  .  .  Hlavu  měla  na  znak 
položenu,  a  oči  široce  rozevřené  ...  A  mezi  šustot  papírů,  ozvěnu 
kroků,  a  šoupání  nábytku  ze  salonku  jí  hlavou  táhly  zámihy  snu  .  .  . 
úryvky  fantastických  básní  .  .  .  Bylo  už  5  hodin,  docela  tma,  když  on 
dveře  otevřel,  a  zase  je  zavřel,  dětinně  se  usmívaje,  na  čelo  ji 
políbil  a  řekl:  už  je  to  hotovo.  Když  bylo  rozsvíceno,  seděl  on  už 
na  pohovce,  sleduje  její  drobnou  postavu,  jak  s  nedbalou  grácií  bílý 
ubrus  na  stůl  dává,  talíře,  lesknoucí  se  sklenice,  a  na  konec  vysokou^ 
bílou,  křišťálovou  vasu  v  jednoduché  a  štíhlé  linii,  s  bílými  květy  tacet. 
Když  postavila  dva  talíře  proti  sobě  na  stůl,  usmál  se  on;  zasmála  se 
ona  —  věděli  oba,  že  při  večeři  budou  talíře  stát  vedle  sebe,  ne  proti 
sobě.  Jedinou  barevnou  skvrnou  na  bílém  stole  byl  malý  košíček,  v  němž 
mezi  ořechy  a  mandlemi  hrály  oranže  svou  sytou  barvou,  růměnila 
se  jablka  a  stříbřily  se  v  staniolu  bonbony. 

V  šest  hodin  sedli  oba  ke  stolu.  Ona  ale  dříve  než  se  dala  do 
jídla,  zvedla  vysokou  sklenici  vysoko,  trochu  si  odkašlala  jako  všichni 
řečníci  dělají,  a  řekla:  Vím,  že  se  všechny  toasty  pronášejí  na  konec, 
proto  ho  pronesu  na  začátku  —  připíjím  —  ty  myslíš  že  tobě  —  ne 
celému  širokému  a  dalekému  světu  —  a  tobě,  tobě  dám  .  .  .  hubičku ! " 

A  tím  políbením  krátkým  a  svévolným  večer  byl  zahájen.  Talíře^ 
které  byly  proti  sobě  postaveny,  odstěhovaly  se  vedle  sebe  —  ano, 
skutečně  vedle  sebe.  On  a  ona  jedli  a  pili,  jak  se  obyčejně  při  jídle 
a  pití  dělá,  jenže  ke  konci  místo  dvou  talířů  stál  na  stole  .  .  .  jeden, 
a  místo  dvou  sklenic  .  .  .  jedna.  S  jedním  talířem  by  to  ještě  ušlo, 
ale  mají-li  dva  pít  z  jedné  sklenice,  je  to  těžké,  ale  jde  to  přece  — 
zvláště  nedělají-li  si  z  toho  nic,  že  napití  dopadne  jako  políbení  — 
a  on  a  ona  si  skutečně  nic  z  toho  nedělali. 

Jedli,  pili,  hodovali.  On  s  klidem,  ona  bez  klidu.  Někdy  do- 
cinkotu  sklenice  zavzněl   zvuk  podobný   polibku,   někdy  služka,   malá,. 


Digitized  by 


Google 


Málem  vánoční.  791 

černá,  červená  se  zvédavýtna  a  těkavýma  očima,  do  pokoje  vešla,  mísu 
pfinesta,  talíře  odnesla,  někdy  se  smál  on,  někdy  ona,  někdy  oba  dva, 
někdy  ubrousek  pod  stůl  upadl,  a  pak  pod  záhyby  ubrusu  dvě  hlavy 
se  střetly  a  dvě  ruce  se  chytly,  až  malé,  zlacené  hodiny  empirové 
cinkavě  bit  začaly,  jeden,  dva,  tři,  čtyři,  pět,  šest,  sedm.  Bylo  sedm 
hodin.  Služka  se  přišla  dovolit  k  sestře,  a  on  a  ona  zůstali  sami  v  bytě 
se  svou  láskou.  Ona  seděla  u  stolu  sama  skloněna  svou  plavou  hlavou 
s  trochu  uvolněnými  vlasy  nad  stolem,  zvedajíc  a  klopíc  řasy  svých 
modrých  lesknoucích  se  očí  a  těšíc  a  bojíc  se  zároveň,  jak  už  to  bývá, 
bláhově  .  .  .  Zvoneček  zacinkal  .  .  .  dveře  se  otevřely  ...  a  ona  stále 
ještě  seděla,  dívajíc  se  nyní  nehybně  na  malý  stromeček,  celý  prozá- 
řený svíčkami  a  lesknoucí  se  barevnými  nitěmi  .  . .  Ona  myslila  .  .  . 
teď  .  .  .  teď ...  a  zdálo  se  jí,  že  to  srdce,  co  tak  neklidně  v  těle 
skákalo,  najednou  musí  přestat  bit .  .  .  viděla,  jak  on  s  údivem  dveřmi 
prošel  ve  svých  podlouhlých  očích,  cítila,  jak  se  nad  ní  sklonil  jemné 
a  laskavě  se  dotýkaje  jejích  dětských  ramen,  a  slyšela,  jak  řekl:  „Proč 
pak  nejde?"  A  zvedl  ji  jako  dítě,  a  málem  ji  nesa,  jednou  rukou  ji 
stále  podpíraje,  a  dívaje  se  střídavě  na  její  obličej,  na  němž  plály 
tváře  nachem  a  oči  u  ni  nebývalým  vážným  výrazem  se  dívaly,  a  zase 
jaksi  s  uspokojením  do  salonku,  na  bílý  papír,  jímž  byl  stůl  pokryt . . . 
A  ona  cítila  v  té  chvíli  takovou  rozkoš  v  té  své  odevzdanosti  a  bez- 
brannosti,  že  docela  umlkla,  jen  její  velké  bujné  oči  změkly  nebývalou, 
nezvyklou  něhou  .  .  .  Viděla  na  stole  všechny  ty  své  dobré  známé, 
vasičky  i  skleničky,  v  nichž  voněly  svou  trochu  vínu  podobnou  vůní 
růže,  čajové,  žlutavé  s  růžovým  nádechem  .  .  .  bonbony,  tretky,  drob- 
nůstky, knihy  —  všechno  to  znala  ...  ale  ona  neviděla  věc,  ale  tu 
lásku,  která  je  pro  ni  koupila,  vybrala,  upravila  a  květy  proházela  .  .  . 
a  pomalu  se  blížila  velká  vlna,  vysoká  s  bílým  hřbetem,  vlna  vděčnosti, 
lásky  a  něžnosti  k  němu,  pomalu,  pomalu,  až  ji  schvátila  ...  a  vrhla 
se  mu  do  náruče  jediným,  rychlým,  prudkým  a  vášnivým  pohybem. 
A  on  a  ona  se  zachvěli  skoro  jako  hrůzou  před  velikostí  a  hloubkou 
svého  štěstí  lásky. 

Potom  se  on  díval  na  ni,  jak  ke  stolu  přešla,  pomalu  listy  v  knihách 
převracela,  vasičky  zvedala  a  vůni  růží  do  sebe  ssála,  stála  jako  zmá- 
mena něčím  velikým,  co  se  vzduchem  chvělo  a  hořelo  v  plamínkách 
svíček.  A  ona  jindy  tak  živá  s  posměvačným  leskem  svých  dětských 
očí,  cítila  těžkou  jakous  něhu  jako  ohromující  a  schvacující  ji  celou. 
Pak  se  k  němu  sklonila  a  řekla:  „Ty  růže  tak  voní  ...  to  by  se 
hezky  spalo  v  růžích  ..." 

On  dívaje  se  jí  stále  do  očí,  povídal  o  manželech  mladých,  kteří 
za  noci  vlahé  spali  v  záhonu  růží  a  ráno  byli  mrtví  .  .  . 

A  to  slovo  , mrtví*  ani  ji  ani  jeho  nepřekvapilo  hrůzou.  Smrt?  Což 
byla  něčím  tak  strašným,  když  při  tom  byli  dohromady,  oko  v  oku, 
ruka  v  ruce  ?  Nebylo  to  vlastně  lepší  zemřít  mladí,  krásni,  milující  .  .  . 
A  aniž  by  si  to  řekli,  šli  jejich  myšlenky  stejným  postupem  .  .  . 

Manželé-milenci,  což  jiného  dělají,  když  jsou  sami,  než  že  se 
líbají  a  milují?  Svíčky  na  stromečku  už  dohořívaly.  Jedna  z  větviček 
zapraskala,  málem  by  byla  chytla.  On  pomalu  a  nerad  jednu  po  druhé 


Digitized  by 


Google 


792  Anna  Mana:  Málem  vánoční. 

svíčky    shasínal.     A    stromeček    beze    světel    stál    na    bílém    ubruse, 
a  v  pokoji  jako  by  nejen  světla,  ale  i  jasu  bylo  ubylo,  ubylo  .  .  . 

A  on  a  ona  se  tiskli  k  sobě,  a  to,  co  dosud  pouze  myslili,  to 
teprve  teď  nahlas  řekli:  Jsou  mladí  a  šfastní,  víc  šťastni  být  nemohou  . . . 
jen  míň  .  .  .  nebylo  by  lip  v  té  chvíli,  patříce  si  tělem  a  duší  tou 
velkou  láskou,  která  jen  někdy,  zřídka,  jako  cizorodá  kytka  jiných  světů 
tady  na  zemi  vykvete,  zemřít,  dohromady,  rty  na  rtech?  A  ta  my- 
šlenka oběma  se  zdála  přirozená  a  nutná  .  .  . 

Byla  to  extase  lásky  ...  on  viděl  ji,  ona  jeho,  víc  na  světě  nic 
nebylo,  co  by  za  hnutí  prstem  jen  stálo.  Nejen  spolu  žít,  ale  i  zemřít. 
Umrou.  Nadšení  zaplálo  v  očích,  a  ruce  se  zachvěly  v  laskajících, 
horečných  pohybech,  a  rty  kousaly  v  krvácejících  políbeních.  Slova, 
polibky,  objetí. 

Realisacel  Malý  krok,  ale  těžký  krok  od  fantasie  ke  skutečnosti . . . 
On  a  ona,  omámeni  polibky,  velikostí  lásky  i  vlastní  velikostí,  myslili 
zemřít  ...  ale  jak?  Jed?  .  .  .  bolesti  .  .  .  křeče  .  .  .  Oprátka?  Jak  to 
ničí  vzhled,  aestetiku  .  .  .  Revolver?  bude  mít  síly  ...  a  najednou 
se  zachvěli  jakýms  vnitřním  chladem,  cítili,  že  banalita  a  všednost, 
malé  ohledy  a  malé  strachy  stírají  půvab  s  jejich  vytržení.  Viset  na 
klice  se  zmodralým  jazykem  není  jako  uprostřed  růží  usnout  po  objetí 
lásky  a  víc  se  neprobudit .  .  . 

A  najednou  jim  bylo  jasno,  že  spolu  nezemřou,  že  spolu  budou 
žít.  Ale  radosti  necítili,  spíš  stydno  jim  bylo  z  jejich  neschopnosti 
velkého  rozmachu,  malí  a  bídní  si  jaksi  připadali  před  velikou  láskou  . .  . 
Cítili  pouta  lidskosti  své,  konventionality,  předsudků,  ohledů,  kterých  ani 
teď  nepřetrhli  .  .  .  Smutno  jim  bylo  ...  a  polibek,  který  si  dali,  dívajíce 
se  na  temně  modrou  oblohu,  poházenou  nestejně  hvězdami,  byl  pln 
lásky,  ale  strpčen  sebepřeceňováním.  Jaksi  nesmělý  a  nejistý . . .  Extase  se 
vykouřila  do  vzduchu,  vypařila .  .  .  jako  kotouče  kadidla,  zanechávajíc 
za  sebou  neutrální  vůni  něčeho  spáleného.  To  bylo  večer,  kdy  velké 
fantastické  stíny  těkají  po  pokoji,  a  ostré  záblesky  světel  se  kmitnou 
plochami  zrcadel,  a  přízraky  a  příšery  vzduchem  se  honí. 

Ale  ráno,  ráno,  když  malý  paprsek  slunce  ve  vlasech  jí  zahořel 
a  oči  trochu  nevyspalé  jí  oslnil,  usmála  se  ona,  usmál  se  on,  a  ruce 
si  podali.  Zase  se  usmáli  on  a  ona,  smějíce  se  sobě,  své  neschop- 
nosti, a  přece  rádi,  že  se  mohou  sobě  smát  ...  a  sobě  žít.  Vždyť 
bylo  ráno!    Jasno  a  veselo.    Ráno! 

Allelujah ! 


Digitized  by 


Google 


KAREL  ČERVINKA: 


Vytržené  listy. 

I. 

Po  zemi  sotva  vzpučelé 
zvolna  jdu  za  jarní  neděle. 

Očima  těkám  do  dálky, 
v  travinách  kvetou  už  fialky. 

Volno  mi  nějak,  volno  jest, 
jakobych  tušil  už  třešně  kvést. 

Jakobych  tušil,  vše  že  vzplá, 
okřivá  jarem  tím  duše  má. 

S  velikých  stromů  poznání 
nepadá  tmavý  stín  do  skrání. 

Volno  mi  nějak,  volno  dnes, 
kukačka  že  už  zas  volá  v  les. 

Nějak  jsem  prociť,  nějak  vstal, 
s  ptáky  bych  ihned  se  v  let  zas  dal. 

Bez  uzdy,  volný,  bez  svory 
ihned  bych  přeletěl  prostory  — 

prostory  volné,  bez  hrází, 
k  mořím  až,  slunce  kde  zachází  .  .  . 

Mnoho  chci,  mnoho . . .  Vše,  co  v  snech 
hrdě  mi  hýřilo  po  ňadrech, 


53 

Digitized  by 


Google 


794  Karel  Červinka: 

v  srdci  mi  plálo  .  .  .!    Hrdý  let! 
Všecko  chci,  všecko  chci  přeletět! 

Nějak  mi  volno,  svobodno: 
v  srdce  jen  pohlédni  mého  dno! 

Tam,  kde  to  tlelo,  prokleto  — 
jásá  to,  zpívá  to,  kvete  to!     -  — 


IL 

Oblaka  letí  do  dálky, 
oblaka,  bílí  vyhnanci, 
slunce  je  jasné  vyzývá, 
oblaka  bílá,  ku  tanci. 

Vzpomínám,  kterak  jako  hoch, 
ve  trávě  leže,  za  nimi 
teskně  jsem  zíral,  kterak  se 
řinuly  proudy  bílými. 

V  dálku  se  řinuly  bez  konce 
tiché  jich,  bílé  přívaly, 
v  neznámo,  někam  za  obzor 
vlny  jich  měkkce  splývaly. 

Ale  teď,  pohledná  na  nebe, 
po  jejich  vlnách  pátraje, 
vidím  zas  v  dál  se  valiti 
zlacené  jejich  okraje. 

Tuším  ty  vlny  nad  sebou 
valit  se  s  tichou  stálostí, 
tichý  tok  táhne  duší  mou, 
táhne  mou  celou  bytostí. 

Dole  jenž  tady  procházím 
změnami  všemi:  ve  snění 
cítím,  jak  něco  pluje  sem, 
jediné,  co  se  nezmění  .  .  . 

III. 

Tichá  láska  svítí 
v  bludiště  mých  cest, 
kroky  moje  vyzařuje, 
v  ňadrech  svých  ji  cítím  kvést, 
v  skráních  svých  ji  cítím  pálit, 


Digitized  by 


Google 


Vytržené  listy. 

sluncem  mým  i  hvězdou  jest, 
ve  potopě  světa, 
holubice,  přináší  mně 
olivovou  ratolest. 
Není  stkána  z  mlžné  páry, 
nadpozemský  není  zjev, 
teplé,  vlnící  má  tvary, 
bouří  v  ní  vždy  mladá  krev, 
jako  hvězda  v  ticho  noční 
vlídně  září  v  duši  mou, 
nad  vším  všedním  vysoko  ční 
tam,  kam  lidé  nemohou  —  — 

Večerní  už  stíny  vklouzly, 
jarní  stíny  tesknící, 
měsíc  siné  světlo  kouzlí 
na  podlaze  v  ložnici, 
ticho  rozlilo  se  všude, 
touha  v  ňadrech  mých  se  budí, 
~  květy  ohnivé  a  rudé, 
jež  jste  zkvetly  v  mojí  hrudi, 
odkvetete,  kdo  vás  bude 
oplakávat  zářící?  .  .  . 

Snad  v  mých  dětech  jenom  zbude 
vlnění  to  šumící! 

IV. 

Jarní  déšť  zas  krápě  tiše, 
krápě  do  rozrytých  brázd, 

tiše,  tiše 
vidím  noc  se  v  mlází  klást, 
tuším  noc  v  šer  splývat  hvozdů, 
slyším  déšť  se  v  břízách  třást, 
tiše  šumět  v  peří  drozdů, 
jarní  déšf  zas  krápě  tiše, 
krápě  do  rozrytých  brázd. 

Marné  lkáni,  marné  žely, 

—  k  žalu  není  pravý  čas  — 
letmo  déšť  se  zatetelí, 
vystřídá  jen  jara  jas, 

cítím  v  sobě  kouzlo  změny, 

—  jarní  dešti,  s  větrem  duj  — 
proměněný,  očištěný, 

slzy  proliv,  utišený 

směle  zvedám  pohled  svůj! 


53* 

Digitized  by 


Google 


796  Karel  Červinka:  Vytržené  listy. 


V. 

Mlhami  se  brodí  měsíc  tichý, 
mlčky  visí  nad  lesy, 
siné  světlo  lije  v  prázdné  líchy. 

Vzdálených  jen  zvuků  otřesy 
brázdí  ticho  noci  roztoužené, 
v  duši  moji  sáhly  klávesy. 

Jako  příval  ke  mně  se  to  žene, 
chvěje  to  mou  celou  bytostí, 
marně  tluče  v  dveře  uzamčené! 

Svoji  změnu  chápu  s  lítostí, 
svoje  srdce  cítím  proměněné, 
bez  jasu  a  jarní  radosti  .  .  . 


VI. 

Na  konci  lesů,  polí  cíp 
k  nimž  svoji  vlévá  zeleň  — 
vstaň,  smutný  chodce,  vstaň  a  neleň, 
kde  chví  se  listí  mladých  lip, 
kde  voní  trávy  v  prudkou  vůni  chvoje, 
ze  světa,  ruchu,  bouře,  nepokoje 
tam  zaneseme  kroky  i  sny  svoje  1 

Jak  z  plástve  ztéká  žlutý  med, 
tak  ticho  tam  se  řine, 
pěšinek  tajných  kouzlo  tobě  kyne, 
na  cestu  stín  svůj  kreslí  snět, 
co  vážka  tiše  ve  vzduchu  se  honí, 
mateřídouška  z  úzké  meze  voní  — 
věz,  daleko  je  rušný  svět, 
však  tady  se  klid  v  skráně  tvoje  roní. 

Jej  plným  douškem  pít, 
jej  nalít  v  duše  kalich, 
v  nicotných  bouřích  všedních  a  malých 
jej  ve  svých  ňadrech  mít, 
k  těm  čistým  zdrojům,  které  v  něm  jsou  skryty, 
své  odnášeti  očištěné  city  — 
na  slunci  žízní  po  pravdě  v  něm  mřít 
jak  záhon  zrytý,  sluncem  nezalitý  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Ant.  Šnajdauf:  Inferno.  797 

VIL 

Vlakem  jedu.    Před  námi 
jitro  je  s  bílými  mlhami, 
slunce  se  zvolna  z  nich  prodírá, 
ospale  oči  přivírá. 

Chudý,  smutný,  horský  kout! 
Lesy,  jichž  nemožno  přehlédnout, 
zelené  výseky  luk  a  niv 
viděl  jsem,  náhle  se  rozteskniv! 

Ale  rozhled  volnější 
zraky  už  moje  zas  konejší, 
v  rovinu  výhled  mě  chytil  v  ráz  — 
dolů  vlak  supá,  až  chví  se  hráz. 

Rovinu  zřím,  rovinu  I 
V  mlhy,  až  zraky  kam  rozvinu, 
v  daleko  volnost  zas  zhýřilá 
vylétla,  f^adra  mi  zvířila! 

—  Neznat  mezí,  neznat  pout, 
ve  volnost  rovin  se  rozlétnout, 
volnosti  odlesk  v  svých  skráních  mít, 
rozvinout  se  a  rozšířit  .  .  . 


Inferno. 

CHVÍLE  V  RODINOVĚ  VÝSTAVĚ. 
Napsal  Dr.  Ant.  Šnajdauf. 

Vstoupili  jste  s  pocitem,  jakobychom  vstupovali  do  operační  místnosti 
nebo  zkušební  síně  .  .  .  S  pocitem,  který  jako  had  po  těle  polezá 

a  všude  svírá Nemůžete  setřásti  tu  představu  mramorového  nebo 

zeleného  stolu! 

Proč  jste  byli  tolik  připravováni  na  závrať  očí  i  ducha?  Proč  jste 
četli  tolik  Pindarských  epinikií? 

Ty  stěny  vůkol  jakoby  skrývaly  samé  oči  —  přísné  —  rozbíravé, 
jež  až  na  dno  vaší  bytosti  naléhají  .  .  . 

Hic  Rhodus,  hic  —  Rodin,  cite  esthetický,  vědomosti  umělecko- 
historická  I 

Ach,  city  esthetické,  ty  „emoce  —  prý  nečinné,  jež  samy  sobě 
jsou  účelem",  jak  je  definoval  Francouz  Hennequin,  vzbuzují  se  tak 
těžko,  soudnost  i  paměť  pracují  tak  liknavě,  stojí-li  ustavičně  nad  vámi 


Digitized  by 


Google 


798  Ant.  Šnajdauf: 

někdo  s  řezákem  svítícím  nebo  tužkou  ostrou!  Jste-li  sobě  neodbytně 
vědomi,  že  ve  chvíli  můžete  padnout  nebo  propadnout  —  — 

Padnout  jako  člověk  nebo  propadnout  —  z  esthetiky,  před  tváří 
širokého  obecenstva  —  — 

Žel,  všechno  naše  měření,  odhadování  jest  stále  založeno  na  míře 
jen  lidské,  na  palci,  noze,  dosahu  lidském  (ani  metr  není  mírou  ob- 
jektivní!), a  ovšem  „každý  může  jen  tak  hluboko  do  moře,  jak  jeho 
kotvice  sahá". 

Vylefte  ze  své  kůžičky,  můžete-li!  Nahraďte  si  tu  resonanční  desku 
duše,  která  svým  způsobem  reaguje  na  slova,  šelesty  i  —  optické  do- 
tyky, strojkem  jiným  —  můžete-li!  Nebo  alespoň  na  chvili  si  tu  duši 
podle  panující  právě  módy  —  přizpůsobte!  K  vůli  dobré  vůli  s  bližními, 
kteří  nesrovnali  se  ještě  s  myšlenkou,  že  «bůh,  neučiniv  ani  dvou  zrnek 
pískových  dokonale  stejných,  tím  méně  chtěl  pouhé  jednotvárnosti  v  nej- 
ušlechtilejším tvoru  svém  — "  (Palacký). 

Opravdu  přizpůsobujete  sítnici  i  mozek. 

Před  každé  dílo  Rodinovo  předstupujete  tu  s  hotovým  nějakým 
úsudkem,  který  z  kapsy  jste  vyvážili  —  rozumí  se,  francouzským 
úsudkem,  na  české  úsudky  při  tom  šumu  s  arrangementem  času  ještě 
nebylo!  —  —  Chodíte  sice  jako  s  koulemi  na  nohou,  ale  jste  vězni 
dobrovolnými . . .  Způsobujete  radost  bližním,  když  božího  tvora,  který 
má  právo  na  vlastní  pohyb,  hodně  v  sobě  smáčknete! 

Chodíte  tak  výstavou  děl  Rodinových  hodinu  i  —  dvě  —  po- 
slušně —  pod  dohledem  přísných  očí  —  —  Emoce  nedostavují  se 
ovšem  žádné,  nečinné  ani  činné  —  Ničeho  v  sobě  nepociťujete,  co  by 
bylo  sobě  samému  účelem;  ale  vy  jste  alespoň  účelem,  krásným  účelem: 
děláte  čestnou  eskortu  velkému  mistru,  čarodějníku,  který  všechny  jiné 
umělce  dláta  i  péra  učinil  —  nepotřebnými? 

Ty  koule  na  nohou  jsou  vám  tak  téžké,  jakoby  celý  glóbus  za 
sebou  jste  táhli  nebo  blátem  se  vlekli  .  .  .  Ten  tlak  cizích  rukou  na 
vlastní  svědomí  i  mozek  váš  je  tak  —  nesnesitelný.  Pojednou  otřásli 
jste  se   jako  proudem   elektrickým   dotknuti   —  —  prask  —  třask  — 

Ta  pouta  železná  leží  již  venku,  tam  —  před  pavillonem!  — 

Co  to?  co  to? 

Co  to!    Umělcovo  dílo  samo  vás  oslovilo  .  .  . 

Hle,  jak  může  osloviti: 

Nejste  ve  výstavě  Rodinově  —  eh,  ta  jména!  všude  překážejí!  — 
nejste  vůbec  ve  výstavě  —  také  ne  v  operační  síni  nebo  před  zeleným 
stolem  .  .  .    Jste  mimo  prostor  i  čas  — 

Sochy  se  zachvěly  a  oživly  .  .  . 

Ta  polosfinga  tam  v  zádi  síně  vedle  —  položáby  („Faunesse") 
rozdechla  náhle  údy,  vstala  ohromná  jako  z  hlubiny  a  dívá  se  na  vás 
pitvornýma,  rozpálenýma  očima  . . .  Jako  Cerber  na  vás  se  dívá,  netvor 
tříhlavý,  jenž  střeží  brány  —  předpeklí  —  — 

Ano,  stíny  Hádů  zachvěly  se  kolem  vás  .  .  . 

A  hlas  jste  uslyšeli  veliký  jako  Adam  hlas  Hospodina,  chodícího 
po  ráji  k  větru  dennímu  —  Onen  hlas  jste  uslyšeli,  jenž  „nesmrtelný 
prázdnými    prostorami   věků   se   rozléhá"  —  hlas  Vergila   básníka  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Infemo.  799 

A  v  mohutný  tok  šestého  zpěvu  „Aeneidy*  mísí  se  třískající  a  hřímající 
vodopád  tercin  Danteových  .  .  .  Vlny  mrazného  Kocytu  i  palčivého 
Flegetontu  jste  pocítili  .  .  . 

Hlava  Balsacova  —  jak  ji  z  obrazu  tušíte  —  vytyčená  na  tom 
bizarním  piedestálu  z  úboru  světáka  nabyla  rysů  mocně  pravdivých  — 
Hle,  jak  odmítavě  halí  se  unavený  muž  v  ten  úbor  svůj  jako  z  harle- 
kynády  .  .  . 

„La  comédie  humaine!" 

Či  přece  snad  comedia  —  divina?    Bůh  tak  chce  — ? 

Stíny  Hádů  .  .  . 

Hle,  zde  matka  lidí  všech,  Eva  ubohá:  Hlava  těžce  pokleslá, 
úzkostmi  svědomí  sevřená,  s  hrůzou  se  dívá  do  klína  budoucnosti,  do 
propasti  vlastní  duše . . .  „Rozmnožím  bolesti  tvé  a  počínání  tvá,  s  bo- 
lestí roditi  budeš  I"  „Zlořečená  země  pro  vás,  s  bolestí  jísti  budete  z  ní 
po  všecky  dny  života  svého  I" 

A  jiné  přicházejí  postavy  „stínu  a  spánku  podobné": 

Hlad  zloradý  a  Bída  vyzáblá,  s  bledými  nemocmi  staroba  teskná  . . . 
(„Stařena")  Sny  marné,  pode  všemi  listy  vězící  .  .  .  („Polibek", 
„Romeo  a  Julie",  „Adonis",  „Pensieroso",  „Člověk  a  jeho 
myšlenka",  „Luna")  Mysli  neřestné  Rozkoše  .  .  .  („Na  knize") 
Hřích  .  .  .  („Hřích"). 

A  jiné  postavy  .  .  .  Křik  mrtvých,  jakoby  peřenců  kolkol  vy- 
plašených, se  rozléhá  —  — 

Aj,  vojna  smrtonosná  („Marsellaisa")  a  Netvora  děsná,  na  hlavě 
vlasy  hadí  s  krvavými  pletenci  .  .  .  („Bouře",  „Marat"). 

A  jiné  postavy :  Kentauři  ve  branách  peleší . . .  Skylly  dvojtvárné, 
sirény...  Třítělné  obludy  vidmo...  („Česající  se",  „Ženy  v  očistci") 
Eumenidek  lůžka  železná  .. .  („Pokušení  sv.  Antonína",  „Prchající 
láska")  Vzdor...  („Rochefort")  Zármutek...  („Falquiěre")  Strach 
hrůzný  .  .  .  („Calaisští")  Smrt  příšerná  .  .  .  („Hlava  sv.  Jana"). 

A  nad  „Branou  pekel"  vidíte  ohnivými  literami  psáno: 

Mnou  vchází  se  v  noc,  která  nemá  rána  —  — 

Zachvěli  jste  se.    Nebe!  nebe!    Kde  jsou  tvé  hvězdy? 

Umbrarum  hic  locus  —  — 

Hle,  Jan  Křtitel  jako  šílenec  —  nahý  —  vyletěl,  chce  volat  — 
kázat  snad,  ale  jen  grimasuje  rozechvělýma,  jako  přimraženýma  rukama 
a  vyděšeným  obličejem  .  .  . 

Tam  .  jiný  šílenec  na  skálu  vyletěl,  zabouřil  na  chvíli,  kameny 
v  rukou,  protí  nebi  nelítostnému  a  vrhá  se  v  propast...  („Modlitba"). 

Zoufej,  kdož  doufáš! 

Onde  z  hlubin  země  zkřivená  bolesti  ruka  se  zvedá  jako  děsný 
dráp,  symbol  života  a  smrti  zároveň,  znamení  Přírody  —  Přerody  . . . 

„La  comédie  humainel"  groteskně  se  směje  Balsac,  básník  „Ježíše 
Krista  ve  Flandrech  ..." 

Žihavé  vlny  Flegetontu  a  mrazivé  proudy  Kocytu  střídavě  si  po- 
dávají rozechvělý  mozek  váš  —  — 

„Proč  jsi  přišel  v  les  ten  osudný  a  do  údolí  slz?"  slyšíte  s  Dantem... 
„Proč?"  rozléhá  se  bolestně  — 


Digitized  by 


Google 


800  Ant.  Šnajdauf: 

Chtěli  byste  se  ukrýt  za  silnou  odpověď  nějakou,  božskou  myšlenku 
vůdčí,  jako  Dante  za  Vergila . . .  Není  jí . .  .*)  Brutální  nelítostná  obrazo- 
tvornost mocného  evokatéra  stínů,  jimž  dáno  se  napíti  náruživé  krve 
gallské,  drží  vás  jako  supi  Titya  v  Tartaru  Homérově  a  , užírají  játra . .  .* 

Vidíte  s  Dantem  —  nežli  poznal  „Očistec*  a  ,Ráj*  —  stále  jenom 
duše-stíny,  věčnou  za  to  vichřicí  unášené,  že  hřešili  láskou  smyslů ;  duše 
touhou  štvané  a  v  kalu  upoutané;  po  prchajících  Kentaurové  střílí .  .  . 

Hle,  tam  ta  „Duše*  —  zvíře  půl,  člověk  půl  —  jak  se  vzpíná 
úsilně,  jak  se  v)rtrhává  bolestné  z  objetí  těla  kentaurského  —  chce 
vyletět  čistá,  svá  . . .  Modlí  se  —  Tou  celou  usilující  bytostí  se  modlí 
i  rukama  sepjatýma  .  .  .  Modlí  se,  aby -se  vytrhla  konečně,  uletěla  — 

Vytrhne  se?    Uletí? 

A  tam  „Orfeus"  vynáší  již  Eurydyku  svou  —  muž  roztoužený 
ženu  zlomenou,  již  zpěvem  probudil  .  .  .    Vynese  ji? 

Tvář  té  ženy,  nové  Evy,  jest  tak  bez  tepla,  bez  lítosti  —  — 

Nebe,  nebe  I    Kde  jsou  tvé  hvězdy? 

Kde  nějaká  víra  hluboká,  naděje  zářivá,  láska,  která  hory  přenáší, 
peklo  boří,  přes  časy,  přes  hrob  hoří?  Ti  hrdinové  Calaisští  jdou  na 
smrt  dobrovolnou,  která  vykoupení  bratřím  přinese,  s  výčitkami 
osudu  —  — 

Kde  je  ten  nějaký  „provázek  třípramenný"  Husa  našeho,  „jehož 
držící  se  lidé  mohli  by  vytaženi  býti  do  věčné  radosti?" 

Všichni  mudrcové  světa,  od  Zarathustry  po  Schopenhauera,  pro- 
hlubovali odvěkou  víru  lidstva  ve  vítězství  světla  nade  tmou,  v  potření 
hada,  jenž  ovíjí  rajský  strom,  posilovali  naději,  probouzeli  lásku,  vy- 
nášeli kouzelnou  moc  oběti,  jejíž  břímě  jest  lehké  —  — 

Z  hlubin  věků  Izaiáš  volá:  , Nebesa  zajisté  jako  dým  zmizejí,, 
a  země  jako  roucho  zvětší;  ale  spasení  mé  na  věky  zůstane.' 

A  mudrc  moderní  —  „pessimista*  —  ohlásil  svůj  velký  hlas  na 
sněme  lidstva  —  básní: 

Ta  dlouhá  zimní  noc  se  vleče,  vleče, 

jak  nemělo  by  víc  se  rozedníti 

Sov  slyšet  hýkot  v  bouřné  vichrů  vytí 
a  na  strouchnělých  stěnách  řinčí  meče. 

A  duchy  vidím,  hrobů  povaleče: 
hle,  vstali,  v  šik  se  spjali,  blíž  se  řítí  — 
chtí  duši  strachem  navždy  ochromiti . .  . 
Však  vari,  stíny!    Marné  vaše  léče! 

Den,  den  chci  zvěstovati  mocným  hlasem! 
Noc  prchne  před  ním  s  divokými  hosty  .  .  . 

Však  již  jej  hlásí  jitřní  hvězda  krásná 

I  nejtmavější  kout  se  zaskví  jasem, 

svět  oděje  se  v  lesk  a  barev  skvosty, 

v  modř  nádhernou  ta  všechna  dálka  žasná 

(Arthur  Schopenhauer  r.  1808.) 

*)  Srdečný  vykladač  mistrův  píše:  , Nevyčítejme  Rodinovi,  že  nevtěluje 
Fidiův  ideál  olympický.  On  náleží  době  bolestné  a  vášnivé,  které  vzpíná  se 
teprve  po  kráse,  ještě  ji  neuskutečňujíc  .  .  .'   V  knize  .Rodin  et  son  oeuvre". 


Digitized  by 


Google 


Infemo. 


801 


Umění  nahradí  prý  staré  chrámy.  Stává  se  vskutku  náboženstvím  . . . 
Genie  slavného  národa,  svět  kadidlo  ti  přináší,  myrhu  i  zlato:  Jaký  je 
tvůj  —  Bůh?  „Na  starých  gruntech  stavěti,  když  se  obnovuje  chrám 
Boží,  nejjistěji."    (Komenský:  Kšaft.) 

Hle,  mezi  těmi  stíny  mátožnými,  rozechvělými,  přece  jedna  postava 
vyrovnaná,  nezvichřená  . . .  Přímo  k  nebi  se  vytyčuje,  bez  otázky  a  — 
bez  výčitky,  jako  palma  z  pouště  .  .  .  ^Kovový  věkl* 

Člověk  krásný,  který  jako  z  vidin  těžkých  se  probouzí  a  objímá 
čistý  vzduch,  slunce  Boží  .  .  .  Ale  spíše  jen  instinktem  nežli  plným 
vědomím  ...  Ta  hlava  Tubal-Kainova  jest  ještě  tak  —  nelepá  .  .  . 
Ačkoli  poznala  již  sílu  ohně  čistého,  který  hrudu  zemskou  přemáhá 
a  tvoří  svět  nový,  přírodu  dokonalejší  I  „Řemeslník  díla  všelikého  od 
mědi  a  od  železa"  nepoznává  ještě  —  nahoty  své!  Ale  je  to  člověk 
čistého  těla,  svěží  síly  .  .  . 

Svítají  snad  zde  —  na  té  oase 
provázely  slunce  při  jeho  stvoření?" 
dílem  Rodinovým  —  — 

Alespoň  pro  nás  zde  svítají.  .  . 
které  slepě  vládnou  naším  životem", 
„Ježíše  Krista  ve  Flandrech",  i  pociťujeme  na  chvíli  „velkolepé  zanícení 
člověka  uvedeného  v  tajemství  věcí  ..."    (Taine  o  Balsacovi.)     |  t 

Je  tedy  —  pro  nás  —  po  krisi  i  peripetii  mohutného  dramatu  infer- 
nálniho. . .  Nezbývá  než  xábaQCig  xCov  toiovtav  naifr^^i átíov^  \o  jest  — 
podle  Nerudova  překladu  —  ukonejšení  našich  náruživostí.  |  j- jj 


—  hvězdy?    Ty  hvězdy,    „které 
„Kovový  věk"   byl  inauguračním 

Balsac,  „líčitel  temných  mocností, 
vystoupil  před  námi  jako  básník 


„A  vyšli  jsme  a  zřeli  jsme  zas  hvězdy." 


Digitized  by 


Google 


802  Janko  Leskovar: 


JANKO  LESKOVAR: 

Katastrofa. 

z  chorvatštiny  přeložil  F.  R. 

I. 

Franu  Ljubiči  není  nějak  dobře.  Již  delší  dobu  pobolívá  ho  hlava, 
a  něco  ho  dráždí  ke  kašli.  —  Je  středa,  poledne  ještě  neminulo, 
a  on  ještě  je  ve  škole.  Dnes  ho  bolí  hlava  nějak  silněji,  není  s  to, 
aby  myslil,  a  nemůže  ani  mluviti;  něco  ho  v  hrudi  dusí,  dech  jeho  je 
krátký.  Proto  děti  nejprve  něco  kreslily,  potom  počítaly  a  nyní  píší. 
Ve  škole  je  úplně  ticho,  jen  občas  některé  dítě  zakašle,  nebo  se  pohne, 
namáčejíc  péro.    On  dnes  nedohlíží,  neopravuje. 

Děti  pozorují,  že  mu  není  dobře;  něco  se  blíží,  čehož  ony  nikterak 
nechápou,  ale  jakési  neurčité  tušení  se  do  nich  vkrádá,  ani  nedutají 
a  pohlížejí  na  něho.  A  on  sedí  za  stolem  a  nehledí  na  děti.  Rukama 
podepřel  si  čelo.  Cítí,  jak  mu  hlava  hoří,  kterak  jest  v  jeho  mozku 
temno  a  napjato,  až  to  bolí. 

Ve  škole  je  nějak  žalostně,  smutně.  Na  okna  padá  jakýs  sivý, 
mlhovitý  přísvit.  Je  tomu  již  osm  dní,  co  není  jasných,  veselých, 
slunečních  paprsků,  a  třetí  minula  noc,  co  napadla  mlha  a  stále  ještě 
klidně  leží.  I  venku  je  smutně,  žalostně.  Vše  je  tiché,  němé  jako  i  ony 
mrtvé  chuchvalce  mlhy,  jež  němě  visí  ve  vzduchu.  Jakmile  se  kohouti 
z  rána  vykokrhali,  ozývajíce  se  jeden  druhému  s  půdy,  opět  vše  utichlo. 
Zřídka  kdy  ozve  se  něčí  hlas  a  zřídka  projde  někdo  před  školou, 
a  i  tehdy  je  pouze  slyšeti,  kterak  mu  z  pod  nohou  stříká  bláto. 

Spustil  ruce  na  stůl  a  jal  se  je  prohlížeti.  A  bylo  mu  nevolno: 
jeho  ruce  mají  barvu  mrtvoly,  jako  kdyby  se  z  nich  vycedila  veškera 
krev,  a  zůstaly  jen  prázdné,  mrtvé  žíly  temno-modré  barvy.  Vstal  a  se- 
stoupil s  katedry,  děti  pohlédly  naň  starostlivě,  on  jim  však  ničeho 
neřekl,  ba  ani  se  na  ně  nepodíval.  Hlava  mu  klesla,  a  pohled  jeho 
smekl  se  dolů.  Cítí,  jakoby  ho  kosti  okolo  očí  bolely,  ba  i  oči  a  ony 
čivy  v  nich,  vše  se  jaksi  napíná  a  bolí.  V  tom  ucítil  v  mozku  chladný 
dotek,  poněkud  se  otřásl;  jakoby  se  v  něm  trochu  rozbřesklo,  i  počal 
přemýšleti.  —  Nejprve  zpozoroval  svoje  staré  kalhoty,  jež  byly  vzadu 
již  zalátané,  ale  toho  snad  není  ani  viděti,  a  stáhl  poněkud  křídla  svého 
kabátu,  aby  sahala  tím  níže  a  přikryla  .  .  .   Pohlédl  oknem. 

Venku  se  právě  mlha  počala  zdvihat,  bylo  jasně  viděti  blátivou 
cestu  a  za  cestou  zanedbaný  živý  plot,  a  tam  za  ním  trčely  holé  větve 
stromů;  jen  tu  a  tam  zůstal  ještě  nějaký  list,  a  suchý,  sežloutlý  visí 
mrtvě  na  větvi.  Vrcholky  stromů  jsou  ještě  v  mlze.  Stojí  němý  u  okna. 
Jenom  kdyby  se  již  jednou  zdvihla  ta  nešťastná  mlha  —  myslí  si  —  pak 
vyjde  trochu  na  vzduch,  vždyf  již  po  tři  dni  nevycházel,  a  osvěží  se. 


Digitized  by 


Google 


Katastrofa.  803 

Nemohl  se  dočkati  poledne,  půl  hodiny  dříve  pustil  děti  domů; 
přece  však  vyčkal,  až  poslední  dítě  vyšlo.  Potom  šel  přes  chodbu  do 
světnice;  z  kuchyně  je  slyšeti  hlásky  jeho  dětí;  vzal  starý  kabát,  na 
němž  již  dvakrát  byl  vyměněn  sametový  límec,  oblékl  jej,  narazil 
klobouk  na  hlavu  a  tiše  vyšel. 

Dal  se  směrem  k  Zaboku.  Rozbředlé  šedé  bláto  vystříklo  mu  pod 
nohama;  zachvěl  se,  ucítiv  skrze  boty  vlhkost  a  chlad,  a  horečné  leknutí, 
smíšené  s  teplými  záchvěvy,  ho  projelo.  Přece  však  jal  se  lehčeji 
dýchati  a  jako  by  byl  poněkud  oživnul.  Líce  mu  ovíval  chladný,  vlažný 
vzduch,  a  při  každém  oddechnutí  ucítil  jej  hluboko  v  hrdle.  S  jeho 
čela  jakoby  se  počal  zdvihati  závoj,  a  on  mohl  opět  mysliti.  Jedno 
bylo  mu  docela  jasno:  něco  se  blíží.  Ten  sivý,  zamlžený  přísvit  přináší 
s  sebou  něco,  je  tak  nevolně,  je  tak  smutně.  Cítí,  kterak  se  únava, 
jež  mu  již  tolik  dní  svírá  mozek,  a  myšlenky  jeho  žene  do  jakési  ne- 
známé temnoty,  přelévá  dolů  do  rukou  i  nohou.  Jde  tíže,  pomaleji, 
a  vše  je  mu  jasnější:  něco  je  blízko.  Odpočinouti  si,  odpočinouti  si, 
snad  je  tu  někde  odpočinek! 

Jal  se  vzpomínati  na  minulost,  avšak  ta  jest  jednoduchá,  ne- 
uprositelná,  bezútéšná.  Podivno,  proč  ho  nějaká  tajná  síla  žene,  že 
myslí  zrovna  na  minulost,  a  že  se  v  krev  bez  toho  již  nemocnou 
přililo  i  bezútěšnosti  i  smutku  .  .  . 

Schoulil  se,  krk  vtáhl  v  sebe,  ruce  vstrčil  do  kapes,  hledí  na  zem, 
tak  vleče  nohy,  a  pod  nimi  mlaská  bláto.  Nejprve  mu  přišli  na  mysl 
rodiče,  slyšel  o  nich  pouze  vypravovat,  nikdy  jich  však  nepoznal, 
a  ucítil  se  jim  nějak  blízko,  docela  blízko.  Potom  se  před  ním  vynořila 
pastvina  na  návrší.  Tu  a  tam  roste  borovice,  tu  jsou  dvě  kravičky,  on 
má  na  sobě  košilku,  sahající  mu  hluboko  pod  kolena;  na  hlavě  má 
otrhanou  zeměbraneckou  čepici,  jež  mu  padá  přes  uši  a  oči,  v  ruce 
má  bič,  plátěnou  torbu  a  v  ní  kukuřičný  chléb.  Na  druhé  stráni  pase 
sousedův  Ivica.  Práskají  biči,  hvízdají,  z  bláta  dělají  hromádky.  A  všechno, 
i  pastvina  i  borovice  i  krávy  i  sousedův  Ivica  i  ona  dolinka  i  lesík  na 
druhé  straně,  všechno  je  jasně  ozářeno:  nebe  jest  jasné  a  na  něm  zlaté 
slunce. 

Musil  se  zastaviti,  napadl  ho  prudký  kašel.  Údolí  se  očistilo  od 
mlhy.  Je  viděti  Vrtnjakovác  v  posivělém  polosvětle,  a  na  hoře  visí 
ještě  mrtvá  mlha  a  opírá  se  o  temena  návrší,  po  nichž  skrze  posivělou 
záclonu  mlhových  chuchvalců  lze  spatřiti  pouze  tu  a  tam  rozvalený 
vinný  sklep  a  pod  ním  holou  zemi,  temnou  upomínku  na  doby,  když 
tam  nahoru  stoupal  Záhořan  s  vědry  a  čutorami.  Ljubič  neviděl  ani 
údolí  ani  návrší,  ani  sklepu  ani  mlhy.  Podivno,  nevyrušil  ho  ani  kašel, 
a  to  je  poprvé,  co  zakašlal  se  vší  prudkostí.  Ona  jasná  představa 
zmizela,  a  nadešel  zamračený  podzimní  den.  Drobný  déšť  postříkává, 
a  jeho  bosé  nohy  klouzají  po  blátivé  cestě,  přes  ramena  má  plátěnou 
torbu,  v  ní  knížku,  pěstoun  vede  ho  do  školy.  I  vyvstal  před  ním 
bědný  obraz  suchého  učitele,  sta  dětských  hlav,  a  posléze  i  vyleštěné 
boty  s  vysokými,  světlými  holínkami,  a  blažené,  oblé,  plné  líce  pana 
faráře.  Co  dále  následovalo,  již  se  mu  v  paměti  neobnovuje,  snad  že 
únava  se  stále  stupňovala  a  začala  se  opět  usazovati  na  čelo,  pod  nímž 


Digitized  by 


Google 


806  Janko  Leskovar: 

ani  jistí.  A  neni  to  pouze  o  svátcích  .  .  .  Žádal,  aby  mu  dali  náhradu 
za  varhanictví.  Tehdy  ji  zavolal  ke  stolu;  sedla  si  k  němu  a  nachýlila 
se  zlehka  na  jeho  rámě.  « Vidíš,"  pravil  jí,  ,nyní  spočítáme,  kolikráte 
konám  varhanickou  službu,  a  napíšu  to  do  žádostí."  Měli  kalendář 
„Danici"  a  začali  čítati  svátky;  načítali  šedesát  pět.  Každý  svátek  na 
dvou  mších  a  o  požehnání,  to  jest  již  sto  devadesát  pět.  K  tomu  ještě 
svěcení,  roráty,  procesí,  a  ukázalo  se,  že  koná  varhanickou  službu 
325krát  do  roka.  „Vše  pěkně  vyložím  ...  a  není  možná,  aby  nedali. 
A  kdyby  dali  za  každou  námahu  padesát  krejcarů,  pak  bychom  mohli 
aspoň  žití.  Co  myslíš,  dají?"  „Ach,  tolik  nedají  I"  odvětil  si  ihned  sám, 
zná  je  on  dobře.  ,A  kdyby  dali  aspoň  třicet  krejcarů,  mohli  bychom 
z  toho  aspoň  šatiti  nějak  děti  i  sebe  a  z  platu  bychom  nějak  žili." 
Ale  oni  nedali  ani  padesát,  ani  třicet,  ani  deset,  nedali  ničeho.  To  jest 
jeho  povinnost,  af  hraje!  A  on  tak  tratí  život,  tak  tratí!  Poslední  dobou 
jaksi  docela  se  spadl  .  .  .  Ach  ano,  teď  jsou  roráty!  Každodenně  od 
šestí  do  sedmi  je  v  kostele  a  vstává  již  o  páté;  och,  proč  se  jen  tolik 
rozčiluje!  Potom  je  opět  ve  škole  do  dvanáctí  a  odpoledne  až  do  noci, 
nyní  jsou  krátké  dni,  a  kde  je  pak  ještě  škola  opakovači,  úlohy,  a  ona 
sama  neví,  co  ještě  ne.  A  večery  musí  psátí  ještě  i  služební  dopisy, 
zprávy .  . .  „Och,  má  drahá,  to  jsou  ty  úřední  hodiny  učitelovy!"  pravil 
jí  nedávno  okolo  jedenácté  hodiny  v  noci,  když  pečetíl  služební  dopis. 
Spadl  se,  kterak  se  spadl,  nu  chvála  Bohu,  již  je  v  třicátém  roce,  vydrží 
to.  Říká  se,  že  do  dvacátého  pátého  roku  pro  plíce  je  nejnebezpečněji. 
Ale  tu  si  vzpomněla  na  souseda  Budora,  jemu  bylo  již  třicet  čtyři . . . 
zachvěla  se  .  .  . 

V  tom  zaznělo  poledne.  MaUčcí  pozdvihli  hlavy  a  počati  se  křižo- 
vatí,  kladouce  ručičky  semo  tamo  na  prsa,  a  vyslovují  jenom:  Otce, 
syna.  Lujča  ještě  dodává  „svatého"  a  „amen".  Matka  jim  dnes  nevedla 
ruky,  neučila  jich,  dnes  se  ani  sama  nemodlí.  Chce  brzy  dovařití  oběd; 
on  se  zlobí,  není-li  do  poledne  hotov;  již  někoHk  dní  vaří  proň  něco 
zvláštního.  Zůstalo  ještě  něco  málo  slepice,  polévky  bude  pro  všechny, 
a  pro  něho  má  ještě  kousek  hovězího  masa,  upeče  je,  a  ona  i  děti 
budou  jistí  brambory.  Musí  ho  poněkud  lépe  živití.  Několik  měsíců 
jedli  slabě,  pouhý  příkrm,  a  toliko  o  svátcích  maso,  aby  ušetřili  na  šaty 
a  na  obuv  —  všem  je  jich  potřebí,  a  zima  je  za  dveřmi  —  a  hle,  jak 
se  spadl!  Snad  to  tak  bude  —  pomyslila  si.  Ano,  třeba  ho  lépe  živití, 
byf  ani  šatů  nebylo.  Dnes  však  nejedl.  Usrknul  pouze  někoHk  Ižic 
polévky  a  snědl  dva,  tři  odřezky  masa;  nemluví,  nehledí  jí  do  tváře, 
nýbrž  obrací  oči  na  stůl  a  na  podlahu.  Pohlédla  naň  úkradkem,  a  její 
pohled  utkvívá  brzy  na  jeho  uvadlých  rtech,  brzy  na  zapadlých  očích 
a  pak  se  opět  smeká  po  bledém  líci,  a  nepobízí  ho,  aby  jedl,  zlobí 
se  proto.  Kdyby  nebylo  dětí,  bylo  by  tu  strašně  teskiio,  mrtvo,  ale 
bezstarostné  hlásky  dětí  rozptylují  tesknotu  a  naplňují  světnici  mladým, 
veselým  jásotem.  Jaly  se  hledatí  chleba.  „Dej  jim!"  ozval  se  on.  — 
„Ach,  ty  jenom:  dej,  dej,  vždyf  jsi  viděl,  že  snědly  již  svůj  dti.  Odkud 
tolik  vzítí,  vždyf  víš,  jak  je  .  .  .  Odkud  vzít!  Af  jedí  příkrm."  Neřekl 
již  ani  slova,  jen  vzdychnul  poněkud  tíže,  pak  odešel  do  druhé  světnice 
a  opět  ulehl;  rodina  jeho  zvolna  odebrala  se  do  kuchyně. 


Digitized  by 


Google 


Katastrofa.  807 


III. 


A  šel  i  odpoledne  do  školy.  Za  těch  devět  let,  co  slouží,  vnikl 
mu  cit  povinnosti  tak  hluboko  do  krve,  že  zapomíná  i  na  sebe.  Jakmile 
zaslechl  ve  světnici  kročeje  dětí,  již  se  počal  znepokojovati.  Hle,  tu 
děti  docházejí  až  hodinu  cesty,  ach,  co  hodinu!  Některé  mají  půl  druhé, 
a  Koprivnjakově  Milici  nechybí  mnoho  do  dvou  hodin,  a  ona  jistě  přijde, 
jistě  ...  A  což  kdyby  je  poslal  zpět  a  ničemu  se  nenaučily;  z  takové 
dálky  aby  nadarmo  přišly?  Stále  více  takových  myšlenek  valilo  se  naň, 
a  jeho  osobní  city  stále  více  mizely  ...  a  když  pohlédl  na  hodiny 
a  zpozoroval,  že  již  před  půl  hodinou  měl  odejíti  do  školy,  téměř  se 
zalekl  (och,  jak  to  jen  mohl  prodřímatl)  a  ihned  odešel.  Na  chodbě 
u  dveří  zpozoroval  svoji  dcerku  Jelenku.  Pohlédla  naň  těma  svýma 
velikýma  modrýma  očima,  usmála  se  naň,  opět  obrátila  hlavu  a  hleděla 
ven.  Někoho  očekává  a  celá  je  již  modrá  zimou,  chladný  vzduch  proudí 
dveřmi.  Otřásl  se  i  on,  horečný  mráz  ho  projel.  Je  slyšeti,  kterak  venku 
křápou  veliké  boty.  Dovtípil  se:  to  jde  do  školy  Koprivnjakova  Milica 
v  sestřiných  botách,  v  matčině  kožichu.  Nezmýlil  se,  hle,  Milica  jest 
již  ve  dveřích:  kožich  jí  sahá  dolů  přes  kolena,  a  boty  se  skrývají  pod 
kožich.  Jde  chudinka  a  jedva  zdvihá  těžké  boty.  ,Jak  bych  teď  mohl 
nejíti  do  školy?"  pomyslil  si  Ljubič.  Jelenka  se  na  ni  usmála.  „Přišla!" 
Chtěla  snad  říci:  Konečně!  dlouho  na  tě  čekám.  I  Milica  se  na  ni 
usmála  a  ihned  vstrčila  ruku  do  sotůrku  a  podala  jí  jablko.  Malá  se 
rozveselila  —  na  otce  ani  nehledí,  jednou  rukou  bere  jablko  a  druhou 
strká  do  sotůrku:  „Ješče  chjebal"  „Vezmi  si,  vezmi!"  praví  Milica, 
a  Jelenka  vytáhla  kousek  kukuřičného  chleba  a  vesele  odběhla  do 
kuchyně . . .  Otce  to  překvapilo,  před  jeho  očima  počalo  praskat  a  v  srdci 
počalo  se  mu  něco  žalostného  probouzeti . . .  Pohladil  Milici,  dal  jí  tři 
krejcary,  a  šli  do  školy.  Nežli  se  pomodlí,  přeběhne  očima  děti.  Vše 
mlčí,  je  klidno,  připraveno  k  modlitbě,  jenom  někdo  ruší  ten  posvátný 
klid  ...  jí,  je  slyšeti,  že  jí,  až  mlaská  pysky.  Kdo  je  to?  A  vypátral 
ho  očima.  Tam  v  třetí  lavici.  Ach,  jest  to  jeho  dítě,  jeho  Lujča.  Sedí 
tiše,  v  ruce  drží  kus  kukuřičného  chleba  a  dívá  se  na  chléb  a  dívá  se 
na  otce,  a  jeho  modré  oči  tak  mile  se  lesknou.  Ljubič  sebou  trhl. 
Nejprve  mu  připadlo  na  mysl  okresní  nařízení  —  věděl  dokonce  i  úřední 
číslo  —  jež  vytýká  učitelům,  že  jim  do  školy  chodí  drobné  děti,  a  to 
se  zapovídá,  aby  se  pořádek  nerušil,  avšak  hned  na  to  vyhrnuly  se 
mu  představy  mocné,  silné  a  vše  zatlačily  stranou.  Před  ním  se  od- 
haluje pravda,  holá  pravda,  pravda  zhoubná  I  Hle,  jeho  dítě  tak  žádostivé 
se  dívá  na  ten  chlebíček,  a  jemu  je  vše  jasnější  a  jasnější.  Třeba  ho 
odtud  odstraniti,  ale  ne,  ne,  nechf  jí,  nechť  jí.  Pozdvihl  ruku  a  chtěl 
říci:  Pomodleme  se  .  .  ,,  avšak  slovo  mu  uvázlo,  nemůže  rozčilením 
(ale  děti  rozuměly  a  počaly  se  modliti),  a  jeho  ramena  začala  se  třásti. 
Aby  děti  neviděly,  obrátil  se.  Tu  je  kříž,  jeho  obličej  sahá  zrovna  ke 
kolenům  Ukřižovaného;  opřel  se  sepjatýma  rukama  o  kříž,  hlava  mu 
klesla  k  rukám,  a  tak  se  rozplakal.  Je  mu  jasno,  úplné  jasno:  nemůže 
uživiti  své  rodiny.   To  věděl  i  dříve,  ale  dlouho  potlačovali  tu  pravdu 


Digitized  by 


Google 


808  Janko  Leskovar: 

němečtí  paedagogové  svými  theoriemi,  potom  škola,  představení,  var- 
hany, zahrada,  vinice,  včelín,  zápisy,  zprávy,  a  na  bědování  ženino  byl 
by  se  jen  osopil:  „Dej  mně  pokoj,  pokoj  mi  dej,  jsou  lidé,  kteří  ještě 
hůře  žijí.*  Tak  tedy  dále  civí  do  svých  knih  nebo  běží  do  školy,  do 
kostela,  na  zahradu.  Ale  pravda  si  přece  prorazila  cestu,  zatlačila  stranou 
onu  strašnou  litanii  paedagoga,  zatlačila  i  školu  i  představeného  i  za- 
hradu i  varhany  .  .  .  všechno,  všechno  zatlačila  a  tak  se  před  něho 
postavila  sama,  holá,  holá  pravda  .  .  .  Krátká  je,  ale  zhoubná,  pouze 
dvě  slova:  Nemůžeme  žíti.  Ach,  ano,  a  to  je  vše,  vše,  „nemůžeme". 
Něco  těžkého,  bědného,  bezútěšného  počalo  mu  svírati  srdce,  opět  počal 
se  cítit  nevolným,  i  dech  se  mu  krátí,  hlava  začíná  ho  boleti  a  nohy 
mu  těžknou. 

IV. 

Zatím  je  žena  jeho  v  kuchyni.  Sedí  na  lavici,  na  klíně  má  dětské 
šatky  a  látá  je,  ale  jakoby  se  při  tom  někam  daleko  zamyslila.  Jenom 
Justa  jest  ještě  u  ní  —  Ivica  spí  —  a  skládá  pod  kamna  dříví.  Přiběhla 
Jelenka  s  jablkem  a  chlebem.  ,Dej,  dej!"  křičí  Justa,  a  sestra  jde  k  ní: 
„Dám,  dám...  na...  tu  máš,"  a  rozděluje.  Matka  vidí,  ví,  odkud  to 
Jelenka  má,  ale  nezlobí  se  proto;  táhne  se  to  před  ní  jako  onen  stín, 
jenž  se  před  námi  po  zemi  vleče,  a  my,  jsouce  zaměstnáni,  ani  se 
neohlížíme  na  onen  oblak  nad  námi,  jejž  vítr  žene  vzduchem.  Oknem 
vidí  i  ono  údolí,  ony  vrchy  a  mraky  nad  nimi,  nějak  cítí  i  onu  polotmu, 
ale  všeho  toho  není  si  vědoma,  před  ní  tvoří  se  jiný  obraz.  Daleko, 
daleko  dole  stojí  dvorec  na  břehu  tiché  Karašice.  Vznešený  večer  padá 
na  onu  ohromnou  rovinu,  ze  které  daleko  v  Uhrách  strmí  ostrý  Haršáň. 
Slyšeti  pastýřský  roh,  nejprve  z  daleka,  potom  stále  blíž  a  blíže,  silněji 
a  silněji.  Ves  se  oživila:  hle,  stáda.  Vrata  se  otvírají,  krávy  bučí,  telata 
bečí.  Opět  vše  tichne,  smráká  se,  a  rákos  tam  dole  počíná  tajemně 
šuměti.  Och,  je  to  tak  divné,  omamné,  a  jí  se  zde  v  Záhoří  nelíbí. 
Ano,  je  tu  krásně,  ale  není  tu  pro  ni  půvabu  .  . .  dole,  dole  . . .  Sama 
neví,  proč,  ale  tam  ji  volají  hlasy  mládí,  první  hlasy,  první  dojmy. 
A  potom  ta  zima!  Na  dvoře  dvacet  vykrmených  prasat.  Otec  vybírá, 
které  bude  první ;  zdivočilo  v  lese,  zastřelí  je  z  pušky.  A  v  noci,  hle, 
i  vlci  na  dvoře;  sama  po  nich  jednou  střílela  oknem.  Hrozně  vyjí, 
jakoby  se  zlobili,  že  stáje  jsou  dobře  zavřeny.  Ale  ona  je  jen  zřídka 
slyšela,  zimu  trávívali  v  Oseku.  A  tam  za  ní  po  chodníku  šoupají 
panáčci,  pokašlávají,  ba  i  šabličky  řinčí.  Ba  i  oknem  umějí  se  na  ni 
drze  dívati.  Ale  ona  se  neohlíží,  nechodí  k  oknu,  nedbá  o  ně,  její 
myšlenky  vracejí  se  v  její  ves  na  břehu  tiché  Karašice;  tam  je  mladý 
učitel,  jenž  přišel  shora  z  Chorvatska.  Přišel  jedné  soboty  pozdě  na 
večer.  Druhý  den  ráno  byla  v  kostele,  a  jeho  hlas  ji  neobyčejně  dojal. 
Vnikal  jí  hluboko  v  hruď,  do  samého  srdce  a  odtamtud  do  krve,  cítí 
to.  Po  mši  setkali  se  právě  u  kostelních  vrat.  Byla  tlačenice,  a  lidé 
přitiskli  je  k  sobě.  Ucítila  jeho  tělo  na  svých  bedrech,  na  svém  boku. 
Lehounce  se  naklonil  na  její  rámě,  a  jeden  loket  jakoby  se  dotýkal 
jejího  prsu.    Celá  se  zachvěla  .  ,  .  Omluvil  se  a  křikl  na  lidi:   „Vždyť 


Digitized  by 


Google 


Katastrofa.  809 

se  netlačte!  ..."  Cítila  jeho  dech  na  čele,  odvrátila  poněkud  hlavu, 
a  jejich  pohledy  se  střetly,  i  zachvěla  se  ještě  více . . .  Přicházel  k  nim 
zřídka.  —  Vtáhl  se  do  své  školy  —  řekla  babička  Jana  —  jako  hlemýžcT 
do  své  chaloupky;  a  ona  by  ho  byla  tak  ráda  viděla,  tak  ráda  by  ho 
byla  měla  u  sebe.  Pod  večer  toulávala  se  po  břehu  Karašice,  a  před 
ní  zdvihaly  se  vyplašené  divoké  kachny  a  padaly  tam  dole  do  močálu. 
Ale  jednou  setkali  se  na  poli.  Bylo  pod  večer,  slunce  ještě  svítilo, 
a  paprsky  jeho  ozařovaly  zelenou  trávu.  Něco  jí  dodalo  smělosti  — 
neví  co  —  zahleděla  se  mu  přímo  do  očí  a  otázala  se  ho:  „A  kde 
pořád  jste?  Kolikrát  hledím  na  vaši  školu,  vás  nikde!"  Trhl  sebou, 
zahleděl  se  jí  v  oči,  a  ona  vydržela  jeho  pohled.  Och,  jak  milé,  drahé 
byly  jí  pak  ony  sluneční  paprsky,  ona  zelená  tráva,  ach,  všechno,  všechno! 
Neřekli  si  sice  o  tom  již  ani  slova,  ale  bylo  rozhodnuto  —  mezi  nimi. 
Jak  sladké  bylo  jí  potom  ono  toulání  se  po  břehu  Karašice,  jak  omamné, 
uspávající  šelestění  rákosí  a  jak  veselé  ono  poletování  vyplašených 
kachen!  Dříve  nežli  odešli  zase  do  Oseká  —  byla  již  zima  —  přišel 
k  nim  svátečně  oblečen,  ale  vrátil  se  se  sklopenou  hlavou.  Něco  se 
přihodilo . . .  Nebylo  jí,  nebylo  doma,  dověděla  se  o  tom  teprve  později. 
Co  by  to  bylo  —  i  on  se  nějak  jinak  chová!  Co  je  to,  co?  I  otáže 
se  otce  (byli  již  v  Oseku),  co  že  se  stalo?  —  Žádal  za  tvoji  ruku.  — 
A  ty,  ty  .  .  .  tys  ho  odmítl!  —  Ovšem. 

Po  tom  slově  nedostávalo  se  jí  dechu  ani  světla,  a  klesla. 

Dva  měsíce  později  dovezl  jejich  kočí  potraviny  do  Oseká  a  vy- 
pravoval, že  mladý  učitel  od  nich  odchází.  Kam?  Zpět  nahoru  do 
Chorvatska.  Tak!  .  .  .  Vše  je  ztraceno,  odchází  již  dnes  nebo  zítra. 
Šla  horním  městem  k  Retfalovi  —  jejich  kočí  pojede  v  tu  chvíli  domů, 
a  snad  si  k  němu  přisedne,  ráda  by  ho  ještě  viděla.  Jde  smutná  .  .  . 
Jeden  vůz  se  blíží  silně  rachotě  po  cestě  kamením  vysypané.  Zdvihne 
hlavu  —  je  to  on,  za  jeho  zády  veliký  kufr.  Hle,  zpozoroval  ji;  vůz 
se  zastaví,  on  sestoupí,  jde  k  ní.  Dává  jí  poslední  „s  bohem",  odchází 
daleko  tam  nahoru  do  Chorvatska,  a  jistě  se  již  nikdy  nespatří.  Nikdy, 
nikdy!  Bídně  asi  vypadala  v  tváři  a  celá  byla  asi  bídná,  poněvadž  se 
on  zalekl  a,  třesa  se,  tázal  se  jí:  Co  uděláme?  —  otec  nedovolí. 

„Jděme  spolu  k  němu.  Jděme,  nuže,  poJď!"  a  chytila  ho  pevně 
za  ruku.  I  přišli  před  něho,  a  otec  nějak  divně  se  na  ně  díval;  ne- 
dovedli si  vysvětliti  toho  pohledu,  ale  porozuměli  mu  dva  dni  později: 
vrhl  se  s  mostu  do  Drávy.  Nezamítl  ho,  ale  pravil,  chce-li  sirotka,  nechť 
si  ji  vezme,  on  že  ničeho,  ničeho  nemá.  A  jak  jí  bylo  nyní  těžko, 
i  onemocněla  a  —  podivno,  nechtěla  se  již  vdáti  za  Ljubiče;  on  jí 
však  již  neopustil,  nechtěl  nikam  .  .  . 

„Maminko,  ty's  moje..."  Přišla  k  ní  malá  Jelka,  položila  jí  obě 
ruce  na  klín  a  pohlédla  na  ni  mile  těma  velkýma  modrýma  očima. 

Ljubička  procitla. 

„Ty's  moje?"  opakuje  malá. 

„Jsi,  moje,  jsi,"  pohladila  ji. 

„Není  tvoje,  moje  ..."  ozvala  se  malá  Justa  zlostně  z  otvoru 
pod  kamny,  kde  skládala  dříví. 

54 


Digitized  by 


Google 


810  Janko  Leskovar: 

„Juta  zíká,  mama  neny  moje!"  plačtivým  hlasem  pravila  Jelka 
a  pozdvihla  ručičky  k  očím. 

„Není  tvoje,  moje  mama!"  vykřikne  malá  ještě  prudčeji  a  vystrčí 
svárlivou  hlavinku  ven,  konec  jejího  nosíčku  i  tváře  byly  zamazány, 
a  malé  kulaté  oči  zářily  jí  živě.  A  nemohla  jich  dříve  ukonejšiti,  dokud 
si  neposadila  jedné  po  levé,  druhé  po  pravé  straně.  Zatím  opět  vzala 
do  rukou  šatky  a  jala  se  je  spravovati.  Je  již  málo  viděti,  je  za- 
mračeno . . .  Pracuje,  a  pohled  jí  při  tom  stále  utkvívá  na  jejích  rukou. 
Byly  to  dříve  krásné  ruce:  kypré,  bílé,  hladké,  prsty  zaoblené,  ke  konci 
stále  tenčí,  a  nehty  podivuhodně  utvářené;  a  teď  jsou  jí  zrovna  ohyzdné. 
Tmavočervený  ruměnec  je  podbíhá,  ostrý  louh  je  vyžral  —  louží  sama, 
a  od  mydlení  oloupala  se  jí  na  několika  místech  kůže  —  právě  včera 
prala.  Několikrát  ustala,  pozdvihla  ruku  a  hleděla  na  ni  dlouho,  a  potom 
druhou,  mlčela,  ale  jakoby  chtěla  říci:  „Kde  jsou  ty  moje  ruce!"  A  on 
uchvátil  ty  zmučené,  znetvořené  ruce  a  zulíbal  je  z  vděčnosti.  Ale 
podivno,  necítila  při  tom  oné  něžnosti,  jako  kdysi,  když  se  dotknul 
jejího  těla.  Bylo  jí,  jako  by  to  nebyla  teplá  pleť  jejího  muže,  nýbrž 
něco  bez  života,  něco  cizího.  Je  vůbec  nějak  jiná,  ochladla  a  byla  s  to, 
aby  mu  upřímně  řekla:  „Nevím,  co  je  mně,  nemohu  si  pomoci,  ale  já 
tě  již  nemiluji.    Ach,  kde  je  ta  láska!" 

„Snad  jsi  se  nezamilovala  do  Mitiče?" 

„Och,  nechej,  nechej!    Ty  jsi  jediný,  ty  .  .  ." 

A  přivinula  se  k  němu,  a  on  ji  přitiskl  na  svoji  hruď.  Ale  nebylo 
to  již  objetí  muže  a  ženy,  v  nichž  hýří  život,  bylo  to  objetí  dvou 
umučených  lidí,  bylo  to  tiché  objetí  útrpnosti.  Zaměstnáni  jsouce  zá- 
pasem, starostí,  ani  nezpozorovali,  kterak  je  bída  ubila:  podfala  lásku, 
otrávila  život.  Před  nimi  leží  teď  jen  hotový  čin :  mrtvo,  vše  je  mrtvo. 

„Ach,  my  jsme  již  staří!"   praví  on,  vina  ji  k  sobě. 

„Staří  jsme,  staří  — "  usmívá  se  ona  skrze  slzy. 

A  jí  jsou  teprve  dvacet  čtyři  léta  a  jemu  dvacet  devět  .  .  . 

„Mamo,  já  byl  škole  ..."  Otevřely  se  dveře,  a  široký  malý  Lujča 
vešel  s  tabulkou  v  ruce. 

„Aha,  já  byl  škole,"  kývl  maličký  na  své  sestřičky,  „aha  ...  já 
psal  ..."    Z  chodby  zaléhá  šramot,  děti  jdou  domů. 


A  nyní  se  počíná  blížiti  tajemná,  zamlklá  noc.  Co  to  jenom  je? 
Vše  někam  spěchá,  jakoby  ve  vzduchu  leželo  něco  těžkého,  neznámého. 
Ljubičká  pracuje  neobyčejně  rychle,  spěšně  konejší  děti,  drůbež,  spěchá, 
téměř  pádí  do  stáje  —  mají  jednu  kravičku,  a  noc  je  zatím  nad  nimi. 
Nebyla  by  ještě  přišla,  ale  přihnaly  ji  ony  černé  mraky;  zamlkle  snáší 
se  k  zemi.  Nyní  zaznělo  „Anděl  Páně",  a  podivno,  obyčejně  zvoní  se 
dlouho,  a  kovové  zvuky  velikého  zvonu  rozléhají  se  táhle  po  údolíčkách, 
ale  dnes  je  toho  jen  na  krátko  ...  A  on  je  sám  ve  světnici,  děti  jsou 
ještě  v  kuchyni,  není  mu  lépe,  nýbrž  ještě  hůře,  ale  stojí,  stojí,  jakoby 
něco  očekával  .  .  . 


Digitized  by 


Google 


Katastrofa.  811 

Okolo  půlnoci  vydral  se  ze  školy  děsný  křik  v  temnou  noc,  a  ihned 
na  to  osvětlila  se  dvě  okna . . .  Opět  něco  zaplesklo  po  podlaze,  ženský 
křik  se  obnovil  a  to  nejvyšším  hlasem,  jaký  může  vydati  lidské  hrdlo, 
a  vedle  toho  křiku  je  slyšeti  jiný  hluboký  hlas,  jenž  vydává  jen  krátké, 
přerývané,  přidušené:  ach  .  .  .  ach  .  .  .  ach  .  .  . 

Ve  světnici  stojí  ona  v  bílé  košili  v  jeho  hlavách.  On  visí  hořejším 
tělem  s  postele,  ona  ho  pravicí  uchopila  ze  zadu  pod  paží  a  levicí  mu 
přidržuje  čelo.  Na  podlaze  je  kaluže  krve,  ssedlé,  temně  červené  krve. 
Její  bílá  košile  a  bílé  nohy,  vše  je  zastříkáno  krví.  Na  skříni  hoří 
neklidně  svíce  a  třesavým  světlem  ozařuje  celý  obraz,  i  jeho  vysílenou, 
mrtvou  tvář  i  její  ustrašené  černé  oči  i  onu  kaluži  krve  i  postříkanou 
košili  a  nohy  .  .  . 

„Soli,  soli  ..."  pronesl  Ljubič  prvá  slova  po  oněch  přidušených 
„ach  .  .  .  ach  ..." 

A  sůl  zastavila  krev  .  .  . 

Onen  křik  probudil  i  děti,  —  jenom  malý  Ivica  na  kraji  matčiny 
postele  spí  té  noci  ku  podivu  klidně  —  a  vylezly  ze  svých  postýlek. 
Lujča  v  bílé  košilce  stojí  před  louží  krve,  protírá  si  oči  a  vyjeveně 
hledí,  vedle  něho  stojí  Jelenka  v  krátké  košilce,  přidržujíc  si  ji  ručkama 
v  křížích,  a  hledí  široce  otevřenýma  očima  brzy  na  otce,  brzy  na  matku 
a  potom  na  krev.  Malá  Justa  nemůže  sama  s  postýlky  a  křičí  z  druhé 
světnice:  „Mamo,  dolů,  dolů,  mamo,  vezmi..."  Ale  mama  neslyšela; 
bratr  a  sestra  odešli  a  pomohli  ji  s  lůžka. 

Otcova  hlava  leží  zatím  bez  vlády  na  poduškách,  oči  má  přivřeny, 
pouze  rychlé  zvedání  se  hrudi  dává  na  jevo,  že  ještě  žije.  Ona  mu 
sedí  v  hlavách.  V  prvý  okamžik  oba  ničeho  nechápali,  na  nic  nemyslili. 
On  byl  zničen,  a  ona  byla  zbavena  rozumu.  Když  krev  ustala,  počali 
se  probouzeti.  Ucítil  jakýsi  chlad  nejprve  v  nohou,  v  chodidlech.  — 
Zatím  se  počaly  objevovati  i  myšlenky.  A  podivno,  první  myšlenky, 
jež  se  nyní  zrodily,  nepohybovaly  se  okolo  této  strašné  události,  nýbrž 
kolem  služby,  povinnosti.  Bylo  patrno:  v  té  službě  zapomněl  již  mysliti 
na  sebe  i  na  své;  jemu  stále  vířily  hlavou  theorie  paedagoga,  školské 
paragrafy,  zahrada,  včelín,  vinice,  zápisy,  zprávy  i  ono  opájení  registrů 
na  varhanách,  počínajíc  nejmenšími  až  do  největšího  o  třicetidvou 
stopách  a  přelévání  jich  v  nejrozličnějších  barvách.  Tentokrát  bylo  to 
veliké  štěstí,  poněvadž  se  jim  tím  v  onu  strašnou  chvíli  myšlenky  od- 
vracely od  těžké  pravdy. 

Otevřel  oči  a  kývnul  poněkud  hlavou. 

„Zítra  je  čtvrtek?  ..."  jakoby  se  tázal  slabým  hlasem. 

„Ano!"   odvětila  ona. 

„Není  škola  .  .  .  ach  .  .  .  (malá  přestávka)  a  chtěl  jsem  .  .  .  (pře- 
stávka) abychom  zítra  očkovali . . .  (přestávka)  americkou  révu  . . .  opra- 
vovat úlohy  ..." 

A  ona  jakoby  potom  poněkud  oživla.  Její  myšlenky  odvrátily  se 
od  krve. 

„Ach,  upokoj  se  jenom!"  utírá  mu  pot  s  čela.   „Proč  se  tím  trápíš!" 

„Kolik  je  hodin?"  táže  se  opět  tiše.  i 

„Půl  dvanácté  ..." 

54* 

Digitized  by  VrrOOQlC 


812  Janko  Leskovar:  Katastrofa. 

„U  faráře  již  spí  ..." 

„Čeho  si  přeješ?    Nač?"  zarazila  se,  „snad  zpověď.  .  ." 

„Měla  bys  vzkázati . . .  (přestávka)  že  zítra  nebudu  hráti  na  var- 
hany ...  na  ranní  .  .  ." 

„Ach,  upokoj  se  jenom,  to  se  již  zítra  spraví!"  opět  mu  utírá 
pot  s  čela. 

Vydechl  .  .  . 

Zatím  přišly  děti  v  košilkách  a  stanuly  u  postele. 

„To  je  kjev  . , ."  první  počal  Lujča,  ukazuje  rukou  na  podlahu  . . . 

„To  je  kjev  ..."  opakuje  Jelenka  a  nahýbá  hlavu,  aby  lépe  viděla. 

„To  kev?..."  táže  se  Justa,  hledíc  na  bratra  i  sestru.  A  všichni 
tři  hledí  na  krev  a  opakují:  „Kjev,  kev,  aha,  kjev  ..." 

„To  je  kjev?"  počali  se  tázati  rodičů,  a  tito  se  zarazili,  a  myšlenka 
se  jim  zastavila  u  krve. 

Byli  příliš  střízliví,  viděli  tuze  dobře,  aby  se  teď  šáhli,  klamali. 
Oběma  bylo  jasno,  úplně  jasno:  není  daleko,  je  blízko,  docela  blízko, 
ale  neodvážili  se  zamysliti  hlouběji  v  to  strašné  slovo,  neodvážili  se 
ho  vysloviti;  než  přece  všechny  jejich  myšlenky,  všechny  bolesti  kupily 
se  kolem  toho  jednoho  slova,  které  se  vyslovuje  „smrt",  a  za  slovem 
„smrt"  vyvstává  černá  myšlenka:  děti,  děti...  Zavřel  oči,  a  nedlouho 
na  to  počaly  mu  stékati  slzy  po  bledém,  mrtvolném  líci.  Ona  tak,  jak 
byla  v  košili  krví  zastříkané,  ulehla  k  němu,  přitiskla  se  naň,  uchopila 
jeho  ruce  a  jala  se  je  vřele  tisknouti,  a  slzy  jí  kanuly  z  očí.  Pak  se 
povytáhla  poněkud  výše  nahoru  k  hlavám,  uchopila  oběma  rukama  jeho 
hlavu  a  svůj  od  slz  mokrý  obličej  přitiskla  k  jeho  .  .  . 

A  jejich  děti  stojí  u  postele,  třesou  se  zimou  a  hledí,  hledí,  ale 
nerozumějí,  nechápou  ničeho.    Nevědí,  co  se  přihodilo. 


Ona  dvě  okna  ve  škole  zůstala  osvětlena  po  celou  noc.  Přicházeli 
i  sousedé,  a  k  ránu  bylo  opět  slyšeti  před  školou,  kterak  ve  světnici 
jakási  ssedlá  tekutina  dopadá  na  podlahu,  brzy  u  větších  brzy  zase 
v  menších  nárazech,  a  každé  dopadnutí  doprovází  bezvládné,  přidušené 
a  hluboké:  ach  .  .  .  ach  ...  A  nad  těmi  „ach"  a  pleskotem  krve  roz- 
léhá se  otřásající  ženský  hlas  v  dlouhé,  žalostné:   „j — é — é — 1" 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


ÁP- 


Stání  ord  University  Libraries 
Staníord,  Califomia 


B«tim  tkk  bo(A  oa  mr  M«r«  dat*  dM. 


gitized  by  Google 


I 


I-