Skip to main content

Full text of "Květy"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



3 6105 128 547 622 





Digitized by 



Google 



\ž^'- 






■c-^^%\ 




Digitized by 



Google 



R( 



Digitized by 



Google 



KVĚTY. 

ROČNÍK XXIV. ^ _/>f W ^ KNIHA XLIX. 



ZODPOVĚDNÝ REDAKTOR A VYDAVATEL 



VÁCLAV ČECH. 



PATISK PŮVODNÍCH PRACÍ SE VYHRAZUJE. 



DRUHÉ POLOLETÍ. 



,KVÉTY- VYCHÁZEJÍ V SEŠITECH PO 8i/, TISKOVÝCH ARŠÍCH DNE 1. KAŽDÉHO MĚSÍCE. 
PŘEDPLATNÉ NA ČTVRT LÉTA I S POŠTOVNÍ ZÁSILKOU 5 K, JEDNOTLIVÉ SEŠITY 

PO 1 K 80 h. 

ADRESSA: .KVĚTY- V PRAZE, SOUKENNICKÁ UL. Č. 9 NOVÉ. 



V PRAZE. 

MAJITEL A NAKLADATEL VLADIMÍR ČECH. 

1902. 



Digitized by 



Google 



ALOIS WIESNER V PRAZE, 

KNIHTISKAŘ ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 

BTANFCřZD UNiVCHBITY 

LIBRARI^a 

STACKy 

FEB 6 i^oj 









Digitized by 



Google 



OBSAH. 



Strana 

Jaroslav Vrchlický: Nové sonety 1 

Emil Tré val: Silnější než milování. Novela 9, 145 

Dr. J. V. Prášek: Jiljí V. Jahn. Pohřební vzpomínka 25 

Karel Červinka: Vrah 33, 167 

Viktor Hugo: Torquemada. Drama o pěti jednáních. Přeložil Jan 

Žeranovský 39 

Bohumil Brodský: V hodinu dvanáctou 51, 257, 318 

Anežka Schulzová: Zdenko Fibich. Hrstka upomínek a intimních rysův 67 
Alfred Tennyson: Ouinevra. Z .Královských idyll" přeložil Antonín 

Klášterský 84. 220 

AI. Mrštík: Rok na vsi. Kronika moravské dědiny ... 93, 227, 616. 777 

Karel V. Hájek: Monolog zrazeného 103 

Jiří Šumí n: Přeludy. Povídka 109. 196. 366. 530. 570. 736 

Hostem u básníků. Překlady Jaroslava Vrchlického 137 

V. Kréd ba: Eliza Orzeszkowa 154 

Eliza Orzeszkowa: Z různých cest Přeložil Václav Kredba . . . 155 
Bedřich Vilém Spiess: U divého muže. Obraz ze života dřevních 

sousedů Malostranských 177. 278. 444 

Dr. J. V. Prášek: Staroegyptský cestopis 190 

Z básní M. Jahna 193 

Maurice Maeterlinck: Minulost. Přeložila Marie Kalasová . . . .236 

Aug. Eug. Mužík: Potopa. Mystérium 243, 341 

Jaroslav Vrchlický: Tirésias 273 

Pavla Maternová: Marie Konopnlcká. Lístek jubilejní 296 

Henryk Síenkiewicz: Marie Konopnlcká. Přel. Pavla Maternová 297 

Z básní Marie Konopnícké. Přeložila Pavla Maternová 302 

Karel Scheinpflug: Kolumbovo Jitro 315 

John Henry Mackay: Přítel Jeník. Přeložil Jaroslav Pšenička . . 353 

Z básní Karla B. Hájka 363 

Jan z Wojkowicz: Elegie 389 

Helena Noskova: Prosté srdce 393, 421 

Alfred de Vigny: Z knihy: Osudy. Překlady Jar. Vrchlického . . 409 

V. M. Kořánek: O výživě rostlin 435 

Z básní Karla V. Hájka 441 

Vladimír S. Čech: Západ 456 

Ant. Šnajdauf: Na pohovce. Seance 459 

Z perské poesie. Přeložili Přemysl Hájek a Dr. Jan Axamit . . .462 
Oskar Levertin: Kalonymos. Rokoková novella. Ze švédského přeložil 

V. P 471 



Digitized by 



Google 



strana 

Fr. Klement: Z Damašku do Ba'albeku 497 

Z básní J. Oldřicha Smejkala 511 

K. V. Havránek: Konduktér Buřil . . ,; 515 

Jaroslav Vrchlický: Prchavé iiluse a věčné pravdy 545 

Růžena Jesenská: Hymnus lásky rajskýoh zahrad 552 

Marie Gebauerová: Dárek 567 

Z básní Jindřicha Štemberky . .^ 570 

Ludvik Kuba: Staré malby v Hosfne u Budějovic 596 

Aug. Eug. Mužík: ,,Mne každý znal" 616 

HugoSalus: Zuzana v lázni. Hra o jednom dějství. Přel. A. Metzl 633, 725 

Paul Dumas: Hra náhody. Přeložil Josef Zařičanský 643 

Karel Scheipflug: Smutek 654 

Dr. Ant. Šnajdauf: „Uiice Nerudova" v Plzní. Mik. Alešovi k padesátým 

narozeninám 657 

E. V. Turnovský: V poutech oddanosti. Kus všední tragiky . 670, 689 
L. de Camoěs: Z lyriky. Překlady Jaroslava Vrchlického . . . . 681 

Alois Škampa: Z veršů podzimních 771 

Anna Maria: Málem vánoční 785 

Karel Červinka: Vytržené listy 793 

Dr. Ant. Šnajdauf: Inferno. Chvíle v Hodinově výstave 797 

Janko Leskovar: Katastrofa. Z chorvatStiny přeložil F. R 802 



Vyobrazení: Dvanáct kreseb Mikuláše Aleše k národním písním, pohádkám, 
pověstem atd. — Eliza Orzeszkowa. — Marie Konopnická. — K článku ,Z Da- 
mašku do Ba'albeku-: Pohled na Ba'albek. — Brána .Chrámu slunceV — Zbytek 
peristylu .Chrámu slunce". — Jižní a západní strana .Chrámu slunce". — Vnitřní 
stěna .Chrámu slunce". — K článku .Staré malby v Hosíně u Budějovic": Cel- 
kový pohled na kapli. - Apsida. — Legenda o Sv. Markytě, výjev první, druhý, 
třetí, šestý. — Zlomek v první části. 



Digitized by 



Google 




KNIHA XLIX. 



ČERVENEC. 



SEŠIT I. 



JAROSLAV VRCHLICKÝ: 

Nové sonety. 



RANNÍ MODLITBA. 

Zas na dně moudrosti své nevyzpytné 
jsi určil, Otče světla, v světla zdroje 
bych na píď času vhroužil oko svoje, 
píď, již zvem dnem, který se bleskem kmitne. 

Jak bratrů sta on v propast věčna slítne, 
dá málo radosti a mnohé boje; 
v skon jeho až zřít budu, bez úkoje 
kéž nenechá mne v touze nenasj^né. 

Ať nový bratr, jenž se zvedá za ním, 
jak athletu mne najde, do arény 
jenž vstoupá vesel s žulovými svaly. 

Af víno svěžesti mi stoupá k skráním, 
a( cítím, že jsem hoden žití ceny 
a chvím se jak zem pod centaura cvaly. 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: 

ORLU 
POD KLINGEROVOU SOCHOU BEETHOVENA. 

Víš. ptáku skalných sídel, 
že sUčí moje leb pro rozpjetí tvých křídel? 
F. Hugo. 

Tak bájný ty Apokalypsy ptáku, 
jsi sletí s ledovců sfér, jež se tratí 
do věčné mlhy, skály na úpatí, 
ku nohám tvůrce, jenž, stín věčna v zraku, 

se nořil vidin mojich do zázraků . . . 
Zda zřítelnice vaše, se závrati 
když utkaly se, daly sobě znáti, 
že obě zvykly blýskavicím v mraku? 

Že obě pily z praručejů světlo, 
že obě k slunci vracely se z noci, 
že v obou jaro nesmrtelné zkvětlo? 

Slet orel s žezla Zeva, symbol Moci? 
Co skrání genia i orla létlo? 
Zda bratři byli v chvíli té či soci? 



MLADÉMU UMĚLCI DO PAMÁTNÍKU. 

Tvůj koráb ještě leží v přístavu 
a pomalu se k cestě první strojí, 
tvá vlajka posud bez poskvrny stojí, 
škleb větrů nezná, blesků záplavu. 

Na volnou plec tvou, hrdou na hlavu 
tká slunce Mládí aureolu svoji, 
vzlet s odvahou, s kterou se naděj pojí 
v zdar budoucí v tu šťastnou výpravu. 

A moře, které před tebou se vlní, 
své posud skrývá strže v dálku mračnou 
před zrakem tvým, jejž zářné formy plní. 

Ó zpij se jimi I Celou duši lačnou 
jim otevři, než kaliti se začnou, 
af první blesk již tebe neoslní. 



Digitized by 



Google 



Nové sonety. 

TVŮJ ÚSMĚV. 

Jak nebe by se bylo otevřelo, 
jas náhle zatopil Tvé snivé tahy, 
cit zakotvil se v oka hloubi vlahý, 
až zlatý reflex padl na Tvé čelo. 

V tvé tváři všecko pod tím světlem pělo, 
pod sluncem Hellady tak mramor nahý 
pěl paiany své, přes Hymettu svahy 
když Foiba čtyřspřeží ku moři hřmělo. 

Jak v nekonečnost dlouhé louky zkvětlé, 
to narcissů a kosatců směs pestrá, 
by rozvlnily čalouny své světlé, 

po nichž by duše Tvoje, Mládí sestra, 
se nesla, kdyby opustiti měla 
ten mramorový palác Tvého těla. 



PŘED TANCEM. 

Jak zrcadlo podlaha vydrhnuta, 
jas odpolední proudem po ní běží, 
za každým obrázkem chvůj trčí svěží, 
na kredenci plá mnohá mísa žlutá. 

Ve středu krčmy kočka nepohnutá 
ve sfingy pose, mhouříc oči, leží, 
much bzukot s oken rozeznáváš stěží, 
v sluch zní ti jako struna houslí tknutá. 

Ba visí na zdi, čekajíce pánů, 
sní klarínet a trouba v koutě s basou 
v tom tichu nedělního odpoledne. 

Však, řekl bych, dnes potrvá to k ránu, 
než obklopený výskající chasou 
vsi Don Juan svou oběf k stropu zvedne. 



1* 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: 

TŘI PORTRÉTY. 

I. 

CORNEILLE. 

Ctný hidalgo, jenž zbloudil v půdu Gallů^ 
jenž mohl hrdě bratře! říci Cidu, 
jenž v stoicismu svoji nesl bídu, 
jho králů nesnes ani kardinálů. 

On „bonhomme", v zřítelnici Ideálu 
zřel orlím okem svým a v pevném klidu 
svůj kalil verš, jenž fal vždy v srdce lidu, 
jak trpce chutná laur, měl poznat v žalu. 

Měl slyšeti, jak bouří chvála davů 
však jinému, když v života stál sklonu 
a jako chleba stejně ztratil slávu. 

Leč rhytmický spád kovových všech zvonů, 
jež rozhoupal kdys, vztýčil jeho hlavu, 
že s pohrdou šel velký v malých shonu. 



II. 

RACINE. 

„Král slunce, stát jsem já!" své velebnosti 
zrcadlo větší nemoh přáti věru, 
své slunce vlil tvých veršů na nádheru, 
co tys přál reflex mu své velikosti. 

Co škvárů, cetek marné ješitnosti, 
co dutých frasí armádě i kléru 
a dvoru celému se tvému peru 
do cesty kladlo cestou k nesmrtnosti. 

A čím byl král, tím byl jsi v svojí říši, 
jda v slunci milosti, až lidu vzlykem 
jat, ukázaťs, co slzí, krve stojí 

ten lesk s tou slávou, a co na dně v číši 
se tají žluče — v nemilost paďs mžikem, 
v čas pravý Smrt že slíbala skráň Tvoji. 



Digitized by 



Google 



Nové sonety. 

III. 

MOLIĚRE. 

Theatrum mundí velké tvoje dílo, 
co hraje tam, to nejsou snů tvých stíny, 
jak jiným pěvcům duší ze hlubiny 
se derou, by je slunce osvítilo. 

To živí lidé, skutky jich a činy, 
krev, tuk i kost a vše, co vskutku bylo, 
se zhustilo, v cítící maso slilo, 
jen Shakespeare můž' jít vedle — nikdo jiný. 

Snad právě že jste soudili svět oba 
z té, dobou kleté Thespisovy káry, 
jste větší byli nežli vaše doba, 

že soucit, dobro, láska, hněv i zloba, 
klid mudrcký i fanatismu žáry 
jste vtělili i věčnou bolest Joba! 



POSMRTNÁ DÍLA. 

Čím to, že vždy jest hlubší účin jich? 
Dech přes ně Smrti šel, jak ukončena, 
a v stopách jeho rostla jejich cena, 
být autor živ, snad stihnul by je smích, 

neb lhostejnost — teď pro vždycky že ztich, 
tu mluví hlasem, před nímž chví se změna, 
snad tím, že koketa — Smrt — vždyť je žena! — 
se dotkla stran těch čerstvě básněných. 

A přec to jedno nám, když „morituri" 
se pozdravujem ve aréně žití, 
vše posmrtné jest — pozděj nebo dřív . . . 

Na sochu, obraz, knihu beze chmury 
jak na mrtvého dílo uč se zříti 
a budeš jistě k živým spravedliv. 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: 
BALVAN SISYFŮV. 

HRABĚTI V. BOOS-WALDEKOVI. 

Tys zapomněl na bohatýra báje, 
jenž těžký balvan v luzích Styxu válí, 
jej nese, drží — snad se neskutálí, 
teď věří sám, však u skaliny kraje 

Ten smekne se, zpět letí, unikaje, 
ve hromotřesku padne mezi skály, 
kde doma byl, — On za ním běží z dáli, 
výš tlačí, hrudí oA se opíraje. 

A znovu válí — balvan klesá znovu, 
on začíná zas v nezdolné své muce. 
Již chápeš tu svou práci Titánovu? 

Však neustáváš též. V tvé pilné ruce 
mé dílo roste, nevšimnuto žije — 
Buď zdráv, ty Sisyfe mé poesie! 



SMUTNÉ VARHANY. 

CIZINEC. 

Proč vaše varhany tak smutně kvílí? 
Tof vzdech a nářky celé lidské bídy, 
tof chorál, v němž se mohly Eumenidy 
ku oběti své hlásit, než jim sšílí. 

Vše výkřiky se v píšfaly ty skryly, 
jak ve protestu věčném, Atlantidy 
tak mohla revolta znít, v pyramidy 
když peřeje se nad ní v chaos slily. 

HROBNÍK. 

Ten, pane, taj vám vysvětliti mohu, 
kýs opat varhany chtěl — takto čte se — 
mít nové lacině a k chvále Bohu. 

Z cínových rakví hrobky pod kostelem 
dal píšfal nadělat, proč divíte se, 
že tyto chví se celým lidským želem? 



Digitized by 



Google 



Nové sonety. 



PIVOŇKY. 

V pivoňkách hoří celá sláva léta. 
Záhonů našich matrony ty žhoucí 
bez pelu mládí nádherně se stroucí, 
bez vůně, jak by žár, jejž slunce metá 

Ji vypil všecku, šeptají si: Veta 
po Vesny kouzlu! — V kotly slyšíš tlouci 
a v zvony rozhoupané intrad vroucí 
kaskády vpadnou k čtyřem úhlům světa. 

Z košíčků zdobných dětské ručky sypou 
déšť krvavých těch lístků cestou slávy, 
kde oltář pod starou se tyčí lípou. 

I cítíš v žáru chvít se země tělo, 
jak v spoustě těchto lístků, v moři lávy 
by celé léto vykrvácet mělo. 



REFLEXE HISTORICKÁ 
při čtení kroniky Quadagniniho o Arialdu z Milana. 

Je divno, že i popele se báli, 
když upálili kacířovo tělo, 
i popel se jim plně zničit chtělo, 
ať větrům vržen v plen či v mořské skály. 

Pak teprve jim klidné sny se zdály, 
tu hrdej svrchované vzpjali čelo, 
coelo tonantem kdy hlásalo dělo 
nad ušlapanými lidstva ideály. 

To tradice jsou popele. Však také 
i jiskry, třeba v tom, co zhasnout měly, 
své mají tradice a křivolaké 

Vždy dráhy zpět si najdou, odkud hřměly 
v triumfu prvními V snaze krátkozraké 
tu maličkost mudrci zapomněli. 



Digitized by 



Google 



Jaroslav Vrchlický: Nové sonety. 



PRO UMÉLCE. 

Co velké v kom jest, zůstane vždy stejně, 
af uznáni to nezroseno vlahou 
se potácí dál s ideálu žáhou; 
jsou laury, jež tká příští neprodejně. 

Tak v papoušků kol žvatlajících hejně 
též nestál Dante, spěje strmou drahou, 
tak Michelangelo se soudu váhou 
své balvany lkát nechal čarodějně; 

Však nad hmotou dřív zvítězil v nich plně, 
ne embrya leč celky podávaje 
ve kvádru tíze i v linií vlně. 

Boj s hmotou ukazovat je vždy posa, 
jen překonán otvírá pohled v ráje, 
když zuří zamčen v ňadrech, spi sub rosa! 



PROLOGEM K XII. LYRICKÝM MEZIHRÁM. 

Divadlo mít v dálce kdesi idealné 
bez místa a doby — sen to bláznivý I 
Drama žádá vždycky příkré protivy, 
dunící krok scénou, posy triumfálně. 

Flétna bukolická ve své písni žalné 
zmlká, ořům děje vlavé do hřívy 
když hřmí blesky vášně, ručej pěnivý 
jak se střemhlav řítí v katastrofě valné. 

To jsou theorie známé z poetiky! 
A přec v hlavě pěvce taká scéna straší 
divadlem buď „v křesle" nebo „na svobodě"! 

A již pero jeho staré stíny plaší, 
vidí snů svých vlny, žití trpaslíky 
duhou poesie spjaty v jedné shodě. 



Digitized by 



Google 




EMIL TRÉVAL: 

Silnější než milování. 



Novela. 



(Pokračování.) 



Vše, co bylo lidského, citového a šlechetného v něm, vše to vzbu- 
dilo se a zalévalo jasným proudem jeho přítomné myšlení i ani- 
málni bytí. 

Padevětský počal hráti znova. Zase touž píseň, ale jásavěji, plněji. 
Melodie barvitá jiskiivým mládím, červenou barvou radosti, podobná 
jasnému, třepetavému zvuku křídlovky. Tak, jak ji z mladých, bujných 
ňader vyráží děva česká. Všichni ji viděli, v jediné, krátké suknici 
červené, v bílé košilce, celou prostou, kvetoucí, jako ty fialy, jež na- 
trhané ležely na rozprostřené trávnici. Opálená tvář její leskla se potem, 
oči její, modré oči — nebylo tu mýlky v jejich barvě — svítily vesele, 
čtveračivě. Jako sedmihláskův hlas zněl její popěvek, zatím co neúnavná 
ruka její srčivě požínala srpem trávu pro rohatou, vemenatou kozu, 
jejíž hlas chvílemi mektavě pronikal šumotem rozjásané krajiny až sem. 
Tak bezstarostně, bez myšlenek to zpívala, jen k vůli zpěvu, ze záliby 
v melodii, že ráda poslouchala svůj mladý hlas, jako ptáče sedící na 
nejvyšší větvici stromové hledí do modré výše a otvírá zobáček k jásotu, 
trílkům nekonečným, neúnavným. 

Upřímná, nevědomá a čistá radost ze života zaproudila kolem, 
trhala dne i noci květy ve smíchu zvonivém a v slzách, jež tekly bez 
příčiny a tváři byly spíše rosou než trýzní. Poletovala nad rovinou 
i nad močálem, nad krajem srázu i nad tajuplným šerem háje, trhala 
první květy pod posledním jihnoucím sněhem i poslední nahé kalíšky 
ocúnu, tleskajíc při tom vždy stejně radostné rukama, tak rozlehtaná 
k laškování, tak nepřístupna trudu a rozhoupaná ku smělosti, nadějím, 
vzletu a očekávání samého dobra, samého krásna v budoucnosti. 

A srdce všech přítomných neodolalo, leč otvíralo se a zpívalo 
s sebou, tak šťastně, tak dětsky z plných prsou, v takovém blahém všeho 
se zhostění, jak zpívá se jen jednou v životě, nikdy více se nevracejícím 
okamžiku, kdy syn lidské matky vyšel již z šedivých mlh jarního věku. 



Digitized by 



Google 



10 Emil Tré val: 

stanul na prahu poznávání, neokusil však ještě trpké chuti ovoce zkuše- 
nosti. Lalalal Lalalal 

A co ptáček jásal ještě své trílky, zazněl v bassu hlas mužný, 
jako měkký zvuk violoncella. Mladík, hledající svou dívku, která odešla 
mu kamsi stranou, snad ukryla se mu, pohlíží na něho z křoví šelmovsky» 
snad někde z šera lesního, do něhož zalehá jeho hlas toužebný, tázavý. 
Spatří na zemi natrhané fialy a ví, že milá není daleko. 

Červená, modrá fiala, 
kdes ji, má milá, trhala? 

A rychlá kadence přibíhajících, měkký trávník deptajících nožek. 
A na to jásavé: 

Trhala jsem ji na louce — 

přetrženo náhle bolnou vzpomínkou, teskným zabušením srdce. Snad 
byl to jen sen, snad nebyl to jeho hlas, ale mam divoženky, rusalky, 
jenž ji vábil. Snad ten, jenž přišel, srdce jejího vyvolenec, přináší 
smutnou novinu. Vidí ji na něm z daleka, tak že uprostřed zpěvu 
veselého náhle ustane, vzlykne a zakončí žalným výkřikem, úděsem 
z blížícího se neštěstí. 

Ano, neštěstí je tu, není již o tom pochyby. Srdce usedá soucitem, 
ach, bolest a předtucha této dívky je bolestí a předtuchou naší, studená 
hrůza zastavuje naši krev, tím větší, že neznámá, nepovědomá, ne- 
dostižitelná ostrému osvětlení rozumu. Obchází vás to kol do kola, 
svírá vás to v neslyšných závinech hada, vztahuje po vás dlouhé, 
kostnaté ruce z mlhy, ze tmy, z prázdna. 

Průvod melodie obmezoval se na šumivé a chvějné tony pólo 
harmoniky, pólo dud. Pravá atmosféra venkova vanula z těchto zvuků. 

A nyní zase ten přitmělý zvuk, zvěst tragická, ne více tušení, 
leč strašlivá jistota. Celá příroda zvučela, vzdychala: Zabolelo mne 
mé srdce! 

Co se stalo? Probůh, co se stalo? 

Červená, modrá fiala již našla místo svého určení. Snad na rakvi, 
snad za kloboukem v dáli odcházejícího. Ano, zajisté že v dáli od- 
cházejícího! Kvítka loučení, zrosena žhavými slzami, kapajícími přímo 
z jihnoucího srdce, slzami, proti nimž není žádné útěchy. Blíž a blíž 
to zaznívá vojenským pochodem. Proto ji zabolelo srdce. Trhala je 
milému za klobouček, jímž zamává jí s bohem! až odejde tam, kde 
přilba vojenská tlačiti bude jeho mladou hlavu. Snad do boje proti 
nepříteli, kde položí svůj mladý život, a mrtvé tělo jeho padne do jámy. 

Doprovod mění se ve smuteční pochod s rachotem vojenských 
bubnů, temnými údery hrany, řinčením ocele, dálnými výstřely pušek. 

A zase vyhrocuje se vše v otázku divnou, násilnou, ve zvuk do 
výše se ženoucí, aby tam kdesi nahoře bolem se zalknul, roztříštil, 
puknul, zlomeným hlasem, rupnutím utržené květiny a šelestem skrápa- 
jících slz. 

Musilo se tak státi? Proč? Ach, k čemu tolik bídy na světě? Otázky 
ty vlní nitrem posluchačů a nutí z očí jejich slzy. Proč, ach, proč? 



Digitized by 



Google 



Silnější než milováni. 11 

Doktor Jelec prohlédl závojem svých slz. Viděl bílou šíji Nástinu, 
jak vlní se v křečovitém pohybu, viděl i hlavy ostatm'ch dam skloněné, 
jak tisknou kapesníky k očím. Byly tu tlumočeny jejich boly tak do- 
konale, že každá svou vlastní duši poznala zobrazenu v těchto v jedno- 
duchosti své velkolepých konturách hudebních. Inspirace geniova sáhla 
směle do středu veškerého života, do vřelého, tepoucího jeho srdce 
a bezbolestně, v sladké necitnosti pozdvihovala je z prsou a ukazovala, 
jako kněz při oltáři pozdvihuje svatou hostii nad patenou, aby klekali, 
kořili se zázraku všichni shromáždění. 

Muži stáli v blahém zapomnění s ústy otevřenými, v neskutečnosti, 
jež uchvacuje člověka při událostech kromobyčejných, fenomenálních, 
snad jednou v životě, mnohého ani jedinkráte v tom plahočivém, nízkém 
životě, v přelézání plže po hroudě špinavé země. 

Padevětský odvrátil oči od paní Spalteholzovy a zahleděl se 
v neurčito, někam do výše před sebe. Kol něho vítr a bouře, sténání 
a výkřiky, vzrušení všech citů v srdci lidském — on seděl tu nepohnutý, 
veliký, tichý a jasný. Interpret osudu, ukazatel na věčných hodinách 
času, hlasatel klíčeni i zánilcu. Ruce jeho jakoby nenáležely k tomuto 
trupu sochy, kmitaly se v jakémsi šeru, leč to šero bylo plno podivné 
záře. Piano změnilo se pod jeho rukou v bytost stohlasou, storamennou, 
všemocnou. 

Nebylo tu více červeného a modrého kvítka, nebylo bolu ženského 
srdce, pouze upomínky z melodie zbyly jako náhodný okraj grandiosního 
obrazu hudebního, jenž rozvinoval se před zrakem pokynem samé 
Všemohoucnosti. Rozpjetí oblohy nad hučícím oceánem, divoké výtrysky 
lásky vod k nesmírnému všehomíru, rozpínání se po nemožném, gi- 
gantické vzmachy, výkřiky, letící od hvězdy k hvězdě, výbuchy až po 
okraj přeplněných sopek, touha, změněná v šílenství o bohorovnosti. 
Byla to nejbizarrnější symfonie lidského srdce, o níž kdy fantasie snila, 
toto dychtění, toto míření až v zámezí smrtelnosti. Srdce, z něhož 
proudily takové veletoky, jež snilo takové velesny, by i bylo všeobsáhlé, 
nemohlo upoutati, těsnati je v sobě, jako sebe tvrdší kov není s to 
oddolati tlaku vznícených plynů výbušných. Titanské zápasy, obrovité 
chtění, zoufalé zápolení silného s Nepřemožitelným, smrtelného s Ne- 
hynoucím, planoucího se Studenem a Prázdnem, člověka s Bohem. 

Nebyl to Beethoven, nebyl to Liszt, nebyl to Padevětský, byla to 
Duše, která pěla tu iliadu svých zápasů o bájnou, nedobytnou Tróju. 

Byla to tragedie nerovného boje, tragedie přemáhání neodporu- 
jícího, tragedie ohromné vnímavosti, bezedné malomoci a nekonečného 
utrpení. Jedna z největších scén, jež kdy byla líčena, cítěna. Neboť plně 
pochopena, uvědomena vedla by nutně k rozvratu, šílenství. A zase 
byl v tom výraz něčeho mohutného, nezničitelného, co upoutáno hmotou 
bojuje za oproštění a výši. 

Z přívalu zvuků tryskaly vrcholy rozkoše celých generací, pěnící 
se nad vodami v šumění rytmickém, v ideálních harmoniích, v azuru 
nadvzduSném, v němž zvučely šelestem křídel cherubů ty tóny červený 
a modrý, radost a síla, mládí a dnešek, rozvité kalichy naději, pnoucích 
se do výše po nedosažitelném, po tajemstvích vylétání, květu, rozkošaténí. 



Digitized by 



Google 



12 Emil Tréval: 

A ráz a třesk! 

Praskot a řičeni v kouři, zmatené hlasy, lijavec padajících křídel, 
trosek zhaslých paprsků, pokálené jasy, ztrhané úsměvy, mrtvoly květů, 
v popel sšedivělé barvy, vše v divé panické směsici letící níž a níže, 
hloub a hlouběji. Jen skrýti se, zalézti, zmizeti 1 Hluboké sténání, 
poslední vzdory, skřípoty zubů, pršky slz. Bolest, oklamání, mráz, 
temno a — dokonávání. 

A úderem odbíjejících hodin odtepáno na pianě ostrým, neúprosným 
a neklamným slovem, projíždějícím srdce chladně, jistě a neodvolatelně 
mečem poznání v ruce velikého popravčího: 

Nicota! Nicota! . . . 

Padevětský zakončil a vstal. 

Ticho. Přítomní, jakoby nenadali se ještě konce, čekali. Jediný 
vzdech zavanul kolem. Pak zaburácel potlesk, volání a zase potlesk. 
Padevětský stál nehnutě. 

Dámy ho obklopily, pánové tlačili se za nimi. Nasta klesla na 
kolena. Manžel její rychle ji pozvedl. 

Doktor Jelec ničemu se nedivil. Kleknutí Nastino neplatilo člověku, 
leč geniovi. Bez rozmýšlení byl by mu sám ruku políbil. Chápal 
enthusiasmus dam, protože jej sdílel. 

To nebyl mikrokosmos lidský, ale cizí, ohromný Sirius, jenž za- 
bloudil do naší nepatrné, sluneční soustavy, jenž o celou výši lidskou 
přesahoval normální rozměry, jenž snad ví, co my ostatní jen tušíme, 
ten obdivuhodný cizinec. 

Pohlédl znovu na Nastu a ulekl se. Jako přimražen díval se na 
ni. Tvář její byla bledá, oči však zářily, ba přímo vylézaly z hlavy, 
a doktor téměř sám cítil žár, jenž ssálal z jejího čela. Pokusila se 
několikráte promluviti k Padevětskému, hledala jeho pohled. Jak jejímu 
pohledu doktor rozuměl! Byl tak výmluvný, tak jasný. . 

To byl On! 

„Něco tak mocného, především mocného, až bych sklonila se, 
rozplynula, zmizela — " Zda nezní to tak v jejím listu? 

Žena ta milovala. Poprvé v životě svém milovala. Skutečně 
a neklamně. 

A přece místo žárlivosti jen pbcit hrůzy a soucitu zachvěl nitrem 
doktorovým. Pohlédl na Padevětského. V oku tohoto všecek žár jakoby 
pohasnul. Tma, zavřená brána, chlad a nepřístupnost čišely z něho. 
Doktor poznal, že je to reakce ohromného jeho ducha po neobyčejném 
napjetí, a že v reakci té utonul každý cit lásky k Nastě. Byl-li tu vůbec 
nějaký. Byla mu nyní lhostejná, ba snad nemilá. Tvořila zhaslou blu- 
dičku na skvělé jeho dráze, blednoucí již upomínku, episodu jedné 
neb dvou vět v dramatu jeho života. 

I ona to poznala a zkameněla. Oči její potáhly se šedou mázdrou 
jako u umírajícího ptáka. Ohlédla se těžce po někom. Doktor pfískočil. 
Uhodl, že po něm. Tiskla jeho ruku. Rty její zvráskovatělé zsinavé 
namáhaly se vysloviti něco, ale nevydaly hlásku. Jen doktor uhádl 
z jejich pohybů slovo: 

„Semele!" 



Digitized by 



Google 



Silnější než milováni. 13 

A počala se přede všemi chouliti, zahalovati v jakémsi ohromném 
studu. Protože duše její se odhalila poprvé před mužem. Pohled ten 
rval duši. 

Padevétský stál jako ledovec. Pak razil si bezohledně a rychle 
cestu ven. Impresario jeho kynul pánům, konejšil je, zdržoval a za- 
přísahal, by umělce nenásledovali, ale nechali odejíti. 

A tak uniknul Padevétský všem a odebral se přímo, bez rozloučení 
do hotelu a časné ráno opustil Bolešno. 

Doktor, vycházeje s professorem po koncertě ven, byl překvapen, 
že byla již hluboká, tmavá noc. Koncert trval dvě hodiny a přece 
uplynul jako sen. 

Před nimi a za nimi hovořili odcházející v jakémsi rozjaření, každý 
svým způsobem a svým výrazem o neobyčejném požitku uměleckém. 
Nebylo žádných znalců mezi nimi, až snad na jediného Karníka, a ten 
mlčel, přemožen jakousi hysterickou ekstasí. Ale síla umění vyvřela tu 
tak bezprostředně, tak neodolatelně, že nemohlo býti mýlky ani pro 
sluch nehudební, pro mysl neuměleckou. 

Vzněty procitlých, ušlechtilých citů zatlačily vše ostatní, vyšinuly 
kolot myšlenek ze všedního řečiště, zatlačily trud a strázeň kamsi do 
neviditelna. Víno života překypělo zase jednou přes okraj poháru 
a házelo své perly s šumotem do výše. 

Doktor vedl se s professorem pod pažím. Oba vzrušeni tiskli 
se k sobě. Professor přednášel cos o Orfeovi, Amphionovi i jiných 
hudebních hercích, doktor však poslouchal velmi roztržitě. Chodili ve 
vlažné podzimní noci ulicemi. Vše zdálo se jim býti na světě krásné, 
všemu nyní rozuměli, vše chápali, ale jaksi jinak než jindy, lépe a pro- 
nikavěji. Doktora jímala blažená závrať. 

Nasto, Nasto, jak tě miluji! 

Byl by to nejraději vykřikl do celého světa. Nikdy necítil svou 
lásku tak plně. Zdálo se mu, že miluje stokráte více než dříve. 

Jako honba mraků na nebi míhaly se mu v mysli dojmy večera 
i ve spánku. Mocný pocit zanícení, ztracení v blahu účinkoval tak, že 
zakryl úplně jiný dojem, dojem děsu a neblahé tuchy, že vymazal 
okamžik, kdy seznal vášeň Nástinu. 

Ráno, jak jen mohl, spěchal k Nastě. Nalezl ji změněnu. Trnutí 
nového úleku ho pojalo. 

Nepřevlékla se od včerejška. Jen svrchní nádherný šat visel pře- 
hozený nedbale na židli. Seděla v molletonové spodničce s bezsennýma 
očima, těkajícíma vůkol. Podivná zář se z nich linula. 

Nestěžovala si a na otázku doktorovu podotkla, že cítí jen to staré 
napjetí v šíji. Přešla na to ihned ku včerejšímu koncertu. Těšila ji 
patrné slova obdivu, jimiž neskrblil. Vysvětlovala mu jednotlivé ducha- 
plnosti a finessy ve hře Padevětského. Činila to chvatně, nervosně 
a Jaksi neurovnaně. Nedbala jako jindy přiléhavosti výrazů, jakoby 
nestarala se o to, zda bude jí porozuměno. 

Doktor upozornil Nastu na to, že třeba bude, by si ulehla a od- 
počinula. 



Digitized by 



Google 



14 Emil Tré val: 

Zavrtěla jen hlavou a hovořila dále, bez ustání, jakoby slyšeti 
chtěla jen svůj hlas a přehlušovala nějaký jiný, jenž mluvil k ní něco 
jiného, co nechtěla slyšeti. 

„Dejte mi morfium!" zažádala pojednou svým lichotným, měkkým 
hlasem. 

„Proč to, milostpaní?" 

„Ne proti bolení hlavy, na to jsem již zvyklá, ale protože nebudu 
více spáti. Vím to jistě!" A přikývla na dotvrzenou hlavou. 

Doktor chopil se její ruky a ohledal tepnu. Upokojil se. Neměla 
horečky. Pohlédl jí do očí. Zřítelnice levá byla větší. Mrazivý děs ho 
projel. Bojoval o chladnou rozvahu. Hysterie, utěšoval sám sebe v duchu. 
Můj bože, která pak žena je nyní normální? 

Hovořil s Nastou buršikósně a žertovně. Cítil, že klame. Ji chtěl 
klamati, ale klamal sebe. Bál se tázati se dále na něco jiného, nač 
věda jeho tázati se mu velela. 

Odkládal to v neurčité naději, že vše zase pomine. Jako kdyby 
nenastalo, čeho se bál, když o tom bude mlčet. Ach, kdyby se to 
objevilo hmotně, nepopiratelně, na dosah ruky před ním, zavřel by oči! 

Služka hlásila návštěvy. Nasta zdvihla se, aby odebrala se do 
salonu. Doktor ji zadržel. 

„Milostpaní — v tomto úboru — ?" 

„V jakém úboru? Což není to nejnádhernější matiné, jež jste 
kdy viděl?" 

„Tato spodnička?" zděsil se doktor. 

„Spodnička, pravíte? Zdá se mi, milý příteli, že to ve vašem 
mozku není v pořádku." 

Pohlédl jí do očí. Třepetavé jiskry tančily v nich. Pod upřeným 
pohledem jeho se utišovala. Oblékla župan. 

Ve východu z domu potkal doktor manžela Nastina. Lékař se 
v něm probudil. Nařídil Nastě klid v posteli, studené náčinky na hlavu, 
zatmělý pokoj. Lék nepředepsal. 

„A mluviti smí?" tázal se ředitel. 

„Ano, jen ne o Padevětském." 

Poprvé s ním ředitel úplně souhlasil. Večer bylo Nastě lépe. 
Usnula tvrdě a spala, když doktor přišel. Druhého dne nalezl ji mimo 
lože. Přijímala návštěvy, při nichž mluvilo se, čeho si doktor nejméně 
přál, výhradně o Padevětském. Večer zase Nasta ležela, zdánlivě klidně, 
bez horečky. 

Třetího dne volán byl doktor přes pole k operaci, jež zdržela ho 
až pozdě do noci. Před odjezdem napsal lístek pro ředitele, by na 
žádný způsob paní ředitelová nevstávala. 

Den na to, vrátiv se z ranní visity v nemocnici, nalezl v čekárně 
svého ordinačního pokoje ředitele Spalteholze. Čekal na doktora již chvíli. 

Návštěva tato ohromila doktora. Zůstal státi opřen o dveře. Cítil 
se vinen, ne tělesně, ale duševně před tímto mužem. Nikdy svou vinu 
tak intensivně nepocítil jako v tomto okamžiku. Byl povinen dáti zadosti- 
učinění, za vinu smír. 



Digitized by 



Google 



Silnější než milováni. 15 

Pocit chladu a mravenčení proběhl mu od slabin k žaludku. Věděl, 
že by koktal, kdyby mluvil, a nemohl také přiměti neposlušné rty k prosté 
frási uvítací. Sklopil oči, snížil hlavu, očekávaje s němou resignací úder 
namířené jakés zbraně. 

Ředitel Spalteholz si odkašlal. Jaksi smutně, třesavě, stařecky. 
Doktor vzhlédl a setkal se s pohledem ředitelovým. Pohled ten roz- 
ptýHl jeho obavy. Pravil mu: Vím, že jsme sokové v její lásce, ale, 
poněvadž pro ni také trpíš a budeš trpěti, odpouštím ti. 

Stál tu shrben, oběma rukama drže lesklý cylindr a pohlížeje proti 
svému zvyku přímo do tváře doktorovy. Skřipec visel mu na šňůře 
na prsou. Elegantní šat jeho byl méně pečlivě než jindy upraven, postoj 
jeho rozkleslý. Jakési podzimní teskno jakoby plížilo se kol této postavy 
a zachvívalo konečky jeho sporé kštice, jíž prosvítala lysá, nažloutlá leb. 

Jak je starý, pomyslil si doktor, A nebylo mu přece ani šedesát let. 

„Přicházím, pane doktore, tázati se vás, co soudíte o nemoci mé 
paní." 

„Změnilo se něco, pane řediteli?" 

„Myslím, že je hůř. Včera k večeru začala blouzniti, dnes leží." 

„Nu — a?- 

„ Zavolali jsme včera doktora Šlamboru." 

„Dobře. A co říkal ?- 

„Nechtěl jaksi s barvou ven, až prý s vámi promluví." 

„Předepsal něco?" 

„Ne. Jen nařídil činiti totéž co vy. Ale odpusťte a dovolte. Nejsem 
sice lékařem, ale mně se ta věc již dávno nelíbí. Stasi bývá chvílemi 
tak podivná, tak zvláštní, ne, vyjadřuji se špatně, tak hrozná, ano hrozná, 
až to člověka chytí u srdce jako kleštěmi. Pohled její bývá chvílemi 
jako sklenný. Onehdy mi řekla, ode kdy že mám dvě hlavy. Někdy 
sáhne pro něco a přijde rukou vedle. Ptám se jí, prosím, chci jí pomoci, 
uleviti jí, ale ona na mne pohlédne tak divně, že se jí bojím. Věřte 
mi, ona je velmi, velmi nemocná." 

Co slyšel, padalo na doktora strašnou tíhou. To, co dosud od sebe 
odpuzoval, čemu se bránil, před čím se skrýval, již ho to našlo. 

A ještě něco mu vysvitlo. Ze zvuku hlasu ředitelova, z malátných, 
starobných pohybů, z hluboké sklíčenosti, jež setřela obvyklou pósu 
nadutosti a uzavřenosti ředitelovy, seznal doktor to, čemu dříve zpěčoval 
se věřiti, totiž hlubokou lásku tohoto muže k Nastě, lásku snad jiného 
rázu, než byla jeho, ale neméně vroucí a celou bytost pronikající. Ba 
měl pocit, že sám by tak milovati ani nedovedl, tak otrocky, bez nároků 
na lásku její. Jeho cit pro Nastu zdál se mu býti proti citu tohoto 
muže malým, nízkým, sobeckým. 

„Pojďme!" řekl doktor bezezvučně. A kráčeli spolu rychlým krokem 
k ville. Doktora chytalo cos mrazivě u srdce. Nyní nabyly pojednou 
hrozného významu ty časté migrény, ty pocity kamenění, na něž si 
stěžovala . . . Nepoznal to v čas a zanedbal svou povinnost. Leč ne, 
i včasné rozpoznání by nic na chorobě nezměnilo. Vždyť v takovém 
případě je véda malomocná . . . 



Digitized by 



Google 



16 Emil Tréval : 

Poslední slovo musí býti vyřčeno. Rozhodnutí se blíží, poznával 
to dle vzmáhající se úzkosti své. 

Stanul u lože Nastina. Slečna Graupnerova vyšla z pokoje. Zůstali 
s ředitelem sami. 

Ležela hi rozpálená, jako šarlatem polita, podivně nepokojná. Nehty 
jejích prstů byly zulámány a krví podlity. Klepala jimi bez ustání do 
pelešte. Chvílemi chytila se za vlasy, vytrhla několik. Chumáče jich 
ležely na pokrývce. Nebyla při sobě. 

Doktor měřil teploměrem tělesní teplotu Nástinu. 

Když odhadl teplotu, obrátil se k řediteli. Byl bled jako plátno, 
zrak jeho vyhasl. Čelist mu klesala, rty sešedivěly. 

Úděs jako elektrická jiskra přeskočil s něho na ředitele. Pootevřená 
ústa tohoto nebyla s to vydati otázku, rty marně snažily se semknouti se. 

Vytřeštěnými zraky pohlíželi oba mužové na sebe. Zatajili dech, 
a v ložnici zavládlo ticho. Bylo slyšeti jen rychlý, sykavý dech nemocné, 
šust prádla a peřin a žalostné bzučení kdes v koutě umírající mouchy. 
Hodinky ve vestách obou mužů tikaly v šíleném závodění. 

Venku zadul vítr a zabubnoval na tabule okenní. 

Ředitel přitiskl drkotavá kolena k sobě, aby nepodklesl, a zaklátil 
malomocně rukama. 

Vzduchem zavál těžký zápach chorého, lidského těla. 

„Čtyřicet stupňů!" 

Doktor vyjekl tato slova ze zataženého hrdla, a ředitel pochopil, 
že obsahují strašný ortel. 

„Čtyficet stupňů," opakoval mechanicky po lékaři. 

A zase okamžik ticha, šelestu deště, sípotu, bzukotu a tikání hodin. 
Jakýsi stín kradl se spuštěnými záclonami dovnitř, bledý svit podmračného 
nebe zesinal ještě více, tmavé čáry a vlny prolínaly, podřezávaly a vraždily 
jej. Červené tapety na zdích nabyly barvy sražené krve. 

„Pít," zasténala nemocná a zamávala rukama. Ředitel přiskočil ke 
stolku a podal nemocné sklenici. Chvěla se mu ruka tak, že část limonády 
rozlila se na peřiny. Nasta pila malounko a zavrtěla hlavou. 

Doktor viděl ze zvláštního pohybu hlavy, že svalstvo šíjové je 
ztuhlé, nehybné. Nemocná otáčela hlavu pohybem celého trupu. 

Ředitel odstoupil, postavil sklenici a kapesníkem stíral s čela pot. 
Pohlížel napjatě na lékaře, jenž konal lékařské své šetření. 

„Zánět mozkových blan," řekl doktor, neodvažuje se pozdvihnouti 
zraku. 

„Zlé?" tázal se ředitel, utíraje si prsty limonádou polité. 

Doktor kývnul přisvědčivě hlavou. Ředitel se odvrátíl, a v krku 
jakoby mu něco přeskočilo, zakloktalo. 

Vešla slečna Graupnerova a tichým hlasem podávala lékaři zprávu 
o průběhu nemoci za den včerejší a za dnešní noc. 

Ředitel přistoupil k doktorovi. „Co mám činití? Vynaložím vše, 
musí, musí jí bytí zpomoženol Za každou cenu! Mám povolati kon- 
silium? Koho si přejete? Učiním vše I" 



Digitized by 



Google 



Silnější než milování. 17 

Divoká žárlivost vyšlehla v doktorovi. Nesmyslná žárlivost! Vždyf 
mohl volati již dříve konsilium. Ale myslil si: Af zahyne, jen af nevidí 
ji jiný muž! A třeba to byl lékař. 

Tak bylo předešlé dni. Nyní však vyvstala proti žárlivosti jeho 
skutečnost se svou celou nelítostností. Zdolala ji. 

Ředitel opětoval svou otázku. Doktor zavrtěl beznadějně hlavou. 
Ředitel sepjal ruce, zalomil jima a pak položil je na ramena doktorova. 

,Ne, ne! Neztrácejme naději, doktore! Jen ne malomyslněti! Při- 
činíme se všichni, není-li pravda, aby tato drahá duše byla zachována. 
Učiníme zázrak, bude-li třeba. Ano, učiníme! Vy svou vědou, já 
ošetřováním. Budu ji sám hlídati, nehnu se od ní jako pes, nechám 
všeho jiného! Jmenujte mi úkol můj, dám vám svou krev za ni s radostí! 
My ji zachráníme, řekněte se mnou: My ji zachráníme! a do smrti Vám 
budu děkovati. Ach, neberte mi naději!" 

Byl to paroxysmus strachu, jenž našeptával mu slova, jež chtěl 
vlastně slyšeti od lékaře. Tento se poněkud vzpamatoval. Jakási křeč 
zoufalství vzpružila jeho svaly a smetla ve zmatku a překotu pomyslů 
jeho střízlivé, lékařské pozorování. 

„Ano," pravil hlubokým hlasem a vložil energicky dlaně do sebe. 
„Ano, učiníme vše!" 

Rozehřál se, svraštil čelo a zaťal zuby v pevném odhodlání. 

„Mám jí ještě tolik co říci," žadonil ředitel, „mám tak mnoho na 
srdci. A ona sama, vždyf ani nežila. Je jí teprve pět a dvacet let! 
Vždyť je to dítě! Moje ubohé, krásné, krásné dítě! Zachraňte ji svou 
vědou, a budu vaším otrokem I" 

Plakal. I doktorovi draly se vzlyky hrdlem ven. Věda, ano, věda! 
Ta musí dokázati, seč jest. Věda ji musí zachrániti, sice — Doktor 
zaťal pěstě, zasvítil očima, a pošklebek potrhoval jeho rty, jako když 
hlásný potrhává provazem požárního zvonu. 

„Koho mám tedy z lékařů přibrati, pane doktore?" 

„Koho je libo." 

„Doktora Šlamboru?" 

„Ano." 

„A snad ještě jednoho. Víc očí více vidí. Snad doktora Wasserkopfa?" 

„Třeba." 

„A nemám také telegrafovati do Prahy, snad pro pana professora 
Malíka?" 

„Se vším srozuměn, pane řediteli. Ale nyní především studené 
obklady!" 

„Ledové, pane doktore?" 

„Ledové." 

Slečna Graupnerova vyšla a ředitel za ní, aby rozeslal posly po 
lékařích a na telegrafní úřad. 

Doktor zůstal s nemocnou o samotě. 

„Dono!" ozval se jasný hlas Nástin. 

Zachvěl se na celém těle, sklonil se nad nemocnou a položil na 
její čelo ruku. Bylo chladné, nemocná byla při sobě'. 

„Nastol" 



Digitized by 



Google 



18 Emil Tréval: 

Byl to pronikavý ryk na smrt raněného zvířete, jenž vyšel z hrdla 
doktorova. Krev valila se mu k srdci, na okamžik zatočilo se vše> 
převrátilo, strop byl dole, okna šeřila se na protější straně. 

Z nemocné ovanul ho horký výpar. Oči její pohlížely na něho 
jako zality zelenavou vodou, odkudsi z hloubi a propadaly se stále víc 
a více. Usmála se oprýskanými rty. 

„Semele, Dono I Semelel" 

Celá duše jeho rozhučela se ozvěnou a přisvědčováním : Semele! 
Spálená, zničená, krásná, krásná Semele 1 

„Zdálo se mi," zašeptala Nasta, zavírajíc pomalu oči, „že měla 
jsem hrozné bolesti, že umírala jsem. Byl to sen — bohudíky I" 

Klesl na kolena, nespouštěje očí s drahé tváře její. Ruka slečny 
Graupnerovy přiblížila se k hlavě s ledovým obkladem. Oči Nástiny 
zapadly docela, utonuly. Když ředitel vkročil, Nasta již blouznila. 
Doktor vstal. 

„Zde jsem, Dono I Sem ke mněl Oh, já vás nepustím, nemyslete 
si to! Vy nesmíte ode mne I Leo af couvne!" 

Doktor pohlédl na ředitele. Trudovitá tvář jeho plynula v slzách, 
trhala sebou a šklebila se znetvořeným rtem. 

„Stasi!" vzlykal a, podloživ ruku svou pod šíji nemocné, zdvihl 
její hlavu. Otevřela oči. 

„Leo, ty jsi zde? Tak je to dobře!" A zavrtěla se na ruce man- 
želově lichotivě. A zase třeštila. Česky, německy, francouzsky. Chvílemi 
vykřikla pronikavě, téměř zavyla, až sebou všichni přítomní trhli. A v zá- 
pětí sípavě šepotala, což bylo ještě strašnější. 

„Ty krajky se přece na malovaný šat nehodí! Ne, slečno! Co si 
jen myslíte! Nevpouštějte nikoho, dokud si nerozpustím vlasy! Je to 
divné, není-Ii pravda? Roztodivné. Lev Padevětský, a já myslila, že Lev 
Spalteholz. Bože, čím mi to svíráte krk. Španělská garotta? Hohoho! 
Počkej, kate! Ale já chci něco zcela jiného! Isola bella! Na Gardském 
jezeře a ne v Ostende. Asi půl hodiny od Klemešic. V lese. Ano, ano! 

Nešij ty mi, matičko, 
svatební šaty — " 

zapěla tichounce první takty červeného sarafánu měkkým, srdcejemným 
hlasem. „Probůh, vyndejte mi to strniště z hlavy! Hohoho! * Pomoc! 
Maminko, maminko!" A počala plakati dětskými, protáhlými vzlyky. 

„Stasi!" sténal ředitel. 

„Jdi pryč! Již mne vážou do pytle. Sultán tak poroučí. On, kdyby 
byl ženou, by nebyl nevěren. Do moře se mnou ! A nyní zase Dominik 
Padevětský! Doktor a umělec! Buď zdráv, polský rytíři! Ale Semele 
není hloupá, směje se všem. Všem! Všecky chce míti u svých nohou. 
Lidi i bohy! Ach, Dono, Dono, Dono! 

Ach, odpusť, za to prosím, 
divokou tu pomstu mou — " 

zpívala hlasem, v němž nebylo nic lidského, pronikavým, fíčícím, až 
vystoupily jí oči z důlků a naběhly žíly na krku. Árie Smetanova 



Digitized by 



Google 



Silnější než milování. 19 

z „Dalibora" zněla tu v příšerné karrikatuře, v ozvuku přílišné trýzně. 
Po chvíli pokračovala klidněji. 

„A potom půjdu do Vídně na maškarní ples. Budu Jupiterem 
a spálím všecky ženy na prach a popel. Červená, ne červená — modrá 
fiala. Králi Václave, slyšte! Já jsem to páže: 

Une dáme belle et sage 

dont les rois seraient jaloux . . . 

Modré mi od jakživa nejlíp slušelo. Af shoří jako sláma! Na prach 
a popel!" 

Doktor zacpával si uši a pobíhal s ostatními kol postele jako beze 
smyslů. Se rtů jeho syčelo proklínání, rouhal se všemu na zemi i na 
nebi. On nejlépe věděl, z jaké trýzně prýštily tyto výkřiky. Jaký to 
hrozný stav! Jaké bolesti! Ubohá milovaná! Jak rve si vlasy! 

Připravoval vlastnoručně studené prostěradlo na celé tělo. Zavinuli 
Nastu. To ji poněkud utišilo. Na hlavu jí dali měchýř s ledem. 

Zavzněl zvonek, j^editel vyhlédl oknem. 

„Pan doktor Šlambora," oznámil. 

Doktor vyšel kollegovi vstříc do předpokoje. 

„Je hůře?" tázal se dr. Šlambora, odkládaje havelok. 

Doktor Jelec sebral všecku svou duševní sílu, aby odpovídal 
souvisle a střízlivě na otázky kollegovy. Na to vešli k nemocné. Zatím 
co doktor Šlambora konal svá šetření, dostavil se též dr. Wasserkopf. 
Tento dle zvyku svého počal prudce pobíhati po pokoji, chytati se za 
hlavu a naříkati. Na to jal se se široka přednášeti o způsobech zánětu 
mozku, jmenoval různé methody léčební, vychvaloval jednotlivé léky 
a rozohnil se posléze tak, že, stanuv před ředitelem a chopiv ho za 
knoflík u kabátu, vyřknul tuto summární sentenci: 

„A upřímně řečeno, všecko léčení u zánětu mozku je marné, 
a všecky léky dohromady nestojí za nic! Bašta I" 

„Ale, pane kollego," napomínal doktor Šlambora. „Ještě jsme se 
nedomluvili. Prosím, pojďme do vedlejšího pokoje!" 

„Ano, pojďme!" 

Případ byl od počátku beznadějný. Lékaři si toho netajili. Leč 
přece usnesli se neodnímati řediteli všecku naději. Telegrafické povolání 
professora Malíka vzato na vědomí, a umluveno nové konsilium na večer. 

Výsledek porady sdělil nejstarší z lékařů, totiž dr. Šlambora, řediteli. 
Léčení dosavadní schváleno, a přidán jen vnitřní lék na užívání. 

Doktor Jelec vyprovázel kollegy ven. 

„A vy, kollego," oslovil ho Šlambora, „jak to vypadáte? Jako 
medium. Dbejte svého zdraví, a nemeškejte zde dlouho." 

Doktor Jelec pohlížel za odcházejícími a, vida kollegu Šlamboru 
sestupujícího po schodech opatrně, s rozpraženými rameny, vzpomněl 
na porovnání Nastino. Byla tu rozhodně podoba s čápem sletujícím 
s vysokého stromu kamsi do močálu klovat žáby. 

Nepochopoval, jak na to mohl připadnouti nyní, ale snad byl to 
nutný odpočinek štvaných jeho myšlenek. 



Digitized by 



Google 



20 Emil Tréval: 

Zůstal u nemocné. Chtěl ji míti v ustavičném dohledu, míti dozor 
nad jejím ošetřováním, činiti vše, čeho okamžik by vyžadoval. 

Přemlouval se, že každý okamžik může tu býti důležitý, že může 
nastoupiti obrat, kríse, jež nesmí se zanedbati, propásti, nýbrž, kde 
nutno zakročiti. Včasným nápadem, příhodnou manipulací, operací, sám 
bůh ví čím, dá se snad zachrániti vše. 

Bylo to nevědecké, absurdní, cítil to, ale přemlouval se tak dlouho, 
až tomu uvěřil. Byl v horečce, v napjaté energii, v úžasné hybnosti 
myšlenek. Tisíce nápadů rojilo se mu v hlavě. Pozbyl kriticismu. Vzpo- 
mínal na podobné případy z praxe, z knih, z vypravování kollegů. 

Nasta třeštila zatím dále. Ostříhali jí hlavu, aby náčinky a náplastí, 
jež doktor na své vlastní zodpovídání kázal přikládati, bezprostředně 
mohly na kůži účinkovati. 

Zašel na chvíli domů a rychle učinil své disposice pro příští dny. 
Z nemocnice přišla naléhavá zvěst. Osopil se na posla. Jaká to drzost! 
Nyní přece nemůže, nesmí od ní. Divil se, že to nechápou. Žádati 
na něm, aby staral se o věci cizí, lhostejné, o strastí osob neznámých, 
ve chvíli, kdy květ jeho života nalomen kloní nádherný svůj kalich 
do syré země . . .1 Zaštkal. 

Odkázal lidi na svého sekundáře a spěchal k ní, k Nastě. Zatím 
přijely dvě klášterní opatrovnice z Prahy. Jedna z nich a ředitel seděli 
stále v ložnici. 

K večeru přijel professor z Prahy, a všichni čtyři lékaři sešli se 
u lože nemocné. Professor, vyšetřiv Nastu, odebral se do jídelny k úřadě 
s kollegy. Schválil úplně dosavadní léčení, jen kázal hlavu nemocné 
úplně oholití. Lék, jenž podáván byl v roztoku, kázal podávati v prášku. 
To bylo vše. 

„A předpověď, pane professore?" zastavil vycházejícího doktor Jelec. 

Světlo vědy se zastavilo, poopravilo si brejle a pohlédlo na tazatele 
se shovívavým úsměvem. 

„Letální, kollego, letální." 

A ostatní lékaři přikyvovali hlavami a usmáli se rovněž nad naivní 
otázkou. Letální, zcela přirozeně, že letálníl Smrtelný I 

I doktor Jelec tak dříve mluvíval, když byl volán ku případu 
takového druhu. Letální, také tak říkal, letálníl Ale dosud to znělo 
přece zcela jinak. Dosud běželo o osoby jiné — nyní pak o Nastu. 
Proč nyní mu krev tuhla v žilách při věci tak samozřejmé? 

Věděl to přece, ale nyní to slyšel poprvé vysloveno. Slova pro- 
fessorova zněla mu protivně, jako skřehotání žáby, jako hluchý, lhostejný 
zvuk kopajícího špičáku hrobníkova. A pro ten úsměv shovívavý, jejž 
zřel na tvářích mužů vědy, zanevřel hluboce na vědu plnou pretensí, 
ale v jádru jalovou, chladnou. 

Ona zemříti? Rozpadnouti se v nic? Přestati se smáti, jásati, míhati 
se v přemíře mládí a krásy? Ona, která zasluhovala jediná nositi hrdé 
a slastiplné jméno ženy? 

Bez ní nemohl si představiti svět, bez ní hasnuly jeho průhledy 
do budoucna, otráven byl pramen jeho života. On žíti, ona zemříti? 



Digitized by 



Google 



Silnější než milováni. 21 

Zarputilý vzdor vzepřel se v něm a ušlapal surově další rozvíjení 
hrozné té eventuality. Proti všem, proti lidem, přírodě, nemoci i smrti 
bude bojovati jeho láska. Vždyť podlehl jí sám tak úplně, že věřil 
v její vSemohoucnost. Ozbrojí ji všemi zbraněmi vědy. A oklame-li ho 
věda, pak i jí na vzdory, všemu světu i Bohu na odpor, a kdyby vězela 
již v čelistech vše požírajícího zničení, vyrve ji násilím, vrátí ji životu 
jako Orfeus Eurydiku. Vrátí ji sobě! 

Cítil, jak i v jeho hlavě se cos zapaluje, a v uších cítil praskot, 
jak svíral pevně čelisti v rozhořelé energii. 

Budu bojovati, opětoval sám u sebe, a každé opětování bylo za- 
klínáním, obnovenou přísahou. 

Professor mluvil s ředitelem. 

„Oh, ohl" sténal tento při výkladech professorových, pronášených 
suchou, obchodnickou šetrností a vrcholících v tom, že v případech 
podobných lidské umění je malomocno, že dlužno připraviti se na 
nejhorší, ano, nejhorší. Ostatně, že nemocná je v dobrých rukou, jak 
může ubezpečiti (při tom poklonil se lékařům), léčení je úplně správné, 
a že je přesvědčen, že vše bude vykonáno, co by nemocné mohlo 
úlevy zjednati. 

Ředitel přelamoval nervosně prsty a, pohlížeje kamsi do výše, 
spouštěl rychlé pohledy na professora. 

„A nejsou případy, pane professore, že se i taková nemoc uzdraví? 
Je to zhola vyloučeno? I když nemoc přikvačí tak náhle jako u mé 
nebohé ženy?" 

„Náhle?" odporoval professor. „Mýlíte se, pane řediteli. Vše, co 
jsem slyšel od kollegů i od vás, pane řediteli, ty časové tuhosti v šíji, 
bolesti hlavy, ta změna charakteru poslední čas, diplopie, chvilkové 
zapomínání se není snad v očích laika ničím, ale v očích lékaře vele- 
významným. Byly to příznaky disposice, náchylnosti dědičné, jež pak 
přešla v nemoc samu. Tato probíhala snad delší dobu nepozorovaně, 
až pojednou propukla s vehemencí." 

„Nepozorovaně?" namítl ředitel, jenž lapal každé slovo. 

,Ó, prosím, pane řediteli, nepravím tím, že by bylo bývalo něco 
přehlédnuto neb dokonce zanedbáno, takové případy jsou hned s počátku 
beznadějné, ač doznati dlužno, že . . ." 

Tu se muž vědy spletl a hodil nevrle hlavou. Zamračil se a řekl 
zhurta: „Ale to sem nepatři! Co se týče uzdravení, radím vzdáti se 
marných nadějí. Jsou ovšem případy — " 

„Jsou, pane professore?" Ředitel všecek ožil. 

„Zajisté, že jsou. Nepopírám toho. Ale to je velmi vzácné, a není 
příčiny k jásání." 

„Jak to?" 

„Následky jsou pak žalostné. Doživotní šílenství, idiotismus. Mozek 
takovou nemoc beztrestně nepřekoná. Takového uzdravení vám, pane 
řediteli, z humanity ani nepřeji," 

„Hohoho!" zasmála se nemocná pronikavým, zvířecím jakýmsi 
hlasem a pozdvihla svou obklady jako turbanem otočenou hlavu. 



Digitized by 



Google 



22 Emil Tréval: 

Professor i ostatní odešli. Jeptišky naléhaly, aby nemocná byla 
zaopatřena. Stalo se tak. Leč kněz udělil pouze poslední pomazání, 
ježto nemocná nebyla již pfi jasném vědomí. 

j^editel s doktorem dleli buď u ní bucf ve vedlejším pokoji u partie 
šachovní. Nikdo z nich však nemyslil na hru. Mechanicky pošinovali 
figurky, vyskakujíce pfí každém výkřiku z vedlejšího pokoje a pohlí- 
žejíce na sebe zbledlí, v nevyslovené obavě, zda není již všemu konec. 
Tváře jejich ztrnulý v kámen. 

Doktor byl více rozčilen než ředitel. Tento říkal, že připraven je 
na vše, v nitru svém však přece doufal. Doktor naopak pronášel stále 
slova povzbuzující, kul plány, zkoušel léky, v srdci svém však zoufal. 

Chodili podle sebe jako stíny, zapomínali na sebe, nejedli a nespali. 
Dělili se o obsluhu a hlídání Nasty. Tak minula noc. Ráno přišli kon- 
siliární lékaři. Stav byl nezměněný; doktor Jelec těšil se, že alespoň 
ne horší. 

A zase vlékl se den, v témž rozruchu, v týchž úzkostech jako 
včera. Večer sešli se lékaři znovu. 

Kol půlnoci stoupla teplota u Nasty na 42 stupňů. Doktor kon- 
statoval to se zoufalým pošklebkem a podal teploměr řediteli. Tento 
několikráte přetřel si oči šátkem, než podařilo se mu odhadnouti výšku 
sloupce rtuťového. 

Pohlédl na doktora, jenž měl tisíc chutí rozběhnouti se a o zeď 
roztříštiti hlavu, jež nedovedla ničeho vymysliti, co by zastavilo kvačící 
rozklad, ba ani co by ulevilo strašným mukám nemocné. Oč převyšovala 
jeho duševní muka strašlivé zápasy této mladé ženy, jež zmítala a kroutila 
sebou pod surovou patou nemoci, jejíž duše rvala a rozpoutávala okovy 
tuhého, teplého masa, bílých, pevných kostí. 

Zda Dante snil o podobných mukách? 

Doktor vzhlédl a viděl, jaký pohled upírá na něho ředitel. Sršel 
zlobou a nenávistí. 

,A to se nazývá pak lékařem!" zařval pojednou ředitel, až jeptiška 
u postele sebou trhla a se skrčila strachem. „To si dá říkati doktor, 
studuje školy, pitvá lidi, a, když přijde nemoc, nemůže člověku pomoci. 
Zanedbána, zavražděna, zničena je má ubohá žena, vinou nevědomců, 
hlupáků, padouchů — I" 

„Pane řediteli I" 

„Opakuji, padouchů I Což není povinností lékařovou nejen léčiti, 
ale též předvídati? Prý náhle! Hohoho! Malé nedopatření jen, vzácní 
páni, ale stojí lidský život. A jaký život! Vy všichni dohromady nemáte 
ceny jediného jejího vlásku! Myslil bys, že studují všichni stejně, ale 
ne I Jeden předvídá, a druhý se teprve dovídá. Nafoukanci, ignoranti, 
břídilové jste všichni dohromady! Jděte se učit k pohodnému! Co řekl 
professor? Oh, já čtu mezi řádky! Ač doznati dlužno, řekl. A to mluví 
celé knihy! Knihy o nesvědomitosti, o lehkovážnosti, o zanedbání nej- 
primitivnějších základů lékařství. A takoví lidé se approbují, vysílají 
ven, aby pomáhali na onen svět, a takovým lidem svěřujete své životy 
a životy svých milých! Co máte dělat? Musíte. Ó, proklatá hodina, jež 
vnukla mi myšlenku jíti sem, proklatý kraj, proklatý lid zdejší! Urval 



Digitized by 



Google 



Silnější než milování. 23 

mi mou ženu, světlo mého stáří, mou jedinou, vroucně milovanou — 
mou — mou — ach! A odejde, ani se se mnou nerozloučil Ach!" 

Shroutil se na zemi, padl na tvář a zůstal tak ležeti, skytaje. 

Doktor za výbuchu bolu ředitelova stál, chvěje se na celém těle. 
Krčil rameny, kýval hlavou, rozkládal a spouštěl bezvládně ruce, vzdychal 
a skytal nosem. 

Ó, snesl by více, mnohem více a rád, dal by se kopati jako pes, 
kdyby jen její život alespoň o rok tim prodloužil. Svěsil hlavu. 

Stál ještě tak, žalostný obraz úplné malomoci, když ředitel se již 
utišil a povstal. Zželelo se mu patrně zdrceného doktora, nebof, chopiv 
ho za ruku, odváděl ho do pokoje. Usedli ke stolu. 

„Odpusťte," řekl ředitel. Doktor kývl hlavou. Ach, co vše toho 
dne již podnikl, aby pomohl, ulevil, překonal hroznou horečku, (v níž 
domníval se, že hlavní je nepřítel), ty strašlivé návaly krve k mozku, 
ten neustávající nepokoj, přecházející zvolna a nezadržitelně v poslední 
prskot dohořívající lampy. Obklady, mazání, léky, injekce, omývání 
a lázně celého těla, vše zkusil. Ba i žilou pustil. Bylo mu, jakoby 
silou svých rukou, své vůle měl udržeti život v tom těle, jež třímal 
ve svých pěstech, jež svíjelo se pod jeho stiskem, poddávalo se, a přece 
silou neodolatelnou tíhlo od něho dál a dále, k neznámému, zívajícímu, 
černému východu. 

„Ano, tak, takl" blouznila Nasta, když svíral její hlavu. „Tak to 
mám ráda I Tak to chci I Ano, to je muži'' 

A tiskl ji, jakoby rozmačkati chtěl tu znetvořenou, bolavou hlavu její. 

Zkusil všeho, opravdu všeho. A výsledek toho všeho? Dvaačtyřicet 
stupňů! Teplota naprosto usmrcující, první dotek smrti, všech dnů po- 
zemských večer. 

Nastu chytaly chvílem i záchvaty dusnosti, křeče hlasivek, a, úsilně 
kašlajíc, až slzy tryskaly jí z očí, zápasila s udušením. 

Doktor měl již sám chvíle blouznění. Vysílen, vyčerpán na smrt, 
podřimoval, ani o tom nevěda. Duše jeho otupovala se stálými výkřiky, 
tím sténáním Nastiným neukrotitelným, protínajícím břitce tišiny mlčícího 
a v úzkostné očekávání stopeného domu. Zdálo se mu, že jede tiše kdes 
na kolesce v poušti, a zatím slyšel skřípání zubů Nastiných. Hallucinace 
sluchové přetvořovaly mu každý zvuk v nějaký různorodý děj. 

A to bylo dobrodiním. Jinak by najisto buď sešílel neb skončil 
sebevraždou. Měl okamžiky, kdy jako blesk sjelo to do jeho nitra. 
Vše v něm se svíjelo, skřípělo, řvalo s tou na loži o závod v divokém 
zoufalství. Chytal ho chvílemi pud chopiti se něčeho, udusiti, rozdrtiti, 
umlčeti na vždy tu sténající, svíjející se hmotu, jež tak těžko na loži 
umírala, a pak sám zemříti — ó, jak rád! Prsty křivily se mu jako 
drápy. Uškrtiti, uškrtiti 1 

V jednom ze záchvatů hallucinačních, kdy slyšel vyzváněti zvony, 
klesl na kolena a modlil se. Vřele, s věrou ve skutečnosti odlétlou, 
neexistující. 

Procitl a — nepovstal. Pověra, ovšem, ale krásná a nyní tak vhodná. 
Jako většina roztříštěných duchů nepřemýšlel nikdy vážně o problému 
víry. Vyhýbal se mu a spokojoval se s banálními formulemi, kompromissy 



Digitized by 



Google 



24 Emil Tréval: Silnější než milování. 

s věrou a skepsí. Věřil a nevěřil, měl jakousi povrchní, slepou nevěru. 
Proti víře však nevystupoval nikterak. Nejvyšší božství zahaloval sám 
sobě clonou a zval je: Kdo? 

Nyní pojednou věřil. Rozhlédl se kol. Nad ložem skučící nemocné 
visela umělecky provedená Madonna, originál německého malíře. 

„Matko milosrdenství 1 Naděje naše!" 

Strhl se zdi křížek malý, ve sloni vyřezaný a vložil jej Nastě do 
dlaně. Jeptiška dívala se na to udiveně. Pocítil, že provádí kejkle, ale 
jakési očekávání, naděje, ozvuk bývalé víry ožil v něm, a neodstupoval 
od něho. 

Po půlnoci dostavil se dr. Wasserkopf. Měl kdes v městě noční 
návštěvu a použil příležitosti ku návštěvě nemocné paní ředitelové. 
Prohlédl nemocnou, proběhl několikráte pokojem, sledován napjatým 
pohledem ředitelovým, zavzdychal, popotrhl několikráte pravým ramenem, 
ale zdržel se obvyklých výkladů. Majestát blížící se smrti uzamykal 
hovorná jeho ústa. Odcházeje, tisknul řediteli mlčky ruku. 

Kol čtvrté hodiny ranní utišila se Nasta, a teplota klesla pojednou 
o celé tři stupně. Ředitel přivítal úkaz ten s jásotem. Smál se a plakal 
zároveň jako nemluvně. Naděje jeho byla tak silná, že strhla i duševně 
schváceného doktora. Podlehl suggestivní síle této radosti a počal taktéž 
doufati. Příroda jest často divotvorcem. 

Napadlo ho zajíti domů pro jistý pro situaci příhodný nástroj 
lékařský. Jako ve snu prošel ulicemi. Za půl hodiny se vrátil. Nasta 
ležela dosud klidná, dýchala volněji, teplota stále klesala. S radostným 
trnutím zjistil nyní i doktor obrat k lepšímu. Nebyl to již nyní žádný 
klam. Odlehlo mu, jakoby odvalil kdos s duše jeho kámen náhrobní, 
jakoby chladná křeč prolínající všecky vnitřnosti jeho byla náhle po- 
pustila. Seděl u Nasty, netroufaje si ani hlasitě vydechnouti. 

(Dokončení.) 




Digitized by 



Google 



J. v. Prášek: Jiljí V. Jahn. 25 



Jiljí V. Jahn. 

Pohrobní vzpomínka, již zvěčnělému věnuje Dr. J. V. Prášek. 

V druhé polovici měsíce května vzrušena byla veřejnost pražská 
tragickým osudem, jímž stížená rodina, jsoucí z nejvlastenečtějších 
po všem národě. O boží hod svatodušní, 18. května, po kratičké ne- 
moci zemřel vynikající politik, spisovatel a učitel národního dorostu, 
školní rada Jiljí V. Jahn, v témž téměř okamžení, když tisícové dne 
21. května ukládali tělo zvěčnělého po bok ctihodným rodičům na 
novém hřbitově rodného jeho města Pardubic, loučila se s životem 
v následcích téže nemoci ušlechtilá družka v životní pouti jeho, Božena 
Jahnová, rodem Svobodova, paní rovněž vynikající netoliko vlasteneckou 
a lidumilnou myslí, nýbrž i slynoucí nadáním hudebním ve světe 
uměleckém, a 27. května podlehl též zákeřné nemoci jediný vnuk 
zvěčnělých manželů, gymnasista Jiljí Pavlíček. 

Tragedie vážené vlastenecké rodiny projevovala se v obrovském 
účastenství při pohřbu obou manželův i v nesčíslných projevech sou- 
strasti pozůstalým. Národní kruhy české byly si vědomy, že v řadách 
předních bojovníků za nejvzácnější národní statky rozevřela se mezera, 
téžko nahraditelná. Snad dosti bude těch, kteří bohatstvím duševního 
fondu vyrovnají se Jiljfmu Jahnovi, ale nemnozí budou nadšeni vlaste- 
nectvím tak idealným a sebezapíravým, jako vydavatel „Kroniky práce** 
a životopisec F. L. Riegra. 

V národní společnosti české, zvláště v Praze, na Král. Vinohradech, 
v Kolíně a v Pardubicích, po sto téměř let zaujímají čestné místo 
potomci slezského malíře Quirína Jahna, který za dob tereziánských do 
Cech se přestěhoval a zde nabyl nového domova. Quirin Jahn uhostil 
se v Praze v domě kláštera oseckého (Jilská ul. č. 10), jenž náleží 
k farnosti svatojilské, odtud pak asi datuje se obliba jména Jiljí v ro- 
dině. Vnuk jeden Quirína Jahna Jiljí Jahn vstoupil do služeb král. 
komorního panství pardubského, v nichž vytrval až do ctihodného 
kmetství svého. Nejstarším synem jeho byl pak Jiljí Jahn, jehož před- 
časného skonu veřejnost česká právě oplakává. 

Bylo mně přáno životními osudy státi blízko zvěčnělému vlastenci, 
který byl prvým mým představeným v úřadě a po třicet téměř let 
upřímně oddaným přítelem. Buďtež tudíž prosté řádky tyto věnován jeho 
vzpomínce jako projev nelíčené úcty i pospolitosti v životě veřejném. 

Byly prvé dny října r. 1874. Absolvoval jsem právě studia uni- 
versitní a, zašed nahodile do Akademického čtenářského spolku, jenž 
tehdy umístěn byl v domě, kdež nyní pivnice Chodérova, potkal jsem 
se na schodech se Zikmundem Wintrem, právě jmenovaným professorem 
realky rakovnické, který z dosavadního svého působiště Pardubic do 
Rakovníka se ubíral. Winter upozornil mne, že jest po něm v Pardubicích 
uprázdněna supplentura proti jiným ústavům výhodnější, i vyzval mne. 



Digitized by 



Google 



28 J. V. Prášek: 

pro něž byl zřízen, pořádal spolek tento velmi hojné přednášky o důle- 
žitostech hospodářských, spojené někdy i s výstavami. Po přednáškách 
bývala volná výměna zkušenosti a názorů, jíž Jahn živě se účastňoval. 
Ke schůzím Hospodářského spolku do obcí jednotlivých vyjížděli interes- 
senti pardubští, jak praktičtí hospodáři tak theoretikové z kruhův intelli- 
gence, u velikém počtu, výlety takovými pak šířeny národní vědomí 
a smysl pro hospodářství pokročilé po všem okolí. 

Tyto poměry byly příčinou, že vystoupil V. J. Jahn i na kolbiště 
politické. Již prvé počátky činnosti jeho měly silně politické zbarvení, 
neboť náleže k družině „Máje", vstoupil Jahn na počátku konstituční 
aery s přáteli svými, Hálkem a Nerudou, na dráhu publicistickou. Působil 
nejprve v „Nár. Listech", dokud byly majetkem Riegrova družstva^ 
a později přestoupil do „Národa*. Sloh příjemný a neobyčejně výrazný, 
dle potřeby i květnatý, bohaté vědomosti historické, politické a národo- 
hospodářské, zvláště pak pevný politický charakter, který sice nepřerušoval 
slušných styků s jinak smýšlejícími, ale vždy důsledně stál na zaujaté 
jednou postáti, sblížily mladého žurnalistu Jahna s Palackým a Riegrem 
tak důvěrně, že Palacký zval jej otcovsky pouze Jílkem, Rieger pak 
svěřil mu vynikající úlohu ve svém Slovníce Naučném. Věrně oddaným 
stoupencem otce i vůdce národa zůstal Jahn po všechen požehnaný 
život svůj. Za prvých svých let pardubských tiyl Jahn v Pardubicích 
a okolí vedle doktorů Žáka i Karla Rotha a chrudimského purkmistra 
Josefa Klimeše předním důvěrníkem českého politického vedení, jemuž 
konal platné ač nehlučné služby zvláště za dob prvého hnutí táborového. 
On sám byl ve stálém publicistickém styku s orgány Palackého a Riegra, 
při čemž dva vynikající tehdejší publicisté, oba Jahnovi spolurodáci 
a vrstevníci jakož i účastníci politické persekuce r. 1868, hluboko- 
myslný Edvard Zajíček (t 1876) a bodrý František Kotek (f 1886), 
byli jeho mezi Pardubici a Prahou prostředníky. Tato okolnost do- 
dávala Pardubicům zvláštního významu v tehdejší české politice, nebof 
Dr. Žák a Jahn spůsobili v působišti svém mnohý významný projev, za 
podporou snah tehdejšího českého vedení. Tak zejména tito dva mužové 
byli příčinou, že tajné porady v listopadu r. 1870, z nichž vyšlo 
ministerstvo Hohenwartovo a články fundamentální, konány byly v domě 
Žákově v Pardubicích. Dosud jen zasvěcení vědí o této události v ži- 
votě našeho národa velice důležité. Z účastníků přímých, kteří v Par- 
dubicích tehdy meškali, žijí již jen Dr. Rieger, státní rada Braun a tajný 
rada baron Helfert. Porady trvaly po čtyři dny, a sice v tajnosti úplné; 
ani Palacký o nich nevěděl, a v Pardubicích, jakkoli dům Žákův položen 
byl na živém Zeleném předměstí, neměl nikdo ani tušení, co se 
v zadní části domu dalo. Dr. Žák psal zápisník, o němž pohříchu není 
známo, kde by byl. Mně, který jsem se těšil po dlouhá léta neome- 
zenou přátelskou jeho důvěrou, říkával Žák často, že protokol i své 
příslušné doplňky, porad se týkající, uchovává zapečetěny v pokladně, 
aby po smrti jeho byly uloženy v českém národním musei. Když však 
6. května 1896 v Praze skonal, mrtvicí byv vyrván obtížné krční cho- 
robě, nebyl vzácný dokument přes veškeru péči syna jeho, JUC. Karia 
Žáka, shledán. 



Digitized by 



Google 



JíJjí v. Jahn. 29 

Jiný, tenkráte veřejný, politický projev, důležitý pro národ veškeren, 
podnítili v Pardubicích Dr. Žák a J. V. Jahn v srpnu r. 1874. Právě 
tehdy po nejtužší aeře politické persekuce, která s ministerstvem Auers- 
perkovým šla v zápětí zmařeným fundamentálním článkům, zdálo se, 
že z Vídně zavívá vítr poněkud příznivější. Bylf v místodržitelském 
úřadě nahrazen podmaršálek baron Koller mírnějším a přístupnějším 
baronem Webrem, a v prvých dnech zářijových očekáváno Jeho Veli- 
čenstvo císař a král do Prahy a k velikým manévrům vojenským 
u Brandejsa n. L. Tu překvapeny byly veřejnost česká i kruhy nám 
nepřátelské zprávou z Pardubic, kdež v řádné schůzi zastupitelstva, 
za předsednictví purkmistra Karla Černíka konané, přijata jednohlasně 
adressa ku králi, aby za pobytu Jeho ve věrném království Českém 
pokračováno bylo v jednání vyrovnávacím, vmísením se cizích živlů 
r. 1871 přerušeném. Zastupitelstva českých měst o překot následovala 
příklad pardubský, který alespoň měl ten následek, že úkony aueršperské 
vlády až do jejího konce nebyly již národu našemu tak nepříznivý. 
Vždyť právě před příchodem císařovým do Prahy byla do správy 
státní přejata realka kutnohorská, a některé jiné obecní ústavy poděleny 
subvencemi, jakkoli před tím vyučovací zpráva ke všem kulturním po- 
třebám našim chovala se odmítavě. 

Projev pardubského obecního zastupitelstva stal se již ve znamení 
národního rozkolu, neboť při lednových doplňovacích volbách do rady 
říšské a při červencových volbách sněmovních téhož roku roztržka obou 
dávno již protichůdných národních stran dokonána. Roztržka povolala 
J. V. Jahna na krátko i k činné účasti politické. Venkovské obce 
okresů pardubského, holického a přeloučského zastupoval na sněme 
zemském od r. 1861 Václav Pour, mlynář na Vale, vlastenecký osma- 
čtyřicátník, o němž ještě teď vzpomíná se v kraji, kterak r. 1848 vedl 
zástupy lidu proti zámku choltickému. Pour r. 1873 složil spolu s 27 
mladočeskými poslanci mandát, hlasovav před tím v klubu pro obeslání 
sněmu, načež staročeská strana nabídla proti němu kandidaturu Jahnovi. 
Jahn byl také r. 1874 a, když pro neúčastenství v jednání sněmovním 
s ostatními staročeskými poslanci mandátu zbaven byl, r. 1875 opět 
velikou většinou zvolen. V paměti tkví mně vzpomínka na volby 
r. 1875, již jsem uslyšel přímo z úst Jahnových. Na schodech v den 
volební — myslím, že konala se volba v někdejší radnici — potkali 
se Pour i Jahn, oba osobně dobří přátelé. Když si podali ruky, usmál 
se Pour a bodrým svým způsobem, narážeje na své stáří a na po- 
měrně ještě mladý věk Jahnův, prohodil: „Příteli, pán bůh dělá zázraky; 
děláť z mladých staré a ze starých mladé." 

Ale této politické činnosti Jahnově nebylo přáno dlouhého trvání. 
V kruzích pardubského občanstva i professorův stále vzrůstala touha, 
aby obecní realka byla přejata do správy státní, neboť byly obavy, že 
při vzrůstajících nákladech hmotných nebyla by obec s to, aby utěšeně 
vzkvétající ústav vydržovala. Zahájeno tudíž jednání se státní správou, 
jež podporovali mocní přímluvci, zejména rodák pardubský, pozdější 
český místodržitel podmaršálek Dr. Alfred rytíř Kraus. Při kterési pří- 
ležitosti učiněna byla ve Vídni poznámka, že v čele ústavu stojí 



Digitized by 



Google 



30 J. V. Prášek: 

» deklarant", a, když jednání bylo ukončeno, nebyl ústav do státní 
správy přejat, nýbrž subvence na 7000 zl., počínajíc r. 1876, zvýšena. 
Jahn, nechtěje býti překážkou přejetí nutného pro uchování ústavu, ne- 
přijal již další kandidatury sněmovní, načež r. 1876 na místě jeho 
zvolen poslancem mlynář František Moravek z Opatovic. Oběf tato 
se osvědčila, neboť od 1. ledna 1880 byla realka pardubská ve státní 
správu přejata. 

Druhé a vlastní období politické činnosti Jahnovy zahájeno r. 1885 
a potrvalo odtud až do konce jeho života. Od r. 1873, když zavedeny 
byly přímé volby, zastupoval městskou skupinu pardubskou na radě 
říšské Dr. Žák a účastnil se s ostatními českými poslanci od r. 1879 
vynikajícím způsobem jejího jednání, jakkoli politická tato činnost jeho 
byla spojena s těžkými obětmi. Ku konci prvého období Taaffova pro- 
hlásil tudíž Žák, že nehodlá již kandidovati, načež vyzván důvěrníky 
jednotlivých měst Jahn, aby se podjal kandidatury. Byl také zvolen 
imponující většinou, načež po celé období byl z nejpilnějších a nej- 
přednějších českých zástupců. Zvláště platné služby konal Jahn v po- 
třebách středoškolských, jsa zpravodajem budgetního výboru o položce 
gymnasijní. Bylo to v době tak zvaných Gautschových ordonnancí, 
kterýmiž veřejnost česká byla velice vzrušena. Než do této vzpomínky, 
která nechce býti životopisem, nenáleží vyčítati Jahnovy parlamentární 
zásluhy zevrubně; učiní to zajisté jiní a na místě příhodnějším. 

Gautschovy ordonnance podryly mocné dotud postavení strany 
staročeské tou měrou, že při nových volbách sněmovních roku 1889 
Dr. Žák sice ve svém volebním okrese zvolen, ale v Pardubicích na se 
soustředil menšinu hlasů. Zdálo se, že okolnost tato nemá rázu symptoma- 
tického, neboť již v září téhož ještě roku staročeská strana, již Dr. Žák 
a Jahn vedli, zvítězila při obecních volbách v Pardubicích velikými 
většinami ve všech třech sborech, načež Žák, zvolen byv purkmistrem, 
zahájil činnost veleúspěšnou, z níž Pardubice bezděky ještě dnes těží. 
Ale zdání toto klamalo. Když r. 1891 byla říšská rada rozpuštěna, 
nebyl již Jahn zvolen, nýbrž po odstupu ušlechtilého vlastence, zemského 
inspektora Jana Kosiny, zvolen kandidát v politickém životě nehrubě 
známý. Samy Pardubice demonstrovaly proti ryzostí politického cha- 
rakteru Jahnova většinou téměř dvoutřetinovou; v blízké Přelouči 
odevzdán pro Jahna jediný hlas. Tak dokonalý byl převrat poměrů 
národních. 

Z parlamentární arény byl sice Jahn vytlačen, ale ne z kolbiště 
politického. Staročeská strana v Polabí pokusila se r. 1889 o novou 
organisaci, v níž vynikajícími členy byli z Pardubic Dr. Žák, Jahn, 
Dr. Formánek a někteří blízcí jejich přátelé. Sídlem té organisace byl 
Kolín, kdež tehdy ještě staročeská strana měla dominující posici. V Ko- 
líně konány občasné veřejné schůze, v nichž staročeská strana hájila 
se proti útokům vítězné strany mladočeské a pozdvihovala varovných 
hlasů svých. Dr. Žák, sám jsa rodákem kolínským, z pravidla před- 
sedával, Jahn pak nikdy nebyl ve schůzích ani poradách pohřešován, 
ač zřídka veřejně promlouval. Když pak r. 1894 přesídlil trvale do 
Prahy, tu stanul ihned v popředí staročeského „Českého Klubu", jsa 



Digitized by 



Google 



Jiljí v. Jahn. 31 

posléze i jeho starostou. Vedle toho neúnavně účastnil se a sice jako 
staročeský zástupce jednání ústředního výboru „Matice Školské", která 
jej posléze ustanovila i svým místopředsedou. 

Nechaf tudíž soudí se o politickém směru Jahnovu jakkoli, jednoho, 
charakternosti totiž politické, jemu neupře žádný, ani rozhodný odpůrce. 

Svou veřejnou činností byl Jahn učitelem lidu, jako ředitel realky 
a Skol k ní přidružovaných po více než tři desítiletí byl i horlivým 
a pečlivým učitelem národního našeho dorostu. 

Realka pardubská jest z nejstarších tohoto způsobu ústavů českých. 
Vedle obou realek pražských s rakovnickou a libereckou, které děkují 
vznik svůj arcibiskupu Chlumčanskému, česká pak realka roku 1848, 
založeny byly v létech padesátých toliko realky v Lokti, Kutné Hoře 
a r. 1860 v Písku. Přihlížejíc k tomuto velikému nedostatku realek již 
tehdy se osvědčujících, odhodlalo se r. 1863 obecní zastupitelstvo 
pardubské doplniti dosavadní trojtřídní realku třídami vyššími, a mezi 
professory, kteří byli na nový ústav povoláni, jmenován i Jahn, načež 
již po roce, maje teprve 28 let věku svého, zvolen ředitelem. Odtud 
po třicet let stál Jahn v čele ústavu, na němž v létech šedesátých 
a sedmdesátých shromažďovali se žáci ze všech severovýchodních krajů 
českých a z přilehlé Moravy, ano i ze Slovenska a z Bulharska. V úřadě 
svém vedl si Jahn naprosto samostatně. Nepůsobiv před tím na ústavě 
jiném, vytkl si svůj zvláštní směr, jehož zásadou bylo, že sboru pro- 
fessorů byl duševním vůdcem, žákům otcem. Nemiloval byrokratických 
způsobů, nýbrž přicházel vstříc každému vlídně, bez předsudků, bez 
hořkosti; ano, dovedl potlačiti i mnohou hořkost, ve sboru se vyskytnuvší. 
Neúnavně o to pečoval, aby mladistvý ústav nepohřešoval náležitostí 
k rozvoji svému potřebných. Již po dvou létech měla obětavostí obce 
pardubská realka novou, na tehdejší poměry velikolepou budovu, jejíhož 
slavného zasvěcení účastnil se sám František Palacký. V nové budově 
pečoval Jahn o sbírky, kabinety a zvláště o knihovnu, kteráž nyní jest 
chloubou ústavu. Ze skromných jinak prostředků školských dovedl vždy 
vyšetřiti peníz potřebný, aby veškery naučné publikace české a přední 
německé nebo francouzské pro knihovnu byly zakupovány. Sám horlivě 
účastnil se vyučování chemii a přírodopisu, avšak dle potřeby i češtině 
a frančině, a pečoval za prvých let i o to, aby žáci realky měli příle- 
žitost v nepovinných hodinách přiučovati se jazyku latinskému, jehož 
znalost si on sám osvojil pílí soukromou. Horlivost učitelská ohrozila 
měrou na výsost nebezpečnou i skálopevné jinak zdraví jeho. Při 
chemickém pokuse v laboratoři r. 1869 nepozorností žáka pokusu při- 
hlížejícího způsoben výbuch, který Jahna oloupil o jedno oko a druhé 
povážlivě oslabil. Ale ani touto vážnou nehodou nedal se Jahn odstrašiti, 
nýbrž vedle realky vyučoval i na městské vyšší dívčí škole a na prů- 
myslové škole pokračovací, kteréžto školy po delší čas i řídil. 

V budově reální bydlil Jahn až do odchodu svého na odpočinek 
a za prvých let byl rodinný chrám jeho i středem čilých styků spole- 
čenských. Paní Jahnová pořádávala večery, jichž se účastňovali professoři 
s dámami svými, a notability vlastenecké z města. V přátelském bese- 
dování pěstovány byly vedle hudby, zpěvu a vhodných přednesův 



Digitized by 



Google 



32 J. V. Prášek: Jiljí V. Jahn. 

i hovory o současném stavu politiky a literatury. Súčastnil jsem se 
několika těchto večerův a vzpomínám na ně podnes. Byl to pravý 
český duch pospolitosti společenské, který tu vanul. Jahn i chof jeho 
byli roztomilými hostiteli ku všem účastníkům, škrobenost a osobivost 
jednotlivců byly z besed těchto zásadně vyloučeny, naproti tomu dobrý 
vtip aneb anekdota se zrnkem pravé attické soli vděčně byly přijímány. 

Jahnův dům byl i shromaždištěm všech vynikajících českých 
a slovanských osobností, jež do Pardubic zavítaly. Jahn hosti své 
prováděl ochotně po městě, vysvětloval součástky památného pernštejn- 
ského hradu, rád se ubíral s nimi i na nedalekou Horu Kunětickou, 
jejíž uchování před barbarskou devastací pokládal za přední úkol všech 
činitelů města i okolí. Také uváděl hosti své do Měšfanské Besedy, 
aby seznali společnost v českém venkovském městě. Častěji pobýval 
u něho slavný buditel lužických Srbů, buděšský kanovník Hórnik; také 
Josef Fric po návratu do vlasti několikráte meškal návštěvou u Jahna. 

R. 1894 J. V. Jahn, dovršiv třicítiletí své ředitelské činnosti a vy- 
znamenán byv hodností školního rady, odešel do Prahy na zasloužený 
odpočinek. Rodné město bez rozdílu stran rozloučilo se s ním způsobem 
okázalým, při čemž starší i mladší žáci jeho závodili v projevech vděčnosti 
i oddanosti. Jahn odstěhoval se do Prahy, do domu kláštera sedleckého 
v ulici jilské, kdež již bydlil před 100 a více roky předek jeho Quirin 
Jahn. Ale neúnavný, ideální duch Jahnův neznal odpočinku. Prost jsa 
věcí úředních, pracoval Jahn oblíbeným svým směrem ve všech sobě 
přístupných sborech vlasteneckých i vědeckých. Byl horlivým členem 
výboru a později místopředsedou Ústřední Matice Školské, ve kteréž 
hodnosti hlavně pečoval o matičně střední školy na Moravě a Slezsku, 
zasedal ve výboru Chemické společnosti, jejíž vědecký časopis redigoval, 
byl členem domácí rady a posléze i starostou „Českého Klubu "^ jehož 
porad závažným hlasem svým horlivě se účastňoval, od r. 1895 byl 
ředitelem dívčího gymnasia spolku „Minervy", pečuje neúnavně o jeho 
doplnění a rozšíření, vedle toho pak navštěvoval i schůze vědeckých 
spolkův, odborem vzdálenějších, chtěje takto udržovati se ve stálé 
evidenci ruchu vědeckého. 

Uprostřed této pilné vlastenecké práce překvapila Jahna smrt. 
R. 1901 nešťastnou náhodou zlomil si nohu, ale zdálo se, že mohutná 
jeho konstituce tělesná odolala nehodě. 11. května t. r. ještě předsedal 
ve schůzi „Českého Klubu", přišed ale domů, pocítil nevolnost a po dva 
dny poléhával. Ve středu cítil se zotaveným, i pracoval u svého stolu, 
ale k večeru přinucen ulehnouti znovu, načež lékaři konstatovali ne- 
bezpečný zánět plic. Ušlechtilá chof ošetřovala onemocnělého, až i sama 
touž chorobou byla zachvácena. 18. května skonal Jahn, a 21. května 
následovala jej věrná družka jeho života. 

Odešel vlastenec vzácného zrna, věrný ideálům mládí svého. 
Zásluhy Jahnovy nejprve ocenili po zásluze přečetní jeho žáci. Když 
r. 1887 slaveno bylo pětadvacítileté výročí pardubské realky, sjeli se 
z blízka i z dáli žáci Jahnovi, kteří ve vynikajících namnoze poměrech 
osvědčovali již pověst jména českého. Při slavné hostině v „Měšfanské 
Besedě" byl Jahn středem nelíčených ovací, a když nálada jevila se 



Digitized by 



Google 



KareJ Červinka: Vrah. 33 

nejvřeleji, navrhl jeden z předních žáků Jahnových, chvalně známý 
spisovatel český Jan Diviš Čistecký rytíř ze Šerlinku, ředitel cukrovaru 
přeloučského, aby přítomní sebrali základ ku studentskému nadání pro 
abiturienta pardubské realky, které by neslo jméno nadání Jahnova. 
Návrh potkal se s nadšeným souhlasem, a tak jest jméno J. V. Jahna 
na vždy sloučeno se semeništěm vlastenectví a osvěty, jemuž zvěčnělý 
nejlepší své síly věnoval. 



KAREL ČERVINKA: 

Vrah. 



(Pokračování.) 
VII. 



Dámy teď za bariérou 
na lavicích shromážděné, 
vděčné posluchačky, když jde 
o vraždu tak zajímavou, 
jako vražda tahle ta, 
kapesníky vylovily 
rychle z kapes, přiložily 
je ku očím zavlženým, 
vůně parmských fialek 
vplula ve vzduch prosycený 
potem soudců tělnatých, 
návladní však zase zlomil 
ostrou špičku u své tužky, 
proto opět vytáh* nůž, 
znova tužku ořezoval, 
obhájce si čechral vousy, 
stenografoval si cosi, 
při tom stále opakoval 
ovšem v duchu pouze jen: 
— Vida, chlapa, znamenitě 
jak se hájí, ten to zná, 
z všeho drama udělá, 
tam ty dědky balamutí, 
osmi hlasy řeknou: Ne! — 
Musím mluvit s redaktory, 
aby to vše rozšlapali, 
trošíčku to okrášlili, 
dám jim napřed svoji řeč, — 
sám si půdu připravuje. 



Digitized by 



Google 



34 Karel Červinka: 

tohle jenom trošíčku 
opepří se, přemaluje, 
dobře, dobře, tatíčku, 
vy to máte v malíčku 1 



VIII. 

Vrah se nyní plaše ohléď 
do zadu, kde dámy stkaly, 
rozčísl si rukou vlasy, 
pomalu zas pokračoval: 
— Přespali jsme noc a ráno 
vstali jsme jak obyčejně. 
Zapřáhl jsem naše kravky, 
brány naložil a pluh, 
žena s dcerou sedly na vůz, 
jel jsem do pole tak stejně, 
jako vždycky, od jakživa 
jak by žena s námi byla, 
na nic jsem se neptal jí, 
kde to byla, odkud v světě 
vrátila se zase k nám. 
Všickni tři jsme pracovali 
s přestávkou jen v poledne, 
večer jsme se unavení 
do chalupy navraceli, 
pospolu jsme večeřeli, 
já si opět uleh* v postel 
neodstrojen, zapáliv si 
svoji dýmku, kouřil volně, 
se vším smířen, co tu bylo, 
co tu je, co nemělo být, 
viděl jsem, že všade vždy 
pánem osud zůstane! 
Tak jsme žili mnoho týdnů, 
žně už zase začínaly, 
svázali jsme žito v snopy, 
domů jsme je odváželi, 
soudek pálenky jsem koupil 
pro sekáče, pro dělníky, 
jež jsem musil přijednati, 
do sklepa jsem postavil jej, 
to byl všeho začátek I . . . 

Přijeli jsme večer z práce, 
já si zase uleh' v postel. 



Digitized by 



Google 



Vrah. 35 



zapáliv si dýmku, kouřil, -— 

žena s dcerou poklizely, 

v stáji krávy napájely, 

okno bylo otevřeno, 

a jím proudil do světnice 

vlahý vzduch, jenž pln byl vůně 

z otav právě posečených. 

Spokojen jsem pokuřoval, 

z luk se ještě ozval chřástal, 

koroptve se svolávaly, 

potichu se šeřilo, 

splývalo to vše v mé uši, 

v spánek mě to zkolébalo, 

já jsem ani nevěděl, 

jak jsem usnul! — Když jsem procit, 

bylo okno zavřeno už, 

dýmka, jež ml vypadla z úst, 

na zemi se válela, 

vedle ní však na podlaze 

žena má, neodstrojená, 

ležela a, když jsem zdvih' ji, 

procitla, cos blábolila, 

a já cítil hnusný zápach: 

byla zpita kořalkou! 

Svlékl jsem ji jako dítě, 

do postele uložil ji, 

ze stáje jsem vzal si houni, 

lehl jsem si na zápraží, 

byla vlahá letní noc, 

nebe jasné jiskřilo se 

hvězdičkami, měsíc mlčky 

díval se mi do myšlenek, 

smál se mému zoufalství! . . . 



IX. 

Druhého dne, když jsme vstali, 
láteřil jsem, proklínal ji, 
špatného cos odsekla mi, 
uřízl jsem tedy prut, 
sbil jsem ji pak do krvavá 
v přístodolku, aby dcera 
neviděla její hanby, 
do sena jsem jí pak smýknul, 
sám jel s dcerou na pole. 



Digitized by 



Google 



36 Karel Červinka: 

K poledni za námi piišla, 
chopila se svojí práce, 
neřekla mi ani slova — 
Když jsiem brázdy vyorával, 
krávy moje poháněla, 
pracovala, jakoby se 
pranic, pranic nestalo . . . 



Večer však se opila zas, 
ještě hůře nežli včera, 
po světnici vrávorala, 
chraplavě cos zpívala, 

— divné písně, — u nás na vsi 
jakých nikdy nezpíváme, 

divná vína jmenovala, 

vyprávěla, jak je pila, 

bůh ví, kde — jak velcí páni 

byli kdysi žádostiví, 

a tak dále — — _ — — — 

— — — — — — Já ji chytil, 
do stodoly jsem ji odvlek', 

zase sbil ji do krvavá, 
do sena ji uložil pak, — 
sám jsem přinesl si houni, 
ulehl jsem na zápraží, 
byla opět vlahá noc, 
nebe jasné jiskřilo se 
hvězdičkami, měsíc mlčky 
díval se mi do myšlenek, 
smál se mému zoufalství . . . 



To se všecko, jak to tady 
povídám, opakovalo, 
když však byla míra plna, 
jednoho dne časně z rána 
ztratila se žena s dcerou, 
když jsem vstal, já našel prázdnou 
postel, kde si lehly večer, — 
po stavení jsem jich nejprv 
hledal v prvém rozechvění, 
k starostovi pak jsem běžel, 
odtud do města hned přímo, 
u četníků jsem to hlásil, 
u hejtmana okresního, 



Digitized by 



Google 



Vrah. 37 



protokoly se mnou ihned 

sepsali a zavedli, 

pátrali, jak bývá, když se 

ztratí někdo — - nadtož ženská . . 

V novinách to také bylo 

vylíčeno, tenkrát číslo 

novin po vsi putovalo, 

ukazovali si prstem 

na mne, pouze někteří 

soucitně mě litovali, 

ale jiní sváděli vše 

na mne — inu, jak to bývá I — 

Vrah se dlouze odmlčel, to 

jakoby se rozpomínal, 

že chtěl ještě něco říci, 

neměl však slov pohotově. 

Návladní, jenž nebyl pohnut, 

chvílemi dál řezal tužku, 

na stolici sebou vrtěl, 

za zlé měl už předsedovi, 

že tak dlouho nechá vraha 

mluvit, co sem nepatří, 

že ho ani nevyruší, 

k stručnosti ho nevyzve. 

Obhájce se také divil 

předsedovi, on však zas 

v duchu chválil jej, že klidně 

poslouchá i se senátem. 

V sále bylo dusné vedro, 

porotcové potili se, 

soudcové i auskultant, 

jenž měl sepsat protokoly. 

Tepla žár vše umrtvoval, 

ba i říznost předsedy, 

ospale jenž poslouchal a 

při tom v duchu přemítal, že 

za tři dny to sotva skončí — — 

Náhle však se vzpamatoval, 

rozkřikl se zase řízně: 

— „Už jste dost nám napovídal, 

ale k jádru nepřišel jste — 

tohle všecko jest jen motiv, 

příčina, proč věc jste spáchal, 

ale vypravujte nyní, 

jak jste proved vraždu, nebof 

pouze o to jedná se." 



Digitized by 



Google 



38 Karel Červinka: Vrah. 

Návladní hned pomyslil si: 
To je dost, že probudil se 
ze spánku a- že to přetrh*, — 
zdá se, že už také trpí 
na změknutí mozku! — — Pak 
upřádal si v duši své sny, 
jakým bude předsedou on, 
až se stane vrchním radou, 
předsednictví dostane, 
kterak bude řízným, krátce 
všecko bude odbývati, 
takovouhle porotičku, 

— vraždu zcela doznanou — 
sfoukne za den, — a ten dědek 
tady bude po tři dny to 

na vidlicích roztahovat, 
jako loňská povidla. 
Návladní dál předl sny své . . . 
V statusu jest ještě vzadu, 
taková je líná doba, 

— zdravá, nikdo neumírá, 
staří dědci plesnivící 

do pense se nehýbají, 

vše je jak loď zamrzlá, 

s hora chodí děsné nosy, 

můžeš dělat nad své síly, 

kam se koukneš — dědek bílý 

sedí, ještě výš chce dojít, 

špatné je to velice 

u vznešené justice. 

Návladní teď vzpomenul si 

na tetičku, která z mládí 

s lajtnantem se zapomněla — 

(měli se prý šťastně rádi) — 

jenerál ji jakýs, který 

do věci se mimovolně 

také připleť — protěžoval, 

a na jeho přímluvu 

dostala se k Rothschildovi, 

ovšem, pouze jako kojná, 

ale když pak odcházela, 

samoten chéf domu, jemuž 

vyživila dědice, 

pravil měkce: „Slečno Nělly, 

budete-li něco někdy 

chtíti — všecko vymohu vám, 

korespondenční jen lístek 

napište mi — ! — Vaše služby 



Digitized by 



Google 



Viktor Hugo: Torquemada. 39 

umím dobře ocenit ..." 



Vrah však náhle zkřivil ústa, 

a z nich vydral se mu skřek, 

divoce si vlasy rozčís*, 

rozkročil se kazatelsky, 

návladnímu přetrh' další 

vidiny o kariéře, 

o tetičce, Rothschildovi, 

starých slibech, starých službách, 

lajtnantovi, jenerálu, 

o všem tom, co mohlo jej 

vynésti do šesté třídy 

dietní, ach, na to křeslo, 

kde si hověl předseda, 

vážený pan předseda . . . 



(Dokončení.) 



Torquemada. 

Drama o péti jednáních. Napsal Viktor Hugo. 

Přeložil Jan Žeranovský. 

(Dokončení.) 

JEDNÁNÍ TŘETÍ. 

(Jest noc. Terassa v tajném parku, nazvaném ,Huerto del Rey* v Seville. Terassa 
jest široká. Sousedí na právo a na levo se stromořadími V pozadí spadá náhle 
ve schodiště, jehož schody není vidět a po kterém se vystupuje z hlubin zahrady 
na tuto terassu. Ti, kteří přicházejí tímto schodištěm, objeví se nejdříve vrchní 
částí těla, pak je vidět, jak jich přibývá až ke chvíli, kdy stojí ve stejné výši 
s terassou. Na terasse jest mramorová lavice. Hloubka zahrady ztrácí se v přítmí 
za svahem terassy ke schodům. Docela v pozadí horská krajina. Samota. Měsíc 

za jednání pochází výše.) 

Výstup první. 

Torquemada. Gucho. 

(Vstupují stromořadím s pravé strany, Gucho veda Torquemadu. Gucho tiskne 
jednou rukou své dvě loutky ke hrudi a druhou podává Torquemadovl klíč.) 

Gucho. 
Jen vzpomnět, monseigneur, si račte, že jsem já to, 
jenž klíč vám vydávám v park tajný, králův sad to, 
já, Gucho, šaška v němž má král náš panující. 



Digitized by 



Google 



40 Viktor Hugo: 

Ký zločin zas je v tom? To nedovedu říci. 
Já nevyznám se zde. Já aspoň na tom stojím, 
by vy jste zůstal tu, a vše zřel okem svojím. 
O svatá kláštera zde práva jde a děvy, 
již král chce uchvátit, ač z rodiny se jeví, 
v snub dána bratranci, jenž žhne k ni lásky vznětem. 
Tof všecko, co já vím o plánu onom kletém. 
Já králův blázen jsem. Jej rozesmávám v chmuře. 
(Torquemada vezme klíč z rukou Guchových.) 
(Gucho stranou.) 
Jet bídák udavač. Však pečen být je hůře. 
Já volil již! Zdrav Bůh! A neblázním však za nic 
snad štěstím svítit kdys v autodafé tam z hranic! 
Chci svítit jako duch, však, pane, ne jak svíce. 
Teď ptám se: Komu já jsem asi věrný více? 
Sám sobě! Stačí to! Vy zmetci, jichž jsem plodem, 
vám silák, rek jsem byl, vše niče, v duši s hlodem? 
Jsem mučen, přející si smrt. Jste v klamu prudce! 
Co ještě přijde vše? Já myju si své ruce. 
Král, kdybych shořel já, se ani nezarmoutí. 
Ten starý dobrák tu jen prstem může hnouti, 
a jeho majestát v své na břich bací kráse! 
Tož raděj udavač. Tím hůř! A myslit na se! 
Já z hry se vyvléknu a vytratím se v tichu. 

Torquemada 
(pozoruje klíč. Stranou.) 

Král sotva rozhřešen, již znova v stopách hříchu. 
Je špatný. 

(Gucho odebral se do pozadí terassy. Vysílá pohled do temné hloubi zahrady.) 

Gucho 
(stranou). 

Skupinu tam pod stromem lze znáti, 
snad chtí se přes schody sem mramorové dáti. 
Jsou tfi. Proč tři? — Však co, to „Proč'' teď málo chytí, 
je spasme, za mnou ať se všecko v propast zřítí! 

Torquemada 
(stranou obhlížeje zahradu). 

Tak, to ten tajný park, ta skrýš pro vášní zchvaty. 

(Odchází pomalu do stromořadí na levé straně.) 

Gucho 
(stranou dívaje se ke schodišti). 

Hle, jdou. My půjdem též. 

(Odchází stranou, kterou přišel. Vidět vstupovati a přicházeti schodištěm markýza 

de Fuentel v předu, pak dona Sancha a doňu Rosu v hábitech noviců jako 

v jednání prvním. Markýz je vede, prst na ústech, obezřetně se ohlížeje.) 



Digitized by 



Google 



Torquemada. 41 

Výstup druhý. 

Markýz de Fuentel. Don Sancho, Doňa Rosa. 

Markýz. 

Novické vaše šaty, 
až svitne bílý den, by nebezpečím byly. 
Však pusto tu, již noc, kdo zří vás? Bože milý I 
Jste vysvobozeni. A kdo by domníval se, 
že tady jste? Však já jsem cestou jinou dal se, 
než cestou obvyklou, nás nikdo nesledoval. 
Já poslal lidi zpět, jež dřív jsem potřeboval, 
však dosud ještě nic se neprovedlo. V spěchu 
teď šaty, koně sem a odjet, co lze dechu. 
Nic dél než do zítřka si smíme myslit na to. 
(Prohlížeje si osamělá stromořadí parku.) 
Oh, bránu zavřel jsem tak dobře! Bůh snad dá to! 
Král sám by vstoupit moh'. Však odjel. 
(K donu Sanchovi.) 

Princi drahý, 
madame, mně svěřte se. Bych došel v cíl své snahy, 
vás odtud vyvléci, jest vše, co třeba k věci, 
bezmála ukrutné, však já si upřel přeci 
a před nebezpečím jen sílím, nejsem znaven. 
Můj život zasvěcen vám dvěma. — Z kláštera ven, 
tof první jesti krok, ven ze Španělska, druhý. 
Hle, duch můj neplodný tak není, na vtip tuhý. 
Však přes hranice jak se dostati lze směle? 
Střet Torquemada se již přes Španělsko celé, 
a králův úpadek mu skládá jeho výši. 
Já vnik' v dva kláštery. To inquisitor slyší, 
a dá mne stihat hned. Zde ještě nic nám není, 
však jiný útulek chci mít, než svit vzplá denní. 
Král moh' by přijít v to. Ah, co pak činit? Najít 
tu koho, kdoby chtěl vás zachránit a hájit? 
Mnich byl by nejlepší. Neb naši kněží hladcí 
jsou všemohoucí tu. Jdu hledat. Však jsou zrádci. 
V čas prodá ruka jich ty, které zakoupí ji. 
Oh, kéž bych v bezpečí vás zřel již ve Francii! 
Mám přání nejedno, z nichž taj vám sejmu ztmělý: 
že tento tajný park, ač značně osamělý, 
jest soused paláce, v němž officium svaté, 
tam kde zřít jeho zeď a žaláře zdi spjaté. 
Já v mžik vás opustím. V smrt, v útěk spolu, děti? 
Buď! Najdu úkryt vám. A jak se musím chvěti! 
Však jedno: žijete! Ó, žehnání vám dvojí. 

Don Sancho. 
Ah, vše jsme dlužni vám! 



Digitized by 



Google 



42 Viktor Hugo: 

Markýz. 

Ó, drazí ptáčci moji, 
je třeba prostředku, jak z nástrah vyváznete. 
Nuž, slyšte. 

Sancho. 
Jak se vám teď odvděčit nám? Rcetel 

Markýz. 
Když šťastni budete. 

(Odejde stranou, kterou odešel Gucho.) 

Výstup třetí. 

Don Sancho. Doňa Rosa. 

Don Sancho. 

Ah, zřít tě zas, se chvěji, 
tof ráj jest. Pro tě však se chvět jest beznadějí! 

Dona Rosa. 
Bůh spojil znova nás, zas spasí nás. 

(Dívá se na něho opojena.) 

Můj drahý! 
(Vrhnou se druh druhu vášnivě do náručí.) 

Don Sancho 
(vzhKžeje do noci nad svou hlavou.) 
Ó, s hvězdné výše té, tak plné nebes vláhy, 
zda nesestoupí sem kdos nesmrtelný, smělý, 
jenž skryl by tě v svůj stín? Což nebes prostor skvělý 
již nemá andělů, a andělé ne křídla? 

Dona Rosa. 
My máme přítele, víš, muž, jejž kdys jsem zhlídla? 

Don Sancho. 
Hle, sám jest vyděšen. Jet všude nebezpečí. 

(Objeví se Torquemada. Jest ve tmě stromů. Slyšel tato poslední slova. Poslouchá 

a dívá se. V pološeru zkoumá dona Sancha a doňu Rosu s jakýmsi rostoucím 

překvapením. Ani ona ani Sancho jej nevidí. Don Sancho bere doňu Rosu za 

ruku a zdvihá oči k nebi.) 

Oh, kdo přec ochrání tě mocnou svojí péčí? 

Torquemada. 



Já. 



(Oba se obrátí užaslí.) 

Výstup čtvrtý. 

Don Sancho, Doňa Rosa, Torquemada. 

Torquemada. 
Poznávám vás zas. 

Dofla Rosa. 
Ten stařecí 



Digitized by 



Google 



Torqeumada. 43 

Torquemada. 

Člověk skrytý, 
zatracen Gomorrhou a Sodomou zas bitý, 
jenž vámi zachráněn, vy neznámé mi děti. 
Já v hrobě pohřben byl, tu slyším vás tam spěti 
a vyprostili jste mne z něho. Holubice 
a orel jste vy dva, mne z něho zachráníce. 
Vám dvěma děkuji, že den zřím ještě bílý. 
Ah! Jste mi zachránci, teď dojde na mne, milí. 

Dona Rosa. 
Tof stařec ten. 

Torquemada. 
Váš šat, jenž ze šerky je zboží, 
že zasvěceni jste, mi praví. Matce Boží. 
Já shledávám vás ty, jak tehdy jsem vás spatřil. 
Já nežil bych teď již, ni k mrtvým nebyl patřil; 
vy snesli jste se tam jak spasní andělé mi; 
vy jste mne spasili. Bůh cestami teď svými 
mne přivést dnešní den se v cestu vaši snaží. 
Vy pomoc voláte, já podávám vám páži. 
Bůh, aby střežil je, svatého Dominika 
dal Petru druhému, mně králi, v zlo jenž vniká. 
Já jdu a slyším vás. Jste v nebezpečí, zdá se. 
Jste něčí zajatci? Jak pomoci vám má se? 
Bůh jakous povinnost tu konat vnuk' mi v duši, 
bych vstoupil v palác ten tu tajů divných snůši. 
Já, Zdař Bůh! najdu vás, a neztrnul jsem plaše, 
to, Bůh že vede nás i mé i kroky vaše. 
Já byl již ve hrobě, vy přišli jste. Ty, jatá, 
ty, zajat, chvějete se v místě tmy. Sem chvátá 
můj krok. V smrt beze mne, jak bez vás já, by šli jste, 
vy na útěku jste, já v patách, tušili jste? 
Jak stihli jste až sem? Jak já jsem stanul tady? 
Vy zázrak byli jste, já div jsem v tyto spády. 
Však ví, co činí. Bůh. 

Don Sancho 
(k doně Rose). 
On jest to! 

Torquemada. 

Nebojte se, 
jsemť já zde. Zhlédnu past. Neb pohřbiv v samotě se, 
jsa mnich, znám v lidech se. Já miluji vás, děti, 
a proti králi též chci v obranu vás spěti. 

Don Sancho. 
Přec králi samému jste blízko? 

Torquemada. 

Nad ním! Výše! 



Digitized by 



Google 



44 Viktor Hugo: 

Don Sancho. 
Co tedy jste? 

Torquemada. 
Sám nic. Však všecko pro Ježíše. 

Don Sancho. 
Jak jmenujete se? 

Torquemada. 
Mé jméno: Spása. Dosti! 
Jsem ten, jenž zemi zří ve strašné průsvitnosti 
a pod ní peklo tam. Mé zraky se v ně vštíply, 
stihají démony, již krčí se tam zchlíplí, 
a vidím ve hloubi ten jícen, postrach massy, 
žár temný, a já mám tu urnu, jež jej zhasí. 
Však, rcete přec též vy, jak znějí vaše jména. 

Don Sancho. 
Princ Sancho z Burgosu. 

Dona Rosa. 

Já Rosa z Orthez rčena. 

Don Sancho. 
My zasnoubeni jsme. 

Torquemada. 
Vy as jste učinili 
jen sliby, dispensí jež rozvázat lze, milí. 
Však, jak jste přišli vy v park, tuto skrýši temnou? 

Don Sancho. 
Král poslal násilím mne v klášter. Rosu se mnou. 
My, my jsme uprchlí. 

Torquemada. 

Vy pokutu jen dáte. 
Král platit bude víc, neb hřích má větší, znáte! 
Že klášter Boží přec být musí vazbou králi. 
Tof hřích. Tam nucení se nikdy nevídali. 
Jste volni. Doufejte jen, Roso, Sancho pevně! 
Co chcete ještě teď? 

Don Sancho. 

Chcem, otče, sňatek zjevně. 

Torquemada. 
Bud, já vás oddám sám. 

Doňa Rosa. 

Ó, monseigneur, jak snésti . . . 
(Chce se mu vrhnout k nohám. Torquemada jí to posuňkem zabraňuje.) 

Torquemada. 
Ráj mrtvým náleží, však živým patří štěstí; 
hle, co tu nesu já, jenž cítím v duchu žalmů, 
tu v pravé pochodeň a v levé zase palmu. 
Vám žehnej Bůh! 



Digitized by 



Google 



Torquemada. 45 

Don Sancho. 
Ó, plesl oh, nevím proč, však stále 
když jsem vám na blízku, já nebojím se krále. 
A kdybych někoho se bál, tož vás. Ó, vy jste, pane, 
jak Prozřetelnost nám, jež nad námi tu stane. 
Mám cit, že hrozný jste a vznesen. 

Torquemada. 

Roso malá, 
jak Ráchel, Jakuba když uzřevši, si vzala, 
tak Sancha pojmete si mužem. Boží ruka 
ves králův zmaří plán, jenž všecek se mi vnuká. 
Já, ano, spasím vás, vás oba, spoléhejte! 

Doňa Rosa. 
Oh, ať jste kdokoliv, kněz, biskup, dík náš mějte I 
Vám, otče, žehnáme. To mžik byl štěstím vzňatý, 
že chtěl, neb že chtěl Bůh, ó, kmete dobrý, svatý, 
že slyšeli jsme váš vzdech ze hrobu tak Jilasný. 

Don Sancho. 
Já na to vzpomínám, jsem ještě tam, den krásný 
byl v dubnu, růže já jsem trhal v plném květu, 
a za motýli zas má Rosa spěla, vše tu 
se dělo ve slunci, jež svítilo nám v duši. 
Pak nastal večer již, vnik* výkřik v ráz v mé uši, 
jak kdos by umíral, a zřím tu kámen sivý 
a naslouchám . . . 

Doiía Rosa. 
A děrs: Tam člověk v hrobě živý! 
Jej spasme! Kámen však byl těžký velmi, velmi. 

Don Sancho. 
Vždyť, Roso, na blízku byl zcela kříž. 

Doňa Rosa. 

Tak's děl mi, 
a vytrh*s jej. 

(Na Torquemadovi jest pozorovati hnutí úžasu.) 

Don Sancho. 
Nuž tak, já vzal jej, dobrou páku, 
a, diky kříži, hrob se podal jeho tlaku, 
se otevřel, a vy jste z hrobu vyšel živý. 

Torquemada 
(stranou). 
Suď Bůh! Jsou ztraceni! 

Don Sancho. 

My dva, já zdvihám chtivý, 
a Rosa tlačí jej, a balvan nadzdvižený, 
hle, otevřel nám hrob. 



Digitized by 



Google 



46 Viktor Hugo: 

Torquemada 
(stranou). 

Kříž zkořán vytržený! 
Toť svatokrádeže jest vrchol. Oheň v třasu 
se na ně rozevři! Jsou mimo všecku spásu. 
Hle, jsou již mimo stín ten smírný Kalvárie! 
To, běda, není již jen s králem historie, 
tof s Bohem! 

(K donu Sanchovi a doně Rose.) 
Kovová ta páka, jste si jisti, 
že byl to kříž? 

Don Sancho. 
Tak jest. Pod starou zdí se místí, 
vstál vztyčen nad travou, jež byla suchá zcela, 
já chyť jej v pěsti své. 

Torquemada 
(stranou.) 

Kříž vytrhla dlaň smělá! 
Kříž! — Jedno! Spasme je. Však jinak, hrůzy Boží. 
A hned tu hodinu. 

Don Sancho. 

Zde, kdy se tmy kol množí, 
jsme beze přátel tu, i útulek nám schází; 
nám spásou jste jen vy, seigneur. 
Torquemada. 

Jen tiše, drazí. 
Já, ano — spasím vás. 
(Odchází pozadím, a vidět jej, jak pomalu se noří a mizí na svahu schodiště.) 

Výstup pátý. 

Don Sancho, dona Rosa. 

Doňa Rosa. 

Dík vzdáti klekněm nyní. 
Tof pomoc s nebe jest! Bůh pro nás zázrak činí. 
Jak člověk doufá rád, v tom, Sancho, pravda skrytá, 
a každé větve se, ať která, rád tak chytá. 
Kmet, námi zachráněn, hle v tomto domě tmavém 
a spasí nás. Tak jest, já věřím, doufám. Právem? 

Don Sancho. 
To jistě! Doufej jen, má drahá! Život dluží 
on nám, teď dá jej nám. Ah, duch můj tím se vzmuží, 
jsem jako opojen. 

(Táhne ji k sobě.) 
Pojď, pojď si oddechnouti! 
Ten stín, jenž ze křídel se serafinů hroutí, 
jej cítím, na čelech nás dvou jak chladí, kana. 
Zasáhlaf mezi nás a hvězdy ruka chranná. 



Digitized by 



Google 



Torquemada. 47 

Dona Rosa. 
Tak, ruka Boži to, jež chrání nás. 

Don Sancho. 

Ó, rci mi, 
zda slyšíš blížit se ráj zvuky blaženými. 
(Ukazuje jí park a husté stromoví.) 
Ta příroda vše kol jest jako souzvuk lyry. 

Doňa Rosa. 
Ah, při shledání vše, co chvělo se v nás víry, 
vše na rty najednou vám přijde: s minulostí 
i přítomnost, co vše jste trpěl, chtěl, se vhostí. 
Co nocí bezesných. Bůh, jeho slitování, 
zlí lidé, naposled se duše neubrání 
a „Miluji těl" rce mi, a vše jsme řekli, zříme. 
Já tolik plakala! Když konec naději mé, 
a toho kláštera já v hloub vržena zcela, 
niť našich osudů jak trhá se, jsem zřela, 
a srdce obou nás od sebe odervána, 
a choutka králova jen zhruba načrtaná, 
ó, děs! Já cítila se silnou, statnou v žití 
a hrdou přála však si často mrtvou býti. 
(Matná zář měsíce počíná se míchati s tmavými průhledy obzoru.) 

Don Sancho. 
A já, kdy znala bys! . . . Však pusťme již ty zkazky. 
Jen srdce žije přec, v sled zbude triumf lásky. 
Vše druhé zřítí se a zhyne. V sňatku vězí 
nás obou spasení! Já věřím tomu knězi. 
On vrací jenom nám, co od nás dostal. Drahá, 
mne miluj! Luny, viz, jak nad hory jde dráha. 
Ty vody, lesy zři, v nichž duch jest nekonečný, 
vše tato krása zde jest Boží duch jen věčný. 
Ta všecka lahoda, v to krásné místo vseta 
nám káže věřiti a z Božích úst jest věta. 
Již dál se nestrachuj, má krásná duše v štěstí! 
Bol, tof jest lilie, a naděj růží jesti. 
Bol, ten se otevře. Bůh změkčen pláče s výše, 
a to jest naděje. Věř, bol náš, nesen tiše, 
jím pohnul. Neznámí nás strážci opatrují. 
Zřím stíny kolem nás, jež péče síf kol snují. 
Co říc' ti? Miluji tě nad vše! Zvítězíme, 
a modř tam z oblohy hloub srdcí našich jíme. 
Jen doufejme! 

Doňa Rosa. 
Já vím, kdos má nás zachrániti. 
Já doufám.' Doufat jest se zrodit. 

Don Sancho. 

Láska — žití. 



Digitized by 



Google 



48 Viktor Hugo: Torquemada. 

Doňa Rosa. 
Co mám já v duši své? Ah, říci jsem ti chtěla, 
jak tebe miluji! 

Don Sancho. 
Pojď blíže tedy. 
(Rosa se blíží.) 

Zcela I 
(Rosa se přiblíží. Oba klesnou na lavici, doňa Rosa v náruč dona Sancha.) 

Doňa Rosa 
(na něj patříc). 
Ó, Sancho, králi můj! Jsem vámi přeblažena! 

Don Sancho. 
Má Roso, za krátko my budem' muž a žena. 
Ach, Roso, pravda to! Bůh přijde, slyšev tebe. 
To slovo „manželé" zda chápeš, slovo s nebe! 
Tof krása, tělo jest tvé cudné, požehnané. 
— Oh, vy sny v klášteře! Oh, bezsennost, jež plane! — 
Být chotěm! Anděla smět chytit sladkou mocí. 
Tě vidět každý mžik a mluvit ve dne v noci 
vše slova štěstí k ti a slyšet tvoje zase, 
ve chvění zlíbati vše úsměvy v tvé kráse. 
Ráj míti za jho tak, jak povinnost co je mi! 
A, kdo ví? v brzku snad, ó. Roso, nerdi se mi! 
zřít, prsty malými jak sladká bytost stiská, 
tvou přerozkošnou hruď, z níž věčná krása tryská. 
A slyšet žvatlati mu z úst, v nichž med se ssedá: 
zvuk: matko! 

Doňa Rosa 

(zbožňujíc jej). 

Otče! zas dí tobě, drahý. 

(Za jejich vytržení, v pozadí za svahem schodiště a nad ním objeví se hrot 
černého praporu. Prapor se vztyčuje pomalu. Viděti jej brzy celý. Ve středu 
má umrlčí hlavu a dvě kosti křížem, bílé v černém poli. Toto vzrůstá a blíží se. 
Don Sancho a doňa Rosa se obracejí zkamenělí. Prapor vztyčuje se dále. Vidět 
kápí jejího praporečníka a po pravé i po levé straně kápě dvou řad kajicníků 

černých a bílých.) 

Don Sancho. 

. Běda! 

(Koně c.) 



Digitized by 



Google 








z KRESEB MIKULÁŠE ALEŠE K NÁRODNÍM PÍSNÍM. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



-^ ^= 


■v^x. 


1 ^^ 


1 ^ il 


Má "^ 


H 







w - 


"^ 




m-^^^—á 


- * 


J 


^ 


[ 1 


I^^ 




^ 


^^^S 


^^^^^^i 


L^^í 



BOHUMIL BRODSKÝ: 

V hodinu dvanáctou. 



(Pokračováni.) 



Ondřej pozoroval, že sestra po celý zbytek večera, když ještě seděli 
u škatulek, je podivně rozechvěna, nepokojná a nepozorná. Škatulky 
se jí kazily, padaly z rukou. Brzy se mračila a pevně rty svírala, brzy 
bezděčný úsměv rozsvětlil její rysy, a výraz její tváře stával se roz- 
touženým, jakby radostné obrazy táhly její hlavou. Nepřikládal tomu 
žádné váhy. Chycený srnec a přítomnost adjunkta ji tak rozrušily. Je 
bojácná a tuze se lekla. Má už takovou starostlivou povahu, že na 
všechny víc pamatuje než na sebe. Ale v tomhle případu miSže bý\ 
klidná, nebezpečenství už pominulo. Dnes není čas, aby s ní mohl 
mluvit o své myšlence jít do zámku k paní hraběnce, ale zítra to už 
dokáže, vezme si ji stranou a získá ji. Oh, to budou druzí koukat, 
až jim poví, co všechno on provedl. 

Ale ku podivu, na druhý den našel Manču ještě jaksi roztržitější 
a zarputilejší než před tím. Sotva mu na otázky odpověděla a vyhýbala 
se každé důvěrnější rozmluvě. Přičítal to její hádce s matkou. Rozborová 
se podivila, když přišedši v poledne domů spatřila, že Manča vaří maso. 
Proto tedy dnes zůstala doma. Vymlouvala se ráno, že musí před svátky 
vyprat, ale zatím sháněla mlsy. 

„Kdes vzala maso?" ptala se. 

, Ondřej je přinesl pro Tomáše," odpověděla Manča klidně. 

«Ajaj, pro Tomáše. Pro nás nic?" 

,Ne, pro nás nic. My jsme zdrávi." 

,S takovými řečmi mi dej pokoj," rozkřikla se baráčnice podrážděně. 
„Tuhle člověk dře do úpadu a za to slyší, že pro něj nic lepšího není. 
Buď budeme jíst všichni jedno, nebo nedostane žádný nic. Máš krásnou 
lásku k matce!" 

,A vy krásnou lásku k nemocnému dítěti! Že vám to není, ma- 
minko, líto a hanba takhle před Tomášem mluvit. Kdybych chtěla já 
nebo tatínek nebo Ondřej také maso jíst, nic bych neříkala. Ale jen 
vy sama koukáte Tomáše o poslední kousek potěšení přivést." 



Digitized by 



Google 



52 Bohumil Brodský: 

S pece ozvalo se tiché stkáni. Tomáš těšil se celé dopoledne na 
maso, nalézaje se téměř u vytržení, že najednou bude jíst takovou 
lahůdku. Manča ho poučovala, jak má s masem zacházet, aby si mohl 
jiné dny, když všichni jsou ve fabrice, sám maso vaiit. Ve své chorobné 
mysli představoval si již, jak bude sílit, jak se mu vrátí svaly, a jak 
jednoho dne s Ondřejem půjde do lesa dříví rubat. Do fabriky už 
nepůjde, kdyby mu tam plné kapsy zlata slibovali. A najednou matka 
mu nepřeje lahůdky, matka hrozí, že, nedostane-li ona, nedostane také 
on. Slova Mančina rozlitostnila ho tak, že ani neslyšel, co dále se 
mluvilo. Plakal usedavě, jakoby svou záhubu oplakával. 

„Peklo mám na světě," nadávala Rozborová v slepé zuřivosti. 
„Napřed mi bábu na krk uvázali, abych dřela na tu, a teď zas mám 
mít hlad, aby měl Tomáš dost. Výmluvy se vždycky najdou. Snězte 
si to, ale ode dneška si pro svou výplatu budu chodit sama a koupím 
si sama, co budu chtít." 

„Třeba," řekla Manča studeně. „Když vám naše brambory ne- 
chutnají, kupte si kořalku a maso." 

„Taky že koupím," křičela umíněně. „Dej mi mé peníze. Nic už 
od tebe nechci." 

„Nemám ani krejcaru. Víte, že jsem dala všechno na dluh u Špice. 
Ale abyste nenaříkala, dám vám maso." Rozborová chvíli ještě křičela, 
hubovala, ale na konec se usmířila a vzala opravdu část masa pro 
Tomáše určeného. Když dojídala, pristrčila zbytek muži, aby dala na 
jevo, že není tak lačná, za jakou ji mají. Ale Rozhora odstrčil misku 
a klidně loupal brambory dál. Ušklíbla se výsměšně a dojedla, čím 
pohrdal. Večer opakoval se týž výstup a byl mnohem vášnivější než 
v poledne. Konec tomu učinil Rozhora. Když žena příliš mnoho křičela, 
vstal od stolu a postavil se před ženu. 

„Mlč," povídal hrozivě. 

„Proč bych mlčela?" volala rozvášněna. 

„Protože poroučím!" rozkřikl se zle, jak ho ještě neslyšela. „Buď 
budeš jíst co já, nebo tě vystrčím. Než jdeš spát, nepomodlíš se, ale 
kdybys spatřila kořalku, budeš sedět do půlnoci. Ani slova! Ondřej 
přinesl maso hochovi, a tomu to zůstane. A teď k práci." 

Rozbory se žena přece jinak bála než dcery, a nepochybovala, že 
by ji vystrčil. Tetelíc se hněvem, sedla ke škatulkám. Slyšela, jak Tomáš 
na peci jí, a každé jeho zamlasknutí jakoby ji píchalo. Tohle Manči 
neodpustí. Dostane se jí na peníze, a pak si nakoupí, co bude chtít. — 

Ondřej, naplněn myšlenkami o cestě do zámku, nemohl trvaleji 
zabývat se rozhoriením proti matce. Teprve záhy před spaním podařilo 
se mu Manču vyvést do komůrky. Tu velmi horiivě počal jí vykládat 
návrh, k němuž podnět dal Klváň. Manča ho pozorně poslouchala, 
chvíli mlčela, ale potom prudce se vztyčila. 

„Nepůjdu nikam," povídala náhle hlasem, který nepřipouštěl odporu. 
„Před několika dny bych snad byla šla, ale teď nepůjdu. Af jdou 
někteří mužští. Nebo jiná děvčata. Já nepůjdu." 

Darmo Ondřej prosil, doléhal. Vždy stejně úsečné odpovídala, že 
ona nepůjde. A příčinu, proč nechce jít, mu neřekla. Rozmrzen odešel 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 53 

spát, a druhý den přiběhl opět na noc domů, aby získal někoho k cestě 
k hraběnce. Všichni hořeli radostí, že se jim objevuje naděje k ulehčení, 
ale jeden strkal na druhého, aby s deputací šel. Strach před továrnou 
je držel. Věděli, že, kdyby se páni ve fabrice o tom dověděli, že by 
bylo zle, že by je propustili z práce. 

,Nechcete-li žádný, půjdu sám," zvolal rozmrzen. A aby jim ukázal, 
že dovede držet slovo, připravil se v neděli k cestě do zámku. Večer 
mělo býti veliké podělování v zámku, a Ondřej, spoléhaje na dobro- 
tivost hraběnčinu, doufal, že mu popřeje sluchu a vyslyší jeho prosbu. 
Celou cestu sestavoval v hlavě způsob, jakým svou prosbu přednese, 
a zachvacován vždy vábnější představou, utvrzoval se v přesvědčení^ 
že půjde nazpět se splněnou nadějí a bude moci přinést do Mezilesí 
radostnou zprávu. 

Se srdcem mocně bušícím prosil vrátného, aby mu vymohl před- 
puštění u paní hraběnky. Vrátný nedůvěřivě si ho prohlížel, žádal, aby, 
co chce paní hraběnce říci, dal si napsat a písemně poslal. Ale když 
Ondřej tolik usilovně prosil, obměkčil se a šel. Za chvíli dostal Ondřej 
rozkaz, aby šel nahoru. V rozpacích a rostoucí tísní stoupal po schodech, 
pokrytých koberci. Lokajové posměšně si jej prohlíželi a významně 
hlavami na sebe kývali. Cítil hanbu a nejraději by byl se obrátil a utekl. 
Ale už mu otevřeli dveře, a on se octl v nádherném pokoji. Paní hra- 
běnka ještě se dvěma dámami seděla u krbu a, dívajíc se naří lorgnetem, 
usmívala se, jakby cosi zajímavého spatřila. 

Lokaj, jenž stál za Ondřejem, musil ho několikrát pobídnout, aby 
Sel dál a povídal, co chce. 

„Statný hoch," chválila hraběnka po francouzsku. 

.Pravý horal," přikyvovala společnice. 

„Ale úžasně neohrabaný," zasmála se třetí. Smích ten dovršil jeho 
rozpaky. Chvíli to trvalo, než konečně promluvil. Zajíkavě začal líčit 
bídu v Mezilesí, tovární poměry, sklíčenost, jež nepřipouští naděje, že 
za nynějších poměrů se věci v Mezilesí změní. Viděl, že ho poslouchají 
se zájmem, že se přestávají usmívat, a že chvílemi se paní hraběnka 
schoulila, jakby ji bylo zima. I lokaj za Ondřejem stojící se přestal smát. 
Když povídal, jak kostižer a souchotiny jeho krajany mrzačí, když po- 
vídal, jak pro bídu ani bramborů se najíst nemohou, jak o dobytek 
přišli, tu paní hraběnka vztáhla proti němu ruku. 

„Dost, dost," volala nervósně. „To je strašlivé. A jaké máte platy?" 

Povídal, co dostávají, jaké pokuty musí odvádět, jak jsou zapro- 
dáni Špicovi a vydáni na milost a nemilost úředníků, kteří propuštěním 
mohou každého nadobro zničit. A přešed k myšlence Klváněm dané, 
že by sirkárna mohla proměněna být v továrnu na celulosu a tím ves 
zachráněna, prosil svým neumělým, ale tím větší dojem působícím 
způsobem, aby se paní hraběnka přimluvila, aby byla továrna v Mezilesí 
zakoupena nebo jiná na blízku vystavěna. 

„Pro ty lidi musí se něco stát," řekla paní hraběnka rozhodně 
a kynula lokaji. Chtěla ho poslat pro hraběte, ale v téže chvíli vstoupil 
hrabě sám. Letmo dotkl se pohledem Ondřeje, ale, jakoby ho neviděl, 
přistoupil k hraběnce. 



Digitized by 



Google 



54 Bohumil Brodský: 

, Dostal jsem nepříjemnou zprávu, * pravil po francouzsku. „Ne- 
lekejte se, má milá, ale musíme odříci slavnost." 

„Probůh, co se stalo?" křikla uděšeně. „Mluvte přece." A vidouc 
v ruce jeho telegram, prudce po něm sáhla. Hrabě utrhl a vzal ji za ruku. 

„Zmužilost, Klotildo," pravil mocně rozechvěn, „Eugen je nemocen." 
Eugen byl mladý hrabě a nalézal se právě v Paříži. 

„On je mrtev, viďte," rozkřikla se zoufale, potácejíc se. 

„Ne, zlomil si nohu při pádu s koně. Dal jsem rozkazy, aby bylo 
vše připraveno k okamžitému odjezdu." 

„Ano, ano, rychle pryč. Vy mi neříkáte plnou pravdu, on je mrtev." 
A propukla v křečovitý pláč. Hrabě objal ji rukou, a obě dámy, také 
polekané a zděšené, nahýbaly se k ní se svými flacony voňavek. V té 
chvíli se hrabě obrátil a, spatřiv Ondřeje, zamračil se. Ukázal velitelsky 
ke dveřím. 

„Pryč, okamžitě," poroučel, metaje blesky rozhněvaného pohledu 
na lokaje. A ten v náhlé horlivosti vrazil do Ondřeje, strkaje ho ke 
dveřím. „Pryč, okamžitě," opakoval po hraběti. Ondřej nevěděl, co se 
děje. Bylo mu, jakoby náhle vystřízlivěl z nesmírného opojení. Viděl 
se blízek splnění svých snů, že bylo potřebí jen rukou po nich sáhnout, 
a najednou se vše rozplynulo jako vzdušný obraz. Potáceje se, vyšel 
na chodbu, kde běhali sluhové v jakémsi horečném chvatu a ustrašení. 
Boje se, aby se na něho nevrhli, rychle seběhl se schodů a, octnuv 
se venku, zastavil se, aby nabral dechu. Jeho tělo svíjelo se jako 
v bolestech. Omámení ustoupilo ledové skutečnosti. Celou svou duši 
bolestně se svíjející odkryl při své prosbě. Ale najednou vyskytlo se 
něco neznámého, co ho odhodilo, co zmařilo a zbořilo směle stavěnou 
jeho myšlenku. Viděl také bohaté, mocné lidi plakat a zoufale naříkat. 
Domníval se, že pláč a nářek hledá jenom baráky, a zatím vetřel se 
až do zámku, do těch nádherných pokojů, z nichž mu bylo úzko, 
a kde by nemohl bydlit ze strachu, že se tam udusí. Snad to osud 
tak chtěl, snad právě vyčíhal si chvíli, kdy by mu připravil nejtrpčí 
sklamání. 

Teď je konec. A přece stál, doufaje, že snad se paní hraběnka 
upokojí, že ho nazpět zavolají a dají mu útěchu. Nemohl se spřátelit 
s myšlenkou, že by tak docela bez naděje se vracel. 

„Co tu zevlujete?" obořil se naň vrátný, spěchaje kolem něho. 
„Nevíte, že tu nesmí nikdo překážet?" 

„Snad mě zavolají," sděloval svou myšlenku. 

„To tak I Teď, kdy se vrchnost chystá do Paříže, kdy umírají 
strachem o svého jediného syna, budou mluvit s takovým neotesancem. 
Pryč odtud, hezky rychle." 

Šel. Vrátný mu oči otevřel, a on se až bál, jak tu mohl stát 
a čekat, když se tady neštěstí stalo. Tedy odjíždějí, pryč, daleko. 
O Paříži nevěděl, ale tušil, že je to daleko, poněvadž v pověstech 
starých vojáků byla Paříž někde na konci světa. A syn jim stůně. 
Měl-li ještě jiskřičku naděje, ta nyní zmizela. Nadobro a navždy. Teď 
nepomůže nikdo. Hrabě nebude vůbec továrnu stavět. Pro koho také? 
Ztratí-li syna, oroč by se staral? A v Mezilesí zůstane sirkárna, lidé 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 55 

budou se rodit a umírat, vzdychat a pracovat, jist orambory a prosit 
Špice, aby čekal. Všechno půjde svým krokem. Otec s matkou sestárnou, 
zemrou, Manča se vdá a přivede někoho do baráku, a začne znovu 
V3rrastat nové pokolení, které už ani vědět nebude, že druhdy v Mezilesí 
lidé jinak vypadali, že byli od něčeho jiného živi než od fabriky, a že 
by se na světě mohl někdo objevit, kdož by z nezištné lásky byl 
ochoten ulehčit jim a dopomoci k lepšímu životu. 

Šel zpáteční cestou mechanicky, nevěda ani, jak daleko už dorazil, 
a bolí-li ho nohy. Lhostejně pohybovala se noha po noze, krok ke kroku 
se řadil. Necítil ani potěšení, že se blíží k domovu, ani omrzelost, že 
marně vážil cestu. Proč také? To, co podnikl, je odbyto. Zbavil se 
marných myšlenek. Mezilesským nezbývá než trpět a mlčet, nebo se 
vzepřít a potom odstěhovat se jinam, rozprchnout se do všech koutů 
světa. Dnes to všechno bylo lhostejné, dnes by se byl nerozehřál, ani 
kdyby mu byli sami přišli vstříc a řekli, že se vydají na cestu, jakmile 
jen slůvko řekne. — 

Když přicházel k Mezilesí, jakoby ránu mezi oči dostal. Spatřil 
proti sobě jít Holma se ženou. Holma poznal hned. Nandu pouze dle 
postavy, přes to, že ji dlouhá léta neviděl, hluboko se vryla v jeho 
mysl. Vyhnuti nebylo, musil se s nimi setkat. Šli také k lesu. Bezpochyby, 
že krásný zimní den vylákal Holma, a že, ustrnuv se jednou nad svou 
ženou, šel s ní společně ukázat se světu, dopřát jí nalokat se volného 
vzduchu a podívat se na okolí. 

Vše ostatní zmizelo Ondřeji z mysli. Potká je, hučelo mu hlavou, 
a spatří tu, pro kterou chvátal z vojny, která měla provázet ho životem 
a stát se mu družkou jeho životního zápasu. Nemohl jí slíbit hojný 
stůl jako Holm, městské šaty, v jaké byla oblečena, ani klobouk, který 
měla na hlavě, ale tolik by jí byl mohl slíbiti, že se za ni nikdy stydět 
nebude a že jí nikdy neublíží. 

Podívá se na ni, myslil si, přicházeje blíž. Musí se podívat, vy- 
padá-li tak jako dřív. A potom, až ji uhlídá, už nikdy víc na ni ne- 
pomyslí. Vždyť se zřekla svého předešlého života, nemá nic společného 
s lidmi, ze kterých vyšla, nenáleží k nim a necítí s nimi. Jak vypadá 
Holm, věděl, jaké je povahy, také mu bylo známo. Teď chce vidět, 
jak vypadá ona. Upřel z daleka na ni oči a, kráčeje tak, nespouštěl 
zraku, nedbaje, vidí-li ho Holm či ne. 

Nanda podívala se, až když byl několik pouze kroků vzdálen. 
Lekla se, maličko se zastavila a potom bojácně šla při straně stezky, 
jakoby se mu vyhýbala. Ale nemohla očí od něho odvrátit. Strach 
smíšený se zvědavou bázní tkvěl v jejím pohledu. Ondřej viděl, jak 
napřed zbledla a potom rychle se zarděla. Ale změna barvy ho ne- 
zajímala. On pozoroval, že její postava stala se ještě štíhlejší, že její 
tvář je hubená, kosti vysedlé, nos ostrý. Utrpení, af duševní či tělesné, 
bylo vryto na jejím obličeji, a ruměnec zakrýval její chorobnou bledost. 
Hluboká bolest a soustrast se v něm ozvala. Kdyby bývala vypadala 
spokojeně, kdyby byl na ní znát blahobyt, byl by přešel tvrdě, a vnitřní 
zloba proti ní nikdy by byla nevymizela z jeho srdce. Ale že poznal 
její utrpení, které se nedalo zakrýti, považoval se za pomstěna, a ani 



Digitized by 



Google 



56 Bohumil Brodský: 

jediný záchvěv nevrlosti proti ní nezčeřil jeho nitro. Vážně, s tklivým 
soucitem setkaly se jejich pohledy, a Ondřej byl blízek odhodlání 
zastavit se a oslovit ji. 

Ale již ho Holm vytrhl ze zamyšlení. Že se mu dost z cesty 
nevyhnul, strčil do něho, až zavrávoral. 

„Nemotoro, nemůžeš se vyhnout?" rozkiíkl se zlostně. „Koukej 
se tak drze na někoho jiného." 

Ondřej se zastavil. Žíly na spáncích mu naskočily, a, zatav zuby, 
chystal se skočit na Holma. Ale Nanda, obrátivši se, chytila Holma za 
ruku, táhnouc ho k sobě. 

„Co děláš?" volala úzkostně. „Vždyť ti nic neudělal." 

„Af jde z cesty, chlap nestydatý," křičel Holm. „Díval se po tobě, 
jakobys s ním do práce chodila." 

„Ondřeji, jdi, jdi," prosila úpěnlivě. „Měj ty rozum. Udělej mi 
to k vůli. Vidíš, že je rozhněván." 

„Půjdu, k vůli tobě," řekl těžce. „Tohle bylo. Holme, po druhé. 
Až to bude po třetí, poteče tvá nebo moje krev. Pamatuj si to." 

„Zavřít tě dám, žebráku, však ty zkrotneš," volal za ním. 

Ale Ondřej šel dál, vždy rychleji, aby ho neslyšel. Bál se, že by 
se nepřemohl, že by po něm skočil, a to nechtěl. Když ho ona prosila, 
aby k vůli ní se přemohl. Ale až ještě jednou se střetnou, pak už af 
padne oko nebo zub, jeden z nich musí padnout. 

Jakoby ho rozčilení vzpružilo a tupou resignaci zapudilo, křepče 
šel k vesnici. Nenese sice radostné noviny, ale nese něco přece. Jednak 
je v něm potvrzeno, že nevinně trpí, že lidé, kteří o jejich postavení 
v Mezilesí pravdy se dovědí, shledávají poměry jejich strašnými, jako 
hraběnka bezděky stvrdila. A tu nesmí nikdo říci, budou-li se bránit, 
že tak činí z pouhého vzdoru. Také nyní ví, že na nikoho se nemohou 
víc spolehnout leč na sebe. A kdo ví, zda právě toto vědomí neučiní 
je nejzmužilejšími. Teď už nebude se ohlížet po ničem, a nic jeho mysl 
nezmate. Cítí se opět silným, tím silnějším, čím pevnější je jeho pře- 
svědčení, že i ta, kterou mu urvali, je nešťastna a musí snášet jho, 
ve kterém ji neúprosně drží. Dvoje cesta je jen možná, buď záhuba 
fabriky, nebo záhuba těch, kdož fabrice otročí. 



Týden po cestě do zámku dostala celá rodina Rozborová z továrny 
výpověď. Sám správec před ostatními přišel ji dávat. Byl rozrušen 
a křičel, až všecek ve tváři zrudl, a hlas mu selhával. 

„Žádný výdělek pro vás ve fabrice není," křičel, rukama hroze 
Rozboroví do tváře. „Ani pro vás, ani pro vaši ženu, ani pro vaši 
dceru. Buřiči jste, špatní lidé, podvodní, úskoční, drzí. Vy si budete 
troufat na nás? Vy nás budete roznášet po světě jako lidožrouty? Co 
by z vás bylo, kdyby nás nebylo? Kdo vás živil, za vaši špatnou 
práci hříšné peníze platil? A takový f loutek, kterému mléko po bradě 
teče, otrhaný, hloupý, opováží se jít až do zámku a tam žaluje! No, 



Digitized by 



Google 



v liodinu dvanáctou. 57 

vyžalovall Hnali ho, jak se na něho patřilo. A my tu nejsme o nic 
menší páni. My taky můžeme ukázat, že na nás něco záleží. Pan 
majitel továrny své peníze na cestě nenasbíral, aby je rozhazoval darmo- 
šlapům a lenochům. Nic mu na tom nebude záležet, když bude továrna 
zavřena. Pak každý uhlídá, odkud vezme peníze. Prozatím chci u ostatních 
zamhouřit oči. Ale běda, jak zpozoruji nějakou vzpouru. V tu chvíli 
je po práci, a v tu chvíli jsou tu četníci. Pamatujte si to dobře všichni. 
My platíme, my poroučíme. Pane pokladníku, dejte Rozboroví peníze, 
a to vám povídám, až přilezete s prosbou, dveře vámi vyrazím." 

Rozhora stál pokojně a díval se mu pozorně do očí, jak by po- 
slouchal nějakou zajímavou novinu. Když se mu zase ruka správcova 
před očima zatřepala, pohodil hlavou a usmál se. 

„To je kázání," povídal klidně. „A hrozeb! Vy mi toho hrozně 
málo zadarmo dáte, udřel jsem se tu já a celá rodina. Ale vy, páni, 
jste sem přišli hubení a vypásli jste se tu. Požehnej vám Pán Bůh. 
Já bez vás taky budu živ. Měl jsem mít rozum a před dvaceti lety 
se obrátit k fabrice zády, vysmál bych se dnes." 

,Mlč, nevíš, co povídáš!" okřikla ho Rozborová jedovatě. „Kluk 
tě taky zkazil. Vzácný pane správce, mně nemají za zlé, já za nic 
nemohu. Darmo doma napomínám a okřikuji. Je jich na mě jako krup, 
a musím do kouta. Já jsem nevinná. Byla jsem vždycky spokojená 
a budu zas. Já snad do fabriky mohu." 

„Ne," křikl zlostně. Rozborů v vzdor v něm vřel. 

„Můj ty Bože, jak já k tomu přijdu?" nabírala plačky. „O ničem 
jsem nevěděla, až teď. Oni přede mnou jsou samá tajnost a matky si 
nic nevážejí. Vzácný pane, smilujou se. Slibuji jim, že, jak se něco 
dovím, všechno jim povím." 

„To je hanba," zvolal kdosi ze zástupu tlumeně. Správec se chvatně 
otočil a zamračeně přeměřil zástup. 

„Kdo to zavolal?" ptal se pánovitě. Ticho bylo odpovědí. 

„Ještě jedno takové zavolání, a továrna je zavřena," rozkřikl se 
prudce. „Žádný vzdor nestrpím, slepou poslušnost chci mít. Řekl jsem, 
že od Rozborů nesmí nikdo do práce, a dost. Táhněte, sice vás dám 
vystrčit. " 

„Mám já živobytí!" naříkala Rozborová, zvolna kráčejíc za mužem. 
„Jaký táta, takový syn a dcera. Jsem mezi nimi jako v kriminále." 

„Rozborová!" zavolal správec, když už byla mezi dveřmi. Otočila 
se radostně. „Abyste viděla, že nejsme tak špatní jako váš syn, vy 
jediná smíte do práce. Ale to vám povídám, dáte na syna pozor." 

„Aby jim to Pán Bůh stonásobně zaplatil," velebila, ženouc se 
po jeho ruce. Dělal, jakby utrhoval, ale potom si dal přece jen ruku 
políbit. 

„Lituji vás, milá matko, že máte tak špatnou domácnost," povídal 
s blahosklonnou. povýšeností. „Jinak bych se nad vámi neustrnul. Nu, 
jděte, jděte, nemám rád mnoho díků." A složiv ruce na zádech, šel 
s hlavou hrdě vztyčenou do své kanceláře. 

Když přišla Rozborová domů, Rozhora už seděl u večeře. Mlčel 
a ženy si ani nevšiml. Po večeři vyňal peníze, které u výplaty dostal. 



Digitized by 



Google 



58 Bohumil Brodský: 

ale nedal je, jak obyčejně, všechny Manči. Rozpočítával je chvíli a potom 
větší hromádku vysypal před dceru, menší položil před ženu. 

„Mančo, ode dneška budeš vařit jen pro mě a Ondřeje. Matka 
si bude vařit sama,*' povídal drsně. «Ani slova, já budu mlčet, a ty mlč 
taky," řekl hrozivě ženě, jež uhodila Ižicí. „Tady jsem zase pánem já, 
a, jak něco řekneš, postěhuješ se do fabriky. Dost o tom." A vstav, 
vzal dýmku, aby si nacpal. Manča nevěděla, co se ve fabrice stalo. 
Odběhla hned po práci domů, nečekajíc ani na výplatu. Tomáš nyní 
doma pomáhal vařit, sedaje . u plotny a bavě se svými myšlenkami. 
Zvěřina již došla, ale za to měl dvě lahve vína, které mu o svátcích 
poslal Klváň. Manča měla víno zavřené a nalévala denně bratru do 
hrnečka, aby měl čím se posílit. 

Když však viděla otce neobyčejně rozhněvaného a slyšela jeho 
neočekávaný rozkaz, tušila, že se něco při výplatě stalo. Nepátrala 
po tom. Však Ondřej se to doví, až půjde na tácky. Dověděl se to, 
a, když Manči všechno vypravoval, zbledla, a její chřípě chvěly se 
rozčilením. Neříkala nic. Ale v jejím srdci vyhasl zbytek citu, který 
dosud chovala k matce. Nechtěla otce poslechnout, chtěla přes jeho 
zákaz vařit pro všechny. Ale když se nyní dověděla, jak matka je 
všechny potupila, jak veřejně se jich zříkala a na ně žalovala, jakoby 
srdce jí zatvrdlo. Stavíc snídaní na stůl, položila lžíce pouze pro otce 
a Ondřeje. Rozborová čekala, že i ona dostane. Teď, vidouc počínání 
Mančino, podrážděně vstala a vyběhla ven. Za chvíli vrátila se, nesouc 
v lahvičce kořalku a v papíře kus salámu. Posadila se k oknu, aby ji 
viděli, a, pojídajíc salám, připíjela si, pomlaskávala a tvářila se nesmírně 
spokojeně. 

Roztržka v rodině byla dokonalá. Ráno vstal Rozhora s Ondřejem, 
aby hledal v lese práci. Neměl důkladného obleku a obuvi, ale Ondřej 
půjčil mu, co měl pro svátek, a jaksi slavnostně vedl otce do lesa. 
Manči byla doma dlouhá chvíle. Přála si mít nějakou práci a netrpělivě 
přecházela po baráku, chvílemi hovoříc s Tomášem, chvílemi poklízejíc. 
Večer se rozeběhla ke Smutným a, když se vrátila, byla spokojenější. 
U Smutných jí slíbili, že se postarají, aby dostávala pod rukou k lepení 
škatulky. Z každého známého baráku jí trochu papíru dají a škatulky 
od ní udělané na své jméno odvedou. Mnoho arci tím nevyzíská, když 
bude pilná, nejvýš patnáct krejcarů, poněvadž před matkou lepit nesmí, 
ale i to bude dobré. Aspoň koupí pro Tomáše něco lepšího nebo 
zaopatří věci k šití a správce šatů. 

Byly to nyní pro ni chvíle opravdového duševního požitku, když 
byla zbavena společnosti továrenské, když neslyšela kluzké vtipy do- 
zorců a významný smích těch několika vyznamenávaných dělnic, které 
se netajily svými styky a zřejmě dávaly na jevo, že si smějí ve fabrice 
jinak počínat než druzí. Stálý nepokoj, stálé honění k činnosti, nadávky 
a necudnosti, hrozby a pošklebky byl ten chléb, kterým se všichni při 
práci živili, vlastně živeni byli, poněvadž dozorcové nedali si vzíti 
palmu hrubosti. 

Hovoříc s Tomášem, připadala si jako spokojeně dřímající. Pouze 
chvílemi bylo jí trapno, že ona doma zahálí, kdežto druzí pracují. Tak 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 59 

provázela myšlenkami ubožáka otce, který se odhodlal k těžké, nezvyklé 
práci, jen aby nebylo doma nouze. Vydrží to? Kéž by Klváň dal mu 
nějaké lehčí zaměstnání. A sotva si Klváně připomněla, vlna blažené 
ostýchavosti zalévala její nitro. Rděla se vždy bez příčiny a, jakoby 
Tomáš četl v její hlavě, odcházela kvapně, aby venku přestála nejprudčí 
nával svého rozechvění. Přitisknuta někde v komoře čelem o stěnu, 
dlaněmi spánky svírala a vášnivě si vyčítala, že takovými hloupými 
věcmi svou hlavu plní. Nic nesmí o Klváňovi myslit, je to dětinské, 
nesplnitelné, nemožné. Zavinila to všechno tím neprozřetelným slovem 
tehdy venku při odchodu adjunktově a už by to odvolala, jen kdyby 
zase přišel. Ale Klváň nedával o sobě ani věděti. — 

Při těch soukromých myšlenkách také o matce často přemýšlela. 
Cítila hlubokou bolest z roztržky a, chladně uvažujíc, obviňovala sebe 
z nelásky a hrubosti. Umínila si, že pozvolna matku domácnosti vrátí, 
že raději sama něco snese, jen aby nebyl u nich takový nepřirozený 
život. Bylo by to ještě horší, kdyby se matka dala na pití a potom 
se spustila jako Vejvoda nebo jiní, kteří, co vydělají, v kořalce utápí 
a vlekou se jako stíny. 

Ondřej s otcem nevrátil se celý týden. Strach o ně stoupal každým 
dnem, a nebýt Tomáše, kterého neměla komu svěřit, byla by se za 
nimi pustila. Ale stále si přece jen myslila, že Ondřej by měl rozum 
a, kdyby se něco stalo, vzkázal by nebo by přišel sám to povědět. 
Jasné počasí se změnilo, a každý den padal sníh, někdy tiše, bez větru, 
jindy spojen s vánici. Slyšíc hvízdat meluzinu a dívajíc se okénkem 
na husté mraky sněhu, bičované a štvané vichřicí, úzkosti o otce umírala. 

V sobotu v poledne podařilo se jí matku zase příměti, že sáhla 
po lžíci a přisedla k jídlu dcerou uvařenému. Vzpírala se zle, ačkoliv 
v jejích lačných očích byla touha po jídle napsána. Kdykoliv Manča 
přistrčila před ni misku, odstcčila ji zlostně a v3rtahovala lahvičku 
s kořalkou, pijíc o překot a posmívajíc se svou napilou tváří. Ale hlad 
přece ji zkrotil, a s jakous bojácností brala lžíci do ruky, poprvé také 
dotazujíc se po muži, kdy přijde a vzkázal-li něco. Mírně odpovídala 
Manča, zakrývajíc svou bázeň o otce, a tvrdila, že otec asi jistě večer 
se vrátí. 

Uhodla. Přišel za tmy s Ondřejem. Manča měla připravenou večeři 
a, sotva zaslechla kroky, stavěla polévku na stůl. Tentokráte také pro 
matku vedle otce zase misku přichystala a, vyhýbajíc se pohledu matčinu, 
tím nedočkavěji dívala se ke dveřím. Otec s bratrem vešli pokr3rti sněhem, 
s botami omrzlými, skřehlí a vysíleni. Ondřej byl zardělý, a jeho oči 
vesele se setkaly s pohledem Mančiným. Ale Rozhora byl zimou modrý 
a třásl se jak osyka. Nemohl ani mluvit a těžce dopadl na lavici. Bez 
otázek vylila polévku na jeho misku, a on hltavě se pustil do jídla. 
Když vedle něho žena přisedla, úkosem po ní mrskl okem, ale jedl dál. 

Teprve po večeři vypravoval Ondřej. Napřed, jak je v lese zle, 
co je tam sněhu, a že nízké porosty jsou úplně zaváty. Polovina 
dřevorubců do lesa ani nechodí, a ti druzí že mají zlou cestu. Kdyby 
byl Klváň nezaopatřil jim u hajného nocleh, těžko by byli mohli v lese 
vydržet. Ale takhle přece mají to mnohem lepší než jiní. U hajného 



Digitized by 



Google 



60 Bohumil Brodský: 

v teple se vyspí, hajná jim za několik krejcarů dá k snídaní i večeři 
polévky, a tak mohou vydělávat. Pan adjunkt je dal k lehké práci, 
nakládají dříví a prohazují, kde je nejhůř, sníh. Druzí, kteří musí ve 
sněhu stát, kácet, kmeny z chvoje vysekávat, těm je hůř, ti se zamáčí, 
a prsty jim omrzávají. Manča, slyšíc o adjunktovi, kterak otce a bratra 
šetří, jak jim ulehčuje, div potlačila slzy, které se jí do očí draly. 
Dobrý člověk! Čím se mu může odměnit? To, nač on narážel, bylo 
jen chvilkové rozčilení. Na vážné důsledky nelze ani pomyslit, k ně- 
jakému zahrávání, k ukájení náruživosti ona nikdy nepřistoupí, a on 
sám snad není ani schopen, aby co takového žádal. Nejlíp bude, vyhne-li 
se mu a předejde-li každému styku s ním. Kéž by raději se odtud 
odstěhovali někam, kde by našli práci méně namáhavou a méně na 
rozmarech zaměstnavatelů závislou. — 

Zvlášť potom, když slyšela, jak těžkou otci připadala jeho nová 
práce, byla všecka sklíčena a tím houževnatěji držela se myšlenky, že 
musí společně s Ondřejem píditi se po něčem, co by přineslo ulehčení 
celé rodině. Tomáš je blízek smrti, matka nevypadá nejzdravěji, a ještě 
by otec měl zahynout? Je na něm vidět smrtelnou únavu, a snadno se 
dá vysvětliti, že jeho tělo, uvyklé na práci v uzavřené místnosti, ku které 
není zapotřebí tolik síly jako obratnosti, poklesá u díla, při kterém musí 
napnouti se všechny svaly, a při kterém ostrý zimní, horský vzduch vy- 
žaduje pevného těla a otužilosti. 

Rozhora ležel celou neděli jak zabitý a až k večeru opustil lože, aby 
se trochu narovnal. Manča ho prosila, aby do lesa nechodil, že nějaký 
čas vystačí s penězi, které Ondřej přinese, ale Rozhora zavrtěl hlavou. 

„Taky zvyknu, a bude mi to zdravější," povídal se smutným 
úsměvem. „Nejhorší je, že jsem začal v zimě. Ale i to přejde. Jak 
se sníh slehne, a cesty utvrdnou, bude zas lip. Ve fabrice si nesmí 
myslit, že bez nich člověk zhyne jako zvěř." 

A šel ráno zase na celý týden. Manča po straně nakazovala 
Ondřeji, aby na otce dbal. 

„Neboj se, bez tvého vyzvání dělám, co se dá," povídal s laskavým 
úsměvem. „Někdy se až otec mrzí, že ho mám za slabocha. Jak to 
jeden měsíc vydrží, bude vyhráno. Už se taky těší, že z jara prodá 
chalupu, a že se odstěhujeme blíž k pile. Jen dbej, aby Tomáš se 
toho dočkal." 

Tak smutně utíkal týden po týdnu. Sněhu leželo na horách a lesích 
celé spousty. Baráky Mezilesské byly v něm ukryty, a jen nakloněné 
střechy vyčuhovaly nad závěje. Vyházené stezky křižovaly náves a ústily 
k fabrice, pochmurně se dívající do opuštěné krajiny. Skrovné zásoby 
paliva rychle vytrácely se těm, kdož, nechtíce zameškat práci ve fabrice, 
málo si ho nastřádali. V sněhovém moři k lesu se broditi nebylo lehko, 
a mimo to jejich stopy prozrazovaly je, kdyby byli větší strom nebo 
mnoho chvoje nasekali. Hajný po celé dny obcházel ves, hromuje a vy- 
hrožuje. Nepokutoval ještě žádného, ale svou přítomností zastrašoval je, 
aby dle chuti paliva neodnášeli. A v téže době, kdy shon o palivo byl 
nejpalčivější, a kdy lidé v barácích tetelili se zimou, naléhali správéc 
a úředníci k největšímu spěchu, jakoby se objednávky byly zdvoj- 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 61- 

násobily, a oni chtěli všem vyhověti. Kdykoliv někdo z dělníků vy- 
chybil, lítaly nadávky, vyhrůžky, pokuty. 

„My vás živíme, nám musíte sloužit," slyšeli dělníci stokrát za 
den. A děsíce se smrti z hladu, snažili se vyhovět pánům. Aby paliva 
ušetřili, obmezovali vařenou stravu a pokládali doušek kořalky za jediný 
prostředek, kterým by se udrželi při síle. Ale třeba že na venek byli 
poslušnými až k poníženosti, přece to mezi nimi vřelo, a myšlenky, 
které před rokem ještě považovali by za nesrozumitelné bláznovství, 
dnes byly jejich duševním chlebem, kterým zaháněli roztrpčenost proti 
nouzi. Jak dlouho však mohlo trvati toto nepřirozené kvašeni, kde pokora 
a jitření pod jednou střechou se tlačily a skrytě spolu zápasily? 

Páni ve fabrice cítili se bezpečnými. Majíce v rukou strašnou zbraň, 
vyhnání a odepření chleba, domnívali se, že dovedou veškeren odpor 
zlomit a v zárodku udusit. Ostatně, nyní měli pokoj, všudy bylo ticho, 
a oni přičítali to vyhoštění Rozborových z fabriky. Tím je zkrušili, 
smáli se mezi sebou, a ten nemotorný Rozhora vzpomíná si jistě nyní 
při své práci v třeskutém mrazu a sněhu na teplé síně fabriční. 

Měli poněkud pravdu. Ondřej k vůli otci trávil celý týden v lese, 
přicházeje vždy v sobotu večer domů. Neopomenul sice, přišel-li dříve, 
jíti hned někam na tácky, nebo aspoň v neděli vyhledal soudruhy, ale 
za zimy, při které cvakají zuby, a okénka jsou ledem pokrytá, těžko 
se každý rozehřeje. Nebyla však slova jeho nadarmo pronášena, třebas 
nejevily se účinky jejich na venek. Střádala se, pojilo se jedno ke 
druhému, tvrdlo a utužovalo se, aby, až přijde příhodná doba, všechna 
najednou jasně zazářila před jejich očima a byla hmotou zápalnou, 
která by poskytla požáru dostatečně potravy. 

Snad všem v Mezilesí vedlo se hůř než Rozborovým. I oni cítili 
nouze. Špic doléhal na ně s neúprosnou tvrdostí, aby svůj dluh zaplatili, 
a, kdykoliv Manča přinášela částku, kterou by vyrovnala dluh za týden 
udělaný a dodávala malou částku na starý dluh, vždycky Špic huboval, 
nadával a hrozil. Nemůže jim čekat a nebude jim čekat, volal, natřásaje 
se. Nemá jistoty u nich. Takoví nepokojní lidé mohou jednoho dne 
utéci, a kde by on přišel ke svým penězům? Důvěřuje pouze hodným 
lidem a ne buřičům. Páni z fabriky se beztoho na něho mrzí, že čeká 
lidem, kteh' fabriku ostouzejí. A takový jeden pán je mu milejší než 
deset baráčníků. Platí hotově, hodně utratí a nenazlobí se jako oby- 
čejný člověk. 

Manča nechávala jeho řeči bez povšimnutí. Dívala se chladně před 
sebe, a když trochu ustál, žádala, aby jí v knížce potvrdil, co zaplatila. 
To také Špice velice dopalovalo. Málokterý dělník dával si něco stvrzovat. 
Všichni téměř na slovo věřili panu Špicovi, který se dušoval, že mezi 
lidmi přichází o peníze a že, až přijde léto, stáhne dluhy a vystěhuje 
se z té Siberie, kde zakopal své peníze a marně lidem sloužil. Ale 
Manča chtěla mít všechno černé na bílém, a nedala se ošidit. Tato 
nedůvěřivost čpěla Špice víc než dluh Rozborových. 

Pak ale přišly ku placení daně. Tehdy, když nákaza dobytka pře- 
kazila prodej zabavených věcí, úřady polevily, čekaly. Ale po vánocích 
dolehly s tím větší neúprosností. Nyní platit, nebo začne prodej. Exekutor 



Digitized by 



Google 



62 Bohumil Brodský: 

rozzuřený, že musí v takové neschůdné a zimavé cestě do Mezilesí, 
a to po několikáté, běhal jako rtuf od baráku k baráku. Nic nechtěl 
slyšet, žádný nářek a výklad nebyly nic platné. Prolezl barák a hledal, 
kde by co vhodného k zabavení našel. Kozy, peřiny, kusy lepších šatů, 
zásoby píce, všechno spisoval a, pohroziv, že za čtrnáct dní přijde pro- 
dávat, odcházel, těše se, že se tentokráte upomínáni starých dluhů zbaví. 

U Rozborů nedoplatky daní rozvrátily veškeré rozpočty Mančiny. 
Těšila se, že teď přece vyváznou, že se Špice zbaví. Domnívala se, 
že staré dluhy daní byly jim odpuštěny vzhledem na ztrátu, kterou 
pádem plavky utrpěli. Měla také dost co shánět na úroky z dluhu na 
baráku váznoucího, nemohla šetřit ani na Tomáši, který již tak seslábl, 
že ani pec neopouštěl, ani na otci, jehož namáhavá práce v lese vy- 
silovala. Matku také odstrkávat nechtěla, aby ji získala pro domov 
a vzbudila v ní vřelejší city k domácím. Nezbývalo než šetřit na sobě 
a na Ondřeji. Bývalo jí líto bratra, když přicházel domů, a ona nemohla 
mu poskytnout nic, co by mu bylo odměnou za celotýdenní přičinění. 
Ale Ondřej jí dobře rozuměl a z vlastního popudu projevoval taková 
přání, aby neupadla do nesnází. 

Nevěříce, že by hrozba exekutorova mohla býti vykonána, žili 
Mezilesští svůj těžký život den ke dni, trpíce zimu a trpíce hlad. 
Každého rána dívali se k obloze, protrhne-li se olověný příkrov, který 
nebe zatahoval, a vysvitne-li slunce, aby otevřelo cesty a zmenšila 
závěje. Ale počasí se ustálilo. Mrazy a lehké větříky střídaly se pravi- 
delně, a malé poprašky sněhu zvětšovaly sněhové hradby. 

Za čtrnáct dní objevil se zase exekutor. Přišel s ozbrojenou 
assistencí a, začav od prvního baráku, dražil zabavené věci. Mezilesí 
oživlo. Lidé s chvatem skrývali, co bylo zabaveno, ale exekutor, cítě 
za sebou pomoc, křičel, že, kdo nevydá, co mu bylo zabaveno, bude 
ještě dnes odveden do vězení a tam si svůj pych odsedí. S tvářemi 
vyděšenými dívali se lidé na to, jak rychle byli zbavováni svých věcí. 
Za exekutorem přišel řezník se svými učedníky, kupuje Smahem za 
fatku kozy, a objevil se pan Špic, který kupoval peřiny a ostatní věci. 

Pláč, nářek, prosby a výčitky rostly a měnily se v směsici hlasů, 
které se z dálky podobaly křiku zástupů stojících u hořícího města. 
Dělnice, spínajíce ruce, žádaly řezníka, aby kozy neodváděl, a tlačily 
se ke Špicovi, aby koupené věci jim ponechal, že je zaplatí. 

„Přidejte, musím mít jistotu," povídal chladně. 

A ony přidávaly. Byla to podivná dražba. Špic vydražil peřinu 
za čtyry zlaté, ale majiteli ji přenechal za sedm š tou podmínkou, že 
za dva měsíce dostane peníze. Ne-li, přijde si pro peřinu a vezme si 
ji bez předchozího upomínáni. Ten aspoň čekal. Ale řezník nechtěl 
o čekání a ustoupení ani slyšet. 

„Zaplaťte na každém kuse o zlatku víc, dejte mi peníze na ruku 
a nechám kozu zde," povídal lhostejně. Kde však vzít peníze? Čím 
platit, když se musí dívat na prodej svého majetku, nemohouce zaplatit. 

Ochraptěný, jako na celý svět rozhněvaný exekutor přišel až 
k Rozhorovům. Manča byla sama doma a přivítala pány v síni. 

„Zaplatíte?" ptal se exekutor krátce. 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 63 

» Nemám čím," řekla chladně. 

» Dejte sem peřiny.* Zabavil u Rozhorů peřiny, kterými Tomáš, 
ona a Ondřej se přikrývali. 

,Svou a Ondřejovu dám, ale bratrovu ne," povídala příkře. „Stůně 
a potřebuje ji." 

,To bych se na to podívali" rozkřikl se. „Každý říká, že ji 
potřebuje. Koukejme se na panenku, jak se staví. Taková pýcha, ale 
platit ne. Za několik dní tu budu zas, leží už u soudu žádost na prodej 
chalupy. Neplatíte daně, neplatíte úroky, neplatíte nic, ale na pýchu je, 
že? Však vy zkrotnete." 

„Když má být chalupa prodána, zaplatím tedy daně," řekla klidně. 
„Mnoho-li to dělá?" S výlohami bylo osm zlatých. Měla devět uscho- 
váno na úroky, ale tady se jednalo o peřinu Tomášovu, a to bylo 
přednější. Přinesla peníze a dávala je exekutorovi, jenž byl překvapen. 

„Podívejme se, jak najednou peníze jsou," povídal kysele. „Napřed 
vzdor a potom peníze." 

„A kdy já dostanu peníze?" křičel Špic lačně. „Já mám čekat? 
Mně jsi nemohla zaplatit? Budu žalovat, zítra pošlu žalobu." 

„Třeba dnes," řekla, hořce se usmívajíc. „Chcete-li, prodejte mě, 
dejte nás všechny oběsit. Přišel jste mezi nás otrhaný, jako jsme teď 
my, ale pomohl jste si, viďte. Páni vás mají rádi, a my chudí jsme 
vám jen na škodu! Vy jste dobrodinec!" A změřila ho takovým opo- 
vržlivým pohledem, že pan Špic nemohl pro zmatek hned pronést 
ani slova. 

„Slyšíte to, slyšíte to," breptal k exekutorovi, všecek se kohoutě 
a rameny trhaje. „Takovou odměnu mám za svou dobrotu. Takový život 
je tu mezi nevzdělanými, sprostými lidmi. A pak mám mít svědomí, 
pak mám čekat! Není-li pak jeden pán lepší než padesát takových? 
Ale tohle si nedám líbit. Exekuce musí být co nejdřív. Já ji naučím. 
A nic neprodám, ani kdyby dukáty platila." 

Exekutor už odcházel, ale Špic brebentil, láteřil a pomstu sliboval. 
Baráčnice za ním škodolibě se smály a v duchu chválily Manču. Ale 
ta už byla ve světnici a chladně uvažovala, co tomu všemu řekne otec 
a Ondřej, co si počnou, až přijde exekuce. Ztratí-li vlastní střechu nad 
hlavou, co z nich bude? Kam se odstěhují, když je jich přece tolik? 
Snad se ukvapila, snad neměla hned platit. Ale jak by byla zachránila 
Tomášovu duchničku, která kryje jeho vyschlé, obolavěné údy? 

Ne, nadarmo by sebe z něčeho vinila. To už je jejich neštěstí, 
které se na ně hrne a které po nich vztahuje své spáry, aby je za- 
rdousilo. Dost se bránili, všichni se namáhali, ale teď už nestačí jejich 
síly. Když se domů matka vrátila, vyčítala dceři, že celý svět proti 
nim popuzuje, že Špic přiběhl si do továrny stěžovat a tam vykládal, 
jak směle mluvila, jak ho urážela. 

„Af se stane, co stane, já za nic nemohu," volala v náhlém roz- 
jitření. „A z Mezilesí nepůjdu." 

Manča se přemohla a neodpověděla. Proč vyvolávat znovu výstupy, 
které se jí hnusily a které zvětšovaly dusivé ovzduší jejich domácnosti. 
Tiše přejde prese všechno a vyčká poslední ránu osudu. 



Digitized by 



Google 



64 Bohumil Brodský: 

Když v sobotu sdělovala otci a Ondřeji, co se za jejich nepří- 
tomnosti stalo, svěsil Rozhora hlavu, a Ondřej, přimknuv oči, jakoby 
vzpomínal. 

„Lip by bylo prodat stavení z ruky," řekl po chvíli. „Utržilo by 
se o nějakou desítku víc. Nějaký čas bychom byli zde v podruží 
a potom si najdem byt jinde." 

„Ale já s vámi odtud nepůjdu," opakovala Rozborová zlostně. 

„Nehádejte se a nechtě toho všeho být," ozval se Rozhora. „Co 
má být, ať se stane. Peníze neseženeme, a lip bude, když se zbavíme 
dluhů, abychom se mohli dosyta najíst. Ty se, Ondřeji, poohlédni, do 
které vesnice bychom se měli přestěhovat. Jak sejdou sněhy, odejdeme." 

„Ale beze mě," vyjela Rozborová. 

„Chceš-li, třeba," povídal lhostejně a šel vyhledat lože. -- 

Exekutor darmo nestrašil. Za čtrnáct dní přišel s úřední vyhláškou. 
Věřitel, sedlák ze vsi za lesy, který Rozhorovi a několika jiným 
baráčníkům půjčil před lety peníze, vymáhal nyní své pohledávky. 
Lidé špatně platili, a mimo to stěhoval se sám za synem, úředníkem 
do Prahy. Prodával statek a stahoval peníze. Exekuce byla podána 
na všechny dlužníky. Na Rozborový mimo to také exekuce na zaplacení 
dluhu Špicova. Druzí, kterým hrozil prodej, tuze se nelekali. Však on 
pan Špic za dobrý úrok převezme dluhy na sebe. Ale od Rozborových 
nikdo ani nepomyslil jít se dovolávat jeho milosrdenství. Ne, už je 
konec. Jednou se musí míra pro ně určená naplnit a naplní se teď. 
Oni už o nic nestojí, než o uhájení svého života. Manča zvolna počala 
prohlížet stavení a shromažďovat věci, které bude moci potřebovat. 
U Svatoňů vyjednala pronajetí úzké světničky, kam se přestěhují, a tam 
ve volných chvílích odnášela zbytky jejich bývalého blahobytu, možno-li 
tak nazvati život, který vedli, dokud je příšera fabriční práce nerdousiia. 

Prohlížejíc jednoho dne různé hamparátí, které s půdy do komory 
složila, byla překvapena příchodem staré Bartlové. Byla to posluhovačka 
u správcových. Těžší práce u úředníků musily vykonat mladší dělnice 
po práci. Dostaly za to něco k jídlu, někdy nějaký starý cár, který 
paničky nemohly potřebovat, a tak zastávaly služky. Bartlová a ještě 
jiná babka posílkovaly u úředníků mezi dnem, živíce se odpadky se 
stolů svých pánů. 

Bartlová napadala trochu na nohu, a říkali jí pajdavá. Ačkoliv 
byla ze vsi, mezi vesnické lidi málo přišla. Neměl ji nikdo rád. Ráda 
klepala, vyzvídala a donášela. Měla úzký, chytrý obličej, šedivé, pichlavé 
oči a usmívala se, jakoby stále jedla něco přesládlého. Manča s ní 
nikdy nemluvila a cítila k ní skrytý odpor. Teď se jí až lekla, když 
babka tiše se za ní ukázala. 

„Pomáhej Pán Bůh," začala Bartlová zpívavým hlasem. „Pořád 
pilná?" 

„Mnoho toho neporazím," odbývala ji Manča, dívajíc se na ni 
pátrá vě se strany. „Co nám nesete dobrého?" 

„I raději bych odnesla," zachychtla se babka. „Vaši nejsou doma?" 

„Ne," řekla Manča zkrátka. „Jen Tomáš leží ve světnici. Máte-li 
pro tatínka nějaké vzkázání, vyřídím mu to." 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 65 

,Bůh chraň, jsem ráda, že si s tebou mohu popovídat. Ty ne- 
chvátáš, a já mám taky času dost. Ale táhne to na nás, zavru trochu." 
Přivřela dveře do síně a potom, vklouznuvši do komory, zavřela také 
zde dveře. 

„Máte tu teď prázdno," drmolila, nevšímajíc si udiveného pohledu 
Mančina. „Potkalo vás několik nehod, a, jak slyším, na chalupu je 
exekuce. To je toho moc najednou, z toho se ani neseberete." 

„Na tom nezáleží, on nikdo darmo nic nepřidá," odbývala ji 
Manča hrdě. 

„Pravda, holka, pravda, ale přece se někdy stává, že přijde dost 
malá příležitost, a pomoc je hned. Každý na světě má nějaké trápení. 
Tuhle náš pan správec. Kdo ho zná, musí říci, že je to dokonalý pán, 
ze všech těch pánů nejlepší. No, nějakou chybičku taky má, ale tu 
máme všichni. Za to ale jaké má trampoty. Paní mu stůně, o svátcích 
ji odvezl do Vídně, a, jak mu píšou, mrzák z ní bude. Sem teď ani 
nechce jet, až v létě, a on chudák má starostí až nad hlavu. Fabrika 
není maličkost, a vedle toho trápení v domácnosti." 

„Af zkouší, natrápil se jiných dost," povídala Manča tvrdě. 

„Tak nemluv," kárala babka uraženě. „Kdybys to znala, jako já 
to znám, jinak bys soudila. On musí hubovat a být přísný, jinak to 
ti takového pána nejde. Jiní jsou ještě přísnější. Jako ku přikladu s vámi. 
Jeho to dost mrzí, že se máte zle, ale když ty máš hlavu jako ocelovou." 

„Nám není hůř, než když jsme chodili do fabriky. Věčná škoda, 
že jsme dřív nepřestali." 

„Ty jsi, holka, prudká," mrzela se Bartlová. „Nic nerozvážíš. 
Vidíš, dnes máš pěknou příležitost pomoci všem vám. Chalupa by vám 
zůstala, dluhy by byly zaplaceny, věř mi, až mi z toho hlava jde kolem, 
jaké máš štěstí. A záleží to jenom na tobě. Dobře mi rozuměj, jedná 
se o mnoho, a kuj železo, dokud je žhavé." 

„Co to všechno povídáte?" ptala se podivně zaražená. „Řekněte 
j)římo, co máte za lubem, nerada dlouho nadarmo stojím a čas mařím." 

„Vím, vím, musíš se přičiňovat, jinak to při takové nouzi není. 
Ale mohla bys si odpočinout, dobře se najíst, pomět se jako úřednice. 
Když nechodíš do fabriky, měla bys se poohlédnout po jiném výdělku. 
Mladá jsi, zdravá jsi, což, do služby bys nechtěla?" A vrásky babčiny 
složily se v nejsladčí úsměv. 

„Do služby? Kam?" 

„Nikam daleko, někde tady. Řeknu ti rovnou, pan správec hledá 
služku, nějakou mladou, obratnou, čilou, která by mu vedla domácnost. 
Vzal by si tě, postaral by se o tebe, všecko by zaplatil a na vaše 
měl ohled. Líbíš se mu, Mančičko," dodávala, snižujíc hlas a důvěrně 
ji berouc za ruku, „hleděl by si tě. Je sám, má takový smutný život, 
^ o peníze není u něho zle. Chodila bys jako úřednice, úctu bys měla, 
a jednou, po čase, až by paní zhasla, možná, možná . . .1" A zakývala 
prstem významně ve vzduchu. 

Manču jak by cosi udeřilo přímo do prsou. Vytřeštila na Bartlovou 
oči a dívala se na ni chvíli, jak by nechápala. 



Digitized by 



Google 



66 Bohumil Brodský: V hodinu dvanáctou. 

„Vidíš, jaké máš štěstí/ smála se babka radostně. „To by se 
každé nestalo. A co by jich na to čekalo. Kdybych ruku vystrčila a jen 
malinko se zmínila, oč se jedná, chytaly by mě se všech stran. Pepka 
Kaulichová, Francka Výhoňová, ale, zkrátka, všecky. Každá by se ráda 
přistrojila, najedla, a v chalupách to není, to přece jen páni zůstanou 
páni. Tak, děvečko zlatá, tak. Ale tys přece jen onačejší. Bůh ví, že 
se všem tak líbíš. Holky ti závidí a páni se mrzí, že do fabriky ne- 
chodíš. Bylo to skoro dobře, že jsi na čas vyrazila. Stala jsi se vzácnější. 
Takové štěstí tě potkalo! Škoda, že nejsem já mladá, žádnou bych tam 
nepustila. Teď mi ale pověz, kdy nastoupíš. Musím přinést milostpánovi 
odpověď." 

„On sám vás ke mně poslal?" zeptala se Manča, a její svítící se 
oči upíraly se na Bartlovou tak podivně, že jen její horlivost ji činila 
slepou. 

„To víš, že on sám," zasmála se rozpustile. „Už několik dnf 
o tobě začínal, všelijak se do toho pouštěl, ale jakoby se styděl. Ale 
dnes to z něj vyhrklo. Víš, na mě on drží, poctivě jsem mu vždycky 
sloužila a radila, a myslím, že ty na mě taky nezapomeneš. Dosloužím 
ti taky ve všem a dovedu mlčet, mám z takových věcí rozum." 

„Jste vy ale špatná baba," řekla pojednou Manča opovržlivé 
a změřila ji pohledem plným pohrdání. „Do hrobu máte skok a ješté 
takové hanebnosti sháníte. Fuj, styďte se." 

„Co co," lekla se babka a chvatně ucouvla, jak Manča před ni 
naplila. „Jaká špatná baba, jaké hanebnosti?!" 

„Špatná, hříšná baba jste," rozkřikla se Manča, nedovedouc se už 
přemoci. „Špatnější než ten špatný milostpán. To už vám na tom není 
dost, že všichni téměř hlady umírají, že se sotva vlekou, že jste je 
o všechno okradli, to teď ještě chcete mladé životy zatáhnout do bahna? 
Za kus cáru a za trochu jídla? Oh, vy byste zasloužila!" volala se 
stoupající náruživostí, přistupujíc k ni blíž a pěstěmi před očima jí hrozíc. 
Oči její hořely jak plameny, a její mladé tělo napjalo se jako prut. 
„Naplit vám plné oči, vám i správci. Na hanebnosti peníze má, a za 
práci platit nechce, proklatec? Co si o mně myslí? A jak jste se vy 
mohla opovážit s takovou ke mně přijít? Jsem snad tak špatná, abyste 
mně ještě takhle ubližovali." (Pokračování.). 




Digitized by 



Google 




Zdenko Fibich. 

Hrstka upomínek a intimních rysů v. 
II. 



(Dokončení.) 



UMĚLEC. 

Zdenko Fibich —1 
Jakou představu vybavuje toto jméno u obecenstva? 

„Fibich? — Ale ten přece nedávno zemřel? — Tak? Nevím. 
Možno. Prosím vás, umírá stále tolik lidí! — Ale musil zemřít, poně- 
vadž se sbírá na pomník. — Už zase něco! Ty vlastenecké sbírky, to 
jest už hotové odírání. — Psal také pro divadlo, že ano? — Ale 
nedává se to. — Já od něho neznám skoro nic. — Já také ne. — 
A co vlastně napsal, prosím vás? . . .* 

Věc se má asi takto: 

Letíte plachtovou lodicí po hladině mořské. V dáli, na obzoru, 
za hustou záclonou mlh vynoří se před vámi lehce nadechnuté, vzdušné 
a neurčité obrysy. Leží tam ostrov. Locfka letí dále, a divákovi utkví 
v mysli jen ty vzdušné, vzdálené obrysy. Jaký jest ten ostrov? Plochý 
suchopar? Nebo rozkošná krajinka, směle vypjatých vrcholův a bujné 
vegetace? Nevíte. — 

Podobně jest tomu s jménem neznámého, nepochopeného umělce. 
Jaký jest ten neznámý ostrov? Pustina nebo ráj? Nevíte. Hádáte. 
V takovém případě stačí, aby ve vzduchu ocitla se taká nebo onaká 
fráze. Obecenstvo se jí uchopí a vydává ji houževnatě za svůj úsudek, 
jsouc Sfastno, že tak lacino si vykoupilo svou nevědomost. 

Není nikterak škarohlídným posuzováním poměrův, tvrdíme-li, že 
Fibich posud jest takovým neznámým, v mlhách ukrytým ostrovem, 
ztrácejícím se v dalekém obzoru, za neznámými moři . . . 

Až slunce pravého poznání a pochopení rozptýlí tyto mlhy, a ne- 
známý ostrov objeví se v celé nádheře a bohatosti, stane mnohý divák 
před ním ve zbožném úžase. 

Hromadný, frázovitý úsudek obecenstva o Fibichovi zněl a zní, 
že hudba jeho jest těžká, nepřístupná, nemelodická — a dzácká. — 

5* 



Digitized by 



Google 



68 Zdenko Fibich. 

Korrigujte takový vydlužený, hromadný úsudek davu I — Nemožno. 
Byl by to donquijotský zápas s větrnými mlýny předsudku, předpojatosti 
a zaslepené nevědomosti. Proti komu byste vlastně chtěli bojovat? 
Proti jakés neurčité, beztvárné, neosobné hmotě, o níž Ibsen ve svém 
„Peer Gyntu" praví, že jest to onen nebezpečný nepřítel, jenž nikdy 
nebojuje a tím právě vždycky vítězí! 

Čím nesprávnější a nespravedlivější bývá takový hromadný úsudek, 
tím tíže možno ho vyvrátiti, poněvadž věcné, logické důvody nemají 
zde ceny. Jediným prostředkem k nápravě jest, poskytnouti obecenstvu 
příležitost, aby bezprostředně, tváří v tvář, seznalo, co nepoznané po- 
suzuje — a odsuzuje. 

V tom ohledu však povolaní činitelé v našem životě hudebním 
a divadelním jednali a jednají v přímém, křiklavém opaku k své po- 
vinnosti. 

Nevšímavost, odmítavost a nepřátelská nevraživost těchto instancí 
vůči Fibichovi budí v mnohém ohledu vzpomínku na analogii s tragickým 
osudem Smetanovým. Jen že Smetana i v nejhorších dobách vždycky 
měl šik věrných přátel, již pro něho neúnavně a neohroženě bojovali, 
kdežto Fibich stál po celý život opuštěn a sám! 

Však byť poměry byly sebe nepříznivější, skutečné umění konečně 
zvítězí. V tom právě jeho božská, vítězná, nezmarná síla, jeho znak, 
dle něhož pozná se, jako démant dle tvrdosti. Proto též dflo Fibichovo 
v budoucnosti zaskvěje se v záři pravého porozumění a ocenění. Žel 
však, že ani paprslek z té aureoly nepronikne už nikdy do temných 
hlubin hrobu, k vychladlému, utichlému srdci, aby sdělil mu příchod 
toho, po čem to srdce za života marně práhlo a toužilo! 



Zde stručný nástin činnosti Zdenka Fibicha: 

Zůstavil 625 skladeb, mezi nimi valnou částí díla velikých roz- 
měrův, skladby dramatické, sborové, symfonické, komorní, atd. 

Fibich byl skladatelem vzácné všestrannosti. Není oboru hudebního, 
kde by nebyl zůstavil jménu svému trvalý pomník, od mše přísného 
slohu církevního až k opeře nejsmělejšího rázu pokrokového; od drobných 
skladeb klavírních až k mohutné stavbě symfonie ; od dětského popěvku 
až k velikým skladbám sborovým. 

Dvě význačné vlastnosti charakterisují jeho umělecký profil: jest 
ve všem pokrokář a aristokrat. Není snad díla, v němž by nebyl podal 
něco nového, af obsahem, af formou. Není jediného taktu, v němž by 
se nejevila naprostá noblessa, ušlechtilost a vytříbenost esthetická. Každá 
skladba jest plodem zralého rozmyslu a úvahy. Fibich vléval své 
myšlenky do forem pevných a dokonalých, jako by byly ulity z bronzu. 

Zní to snad paradoxně, však postrádáme tu skoro někdy malou 
slabost nebo nedokonalost. Větě této dlužno správně rozuměti: stále 
bdělá, stále neúnavná reflexe umělcova vyhladila a odstranila je od kořene. 
Však při tom setřela též někdy pel tvořící bezprostřednosti, jež tak 
neodolatelně jímá a podmaňuje. Následek toho jest, že při některých 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 69 

sldadbách neubráníme se dojmu, jakoby reflexe stála mezi námi a tvůrčí 
myšlenkou umělcovou. Tato poznámka vztahuje se však jedině a vý- 
hradně na některá díla ze středních let činnosti Fibichovy, hlavně 
v desítiletí mezi lety 1880 — 90. Díla, jež podal nám před touto dobou 
a opět po ní, v náhradu za to jen kvetou tvůrčí svěžestí a silou. 

Fibich nebyl vlastně nikdy začátečníkem. Totiž, vyrozumíváme-li 
tím tápání v nejistotě, hledáni sebe sama, zápasení s formou a s vy- 
jádřením myšlenky. Již nejprvnější skladby jeho jeví nesmírnou vyzrálost 
duchovní, jasné uvědomění zvoleného cíle a dokonalé ovládání všech 
prostředků technických. Roku 1874, maje věku 23 léta, Fibich napsal 
svou první symfonickou báseň, „Othello". V letech 1896—97 došla tato 
skladba provedení v řadě koncertů v Německu; v Berlíně, v Hamburku, 
v Drážďanech, atd. Úspěch byl skvělý. A nikdo ani netušil v díle pokus 
začátečníka, jenž, smělým duchem pokrokovým veden, postavil se již 
před třicíti lety na novou tehdy a tím nebezpečnou a choulostivou 
půdu symfonické básně. 

Při té příležitosti nemohu opomenouti jedné věci: Stran pokroko- 
vosti panují u nás poněkud provinciální náhledy, dle nichž předposlední 
móda jest vždy novinkou. Tím dá se vysvětliti, že ku př. u nás 
skladatel třeba, jenž po pětadvacítileté činnosti v poslední době obrátí 
se na pole symfonické básně nebo wagnerovské opery, jest vyhlašován 
za ducha pokrokového a moderního, kdežto umělec, kráčející skutečně 
v čele pokroku, zůstává nepochopen a neuznán. — 

Fibich prodělal přísnou školu. Již v prvních letech gymnasijních 
studií dostalo se mu řádného vyučování hudebního. Záhy ukázaly se 
slibné výsledky. Jako čtrnáctiletý hoch řídil na koncertě v Chrudimi první 
větu své první symfonie Es-dur, Nadání jeho projevilo se tak rozhodné, 
že nemohlo býti pochyby o jeho příštím určení a povolání. Roku 1865 
poslali ho rodiče na konservatoř do Lipska, kde strýc jeho, Raimund 
Dreyschock, bratr slavného pianisty Dreyschocka, byl professorem houslí. 
V Lipsku mladičký Fibich pobyl od roku 1865—67. Professory jeho byli 
hlavně Moscheles, Jadessohn a slavný theoretik Richter. 

Z Lipska odebral se r. 1868 za účelem dalších studií do Paříže,. 
kde mladý umělec záhy se stal velice oblíbenou a hledanou osobou. 
Nevěda ani jak, ocitl se náhle ve víru a proudu společenského života 
pařížského. „Monsieur Fibiš" — jak vyslovovali jeho jméno, nesměl 
nikde chybět. Byla to pro něho úloha nezvyklá a nedovedl v ní 
zdomácněti. Uvedení své do vybraných kruhů společenských v Paříži 
děkoval okolnosti, že postavení a styky jeho otce opatřily mu dopo- 
ručení do vynikajících šlechtických domů v Paříži. Ačkoliv Paříž mladému 
umělci slibovala též po stránce hmotné skvělé výhody, — nabízelo se 
mu množství hodin za podmínek, v poměrech našich úplně báchorko- 
vitých, — přece mladičký zpěváček při první příležitost opustil nád- 
hernou klec a utekl se do svých drahých, rodných lesů. Přes mládí 
své a svou nezkušenost cítil, že Paříž není místem, kde vážný hudebník 
moderního, pokrokového směru mohl by na duchu prospívati, růsti 
a zdokonaliti se. Mimo to cítil též nebezpečí lákavých poměrů, v nichž 
se ocitl, a jež tak málo byly příznivý vážné snaze a práci umělecké. 



Digitized by 



Google 



70 Zdenko Fibich. 

Na rok ztrávený v Paříži, Fibich vzpomínal s úsměvem, jako na 
veselou episodu, jako ku př. na večer ztrávený v divadle, v rozmarné 
straussovské operettě. I v pozdních letech rád rozhovořil se o svých 
zkušenostech z velikého světa. Lze si představiti, že plachému, samo- 
tářskému jinochovi, jenž žil až posud pohřížen ve své umění a v pří- 
rodu, bylo asi podivno kolem srdce, když poprvé ocitl se na parketách 
velikých salonů pařížských. S humorem Učíval, jak stařičká vévodkyně 
X, do jejíhož domu též byl doporučen, v pravdě mateřsky se ho ujala; 
učila ho, jak má chodit, sedat, pohybovat se v různých okolnostech 
společenského života, jak má se odívat — i do konce, jak má tančiti 

Rád připomínal si též různé rozmarné historky, jež zažil. Ku př.: 
býval častým hostem v jisté anglické rodině, usídlené v Paříži. Matka 
i tři dcery vynikaly pravou anglickou vážností a nábožností. Neděle 
světila se s neúprosnou přísností; číst směla se jen bible, hrát jen 
nábožné skladby. Kdysi v neděli prosily Fibicha, aby něco zahrál. 
Mladistvá bujnost pokoušela ho, aby zažertoval si se svým ztrnulým 
okolím. Jal se hráti velice uměle a spletitě kombinované kontrapunktické 
variace na český lidový popěvek: „Af se pingl hází na té naší hrázi", 
tvrdě, že jest to thema z Bacha. Smál se srdečně při upomínce, jak 
prý všechny čtyři Angličanky dělaly nesmírně vážné, dlouhé tváře 
a s nábožnou opravdovostí naslouchaly . . . 

Jedna věc v Paříži byla Fibichovi s velikým užitkem: Louvre. 
Každé volné chvíle užil k studiu uměleckých pokladů zde nahromaděných. 
Možno, že tato šťastná okolnost položila základ k tomu, že jal se vě- 
decky a odborně studovati výtvarná uměni a že po celý život zachoval 
jim vřelý interess. 

Z Paříže odebral se Fibich do Mannheimu, kde ztrávil rok 1870 
v horlivém studiu pod znamenitým vedením Vincence Lachnera. Útulný 
Mannheim s bohatým, čilým životem uměleckým zachoval Fibich po 
celý život ve vděčné upomínce. Záhy zde zdomácněl. Umělecké kruhy 
přijaly ho s bodrou srdečností. Bylo to neskonale příznivější ovzduší 
pro mladého umělce, než salony pařížské. Také z této doby připomínal 
si rád různé episodky. Ovšem, jiného rázu! Jak ku př. vsadil se, že 
zpaměti napíše partituru ouvertury k „Čarostřelci", a skutečně skvěle 
vyhrál, k nesmírnému úžasu a podivu mannheimských přátel svých. 

Rok 1873-74 Fibich ztrávil ve Vilně, jakožto učitel hudby na 
několika středních školách. Pak usadil se již trvale v Praze, kde setrval 
až do své smrti. Mimo letní prázdniny neopustil Prahu po celou tu dobu. 

Jest přímo nepochopitelno, že muž jeho ducha, nadání a vzdělání 
nedopracoval se nikdy žádného postavení ve veřejném životě své vlasti. 
Mezi lety 1875 — 78 byl druhým kapelníkem — vlastně spíše sbor- 
mistrem — prozatímního divadla v Praze. Asi půldruhého roku před 
svou smrtí byl dramaturgem Národního divadla. Jinak však byl nucen 
k uhájení existence své lopotiti se úmorným dáváním klavírních hodin I 

Závist prostřednosti a duchovní impotence zavírala mu všechny 
cesty. Po celý život stál mimo proud veřejného života. 

Ačkoliv byl znamenitým paedagogem a učencem ve svém oboru, 
jenž též theoreticky pronikl až ke kořenům svého umění a obsáhl je 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 71 

úplně a cele, přece konservatoř pražská nepovolá a ho za professora. 
A přece mohlo býti vyznamenáním pro ni, měla-li by muže takového 
ve svém středu. 

Ačkoliv byl dramatikem prvního řádu a též theoreticky vynikal 
v tomto oboru velikým vzděláním esthetickým a historickým, přece 
nevydobyl si stálého a přiměřeného postavení u divadla, ač trvalá 
působnost jeho na tomto poli mohla ústavu našemu uměleckému býti 
s nesmírným užitkem. 

Také jinak stál mimo veškery funkce a úřady. 

A tak prošel životem naším veřejným nepoznán, neoceněn, nemoha 
pohříchu uplatniti a zužitkovati bohaté dary, jež na dně duše jeho se 
skrývaly. 

Mužové universálního vzdělání, širokého rozhledu, ryzí povahy 
a ideálního snažení jsou pravými zúrodňovateli národního života. Oni 
přivádějí vláhu do suchoparu všednosti, oni rozsévají sémě živé myšlenky, 
oni razí cesty na neschůdné půdě a oni podnikají boje s předsudkem 
a zpátečnictvím. 

Duchové tito jsou vzácné, ojedinělé výjimky. Přirozeno, že již 
percentuálním poměrem na malý národ připadá z nich praskrovný počet. 
Tito duchové jsou nejvzácnější částkou jmění národního, největším 
skvostem v národní klenotnici. Dnes nikdo není o tom v pochybě, že 
jedině výsledky práce na poli kulturním pošinují národ do popředí, 
dodávají mu ceny, významu a důležitosti. Proto již se stanoviska ryze 
praktického mělo by se přesně dbáti toho, aby každá síla, každý talent 
postavil se na místo, kde přinesl by co možno nejvíce prospěchu věci 
národní. Pohříchu bývá tomu právě naopak I Místo podpory a povzbuzení 
dostává se pracovníkům těmto jen překážek a útiskův. Tak bylo tomu 
též s Fibichem. 

Představme si ho v postavení hodném jeho ducha a vědomostí, 
v činnosti, vyžadující rozvinutí všech mohutností a sil duchovních tak, 
jak bylo snem a ideálem jeho. Do jaké výše byl by povznesl hudební 
život náš, jehož rozvoj valně trpí tím, že duchové malí a slabí zaujímají 
veliká a důležitá místa. Na pravém místě mohlo z činnosti jeho plynout 
požehnání tisícům. Místo toho byl však nucen ve svém ústraní vpravo- 
vati více méně a též nejméně nadaným žákům a žákyním škály a roz- 
ložené akkordy! 

Ovšem, za jiných poměrův by skladatel nadání Fibichova mohl 
věnovati se výhradně svému uměni, své tvořivosti umělecké. U nás, 
v našich skromných poměrech však, pohříchu, i největší umělec musí 
nějakým zaměstnáním a postavením zajistiti si chléb svůj vezdejší, aby 
pak ve volných hodinách, jako luxus, mohl pěstovati své umění. Fibi- 
chovým největším ideálem bylo, kdyby mohl věnovati se jen komposici, 
kdyby nemusil čas a síly ubíjeti vedlejším zaměstnáním, ještě k tomu 
pro jeho ducha a vzdělání tak malicherným. Ideál ten vzal si s sebou 
do hrobu I 



Digitized by 



Google 



72 Zdenko Fibich. 

Ačkoliv Zdenko Fibich ve všech oborech umění hudebního zanechal 
díla ceny trvalé, přece těžisko činnosti jeho leží na poli dramatickém. 
Co vykonal zde, stojí v čele operní produkce moderní doby. 

„Blaník", „Nevěsta messinská", „Hippodamie*, „Bouře", „Hedy", 
„Šárka", „Pád Arkuna", etappa za etappou smělého bojovníka, jenž 
dobře si jest vědom, že stojí v první řadě, že každý krok musí jíti 
neústupné vpřed, aby konečně prapor svůj vztýčil u cíle. 

Dramatická tvorba lákala Fibicha již v dětských letech. Pokud 
pamatoval, uvědomil si procitnutí nadání hudebního asi tak ve věku 
desíti let. Že stalo se tak právě v tuto dobu, bylo vlastně dílem náhody. 
Do domu rodičů Fibichových počal tehdy docházeti mladý úředník 
lesní, výborný pianista. 

Fibich poprvé slyšel Mozarta, Beethovena, Schumanna. Mezi tím> 
co pianista hrál, seděl slabounký, vytáhlý hošík se zádumčivým pohledem 
vedle něho, jako by byl ztrnul pod dotykem kouzelného proutku. Pod 
vlivem tohoto zjevení hudební krásy rozžehlo se světlo v jeho dětské 
dušince. Již tehdy, ve věku desíti let, uvědomil prý si pevně a jasně^ 
že zde našel svůj životní cíl. Před tím bylo prý ideálem jeho státi se 
spisovatelem. Záhy jal se pak básniti divoké romantické texty a pokoušel 
se, komponovati- k nim hudbu. Sotva mu minul čtrnáctý rok, vydal se 
směle k Sabinovi a žádal, aby mu napsal operní text. Sabina prý 
s úžasem a zvědavě prohlížel si miniaturního umělce — a slíbil. Věc 
se různými okolnostmi protahovala, tak že až za dvě léta mladičký 
skladatel dostal se k svému textu. 

Sabina soudil asi, že pro nedospělého začátečníka jest každá 
absurdnost dost dobrá, a podal mu v „Bukovinu" slátaninu romantické 
naivnosti, nepřirozenosti a triviální, jarmareční poesie. Dikce připomínala 
klassické plody básnické našeho Kopeckého. Roku 1870 Fibich „Buko- 
vina" komponoval, za tři léta po ukončení dostala se opera na jevišté 
prozatímního divadla. Již tento mladický, nezralý pokus začátečnický 
choval v sobě lví dráp; přes všechny vady, poklesky a nedostatky 
mluvil z díla silný dramatický talent. 

Dojmy dětství bývají nejsilnější. Fibich narodil se v lese a vyrostl 
v lese. Přirozeno, že žádné dílo operní literatury nemohlo tak hluboce 
rozzvučeti nejtajnější struny jeho duše jako „Čarostřelec", se svou ne- 
skonalou poesií lesní, se svou čarovnou romantikou tajemných, nadpři- 
rozených mocností, sídlících od nepamětných dob v přítmí lesních samot. 
S přáním psáti operu, ozvalo se současně v prsou mladičkého skladatele 
přání, napsat něco „Čarostřelci" podobného. Proto asi lesní rámec 
s romantickým zabarvením několika scén zaslepily ho v „Bukovinu" 
tak, že odhodlal se komponovat tuto stvůru literární. Škoda! Lze klidné 
říci: kdyby text stál v „Bukovinu" na té výši jako hudba, bylo by 
dílo dnes schopno života. 

„Bukovin" jest psán ve slohu starší opery, většinou s uzavřenými 
čísly. Zajímavo, že již v tomto prvním pokusu vyskytuje se několik 
výborně užívaných příznačných motivů, jakožto doklad, jak skladatel 
od prvního počátku tíhl k slohu moderního dramatu hudebního. 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 73 

Není účelem této povšechné črty podávati kritiku a rozbor dél 
mistrových. Takový úkol přesahoval by nékolikonásobně rámec téchto 
řádků. Omezíme se více na poznámky a detaily, týkající se osobního, 
intimního vztahu mezi autorem a jeho díly a na nékteré význačné 
momenty, vztahující se k vzniku a rázu té oné skladby. Mimo to bude 
s interessem sdéliti, jak Fibich soudil sám o vnitřním tvůrčím processu,* 
jejž prodélal, hlavně o poměru svém k Wagnerovi. 



Fibich byl dramatikem prvého řádu. 

Vzácnou náhodou spojily se v osobnosti jeho všechny vlastnosti, 
jež nutný jsou, aby skladatel byl dramatikem: v první řadě dokonalá 
vnitřní rovnováha, soustřeďující všechny schopnosti a síly k určitému 
cíli a podrobující si i obraznost, aby nebloudila v neurčitu, nýbrž upjala 
se jen k dané situaci. Dále jasná logika, spojující různé součástky drama- 
tické skladby v organický celek, jemuž pak cit, vášeň a síla utvářivá 
vdechují život. Dále smysl pro výběr charakteristických stránek a hlavních 
plastických obrysův a pro duchovní obsah slova. 

Slovo a ton splynuly v dílech Fibichových dokonale, zřekly se 
své vlastní existence, aby utvořily onen nový živel, ležící v pojmu 
hudebně dramatickém. — 

Druhou operou Fibichovou jest „Blaník" (napsán 1875—77, pro- 
vozován 1881), dílo periody „Sturm und Drang". 

V době mezi komponováním „Bukovina*' a „Blaníka" Fibich se- 
známil se s hudebními dramaty Wagnerovými. Moderní reformatorské 
idee velikého dramatika uchvátily pokrokového ducha jeho tak, že přilnul 
k nim s celou horoucností a stal se jejich nadšeným vyznavačem. 

Vliv Wagnerův pozorujeme v „Blaníku" hlavně na rozšířené, veliké 
formě scénické, uvolněné širokým proudem polyřonním, na důsledném 
užíváni příznačného motivu a na pečlivém dbaní správné deklamace 
slova. Však přes tento vliv zůstala hudba v „Blaníku" svěží, samo- 
statná, s vysloveným rázem národním. 

Příští opera, „Nevěsta messinská", následovala až r. 1883. Fibich 
byl duch železné důslednosti a logiky. Nikdy nestanul na půl cestě. 
Ujal-li se myšlenky, provedl ji až k nejkrajnějším důsledkům. Tak bylo 
tomu též s principy uměleckými, které převzal z Wagnera. Promyslil 
a vyčerpal je až k základům, ba vedl je, jak uvidíme, dále než jejich 
původce. 

Známa jest pověst o magnetickém kopci. Takovým magnetickým 
kopcem v moderním světě hudebním jest Wagner. Moc jeho byla a jest 
neodolatelná. Koho dotkl se jeho vliv, cítil se přitažen, přičarován 
a pozbyl své vůle, svých myšlenek, svého vkusu, slovem, své samo- 
statné, vlastní osobnosti. Hudební kruhy celého vzdělaného světa za- 
přáhly se do jeho triumfátorského vozu, celý šik moderních skladatelů 
vzal na sebe dobrovolně jho jeho epigonství. 



Digitized by 



Google 



74 Zdenko Fibich. 

Pozorujeme-li dnešní život hudební celého vzdělaného světa, vi- 
díme, že stojí ve znamení Wagnerově, a sice tak výhradně a výlučně, 
s tak horečnou, slepou exaltovaností, jak není toho příkladu v dějinách 
kulturních, že některý umělec byl by dopracoval se podobného vlivu. 

Dle tohoto úkazu obecného lze teprve představiti si v pravdě ele- 
mentární sílu vlivu jeho na ducha kongeniálního, na ducha jemu spřízně- 
ného, jenž má sám dosti tvůrčí velikosti a síly, aby pochopil a obsáhl 
všechny idee a ideály Bayreuthského mistra v celém jejich rozsahu. 

Tak bylo tomu u Fibicha. 

Ve střední periodě jeho podmanil si ho Wagner tak úplně, že 
vzal mu vlastní individualitu jeho. 

Fibich jal se nápodobiti Wagnera, jal se kráčeti co možno přesně 
v jeho stopách, uskutečňovati jeho intence a ideály: Přijal jiným stvo- 
řenou, jiným vypracovanou formu výrazu tvůrčího a odíval jím svého 
ducha. A díla taková, byf relativně nesla všechny známky mistrovství, 
pro umění jsou bezvýznamná a mrtvá. 

Samostatnost, originálost, vlastní individualita tof jedině a věčné 
v umění má cenu a význam. 

Ostatně v tomto případě nejlepším dokladem jest, že ani jediný 
z epigonů Wagnerových nepodal dílo ceny trvalé. 

Každý umělec musí najíti si sám svůj osobitý výraz pro to, co 
chce říci. Musí stvořiti si svůj sloh. Vydluženým výrazem nepronesl posud 
nikdo nic velikého. Wagner pro svou individualitu, pro svůj talent, pro 
jeho přednosti i nedostatky našel si svůj sloh, mistrně a s geniálním 
bystrozrakem. A životní dílo jeho, bezprostřední, dokonalý výron jeho 
individuality, jest v sobě uzavřenou, ukončenou uměleckou epochou. 
Jest to mohutný, ve všem organicky spjatý a ukončený celek, k němuž 
nikdo nemá co přidati a přivěsiti, celek, jenž sám sebou došel svého 
dovršení, svého nejvyššího cíle. 

Není snad třeba blíže podotýkati, že některé reformy jeho jsou 
rázu obecného, a týkají se vůbec našeho moderního pojmu opery 
a slohu hudebně-dramatického, aniž by tím však podmiňovaly u jedno- 
tlivce vzdání se tvůrčí samostatnosti a neodvislosti. Žádný skladatel 
správného směru neopomine přijati to, čím Wagner operu starší doby 
přenesl na stanovisko moderního dramatu hudebního. Jsou to jisté 
časové vymoženosti, jimž bylo by zpozdilo se vyhýbati, poněvadž tím 
stavěl by se člověk proti pokroku a rozvoji opery a uvízl by na za- 
staralém stanovisku. Však každý duch, nadaný tvůrčí silou a fondem 
vlastní invence, omezí podobný vliv jen na stránku zevní, však jinak 
uchová si svou samostatnost. Bude si vědom, že nejprimitivnější pokus 
k originalitě má více ceny, než nejdokonalejší kopie. Nestane se 
otrockým napodobitelem, nýbrž bude čerpati z velikého vzoru spíše 
poučení, aby též podobně vypracoval se k vlastnímu slohu, výrazu 
a k dokonalému rozvinutí a uplatnění své vlastní individuality. Dráha 
umění jest stále otevřená, ani největší jednotlivec nemůže ji uzavříti, 
ukončiti. Vede stále ku předu, za novými cíly, do neznámých světů. 
Skutečný tvůrčí duch neohlíží se nikdy zpět, kráčí vždy směle a ne- 
ohroženě ku předu. 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 75 

Fibich neobmezenému vlivu Wagnerovu zaplatil daň své samo- 
statnosti „Nevěstou messinskou". Tato opera jest úplně odlikou děl 
Wagnerových. Jest to dílo vysoké ušlechtilosti, silného výrazu tragického, 
směru ideálního. Však jest to ledová, mramorová socha, bez teplého 
života. Když Fibich později se vymanil z tohoto epigonství, stala se 
mu „Nevěsta messinská" úplně cizí. Prohrával-li ji, říkával, že nedovede 
se už ani vůbec vpraviti do oné nálady a atmosféry duchovní, z níž 
vyrostlo toto dílo. 

„, Nevěsta messinská* jest mi docela cizí, zdá se mi, že jsem ji 
vůbec nepsal," říkával často. „A musím se přiznati, že toto chladné, 
nesamostatné dílo mě samotného nudí." 

Jak vymanil se Fibich z čarovného kruhu vlivu Wagnerova? Po 
způsobu svém, velice logicky a radikálně. 

Provedl myšlenku až do posledních důsledkův jejích, šel směrem 
jejím přímo ku předu a učinil tak ještě krok dále za Wagnera. Tím 
ocitl se na nové, vlastní půdě — a byl zachráněn! 

Od hudebního dramatu zpěvně recitovaného dle určité výšky tonu, 
přešel k hudebnímu dramatu prostě mluvenému — k melodramatu, 
a vytvořil svou mohutnou, úchvatnou trilogii „Hippodamie". 

V oboru melodramatu jest Fibich neobmezeným vládcem. Vedle 
trilogie napsal ještě řadu koncertních melodramat, jež byla mu jaksi 
průpravou k velikému melodramatu scénickému. 

Esthetika upírala vždy oprávněnost této formě umělecké a v době 
moderní pokládala ji vůbec za překonané stanovisko. Jak známo, po- 
chází idea melodramatu, jakožto dramatu, provázeného hudbou, od Jeana 
Jacquesa Rousseaua, jenž r. 1773 vdechl jí život svým „Pygmalionem". 
Zajímavo jest, že vlastní proniknutí a uplatnění děkuje tento druh umě- 
lecký českému skladateli, Jiřímu Bendovi, tedy krajanu Fibichovu, jenž 
ku konci století osmnáctého přivedl ho k velikému rozkvětu a zjednal 
mu podiv celé Evropy, 

Po Bendovi byl to tedy opět Čech, jenž sto let po něm, ku konci 
století devatenáctého, vzkřísil a oživil tuto zatím opět zapomenutou 
formu uměleckou. 

Ovšem, mezi melodramatem Bendovým a Fibichovým jest takový 
rozdíl, že dílo Fibichovo jeví se činem úplně novým, originelním. 

Základní rozdíl stručně lze vyjádřiti takto: V starém melodramatu 
hudba a slovo nesplynuly v jeden celek, nespojily se, nýbrž vystupovaly 
střídavě. Při deklamaci umlkala hudba a naopak. Nebyl to celek, nýbrž 
oba živly, slovní i hudební, byly rozkouskovány a střídavě na sebe 
se navazovaly. 

Hudbě připadl jakýsi podružný úkol, že v pausách deklamace jaksi 
retrospektivně přidávala své úryvkovité reflexe a líčení. 

V melodramatu moderním, tak jak Fibich je vytvořil, plyne slovo 
básnické i hudba současně v nepřetržitém proudu. Spojuji se v ne- 
rozlučný, organický celek, v němž jeden živel podporuje a sesiluje 
druhý. Mezi slovem a tonem panuje dokonalá rovnováha a harmonie. 
Současným spolupůsobením hudby sesiluje se netušené smysl a účin 
slova básnického psychologicky, náladově i malebně. Pod dojmem 



Digitized by 



Google 



76 Zdenko Fibich. 

současné illustrace hudební nabývá slovo neobvyklé plastiky a účinnosti. 
Nikdy nespojila se dvě umění k tak úzkému a vřelému svazku jako 
zde poesie a hudba. Každé z nich zůstává úplně neporušeno, a přece 
tvoří společně nerozlučný celek. Fibich před trilogií „Hippodamie** 
napsal šest melodramat určených pro koncert: „Štědrý den*, , Pomsta 
květin", „Věčnost", „Královna Ema", „Vodník" a „Hakon". Poslední 
dvě melodramata jsou s průvodem orchestru, ostatní čtyři s doprovodem 
klavírním. Tři z těchto skladeb vynikají skvostně vystiženým tonem 
národním: „Vodník", „Štědrý den" a „Věčnost". 

Fibich jest jediným z českých skladatelů, jehož bohatá lýra umě- 
lecká vykazuje též hluboké struny balladové. 

V uvedených třech melodramatech rázu národního uplatnil mistr 
tuto charakteristickou zvláštnost svého mnohotvárného talentu způsobem 
tak výrazným a skvělým, že skladby tyto zůstanou vždy typickým 
vzorem českého ducha balladového. 

Málokterý umělec pozoruje okem tak nepředpojatým a jasným svůj 
vlastní tvůrčí proces. Fibich byl si v každé době přesně vědom, kam 
směřuje, jaký cil si vytkl, a znal též v každé době rozsah i hranice 
svých sil. Hluboké vědecké vzdělání vytříbilo v něm přísnou autokritiku. 
Uvědomoval si jasně proces, jímž nadání jeho prošlo, než vypracovalo 
se k úplné samostatnosti a podalo pak své nejkrásnější květy. Do- 
kládal sám: 

„Po „Nevěstě messinské" byl jsem sám sebou nespokojen a sklíčen, 
disgustován. Cítil jsem, že nejsem na pravé cestě a hlavně, že nejsem 
na své cestě. Nejjasnějším dokladem toho mi bylo, že mezi kompono- 
váním „Nevěsty messinské" byl jsem nucen k vůli zvolenému slohu, 
jejž jsem chtěl zachovat úplně čistý, potlačovat v sobě často mocné 
hnutí melodické invence a ducha hudebního, již snažili se prolomiti 
pouta slohu chladně deklamatorniho, slovem, že musil jsem umlčovat 
v sobě hudebníka a vlastní individualitu. Cítím ještě nyní, jak jsem 
okřál, když se naskytla příležitost k rozvinutí živlu hudebního, jako 
v předehře k II. jednání a ve smutečním pochodu. Jsou to nejlepší 
čísla partitury, poněvadž jsou ve všem má. Došel jsem nezlomného 
přesvědčení, že v hudbě největší cenu má melodie. To jest vlastní 
talent, vrozený dar, všemu ostatnímu možno se naučiti, ale krásná, 
plná, široká melodie jest vnuknutí genia. Směr wagnerovský proto 
vzbudil takové zástupy nenadaných skladatelů, poněvadž nevyžaduje 
invence hudební. Z jedné melodie staré italské opery nadělali by mo- 
derní wagneriani příznačných motivů na celou partituru. Příští veliký 
skladatel, jenž postaví se v čelo produkce dramatické a otevře jí nové 
dráhy a směry, jistě bude veliký melodik." 

Mistr Fibich cítil, že není na pravé cestě. Pouhým napodobovatelem 
Wagnerovým nechtěl býti, a přece se mu zdálo, že jen na té cestě jest 
možný pokrok. Tento rozpor vnitřní zavinil, že Fibich v letech nej- 
většího rozmachu tvůrčích sil, na dlouhou dobu odvrátil se od produkce 
dramatické, ač byla nejvlastnějším polem jeho. 

„Nevěsta messinská** psána r. 1883, příští opera „Bouře" násle- 
dovala až r. 1894. 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 77 

V létech 1889—91 povstala trilogie „Hippodamie". Zde Fibich 
směru hudebního dramatu postavil korunu a přivedl ho k vrcholu, 
k némuž ani Wagner nedospěl. Tím též v nitru jeho proces tento byl 
ukončen. Neměl, co by na poli tomto ještě připojil a dále řekl. Ocitl 
se na rozhraní, kde otevřela se před ním náhle nová cesta; cesta, kde 
našel sebe sama a svou vlastní uměleckou individualitu. 

Lze říci, že dramatická činnost Zdenka Fibicha rozpadá se na dvě 
periody, mezi nimiž melodramatická trilogie „Hippodamie" tvoří rozhraní. 

Perioda první vyvrcholila naprostým přilnutím k směru wagnerov- 
skému. Perioda druhá znamená emancipování vlastní individuality umě- 
lecké a rozkvět a uplatnění živlu hudebního. 

Fibich podržel ovšem vymoženosti reformy Wagnerovy, ale jen 
tak dalece, jak každý moderní, pokrokový umělec vážné snahy musí 
je podržeti, nechce-li uvíznouti na mělčině zpátečnictví, však hudba 
jeho odhodila pouta slohu výlučně deklamatorního a ovinula se von- 
nými, svěžími květy bohatých melodií. Mechanismus příznačného motivu 
mistr v operách druhé své periody valně omezil a v dílech posledních 
odstranil skoro úplně. A Musa jeho, radujíc se, že zbavena jest cizího 
jha a porobení, rozepěla se hudbou krásy úchvatné, mohutné a opět 
sladké a tklivé a podávala hravě dílo za dílem, z nichž každé jest 
skvostem poesie a hudební krásy, dramatické síly a smělé originality. 

.Bouře", ,Hedy% „Šárka", „Pád Arkuna" — jaká to závratná 
stupnice! Není lze ani odhadnouti, kam by byl tvůrce těchto děl dospěl, 
kdyby smrt nebyla podťala strom jeho života právě, když rozpučel 
a rozkvetl v celé síle a kráse. 

A kde jsou ty tajuplné stíny nezrozených -tvůrčích myšlenek, jež 
hlavou jeho táhly jako mléčná dráha rodících se hvězd, a jen čekaly, 
až dotkne se jich teplý dech jeho umění, aby vlil jim věčný život . . .? 
Jaká bolest, že rozplynuly se a zanikly pio vždycky . . . 

Nejdražší z oper byla Fibichovi „Hedy"; byla nejbližší jeho srdci 
a byla též výronem nejintimnějších citů a myšlenek jeho jako žádné 
z ostatních děl dramatických. Tisíc nitek osobních vztahův spojovalo 
umělce a jeho dílo. Této okolnosti lze namnoze děkovati bezprostřední 
vroucnost, něhu a vášeň, jimiž ovanut jest tento svěží, rozkošný květ 
erotiky, jemuž právem dostalo se přívlastku „jižní Tristan". 

Tragická upomínka poutati se bude vždy k „Pádu Arkuna" — 
k posmrtnému dílu mistra Fibicha. 

Jakmile Fibich ujal se myšlenky komponovati „Pád Arkuna", pod 
nikl cestu na Rujanu. Chtěl spatřiti posvátná místa, kde stával Arku- 
na výběžku bílých skal, sklánějících se nad modravým zrcadlem hladinin 
mořské; chtěl dát působit na sebe bezprostředně celou mohutnou poesíy 
a úchvatnou náladu těchto míst, aby vlil je ve svou hudbu. 

UsídHl se na několik dní v proslulých lázních Sasnice. Bylo to 
počátkem června. V lázních, v saisoně přeplněných nejvybranější spo- 
lečností, nebylo ani hosta. Sasnice mají rozkošnou polohu na vyvýšeném 
břehu nad mořem, s úchvatným, širokým rozhledem na dalekou hladinu 
mořskou a na přístav sasnický, plný parníků, nákladních lodí a bárek 
rybářských. V bezprostřední blízkosti lázní jsou lesy, což činí Sasnice 



Digitized by 



Google 



78 Zdenko Fibich. 

tak milým pobytem. Mohutné, bukové lesy a bílé vápencové skály jsou 
charakteristickými krásami Rujany. 

K Arkunu vede dvojí cesta. Buď po souši, čarovnou lesní krajinou, 
nebo po moři. Fibich zvolil cestu po zemi. 

Vyskytl se tu obrovský, patriarchální kočár, hotová archa Noemova, 
v jehož měkké náruči nesmírné pohodlně vykonala se cesta, připomí- 
nající nejkrásnější poesii lesní Ruysdaela a Hobbemy. 

Na cestě, v hloubi hvozdů, skrývá se jezírko bohyně Herty, ne- 
veliké, však náladou, tlumeností barev, tajuplným tichem vtiskne se 
vám ten obrázek nezapomenutelně do mysli. U jezírka zvedají se jakés 
valy, o nichž jde pověst, že stával tam Hertin chrám. 

Asi na polovině cesty k Arkunu pozvedá se nad mořem srázně po- 
věstný Stubenkammer s Královským stolem, nejvyšší to body na Rujané, 
s nichž jest okouzlující rozhled. Další cestou nekonečnými lesy dorazí 
se k mysu, vybíhajícímu bílými, srázně spadajícími stěnami skalnatými 
do moře. Zde, na tom mysu, stával Arkun, zde plál v celé záři jako 
slunce ve výši, hlásaje slávu a moc mohutného kmene slovanského. 
Zde zvedal se purpurový, zlatem svítící chrám všemocného boha Svanto- 
vita, před nímž skláněl se i mnohý kmen germánský, a o jehož přízeň 
ucházíval se i mnohý kníže křesťanský. 

Dnes všude pusto a prázdno. Jen maják a stavení, sloužící za 
hostinec. 

S hlubokým pohnutím cítíte zde tragiku dějinného fáta, drtícího 
železným krokem svým i nejskvělejší výkvět lidské energie a mohutnosti. 

Na obraznost Fibichovu právě tato tragika rozdílu mezi minulostí 
a přítomností působila dojmem rozhodujícím. 

Obraznost měla zde volné pole, a pod dojmem tradice a přírod- 
ního okolí počala ihned stavět, spřádat, malovat a oživovat, a zároveň 
celá myšlenka svou čistě lidskou stránkou posunula se zde srdci umělcovu 
tak blízko, jak třeba, aby mohl vlíti jí teplou krev svých vlastních cév. 

Od oné návštěvy Fibich přilnul k místu tomu s celou horoucností 
své duše a říkával vždy ,náS Arkun". 

Přes pokrokový ráz a ideálně aristokratický směr těšily se opery 
Fibichovy u obecenstva vždy pěknému úspěchu. Hlavně ovšem díla 
poslední. Bylo třeba dopřáti jim jen pevného místa v repertoiru, aby 
zapustily kořeny do srdcí obecenstva. Bylo nutno poskytnouti obecenstvu 
příležitost, aby blíže seznalo tato díla, vymykající se všední, průměrné 
tvorbě a vyžadující hlubšího pojmutí a pochopení. Jsou to díla, jimiž 
obecenstvo se vychovává, ušlechfuje, díla, jež nikdy nesestupují k obe- 
censtvu, nýbrž žádají, aby obecenstvo povzneslo se k nim. Přirozeno» 
že díla taková nemohou okamžitě, na první ráz upoutati obecenstvo 
a získati si jeho lásku a porozumění. Musí si dříve vychovat své obe- 
censtvo, a k tomu třeba času a příležitosti. Své postavení mohou vy- 
dobyti si postupně, krok za krokem, jako vše, co v umění jest krásného^ 
cenného a velikého — a trvalého! 

Však divadlo chovalo se k Fibichovi s onou neodpustitelnou ne- 
tečností a lhostejností, jež stala se pravidlem vůči produkci domácí. 
Vzhledem k uvedeným právě vlastnostem oper Fibichových byl úspěch 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 79 

jejich mravní i hmotný skutečně překvapující. Však i kdyby tomu tak 
nebylo bývalo, bylo by povinnosti našeho divadla, jakožto ústavu urče- 
ného v první řade ku podporování, šíření a pěstění domácího umění, 
aby samo snažilo se získati obecenstvo pro díla tak vysoké umělecké 
hodnoty. Leč divadlo jednalo v přímém opaku, ničíc samo každou 
možnost sblížení mezi díly Fibichovými a obecenstvem. Každé opeře 
dopřáno několik povinných představení, a pak co možno nejrychleji 
uložena do hrobky archivu k věčnému spánku. 

Proč? 

Těžká odpověď! Jsou to ta jistá bolavá ,Proč?" našeho života 
veřejného, na něž jest těžko odpovídati, nechce-li člověk zabočiti příliS^ 
daleko a dotknouti se též temných stránek našeho charakteru národního. 

Toto „Proč", samo o sobě na pohled nepatrné, souvisí s řadou 
jiných „Proč", jež všechna dohromady, od nejstarších dob, připravila 
nás o mnoho samostatnosti, duchovní neodvislosti, sebeúcty, národní 
síly, uvědomělosti a kulturní vyspělosti. 

Jest to již národní kletbou naší, že koříme se a klaníme se ciziné 
a všemu, co z ní pochází, a podceňujeme nebo i tupíme, co dobrého 
a krásného vznikne v našem středu. 

Jak jinak bylo by možno, že vystavíme si divadlo za peníze těžce 
nastřádané z mozolů našeho lidu a pak vlastním umělcům našim do- 
přejeme jen nepatrný koutek v něm? — 

Fibich- při celé své bohaté činnosti nedočkal se ani toho, aby dvé 
díla současně stála na repertoiru, ač přál si toho tak vřele 1 V divadle 
vypravili vždy jen novinku, záhy ji odložili a čekali zas až do příští 
novinky. 

Jasnému, nepředpojatému rozumu jest taková absurdnost nepo- 
chopitelná: Máme divadlo, vystavěli jsme si je s největšími oběťmi, 
máme své výborné umělce, na něž by každý národ mohl býti pyšen,. 
podávají nám cenná, krásná díla, ale my v divadle svém hostíme 
sebranku z celého světa, často zcela bezcennou, a umělci naši jsou 
zde jen trpěnými pastorky. 

V poslední době poměry se ještě zhoršily. Co tu bylo krásných 
frází a dojemného deklamování o českém umění, o lásce k českému 
umění, o povzneseni a pěstění českého umění, atd., když nová správa 
ujala se vedení Národního divadla. 

Člověk stává se u nás již skeptickým, nedůvěřivým. Však v tomto- 
ohledu myslím, že i největší skeptik více čekal, než se uskutečnilo. 
Nebof horlivé opakování jediné opery a jediné činohry, jejichž autoři 
divadlu jsou velice blízcí, neznamená přec ještě pěstění domácího 
umění. Nechceme tím říci, že ona dvě díla by hodnotou svou uměleckou 
ona místa v repertoiru nezasluhovala, bylo by to předpojatostí, jíž 
hlavně v poměrech našich dlužno se vystříhat. Však tvrdíme, že jest 
v literatuře naší dramatické více děl, jež hodná by byla této pozornosti. 

Vůči památce a dílům Zdenka Fibicha zachovala se nynější správa 
způsobem, jenž hledá přikladu sobě rovného. 

Dle všeho dá se souditi, že ze všech činův nové správy tento- 
čin zachová se nejdéle v upomínce, poněvadž víže se k jménu umělce,, 



Digitized by 



Google 



80 Zdenko Fibich. 

jež tak dlouho bude se vyslovovat, dokud české slovo bude zníti. 
Jednání správy divadla jest tedy vlastně velice chytré, jest to jakési 
negativní pojiSfování si nesmrtelnosti. — Vrcholem všeho, byla premiéra 
„Pádu Arkuna". Žádný nepředpojatý, věci znalý člověk neupře, že Fibich 
po Smetanovi jest první český skladatel dramatický. Při premiéře „Pádu 
Arkuna'* bylo tomu sotva tři neděle, co spočíval na hřbitově Vyšehradském. 
A divadlo nemělo k němu ani tolik povinné piety, aby památce jeho 
vzdalo hold připomínkou nějakou na jevišti. Obraz s hrstkou zelených 
listů byl by stačil, aby dal se výraz upomínce na toho, jenž poslední 
svou silu životní zde vdechl dílu, k němuž dle úsudku celé vážné 
a soudné kritiky nemáme pendant v naší literatuře operní. 

V podobném případě není taková věc malicherností, nýbrž prostě 
požadavkem lidského citu. 

Přes skvělý úspěch „Pád Arkuna" po několika představeních zmizel 
v bezedných hlubinách archivu. 

Dva měsíce po smrti Fibichově, dne 21. prosince, bylo tomu 
padesát let, co mistr se narodil. 

Myslím, že dny podobného významu národního i Eskymáci a Hotten- 
totti uctívají. U nás den ten přešel bez nejmenšího povšimnutí. 

Jak podivně vedle toho vypadá skvělý, okázalý způsob, jímž 
oslavovali jsme nedávno pamětní den Victora Huga! 

Zde octli bychom se opět v začarovaném kruhu oněch bolestných 
„Proč?" . . . 

Divadlo nevěnovalo Zdenku Fibichovi za celou činnost jeho ani 
ten jediný večer na uctění jeho padesátých narozenin! Taková fakta 
jsou výmluvná a charakterisují celkové poměry. 

Nyní jest Fibich půldruhého roku mrtev, za ten čas, kromě oněch 
několika povinných představení po premiéře „Pádu Árkuna", neobjevila 
se na repertoiru ani nota z jeho pera. 

Af správa divadelní srovná to se svým svědomím — může-U! 
Úkaz jest tím trapnější, an v čele hudebního vedení Národního divadla 
stojí muž, jehož mistr Fibich počítal mezi své nejmilejší žáky, a jenž 
jistě má více příčin k vděčné upomínce, než k podobnému potupnému 
ignorování památky zesnulého. 



Několik stručných slov o přehledu dalších skladeb Zdenka Fibicha. 
Vedle děl dramatických zanechal: 

Pět ouvertur. Dvě z nich vysoce cenné: „Ouvertura k Noci na 
Karlštejně", hraná s velikým úspěchem v řadě koncertů zahraničných, 
jako v Londýně, v Pešti, ve Vídni, v Drážďanech, atd. Dále ouvertura 
„Komenský*. 

Obě tato díla vynikají bohatou polyfonií, mistrnou thematickou 
prací a „Noc na Karlštejně" hlavně krásou zpěvných, poetických themat. 
Instrumentace, jako u Fibicha vždy, jest skvělá, plna geniálních effektů 
a nových kombinací. Se stanoviska odborně hudebního vyžadovala by 
tato jediná otázka instrumentace u Fibicha celou obšírnou studii. 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 81 

Ostatní tři skladby: veseloherní ouvertura D-dur, ouvertury D-moIl 
a E-dur jsou méně významné. 

Tři symfonie, z nichž každá má svůj ostře odlišený charakter: 
F-dur, Es-dur, E-moll. 

Symfonie F-dur jest výraz upomínek z mládí, vyniká romantickou 
malebností a svěžím, poetickým líčením rámce přírodního, v němž ne- 
schází ani šumění a šelest lesů, ani omšená zřícenina starého hradu, 
ovinutého baladovou bájí. 

Symfonie Es-dur opakem k romantické F-dur jest rázu ryzí 
klassičnosti. Jest to jedna z nejdokonalejších skladeb Fibichových, 
dílo obdivuhodné mohutnosti výrazu, vnitřní rovnováhy a čistoty slohu 
symfonického. 

Symfonie E-moll přináší opět jiný charakter. Klassický sloh symfonie 
uvolněn zde jaksi duchem moderním. Jest to jedna z nejoriginelnějších 
skladeb Fibichových, jež dramatickou oživeností a vášnivostí výrazu 
dělá dojem hudby programní. Vzácnou původností vyniká rozkošné 
scherzo této symfonie. 

Sedm symfonických básní: „Othello", „Záboj, Slavoj i Luděk", 
„Toman a lesní panna", „Vesna", „Bouře", „Vigiliae" a „V pod- 
večer". 

O symfonické básni „Othello" jsme se již zmínili. Zajímavo pro 
osudy umělců a jejich děl jest, že krásná skladba tato, jež v nej- 
novější době vydobyla si všeobecný obdiv, při prvním provedení svém 
v koncertě, řízeném Smetanou, propadla úplně u obecenstva i u kritiky. 
Ba kruhy, Smetanovi nepřátelské, užily této příležitosti, aby mohly tupiti 
velikého mistra, že prý takové nezralé začátečnické pokusy provádí 
na koncertech. 

„Othello" vyniká vzácnou plastikou živě kontrashi jících themat 
a žhavým, sladkým dechem erotickým. 

„Záboj, Slavoj i Luděk" jest první symfonická báseň, jež ještě 
před Smetanovým cyklem „Má vlast" obrala si českou národní látku 
za podklad a takto poprvé živel tento uvedla na pole moderní hudby 
programní. Smetama byl nadšen touto skladbou, mladičký autor společně 
s výborným pianistou Ludevítem Procházkou musil mu dílo několikrát 
předehrát, a Smetana obdiv svůj nejlépe vyjádřil tím, že mohuhié 
thema Vyšehradu ze skladby Fibichovy přejal do své symfonické básně 
„Vyšehrad". 

„Toman a lesní panna" a „Vesna" vyznačují se znamenitě vy- 
stiženým národním tónem a bohatě plynoucím proudem melodickým. 

„Bouře" podobně jako „Othello" podává malebný hudební obraz 
k fantasticko-symbolickému dílu Shakespearovu. 

„Vigiliae", jejichž název nutno pojímati jako noci probdělé v bás- 
nickém snění, jsou dva vřelé výlevy nejryzejší citové lyriky. 

„V podvečer", jest snad nejpopulárnější z Fibichových skladeb 
orchestrálních, jež na každém koncertu vždy rozpoutává pravou bouři 
nadšení. Vším právem. Jest to jarní idylla barev neskonale poetických, 
sladce sladěných, obrázek plný kouzla a vůně vlahého večera, kde 
líbezný zpěv kosa závodí s jásáním láskou přeplněného srdce. 

6 



Digitized by 



Google 



82 Zdenko Fibich. 

Skladby komorní: Trio F-moll, smyčcový kvartet A-moll, klavírní 
kvartet E-moll, smyčcový kvartet G-dur, kvintet D-dur. 

Trio F-moll pro klavír, housle a violoncello spadá již do r. 1872. 
Zůstalo v rukopise, ačkoliv několikrát úspěšně se hrálo. 

Smyčcový kvartet A-moll, rovněž rukopisný, vyniká svěžím rázem 
a přináší novinku: užito zde poprvé polky jakožto scherza, což později 
tak často se opakovalo I 

Klavírní kvartet E-moll a kvintet D-dur jsou nejcennější díla Fibichova 
v tomto oboru. 

Kvartet E-moll jest originelní skladba bohatě tryskající invence 
a vzácné myšlenkové hloubky, jež též za hranicemi těší se veliké 
oblibě. 

Kvintet D-dur vedle krásy a výraznosti themat přináší zajímavou 
novinku ve svém složení: jest psán pro klavír, housle, violoncello, 
lesní roh a klarinet, tak že jest to jakýsi miniaturní orchestr, v němž 
zastoupeny, jsou všechny skupiny nástrojů. 

Smyčcový kvartet G-dur působí zpěvným, jasným rázem národním, 
však jinak nestojí na stejné výši se skladbami dříve uvedenými. 

Z ostatních menších skladeb jmenujeme: 

Variace B-dur pro smyčcový kvartet, kanón pro klavír a dvoje 
housle; sonatinu D-moll pro klavír a housle; romanci B-dur pro klavír 
a housle; idyllu „Jasná noc" pro klavír a housle; selanku B-dur pro 
klarinet a klavír. 

Velice bohatá jest činnost Zdenka Fibicha na poli skladeb klavírních. 

Nejsou to skladby vypočtené na laciné effekty virtuosní techniky, 
nýbrž hluboce procítěné výrony nitra umělcova. Jest to poesie tónu, 
plynoucí bezprostředně ze srdce a hledající opět vřelé srdce, aby jí 
porozumělo, v ní se pokochalo, a našlo v ní útěchu i občerstveni ve víru 
všedního života. Tyto básně hudební nejblíže stojí hluboké a vroucí poesii 
klavírních skladeb Schumannových, s nimiž je poutá úzká spřízněnost 
duchovní. 

Klavírní skladby „Z hor" jsou řadou přírodních obrázků z Alp, 
v nichž hřeje a jásá opět nadšená láska mistrova k přírodě. 

Význam zcela mimořádný v seznamu skladeb Fibichových zaujímá 
rozsáhlá, 352 klavírní kusy obsahující sbírka „Nálady, dojmy a upo, 
minky". Sbírka tato pro psychologické studium individuality umélcovy- 
pro poznání nejhlubšího nitra jeho, má význam neocenitelný. 

Jest to denník, v němž umělec v nevelkých skladbách úžasné 
rozmanitosti a mnohotvárnosti zachycoval dojmy a události svého života. 
Každý z těch rozkošných kousků skrývá v sobě kus života umělcova, 
jeho bezprostřední myšlenky a city, záchvěvy jeho nitra, úder jeho 
srdce, sny, touhy, radosti a žal jeho duše. 

Jaké to bohatství hudebních myšlenek, jaká rozmanitost forem 
a rythmúl 

Kousky jsou většinou krátké, rychle a bezprostředně zachycené, 
však právě tato stručnost formy přinesla s sebou vzácné zhuštění 
a vyvrcholení vnitřního obsahu. 



Digitized by 



Google 



Zdenko Fibich. 83 

Setkáváme se v téchto kratičkých básních s mohutnými akcenty 
citů, vášně, tragiky, opojné rozkoše i zoufalé bolesti, pochmurné melan- 
cholie i jásavé radosti, a sice v takové sile, jak vyskytují se jen na 
vrcholu velikých forem a skladeb. 

Op. 41 obsahuje 171 kus. 

Op. 44 má 33 čísla a nese název „Novella". Jest tu předmluva, 
úvod, čtyři kapitoly a epilog. 

Op. 47 přináší 148 skladeb. 

V poslední době, po smrti mistrově, vyšly ještě tři sešity „Nálad, 
dojmů a upomínek", a pak sbírka pěti delších skladeb, nazvaná 
.Malířské studie". Tato sbírka jest jedním z nejcennějších děl Fibi- 
chových. Myšlenka jest úplně nová: obraz převeden v hudbu; dojmy, 
obrazem poskytované oku, podávány zde prostředky hudebními sluchu. 
Jest to zvukové přebásnění předmětu výtvarného, programní hudba 
s úplně novým námětem. 

Posud při hudbě programní volen za podklad vždy výtvor básnický, 
slovní, zde poprvé užito k tomu účelu díla malířského, výtvarného. 

Fibich rozřešil tento problém s celou mohutností své obraznosti, 
s poetickým jemnocitem a se skvělou plastikou výrazu. A co hlavního, 
všechny tyto skladby též bez ohledu na program svůj, jen se stano- 
viska absolutní hudby, jsou vždy srozumitelný a krásny. 

Též v oboru skladeb čtyřručních činnost Fibichova vykazuje řadu 
cenných prací. Uvádíme: „Mignons", „Zlatý věk", „Fugato", „Kanón", 
„Ciacona", „Impromtu" a „Sonáta B-dur". 

Zbývá obor hudby vokální. Též zde nalézáme skladby ryzí ceny 
umělecké. Vytříbený smysl Fibichův pro obsah slova básnického vy- 
tvořil vždy hudbu těsně přiléhající k zvolenému předmětu a vynikající 
náladovosti a charakteristikou. 

Zůstavil celý poklad písní, z nichž teprve nepatrná část vyšla tiskem; 
dále dvě veliká díla sborová s průvodem orchestru: „Jarní romanci" 
a „Meluzinu". 

K doplnění celku podotýkáme, že Fibich zabočil i do přísného 
slohu církevního a napsal cennou mši F-dur pro smíšený sbor s obli- 
gátním doprovodem varhan. 



To asi v nejstručnějších rysech přehled činnosti Zdenka Fibicha. 
Jaké bohatství a jaká všestrannost! 

Maně se vynořuje neodbytná otázka, nezasluhuje-li tvůrce tolika 
cenných a významných děl trochu lásky a pozornosti svého národa I 

Životní dílo Fibichovo leží dnes mrtvo! 

Kdy nadejde mu den vzkříšení? 

Na Zdenku Fibichovi spáchaly se těžké křivdy. Doba jest příliš 
blízká, aby bylo možno vylíčiti vše objektivně. Dělalo by to dojem 
osobní zaujatosti, osobních motivů a vlivů. Otázka jest příliš vážná, 
než abychom chtěli strhnout ji v podobné nízké podezření. 

6* 



Digitized by 



Google 



84 Alfred Tennyson: 

Však přijde doba, kdy pravda svou železnou rukou nakreslí vše 
v pravých, spravedlivých rysech. 

Fibich jako umělec i jako člověk prošel cestou křížovou, z níž 
vysvobodila ho jen - - smrt. Odešel chůd a neoceněn, nezbaviv se 
nikdy starosti o zítřek, nedočkav se nikdy ocenění ani jednoho ze svých 
děl. Byl to muž vzácného ducha, ryzí, šlechetné povahy, ideálního 
snažení a nesmírného vzdělání. Byl to umělec geniem obdařený, jenž 
smělým, pokrokovým duchem svým povznesl hudbu naši k výši doby. 
Podal národu svému spravedlivě vše, co nejlepšího v duši jeho leželo, 
podal to rád, nadšeně a nezištně. Nežádal si za to nic než trochu 
uznání a porozumění — a nikdy se jich nedočkal! 

Měl život ubohý a těžký a prošel jím s mužnou hrdostí, zůstav 
do posledního dechu věren svým ideálům. Zlo snášel jako hrdina 
a z dobrého se těšil jako dítě. Po celý život pracoval s obětavým 
nadšením a s láskou pro svůj národ, v jehož středu žil jako cizinec, 
a z jehož středu odešel jako cizinec. 

Kéž tyto řádky rozptýlily by aspoň poněkud husté mlhy, halící 
posud osobnost, jméno a činnost Zdenka Fibicha I 

Anežka Schulzová. 



ALFRED TENNYSON: 

Guínevra. 

z .Královských idy 11- přeložil Ant. Klášterský. 

Od dvora krále prchla Guinevra 
a v Almesbury v svatém domě teď 
seděla, plačíc; malá dívka jen 
s ní dlela, novicka: svit slabý plál 
v jich středu, tlumen plížící se mhou, 
neb — měsíc nezřít, ač byl úplněk — 
mha bílá venku jako k tváři šlář 
se lípla k mrtvé zemi; kraj byl tich. 

Že královna sem prchla, příčinou 
sir Modred byl; on králi nejbližší, 
jenž byl mu strýcem, jako lstivý zvěr 
tich ležel, k trůnu upíraje zrak, 
vždy k skoku hotov, čekal. Proto též 
on dusil v lidu hymny o králi, 
na rtech svých úsměv tiché pohrdy, 
kul pikle s pány Oře bílého, 
jež — pohan plémě — Hengist zůstavil. 



Digitized by 



Google 



Guinevra. 85 

a toužil zanést svár a roztržku 
v kruh Artušův, jej v strany roztříštit 
pro zrádný cíl svůj; a všech jeho snah 
pružinou: krutá k Lancelotu zášť. 

Neb stalo se kdys v čas, kdy celý dvůr, 
šat zelený, pln per, jimž smál se máj, 
jak zvyk, na jarní slavnost vyjel si 
a vrátil se, že Modred, zrak jen, sluch, 
na zahradní zdi výš se vyšplhal, 
by vyslídit moh taj kýs hanebný. 
Zřel královnu, Enidu po boku, 
z všech nejlepší, a Vivianu Istnou, 
jež nejhorší z žen byla u dvora, 
víc nezhlíď však, neb Lancelot, jda kol, 
skryt jeho vystih*; a jak sadař když 
zelenou sejme s zelí housenku, 
jej Lancelot strh dolů za nohu 
a jako červa na zem hodil jej; 
však poznav prince, ač ho střísnil prach, 
tu, v úctě krále krev i v zlosynu, 
se omlouval, jak moh, a rytířsky, 
bez posměšku; neb tenkrát cizí byl 
škleb Artušovým vzácným rytířům, 
leč chromý-li kdo byl neb hrbatý, 
ti, jimž Bůh krásná, štíhlá těla dal, 
mu posměch přičtli k dobru jeho vad, 
a laskavě jej vždycky přijal král 
i jeho kruh. Tak i sir Lancelot 
teď pomoh princi, jenž si otřepal 
kolena zdraná, usmál se a šel. 
Však pohana ta malá pro vždy již 
v něm hlodala, mu srdcem vířila, 
jak ostrý vítr dlouho v močále 
kdes víří malém kolem kamene 
na pustém břehu. 

Když to Lancelot 
vyprávěl královně, tu zasmála 
se lehce zprv, zříc, v prach jak Modred pad*, 
pak otřásla se (žena ve vsi dí: 
Mnou otřáslo to, kdos mi přes hrob jde!) 
a zas se smála, slaběj však, neb již 
zpol tušila, že on, ten lstivý zvěr, 
jí půjde v sled, až najde hřích, a pak 
na jméně jejím věčný ulpí kal. 
Od dob těch zřídka mohla v sále snést 
i jinde liščí, úzkou jeho tvář, 
Istný úsměv, šedý, vytrvalý zrak; 



Digitized by 



Google 



Alfred Tennyson: 

od dob těch Mocnosti, jež, duše stráž, 

j{ pomáhají věčné od smrti 

a v neštěstích ji chrání, počaly 

ji štvát a trýznit Často hodiny, 

co poklidně král vedle oddýchal, 

za mrtvé noci hrůzných tváří shluk 

k ní spěl a mizel, neb zas jakýs děs — 

jak nejistý zvuk vrzajících vrat 

když slyšeti kdes v domě zakletém, 

kde na zdích vraždy krev lpí jako rez — 

jí bránil spát; však usnula-li, sen 

tak strašný snila — zdálo se jí v snách, 

že v pláni šíré dlí před západem, 

a od slunce tu k ní se řítilo 

cos hrůzného, a před tím jeho stín 

spěl, až se dotk jí; obrátila líc, 

a hle, od nohou šířil se jí stín 

a padl tmou přes celou zemi, měst 

kde požár plál -as křikem procitla. 

A rozruch ten se nemenšil, leč rošt, 

až i tvář krále jasná, bez viny, 

i domácího žití vlídný řád 

jí zpříčily se. A tu řekla v sled : 

„Ó, Lancelote, vraf se ve svůj kraj, 

neb zůstaneš-li, sejdeme se zas, 

a sejdem-li se, zlý kdys přijde mžik, 

kdy hanby čmoud se vyvalí a vzplá 

před lidem vším i králem, jenž nám pán!" 

A Lancelot vždy slíbil, zůstal však, 

a zas se scházeli. Tu řekla zas: 

,Ó, Lancelote, máš-li rád mě, jdi!" 

A ujednali pak si jednu noc, 

(kdy vzdálen dobrý král), že sejdou se 

a rozloučí pak navždy. Ubledlí 

se sešli, v dlani dlaň a v zraku zrak 

na lůžka její kraji seděli, 

trhaně mluvíce: byl slední mžik 

to, vášeň loučení. A Modred šel, 

své stvůry vzal na věže cimbuří 

si za svědky a vzkřiknuv, co měl sil: 

„Ven, zrádče, ven, teď dopaden jsi!" hnal 

se k Lancelotu, jenž, se vyřítiv 

jak lev, naň skočil, srazil jej, že pad 

bez sebe; stvůry odnesly jej pryč, 

a ticho zas. Tu ona: „Konec je! 

Jsem potupena pro vždy!" On však řek: 

„Má hanba je, neb můj byl hřích; leč vstaň 

a v pevný hrad můj prchni nad mořem. 



Digitized by 



Google 



Quinevra. 87 

tam chci tě stříc po žiti svého skon, 

tě proti světu bránit žitím svým." 

Tu odvětila: „Tak mne bránit chceš? 

Ne, příteli, my s bohem dali si. 

Kéž přede mnou bys samou stfk mě moh! 

Má hanba je, já byla choť, a iy 

byls bez ženy — teď vstaft, a prchněme, 

neb do kláštera chci se uchýlit 

a vyčkat soud!* Tož koně přived on, 

ji vsadil naň, pak v svého vyšvih se, 

a jeli spolu až na rozcestí, 

kde s polibkem se v slzách rozešli, 

on, v úctě slední přání královny, 

zpět jel v svůj kraj, však ona v Almesbury 

noc cekMi spěla třpytem lesů, lad 

a slyšela lkát duchy lesů, lad, 

a v ní též lkalo: Pozdě, pozdě již! 

Pak v chladném větru, jenž vlá před jitrem, 

se havran, kráče, skvrna v nebi, vznes, 

i myslila: Již cítí smrti žeň, 

neb severních teď moří pohané, 

jež dvora slabost, jeho hříchy zvou, 

lid počínají bít a plení zem. 

A když pak stihla Almesbury v sled, 
tu řekla jeptiškám: „Mě stihá hon 
mých nepřátel, ó, sestry smířené, 
mě skryjte, přejte asyl mi, však znát 
své chráněnky nechtějte jméno, než 
čas přijde, říci je!" A krása, vděk 
tak okouzlily je, že nechaly 
všech otázek. 

Tak statná královna 
u sester dlela týdny, neznámá, 
bez styku, jméno tajíc, netoužíc, 
v svůj vryta bol, po knězi, hostiji; 
jí družkou byla malá dívka jen, 
jež bavila ji žvastem dětinským, 
jenž často dal jí zapomnít; však dnes, 
tu noc, zvěst divě letíc kol, až sem 
se dostala, že Modred schvátil říš 
a s pohany se spojil, co byl král 
na Lancelota táh: i myslila: 
Ach, jakým záštím asi lid i král 
mne nenávidí! V dlaně skryla líc 
a ztichla, až, snést ticha nemohouc, 
je dívka přetrhla, řkouc: „Pozdě již! 
Kolik as hodin?" Když ni odpověď 



Digitized by 



Google 



88 Alfred Teniiyson: 

však nedostala, počl.a bzučet si 

zpěv, od sester jejž znala: „Pozdé již." 

To slyšíc královna, líc pozvedla: 

,Ó, děvče, pěj, když zpívat se ti chce, 

a sejmi tíž, af mohu zaplakat!" 

Tu malá dívka ráda pěla hned: 

„Tak pozdě, pozdě jel a tmavá, chladná noc! 
Tak pozdě, pozdě je! jen ještě vejít moc! 
Je pozdě, pozdě již! vám nelze vejit víc. 

Ne, světla nemáme, my proto kát se chcem, 
a když to ženich zví, snad odpustí nám všem. 
Je pozdě, pozdě již! vám nelze vejít víc. 

Ni světla, pozdě tak! a tmavé noci chlad! 
Ó, vpusťte nás, af zář si mužem vyhledat! 
Je pozdě, pozdě již: vám nelze vejít víc. 

Což neslyšely jsme, že ženich sladký je? 
Ó, vpusťte nás, nechť pozdě, slíbat šlépěje! 
Ne, ne, je pozdě již! vám nelze vejít víc* 

Tak pěla novicka, co královna, 
na rukou skráň, si vzpomínajíc dne, 
kdy přišla sem, se dala do pláče. 
Tu malá řekla povídalka jí: 

nÓ, vzácná paní, prosím, neplačte, 
však dovolte, bych slovy, nízká tak, 
jež, neznajíc nic, zná jen poslouchat — 
a, neposlouchám-li, tu přijde trest — 
vám směla mírnit žal; vždyť neplyne 
ze zlého činu, toho jista jsem, 
zříc vaši krásu a váš něžný vděk. 
Jen s žalem krále srovnejte svůj žal 
a shledáte, že menší; v krutý boj 
• on proti Lancelotu vytáh teď 
ztec jeho hrad, kde drží královnu, 
a Modred, jemuž správu svěřil vši, 
ten zrádce — ach, má paní, krále bol 
pro sebe sama, královnu i říš 
být musí třikrát větší nežli váš. 
Že velká nejsem, svatým děkuji. 
Neb, přijde-li kdy na mne jaký bol, 
tu zalkám v tichu, a po slzách lip. 
Však kdyby i nás malých velký byl 
bol jako velkých, k jejich pNpočíst 
je bolu to, že nemohou skrýt pláč, 



Digitized by 



Google 



Guinevra. 89 

nechť sebe víc po tichu touží, v mrak. 
Tak povídá se v Almesbury tu 
o králi dobrém, hříšné královně; 
já králem takým s takou chotí být, 
bych přála si tu špatnost její skrýt, 
však nešlo by to, kdybych byla král.* 

Tu v srdce smutné broukla královna: 
Chce zabít mě to dítě tlachem svým? 
Však nahlas děla: .Zdaliž nemusím, 
když bídný zrádce pána sesadil, 
lkát s celou říší, žal nést obecný?" 

,Ba — řekla dívka — žal to všech je žen, 
neb ženou byla ona, jejíž hřích 
jen zmatek zanes ve Artušův kruh, 
jejž založil král dobrý dávno již 
za znamení a divů, zázraků 
na Camelotu, dřív než pojal choť." 

Tu myslila zas v duchu královna: 
Což zabít chce mě řečí bláhovou? 
Však nahlas mluvila a řekla tak: 
„Ó, dítě, skryté ve zdích kláštera, 
co ty o králi, jeho kruhu víš, 
co o znameních, divech, mimo ty 
tak prosté zázraky zde v klášteře?!" 

Jí odvětila žvavá novicka: 
, Nechť, přece vím: zem plna znamení 
a divů byla, než král pojal choť. 
Tak děl mu otec, a on rytířem 
sám kruhu byl — hned jak byl založen. 
Jel z Lyonessu tam a vyprávěl, 
že, jak tak jel, as hodinku neb dvě 
po západu, dle břehu, uslyšel 
podivnou hudbu — stanul, točil se, 
a tu po celém pustém pobřeží 
to viděl: oheň strážný nad hlavou 
a divé světlo moře u svých pat, 
kol na skalisku plálo skalisko 
v dál ve bohaté srdce západu, 
a v svitu tom roj mořských panen plul, 
a z moře vstal řad příšer — lidskou hruď — 
v zem šíře celou hlubý moře hlas, 
na nějž se malé víly strží, skal 
hned ozvaly, jak dálný zněl by roh. 
Tak povídal můj otec — tak, a dál, 



Digitized by 



Google 



90 Alfred Tennyson: 

když za jitra jel lesy šerými, 

tři duchy spatřil plesem šílené, 

jenž slétli na kvét štíhlý u cesty, 

že pod nimi se tfás jak bodlák, tři 

když o semeno rvou se stehlíci; 

a za večerů hrál mu před koněm 

zas třpytný kouzel kruh a trhal se 

v jich úprku a zas se spjal a hrál 

a trhal — žití plná bylaf zem. 

A když pak přišel posléz v Camelot, 

kruh tanečníků vzdušných, v dlani dlai), 

kol svítilny tam v síni vznášel se, 

a v síni samotné byl taký kvas, 

o jakém žádný nesnil; rytíř měl 

tu každý, co jen přál si, rukou však, 

jež sloužily mu, nezřel; povídal 

též, v sklepích dav prý duchů otylých 

narážel čepy, sudy obkročiv, 

co nápoj tek: tak plesal člověk, duch 

v čas, nežli přišla hříšná královna." 

Tu trochu hořce řekla královna: 
„Tak plesali? To špatně věstili 
i duchové i lidé! Předvídat 
což nemoh žádný, ani otec tvůj 
tak moudrý s všemi divy, říše zlo?" 

Jí povídavá na to novicka: 
„Ó, ano, jeden bard; můj otec děl, 
že mnohý vzácný zpěv pěl válečný 
i v samé blíži loďstva nepřátel, 
ve středu příkrých skal a příboje 
a mnoho písní zpíval tajemných 
o žití, smrti na vrcholcích hor, 
když kolem tísnil roj se duchů skal, 
vlas rosný, větrem vlající jak plam; 
tak říkal otec — a tu noc pěl bard 
o Artušových slavných bojích, pěl 
íc víc snad nežli člověk, klnul těm, 
jimž Gorloise nepravý byl syn: 
neb, odkud přišel, nikdo nevěděl, 
však po bouři, kdy dlouhé vlny ráz 
se tříštil o tes skalin Bud a Boss, 
den jako nebe tichý vstal, a tu 
se nahé dítě našlo v písčinách 
u Dundagilu, břehů kornšskýcli, 
a to byl Artuš. Tu byl vychován, 
až jako krále označil jej div. 



Digitized by 



Google 



Guinevra. 91 

A jeho hrob že bude lidem skryt 

jak jeho původ; najít kdyby moh 

z žen jednu velkou ve svém ženství tak 

jak v mužství on, tu — tak ten pěvec pěl — 

ti dva že mohli obrátit by svět. 

Však náhle, právě písně uprostřed, 

on zavrávoral, s harfy klesla dlaft, 

a obrátil se bled a byl by pad, 

leč zvedli jej — však nechtěl povědít 

své vidění; než kdo by nevěřil, 

že Lancelota, královny zřel hřích." 

I myslila: Hle, k trýzni navedly 
ji abatyše, prostá na pohled, 
i sestry! A líc kloníc, mlčela. 
Tu dívka v pláč se dala, spjala dlaň 
a, stydíc se za žvavost žvatlavou, 
že pro jazyk ji plísní — pravila — 
dost často zde, „a, jestli, paní má, 
vám zdá se, že vás trýzním, smutnou tak, 
já nezpůsobná, tlachem, pověstmi, 
jež od otce mám, též mě plísněte, 
jen nenechte mě pro otce mít stud, 
jenž z nejvzácnějších mužů byl, ač sám 
zval Lancelota nejvzácnějším; on, 
pět tomu let, mi padl v turnaji, 
mě zanechav; však z oněch ostatních 
a z dvou pro dvornost nejvíc slavených, 
ó, plísněte mě, nevhod-li se ptám, 
však, prosím vás, kdo vzácnější byl z nich, 
když blíž jste byla, Lancelot či král?" 

Tu královna líc bledou zvedla, díc: 
„Sir Lancelot, jak rytířů je mrav, 
k všem paním dvorný byl a v boji pak 
neb kolbišti, on nikdy nemyslil 
na prospěch vlastní, a tak také král 
i v boji tuhém nebo turnaji 
na prospěch vlastní nedbal, a ti dva 
svým mravem byli nejvzácnější z všech, 
neb marností mrav není, nýbrž květ 
to povah věrných, mysli šlechetné." 

„Tak! — řekla dívka — mrav tak čárný květ? 
Pak Lancelotův musí tisíckrát 
být méně vzácný, neb, jak pověst dí, 
byl nejzrádnějším druhem na světě." 



Digitized by 



Google 



92 Alfred Tennyson: Guinevra. 

Jí smutně na to řekla královna: 
„Do kláštera zdí úzkých sevřena, 
ó, co ty víš, co svět, co všecka zář 
a stíny jeho, všecka moc a žal? 
Když Lancelot, ten rytíř nejlepší, 
byl jeden mžik míň šlechetný než vždy, 
pak modli se, by peklu unikl, 
a pro tu plač, jež v ten jej hnala žár!" 

„Já — dívka dí — se modlím za oba, 
však všecko spíš bych věřila než to, 
že Lancelot měl vzácný mrav jak král, 
jak, myslím si, že byla byste vy 
tak, jaká jste, být hříšnou královnou.* 

Tak, tlachalú jak zvyk, tu trápila, 
již chtěla těšit, ranila, co lék 
jí chtěla dát, když náhle zlobný žár 
vzplál v líci královny, jež vykřikla: 
„Kéž není v světě dívky jako tyl 
Tys nástroj jich, jsi navedena štvát 
mě, trýznit, trápit, bídná špehýřko 
a proradoh Když v bouři propukl 
ten Guinevry hněv, dívka zvedla se, 
jak závoj její bledá stála tu, n 

se chvíc, jak pěna když tkví příboje 
ve větru, padnout, prchnout hotova, 
a královna když řekla: „Odejdi I" 
tu v hrůze utekla. A druhá samotná 
si vzdychla, počla srdce sbírat zas, 
řkouc: „Prosté dítě, plné bázně jen, 
nic netuší, to sám se zrazuje 
ten děcka hloupější můj plachý hřích. 
Však, nebesa, mně pomozte se kát! 
Co jiného se kát, než v myšlenkách 
ni nejtajnějších hříchů nepomnít, 
jež rozkošnou nám daly minulost, 
a já jsem přisáhla, jej nezřít víc, 
jej nezřít víc!" 

(Dokončeni.) 



Digitized by 



Google 




Rok na vsi. 

ČERVENEC. 
Kronika moravské dědiny. Napsal AI. Mrš tik. 

NEŠČASNÉ ČLOVĚK. 

— a Kinzll A — a, podivéme se! Keré ďas jé zas přinesl! 

Vopica — hotová vopica." 

,A def je celé černé a voteklé! Že mu zas někdo hublížil. — " 

„Neščasné člověk! Co chvíla jé někdo dobije. — — — " 

S Jakýmsi velmi důležitým chvatem pobíhal Kinzl po dědině, jakoby 
z Habrůvky chtěl ven a nemohl trefit. Konečně přece našel, co hledal : 
starostu. Filipek s motykou na rameni vracel se z polí. 

„Co ti zas čert sem donesl? Seš te hale hudéchané a jakési z hjinýho 
elementu. K sobě neseš hani podobné!'' vítal starosta „jedneho velkýho 
svýho tryznitela". 

Kinzl vysekl Filipkovi švarnou poklonu a, mačkaje čepici, v póse 
velkého trpitele dovolával se přednostovy podpory a moci. 

Smysl Kinzlovy řeči byl, že potřebuje „chudobné list'. 

„A nač potřebuješ chudobné list?" 

„Do špitala s něém pudu. Bez chudýho listu mě tam nevezmó." 

„No — pod žádno protekcijó ti chudobné list vedat nemožu. Haž 
ti prohlídne a huznajó, že seš vopravdu na dranc, pak se ti tam beztak 
nechajó, a vo chudé list bodó si sami psát. Ha co ešče chceš?" 

„Maličkost na cestu." 

„Decke, dež do Habrů vke přindeš, potřebuješ maličkost. Kolikrát 
huž místem dostaťs ne maličkost, hale velkó maličkost, a v Habrůvce 
přeci zvostaťs pro zlost. Te mně se zdá žádáš takovó maličkosf, jako 
ti na cestu dali v Havranicích. Tam seš, dež né celé, haspoň jedno 
noho taky příslušné. Maličkost chceš! — MeslíS te, že v Habrůvce te 
maličkosti dělá vobecní bék? Nač potřebuješ tu maličkost? Nic ti ne- 
hodě platná. Já ti Kincle znám a já ti něco povím: Dež bodeš mět 
hlad, vepté se. Chlebem se nevožereš, a napiješ-li se z pumpě vodě, 



Digitized by 



Google 



94 AI. Mrštik: 

nebodeš mět hani žízeň. Na to dává Bůh, otec nebeské, takovó hórodu 
vodě, hábe nikdo nemosel mět žižeň. Do přikope si lehni, dež nebodeš 
moct hjit. Vodpočni si a di zas kósek dál. A tak pořád dál a vod 
Habrůvke dál, haž ti hani vidět nebodem. Tak. A do brněnskýho špitala 
šak přeci nějak dondeš." 

„Hale, velevážené pane přednosto vůbce Habrůvke, def neboďte tak 
tvrdé. Su dobité, neščasné člověk, vidíte, že tam do večera nedondu." 

„Di ráno!" 

„Hani ráno dež vendu, tož tam nedondu. Hani za deň, hani za 
dva. Bolavá hlava je bolavá, a na tu já scu tú maličkost. Na přeraženo 
hlavu. Klanicó mě mlátil, moteko na mě hledal a že mě zabije a zabije." 

„Měl ti zabít." 

„To, haž mozek mně z hlave tekl, a zrovna cúrečkem kapala krýv 
háji z hubě. Def sem do Habrůvke sotva došili" 

Starosta zašilhal nějak útrpně na Kinzlovu pomačkanou hlavičku. 
Mozek .sice neviděl nikde ,týct", ale přece sáhnul do kapsy pro ma- 
ličkost a vylovil tři krejcary. Kinzl obrátil je na dlani, ale maličkost 
byla maličkost. I za tu byl vděčným a hnal se po starostově chlupaté 
tlapě. Přednosta utrhnul. „To ne, to ne I Za tři krécare si dát polóbnót 
ruku! Hani za šesták, hani — hani — hani za nic na světě!" 

Rozešli se. — — — 

Darebná by byla otázka — kdo je Kinzl. Rozumnější by bylo — 
kdo byl, protože milosrdný Bůh už dávno jej povolal tam, kde rány 
nebolí a kde nikdo nebije „klanicó". — „Neščasné" to byl člověk, 
Taková neužitečná, vším světem štvaná, nikomu prospěšná, kde komu 
škodná zvěř; trpitel i „žralok". Ráno holoubek, večer tygr, lenoch 
i pracovník, hrubiján i služebník nejponíženějšího druhu, často zloděj, 
ale rytíř zas celý bez hany a vady, obraz Boží, jak jej Bůh vyzdvihnul 
nade všecky tvory, ale zas pod obraz Boží, jak hluboko jen poklesnout 
dovede lidská tvář. Všecky ty odpory shromážděné v jednom člověku 
řídily se dle toho, jak mnoho bylo těch „maličkostí" posbíraných světem 
a „rozšmelcovaných" ihned, jakmile se ocitly v jeho hrůzně rozklesnutých 
pařátech. Boží ptáček; nesel, nežal, Habrůvku jen za stodolu měl a do 
té zalezl vždy, když odevšad jej vyhnal vítr zlý a „mráz". 

Divným řízením osudu a bývalého starosty Marečka stal se i Kinzl 
kdysi Habrůvským občanem, protože Habrůvka byla rodným jeho hnízdem. 
V Habrůvce mimo zlou chvíli nikdy nepobyl. ObjeviMi se v létě — 
jistě přišel postrkem. Jeho táta byl odkudsi z německých hor. 

Krejčovině se učil, ale živil se nádenničinou. Živil se nádenničinou, 
ale nikdo nikdy nepamatoval, že by byl on s motykou a motyka s ním 
setrvala až do skonání dne. Ale stalo se přece, že buď jehla nebo 
motyka přece se ocitla v jeho rukou. Byly to snad jediné chvíle, kdy 
se cítil cele člověkem. Tenkrát i „véborně rozprávěl", napomenutí dával 
jiným a křivými svými prsty na samečka poukazoval jako na nej- 

úhlavnějšího nepřítele lidstva. Plat brával vždy hned mezi prací. 

Ale tím okamžikem končila hned také lepší jeho část a začínala černá. 
Z holoubka rázem byl dravec, z trpitele žralok, z pracovníka lenoch, 
Kinzl, stvořený k obrazu Božímu, v mžiku se převrátil v postrach všeho 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 93 

vůkolí. Splašeně táhly slepice, třásli se psi, zalízaly kočky, lidé 

zamykali dvory na dvé závory a s řetězů pouštěli svoje , Cikány". 
Kořalku miloval, jen za kořalku byl hotov složit život svůj, pro ni 
a jen pro ni pouštěl se do práce i nejsmradlavějši, jen když „páchla* 
kořalkou. Za ni a jen pro ni by byl ruku položil do výhně majstra 
Pštrosa — jen v ní byl celý svůj a celý muž, i když kůži mu nafoukla 
a oči zatáhla mhou; když jí neměl, ruce se mu třásly a „rozum ne- 
mluvil". Oh, že netekla potokem, nepadala deštěm, nepramenila 

ze skály! Spatně byl dle něho zřízen svět. — — — 

Strašlivý měl Kinzl vzhled. Opuchlý modřinami, byl až černý v tváři, 
hlavu měl z polovice ovázanou červeným, krví prosáklým šátkem, za 
pravým uchem v parném slunci černala se mu jak na mrtvole ssedlá 
rána. Pochrámanou měl i ruku, levou nohu vlekl za sebou jak po- 
střelený zajíc. 

A přece běhal — ne že by chodil, ale běhal, do slova běhal. 
Než se dočkal starosty z polí, oběhal už celou dědinu, posbíral „ma- 
ličkosti" v klášteře, na faře, rány ukázal i hraběti, ranami se pochlubil 
i milostpaní Ebr, všude vyprosil „maličkost", aby na cestu měl do 
špitálu. Polovici příspěvků už také ukryl u své „milé" a zas se pustil 
na sběr. — — 

„A prosím ti, vekládé, kdo ti to tak šikovně zrychtoval? Vepadáš, 
jakobes přišil rovno z Bosně." 

„Havranické Nádenníček. Po celé tédeň sem mu pracuval a místová 

véplate — totok mně hudělal. To, jak su zakrvácené a zmučené 

Tak pudu háji do špitala." 

„A co te's mu hudělal? — Vekládé!" 

„A nic. Debech mu bel jediném slovem hublížil. Nic — no nic." 

A Kinzl lehl si pod jabloň. Čekaje, až zchladne sluníčko, aby ho 
rány tolik nepálily. Za měsíčku že se vydá na Brno. 

Vybral se teprv na druhý den k polednímu. 

Rány otrnuly, „maličkosti" měla hospoda, a celá Habrů vka brala 
jed na to, že Kinzl do Brna nedojde. 

No — nedošel. 

Hodili jím do „díry" jak zdechlinou. 



Z TÝDNE PŘED SV. JAKUBEM. 

PO DEŠTI. 

Za blednoucího rána do zmořeného údolí spadl dlouho želaný déšf. 
Spláchnul prach, smočil cesty, ošumělou zeleil vypral, že zavoněla zas, 
jak z jara jen vonívá po dešti. Nasákla rokle, plnou vlnou trávy zalila 
se všechna úžlabí. 

Rázem zjasnily se tváře zemědělců, hlasy úpalem stísněné roze- 
zvučely se na plno, upřímnější byl smích, veselejší zpěv, bujnější 
a rozpustilejší jakoby náhle rozvázaný vtip a žert. Jak lehounká pírka 



Digitized by 



Google 



96 AI. Mrštík: 

odfouknuty všecky starosti, a přednosta Filipek dokonce prohlásil, „tak 
že mu néni, hani dež se napije vína". — — 

Vždyť v noci padaly tisíce a tisíce; lidé slyšeli je za noci padat. 

A probudilo se krásné letní ráno. Zpíval svět. Hašteřili se vrabci, 
švitořivé honily se vlaštovky — husy, hrdličky, hmyz, kohouti, skot — 
plna byla dědina jakýchsi rozlehlých i neviditelných zvuků. Prudkým 
plamenem vzňalo se slunce, až píchalo, jak ostře se opíralo o zmladlou 
zem a povrch její měnilo v stříbro. Lijákem světlého toho tepla za- 
párovala se vlhkem zčernalá zem. Došky kouřily, jakoby pod nimi 
hořelo. Nad střechami chvěl se rozžhavený vzduch. K zbělenému nebi 
stoupaly páry v ohromných chmárech, v tichu dne nehnul se list, ne- 
zašuměl strom. 

„Bode bořit dnes. Huž se to nahučilo.' 

„Bořku hano, jen krópe ne; Ježíši Kriste, jen krópe ne! Tak to 
všechno krásně stojí — — Rozmlátile be nám to všecko. Rýž beztak 
huž políhá." 

A míjel v znoji den. 

ZNOJ. 

Vstalo zas polehlé žito, v zrání praskal klas, paprsky jehlami svými 
pronikaly i nejtemnější sh-omů stín. 

Náves po celý den prázdna. Jen děti ze školy přeběhly, panské 
vozy v řadách protáhly se příšernou svou jednotvárností. S motykou 
na rameni přešel hospodář, s kosou za sebou jako smrt se motal horkem 
jako kůň s pole odfrkující sekáč. Někde u dveří žebrák zabrblal, 
vyschlými hrdly vřeští v záhumení nezdolatelné Líšenky: Kuřatáááá! 

A zas ticho, prázdno. — Hřbitov a ne ves. 

Líně še převaluje, popojde a zas na zem sebou řízne chlupaté 
psisko, a zuřivě rudým jazykem lapá po dorážející mouše. Vstane zas, 
přejde dva, tři kroky, popotáhne se do stínu dál a zas malomocně řítí se 
k zemi v kříži jak sražený. Psí to byly dni. Husy v rybníčku s rozkoší 
smáčí bílé své peří, bělásci jak rozeseté papírky kolébají se v letu nad 
kaluží. Návsí až bílé úpalem, lemováno řadami bělostných domků, jemně 
šepotá osamělými stromy, jen nepatrně provívané vzduchem zmrtvělým. 

V kovárně zvoní perlík. Neúnavný majstr Pštros. Vždy ve všem 
celý. V krčmě strašný, doma při kovadlině jak bez rozumu rozhání se 
centovými svými kladivy. Kdesi na dvoře hospodář přiklepává kosu 
k odpolední žni. Už začínají, už jsou tu ty dlouho čekané, vroucně 
vymodlené, potem i slzou vykoupené žně. 

Zlato rozlévá se po kopcích, zlato teče údolím, v žitech jemné 
zaznívá břinčící ostří, rychle prosýchající hrsti v těžké snopy váže všude 
po zemi hemžící se lid. Na všech stranách v rozlitém tom zlatě svítí 
bílé košile sekáčů a v širokém vzmachu míhají se znojem v pravidelném 
tempu hodin. Vesele, hvízdavě syká ostrý svist blýskajících kos. Jak 
jiskry by odtud šlehaly — jiskřil jimi celý kraj. Krásný byl pohled na 
široké lány Silúvského panství. Dlouhá řada sekáčů v bílých košilích 
až po pás sepjatých řemenem velikými rozmachy v mžiku požíná pole 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 97 

celý kus. Na právo od nich, hned za cestou, v tábořišti za sebou, nad 
sebou v podobě stanů kupí se narovnané mandele, a mezi nimi hejna 
pestře podvázaných vazaček. V měkkounkých tercích zní zpév a pokřik 
horkem a pilnou prací rozveselených děvčat, z daleka slyšet hromadný 
a šťastný smích. 

I sedláci kosí zlato svých polí, na nic nemyslí, ničeho jiného v sobě 
necítí, o ničem jiném nemluví, o jiném nesní, a s čím vstávají a s čím 
léhají, je: jak bezpečně a brzy domů svézt překrásnou tu úrodu, jaké 
na obili nepamatují už ani holohlaví stařečci. Nebylo kdy myslit na 
hlouposti; všechnu mysl, všechna srdce zaujala zbožná zanícenost v práci 
na poli. V Habrůvce zůstali jen churavci a starci. Mrtvo je v ní, nic 
se s ní neděje, mimo práci, shon a rychlý běh s chvatem jak k požáru 
spěchajících tlup i jednotlivých postav nevidět ani jiného konání. I hospoda 
je prázdna — — Mouchy se v ní prohánějí, a vysedá v ní komorník 
Zelbr sám. Jen na rychlo se zastaví hospodář, zavlaží, vypije, spláchne 
škrablavý prach snopů zalepující mu krk a už zase spěchá v jas, skáče 
do zlata polí, rozhání se, požíná, kosí — jen ještě oči k nebi pozvedne 
a už mrtva k zemi klesá krásná řada chrp — ještě se zachvěje, zavlní, 
prudce sebou trhne a už podříznut k zemi se kácí štíhlý stonek koukolu. 
Voní mateřídouška, bohatstvím, životem, štěstím a krásou plní se 
stodol stín. 

Už první vysoké jak chalupy a celá stavení nastavěné vozy man- 
delů valí se do brány dědiny. 

Plně nad Habrůvkou a nad celou vůkolní zemí rozevřena je 
Boží dlaň. 

PRÁZDNINY. 

V dusné, dětmi přeplněné učírně dokonal pan rechtor výroční 
svou práci. 

Naposled sešly se Habrůvské děti do školy, naposled vedly se 
průvodem k slavné mši svaté, svátečně oblečen do chrámu vešel i lid. 
Děti přišly už bez knížek. A tím už začínal kozáčky jejich život — 
přírodě vrácena byla jejich příroda. Oh — — trávník, strniska, husy, 
slunko nad hlavou, teplo pod sebou, vzduch a volnost, volnost a zlatý 
vzduch pod nebem modrým a horkým, v široširých polích, na svahu 
kopců, na dně údolí, v zahradách, vinohradech a propadlištích divokého 
lesa! Svoboda, zvůle a ta sladká, sladká lenost od rána až do tichého 
večera, od neděle do neděle po plných šest týdnů — jak psici vyhřívat 

se to bude před domem i za humny — v písku i brodidle; 

tak těm dětem očka zářila, a měly-li vždy řeči dost, toho dne nebylo 
je možno ani ukrotit. I v kostele štěbetalo to jak hejno housátek, 
a Fókalů Mikša, když z kostela vycházel, myslil, že na tom místě 
hned u sochy sv. Jana vyhodit sebou musí v kotrlec. 

Pozpívaly, pomodlily se s velebníčkem na poděkování Duchu sva- 
tému a vyšly, aby naposled usadily se na chvilku do lavic tentokrát 
už jaksi cizích, nehostinných, ne už tak družných a neslučitelných 
s představou školy. Už tu byly jen jaksi prozatím, aby vyslechly 



Digitized by 



Google 



98 AI. Mrštík: 

„ponaučení* rechtora a přijaly „školní zprávy". „Zprávy' přece je 
jak*s tak's zajímaly, ale to ponaučení mohl si dobře pan rechtor nechat. 
Mluvil beztoho jen do vzduchu. Poslouchaly sice, ale neposlouchal 
nikdo. Ani školní zprávy nevyvolaly žádného zvláštního vzrušení. Když 
byly tu, byly tu — ale — — — že se ten pan rechtor také s tou 
zbytečností píše! — — — 

Konečné byly puštény z dusné učírny a ocitly se mimo trýznivý 
dům, kterého žádné z těch dětí nemilovalo a přece tolik si odtud 
odnášelo v život. — — — — 

Pan rechtor se usmíval. Sám cítil blahodárnou dobrotu těch chvíli 
a budoucí dobré ovoce nutného „zla". Jak jich ty děti jednou užijí? — 
Rozvije se, zakyete každé to zrníčko zaseté do duší čilých a zdravých, 
nebo se stane zbraní mnohem hrubší a dravější, než byla ta z dob 
zdivočilého stavu lidstva? — — — 

Nad touto záhadou „prý" civilisace — zamyslil se pan rechtor 
a porozhlédnul se za sebe i kolem sebe. 

Lid nezdál se mu o nic lepším než byl — povaha lidu o nic 
ryzejší, než bývala — — jakoby člověk nezměnitelně zůstat měl jen 
„člověkem" a ne opravdu lidským tvorem. 

A nemají-li mít jiného výsledku ty útrapy za celý rok pro něho 
a ještě víc pro maličké ty tvory — — k čemu civilisace, když není 
intelligence? 

K čemu civilisace, když proti intelligenci podává stále jen ostřejší 
a účinnější zbraň? 

K čemu to všechno? 

Strašné pomyšlení každé marnosti. 

A pod hruškou se schoulil pan učitel a mrtvě se díval na roz- 
cházející se jak kozičky poskakující děti — — — Bohu dík, už je 
také vidí naposled a z té duše přál jim volnosti, které by jim sám 
dopřál od jara snad až do sněžné zimy. 

Ztichla škola. 

Rozkřikla se dědina. 

Jen v duši rechtorově bylo smutno, Ah! Jak smutno! 

RYBÁŘOVA STAŘENKA. 

Sotva děti vyběhly ze školy, už hořely radostí a prstem ukazovaly 
na kovářku, jak v potu tváři marně domů honí bagouny. Jak kozlíci 
skákali stádem a rejdištěm byl jim celý Habrůvský „rynk". 

Za humny protáhnul se naříkavý signál pastýřovy trubky. Ženské 
otevřenými vraty vyháněly dobytek. Statky i statečky jak na zaraávnutí 
čarodějného proutku vysílaly ze svých zdí rohaté ty dobráky; hrouchaly 
karabáče pastuchových synků, bučely krávy, bujně a zrovna tak roz- 
pustile jako školáci poskakovaly roztroušené kozy - celá dědina se 
zamrvila náhle životem a vádou. 

Pastýř už byl na dolním konci dědiny, a kovářka dosud bagounů 
neměla: poblázněni smečkami nadhánějících je kluků lítali po dědině 
splašení. Kovářka už jen stála a zástěru smáčela potem a slzami. 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 99 

Jeden z těch „diviaků*' — černý a strašný jak čert — div neporazil 
Rybářovu stařenku. S puténkou namáhavě vlekla se od obecní studny. 

„Co že se vám, stařenko, stalo? Pláčete! — — " ptal se mistr 
Pěnička. 

Stařenka prohlídla, a rychle oddychujíc, postavila puténku. Svým 
vzezřením hleděla přesvědčiti mistra Pěničku, že nepláče. 

„Ná, co be se mně stalo? Nic se mně nestalo," pravila. 

„Máte voko celý černý, ste samá modřina. Spadla ste?" 

Stařenka se zasmála a zamyslila se. 

„Ba spadla," pravila a jakoby ještě víc se scvrkla. — „Můj senáček 

Rebář mě tak spravil. To huž, milé brachu, mám včil deň jako 

den. Místo véměnku," dodala trpce. Smála se dosud, ale nějak divně 
se smála. 

„Pré sem hukradla dvacet krécarů — " pravila a už bez přetvářky 
přejela si seschlým hřbetem ruky krhavé své oči. „Jak nějaké sódcí 
mě vesléchal, div mě pod přísahu nebral, háji mě celo svlíkl, prohledal 
kde co a potem, dež nic nenašil, háji mně nabil. — — Ta děvčiska 
sesepale se na mě a jak dračice mě škubale a drncale — celo mě 
dodrncale a nic hjinýho, nežli že te peníze vzala já. Kdo hjiné pré! 
Pořád pré se motám s místa na místo, nic přede mnó pré néni h jistý. 
A já chudák stará — def bech na tú dvacítku hani neviděla. Pán Bůh 
mu to vodpusf! Taky má svý sóžení a neví jak z něho, tak si zlost 
velívá na mně. Šak nevím — — nevím! — — Dež se na něé po- 
dívám — celé černé se mně decke zdá, ha přeběhne mě zima 

Zlýho nepoznávám nic, je to přeci jen můj syn — moja vlastní krýv. 
Néni chvíle, hábech na něé nemeslila a do ruko nevzala růženec. Hani 
nespím ha jen se modlím — takové, takové černé se mně zdá, černé — 
černé — černé. Nevím, co to je, hale Pánbu jé vopatruj! Jen hábe to 

nebelo pro něho něco zlýho. Co meslíš, Filipe?" pravila stařenka 

a obrátila na mistra zpříma zpytavé, v tu chvíli až bžodavé své oči. 

Mistr Pěnička nemyslil vůbec ničeho, ale stařenka, když odešel, 
dlouho ještě stála a, do země jak zakopnutá vedle své putýnky, hleděla 
upjatě, určitě stále na jedno místo. 

„Takové černé, černé se hjí zdál - — — 

SMUTNÉ DUŠE. 

Na den sv. Jakuba. 

Co záře bylo ve vzduchu, veselosti v srdcích! Tomu déšť zachránil 
zemáky, jinému vzkřísil cukrovku, přes noc naskočila píce zas třetímu. 
Žně v proudu, na statcích zrovna bil hrom. Až úzko bylo člověku při 
pohledu na to rvaní přírody, kterou s polí zrovna kradli, bojíce se 
dešťů. Chválili si ječmen, chválili pšenici, ale rýž velebili všichni. Už 
léta a léta nebyla tak dlouhá, jediná a těžká — hustá jako štěť. Pod 
kosou bylo cítit jak, těžká zrnem, kácí se k zemi a stranou se stele 
za krokem hospodářovým. 

Jen Rybář všude na polích viděl zkázu a zmar. Jen Rybář sklízel 
ovoce zanedbané, v nepravý čas vykonané práce a trvalého na to sucha. 

7* 



Digitized by 



Google 



100 AI. Mrštik: 

Se všech stran zela naft prázdnota, mrtvolný puch stlívání, nicota po- 
sledních a už jediných jeho nadějí. Hlava rvoucí se s dluhy a životem 
marně pronikala svým důmyslem beznadějný zápas. Řítilo se to se 
všech stran. Valilo se to, valilo kol něho jak průtrž a na vybřednutí 
nebylo už prostředků ani sil. Stébel se chytal a pomáhal si malicher- 
nostmi až směšnými. I po šestácích vypůjčoval, vymlouvaje se, že nemá 
drobných do hry. Zatím neměl, čím by hradil nejnutnější. V horečné 
chůzi přebíhal kopce několikrát za den, od notáre k advokátovi, od 
věřitele k věřitelům, od věřitelů zase k notáři a tak den ze dne, stále 
úkvapněji, stále častěji — krůpěje potu na něm ani neoschly. Kartami 
ubíjel hrůzu své duše večer, vyhrál den jeden, prohrál den druhý, 
vydělával, prodělával a víc prohrával a víc prodělával, než získal. Na 
konec už nikdo s ním ani hrát nechtěl, protože zůstával dlužen a ne- 
platil. Na druhý den tentýž úprk a nový shon, nebylo cesty, které by 
nebyly přeběhly jeho nohy, nebylo dědiny, které by byl nenavštívil 
ve své úzkosti. Všude míval přítele, všude nacházíval otevřenou dlaň. 
Dnes i dveře před ním zavírali a kde jej vyprovázeli, zavírali za ním, 
aby se nevrátil. Jak před zlodějem prchal před ním lidský tvor. Vraceje 
se večer domů — snad čertu by se byl upsal svou krví, kdyby byl 
pomohl, nohu uříznout by si byl dal, kdyby věděl, že získá zas, co 
ztratil - čeho už nenašel. 

Štvala jej ta Habrůvka a celé vůkolí jak zvěř, a jediného oka 
kdyby byl shlédnul, že zalilo se lítostí. Jen ramenoma krčila rodná 
jeho dědinka, kdo mohl, ještě přiložil, a stále v těsnější a těsnější kout 
bez východu a zniknutí tlačil jej kde kdo. 

Poslední špetku naděje rozmetal před jeho očima až dosud jediný 
jeho spasitel, notář v Borové. 

V tu chvíli se před Rybářem zatmělo — zavlnila se země. 

Smutná byla jeho duše, jak smutná dovede být jen ve chvílích 
nejosudnějších. 

Když domů se vracel, sednul v lese na kmen věkem poražené 
borovice a plakal hlasem srdečným. 



Také u Filipků měli zármutek. 

„ — A milé tatínku, drahá maminko, nic si z teho neděléte, 

že se Mářa vdává a bere si teho Kuču z Křovan místová mně. Dež 
Toničku si chcete nechat u sebe, nechtě — dobře tak bude. Je v dobrech 
rukách, lepších, než jaký vokázala vona. To přeci měla nedělat. Mět 
se mnó Toničku, po mně se hani nevohlídnót a vdávat se za hjinýho, 
s kerým jakživa nic hani neměla a keré hjí bel cize. To přeci je mně 
na ňu líto a hanba — nedovedu vám to hani veřict, jak to je. — — 
Za dvě léta mohl sem si ju vzít a do tý době béla be huž nějak 
vobstála. Šak ste ju neveháněli, měli ste ju huž jako za vlastní. Hale 
dež ne, tož ne. Hani se neztratím já, hani Tonička. Já hjí té svarbe 
dopřiju; dež je tak nedočkavá, haf zkusí. — — — " 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 101 

Tak psal Filipků Antoš z Polska. 

Nečekala tedy Mářa na Satanáša, až z vojny dojde a „z haňbe 
juvetrhne". Všecko hodila za sebe, lásku, Antoše i s Toničkou a brala, 
co bylo. Věřila Antoši, který odcházel, ale nevěřila Antoši, až přijde 
z vojny. Jednu nechal před vojnou a také s děťátkem; po vojně nechá 
druhou a třetí — — neušetří ani Toničky. Tož co si vyčká? — — 

A vskočila do vdavek jak bez hlavy. 

Když se maminka vdávala, dcerka její — Tonička — hrála si 
u Filipků s plačící stařenkou. Jakoby jí ani nebylo. Kolem oken průvod 
šel, kolem oken se vracel — bez slávy, bez hudby a křiku — tiše 
se sešel, tiše se rozešel — a hned následujícího dne viděli nevěstu 
na poli. Věděl Kuča, koho si bere: dřela a uměla pracovat jako kůň. 

„Oh, oh — te sirotečku malé!" přivinula k sobě dítě plačící sta- 
řenka a šla do kuchyně chystat na oběd. 



V překrásné pohodě žní jediná jen hruška Plhalova jakoby vnitřním 
neduhem sžíraná smutně ševelila žlutou svojí korunou. Žloutla a schla 
už od jara a těmi poloholými snítkami a žlutí chudokrevných lístků 
zvyšovala ještě ponurý vzhled statku s mladou vdovou. 

S malou dcerkou Terezkou čekala Plhalka tam uvnitř, až ji zvonky 
zavolají k pohřbu muže a otce zároveň. Tvrdé tahy jejího obličeje 
změkly, v očích v chorém přísvitu dne doužkoval zbytek posledních 
slz. Neplakala tak pro smrt svého muže: to věděla, že umře a byla 
připravena na jeho smrt už od velikonoc. Zvykla vdovství už předem. 

Měsíce už byla víc vdovou, nežli ženou živého neživého muže. 

Ale ta zloba! Ta zvůle, ta žluč, kterou dolili kalich už beztak vrchovatý 
hořkostí I 

Už na druhý den po sepsání závěti přišla Plhalova matka a pravila: 

.Vidíš, Babuško, te máš moc práce, seš sama, žně přede dveřma, 
všecko jen na tobě leží, na tobě visí, dobetek, drůbež, děti, potah — 
na pacholka spolehu néni, děvečku si držet nemožeš — jak ešče ke 
všemu vopatrovat máš Josifka? Def háji debe's chcela — nestihneš to 
vo flěé se starat, jak teho žádá hubohé jeho stav. Seš huž celá zmá- 
mená, nevespalá, ešče sama do nemoce hupadneš a kdo si pak s tém 
všeckem poradí? Pusf Josefa k nám. Já jé vezmu k sobě do vopatrování 
a dobře jé vopatřím. Nemám toliž na pilno, haspoň jemu poslóžím, 
a bodeš bez starostí, v hospodářství nic nezanedbáš a po žních, dá-li 
Pánbu, můžeš si jé k sobě zas vzít. Viď, Josífku, že pudeš k nám?" 

„Hale — " pokusila se namítnout Plhalova — „dež nemáte tak 
na pilno, muhla běste tadyk hu něho posedět, co já budu v pólu. 
Vopatruvat jé možete hu mně." 

Josef se po ní ohlédnul. 

Plhalova se lekla toho pohledu. 

1 matky Josefovy se lekla. Věděla, když nesvolí, jak bude zle. 

Složila to tedy na vůli Josefovu. 



Digitized by 



Google 



102 AI. Mrštík: Rok na vsi. 

Josef ničeho neměl proti tomu. Sám naznával, že nechuravi jen 
on už sám, ale i když v poli nebyl, cítil, že hyne žena s ním i .hospo- 
dářství celé. Souhlasil. 

Tak jí odvlekli na smrt nemocného muže z domu. Pólo ho nesli, 
pólo se vlekl sám. Smutně a naposled se rozhlížel svým modrým, 
krotkým okem po návsí své rodné dědiny. I té usýchající hrušky před 
statkem si všim' a zatřásl hlavou. „Půjde — " zašeptal. Naproti u domu 
své matky se přidržel rukou zdi a ještě jednou se zatočil a porozhlédnul 
milovaným vůkolím. 

A na druhý den už musila se Babuška dovědít, že Josefa špatně 
opatrovala, že míval hlad, a nebýt toho, byl by Josef ještě dlouho vydržel. 
Ale co Josef, když Babuša po třetí už myslí na vdavkyl 

A Plhal umřel. 

Umíral, když černé mraky zatahovaly svět, nebe hořelo v bouřích, 
chrčel hrom a dědinou se valilo bláto kopců se špínou cest. 

A Babušce, ženě, ani vědět nedali, že umírá. Až ráno o tom 
zvěděla, když muž byl už studený, a ten umíráček s věže jakoby sám 
jí připomínal, to že platí jí. Žalným svým „srdcem" oplakával smrt. 

Veškerá hloubka bolesti vystoupila pojednou, jako když řeky pře- 
trhnou se hráze a voda valí se v širé roviny. Klesla jak větrem schvá- 
cená a plakala celý den. 

Šla s nůší trávy a slzami kropila cestu. Brala za kliku svého domku 
a div na prahu nepadla lítostí. A ta lítost, že v poslední hodince s mužem 
se ani rozloučit nemohla, trýznila ji víc, než sama smrt. 

Byl pohřeb. Právě v nejpilnější čas, kdy po cestě i silnicí k Habrůvce 
válely se celé stohy těžce naložených fur. 

Lidí na pohřeb sešlo se malounko. Tak tak že sehnala nosiče. 

Když zazpíval pan rechtor „Smilujte se, ó přátelé — " zaskučela 
matka zesnulého a sřítila se na kolena u samé rakve. A když zaskučela, 
omdlela hned na to. Udeřením v záda vzpamatoval ji muž. 

Naříkaly na hřbitově dvě: matka i žena. 

Žena tiskla hlavu a svinula se na vykopané hlíně, jak dítě když 
si hraje; stkala krotce v prudké bolesti. 

Matka křičela a řvala, do hrobu hrozila skočit, do tvrdé, vyschlé 
hlíny zarývala křivé svoje prsty a když po druhé omdlívala, chtěli ji 
od hrobu odtáhnout. Ale vzpamatovala se a zařvala znovu. Na tvářích 
okolostojících mihnul se úsměv a opovržení vyzíralo z nepohnutých očí. 
Podivno! Za života se nestarala o něho po kolik let, nemocného navštívit 
přišla, až teprv když závěf pořizovat přislíbil a nyní takový řev! - 
Zpozoroval pohledy lidí i Bláha a hanbil se. 

„Decke tak dělá," podotkl kdosi vzadu. 

„Salvě Regina — — " zanotil rechtor do hýjení žen, odcházeje 
s knězem k hlavnímu kříži. 

„Ach, muži, zlaté muži, co sem ti jen hudělala, že's nehumíral 
v mech rukách?" jak ptáče zanaříkala Babuška. 

„Dítě drahý, mý jediný dítě, háji te mě vopóščíš! Co já si včil 
počnu bez dětí?! Pět sem hjich huž pochovala a včil háji tebe I* 



Digitized by 



Google 



Karel V. Hájek: Monolog zrazeného. 103 

To byly zas výkřiky matky odhrnující spadlé šedivé vlasy z pří- 
šerně zrůznéného obličeje. 

Omdlelou znovu odtáhl muž a třel jí spánky utrženou travou. 

„Co hale děláš za hlópostil Def toli neskuč, def plač jako hjiníl" 

„Drazí bratři a sestry! —" klidným, vyrovnaným hlasem zvyku 
přešel k obvyklému pořádku věcí Hrózek za Babuščina stkaní. „Po- 
modleme se třikrát Otčenáš a třikrát Zdrávas za^duši zemřelého! Ve 
jménu Otce " 

Rozcházeli se lidé a pozastavovali u hrobů svých zemřelých. — 
Zůstalo u rovu jen něco málo zvědavých dětí a zlomená vdova. 

Ze Studýnkovy chalupy slyšet bylo štěkavý zpěv kanárka. 



KAREL V. HÁJEK: 

Monolog zrazeného. 

Ó jak to srdce žalně bilo na poplach, 
když ucítilo strašlivý ten dým 
z požáru zrady, jímž jsi bytost mou 
ve popel obrátila v hrozném odhodlání! 
Spíš myslil jsem, že nebe nebem 
a slunce sluncem, země zemí nebude, 
než že bys Ty, Ty mohla zrušit přísahy 
o lásce věčné, jejíž krásným snem 
jsi rozplesala smutnou duši mou, 
a že bys Ty být mohla — nebýt Ty! 
A Tys to dovedla . . . Tys šípy všechny, 
jichž láska k Tvému srdci tolik vyslala, 
zachytla hbitě o povinnosti štít 
o z hroší kůže povinnosti štít. 
Do ruky v rukavičce bělostné 
(z hlazené kůže dobrých úmyslů!) 
jsi vzala nůž, nůž vzala jsi, 
ostrý nůž zrady, jímž jsi přeťala 
zmučené duše žíly veškery, 
že všechna víra v lidi oživlá 
i naděj slunečná ve lepší instinkty 
a všechna láska překotem se vydraly 
ze břehů srdce obětovaného, 
by horkým pískem lačně zhltnuty, 
jejž strašný samum navál řeči Tvé, 

zanikly nadobro! 



Digitized by 



Google 



104 Karel V. Hájek: 

Přišla jsi v hedváb citu oděná 

se Spasitele vypůjčenou aureolou 

a jménem lásky zavraždila mne, 

bys zachránila sebe jinému 

a sobě duše poklid ztracený. 

Tys povinnosti lásku zabila! 

Slyš, lásku, naši lásku zabila! 

A přece povinnosti jsou jen kněžkami, 

bohyně lásky — bez níž ničím jsou, 

a jejich pohoří se potud zelená, 

jen pokud na ně její slunce svítí, 

a bez ni mrtvy jsou a ledový. 

A Ty jsi lásku zíbilal 

Beránka zařízla jsi ochotně, 

by vlk, jenž chtěl Té zdávit neblahou, 

tou obětí se pěkně nasytil. 

A upír, jenž Tvou krev dřív lačně pil, 

on ještě musí Tvou i moji duši vyssát do kapky, 

by moh' být živ. 
Neb on žít musí! — Kážef povinnost, 
že vlci musí žít i upíři . . . 
A oddaně chceš v ruce jeho vložiti 
posvátnou vázu duše té, 
jež není duší Tvou, vždyť dáti chceš 
tu novou duši, jež z Tvé duše 
mou duší oplozená zrodila se — 
a Ty tu vzácnou vázu etruskou 
chceš svěřit rukám Galia hrubého, 
jenž, vzácné ceny její neznaje, 
ji vášní svojí rozbije a vztekle rozšlape. 
Ó velkodušná dobrodějko má, 
jež tím chceš zachrániti srdce mé, 
že nožem zrady otevíráš je! 
Mne spasiti chceš a dát svobodu! 
Ó jak jste strašní lidé dole tam. 
Vás nelze milovat . . . Ó Bože můj, 
ty jiný Bože, než jest jejich Bůh, 
vid, že mne nenutíš je milovat? 
Jest božským dost, když nenávidět nebudu 
těch černou hlinou naplněných vrhliků, 
v nichž bujně rostou květy sobectví. 
Teď nezbývá již, nežli milovat, 
ó slunce. Tebe, paprsky jež svými 
snad sežehne, však nezradí! 
A Tebe, vichře, jenž snad metlami 
sešlehá svými, ale nezradí! 
A Tebe, černý valný proude, nad nímž jsme 
tolikrát stáli, slastně vznícení, 



Digitized by 



Google 



Monolog zrazeného. 105 

a zřeli, jak jsi ve svých loktech objímal 

milence s horoucnosti dojemnou 

hvězdnaté nebe, věrnou milenku. 

Ne, on ji nikdy neopustí, ni ona jeho. 

I když mu mraky ji svým černým křídlem ovinou, 

i pak ho nezradí, a s mraků davem žárlivým 

se vrhne mu ve náruč milující. 

Neb ona věrně miluje, a nezradí, 

a on — spíš zabije, však nezradí! 

Však za to, že Tě, slunce, tolik miluji, 

i Ty mně láskou splať a — bleskem sežehni mne! 

A, vichře, za to, že Tvým metlám neklnu, 

jak stromům Tebe v podzim prosícím, 

bys ze vztažených k Tobě ramen větví jich 

jim oderval již listy uvadlé, 

mně se suchého srdce mého pně 

též, prosím, servi zvadlé citů listoví! 

A plášť svůj ohromný mi ovin kolem hrdla 

a udus mne! 
Lépe sejít tak, než lítostí se zalknout 

nad její zradou. 
A ty, černý proude tajemný, 
nalezneš ještě místa v náručí 
ne pro milenku jen, i pro toho, 
jenž Tvou milenku i Tebe miluje? 
Až hvězdná nebesa chtít budeš schvátit zas 

ve svoje náručí, 
já skokem předejdu je, k Tobě vrhnu se 
a mezi Vámi v slastném objetí 
se Vaší láskou budu hřát, až ztratím paměť 
dnů minulých a všeho, všeho, 
všech hříchů i té zrady velkodušné . . . 
A chladně vrazivši nůž v srdce mé 
a takto proklávši i sebe lepší část, 
jež před Tebou se v útulek ten ukryla, 
jsi jako heroina odešla, 
jež přežít dovede i svoji smrt! 
Ó není citů, jako nebe vysokých, 
jsou hluboké jen jámy chvojí citu přikryté, 
jichž na dně vyjí vlci sobectví. 
A růží není, ani lilijí. 
Co růží, lilijí se jeví nám, 
jsou zakuklené rulíky a blíny. 
Ah, Tvoje city větší nebyly, 
než city dojatého děvčátka, 
jež drobty krmilo si ptáčka malého, 
jenž hladem lásky mřel a zimou třásl se. 
A dobře's učinila, že jsi raději 



Digitized by 



Google 



106 Karel V. Hájek: Monolog zrazeného. 

jej sama zabila, by netrápil se již, 
když on sám neměl k tomu odvahy. 
Jsem mrtev již — však strašný trest 
za víru v Tebe, lásku, naděj zločinnou 
mne stihl přece: Strašno jest 
být mrtvým již, však svojich snů 
se proto nezbavit a jich červům být 

nezmarnou potravou. 
Kdys chtěl jsem v moři lásky utonout 

a Tvojí láskou upít se: 
Teď, když všech slavných přísah zabyvši, 
mi zhasila jsi světlo lásky své, 
když přestala jsi být mou silnou pavézou, 
když umdlelo Tvé lásky rameno: 
Ó země, země, ze všech jícnů svých 
svou hořkost vychrli, af jí se upiju, 
ať v jejím moři nyní utonu, 
neb není příčiny a radosti 
ni stínu vůle již dál živu být. 

Když Tys mne zradila! 



lir 



Digitized by 



Google 




--m^^:^.^ 



'^^^'^:> ?f 



:a> 



I 












z KRESEB MIKULÁŠE ALEŠE K NÁRODNÍM PÍSNÍM. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




JIŘÍ SUMÍN : 

Přeludy. 

Povídka. 



(Pokračování.) 



PO chvíli sundávala právě s vyvýšené části sporáku obrovskou mísu 
s těstem, když přišel opět zamoučený mladík, a zdvořile odhodil 
čepici u dveří. Zatím co Polda hnětla těsto, přidržoval jí úslužně mísu, 
šeptaje při tom jakýsi tajný vzkaz mladého pána, ale tak krotce a ne- 
směle, jako by byl přišel především k vůli tomu, aby kuchařce po- 
sloužil a pak teprve, aby cosi vyřídil. Byl se vzkazem dávno hotov, 
ale poněvadž kuchařka nedala na jevo nejmenší známky souhlasu, ani 
odporu, přidržoval úslužně mísu dále, dívaje se se zálibou, jak se žlu- 
ťoučké těsto pod vařekou vzdouvá a trhá, loupá a krájí, a teď už jen 
co Polda povrch urovná a křížem poznačí . . . Tak tecTI A Polda 
vypjala se jako athet, zvedla mísu nad hlavu a stojíc na špičkách 
s vypoulenýma očima a zamodralou tváří, postavila ji zase nad sporák. 

„Nu tak, Poldo . . .? Poldy nko . . .?" pobíhal za ní zamoučený chasník. 
Pohlédla na něj roztržitě, jakoby nechápala, kdeže se tu vzal. 

„A cože?" divila se. „Vidíme, hleďme! náš mladý pán by chtěl 
být se svým mlsným jazykem vždycky na dvojích hodech najednou. — 
Marš tam I" 

A čím více blížilo se poledne, tím větší podiv zmocňoval se 
vždy děvčete pro tuto malou, snědou ženštinu, jež jí připadala, jako 
kouzelnice uprostřed své dílny. Pak prostírány tři stoly: jeden v po- 
kojích pro pány, druhý v čeledníku pro dělníky a pacholky a třetí, 
největší a nejchudší snad, na chodbě pro služky, učně, krajánky a roz- 
ličné „pocestné*, jež si přišli vyprositi „něco od oběda". A rázem 
dvanácté hodiny byly stoly těsně obsazeny. Venku u domovních dveří 
čekalo ještě několik schýlených postav, jimž se u třetího stolu místa 
nedostalo. — Tu zdálo se, jakoby nohy Poldiny nedotýkaly se již země. 
Potem zalita, uřícena, ve tváři fialová, zdála se lítati v horké páře, 
jež ji obklopovala. Její hubené, obnažené ruce stále se s něčím divoce 
potýkaly, a z úst jejích zaznívaly krátké úsečné rozkazy, jadrné a ne- 



Digitized by 



Google 



110 Jiří Sumín: 

odmluvné, jako povely při požáru. Její oči, jež bděly na stráži, jakoby 
na všech stranách číhaly úklady a lest, setkávaly se tu často s ustrašeným 
pohledem nové služky, jež stála v koutě odstrčena, nevědouc čeho se 
chopiti. Vmísila-li se mezi služky, jež obklopovaly stůl, na němž 
Polda dělila pokrmy, chtíc se zmocniti mísy, aby ji donesla na stůl, 
odstrkovaly ji stranou. 

„Jsi špinavá," říkaly. 

„Jdi s cesty, nešiko," odháněly ji, pokud nezalezla zase do kouta. 

Služky, čistě vystrojené s vymydlenýma, bílýma rukama, pobíhaly 
zatím rozčileně, vrážejíce stále do sebe, brzy shlukly se v pevné klubko, 
nemohouce se vyplésti, aby se hned zase splašeně rozutekly. 

Dvě slečny, mladistvé svěží blondýnky, jedna štíhlá s ohrnutým 
nosíkem a pichlavýma očima, s dlouhými copy na zádech, druhá tlustá, 
těžkopádná s červenou selskou tváří a hustými krátce střiženými ka- 
deřemi jako vlna mladého jehněte, přicházely tou dobou do kuchyně 
pomáhat. Ale starší tančila obyčejně kolem stolu na chodbě, bud sama 
s podepřenými boky, nebo s některým chasníkem a druhá uchycovala 
kousky masa Poldě pod nožem, nemohouc se dočkati oběda, tak že 
mezi povely Poldinými bylo slyšeti často: „Viktorko, pryč s prsty I* 
zatím co ostří nože svištělo jí pod rukou. 

Na stole nakupené mísy probíhaly s úžasnou rychlostí několikerýma 
rukama. V čeledníku zazvonily lžíce, na chodbě kdosi skuhravým 
hlasem odříkával Otčenáš. Dva kotly, vedle plotny zvlášt vytápěné, vy- 
chrlily vrchovaté necky knedlíků, a Polda zmizela úplně v páře, jenom 
její krátké, úsečné povely zněly ochable kuchyní, zatím co s fialové 
tváře stékal po bradě pot kapka za kapkou. 

Obyčejně, když krájela hovězí maso, kladouc je na plochý dře- 
věný talíř tak, aby se podíly nedotýkaly — stolovníci v čeledníku 
libovali si napíchnouti dva kusy na místě jednoho, obviňujíce pak ku- 
chařku, že zavinila „nedorozumění" tím, že podíly byly „slepené" — 
objevil se občas ve dveřích kuchyně mlynář, veliký ramenatý muž 
s vyholenou řeznickou tváří a hustou hřívou plavých, prošedivělých 
vlasů s kulatými brejlemi na očích, provázen strakatým poloslepým 
psem, jenž se stěží vlékl na vysláblých starých nohách, jsa příliš vy- 
krmen. Anežka znala ho dobře, vídala ho jezditi kolem, dokud byla 
u rodičů, i ve vsi ve společnosti sedláků. Patřil k lidem, jež nelze 
přehlednout; zdaleka bylo slyšet, že se blíží, a jakmile se objevil, bylo 
ho jaksi plné oči. Hřmotný, červený až do fialová — dával si dvakráte 
do roka pouštěti žilou, aby ho neranila mrtvice — s dunivým silným 
hlasem, jenž zřídka umlkal, a nadbytkem živosti v posunu i pohybech, 
zdálo se, jakoby bezděky všecky zatlačoval do pozadí. 

* Anežku vždycky napadl strach, aby nezpozoroval, že tu stojí ne- 
činně a zevluje pouze, i přitiskla se ještě více do kouta, aby ji neviděl. 

Ale hlas jeho, jindy tak hlučný a pevný, zněl v kuchyni nějak 
rozpačitě a nejistě. Byl sice pánem jinak v celém domě, ale zde zrovna 
o dvanácté, vedle silné, nepotlačitelné autority Poldiny, cítil se jaksi 
očividně nepatrný a zbytečný. S obočím vysoko vytaženým a po- 
otevřenými rty natahoval krk, aby viděl přes hlavy ostatních. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 111 

„Poldo!... kde pak jsi, Poldo ?** volal protáhle lichotivým, mazlivým 
hlasem, jakoby chlácholil splašeného koně. „Aha, tam jsi ty čtverácko! 
No, dobrá, buď si tam, však já té vidím. Nevyrušuj se, vždyť vím, že 
je poledne. — A tak, co pak jsem chtěl říc*, Poldo! . . . krájíš ma- 
síčko? No, krájej, krájej ... já můžu počkat ... co by ne! Však 
nehoří. A tak, aby se nezapomnělo, Poldo . . . tentok . . . jsou tam 
krajánci, víš? Dala*s jim, Poldo? Ne, aby to snad musilo být hned, 
nejsou první, tof se ví, jenom aby se nezapomnělo. Nechtěli fedruňk, 
že prý radči něco od oběda. Nu, jářku, čekejte, musím se zeptat ku- 
chařky, jestli jí co zbylo, to není jenom tak . . .** 

„Tímto před stárka?" označovala kuchařka, zamračená a zlostná, 
největší podíly na mísách, jakoby ani netušila, že tu kdosi je a mluví k ní. 

,Tak, Poldo, tak to patří . . . Taky jsem býval stárkem," hladil pán 
dále dobrého tahouna po zježené srsti. „Aby se tedy nezapomnělo . . . 
ale, .safraporte, máš tu teplo ... tak mně brýle zašly . . . Tak tedy, abych 
domluvil: Krupař Janeček se ženou a dcerou jsou u nás už čtvrtý den. 
Včera dojedli, co si vzali ssebou, a tak mě prosili . . . tof se ví . . .! 
jakž by ne . . .? Peněz nemají, a mana jim s nebe nespadne . . . Ne, 
aby to musilo být hned, tof se ví . . . počkají. Jářku: dostanete, ale 
musíte počkat, až řeknu kuchařce . . . No, tak tedy . . . nezapomeň, Poldo ! 
Jakž by ne, tof se ví: Dej jim, dej!" 

Polda neodpovídala, ale, když odcházel, sekla po něm zlým jedo- 
vatým pohledem, tak že opět stanul zaražen. Byl to kus nerozluštěné 
sociální otázky mezi kuchařkou a pánem. Polda tvářila se, jako by byla 
povinna navařiti pouze pro domácí, kdežto pro „přespočetné", jak jim 
říkala, musil pán v pravém slova smyslu kus jídla vyžebrat. 

„Co zas povídáš. Poldo, co . . .? Panenko Maria, zas ti toho chybí? 
No, ale řekni mi, duše křesfanská, proč toho nenaděláš, proč toho ne- 
nakuchtíš? Vždyf je s námi, chvála bohu . . . vždyf se studna nepřebere ..." 

Zalomil rukama, a hlas jeho měkl a rozplýval se, jakoby se chtěl 
rozplakat. Ale Polda mlčela zatvrzele. 

„Dvacet let tě učím vařit. Dvacet let ti říkám: radč víc, radč kousek 
přidat a trošku přisypat . . . Af si toho radč zbude! Vždyf se studně 
nepřebere . . .! Ale ty neposlechneš, ty si domýšlíš, že sloužíš pořád 
ještě u nebožky paní rentmajstrové a vaříš pro starou paní a pro kočku 
a pro psa. Tak co povídáš, Poldo ... co? Chybí ti toho, viď!" 

„Starýho čerta, povídám, aby věděli! A jdou už, prosím jich, jdou, 
polívka jim vystydne!" 

„No, to jsi hodná. Poldo! Já jsem se lekl, že ti toho chybí." 

A pán odcházel spokojen, vždyf to byl nejzdvořilejší ton, jakým 
vysílená, uřícená Polda o polednách dovedla mluvit. 

Podivovala-li se Anežka první dny množství jídla, jež chrlily obrovské 
mísy na stoly čeledi, žasla přímo nad úpravou, jakou tu a tam v neděli 
a o svátcích, nebo výminečně všedního dne, byli-li hosté, dávala Polda 
pokrmům určeným pro stůl pánů. Bylo to pro ni cosi nevídaného, tyto 
strakaté věnečky na okraji mis, tyto směle vypjaté věžičky a lákavě 
nakupené vrcholky. A pak různé ty šprýmy neúnavných rukou Poldiných, 
jež daly máslovému těstu věrnou podobu mrkviček a hub, a chutnou 



Digitized by 



Google 



112 Jih' Sumín: 

masovou kaši zabalily do kapustových listů. Hotovým zázrakem zdály 
se jí podivné kytice, povstalé pod rukou Poldinou z luštěnin, zeleniny, 
rybiček, okurek a hub, které slečna nazývala salátem. Anežka zabývala 
se vážně otázkou, bude-Ií se to vskutku jíst, či staví-li se to na stůl 
pouze pro podiv. Její obdiv pro Poldu stoupal každým okamžikem. 
Zdálo se jí, že služba, již dosud pokládala za nezbytnost, vyvolanou 
bídou rodičů, může být takto čímsi nadmíru krásným a záviděníhodným. 
O takové dovednosti nikdy nesnila, nikdy ji vůbec netušila. Polda 
vyrostla před ní v tajemnou, zázračnou bytost, jež, jak se jí zdálo, 
celému domu velela, jejíž práci všichni obdivovali a chválili, a na níž 
všichni záviseli. Její podivuhodné výtvory, po nichž všichni lačněli, 
jakoby ji pozvedaly z rad obyčejných lidí. Což byli vedle ní páni, 
kteří to všechno snědli! — A zatím, co dravci žaludek polykal toto 
nesmírné sousto, činnost Poldina zvolna ochabovala, pot usychal, tvář 
nabývala obvyklé, popelavé barvy, oparný vzduch kuchyně stydnul, 
a kuchařka, jež všechny nasytila, požila znechuceně sotva několik na- 
hodilých soust, shromažďujíc zatím pokrmy pro psy do dřevěných 
kbelíků. Za to však donášeny jí stále džbány piva — řikala, že cítí 
uvnitř žár, jenž nesnese teplých pokrmů, a jejž třeba hasiti — a Polda 
pila, pila, až sotva stála na nohou, načež vydrápala se jako kočka po 
čtyřech do výklenku kotliny, aby tu usnula tvrdým spánkem, až do té 
chvíle, kdy obrovský, dravci žaludek opět velitelsky zavolá po novém 
soustu. 

A když nová služka myla nádobí, šplouchajíc se celé hodiny v horké 
vodě, nadšení pro tento druh služby přerůstalo její chudou mysl a za- 
stínilo veškery skryté, nejisté tužby, jež od nedávné doby jako zžíhající 
vřelá pára proudily jejím srdcem. Takovou Poldou být, takovou kouzel- 
nicí se stát, zdálo se jí největším štěstím, nejvyšším cílem života. 
Zároveň však jímal ji stesk, nebof cítila, že jí nikdy nebude, nebof 
nemá v sobě ani za mák její odvahy a dovedností, že to, co před 
sebou vidí, dovede ji zmásti a unést, ale že nikdy nebude s to, aby 
dílo to podrobně prohlédla, v mysli zachytila a provedla. Ale směr 
jejích tužeb byl tímto poznáním ostře vyznačen, jenom k Poldě se 
tlačila, Poldě chtěla být na blízku; nádobí bude mýt, plotnu vytápět, 
dříví a vodu nosit a Poldě se při tom obdivovat, Poldě jako pravá 
ruka její sloužit, od časného jitra do pozdní noci, hledajíc kus štěstí 
v tom, bude-li Jí přáno, přistrčiti po polednách znaveným nohám Pol- 
diným stolički^ po níž by znavená, upracovaná kuchařka vylezla do 
výklenku kotliny, aby si odpočala. 



IV. 

Chytřejší služky stranily se kuchyně; bylaf tu práce těžká, bez- 
oddyšná, za stálého dozoru nevrle, upracované Poldy. Všude jinde: 
v pokojích, v prádelně, ve chlévech našly se veselé chvilky pohovy, 
štébotu a smíchu, ale v kuchyni nebylo se lze hrubě ani zastavit, tím 
méně pohovořiti klidně. Chvílemi panoval tu přímo pekelný lomoz 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 113 

a ruch. Ale Anežka byla jako okouzlena tímto ovzduším. Měla radost, 
že práce počíná se jí dařiti, a spokojenost její kalila tou chvílí pouze 
lhostejnost Poldina, jež neměla pro ni slovíčka uznání, ba ani vlídnějšího 
pohledu. Zdálo se, že nepozoruje vůbec jejího pokroku, jako si ne- 
všímala s počátku její nemotornosti. Ba z nenadání, bylo to v druhém 
týdni Anežčiny nové služby, obořila se na ni ostře. 

„Proč nepozdravuješ milostpaní?" 

Děvčeti klesly malomocně ruce. Vždyf ona naprosto zapomněla, 
že je zde mimo Poldy ještě jakási paní. 

„Neviděla jsem ji," omlouvala se. 

„Tak co si nevšímáš? Máš se dívat lidem do očí a nechodit jako 
ve mdlobách," hartusila kuchařka, jež nebyla k upokojení. 

Jestliže vše, co spatřila v tomto domě, Anežku překvapovalo a uná- 
šelo, převyšujíc její chudé představy o zámožnosti a blahobytu, byla to 
zrovna osobnost panina, jež ji sklamala. Kdykoliv slyšela mluviti o zá- 
možných ženách, její obraznost propůjčovala jim cosi z podoby jejích 
, bohatých" tetiček ve vsi. Buďto byl to široký podbradek o třech po- 
schodích, nebo silná, pyšně vypjatá prsa, pánovi^, sebevědomý pohled, 
výraz tvrdý a pyšný, jenž by jako dravci zobák k boji vyzýval, sekal 
a do prachu srážel. 

Ale nova paní neměla žádného z těchto darův. 

Jak že? To tedy byla paní, ta malá hbitá osůbka, jež občas při- 
běhla do kuchyně, aby si kamarádsky pohovořila s kuchařkou, ač ji 
tato, jsouc někdy v špatném rozmaru, nebo příliš zaměstnána, odstrkovala 
nešetrně stranou, a jež někdy, propukla-li mezi nimi hádka, odcházela 
vždycky odzbrojena a poražena? To že byla paní v tomto velikém, 
pyšném domě? — Anežka nevšimla si jí dosud, zdálo se jí, že má 
jakousi podobnost s Poldou. Ale příštího dne z rána, sbírala pod 
kolnou jedlové třísky na zatápění. Mlynář přecházel po dvoře se svým 
strakatým psem a hovořil s kýmsi na protějším břehu. Anežce zdálo 
se, že je to Polda, jež v koutě pod kolnou přehazuje rybářské sítě. 
Bylo jen nápadno, že kuchařka odložila svou bílou zástěru a zabývá 
se rybářským náčiním, teď, kdy je tolik práce v kuchyni. 

„Heli, pojď, Heli . . .!" volal mlynář několikrát. 

I toto volání bylo již Anežce známo, ale domnívala se, že platí 
tomu nerozlučnému starému psovi pánovu. 

Ulekla se téměř, když ozvala se pojednou odpověď těsně za ní, 
tam, kde stála domnělá Polda. „Milostpaní 1" rozbřesklo se jí rázem. Ne- 
mohla tomu téměř ani uvěřiti, ale, bojíc se Poldy, pustila rychle košík 
s třískami a běžela napraviti bezděčnou nezdvořilost. 

Byla překvapena, že paní nejen znala její jméno, ale promluvila 
s ní velice vlídně o rodičích i o rodině Březánkově a na konec otázala 
se, zdali se jí nestýská. — Ale dosáhnouti té červené, promrzlé ruky, 
jíž dle rozkazu Poldina měla políbit, se Anežce nepodařilo. A když 
paní odkvapila za mužem, stála chvíli nad košíkem třísek, všecka roz- 
rušena a zmatena touto neočekávanou laskavostí. Myslila, že jí zde 
nikdo nezná, tak cizí se tu cítila, a pojednou přijde paní a promluví 
s ní o všech těch milých, již jí byli nejbližší, a ještě se otáže, zda-li 

8 



Digitized by 



Google 



114 Jiří Sumín: 

se jí nestýská. Chápala dobře, že mohla mezi vyšňořenými služkami 
přehlédnouti tuto nepatrnou, prostou osůbku, ale nedovedla se zbaviti 
kouzla, jímž dotkla se jejího srdce. Zdánlivá podobnost s Poldou 
zmizela úplně; bylaf pani menší, plnější, tvář její byla skoro kulatá, 
bílá, s výrazem jakési plamenné, nezdolné výbojnosti, nebo klidně roz- 
hořené, neutuchající vášně, jež ji činila zajímavou a omládlou; její 
vždy laskavé, zářící oči zdály se, jako mythický roh hojnosti, rozhazovati 
•vůkol sebe dary štěstí a lásky. 

Ale byl to také jediný paprsek, jenž padl občas z těchto zářivých, 
dobrých očí do sirého srdce děvčete. Byla stále osamocenější. Polda, 
k níž se tlačila svým vroucím obdivem, nevšímala si jí víc, než pokud 
potřebovala jejích rukou, a služky, vidouce ji tak naivní a nezkušenou, 
stranily a vysmívaly se jí, hledíce využitkovati její očividné snahy, za- 
líbiti se a vyhověti, tím, že vložily na ni tolik práce, že klesala téměř 
únavou. A nemohla-li stačiti, tropily z ní žerty, oddalujíce ji pohrdlivě 
svých důvěrných styků. 

Za několik neděl byla prací tak zmořena, že pozbývala již veškeré 
vnímavosti pro nové dojmy, jež s počátku tak jaře a slibně kypřily 
úhory její mladé duše. Zdomácněla rychle, vhrížila a připjala se k no- 
vému domovu, ne jako slibný štěp, žijící vlastním životem, ale jako hladký 
kůl, vnořený do země tíží břemene, jež naň vloženo. Vídala sic často 
novou svou paní, jež ji sic někdy vlídně oslovila, ale nevšímala si, 
čím trpí. A děvčeti bylo pojednou jaksi všecko lhostejné a cizí. Nic 
ji nepřekvapilo a nevzrušilo, leč když na její slabá ramena nakládáno 
nové břímě. Život zdál se jí pojednou hrozně jednotvárný a těžký. 
Byl to nekonečný, lopotný shon od časného rána do pozdní noci. Čím 
více se naučila a dovedla, tím více na ní žádáno. Její ruce, jimž bylo 
uloženo, obnovovati všecek ten chlubný, rychle mizející lesk rozvěšeného 
nádobí, byly do krve prodřeny a prožrány žíravinami. A co ji v srdci 
hluboce pokořovalo, ač jen s ostychem se k tomu sobě samé do- 
znávala — neznala dosud mladého pána! Jak bodavě pravdivá byla 
drsná slova tetinal To, co tehdy sotva chápala, bylo jí nyní úplně 
jasno a pochopitelno. Mladý pán byl pro ni nedostižitelný. Věděla, že 
má své pokoje, své koně, své přátele, kteří k němu dojíždějí z města, 
a jež on navzájem navštěvuje a slyšela již také několikrát, jak některá 
služka, stojící právě u okna, jaksi rozjařeně zvolala: „Mladý pán přijel!" 
načež ostatní rovněž přistoupily k oknu zrovna tak vesele a rozjasněně 
jako prvá. Ale ona netroufala si nikdy přistoupiti; především měla 
vždy plné ruce práce, jsouc zpravidla vždy špinavá a ubrouzdaná, tak 
že nechtěla být spatřena, a pak bránil jí jakýsi trapný, skličující ostych, 
jímž jakoby duše malátněla a údy dřevěněly, jenž probouzel v ní strach, 
že jí lidé, jakési popírané tajemství z oči vyčtou a z podlosti ji obviní. 

Matka, jež ji poprvé navštívila, spatřivši ji tak neúpravnou a špi- 
navou a tak očividně zmalomyslnělou prací i sklamáním, rozčilila se 
náramně. Pravila, že přichází vlastně se smutnou novinou, ale pro 
nářek a lítost nemohla dlouho pověděti, co se přihodilo. Nebyla to 
maličkost. U Březánků měli dvojčata, a hospodyně byla na smrt ne- 
mocna. A ona, nehodná a hloupá osoba, postavila se do cesty samé 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 115 

Prozřetelnosti Boží. Ó, kdyby aspoň mohla Anežka nazpět, ale co 
nejdřív, nejradéji hned, ale všecko je marné, jednak je vázána na novou 
službu, jednak ani nemocná hospodyně ji nepřijme! Ó, kterak chybila 
a prohloupila zasel Ale dcera, jež chápala již matčiny skryté záměry, 
opřela se rozhodně. Stýskalo se jí sice po dobrých lidech, u nichž 
ztrávila tolik roků, ale to se již nemohlo vrátiti, jako se nemohlo 
vrátiti její dětství. 

„Nechci již být chůvou!" bránila se rozhodně. 

A matka, nespokojena víc než kdykoliv se svým osudem, se 
sebou, s dcerou i s místem, jež se jí zdálo nyní tak málo výhodným, 
snažila se dáti všem na jevo své sklamání. Rozhořčeně vytýkala Poldě, 
že trpí nepořádek a nedbalost její dceři, a nepřikáže ji, aby se častěji 
převlékla. 

Ale kuchařka, špatně pochopujíc ctižádost chudé matky, rozkřičela 
se o svých starostech a práci, o shonu a chvatu v kritické chvíli o po- 
lednách, o mimořádných stolovnících, již ji tolik dopalovali! Konečně 
však dala matce za pravdu, rozzlobila se na dceru, pohrozila jí, načež, 
náhle udobřena, tázala se vážně, má-li Anežka vskutku co převléci, 
neboť vzpomněla si právě, že přišla s malým jen uzlíčkem. 

Ale zdálo se, že přeslechla matka tuto otázku. 

„Sama jí hábky vyperu a vyžehlím, nemá-li času na to, jen af 
nedělá rodině hanbu. Co by řekl můj bratr, který byl tři léta starostou, 
kdyby ji viděl takhle? Jsme chudi, ale u nás není špíny a nepořádku. 
Zakládám si na tom, jak by ne? Ani v panském domě není čistěji, než 
u mne!" křičela, chlubně se ohánějíc, tak že Polda polekaně couvla, 
hledíc s respektem na tuto ženu v okrajkových papučích a děravém 
vlnáku s vyškubanými třásněmi. Ale, sotva že se paní objevila ve 
dveřích, statná postava sebevědomé matky malomocně se sklátila, a jako 
schvácená a ochromlá, počala tak dojemně naříkati nad zanedbaným 
děvčetem, že paní rychle do kapsy sáhla, jsouc překvapena i dojata 
přísnými požadavky chudé matky. 

„Nemají za zlé, paní maminko, jsme chudí lidé a nemáme, než 
svou poctivost a čistotu. Děvče je mladé, af pracuje! Není-li ve dne 
času, však je noc dlouhá, nemusí ji celou prospat. Mé ruce se na- 
pracovaly, až se mi prsty do půli smetly, však se můžou podívat, jak 
je mám kratičké. Kdyby ji tak viděl můj bratr, co byl starostou, a můj 
starý, jak má on měkké srdce, musil by nad ní zaplakat." 

Ale když pak sháněla Anežka své špinavé hadříky, jež matka, stůj 
co stůj, chtěla vzít domů vyprat, pověděla jí mezi čtyrma očima své 
pravé mínění. 

„Hloupé děvče, co se tak dřeš? Myslíš, že musíš všecko sama 
slíznout? Podívej se, co dělají druhé! Potřebu jen očima hodit a už 
vím, kolik udeřilo. Ostatní děvečky chodí si jako slečny, nakadeřené, 
s bílými zástěrami, a před prací každá zalézá, jako pes před muchami. 
A ty se na ně dřeš!" 

Polda, vidouc Říhovou odcházet s uzlíkem prádla, přinesla jí kus 
mýdla z komory, ale musila ji dlouho prosit a chlácholit, než ho při- 
jala. Od té doby cítila Anežka, že vlivem matčiným povznesla se 



Digitized by 



Google 



116 Jiří Sumín: 

náhle v očích svého okoH. Služky přestaly si z ní tropit smích, paní 
více si jí všímala, a Polda v dobře míněné horlivosti hubovala ji od 
rána do večera. Práce jí však neubylo, nedovedla se jí vyhnouti, a mimo 
to žádáno na ní, aby chodila úpravně a čistě. Z bohatého života, jenž 
proudil kolem ní, všecko jí unikalo, živořila ve stínu udřené, mrzuté 
Poldy, znajíc toliko její radosti a zábavy, jež pro ni nebyly radostmi, 
a její mrzutosti a nehody, jež přede všemi ona musila odpykati. 

Poněkud jasnější chvíle nadešly jí občas u večer, když nebylo hostí, 
a v pokojích zvučnými, zvonovými záchvěvy rozezpívala se harfa. Polda, 
na jejíž úzké, tvrdé dráze životní odumřelo znenáhla vše radostné 
a svěží, zachovala si silnou vášeň pro hudbu své paní. Bujela v jejím 
vypoceném, seschlém těle, nad sálající plotnou, jako horský lomikam 
rostoucí ve skulině vyprahlé skály, na níž vše ostatní hyne a schne. 
Jakmile zazněly první akkordy hudby — bylo to zpravidla tou dobou, 
kdy kuchyně po krátkém poklidu, oživovala zase přípravami k večeři — 
Polda zotvírala dveře pokojů, aby dobře slyšela, a jako dotknuta ča- 
rovným prutem, všecka proměněna a rozjařena, křepčila po kuchyni, 
od plotny ku stolu nebo ku špalíku a nazpět a házela tělem podle' 
taktu se strany na stranu, tak že se chvílemi zdálo, že její malá, veli- 
kým vrkočem zatížená hlava musí odletět. A dychtivě čekala, brzy-li 
zazní některá z jejích oblíbených písní, aby mohla paní svým zpěvem 
doprovázet. Bylo jí obyčejně dlouho čekati, neboť její hlas nebyl vá- 
bivý a rušil hudební náladu ostatních, a mimo to čekali dcery i manžel, 
každý se svými písněmi, jež chtěli zazpívat. A mlynářka, sáhla-li s chutí 
ku svému nástroji, tak nerada jim vyhovovala, zejména na kuchařku, 
zdálo se, že zapomíná. Ale Polda zlostným pokřikem a broukáním vy- 
nutila si posléze svůj díl. 

Anežka zalekla se přímo, když poprvé slyšela, jak zahřměl velikou 
kuchyní Poldin drnčivý, páví hlas, provázen vášnivými gesty, při nichž 
tělo prohýbalo se jako prut, a kuchyňský nůž jezdil kolem hlavy jako 
indická dýka kol nezranitelné tváře fakira: 

„Na pile jsme dořezali, 
na mlýně jsme domleli, 
pantáta nám poděkoval, 
povandrujem v pondělí. 

Napřed stárek, potom mládek, 
sám pantáta pozadu, 
práska ale si nechala 
panímáma pro radu." 

A poněvadž po každé písni strhla se hádka o příští číslo, Polda 
diplomaticky zanotovala jinou, doufajíc, že strhne paní s sebou: 

„Mlynářský chasníček, jako andělíček . . .* 

Ale v pokoji strhl se křik. 

„Ne, ne, ne, maminko, teď zahřej o poustevníku!" 
„Jděte mi k šípku s vaším poustevníkem," zlobil se mlynář. „Zahřej 
nám teď , Selské osvobození*." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 117 

„Totě píseň, s tou by došel do Vambeřic na pouf," broukala Polda. 

„Opravdu, je delší než píseň ke mši svaté," přidaly se k ní slečny. 

„A hloupá, že by i to naše malé tele nad ní zabečelo," zaťala 
zase kuchařka. 

„No, no. Poldo, poraď si, jářku: poraď si!" káral ji mlynář. „Dej 
si pozor na svůj špičatý jazyk, ať si ho nepřekousnešl To je památná, 
politická píseň, co pak ty víš? V roce šedesátémtřetím byli k vůli ní 
dva mlynářští zavřeni." 

„Hřej, mami, tu hanáckou o nevěrné paní, víš, přijde tam: 

Pověz te mně, paní má — čí to klobók s pantlama?" 

„No, tak, to je slovo!" chválila kuchařka, a pán musil dále čekati 
na svou památnou, politickou píseň, pro niž byli v roce šedesátémtřetím 
dva krajánci zavřeni. A když na konec přece na ni došlo, slečny do- 
páleny opustily pokoj, a kuchařka dávala svou nevoli hlasitě na jevo. 
Nejvíce rozčiloval ji zvláštní refrain, jenž měl být jakýmsi výkřikem 
chvály a podivu nad tím, o čem vyprávěla sloka, a jejž mlynář zpíval 
s takovým citem svým dunivým, hřmotným basem, až se otřásala okna: 

^Ale! ale! ale! — Co pak ale — ale? 
Co pak, inu ale — což!" 

„No, no, no! není-li to — nepřirovnávajíc — jakoby psi vyli při 
měsíčku?" revoltovala kuchařka. 

Někdy i slečny snažily se přerušiti „památnou" píseň. 

„Tatínku, Konrád tí vzkazuje, abys se přišel podívat do mlejnice, 
co se to u nás strašného děje: všecky myši utíkají ze mlýna a skáčou 
po hlavě do vody, jakoby si chtěly zoufat." 

Ale on nedbal na ně, a s prorockou vážností zpíval sloku za slokou, 
neodpustív jim ani poslední, při níž všichni propukli v smích: 

, Raduje se z toho i naše kobyla, 
že se té prokleté roboty zbavila. 
Ale! ale! ale! - Co pak ale -- ale? 
Co pak, inu ale — což!" 

Ale kuchyně zatmívala se již horkou parou, a ostré, čpavé vůně 
vytryskly nad sálající plotnou. Bylo třeba zavřití dveře pokojů, neboť 
i ruch a chvat se zdvojnásobňoval. Ale zpívalo se dosud, služky, které 
přicházely a odcházely, zachycovaly stíumené tony, navazujíce k nim 
své hlasy, odcházely s nimi, odnášejíce je s sebou, tak že celý dům 
zpíval, všude ozývaly se jásavé tony, jako protáhlé paprsky vytrysklé 
ze společného ohniště. 

A po večeři, když bylo uklizeno nádobí, přicházeli Poldini přátelé. 
Byla to věru zvláštní společnost, již soustřeďovala Polda kolem sebe 
v kuchyni za dlouhých zimních večerů, v létě pak pod verandou u vchodu, 
neboť dále nemohla se ani na okamžik vzdálití. Velice vítaným hostem 
bývala tu Poldina dobrá přítelkyně, bývalá farní kuchařka, Naninka jí 
říkali, vysoká, suchá, s velikýma, modrýma očima, tvářemi s ruměncem 
zralé broskve a svěžími, úsměšnými rty, jež, zdálo se, posmívaly se letům. 



Digitized by 



Google 



118 Jiří Sumín: 

jež tak malomocně přes ně přeletěla, jež s prstem na ústech a očima 
tajemně převrácenýma vyprávěla důvěrnosti ze svého života, jenž ji 
sklamal a rozhořčil, nejvíce však směle přibarvené historky o nynějším 
faráři, jemuž se mstila za to, že ji ani za cenu celého farního fundu 
instruktu, jenž mu mohl připadnout po zemřelém předchůdci, nechtěl 
přijati do služby, a přivedl si mladou hospodyni. Pak přicházela sem 
stará Dráčkova, žena kováře a porodní babička, snědá, s ježatými, černými 
vlasy a malinkýma očima s hrozným obočím, jakási všecka černá a chlupatá, 
s tlustými rty, vypravující šeptem tajemství své dlouholeté prakse tak, 
že ji bylo možno slyšeti za druhými dveřmi, nebof i hlas její, jakoby 
vycházel z kotlů vařící vody, jež šuměla, syčíc a žbluňkajíc kol tajemně 
vydechovaných slov. Občas přenocovala zde zelenářka Cilka, donášející 
na venkov ranné druhy zelenin, hostinským pak pečivo a uzenky, jež 
se přivalila plnými dveřmi, širší než delší, ač, když před spaním sházela 
se sebe přebytečné špinavé sukně a vlňáky, zbyl z úctyhodného toho 
objemu pouhý, suchý došek, ale z hromady hadrů, jež sházela se sebe, 
mohla si udělati lože i s přikrývkou, duše velice prostá a nadšená 
s hlavou nikdy nečesanou, ale plnou zázraků a mystérií, obětující svůj 
dědičný podíl na granátový šperk pro dřevěnou, zubem času ohlodanou 
postavu bohorodičky v koutě pod kůrem a svůj výdělek na ověnčení 
korouhví, za nimiž kráčela jednou do roka s kusem chleba a troškou 
zápražky v hrníčku na dalekou očistnou pouť. Přinášela noviny z blízka 
i z daleka, jež vyprávěla směle a jadrně, bez ohledů a pruderie, dobře 
volenými, šťavnatými slovy, při čemž jazyk její zadrhoval se o dva 
dlouhé, viklavé zuby, visící s hořejší čelisti. Vzácnějším, ale ne řídkým 
hostem býval tu dohazovač Marek, bývalý mlynářský dělník, jenž 
pohrdl řemeslem od té doby, co proslul tím, že vedl deputaci mlynářů 
kterési říčky, jež hrozila změniti tok, k místodržiteli, vydávaje se za 
mlynáře, poněvadž nikdo z postižených nechtěl býti řečníkem. Vysoký, 
sehnutý poněkud, v dlouhém, schořicovém kabátě, s tváří spokojenou, 
diplomaticky vážnou, vyholenou, lesknoucí se, s malým, ohnutým nosem 
a věnčen měkkých, ryšavých vousů, táhnoucích se pod bradou k uším, 
jako proužek liščí kožešiny, obcházel známé, nabízeje své služby. Poldě 
namlouval ženicha — záležitost tato byla jednou z nejvážnějších, jež 
kroužek v kuchyni projednával — a přijímal zálohy na různé pochůzky. 
Byl svobodomyslný, všemu se posmíval a časem snažil se osvítiti své 
společníky, dokazuje, že nahoře není nic a dole také nic, a že vše je 
vymyšleno na oklamání chudého lidu. Naslouchali mu pozorně, debatovali 
vážně, ač jeho názory odmítali se zjevným odporem, ale odpustili mu, 
když se na konec s nimi shodl, že „cosi musí být", ať už je to nad 
námi a pod námi, nebo kdekoliv. Toliko, byla-li Cilka přítomna, docházelo 
k prudším výstupům. Pak přešlo se ku kartám, vykládány sny pomocí 
snáře a starých tradic, a sázeno do loterie. Marek také si přisadil, a Cilka 
ráno odnesla čísla do koUektury. Jeho příchylnost ke kuchyni a Poldě 
lze vysvětliti toliko tím, že byl hrozný jedlík. Nikdy v tomto kroužku, 
jenž ho shovívavě přijímal, nemluvil jinak, než s plnými ústy. Jeho 
kapesní nůž co chWle zajížděl rušně do chleba, ulamuje veliké skývy. 
Dojedl všecky zbytky, ať to bylo cokoliv, a všecko zapíjel kyškou, 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 119 

maje plný krajáč stále po ruce. Od Poldy snesl zlé rozmary i hrubství, 
ale hluboce cítil se uražen a zanedbáván, dala-li Polda toho dne, kdy 
byl přítomen, psům vyvařenou zeleninu z polévky, nebo nějaký zbytek 
příkrmu. Často býval všestranně zaměstnán, mléči žádali na něm pro- 
středky proti krysám a proti kolice koní, a služky chtěly, aby jim napsal 
milostné dopisy. Vyhověl všem, ač dopisy psal nerad a dal si je dobře 
zaplatit, protože ho stály mnoho práce. Každou větu, jakoby namáhavě 
ze sebe vysoukal a vypotil. Při psaní počínal si velice obřadně. Přestal 
jíst, vyzkoušel péro, posadil se zpříma jako školák v lavici, nohy 
natáhl pod stolem a s velikou opravdovostí pustil se do práce. Každá 
věta strašně ho zmohla: kýval hlavou, vystrkoval jazyk, maje oči vy- 
pouleny, při tom více a více hrbil hřbet, obličej naklonil a křečovitě 
stáhl, načež v usilovném napjetí pozvedl nohy od země. Pak odšoupl 
papír, olízl péro, hleděl upjatě na napsanou větu s výrazem zděšení, 
pak přečetl ji nahlas a, pohlednuv pyšně na přítomné, pokynul samolibě 
hlavou. Listy jeho nebyly dlouhé, ale rád se jimi honosil. Ty, jež se 
mu zvláště podařily, uměl obyčejně z paměti. — A konečně býval zde 
nejvěrnější soudruh Poldin, zbabělý a pověrčivý dělník Plichta, bývalý 
tulák, jejž neštěstí přikovalo k místu, jako uzda divokého koně. V malém 
tom kruhu těšil se nemalé pozornosti, což si tím více liboval, poněvadž 
soudruzi tropili si z něho smích a žerty. Jeho plachý zjev měl cosi 
zarážejícího, odporného v tomto prostředí. Byl vytáhlý, plešatý, s úzkýma 
ramenama a dlouhým krkem, na němž kulatá, malá hlava s tupým 
smáčknutým nosem a nepravidelnýma, kulatýma očima stále se kývala 
a třásla jako ve strachu, nebo nepřetržitém hloupém údivu. Druhdy 
toulavý, nestálý dělník, o němž žena celé měsíce nevěděla, zůstal plachý 
a nespolečenský, hledě úzkostlivě uniknout, objevila-li se v kuchyni cizí 
tvář, nebo přišel-li někdo z pokoje. Nevěda, co počíti se svýma velikýma 
dlouhýma rukama, stále si hladil koleno a, chtěl-li promluviti, několikrát 
hlavu do ramen vstrčil a oči přimhouřil, jak dělávají mladí kohouti, 
když se vyzývají na souboj. Jeho největší životní příhoda, jež ho 
učinila předmětem Poldina soucitu, byla stejně hloupá, jako podivná. 
Ve své rodné vsi, již po celá léta míjel, měl vedle vlastní rodiny 
klevetivou švekruši, jež ho pomlouvala a očerňovala u ženy. Málomluvný 
a chudý slovními výrazy, pomáhal si vůči ní pohlavky. Ale v posledním 
případě, když se s ní chtěl „vyrovnati", vyhýbala se mu tak usilovně, 
že jí nemohl nikde postihnout. Byl pozdní podzim, pud tažného ptáka 
se v něm ozval, rodná ves ho nudila, chtěl do světa, ale nechtěl za 
sebou zůstaviti čestný dluh pohaněného manžela. I počíhal si na ni za 
tmavého jitra u kostela, nebof vypátral, že chodí denně na roráty. Ale 
přechytl se, zpohlavkovav ničeho netušící ženu starosty, jež dobrodružství 
toto zaplatila životem. Byla to žena chorá, trpící organickou vadou 
srdeční, ale její náhlý skon — zemřelaf téhož dne, sotva se na několik 
okamžiků probravši z mdloby, do niž upadla — zůstavil tolik temného 
a ohromujícího na této příhodě, že Plichta, jenž div že nebyl rozsápán 
rozhořčeným lidem, byl ihned odveden do vyšetřovací vazby. Byl jako 
omráčen, v jeho slabé hlavě zavládl naprostý zmatek, poslední zbytek 
jeho skrovné soudnosti unikl mu v ohni křížových otázek a spletitých. 



Digitized by 



Google 



120 Jiří Sutnín: 

vychytralých nástrah dlouhého vyšetřování. Ze všeho, co se s ním 
dělo, co slyšel a tušil, zbyla mu toliko jistota, že provazu již neujde. 
Byl-li vyslýchán, hleděl před sebe V3rtřeštěně, nechápaje často, co se 
k němu mluví, pletl soudce tím, že tvrdošíjně lezl do pasti, do níž 
chtěli vinníka obratně zahnati a polapit. Obhájce ničeho s ním nepořídil ; 
bylf docela apathický k jeho povzbuzujícím radám. Ale, na štěstí, vy- 
skytla se svědkyně, jež dovedla rozvázati oprátku, již si ohromený 
vinník zadrhl kolem krku. Byla to jeho klevetná švakrová. Především 
přesvědčila všechny, že osudné pohlavky nebyly určeny nikomu jinému, 
nežli jí, pověděla a dokázala také, proč a zač; dále ujistila, jsouc sama 
živým důkazem svého tvrzení, že pohlavky švakrovy nejsou smrtelné, 
neboť jich dosti odnesla, a posléze dokumentovala, nikoli bez úspěchu, 
že, kdyby byly osudné rány dopadly tam, kam byly namířeny, nebylo 
by se stalo žádné neštěstí, nebof ona není lekavá, a pozná po tmě 
ruku švakrovu. 

Plichta, byv úplně osvobozen, pocítil pojednou živě svou nevinu. 
Ač byl by asi dosti apathický vyslechl nejpřísnější rozsudek, plakal nyní 
nad sebou, když uvážil, co vše nevinně zažil a vytrpěl. Maje v dobré 
paměti výbuch hněvu, jímž zachvácen byl vůči němu lid rodné vsi, 
pocítil neskrotnou zášť proti všem. Ocitnuv se na svobodě, letěl přímo 
do Žďárce s úmyslem, že zapálí dědinu. Ale lidé vítali ho přátelsky 
a srdečně, jsouce plni účastenství k jeho osudu. Tu vzdal se svého 
úmyslu, maje dojem, že pravého nepřítele, jenž všechny tyto dobré 
lidi proti němu poštval, třeba dříve vypátrati. Nemohl opustit vesnici, 
dokud se nepomstil. Prosil, aby ho přijali do práce ve mlýně, kde už 
několikrát byl zaměstnán. Ale mlynář váhal; Plichta byl nestálý, svárlivý 
a rád vyhrožoval. Nemoha se ho zbaviti, ustanovil podmínkou, že Plichta 
odprosí a usmíří se s mužem a matkou nešťastné (Řehákové, jež mu 
tak osudně vběhla do rány. Plichta vyhověl nerad, ale vyhověl přece, 
jen aby moh' zůstati, maje zase o nepřítele méně a těše se, že mu 
len pravý nyní neunikne. Tak zahryzl se do své příhody, jež zdála 
se mu nanejvýš záhadnou a ohromující. Jeho samolibost vzpírala se 
tomu, že by se byl stal obětí hloupé náhody, a jeho vztek za to, co 
vytrpěl, a co mu hrozilo, nutně potřeboval soka a nepřítele. Byl stále 
na stráži, vyzvídal, špehoval, podezříval a hrozil, ale domnělý nepřítel 
unikl mu bez stopy, toliko přízrak nešťastné ženy děsil ho ve snách 
a hleděl na něj ze tmy vyděšenýma očima z křídově bledé tváře. Jeho 
neutuchující chtivost odvety a satisfakce pustila se na nové cesty. 
Nebylo snad zde, co tak dlouho hledal? Jaké to tajemné vztahy byly 
mezi ním a ženštinou, jež mu tak svévolně přišla do cesty, nebránila 
se, nekřičela, ale strnula mu pod rukou jako dřevo, aby tím jistě ji 
zničila sebe i jej? Pojednou zdálo se mu, že to nebyla obyčejná žena. 
Bývalať taková bledá, průhledná, neměla dětí a snad ani radosti v životě. 
Když byl ve vězení, dusívala ho můra ve spaní, a, kdykoliv procitl, 
viděl vždy ten křídově bledý obličej s vyděšenýma očima . . . Zde to 
tedy bylo! Z těchto záhadných sfér vyšel podnět k jeho zničení, jemuž, 
jako zázrakem, unikl. Ale nebezpečí neminulo úplně. Dosud ho pronásleduji 
její ztrnulé zraky, dosud vídá ve tmách její křídově bílou tvář. A pří- 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 121 

hoda, do níž se zahryzl, jen aby si vylámal zuby, rozplynula se v mlhách 
pověrčivého blouznění. Mužům poskytoval tím nevyčerpatelnou látku 
k žertům a škádlení. Všichni ho ujišťovali, že Řeháčka chodí v noci 
po mlýně a ptá se po něm. Jeho povídání omrzelo záhy všechny, 
a jedině Polda, jež ve shonu denní práce zapomněla vše ostatní, byla 
s to vyslechnouti ho zase příštího večera. 

Mezi těmito lidmi, jichž cesty, minuvše nejvyšší vrchol života 
a radosti, spěly jednostranně v šedý soumrak stáří, trávila Anežka své 
večery. Konala stále tutéž práci, majíc před sebou prkno s prosátým 
popelem, cídila nádobí, jehož chlubný lesk v parách kuchyně tak rychle 
se ztrácel. A zatím co z čeledníka, kde služky draly peří, mlečky 
a chasníci přicházeli pod různými záminkami, posedět a pohovořit, 
ozýval se hovor, smích i zpěv, co v pokojích zvonily sklenice, šuměly 
karty, a proudil hovor přerušovaný výkřiky hráčů, naslouchala zde těm 
podivným příběhům a vzpomínkám lidí, již vrací se zpátky do minulosti 
pro radost a štěstí, a již jednotvárný svůj život povzbuzují otázkami 
k Osudu, hledajíce jeho odpověď ve snách neb v kartách, jakoby ho 
chtěli tímto úsilím donutit, aby vychladlému popelu jich tužeb a vášní 
dal ještě jednou vzplanouti a rozhořeti se. 

A když Polda osamotněla, přicházela občas paní, aby s ní o čemsi 
důvěrném pohovořila šeptem, při zavřených dveřích. Ale ani ona ne- 
přinesla sem radosti a veselí, jež tryskaly z kroužku každodenních 
hostí; přicházela smutná a vážná, její úsměvná tvář bývala v těchto 
chvílích zamračená a mrzutá, její živá gesta zmrtvělá a ochablá. Činila 
dojem, jakoby si byla přišla postěžovat a odlehčiti. A šlo tu zajisté 
o vážné, choulostivé záležitosti, neboť Polda byla paninou důvěrnici 
a rádkyní. Anežka však neposlouchala, co si vypravují, pracovala tím 
horlivěji, když viděla, že chvílemi umlkají a ohlížejí se po ní úkradkem, 
zdali neposlouchá. Často poslala ji Polda ven pod průhlednou záminkou, 
z níž dobře vyrozuměla, že zde překáží. Tu prodlévala v tmavé chodbě, 
třesouc se zimou a nemohouc překonati plachý ostych, jenž jí bránil 
vejíti takto špinavá, s umazanýma rukama do čeledníka mezi ostatní. 
Služky nepřátelily se s ní, zatlačujíce a vypuzujíce ji ze svého kruhu, 
jakoby jim překážela, tušíce v ní nebezpečnou sokyni, třeba ještě ne- 
vyspělou, neznající síly svých zbraní. 

Jednou, když takto stála za dveřmi ve tmavé chodbě, zaslechla, 
jak hosté v pokoji chystají se k odchodu. Sháněli se jen po paní, aby 
se jí poroučeli. V ševelu a ruch rozchodu, zazněl hrmotný hlas mlynářův : 

„Konráde, doprovoď!" 

Zachvěla se, tisknouc se do kouta. Hned na to vyšel ze dveří 
vysoký, suchý stařec s drobnou, staromodně vyšňořenou paní, v nichž 
poznala vesnického nadučitele s chotí, za nimi vyšla jich dcera Božena, 
vysoká, krásná dívka v jednoduchých šedivých zimních šatech, jejíž 
svěží, bezvadný zjev činil dojem právě rozvinutého, netknutého květu. 
Otec i matka zmizeli jaksi náhle v šeru schodiště, ale dívka opozdila 
se, ocitnuvši se těsně po boku mladého muže, jenž nesl rozsvícenou 
lampu. Když došli ku dveřím, otevřené křídlo, jaksi nahodile, jakoby 
průvanem, se přivřelo, a mladý muž přitiskl dévče k sobě a chvatně je 



Digitized by 



Google 



122 Jiří Sumín: 

políbil. Cosi zaznělo, jako tlumený výkfik, pak několik nesrozumitelných 
slov, jako tajná úmluva, a pak spěšné kročeje po dlážděni chodby. 

, Děkujeme, příteli, už jsme v bezpečí, a měsíc svítí. Dobrou 
noci" ozval se zdola vážný, stařecký hlas. 

Ale on zvedl lampu výš a hleděl napjatě za nimi. Pak zapadly 
dveře, průvan proletěl chodbami, a lampa shasla. 

Mladý muž zasmál se, jakési polohlasité slovo, v němž stápěla se 
všecka ta jeho skrytá radost a štěstí, uklouzlo bezděky jeho rtům. 

Anežka vrátila se do kuchyně zmatená, bledá. Paní tam více nebyla, 
a Polda si jí nevšímala. Usedla do svého kouta, ale nemohla pracovati, 
její ruce jakoby zdřevěněly, její nitro, jakoby svírala bolestná křeč. 
Vzpomněla si na tetu, jejímž bodavým slovům jakoby narostly nové 
trny a hroty. Proč tento závratný sen tak hluboce zakotvil v její skromné 
duši, jen proto, aby ji mučil, štval a děsil! Jak to bylo vše krásné, 
co viděla před sebou I Ale proč jej nikdy nevídá, jako ostatní členy 
rodiny svých pánů? Kde prodlévá, co dělá, že v několika týdnech 
podařilo se jí teprve jednou zahlédnouti z povzdálí tento zjev, jenž 
tak dlouho vyplňoval její duši, tak že, objeviv se na krátko, zdál se 
jí pouhým přeludem? Je pravda, že skutečně ho viděla? Otec ho před 
tím volal? Byl to skutečně on? Proč ho nespatřila příští den, nebo 
následující? Zmizel, a nebylo ho již. A zatím, co luzný zjev mladého 
pána mizel víc a víc v mlhavé, nedostupné výši, nový obraz muže 
blízký a skromný, zakotvil zvolna v hlubinách dívčích snů. 

Často vedle jiných dělníků mihly se kuchyní skromné postavy 
dvou promoklých a umoučených hochů, již číhali obyčejně na příležitost, 
uzmouti Poldě nějaké lepší sousto, nebo stropiti žert. Kuchařka byla 
k nim nápadně shovívavá, ba zdálo se, že se jí chvílemi po nich 
stýskalo. Všechno jim dovolila. Starší, vysoký, zrzavý, činil ubohý 
dojem svými děravými rukávy, špinavým prádlem a sešlapanými botami. 
Nános bílého prachu zmírňoval příznivě zrzavou barvu jeho vlasů 
i velikých skvrn na obličeji, jehož výraz nebyl prost bezděčné komiky. 
Jeho malý, ohrnutý nos byl nějak hluboko zapadlý v ploché tváři 
s velikou bradou, jejíž ústa nad míru široká, poněkud vysoko umístěná, 
otvírala se tak nápadně, jakoby obě čelisti byly pohyblivé. Anežka 
zvěděla o něm, že se jmenuje Klapka a že platí za dovedného dělníka, 
jenž mnoho vydělává, ale ještě více propíjí. Druhý byl hezký, černooký 
hoch, jehož kulaté tváře s malým knírem jakoby dosud nevyzrály 
z okrouhlé plnosti zdravého, buclatého kluka. Byl rovněž komický, 
zejména, tvářil-li se vážně, káraje Klapku z hloupých žertů, ovšem jen 
tak, aby ho tím více podnítil. Ač býval klukovsky rozpustilý a drzý, 
Anežka nemohla pochopiti, jaké to milé kouzlo hledělo z jeho smavých, 
ohnivých očí, jaká to srdečná důvěrnost smála se na ni z jeho hezkých, 
pobledlých tváří. Bylo jí, jakoby jej byla dávno znala, a jakoby kdysi 
byli spolu bývali důvěrní a dobři. Jména jeho se nedověděla. Polda 
i Klapka přezdívali mu „bucíček", což se dobře hodilo k dětské plnosti 
jeho okrouhlých tváří. Hned první dny, když ho spatřila, přála si 
zvěděti o něm něco bližšího, i otázala se naň jedné ze služek. Ale 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 123 

ta změřila si ji jaksi výsměšně a odbyla ji jizlivou otázkou: „Líbí se 
ti? Můžeš si ho namluvit." 

Netázala se tedy již, ale náhoda brzy ji s ním sblížila. Často 
přicházel odpoledne do kuchyně, když služky odešly, a ona tam zůstala 
samotná se spící Poldou. Ale ani on jí ničeho bližšího o sobě nepověděl. 
Když se ho tázala po jeho rodišti, odpovídal žertem. 

, Nevím ničeho o světě, nebyl jsem dosud na vandre," říkával. 
,A jestli mi starý poděkuje, půjdu přímo k dědkovi na moře. Ty's 
o něm ještě neslyšela? To je náramně bohatý mlynář. Jeho mlýn vy- 
padá jako veliké pohoří, a žlaby jsou několik mil dlouhé. Tam sedlák 
vjede s fůrou obilí i s koňmi na koš, pytlíkem vyjede ven a má 
semleto. Mlýnské kameny jsou tam tak obrovské, že ti, co křešou 
spodek, neznají se ani. A udělá-li běhoun snášku, narazí jedním koncem 
o nebe, a druhým o peklo." „Nu, nevěříš mi?" 

Žertoval s ní, škádlil ji a na konec namaloval spící Poldě uhlem 
ze sporáku vousy pod nosem a utekl. Anežka domnívala se s počátku, 
že Polda bude zuřit, až procitne a zví, že je začerněna. Ale mýlila se. 

„Poldynko, už zase máte vousy," oznamovala jí soucitně, když 
kuchařka skočila s kotliny. 

„Ať si mám, co ti potom!" odbývala ji zhurta, jakoby uražena 
její poznámkou. Když procitla z odpoledního spánku, myla se vždycky 
ze zvyku, ať již měla vousy nebo ne. 

„Bucíčku," vyhrožovala někdy, jsouc ve špatném rozmaru, „jestli 
mně ještě jednou dopálí, popadnu vařečku, a pak uvidí, jak se z něho 
bude prášit!" 

Vyhrůžky tyto zněly však velmi dobrácky u porovnání k tomu, 
jak se Polda chovala k jiným. Tomuto nezvedenému hochu bylo patrně 
vSechno dovoleno. 

Jednoho večera, když Anežka ležela již v posteli — spávala 
s ostatními služkami v odlehlé komoře,- kdež líhaly po dvou v jedné 
posteli, zpozorovala, že se děvčata potají o čemsi radí. 

„Dnes má ,bucíček* hlídku, těšily se. Jistě že provede s Klapkou 
zas nějaký žert." 

„Už mu brouky vyskákaly, posledně ho starý zpohlavkoval a slíbil, 
že ho vyžene, svede-li ještě něco," odporovala sestárlá, mrzutá Tonka, 
s dolíčkovanou tváří a rukama stále rozmočenýma a těžkýma, jako 
pisty, jež dlela obyčejně celé dny v prádelně a první bývala na loži. 
Přely se chvíli. Mnohé z nich mínily, že „bucíček" nemá strachu. 

„Uslyšíte-li v noci něco, zbuďte mě!" zvolala na konec Zefka, 
jež Anežce od prvního okamžiku imponovala svým městskýr^ oděvem 
i účesem, jakož i svou unylou, bledou tváří, jejíž výraz byl stále 
omrzelejší a strojenější. 

V noci probudil Anežku pronikavý křik a smích, jenž se rozléhal 
po celém domě. Otevřenými dveřmi vanul do komory mrazivý vzdnch, 
a služka, jež s ní sdílela lože, byla pryč. V tom již stanul kdosi ve 
dveřích. 

„Tončo, vstaíl přece . . . pojď!" voláno odtud. 

Tonča obrátila se těžce na loži. 



Digitized by 



Google 



124 Jiří Sumín: 

„Dej mi pokoj . . . takové bláznovství ..." pravila líným, nosovým 
hlasem. 

„Pojď, hloupá I Stojí to za podívání." 

„A co zas tropí , . .?" otázala se živěji. 

Anežka zaslechla několik vět, přerušovaných tlumeným smíchem, 
z nichž jen zvolna dovedla si udělati pojem o darebáctví, jež spácháno 
v noci. Zvěděla, že několik žen, jež usnuly na zanášce u svého mletí, 
bylo pojednou probuzeno pekelným šramotem. Čtyry kočky, jimž uvázány 
na ocasy nadmuté puchýře s několika hrachy uvnitř, a pánův starý ne- 
důtklivý pes, puštěny současně na zanáSku. A když se vyděšené, roze- 
spalé mlečky, jimž se zdálo, že celé peklo vyřítilo se mezi ně, strašně 
křičíce, chtěly spasiti útěkem, ztrácely v běhu své těžké, řasnaté sukně, 
jichž tkaničky byly přeřezány. 

„Ah, to je . . . to je k popukání!" byl stálý refrain, jenž provázel 
podrobnosti této příhody. Tonča více neváhala. Když odešly, Anežka 
rozhodla se náhle a spěchala za nimi, tam, kde otřásalo se smíchem 
mužských hrdel a zděšeným pískotem žen. Nespatřila však ničeho 
z celé té švandy, stihnuvši právě k závěru, kdy rozzuřený mlynář, vy- 
řítiv se z pokoje, vyťal „bucíčkovi" několik pohlavků. 

„Darebáku, to je hlídka? Ven z domu! Marš na vandr! Já ti dám, 
tropit neplechu! Uvidím-li tě tu zítra ráno, poženu tě býkovcem až za 
dědinu!" 

Všecek rudý pobíhal ve zmatku, s výhružnými zraky, jakoby se 
měl zalknouti nahromaděným vztekem, jenž burácel v jeho prsou, a zase 
jakoby krotil sama sebe, ve strachu, že vykoná něco nenapravitelného. 

„Ani tomu nebohému starému psovi nedá pokoj!" vybuchl znova 
a opět rozehnal se za vinníkem, aby ho ztrestal. 

Anežku pojala úzkost z tohoto výjevu. Celá tato příhoda, již se 
všichni tolik smáli, nestála věru za takový konec. Po celou noc ne- 
zamhouřila již oka. Ráno vstala časně, neboť se domnívala, že ubohý 
hoch, jenž tak těžce odpykal svou nezvedenost, k níž zajisté Klapka 
dal podnět, přijde do kuchyně dát s bohem. Ale čekala nadarmo. Polda 
byla dnes tak popudlivá a nevrla, že si netroufala promluviti s ní o tom. 
Později vyšla na dvůr, pátrajíc, zda ho někde neuvidí, či zda už odešel. 
Čeledín, jenž právě zapřáhal, obrátil se ku starému dělníku, stojícímu 
na pavlači. 

„Nu, jak? Co dělá bucíček?" otázal se, hlučně se zasmáv. 

Dělník se zamračil. 

„Co by dělal? Vyspává hlídku," pravil suše. 

Anežka vrátila se uspokojena do kuchyně, doufajíc, že snad mu 
bylo odpíštěno. Ale o polednách chtěla, stůj co stůj, do čeledníka, aby 
zvěděla, sedí-li s ostatními u stolu. Ač musila svésti boj o mísu 
přikrmu s jinou služkou, jež jí upírala právo nositi na stůl, přesvědčila 
se, že „bucíčka" není tu již. 

Ale odpoledne, když osamotněla s Poldou ve ztichlé, chladnoucí 
kuchyni, zrovna když byla nejvíce proniknuta zármutkem, že odešel 
navždy, aniž se s ní jen pohledem rozloučil, objevil se tu zčista jasná, 
a, jakoby se nic nestalo, udělal Poldě obrovské kníry, zažertoval s děvčetem 



Digitized by 



Google 



Keludy. 125 

divočeji a rozpustileji, než jindy, náhle pak, zaslechnuv skřípáni dveil 
v pokoji, zmizel, jako blesk, neodpověděv jejím naléhavým otázkám, 
odejde-li opravdu, či ne. 



Bylo to v neděli po večeii — večeřelo se toho dne záhy, neboť 
páni byli den před tím v městě na plesu, a služky měly dnes dovoleno 
k muzice — přišla paní do kuchyně se starostlivou, vážnou tváří 
a hovořila dlouho s kuchařkou. Poněvadž hovor nebyl tlumen a vý- 
znamně přerušován, jako jindy, Anežka zvěděla vedle různých podrob- 
ností o plesu, že se mladý pán nastudil a že musí na noc vypíti čaj. 
Služky strojily se již, a ona myla samotná spousty nádobí, pohlížejíc 
chvílemi závistivě ku dveřím komůrky, za nimiž ozýval se rozčilený 
hovor děvčat, svědčící o chvatu a nedočkavosti, když neočekávaně zazněl 
kuchyní stručný rozkaz Poldin. 

„Utři si ruce! Doneseš mladému pánovi čaj." 

Trhla sebou, pak nedůvěřivě rozhlédla se, komu to praví. Jí? 
Skutečně, jí to platilo I Zbledla, nohy chvěly se pod ní. Až se zalekla 
síly této potměšilé, hříšné myšlenky, jež prese všechny nepříznivé 
okolnosti žila v jejím nitru, hluboce zakořenělá a mocná. Okamžik 
stála bezradně s vytřeštěnýma očima a chvějícími se údy, ale pak pře- 
konala strach i ostych, rychle se přistrojila, ruce vydrhla, vlasy přičísla, 
převlékla sukni i kazajku a přepásala novou zástěru. 

Polda hleděla na ni spíše udiveně, nežli mrzutě, ale neřekla ani slova. 

Nikdy nebyla v pokojích mladého pána, nicméně kráčela odhodlaně 
a jistě. V prvním studeném, tmavém pokoji překvapily ji zamoučené šaty 
rozházené na podlaze. V druhém pěkně zařízeném, osvětleném velikou 
lampou s modrým hedvábným stínítkem, zahlédla prvním okamžikem 
mužskou postavu v šedém soukenném županu, ležící na divaně. Netroufala 
si pohlédnout na něj zpříma, neboť srdce mocně jí tlouklo, a ruce chvěly 
se jí tak, že stříbrná lžíce slabě zvonila o sklenici. Ale muž, ležící na 
pohovce, ani se nepohnul, když vstoupila. 

„Prosím, mladý pane, kuchařka posílá čaj," vypravila ze sebe. 

Cosi zabručel, pomalu se zvedl, nepohlédnuv na ni. Ale když 
přistoupil blíže ku světlu, div nevykřikla překvapením: Vždyť to byl 
„bucíček"! 

„Božínku, to jste vy .. a já ... já myslila, jaký pán!" pravila 
radostně s prostoduchou důvěrností. 

Hleděl na ni udiven a mrzut. Nechápal dobře jejích slov, cítil se 
i poněkud uražen. Ale ona stála u něho, důvěrně se usmívajíc, v jakémsi 
radostném, ohromujícím údivu. Měla dojem, jakoby tento muž, jejž teta 
neprávem tak vysoko vyzvedla, aby ji tím více pokořila, není než oby- 
čejným dělníkem, jenž chodí umoučen a promrzlý, pracuje zároveň 
s ostatními, stojí na stejné s ní úrovni, I on patrně pochopil, že byl 
předmětem nedorozumění této prostinké, naivní dívky, jejíž svěží, polo- 
détský zjev jej vábil a okouzloval. Jeho unavená, mrzutá tvář oživla. 



Digitized by 



Google 



126 Jiří Sumín: 

usmíval se potměšile, když, sedaje k čaji, navazoval s ní hovor, aby 
ji u sebe déle pozdržel. Ale pojednou shledal, že její důvěrnost rychle 
mizí, že pohlíží nai^ cize a ustrašeně, jakoby se byla zmýlila. Čím 
déle hleděla na něj, stojíc ohromena, jako vrostlá do země, tím ne- 
známější jí připadal. Ne, to nebyl ten rozpustilý, ale milý hoch, jejž 
vídala každodenně, jenž s ní přátelsky žertoval a hovořil. Bylo jí, jako 
by byl jen k vůli ní užíval onoho přestrojení, aby ji poškádlil a vysmál 
se jí pak. Nyní, kdy ho viděla v pravé podobě, byl docela jiný. Byl 
sličný sice se svou jemnou, snědou tváří, ale mnohem starší, než se 
zdál ve svém zamoučeném šatě, kdy zabílený obličej hrál čtveráctvím, 
a ohnivé, černé oči jiskřily se vesele. Všimla si jeho rukou, jež byly 
plné a jemné, ruce tyto nikdy nepracovaly! Jeho oči byly dnes zapadlé, 
matné. Cítila, že klukovství, jež mu všichni promíjeli, nesvědčí více 
tomuto muži, a že je provádí zajisté, ne z bezděčné potřeby jinošských 
výbuchů, ale promyšleně, z bujnosti a dlouhé chvíle. A Klapka nebyl 
asi jeho přítelem, spíše jeho šaškem. Ano, byl to před ní ten nedostižný 
mladý pán, jenž si s ní tak nemilosrdně zahrál. A opodál na psacím 
stole stála podobizna krásné dívky, již tehdy, doprovázeje hosty, 
za dveřmi políbil. Usmívala se tak vítězně ze svého bohatého rámu, 
s obnaženými rameny, svůdná a krásná, s kyticí růží v hlavě a na 
prsou. Ano, ten skromný, milý hoch, jenž s ní každodenně hovořil a žerto- 
val v kuchyni, zmizel rázem a na vždy. Jaká škoda! Neznámý záhadný 
pán objevil se pod jeho přestrojením, jenž ponechal si veškeré kouzlo, 
náležící tomu prostému hochu, ale jak daleko, jak vysoko jí unikl! 
A jak zde bylo u něho krásně a blaze! Nevěděla ani hrubě, co k ní 
mluví, ale tušila, že se jí vysmívá, neboť rty jeho cukaly bezděčným, 
potlačovaným smíchem. Chválil ji, že je hezky ustrojena, a mrzutě mluvil 
o včerejším plesu v městě, jenž za nic nestál a nebavil ho. Pak tázal 
se, nepůjde-li také s ostatními k muzice. Ale ona polohlasitě a plaše 
odpověděla, že nepůjde, a že ji to netěší. 

„A se mnou bys šla?" tázal se, dopíjeje zvolna čaj. 

Šla by, ale neumí tančit. 

To byla arci chyba, kterou prý musí brzy napraviti. A pak si spolu 
zatančí v hospodě u muziky. 

A když byl dopil čaj a obrátil se pojednou k ní plnou tváří, 
zarděla se a ucouvla, jako by se ho byla ulekla. Stála před ním ustra- 
šená, plachá, rdíc se rozpaky a odpovídajíc polohlasitě na jeho otázky. 
Tento bezradný ostych, živený vyšlehujícím plamenem vášně, jej mátl 
a pobuřoval. Jeho hovor vázl a nucené, hledaně navazován, umlkal 
chvílemi. Když se přiblížila, sáhajíc třesoucí se rukou po táci s prázdnou 
sklenicí, obemkly ji pojednou jeho paže, a horká hlava přitiskla se náhle 
k jejím prsoum. Vykřikla, ale nebránila se, nemajíc síly odstrčiti krásnou 
tu hlavu, jež se k ní tlačila, jako očarována podávajíc se kouzlu neznámé 
rozkoše, jež horce a opojně projela jejím tělem. Hlas jeho byl změněn, 
a tváře mu hořely. Každé slovo, jež zašeptaly jeho ohnivé rty, jakoby 
mělo jiný, záhadný, dalekosáhlý smysl, každý pohled jeho planoucích 
zraků, jakoby žhavého olova naléval do jejích žil. Zdálo se jí, že musí 
shořet vnitřním tím žárem, že se musí zalknouti nahromaděným horkým 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 127 

dechem, jenž rozpínal její hruď. Zapomínala úplně, že by měla již odejíti, 
a že ji čeká práce v kuchyni. A on tiskl ji k sobě vždy silněji, nemoha 
se nabažiti dotyku tohoto svěžího, sotva dospělého těla, chvějícího se 
prudkým, bolestným tepotem jarních míz, jež bodavý paprsek sluneční 
poprvé vzbouřil a zkrušil předtuchou krutých, horlivých, vítězných sil. 
Pojednou jakoby se vzpamatovala, učinila pokus vymknouti se mu a utéci. 
Celá hrůza možného poklesku zjevila se před ní. Ale on svíral ji tím 
pevněji, hledě laskáním a výbuchy vášně zlomili její odpor. Bylo jí 
těžko a dusno pojednou. Slzy stáhly jí hrdlo, bolestné Stkaní otřásalo 
jejím tělem, ale mocná, tíživá slast tišila její rozechvění, jako olej 
zbouřené vlny. Zdálo se jí, že vidí zející propast, šalebně ukrytou 
věncovím zeleně a květů. A přece cosi mocnějšího, než tento mučivý 
pocit bezvládné, porážející nevolnosti, pod níž klesala, držel ji sevřenu 
v kleštích jeho vůle, oddanou, poslušnou, šťastnou. — Studeně projela 
jí pojednou jeho slova, když, zvolniv své rámě, pohlédl jí pátravě do 
tváře a otázal se, má-li snad ještě práci v kuchyni. Ztěžka se roz- 
pomínala. Ach, ano, nechala tam hromadu nedomytého nádobí. Byl 
překvapen tímto doznáním, a neubránil se úsměvu. 

„Jdi tedy," pravil, vtisknuv jí do rukou tác se sklenicí, „a pak 
sem přijď!" 

,Ano . . . prosím," odpověděla zmateně, jak ji zde naučili odpo- 
vídati na rozkazy pánův. Ale jemu zdála se tato odpověď chladnou 
a nejistou, i rozběhl se za ní, když již byla u dveří. 

„Přijdeš . . . přijdeš?" naléhal prosebně, svíraje ji v náruči. 

„Ano," zašeptala, ale on ještě nebyl spokojen a domníval se, že 
se ho chce zbavit. 

„Přísahej!" žebronil, drže ji, jako v kleštích sevřenu. 

„Ano," odpověděla prostě a pevně. 

Sotva zazněly chodbou její nejisté, vrávoravé kroky, a již otvíraly 
se dveře kuchyně; Polda čekala na ni netrpělivě. 

„Nu, ale u všech všudy! poslouchej: co ... co ... co je to za 
způsob tady totohle! Co pak tam tak dlouho děláš?" projelo řinčivě 
celým domem. 

Polda stála před ní v hrozivé pose s podepřenými boky, vy- 
stupujíc na špičky. Anežka netroufala si na ni pohlednout a v duchu 
pocítila poprvé odboj proti jejímu tyranství. 

„A co bych dělala?" zvolala uraženě. „Stála jsem u dveří, mladý 
pán kázal mi čekati, až vypije čaj." 

Polda, překonána touto kurážnou odpovědí, neřekla více ani slova. — 
Bylo pozdě již, když Anežka uklidila nádobí. Polda už ležela na loži, 
a služky byly pryč. V pokojíku bylo již dávno ticho, panstvo bylo ne- 
vyspalé po včerejšku, a proto ani hostí dnes nebylo. Jen v kuchyni 
ještě řinčelo nádobí, a zvonily chvatné kroky děvčete. Chvílemi stanula 
všecka v sebe zatonulá, zapomínajíc na vše vůkol, a pak zase se roz- 
běhla, jakoby vše to chtěla jedním rozmachem vykonati a skončiti. Po 
chodbě bloudily netrpělivě tiché, plíživé kroky, zastavujíce se u dveří 
kuchyně, hned ztrácely se v tichém, pokradmém šelestu, jakoby chtěly 
uniknout podezření, hned zase zazněly vyzývavě a hřmotně, dávajíce 



Digitized by 



Google 



128 Jiří Sumín: 

na jevo podrážděnost dlouhého čekání. Když posléze byla s prací 
hotova a otevřela dveře, stál před ní rozechvělý a bledý, s horoucí 
prosbou ve smutných, planoucích zracích, jakoby byl ne již nedostižným 
obrazem jejích snů, ne svrchovaným pánem jejího srdce, ale pokorným, 
oddaným otrokem a sluhou — — — — — — — — — — — — 

Blažené chvíle skryté lásky plynuly jako horké vřídlo v útrobách 
skal. Téměř nikdo jich nesledoval a netušil. Bylo ovšem jisto, že tento 
horký, mohutnící proud vyhledá otvor, jímž vyvře a provalí se na světlo 
denní. Ale prozatím nebylo nebezpečí. 

Zanedlouho Anežka vzbuzovala pozornost svým sličným zjevem. 
Strojila se nyní tak úpravně a vkusně, aniž potřebovala Poldina po- 
vzbuzení. Vyspěla, rozkvetla, záříc vnitřním blahem a štěstím. 

„To dělá dobrá strava," říkávala Polda. 

Byla s ní nyní úplně spokojena, neboť i práce šla jí teď dobře 
od ruky. Jindy pracovala tak těžkopádně a nejapně, neboť skličovala ji 
předtucha špatného výsledku. Nyní byla jako vyměněna, jsouc bystrá, 
chápavá a obratná. Těžké, drahé nádobí, jež jindy tiskla křečovitě, 
opírajíc je o stůl, ze strachu, aby snad přece jí nevyklouzlo, takže 
v Poldě všecko vřelo při pohledu na tuto nemotornost, lítalo nyní 
v jejích rukou. To, co nemohla pochopiti, čemu ji nebylo lze naučiti, 
přišlo pojednou samo sebou, kdy nejméně na to myslila. Vše zdálo se 
jí nyní radostné a snadné. Jakoby byla dlouho bloudila se zavázanýma 
očima, domnívajíc se býti uprostřed neznámých, pustých lesů a hledajíc 
cestu k domovu; a pojednou páska spadla jí s očí, i vidí, že není 
v neznámém lese, ale doma již u samých dveří. Všecka ta práce, jež 
stála před ní nakupena, jako hora, balvany těžkých starostí a strachu 
před bojem o život, Polda se svým nedostižným uměním i služky se 
svou obratností a výsměchem, vše zmizelo před ní v propadlišti prázdného 
sklepení v pohrdlivém zapomenutí a v chladu a tmě. Hluboký, plachou 
bázní prosycený respekt před „pány" zmizel na dobro. Co jí bylo do 
nich? On byl jejím pánem, a nikdo jiný. A Polda, tato ubohá, směšná 
osůbka, jíž karty každý den věštily štěstí, a jíž život přinášel jen práci 
a dření, vzbuzovala jen její útrpnost. Mohla ji hubovat od rána do 
večera, nezabolelo ji to. Co jí bylo do ní? Co na tom, zdali jí vy- 
hověla, nebo ne? K vůli němu zde především byla, a ne k vůli černé 
Poldě. On dal jí pokyny, jak má kuchařce odmlouvat, jak ji umlčet, 
jak na ni vyzrát; poradil jí, jak se má vyhnouti práci a hubovat při 
tom na lenost ostatních. Se služkami se nepřátelila, zůstávajíc stranou 
v úkrytu se svým tajemstvím, se svým štěstím. Prázdné nedělní chvíle 
trávila čtením knih, jež on jí zapůjčil. Jeho bytost prolnula skrz na skrz 
její duši, myslila stále na něj, odejel-li v neděli do města mezi soudruhy, 
byla znepokojena a nešťastna, nemohouc se dočkati jeho návratu. Ostatně, 
neměl před ní tajemství, a sděloval s ní potaji vše, co se sběhlo v kroužku 
jeho přátel. 

Ovšem, že toto skryté, jásavé štěstí mělo také své stíny, své 
příznaky. Nemohla dobře pochopiti, proč tak často, když hledala příle- 
žitost setkati se s ním o samotě, vráží všude na vyšňořenou, pyšnou 
Zefku, s unylou, bledou tváří, jejíž výraz byl stále strojenější a omrze- 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 129 

lejší. Jindy upjata a nevšímavá vůči nové služce, tlačila se nyní k ní, 
pronásledujíc ji svýma zapadlýma, nevyspalýma očima. Co chtěla na 
ní? Někdy objevila se před ní tak zlomena a nešťastna, že bezděky 
uklouzla Anežce otázka, co se jí přihodilo. Ale ona neodpověděla, 
stiskla výsměšně rty a pohodila pyšně hlavou. Snažila se, nevšímati 
si jí, ale Zefčiny oči stále ji hledaly a pronikaly, jakoby pátraly po 
tajemství, ukrytém v jejím nitru. Pak děsila ji svými narážkami a vý- 
sméšky. Věděla něco? Proč ji stále pronásleduje a mučí? Čím více se 
jí stranila a pomíjela ji, tím hrozivěji vystupovala před ní. 

„Vím všecko o tobě I" zasyčela jí nejednou do tváře. 

Děvče ztrnulo hrůzou. 

„Co víš?" vykoktala posléze bledými rty. Ale odpovědi nedostala. 
Několik dní tonula v neurčitém strachu, jakoby se blížilo nějaké ne- 
štěstí. Ale Zefka dala jí pak delší čas pokoj. Nicméně bylo vždy cosi 
výhružného a divokého v pohledu této schvácené, nešťastné bytosti, 
jejíž zapadlé oči se šířily a vystupovaly, jakoby ujídaly té bledé, 
omrzelé tváře. A když se jí zdálo, že Anežka je nějak zvláště šťastna 
a veselá, poděsila ji opět. 

„Zítra řeknu všecko paní!" 

Anežce zdálo se od té chvíle, že zde začíná neúprosný konec 
jejího štěstí, tonula ve stálém strachu a úzkostech, jakoby jí meč visel 
nad hlavou. Ale když se svěřila Konrádovi se svými obavami, vysmál 
se jí a nazval Zefku neškodným bláznem. 

Tyto břitké zbraně otupily se a selhávaly brzy v rukou Zefčiných, 
ale nešťastná sokyně dovedla si vyhledati nové. Jednou, když Anežka, 
stojíc u okna, pohlížela na společnost známých hostí, jež odcházela 
právě, a mezi nimiž zajímala ji zejména štíhlá, pyšně vypjatá postava 
dcery nadučitelovy, přistoupila k ní náhle a pravila šeptem: 

„Vidíš, to je jeho nevěsta. Miliskuje se s ní za zády rodičův." 

To byla nová, vydatná zbraň, tak neomylná a břitká, že zraňovala 
vždy znova a znova, aniž se hrot jej[ ulomil, aniž se otupila. Bylo na 
tom něco, jak Anežka dobře věděla. Žárlivost činila ji ostražitou a vy- 
nalézavou. Hledala stále příležitost, vídati tuto krásnou dívku a vniknouti 
do jejího prostředí. Krása jeji zdála se jí méně nebezpečna, když ji 
viděla častěji, a nalézala útěchu v tom, když poznala, že hmotné po- 
měry četné rodiny nadučitelovy jsou tak skromné, že nevzbuzují závisti, 
a že pyšnou tu slečnu lze někdy zastati v oděvu, jenž nebyl lepší, 
než jaký ona nosila při práci. Záhy zpozorovala také, že jakási nakvašenost 
počíná vříti mezi oběma rodinami, jež byly tak dlouhou dobu upřímně 
přátelské a družné. Mlynářka ve svých důvěrných hovorech s Poldou 
dávala se unášeti hněvem, takže zapomínala i obvyklé opatrnosti. Anežka, 
ostražitější a chápavější než jindy, nedala si uniknouti ani slova. Z roze- 
chvění panina vyznívala patrná úzkost z hrozící nešťastné volby synovy. 
A nebyly to jen hmotné poměry, jež činily matce pomyšlení na toto 
spojení tak trapným a horkým, ale především dívka samotná. Bylo 
však známo, že je to dívka pracovitá a vzorná, o jejíchž dobrých 

9 



Digitized by 



Google 



130 Jiří Sumín: 

vlastnostech každý mluví s respektem. Ale mlynářka odmítala ji tím 
rozhodněji, čím méně jí dovedla vytýkati. 

„Nehodí se do naší rodiny, a tím je řečeno vše!" bránívala se 
vášnivě, sedíc za kuchyňským stolem s rozpálenou tváří a planoucíma 
očima. Ale často bezděky, cítíc, že v jejích rukou sbíhají se nitky 
osudu této krásné, chudé dívky, puzena přirozenou svou dobrotou, 
snažila se proniknouti ku kořeni této slepé zášti, již k ní cítila. 

Neupírala jí dobrých vlastností, stále ujišťujíc, že zasluhuje vše 
dobré. Ah, ovšem, je to výtečná dívka I Jak pečlivě je vychována! 
Kolikrát již o tom všem uvažovala! Její otec je výtečný, úctyhodný 
muž, její matka duše tak šlechetná a milá, že nikdy lepší nepoznala. 
Ale Božena — tof zvláštní! nerozumí snad tomu děvčeti. Stane-li se 
její snachou, nebude ji milovat, ani nenávidět, ale bude se jí bát. Sama 
neví proč. Tato dívka, jíž by s radostí odpustila, kdyby byla ztřeštěně 
zamilovaná, mučí ji přímo svou mrzkou vypočítavostí a chladnokrevným 
manévrem. Ano, je rozumná! Nikdy nevyvedla hloupý kousek, nikdy 
nevyslovila nevhodného slova. Ona vůbec nezná jiných slov, než při- 
měřených a vhodných, nedovede jinak jednati, než přesně a správně. 
I její tvář, jejíž výraz se nikdy nemění, má cosi z této bezvadné 
dokonalosti. Ač je stejně stará s Konrádem, nemá smyslu ani shovívavosti 
pro jeho klukovské zábavy a radosti. — Co naplat? Každý ví, že je 
to výtečná dívka. Dovede přistrojit stůl pro labužníka i bramborové 
placky štěrkáře; dovede zahrát na klavír svýma studenýma, tvrdýma 
rukama, i napojit malé telátko první den po odsadu ; dovede tak dobře 
nasadit kvočnu jako zazpívat árii, zná životopisy literátů a politiků 
zrovna jako domácí prostředky proti svrabď a škrkavkám. Nepraví to 
věru děvčeti na úkor ... je to hezké, taková všestrannost v tomto 
věku ... je to dokonce závidění hodno. Nikdy se nepodřekne, nic 
si nesplete. Pozdě do noci šije prádlo pro své malé sourozence, ráno 
uklidí pokoje, vypere dvě putny prádla, a ještě zbude jí dosti času 
a svěžesti, aby se bezvadně ustrojena, s nejnovějším účesem a s chladným 
úsměvem, zalhávajícím snad vnitřní stesky a žaloby — ač, kdož ví, 
ostatně! — procházela dvě hodiny pod okny Konrádovými, pyšně jako 
princezna, jejíhož srdce třeba dobyti krutými zkouškami, a jež ničeho 
o tom neví, že ten ztřeštěný hoch ztrácí hlavu, kdykoliv se takto 
objeví. 

Hloupý, hloupý kluk! 

Neví, co to je, ale zdá se jí, že to děvče nemá vlastně srdce. 
Připadá jí, že i duše její rozdělena je na pravidelné komůrky, tak 
přesně a opatrně, že žádné vášni, žádnému zájmu není ponecháno 
o píď místa více. Všecko je souměrné a klidné. Nechť nadějný ženich 
otevře kterékoliv z těchto dveří, nikde nevyruší a nepřekvapí, všude 
najde vrozený pořádek pečlivé hospodyně a prostřeno pro dvě osoby. 

„Ale to všecko není špatné, viď. Poldo? Můj muž říká: Upřímně 
řečeno, nedivím se Konrádovi. Kdybych byl mladým mužem, jenž se 
ohlíží po nevěstě, sám bych o ní uvažoval. Tato dívka neleká se přísné 
zkoušky, aby dosáhla nejlepšího výsledku. Ona se jistě dobře provdá. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 131 

nebof dává se vésti jedině rozumem tam, kde ho všichni ztrácejí. — 
To všecko je hezké, viď Poldo? Já vlastně nevím, co se mi na ní 
nelíbí, nebof cítím, že jsem ti to pravé neřekla." 

A nedovedla v tomto případě nikdy říci to pravé, ač její nechuť 
k této dívce byla víc než pouhá žehravost milující matky, jež nechce 
zadarmo odstoupiti jiné ženě srdce synovo. Ona, jež milovala společnost, 
hostiny, karban a sport, jež proběhala celé dny na březích, často v dešti 
a blátě, lovíc ryby, jež trávila noci u karetního stolu a mnohdy, obje- 
vila-li se vydra v pobřežních děrách, zapomínala na několik dní všecko 
vůkol, běhajíc ubrouzdána, zamazána a udržujíc celý dům v napjetí 
svýma chtivýma, planoucíma očima a vášnivými gesty, a jíž, jakoby 
na dně duše hořel stále doutnák utajené vášně, aby příležitostně vzplanul 
a strhl všechny s sebou, jež svými choutkami a bezstarostností mohla 
být odstrašujícím příkladem „vzorných hospodyní", na jejíž účet bylo 
lze svésti každou nehodu, každou katastrofu — kdyby náhodou nějaká 
přikvapila — cítila hluboký odpor vůči této dívce, tak rozumné a vy- 
počítavé, jež za všech okolností nalezla příležitost, aby pověděla ne- 
nápadně, co vše umí a dovede. Mlynářce zdálo se, že vybroušené 
zbraně, jimiž tato vzorně vychovaná dívka bojuje o svou existenci, 
namířeny jsou především proti ní. V jejím domě panovaly sice kázeň 
a pořádek, ale bylo to, jak nikdy se o tom neklamala, spíše její štěstí 
než výsledek nějaké zvláštní péče a námahy. Tajemství tohoto úspěchu 
bylo v tom, že se dovedla obklopiti hodnými lidmi, jež si podrobovala 
a připínala k svému osudu spíše shovívavostí a dobrotou, než prozíravostí 
a strategickými výpady zvláštních odměn. Často s utajenou samolibostí 
naslouchala nářkům svých četných přítelkyií, jež měly ohromné potíže 
s několika služebnými. Některá dokonce nevěděla si rady s jedinou 
služkou a dovedla vyprávět o jejích špatných vlastnostech od rána do 
večera, aniž byla hotova. Jestliže okolnosti vyžadovaly více služebných, 
dámy přicházely z míry, naříkaly bezradně, celý jejich obzor dovedl 
zastříti tento nekonečný spor s čeledí, mezi níž cítily se zaprodány 
a zrazeny. Naslouchala jim s účastenstvím a libovala si v duchu své 
výminečné štěstí. Nebof tato vzpupná a mnohohlavá saň, jíž říkaly 
čeleď, o níž tolik strašného slyšela, jejímž odbojem třásly se bezpočtu- 
kráte její přítelkyně, nemajíce síly udržeti uzdu, jež často zemdleným 
a usmýkaným vládkyním vypadla z rukou, tato obávaná obluda kráčela 
před ní vždy poslušně a vzorně, s uzdou bravurně přes hlavy hozenou, 
řízena toliko nahodilým, krátkým pohledem od karetního stolu mezi 
dvěma partiemi hry. 

A toliko Polda snad dovedla na chvíli zaplašiti obavy starostlivé 
matky, před níž vznášel se obraz nevítané snachy s osudností přízraku, 
jenž hrozil ztroskotati mír v rodině a zničiti štěstí všech. Mělaf Polda 
tolik dokladů o chytrosti a bystré prozíravosti mladého pána, že ne- 
připustila ani na okamžik, že by on v té odvážné sázce životní, již 
nazývají lidé sňatkem, mohl vyjíti s losem obehraného. Oh, bucíček 
byl nevyrovnatelný lišák I Pro své doklady chodila daleko sice, až 
k dobám jeho dětství, ale byly za to tak pádné a přesvědčivé, že se 
nedalo ničeho namítati. Dosud žasne, vzpomíná-li, jaké to bylo nadané. 



Digitized by 



Google 



132 Jiří Sumín: 

chytré dítě. Když mu bylo devět roků, a otec přísně doháněl jej k ne- 
náviděným knihám a sešitům, tu jednou po výstupu s otcem, při němž 
osvědčený vychovatelský nástroj, důkladný to karabáč, s rukojetí ze 
srnčího běhu, jemuž se populárně říkalo ^ srnčí nožka", odehrál svou 
úlohu, prohlásil rozhodně, že už má toho týrání dost a že se raději 
ožení. Vyhlídl si také nevěstu, sestru Dráčkové, o níž slyšel, že je 
bohatá vdova, třebaže kulhala a měla bělmo na levém oku. A což 
teprve, když chodil s Poldou na jarmark I Všecko chtěl koupit, všecky 
koně na kolotoči ojezdil, od komediantské boudy se nechtěl hnout, 
ale, když chtěla na něm peníze, jež mu rodiče dali na útratu, nebylo 
lze vytáhnouti jeho ruku z kapsy a ještě méně peníze z ruky. A když 
nebylo jinak, protrhl kapsu a peníze pustil nohavicí do punčochy. Co 
měla Polda dělat, než zaplatit ze svého. Oh, bucíček je lišák, na toho 
ženská nevyzraje! 

Za těchto šeptaných hovorů v ústraní, jež končívaly vždy podob- 
nými uklidňujícími doklady staré kuchařky, spor dobrých dosud přátel 
se přiostřoval a nabýval vždy prudšího rozmachu. Mluvilo se o něm 
již veřejně. Příčinou bylo, že prozíravá Božena cítila se víc a víc za- 
nedbávána, ba skoro již opuštěna svým ctitelem a soudruhem z dětských 
let, což přičítala, nevědouc o jeho tajné lásce, nepříznivému vlivu rodičů 
Konrádových, tušíc, že jí nepřejí. Při tom nemohlo ujíti všeobecné 
pozornosti, že ona i rodiče její se zimničným úsilím zatahují sítě, aby 
přilákali zpět a polapili přelétavého motýla. A toto úsilí, jež ostatně 
zůstalo bez výsledku, pociťovali rodiče Konrádovi jako lest a zradu se 
strany svých nejlepších přátel. Zanedlouho roztržka byla úplná, aniž 
kdo tušil, co bylo pravou příčinou její, a v kroužku denních hostí 
vznikla veliká mezera, z jejíhož prázdna jakoby se vyvlékalo pásmo 
urážek, klepů a pomluv, jimiž se dlouholetí přátelé navzájem zasypali. 

Ale pak už nastal milencům naprostý klid a bezpečí, nic nerušilo 
je v lásce, jež byla tím horoucnější, čím tajnější a nebezpečnější pro oba. 

Občas přišla ještě matka Anežčina, ustaraná a nespokojená, žádajíc, 
aby se vrátila zpět do vsi, neboť u Březánků vyvíjely se nyní poměry 
tak neblaze, že jí tam bude nezbytně třeba. Hospodyně, která stůně 
a ledva se vláčí po domě, stále lituje, že nemá nikoho věrného k ruce. 
Už tři děvečky vystřídaly se od vánoc, a žádné z nich nemohla důvěřovat. 
K tomu zemřela náhle její jediná sestra i se svou dcerou v jednom 
týdni nakažlivou „hlavničkou", což hospodyni strašně dodalo . . . Povídá 
se, že bude mnoho dědit po sestře, ale ona nechce ani slyšet . . . 
Testament není ještě otevřen, a lidé šeptají, že Březánková jara nedočká. 
Kdyby to tak mělo být pravda, pak by byl Březánek nejbohatším 
sedlákem v okolí a k tomu — nedej Bůh! — vdovcem! 

A znepokojená matka průhledně naříkala, že ona, nešťastnice, 
zasáhla drzou rukou v nevyzpytatelné cesty osudu, že rada sestřina 
byla původem veškera neštěstí, že už nikdy nebude mít klidu, ani 
radosti, a snad dokonce hlady zemře někde za plotem, neboť muž 
propije co nevidět poslední došek toho starého baráku, jenž byl jediným 
jejich majetkem. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 133 

Na Anežku působily sice tyto nářky zdrcujícím dojmem, dala matce 
celou svou službu, ale zároveň prohlásila rozhodně, že k sedlákovi 
sloužit již nepůjde. 

A pak nadešly krásné měsíce letní, paní se slečnou odjely do 
lázní, do mlýna přijeli na prázdniny dva úředníci, staří to soudruzi 
mlynářovi, s nimiž se po celý den zabýval, ničeho si nevšímaje. 

Nyní byli milenci úplně volni a bezpečni, jejich láska měla již 
pro Konráda skoro nudnou příchuť dlouho trvajících, veřejných poměrů, 
v nichž není vzrušení a nebezpečí. Nebylo divu, že se stával chvílemi 
již omrzelý a lhostejný. Žár jeho lásky byl příliš mocný, a trávil dlouho 
ze sebe. Toto prostinké děvče neslibovalo již překvapení, ani nových 
radostí. Tuto lásku, jež vyprchávala z jeho srdce jako vůně utrženého 
květu, nebylo lze obnoviti, ani žíti znova. Nudil se tím. Pravda, děvče 
ho miluje, skočilo by pro něj do vody. Ale především není takových obětí 
třeba, a kdyby mu to skutečně prospělo nějak, a chtěla to učinit, sám 
by ji zadržel a řekl: Nečiň tak, snad potkáš v životě člověka, jenž 
bude menším darebákem, než já jsem byl . . . Ostatně, což? . . . Mnohý 
na jeho místě stejně by jednal. Nudil se opravdu, chvílemi živě to 
cítil. Ale nebylo mu ostatně zle, přál si ovšem nějakou změnu a ne- 
bezpečí, ale život je tak skoupý, a člověk musí rychle brát, co podává, 
nebo v nejbližším okamžiku zavře pevně šetrnou svou dlaň a nedá 
ničeho. Děvče bylo stále zamilovanější a usilovně snažilo se, pobaviti 
ho. Jeho matka ve svých dopisech, adresovaných otci, připojovala krátké 
listy pro Poldu, psané obyčejně na rychlo, tužkou, na ledabylém kousku 
papíru. Byly to obyčejně rozkazy stran nákupu a zásob. Jednou pozorovala, 
že Polda stále odchází do čeledníka, aby si, záříc radostí, znova a znova 
přečetla jakési pochlebné místo dopisu své paní, jejž měla uschovaný 
ve svém prádelníku. Anežce podařilo se zmocniti se tohoto lístku, jejž 
donesla Konrádovi, vědouc, že ho tím rozesměje. Vedle podrobných 
pokynů, kolik sklenic jednotlivých druhů zavařeniny třeba naložiti, stálo 
tam: Tatínek mi píše, že je s Konrádem velice spokojen, je prý teď 
vážný a dobře se chová, a hlavní věc: s Boženou se neschází, což mě 
náramné těší. Zajisté, že ty, milá Poldo, jež jsi byla vždy druhou 
matkou mých dětí, máš o to největší zásluhu, i děkuju ti tuto. 

Jí bylo to náramně směšno, neboť věděla, že hlavní zásluhu 
nO dobré chování" Konrádovo nemá Polda, nýbrž ona. A byla úplně 
spokojena, jakoby štěstí její, zbudované na vratkých základech, bylo 
neochvějné a nekonečné. Nemyslila, že by se mohlo vyskytnout jakékoli 
nebezpečí. Božena zřídka se objevovala, a zlomyslná, jizlivá Zefka ustala 
nadobro se svými výhrůžkami. Zlostně, pohrdavě ošklíbala se na 
všechny, stále tvrdíc, že dá na prvního výpověď. 

Klidný, šťastný čas přeléval se nepozorovaně do nekonečných vod 
minulosti. A horké vřídlo jejich lásky plynulo stále nepozorovaně pod 
zemí, na dně skalnatých slují, nezvěstno oku lidskému. Plynulo tiše, 
nešumělo, nebouřilo, nepodrývalo pevných stěn, neprolamovalo se 
na venek. Bylo snad souzeno, aby znenáhla, bez bouří a otřesů, vy- 
sílené a schbdlé, vyteklo průlinou na světlo denní. 



Digitized by 



Google 



134 Jiří Sumín: 



VI. 



Byl již pozdní podzim, ve mlýně chystala se obvyklá svato- 
martinská slavnost, k níž sjížděli se přespolní hosté. V poslední době 
Konrád byl divně podrážděn a nevrlý, takže Anežka zažila několik 
smutných týdnů. Několikrát utrhl se na ni tak nevlídně, že se neubránila 
slzám. Tu byl hned zase dobrý a omlouval svou prchlivost. Nicméně 
zanedlouho znova se osopil pro nic a za nic, hněvaje se, že Anežka 
vypadá tak podezřele a divně, ač by mohla vypadat zcela jinak, kdyby 
nebyla tak lhostejná a netečná. Jenom zdaleka, v trpkých narážkách 
dotýkali se toho, co ji stihlo, ano popírali to chvílemi, jako trapný 
klam, jakoby se báli, doznati si to otevřeně. A tak bylo jí úplně 
lhostejno, co se děje kolejn ní, ač celý dům tonul v jakémsi radostném 
očekávání. Konrádovi namlouvali tehdy bohatou nevěstu, a její první 
návštěva měla nepozorovaně splynouti s všeobecným veselím. Ale ona 
byla Konrádem tak jista, že na to ani nemyslila. Byla již zvyklá těmto 
zdánlivým nebezpečím a hrozícím otřesům, vědouc, že jsou neškodné. 
Jenže mnoho práce bylo tou dobou v kuchyni, a nepomáhala výmluva> 
ani lest, všechny musily pevně zachytit, aby se hnulo těžké to břemeno 
s místa. A jí bylo stále tak těžko a nevolno. Čím více se poddávala 
starostem a obavám, tím větší tíseň padala na ni. Snažila se tedy přemoci se, 
poháněna zejména Konrádovou nevrlostí, a nemysliti na to. Pekla s Poldou 
martinské „podkovy", všecka prožehnuta žárem sálající pece, zpocena 
a uřícena. A zrovna v nejnapjatějším okamžiku, kdy totiž Polda házela 
„podkovy" po lopatě do pece, a ona stála u ní, podávajíc ji dlouhé 
prkno se slibným pečivem, ucítila pojednou, jak mdlá vůně pečiva, již 
počínal chrliti široký otvor pece, dráždí nesnesitelně její čivy. Ale, děj 
se, co děj, v takovém okamžiku nemohla Poldě vypovědět službu. 
Rostoucí nevolnost byla však silnější, než její dobrá vůle. Pojednou 
prkno jí vyklouzlo z rukou, lístka slibných „podkov" sesypala se do 
popelníka, a ona, svírajíc křečovitě zvrácené prkno, klesla bez vědomí 
na zem. 

Když se probrala z mrákot, stála nad ní Polda, poněkud vyděšena 
a, jako vždy, směšná i v nejvážnější chvíli. 

„Matičko nebeská! Kdosi tě uřkl. Stiskni nos do prstů a odplivni 
třikrát přes levé rameno, bude ti hned dobře." 

Ačkoliv tento prostředek znamenitě účinkoval, takže mohla Anežka 
v malé chvíli pokračovati v práci, cítila, že je jí stále nevolno, pichlavé 
horko projíždělo jí tělem, a před očima jakoby se chvílemi vznášel dusný 
oblak prachu. 

Příštího dne jedlo a pilo se mnoho, a s Poldiny fialové tváře 
stékala po celý den kapka za kapkou. Hosté se střídali, občas, když 
vyšla náhodou na chodbu, vtiskl jí někdo, jenž odcházel právě, několik 
šestáků do dlaně. 

Pak tančilo se na zanášce, kdež hráli tři místní hudebníci, sedíce 
v pozadí na mýtní truhle. Místnost byla úplně vyprázdněna, sloupy, 
mlýnské koše i trámy byly ověnčeny chvojím, jež svěže vonělo do 
mrazivého vzduchu. Byli tu téměř všichni hosté shromážděni, a mnoho 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 135 

nezvaných vetřelců tlačilo se na schodech i u vchodu. Spatřila tu, jež 
dnes slula „nevěstou", třeba by jí zítra již nebyla. Tenounká, dlouhá, 
sehnutá trochu, jako přílišnou slabostí, skromně obdařena přírodou, 
prozrazovala své tajemství blaženým úsměvem, pronásledujíc Konráda 
očima. Byla zde však také Božka; samotná, bez rodičů byla přijala pozvání 
s tím klidem a smělostí, jež jí byly vlastní. Stála tu vážně se svým 
odměřeným, tichým úsměvem, bezvadná a pyšná. Jen její hluboké, 
krásné oči plály dnes tak rozháraně a divoce. — Anežka stála chvíli 
u vchodu mezi diváky, ač ji ve všech údech mrazilo, a nohy se jí třásly. 
Jakási bodavá tesknota nutila ji, vytrvati zde a pohlížeti na Konráda, 
jenž vystrojen a rozjařen, zdál se krásnější než jindy. Dychtivě pásla 
po jeho pohledu, ale on ji neviděl, a tančil tak divoce a vášnivě, zpit 
vnitřní radostí a vítězstvím, lehko nabytým, že se zdálo, jakoby nohy 
jeho nedotýkaly se země. Bloudíc stále očima za ním, střetla se bezpočtu- 
krátě s pohledem Zefčiným, Boženiným i té tenounké, slabé dívky, 
prozrazující své tajemství blaženým úsměvem, i zdálo se jí, jakoby tu 
o něho zápasily, pojídajíce se navzájem očima. 

Jejím sestydlým, chvějícím se tělem projelo chvílemi pichlavé horko, 
když ucítila pátravé ženské pohledy, jež se vpíjely do její tváře. 

Poldina přítelkyně, stará Dráčkova, všecka černá a huňatá, se přitlačila 
na chvíli těsně vedle ní. Pozorovala zpříma i se strany, funěla nosem 
a někdy povzdechla hlasitě, volajíc jméno boží, nebo některého svatého. 
Činila tak ze zvyku, ale Anežce bylo těžko a nevolno vedle ní. Po chvíli 
viděla ji v důvěrném hovoru s některými ženami ze vsi. Strkaly hlavy 
dohromady, rozhazovaly rukama a pohlížely na ni úkradkem. 

Ale v nejbližším okamžiku již nemyslila na ně, neboť přišel Konrád 
a, ač dobře věděl, že se dosud tančit nenaučila, vyzval ji k tanci. Když 
s ním nešla, zadupal, jako hoši u muziky, kývl na starou Dráčkovou, 
jež byla dosud dobrou tanečnicí, a roztočil babici tak divoce, že im- 
provisovaný taneční sál otřásal se smíchem a pochvalou, Anežka, roz- 
veselená a šťastná, sledovala nyní jeho bouřlivý, vítězný rej, v němž 
vznášel se neúnavně, jakoby ho vnitřní oheň pozvedal od země. Záhy 
poznala, že to není ani Božena, ani Zefka, ani ta tenká slaboučká dívka, 
prozrazující své tajemství blaženým úsměvem, k nimž se Konrád nej- 
častěji vrací, nýbrž nedávno provdaná, hezká paní starého revírníka, jež, 
vyprostivši se z náruči Konrádovy tak stydlivě a upejpavě, přisedla 
k muži jako dospívající dceruška, jež chce svému otci svěřiti své první 
dobrodružství. 

Ale Konrád, pustiv ji z objetí, spěchal dále, jakoby se bál, že se 
nenasytí, nenabaží tohoto šílenství. K nevěstě choval se velmi uctivě 
a něžně, Boženu svíral v náručí, jakoby se chtěl dát sežehnout roz- 
páleným mramorem jejího těla, mladou paní uchvacoval jako lupič 
a Zefku bral jako nezbytnost s pohrdavým vědomím své přesily, jež 
ví, že na všecko stačí. A byly tu ještě jiné a jiné, jež čekaly na něj. 
Žádné nepominul, uspokojiv všecky, dávaje se všem a všem zas unikaje, 
aby spěl dále — k jiným. Jeho oči zářily a unikaly tomuto prostředí. 
Nebylo tu ničeho, co by ho trvale upoutalo. To byly jen první chudé 
květy blížícího sé nádherného jara. Ale on ví, že zanedlouho rozkvete 



Digitized by 



Google 



136 Jiří Sumín: Přeludy. 

celý sad, všude bude jich plno a plno, a všecky pokvetou pro něho! 
Jeho říše je to, on bude v ní králem a vládcem. Na něho čekají. A ty, 
u nichž se jako přelétavý motýl jednou již zastavil, volají ho toužebně 
zpět. Ale on nepůjde, neboť sad je pln květů, všecky jsou okouzleny 
skvělými barvami jeho křídel, zvou a volají ho. A on ví, že jsou mezi 
nimi květy nádherné a vonné, jakých dosud nepoznal. — Ovšem, snad 
také najdou se tu a tam jedovaté, potměšilé kaHchy, jak často již slyšel, 
jež tím úsilovněji zvou, tím horečněji se nabízejí, aby se náhle sevřely 
a krutě usmrtily lehkověrného návštěvníka, jakoby jim k úplnému vyžití 
jejich vášně bylo třeba jeho zoufalství i jeho smrtelného zápasu. Jsou 
takové květy, ale k těm on se přiblíží, jen aby je podráždil, oklamal 
a ztrestal. A pak poletí zas dál od květu ku květu, od vítězství k vítězství. 

Několik dní po této zábavě, brzy po poledni, když Polda oddala 
se obvyklému odpočinku, přišel, jak obyčejně, Konrád, stále chladnější 
a mrzutější, a huboval na rodiče, neboť mu bránili, aby, jako jiní pří- 
slušníci jeho řemesla, odešel do světa na zkušenou, ovšem, ne pěšky, 
s uzlíkem na rameně, ale s nabitou tobolkou i kapsami. Anežka, jíž se 
jeho úmysl rovněž nelíbil, vytkla mu podrážděně, že se jí snad chce 
zbavit. Vznikla mezi nimi hádka, prudká, vášnivá, jako nikdy dosud. 
Ona cítila, že těmito mocnými nárazy hroutí se vetchá budova jejího 
štěstí, i umlkla, odporujíc mu toliko slzami. Ale on byl ještě více po- 
drážděn, vytýkal jí sobectví a nemotornost, a bylo viděti, že by se 
s chutí rozkřikl, nebo dupnul zlostně, kdyby to bylo možno. Nikdy 
ho neviděla tak rozezlena a myslila, že se bude dlouho hněvat. Ale 
on ještě nedomluvil, jakoby polovici nevybouřené zlosti náhle spolkl, 
nebo zapomněl, nahnul se ke dvířkám sporáku, hledaje dobře prohořelý 
uhel. řileděla na něj udiveně. 

„Tak, moje nebohá Poldo, zanedbával jsem tě v poslední době, 
ač přece vím, že máš pěknější sny, cítíš-li pořádné ,husarské* kníry 
na své panenské tváři." 

Načmáral spíci kuchařce kníry tak pozorně a důkladně, jakoby to, 
proč se právě s Anežkou utkal, bylo docela vedlejší a malicherné vedle 
tohoto slavného aktu, jejž konal s neobyčejnou svědomitostí a s ne- 
vyrovnatelným mistrovstvím. 

Odešel docela usmířen, jako by se nic nebylo přihodilo. Sotva 
dozněly na chodbě jeho kroky, Anežka zaslechla, jak kdosi u dveří 
otřel pozorně nohy, sténal a odkašlal nápadně. Jakési skličující tušení 
projelo jejím nitrem. (Pokračování.) 



Odpovědný redaktor a vydavatel VÁCLAV ČECH. 
Majitel a nakladatel VLADIMÍR ČECH. — Tiskem ALOISA WIESNERA. 

V PRAZE 1902. 



Digitized by 



Google 



^^^^==^?= 


ř-ř" 






íH 


-^^^ 


ř 

_ j 


'^ - í 




^ 


í'-~^:^^£^—-=^ 


bss 


' Vr "▼^ř"-**("-^Í£'úaí»tí 




'a^-^'^^— ^ 


lU^ 


^^S 



KNIHA XLIX. 



SRPEN. 



SEŠIT II. 



Hostem u básníků. 

Překlady Jaroslava Vrchlického. 

I. 

GIOSUÉ CARDUCCI: 

CHRÁM V POLENTĚ. 

Sám a štíhlý zvedá se, s vrchu k vrchu 
jakby kynul poutníku, strmý cypřiš. 
K němu patříc Francesca žhoucí zrak svůj 
ladila v úsměv? 

Trčí skála, nehrozí ale: k výši 
vážně hledí, přemýšlí, lodník dole, 
křídla vesel třímaje, hlatí pluje 
Adrie noční, 

Kde se kouří sedláka střecha, žlutou 
který míchá pšenici v lesklém kotli, 
tam kde chmurná orlice druhdy snila 
starého Quida. 

Stínem květu Krása jest. Nad ním těká 
bílý motýl míhavý, Poesie; 
mrtvý ohlas polnice, jenž se ztrácí, 
světská je vláda. 

Časů přelet s barbarů tichem zdeptá, 
z proudů věcí vítězně vždy se noří, 
maják jeden stoletím světlo nesa — 
idea pouze. 



10 



Digitized by 



Google 



138 Jaroslav Vrchlický: 

Aj, zde kostel! Zvedá se v středu mrtvých, 
kteří tady z římského lidu leží, 
druhdy lid to z Polenty, který Dante 
zvěčnil svou písní. 

Snad zde kdysi poklekl Dante, valné 
čelo, které na Boha zřelo z blízka, 
sevřel v dlaně po krásném svatém Janu 
ve slzách hořkých. 

Žhavé slunce vniklo sem z dálných lesů, 
padlo v moře. Vyhnance myslí táhly 
pohostinské vidiny z výšin Ráje, 
bijíce křídly, 

Co zde v kruhu oblouků krátkých peruf 
čistou směrem k Východu otvíraje, 
jásal žalm «in Exitu de Aegypto" 
bouřlivou slokou 

Žití plný, italský rode valný, 
kde tvá svítá pochmurná noc, tam leží 
bledých, dávných století charé stíny, 
básníka viz tam! 

V chrámech těchto na hrobech otevřených 
nataženi v šedivých kytlích otci 
posypané popelem černé kštice, 
proudící větrem 

Na krucifix byzanský zraky vzpjaty, 
v jejichž bělmu hubenost sesinalá, 
lkali hlasně o milost pro kmen starý, 
pro slávu Říma. 

Z hlavic sloupů příšerné tvary, masky, 
k upomínce argivských, starých mistrů 
sny a křeče divoké šilhavého 
západu plody. 

Stvůry divné, zvířecí z Orientu, 
v matném lampy plamenu, jenž se míhal, 
v hnusném spolu zkroucené obejmutí 
síru a peklo 

Hloupě dolů chrlily na klečící 
stádo zbožné; v pozadí křtitelnice 
malý s rohy zrzavý ďábel civěl 
v příšerném šklebu. 



Digitized by 



Google 



Hostem u básníků. 139 

Zatím venku po horách, pláních hřměla 
zima doby barbarské; jak šíp rychlý 
černý koráb mihl se větry s bohem, 
vyjícím s přídy. 

Chrlil oheň Odina, chrlil vzteky 
na dvou moří zrcadlo usmívavých, 
hradby, města ramena bílá pnoucí 
k Enosigeu. 

Běda! Běda! Kosmatých hřebců bouře 
hunských, avarských, chvící se jezdci děsem 
táhnou, co se za nimi zlá Smrt šklebí, 
sbírajíc klasy. 

Kriste! Kriste! Jícny své černé hroby 
otvírají, do větru, v mlhy, k slunci 
pláčí z hrobu blažených mučenníků 
vyvrhlé kosti. 

Již jde Vandal kosmatý s dlouhým vousem, 
sestupuje s kastellů neodvislých, 
dělí — zbytky, popely, poušf zde celou 
oštěpu hrotem. 

Zachvácení otroci, oloupení, 
vám dnes patří otčina, chrám, hrob, domov, 
to jen vaše, zapomnít hleďte taky, 
nechtějte vidět. 

Sem též jednou schváceni, oloupeni 
přijdou vaši lupiči, schvatitelé 
zrovna jako v kypícím vinobraní 
v šumících kádích 

Naházená s pahrbků vlaských, bílá 
s černou réva sšlapána, rozdrcena 
ve svém zmaru sílící, vonné víno 
v kvasu tom čistí; 

Tady Boha mstitele přede tváří, 
Boha, který odpouští, vítěz s rabem, 
ti, jež s Pánem smířila modlitbami 
Teodolinda ; 

Ti, jež Řehoř v otrocká slákal pouta, 
Tvojím jménem hřímaje, věčný Říme, 
síly staré pamětní v nové lásce 
utvoří obec. 

10* 

Digitized by VrrOOQlC 



140 Jaroslav Vrchlický: 

Zdráv mi budiž s pavlánu hor svých mezi 
Bertinorem opřený smavým, mezi 
plání, nad níž Cesena trůni k moři 
hrdinů matka, 

Zdráv buď, chráme zpěvů mých I K této staré 
matce svojí italský obnovený 
lide, jemuž přehojné kyne žití, 
modlitby svoje 

Obrať v prosbách! Zvonů všech jasné hlasy 
kyňtež tobě! Zvonice obnovená 
zpívej kraji od svahu k svahu slavné 
Ave Maria! 

Ave, matko! Vzduchem když běží tiše 
tento pozdrav pokorný, smrtelníci 
hlavy svoje obnaží, schýlí čelo 
Dante i Harold. 

Fléten tichých zjemněná melodie 
mezi nebem nezřena, mezi zemí 
táhne tiše, duchové těch, kdo byli, 
jsou nebo budou? 

Zapomnění pozvolné nudy žití, 
tichý povzdech myšlenkou zatížený, 
sladká tužba, zaplakat v taji sobě, 
ovládá duše. 

Mlčí šelmy, mlčí též lidé, věci, 
různý západ ve azur rozplývá se, 
srázné stráně šeptají rozvlněné 
Ave Maria! 



Vysvětlivky: Starý kostel Svatého Donata v Polentě jest původem 
z Vni. století a v listinách 976 jest o něm zmínka. Měl býti před několika léty 
již zbořen, ale byl zásluhou dona Luigiho Zattiniho veřejnými sbírkami zachráněn 
a restaurován (1897). V chrámku tomto primitivních byzantských sloupů s barbar- 
skou ornamentikou modlil se prý Dante, když hledal v Polentě na své vyhnanecké 
pouti přístfeší. — Cypřiš, o němž je v počátku básně zmínka, byl 21. července 1898 
bleskem sžehnut a 26. října novým nahrazen na památku Francescy z Rimini 
Pante Inf. V.), která dle tradice prý k němu vzhlížela, a jejíž jméno nesl. 



Digitized by 



Google 



Hostem u básníků. 141 

II. 

ALFRED DE VIGNY: 

PROLOG KE KNIZE OSUDY. 

Od časů stvoření od první jeho chvíle 
Osudu každého mohutné nohy s výše 
skráň každou tížily, na každém lpěly díle. 

Tu čelo každičké se uklánélo tiše, 
jak čelo vola když svou hlubou brázdu táhne, 
se štěrku nevyhne, jda rovnou čarou v líše. 

V jho těžké z olova tu chladné božství vpřáhne 
leb, oči lidí všech, z nichž otroky své dělá, 
bez hvězdy bloudící ve poušti, která práhne. 

Tu v poutech s námahou se zvedá noha smělá, 
za prstem kovovým jdouc ve osudném kruhu, 
za prstem Vůlí zlých a neodvratných zcela. 

Ó božství pochmurné východních, cizích luhů, 
vy sochy bez hnutí, v závojích bílých ženy 
svou tíhou drtící nás bědný zástup sluhů! 

A jako supů roj v svém letu zaražený 
ve stejném pořádku, v témž počtu lne druh k druhu, 
nad smrtelníků Ibí se vznáší roztažený. 

Své spáry složily bezcitně, okázale, 
na rodů zdivených vlas děsem rozježený 
v jhu muže vlekouce a ženu v slzách, v žale. 

Tu večer stalo se, že ta planeta naše 
prach dávný setřásla, křik zazněl vichru letem: 
Hle, mladý athlet jde, ó vizte Mesiáše! 

Má čelo krvavé, bok zdrán oštěpu hnětem, 
hle, fatalita mře pod nohou věštce plaše, 
kříž roste, stoupá výš, nad celým pne se světem I 

A před hodinou tou, kdy věci ty se staly, 
byl člověk schýlený, šel zdrán a s bledým retem, 
však po výkřiku tom v ráz všichni lidé vstali. 

Z jha svorů železných své údy vybavili 
kol všecky národy a v jednom sboru lkali: 
Ó, Pane, pravdou jest, že Osud zhas v té chvíli? 



Digitized by 



Google 



142 Jaroslav Vrchlický: 

A bylo viděti, jak dav se k nebi žene 
dcer Osudů, jež spár otvíraly z vší síly, 
ten, kterým tížily vše rody opuštěné. 

Své nohy kovové do řízy skryly svojí 
i ruce bezcitné, obličej stuhlý, krutý 
si zvolna nesouce výš v nepočetném roji. 

Bez kl^del, bez ruchu, let sotva postihnutý, 
jak večer jeví se k obzoru vzdálenému, 
když tíhne posupně mrak těžkou bouří vzdutý. 

Vzlyk štěstí ze srdce trysk lidu veškerému, 
v své dráze nezměrné se země pozachvěla, 
jak zachvěje se kůň, když uzda sňata jemu. 

Vše hvězdy dojaté v ráz umlkly tu zcela 
a zdaly s člověkem — ač hrůza, děs je střebe, 
na výrok nejvyšší, jejž Všemocnost by děla. 

Když k Pánu vrátily se tyto dcery Nebe, 
jak byly by se zas v své rodné sešly říši, 
kol trůnu Jehovy v kruh seřadily sebe. 

A stejným pohybem své zvedly ruce k výši 
a v sboru zapěly, Bolesti hymno tebe! 
Svá čela sklonily tak bledá, klidná v tiši: 

„My jdeme žádati o zákon budoucnosti, 
my. Pane, Osudy jsm*e lidstva bledé, chladné, 
jichž vláda neměla by klesnout v schátralosti. 

Dny, léta válely jsme v dlani svojí zrádné, 
rci, máme žíti dál či skončit v minulosti 
Velmocí nebeských my sestry světovládné? 

Pasf velkou Osudu ty drtíš jednou ranou, 
kam řadou století padala v otrlosti, 
lze naplnit hrob v kraj a padák hodit stranou? 

Což nepovedem dál ty chabé, chmurné davy, 
ty třtiny vteřiny, tu na smrt smečku štvanou 
až v cesty zámezí, kteréž jsou konec tmavý? 

Vždyť kadlub života jen my jsme vyhloubily 
a všecky vášně tam, svou lávu, vlily rády, 
až události tam se všecky roztavily. 



Digitized by 



Google 



Hostem u básníků. 143 

Teď ze železných desk, kam naše vryty řády, 
co fatalitou zvem, tvá ruka vymazává, 
ty nohy člověka, jenž otrok, volníš všady. 

Kdo ponese teď tíž, před kterou neustává 
se chvět, kdo stvořen jest, tu myšlenky tíž valnou 
jíž v svétě za název se Zodpovědnost dává?" 

A ticho nastalo, zem zastavila dálnou 
svou pouť jak kocábka na proudech v bouři lité, 
jež bez veslařů v noc se zmítá mlhou kalnou. 

V tom zazněl mocný hlas s té výše v nebi skryté, 
kde světy bez konce se rodí ve prostoru, 

ten země hlubiny naplnil v řeči hbité: 

„Jsem Milost. Jménem mým vy dolů zpátky v sboru, 
neb člověk na vlnách, af jak chce čas se mění, 
jen plavcem bude mdlým na moři pochyb, sporů. 

Vy skráně dotkněte se jeho v zamýšlení, 
páž jeho rozdělí vln propast jako horu, 
neb bude hledati cíl svého předurčení. 

V myšlence, že jest pán, šťastnějším bude spíše 
v zlém boji proti vám a marném, nejhorším, 

v němž rovnováhu sám já držet budu s výše. 

Dech svůj i sílu svou mít ze mně bude s vším 
mnou jeho zásluha a zákon stálý zde je: 
To dělat, já co chci, by přišel tam, kam vím I* 



K své věčné kořisti sbor opět na zem spěje, 
by připadla mu zpět nad veškerenstvem vláda, 
nad rodem odbojným, jenž vyplašen se chvěje. 

A bylo slyšeti, jak chmurná jejich řada 
se vrací, nohy žen se v dopadáni řítí, 
jak v hrobek našich dno když těžká rakev padá. 

V svou ruku ze stínů tu každá muže chytí; 
leč duše silnější v tom děsném ve souboji 
se s duchy těmito již lip dovede bíti. 

Jich prsty falešné nadzvednem leckdy, svojí 
se vůlí vzneseme vždy výš až ku oblasti, 
kde ozářená skráň se s nebes stropem pojí. 



Digitized by 



Google 



144 Jaroslav Vrchlický: Hostem u básníků. 

Našimi nad mysy a štíty zříme třásti 
se fatální jich prst, před námi pozvedá se 
a vzmachem jediným nás kácí do propasti. 

Ó, v jakém zoufalství se zmítáme a zase I 
Jest žernov uvolněn, jenž poutá nás, však běda, 
kdo drží za řetěz? Jsi ty to, Bože, zase? 

Svých skutků rozhodčí nechť srdce pravdu hledá 
a kráčí za ctností, kde vůně její vane, 
se láskou zažíhá či geniem se zvedá. 

Kéž stíny Osudů nepřekážejí. Pane, 
všem krásným povzletům svou nepohnutou hrází, 
od velkých úsilí pryč rány nečekané I 

Ó, děsu předměte, jímž rekům síla schází! 
Otázky, před nimiž i světec mlčky stane! 
Ó, Taji, mukou zlou jež silné duše mrazí! 

Či psáno bylo to? Je naše pravda jistá? 
Ve knize Boha dí Orient, jenž se plazí 
v svých poutech. Západ však dí v odvet: 

V knize Krista. 

Psáno v Maine Giraud (Charente) 27. srpna 1849. 



Digitized by 



Google 




EMIL TRÉVAL: 

Silnější než milování. 



Novela. 



(Dokončení.) 



CO způsobilo tento převrat? Vzpomínal, co činil, co bezprostředně 
před obratem činil. Vzpomněl na modlitbu. Jakási posvátná, hlu- 
boká, rozjasněná vděčnost rozlila své proudy v jeho nitru. Duše jeho 
přijímala v radostné ochotě nový křest, a strom víry jeho zazelenal 
a rozkoSatil se jako druhý div. 

O, sanctissima, o, plissima, 
dulcis virgo Maria! . . . 

Gymnasijní melodie zvučela mu hlavou, a svěžest mládí, průvody 
zlatotkaných ornátů, dalmatik, atmosféra, plná zvuků zvonů, zpěvu, 
květin a slunečního jasu ovanula ho vůní kadidla, dechem mystiky. 

A láska jeho k té, již vyrval smrti, již si vybojoval, kterou téměř 
znovu stvořil v bolestech, zušlechtila a očistila se k jasnému plápolu. 
Stala se nyní drahou duši jeho, tak jako dříve byla drahou tělu. Vidina 
jakéhos ideálního, nesobeckého přátelství snášela se k němu jako bílá 
holubice v zoři svítajícího dne. Ovzduší naplněno bylo harmonií všeho 
tvorstva, všech věcí na světě. 

Objevilo se mu vše v jádru své krásy, v gloriole produševnění. 

Jak kochal se v údivu kollegů při ranním konsiliu následujícím! 
Jak komicky prodloužil se nos Šlamborůvl Hotový čáp! A zase mával 
křidly haveloku, letě klovat žáby. Doktor smál se srdečně. I Wasserkopf 
nabyl zase svého dřívějšího temperamentu a, běhaje pokojem, nepřestával 
opakovati: „Vždyť jsem to říkali Vše je dobré, vše je dobré! Velmi 
vzácný případ!" 

Nasta spala spánkem hlubokým, tvrdým, dlouhým. Doktor se ne- 
divil. Po takové ohromné bouři v organismu byla to přirozená reakce. 
Mohla spáti čtyřiadvacet hodin, a nebylo by v tom nic divného. Teprve 
k polednímu otevřela oči. Byla tak slabá, že nemohla ani promluviti. 
Rty dala pouze znamení. Podali jí píti. Pila dlouho a hltavě. A zase 
spala. Až večer procitla. Horečka zmizela úplně, ale Nasta nevstávala. 



Digitized by 



Google 



146 Emil Tréval: 

Dali jí jísti a piti, krmili ji jako dítě. Jedla po dětsku, jaksi neobratně, 
pouštěla sousta z úst. Nevšímala si nikoho kol sebe, nepoznávala nikoho 
a nemluvila. A spala zase celou noc až do poledne druhého dne. Teprve 
třetího dne měla oči otevřené. Posadili ji na loži. Ale musili ji podepříti, 
aby se nezvrátila. A posud nepromluvila ani slova. K otázkám s počátku 
vrtěla hlavou, později si jich nevšímala. Čtvrtého dne konstatovali lékaři, 
že oněměla. Jen surové, skřeku pávímu podobné volání vyrážela, kdykoli 
chtělo se jí pokrmu neb nápoje. 

Ke třem lékařům přibral ředitel ještě doktora Šetka a Vltavského. 
Byla doktorů plná světnice. Všichni shodovali se v konečném úsudku: 
Ochrnutí těla a hluchoněmota následkem změkčení mozku. Dr. Vltavský 
připojil brutálně výklad vědecké diagnosy. Počínající blbost, řekl. 

Zákeřnosti osudu! Kletbo zázraků! Tof pomsta přírody. 

Rány doktorovy znovu se rozjitřily. Tedy proto byla zachráněna, 
proto přemohla jednu z nejstrašnějších nemocí! Za cenu, aby zůstala 
jako torso pro znalce krásy, jako zkomolený památník zmizelé žá- 
doucnosti, němý živok, výstražný příklad pomíjejícnosti pro moralisty, 
prázdná schrána bývalého jasu! 

Ach, tof nejhroznější umírání, umírání duše! 

A zase v přemíře své trýzně smál se doktor sardonicky* a krčil 
rameny nad novým, strašným ortelem mstivé přírody. 

Ale nepodá se! Toho triumfu nad svou láskou nedopřeje ani takové 
smrti! Nikomu a ničemu na světě vůbec ne! Hrdost jeho vzepjala se 
jako titan a potřásala vzdorně pěstí kamsi do Neznáma. On setrvá při 
ní, dokáže, že jeho láska je nesmrtelná, nezničitelná, silná nade vše 
pomyšlení. 

Bude při ní, i kdyby z bývalé nezbylo než kostra, úlomek člo- 
věka, zbytek a pahýl, pouhý pojem a vyvanuta upomínka. Není možno, 
aby něco na světě mělo nějaký nepříznivý vliv na jeho city. Pokud 
sám bude duševně normálně žíti, pokud paměť ho nezradí, bude žiti 
jeho láska. Vědomé umenšení její je naprosto vyloučeno. 

Ale nastává boj nový, úporný, napjetí všech sil vyžadující. Boj 
ne více o zdraví, leč o vzduch pro plápol duše. Síly jeho se před- 
cházejícím zápasem nevyčerpaly, naopak, zocelily. 

Ponořil se do studií fysiologických a psychiatrických se zuřivostí, 
jíž žízní umírající dere se k zahrazenému pramenu vody, porážeje bez- 
ohledně všecky překážky. 

Domníval se kdysi bytí zasvěcencem, vítězem, vládcem v říši vědy, 
v oboru umění lékařského. Duch jeho obsáhnul všecky jeho rozlohy 
i taje, nic nezdálo se mu bytí nejasného, nic nedosažitelného. Problémy 
ležely tu u nohou jeho rozřešeny, rozloženy v jednoduché prvky. Nebylo 
záhad, nebylo nejistoty a pochybností. Bujarost, nezkušenost a energický 
optímismus mládí zastíraly svými duhovými závoji srázy, zívající propastí 
a mezery v obrazu, nad nímž lehká mysl poletovala jako motýl s květu 
na květ, živic se jen vůněmi a medem. Zde vystavěl kdysi oltář svým 
úspěšným snahám, svým blahým nadějím, svému bohu Neznámému, 
Bytostí, v niž věří mysl i sebe silnější, neboť bez opory této by se 
zhroutíla jako réva, odtržená od kmenu, kol něhož se vine. 



Digitized by 



Google 



Silnější než milování. 147 

A nyní přikvačil vítr, oderval tu révu, zpřelámal její odnože, a obraz, 
plný půvabu, stal se chaosem plným hrůzy. 

Nelady, nesrovnalosti, protismysly, sofismata odhalovaly se cynicky 
před kritickým jeho zrakem, šklebily se mu drze do tváře. Tázal se, 
pátral ve smrtelné úzkosti své duše, a hle, věda, jeho vznešená paní, 
jeho bohyně, zůstávala němá, odpírala unavené noze jeho místečka 
pevného k odpočinku, k dostupu, vše chvělo a kolísalo se pod ním 
jako záludný povrch bažinaté tůně. 

Vědo! Čím více nořil se do tvých hlubin, tím více haslo světlo 
poznání, čím více snažil se proniknouti k jádru poznatků, těch pyšných, 
velebených vymožeností, tím více měkla, unikala, rozplývala se mu jeji 
podstata. Fysiologie! Hříčka pro virtuosy prázdných slov! Pósa, dobrá 
pro nějakého Wasserkopfa! 

Příšera nicoty ploužila se z podnoží vesmíra a všech jeho věcí 
a zívala na něho výsměšně prázdnýma očima Šílenství. 

Obrátil se jinam. Bádal, rozbíral kriticky, uzavíral Ipgicky, pronikal 
k počátkům a původům — s týmž negativním výsledkem. 

Rozbřeskoval mu, ba rozpaloval se do osli^ující, vše do ostrých 
kontur a stínů ozařující bengálský oheň, plný výsměchu, mrtvolné světlo 
malomoci, toto jediné přiměřené slunce malomoci a rozkladu. 

Véda, jejíž líčidlo prohlédl a nepravé vnady seznal, jako nenasytná 
koketa obrátila se k němu zády, za někým mladším, jenž jako hejl 
sedne zase na vějičku. Hnus, to byla výslednice moudrosti Šalomounovy. 
I on zakoušel tohoto pocitu. 

A jako nevěrný praporečník, jenž poznal, že bojuje pro lež a bez- 
práví, v plné vřavě bitevní lámal prapor, na jehož barvy kdysi slavnostně 
přisáhl. Zachvíval se v samých základech duševního života. Rva se 
divoce s neznámými nepřátely, cítil, že zbrafí jeho obrací se proti vlastní 
hrudi. Modly jeho válely se v prachu, bohové umírali, a kdos stolařil 
již na rakvi pro nevychladlá ještě těla. 

Syrá, opuštěná jím ornice na oteckých lánech mu zavoněla tak 
mocně, tak přitažlivě a hojivě! Neměl ji nikdy opustiti. V rolnictví, 
v prostém, přirozeném, nevášnivém životě bylo jeho poslání, tam tkvěly 
kořeny jeho života. Zde jako vytrženy z živné půdy vlají a mávají 
vzduchem, marně hledíce se zachytiti, prostředí sobě přizpůsobiti. 

Doktor Jelec odtrhl se sám od sebe, od zřícenin svého já a obrátil 
se zase k zevnějšku. Viděl Nastu a trnul, jak se změnila. Bujná kštice 
její padla již před krisí za oběť, a lysá, žlutavá lebka probleskovala 
slabounkým, zcuchaným chmýřím. Čelo, dříve ladné, obletované zlatými 
vlnkami kučer, vyboulilo se a jako vyvýšilo, za to oči, ty bývalé 
nádherné, modré plameny, zapadly, pohasly, zmenšily se v úzké štěr- 
biny, protáhly se na přič, jakoby bezbrvými víčky se smály. Lesklá, 
šupinatě se olupující kůže obepínala vyvstalé kosti jařmové a výčnělek 
horní čelisti s obnaženými stále zuby. Se rtů vymizel laškovný úsměv, 
sesinaly, a jako do kamene vtesalo se místo bývalé grácie kol koutků 
i komissury jejich cenění zvířecí žravosti. Nehty na končetinách ztvrdly 
a zkřivily se jako drápy. Jako při konservování mrtvoly přejelo cos 
po tváři té žíravinou, smazalo tahy, nabílilo kůži neproniknutelnou 



Digitized by 



Google 



148 Emil Tréval: 

vrstvou líčidla clownova. Vše jemné, produševnělé, lidské a především 
ženské zmizelo, a tupá bezvýraznost rozprostírala své pouště na zni- 
čeném obrazu bývalé stkvělosti. 

Leč on ji i takto miloval. Miluji! opakoval sám k sobě, hledaje 
dychtivě ve zpustošené tváři té bývalé milované rysy. 

Ústa Nastina blekotala nesrozumitelné zvuky, smála se surovým 
hrdelním řehotem, vyrážela skřeky hladového páva neb nečlánkované 
ryky hluchoněmých, Z úst tekly jí bez ustání sliny. 

Nemohla sebou sama hnouti. Krmili ji, čistili ji, vozili ven jako 
malé dítě tu ubohou, blbou Nastu. A duch její zatemňoval se a hasnul 
víc a více. Doktor pohlížel na to a cítil, jak s ní i on zvolna umírá. 
Jako lékař však věděl, že tělesně může ještě Nasta žíti, mnoho let žíti. 

A také musí žíti! Vždyť k tomu pracoval sám s veškerou silou 
své vůle! Vždyf byl hotov za fysický život její dáli sebe! Ah, ah! 

A nyní umíral on. Avšak přece ne! Něco v něm musí žíti, bude 
žíti osudu na vzdory, musí přetrvati vítězně i zákony času. Vždyf přisahal, 
že vytrvá, že vše překoná. Chce dostáti své přísaze. Láska jeho pře- 
konala přece samu smrt! 

Přesvědčoval se, že miluje i tento úpadek, tuto trosku své Nasty. 
Rozpálil se energií a horlivostí. 

Pohlížel na Nastu s láskou tak, jako kdysi na ni hledíval. A citil, 
že něco v něm se zlomilo, zapraskalo. Položil ruku na její čelo. Neladný 
skřek byl reakcí na jeho laskání. Vzal její na kost vyhublou ruku 
a políbil ji. Zavíraje oči, přilnul k ní vášnivě svými rty. Zápach jako 
po umrlčině ho ovanul. 

Pozvedli Nastu. Ležela na zbytcích pečeného kuřete. Zapomněli 
je pod ní, zahnívalo. 

A zase cos jakoby se v nitru lámalo. Šly na něho mdloby. Od- 
stoupil a pohlédl na ředitele. Zpozoroval ošklivost a odpor v bledé 
jeho tváři. Viděl v něm jako v zrcadle vlastní své nitro. I muž její, 
jenž ji tak zbožňoval, přestával ji milovati. 

Praskání a lámání v jeho nitru, to byla umírající jeho láska. 

Myslil, že není hrůzy, jíž by byl zůstal ušetřen. Ale nyní poznal, 
že dna svého pokoření do této chvíle nedostoupil. 

Hanba! Hanba! Stud duše. Tak bylo Nastě, když odmítnul ji 
Padevětský. Ký div, že z toho zSílela. 

Nejmocnější cit, jehož byl schopen, láska jeho, věkovitá, jak za 
to měl, sám život jeho duše, počala couvati před nepřítelem. 

Silnější než milování? Co jest to na světě? 

Jako smyslů zbavený vrhl se na kolena k loži, pokrýval ruku 
Nástinu i celé tělo polibky. Byla v tom laskání zuřivost, výčitky svě- 
domí, lítost i obnovení přísahy a — rozloučení. 

Ale láska? 

Cítil, že nesmí se více takto k ní přibližovati, že veškeren hmotný 
styk na příště je nemožný. A přece, to patří k lásce. Suchá theoretická 
vášeň při chladných smyslech, tato tartufferie čistoty z nouze, jaké to 
protismysly! Nikoli, právě naopak, soustředí žár svých smyslů do duše, 
prolne, ztělesní duši — — — I když touhy nejvíce se rozpálí, tiché 



Digitized by 



Google 



Silnější než milování. 149 

musí zůstati vrcholy pocitů smyslných. Láska jeho zvýšiti musí svůj 
presto!. Duch jeho pronikne i zvířecí tvary, zkrásní je, půjčí jim her- 
melín vznešenosti. 

Ne, není možno, aby z jeho lásky zbyl jen jakýsi symbol. Ne, 
ne, to vše působí jen nemoc, jen nemoc. Vzpomněl si na své bývalé 
pocity u nemocných ženského pohlaví. U pacientek byl vždy jiný. Viděl 
pouze nemoc a nikdy ženu. Snad má týž pocit nyní u Nasty, a vše 
bude jinak až — až — — Nedomyslil, zrak jeho utkvěl na řediteli. 
Ten nebyl lékařem a přestal milovati, on, jehož láska byla kdysi bez- 
mezná, otrocká. 

Odvrátil rychle zrak, aby neviděl odlesk vlastní své zrady. Pak 
pomyslil na dlouhou nastávající útrapu — životem to přece nazvati 
nemohl — a hlava se mu zatočila. 

Nemoc činila Nastu nevědomou, snad šťastnou. Jaká to útěcha 
pro srdce milující, útěcha bodlinatá, jako koruna z trnů na hlavě. Ona 
snad nikoli nešťastná, on však na vždy zničen, protože na vždy musí 
ji milovati. 

Chtěl neslyšeti, ale musil naslouchati tomu vnitřnímu lámáni, hrou- 
cení se, jež káralo ho ze lži. Nebude ji stále milovati! Je to klam. 
Protože již nyní přestává ji milovati. Protože setkal se s nepřítelem, 
jenž je silnější než láska i smrt a jenž má jméno choroby, stálé, ne- 
zhojitelné choroby. 

Před branami blázinců umírají lásky, a nevyléčitelnost osvobozuje 
srdce. A v poznání tomto rozplývaly se poslední zbytky jeho vášně, 
a krev jeho srdce ubíhala za nimi. Hluboké předsmrtné mdloby obklíčily 
jeho vědomí . . . 

, Stasi, má drahá, vroucně milovaná ženo! Neodcházej! Pro rány 
boží!" 

Pronikavé volání toto probudilo doktora Jelce ze spánku. Protřel 
si oči, sáhl na čelo a zmaten vstal z křesla, v němž byl usnul. 

Pohlédl na hodinky. Bylo pět z rána. Spal zrovna hodinu. 

Uzdravení, idiotie Nastina byly tedy pouhým snem, snem jediné 
hodiny. 

,Ona umírá!" vykřikl na něho ředitel, drže v náruči bezvládné 
tělo Nastino. Ozývalo se slabé chrčení. 

„Umírá? Bohudíky I- 

Nevěděl, co mluví. Jaká to hudba ve slově: Umírá, myslil si. 
Vítej, veliká měnitelko všech věd, útěcho a naděje všeho, co k životu 
bylo stvořeno! 

Přistoupil k loži. Puch země vanul již z vychládajícího těla, visícího 
v loktech vzlykajícího ředitele. Doktorovi bylo nyní tak jasno, tak 
samozřejmo a přirozeno, proč žena ta zemříti musí. Nedosahoval k jeho 
hledisku ani stín nějakého sobectví, v jakémsi oproštění vší všednosti, 
obyčejnosti uznával to, upokojen to pozdravoval. 

Smrt její může býti lásce jeho životem, život její byl by její smrtí. 
Bojoval ve snách proti větrným mlýnům, přemáhal ve snách nebojovné, 
protože nepřemožitelné. Nyní konečně pochopil, vrátil se k normálu, 
počne znovu od a. 



Digitized by 



Google 



150 Emil Tréval: 

Slabé chrčení Nastíno se sesílilo v chrapot, a křeč zalotncovala 
tělem jejím jako trhaná vlna. Zapadlá, fialová víčka zvolna se rozvírala. 
Utichl v hrůze i šepot jeptišek, odříkávajících modlitby umírajících. 

Zsinalé, zkornatělé již rty Nástiny hnuly sebou, sblížily se. Oba 
mužové sklonili se k ní. 

nNe!« 

Šeptla jediné slovo to již z nesmírné dáli, víčka její zase zapadla, 
ústa se rozesmekla s klesající čelistí. Tělem probíhaly podivné proudy, 
zprohýbaly je, jakoby nemělo kostí. Čelisti rozechvěly se znovu, sevřely, 
a ozval se skřípot, vrzání protáhlé, jako když zaskřípe klíč v neotvíraném 
zámku, jako když rozvírají se zvolna a těžce veřeje ve stěžejich zareza- 
vělých, dveře zavřené na celý dlouhý život lidské bídy zde na zemi. 

Tělo uložené na lože zvolna se protáhlo . . . 

Doktor octnul se venku v tmavé ještě noci. Ani jediná hvězda 
nesvítila na obloze. Prudký studený vítr vál od severu, sem tam šlehla 
ho osamělá kapka deště do tváře. Kráčel tmou, nevěda kam. Nohy 
jeho hledaly si samy cestu a nalezly ji. 

Potřeboval nutně tělesný pohyb na vzduchu, únavu fysickou, aby 
utišil rozbolněné nervy a předrážděný mozek. Šel proti větru, aby 
nevanul na něho puch města. Zdáío se mu, že vítr odhání od něho 
i přízrak mrtvé jeho lásky, jenž kráčel mu neslyšně po boku. Paměf 
jeho byla přeplněna, jako fotografická deska astronomického přístroje, 
na niž účinkují po celé hodiny paprsky hvězdnatého nebe. Zhuštěné 
dojmy splývaly, křížily se a potlačovaly se vzájemně. Žádný z nich 
nemohl vyniknouti, ovládnouti zorné pole. 

Bludný krok doktorův zastavil se na haldě popelu. Pohlížel dolů 
do tmy, jež vlastně nebyla tmou, leč zážehem a plamenem. Z hutí 
pod ním vyšlehovaly ohnivé jazyky, žířily výhně pecí, valil se narůžo- 
vělý kouř. Krvavá záře polévala šedivou oblohu. Z hald lítaly celé 
ohňostroje tančících raket a jisker, a jako žhavý had vinula se úbočím 
dolů láva strusková. V jasu a ohni tměly se přímé čáry komínů továr- 
ních, a ječivý hlas parních píšfal rozbodával zakrvácená ňadra Tmy. 

Nebyla to věru noc posvěcená odpočinku, spánku, leč noc plná 
pachtění, zápasu, práce a přemáhání hmoty násilím a ohněm. Checht 
parních kladiv hlásal triumf ducha nad hrubou silou. Míhání trpasličích 
postav lidských v záplavě plamenů, železa a par zdálo se býti samo- 
vražedným rejem mušek kol plamenu, pobíháním mravenců v kupě jehličí. 

Odsouzenci, karyatidy, mužové tvrdých mozolů, zajisté. Ale snad 
za to pracovníci bezpečného pobřeží, v duševním bezvětří, klidných 
hladin, neuvědomělí účastníci lidského štěstí. A snad i to vše je illuse. 
I v kytlích zuří vášně, tepe totéž žádostivé srdce lidské, hryže červ 
neštěstí. Snad i oni úmornou prací ohlušují hlas svědomí, usmiřují viny 
neznámé. Snad závidějí lépe oděným spolulidem s měkkými dlaněmi, 
ale za to chorým mozkem a rozervanou myslí, snad spřádají úklady, 
jak přepadnouti je, oloupiti, zavražditi některého z domnělých vyvo- 
lenců Štěstěny. 



Digitized by 



Google 



Silnější než milování. 151 

A znenáhla splýval šum kolkolem v jediný, táhlý, nepřetržitý zvuk, 
jako v dutí ohromné polnice. Ve zvuku tom byl pláč, výskot, checht, 
řev hněvu, sykot nenávisti, výkřiky bolu, prosby o smilování a chrapot 
umírajících. Zvuk se sesíloval, již nezněl v míře pozemské, to kázal 
rozezlený Soudce andělu svému dmouti silou takovou, že padali lidé, 
bořily se domy, vyvracely se stromy, a odlétaly náhrobky s hrobů. 
Z bažin a rákosí zemského rmutu vstávali mrtví. 

Dies irae, dies illa — ! 

Hlas posledního Soudu. 

Doktor sestoupil s haldy. Velkým obloukem obešel město. Zpěv 
kohoutu dozníval za ním, zaléhal v dáli. 

Výhní noci vycházel k spánku nového dne a, než postavil nohu 
na nový stupeň života, rozhlížel se a hltal očima všecku tu strázeň, 
v jejíž pletivu i on se dosud zmítal. 

Cítil v tom hluku, nepokoji a plápolu na oko zmateném, jakousi 
sílu a určitost, jakési pohánění v jistý směr, v jakýsi přístav, cíl, útulek. 

Ve žhavé noci poznávání zrál a prohledal jeho duch, bolest zjasnila 
mu zrak k tušení pravdy. Dozpívána právě odvěká elégie lidského 
milování, a dozvuky nápěvu žalovaly již v nezměrných dálkách. 

Velké žároviště dohořívalo, a v duši šeřila se tichá, smutná zora. 

Vkročil do zjasnělých již ulic. V uších zněl mu bzukot a ševel 
ranního mlčení. Sel cestou svou ze široka, nadnášen neviditelnými 
vlnami. Vše zdálo se mu býti nové, ztrnulé, ztichlé, jako pohrouženo 
v očekávání, odmlčení, údiv a otázku. 

Lidé pohliželi na něho tak podivně a zvědavě. Zraky jejich tázaly 
se: Zemřela ti? 

A to „ti" vyráželi a zabodávali mu do prsou, nevědouce, že jsou 
prázdná, vyhořelá, černá . . . 

Vítr se utišil. Nehnutost úlevy, jakási vaně teplá, narkotická vlála 
vůkol. Myslil na ni — Nastu. Zrakové hallucinace náhrobků vyskako- 
valy ze země, v sluch zalehlo: Salvě regina tenkými, dětskými hlasy 
z dáli a tlumeně, kdosi zaštkal, a na údy kladla se podmanivá tíže 
hřbitovní hlíny. A z mlh a par, jež zahalovaly dosud to, co duše jeho 
hledala, jež zbyly ještě po překonaných nepokojích a děsném výšinu 
a vratu v jeho pouti, rodila se v bledých, měsíčních čarách silhouetta 
jiné hlavy ženské, staré, vrásčité, s laskavýma očima, hlava jeho matičky. 

Proč zatoužil po ní v tuto chvíli? Zda proto, že minulo to, co 
oddělovalo jejich duše? Že zbyl po tom jen pouhý, mroucí vzlyk? 

Konejšivá něha, vůně balsámu osvěžila jeho znavené nervy. Ach, 
jaké prameny mají pro něho nezrozené ještě dny? Nežádal, neočekával 
ničeho — jen odpočinek I Spánek těla i duše! 

A vzpomínka na matku zúrodnila prázdno jeho rozvratu k ruchu 
klíčivému. Pracovalo to v něm tiše, ale vytrvale, zaplašovalo, zarovná- 
valo, automaticky, bez jeho uvědomění a vůle, jako první zaproudění 
Sfav k raněnému místu, první rozběhy živého organismu k pomoci, 
k zavírání, k hojení. 



Digitized by 



Google 



152 Emil Tréval: Silnější než milování. 

Potřeboval klidu. K životu neb k smrti. Netoužil po prvém, nebál 
se druhého. Ať dokoná se, co mistryně všech léčitelů neb všech po- 
pravčích zahájila. 

Slyšel kolem hlas jeseně, vážné kajícnice: Na poušf! V ústraní! 

Otevřela se mu tichých věcí krása. Unavený mozek jeho potřeboval 
klidu v tomto i příštím pokolení, renovaci sil. 

Čekal, poddával se, čekal. 

IV. 

Když přiblížil se k domu, bylo ještě šero. Z okna vyhledala však 
již matka. Spatřil ji, než stiskl kliku vrat domovních. 

Zatanul mu před očima pokoj její, přeplněný starobylým, dubovým 
nábytkem, vykládaným a malovaným, zděděným po babičce. Vzpomněl 
na útulný zápach po červotočině, starém laku, suché levanduli, na láhve 
s uměle sestaveným umučením Páně uvnitř, na různé škatule, ošatky, 
umělé kytice, trety, pokryté pečlivě bílými plenami a během let pod 
těmito již vybledlé a zvětšelé. Cos teplého, živého a konejšivého ho 
obešlo. 

A tu pojednou vyhouplo se to před ním jako předsvit před slunce 
východem, to, nač stále čekal, vyvstalo před ním s naprostou jistotou 
pravdy, pochopení, co má činiti, a k čemu ještě není pozdě. 

Veliký Pan, duch tichých samot, zašuměl mu po druhé kol hlavy 
perutí. 

Kmen jeho života, podrůstající až dosud jakousi těsnou chodbou 
ven k světlu, násilně ohnutý, prorazil tísnící klenbu, vzpřímil se, vraceje 
se do polohy, již určila mu sama tvůrčí příroda, ku směru přímému, 
ku kořenům. 

Matko, moje matko! Tvá bolest a modlitba vykoupily mi svobodu! 
Nevýslovné překypění vděčnosti táhlo ho k rodičce. Toužil po její 
soustrasti, jejím laskání a za to chtěl jí říci to, nač ona čekala. 

Stanul před ní. Oči jejich šedivé a tak sobě podobné setkaly se. 
Pohledem tázaly se a odpovídaly. 

„Zemřela." 

„Chvála bohu!" 

A hned, uleknuvši se své radosti, kála se matička z hříchu a, po- 
křižovavši se, sepjala ruce k modlitbě: „Odpočinutí lehké dejž jí, 
ó Pane — " 

„A světlo věčné ať jí svítí!** dodal syn. 

Matka počala se třásti na celém těle. 

„A — a — a?« 

Hlava její se rozklepala na tenkém, žilnatém krku. Oči její vpily 
se dychtivě a úzkostlivě do tváře synovy, jež chvěla se neméně v pro- 
pukajících slzách. Z těchto očí mateřských vyhledal na něho celý 
svět lásky. 

Poklekl před matkou, vzal ruce její do svých a vzhlédl k ní. 
Z očí vyřinuly se mu nezastavitelné proudy slz. 

„Matko, nechám tu všeho, a budu rolníkem!" 



Digitized by 



Google 




Eliza Orzeszkowa. 



Digitized by 



Google 



154 V. Kredba: Eliza Orzeszkowa. 



V. KREDBA: 

Eliza Orzeszkowa. 

V tichém zátiší grodenském na Rusi, vzdálena hlučného ruchu měst- 
ského, žije slavná spisovatelka polská, Eliza Orzeszkowa. V tomto 
zátiší vzaly původ svůj nejznamenitější práce její, které Orzeszkowou 
postavily po bok velikému Sienkiewiczi. Literární činnost její počala 
roku 1866, kdy uveřejnila v „Tygodniku illustrowaném" svoji spiso- 
vatelskou prvotinu. První větší román „Ostatnia milošč" pochází 
z r. 1868. V pozdějších pracích proniká už zřejmě a s úspěchem snaha 
spisovatelčina: vylíčiti společenský život polský. V tom směru projevila 
Orzeszkowa nevšední dar pozorovatelský. Bedlivým studiem nejnovějších 
poměrů společenských a prohloubenou analysí jejich šířil se každým 
rokem obor tvořivosti autorčiny a v dílech „Dziurdziowe" (1885) 
a „Chám" (1888) zazářilo už mistrovství autorčino plným leskem. 
Charakteristickým rysem vyspělé tvorby Orzeszkowé je psychologické 
prohloubení, vroucí cit a upřímná něžnost. 

Literární činnost Orzeszkowé je velmi obšírná. Mimo shora uve- 
dené práce vyšly zvláště: Eli Makower (1875), Rodzina Brochwiczów 
(1876), Meir Ezofowicz (1878), Z róžnych sfér (1880-1882), Sylwek 
cmentarnik (1881), Widma (taktéž). Nad Niemnem (1.888), Ascetka 
(1892), Bene nati (taktéž), Dwa bieguny (1893), Australczyk (1895), 
Melancholicy (1896), Piešň przerwana (taktéž), Iskry (1898, v českém 
překlade, bohužel, neúplné), Argonauci (1900) a nejnověji „Chwile", 
sbírka novel, z níž vyňata práce, níže v překladu podaná. 

Orzeszkowa narodila se roku 1843 v Milkowszczyzně u Grodna. 
Otec jí záhy zemřel, a Orzeszkowa dána do klášterního pensionátu ve 
Varšavě. V šestnácti létech provdala se za bohatého statkáře, s nímž 
byla však rozvedena. Provdavši se podruhé, záhy opět ovdověla a usa- 
dila se trvale v Grodně. R. 1879 založila si Orzeszkowa knihkupectví 
ve Vilně, ale po třech létech nakladatelství úředně uzavřeno, a spiso- 
vatelka dána pod policejní dozor. Stalo se to v době, kdy chystáno 
vydání anthologie české poesie v polských překladech a dějin českého 
znovuzrození. 

Orzeszkowa požívá dnes slávy téměř světové. Díla její překládána 
jsou do předních jazyků evropských, ba i do hebrejštiny. Do češtiny 
přeložena celá řada velikých prací Orzeszkowé v překladech namnoze 
výborných. 

(Jako pramenů k úvodu užito: Dr. P. Chmielowski: Zarys naj- 
nowszej literatury polskiej, Ottův Slovník naučný a Jelínkovy „Pohledy 
do Litvy".) 



Digitized by 



Google 



Eliza Orzeszkowa: Z různých cest. 155 



ELIZA ORZESZKOWA: 

Z různých cest. 

Se svolením spisovatelky přeložil Václav Kredba. 

yyy noho let už uplynulo, co sestra Klára uzavřela život ve dvou 
/ \ slovech : modlitba a milosrdenství, na konec pak vymýtila ze sebe 
pojmy: já a štěstí, a nahradila je jinými: Bůh a posvěcení. 

Mnoho let uplynulo, co z nivy života netrhala jiných květů nežli 
ty úsměvy úlevy, které pod její rukou a pohledem rozkvétaly na ložích 
nemocnice, a ty mystické vůně nebe, které splývaly v ni někdy z veli- 
kých a rozmodlených tišin kaple a klášterní cely. Přemáháním a bez- 
senností scvrklé její rysy .už pokryly se bledostí tak průzračnou, že 
v hlubokém stínu kornetu podobaly se delikátně vykrojené oplatce; 
paměť její až na pokraj vyplnila se vzpomínkami na lidskou bídu 
a oběti, vlastními silami duše i těla přinášených, ale ještě nikdy, jako 
tohoto dne, duše její nebyla tak otřesena a vůle silně napjata. Když 
vedle provázející jí sestry Benigny šla po hladkém chodníku ulice, 
veliké město kypělo kolem ruchem a šumem příjemné hodiny před- 
večerní. V hrkotu nesčetných kol, lesknoucích se očí, smějících se 
a rozpovídaných úst, sestra Klára šla tichým, prudkým krokem, se srdcem 
sevřeným a ustrašeným, s neustálou myšlenkou na to, co prožila mi- 
nulé noci, a na to, co snad ještě prožít bude musiti. 

Po celou minulou noc hlava ženská, ještě mladá, strašlivě vyhublá, 
v houšti černých vlasů jako v pochmurném oblaku zmítala sebou před 
její očima na podušce nemocničního lože; ruce bez krve, s prsty vy- 
schlými jako píštěle, vztahovaly se k ní, a hlas, vycházející z prsou, 
těžce oddychujících, z úst, jejichž krásné linie ani předsmrtná muka 
setříti nedovedla, mluvil, šeptal, chroptěl: 

,Jdi, sestro, k němu, jdi, pros, aby odpustil, aby ti řekl, že od- 
pouští, neboť musil mnoho trpěti, — teď chápu, co trpěl, když sama — 
Ó, Bože, ale já netoliko za odpuštění chci ho žádati — Ty, sestro, 
snad se zalekneš, až ti povím, jakou prosbu — Je to neslýchané 
ohavné, aby někdo, jenž tolik zavinil, odvážil se ještě takovou prosbu — 
ale já nevím si jiné rady — já s tím strašlivým nepokojem o ni ze 
mříti nemohu — zkusím to — snad pro milosrdenství — Jdi, sestro, 
pověz, že ona za nic nemůže, taková je malá, sličná, opuštěná — Viděla 
jsi ji včera! Viď, že je anděl? Červík maličký, po němž budou všichni 
šlapati — Ale ty, sestro, nevíš, nemůžeš pochopiti, co chci od tebe — 
od něho! Nakloň se, poslouchej! Vyzpovídala jsem se už, kněz mi 
dal rozhřešení — teď ty, sestro, poslouchej, abys věděla, jak Pán 
Bůh tresce ~- 

Pláčem se zajikla a potom dokončila: 

, A co mu máš říci — jak ho prositi . . .* 

IP 



Digitized by 



Google 



156 Eliza Orzeszkowa: 

Ruce, hotové kosti, tak ji za hábit zatáhly, že musila při lůžku 
pokleknouti. Musila také často nachýliti ucho k tváři nemocné, aby do- 
slechla, co mluvila. V sále nemocnice dohasínala noční lampa, sen 
zavíral víčka i tém, kdož nejkrutěji trpěli, šero nahlíželo do oken, 
krůpěje potu vystupovaly na čelo sestry Kláry, ale nemocná ještě mluvila, 
vypravovala, stěžovala si na svůj osud, na lidi, na samu sebe, čím 
dále méně sebe vědoma, s čím dále více chvějícími se slovy na ústech, 
časem rozrušena až k hlubokému, dlouhému pláči, časem rozjitřena až 
ku kletbám, sesílaným na běh života, na vlastní srdce, na člověka, 
který ji zvábil přeludem nezměrného štěstí a potom strhl ji do propasti 
bezedné trýzně. Ale, cokoliv a jakkoliv mluvila, jako osten, ustavičným 
bodáním připamatovávající se srdci, na ústa její vracelo se slovo: ona! 
A pak najednou prosba, plná dechů, sálajících ^rem, a pohledů, za- 
litých slzami: 

„Jdi k němu I pros, služebnicí Kristovou jsi, Kristus poručil za- 
chrániti hynoucí — řekni mu, že Kristus poručil odpouštěti — že 
veřejné hříšnici odpustil — že děti měl rád . . . Af slituje se nad malým 
červíkem, zvedne se země — aby ho nezašlápli . . . Může to učiniti, 
jen kdyby chtěli Je bohatl Viděla jsem ho z povzdálí — takový je 
silný, zdravý, lidé se mu klanějí — se všech stran klanějí — ani stopy 
na něm jakéhokoliv neštěstí . . . Kdežto já I Ó, Bože, což pak já, na 
mně už nezáleží I Pro mne už všechno to tam ... to tam ..." 

Zaplakala znovu. 

„Ale ona! ona! ta moje hvězdička zlatá! Jdi, sestro, k němu! 
O ní mluv — za ni pros! Vypravuj, jak jsem bídná, a jaká ona je 
malá, sličná, že za nic nemůže ..." 

Proto na sklonku májového dne, v kypění velkého města, ve vůních 
akátů, po zahradách rozkvétajících, ve světlech západu, které tu a tam 
kladly růžová pásma na sněžnou běl jejího kornetu, šla — k němu. 
Vedle ní ramenatá a čerstvější sestra Benigna cupala, mlčíc a časem 
vznášejíc na družku dobré, tázavé oči. Ale delikátní rty sestry Kláry 
pevně byly sevřeny. Nemohla prozraditi cizího tajemství, musila sama, 
vlastními silami zvednouti kříž povinnosti a milosrdenství. 

Bylf to kříž. Při myšlence, čí práh přestoupí, ke komu bude 
mluviti, zmocňovala se jí bázeň, stud, především pak hnus, s nimt 
nadarmo bojovala, nemohouc ho přemoci. Věděla, že nelze jí nikoho 
souditi ani tupiti, bojovala tedy s hnusem, který neztenčen tajil se 
v srdci a znepokojoval ji pocitem spáchaného hříchu. Její povolání 
a povinnosti, které plnila, přiváděly ji často ve styky s lidmi; také 
jméno tohoto člověka, proslulé talentem, rozumem a energií, již dříve 
několikráte zavadilo o její sluch. Neslyšela o něm nic zlého, ale vě- 
děla, že žije pohřížen v tom duševním poblouzení, v těch hustých 
mlhách, které teď lidem zakrývají nebe. Náleží také zajisté k těm, kteří 
s odvážlivou myslí životem, oddaným samolibým věcem a rozkošem, 
zvětšují toto poblouzení a tyto mlhy čím dále více zatemňují. 

Rozum, talent! Zdaž vždycky jsou pochodněmi, svítícími lidským 
krokům, aby nesběhly s cest, vykázaných jim moudrostí a vůlí Boží?- 
Bývajíf také — jeho rukou jsou snad rovněž — jiskrami, rozněcujícími 



Digitized by 



Google 



z různých cest. 157 

v duších požáry zoufalství a vzpoury. Co bylo jisto — že byl světákem, 
dělícím život mezi práci, poskytující mu bohatství a slávy, a mezi roz- 
koše, jimiž svět krmí smysly a prázdnotu oblíbenců svých i osudu. Slyšela, 
že žije v nadbytku, obklopen tím krásnem, které lahodí smyslům a vede 
k zbožňování hmoty a její tvorů. Věčné obíhání okruhu dočasných 
interessů, věčné koření se tělesnému požitku, hluk, zástup, lidské chvalo- 
řečení, — tof atmosféra, ve které dýchá, pokrm, kterým živí se ta 
duše — zajisté ovšem spokojená a hrdá! Je triumfator, jistě hrdopýšek, 
jeden z těch, kterým štěsti přálo podle lidí — ale podle Boha? „Běda 
vám, boháčům, nebof máte svoji radosti" Ostatně, Bůh af ho soudí I — 

Co však sestře Kláře zdá se úplně jistým, je to, že za chvíli, on 
i ona, sejdou se spolu s cest, tak nesmírně různých, jako kdyby ne- 
bylo jich na jedné zeměkouli. Ce^ jsou si tak nepodobny, že mezi 
těmi, kteří jimi spějí, existovati musí propast nemožností. Kterak že 
ona, pokorná jeptiška, jazyku světa neznalá, mluviti bude s tím člověkem, 
kterému „se všech stran klaní se lidé,* a jehož řeč jest zajisté ochotnou 
služebnicí úskočné mysli! 

Promlouvajíc toliko ve jménu Boha, zdaž přesvědčí toho, který 
snad v Boha nevěří? Aby pak dosáhla zamýšleného účelu, potěšit 
umírající, a nevinné dítě zachrániti od záhuby, toužila by i promluviti 
jazykem toho světa, k němuž on náleží, ale nedovede toho, zapomněla 
ho, a není si jista, sluší-li se přísnou myšlenku Boží na milosrdenství 
ovíjeti ve vábně vyšívané závoje světské? Kterak že tedy dovedou 
pochopiti se navzájem a u planoucího sloupu oběti svorně se sejíti — 
z tak různých cest? . . . 

Avšak i jej potkalo jednou neštěstí; prst Boží dotkl se ho trestem 
nebo výstrahou. Avšak ucítil-li silně tento dotyk, jest pochybno. S těch, 
kteří lehce šinou se povrchem života, lehce též svezou se rány života. 
Kdo nesestupuje do vlastní hloubi, do toho hloubi také nic neproniká. 
Jestliže osudná tato příhoda zadala mu ránu, jistě ji zahojila mast, 
složená z milého trávení času různým způsobem, ze zajímavých cest, 
krásné výbavy — kdož ví? — snad z týchž pocitů, které lehkomyslná 
stopa té nešťastnice pošlapala a dlaň jiné nanovo roznítila, nebof činil 
kroky za účelem rozvodu . . . 

Sestra Klára slyšela o tom a teď myslila na to, že nepamatuje se 
na křivdu, spáchanou na oné; chtěl s jinou jít k oltáři. Ano, křivdu, nebof 
sestra Klára nemůže ubrániti se myšlence, že poklesek této ženy spadá 
netoliko na její, nýbrž i na jeho svědomí. Byla tak mladá! On, starší, 
měl více zkušenosti a rozhledu; proč nepronikl, nevytušil, nezabránil, 
nevystříhal? Snad i pýchou a nevěrou svojí otrávil její duši a jako 
v honbě za světskými rozkošemi zavedl ji na scestí! Kéž by tuto vinu 
svoji chtěl pochopiti a uznati! Odpustil by snad umírající a splnil její 
prosbu. Ale sotva lze připustiti, aby se to státi mohlo. „Což s trní 
česají se jahody nebo s ostnu fíky?" 

Pýcha zaslepuje. Rozkoše světské — tof prach, který člověku za- 
kr3^á skvrny jeho duše. Jen pokorným a cnostným dovoluje Bůh 
v proudech svědomí vyloviti perlu pokání. Avšak milost Boží vždy 
a všude může působit, a ji sestra Klára vzývá na pomoc, vstupujíc na 



Digitized by 



Google 



158 Eliza Orzeszkowa: 

ozdobné schody krásného domu. Sama nezmůže ničeho. „Nemůžeš 
učiniti jediného vlasu bílým nebo černými" Modlí se tedy v duchu. 
Prosí Boha za světlo a nadšení; krátká modlitba a cit povinnosti vzněcuji 
jí smělost. Směle také, ač . delikátně, tiskne prstem knoflík zvonku 
u dveří, na nichž oči její mechanicky čtou nápis: ,Česlav Zanimirski. " 



Otevřenými dveřmi kabinetu viděti jídelnu s těžkým dánským stolem 
uprostřed a zavěšeným nad ním mnohoramenným lustrem. U stěny 
skříň, rovněž dánská, těžká a jemnou řezbou pokrytá, přenádherná. 
Od tmavých stěn odrážejí se připevněné k nim staré kamenné ozdoby, 
Delfty, pocházející z Holandska, s malbou, která en grisaille před- 
stavuje fantastická zvířata a rostliny. 

Na jiném místě přerývá stěnu pruh tmavého dřeva: to jsou hodiny, 
zavřené ve starobylé skřínce, tak vysoké, že ciferník jejich, veliký, se- 
stárlý, vybledlými růžemi ověnčený, takřka zpod stropu hledí na pokoj, 
jehož bohatství skrývá se pod přísnou clonou tmavých barev a těžkých 
útvorů. Totéž je v kabinetě. Ze skříně na knihy, jejíž úhledné sloupy, 
zrcadlová skla a dlouhé řady knih skoro zúplna zakrývají jednu ze 
stěn, z velikých poprsí dvou velikých věštců, z rozvěšených na stěnách 
starých rytin a oríginelnich malířských skiz, z velikého psacího stolu, 
pokrytého množstvím papírů, z vybledlého gobelínu, který delikátními 
barvami a mlhavými konturami jako rozprchávajícím se přeludem naplňuje 
roh pokoje, vychází jakási atmosféra, vůně, dech, jichž sestra Klára 
najednou pochopiti ani popsati nemůže. 

Sloužící doprovodil ji sem a požádal, aby chvíli ráčila sečkati. 

Družka její zůstala v sousedním pokoji, kdežto ona v kabinetě, 
který ihned nazvala v myšlenkách pracovnou, usednuvši na křeslo, nej- 
blíže u dveří stojící, očekávajíc rozmluvu, kterou v tvář s vlastníkem tohoto 
bytu zapřísti musí, rozhlíží se kolem, přemýšlí a cítí nejasný úžas. 

Docela jinak představovala si toto místo. Nemyslila na ně mnoho, 
ale, když měla sem vstoupiti, mimovolné působení obrazotvornosti zjevo- 
valo jí lesky kovů, jiskřivé barvy drahocenných látek, pozlacené předměty, 
atlasy, podušky, naplněné hebkým peřím, obrazy, od nichž oči její 
budou musit prchati. A zatím je tu šero — neboť nábytek je tmavý, 
a za okny visí zelená clona stromů rozlehlé zahrady. Je tu také ve- 
lice čisto. 

Nic divného. V obydlí bohatého člověka již předem nebylo lze 
připustiti prachu na nábytku nebo smetí na podlaze. Ale nikoliv tuto 
prvotní čistotu vycifuje sestra Klára. Je to cosi daleko subtilnějšího, 
jdoucího z ticha, které tu panuje, ze zeleně za okny, z nedostatku 
směšností, přepychu a toho nepořádku věcí, který charakterisuje nevkus 
návyků. Skvrny mohou lpěti netoliko na nábytku, nýbrž i vznášeti se 
ve vzduchu. Zde však nebylo cítiti skvrn. Je tu velice čisto. Při tom 
nic se neleskne, nekřičí, nevtirá se do očí s drzostí bohatství, které 
samo sebou jest cílem a rozkoší. Žádných zakřivenin, rozmarů a ne- 
srovnalostí. Jako hudební tóny pro ucho splývají linie, výborně volené, 



Digitized by 



Google 



z různých cest. 159 

do oka v libý akkord, trochu vážný, ale přes to hluboký. Sestra 
Klára nedovede si tuto věc vysvětliti z toho, co zakouší, ale je to 
dojem umfrněnosti a harmonie. 

Dlouhá chvíle uplynula, nežli myšlenkou její pronikla slova: Velice 
krásněl 

Neznala názvů, historie ani peněžní ceny předmětů ji obklopujících, 
avšak uslyšela vylouděný jimi akkord krásna. Byl to při tom akkord, 
ve který bez váhání vnořiti se mohla, nebof vycházel z věcí, sice 
materielních, avšak v nich tkvěl a do atmosféry přeléval se duševní 
prvek, vzdušný, cosi jako modlitba nebo zpěv němých věcí. Nedaleko 
dveří, na kraji křesla sedíc, sestra Klára v zamyšlení šeptala: 

, Krásné I" 

V hloubi duše její, pokorná a ztajená, hořela jiskra poesie; zdaž 
by bez toho mohla býti tou poetkou činu, jakou jest sestra milosrdenství? 
Nahlížejíc tedy do rohu pokoje, naplněného mlhavými barvami a kon- 
turami gobelínů, s úsměvem na bledých ústech pomyslila si: 

„Jako prchající sen!" — 

Ticho. Do obydlí, umístěného mezi velikým dvorem a rozlehlou 
zahradou, vřava města doléhá z povzdálí, slabě, právem kontrastu pro- 
hlubujíc ještě panující tu ticho. Navzájem mísí se s ním ohlas roz- 
mluvy, vedené za několika zavřenými dveřmi několika mužskými hlasy. 
Ze zvuku těchto hlasů uhodnouti možno, že je to porada, ve které 
mínění se křižují a časem mezi sebou bojují. Pojednou jeden z roz- 
mlouvajících povýšil poněkud hlas, a tu ode stěn stlumeným zvukem 
ticha kabinetu vpadla slova: 

,Chceme-li dosáhnouti cíle ..." 

Další slova utonula ve vzdáleném šumu hlasů. 

Zrak sestry Kláry tkvěl na předmětu, ozdobujícím roh velikého 
psacího stolu. Byl jím keř vřesu, v majolikové váze kvetoucí, produkt 
skleníkového pěstění, v tomto velkoměstském obydlí připomínající 
lesní zátiší a žlutý písek, nasypaný na krajích lesů. 

Ode stěn, z hloubi obydlí, v zelený polostín, vrhaný rostoucími 
za okny stromy, vpadají znovu hlasitě pronesená slova: 

,To je zrovna nemožnosti" 

A hned jiným hlasem pronesená: 

,To je povinnost!" 

Potom kdosi tam hlasitě čísti začíná, a při doléhajícím ode stěn 
šumu čtoucího hlasu poprsí věštců patří v prostranství se zadumáním 
v mrtvých očích. Po několika minutách šum čtoucího hlasu umlká, za 
to několik hlasů najednou prohlašuje: 

„Bravo I bravo! To je pravda! pravda!" 

Kdosi tam, za stěnami, slaví triumf, získav pro svou myšlenku 
několik jiných smýšlení. V zeleném polostínu kabinetu rozlévá se liliový 
úsměv lesního květu, starý gobelín blouzní v rohu pokoje jako prchající 
přelud snu, ode dveří zavřených doléhá několik mužských kroků stoupa- 
jících po kobercích a podlaze. Hlasy rozmlouvajících stále se blíží, 
a slova, která pronášejí, jsou zřetelnější: 

» Přesvědčil jste nás úplně ..." 



Digitized by 



Google 



160 Eliza Orzeszkowa: 

„Především, sbírky ..." 

„A příslušné síly!" 

„Kdy bude schůze?" 

„Nelze odkládati I « 

„Co se odkládá, uteče." 

Stanuli v sousedním pokoji; ve smíšených hlasech rozeznati lze 
Časem pronesená data, číslice, jména. Jdou znovu, dveře se otvírají, 
a kabinetem prochází několik lidí různých vzrůstů a různého věku 
s tvářemi velice oživenými. Při spatření sestry milosrdenství všichni 
jednomyslně před ní se shýbají v úklonách, plných hluboké úcty, ale 
bez údivu, neboť náležejí k těm, kteří na světě tak mnoho vidí a skoro 
všechno znají, že skoro ničemu diviti se nemohou. 

V předpokoji rozmlouvají ještě, a sestra Klára zatím dveřmi, které 
po odchodu jejich zůstaly otevřeny, dívá se do hloubi salonu, z něhož 
opět vane dech, pro ni neočekávaný. 

V hloubi salonu stěny pokryty jsou velkými i menšími rámy, 
a v nich malované tváře, obleky, hesla. Je to sbírka portrétů, miniatur, 
emailí, s přepodivnou delikátností sňatých ze starobylých signetů. 
Uprostřed obraz největších rozměrů, na němž rytíř s tváří, čarovně 
krásnou, a koněm, na nějž vsedá, a s vojskem, jemuž velí, vrhá se 
ve zpěněné vlny Elstery. Nad touto dramatickou scénou pod napudro- 
vanou parukou tvář královská, která dramatu toho vycítiti není schopna. 

Na miniaturách třpytí se z dáli obleky pradědů i prabáb, ze stolku, 
stranou pošinutého, dívá se jako Mars bílý vojín ze starého saského 
porcelánu ... a sestra Klára vycifuje linoucí se od toho všeho vůni 
věcí, dávno známých, vřele pamatovaných, blízkých a drahých. Zvláště 
od bledých rysů rytíře, vyskakujícího na koně do zpěněné řeky, vane 
k ní upomínka dětství a prvních let mladosti. Týž obraz, jenom že 
v menších rozměrech, nacházel se ve venkovském dvorci, pod jehož 
střechou spatřila světlo denní; pamatuje se naň, od té doby, co začala 
rozeznávati předměty, tímto světlem oblévané, připomíná jí otcovské 
oči, které naň často patřily, i také ramena matčina, která ji k němu 
Často zdvihala. 

Může to být, aby zde v tomto obydlí, padla v ni jiskra citů, jí 
tak vlastních, drahých, čistých, z ramen mateřských vzniklých? Zrovna 
tak jako ten květ na psacím stole I Neboť v první mladosti kterak měla 
ráda ty pokorné vřesy, liliovou mlhou pokryté mechy lesní a lesní 
písek I Kéž by mohla teď z této vázy utrhnouti několik větviček, při- 
nésti je té nešťastnici, k vůli níž sem přišla, a občerstvivši jejich svěžestí 
oči její, vyprahlé slzami a horečkou, vložiti je v její vyhublé dlaně 
jako zřejmé znamení odpuštění I 

Od zbloudilé sem květiny lesní zrak její odpoutává bledý rytíř na 
obraze a potom poprsí poety, jehož mramorové oči otevřenými dveřmi 
dívají se na malovanou tvář bohatýra. 



Digitized by 



Google 



z různých cest. 161 

Když Zanimirski s tázavým pohledem hluboce ukláněl se před 
jeptiškou, jí se zdálo, že z teplého a milého snu budí ji cizí a mrazivá 
skutečnost. 

Zrovna tak, ano, zrovna tak si ho představovala: spokojen s sebou 
a se světem, zaujat záležitostmi světa, od hlavy k patě pokryt pečetí 
světské nádhery a sebevědomí. Vzrůstu byl prostředního, čelo jako 
u mladíka hladké a směle vzhůru vypjaté, v tmavých očích silný a pro- 
nikavý lesk, na ústech úsměv radosti, kterou musil býti tak naplněn, že 
až vydírati se mu musila na venek. Rysy tváře, stažené a pravidelné, 
zakulatily se dole pod krátce přistřiženým vousem, což dodávalo tváři 
známky blahobytu a fysického zdraví. Před obrazností sestry Kláry 
raimovolně stanula vyhublá žena, v bolestech těla i duše předčasně 
umírající na nemocničním loži. Jaký to rozdílí Z dvojice lidí, kteří spolu 
započali život, teď v polovici jeho, jeden tak ztroskotaný, druhý tak 
kvetoucí! Z dvojice spoluvinníků . . . neboť neklamně část viny na jeho 
ramenou spočívá, jenom že on toho neviditelného břemene necítí 
v triumfující své radosti života ... 

Na tváři Zanimirského skutečné zračila se radost. Byl taktéž ne- 
smírně zaujat, a množství myšlenek, naplňujících mu hlavu, množství 
úkolů, které na něho čekaly, bylo lze uhádnouti z nepřemožitelného 
zamyšlení, naplňujícího oči, z kvapných pohybů, jakými přehazoval 
na stolku kupy papírů a olůvkem na listu papíru cosi zběžně zapisoval. 
Potom obrátil se k hostovi a vlídným pokynem ruky ukázal na jedno 
z dvou křesel, zrovna u stolku proti sobě umístěných. Ta bílá ruka 
s nuceným pohybem znova připomněla sestře Kláře ty skoro mrtvé 
ruce, na které té noci tak dlouho hleděla. Kéž Bůh ji posilní! Ve jménu 
Boha mluviti bude k tomuto člověku, tak strašlivě jí i tamté nešfastnici 
nepodobnému! 

„Poslouchám, sestro! Čím mohu sloužiti?" 

Delikátní rty sestry Kláry nechvěly se, když promluvila: 

« Přicházím od smrtelného lože té, kteréž jste před oltářem božím 
sliboval lásku a věrnost do smrti. Pro lásku Krista a pro poslušenství 
Jeho rozkazů přicházím, abych vám opakovala poslední slova a prosbu 
vaší choti, Laury Zanimirské, dokonávající svůj život v naší nemocnici." 

Hlas její zněl odvahou duše, která, promlouvajíc ve jménu zásady, 
vyšší nade vše, neleká se ničeho. Byla připravena uslyšeti výkřik ne- 
návisti, spatřiti obraz pohrdání, snad i hrubého gestu, slova. Naproti 
témto předvídavým výbuchům člověka uraženého, dojista podrážděného 
a mstivého, měla připlývající na mysl spoustu slov, přesvědčivých 
sladkých, jako přikázání Kristovo, a kdyby nastala potřeba, hřímajících 
ve jménu Kristově. Ale nepředvídala ani neočekávala právě toho, co 
se stalo. Bylo lze se domnívati, že slova, jí vyslovená, byla pro Zani- 
mirského tím hromem, který na blízku člověka udeřiv, nezabíjí ho, 
nýbrž odnímá mu sluch a řeč. 

Vyhlížel jako ohluchlý a oněmělý. Kůže i svaly tváře začaly se 
mu chvčti, svíjeti se, stahovati, až celá stanula ve vráskách, jako v pro- 
tahovaných všude na čele, lících, kolem úst i očí hlubokých rysech 



Digitized by 



Google 



162 Eliza Orzeszkowa: 

bolesti. Záda jeho se shrbila, prsty, objímající lenoch křesla, ztuhly, 
v očích, široce rozevřených, honila se bludná svétélka zmatenosti. 

„Laura . . . umírající ... v nemocnici!" 

Po tomto zajíkavém šepotu panovalo v pokoji dlouhé ticho, které 
přerušovalo toliko ostré, krátké cvrlikání vrabců za okny. 

Ale ne nadarmo Česlav Zanimirski slynul energií, která dávala mu 
sílu opanování mnoha vécí i úmyslů. Opanoval teď sama sebe. Vzpa- 
matoval se, pohledu poručil klid; jenom na tváři zůstaly vrásky jako 
tvrdým prstem vyhloubené rýhy. 

„Kterak to? Odkud sem přišla? Na co umírá? Proč. . . v nemocnici? 
Co se stalo? Zdaž zůstala opuštěnou ..." 

Slova počala mu váznouti v hrdle, přemohl se však, aby dokončil. 

„Od toho, k vůli némuž mě . . . který vzal na sebe zodpovědnost . . . 
strašlivou? Či . . . či . . .« 

„Ano," řekla sestra Klára. 

Ruce Zanimirského, ty bílé, úhledné ruce, sevřely se tak silně, že 
bylo lze vzíti je za symbol toho bolu, který někdy svírá srdce lidské 
jako v železných kleštích. 

„Ano, tedy ano!" neustále pronášel, a hlava nízko sklesla mu 
do dlaní. 

Opět vrabci samojediní ostře, krátce cvrlikali uprostřed ticha. Sestra 
Klára seděla nehybně; ve stínu kornetu oči její, modré jako nebe, 
dívaly se na zdrcenou hlavu člověka s výrazem čehosi nebeského, 
snad lítosti anděla k lidským bědám. 

„Předvídal jsem to, a proto staral jsem se všemožně, abych jí 
vrátil volnost zjevného, právního zasnoubení ..." 

Teď sestra Klára zvolala: 

„Proto? K tomu cíli jste to činil?" 

Vznášeje k ní udivené oči, tázal se: 

„K jakému jinému?" 

„Bylo lze připustiti, že . . ." 

„Že k vůli sobě . . .?" 

Po rtech, trochu se chvějících, přeletěla mu ironie. Zticha a zvolna 
odpověděl: 

„Nikoliv, sestro; vesna vrací se co rok, ale ve ztroskotání se štěstí 
lidského nejhroznějším je to, že víra v jeho možnost navrátiti se ne- 
může. Jestliže city mizejí jako stíny, drolí se jako hlína, hnijí jako látka, 
k čemu to . . .? Dověděl jsem se, jak chatrné jsou zámky toho, kdo 
je staví ze stálosti lidských citů, i toužil jsem, pokud lze, uchrániti od 
sesutí ten zámek, který ona sobě postavila, ačkoliv ..." 

Učinil rukou gest pochybování. 

„Ačkoliv i o tom jsem věděl, že byla to bídná chatrč, kterou 
z bahna země vybudoval vichr poblouzení . . . Zdaž s trní sbírají se 
jahody vinné . . .?" 

„Zdaž, provází-li slepý slepého, nesřítí se dolů obadva?" se 
sklopenými víčky zašeptala jeptiška. 

Potom zticha také se otázala: 

„Vy tedy jste se staral o její budoucnost?" 



Digitized by 



Google 



z různých cest. 163 

„A O její duši také/ odpověděl. 

„O . . . duši!" zvolala sestra Klára. 

Zanimirski vznesl na ni pohled, až na dno zřítelnic smutný a la- 
hodný a řekl: 

„Či nepoznal jsem tuto ženu jako čisté, zářivé děvčátko . . . jako 
poupě květu předivně svěží . . .? Ó, sestro I Není snad na zemi žalu 
tak hořkého jako ten, kdy duše, kterou člověk miloval jako zářivou — 
hasne I To jakoby slunce haslo! Toužil jsem zachrániti bezpečnost jejího 
losu a lesk její duše. Ale zmizela. Pět let nevěděl jsem, kde se nachází, 
a co se s ní děje. Bez ní pak nic učiniti jsem nemohl. A stalo se! 
Ničemu jsem nezabránil. Nezadržel jsem běhu tragoedie. Neodvrátil 
jsem od ní trestu či pokuty, která na ni jedinou spadla za vinu její 
i . . . moji!" 

„I vaši vinu?" 

V otázce této bylo tolik údivu, sestra Klára tak dalece neočekávala 
tohoto přiznání k vině, že Zanimirski vznesl k ní udivené oči, a opět 
ironie přeběhla mu po ústech. 

„Máš mě, sestro, za člověka, který nikdy nesestupuje do vlastní 
hloubky. Na povrchu svědomí, v jeho nejmělčejších vrstvách, nacházejí 
se hrubé viny tělesných vražd a loupeží, ale daleko hlouběji hledají 
skvrny své ti, kteří všem, kromě sebe samých, zdají se neposkvrněnými. 
Náležím k takovým. Na cti a svědomí mém nikdo skvrny nepozoruje — 
kromě mě samého. Jenom že příliš pozdě jsem je zpozoroval. Nenáležím 
k těm, kteří tak lehce šinou se povrchem života, že rovněž lehce svezou 
se s nich rány života. Když tato rána na mne dopadla, v ohni muk 
srdce objevila se pravda. Rozumí se, sestro, rozumí se, že byl jsem 
taktéž vinníkem!" 

„Kterak to?" 

Chvíli mlčet, sbíral myšlenky a slova, která snad rozptyloval plamen 
muk srdce. Potom začal: 

„Snad příliš dlouho tě zdržuji, sestro . . . snad máš málo času . . . 
Nejsem nakloněn ke sdílnosti . . . mám zmlklé srdce. Při práci rukou . 
a hlavy jest druhů mnoho, ale při té, která odbývá se v hloubi, nikoho. 
Ve světě, mezi lidmi, mluvím mnoho — zde, v tomto tichu — není-li 
pravda, že skoro klášterním? — bývá se mnou jen ono, to ticho . . . 
Avšak toužil jsem časem po nějaké dobré, andělské duši . . . takové 
jako jsi ty, sestro . . . ach, jak časem toužím po dobré sestře . . . Ale 
to je vždycky ..." 

Kynul pohledem na starý gobelín v rohu pokoje. 

„. . . takový prchající přelud . . . Nikoho ze svých . . . Neboť, sestro, 
lidé duší v duši nedívají se sobě nikdy I Vždycky jen povrch . . . povrch ..." 

Skloněn poněkud, s tváří na dlani, povznesl k bledé tváři a sklo- 
peným vičkám jeptišky zrak téměř dětinský, tak pokorný a důvěřivý. 

„Je to jednoduché," mluvil. „Na křivých a těsných základech my, 
nestálí lidé, tyčíme budovy své, proto také nestálé střechy jejich padají 
nám na hlavy. Byl jsem jako jiní. Miloval jsem žár její zřítelnic, purpur 
úst, sladkost objetí, důvtip rozmluvy — povrch, povrch, ze kterého jak 
včela, sbírajíc z květu nudy, soudil jsem, že štědře platím, dávám-li jí 



Digitized by 



Google 



164 Eliza Orzeszkowa: 

navzájem svůj povrch k milování. To je tuze všední. Vede to k užívání, 
jen k užívání 1 To je tuze elementární, tuze materíelní, a poesie na tuto 
nahotu vrhá závoj, působící klam, že tam je něco více, výše — tak 
lehoučký, že, jakmile orkán vášně zaduje ..." 

Učinil rukou lehkovážný gest: 

„. . . anebo zefírek nudy zavěje ..." 

Sklonil nízko hlavu. 

„Když se to stalo, zpozoroval jsem, že zanedbal jsem duši této 
ženy, že jsem vlastně o ní nikdy nepřemýšlel. Jaké tóny vyluzovaly 
z ní dotyky světa? Jaké stály v úkrytu a číhaly na ni potřeby a po- 
kušení? Kde byla ukryta zřídla její slabosti a síly? Kdo je někdy zvědav 
na takovéto věci? Život jako prudký potok, s korytem po břehy plným, 
kypí a pádí! Zaměstnání, zábavy, naděje, nepokoje! Hodiny i dni roz- 
plývají se jako mlha v úpalném slunci. Není času. Na sestoupení do 
nitra milované bytosti není času! Jádro věci, samo jádro milování, 
zůstane neviditelným za závojem z půvabné příze. Přízi však pronikne 
červ a jádro přehryže ... a člověk milující . . . cha, cha, cha! . . . 
milující! . . . nezpozoruje toho, nezabrání, nezachrání! a přece — miluje! 
Avšak jsme slepci! ,Vede-li pak slepý slepého, zdaž nesřítí se dolů 
obadva?* Moje to vina! moje vina!" 

Vzpamatoval se a spěšně začal se vyptávati: 

„Tedy je velice nemocna? Trpí mnoho? Jaká je to nemoc? Snad 
by pomoc . . .?" 

Zrak se mu zaleskl. Odhodlal se k činu — rychleji, rychleji 
k činu! 

„Lékaři? peníze? Snad změna podnebí ..." 

Sestra Klára záporně kynula hlavou. 

„Nikoliv. Už nic . . . Je to otázka . . . několika dnů ..." 

V očích ucítila vlhkou mlhu při pohledu na hlavu tohoto člověka, 
která nízko na dlaně sklesla, šeptajíc: 

„Ubohá! ubohá! ubohá!" 

Po chvíli se otázal: 

„Řekla jsi, sestro, že má nějakou prosbu ..." 

„Jedinou toliko, ale tak vážnou a . . . smělou ..." 

Byla na rozpacích. Teď teprve ucítila, že tato smělá prosba může 
býti také ukrutnou. Ukrutným bylo násilí, které sama sobě učiniti 
musila, aby dívčími ústy dotkla se kalů života. Ale on jí ho ušetřil. 

„Osiří někdo po ní?" 

Jakým způsobem, jakým uhádl nápad tak podivný a odvážlivý, 
že povstati mohl toliko v horečce, v zoufalství, v hryzení svědomí, 
tváří v tvář se smrtí? Uhádl však. Sestra Klára zašeptala! 

„Robátko ubohé . . . děvčátko maličké . . . vydané bídě a zkáze!" 

Byla chvíle mlčení. Zanimirski, dívaje se na jeptišku, promluvil: 

„Nemluv ničeho více, sestro. Vím ..." 

Kvapným pohybem vstal s křesla; sestře Kláře zdálo se, že rysy 
jeho se zaostřily a ztvrdly. Odvrátil se, přešel pokojem a stanul obrácen 
k oknu takovým způsobem, že profil jeho zaostřil se v pozadí okennice 
a zelené za ní záslony, ostrý a tvrdý, jakoby kamenný. 



Digitized by 



Google 



z různých cest. 165 

Minuty plynuly. Jeptiška se skloněnou hlavou myslila na to, že 
Bůh jí poručil, býti dnes svědkem těžkého boje, vedeného v duši 
člověka. V mysli její, neznámo odkud, vyvstala dvě slova: 

^V krásné duši!" 

Začala se modliti: 

,Bože, posilni svého šlechetného a trpícího tvora I" 

Už nezpozorovala vzrušujícího kontrastu mezi chudou ženou z ne- 
mocničního lože a člověkem, který trávil život v tomto krásném obydlí 
a v šumu světovém. 

» Nevyzpytatelnými jsou v rozmanitosti své cesty Tvé, ó. Pane, 
jimiž stvoření svá vodíš uprostřed běd a smutků země!" 

Minuty plynuly. V sousedním pokoji hodiny začaly odbíjeti. Zpod 
stropu od starého ciferníku, ověnčeného vybledlými růžemi, plynuly 
zvolna basové a táhlé zvuky. Vlna melancholie přetékala toto obydlí, 
v jehož ticho od zeleného závoje listí plynouti začala růžová světla 
zapadajícího slunce. 

Sestra Klára pomyslila si: 

«Jako v klášteře!- 

A potom ještě: 

„Duch, chce-li, dýchá." 

Zanimirski odvrátil se od okna, postoupil několik kroků a, stoje 
před jeptiškou, oddělen od ní velikým psacím stolem, otázal se: 

„Kde se nachází?" 

Povznesla oči, nejisté, mají-li se báti či radovati, ale nesetkala se 
s jeho pohledem. Víčka měl sklopena, byl velice bled, v prstech, po- 
někud se chvějících, držel tužku. 

^Jaká je adresa?" otázal se ještě. 

Naznačila jméno bídné uličky a všední pojmenování lidí, které 
rychle zapsal na lístek a potom začal mluviti: 

„Řekni jí, sestro, co žádá, že učiním všecko, cokoliv je v mé moci. 
Ať je klidná ... Ať této noci klidně usne. Zítra ... o které hodině 
lze, sestro, navštíviti vaše nemocné? Zítra přijdu k ní, povím, co za- 
mýšlím, jak s návrhem jejím naložím ... a prositi jí budu . . . prositi 
budu, aby svědomí a srdce její nesoužilo se ani tím, co učinila, ani 
tím, co zanechává ..." 

V míře, jak mluvil, sestra Klára povstávala s křesla, s očima radostí 
rozjasněnýma a se zpívajícími v mysli slovy: 

„Uzříte nebe otevřené a Anděly boží ..." 

Ale verš biblický přerušen byl jejím údivem. Co se stalo? Odkud 
v tomto člověku tak náhlá změna? S tváře jeho zmizely vrásky, čelo 
opět jako dříve se vyhladilo a uklidnilo, pohled tmavých zřítelnic, kdesi 
v prostoře tkvících, pln byl tiché, ale sladkými krůpějemi ze samého 
dna jeho bytosti se prýštící radosti. 

Ruce sestry Kláry skřížily se znenáhlým pohybem; v mysli jako 
hymna zněla slova: 

„Uzříte nebe otevřené a anděly boží, vystupující a sestupující... 
Zdaž duch tohoto člověka nevystoupil do výsosti nebeských a nese- 
stoupil s nich k pozemským bědám jako Anděl Boží? 



Digitized by 



Google 



166 Eliza Orzeszkowa: Z různých cest. 

S očima, zalitýma v slzách, jala se mluviti: 

„Teď už vím, dohaduji se . . . Bůh dal mi poznati zřídlo radosti 
a triumfů vašich. Taliovým jako v této chvíli viděla jsem vás před za- 
početím naší rozmluvy. Zajisté, i tehdy . . . 

„Ó, nic velikého ..." přerušil kvapně a s úsměvem, „zcela nic 
velikého I Odehnal jsem trochu lidi od nich samých . . . Neboť lidé, 
sestro, lnou nesmírně k sobě samým, a potřebí časem jednou rukou 
odtrhnouti je od toho nejvyššího předmětu milování a druhou ukázati 
na něco jiného! ..." 

„Na něco jiného? na co?" ptala se jeptiška. 

„Na lidské utrpení a božské ideje," odpověděl. 

Rozmlouvali, stojíce, odděleni velikým psacím stolem. Světla západu, 
stále útočněji prodírajíce se zelenými listy, stále mohutněji zasypávala 
byt. Plno zlatých střel a rubínových krůpějí bylo teď na mramorových 
poprsích věštců, ve sklech, zastiňujících knihy a rytiny, na papírech, 
pokrývajících psací stůl. Po těchto papírech svezly se oči jeptišky. 

„Práce!" pomyslila si. 

A hlasitě opakovala: 

„Božské ideje!" 

„Ano, sestro," odpověděl. „A co bychom si, nešťastní, počali na 
zemi, kdyby nebylo těchto hvězd, na našem nebi zapálených? Boří-li 
se a pod nohama nám uniká půda vlastního štěstí, zachycujeme se 
paprsků jejich zoufalýma rukama, a jen jejich světlo rozptyluje naše 
tmy . . ." 

„Světlo světa," šeptala sestra Klára. 

V téže chvíli v hloubi salonu vyšlehla houšť světel tak veliká, že 
připoutala k sobě oči obou rozmlouvajících. To od zapadajícího slunce 
ohromná červenozlatá záře přemohla konečně ohradu z listí a padla 
na obrazy, pokrývající stěny. Teď teprve, v této záři, zahořely zlacené 
rámy, zajiskřily se na miniaturách barvy obleků pradědův i prabáb, 
emaile signetů zasvítily štíty a kříži; nejvyšší pak a nejvýraznější — 
bledý rytíř na koni nad zpěněnou řekou — očima rozplamenénýma 
díval se přímo na dva páry očí, jednomyslně na něj se dívajících. 

Teď sestra Klára jasně slyšela ten zásvětný zpěv, kterým duch 
člověka, řízený duchem Božím, opájí časem mrtvé věci. Byly to šelesty 
neviditelných křidel, plápoly plamenů, hořících před neviditelnými oltáři. 
V její vlastním srdci rozlévala se radost anděla, který unáší k nebi 
lidskou duši, jemu samému z míry podobnou. S úsměvem, soustřeďujícím 
v sobě tuto radost, promluvila: 

„Třeba mně už jíti! Třeba mně co nejspěšněji donésti radostné 
poselství ..." 

V tom pohled její padl na tyčící se v rohu psacího stolu ker 
kvetoucího vřesu. Plana v záři sluneční, zdál se býti zabloudilým sem 
z daleka veršem polní písně. 

„Milý květ! Kterak blíže znala jsem ho ve dnech dětství a mladosti!" 
Zanimirski vztáhl ruku, začal delikátní větvičky kvapně trhati a pak 
podal je sestře Kláře se slovy: 



Digitized by 



Google 



Karel Červinka: Vrah. 167 

„Dones jí, sestro, tyto květy, které nejednou trhali jsme spolu za 
jitra naší lásky . . . ubohé I" 

S takovým výrazem očí, s jakým člověk nahlíží do propasti, dodal : 

„Všecko začíná se v úsměvech a končí se v slzách!" 

Jeptiška s květy v bílých rukou stála v pásmu světla, jehož růžové 
krůpěje mihaly se na černém jejím hábite a bílém kornetě. 

„Třeba mi už jíti I" opakovala, ale neodcházela. 

Zakoušela pocit něčeho, ještě nedokončeného. Ano, nevyřkla slova: 
„odpuštění" ani jednou. A už nevyřkne. O Bohu rovněž nemluvila vůbec 
a mluviti nebude. Cítí tu přítomnost Boží . . . 

S úklonem na odchodu řekla: 

„Bůh budiž vždycky s vámi!" 

Skláněje nízko hlavu, odpověděl: 

„Modli se, sestro, za ty, nad nimiž za bezsenných nocí nebdí 
ničí milosrdenství . . .• 



KAREL ČERVINKA: 

Vrah. 



(Dokončení.) 

XI. 



„Inu tedy — " pokračoval 
vrah, věc chtěje zkrátiti, 
„uplynulo zase roků 
několik, a já je prožil 
při své nízké sedlačině. — 
Ztvrdnul jsem — ó, to je pravda 
jako člověk, jemuž vezmou 
zločinci a darebáci 
víru v lidskou spravedlnost, 
víru v spravedlnost boží — — 

Tedy jako abych krátce 
pánům všecko vypověděl: 
Ženu moji policajt zas 
večer kdysi přivedl! — — 
Rozedraná, v sešlých cárech, 
v tváři zrudlá od kořalky, 
pokleslá tam zcela nízko, 
kam jen může poklesnouti 
lidský tvor, jenž kupčí se vším, 
nejen se sebou, však také 



Digitized by 



Google 



168 Karel Červinka: 

s dítětem . . . 

— — — — Já ptal se pouze: 

,Kde je Zúza?* Zaskučela 

cosi jako kočka, které 

utopili koťata, 

tož jsem sbil ji do krvavá, 

vlasy jsem jí s hlavy trhal, 

k podlaze jsem smýknul jí, 

poleno jsem od plotny zdvih*, 

tím ji tloukl, kopal jsem ji, 

plil jsem po ní, ale ona 

jako honící pes jenom 

bití moje přijímala, 

slova jsem z ní nedostal . . . 

Pak jsem uskokem, lstí zkoušel 

tajemství, jež nechtěla říc*, 

vyzvěděti, ale ona 

byla němá jako skála, 

až mi hlavou bleskl nápad 

kořalkou tu ženskou opít, 

a pak všecko vyzvědět. 

Pod záminkou, sekáči že 

zase přijdou, přivezl jsem 

soudek pálenky a dal jej 

do komory, od níž klíč 

odevzdal jsem jí. — Co chtěl jsem, 

úplně se podařilo: 

opila se večer, abych 

nevěděl, a tu jsem lstivě 

po dobrém s ní začal, řek' jsem, 

jak to krásné je tam v světě, 

když tam stále utíká, — 

hrneček jsem z poličky vzal, 

kořalky jsem natočil, 

povídal jsem, af to praskne, 

jsme jen jednou na světě, 

nejprve jsem sám se napil, 

pak jsem hrnek podstrčil jí, 

zasmála se divoce a 

napila se kořalky. 

Úplně už byla spilá, 

když mi začla vypravovat 

o pokojích s kobercemi, 

s velikými lampami, 

o pánech, již přicházejí, 

staří, mladí, ale všickni 

platit musí, a jak teče 

víno proudem, — orkestr 



Digitized by 



Google 



Vrah. 169 



veselí to doprovází — — 
takhle dál mi blábolila — 

Povídal jsem: ,Jen by Zúza 
našla si též dobrou službu, 
aby také užila, 
něco sobě ušetřila!* — — 
Neodpověděla na to, 
schýlila se po hrnečku, 
hrneček však prázdný byl, 
pohleděla žádostivě 
na mne a já pravil v smíchu 
líčeném — : Tož, ať to praskne, 
jsme jen jednou na světel 
Odešel jsem do komory, 
zase kořalku jsem přines*, 
,Kde je Zúza?* ptal jsem se. 
Divoce se rozchechtala: 

— ,Tam je, odkud já jsem přišla!* 
vyhrklo z ní a už zase 

po kořalce sahala. 

Vypila ji jedním rázem, 

ku posteli svalila se, 

a já už byl odhodlán. 

Viděl jsem své dítě tam v těch 

pokojích, v těch s kobercemi, 

s velikými lampami, 

páni kam k ní přicházejí, 

staří, mladí, ale všickni 

platit musí, a jak teče 

víno proudem, orkestr 

veselí to doprovází . . . 

tam jsem viděl svoje dítě, 

dítě, které odvedla mi 

tam v ta místa, odkud přišla 

přivedená po šupu. 

Napil jsem se plným douškem 

kořalky a, posíliv se, 

šel jsem ven do přístodolku, 

sekeru vzal nejostřejší, 

volně jsem se v jizbu vracel, 

ještě jednou jsem se napil, 

lampičku blíž postavil, 

abych viděl na svou práci. 

— Na podlaze válela se, 
spala tvrdě, nevěděla, 

když jsem divoce se rozpřáh', 
sekerou jí upocené 



12 



Digitized by 



Google 



170 Karel Červinka: 

čelo proťal ..." — 

— — — — Vrah si oddych', 
oči jeho zamžikaly, 
porotcové zbledli hrůzou, 
dámy ani nedutaly . . . 



„Za nohy jsem pak ji chytil, 
vlekl jsem ji do úvozu, 
úvozem dál po hroudách 
ku řece a tam jsem tělo 
její shodil do vody. — 
Domů šel jsem pomalu a 
na podlaze krev jsem utřel, 
kousek mozku, jenž tam ležel, 
do plotny jsem zahodil. 
V sváteční pak jsem se šaty 
ustrojil a do města Sel, 
po půlnoci dorazil jsem 
ku četnické stanici. 
Musil jsem tam dlouho zvonit, 
než se páni probudili, 
konečně však strážmistr přec 
zvonění mé zaslechl. 
.Slyšel jsem tam dole, kterak 
okno zlostně otevírá, 
křičí vztekle: ,No tak, co je, 
strejce, co tak zvoníte?* — 
Povídal jsem: ,Jdu se hlásit, 
abyste mě zavřeli, já 
právě doma zabil ženu . . .* 
Křičel: , Chlape, táhni dále 
tam, kde jsi se napil, nebo 
slezu dolů, hned tě zavru, 
že stráž v noci urážíš!* 
— Musil jsem se zapřísahat, 
že jsem doma zabil ženu, 
strážmistr však nevěřil, 
vztekle třísknul zase oknem, 
ale dolů nesešel. 

Nevěděl jsem, co mám dělat, 
věděl jsem, že musím za to 
pověšen být, že to zákon, 
že tu není vyhnutí, 
tak jsem stál tam malomocně 
za srpnové vlahé noci, 
hvězdy nad mnou mihotaly, 
na dveře jsem tupě hleděl. 



Digitized by 



Google 



Vrah. 171 



na zavřené dveře domu 

u četnické stanice. 

Na lavičku sedl jsem si 

před domem, kde s podvečerem 

strážmistr vždy sedával a 

z dýmky svojí pokuřoval. — 

Hodinu jsem takhle čekal, 

a když nikdo nešel, tak jsem 

na lavici leh* a spal 

do rána, kdy otvírali 

zase dům ... Tu teprv dovnitř 

mohl jsem a vše jsem hlásil. 

Strážmistr hned řetízky ml 

na ruce dal, odvedl mě 

k soudu — bál se najednou, 

^bych snad mu neutekl: — 

Tak to bylo — to je vše — !" 



XII. 

Řadu svědků vyslýchali, 
kteří měli dokázati, 
vrah že není takým vrahem, 
jakým se tu právě doznal. 
Všelijaké podrobnosti 
vycházely na jevo, 
různé známky lakomosti, 
dychtivosti po penězích, 
výroky též závadné, 
vše, co mohlo usvědčovat 
vraha zcela doznaného . . . 
Předseda vždy ozýval se: 
„Kolego, to pište, tohle 
zas je novum I" Auskultant 
škrábal to vše jako kočka, 
vztekle, ale myslil při tom: 
„Dědku, máš to v protokolech, 
kdybys četl, neříkal bys, 
je to novum, neštval bys mne, 
abych tady škrábal, škrábal 
za sto korun měsíčně, 
zbytečně a rozličně!" 
Návladní se dotazoval, 
chtěje vraha utopiti, 
neboť měl jej v podezření, 
ie jej porotcové sprostí. 



12^ 



Digitized by 



Google 



172 Karel Červinka: 

když jim takhle na citlivost 
tloukl jako v románě — 
Svědci se zas zaplétali 
v rozpory, z těch obhájce hned- 
otázkami, poznámkami, 
chtěje vraha zachrániti, 
soukal svoje tkanice 
přeobratně velice. — 
Slovy mnoho bojováno 
o vraha už doznaného, 
předseda se usmíval a 
myslil sobě: „Mládí, mládí f 
jeden jnyslí, že je tady 
proto, aby připravoval 
lidi o krk; druhý myslí, 
že je tady dovoleno, 
zabíjeti ženu, jen když 
člověk vzal si zbrojní pas! — 
Resumé jim podám, chlapům, 
červenat se oba musí, 
co jim řeknu, jak to všecko 
porotcům zde vysvětlím I" — 



Řeči byly strašně dlouhé, 
senát při nich strašně zíval, 
dámy plakaly však vzadu, 
vrah byl se vším spokojen, 
seděl tu jak někdo, který 
na něco jistého čeká, 
bohužel zde v případě tom 
byla to jen šibenice, 
ale vrah se zdál i s touto 
zcela býti srozuměn . . . 
Konečně se o otázkách 
senát usnes*, přečetl je 
auskultant a po resumé 
obšírném a nestranném 
porotcové ze svých lavic 
do pokoje odcházeli 
vedle sálu jednacího. 
Ku dveřím se postavil hned 
na stráž sluha z kriminálu, 
aby páni porotcové 
nebyli v své poradě 
něčím vnějším vyrušeni . . . 

Vraceli se majestátně 
jako Honza, který zabil 



Digitized by 



Google 



Vrah. 173 



jednou ranou třináct much, 
neměli to na čepicích, 
blýskalo jim to však z pleší, 
a to, o čem usnesli se, 
velevážně promluvilo 
panem hlavním porotcem: 
„Všemi hlasy: ano I — ano!" - 

Návladní zas mluvil. Krátce! 
Obhájce pak po něm sbíral 
okolnosti, které vrahu 
polehčují, odporoučel 
soudcům vraha, a tak dále. 
Vrah se klidně usmíval, 
velice se upokojil, 
slyšev votum pánů soudců 
z lidu, kteří jednohlasně 
oprátku mu přisoudili. 
Ale tito jaksi schlíple 
vraha nyní prohlíželi, 
čekajíce, že se shroutí, 
pokořen před jejich votem 
na hromádku zoufalosti. 
Při tom pot si utírali, 
část jich v duchu litovala, 
že tu řekli: ano — vinen! 
Konečně, co je jim po tom, 
po té celé proceduře, 
že ten člověk bude viset, — 
kdyby řekli nevinen, 
jednoduše — : nevisel by! 
Takhle si jej na svědomí 
vzali všickni jednohlasně, 
nebudou moc k vůli němu 
po několik nocí spát — — 

Ale soud si barety už 
posadil teď na své hlavy, 
těžkopádně ubíral se 
ku poradě o rozsudku. 

Neradil se dlouho, záhy 
navrátil se bez baretů, 
u stolu se usadil a 
předseda pak první sobě 
hlavu baretem zas pokryl, 
po něm votanti, — vše vstalo, 
prohlášen byl rozsudek . . . 



Digitized by 



Google 



174 Karel Červinka: Vrah. 

Stíny už se v chodbách tměly^ 
vrah se do nich zadíval, 
když jej v celu odváděli, 
při tom však se usmíval. 

On už k smrti odsouzený 
cítil cosi sladkého, 
smrti zaslíben — už ceny 
život neměl pro něho. 

Mizí klam a pravda vstává, 
zastře lidské slabosti — 
člověk duši odevzdává, 
hříšnou duši věčnosti. 



Na kolena poklek' vrah, 
modlil se hned po návratu, 
z hříchů kál se, k šibenici 
pokorně se připravoval, 
litoval a nelitoval, 
ale k Bohu sedláků 
navracel se myšlenkami, 
proti Jehož pfíkázáním 
sekerou svou děsně zhřešil. 

Nahoře však senát právě 
dál se radil o tom, má-li 
vrah být popraven, či nemá . . 
Návladní vstal nejprv. Návrh', 
aby vrah byl pardonován, 
návrh svůj pak odůvodnil 
všestranně a důležitě. 
Stejně také druzí soudci 
navrhli, by odporučen 
vrah byl — neboť zachovalý 
dosud byl a tak vše dále: 
Tak se stalo jednohlasně, 
že byl vrah, jenž toužil umřít, 
k šibenici ve své cele 
kajícně se připravoval, 
doporučen jednohlasně 
císařově milosti I — — — 



Digitized by 



Google 



<^^:^~m 




Z KRESEB MIKULÁŠE ALEŠE K NÁRODNÍM PÍSNÍM. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




BEDŘICH VILÉM SPIESS: 

U divého muže. 

Obraz ze života dřevních sousedů Malostranských. 

Přijdouce s Karlova mostu na Malostranský rynk, spatříme v levo 
široký průlom, kterým nedávno zjednána pohodlná kommunikace 
mezi rynkem tím a ulicí Karmelitskou, druhdy také Újezdem nazývanou. 
V průlome tomto stály prvé tři domy: dva čelem do náměstí obrácené 
měly číslo pop. 269 a 270; třetí nazad s nimi sousedící označen byl 
číslem 298. Budova č. 270 slula druhdy domem „Šlyslpergerovským" 
či „u zlatého klíče" (později ^u Klíčů") a náležela svým časem slavnému 
učenci českému Janu Kocínovi z Kocinétu. Dům č. 298 tvořil nároží 
někdejšího Újezda a těsné uličky, kterou se odtud domem Šlyslpergerov- 
ským na rynk chodívalo; a tomu říkali staří „u divýho muože" a novější 
,u Goliáše". Podobu jeho spatřujeme na Jansově akvarelovém obraze 
(4. v Herainově Staré Praze reprodukovaném). Byl to dům prostranný 
o dvou patrech a třech renaissančních štítech a pocházel bez pochyby 
ze 16. století.*) V domě tom odehrála se historie, o niž se níže 
s laskavým čtenářem sdílím. Vypravuji tu na základě soudních a jiných 
akt, kterých jsem se v archivu města Prahy dopídil. Prosím tudíž, aby 
milý čtenář příběhů těchto nepokládal za pouhé smyšlenky, než za čirou 
pravdu a skutečnost, byf i předkům našim ne příliš lichotivou. Jen zde 
onde jsem pro souvislost musil přičiniti nějakou drobotinu, kteráž stě- 
žejným událostem není na ujmu, anobrž je do jasnějšího staví světla. 
Kladu-li osobám slova, jež skutečně pronášely, beze změny s dialekti- 
ckými zvláštnostmi a mluvnickými poklesky do úst, činím tak za úmyslem, 
abych vypravování svému dodal lokálního a časového koloritu a spolu 
folkloristům našim podal příspěvek k poznání lidové mluvy tehdejší. 



*) Vedle něho stál (a ještě stojí) dům č. 299 tolikéž tvaru štítovitého, zvaný 
.u bílého mostu* snad proto, že v těchto místech býval kdysi takový most pres 
příkop městský. Na Sadelerově prospektu Prahy z r. 1606 oba domy .u divého 
muže* i .u bílého mostu" jsou také vyznačeny. 



Digitized by 



Google 



178 Bedřich Vilém Spiess: 

1. 

Klimentovi Kechlovi z Hollenštejna dafílo se čím dále tím hůře. 
Bůh ví, čím to bylo. Snad že v krvi jeho vězela rozmařilost po matce 
Anýžce, která podruhé se provdavši za Matyáše Wackerlu, s ním netoliko 
vlastní jmění, než i statek obou synů svých Linharta a Klimenta, jim 
od nebožtíka otce Hanuše Kechla odkázaný, z valné části „promrhala, 
utratila a je o nemalou summu na penězích hotových, klenotích, šatech 
chodících a lehacích, též jiném nábytku připravila". 

Leč, nechť si byla příčina stálé jeho tísně peněžní jakákoli, tolik 
jisto, že dovedl si Kliment z ní pomáhati. Meltě v Menším městě 
Pražském blíže Újezdské brány dům nárožní, jenž „u divýho muože" 
slul a s domem urozeného pána Joachyma z Kolovrat a na Kosatkách, 
purkrabí Karlštejnského, sousedil a nazad k domu Šlyslpergerovskému 
pnléhal.*) 

V prvém patře domu toho byl pokoj, svobodným mužům velice 
příhodný k obývání. A ten pronajímal Kechl nejraději mladým, urozeným 
pánům. S jedním z nich, stavu rytířského, s panem Karlem Přehořovským 
z Kvasejovic, seznámil se při pivě a víně „u Hans Turků", v kterémžto 
nákladnickém domě měl Přehořovský také byt najatý. Tomu pánu Kliment 
nejednou říkával, „aby se k němu stěhoval, že mu chce pokoje dáti, 
a netoliko pokoje dáti, ale všeho domu postoupiti". 

Dobrý mladý pán neodolal lákání KHmentovu, prohlédl si byt i jeho 
příslušenství a, shledav je sobě býti vhod, smluvil se s Kechlem, že 
mu za ně ročně dávati bude 30 kop grošů míšeňských a že se k němu 
některý den po sv. Havle nejblíže příštím hodlá přistěhovati. 

Prvé však že dlužno pokoj hořejší náležitě upraviti, poněvadž 
v něm jak strop tak vlašský komín, štukatorskou prací ozdobený, zubem 
času již valně jest ohlodán, a povšechná malba pokoje vybledlá i v ne- 
souhlase s barvou nábytku jeho, Karlova. Také dubové dveře že prý 
po důkladnějším kování a okna po novém nátěru volají. Pan Kliment, 
usmívaje se, naslouchal, nepřisvědčil, ale také neodpíral. 

I neminuly ani čtyři neděle, a pokoj zaskvěl se v plné nové kráse. 
Ký div, že Karel s veselou myslí ubytoval se v něm hned nazejtří 
po sv. Havle léta Páně 1588, kdežto sluha jeho Jan Hendrych Štohl, 
z Dejnova rodilý, uvelebil se v přízemním bytě o světnici a kuchyni. 
Oběma koňům pánovým upraveno útulné místo v hospodářově marštali, 
a péče o ně svěřena čeledínovi, k tomu zvláště zjednanému, Matouši. 

Úslužnost a ochota, kterou hospodář hosti či, jak tehdáž říkali, 
„pokojníku" svému při každé příležitosti dával na jevo, i nelíčená 
srdečnost, s kterou jej paní Anna Kechlová nejen prvého dne než 
i při dalších návštěvách přijímala, které jí jednak ze dvornosti jednak 
za rozličnými potřebami domácími byl učinil, zpříjemňovaly panu Karlovi 



*) Uzoučká ulice, od chrámu sv.-Mikulášského jižně ke kostelu P. Marie 
Vítězné se táhnoucí, byla druhdy na severním konci svém (u domu Č. p. 300) 
uzavřena branou, jež slula Újezdskou na rozdíl od brány Kartouské, Karlem IV. 
u Hladové zdi zřízené. 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 179 

nové bydlo velice. Roztomilý způsob, kterým mladá ta paní dovedla 
hovor navazovati a rozpřádat, zamlouval se mu čím dále tím více tak> 
že, kdykoli příležitost vhodná se naskytla, s ní si pohovořil. Tuze rád 
také zažertoval se synáčkem jejím Adámkem. 

Kliment jevil upřímnou radost, vida, že páně Karlova příchylnost 
k rodině jeho vzrůstá, a přičiňoval se, seč byl, aby si přátelství člena 
tak vzácného a zámožného rodu získal i udržel. Navštěvoval jej zhusta 
i bavíval vypravováním všelijakých příhod ze života malostranských 
sousedův, jichž se buď sám byl dožil buď doslechl. Občas ho pak 
vybídl, aby s ním večer strávil v kruhu veselých přátel jeho. Přehořovský, 
shledav, že to vesměs počestní a vážení měšťané a že s bodrou šetrností 
k němu se chovají, chodíval mezi ně bez ostychu a rád. Však nikdy 
nepil z míry, a hodinu před půlnocí neb ještě dříve vracel se domů, 
a Kechl z pravidla s ním. 

Poměr obou nových přátel stával se co den důvěrnější. Že se 
Karel za přízeň jemu prokazovanou všelijak snažil odvděčovati, rozumí 
se při muži pečlivě vychovaném a v blahobyte vyrostlém samo sebou. 
Znamenaje, kterakou radost Kechlův Adámek mívá z koní jeho, kdykoli 
je vidí z domu vyjíždět aneb zase vjížděti, vyzval paní Annu, aby 
časem se synáčkem do okolí pražského si vyjela. Aby radost hochovu 
dovršila, poslala matka k Flavínovům pro bratránka jeho, osmiletého 
Jeníka Kechla,*) a tak vyjela s oběma hochy za slunného listopadového 
dne do Ovence. Uhostivši se ve dvoře Flavínově, strávila tu velmi 
příjemně několik hodin. Šafář Vaněk Kamenický prováděl je stájemi 
a ukazoval všecko hospodářství; žena jeho, šafářka Anna, snášela, kde 
co dobrého měla, a děti jejich s hochy hrály a proháněly se vesele 
po dvoře i sadě. 

Jeník, k večerou domů přišed, nestačil dědouškovi, panu Vítu 
Flavínovi, a dceři jeho Johance vypravovati, co vše byl cestou viděl 
a jak krásně ve dvoře se bavil. Hned nazejtří přišel Jeníkův praeceptor 
k Přehořovskému, aby jménem páně Flavínovým srdečně mu poděkoval 
za radost, jeho vnukovi vyjíždkou včerejší způsobenou, i doložil, že 
by starého pána velice potěšilo, kdyby urozený pán z Kvasejovic 
v prázdnou některou chvíli neobtěžoval si jej v prostém jeho bydle 
navštíviti. 

„Prosté" to bydlo byl jeden z největších domů, který ještě dnes 
svým zvláštním malováním v čele dodává rynku Malostranskému staro- 
bylého rázu a názvem svým „u Splavínů" či „u Flamínů" dosud byf 
i znetvořené jméno našeho pana Víta Fiavína z Rottenfeldu a na Pokra- 
ticích připomíná, jenž v něm přes čtyřicet let bydlel. 

Jsa přehojným „statečkem" nadán, požíval Flavín jako neobyčejně 
bystrý právník zvučného jména a jakožto místosudí dvorský království 
Českého těšil se obecné vážnosti. Jakkoli od úmrtí duchaplné manželky 

*) Byl to syn Linharta, svrchu vzpomenutého bratra Klimentova, jenž měl 
za manželku Annu, dceru Flavínovu. Oba rodiče r. 1582 na morovou ránu zemřeli. 
Sirotka jejich vzali Flavínovi k sobě do domu a chovali jej za vlastního syna. 
Později opatřili mu praeceptora či vychovatele. 



Digitized by 



Google 



180 Bedřich Vilém Spiess: 

jeho, paní Evy z Pokratic, v domě smutek se byl zahostil, a bývalé 
veselí dosud se nenavrátilo, tož přece v něm nepotuchla staročeská 
opravdu hostinnost a srdečnost, s kterouž jak hospodář tak na místě 
nebožky Evy nejmladší dcera její Johana vítali, kdokoli z četných pří- 
buzných a z četnějších ještě přátel do domu přišel. Občas sezval jich 
pan místosudí dvorský počet valný a dal jim vystrojiti „tučnější" oběd. 

A k takovému obědu byl v den sv. Mikuláše také náš Přehořovský 
pozván; neboť hned při prvé jeho návštěvě byli otec i dcera shledali, 
že pani Anna Kechlová pranic nepřeháněla, chválíc vysoce uhlazený 
mrav i rozmarný hovor švarného toho šlechtice. A tak mimo vše nadání 
své seznámil se Karel rázem s předními měšťanskými rodinami Menšího 
města Pražského a nad to s muži jiných slavnějšími: M. Danielem 
Adamem z Veleslavína a soudruhy jeho Janem Kocínem z Kocinétu 
a Adamem Hubrem z Rysenpachu.*) 

Svoji nad tím radost dal Přehořovský slovy vřelými na jevo nejen 
paní Kechlové, sedě při hostině podle ní, nýbrž také z rána doma 
panu Klimentovi, který hostiny včerejší nebyl se účastnil. Předstíraltě 
chorobu jakousi ; v pravdě však choval v srdci svém kyselost, že Flavín 
v posledních dobách — nemilou snad zkušeností jsa poučen, měšce 
svého před nim pečlivě utahuje. 

A pan Kliment přec peněz teď více než kdy má potřebí! Zima 
na krku, zima dle všech známek předešlé krutější. V dřevníku pak 
není téměř polena I „Však nevypomohl-li opatrný Vít, pomůže bohdá 
nezkušený Karel," tak si pomyslil Kechl a přiměl Přehořovského, že 
hned nazejtří koupil hrubé dvě haldy dříví pro sebe i dal je svými 
koňmi svážeti do dvora. Matouši kázal, aby je rozštípal. 

Dříví jak měkkého tak tvrdého bylo tolik, že ho dřevníky sotva 
pojaly. „Toť zásoba, jež nám oběma do jara vystačí," zvolal jakoby 
překvapen hospodář, „příští zimu zase já zjednám dříví s dostatek." 
A při tom zůstalo. Zima míjela, a s ní také paliva v dřevnících ubývalo; 
neboť kromě čeledi Karlovy i chasa hospodářova jím kde kterou místnost 
vesele vytápěla. 

Zatím připadl pan Kliment na nový zdroj k rozhojnění důchodů, 
nápadně se ztenčujících. — Na dvoře stál starý vetchý dům, v němž 
druhdy, dokud ještě Kechlův děd s matčiny strany, pan Laurenc 
Waldtmann**) byl na živu, pivo se vařívalo. Po smrti jeho za nehospo- 
dářství matčina živnost ta docela přestala, až teprv Kliment ji zase 
provozovati počal, ale nikoliv sám, ani v domě vlastním, nýbrž ve 
spolku s Janem Orgiesem v domě tohoto měšťana a přítele svého na 
Újezdě. Chtěl-li tedy ladem ležících prostor v nádvorním onom domě 
náležitě využitkovati, musil jej podrobiti důkladné přestavbě, k níž se 
mu však peněz nedostávalo. Nezbývalo tudy, než sobě jich vydlužiti 
a dáti v zástavu dům „u divého muže", který společně s chotí svojí^ 

*) Srovnej mou studií ,Jan Kocín z Kocinétu a jeho doba" (Osvěta 1876, 
str. 797, 1877 str. 103, 188. 

**) Po tomto majiteli, tuším, říkalo se domu jeho „u Waldmanna*, po Česku 
pak „u lesm'ho" či „u divého muže*. 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 181 

držel.*) Soused jeho, urozený pán Joachym z Kolovrat, měl dosti 
hotových peněz i nerozpakoval se vyhověti dútklivé prosbě manželův 
Kachlových a půjčil jim dne 1. srpna 1589 „čtrnácte set kop míšeň- 
ských na tolařích dobrých stříbrných rázu J. M. císařské a kurfiřta 
Saskýho, jeden každý tolar po šedesáti groších míš. a jeden groš po 
sedmi penězích malých počítajíc". 

„Kteroužto summu i s ourokem na to vzešlým J. M. pánu zase 
dáti a zaplatiti mají od Actum zápisu tohoto ve dvou letech pořád 
zběhlých, konečně na též minci a tolařích rázu J. M. císařské a kurfiršta 
Saskýho a žádné jiné. A podlý toho též jsou se napsaní manželi dobro- 
volně svolili a zavázali, že domu svého nárožního, jenž slově „u di- 
výho muože", žádnému jinému prodávati, zapisovati ani zastavovati 
žádnejm vymyšleným spuosobem moci smíti nemají, a žádných dluhů 
více na témž domě činiti, zapisovati nemají a moci nebudou bez vuole 
nadepsaného pana Joachyma z Kolovrat. A kdyby koliv týž duom jejich 
na prodej byl, jemu panu Joachymovi z Kolovrat, dědicuom a budoucím 
páně jej, zač spravedlivě stojí a dva od stran páni přátele uznají, pro- 
dati mají." 

Summa, kterou si od urozeného pana souseda byl vypůjčil, zdá 
se, nestačovala na uhrazení jednak stavebního nákladu, jednak dluhů 
i dloužků, které Kechl tu onde měl, sice by byl sotva ještě jinde 
o půjčku se ucházel, jakož patrno ze zápisu v knihách městských^ 
učiněného týž den jako smlouva předešlá. 

Zníf doslova takto: 

„Kliment Kechl z Hollenštejna a Anna, manželka jeho, stojíc osobně 
v raddě, přiznali se, že jsou dlužni dluhu pravého a spravedlivého šest 
set kop miš. Janovi Cirnerovi mladšímu z Lebendorfu a Barboře, man- 
želce jeho. Kteroužto summu jim zase dáti a zaplatiti mají od Actum 
zápisu tohoto v puol létě pořád zběhlém konečně beze všech jich 
manželuov škod a outrat i prodlévání dalšího." 

Kromě peněz měl Kechl ku stavbě ještě dobrých potahů potřebí,, 
a k jednomu z nich snadno si dopomohl. Vtipným svým způsobem 
dovedl pana Karla přesvědčit, že by bujným jeho ořům šlo více k duhu,, 
kdyby zbůhdarma v marštali nestáli, než denně dvě, tři hodiny pracovali. 
Mohli by hravě na příklad rum z domu a kámen, cihly, písek a vápno 
do domu vozit. On, Kliment, že chce za „forování" milerád tolik dáti, 
kolik pan Karel za spravedlivé a slušné uzná. 

A tak, maje peněz hotových s důstatek a výborný a laciný potah 
na snadě, pustil se Kechl chutě do stavby, a než napadal prvý snížek, 
proměnila se stará nízká budova s vysokou šindelovou střechou v úhledný 
jednopatrový dům s důkladným prejzovým krytem o třech bytech: dvou 
malých dole a velkém nahoře. Také dvůr nabyl jiné tvářnosti; větší 
polovina jeho, s domem Šlyslpergerovským hraničící, byla zdělána 
v pěknou zahrádku s roztomilou besídkou v koutě. 

*) Upsalif si oba vzájemně všecek statek svůj 23. října 1584, jak pravdě 
se podobá, brzy po svatbě své. 



Digitized by 



Google 



182 Bedřich Vilém Spiess: 



Hmotné výhody, které KHment z Karlova v domě pobytu měl, 
nemohly přirozeně zůstati bez účinku na vzájemný poměr obou mužů. 
Z hosta i hospodáře stali se přátelé téměř nerozluční. Maje naprostou 
v Kechla důvěru, Přehořovský s ničím se před ním netajil a ve společ- 
nosti jeho počal si též v nočních po Praze toulkách libovati. Při tom 
nejednou stal se bezděčným účastníkem výjevů, jež, aby dobrému jménu 
a cti jeho šlechtické nebyly na ujmu, za každou cenu chtěl udržeti 
v tajnosti. A cenu tu přinášel si vychytralý přítel jeho pode jménem 
větší nebo menší půjčky domů. 

A znamenaje, že — ačkoli jeseň byla již valně pokročila, hospodář 
ani ochoty, a byf i vůli měl, bezpochyby zase grošů nemá, by, jak 
loni byl přislíbil, dříví na zimu opatřil, kázal Přehořovský zase čele- 
dínovi svému navozit paliva spotřebu, rozštípati je a narovnati v dřevníku, 
i nebránil, aby rodina i čeleď hospodářova jím topila. 

Prese všecku obratnost, s kterou Kechl peníze z přátel svých 
uměl vytloukati, poskytovalo finanční hospodářství jeho přec jen pořád 
obrazu neutěšeného, anobrž čím dále tím žalostnějšího. 

Čeleď jak Kechlova tak Karlova o tom dobře věděla a sobě 
i jiným vypravovala. Eva, dcera Kateřiny Rosické, přinesla Klementovi 
od pana Karla uherskej zlatej a slyšela od čeládky Kechlovy několikrát, 
že Přehořovský Klementovi peníze půjčoval. 

Kateřinu, dceru „Hertyščinu* *) u Kechla sloužící, poslal hospodář 
k panu Karlovi dvakrát pro tolar. Jednou po ní uherskej zlatej mu 
poslal. „A některého času poslal mne opět pro tolar a on mu poslal 
zlej a já mu jej zase donesla." 

Kuchařka Maryana Šmoterlová „nejednou než množstvíkráte cho- 
dívala k panu Karlovi, aby panu Klementovi půjčil. „Pan Karel po ní 
„jemu posílal někdy dva, někdy tři tolary i zlatý." A jednou prosil ho 
za tři zlatý, poslal mu jich pět. „A nikdy ho neoslyšel, když k němu 
o půjčku mě poslal. Toho jsem také povědomá — doložila ještě — 
že i jiná čeládka, kteráž sloužila u pana Karla, jemu Klementovi množství 
kop odnesli." 

Tomu přisvědčil sluha Karlův svrchu vzpomenutý Štohl: nosil prý 
od pána svého peníze KHmenlovi Kechlovi rozdílně a po málu, někdy 
po pěti dukátích, někdy po třech tolařích a tak rozličně, i hádám, že 
by všeho učiniti mohlo asi okolo puol druhého sta více nebo méně. 

Podobně i Jeroným Martinus a Kryštof Rysler, kteří se u Přehořov- 
ského ve službě vystřídali, nosívali od pána peníze Kechlovi po 
několikrát; „kterýmižto penězi (KHment) jiným platil, jako tomu 
prokurátorovi, který bydlil u Červinků a již umřel".**) A Matouš, jenž 
druhdy také u Přehořovského čeledínem býval, ale později do služeb 
Kechlových přešel, vypravoval: „Mě pán nahoru k panu Karlovi pro 

*) dceru Hertykové. 
• ") Na ten čas neumíme pověděti, jak se prokurátor ten jmenoval. 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 183 

peníze posílal, aby mu půjčil dukát, někdy dva. To jsem chodil né- 
kolikrát nahoru, někdy přinesl a někdy nepřinesl, neb mi kázal pan 
Karel říci, že ho není doma. A dal-li jest mi kdy on p. Karel dva, 
kromě po dvakráte po jednom dukátu, nebo tři pojednou, toho nemohu 
povědíti. To jsem také slejchal, že pan Karel panu Klementovi půjčuje 
peněz a že mu jest (tento) dlužen." „Kam je pak p. Klement peníze 
od pana Karla vypůjčené dával, platil-li jest jima dluhy své lidem, 
čili jest je propil, toho já nevím," doložil Matouš. Tímto dodatkem 
podal prostoduchý muž klíč na objasněnou rozháraného KHmentova 
hospodářství. 

Vyráželtě — abychom se po způsobu lidovém vyjádřili — klín 
klínem a zapíjel neblahý stav svůj z nemíry v šenkovních domech 
přátel svých a sousedů Malostranských. 

O tomto vyrážení klínu klínem byl by nejlépe mohl vypravovati 
hlavní Kechlův věřitel, svrchu jmenovaný purkrabí Karlštejnský. Ještě 
neuplynulo ani půlletí, a pan Kliment znova zaklepal na dveře urozeného 
pana souseda svého i vyložil mu jasně a obšírně, že se mu ještě tři 
sta kop míšeňských nedostává, aby Jeho Milost i tentokráte mu z tísně 
laskavě vypomoci ráčil. I nezbývalo panu Joachymovi než dáti důtklivé 
prosbě sousedově milostivý u sebe průchod.*) 

A maje úroky platiti, přišel Kliment opět, ale s manželkou svojí 
cele pobledlou, i naříkali, že nemají, z čeho by úroky Jeho Milosti 
zaplatili, a prosili tak dlouho, až pan purkrabí k summám nahoře 
psaným ještě čtyři sta kop míš. jim připůjčil „na ten způsob a ty 
všecky vejminky, jakž zápis hlavní to v sobě obsahuje a zavírá." V těch 
400 kopách byli ovšem obsaženi ourokové, z výš položených summ 
prošlí.**) 

Po roce týž tklivý výstup se opakoval, a dluh Klimentův vzrostl 
zase o dvě stě kop grošů míš.,***) jimiž dostoupil dluh, na domě 
.,u divého muže" vtělený, výše 2300 kop míš., a z těch měl Kechl 
ročně 138 kop grošů panu Joachymovi z Kolovrat platiti! Ký div, že 
vida blížiti se kvapem okamžik, kdy s dobrou ženou i milým synkem 
bude mu opustiti domu po matce zděděného, jako bylo mu před ně- 
kolika léty tolikéž pro dluhy zbýti se zahrady na Oujezdě, po otci 
zděděné a „na Knížectví" zvané, ký div, že Kliment Kechl, nad erbem 
svým i hodnosti konšelskou f) se zapomínaje, divý bol v pivě utápěl. 

A tato jeho nectnost, v niž na jaře r. 1590 byl upadl, jakož 
i neomalenost, s kterou Karlovo přátelství vykořisťoval, naplňovala 
tohoto spravedlivou nevolí a hořkostí tak, že se posléze odhodlal, 
přátelským stykům s ním rázem učiniti konec. 

Nejvhodnější k tomu prostředek byl lístek, v němž zdvořile sic, 
ale rozhodně Kechlovi na pamět uvedl, že svrchovaný již čas, aby 

*) Zápis o tom ze dne 9. ledna 1590. 
**) Úmluva stala se dne 16. listopadu 1590 v radě městské. 
^**) Smlouva o to datována dne 20. října 1591. 

t) Erbem nadáni byli oba bratří Kechlové, Linhart a Klement, dne 1. srpna 
r. 1580. — Mezi obecními staršími nalézáme Klimenta Kechla již r. 1586; zastával 
tehdáž úřad purkmistrovský Menšího města Pražského. 



Digitized by 



Google 



Bedřich Vilém Spiess: 
IH4 

u chnd spolu konečně počet učinili. Na miste 
pro uvarováni /««''*^';'? '!^ts*éniii h™«>ého odbytí a sprostých nadávek. 

o to cestou veřejnou, úřední Mečíř Petr Koch, jenž toho času úřad 
purJcmistrovský držel, domlouval rozvadéným přátelům, aby se na soudy 
proto nevydávali, než smírně se porovnali. K čemuž když Karel byl 
svolil, přiznával se před purkmistrem KUment Kechl k dluhům a při- 
povídal je zaplatiti. «Tehdáž také jistý šuldbrief před rukama byl." 
Přehořovský, dobře věda, „jaký to šuldbrief a proti jakému reversu pod 
dověrností a dobrým srozuměním učiněn byl," navrátil jej Klimentovi, 
kterýž také tu hned od něho pečeť odtrhl. Dluhopis ten, o němž 
v aktech tak záhadně se mluví, pocházel jistě z doby, kdy oba přátelé 
v nezkalené shodě a bujném veselí kdesi v Praze noci ubíjeli. 



3. 

Po smírném tomto narovnání obnovili host i hospodář styky své, 
ale styky ty neměly již bývalé upřímnosti ani srdečnosti. Jestliže 
Přehořovský i nyní ještě hospodáři leckdys drobnými zápůjčkami vy- 
pomáhal, nečinil tak z přátelské ochoty k němu, nýbrž k vůli paní 
Anně, s kterouž prese všeliká s KHmentem nedorozumění a nešvaření 
trval stále v nejlepší shodě. 

Osvědčovalaf mu roztomilá hospodyňka napořád náklonnost opravdu 
sousedskou a byla mu na způsob mateře ve všelikých potřebách panické 
jeho domácnosti radou i skutkem nápomocna. Proto nerad, tuze nerad 
vídal ji strádati, a byl by jí sebe větší oběť ochotně přinesl, kdyby 
slůvkem jen byla o ni požádala. Jediné, oč ho s planoucí tváří časem 
poprosila, bylo, aby jí a Adámkovi krásné své vraníky k odpolední 
vyjížďce zapůjčil. 

S ochotou mnohem menší přenechával spřež svoji manželu jejímu, 
aby mu dělali, cokoli bylo potřebí; zejména aby — jak Matouš tvrdil — 
vozili bláto před domem a hnůj od marštale, něco na břeh, něco do 
Flavínovy zahrady.*) 

. Nechtěje, aby — byť i za mzdu slibovanou — ve službě cizí se 
trmáceli, zbavil se jich raději: poslal je na statek otcovský do MéSic 
u Tábora. 

Náhradou za ně opatřil si pan Karel kozla, ne tak sobě ku krato- 
chvíli, jako spíše na velikou obveselenou Adámka, tehdáž již sedmiletého. 
Možná také, že doufal tím odvděčiti se paní Anně, matce jeho. A vskutku 
ráda dívala se roztodivým těm rejdům a skokům, jež pěkné a bujné to 
zvíře na dvoře provozovalo, i smála se srdečně, když drobné její pachole, 
za ním pobíhajíc, vesele povykovalo aneb všelijak je dráždíc, útokům 
jeho mrštně se vyhýbalo. Že by dítěti ublížil, neobávala se, vědouc, 
že kozel není zlé povahy a děti že má rád. 

^) Zahrada Plavínova prostírala se kdesi v končinách nynější zahrady 
Valštýnské. 

Digitized by VrrOOQlC 



U divého muže. 185 

Jinak s výrostky. Takových dvé, učedlníků zlatnických, bylo v domě. 
Ti často zlou hru s kozlem provádějíce, v nelibky jeho upadli. Kdykoliv 
se objevili na dvoře, kozel vztekle na ně útočil, že s těží prudkých 
jeho nárazů znikali. 

Kdysi z večera jeden z těch Němčíků, Hans Walch, před roz- 
drážděným kozlem prchaje, do kuchyně a z té do dílny zlatníkovy se 
utekl; leč kozel za ním, a kde jaký hrnec, malý, velký, ten stal se 
obětí jeho zuřivosti. Střepy a obsah hrnců pokrývaly v divé směsi 
vyšlapanou podlahu. 

Když zlatnice Krystyna, z pokoje svého v druhém patře sběhši, 
tuto ohavnost spuštění dole spatřila, zalomila rukama a běžela vzhůru 
na pavlač i vrazila do pokoje Přehořovského. Nenalezši tu pána, vzkázala 
po sluhovi jeho, kterýž právě poklízel, že urozeného pána nechá prosit, 
aby kozla zavříti neb jinak opatřiti dal. Že jen škodu dělá. 

Jeroným Martinus, také Němec, chtěje této prosbě krajančině většího 
zjednati důrazu, nesmlčel, jakž pravdě se podobá, pánu svému pohrůžek, 
které před tím kdysi z úst zlatníkových v příčině toho kozla byl zaslechl. 
A proto nemohla odpověď Přehořovského jinak než zhruba a sprostá 
vyzníti: „Wann der Goldschmidt fiinf oder sechs wMren und den Pock 
schlQgen oder was thaten, so woll er sie die Stiegen runderwerfen." 
Ký div, že po té ve zhorka nakvašeném Němci zlatníku to jen vřelo, 
až tytýž i vyvřelo. 

Bylo tak, že pan Karel Přehořovský zase doma nebyl. Tehda 
bujný kozel provedl zvůli svou na kuchařce zlatníkově, Anně Minichové, 
jež ubožec sama druhá byla. Než poslyšme z úst jejích vlastních, jak 
se věc přihodila: 

„leh bin runter mít einem Topf gangen und hab woUen Zugemies 
kaufen. So kombt der Pock gegen mir und stóst mich etlichmal auf 
eine eisene Thier, dass ich gefallen bin und hab nicht khene schreien 
noch mich rtiren. Darnach ist kommen der Kaczin (Káčin), die unter 
dem Rathaus fail hat, Dochter*) und ein Diener, den ich nicht khent 
hab,**) und haben den Pock von mir weggejagt. So bin ich aufgestanden 
und hab wollen in meiner Frau Zimmer gehen. Und wie ich bin hinauf- 
kommen, bin ich onmechtig worden und darniedergefallen. So kombt 
die Frau, und wie ich mich widerumb ermant, fragt sie mich, was mir 
ist. So hab ich gesagt: der Pock hat mich gestossen. So hat sie gesagt, 
ich soli mich legen, und hat mich selbst zu Bette geftirt." 

I běžela zlatnice k domácí paní a žádala, aby jí zaječího sádla 
dala, že její kuchařku kozel utrkl, i že strach, aby nepotratila. 

Potom když Karel Přehořovský domů přišel, mluvila s ním Krystyna 
o zlé té příhodě. Přehořovský pravil, že tím vinen není, že kozel 
žádnému nic neublížil, když mu pokoj dali. 

*)* Kateřina, dcera Kačina t. j. Kateřiny Hertykové, hokyně na podsíni 
radniční, o níž už svrchu stala se zmínka. 

**) Byl to Kryštof Ryzner, znova najatý sluha Přehořovského, jenž však 
teprv 1. srpna nastoupiti měl službu, a proto ho Minichová nemohla znáti. 

13 



Digitized by 



Google 



186 Bedřich Vilém Spiess: 

Když pak zlatnice odešla, stál p. Karel na schodích a Anna Kechlová 
na druhých u mřížky a rozprávěli spolu z strany toho kozla. 

V tom šel Jan Vendl Pensl, zlatník, dolů mimo pana Karla a řekl 
mu německy: „Přehořovskýl já tvým u kozlu nohy přetnu." A on vece: 
„Jestli ty mu nohy přetneš, já je tobě také zase přetnu." Proti tomu 
zase zlatník řekl truc: „Udělej to I" načež Přehořovský vzkřikl: „Což 
ještě trucuješ?!" a sběhl dolů se schodů, dal zlatníkovi pohlavek, a on 
jemu zase dal, ale chybil se ho a uhodil ho v rameno. A tu jest zlatník 
lál a šelmoval německy, i šel do krámu. Přehořovský za ním a dobyl 
tulichu, křiče: „Kdybych sobě nevážil, že bych tě tu hned nechal!" 

To vidouc, sběhla hospodyně dolů, a on Přehořovský pral zlatníka 
v hlavu hruškou u tulichu. Zlatník vlezl pod stůl a jednostejně lál 
a šelmoval. Pán na něho pod stoleček bil a pral. „Asi třikrát ho tak 
tou hruškou prý štychal." 

Učedlníci, vedle v sednici pracující, Hans Walch a Lorenz Pensl, 
vidouce to, jali se křičeti, načež protější soused Jiřík Špalek a jeho 
služka Alena Chroustková, Tomáš Krays a jiní lidé přiběhli. Paní Kechlová 
tahala pana Karla, pořád ještě dýku obnaženou v ruce třímajícího, ven 
z krámu. 

V tom Kateřina Hertyková, kuchařka její, vidouc, že zlatníkův otec 
sbírá do kaliot kamení, vzkřikla: „Varujte! Varujte! sbírá kamení!" 
A služebník Karlův Jeroným lál starému Penslovi, že sbírá kamení. 
Tehdy on utekl nahoru a za ním syn zlatník. Přehořovský chtěl po 
tom starém hoditi kamenem, než poklouz se, upadl. „A já — vypravuje 
paní Kechlová — volala jsem na zlatnici, aby šla dolů a řekla svýmu 
muži, aby se spokojil a nelál. Tehdy ona přišla dolů, a já pana Karla 
prosila, aby šel nahoru, aby toho tak nechal. I šel nahoru (do našeho 
pokoje), a my zavřeli mříži, aby nemohl dolů." 

Zatím zlatník, vzav kord pod páždí a ručnici půlhákovou*) do 
rukou, vyběhl z bytu svého hořejšího na pavlač. Žena jeho chytla se 
ho hrdla a prosila pro buoh, pro pána boha, aby se spokojil. A on 
položil tu ručnici **) na římsu na pavlači a přikládal kohoutek a pobízel 
p. Karla Přehořovského, jestli dobrý, aby se s ním šel bíti na světlo 
a ne ve tmě. A šelmoval mu. Potom přiběhl na dvůr s kordem dobytým 
a pobízel p. Karla, když z vokna vyhlídal, nadávaje mu šelem a z kurvy 
synů. A žena jeho držela a prosila ho pro pána Boha, aby toho nechal. 

„A pan Karel řekl, abych ho pustila — vypravuje paní Anna — 
že již nemůže toho od něho snášeti. A já ho pustiti nechtěla, než 
řekla jsem mu, že sobě to může jiným spuosobem k nápravě přivésti. 
A on vykoukši (!) z vokna, na něho kýv hlavou a smál se a něco řekl 
německy, nevím co." 

■") Hákovnice byla střelba o jedné hlavní pažbě, na níž byl železný hák, 
jímž se při střílení do dřevěného kozlíku, před střelcem do země zatllnutého, 
vložila a upevnila. Dvoj háku sloužili dva muži a stříleli 8 — 4 loty olova. — 
Půlhák vyhazoval kulemi 2 lotu olova, bez kozlíku z rukou se střílelo, protož 
slul i ručnice, mušket později. (Winter, Kult. obraz č. mést I. str. 268.) 
**) Krystyna tvrdila, že ta ručnice nebyla nabita. 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 187 



Co se tehdáž v domě jeho dalo, toho nebyl hospodář očitým 
svědkem. Odebrav se z domu hned po obědě, zašel do kovárny na 
Oujezdě, pohovořil s mistrem kovářem Petrem Vakundou a manželkou 
jeho Dorotou. Tovaryše jeho Kyliána Štainera, Němce až z Wilgen- 
umbstetu u Mohuče, vyplísnil, že dosud mu neukoval k dvířkám za- 
hradním závory, jíž nezbytně má potřebí, an kozel páně Karlův do 
zahrádky jeho vbíhaje, v ní dělá nemalou škodu. 

Vystoupiv z kovárny, spatřil svého zvláště milého přítele Jana 
Gertenštyla, an k bráně Kartouské spěchá. Stiskli si pravici a spolu 
něco promluvivše, zaměřili rovnou k Orgiusovi. 

Tam bylo neobyčejně hlučno. Načalif právě várku hořkého, jakáž 
se dávno již nebyla prý vydařila. 

Červencové slunko venku jen pražilo, ký div, že KHment Kechl 
dílem ze žízně, dílem ze zvyku žídlík za žídlíkem vyprazdňoval, a teprv 
když Petřín temné stíny své nad Menším městem Pražským byl rozestřel, 
vybral se milý náš soused, o kostrbaté dlažení klopýtaje, z domu 
šenkovního. 

Tu odkudsi přišel mu v cestu písař úřadu rychtářského, pan Jan 
Boršic. Chtěje se panu obecnímu staršímu nějak zavděčiti — mezi jiným 
jakoby maní mu napověděl, ale pak k naléhání jeho zevrubně oznámil, 
že před týdnem as došla pana hejtmana města tohoto supplikací Karla 
Přehořovského z Kvasejovic, ve které týž urozený pán si prý trpce 
stěžuje do něho, pana Klimenta, že mu přes všeliký příkaz páně 
purkmistrův dluhu svého nesplácí, ni celkem, ni v částkách, že tudíž, 
ač nerad, vznáší k němu, panu rychtáři, uctivou a snažnou prosbu, aby 
jemu k spravedlivým penězům za panem Klimentem váznoucím ráčil 
dopomoci. 

Soptě hněvem, chvátal KHment domů, odolávaje četným laryním 
či harapannám, které před „domky" na Oujezdě stojíce, jej všelijak 
k sobě vábily. Hned v průjezde domu svého narazil na zlatníka. Ten 
patrně naň čekal, aby hned za tepla široce a dlouze mu vyložiti mohl, 
co a kterak se dnes v domě sběhlo. Svaloval ovšem všecku vinu na 
Přehořovského. 

To byla voda na Klimentův mlýn. Vychrlil spoustu nadávek tak 
hlasitě, že čeleď z domu se sbíhala, a když také Jeroným Martinus 
na pavlači se objevil, křičel hospodář zdola naň německy, aby čistému 
pánu svému vyřídil, že i s kozlem svým z domu kliditi se musí; že 
on KHment o takového výtržného „pokojníka" nic nestojí. 

Co vzkázáno, * to věrně bylo vyřízeno. Nazejtří, jakmile z lůžka 
povstal, sedl pan Karel k stolku a napsal lístek paní Anně Kechlové 
v ten rozum, že nemíní se z domu tohoto vystěhovati, dokud pan 
manžel její nezaplatí, cokoH mu dlužen; — že, jakkoliv na hrubý špalek 
radno bráti hrubý klín, nechce přece tak učiniti, poněvadž hrubství 
hospodářovo klade na vrub pivní opičce, která ho včera zase za pačesy 
držela. Ji, paní Annu, že i na dále má ve vší úctě a vážnosti; že si 

13* 



Digitized by 



Google 



188 Bedřich Vilém Spiess: 

jen z té duše své přeje, aby se jí mohl brzy činem nějakým odvděčiti. 
Na konec pak ledabyle doložil, že bezděčného původce vší té výtržnosti 
včerejší, svého kozla, dává — ač dopustí-li paní — rozmilému synku 
jejímu Adamovi darem. 

Zapečetěný lístek donesl ihned Jeroným Martinus hospodyni. 
Opravdu kavalírský tento počin Přehořovského neminul se na citlivou 
ženu s mocným účinkem. Bylaf od těch čas k němu mnohem důvěrnější^ 
ač nevybočovala nic z mezí počestnosti. Důvěrnost její záležela v tom, 
že teď — což prvé nikdá nečinila — leckdys postěžovala si jemu do 
manžela svého. 

A zavdávaltě k tomu KHment bohužel I spravedlivou příčinu. Co paní 
ubohou zvláště kormoutilo, bylo, že Kechl poslední dobou sklenářské 
řemeslo si znechutil a tolikéž obchod sklem, jejž paní Anna po rodičích 
byla zdědila, zanedbával. Kratochvíli svoji mimo dům vyhledávaje, 
v nákladnických domech k sousedům přisedal, s nimi při hořkém pivé 
obecní i soukromé věci přemílal, zkrátka, čas i peníze zbůhdarma utráceL 
Někdy — a toho bylo hospodyni nejvíce žel — zakarbanil si hluboko 
do noci s bujnou chasou dvoru císařského. 

Přijda pak domů, zlost svoji vyléval na čeledi, ba i na manželce, 
jež tím ovšem vinna nebyla, že živnost tolik co dříve nevynášela, a že 
dluhů na domě váznoucích neubývalo, než valem přibývalo. Nedostatek 
peněz pociťovala ubožka čím dále tím více, ba leckdys nebylo v dome 
ani tolik denárů, kolik jich na stravu rodině a čeledi nezbytně bylo potřebí. 

V takých trapných dnech uchylovala se, všecka studem zarudlá, 
k svému hosti s písemnou prosbou, aby jí něco grošů zapůjčil. Dvorný 
přítel ochotně a rád vypomáhal roztomilé paní a po sluhovi svém Kryštofu 
Ryzlerovi posílal jí, oč byla žádala. Hned nazejtří aneb jistě do tří dnů 
splácela pořádná hospodyně dloužky své vždy s nějakým srdečným 
vzkazem. 

Jinak však vedl si Kliment. Ten sobě ani nevzpomněl, že již lhůta 
minula, kterouž jemu pan purkmistr Petr Koch loni k zapravení peněz 
Přehořovskému dlužných naposled a s pohrůžkou trestání byl vyměřil. 
A když mu to p. Karel připamatoval lístkem pečlivě zapečetěným, jal 
se Kechl před Kryštofem o „urozeném pánu z Harapanic na Frejířově" 
vtipkovat a, vždy více se rozehřívaje, jemu všelijak spílati, ba posléze 
pohrozil, nevystěhuje-Ii se do dvou neděl z domu, že hnáty mu zpřeráží. 

Nezbývalo tudíž než právu dáti volný průchod. Karel Přehořovský, 
vzav na se roucho sváteční, šel k panu Matyáši Velvarskému, ouřad 
purkmistrský tehdáž držícímu, vznesl naft a na pány, že „KHment Kechl 
z Hollenštejna, hospodář jeho, veliké jemu příkoří činí a příčiny vždycky 
k zlé vůli dává, tak že před ním ani hrdlem bezpečen není", žádaje, 
„aby v té věci náležitě opatřen, a Kliment vedle zasloužení byl ztrestán 
vězením." 

„Kteréžto vznešení když KHmentovi Kechlovi v známost bylo 
uvozováno, tomu všemu odpíral a příčinu svády na pana Přehořovského 
přenášel, velice sobě do něho stěžuje, že mu se z domu vystěhovati 
nechce, ježto on o takového hosta nestojí." 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 189 

„Proti tomu pan Přehořovský replikoval, že KHment Kechl svévolné 
příčiny k sváde dává, protože jemu do několika set tolarů dlužen jest, 
a těch jemu zaplatiti nechce, než toliko zlou volí z takového dluhu se 
vytáhnouti usiluje. A protož on že se jemu z domu pohnouti nemíní, 
leč svých peněz jemu půjčovaných zase dostane." 

I aby se tomu, co jest mezi nimi z strany toho dluhu, snáze vy- 
rozumělo, poroučeno bylo panu Přehořovskému, aby seznam dluhů 
Kechlových podrobný podal, a bude-Ii o málo činili, že je páni přátelsky 
porovnati chtějí. Ale když ani jednu ani druhou stranu nebylo lze 
oblomiti k smíru, odložil jim pan purkmistr Menšího města Pražského 
na průvody vedle práva a dal jim to svým servusem ohlásiti. 

Ledva zavřel servus po hlubokých úklonách za sebou dveře, spěchal 
Přehořovský k pulpitu a otevřel jej. Bylo tam množství listů a spisů 
bez ladu a skladu. Na vrchu ležel lístek Aninou rukou psaný. Přečet 
jej, usmíval se líbezně a uschoval jej pečlivě v zásuvce. Z hromady 
pak vybíral listy a útržky listů, Klimentem mu zaslaných. Sedl za stůl 
a, srovnávaje listy dle vročení, číslice v nich rudkou podtrhával. A prací 
tou ubil celé skorém odpoledne. 

Když se schylovalo k večeru, sešel na dvůr, kdež Adámek právě 
s kozlem se mořil, chtěje jej do vozíku, panem Karlem mu také daro- 
vaného, zapřáhnouti. Poradil a pomohl mu a po té, uchýliv se do 
zahrádky, zaměřil k besídce, kdež spanilá hospodyně ruční prací všecka 
byla zabavena. 

Piisednuv k ní s jejím ovšem dovolením, zaplašil brzo rozmarným 
hovorem nejen ostýchavost její, než i chmurné myšlenky, které jí 
hlavou táhly. 

Za soumraku se rozcházejíce, stiskli si srdečně ruce. Krásné, temné 
oči její hleděly upřeně za rytířem, an po pavlači k pokoji svému kráčel. 

Druhého dne ráno vypisoval si pan Karel čísla včera rudkou pod- 
tržená, byly to peněžité částky hospodáři zapůjčené. A sloupec sum 
těch vzrůstal, až téměř dva archy vyplnil. I bylo hotových peněz za 
Kechlem váznoucích — dobře sečtených — 393 kop 46 gr. 

Ale to nebylo vše. Na rohatince nad pulpitem visela řada vrubů, 
a ty pan Karel jal se řadou pečlivě prohlížeti. Podávaly! věrný obraz 
onoho „forování z domu a do domu", jež se po celičká dvě léta, co 
Přehořovský koně choval, dalo na účet Klimentův. A bylo for těch 
několik set. 

A což dříví I Po dvě zimy, jakž víme, vozil a kupoval za drahně 
kop pan Karel dříví, a hospodář i čeládka vesele z něho pálili. 

Vše to Přehořovský pečlivě v druhém „auszugu" sestavil a, pozorně 
sčítaje, seznal, že mu hospodář v těch příčinách 209 kop hraditi jest 
povinen. Na konci tohoto „vejtahu" připomenul, že sobě prvé, než se 
k , divému muži" přistěhoval, pokoj s nemalým nákladem upraviti dal, 
a za to že aspoň 25 kop míš. jemu přísluší. 

„A tak, porazí-li se od sum svrchu vytčených, co jsem jemu panu 
hospodáři za byt od něho najatý, totiž za pokoj hořejší a za světnici 
s kuchyní v přízemí a marštal dle ústní mezi námi úmluvy po čas 
svého bydlení platiti měl, ale dosud nezaplatil, totiž 105 kop, učiní to 



Digitized by 



Google 



190 J. V. Prášek: 

nenepatrnou zajisté summu 522 kop 46 grošů míšeňských, jež mně 
hospodář můj pan Kliment Kechl z Hollenštejna spravedlivě dluhuje. ** 

Dopsav to, zamyslil se a pojednou, udeřiv se v hlavu, trpce se 
usmál. Vždyť měl kromě balíku „milostných lístků'' páně Kechlových 
v rukou „šuldbríef" jeho, jenž zněl na 66 kop míš., a jiný ještě úpis, 
kterým přítel Kechlův pan Jan Gertenštyl vlastnoručně stvrzuje, že 
35 kop, jež si paní Anna Kechlová s vědomím manželovým byla od 
něho, totiž Prehořovského, vypůjčila, na sebe k zaplacení přejal. 

A těmito „vejtahy" a písemnými jich doklady vyzbrojen, kráčel 
pevným sice krokem, ale s malou v srdci nadějí urozený pán Karel 
Přehořovský z Kvasejovic po rynku k radnici Menšího města Pražského, 
aby je složil na právě v ruce předního písaře radního, slovutného pana 

Jana KoCÍna z Kocinétu. (Pokračování.) 



DR. J. V. PRÁŠEK: 

Staroegyptský cestopis. 

Staří Egypťané za nejslavnějších svých dob, za králův XVIII. a XIX. 
dynastie (v XVI. až XIII. stol. př. Kr.), z různých příčin podnikali 
veliké cesty po rozsáhlé říši své, ve třech zemědílech se prostírající, 
a zůstavili nám zajímavé cest těchto popisy. Znám jest velmi důležitý 
popis cesty po Sýrii a přístavních městech foinických, jejž za dob více 
marnivého než slavného Ramsa II. (1347 — 1281 př. Kr.) pořídil vyšší 
důstojník jakýsi nebo mohar, a za let právě uplynulých vynesl na povrch 
ruský egyptolog Vladimír Semenovič Golenišev jiný, neméně poutavý 
cestopis z doby asi o dvě stě let pozdější. 

Konaje téměř každoročně vědecké cesty po Egyptě a jeho soused- 
ských krajích, získal Golenišev papyrový svitek, hieraticky psaný, v němž 
shledával cestopis egyptského vyššího úředníka po východní části moře 
středozemního a po pobřeží syrském. Slavný staroorientálista professor 
oxfordské university Dr. A. H. Sayce, meškaje právě po stálém svém 
zvyku přes zimu v Egyptě, byl prvý, který s Goleniševem cestopis 
zkoumal, a od něho dostalo se mně i listem zprávy, jíž jsem užil ve 
svých Dějinách starověkých národů východních I., právě k vy- 
dání upravovaných. Různé okolnosti byly příčinou, že cestopis, ve vě- 
deckém světě papyrem Goleniševovým zvaný, nebyl po mnohá léta 
publikován. Teprve v jedenadvacátém svazku Masperova Recueil des 
Travaux relatifs á la philologie et archeologie égyptiennes et assyriennes 
r. 1899 vydán byl prvopis zajímavé cesty, nyní pak na snadě jsou 
i dva podstatně souhlasící překlady vynikajících egyptologů, professora 
na pennsylvánské universitě ve Filadelfii dra W. Maxe Múllera (v Mit- 
teilungen der Vorderasiatischen Gesellschaft 1900, 19 sld.) a ředitele 



Digitized by 



Google 



staroegyptský cestopis. 191 

egyptského oddělení král. museí berlínských professora dra Adolfa Ermana 
(v Zeitschrift fiir Aegyptologie XXXVIIL, 1 sld.). 

Soudím, že cestopis tento vzbudí zájem i u českých čtenářů. Jest 
sice pohHchu značnou měrou porušen, ale to, co zachováno, přece 
poskytuje poutavý obraz života za tehdejších časů. Původcem cestopisu 
jest vznešený praelát říšské svatyně boha Amona ve Thébách, Unu-Amon 
jménem, který v sedmém roce thébského velekněze a pozdějšího krále 
Hrihora vypraven byl do syrských zemí opatřit stavební dříví pro veliký 
posvátný člun božství Amon-Ra. Maje doporučující listy velekněze, 
opatřené pečetí Amonovou, odebral se nejprve Unu-Amon do tehdejšího 
královského sídla Táni ve východním Deltě, ku dvoru krále Nsi-bi-neb- 
dcde (v řeckém rouše Smendés) a choti jeho Ta(nt)-Amon zvané. Král 
tento jest prvý král tak zvané XXI. dynastie, jehož nastoupení klásti 
sluší do r. 1063 př. K. (srv. mé Dějiny starověkých národů východ- 
ních I., 287). Ježto Unu-Amon praví, že podnikl cestu svou v pátém 
jeho roce, spadala by cesta tato do r. 1059 př. Kr., tudíž do mládí 
Samuelova. 

Slyšmež nyní cestovatele sama, pokud z valně porušeného textu 
lze smysl slov jeho správně vyložiti: Přišed do Táni, odevzdal Unu- 
Amon králi i choti jeho pověřující listy thébského velekněze, k jichž 
obsahu a přání pronesenému tito ochotně přisvědčili. V Táni pobyl 
Unu-Amon asi 15 dnů, načež vstoupil na královskou loď, již spravoval 
kapitán Mangabuti a vyplul do velikého more syrského. Nejprve přistáli 
v Doru, na pomoří palaestínském jižně mysu Karmela, kdež vládl kníže 
Badir. Obyvatelé města byli Cakaru, t. j. Teukrové starších dob řeckých, 
kteří súčastnili se velikých výprav maloasijských a ostrovských národů 
do Sýrie a k hranicům Egypta, když pak tyto vpády ustaly, nepochybně 
se soukmennými Filistaii usadili se na pomoří palaestínském. Badir 
poctil Egypťana dary, ale lodníka, který z Unu-Amonovy lodi v přístave 
prchl a cenné věci odcizil, odepřel vydati. Ani námět, že odcizené věci 
náležely thébskému bohu Amonovi, neměl účinku. Konečně stal se 
Unu-Amonu Badir tak nepohodlným, že po devítidenním pobytu 
v Doru vydal se na další cestu do foinického města Tyra, které již 
tehdy vynikalo rozsáhlým kupectvím a dalekými plavbami svých oby- 
vatelův. Ale v Tyru, jak se zdá, byl Unu-Amon opět oloupen a snad 
i o loď svou připraven, neboť na „sidonské" t. j. foinické lodi již 
nazejtří po svém příchodu odcestoval dále na sever do města Bybla, 
spravovaného knížetem Zikarbaalem. 

Zikarbaal byl vladař mocný, který proti Egyptu hleděl zajistiti ve 
všech kuších nezávislost svou, s Tyrem však a Sidonem žil v ne- 
přátelství. Když přistál Unu-Amon v přístave města Bybla s lodí sidon- 
skou, obdržel rozkaz Zikarbaalův, aby přístav opustil. Unu-Amon se 
zdráhal, když pak po 19 dnech přece hotovil se k odpluti, nařídil mu 
poslem Zikarbaal, aby zůstal do zítřejšího dne. Po delším váhání 
Egypťan svolil, z rána pak s poctami dopraven byl na břeh do paláce 
knížecího, který se rozkládal na pobřeží. Zikarbaal přijal jej ve večeřadle 
v prvém patře, zády obrácen jsa k velikému oknu, odkudž byla vyhlídka 
na rozbouřené vlny , velikého moře syrského". Egypťan pozdravil slovy: 



Digitized by 



Google 



192 J. V. Prášek: Staroegyptský cestopis. 

« Milost Amonova (budiž s tebou)", ale Zikarbaal ptal se po listech 
pověřujících a hněvivými slovy upíral Unu-Amonovi pravé jeho poslání. 
Příčinou knížecího hněvu bylo, že nepřiplul Unu-Amon do Bybla ani 
na egyptské ani na Zikarbaalově lodi, jichž prý v přístavích krále Smenda 
toho roku bylo dvacet, nýbrž na lodi sidonské. Patrně obchodní žárlivost 
podnítila hněv Zikarbaalův proti příslušníku spřáteleného egyptského 
státu, který plavil se na lodi foinické, s Byblem soutěžící. Když poněkud 
zlost Zikarbaalova se utišila, chtěl znáti pravý úkol Unu-Amonova poslání. 
Egypťan odvětil, že žádá stavebního dříví, jakéhož poskytovali Egypťanům 
i předkové Zikarbaalovi. Tento však projevil kupeckou svou povahu. 
Doznal totiž, že sice poskytovali otec, děd a praděd jeho králům egypt- 
ským dříví stavebního, ale že král egyptský posílal vždy šestero lodí 
se vzácnostmi egyptskými pro klenotnici knížat byblských. Zikarbaal 
při tom kladl důraz na nezávislost svou, která neplní rozkazů cizích, 
nýbrž ochotu ochotou odvažuje, kdežto Unu-Amon přichází bez darův 
obvyklých. Z archivu svého dal přinésti zápisy, které dotvrditi měly 
obsah slov jeho. Ani prý lanoví na dovážení drv potřebného nepřivezl 
si Unu-Amon. Při tom hrozivě podotýkal, jak zachoval se k dřívějším 
poslům egyptským, kteří po 17 let zdržováni byli v zemi jeho, až 
pomřeli, i vyzýval posměšně Unu-Amona, aby shlédl hroby jejich. 
S pohoršením odmítal však Egypťan Zikarbaalův návrh na výměnu 
egyptského zboží za cedry libánské, prohlašuje, že cedry ty nejsou 
majetkem Zikarbaalovým, nýbrž boha Amona, pána všeho světa, jemuž 
jest požadavek Zikarbaalův rouháním, na konec pak požádal o svého 
písaře, který by dopsal králi Smendovi o příslušné písemné rozkazy. 

Do pátého měsíce čekal Unu-Amon na vyžádané královské rozkazy, 
s nimiž zaslány byly i zlaté a stříbrné nádoby, drahocenná roucha, 
kůže volské, ryby i jiné vzácnosti. Kníže přijal radostně tyto dary 
i vypravil ihned 300 mužův a tolikéž volů s dozorci, aby drva káceli 
a sváželi. Po půl léta trvala práce, než bylo dříví u přístavu shromážděno. 
Potom kníže pozval Egypťana na rozloučenou a při té příležitosti opět se 
boboval, že nedal žádaného dříví z povinnosti, nýbrž z dobré vůle své. 

Již chtěl vyplouti Unu-Amon k návratu do vlasti, a ejhle! na moři 
objevilo se 11 korábů loupežných Cakarů, kteří patrně číhali naň, aby 
jej v širém moři přepadli a oloupili. S pláčem stěžoval si Unu-Amon 
knížecímu písaři, ten podal zprávu pánu svému, kníže pak dojat jsa, 
pohostil egyptského posla a kázal přivésti egyptskou pěvkyni, aby 
zarmouceného zpěvem svým potěšila. Nazejtří vydal kníže přísný rozkaz 
Cakarům, aby egyptskou loď beze škody propustili. 

Teď teprve počíná pravá Odysseia Unu-Amonova. Bez překážky 
opustil sice přístav dorský, ale prudký jihovýchodní vítr zahnal jej ku 
břehům země Arasa, nepochybně ostrova Kypru anebo pobřeží kilického. 
Obyvatelé země zajali Unu-Amona a vlekli jej na prostranství města, 
kdež na soudě zasedala panovnice jejich Chatibi, aby byl jako kořist 
moře usmrcen. Když přiváděli Unu-Amona, přecházela právě Chatibi 
z jednoho domu svého do druhého. Unu-Amon poklonil se kněžně 
a vzkřikl, kdo z přítomných zná jazyka egyptského. Když se ze zástupu 
jeden přihlásil, vyzval jej, aby řekl kněžně: „Slyšel jsem o tomto městě 



Digitized by 



Google 



z básní M. Jahna. 193 

až do sídla Amonova, že sice užívají lsti v každém městě, v zemi 
Arasa že ale dbají práva." Tu odvětila kněžna: „Co tím chceš říci?" 
Unu-Amon odpověděl: „Moře-li rozbouřeno, a vítr nepřízni v, že (k břehu) 
pohání, kde ty vládneš, tož zajisté nedovolíš, aby očekávali, usmrtiti 
mne chtějíce. Jsem posel Amonův, a přece stále jsem pronásledován." 
Slova jeho neminula se účinkem, neboť ze zlomkovitého konce papyru 
a z úvodní zprávy dovídáme se, že Unu-Amon šťastně se do Théb 
navrátil, vyřídiv své poslání. 

Prostinké ale přece velice zajímavé vypravování toto podává poutavý 
obraz pospolitosti mezi národy a státy jednotlivými před 3000 roky. 
Egypt jest sice v popředí politickém, a jeho hlavní bůh thébský ovládá 
tehdejší svět, přes to však i malí státové odvažují se již vzdorovati 
zpuchřelému žezlu faraónů, jichž moc závisela výhradně na milosti 
thébského velekněze Amonova. 



Z básní M. Jahna. 



ROZSÉVAČI. 

Seješ ty a seje on, 
každý jiný na záhon, 
každý v jiné pole: 
on tam seje nahoře 
po nesmírném úhoře, 
a ty seješ v dole. 

Seješ ty, on seje též, 
hvězdy on tam a ty réž 
dole na svém laně; 
on je seje velký, tich, 
od něj zář, a do tvých lích 
stín paď zadumaně. 

Seješ ty, on také tak. 
Podívej se do oblak 
na to zrní zlaté! — 
Ty jsi člověk a on Bůh, 
ale oba na svůj luh 
stejně rozséváte. 



Digitized by 



Google 



194 Z básní M. Jahna. 

DUŠIČKY. 

Dvě dušičky se střetly u bran ráje — 
ta jedna čistá, druhá střísněna je, 

tu jednu kryje šat jak lilje bílý, 
tu druhou viny hrozně seskvrnily. 

I vstoupily před soudce duše obě — 
sám boží Syn je vlídně volá k sobě, 

I hledí v ně a pátrá, zkoumá zraky 
té jedné světlo, druhé stín a mraky. 

A zdá se, dál že pohled jeho bloudí, 
jak toho, který srdce, ledví soudí. 

A srdce čisté v ráz se odhalilo — 
v něm jako v hrobě obíleném bylo, 

však z druhého, jak odstřelo je tělo, 
to krví horkou náhle vyprýštělo. 

Dí Kristus k němu: Světla zřelo^s málo, 
však mnoho trpělo^s a milovalo, 

pojď, vládni nebem, sedni k mému stolu í 
a skvrny s něho rázem prší dolů. 

A k druhé duši: Spěj tam dolů, zpátky 
v tu lidskou bídu, v útrapy a zmatky, 

své srdce sžehni žárem lásky pravým, 
a miluj, trp! — já, Kristus, ti to piavím, 

jdi, lásku ve svět nes jak nebes věno — 
a mnoho tobě bude odpuštěno! 

A s bílými, sněžnými perutěmi 
jak holubice klesá druhá k zemi . . . 



DVA TULÁCI. 

Kdys tuláci dva lehli v stínu lesa, 
noc byla, zřeli ve hvězdnatá plesa. 

I řekl jeden: ,Ty, co zříš tam vzhůru?* 
— Nic, jenom zlatě tečkovanou chmuru. - 

,A já zřím tamo zlatou nebes bránu, 
kam spějí duše jako ptáci k ránu.' 



Digitized by 



Google 



z básní M. Jahna. 195 

— Ty myslíš? Mně to pohádka jen dětská. 
Hrob — všeho konec! Tof má pravda všecka. — 

,A já měl ženu kdysi, čtyři děti, 
bloud nechtěl by své opět uviděti.* 

— A já jsem sám. Co je mi po tvém nebi? — 
,A proto nemáš Boha v černé lebil* 

A spali. Jeden ráno prociť svěží — 
a místo druha dlouhý nůž jen leží. 

I hledí vzhůru: druh tam s větve visí 
a zsinalé jak noc jsou jeho rysy. 

,Kdo cesty Tvoje zbádá dokonale?* 
řek*, druha odřezal a kráčel dále . . . 



MYRTA. 

Myrta pučí, myrta raší, zalévám ji každý den — 
nepadneš mně do náručí šfasten, vesel, spokojen? 

Myrta raší, myrta kvete, slzami ji zalévám — 
černé oči, což tak těžká, což tak dlouhá cesta k vám? 

Myrta kvete, myrta vadne jako srdce ve hrudi — 
už je žádný, ani Bůh sám, nepotěší, nevzbudí. 

Z prutů sobě vínek sviju — af má hadí podobu! — 
až já umřu, dejte mně ho na památku do hrobu! . . . 



PISEN. 

Kdyby se jen otevřela 
ona ústa nesmělá, 
já bych je už na vše časy 
polibkem svým zavřela. 

Kdyby se ty plaché ruce 
dotkly jednou rukou mých, 
nepustila bych je nikdy, 
nikdy do dnů nejdelších. 

A kdyby to divné srdce 
tiše řeklo mi: jsem tvé! — 
já bych za ně navždy dala 
svoje srdce mladistvé . . . 



Digitized by 



Google 




JIŘÍ SUMÍN: 

Přeludy. 

Povídka. 



(Pokračování.) 



Ve dveřích objevila se matka. Suchá, bledá, výhružně vzpřímená, 
s přísně sevřenýma rtoma, ve svých křiklavě sedraných, ale čistých 
a pečlivě vyspravených hadrech stála tu jako živý symbol umlčovaného 
svědomí a probodávala ji svýma pronikavýma očima. Několik vteřin 
hleděla tak na ni, jako ohromena, pak, přistoupivši k ní, vykřikla při- 
dušeně několik vášnivých, výhružných vět. 

Nemluvily mnoho. Anežka neodmlouvala, nezapírala, stála před 
matkou bezmocná a zdrcena, cítíc, že nadešla obávaná chvíle, kdy 
nejhlubší tajemství jejího srdce počíná se rozbíhati po okolí, provázeno 
zlomyslnou všetečností, jež zatleská do dlaní a, upozorňujíc nevšímavé, 
volá: Slyšte! slyšte! To hrozné, obávané bylo tedy zde. Strašný byl 
první tento dotyk veřejnosti, jež uchvátila její tajemství. Myslila v duchu 
na úzkou lávku nad čeřící se řekou, umístěnou tak vysoko, aby ji 
bouřlivé jarní vlny nestrhly, a odsud skok do hlubin zdál se jí jedinou 
možnou odpovědí na lidskou zvědavost. 

Všecka starost matčina, celé její, až k šílenství stupňované napjetí 
vybuchlo v nedočkavé otázce: S kým? 

Odpověď upokojila ji zjevně, ale její výhružné, zostřené pohyby, 
jimiž vyjadřovala svůj vztek i své zoufalství, se neuklidnily. 

„Musím si promluvit s paní!" zvolala přísně. 

Dívka zalekla se těchto slov, a návštěva u tety, významně a plně 
osvětlena, oživla rázem před ní. Pojal ji strach, že matka přichází, aby 
ji oloupila o její štěstí a sobecky, nepřátelsky využila poklesku toho, 
jenž ji miloval. Litovala, že tak neprozřetelně vyzradila jí pravdu, 
a počala se brániti. 

„Jsou tam hosté ... a pak ... já nechci, aby se to jeho rodičům 
doneslo . . . Nestarejte se o mě, já odejdu ... nic na vás nechci . . . 
však on mě neopustí." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 197 

Ale v nejbližším okamžiku již litovala této odvážné odpovědi 
a, ohlušena silou výčitek i hrozeb matčiných, jež padaly jí do duše 
jako smrtící rány, následovala jí do pokojů. 

V pokojích toho dne hrálo se vášnivě. 

Hlavní příčinu zavdal bohatý obchodník s obilím z Uher, jenž byl 
kdysi obávaným věřitelem mlynářovým, prohnaný, uhlazený dobrodruh, 
divoký a surový pod svou maskou galantního světáka a náruživý hráč. 
Ve velkém pokoji s prostým, starým nábytkem sedělo asi deset osob 
kol hrubého stolu, zahaleno v oblak tabákového dýmu. Byla to trochu 
zvláštní společnost náruživých hráčů, jež se zřídka sejde, a stejně dobře 
by se vyjímala v elegantní herně jako v začazené krčmě venkova. 
Všichni cítili se doma, tam jako zde. Nebyli vybíraví a počínali si 
nenucené. Muži pili společně pivo z kamenných džbánů a plivali na 
podlahu. Partie končila právě, a, ježto se hrálo „vysoko", napjetí, hřmot 
a křik stupňovaly se každým okamžikem. Rozčilené tváře shlukovaly se 
vytrženě, pěsti bezděky dopadaly na stůl. Pensionovaný štábní lékař, 
bledý, nezdravě naduřelý, s otylou šíjí, jež, zdálo se, že hrozí puknutím, 
zatínal své žluté, nezdravé zuby a hrochtal cosi nesrozumitelně. Mlynář 
funěl, nahýbaje se nad kartami své ženy, jež hrála klidně s rozpustilou 
svévolí uličníka. Uherský host držel již dlouho džbán v třesoucí se 
ruce, a rozčilení nedalo mu se napíti. Jeho dlouhá, žlutá tvář zlostně se 
zachvívala. Všichni provázeli vyhazované karty bezděčnými výkřiky, 
vydrážděnými napjetím posledních vteřin před ukončením bitvy. Jen 
starý, plešatý revírník, s bílým, poustevnickým plnovousem, jenž prohrál 
během několika roků značné své úspory a žil nyní ze skrovné pense 
s ustavičnou touhou „zhojiti se" tam, kde byl pošramocen, držel mlčky 
suchý prst na čele, hledě úzkostlivě vypoulenýma očima na zadní stranu 
karet svého protivníka, jakoby viděl proti sobě namířenu zbraň pytláka. 

Matka s dcerou, stanuvše ve dveřích, couvly polekaně. Nikdo je 
nepozoroval, jen starý pes, ležící u dveří, pozvedl udiveně svou 
velkou hlavu. 

„Teď, ach, teďl Hospodine! Trumfa na to! Zab' ho, zabM" křičel 
mlynář, zvedaje nad stolem svou rudou tvář. 

„Nebalamuf!" odbyla ho. 

„Hospodine! Ty dnes prohráš fůru žita a koně i s postrojí." 

„Přidej ještě bič!" křičela, odstrkujíc ho. 

Náhle umlkli všichni, poslední karty dopadaly na stůl za napja- 
tého ticha. 

„Hm, to je paní!" zašeptala jízlivě stará žena u dveří. „S koňským 
handlířem hraje ...as děčínským Roubíčkem! To je kus! . . . S první 
ženou se dal rozvést, druhou vyhnal, a třetí mu utekla . . . Pořádná 
paní by před nim naplivla." 

U stolu zvonily peníze. Revírník vytahoval bankovky studenýma, 
třesoucíma se rukama. Vojenský lékař, zvrátil hlavu na zad, přimhouřil 
oči, vystrkuje špičku jazyka: počítal. Na čele stály mu krůpěje potu. 
Uherský host hrábl několikrát do svých hlubokých, kožených kapes, 
vyhodiv pokaždé na stůl hrst stříbra. Nemusil ani přepočítávat, tak byl 
jeho hmat vycvičen ve styku s penězy. V těžké supění a hluboké. 



Digitized by 



Google 



198 Jiří Sumin: 

hrčivé oddechy mísil se klidný, zpěvavý hlas mlynářčin s přízvukem 
rozpačité školačky. 

„Čtyřikrát osmnáct . . . čtyřikrát osmnáct. — Tatínku: čtyřikrát 
osmnáct . . .?" 

„Prosím pěkně, paní maminko, musím s nimi promluvit," ozval 
suchý se, pevný ton těsně za jejími zády. 

Ohlédla se nevrle. 

Pokorně schýlená, neštěstím jako k zemi sražená postava s vyzý- 
vavým, přísným výrazem pohlédla jí do tváře. 

Lekla se jí téměř. Zmateně dívala se chvíli na děvče vyděšené 
a třesoucí se a zase na hrozivý výraz obličeje matčina. 

„Ale . . . vždyť je tam Polda," odbývala je poněkud udiveně 
a nejistě. 

„Prosím pěkně, paní maminko, mně do Poldy nic není." 

Tento studený pichlavý ton, provázen pevným pohledem, nepři- 
pouštěl již odbytí. 

Vstala tedy a odešla s nimi do vedlejšího pokoje. 

„Co tedy?" tázala se, sedajíc neklidně na pohovku. 

Shroucená, neštěstím k zemi sražená postava náhle se vztyčila 
a studeným, pichlavým tonem počala hovořiti o své chudobě a o svých 
cnostech. Mlynářka neposlouchala ji dlouho, unavený, rozptýlený výraz 
její tváře soustřeďoval a tuhnul víc a více v zděšeném napjetí úzkosti 
a strachu. Její ruce několikrát se prudce pozvedly, jakoby chtěly zadržeti 
proud těch vychloubavých, pichlavých slov pohněvané matky, ale klesly 
zas bezmocně na klín, a ulekané, kouřem zrudlé oči upíraly se chvílemi 
na plačící děvče u dveří. 

Pojednou vyskočila jako uštknuta a rozběhla se ke dveřím, stanula 
však zase bezradně a malomocně, zalomíc rukama. 

„Nedělejte dlouhých řečí, a řekněte to přímo! Ona cosi svedla . . . 
s Konrádem . . . s Konrádem zajisté!" přerušila povídavou matku. 

Zase se bezradně rozběhla ke dveřím, ale strach před mužem tak 
ji zarážel a ohromoval, že klesla znova na židli, jako smyslů zbavena, 
hledíc vyjeveně před sebe. Když se poněkud vzpamatovala, spěchala 
na chodbu, poplašným hlasem volajíc Poldu. Matka hleděla za ní 
udiveně, vytržena ze své úlohy, nevrla a zlostná. 

Polda přiběhla okamžitě, vyděšena a rozespalá s mistrnými kníry 
pod nosem, jak byla právě skočila s kotliny. Nebylo to nic divného; 
vídali ji tak často. 

Dlouho nemohla pochopit, oč vlastně jde. 

„Poldo, co's mi to udělala?" naříkala paní. „Proč jsi přijala toto 
nezkušené, mladé děvče do domu ? . . . Víš přece : kluk je nezvedený . . . 
Bože, co teď, doví-li se to otec, snad ho zabije." 

Polda, již úzkost panina zbavovala rozvahy, chápajíc zvolna, za- 
vrávorala, a její oči dosud tupě upřené na děvče, obrátily se v sloup. 

„Matičko nebeská! A já jsem si povídala, co pořád ta křížová 
sedma stojí do domu ! — A onehdy mi cosi šeptala stará Dráčkova — 
či zdálo se mi to? Ba ne, povídala mi, ať si všimnu toho děvčete, ale 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 199 

já jsem jí řekla: Jdi ty hloupá babo, ty nemyslíš, než na své kšefty. 
Děvče je spořádané, a nemělo ještě milého." 

„Tys chybila, Poldo. Ty jsi vinna. Víš, že kluk je nezvedený, 
a nastrčíš mu hloupé, nezkušené děvče. Kdyby se to aspoň otec ne- 
dověděl I" 

Polda tvářila se uraženě. 

, Prosím pěkně, ony jsou všecky hloupé a nezkušené, když jde 
o práci; ale, jde-li o darebnosti, mají hned rozumu dost." 

Nešťastná matka, jež tu nyní stála shroucená a ubohá, vztyčila se 
hrozivě. Kdo že se opovažuje házet blátem po jejím dítěti ? Její dcera 
byla zbožně vychovaná, ctnostná 1 Ale zde se zkazila, zde přišla o čest. 

Polda zesínala. Nemohla snésti pohany domu svých pánův, jenž 
jí byl drahým, jako vlastní domov. Osopila se zlostně, a hádka pro- 
pukla. Sápaly se na sebe a hrozily si pěstmi. Jízlivá, výsměšná, zlá 
slova padala s obou stran. Mlynářka stála bezradně nad nimi, lomíc 
rukama a chlácholíc Poldu. 

Čísi kroky spěly právě chodbou. Polda se zarazila a naslouchala 
u dveří. 

,To je Konrád, zavolej ho," pravila paní rozhodně. 

Zvolna, se strachem otvírala dveře. 

„Bucíčku, maminka ho volá," pravila sklesle. 

V pozadí temné chodby objevila se bílá postava Konrádova. Spatřiv 
Poldu s mistrnými „husarskými" kníry, jež jí byl namaloval, vztyčil se 
po vojensku a salutoval jí. 

Byla by ho ráda připravila na nemilý výstup, kroutila zděšeně 
očima, označujíc cosi hrozného, byla by mu nejraději poradila, aby 
utekl daleko. Ale na venek tvářila se přísně. 

„Počkal, však uvidí . . . však mu tatínek dá: v kostele hvízdat!" 

Konrád vběhl vesele do pokoje, zalekl se však a couvnul náhle; 
pak násilně přemohl zmatek, a všecek zardělý obrátil se k nim zády 
a natáhl se v křesle u okna. 

„Je to pravda? Je to pravda?" naléhaly na něj matka i Polda, 
a v jejich hlase ozývala se prosba, aby řekl, že není. 

Hodil po nich smělým, vzdorovitým pohledem a mlčel. 

„Mluv přece! Je to možné? Je to pravda?" 

»Bodejf, že je!" pravil, pohlednuv směle, uraženě na všecky, 
jakoby chtěl říci, že dobře ví, že se všechny proti němu spikly, aby 
mu způsobily nesnáze a ostudu, ale on že se ničeho neleká. 

„Nešťastné dítě! utíkej zrovna k tetě do města, sice tě otec za- 
bije!" hořekovala matka, lomíc zoufale rukama. 

Polda vzpomněla si především na osvědčený vychovatelský nástroj 
s rukojetí ze srnčího běhu, jemuž se populárně říkalo , srnčí nožka". 

„Matičko nebeská! To bude ,srnčí nožka* skákat! Honem si 
navlékl tři, nebo čtyry kabáty, než se to tatínek doví! Jinak ho roz- 
seká. Ten ho zmaže, uvidí!" 

Ale on nehnul se s místa, a odpovídal jen zlostnými, pohrdlivými 
pohledy, jež jim měly říci, že tak se nemluví s mužem, za nímž 
přichází děvče s nároky tak vážnými. 



Digitized by 



Google 



200 Jiří Sumín: 

Avšak poplašná zpráva tato prolítla domem, chytajíc se půdy jako 
dozralé símě větrem přihnané. 

Náhle otevřely se dveře, rudá, starostlivě svraštělá tvář mlynářova 
nachýlila se zvědavě do pokoje. Jeho oči padly na shroucenou postavu 
chudé matky a zvolna, šíříce se udiveně, přesunuly se na uplakané 
děvče, aby se pak setkaly se vzdorovitým pohledem synovým. 

„Co se zde děje? — Oč se hádáte? . . . Nu, co je?" tázal se 
tlumeným, zadýchaným hlasem, maje obočí napjatě vytaženo, s plachým, 
cukavým výrazem vypoulených, bledých svých očí. 

Výmluvné ticho rozhostilo se v pokoji. Paní tiskla úzkostlivě šátek 
k ústům, jakoby chtěla udusiti pláč, jenž jí stahoval hrdlo, Polda se 
svými hroznými kníry postavila se tak, jakoby chtěla svým tělem chrá- 
niti „bucíčka" před prvním výbuchem hněvu otcova. Hlasitý vzlykot 
mlynářčin prolomil tenkou hráz mlčení. 

Výkřiky vzteku, klení, nadávky, úpěnlivé kvílení i tvrdě odražená 
slova provalila se jako láva ze sopečného zjitření duší. A všichni stáli 
tu bezradně, překvapeni katastrofou, jež nedala se zmírnit, ani odvrátit. 
Mlynář, soptě hněvem, vzbuzoval strach svou tváří do krvavá rudnoucí 
i vypoulenýma, strašlivě se šířícíma očima, v nichž jakoby uzrával 
strašlivý jakýs úmysl. Strach nepřemožitelný, výbušný strach pojal 
ženy, nevyjímaje ani matku svedeného děvčete, jež v tomto poráže- 
jícím zděšeni zapomněla docela, jak vysoko chtěla odhadnout ztracenou 
čest dceřinu. 

„Milostpane, já jsem vinna. Děvče bylo hloupé a nezkažené. Ne- 
měla jsem ji sem posílat, když jsem věděla, že je zde dospělý syn . . .* 
shuhrala poníženě. 

„Dost, dost!" zakřikl ji hrubě, odporně dotknut lísavým tonem. 
„Především, nejsem žádný milostpán ... A dospělý syn nemusí být 
ještě darebákem . . . Ale já dobře vím, že mám darebáka!" — Po- 
stoupil výhružně proti synovi, ale couvnul zase, odražen jeho rozhodným, 
tvrdým pohledem. 

„Matka ho zkazila!" vykřikl ostře. 

Přeli se chvíli, jakoby pod tíží neočekávané rány cítili potřebu 
navzájem se obviňovat. 

„Já jsem ho zkazila!" naříkala paní. „V šalandě se zkazil, abys 
věděl! Vyrostl mezi chasou, a kolik je mezi nimi spořádaných lidí? 
Však měl učitele, byl ve školách, proč ho lépe nevychovali? — Ale 
ty jsi vším vinen . . . ty's ho zkazil . . . nechtěla jsem, aby šel k ře- 
meslu ... Ty a Polda . . . Polda je vinna." 

Kuchařka, lomíc rukama, až jí v kloubech praštěly, obracela oči 
v sloup, couvala po zpátku do kouta; nebof černá Polda nebyla již 
černou Poldou, setkala-li se s mlynářem mimo kuchyni. Pištěla nepři- 
rozeným, uctivým hlasem, činíc dojem sesazeného despoty, postaveného 
před soud svých poddaných. 

„Matičko nebeská! Teď se to sveze na mne! Dvaatřicet lidí ke 
stolu, a ještě má kuchařka myslit na takové věci? Kde by se to člo- 
věku směstnalo! I tof by musila být hlava jak dvacítiliberni sud. 
Udeří dvanáctá ..." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 201 

«Mlč mi s tou dvanáctou," osopil se na ni mlynář. Nemohl snésti 
její písklavě pronikavý ton nyní, kdy v jeho hlavě svářily se lítost 
a hněv. 

Ale Poldě zdálo se, že povinna jest mnoho říci, a že vše bude dobře, 
jakmile to poví. Děsilo ji toto trapné, napjaté ticho, jež vpadalo mezi 
ně hrozivě, jakoby pobízelo k jakémusi shrašnému, tvrdému, rozhodnutí. 

„Nic bych neříkala," pokračovala žalostné, „kdyby nebylo aspoň 
těch přespočetných . . . Ale pán přijde: Dej jim, dej! Však se studně 
nepřebere. Ba věru, nepřebere! Všecko se vyčerpá, ba i voda ve 
studni. — Tof se ví, že jsou mlynářští darebáci! Jak mají na dvakrát 
do huby, už každému jazyk metá z koutka do koutka, jak mlsnému 
kocourovi. Fazolí mi jíst nechtějí, a zapomnět tak klíček u komory: 
vale, slanino ! Ti ho zkazili, darebáci ... ti jsou tím vinni. Jak pak ne ? 
Vždyf co chvíle vedou některého v řetízkách na Mírov." 

Mlynář, nemoha nalézti klidu pro své rozhodnutí, vztekal se uvnitř 
na Poldu. Její zpěvavý, vyděšený hlas dorážel jako roj bzučících 
komárů na jeho těžkou hlavu. 

„Mlč už," okřikl ji několikrát. „Co se mi to opovažuješ hanobit 
řemeslo?" 

Ale docílil tím pouze, že ulekaná kuchařka vpadla hlasem v polohu 
ještě uctivější a nesnesitelnější. Nevěděla už co říci, ale byla pře- 
svědčena, že prokazuje všem veliké služby . . . když vůbec mluví. Bála 
se toho hrozivého ticha, jež pobízelo k jakémusi rychlému, tvrdému 
zakončení. Ostatně, jestliže se jim to nelíbí, nemusí to brát vážně. 

„Nu, božínku, řeč je řeč," hájila se. „Nemají za zlé, řeč se mluví, 
chléb se jí . . . Ale já to na sobě nenechám! Matičko nebeská, přijala 
jsem dévče . . . kdož věděl, co v ní sedí? A práci jsem si s ní dala! 
Učila jsem ji pažitku krájet, na lukše rozvalovat, omletky obracet . . . 
Ale kuchařka z ní nebude, to řeknu napřed. Ohně se bojí jako žid 
flinty a, má-li rozklepnout vejce, všecka se třese. Hubatá nebyla, jen 
co je pravda. Ale řeknu jí, na příklad: Doskoč do sklepa pro zeleninu! 
A ona se mi vrátí za tři čtvrti hodiny všecka zamoučená a ucuchlaná 
a přinese mi na okrinku trochu ztuchlých krup. Napovídám si: snad 
nedoslýchá, či co tam sedí? — A vidouc, že pán, na němž visela 
svýma ustrašenýma očima, stále zlostněji sebou škube, spustila obvyklý 
nářek: Nemohu všecko prozkoumat a vyzpytovat . . . udeří dvanáctá ..." 

„Mlč, ty stará treperendo, tof se ví, žes přitom nebyla!" zakřikl 
ji vztekle. ,Jdi se raděj umýt! Totě kuchařka! Chodíš po domě, vou- 
siska jak husar. Že ti není hanba dělat pořád maškaru na stará kolena ! 
Kdyby se tu namanulo malé dítě, dostane z tebe psotník." 

Polda, jež si pozdě připamatovala „bucíčkovy" šprýmy, rozhlédla 
se zděšeně a pak rychle zahalila zástěrou tvář až po oči a zahanbena 
vyběhla z pokoje. 

„Proč ji hubuješ?" ujala se jí paní, tiše plačíc. „Není ti nic do 
kuchařky, já se nevadím s tvými chasníky. Děti ji počernily, a ty ji 
vyhubuješ a dětí nepokáráš, takový jsi otec. Pak dáváš vinu jiným." 

Mluvila z téhož důvodu jako Polda, ale řeč došla jí dříve. Když 
Polda odešla, tíž synova poklesku padla na ně ještě trapněji a bolest- 

14 



Digitized by 



Google 



202 Jiří Suinín: 

něji. Bylo jim volněji, dokud překřikovala jejich starost, dokud jí ne- 
musili pohlédnouti z blízka v tvář. Matka plakala tiše, otec chodil 
sehnut po pokoji, a to, co dralo se mu na jazyk, značilo spíše lítost 
a bezradný zmatek, než pevné rozhodnutí a opravdový hněv. 

„Koupil jsem mu k vánocím konicky a vozík," vzpomínal, za- 
stíraje pohrdlivým tonem bolest a sklamání, „aby nemusil všude pěšky, 
když už přece je dospělý ... Ať má své koně! Co na tom, je-li o dva 
více u žlabu! — Slíbil, že bude za to hodný! Už i po nevěstě jsem 
se mu ohlížel . . . Nepůjdu ještě do výminku, nevydržel bych bez 
práce . . . ale, ať se ožení, aby . . . aby ... byl pokoji Místa mám dost, 
ustoupíme mladým, aby se cítili volní a spokojeni. A co přijde, všechno 
přijmeme s láskou, vždyť jsme rodiče . . . Ale teď je konec! Tof by 
byla pěkná svadba! Musil bych hanbou někam utéci, abych neslyšel, 
co si lidé povídají. Ano, jati dám nevěstu! Chasničit budeš dál! A se 
mzdy ti budu strhovat na vydržování tohohle . . . děvčete. A koně 
a vozík ti prodám a tím ji vyplatím. Abys věděl, ničemo, že k vůli 
tobě nebudu druhých dětí okrádat." 

Zrak jeho, padnuv náhodou na vetchý oděv podruhyně, zachytil se 
pozorně na jejím děravém vlňáku a sešlapaných střevících. Jakýsi 
mírnější, jakoby smířlivý ton zabarvil jeho hlas, když, náhle opustiv 
pokoj, křičel dále po chodbách o nevděku synově. 

Trapné vyzývavé ticho projelo jako mrazivý vítr pokojem, kdež 
obě matky rozezlené, omlouvajíce v duchu každá své dítě a obviňujíce 
druhé, zadržovaly násilně trpká slova, deroucí se na jazyk. Mlynářka 
vstala posléze a vyňavši ze svých úspor, jež strádala dcerám na výbavy, 
rychle, jako úkradkem, několik bankovek, vtiskla je do rukou podruhyně, 
jakoby chtěla koupiti její mlčení i uchlácholiti její hněv, nevědouc hrubě, 
co dává, a nezastírajíc snahu, zbaviti se jí konečně. 

„Aby tatínek nevěděl ... a . . . pomlčte, prosím vás, pokud bude 
možno," řekla přidušeně. 

Matka svedené dívky přijala neochotně, skorém bez díků, po- 
hlédnouc pozorně na peníze a pak pátravě na matku i na syna, jakoby 
k tomuto daru navazovala mlčky otázku stran budoucnosti dceřiny. 
Rozešli se napjatě, skoro nepřátelsky. Konrád stoje u okna stále s týmž 
chladným vzdorovitým výrazem, jakoby všecky obviňoval, že se proti 
němu spikli, aby mu způsobili ostudu a nesnáze, nevšímal si ničeho. 
Když matka s dcerou odcházely, ani hlavy neotočil. Netroufal si, či 
nestál o ni více? 

Anežka, pochopujíc pojednou, že odchází na vždy, a že doba jejího 
štěstí mizí náhle, jako křišťálový palác, jehož se dotkla zlá víla svým 
kouzelným proutkem, rozplakala se hořce. Počínala si tak zoufale, že 
matka, jež s podivuhodnou duchapřítomností vybírala v čeledníku její 
hadříky, pečlivě přepočítávajíc, zdali něco neschází, musila ji konejšiti. 

Když vyšly ze vrat, objevil se před nimi mlynář, jenž je zde 
patrně očekával. Prohodiv chladně a mrzutě cosi o vzájemném neštěstí, 
odpočítal matce větší peněžní obnos na „první výlohy". Teprve, když 
povšiml si děvčete, jež usedavě plakalo, zmírnil se poněkud jeho přísný, 
tvrdý ton. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 203 

„Do práce, nebo na výdělek ji teď nehoňte," pravil. „Však vás 
v bídě nenecháme . . . Tof se ví ! A . . . tento . . . starý ať jí neubli- 
žuje, rozumíte? Děvče za nic nemůže . . . kluk je nezvedený; ženské 
ho rozmazlily." 

VII. 

Po dlouholeté službě v cizích, ale vlídných a spořádaných do- 
mácnostech, kde našla přízeň i štěstí své, vracela se tedy Anežka 
do své rodné chaty za vsí na přícestí, jež ji v prvních dobách, kdy 
okusila jinde zaslouženého chleba, děsila svou bídou, kdykoliv pomyslila 
na návrat. Později byla už téměř jista, spoléhajíc na své zdravé ruce, 
že se už nikdy nevrátí. A teď přišlo to pojednou tak neočekávaně 
a neodvratně. Nyní, kdy viděla, jak starostlivé, štědré ruce cpou peníze 
do matčiny lakotné dlaně, jen aby ona se svým neštěstím i se svou 
láskou byla rychle odstrčena a zapomenuta, bylo jí, jako by byla za- 
prodána a odsouzena k těžkému žaláři, pod dozorem matčiným. Jak 
křivě a nespravedlivě dívali se všichni na jejich poměr, obviňujíce 
Konráda. Kdyby se odvážila promluviti, kdyby vůbec její slova něco 
platila, byla by je ráda zakřikla, vědouc, že mu křivdí, jen aby ho 
proti ní popudili a rozloučili je na vždy. Ale palčivé to slovo, za něž 
se nestyděla, jež by byla ráda vyřkla, aby ulevila své stísněné duši, 
nepřešlo nikdy přes její nepovolné rty. Cítila jistě, že přišla tam 
s rozkvetlou tužbou v mladých svých ňadrech, oslněna a zmámena 
obrazem muže, jenž jako první červánek pronikl temný obzor její 
dětské duše, jemuž v prvním rozmachu procitlé vášně v ústrety letěla 
a k nohám se vrhla. 

Hojnost a poměrný blahobyt rozhostil se nyní ve staré chatě za 
vsí na přícestí. Hned, jak vstoupila s matkou do jizby, poznala, že 
není třeba báti se výčitek a hněvu. Otec domluvil se s matkou jediným 
pohledem, jejž opětovala tato nevrlým ujištěním, že je vše v pořádku, 
a že se nemá do ničeho plést, odstrkujíc ho zlostně, když chtěl na- 
hlédnout, co schovává před ním do truhly, již pečlivě uzamkla. K dceři 
choval se šetrně a, mluvil-li s kým v narážkách o jejím neštěstí, dával 
na jevo, že se nedá se svými nároky jen tak polehku odbýt. Matka 
v ješitné touze zablýsknouti se před známými penězi, kupovala na oko 
hned pole, hned krávu, nevědouc pro co se rozhodnout. Popírala však 
rozhodně původ toho skrovného majetku, jenž se jí neočekávaně octl 
v rukou, tvrdíc, že je to vlastní její úspora. Na oko tvářila se, jakoby 
byla velice nešťastna, naříkajíc, že vzala dceru z dobrého místa, jen 
aby ji vehnala do neštěstí a hanby. Ve skutečnosti bouřilo to v ní, 
ješitnost a pýcha zachovalé ženy sváděla urputný boj s lakotou tak 
neočekávaně uspokojenou, ale požadující víc a víc. Její fantasie pře- 
skakovala zase obvyklý vývoj blahobytu a stanula zarputile na nej- 
vyšším stupni. Ale Březánek měl být co nevidět vdovcem, a tu zdá se, 
kynulo dceři víc než v tom pyšném, bohatém domě, kde jí odbudou 
pouhou almužnou. Jen aby zase neprohloupila, nedopustila se osudné 
chyby! Pravda, pro začátek jsou k ní neočekávaně štědří, ale co bude dále? 

14* 



Digitized by 



Google 



204 Jiří Sumín: 

Kdož ví, ostatně? Takový mladý párek nelze jen tak lehce rozdvojiti 
pouhým křiknutím. Jako když po ptácích hodí: rozletí se, zmizí lidským 
zrakům a zase se spojí. Tomu nikdo nezabrání. 

Na zimu přišel domů bratr Anežčin, jenž si odbyl trest v káznici, 
lenivý, spustlý, jejž nikdo ve vsi nechtěl do služby pro jeho neurvalost 
a vyhrůžky, opíjel se často, tropil rámus a všem nadával. Také sestra, 
churavá, skoro neschopná práce, ač pracovala přece, protože by jinak 
musila zemříti hladem, přišla se podívat nebylo-li by lze odpočinouti 
a přiživiti se zde na chvíli. Strpěli ji, ale hádky, odporné smlouvání 
a výčitky byly na denním pořádku. Tito příživníci byli matce velice 
proti mysli, nebof peněz, za něž chtěla koupit krávu nebo pole, ubý- 
valo tak rychle, že nevěřila ani svým očim. Tyto peníze, jež v její 
hlavě probudily tolik přání, vytékaly jí skrze prsty jako voda. Přála 
si koupiti nějaký kus nábytku do jizby a velice toužila míti svou 
senem vystlanou postel přikrytu červenou vlněnou přikrývkou, jak 
viděla u sestry, aby to u nich nevypadalo tak chudě a uboze, pro 
případ, kdyby k nim „někdo" přišel. Koupila však toliko zrcadlo se 
zlatým rámem, jež tu křičelo, vybíhajíc nesrovnale ze svého prostředí, 
a před nímž každý známý, jenž náhodou vešel, stanul s otevřenými 
ústy, odcházeje s přesvědčením, že to jistě „ten lump" někde ukradl. 
Otec a bratr celou zimu nepracovali a k jaru usmyslili si vyspraviti 
děravou doškovou střechu a obehnati zahrádku i dvorek tyčkovým 
plotem. Střecha potřebovala sice opravy, ale poměrně drahý plot kolem 
rozválené chaty bodal závistivé sousedy do očí, tak že v jadrných na- 
rážkách odhadovali původ tohoto chvilkového blahobytu. 

Anežce bylo stále nesnesitelněji mezi pokrevními přátely, kteří žili 
z její hanby, a jichž zahálku platila draze svým hořem a svými slzami. 

Lekla se přímo, když je pojednou navštívila „bohatá" teta z města> 
jejímž vlivem byla přijata ve mlýně. Sotva vešla, zasmála se rozpustile^ 
těkajíc kolem svýma smavýma, bezstarostnýma očima. 

„Safraporti, ta vám tam semlela na hody I" zvolala nezastřeně. 

„Co myslíš?" hájila se Říhová s líčenou nevolí. „Snad jsme tím 
něco získali, ne? Leda ostudu. Je nám to dost těžké, protože jsme 
poctiví lidé. A k tomu musíme ji teď živit. Pak . . . pak půjdu ovšem 
k advokátovi. Chválila*s je, jak jsou štědři. Ba věru! Jen jednou dali 
mi tam trochu krup, ale ne těch droboučkých, co sami jedí, ale takových 
hrubých jak koňské zuby. Však jsem je vysypala slepicím." 

Ale hned na to pospíšila si, aby se pochlubila sestře svými zá- 
sobami v komoře a svou úsporou. 

„A což Konrád . . . chodí sem?" otázala se teta s nemalým 
zájmem. 

Otázka tato vyvolala ohnivý ruměnec na tváři Anežčině. Bylo jí, 
jako by se byla teta nenadále dotkla skryté, bolavé rány. Ale Říhová 
uměla si pomoci. 

„Co tě napadal" zvolala. „Můj starý by ho prohnali Což už není 
hanby dost? Jsme chudí lidé, ale dbáme o čest. Však jsem jim tam 
pověděla: Poctivost a čistota, to jsou naše jediné statky, a vy jste nás 
o ně připravili." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 205 

Anežka vycházela často, bloudíc celé půldny po polích, podle 
cest, jež vedly ke mlýnu. Palčivá touha setkati se s ním nebo uviděti 
ho aspoň zdaleka, vyháněla ji z domu. Po celý čas nemyslila než na 
něj. Odcházela s takovým rozechvěním, připravena na cosi ohromně 
důležitého, co musilo již konečně nadejít. Co mu všecko musí říci! 
Celý život její závisí na tom. Jestliže ho neuvidí a neřekne mu to vše, 
pak se s ní stane cosi hrozného. Pak nezbývá, než skok s té vysoké, 
rozviklané lávky dolů do šumivých proudů hlubin. A čím častěji vracela 
se sklamána domů, tím vytrval eji ho hledala, tím rozechvěněji ho čekala. 
Už byl nejvyšší čas! Bloudila pozdě do noci, upírajíc smutné oči stále 
tam, kde vyčnívala bíle zaprášená střecha veliké budovy nad vrcholky 
topolů a vrb, zoufale se vzpírajíc tvrdé nezbytnosti, jež pobízela ji 
suše na cestu k domovu, tvrdíc, že dnešek byl zase marný a že je již 
nezbytně ztracen. Co se stane, jestli ho neuvidí a nepoví mu to? Ně- 
kolikrát zahlédla ho jeti mimo silnicí do města, ale jen se mihl podle 
oken, tak plaše a bleskorychle, jako zlé svědomí. Ani hlavy neobrátil 
k jejich oknům, jakoby ani nevěděl, že tuto bydlí. 

Počátkem léta povila hocha. A ze mlýna přicházely toliko dary 
a podpora pro matčiny lakotné ruce, ale ani záblesk útěchy pro její 
opuštěné, sklamané srdce. 

Hned první týden přišla z nenadání Polda pozdě večer, nějak 
plíživě, tajemně, jako na zapřenou a, prohlížejíc pozorně dítě, napomínala 
je obvyklým svým příkrým, úsečným tonem, aby o ně svědomitě pečo- 
valy, narážejíc, že to nedělají zadarmo, že mají všechno dobře za- 
placeno. 

Říhová byla velmi popuzena, připomínajíc stále, že Polda přišla na 
špehy a že přijde zajisté častěji. 

Nemýlila se. Měla sice zlost, ale chovala se k ní vlídně a skoro 
poníženě. 

A Poldiny návštěvy, zprvu krátké a nenadálé, prodlužovaly a ustálo- 
valy se znenáhla. Jednou, když zvláště dlouho prodlévala, přešlapujíc 
rozpačitě u kolébky, prohodila pojednou nesměle, že by dítě ráda vzala 
domů ukázat. 

Anežka zalekla se tohoto návrhu. Onen cit trpkosti, již cítila k těm 
pečlivým, štědrým rukám, jež stále cpaly peníze do matčiny lakotné 
dlaně, jen, aby ji zbavily všech nároků a odšfouchly ji daleko, aby 
byla rychle zapomenuta a nahrazena, propukl nyní v nesmiřitelnou 
žehravost a nedůvěru. Nechtěla Poldě dítěte svěřiti. 

, Nedivte se," omlouvala ji matka, ^bojí se o dítě. Vidí, že k ní 
nemají citu, jako žebráka ji odbývají . . . jak by jej měli pro dítě? Pan 
Konrád jezdí kolem, ani se neohlédne. Nač má nosit dítě na oči, jako- 
bychom ho tím chtěli zahanbit, nebo se mu vtírat? Chudé děvče má 
také cit.- 

Ale Polda prudce vybuchla, vytýkajíc jim nevděk a pokrytectví. 

Tu konečně svolily obě, obávajíce se roztržky a hněvu. Toho dne 
Polda poprvé odnesla dítě do mlýna a vrátila se s ním teprve pozdě 
v noci, uvnitř zjevně spokojena a šfastna. K naléhání staré podruhyně 
uklouzlo několik významných slov jejím zamlklým rtům, jež dovedly 



Digitized by 



Google 



206 Jiří Sumín: 

stříd tajemství rodiny, s níž byla srostla. Slečnám řekla prý, že je 
to sirotek po jejím bratrovi, jenž nedávno zemřel. Vydíraly prý si dítě 
z náručí a chtěly, aby bylo ponecháno ve mlýně. Konrád seděl jako 
zařezán, a po celý večer nepromluvil, až se Poldě chtělo smát. A když 
se byla na chvíli odmlčela, odvažujíc pečlivě, co ještě možno říci, 
vyhrkla pojednou: «Je to moc hezký chlapeček, když člověk pomyslí 
na všecky poměry a uváží to kolem a kolem, musí nad ním zaplakat. 
Ale naši ho neopustí. Krev není voda. Až se pan Konrád ožení, a oni 
půjdou na výminek, vezmou si dítě ssebou do města." 

Odnášela pak častéji dítě, nedbajíc pichlavých poznámek podruhyně, 
jež měla za to, že netřeba dítě přenášet, neboť, kdyby měl ten, jenž 
má k němu největší povinnosti, lidské srdce v těle, mohl by se přijít 
na ně podívat. Polda bývala zjevně popuzena těmito nájezdy. 

„Co chcete?" hubovala, „vždyť mě sem páni posílají. Myslíte, že 
chodím o své újmě, nebo na procházku? Náš mladý pán má dobré 
srdce, povídejte si co chcete. Je trochu svévolný, po zlém s ním nic 
nespraví, ale po dobrém možno jej kolem prstu ovinout. A jak je teď 
hodný a pečlivý! Pán se již o nic nemusí starat, ani ho již ráno stárek 
nebudí, jako jindy. Velmi se změnil náš mladý pán! Tak je teď vážný, 
že si s ním ani nikdo netroufá zažertovat. S Klapkou už nekamarádí 
a mě už také přestal dopalovat. Nu, všecko má svůj čas. Dospěl 
a zmužněl. Pán má z něho radost. Snad i to neštěstí bylo k dobrému. 
Co pak vy víte . . .? Člověk nemůže všecko povědět. U nás se tohle 
nebéře na lehkou váhu. Kdyby se na dítě zapomínalo, myslil by, že 
k němu nemá povinností, že se jen zaplatí, a dobrá! A to tak nejde, 
holečku! Dítě je tvé od první chvíle až do posledního dechu. Žádné 
zapírání ... tu se nic nedá změnit a zakrýt ... tu je závazek pro celý 
život!" Zalekla se, neboť se jí zdálo, že ve svém rozhorlení zašla příliš 
daleko, a umlkla náhle. 

Při nejbližší narážce staré podruhyně, jež nemohla bez trpkostí 
snésti myšlenku, že dcera je svým milencem na vždy opuštěna, odbyla 
ji Polda ještě ostřeji. 

„Co pak ještě chcete, nevděčná osobo? Však jsem to řekla pánům, 
co tu povídáte. Mluvilo se o tom, ba i před panem farářem. Chcete, 
aby sem Konrád za ní přišel . . .? Kam by to vedlo? Že se ne- 
ohlédne . . .? Nu, dobře má! Sám pan farář ho za to chválí. Vzíti si 
ji nemůže, a tak — je konec!" 

Tato slova zařízla se Anežce do srdce, v němž umíraly poslední 
naděje. Od té chvíle nečekala ničeho již, ano i na dítě pohlížela 
s tesknotou, tušíc, že jí později bude odilato a odcizeno. 

Ale Říhová se svým nevyčerpatelným darem nadějí a ctižádosti 
jen tajemně oči přivírala, tisknouc úsměšně rty, jakoby věštecky za- 
držovala veliké slovo, jež si ponechává na konec. 

Než, jednou, v neděli ráno, přichvátala, těžce supíc, z kostela a, hodíc 
hřmotně na truhlu svou starou modlitební knihu, strhla zlostně šátek 
se sebe. 

„Konrád jezdí kamsi za nevěstou!" zabouřilo to z jejích úst jako 
vzteklá vichřice vetchou chatou. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 207 

Anežka ztrnule na ni pohlédla. 

„Dávno jsem si to myslila," pronesla zbledlými rty. 

Matka, zsinalá, třesoucí se zlostí a sklamáním, bodavě na ni po- 
hledla. 

, Myslila? Jak by ne! Jsi hloupá, jako pařez ... tak . . . protože*s 
si to myslila . . . Vím, že jsi boží dar bez kvasnic. Kam tě Člověk ráno 
postaví, tam tě večer najde. Druhá na tvém místě — oh, panečku, to 
by bylo co povídat! — Ale ty, jen s hanbou přijít rodičům na krk 
a o čest se nestarat. — Já to nepřežiju!" 

Otec, ulekán, povstal, bázlivě ke zdi se přitlačil, hledě s respektem 
na ženu. Pojala ho úzkost, že pravidelnému přílivu, jenž tak pěkně 
svědčil jeho názorům na život a práci, hrozí překážky a nemilé pře- 
rušení. 

pCo říkáš?** obrátila se k němu žena, ale on jen zdlouha obočím 
pohnul a hlavou zakýval. „A nic, viďl" pokračovala. „Jsi boží dřevo, 
jako tvá dcera. Kdybys byl na ni vzal provaz, když ti přišla s hanbou 
domů, byl bys jí nahnal rozumu. Všici jste stejní. Jen sedět a jíst . . . 
a čekat, co přijde ... co pánbu dá." — Otec zhurta očima mrkal, 
utkvívaje brzy na dceři, brzy na ženě, jakoby čekal od ní jakýsi ne- 
příjemný rozkaz, jejž však byl ochoten ihned vykonat. — „MěFs ji 
vyhodit i s děckem," pokračovala matka, „aby věděH, že máme čest. 
A že ji neprodáme za pytel hrachu a mouky I" Otec kabonil se víc 
a více, chvílemi zaklel také a pohrozil ještě. — „Bože, proč mám tak 
tupou dceru," naříkala matka. „Jen se podívej na sebe! Celé léto jsi 
na slunci nebyla . . . ruce máš jako slečna ... Eh, darmo mluviti 
Tupým nožem chleba neukrojíš, jenom ho podrtíš." 

^Ale, peníze . . . vždyť on chce peníze," vydechla dcera ustrašeně. 

^A mlč, hloupá! Peníze . . . peníze! Nu, co pak jich nemá dost?" 

Zamyslila se, hledíc upjatě do okna, zatím co zlý úsměch škubal 
jí rtoma. 

^A jak ujížděl! Bože, ten jel! Nu, jako blázen. Baby z Újezda 
na mé volaly: Tetko Říhová, hleďte, váš bývalý zeť už jezdí za ne- 
věstou . . .! Ještěry! Však jsem jim dala . . .! A jak jel mimo hospody, 
mužští vyběhli ven, chtěli se podívat na koně ... má nové . . . ale, 
kdež už byl. Zatra! povídají, ten uhání! Bez ptaní poznat, že jede za 
nevěstou ... to je ženich nedočkavý!" 

Slzy svezly se jí po tváři, jakoby žárlila na tu, k níž takto pospíchal. 

„A jak na nás pamatují! Polda už tu nebyla čtrnáct dní. Naposled 
nám i děcko nechají na krku." 

Chvíli mlčela, hryzla se do rtů, pojednou propukla v okázalý, 
křečovitý pláč. 

„A ta chuděrka . . . tetička Březánková už leží na smrtelné posteli. 
Včera u ní byl panáček s Pánem Bohem ... Už ani nemluví . . . Ach, 
ta dobrá duše a milá . . . zítřka už se nedočká. Kdyby ještě aspoň rok 
vydržela, ale tuto ... v takové chvíli . . . Ten nebude ani měsíc 
vdovcem . . . Ah, Bože, Bože, zač mě takto trestáš?!" 

Nikdy nezdála se jí těsnější a odpornější rodná chata, jako nyní. 
Nový tyčkový plot, jenž se dosud bělel a odrážel křiklavě od schátra- 



Digitized by 



Google 



208 Jiří Sumín: 

lého staveni, jakoby celému okolí připomínal její hanbu. Sváry a různice 
byly na denním pořádku. Ale, když se znenadání objevila Polda, stichlo 
vše, a napjatě čekali, co přináší. 

„Tak, bude u vás svadba?" otázala se Říhová laskavě. 

Polda všecka zazářila. 

„Bude, ale až v masopustě. Je to ještě dlouho, ale ať! Však čas 
uteče. Mladý pán je celý blázen. Neděle se dočkat nemůže." 

„A bohatá je . . .?« 

„To nevím. Ale pěkná, moc pěkná I Podobiznu její nosí v notesu 
a pořád se na ni dívá." 

Těžké, nepoddajné ticho vleklo se trýznivě pokojem. Anežka, cítíc, 
že osud její je navždy spečetěn, přála si být někde daleko, daleko 
odsud, aby už nikdy neslyšela těchto slov, jež ji bodala jako žhavé 
šípy, aby nemusila více dýchati vzduch tohoto vězení, jenž ji otravoval 
a dusil. 

„Nu, tak — to je radosti," protáhla matka stísněně skrze zuby. 

„Moc se z toho těšíme," doznávala Polda. „Povídá se sice o ne- 
věstě, že je světácká. Ale to nevadil Naše paní je také veselá. Když 
se na bále nevytančí, zlobí se týden na pána. A jemu už se nechce 
do skoku." Zasmála se, a zrak její padl na kolébku s dítětem a nějak 
starostlivě se zastínil. 

„Škoda, že jste mu dali jméno Konrád! Vezmou-li si ho staří, 
a otec ho nezapře, pak, narodí-li se mu syn, nebudou mu moci dát 
jeho jméno. Ostatně, snad by bylo lip, kdybyste si ho nechali; mohli 
by vám na něj platit." 

Ano, něco takového musilo znenáhla přijít. Bláhová naděje, že 
jí teď náleží, neměla více potravy pro své houževnaté, nezmarné kořeny. 
Stále hůř a nevlídněji bylo nyní v rodné chatě. Matka ji neustále plí- 
snila a snula odporné záměry. Když Polda dlouho nepřicházela, posílala 
ji s dítětem do mlýna. Prudké hádky a hrubé výstupy byly na denním 
pořádku. Ale ješitná stařena musila posléze umlknouti, neboť podpora 
přicházela štědře a pravidelně, takže žili z ní všichni. Posléze, krátce 
před vánocemi objevila se Polda. Zraky všech visely jí netrpělivě na 
rtech, ještě nežli ústa otevřela. 

„Poldynka na nás zapomíná ... jak by ne? Je plno práce před 
svadbou." 

„Ba ne, sešlo s toho," řekla studeně. „Už je konec!" 

„Cože . . .?« 

„Už je konec? — Ah, však po tom nic nebylo! Dejte svatý pokoj, 
s takovou . . . ! To by byla mlynářka ! Jenom po bálech a po muzikách . . . 
a za mužskými celá blázen. Hanba povídat. Sama pana Konráda zvala 
a jaké listy mu posílala! Až jsem se musila červenat, když mi to paní 
Četla ... ne, jak jsem stará děvka, tak bych mužskému nepsala. A tato 
slečna . . .! A to chtěla jen, aby za ní jezdil, bavil ji a kytice posílal. 
A jak o ni řekl, počala se vytáčet. Že ho má ráda, ale na mlýn že se 
nevdá. Mlynářka že není žádná paní, že to je poloviční selka . . . Tož 
tak! Však už se vdává — opice ošklivá! ~ oficíra si bére." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 209 

.Oficíral" A na tváři matčině objevil se zase tajemný, mnohoslibný 
úsměv, jenž jakoby věštecky zadržoval veliké slovo, jež třeba na konec 
promluviti. 

„Ale což," pokračovala Polda, „nevěst máme — darmo mluvit! 
Pořád vzkazují. Paní se se mnou o každé radí: Co říkáš. Poldo, jak 
se ti líbí? . . . Můžeme si, chvála bohu, vybrat, berou na něj! A jemu 
je to jedno: Vyberte mi kterou chcete, říká. Ale když je jich tolik, tak 
je volba těžká ... Až z Rakous nám jedna vzkázala. Ah, kdyby měl 
všecky navštívit, nestačilo by mu dní do roka." 

„Nevezmete maličkého s sebou . . .? Už ho dávno neviděli." 

„Eh, dejte pokoji" utrhla se nevrle. „Paní má chudák jiné starosti! 
Je to zrovna k zbláznění u nás! Však jste o tom jistě slyšeli . . . tof 
se ví, dívky všecko vynesou. Slečna zamilovala se do stárka a nechce 
od něho upustit. Je to takový úlisný Čech kdesi od Lanškrouna . . . 
Říká, že má také mlýn. Ale pán to tam zná. To je takový úrodný 
kraj, říká, oves aby tam sázel šidlem a brambory střelným prachem 
ze země dobýval. A pan Konrád . . . pan Konrád od té doby ... ne- 
stojí za nic!" 

„Nestůně snad?" 

„Nestůně zrovna, ale jaksi . . . není ve své kůži. Jíst se mu nechce, 
a pánovi ve mlejnici všecko poplete. Onehdy se mléči servali ... to 
byla mela! Pán^byl volán na úřad. Všichni mu domlouvají, nic naplat. 
Pán ho posílá do města, aby se povyrazil. Povyráží se, jen co je 
pravda . . . však to jistě víte, jezdí tudy mimo. — Bože nebeský, 
nikdy to nedělal! a teď přijíždí z města s houfem kamarádů a — 
vždycky opilý! A kdyby to aspoň pomohlo! Ale na druhý den sedí 
zase sám v pokoji, nic nedělá, a nic nedbá, a nemluví s nikým. A s ro- 
diči se stále hašteří . . . neví sám, co chce. Člověk nemůže všecko po- 
vědět. Paní má stále oči uplakané a, zeptám-li se, proč pláče, vždy 
totéž odpoví: Malé děti, říká, pijí mléko, ale velké krev." — Zarazila 
se, neboť zdálo se jí, že řekla příliš mnoho, poseděla ještě chvíli, zamlklá 
a nevrla, náhle pak povstala, jakoby se na přítomné byla rozhněvala, 
zabručela pozdrav a bouchla dveřmi. 

Ale její slova, rozhozena v chudé chatrči jako štědrá zrna, počala 
klíčiti zázrakem nadějí. Ano, cosi se dělo s Konrádem. Jindy vyjížděl 
z domů nedočkav, vyšňořen, vesel a vracel se, zejména v poslední 
době, skleslý a vážný. Nyní pak odjíždí nedbale ustrojen, klidně a tupě 
a vrací se rozjařen a špit. Jindy projel mimo, aniž hlavy obrátil, nyní 
hledí často do oken a usmívá se drze. Zamyslili se hluboce. V jakých 
ohních žádostí a vášní skoupala se mladá jeho duše . . . jaký obraz 
zachytí se nyní v prázdném, rozrytém, bolavém a pustém srdci, pra- 
hnoucím horečnou touhou mládí po lásce a štěstí? 

Matka celé noci nespala, smělé záměry rojily se zase v její hlavě. 
Ale nic vhodného nenacházela, co by dceru sblížilo s bývalým mi- 
lencem, a nesmělé pokusy její vesměs selhaly. 

Konečně po dlouhé době přišla zase Polda v neobvyklé, odpo- 
lední době. 

„Jdu pro chlapce," řekla mrzutě, „rychle ho ustrojte, nemám času!" 



Digitized by 



Google 



012 Jiří Sumín: 

„Už běhá, Poldy nko, jen se podívejte, jak se batolí. Milostpaní si 
zas na něj vzpomněla?" 

„Ah, ne! Mladý mě posílá!" 

„Ale, je ješlě den . . . lidé vás budou vidět." 

„Ale af! Když ho tam chce mít, ať ho má!" 

„Nu, stydět se za něj nemusí, je to dítě jako obrázek." 

Polda stiskla jen své suché, zamlklé rty a odkvapila s dítětem na 
ruce. Hleděly za ní udiveně, hledajíce vysvětlení k těm skoupým, za- 
hořklým slovům, jež pronesla. A když ničeho nenašly, čekaly dychtivě, 
s jakou se Polda vrátí. Přišel večer, přišla i noc, leč i Polda se ne- 
vracela. Nedovedly si vysvětliti tento podivný vrtoch Konrádův. Anežka, 
jíž napadlo, že jí snad chtějí již dítě odejmout, stála do pozdní noci 
u okna, nemajíc klidu a nevědouc, co počíti. 

Pojednou matka, jež ulehla záhy, prudce z postele vyskočila. 

Rozčilení, jež vzbudila tato záhadná příhoda, zbělelo její tvář, 
zmatek a napjetí chvěly se jí v očích. 

„Nezůstaneme přece po celou noc v nejistotě," pravila rozhodně. 
„Dítěti mohlo se něco přihodit. Oblec se rychle a jdi tam! Je noc, ale 
což . . .! Však trefíš. Jen jdi a tluč na vrata, až ti otevrou. Nedej se 
odbýt, děj se, co děj! Máš právo ... jsi matka. Bez dítěte mi nechoď!" 

VIII. 

Na věži vzdáleného vesnického kostelíka odbíjela půlnoc, když 
zazvonila Anežka u mlýnských vrat. 

„Jdu si pro chlapce," pravila několikrát dělníkovi, jenž jí přišel 
otevřít. Hleděl na ni lhostejně, skoro s úsměškem, jakoby ho to ani 
nepřekvapovalo, že ji zde vidí. Nesměle kráčela špatně osvětlenou 
mlejnicí, myslíc na to, najde-li otevřený vchod do chodby, vedoucí 
k ložnici pánů i k bytu Konrádovu. Překvapilo ji, když dělník, jenž 
jí vrata otvíral, pozoruje nyní, kam jde, významně hlavou pohodil 
a studeně, skrze zuby se zasmál. Stanula a hleděla na něj tázavě, 
náhle sklíčena neurčitou obavou. On však si dále jí nevšímal, přitahuje 
pytel ke koši. Ale když chvíli tak nerozhodně stála s nevyslovenou 
otázkou na rtech, tu, zanechav práce, přiblížil se jí náhle. 

„Tak*s to byla včera přece ty!" promluvil jí zblízka do tváře 
tím hlasem jadrným, jenž dobře proniká ve hřmotu dílny. — „A já se 
s Klapkou hádal, že je to jiná." 

„Kdy?" otázala se živě. 

„Včera . . . vlastně tedy, dnes už to bylo, po půlnoci jsi odchá- 
zela těmito dveřmi." 

„Já? — Ne," řekla dlouze, a v hlavě její nakupila se nesrovnale 
tato slova, jež nebyla s to dost rychle pochopiti. — „Jdu si pro svého 
chlapce," pravila důrazně, „nevíte, prosím vás, je-li nahoře nebo u Poldy 
v čeledníku?" 

Hleděl na ni nechápavě, rozvazuje pytel u koše. 

„Ah, ne," zvolal pojednou, jakoby se náhle na cosi upamatoval. 
„Mladý ho tu vodil." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 21 1 

„Vodil ho? Tudy . . . tudy ho vodil?" řekla udiveně. 

„Nu, ano/ zasmál se studeně a suše. „Vodil ho za ruku a všem 
se chlubil, že je to jeho syn. Jakobychom to nevěděli!" Několikrát po- 
hodil úsměšně hlavou, sehnut nad košem, do něhož vysýpal žito. 

Stála u něho, nevědouc, jak navázat své dojmy k této podivné zprávě. 

, Chlubil se . . .? A proč se chlubil?" 

Pohlédl na ni, živě svitě svými velikými, bílými zuby. 

,Nu, protože už zas je v marši. Jak se do toho dá, jakoby 
o rozum přišel. Až je z něho strach. S počátku to trvalo pouze den, 
dva, a teď řádí třeba čtrnáct dní, a už by mohl věru přestat, neboť 
neni už hlupoty ani klukovství, jež by byl neproved. — Ten už ne- 
bude dělat dobroty!" 

„A prosím vás, jak to . . .?" zastoupila mu cestu, když chtěl již 
odejít. 

„Jak to?" rozhodil široce rukama a zasmál se této naivní otázce, 
nevěda, co odpovědět. — Trhl ramenoma, pošinuje čapku a hledě s ní 
zažertovat. „Ďas ví, jak to přijde. To je, myslím, taková nemoc, jako 
u koní příHš dobře krmených. Začnou najednou zuřit, kousat a tlouci 
sebou, až z toho pojdou. Jenom že u lidi trvá to déle, a konec bývá 
všelijaký." Zasmál se hlasitě a zmizel v šedavém prachu, mezi naku- 
penými stohy obilí. 

Zmatena vešla do tmavé chodby, hmatajíc nejistě po zdech. Ne- 
věděla určitě co chce, ale přála si za každou cenu bližšího vysvětlení 
o tom, co právě slyšela. Nemyslila na to, proč a kam jde, a co se s ní 
stane. V nejhorším případě ji snad vyženou. Co na tom? Vezme své 
dítě a půjde ... V tom noha její narazila o tvrdý předmět, a cosi pře- 
vrhlo se, šramotíc v nočním tichu. V ložnici pánův ozvaly se hlasy, 
ale v tom už pronikl sem jasný pruh světla z pokoje Konrádova. 

„Konečně!" pravil, když k němu vešla, polomrtvá leknutím. „Už 
jsem myslil, že čekám nadarmo. Kdybys nebyla přišla, byl bych toho 
kluka hodil do vody." 

Zalekla se jeho hlasu, jenž zněl zhruble a drsně, jako by jím 
divoká jakás vášeň třásla. Neusmál se ani svému žertu, a klesl zemdleně 
na pohovku. Hleděla tázavě do jeho změněné, přepadlé, ale zmužnělé 
tváře, zda žertuje, či mluví-li vážně. Nepořádek v jeho pokoji rovněž 
ji překvapil. Bylo zde jako po pitce, podlaha plna hlíny a skvrn od 
jídla, pod stolem ležela rozbitá sklenice a cínová pivní konev ze ša- 
landy, u kamen odhozené zbytky doutníků vedle provrtaných zátek 
a vyprázdněných láhví. Nepoznávala už tohoto bytu, jenž býval tak 
útulný a krásný, neboť paní pečovala zde přísněji o pořádek, než ve 
společných místnostech. Ale odporný tento dojem zmírňoval pokojný, 
pravidelný oddech jejího hocha, jenž ležel nesvlečen napříč Konrádovy 
postele. Strach, jenž se ji zmocnil, když vstupovala do předsíně, ustoupil 
brzy, a při pohledu na dítě, spící v jeho posteli, bylo jí, jakoby zde 
měla své nepopiratelné, dobré právo. Co jí zaráželo a odpuzovalo, 
unikalo prozatím, zastíněno hřejivým, hluboce cítěným štěstím, že po 
dlouhé rozluce zas je u něho, že se nepodařilo těm štědrým, opatrným 
rukám zapuditi ji navždy. 



Digitized by 



Google 



212 Jiří Sumín: 

„Jak je to tu divné," řekla nesměle, „jindy zde bývalo tak mile 
a krásně ..." 

„Nu, což," pravil nemile dotknut, „měl jsem zde kamarády." 
„Ale okna jsou nemyta, a záclony tak začazeny ..." 
„Ah, pravda, služky jsou nedbalé, a matka mi sem nedohlíží." 
„Nedohlíží . . .? A proč?" tázala se se zatajeným dechem. 
„Zlobí se," pronesl zvolna úsměšně a trpce. „U nás se všecko 
nadsazuje a přepíná, ač každý se může přesvědčit, že nejsem tak 
špatný, jak mě dělají. Vždyť jsem mlád, peněz mám dost, a — dělají 
to tak všichni. Otec má ostatně rozum, ví že to jinak nejde, každý se 
musí vybouřit, ale matka . . . matka ! Eh, což, nezáleží mi na ni, vždyť 
ona nic nezkusila, a o světě nic neví. Jenom že mne už nic netěší. 
Zábavy jsou tak pitomé, a kamarádi se mi zprotivili . . . všecko se mi 
hnusí . . . pojď, sedni si ke mně!" Vztáhl k ní ruce a usmál se něžně. 
Jeho přepadlá, zmužněla tvář měla výraz teskného smutku. 

Nebránila se, naopak zdálo se jí, jakoby se byla neočekávaně při- 
blížila vytouženému, opojnému štěstí. — Od té doby náležela mu zase, 
jsouc vždy pohotově snésti vše od něho a pro něj, ničeho mu nevy- 
týkati a nezazlívati, vzíti za vděk osudem oddané otrokyně, sloužící 
do posledního dechu nevděčnému pánu v nadšeném sebezapření a ne- 
změrné lásce, doufajíc pevně, že přivede jej zase zpět na dobrou cestu, 
s níž odbočil v době odloučení. Než přece, zblížíc se s ním podruhé, 
děsila se neblahých převratů, jež se s ním udaly. Byly chvíle, kdy zoufala 
nad jeho životem. Připadal jí jako nalomený štěp, jenž, nezaceliv ránu, 
vyhání z černého kořene ničivý podrost nízkých, hrubých pudů a ni- 
čemných, svévolných choutek. Zdálo se chvílemi, že chorým kmenem 
proudí ještě zdravá míza, že se rána zaceluje a hojí, a že raší již ušlechtilé 
omlády, když pojednou ničivý podrost opět vše zahlušil a vysílil. 

V rodné chatě na přícestí stal se nyní vítaným a váženým hostem, 
jehož přání a pokyny byly poslušně, s přehnanou ochotou plněny, jehož 
špatným pudům bylo hověno a lichoceno. Zde prospal své špatné chvíle 
po bouřlivých nocích a divokých pifkách, zde prodléval vystřízlivělý po 
lehkovážných, bujných kouscích, vyčkávaje, až přejde doma první nával 
hněvu, sem přicházel nabažit se tiché, oddané lásky, jež všecko odpouští 
a zapomíná, když přesycen hledal změnu a poklid. Překvapovalo ho, že 
byl laskav, otcovsky něžný ku svému dítěti, k němuž častým stykem při- 
růstal silným vzmachem svých neskrocených vášní, kdežto jí náležely jen 
černé chvíle jeho mládí, chmurné popeleční středy, jež se stále střídaly 
s divokými masopustními úterky. A pak zase, jakoby jí ani nebylo. 

Polda přicházela občas na špehy, ne však sdílně a přátelsky; jako 
dříve dítěte si vůbec nevšímajíc, resignovaně usedla v zástolí se se- 
vřenými, trpce zamlklými rty, zdlouha, skoro ironicky pokyvujíc hlavou 
k lichotným řečem staré podruhyně. A když byla dlouho marně vyčkávala, 
napínala sluch a projížděla stavení svými břitkými pohledy, přerušila ji 
nevlídně. „Řekněte mi přece: náš mladý pán tu není? Nezapírejte, koně 
jsou doma, do města nejel, a v naší hospodě by tak dlouho nevydržel. 
Co by tam dělal? Ostatně byli tam chasníci . . . Milostpaní mě posílá, 
nelžete! Pěkně se odměňujete za všecko dobré." 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 213 

Zlomyslný úsměv škubal širokýma rtoma staré podruhyně. 

,Vy nám vždycky ubližujete, ale já už jsem tomu zvyklá. Však 
to pámbiček v nebi všecko porovná, uvidíte! Řeknu vám zrovna, co 
bych zapírala: byl tu před hodinou. Nemůžem ho přece vyhodit, když 
řekne, že se jde na dítě podívati. Vždyť je jeho! Nebýt dítěte, netrpěla 
bych ho tu ani pět minut. A jak ho má rád, věřte, to je až k pláči! 
Málo který muž má takové srdce k dětem. Můj starý, na příklad, nemohl 
děti ani cítit. Bože, co jsem vystála! Co pak vy víte, Poldynko, co 
vdaná žena zkusí. — Když tak pana Konráda vidím, jak krásně s tím 
dítětem zachází, věřte, ani mnohá žena neumí tak pěkně na dítě pro- 
mluvit, tu si často myslím: af se o něm povídá cokoliv, srdce má zlaté. 
Šťastná žena, která ho dostane. Však — nezapírejte, ptala jsem se 
pradleny — už se zase cosi u vás kutí, snad už ohlášky měly býti." 

„Není z toho nic," doznávala Polda málomyslně. „Ano, chtěli už 
jit na faru, ale zatím se staří na něho přeptali, nevěsta presenty vrátila 
a vzkázala, ať už nejezdí. Pán si to moc zabírá. Takové hanby se nenadal.* 

,Zlí lidé ho očernili. Což na tom? Však se ta pravá najde," vy- 
zvídala dále. 

„Ba že se najde," usmála se, „už jenom jediná zbývá, ta, kterou 
nejdříve nechtěli." 

Ve tváři staré podruhyně nepokojně to zacukalo. 

„Ah, prosím vás, ne snad dokonce . . . Božka učitelova?" 

„Nu, což by ne? Už se smířili. Náš pán víc než rok nemluvil 
s učitelem. A prve, jací přátelé, však víte! Nu, ale — což jaké tajnosti? 
Už to ví celá dědina. V neděli jsme měli hosty. Polesný, pan farář, 
nu a ti ostatní ... a přivedli ssebou pana učitele. Šel jaksi nerad, tak 
jakoby nevěděl, má či nemá. Ale všici mu přimlouvali, a tak přece vešel, 
a usmířili se. Když si připíjeli, náš pán povídá: Děti nás rozdvojily, 
ať nás tedy smíří. Nechtěl jsem, aby si vzal můj syn děvče bez peněz, 
víš, jsem obchodník ... ale potom se stalo, však ty víš o všem, sám 
tě prosím o ruku tvé dcery pro syna. Doufám, že ho napraví. — Tak 
bylo u nás zas jednou veselo. Pan Konrád už tam byl třikrát, jenom 
že . . . A tu Polda smutně položila čelo do dlani a zavrtěla hlavou. 
Člověk nemůže všecko povědět," dodala sklesle. 

Podruhyně seděla chvíli jako zdřevěnělá, malomocný, jízlivý úsměšek 
škubal jí rtoma. To byla jediná cesta, kterou jim mohl uklouznout, tato 
chudá dcerka učitelova, které třeba přivříti oko, chceli se provdati! 

„Ale, pro boha!" vykřikla podrážděně, „vždyť ona nemá ani 
krejcaru." 

„*Ale je ve všem cvičená, pracovitá a spořivá a k tomu ze spořá- 
dané rodiny. Sama slepice nasazuje i drůbeži zasýpá. A jaká kuchařka ! 
Poslala onehdy naší paní k svátku mísu cukroví, co sama napekla. Paní 
nám dala všem okusit, moc to bylo dobrý, všici to chválili!" 

Tu už se podruhyně nemohla překonat. 

„Nono, totě chvály!" vybuchla posměšně, ve tváři všecka rudá 
hněvem a závisti. „Ale, když už si chce vzít bez groše, proč si ne- 
vezme tu, kterou svedl, které zkazil život? Proč? Takové se mé děvče 
vyrovná, pracovitá je také, však víte. Cukroví péct neumí, ale, záleží-li 



Digitized by 



Google 



214 Jiří Sumín: 

tolik na tom, tak ji naučím. Umím dělat přesné rohlíčky, hoblovačky, 
medvědí pracky ..." 

Polda rozhořčeně povstala a nemohouc ji překřičet rozběhla se ke 
dveřím, jakoby nechtěla ani vyslechnout tuto smělou řeč. 

„Ale, osobo, co to mluvíte?" Zrak její se užasle převracel, tak že 
bylo viděti jen bělmo oka. „Služka . . . služka, která ..." 

„Služka taky dovede být paní. O je! Pani být je snadnější, než 
služkou. Kdo umí pracovat, umí taky poroučet." 

Polda otvírala již dveře, ale celá její postava na prahu ještě jednou 
výhružně se vztyčila, aby vyčkals, až staré dojde dech. 

„A já jsem to naši paní dávno předpovídala, že vy se jí špatně 
odměníte za její dobrotu ... vy ... vy (Poldiny oči zlostné vystouply, 
a pěstě zaťaly se výhružně) vy čertova pomahačko!" 

„Černá vráno . . . ramenáčko ponurá! máš vztek, že o tebe nikdo 
nestál ..." Polda bouchla dveřmi a utíkala poháněna nadávkami, jež se 
jí sypaly na hlavu jako krupobití. Tehdy byla tam naposled. 

Konrád činil dojem ztraceného syna, jenž se již nikdy nevrátí 
k otci. Tupě, s cynickým úsměškem hleděl do proudu života, od něhož 
si tolik sliboval, a jenž tak málo dával. Všecko bylo mu snadno dosa- 
žitelno, že to téměř ztrácelo cenu, sevšedřiovalo a nudilo dřív, než 
se z toho potěšil. Jediná žena ho sklamala, ale byla to zrovna ta, již 
nejvíce miloval. V prvních dnech chtěl si zoufat, naříkaje v duchu, že 
mu vůdčí hvězda shasla nad hlavou, a že za temné noci ztratil směr 
cesty. Ale už tehdy měl okamžiky, kdy celé to zoufalství pronikal až 
do dna svým znaleckým pohledem života a žen, kdy cítil, že černé ty 
vody smutku prorostlé jsou nezmarem lidské hlouposti, s jejíž pomocí 
hrál tak dobře úlohu naivního panoše a nadšeného trubadura, zveda- 
jícího daleko viditelnou svatozáři nad hlavou vychytralé kokety. Na- 
leznuv jednou tento hrot komiky ve strži své lítostí a hoře, vyhledával 
takové prostředí, jež by to procifující pokoření vyzvedlo a uplatnilo. 
Ale veselost jeho byla spočátku ubohá. Zdálo se mu, že život jeho 
jest nenahraditelně ochuzen, že slibuje tím méně, čím více by chtěl 
a potřeboval. Usilovně vyhledával nové zdroje radosti a požitku, dávaje 
se uchvátiti divokým vírem, jenž sám silou tříštil překážky, odhazoval 
rozpaky i stud, lámal předsudky a strhoval vše ssebou. Ale na tom ne- 
bylo dosti. Jeho srdce stále po čemsi volalo tak usilovně a pánovitě, že 
chtělo být upokojeno za každou cenu. Potřeboval mnoho, chtěl všechno. 
A hloupý život, jenž mu dal znenáhla všeho okusit, sliboval méně 
a méně. Usilovně hledal to nepovědomé, nedostižné, což jediné, jak 
cítil, dávalo smysl jeho životu, klid jeho rozhárané duši. Nemohl takto 
žít, všecko se mu protivilo, dráždilo ho svou všedností, jíž byl tak syt, 
pohádalo ho, aby vše znova ochutnával, srovnával, odhazoval, hledal 
a hledal! Byl pohoršen, bylo-li mu vytýkáno, že příliš mnoho užívá. 
Čeho užil? Hloupé, ošklivé pitky, po nichž se probudí pod stolem, 
a ženy . . . ženy tak protivné a nudné, že je třeba vystrčiti je za dveře. 
Je to zábava? Je to radost? — A tak už nezbývalo, než vrhnouti svou 
lodici na širé moře, počkati si na pořádnou bouři a pak zvednouti 
kotvu a svinouti plachty. Pluj! novou, nevyzkoušenou, hazardní cestou 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 215 

k neznámým břehům, k zemím, kterých jsem ještě neviděl, a které 
skrývají to, po čem nepřestává volati mé ochuzené srdce. A vítr zahnal 
ho zase tam, odkud vyplul, zbyly mu zase tytéž „radosti a zábavy", 
ošklivé pitky, po nichž probouzel se pod stolem, a ženy . . . ženy, jež 
možno vystrčiti za dveře. ^ 

V této horečce marného dychtění a bouřlivých zmatků nezdála se 
mu sprostá chata za vsí na přícestí tak hloupá, jak se zdálo na první 
pohled. Nenacházel zde odporu. Všichni se mu kořili, dotazujíce se 
o závod, čeho si přeje a co poroučí. A jeho kluk byl takový milý 
čipera! Více a více si zde liboval a zvykal. 

Zdálo se, že je už téměř jejich. Ještě sváděli ovšem rodiče s ne- 
věstou zarputilé, liché boje o tuto bezmocnou hříčku, kolísající se stále 
na vlnách rozmaru a mladické svévole. Občas zdálo se již, že ne- 
přátelské strany ustávají v boji, ježto cena kořisti stává se stále po- 
chybnější. Konrád nikdy nežil bezuzdněji. Úsilí a hněv rodičů jakoby 
jej tím více jitřil, zbavoval rozvahy a hnal do nejzazších krajností proti 
vlastní vůli. 

Nevěděli již jakými prostředky ukrotit, k čemu jej připoutati. Všecky 
pokusy selhávaly, odrážely se jeho zarputilostí jako hrách o zeď. Tu 
otec, dav si jej jednoho dne zavolati, prohlásil slavnostně u přítomnosti 
svých nejlepších přátel, že se ho odříká, zbavuje ho veškerých nároků 
na ovoce vlastní své práce a zároveň poroučí, aby opustil navždy 
rodný dům. Mnoho pláče a rozechvění provázelo tento akt. 

Konrád cítil se především zasažena na bolavém místě pokořené 
hrdosti. Což nebylo dosti na tom, co ho stihlo? Ještě oni spiklí se proti 
němu? Cítil nepřekonatelný odpor ku svým přátelům a příbuzným. Hle, 
proč oni jsou všichni tak po svém způsobu šťastni a spokojeni, a jen 
on nemůže, a nemůže! A myslí snad, že bez nich bude žebrákem? 
To si počkají! Což neumí pracovat? Nemá vysvědčení ze škol i ze 
řemesla? — Ah, teď uvidí! 

Opustil ihned rodný dům a usadil se v chatě své milenky. Proti- 
vilo se mu to sice, ale nikde nebylo mu volněji. Jaksi klidno a studeně 
jasno bylo teď v jeho srdci. Teď přece ví, co chce a kam míří! Ó, však 
ho teď poznají! — Myslili, že přijde prosit o „fedruňk". Co se mu 
stane? Vždyť umí pracovat . . . Pracovat! Nikdy věru nemyslil na to, 
co dovede. Hloupý vandrák se uživí, a on by se neuživil? Má čtyry 
realky, průmyslovou školu a vysvědčení řemeslníka. Tak což? 

A v duchu už sbíral svá vysvědčení do vandráckého rance, pouštěje 
se na novou cestu za chlebem. Celkem vzato, nebylo to neštěstím, 
skoro ho bavilo, že jeho otci přece konečně něco napadlo. Byl všecek 
zaujat tímto novým směrem, tak že se zdálo, jakoby byl nastal obrat 
k lepšímu. Dopsal několika zámožným mlynářům, vesměs to známým 
otcovým, zda by ho přijali za stárka. Napjatě čekal, kterak pochodí. 
Domníval se, že nastoupil cestu, na níž třeba býti připraven na různá 
překvapení a sklamání. Ale všichni, jakoby se byli umluvili, odpověděli, 
že ho přijímají, a že může nastoupiti ihned. 

Byl okouzlen tímto úspěchem, jejž přičítal své zdatnosti a svým 
vědomostem. Nebyl však dosud rozhodnut, kterak se zařídí. Bylo by 



Digitized by 



Google 



216 Jiří Sumín: 

nejlépe v tomto případě, kdyby měl vlastní svou domácnost. Ženy 
dosud o něj sváděly boj, zejména Božena vystupovala vždy energičtěji, 
což zdálo se mu neiílamným důkazem, že to nebylo jen jeho výhodné 
postavení, a e především jeho osobnost, jež okouzlovala. Než i zde byl 
veliký klam, jak později poznal. Za to Říhová, slyšíc, že je vyděděn 
a vyhnán, couvala zděšené. 

Dávno toho zasloužil, myslila si, jeho míra je už vrchovatá. Ale 
Brezánek byl tehdy již vdovcem a nebyl věru hluchým k její lítosti, 
a její nářky na neštěstí dceřino, jež ona zavinila tím, že ji vzala z hod- 
ného, pořádného domu, způsobovaly mu radostné vytržení. Jen že ne- 
dovedl se tak hladce a zastřeně projevit, a tu vždycky nějaká hloupost 
připletla se mu na jazyk, tak že se na sebe mrzel a stával se nesmělým. 

Ale před Konrádem využitkovala Říhová dobráctví mladého vdovce 
svým způsobem. 

„Ten starý blázen se mě nasouží! Splašil se na stará kolena za 
naší Anežkou. Nabízí pořád, že si jí vezme i s dítětem. 

„Co? — s dítětem . . .1 Dítě je mé,- utrhl se Konrád. 

Ale boj o tuto pochybnou kořist nebyl dosud dobojován. Chvílemi 
ochaboval již, jakoby nikdo nestál o vítězství. Ale znenadání znova 
se rozzuřil, a štěstí, nejsouc nikomu věrno, kolísalo se strany na stranu. 
Nedalo se předvídati, jaké překvapení přinese nejbližší chvíle. 

Teprve, když měl Konrád nastoupiti místo stárka, rozhodl se po- 
jednou, že se ožení. Uvažoval o tom chladně. V těchto chvílích, kdy 
střeštěná bujnost ustupovala šedivému vystřízlivění, ozývaly se v jeho 
nitru výčitky a stud. Bránil se jim, pokud mohl, sváděje vše na rodiče 
a domácí poměry. Potřeboval jakési očisty a satisfakce zároveň. Na- 
mlouval si, že mu bylo velmi ukřivděno, a byl by rád každého o tom 
přesvědčil a dokázal, že je lepším, než jeho pověst. 

„Budu nyní řádným, prostým dělníkem," říkal si často. Cítil, že 
to nebude snadné, a že by bylo nejlépe, kdyby se oženil. Božena se 
mu nehodila. A pak, bylo zde dítě, o něž se nyní musil starati ; nebof, 
kdo ví, co by se stalo, snad by si ho chtěl dokonce nějaký selský 
mailas přivlastniti. Rozhodl se tedy, že si vezme Anežku; umí pracovat 
a vpraví se lépe do nových poměrů. Božena stěží by byla spokojena, 
a nezdržela by se, aby v nestřeženém okamžiku nešla žebrati k jeho 
rodičům. Vezme si tedy tu, která již byla matkou jeho dítěte. A tím budou 
zahlazeny všecky hloupé kousky jeho mládí, všecky dluhy vyrovnány, 
a všecky hříchy odpykány. Bude to tak hezké, a svět aspoň uvidí, je-li 
on ten špatný, nesvědomitý hýřil, o němž lidé tolik špatností nabájili. 

Byl tedy rozhodnut, a neváhal ani na okamžik, úmysl svůj provésti. 
Poplach, jejž způsobila zpráva o jeho sňatku ve mlýně, byl mu naprosto 
nepochopitelný. Co vlastně chtějí ještě od něho! Vždyť se ho již odřekli, 
a on jich také. Proč ho nenechají jíti vlastní cestou? — Vyskytli se 
dokonce dobří přátelé, již se nabízeli, sprostředkovati smír s rodinou. 
Tvrdili, že otce snadno usmíří, a že „vydědění" bylo pouze na oko, 
pouhý pokus o jeho záchranu. Nicméně, kdyby setrval na svém úmyslu, 
oženiti se s bývalou služkou, pak ovšem, nebude již sejití, neboť strhne 
tím poslední most. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 217 

Nebyl ani s to vyslechnouti tyto dobré lidí. Byl teď hotov a od- 
hodlán. Mél novou, jasnou cestu před sebou, vždyť jeho dosavadní 
život se mu věru už hnusí. Jim se to vše zdá dobré a krásné, ale 
měli by to prožíti, jako on I Vždyť se mu doma nevedlo lip, než mla- 
dému chrtu, který se stal miláčkem staré panny. Stále na provázku, 
stále v peřinkách, ba vlnku v uších, pásek s rolničkami na krku a roz- 
žvýkanou housku před sebou. Při tom byl stále plísněn. Počkej, ošklivý, 
zas máš zamazané pacičky I Nespůsobo, panáčkuj hezky! Ale, jestliže 
se trošinku vzepřel, ženské daly se do křiku, a otec běžel pro srnčí 
nožku. — Vůbec, už od dětství mnoho vystál: skočil-li přes dva schody, 
byl bit, šlápl-li kočce na ocas, byl bit. A všecko svezlo se na něj: 
jestliže kohouti, nebo páv vytratili ocasy, řeklo se, že jim je vyškubal ; 
jestliže poloslepý pes otcův, vylizuje nádobu příliš úzkou, nemohl vy- 
táhnout hlavy, řeklo se, že mu ji tam vrazil; jestliže některá z bab, 
jež draly večer peří, zdřímla si trochu, a, zapomněvši se, náhle kýchla 
tak, že peří vyletělo do stropu, řeklo se, že ji šimral mokrou stírkou 
pod nosem; jestliže krajánek, unaven dlouhou cestou, svalil se na dvoře, 
zrovna tam, kudy vozy jezdí, řeklo se, že ho spil, a musil ho za trest 
odvléci pod kolnu; jestli některé mlečce přetrhla se tkanička u sukně, 
řekli, že on ji naříz', a musil babu odprosit! — A což teprve jiných 
klepů, vážnějších, o kterých již nechce mluvit, musil hořce odpykati! 
Neříká, že by byl svatý, ale, kdyby mu byli přáli trochu samostatnosti, 
všeličehos byl by se vystříhal. Chtěl se pouze odškodnit za dlouhé týrání. 
Je nyní rád, že bude samostatný. Trochu svobody je mu již třeba, a nezná 
oběti, jež by mu byla příliš velkou, aby se vykoupil z tohoto domácího 
tyranství a ženské hrůzovlády. Bude prostým, řádným dělníkem, ale 
nebude ve své osobní svobodě omezován, jako malé děcko. 

Přípravy ku sňatku vykonal rychle. Byl by rád zaslechl odněkud 
trochu chvály a uznání za tento krok. Očekával to přímo. Ale farář, 
o němž se domníval, že je mu to na prvním místě dlužen, zůstal 
zamlklý a chladný. Při naučení i obřadech, hleděl přes hlavu ženichovu, 
jako by nevěděl, že má před sebou bývalého žáka a syna svého přítele. 
Ani mu ruky nepodal, 

Konrád byl tím strašlivě dotčen. 

,Tak, vida, to je kněz!" odlehčoval si v duchu. „Já tuto vyko- 
návám křesťanskou povinnost, pokání takřka, dávaje se oddati s dívkou, 
která je mi vlastně lhostejná, jako každá jiná, a on se k tomu tváří, 
jakoby mu to nebylo vhod.* 

Svadba byla velmi smutná, bez hostí. Říhová, v níž poslední vy- 
jednávání s rodiči ženichovými, vzbudilo zlé tušení, že s vyděděním 
nejsou již žádné žerty, nabyla přesvědčení, že prohloupila strašně, a po 
celé oddavky i cestou k domovu plakala usedavě. 

Když přišli z oddavek, Konráda čekalo nemilé překvapení. Mlynář, 
jenž mu slíbil místo stárka, oznamoval dopisem, že není s to dostáti 
slovu, ježto prý se poměry závodu nepříznivě změnily. 

Byl jako omráčen. Chtěl se již stěhovati, a teď mu snad bude čekat 
několik týdnů. A tato špinavá chata už se mu věru hnusí, rád by odsud 
vyvázl. 

15 



Digitized by 



Google 



218 Jiří Sumín: 

Byl smutný podzimní čas. Pršelo neustále, široké močály svítily 
se na polích mezi černou půdou, jíž stále ubývalo, v příkopech podle 
cest hnila voda. Obloha plna mračen a deště visela nízko nad zemí, 
šedým vzduchem nasyceným vodními párami třepotaly se houfce kvílících 
vystěhovalců, překvapených nepohodou. Konrád, jenž prožil po svadbě 
několik nesnesitelných týdnů, hledaje místo stárka, spatřil jednoho rána 
tři vysoko naložené fůry přikryté nepromokavými plachtami odjížděti 
silnicí do města. Ježto potah i čeleď byly ze mlýna, vzbudilo to jeho 
zvědavost v nejvyšší míře. Nemohl uhádnouti, co to odvážejí. Nebyla 
to mouka, ani obilí, spíše podle ostře vytyčených hran podobalo se to 
nábytku. Ale kam by vozili nábytek? Že by snad otec byl zapůjčil 
potahy někomu ze známých, jenž se stěhoval? Pozdě v noci jely vozy 
nazpět a příštího rána vysoko naložené a přikryté odjížděly opět. Konrád 
styděl se vyjíti z chaty, aby oslovil některého čeledína. A když tak ze 
zvědavosti učinila jeho tchyně, nedostalo se jí odpovědi. Tak nenáviděli 
ji všichni. A zvědavost vzrůstala. 

V sobotu přišel bratr Anežčin, jenž pracoval ve Žďárci, se zprávou, 
že se do mlýna sjede na zejtří mnoho hostí. Bude prý tam hostina na 
rozloučenou. 

Na rozloučenou? S kým? Snad s některým mladým úředníkem 
z panství, jenž nemá vlastní domácnosti, a jenž by se tudíž rozloučil 
u nich. To bylo velice pravděpodobno, neboť se už cosi podobného 
přihodilo. Ale ty fůry . . .? 

Brzy potom obeslán byl Konrád k notáři. Říhová trnula ... to 
zajisté k vůli vydědění! Ale jemu bylo vše lhostejno. 

Vrátil se k večeru pěšky, zablácen, v myšlenkách minuv daleko 
chatu, jakoby ji nepoznával. Vrátil se však a zlostně vraziv do dveří, 
neodpověděl k naléhavým otázkám, k čemu ho bylo u notáře třeba. 
Byl jako vyměněn. Seděl za stolem, hledě upjatě před sebe a nevida 
nikoho vůkol. V jeho prsou mocně to pracovalo, byl pobouřen do nej- 
hlubších útrob. 

„É, to jsem dnes panáčkoval krásně před starým!" vybuchl ně- 
kolikrát. 

„Je to pravda? Je to pravda? — É, ovšem, je to příliš podobno 
na ty naše staré blázny," mumlal po tichu. „Jak že to bylo?" vzpo- 
mínal zase. ,Syt lítosti a hanby a odmítaje veškerou zodpovědnost za 
jeho nezřízený život, jejž nejsem s to napraviti, nechtěje také nadále 
trpěti, aby svaloval vinu na mě a na rodinu, jakobychom překáželi jeho 
nápravě, odstupuji mu nezkráceně dědičný jeho díl a odcházím na od- 
počinek.* — É, to jsem krásně panáčkoval před starým." 

Tři dni seděl tak s hlavou ve dlaních, nechtěje o příčině svého 
rozechvění s nikým mluviti. Ve sporu s rodinou, jejž svévolně vyvolal, 
bylo mu hozeno rozhodné slovo, na něž nedovedl odpověděti. ,Jsi 
samostatný, učinil jsem svou povinnost, dal jsem ti co tvého a je mi 
to věru lhostejno, zdali to za rok probiješ — neznám tě již!* A on 
nedovedl říci nic, jen panáčkoval krásně. Jak rád by se byl něčeho 
svému srdci drahého v tom okamžiku vzdal, aby vyrovnal částečně 
tuto neočekávanou velkomyslnost! Ale byl tak bezmocen a chůd, že 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 219 

bylo třeba zůstati pokořeným dlužníkem. Zároveň cítil, že ona mocná 
vzpruha, jež po několik měsíců určovala směr jeho jednání a citů, zlo- 
mila se náhle, že pevný cíl jeho zmizel, vzdor jeho byl zlomen, a stud 
vystoupiv ze zálohy držel mu před očima zrcadlo vlastního života. 

Říhová, dověděvši se tuto novinu od jiných, dovedla stěží zatajiti 
svou jásavou radost. Ale chování zeťovo vzbuzovalo obavy. Ve svém 
rozběhu za prácí a polepšením, jejž mu diktoval dílem vzdor, dílem 
stud, byl tak neočekávaně zaskočen a prominuto mu pokání. Proč tu 
tedy nyní sedí, jakoby nevěděl, co počíti s nabytým štěstím. Činila 
narážky, že rodiče již odjeli, a že vše je zotvíráno a svěřeno cizím 
rukám, ale on jakoby neslyšel. Posléze jsouc netrpělivá vybídla ho roz- 
hodně, aby se tam šel přece podívat. 

Váhal chvíli, ale pak vzchopil se zvolna a odcházel, nepohlédnuv 
ani na ženu a dítě, jakoby je nehodlal vzíti ssebou. Anežka poháněna 
matkou ustrojila se rychle a šla s dítětem za ním. Teprve u mlýnských 
vrat jej dohonila. 

Na dvoře stála dosud poslední fůra nábytku, a Polda vyjevena 
a bledá šukala po dvoře, ač už několikrát stanula u vozu, ale zase se 
rozběhla, nemohouc se odhodlati, vystoupiti konečně na vůz, jenž chtěl 
odejet. Před mlejnicí stálo několik zamoučených postav. Dráčkova 
s Naninkou pobíhaly kolem Poldy, dotazujíce se jí o závod rozplakanými, 
pohřebními hlasy, co že ještě hledá. Kolny byly nápadně prázdné, tu 
a tam scházel předmět, srostlý s fysiognomií místa, takže prázdnota 
bila přímo do očí. Stavení s otevřenými okny bez záclon dýchalo již 
studeným dojmem opuštěnosti a prázdnoty. 

Ale jakmile novomanželé vešli do dvora, bílé postavy vzhlédly 
k nim udiveně, rychle se rozestouply, jakoby se chtěly rozutéci, a pak 
plaše, s rozpačitým úsměvem, pozdravily nového pána. V tom Polda, 
popohnána zjevem nové paní, vyskočila střelhbitě na vůz. Rozechvěna 
usedla vedle vozky na otep sena a potahujíc rozpačitě svou černou šálu, 
rozhlédla se smutně naposled svýma zapadlýma, výmluvnýma očima. 

„Tak s pánem bohem!" zvolala, hledíc kamsi vzhůru k otevřeným 
oknům prázdného bytu, a v jejím hlase, jenž se v půli lítostivé přerval, 
jako přepjatá struna, bylo cítiti, s jakou námahou a odhodlaností byl 
vypraven a když přece, nevydržev napjetí náhle povolil a selhal, tu 
jako když praskne nám pod rukou láhev, již jsme chtěli pevně uzavříti, 
roztekl se vůkol její měkký, lítostivý pláč. 

Všechny to mrazivě projelo, bílé postavy ztrácely se rychle ve 
dveřích, čeledín, zapomenuv, že chtěl již trhnouti opratěmi, hleděl 
vzhůru do oken, jakoby čekal, že z prázdného bytu zazní hlas v od- 
pověď na Poldino „s Bohem!" Chvíli bylo ticho. Zdálo se, že všichni 
trnou v úžase, cítíce šinouti se mimo záhadné, nezvratné kroky osudu. 
Cize zazněl tu chraplavý hlas vozkův. Koně zvolna zabrali a vyjeli 

ze vrat. (Pokračování.) 



15* 

Digitized by VrrOOQlC 



220 Alfred Teiinyson: 

ALFRED TENNYSON: 

Guinevra. 

z , Královských idyll- přeložil Ant. Klášterský. 

(Dokončení.) 

A CO tak říkala, 
již pamět z mysli starém po zvyku 
se vykradla jí zpět v ty zlaté dny, 
kdy prvně zřela jej, kdy Lancelot 
znám nejlepší co rytíř, mužů květ, 
jak posel přišel, k pánu svému zval 
ji Artuši a odved ji a kdy, 
co družiny jich vzadu daleko, 
ve při neb sladké řeči o lásce 
a lovu, turnajích a plesu (máj 
byl právě tenkrát, o hříchu ni sen) 
přes háje jeli, z nichž se každý zdál 
jak květů ráj, přes hyacintů luh, 
kde jak když nebe na zem slaví vjezd, 
od vrchu k vrchu a jak každý den 
v poledne zřeli v krásném dole kdes 
hedbávné stany, které Artuš král 
pro oddech nebo odpolední klid 
dal stavět posly před nimi; vždy dál, 
až před západem zase spatřili, 
jak Pendragona velkého plá drak, 
jenž korunoval krále skvělý stan, 
u bystřiny neb tiché studánky. 

A královna co ve svém ztrnutí, 
tak minulostí letíc bezděky, 
až došla tam, jak krále spatřila, 
jenž jel jí vstříc, a vzdychla, shledavši, 
že konec cesty, jak se zdál jí král 
bez lásky, chladný, klidný, ne jak on, 
„ne jak můj Lancelot!" — co snila tak, 
a v myšlenkách zpol zase hřešila, 
tu k vratům kláštera vjel v zbroji muž. 
A šepot, hukot v celém klášteře, 
pak náhle výkřik: „Král!" I seděla 
jak socha, pjala sluch; však zbroj a krok 
když dlouhou chodbou od vrat zněly blíž, 
tu se sedadla klesla na zemi 
a ležela tu tváří k podlaze; 



Digitized by 



Google 



Guinevra. 221 

svou mléčnou paží, tmavým vlasem svým 
před králem tmou své líce zakryla. 
A slyšela v tmách, ozbrojence krok 
jak pristoup k ní, pak ticho a pak hlas, 
jenž jednotvárně, duté zněl, jak duch 
by hlásal soud, hlas krále změněný: 

„Tak nízko ležíš, dítě toho, jejž 
jsem ctil, jenž šťastný! před tvou hanbou shas? 
Jak dobře, že*s se matkou nestala! 
Jsou plody tvými, dětmi meč a plam 
a trosky jen, zákonů rušení, 
lest přátelství a krutost nepřátel, 
těch pohanů od moří severních, 
jež, Lancelot kdy, pravá ruka má, 
můj nejmocnější rytíř, se mnou byl, 
jsem v této zemi Krista všude kol 
v dvanácti velkých bitvách porazil. 
A víš, zkad teď přicházím? — od něho, 
z té hořké pro mne bitvy s ním: a on, 
jenž neváhal mi horší ránu dát, 
si rytířskosti tolik zachoval, 
že nepozved své paže na krále, 
jenž pasoval jej; mnoho rytířů 
tu padlo však a dost jich (celý rod 
se jeho k němu shluk) mu v kraji zůstalo. 
A mnozí zas, když Modred vzpouru zvěd, 
svých nedbavše lén, přísah, přidali 
se k Modredovi — zbytek zůstal mně. 
A zbytku toho chci tu nechat část, 
mně věrné muže, pro něž žiju jen, 
by chránili tě v těžké hodině, 
by jediný ti nebyl skřiven vlas. 
Ne, neboj se, stříc po svůj skon tě chci, 
ač vím, že jestli stará proroctví 
se neklamala, pro svou smrt si jdu. 
Tys žití mému sladkost nedala, 
bych, král, o žití příliš pečoval, 
neb zničila jsi žití mého cíl. 
Trp se mnou slední mžik, kdy představím 
ti, pro tvé dobro, hřích, jejž spáchalasl 
Když opustili Římané nás, řád, 
jejž dali nám, se zvolnil, loupeží 
když plnily se cesty, tu a tam 
jen hrdinský čin křivdu shlazoval. 
Však já jsem první z králů sjednotil 
rytíře bludné říše té a všech 
kol říší pode mnou, jsa hlavou jich, 



Digitized by 



Google 



222 Alfred Tennyson: 

v ten svého kruhu řád tak překrásný, 

tu slavnou družinu, ten lidstva květ, 

by za vzor sloužil světu mocnému 

a nových dob byl krásným počátkem. 

V mé ruce měli své klást, přísahat, 

že krále budou ctít, jak když je král 

jich svědomím a to zas králem jich, 

bít pohanství a Krista šířiti, 

kol jezdit, lidské napravovat zlo, 

ne utrhat, ni utrhání dbát, 

žít sladký život v ryzí čistotě, 

jen jednu rád mít, té se držeti, 

jí dobývat si činy vzácnými 

po léta, až se získá; neznalf jsem 

lepšího mistra věru pod nebem, 

než jakým k dívce dívčí láska je; 

ne jen, že mírni drsnost mužovu, 

leč povznáší jej, učí hovorům 

a mravům hladkým, budí ctižádost 

a lásku k věrnosti, čímž z muže muž. 

A zrálo vše, než tebe jsem si vzal! 

Já věřil: Hle, zde družka, která cit 

má pro mé snahy, plesá s plesem mým! 

Tu s Lancelotem vznik tvůj podlý hřích, 

pak přišel hřích Tristrama s Isoltou, 

pak jiní v stopách mocných reků těch, 

si vzavše příklad zkázný z velkých jmen, 

tak hřešili, až hnusný opak jen 

se všeho stal, co chtělo srdce mé, 

a vše tvůj čin! Tak život, jejž jak dar 

jsem Boží střeh před zkázou, před škodou, 

žel velký není ztratit; myslím spíš, 

jak smutno Artuši by bylo žít 

a v opuštěné síni sedět sám 

a rytířů řad nezřít, na nějž zvyk*, 

a neslyšet o vzácných činech zvěst, 

jak v zlatých časech, než tvůj přišel hřích. 

Neb kdo z nás zbylých moh by chválit ctnost, 

by nezdálo se, že tě bodnout chce? 

Na Camelotu, Usku v síních tvých 

by z místa k místu krad se tich tvůj stín, 

a znovu by mě tebou trýznily 

tvůj visící šat, prázdná ozdůbka, 

neb tajemný krok, znící na schodech. 

Neb nemni, nechtíc pána milovat, 

že lásku k tobě ztratil též tvůj pán. 

Z tak slabé látky nejsem utvořen! 

Však v hanbě přec tě musím zanechat! 



Digitized by 



Google 



Guinevra. 223 

Mně zeměškůdcem nejhorším je muž, 

jenž, k vůli sobě ať či dětem svým, 

by krev svou chránil hanby, ženě své, 

ač zradu zjistil, dál dá řídit dům: 

neb zbabělostí jeho nechána 

svém na místě, za čistou platíc dál, 

jak nová nemoc, lidem neznámá, 

prolézá davy, jež se nechrání, 

blesk bezbožný v svých očích, vyssává 

nám druhů věrnost, tepnu pohání 

v let ďábelský a mládež otráví. 

Však nejhorším by z nejhorších byl král! 

Radš žalné srdce krále, pustý krb, 

než abys ty zas usedla si v zář, 

pro posměch lidu, proklínána jím!" 

On zmlk, a ona lezla kousek blíž, 
a rukama mu nohy objala. 
Ze zdáli trubky ztracené zněl zvuk; 
pak zařehtal kůň, u vrat čekaje, 
jak na hlas druha, a on mluvil dál: 

„Leč nepřišel jsem stihat viny tvé, 
já nepřišel ti klnout, Guinevro, 
mně soucitem se velkým spíš chce mřít, 
že zřím tě ležet, zlatou hlavu tvou, 
mou pýchu v lepších dnech, zde u mých pat. 
Hněv, myšlenky jenž na zákon mí hnal, 
na zrady ortel, na smrt v plamenech, 
(když zvěděl jsem, že tu se skrýváš), prch. 
Bol — kterým, když jsem svážil srdce tvé 
s tím příliš věrným, by tvůj snilo klam, 
mé slzy vzplály — přešel, z části již. 
A přešlo vše, hřích zhřešen, a já, hle, 
ti odpouštím, jak odpouští nám Bůh, 
ty pro svou duši učif) ostatní. 
Jak opustit však, co jsem měl tak rád! 
Ó, zlaté vlasy, v nichž jsem často hrál, 
nic netuše! O formy královské, 
ó, kráso, jaké žena neměla, 
až s tebou, kletba říše, přišla v svět! 
Já nesmím tknout se rtů tvých — nejsou mé, 
však milence — mé nikdy nebyly; 
já nesmím vzít tvou dlaň, je masem jen, 
a masem zhřešilas, a maso mé 
na poskvrněné tvoje křičí jen: 
,Mně hnusíš sel* A přec ó, Guinevro, 
že kromě tebe ženy neměl jsem. 



Digitized by 



Google 



224 Alfred Tennyson: 

mně masem láska vnikla v život tak, 

že osudem mým: dál tě milovat. 

Nechť každý věří, že tě dál mám rád. 

Snad jednou — a ty duši očisf tak 

a tak se otci svému, Kristu vzdej — 

my před Bohem se sejdem, a ty vstříc 

mně skočíš, přihlásíš se, poznavši, 

že mužem tvým jsem — ne kýs nízký duch, 

ni Lancelot, ni jiný. Tu mi nech, 

tě prosím, naděj. A teď musím jít, 

neb noci tmou znít slyším polnici, 

již volají mě, krále, vésti voj 

v dál na západ do bitvy veliké, 

kde bít se mám se synem sestry své, 

jenž s pohany je spojen, s rytíři, 

již byli mi, jej zabit a jít sám 

si pro smrt neb kýs osud tajemný. 

Ty zůstaneš a zvíš tu výsledek. 

Však já se nikdy nevrátím sem víc, 

ni k tobě nelehnu, tě neuzřím — 

buď sbohem již!" 

A co se svíjela 
mu u nohou: dech krále cítila 
u šíje své a nad svou hlavou v tmách 
se chvěti krále žehnající dlaň. 

Pak naslouchajíc, až se vzdálil krok, 
se zvedla bledá, okno nalezla 
v své úzkosti. Snad zřít bych — myslila — 
tvář jeho mohla, sama nezřena! 
A, hle, on seděl u vrat na koni, 
kol jeptišek řad — každá se svící — 
tu stál, a on je žádal, královnu 
by chovaly a střehly pro vždycky. 
A za řeči níž helma padla mu, 
kde zlatý Britský připevněn byl drak, 
i nemohla tak spatřit jeho tvář, 
jež jako andělská líc plála, zřela jen, 
jak mlhami a v světel zákmitu 
plá Pendragona velikého drak, 
v noc celou šíře ohně jasnou mhu. 
A tu on rozjel se; a víc a víc 
kol krále kroužil opar měsíčný, 
že zahalen v něm, obra fantomem 
se Artuš zdál a šed* a šeď vždy víc, 
až jen jak mha před zrakem jejím táh, 
se duchovíte žena v osud svůj. 



Digitized by 



Google 



Guinevra. 225 

Tu rozpjala páž, hlasně vykřikla: 
„Ó, Artuši I" — hlas náhle selhal jí, 
a pak — jak proud, jenž ze skal vytrysknuv, 
do vzduchu padá, dole sbíraje 
však síly, pádí v údol — vypukla 
v tak vášnivý pláč. 

„Odešel! — můj pán! 
Pro hřích můj hubit a být zahuben! 
Mně odpustil — já mluvit nemohla. 
Jak? Sbohem? Já též sbohem! měla říc, 
však jeho milost dusila mě. Král, 
můj věrný pán je pryč! Jak? Svým jej zvu? 
Přec jiného stín ještě svírá mě 
a poskvrňuje: sám mě přece král 
zval poskvrněnou! Mám se utratit? 
Co plátno to? Hřích shladit nemohu, 
když duše duší, ani hanbu svou, 
a neshladím jí ani životem. 
Dni přejdou v týdny, týdny v měsíce, 
měsíce seřadí se do roků, 
a roky povalí se v staletí, 
a jméno mé dál bude potupou. 
Já ztráty slávy nemusím však dbát, 
svět nechám být, a ona světa věc. 
Leč dál? V co doufat? Ó, je naděj, je, 
když netropil-li smích si, mluvil tu 
o naději! Ne, smích on netropí 
si nikdy, to jen malých duší dým. 
Ó, žehnán král buď, jenž mi odpustil 
mou zradu a mně naděj zanechal, 
že v srdci vlastním smazat mohu hřích 
a jeho být zas družkou v nebesích 
kdys před Bohem! Ó, vzácný, veliký, 
jenž pevný byls, jak světce svědomí 
ve víru smyslů, v středu rytířů — 
ty, k němuž bludná, chtivá rozkoše 
má pýcha, jež všem dojmům podlehla, 
zřít nechtěla, zpol výší zhrdajíc, 
k níž nechtěla neb nemohla se vznést; 
já mnila, dýchat že mi nelze vzduch 
té přísné čistoty a jasnosti, 
já chtěla barvy, žár a našla je 
u Lancelota — teď zřím, jaký jsi, 
že*s největší a člověk nejvíc z všech, 
ne Lancelot ni jiný! Žádný zde? 
by králi rek, jak pozdě miluji? 
Teď -- dřív než půjde v bitvu velkou? Ne! 
Mně samé říc* to čistším životem. 



Digitized by 



Google 



226 Alfred Tennyson: Guinevra. 

teď smělost by to byla. Bože můj, 
več svět tvůj krásný mohla změnit jsem, 
jej v lásce mít, jenž nejvyšší tvůj tvor! 
Má byla povinnost jej milovat, 
můj prospěch byl to, kéž jsem znala jej! 
má radost mohla být to, jen ji zřít! 
To zřít, mně drah moh být jen nejvyšší, 
ne Lancelot ni jiný!" 

Náhle dlaň 
ji chytil kdos, i shlédla níž, a hle, 
tu dívka pláče uctivá, i dí: 
„Což, děvče malé, lze mi odpustit?" 
Zrak zvedla pak a sestry spatřila 
kol zbožné v slzách; srdce jihlo ji, 
a plačíc s nimi, takto pravila: 

„Teď znáte mě, mě bídnou, která jsem 
cíl krále velký, snahu zmařila! 
Ó, kláštera kol obkličte mě zdmi, 
mé sestry, hlas af hanby neslyším! 
Lát sobě nemusím, má dál mě rád! 
Ó, nepochybujte, že má mě rád! 
Tak neděsím-li vás a nebrání 
vám stud, mě sestrou zvát: mě nechtě tu: 
šat černý s bělí nosit, být jak vy, 
půst s vámi trpět, ne váš sdílet kvas, 
lkát s vaším lkaním, nerušit váš ples, 
však neplesat; dbát s vámi obřadů, 
se modlit, ležeti před vaším oltářem, 
i nejnižší tu práci konati; 
v zdích smutných chodit zde a rozdílet 
dar chudým, chorým, kteří bohatší 
a zdravější mne v očích Krista jsou; 
jich hnusných ran dbát a tak léčit svou, 
a v činech lásky žíti, v modlitbách 
ten šerý konec hříšných dnů svých, zmar 
jež pánu mému, králi přinesly!" 

Tak děla, ony v svůj ji vzaly střed, 
a v naději a strachu: „Pozdě již?" 
zde žila pak po abatyše skon. 
Tu abatyší čistý pro život 
a dobré skutky, píli v úřadě 
i důstojenství, které měla dHv, 
ji zvolily, i žila v hodnosti 
té krátké roky tři a odešla 
tam v ony světy, kde je věčný mír. 



Digitized by 



Google 




Rok na vsL 

ČERVENEC. 
Kronika moravské dědiny. Napsal AI. Mrš tik. 

Z TÝDNE PO SV. JAKUBU. 
DĚTI. 

Neděle jak neděle, hned po požehnání a ráno hned po mši svaté, 
zasvěcena bývá v Habrúvce karbanu. Umouněné taroky tleskají 
o stoly v obou hospodách, u Katze i Rybáře. „O nic" hrají veliké ty 
děti, ale s takovou náruživostí, jakoby šlo o statisíce. Hráli by o fazole, 
o vinceltle, o sirky, kdyby se nestyděli, a pustí-li se kdo do hry s pěti 
krejcary v kapse, jistě s nimi vystačí až do noci. Celá hospoda je 
hoře, když u některého stolu padne contra, a hráč na vodu se spustí 
s rozkřídlenýma a jakoby na dobytče napřaženýma rukama. Celý týden 
pak, na polích i v černé hodince za tmy, vypravuje se o veliké té 
porážce, ve které Pavlíček přišel i o poslední své dva krejcary. Za 
pivo zůstal dlužen. 

Antoš Prudek třásl se vždy jako v zimnici, když po dlouhém 
rozjímání odhodlal se konečně prohlásit „ultimo". 

Stréček Hrabálek od požehnání až do tmavého večera stále se 
jen divil a divil. 

„AjajajajI Totok se podívéme! To je divná věc. Taková karta! 
Mně nic a druhýmu všecko!" 

„A totok se podívéme! Tož ták to dopadá? Ajajajaj! Totok je 
zas divná hra!" 

„Ajajajaj! Totok ešče jakživ neviděl svět. To bech se na tú kartu 
nebel meslil! Taková neplecha a beru, a prvka — kartě jak modlitbě 
a prohrám!" 

, Turecké požehnání" míval Dóbek, pod stůl nad každou , špatnou" 
uplivnul se Mikulica. Rybník býval pod jeho židlí, a už mu přistavili 



Digitized by 



Google 



228 AI. Mrštik: 

jednou i putynku. I s plnou rukou taroků prohrál vždy Ryšánek. Když 
spočítal pak vSechny své pojmy a nemohl se dopočítat šestatricíti, 
zblednul, zavrtěl jak v umírání hlavou a s křikem vstal od stolu. Se 
hřmotem hraje Valoch, poťouchle podvádí Jurčák, pod stolem znamení 
dává Očadlík, s žalostným nářkem od hry vstává Franěk, nejmizerněji, 
ale vždy s pevnou výhrou hraje fořt, v zoufalství a strašné klení svými 
chybami uvádí hráče Matula. — — — 

Přestane každý hrát, kdykoliv mu napadne. Jen když několik 
krejcarů vyhrá, je spokojen na celý týden a od stolu vstává blažený. 

„A já už teho nechám!" Položí karty a jde. 

Na jeho místo honem sedne jiný. 

A děti hrají si dál. Jak na honěnou, na slepou bábu — „kukyš". 
U některého stolu se jich za odpoledne vystřídá třeba deset. 

Ten, který „mosel dum", trčí v hospodě ještě dvě hodiny a dvě 
hodiny pije z židlička, který „vyhrál". 

Kdo nikdy neplatil, byl vždycky Řeřucha. 

Neplatili jiní, neplatil ani on. 

„Tak tobě su dlužen šest krécarú, tobě tři a hjim, pane zahradník, 
vosům — pravda? — V nedélu hjim to dám, dneské sem huž všecko 
prohrál." 

A nic neprohrál, S čím ke stolu sedl, s tím v kapse odchází. 
Často i vyhrál a přece zůstal dlužen. A v neděli prohlásil: „A kdo 
pak be se s tém v hlavě nosil!" Nechtěl ani uvěřit, že by byl zůstal 
co dlužen. 

Zahradník už měl tak po. Habrůvce celý kapitál. Ten mu zůstal 
dlužen deset, jiný šest, třetí čtyry, pátý pět — po léta mohl mít z těch 
peněz dům, jak říkal sám. S ním také každý rád hrál. Dobře hrál — 
a platil jak „čestné muž". Nečestní už z řemesla platili jen tenkrát, 
když už nikdo s nimi nechtěl hrát. 

Časem k tarokům zasednou i vybraní: pan rechtor, zahradník, 
pantáta Pavlík, Dóbek. Hrají přesně, ale hrají výš. 

„Do takové kumStovné hre čert hábe še póščal," prohlásil Ryšánek. 
„To néni pro nás," a odtáhnul závistně k jinému stolu, kde hráli zas 
beze všech „kumštů". Po něm ostatně zbyl vždy „kukaček" celý houf. 
Nevídaná byla pro ně tak hazardní hra. 

„Jak povídám — " naříkal zas zahradník — „devět taroků mám, 
dva ještě přikoupím, dvojku složím, dvacítku, vosumnástku, křížovýho 
a pikovýho krála — a prohrám zas! Já už nevím, jak povídám, co to 
dnes je. Přece hrám vopatrně a čítám, že se nezmejlím a — jak po- 
vídám — hra zas je v pekle. — — — " 

To ovšem nevěděl, jak povídám, že za ním stojící Matěj dal 
Dóbkovi znamení, aby nesl piky. Špičkou od dýmky jen vousisko si 
tak přejel na levou stranu, a Dóbek už věděl, kterou má nést. 

Tož piky! 

A, jak povídám, hned první král byl bit. 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 229 



CUKRLE. 



Krásný podvečer. Teplé slunce sklání se za koruny parku. Vysoko 
nad šumnými jeho vrcholy vzduch stříhají vlaštovky a dlouhými křivkami 
stáčí se k dědině. Tichý ruch šumí s polí, s Padělku zpívají pasačky 
brouzdající se strniskem v bílém houfci hus. 

Zarachotil vůz, zdvihlo se mračno prachu zvířeného dětskou hrou. 

Teploučký vánek jemně laská rozpálenou tvář. 

Na svých krátkých nožkách do polí si vyšel velebný pán. Zvolna 
pokuřuje denní svůj „doutníček", zasazený v zakouřenou, z mořské 
pěny vkusně vykrouženou špičku. U zámecké brány smeknul a s holou 
hlavou postál před sochou Panny Marie. Zvolna klade zas klobouk na 
stříbro svého stáří a ohlíží se po svém psíku; před deseti lety mu 
přezděl jménem Cukrie. Bílý, vypasený, capratý psík, jehož matka byla 
asi pinč a otec nějaký nezdařenec za humny. 

„Cukrie, Cukrie — kde tě ďas nosí?!*' 

A Cukrie vymetá rohy, čichá sem, čichá tam a pitvorně přiskakuje 
ku svému pánu. 

Štěká. 

,Máš radost, máš radost — viď? — — I — i — i — — — 
safraporte, kde pak si's tu nožku zamazal? Ukaž!" 

Cukrie podává nožku a dívá se velebníčkovi do očí. 

^I ty šelmo prohnaná! - — Počkej jen, počkej — to víckrát 
se mnou nepůjdeš." 

A Cukrie skáče, štěká, odpovídá — pohazuje oháftkou jak fangličkou. 

„Cože to povídáš? Že za to nemůžeš? A kdo za to může, já?" 

A čerti vědí, co Cukrie bělovlasému stařečkovi povídá. Ale stařeček 
mu rozumí, a Cukrie zas rozumí jemu. — — — — — 

„Oh, to je nesmírně chytrý pes — " rozhovořil se o něm jednou 
dětinský už stařeček. — „Jen mluvit, jen mluvit! Všemu rozumí, všeho 
si všimne, všemu se naučí. Míč doma celý den nosí, z koutu do koutu 
prackou ho pokuluje, a přísně se na něho podívat — bože, uchovej! 
Hned zaleze pod sofféé a do večera nevyleze. Stydí se. Na okně vy- 
sedá, když odejdu, a naproti mně běží, když vidí, že se vracím. Prosit 
umí, mašíruje jak voják a jen chléb a maso, šelma, nebere. To jediné 
mě na něj mrzí. Jen mléko, jen mlíčko. Polívky když se dotkne, to 
musí být už ukrutný hlad. — — A psů se bojí. Oh jé, ten se bojí 
psů! Onehdy před fořtovými utekl a — ten tam! Volám, pískám, sám 
běžím a hledám — Cukrie pryč. — Horák, kostelník, hospodyňka, 
Francka — kdekdo hledal a sháněl, Cukrie nikde. Hospodyňka plné 
oči slz po vinohradech mezi stromy bloudila jak mátoha. — , Cukrie, 
Cukrie* volala, a Cukrie nikde. Jakoby zem se pod ním slehla — psa 
nikde. Šla Hložková s pole. Prý viděla jakéhosi bílého psa pod ořechem 
v Hložinách. Honem musila Francka do Hložin. No, přinesla ho, při- 
nesla v náručí. Tak se chudák třásl ještě strachy. Považte si, až do 
Hložin strachem před psy utekl! Pod ořechem skrčený seděl a ne se 
domů odvážit. Tak se těch psů bál!" 



Digitized by 



Google 



230 AI. Mrštík: 

Deset let už tak chodili spolu — velebníček s Cukrlem a Cukrle 
s velebníčkem, a velký to bude zármutek, přežije-li stařeček své chytré 
Cukrle. 

„ Já tédeň jen debech měl takové život, jako má ten pes — " 

prohlásil cestou Sékora — „hnerf tó motekó říznu." 



SRPEN. 

ZEDNÍK HORBIŠEK. 

Na den sv. Dominika. 

Habrůvkou co den hrčí kočáry. Ze zámku odjíždějí hosté a při- 
jíždějí noví. Kočí Antoš zavrtěl hlavou a že už je „z teho ježďání 
celý nervósni". — — 

Do kláštera nastěhovaly se už nové sestry. 

Také kočáry Frau Ebr byly neustále na nádraží v Dubňanech. 
Konce nemělo to stěhování jeptišek. 

Ve zmatku a stěhování ztratily se sestřičkám i „hodiny". I do 
kostela chodily pozdě. V neděli — velebníček už na kazatelně, Frau 
Ebr se slč. Luis v oratoriu, na mši došlo už i panstvo, a jen místa 
sester stále ještě zela prázdnotou. Oknem oratoria vyhlídala milostpaní 
a zelenala. Na její rozkaz sezelenala i slečna Luise a rozběhla se za 
sestrami. Skokem přehnala se terrassou kostela a schodky jí nestačily, 
jak křepelčími běhy kvapila sestrám naproti. Právě klidně zamykaly 
klášter. Teď zas sestrám nožky nestačily, jak rychlými skoky běžely 
v Boži stan. I sukně si nadzdvihly jak dámy, a všimnul si Janek 
Řeřucha, že nosí i „dráždivý spodničke". 

Po mši počkala si na ně milostpaní na můstku. 

Prý si i dupla lakovanou špičkou střevíčku a červená jak šatka 
odříkala sestrám všechny svoje zákony. Viděl a slyšel prý to všecko 
stréc Hrabá lek. — — — — — — 

Mistru Pšeničkovi nestačilo dne, aby přivedl klášter zas do býva- 
lého pořádku. Zedníku Horbiškovi zas o den nebylo — ale krátký mu 
byl i týden. Jeden zlatý 20 kr. dostával denně od práce — a když se 
jej ptali, kdy bude hotov, řekl s rozvahou: „No, pomalu to všecko može 
bét — " a hodil hlavou k šedému domu Frau Ebr, když po obědě volným 
krokem ubíral se ku své práci, táhnoucí se už „do nekonečnosti". — 
„Takový práce," pravil s úsměškem — „mosí si člověk vážit! Ve- 
hužitkovat hjí a né s í^ó spěchat! Taková práca néni každé deň, hani 
každé tédeií, ba možeme říct, že se nepřitrefí hani za kolik let! Hale — 
pomalu, všecko može bét." 

A pomalu, tak za týden, za dva už opravdu něco bylo. Aspoň 
zídku vyspravil. 

Potkal strýčka Horáka, a půl hodiny bylo třeba, než se domluvili, 
odkud dovézt nejlepší písek na mahu k omítání. 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 231 

Potkal tetku Žvástovou, a byla to opravdu „zednická" chvíle, než 
se s ní domluvil, prodá-li mu tu slíbenou jalůvku či neprodá. 

Konečně vzal lžíci do ruky a ohlížel se, kde ale stojí nádoba 
s maltou. Měl ji hned u nohy. 

Ale v tom šel kolem Matyáš Dlapka. 

Do nádoby zpět hodil HorbiSek lžíci s maltou a mnohoslibným 
kývnutím hlavy pozval Dlapku k sobě dál. Jen „haf ide dál" — tam 
k nádobě s maltou u hromádky cihel, kde ve skulině zarovnané cihlami 
pečlivě skrýval samečka se „zednickou". — — Jen se tak ohlídl na 
všecky strany, vytáhl vodu života a podal Matýskovi. „No, nal — " 
hodil hlavou významně vzhůru, jakoby se nahýbal. A Matyáš, panský 
dráb, „zabezpečiv si okolí" — nedal se pobízet, přihnul a napil se 
a jak na věčnost ještě jednou sklínku překlopil a podal Martinovi. 
Sehnuv se za zídku, napil se i Martin a, mlasknuv jazykem, samečka 
skryl zas do hromádky cihel. 

Odešel Matyáš, do práce konečně dal se Martin. 

Byly dvě hodiny. 

Ne, ještě se nedal Martin do díla. Položil lžíci a cpal dýmku. 

„Ha včil to pude s dampfem — " přitlačil víčko dřevěnky. 

Zapáleno měl, ale „s dampfem" to přece nějak nešlo. 

Napletla se mu stará Fraílková s děckem v náručí. 

Zvolna v hovoru plynula tak Martinovi práce a s prací čas. 

Opravdu si té práce vážil. — — — — — — — — — — 

S dětmi od tří do šesti let po boku, s dětmi do tří let v náručí 
nebo na zádech trousily se do kláštera ženy k zápisu do jesliček 
a dětské zahrádky. 

Šly zpět s nářkem. 

„Do jesliček pro letošek děti neberem a na jaře jen ty nejchudší," 
zněla krátká zpráva sestry představené. 

„Co si počnu, Krista Pána? I Starší mosí do škole, sic z harreštu 
nevendu a sama hábech béla hu maléch. Co vedělám? Jak to huživím?" 

Za Pazderkovou naříkaly i ostatní. 

„A jak, kde kláštera nemají?" namítla jim na útěchu sestra. 

Také Kunzka přišla a do dětské zahrádky dala zapsat svého Karlíka. 

Milostpaní, když uviděla strašné to jméno v seznamu dětí, zrudla 
jak karafiát. 

„A byla tady — v kláštere?" 

„Byla. 1 s chlapcem." 

Teprv nyní poučila Frau Ebr nové sestry o tom, kdo Kunzová 
je, čím byla. A hned sedla ku psacímu stolku a napsala Kunzové list, 
že — když už se stalo, stalo se, a ničeho proti tomu nemá, aby „ubohé 
dítě, které za nic nemůže, vzdalováno bylo dobrodiní dětské zahrádky". 
Ale — vyprošuje si, aby ona, pí. Kunzová s novými sestrami v sousedství 
sice v pokoji a křesťanském míru živa byla, ale nikdy a nikdy víc ne- 
vkročovala ve zdi kláštera. To že si zapovídá, poněvadž by tak jen 
připomínala svou osobou nešťastných a pro klášter záhubných události. 

Sestry zas dostaly rozkaz, sousedství se vyhýbat. 

Kunzka nemeškala a psaní okamžitě dala kolovat dědinou. 



Digitized by 



Google 



232 AI. MrSUk: 

KONCEM ŽNÍ. 

Vavřinec, první podzimec. 

Na sv. Vavřince. 

Planou žňové dny. Ráno vstává v krev, ospalý a jako vysílený 
ukládá se den k večernímu spánku. 

A kraj osmutňuje holými strnisky, „v řadách" mrtvě kupí se slo- 
žené mandele, tolik připomínající stany vymřelého táboru. Oko živí už 
jen široké lány zdravé tmavých řep a pruhy selských brambořišť. Už 
jen sem tam po kopcích se ješté zlatí zbylý pruh ovsa, kousek ječmene, 
zelená dorůstající jetel. Po sirniskách s dětmi potulují se už bílé houfy 
hus, a koroptve vyrážejí z turčisk, vyplašeny slídivými čumáky panských 
psů. Jednotlivě už i vrány krákají po mezích, nad lány lidem opuštěnými 
sletují se holubi, aby sklidili, co nesklidila žeň. 

Zástupy panských dělnic s hráběmi překročují s nivy na nivu 
a za zpěvu shrabují utroušená stébla. 

Pojednou zařval podnapilý Křápek: 

Decke mně má žena říkávala, 
že be mně půl srdca darovala, 
Chcela řezat, neměla nůž, 
dež sem jí ho dával, nechcela huŽ. 

„To béla žena — milý vy ženský — ej to béla žena!" zastavil 
se uprostřed děvčisk a podepřen o hrábě s líčenou zamyšleností hleděl 
před sebe. — »Dež se mě brala, třikrát ze svarbe zešlo; decke před 
vohláškama dostala takové strach, že be se béla snáď hani nevdala, 
nebét mě. A k smrti taky se nijak nemuhla vodhodlat. Pan falář némíň 
pětkrát ju zavopatřoval ; meslil sem si, huž — huž — huž mně Pánbu 
vod ní pomože, a podívéme se, decke vokřila. Pěkně sem ju mosel 
prosit, hábe huž temu jedno konec hudělala. — No, dež nic hjináč — 

řekla jen , Martinku* - - a vodešla. Vzal bech si z vás nekeró, hale 

těžko mezi váma vebírat. Po tmě nevidíš, a ve dně ste všecky stěny." 

Děvčata zavřískala. 

„Povříslem vás huškrtit, to vám patří — a ne si vás vzít ženská." 

Křápek umlknul. 

Nad průvodem pohrabovaček přenesl se koš špačků. První zpráva 
jeseně. Přilítli jak na dané znamení. Ještě včera nebylo jediného špačka 
v okolí a najednou cosi zavichřilo, zašumělo nad hlavou a jak černá 
předzvěst s příšerným chvatem přehnalo se to nad hlavou. Celý mrak 
se jich mihnul ve sraženém koši nad stromy, zatočili se obloukem, 
nadzvedli se do výšky a pak šikmo stále jako v jedno těleso slití 
rychlostí střely dopadnuli k zrnatému strnisku. Tak s pole na pole, 
s mandele na mandel přetahují podzimní ti ptáci a kam zapadnou, 
zrnko neobstojí. Celý širý kraj je hodovní jejich síní a už jen čekají, 
až zelený stůl přírody jim skytne poslední a nejkrásnější číslo hostiny: 
dozrávající hrozny. — — — — 

Fukary hučí, rostou vymlácené stohy, oněmují pole, do údolí krade 
se cosi nevýslovně smutného, ale krásného — — — 

První vítr fouká z bříz. Dozrává čas. 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 233 

TRPKÝ CHLÉB. 

Na nebe vstoupení Panny Marie. 

Správce panství silůvského s celou desítkou osmahlých, v panských 
i vojenských službách zhrublých drábů stojí na poli a od slunce východu 
do slunce západu lomozí se pfed ním lid. 

V sobotu na večer k výplatě seSel se velký tábor nádenníků obojího 
pohlaví s chlapci a ledva škole odrostlými děvčátky. Byli tu i Habrůvští. 

Ke stolu přistoupil Pazderka Cyrill. 

„Kolik máš?" oslovil Pazderku pokladník německým přízvukem. 

„Šest.- 

„Tady stojí jen pet," ukázal pokladník na výkaz. 

„Tož někdo se mélí, já hale ne. Vím, co dělám. Mám tadek svědků 
padesát — " rozehnal se Pazderka hrnkem po všech kolem stojících. 

„Herr Adjunkt!" zavolal kassír pří ručího. 

Ten potvrdil, že Pazderka Cyrill má šest dní a Pazderka Jan 
jen pět dní. 

Zlostně vysázel pokladník dva zlaté čtyřicet krejcarů za celo- 
týdenní práci. 

„A proč nesmékneš, des seš u vépláty? Dolů s čepicól" 

„Za téch pár krécarů mám eSče smekat? A před kém? Co za to 
dostanu?" 

„Nausšmeissenl" 

„Nausšmeissen?" nahnul se Pazderka a přitlačil se na výplatní stůl. 

Suchá, chlupatá ruka pokladníkova pleskla o Pazderkovu tvář a už 
tvrdé ruce drábů nesly Pazderku z vrat. 

Ropot zástupu přešel v nesmělý, tichý šum, když pokladník chladně 
prohlásil, že zavře pokladnu a odejde, nebude-li ihned ticho. 

Hrozící bouře rázem ulehla. 

Teprv na druhý den projádřila se vůle lidu jiným způsobem. 
Křovanští napsali psaní a v něm složili všechnu bídu svého utrpení. 

Psaní znělo: 

„Ubozí dělníci u Silůvky. 

Žádáme vás. Pane novináři, abiste do novin dal, jak se máme 
u Silůvky v práci. V zimní dobu na jednu vépřež před sedmo hodino 
začnem a táháme až do půl páté do noce. Dež je delší deň, haž do 
šesti. Mužští majó denně 28 krécarů, ženský 25. Na rozsívání prášku 
z jara muži 50 kr. a nerozsívajó-li celé deft, tož jen 30 kr. Za půl 
dna nedajó nic, nestojí pré to za psaní. A ešče žádají, habesme si 
ten prášek sami po pólu roznášeli. To běsme nevedělali hani na sůl. 
Při sázení bramborů majó muži 40 kr. denně a sami si měche mosí 
roznášet po širokéch nivách. Měche se složí jen na óvratích a me sami 
si mosíme brambore po pólu roznášet, haf je pole, jak chce dlóhý 
a široký. Do prostřed polí nedajó jet, že be se pole huježďalo. A tak 
se jich radši mosí trhat šest nebo vosům s nošením do kopců, a ti 
pak tú mzdu hábe dali doktorům. Ha za nima stojí dráb a jen nadává 
a křičí. Děž se nekeré zastaví a chce si voddechnót, huž na něho volá, 

16 



Digitized by 



Google 



234 AI. Mrštík: 

a kolikrát je horko z jara a hani vodáka nedajó, hábe lid vobčerstvil. 
A tak pít mosime z bařin na lókách, a zas nám nadávaje, že ztrácíme čas. 

A tak nám nezbévá, než buď krást, nebo chodit po ptaňú nebo 
vraždit. 

Só včil žňa. Jindá dělalo v ten čas 200 dělníků, a včil jich takové 
velké statek v népilněéší čas huživí sotva padesát. V zimní dobu jen 
deset. Mašině nás zabijó. A ešče chcó, hábe jeden dělník dělal za 
deset. I dež zima bélo, pan správce ženském s hlav vlňáke strhoval, 
že pré nemůžó dělat, protože pré só jak svázaný. U véplate že jeden 
měl ruke v kapcách a nechcél smeknót čepicu, tak jé tiskli, haž mu 
cúrečkem krýv tekla po bradě, a sfackovali jé. To za tú krvavó mzdu. 
Starších chlapů přes 50 let hani do práce nechcó. A dež si má lid 
v népilněéší čas něco po země vedělat, zavolajó si Poláke, a ti hjim 
pracujó vo polovic laciněéš. Tak se, prosíme vás, hujmite teho hubohýho 
lidu a napište, jak to s náma je. 

S úcto 

Pavel Řebačka.- 



Podivuhodně vzkvetla bílá slečna Olga od jarní své choroby. Dozrála 
májem v rozkošnou pannu, zkrásněla létem v zarůžovělou nevěstu. 

Kočí Král — ach, to nebyl kočí Král — to byl štolba vévody, 
jak tu na kozlíku seděl, třímaje v rukavičkách bílých černolesklé řemení. 
To nebyl krok koní; jak po peří by jeli, snad ani půdy pod seoou 
necítili, jen jen se mihaly štíhlé jejich nohy v jarém poklusu. Leskla 
se řemení, leskla se srst koní, bleskotala ekypáž, s vkusnou nonchalancí 
v záplavu krajek a šedesátitisícové věno ponořena, kolébala se v kočáře 
unavená a přec svěží nevěsta. 

Druhá ekypáž, třetí, čtvrtá — řetězem povozů zatažen byl celý pruh 
silnice plazící se vzhůru tam, kudy cesta vede k borovskému kostelu. 

A pak sedělo všechno kolem stolů, přetížených kyticemi růží 
z panské zahrady. Usmívala se bílá nevěsta, samolibě kníry sobě hladil 
ubrouskem trochu už „podražený" ženich. 

Do stmívání večera otevřenými okny bouřila hudba piana, s oken 
do tmy v útržcích snášel se smích. 

Své hody na dvoře mělo i služebnictvo. 

Tichá, srpnová, krásná noc, plná ševelů listí a měkkého šoumánf 
neviditelných křídel větříku. 

Před dvorem podle lesa rozzuřil se hlídačův pes. 

Tam jak ohromné koráby horou za sebou táhlo se pět velikých 
stohů složeného ječmene, pšenice a slámy. 

Obešel hlídač dvůr, obešel i stohy a, odpískav deset hodin, spěchal 
zas do dvora, kde na mísách červenaly se koláče, kolem májky vrávoravě 
kolísal se tanec. Řady srovnaných pluhů a zmrtvělých hospodářských 
vozů tratily se kamsi do tmy. 

Velký pohár vína novomanželům na rozloučenou pozdvihl družba 
jménem hostů chystajících se k odjezdu. — — Nějak zlomeným uí 



Digitized by 



Google 



Rok na vsi. 



235 



jazykem s pohárkem šampaňského v ruce za nevěstu a za sebe děkoval 
mu ženich. 

Ale nedomluvil. 

Hrkly židle — vstávaly postavy — tváře bledé všechny obráceny 
byly jedním směrem od stolu. 

„Hoří!" slyšet bylo odkudsi zdola zahrady a po domě jak jedním 
hlasem rostla strašná zvěst. 

, Hoří I Hoří!" To nebyl lidský hlas — to byl ryk zděšením 

zadrhnutého hrdla. 

„Hoří!" třáslo se na rtech zbledlých dam. 

Ohromným plamenem ozářeno bylo veškeré prostranství před 
domem. Lid jak černý hmyz chumtal se v děsném zmatku na různo. 
V tichu úděsu slyšeti bylo příšerný praskot plamenů — nebe, celé za- 
saženo, hořelo jak za nejkrásnějšího slunce východu. K oknům skočili 
muži — divokou krásou požárů polily se černé jejich úbory. 

Klidně k oknu přistoupil správce. 

„Hleďte zachránit krajní stohy!" volal dolů oknem k zmatenému lidu. 

„Obilí? Či jenom sláma?" 

„Ječmen — pšenice." 

„Elendes Volk!" 

„Pojištěno," pronesl správce a šel se převléci do hospodářského 
svého „azoru". 

Rostl požár, v půlhodině v jednom plameni stálo všech pět stohů 
najednou. 

Hosté se rozjížděli. 

Odjížděla s ženichem i bílá nevěsta. 

A do daleka a do vysoká dlouho ještě za nimi hořela svatební 
ta svíce, kterou na cestu jí rozsvítil vděčný lid. 

Ne, nemohlo být nádhernější svíce k svatebnímu loži! 

Nevěsta se ještě třásla tesknou jakousi předtuchou, když na první 
stanici svatební cesty konečně do náručí ženichovi sklesla jako zlomená. 

Pět stohů v jednom plameni vzňatých stálo před ní! Mrtva víc 
než živa cítila je v sobě hořet místo plamenů rozkoše. 




16* 

Digitized by VrrOOQlC 



236 Maurice Maeterlinck: 

MAURICE MAETERLINCK: 

Minulost 

z nové knihy .Le Temple enseveli" přeložila Marie Kalasova. 

I. 

Za námi prostírá se naše minulost dlouhou perspektivou. Spí v dáli, 
jako město pohroužené v mlze. Některé vrcholky ji označují a ovlá- 
dají. Některé vynikající děje vyčnívají, podobny věžím, jedny ozářeny 
ještě, jiné polozbořené a schylující se znenáhla pod tíhou zapomnění. 
Stromy ztrácejí listí, kusy zdí opadávají, veliké prostory stínu se roz- 
kládají. To vše jest na pohled mrtvé, a zdá se, jakoby nemělo jiného 
pohybu, než kterým je zdánlivě oživuje pomalý rozklad naší paměti. 
Avšak, vyjma tento život, vypůjčený od samé smrti našich upomínek, 
zdá se, že všecko je konečně ztrnulé, na vždy nezměnné a oddělené 
od přítomna i budoucna proudem, jejž nic už není s to přebroditi. 
Ve skutečnosti tu vše žije; a pro mnohého z nás horoucněji 
a hlouběji než sama přítomnost nebo budoucnost. Ve skutečnosti jest 
toto mrtvé město nejúčinnějším ohniskem existence; a podle toho, jaký 
duch tam koho uvádí, čerpají z ní jedni všecky své poklady, druzí 
všecky v ní utápějí. 

II. 

Jest to s našemi myšlénkami o minulosti jako s našemi myšlénkami 
o lásce, o spravedlnosti, o osudu, o štěstí a o většině oněch mocných 
duchovních ústrojí, představujících veliké síly, jichž jsme poslušní. 
Obdrželi jsme je hotové od těch, kteří nás předcházeli; a i když se 
vzbudí naše druhé vědomí, to, jež se domýšlí nepřipouštěti už ničeho 
se zavřenýma očima, a i když usilujeme prozkoumati jich, maříme čas 
otazováním se těch, které mluví hlasně a neustále se opakují, na místě 
abychom pátrali, není-li jiných vůkol nich, nepromluvivších ještě. 

Obyčejně netřeba nám jíti daleko, abychom je odkryli, čekají v nás, 
abychom k nim promluvili. Ostatně, nejsou nečinný v svém mlčení. 
Nad hovornými přesvědčeními řídí klidně část našeho skutečného žití, 
a, jsouce bližší pravdy než uspokojené sestry jejich, jsou často prostší 
a krásnější. 

III. 

Mezi těmito hotovými myšlénkami jsou ony, jež vedou naše po- 
jímání minulosti, zvlášf ustálené. Díky jim, jeví se nám minulost mocí 
tak důležitou, tak neotřesnou jako osud. Jest osudem jednajícím nazad 
a podává ruku osudu jednajícímu předem. Podává mu poslední článek 
našich pout. Pohání nás s toutéž neodolatelnou násilností, s jakou nás 
onen přitahuje. Možná, že násilnost její jest ještě úchvatnější a ukrut- 



Digitized by 



Google 



Minulost. 237 

nější. Možno pochybovati o osudu. Jest to bůh, jehož vlivu mnozí 
nepodléhají. Avšak nikoho nenapadne upírati působivosti minulosti. 
Zdá se nemožným, aby kdo nepoznal, dříve nebo později, jejího 
vlivu. I ti, kdož nepřipouštějí ničeho, co není dotykatelné, přenášejí na 
tuto minulost, jíž mohou se dotknouti prstem, všechen účinek, všechny 
myšlénky o taji a zakročení svrchované moci, jichž upírají tomu, co 
popírají, činíce z ní takřka jediného, a tím hroznějšího boha svého 
bohůprázdného Olympu. 

IV. 

Věru, působivost minulosti jest z nejtěžších, jež leží na lidstvu 
a schyluje je k smutku. Přece, nebylo by žádné povolnější, ochotnější 
bráti se směrem, jejž bychom jí vytkli, dovedouce lépe využitkovati 
této její povolnosti. Uvážíme-li, náleží nám minulost rovněž tak sku- 
tečně jako přítomnost, a jest poddajnější budoucnosti. Stejně jako pří- 
tomnost, mnohem více než budoucnost, jest všecka v naší myšlénce, 
a neustále v rukou našich: a to jest pravdou nejen v oblastech naší 
materíelní minulosti, kde nám lze ještě rozpoznati zhoubu, již jsme 
způsobili, nýbrž i v částech oné minulosti, jež zdají se nenapravitelně 
odvráceny od našich příliš pozdních dobrých úmyslů, a především od naší 
minulosti mravní a všeho, co v ní považujeme za nenapravitelné. 

V. 

Říkáme: „co minulo, minulo"; a není to pravda; minulost jest vždy 
přítomna. „Neseme tíhu své minulosti," říkáme; a není to pravda; jest 
to minulost, která nese naši tíhu. „Nic nemůže vymazati minulost"; 
a není to pravda; přítomnost a budoucnost, na nejmenší znamení naší 
vůle, přehlížejí minulost a smažou, co jim velíme, aby smazaly. „Ne- 
zničitelná, nenapravitelná, nezměnná minulost!" a ani to pravda není. 
Jest to přítomnost, která je nezměnná, a nenapraví ničeho u těch, kteří 
takto tnluví. „Má minulost jest špatná, smutná, prázdná," říkáme ještě, 
„nenalézám v ní ani jediné chvíle krásy, štěstí nebo lásky; nevidím v ní 
než trosky bez velikosti ..." a vše to není pravda; nebof vidíte v ní 
přesně co sami do ní vkládáte v okamžiku, kdy na ni hledíte. 

VI. 

Minulost naše závisí všecka od naší přítomnosti a mění se usta- 
vičně s ní. Bére na se ihned tvar nádob, do nichž naše dnešní myšlénka 
ji sbírá. Je udržována v naší paměti, a není nic tak proměnného, tak 
přístupného dojmům, nic tak málo neodvislého jako tato paměť, živená 
a utvářená neustále naším srdcem a naším rozumem, jež stávají se 
menšími nebo většími, lepšími nebo horšími, podle snahy naší. Co pro 
každého z nás jest důležitým v minulosti, co nám z ní zbývá, co jest 
částí nás samých, nejsou vykonané skutky nebo přihodivší se události, 
jsou to mravní reakce, vyvolané v nás událostmi, které se udaly; jest 
to vnitřní bytost, již napomáhaly utvářeti; a tyto reakce, tvořící nej- 



Digitized by 



Google 



238 Maurice Maeterlinck: 

vnitrnější a nejvyšší bytost, závisí jedině od způsobu, jakým pohlížíme 
na události minulé. 

Proměňují se dle mravné podstaty, s níž se v nás utkávají. Nuže, 
na každém stupni, jehož rozum náš a city naše dostoupily, přeměňuje 
se mravní podstata naší bytosti; a i nejnezměnitelnější skutky, jež zdají 
se zatmeleny v kameni a kovu, ihned berou na se zcela jiné vzezření, 
přesunou se a oživí, dávají nám rady dalekosáhlejší a smělejší, uchvacují 
paměť k svému vzestupu a z hromady trosek, tlících v stínu, budují 
město, jež se opět olidňuje, a nad nímž opět vychází slunce. 

VIL 

Libovolně klademe za sebe jistý počet událostí. Vykazujeme jim 
místo na obzoru našich upomínek; a umístivše je tam, domníváme se, 
že náležejí světu, v němž, prese všecko usilování všeho lidstva už 
nelze sebrati ani jediného květu, osušiti ani jediné slzy. Avšak, divný 
odpor! připouštějíce, že už nemáme pražádného vlivu na ně, jsme pře- 
svědčeni, že ony působí na nás; v pravdě však nepůsobí na nás, než 
když se zříkáme působiti na ně. Minulost stane se rozhodnou jen těm, 
jichž mravný život se zastavil. Od té chvíle bére na se svou hroznou 
podobu. Od tohoto okamžiku jest za námi opravdu nenapravitelno, 
a tíha toho, co jsme učinili, padá na bedra naše. 

Avšak dokavad nepřestali jsme žíti duchem a karakterem, setrvává 
nerozhodnuta nad naší hlavou; a, podobna oněm ochotným oblakům, 
jež Hamlet ukazuje Poloniovi, Čeká, až jí náš pohled ukáže tvář naděje 
nebo ústrachu, zmatku nebo jasu, již v sobě vzděláváme. 

VIII. 

Sotva že naše mravní činnost umdlévá, minulé události se shluknou 
a přepadnou nás; a běda tomu, kdo zotevírá jim dveře a dá jim usaditi 
se u svého krbu I O závod zahrnují jej dary, způsobilými rozbiti všecku 
jeho srdnatost. A i ta nejšťastnější minulost a nejušlechtilejší, když jí 
dovolíme zjednati si přístup v nás, ne jako host, jejž jsme si pozvali, 
nýbrž jako parasit, jenž se vtírá, jest stejně nebezpečnou jako minulost 
neblahá a zločinná. Nepřináší-li tato než malomocné výčitky svědomí, 
přivodí ona jen marné želání; a výčitky i želání, vniknuvší v nás takto, 
jsou nám stejně zhoubnými. Máme-li vyvoditi z minulosti, co obsahuje 
cenného — a obsahuje takřka všecko naše bohatství — jest nám uchýliti 
se k ní v době plnosti své síly, vejíti k ní jako pán v své panství, 
vybrati z ní, co se nám hodí, a zůstaviti jí ostatek a zakázati jí pře- 
kročiti náš práh bez našeho povelu. Jako všecko, co nežije celkem než 
na útraty naší duchovní síly, naučí se i ona brzo poslušnosti. Možná, 
že pokusí se zprvu nepovoliti; uteče se k uskokům, prosbám. Bude 
nás chtít zlákati a obměkčiti. Ukáže nám sklamané naděje, radosti, jež se 
už nikdy nevrátí, zasloužené výčitky, mrtvou lásku, skonávající nenávist, 
pozbytou víru, ztracenou krásu, vše, co bylo jednoho dne čarovnou 
zpruhou naší horoucnosti k žití, a co tyto trosky chovají v sobě smutků 



Digitized by 



Google 



Minulost. 239 

budících upomínky, a mrtvých štěstí. My vSak půjdem mimo, odehnavše 
rukou hejno upomínek, jako moudrý Odysseus, v noci Kimmerické, 
odehnal mečem černou krev, jíž měly oživiti a nabyti na chvíli řeči, 
všecky stíny mrtvých — i sám stín matky jeho — jichž otazovati se 
nebylo jeho posláním. 

Přikročíme přímo k takové radosti, k takové lítosti, k takové vý- 
čitce, jichž rada jest nutná, otážeme se přesně této nespravedlnosti, 
buď abychom ji napravili, je-li ještě možno, buď abychom popatřením 
na onu, již jsme spáchali, a jejíž oběti už není, nabyli nutné síly po- 
vznésti se nad nespravedlnosti, jež bychom byli schopni spáchati dnes. 

IX. 

Ano, i kdyby v minulosti naší byly zločiny, jichž naše nejlepší 
vůle už nemůže odčiniti a jichž účinků není s to zastaviti — uvážíme-li, 
mimo všecky vztahy času a místa, dalekosáhlost každé lidské existence — 
íyio zločiny vykročí dojista z našeho života, jakmile ucítíme, že žádná 
moc tohoto světa by nás nepřiměla ku spáchání podobných zločinů. 
Nejsou odmrštěny na venek, neboť málo co se zapomíná a odpouští 
ve vnější oblasti; budou dále míti své hmotné účinky, nebof zákony 
účinků a příčin jsou neznámy zákonům našeho svědomí. Avšak před 
soudem naší osobní spravedlnosti, jenž jediný má rozhodný vliv na 
náš nedostižitelný život, jenž jediný nás soudí účinně až na dno duše, 
a jehož výroku není pro nás vyhnutí, zlý skutek, na nějž pohlížíme 
s mísia vyššího onoho, na němž byl spáchán, jest skutkem, jenž už 
není, leč aby nám učinil těžkým sestup, a jenž nemá nadále práva 
stavěti se před nás, leč skláníme-li se opět nad propastí, již hlídá. 

Ovšem, patří k nejhlubším smutkům, míti v své minulosti skutky 
nespravedlivé, jichž všecky cesty za námi jsou, takřka zahraženy, jichž 
oběti už nelze vypátrati, pozdvihnouti a utěšiti. Jest to jedna z bolestí, 
jež se zapomínají nejpomaleji, zneužili-li jsme své moci k utiskování 
slabšího, jenž konečně podlehl; zranili-li jsme nespravedlivě a smrtelně 
srdce milující nás, nebo zamítli-li jsme prostě dojemnou přízeň, jež se 
nám nabízela. Jest nutno, aby takové skutky těžce ulehly na život náš. 
Avšak podle hlediště, na něž jsme postavili naše přítomné svědomí, jest 
jediné na nás, aby tato tíha vedla k vzestupu nebo sestupu všechen 
náš mravný osud. Jest nevyhnutelno — nebof téměř nic neumírá, co 
činíme — jest nevyhnutelno, aby mnohé z nespravedlivých skutků po- 
vstaly jednoho dne a žádaly svůj díl, jenž jim dosud náleží, a zahájily 
zákonnou odvetu. Tu zasáhnou náš vnější život; avšak, než budou s to 
dotknouti se nejvnitrnější bytosti, sídlící v středu tohoto života, bude 
jim projíti rozsudkem, jejž jsme již nad sebou samým vyřkli; a povaha 
tohoto rozsudku určí další kroky tajemných vyslaných, přišedších z hlubin, 
kde se utváří věčná rovnováha účinků a příčin. Jestliže jsme se sebe 
upřímně otázali a odsoudili s výše svého nového vědomí, nebudou to 
neočekávané a hrozivé mstitelky, jež uvidíme vystupovati se všech 
stran, nýbrž laskavé návštěvnice, téměř přítelky očekávané, přicházející 
v tichosti. Vědí předem, že naleznou člověka, jenž už není oním zlo- 



Digitized by 



Google 



240 Maurice Maeterlinck: 

čincem, jejž vyšly hledati; a na místě myšlének vzpoury, zoufalství, 
nenávisti, na místě trestů, jež ponižují a zabíjejí, vlijou v srdce naše 
myšlénky a tresty, jež ušlechfují, očisťují a utěšují. 



X. 

Co z mnoha věcí — pocházejí téměř všecky z téže zásady důvěry 
a horoucnosti — co odlišuje šťastné a silné od plačících a beznadějných, 
jest mnohem méně to, co učinili nebo zakusili, než způsob, jímž si pH- 
pomínají, co učinili nebo zakusili. Sama o sobě není pro nikoho šťastna 
minulost; a lidé, jimž štěstí přálo, pováží-li, co zbývá z let uplynulých 
v největším štěstí, mají snad spíše důvod k smutku než nešťastní, pře- 
hlížející zbytky života běd. Vše, co jednoho dne bylo a není dnes, 
sklání k smutku, zejména, co bylo tak krásno a tak šťastno. Předmět 
lítosti — nechť hledíme k tomu, co bylo, nebo, co mohlo být — jest 
tedy skoro stejný pro všecky; a smutek jejich měl by býti tentýž. 
Přece není tentýž; zde vládne bez ustání, a tam, neobjevuje se než 
po dlouhých přestávkách. Závisí tedy asi od něčeho jiného než od 
vykonaných skutků. Závisí od způsobu, jakým člověkem na ně účinkuje. 

Vítězové tohoto světa, ti, kteří nemaří času uzavíráním obzoru 
smyšlenými pojmy o nezměnitelnu a nenapravitelnu, ti, kteří zdají se 
znovuroditi každého rána v světě, ohrožujícím se stále do budoucna, 
ti vědí pudově, že, co se zdá nebýti již, jest vždy nové, že, co jest 
na pohled konečné, se teprve naplňuje. Vědí, že roky, jež vzal jim čas, 
jsou ještě při práci, a pod novým. pánem jsou ještě poslušný bývalého. 
Vědí, že minulost jejich jest v stálém pohybu; že včerejšek, jenž byl 
neblahý, chorý a vinný, navrátí se všecek radostný, nevinný, omladlý 
na cestě zítřka. Vědí, že obraz jejich není konečný v uplynulých dnech, 
že stačí jedna myšlénka nebo jeden rozhodný skutek, aby bylo zpře- 
vráceno celé dílo. Vědí, že, byť rozkládal se za nimi sebe starší, sebe 
hustší stín, stačí učiniti posun radosti nebo naděje, aby stín ihned jej 
opakoval a zanesl až k oněm malým troskám jejich prvního dětství, 
a vyvodil z těch střepů neočekávané poklady. Vědí, že všecko může 
přiodít se krásou a státi se lepším účinkem vratným, a že i sami mrtví 
rozbijí své rozsudky na dně svých hrobů, aby soudili znovu minulost, 
již dnešek oživil a přeměnil. 

Jsou šťastni, kdož nalézají tento dar pudu v své kolébce. Neměli-liž 
by jich následovati ti, jímž nebyl udělen, a není-liž posláním lidské 
moudrosti vésti nás k dosaženi těchto spásných pudů, jichž nám pří- 
roda odepřela? 

XI. 

Neusínejme v své minulosti. Čím jest šťastnější a slavnější, tím 
nám musí býti podezřelejší, směřuje-li sklenouti se v klenbu nad naším 
životem, nemění-li se neustále před naším zrakem, přivyká-li přítomnost 
vcházeti k ní ne jako dobrý dělník, přišedší, aby tu vykonal práci, již 



Digitized by 



Google 



Minulost. 241 

mu vykázal dneSek, ale jako nečinný a příliš důvěřivý poutník, jenž 
se spokojuje patřením na krásné nehybné trosky. 

A nemějme pro ni onu hlubokou úctu, již nám pud velí, budí-li 
v nás tato úcta strach porušiti pořádek. Lepší jest minulost všední, 
zůstávající na svém místě v mlhách, než nádherná minulost, jež chce 
voditi, co jí už nepatří. Lepší jest přítomnost prostřední, avšak živá, 
a jednající, jakoby byla sama na světě, než přítomnost hrdě skonávající 
v poutech čarovného druhdy. Jeden krok, jejž činíme v této hodině 
k nejistému cíli, jest důležitější pro nás než tisíc mil, jež jsme urazili 
k skvělému, ale zmlklému vítězství. 

Minulost naše nemějž jiného poslání než povznésti nás k okamžiku, 
v němž jsme, a opatřiti nás zde potřebnou zbraní, zkušeností, myšlenkou 
a radostí. Jestliže právě v tomto okamžiku nám ubéře nebo na sebe 
obrátí část naší energie, bylo by lépe, jakkoliv slavnou byla, kdyby jí 
nebylo bývalo. Dovolíme-li jí spoutati jediný gest, jejž jsme chtěli uči- 
niti, tu započíná naše smrt, a budovy budoucnosti berou ihned na sebe 
podobu hrobů. 

XII. 

Jsou minulosti ještě nebezpečnější než minulosti štěstí a slávy; 
ty, jež jsou olidněny fantomy příliš mocnými a příliš drahými. Jest 
mnoho těch, kteří hynou v objetí svých milovaných stínů. Nezapo- 
mínejme těch, jichž zde už není; avšak budiž nám jejich ideální pří- 
tomnost nikoliv trýzní, nýbrž útěchou. Seberme a zachovejme v duši 
věrné a šťastné těmi slzami, dny, jež nám byli darovali. Odešedše, za- 
nechali nám to nejčistší z toho, co byli; neztrácejme v těchže temnotách, 
co nám zanechali a co nám smrt vzala. Kdyby sami se na svět vrátili, 
moudří, kdyžtě zřeli, co nám ještě skrývá toto pomíjející světlo, myslím, 
že by nám řekli: „Neplačte tak. Slzy vaše, ty nás nevzkřísí, spíše nás 
vysilují, poněvadž vysilují vás. Odtrhněte se od nás, nemyslete již na 
nás, dokavad myšlenka na nás mísí jen slzy k životu, zbývajícímu vám 
ve vašem vlastním životě. My již netrváme než ve vašich vzpomínkách ; 
ale mýlíte se, domnívajíce se, že ty jediné, jež se nás tknou, jsou ty, 
jež nás želí. Všecko, co činíte, to všecko na nás vzpomíná a utěšuje 
duše zemřelých, aniž sami o tom víte, aniž vám třeba obraceti se k nám. 
Zarmucuje-li náš bledý zjev vaši horoucnost, hyneme smrtí ještě citel- 
nější a neodvolatelnější smrti první; a, skláníte-li se příliš často nad 
našimi hroby, béřete nám život, lásku a srdnatost, které se domníváte 
nám navraceti." 

„My ve vás jsme; v celém žití vašem jest život náš; a vzrústáte-li, 
třeba zapomínajíce nás, rosteme s vámi; a stíny naše oddéchají jako 
vězňové, jichž vězení se pootvírá." 

„Jestli jsme se něčemu novému přiučili, zde, v tomto světě, ve 
kterém se nalézáme, jest to zajisté to, že dobro, které jsme učinili, 
dokavad jsme byli jako vy na zemi, nevyváží zlo, jež způsobuje 
myšlénka, ubírající sílu a důvěru životu." 



Digitized by 



Google 



242 Mauríce Maeterlinck: Minulost. 

XIII. 

Především, nezáviďme minulosti nikoho. Minulost naše byla utvo- 
řena námi samými, pro nás jediné. Jest tou jedinou, která nám patři; 
tou jedinou, která nás má naučiti pravdě, jíž nás nikdo nemohl naučiti, 
tou jedinou, která nám dává silu, jíž nám nikdo nemohl dáti. Dobrá či 
špatná, zářivá či chmurná, jest pro nás jako museum chovající jediná 
veledíla, nepromlouvající než k nám; neboť žádné cizí veledílo nerovnalo 
by se skutku, jejž jsme vykonali, políbení, jež nám bylo dáno, kráse, 
již jsme pocítili, utrpení, jež jsme protrpěli, úzkosti, jež nás svírala, 
lásce, jež nás zasypala úsměvy nebo slzami. Naše minulost, to jsme 
my, co jsme a co budeme; a na této kouli neznámé, kde se zmítáme, 
nikdo — od nejšťastnějšího k nejnešťastnějšímu — nikdo nemohl by 
předvídati, čeho by ztratil, maje nahraditi cizí stopou stopu, již mu 
bylo zanechati v světě. Naše minulost, to jest tajemství naše, hlásané 
ústy let, to jest nejtajuplnější obraz naší bytosti, zachycený a přechová- 
vaný Časem. Obraz není mrtev; pouhé nic jej sníží nebo ozdobí, dovede 
se ještě vyjasniti a zachmuřiti, smáti nebo plakati, vyjádřiti nenávist 
nebo lásku, avšak jest na vždy rozeznatelným mezi myriádami obrazů 
vůkol něho. 

Představuje nás za námi, jako snahy naše a naše naděje před- 
stavují nás v budoucnu; a tyto dva obrazy se směšují, aby nám samým 
pověděly, co jsme. 

Co jest závidění hodno, nejsou skutky minulosti, nýbrž ona du- 
chovní tkáň, jíž upomínka na dny minulé zahaluje moudrého. Tato 
tkáň, nechť jest utvořena v žalu nebo v radosti, nechť povstala z pře- 
bytku nebo z bídy událostí, může být stejně cennou; a nemohli bychom 
říci, vidouce ji stkvíti se na žití, jež jí bylo obetkáno, zdali byly draho- 
kamy a hvězdy, jimiž se třpytí, nalezeny v sporém popelu chaloupky nebo 
na prahu paláce. 

Není minulosti prázdné nebo chudé, není událostí bědných, není 
než událostí bedně přijatých. Kdyby se vám opravdu nic nebylo udalo, 
toť bylo by událostí nejneobyčejnější, která se kdy komu udala, a mohli 
byste z ní vyvoditi světlo neméně neobyčejné. Ve skutečnosti tytéž 
možnosti a přibližně tytéž příležitosti očekávají a naskytují se většině 
lidí. Okolnosti a jejich vzezření jsou různé, avšak mnohem méně než 
vnitřní reakce. I nejnepatrnější a nehotová příhoda, padnuvší do plod- 
ného ducha a plodného srdce, nabude snadno mravné výše a mravných 
rozměrů události analogní, jež, na jiné ploše, by otřásla celým národem. 

Tomu, jenž by viděl před sebou rozloženy různé minulosti lidského 
shromáždění, a jenž by nepostřehl zároveň mravných důsledků všech 
těchto různých a nepodobných událostí, bylo by velice nesnadno určiti, 
kterou z těchto minulostí, by si přál prožíti. Možná, že by se smrtelně 
mýlil, zvoliv existenci, z níž vyzařují, podobna ohromným šperkům, ne- 
vyrovnatelná štěstí a triumfy, zatím co by oko jeho lhostejně míjelo jiné, 
zdánlivě pusté a nicméně plné jasných emocí a vznešených, spásných 
myšlének činících ji nad míru šťastnou, avšak nejevících se oku. Neboť 
dobře víme, že stačí jediná myšlénka aby, jako velkým vítězstvím nebo 



Digitized by 



Google 



Aug. Eug. Mužík: Potopa. 243 

velkou porážkou, zpřevráceno bylo vše, co nám osud dal, a co pro nás 
chová. Nečiní hluku, nenarazí ani na kamének na illusorní cestě, již 
zhme; avšak tiše staví nezničitelný jehlanec na zatáčce skutečnější 
cesty, kudy se bere tajný život; a náhle vše, co se nám přihodí, i samy 
divy nebe a země, berou se novým směrem. 

Co jest nejdůležitější v životě Siegřrieda, není okamžik, kdy 
kuje zázračný meč, ni onen, kdy potře draka a donutí bohy, aby mu 
postoupili místa; ani to není ona chvíle, kdy nalézá lásku na hoře 
v plamenech; jest to krátký okamžik, uloupený věčným soudům, malý, 
dětenský gest, kdy, přibližuje nedopatřením ke rtům jednu z rukou po- 
třísněných krví své tajné oběti, a oči jeho a uši jeho se otevírají; rozumí 
skryté mluvě všeho vůkol, přistihuje při zradě trpaslíka, představujícího 
zlé mocnosti, a, náhle, naučí se činiti co jest mu činiti. 



Potopa. 

Mystérium od Aug. Eug. Mužíka. 

(Panu Svatopluku Čechovi.) 
OSOBY: 

Noe, vyznavač Hospodinův. 
Elám, jeho syn. 

I. 
PJ^ED STANY NOEMOVÝMI. 

Tedy řekl Hospodin: Vyhladím se 
země člověka, kterého jsem stvořil, 
od Člověka až do hovada, až do země- 
plazu, až i do ptactva nebeského; 
nebo líto mi, že jsem je učinil. 
Qenesis VI, 7. 

Noe. 
Co máš to? 

Elám. 
Hnízdečko, jen pohleď, otče, sem, 
však zlehka! — pobouřit je nesmíš dotekem, 
jen dívat sel . . . Ó, hleď, to hnízdečko tak malé, 
a holá mláďátka v něm třesou se, hleď! ... — Ale 
ty mračíš se? Proč as? 

Noe. 

To hříčky jsou zas jen! 
Ty spíš mých příkazů máš býti poslušen, 
ne stále toulat se jak děcko pošetilé. 



Digitized by 



Google 



244 Aug. Eug. Mužík: 

a mnít, že věčny jsou ty mládí lehké chvíle. 
Já stokrát radil ti, bys vyšších cílů byl 
přec pamétlivl 

Elám. 
A to, to není vyšší cíl, 
bych tomu pomáhal, kdo pomoci má třeba, 
af srdce mého to neb mléka nebo chleba? 
Být šťasten, šťasten tím, že jiné šťastny činím, 
a stokrát bera víc svým skromným dobrodiním? 

Noe. 
Zas v mysli Zillu máš, a to jsou její řeči — 
ta, věru, divně nám se za tu milost vděčí! 

Elám. 
Má Zilla předobrá! ... Již její slyším smích, 
až uzří, k ovečkám co ptáčat milounkých 
jí náhle přibylo! . . . Jak matka všemu je, 
a stejnou láskou nás jak všecko miluje. 

Noe. 
To děvče — sirotek — tě pomátlo už zcela! 
To dítě neblahé! . . . Kéž raděj zkameněla 
má ruka, nahý meč kdy napřáhal jsem na ně! . . 
Jak rodiče, měl ji jsem zabít odhodlaně — — 

Elám. 
To's, otče, nedoved! ... Ty její velké oči 
tak smutně po tobě se, ustrašeně točí, 
— tys vyprávěl to sám — a tebe lítost jala. 

Noe. 
Ten kletý pronárod! Ta skvrna země stálá, 
jež Boha k pomstě štve a láká naše syny 
a činí účastný je bezedné své viny! 
Ta krása jejich dcer, jež srdce lidská schvátí, 
že boží synové s to nejsou odolati — — 
ó, kletba, kletba jim! A Zilla jednou z nich, 
ten drobný, nevinný a rostoucí přec hřích! 
Však pomsta kráčí již — — ať s nimi také nás 
pak jeden nestihne, týž zkázy strašný ráz! 
To dítě prokleté a z prokletého rodu! 

Elám. 
To, otče, neříkej! Když jednoho jen plodu 
nám zlato podá strom, tož není strom ten klet! 
A ona k domovu víc nezatouží zpět — 
zde domov její jest! Co mé, je také její, 
náš bůh je bohem jí — a chléb náš darmo nejí, 
tak pilná je, že máť ji jako dceř svou chová! 

Noe. 
Již dosti řečí těch — mou žluč tvá budí slova! 
Ó, slyš mne, Elame! ... Ty víš to, drahý, sám, 
že v lásce nad všecky tě děti svoje mám. 



Digitized by 



Google 



Potopa. 245 

ty, ty můj nejstarší! Ví Jahve to, že tobě 
vše obětuji rád! . . . 

Elám. 
Dík, otče, leč — nač v zlobě 
a výčitce to díš? . . . Já miluji tě též, 
tys vlídný, dobrý tak! 

Noe. 
Však jednou vzpomeneš, 
až mrtev budu já, a ty pak na své děti, 
jak na tebe teď já chtít budeš pohleděti, 
jak rád jsem tebe měl! 

Elám. 
Já vím, můj otče — dík! 
Však hleď, ta ptáčatka, slyš jejich žalný křik — 
to hladem úpí tak — — já k Zille půjdu s nimi — — 

Noe. 
Zde postůj, Elame, a slovy oteckými 
teď nezhrdej — ó, slyš! ... Co teď ti dopovím! . . . 
Já v lásce tebe mám, jak jenom míti smím, 
neb Jahve nebrání nám v lásce té. Ach, rád 
té lásce k tobě chtěl bych i svůj život dát, 
by On zde nebyl dřív! . . . Tys nejstarší můj syn, 
ty zmnožíš símě mé, jak děl mi Hospodin, 
a v tobě jméno mé žít bude! Otců prach 
ty neznectíš, to vím, neb vina ani strach 
v tvých žilách neproudí. 

Elám. 
Nač bát se, otče můj? . . . 
Noe. 
Jen jednoho se bát — to sobě pamatuj, 
tož hněvu Jeho! . . . Víš? . . . 

Elám. 

Ach — Jahve? . . . 
Noe. 

Ano, Jeho! 
On otcem všechněch nás, on z milosrdí svého 
nám dává v každý čas, co potřebí je k žití, 
to z ruky Jeho vždy jak z humna máme vzíti, 
jež otevřeno všem! . . . 

Elám. 
On miluje nás, vím, 
my zase jej — — co víc? 

Noe. 
Ach, strašným tajemstvím 
ty sobě pohráváš jak pode skalou dítě, 
až skála upadne a na prach rozdrtí tě! . . . 
Neb, synu, slyš, co dím: on Jahve, nad nebesy 
jenž vládne. Věčný, Sám, teď strašlivými děsí 



Digitized by 



Google 



246 Aug. Eug. Mužík: 

mne starců věštbami! ... ba více, než smím říci, 
neb pouhá vzpomínku již ledoví v mé líci, 
jak smrti mrazivá by ruka dotkla se mne! 
Je dneska jasno již, co včera ještě v temné 
se roušce jevilo! ... V prach padni a mne slyš, 
co nyní povím ti, jen v prachu slyšet smíš — 
tak slavné, strašné to ... V své mysli dosud zmoci 
to nemohu, neb slyš, můj synu, dnešní noci 
jsem ve snách viděl Jej! . . . 

Elám. 

Můj otče — koho? . . 

Noe. 



Boha 



A já jsem neumřel, a s lože vznesla noha 

mne živého — ó, diví . . . Já Bohem dotčen byl, 

jak s tebou tak, s ním já tvář tváří hovořil, 

a zdráv jsem povstal zas! . . . Já slyšel — co jsem slyšel! 

Jsem dosud pomaten, jak z doupěte bych vyšel, 

v němž strašný sídlí lev! Ó, kéž v můj zemský sluch 

ta slova nevnikla! . . . Jak mrtev, něm a hluch 

já před ním v mrákotách svých snů, on nade mnou 

ve slávu oblaků jsa oděn tajemnou, 

mlčících andělů dav kolem Něho vane 

jak kdy se zjeví lev, tvor každý hrůzou stane! . . . 

Je pomstou naplněn ten nezkrocený lev, 

všech žádá národů a všeho lidstva krev! 

Elám. 
Ó, běda, otče, nám! ... Co díš, je hrůzné tak, 
neb pohled na Něho jen duchů snese zrak, 
a člověk před Ním — list, jenž vichr v letu stíhá, 
jen suché rákosí, jež stepní požár sžíhá! . . . 
Tys Boha uviděl! . . . Buď sláva, Jahve, sláva 
a díky Ti a ples! . . . Zem celá Tobě vzdává 
se v slasti tichounké jak drobný, rosný květ, 
když chcem jej trhati a skráň si ovíjet. 
A Ty bys, tvůrce všech, tak nelítostný byl? 
Ó, milý otče můj, ó, tys Jej uprosil, 
že v líci s úsměvem On řekl zase nám: 
,Jen šťastni buďte si — já více nežádám!* 

Noe. 
Já nesměl prosit jej — však přece — za nás jen, 
můj rod, jenž věren Mu! on bude ušetřen, 
až celý klatý svět zmar jako vítr sklátí! . . . 
Ten nekonečný zisk pak budeme svým zváti, 
a potají se smát, až nastane ten Čas! . . . 
Já dosud jako hrom ten Jeho slyším hlas, 
jímž vyzývá mne tak: ,Žij dál, své děti ploď, 
však z dříví pevného si stavěj velkou loď. 



Digitized by 



Google 



Potopa. 247 

to spásou bude vám! . . .* Elame, strašné věci 
se dfti budou! . . . Hle, již vidím proudy téci, 
bez konce potopu! . . . 

Elam. 

Kde? . . . 

Noe. 

Nikde . . . mluvil jsem, 
co dosud ztajeno má zůstat lidem všem, 
i moji rodině! . . . Ó, drahý synu můj, 
jak skála prostřed vod vždy pevný vírou stůj, 
neb Jahve jesti Bůh, Bůh veliký v své zlosti, 
a lidmi uražen pak vraždí bez milosti. 
Já za Ním chodil vždy. A kdyby velel On, 
a tebe divokých též vášní pudil hon 
jak jiné k neřestem, já bez rozpaků všech 
bych smrtí strestal tě! . . . Však nyní bázně nech, 
jen ulož v pamět si, co řekl jsem ti nyní, 
ty kráčej cestou svou, ať k záhubě jdou jiní! . . . 

Elam. 
Ó, dosti, otče můj — ty lekáš mne! ... Já byl 
tak šťasten, vesel dnes! Já ráno zabloudil 
jsem kousek od stáda a vešel do lesiny, 
kde zurčel pramének, kde tisíceré stíny 
se listím houpaly a světlo v nich si hrálo, 
a všecko jásalo a rozkoší se smálo, 
a zvalo k sobě mne též v ples ten, hry a ruch. 
Já viděl motýlků tam třepot, broučků, much, 
jak zlata živého . . . Pták volal na ptáka, 
a stromy zvučely a pěla oblaka, 
a šeptal potůček a jásal každý kámen! . . . 
Já divnou rozkoší byl jako špit a zmámen, 
ty divy viděl jsem — tak všecko bylo krásné, 
a šťastné bez konce! ... Ty zvuky milohlasné, 
jak harfa líbezná, již Jubal, děd náš, kdysi 
si k plesu ustrojil, v níž slast se s touhou mísí, 
a radost s nadějí! ... Já musil jsem se ptáti, 
zkad ono štěstí jde, a odkud můž* se bráti, 
když tolik je ho kol! . . . Jde ze všech věcí těch 
jak hudba stlumená, jak díků vroucí vzdech, 
že živy, živy jsou, ač v radosti snad krátké, 
však přece žití jich jest blažené a sladké! 
Tak život vzavše svůj, zas jiným život dají, 
ty z jejich objetí a lásky vyrůstají 
a zase živy jsou! . . . Toť slast je největší, 
být živ — ó, býti živ! . . . Žít v klidu, bezpečí, 
a lásce vzájemné. Toť, otče, božský dar, 
jejž Jahve poskyť nám! . . . 



Digitized by 



Google 



248 Aug. Eug. Mužík: 

Noe. 

A přec vše stihne zmaří . . . 

Elám. 
Že zmar? . . . Ten souzen nám, ba všemu zmar zde kyne, 
však v tom je útěcha, že neví, kdy kdo zhyne. 
Ať tedy veselí se, dokud živ a mlád, 
af žití pouhému zde každý již je rád, 
nechť člověk, zvíře to neb nejbídnější věc — 
vždyť v Bohu, v Bohu jen vše zmizí na konec 
a to, ach, není smrti . . . 

Já dále kráčel lesem, 
a celé okolí mne provázelo plesem, 
a družnou radostí I . . . Tam zval mne k spánku mech, 
tam palma kynula mi, sladkost ve hroznech, 
tam včely zlato své mi nabízely medu, 
a pramen ústům mým dal chladný doušek ledu. 
Strom stín mi nabízel, a kdo ach neměl nic, 
ten aspoň bratrské mi slovo spěchal říc' 
a být mým soudruhem jak ve hrách dětem dítě. 
A já to vida vše, tu všecku lásku cítě, 
jsem láskou splácel tol . . . Já všemu druhem byl, 
a pocit neznámý mně srdce rozvlnil, 
slast, která z věcí všech mu kyne, v ně se loudí, 
a tam jim zahřátá zas zpět v ty věci proudil . . . 
Však, otče, najednou — — ó, želí . . . Tam v křovíčku 
kdes ukryt seděl pták ... tu jeho písničku 
já dosud slyším — — zřím naň, zbožně udiven, 
— tak vroucně díváme se na tvůj oltář jenl . . . 
Ta drobná hlavička — — a zpívala tak milo, 
že celé tělíčko se slastí tetelilo, 
jak drobný obláček I . . . Mně v srdci bylo sladce, 
jak kdy jsem před léty se tulil k svojí matce 
a o pohádku zdál I . . . Nad propastí se sklání 
to křoví, a přec v něm se skrývá ve ústraní 
hnízdečko, písklata se krčí v něm a smavě 
tak tiše pípala a krčky nedočkavě 
k své matce vzpínala, a za potravu zdála; 
však ta jich neslyšíc, jen před svým hnízdem stála 
a sladce pěla tak, snad chtěla vysloviti 
svou písní všecku slasť, již srdce zbožně cítí. 
Ať mladí volali — však starý onen pták 
jen zpíval, upřeně se díval do oblak, 
jak Toho tam by zřel, o Němž tvůj výrok byl, 
že všecko ku štěstí jen, blahu utvořil. 

Noe. 
Ne k štěstí, k službě jen a ku požitku nám 
a Sobě ku slávě I 



Digitized by 



Google 



Potopa. 249 

Elám. 
Já stanul, zřím též, kam 
se díval onen pták ... V tom dravec obrovitý, 
jenž číhal na stromě, tam lestně v listí skrytý, 
se snesl jako blesk a na ptáčka se vrh', 
dřív než jsem pohnul se, jej s jeho vétve strh', 
a zmizel — — peříčko jen zkrvácené zbylo, 
kde ještě před mžikem to něžné srdce bilo! . . . 
Já křičet, plakat chtěl a klnout prudkým hněvem, 
mně zdá se, celý les že smíchu pustým řevem 
ten zločin provází, tu vraždu násilnickou! . . . 
Já viděl před sebou ach první vraždu lidskou, 
když Kain, praděd náš, k své pomstě ruku vztah* 
a proklet Jehovou pak bloudil v pustinách. 
Proč, rci jen, otče můj, proč v světě to se děje? 
Proč slabých, pokojných se nevinná krev leje, 
proč síla vítězí, proč srdce rváno v kusy? . . . 
Proč v světě vládne zlo? Proč, otče? 

Noe. 

Být to musí. 
On bolest stvořil též, a s vinným nevinný 
vždy bude pykati za cizí zločiny. 

Elám. 
Já nechtěl bych to zřít — — věř, otče, lásku každou 
bych musil ztratiti bezprávnou onou vraždou, 
mně vše to příčí se, jak tebe nenadálá 
by něčí surová dlaň škrtila a rvala! . . . 
Leč nyní musím jít — ti mladí nedočkavě 
se hlásí o pokrm — — já se stromu je právě 
snes' Zille v dar — kde jest? 

Noe. 

Tam v stanu, plátno tká. 

Elám. 

Ta radost bude mít! ... Ta drobná holátka 

od smrti zachrání je Zilla má. 

Noe. 

Snad, chvíli, 



než vzrostou, zahynou 
však nežli bude to — 



Elám. 

Vím, vše se k zkáze chýlí, 



Noe. 

Ó, dřív, bláhové dítě, 
než tušení kdo má. Hněv boží kráčí hbitě! . . . 
Ó, blah jsi, hochu můj, že*s doposud tak mlád, 
že nevíš, co to hřích, že pouze našich stád 
si hledíš, dětských her! . . . Svět ku žatvě již zralý, 
hřích jak pláň hořící v zrak Jahve děsně pálí, 

17 



Digitized by 



Google 



250 Aug. Eug. Mužík: 

on žár ten uhasi! ... Je strašný Bůh se mstící! . . . 
Já pověděl ti dost a víc ti nesmím říci, 
jen nám že záchrana a nový život svítal 
Kdo vinen, nevinen — to Jahve nepočítá! . . . 
VSak ví§, když ve stádech nám vypuk* kdysi mor, 
my hnali v rovinu se s nimi s výše hor, 
a z roviny zas zpět, dál od strašného místa, 

— tam přec snad krajina té nákazy je čistá, 

a — — běda, nebyla! . . . Těch býků, ovcí, krav! . . 

Však jako sekerou by bušil do jich hlav, 

tak padalo to vše ... my zdrceni jsme stáli, 

na další neštěstí jsme mysliti se báli, 

a aby strašný mor ten pevnou našel hráz, 

my celé pobili jsme stádo v jeden ráz, 

af morem schváceno, af zdrávo ještě, čilo. 

Tak celé plemeno ach vyhubeno bylo 

a ohněm spáleno — — však jiná zachráněna, 

ač věru veliká to byla spásy cena! . . . 

To měj si za příklad! . . . Hněv, vilnost, záští, váda» 

vše svojí záhuby od přísných nebes žádá, 

hřích k nebi stoupá až jak strašný výpar moru, 

a boží synové ve běsném k Němu vzdoru 

ku dcerám vcházejí, jež z kletého jsou kmene. 

Tak všecko šíleně se za svým chtíčem žene, 

za sličnou marností — — ó, hrůzný je to čas! 

Na horách nejvyšších již svatý oheň zhas', 

jejž naši dědové kdys Jahve pálili! . . . 

Neb bohy jiné již si také stvořili, 

a žertvy nosí jim! Je dovršena míra, 

a záhy nesmírná se prostře noc zas šírá 

nad celou zemí tou . . . A vše, co vůkol dýše, 

pak rázem zahyne . . . Vše nejmocnější říše 

těch obrů, veliká jich města, hradby, valy, 

vše Anděl záhuby již v stín svých křídel halí. 

A zhyne každý tvor, jenž chodí zde a lítá, 

— když Jahve hněviv jest, tu žertvy nepočítá, 
jež padnou za obět té strašné Jeho zlosti. 

My nad tím budem' stát a zřít vše bez lítosti, 

až přijde onen den, tak děsný jako moře, 

a bude úpění a tisíceré hoře, 

a nikde záchrany a nikde spasné zoře, 

a stoupat Záhuba od hory bude k hoře! . . . 

Elám. 
Tož všecko zahyne, můj otče? . . . 

Noe. 

Vše, co žije,, 
a voda jen a noc vše ve své lůno skryje, 
tak strašná, velebná, jak tenkrát při stvoření, 



Digitized by 



Google 



Potopa. 251 

když pustá zela zem a prázdná v teskném snění, 

tma nad propastmi jen, a nad vodami Duch 

se vznášel, jediný to život kol a ruch! 

My ujdem záhubě I . . . Bůh na nás nehněvá se, 

my všecko přežijem', a po té hrůze zase 

ten zalidníme svétl ... Já v cestách Jeho chodil, 

na světa zločinech já nikdy neměl podíl, 

jak hnusný s těla hmyz, jak se sandálů prach 

já střásal se sebe tak styky s ním, a strach 

jsem šířil do kola jen před svým velkým Bohem, 

a šedin dočkal se ach v krvi, boji mnohém, 

a zvěř Mu přinášel i lidi v oběti! . . . 

To darmo nebylo! . . . Teď můžeš viděti, 

co značí Jeho bát se, jaký prospěch z toho, 

když nelze spoléhat tu v bídě na nikoho! 

Af zhyne celý světí Já s plesem zrak svůj vztyčím, 

že zkázy obecné účasten nejsem ničím, 

ni sebou, rodinou, ba ani stádem svým, 

neb Jeho pomocí já všecko zachráním. 

Jen plémě prokleté těch zavržených lidí 

ať strašný boží soud, ať trest svůj v hrůze vidí, 

nám bude slavný den to, vítězství a slávy, 

den, který zvýší nás a nešlechetné zdáví, 

a bude památkou až světa do skonáni, 

jak msti se Jahve náš a nezná slitováni! 

Elám. 
Že tak se mstíti chce! . . . 

Noe. 

Ba ano, bez lítosti, 
a hrůzou hříšníci hrýzt budou svoje kosti, 
a chvíli klnoutí, kdy počala je matka. 

Elám. 
A což má ptáčata? — Co Zilla moje sladká? 
A její ovečky? ... Já nesměl bych je ztratit! 

Noe. 
Bůh může tisíckrát ti zase všecko vrátit, 
a ona dívčina — tvou sestrou přece není, 
a jinou lásku k ní ty necítíš! Však změní 
se vše, až dospěješ, pak vyberu ti ženu, 
jež vždycky ku lásce má náruč otevřenu, 
ta ale z našeho jen rodu bude. Sám 
pak zvíš, ký sladký cit ach v hrudi kypí nám, 
a Zilla — Zilla ta — — ta zapomněna bude! . . . 

Elám. 
Ne, nikdy, otče můj! ... Já zřím ji, slyším všude, 
kam jenom zrak a sluch mne vede. V každém plese 
to její slyším hlas: i,Můj drahý, milujme se, 
jsem dítě jako ty — chci býti sestrou tvojí! . . . 



17* 



Digitized by 



Google 



252 Aug. Eug. Mužík: 

Já nemám nikoho, můj otec padl v boji, 

a matku — matičku — jsem nepoznala ani! . . . 

Však ty's mi za ně vším! — — " A drobnou svojí dlaní 

mne hladí ... „Já to vím/ tak mluví, „otrokyní 

že tvojí býti mám, můj rod že kletba stiní, 

jak tvrdí otec tvůj, však vším chci býti ráda, 

tvou služkou poslední, když vůle tvá tak žádá, 

neb ty jsi dobrý tak! . . ." 

Tak mluví často ke mně, 
a zní ta její řeč tak unyle a jemně, 
jak šumot větérku, když objeví se náhle 
vděk lovcům, pastýřům na pláni parnem sprahlé. 
A jí bych, otče můj, jí měl bych zapomnít? . . . 

Noe. 
Bůh v bouři bude loď a v boji vždy náš štít, 
on sám mi okáže, co činiti s ní mám, 
a potom zjeví se, co nyní skryto nám. 

Elám. 
Již dosti hrozeb těch! Mě hrůza jímá z nich! 
Má Zilla — — slyším již ten bujný její smích — 
a moje ptáčata — — již očka se jim klíží — — 
ó, nebojte se nic — — vám nikdo neublíží! 
(Odchází do stanu.) 

Noe. 
Jdi, hochu, jdi si zas a hřej si dále jen, 
než přijde zoufalý ten hněvu, hrůzy den! . . . 
Co říci potom smíš, až to se stane všecko? 
Či plány Boha plést by mělo hloupé děcko? 
A Zilla, děvče to — — ta zhyne. Boží soud 
tak kázal — před ním my jak dým jsme jen a troud, 
jen na mžik zaplanem' a shasneme hned zas. 
Dám hněvu Jeho též to dítě na pospas. 



II. 
NA KORÁBU. 

A Uk vyhladil Bůh všelikou podstatu, 
kteráž byla na tváři země. od člověka 
až do hovada, až do zeměplazu a až 
do ptactva nebeského, vyhlazeno jest. 
pravím, se země; a zůstal toliko Noe. 
a kteříž byli s ním na korábu. 

Genesis VII. 23. 

Noe. 
Tof onen strašný den ~ den. Bože, hněvu Tvého, 
den hrůzy, záhuby a hněvu nesmírného, 
jenž s vodou bez konce se valí světem tím. 
Od moří propastí já k Tobě obracím 
svůj zrak, jenž doposud je znaven obrazy, 



Digitized by 



Google 



Potopa. 253 

jichž pouhá vzpomínka mou duši zamrazí, 

a na něž zapomnít víc nelze smrtelníku! 

Já slyšel rouhání a vřavy sterých vzkřiků, 

a kletby, hrozby, pláč, že ohluchnul jsem tím, 

a moře dunění již ani neslyším. 

Po vodách bezmezných já anděly tvé zřel, 

jich křídel ostrý jas mne světlem provázel, 

jich stín tam padal v důl, kde jako bední mloci 

se lidé zmítali v té nekonečné noci. 

Svět celý vymizel! . . . Tam kdesi na dně vod 

teď klidně spočívá ten kletý země rod, 

jejž Jahve opustil, ti obři neživí, 

v svém skonu velební, teď ještě strašliví! 

Vše v černém hrobě spí, jen my jsme zbyli. Panel 

Ó, zázrak nesmírný, kdy smysly rozervané 

to chápat nemohou, kdy ústa beze zvuku 

jsou pro ta trápení a tisícerou muku, 

jež viděti daťs nám! Má celá rodina 

je zachráněna — — dík! . . . Na ústa zločinná 

jsi položil Svůj prst a rázem oněměla, 

a na Tvůj jeden kyn vymřela země celá! 

Tys propast otevřel a studnice všech mraků, 

a jako vodopád to dštilo od oblaků, 

den, týden, měsíc, rok! . . . V tom přívalu já stál 

jak vůdce vojů Tvých a Ty jak velký král, 

jenž k sobě povznáší, kdy jemu tak se zlíbí. 

Tvá voda očistí, tvůj oheň všecko tříbí, 

ty z moře, pevniny i mraků, slunce, hvězd 

jsi upravil si trůn, jenž bez zachvění jest! 

Hossanna, Pane náš, Ti, Bože můj, buď sláva! 

Ji hřímá Tobě hrom, ji řve vod spousta tmavá, 

ji vichr zpívá Ti, plán moře daleká, 

ji buší bázlivě i srdce člověka! 

Ve živlů velebě Ty zjevuješ se nám. 

Bůh bez konce a vždy, Ty sám. Ty sám. Ty sám! 

My před Tebou jen kal, jen slina, dým a smetí! 

Kéž moje modlitba ach plesná k Tobě vzletí, 

jak mdlý a slabý pták, jenž vznést se nemá síly, 

a dolů vrací se vždy zase v krátké chvíli! 

Tys pán — já otrok Tvůj — ty povel, jak jen chceš, 

vždy sluhu věrného Ty- ve mne nalezneš! — 

Tys kázal — já byl hluch, jak skála k nářkům všem! 

Ni jeden nespasil se na korábu mém 

z těch plemen bezbožných, ni Zilla, dítě to, 

jež v lůně matčině již Tebou prokleto. 

Tys spánek předlouhý na syna mého slal, 

by nezřel její smrt . . . Tys chladný kámen dal 

v má ňadra za srdce — já moh' se dívat klidně. 



Digitized by 



Google 



254 Aug. Eug. Mužík: Potopa. 

jak hyne ve vlnách a nepodat ji vlídně 

své ruky záchranné ... a slyšet, ústa siná 

jak v posled šeptají si jméno mého syna! . . . 

Jen on je neslyšel, on příliš tvrdě spal, 

co koráb náš jak mrak pln blesků nes' se dál 

od břehu kletého, jenž vlnou rván a drán, 

ku břehu jistému, jímž můj je Bůh a Pán. 

On tiše dosud spí — té hrůzy ušetřen, 

hle, jak se usmívá! . . . Ó, spi, spi dále jen! 

Však hle, on vzbouzí se . . . Jen zticha, srdce mé, 

my dva, ó, jen my dva teď bdíti budeme, 

mé srdce, které proň jak žertva nocí plane, 

Ty pouze změřiti je můžeš, mocný Pane! 

Ó, tak mi nezazlí, že nitro mé v něm nebe 

si hledá, na chvíli že zapomní i Tebe! 

Ty nespíš, Elame? Ó, moje dítě drahé, 

již zbuď se, chvíle nám zas nastávají blahé, 

je všecko skončeno, je všecko zapomněno, 

zas radost, naděje a štěstí naše věno, 

zas nebe usměje se na nás modré, čisté, 

i pláně zelené i lesy hustolisté, 

zas pestrých kvítků dav k hrám plesným pokyne ti! 

Zas jará píseň tvá nad prahy země vzletí 

jak jásot skřivánka, zas běhat budeš v luhu, 

a nových vyhledáš si zvířátek — svých druhů, 

neb naše stáda vše i každičký rod zvěře 

jsem pevně uzamknul zde za dubové dvéře. 

Tož vstai^ už, neboj se, vstaň, dítě moje, vstaň, 

a se mnou Jahvemu se nesmírnému klaň, 

spoj mladistvý svůj hlas v hlas můj i zvěře řev, 

af koráb hlaholí jak duchů chvalozpěv! 

Af píseň vítězství a díků výš se nese, 

kde chmura poslední se ještě v slzách třese, 

kde za ní smrtelným se dětem skrývaje 

Bůh přece vidí je a stále slouchá je! 

Nad vůni tučných kyt jej zvábí líbezněji, 

když naše modlitby jak oběť k Němu spějí! 

(Pokračování.) 



Digitized by 



Google 




v třcKíiérřv byeicm 









Z KRESEB MIKULÁŠE ALEŠE K NÁRODNÍM PlSNÍM. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




BOHUMIL BRODSKÝ: 

V hodinu dvanáctou. 



(Pokračování.) 



Bartlová zalezla až do kouta za dveře. Držíc ruce jako k obraně 
vztažené, vyděšeně dívala se na Manču. 

« Vždyť já nemyslila nic zlého," jektala ustrašeně. „Musila jsem jít, 
když mi bylo poručeno. Já vím, že jsi spořádaná, hodná, ctnostná ..." 

„Teď to víte a dřív ne? Vaše štěstí, že není Ondřej doma. A správci 
vyřidte, že je mi každý dělník milejší než on, že by zasloužil, abych 
to jeho nešťastné ženě napsala. To je krásný milostpaní" 

Babka přimhouřila oči a krčila se tichounce, ani nedutajíc. Náhle se 
Manča obrátila ke dveřím. Prudce je otevřela a vztáhla velitelsky ruku. 

„Táhněte!" křikla úsečně. Hezky rychle, neobyčejně svižně vy- 
skočila babka do síně. Zdálo se jí, že Manča za ní stojí, aby ji bila. 
Chytila za dveře u síňce a skokem byla venku. Chvíli klusala, potom 
opatrně se obrátila a, vidouc, že ji Manča nepronásleduje, zhluboka 
si oddechla. 

„Blázen!" prohodila sama k sobě. „Jako čert se sápe. Fúrie I 
Vyvádí to a hlady to zachází. Taková nectná slova! No, počkej, tohle 
ti omastím! A jak vyhrožuje! Co by měla všech pět olízat! Za měsíc 
by brala jako slepá!" 

Se vztekem chvátala, aby mohla hodně brzy správci opakovat, jak 
Manča mluvila. Musí ji zkrotit, nafoukanou žebrotu, už taky za to, že 
jí, staré ženské, taková ošklivá jména dávala. Správec je mocný pán, 
s ním se nesmi hrát. A na truc dokáže, že ještě zítra bude jiná ve 
službě, a tu si jinak zaváže. Musí jí za dohození dát, slíbit hodně 
mnoho. Ona není tak hloupá, aby ji nedovedla vypíchnout a jinou, 
povolnější, do tepla usadit. 

Dva lidé v Mezilesí byli dnes v takovém rozmaru, že jim nebylo 
radno přijít na blízko. Byl to pan správec a Manča. Jenže Mančin zlý 
rozmar neodnesl nikdo, leč ona sama. Když Bartlová utekla, náhle slzy 
jí vytryskly, a ona v usedavém stkaní oplakávala útok, který se na ni 
stal. Což už nejsou lidmi, že i takové věci na nich žádají? Což už 



Digitized by 



Google 



258 Bohumil Brodský: 

ani v tom nemají svědomí? Třásla se jako list pod dojmem hanebné 
nabídky a marně hledala ve své hlavě nějakou svou vinu, pro kterou 
ji správec i Bartlová uznali za schopnu, že jim bude povolnou. 

Správec nedovedl se tak přemoci, aby zlost svou skryl, a nepova- 
žoval svůj vzkaz za tak špatný, aby se jim tajil. Hrubě odmítl ochotné 
nabídnutí Bartlové, jež slibovala přivést jinou, rozumnější. 

„Až budu chtít!" křikl pánovitě. „To už bych tak málo platil, 
abych nedovedl zkrotit obyčejnou holku z baráku? Když nechce po 
dobrém, povolí po zlém. Počkám, až přijde k rozumu." 

A v návalu pokořené ješitnosti šel do fabriky. Ptal se dělníků, 
u koho budou Rozboroví bydlit, bude-li jim barák prodán. Když mu 
pověděli, že u Svatoi^ů, došel na Svatoňe. 

„Vezmete-li bez mého dovolení Rozborový do bytu, není pro vás 
i pro vaši ženu žádná práce ve fabrice," oznamoval příkře. A nečekaje 
na otázky udiveného Svatoňe, zašel za Rozborkou. Dal si ji zavolat na 
chodbu a tam jí sdělil, že tentokrát i ona nenajde práce, dokud Manča 
nepůjde k němu do služby. „Jste její matka a ukažte, dovedete-li si 
práce u nás vážit. Zeptejte se Bartlové, jak jsem chtěl být k vaší dceři 
laskavý, a co ona na to vzkázala. Teď už nepovolím, kdybyste na 
kolenou přede mnou lezla. Přiveďte Manču do služby, a od toho dne 
dostanete nejlehčí práci a dvojnásobný plat." 

Manča se poněkud už opanovala, aby matka, až přijde z fabriky, nic 
nepozorovala, když baráčnice všecka rozčertěna vrazila k ní do komory. 

„Seber si své šaty a pojďl" zavolala určitě. 

„Kam?" 

„K panu správci. Poroučím to! Takhle šlapat svoje i naše štěstí? 
Které celá ves bude závidět? Nevídáno, však tvé krásy neubude, a nic 
lepšího tě nečeká." 

„Maminko, vy se nestydíte takhle mluvit?" zvolala v úzkostném 
ohromení. 

„Ne, nestydím. Však ty tak stydlavá jindy nejsi, za adjunktem 
dovedeš ven chodit. Nic se na mě nedívej, nebojím se tě. Myslíš, že 
jsem slepá?" 

„Maminko, přisahám vám, že se mě ani nedotkl," v nesmírném 
ustrašení povídala, všecka se třesouc pod tíhou obvinění. 

„To říká každá. Povídala jsem, abys šla. Všichni si pomůžeme, 
ty nejvíc. Dělej ! To bych raději do vody skočila, než se dočkala, abys 
nás ještě o tohle okradla." 

„Vy jste zlá matka," povídala jako ze sna, tisknouc hlavu. „Ne, 
to není ani možná, aby některá matka takhle mluvila." 

„Že tě udeřím, budeš-li dál takhle mluvit!" sápala se Rozborová. 
„Na to bych se podívala, aby se jednou něco po mém nestalo. Oblékej 
se, hned. Sama tě tam dovedu." 

„Já nepůjdu nikam!" křikla Manča zoufale a, rozrazivši dveře 
u komory, veběhla do světnice. Matka, sršíc vztekem, za ní. Manča 
postavila se za stůl a, těžce oddychujíc, pozorovala matku. Tomáš na 
peci nazvedl hlavu a polekaně podíval se na matku a sestru. Byl by 
rád zavolal, ale už jen sípal, a nebylo ho slyšet. 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 259 

,Mančo, bude to tvé nebo moje neštěstí/ vyhrožovala Rozborová. 
, Umoudři se.« 

,, Nedám se prodat, nepůjdu páchat hanebnosti. Tomáši, podívej se, 
maminka chce, abych šla ke správci, abych se mu zaprodala. Nedej 
mě, bratře." A úzkostné zavzlyknutí vydralo se jí z hrdla. 

„Ano, volej ho," posmívala se matka. „Kdybys měla cit, šla bys 
a zaopatřila mu něco dobrého k jídlu a pití." 

„Chceš, Tomáši, abych k vůli tobě šla?" volala náruživě. 

„Nechoď, Mančo, pro Boha, nechoď," sípal namáhavě. „A vy*ií 
dejte pokoj, styďte se." 

„Ano, tebe se leknu a tebe se budu ptát. A nepřestanu, dokud 
nepůjde. Zas mě vyhnali, a tentokrát jsem marně prosila. Za nějaký 
den chalupu nad hlavou nám prodají, vyženou nás, a když to ona 
může zamezit, najde si výmluvu, postaví si hlavu. Já vím, proč to je. 
.Ondřej jí hlavu pomátl, a jiný jí sedí v mysli. Takové stydlavé jsou 
nejhorší." 

„Utec, Mančo, utec," sípal Tomáš s pece. 

„Viď, že nevěříš tomu, co maminka povídala!" volala úzkostně, 
měříc vzdálenost ke dveřím. 

. Hanba je to, hanba," sípal a, cítě, že jeho hlas nemá náležité 
váhy, tloukl hubenou pěstí o pec. 

„Kdybys ležel, jsi beztoho na zhasnutí," pohrdavě na něj zavolala, 
obracejíc tvář svou k peci. Té příležitosti použila Manča. Skokem byla 
u dveH. Rozborová rozeběhla se za ní, ale zachytila pouze cíp její 
kazajky. Už myslila, že ji zadrží, ale Manča mocným trhnutím vytrhla 
se z její ruky, a kus látky zůstal vězet v ruce Rozborové. Spousta 
nadávek letěla za ní. Baráčnice ve slepé zlosti mezi dveře se postavila 
a na náves za ní křičela potupná slova. Na štěstí, nebylo nikoho venku. 
Manča jako oslepená běžela ke Svatoňovům. Nikdo nebyl doma, a ona 
vrazila do světničky, kterou ke stěhování připravila. Zde chytila lepší 
svou kazajku a šátek a už chvatně utíkala k lesu. 

Musí hledat ochranu, musí ji otec s Ondřejem zachránit. Taková 
hrůza, jakou nyní pociťovala, nikdy ještě jí nelomcovala. Už i po ní 
sahají, i ji chtějí rdousit a ztupit. Ne, ne, k tomu nesvolí, kdyby třeba 
otec s bratrem ji nutili. Sezná-li, že i oni jsou toho náhledu jako matka, 
rozběhne se z lesa někam do širého světa, kam ji oči ponesou, af třeba 
na cestě zahyne. Ale ne, živobytí si vždycky najde, jen když se nebude 
třást podívat se poctivým lidem do očí. 

Ohlížela se stále cestou, nepronásleduje-li ji někdo. Ušlapaná stezka 
byla jí vodítkem, a když se v lese octla, bojácně se rozhlížela. Nedej 
Bůh, aby potkala Klváně. Hanbou by se propadla, poněvadž by mu 
nemohla říci, co se jí stalo, a on by se mohl domýšlet, že za ním 
přiběhla. Po půl hodině chvatné cesty slyšela vzdálené rány kácených 
stromů. Ulevilo se jí, a ona napjala veškeré síly, aby byla záhy u bratra. 
Les se počal světlit, a ona cítila kouř dýmu z ohně, který dřevorubci 
pálili, aby se měli kde ohřát. Nyní se zarazila, že mezi mnoho lidí 
přijde. Ale jakmile si vzpomněla, že se domů nemůže vrátit, odhodlaně 
vyšla na kraj paseky. Viděla pracující řezat a štípat a hledala zrakem 



Digitized by 



Google 



260 Bohumil Brodský: 

otce a bratra. Byli na druhé straně paseky, podřezávajíce mohutnou 
jedli. Zamířila tedy k nim, se sklopenou hlavou spěchajíc kolem lidí. 
Pozdravovala, a oni udiveně se po ní ohlíželi, kde se tu v té zimě 
bére ženská. 

„Jako srnka," slyšela za sebou kteréhos dělníka zálibně zvolati. 
,Ta as umí tancovat." Manča se zapálila a spěchala ještě víc. Jindy 
by si byla dovedla jejich slova vysvětlit, ale dnes jí připadala jako 
posměch, jako zakryté volání toho, co jinými slovy správec vzkazoval. 
Domácí byli zaměstnáni, že ji nepozorovali, až k nim přišla. Když je 
oslovila, oba uleknuté se po ní ohlédli. 

„Hele, Manča I" zavolal Ondřej a, stíraje pot s čela, vesele se 
na ni usmál. „Co se stalo? Není zle s Tomášem?" 

„Ne, není. Něco vám povím, ale teď si dodělejte, co máte, nebudu 
to tady říkat." 

„Zas už nějaká smutná novina," povzdychl Rozhora a ohýbal, 
koleno, aby přiklekl k pile a řezal. 

„Ba," řekla, cítíc, že na ni všechen zažitý zármutek znovu padá. 
Mlčeli. Oba muži horlivě řezali, a potom, když byli hotovi, vzal Ondřej 
sekeru a několikrát fal, aby strom podetnul a skácet mohl. Rozhora 
křikl na nejbližší dělníky, aby odstoupili, a potom, vzepřev se s Ondřejem 
proti tělu sochorem, nahýbal je. Zvolna nakloňoval strom korunu, za- 
šuměl ve vzduchu a už s praskotem padl k zemi. Zmrzlá půda zaduněla, 
rána rozlehla se lesem, a bylo ticho. 

„Nu tak, co se stalo?" povídal Ondřej, zacházeje dál do lesa. 
Rozhora, hřeje prsty pod paždími, mlčky šel vedle nich. 

„Musila jsem utéci," začala váhavě. „Maminka mě nutila ke správci." 

„Co tam?" podivil se Ondřej. 

„Nevím, jak ti to říci. Napřed s tím přišla Bartlová." A zvolna, 
matouc se v rozpacích, opakovala svůj hovor s Bartlovou. Občas za- 
hořela její tvář, a její hlas zanikal. Ondřej se několikrát zastavil, odplivl, 
ale neříkal nic. Až když přišlo k tomu, že matka přiběhla dceru nutit, 
ošklivě zaklel. To ji zarazilo, a snažila se svou rozmluvu s matkou 
podati mnohem mírněji, než byla. 

„No, zapíráš, ale nechť," povídal tvrdě, a hrozba se chvěla v jeho 
hlase. „Ty bys za námi neběžela jen tak pro maličkost. Už se jim 
zachtělo také naší cti? Bože, chraň mě, abych ho nepotkal. Už za sebe 
neručím. Co tomu říkáte, tatínku? Má se Manča vrátit? Myslím, aby 
zůstala u hajnů." 

„To ne, to ne," zvolala rozechvěně. „Tam nepůjdu za nic na světě. 
Vrátím se domů, ale prosím vás, abyste dnes šli se mnou, abyste mne 
nedali. Já ke správci nepůjdu, prosím vás, nenufte mne k tomu." 
Nemohla zadržet pláč. 

„Mlč, bláhová, kdo by co takového od tebe mohl chtít?" chlácholil 
ji Rozhora neobyčejně laskavě. „Půjdeme s tebou, a tentokrát promluvím 
si se ženou já o samotě. Bijí-li do nás se všech stran, nesmí aspoň 
ona bít." 

„Nevyhánějte ji," prosila tklivě. „Nemůže za to. To ji ve fabrice 
zkazili. Pořád takové řeči slyší a vidí, jak jiní si pány předcházejí. 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 261 

Není sama, všichni o tom takhle soudí. Ale já nemohu, nemohu, kdyby 
mě někdo zabil, nemohu." 

„A ani nesmíš," ozval se Ondřej příkře. , Styděl bych se mezi 
lidi vejít, kdybych měl sestru takovou. Ale já vím, že nejsi taková," 
dodával mírněji, jakoby jí chtěl odvahy dodat. „Vždycky jsem měl 
radost, že mám takovou sestru, které se žádná u nás nevyrovná." 

Chvála z úst bratrových jakby ji všecku pozvedla. Radostný svit 
objevil se na její tváři, a úsměv zapudil slzy. 

„Je jich dost hodných, ale nemohou se ubránit," povídala měkce. 
„Kdybyste vy jinde nevydělávali, kdo ví, nemusila-li bych také povolit. 
Ale to by bylo pro mě neštěstí, které bych nepřežila. Vraťte se, počkám 
tady někde na vás, a potom půjdeme společně." 

„Zakusíš zimy, ale jaká pomoc. Zajdu si k panu adjunktovi, on 
nás dřív pustí." 

„Neříkej mu, prosím tě, že jsem tu," prosila uleknuté. 

„Dětino, to on už bude vědět," zasmál se Ondřej a rychleji vy- 
kročil na paseku. Adjunkt na hořenním konci paseky měřil klády a dával 
jakés rozkazy hajnému. Byl překvapen zprávou, že je tu Manča. 

„Co se jí stalo?" ptal se starostlivě, jda s Ondřejem. 

„Líbí se správci, chce, aby šla k němu do služby. Slibuje, že, až 
mu žena zemře, že si ji vezme." 

,A ona půjde?" ptal se Klváft. 

„Proto je tu, že před ním utekla," usmál se Ondřej pyšně. „Kdo 
naši Manču nezná, ten by neřekl, co v ní je. Ta má mou krev." 

„To vím, že se do Mezilesí nehodila. Dost ohavné, že takové věci 
musí slyšet. Věčná škoda, že tehdy mladý hrabě se rozstonal, když 
jsi byl v zámku. Už by byli sirkáři na odchodu. Mluvil jsem o tom 
s lesmistrem, ale ten jen krčí rameny a povídá, že nemůže nic dělat, 
že se musí čekat na příchod pana hraběte. Nebude to až z jara, a kdo 
ví, kdo se do té doby nepostará, aby věc jinak vylíčil. Tehdy to vrátný 
roznesl, jak se od lokaje dověděl, co jsi tam hovořil, a byli to zase 
jen dělníci, kteří to úředníkům donesli. Nešťastná nesvornost a závist!" 

Manča viděla KWáně přicházet, a její rozpaky div ji na útěk ne- 
zahnaly. Jen s těží dočkala adjunktova příchodu a tiše ho pozdravila. 

„Máš radostný pobyt doma," politoval ji, něžně se na ni dívaje. 
„Ale nic si z toho nedělej. Přestojíš to všechno. My tu v lese také 
hubujeme na zimu a sníh a taky se dočkáme, že povolí, a že se za- 
hřejeme. Co Tomáš? Neviděl jsem ho tak dávno, a nerad bych vás 
vytrhoval." 

Mlčela. Nevěděla, co říci. Vycifovala, že si Klváň přeje, aby ho 
k návštěvě vybídla. Její nitro po tom hořelo. Ale když si vzpomněla 
na podezření matkou pronesené, jakby ledová ruka dotkla se její hlavy. 

„Teď u nás není veselo," povídala, zajíkajíc se. „Snad, až budeme 
z Mezilesí, bude nám lip." 

„Ba, to jste měli už dávno udělat. Vidíš, mohl bych sehnat tolik, 
abyste zaplatili dluhy, a někdo by vám na mé slovo půjčil, co vázne 
na chalupě. Ale pak byste zase odkládali, až byste ve vsi zbyli. A to 



Digitized by 



Google 



262 Bohumil Brodský: 

já nechci. Ondřej už pátrá, a hádám, že se postěhujete na jisto. Já 
sice budu k vám mít dál, ale proto k vám přece se přijdu podívat." 

„Přijďte,* vyhrklo ji mimoděk. V zápětí se zarděla, ale Klván vy- 
četl z jejího výrazu, jak radostně svolovala. Pousmál se a, obrátiv se 
k Rozboroví, volal, aby nechal práce. Někdo jiný dodělá za ně, co 
není hotovo. Musí k vůli Manči dostat se za světla domů, protože na 
noc čeká vítr, který zavěje stezky, a kdo nebude mít vysokých bot, 
zle se bude sněhem brodit. 

„S Bohem, Mančo,** zavolal potom na děvče. „Pozdravuj Tomáše. 
Rád bych, abyste se brzy stěhovali." 

Manča také ho pozdravila, tiše a bojácně, a její velké oči provázely 
ho, jak šel pasekou, statný a mužný, bez falše a bez přetvářky. Dnes 
už se nedivila sama sobě, že v nestřežené chvíli vyhrklo jí takové ne- 
prozřetelné slůvko, jako tehdy na zápraží. Děj se vůle Boží. Ona se 
cítí čistou, ona nic špatného nesmýšlí a v nic pyšného nedoufá. Ona těší 
se pouze tím, že muž tak šlechetný smýšlí o ní lip, než všichni 
ostatní. Af už jakkoliv se rozhodl, ona tolik o něm ví, že nikdy se 
k ní nepřiblíží s takovým hanebným návrhem jako správec. 

Malomluvně klusali všichni tři k domovu, Ondřej napřed, ona nej- 
zadněji. Pozorovala přiohnutou postavu otcovu, a lítost se jí drala do 
srdce, proč ona, mladá, zdravá nemůže nalézt práci třeba hodně na- 
máhavou, která by jí vynesla, co otci jeho výdělek. Pak by otec 
musil sedět doma, a ona by běžela ochotně kamkoliv. Ve svých dětských 
letech bávala se nemluvného otce, ale teď, kdy dovedla nahlédnout za 
jeho drsný zevnějšek, věděla, jak je má rád a k nim lne. 

Když vcházeli do vsi, šli právě lidé z fabriky. 

„Nu tak, půjde Manča ke správci?" volal Svatoií. 

„Nezlob," odbyl ho Ondřej zamračeně. 

„Tobě se řekne snadno, nezlob, ale co si já počnu? Víš přece, že 
vás nesmím vzít do nájmu, a žádný jiný, dokud správec nedovolí. 
A, jak stará Bartlová propověděla, je to jen skrze Manču. Chce ji do 
služby. Holka, nebuď blázen. Myslíš, že tě něco hezkého ve světě 
čeká?" 

„ O to se ty nestarej. Když nemůžeš vzít do nájmu, nemůžeš. 
Než nám chalupu prodají, ještě trochu vody uteče, a do té doby se 
najde jiný, kdo se nebude tak správce bát." 

„Milá brachu, ono se ti to lehce vzdoruje, když máš z lesa živo- 
bytí. Ale zkus to jako já, budeš jinak hvízdat." 

„Nic ti nevyčítám, a o nic tě nežádám," odbyl ho Ondřej chladně. 
„Jednou budeme všichni za jedno. S Bohem." A chvátal za otcem. 
Když přicházel k baráku, výkřik bolesti k jeho sluchu zalétl. Poznal 
po hlase Manču a několika skoky octl se ve světnici. Díval se, co se 
děje. U okénka stála v přítmí matka, celá zděšená, bledá a přikrčená. 
U stolu podpíral se Rozhora a vytřeštěným pohledem díval se k posteli, 
kde Manča, štkajíc, klečela. Stoupl na špičky, a pronikavá, dosud mu 
neznámá bolest sevřela jeho nitro. Cítil, jak se zachvěl, jak mu oči 
vlhnou, a hrdlo se stáhlo. Nikdy ještě smrt nevyrvala mu bytost tak 
milou, nikdy nepoznal konec člověka mladého, tolik trpícího a tak málo 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 263 

uživšiho. Svazky krve, které ho poutaly k Tomáši, pojednou se hlásily 
ku svému právu, když spatřil na loži nehybně spočívajícího bratra a sestru 
lkající vedle něho. Nepotřeboval vysvětlení. Smrt nepřichází sladce 
a s omluvami. 

Byl mrtev. Skončily se jeho naděje, kterými přimykal se k novému 
ozdravění, utekl bědám, které neúprosně drásaly jeho život a dávkami 
vrchovatými plnily jeho bytost. Nic by bylo Ondřeje tolik nehlodalo, 
čekal skon bratrův, ale hluboký, palčivý stesk, že bratr odešel, aniž je 
viděl kolem sebe, aniž jim byl ruku stiskl, aniž byl cítil chladivou 
jejich dlaň a slyšel laskavá jejich slova, to lomcovalo v zoufalé bolesti 
nitrem jeho. Naklonil hlavu ke stěně, a úpěnlivý sten vydral se z jeho 
srdce. Otcova záda, jež před sebou viděl, roztřásla se také, a pláč, pláč 
chudých plnil nízkou jizbu. 

Nikdo se neptal, jak skonal, a Rozborová mlčela. Strnule trvala 
na svém místě, děsíc se pohledu k posteli. Teprve, když Manča přestála 
první nával bolesti, vstávala těžce, aby rozžehla světlo. Neviděla pro 
slzy ani otce ani bratra. Po paměti nahmátla sirky a rozsvítila. Když 
se světlo po světnici rozlilo, všichni mimoděk pohleděli na jedno a téže 
místo vedle stolu, a hrůza je pojala. Kaluž krve černala se na uhnětené 
hlíně. Jako na povel podívali se na matku. Zdálo se, že čekala na 
tento tázavý pohled. Trhla sebou a rukou ukázala. 

„Vylila se mu z úst,* povídala tiše. 

„Jak přišel dolů?" ptal se Rozhora, jenž věděl, že Tomáš už 
kolik týdnů pec neopouštěl. 

„Sám slezl. Chtěl za Mančou. Ta je toho vinna. Proč utíkala, 
nikdo jí nic nedělal.* 

„Já že jsem vinna smrtí bratra?" řekla Manča, vytřeštivši oči fta 
matku. 

„Já ne." 

„Tedy já. Protože jsem před vámi utekla I Ty, bratře, to víš, ale 
nemůžeš mluvit. Viď, že jsem nechtěla tvé smrti." A s novým zalkáním 
se vrhla k mrtvému. Ondřej popošel za ní a dotkl se jejího ramene. 

„Pojď, Mančo, nech ho spát," povídal temně. «Kdo jeho konec 
urychlil, af to spořádá se svým svědomím. Musíme se poradit, co dělat. 
Já ráno časně dojdu pro peníze. Pochováme ho ještě ze svého a po- 
chováme ho poctivě." 

Dala se jím odvést. Upravili v komoře místo a potom umyli 
nebožtíka. Byl ho trochet, kost a kůže. Výraz bolesti tkvěl v jeho 
rysech, a jeho rty potřísněny byly krví. I tu smyli, v jeho nejlepší 
šaty ho oblekli a položili na poslední odpočinek, v místa, kde spával 
a snil o své mladosti a spřádal představy o šťastnější budoucnosti. 
Tušili, že po odchodu Mančině z domova něco se stalo, o čem matka 
ví, ale nedoléhali na ni, nežádali vysvětlení. 

Ostatně, tak, jak si to představovali, tak se shodovalo vše se 
skutečností. Když Manča Rozborové utekla, a tato v síni spílala, Tomáš 
s nasazením posledních sil lezl s pece. Nemohl přece nečinně patřit 
na týrání sestřino, kterou tak horoucně miloval, nemohl dovolit, aby jí 
matka ublížila. Ve své bláhové domněnce představoval si, že je povolán 



Digitized by 



Google 



264 Bohumil Brodský: 

jako muž ji hájit a bránit. Chytil se stolu, poněvadž nohy jeho po- 
klesaly, a hlava se mu točila. Ven dojít nemohl, a nesmírná úzkost 
se ho zmocňovala. V tom vracela se matka. 

„Vida, teď máš síly dost, ale na práci jsi slabý," vykřikla jizlivě. 
Tomáš rozčilen díval se na matku. Tvrdá její výčitka zabolela ho v hloubí 
duše. Chtěl něco říci, ale náhle se mu před očima zatmělo. Zamával 
rukama a padal k zemi. Proud krve vyhrnul se z jeho úst. Zachroptěl 
krátce a, když Rozborová k němu přiskočila, byl mrtev. Bázeň ji pojala. 
Odvlekla ho na lože, ale, jakoby se děsila, že by mohl ještě procitnout 
a na ni žalovat, nepřivolala žádných lidí. Vracející se domácí byli první, 
kteří se o smrti Tomášově dověděli. 

Toho dne Rozborová doma nespala. Tetelíc se hrůzou, vyprosila 
si u babky Smutné, aby jí vedle sebe na loži popřála do rána přespat. 



VI. 

Sněhové spousty dusily vysočinu se zavilou neúprosností. Na 
počátku března vyjasnila se obloha, a nastalo několik teplých, až ne- 
přirozeně parných dní. Sněhové závěje se sesazovaly, a sníh měnil 
se v řídkou, vodnatou kaši. Kudy dříve chodilo se přes závěje, tam 
bylo neschůdno, poněvadž každý zapadával hluboko do špinavé vody. 
Ujezděné cesty byly kluzké a plny ledu, pastviny podobaly se močálům 
podél nízkých břehů řeky. Kdo chtěl po pastviskách přejíti, musil vy- 
hledávat si cestu dalekými oklikami a dlouho bloudit, než našel příhodné 
místo, kde by nezapadl do rašelinitých, rozbahněných tůní. Bylo-li 
Mezilesí dříve odříznuto od celého světa a těžce přístupno, bylo nyní 
tím více. Ale přes to těšili se lidé, že aspoň jaro se ukazuje. Očekávali 
od jara vysvobození z hrozného zajetí, úlevy a posilnění. Zima vy- 
čerpala jejich síly, že se všichni vlekli jako stíny, s vrytým utrpením 
ve tváři a zoufalstvím ve svých zapadlých očích. 

Ale jejich radost netrvala dlouho. Po parných dnech navěsily se 
na oblohu opět olověné mraky, a jakoby zima chtěla znovu s veškerou 
zuřivostí uhájit svou moc, spustil se sníh. Sněžilo bez přestávky po 
tři dny. Těžký, vodnatý sníh spočíval na větvích lesů, až se lámaly. 
Cesty staly se nesjízdnými, a mlhy zatáhly obzor. V Mezilesí bylo jako 
ve vězení. Unavení, vysílení znovu vyhazovali sníh, tentokráte ne pouze 
na stezkách, ale také kolem baráků a se střech. Slabé krovy povolovaly 
pod neobyčejnou tíhou, do baráků vnikala voda, a kdo měl ve sklípku 
trochu bramborů, s hrůzou odnášel je někam na suché místo, aby jediné 
jeho živobytí nebylo zničeno, a aby mu něco zbylo k jarnímu sázeni. 

Ve fabrice byli také velice mrzutí. Nečekali takové změny počasí, 
spoléhali se na lepši časy, a nyní viděli, že nemají ani dost paliva, 
ani dostatečnou zásobu dříví. Chtíce nechtíce musili sáhnouti k zařízení, 
které už jednou v letošní zimě učinili. Obmezena totiž výroba, a dělníci 
musili se střídat. V téhle době, ve které potřebovali nejvíce posily, 
byli nejkrutěji navštíveni! To bylo přece přílišné! 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 265 

Rozboroví nemohli také několik dni do lesa. Nebylo ani dovoleno 
v lese pracovat, aby se nestalo nějaké neštěstí. Rozhora seděl doma, 
chvílemi přecházeje po baráku a spravuje, co se spravit dalo. Manča 
měla nyní málo práce. Přehlédla zásobu šatstva a prádla, spravujíc vše 
a čistíc. Kam se postěhují, nevěděli a jaksi nedbali. Bylo jim lhostejno, 
co se s barákem stane. Smířili se s tou myšlenkou, že staveni ztratí, 
a byli skoro rádi. Proč si stále ztrpčovat živobytí starostmi, jak zaplatit 
úroky a dlužný kapitál, když toho není potřebí. Arci, jinde budou platit 
nájem, ale to už bude náležet k obvyklým vydáním. A mimo to, budou 
nájem platit jinde, ne v Mezilesí, tedy na onom místě, kde najdou 
výdělek, a kde je očekává konec takového strastiplného života. Ale 
dokud nebudou musit, nebudou se stěhovat. První lhůta dražby vyprší 
v několika dnech, ale nebude-li dražit jejich věřitel, pan Špic vzdor 
tomu, že také se se svou pohledávkou přihlásil, dražit nebude. On si 
počká na druhou či na třetí lhůtu, aby dostal barák hodně lacino. Opraví 
jej, olíčí a potom někomu draze prodá. Bude mít o jednoho otroka víc. 
Ale co na tom jim. Rozborovým, záleží? Už nic nechtějí, na nic nečekají, 
na nic se netěší. Setrvají v baráku buď do té doby, než najdou si 
jiný byt, nebo než stavení bude prodáno. Potom už se někam utekou. 

Jen Rozborová nemohla snést myšlenku, že by mohlo k prodeji 
baráku dojít. Upoutána k fabrice po dlouhou řadu let, tolik si na život 
v továrně zvykla, že nemohla pochopit, že by se daly na světě vydělat 
peníze také nějakou jinou prací, než v sirkárně. Ze všech citů a představ 
neponechal jí úmorný život nic, než lásku k továrně. Odvykla muži, 
odvykla dětem, odvykla vroucnějším citům. Špinavý, znemravftujicí 
pobyt ve fabrice udusil vše, a zůstala příchylnost k té mrtvé budově, 
stále sírou a fosforem zapáchající, pochmurné a nelítostné, která za léta 
svého trvání uchvátila již sta obětí. Jak bude bez ní živa? Co učiní, 
odstěhuje-li se muž s dětmi? Na čas snad by si vydělala tolik, aby 
mohla být živa. Ale což, rozstůně-li se? Kdo potom se jí ujme? Kdo 
potom jí dá jíst? 

Nepřičítala vinu stěhování svému muži nebo Ondřeji. Ale veškera 
její zášf padala na Manču. Ta vždycky pozvedala pyšně hlavu proti 
fabrice a pánům, ta vzdorovala, odporovala, ačkoliv byla pouhou dělnicí. 
Ona ve své pýše míří Bůh ví kam a zavlekla ostatní do takového 
neštěstí. Jí je arci při tom dobře, nic nedělá, seděla doma koiik neděl, 
když ještě matka do fabriky chodila, ale jak bude dál, jak se bude 
žít jinde? 

Manča vycifovala nenávist matčinu, ale pomíjela ji, jakby nic ne- 
viděla a ničemu nerozuměla. Lekala se své zatvrzelosti proti matce, 
a nechtěla rozmnožovat svou úzkost, která často ji při pomyšlení na 
její zvláštní poměr k matce zachvacovala. Ačkoliv v ní tkvělo určité 
přesvědčení, že se matka nikdy nezmění, nikdy k rodině nepřilne, přece 
stále očekávala něco, co by přivodilo změnu a navrátilo rodině matku. 
Očekávala to tím houževnatěji, poněvadž v ní tkvěla předtucha, že 
v Mezilesí není ještě všechno urovnáno, že ještě se dočká chvíle, při 
které naplní se strašlivá ona odplata, která pomstí všechny křivdy na 
Mezilesských páchané. 

18 



Digitized by 



Google 



266 Bohumil Brodský: 

Za touto odplatou jako za fantomem kráčel Ondřej. Jeho nitro 
chvělo se lačnou touhou po msté. Když teď nepohodou byl nucen 
doma trávit, nezdržel se v baráku než chvilku ráno. Okolnosti samy 
mu napomáhaly, aby mohl po celý den scházet se se známými. Kteří 
dnes nebyli doma, byli doma zítra. A nyní všichni rádi ho poslouchali, 
všichni žíznivě ssáli jeho ohnivá slova, kterými dotýkal se jejich bolesti. 
Otevíral před jejich očima úpadek, ve kterém se nalézali, bezohlednost, 
s jakou bylo s nimi jednáno, marnost naděje, že jim pomůže někdo 
jiný, leč oni sami. Líčení širokého světa a jiných poměrů v něm 
panujících bylo oním lákadlem, po kterém dychtivě vztahovali své ruce, 
ale jehož nemohli dosíci, poněvadž fabrika stála jak příšera, bránící jim 
volnější vzlet a svobodnější oddychnutí. Takových jako Rozborová bylo 
málo. Jindy jim všem nenapadlo pozastavit se nad živořením, nad 
trampotami je svírajícími. Fabrika připadala jím jak posvátná, vysoko 
stojící bytost, které neradno se dotknout a neradno pohněvat. Teď 
minula něha, a zůstala nenávist, tím zavilejší, čím jejich útrapy stávaly 
se nesnesitelnějšími. Dnes už nebylo ani zdání po úctě k úředníkům 
továrním. Chovali se k nim sice se stejnou pokorou jako dřív, ale tato 
pokora byla otrávena, byla pouze maskou, za kterou číhala touha po 
pomstě. 

Úředníci netušili, že fabrika stává se nenáviděnou, a že ti vyzáblí, 
bledí lidé, kteří ji každodenně plnili, lačně touží po tom, aby ji mohli 
zničit. Považovali zamlklost dělníků za následek nouze, v zimě zažité. 
Každoročně k jaru bývala taková nouze, a po každé umdlévaly duševní 
i tělesné síly továrních dělníků. Až přijde léto, zase se vykřísají, začnou 
být veselejšími a dostanou roupy, které zase zima zkrotí. Jen aby už 
nastaly lepší časy, ne snad k vůli dělníkům, ale k vůli obyčejnému 
chodu továrny. Čím menší výroba, tím menší zisk, a tím také mrzutěji 
vypadají dopisy majitele, který vinu menšího zisku přičítá úředníkům. 
Ovšem že úředníci menší výrobou zakrývají všelicos, co by zcela správně 
mohli uvést na své kapsy, ale svět o tom neví, a nesmí vědět. — 

Čtrnáct dní panovala obnovená zima. Uhodily mrazy, vánice, a jen 
s těží udržovala se továrna v chodu. Potom nastaly teplejší dny, a počasí 
trvale se lepšilo. Ovšem, tak jako v kraji zde na vysočině nebylo, ale 
přece jen vyvyšovala se obloha, a obrovské závěje se nížily. Rozboroví 
chodili opět do lesa, a lidé přestávali vyhazovat sníh. Tu a tam začernala 
se oschlá zem, a slabé deštíky rozpouštěly nahromaděný sníh a led. 

První prodej baráku minul bez výsledku. Z kupců dostavil se 
jediný Špic. Věřitel hlavního dluhu byl již v Praze a v bezpečném 
očekávání, že barák bude prodán za víc než za tři sta, neposlal nikoho 
ke dražbě. Pan Špic vyčkal a, když nikdo mimo něho nepřišel, vzdal 
se dražení. Proč by chvátal? Barák mu, tak jako tak, padne jako zralé 
jablko do klína a ne sám. Je jich několik, a ty bude moci skoupit za 
směšně malou cenu. Potom se usadí v Mezilesí pevněji. Bude mít 
stoupence, kteří budou odkázáni na jeho milost a nemilost, a ti mu 
zjednají větší váhy před ostatními. Ono v Mezilesí není zle být živ, 
ale nesmí se to říci, aby si ti lidé tuze mnoho nedovolovali. 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 267 

Ondřej měl již byt vyhlédnutý a smluvený. Měli se stěhovat do 
vesnice nedaleko pily. Skoro samí dřevorubci tu bydlili, lidé statní 
a zdraví, kteří sice na růžích ustláno neměli, kteří musili tvrdě zápasit 
o každé sousto, ale kteří při tom neztráceli své zdraví, a nebyli otroky 
cizích pánů. Mzda byla na celém panství stejná, byla vyplácena bez 
pokut, správně a svědomitě. Sem se odstěhují, jen co budou lepší cesty, 
a co se k pile sveze dost po lesích poraženého dříví. Půjde-li Rozborová 
s nimi, nevěděl ani Ondřej, ani druzí. Netázali se jí, a ona se před 
nimi nezmínila. Sešla a ještě víc se v sebe uzavřela. Celé hodiny 
vyseděla mlčky u okna, dívajíc se k fabrice upjatým pohledem, jakby 
duchem sledovala práci, která za těmi zdmi pravidelně se odbývá. — 

Den před druhou dražební lhůtou — byla právě neděle — bylo 
v Mezilesí neobyčejně živo. Slunce hřálo, a jeho paprsky vylákaly 
většinu obyvatelů na náves. Nebyli však tak klidni, tak smutně zaraženi 
jako jindy. Cosi neobyčejně mocného jimi hýbalo. Rokovali v hloučcích, 
a občas ten či onen hlas vášnivě pronikl. Ondřej Rozborů nebyl ráno 
doma. Spěchal k výplatě, která se nyní odbývala u lesního úřadu, 
poněvadž cesty byly již schůdnými, a přestalo tedy vyplácení po 
myslivnách. Mezilesští čekali na jeho příchod. Občas ten či onen z nich 
přišel k baráku a ptal se Rozbory či Manči, co se to děje, že Ondřej 
tak dlouho nejde. A vždy slyšeli stejnou odpověď, že Ondřej nepřijde 
až k poledni. Manča několikrát vyšla před barák, podepřela se o stěnu 
a dívala se zachmuřeným pohledem na oživenou náves. Někdy cosi 
pohrdavého trhlo jejími rty. Ale jinak byla klidná, jakoby se jí ten 
zvláštní ruch netýkal. 

Ano, netýkal se jí. Ona neměla už s továrnou co dělat, ani její 
otec, ani bratr. Jim byla cizí, nic jim neposkytovala, a oni nechtěli, 
aby jim cosi poskytovala. Jim byla macechou, připravovala jim vždycky 
kruté okamžiky, chtěla je zničit, ale oni se nedali. Za to však ti ostatní 
byli na ni odkázáni, drželi se jí, a nikdo z nich se neodvážil proti 
fabrice se postavit. Tehdy, když Svatofi z bázně před propuštěním 
odřekl jim přenechat najmutý byt, darmo se otazovala tu i onde. Všichni 
se lekali následků, všichni se báli, aby nepřišli o chléb. Teď tedy ať 
si vyřídí své záležitosti s továrnou sami. 

Ale ať se přemlouvala jakkoliv, že necítí žádného zájmu na sběhší 
se události, nebylo pravda, že jest klidná. Rozechvění lomcovalo jejími 
údy, a krev pálila v jejích spáncích. Páni z fabriky se starali, aby dělníci 
nezbujněli, a k ostatním břemenům přiložili břemeno nové. Včera před 
výplatou správce jim oznámil, že letos v létě přijede rodina majitele 
továrny na letní byt do Mezilesí, a, poněvadž bude potřebovat ke svým 
projížďkám řádné cesty, že se musí cesta z Mezilesí až k okresní silnici 
důkladně upravit. Za tou příčinou nyní každé neděle odpoledne musí 
všichni dělníci, kteří chodí do fabriky, ať mužové, ať ženy, jít na upra- 
vování silnice pracovat. Kdo má nástroje doma, vezme si své, kdo 
nemá, budou mu půjčeny. A jakmile nastanou delší dny, musí také 
po práci v továrně jít na hodinu či dvě na silnici. 

,Bude to pro vás jako zábava," povídal správec milostivě. .Po- 
hybování na zdravém vzduchu je zdravé. A také pro vás bude řádná 

18- 
Digitized by VrrOOQlC 



268 Bohumil Brodský: 

silnice výhodná. Aspoň bude v zimě snadnější příjezd, a nebude se 
musit ve fabrice zahálet. Je to, ostatně, povinností obce, aby své cesty 
v pořádku udržovala, a já jsem vám shovíval, jak jsem mohl. A abyste 
si nemyslili, že vás chci zkracovat, dostane každý ode mne skleničku 
kořalky na posilněnou. Páni úředníci budou dohíížet, aby se náležitě 
pracovalo, a, kdo neposlechne, bude pokutován. Ode zítřka za týden 
začneme. Pan továrník přijede za dva měsíce, a do té doby musí být 
cesta hotova. Čím víc se přičiníte, tím dřív to bude hotovo. Rozuměli 
jste mi?" 

Po jeho řeči bylo ticho. Sklíčeně, klopíce oči, vyslechli nové na- 
dělení, kterého se jim dostalo. Odporovat neodvážil se nikdo, a správec 
jejich mlčení přijal za souhlas. Mlčky shrábli při výplatě peníze a mlčky 
se rozešli do baráků. Ale teprve pak, když seděli ve svých bytech, 
rozleželo se jim v hlavách, co je od nich žádáno. Má přijet továrník, 
bohatý pán, a, aby se mohl se svou rodinou pohodlně vozit v kočárech, 
mají dělat silnici, zadarmo, v neděli odpoledne a po práci. Za to dostanou 
skleničku kořalky, a, kdo neposlechne, bude pokutován. Tohle jim přece 
nešlo do hlavy. Tohle bylo tak nemilosrdné, že pozbývali trpělivosti 
i ti nejtišší. 

Sotva se ráno udělal den, sotva se oblekli, šel druh druha vyhledat, 
aby s ním pohovořil o tom, co se stalo, a jak si počínat. Rozhorlení 
bylo všeobecné, ale také všeobecná nerozhodnost. Jho, které nesli, příliš 
hluboko zařezalo se do jejich duší, než aby měli odvahy mužně je 
setřásti. Odsuzovali počínání správcovo, ale při tom se ohlíželi, aby 
je nikdo neviděl. Čekali na Ondřeje, jakby tušili, že jim jeho přítomnost 
dodá to, čeho sami nemají. Tolik si byli jisti, že, povolí-li tentokráte, 
musí povolit vždycky, že správec nespokojí se pouze úpravou silnice, 
ale najde jinou práci, kterou budou konat za skleničku kořalky. Jak jen 
to udělat, aby se břemene zbavili, a neztratili výdělek? Snad Ondřej 
poradí, byl ve světě a i jinak je bystrý hoch. Fabriky se nemusí bát 
a kdo ví, nezastane-li se jich. 

Když Ondřej přišel, bylo skoro poledne. Už na cestě ho chytili 
a horlivě vykládali, co se stalo. Poslouchal je, stíraje si pot s čela 
a tluka holí o kámen. 

,Co jste řekli správci, když vám pověděl, co od vás žádá?" ptal 
se potom, rozhlédnuv se po několika dělnících, kteří ho obklopovali. 
Neodpovídali chvíli. 

„Nu, mlčeli jsme," povídal Bílý krotce. 

„Hm, byli by blázni, aby se vás báli," řekl pohrdavě. „Myíffte, 
že by vás byli všechny z fabriky vyhnali, kdybyste jim byli řekli, že 
neposlechnete? Holenkové, máte srdce z tvarohu. Takhle se nesmí jednat, 
když jde o vlastní kůži. Mohou být rádi, že mají takové laciné dělníky, 
a oni jsou rádi. Hubovali by snad chvíli, ale potom by zkrotli, byli 
by ticho, a neodvážili by se vícekrát něco takového chtít. Teď chvátám 
domů, mám hlad. Ale odpoledne přijdu na náves.* Pozdravil je a klusal 
k domovu. Dělníci s rukama na zádech ještě chvíli postáli, stísněně to 
Či ono prohodili a potom šli také domů. 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 269 

Když bylo po obědě, zapálil si Ondřej dýmku a šel ven. Manča 
vyšla za ním na zápraží. 

, Radili se s tebou?" ptala se jaksi dychtivě. 

„Radili," přikývl, ,ale těžká pomoc. Tuze se bojí." 

„ViS, jak by si pomohli?" 

„Zda vím? Lehko! Ale musili by si pomyslit, že Mezilesí není 
celý svět. A toho oni nedovedou. Ale tentokrát na ně upletli takový 
bič, že, když ten je nepopožene, nic víc je nezmění. Uvidím, co udělají. 
Seznám-li, že povolili, postěhujeme se hned. Nechci se na to déle dívat." 

„Ondřeji, pomoz jim," prosila náhle neobyčejně vřele. Podíval se 
na ni, pousmál se a máchl rukou. 

„Nebýt vás doma, už by to tu všechno jinak vypadalo. Ale af. 
Řeknu jim poctivě, co si myslím. Na nich je, aby si vybrali, chtějí-li 
poslechnout. S Bohem, Mančo, jdi se někam k lesu projít, vypadáš jako 
vybílená." A už zvolna šel na náves, kde se začali scházet dělníci. 

„Pojďme trochu za ves," vyzval je Ondřej. „Tady je všechno 
slyšet, a ženské by roznesly každé slovo." 

Šli tedy za ves. V houfcích po několika, dýmajíce a věsíce hlavy, 
vlekli se na konec vsi, kráčejíce po cestě, kterou měli proměnit v silnici. 
Balvany vyčnívaly po různu, a špinavá voda blýskala se v kolejích 
a vytlučených kalužinách. 

„Tak tady se má dělat silnice. Až k okresní. Je to dobré půl 
hodiny. Kdyby to bylo jinde, odbylo by se to hračkou. Vyhodily by 
se příkopy, navezl drobný kámen, a bylo by to hned. Ale tady, kde 
jsou kameny, že jimi pět lidí nehne, že se na to bude musit vzít páka 
a palice, kde budete stát ve vodě a tlouci velký kámen, aby se daly 
výmoly zaplnit, tady za dva měsíce hotovi nebudete. Ano, kdyby řekli, 
že vám dají plat, jakobyste chodili do fabriky, že na měsíc se přestane 
ve fabrice pracovat, pak bych vám řekl, abyste to udělali. Ale takhle, 
af to dělá, kdo chce zabít své zdraví." 

„Tak, tak," kývali radostně, a jejich tváře se vyjasňovaly. 

„Tím se to neodbude, musíte začít sami," schlazoval jejich zanícení. 

„Jen, kterak?" prohodil Smutný starostlivě. 

„Velmi snadno. Řekněte jim to." 

Nastalo mlčení. Toho povídání kdyby nebylo, nebo kdyby aspoň 
někdo to vzal na sebe. Každý ve svém srdci byl přesvědčen, že se 
k takovému úkolu nejméně hodí. 

„Vidíte, jak se bojíte," vytýkal Ondřej trpce. „Strachem se nic 
nedokáže. Když jim nechcete říci, aby vám za tu práci platili, když 
se nechcete ozvat, že vy silnici nepotřebujete, že vaše povozy ji ne- 
vylloukly, že vy tudy se vozit nebudete, a že tedy nejste povinni cestu 
déM sjízdnější, aspoň mlčky se braňte. Budoucí neděli odpoledne máte 
začít. Chtějí vás okrást i o ten jediný den zaslouženého odpočinku, 
který popřávají fabričním koním. Cítíte-li dobře bezpráví, které se vám 
děje, nechoďte, krátce. Násilím vás sem nepovlekou, a, když nepřijde 
nikdo, nebudou pokutovat žádného." 

„To jsem taky já povídal," hlásil se Pátek horlivě. „Nikdo nepůjde, 
a bude po práci. Af si vystaví silnici sami, af zjednají dělníky, my 



Digitized by 



Google 



270 Bohumil Brodský: 

půjdeme rádi, bude nám tu Ifp, než ve fabrice. Ale musíme to udělat 
všichni. " 

„To je to hlavní, abyste jednou se všichni usjednotili a vystoupili 
ve svém zájmu svorně," horlil Ondřej, rozpaluje se. n Vždyť to každý 
ve vsi cítí, jak s vámi nelidsky se zachází, jak si dělají, co sami chtějí, 
jak nedbají zákonů, a mají vás za horší než němou tvář. Kdo vám 
pomůže, nepomůžete-li si sami? Úřadové nevědí, co se tu děje, vy 
se to bojíte udati, ať tedy jednou to propukne. A třeba vás všechny 
pokutovali, nic se toho neobávejte. To udám třeba sám, a uhlídáte, 
je-li na světě všechno dovoleno. Proto jen, že jste vždycky mlčeli, že 
vždycky jste tiše snesli, af dělali, co chtěli, jen proto je tu tolik bídy. 
Kdyby šlo po mém, zítra ráno již všichni bychom se sebrali a odešli 
do světa. Najedli bychom se jinde taky, a nikdo by vás nenutil, abyste 
za kořalku dělali v neděli silnici pro pohodlí pánům." 

„Nebýt stavení, stěhoval bych se hned," kasal se Bílý. 

„Držíte se stavení, které je na polovic cizí! Co vám vynáší? Jste 
z něho živi? Nic z toho, ale protože máte vlastní barák, proto tu žijete 
jako v zakletí. Nám prodaji barák, a myslíte, že nebudeme bez něho 
živi? Lip než zde. Znám to tu dobře, narodil jsem se zde a vím, jak 
je každému. Máte zavázané oči a držíte se místa, kde jste se zrodilí. 
Na to ale nekoukáte, že za to také brzy umíráte, a že je u nás tolik 
mrzáků, jako není v celém okolí. Seberte se zítra a pojďte se mnou, 
pryč, mezi jiné lidi. Poběhnou za vámi a budou vás prosit, abyste^ se 
vrátili, že už budou jinak si počínat. Nu?" 

Zase mlčeli a, ostýchajíce se před Ondřejem, dívali se kamsi jinam, 
aby se s jeho pohledem nestřetli. Ondřej se hořce pousmál a, zapaluje 
si dýmku, chvíli mlčel. 

„Co bychom tu dlouho stáli," povídal potom úsečně. „Radili jste 
se se mnou, a já nemohu nic jiného poradit, než abyste na silnici 
nechodili. To je nejmírnější cesta." 

„Udáš to, když nás budou pokutovat?" ptal se Vejvoda. 

„Slíbil jsem to a, co jsem slíbil, udělám." 

„Tak nepůjdeme nikam," rozhodl Bílý a kurážně se po ostatních 
otočil. 

„Nepůjdeme," souhlasili všichni ulehčené. 

„A kdo půjde, je zrádce, a nesmí mezi nás," dodával Bílý, roz- 
ohftuje se. „V neděli zůstaneme doma a, když pro nás přijdou, vy- 
mluvíme se, že jsme nemocní." 

V náhlé veselosti zasmáli se všichni a přikyvovali, to že bude 
nejlepší, a že to bude také veselé dívat se na mrzuté tváře úředníků. 
Jakoby tíseň jejich prsou mizela, najednou zdálo se všem zcela při- 
rozeno, že nepůjdou na silnici, a veškeré obavy jejich mizely, čím déle 
stáli a rokovali. Ti, kteří nebyli přítomni, musí se přidat, to už zítra 
s nimi vyjednají, a také se musí všechno podržet v tajnosti. Páni jsou 
vykoukaní, mohli by za ten týden hodit jim kličku, kterou by zmařili 
jejich rozhodnutí. 

Ondřej byl s počátku velice mrzut. Nerozhodnost dělníků roztrpčila 
ho zle. Jak mají si vybojovat slušnější život, když takhle se lekají 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 271 

bránit se ve věci, ve které každý soudný člověk musí se bezcitnosti 
fabričních úředníků podiviti I Lépe věru mezi ně ani nechodit! Na jedné 
straně zeje nahota hrozných jejich poměrů, na druhé lhostejnost, jakou 
projevují. Zvolna kráčel k baráku. Spatřiv však postavu Manči mihnout 
se před barákem, vzpomněl si na její prosbu, aby jim pomohl, a jeho 
roztrpčenost zvolna mizela. Zastavil se a sečkal, až dělníci k němu 
přicházeli. Začal s nimi hovořit, ale ne už o jejich budoucím odporu, 
ale o jiných věcech. Stával se klidnější a spokojenější. Nyní teprve mu 
napadalo, že vlastně cesta, kterou si k odporu zvolili, jest nejlepší 
a pro ně nejvhodnější. Dlouholeté otroctví, ve kterém jejich city a srdce 
byly udušeny a ujařmeny, nedá se svrhnouti na ráz a snadno. Už to, 
že na silnici nepůjdou, bude proražením okovů je svírajících a zábřeskem 
nových dnů. Ano, dost to bude, a budou-li míti páni ve fabrice rozum, 
seznají, že je čas, aby obrátili, aby na zlepšení postavení dělníků po- 
mýšleli a tak před vypuknutím větší ještě nespokojenosti odstranili 
příčinu k vypuknutí bouře. 

Po celý týden každodenně přicházel večer domů a zaběhl vždy 
do toho či onoho baráku, aby promluvil se známými a udržel v nich 
odhodlání, jak si mají pro budoucnost počínat. Seznával, že jsou ku 
podivu nadchnuti, a že nekolísají. S lačnou nedočkavostí hleděl vstříc 
nedělnímu odpoledni. Ráno v neděli poslal otce, aby šel pro výplatu 
do lesního úřadu sám, a pln netrpělivosti přecházel mezi baráky. Viděl, 
jak se dostavuje u dělníků rozčilení, jak upadají v nezvyklé rozechvění 
a duševní zápas. Teď na tom záleželo, aby vytrvali několik hodin, aby 
nepodlehli nátlaku. Jak to dokáží, pak jsou osměleni, přestojí první 
pocit bázně a budou vytrvaleji odporovat nárazům hrozeb. 

Jsa sám rozčilen, neviděl rozčilení Mančina, která mlčky, ale všecka 
bledá, nepokojně přecházela po světnici a chvatně dokončovala oběd. Dřív 
než jindy stavěla polévku na stůl, ale sama sotva smočila lžíci v jídle. 
Nechutnalo jí a Ondřeji rovněž ne. Jen matka, ačkoliv ji podezřívavě 
pozorovala, hltavě jedla. Ondřej chvíli postál. Potom chvatně sáhl po 
čepici a vyšel ven na náves. Za hodinu se věc rozhodne. Jak? 

Pustil se na konec vsi, chtěje býti přítomen výsledku. Nikdo tu 
ještě nebyl, a on, nemoha pro nepokoj duševní zde vydržet, vracel se 
do vsi. A zase šel zpátky. Když už po několikáté přicházel na náves, 
spatřil, jak několik lidi zadem za baráky krade se na konec vsi. Byli 
to Pubalovi, Kaulichovi a Výtoňovi. Majíce lopaty a motyky k boku 
přitisknuty, šli jako zloději, aby je nikdo nespatřil. 

Zlost zalomcovala Ondřejem. Tušil dávno, že se najdou zrádci, 
ale přece jen jejich objevení naplniho ho hněvem. Byl blízek vybuchnutí 
a málem by se byl za nimi rozeběhl a veřejně jim zrádcovství vytkl. 
Ale potom se přece přemohl a zůstal na návsi. Af si onino jdou, ti 
věc nezmění, jen když veliká většina zůstane věrna usnesení. 

Teď nastává rozhodný okamžik. Od Špiců vychází správec s ně- 
kolika dozorci. Vysoká postava Holmova převyšuje ostatní. Hovoří hlučně, 
německy a čemusi se smějí. V prostřed návsi se zastavili a poslouchali 
správce, jenž ukazoval' holí na cestu a cosi jim vysvětloval. Asi svůj 
plán, jak zřídí pohodlnou silnici až nahoru k fabrice. A už zase jdou 



Digitized by 



Google 



272 Bohumil Brodský: V hodinu dvanáctou. 

dále. Puzen zimničnou zvědavostí šel zvolna za nimi. Přicházejí na 
konec vsi, kde čeká asi deset lidi. Zastavili se, a správec rozhorleně 
se pfítomných ptá, kde jsou ostatní. Krčili rameny. Věděli, proč druzí 
nepřišli, ale báli se je prozradit. 

„Když jsem já po obědě, mohou být všichni," křičel správec. 
„Jděte pro ně, ať jdou hned, sice že nedostanou žádné kořalky." 

Dozorci se rozeběhli k barákům, a správec podrážděně ukazoval 
dělníkům, kde a jak mají začít kopat příkop vedle budoucí silnice. Dali 
se do práce, a pan správec, přecházeje kolem nich, švihal holí. Spatřil 
Ondřeje opodál stojícího a zamračeně naft se zadíval. Ale Ondřej ne- 
sklopil oči a vzdorně popošel ještě dál. Zapálil si dýmku a, cítě, jak se 
ho zmocňuje jakási veselá nálada, Sel správci dokázat, že se jeho roz- 
hořčení nebojí a že se nikterak nepovažuje za povinna jemu se vyhnout. 

„Co tu zevluješ?" rozkřikl se naň správec, když došel na několik 
kroků ke kopajícím a, pohodlně se rozkročiv, díval se na ně. 

„Co je ti po tom?" odpověděl Ondřej chladně. Správec vytřeštil 
naft oči. Myslil si, že se přeslechl, neboť, aby mu takový obyčejný 
člověk mohl vědomě tykat, to nepovažoval vůbec za možné. 

„Cos to řekl?" ptal se znovu, blíže se hrozivě k němu. 

„Že ti po tom nic není, stojím-li tu. Zde je obec, mám tu takové 
právo jako ty." Vzpřímil se mužně a díval se bez bázně do rudnoucí 
tváře správcovy. 

„Víš, s kým mluvíš?" ptal se správec, jen s těží se přemáhaje. 

„Velmi dobře. Ty jsi správec fabriky." 

„Ničemo, ty se odvažuješ mně tykat?" vybuchl správec, vztekem 
se třesa. 

„Pozor na jazyk, nejsem ničema, a tihle lidé slyšeli, že jsem 
nenadával. Dokud budeš ty mně tykat, budu já tobě. Jsem poctivý 
člověk, a nezávisím na tobě." 

„Darebáku, ještě mně vyhrožovat? Taková žebrota, taková ničemná 
cháska? Počkej, tebe já zkrotím." 

„A já tebe. Pubale, Kaulichu a Výtoni, jste svědky, že mi správec 
nadával a co nadával. Uhlídáme, platí-li zákon jen pro pány, nebo také 
pro chudé." 

„Jdi žalovat, jdi," křičel správec vztekem ve tváři modrý a, dupaje 
nohama, necítil se ani, co počíná. „U soudu budu opakovat, že jsi 
ničema, darebák, buřič, holota. Táhni nebo na tebe vezmu hůl." 

Hroze holí, přistupoval k Ondřeji. Ale ten se ani nepohnul. Jen 
jeho svraštěné obočí svědčilo, že v něm zlost také vře. Neodpovídal 
na nadávky správcovy, ale blýskajícím se okem pozoroval hůl. Správec 
byl na dosah, ale hůl jeho nepadala. (Pokračování.) 



Odpovědný redaktor a vydavatel VÁCLAV ČECH. 
Majitel a nakladatel VLADIMÍR ČECH. — Tiskem ALOISA WIESNERA. 

V PRAZE 1902. 



Digitized by 



Google 




KNIHA XLIX. 



ZÁŘÍ. 



SEŠIT III. 



JAROSLAV VRCHLICKÝ: 

Tirésias. 

L 

Rád nemám násilníky toho světa 
a nejím s králi u jednoho stolu, 
neb zřídka bývá, na jednom že stvolu 
květ ducha ryzí s drzí zvůlí zkvetá. 

Duch, orel, musí býti sám, když vzlétá, 
a jinou nechce ani aureolu 
než tu, jež stkána z jeho vlastních bolů, 
tká v duši kruhy, jako má strom léta. 

Vždy bezvýsledný jest boj s divou zvůlí, 
duch ryzí musí podlehnout v něm vždycky; 
znám svory, Prométheovi jež skuly 

Moc se Silou kdys na Kavkazském štítu. 
Jak moh by lepší býti tyran lidský, 
jak nežli bůh můž člověk víc mít citu? 



II. 



V mém vytržení Olympičtí kdysi 
mne vznesli v střed svých mramorových síní, 
já Zeva viděl, jak jej orel stíní, 
stih v jeho tazích Nesmrtnosti rysy. 



19 



Digitized by 



Google 



274 Jaroslav Vrchlický: 

Pod anemon a hyacintů vlysy, 
kol stěn, kde perleťové plálo jíní, 
se tísnili kol nebešťané líní, 
však nad nimi jsem stín zřel, kterak visí. 

A stín ten rostl, a čím dál byl větší, 
tím více zlato, mramor, opál plály, 
až okolí se třáslo v světla křeči. 

Tak před bouří, když mrak zahalí nebe, 
než větry plachty svoje rozhoupaly, 
plaš celým ohněm, nesmrtelný Febe! 



III. 



Zev s Junonou se octli náhle v sporu, 
kdo, zdali bozi nebo lidé větší? 
Jak zvykem, zlobnou utkali se řečí, 
až každý v svém víc zatvrdil se vzdoru. 

Mne soudcem zvolili, na moji horu 
se snesli v lidských postavách, lstí, léčí 
v mou sáhli hruď, až přes víe nebezpečí 
jsem řekl mínění své bez odporu. 

Já většího jsem člověka být soudil 
tím, budoucnost že nezná, bez schopnosti, 
by v tajemství se věčná Fáta loudil. 

A z lidí kdo jest, muž či žena, vyšší? 
Já: Žena, cítí s větší subtilností 
a život příští nosí v ňader tiši. 



IV. 

A proto odměnou mi dáno Zevem, 
že mohu jasně v budoucnosti čísti, 
že v lidské rody zřím jak v spadlé listí, 
když Boreas je shání s dutým řevem. 

A proto Junony jsem stížen hněvem, 
že nezřím hvězdy, jak se v pádu čistí, 
v tmách Chaosu že po vždy musím břísti^ 
sfér kolébán jen harmonickým zpěvem. 



Digitized by 



Google 



Tlrésias. 275 



A proto básníci jsou moje děti 
z všech nejmilejší, v šírém kruhu země, 
jim slyšet dáno a co slyší, pěti. 

Já nezaleknu se, mně sílu dává, 
co z asfodelů niv blíž vane ke mně, 
tof sestra Nesmrtelnosti jest — sláva! 



V. 



Hvězd oči k spící zemi obrácené 
se zatínají v oči slepce hřeby, 
když nahodile pozvedne je k nebi, 
jež v nesměrný se oblouk nad ním klene. 

Mně zdá se, že jsou více rozžhavené 
a ironickým že se smíchem šklebí, 
jak věděly by, čeho zapotřebí 
má tvor, jenž lká k nim z duše roztoužené. 

Já nelkám více, sotva víc by řekly, 
než vím, té duši bolem utýrané, 
mít samy cit, by spíš se nad tím lekly. 

Co utrpení, trudů, křivd a zloby 
již přehnalo se přes to lidstvo zdrané, 
po kterém nezbude nic nežli hroby. 



VI. 



Co bozi činí, všecko správně činí. 
To poznal jsem, kráčeje země květem, 
a na prahu, když měl jsem stát se kmetem, 
jich největší jsem poznal dobrodiní. 

Kde tamarišky Alfea břeh stíní, 
v čas, rosu včela žíznivým když retem 
z narcissů ssaje unavena letem 
neb v jitrocele stříbrodechém jíní, 

Dva hady zřel jsem, kruhy v lásce splítat 
a pojímat se na výsluní v písku, 
v symbolech věčnosti se spolu kmitat. 

A nevím, proč jsem holí napřaženou 
v ráz samce zabil a v tom v jednom trysku 
jsem změnil pohlaví a stal se ženou. 

19* 

Digitized by 



Google 



276 Jaroslav Vrchlický: 

VIL 

A všecko, co jsem posud žil, to zase, 
však jinak padesát let žil jsem znova, 
mně oblohy i země krása nová 
se v jiném, větším objevila jase. 

Dřív pouze v síle, teď jsem dýchal v kráse 
a k jádru vnikal dál za masku slova, 
až taj jsem poznal, jejž v svém klíně chová, 
svět celý ztopený v tmě zářil v jase. 

A člověka, jak taj ten luští marně, 
jsem teprv okem ženy lépe chápal 
a miloval jsem dosud víc a žárně. 

Tu stejně po letech mi mužství dáno, 
jak vzato kletbou, abych ve tmách tápal, 
však opakem své já v nich našel ráno, 

VIII. 

Proč má mne litovat kdos, že jsem slepý? 
Rád sám bych věděl, co tu ještě k zření, 
snad hvězdné oči stejném u jiskření? 
Zda moře val, jež o zemi se třepí? 

Snad Zevův oblouk nebes velkolepý? 
Snad Chaos noci, v odvěkém kde tření 
se zmítá Život, porod jako mření, 
nad nimiž staré Fátum po tmě dřepí? 

To všecko zřel jsem řadou dlouhých roků, 
ba víc než to, novinkou ani bozi 
by nebyli víc vyhaslému oku. 

A proto zrak můj Juno zastínila, 
vždyť zbytečně mi Zeus blesky hrozí, 
mne zničit chtíc, mně dobro učinila. 



IX. 



Však, co je vzato oku, stokrát uchu 
se ve odstínech nejjasnějších vrací, 
čím bouří mraky, co zpívají ptáci, 
vše znám, jak v centru sedím všeho ruchu. 



Digitized by 



Google 



Tirésias. 277 



Hlas vichřic v zářícím i v slepém vzduchu 
znám, Kyklopův jak podzemní zlou práci, 
vím, kmen čím roste výš a čím se kácí, 
taj zvuků řeším na moři i v suchu. 

A v srdcí lidských tepu, v krve dráze 
čtu jako soudce zásluhu i vinu, 
vše lidské duše vidím chodit naze. 

To že mi uši vylízali hadi 
na Kitheronu, když jsem zdřímnul v stínu . . 
Ó, cypřiše, jak černý stín váš chladí! 



X. 



Co uši moje vylízali hadi, 
a věštění dar dopřáli mi bozi: 
znám smrtelníků hruď, jsou přeubozí 
a v nezdar vlastní vždy se ženou rádi. 

Ba, nejchytřejší přímo v zhoubu pádí, 
af pěstí vzdoru svého marně hrozí, 
ať trpí tiše v prachu všední prosy, 
zří tupě v kvas, jímž příroda je vnadí. 

Tak proti vůli zlověstným jsem ptákem 
se lidem stal, a vždycky nešťastníka 
má věštba bouří, stížená zlým mrakem. 

Spíš zajdu k moři, v nehostinné lesy, 
ať do vichřice supí hlas můj hýká, 
než v lidi zmar by sypal, noc a děsy I 



lír 



Digitized by 



Google 




BEDŘICH VILÉM SPIESS: 

U divého muže. 

Obraz ze života dřevních sousedů Malostranských. 



(Pokračování.) 



V den památný sv. Tymotea či dle našeho počtu dne 22. srpna 
léta Páně 1591 bylo stání k průvodům. 

Původ či žalobník pan Karel Přehořovský přišel se svým plno- 
mocníkem; obvinéný Kliment Kechl také nehodlal mluviti sám od sebe 
než skrze přítele. Po zahajovacích formalitách mluvil plnomocník páně 
Karlův, že k tomuto zaneprázdnění opatrných a slovutných pana purk- 
mistra a pánův zavdal příčinu pan Kliment Kechl svou nevděčností, 
jemuž p. Karel Přehořovský každého času, kdyžkoli a kohokoli k němu 
posílával, na zlatě a tolařích v nemalém počtu odsilal, a nikdá, zprosta 
mluvě, ho neoslyšel. I maje se s ním o takové půjčky přátelsky smlu- 
viti, jakž se mu od p. purkmistra nejednou poručení stalo, a jakž na 
poctivého člověka náleží, dluh spravedlivě povinný s vděčností zaplatiti, 
toho učiniti nechtěl, než toliko k 112 kopám se přiznával. 

Po té jal se přečítati kromě spisů svrchu vzpomenutých výpovědi 
svědků jak očitých tak „ušatých", již v té příčině zde na právě letos 
po dva dni slyšáni byli, a posléze některé odstavce práv městských. 

Po té žádal plnomocník, aby pan purkmistr a páni klientovi jeho 
k vykázaným prvé summám milostivě dopomoci ráčili. „Neb, jakž peníze 
na právě složeny budou, že se z domu Klimenta Kechla hned vystěhuje, 
a o něj nic nestojí." 

Proti tomu od Klimenta Kechla skrze přítele mluveno: „Aby dluh 
522 kop 46 gr., jakž jej p. Karel Přehořovský v jakéms auszugu svém 
poznamenal, byl proveden, že toho slyšáno není, a protož tím po- 
vinen nebude." 

„Co se šuldbrifu dotýče, k tomu se ovšem přiznával. Někteří 
svědkové sic o jakýchsi rozdílných půjčkách dosti skrovných rozprávějí, 
ale jeden s druhým se nesrovnává, času jistého žádný nejmenuje aniž 
co v jistotě jistí, a tak nic podstatného a právního nesvědčí." 



Digitized by 



Google 



Bedřich Vilém Spiess: U divého muže. 279 

«Aie nic divného není, že p. Přehořovský takové svědky sobě 
sebral, poněvadž mezi hospodářem a hostem často se sbíhá, že sobě 
peněz půjčují i je sobě splácejí, zvláště když se spolu přátelsky a bratrsky 
v domu snášejí. Což i mezi nimi mnohdykrát bývalo." 

„Co se dříví dotýče, poněvadž toho od p. Karla nekupoval, on 
také mu nic neprodával ani ho za ně neprosil, než dopřál-li je čeládce 
bráti, že to z dobrého přátelství činil. Neb kdyby jinak bylo, byl by 
se o to k němu domlouval, a aby mu čeládka nebrala dříví, při něm 
náležitého opatření v té věci hledal. A protož, nekoupiv takového dříví 
od něho, nevěda také nic, mnoho-li toho či málo bylo, že mu žádným 
vynahrazováním za ně, rovně jako za nějaké fůry placením povinen 
není. Neb koní od pana Přehořovského nenajímal, anobrž poněvadž 
koně u něho choval, že také hnůj a jinú nečistotu od nich dáti vy- 
vozovati povinen byl." 

„Z strany pokoje jestli p. Přehořovský sám o své ujmě a bez 
dovolení jeho v tom něco stavěl, že tím sám vinen. Neb toho žádná 
důležitá potřeba nevyhledávala, poněvadž v témž pokoji mnohá hrabata 
bydlívala i s ním dobře spokojena bývala. A tak, kdo na cizím gruntu 
staví aneb bez vědomí i dovolení pána něco napravuje, ten to jemu 
daruje." 

„Při svém přiznání k jisté částce dluhu že stojí, ale však plno- 
mocník p. Přehořovského právem městským toho nedotáhne, že jemu 
celou summu, totiž 522 kop 46 gr. povinen jest. Práva zajisté městská 
patrně vyměřují, že každý původ svou žalobu provésti povinen jest. 
A tak, ačkoli pan Přehořovský ve spisu jistou summu předložil, však 
jí neprovedl, Kliment jemu mimo to, k čemu se dobrovolně přiznal, 
ničímž dále povinen není. Však když se od toho, co pan Přehořovský 
od pokoje spravedlivě povinen jest, strhne, tedy ostatek, jakž se z domu 
vystěhuje, hned jemu dodati chce; s tim se poroučeje k uvážení a opa- 
tření spravedlivému." 

Na to plnomocník pana Přehořovského replikuje, že se svědkům 
klientovým divní výkladové dávají. 

„Ale by třebas jisté summy neseznávali, ani času nejmenovali, však 
Kliment Kechl, poněvadž nic neodvedl a toho, že ty dluhy zaplatil, 
neukázal, dluhu se neočistí, tím svého svědomí nespokojí. Běda zajisté 
tomu člověku, kterýž věda, že od přítele peněz sobě důvěrně vypůjčoval 
a že mu spravedlivě dlužen jest, však dluhu přece odpírati smí I" 

„A poněvadž pak Kliment Kechl dobrovolně se přiznává, že jeho 
čeládka dříví pana Karla Přehořovského pálila, for také množství jemu 
bylo činěno, že to obédvé také jemu zaplatiti povinen jest." 

„Co se pak nákladu na opravu pokoje dotýče, že přítel KUmenta 
Kechle způsobu města tohoto povědom není. Zde zajisté dvořané, 
cožkoli na zlepšení pokojův, v nichž bydlejí, vynaloží, všecko všudy 
až do nejmenšího hřebíčku sobě počtou a potom z nájmu hospodáři 
vyrazí. A poněvadž pak p. Karel tím nákladem pokoj jeho zlepšil, že 
mu jej zase vynahraditi spravedlivě povinen jest." 

„Co pak summ z ruky své do ruky jeho Přehořovský Kechlovi 
půjčoval, že toho do 50 kop gr. č. učiní. Ale nemaje té půjčky kým 



Digitized by 



Google 



280 Bedřich Vilém Spiess: 

provésti, že již to své neopatrnosti přičísti musí a že to pánu Bohu 
poroučí, kterýž svým časem půjčujícímu a dobrodiní činícímu jinou 
stranou tu škodu vynahradí, a toho, kterýž dluh spravedlivý zapírati 
smí, spravedlivě ztresce." 

Opět od KHmenta Kechla skrze přítele mluveno, „že se plnomocník 
p. Karla příliš hrubě honosí, jakoby od jeho principála znamenitá dobro- 
diní přijímal; ale on proti tomu s dobrým svědomím mluviti smí, že 
těch dobrodiní velmf na skrovně poznal, anobrž že pro něho k zname- 
nitým škodám přišel. A protož že se tý pohrůžky nic nebojí, aby ho 
Bůh pro pana Karla Přehořovského v té příčině trestal." 

,Z strany dvořanů dává se tomu místo, že ti proti hospodářům 
mnohých svobod požívají. Ale p. Přehořovský že žádným dvořenínem 
Jeho Milosti císařské není, než toliko jest u něho nájemníkem. A protož, 
co jest koli bez vědomí a dovolení jeho na ten pokoj vynaložil, že 
mu toho zase vynahrazovati povinen není a nebude." 

Naposledy od plnomocnika doloženo, že Kliment dluhu ničímž 
neodvedl a že tím spravedlivě povinen jest. 

S tím strany ku právu přistoupily a se k uvážení poručily. 

Tu pan purkmistr a radda, v práva nahlédše a toho všeho, co zde 
čteno i co dále k tomu od stran mluveno, bylo, bedlivě pováživše, dne 
1. října 1591, takto mezi stranami ortelem svým vypověděli. 

„Poněvadž pan Karel Přehořovský z Kvasejovic toho, že by od 
léta 1588 až do léta tohoto 1591 Klimentovi Kechlovi dluhu pravého 
a sečteného, na kterýž by ourok po ta léta jíti měl, 393 kop 46 gr. 
míš. na hotových penězích půjčiti měl, jakž jest sobě to do vejtahu 
svého ku právu složeného vepsal, ani registry pořádnými, ani cedulemi 
řezanými ani šuldpryfem spečetěným, ani svědky, kteřižby o takové 
summě něco jistého a patrného oznamovali, jakž práva o provozování 
dluhu vyměřují, neprovedl : z té příčiny Klimentovi Kechlovi z Hollen- 
štejna proti panu Karlu Přehořovskýmu dává se za právo, tak že jemu 
mimo 112 kop gr. míš., k nimž jest se dobrovolně přiznal, ničímž 
dále, což se koli v tom předním vejtahu jeho p. Karla Přehořovského 
obsahuje, povinen není." 

„Ale přiznalou summu jemu ve dvou nedělích složiti povinen jest 
podle práva, však s tím pií tom doložením, což se koli od nájmu, 
počítaje za každý rok po 30 kop míš. spravedlivě vyhledá, to sobě 
Kliment Kechl vedle vlastního uvolení p. Karla Přehořovského napřed 
poraziti má." 

„Ale jakž pozuostalá summa vedle přiznání KHmenta Kechle na 
právě složena bude, tehdy pan Karel Přehořovský přijma ji, hned také 
z domu jeho beze vší odpornosti vystěhovati se povinen bude." 

„Co se pak poznamenání v druhém vejtahu dotýče, kteréž se 
vztahuje předně na opravu pokoje, v němž bydlí, potom na pálení 
dříví za dvě létě a naposledy na forování k domu i z domu: poněvadž 
p. Karel Přehořovský toho předně, že bez takové opravy v domě 
Klementa Kechle v najatém pokoji nižádným zpuosobem bezelstně 
bydleti nemohl, a hospodáře, aby mu to opraveno bylo, napomínal; 
potom že Kliment Kechl se u něho nějaké dříví dlužil i jiného koupiti 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 281 

připovídal; naposledy že od něho koně jeho, aby těmi k domu i ven 
z domu forováno bylo, najal nebo zjednal, ničímž vedle práva neprovedl 
a neukázal; z těch příčin i v tom druhém artykuli KHmentovi Kechlovi 
proti panu Karlovi Přehorovskému z Kvasejovic dává se za právo tak, 
že jemu žádným placením aneb nahrazováním věcí v druhém vejtahu 
poznamenaných povinen není vedle práva. Však škody z duoležitých 
a hodných pfíčin mezi stranami se zdvihají." 



6. 

Jakkoliv Přehořovský od spolusousedů Kechlových jiného nálezu 
se nenadal, přece byl jím všecek roztrpčen. Aby se z toho povyrazil, 
uposlechl svých bratří, zvoucích jej k honům, jež letos zvláště vy- 
datnými býti slibovaly. 

Odjížděje z Prahy, připomenul svému příteli právnímu, aby jménem 
jeho v čas odvolal se k právu vyššímu. 

V kroužku rodných bratří Václava, Jana a Kuneše ztrávil veselé 
dni na statcích otce svého Jana v Přehořově a Vesci; také do Ratibořic 
se podíval na báně, z nichž rod jeho tolik stříbra těžil. Dva dni prodlel 
ještě u milých starých rodičů svých na Táboře, ale déle ho to venku 
nestrpělo, než neodolatelně zase do Prahy táhlo. 

Sluhu poslal napřed se zavazadly. Ryzler, záhy z rána hlavního 
města dojev, nemálo byl překvapen, vida, že dvéře dolejší kuchyně 
jsou vypáčeny. Překvapení jeho však změnilo se v úžas, když spatřil, 
že také okno z kuchyně na pokoj vyraženo, a dvéře že jsou dokořán. 
Stůl, na němž Přehořovský před odjezdem svým nemálo od hedbávných 
a jiných věcí složeno měl, byl prázdný. 

Zle tu nezvaný jakýs host hospodařil ; pobraltě dle odhadu Kryšto- 
fova ne-li více aspoň za šest set kop míš. 

Na učiněný sluhou pokřik sběhli se kde kdo z domu, „hausknecht", 
čeládka i nájemníci. Kateřina Krokvičková, která v přestavěném domku 
na dvoře ve sklepě (v přízemí) bydlela, prý v noci slyšela, že se v domě 
tlouklo, ale že neví, kdo. Podobně vypravovala dcera její Kateřina: 
, Slyšela sem v noci, když sme leželi, veliký tlučení na dvéře, než 
nevím, na který." Totéž Lydmila Valentová*) tvrdila, řkouc: „Ležela 
sem s Kateřinou Krokvičkovou v jejím sklepě a slyšela sem v noci 
tlučení v domě. Ale nevím, kdo jest tloukl a kde na který dvíře." 

Zloděje nechytli, ježto i vrata — jak stará Krokvičková jistila — 
když časně na ráno s dcerou svou šla z domu, proti zvyku byla otevřena; 
ale domněnky všelijaké pronášeli; zvláště ta nabyla u nich vrchu, že to 
zloděj cizi nemohl býti, nýbrž domácí; cizí že by nebyl taK hlučně sobě 
při počinu svém vedl. 

Posléze odvážil se Kryštof Ryzler samého hospodáře z krádeže té 
podezírat. Jaké toho měl důvody, není sice z akt zjevno, ale pravdě se 
podobá, že někdo z domu přilákán tlučením k oknu dolejšího pokoje, 



*) .dcera Valenty vinaře u Vakundový kovářky na Oujezdě". 

/Google 



Digitized by ^ 



282 Bedřich Vilém Spiess: 

v něm Kechla při nekalé té práci postřehl a objev svůj nápotom sluhovi 
pošeptal. 

Vůči rozšafné hospodyni ovšem Ryzler podezření toho neprojevil, 
než uctivě se pokloniv, vyřídil jí srdečné pozdravy od celé rodiny 
Přehořovských a od paní mateře Karlovy vzkaz, aby paní Anna co 
nejdříve ji na novém zámku v Měsících navštívila, že prý ji všickni 
tuze rádi uvidí a vším pohodlím opatří. Potom snesl do kuchyně dary, 
jí od urozené paní Mariany Prehořovské zaslané: bečku výborného 
másla, koš čerstvých vajec, něco zajíců a koroptví šest párů. 

Oproti tolikerým důkazům nelíčené přízně jak ohavným, jak mrzkým 
jevil se býti čin, jehož se — jakž i ona tušila — zvrhlý její muž byl 
dopustil! Zprotivil, zošklivil se jí od té chvíle naprosto. 

Přehořovský k večerou byl také již doma. 

S láskou v srdci, s díkem na rtech a s nachem studu ve tváři 
vkročila paní Anna do pokoje jeho, sama — co nemívala v obyčeji. 
Nemohouc slova ze sebe vypraviti, potácela se v před. Pan Karel ji 
v pádu zachytiv, v blahém opojení ji v náruč svou sevřel a líbal a opět 
v spanilou tvář líbal. — — 

Tehdáž paní Anna poprvé zapomněla, že jest ženou Kechlovou. 

Oloupiv Klimenta o poklad nade vše dražší, kterak byl by směl 
Přehořovský stihati jej pro krádež. věcí nepoměrně levnějších? A tak 
minula historie o vyražení dveří a okna na pokoj jeho beze všech 
zlých následků. 



Ale pře o nezaplacený dluh Kechlův vlekla se dále. Přehořovský 
odvolal se z rozsudku práva městského k právu vyššímu. O čemž když 
Kliment „u Petržilku" se dozvěděl a když mimo to na vlastní uši za- 
slechl, kterak zlomyslný jakýsi vtipkář u sousedního stolu hostům vy- 
kládati se jal, že prý dům páně Klimentův co nejdřív svůj štít zamění, 
že se tam nebude více „u divýho muože" říkati, nýbrž „u divýho 
paroháče": tehda Kechl vztekem rty si hryže, piternu opustil a domů 
se hnal žáhu si schladit na jednom z nich, na „pokojníku" svém neb 
na ženě. Tato na štěstí doma nebyla, a proto snesla se bouře nad 
hlavou Karlovou. 

Přehořovský bavil se právě v hořejním pokoji s bratrem sluhovým, 
Bartolomějem Ryzlerem o rodišti jeho Mostu, kteréž město pana Karla 
zajímalo. Když pak spolu po schodech scházeli, vyřítil se proti nim 
hospodář a na způsob lidí smyslů zbavených jal se křičeti: „Přehořovský! 
bodej tebe hrom zabil! Poď se mnou! Jsi-li dobrej a jestli v tobě krůpě 
dobrý krve, bí se se mnou!" 

Potom po druhé: „Věřím pánu bohu, že z nás některý nebožtíkem 
bude, než appellaci dole bude." — A posléze vmetal mu v tvář: „Snad 
najímáš pacholky, aby mě tak mlátili a zamordovali, jako si dal pana 
nebožtíka Smiřického zamordovati!" 

Tím zavdal zběsilec znova příčinu k trojí rozepři soudní: K prvé, 
v níž činiti bylo o pohrůžku Kechlovu, že Karla nebožtíka udělá; k druhé. 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 283 

kdež činiti bylo o nářek, že Přehořovský na pana Smiřického navozoval 
a jeho zamordoval;*) a k třetí, v níž činiti bylo o to, že Kliment pana 
Karla v domě svém k bitvě pobízel. 

Svědci o to třikráte slyšáni, ale stání k průvodům se nekonala; 
rozvaděné strany, zdá se, smířily se zase. 

Také nevole, která byla zavládla mezi Přehořovským s jedné 
a zlatníkovou rodinou s druhé strany, v krátké na to době ustoupila 
dobré vůli. 

Zlá příhoda s kozlem, o níž jsme svrchu byli vypravovali, měla 
dvojí neblahý účinek: za prvé, že ubohá Minichová ji odstonala, jsouc 
celé skorém léto k lůžku připoutána; za druhé, že mezi rytířem naším 
a zlatníkem rozepře povstaly a před pana purkmistra a pány se dostaly 
k vyslyšení a rozeznání právnímu. 

Při jednom ze stání o to konaných Jan Wendl Pensl, bráně se 
excepcí či neodpovídáním, mezi jinými slovy od sebe skrze přítele dal 
prý mluviti: „Chce-li pan Karel Přehořovský z Kvasejovic proti němu 
zřízení zemského X. Xll. užiti, tehdy že jest povinen stav svůj provésti 
a ukázati. ** 

Toto nařknutí, jakoby sobě osoboval, co mu rodem a právem 
nenáleží, Karla v hloubi duše urazilo. Nebyltě Přehořovský „erbovník" 
ledakterýs, jakých tehdáž v městech Pražských a jiných pobíhalo, než 
pocházel z rodu vladyckého, usedlého na Kvasejovicích od starodávna. 
Když pak kdosi z toho rodu v 15. století nabyl Přehořova u Soběslavi, 
zvali se on i potomci jeho odtud rytíři Přehořovští z Kvasejovic 
a měli ve znaku svém ptáka zelenavého, na břiše žlutého, an stojí 
na větvi barvy skořicové, z níž pětilistá ratolest vyrostla; nad přilbou 
bylo totéž.**) 

Rytíř Václav Přehořovský z Kvasejovic, děd páně Karlův, žije 
v Táboře, seděl od r. 1521 v radě pro drahná léta a konal městu 
mnohé platné služby. Před r. 1541 koupil kmecí dvory v Maleníně 
a ves Ratibořice, u které k nemalé jeho radosti brzo potom bohatá 
stříbrná ruda byla objevena. Po smrti jeho rozdělili se (r. 1554) synové 
o dědictví otcovské tak, že mladší Oldřich dostal vsi Přehořov, Lžín, 
Sobědraž a Záluží, starší Jan, otec páně Karlův, nechal si Ratibořice, 
Podolí, ves pustou Čabel a dvůr v Maleníně. 

K tomuto dílu svému přičinil Jan (1577) statek Měšice, jejž za 
6550 kop míš. byl od tchána svého, urozeného pána Kuneše Dvoreckého 
z Olbramovic, koupil, z čehož ovšem radost nemalou měla paní Marjana 
Přehořovská z Olbramovic, matka páně Karlova, a to tím větší, když 
v tomto rodném sídle jejím pan manžel vybudoval nový zámek. Nemáte 
odtud daleko do Tábora, kdež, jsa rychtářem Jeho milosti císařské, 
zpravidla přebývá. Zdědiv nedávno také ještě díl bratra svého Oldřicha, 



*) Zavdal-li Přehořovský k ohyzdnému tomu nařknutí nějaké příčiny čili 
nic, o tom v aktech ničeho jsme se dosud nedočetli. 

**) Vyobrazení tohoto erbu najdeš v Sedláčkových .Hradech a zámcích' 
na příloze ke 4. dílu. 



Digitized by 



Google 



284 Bedřich Vilém Spiess: 

vládne tudíž páně KarliSv otec zbožím tak rozlehlým, že nejeden z pánův 
českých mu ho záviděti může, ba i závidí.*) 

To znali páni v radě městské, a neznali-li, tehdy jim to pan Karel 
pověděl, a u vědomí, že rodem tak starobylým a bohatým honositi se 
může, naléhal ve spravedlivém hněve na to, aby zlatník Pensl hlavně 
a především proto byl ztrestán, že se troufal stav jeho šlechtický bráti 
v pochybnost. 

Poněvadž jak v této tak v ostatních rozepřích činiti bylo o důtku 
a nářek na poctivosti, uznali pan purkmistr a páni, aby rozepře tyto 
byly na přátelskou smlouvu podány. 

A protož skrze Andresa Hercoka jinak Kroska, na ten čas purkmistra, 
Mistra Bartoloměje Havlíka Srnovce z Varvažova prymasa, Filipa Inder- 
feldera z Inderfeldu a Petra Kocha mečíře osoby radní, nařízené smlouvce 
a prostředky, na nichž obě dvě strany dobrovolně přestaly, v outerej 
den památný sv. Matěje apoštola Páně r. 1592 takto po dosažení od 
obojí strany moci ubrmanskou vejpovědí přátelsky jsou porovnáni: 

„Co se koli na onen čas mezi panem Karlem Přehořovským 
z Kvasejovic z náhlosti a popudlivosti i hněvu pod večír jak slovy tak 
skutkem zběhlo a přitrefilo, že to všecko se zdvihá, moří, kazí a v nic 
obrací tak a na ten zpuosob, že nic toho ani jedné ani druhé straně na 
ujmu, dobré cti a poctivosti není a nemá býti nyní i na budoucí časy." 

„Obzvláštně pak pan Karel Přehořovský z Kvasejovic v tom se 
na poctivosti opatřuje, že svrchu uvedená slova Penslova rodu a stavu 
jeho pana Karla na ujmu nejsou a nižádným zpuosobem býti nemají." 

„Jan pak Wendl Pensl s Krystinou manželkou svou pana Karla 
Přehořovského z Kvasejovic v rodu a stavu jeho za toho držeti mají 
povinni jsou, zač ho jiní poctiví lidé mezi stavy království Českého 
drží a mají, pod uvarováním skutečného trestání a propadením právu 
pokuty peněžité vedle uznání právního, jestli by panu Karlovi z Kvase- 
jovic něco toho, což touto ubrmanskou vejpovědí zrušeno a umořeno 
jest, buď sami, buď skrze někoho jiného pod jakýmkoli obmyslem neb 
fortelem, a to by na ně ukázáno bylo, zdvihali neb zdvihati chtěli." 

Pro lepší toho bezpečnost a budoucí pevnější zdržení byla tato 
smlouva před stranami přečtena a — any se k ní přiznaly — s jistým 
vědomím a dovolením pana purkmistra a pánův jest do knih městských 
vložena a vypsána. 

8. 

Když pražští sousedé si svozili na podzim ze svých vinohradů 
vína, mohl každý z nich na svém domě vystrčiti věník a pod ním směl 
bez nesnáze a bez úředních překážek svoje víno čepovati. 

Věnik takový pestrými fábory vyšňořený houpal se vesele také 
nad vraty domu Jana Orgiesa či Oriusa na znamení, že tu kromě hořkého 
piva nyní také víno šenkují. 

") Bližších o rodě tom zpráv dočteš se v Deskách zemských 1. G 15.; — 
51. G 27.; — 19. M 18. — Srovnej Sedláček 1. c. IV. pag. 97. 152. 297. 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 285 

Náleželtě dům tento v počet domů nákladnických ; a pivo tu čepované 
chutnávalo dobře malostranským sousedům. Vždyť sládek Jan Mendyk, 
jenž je vařil, počítán k nejlepším svého cechu mistrům a mladá, kyprá 
šenkýřka, Anýžka Soběhrdová, uměla trunk pánům hostem jak mladým 
tak starým půvabností svou i lecjakým vtipným propověděním zlahodnit. 
I nebylo tedy divu, že prostorná světnice šenkovní u Petržilky — tak 
se Orgiesovi obecně říkalo — nikdy nebývala prázdna, ale tuze často 
tak přeplněna, že hosté nejen všecky stoly po ní rozestavené osedli, 
než i na dlouhé lavici se těsnali, která kolem kamen se táhla. 

Kamna ta byla veliká, jako v kterékoli sednici vesnické, a stála na 
zděném „podkamní". Měděný „kakabus" (kamnovec) jen se svítil a od- 
rážel od kachlíků temnozelených, tu onde povydanou prací zdobených. 

Na téže straně co kamna, ale opodál v koutě byl stok šenkéřský, 
na něm stála schystána kromě pinty a půlpinty řada žejdlíků tolikéž 
cínových, ale již starších, natlučených. Několik půlek a skleniček na 
víno se za nimi lesklo podle veliké plechové hubatky, kterouž šenkýřka 
víno dolévala. 

A v této sednici, k níž se po schodech chodilo, a jež od jiných 
tehdejších piteren ničímž se nelišila, sedělo hned z rána několik hostů 
za stolem proti kamnům. Byl to bratr Oryusův Matouš a malíř Jiřík 
Šic, soused práva Matky boží 'konec mostu, se svým pastorkem Jiříkem 
Kadeřávkem. Nepili vína než pivo. 

Za chvíli vstoupil do světnice Kliment Kechl, přisedl k nim a po- 
dával klobásu a jitrnici, zbytky to vepřových hodů před několika dny 
v domě jeho slavených. Za hovoru s ním všiml si pojednou malíř, že 
kdosi, maje hlavu zabalenu, leží za kamny, a že mu Počepický — či, 
jak se pomahač Oryusův vlastně jmenoval — Říha Tymml dává vejce 
jísti. I ptal se Klimenta: „Jaká to děvečka za kamny leží?" A on mu 
řekl: „Ale, mlč, milý bratr; však podivná různice byla s Poláky!** 
a zrudnuv, povstal a, jakoby cos pilného jí měl pověděti, k Anýžce 
za stok se odebral. 

„Já také záhy z rána jsem zaslechl, že by se Poláci u bratra 
mého sekati měli. A chtěje jistoty nabyti, spěchal jsem semo," ozval 
se Matouš Oryus, avšak tak hlasitě, že Počepický s kamen seskočiv, 
ke stolu přistoupil a hlasem tlumeným prosil, aby o včerejší příhodě 
tak hlasitě nemluvili. Vždyť tuto za kamny leží ten Polák ssekaný. Je 
mladý to šlechtic z království a jmenuje se prý Mikuláš Slomovský. 

Překvapení a úžas zrcadlil se teď ve tváři všech; obrátili zraky 
své k místu, kde ubohý mládenec s obvázanou hlavou ležel. 

Ledva však Kliment k nim zase přisedl, otevřely se dvéře do kořán, 
a čtyři Poláci s barvířem či bradýřem přihrnuli se k lůžku těžce zraně- 
ného. Hovořili s ním, politovali a po chvíli snesli ho s kamen. Slomovský, 
přemáhaje se, postavil se na nohy; ale, učiniv několik kroků, mdlobou 
upadl na prahu šenkovny a dávil se. Poláci s Počepickým snesli jej 
dolů do pokojíka podle šenkýřčiny komory. 

Za Poláky vyšel, všecek sklíčen, pan Kliment s Matoušem navštívit 
hospodáře, v horním patře bydlícího. 



Digitized by 



Google 



286 Bedřich Vilém Spiess: 

Zbylí v piterně hosté obklopili Anýžku i hartusili, aby jim povědéla, 
co a jak se včera tu dalo. 

Ochotná povždy šenkýřka i tentokráte hostům neodolala, i jala se 
svým způsobem vyprávěti. 

„Já jsem včera nedávala vína než pivo, a byli u nás Poláci. Bylo 
jich bezmála s plnej stůl. Seděli a pili pivo. Potom odešli vSickni pryč, 
a věru nepamatuji, já-li jsem duom po nich zavřela čili kdo jiný. Potom 
sládek náš zuostal s paní v světnici a hráli v karty. A pán nebyl doma. 
Já jsem za kamny ležela, a v tom přišli dva Poláci a tloukli na duom. 
A paní jim velela otevříti, a já jsem nedala. A oni prosili, aby jim 
otevřeli, že co propijí, že chtějí rádi zaplatiti. I otevřeli jim a pustili 
je nahoru, a oni se posadili za tamhle ten stůl, kde starší hrál s paní. 
A paní odešla od stolu, a oni sobě kázali vína dáti.'' 

,A ten jeden — Slomovský mu prý říkají — hrál s starším v karty 
o víno. A ten Polák, když měl napsati jednu čárku, tehdy napsal dvě, 
tři. Potom v tom přišel pán domů s p. KHmentem Kechlem. A ten 
Polák, který s Mendykem hrál, hadrová! se, když měli platiti za víno. 
Starší nechtěl více platiti než za deset žídlíků, co je prohrál. A pán 
mu lál, aby zaplatil, a sládek lál také, že pán při Polácích stoji a při 
něm nic, a šel pryč do druhého domu.^ A ti Poláci měli zaplatiti za 
devět žídlíků, nechtěli." 

,A ten, který s tím Slomovským byl," přejal šenkýřce slovo Po- 
čepický, z duly zatím se vrátivší — chodil po světnici a povytahoval 
šavle ven a pan hospodář řekl jen: ,Milí páni, seďte, však já sám dám,* 
A připsati dal na se šest žejdlíků a seděl u kamen. A ten Polák, který 
měl šavli, sázel peníze, a neměl než čtyry bílá. A paní jich nechtěla 
vzíti. A když jich paní vzíti nechtěla, ten Polák je rozházel." 

„Tak dlouho se babkovali — skočila zase Počepickému Anýžka 
do řeči — až pánu a KHmentovi z kurvy synů nadávali. A stáli u stolu 
u dveří p. Kliment s tím jedním, a pán stál u černýho s tím druhým, 
se Slomovským. A potom p. Kliment s tím, jako s ním stál, hnali se 
ze dveří ven. A já jsem neviděla, kdo po kordu dobyl. Byla jsem 
v tý chvíli v komoře." 

„A když ten mladý, jako stál s pánem, slyšel kordy cinkati vně, 
chtěl běžeti ven. A pán mu nedal, popadl ho za sukni, a on se mu 
přece vytrhl a vyběhl ven, a pán také běžel za ním. A já neviděla 
jsem, aby měl pán tehdáž, když ven běžel, kord dobytý, než potom, 
když již ten Polák zraněn byl, viděla jsem, že měl kord dobytý." 

„A jak ten Polák ven vyběhl, tak byl zraněn a křičel na pana 
Klimenta, že jest ho zranil. A přišel do světnice, a krev mu tekla. 
A dali mu stolici, a on se na ni posadil a potom mdlobou upadl na 
zem. A já mu dala polštář pod hlavu a křičela jsem, aby šli pro barvíře." 

„Potom tedy já šel ven — doložil Počepický — a nalezl jsem 
v síni v koutě šavli toho druhého Poláka ukrvavenou a nesl jsem ji do 
šenkýřčiny komory. Pak jsem běžel k bradýři Michlovi Purkmeistrovi, 
aby šel k nám Poláka zavázat. Michl nešel sám, než poslal svého 
tovaryše, a ten ho zavázal. A on Slomovský ležel tu přes noc." 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 287 

Dozvěděvše se tak zajímavých novin, a to z prvého pramene, 
chystali se všickni hosté právě k odchodu, aby se o ně za tepla se 
svými rodinami a přátely sdělili; ale že se Kechl s Matoušem zase 
k nim vrátil, zůstali s nimi ještě seděti. Neměli příčiny toho litovati. 
Neboť neminulo ani čtvrt hodiny, i přišli ti čtyři Poláci z duly ke stolu 
jejich a promluvili k Klimentovi Kechlovi: „Pane KHmente, nepřejeme 
vám toho. Vy jste dobrej, poctívej člověk, a tý starosti bychme vám 
nepřáli, kterouž máte. Neb ten mládenec na vás praví, že jste vy jemu 
to udělal. « 

Na to jim Kliment řekl: „Má-li čím ukázati neb prokázati, že on 
svou nevinu chce odvésti." 

Všecka rozrušena rozešla se společnost. 

Kechl kráčel, ba nekráčel, než běžel domů, kdež ho ustrašená 
zlou tou pověstí manželka očekávala. Nepromluvila ni slovíčka, než 
vypukla v usedavý pláč. — Kliment toho dne nic nepojedl ani nespal. 

Druhého dne z rána zastihl ho Jan Cirner mladší z Lebendorřu 
v domě Jana Gertenštyle. Vcházeje, vrtěl prý Kliment hlavou a řekl: 
.Bodejž to hrom, co jsme hrubě zavedli I" A Cirner se ho ptal, kdež 
to? A on řekl: ,U Petržilky." I ptal se ho: Byl-li jsi také při tom? 
A Kliment řekl: „Byl jsem." Cirner zase k tomu řekl: „Jsi-li pak co 
vinen?" A on řekl, vrtě hlavou: „Nejsem; než, přijde-li k tomu, že já, 
vím dobře, kdo to udělal." 

Spěchaje odtamtud, sešel se Kechl na Oujezdě s Václavem Lokajem, 
a když přišli před Vakundovic, potkali se s nimi Poláci Josef Uher 
a Baleár. Oba šli od Mikuláše Slomovského a ptali se hned KHmenta, 
co učinili, že jsou tovaryše jejich oba tak posekali. 

A Kliment odpíral, že on tím nic vinen není a že se žádného 
nedotekl. A chtěl kord svůj dáti ohledati, bylo-li by na něm co uznáno, 
že by chtěl vinen býti. A oni mu pravili: „Když jste tam jediní sami 
čtyry byli, že jste musili to učiniti." 

Na to řekl jim Klement Kechl, aby přišli ve dvanácte hodin ně- 
meckých k Petržilkovi, že by se chtěli urovnati o to, aby mezi lidmi 
takového pokřiku nebylo. Potom když tam ve dvanácte hodin přišli, 
Jan Petržilka nechtěl k porovnání přistoupiti, odpíral tomu, že on vinen 
nic není. A Kechl také odpíral. 

Tehdy ti Poláci přivedli KHmenta k posteli a dotazovali se Miku- 
láše, kdo jest mu to učinil. A on byl velmi mdlý, že skůro mluviti 
nemohl. Ukázal prstem na KHmenta Kechle, že jest mu to učinil a žádný 
jiný. Na to Kechl se přísahal, že mu v tom křivdu činí, že mu toho 
neučinil. Proti tomu Mikuláš Slomovský jest zase oznámil: „A já také 
smím přísáhnouti, že mi toho žádný jiný neučinH nežli ty." A KHment 
po druhé řekl: Že mi vtom křivdu činíš. A Mikuláš na to zase řekl: 
»Již jest dosti, když jsem jednou pověděl." S tím se rozešli. 

Poláci spěchali k Janu Turopolskému, jenž v domě „u černého 
lva" řečeném bydlel. Bradýřský tovaryš Hans Sh-oll právě mu převazoval 
rány, kteréi t^ké on sobě v osudné noci byl utržil. 

Kechl totiž, utkav se s ním v špatně osvětlené síňce, zranil jej 
a vyrazil mu šavli z ruky; načež se spolu s Oriusem na Slomovského, 



Digitized by 



Google 



288 Bedřich Vilém Spiess: 

který svého druha brániti chtěl, obořili. Ten po kratičkém odporu klesl 
k zemi. To vida odzbrojený Turopolský, prchal po schodech dolů na 
„krchow", spílaje: „Poďte, z kurvy synové, dolů I" A oni chtěli dolů 
jíti, ale on utekl. Běžel k bradýři Danielu Markrabovi, tloukl na dům 
a prosil Daniela, aby jej uvázal, že zraněn jest. 

A když vešel do světnice, ptal se ho Markrabě, kdo jest mu to 
učinil, a on řekl: ,Ti Němečkové, z kurvy synové. Přísahám, že jich tak 
nenechám." A trhal se tak sem i tam ve světnici. Když pak Markrabův 
tovaryš Stroll, rány mu obvazuje, tolikéž po pachatelích se tázal, od- 
pověděl mu prý Turopolský: „Einer wohnt gegen uns, aber bei dem 
,Wildenem Mann', der andere soli auf dem Aujezd wohnen. Mit dem- 
selben hátten sie sich geschlagen. Und sie hatten mit ihren eigenen 
Sablen sie geschlagen und ihnen die Sabl genommen. Und bat mich — 
vypravuje dále Stroll — ich soli lauíen und sehen, wie es dem andern 
Polaken gehet. So hab ich gesagt, dass ich das Haus nicht weiss, wo 
ich ihn sehen soli." 

Turopolský zůstal přes noc u bradýře, ale ráno šel pryč do svého 
bytu „u černého lva". A tam, jak z prvá řečeno, přišli polští soudruhové 
jeho, aby mu oznámili, čeho byli u Petržilky očitými svědky. Na otázku 
Turopolského, kterak se Mikuláši vede, pohlédli rozpačité jeden na 
druhého, a Lokaj, pokrčiv rameny, pravil, že mu netuší. 

A bylo Slomovskému čím dále tím hůře. Rána byla smrtedlná, 
tak prohlásil bradýř, když byl s večera znova ji uvázal, svému pánu 
Michaelu Purkmeistrovi. A proto se tento hned z rána odebral k tělesnému 
bradýři J. M. Cis. panu Hanušovi Althausovi, jenž byl přísežným mistrem, 
a ohledali spolu zraněného šlechtice, aby, bude-li potřebí, před právem 
stvrditi mohli, že rána jeho smrtedlná jest. 

Byltě Purkmeistr bezpochyby již zaslechl, že Turopolský zíta-a neb 
pozejtří před purkmistra předstoupiti a pro vyhledání toho nočního mordu 
právo za opatření jak osoby své tak Mikuláše Slomovského žádati hodlá. 

Při lékařské této vejchozi — či, jak bychom nyní řekli — kommissí 
bylo také několik krajanů Slomovského přítomno, kteří naplněni žalem 
a hořkostí lůžko svého těžce oddychujícího tovaryše obklopovali. Jeden 
z nich otázal se Slomovského, chtěl-li by nejsvětější svátost přijmouti, 
an jakýsi kněz polský z města Verblína v Praze právě mešká. Mikuláš 
k tomu nic nevece, než že chce s nimi do Polsky se vrátiti. 

Ubožák nevrátil se s nimi do milé vlasti, než — za několik dní 
vypustil mladou duši svoji. Tělo jeho bez hluku uloženo v půdu byť 
ne rodnou, aspoň slovanskou na novém hřbitově hned podle domu 
Petržilkova ležícím. 

Turopolský za několik neděl opět statně po rynku Menšího města 
pražského si vyšlapoval. 

,Já jsem ho dohojil — vypravoval kdysi ráno Daniel Markrabě, 
upravuje panu Karlu Prehořovskému vous i vlas — když byl se mnou 
smlouvu byl učinil, co jest mi dáti měl. Ale — povzdychl si — nemohl 
jsem dlouhý čas na něm nic míti, až jsem ho i do vězení dáti musil. 
A on jsouce (!) uvězněný, pro mě jest poslal a prosil mé, abych tři 
zlatý rýnské od něho vzal, že jeden šlechtic polský, jenž tu s poselstvím 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 289 

jest, chce ho penězi založiti, a že k němu půjde a, jak mu peníze dá, 
že mi chce doplatiti. A tak potom ten šlechtic ke mně chodil a ptal 
se mě, co jest mi Turopolský dlužen. A já jemu oznámil, že mi má 
dáti šest rýnských. A on pověděl, abych se nestaral, že on Turopolskému 
chce peníze dáti, aby mě spokojil. Ale Turopolský slíbil mi rukou dáním 
u vězení, že jako dobrý a poctivý šlechtic mně zaplatí. Ale potom 
vzavši (I) od toho peníze, mně jich nedal, než pryč utáhl." 



Odchodem jeho se Kechlovi a Oryusovi velice odhlivilo. Byltě 
Turopolský jediným z Polákův, jenž nevinně prolitou krev krajana svého 
pomstiti hrozil. On skutečně také, dokud Smolovský ještě na živu byl, 
u práva se toho domáhal, aby dle spravedlnosti ztrestání byli, kdož 
Mikuláše Slomovského zroubali. Ale když Mikuláš brzo umřel, tehdy 
Turopolský pro osobu jeho, nemaje žádného plnomocenství, práva více 
nenastupoval, než krevním přátelům toho pozůstavil. 

Však ti byli daleko kdes v království Polském, a. teď i jediný, 
ať díme korunní svědek noční té vraždy do ciziny ušel. Proto oba 
z ní nařknutí sousedé z plna plic si oddechli. Malomyslnost, jež — 
ač všelijak zastírána — je dosud byla ovládala, byla pojednou ta tam, 
a oba jako jindy zase v kroužku veselých spolubesedníkův popouštěti 
se jali uzdu nekalým vtipům a řečem svým. 

Ba Orgies stával se i troufalým. Či nebyla to troufalost, že před 
Matesem Šamberou, učedlníkem zlatníka Suttera, v domě jeho bydlícího, 
byl se v příčině Slomovského vyjádřil: „Mohl jsem já to tak brzo 
udělati jako jiný, neb já nežertuji." 

Manželka pak Orgiesova, hovoříc s kuchařkou téhož zlatníka s strany 
nebožtíka Poláka, řekla prý jest: „I muoj pěkný muži" 

Mluvil-li Orgies, střízliv jsa, tak neopatrně, snadno uvěříme, že, 
truiiku hořkého neb páleného přebrav, ještě větší neprozřetelnosti se 
dopouštěl. Pochloubalf se prý před svědky, zejména před mydlářem 
Vondřejem Koutkem, Jeronýmem Adamem a malířem Absolonem Polem, 
že jsou Mikuláše Slomovského zamordovali. Vždyť sám KHment Kechl, 
svrchu vzpomenutému mydláři si stěžoval: „Při sám, přej, není dobře. 
Ten Jan Orgies ještě třebas se vinen dá, není doma.*) Než když mně 
přijde na těžký, já dobře povím." 

Delirium potatorum, ve které Oryus nyní občas upadal, podlomilo 
statnému druhdy muži nejen duševní ale i tělesnou sílu tak, že byť 
i byl chtěl, nemohl touž, jako dříve péči míti o domácnost i živnost 
svoji. Tím ovšem škodil nejen sobě, než i Kechlovi, jenž co do živnosti 
nákladnické byl s ním ve spolku. A nyní porozumíme, co Kechl tím 
mínil, řka kdysi k písaři rychtářskému Janu Boršicovi, „že jeho Jana 
Orgiesa nemůže míti, a že jest tak velice svých věcí nepílen. A přijde-li 
potom k tomu, a on tak toho pilen nebude, že on, KHment Kechl, dobře 
se z těch věcí vytáhnouti chce." 

*) Nemá smyslů pohromadě. 

20 

Digitized by 



Google 



290 Bedřich Vilém Spiess: 

Obava Kechlova, ze slov jeho tuto uvedených vyzírající, že krev 
Slomovského přec jen mstitele svého se dovolá, splnila se dříve, než 
se byl nadál. Turopolský, vyhledav v Poznani příbuzných Mikulášových, 
živým skonu jeho vylíčením oba jeho strýce Maximiliana a Jana Slomov- 
ského pohnul, že bez odkladu dali u práva Menšího města pražského 
vznésti na KHmenta Kechle z HoUenštejna a Jana Orgiesa, měšťany 
téhož města, žalobu pro zamordování krevního přítele svého Mikuláše 
Slomovského. 

Zpráva o tom rozlétla se bleskem po Menším městě a způsobila 
nemalý rozruch mezi občanstvem; zděšením pak naplnila četné příbu- 
zenstvo a přátelstvo Kechlovo. 

Sám pan Přehořovský, všecek sklíčen, hlučným společnostem se 
vyhýbal, doma častěji než jindy pobývaje. Byltě strach, aby paní Anna 
Kechlová, zdrcena jsouc, neupadla v šílenství. Laskavým přímluvám a do- 
mluvám přítelovým a lékařskému věhlasu dra Jana Benedikta Tulipána 
posléze přec se podařilo, že ubohá paní pozvolna začala duševního 
klidu zase nabývati. Ale žel Bohu I na krátko jen. Neboť mysl její 
poněkud ztišená nenadálou příhodou znova byla pobouřena. 

Byltě lehkomyslný KHment bez vědomí Annina a proti výslovnému 
znění smlouvy s urozeným pánem z Kolovrat uzavřené sobě vypůjčil 
čtyři sta padesáte kop míš. od Šebestyána Fuchsa, a jakkoliv dobře 
věděl, že nemá, čím by dluh uhradil, slíbil přec, že do roka a dne 
peníze Fuchsovi splatí. 

Zatím rok a několik neděl bylo minulo, a pan KHment přes mnohá 
upomínání nemohl platiti. Věřitel jal se tudíž právní cestou spravedlivých 
peněz svých dobývati a vymohl si posléze ,při ouřadě J. M. císařské 
nad appellacími na hradě Pražském nález, kterýmž jemu od Jich Mil. 
pana presidenta a rad na Klimentovi Kechlovi 450 kop míš. přisouzeno 
bylo, pro kterouž summu exekucí zvodem a zmocněním domu, v němž 
KHment Kechl bydH, řečeného ,u divých mužuov*, státi se měla." 

A tak nadcházela osudná ona chvíle, které se nebohá paní dlouho 
již děsila, kdy vyhoštěna měla býti s rodinou svojí z domu, k němuž 
byla tak přilnula. 

Ale obávaná ta chvíle tentokráte jí přece ještě nenadešla; o to se 
postaral k nemalému potěšení Anninu velmožný purkrabě Karlštejnský, 
urozený pán Joachym Novohradský z Kolovrat. Maje sám na týž dům 
manželů Kechlových pro svůj dluh zvod i zmocnění, způsobil, že 
exekuce ona vykonati se nemohla a nesměla. ,Však aby Šebestyan 
Fuchs k summě přisouzené tím dříve přijíti mohl, Jich Milosti pan 
president a páni rady ten prostředek najíti a panu purkmistru, pánuom 
poručiti ráčili, kdyžbykoli J. M. pan Joachym Kolovrat takovou summu 
na právě složiti ráčil, aby ji přijali a JMti pánu zápisem kněh městských, 
jakž za obyčej jest, na domě KHmenta Kechla zjistiH a JMti pánu 
náležitě opatřili." 

^A protož p. purkmistr Filip Inderřelder z Inderfeldu a páni — 
dne 4. června r. 1592 — summu těch 450 kop míš. od J. M. pána 
přijavše ji na domě často jmenovaného KHmenta Kechle a Anny man- 
želky jeho" zjistili a k předešlým summám JMti pánu připsali „pod 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 291 

těmi všemi pokutami, jakž zápis nejhlavnější to všecko v sobě obsahuje 
a zavírá".*) 

Tak aspoň jedno nebezpečí zažehnáno. 



10. 

Ale hrdelní pře, do níž se Kechl s Oryusem byli zapletli, způso- 
bila i na radnici pánům nemalé rozpaky. Nejeden z radních i starších 
obecních byl buď s jedním, buď s druhým z vraždy nařknutých ve svazku 
přátelství ne-li příbuzenství. Také přední písař radní pan Jan Kocín 
z Kocinétu náležel k příbuzným Kechlovým a proto nezapisoval on, než 
mladší písař pan Vojtěch Vartovský z Varty v „knihu svědomí" výpovědi 
svědků, jichž právní přítel bratří Slomovských se byl v Praze uptal. 

Svědci byli osoby vesměs nám již povědomé buď z domácnosti 
Petržilkovy, buď z oficín bradýřských aneb ze sousedstva Malostranského. 
Jakkoli všickni svědkové, očití i „ušatí", přísahu podle práva učinivše, 
vypovídali, přece nejeden z nich — zdá se — stavěl se nevěda, aby 
obviněným nesvědčil na úkor. Většina však vydala svědectví, v ne- 
prospěch obviněných. 

Nejzávažnějším a tudíž ovšem i nejnebezpečnějším bylo svědectví, 
jež Jan Turopolský v Polště na zámku poznaňském byl vydal, a jež 
v doslovném znění a věrném překlade byli skrze přítele podali důstojný 
pan Maximilian, kanovník poznaňský, a pan Jan, svrchu řečení vlastní 
bratří Slomovšti. 

Oběma z vraždy nařknutým občanům našim především a hlavně 
o to běželo, aby Turopolský jakožto jediný očitý svědek hrůzné oné 
scény noční, byl umlčen. A proto, když dne 4. srpna 1592 hrdelní 
jejich pře slyšeti se začala, a na svědomí Jana Turopolského přišlo, 
hned KUment Kechl a Jan Orgies se ozvali, že to svědomí čteno býti 
nemá z několika prý podstatných příčin, které právní jejich přítel s břitkou 
výmluvností vyložil. 

Když však plnomocník pp. bratří Slomovských těmto příčinám 
místo dáti a od svědomí Turopolského nikterak upustiti nechtěl, pro- 
hlásili obvinění, že oni při svých obranách stojí a je v času právním, 
když jim den k průvodům jmenován bude, dostatečně provésti chtějí. 

S tím strany ku právu přistoupily, jimž z jistého uváženi pan 
purkmistr Jan Cívka oznámení učinil, že Kliment Kechl a Jan Orius, 
aby své takové příčiny provozovati mohli, k týmž průvodům připuštěni 
býti mají, k nimž se jim odklad činí do čtyř nedělí pod ztracením té 
pře vedle práva. 

A při stání k průvodům — jež se dne 1. září 1592 konalo — 
KUment Kechl z Hollenštejna a Jan Orgies dali čísti svědomí zde registry 
zapsaná. A po přečtení jich mluveno skrze přítele: 

*) Vázlo tudíž na domě ,u divého muže* celkem 2840 kop gr. míš., panu 
Kolovratovi spravedlivě dlužných, počítajíc v to také 90 kop míš., jež si byli 
manželé Kechlovi dne 21. ledna 1592 od něho vypůjčili. 

20* 



Digitized by 



Google 



292 Bedřich Vilém Spiess: 

^Ze svědků některých, nyní čtených, patrně se nachází, že Jan 
Turopolský v domě Jana Orgiesa beze vší hodné příčiny svádu začal, 
nevážně a lehkomyslně v domu jeho sobě počínal, ježto Orgies pro 
dobrej pokoj sám to víno, o kteréž sváda se začala, zaplatiti chtěl; 
ale Jan Turopolský se spokojiti nechtěl, než přece šavli svou dobyl, 
kteráž potom po zranění Mikuláše Slomovského ukrvavena nalezena. 
Což za dostatečný důvod jest, že Jan Turopolský nešlechetný skutek 
nad Mikulášem Slomovským provedl. A to první příčina, pro kterouž 
Turopolský vedle Práv městských v této rozepři svědčiti nemůže, a svě- 
dectví jeho proti nim postačiti nemá." 

„Druhá příčina jest, že dotčený Turopolský, aby sobě snáze z toho 
pomohl a pp. strýcům Slomovským cestu zavřel, aby na něho pro ten 
mord nastupovati nemohli, za průvoda se proti oběma mým klientům 
postavil a je jak sám od své osoby, tak na místě Mikuláše Slomovského 
u práva obvinil. Ježto Zřízení zemské a práva království Českého patrně 
vyměřují: Kdoby s kým na roku stával aneb kdoby z něčeho vinil 
a za průvoda se postavil, že v té při, aneb kdyby třebas od té žaloby 
upustil a na jiného ji převedl, o té při svědčiti nemůže; jinak že by 
původem a svědkem býti spolu musil, z čehož práva nedopouštějí. 
A protož z té druhé právní a podstatné příčiny svědomí Jana Turopol- 
ského čteno býti nemá." 

Za třetí příčinu uvedl řečník, že Turopolský po takovém účinku 
od práva království tohoto ustoupil a do království Polského se 
obrátil, kdež, bezpochyby chtěje se takového mordu očistiti, proti jeho 
klientům s pány Slomovskými se spolčil, s nimi radu držel a z toho 
tovaryšství na zkázu i konečnou záhubu pánů obžalovaných osobně 
jaké svědomí proti právům království Českého vydal. 

„Poněvadž pánům Kechlovi a Oryusovi v této rozepři netoliko 
o řemen, ale o celou kůži běží, a páni Slomovští jim na hrdlo stojí, 
nemůže jim v tom žádný za zlé míti, když své neviny vedle zřízení 
zemského a práv království Českého obhajují. Než aby měli nějak jinak 
podle způsobu buď království Polského buď nětčího zdání a vůle slyšáni 
býti, že k tomu přistoupiti nemohou." 

„Vůbec všechněm jest vědomý řád, kterýž se při vedení svědků 
v království tomto zachovává, totiž že v tejnosti zůstávají a od písařů 
přísežných tak se bedlivě chovají a opatrují, aby před publikováním 
a vyhlášením jich netoliko strany, anobrž ani soudcové o nich žádné 
vědomosti míti nemohli. Toto pak svědomí Turopolského že jest listem 
otevřeným vydáno a od strany zjevně proneseno. Nad to výše, kde se cti 
a hrdla dotýče, že v království tomto Českém zřízením zemským a právy 
netoliko obecným lidem, anobrž všechněm stavům patrně jest vyměřeno, 
že svědomí pod přísahami zavřená neb zapečetěná vydávati mají." 

„Poněvadž pp. bratří Slomovští u práva tohoto proti nim jako 
měšťanům usedlým a dobře zachovalým soud začali, jim k hrdlu sahají, 
že také v tom pořadu práva království tohoto jak v jiném tak při vedení 
svědků následovati měli. Čehož poněvadž neučinili a při tomto svědku 
Janovi Turopolském velice práva pochybili, že oni svědomí jeho slyšeti 
povinni nejsou." 



Digitized by 



Google 



U divého muže. 293 

„Než jestli jsou se páni bratří Slomovští s čím shotovili, což by 
proti právu a zřízení zemskému nebylo, že to rádi slyšeti chtějí, po- 
roučejíce se k uvážení a opatření spravedlivému s tou protestací: bude-H 
jim od pp. bratří Slomovských další příčina dána, aby mohli replikovati 
a své neviny náležitě obhajovati." 

Proti tomu od původů (žalobců) mluveno skrze přítele jejich: 

„Tito obvinění, nechtějíce dopustiti čísti proti sobě svědomí Jana 
Turopolského, vymyslili sobě bezpochyby jen proto, aby ten nešlechetný 
účinek noční při zamordování Mikuláše Slomovského na ně vyhledán 
býti nemohl, některé příčinky jalové toho svého nenáležitého předsevzetí. 
Ale aby to, že jsou právní a podstatné, tímto průvodem ukázali, jakžkoli 
se hrubě honosí, tomu se místo nedává." 

„Nebo neukázali, aby Jan Turopolský skutečným počátkem toho 
nešlechetného mordu byl, anebo že někoho z nich ranil aneb v tom 
účinku jejich společníkem byl." 

„Nad to výše tuto sami proti sobě ukazují, že Jan Turopolský 
od nich škodně zraněn a Mikuláš Slomovský co hovado zroubán byl. 
Kterouž příčinou Jan Turopolský, hnut jsa milosrdenstvím, před právo 
předstoupil a právo za opatření jak osoby své tak Mikuláše Slomov- 
ského žádal. Ale když v tom Mikuláš od takového zroubání brzo umřel, 
on pro osobu jeho právo více nenastupoval, než přátelům toho pozůstavil." 

„Kdež Jana Turopolského také tím stíhají, že by sám sobě proti 
nim svědčiti chtěl, v tom jsou obvinění na omylu. Nebo s nimi sám 
od své osoby žádné rozepře nemá, anobrž co se osoby jeho dotýkalo, 
že jsou se oni s ním rádi smlouvati chtěli i na díle smluvili. S bratry 
Slomovskými pak že by v této rozepři se byl spolčil, s nimi na roku 
stával, s nimi v radách sedával, že toho obvinění ničím neprovedli ani 
nikdá neprovedou, rovně jako toho, že by Turopolský byl nepřítelem 
obviněných. Tím jen právu zbytečné zaneprázdnění činí, jiného ne- 
obmejšlejíce, než pro tu postranní rozepři aby hlavní pře zastavena byla." 

Ohledně námitky, že by svědek Turopolský vedle zřízení zemského 
a práv království tohoto veden nebyl a svědomí nevydal, od původů 
doloženo, že „oni byvše v daleké krajině, a nevědouce, budou-li se 
moci jakých svědků zde (v Praze) uptati, tak se v této věci zachovali 
a hotovili, jak země jejich za právo drží. A tomu že ani Zřízení zemské 
ani Práva městská nejsou na odpor; dopouštějíf, aby cizozemci v svých 
krajinách svědomí k soudům království Českého tak vydávali, jak země 
za právo drží." 

„A v pravdě tito obvinění byli by velmi šťastni i ode všech chvá- 
lení hodni, kdyby, vypravíce se do cizích zemí a království, svou roz- 
šafností to způsobili, aby všecka království zřízením zemským a právy 
království Českého se spravovali; ale tohof jim způsobiti možné není 
a nebude. A poněvadž Jan Turopolský svědomí tak vydal, jak království 
Polské za právo drží, a obvinění právních příčin, pro něž by svědomí 
jeho čteno býti nemělo a postačiti nemohlo, vedle práva neprovedli, 
že pp. bratří Slomovští od svědomí Jana Turopolského nijakž upustiti 
nemohou: poněvadž ten při té šarvátce byl a tak nejlépe o té vší věci 
vysvědčiti mohl." 



Digitized by 



Google 



294 Bedřich Vilém Spiess: U divého muže. 

„A protož pro vyhledání tak nenáležitého mordu nočního že čteno 
býti má a v této při že dostatečné býti může. S tím že se poroučejí 
k uvážení a opatření spravedlivému." 

Zase od obviněných skrze přítele mluveno: 

«0d svědků prve čtených slyšáno, kterak Jan Turopolský Danilovi 
Markrabovi bradýři rukou dáním svú čest a víru zavázal, že z měst 
Pražských vyjíti nechce, leč mu od hojení zaplatí. Ale nad takovým 
slibem že se zapomenul a víry nezdržei. A proto po právu tu platném 
Jan Turopolský jako ten, kterýž víry nezdržei, ale nad svou ctí, nad 
niž v světě nic dražšího není, se zapomenul, svědčiti nemůže. Práva 
zajisté království Českého zjevně vyměřují, kde se hrdla dotýče, jací 
býti svědkové a průvodové mají, totiž světlí, patrní, dostateční a pořádní. 
Na tom nejpevnějším gruntu že pánové Kechl a Orgies svou spravedlnost 
a nevinu založili a vedle práva a zřízení království Českého spravedli- 
vého rozsudku očekávati budou jako ti, kterýmž lépe jest se hájiti nežli 
dopustiti, aby je původcové přemohli.* 

K tomu od žalobců mluveno skrze přítele: „Kdyby se na tu dlouhou 
řeč odpověď dáti měla, že by tomu mluvení nikdá konce nebylo. A protož 
těm zbytečným obranám že v ničemž místa nedávají, poněvadž se tuto 
dotýče vyhledání nočního nešlechetného a hrozného mordu, v kterýchžto 
příčinách zřízení zemská a práva království Českého i těm pochopům 
aneb jiným zavrženějším lidem svědčiti dopouštějí.'* 

S tím strany ku právu přistoupily. Jim z uvážení oznámeno oustně: 
poněvadž tato pře o toho svědka vyslyšena a zavřena jest, aby obě 
strany ve čtvrtek nejblíže příští (3. září 1592) k nálezu stály. Což 
když učinily, tehdy pan purkmistr Petr Koch a rada, vše s pilností 
pováživše, takto mezi stranami svým nálezem vypověděli: 

„Poněvadž Kliment Kechl z Hollenštejna a Jan Orgies předně toho, 
že by Jan Turopolský je z smrtedlného zranění Mikuláše Slomovského 
při právě tomto právní a pořádnou žalobou obvinil; potom, že by on sám 
Mikuláše Slomovského zamordoval; a naposledy, vybrav se z království 
tohoto a obrátiv se do království Polského, aby se takového mordu tím 
snáze očistil, že by se s pány bratry Slomovskými proti nim spolčil 
a z toho tovaryšství na záhubu jejich osob svědomí proti právům 
království Českého vydal, vedle práva neprovedli: z té příčiny duostoj- 
nému knězi Maximilianovi, kanovníku Poznaňskému, a panu Janovi, 
bratřím vlastním Slomovským a krevním nejbližším přáteluom Mikuláše 
Slomovského zamordovaného, proti nadepsaným KUmentovi Kechlovi 
z Hollenštejna a Janovi Orgiesovi dává za právo tak, že svědomí Jana 
Turopolského v království Polském vydané pro vyhledání nočního mordu 

čteno býti má.« (Dokončení.) 



Digitized by 



Google 



G @)- 



-(® O 



iii;i.iiii!i:í I i;i;iiiiiiii'i iJiiiiiii!iiiiiiii:ní::;!:!;iJj:i;i:iTiiii!!ii!i!i!i'!'!ii!:!!i!'!!^^ híijiIiíii !ii!IiIii;iiij:íI!I!iiíiii!íiiiiii!iiiii!1 • :•: m:;::: i ::\\ 



^ 



e^ 




Marie Konopnická. 



'"^ŇŠV) 



Ov^' 



[S 



Digitized by 



Google 



296 Pavla Maternová: Marie Konopnická. 



PAVLA MATERNOVÁ: 

Marie Konopnická. 

(Lístek jubilejní.) 

Slavná básnířka, z níž před třemi lety přinesly „Květy" ukázky prosy 
i poesie, jakož i podobiznu s náčrtkem životopisným, dovršila 
letošního roku 251etí své literární práce. V celé Polsce oslavují svoji 
jubilantku s dojemnou vděčností a s nejupřímnějším nadšením. Umělci 
výtvarní i hudební skladatelé druží se k spisovatelům a básníkům, 
a všichni jako jediná umělecká rodina podávají bez řevnivosti a závisti 
vynikající družce vonné květy ducha i srdce holdem slavnostním. Přední 
listy belletristické posvětily jí celá slovem i obrazem nádherně vypravená 
čijla, a všecky listy vůbec přinášejí oslavné články. Nás zajímá nad jiné 
článek Henryka Sienkiewicze, uveřejněný v červnovém čísle „Bibliotéky 
Waršawské**, který níže v překladu podáváme, soudíce důvodně, že 
nemůže proneseno býti slovo závažnější a důvěry hodnější ani u nás 
o slavné polské básnířce než slovo neméně velikého básníka prosou, 
soudruha jejího Henryka Sienkiewicze. Podáváme však čtenářům českým 
nezkráceně mínění velikého belletristy polského o Marii Konopnické 
také proto, že jest jím krásně ukázán a doložen ideální vztah vzájemné 
radostné úcty a lásky mezi druhy v umění, kde pravá velikost jedna 
nebojí se velikosti druhé a nesnaží se malicherným zastiňováním oné 
vyvýšiti nebo lépe osvětliti sebe samu . . . Zvláště závěrečná slova 
článku Sienkiewiczova jsou po té stránce nejvýš pozoruhodná. 

Pokud sami pověděti můžeme čtenářům „Květů" něco nového od 
poslední své zprávy z r. 1898, zaznamenáváme v tvorbě Konopnické 
novou knihu prosy z téhož roku (1898) „Ludzie i rzeczy" (Lidé 
a věci), sbírku to obrázků z cest i měst, — (z níž přeložen článek 
„Za krat^- (Za mříží) v „Ženském Světě- r. 1900, dojemný to 
obrázek z varšavského života vězeňského) — a sbírku poesií „Italia", 
knihu, stojící na výši nejčistšího nazírání a nejhlubšího cítění uměle- 
ckého, s mistrným podáním obého v dokonalých verších. Z knihy té, 
jejíž překlad dokončujeme, přinášejí „Květy" řadu ukázek. 



Digitized by 



Google 



Henryk Sienkiewicz: Marie Konopnické. 297 



HENRYK SIENKIEWICZ: 

Marie Konopnická. 

Rreložila Pavla Maternová. 

yyy luví a zpívá — jak za bytosti tak i za věci, které buď si ne- 
/ \ uvědomívají, že jsou, anebo jsou němé. A vskutku: všichni 
„vydědění**, starci, vdovy a sirotci, všichni, kdož mají hlad, jimž je 
chladno, smutno a těžko na světě, všichni, již úpí pod přesilou přírody 
i společnosti, pod pohrdou a pod nemilosrdenstvím mocných — kdyby 
směli a měli vysloviti v písni svůj osud a svoje hoře, vypovídali by 
je Jejími slovy. Ona jest jejich žalobou nebesům a jejich orodovnicí 
u sy^ch. Nejednou pozvedala k výšinám oči plné slz nebo i hněvu 
a tázala se: — Proč tomu tak? Proč jest tolik zla, tolik bídy, tolik 
utrpení, tolik zoufalosti? — Znělo to nejednou jako výčitka, a proto 
i kritika, zvlášť ona, jež jest spíše přísnou než chápající a vlídnou, vy- 
týkala jí nejednou nedostatek víry a shody s výroky Prozřetelnosti. 
Zapomínáno při tom, že takové otázky dává Bohu jménem nešťastných 
nikoli filosofický duch, který v něho nevěří, ale bolem rozryté srdce, 
jež trpí. Zapomínáno, že podobných žalob plno jest ku př. ve Starém 
Zákoně, a že dostalo se jim nejvyšší sankce v Zákoně Novém slovy: — 
„Bože můj, proč Jsi mě opustil?" — Chudoba, zatlačená v koleje 
bídy a neštěstí, trpí nejčastěji bez reptání, myslíc, že to přirozený běh 
věcí lidských; ale vycítí-li srdce básníkovo bolest všech, pak musí 
žalovat — žaloba ta není nevěrou, ale spíše modlitbou. 

I táže se básnířka, trpí, pěje a mluví — za podkroví měst i za 
chaty vísek, ale především a zvláště za tu polskou vesnici, z níž vy- 
rostla, a jež ji sobě ke cti své odkolébala. Veřejné selské poddanství 
jest věcí minulosti; minulo — a již se nevrátí, ale, jako dříve, zůstal 
chlop v poddanství u temnoty, v závislosti na poloze, na úrodě a ne- 
úrodě, na větru, dešti a krupobití, na nedostatku nebo nadbytku práce, — 
zůstal ve jhu starosti, choroby, bídy, smrti. V té koudeli, z níž se 
přede šedá nit selského života, jest více uzlů a pazdeří než hladkého 
útku, a často také trhá se ta nit ukrutně a tragicky. A této slasti 
i strasti, té chudobě, té sirobě, tomu hladu po komůrkách, těm hojným 
slzám, tomu přirozenému přilnutí k matce zemi, která časem objevuje 
se macechou, té bezmála mystické závislosti na slunci, na mracích, 
deštích a kroupách, těm jenom zpola sebe vědomým myšlenkám, citům, 
instinktům dává Konopnická výraz tak mocný, jak toho nikdo před ní 
nedovedl. V její poesii tkví duše chlopa a bije chřopské srdce; jest 
v ní slyšeti veské zvony i zvonky stád, řinčení kos a srpů i domácí 
tón vesnické písně, a jest to slyšeti s takou silou a pravdou, že vůči 
umělecké dokonalosti těch selských ech podléháme dojmu, jakoby hrál 
někdo na vysokém štítě Parnassu na píšťale vyřezané z polské vrby. — 
Ale pravil jsem, že mluví nejen za lidi. Vždyť jest ze vsi přímá cesta 



Digitized by 



Google 



298 Henryk Sienkiewicz: 

k přírodě. Tu opět vkládá v ni poetka srdce vlastní a zpívá za ni: za 
roli živitelku i lány obilí i za vonné louky i za mokré nezabudky, 
které „celou hrstí otevřely modré oči", jakoby udiveny, že někdo do- 
vede za ně cítit i mysliti, — i za vrby u potoků i za břízy, které 
pláčí pokaždé z rána „perlami rosy". A jest v tom veliká pravdivost — 
i rozlehlost polí, jest síla a světlo a barva a vůně a takový život, 
takový nepochopitelný dar slévání se s přírodou, že bezděky se ti zdá, 
kdyby vítr mohl svištěti a bor šuměti lidskou řečí, musil by vítr vát 
a les šumět jenom Jejími slovy. 

A v tom tkví veliký význam poetky a její písně. Jeden z kritiků 
dobře pověděl o poetce, že přenáší své srdce do centra všeho. Jinými 
slovy možno říci, že jí se vyslovuje země i lid, který ji obývá. Za- 
jisté, vznešený to úkol básníkův! Ale poslední dobou zvykali nás pěvci 
naši něčemu jinému. Někteří vystavovali na odiv svoje nahé duše, na 
něž nebyli jsme zvědavi, žádajíce si pro ně našeho obdivu — snad 
jako pro pustou step, zdupanou stády divých a bezuzdných koní — 
pudů; ale nebylo v tom ani pravdy ani síly. Duše byly sice vskutku 
dosti pusté — ale nikoli rozsáhlé, a proto divoké ony koně podobaly se 
spíše červům prolézajícím návoz nežli splašeným ořům. Jiní analysovali 
pečlivě svoje myšlenky a city, svůj vztah ke světu, své pochybnosti, 
své nálady, svoje výpravy do končin krásy, v říši reflexe nebo snění 
a tvořili lyriky často velice mistrné, často oděné tak vynikající formou, 
že to až zastiňovalo obsah — což přivodilo jakousi prázdnotu. „Šumný 
let obrovských ptáků* stal se již vzpomínkou. Po většině nebylo vlastně 
nejen nijakého šumu, ale nebylo ani vůbec vzletu. Artifex jevil se 
znamenitým, vat es zmizel s obzoru literárního. A z té zevrubnosti 
analysy, z toho miniaturního způsobu líčení, z toho příliš pečlivého 
výběru slov jako kamenů do mosaiky, z toho shledávání citů, myšlenek 
a dojmů hračkám podobných válo cosi chladného a soběstačného. 
Byl to především nezměrný egoismus, který poněkud také je známkou 
staroby, neboť mládí zajímá se spíše světem vnějším nežli vlastními 
těžkostmi. Taká byla značnou částí nová poesie posledních let — 
nehledíc k oné ještě novější, jež, honíc se za jakousi pralešskou samo- 
bytností, uvolnila a pokazila věky vytvářenou úpravu formy a na- 
plnila ji obsahem tak nejasným, že nikdo nemůže porozumět, oč vlastně 
jde. Ale většinou poeta Sobek překvapoval svět filtrem vlastního já, 
tvoře jen sobkovskou analysu a sobkovskou lyriku. To je, konečně, 
docela pěkné a obohacuje to poklad obecný, má-li taký tvůrce jméno 
Mickiewicz. Stowacki nebo Krasiňski; jinak však povstávají věci příliš 
pošetilé, jakoby bez pohlaví a droboučké písně, „jakých nevydechne 
široká hruď*. 

Jest pak věcí podivnou a zároveň nesmírně charakteristickou, že 
s oním proudem sobkovským neplynuly právě ženy. Neboť zatím, co 
poeti muži vpatřívali se v sebe jako Buddha ve svůj pupek, ony snuly 
starou zlatou nit oné tvořivosti, jež měla právo zvát se „million" *. . . 
A tak jedna ^) tká hedbávím, zlatem a duhou na obrovském stavu 

*) Deotyma. Pozn. překladatelky. 



Digitized by 



Google 



Marie Konopnická. 299 

pravé epos, v němž blýskají zbraně husarské a král obr vrhá hrozný 
stín na panování Moslemínovo; druhá, ^) ač nevázanou mluví řečí, po- 
svěcuje celý život současné společnosti, dávajíc život ten její duši, 
starajíc se o její obnovu i vzpružení — a vynášejíc z temna známé 
postavy a známé osudy; třetí**) vznáší se jako labuť ohromnými křídly 
nad námi, a v křiku toho velikého ptáka slyšeti jest křik země i lidu. 
Země i lid jsou v ní a ona labuf v nich. A ten svazek netrhá 
se nikdy, nebo, vesluje-li ona sněhobílými letkami až někam na kraj 
světa, nad nedohledné pustiny brasilské, to proto, že v oněch pustinách 
buší polská sekera a tekou polské slzy. Vznáší-li se pod nebem 
vlaským, i tam, pod paprsky, chvějícími se ,z azurových stanů", pod 
tím ohromným sluncem, tváří v tvář dni, který , nevstává, leč vzlétá", 
připomíná sobě svoji severní krajinu a, všecka vzrušena, dí s upřímným 
žalem : 

. . . Leč z jiných krajin v dáli kráčí moje noha, 
tam úsvit, ráno v slzách, dlouho prosí Boha, 
by nekázal mu zírat na starý bol světa. 

Jinak však, přes chvíle žalu, stesku ba i hořkosti milo jest jí 
v tom slunečném kraji. Kraj ten ji oživuje, posiluje, rozehřívá jí křídla. 
Spojujef poetku s Itálií její arijská duše. Cítí tam, co cítí každé dítě 
latinské kultury: cítí se vnučkou Itálie. Chápe, že rodná její matka 
vyssála z oné hrudi víru, vědu, kult krásy, slovem, celou civilisaci. 
A že srdce básnířčino bije stále jediným velkým milováním, že její oči 
nedovedou jinak než s touto láskou hleděti na svět, naplňuje ji radostí 
a nadšením tento pocit bezprostředního svazku mezi duší roditelky 
a onou slunečnou kulturou, onou nevyrovnanou krásou. 

Pocit tento chvěje se v každém verši, zjemňuje vnímavost poetčinu 
a činí ji schopnou, aby hluboce a silně vycifovala italský život i pří- 
rodu. Tak loretské zvony zvučí jí jako cosi známého a kdysi už 
slýchaného. Rozkoš oné chvíle, kdy „Cimabue štětce složil s tváří 
tichou, usměvavou" procifuje jako Florenfanka z XIII. věku. Rozradují 
ji též nesmírně „andělští skřipkáři" starého Vivariniho, Belliniho nebo 
novějšího Carpaccia. Příroda, památky, obrostlé břečfanem a divokým 
vínem, pinie na pozadí římských západů, cypřiše hřbitovní ve Fiesole, 
blankytná průzračí San Miniato, veliké rozlivy benátské, geniální vý- 
tvory dláta a štětce — všecko to chvěje strunami její duše, pokud se 
neodezvou zvučně a vroucně věčné kráse a nevyzpívají, co vycítily. 

Zatím, co takto přelétala, af už za Atlantik či pod nebe vlaské 
nebo do kraje starého Avignonu, šířily se obzory poetčiny, poesie její 
rostla stále novým životním jádrem, a forma stále se zdokonalovala. 
Srdce její, letíc za chtopskou družinou do brasilských lesů, trpělo tam 
a prožívalo lós celé družiny tak mocně, že vzmocnivši i bez toho silnou 
obraznost, dalo jí dar takořka jasnovidění oceánů a pustin. Kdo je zná, 
musí přiznat, že tam tak jest, jak ona vidí. To moře, kdy je rozpoutá 
bouře, takto se peří a právě takovými ryčí hlasy; pustina pod obrat- 

*) Eliza Orzeszkowa. 
**) Konopnická. 



Digitized by 



Google 



300 Henryk Sienkiewicz: 

níkem dýše takovým opravdu smrtícím výdechem. Pravda, vše je pravda! 
A z tohoto uhodnutí pravdy, z toho nevystihlého soucítěni s bludnou 
lidskou družinou, z těch jasnovidění — z takovéhoto nepochopitelného 
daru vnikání v přírodu živlů i lidí mohla toliko povstati ona přímo 
obdivuhodná píseň o Panu Balcerovi, v níž spanilá sloka honí ještě 
spanilejší, z každé září krása, pravda a síla, a všecky spolu tak jsou 
prosté, jako duše chíopa a tak ušlechtilé a dokonalé, jako řecké sloupy. 

Totéž možno říci o cyklu « I talia". Jest v něm vlaské slunce 
a vlaský azur a vlaská krajina tak plná tiše a poesie, jako na obrazech 
Boecklinových ; i prostota Quatro-centa i nádhera Renaissance i vycítění celé 
té hluboké a vzácné kultury tak živé a znamenité, jakého dospěti může 
jediné dítě národa, který po dlouhé věky byl jejím korouhevníkem 
na nejdále posunuté hranici. 

A přece zase ten nesmírně pravdivý a věrný obraz Itálie má jisté, 
sobě vlastní zabarvení, jehož mu dodalo odražení se v polské zřítel- 
nici — a snad v polských slzách. Jest v těch písních jakýsi ohlas, 
jenž nadletuje jakoby velice zdaleka, jenž něco připomíná a jenž se 
táže: „Znáš-li ten kraj?" Jest jakási tesknota širých polí, a když znějí 
ku př. překrásné zvuky: „ — Slyš, s loretánské věže zvon jak Ave! 
prosí" — zdá se ti bezděky, že, až ten zvon přestane bíti, ozvou se 
v tiši, pod zlatou a liliovou záplavou, jakési hlasy v dobře ti známém 
a drahém jazyce: 

, Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s Tebou ..." 

A vzpomeneš sobě na tu tichou krajinu, v níž bije srdce poetčino, 
a za niž ona mluví. 

A tato právě schopnost obdivuhodného a zároveň věrného pění 
za zemi a lidi — schopnost, propůjčená toliko vyvoleným — jest 
hlavním znakem poetky i její poesie. 

Ale to není ještě vše. Aby někdo vyzpíval vesnu, májovou noc, 
světlo měsíční, tichý klid noci a vůni bezu a jasmínu — musí se na- 
roditi slavíkem. Čím větší šířku života objímá básník, čím vyšší city 
chce vyjádřiti, čím více touží, čím vznešeněji myslí, tím více musí 
míti strun ve své lyře. Jak o tom pěje Stowacki: 

„— Chci, aby jazyk myšlenky vše vděky 

vždy vyslovoval, ohebný a křepý, 

byl časem prudký jak blesk starověký 

a časem smutný jako píseň stepi; 

byl někdy jako postesk Nymfy měkký 

a někdy jako andělů řeč lepý, 

by všecko proletoval křídlem ducha, 

by v sloce takt byl — a ne uzda hluchá. 

• Vše zavřít v sloku, zamhliti ji touhou, 
pak blýskati z ní blyskavicí tichou, 
pak zlaté záře objevit ji prouhou, 
pak náhle vzdout ji dávných předků pýchou, 
pak Arachny ji utkat prad dlouhou, 
pak slepit z hlíny svojí dané líchou 
vlaštovčí hnízdo svoje nad veřeje, 
jež v sobě slunci na východě pěje." 



Digitized by 



Google 



Marie Konopická. 301 

A právě to ona umí, a to v stupni, tak vysokém jako málo kdo 
ze všech, kdo píší dnes. Jazyk její dovedl vskutku kanouti jako rosa, 
hráti jako píšfala pastýřská, tlouci jako slavík, skřečeti jako orel, hlučeti 
jako bouře — a býti v písních polské vsi jako děcko, které pláče 
anebo dívčina selská, která tančí — a v písních biblických jako třesk 
hromu. Ona ti, čtenáři polský, i tvoji zemi i tvoje city vysloví a vy- 
zpívá ve tvé krásné mluvě s takou silou a líbezností, že se až sám 
zadivíš bohatství té mluvy. Znáf ona skrz naskrz velkou pokladnici, 
ví, kde leží klenoty a čerpá z ní oběma rukama a rozhazuje a sype, 
ale, rozhazujíc a sypajíc — ještě přischrání. 



Vyzvedl jsem jen kladně stránky její písně, neboť v také chvíli 
tak se slušelo. Vždyť jsou to obžinkyl Ostatně, kdo ví, nemělo-li by 
se tak činiti vůbec, mluví-li se o tvůrcích takové míry. Pták to široko- 
perutý, strom, který vysoko vyrazil v rodném lese, sláva velká a jasná, 
pěvkyně srdcem milující, duchem i mluvou vládnoucí, jedna z pravých 
dědiček po velké epoše národní poesie. Činnosti takové krátkými slovy 
nelze obsáhnouti ani jí v ně pojati, — ale sluší se a spravedlivo jest 
pokloniti se básnířce a uctíti ji ve chvíli, kdy cítí se tím povinnou celá 
naše veřejnost. 



Digitized by 



Google 



302 Pavla Matemová: 



Z básní Marie Konopnické. 

Přeložila Pavla Matemová. 



JITRO V BENÁTKÁCH. 

Pták-slunce, rajka, vzlétl, roztřepal své peří, 
půl nebes letem vznítil, projiskřil půl moře 
a metnul píseň světla šírém po prostoře, 
až trubadura noci, měsíc, vypěl z dveří. 

Zem leží v perlách rosy, Danae. Kol spoře 
již odcloněna cípy, chmura mhly se šeří, 
a zlatých na poduškách slední purpur střeží 
si jitra růže rudé, padlé z rukou Zoře. 

Den, miláček tvůj, spěchá, lepá Itálie, 
v mžik nesmírné tvé vody, širé nebe kryje, 
tvé okřídlené slunce nevzchází — to vzlétal 

Leč z jiných krajin v dáli kráčí moje noha, 
tam úsvit, ráno v slzách, dlouho prosí Boha, 
by nekázal mu zírat na starý bol světa. 



INCANTO. 

Chlad, úsvit šerý. Porosené peří 
mhly z Lida táhnou přes dřímotné vody. 
V tom, plusk! ... zdi staré arsenál kde šeří, 
loď robotnická brázdí siné brody. 

Tu mladý hlas vpád tiché do pohody, 
benátská píseň stará; do bezbřezí 
sto mužských hlasů za ní v doprovody 
jak orkán letí, volnost svoji měří. 

A ztichli. Ve mhlách přes Murano plynou. 
Slyší Z huti bystře zvonu zvuk se nese; 
a znova zpívat začíná hlas mladý. 



Digitized by 



Google 



z básní Mane Konopnické. 303 

A znova ze sta hrudí za dívčinou 
sto mužů zpívá. Než loď břehu tkne se, 
jest jejich echo, moře, jas kol všady. 



ROLANDOVO KOPÍ. 

Nuž ukažte mně zbraň tu bohatýrů, 
to dřevce — zbytek velkých kdysi věků! 
Nech zkoupu duši ve mladosti vděku, 
nech kouzlo její opřede mou lyru! 

Jak na obrovskou zrobeno je míru I 
Kdo z vás je zdvihne, děti toho věku? 
V čí slzách zbraň dnes zaleskne se reků, 
zbraň rytíře, jenž zhynul za svou víru? 

Nuž ven s ním rychle I Snad se strhne bouře, 
snad blesk se vzbudí v šedé mračen chmouře 
a sletí na hrot zbraně divu hodné 1 

Leč — ticho. — Spi jen ve prachu a stínu . . 
Dnes nikdo nedá život za vidinu . . . 
Ty čekej . , . čekej ... do soudného do dne! 



MARINO FALIERI. 

Jen sedm dní má doze v žalář uvržený, 
by v život zíral zpátky nežli bude sfatý. 
I myslí prvního dne na zradu své ženy 
a bije do zdi hlavou, proklíná, sám klatý. 

Den druhý zuří pomstou; lomcuje tu vraty, 
tu řetězy své trhá, na smrt rozvzteklený . . . 
Dne třetího již ztichnul. Myslí, smutkem jatý, 
jak křehkou cnost je žen, jak šalebné dob změny. 

Dne čtvrtého vlas její kmitá se mu zlatý 
a ňader alabastr s hrozny sněžné pěny — : 
i svíjí se Jak červ, svou touhou umučený. 

A slovo odpuštění vzkazuje v den pátý, 
a v šestý — nejsladšími přizývá ji jmény . . . 
mra v sedmý s její visí — nevidí své katy. 



Digitized by 



Google 



304 Pavla Matemová: 

V ZÁTOCE BÁJÍ. 

VILLA CICERONOVA 

Cicero? Moře samo božským rythmem bilo, 
myšlenky tůň mu v slova, v hlásky rozperlilo 
a v každou vlilo perlu hudbu svého echa, 
že ještě po staletích ze slov znova spěchá. 

Cicero? Z oné vlny, jež mi k lodi běží, 
ta mluva vstala prudká, příval bez otěží, 
řeč, z níž se jiskří slunce, na rtech s pěnou zhrdy, 
řeč, při níž koleno své ohýbal Řím hrdý. 

Tu tedy pod myrtami procházel se v chládku, 
své každé slovo koupal v blankyte jak k svátku, 
a opojen těch vinic lichotivým šumem 
tu stál, že lid to, mysle, tu se vítal s tlumem. 

Tu, měkkou dlaní bloudě po etrurské váze 
se učil okrouhlost jak svírat u výraze, 
jímž, nech i proklínal by, volaje: „banital" 
přec krása chvěla by se, jež v té váze skryta. 

Ah, zřím tě, Katilinol V jasné síni sedí 
Římané mlčenliví, ostříhaní, smědí, 
sníh tógy senátorské jejich údy halí. 
Tak sedli do půlkruhu, aby hlasovali. 

Jim pýcha, nedůvěra, bázeň stáhly líce. 
Uprostřed z trojnoze dým od kaditelnice 
se tenkým modrým proužkem do podstropí vije, 
kol nahá ovívaje ramena a šíje. 

Posuňky shodují se. Z togy hustořasé 
dvé prstů jak srp luny stále pozvedá se; 
tam oblouk obočí se chmurný hrozbou klene, 
tu vášeň křiví prst u ruky napřažené . . . 

Kraj lavice ty sám, ó Katilino, sedíš, 
svým okem násilnickým tvrdě k zemi hledíš. 
Tvář z bronzu pobělala . . . zbělilo ji záští. 
Tvé pěsti na kolenou . . . Vztekem to v nich praští. 

Vlas zježený, krk schýlen osudem — ne zkruchou 
ty mlčíš. Kdybys mluvil, jasně cítím tuchou, 
ne hlasem svým — ty mluvou promluvil bys vlčí. 
Leč mlčíš. Blesky z mraků bijící — tak mlčí. 



Digitized by 



Google 



z básní Marie Konopnické. 305 

Vidím těl Místo prázdné ke tvému se druží: 
odsunuli své togy opatrní muži, 
by roucha nedotkli se, které halí tebe. 
Nad hanbu potupnější kolkol chlad tě zebe. 

Tam jeden z výš sedících lebku schýlil, lysý, 
i čelo, znamenané velkými vpříč rysy; 
v dlaň ukryl oči; prsty, do nichž hlavu sklání, 
zpět tiskne v důlky slzy, stud či pohrdání. 

Šum tichý vane síní; naklánějí hlavy, 
ne slova — pohledy jen letí do rozpravy. 
Co chvíli kosou střelu víčka propouštějí — 
tam na rtech jediného duše všechněch Ipějí. 

Muž stojí před sedadly, postavy jest lepé; 
v tom sboru jediný snad unik vášni slepé. 
S posunem vděkuplným pěstěné své ruky 
teď mluví. Perly tekou — jeho slova zvuky. 

On mluví. Každé slovo na vážky dát zlaté . . . 
Cicerol — Proti němu kdo se nepomate? 

„Občané ..." dí, „vis . . . virtus . . . cnost, jíž vše je živo ..." 
Hlas zvučnější je spěže, tvrdší nad kladivo. 

Schvěl paprsk sluneční a k nohám se mu stele. 

Dí: „. . . právo . . . národ . . . mír . . ." dí: „. . . spolubydlitelé . . ." 

Jak velké výrazy! Co váhy v nich a síly I 

Na čele. širokém mu nabíhají žíly. 

I umlká a slouchá, jak se ozvuk nese, 
odražen od portiku, po všech sloupů lese, 
jak vráží do hlavic kol, až i hyne v křoví, 
kde šepce akantu list: „Smrt Katilinovil" 



I slouchám, ruka do vln klesá s lodi kraje, 
i myslím, minulost až sem jak dálkou hraje, 
i myslím, klín jak moře hluboký a siný — 
a jaká bledá na dně ta tvář Katiliny! 



NA STARÉ APSIDÉ. 

S apsidy staré svítí v mosaik vděku 
duch onen jarní dávno zašlých věků, 
jenž věci velké, nadzemské a boží 
znal zaklít v kámen, klada na něj zoři 

21 



Digitized by 



Google 



306 Pavla Matemová: 

své prosté víry, milou tak a svěží, 
že ranní rosou podnes na něm leží, 
a čí kde duše unavená práhne, 
jak holub z dálky sem se napít táhne. 

S apsidy staré zeď se zlatem svítí: 
tam, duší Soudce, Tebe, Kriste, zříti, 
máš líce mračné, v temných barev šatě — 
věčného ticha dlíš tu v majestáte. 
Kruh lilií kol obstoupil Tě bílý, 
a kočičky se stHbrem k Tobě chýlí, 
i hvězdy v jasné přiletěly zdobě, 
jít hotovy a věrně sloužit Tobě. 

A u Tvých nohou se stran klekli obou 
rab ubožák i mocnář touže dobou. 
Jest jeden oděn v cáry stářím ztlelé, 
a druhý v lesklém zlatohlavu cele; 
jest jeden spoután za své těžké viny, 
a druhý ubrán v hedbáv, kožešiny; 
jest jeden v šeru, nade druhým duha — 
však před Tvým trůnem ten i onen sluha. 

Tam klekli, klečí ... A Ty stejně dlaně 
Své milosrdné položil jsi na ně; 
na hlavu v prachu, na skráň v diadému 
soucitná slza spadla oku Tvému, 
a v stejném smutku tvář svou chýlíš vlídnou 
nad hlavou jasnou, nade hlavou bídnou, 
neb víš, ó Soudce, jenž sem vidíš dolů, 
že král i žebrák — stejně syn jest bolu. 



V LOGGIÍCH. 
I. 

Ó moje oči, uchvácené oči, 
Rafaelinskou hled váš ryzost zočí, 
i pijte tiše z božské této vázy 
čar snivých visí, krásu beze hrází, 
ó moje oči! 

Myšlenko moje, ptáku okřídlený, 

přeletný světem, věčně žízniv změny, 

jenž svoje péra mléčnou dráhou roníš, 

slož svoje letkyl Slunci se tu kloníš, 

myšlenko moje! 



Digitized by 



Google 



z básní Marie Konopnické. 307 

Ó moje duše, atome ty krásy, 
zde nesmrtelný stan svůj dostihla jsi, 
zde chvěj se v duhy, úsvity a svity, 
ty přeblažená, přeplněná city, 
ó duše moje! 



II. 

Po ambitech San Damasso 
písněmi je rozzvučíno: 
nahoře až pod arkádou 
prozpěvuje Jan z Udino. 

Jan z Udino? Tomu v prsou 
zlatých písní roj se točí, 
zlaté jaro na paletě, 
planoucích on dvé má očí. 

Pomyslí — a už to zpívá, 
zazpívá a zvedne ruku, 
ta to v barvy přečaruje, 
v malovaný ohlas zvuku. 

Jan z Udino, učeň milý 
Rafaelských čarodění 
fantastický karton mistrův 
fantastický v grotesk mění. 

Rajské ptactvo, deště kvítí, 
zoří tkaný týn nebeský, 
divy jakés ze zásvětí, 
rusalečné arabesky. 

Arkádami slunce vpadá, 
ztápí rysy, v barvách hoří, 
vysněné a snivé světy 
v opálové mlhy noří. 

Záře zlatá kol se nese, 
vzduchem zlatý opar svítí, 
les tu listím z ohně třese, 
v moři klenoty se třpytí. 

Rozlétly se dveře ráje, 
v jitřenkových růží nachu 
serafíni sedmikřídlí 
duhy klenou v letek vzmachu. 

21* 



Digitized by 



Google 



308 Pavla Maternová: 

Ve průzory křišťálové 
pohled letí sem i tamo, 
zvuk se chvějný v barvu tríStí, 
barva je tu znění samo. 

Víc a více světlo hárá 
v tóny čisté jako víno . . . 
Čarodějný karton mistrův 
dělá freskou Jan z Udino. 

Pluje v blankyt zlaté slunce, 
na Petrově pluje lodi, 
po ambitách San Damasso 
Giulio Papá v běli chodí. 

Chodí v běli, ve purpuru, 
orlí čelo, smědé líce, 
z rubínů kříž s jeho prsou 
metá kolkol blyskavice. 

Pronikavé černé oko 
do vzdušných se do vln noří, 
v znaku ryby na prstenu 
zlatou jiskrou slunce hoří. 

V nachu, v rouchách fialových 
dvůr ho čeká na úbočí, 
v běli kráčí Giulio Papá, 
nespouštěje s fresek očí. 

Sám on vsáká v barvy, svity, 
v záď až pompejskou se vbělá - 
i jest jednou z lepých visí 
jasných loggií Rafaela. 



VILLA WOLKOŇSKICH. 

I. 

Zamčená . . . Tichá, v trávnících a kvítí 
si růže střásá spících u podvojí, 
s cypřiši vzadu, v mramorech svých stojí 
a mlčky svítí. 

Zamčená ... Se vším, i s těch kroků spěchem, 
s nímž poutník přibyl dálné ze krajiny 
a s opojením rozkoše i viny, 
slz, smíchu s echem. 



Digitized by 



Google 



z básní Marie Konopnické. 309 

Zamčená . . . S žárem rtů, jež hořely tu, 
kdy láska plála, práhlo unesení, 
se vzruchy nocí, s mdlobou nasycení 
vždy v rána kmitu. 

Se zoufalostí střetů, jež chtí z duše 
pít nekonečno, rmut však pouze pijí, 
i s melancholií, jež se uvnitř svíjí 
jak v rakvi hluše. 

I otvíráš ty tiché síně stinné: 
dech mrtvých růží letí ke tvé skráni, 
a vlna žáru prudké plápolání 
ti v ňadra line. 

Dál nepokročíš, dech se v prsou tají, 
jen oči mhouříš stoje u vidiny: 
tam za oponou septy dva, dva stíny 
se objímají . . . 



II. 



Je večer; leží šírý svět 

tak tiše, tiše, 
a noc svůj bílý rozvírá květ 

a vůni dýše. 
Co na západě plá v červáncích 

i zem i nebes taj, 
vlá od hor sem echo, z moře lích: 

„Znáš-li ten kraj?" 

Tam s aqueduktu padá šer 

i v myrt i v růže, 
leč v obloucích den si střásá s per 

své zlato v lůze. 
I slétá, lesk roně pod obzor 

kams v lazurovou báj . . . 
Vlá od moře echo, vlá i s hor: 

„Znáš-li ten kraj?" 

Slyš, s loretánské věže zvon 

jak Ave I prosí . . . 
Ó modli se . . . Noc jde a smrt a skon, 

co žije, kosí. 
Tam na věži leskne se kohoutek, 

tmí cypřišů se háj . . . 
Vlá od polí echo, vlá i z řek: 

,Znáš-li ten kraj?" 



Digitized by 



Google 



310 Pavla Matemová: 

Jdou výšinami modré mhly, 

jich ruin clona . . . 
Vzduch slzami čímis je rozvlhlý, 

cos mře, cos koná . . . 
Ó jaký stesk je ve mně živ! 

Je zamknutý můj ráj . . . 
Vlá od řek sem echo, vlá i z niv: 

„Znáš-li ten kraj?" 



ZÁPAD VE FIESOLE. 

V záři stkví se jasné 
hor stráně všech, 
slunce divukrásné 
plá v rubínech. 
Zvon „Ave" s Bohem dává . . . 

„. . . Maria Panno, 

buď zdráva ..." 
A chvěj nou září letí zvuk 
kol po údolí rosných luk, 
a v růžích slunce hasne. 

Harfu záře zlatou 
sbor cypřiší 
v černé struny jatou 
zvěd v zátiší. 
I hrají hudci prostí: 

«... Zdrávas, plná 

milosti ..." 
Plá s Campaniili bílá věž, 
tam lesklým srdcem zvonku spěž 
tou záplavou zní zlatou. 

Purpur roucho schvívá 
a mizne již, 
v kosatcích teď splývá 
i soumrak níž. 
Již bledne topas čistý, 

sypou se 

ametysty . . . 
Kol vzduchem voní fialky 
a s vínkem jich se do dálky 
hor modré pásmo dívá. 

Z tyrkysů, stříbra sponou 
noc spíná pás. 



Digitized by 



Google 



z básni Marie Konopnické. 311 

neb za cypřiší clonou 

svit slední shas. 

Třpyt hvězd se v rosách myje — 

„. . . Zdrávas, Panno 

Marie I ..." 
Stříbrní duch, stříbrní svět, 
florencké lilie dýše květ, 
kol nivy v liliích tonou . . . 



MADONNY. 

IV. 

CORREGIO.*) 

Na pahorcích hasne červánek už v loži, 
a tu na Tvém klíně spí děťátko boží. 

Dva Ti andělově libé písně hrají, 
jeden pěje radost, druhý bolest tají. 

Jednomu se v rukou zlaté skřipky lesknou, 
druhý má jen flétnu sirotecky tesknou. 

Jedna píseň k nebi letí perutěmi, 
druhá píseň vzdechy zvolna kane k zemi. 

Jedna — o té vesně, co je věčně mladá, 
druhá — o tom vichru, kterým listí padá. 

Jedna o svítání jasných, tichých zoří, 
druhá o volání v hluchých nocí hoři. 

Jedna o lazurů velkém tichu kdesi, 
druhá o všech bouřích, které zemi děsí. 

Ta tu křivdou sténá, ta se sluní v síle, 
o žiti ta zpívá, — ona o mohyle. 

Obě nese písně zefyrovo vání, 
jednu v samém zlatě, druhou v smutku tmáni. 

Posloucháš, a smutný pohled Tvůj se dívá 
na anděla toho, jenž bol země zpívá. 



*) Ve Florencii, v Galerii Pitti. 



Digitized by 



Google 



312 Pavla Maternová: 

ICNOTUS. 

VIII. 

VIRGO NERA.*) 

Ó nejsi, duchu, nepoznán, 
jen zaklet v dílo svoje! 
Ty z šírých vyšeťs života bran 
přes shaslých sluncí sloje . . . 
Tys vyšel ranních za červánků, 
šeťs raněný a bosý, 
a z růží, zkvetlých k slunce spánku, 
jež o štěstí sny nosí. 

Tys vyšel s prahu, jenž ti byl 
vždy metou míru jasnou, 
a tolik jen měPs v hrudi sil, 
co lampy, nežli shasnou. 
Tys k cíli nešel — ze bludu kob — 
kde srdcím kyne slití, 
jen jedno čekalo tě: hrob, 
a jedno's odvrh: žití. 

Kams cestou dlouhou, pustou, sám 
jsi se svým zůstal bolem . . . 
Leč nevzbudilo tě ku slzám 
již nic, co bylo kolem. 
Už za tebou byl mladosti sen, 
sen dávný, předaleký, 
a tak's tou cestou se ubíral jen, 
jak do moře jdou reky. 

Hlas žádný nespěl za tebou tam 
ni ohlas zavolání, 

tvůj dům kdes zamknul Osud ti sám, 
v něm sednuv v zadumání. 
Co vzalo žití, co vzal hrob — 
zda lišit stojí za to? 
Jsou mrtvoly živé za všech dob, 
jimž srdce z prsou vzato. 

Let vln se tříští o bok skal, 
a slunce dál se točí, 
a v zamhlenou patří, patří dál 
zde bezútěšné oči. 

^) Marseille, St. Victor. 



Digitized by 



Google 



z básní Marie Konopnické. 313 

Kdo žít má sílu, ten žití král, 
kdo umí mřít — pán skonu . . . 
Leč uchladlý, tupý, hluchý žal 
ni žezla nemá ni trónu. 

Vzav hůl, on cestou kráčí svou, 
za bludnou hvězdou kráčí. 
Kdo mrou zde, šfastnéjší stokrát jsou, 
kdo klnou i kdo pláčí. 
Leč ty jsi mlčky šel, smutný host, 
neprose o hostinu 
ni smrt ni život. Tobě dost 
jak vlny plynout v sinu. 

Jen jednou, ó chodce, jen jedinkrát 
jsi stanul, schýliv čelo, 
kde kámen se černal ... již věky snad 
se od něho v srdcích tmělo. 
Naíí dlouho jak ze sna jsi zíral jen, 
až náhlým citu schvatem 
jsi ve hrudi cítil, že kámen ten — 
že kámen je ti bratem. 

I zachvělo se v tobě kdes 
slz nevylitých zřídlo, 
a tak jsi zatkal, jak vyje pes 
pro staré svoje sídlo. 
I propuk dým i problesk žár 
vší srdce tvého silou, 
snů mlžných rej se zvedl z már, 
kde spaly pod mohylou. 

Tu's na ten balvan s pláčem pad, 
jak na hruď bratra v bolu, 
hruď, prvně jež tu i sledně snad 
zalkala s tebou spolu. 
Cos miloval tu i co jsi snil 
vše, štvaný losu hněvem, 
v ten balvan jsi vetknul zbytkem sil 
tím sladkým, božským zjevem. 

Svůj všecek vzlet jsi vetknul veň, 
vzlet k jitru, k zoři denní . . . 
A všecku strast i nadějí tlen 
i hořkost probuzení. 
V své nejrannější jsi sáhl dni, 
v sad žárem ušetřený, 
a lilie, tam jež dýchaly ti, 
jsi vkouzlil v ten zjev ženy. 



Digitized by 



Google 



314 Pavla Maternová: Z básní Marie Konopnické. 

Dřív nevzal, nechtěl přijat svět, 
cos dával v ducha palu, 
až zde ten kámen trysknul v- květ, 
v květ čistý ideálu. 
Ne kladivo tvé, ne dláta hrot 
tu černou vzrušil hmotu: 
žár objetí tvého a smrtný pot 
ji vzbudil ku životu. 

I přišla tichá, věčná noc, 
jíž hoře tvoje sňato, 
a v kámen vešla života moc, 
a člověk umřel za to. 
Již zamknul oči — ještě je 
k své práci zvedá z šera . . . 
— Tak po neznámém žití sně 
zde zbyla „Virgo Nera". 



NOC V NERVI. 

Jas luny bíle skvoucí tiše do vln kane, 
noc velkým dýše klidem, jen se v světle brodí. 
Hle, v stříbrných tam mlhách v dáli zadýchané — 
zda zas to není On? On, po moři Jenž chodí? 

Hle, kterak Jeho stopou pruh tam světla plane! 
Jak ze vztažených paží modrý svit se rodí! 
Hle, jak tam stanul tiše u rybářských lodí, 
kde chudí spí a malí, ruce zpracované . . . 

Jde jako z šírých lánů, jež jsou chrpou tkané, 
sníh třpytný jeho roucha moře dotýká se, 
v přesmutném nese líci tiché smilování. 

A za Ním náhle vzlyk: „Ó, Pane," lká, „ó. Pane! 
Mrak rukou za Ním vzpjatých v lunném stanul jase . , 
A po propastech moře letí pláč a lkáni. 



ADVOCATIO. 

Ne proto před tebou se koří duše moje, 
že taký blankyt v tobě čistší nad safíry, 
ne proto, že tak stříbrem zvoní tvoje lyry, 
kdy záplav od západu oblijí tě zdroje. 



Digitized by 



Google 



Karel Scheinpflug: Kolumbovo jitro. 315 

Ne, že se s hukem vichrů vrháš ve své boje 
a blesky bouří tkaný vzdouváš příkrov šírý, 
že královské jsou hněvy, strašné jsou tvé víry, 
a jek tvých propastí že tak je bez úkoje. 

Leč proto, žes tak velké, božsky neobsáhlé, 
že nikde v tobě hrází, mezí nepocítí 
duch, rozpjatými křídly v dálky tvé se noře; 

že ze všech cest jen touto srdce žitím zpráhlé 
se v nekonečnost jakous může pohroužiti, 
jen proto se ti kloním, toužím k tobě, moře! 



KAREL SCHEINPFLUG: 

Kolumbovo jitro. 

— Jen jediný den mi dejte, 
jen jediný den a noc. 
Pak po vůli své si čiňte — 
loď vydám ve vaši moc. 

I odešli beze slova, 
však v zraku jich dalo se číst, 
v tom zraku, v němž naděje zhasla 
a hořela nenávist. 

A zelené vlny šly kolem 
jak včera, jak předvčírem. 
Ó, rcete mi, vlny třpytné, 
je daleko ještě Zem? 

Den přešel jak hodina jedna, 
a večer se v moře klad. 
Ach, večer . . . poslední večer . . . 
Dnes nepůjdu věru spát. 

A šedivé vlny šly kolem 
jak včera, jak před stem dní. 
Ó, vlny, přijde má Země, 
než znovu se rozední? 



Digitized by 



Google 



316 Karel Scheinpflug: 

Pak moře černalo zvolna. 
A Sny mé vstávaly, 
hned svůdně kývaly na mne, 
hned s bohem mi dávaly. 

A vidél jsem kraje cizí 
pod zářnými nebesy, 
kde závratné čněly hory 
a divoké pralesy, 

kde v netknuté, širé stepi 
se svobodný toulal skot, 
kde divé, nespjaté řeky 
svých valily spousty vod, 

kde žhavější květ měl barvy 
a ptáci pestřejší háv, 
kde bujná, panenská půda 
se dusila přebytkem šfav. 

Tu zem dát lidem, jim vrátit 
ráj ztracený kletbou viní 
V tom dotkl se kdos mé ruky . . 
Hoch lodní, náš Benjamin. 

Tu stojí, drží mou ruku 
a slzami smáčí ji. 

— Ach, pane, já se tak bojím . 
Ti . . . oni tě zabijí! 

Jak, byl by tu přece někdo, 
kdo měl mne poněkud rád? 
Či strach jen o vlastní život 
v tu chlapeckou duši pad, 

a tuší hrůzu dnů příštích, 
když nedojdem přístavu, 
a tuší, že padne první, 
by druhům skyt potravu? 

— Ne, netřeba zoufat, hochu, 
je do rána času dost. 
Své slzy osuš — jsi plavec, 
jdi, konej svou povinnost! 

To slabé, bezbranné dítě, 
proč bral jsem je na svou loď? 

— Ó, Dálko, napni své síly, 
zem touženou rychle zroď! 



Digitized by 



Google 



Kolumbovo jitro. 317 

Ty můžeš a ty i musíš! 
Tvá hodina bije též; 
sic staletí s tvůrčí svou silou 
dál neplodná zůstaneš! 

Zrak vznícený letí v dálku, 
však bez hranic moře je. 
A na nebi zvolna svítá . . . 
A za mnou zní kročeje. 

Tak přišli zas beze slova, 
v řad staví se přede mě. 
Tam v daleku svítá, svítá . . . 
Hoch v koši lká dojemně. 

Mám prosit o novou lhůtu? 
Ne, v zraku jich dalo se číst, 
v tom zraku, v němž naděje zhasla 
a hořela nenávist. 

— Své slovo jsem dal. Je ráno. 
Loď tedy už vaše je. 
Kéž nebe ji chrání bouří 
a vln svých peřeje. 

Vám svěřuji toho hocha. 
On synem je lodi té, 
a matka vás zahubí všecky, 
jak jeden mu zkřivdíte. 

Já poplavu k svému cíli, 
vy vrafte se domů, mdlí. 
Nuž, s bohem! — A jedním skokem 
jsem dosáhl zábradlí. 

V tom zlatý oblouček slunce 
se vypjal nad moře lem. 
A hoch, jenž ukryt byl v koši, 
zajásal v pláči: „Zem!" 






Digitized by 



Google 




BOHUMIL BRODSKÝ: 

V hodinu dvanáctou. (Dokončení) 

Co se to děje?" ozval se kdosi za ním německy. Maličko se otočil 
a spatřil Holma. Ten chodil také po barácích a nyní chvatně 
se blížil. 

„Tenhle dareba zde provokuje a tyká mi," žaloval správec zlostně. 
„Nemá zde co dělat." 

„Á, to je ten hodný ptáček, který tak dlouho štval, až poštval," 
jedovatě prohodil Holm. „Způsobil pravé vzbouření. Všichni vzdorují, 
nikdo nechce jit na silnici, všichni se vymlouvají, že jsou nemocní. 
Je to revolta, která musí být důrazně potlačena. Navrhuji, aby bylo 
posláno pro četníky, a aby byl tenhle buřič zatčen." 

„Zavřít ho dáme a každého, kdo se zprotiví. Táhni, sice uhlídáš I" 
Nabyv přítomností Holmovou kuráže, znovu rozkohoutěn dorážel na 
Ondřeje. 

„Povídám, že je tu obec, a že tu mám právo jako ty," odsekl 
vzdorně. 

„Tak ty tak?" přidával se Holm ke správci. „Myslíš, že když se 
ti to jednou povedlo, že se ti to povede vždycky? Půjčte mi tu hůl." 
A rychle sáhnuv po holi správcově, s jiskřícíma očima vrhl se na Ondřeje. 
„Tu máš, ničemo," křičel vztekle, uhodiv ho do ramene. Správec i dělníci 
dívali se na Holma, správec radostně, dělníci polekaně. Holm napřahoval 
hůl po druhé, ale už mu po ní Ondřej skočil. Jeho tělo napjalo se 
jako tětiva, a než se Holm nadál, cítil, jak mu Ondřej hůl mocným 
škubnutím vyškubl. A v zápětí dopadla Holmovi hůl na rameno právě 
tak, jak dřív Ondřeji. Jen že Ondřejova ruka byla pádnější, a rána jeho 
bolestnější. Hůl zapraštěla a přelomila se ve dva kusy. 

„Dejte mi motyku," křičel Holm zběsile, přiskakuje k Pubalovi. 
Správec uděšen couval, a dělníci odskočili. Holm vytrhl motyku Pubalovi, 
jenž ji chtěl odhodit za sebe, a chytiv ji oběma rukama, rozehnal se 
po Ondřeji. Ten čekal jeho úder s očima široko otevřenýma. Když 
se motyka nad jeho hlavou zakmitla, uskočil jako úhoř. Holm ztratil 



Digitized by 



Google 



Bohumil Brodský: V hodinu dvanáctou. 319 

rovnováhu a, klopýtnuv, padal za motykou, která zazvonila o kámen. 
A než se mohl zvednout, seděl mu Ondřej v týle. Zapjal se mu 
oběma rukama kolem hrdla a v náhlém vášnivém rozčilení sevřel útočníka 
jako ocelovými svorníky. 

„Zabít mě chceš?" křikl náruživě a zatřásl Holmem jako malomocným 
dítětem. „Jako na zvíře budeš brát motyku a hubit mou duši? Zabiju tě 
jako vrabce.** A v touze pomstít se za pohanu mrštil jím vší silou o zem. 

Těžce dopadl Holm na zem. Jeho čelo padlo na hranu motyky, 
a hned vytryskla krev. Holm jen zasténal a zůstal v bezvědomí ležet. 

„Pomoc, pomoc,** rozkřičel se správec, utíkaje do vsi. Ondřej byl 
skokem za ním. Ztratil rozvahu, a jen touha odplatit se za pokoření jím 
lomcovala. Dopadl správce a jednou rukou uchopiv ho za límec, odhodil 
ho stranou do kaluže. Špinavá voda vystříkla vysoko, a správec pokryt 
kalem otočil se v kaluži, skrývaje tvář, aby ho snad Ondřej do tváře 
neuhodil. Třesa se rozčilením, stál tu Ondřej, a jeho krví podlité oči 
šíleně se rozhlížely. Ze vsi přibíhali dozorcové, před nimi však pádila 
Manča. Dělníci, kteří dříve pracovali, stáli sklíčeně, zděšeně pozorujíce 
Ondřeje, nevrhne-li se také na ně. 

„Jidášové,** řekl Ondřej namáhavě. „Pojďte bránit své pány." 

„Ondřeji, co to děláš?" zavolala v tom Manča zdaleka úzkostlivě. 
„Pojď ke mně, hned, pro Boha tě prosím." 

Otočil po výkřiku zvolna hlavu a viděl, jak úprkem se k němu 
blíží. Letmo přehlédla, co se stalo. Zavěsila se na bratra a vlekla ho 
dále. Dozorcové přeběhli kolem nich, ale Ondřeji se vyhnuvše, spěchali 
na pomoc správci a Holmovi. 

„Co jsi to udělal?" vynutila, tetelíc se rozčilením Manča. 

„Co jsem to udělal? Bránil jsem se!" křičel vášnivě. „Spílali mi, 
hůl na mě vzali a motykou mi hrozili. Zaslouží, abych je zabil. O všechno 
nás okradli a ještě nás budou bít? Protože stojím venku, a nechci po- 
slechnout, když mě jako psa odhánějí? Mančo, nejlíp tomu udělat 
hned konec I" 

Začal sebou trhat, aby se vyprostil z jejích rukou. Ale ona ho 
pevně držela a vlekla dál. 

„Dost, Ondřeji," povídala velitelsky. „Pomstil jsi se, a teď toho 
nech. Snad jsi ho nezabil?" 

Xehýnké zamrazení přejelo zády Ondřejovými. 

„Nevím," řekl temně. „Hodil jsem ho na zem. Ale af se třeba 
zabil. Bral na mě motyku. Dá po druhé pokoj." 

Za nimi ozvalo se zmatené volání. Jako po prohrané bitvě pobíhali 
dozorcové kolem ležících. Správci pomohli brzy nahoru. Nebylo mu 
ublíženo, ale pohled na bláto, kterým byla pokryta jeho tvář a oděv, 
zděsil je víc, než kdyby byli viděli krev. Jeden přes druhého volal 
o pomoc a křičel, aby bylo posláno pro lékaře. Kaulich s Výtoněm 
prchali do baráků, a pouze Pubal obrátil se k Holmovi, aby ho zvedl. 

„Zabil ho, zabil!" volalo několik hlasů. „Chyťte ho, pomoc, pošlete 
pro doktora, vodu sem, nosítka!" 



Digitized by 



Google 



320 Bohumil Brodský: 

Tento chaos hlasů zatřásl Ondřejem. Zapotácel se, a před očima 
se mu zatmělo. Ale neklesl. Šel dál, dávaje se vésti Mančou, jejíž 
třesoucí se ruku cítil ve své. 

„Utec," povídala tlumeně. 

„Neuteku," řekl tvrdě. „A pusf mě, půjdu sám." Nepustila ho, 
ale chvatně pobízela ke spěchu. Z baráků vykukovali lidé, zvědavě 
pozorujíce, co se stalo. Když spatřili Ondřeje s Mančou, a potom po 
návsi přeběhl Grohman, volaje stále o pomoc, tušili, že se něco stalo, 
a rychle zalízali do svých světnic. Pouze Vejvoda a stará Smutná od- 
vážili se jít se podívat k místu, kde ležel Holm. 

Byl v bezvědomí. Dlouhá, krvavá rána na čele z daleka se rděla, 
a volání těch, kteří byli kolem něho, vysvětlovalo, co se stalo. Když 
z fabriky tryskem vyjel povoz pro lékaře, věděla celá ves, že Ondřej 
zabil Holma. Žena Holmova, lomíc rukama, běžela po návsi za svým 
mužem, a za chvíli odnášeli na nosítkách raněného. Zděšení zachvátilo 
vesnici. Nikdo neodvážil se před stavení, ale každý hořel touhou zvědět, 
jak se vše stalo. 

U Rozborů bylo jako v hrobě. Když Manča přivedla Ondřeje 
domů, tušili již otec i matka, že se něco přihodilo. Rozhora byl před 
domem, když vlekla Manča bratra, a Rozborová z okna pozorovala 
sběh a poplach. 

„Cos to udělal?" ptal se Rozhora Ondřeje hned mezi dveřmi. 

„Nic," zvolal se skrytým zaúpěním ve svém hlase. „Štvali mě, 
a já se bránil." 

„To máš z toho, že chodíš do lesa," posměšně vyjela matka. 

„Ty mlčí Co si udělal, z toho se zodpoví. Škoda, že jsme se 
dřív neodstěhovali. Teď se budem bránit. Pověz, jak se to stalo." 

Těžce, zastavuje se a sbíraje vzpomínky, vypravoval krátce celou 
příhodu. Manča s očima na jeho rtech lpícíma poslouchala jeho slova, 
jak by chtěla do své duše vrýti každou nadávku a vyhrůžku, která 
byla na Ondřeje vržena. Když dopověděl, zvolna se posadil. Jeho síly 
byly vyčerpány, a, cítě, že nastává nyní nejkrutější zápas, zadíval se 
k zemi. Nikdo nepronesl ani slova. Dusné ticho vládlo ve světnici, jak 
by bez slz oplakávali úmrtí některého milého člena rodiny. 

Asi po hodině zvedla se Manča. Tiše vytratila se ze světnice, 
a neskrývajíc se, přešla po návsi k baráku Kaulichově. Byl to dost 
dobrý člověk, ale ženou a dcerami okřičený a bázlivý. Manča se šla 
ptát, je-li pravda, jak bratr vše povídal. Důvěřovala bratrovi vždycky, 
ale tentokrát chtěla mít jistotu. Tkvěla v ní úzkost, aby Ondřej v roz- 
čilení neudělal něco, nač se nyní nepamatuje nebo co ze strachu skrývá. 
U Kaulichů se jí až lekli. Kaulich byl zmaten, a nevěděl, co se s ním 
bude dít, až přijdou četníci. Se smutnou vážností prosila ho Manča, 
aby jí pověděl, kterak se sběhl výstup Ondřejův s úředníky. Nechtělo 
se mu, všelijak se vykrucoval a tvrdil, že se na nic nepamatuje. 

„Tolik vím, že na nás Ondřej volal: Jidášovél Jsem nějaký Jidáš? 
Mohu za to, že páni chtějí, abych šel na silnici, jinak že mč budou 
pokutovat? Ondřeji je hej, chodí do lesa, ale co já, já?" 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 321 

„Svatá pravda/ svědčila Kaulichová, zlostně měříc Manču. „Kdo 
má roupy, af si je provádí, ale nekazí pokojné lidi." 

,Vy si to, sousede, vezmete na svědomí a budete svědčit proti 
bratrovi?" ptala se Manča zamračeně. 

„Co na svědomí! Povím, jak to bylo. Hádali se, ale já se nekoukal, 
kdo začal. Až když to bylo s motykou, tak jsem viděl, že se hnal 
jeden na druhého." 

„Bratr taky s motykou?" 

„To nevím, ale možná," hučel Kaulich pomateně. 

„Tuze vás to mrzí, že vás nazval bratr Jidášem?" 

„Jak by nemrzelo?" durdil se. „Jaký jsem já Jidáš! Koho jsem 
prodal? Af mi to ještě někdo řekne!" 

„Vidíte, já vám to řeknu. Jste Jidáš a horší než Jidáš. Ten zradil 
pouze Krista Pána samotného, ale vy zrazujete celou ves. Srovnejte 
si to se svým svědomím! S Pánem Bohem!" 

Zanechala všecky udivené, neschopné odpovědi. Dostali kuráž, 
až když byla venku, a to se jim ještě nechtělo dařit, když hledali 
důvody k svému obhájení. Manča s chvějícími se rty vešla do nej- 
bližšího baráku-. Patřil Pubalům. Šla s jakýmsi zlostným odhodláním, 
jakoby chtěla odbýt si to nejhorší. Pubalová nebyla doma, byla u dcery. 
Pubal stál u okna a, spatřiv vcházející Manču, ucouvl od okna za stůl. 
Pozdravila a popošla ke stolu. 

„Prosím vás, povězte mi, kdo byl dnes vinen," ptala se přímo, 
neobyčejně vážně. „Vím, že máte na Ondřeje zlost, ale já chci vědět, 
dopustil-li se nějaké špatnosti." 

„Proč nám zabil zetě?" vyhrkl Pubal lítostivě. „Leží jako bez 
duše, a kdo ví, najde-li ho doktor na živu. Co bude z naší dcery?" 

„Bůh vás potěš, potkalo vás neštěstí, ale nás taky. Jde o to, 
byl-li někdo jiný taky vinen, či udělal-li to Ondřej sám." 

„Správec to udělal!" křikl Pubal v bolestném rozechvění. „Proč 
ho dráždil, proč mu nadával a jiné na něho volal? Ondřej chybil jen 
v tom, že tam chodil. Vím, že tam šel, aby se přesvědčil, kdo půjde 
na silnici pracovat, že tam šel proto, že jsou druzí nespokojení, ale 
proč právě to má náš zeť odpykat?" Slzy mu vyhrkly, a brada se mu 
pláčem zatřásla. 

„On snad vzal první na bratra motyku," povídala tiše, rozumějíc 
jeho bolesti. 

„Vzal, to je pravda, dělal to k vůli správci, a teď za to má. 
Správec neřekne, jak to je, bude chtít být čistý, a podřízený to odpyká." 

„Když řeknete, jak to bylo, nic se nestane, a vaše dcera musí 
dostat náhradu. Sousede, nezahubte nás, mluvte pravdu, až se budou 
ptát. Víte, že Ondřej měl tolik vaši Mandu rád, že není špatný člověk, 
že má rodiče." Cítila, jak se jí hrdlo k pláči stahuje, ale přece se 
přemohla, aby nepropukla. 

„Ty si myslíš, že budu lhát? To ne. Stokrát jsem řekl, že by 
dceři i nám bylo lip, kdyby byl Ondřej — — ale af, už se stalo. 
Povím, co jsem viděl a slyšel. Ondřeji to ale nemohu odpustit. Co 
bude z mého dítěte?" Sevřel ruce a zadíval se k zemi. Manča dojata 

22 



Digitized by 



Google 



322 Bohumil Brodský: 

v hloubi svého srdce, soustrasně se na něho podívala a potom zvolna 
couvla ke dveřím. Tichounce pozdravila a zamyšlené vyšla ven. Postála 
na zápraží a potom se pustila k Výtoňovům. Napadla Výtoné na zápraží. 
Zarazil se, ale potom, podrbav se za uchem, pousmál se rozpačité. 

„Jdeš se ptát, jak to bylo?" začal sám sníženým hlasem. „Holka 
zlatá, celá patálie! Začali naň jako na lotrasa, ale on se nedal. Pravda, 
jemu je hej, tady človék by si něco takového nesměl dovolit. Ale 
patřilo jim to. Jenže musí člověk před světem mlčet. Ti by brzy 
našince zkrotili." 

„Ale povíte to, až se vás budou na to vyptávat, jak to bylo?" řekla 
přímo. 

„Inu, víš, nerad, tuze nerad, velcí páni mají dlouhé prsty a daleko 
dosáhnou." 

„A když budete přísahat?" 

„Jak to půjde na přísahu, budu mluvit. Takového něco si na 
svědomí nevezmu. Uvidíme, jak to všechno půjde, a podle toho se 
budu řídit. Ondřejovi neublížím, vím, že je našinec. Je trochu prudký, 
nu, odskáče si také, takovému mladému zajíci neublíží, když něco zkusí." 

„To bude jeho věc, af zkouší za to, v čem bude uznán vinným, 
ale musí přijít na jevo pravda, aby se nemyslilo, že jen chudí lidé 
jsou Spatní. Pubal bude mluvit taky pravdu." 

„Pubal? Tak se podívejme I Nu, když ten bude mluvit pravdu, 
budu já taky povídat. Však jsem slyšel a viděl všecko." 

„To je dobře, aspoň nebudete říkat, že o ničem nevíte. Nu, 
s Pánem Bohem!" 

„S Pánem Bohem, panenko! Pozdravuj Ondřeje!" A zamnuv si 
ruce, tiše se zasmál. Manča kráčela k rodnému baráku s hlavou mírně 
vztyčenou. Veškera její úzkost zmizela. Ano, cosi jako uspokojeni 
plnilo její nitro. Napadli bratra, jednali s ním jako s tulákem, a on se 
bránil, hájil svou čest, a nedopustil se ničeho, co by tížiti mohlo jeho 
svědomí. Jeho život je tak drahý a vzácný, jako život každého jiného. 
Když vešla do baráku, pousmála se a přistoupila k Ondřeji. Pohladila 
ho po vlasech a usedla vedle něho. 

„Pubal s Výtoněm budou mluvit pravdu," povídala klidně. Obrátil 
po ní oči a, spatřiv její světlý pohled, oddechl si z hluboká, a slzy se 
objevily na jeho tvářích. Rozhoda také díval se na ni zvědavě a za 
okamžik se tázal, kdy s nimi hovořila. Pověděla, a, jakoby volnější větřík 
zadul světnicí, rozpovídali se, uvažujíce, co se asi stane. 

Také na návsi bylo živěji. Lidé dostávali odvahu a s počátku 
ostýchavě, pak s tím větší odvahou scházeli se v hloučky. Každý chtěl 
vědět, jak se vlastně všecko sběhlo. Kolovalo už množství různých 
pověstí, ale většina jich byla nepravdivá. Kaulich se ani neukázal, ale 
za to Výtoň, rozkurážen sdělením Mančiným, že tchán Holmův bude 
mluvit pravdu, nechtěl přijíti o vavříny své slávy. Široce vypravoval 
všechno do podrobná. Jen to zamlčel, co Ondřej na ně pokřikoval. 

„Chlapík je Ondřej," chválil Pátek. „Tak se to patří. Jen se 
nedat. Začátek je vykonán, teď už to ostatní dokážeme. Jak přijede 
komisse, řekneme, že nám všem páni ubližují." 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 323 

„To řekneme," svědčil Bílý. „Nesmíme nechat Ondřeje v kaši. 
Když se on zastal nás, zastaneme se my jeho, sice by potom s námi 
dělali, co by chtěli." 

„Zastaneme se," souhlasili všichni. „Af to jednou praskne." 

Než přijel lékař a četníci, bylo na návsi již živo. Ondřejův příklad 
nesl ovoce. Vzdor kypěl a zachvacoval i bojácné. Všichni dychtivě 
čekali, až přijede komisse, aby mohli mluvit. 

Před večerem přijel lékař s dvěma četníky. Lékař spěchal k loži 
Holmově, a četníci šli vyslechnout správce, poněvadž k Holmovi, jenž 
byl stále ještě v bezvědomí, nyní nemohli. Za chvíli vyšli se správcem, 
jenž se už převlékl. Jeden z nich pustil se k baráku Rozborově, druhý 
šel pro dělníky, kteří pracovali na silnici. Správec, za kterým se hrnuli 
dozorcové, vešel napřed do hostince Špicova, kde měl býti odbýván 
výslech. Sotva zašli, hrnuli se také dělníci. Špic nemohl jim ubránit. 
Byl jich plný krám a nálevna, tak že předvolaní svědci stěží se pro- 
drali ku předu. Četník se ptal, co tu všichni chtějí, ale oni mlčeli. 
Teprve, když je začal posílat pryč, opřeli se. 

„Chceme vědět, co se bude jednat," řekl Bílý kurážně. 

„Ano, chceme to slyšet," opakovali druzí. Četník, vida takové 
množství, neodvážil se naléhat. Ostatně, mohou třeba vyšetřování do- 
plnit. Tak, jak správec věc líčil, jednalo se o jakési tajné spiknutí všech, 
a zde se sezná, v čem zlo vězí. Za chvíli po ostatních přišel druhý 
četník s Ondřejem. Za nimi šla Manča. Byla bledá, ale nejevila strachu. 
Správec, vyhlédnuv z kasina, zavolal četníky, žádaje je, aby nepovolané 
ven vytlačili. Ale tito, poukazujíce na možné nebezpečenství, odepřeli 
tak učinit. 

„Zavedeme předběžné vyšetřování, a na základě toho budou svědci 
voláni k soudu. Čím víc svědků, tím lip. Libo-li, buďte přítomen také 
výslechu. " 

Pohněván, vešel správec s dozorci do nálevny. Špic připravil pro 
četníky stolek, aby mohli činit si poznámky, a započato s výslechem 
Ondřejovým. Byl vyzván, aby opakoval, co se odpoledne stalo. Za 
hlubokého ticha vypravoval. Když opakoval nadávky správcovy, škubal 
tento sebou a všecek rozčepýřený dával na jevo posunky, že si nepřeje, 
aby směl Ondřej takhle mluvit. Ale nebylo mu to nic plátno. Všichni 
shromáždění chovali se tiše, a on musil krotit svůj nepokoj. 

„Povídáte, že jste se jen bránil," řekl jeden z četníků. „Chtěl 
jste pana Holma zabít?" 

„Nechtěl. Nevěděl jsem, že padne na motyku. Ale on mě zabít 
mohl, kdybych se byl neuhnul. Jsou na to svědci." 

„Kteří jste při tom byli?" Hlásili se, jmenujíce svá jména, která 
byla poznamenána. 

„Ať mluví Pubal," žádal správec netrpělivě. „Ten dosvědčí, že 
Rozhora lhal. Je to zbůjník, násilník ..." 

„Prosím, to sem nepatří, to račte uvést a dokázat při soudu. 
Pubale, lhal Ondřej Rozhora?" 

„Ne, je to tak, jak povídá. Nevezmu si na svědomí křivé svědectví." 

22* 



Digitized by 



Google 



324 Bohumil Brodský: 

>To má Holm pěkného tchána," ušklíbl se správec. Ale, podívav 
se maně na shromážděné, zarazil se. Nikdy nečetl tolik vzdoru a vy- 
hrůžky v pohledech dělníků jako v téhle chvíli. Neznámé uleknutí jím 
projelo, a on, přitlačiv se ke dveřím kasina, zarytě se zadíval před sebe. 

»Co vy, Výtoni, tomu říkáte?" 

„I prosím, je to tak, mohu to odpřísáhnout. Ondřej je prudký, 
a byl hned oheíl na střeše." A zasmál se. Jeho smích nakazil druhé. 
Zasmáli se také. Teprve, když vyvolával četník Kaulicha, stišili se. 
Kaulich se ošíval, trhal rameny, pokukoval kolem sebe, a dlouho nemohli 
se na něm nic dovědít. Teprve, když netrpělivě naň pokřikovali, bojácně 
se ptal, nedostane-li pokutu. 

„Nikdo nesmí za svědectví býti trestán," ujišťovali ho četníci. 

„Nu, není jinak, Ondřej nelhal," pronesl chvatně. A také ženy, 
které byly přítomny, po příkladu mužů souhlasně pověděly, že Ondřej 
v ničem se od pravdy neuchýlil. Správec začal cosi po němečku četníkům 
vykládat, ale mezi dělníky ozval se hrozivý hukot. „Nerozumíme mu," 
volalo několik hlasů, a četníci, neposlouchajíce dále správce, sahali 
rychle po svých pláštích. 

„Ondřeji Rozhoro, zatýkám vás jménem zákona. Radím vám, abyste 
se nebránil, a pokojně poslechl. Čím budete ochotnější a pravdomluvnější, 
tím lip pro vás. Celý případ bude spravedlivě vyšetřen. A vy ostatní 
rozejděte se klidně. Nikomu nebude bezdůvodně ublíženo." 

„Proč ho zatýkáte?" zvolala v té chvíli Manča rozhorleně. 

„Poněvadž tak žádá zákon!" 

„Zatkněte také správce." * 

„Ten bude také předvolán. On pana Holma nezranil, a Rozhora 
bude moci u soudu říci plnou pravdu. Jděte domů, radím vám to, sice 
jinak přitížíte zatčenému a sobě." 

„Mančo, poslechni," zavolal Ondřej, „pozdravuj otce a čekej. Vrátím 
se, a ne-li, pak víš, co máš dělat. Bratři, jděte také, neprotivte se zá- 
konu, ale nedejte se zotročit znovu fabrikou. Jednou musí přijít spra- 
vedlnost, abyste byli živi jako lidé. S Bohem, sousedé a sousedky I" 

„S Pánem Bohem, Ondřeji I" ozvalo se pohnutě z úst všech. 
Všichni hrnuli se k Ondřeji, aby mu ruku stiskli. Četníci jim nebránili. 
Znali ze zkušenosti, že není radno velké massy lidu bezdůvodně a pro 
malichernosti štvát, a to, o čem se za tu krátkou dobu v Mezilesí pře- 
svědčili, zanechalo hluboký dojem v jejich srdcích. Správec přitočil se 
za četníky, pln strachu, aby se dělníci na něho nevrhli. S hrůzou po- 
zoroval, že najednou se před jeho očima objevila pevná organisace, 
která vynutila jeho bázeň, ovšem, že jen na chvíli. 

Když se Ondřej se všemi rozloučil, vyšel odhodlaně ven. Manča 
šla ho doprovázet, a veliký zástup šel s ní. Došli až na konec vesnice, 
k místu dnešní příhody. Tu se zastavili. Ondřej zavolal ještě jednou 
„S Bohémi" a všichni, kteří ho až sem doprovodili, pohnutě za ním 
volali dokud v přítmí nezmizel. 

„Neopustíme hol" volal Bílý, když tma pohltila zatčeného a jeho 
průvodce. „Je čas, abychom se bránili. Všichni za jednoho a jeden 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 325 

za všechny. Kdo chce býti zrádcem, af odejde. Nestrpíme zrádce 
mezi sebou!" 

, Nestrpíme!" ozvalo se bouřlivě. 

To, co v dělnících dřímalo, co neprobuzeno spalo a jako nepo- 
chopeno v jejich utýraných duších se krylo, to najednou z mrtvých 
vstávalo. Jasně problesklo jim mlhami těžce spoutaného života, oč byl 
jejich život připraven, co mohou žádati, jakých hříchů bylo proti nim 
se dopouštěno. Na ráz zmizela bojácná chabost. Trpký výkřik je spojil 
a jejich svaly oživil. Ondřej stal se představitelem jejich osvobození, 
a staré jho došlo svého konce. Ve vzduchu visela bouře, která se 
nedala víc zahnat sliby a odkládáním. Teď bylo potřebí jednat, rázně 
a bezohledně, a oni byli odhodláni. 



VII. 

Ještě večer toho dne, obcházeli dozorcové a kočí z továrny po 
barácích s vyřízením, že se v továrně pracovat nebude, aby lidé do 
práce nechodili. Tak dlouho, dokud dělníci hromadně neodprosí pana 
správce, neslíbí, že budou stavět silnici a nepůjdou jeden den zdarma 
na silnici pracovat, bude továrna z trestu zavřena. Jindy by tento vzkaz 
byl vzbudil postrach. Tentokrát se mu smáli. Tím lip, že se nebude 
pracovat. Aspoň si jednou odpočinou, nanosí si dříví a opraví po jaru 
sněhem poškozené baráky. Však pánům ve fabrice zajde chuť na vzdoro- 
vání. Dělníci byli si už vědomi, že tak, jako oni potřebují peněz 
z fabriky, tak potřebuje fabrika jejich sil a sama se přihlásí o jejich ruce. 

„Přidat nám musí," volal Bílý, jenž se stal místo Ondřeje duší 
dělníků a po barácích chodil rokovat. „My jsme třicet let mlčeli, a oni 
poroučeli, teď se karta obrátila. A kdybychom hlady umřeli, nepovolíme. 
Lip umřít najednou než pomalu." 

Vyhrůžka správcova vyzněla na prázdno. Domníval se, že svým 
zařízením přivede všechny ke svým nohám a tu bude mít příležitost 
pošlapat buřičské šije nenáviděného davu. Když po odchodu četníků 
a lidu osamotnél s úředníky v kasině, veškera jeho zlost propukla. 
Ačkoliv se přemáhal, přece jeho slova sršela nenávistí. 

„Buď anebo," povídal příkře, tetele se zlostí. „Buď přilezou na 
kolenách, nebo je zničím. Náš reservní fond vydrží ztrátu, kdyby 
třeba celý měsíc se nepracovalo. Zakoupím zásoby odjinud a zítra 
podám panu továrníku zprávu. Téhle holotě neustoupím, kdybych měl 
třeba postavení své ztratit. Očekávám, že uznáte, že se tu jedná o čest 
všeho úřednictva a že svorně se mnou budete postupovat." 

„Radil jsem vždycky k neúprosnosti," řekl pokladník s vysoká. 

„Jinak s nimi nelze jednat. Však oni zkrotnou, hlad je dožene. 
Vyhrožovali, že neustoupí. Ukážeme jim, že nečekáme na jejich drzý 
vzdor a že neustoupíme my. Doufám, že mohu mluvit tak ve jménu 
všeho úřednictva." 

„Zajisté," odpověděli sborem. 



Digitized by 



Google 



326 Bohumil Brodský: 

„Ujednáno," spokojeně prohodil správce. „Hájení našeho stano- 
viska na venek béru na sebe. To by byl pěkný pořádek, aby úředník 
byl odstrkován, poněvadž lecjakéhos chlapa nazval správným jménem. 
My musíme být chráněni, stráž sem musí přijít. Časně ráno pošlu 
zprávu úřadům a požádám o ozbrojenou stráž. Pohled na ručnice bude 
lip účinkovat, než nejlepší slova." 

Dlouho do noci horlivě rokováno o zařízeních, kterými by zjednán 
byl starý pořádek v Mezilesí. Nálada úředníků byla výtečná, a všeobecně 
uznáváno, že byl už nejvyšší čas, aby Mezilesským bylo vryto znovu 
do paměti, že jsou bez fabriky bezcenná chamraď. Když mimo to 
přinesl jeden z dozorců zprávu, že Halmoví se ulevilo, že nabyl vědomí, 
připíjeno na jeho zdraví, a správce velebil kollegialitu skladníkovu, 
který mu s nasazením života přispěl ku pomoci. 

Ráno stála továrna tiše, a komín nechrlil své obvyklé sloupy dýmu. 
Kočí odváželi zásoby, a dozorcové prohlíželi stroje. Za to ve vsi bylo 
hlučno. Jindy opuštěné baráky hemžily se lidmi, kteří v jakémsi veselém 
chvatu pobíhali kolem stavení. Slunce hřálo, a dělnice vynesše ven 
necky praly na zápražích. Mužové prohlíželi střechy, upravovali dvorky, 
chodili do lesa. I děti jakoby měly prázdno skotačily po návsi pólo- 
oblečené, křičíce veselými hlasy. 

Nejtišeji bylo u Rozborů. V baráku zůstala pouze Rozborová a ta 
se nehnula od okna. Byla vyzáblá a její výraz byl plný nepokojného 
utrpení. Ráno odešel muž s dcerou do lesa. Manča nastoupila místo 
bratra, odhodlaně ohlásivši, že bude otci pomáhat, aby výdělek se 
o mnoho nezmenšil. Za týden měla býti třetí dražba na jejich barák, 
a tu už bylo potřebí, aby pomýšleli na stěhování. 

V lese už někteří dělníci věděli, že se v Mezilesí něco sběhlo, 
poněvadž četníci vedli Ondřeje vesnicemi, z nichž dělníci do lesa 
docházeli. Když se nyní Rozhora dostavil místo se synem s dcerou, 
shrnuli se k nim, žádajíce, aby jim vypravoval, co a jak se přihodilo. 
Ještě ani nezačal, když přichvátal Klváň. Byl vzrušen a pátravě se na 
Manču podívav, osloviv Rozboru a ptal se, co to v Mezilesí bylo. 

Povídal. Kde nevěděl jistotu, Manča klidně doplfíovala. Dřevo- 
rubci kroutili hlavami, odplivovali, ale neříkali nic. Báli se před ad- 
junktem. 

„Ondřej to odnese," povídal Klváň pochmurně. „Zavrou ho podle 
toho, jaké zranění Holm má. Proč se mezi ně míchá? Povídal jsem 
mu už dávno, aby se odstěhoval." 

„On nesmí to odnést," ozvala se Manča podrážděně. „On nezačal, 
všichni mu to dosvědčí." 

„Jen aby dosvědčili," výstražně řekl adjunkt. „Čím déle bude 
továrna zavřena, tím víc bude klesat odvaha dělníků a sami se budou 
poddávat. " 

„Slíbili, že se nepoddají." 

„Sliby jsou chyby, a hlad je mocnější než právo. Já být na vašem 
místě, odstěhoval bych se ještě dnes. Ondřej si trest odbude, a vy 
budete v pokoji. Af se to v Mezilesí skončí jakkoliv, dobře se to tam 
neskončí." 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 327 

„Já odtamtud nepůjdu," řekla Manča vzdorovitě a odvrátila se 
stranou. 

„Budeš litovat," povídal upřímně. 

„Af třeba život ztratím, ale nezradím ostatní. Mohu tu být s otcem 
místo Ondřeje? Nežádám takového platu jako Ondřej." Klván podíval 
se na ni pohnutě a beze slova vedl Manču s otcem na druhý konec 
paseky. Přidělil jim loupání kmenů, které měly býti odváženy na pilu 
a kůra na tříslovinu. Horlivě dala se do práce. Tělo ji sice bolelo, ale 
její vůle byla mocnější než slabost. Zadržujíc rychlé oddychování 
pomáhala otci pákou, aby kmeny otočili, a odlupovaia kůru nasáklou 
pryskyřicí. V poledne posadila se opodál na pařez a vyňavši z kapsy 
hrst pečených bramborů, počala jísti. Dělníci roztroušeni po pasece 
jedli z přinesených zásob odpočívajíce a hovoříce. 

Po chvíli přiblížil se k Manči adjunkt. Hajná přinesla mu do lesa 
oběd, a on šel s ním sem. Manča spatřivši ho maličko sebou trhla 
a zadívala se jinam. 

„Pojď, jez se mnou," řekl teplým hlasem. 

„Děkuji, mám co jíst," povídala zapálivši se. 

„To jsi tak zhrdla, že nic ode mne nechceš?" vyčítal. 

„Nemám nač být hrdá," řekla zvážněvši. 

„Nu, nu, pusf smutné myšlenky. Tuhle se rozdělíme. Mám polévky 
dost, a ty si vem kousek masa s omáčkou. Či myslíš, že ti to rád 
nedávám?" Obrátila zvolna k němu hlavu a potom ostýchavě natáhla 
ruku. On se na ni pousmál jakýmsi radostným úsměvem a podával 
jí nádobku s masem. Vzala ji a červenajíc se vždy ohnivěji rozpačitě 
ponořila lžíci do hrnku. 

„Smím dát taky tatínkovi?" ptala se tiše. 

„Jen jez sama, on jest silnější než ty a dostává od hajné 
chleba." 

„To taky od vás, viďte?" 

„Proč se ptáš?" odbýval ji rozmarně. „Jez, dokud je to vlažné. 
Beztoho to vždycky vystydne, než hajná sem to přinese. Já ti potom 
něco povím. Mám od rána starost." Zamlčeli se a jedli. Klváň chvatně, 
zvyklý polknout vše dychtivě, a brzy odkládal lžíci a hrnek, ve kterém 
byla polévka. Manča si také pospíšila. Styděla se, že adjunkt tak 
přede všemi k ní si přisedl a s ní se dělil. Zdálo se jí, že jsou na 
ni obráceny zraky všech dřevorubců. Ale vedle tohoto pocitu ostýcha- 
vosti slastný pocit radosti jí hýbal při myšlence, že Klváň vedle ní 
sedí a tak laskavě ji vyznamenává. Byla by nejraději seděla tak mlčky, 
aby nic neříkal a nerušil pokojný požitek vnitřní radosti. Ale sotva 
dojedla, už Klváň začal. 

„Byl bych k vám dnes večer šel, kdybys byla s otcem nepřišla. 
Odbudu si to zde. Mančo, udělej mi to k vůli, odstěhuj se s otcem 
hned zítra. Ondřej byt našel, je prázdný, a můžete být za den z Mezi- 
lesí. Až budete pryč z té ošklivé vesnice, budu moci častěji k vám 
chodit Víš, že tam nechodím k vůli úředníkům. Jsou mi protivni, 
a nechci se s nimi setkat. V Mezilesí to přijde k špatným koncům. 
Pochybuji, že budou všichni svorní. Úředníci se budou mstít a budou 



Digitized by 



Google 



328 Bohumil Brodský: 

žaiovat každého, koho při něčem dopadnou, z buřičství. Budete mít 
potahování, nepříjemnosti, a na konec kdo ví, co vás čeká. V létě 
přijede hraběcí rodina, a pak se snad dá něco dělat. Čekám, že potom 
dostanu místo, že budu samostatným, a ty snad víš, Mančo, že to bude 
taky pro tebe novina.", 

„Dej vám Pán Bůh štěstí," řekla pohnutě, hledíc stále před sebe 
do paseky. 

„Mně štěstí přeješ, ale sobě ne? A nevíš, že mám-li býti šťasten, 
musíš ty být při mně?" Zachvěla se. Vřelá slova adjunktova nedala 
se přeslechnout. 

„Takhle nemluvte," povídala zvolna. „Vaše cesta vede jinam než 
moje. My se pro sebe nehodíme, bylo by to neštěstí pro nás oba. 
Já jsem pro vás nevyrostla, připadalo by mi to jako hanba, že jsem 
vás zlákala. A vy byste taky litoval. Svět je široký, a je v něm děvčat 
dost, které se pro váš stav hodí. Já z Mezilesí, dokud nebudu muset, 
nepůjdu. Nezradím ostatní a nezradím bratra. Ať mě potká cokoliv, 
jsem v rukou Božích." 

„Ondřej té zkazil svými řečmi," povídal prudce. „Co dokázal? 
Nic, než že sám je v žaláři. Jeden nepřeláme tolikeré překážky. 
Dopustil se chyby, která zničí veškeré naděje. Měl napřed hledat 
spojence, domluvit se, uhnout všem výstupům, až by býval mohl se 
všemi společně se ozvat. Takhle sám sebe zkazil a Mezilesským ne- 
pomohl. Bez něho budou jako třtina, kterou budou úředníci z fabriky 
točit, jak budou chtít." 

„To není pravda," zavolala sebevědomé. „Já jsem místo bratra. 
Nedáme se už." 

„Ty^ chceš být vůdcem?" podivil se opravdově. „Děvče mladé, 
nezkušené, slabé? Mančo, to nesmíš udělat, tam se nesmíš pouštět." 

„Pustím se, už je to hotovo. Darmo byste se mnou mařil čas. 
Nepostěhujeme se, dokud se vše neskončí. Bratra musí propustit, 
dělníkům přidat, správce vyhnat. Pak začneme pracovat. A pak se já 
také odstěhuji." Vstala v náhlém pobouření. Její sličný obličej byl 
zachmuřený, a odhodlání sršelo z jejích očí. 

„Mančo, zahyneš," povídal důtklivě. „Poslechni mě a k vůli mně 
toho nech. Což mě nemáš ráda?" 

„Nikoho teď nemám ráda, ani sebe samu ne. U nás musí nastat 
spravedlnost. A nenastane-li, pak nevěřím, že je na světě spravedlnost, 
pak nevěřím, že také chudý má zastání a může být šťastný." 

„Tys mi ublížila," řekl pochmurně, chystaje se od ní odejít. 

„Odpusťte mi, nemohu jinak mluvit. Byla bych Jidášem bratrovým 
a tím já nebudu." Odhodlaně pustila se k otci, jenž se od skupiny 
dělníků blížil, aby začal dál pracovat. Mlčky, s čelem svraštělým dala 
se do práce, a její pružná postava míhala se kolem otce, až se dělníci 
divili, kde se v ní bére odvaha a vytrvalost. Adjunkt stál na druhém 
konci paseky a občas se sem k ní zadívav zamyslil se, že ani dělníků 
nepozoroval. 

Po čtyry dni chodila Manča s otcem do paseky, navracejíc se 
vždy večer do Mezilesí. V poledne už nikdy s Klváněm nejedla. Do- 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 329 

vedla se vykrást z paseky dřív, než se objevil s obědem. Už se ani 
po ní neohlížel. Mračil se celé dny a utrhoval se na dělníky, kfeří 
ani nevěděli, co se mu stalo. 

V pálek nepřišla do lesa ani Manča, ani Rozhora. Byli u soudu. 
Dostali obsílku oni, někteří z úředníků a dělníci, kteří byli přítomni 
zranění Holmovu. Tohoto den před tím přijel vyšetřovat soudní úředník 
do Mezilesí, poněvadž jeho zranění bylo vážné a lékař pochyboval, 
že by brzy mohl povstati. 

Úředníci se správcem v čele setkali se v soudní budově. Správce 
pyšný a pohrdavě se dívající, jakby ani neviděl krčící se dělníky. Pouze 
Manča stála bez bázně, neuhýbajíc se mu, a klidně snesla jeho páno- 
vitý pohled. Před počátkem vyšetřování veden byl kolem Ondřej. 
Žalářník šel za ním. S hlavou vztyčenou, usmívaje se smutně na otce 
a na sestru přešel kolem nich, letmo stisknuv jejich ruce. Pak voláni 
jednotliví svědkové. Střídavě jeden úředník a jeden dělník vcházeli, 
aby vydali svědectví. Poněvadž zranění Holmovo bylo uznáno za těžké, 
mělo hlavní líčeni konat se před porotou, a nyní zaváděny protokoly, 
aby mohla být sestavena obžaloba. Hodina po hodině utíkala. Spocení, 
rozechvění vycházeli svědci z kanceláře vyšetřujícího soudce a, jakby 
se jim ulevilo, že jsou opět na volném vzduchu, spěchali přímo domů. 

Poslední na řadu přišla Manča. Po obvyklých formaliích ptal se 
soudce, co ví o oné události, při které by bylo málem přišlo k vraždě. 

„Vím tolik, že měl být zabit můj bratr, a že za to, že se bránil, 
byl zavřen, a pravý vinnik ponechán na svobodě." 

Soudce překvapeně upřel na ni oči a přistoupil k ní blíž. 

„Takhle nesmíte mluvit, to zní jako obžaloba úřadů. Ty konají 
svou povinnost, a kdo bude uznán vinným, ten bude pykati. Vždy! 
jste ani u místa činu nebyla." 

„Ale viděla jsem vše," povídala pevně. „A kdybych neviděla, 
znám bratra, slyšela jsem svědky a znám fabriční úředníky. Ti nás 
chtějí zahubit, a není nikoho, kdo by se nás ujal. Už dlouhá léta nás 
sužují, a svět nás nechává bez pomoci. Lidé u nás mrou bídou a nemo- 
cemi, a to nikdo nepřijde a neřekne pánům, že to nesmí být. Ale 
když se chudý brání, hned je vězení." 

„Řekl jsem vám, že takhle nesmíte mluvit," připomínal jí soudce 
důrazně. „Když vám bylo ubližováno, proč jste se nehájili?" 

„Před kým jsme se měli hájit? Kdo se ozval, byl vyhnán z práce 
a stihán jako zločinec. Je-li Bůh spravedlivý, musí také dojít na pány 
z fabriky." 

„Jste tu proto, abyste svědčila, povídejte, čeho se úředníci z fabriky 
dopouštěli, máte k tomu právo." 

„Nezavřete mne proto?" 

„Nebudete-li spílat, nikoliv," pousmál se úředník. „A povídejte 
pouze to, co můžete dokázat." 

„Všechno mohu dokázat," řekla hrdě, povídajíc ústrky, které 
dělníci zažili, nezamlčujíc pokutování, spílání a vyhánění, kterým byli 
častováni. Na konec, hoříc ve tváři studem, doličovala, jak považují 



Digitized by 



Google 



330 Bohumil Brodský: 

mladé dělnice za předmět svých choutek, a jak správce proti její rodině 
proto nejvíc soptí, poněvadž mu nebyla po vůli. 

„Můžete to dokázat?" ptal se soudce krátce. 

„Odpřisáhnu to a dokáže to moje matka a Bartlová!" 

„Dobře. Počkejte, až bude vše napsáno. Pak podepíšete protokol. 
Nemůžete-li něco dokázat, v čas to odvolejte. Vznesla jste těžké 
žaloby." 

„Nebojím se. Proč stále mlčet? Af umřeme v žaláři, než 
takhle žít." 

Soudce přivolal písaře a diktoval mu sdělení Mančino. Ona stojíc 
poslouchala zamračená a rozlítostněna. Cítila únavu, ale ani se nehnula. 
Když byl protokol hotov, přečetl ho písař, a Manča pevnou rukou 
podepsala. Pak se rozpačitě zastavila, ačkoliv jí soudce řekl, že už 
může jit. 

„Přejete si něco?" ptal se jí laskavě. 

„Bude bratr odsouzen?" ptala se bázlivě, a slzy se jí zatřpytily 
v očích. 

„Bezpochyby, poněvadž se měl omezit na svou obranu a útočníky 
sám žalovati. O tom rozhodne ostatně vyšší soud. Ale vzhledem 
k okolnostem myslím, že mu nebude vyměřen velký trest. Přijměte 
mou upřímnou radu a nezůstávejte dlouho v Mezilesí. Odstěhujte se 
odtamtud co nejdřív. Je vás tam škoda a kdo ví, jak to tam jednou 
skončí." 

„Počkám, až jak to dopadne," povídala s důrazem. „Oni nás 
chtěli zničit a budeme se bránit všichni společně." 

Soudce pokrčil rameny a odvrátil se od ní. Pozdravila a vyšla. 
Před budovou čekal Rozhora, a oba zamířili chvatně k domovu. Chvíli 
šli mlčky, chvíli si sdělovali, jak každý z nich před soudcem hovořil. 
Cítili, že cosi neznámého je obklopuje a hrozivě se k nim blíží, ale 
nelekali se. Neměli proč. Jejich srdce přetékala už hořkostí, a v takové 
chvíli jest člověku jedno, blíží-li se vichřice, či vychází-li slunce. 

Byli blízko vsi, když za nimi ozvalo se hrčení kočáru. Měli sotva 
kdy uskočit stranou, aby se vyhnuli. V kočáře seděl správce a úředníci, 
kteří byli vyslýcháni. Správce spatřiv je okázale odplivl a cosi něme- 
ckého pronesl. Ostatní dali se do potupného smíchu. Manča zbledla 
a Rozhora se zamračil. Ale neřekli nic. Manča pozorujíc ujíždějící kočár 
jen malou chvíli dávala se unášet hněvem. Pak jakési slastné upokojení 
ji plnilo. Vzpomněla si, jak správce pro ni posílal, jak dychtivě na její 
příchod čekal a jak ona ho odbyla. Ano, jsem lepší než on, ozvalo se 
hrdě v jejím nitru. Ta slina, kterou chtěl mě potřísnit, padá na něho 
zpět. A přijde chvíle, jistě přijde, její vniterné přesvědčení ji neklame, 
kdy by rád tu slinu spolkl, kdyby mohl. 

Ve vsi už na ně čekali. Vyšetřování zbouřilo všechny a snad 
jediný Kaulich byl ještě nerozhodný. Ti ostatní, jakby už prosákli 
kvasem, nejevili žádné bázně. Minulost stála před nimi jako hrozný 
sen, který se nevrátí a ani se nesmí vrátit. Horečná naděje, že si 
nyní polepší, chytila je u srdce a každou hodinu houstla a upevňovala 
se v jistotu. Ano, jakž jinak, musí se jim přilepšit, musí s nimi jinak 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 331 

zacházet, musí přijít radostnější časy. Počítali, co by za každou práci 
měli dostat piidáno, v čem by jim mělo být uleveno, jak přilepšeno. 

„Teď anebo nikdy," volal Bílý rozjařeně. „Úřadové všechno vědí, 
neopustí nás, nedají nám ublížit. Jen se nesmíme bát." 

Shrnuli se kolem Manči, sotva ji spatřili, a doráželi, aby povídala. 
Jakoby ji potupa správcova ještě zavilejší učinila, zvučným, daleko 
slyšitelným hlasem povídala, jak žalovala a jak všechno bylo napsáno. 

„Tohle jim dodá," jásal Bílý skákaje a rukama šermuje. „Je 
v tobě, děvče, Ondřejova krev, ten se taky nedá. Výborně jsi to 
udělala. Co jsem vám povídal? Jen se nebát!" 

Rokováno na návsi až do noci. Od Špiců dívali se na tlumy 
dělníků, a zlost zmítala úředníky, nejvíce správcem. 

„Četníci sem musí na tu holotu," křičel tluka pěstí do stolu. „Oni 
revoltují zcela veřejně, nebojí se zákonů, vyhrožují." 

„Snad by neškodilo maličko jim povolit," dovolil si Špic bázlivě 
pronést. „Mnoho četníků nám sem nepošlou, a co si pomůžeme se 
dvěma nebo se třemi? Proto mohou stávkující rozbít všechno i mou 
hospodu a krám." 

„Od čeho mají četníci zbraně?" křikl správce. „Af střílejí. Až jich 
několik padne, zkrotnou. Nebude jich škoda, když všechny postřílejí." 

„Budeme mít nedostatek dělníků," podotkl Špic, jenž se stále 
nemohl ještě spřátelit s myšlenkou správcovou. 

„O to je malá starost. Povoláme dělníky odjinud, dáme jim slušný 
plat a budeme pracovat dál. Kam by se takoví mrzáci hrabali? Čepicí 
je rozeženem." 

„Nevím, nevím," vrtěl Špic povážlivě hlavou. „Já být na místě 
pana správce, přidal bych domácím, co chci přidat cizím, a zítra by se 
s každým prali, kdo by něco proti továrně řekl." 

„Řekl jsem, že jim nic nepřidám!" křičel správce vztekle. „Na 
kolenou musí přilézt a prosit, vyslechnout, co jim povím, a potom je 
vezmu, ale ani krejcaru nepřidám." 

„Chyba je to, pan správec má tvrdou hlavu. Ale jaká pomoc, já 
dělám, co mohu." Vyšel do krámu všecek mrzut. Nechtělo se mu to 
všechno líbit a cítil nezvyklou bázeň. 

Správce však nepovolil. Utekl týden a továrna byla zavřena stále. 
Přišli četníci, poseděli u Špice, prošli vesnicí, ale všudy bylo ticho. 
Pak přišli opět a chodíce po staveních vyptávali se, co ten který měl 
mzdy a pokut. Zapisovali si a zase odešli. Správce odjel po neděli do 
města a nepřijel až třetí den. Byl mrzutý a vysílal na ves pohledy 
plné nenávisti. Týž den dostala Rozborová a Bartlová obsílku. Rozbo- 
rová se jí lekla. Žila do té doby ve stoupajícím rozčilení a nyní, když 
jí úřední posel odevzdal obsilku a řekl, že má za tři dny přijít k soudu, 
křičela, že nikam nepůjde. Když jí však posel řekl, že pro ni přijdou 
četníci, dala se do zlostného pláče. 

„Při ničem jsem nebyla a nic nebudu povídat. Af si Ondřej 
odbyde za svou bujnost." 

„Tohle není k vůli Ondřeji," povídala Manča studeně. „To je 
kvůli mně, že jsem nechtěla jít ke správci, když pro mě vzkazoval." 



Digitized by 



Google 



332 , Bohumil Brodský: 

„A to je taky pravda, to já povím," křičela vášnivě. „Mohla's 
tenkrát poslechnout, mohlo nám být dobře. Řeknu tam, jaká jsi pyšná 
a domýšlivá." Manča neodpovídala. V jejím srdci zvedala se důvěra 
v šťastné vyřízení. Páni u úřadů si jejích žalob všímají, neopouštějí 
je, a snad přece najde se spravedlnost. Vypravila matku hodně časně, 
aby se nesetkala s Bartlovou, a netrpělivě čekala její návrat. Zapře-li 
matka, je zle. 

Ale sotva matka při návratu mezi dveřmi se objevila, radostné 
ulehčení se jí zmocnilo. Se sklopenýma očima, jakby se styděla na 
dceru se podívat, stísněná a bázlivá odkládala matka šaty. Manča se jí na 
nic netázala. Znala příliš dobře matku a věděla, že se jí u soudu 
dostalo poučení, kdo jednal správně. Druhého dne Bartlová, nemohouc 
utajit svého tajemství, pochlubila se staré Smutné, co u soudu dostala, 
když tam poctivě řekla, jak se chtěl pan správce o budoucnost Manči 
Rozhorové postarat. Málem že by ji byli dali zavřít, jakoby to byla 
taková špatná věc, když se holce nahazuje dobré bydlo. 

Zvěst, že také na pana správce jdou žaloby, že také na něho 
volají svědky, přijata byla s jásotem. I na pány z fabriky už dochází. 
Už se ví, jak platili, jak s lidmi zacházeli. Jen teď necouvat a bude 
dobře. 

Ale jiný nepřítel povstával, který začínal podlamovat jejich síly. 
Hlad. Nebylo výdělku, nebylo peněz. První týden dával Špic na dluh, 
ale druhý týden odepřel. Bál se o peníze. Ukládal skrytě zboží do 
sklepa, aby bylo v bezpečnosti, a ukazuje lidem poloprázdný krám, 
dušoval se, že nemá peníze, aby jel pro nové zboží. 

„Jděte pracovat, udobřete pana správce, a on mi dá zálohu. Jinak 
nemohu dát ani za krejcar na dluh." 

Věřili mu a kdo nevěřili, nemohli jeho vzdor zlomit. Byl jako 
kámen a jen rameny krčil. Ve vsi bylo zle. Na pěti prstech by byl 
spočítal ty, kteří měli několik krejcarů hotových, a ti je úzkostlivě 
schovávali. Ostatní neměli zač koupit soli, omastku a jiných potřebných 
drobností. Jeden chodil dlužit si ke druhému a všudy slyšeli nářek, 
že sami nic nemají. Zásoby bramborů mizely, saháno i na ty, které 
měli uschovány k sázení. Čím osadí svá políčka, nevěděli. Chtělo se 
jim jíst a jedli. 

Za čtrnáct dní snědli i tu zásobu a vypůjčovali si trochu bram- 
borů od těch, kdož měli větší zásobu. Ale hlad už se šklebil na 
všechny. Jedlo se jednou denně a málo, a oheň v jejich očích po- 
hasínal. 

Rozhorovi od cesty k soudu nešli víc do lesa. Musí nést všechno 
s ostatními, řekla Manča, a Rozhora nic nenamítal. Každého dne čekali 
Ondřeje, že snad bude na čas propuštěn, poněvadž bylo předběžné 
vyšetřování skončeno, ale Ondřej nepřicházel. Když nastal hlad, byl 
u Rozborů mezi prvními. Rozpůjčili, co měli. Nestarali se, co budou 
jíst. Čekali, dostane-li se jim spravedlnosti. Třetí dražební lhůta prošla, 
a nikdo barák nekoupil. Špic v době tak pohnuté bál se na sebe 
upozorňovat, těše se, že přece jen mu neujde. Měli tedy kde spát, 
ale neměli co jíst. Rozborová lačně jedla skrovný podíl, bez zdráhání 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 333 

přijímajíc od Manči, co jí ze svého přistrkávala. Ale jednou, když 
Manča jí dala polovinu, co jindy, vyskočila a hrozíc pěstmi před očima 
dcery křičela, že ji chce zahubit a hlady umořit. 

„Nechci umřít!" volala zoufale. „Jíst mi dejte." 

Manča seděla strnule, jakoby matku neposlouchala. Po chvíli se 
zvedla a šla ke dveřím. 

„Ano, musíme dostat jíst," povídala hluše. Zamířila k Bílému. Pláč 
malých dětí ji přivítal, a Bílý, obrátiv k ní, hlavu podíval se na ni 
lhostejně a bez zájmu. 

„Umřeme hlady, oni nám musí dát jíst," řekla zvolna. Bílý vy- 
třeštil na ni oči a chvíli trval tak nehybně, jakby jí nerozuměl. Ale 
potom vyskočil. 

„Jíst, jíst," volal vášnivě. „Af nám dají jist. Pojďme, oni nám 
musí dát jíst." A děti, zanechavše na okamžik pláče, volaly, kdy že 
dostanou jíst. Nedostaly odpovědi, poněvadž byl Bílý už venku. Za- 
bouchal na nejbližší okno. 

„Ať nám dají jíst," volal hrozným hlasem, jakby svolával lidi 
k požáru. „Pojďme k nim, oni nám musí dát jíst, sice umrou naše 
děti a zemřeme my." 

Hladové, vyzáblé postavy, s očima horečně se lesknoucíma, 
vybíhaly z baráků. Kouzelné slovo jídla zahánělo malátnost. Muži 
i ženy, děti i starci kupili se v rostoucí zástup, množící se od baráku 
k baráku a svolávající všechny, aby si šli pro jídlo. A už celý ten 
pestrý zástup otrhaných a vyhublých lidí táhl k fabrice, jež pochmurně se 
dívala na ně svými zaprášenými okny. Šli mlčky, nic nemajíce v rukou. 
Manča s Bílým v čele zamířili k domu, kde bydlil správce. Správce 
byl právě u Špice a spatřiv shluk, poznal nebezpečenství. Poslal rychle 
Špice do továrny, aby mu přivedl koně a skryl se zatím na kraji sklepa. 
Budova továrny ho zakryla, když vyskočiv na přivedeného koně, pobodl 
jej tryskem k městu. 

Zástup, naplněný lačnou touhou po jídle, zastavil se před úřed- 
nickým domem a chvíli stál mlčky, čekaje, až se některý z úředníků 
objeví. Když nikdo nepřicházel, počaly se ozývat hlasy, které rostly 
a burácely. 

„Jíst chceme, jíst nám dejte," křičeli náruživě. „Nedáme se hladem 
umořit." 

Ale žádná odpověď. Tu kdosi hodil kamenem do okna, až s řin- 
kotem se sklo sypalo. A za prvním kamenem déšť jiných letěl k oknům, 
a okna rázem zela holými rámy. 

Jiskra chytila, požár vyšlehl. 

„Jíst dejte. Nedáme se umořiti" bouřili všichni. A když ani to 
nepomohlo, vrhli se všichni do vnitř. Spatřili, jak pokladník prchá 
chodbou na tovární nádvoří. Bez rozkazu pustili se za ním, křičíce o jídlo. 
Vida, že jim neuteče, obrátil se a sepjal ruce. 

„Nechtě mne, za nic nemohu," volal zděšeně. „Ať vám dá pan 
správce, co chcete." 

„Kde je správce?" volal Bílý. 



Digitized by 



Google 



334 Bohumil Brodský: 

„Snad u Špiců. Já jsem nevinný. Dám vám, co mám, zde máte 
mou peněženku, napijte se za to.** Podal Bílému peněženku. Bílý otočil 
se po ostatních, čekaje, co řeknou. 

„Pojďme se napít," křikl Vejvoda. 

„Pojďme!" křičeli po něm. Šli tedy jako opilí, majíce radost, že 
už mají na kořalku. Špic, spatřiv je, chtěl zavřít krám, ale oni ho 
předběhli. 

„Kořalku, kořalku!" volali jásavě, „Máme peníze, kořalku sem!* 

Ustoupil jim ted}' a váhavě vzal peněženku. Bylo v ní asi deset 
zlatých. Ukryv opatrně peníze, naléval kořalku do sklenic. Lačně drali 
mu sklenice z ruky, pijíce dlouhými doušky. Jejich vyprahlé útroby 
přijímaly kořalku jak drahocennou lahůdku. Divoká veselost dívala se 
z jejich pohledů, a jejich tváře se rděly chvilkovým účinkem kořalky. 
Ti, co byli vzadu, dostali ovšem málo. Pohled na přednější druhy, 
kteří pili ze sklenic naplněných, aby teprve skrovné zbytky do zadu 
podávali, dráždil je. Závist se zvířecí touhou po ukojení tělesného hladu 
nedala jim klidně stát. 

„Pojďme k ostatním, af nám taky dají," křičel Pátek, šermuje ve 
vzduchu svýma dlouhýma rukama. „Je tu účetní, dozorcové a kdo ví, 
nechytíme-li při tom správce." 

„Pojďme," ozvalo se ochotně sborem. I ti, kteří v předu stáli, 
když viděli, že ostatní druhové chvátají za nějakým novým výdělkem, 
že bude zas kořalka a s tou zapomenutí, rozkoš a radost, dopíjeli 
chvatně a utíkali za nimi. 

Teď už nebylo tak mrazivé ticho, tak zlověstný duch v zástupu. 
Smích a žerty se ozývaly, a někdo zanotoval hrubý popěvek, jak ho 
ve fabrice slýchával. 

„Dejte na kořalku!" křičel Vejvoda sotva došli k domu, kde 
bydlili úředníci nižšího řádu. „Rozbijeme okna, nedáte-li." Úředníci 
byli shromážděni u účetního, zděšeně se radíce, co mají činiti. Účetní 
radil k útěku, pokladník, jenž přestáv nebezpečenství, považoval se 
za vysvobozena, tvrdil, že dělníci nic zlého neučiní, že je kořalka 
uchlácholí. 

„Pan správce tu není, a to je znamením, že se stará o pomoc. 
Za několik hodin bude pomoc tu, a je po vzpouře. Bylo by to hanba, 
kdyby se rozkřiklo, že úředníci utekli před opilou lůzou." 

Ale když se zvenčí ozval zlověstný hukot, zbledl pokladník první 
a hledal místo v nejzazším koutě. Volání po kořalce bylo až do pokoje 
rozuměti. 

„Dejte, co máte," křičel pokladník. „Oni se opijí, a bude konec 
jejich násilí. Rychle, než se rozzuří." 

S neobvyklou ochotou vyprazdňovali kapsy, a právě když první 
kámen byl vržen k oknu, objevil se na prahu domu účetní, mávaje 
bílým šátkem. 

„Přestaňte, přátelé!" volal velmi laskavě. „Zde máte všechno, co 
sami máme. Kdyby na nás vše záleželo, měli byste se jinak." 

Zástup na okamžik stichl. Objevení účetního a jeho zdvořilá řeč, 
jim tak nová, jejich pozornost na chvíli upoutala. 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 335 

A účetní, vida je uklidnělé, s úsměvem natahoval hrst plnou peněz 
proti dělníkům. 

„To bude kořalky!" rozkřikl se Vejvoda jásavě, dera se pro peníze. 
Ale už ho předešla Manča. 

« Žádná kořalka/ křikla v tom Manča náruživě a odstrčila ruku 
Vejvodovu. Až do této chvíle mlčela, zamračeně šla s ostatními ke 
Špicovi a jako bez rozvahy následovala je sem. S hrůzou viděla, že 
tak dlouho a pracně připravované hnutí najednou se tříští o slabost 
a vrtkavost dělníků, kteří utopí rozum v kořalce a zítra pokorně přijmou 
dvojnásob těžké okovy. „Žádná kořalka!" volala, a její tvář planula 
v horečném zanícení. „Jist se nám chce, a vaše děti mají hlad. Chceme 
chleba ne pro dnešek, ale pro budoucí časy. Nechceme peníze, chceme 
aby se v továrně pracovalo, aby se mzdy zvýšily, aby správce byl 
propuštěn." 

Její slova účinkovala. Až na několik, kteří u Špice stáli nejblíže 
a vlili do svých hrdel množství kořalky z pivních sklenic, všichni ostatní 
cítili, že Manča dotkla se té nejbolavější struny a že je pamatuje na 
pravý cíl, pro který se shlukli. 

„Tak je to!" křičeli ze zadu. „Oni nás chtí opít, ale my se ne- 
dáme! Jíst chceme, jíst!" 

„Ale lidičky, já vám nemohu pomoci," naříkal účetní, pozbývaje 
odvahy a úzkostlivě je pozoruje. „Já nerozhoduji.". 

„Každý rozhoduje!- volala Manča. „Když většina úředníků se 
nám zaručí, že zítra se začne pracovat, že lidé dostanou zálohy, že 
budou větší mzdy a správce že bude propuštěn, odejdeme. Správce bez 
úředníků nic nesvede. My se nedáme oklamat. A chceme odpověď brzy, 
sice si pomůžeme sami." 

„Počkejte, zeptám se ostatních," pronesl účetní bojácně a rychle 
vešel k ostatním. Venku zástup tlumeně hučel. Ti, kteří se těšili na 
kořalku, rozmrzele pronášeli svou nelibost, a ostatní jim odporovali. 
Někteří jevili známky dostavující se opilosti. Sesláblý organismus pod- 
léhal účinkům kořalky, a jejich kalicí se oči také bloudily po ostatních. 

„Proč máme poslouchat ženskou, takovou žábu nezkušenou," křičel 
Vejvoda, potáceje se a hroze pěstí. „My jsme muži, my si všechno 
spravíme sami. Mohli jsme se napít, zahnat hlad, a takhle nedosta- 
neme nic." 

„Nemáš děti, lehko se ti to káže!" křičela kterási dělnice. 

„Co je nám po dětech? My chceme být živi. Af nám dá účetní 
peníze. Půjdu si pro ně." 

„Ani krok!" křikla Manča, stavíc se proti němu. „Většina roz- 
hoduje." 

„Z cesty, žábo, nebo tě uhodím, až odletíš!" 

„Uhoďte. My nejdeme se opíjet, my nejdeme žebrat, my máme 
právo chtít, co je naše. Oni nám musí dát, co nám patří, a oni nám 
to dají." 

„Nezlob a jdi stranou!" hrozil Vejvoda. 

„Nepůjdu. Což pak vy ostatní nemáte rozum? Myslíte, že se 
starám jen o sebe." 



Digitized by 



Google 



336 Bohumil Brodský: 

„Pravda je to, Manča má pravdu. Vejvodo, jdi stranou, jsi opilý!" 
Několik rukou natáhlo se k Vejvodovi a smýkali jím nazpět. Bránil se 
vztekle a rozdával rány. Někteří z jeho kamarádů drali se mu na pomoc, 
a povstávalo klubko zápasících. Rozbouřené vášně činily je hluchými 
a slepými. V tom, když počínal být zápas povážlivý, jediné slůvko je 
rozehnalo. 

„Četníci jdou!" křikl kdosi ze zadu. Rázem bylo po potyčce, 
a jako na povel obrátili se na zad. Opravdu. Dva četníci poklusem 
sem přibíhali, a za nimi, sedě na koni, zvolna jel správce. Potkal čet- 
nickou hlídku na cestě a přiváděl ji k ochraně továrny. 

S jakousi veselou zvědavostí dívali se na ně dělníci. Viděli v po- 
sledním čase často četníky a přesvědčili se, že jim neublížili. Domnívali 
se, že i tentokráte budou četníci jejich ochránci. 

„Co se to děje!" volal velitel hlídky udýchaně. „Jménem zákona, 
rozejděte se!** A sjímaje ručnici s ramene stavěl se na práh budovy. 

„Chceme jíst!" povídala Manča pevně, bez bázně naň upírajíc 
lesknoucí se oči. „Lidé hynou hlady, děti pláčí, a továrna je zavřena. 
A! nás nechají pracovat, af nám přidají na mzdě, af správce odejde 
z fabriky." 

„Proč vytloukáte okna?" 

„Protože nás chtějí odbýt několika krejcary na kořalku. Nebojíme 
se smrti, je to jedno, umřít tak či onak." 

„Chovejte se pokojně, zeptám se pana správce, co říká vašim 
podmínkám." Zanechal druhého četníka na stráži a spěchal za správcem, 
jenž objel továrnu a z druhé strany dojel k úřednickému domu. Seděl 
stále na koni, aby byl připraven k útěku. 

„S nikým nebudu vyjednávat," odbyl četníka tvrdě. , Nedám si 
od nikoho předpisovat! Ať se pokoří, af povědí, kdo je nejvíc štval, 
a potom otevru továrnu." 

„Béřete na sebe velkou zodpovědnost!" 

„Afsi, to je má věc." 

„Oni nás neposlechnou. Není moudré dráždit takový zástup. Může 
se stát neštěstí. My se nesmíme dát pohanět, a ti lidé nechti nic zlého. 
Mají hlad." 

„Přidal jste se snad k nim? Víte, jaká je vaše povinnost?" 

„Ano, vím a konám ji. Vy si tedy béřete zodpovědnost na sebe, 
budeme-li nuceni sáhnout ke zbrani?" 

„Vše si zodpovím." 

Mlčky obrátil se četník a vrátil se před zástup. 

„Ve jménu zákona, rozejděte se. Dnes vám nemohu dát odpověď. 
Zítra přijde komisse a vyšetří vaše přání. Jednáte nezákonně, uškodíte 
si. Jděte domů." 

„Nikdo se nás neujme, nepomůžeme-li si sami. Hned chceme od- 
pověď!" Bílý, stoje za Mančou, křičel, až mu hlas selhával. 

„Opakuji, že vám ji dát nemohu. Pan správce nechce s vámi 
vyjednávat, a já nemám právo vám něco slibovat. Dopustili jste se ve- 
řejného násilí, vytloukli jste okna, rozejděte se, dokud je čas, sice 



Digitized by 



Google 



v hodinu dvanáctou. 337 

užijeme zbraně." Oba couvli až na práh a, majíce zbraně k boku při- 
tisknuté, vložili prsty na spouště. 

„Jste jen dva, a nás je na dvě stě, nebojíme se," křičel Pátek. 

„Nás je víc! Zítra by nás zavřeli! Nikdo nám nepomůže! Rozbijme 
fabriku, která nás nechce živit!" Vášnivé výkřiky rostly a pojily se 
v divokou směsici. 

„Jménem zákona, rozejděte se!" křičel četník. Ale jeho hlas zalehl 
v hukotu rozbouřeného množství. Náhle, jakoby vichr se opřel do zá- 
stupu, mohutná vlna smykla celým zástupem. Zadní opřeli se jako 
na povel o předáky, a celé klubko živých těl vrazilo na četníky. 

„Rozbijme fabriku," zavzněl povel. Ale už vlna, jakby se o skalisko 
roztříštila, učinila zpětný náraz. Dva podivné výkřiky zalehli mezi 
vášnivé volání. Se strany, mávaje vysoko rukama, dral se mezi zástup 
adjunkt Klváň. 

„Ustaňte!" křičel vysokým hlasem. „Ztratili jste rozum, chcete 
svou záhubu?" 

Dívali se naň vyjeveně, nechápajíce hned, proč je zdržuje a mezi 
ně se míchá. Zatím dral se Klváň ke schodům. A tu zarazil se před 
hloučkem lidí, sehnutých k zemi. Naklonil se také a už, odhodiv 
nejbližšího, klekl rychle a sklonil se nad tělem Mančiným. Ležela na 
zemi. a z jejího hrdla řinul se proud krve. 

Jak se zástup proti dveřím hnul, Manča vržena byla znenadání 
proti bodáku. Nemajíc opory, nalehla celou tíhou na ostrý hrot, a chladná 
ocel projela hrdlem. Četník sice rychle zbraň vytrhl, ale Manča klesala 
už k zemi. Ve zmatku a za volání Klváňova nikdo toho nepozoroval 
leč nejbližší. 

„Mančo!" rozkřikl se Klváň zoufale, dotýkaje se jejího čela. 
Otevřela zvolna oči, podívala se udiveně na Klváně. Slabounký úsměv 
zachvěl se na její rtech. Pootevřela je, jakby chtěla něco říci, ale v téže 
chvíH proud krve vyhrnul se z jejích úst a rozléval se po její tváři 
a hrdle. Bolestně zachroptěla a jakby si oddechla, naklonila hlavu maličko 
na stranu. 

Druhého dne, sedíc při česání, četla paní hraběnka ranní listy, a zrak 
její padl na telegrafickou zprávu, líčící výbuch hladovíciho lidu v Mezilesf. 
Se živým zájmem přečetla těch několik suchých vět a potom, zamhourivši 
oči, nechala noviny padnout na klín a vyvolávala představy na Mezilesí, 
které v ní jiné mocnější dojmy zatlačily do pozadí. Ano, již se jasně 
pamatuje, jak byl k ní předpuštěn onen venkovský hoch, opálený a statný, 
jak rozpačitě jí vypravoval o hrozné bídě, jak ji prosil za přispění. 
Byla tehdy dojata, chtěla mu vyhovět, ale právě vešel hrabě s tou 
hroznou zvěstí o nebezpečenství synovu. 

Před týdnem vrátila se s hrabětem a se zotavujícím se synem do 
vídeňského paláce a od té doby žila v jakémsi opojení, kdy hojné 
návštěvy a nesčetné písemné projevy ji ujišťovaly o radosti známých 
nad uzdravením mladého hraběte. 

„Zazvoň, že nechám prosit pana hraběte," obrátila se náhle s roz- 
kazem ke komorné. 

23 



Digitized by 



Google 



338 



Bohumil Brodský: V hodinu dvanáctou. 



Stávalo se zřídka, že dávala hraběte volati v tuto chvíli, kdy 
nebyla toileta její skončena. Po chvíli vešel hrabě a políbiv její ruku, 
posadil se vedle ní. 

„Odpusfte, mon chěre, ale jsem velmi nepokojná,** vysvětlovala 
mu s mdlým úsměvem na unavené tváři. „Zdá se mi stále, že jsem 
cosi dlužná nebi, že nám syna zachránilo. Právě jsem si vzpomněla 
na onen chudý lid v sousedství našeho panství. Kupte sirkárnu 
v Mezilesí a dejte jim příležitost, aby si tolik vydělali, by neměli 
hladu." 

„Jak si přejete, hraběnko. Jsem velmi rád, že mohu vaše svědomí 
něčím upokojit. Ještě dnes dám svému zástupci potřebné rozkazy.* 

„Děkuji, vím, jste vždy velmi pozorný." A podavši mu ruku, stiskla 
ruku jeho. 

„Osvícenost jest velmi dobrotivá," zalichotila komorná po odchodu 
hraběte. 

„Milá Hermino, jsem matka a cítím dobře, co to jest," řekla 
hraběnka polohlasně a, přimykajíc oči, schoulila se v blaženém pocitu» 
že v létě poveze syna na místo, kterým jeho uzdravení nebi zaplatila. 



pj^j 




Digitized by 



Google 




líe. clo vojny pojcd^j 
^^ \ pojedeiiie oba c^Iya - 



O' 



z KRESEB MIKULÁŠE ALEŠE K NÁRODNÍM PÍSNÍM. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 




Potopa. 



Mystérium od Aug. Eug. Mužíka. 

(Pokračování a dokončeni.) 

III. 



PROBUZENÍ. 



A zajisté krve vaší, duší 
vacích vyhledávati budu. 
Genesis IX. S. 



Elám. 
Kde jsem to, otče můj? 

Noe. 

Jsi v rukou mých, ó, dítě, 
a v rukou Boha jsi, již stejně milují tě, 
na hlas tvůj čekají, na tvoje probuzení, 
na jeden úsměv tvůj a jedno políbení! 
Pojď, chvíle nastala, kdy nová doba kyne, 
kdy starý zemřel svět ve vodní hloubi jiné, 
kdy větru jarního již cítit mocný tep, 
a zora příštích dnů nám líbá chvějnou leb. 

Elám. 
Tof onen koráb jest, jejž vystavěl jsi v skrytu, 
a nyní pevného nám skytá všechněm bytu? 
A byla potopa? . . . 

Noe. 
Ó, radš se nechtěj ptáti — 
při pouhé vzpomínce mne ještě hrůza chvátí! . . . 
Však my jsme spaseni — i ty, ty, dítě mé, 
a Boha slaviti teď všickni budeme! 

Elám. 
Já živ jsem a já bdím — ó, diky, otče, dík! 
Já vím, já tvrdě spal, jak nikdy smrtelník, 
a mně, ach, bylo tak, tak podivně jsem snil, 
jak na věky bych již a dávno mrtev byl. 
Však, otče můj — ten sen, já strašný sen jsem měli . 



Digitized by 



Google 



342 Aug. Eug. Mužík: 

Mně bylo, jak bych byl prabábu svoji zřel, 

tož Evu, první máf, rodičku všechnéch lidí — 

tu hroznou její tvář mé oko dosud vidí I . . . 

Neb jaká kletba to, ach, tíží bez lítosti 

tu bednou stařenu a sžírá její kostil . . . 

Ta bděla, otče můj, jen stále, věčně bděla, 

moc spánku blaživá jí víčka nezavřela, 

ta usnout nemohla — ó, strašný byl to trest I 

Jak líce mrtvoly již její líce jest! . . . 

Mdlá ona ležela, bez žití každý oud, 

co z lůna prýštil jí bez konce krve proud, 

vždy stále dál a výš, od údolí až k hoře, 

až byla bez konce jak valné, širé moře. 

Jak páchnul celý svět a rděl se krví tou, 

do hlubin podzemních, do nebe rozlitou! 

A ona kvílela a rvala sobě vlasy, 

ty bílé, mrazivé jak sněhu dlouhé pásy, 

však usnout nemohla a musila jen bdíti, 

jen stále cítit vše a všecko, všecko zříti! 

Dva její synové, jež tenkrát porodila, 

když s chotěm ubohým vyhnána z ráje byla, 

ti stáli vedle ní a v ryk se davše dravý, 

jak zvěř se škrtili a rvali bez únavy — 

páž na páž, na úd úd, vlas v jedno krví speklý, 

jak v sebe zahryzli by tygři dva se vzteklí! 

Hned Ábel vítěz byl, hned Kain zase divý, 

na bratra trup si stoup, se krví rdící, živý, 

a srdce vyrval mu a s divou touhou v líci 

se chystá pozřít je se ještě svíjející. 

Však srdce vyrvané v ráz v člověka se mění 

a jme se zápasit zas znovu, bez umdlení. 

Jak v hadím chumáči vše divoce dál rve se! 

A ohlas vřavy té se celým světem nese, 

bez počtu rodí se tak stále nových lidí, 

bez konce vraždí se a vztekle nenávidí, 

bez konce nářek zní a proklínání řev, 

bez konce krev je kol a krev! . . . 

Co Jahve s výše své zří na to mračný, němý, 

stín jeho pochmurný přikrývá celou zemi, 

jí neosvítí zář ni jedna hvězda plesná, 

kde ve tmě půlnoci jen vražda zuří běsná, 

jen kdesi v daleku dvou očí divý žeh 

tou nocí hlubokou jak žhavé uhle šleh' — 

to Satan šklebí se, triumfu svého jist, 

že celý svět mu již pad tučnou za kořist! . . . 

Tu přišel náhle kdos — byl z Evina též rodu. 
Já nezřel jeho líc — jak slunce na východu 



Digitized by 



Google 



Potopa. 343 

tak vznášela se z tmy, a do dna srdce mého 

se záře linula a kouzlo světla z něho. 

Hned zdálo se, jak kol by májový táh' dech, 

jak oddech, jako smír a těcha v bolestech, 

a každý tušil cos, jak soustrast, něžný cit, 

jenž dosud smrtelným byl bldníkům těm skryt. 

Páž k vraždě vztyčená tu klesá v objímání, 

polibkům bratrským se Ábel marně brání, 

a tam, kde krvavá dřív rána planula, 

tam slza pokání jak rosa kanula! 

Jen jednou kynul on — a stichla bojů vřava, 

a kynul podruhé, krev rázem opadává, 

a třetí jeho kyn — kde moře krve stálo, 

tam květů smavá pláň a zlato klasů vlálo! 

Tu vzkřikl Jehova, a jeho trůn se kácí, 

jak skála sřícená se navždy ve tmě ztrácí, 

tak na vždy zachází moc jeho, sláva, pýcha, 

a nová blaženost kol vzchází — sladká, tichá. 

A jaký náhle div — hle, Evu spánek jímá, 

jak dítě s úsměvem tu na rtu zvolna dřímá, 

páž vztáhla k cizinci, jak žehnat by mu chtěla, 

než na vždy žasnula a sladce oněměla! . . . 

A já za mužem tím šel v čele druhů svých . . . 

Nás bylo přemnoho, mně duší neznámých, 

jimž jako Kain mně, já starým jsem se zdál. 

A já jej všady zřel, spě za ním stále dál, 

af na mžik zmizel nám v tom širém lidstva moři, 

já zřel tu hlavu zas plát v temnotě jak zoři. 

Teď zmizel, otče, mně — — kde mohu vidět jej, 

ó, kde nám hledati ten sladký obličej, 

ten úsměv dítěte, tu něhu drahých licí, 

tu bílou slunce zář a píseň věčně znící? . . . 

Noe. 
Co pravíš, synu můj, jsou děcka sny jen prázdné 
— tím Satan pokouší nás, svádí v tůně srázné, 
a pýchu, rouhání nám v žíly nalívá! 
Zde jiný na tebe se život usmívá, 
zde blahá skutečnost! Mne viz a slyš můj hlas, 
tam bratři, matka tvá již čekají tě zas! 
My zachráněni jsme! . . . Ó, synu, stlum svůj ples, 
by srdce nepuklo ti náhlou slastí dnes! 

Elám. 
A Zilla, Zilla má? . . . 

Noe. 
Jí blaze také již . . . 
Však my jsme spaseni — či moře nevidíš, 
jak nad vším živoucím jak hrob se klene temně? . . . 



Digitized by 



Google 



344 Aug. Eug. Mužík: 

Elám. 
Ať Zilla plesá též — ať hned sem přijde ke mně! 

Noe. 
Nač Zilla? — Nech ji spát a sníti v pokoji! 
Ta přání mladosti tvé více neskojí — 
však ví to pouze Bůh, co ještě má se díti! . . . 
Hle, v dáli jediná ta hvězda v mraku svítí, 
ta hvězda naděje! . . . buď stokrát zdravena, 
jež liješ těchu, mír v má prsa znavená! 
Ty zárukou jsi nám, že záhy uvidíme 
tvář čistou nebes, zem, jež pod vodou teď dříme! 
My na zem vyjdem' zas a s námi vše, co živé, 
žít znovu začneme, však šťastnější než dříve, 
já tobě ženu dám a ty mně řadu dětí, 
jež věčně ponesou mé jméno ve paměti! 

Elám. 
Jak, otče — — ženu díš? . . . Což možno není nám 
jak sestra s bratrem žít? Já více nežádám! 
Což zakázáno nám zde tak se milovati 

jen čistým srdcem svým? . . . DěFs, všecko zmar že schvátí, 
nuž, proč nám třeba vždy jen plodit a se bíti? 
Což vyšší úděl nám zde, otče, nezasvítí? 

Noe. 
Tof úděl nejvyšší, tof úděl mého kmene, 
by tak se rozmnožil jak vlny nesečtené, 
jak písek bez konce, a tak byl k cíli veden: 
bůh jeden nahoře, a dole národ jeden! 

Elám. 
A nikdo nemá s ním los žití sdílet krásný? 

Noe. 
Af jiný žije též — ne volný však a šťastný, 
však otroků jen rod, jenž jemu za podnoží, 
a na jehožto šíj on patu svoji vloží! 
Tak slavně koráb náš si cestu vodou razí, 
a nedbá, kolik vln se v bázni pod ním plazí, 
tak slunce na nebi když vzejde, hvězdy v taji 
se všecky před ním v dál nevidnou ukrývají, 
tak orel mohutný když nad kraj vzletné, v děse 
před jeho přemoci roj ptáčat rozprchne se, 
a které nepřehne, to skláceno jím, zhyne! 

Elám. 
A já jsem vždycky snil o sudbě zcela jiné, 
mne jiná tajemná kás touha plnila, 
a láskou nesmírnou má prsa zvlnila! 
Já též byl pastýřem těch četných, různých stád 
jak Ábel, praděd můj, já s nimi býval rád, 
neb v míru, pokoji tak blaze bylo nám! 
Pláň jedna podala dost pastvy jim, a tam, 



Digitized by 



Google 



Potopa. 345 

kde nazbyt nebylo, tam svorni jako bratři 

se dělí o sousto — af všechno všechněm patří! 

Vždy jedna pohoda a jedna vždycky bída, 

před spárem zbojníků druh každý druha hlídá, 

a všecky hlídám já, mne bůh zas se své výše — 

tak život potůčkem nám klidným plynul tiše. 

A všickni šťastni jsme, jsme jedna rodina, 

a každý v středu svých bez bázně usíná! . . . 

Ten o přátelství sen, o rovném právu všem, 

já přál si v zákony, ach, vtělit v žití svém, 

ne pán já, otrok ty, však druzi, bratři dva, 

svou každý povinnost a každý práva svá! 

A všecky vespolek af jedna láska víže — 

tak bída nejhorší se snese bez obtíže. 

Kdy chybí bratr můj, ne pomsta ani trest, 

jen odpuštění, smír af údělem mu jest, 

a nevím již, co dít — — však něco cítím v sobě, 

co se mnou bude žít a zajde jenom v hrobě, 

a ještě potom dál zas v jiných bude žíti — 

a věčně, ach, ten cit má v srdci lidském tkvíti! 

Já mohu odpouštět a jenom milovati, 

a nikdy vražditi a nikdy pomstou pláti, 

kdo jinak velí mně, ten není bratrem mým, 

a boha svého já v něm více nevidím! 

Jen láska bez konce se v hrudi mojí kryje — — 

jen láskou trvá svět, a bůh jen láskou žije! 

Noe. 
Mlč, synu, padni v prach a nerouhej se Bohu! 
Ó, jak jsem vděčen Mu, že s tebou mluvit mohu, 
že, hněvu nádobu když vylil na svět celý, 
my ujít jediní jsme Jeho pomstě směli! 
Stlum vzdor svůj, repot zlý, a nechtěj jísti plodu 
se stromu Poznání, jak z prokletého rodu 
bys také jedním byl, jejž kletba boží schvátí! 
Za svoji záchranu máš Jemu díky vzdáti, 
za žití otcovo, za bratry, matku svoji, 
jichž kotvou stal se on ve strašném živlů boji. 
Co do jiných ti všech — kdo Boha nepřítel, 
ten tobě přítelem by, bratrem býti měl? 
A Zilla — víš to přec — — ta z krve oné byla, 
jež pomstu Jahvovu nejvíce rozjitřila! . . . 
Tož osud společný ji stihnul, zasloužený, 
a dávno dozněly již bědné její steny! . . . 
Své pyšné čelo skloň — a Bohu chválu vzdej, 
již kaj se, synu můj, mlč a se nerouhej! 

Elám. 
Tož mrtva Zilla je — — je mrtva, Zilla má?! . . . 



Digitized by 



Google 



346 Aug. Eug. Mužík: 

Noe. 
Je mrtva — buď jí mír! ... Již dávno neznámá 
ji vlna pohřbila — nech v klidu již ji spáti — — 
tvé bouřit myšlení se více nenavrátí. 

Elám. 
A tys byl její vrah! 

Noe. 
Já nástrojem byl jen — 
On tak mi poručil, já byl Mu poslušen, 
On, moudrost odvěká, ta duše všeho, síla, 
jež ke svým službám jen nás všecky utvořila. 
A za to odměnou nás zachrání! ... Co chceš, 
ty červe nicotný?! Snad skráň svou pozvedneš 
i proti Onomu, jenž v záři blesků dlí, 
a jehož hněvnou líc pláň moře zrcadlí? . . . 
Mlč, hade rouhavý, a dále hryz svůj prach, 
již zajdi, nehnízdi víc v jeho myšlenkách, 
sic s žitím synovým já zdrtím tebe — vari, 
jenž's Evu pokoušel, již kliď se, ďáble starý, 
nechť moře přikryje tě svými hlubinami, 
však nové plodit zlo nevyjdeš z lodi s námi! 

Elám. 
Ne, otče, konec již — — je konec všemu již, 
tvé marno úsilí — — mne více nespasíš! . . . 
Já v boha nevěřím — tož, otče, tvého boha, 
když lidi surově tak deptá jeho noha! 
Co udělalo mu to dobré, tiché dítě, 
že jako divá zvěř se na ně vrhl lítě, 
že vylil jeho krev, ach, ve mladosti květu, 
když člověk nevinný pln nejčistších je vznětů? 
Co udělaly mu ty všecky rody bědné, 
že na jich trápení se ani neohlédne? 
Že urazily jej? . . . Muž' ten být uražen, 
jenž v slávě bez konce se zvýší každý den, 
jenž širá nebesa má za svůj pyšný trůn, 
a zpěvy andělů a hudbu rajských strun? 
Proč touhu ku zlému jim tedy v srdce nalil? 
Proč jasný jejich zrak v stín vášně nectně halil? 
Když všecko ví a zří, proč tak své stvořil děti, 
by pykaly jen vždy svá hříšná předsevzetí? 
Proč vzdor a pochybnost jsi vštípil v srdce jich? 
Proč cestu k poznání jsi věčnou kletbou stih'? 
Má člověk pokorně jen v prach před tebou klekat, 
má jako podlá zvěř jen bez konce se lekat, 
ne rovný k rovnému v své nevině se chýle, 
však otrok pánův jen, své čítat žití chvíle, 
jak jemu zlíbí se? . . . Jen obětí si koupit 
svůj život, o život zas jiné tvory zloupit. 



Digitized by 



Google 



Potopa. 347 

a jemu předkládat je vražděné, by krev 

jich jemu patřila, jich slední bolný řev? 

Kde něha, láska jest, již tušili jsme v žití, 

o níž jsme věřili, že věčná musí býti, 

a v boha vtělena, ten nejkrásnější sen, 

jímž člověk spijí se zde, věčně neskojen? . . . 

Své srdce neseme ti v zbožných modlitbách . . . 

Je z ruky vyrážíš nám, zašlapeš je v prach, 

a není radosti a není těchy žádné, 

kde místo milosti jen věčná přísnost vládne I 

Ty nejsi dobrotiv, ty nejsi spravedliví 

Jak člověk pod tebou má v lásce býti živ, 

když zří tvou úplatnost, když tvá jej křivda děsí, 

když vidí, zvůle jen že vládne pod nebesy? 

Ne vlídnost, útrpnost, jen pomsta zákon zde, 

a kde je dobra říš a pravdy, světla — — kde? . . . 

Má hruď se hrůzou chví, když nic tu v světě není, 

co Jahve ukrutný nad svoji pýchu cení, 

čím možno vyprostit se z těžké jeho ruky, 

jíž připraveny jsou nám tisíceré muky, 

ach, naší bez viny? . . . Kde jsou ty sličné děti, 

jež vyšly v slunéčko si milé pohleděti, 

a místo slunce v ráz jen strašný zřely mrak, 

jak starých pohádek jich černý, děsný drak? 

Ty dívky růžové, jež vyšly věnce víti, 

a chtěly milencům je na skráň položiti, 

a samy jsouce květ tak čistý, svěží, smavý, 

tak záhy sestoupit v chřtán smrti měly dravý? . . . 

Ty matky, miláčky jež svoje mříti zřely, 

a samy zoufalstvím, ach, dříve neumřely? . . . 

Tys věděl, člověka když's tvořil, bože silný 

— neb vědom všeho jsi a svatý, neomylný, 

že toužit bude k zlu! . . Proč*s tedy, ach, ten žár 

mu vložil do srdce? To záští, závist, svár 

a vášně bez konce? . . . Proč Poznání jsi strom 

mu stavěl do cesty již v luzném ráji tom, 

když*s věděl, strašlivou jak vůni plody mají, 

a že svou tajemnou jej vůní přilákají? 

A z plodu onoho proč věčně v naší hrudi 

se kletý zárodek zas ku životu budí? 

My zlí jsme, nestoudní a zbabělí, v tom jest 

též našich výtek plod, ten neutichlý trest! 

My k světlu toužíme, a stále ve tmu jdeme, 

a život krátký jest, a hroby jsou tak němé! . . . 

Kam jde to všecko zde, kde všechněch nás jsou cíle? . . . 

To*s ty že takovým byl mistrem ve svém díle? . . . 

Když tvořirs tento svět, snů dlouhých slavný květ. 



Digitized by 



Google 



348 Aug. Eug. Mužík: 

tys všecko rozvážil, tys všecko umně sčeť, 

tys děl, že dobré to, že plesat možno tobě! 

Tvé dílo počato však bylo jenom v zlobě! 

Nám radovati se a jásat možno není, 

nám dáno úpěti! . . . Nač v tvůrčím roznícení 

jsi z bláta člověka svým dechem volal k žití? — 

Že z bláta stvořen jest, on věčně v sobě cítí! 

Na chvíli kratičkou proč's jiskru svoji vznítil 

mu v duši mrákotné a v temnotě jí svítil, 

by noc jen temnější pak zas ji naplnila, 

a lidská bytost tak jen nešťastnější byla? 

Proč učinil jsi nás víc nežli zvíře, věc, 

když stejný osud nám přec kyne na konec? 

Když svoje anděly jsi pádu neochránil, 

proč lidem svobodnou jsi cestou jíti bránil? 

Ty nejsi otcem nám, ty chceš a pášeš zlo! 

To hořké poznání mé srdce nalezlo, 

že chvíš se zbaběle, by mocný lidský duch 

svým křídlem nevznesl se až v tvůj tvůrčí kruh, 

se Stromu Života, jenž v ráji tvém je skr3rt, 

by plod si neutrh, jímž může věčně žít, 

a býti jako ty, jak jeden z věčných duchů! . . . 

A naše volání nedojde tvého sluchu, 

neb ty jsi nepřítel náš, krutý násilnik, 

jenž čirou náhodou jen ze tmy věčna vznik', 

a zase náhody té rázem pojednou 

se sřítí na věky v tmy propast bezednou! 

Jak před tím ty se chvíš, nám před tebou se chvěti, 

a stále viděti, jak strašný vichr letí, 

jenž smete v jednu tůň nás s tebou beze stop, 

a nikdo nezví pak, kde společný náš hrob! 

Nuž, dosti — — nevěřím již v tebe, čiří co čiň, 

jak had se úlisně zas k srdci mému vin, 

to srdce pro tebe je navždy mrtvo již — 

je kámen, kámen jen, nuž, uštkni je, když smíš! 

Nuž, bij mne hromem svým, zde stojím, sraz mne dolů, 

af konec podlé hře, af moji přes mrtvolu, 

jak oněch obětí, jichž plno moře tvoje, 

se také divoce vln valí běsné roje! 

Jim vel, af zdrtí mne — — však mojím pánem nejsi! 

Dál svoje vladařství a svoje blesky měj si, 

svých rabů zástupy, jich žertvy čadivé, 

a nových rodů zas ty tváře bázlivé! 

To všecko můžeš mít, však ne již moji lásku! 

Ty mne se netázav, daFs v odvážnou ji sázku, 

ty srdcem dítěte jsi zhrdnul v kruté pýše, 

a nikdy nesestoup* jsi k němu se své výše! . . . 

Tys nikdy rukou svou tu slzu neosušil. 



Digitized by 



Google 



Potopa. 349 

když touhou po ráji jsem srdce bolně krušil, 

tu slzu, bez konce již každý člověk lije I . . . 

Tvůj ret ji vypijí, jak poušť kdy rosu pije, 

jen víc si žádáš jí, vždy větší krve daň! 

Ni jednou jako máf se neusměješ naň, 

jen jako těžký mrak mu nad hlavou se vznášíš, 

svou hrozbou pochmurnou důvěru dětskou plašíš, 

a odpor nejvyšší kdy vzkypí v něm a stesky, 

ty mníš, že zdusíš je vždy znovu svými blesky! 

Je neudusíš víc! Jich síla moc tvou předčí, 

neb v srdci člověka — tam touha žije větší 

po dobru, po pravdě a lásce, nežli mníš! 

Je nad smrt mocnější — co proti ní ty smíš? 

Nám život můžeš vzít — však to je vše — kdo muž, 

ten umře jako muž, a rab — ten dále služ! 

Máš svoje anděly, jich pluky nekonečné, 

však panování tvé — to však být nemůž' věčné, 

neb vím, jak nitro tvé cit stálé hrůzy zebe: 

že přijde větší kdos a s oblak srazí tebe! . . . 

Kdo v pravdě veliký, ten jiných neleká se, 

a slunce stejně vždy plá v nesmrtelné kráse. 

Ty neznáš milosti, já však ji. Přísný, znám, 

a božství nového již víru vyznávám. 

Je každý tuší zde — kdo zrozen, tuší je, 

a k tvému oltáři prach cesty pokryje! 

Již jiný povstává bůh z všeho lidstva středu, 

bůh lidmi zrozený, jenž zná jich všecku bědu 

i všecky radosti a do dna až je prožil, 

a na svá bedra žal a tíhu všechněch složil, 

že trpěl nad všecky a za všecky, jen tím 

se nesmrtelným stal a bohem velebným! 

A to mé srdce dí, že nedaleká chvíle, 

kdy on, ach, zjeví se zde v kráse své a síle, 

neb já když trpím tak a strádám, na můj hlas 

on musí přijíti — — již nastal jeho čas! . . . 

Má bolest bezedná — těch lidí muka všech, 

jich marné volání i poslední jich vzdech — 

ty zaklínaly jej ... já vidím jej, již jde, 

bůh lásky, milosti, bůh bědných zde již, zde! . . . 

A to je nový bůh, jenž tebou nežehnán 
přec bude žehnati, a každý země lán 
svou láskou naplní a sluncem tiché slávy 
a třtiny nezlomí a neušlápne trávy, 
a červu ve prachu, jejž nikdo necítí, 
on s cesty vyhne se a Ivíče nasytí! . . . 
Jho lidí polehčí a břímě pozvedne, 
a s bratrem nejnižším on k stolu zasedne. 



Digitized by 



Google 



350 Aug. Eug. Mužík: 

a kdo je nejchudší a ze všech nejbídnější, 

on nejdřív k němu jde, bol jeho ukonejší! 

Jak ovci ztracenou on duši hledat bude, 

a jako jara dech on vnikne všude, všude I . . . 

I^des klnul, Jahve ty, on v lásce dobrořečí, 

kdes vraždil, rány ty on lékem něhy zléčí, 

kde slza bázlivá se z oka lije v skrytu, 

on nalezne ji vždy a setře ve soucitu! 

Kdo churav, neduživ, ten zdravým bude zas, 

kdo slepý, vidoucím dá svojich očí jas, 

kdo chudý, rozdávat všem jiným bude sám, 

a bolest největší pak slastí bude nám! 

Bůh dobrých, dětí bůh a všech, kdo trpí v žití, 

kdo zákmit milosti a lásky v sobě cítí! 

A byťs mu vzdoroval, on k tobě přiletí, 

a proseb netřeba mu ani obětí! 

Ó, lidstvo, plač jen dál a víc lkej bez ustání — 

z tvých slzí prolitých on zrodí se a lkáni, 

tvé rány — jeho krev, tvá bolest — jeho tělo, 

jež ve tmě pravěků již žádostí se chvělo, 

tě žárně obejmout, a k srdci přivinouti, 

jít s tebou v úsměvu tou celou dnů tvých poutí! 

Já nevím, jak jej zvát, však cítím v srdci svém, 

že dávno již jej znám, že věčně žil jsem v něm, 

že vždycky potají jsem bratrem svým jej zval, 

když první lásky cit se sladce ve mně vzňal, 

a když jsem Zilly své ty zlaté hladil vlásky, 

on, ach, tam s námi stál, ten nový bůh, bůh lásky! 

Sne lidstva růžový, ty cite bez zisku, 
ty plese nebeský v nejhorším útisku, 
jak dnes tě cítím já, po nekonečném čase 
syn lidstva neznámý tě cítit bude zase! 
Přes věků rozhraní, přes národů všech změti 
já vidím jeho líc, můj pozdrav k němu letí! 
Ty z lidstva nezmizíš, a po staletích znovu 
svou rukou pozvedneš líc rabskou člověkovu, 
plod smažeš jeho vin, jej vzpřímíš v jeho pouti, 
by hrdě nebesům směl ve tvář pohlednouti! 
Ne soudce přísný jen, jen Spravedlnost krutá, 
jež stále třímá meč a pouta z hanby skutá, 
však Milost, Rovnost, Smír a sladké Odpuštění, 
jež srdce nejtvrdší na záhon květný změní! 
Ó, Pane, zjev se již, jak zjevil se's mi ve snu, 
af touhou omráčen ti s plesem v náruč klesnu! 
Ty, bože, zjev se mi, af umíraje, zřím 
tvou líci nejsladší a zvát tě mohu svým! 
Af vidí každý z nás, že nejsi přelud pouhý. 



Digitized by 



Google 



Potopa. 351 

že v tebe v skutečnost jsou vtěleny vše touhy! 

Měj rysy matky mé a něhu mojí Zilly — — 

ó, já té vidím již — obličej zářně bílý 

již objevil se mně — — tam po vlnách, hle, kráčí, 

jak svaté nohy proud mu líbá, jemně máčí, 

jak pod ním usmívá se bezdná moře pláň, 

a věnce zlatých hvězd tká obloha mu v skráň! . . . 

To není slunce zář — to jeho bílá hlava 

v té hloubce nesmírné se světle rozžehává, 

to není červánek, to s jeho retů plyne 

mu úsměv, růžovým se věncem za ním vine, 

a moře, mrtvých dav jež ve svém lůně chová, 

tak sladce zvučí kol jak harfa Jubaloval 

Tys Messias, to vím, tys přišel na můj sten — 

ó, pojď, já s tebou jdu — jsem dávno připraven! . . . 

Noe. 
Ó, klaté rouhání — zda sluchu věřit mohu — — 
můj syn, to dítě mé, má krev tak mému bohu! 
A Ty jej nezdrtíš?! . . . Kde tvoje blesky jsou, 
by sklály rázem v prach tu ruku ničemnou, 
jež v pýše pozvedla se proti Pánu světa?! . . . 
Ta ruka ochromniž, ta budiž navždy kleta, 
ať nemá života, ať navždy uvadne, 
a jako mrtvá snět od něho odpadne! 
Od mého rodu on af odpadne tak navždy, 
a jeho Čelo hůř než první bratrovraždy 
buď vinou značeno! . . . Ó, sraz jej bleskem svým, 
af jeho bezmocnost, af Tvoji mocnost zřím! 
Či má snad podlehnout též jiný jeho zlosti? — 
Ne, raděj v moře sám jej srazím bez milosti! 

Elám. 
Nuž, otče, sraz mne již — zde stojím, sraz mne již, 
a nic se nebráním, jak chceš, vše konat smíš, 
já nechci déle žít — mně srdce puká v stesku! 
Však zda mne zdrtil on? Kde hrůza jeho blesků? 
A tak se nelekej, já sám tam půjdu dolů! . . . 
Tam se vším smířím se, tam bude konec bolu, 
tam najdu oba zas — Jej, již jsem ve snu zřel, 
a Zillu, Zillu svou, po níž jsem touhou mřel! . . . 

Již vidím je — ó, hleď — — po vodě spolu jdou, 

on vede Zillu mou jak bratr sestru svou, 

jak na mne kývají, se usmívají jemně, 

a stále blíží se, a vlnou kráčí ke mně! . . . 

Jdou s nimi zástupy, jež' vodou pohynuly, 

ti všickni poznovu z vln vstali mračné duli, 

jak táhnou bez konce — a vyrváni jsou moři. 



Digitized by 



Google 



352 Aug. Eug. Mužík: Potopa. 

vždy nové davy jich a ze dna až se noří . . . 
A ruce vztyčené tou bésnou nad peřejí 
v šum moře hluboký své Halleluja pějí! 
Jsou matky, děti to, jež zas se našly v plese, 
jich jásot nesmírný se nekonečnem nese, 
a srdce jejich tak jsou spolu v jedno slita, 
že nikdo již, ni smrt je nerozdělí litá! 
Ó, Jahve, béda ti, svět padá z tvojí ruky! 
Čím násilí je tvé, čím všecky lidské muky? 
Již není smrti víc — jen věčné krásné žití, 
neb nikdy neumře, co srdce lidské cítil 
Již nový vstává den — již stará mizí noc — 
ó, větší láska jest než násilí a moci 

Noe. 

Tam kles* ve vodní vír! . . . Tak mstí se strašná vina! 

A zapomenu já, že měl jsem kdysi syna, 

z mé bude paměti on navždy vymazán, 

již cítím s pevného kdes břehu jemný van — — 

já vesel vystoupím, mně nový syn se zrodí, 

i zvěři bezpočet ven vyvedu z své lodi, 

zde dole jeden já, Bůh jeden nahoře, 

a Jemu zasvětím svůj oltář v pokoře! 



Digitized by 



Google 



John Henry Mackay: Přítel Jeník. 353 



JOHN HENRY MACKAY: 

Přítel Jeník. 

Přeložil Jaroslav Pšenička. 

Ven! — Jen ven! — " pravil, téměř zuby skřípaje. 
Opustili jsme Společnost literátu a rozhovor její, tak špinavý 
a nezdravý jako vzduch hlučící kavárny. 

Zabloudili jsme do ní, a teď vyhledali jsme zase tichý, čistý 
a útulný kout své staromodní vinárny. 

Byl „jiný, než jeho knihy". Knihy jeho byly vážné, těžké a hlu- 
boké; ale on byl živý, čilý a zdánlivě skoro bezstarostný. Nemluvíval 
také nikdy o své práci. 

Víno stálo před námi. Srkali jsme z prvé číše, spokojeně na sebe 
hledíce. 

„Přál bych si vyslechnout nějakou příhodu," řekl jsem. 

Znal vyprávěti takové roztomilé malé povídky, které slyšel od 
mladých světáků v Picadilly, nebo od studentů Latinské čtvrti, nebo 
mezi uměleckou bohémou Mnichovskou, anebo které také sám zažil na 
5vých bezoddyšných cestách světem, — roztomilé malé povídky, jaké 
nám zanechal Maupassant, a kterých sám nikdy jinak nevyužitkoval, leč 
áe někdy je vyprávěl. 

A byl dobrým vyprávěčem, ovšem jen v nejužším kroužku; nějakou 
takovou povídku přál jsem si vyslechnouti tenkrát. 

„Chtěl bych nějakou povídku," opakoval jsem líně, když neodpovídal. 

Pohlédl na mne a usmál se náhle. Potom však tvrdý výraz nevole 
vstoupil do očí jeho, když vece: 

„Chtěl byste si poslechnouti povídku? — Dobrá, povím vám ji.' 

Odsunuli jsme sklenice a opřeli jsme se v zad. 



Před třemi léty ocitl jsem se zase poprvé v Berlíně, po desítiletí 
jinde ztráveném. Měl jsem mnoho práce, bylo třeba, abych počal praco- 
vati ihned, a proto nesměl jsem zmarniti mnoho času, hledaje byt. 
svolil jsem jihozápadní část města — a najal jsem obydlí, když jsem 
přesvědčil se o jeho nerušeném klidu. 

Byl to učiněný kasární dům. Schodiště bylo tmavé, každá chodba 
měla v právo, v levo a přímo jedny neb dvojí dveře, které byly posety 
štítky porcelánovými, schránkami dopisními a navštívenkami; schody 
nebyly nikdy pusty, a u domovních dveří bylo vždy, ať v době denní, 
ať večerní, příchozímu prodrati se zástupem hrajících dětí. 

Nicméně, byt byl prostorný a vhodný, v pozadí nepříliš dlouhé, 
^le téměř tmavé chodby, která bývala večer osvětlována svítilničkou. 
Dveře jeho směřovaly do této chodby. A jizby byly, jak řečeno, tak 

24 



Digitized by 



Google 



354 John Henry Mackay: 

nerušené, jak jsem si přál. Pronajímatelka byla mi hned na prvý pohled 
nejvýše nepříjemná: dlouhá, suchá žena se zlým, fanatickým zrakem^ 
chladným, nezvučným hlasem, skoro příliš čistotná ve svém nevkusném 
kroji. Náboženská fanatická nejhoršího způsobu, to bylo téměř nepo- 
chybno. Že byla lakomá, seznal jsem ze způsobu, jakým shrábla prvé 
měsíční nájemné. 

Zařídil jsem se tak, že nemusila mi nikdy ani na oči přijít, a při- 
stěhoval jsem se. 



Skoro nikdy jsem ženy té neviděl, a bylo mi dobře posluhováno; 
to jest, přišel-li jsem v poledne domů, bylo uklizeno, a když vstoupil 
jsem do světnice obytné ráno, bylo snídaní na stole. 

Zdržoval jsem se mnoho doma; jak praveno, měl jsem mnoho 
na práci. Týdny míjely, nečítány, jako dnové. 

Na chodbě ke svému bytu obyčejně nikoho jsem nezastal. Dveře 
byly vždy pevně uzavřeny, a nikdy jimi ani hlásku neproniklo. Nemyslil 
jsem jinak, než že bydlím na té chodbě zcela sám se svou hospodyní. 
Ostatně, dále o tom jsem nepřemýšlel, ježto jsem nikdy nebyl obtěžován. 



Jednoho večera bylo na mé dveře tiše zaklepáno. Seděl jsem 
u stolku a psal jsem. 

„Vstupte — • 

Nesmělý, jasný hlas řekl: 

„Telegram — " 

Když dopsal jsem větu, ležela depeše na stole u dveří, ale v jizbé 
nebyl již nikdo. 

Jindy chtěl jsem odeslati psaní, a neměl jsem ani pokdy, abych 
poohlédl se po posluhovi. Vyšel jsem ven, abych otázal se hospodyně, 
ví-li v domě o někom, kdo by pochůzku vykonal. 

Zaklepal jsem na dveře, za nimiž jsem domníval se, že bydlí. 
Otevřela, patrně velice jsouc užaslá. Po té, když vyslechla, oč jde, 
zavolala do jizby: „Jene, rychle — " 

Přistoupil malý hoch. Odevzdal jsem mu dopis i zpropitné a vštípil 
jsem mu adressu. Odpovědi nebylo třeba, a tím věc byla vyřízena. 

Stařena stála u nás, ani slova nemluvíc. 

Za několik dní zaslechl jsem, kráčeje chodbou — vracel jsem se 
v hodinu neobvyklou domů — z bytu stařeny potlačovaný vzlykot 
a vzdechy. 

To bude as můj malý posel, soudil jsem. Jak na snadě tyhle 
děti mají přece slzy . . . 

Když zase za několik dní byl jsem asi desítiletým hochem plaše 
pozdraven, aniž jsem dále si ho povšiml, byl jsem opětně naň upama- 
tován. Ale neviděl jsem ho; bylof na chodbě příliš temno. 



Digitized by 



Google 



Přítel Jeník. 355 

Za čtrnáct dnů byly Velikonoce. Byl jsem již osm neděl v Berlíně 
a byl jsem zabrán víc než kdy jindy. Hodlal jsem oba dny zůstati 
doma, a za jejich slavnostního klidu řádně dát se do práce. 

Na boží hod o polednách bylo v domě již jako po vymření. — 

Pojednou ustal jsem psáti: stará šlesvicko-holštýnská pověst přišla 
mi na mysl . . . 

Byla zima, a byl led . . . 

Všecka ves jest venku na ledě, kde pořádá slavnost. Jen stará, 
chudá matička zbyla zpět: nemocna na loži. S něho může přehlédnouti 
hemžení a radovánky na ledě. 

Ale vidí ještě víc, čeho nevidí ostatní: malý, bílý mráček na 
obzoru, který zvěstuje bouři a záhubu celé vsi. I zapálí slámu svého 
lože ... a když poslední lidé dostihnou břehu, jsouce voláni požárem, 
praskno led . . . 

Tato stará, nepatrná pověst zbavila mne docela chuti psáti dále. 

Byl teplý den. Otevřel jsem okno, i procitla ve mně touha vyjíti si. 
Zmocnil se mne pocit stísněnosti, že snad jsem jediný člověk v tomto 
jinak sty lidí obývaném domě; a pocit ten stal se mi nesnesitelným, když 
Jsem obrátil se zase do světnice, naplněné zatuchlým teplem kamen. 

Vyšed na chodbu, spatřil jsem, že dveře k bytu mé domácí jsou 
otevřeny dokořán, a prostřed jizby že sedí za stolem hoch, který tiše 
a smutně před sebe hledí. 

Povstal, spatřiv, že se blížím. 

„Jak," ptal jsem se překvapen, „ty*s dnes doma?" 

„Ano," řekl tiše. 

„Proč nejdeš ven pohrát si, hochu?" 

Váhal odpověděti. 

„Nesmím ..." řekl pak tiše a velmi rozpačitě. 

„Proč nesmíš?" 

„Babička zakázala." 

„Babička odešla?" 

„Ano." 

„A kdy se vrátí?" 

„O deváté." 

„A do té doby máš zde setrvati zcela samoten?" 

„Mám dávat pozor, není-li vám něčeho třeba." 

„Řekla to babička?" tázal jsem se dále, neboť byl to prostě 
nesmysl, ježto nikdy jsem nic nežádal. 

„.^no." 

„Nepotřebuji ničeho, a proto si můžeš vyjít." 

„Nesmím," řekl zase tak tiše, ale rozhodně. 

Pohlédl jsem na drobného chlapíka, jak tak přede mnou stál. 
Vypadal bledě a choře, jakoby mu nedostávalo se čerstvého vzduchu 
a dobré výživy zároveň, byl více než chudobně oděn, přes den svá- 
teční, a vzbuzoval dokonalý dojem hocha zanedbaného, který nikdy 
neslyší dobrého slova. Měl prostě vzhled dítěte otloukaného. 

Světnice byla ohyzdná ve své nevkusné pustotě, jsouc tak střízlivá, 
holá, nevlídná, neútulná. 

24* 



Digitized by 



Google 



356 John Henry Mackay: 

Všecko to mne pobouřilo. Jaká krutost zavříti ubohé dítě z některé 
ničemné záminky v den, kdy každý se snaží radovati sel 

^Můžeš si vyjít, nepotřebuji ničeho," opakoval jsem. 

Zůstal státi. 

„Nechce se ti snad?" 

Vzhlédl ke mně. 

„Nesmím," odpověděl konečně. 

Byl jsem již netrpěliv. 

„Já však chci z toho odpovídati sám ..." 

Netroufal si, tof bylo jasno. 

V tom připadlo mi na mysl, že nuditi se budu dnes tak jako tak. 
Usmyslil jsem si tedy vzíti ho s sebou. 

„Půjdeš se mnou, slyšíš. Vezmi klobouk, převlečník a pojď!" 

Byl ve velikých rozpacích, a ve chvíli té byl by patrně raději 
zůstal doma. Ale strach z mého rozhodného hlasu byl přece jen větší, 
než úzkost před bábou; sňal tedy váhavě se hřebíku svůj klobouk. 

„A tvůj převlečník?" 

„Nemám prevlečníku." Byl velice zardělý při těchto slovech. 

Vrátil jsem se do své světnice a přinesl jsem plaid. Ostatně, den 
byl teplý. 

Na rohu ulice zavolal jsem drožku. 

„Hop dovnitř. Jak se vlastně jmenuješ?" 

„Jeník," odvětil. Svého příjmí nepověděl. 

„Vezte nás Mlynářskou třídou nahoru mimo pivovar k jezeru 
Plótzenskému a ke střelnici, však víte již — " 

Tam mohli jsme ocitnouti se nejdříve na čerstvém vzduchu a v lese. 

Jeník posadil se do vozu a složil ruce, jako by se byl odevzdal 
v nevyhnutelný osud. 

Musil jsem usmát se, vida jej tak seděti jako hromádku neštěstí, 
a poprvé jsem si ho důkladně prohlédl. Měl na sobě záplatovaný 
kabátek, z jehož krátkých rukávů vyčuhovaly ruce a jemná zápěstí. 
Ale jinak bylo to nehezké dítě; barva pleti jeho byla žlutá, čelo hra- 
naté, uši odstávající, a celá hlava byla nějak veliká v poměru k malému, 
slaboučkému tělu. Hezké byly jen oči jeho a pak ústa, která byla 
aristokratické jemnosti. Vůbec, tak docela bez ra^y nebyl, ale vše bylo 
na něm zakrnělé, nevyvinuté, jak jsem již řekl, vyhladovělé a otloukané. 

„Tedy Jeník se jmenuješ. A kolik je ti let?" 

„Dvanáct ..." 

Kladl jsem mu ještě některé otázky, potom počala mne věc nuditi, 
a zatím, co myslil jsem něco jiného, téměř jsem ho zapomněl. Když 
jsem zase vzhlédl, byli jsme na pusté Tegelské silnici a zahýbali jsme 
právě k jezeru Plótzenskému. 

Jeník seděl tiše, ani nedýchaje, a střetl jsem se s jeho vážným, 
pozorným, na mne upjatým pohledem. Nyní teprve jsem zpozoroval, 
že byl na svá léta staršího zevnějšku, a bylo mi ho zase líto. Zapřádali 
jsme nesouvislý rozhovor až ke Střelnici. 

Tam — v sále byl koncert — dal jsem nejprve přinést kávu 
a ohromnou porci koláče — pak ještě jednu — konečně ještě jednu. Při 



Digitized by 



Google 



Přítel Jeník. 357 

třetí byl trochu úzkostliv, ale pokynul jsem mu, že netřeba vše to zmoci 
dnes, a tak si zbytek zabalil. Zatím prohlédl jsem si ty všecky dobré 
lidi kolem a činil jsem marné pokusy, byť i dost málo slyšeti hudbu. 

Když byl hotov, šli jsme k jezeru. 

Ale napřed všecky boudy jsme probrali: házeli jsme míčem po 
šeredných panácích, hráli jsme v kostky třikrát po desíti haléřích a vy- 
hráli jsme néco strašného, zkoušeli jsme elektriku, ale nevydrželi jsme 
až do tisíce, tak že jsme — bohu buď dnes jeSté činěn dík — neobdrželi 
za to žádných doutníků, a konečně jsem jej posadil na kolotoč a nechal 
jsem jej vozit se, dokud se mu chtělo. 

Tiše a přívětivě prostíralo se jezero, to malé, krásné jezero se 
šeredným jménem. Obešli jsme je, a mezi střílnami a nekonečnými 
hřbitovy vraceli jsme se zpět. 

Jeník capal za mnou žlutým pískem, a nemluvil již, ježto nebyl tázán. 

Když dostihli jsme koňské dráhy, poseděli jsme ještě půlhodiny 
při sklenici piva, a pak jeli jsme domů. Vrátí-ltse jeho bába až o deváté, 
přijde hoch ještě dávno v čas. 

Cestou odpůldne nepozbyl sice své plachosti, ale přece nebyl již 
úzkostliv. Tehdy však úzkostlivost jeho se zřejmě vracela. Ale když 
tázal jsem se ho, mám-li ho doprovoditi nahoru, potřásl velmi roz- 
hodně hlavou. 

Podal jsem mu ruku a propustil jsem ho. S tichým « děkuji také 
pěkně" loudal se ode mne. Vroucí důraz byl v těch slovech, tak že jsem 
nemohl litovati odpůldne, pro mne přece jen trochu nudného. 



Když jsem den po té potkal stařenu na chodbě, oslovil jsem ji: 

„Dovolil jsem si včera odpůldne vzíti vašeho vnuka trochu na 
čistý vzduch." 

Neodpověděla, ale spočinula na mne zlým a nenávistným pohledem. 

Bylo to vypovědění války. Tři dny později kradl se Jeník na 
schodech mimo mne. Zadržel jsem jej. 

„Nuže, dopadlo to dobře?" řekl jsem. 

Neodpovídal, nýbrž plaše pohlížel k zemi. 

„Proč máš stále ruce za zády?" 

Spustil je. Pozdvihl jsem je a viděl jsem, že byly pokryty pruhy, 
krví podlitými. 

„Co je to?" 

Zase neodpovídal. 

„Teď pojď se mnou do mého pokoje." Tam vzal jsem jeho ruce 
do rukou svých, a otázal jsem se ho tak, že musil odpověditi: 

„Tedy tě bije? — Čím?" 

„Pravítkem ..." koktal. 

„Proč?" 

„Poněvadž jsem v neděli odešel." ^ 

„Bije tě často?" — Tuto otázku bylo mi opakovati. Hleděl dolů, 
mlčel, a pohyboval bezhlasně rty. 



Digitized by 



Google 



358 John Henry Mackay: 

„Jak často?" doléhal jsem. 

„Každý den," zdálo mi se, že šeptá. 

Věděl jsem dosti. Pustil jsem ruce jeho, ubohé, malé, hubené, 
vlhké ruce se špatně stříhanými nehty, s bezmasými kotníky, s jizvami, 
podlitinami . . . 

Vystrčil jsem ho ze dveří. 

Když vracel jsem se od oběda, šel jsem přímo ze své světnice 
do světnice domácí, zaklepal jsem silně a ihned jsem vstoupil. 

Seděla u stolu, hoch proti ní, smrtelně jsa bled, s krvavým pruhem 
na čele, třesa se a vytřeštěný, úzkostlivý zrak upíraje na svou trýznitelku. 

Oba vyskočili, když mne spatřili tak neočekávaně. Stařena nezdála 
se býti uleklou, ale neskonale užaslou. Pozbyl jsem posledního zbytku 
trpělivosti. 

,Rád bych s vámi mluvil," řekl jsem, „pošlete svého vnuka ven." 
Nejprve pohlédla na mne, pak na něho, pánovitě pokynula ke dveřím, 
a dítě se vytratilo. " 

Seděli jsme nyní proti sobě, a mohu vám říci, že jsem se chvěl 
zlostí. Rozpředla se dlouhá a protivná hádka, která byla zcela bezúčelná, 
a z níž mi vysvitla pouze příčina její nenávisti proti vnoučeti. Bylo 
nemanželské, bylo „skvrnou rodiny", její „počestné a řádné rodiny", 
která „stále kráčela cestami božími" atd. 

Domlouval jsem, hrozil jsem, dával jsem se unésti, a při tom stále 
měl jsem tak zpola pocit, že se pletu do věci, po níž mi vlastně ani 
nic není. To věděla tato ohava, a tak celá věc byla bezúčelná. 

Za řeči užívala nezřízeně průpovědí z bible. 

Konečně chopil jsem se posledního a jedině zbývajícího prostředku. 

Položil jsem na stůl dvacetimarku a projevil jsem ochotu vypláceti 
jí měsíčně tuto částku, užije-li jí k dobru svého vnuka a slíbí-li mi 
především, „na své svědomí", že dítě již nikdy nebude kárati tělesně. 

Nastal boj lakoty její s její zvířecí krutostí. Oči její pohlcovaly 
zlato; když jsem již netrpělivěl, a pohroziv ještě jednou, že hodlám si 
nalézt jiné cesty, chtěl jsem zase peníz shrábnouti, dávala se do pláče, 
a já zvítězil. 

„Ano . . . ano — dojista . . ." 

Vyšel jsem zhnusen, jako zřídka kdy. 



Od té doby však jsem byl na číhané. 

Za několik dnů lapil jsem Jeníka a podrobil jsem ho důkladnému 
výslechu; nikoli, nebyl vskutku již bit. Ochladilo se, citelně se ochladilo. 

Jednou viděl jsem jej v ledové jizbě smutně seděti u knihy. Stará 
odešla. Vzal jsem polozkřehlého k sobě do světnice a dovolil jsem mu 
zůstati, bude-li zcela tich. 

Usadil jsem ho do velikého křesla u stolu, ve kterém zcela téměř 
zmizel, a sám, sedě k němu zády, pracoval jsem dál. Když jsem po 
hodině se obrátil — dávno jsem ho již pozapomněl — viděl jsem, že 
sedí tam nehnutě a tak tiše, že sotva si troufá dýchati. 



Digitized by 



Google 



Přítel Jeník. 359 

Od té doby přicházel častěji. Zprva jsem ho musil vždy přivést, 
po té hojně užíval svého passe-partout. Přišel pokaždé tak tiše, že jsem 
ho zřídka kdy slyšel. Pak zalezl vždy na své křeslo a položil před 
sebe knihu. 

Nerušil mne. Nic od něho ke mně nedoléhalo, leč chvílemi tichý 
pravidelný dech, a někdy, když ustal jsem v práci, neskonale opatrné 
obracení listů se slabým šelestem. 

Byl dokonale přestrašen, ubožák, a trvalo dlouho, než dal se k tomu 
přiméti, aby odpovídal na všecky otázky. Sám od sebe nikdy mi nic 
nevypravoval. Ale dostal jsem přece z něho, co věděti jsem chtěl. 

Nebylo toho mnoho: nepatrná, všední, smutná příhoda dětská. 

Matka, švadlena, jednoho dne mu dala život. Vyrostl, jako pře- 
vážná většina chudých berlínských dětí: zpola na dvoře a na ulici, 
zpola v jediné jizbě matčině. 

Ale v prvých svých desíti letech přece nepostrádal zcela lásky její. 

V šestém roce byl poslán do školy, a v desátém roce zemřela mu 
máť: byly to jeho jediné dvě veliké události životní. 

Po té vzala ho bába jeho k sobě, a od toho dne byla zapuzena 
z jeho života každá, i sebe menší radost. Nemluvil nikdy o trestech, 
které mu bylo vytrpěti, ale vypozoroval jsem ze všeho, jak byly as 
ukrutné. 

Zvolna nabýval trochu živosti. Ale o veselosti a rozmaru nemohlo 
býti řeči. 



Jednoho večera ukázal mi s tváří velice vážnou, co mu zůstavila 
matka. Bylo to psaní a podobizna. Když umírala a naposled byla s ním 
samotná, vtiskla mu obé do ruky a napomenula ho, aby nikomu toho 
neukazoval, ani své bábě. List pak aby otevřel, až bude dosti veliký, 
aby mu mohl porozuměti. 

List, který napsala několik téhodnů před smrtí, jak svědčilo poštovní 
razítko, byl nadepsán nositeli známého jména šlechtického a byl opatřen 
poznámkou: „Adressát odcestoval", což ovšem bylo lze čísti také: „Přijati 
odepřel". Adressa byla psána rukou neumělou. 

Podobizna byla zhotovena v atelieru z prvých v Berlíně a byla 
patrně výborná. Srovnával jsem smutné, napjaté, neklidné rysy dítěte 
s pyšnou, tvrdou, zdravou a téměř krutou tváří otcovou: nenalezl jsem 
jiné podoby, leč v jemném tvaru nosu a v jakémsi trpkém rysu v koutcích 
úst, který byl u tohoto vyryt přeceňováním sebe, u onoho nedůvěřivou 
uzavřeností. Obraz byl, jak bylo zřejmo, nesčíslněkráte brán do ruky. 
Vrátil jsem jej zase hochovi s dopisem, s tímto posledním výkřikem 
zoufalého srdce, jež marně obětovalo svou poslední hrdost k vůli dítěti, 
které milovalo, a jehož nebylo s to jinak zachrániti. 

„Jeníku, tyto věci musíš velmi dobře uschovati," pravil jsem, 
„a nikdy jich nesmíš ukázati babičce." 

Přikývl přesvědčeně. 



Digitized by 



Google 



360 John Henry Mackay: 

O několik neděl později připadl mi zase obraz na mysl. Při jakémsi 
slavnostním představení v Opeře šel v meziaktí mimo mne po schodišti 
dolů vyšší důstojník, ne právě již mladý a nápadně vysoké postavy. 
Tázal jsem se na jeho jméno. Znělo, jak jsem tušil. Ovšem, Jeníkovi 
jsem nevypravoval, že jsem viděl otce jeho, ale myslil jsem si všelicos. 

Toho ubohého chlapíka otec proklatě špatně vyzbrojil do boje 
o existenci ... 



Víte, jak vášnivý jsem obdivovatel Doréův, dnes víc než kdy, 
ježto dnes každý osel odvažuje se ohrnovati nos nad tím gigantickým 
umělcem. Mám všecka díla, která veliký tento duch nám nakreslil, 
a působilo mi nezkalené potěšení, když Jeník na otázku mou, které 
knihy si chce prohlížeti, vždy odpovídal: „Ty velké." 

Podivno — někdy jsem sedal s nevědomým dítětem nad těmito 
opravdu velikými knihami, a sledovali jsme ruku v ruce tu obrovskou 
fantasii s Dantem do pekel a s Miltonem do ráje! . . . 

Ale celkem zbývalo mi málo pokdy pro Jeníka, a nechával jsem 
ho seděti samotná, co zatím jsem psával. Jedenkráte, když jsem ustal, 
spatřil jsem, že upírá na mne oči. 

„Čím by's chtěl býti, Jeníku?" tázal jsem se. 

Odpověděl s roztomilým výrazem radosti, že uhodl jsem, nač 
myslí: „Básníkem!" 

Básníkem! — Myslím skoro, že by se jím byl stal, kdyby — 



Ano, kdyby! . . . Dovolte, abych byl stručný. 

Dnové zase mizeli jako v letu. Byl vůči mně naplněn pohnutlivou 
vděčností, která se často projevovala způsobem v pravdě dětinným. 

Stal se mi skutečné milým. 

A tehdy došla mne zpráva, jež mne nutila téměř neodkladně 
opustiti Berlín. 

„Jeníku," pravil jsem, „musím odtud — " 

„Ne," odpověděl mi, ale pohled jeho snažil se vypátrati, žertuji-li 
čili nic. Pak odešel, a toho dne již se nevrátil. 

Vypověděl jsem ihned. 

Když platil jsem stařeně naposled nájemné, promluvil jsem s ní 
ještě jednou o vnuku. Prosil jsem ji naléhavě, aby s dítětem zacházela 
lépe. Žena mlčky naslouchala, ale zdálo se, že za tím chladným zrakem, 
který na mne upírá, jest ukryt záměr nezvratný . . . 

Peněz jsem jí již nedal. Přijímala je stále jen za to, že vnuka 
přestala bít; ani ho lépe nevyživovala, ani neodívala, a na další nějaké 
výdaje k jeho dobru vůbec nepomýšlela. 

Dal jsem tedy peníz jemu samému; vtiskl jsem mu jej do ruky, 
odcházeje. Staré nebylo ani viděti. 

Jeník v p'osledních dnech byl často u mne a býval o mnoho tišší. 
Ale, když jsem mu dal s Bohem — vůz čekal, a věci mé byly již 



Digitized by 



Google 



Přítel Jeník. 361 

sneseny — a když jsem k sobě vyzdvihl jeho malou, jako pírko lehkou, 
unylou postavu — ulekl jsem se sám nad výrazem jeho obličeje. Oči 
jeho široce byly rozevřeny a hleděly v nevýslovné úzkosti do očí mých, 
v tak nevýslovné, prosebné, zoufalé úzkosti, že jsem znepokojen řekl: 

„Ale, Jeníku, buď přece mužem I — Vždyť se zase shledáme, 
nezůstanu vzdálen na vždy — " 

Okamžení cítil jsem ledovou jeho tvář na tváři své, pak spustil 
jsem jej dolů a napsal jsem ještě ve spěchu svou trvalou adressu. 
Vzal lístek bez účasti. 

Stál prostřed světnice, na smrt bled a jako zlomen, i hleděl za 
mnou bez slz, jako vždy, také ještě v této minutě. 

Tak vidím jej dosud. 



Za rok byl jsem v Berlíně zas. Pevně jsem si umínil, že při prvé 
příležitosti Jeníka navštívím. Ale víte, jak s takovými úmysly bývá. 
Bydlil jsem ve zcela jiné čtvrti městské, a míjel týden za téhodnem, 
měsíc za měsícem, aniž jsem svému slibu dostál. 

Potom jednoho rána měl jsem dopis mezi druhými, který poslán 
byl z Berlína do města, kde ztrávil jsem zbytek předešlého roku, a odtud 
zase do Berlína zpět, a jehož adressa psána byla velikým stojatým písmem 
žákovským. Ležel zde, prostřed všech psaní ostatních, jako by byl 
zbloudil. Ale náležel mně. 

Byl od Jeníka. 

Jen jedno mohu vám říci, že nic, nic mnou v životě neotřáslo 
prudčeji, než ten malý list ubohého hocha. Psal mi asi toto: že mi 
musí přece psáti, neboť myslí, že nemůže již dlouho žít; stále že jest 
bit, den jak den, co jsem pryč; byl prý jsem k němu tak dobrý, a zda-li 
brzy se nevrátím, že by se tak velmi radoval, kdyby mne ještě jednou 
uviděl . . . Podpis byl: Váš milý Jeník. 

Dopis byl psán hranatým velikým písmem dětským, a dojista 
u velikém rozrušení a úzkosti, neboť některá slova rozplynula v slzách. 
Tak tedy se naučil přece plakat. 

Trvalo téměř osm dni, než mne psaní došlo. Dovoltež, abych 
skončil . . . Odhodil jsem vše a sedl jsem do drožky. Za půl hodiny 
stanul jsem přede dveřmi, kterými jsem tak často vcházel, a prudce 
jsem zazvonil. 

Slyšel jsem vleklý krok, který jsem znal. Od hlavy k patě ne- 
změněna stála žena přede mnou. Byla nezměrně užaslá. 

„Dobrý den," řekl jsem, vnímaje, jak drsně zní můj hlas. „Chtěl 
jsem se pozeptat po Jeníkovi." 

Žena neodpovídala a nehýbala se s místa, ale neuvěřitelně sprostý 
úsměch přelétl její obličej. 

„Kde jest?" ptal jsem se téměř hrozivě. A ježto neodpovídala 
opět, popošel jsem a donutil jsem ji, aby ustoupila. Váhavě se loudala 
do kuchyně. „Jest zde," řekla pak, když postřehla, že tvářím se vážně, 
a ukázala na dveře. Nikdy tak posupný triumf nespočíval v tak málo 
slovech. 



Digitized by 



Google 



362 John Henry Mackay : Přítel Jeník. 

Vstoupil jsem do jizby. Byla prázdna. Ale dveře do jizby sousední 
byly otevřeny, a tam — na bídné rozedrané posteli — na znak ležel 
Jeník. — — Byl mrtev. 

Spěchal jsem k loži. Chopil jsem se rukou jeho — klesly chabě 
dolů; zdvihl jsem bradu do výše — klesla. — — Byl mrtev. 

Usedl jsem na okraj lože. 

Dlouho jsem naň pohlížel. 

Oko jeho pevně bylo zavřeno. Znavený, utýraný výraz — týž, 
který ho za živa nikdy neopouštěl — spočíval, jen že v míře mnohem 
větší, na malém obličeji. 

Náhle jsem. vyskočil. Něco jsem zahlédl — co to bylo? 

Na čele rána, na rameni, jež nahé prohledalo roztrhanou košilí, 
rána, stáhl jsem tenkou přikrývku s prsou a rozhalil jsem košili, rána 
na ráně, pruh na pruhu, jizva na jizvě I — — 

Myslím, že jsem křičel hrůzou. — Ubila ho do smrti! 

Zděšení ledově mne mrazilo. A jak jsem opětně hleděl dítěti v tvář, 
zdálo mi se, jakoby se otvíraly tyto hnědé, jasné a nevinné oči a mlu- 
vily ke mně: A ty's její spoluvinník, neboť ty's to trpěl! — Mohrs 
mne zachrániti, a nezachránirsl — — 

Zahalil jsem přikrývkou jeho ramena, shrnul jsem s čela vlas, ujal 
se opět studených rukou a seděl jsem dlouho na okraji lůžka, sevřen 
pocity hořčími lítosti . . . 

Konečně jsem se vzpamatoval. 

Vyšel jsem na chodbu, bled jsa vzteky. Šeredný, nízký obličej 
vysunul se ze dveří poslední světnice — vyřítil jsem se téměř proti němu. 

„Vražedkyně — • křičel jsem, „proklatá vražedkyně I" 

Myslím, že bych ji byl zardousil. 

S pronikavým, ječivým výkřikem přirazila a uzamkla žena dveře, 
než jsem jich dostihl. 

Bušil jsem do nich pěstí, nevím, jak dlouho. Neotevřela. 

„Však již otevřeš!" Skřípěl jsem zuby. 

Potom vrátil jsem se k mrtvému dítěti. Ale bylo mi nemožné, 
pohleděti na ně ještě jednou. Kvapil jsem odtud. 

Odjel jsem ke starému příteli, advokátu. Vyslechl mne velice trpělivě. 

Ale pak: „Důkazy . . . Důkazy!" — A dále, účel? — Věc byla 
již jednou dokonána . . . 

Tak se také stalo. 



Víte, jak málo mi na tom záleží, co s našimi těly stane se po 
smrti. Když jsme se nejvíc a konečně až k smrti navzájem utrápili, 
kvílíme nejhlasitěji a nejžalostněji pro sebe. 

Ani jsem tam již nešel. Ničeho jsem neučinil. Ale říci vám ne- 
mohu, Mackayi, jak velmi a kolik hodin jsem trpěl myšlenkou: MohPs 
ho zachránit, a nezachránirs! . . . Ale tací jsme: na všecko máme pokdy, 
co leží v kolejích našeho života. Ale máme-li jednou — nedoháněni ně- 
jakou nezbytností — jednati z dobré vůle, selžeme, selžeme bídácky! . . . 
Jací zbabělci všichni jsme ve službě Života ..." 



Digitized by 



Google 



z básní Karla B. Hájka. 363 

Umlkl. Mlčeli jsme oba. 

Pak chopili jsme se sklenic, ale. víno chutnalo trpce a hořce. 

„Proč svému srdci neulevíte, a proč událost tu nenapíšete?" pta 
jsem se dle starého receptu. 

Potřásl hlavou. 

„Nikoli," pravil. 

„Napsal bych ji — " ujal jsem se dále slova. 

„Tak," vece lhostejně. 

„A nazval bych ji: ,Přítel Jeník* ..." 

„Přítel Jeníkl" slyšel jsem, jak v trpkém smíchu opakuje. „Ano, 
on byl můj přítel, ale já nebyl přítelem jeho. Ubohý Jeníku! — Proč 
jsi nevyhledal sobě lepšího přítele . . . Ubohý Jeníku I ..." 

A tehdy — v té chvíli — poznal jsem teprve po dlouholetém styku 
v něm básníka, básníka „Písní Smutku", který pěl intimní, bolestné 
a vznešené básně, jež oslové kritiky zavrhli, a jež nejen nevděčné, 
ale i hloupé obecenstvo nečetlo, protože sbásněny byly ve verších. 



Z básní Karla B. Hájka. 



TO BYLO RÁNO! 

Jak jsme se potkali! V tak smutných končinách 
a v připozdění našich nejplodnějších dnů, 
v tom soumraku, kde každá radost hořkne poznáním, 
a kde už dávno vyprchaly vůně illusí. 

Les chmurný, k smrti smutný, melancholický to byl, 
a cesty odlehlé a zarostlé, a před námi 
v tak zkličujících tmách se ztrácely. 
Nic už jsme nechtěli a nečekali nic, 
jen každý tou svou cestou jít a sám, docela sám, 
násilím ode všech a všeho oderván, 
a bolestí jít plamennou a velkou očistou. 
Kam? Kdo z nás věděl, kam? — Taková dálka mlhavá, 
tak přísné mlčení před námi leželo, 
a daleká a dlouhá, dlouhá cesta setmělá 
alejí vysokých a zamračených pinií, 
a před námi šlo v mlhách teskné tušení, 
nezodpověděného bolest mučivá 
a strach, strach z neznámého ještě někde před cílem 
a nepohnuté tmy a ticha úzkost smrtelná. 

V tom pozdním soumraku, v těch němých samotách 
a na těch místech odlehlých my jsme se potkali . . . 



Digitized by 



Google 



364 Z básní Karla B. Hájka. 

Ty's naproti mi přišla, dobrá, „dobrá jako pole" 
a jako zvíře čistá, jako skalní pramen 
a krásná, krásná jako v horách západ! 

Jak zázrak přišla jsi. Takové rozednění, 
tak radostné a velké ráno přišlo s tebou, 
měl nový smysl najednou a nový cíl 
můj život před tím prázdný k zoufání, 
radostné formy všecko mělo kolem nás 
a nové vůně, nové barvy před tím nebývalé. 
Můj smutný, prázdný život přišla's naplnit 
zázračným obsahem své nadšené a čisté duše 
a slavný sabat vnesla jsi do všedná mojich dnů. 
Tak do široka rozepjal jsem zdravé své dvě ruce 
vstříc dálce zářivé a novým, volným obzorům, 
nad nimiž slunce vycházelo velké, planouc*, 
má celá bytost, obrozená novou radostí, 
závratnou radostí a touhou znova žít, 
se opíjela těmi nádhernými barvami 
a liniemi volných dálek rozlehlých, 
a nové mládí rozzpívalo se v mých tepnách bouřících. 

To byla vichřice, co spolu unášelo nás, 
a byl to tanec vášnivý a závrať opojná, 
a pod nohama země mizela nám v kruzích vířivých, 
a vzduch byl plný květů pršících a čistých vůní 
a plný jásotu a extatických výkřiků. 

To bylo ráno, sladká ženo má, 
slunečné ráno v měsíci ohnivých růží! 



ZA VÁTÝ HROB. 

Uprostřed krajiny nám cizí, neznámé, 
kam za mnou štvaným oddaně jsi šla 
v očekávání důvěřivém, ženo má, 
v té cizině, kde na čas smíme spočinout, 
než osud dál nás bude světem štvát, 
v těch končinách, kam nikdy snad se nevrátíme víc, 
uprostřed krajiny nám cizí, lhostejné, 
pod těžkou hlinou leží naše mrtvé dítě . . . 

A bez nápisu je ten malý, smutný hrob, 
kde naše všecko leží pochováno, 
sníh věje se přes nízký jeho drn 
a na pěšinu osamělou mezi hroby. 



Digitized by 



Google 



z básni Karla B. Hájka. 365 

A po letech zavěje i ty stopy dvě, 
dvě stopy výmluvné v té samotě, má ženo, 
a bez nápisu zůstane ten malý, smutný hrob, 
kde pochováno leží dítě tulákovo . . . 



TUŠENÍ VINY. 

Modlitbou, tichou a pokornou modlitbou 
chtěl bych se vyplakat u tebe, dobrá má ženo. 

Za těžký ten smutek dlouhých let, jež leží za námi, 
dlouhých let samoty uprostřed slídivých davů, 
banálních, sprostých a špinavých davů, 
za všecko bolestné prázdno zmařených let, 
za všecky slzy a za všecky úsměvy, 
za každý okamžik světlý a radostný, 
za každý pohled tvůj a za každé to slovo útěchy, 
jež v těžkých chvílích mlčení ty dovedla*s mi dát . . . 

Před bolestným oltářem tvého mateřství, 
jež na kříž přibito z ran těžkých krvácí, 
kde v soumraku tichého smutku jak věčná lampa 
mystickým světlem hoří velké srdce tvé, 
na tvrdých stupních toho oltáře bych poklek' rád 
a diskrétní zpovědí svých nejskrytějších slz 
chtěl bych se vyplakat, má trpitelko tichá. 

Před chmurné portály přísných kathedrál 
se přicházeli hříšní asketicky kát, 
pokorně v režném rouchu stávali u dveří 
a kolemjdoucím vyznávali viny své, 
•do štvavých výčitek jim syčel výsměch ulice, ' 
morálka pohoršených zástupů jim plila v tvář, 
a oni pokorně a tiše ve svém rouchu kajícném 
u dveří chrámových se sklopenýma stáli očima, 
pohříženi do svého nitra mučivé tragiky, 
kam jako z dálky zaléhaly hlasy ulice 
a posměch těch, kdož kolem kráčeli. 

Je mi, jak sám bych kajícně tak stál 
před chrámem zamlklým, kde na kříži 
bolestné tvoje mateřství z ran těžkých krvácí, 
sám, trpící, pohřížen v nitra svého tragiku 
a zmučen výčitkami, které chápat neumím . . . 



Digitized by 



Google 




JIŘÍ SUMÍN: 

Přeludy. 

Povídka. 



(Pokračováni.) 



ČAST DRUHA. 
I. 

Nesměle a plaše zapadli mladí manželé se svým dítětem do tohoto 
velkého prázdného domu, náhle zpustlého a rozkolísaného bou- 
řemi jako ohrožená loď, z něhož lepší, stará čeleď zmizela, nedůvěřujíc 
novým poměrům. Jako znavení poutníci, do včerejška bez chleba a bez 
přístřeší, kteří našli prázdný dům, bez vlastníků, ohlíželi se nesměle, 
smějí-li se tu opravdu usadit. Konrád nepoznával hřejivé teplo rodného 
hnízda, všude lekala ho mrazivá prázdnota velikých pokojů, tak náhle 
a bolestně ztichlých, jakoby známý, šťastný život, jenž tudy prošel, 
umlčen byl rázem jedinou ranou osudu, a zanechal tu nezničitelnou, 
trpkou vzpomínku oné žalostné beznaděje, jež ho odsud vypudila. Ne- 
bylo tu útulno! Cítili to tím trpčeji, čím bezradněji a nepřipraveněji 
hleděli vstříc příštím dnům. 

Anežka, rozechvělá posledními otřesy, poděšena lhostejností, s jakou 
míjel pohled Konrádův ji i dítě, zrovna jakoby by jich tu ani nebylo^ 
lekala se tohoto náhlého štěstí, nedůvěřujíc jeho třpytným, chladným 
paprskům; lekala se této nepředvídané skutečnosti, jež ji postavila na 
místo, o němž nesnila, jehož zodpovědnosti se bála, jakoby brala na 
sebe veliký dluh, jejž po celý život nebude s to splatiti. Toužila po 
jeho lásce, chtěla být jeho ženou v těch skrovných poměrech, do nichi 
uvržen byl hněvem rodičů, ale tento neočekávaný obrat zbavoval ji 
odvahy. Bylo zřejmo, že je třeba, aby se rychle zařídili, ale netroufajíc 
si podniknouti nejmenšího o své újmě, obracela se bezradně k muži, 
čekajíc, že vysloví nějaké přání, že udělí v tom smyslu rozkazy. Ale 
on přecházel s místa na místo, jakoby se nemohl vyznati v tomto osa- 
mělém bludišti, nevšímaje si jí, zatonulý ve vlastních myšlenkách, po- 



Digitized by 



Google 



Jiří Sumín: Přeludy. 367 

hazuje pohrdlivě hlavou. Zdálo se mu, že rodina, jež ho dosud tak 
nespravedlivě a nesnesitelně týrala, vymyslila si jen nový způsob trestu. 
„Nu ať si, afi Nenaženou mi strachu,* hovořil zahořkle. „Zůsta- 
neme zde tak, jak nás zařídili. Maminka se vyznamenala! Pro sestry 
střádala výbavu, sotva se naučily chodit; a mně nechala v pokojích 
myší díry a záclony z pavučin. Pěkná výbava! Ale af si, mně se to 
tak líbí!- 

V domě vládlo strašidelné ticho. První noc ztrávili beze sna, se- 
díce na dubových lávkách v čeledníku. Necítili se doma, ale jakási ne- 
známá, tvrdá tíže ležela jim na duši a bránila jim odejíti. Jakoby se 
báli, že sem nebudou zase vpuštěni, a jakoby byli přijali na sebe zod- 
povědnost za vše, co by se zde za jejich nepřítomnosti mohlo při- 
hodit. I příští den míjel zvolna a trapně. Nebyly jim dosud odevzdány 
klíče od mlejnice, sýpek, kolní a od pokojů Konrádových. Stáje byly 
prázdny, dobytek vyprodán, jediný pár koní s čeledínem nedávno při- 
jatým odvážel včera poslední fůru nábytku do bytu rodičův a dosud 
se nevrátil. Neměli v čem vařit, ani nač sednout. Toliko v čeledníku 
zůstal starý „inventární" nábytek, těžké zčernalé lavice, obrovský, ne- 
motorný stůl, jenž pamatoval několik majitelů, stoje již téměř celé sto- 
letí na témž místě, Poldina krátká, roztřepaná postel s podloženými 
nohami, kuchyňská police, jež by se byla rozpadla, kdyby jí bylo 
hnuto, a posléze pověstný sužitel kuchařčin, veliké staré hodiny s polo- 
vypouklým obrazem Tří králů nad ciferníkem a hrozným závažím^ 
k němuž přivěšeno množství starých klíčů, zlámaných oškrd a zreza- 
vělých skob, pod jejichž tíží praskaly často napjaté provazy, aniž byly 
s to udržeti těžký, loudavý pohyb primitivního stroje, jenž si osvojil 
kolísavý chod podnapilých starců. Konrád s rostoucí netrpělivostí po- 
koušel se několikrát vniknouti pomocí paklíčů do svých pokojů, ale na- 
darmo. Byl stále nevrlejší a rozkřikl se zlostně na hocha, jenž tesknil 
a chtěl jít „domů-. 

Příštího dne z rána objevil se posléze Plichta, kývaje třaslavě 
svou malou plešatou hlavou, přeměřil čeledník dlouhými kroky a jaksi 
tajemně, obřadně skorém, položil před Konráda klíč od jeho pokojů. 
S úlisným, zakyslým úsměvem pohlížel oddaně na nového pána, jakoby 
na dně duše pohřbíval vše, co o něm do té chvíle byl slyšel. Roz- 
pačitě přejel dlaní lysé temeno a zaklátil hlavou. 

„Nic nevzkázali, prosím . . ." 

S opravdovým ulehčením vstupoval Konrád do svých pokojů. 
Bylo mu, jakoby se vracel domů z daleké cesty. Ale sotva otevřel 
dvéře, stanul zaražen na prahu. Na protější zdi scházela velká podo- 
bizna matčina, malovaná před pěti lety, v době, kdy dcery její počí- 
naly se slibně rozvíjeti, a syn, statný moudrý jinoch, budil v ní radost 
a pýchu. Trůnila zde dosud jako dobrá bohyně s tím svým neodo- 
latelným šťastným úsměvem, těma zářícíma, sladkýma očima, jež jako 
zázračný roh hojnosti rozsýpaly vůkol dary lásky a štěstí. Pochopil, ca 
to znamená. To byl poslední políček těch měkkých, teploučkých ruček, 
jež tak vroucné hladívaly! — Odešel ihned, jakoby nemohl snésti po- 



Digitized by 



Google 



368 Jiří Sumín: 

hledu na prázdné místo, odkud vzhlížela k němu po léta matčina 
šťastná tvář. 

Kdykoli přiblížila se chvíle, kdy podle domácího řádu zasedalo 
se za stůl, objevil se v čeledníku Plichta, rozpačité potřásaje hlavou 
a pohrávaje s otevřeným starým křivákem, při čemž zrak jeho upínal 
se smutně na místo, kde jindy stále ležíval pecen chleba. Teď tam 
ničeho nebylo, a mladí manželé, dosud rozrušení náhlým obratem ži- 
votní lodičky, nerozuměli tomuto smutnému pohledu. Dosud nevařili 
ani, jídlo přinášela jim (Říhová, hrdá a omládlá, pečujíc o ně starostlivě, 
jsouc tím šťastnější, čím častěji mohla dojíti „k dceři do mlýna". 

Dny míjely trapně ve stálém napjetí. Konrád, nemaje dosud hlavních 
klíčů, necítil se pánem v domě, očekávaje stále ještě nové styky s roz- 
hněvanou rodinou. Připadalo mu, že není možno, aby byli všichni navždy 
se vzdálili a nechali jej zde samotná, a nechápal také, kam se poděly 
veliké kusy starého nábytku, zhotoveného dle mimořádných rozměrů 
a potřeb, naprosto nevhodného pro městský byt a srostlého téměř 
s tímto stavením a jeho potřebami. Od Plichty dověděl se, že mu 
bude odevzdán inventář, jen có dožádaní znalci budou moci přijeti. 
Klíče byly u starosty. Konrád hleděl s rozechvěním vstříc tomuto aktu 
„odevzdání", k němuž očekával otce. Marně naléhaly na něj žena 
i tchyně, že třeba pomýšleti, aby se zařídili. Chodil nepokojně s místa 
na místo, rozbíhaje a vraceje se jako ze slepé ulice, veda v duchu boj se 
svou nepřející rodinou, jež mu tolik ublížila, a potřásaje pohrdlivě hlavou, 
jakoby jejich uskoky chtěl zdolati naprostou netečností. Tlak zmatku 
a tesknoty ubíral se stále do této vznikající domácnosti, mezi překva- 
pené novomanžely, již to, co nazývali lidé jejich štěstím, pojímali tak 
různým způsobem. Konrádovi zdály se chvíle ty přímo nesnesitelný. 
Dům byl jako po vymření, mlýny stály, voda hučela tak jednotvárně 
a líně, jakoby se vtírala do stavení, mrazila a chvěla na jeho prahu. 
Zápach plísně a bahna šířil se po domě. Na dvoře krákala teskně tou- 
lavá slepice, holubi, visící na okraji dešťových rour, pohlíželi slídivě dolů, 
brzy-li se bude zasýpat drůbeži. Ale drůbeže nebylo. Hladoví králíci 
panáčkovali po dvoře, ohlodávali staré proutěné koše a rozbíhali se 
za pastvou do zahrady. A podle stavení plížily se podezřelé postavy, 
pohlížejíce zvědavě do vnitř, aby sledovaly postup zkázy v tomto domě, 
vydaném na pospas rozkladným živlům. 

V neděli konečně zarachotil na dvoře povoz, a zároveň projely 
stavením hlučné, cizí hlasy. Konrád, vyběhnuv rozechvěn na chodbu, 
spatřil před sebou skupinu cizích mužů. Otce však mezi nimi nebylo. 
V prvním okamžiku poznal toliko starostu í^eháka s listinami a klíči 
a dva mlynáře z okolí, Holiška a Řepku, přátele otcovy. První byl 
hřmotný, dobrácký vousáč s divokým pohledem kanibala, druhý štíhlý, 
zdvořilý stařík s brejlemi na očích a pergamenovou tváří starého kan- 
tora, kousavý a jedovatý, stále klopýtající a vrážející do předmětů i do 
lidí, někdy bezděky následkem krátkozrakosti, někdy úmyslně, aby 
dopálil. 

Jakýsi chlad ležel jim na tvářích, když oslovili mladého muže. 
Jejich odměřená slova, krátký stisk ruky pravil zřejmě Konrádovi, že 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 369 

přicházejí prokázati službu jeho otci — nikoli jemu. Dali se ihned do 
práce. Po celou dobu, pokud dleli v domě, bylo Konrádovi, jakoby 
byl postaven na pranýř. Rděl se a bledl, nejsa s to pronésti souvislé 
věty a nevěda, kterak se tvářiti k tomu, co se dělo před jeho očima. 

Inventář byl mu odevzdáván podle starého seznamu, zhotoveného 
před třicíti lety, když otec jeho přejímal mlýn od svého předchůdce. 
Scházelo mnoho potřebných věcí, skoro všecky nástroje a pomůcky 
novějšího zařízení a z toho, co zde zbylo, byly věci vesměs tak cha- 
trné a sešlé, že nebyly téměř k potřebě, a k tomu množství starého 
harampátí, nehodícího se naprosto k ničemu. Nejprohnanější chytrák ne- 
jnohl svého nástupce zlomyslněji napálit, než jemu to udělal otec. 
Znalci i svědkové tiskU nadarmo rty, aby zakryli škodolibý úsměv. 
Řepka se náhle rozveselil, zavtipkoval po svém způsobu, a jeho ostrý, 
uštěpačný smích stále se rozléhal dílnami. 

„Ah, tohle, ne, to je věc!" volal stále. 

„Prosím, pánové, je to škopek nebo řešeto, aby nebylo nedo- 
rozumění. Škopek tedy, znalec musí mít jistotu ..." 

Když spatřil starý fukar na krupici, jakého se tou dobou už ne- 
užívalo ani na mlátě, vytáhl ramena s posuňkem úžasu. 

„Pánové, to je ten památný mlýnek, na kterém se přemílaly staré 
dívky na mladé I Štěstí, že ho dali do seznamu, mohlo se jinak na něj 
isapomenout". 

Když došlo na starý stůl v čeledníku, prohodil Holíšek, že pa- 
matuje asi „Prajze". 

,Co Prajze!? Napoliona!" smáli se sedláci. 

Starosta, jejž mrzely tyto nešetrné poznámky znalců, snažil se 
osvětliti staré ty věci s jiné lepší stránky. 

„Ah, to chlapi pánové," volal udeřiv pěstí na stůl. „Řeknu vám: 
snědlo se při něm, že by to potahy z celé vsi neutáhly, a přece ho 
neubylo ani za špendlíkovou pálku." 

Vozy, pluhy a ostatní hospodářské nářadí bylo jen hromada haram- 
pátí, hodícího se do pece. Hlučný smích otřásal kolnami, když mu vše 
to podle starého seznamu „odevzdávali". Konrád stál na dvoře, nepo- 
slouchaje jich více, bled, pokořen, nemoha přemoci své rozechvění. To 
byl poslední políček té tvrdé otcovské dlaně, vždy pohotové k hrozi- 
vému rozmachu. K čemu tato komedie? tázal se zatínaje zuby. Do- 
mníval se, že je to kus neúprosné otcovy obchodní správnosti, má-li 
mu býti odevzdán tímto způsobem zděděný majetek, nyní však viděl 
v tom jen známý způsob trestu a msty. Přál si jen, aby vše již bylo 
odbyto, aby byl zase sám a moh' zavříti za sebou dvéře svého pokoje. 

Konečně vyšli, veselí a rozehřáti, jen starosta tvářil se vážně, sklá- 
'daje listinu a chystaje se promluviti k novému majiteli několik srdeč- 
ných, blahopřejných slov při odevzdání klíčů. Ale soudruzi ho vyrušovali. 

„Nu, co dal, to dal — stroje jsou v dobrém stavu a víc nebyl 
povinen," přetínal proud poznámek a řečí. 

„ Nebyl f nebyl!" smáli se vesele. 

Přejel si čelo červeným šátkem, a klíče zazvonily v jeho drsných, 
chvějících se rukách. 

25 



Digitized by 



Google 



370 Jiří Sumín: 

„Nu tak, mladý hospodáři, to všecko je vaše,* začal vážně, ale 
neukončil věty, neboť znalci a svědkové vyrušili ho svým výbuchem 
smíchu. 

„Není to ovšem zrovna v nejlepSím stavu,* pokračoval, pohlédnuv 
mrzutě na své rozjařené soudruhy, „ale darovanému koni nehledí se 
na zuby.'' — Snížil hlas, a tvář jeho zastínila chmura vážnosti, jež tak 
dobře sluší hrubým, stařeckým letům: „A ostatně . . . kletba neprorazí 
nebesa a každý je svého štěstí strůjce. Jste svým pánem. Všecky cesty 
života leží otevřeny před vámi, ale vy víte, že jenom jedna je pravá. 
Té se držte ! Připomínám vám to na místě toho, který zde mezi námi 
schází . . . Čeká vás těžký úkol. Ale jste mlád a jste silen. Pán Bůh 
vám pomoz a požehnej!" 

Těžký svazek klíčů přešel z třaslavých stařeckých rukou do hebké> 
pevné dlaně mladého pána. Pravice se setkaly, zdvořilé formality našly 
hladkou, odměřenou odvetu, ale sršivé zraky mladého muže rozbíhaly 
se nepokojně, jakoby hledaly, do kterého kouta mrštiti břemenem, jež 
mu vtiskli do rukou v podobě klíčů tohoto vypleněného a zadluženého 
domu. Posléze zval je všechny do bytu, chtěje jich podle běžného 
obyčeje pohostit, ale mlynáři poděkovali rozhodně a rolníci zaraženi 
váhali chvíli, ale pak začali se nemotorně vymlouvat na nedostatek 
času. Někteří, mezi nimi starosta, byli by si dali říci, ale Konrád 
uražen náhle se odmlčel, neopakuje více svého pozvání. 

Když ještě stáli poblíže domovních dveří, zatím co cizí povoz 
zvolna předjížděl, vyšla náhodou Anežka, netušíc, že se s nimi střetne. 
Zalekla se překvapených, pronikavých pohledů a couvla plaše zpět. 
Ale všichni ji viděli, pohlédli významně na sebe, a týž potlačovaný 
úsměv, jenž objevil se na počátku odevzdávání inventáře, pohrál i nyní 
na jejtch rtech. 

„Ah, mladá paní!* zvolal Řepka beze zlého úmyslu, ale vyznělo 
to dvojsmyslně, a sedláci nepokrytě se zasmáli. 

Konrád, urďžen odmítnutím pohostinství a znova pokořen nemo- 
torným vystoupením té, již učinil družkou svého života, jež bezděčná 
poznámka vtipkáře učinila ještě trapnějším, stěží se přemáhaje, děkoval 
chladně za prokázanou službu a neodpovídaje již na blahopřání k šťast- 
nému počinu, odešel, nevyčkav ani, až by hosté sedli do vozu. 

Po prvé v životě sehnul se pod tíží starostí, zapomínaje drobných 
ran a ostnů, jež bodaly odevšad. Byl svým pánem. Jeho majetek složen 
na dně chatrné loďky, vydané kolísavým vlnám úvěru. Nemohl jím hnouti 
bez nebezpečí, že se loďka překotí, ani zatížiti ji novým dluhem. Mohl 
šťastně proplouti, mohl také rázem ztratiti vše. Nezbývalo tedy, než 
obratně veslovati, bdíti stále s největším sebezapřením, s nejkrajnějším 
napjetím sil. Nikdy dosud nepoznal tak perných těžkých chvil, tak 
mozolné, bezoddyšné námahy, tak krutých, neodbytných starostí. Dosud 
pohrával si směle s životem, vyváděl střeštěné kousky, tančil nad 
propastmi, hroze, že skočí dolů ze vzdoru nebo svévole. Ale při tom 
stále cítil, jak se po něm vztahují starostlivé ruce, jak prostírají vůkol 
něho ochranné sítě a pomájiají mu nabýti rovnováhy po chvílích zá- 
vrati. Prohýřil své mládí, jako dovedný kejklíř strhuje v úžas diváky 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 371 

svou smělostí, již rozdmychovalo vědomí bezpečnostních opatření oněch 
bdělých, starostlivých rukou. Ale nyní vše to přestalo, byl zůstaven 
sám sobě a s bezpečím zanikla i smělost. Stal se krotkým a rozvážným. 
— Ale jak jen se octl na této šedivé, prašné cestě, tak žalostně všední, 
tak rovnoběžné a ploché, bez křižovatek, svěžesti pohledů a překva- 
pení? Tu ho odvrhly ty starostlivé, opatrné ruce se škodolibým zadost- 
učiněním. Odsud nevy vázneš! 

Byl v trapné situaci malého hospodáře, jenž nejen že nevyženil 
splátku, jíž byl povinen svým sourozencům, ale jemuž žena nepřinesla 
ani peřinu pod hlavu. V dílnách a hospodářství zelo tolik mezer a potřeb, 
že nebylo ani pomyšlení opatřiti nový nábytek. Anežka spávala na Pol- 
dine posteli, a něco nábytku z pokojů Konrádových musilo nyní do- 
stačiti pro celou rodinu. Oděvem byl Konrád ještě dosti zásoben, ale 
Anežka neměla dlouho jiných šatů, nežli ty, jež si vysloužila u jeho 
rodičů. Ale to vše nebylo ani tak trapné, jako zející prázdnota chlévů 
a stájí v domě, kde dosud hospodářství a průmysl šly ruku v ruce, 
a odkázány samy na sebe, pomáhaly si navzájem. Přijal s počátku jen 
tři chasníky a počalo se pracovati s velikými obtížemi. Vstával časně 
ráno, sbéhal celý dům, zapisoval mletí, dohlížel na váhu a, bylo-li třeba, 
sám přichytil a pracoval s dělníky. Byl úslužný k mléčům, psal zdvo- 
řilé nabídky hrubým pekařům i židovským překupníkům, vstával a vy- 
cházel několikrát za noci do studených dílen, aby nebyl šizen a okrádán. 
Slo to s počátku těžce, kolísavě jako chatrný povoz po kamenité cestě 
zatarasené překážkami, ale šlo to přece, a bylo patrno, že cesta stává 
se sjízdnější a bezpečnější. Jen že veškerý hmotný, úspěch jeho práce 
pohlcoval nenasytný žralok dluhu, jejž nebylo lze ztenčit a seslabit. 
Bylo již velkou vymožeností, když mohli konečně koupiti dítěti po- 
stýlku a dáti opraviti starou pohovku, snesenou s půdy. 

Konrád vyhýbal se úzkostlivě známým a navštívil-li ho někdo, 
nechal se zapřít, skrývaje se třeba po celé hodiny, jen aby nemusil 
pohlédnouti lidem do tváře uprostřed této křiklavé chudoby, jež ho na- 
plňovala studem a ošklivostí. Tak spěl dále šedivou, prašnou cestou v potu 
tváře a vysílení, bez zastávky, bez osvěžení. Rok, dva roky uběhly, 
ale jemu zdálo se, že čas stanul nad touto pustinou života a nehýbe 
se ku předu. Ano, zde ho chtěly patrně mít ty opatrné, starostlivé 
ruce! Zde už mohly klidně spočinouti, nebylo již třeba bdíti nad ním. 
Je svým pánem, af si dělá, co chce! Může běžet bez oddechu podle 
nataženého provazu, cestou přesně určenou a vytyčkovanou, anebo může 
provaz přeříznout a oběsit se na něm. Ale jeho ctižádost byla stále na 
stráži, nikomu si neposteskl, tvářil se spokojeně, ba šťastně skorém, 
kdykoliv se setkal s pátravými pohledy, jež odhadovaly přibližně míru 
jeho štěstí. V srdci jeho bylo však pusto a beznadějno, jako když 
prudký mráz spálí jarní zeleň a vy hlodá zárodky všech příštích květů. 
Nepřemýšlel o tom, pokud by se mu dovedlo přiblížiti prostinké to 
stvoření, jež učinil svou ženou. Nepřál si vůbec, aby se mu přiblížila, 
a tak zůstal mezi nimi poměr svrchovaného pána a bezmocné, tělem 
i duší oddané otrokyně, pro niž znamenalo již velké štěstí, že byla 
vůbec trpěna. Uzavřel svou bytost ve vysokých, nepropustných hradbách 

25- 



Digitized by 



Google 



372 JIK Sumín: 

samoty, odkud pyšné jeho zraky přehlížely a měřily žebrácké dary, jež 
přinášel život, jako na posměch jeho nenasytným, žíznivým touhám. 
Každá střeStěnost, každá mrzutost, kterou dříve vyvedl, měla svůj 
dobrý nebo zlý konec, ale tentokrát zadrhl si kličku kolem krku, dav 
se vlákati do mraveniště drobných existencí, jež živoří v černých sku- 
linách života v potu tváře a odříkání s hlavou k zemi skloněnou, ne- 
znajíce svůdných požitků, opojných vzrušení a omamných snův. Míval 
chvíle, kdy v bezměrné lítosti potlačoval slzy ze studu před sebou 
samým. Jindy nebyl by snesl ani pomýšlení na tento bezradostný klo- 
potný život, ale nyní, kdy viděl zblízka nedostatek a hrozící zkázu, 
pozbyl své odvahy, netroufaje si více otřásati balvanem starostí, jenž 
ho hnětl, ze strachu, že by mohla ještě větší tíže nalehnout na jeho 
bedra, nebo sřítiti se docela. 

Ale posléze po několika letech práce a strádání objevil se konečně 
úspěch. Byla to sice stále též chatrná loď, kolísající na vlnách úvěru, 
ale již bezpečných a stišených. Nedostatek ustoupil, a zásobený dům 
plnil se čeledí tím více, čím jistěji vracel se do starých kolejí. 

Vše bylo by se již dařilo dobře, závod měl svůj jistý stejnoměrný 
chod, pouze nepatrná, postranní kolečka, svěřená řízení hospodyně, za- 
skřípěla chvílemi povážlivě a zadrhla pohyb rozběhlého kolosu s imper- 
tinencí vlastní všem nepatrným věcem. V kuchyni vládla hotová anarchie. 
Konrád, jenž se s napjetím všech sil držel nad vodou, přivykl všemu, 
ale čeleď chtěla za všech okolností svůj díl. Stále se střídala. Někdy 
přijal vyhladovělé otrhané lidi, jimž zvlhly zraky radostí, když dostali 
práci v závodě, tak slibně se rozvíjejícím. Ale sotva si ušetřili několik 
grošů, odcházeli nevděčné, s hněvem a zarytostí, jakoby jim bylo ublí- 
ženo. Podařilo se mu získati lepšího dělníka, jejž odloudil sousedovi, 
chtěje jej připoutati k závodu svému výhodnější mzdou. Ale zrovna 
tento těžce získaný pracovník natropil nejvíce mrzutostí, jsa neslýchané 
hrubý k mladé pani a utíkaje od stolu s křikem a nadávkami, jež 
nebylo lze umlčeti a jež se rozléhaly po domě jako vytí hladového 
psa, jenž si spálil čumák na horké potravě. 

Tato neobratnost hospodyně, jež ostatně nepřekvapovala, vrhala 
znenáhla temný stín v jednotvárnou šeď manželského života. Konrád, 
jemuž se zdálo, že je dosti shovívav, promíjí-li ji to, čeho nemohla 
znáti, rozhořčoval se nad touto domnělou nedbalostí. 

Jiný rovněž trapný pocit oživovala v něm matka Anežčina, již 
štěstí dceřino učinilo nesnesitelně chvástavou a nadutou. Vidouc ne- 
smělé, plaché počínání dceřino, jež se nedovedla vpraviti do svého 
postavení, netroufajíc si nikomu poručiti, nikoho pokárati, hleděla chybu 
její napraviti tím, že se do všeho pletla, všem rozkazovala, všechny 
plísnila, af už našla vhodnou příčinu, nebo ne. Avšak tento povýšený 
ton nepřekážel jí, aby přešla v náhlou intimnost se služkami, jimž s ve- 
likou zálibou znova a znova vypravovala román své dcery, z něhož 
vysoukala mnoho příkladů a povzbuzení křesfansko-mravoučných, v nichž 
zejména moudrost a poctivost matčina stále vítězila a triumfovala nad 
necitností bohaté rodiny zeťovy a zkaženým okolím. Ale také sličnost, 
dobré vychování dceřino přišlo jak náleží k platnosti; mělaf mnoho ná- 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 373 

padníků. Konrád, zachycuje bezděky úryvky vypravování vedeného po- 
výšeným, prorockým hlasem vychloubavé stařeny, zlobil se nemálo, Jsa 
před služkami líčen jako nyjící milovník, ale nedosti hodný, a házen 
do jednoho koše s vdovcem Břežánkem, kovářským tovaryšem a jakýmsi 
štětkářem z blízkého městečka, jejž Anežka sice neznala, jenž však, 
maje málo naděje býti vyslyšen, tím dojemněji a vytrvaleji klepal na 
nepřístupné srdce matčino. Poznal také blíže „bohatou" tetu, jež opa- 
třila Anežce službu v domě jeho rodičů, zvěděl vůbec mnoho, co vědět 
nemusil a co nedovedla zmírniti ani prostoduchost ani chatrná pamět 
žvatlavé stařeny. Konec byl zase poučný, neboť zkažený, lehkomyslný 
mladík, dosáhnuv svého cíle, to jest sňatku s chudou počestnou dívkou, 
stal se řádným, pracovitým mužem, 

Když se posléze odhodlal najmouti obratnější služku, jež by se 
poněkud vyznala v kuchyni, stávalo se mu toto tlachání nesnesitelným. 
Chudé dívky, jež prošly dressurou městských domácností, mající za 
sebou léta tvrdé, bezoddyšné práce od rána do noci, schytralé, vyšňo- 
řené, obratné a prozíravé, jež by byly dovedly zaujati jediným oka- 
mžikem místo paní v domě, aniž by prozradily svůj dřívější stav, 
naslouchaly se zatajeným dechem tomuto neuvěřitelnému příběhu služky, 
jenž budil stejně jejich závist, jako jejich ctižádostivost a sebevědomí. 

Ale po těchto chvílích důvěrného sblížení a vzájemného poznání 
kuchařky a tchyně následovalo obyčejně náhlé ochladnutí, spory a hněv. 
Kuchařce zdálo se pojednou, že si zadala, snažíc se vyhověti tomuto 
„panstvu" a chovajíc se k němu zdvořile. Jízlivé poznámky přetínaly 
začasté vychloubání stařeny. 

„A což, když má náš pán milostpaní tak rád, jak pravíte, proč ji 
nevodí -do zábav a do společnosti?" 

Ale zábava a společnost byly náhodou věci přesahující obzor ba- 
ráčnice z přícestí za vsí. 

„U nás je muzika jen dvakrát do roka a to je pro svobodné 
a pro chasu. Ženatí tam nechodí." 

„A proč pán hekoupí milostpaní městské šaty, klobouk a slunník?" 

„Ah, prosím vás, kdo ví, jak by jí to slušelo I Jemu se líbí tak, 
jak je." 

„To je možné. Ale je mi divno, že pán chodí vždycky tak sám, 
sám všecko nakazuje a řídí. Nikdy se neradí s milostpaní. Někdy jí 
sotva odpoví." 

„Když on je tuze usedlý. Velice zvážněl. Není špásovný, ale rád 
ji má velice. Ať se jakkoliv na ni dopálí, ruku na ni nikdy nevztáhne!" 

Postaveni mladé hospodyně vůči těmto dovednějším ženštinám, jež 
záhy postřehly svou převahu, bylo nad míru obtížné. Všecka se třásla 
rozčilením, když přijímala první kuchařku, nevědouc, jak tuto velko- 
městsky vyšňořenou dámu osloviti. Nejlepší zkušenosti, k nimž se 
v čas nouze mohla utéci, pocházely z několikaměsíční služby v tomto 
domě, již ztrávila v kuchyni mezi čeledí, neproniknuvši a nepoznavši 
života pánův. Kuchařka jí tehdy nejvíce imponovala a proto jsouc plna 
dobré vůle prospěti a přiučiti se něčemu, stále upadala v obor služky, 
přidělené kuchařce k výpomoci. Scházela však všude pevná, dovedná 



Digitized by 



Google 



374 Jiří Sumín: 

ruka Poldina, a ty, které ji měly nahraditi, zvětšovaly začasté nesnáze 
mladé hospodyně, žádajíce jejích rozkazův a rady. Přihodila-li se ne- 
hoda, tu nedovedná kuchařka troufala si vyplísniti nedovednější pani 
a Říhová musila energicky zakročiti, aby uhájila autoritu dceřinu i vlastní. 
Ale ať už to zavinily důvěrné chvíle, v nichž si navzájem sdělovaly 
své životní osudy, nebo ony, kdy si ostrým tonem vykládaly své od- 
lišné názory, v kuchyni přihodilo se často to, co se přiházívalo také 
bez kuchařky; buďto se nad plotnou objevil zlověstný modravý kouř, 
prosycený zápachem spálených pokrmů, nebo pohasl oheň, nevykonav 
svou povinnost, což se na neštěstí objevilo teprve, když bylo jídlo na 
stole, ač nepřihodilo-li se jiné nedopatření. Těmto nesnázím snažil se 
Konrád čeliti tím, že vyhnal podle okolností někdy tchýni, někdy 
kuchařku. 

Ale celkem vzato kuchařka se osvědčila. Ne že by strava byla 
nyní vždy dobře upravena a bezvadná, ale mužská čeleď majíc se na 
kom vymstíti pro svůj ošizený žaludek, přestala se střídati. Nikdo jim 
nebránil, aby kuchařku podle zásluhy nevyplatili, aby jí nehodili nedo- 
vařený knedlík do tváře, nebo neposadili ji násilím mezi sebe ke stolu, 
aby ji » nakrmili" kůrkami spálených buchet. Nešli proto sytější od 
stolu, ale šli aspoí) pomstěni a klidni. A přes to, že se kuchařky ča- 
stěji střídaly, mohli se pochlubiti, že každou z nich naučili vařit. Byla 
to skutečná vymoženost na klopotné dráze života, jež rozjasnila po- 
jednou zachmuřená mužská čela, jež se dosud nevlídně odvracela od 
svého pána, jakoby jim byl něco dlužen. 

A tak spěl život mezi malými potyčkami, většími i menšími sta- 
rostmi, ztišený a klidný, jako horský potok, jenž vpadl do údolí mezi 
zdi a dvorky dlouhého špinavého města, když byl dříve přeletěl svě- 
žími lesy, kvetoucími lučinami, skákal po skalách a pil plnými doušky 
žáry sluneční; a cítě, jak ubývá jeho dráhy, jak kdesi nedaleko snad 
tuší konec své pouti, otřásá se v zimomřivém stesku, volaje: A to je 
všecko již? To je všecko?! 



II. 

Jednoho letního dne k poledni vracel se Konrád povozem z okres- 
ního města. Začaly právě žně, a prudké lijáky zaplavovaly zemi za 
úmorného parna. Než vyjeli z městských ulic, lilo se s takovou prud- 
kostí, jakoby byia rozpoutaná vichřice vymrštila z obvyklé dráhy těžké 
mraky plovoucí po nebi a svrhla je dolů. Ale za nedlouho slunce vy- 
svitlo, prozářilo spousty vod ve vzduchu, jež pozlaceny a zahřátý náhle 
ochabovaly, až ustaly docela. Když vyjeli na silnici, vroubenou koša- 
tými lipami, voda hrčela ještě do příkopu, a koně šplouchali se v blátě, 
ale po nebi hlubokém a modrém pluly stříbrné obláčky jako stáda 
bílých, vykoupaných beránků. Tichnoucí vítr ještě chvílemi se ozval, 
zatřásl košatými lipami a rozvířil nad silnicí oblak zlatého vodního prachu. 

Kdosi, jejž bouře zastihla uprostřed polí, vykřikl na ně, když míjel 
povoz, ale hlas jeho zanikl v hrčení kol a žbouchání bláta. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 375 

Čeledín, mladý výrostek ve vojenské čepici, ohledl se nevrle jako 
z polodřímoty, ale v jeho plné červené tváři nepohnul se ani sval. 

„Kdo to byl?" tázal se Konrád. 

„Chemik z barvírny . . . Hrazdil zdá se mi, že se jmenuje. Ano, 
Hrazdil . . . kýve . . . mám zastavit?" 

„Eh, raděj ne I" 

„Kýve . . .ukazuje peněženku ... že mi jako dá tento . . . zpro- 
pitné . . . Mám zastavit?" hlas jeho zněl zimničně. 

„Dělej si, jak chceš." 

„Nu co naplat . . . pořád kýve . . . neměl jsem se ohlížet." 

Zastavil a věda, že pána pozlobil, schoulil se na kozlíku, jakoby 
mu do toho nic nebylo. 

Boty čvachaly odhodlaně v blátě, a hovorná ústa se ozývala, ač 
jim nebylo ještě rozumět. 

„Pan Sichar ze Ždárce ... že?" volal na kočího. „Vždyť jsem to 
věděl . . . Ale pozdrav tě Bůh, Konrádku, to jsme se dávno neviděli. 
No tak mě svezeš, viď? A kde vězíš pořád, ty poustevníku? Stále v lí- 
bánkách? Ale to už je trochu dlouho, poslouchej . . . trochu dlouho ..." 

Vysoký, tenký muž s bledým, nepravidelným obličejem, posetým 
nápadnými žlutými skvrnami, vtlačil se do vozu, upíraje své vystouplé, 
kalné oči s dotěrnou všetečností na bývalého přítele, při čemž jeho 
tenké kloubnaté prsty mačkaly vytrvale jeho pravici. 

„To mám radost, hochu, že tě takto vidím," hovořil trochu zvysoka, 
ale blahoskloně, jakoby chtěl zapudit plachost a ostýchavost ubožáka, 
jemuž byla náhoda příznivá. „A kde, u ďasa, dřepíš? To je už doba, 
co jsem tě neviděl! Proč nechodíš do společnosti? Chybuješ hochu, 
chybuješ, nemáš obchodního ducha. Měrs nám představit svoji paní . . . 
počkej, neříkej nic! Já vím, co chceš říc . . . já vím! Nu ale ke mně 
jsi ji přece mohl uvést. Znáš mě, že neznám předsudku, ani pruderie . . . 
nám jsi ji mohl představit. A sám také nikam nepáchneš. — To jsi 
koupil nový kočárek nebo ojetý? . . . ojetý trochu, viď? hned jsem to 
poznal, ale slušný, docela slušný . , . Nu, mám z tebe radost. A dobře 
vypadáš, hochu, jenom společnost ti schází." 

Konrád, uhýbaje těm dlouhým kloubnatým prstům, jež mačkaly 
jeho dlaně — měl pocit, jakoby jich měl Hradil na každé ruce deset 
— vzpomínal si nadarmo, zdali si s ním opravdu někdy tykal. 

„Nemohl jsem hrubě z domu, poněvadž jsem neměl spolehlivých 
lidí v závodě ..." 

„Já vím, já vím. Střídali se ti, viď? Nu ale, teď už se to trochu 
ustálilo ... Já vím, já vím! A vede se ti teď lip? Ano, ano, slyšel 
jsem. Onehdy jsem mluvil s doktorem Rybákem z Hustivar. Je před- 
sedou tamnější záložny. Mluvilo se o tobě jako o marnotratném synu. 
Co? povídá doktor Rybák, kdyby každý tak pořádně platil jako Šichar 
ze Žďárce, to by byla radost! Tak vidíš, lidé tě podceňují, protože tě 
neznají. Společnost nedůvěřuje tomu, kdo se jí straní. Jen přijď mezi 
nás a uvidíš, jak se lístek obrátí. Upřímně řečeno, myslilo se vše- 
obecně, že budeš za rok se vším všude hotov. Však jsem onehdy po- 
vídal našemu starému: Co se divíte? Vzal si, po čem zatoužil, a je 



Digitized by 



Google 



376 Jiří Sumín: 

spokojen. Překážet si ovšem nedal. A teď je šťasten a pracuje. — Ale 
společnosti se proto vyhýbat nemusíš. Jen s kuráží do toho, však 
ono se to podá. Neříkej nic . . . já vím, co chceš říci, já vím, já vím! 
Ja se držím slov toho slavného Francouze, jenž pravil: Člověk musí 
proniknout mezi lidi jako koule, nebo protříti se jako smrad." 

Konrád vzpomněl si při těchto slovech, že měl Hradil dlouholetou 
známost s děvčetem z kantiny nevalné pověsti a že se s ní také oženil. 
Pocházel z rodiny velmi chudé, zápasil po celou dobu studií s krutou 
bídou, jsa strávníkem nejchudších tříd, takže stav se úředníkem neznal 
společnost, v níž se octl, nejméně pak oněch zvyklosti a řádů, jimiž 
řídí své vzájemné styky. A tak oženiv se s kantinskou sklepnicí, jíž 
ženy jeho známých nechtěly přijmouti do svého středu, bavil po ně- 
jaký čas okolí svými poklesky proti dobrému tonu a obvyklým pra- 
vidlům, takže na příklad návště\-y vykonal před svadbou na místě po 
svadbě a ač mu jich skoro nikdo neoplatil, neurazil se proto, naopak, 
když se mu za tři měsíce po svadbě narodila dceruška, pozval si ře- 
ditele závodu za kmotra a vystrojil velikou hostinu. Tou dobou, když 
se Konrád rozešel se svými přáteli, byl Hradil předmětem všeobecného 
údivu i výsměchu, ale znenáhla přizpůsobil se zajisté, a čas smazal již 
asi mnohý klípek a vtip, jímž bavila se společnost na jeho útraty, a po- 
něvadž byl ve svém oboru pilným, svědomitým pracovníkem, jenž 
všechno snesl od svých představených a zároveň se snažil vyždímati 
neúprosně podřízené mu síly ve prospěch závodu, získal si brzy pověst 
vzorného úředníka, jenž nemůže býti přehlédnut. 

„My ti teď žijeme báječně I" chlubil se neustále. Každou neděli 
pořádáme výlet nebo kuželkovou partii a v zimě jsme se sjížděli na 
čajové dýchánky. Řeknu ti, zrovna leze to do kapsy takový dýchánek» 
ale když můžeš pohostit takovou společnost, cítíš přece, že's to někam 
přivedl, že něčím jsi. Ne na všechny se ovšem obejde . . . Prosím tě> 
jsou mezi námi lidé, mají totéž vzdělání jako já nebo kterýkoliv z nás 
a jsou třeba i starší, ale postavení je skromné a peněz nevyženili, tak 
co? Nemají třeba ani pořádných příborů, ale člověk jim to nesmí dát 
cítit. U mne byli všichni, tof se ví. Náš starý, ředitel z velkostatku, 
Hříva , . . správec — Hříva se oženil, víš to? Vídeňku si vzal, brachu, 
ale z české rodiny. Ta dělá flanc! Peněz prý dosud nedostala, až po 
smrti rodičů, ale ten přepych! Pět pokojů . . . knížecí zařízení! A lé- 
kárník Steiner je také ženat. Tomu prý jich naklepali ještě před od- 
davkami. Její otec je pokřtěný žid. Nábytek není, přísně vzato, moderní, 
ale skvostný. V saloně na zdi dva francouzské gobelíny, nevelké, ale 
staré, po 350 zl. Ostatek samý plyš, záclony, koberce, garnitura . . . 
V jídelně „persianer" přes celý pokoj . . . benátská zrcadla . . . mramo- 
rové sošky . . . staré bronzy . . . zkrátka věci, které nemůže mít leckdo I 
Ah, holečku, zdvihá se to u nás! Člověk jako já, aby se už styděl 
někoho uvítat. Nu ano . . . mám nábytek za osmnáct set . . . To přec 
je celé jmění, ne? — Nu, vyženili, chlapíci, vyženili! Když se tak 
s nimi v duchu porovnám, nadávám si oslů!" Zamlčel se, jeho skráně 
a uši se zapálily, vystouplé, kalné oči rozpačitě zamrkaly. Ale v tom 
vzpomněl si cosi veselého a zasmál se z plna hrdla. 



Digitized by 



Google 



Přeludy. 377 

„Ale to ti bylo dobré, to jsme se nasmáli," pokračoval. „Kdyl 
byl u Hřívy čajový večírek, tof se ví, že se nechal vidět: paštika, losos 
s majonésou, zvěřina a jakési ragout. Zrovna týden na to byli jsme 
u ředitele, to je přec jeho představený, jak ti známo, a tam nám dali 
obložený chléb a sard